Full text of "Naše doba"

This is a digital copy of a book that was preserved for generations on library shelves before it was carefully scanned by Google as part of a project
to make the worlďs books discoverable online.

It has survived long enough for the copyright to expire and the book to enter the public domain. A public domain book is one that was nevěr subject
to copyright or whose legal copyright term has expired. Whether a book is in the public domain may vary country to country. Public domain books
are our gateways to the past, representing a wealth of history, culture and knowledge thaťs often difficult to discover.

Marks, notations and other marginalia present in the originál volume will appear in this filé - a reminder of this book's long journey from the
publisher to a library and finally to you.

Usage guidelines

Google is proud to partner with libraries to digitize public domain materials and make them widely accessible. Public domain books belong to the
public and we are merely their custodians. Nevertheless, this work is expensive, so in order to keep providing this resource, we háve taken steps to
prevent abuse by commercial parties, including placing technical restrictions on automated querying.

We also ask that you:

+ Make non-commercial use of the filé s We designed Google Book Search for use by individuals, and we request that you use these files for
personál, non-commercial purposes.

+ Refrainfrom automated querying Do not send automated queries of any sort to Google's systém: If you are conducting research on machine
translation, optical character recognition or other areas where access to a large amount of text is helpful, please contact us. We encourage the
use of public domain materials for these purposes and may be able to help.

+ Maintain attribution The Google "watermark" you see on each filé is essential for informing people about this project and helping them find
additional materials through Google Book Search. Please do not remove it.

+ Keep it legal Whatever your use, remember that you are responsible for ensuring that what you are doing is legal. Do not assume that just
because we believe a book is in the public domain for users in the United States, that the work is also in the public domain for users in other
countries. Whether a book is still in copyright varies from country to country, and we can't offer guidance on whether any specific use of
any specific book is allowed. Please do not assume that a book's appearance in Google Book Search means it can be ušed in any manner
any where in the world. Copyright infringement liability can be quite severe.

About Google Book Search

Google's mission is to organize the worlďs Information and to make it universally accessible and useful. Google Book Search helps readers
discover the worlďs books while helping authors and publishers reach new audiences. You can search through the full text of this book on the web

at |http : //books . google . com/

r- i-

< ;j<' g w ML w^^ivi i ^^Lv VT>mPt i >u

•I

BEQUEST
UNIVERSITY or MICHIGAN;

GENERAL LIB RARY

"^TtH-ř *>-"i^ «■ T. -HV*

NAŠE DOBA

REVUE

PRO

VĚDU, UMĚNÍ A ŽIVOT SOCIÁLNÍ.

Vydavatel: Redaktor:

Jan Laichter. Prof. Dr. T. G. Masaryk.

ROČNÍK XV.

1908.

MAJITEL A NAKLADATEL JaN LaICHTER NA KRÁL. VINOHRADECH,
ŽIŽKOVA UL. 10.

rr"

Veškera práva vyhrazena.

TISKEM EDVABDA LBSCHINORA V PRAZE >U STAJGRÚ*.

Obsah ročníku patnáctého.

A.
články.

Strana
>Řimc. Š 1

Základy hnuti paciňstického. Napsal Dr. K. Pelešný 3

Vznik, rozšifeni a povaha psaných ústav. Charles Borgeaud. 12, 91, 198, 280

Nový Bydžov. Obraz národohospodářský 19, 116, 186

O pojišCovaci matematice. Napsal Emil SchOnbaum 31, 107, 179

Křesťanství u džbánku. S 81

Vyrovnání. Č 84

Jak vznikl Nový Zákon? Podává Dr. J. Stěhule. 99, 192, 272, 363, 431, 524,

604, 664, 751, 836, 908

Nová situace. Č 161

Carmen Sylva. Napsal Dr. Jan Krejčí 166, 264

Krise v Americe. Píše Richard Morawetz 172

K positivní politice. Č 241

Ministerstvo práce ve Francii. V. Švihovský 249

Jakub Arbes jako belletrista. Literárně kritické poznámky. V. Dreslera. 257,

338, 423, 517, 577

Delegace. Č 321

£. H. Haeckel. Studie Dra Em. Rádla 330, 412, 586, 659

Názory prof. Dr. Fr. Drtiny o reformě středních škol. V. J. Dušek. 346, 416,

592, 680, 739

Rakouský následník trfinu 353

Národní rozhraničení v Čechách ve světle statistiky. Napsal prof. Ant. Boháč.

368, 439

Volby. Č. 401

Krise v státní církvi ruské. List kněze G. Petrova mitropolitu Antoniju. 405^ 510

Stremayer-Klein. C 481

Oprava péče nalezinecké v Štyrsku. MUDr. Jan Dvořák 487

Před rozhodnutím? Č 561

Konec samostatnosti haličské. J. V. Řehnický. • 566

Wahrmund? C 641

Lex Perek v praxi. Napsal Bohuslav Groh 644

Průmysl a obchod v království Českém. Napsal Dr. Karel EngliS. 651, 762,

844, 897
Sully Prudhomme. Napsal Dr. Jaroši. O. Hruška 669

Po roce. C 721

Slovanská vzájemnost a studentský sjezd. H. Boczkowski 725

Ossip Schubin. Napsal Dr. Jan Krejčí 732, 829, 889

Dr. Žampach. Č. 801

Časová úprava péče o mrzáky v praxi. MUDr. Jan Dvořák 806

Pomozme Slovákům 820

Roury. Č 881

Prohibice (zákonný zákaz alkoholu) a černoši v Americe. Napsal Booker
Washington 916

Posudky a úvaby.

Poesie. Prosa.

Almanach 936

Arbes Jakub, Sebrané belletristické

spisy .... 257, 338, 423, 517, 677
Babánek Karel, Zaváté cesty ... 936
BjOmson BjOrnstjeme, Povídky I. U. 62
Brodský Bohumil, Dolomeno . . . 222

> » Libuše Trnavská 222
Čečetka F. J., Nad západem ... 702
Dostal Adolf Boh., Advesperascit . 703

Dvořák Arno, Kníže 863

Dýmá Josef, Povídky a bizarrerie . 866
Fastrová Olga, Fáta morgana . . 699
Freyn V., Za soumraku i noci . . 463
Gautier Théophile, NocKleopatřina 466
Grigorovič, Dimitrij Vasiljevič, Po-
vídky 62

Hloucha, Vzpomínky na Japonsko . 936
Hoensbroech Pavel, Papežská moc

nad námi 649

Horký Karel, Když vesla vypadnou 144
Jesenská R., Legenda ze smutné \

země 933

Kalendář dělnický 224

Havlíček . . - 226

» slovanský velký .... 224

> vídeňský národní .... 224
Karásek Jiří, Román Manfreda Mac-

millena 60

Knížky pro lid 222

Kronbauer R. J., Sedmá velmoc . 145
Křikava Louis, Pavillon moru . . 61

Kvapil Jaroslav, Básně 544

Kvapilová Hana, Literární pozůsta-
lost 642

z Lešehradu Em., Rodina .... 630

Libuše .222

List Pavel, Chvíle lásky 702

Loti Pierre, Spahi 146

Mahen Jiří, Klíč 630

> » Podivíni 465

Mácha Karel Hynek, Spisy . . . 782

Machar J. S., Řím l, 62

Malířova Helena, Právo na štěstí 700

Malý P. F., Okamžik 630

Maria Jaroslav, Tristan 629

Markus Vítězslav, Komedie života 629
Marten Miloš, Cyklus rozkoše a smrti 58
Moravsko-slezská kronika .... 223
Nečásek Ant., Jařmo millionů . . . 223

Vločky 865

Prásek V., Královna Kunhuta ve

Hradci u Opavy 223

Rašín K. F., Z 6. symfonie Beetho-
venovy 629

Raušar Jos. Zd., Procházkou srb-
ským Parnassem 301

Rokyta Jan, Království ticha a smíru 864

— Lekníny na hlubinách . 300

Slavičínský J. M., U Křúpalů ... 224

Sokol E., Slunce 935

Sova Antonín, Lyrika lásky a života 299

Scheinpflug Karel, Moře 461

Stech Václav, Prožluklé historky . 865
Tlamich Zdeněk, Mladé hlavy . . 865
Tolstoj: České návštěvy v Jasné

Poljaně ... 631

Kramář Karel. U hraběte Tolstého. 630
Makovický Dušan, U L. N. Tol-
stého 630

Velemínský K., U Tolstého . . 030

Tréval Emil, Antiky 463

Vališová B., Carmen a jiné povídky 629
Voltaire, Některé pověsti . . . .301
Vyskočil Quido Maria, Zvonice . . 464
Zamrazil O., Prosy a hry . . . 628
Z literatury pro mládež: Žeň z lite-
ratur. Knihovna nejlepších spisů
pro mládež, Matice mládeže, Ná-
rodní knihovna česká. Dědictví
Komenského 382

Spisy vědecké a poučné.

Amerling Dr. K. S., Dějiny první
hlavni České školy a kursu učitel-
ského 869

Amis R. A., Politická závěf gene-
rála G. Garibaldiho 706

Brož AI., Národní výchova .... 786

Budeč a okolí 467

Černý Josef, Svobodná Škola . . . 633
Čuhel Fr, Zur Lehre von den Be-

dOrfnissen 67

Dvorecký B., Na vlastních cestách

ve výcnově a v učbě školy obecné 633
Dufek Jan, K. S. Amerlinga Vý-
chovny budečské 869

Emerson R. W., Společnost a samota 548
Grégr Dr. Edvard, Denník .... 867
Groh Dr. Fr., Jak studovati klas-

sickou filologii 148

Haber Věkoslav, Morálka, intelli-

gencc a kultura 229

Harapát Jos., Rozpravy zeměpisné 869
Historických prací sborník. K šede-
sátým narozeninám prof. J. Golla 63
Horčička- Klíma, Lidová čítanka 868
Chlup Dr. Otakar, Kulturní boj

o školu 704

— Mravní nemoci dětství .... 706
Jakubec-Novák, Geschichte der če-

chischen Litteratur 302

Karějev N. J., Úvod do sociologie i60
Kelsky Jean, Charakteres hominum

et orbis pictus 149

Knihy a spisy • 76

Koloušek Jan, Systém národního

hospodářství . 786

Kraus Dr. Arnošt, Dánsko, jeho
hmotná a duševní kultura . . . 703

Leger Louis, Paměti Slavomilcovy 788
Mačenka Ferd., Některé vady ro-
dinné výchovy 940

Mrázek AI., O nauce vývojové . . l47
Mflller Jos., Sloh v nových prou-
dech vyučovacích 636

Nováček Dr. Vojtěch J, Zprávy
zemského archivu království Če-
ského 225

Panýrek-Štech, Almanach praktické-
ho člověka 788

Pospíšil Dr. J., Jak si slezští se-
dláci vybojovali robotní patent 224

Rabelais, Stati výchovné 466

Renard G , Má-li Člověk svobodnou

vůli 150

Rubeška Dr., Než přijde lékař . . 227
Soukup F. A., Úvod do ethiky . . 870
Šílený Tomáš, Řecké starožitnosti 148
Šimák V. J., Prameny dějin českých 646

Štorch, Člověk diluvialní 388

Velinský L., Příspěvek k řešení

otázky o smýšlení člověka . . . 468
Vergun D. N., Německý Drang

nach Osten v číslech a skutcích 469
Volf Josef, Soupis nekatolíků uprch-
lých z Čech z r. 1736 937

Vychovatelna Olivových v Říča-
nech 226

X. Y., O těle lidském 228

Zeman Jos., Péče o děti abnormální 66
— Nápadnější duševní a tělesné

vady v dětství • .940

Zprávy knižní a literární 318

Žunkovič Martin, Kdy byla střední
Evropa Slovany osídlena .... 706

Uměni výtvarné.

Jurkovič Dušan, Práce lidu našeho 57
Lichtwark Alfréd, Vzkříšení umě-
leckého diletantismu 649

Mánesa Josefa Život a dílo . . . .144

Studio 298

Styl, Měsíčník pro architekturu,
umělecké řemeslo 296

Knihy a spisy. - Charles Borgeaud. -
Veřejné knihovny v Spoj. státech se-
veroamerických. - Stáří francouzských
^asopisův. - Pokrok na Islandě. - Mrtvý
Osiris. - Posvátnina starých Iberův. -
Ambulantní lidové knihovny pro děl-
nictvo v Itálii. - Prostředky proti po-
škozování knih hmyzem. - Je víno
podnitivým prostředkem pro uměleckou
produkci >

(20. října 1907) 76

Zprávy.

Zprávy knižní a literární.
(20. ledna 1908.)

Zprávy knižní a literární.
("JO. února 1Q08.)
Josef Unger.
(20. července 1908.)

318

'399

798

Slovensko.

Pronásledováni učitelů a redaktorů. -
Krveprolití v Čemové. - O novém
školském zákoně Apponyiho. - Zaká-
zaná lidová shromážděni. - Slováci a
socialisté.

(20. listopadu 1907.)

126

Maďarism ubiji všecko vůkol sebe. -
Hlinka, Dr. Šrobár a spol. pohnáni do
Segedinu. Odsouzeni: si. Margita Šipo-
šova, Em. Lehotský, Ed. Šandoxfy, Dr.
Zibrin, Fr. PolakoviČ. Proces proti 59
Čemovanům v Ružomberku a proti 97
Kovačičanům v Kovačici. O Něm. LupČi.

Sjezd slov. soc. demokratů v Prešpurku.
t Ondřej Kmef.

(20. března 1908.)

449

Za tu naši slovenčinu! Zakončení pra-
voty v Kovačici. Konsumním družstvům
právo výčepu odňato. Proti českým bom-
bonům zakročenu. O slov. peněžních
ústavech. Nové časopisy. Valné shro-
mážděni Musealni slov. společnosti a
Žfveny v T. S. Martině.

(20. září 1908.)

921

Veřejné hospodářství.

Výsledky sklizně a cena obilí. - Orga-
nisaČní snahy českého průmyslu mly-
nářského a pivovarského. - Živnosten-
ská novel la. - Průkaz způsobilosti pro
obchodníky. - Drobný obchod s pivem
v lahvích. - Živnostenské rady.

(20. října 1907.)

Peněžní krise ve Spojených Státech.
- Zvyšováni diskontní sazby cedulových
bank v Evropě. - Rakousko-uherské
vyrovnání. - Státní rozpočet rakouský
na rok 1908. - Státní rozpočet uherský
na rok 1908. - Reforma přímých daní
v Uhrách.

(20. listopadu 1907.)

128

Boj obchodnictva proti konsumním
spolkům. - Zpráva Zemského jubilej-
ního maloživnostenského fondu za rok
1906. - Snížení daně cukerní. - Úprava
technického pokusnictví. - Průmyslové
odděleni Živnostenské banky.

(20. prosince 1907.)

206

Snižováni diskontních sazeb. - Valná
hromada Rakousko-uherské banky. -
Obchodní smlouva mezi Rakousko-
Uhcrskem a Srbskem. - Rakouské pro-
jekty železných drah na Balkáně. - Zdo
konalení konsulátni služby. - Petice
o zřízeni nové obchodní a živnostenské
komory pro východni Čechy.

(20. února 1908.)

374

Anketa o zemských financích - Mi-
nisterstvo veřejných prací. - Boj orga-
nisaci řepařských s cukrovary. - Státní
akce na podporu průmyslu v Uhrách.

(20. dubna 1908.) 629

Zlevněni peněz a ústup průmyslové
konjunktury. - Odpor proti agrárníkům.
Zákaz užívati rakouské měny. - Anketa
o novém zákonu o výdělkových a hos-
podářských společenstvech. -Postátnění
české severní dráhy. - Zpráva o čin-
nosti spolku českých průmyslníků tex-
tilních za rok 1907.

(20. května 1908.) 616

Jubilejní výstava obchodní a živno-
stenské komory v Praze. - Ústřední
svaz rakouských obchodníků ve Vídni.
- Sjezd slovanského obchodnictva
v Praze. - Rozpočtová komise panské
sněmovny proti sníženi daně cukerní. -
Nový bursovní zákon v Německu. -
Sklizeň obilní v Rakousku 1907. - Vy-
stěhovalectví v Rakousko-Uhersku a
Německu.

(20. června 1908.)

687

Další příznaky klesající konjunktury. -
Účinek obchodních smluv na rakousko-
uherskou obchodní bilanci. - Postátnění
soukromých drah. - Pomocná akce pro
Istrii a jižní Tyrolsko. - Manifestačni
schůze pro zřízení technického musea
království českého.

(20. srpna 1908.)

852

VII

Véd sociální

Ii.ternacionála v činnosti. - Odborové
organ isace české a rakouské. - Vše-
obecná drahota.

(20. října 1907.)

Výluka pražských tesařův. - Pasivní
resistence železničních zřízencův. - Dra-
hota. - Hnutí konsumní a první sjezd
dělnických družstev hospodářských
v Praze. - Sjezd rakouských sprostřed-
kovatelen práce. - Reforma pokračo-
vaciho školství.

(20. listopadu 1907.)

134

Drahota na všech stranách. - Bytová
otázka a vláda. - Německá předloha
shromaždbvaciho zákona proti Polákům.
- Boj železničních zřízenců v Anglii. -
Zkrácení pracovní doby v německém
průmyslu kovodělném.

(20. prosince 1907.)

211

Zpráva o Činnosti horních úřadův. -
Průmyslová rada o dělnickém pojišťo-
vání. - Návrat vystěhovalců z Ameriky. -
Zdražování stavby drah

(20. ledna 1908.)

288

Stávky pražské. - Daň z příjmu. -
Zprávy z organ isaci doma i v cizině. -
Holandský projekt pojištění starobního
a invalidního.

(20. března 1908.)

461

Odkládání starobního a invalidního
pojišťování. - Předloha zákona na od-
škodnění záložniků. - Zvýšení platů dů-
stojnických. - Zlepšení poměrů želez-
ničních zřízenců. - Pracovní doba v živ-
nosti obchodní. - Odborové hnutí ve
Francii, Rusku, Itálii. - Zákon o ochraně
dělnic v kantonu bernském. - Omezo-
vání práva na stávku ve Švýcařich a

v Americe. - Nezaměstnanost v Anglii
a ve Spojených Státech.

(20. dubna 1908.) 533

Poměry pražských plavcův. - Jednání
o pracovní smlouvě ve společenstvu
obuvníků a truhlářů. - Výluka horníků
u pražské železářské společnosti. - Stáv-
ka zemědělců v Itálii. - Zpráva mezi-
národního sekretariátu odborového. -
Mzdové hnutí v Čechách. - Zlepšení
hmotného postavení dělnictva. - No-
vela k zákonu pojišťovacímu. - Starobní
pojištění v Anglii. - Návrh stávkového
zákona.

(20. května 1908.) 620

Požár Seilerovy továrny. • Stávka
kočí a závozníků v Praze. - Volby do
hromady pomocnické při starém grémiu. -
Průmyslová krise v Německu. - Ná-
rodní jednota Pošumavská.

(20. června 1908.) 691

Zákon o starobním a invalidním po-

' jištěni bude předložen na podzim. -

I Zřízení sociálně politického úřadu. -

Zlepšení postavení státních sluhů. -

I Reforma dané domovní. - Lékaři pražské

! nemocnice dali výpověď - Statistika

konsumních spolků. - Kolektivní smlou-

i vy pracovní ve třetím čtvrtletí 1907. -

I Dohoda ve stavebním odboru v Berlíně.

' (20. července 1908.) 774

I Stálé zdražování potřeb ^životních. -

I Sprostředkování práce. - Úrazové po-

I jiŠťovny r. 1905. - Desetiletí živnosten-

ského soudnictví rakouského. - Pražské

obecní zastupitelstvo proti dozorčí radě

I nad ústavem práce. - Libeňští dělníci

darovali obci pražské sad. - Výluka sta-

I vebního dělnictva na Kladně odporuje

I koaličnímu zákonu. - Sjezd českého úřed-

nictva. - Před bojem železničních zří-

I ženců ř - Dělnické boje ve Francii.

I (20. září 1908.) 924

Škola

(20. října 1907.) 51

(20. listopadu 1907.) 137

(20. prosince 1907.) 214

(20. ledna 1908) 291

(20. února 1908.) 378

(20. března 1908.) 454

(20. dubna 1908.) 537

(20. května 1908) 624

(20. června 1908.) 694

(20. července 1908.) 777

(20. srpna 1908.) 858

(20. září 1908.) 928

VIII

Uménf.

XXIII. výstava »Manesova«: Fran-
couzšti impressionisté. - Bez kontroly
národa jaké divné věci se ději.

(20. října 1907.) 66

O české graňce a jak rozšířiti její
dílo. - Výstava Jansova a Holárkova. -
Nové práce o Mánesovi.

(20. listopadu 1907.) 141

Stanislav Wyspiaňski. - Polská aka-
demie uměni a naše.

(20. prosince 1907.) 218

Anglické lepty v Praze. - Nový ča-
sopis, jejž nutno s radostí uvítati. -
HoUandští bratří malíři Jakub, Matyáš
a Vilém Maris. - Bratří Maršové. - Nové
knihy.

(20. ledna 1908.)

296

Výstavy. - Muthesius o uměleckém
průmyslu a architektuře.

(20. března 1908.)

468

(20. října 1907.)
(20. listopadu 1907.)
(20. prosince 1907.)
(20. ledna 1908.)
(20. února 1908.)
(20. března 1908.)

Literatura

(20.

dubn^a 1908.)

542

144

(20.

května 1908.)

628

221

(20.

června 1908.)

699

299

(20.

července 1908.)

782

382

(20.

srpna 1908.)

863

461

(20.

září 1908.)

933

Rozhledy po životó náboženském a církevním. 68, 161, 229, 308, 389,
470, 560, 636, 707, 789, 870, 940.

Feuilleton:

Napsal J. S. Machar.

Tragedie Mik. Lenaua 158, 236,

Orcagna 314

Fra Angelico před papežem Mikulášem 396

Donatello 477

Andrea del Sarto 567

Večerní myšlenky Michelagniola Buonarrottiho 716

Raffael 794

Sandro Botticelli 877

,,Řím.

Tato politická úvaha je snad nemístná — nemístná, oteme-li a sly-
ší me-1 i rozčilné zprávy přicházející z císařského dvora v Schón-
brunně; avšak nesluší nám předbíhat osudům života lidského a mimo
to vystupování a postupování Římu v poslední době do značné míry
charakter isu je vývoj Rakouska od roku 1848 do našich dnů . . .

Zavedení všeobecného práva hlasovacího — Sjezd Volné My-
šlenky v Praze — Macharův »Rím« — vydání královéhradeckého
hádáni — Sjezd svobodomyslných Cechů amerických v Chicagu:
všecky tyto zjevy jednoho roku jistě jsou projevem a měřítkem du-
chovního kvašení v Cechách. A máme zjevy ještě jiné, docela proti-
chůdné, charakter isu jící dobu a sloužící za výklad toho hnutí českého :
nový papežův syllabus a nedávná encyklika.

Od roku 1848 politický a všecek duchovní vývoj našeho národa
je živen touhou po duchovní svobodě, po svobodě politické a církevní.
Roku 1848 propuklo také v Cechách revoluční nadšení demokratické
a svobodomyslné — demokracie a svobodomyslnost čelily předbřez-
nové starorakouské theokracii, tomu zvláštnímu utužení církevní
a státní jednoty stvrzené v úsilí protireformačním. Po nadšení roku
1848 dostavila se reakce korunovaná konkordátem, ale reakce vydr-
žela sotva jedno desítiletí, bojiště italská Vídni dala krvavé poučení.
Ale Vídeň chápala nesnadno; bylo třeba poučení ještě krvavějšího —
(rok 1866) — , aby Rakousko zavedlo volnější školu, školu pro všecky
a pro celé národy. Rakousko chápalo, ale Rakousko zase, jako vždy,
snadno zapomínalo — předbřeznový duchamor se rozpíná a hlásí se
o svou bývalou moc.

Duchamor jen — rakouský? Nejsou Cechy částí Rakouska, toho
Rakouska předbřeznového? V reakci bachovské vyznamenávali se
hned po roce 1848, ba již roku 1848 čeští bachovští husaři. Strana
Palackého a Palacký sám, demokratický vůdce české demokracie

NASE DOBA. R. XV., č. 1., 1907. 20. října ,

roku 1848, přijali spojenství feudální a klerikálni šlechty a dnes strana
staročeská zjevně podporuje snahy klerikálni a protidemokratické.

Strana mladočeská v letech šedesátých, sedmdesátých sebe-
vědomě vzpírala se feudálnímu vedení a bojovala svobodomyslně
proti konkordátu, syllabu a ještě proti novému dogmatu o neomyl-
nosti ; dnes strana mladočeská se sklání před klerikalismem téměř
už tak hluboko jako staročeši.

Národ náš nemůže být klerikálni a nebude. Nebudou klerikálními
opravdoví uvědomělí čeští lidé. Jak my Cechové proti klerikalismu
cítíme, jak cítíme proti Římu, vyřkl letos Machar svým »Rímem4:.
Macharův >Rím« je naše české Credo.

České Credo celé a již všecko? Rím Cechem musí být souzen
a odsouzen, ale Rím Cechem také musí být překonán. Vniterně pře-
konán, positivně překonán. Svobodomyslný Cech konečně od hněvu
proti Římu musí dokročit k tomu novému žití, musí shrnout všecky
roztroušené prvky toho nového života. Svobodomyslný Cech konečně
musí položit základy toho nového života pro vývoj a rozkvět svých
nových generací, svých dětí. Svobodomyslní Cechové konečně musí
svým dětem uspořit ty své protiřímské boje. Hic Rhodus, hic salta!

Základy hnutí pacifistického.

Napsal Dr. K. Polcsný.

Bi s m a r c k bývá označován za původce věty, že síla předchází
právo. Tomu možno rozuměti tak, že válka dává právo nad
jiné jisté a bezpečné. »Dějiny,« napsal Hegel, »jsou věčné Dies
irae. Národ vítězící jest vždycky lepší ; jeho triumf jest sám o sobě
již důkazem jeho práva.« Nezbývalo, než dáti válce ještě ideální po^
slaní, a to učinil — úplně v opačném smyslu oproti dřívějším svým
názorům, von Moltke ve známém svém dopisu znamenitému ba-
da(teli v oboru práva mezinárodního, Bluntschlimu: ».,. věčnv
mír jest snem a ještě nikoli krásným snem. Válka jest Bohem stano-
vený článek světového pořádku; v ní vyvíjejí se nejušlechtilejší
ctnosti životní, chrabrost a odříkání, věrnost k povinnosti a oběta-
vost, v n^' vojín vydává svůj život za právo. Bez války by svět zakrněl
a ::anikl v materialismu.*

Jest-li tomu skutečně tak, tedy proč zahálejí armády evropské již
celé čtvrtstoletí ? Velice vtipně označil toH. AlfredFried (Hand-
buch der Friedensbewegung, 15.) jako zločin a úmyslné zasahování
do lx)žského řádu světového.

A jak snášejí se s těmito názory důvody našich vlád a militarismu
vůbec pro ospravedlnění stále rostoucích břemen militaristických ?
Jejich důvodem jest přece ^ozbrojený mír« dle známého hesla řím-
ské politiky >Si vis pacem, para bellům*. Netřeba ani uváděti hrůz-
ných výjevů válečných, netřeba ani připomínati těch, kdož bez vlastní
viny, z neznámých příčin, jako určeni k tomu strašným osudem,
klesají v tisících na poli válečném, výkvět to národa, zanechávajíce
v bídě své ženy a dítky. Nechme soucit i lidskost stranou!

V posledním čtvrtstoletí zavládl v Evropě mír, t. j. nebylo mezi
civilisovanými státy žádné války. Evropskému světu stal se mír tak
žádoucím, že doznán byl nepřímo i od strany militaristické. Zní to
jako ironie, prohlásíte-li armády za ochránce pokoje. Ozbrojený
mír! Nevěřím, že byste dnes našli mnoho takových fanatických pří-
vrženců války, jako byl na př. Macchiavelli, de Maistre, Cousin,

Proudhon, von Moltke. Všichni cítíme tíhu militarismu. Vždyť i sám
M o 1 1 k e se vyjádřil : »Dnešní Evropa čeká ve zbraních ; kamkoli
se ohlédneme, vidíme své sousedy z pravá i leva ozbrojené a přetí-
žené harampátím válečným, jehož tíhu jest nesnadné snášeti i zemi
bohaté. Tato situace nemůže dlouho trvati. « (Cit. Archer de Lima,
Pour la paix str. 107.)

Avšak trvá. Není nesnadné si vysvětliti, že pak na válku a zi)ro-
jení pohlíží se jako na nutné zlo. I Moltke změnil své smýšlení,
ba šel ještě dále, a sub specie aetemitatis dostalo se válce a jejímu
hararripátí jeho ústy idealistického odůvodnění.

Jak vysvětliti, že Evropa vydržela dosud útraty ozbroje-
né h o m í r u ?

Vydání milltaristická jsou přímo závratná. Cifry, jak je čteme
v officielním budgetu, nejsou vlastně úplné, jak ukázal G. Moch
ve spise >Die Armee der Demokratie« (1900) o budgetu francouz-
ském. Ve skutečnosti roku 1897 nebylo to 880,977.001 fr., nýbrž
1.101,249.361 fr., čili o 25% více (str. 264 a násl.). Kdybychom
připočetli ještě úroky z výpůjček pro účely vojenské, vzrostlo by
officielní vydání o 41%! A tak lze v každé officielní zprávě o vy-
dáních vojenských zvýšiti již tak velké cifry o 25 — 30%.

Kdyby tyto peníze měly býti pro stát skutečným vydáním, pe-
nězi vyhozenými, pak by musili býti národové evropští v několika
desetiletích již úplně vyssáti. Než nesmíme zapomínati, že stát není
individuum ; jeho vydání vrací se začasté a to z velké části zpět jako
příjem. Vydáním státu v hospodářském slova smyslu jest pouze ta
summa, která skutečně přichází na zmar.

Jest tedy nesprávné domnívati se, že vojsko stojí stát tolik,
kolik na armádu vydává.^

Stát musí kupovati pro vojáky naturalie a všecky materialie, a
to za takové ceny, jako kterýkoli jiný soukromník. Také platy osob
vojenských nezmizí (hospodářsky), nýbrž přicházejí zpět do oběhu
a do kapes poplatníků.

Dle S t e i n a vrací se dokonce celá summa vojenských vydání
zpět okruhem do státní pokladny. A přece tu ztráta jest, neboř jinak
nebyly by dávky militarismu přinášené hospodářskou tíhou.

Ztrátou jest, co bylo věnováno na pevný materiál válečný (pev-
nosti, lodi, budovy, zbraně atd.), co se týče jeho získání i zúročení;
potom také pohyblivý kapitál válečný, t. j. osobní vydržování vojska.

* Srovn. v tomto ohledu poučný spisek univ. prof. Dra L. Steina
z r. 1861: Volkswirthschaftliche Studien ttber stchendc Hceie.

Stát totiž přijme mladé, zdravé muže, jejichž pracovní síly používá
se pouze k službě válečné, a ta hospodářsky znamená nulu. Stein vy-
počítává tuto ztrátu pouze akademicky, bez opory o skutečné po-
měry. Pro armádu rakouskou r. 1863 P^i 320.783 vojácích
obnášela tato ztráta 192,469.800 K ročně, čítáme-li, že každý voják
by si vydělal průměrně 600 K (tehdy 300 zl.), dle Steina J4 zl.
denně. Roku 1900 však vzrostla již tato ztráta v úbytku pra-
covních sil při 360.000 mužích (čítaje, že každý by vydělal 1000 K
za rok) na 360,000.000 K, čili se zdvojnásobuje. .

V celé Evropě vzrostly armády v míru a tak i ztráty uta-
jených sil hospodářských následovně:

r. 1883 mužů 2,800.000, což znamená úbytek 1.120,000.000 zl.

(i muž pozbývá 400 zl. ročně.)
r. 1893 mužů 3,200.000, což znamená úbytek 1.440,000.000 zl.

(i muž pozbývá 450 zl. ročně.)
r. 1903 mužů 3,500.000, což znamená úbytek 1.750,000.000 zl.

(Sty. Fried., c. d. 59.) (i muž pozbývá 500 zl. ročně.)

Pevný kapitál válečný tvořil v Evropě — jest to vždy
obtížno přesně stanoviti, a konečně toto číslo zase neznamená na-
prostou ztrátu, jenže opět nelze určiti hranici toho, co přichází sku-
tečně na zmar —

r. 1869 ^1^ Laroquea 19 milliard franků
r. 1883 dle Novicowa 30 milliard franků
r. 1905 dle Frieda 35 milliard franků
(Fried c. d. 55.) To jest na úrocích ještě (4%) ztráta 1400 millionů
franků ročně!

Příjmy státní vzhledem k těmto sumám rostou daleko
pomaleji. Německá armáda na př. zvětšila svoje stálé vojsko od
r. 1872 o 70%, kdežto obyvatelstva přibylo pouze o 38%. (Fried,
c. d. 58.) Tedy nejen že ke ztrátě staré přistupuje každoročně ztráta
nová, ale ještě se zvětšuje.

Dle nynějšího chvatu v rozmnožování moci námořní
lze předpokládati, že k tomu ke všemu přistoupí abnormální zvětšení
ztrát i s této strany.

Xa lodstvo věnovaly

Francie Anglie

v 1. 1873 — 1877 117 mil. fr. 184 mil. fr.

v. 1. 1888— 1892 283 mil. fr. 596 mil. fr.

což znamená nyní třikráte větší vydání. (Bloch, Krieg III. 391.)

v Rakousko-Uhersku stálo

lodstvo vojsko

r. 1883 22,800.000 K 245,760.000 K

r- 1893 30,240.000 K 310,800.000 K

r. 1903 47,040.000 K 289,680.000 K

Celá Evropa platila na svá vojska stálá v letech

1883 1893 1903

117,500.000 £, 135,010.000 £, 214,200.000 £ a

na svoji moc námořní

1883 1893 1903

•33,130.000 £, 46,970.000 £, 81,610.000 £.

(Fried, c. d. 60.).

Vydání na locfstvo se tedy v posledních letech zdvojnásobilo,
kdežto obyvatelstva přibylo pouze asi o 20%! A právě tato vydání
jeví tendenci stoupati ještě výše, ačkoli hospodářsky znamenají nej-
více ztráty ze všech vydání militaristických. Tak na př. ze všeho
locTstva, vystavěného roku 1878, hodilo se r. 1894 v Anglii již jen
17 lodí, ve Francii 12, v Rusku 2. (Bloch, c. d. III. 390.) —

Což pomyslíme-Ii, že by vypukla v Evropě válka! Spolehlivými
výpočty podpírá svoje vývody v rozsáhlém díle o válce šl. Bloch
(v něm. překl. Der Krieg etc. o 6. svazcích)* a ukazuje, že již válka
námořní připraví v několika měsících milliony lidí o chléb, že na-
stanou obtíže v zásobování vojska pozemního; sedlák zrovna jako
peněžní aristokracie budou ve zbrani, všichni budou odtrženi od
svého zaměstnání. S t e i n čítá, že 40% obyvatelstva bývá produk-
tivní, a v Rakousko-Uhersku z tohoto obyvatelstva na 50% (20%
všeho obyvatelstva) bylo by ozbrojeno (srv. Glíickmann, Das Heer-
wesen der oester.-ung. Monarchie 64), což by mělo za následek za-
stavení všech funkcí národního života. Nebudou pole vzdělávána a
továrny pracovati. Odkud tedy zaopatřiti milliony vojska? Bude to
spíše hospodářská válka než boj ozbrojené moci. (Bloch, c. d.
III. 400.)

Než vraťme se raději v naše poměry evropského míru, na který
vynakládáme tolik peněz. Prof. Hickmann vypočetl, že evropské
státy vydávají ročně na školství 5*6%, na soudnictví 2-1%, na
úroky a amortisaci svých dluhů 24% a na udržování svých
armád a tedy míru celkem — 49% všech svých vydán í.
(Fried, c. d. 63.)

1 Srovn. též kratičký výtah v čes. překl.: Jan šl. Bloch, Válka bu-
doucnosti v Matici lidu roč. XXXVIII. čís. 3.

Jest otázkou, zda za tyto peníze kupujeme si rovnocenný statek.
Každé vojsko v ohledu hospodářském zastupuje hospodářské zájmy
národu, chráníc jej, aby od stálého vojska jiného národu nebyl pod-
roben a tak poškozen, nucen jsa nésti aspoň část i jeho břemene vo-
jenského. Jinými slovy za tyto peníze kupujeme si mír. A Dr. L. Stein
jest i jako národohospodář s touto koupí spokojen.

A přece nelze býti s tímto stavem věcí spokojenu. Zdálo-li se
Steinovi r. 1861, že vše je v pořádku, pak měl jej r. 1866 přivésti
k jiným názorům. To jest to právě, že všechny t3rto oběti jsou mamy ;
tehdy by byly oprávněny, když by vykupovaly mír stálý. Kdo však
dnes troufá si věřiti v tento proslulý evropský mír? Pěkně to řekl
ArcherdeLima (c. d. 108) : »Armáda je příčinou sporu, pro-
tože ten, kdo nosí meč, chce míti vždy právo tasiti jej na jediné
slovo.* Zdaž nemohly armády evropské i bez nemírného růstu do-
sáhnouti tohoto účelu? Avšak proto právě onen kvapný růst na jedné
straně, jenž měl s větší mocí dáti v ruce dotyčného státu také větší
užitek. A tak jedno stálé vojsko plodí hned v zápětí zase druhé, roz-
množení jedné armády růst armád států druhých.

Zdá se — protože není zjevné války — že jest mír a zatím v e
stycích mezinárodních dosud jest válka pravi-
dlem. Každý stát je právně suverénní, t. j. svobodný vyhlásiti válku
každým okamžikem dle své libovůle a z důvodů, jichž sám jest soud-
cem. Kolik jen »otázek« ohrožuje tento ideální mír evropský do roka!

»Národové,« charakterisoval toto chování se Novicow, »jsou
jako divoká zvířata, vždy hotovi na sebe se vrhnouti a se sežrati,*
ačkoli již Puten dorf (* 1632) pokládal mír za charakteristiku,
jež odlišuje člověka od zvířete. Hle, politika krve a železa!

Než není pochyby, že my všichni tímto stavem trpíme. Bylo to
uznáno na nejvyšších místech vodpovědicísařeFranti.ška
Josefa I. r. 1891 uherské delegaci. Mluvě o míru jakožto »nejbez-
pečnější záruce štěstí a blaha národů*, uvedl i marné usilování evrop-
ských vlád, »aby odstraněna byla nebezpečí politické situace Evropy,
neb aby bylo zastaveno všeobecné válečné zbrojení,* dokládaje, že
za všeobecné touhy po trvalém míru není naděje na jeho dosažení vy-
loučena. »Kéž by Mně bylo dopřáno, bych mohl svým národům ohlá-
siti radostné poselství, že nynější starosti a břemena ohroženého míru
jsou u konce.* (Trakal, Význam Haagské konference str. 73.)

Dnes, po válce rusko- japonské, zdá se, že cíl, r. 1891 již již se
blížící, oddálil se nám na celé věky. A tak zůstává tu stále palčivý

problém války a míru jako záhada lidstva.* Podaří se XX,
\ěku snad tento problém rozřešiti, anebo aspoň jeho řešení nazna-
čiti ; jest takové řešení vůbec možné a lze doufati v obrat?

Jest krutá věta, že život náš je stálý boj, ale pravdivá. A to
již jest nesčetným lidem důvodem pro »věčnou válku*. Zajisté, boj
odehrává se »mezi atomy a molekulami jednoho těla, mezi tělesy ne-
beskými, mezi buňkami jednoho organismu i mezi různými členy
jedné a téže společnosti lidské.* (Novicow.) A jak rozrůzněn a
v kolik forem utvářen jest boj tvora, zvaného homo sapiens! Od nej-
hrubší své formy boje alimentačního, jak jeví se nám v kanibalismu,
k boji ekonomickému, jenž získává si cizího bohatství, otroků, jenž
usurpuje a krade, k boji politickému, zmocňujícímu se monopolů a
privilegií, až tam, kde podivně a hrůzně směšuje se idea s činem,
jako ve válkách náboženských, v intoleranci a despotismu. Sem patří
nucené odnárodňování, v jehož znamení žijí dnešní civilisované spo-
lečnosti lidské.^ Boj fysický a psychický, jež tak tajemně se ve svých
vzájemných vztazích komplikují.

Není to filologická citlivůstka, rozlišuje-li se pojem boje a války:
nenífkaždýboj válkou, střetnutím se sil fysických. Naopak,
dnes většina bojů vybojuje se na poli duševním, jak to podmiňuje
veliký rozvoj ducha lidského. Nezůstal tím dotčen boj fysický: válka
sama těžila z tohoto pokroku, tak velice, až stala se sama — nesnesi-
telnou. IDnes zuří v naší společnosti boj intellektuální, o nic menší
zápasů kanibalských. Novicow prorokuje boj krutší všech přede-
šlých, jenž uvede v řady bojovníků i ženu a změní úplně strukturu
společnosti (sr. 309 — 322). »Jako konkurence politická donutila spo-
lečnosti, aby daly svým armádám lepší výzbroj a lepší organisaci,
donutí je konkurence intellektuální, aby sobě daly poklad myšlen-
kový s dostatek obsáhlý a výzbroj vědeckou tak úplnou, pokud jen
možno. Jako dnes možno míti největší počet vojáků, tak budeme
moci míti největší počet ideí.« (Str. 326.)

Tento přerod lze dokumentovati přímo na poli válečném; řada
vývojová jest : válka — právní omezení války — právo. Nuž, zdaž
nelze vyložiti výše uvedený výrok Bismarckův také tím způsobem,
že hrubá síla fysická ustupuje právu?

* Driault, Les problémes politiques et sociaux á la fin du XIX® sičcle,
kap. 15, Les conflits et la paix.

* Srovn. velké dílo Novicow a: Les luttes entre sociétés humaines
v příslušných kapitolách, přehledná tabulka str. 403/4.

ťakový přiklad podává vznik státní jurisdikce.
(Steinbach, Zuř Friedensbewegung, str. 26 a násl. dle Otty von
Zallingera.) Právní péče starého státu omezovala se pravidelně na
právo trestní, a to ještě jen subsidiámí. Stát poskytoval sice poško-
zenému pomoci k dosažení dostiučinění, ale nejčastěji ponechával mu
také svépomoc. A tak ještě hluboko ve středověku ve skutečnosti při
privátních proviněních, totiž takových, jimiž necítila se celá obec do-
tčena, nejčastěji cestou právní bylo záští (Fehde). »Záští byla
válka, a to vždy válka rodová*. Uvnitř rodu však nesměla vzniknouti
válka. Za to nad rody nebylo žádného společného soudu a tak, nebyl-li
spor v dobrotě urovnán, došlo k válce, k záští. Než v dalším průběhu
lze pozorovati vývoj a to tím způsobem (dle prof. Lisszla), že k vy-
varování se boje fysického volána strana třetí, ve sporu nesúčast-
něná. A dále vvvinula se instituce, řekněme zvláštní tribunál, na ně-
hož mohly se strany obrátit, jestliže si přály. Než zároveň
stalo se záští právním zřízením a jako takové striktně vy-
mezeno, jak tomu bylo po celý středověk. Když konečně vznikla pevná
moc státní, nemohla trpěti uvnitř svých hranic třeba i v určité meze
vykázané války, a strany musily se podříditi právnímu výroku státu.
Co to dalo práce, než poddaní státu zvykli si na nové poměry, jež
nám zdají se býti tak přirozenými, mohly by vypravovati dějiny
»věčných landfridů«.

Týž vývoj, posud nedokončený, můžeme pozorovat u souboje.
Co se týče ^čestných* urážek, nemůže (a někdy nechce) se domoci
státní iurisdikce stále ještě náležitého respektu proti svépomocnému
urovnávání sporu soukromých osob se smrtícími zbraněmi v ruce. Ba
souboj stal se nyní zřízením právním. Celý spor cti se do-
týkající i souboj sám jsou zvykovými předpisy tak vymezeny, že
vznikl i zvláštní >kodex souboje*. Přes to však, kdož by pochyboval,
že souboj jednoho dne zmizí s povrchu zemského? —

Člověk dnešní vyjde si na procházku a cítí se úplně bezpečným ;
však může se státi, že se na něho vrhne nějaké individuum a zabije
ho, ať již chtíc jej okrásti anebo se na něm pomstíti. Tomu nezabrání
sebe bdělejší policie. Lidé nebudou nikdy dokonalými, vždy tu budou
případy pathologické, zločinné. Proto však přece nechodíme do dílny,
kanceláře, na procházku s revolverem v ruce! Zločiny objevují se
i v krajinách a městech nejlépe řízených, ale nejsou pravidlem, jsou
jen řídkou výjimkou. Nikdo neřekne, že žijeme v životě soukromém
ve stavu válečném.

A nyní srovnejme rozvoj práva uvnitř státu s vývojem
právním v mezinárodních stycích států! Odloučenost
národů jest znakem politiky starověké; každý národ pokládá která-
koli druhý národ za nepřítele přirozeného, který musí býti potírán
válkou a bud vyhuben anebo zotročen (Bonfils, Vólkerrecht, str. 34. )»
o surovosti těchto válek ani nemluvě. Než válka národy také sbli-
žovala a sjednocovala. První diplomatická listina jest smlouva
Ramsa II. s Chetity a jedná o věčném míru mezi Egypťany a Chetity,
než zároveň uzavírá branný spolek proti nepřátelům. (Holtzendorff,
Vólkerrecht L, sv. 169.) U Římanů již shledáváme válku omezenu ji-
stými právními pravidly. 2e právo dobývalo si více a více půdy
i tam, kde vládla síla hrubá, dokazuje r. 1880 vydaná >Příručka zá-
konů války pozemní*, která nabyla v některých státech téměř offi-
cielní platnosti. A tak tedy dle Bluntschliho svá nejvzneše-
nější vítězství dobyl humánní duch lidský tam, kde nejméně dříve
právo platilo. Válka stala se sporem států po př! sil poli-
tických, z něhož vyňati jsou soukromníci. Pokud tedy platí právo
soukromé, trvá mír i ve válce, pokud rozhoduje právo veřejné, na-
stoupilo nepřátelství a platí právo válečné (Bluntschli, Vólker-
recht 35.).

Lidstvo oddaluje se svému ideálu válečnému, jak zřejmě doka-
zuje ubývání válek a přibývání případů, kdy spor byl rozřešen
mezinárodními prostředky smírnými. Ještě 17. století prožilo 60 let
v plné válce, v dějinách 18. století až do r. 181 5 neuplynulo ani 15 let
bez událostí válečných, pak nastává již klidnější tok dějin. Dle Frieda
(c. d. 104) bylo rozhodnuto smírnými prostředky

v letech 1794 — 1800 ve 4 případech sporných,
» 1801 — 1820 » 12 » »

» 1821 — 1840 » 10 » >

» 1841 — 1860 > 25 » »

» 1861 — 1880 » 54 » »

» 1881 — 1900 > III » »

Od roku 1900 ve čtyřech letech bylo tímto způsobem vyřízeno klidně
již 29 sporů, ač počet ten jistě bude ve skutečnosti větší, až budou
známy podrobnější zprávy.

Není také divu, vždyť jsou obory lidské práce, jež překročily již
hranice států a staly se mezinárodními, aspoň ve společenství států
civili.sovaných. Obchod a průmysl, náš hospodářský život
\ůbec jsou tak těsně spiaty s hospodářstvím okolních států, ano, spo-

jení to nedovedl přerušiti ani Atlantický oceán, že stěží vzpomínáme
na isolované svého času hospodářství států evropských. Ve službách
jeho jest velkolepě rozvětvená sít železniční ^ poštovní a
telefonní, podniky nepopiratelně mezinárodní.

I v ohledu práce duševní nasvědčují tomuto vývoji mezinárod-
nost vědy — výstřelky šovinismu německého jen toto pravidlo potvr-
zují — , mezinárodní vědecké výpravy, kongresy,
výstav y, ústavy atd.

Isolující politika států na venek jeví se tak býti v přímém od-
poru s rozvojem věcí. Než, budme spravedliví; něco se přece změ-
nilo: máme mír, ale — ozbrojený mír.

Avšak náklady ozbrojeného míru drtí národy, jsou příčinou stavu
palhologického, války sociální. \'šem národům hrozí smrt hladem za
těchto příprav k vzájemnému vraždění.

Jest přirozené, že kdo rozeznal tento stav a poznal, jak válka
jest nástrojem dvojsečným, počal protestovat, vyhlásil válku
válce. Vzniklo hnutí pacifistické.

B 1 o c h ve svém znamenitém díle volá a touží po prohloubení to-
hoto mírumilovného hnutí, obrací se na politiky, národohospodáře,
filosofy a osoby interesované. (Srv. jeho Válku budoucnosti 153.)

Ze pacifism vyrostl již z prvních, idealistických počátků v dílo
pevné a solidní, ukáže vylíčení jeho podstaty. —

Státy ve skutečnosti ztrácejí svými stálými vojsky to, co chtěly
obhajovat, totiž svobodu a neodvislost; ozbrojený mír ničí svobody
občanské. A co nad to, podněcuje jen nenávist národů. Nenávist však
jest vždy neplodná; nemůže tvořit, nýbrž naopak zabíjí.

Konečně řešení válečné není ještě rozřešení. Válka vyvolává jen
válku. » Německo vzalo Francii Elsas-Lothrinsko zbraněmi ; dosta-
neme-li je zase zpět, bude opět Německo připravovati se k odvetě . . .
Jako dva psi se budou rváti, když se tahají o kost.« (Driault,
c. d. 329.)

A to nemůže býti posledním slovem civilisace, jelikož lidé jsou
pak podobni — kdož ví, zda tak těmto tvorům nekřivdíme? — zví-
řatům.

Proto »cíl, sledovaný všemi společnostmi míru, jest zařízení
právního pořádku mezi národy.* (II. kongres r. 1890.)

Vznik, rozšíření a povaha psaných ústav.

Charles Borgeaud.

T 't stava jest základní zákon, dle něhož jest zařízena vláda nějakého
[^ státu a jímž se řídí vztahy jednotlivců nebo osob právních
k celku. Může býti bucf kodifikovanou listinou, textem nebo souhrnem
přesných textů uveřejněných v určité době svrchovanou autoritou,
nebo jest více méně určitým výsledkem řady jednání zákonodárných,
vládních nařízení, právních rozhodnutí, praecedencií a tradic různého
původu a nestejné ceny.

K druhu prvnímu náleží většina nynějších ústav, k druhému pak
náleží ústava nejstarší, od níž, díváme-li se na to s určitého hlediska,
pocházejí všechny ostatní, totiž ústava anglická. Právě tak, jako není
učiněn kodifikovaný svod soukromého práva Spojeného Království,
tak také není psán jeho základní zákon. Hlasování parlamentámí
většiny a rozhodnutí nejvyššího soudního dvora mohou ji rozšiřovati
nebo omezovati, a tak se přetvoru je neustále. Jest to hradba, která
se poddává nátlakem okolností, dostoupí-li tento tlak určitého stupně,
zároveň však jest to hradba, která se neláme. Jest stálá a trvalá,
ačkoliv jest ohebná, či spíše, protože jest ohebná. Vznik ústavy an-
glické lze studovati, nelze však o ní říci, kdy vlastně vznikla a kdy
byla revidována. Parlament, tato moc složitá, do jejíž činnosti za-
sahuje společně král, šlechta a lid, jest svrchovaným v usneseních,
avšak on ústavu netvoří. Může vynášeti zákony, které budou tvořiti
její část, avšak ji samu neustanovuje, právě tak jako ji systematicky
nereviduje.

Soustava tato vytvořená politickým vývojem z monarchie feu-
dální, v níž nikdy nebyla navždy přerušena tradice práva veřejného,
má enthusiastické obdivovatele mezi liberály jako mezi konservativci.
Jedni i druzí — a konservativci snad dříve — budou poznávati své
nebezpečí tou měrou, jakou bude Anglie postupovati dále ku předu
na cestě demokratické. Ústava, která není napsána, neposkytuje ni-
kterak ve svém celku určitý, konkrétní cíl útokům těch, kteří chtějí
zaváděti novoty. Poněvadž však náleží obyčejně ke kompetenci parla-

mentu rozšiřovati v ní nebo omezovati obsah jednotlivých usnesení,
jest možno zasaditi jí rány nepřímé sice, avšak tím strašlivější, po-
něvadž neobjevují se rázem a především není patrno, že směřují
proti ní.

Studie tato jest věnována ústavodárnému dílu v těch státech,
kde jest možno isolovati je tak, aby bylo možno vyvoditi theorii.
Omezuji se na země, ostatně čím dále tím četnější, jejichž právo
veřejné dovoluje studovati pro sebe moc, jež je uskutečňuje a jejichž
politická zařízení jsou založena na základním zákoně, plynoucím
z této moci. Autor se snažil postaviti se na stanovisko objektivní,
vážně vědecké a výlučně internacionální, a neomezovati různé sy-
stémy, jež jsou předmětem jeho badání, myšlenkou, převésti je na
platný, trvající systém v tom nebo onom zvláštním státě.

Co pak se týče oné methody, již chceme sledovati, uvidíme, že
v ní zaujímá historie vážné místo. Nová škola, jejímiž přívrženci
jsou i nejznamenitější vědecká jména německá, obrala si za úkol,
rozřešiti problémy práva veřejného, pomíjejíc téměř úplně historické
úvahy. Ona prohlásila tak zvanou »methodu juridickou*. Není tu
místa, uvažovati o tom, k jakým dospěla výsledkům, probírajíc jed-
notlivě ústavy té nebo oné země. Jsou velmi pozoruhodný, spíše snad
pro váhu osob, které užívají této methody, nežli pro její cenu. DIužho
však připomenouti, že jest tato methoda v oboru srovnávacího zá-
konodárství choulostivá, nebo z ní snadno mohou vzniknouti nej-
mrzutější následky. Není nic klamnějšího, nežli srovnávání zařízení
různých společností, činí-li se to se stanoviska čistě právního. Methoda
tato může poskytovati různé přednosti při studiu práva administra-
tivního, jest však naprosto nevhodná, jakmile se chápeme studia práva
ústavního. Zde v zákoně převládá politika a tu jest především třeba
obrátiti se k historii, má-li se oceniti dosah tohoto charakteru poli-
tického.

Moderní ústavy nejsou systematickým dílem právníků jako ny-
nější nejlepší texty práva soukromého. Byly mnohdy výsledkem
theoretických spekulací, málokdy však, mnohem méně, nežli by se to
mohlo v každém případě vůbec mysliti, byly jejich výhradním vý-
sledkem. Byly dokonce i ve století filosofů, více nežli v jednom
ohledu, dílem času a okolností. Dnes nejsou téměř o nic více; jsou
to hlavní stránky ze života národů.

Nelze je vykládati správně mimo knihu, ve kterou byly vepsány.
Chce-li někdo srovnávati základní zákon iedné země se zákonem

druhé, nepodivá-li se však při tom velice z blízka na jeho vznik, tu
vrhá se do nebezpečí velikých chyb.

K ocenění systému ústavního jest nutno zkoumati vývoj základ-
ního zákona, jenž systém ten tvoří, nebo sledovati vývoj tradicionel-
ního práva, k němuž se vztahuje, abychom mohli podati přesný
úsudek o všeobecných principech, z nichž systém pochází. To jest
umožněno jen badáním, mnohdy ovšem těžkým, které však jediné
může předložiti čtenáři premissy k takovým závěrům, jež spočívají
na skutečných faktech a nikoli na theoriích více nebo méně libovolných.

Cčelem této knihy jest ukázati na to, co lze očekávati od takovéto
práce. Hlavní místo zaujímá v ní zákonodárství těch zemí, jejichž
právo veřejné jest založeno na principu svrchovanosti národa, poně-
vadž jsou tyto státy vlastí psaných ústav, a z nich pochází myšlenka,
aby ústava byla zaváděna a revidována soustavně.

Národní smlouva vojínu Cromwellových,

Idea kodifikovaného práva veřejného, přesně odlišeného od zá-
konodárství obyčejného, je idea francouzská a tvoří dnes základ
moderního státu, vyjímaje ovšem Velkou Britanii a Uhry, kteréžto
výjimky potvrzují jenom pravidlo. Revoluce rozšířila ji po Evropě.
Musíme však uznati, že idea ústavy psané jest daleko starší nežli
z roku 1789 a že se nezrodila ve Francii.

Do jisté míry sahá tato myšlenka do středního věku a lze říci
až ku právu antickému, až k proslulé >1 e x r e g i a«, z níž se prame-
nila všemohoucnost římských císařů. Ta však nebyla než formule
předávající jim svrchovanost bez obmezení, jakési všeobecné plno-
mocenství, dávající panovníkům ^impérium et potestatemc
bez omezení a ohraničení. Ze středního věku známy jsou zase listiny,
potvrzující svobody, povolující výsady a přidělující privilegia jednot-
livcům nebo celým korporacím : mocným vasalům, královským stavům,
obcím a městům, bratrstvům náboženským, společnostem obchodním
a cechům řemeslnickým. Neměly ústavy u nás dnes obvyklé, jen
prohlašovaly právo každého jednotlivce a omezovaly svrchovanou
moc ku prospěchu všeobecnému.

Ústavy, jež si daly kolonie americké, vymanivší se z nadvlády
anglické, jsou první, které zaznamenala historie moderního práva
veřejného. Podle tvůrců těchto ústav kodifikovalo Národní shro-
máždění francouzské své dílo a předložilo je králi ve jménu svrcho-

váného národa. Záleží na tom, aby přesně byl udán jejich původ
a aby bylo zjištěno, kde nalezli Američané r. 1776 jejich principy.
Badáním tímto budeme moci lépe pochopiti jejich povahu, lépe po-
rozuměti důležitosti a dosahu novot, které uskutečnily tyto ústavy
a jejichž výsledky posvětila Revoluce.

>VáIka za osvobození Ameriky nebyla bojem mezi dvěma ná-
rody — národem anglickým a národem americkým — nýbrž byl to,
jako všechny události, které charakterisují pokrok rasy anglosaské,
boj mezi dvěma stranami, z nichž jednu tvořili konservativci obou
zemí, druhou pak liberálové, a v tomto boji několik nejzuřivějších
bitev svedeno bylo v parlamentu anglickém . . .

Historie těch událostí, jež vedly k veliké puritánské revoluci
v XVII. století, jest společná dvěma národům ; avšak v reakci, která
nastala s návratem zpět uvedené dynastie, upadla ta část kmene an-
glického, která očekávala výsledek konfliktu v mateřské zemi, znovu
pod tíživou moc absolutní, a po nastoupení Viléma III. na trůn přešla
pod vládu mocných rodin strany whigů. Vystěhovalci do kolonií
zanechali za sebou monarchistické instituce jak v církvi tak i ve státu
a zřídili si instituce demokratické. Aby pak strana liberální zachránila
tyto demokratické instituce a nikoli aby jich získala, přinutila zemi
k veliké a nákladné válce za neodvislost.«

Řádky tyto jsou vyňaty ze spisu Mellena Chamberlaina, býva-
lého ředitele bibliothéky bostonské a spolupracovníka nedávno vyda-
ného a důležitého díla Justina Winsora o historii obou Amerik.^ Jest
nesnadno jasněji vylíčiti pravou povahu a ráz revoluce americké.

Veliký zápas, který rozdvojil od konce XVI. století plémě anglo-
saské, jehož první oběti založily si kolonie »Novou Anglii* zvané,
a jenž skončil r. 1648 odsouzením Karla I., byl zápasem čistě nábo-
ženským. Nastal hned po náboženské reformě mezi lidmi, kteří si z ní
přivlastnili principy i s jejich výsledky, kteří nabyli z ní nového
ducha, a mezi těmi, kteří, přidrželi se kompromisu Jindřicha VIII.,
jenž se rozkmotřil s Římem a přece neustal v boji proti Lutherovi,
a kteří později šli s Alžbětou, založivší církev na svrchovanosti krá-
lovské a na episkopátu, zůstávajíce ochránci církevní hierarchie a ab-
solutní moci. Puritáni neboli »nonkonformisté« — tak se záhy na-
zývali protestující — postavili se rozhodně nejprve proti obřadům
anglikánským, brzy na to pak proti episkopátu a svrchovanosti moci
královské. Poněvadž však panovník byl hlavou církve, jejíž zájmy
nebylo možno odloučiti od zájmů státu, musil spor dříve nebo po-

1 Narrative and critical history of Amerika. Londres, 1886 - 89, VI —1.-2.

zdej i ztratiti svůj náboženský ráz. Politické hnuti počalo se za
Alžběty, nabylo větší váhy za theoretika Jakuba I. a stalo se za vlády
jeho syna, jenž pochopil velmi bystře naučení otcova, zjevnou
vzpourou, která si dobyla v krátkém čase vítězství. Věc nonkonfor-
mistů stala se od tohoto okamžiku věcí svobody.

Když na vrcholu puritánské revoluce Cromwell nesen byl demo-
kratickým hnutím a přinucen se mu poddati, aby je opanoval, vzniká
zvláštní návrh ústavy. Národní smlouva, »Agreement of the people«
to byla, kterou předložilo vojsko sněmovně lidu, aby ji schválila
a pak zase předložila národu. Tvůrcové této smlouvy měli myšlenku,
vyjádřenou prostě listinou samou a vysvětlovanou v časových bro-
šurách, ustanoviti svrchovaný zákon, jenž byl by mimo dosah moci
parlamentu, omezoval by jeho moc a výslovným omezením by pro-
hlašoval, jaká jsou práva, jež sám sobě ponechává národ a jichž ne-
směla by se dotknouti beztrestně žádná autorita. Tato národní
smlouva měla dojíti osobního souhlasu občanů zvláštní procedurou,
která v ní je určena. Její prohlášení závisí na přijetí národem.^
V předloze, která byla přijata od pluků a předložena všeobecné radě
vojenské, lze nalézti toto pozoruhodné prohlášení: >Moc nynějšího
parlamentu a všech budoucích zástupců tohoto národa jest podrobena
jejich voličům a vztahuje se, bez souhlasu a bez přispění jiné osoby
nebo jiného sboru na zákonodárství, na úřady a soudní dvory, na
kontrolu úřadů a úředníků všeho druhu, na prohlašování války a uza-
vírání míru, na uzavírání smluv s mocnostmi cizími/ a vůbec na
všechna práva, která voličové sami sobě nevyhradili výslovně nebo
implicite.«

A dále ve vyhlášení národních práv lze čísti: »Všechny zákony,
dané nebo jež se dají, budou zavazovati každého stejně a nikdo ne-
bude z obyčejné soudní pravomoci, které jsou všichni podrobeni,
vyňat ani význačností statků, ani bohatstvím, ani privilejí, ani hod-
ností, ani rodem, ani veřejným postavením. «*

^ Viz připiš sněmovně lidu ze dne 20. ledna 1648—9. Cobbets Parlia-
mentary History of England, Londýn 1808, IIL

* DHve nežli byl předložen tento návrh lidové ústavy jménem vojska
parlamentu, byl jaksi od vojínů Cromwellovi vnucen. Návrh prošel mnohými
debattami a byl opravován. Definitivní text jest u Gardinera: The constitutionaL
documents of the puritan revoluiion^ Oxford i88q. Text návrhu prvotního do
jisté míry je vzácnéjší a nalézá se v brožuře, uchované v Brit. Mus. An
Ágreement of the Peoýle for a firm and proseni Peqce, upon graunds of Com-
mon-right and Freedome^ 1647. (Národní smlouva pro pevný a stálý mír
na základech společného práva a svobody ) Brit. Mus. E. 1948. Tento text

Tvůrcové Národní smlouvy (Agreement of the people) tvořili
levici strany puritánské, Ize-li se ovšem tak vyjádi^iti. Byli to >Ne-
odvislí* = Independente, z jejichž řad bylo z největší části rekruto-
váno vojsko a jichž neohroženost získala Cromwellovi vítězství
u Marston-Moor a u Naseby. Kongregational ismus byl jejich systé-
mem organisace náboženské. Náboženská snášelivost všech křesťan-
ských kultů byl jejich požadavek všem společný. Jejich církve, auto-
nomní a vymaněné z moci hierarchie, spočívaly na smlouvě (Cove-
nant), kterou přijali členové obce a která byla právním základem kon-
gregace. >Na základě tohoto ustanovení, « pravil jeden ze zakladatelů
této theorie, »mají kazatelé moc nad věřícím lidem, lid stará se o své
kazatele a učitele, a na základě toho dostává se každému členu kon-
gregace také práva a povinností vzhledem k soudruhům.*^ Církevní
svrchovanost náležela sboru a jedině sboru, představiteli Krista. Shro-
máždění věřících, viditelný pramen vší moci, jmenoval volbou du-
chovní, starší církevní a diákony a vykonával sám moc exkomuni-
kační.

Lze si snadno vysvětliti, že lidé, kteří zvykli takovýmto způso-
bem demokracii v církvi, pokoušeli se uskutečniti demokracii i ve
státě. Když zakládali republiku, počínali si jako při založení své obce
církevní. Chtěli ji zaříditi na základě formální smlouvy, pocházející
z celku společenského, jemuž přirozeně přiznávali svrchovanou moc.
Tito demokraté, jimž hrozilo častokráte v této době revolučního zá-
pasu, že ztratí ve prospěch parlamentu cenu prolité své krve, poznali
těžkou zkušeností nutnost výslovné úmluvy, jež by omezovala moc
shromáždění a zabezpečovala právo národa.

»Myslím,« psal jeden z jejich vůdců, »že svoboda tohoto národa
bude zajištěna opravdu jen tehdy, když bude jasně stanoven rozsah
moci poslanecké i jejich mandátu o povahu práva, jehož provádění
vyhradil národ sám sobě.*'-^

Plán Národní smlouvy povstal takto z této situace a z těchto
mvšlenek.

v Anglii nebyl znovu ještě otištěn Francouzský jeho překlad byl uveřejněn
v >Jumales de TEcolc libře des scicnces politiques.* Viz sešit z 15. dubna
1890: Charles Borgeaud: Premiers programmes de la democratie modeme en
An^leterre.

* John Cotton, The vvay of the Churches of Christ. Londýn 184j. (Brit.
Mus, E. 276.)

* John Wildman. Truths Triumph (Triumf pravdy). Londýn 1847—8,
p. 11. (Brit. Mus. E. 520.)

NASS doba. R. XV. 1907, č. 1. 20. října. 2

íé

iTato ústava, které se nedržel Cromwell o nic vice nežli parlament,
zůstala však jen návrhem. Přece byla většina oprav, které tu byly
zamýšleny, provedena za jeho protektorátu a r. 1653 jeho vláda sama
byla zřízena na psané ústavě, zvané »N á s t r o j ú s t a v yc, vypra-
cované radou důstojníků. Ze takové úmluvy, která nespadala v obor
kompetence parlamentu, bylo nutno, uznal protektor těmito slovy :

»Ve všech vládách jest třeba míti něco základního, něco jako jest
Magna charta, něco stálého a nezměnitelného.

Ze se nemohou prohlásiti parlamenty za trvalé, jest principem
základním. Avšak jakou záruku poskytuje prostý zákon, aby předešel
podobné pohromě, jestliže zákonodárství, jež zákon ustanovilo, může
ho zase zrušiti? Může míti takový zákon nějaké trvání? Bude to jen
nahnilý provaz, jenž neposkytne žádné bezpečnosti, neboť lidé, již bu-
dovu vystavěli, mohou ji zase zbořiti.*'

Z naučení, jež dali Cromwellovi vojínové, zapomněl on hlavní bod,
že totiž v republikách sebe mocnějších, aby budova mohla trvati,
musí býti založena na vůli národa. » Nástroj ústavy* zřízen byl od
rady jeho důstojníků a rada Monkova mohla jej zase zrušiti.

Jiné psané ústavy Anglie neměla nikdy.

i^Pokračování.)

1 Gardiner, The constitutional documents of the puritan revolution.
314. násl.

Nový Bydžov.
Obraz národohospodářský.

Popis.

Královské věnné město Nový Bydžov prostírá se v úrodném
údolí na pravém břehu řeky Cidliny 234 m nad hladinou moř-
skou. Vystavěno je na rovině, která nepatrně na východ k Cidlině
se sklání. Touto polohou podmíněna jest úplná pravidelnost města.
Náměstí podobá se velikému obdélníku, jehož strany jsou téměř stejně
dlouhé. Ve středu stojí socha Panny Marie na vysokém sloupu 9 so-
chami českých patronů vroubená. Ze středu každé strany vedou 4
hlavní ulice Jičínská, Chlumecká, Hradecká a Husova
třída. Rovnoběžně se stranami náměstí jde široká okružní třída tu
i tam přerušena menšími ulicemi.

Bydžov dělí se na Vnitřní město. Pražské a Hra-
decké předměstí a přidělenou osadu M e 1 1 i č a n y.

Ze starších dob nezachovalo se kromě nepatrných památek, dře-
věných budov a několika jmen skoro nic, takže vzhled města je mo-
derní. Veliké, pravidelné a rovné náměstí, široké, přímé ulice.

Ze staveb vyniká- chrám sv. Vavřince, vystavěný ve slohu go-
tickém, věž původně gotická má ukončení barokní, což ruší jednotný
dojem. V chrámě na pravé straně je krásně vyřezávaný oltář sv. V^á-
clava, dar rodáka novobydžovského architekta Turka. Hlavní oltář
a druhý postranní je ve slohu rokokovém, což ruší dojem.

Druhý chrám nejsvětější Trojice, bývalý klášterní na starém
hřbitově, byl loni slušně opraven, ale není používán. Chrám na Metli-
čanech ukazuje krajní výstřelek slohu barokového. Před několika
léty dostavěn byl nový krásný chrám gotický Panny Marie u nového
hřbitova. Má tedy bývalé husitské město katolických chrámů nad-
bytek. V městském museu zachoval se husitský oltář, který pře-
malovaný sloužil za katolický oltář v blízké obci Měníku. Když měl
býti opraven, nalezena pod vrchní malbou památná malba husitská.

Na náměstí upoutá naše oko gotická radnice z roku 1864,
vedle ní nově upravený dům občanské záložny. Naproti radnici zvedá

se nový palác městské spořitelny, který dle návrhu archi-
tekta Veyricha je právě dostavěn.

Z domů v ulicích vyniká výstavností okresní dům v české
renaissanci malbami a věží zdobený, dům velkoobchodníka
S a c h s 1 a a nástěnnými malbami zdobený dům pana geometra
Jedličky.

Ostatní domy jsou většinou přízemní, na náměstí a v hlavních
ulicích jednopatrové, novější dvoupatrové. Starší domy jsou bez
ozdob, při novějších již přihlíží se k výzdobě štukatérské. Školy
umístěny jsou v rozsáhlých nových budovách, pouze hospodářská
škola postrádá vhodné budovy. Nejstarší domy jsou ze dřeva, po-
zdější z nepálených cihel, novější z vojického pískovce a pálených
cihel. Stavbám vadí nízká poloha a proto jsou starší stavby vlhké.
Žertovně se říká: »Benátky vystavěny jsou na vodě, Bydžov na blátě.«

Obec Novobydžovská má 2400 jiter rozlohy. Obyvatelů čítá dle
posledního sčítání 7361 duši, z nich bylo 7354 Cechů, 7 Němců ;
3413 mužů, 3948 žen; katolíků je 7039, evangelíků 15, židů 305
a jeden bez vyznání. Domů jest asi 750.

Majetek obce (lesy, pole, luka, stavby) může býti oceněn asi
na 2,000.000 K, dluhy asi na 1,300.000 K.

Rozpočet na rok 1907 vykazuje:

Příjem:

důchody z obecního jmění

31.77&40

příjem z lesního hospodářství

24.039-50

příjem z městské elektrárny

52.470-

důchodky a spravedlnosti

5.014-—

přirážky, vyjímaje obecní

20.410 —

školství

15.702-61

náhrady a příspěvky

1.937-02

rozličné příjmy

60- —

příspěvek spořitelny

32.000—

úhrnem

183.41 1'53

Vydání:

správní výlohy a úřadní potřeby

24.960- —

na zachování a zužitkování obecního jmění »

8.998-90

na lesní hospodářství

17.801—

na městskou elektrárnu

35.600-—

na veřejnou bezpečnost

23.812-50

na komunikace

9.530—

na zdravotnictví > 4.070* —

na chudinství > 9.681-52

na školství » 35.691-08

daně a dávky » 7.988-60

výlohy fundační a kostelního patronátu » 1.822-90

účely dobročinné, dary a příspěvky » 3.944-04

různé potřeby obecní » 4.000* —

úroky z obecních dluhů » 65.017-56

úhrnem K 252.918-10

na uplaceni obecních dluhů » 11.060-74

celkem K 263.978-84

příjmy > 183.411-53

vydání převyšuje příjmy o K 80.567-31
Schodek 80.567-31 K uhradí se obecní přirážkou ku přímým
daním, jichž předepsáno je asi K loo^oo- — a vynese přibližně
80.567-31 K.

Roku 1906 stačila přirážka 55%, ale stálým zadlužováním obce
a koupěmi nevýnosných objektů budou přirážky dále vzrůstati.

Školství.

Školství je na stupni přiměřeném. Pro dítky do 6 let je zde zří-
zena opatrovna a škola mateřská. K obecnému vzdělání
slouží obecnáškolachlapeckápětitřídní s 5 pobočkami
a s 500 žáky, obecná pětitřídní škola dívčí s 5 poboč-
kami a s 500 žákyněmi. Tato škola je ve správě školských sester
de Notre Dáme z Horažďovic, které mají zde výstavný klášter
u dráhy. Před několika léty chtěly zříditi zde i pokračovací školu
pro dívky škole odrostlé, snad i dívčí ústav učitelský, ale opatrní
a moudří otcové města s radikální krví jim to zkazili; to jim však
pranic nevadí, aby svou mládež dívčí svěřovali výchově v blízkých
německých klášteřích. Pak ovšem jsou zbytečné přednášky o žen-
ské otázce a volné škole, které se zde občas pořádají, ale kterých se
mimo dělnictvo jiný neúčastní.

Měšťanskéškolyra) chlapeckás3 třídami a s 2 po-
bočkami a 250 žáky, b) dívčí trojtřídní s 2 pobočkami a 240 žáky-
němi. Loni zahájena byla akce, aby při měšťanských školách zřízeny
byly IV. ročníky, ale setkala se s neúspěchem. Pokrokoví lidé se do-
mnívají, že Bydžov by se dobře hodil pro zřízení dívčího lycea, ale
lidé, na nichž rozhodnutí záleží, mají dosud málo pochopení pro po-

.JO

krokové vzdělání. Potomci budou jednou vypravovati, jak opatrni
byli jejich otcové.

Při měšfanské škole chlapecké zřízena je průmyslová
škola pokračovací dvoj třídní se dvěma pobočkami a dvěma
přípravkami ; obchodní dvojtřídní pro učně kupecké.

Pro dívky škole odrostlé zřídila obec průmyslovou školu
pokračovací r. 1897. Vyučuje se dušesloví a vychovatelství,
českému jazyku a literatuře, jazyku německému, počtům, účetnictví,
nauce o domácím hospodářství, kreslení, šití a žehlení prádla, šití šatů,
vaření. Účelem školy jest poskytnouti dívkám příležitosti, aby vědo-
mosti ve škole nabyté doplnily, praktickým potřebám přizpůsobily
a nemusily v ústavech německých a soukromých pensionátech vyhle-
dávati toho, čeho jim doma za levný peníz veřejná škola poskytnouti
může.

Škola má 2. třídy a 80 žákyň. Vytknouti dlužno, že příliš mnoho
času věnuje se ženským ručním pracím a že dívky k samostatnému
postavení nevychovává.

Pro selské synky zřízena je zde zimní hospodářská
š k o 1 a o 2 třídách se 40 — 50 žáky. S podivením je, že nezřídí se zde
celoroční škola rolnická, ježto zde je střed úrodného údolí Cidliny
a lidé daleko široko zabývají se zemědělstvím.

Občas pořádají se zde kursy a přednášky o ovocnářství, mlé-
kařství, vinařství, ale s výsledkem nepatrným.

C. k. reálné a vyšší gymnasium s 208 žáky. Ježto
okolní města Jičín, Hradec Králové, Pardubice, Mladá Boleslav mají
hojnost středních škol, je zdejší gymnasium omezeno jen na své okolí
a proto nevykazuje veliký počet žáků. Je nejvýš nutno, aby zřídila se
jednotná škola střední a vyučování latině a řečtině omezilo se na míru
nejmenší, ježto v praktickém životě upotřebení nedocházejí Do té doby
snad by prospělo, kdyby vyšší třídy proměněny byly v oddělení reálné.

Odborných škol zde není, okolní města Bydžov předstihla.
Jičín zřídil si ústav učitelský, Hradec ústav učitelský a obchodní aka-
demii, Hořice školu obchodní a odbornou školu sochařsko-kame-
nickou.

Úřady.

Z úřadů sluší jmenovati c. k. okresní soud, c. k. okresní hejt-
manství, c. k. hlavní berní úřad. c. k. poštovní, telegrafní a telefonní
úřad, c. k. evidence katastru daně pozemkové, c. k. okresní technickou
finanční kontrolu, velitelství c. k. okresní finanční stráže, c. k. okresní
čctnické velitelství, c. k. cejchovní a cestmistrovský úřad.

Peněžní ústavy.

Mezi peněžními ústavy prvé místo zaujímá městská spoři-
telna, podružný ústav rakousko-uherské banky. Zúrokuje veškeré
vklady 4%. Poskytuje zápůjčky hypoteční na zástavu domů a po-
zemků, eskomptuje směnky, udílí zálohy na cenné papíry. Reservní
fond 451.000 K, vklady 8,153.000 K, zápůjčky 7,370.000 K, čistý
zisk as 35.000 K. Je viděti, že spořitelna dobře vedena mohla by se
státi velikou moci peněžní. Avšak úzkoprsost a časté změny v ředitel-
stvu překážejí rozvinouti se tomuto ústavu, jak by mohl.

Občanská záložna, zapsané společenstvo s ručením ome-
zeným, zúrokuje vklady 4%. Reservní fond 263.451 K, závodní podíly
91.500 K, vklady 2,213.000 K, půjčky 2,00.000 K. Poskytuje zápůjčky
na hypotéky, na směnky na 5^2%* eskomptuje směnky. Obrat po-
kladní 3,000.000 K. Z bilance je patmo, že záložna hledí vyhověti
veškerým moderním požadavkům a proto rok od roku utěšeně zkvétá.

Okresní hospodářská záložna má kmenového jmění
asi 65.000 K, vkladů 500.000 K, reservní fond 20.000 K, půjčky
600.000 K, obrat pokladní 900.000 K. Kdežto městská spořitelna půj -
čuje hlavně na hypotéky, hospodářská záložna opět na směnky, ačkoli
by se dal očekávati poměr obrácený, poněvadž vypňjčovateli z hospo-
dářské záložny jsou hlavně rolníci, z městské spořitelny řemeslníci
a obchodníci.

Specialitou novobydžovskou jestpartikulárnípokladna,
o níž se neví, jak povstala a dnes je společným majetkem »měšťanů«.
Její jmění asi 160.000 K sestává z pozemků, ovocných sadů, proutnic,
budov a kapitálů; nynější příjmy tvoří nájem a poplatek za přijetí.
Kdo se chce státi měšťanem, zaplatí jednou pro vždy 60 — 200 K za
přijetí dle svého majetku. Za to má právo na požitky z pokladny.
Za jeho dítky platí se školní plat a ve stáří dostává peněžitou podporu.
Pokladna podporuje též školy a dobročinné ústavy. Dříve se vedla
správa pokladny nedbale, není ve městě staršího měšťana, který měl
pole, aby ku svému poli část pole partikulární pokladny nepřioral.
Dlouho platila pokladna za přioranou část daň a »měšťan« bral užitek.
Hotových peněz užívalo se ve prospěch obce, k volebním agitacím
a k jiným účelům. Poslední léta byl boj o správu pokladny, obecní
výbor chtěl míti správu ve svých rukou, měšťané však mu ji nechtěli
přepustiti. Spor vedl se až před správní soudní dvůr. Dnes mají
správu pokladny měšťané ve svých rukou a pbec si vyhradila dozor.

Průmysl.

Akciová společnost ku výrobě usní a koženého
zboží. Akciový kapitál 1,500.000 K v 7500 akciích po 200 K.
V roce 1900 vyplácena byla dividenda 6%, roku 1901 4%, r. 1902
4%, za roky 1903 — 4 žádná, za rok 1905 opět 4% ; na budoucí léta
není opět naděje, že se bude dividenda vypláceti. Vysoké platy ne-
schopným úředníkům, kteří z protekce byli ustanovováni řediteli a
kteří teprv pokusy v továrně dělali, stálé spory s dělnictvem, které
je stávkám náchylno a špatné obchody zavinují, že továrna neprospe-
ruje. Zde vidíme rozdíl mezi podnikem vedeným jednotlivcem
a akciovou společností. Z nepatrné dihiy kožekižské dřívější majitel,
Jonáš Bergmann, podnikavý muž, učinil rozsáhlou a velkolepou
továrnu, kdežto jiné malé dílny koželužské v Bydžově zahynuly. Jonáš
Bergmann zbohatl hlavně výnosnými dodávkami vojenskými, vyráběl
obuv a tf rby pro vojsko. Když pozoroval v poslední době, že závod
tolik nevynáší co dříve, a že již sám je starý ku řízení závodu a že má
ku sťru několik milionů nashromážděno, umínil si továrnu prodati.
Jelikož se nenašel kupec, který by továrnu koupil a zaplatil, provedla
»pražská úvěrní banka«, dříve »úvčmí banka v Kolíně^ proměnu této
továrny v akciovou společnost. Řediteli B. Luriovi nabídnuto
15.000 K platu a nádherný byt v továrně. Ale než rok minul, dala
správní rada p. řediteli výpověď. Hovořilo se mnoho o různých
ztrátách v továrně, ale akcionáři se nedozvěděli nic, než že se divi-
denda vypláceti nebude. Různí jednatelé při kupování akcií slibovali
12% dividendu, ale jak zkušenost ukazuje, je lépe míti peníze na 4%
v záložně než uložiti je v akciích, které nenesou jistě dividendy. Dříve
byla správa německá, ale nyní, když několik českých vlastenců dostalo
se do správní rady, snad se poměry změní. Dělnictva zaměstnává
továrna na 200 lidí. Polovina dělnictva jsou vyučení koželuzi, ostatní
obuvníci, řemenáři, sedláři a pod., kteří řemesla zanechali a chodí
raději do továrny, kde za 2 — 3 K denně pracují.

Přesvědčením politickým je dělnictvo s*ociálně demokratické
a velice solidární. Dříve podporováno bylo mravně i hmotně někte-
rými úředníky židovskými a proto vystupovalo na obranu židů. Stře-
disko své mají ve vzdělávacím spolku »Bratrství« a v ^Politickém
klubu sociálně demokratickém*. Jsou dobře organizováni. Již něko-
likrát solidárně žádali za zvýšení mzdy, a když jim nebylo vyhověno,
ohlásili a provedli stávku, dokud jejich požadavkům vyhověno ne-
bylo. Dříve byli i politicky i spolkově činnými; dnes činnost jejich
ochabla. Kromě několika bezvýznamných schůzí nekonali nic. Loni

pořádali dlouhou stávku, kterou však prohráli. Ředitel Macháček,
jemuž správní rada dala plnou moc, stávkáre přemohl, ale jaká
ironie — za několik neděl po ukončeni stávky sám dostal výpověd
z továrny a musil na hodinu své místo opustiti.

Spolkový rolnický cukrovar má akciový kapitál
600.000 K v 1500 akciích po 400 K. Dividenda 7%. Vystavěn na
místě starého soukromého cukrovaru r. 1870. Na počátku by se mu
dobře vedlo, kdyby úřednictvo měl schopnější a správní radu trochu
energickou. Ale tenkráte se na »něco4: nehledělo, cukr posílal se po
Cidlině a Labi přímo do Hamburku beze cla, rozdílely se tučné divi-
dendy, aby akcionáři mlčeli a dělaly se dluhy, aby se dividendy vy-
pláceti mohly. Myslilo se, že zlatý věk cukrovarů bude trvati věčně
a že se později nahradí, co se dříve prohospodařilo. Když nastala
cukrovarnická krise, teprv se poznalo, jak hluboko cukrovar zabředl.
Učinila se náprava, přestaly se vypláceti dividendy, ale cukrovar
přivésti k rozkvětu již se nezdařilo. Ačkoli se vyplácela dividenda 7%,
nestoupla kursovní cena akcií nad 280 K. Následkem vysoké cukerní
dané, zrušení prémií klesla výroba cukru a cena akcií ještě více. Ježto
kolem Bydžova je výborná půda pro pěstování cukrovky, činil
příjem za cukrovku nejlepší příjem hospodářský, o který nyní náš
rolník přichází, poněvadž za levnou cenu řepy nemůže pěstovati,
ježto se nevyplácí. Kampaň trvá 1% — 2 měsíce a poskytuje dělnictvu,
které práce polní skončilo, slušný výdělek. Loni udal se případ, jak
lehkomyslně se správa akciových podniků vede. Bez vědomí správní
rady půjčili ředitel a účetní předsedovi správní rady 20.000 K a když
na jeho jmění po jeho smrti byl uvalen konkurs, měl cukrovar o pe-
níze přijíti — za náhradu dostal několik jiter pole.

Právovárečný pivovar, postavený r. 1696 nákladem 73
vámíků, od té doby několikrát přestavován a dostavován. Historie
vypsána ve zvláštním spisku. Když počato bylo se strojní výrobou,
dán pivovar v nájem sládkovi J. Benešovi, nájem byl skrovný, právo-
várečníci nechtěli nic opravovati ani stavěti, takže nájemce sám
i sklepy na svůj náklad vystavěti si musil. Pivovar sešel tak, že když
staré opotřebované stroje nechtěli právovárečníci nahraditi novými,
nájemce již pivovar ani v nájem vzíti nechtěl. Pivo bylo špatné, takže
se i v Bydžově málo čepovalo. V tom čase nájemce pivovaru Smidar-
ského J. Schreiber, koupil místo v Metličanech a chystal se vystavěti
veliký moderní pivovar parostrojní, a tím by byl právovárečný úplně
zničil. Schreiber chtěl koupiti i pivovar právováreční, ale s předsedou
jeho Pekárkem nemohli se dohodnouti o cenu, Várníci nechtěli žád-

ného nákladu na znovuzrízení pivovaru dáti, ježto dlouhá léta o užitku
ani neslyšeli. Hrozila mu tedy úplná záhuba. Avšak konkurence a
strach o bytí přivedl pivovar nepředvídaně k životu. R. 1894 se utvo-
řila akciová společnost, najala pivovar od vární ků na 12 let za
45 — 60 kr. za každý hl. uvařeného piva. Na dluh vystavěny nové veliké
sklepy, r. 1896 podniknuta nutná oprava pivovaru, opatřeny nové
moderní stroje, zaveden elektrický pohon, přijati mladí a energičtí
úředníci, vařeno dobré pivo a pivovar počal zkvétati.

Jak pivovar v osvědčených rukou zkvétá, ukazuje tato tabulka :
ek 197 a uvař. piva 11.820 hl, nájemné 10.638 K

r. 1895 bylo

várek 197

» 1896 »

» 224

» 1897 »

» 211

> 1898 >

> 231

> 1899 >

» 275

» 1900 »

> 290

» 1901 >

> 296

» 1902 »

> 262

» 1903 >

» 288

> 1904 »

» 310

> 1905 »

» 292

» 1906 >

» 334

13.440 »

► 12.150 »

12.660 >

► 11.660 *

13.860 »

► 13.860 »

16.500 »

► 18.810 »

17.400 > 5

► 18.836 »

17.760 »

» 20.245 >

15.720 > 1

N 17.920 »

17.280 »

^ 19.699 »

18.600 »

► 31.204 >

17.620 >

> 19.972 »

20.040 » 5

► 22.845 »

Jak z tabulky je zřejmo, za 10 let se výroba zdvojnásobila. Kon-
kurence také někdy je dobrá, jinak by oba pivovary tak dobře ne-
prosperovaly.

Kapitál akciové společnosti jest 120.000 K rozdělený na 60 akcií
po 2000 K, která nese ročně 300 K užitku; mimo to je uložen velký
reservní fond, takže dnes žádný akcii, za kterou dal 1400 K, za
4000 K neprodá. Z toho je viděti, že by každý závod dobře prospíval,
jen kdyby byl řádně a poctivě spravován. Loňským rokem končil
nájem a varníci sami utvořili společnost a převzali pivovar do vlastní
správy.

Parostrojní pivovar J. Schreiber a spol. měl
dříve větší, nyní menší výrobu piva. Jelikož veškeré budovy jsou po-
hromadě a na všech stranách je volný, má výhodu před parostrojním,
který pivo do sklepů musí převážeti. Kdežto Schreibrův pivovar mi
odbyt v okrese i v okolních městech (Hradec Králové, Chlumec, Par-
dubice, Nechanice atd.), konsumentem piva právovárečného je hlavně
Nový Bydžov. Původně měl Schreiber najatý pivovar panský ve Smi-
darech. Když sobě nastřádal potřebných peněz, spojil se se dvěma
společníky a vystavěl velký pivovar v Bydžově. Později vyplatil po-
díly společníkům, zaplatil jim velikou sumu peněz za odstoupení

a stal se tudíž sám jediným majitelem. Dnes vede pivovar syn jeho
Arnošt Schreiber.

Městská ústřední stanice elektrická postavena
nákladem obce r. 1895 firmou Bartelmus, Donát a spol. v Brně. Má
2 parní stroje, 3 kotle, 2 stroje dynamoelektrické a baterii akkumu-
latorovou se 182 články. Vyrobené síly užívá se ku osvětlování města
a budov a ku hnaní strojů. Když se zařizovala, vypravovalo se, jak
levné bude světlo, jak průmysl pomocí síly elektrické zkvete a pod;
Po mnohaleté zkušenosti může se říci, že světlo elektrické je velmi
drahé, síly elektrické užívají asi 4 závody a že ročně je z této centrály
jen deficit. Stroje dodány slabé, některé již musely býti nahrazeny
novými, dřevěné sloupy prohnívají, často nutno je vyměniti a tak
hledí z toho vychvalovaného podniku pouze deficit, který uhradí se
přirážkou na útraty poplatníků.

Továrna na kotle a stroje J. Schrolla ukazuje, kam
pilný a snaživý průmyslník dojíti může. Z malé dílny tu zřízena pěkná
továrna, která pomohla majiteli ku slušné zámožnosti. Vyrábí hlavně
měděné kotle, které zasílá daleko.

Továrna na cikorii dříve Ant. Radimský syn nyní J.
Hynek. Za řízení Antonína Radimského továrna prospívala a majitel
zbohatnul. Když přepustil továrnu svému synovi závod hynul, až ko-
nečně přestal pracovati. Dlouho ležel ladem, až jej levně ukoupil ny-
nější majitel. Pro nedostatek peněžitých prostředků a malou podni-
kavost nerozmáhá se závod, jak by mohl.

Zde jsou nejlepší podmínky pro podobný závod. Půda kolem
Bydžova svědčí výborně ku pěstování čekanky a cukrovky a ceny
jsou nyní dosti nízké. Blízké okolí stačilo by zásobiti továrnu laciným
a dobrým materiálem.

Levné dělnické síly by se též našly a je tedy jen třeba dobrého
odborníka k výrobě cikorie a obchodníka ku prodeji.

Prospívá-li továrna na cikorii J. Balounka v blízkých Rumbur-
kách a Matěje Buvy syna ve Vysokém Veselí; prospívá-H akciová
továrna v Kolíně, že vyplácí až 20% dividendu, tož by prospívati
mohla i podobná továrna v Novém Bydžově. Chybou jest, že továrna
není při dráze a nemá na blízku vody. Mezi továrnou a drahou vy-
stavěn je klášter školských sester, který by dnes rozšiřování továrny
ku dráze bránil, před několika léty se mohly pozemky, na kterých
klášter stojí, za slušnou cenu koupiti. Dlouho chodili okolo zaniklé
továrny lidé a neviděli, že vlastně v ní zakopán je poklad, až koupí
ji řádný odborník, budou mu záviděti.

P a r n í p i 1 y jsou zde dvě. Josefa Honse přímo u nádraží a Lud-
víka Kefera u Chudonic. Jelikož v okolí není vysokých lesů, přiváží
se potřebné dříví z dalekých panství buď drahou neb povozy, a to
z Kumhurského, Hořického a j.

Ježto průmysl dřevařský odkázán je krýti svou potřebu pouze
*u majitelů pil parních, vynášejí ročně slušný čistý zisk, který roz-
množen je ziskem i z prodeje uhlí, který oba majitelé provozují. Obec
Novobydžovská má veliké lesy, ale dříví k palivu ponechává v nich.
Kdyby dala převézti dříví z lesu do města, vydělala by na něm slušný
peníz, poněvadž je obtížno na př. na i m. dříví jednati povoz.

Cihelny jsou tři: Továrna cihlářských vý-
robků firmy Antonín Rcjthárek, Frant. Peřina a Alois Jedlička,
kruhová cihelna Jana Lhoty a firmy Antoš, Spála, Holman.
Kdežto prvá je v rozkvětu, druhá stálým dostavováním, přestavo-
váním a šetřením ještě významu nenabyla. Třetí s první konkuruje.
Počátek prvé byl skrovný. Obchodník Doležal koupil starou cihelnu
za několik set zlatých. Věda, že nedostává se mu ani odborné znalosti
ani kapitálu k velkému podniku, vstoupil ve spolek se stavitelem AI.
Jedličkou a obchodníkem Frant. Peřinou a hle společnou prací po-
vznesli svůj závod na vysoký stupeň, že patří mezi nejvýnosnější zá-
vody v Bydžově. Dělnictva zaměstnává mnoho a je poměrně slušně
placeno. Dělnictvo je dosti pokročilé a organisované, politickým vy-
znáním sociálně demokratické. Když bratří Doležalové chtěli po-
staviti tkalcovnu, vystoupili ze spolku a místo nich nastoupil Ant.
Rejthárek, ředitel cukrovaru.

Válcový mlýn a tkalcovna dříve Josefa Poura ; nyní
mlýn koupili Simona Kleina dědicové a přivedou jej k rozkvětu.
Tkalcovnu koupil Neuman, obchodník z Liberce. Zde opět vidíme, že
závody v rukou neodborníka nemohou se povznésti, ale v rukou od-
borníků zajisté zkvetou. Tkalcovna hnána byla částečně silou vodní,
částečně parou. Zhotovuje nejlevnější druhy zboží bavlněného a od-
bývá je z malé části v X. Bydžově a z větší části zasílá jinam. Dělnic
zaměstnává 50 — 100, denní mzda kolem 70 h je ovšem nevábí a proto
není divu, když nastanou práce polní, že většina dělnic zůstává doma
při polních pracích.

Jen nepatrné procento dělnic je z Bydžova, většinou jsou z blíz-
kých chudých osad Prasku, Králík a j., docházejíce do továrny ze
vzdálenosti i hodiny, což zvláště v zimě, kdy se nejvíce pracuje, není
nikterak lákavé. Jelikož dělnice jen z nouze do továrny docházejí,
nejsou i při práci dosti zručné.

Zdejší mlýny Kleinův a Noskův nestačí krýti potřebu moučných
výrobků a proto jsou zde sklady mouky též jiných velkozávodů,
hlavně Simona Kleina synové ve Smiřicích, J. Daubka v Brněnci.

Uherská mouka se i sem, pokud je známo, dováží. Před několika
lety vystavěla firma J. B. Doležal synové a spol. novou tkalcovnu na
bavlněné zboží u samé dráhy. Letos převzal továrnu bývalý společník
J. Řezáč. Přejeme tomuto závodu, aby byl počátkem průmyslového
rozvoje v městě.

Zemědělství je v Bydžově podřízeného významu; když cena cu-
krovky klesla, klesl hlavní zdroj příjmů, a majitelé polí většinou je
pronajali a ponechali si jen luka pro píci a tolik polí, kolik nutné
potřebovali, nájemci pak ještě významu se nedomohli. Za to okolí
Bydžova je zemědělské. Na polích pěstuje se též zelenina : zelí, cibule,
celer, mák atd.

Zde jsou velmi výhodné podmínky velkoprůmyslu. hk\é se sice
vymlouvají, že není zde dostatek kapitálu, že není vodní síly, ale
to jsou jen plané výmluvy. Ovšem že nemohou se podniknouti roz-
sáhlé továrny bez kapitálu, jako se to stávalo před 50 léty, ale po-
třebný kapitál by se lehce sehnal akciemi, mimo to mnozí jednotlivci
zde jsou dosti zámožní.

Příhodná stavební místa jsou okolo celého Bydžova, ježto je zde
krajina rovinatá. Vodní síly není, Cidlina teče povlovně, ale potřebné
vody má dostatek, ostatně veliké závody průmyslové nemohou se
omezovati na nestálou sílu vodní a hleděti si musí síly parní, elektrické
a pod., ježto jsou stálé.

Stavby jsou přiměřené co do ceny. Potřebný kámen dodávají
blízké skály vojické a dobré cihly zdejší kruhovky. Podobně je to
i s byty pro dělníky. Stavbou továrny a dělnických bytů povznesl
by se průmysl stavební, který dnes je v naprostém úpadku.

Dělnictvo kromě Bydžova docházelo by z okolních vesnic, vždyť
do rafinerie Skřivanské docházejí dělníci denně ze vzdálenosti až
2 hodin. Ježto okolí je zemědělské, žilo by levně, neb potraviny jsou
lacinější než v Podkrkonoší. Xyní dělnictvo, nenalézajíc stálého za-
městnání celoročního zde, odchází odtud, odlidňuje venkov, poněvadž
zavedením hospodářských strojů přišlo o práci, a odchází do prů-
myslových krajin krkonošských, kde v továrnách obdrží výdělek
větší a stálý. Ale poněvadž přelidněním údolí v Podkrkonoší nemohou
tamní krajiny dodávati obyvatelům dostatek potravin, dovážejí se
potraviny tam z krajů našich ; avšak dovozem a ziskem obchodníků
zdražují se i dvojnásobně, a proto dělnictvo žije dráže, a oč má větší

5Ó

výdělek v továrně, o tolik více platí za byt a stravu a nezbývá mil
tudíž ničeho. Proto by dělnictvu bylo milejší, kdyby mohlo zůstati
ve své domovině a spokojilo by se s výdělkem menším, poněvadž by
zde ušetřilo na bytě a stravě.

Podnikavost chybí našim lidem. Hořice nemají vody, ne-
mají takové spojení železniční jako Nový Bydžov, a přece podnika-
vostí obyvatelstva vzrůstají na město průmyslové, které brzo Bydžov
zastíní. Jako ve středověku byla řemesla a obchod životními tepnami
měst, jest nyní hlavní tepnou, vlastně srdcem života městského velko-
průmysl. Města, ve kterých se zavádějí závody velkoprůmy slově,
rostou, bohatnou, města, která jich nemají, chudnou a odlidňují se.
Odmysleme si od Liberce, Jablonce n. N. a jiných měst továrny,
a stanou se bídnými horskými vesnicemi, nezavede-li se v Bydžově
velkoprůmysl, klesne po čase na venkovskou vesnici.

(Pokračování.)

o pojišťovací matematice.

Emil Schdnbaum.

Roku 1761 podalo 82 vážených občanů anglických parlamentu
žádost za dovolení, aby směli zříditi pojišť. společnost, >která
bude spočívati ku prospěchu pojištěných na nových, dosud neužitých
methodách«.* Touto methodou bylo systematické užívání tabulek
úmrtnosti. Přes odpor společností již existujících podařilo se provésti
ustavení se společnosti >Equitable« po odstranění různých nesnázi
r. 1765. Mladá společnost znamenala brzo značné úspěchy. Získala
znamenitého odborníka, statistika Pricea, a první jeho čin bylo snížení
prémií na základě proslulé úmrtní tabulky Northamptonu. Toto sní-
žení bylo velmi značné a přes to docílila společnost notného zisku.

Jest třeba uznati, že pro racionelní provozování pojišťování byly
již po delší dobu všechny předpoklady dány. Počet pravděpodobnosti,
který vznikl z praktických úloh o hře, dosáhl již znamenitého stupně
rozvoje; statistické zužitkování záznamů politických i církevních
o porodech a úmrtích nebylo ničím neznámým; byly tu již práce
de Witta Halleye, Pettyho, Graunta, Deparcieuxa a jiných; byly tu
tontiny, společnosti zřizované státy za účely finančními, založené
na této myšlence: Účastníci zaplatili určitý obnos. tJroky celé spla-
cené sumy se rozdílely stejným podílem mezi členy tontiny. Dobře
pochodil, kdo zůstal déle na živu, protože připadly mu podíly jiných
již zemřelých členů; nejlépe pochodil stát, který si opatřil za laciný
úrok peníze. Zkušenosti získané vymíráním členů tontin byly záhy
využitkovány ke konstrukci tabulek úmrtnosti. Dieparcieux odvodil
z nich svou proslulou tabulku. Byly tu dále společnosti pojišťovací
Amicable, Royal, Exchange a j., založené na chatrných základech,
diskreditující vlastně myšlenku pojišťování. Teprve >Equitable So-
ciety* nalezla cestu, na níž byl pro životní pojišťování možný pokrok.

Úspěchy společnosti Equitable lákaly k následování. A vskutku
vznikala nejprve v Anglii, pak na kontinentě a v Americe jedna

1 Karup: Handbuch der Lebensversicherung.

ÍJ2

Společnost za druhou. Mnoho solidně založených, mnoho nesolidně
(»the bubble companies«). V periodě 1844 — 1867 zastavilo své ob-
chody v Anglii na 230 společností, jednak zkrachovavších, jednak
postoupivších pojištěné životy pod cenou jiným společnostem. Přes
to je vývoj pojišťování vůbec a nejdůležitějšího oboru : ž i v o t n í h o,
úžasný. Ale nechť mluví číslice !

R. 1800 obnášela úhrnná suma pojištěná u všech ústavů životních
118 millionů korun, r. 1825 již 1643 mil. R. 1850 stoupla na 4000 mil-
lionů, v r. 1875 obnášel pojištěný kapitál 23 milliard a v roce 1900
na 75 milliard korim.

Jednotlivé státy a země participují na těchto číslicích nestejným
způsobem. O tom pěkně informuje tabulka následující.^

r. 1800

1 r. 1850

r 1900

Milliony

Počet

Milliony

Počet

Milliony | Počet

korun

ústavů

korun

ústavů

korun

ústavů
2.9

696

1 40.000

2793

i 16.000

222

—

233

7.884

227

160

3.400

116

—

1 3.217

—

, 1.320

—

— 1

4-5

1 1116

—

_■ 1

1 628

Amerika

Anglie 1; 68

Německo ....

Francie

Rakou.sko- Uhersko

Rusko

Hollandsko . . .
Švýcarsko ....

Zajímavé je rapidní stoupání cifer v posledním padesátiletí.
Kdybychom vyšetřovali menší intervaly časové, byl by výsledek ještě
více překvapující.

Rovněž pozoruhodné je přesunutí pořadu zemí. Anglie, kolébka
životního pojišťování, dostává se na druhé mí.sto a v čelo vstupují
Spojené Státy se svými obrovskými ústavy a pojištěnými kapitály.
Ty nejsou ovšem vždy zárukou solidního a pořádného vedení, jak
dokazují skandály v poslední době v Americe mnoho přetřásané.

V procentech má Amerika na celé pojištěné sumě podíl 53%,
Anglie 2o';{, Německo 10%, Francie 4-4 S^, Rakousko-Uhersko 4'2'^/r.
Všechny tyto číslice nejsou nikterak přesné. Neboť především je pí)-
vinná statistika zavedena ne ve všech státech, dále vztahuje se jen
na veliké ústavy, malé pensijní fondy se vymykají téměř vší statistice.
Při tvoření srovnávacích úsudkii je třeba připomenouti si, že sociální
pojištění je úplně téměř provedeno jen v Německu.

Nesmírný rozvoj pojišťování životního jest tedy zřejmý. V uli-
cích hlavních měst vznikají nádherné paláce ústavů, nesoucích pyšná

1 Mánes: Versicherungswesen 1905 str. 44 a násled.

jména, pro zástupy úředníků: direktorů, subdirektorů, generálních
representantů, generálních agentů, inspektorů, účetních, sekretářů atd.
Venkov i města činí nejistými armády agentů, přemlouvajících, vy-
mlouvajících, veralouva jících, jichž jedinou kvalifikací bývají často
dobré plíce.* Konkurrence vzniká se všemi svými zlými i dobrými
následky: Zlevnění tarifů, nepomí j itelnost police po 3ročním trvání,
připouští se sebevražda po určité karenční době, do podmínek smlouvy
se zabírá i válečné risiko, takže ústav platí též, padne-li pojištěný
ve válce, usnadňuje se pojištěnému podržení police poskytováním
půjček, což je ovšem pra ústavy spojeno s pohodlným a jistým vý-
dělkem. Ostrá konkurence dohání k tvoření svazů a kartelů s dobrými
i špatnými výsledky.

Stát obrací rovněž svou pozornost k rychle mohutnícím ústavům.
Povstává celá literatura o státním dozoru a jeho mezích, o sestátnění,
pozemštění. Vyvíjí se též (ovšem obvyklým pomalým tempem) po-
jišťovací právo, a snad dojde někdy ke kodifikaci. V ministerstvech
zřizují se zvláštní departements, mající úkolem bdíti nad spolehlivostí
ústavů, dbáti zájmu pojištěných, vymáhati různé statistické záznamy
k snazšímu provádění státní kontroly. A je pochopitelná tato péče
státu o milliardy, jež ukládají jeho občané pro těžké doby v ústavech.
Stát předpisuje ústavům, jak mají účtovati, přikazuje, jak počítati
reservy, jak ukládati reservy, a to vše, aby ústavy mohly dostáti
přejatým závazkům. Ani zde nesmí se ale překročiti jistá mez, aby
nebyl vývoj zadržen.

Uznání zasluhuje též podivuhodná elastičnost pojišťování. Každý
rok přináší nové druhy, a počet kombinací vzrůstá do nepřehledná.
Obzvláště důležito je kombinování životních pojistek s pojištěním
invalidním: placení prémií přestává, nastoupí-li invalidita.

Jsou ovšem mnohé předpoklady, které teprve umožňují racionelní
provádění myšlenky pojišťovací. Kde jich není, tam brzo dostaví se
nezdar. Na prvém místě stojí tu možnost statistiky a možnost tříditi
risika. — Tato podmínka je také po většině splněna u různých druhů
pojišťování věcného, a technika pojištění proti ohni vykazuje vskutku
řinessy značné. Tak je tomu i při jiných odvětvích. Pojišťovací
mathematika mohla se ale v\^inouti a vyvinula se vskutku
pouze při pojišťování na život. Xeboť zde jsou předpoklady pro po-

1 Proti nezdravém výhonkům agentství se v poslední dobé vymýíilejí
různé prostředky, hlavnč ve vymčřování provisc zdá se ležeti prostředek,
7abrániti agentům, aby sháněli za každou cenu nové smlouvy. Pro popularisaci
myšlenky pojišfování učinili agenti ovšem mnoh(\

NASR UUBA. R. XV., 1907. i. 1. 20. ř jna. ^

užití počtu pravděpodobnosti v míře značné splněny, ač ovšem nikoli
úplné, jak v dalším uvidíme. Theorie životního pojišťování stojí
na stupni vysokém a zdokonaluje se neustále. Také svým hospodář-
ským významem zastiňuje životní pojišťování jiné druhy. V násle-
dující tabulce, vyňaté z Mánes ^Versicherungswesen*, přihlížíme jen
k hlavním odvětvím.

R. 1902 bylo vyplaceno v německé říši pojišťovnami stranám
za vykázané škody

v životním pojišťování 179,110.646 marek

v pojišťování proti úrazům a ručení 17,268.079 »
» » dopravním 42,504.263 »

s> » proti ohni 104,688.988 »

» » skla 2,630.293 »

» » proti krupobití 27,147.012 »

» » dobytka 9,414.486 »

» » proti vloupání 729.291 »

» » proti vichřicím 20.187 »

» » proti poškození vodovodů 247.346 »

» zajišťování (Růckversicherung) 90,546.072 »

Pod pojištěním životním rozumíme obyčejně následující druhy:
I. Pojištění důchodů (Rentenversicherung). 2.. Pojištění na smrt
(Todesfallversicherung). 3. Smíšené pojištění (Gemischte Versiche-
rung). 4. Pojištění na dožití (Erlebensversicherung). Poslední 3
druhy se shrnují často pod společným názvem: Kapitalversicherung.
Rozdíly tyto jsou vnější formy. Nejoblíbenějším druhem jest nyní
pojištění smíšené.

K životnímu počítá se ještě pojištění invalidní a nemocenské.
Jsou-li ale pro životní dány statistické základy v podobě četných
důmyslně konstruovaných tabulek, schází pro poslední 2 druhy ma-
teriál, anebo je příliš jednostranný, opíraje se o zvláštní třídy popu-
lace, jichž úmrtnost, invalidita i morbidita je ovládána různými
zvláštními příčinami.

V následujících řádkách chceme z množství otázek týkajících se
životního pojišťování probrati několik, které by měly státi v čele
a předem býti zodpověděny. Při tom nemůžeme ovšem jíti do hloubky,
neboť mathematická formulace nám zůstává zapovězena. Jeví se
v poslední době hlavně v Německu mnoho zájmu o pojišťování, vy-
cházejí velmi dobré populární knihy o mathematické stránce věci.
A je zdravý ten zájem. Zajisté měl by každý, kdo těžce uspořené
své peníze ukládá, věděti něco o tom, jak se vypočítává jeho prémie^

CO je to reserva atd. Z množstvi dobrých populárních knih, vyžadu-
jících jen trochu obratnosti v mathematice, uvádíme van Sebe-
víc h a v e n : Vom Leben und Sterben, T a r ne k e : Die Rechnungs-
grundlagen der Lebensversicherung, K. W a g n e r : Ein Besuch
beim Versicherungstechniker, Schouten: Lebensversicherung,
Lówy: Versicherungsmathematik a jiné. Mnohem hlubší znalosti
matematiky vyžadují L a n d r é : Mathematischtechnische Kapitel der
Lebensversicherung, King: Textbook of insurance a j. Z invalid-
ního pojišťování zasluhují zmínky : M e y e r H. : Rechnungen bei den
Pensionsfonds a starší F a 1 k o w i c z : Pensionsfonds, práce, která
(pod. jako české pojednání Pokorného: Důchod invalidní) trpí za-
staralostí tabulek.

Na veliká díla zmohla se též ruská literatura; je tu veliké dílo
Maleszewského o 5 svazcích, které bohatstvím obsahu pře-
konává i Kingovo známé Textbook; menšího rozsahu a přístupnější
jest S a v i č. Tento výčet není ovšem ani z daleka úplný.

V čele celé theorie pojišťovací stojí zásada: Pojištění platí po-
jišťovně tolik, kolik ona vyplatí stranám. Je to patrně nutné, nemá-li
pojišťovna jiných zdrojů příjmů na př. v podobě příspěvků od státu,
od zakladatele pensijního fondu atd. V praxi se tato zásada nemůže
dodržeti, neboť vedle platů za škody má ústav též jiné výdaje: admi-
nistrační, daně, dividendy (u akciových poj.). Z netto prémie, po-
čítané dle hořejší zásady, vzniká brutto prémie, umožňující společ-
nosti platiti provisi agentům, mzdy úředníkům, napájeti reservní
fondy atd.

Způsoby, jak se z netto prémie vyvozuje brutto prémie, jsou velmi
různé, vedle theoretických ohledů rozhodují tu též obchodní, v při- '
rážce k netto prémii je třeba zjednati místo pro provisi agentům za
uzavření smlouvy, za prostředkování inkassa a podle toho, jak ústav
zdůrazňuje tu neb onu stránku, počítá se přirážka v % pojištěné
summy nebo v % prémie, nebo v % hodnoty pojištění atd. — Při-
hlédneme-li blíže k svrchu uvedené zásadě, vidíme, že oproti spoření
a jiným způsobům ukládání peněz jde při pojišťování o platební vý-
kony možné. 3oletý muž chce si pojistiti doživotní důchod s loletou
karenčni dobou t. j. renta mu bude vyplacena poprvé po uplynutí
10 let, je-li na živu. Po těchto 10 let chce platiti pojistné (prémie)
nutné k získání důchodu. Moment nejistoty je tu patrný. Pojištěný
může platiti 10 let a zemříti; neobdrží ani krejcaru a ústav získá.
Pojištěný může ale žíti až do svého 90. roku k velikému zármutku

3fi

pojišťovny, která se ovšem kryje proti této možnosti poněkud volbou
tabulky. Mutatis mutandis lze říci totéž o pojištění na smrt. Zde může
pojišťovna přijíti do situace, že je nucena vyplatiti celý obnos, na
nějž byla splacena jediná prémie.

Jak uvésti tento element nejistoty v počet?

3oletý muž chce uzavříti pojištění na svrchu zmíněný důchod.
Kolik bude platiti ročně oněch lo let? Nějaká tabulka úmrtnosti nám
podává potřebná data. Praví nám: z 3oletých lidí, jichž život byl sta-
tisticky vyšetřen a jichž bylo napočteno I30, dožije se 40. roku l^o;
pravděpodobnost, že 30letý člověk (muž), odpovídající materiálu ta-
bulky, po uplynutí 10 let bude na živu jest ***. Obnáší-li roční důchod

1000 K, jest hodnota nynější tohoto důchodu 1000, . v^^ kde

I30

v značí odúročitele; neboť teprve po 10 letech dojde k výplatě oněch
1000 K, je-li pojištěný na živu. Dále nám praví tabulka: Z I30 3ole-
tých lidí dožije se 41. roku \ ^^^ lidí; hodnota důchodu 1000 K vypla-
ceného pojištěnému při 41. narozeninách jest tedy obdobně

1000. -ilv^* atd. Jednoduchými redukcemi (klademe-li 1„. v"^= D^)

130

obdržíme pro nynější hodnotu pojištění výraz

1000 D40-fDaJ-_D^+... _ ^„00 -°'«-

D3O D4O

Tolik by musil pojištěný zaplatiti najednou, aby získal do-
životní důchod splatný poprvé za lo let. Čísla 2: D4(), Dao se vypíší
z tabulek a zbývá jen děliti, oekonomická stránka matematiky se tu
jeví v jasném světle. Pojištěný ale nechce platiti najednou značnou
summu, kterou vypočteme. Chce platiti po 10 let stejné prémie, pokud
bude na živu. Patrně budeme opět počítati takto: Podle tabulek je
z I30 3oIetých lidí na živu po i roce I31, pravděpodobně že pojištěný za-
platí po I roce prémii a jestí?ia hodnota této prémie nyní i- v.a,

130 l30

kde v značí opět odúročitele, pravděp. hodnota prémie placené po
2 letech p a v^, po 9 letech (naposledy) |^ a v'-' a pričteme-li ještě
prémii a placenou ihned, máme nynější hodnotu toho, co pojištěný
vskutku platí a I""' -^-l^í ^^+J '^±^ •.::iii«j:! = a ^ ^ 'l::!^^'' kde

1 30 D 30 '

opět všechna čísla lze z tabulek, vypočítaných jednou pro vždy, vy-
psati. Protože to, co pojištěnec platí, musí se rovnati výplatám ústavu.

jest patrné a ^ -^ -^1000 ^^^- a odtud se vypočte, kolik

bnde pojištěný platiti ročně, t. j. a korun.

Tento příklad je jeden z nejjednodušších, ale princip, na němž se
zakládá, jest společný všem sebe komplikovanějším. Pojišťování

s vrácením zaplacených prémii, nenastane-li případ, proti němuž bylo
pojištěno (tento druh pojišťování neskýtá pojištěnci žádných výhod,
neboť za vrácení prémií musí zaplatiti), pojištění s proměnlivými
důchody, nebo s proměnlivými prémiemi, na týchž myšlenkách spo-
čívá pojištění na smrt se všemi nesčetnými odrůdami a kombinacemi,
pojištění invalidní, starobní. Matematické vyjádření je velmi jedno-
duché a elastičnost formulí matematických jest obdivuhodná. Uvažme
na př. jeden z obyčejných případů invalidního pojišťování: 3oletý
muž obdrží po uplynutí karenční doby desetileté nárok na invalidní
pensi, stoupající v určitém poměru s lety, která se vyplácí od na-
stoupení invalidity až do smrti, po dosažení 60. roku v aktivním stavu
ale rovněž; ožení-li se, má jeho žena nárok na vdovskou pensi, stojící
v určitém poměru k invalidní pensi, a sice až do opětného provdání;
tehdy pense přestává a nastupuje odbytné v určitém obnosu; děti,
které z manželství se zrodí, mají nároky na výchovné renty různé,
jsou-li oba rodiče mrtvi, neb jen jeden. Od kolika momentů nejistých
závislý jest zde celý výpočet! A přece je matematická formulace
velmi jednoduchá. Nepřesnost výpočtů leží jen v nedostatku mate-
riálu. fPensijní fondy obsahují často podmínky ve stanovách, které
stěžují matematikovi práci a ohrožují trvání celého fondu; tak na př.
závislost výše pense na posledním platu člena.)

Vidíme v celku, že dva momenty jsou pro pojišťovací mathema-
tiku směrodatné. Intensita určitých hromadných zjevů lidských a in-
tensita vzrůstu peněžních obnosů v čase zůrokováním.^

Oba tito činitelé jsou podrobeni změnám a kolísání v čase. Úro-
ková míra, na jejímž základě předpisuje pojišťovna prémie a které
musí při zužitkování svěřených kapitálů docíliti, vykazuje kolísání,
jež vzdoruje vší statistice. S této strany není ale nutno obávati se
ohrožení základů ústavu, volí-li se % úrokovací pod běžnou mírou
úrokovou. Tak tomu též jest při veliké většině ústavů ; úroková míra
obnáší zpravidla 3%, 3%%, méně často 4%, takže pojišťovny po-
hodlně mohou své fondy využitkovati a docíliti ještě zisku.

Jinak je s úmrtností, invaliditou, sňatečností, počtem porodů-
Tyto hromadné zjevy lidského života patří k oněm, o nichž platí
Poissonův zákon velikých čísel,^ nebo lépe řečeno měl by platiti.

1 Czubcr, Wahrschcinlichkcitsrechnung str. 425.

2 Viz na př. Goldschmidt: Die Wahrschcinlichkcitsrechnung. Ver-
such einer Kritik. Ostatně třeba říci, že zákon velikých čísel je jen rozšiíením
známé vČty BemouUiho pro poměry, v nichž nevyskýtá se pravděpodobnost
neproměnná, nýbrž pravděpodobnost průměrná, při čemž oba tyto pojmy jsou
matematicky přesně definovány. Proti tomuto rozšíření staví se příkře Ber-
trand v Calcul dcs probabilités.

Přesná formulace tohoto zákona, odvozeného za určitých předpokladů
exaktními pomůckami vyšší analyse, není na tomto místě možná.
Nejdůležitějším předpokladem pro správné užití zákona jest možnost
sestrojiti z číselných údajů řad statistických pravděpodob-
nosti.

Tím dostáváme se k otázce pro pojišťovací mathematiku funda-
mentální : Mají podíly tu přicházející charakter
pravděpodobností?

Ze statistických údajů můžeme sestrojovati přerůznými způsoby
zlomky, jimiž lze vystihnouti určité změny vnitřní struktury společ-
nosti : K o ě f i c i e n t y, na př. koěf. úmrtnosti, sňatečnosti, ovdovění
atd., zlomky, v jichž čitateli stojí počet změn, které nadešly v kalen-
dářním roce u určitého druhu lidí, ve jmenovateli průměrný počet
těch, kteří se během roku nalézají ve stavu, jenž podléhá změně; jiné
jsou cifry, které ale k vystižení dění se málo hodí, neboť jich podklad
nebývá homogenní. Naproti nim stojí zlomky mající formálně
tvar pravděpodobnosti. Ve jmenovateli jest počet všech individuí,
která mohou podstoupiti jistou změnu, v čitateli počet individuí, tuto
změnu vskutku prodělavších. Příkladem k relativním poměrným
číslům, která formálně mají ráz pravděpodobností, jest počet
novorozeňat mužského pohlaví ku počtu novorozených vůbec, nebo
počet lidí přeživších 30. rok věku svého a zemřevších před dosažením
31. roku dělen počtem všech lidí (určité kategorie ovšem) přeživších
30. rok. Individua čitatele tvoří zde část individuí skládajících jme-
novatele.

I při zběžném prohlédnutí statistických záznamů ukazuje se, že
tyto zlomky sestaveny v řady vykazují značnou stabilitu, připomínající
zkušenosti získané ze hry, z loterie atd.

Otázka, ku které jsme vedeni, zní tedy takto: Máme právo na-
zývati čísla sestrojená z údajů statistických a formálně nesoucí tvar
pravděpodobností v plném dosahu slova pravděpodobnostmi?

Z 1000 mužů 3oletých zemře před dosažením 31. roku 90; pravdě-
podobnost pro 3oletého muže zemříti před uplynutím i roku jest "^/loo-
Vskutku? Je to tak samozřejmé? Kdybychom se mohli v pojišťovací
mathematice spokojiti s pojmenováním, nebylo by proti užití
názvu pravděpodobnost žádných námitek. Ale to by nemělo smyslu
a my užíváme neustále vět počtu pravděpodobnosti. Pravděpodobnost
pro 3oletého muže, že zemře před dosažením 31. roku bud qjo, obdobně
pro 2oletou ženu, že přežije ^i. rok Pao, tedy pravděpodobnost, že
2oletá žena před uplynutím roku se stane vdovou a přežije svého

joletého muže, obnáši p..^. q^^ Toto »tedy« platí zcela přesně na zá-
kladě věty o pravděpodobnosti složené. Celá theorie risika je založena
na použití nauky o pravděpodobnosti. Všechno to visí ve vzduchu
a užívání vět, jako jest svrchu uvedená, stává se aktem naší libovůle,
dokud neukážeme, zdali a do jaké míry naše poměrná čísla vyjadřu-
jící úmrtnost, invalidnost atd. kryjí se s pojmem pravděpodobnosti.

Rozumí se, že při tom nemyslíme na mathematickou pravděpo-
dobnost a priori. To jest pojem mathematický, neodvislý od každého
empirického fakta a zpracování jeho, odvození vět, věty samy přísluší
cistě mathematice. Pravděpodobnost jest počet případů nějakému
zjevu příznivých dělen počtem všech stejně možných případů. Žádná
pochybnost tu není možná.* Zbývá vypočítati, kolik je případů všech
stejně možných a kolik z nich zjevu příznivých. To jsou úlohy kom-
binatoriky. Při tom se činí mlčky předpoklady, které v praksi nikdy
nejsou docela splněny. Kostky, které se vrhají v počtu pravděpod.,
koule, jež se tahají z umy, jsou právě tak ideální jako trojúhelníky,
na nichž se dokazují geometrické vlastnosti. Jsou úplně homogenní,
těžiště splývá docela s jich geom. středem, žádná stěna nepadá lehčeji
než druhá. Pro tyto kostky, pro takové koule, pro podobné karty platí
naše věty o pravděpodobnosti přesně, nevkládáme-li do nich víc, než
v nich vskutku jest. Předpovídati neučí nás počet ani zde, udává jen
m í ru očekávání.

Ukáže-li se nyní při opětovaných pokusech, že v tisíci případech
padne peníz jednou stranou asi 50okráte, druhou rovněž asi sookráte,
pak jest to zjev od mathematické theorie neodvislý. Ukazuje jen, že

i Tím ovšem není řečeno, Že by i při matematickém řešeni úloh
o pravděpodob. nemohlo dojiti ke sporům. Poučný jest známý příklad Ber-
trandův. Mysleme si 3 zásuvky úplně stejné a přepažením rozdělené ve
2 polovice. V 1. zásuvce jest v jednom oddělení mince zlatá, v druhém
stříbrná, v 2. jsou 2 stříbrné, v 3. 2 zlaté mince; jaká jest pravděpodob., že
vytáhneme zásuvku se 2 různými penizi? 3 případy možné, 1 příznivý, tedy
p = y. Bylo ale namítnuto (C z u b c r, Jahresberichtc der Mathem. Vereinigung
1901): Nechť je v 1- oddělení zásuvky jakýkoli peníz, v druhém oddělení
může býti buď jen peníz téhož druhu, nebo jiného. Dva možné případy, jeden
příznivý, pravděpod. =^. Správný jest prvý úsudek. V druhém není splněna
podmínka stejné možnosti případů. Správně by bylo nutno říci: Je-li v prvém
oddéleni zásuvky peníz zlatý, můŽe se jednati jen o zásuvku i. nebo 3., ale
tyto dva případy nejsou stejné možné. 3 oddělení jsou ještě přípustná. V jed-
nom jest stříbrný, ve dvou zlatý peníz. Prvý případ je příznivý, pravděpod.
p = ^. Zde jest rozpor způsoben nesprávným počítáním. Jiné jsou neshody
mezi Stumpfem: Berichte der bayer. Akademie 1892, a stoupenci Laplace-
ovýrai. Ty vznikají z principielně různých hledisek o stejné možnosti případů.

splněny jsou při něm naše supponované podmínky dostatečnou
měrou.

To jest pořád ještě pravděpodobnost a priori ; z daných podmínek
úlohy za předpokladu stejné možnosti a neodvislosti případů se dá
pomocí kombinatoriky vypočítati přímo 'pravděpod. zjevu. Skutečné
použití nauky o pravděpodobnosti ve vědách přírodních a v prakti-
ckém životě založeno na pravděpodobnosti a posteriori. To, co zde
víme a známe o zjevech, jichž pravděpodobnost hledáme, nestačí
k jejímu vypočtení; za to jsou nám po ruce výsledky zkušenosti, po-
zorování. V umě je 25 koulí, bílých a černých. Při 25 tazích objevilo
se 20 bílých a 5 černých koulí (koule se vkládají po tahu opět do
urny). Mnoho je kombinací možných o složení umy. Může tam býti
I bílá, 24 černých, 2 bílé, 23 černých atd. Každá z těchto hypothes
o složení urny má svou pravděpodobnost. Podle Bayesovy věty je
nejpravděpodobnější příčina:* 20 bílých, 5 černých.

Obecně říkáme: Dostaví-li se jistý zjev za určitých podmínek
mkráte a mohl-li se týž zjev dostaviti skráte při s provedených po-
kusech, jest "^ empirickým určením pravděpodobnosti zjevu, před-
pokládaje, že lze tu o pravděpodobnosti mluviti. Zda je tento před-
poklad správný, o tom musí býti rozhodnuto specielním zkoumáním
celých řad podobných pokusů. — Je jasno, že naše statistické podíly
patří k posledně uvedenému druhu pravděpodobností a posteriori,
představuj í-li nám vůbec pravděpodobnosti a že není dovoleno libo-
volně tvořené podíly zváti pravděpodobnostmi.

Abychom mohli taková poměrná čísla zváti pravděpodobnostmi,
k tomu musí býti splněny tyto podmínky: stejnost šancí (Chancen-
gleichheit), neodvislost případů, konstance poměmých čísel v řadách
časových. Kdežto při většině statistických měrných čísel tyto pod-
mínky ani z daleka nejsou splněny (výjimku činí poměr pohlaví novo-
rozeňat a některé jiné podíly), mohli bychom je větším právem oče-
kávati při číslech tvořených ze zkušeností na pojištěných; ale ani zde
nejsou splněny v takové míře, která by nám dovolovala užívati
v plném dosahu slůvka pravděpodobnost.

Tím ovšem není ještě řečeno, že by užití pouček počtu pravdě-
podobností bylo nedovolené, naopak jest třeba ukázati, za jakých

1 Ve smysle nauky o pravdčpod., který je jiný než obecně platný vý-
znam slova. Jest to ostatně vada terminoloj/ic. Stumpfova terminologie se
neujala, ač je výhodná.

podmínek lze počet applikovati. Výsledky zde dosažené nejsou defi-
nitivní, neboť materiál, o nějž se opírají, jest kusý. Jsou následující :^
I. Stejnost šancí. Požadavkem jest zde pak homogennost »risik4:.
Této se dociluje v dnešní praksi tak, že se sestavují zvláštní tabulky
dle pohlaví. Přihlíží se dále k tomu, zda byl pojištěný lékařsky pro-
hlédnut a jaký byl výsledek prohlídky. Tak vznikají tabulky pro
osoby s úplnou lékařskou prohlídkou a normální prémii, pro osoby
s úplnou prohlídkou a nadnormální prémií, pro osoby s neúplnou
prohlídkou, osoby bez prohlídky. Na příklad tabulky 23 ně-
meckých společností (1883) nebo tabulky 20 anglických společností
(1869), tabulky 4 francouzských ústavů. Vedle těchto momentů jest
ale celá řada jiných, které rovněž differencují životy shrnuté ve sku-
piny téhož stáří a způsobují, že skupina 3oletých mužů s úplnou
lékařskou prohlídkou, normálných, nepresentuje se co homogenní
celek. V nově konstruovaných tabulkách se přihlíží k těmto mo-
mentům a lze říci, že nejdůležitější úkol pojišťovací techniky v nej-
bližší budoucnosti bude, odhadnouti jich vliv. Jest to v prvé řadě
délka pojištění. Lékařskou prohlídkou jsou vybrány osoby o zdra-
votních poměrech příznivějších než celková populace. Po určité době
vliv tohoto výběru mizí. Tuto okolnost respektuje již tabulka H(®)
20 anglických společností a je třeba jí dbáti pak důsledně při vý-
počtech reservy. Dále jest značného významu povolání a druh po-
jištění. Velmi zajímavé doklady o těchto dvou momentech obsahují
důležité angl. tabulky: Combined experience of assured lives etc.
z let 1863 — 1893. (Londýn 1900). Výsledek je: Bude asi nutno se-
strojiti zvláštní tabulky pro pojištění smíšené, pro doživotní pojištění
na smrt a pro pojištění důchodů. Co se týče vlivu povolání, není
značný. K orientaci poslouží tato ukázka (Conraďs Jahrbůcher f.
Xationalok., sv. 50.) ze zkušeností banky Gotha.

Střední délka života :

stáří

60
60
70

lékaři

25-50

18-65

12-39

7-70

protest,
duchov.

28 74

20 62

13-41

7-80

učitele
obec. škol

28-03
20-29
1335

7-85

prof.
stř. škol

28-50

20-25

13-73

8-07

(Pokračování.)

1 Blaschke: Statistische Moantsschrift 1900, Mitteilungcn des Vbd.
d. físt. Versichergstechn. 1905.

ROZHLEDY.

VEŘEJNÉ HOSPODÁŘSTVÍ.

Výsledky sklizné a cena obilí. — Organisační snahy českého pr&myslu mly-
nářského a pivovarského. — Živnostenská novella. — Průkaz způsobilosti pro
obchodníky — Drobný obchod s pivem v lahvích. — Živnostenské rady.

Výsledky letošní obilní sklizně v Čechách a v ríŠi
rakousko-uherské jsou dle předběžných a zatímních odhadů uveřejněny.
Pro Predlitavsko a zvláště pro Cechy jsou uspokojující, dostihujíce bez mála
příznivých čísel roku minulého. Dle množství vykazuje v Čechách pšenice
malý, žito poněkud větší, ač ne valný úbytek oproti sklizni roku loňského,
ječmene a ovsa sklizeno více než loni. Jakost jest uspokojující, zvláště
ječmene. Větší pokles vykazuje oproti loňskému roku sklizeň žita pro
Predlitavsko. V Uhrách naproti tomu mimo kukuřici výsledek sklizně jest
nepříznivý. Dle zprávy o stavu osení uherského ministerstva orby
z 1 8. září sklizeno pšenice 32-44 mil. q oproti 53*72 roku loňského, žita
10-53 (i4'i5)* ječmene 13*99 (i5*í5)» ovsa 12-00 (12-73). Cena obilí na
trhu světovém má v poslední době opět vzestupnou tendenci; spotřeba
Německa a Anglie jest větší než v roce minulém a též Rakousko-Uhersko
bude snad nuceno dovážeti pšenici. Z balkánských států lze očekávati
dovoz obilí o 50% menší než loni a naděje na intensi vnější dovoz obilí
z Ruska v září sklamala. Také zprávy o stavu osení v Indii, Austrálii
a Argentině jsou málo příznivý. Zdražování obilí vedlo v Turecku k do-
časnému zrušení cla na obilí a k zákazu vývozu obilí. V Terstu vyvolalo
zdražení chleba pouliční bouře a městská rada se usnesla, by obec podjala
se pečení chleba ve vlastní režii. Není naděje, že v nejbližší budoucnosti
zmírní se tíseň, doléhající na široké vrstvy obyvatelstva zdražením po-
travin, zvláště mouky. Mlynáři čeští, jichž poměry v posledních
letech jsou nepříznivé a jichž podíl na všeobecné vzestupné konjunktuře
byl nejmenší, usilují o prodejní organisaci, majíce na mysli
prosperující organisaci mlýnů ve Švýcarsku, ve které výroba jednotlivých
mlýnů jest regulována a prodej přenesen na společnou kancelář.

Také český průmysl pivovarský snaží se tužší organisaci
zlepšiti své výdělečné poměry. Dne 27. září utvořen Ochranný svaz pivo-
varů v království Českém, jehož úkolem jest urovnávati spory vzešlé
z poměrů mzdových a doby pracovní a chrániti pivovary před možnou
škodou, vzešlou z nezaviněných stávek a bojkotů. Malé pivovary neoče-

káva jí však ze společné organ i sace s pivovary velkými žádoucí ochrany.
Zájmy jich vždy více se rozcházejí od zájmů velkovýroby a budoucnost
jich jest čím dále tím chmurnějái. Na valné hromadě Spolku pro průmysl
pivovarský 28. září došlo k velmi ostrému konfliktu mezi oběma stranami
a rozhodly se malé pivovary samostatnou organisací společenstevní na
základě živnostenského řádu usilovati o příznivější poměry.

Dne 16. srpna 1907 nabyla působnosti živnostenská novella
z 5. února 1907 č. 26 r. z. Téhož dne vydáno a rozesláno německé číslo
říšského zákonnika, obsahující úplný text živnostenského rádu. Osm
novell vtěsnáno do rámce živnostenského rádu, vydaného patentem
z 20. prosince 1859, tedy bez mála před 50 léty. Mezi troskami a úlomky,
jež zbyly z ustanovení tohoto hospodářským liberalismem proniknutého
zákona, zachována v souboru svém téměř netknuta pouze hlava V., jed-
nající o tržním obchodu. Mimo hlavu tuto jen 7 paragrafů, porůznu roz-
troušených v hlavách o přestupcích a trestech, o úřadech a řízení, uznáno
bylo reformujícím zákonodárcem z posledního čtvrtstoletí za nezávadné.
Zbyl také ještě z r. 1859 uvozovací patent, jenž v novém celkovém textu
živnostenského řádu, ministerstvem vydaném, vřaděn na konec do prvního
dodatku. Podivně odrážejí se úvodní slova jeho > Vedeni úmyslem živno-
stenskou podniká vost v naší říši co možná usnadniti atd.« od obsahu
a tendence novell zvláště poslední. Usnadniti živnostenskou podnikavost
bylo jistě mezi posledními z úkolů, jež sledovalo naše zákonodárství živno-
stenské v posledním čtvrtstoletí. Nové úkoly vytyčovalo zákonodárci vo-
lání po ochraně malých živnostníků před kapitalistickou velkovýrobou
a po upevnění středního stavu jako nejmocnějšího pilíře soudobé společ-
nosti. Nové hledány cesty k dosažení cíle toho. Rakouská živnostenská
politika odvážila se samostatných kroků a brala se dvojím směrem. Ob-
tížnou, namáhavou, ale výhlednou jest cesta, jež usiluje technickým a ob-
chodním vzděláním dorostu živnostenského i samostatných živnostníků,
kladením základů a zjednáváním příznivých podmínek pro svépomocnou
organisací a sdružování v mezích dnešního vývoje hospodářsko-technické
kultury vésti maloživnostnictvo vstříc lepší budoucnosti. Voláno však po
pomoci rychlejší a ta spatřována v přímém zásahu zákonodárné moci
k obmezování volné soutěže. Reakce proti svobodnému obchodu ve stycích
mezistátních, přechod k ochranářské celní politice, znovu oživená důvěra
v zákonodárství hospodářskosocialní přispěly k tomu, že požadavky malor
živnostnictva po zákonné ochraně výdělečné práce před volnou soutěží
byly příznivě přijaty a usilováno o jich uskutečnění. Zatím však co
kartely, obmezující vzájemnou soutěž velkovýroby, pod ochranou celní
mohutněly a podporovaný jimi průmysl tísnil výrobu maloživnostenskou,
>'ytlačuje ji z dosavadních jejích polí, stát, nemaje odvahy, ba ani mož-
nosti, aby chránil ji před škodou s té strany jí působenou, zahájil regle-
mentování a poručníkování malé výroby a obchodu, ochraňuje malo-
živnostnika před maloživnostníkem. Na místo žádané ochrany proti sou-
těži velkovýroby, jíž, pokud jest možná, dosíci lze jen zvýšením osobní
zdatností a posilou kapitálovou, opírající se o svépomocné sdružování,
vedl protekcionismus odborový, založený na formálním průkazu způso-

bilosti, k rozdmýchávání svárů a šrůtek vzájemných mezi maloživnost-
níky o obsah jich živnostenských oprávnění. S úspěchem o málo větším
usilováno o protekcionismus lokální jmenovitě novellou z r. 1902. Kdežto
velkovýroba, již nebylo přece ani v Rakousku možno spoutati průkazem
způsobilosti, volně se rozvíjí, jest maloživnostník sebe zdatnější odsouzen
k obmezené činnosti a namnoze k živoření v úzké působnosti průkazem
způsobilosti jemu vykázané. Zbývá mu čas k službám policejním pro
reglementující a poručníkující správu živnostenskou. Naproti tomu ener-
gie, zdatnost, vynalézavost, pokrokumilovnost jednotlivců jest dušena
a potlačována. Cspěch činnosti státu, zemí, komor, obcí, usilující o odborné
vzdělání živnostnictva, seslabován jest zastaralým a poměrům dnešním
naprosto neodpovídajícím cechovním ohraničováním živností. Pres skla-
máni, jež dosavadní postup na této cestě přinesl, upínají se naděje živnost-
níků v první řadě na tento pochybený směr, pokud v něm i poslední novella
pokračuje. Také ustanovení novelly, jimiž ztíženo má býti provozování
větších podniků ve prospěch maloživnostnictva, přinesou asi hojně skla-
mání pro malou svou účinnost. Pro světlé stránky novelly, jichž úspěšné
působení závisí v první řadě na součinnosti živnostnictva, nebude, obá-
váme se, žádoucího porozumění.

Naše obchodnictvo většinou uvítalo 16. srpen, kdy novella
počala působiti, jako významný mezník pro život a ústrojí stavu obchod-
ního. Požadavek jeho po p r ů k a z u způsobilosti byl částečně usku-
tečněn. Není ovšem prohloubený, jakého poskytla novella řemeslníkům,
nýbrž jen formální, zakládající se na zaměstnání učebním a služebním
nejméně pětiletém v živnosti obchodní. Průkaz ten podati dlužno zpravidla
při opovědí obchodu se zbožím smíšeným, dále se zbožím koloniálním,
s kořením a se zbožím materiálním. Majitelům těchto obchodních živností
přísluší výhradné právo prodávati na drobno cukr, kávu, čaj, koření,
minerální oleje, zboží materiální a barviva, jakož i na drobno obchodo-
vati s pálenými lihovými nápoji v lahvích podle zvyku obchodního uza-
vřených.

Průkaz způsobilosti měl prozatím ten účinek, že před 16. srpnem
četně docházely živnostenským úřadům opovědí obchodních živností, jichž
provozování dle novelly průkazem způsobilosti jest podmíněno. Stoupenci
průkazu způsobilosti doufají, že pozvedne se jím úroveň stavu obchodního,
že utuží se solidarita mezi soutěžícími obchodníky na obranu společných
zájmů, že obmezí se nekalá soutěž a pod. Nevzejdou-li očekávané tyto
účinky, neodvrátí se asi stoupenci od oblíbeného svého koníčka. Mají již
v zásobě další požadavky na »zlepšení« průkazu způsobilosti. Dle novelly
průkaz způsobilosti neplatí pro ona místa, kde v den vyhlášení zákona
žádná z obchodních živností, jím vázaných, nemá stanoviště, pokud tato
výjimka nebude zrušena způsobem nařizovacím vzhledem k podstatnému
vývoji místních poměrů. Třeba prý nyní domáhati se zrušení této vý-
jimky. Především však prý dlužno žádati, aby rozšířen byl průkaz způ
sobilosti též na ostatní odvětví obchodu. A tak má naše kupectvo program
na řadu let. Zbývá jen doufati, že dříve než dojde k určité formulaci
a prohlášení tohoto programu, kupectvo ze svého neplodného nadšení
pro průkaz způsobilosti vystřízliví. Již dnes známy jsou nám případy.

že obchodní grémia přimlouvají se u živnostenských úřadů za nepří-
pustnou dle novelly dispens od průkazu způsobilosti. S druhé strany
policejní služba, jíž pronikavé provádění předpisů o průkazu způsobilosti
od našeho kupectva bude vyžadovati, jest přece jen povaze jeho dle
zkušeností našich hodně cizí.

Ministerstvo obchodu pečuje horlivě o to, aby maloživnostnictvo
proniknuto zůstalo přesvědčením, že paragrafy zákona a vládní úkazy
mohou poleviti jeho tísni. Upravuje již asi po čtvrté v i6 létech d e-
tailní prodej piva v uzavřených lahvích. Poněvadž prý
hostinským po všech dosavadních na jich prospěch podnikaných úpravách
se nepovedlo, po živnostensku provozovaný obchod lahvovým pivem na
sebe strhnouti, jak si toho přáli, zamýšlí vláda jim pomoci koncessováním
detailního prodeje piva v uzavřených lahvích. Také prý opatření podob-
ného vyžaduje snaha, obmeziti a zabrániti pijáctví a jeho následkům.
Opravdu geniální nápad k potírání alkoholismu. Pijáci piva zaženou se
z rodiny do hospody, aby se obmezilo a zabránilo pijáctví. Snad tanul
pisateli motivů zamýšleného nařízení, když pro ně shledával důvody, vzor
navrhovaný Nietzschem pro eliminaci pijáků čito et iucunde. Avšak
nehledě k tomuto neupřímnému odůvodňování antialkoholistickému jest
i druhý důvod pro zamýšlené koncessování pouhým mámením hostinských
a výčepníků. Koncessování této živnosti nezabránilo přeplnění jejímu.
V obvodu obchodní a živnostenské komory v Praze připadala v r. 1902
jedna živnost hostinská na 184 obyvatele, v Praze samé na 160 obyvatel.
Při udělování koncesse hostinské má býti bráno zření k poměrům místním
a potřebě obyvatelstva, kdežto při udílení koncesse pro drobný obchod
s pivem v lahvích dle osnovy nařízení k těmto momentům přihlíženo býti
nemá. Jest proto přímo naivním sebeklamem, spoléhají-li hostinští na
účinnost tohoto opatření pro obmezení soutěže. Spor zájmů mezi kupci
a hostinskými zamýšleným koncessováním prodeje lahvového piva vy-
volaný jest jen dalším dokladem zvrácenosti stěžejné tendence našeho
živnostenského zákonodárství obmezovati volnou soutěž mezi jednotli-
vými kategoriemi maloživnostnictva a poskytovati domnělou ochranu
jednomu maloživnostníku před druhým.

Ohlášená ministrem obchodu drem Fořtem v zimě letošního roku
státní rada živnostenská má býti dle stanov obchodním ko
morám k dobrému zdání zaslaných poradním sborem ministerstva ob-
chodu pro záležitosti malých živností a malého obchodu. Živnostenská
rada má míti dva odbory. První bude povolán k podávání dobrých zdání
a návrhů pro zákonodárství, správu a organisaci malých živností a ob-
chodu. Druhý odbor tvořiti bude dosavadní poradní sbor ministerstva
obchodu pro zvelebování živností. Cstřední komise pro živnostenské vy-
učování zřízením živnostenské rady nebude dotčena. Živnostenské radě
a oběma jejím odborům předsedati bude ministr obchodu nebo jím určený
náměstek. První odbor živnostenské rady má býti složen z 29 členů.
a sice vesměs živnostníků, volených svazy živnostenskými, jichž obvod
vztahuje se aspoň na okres obchodní a živnostenské komory, z 29 členii,
volených obchodními komorami z maloživnostnictvn a maloobchodnictva.

ze 17 členů jmenovaných ministrem obchodu. Pró složeni druhého odboru
platiti budou až na další dosavadní jeho organisační předpisy. Funkční
období živnostenské rady vyměřeno jest na tri roky. Živnostenskou radu
svolávati má ministr obchodu jednak k valným shromážděním obou od-
borů, jednak k odborovým shromážděním. Odborová shromáždění mají
se konati nejméně jednou v roce. Na vyzvání ministra obchodu mohou
jak valná shromáždění živnostenské rady, tak její odborová shromáždění
sestoupiti se s valným shromážděním nebo se shromážděním některého
o'ddělení průmyslové rady ve společné porady o zvláště důležitých záleži-
tostech, týkajících se ^ájmů průmyslu a živností. První odbor živnost, rady
může dle potřeby pro určité skupiny úkolů jemu náležejících zříditi stálá
pododdělení, jež jsou pověřena předběžnými poradami v záležitostech jim
přidělených. V jednacím řádu může býti také ustanoveno, že v určitých,
zvláště pilných záležitostech dobré zdání pododdělení může býti podáno
ministerstvu obchodu bezprostředně s obejitím shromáždění odborového
a jménem jeho. Funkce členů živnostenské rady jest úřadem čestným.
Členové ve Vídni nebydlící obdrží mimo náhradu za cestu 16 K denně diet.

Projekt státní rady živnostenské byl v kruzích interesentů sympaticky
přijat. S české strany vytýká se ministru Fořtovi, že zřízení státní rady
živnostenské jest urychlováno, kdežto projekt zemské živnostenské rady
pro království České projednáván jest vládou tempem velmi zdlouhavým.
Pro státní radu živnostenskou žádají interessenti rozšíření počtu členů
z navrhovaných 75 na 100, dovolávajíce se počtu členů rady průmyslové.
Zástupci malého obchodu chtějí míti určitěji zaručeno, že budou míti
v živnostenské radě zastoupení přiměřené svému významu. Obava před
majoři sováním a spor zájmů mezi malými výrobními a obchodními živ-
nostmi vedly s některých stran dokonce k požadavku, aby vedle státní
rady živnostenské pro výrobní živnosti zřízena byla státní rada živno-
stenská pro malý obchod. Předpis stanov o volebním právu svazů spole-
čenstevních jest předčasným, poněvadž organisace svazů společenstevních
vykazuje v jednotlivých částech říše velké mezery a byly by za nynějších
poměrů ze zastoupení v živnostenské radě vyloučeny obvody komorní,
v nichž svazů takových není. Důležito jest dále, aby při jakékoliv reformě
navržených stanov bylo umožněno členství neživnostníkům z intelligence
jako ředitelům škol průmyslových, funkcionářům museí technologických
a pod.

Na Moravě schváleno již zemským sněmem zřízení zemské
rady živnostenské, ústavu zemí vydržovaného, jenž podávati má
dobrá zdání a návrhy zemskému výboru ve všech věcech živnostenských,
zejména v oboru zvelebovací akce živnostenské, školství živnostenského,
domáckého průmyslu, v otázkách odbytu živnostenských výrobků. Tato
rada živnostenská složena jest jednak z českého, jednak z německého
odboru a pak z ústředního sboru pro záležitosti společné. V Čechách má
býti dosavadní zemská komise živnostenská rozšířena a přeměněna na
Živnostenskou radu pro království České a má míti
podobu rady zemědělské. Jest samozřejmo, že zřízení průmyslové rady
a rad živnostenských vyvolává potřebu zrevidovati obor působnosti' ob-

chodnich a živnostenských komor, jichž territoriálni a národnostní orga-
nisace rovněž jest nedostatečná. Pro živnostenské rady dlužno si přáti,
aby zemské sbory věnovaly přední péči zvelebovací akci maloživnosten-
ské, při níž další decentralisace působiti může jen úspěšně.

8. října 1907.

VĚCI SOCIÁLNÍ.

Intemacionála v činnosti. — Odborové organisace České a rakouské.
Všeobecná drahota.

Doba právě minulá byla dobou sjezdů. Delegáti jezdili přímo ze
sjezdu na sjezd. Ze sjezdu českoslovanské sociální demokracie jeli přímo
na mezinárodní sjezd socialistický do Stuttgartu, kde vedle zasedání
plena odbyla se spousta mezinárodních sjezdů odborových, odtud se jelo
do Essenu na sjezd říšskoněmecké sociální demokracie, do Salzburgu
na mezinárodní sjezd horníků, do Kodaně na sjezd litografů a do Vídně
na sjezd rakouské sociální demokracie.

Přes to, že veškery tyto sjezdy vyznačovaly se společnou vlastnosti
— naprostým ignorováním se strany oficielních zástupců veřejnosti —
jsou nejvýznamnějšími sjezdy poslední doby. Vítězové dneška a vítězové
zítřka scházeli se tu, zástupcové jednotné strany celého světa scházeli
se tu, aby dávali direktivu milionům vzorně organiso váných členů všech
dílů světa, stojících na společném programu, scházeli se tu, aby společně
upravovali podmínky pracovní ve všech státech, aby chránili výrobce
jednoho státu před nezřízenou konkurencí státu druhého.

V tom spočívá veliký význam mezinárodních sjezdů socialistických
posledních dob, že jejich usnesení se ihned vtělují ve skutek, že účinně
zasahují ve skutečný život. Praktický význam jejich je dokumen-
tován na př. sjednocením socialistických stran ve Francii, jak bylo mezi-
národním sjezdem přikázáno, protestním hnutím dělnictva německého
a francouzského proti válce francouzsko-německé a j.

Sjezd stuttgartský — obeslaný z Cech 42 delegáty — určil pro-
středky, jimiž by proletariát měl zabrániti eventuelním konfliktům vá-
lečným. Do vnitřních poměrů stran jednotlivých národů zasáhl svým
rozhodnutím o poměru organisací odborových k politickým, a za vzor
dal Rakousko, kde mezi odbory a stranou politickou je naprostá harmonie.

Obtíže působila otázka při stého valečka. Na sjezdu narazily na sebe
dva směry: země přistěhovalecké — Severní Amerika, Austrálie, Jižní
Afrika — žádaly omezení přistěhovalectví, kdežto Japonsko, Itálie, Čechy.
Uhry, Rumunsko, Polsko, Rusko byly pro úplnou volnost přistěhova-
lectví. Obě strany uváděly oprávněné důvody pro svůj požadavek, až
konečně sjednotily se na resoluci, jež, uznávajíc, že vystěhovalectví a při-
stěhovalectví je neodlučitelno od podstaty kapitalismu, doporučuje pro

zemi přistěhování i. zápověď vývozu a přívozu dělníků uzavřevších
smlouvu, jež jim odnímá svobodné rozhodování jak o jejich pracovní
síle, tak o jejich mzdě. 2. Zákonnou ochranu dělnictva zkrácením pra-
covní doby, zavedením minimální mzdy, úpravou práce domácké á přísným
dozorem na zdravotní a bytové poměry. 3. Odstranění všech omezení,
která vylučují určité národnosti nebo rasy od pobytu v zemi a sociálních,
politických a hospodářských práv domorodců, anebo jim je ztěžují.
4. Odborové organisace nemají přistěhovalce vylučovati, naopak jim
přístup usnadňovat, a mimo to podporovat odborové organisace těch
zemí, z nichž vy stého válci v přední řadě se rekrutují.

Pro země vystěhovalecké resoluce doporučuje: i. Čilou agitaci pro
odborové organisace. 2. Poučení dělníků a veřejnosti o pravém stavu
pracovních poměrů v zemi přistěhovalecké. 3. Dorozumění odborových
organisací s oněmi v zemi přistěhovalecké za účelem společného postupu
v otázkách vystěhovalectví a přistěhovalectví. 4. Dohled na lodní jedna-
telství a vystěhovalecké kanceláře, případně zákonná nebo administra-
tivní opatření proti nim, aby se zabránilo tomu, aby vystěhovalectví se
nezneužívalo v zájmu takových kapitalistických podniků.

Dále žádá resoluce novou úpravu dopravnictví, zvláště na lodích,
a ukládá mezinárodní socialistické kanceláři, aby vypracovala návrhy
na novou úpravu této látky, kde by se stanovilo zařízení a vystrojení
lodí, jakož i vzdušný prostor, který má připadnout jako minimum na
každého vystěhovalce.

Poslední odstavec je namířen proti lodím, dopravujícím čínské
a japonské kuli. Konkurence jejich nebyla by bílým dělníkům v Americe.
Austrálii a Jižní Africe tak nebezpečna, kdyby jejich doprava nebyla
tak laciná, a ta by nemohla býti tak laciná, kdyby nebyli dopravováni
v lodích namačkáni jak slanečkové v plném slova smyslu.

Není to však pouze žlutý kuli, Ital, Slovák a Polák, proti nimž se
brání dělnictvo států průmyslových, jsou to i země hrdé na svoje vysoce
vyspělé odborové organisace, jimž bylo vyslechnout mnohé trpké slovo.
Na sjezde dopravního dělnictva ve Stuttgarte byla to Anglie, jež usedla
na lavici obžalovaných jako dodavatelka stávkokazů přístavních dělníků,
jež vyslala do Hamburku a Antverp, a v Essenu na vlastním sjezde
musilo Německo vyslechnout obžalobu Antverpských, že jim svými
stávkokazy vpadá v zad.

Některým mezinárodním sjezdům odborovým bylo se tentokráte
zabýv^ati otázkou poměru českých odborových organisací k ríšsko-
rakouským organisacím. Řada odborů má ve svých mezinárodních pra-
vidlech ustanovení, že v každé zemi má býti uznávána pouze jediná cen-
trála, se kterou má mezinárodní sekretariát vyjednávati. Na mezinárodní
sjezdy dostavili se však také zástupci odborových organisací českých
a pražského odborového sdružení českoslovanského ; a šlo o to, mají-li
býti k jednání sjezdovému připuštěni čili nic. Vídeňská komise bránila
se připuštění. Nicméně odpor její nebyl již tak příkrý, jako tomu bylo
přede dvěma lety. Zápas s její strany veden už mnohde tak, že připadá
jako boj ])'iur Tlionneur du drapeau. Mezinárodní sjezdy sice odmítaly

připuštěni zvláštních českých organisaci — na sjezde litografů v Kodani
stalo se tak na pr. jedině tim, že Němci s Rakušany sami o sobě měli
většinu hlasův — ale bylo všude dáváno dosti okatě na jevo, že celý
spor Internacionále není milý. Mezinárodní sekretariáty nabízejí ruku
sprostredkovatelskou ; v nynějším stadiu celé otázky není ji již třeba.
Osobní hroty boje se již obrousily, a zápas je veden střízlivě, rozumově.

To bylo velice dobře patrno na čtvrtém sjezde odborových organisaci
českoslovanských, který konal se v Praze od 28. do 30. září t. r. Program
sjezdu byl velice obsáhlý; ale hlavní . pozornost sjezdu i veřejnosti byla
upjata k otázce o poměru k Vídni. Letošní sjezd byl jakýmsi jubileem
desítiletého trvání samostatné odborové komise českoslovanské. Této
okolnosti použila komise k tomu, aby vypracovala obsáhlou zprávu o své
činnosti za celé desítiletí, a tím současně podala obraz o vývoji českého
hnutí odborového. Ze zprávy, kterou vypracovali tajemníci odborového
sdružení, Steiner a Skatula, vyjímáme následující data :

Ke komisi se připojilo roku 1897 jen 134 organisaci se 7102 členy,
tento počet rostl tak, že komise čítala roku 1900 již 514 spolků s 22.723
členy; poslední rok vykazuje pak již počet 1208 připojených spolků
s 60.971 členy, z nichž jest 3280 žen. Až na zcela nepatrné výjimky jsou
zastoupeny v českoslovanské odborové komisi všechny průmyslové obory.

Se vzrůstem poČtu členů rostly přirozeně i povinnosti odborové
komise. Její výlohy obnášely roku 1906 446.976 K, takže na jednoho
člena připadá obnos 12 K. Z toho vydalo se na podpory 234.812 K —
K 5'30 na člena, na ostatní výlohy (jako na právní ochranu, odborné
listy, účely vzdělávací, agitaci, služné atd.) 212.164 K — 570 K na člena.
Jmění odborové komise obnášelo ke konci jmenovaného roku 66.493 K
94 h: naproti tomu páčilo se jmění spolků připojených k odborové komisi
na 869.137 K, jejich stávkové fondy na 133.343 K.

Zpráva ukazuje dále, jaké boje bylo přestáti českoslovanskému děl-
nictvu v posledních deseti letech; nejvýznamnější z nich jsou veliké
stávky textilních dělníků r. 1899, stávka hornická roku 1900 a stávka
hutníků v Moravské Ostravě r. 1906. Ale vedle stávek trpěly organisace
českoslovanského dělnictva v posledních letech, hlavně od nově zřízených
organisaci zaměstnavatelů, které se daly velice lehko pohnouti k měření
sil svých se silami organisaci dělnických. Dělnictvo však vyšlo z těchto
velikých bojů celkem vítězně; vyskytly se ovšem i porážky, často velmi
citelné; nikdy však nebylo dosaženo rozbití odboru. Čím více roste moc
odborů, čím pevnější se stává organisace, tím řidčeji dochází k nepřed-
loženým stávkám, tím častěji nastupuje se cesta vyjednávání a uzavírají
se kolektivní smlouvy se zaměstnavatelem.

V letech 1901 až 1905 bylo v Čechách 396 stávek, jichž se účastnilo
45.423 dělníci, a jež trvaly 643.631 dní. Z toho bylo 101 — 2$'SVc —
stávek obranných s 11.754 (25-8%) dělníky a se 151.561 (23-5%) pra-
covními dny. Z těchto obranných stávek byly 52 (5i'5%) s 6767 (57*5%)
dělníky po době 95.097 dní (627%) vítězně vybojovány. V ostatních
zvítězili zaměstnavatelé.

NASB doba. R. XV.. č. 1. 1907. 20. října. 4 .

295 stávek útočných účastnilo se 33.669 (74'2<^) dělníků, a stávky
trvaly 491.871 mzdových dní. f spěšně skončilo 219 (74*3^ ) stávek,
jichž se súčastnilo 25.371 (75*5%) dělníků, a jež trvaly 398.441
(81%) dní.

Také odborový tisk vykazuje potěšitelný rozmach. Roku 1896 mělo
českoslovanské odborové hnutí 10 listů s nákladem 21.700 exemplárů, dnes
čítá 46 odborných listů, vycházejících nákladem 160.250 exemplárů.

Po vyřízení formalit sjezd pustil se ihned do nejdůležitějšího svého
úkolu: do úpravy poměru českých organisací k organisacím rakouským.
I zde bylo možno pozorovati s obou stran náladu značně smířlivější,
která umožní vyjednávání a připravuje asi komisi vídeňské cestu
k ústupu. Resoluce přijatá v tomto bodu je tak důležitá, že pokládáme
za záhodno uvésti ji v plném znění :

»Sjezd odborového sdružení českoslovanského prohlašuje: Komisi
odborového sdružení českoslovanského v Praze považujeme i na dále za
svou jedinou ústřednu, a usnesení všeodborových sjezdů odborového
sdružení českoslovanského za usnesení jedině závazná.

Trváme na zásadě, že odborovému Sdružení českoslovanskému a jeho
výkonnému orgánu, odborové komisi v Praze, co ústředně odborově orga-
nisovaného sociálně-demokratického dělnictva českoslovanského přísluší
právo samostatného a na jiných podobných institucích v Rakousku ne-
závislého zastoupení při mezinárodních konferencích, ústředních odbo-
rových sekretariátech i při mezinárodních všeodborových sjezdech. Zastu-
pování českoslovanského odborově organisovaného a v odborovém sdru-
žení českoslovanském soustředěného dělnictva říšskou komisí odborových
organisací v Rakousku, jako jedinou představitelkou těchto odborových
organisací sjezd uznati nemůže, nýbrž uznává komisi tu pouze za rovno-
cennou organisací, poněvadž se necítí ani povolaným ani oprávněným
zbavovati sociálně-demokratické odborové organisované dělnictvo české
národnosti práva, které dělnictvu každé jiné národnosti v socialistické
Internacionále náleží, a které je vlastně základním právem novodobé
Intcrnacionály vůbec.

Z těchže důvodů nemůže také sjezd odborového sdružení česko-
slovanského projeviti souhlas s usnesením mimořádného všeodborového
sjezdu, konaného roku 1905 ve Vídni, kterým se říšské komisi odborových
cTg^anisací v Rakousku vyhrazuje právo rozhodovati o volbách zástupců
veškerého organisovaného proletariátu v Rakousku k mezinárodním kon-
ferencím odborovým.

Uznávajíce vzájemnost a spojenectví dělnictva všech odborů a ná-
rodů v boji proti soukromokapitalistickým i státně-fiskálním vykořisťo-
vatelům za nezbytné, splnomocňujeme komisi odborového sdružení česko-
slovanského, aby bez zadání na právech a samosprávě našich odborových
organisací v otázkách socialistických, sociálně-politických, hospodářských,
(Tganisačních a ve velkých mzdových bojích v tuzemsku i cizozemsku
společně postupovala po dohoílě s říšskou komisí odborových organisací
v Rakousku a s bratrskými institucemi za hranicemi.

Pokud jde o říšské spolky a svazy se členstvem rozděleným, totiž
českým a německým, bude dbáno dohody s ohledem na usnesení sjezdů
těchto spolku nebo svazů. c

Proti příšernému zdražování životních potřeb uspořádala sociální
demokracie protestní akci, jež vyvrcholila na táboru lidu na Benátkách
dne 9. září, jehož se súčastnilo na 20.000 lidí. Jakou důležitost poměrům
drahotním přikládají naše samosprávné korporace, dokazuje, že z měst-
ských rad Prahy a obcí předměstských, jež na tábor byly pozvány, žádná
vůbec ani neodpověděla. Jedině místodržitelství poslalo omluvný
dopis, ve kterém slibuje, že neopomene průběhu a výsledku schůze té
věnovati náležitou pozornost. Obecní zastupitejistě ^řici klidně, bez
chlubné samochvály*, že vykonali >kulturm a umělecký čin nevšedního
dosahu; mnohem silnějším společnostem německým nepodařilo se pres
všecko úsilí realisovati tak plně takovéto souborné výstavy.« Ovšem,
i tak mnoho ještě chybí; kdož vzácný obraz rád půjčí, a na takovou
dálku, do Prahy, v níž mnohý ten majitel vidí neb tuší Maďárii !

A tak můžeme se v Praze potěšiti originálním Daumierem, rozmilým
karikaturistou i humoristou, z pokolení těch malířů, k nimž náležel Josef
Mánes; Monticellim, >klenotníkem barvy « a kouzelníkem jejím; s hlavou
impressionistů, Manetem, jehož velikost z malé ukázky zdejší možno jen
tušiti; Renoirem překrásně zastoupeným; krajinami Monetovými, Pissar-
rovými a Sisleyovými, v nichž všecko žije a žije; Degasem a Cézannem;
krajinami Boudinovými, Lebourgovými a Maxima Maufry, tak bohatě
a tak čistě viděnými; potěšíme se Daumierovým dědicem Forainem a jeho
» Amatéry* a >Advokáty« i ukázkami podivuhodných kreseb jeho i De-
thomasových; barevnými lepty Raffaěliho; zátišími Lapradeovými, mla-
dými tanečnicemi Legrandovými i komedianty Ibelsovými i rozkošnými
mladými Spanělkami Bréalovými, až zastavíme se před obrazy Gaugi-
novými a Van Goghovými, jež jsou jedněm zjevením, druhým záhadami.
A patrně zůstanou. Na zjevení nedostává se víry. Jsou tam ještě jiní,
všichni zajímaví, protože všichni výboj ní, třebas luk své výboj nosti někdy
až příliš bujně přepínají, takže místo impressí cítit jen snahu po sen-
sační expressi. Nechce míti konce první obchůzka. Třeba ji opětovati.
Hosté jsou to vzácní.^ Za světlem vyšli, jako vyšli už mnozí před nimi,
a světlo vnášejí. ,

»Bez kontroly celého národa,« jak správně vytýkají > Volné Směry«,
dějí se u nás divné věci. »Po nešťastném Havlíčkovi, jehož falešně ztypi-
soval a bídně modeloval pro Kutnou Horu Strachovský, přichází na řadu
F. L. Rieger. Za veliké slávy a rečnění odhalili mu první pomník nad
Hořicemi. Žurnalistika zdůrazňovala čin sám, ale nikomu nenapadlo,
aby zkoumal, j'e-1 i veliký muž oslaven velkým činem. Bez
kontroly celého národa postaven tu památník, jehož umělecká cena je
podprůměrná, banální obelisk s pseudomoderní výzdobou, která s archi-
tekturou se neváže a k celku nepřiléhá. Tak tu bude státi třeba staletí
jako doklad ubohých poměrů našich a cizinci bude vyluzovati útrpný
úsměv na líci« . . . Opravdu, ne na pomník, spíš na něco jako na uka-
zovatele čtyř stran světových myslí pozorovatel, dívaje se na obelisk,
a hledá v přilepeném na obelisku kruhu, tak neorganickém, místo vlepe-
ných znaků zemí českých, opět tak neorganických, písmena S — J — V — Z.

Bez kontroly celého národa připravuje se však něco daleko ještě
horšího. Noviny nedávno oznamovaly: »Spolek pro postavení Žižkova
pomníku v Žižkově oslaví své 25leté trvání slavností dne 3. li.*ítopadu.
Spolek sebral již na pomník 100.000 K a míní se stavbou v krátkém čase

1 Jedna maličkost mne na některých těchto obrazech zarazila. Týká se
francouzských majitelů jejich: jak ctiteli' takovc přejemné kultury oka mohou
lepit cedulky s čísly do cela rámu, hned vedle samého obrazu! Zrovna jako
na zavazadla!

započíti. Podstavec pomníku bude ii metrů vysoký a socha samotná
23-5 m. Z hlavy její bude upravena rozhledna, která pojme až osm osob.
Z otvorů očí a uší bude lze pozorovati panoráma Prahy a jejího okoH« . . .
Xení-li to svrchované urážlivé, zahanbující a zarmucující? Takový úpadek
v cítění ! Z hlavy Žižkovy udělat — rozhlednu! >Z otvorů očí
a uší (!) bude lze pozorovati panorama Prahy !« V čí
hlavě vylíhla se ta nechutnost? Kdo tu rozhoduje? Kdo tu kramaří s pe-
nězi nasbíranými, tedy s jměním národním? Bez kontroly národa, bez
kontroly umělecké má být zostuzena nejen Praha, ale celý národ. Tak
se ctí veliký muž? Osud dal nám jednou geniálního hrdinu, před nímž
zatrásala se celá Evropa, a my, nestoudní trpaslíci, teď z něho budeme
tropit frašku?

Xeví se u nás, neví, co je umění monumentální. Nemusí každý
pomník být sochou. Nesmí jí být. Pomník 2ižkovi na vrchu Žižkově musí
vytvořit architekt, jenž dá na pravém místě promluvit sochaři. Ale oba,
architekt i sochař, musejí býti básníky.

Vedle těchto dvou zpráv prapodivně zní třetí zpráva, že Maroldovo
panoráma »Bitva u Lipan* musí býti s nynějšího místa na výstavišti
odstraněno, a nenalézá místa, kam by se uložilo. Tady zas máme dílo
znamenité, umělecky i obsahově tak milé, a nevíme, co s ním . . .

Jest logická spojitost v těchto třech případech a zarážející. Je málo
v nás lásky, málo porozumění pro velikost našich dějin, ačkoliv každou
chvíli se na ně odvoláváme, a jest ještě mnoho nevychovanosti v cítění
uměleckém a tedy i nevážnosti k sobě.

Xezažírá se rez do naší povahy? Jest ještě další zpráva, která zdá se
nepochopitelnou.

Dušan Jurkovič vydává u Ant. Schrolla & spol. ve Vídni velice
cenné obrázkové dílo »Práce lidu našeho. Lidové stavby, zařízení
a výzdoba obydlí, drobná práce*. Celé dílo bude míti asi 20 sešitů po 7 K.
Do roka vyjdou čtyři sešity. V každém jsou ukázky na 10 foliových
listech, z nichž některé provedeny jsou v barvách. Vedle textu Českého
je zároveň německý a francouzský. Je to dílo překrásné, originelní, naše.
Bohatá sbírka výtvarného umění lidového, kterou by si měla objednat
každá naše střední škola — o odborných uměleckých ani nemluvím —
ba i každá naše měšťanská škola; přál bych ji ovšem každé naší obecné
škole. Vždyť sbírka ta je přec také nesmírně milým výrazem naší duše
národní. A jak překvapuje ten výraz osobitým půvabem a krásou! Pocho-
pili to také v — cizině. Uznali to — Němci. Až dosud ze všech
předplatitelů je iio Němců (hlavně z říše) a 51 Čechů...
Ale počet ten nedostačuje. >N eseženu-li alespoň 205 odběra-
telů, přestane dílo vycházeti* — oznamuje autor. Naše školy
musejí tu vykonat svou povinnost — přec tak snadnou a bohatě odmě-
ňovanou ! Do roka vyjdou čtyři sešity; znamená pro školní rozpočet 28 K!

Nesmíme dopustit, aby dílo to zaniklo. Jak to zaráží : tolik národo-
pisného ruchu bylo v zemích Českých, a nyní umělec, který léta a léta
s neuhasínající láskou sbírá po Moravě a uherském Slovensku a za-
chraňuje nevýslovně zajímavé projevy lidové duše, nalézá »více než
dvakrát tolik porozumění u Němců než u nás ! Jako by popelem u nás

r»s

bylo všecko posypáno a dusilo se pod ním ! Ze Žižky dělá se fraška,
Maroldova » Bitva u Lipan« zakouší osud Ervěnických, pro kus naší
rázovitosti, již zachycuje Jurkovič, není dostatečného porozumění . . .

Poplašné volání se ozývá: »Pozor na akademii umění !« Ano, pozor,
báťuškové ! Japonci už zas cosi kutí ! . . . >Bohemia« nedovedla k vůli
»Prager Tagblattu*, jak se říká, podržet jazyk za zuby a na štěstí pro-
řekla se. Prorekla se, aby se neprorekl dříve někdo druhý. Báťuškové ani
ničeho netušili ... A teď se diví. Do rozpočtu ministerstva vyučování
už prý jest zařazen obnos pro dva nové profesory na akademii umění
v Praze, a těmi profesory budou prý němečtí umělci Krattner a Brómse
nebo Teschner. Pro pana Krattnera bude prý zřízena profesura nábožen-
ského malířství a pro jednoho z těch druhých profesura grafiky . . . Jsme
opravdu báťuškové. Pořád a pořád necháváme se překvapovat, necháváme
se ze svého >klidu« vyrušovat cizími návrhy. Kdy přec povstaneme a sami
ve všem své návrhy podáme? Profesura grafiky, zrovna jako architek-
tury, je na akademii umění nevyhnutelná. Kandidátů, a dobře vyzbro-
jených, máme několik. Teď na př. jeden vystavuje u Miethka ve Vídni
své originální a krásné lepty a dřevoryty, jichž krása' a originálnost na
výstavě v Praze byla všeobecně uznána — Vojtěch Preissig. Ale pro-
fesura náboženské malby? A pana Krattnera za jejího proroka? Celý
svět umělecký musel by se otřást ošklivostí nad takým pokrytectvím, nad
takovou jezovitskou poťouchlostí. Jakési nečisté ruce a nečisté
mysli chtějí snížit naši akademii umění na ústav za-
opatřovací. »l)en« zjistil, že zprávy »Bohemie« jsou více než pouhé
domněnky a přání, a že káže opatrnost, aby se rychle a bez otálení při-
kročilo k hájení nejen uměleckého významu Akademie, ale i vážnosti
a důstojnosti sboru profesorského a zájmů českého umění. « Zajisté, že
káže tak opatrnost. Ale ta opatrnost musí býti stálá, ne na chvilku
jen procitlá; smysl pro zájmy českého umění musí býti stále živý, sám
sebou se rozumějící, aby nevyskytovaly se zjevy, o nichž bylo tuto refe-
rováno. T.

LITERATURA.

Krásná:

Miloš Marten: Cyklus rozkoše a smrti. (Nakladatel B. Kočí.) Jiři Karásek:
Román Manfreda Macmillena (Českých autorů sv. Ví. Nákladem Kam. Neu-
mannové.) Louis Křiká va: Fa vil Ion moru. Zlomek zápisků neurasthenikových.
(Nákladem J. Glose v Semilech.) Bjórnstjerne Bjornson: Povídky sv. I. a sv. II.
Přeložila Milada Krausová. (Laichtcrova sbírka krásného písemnictví.) Dimitrij
Vasiljevič Grigorovič: Povídky. Přeložili: P. Papáček, K. Frvpés, G. Foustková,
B. Herbenová. (Ottova Ruská knihovna ) J. S. Machar: Řím. (Nakladatelství

Grosman a Svoboda.)

3> Cyklus rozkoše a smrti !«

Tedy opět jedna kniha, která v našem kulturním životě znamená
negaci.

Ano, kdyby spisovatele knihy >Cyklus rozkoše a 'smrti« zajímal jen
sexuelni problém a kdyby mu bylo šlo jen o problém, studoval by byl
problém jinak a byl by podal výsledky svého studia a své práce také jinak.
Ale kniha jeho neni právě výsledkem takového jistého — řekl bych přímo
vědeckého — úsilí, třeba má trochu ten nátěr, a to ji činí zhoubnou a
nečistou.

Autoru jde výslovně a výslovně o to, aby podal knihu rozkoše.
Rozkoš chápe jako projev životní síly na nejvyšším stupni intensity a
celou svou knihou nám ukazuje tuto rozkoš ve znamení stupňované a nej-
stupňovanější pohlavní vášně. Nejvyšší stupeň intensity životní síly je mu
konec konců v perversi, v krvesmilství a ve vraždě a v ukájení chtíče na za-
vražděném člověku. Povážíme-li, že autor této knihy zří v oné perversní
rozkoši to nejvyšší, co život může dát, že v této rozkoši domnívá se zřít
vyrůstati myšlenku, čin, krásu a 1 á s k u. vidíme všechnu zvrá-
cenost a zhoubnou chorobnost jeho srdce i ducha. Jeho osoby, muži i ženy,
žijí čistě animálně, a vyrůstají-li z jejich animálnosti myšlenky a činy,
jsou to myšlenky i činy nízké a špatné. A krása a láska?

Hned hrdina prvé povídky »Mirno dobro a zlo* — již titul naznačuje
hodně ! — hrdina Egon dívá se z okna do zahrady na svou sestru Helenu
a její přítelkyni Kláru. »A v mocném pohnutí dal jim splynouti v jediný
nesmrtelný zjev: Milenky, která by mohla dáti maximum rozkoše —
v jednu ženu, rozesívající všecky rozněty. všecky nejžíravější možnosti
vášně.« Xuže, myšlenka tohoto hrdiny! A činy jeho, jeho krása a láska
v tom, že žije pohlavně se sestrou Helenou i s její přítelkyní Klárou a
od nich že přechází v pohlavní styk s Moyrou, která před tím, aby míra
byla dovršena, žila podobně s vlastním otcem. A kdyby byl pan Marten
vedle dvou povídek o Egonovi napsal ještě třetí o tomto hrdinovi, byli
bychom jej viděli jistě opět v ovzduší nové okrasy « a nové >lásky«. A hrdina
další povídky >V aleji*? Zavraždí svou milenku, aby pak v ní měl >neko-
nečně předmět své rozkoše*, a aby ona prý dosáhla té lásky, »kterou vy-
máhala mukami, jež mu dávala trpěti, aby ji miloval více*.

Ano, to jest nejhlubší a nejpodstatnější životní smysl osob knihy Mar-
tenovy, že usilují vyžít se stupňováním pohlavní vášně. >Musíš mne milo-
vati, Eugene, více než lze ženu,* volá hrdinka v dialogické povídce >Spolu
kosmem*. > Potřebuj i neobyčejných rozkoší, vysokých pocitů . . . Chci roz-
koše, jimiž tělo i duše se rozechvívají jako horkou lázní. Moje nervy
musejí býti napiaty a žhavými doteky bouřeny, aby z nich celá symfonie
zněla ... tóny vždy nové... strhující a zvichřující . . .« Atd., atd. T. j.
osoby knihy Martenovy jsou nedosycené pohlavními vášněmi, na tu nedosy-
cenost vyplýtval p. Marten všechnu schopnost pravého gourmanda pře-
drážděné pohlavnosti. Je třeba dokazovat, jak je to krásné? Představme
si gourmanda žaludečního, který by nám ve všech možných obměnách
nejbarevnějšími barvami líčil neukojenost svého žaludku, který by touhy
svého žaludku stupňoval za hranice možnosti, a který by v rozkoši svého
žaludku spatřoval projev životní síly na nejvyšším stupni intensity, a
který by v tomto okruhu rozvíjel svou uměleckou tvořivost. Když ani-
málnost, tak animálnost ! Pojímá-li se to tak, jako učinil p. Marten, je to
sprosté jedno jako druhé.

A podal nám autor Cyklu rozkoše a smrti něco uměleckého? Má jistou
pečlivě získanou dovednost slohovou — nazval bych to vypěstovanou
virtuositou — to je všecko. Jinak působivost jeho knihy je založena v nej-
rafinovanějších a nejdrastičtějších situacích, v rafinovanosti a dráždi-
vosti sujetů, v působeni ne na nejvyšší a nejlepší stránky lidské, nýbrž
v působení na smyslnou, živočišnou stránku člověkovu. Podstata umění
jeho spočívá v samých prostředcích čistě vnějších. Nelze zde mluviti
o nějakém vniterném umění — je to zdánlivě všecko v rukavičkách,
ale v jádru hrubost a více než hrubost. Je to i negace kultury
a všeho pokroku v ušlechtilém smyslu. Žena na př. pojímána je zde přímo
barbarsky, snížena na objekt zvrhlé vilnosti mužovy, všechno rozpětí za
nejvyššími duchovními statky je zde negováno povýšením na prestol po-
hlavní rozkoše, jíž i vražda se ospravedlňuje. Jedním slovem vše je do-
voleno, aby živočich-člověk byl ukojen. P. Marten má to z Wildea, u něhož
se učil (také u Oly Hansona), stejně jako p. Karásek a jiní naši literáti.
Wilde ve svých »Intensions« má stať o anglickém traviči Winewrightovi.
Tendence této stati směruje tam. že ve jménu umění je vše dovoleno,
a p. Marten to přijímá.

Tedy čirá negace kulturního člověka a všeho opravdového pokroku.
Pokrok vůbec a pokrok i v umění neznamená zvrátit všechny pojmy
o mravnosti, čestnosti, kráse atd. — mají ti hrdinové Martenovi jen
zrnko čestnosti v sobě? — neznamená zvrátit všechno to, co lidé dlouhou
kulturní cestou si vybojovali, neznamená uchýlit se k prapudům, jak
o tom p. Marten filosofuje, učiniti — opakuji — i vraždu beztrestnou
ve znamení umění, taková čirá negace a zdánlivá originálnost je v základě
nejhrubší reakcí, je úpadkem, a nejen již literárním, nýbrž všestranným,
a pro toho, kdo usiluje o pravý pokrok a chce pokrok, také úpadkem ne-
bezpečným. Spisovatel v tomto smyslu není již průkopníkem, je škůdcem
a kniha jeho zbraní napuštěnou jedem.

Nepřeháním, třeba že kulturní proud povalí se dál přes takové zjevy.
Je jich víc. Mohl bych se zde rozepsat o Karáskově > Románu Manfreda
Macmillena«, jenž je pravým útokem na zdravý rozum a také čirou ne-
gací pokroku a konec konců sbeletriso váním perversnosti — i zde byl Wilde
vzorem, a nejen svým životem, nýbrž i různými zásadami, jež si p. Karásek
vypůjčil, na př. tu o I h a n í — mohl bych se rozepsat o Hladíkově črtě
»Duo4:, uveřejněné v posledním čísle Lumíra a těsné hraničící s kaváren-
skou pornografií, ale není nijak příjemnou úlohou psát opět a opět o těchto
smutných zjevech. Mlčet však také nelze, neboť musí nám býti líto každé
oběti, která jde do života otrávena podobnými knihami. A oběti jsou. Když
již ten Wilde, tedy jistě ti naši »umělci< znají jeho zásadu, že lidé do
života berou si vzory z děl uměleckých a že život napodobí umění. Není
to tak doslovně pravda, jak to Wilde ukazuje, ale do jisté míry je to
pravda. Máme knižní odlesk Wildea v Čechách ... a budeme míti i v ži-
votě odlesk nedobrých knih v Cechách. A jsou to oběti mladé, sem jed
je namířen nejostřeji, nejúčinněji, naše mládež bude nejvíc číst knihu
Martenovu i Karáskovu, statistika knihkupecká by nám pověděla, kdo
takové knihy kupuje. A když literáti, kteří mají jisté jméno, píší podobné
knihy, proč by zištní nakladatelé nešli ještě o krok dál a hromadnými

pornografiemi a detektivními a dobrodružnými romány nelovili v kalných
vodách a nehubili celou generaci?

Jak — to nám po jedné stránce ukazuje Krikavův Pavillon moru.
V takový pavillon moru vyliji se namnoze ty různé knižní vlny, vržené
na trh. -Jsme u prostituce a nepodporujme svou literaturou prostituci, ale
braňme se jí !

Je to již hezká rada let, co Tolstoj svou Kreutzerovou Sonátou za-
hýbal stojatou vodou mravního, vlastně nemravného života mužů, co
Masaryk u nás nabádal k čistému životu a co Machar Magdalenou svým
způsobem ukázal na zející ránu prostituce. Myslím, že dnes je již mnoho
lidí v Čechách, které rána pálí a bolí — a které pálí a bolí i knihy
nemravné, prostituující. Máme různé ozvuky i ve veřejném životě, tatím
jen skrovné, pak ženy — a to znamená mnoho — začínají se chápat práce,
a máme ozvuky i v literatuře. Jedním a posledním je tedy ten Krikavův
» Pavillon moru«, zlomek zápisků neurasthenikových, báseň, namířená
proti nemravnosti mužové. Hodně procítěně se v ní ukazuje na zhoubný
vliv prostituce. Smutný obraz života podává ovšem i tato báseň. Hrdina
— ne, není nijak milý a vábný, tím méně, že tisíce a tisíce mužů provádějí
stejná hrdinství. Ale milé je, že spisovatel staví se proti svému hrdinovi,
a že spisovatel staví se i proti sociálnímu zlu, které jeho hrdinu i ethicky
i tělesně ubilo. V tom je veliký pokrok proti literatuře, jež holduje sexu-
elnosti.

Cituji:

>Zachvácených

tichým morem rada chorých byla.

O těch mluvím. Malé dítě vidím

s ranami, jež léčba vyrovnává,

jak po stromech důlky vyrovnává

zahradník — leč objeví se jinde:

muže beznosky. Odkrytou hrůze

nahou lopatku. Lebeční kosti

do křivá shltané zubem moru.

(Dědictví po chorém předkovi u děcka

zdravých rodičů.) Dar choré ženy

venkovanu, který nechápaje

nechal ran a po letech tu leží

s radou hlíz. Nahoře na >krombholzce<

(nadačním studentském odděleni)

student-dítě s lues . . . obět prvních hodů

Afroditiných . . . zlomená, smutná,

beznadějná, vyvržená obět

z rodiny ... To zoufanlivé oko

zapomenout nelze, vlhké, dětské,

neůtěšné . . . První krok jej srazil

vyje v tůň a rozkopal mu ústa.

Půjde v život, jinak mysle, vidě,

ožehnutý v prudké svojí bidě.«

Ale uchylme se k Bjornsonovi a budeme dýchat vzduch jnko na vy-
sokých horách. Považme, kdy Bjórnson psal své Rybářské děvče ! A vizme,
jakou ženu nám vylíčil v rybářce Gunlaug! To není předmět pohlavní
rozkoše mužovy — vzpomeňme si, jak se již jako mladé děvče vypořádala
s Pedrem ! — ale člověk, člověk duchovně i tělesně muži rovný a jak
silný! A její dcera Petra, která jde za svým vyšším, vnitřním povoláním?
Ahebo si vzpomeňme na Elsu Marii Schancke v Tanen, kterou všichni
Finové na horách nazývali >maminkou«. » Provdána za bohatého obchod-
níka, dala jmění své a mužovo Finům a obětovala největší díl svého
života péči o ně, ač byla matkou dvanácti dětí a řídila velký dům.
Jeden přiklad místo všech : večer před štědrým dnem, když Elsa Marie
rozdávala jídlo ve velkém kruhu rodiny a hostí, přišel Fin a prosil ji
se slzami, aby šla s ním, ač to bylo daleko v horách a počasí špatné;
jeho žena už dva dni pracovala k porodu; jestli >maminka« nechce
s ním, pak není pomoci. Jak děti, tak hosté říkali mu, že žena 72letá
nemůže do hor proti noci a nečasu a ještě méně tak daleko. Ale Fin
prosil >maminku«, držel se jí samé a prosil pánaboha, aby mu pomáhal
prosit. Tu stará se zdvihla, jeden musil pro její lyže, druhý pro její
finský >pask« (koženou kazajku), kdežto ona sama shledávala jídlo
a léky a oblékla se po finsku; pak šla za ním na lyžích do vánice nahoru.
Tuto noc a den potom se nevrátila; seděli již pohromadě nad vánoční
kaší a ne právě s veselými myšlenkami, když rychle vstoupila, pozdra-
vovala a vše ji pozdravovalo a obklíčilo. Ale ona nedbala na nikoho,
krátce si poroučela, teď teplou vodu, teď mléko, teď malou skřínku, v níž
býval cukr, a když to měla, vytáhla ze záňadří malý závitek. rozvinula
jej a tu leželo v něm novorozeně zahalené v měkké zaječí kůži: >To
mi bůh dal, neboť matka je mrtva.* Vyložila skřínku zaječí kozí, shle-
dala oděv a položila do ní děťátko, umyté a upravené. Tu skřínku měla
pak před postelí, ošetřovala dítě neúnavné a nosila je všude s sebou.
Dítě bylo, jak sama říkala, její miláček.*

Takové ženy zná Bjórnson. A Bjórnson ovšem ví, že je i ne-
čistota ve světě, že jsou muži nečistí i ženy nečisté, ale všimněme si,
s jakou jemností v románě Magnhild nám zobrazil nečistotu a s jakou
jemností ukázal, čím je žena čistá a jaký je vliv čistoty. »Bytost vedle
Vás, jež nebyla čistá, byla odpornou. Učila jste i padlou, jakou krásu
má mravnost,* píše Magnhildě ten, jenž dlouho také šel cestou pohlav-
ního vyžití. To je právě román čistoty v kontrastu proti nečistotě a to
je ovšem něco zcela jiného, než jak se na ženu a na mravnost dívají
p. Marten, Hladík a Karásek. Zde je zcela jiný poměr a vztah k ženě
i k mravnosti — v tom, jak se muži dívají na ženu, jeví se stupeň kul-
tury národa! — tu jsme skutečně na vysokých horách, kde se dýchá
vzduch nezkažený a neotravující.

Ale bohudík i u nás vlna pravé kultury a pravého pokroku je na
postupu. Není to však vlna, která nese p. Martena, Karáska, Hladíka atd.
\'zpomeňme si znovu na Masaryka, vzpomeňme znovu na Macharovu
Magdalenu i na jeho knihu »Zde by měly kvést růže*. A vydal teď
svůj Řím. Mám jej na stole vedle primitivní knihy Rusa Grigoroviče. Gri-
gorovič vypravuje nám v prostých povídkách o utrpení Akuliny — také

ženy ! — a o utrpení Antona Ubožáka, a tak připravuje s Tnrgeněvem
půdu k osvobození mužíka. Hle, cíl spisovatelův ! A Machar ? Machar
praví, ze si chtěl povědět, co je Rim, když mu to nepověděli jiní.

Jak to? A myslíte, že jen to?

Machar ví, že něčeho všem nám v Čechách se nedostává, nevrací se
naplano v minulost, nýbrž ten návrat v minulost znamená touhu,,
aby v sobě samém vybojoval a vynesl na světlo něco, čím my Češi
máme jít ku předu. V tom je Macharův problém — to znamená jeho
Rim. Ten Macharův Řím znamená pokrok. — A pokrok, ne úpadek
je úkolem českého spisovatele a českého člověka.

Poučná:

Sborník prací historických. K šedesátým narozeninám prof. Dr. J. Golla vy-
dali jeho žáci. Josef Zeman: Péče o dčti abnormální. Cuhel Fr.: Zur Lehre
von den BedOrfnissen. Knihovnička Času: Interkonfesijní škola v Rakousku.

Sborník prací historických. K šedesátým naroze-
ninám d v. rady prof. Dra Jaroslava Golla vydali jeho
žáci. Redigovali J. Bidlo, G. Friedrich, K. Krofta. — V Praze 1906.
Nákladem Hist. Klubu. — (Str. 388 — 4**. S dvěma světlotiskovými přílo-
hami a podobiznou Gollovou od F. Simona.)

Je těžko psáti o této knize. Nejen proto, že ono intimní sblížení, jaké
se za četby dostavuje mezi čtenářem a spisovatelem (i pr-i četbě vědecké),
zde se tříští mezi řadu autorů, kteří do knihy přispěli, ale zvláště proto,
že vlastně největší jeho díl poutá k sobě ten, jehož příspěvkem jest auto-
graf pod podobiznou, ten, k jehož oslavě kniha vyšla ... Co znamená
Goll pro naši produkci historickou, jest dnes již dosti známo, čím býval
mladší generací historiků, víme my všickni. A bylo by tím spíše možno
psáti o tom, čím nám některým zůstal . . . Ale lze o tom psáti při této
příležitosti? A lze o tom psáti u nás vůbec, v těch našich literárních po-
měrech, jež nikdy nedovedou lišiti věci a osoby, v těch poměrech, kdy
najisto lze tvrditi/ že ani jeden člověk nechápal by toho, co by bylo napsáno,
tak, jak to bylo myšíeno? — Nezbývá, než omeziti se na suchý referát.

Neméně než 24 bývalí žáci sešli se zde ku poctě svého někdejšího
učitele — číslo jistě slušné, ač Gollova činnost učitelská podnítila a vy-
chovala vědeckých pracovníků mnohem více. Nebylo všem možno súčast^
niti se . . . Příspěvky seřazeny jsou chronologicky a dotýkají se otázek
z celého toho ohromného oboru, který nazýváme všeobecnými dějinami.
To dobře odpovídá významu a rozsahu vědeckého působení Gollova. Ja-
kožto zástupce tohoto oboru na naší universitě Goll po léta konal před-
nášky také o dějinách starověkých (římských), studiemi z dějin novo-
věkých zahájil svou činnost literární, a třeba později (na universitě
i v pracích vědeckých) středověk nejvíce poutal jeho pozornost, přece
v nedávných publikacích (studie o Palackém, posudek díla Dcnisova atd.)

dostal se až k dějinám nejnovějším. Nemůže tedy prekvapiti, že jako jeho
žáci přihlásili se pracovníci ze všech těchto oborů. Vedle prací z nejstarší
minulosti řecké (F. Čada v článku »Filosof Hippon* sestavil pečlivé
fragmentární zprávy o tomto zajímavém muži, Jar. Šťastný, odpovídá
na otázku >Které jezero Makedonské jest Herodotova Prasias limné«, že
jest to jezero Doiranské, Em. Peroutka přesvědčivé ukazuje, že
» Stavba městských hradeb v Athénách r. 479 př. Kr.« provedena byla
v podstatě tak, jak to zaznamenal Thukydides, F r. G r o h odmítá do-
mněnku Dórpfeldovu, že >Původní plán Erechtheia* v Athénách byl
jiný a že provedena byla jen polovice stavby) a vedle prací z dějin středo-
věkých setkáme se také s články z dějin novějších a nejnovějších.

Ale i to dobře shoduje se s významem Gollovým, že většina příspěvků
jest věnována dějinám českým. Přechod od dějin starověkých k této sku-
pině tvoří dva články, z nichž první (L. N i e d e r 1 e, Michal Syrský
a dějiny balkánských Slovanů v VI. století) zajímavým způsobem zji-
šťuje, že kronika Michala Syrského, objevujíc se býti pramenem dosud
známých (pozdějších) zpráv o Slovanech na Balkáně, zachovala nám také
zprávy starší (Jana Efesského), jichž autor její užil, kdežto druhý (Fr.
Hýbl, Bulharsko po vymření Asěnovců), řeše některé problémy dějin
bulharských 13. stol., mohutnou postavou Rostislava Mačevského, tchána
Přemysla Otakara II., uvádí nás již v souvislost s dějinami českými, jimiž
téměř všecky další příspěvky se obírají.

G. Friedrich (O dvou nejstarších listinách kláštera Rajhrad-
ského) podává další příspěvky k dějinám české diplomatiky, jimiž ko-
nečně (a zároveň jeho vydáním >Codexu«) zjištěna bude bezpečná půda
pro starší dějiny naše, a vede rozhodný důkaz, že obě nejstarší listiny
týkající se Rajhradu (datované 1045 ^ 1048) jsou falsa 13. stol., ukazuje
spolu, že vznikly pravděpodobně za majetkových sporů kláštera raj hrad-
ského s biskupy olomouckými. — V obsáhlém článku >0 správním roz-
dělení země české do pol. 13. stol.« Jos. Pekař podává nejprve přehled
dosavadní literatury této otázky, a zamítaje (právem) theorii o dávných
>župách«, pokouší se rektifikovati dosavadní vědomosti o jednotlivých
správních okrscích. Výsledky ovšem nejsou (a nechtějí býti) definitivní,
nicméně jest v práci vedle některých ukvapeností mnoho pozoruhodného,
Co zaráží, jest příkrý, ne vždycky spravedlivý a věcný tón, jímž se mluví
o badání Tomkově, neomluvitelný, i kdyby práce Tomkova byla úplně
bezcenná, tím neomluvitelnější, když vlastně běží jen o Tomkovo pracné
a důmyslné zdůvodnění theorie Palackým přijaté a jistě ne úplně ne-
potřebné, třeba v základě pochybené. — ^Kritika listáře královny Kun-
liuty«, již provádí J. B. Novák, známý zvláště svými studiemi o formu-
lářích, vede k výsledku, že jen dvě části této sbírky (formulář nezná-
mého autora a kopiář z kanceláře královniny) lze považovati za authen-
tický pramen pro politickou historii, vlastní »listář« Kunhutin, jemuž
dříve značná důležitost přičítána, jeví se sbírkou fingovaných dopisů z péra
notáře Bohuslava. Všecky doklady Novákovy nemají sice moci průkazné,
nicméně konečným výsledkům nutno přisvědčiti, třeba se tím stáváme
zas o několik pěkných detailů z oné doby chudší. — Kdežto tedy v tomto
případě listorická kritika vyžaduje ztrátu, jinde, zdá se, slibuje zisk.

J. Susta (K volbě r. 1306) pokouší se o důkaz, že ony listiny, týkající
se dědičnosti trůnu českého také v ženské linii, o něž se (dle zprávy kro-
niky zbraslavské) při volbě Jindřicha Korutanského opírali jeho stran-
níci, nebyly falsa (jak myslil Palacký), nýbrž dokumenty authentické,
a ukazuje, kdy asi pravděpodobně mohly býti vydány (v 1. 1265 — 71, kdy
Přemysl Otakar II. dosud neměl syna). V. Tille (Karlštejn) poukazuje
(proti Neuwirthovi) na souvislost malířské výzdoby Karlštejna se sněním
a zbožnou náladou Karla IV., V. Kybal v pěkném článku >Milíčův
sen« zachycuje (místy poněkud jednostranně) duševní život Milíčův
na základě jeho kázání. K. Krofta v článku »Řím a Čechy před hnutím
husitským* podává vlastně jen zhuštěný výtah svých cenných detailních
studií o tomto předměte, proto také konečné závěry nečiní nároků na
všestranné vystižení otázky.

Zvláštní náhodou článek tento končí právě v polovici knihy, jejíž
druhá část náleží téměř výhradně dějinám novým. Zahajuje ji J. V.
S i m á k, vyšetřuje > Prameny a pomůcky Hájkovy*, při čemž pilná jeho
studie mimovolně stává se částečnou apologií Hájkovou; s methodou
však nelze všude souhlasiti. Dějinám právním věnovány jsou další dva
příspěvky, z nichž v prvním F. Kameníček (Glossy k věnnému a vdov-
skému právu moravskému na statcích svobodných za 16. st.) zjišťuje z hoj-
ného archivního materiálu normy, jimiž řídil se tehdejší právní postup,
kdežto V. M ů 1 1 e r, vysvětliv, kdo byli a jaká práva i povinnosti měli
»Půhončí«, líčí zajímavou episodu z historie této instituce, jež vedla
svými výsledky ku radikální proměně v 17. a 18. století. — Nejvlastněj-
šímu oboru studií Gollových přibližuje nás J. Bidlo úvahou »0 konfessi
Bratrské z r. 15734:, v níž, určiv nejprve jednotlivé redakce konfessi,
líčí překážky, jež vydání této konřesse zdržovaly, a srovnáním jejím
s konfessi z r. 1538 dospívá k výsledku, že nelze Jednotě činiti výtek
z nějakých častých a náhlých změn dogmatických. J. G 1 ů c k 1 i c h,
probíraje >Prameny a vznik Budovcova Antialkoranu*, podává vlastně
více. Ovšem zkoumá důkladně prameny, této knihy a líčí poutavě její
vznik, ale právě při tom podařilo se mu pěkně objasniti vnitřní motivy
autorovy a zachytiti duševní profil tohoto muže, jednoho z nejušlech-
tilejších duchů celých dějin našich. — >2idé v Náchoděc, zvlášť v 17.
a 18. stol., jsou předmětem článku, jehož autor F. M a chat osvěžuje
své vypravování hojnými zajímavými detaily. — R. Dvořák, vyčítaje
>Prameny k dějinám poslední selské vzpoury na Moravě r. 18214:, upou-
tává pozornost jiným ještě důvodem, tím totiž, jak politický (a policejní)
systém dovedl udusiti vzpomínku na nepohodlné události z doby poměrně
nedávné; událost sama byla novějšímu badání téměř neznáma; autor
podává zprávu o cenných úředních pramenech, jimiž se vedle události
samé zjišťují také rozličné zákulisní podrobnosti tehdejšího života. Ná-
sleduje velmi interessantní příspěvek: »Kancléř Mctternich a počátky
konstitucionalismu v Prusku (1842)4:, v němž V. Kratochvíl otiskuje
Mettérnichovo vypsání jeho schůzky s králem pruským v Koblenci, psané
5Íc obratným stylem, ale duchem známého onoho dusícího konservatismu,
který jest tím odpornějším, čím méně se jeví omezeným. Z. V. Tobolka
vybírá >Z publicistické činnosti dra A. Krásy 4: důkazy, že muž tento nebyl

NA§B DOBA. R. XV. č. 1. 1907, 20. října. 5

chápán, a že obvinění proti němu pronášených nelze dokázati. V. J.
Dušek podává > Příspěvek k historicko-právní terminologii slovanském,
v němž vykládá význam některých důležitějších právních terminů
(v abecedním pořádku).

Knihu uzavírá Z. Nejedlý článkem »Kotle a lesní rohy«. Autor
předem omlouvá podivný titul, uváděje, že neběží o hudbu. Ale s aku-
stickými dojmy souvisí přece, neboť se v něm, abych na okamžik na-
podobil rozmarný (a někde snad i více) tón autorův, >zvoní hrany « —
článek podává nový doklad o podvrženosti rukopisu královédvorského,
v němž se oba nástroje vyskytují, ač jsou vynálezem teprve 17. století.

Měl bych snad na konec promluviti o knize jako celku, ale obsah
výše podaný zbavuje mne tohoto úkolu. Nejednotnost jest samozřejmým
údělem všech podobných publikací. Nemá to arci býti výtka. Rozmanitost
příspěvků odpovídá i tu všestrannosti působení. Připomínám jen, že
vzornou typografickou úpravou náleží kniha k nejskvěleji vypraveným
vědeckým knihám českým. V. N.

Josef Zeman : Péče o děti abnormální. Statistický přehled
ústavů a škol pro děti abnormální se 16 obrazy. C na K 2-40. Nákladem
B. Chrastiny v Náchodě.

»Mrzák, slepý, hluchoněmý, blbec a j. nešťastník na rohu ulice nebo
na silnicích bolest a žalostný stav svůj ukazující, budí soucit, ale haléř
almužny, který mu dáme, zbaví nás trapného citu. Ale nemá. Společnost
lidská provozuje tu cosi pštrosího. < Slova lato, jimiž spisovatel uvádí svoji
studii, shledáváme ovšem velmi správnými a bohužel pravdivými. Pama-
tujeme se ještě živě na Foustkův spis »Slabí v lidské společnosti*, a
vnucuje se nám jistá souvislost. Tam vědecky a v duchu humanitních
ideálů uvedeny byly na pravou míru theorie mnohých selekcionistů o nut-
ném osudu slabých, statisticky objasňován význam různých žatí žencům
a zde učitel Zeman rozvinuje před námi zajímavý obraz toho, co v cizině
a také u nás již vykonáno ve prospěch dětí abnormálních. V první kapi-
tole zabývá se institucemi pro děti tělesně slabé, ve druhém užasnete nad
velkým počtem ústavů pro slabomyslné v Německu. Další část projednává
ústavy pro mládež zpustlou a zanedbanou, z nichž poutají pozornost ze-
jména polepšovny a ochranovny s rodinným systémem ve Švýcarsku,
a vzrůst podobných ústavů v severní Americe. tJstavy pro slepce a pro
děti hluchoněmé jsou předmětem dalších dvou kapitol. Podrobně projed-
nává se péče o mrzáky, jak se nám jeví v jednotlivých státech v Dánsku^
Švédsku, Norsku, Finsku, Rusku, Francii, Svýcarech, Anglii, Hollandsku,.
Itálii, Rakousko-Uhersku a Německu; Dánsko, »země rozlohou nepatrná^
veliká však ve snahách kulturních*, zvláště se tu jeví ve světle příznivém,
v Německu ústavy v Kreuznachu a Mnichově zajisté vzbudí zaslouženou
zvědavost. Informativním obrázkem o chovancích podává spisovatel in-
struktivní přehled diagnos, léčení a výsledků na jednom ústavě. Velmi
poučně oživena je studie fotografiemi » Růžencové výrobny* v Praze^
ústavů v Kreuznachu, v Alten-Eichen, v Mnichově, v Stokholmě a v Ko-
dani. Spisovatel, p. učitel Zeman, známý svými pracemi v oboru školní
hygieny, vykonal tu velmi záslužnou práci, sebrav materiál, pro nás Cechy

zvláště cenný z důvodů, v závěru studie uvedených, neboť u nás nemáme
ústavu pro výchovu zmrzačených dětí. Jako odporučujeme k hojnému
rozšířeni studii páně Zemanovu, tak i vřele přejeme si brzké splnění jeho
práni, aby založena byla tjednota pro zřízení útulny
k ochraně a výchově tělesně zmrzačených dětí v Če-
ch á c h.« Chp.

Cuhel Franz Dr.: Zur Lehre von den Bedúrfnissen.
Theoretische Untersuchungen uber das Grenzgebiet der Oekonomik und
der Psychologie. Innsbruck 1907. Stran XXIV -|- 320.

Potřeby naše, jak praví W. Lexis v úvodu k známému Teubnerskému
sborníku kultury přítomnosti, jsou hnacími silami kultury, neboť aby je
člověk ukojiti mohl, musil pracovati, vymýšleti stroje i prostředky práce,
zkrátka prohlubovati a šířiti kulturu, jež zase zpět svým rozvojem působí
neustálé stoupání lidských potřeb. Přes tuto důležitost pojmu potřeby
nebylo dosud systematického zpracování tohoto odboru abstraktní oekono-
miky, jež tak těsně souvisí s psychologií. Úkolu toho podjal se teprve
Cuhel, jenž zcela správně nechává především stranou neustálený a měn-
livý usus jazykový a analysu je skutečné jevy potřeby cestou psychologi-
ckou, vykládá, jak z citů, jež jsou mu posledními ukazateli positivního či
negativního rázu všeho lidského blahobytu, rodí se touhy a snahy jakožto
další samostatné elementy duše, a odtud zase jak dospíváme k pojmům
nedostatku i potřeby. Proto dále podrobně se analysu jí individuální a
kollektivní potřeby, pokud jsou důležitý pro národní hospodářství, uka-
zuje se, že tu jeden a týž výraz označuje nejen tři v podstatě odchylné
druhy téhož jevu, nýbrž vedle toho i řadu představ jiných, disposic, citů,
ba dokonce i instinktů. Nemenší různost a neurčitost je i ve výkladu
pojmu u theoretiků samých, jež stručně registruje další kapitola, počí-
najíc V. Hermannem až po Krause. A není-li shody v definici pojmu, tím
méně je i v jeho dělení: Cuhel podává a probírá na třicet dělení potřeb,
jež jen potvrzují, jaké směsice jevů sem bývají vřaďovány.

Tím konči se vlastně psychologická část spisu. Ale na zjevech po-
třeby jsou ještě další vlastnosti a stránky, zvláště intensivní, jež jsou pro
národní hospodářství velice důležitý, ale v nichž vědy sousední, jmenovitě
psychologie, nedovedou a nemohou pověděti nic aneb jen málo: je to
zvláště otázka kommensurability potřeb, jíž proto věnována druhá část
spisu od kapitoly VI., vybíhající na konec v řady schémat a formulek
matematických, neodborníku těžce srozumitelných.

Spis Čuhelův vyniká bez odporu hloubkou spekulace a důkladným
i přec jasným výkladem daných problémů: zvlášť v I. části, jež jeví ne-
pochybné vlivy psychologických prací Jodlových a Schneidrových, jsou
leckteré detaily nové a od běžného mínění psychologů odchylné. Ze spis
pozoruhodný látkou i formou, musil vyjíti jazykem německým, ač autor
je Cech — toho jistě neposlední důvod je právě v osobních momentech,
jež tuto nechceme oživovati.

Kniha je věnována cis. radovi etc. Jos. Wohankovi »ve vděčné úctěf.

Kú,

Interkonfesijní školav Rakousku. K disciplin, učit. Lva
Pelikána. (Knih. Času č. 40.) Odstranění učitele, jenž zůstal bez vyznání, vy-
stoupiv z církve katolické, dalo podnět k této přehledné a promyšlené
studii právnické o náboženství a rakouské škole. Autor staví se na sta-
novisko umírněné, nepříznivě na pr. posuzuje dnešní vulgární boj proti
klerikalismu, následek to liberalismu, který, nemaje smyslu pro věci
náboženské, ponechával ve skutečnosti volné pole církevním orgánům
a nepokoušel se, aby měl vliv na zlepšení církví. Autor staví se rovněž
proti vyloučení náboženského vyučování ze školy, ale podle našich zákonů
stanoví případně meze tohoto vyučování. >Ty stránky katolického učení,
kterými je v přímém odporu s celým kulturním úsilím lidstva, nepatří
do vyučování náboženství katolického na škole rakouské. Zde se ne-
vychovávají děti na věřící údy katolické církve, ale na státní občany
(a moderní stát není založen na rozdílech konfesionelnich). Skela
veřejná nemá dát církvi celého církevního člověka, ne celou jeho sféru;
tu specielní církevní výchovu musí si kterákoli církev obstarat v církvi
samé, pokud to neodporuje základním zákonům státním. Škola má dát
pouze ten učebny základ náboženství.* Stejně určitě vyvozuje, že passus
o výchově nábožensko-mravní může se vztahovati jediné na hodiny
náboženské. Ustanovení, že ve výjimečných případech stát vyzve učitele,
aby vyučoval náboženství, neobsahuje v sobě nutnost, nýbrž pouhou
možnost a nesmí býti vykládái\o proti učitelům jiné konfesse nebo do-
konce bez vyznání. Disciplinování učitele Pelikána je nezákonné, důvody
udané školskými úřady absurdní. Knížka přichází právě vhod a konečně
přináší jasno do otázek, jež stávají se přičiněním zemské školní rady
velmi akutními. q.

PO ŽIVOTE NÁBOŽENSKÉM A CÍRKEVNÍM.

Brzy po Syllabu, v polovici září, vydal papež novou Encykliku,
která je ještě příznačnějším projevem oficielnJího katolického ducha.
Je namířena výslovně a celá proti katolickému modernismu,
ve kterém spatřuje >velice vážné nebezpečí pro církevc,
takže jemu čeliti pokládá papež za svou nejhlavnější povinnost.

Encyklika je pokračováním Syllabu a výrazem téhož ducha.
Obrací-li se Syllabus proti modernosti v theologické vědě, chce Encyklika
čeliti proti jakémukoli pokusu o zmodernisování ostatního katolického
života ve všech směrech, jak je v úvodu dosti obšírně a vyčerpá vavě
vypočítává.

»Rozkvět«, orgán české katolické moderny, se sice těší, že Encyklika
není enunciací ex cathedra, která patrné jediná by byla neomylná, směro-
datná a definitivně by rozřešila věc. (Nevím, pokud takové rozlišováni
enunciací papežových je oprávněno; vidím v něm naivnost strojenou

a neupřímnost.) Ale myslím (a mohu říci: doufám), že modernismu bude
konec přece. Ne hned, ovšem. Lidé se neradi loučí se svými illusemi,
rádi se oddávají klamu, je-li jim příjemný. Jak »Rozkvět« ohlašuje, že
přesně dle Encykliky kněží, ve vydávání jeho súčastnění^ se vzdají sou-
činnosti (patrně jen pro veřejnost; nenutí opatření papežova přímo k men*
tální reservaci?), ale za to jsou prý, nebo budou získáni laikové, aby
vedli časopis ve stejném duchu dál. Což nepozorují modernisté, že tím
také jednají proti Encyklice? Vždyť se v ní mluví o nebezpečí laicismu,
jemuž se má čelit, když je třeba, i obávaným prostředkem kněžských
sjezdů.

Zajímavá, karakteristická jsou opatření, jimiž se chce církev
zabezpečiti proti vlivu modernismu. Na předním místě se uvádí, aby se
na všech bohosloveckých seminářích a universitách
vyučovalo scholastické theologii a filosofii a všem disciplinám
v pravém katolickém duchu. — To je ovšem samozřejmé a
správné k dosažení cíle. Ale znamená takovýto předpis, -že příprava
budoucích kněží pro úřad bude ještě méně životná než
dosud, ještě méně vědecká. Bude sestávati z přežilé theologie a filosofie
středověké, ze které může míti prospěch jen jako z historického materiálu
člověk povšechně filosoficky a theologicky vzdělaný, na straně jedné,
a z direktní kasuistické přípravy na mechanismus úřední praxe na straně
druhé. Ze seminářů budou vycházeti kněží bez rozhledu, bez vědeckého
fondu, bez výcviku ve vědecké práci a bez zájmu pro ni, bez znalosti
současného myšlenkového proudění. První opatření Encykliky proti mo-
dernismu znamená odsouzení veškeré vědecké práce theo-
l.ógické po scholastické periodě a přiznání její neplodnosti a bezúčel-
nosti. Což se od scholastiky nevypracovalo nic, co by stálo za to, aby to
znal dnešní katolický bohoslovec?

K tomu, aby se vyučovalo všem theologickým disciplinám v duchu
právě katolickém, to jest oficielně církevním, jest ovšem potřebí uči-
telů přísně a slepě církevních. Na ně se vztahuje druhé opatření ;
všichni modernisté mají být odstraněni ze správy a
učitelské činnosti v seminářích a katolických universitách.

Tento prostředek jest ovšem přímým důsledkem prvního a před-
pokladem, má-li onen být uskutečněn. Ale není už tak nevinný, poněvadž
znamená inkvisici a násilí. Provede-li se, — a není pochybnosti, že pro-
veden bude — , bude jeho následkem snížení vědecké úrovně seminářů a
theologických fakult; neboť pro dosažení učitelské stolice nebude směro-
datnou vědecká kvalifikace a vykonaná práce, nýbrž absolutní orthodoxie.
Encyklika mluví o odstranění modernistů s učitelských stolic s takovou
lehkostí, jako by to bylo všude naprosto hříčkou v rukou církve. Na se-
minářích bez odporu je. Ale což na státních universitách? Tu přece
obsazuje stolice stát! Pravda, ne bez vlivu církve, ne bez slyšení jejího
přání, snad i na její přímý návrh aspoň někde. Lze čekati, že státy budou
pro budoucnost vyhovovati přáním církevní správy, aspoň v Rakousku,
co se týká nás přímo, z povolnosti následkem katolického ducha státu,
a v Německu, což se také dotýká našeho katolicismu velice těsně, z po-
volnosti, která vyplývá z přání vládních kruhů hověti požadavkům kato-

Hků, a z ohledů na politický vliv centra. Ale ^odstranění* obmýšlí přece
také odstavení stávajících profesorů? Jest si kurie tak jista svou vécí,
že si troufá předpokládati ochotu >svctského ramene* státní vyučovací
správy k suspensím, pensionováni atd.? Patrně je. U nás v Rakousku
ovšem s těmi modemistickými profesory nebude mít stát příliš mnoho
práce. Není jich. Ale přece je dobře, že Ehrhardt zemřel dřív. Jinde asi
nastanou persekuce. Všichni ti, kteří z řad katolického profesorstva po-
depsali provolání k postavem pomníku Schellovi, měli být opatrnější:
za pohrdavými slovy přijdou brzy činy.

Velikou pozornost věnuje Encyklika tisku. Klerikalismus dovede
užíti novin a tisku vůbec pro své cíle. Poněvadž ví, jak účinná je to
zbraň, chce své lidi vybavit z dosahu tisku jiných směrů. Biskupové mají
o to dbáti, aby kněžstvo i ostatní členstvo církve se vystříhalo moder-
nistického tisku. Něco podobného činili biskupové již dříve. Věc tedy nenRÁVY.

Knihy a spisy.

Spisy M. Jana Husi (Vydal Václav Flajšhans) : Č. i. Expo-
sitio decalogi. Č. 2. De Corpore Christi. Č. 3. De sanguine Christi. C. 4.
Super IV sententiarum I. Č. 5. Super IV sententiarum II. C. 6. Super IV
sententiarum III. C 7. Sermones de sanctis. Vyšlo ve Sbírce pramenů
českého hnuti náboženského ve XIV. a XV. stol. Čisla i — 4 nákladem
Jaroslava Buršíka. Čísla 5 — 7 nákladem J. R. Vilímka. Spisy Husovy
vydávají se péčí zvláštní kommisse pro vydávání pramenů českého hnutí
náboženského; kommisse je ustanovena I. a III. třídou České Akademie,
jejím předsedou je prof. Kalousek a jednatelem p. dr. V. J. Nováček.
Doporučujeme našim čtenářům, aby zaslaný podnik podporovali. —
Náboženský cit. Rozbor hodnoty náboženství. JUDr. Boh. Kline-
berger. Nákladem lidového družstva tiskařského a vydavatelského v Praze.

1906. — Georges Renard : Má-li člověk svobodnou vůli? Pře-
ložil Václav Černý. Nákladem knihkupectví B. Chrastiny v Náchodě.
1908. — Ctok prof. Masaryka na církev katolickou od-
razil dr. Jos. Topolský. Vyšlo v Časových úvahách v Hradci Králové.

1907. Redaktor dr. František Reyl. — Inž. J. Kalivoda : Volní Mysli-
telé v Čechách. Knihovny Samostatnosti sv. 23. V Praze 1907. —
Antonín Pravoslav Veselý. Životopis a literární pozůstalost
spolu s výborem prací již otištěných. Upravil a životopis napsal Julius
Myslík. V Praze 1905. Nákladem Jana Zieglosera, vydavatele Ženského
Obj.oru. — Petr Kropotkin: Buřičovy řeči. Přeložil Petr Pohan.
Praha 1907. Nákladem časopisu Komuna. Žižkov. — Filosofické
spisy Vincence Zahradníka. Sebral a úvodem o životě Zahrad-
níkově opatřil Frant. Čada. Díl I. Nákladem České Akademie. Praha 1907.

— Vyhubit. Obraz slovenského utrpení. Napsal R. Targo. V Telči 1907.
Nákladem knihkupectví Emila Šolce. — Vychovatelna Olivo-
vých v Říčanech. Zpráva o vývoji a činnosti ústavu za desítiletí
1896—1906. V Praze 1907. — Emil čili o vychování. Z Rous-
seaua přeložil a poznámkami opatřil dr. Ant. Krecar. Vydání druhé opra-
vené a doplněné. V Přerově 1907. Nákladem Fr. Bayera a Boh. Smutného.

— Jos. Zeman : Péče o děti abnormání. Nákladem knihkupectví
B. Chrastiny v Náchodě. 1907. — O školních lékařích. Napsal
J. Zeman. Druhé rozšířené vydání. Nákladem B. Chrastiny v Náchodě.
1907. — Příspěvky k pedagogice experimentální. Podává
dr. O. Kádner. Spisu Dědictví Komenského č. 62. V Praze 1906. —

L. Weigner : Dívčí školství pokračovací a odborné jinde
au nás. Časová úvaha. Rozšířená přednáška, konaná na ver. schůzi Cstr.
spolku českých žen v Praze 20. února 1906. Nákladem Cstredního spolku
českých žen. — Em. Havelka : Volná škola. Knihovna Komenského,
svazek i. Nákladem družstevní knihtiskárny v Zábreze na Moravě. 1907.
Cena 60 h. — Přehled dějin literatury české s důleži-
tějšímiukázkami. Pro obchodní akademie a ústavy příbuzné upravil
Fr. Mejsnar, profesor obchodní akademie v Hradci Králové. Doba nová,
část I. Hradec Králové 1906. Doby nové, část 2. Hradec Králové 1907.
Nákladem spisovatelovým. — Památky východočeské. Sbírka
umělecko-průmyslových a národopisných památek českého východu. Uspo-
řádal dr. Karel V. Adámek. Díl H. Vydáno péčí Okresní památkové komise
chrudimské. V Chrudimi 1907. Cena 6 K. — Sborník Musejní
společnosti ve Valašském Meziříčí. Číslo 13. Ve Val. Mezi-
říčí 1907. — Zpráva o činnosti Zem. Jednoty živnosten-
ských společenstev na Moravě za rok 1906. Živnostenská
knihovna č. 34. Nákladem Zemské Jednoty v Brně. — Český dům ve
V í d n i. Zapsané společenstvo s ručením obmezeným. Rok 1906. Ná-
kladem vlastním. — Pamětní list k jubileu dvacítiletého
trvání Nár. Jednoty pro jihozápadní Moravu. V Brně

1906. Nákladem Národní jednoty. — Jedenáctá výroční zpráva
zem. vyšší reálky v Uher. Brodě za r. 1906 — 07. Z obsahu:
Vývoj jazykové hranice, jazykových ostrovů a menšin na Moravě. Na-
psal Ant. Boháč. — Práce přírodovědecká a její organ i-
sace u nás. Napsal dr. Kamil Lhoták. Nákladem vlastním. V Praze

1907. — Pěstování květin v domácnosti. Napsal Leopold
Batěk, vrchní měst. zahradník na Kr. Vinohradech. S 54 obrázky. V Praze
1907. — Ekonomickoge o grafická studie z Černé Hory.
Podává JUDr. Viktor Dvorský. V Rozpravách České Akademie: Třída I.,
č. 37. V Praze 1907. — Životu nebezpečná operace bez svo-
lení nemocné. Napsal Koloman Habl v Praze. Cena 50 h. Nákladem
K. Habla. — Příručka pro vymáhajícího věřitele, dlužníka a vý-
konné orgány při výkonu mobilárních exekucí. Pro praktickou
potřebu upravil Theodor Řibřid, c. k. výkonný úředník Zemského soudu
v Praze. Nákladem Edvarda Leschingra v Praze 1907. — J u g o s 1 o-
vanska idea in Slovenci. Dr. Henrik Tůma, deželni poslanec
slovenskih trgov na Goriškem. V Gorici 1907.

Život. Časopis pro myslící lidi ku pěstování osobního života. Vy-
chází 6krát ročně, 15. každého lichého měsíce. Předplatné i K roČně,
jednotlivá čísla 25 h. Řídí a vydává St. Klíma, učitel na Král. Vino-
hradech. Spolupracuje: B. Hartwig, učitel v Rixdorfě u Berlína. —
-Naše Slovensko, časopis hájící zájmy uherských Slováků. Hlavní
spolupracovník Bohdan Paulů, býv. redaktor Slovenského Týždenníku.
Vydavatel Ant. Reis, Praha-II., Vyšehradská tř. č. 39. Ročník I., vychází
měsíčně. Ročně 12 korun.

Charles Borgeaud. článek o vzniku, rozšíření a povaze ústav je prvou
částí spisu : Établissement et Revision des Constitu-

tions en Amérique et en Europe, 1893. Borgeaud vyniká jako
historik politického vývoje a specielné ústavnosti a zejména ukázal na
pravý poměr konstituce a ústavy francouzské a americké. Zde se podává
v překlade předmluva a prvá část o šesti hlavách.

Veřejné knihovny v Spoj, státech severoamerických. » Uni-
ted States Bureau of Education* vydalo nedávno zprávu o knihovnách
ve Spojených Státech severoamerických. Dle zprávy výchovného úřadu
jest tam 5383 veřejných knihoven, které mají více nežli po 1000 svazků.
Knihovny tyto vydržují se z polovice místními daněmi, z polovice dobro-
•volnými příspěvky. Nejvíce knihoven má stát New York, pak Massa-
chusetts (onen 718, tento 571). Před pěti lety bylo takových knihoven
toliko 1357; přibylo jich za pětiletí tedy více nežli 4000. Hlavní příčinou
vzrůstu tohoto jest známý boháč Carnegie, který věnuje na vyzdvi-
hování knihoven miliony. Roku minulého věnoval na ně asi 60 milionů
korun. Mimo jeho věnování dostalo se na knihovny r. m. ještě asi 13 mil.
korun jiných nadací, takže za rok asi 73 mil. korun na knihovny věno-
váno. Z nadaci Carnegiových dostal stát New York asi 2]/^ mil. korun.
Ostatně zřízeny z nich 104 knihovny. Nadace Carnegiovy spojeny jsou
s podmínkou, že města, která je dostanou, musejí poskytnouti pro budovu
knihovny pozemek a musejí pak budovu vydržovati svým nákladem. Knih
darováno za posledního pětiletí 114.442 svazkův a asi 20.000 brožur.

Stáří francouzských časopisův. Jak oznamuje »Intermédiaire
des Chercheurs et Curieux« jsou nejstaršími časopisy, * dosud ve Fran-
couzsku vydávanými, tyto: Petites Affiches (v Paříži), v}Tpházl od
roku 1612; Gazette de France (v Paříži) od r. 1631 ; Journal du Hávre
od r. 1757; Petites affiches de la Gironde (v Bordeaux) od r. 1758;
Journal de Rouen od r. 1762; L'Union de TYoune (v Sensu) od r. 1771 ;
Journal de Maine ct Loiře (v Angersu) od r. 1773; Moniteur Universel
(v Paříži) od r. 1789; Journal des Débáts (v Paříži) od r. 1789; Courrier
du Loiret (v Pithiviersu) od r. 1789; Journal de TOise (v Beauvaisu)
od r. 1790; Le Republicain de Seine-et-Marne (v Meluně) od r. 1790;
Journal Lot-et-Garonne (v Agenu) od r. 1791 ; Journal de Meurthe-et-
Moselle (v Nancy) od r. 1797; Journal ďIndre-et-Loire (v Toursu)
od r. 1797. — > Journal de Trévoux« nyní vycházející není totožný s časo-
pisem téhož jména, který počali jezovité vydávati r. 1701. Tento časopis
vycházel jen do r. 1767. Název jeho zněl vlastně >Mémoires pour servir
a rhistoire des sciences et des artsc. X

Pokrok na Islandě. Islanďan Valtýr Gudmundsson vydal
zprávu o pokroku na ostrově Islandě za 19. století (převedenou na něm-
činu Rich. Pallaskem: Die Fortschritte Islands im 19. Jahrhundert. 1902).
Roku 1801 žilo na ostrově řečeném 47.000 duší, r. 1899 dostoupil počet
obyvatel 76.000. Na počátku století mělo hlavní město Reikjavik 300
obyvatel, nyní jest jich více nežli 7000. Vedle hlavního města vznikla
tři jiná města. Islanďané se živí hlavně polním hospodářstvím (46.000
duší), rybářstvím (12.000 duší). Ale za poslední doby počíná se také

vzmáhati průmysl a obchod, jichž pílí nyní již na 4000 Islanďanův. Počet
porodů převyšuje počet úmrtí znamenitě, takže lze doufati, že tělesně
i duchově zdatný nárůdek tento počtem silně vzroste. — O duševní
vývoj pečuje i gymnasium, i lékařská a i bohoslovecká vysoká škola,
2 školy reálné, 2 školy dívčí, i škola pro kormidelníky, 4 školy pro polní
hospodářství a 30 škol obecných. Mimo to obstarává vyučování mládeže
180 kočovných učitelů. Knihovna hlavního města má 40.000
svazků, knihovna gymnasijní 10.000 svazků. Islanďané mají již také
dvě divadla Stoupání duchovní kultury patrno je na zdvihu písem-
nictví a umění ; hmotné prospívání jeví se mimo jiné také zvelebenými
poměry dopravnictví. Kč.

Mrtvý Osiris. Egyptskému oddělení berlínského kr. musea do-
stalo se cenného daru, sádrového odlitku pamětihodného pomníku, cho-
vaného v museu v Kaire. Dodavatelem jest >Service des antiquités de
TEgyptec. Odlitek představuje mrtvého Osirida, který leží na
márách; příbuzní jeho v podobě krahujčí ho střehou. Výtvarnina sama
pochází z pozdější doby egyptského umění ; nalezena byla v Abydu v hrobě
Žera, krále první dynastie. Hrob ten pokládán býval od pozdějších Egyp-
ťanů za hrob boha Osirida a proto byl u veliké úctě, jak svědčí mnoho
záslibných darů tam uložených. Darem takovým jest také postava mrtvého
bůžka, jejíž odlitek berlínskému museu darován. Jméno původce jejího
vydlabáno pozdějším jemu nepřátelským králem, jak bylo v Egyptě
obyčejem.

Posvátnina starých Iberův. Berlínský professor W. S i e g e 1
objevil v jižním Španělsku na stoku Odielu a Ria Ginta posvátninu
starých Iberů, nejstarší, pokud o nich dosud jsou zvěsti. Jest to chrám
bohyně podzemí s dvěma jeskyněmi, bohyni zasvěcenými. Půda jeskyň
zasypána jest rumovinou, v níž prof. Siegel chce vykopávati. X

Ambulantní lidové knihovny pro delnictvo v Itálii. Pod

dozorem ministra pro orbu, průmysl a obchod byly pořizovány ve pro-
spěch zemědělských a průmyslových dělníků, jakož i malokupcův ambu-
lantní lidové knihovny. Dekret zařízení to odůvodňuje tím, že
se opatřením dobré četby mohou přede vším jiným zachovávati a roz-
šiřovati vědomosti a technické vymoženosti, jakož i buditi přání po zdo-
konalování v uměleckých a řemeslnických obratnostech. — Knihy se
sbírají ve skřínkách a tak se rozdělují, že mohou snadno kolovati ve
všech obcích království. Dotčené shora ministerstvo pověřeno jest tím,
aby pořídilo zvláštní předpisy pro výbor knih, jakož i pro jejich oběh
a dozírání k němu. X

Prostředky proti poškozování knih hmyzem. Na sjezdu fran-
couzských knihovníků, r. 1900 v Paříži konaném, usneseno vypsati cenu
za práce o prostředcích proti poškozování knih hmyzem. Za podobným
účelem věnovala cenu 500 franků čestná knihovnice národní knihovny
(Bibliothéque nationale) Marie Pellechctová. — Ceny tyto nyní uděleny.

a to cena kongressem vypsaná spisu Jana B o 1 1 e a, ředitele chemicko-
agronomického zkušebního ústavu v Gorici. BoUe doporučuje užívati s i r-
níku uhličitého. Vymyslil přístroj, za jehož užívání není se obávati
nebezpečenství ohně a také ne poškození vazby, obrazův atd. v knihách.
Ceny pí. Pellechetové dostalo se prof. Constantu Houlbertovi na
lyceu v Rennes.. V jeho práci vylíčeno jest 50 druhů hmyzu knihy poško-
zujících. X

Je víno podnítivým prostředkem pro uměleckou produkci ?

Jest předsudek, že básníci a malíři nabývají ve víně podnětu k svým vý-
tvorům. Mnozí básníci a malíři mají schopnost vnímati po tmě nebo při
zavřených očích hotové vzpomínkové obrazy, které se promítají na venek
a vnucují se s takovou živostí, že činí dojem reality a objektivity. Tyto
fantasijní obrazy jsou podobny přízrakům horečkou nemocných a po-
matených, nebo snovým obrazům , zdravých. Plodnost umělecké fantasie
zakládá se z veliké části na schopnosti, dávati takovým obrazům na sebe
působiti. Výroky slavných umělcův a učenců dokazují, že umělecká kon-
cepce útlumu je se právě tak, jako vědecká nejmenšími částkami vína,
ze se utlumuje fantasie právě tak jako kritika. (Bunge, Internationale
Monatsschrift zur Erforschung des Alkoholismus XII, 5.) Kč.

Křesťanství u džbánku:
dr. Lueger pánem parlamentu.

Vláda Bečko va byla vysloveně vládou vyrovnací, vládou pro-
zkoncování vyrovnáni. Ve své úvodní řeči, kterou baron Beck
sněmovně doporoučel vyrovnací ujednání, velmi sebevědomě vyslovil
očekávání, znějící jako rozkaz, že obsah předloh, jejich hodnota
sama si získá všecky potřebné hlasy. Ze by takovým hladkým zkon-
cováním dlouholetého boje o vyrovnání moc barona Bečka znamenité
byla vzrostla, netřeba vykládat ; k vavřínům volebním byly by se při-
pjaly vavříny vyrovnací. Pak by se byl vyřídil hravě zatímní roz-
počet a páni poslancové by se byli poslali na vánoce domů. Ještě před
novým rokem nebo po něm byla by nadešla doba pro rekonstrukci
kabinetu a dr. Beck slávu volební a vyrovnací pomýšlel rozhojnit
slávou národnostní, rozřešením neb alespoň řešením sporů národ-
nostních.

Dr. Beck mínil, agrámíci měnili. Šlechtický velkostatek, zapří-
sáhlý nepřítel všeobecného práva hlasovacího, mobilisoval šiky
agrární a dr. Beck poznal, že hodnota vyrovnání sama nezíská mu
potřebné hlasy, dr. Beck počítal a viděl, že se přepočítal. Agitace
agrární v parlamentě i mimo parlament stávala se nebezpečnou a
proto musil být získán pro ministerstvo vůdce agrárníků německých
i českých. Poslanec Prášek nestal se ministrem jen za svých 28 hlasů
ani poslanec Peschka za hlasy agrárníků německých; oposice českých
agrárníků znamenala oposici všech českých poslanců a stejně hrozilo
rozšíření oposice německé.

Když hořely stodoly agrární, chytla stavení křesťanských so-
ciálů. Baron Beck vykonal návštěvu na vídeňské radnici a následek
byl, že se dr. Ebenhoch a dr. Gessmann stali ministry ; dr. Gessmann
stal se dokonce ministrem bez ministerství, tak bylo najednou na-
spěch. Dr. Lueger s počátku nechtěl mít své lidi ve vládě Beckově.
nechtěl na sebe brát odpovědnost za vyrovnání ; ba říkalo se, že ani

NASB doba. R. XV. 1907, č. 2. 20. listopadu. Q

nechtěl mít presidenta parlamentu. Avšak dr. Weisskirchner stal se
presidentem parlamentu a teď stali se dr. Ebenhoch a dr. Gessmann
ministry. To jest: dr. Lueger je pánem situace, neboť přijetím ra-
kousko-uherských předloh vyrovnacích purkmistr vídeňský získá si
vděčnost rozhodujících kruhů, netrpělivě čekajících na zkoncování
vyrovnacího jednání. A dost hlasitě se vypravuje, že dr. Lueger po-
volil dr. Beckovi na vyslovenou žádost císařovu.

Když hora nepřišla k Mohamedovi, šel k hoře Mohamed. Hod-
nota vyrovnacích předloh sem, hodnota tam, hlasy pro vyrování mu-
sily být získány zvláštním jednáním. Oposice v parlamentě za-
žehnána, ale je pochybno, je-li tím zažehnána také ve voličstvu.
České voličstvo ani čeští poslancové všichni nadvládu dr. Luegra
a jeho hospodského křesťanství nesnesou.

Jasno na straně jedné přivodilo jasno na straně druhé. Na
straně české. Tolik se všude a se všech stran už před volbami a stejné
po volbách volalo po společném klubu, neboli svazu, a tu najednou
ze společného svazu se vyloupl svaz užší. Dusno a ne jasno společ-
ného svazu zaplašeno, české strany se rozstupují na strany vládní
a na strany oposiční. Majorita vládní musí čelit oposiční minoritě.

Strana mladočeská byla pro vyrovnání engažována svými dvěma
ministry; dr. Fořt je na předlohách podepsán, dr. Pacák zavázal se
v ministerské radě jako všichni ostatní nepodepsaní ministři. Mlado-
čeští politikové ovšem měli theorii, že stranou vládní nejsou, třeba
že měli dva ministry, ale tato theorie je velmi šedá. Ve skutečnosti
Mladočeši (se Staročechy) od voleb pro vládu vždy hlasovali.

Agrámíci také hlasovali pro vládu a stejně klcrikálové. Radi-
kálové byli proti vládě ze zásady, pokrokovci někdy pro vládu ne-
byli, někdy proti vládě byli ; asi tak lze vystihnout rozdíl oposičnosti
pokrokové a radikální.

Tak zvaná česká krise a její rozřešení rozdělila české strany na
dva tábory, na tábor pro vládu a proti vládě; ale krise není ukon-
čena. V klubu mladočesko-staročeském revoltují lidovci, v klubů
agrárním hrozí agrárníci moravští, Morava vůbec volá do zbraně.
Morava od vlády dojista nebyla hýčkána! Těžiště české otázky poli-
tické je pořád na Moravě.

Pro pokrokovce a všecky lidi pokrokové klerikální rekonstrukce
je více než znamením k boji, je začátkem parlamentámího boje sa-
mého. Nastane boj o školu — o moderní kulturu vůbec; právě ve
Vídni zasedá katolický Schulverein — na něm předseda oznamuje
boj o školu a dr. Lueger dává povel : dobýt university !

Dr. Lueger ve své straně má dvojí směr klerikálni: vídeňský
antisemitism, ten t. zv. křesťanský socialism, a alpský katolicism.
Původní luegrovství je křesťanstvím u džbánku, křesťanstvím ho-
spodským, antisemitskou nástrahou na malého člověka; v zemích
alpských je klerikalism agrámější, ryzejší.

Národnostně jeden i druhý směr je nám nepříznivý. Jak se cho-
val dr. Lueger k českému školství ve Vídni ? Dr. Gessmann nedávno
v řeči v Solnohrade reklamoval pro Němce prvenství ve státě.
>Vaterland€ (12.) konstruuje velikou stranu katolickou bez ohledu
na národnost. Dva směťy se tu spojují, doplňují a rozdělují práci —
klerikálni demagogie a klerikálni beznárodnost. Klerikalism vždy
hrá na všecky nástroje. ,

Vývoj parlamentních a politických poměrů vůbec zase a opět
zjevuje nám rozpor idee rakouské a české — klerikálni protirefor-
mace a česká reformace, klerikálni zpátečnictví a tmárství a česká
jíokrokovost a osvětivost.

Česká idea proti rakouské — a majorita českých poslanců půjde
za protičeskou ideou klerikálni? Političtí zástupcové národa Husova,
národa Chelčického, národa Komenského?

Ze česká strana klerikálni staví se do černých šiků luegrov-
ských, rozumíme; ale že strana ^svobodomyslná* s klerikály tvoří
svaz užší, tomu nerozumíme — vlastně rozumíme, jakož rozumíme
i nové straně agrámi. 5*.

Vyrovnání.

Když padl hrabe Taafře, počínaly se v ministerstvech financí, ob-
^chodu a orby připravovat práce vyrovnací. Do obnovení smluv
s >druhou polovicí říše* zbývala sice ještě dvě léta, ale dr. Steinbach,
ministr financí, věděl, že změna, která nápravou měny 1892 v stát-
ních financích nastala před a za Litavou, bude vyžadovati i při ob-
novování smluv s Uhrami důkladných změn; a stejně markýz Bac-
quehem, ministr obchodu (tehdy také železnictví patřilo ještě do jeho
ressortu) musil se připravovati na důležitá tato jednání, a to už
proto, že se jednalo zároveň o obnovení obchodních smluv s cizinou.
Práce ty na okamžik zastaveny, když Taaffe se svými kolegy opustil
ministerské paláce. Jiní lidé, jiné názory.

Přišel kníže Alfred Windischgraetz a Arnošt šl. Plener, a přišla
zároveň česká oposice, silná, uvědomělá, dobře vedená. A stupňovala
se v obstrukci, první v Rakousku, poněvadž českým poslancům slova
Plenerova, přednesená chefem kabinetu v úvodní řeči, že vláda nezná
české otázky, ležela v uších. Po svatodušních svátcích v květnu ne-
bylo rozpočtu, otázka celjská přinesla rozkol do kabinetu, reforma
daní znamenitě prospívala obstrukci. O Boží Tělo 1895 mocnář přijal
knížete Windischgraetze v audienci a jakoby mimochodem prohodil
několik slov o situaci v parlamentě. Český šlechtic Windischgraetz
si naříkal na ^prazvláštní společnost* v parlamentě. Císař sice odsu-
zuje obstrukční taktiku, ale podotkl : Takhle se nedostaneme dál. Ne-
máte rozpočet, nemáte reformu berní a volební, a uherský ministr-
president už připravuje nové vyrovnání. Bylo by dobře, kdybyste se
poradil se svými kolegy.

Kníže Windischgraetz dostavil se ještě téhož dne do pracovny
císařovy: po úřadě se svým kabinetem podal demisi. Byla přijata
a dolnorakouský místodržitel hrabě Erich Kielmannsegg a několik
sekčních chefů převzali úkol vésti vládní aparát až do podzimu. Císař
odjel brzo na to do Išlu a povolal k sobě místodržitele haličského.

Kazimíra Badeniho. Na podzim Kazimír Badeni přestěhoval se do
Vídně. Rozpočet, berní a volební reforma rychle musily být skonco-
vány a provedeny. Badenimu se dařilo: i pátá kurie pro rakouský
parlament našla přijeti. Zvolen nový parlament, »prazvlástní společ-
nost€ byla smířena, Badeni sliboval vše možné a už se zdálo, že se
stane druhým Taaffem. Když přišel nový parlament, doplněný pátou
kurií, nastával nový úkol, už Taaffem připravovaný: vyrovnání
s Uhry.

tJlohu Badeniho z roku 1897 pátého října 1907 provedl baron
Beck. Deset let neslýchaných bojů ve Vídni i v Pešti následovalo,
když hrabě Badeni své úmluvy s baronem Banffym v parlamentě ne-
provedl. Je v čerstvé paměti, co se stalo a dělo. Volební reforma
v Rakousku, nastolení strany neodvislosti v Uhrách — jsou kulmi-
načnimi body celého desítiletí. Jeví se v nich nevídaná odhodlanost
koruny.

Baron Beck povolán, jak známo, k vládě, když jeho předchůdce,
princ Konrád Hohenlohe-Schillingsfúrst, místodržitel terstský, po
kratičkém pobytu ve vídeňské Herrengasse, se vrátil k Adrii. Po
prvním setkáni s drem Weckerlem a po první poradě s ním o spo-
lečném celním tarifu nabažil se slastí rakouského premiéra. Povolán
baron Beck, aby především skončil volební reformu a upravil poměr
k Uhrám.

Všeobecné právo hlasovací nebylo tak blízko jeho smýšlení, jako
vyrovnání s Uhry jeho znalostem a zkušenostem. Rozčilení v Ra-
kousku nad jednáním uherské vlády, která bez předchozího dohod-
nutí na prosté svolení koruny přeměnila společný celní tarif za
uherský, bylo značné. Baron Beck prohlásil všechna dosavadní ujed-
nání s Uhry, zejména ono z r. 1902 mezi Koerbrem a Szellem za ne-
platná, uherské vládě pak oznámil, že o příštím poměru obou říší chce
jednat znovu bez ohledu na smluvená, ale parlamenty nikdy neschvá-
lená ujednání dřívějších vlád.

To odpovídalo smýšlení v rakouském parlamentě a obyvatelstvu.
2e se neukazovalo pro energii, kterou baron Beck vůči Maďarům de-
monstrativně jevil, okázalejší nadšení, toho příčinou byla obava, zku-
šenostmi opřená, že na konec baron Beck, jako všichni jeho před-
chůdci, bude nucen kapitulovati.

Než — tvto zdánlivé kapitulace a všechny skutečné ústupky,
které od r. 1867 při každém obnovování rakousko-uherského vyrov-
nání Maďarům činěny, mají stejný původ, stejné příčiny. »Das eben
ist der Flucht der bósen That, dass sie fortzeugend immer Bóses

muss gebáren«. Ledabylost, neupřímnost a záludnost byly kmotrami
úmluv z r. 1867 a všecky následky, jak se dnes jeví, mají dosud v tom
svůj vznik a původ. Po r. 1866 bezhlavost dostoupila takových mezí,
že povcJán do Rakouska cizinec, který bez hlubší znalosti struktury
státu, síly kultury a života jednotlivých národů stvořil vyrovnání,
smířil Maďary s králem.

Podle nátlaku, kterého užíváno při každém obnovení vyrovna-
cích úmluv, dá se snadno vypocísti, jak asi r. 1867 koruna tlačila na
ony smlouvy. Formule byla jednoduchá: panovati budou Němci
v Rakousku, Maďaři v Uhrách.

Vedle politických důvodů tehdejší doby ovšem vedoucí straně
v Rakousku, německým liberálům, tedy kapitalistům a průmyslní-
kům, záleželo na vyrovnání s Uhry, aby celní poměr byl ustálen, po-
něvadž Uhry, co volné odbytiště pro rakouský kapitál a průmysl,
znamenaly životní otázku první třídy a tím Uhry bez odporu do dneš-
ního dne zůstaly, a nutno přiznati, že zůstanou ještě pro dlouhou
dobu. Zde však leží ona osudná neupřímnost na straně rakouské,
která nikdy dost otevřeně sama si tuto situaci nepřiznávala a ne-
přiznává. A jen touto okolností lze vysvětliti, že materiální obsah
hospodářských smluv s Uhrami od r. 1867 musí dopadat od roku
k roku pro Rakousko méně příznivě: přes to Rakousko je nuceno
tytí) smlouvy obnovovati. Jistě se Uhry od r. 1867 hospodářsky vy-
vinuly a proto žádáme od nich větší příspěvky na společné výdaje
(kvótu), (»ni však větší politická práva. Ale Rakousko hospodářsky
a hlavně průmyslově vyvinulo se daleko víc a rychleji, jsouc finančně
silnější, majíc lepší dělnictvo a solidnější kupectvo. Ale potřebuje
Uhry napořád co přední a nejhlavnější odbytiště a je napořád nej-
větším věřitelem Uher. To zase Maďaři dobře vědí a počítají, že se
spolku s nimi ani tenkráte nevzdáme, když i nezaplatí větší kvótu
a budou-li žádati ještě větší politické samostatnosti.

Politika vzájemného přelstění nemá už dnes ceny. Statistika
obou státu mluví zcela jasně. Možno je dnes pouze snesitelné ujed-
nání společného celního území a volný vzájemný trh. Proto úspěchy
Rakouska na poli vyrovnávacím mohou býti jen negativní. Baron
Beck pochybil, když vyhovuje smýšlení rakouského parlamentu,
mluvil o ceně vyrovnání s patra, že nechce raději žádné vyrovnání
než špatné, že musí smluvit vyrovnání dlouhodobé, a že nezaplatí tak-
zvané »Liebhaberpreise«. I špatné vyrovnání musil uzavřít, i krátko-
dobé (10 let), také >Liebhaberpreise« musí zaplatit. Však mluvil po
dohodě s drem Weckerlem jinak, opačně : lepší špatné vyrovnání než

žádné. A zas měl souhlas veřejnosti. Z toho právě je patrno, že si
liospodářské kruhy rakouské vyrovnání přejí, práti musejí, poněvadž
Uhry hospodářsky potřebujeme. A také politicky. Nikdy nedocílili
bychom obchodních smluv nám jakž takž vyhovujících, kdyby nebylo
velmocenského postavení. Rakouský průmysl se svými ochranář-
skými cly potřebuje při uzavírání obchodních smluv také Uher.

Když se ujednává vyrovnání, nejedná se o to, kdo by stav bez
dohody udržel lépe a déle, zda Maďaři nebo my. S podobnými úva-
hami lze operovat pro laické kruhy, ale při vážném dohodování ne-
mají ceny. 2e Uhry jsou hospodářsky a zejména finančně slabšími,
není pro nikoho tajemstvím, nejméně pro Maďary samy. Pocítili to
jistě právě při smlouvách posledních a bylo celému světu jasno, že
finanční kalamity v Uhrách byly nejsilnějším spolupracovníkem páně
Beckovým při jednání s Uhry. 2e tyto finanční úzkosti měly svůj
původ ve Vídni, leží na dlani. Experiment tedy, Uhry hospodářsky
donutit vyhladověním k povolnosti nebo dokonce je dohnat ke kapi-
tulaci, by se jistě zdařil; je pouze otázka, stojí-li experiment ten za
oběti, které by uloženy byly Předlitavsku. Hospodářská katastrofa
v Uhrách bude se vždy cítit stejně v Rakousku a jistě hmotné oběti,
které Rakousko vyrovnání přináší, nejsou v žádném poměru k útra-
tám podobných siláckých experimentů.

Jak řečeno, úspěchy Rakouska mohou býti při vyrovnání jen
nef^ativní a také cíl může být jen takový. Možná, že nynější agitace
za naprostým osamostatněním zase přejdou, že Maďaři přijdou
tk rozumu*. Přispělo by a přispěje k tomu velice účinně zavedení
Asoobecného hlasovacího práva, až dožene vládu i parlament maďar-
sky před rozhodnutí o národnostní a sociální otázky. Ale zvítězí-li
šovinisté i v budoucnosti, pak může být pouze naším zájmem, aby-
chom my sami neposkytovali Maďarům možnosti k jejich bez-
mezné samolibosti a velikášství. To je otázka banky, úvěru vůbec,
v jakékoliv formě. Poskytuje-li se nyní Uhrám laciný úvěr komerční,
je to otázka trhová. Stejně iWěr hypotékami není pouze prospěchem
Maďarů. Dosud máme zájem na nákupní schopnosti a platební síle
Ulier. Ale přestaneme tento zájem míti, jakmile by jednoho dne bylo
definitivně patrno, že Uhry zruší společné celní území. Proto veliká
vada nynějšího vyrovnání barona Bečka, povážlivá, poněvadž ris-
kantní, koncese Maďarům, spočívá ve volnosti rakouského trhu pe-
něžního pro uherské cenné papíry. Jistá diference úroková zůstane
mezi rakouskými a uherskými cennými papíry, hlavně zástavními
li.st.'. po vždy, a zůstanou tyto přirozeně vždy pro ukládání v Rakou-

sku lákavý. K velkým masám těchto papírů, nyní už v Rakouskti na-
hromaděným, přijdou další sumy, až rentovní daň bude v Rakousky
zrušena a uherské fondy připouštěny mezi papíry pupilami. O uher-
ských papírech, v cizině umístěných, je v Uhrách jedno přesvědčení :
že v«ic jir.i nikdy nestýská po domovu. Cenným papírům svým je
pyšná Hungaria macechou : vypudí je z domu hned po narození a ne-
rada vidí jejich návrat. Platební bilance uherská tím jistě trpí, také
pro placeni hotovým se tím půda nepřipravuje, ale úvěr pro Maďary
se tím zvětšuje, anebo alespoň neklesá. A co hlavní : zájem ciziny
a hlavně Rakouska, aby v Uhrách nedošlo k žádné hospodářské anebo
finanční katastrofě, k žádnému krachu, zůstává ohromným.

Je dnes lhostejno, zdali rakouští vyjednávači v r. 1867 věřili, že
vše zůstane pro všechnu budoucnost takové, jak se to jevilo r. 1867,
zdali finančníci a národní hospodáři onoho času věřili, že se vyrov-
náním zastaví jakýkoliv vývoj věcí a tím nutně spojené změny do-
hody z r. 3867. Skoro se to tak zdá, neboť i ještě v dobách pozdějších
při jednán: o kvótě s rakouské strany navrhováno ustálení kvóty
(70:30) pro všechny časy! Avšak Maďaři připouštěli jen smlouvy
a úmluvy dočasné, chtěli souhlasit jen potud, pokud smluvená do-
jednání budou odpovídat okamžitým poměrům a potřebám země.

Na vše hledělo se pouze se stanoviska rakousko-politického,
všechny hospodářské, národní a sociální otázky zůstaly téměř nepo-
všimnuty. Vždyť i otázka společné banky vyřízena teprve o deset let
později! Maďaři získali při prvním vyrovnání tolik, že by se byli
o několik let později spokojili i s polovičkou toho, co tenkrát dostali.
Byli politicky i národně ohněm i mečem potlačováni co rebellanti
a škrtnutím péra stali se rovnocenným státem, přísně ústavně spra-
vovaným, s korunovaným králem, přísahavším na starou ústavu,
v čele! Co to tehdy znamenalo proti absolutismu v Rakousku! Ale
ve Vídni za každou cenu vyrovnání chtěli a potřebovali, poněvadž
porážky v Cechách ještě byly v živé paměti a vojenské kruhy si přály
odvetu. Starý nepřítel Maďarů a Prusů, arcivévoda Albrecht, chtěl
maďarské vojáky, kteří by s nadšením vytáhli za svého korunova-
ného krále do pole proti nenáviděnému Prusku. O plánech Bis-
marckových, ležících zcela jinde, ve Vídni nikdo neměl ani potuchy
a zatím železný kancléř po smíru v Mikulově počítal na Františka
Josefa jako budoucího přítele, ba spojence Německa a nedopustil.

aby se Rakousku ubralo za nehet půdy, jak si toho přál vítězný
Vilém. Z okna chtěl Bismarck raději skočit 1 1

Maďaři tedy brali oběma rukama: Deák a Andrássy dobře vě-
děli, žepolitickámocjev první řadě a nejdůležitější. Oni smý-
šleli jako Bismarck o mladém Německu, jenž také řekl: Jen Maďary
vsaďte na koně — jezdit už dovedou sami! Budou-li mít svůj stát,
třeba na dualismu založený, to ostatní si už najdou. A věru, že našli.
Rekriminace o tom, co bylo pochybeno při prvním vyrovnání a při
f)Ozdějších, jsou víc než zbytečný. Ale je přímo úžasné, s jakou zasle-
peností v Rakousku vůči Uhrám postupováno v ohledu politickém.
Nyní všecky ty kardinální chyby vyšly na jevo a způsobily onu velkou
krisi, která se v pravém pověstného slova Taaffova smyslu »fretujec
dál, která však ve skutečnosti trvá a bude brzy zralá k vážnému roz-
hodnutí.

Když v r. 1867 Maďaři znovuzbudovali svůj ústavní stát vedle
absolutistického Rakouska, dali do svých smluv, že Rakousko, se
kterým oni vyrovnání uzavírají, musí být spravováno ústavně. V Ra-
kousku nedbáno nikdy politických důsledků vyrovnání. Maďaři do-
bývali jednu politickou a hospodářskou koncesi za druhou, a zá-
jmový parlament vídeňský chtěl mít jen »pokoj« a nic se nestaral
o to, kam vývoj věcí v Uhrách spěje. A dokud se snahy Maďarů
nedotýkaly vojska, nehleděla si tohoto vývoje ani koruna. Nyní ko-
nečně, když Maďaři už sáhají i na toto sacrosanctum, počíná se, jak
se zdá, i tam přemýšleti o vážných věcech. Maďaři to sice cítí a hledí
vymačkat, co se vymačkat dá, za vyrovnání si vydobyli jakési ústavní
garancie u koruny. Ponechá-li koruna i na dále Uhry v rukou nynější
docela skorumpované a nemravností politickou prosáklé naskrz a ve-
skrz společnosti, je posice Rakouska vůči Maďarům ztracena, a do-
žijeme se jednoho dne událostí víc než vážných. Kdo dnes v Uhrách
vládne, to se ukázalo opět a opět a nejjasněji v Cemové na Slovácku
před několika týdny. Na celém světě mezi spořádanými politickými
lidmi a poměry by podobné bestíálnosti vládě nestrpěl žádný parla-
ment. V Budapešti ukřičen poslanec Hodža, když interpeloval, a mi-
nistr vnitra s drzým čelem prohlásil, že bére na se zodpovědnost.
Lidé. jako pan hrabě Andrássy, vezmou konečně zodpovědnost za
všecko. Ale je otázka, jak dlouho rozhodující kruhy budou pohlížet
klidně na takové nezodpovědné zodpovědnosti, a kdy postřehnou ne-
bezpeč!, jež leží v tom, že vláda se z podobných ^zodpovědností* ne-
má vlastně komu zodpovídat, když parlament už předem dá jí ab-
soluci. To, co se děje dnes Slovákům a Rumunům v Uhrách, jsou

povážlivé zjevy, pro něž má vláda maďarská jeden plášť: je to vzpoura
proti maďarskému státu. Co všecko nebude jednou takovou vzpou-
rou ! A koterie, která na jedné straně má za sebou i při takových be-
stiálnostech, při tomto systému nelidskosti, parlament, a na druhé
straně zajišťuje neodvislost komitátů a zjednává si ůstavni garancie,
je nejnebezpečnější společnosti, která kdy v nějaké zemi vládla.

V té věci vyrovnání nepřineslo nic. Jsme na deset let znovu
spřažení s tímto maďarským státem, a kdežto si Maďaři zákonem
vymhiili, že v Rakousku musí být vláda ústavní, my nemáme jistotu,
že bude v Uhrách alespoň lidská, alespoň taková, že se za toto spo-
jenectví nebudeme musit před kulturní Evropou třikrát denně stydět.
Ovšem — takové ujednání nelze hledat ve vyrovnacích předlohách,
to závisí na mocnostech jiných. Ale tolik by se snad bylo daJo vy-
získat, že se pro Uhry zajistilo zavedení všeobecného hlasovacího
práva, aby rakouský parlament měl alespoň jistotu, že uzavírá
smlouvu s uherskými národy, a ne se společností, v jejíž čele stojí
lidé jako Polonyi, Apponyi a Andrássy, lidé jimž se pomalu každý
slušnější Evropan bude vyhýbat.

To by ovšem znamenalo, že se politika v Rakousku dělá se sta-
novisek vyšších. Ale ukazuje se, že i tentokráte hlavním cílem byl
onen po\ěstný »pokoj«.

\'yrovnání Beckovo má své výhody a své slabiny. Kdo si upřímně
uváží situaci Rakouska, rakouské vlády, a právě vlády nynější, ten
jistě se neubrání dojmu, že baron Beck provedl svou věc dost slušně
Jeho vyrovnání ve všem jeví známky pracně dobytého kompromisu
při němž rakouský vyjednávač musil bráti při všem ohled na svůj
parlament i na parlament maďarský, a jistě s dobrým svědomím baron
Beck mohl říci, že lepšího vyrovnání nebylo lze dosíci. Tím odzbrojil
a odzbrojí vážnější oposici v Rakousku, pokud stojí na stanovisku,
že vyrovnání být musí. O tom dnes v Rakousku je přesvědčena vět-
šina, a není pochybností, že baron Beck pro své vyrovnání v rakou-
ském parlamentě, pres všechny výtky, které právem jeho práci budou
činěny, většinu najde. Xcboť největší nedostatky jeho úmluv jsou
rázu politického, jak jsme je načrtli — a ty nebyly předmětem do-
hody. Až se jednou o těchto bude jednat mezi oběma vládami, bude
nutno, aby se předem rozhodla koruna, na kterou stranu se chce po-
stavit. C.

Vznik, rozšíření a povaha psaných ústav.

Charles Borgeaud.
(Pokrač.)

11.
První ústavy americké demokracie v XVII, století.

Aby se mohla piintánská demokracie ujmouti a vyvinouti, bylo
tireba nové úrodné půdy k tomu, a tu nalezli puritáni za oceá-
nem. Šest let po nastoupení Karla I. na trůn, r, 1620, opustila výprara
prchajících kongregaticnalistů starý feudální svět; historie americká
nazvala je zbožné >Pilgrim fathers — otcové poutníci*. Když pak
vystoupili na břeh a založili Nový Plymouth na půdě oné země, jež
mela se nazývati Novou Anglií, učinili mezi sebou politickou smlouvu
a dali ji podepsati všem vy stěhovákům . Smlouva tato, ve které
napodobili svůj církevní »covenant«, byla ústavním prohlášením
kolonie.

»Xa základě této smlouvy — prohlašují ti, kteří se podepsali, —
zařídíme, ustanovíme a upevníme takové spravedlivé a rovné zákony,
takové předpisy a prohlášení, takové stanovy a povinnosti, že budou
se moci pokládati za vhodné pro všeobecné dobro kolonie, tímto
pak zde slibujeme, že se jim ve všem podrobujeme a že jich také
ve všem poslechneme.**

Od této doby můžeme viděti během celé této epochy kolonisační
řadu podobných závazků, nazývaných ^zakládací smlouvy — P 1 a n-
tation covenants*, na jejichž základě organisovali kolonisté
Nové Anglie své politické obce. Jedna z těchto smluv nabyla formy
opravdové ústavy. Byly to základní stanovy kolonie connecticutské.
vydané roku 1839, jak vidno několik let před »Agreement of people«
anglických demokratů; tytéž idee náboženské byly tu základem.

Prví osadníci z C o n n e c t i c u t u oddělili se od starší kolonie
lvi a s s a c h u s e 1 1 s B a y pro různé nesrovnalosti a rozpory poli-

* B. P. Poore, The Fedcral and the State Constitutions of the United
States, 1877, I, 931.

tické. Jsouce důslednými kongregationalisty a pokročilými demo-
kraty, přišli první k oněm zásadám, které viděli v mateřské zemi
11 Independentů. Roku 1638 rozvinul tyto these v řeči, která
se nám zachovala z poznámek jednoho posluchače, jejich pastor
Tomáš Hooker, jenž byl původcem a hlavním vůdcem tohoto nového
stěhování :

»Dle rozkazu samého boha náleží volba úředníků lidu.c

»Ti, kteří mají právo, aby volili úředníky a hodnostáře, mají
též právo stanoviti meze té moci a činnosti, k níž si je volí. a ta
proto, poněvadž princip svrchovanosti spočívá ve svobodném sou-
hlasu lidu.«^

Ústava, která povstala užitím této formule, a která byla uveřej-
něna r. 1889 ve 250. jubileu v Hartfordu (Connect.). jest známa
ve Spojených Státech pod jménem »Fundamental Orders
o f C o n n e c t i c u t*. Byla odhlasována a zavedena od obyvatel
VVindsoru, Hartfordu a Werthersfieldu, přijata pak na všeobecném
shromáždění. Stejným způsobem naloženo s nejdůležitějšími dodatky,
jež k ní později byly připojeny. Text pak byl zařazen do úřední
sbírky, uveřejněné roku 1877 ^^^i rozkaz washingtonského senátu.
Možno tam nalézti toto prohlášení :

^Poněvadž víme, že nařizuje slovo boží, když tvoří se nějaký
národ, aby zachováván byl mír a jednota a aby dle vůle národa
zařízena byla řádná a vhodná vláda k řádnému spořádání a vedení
veřejných zájmů národních — proto jsme se spojili a sjednotili,
abychom utvořili stát, republiku, a prohlašujeme nejen za sebe samy,
nýbrž i za své potomky, i za ty, kteří se k nám v budoucnosti při-
pojí, že jsme uzavřeli vzájemnou smlouvu státní jednoty a kon-
federace. Chceme si udržeti a zachovati svobodu a čistotu evangelia
svého spasitele Ježíše Krista, jež nyní vyznáváme, jakož i církevní
nauky, jimiž se řídíme a provádíme dle pravého učení řečeného
evangelia. Kromě toho chceme býti řízeni a vedeni ve svých občan-
ských záležitostech dle vydaných a pevně stanovených zákonů a pred-
]>isů, které budou zřízeny, spořádány a zavedeny tak, jak násle-
duje.4:2

Tato předmluva uvádí jedenáct základních článků, schvalujících
svrchovanost a pravomoc všeobecného shromáždění občanů, volbu
úředníků lidem, každoroční obnovování jejich mandátů, autonomii
obcí etc.

í Collection of the Connecticut Historical Society, Hartford, 1860.1. 19.
* Porre, I., 249.

V koloniálních archivech na Rhode-Islandu lze nalézti analo-
gické texty, ke kterým byly položeny první základy od jinakých
uprchlíků massachusettských, jejichž vůdcem byl Rc^er Williams,
první apoštol svobody svědomí. V roce 1641 přijalo všeobecné shro-
máždění osadníku nevzdělaného ostrova, jetiž má ještě dosud indi-
ánské jméno Aquidneck, toto usnesení:

^Jednohlasně bvlo usneseno a stanoveno, že vláda, kterou toto
politické těleso stanoví pro slávu našeho knížete na tomto ostrově
a pro soudní pravomoc, která na ní závisí, jest demokracie neboli
vláda lidu; to znamená, že shromáždění občanů pravidelně kona-
nému nebo většině z těchto občanů náleží moc usnášeti se a stano-
viti spravedlivé zákony, jimž všichni budou podrobeni, a voliti
2 občanů úředníky, jichž úkolem by bylo bdíti nad tím, aby se zákonů
užívalo spravedlivě, bez rozdílu vůči všem.c^

I zde ti, kteří zahajují tímto způsobem slavně >vládu li(Iu«, jsou
puritánští kongregationalisté.

Osadníkům z Connecticutu a Rhode Islandu se podařilo, že
obdrželi ústavní listinu, potvrzující politickou správu, již si zařídili.
Tyto listiny prošly těžkou revolucí a vytrvaly, connecticutská až do
r. 1 81 8, druhá pak ústavní listina Rhode-Islandu, která pocházela
právě tak jako první z doby vlády Karla II., zůstala v platnosti až
do roku 1843.

Ústava kolonie Massachusetts Bay, která jest nejdůle-
žitější ze všech kolonií novoanglických, byla rázem od konmy
uznána ústavní listinou. Avšak listina tato byla vlastně listinou
korporace obchodní a missionářské, jejíž zařízení a poměry připo-
mínaly starobylé cechy ze středního věku a připouštěly výklad demo-
kratický. Vše nasvědčuje tomu, že by byla jistě v tomto směru bývala
dána, i kdyby Roger Williams a Tomáš Hooker nebyli bývali při-
nuceni vyhledati si svobodu v nových pustinách, a že by se tak
bylo stalo i bez veliké revoluce, která spojila v otčině většinu těch,
kteří sympathisovali s Independenty. Toto dvojí vystěhování liberálň
zdrželo hnutí, ti pak, v jejichž rukou moc nyní jedině spočívala,
v kolonii se střediskem Bostonem, představovali autoritářský směr
puritanismu; správa jejich byla theokratická aristokracie. Avšak
vt století následujícím vzpružila se následkem vývoje náboženského,
jehož výsledkem bylo opětné přivedení kongregationalismu nynějších

1 Records of the Colony of Rhode Island and Providence Plantations
in New England. Providence R. I. 1856, II. 112.

pokolení k principům Hookerovým, kolonie massachusettská k Je-
mokratismu, jenž byl příčinou, že se musila postaviti v čelo americké
revoluci.

Pastor John Wyse z Ipswichu, původce tohoto výboje, vyložil
svou theorii o vzniku státu v díle nazvaném »Obrana duchovní vlády
v Nové Anglii«, kde pojednává o politické společnosti právě tak
jako o společnosti náboženské. Vykládá o tomto předměte takto:

^Představme si, že by zamýšlelo nějaké množství lidí, úplně sobě
rovných a svobodných, podle zákona přírody, utvořiti dobrovolné
mezi sebou politickou obec. Aby mohli zaříditi politické těleso,
musejí se v takovémto postavení zavázati různými smlouvami. «

>Každý zvlášť musí se zavázati smlouvou, musí vstoupiti
s ostatními ve spojenectví trvalé, aby se mohli všichni rozhodnouti
všeobecnou volbou o vhodných opatřeních k zajištění společného
blaha.c

Usnesení schválené hlasováním musí potom stanoviti určitou
vládní formu. A jestliže smlouva, kterou všichni schválili svými
podpisy, obsahuje výslovné ustanovení, že se všichni budou v tomto
bodě držeti rozhodnutí plynoucího z prvního hlasování, tu budou
všichni nuceni přijmouti od většiny takto stanovenou zvláštní formu
vládní, byť by i osobní mínění těch nebo oněch přálo si formu jinou. «'

III.
Ústava Spojených Státu.

Pojednání Johna Wyse-ho bylo uveřejněno r. 1717 a vytištěnc)
znova dvakráte r. 1772. V době té ovládala Boston úplně thcorie
o přirozených právech člověka a o smlouvě sociální. Nejen kazatelé
ji hlásali s kazatelen v souhlase s naukou, z níž vyšly smk)uvy
církevní, ale i filosofie si ji osvojila. V novinách, na řečništi vyklá-
dali Lockea, jenž ji před časem obdržel ve westminsterské koleji
od svých učitelů Independentů a systematicky ji formuloval.

Dne 20. listopadu r. 1772 předložili James t)tis, proslulý advokát,
jenž vypověděl boj o jedenáct let dříve ve slavné své obhajovací řeči
vládě Jiřího IIL, a Samuel Adams, jenž byl nazván posledním puri-
tánem, a kterého Jefferson pojmenoval sloupem revoluce, ve shr<>-

1 A Vindication of the Government of New England Churches. Dřawn
from Antiquity; the Light of Nátuře; Holý Scripture; its Noble Nátura; and
from the Dignity Divine Providence has put upon it. Boston 1772. p. 30.
(Brit. Mus. 4183, ann. 54.)

niáždění bostonských občanů první prohlášeni práv amerických. Melo
titul: ^Prohlášeni práv osadníků jako lidí, jako křesťanů a jako
občanů. € Tento manifest, na němž všechen lid massachusettský lpěl
brzo s velikým nadšením, počínal takto:

>Mezi přirozená práva osadníků náleží nejprve právo existence,
jiak právo svobody a konečně právo vlastnictví ; z toho práva vyplývá
jim i právo udržeti si tato práva a hájiti jich co možno nejlépe.
Jest samozřejmo, že práva tato jsou spíše podstatnou částí nežli
důsledkem povinnosti osobního sebezachování, jež se obecně nazývá
prvním zákonem přírody.*

»Všichni lidé mají právo zůstati v přirozeném stavu tak dlouho,
pokud se jim to hodí, v případě nesnesitelného utiskování v oboru
občanském nebo náboženském opustiti spoleaiost, k níž náležejí,
a vstoupiti do společnosti jiné. Když vstoupí lidé do společnosti,
stává se to dobrovolným souhlasem, a mají právo zaříditi ji, bdíti
nad uskutečněním podmínek a předchozích výhrad, které musí
obsahovati spravedlivá počáteční smlouva.*^

Lidé, kteří přijali hned po prohlášení neodvislosti, poslání, aby
organisovali kolonie jako svobodné státy, měli před očima příklad
Xové Anglie, tohoto >zárodku nového světa*, jak praví kdesi Labou-
laye. Zástupcové jejich byli slyšeni na kongressu filadelTském jako
rádcové od těch, jež očekával teíito úkol. Největší vliv měl John
Adams, jenž se stal nástupcem Washingtonovým, jako president
Spojených Států. Z jeho initiativy přijal kongres ve svých seděnícli
ze dne lo. a 15. května toto usnesení:

^Uvažujíce, že Jeho Veličenstvo král anglický v souhlasu s pan-
skou i s lidovou sněmovnou Velké Britanie posledním usnesením
parlamentu odňal ochranu své konmy obyvatelům těchto spojených
kolonií . . . Poněvadž jest nutno, aby bylo provádění jakékoliv pravo-
moci ve jménu řečené koruny absolutně potlačeno, a aby vláda
byla vedena pravomocí lidu těchto kolonií . . . Bylo tudíž stanoveno,
že se doporučí různým schůzím a shromážděním spojených kolonii,
kde nebylo ještě žádné schopné vlády k vedení politických záležitostí,
aby byla zařízena vláda taková, která by byla podle mínění zástupců
nejschopnější právě tak k upevnění a zajištění štěstí i bezpečnosti
lidu jako k blahu Ameriky.**

* Viz Will. V. Wells: The life and public services of Samuel Adaras.,
Boston 1866. I. 502.

5 Joumals of Congress. Yorktown, 1778. II. 166—174.

Vypracování psaných ústav nebylo rýslovně stanoveno tímto
usnesením, avšak odpovídalo myšlence jejích tvůrců a rovněž i těch,
kteří byli pověřeni vypracování to uskutečniti. Jejich ponětí státu,
založeného na výslovné smlouvě mezi občany, vzpomínka na politické
smlouvy, které uzavřeli první puritánští osadnici, příklad ústavních
listin, podle nichž organisována byla vláda většiny kolonií, nutnost
stanoviti zákony ve jménu lidu, to vše přispělo k tomu, že počala
se znovu ujímati a rozvíjeti myšlenka, již pojali kdysi otcové anglo-
saské demokracie, jak ve staré, tak i v nové vlasti.

Již před tím, nežli bylo formulováno květnové usnesení, obrátily
se některé provincie samostatně ke kongresu a obdržely od něho
pokyn, aby svolaly representativní shromáždění >k přijetí návrhu
vládní soustavy, která by se jim zdála nejvhodnější, aby zajistila
štěstí národa a upevnila mír a pořádek za války s Velkou Britanií.**
Z těchto shromáždění vyšly provisorní ústavní zákony kolonie New-
Hampshire (leden 1776) a Jižní Karoliny (26. dubna). Ustanovení
toto stalo se signálem ku všeobecné akci a tak byly nyní vypracovány
úplné ústavy ve většině kolonií. Dne 12. června přijalo shromáždění
virginské, které se sešlo ve Williamsbourgu, proslulé ono prohlášení
práv, jež bylo více nebo méně vzorem všem ostatním, a brzy na to
dne 28. přijalo ústavu, která směla býti revidována teprve v roce
1830. Kolonie New-Jersey (2. července), Delaware (21. září), Penn-
sylvanie (28. září), Maryland (8. listopadu). Severní Karolina
(18. prosince) organisovaly se téměř současně r. 1776. Rhode Island
a Connecticut spokojily se tím, že potvrdily své staré demokratické
výsady ústavní a nahradily v nich jméno královo jménem lidu.
Georgie zřídila si svou první ústavu 5. února r. 1777 a stát New- York
20. dubna téhož roku.

Massachusettský stát učinil konec své prozatímní vládní sou-
stavě teprve r. 1780; avšak jeho ústava byla považována za nejdoko-
nalejší výraz americké theorie, jak vyšla z revoluce. Návrh, pro-
jednávaný ústavodámým shromážděním a podaný lidu, byl redi-
gován komissí složenou z obou Adamsů a z presidenta shromáždění
Bowdoina* a to na základě předlohy, načrtnuté od samého Johna
Adamse. Ústava massachusettská byla hlavním vzorem shromáždění,
jež v roce 1787 vypracovalo federační ústavu a později i těm sněmům,
které první revidovaly ústavu států; tato památná listina byla vždy
do této chvíle základní zákon republiky massachusettské. Znamená

1 Seděni 3. a 4. listop. 1775. joumals of Congress, I., 219.

tato ústava massachusettská zároveň vychodí stě i základ při vzniku
moderního práva veřejného. Llvod, složený dle vkusu doby jako
nějaká stránka Rousseauova >S m 1 o u v y s o c i á 1 n í«. jest napsán
těmito slovy:

»Úkolem zařízení, udržení a správy vlády jest, zajistiti trvání
politickému celku, chrániti ho a zaručiti jednotlivcům, z nichž se
skládá, bezpečnost i klidné užívání přirozených práv a dobrodiní
existence. Kdykoli nejsou dosaženy tyto vznešené cíle, má národ
právo opraviti vládu a učiniti všechna nutná opatření, potřebná
ku svému blahu, spokojenosti a štěstí.*

^Politické těleso jest utvořeno dobrovolným sdružením jednot-
livců; jest výsledkem sociální smlouvy, ve které se zavazuje národ
jakožto celek a činí úmluvu s každým občanem, a každý občan zase
s tímto celkem, aby byli všichni řízeni jistými zákony pro všeobecné
dobro. Jest tedy povinností národa, zařídí-li nějakou ústavu, pečovati
právě tak o spravedlivé zákonodárství, jako o nestranné vykládání
a přesné, pravdivé provádění zákonů, aby v nich mohl nalézti každý
v kterékoli době oporu i ochranu.*

>Tudíž my, lid massachusettský, uznávajíce s vděčností dobrotu
svrchovaného zákonodárce všehomíra, jenž nám poskytl svou pro-
zřetelností příležitost, abychom mohli dobrovolně a pokojně, bez
klamu, násilí a lži uzavříti jedni s druhými původní, výslovnou
a slavnostní smlouvu, a formulovati pro sebe i své potomky nový
iistavní systém občanský, prosíce zároveň pokorně o jeho pomoc
v podniku tak důležitém, stanovíme a prohlašujeme všeobecným
souhlasem > Prohlášení práv« a plán zde této soustavy vládní za
ústavu republiky massachusettské.c

Zdá se, jako bychom četli z J. T. Rousseaua. Nebyl to však také
Rousseau, neboť zákonodárci massachusettští nadchli se mnohem
staršími nežli byl on, Johnem Wyse-em a Lockem. Můžeme zde
ve vyznání jejich politické víry postřehnouti, jakou vážnost přikládali
té proslulé theorii, která byla základním dogmatem této politické
jej ichl víry.

Obyčejně se vyvrací mínění, přičítané chybně jen genevskému
filosofu, že prý nepovstala nikdy žádná společnost smlouvou, spo-
lečnost prý jest přirozeným stavem pro působení lidské, jako roj
pro včely; a vystupuje se nepřátelsky proti sofistovi ve jménu hi-
storie a zdravého rozumu.

Jestliže theorie takto vyvracená se nepojímá jako výklad ma-
terielní pro skutečné utváření společností — což ani neplyne nutnt-

NASB doba. R. XV., č. 2. 1907. 20. listopadu. 7

100

úvod do N. Z. je odvětví literárné-historické vědy, jejímž
předmětem je N. Z. Pouze 27 knih X. Z. — nikoliv celá litera-
tura starokřesťanská — poněvadž jen tyto knihy tím, že staly se
posvátnými, měly ten světodějný význam.

Úvod do N. Z. sleduje dějiny N. Z., pokud až v něm něco se
vyvíjelo. Sledujeme tu pak: i. dějiny jednotlivých spisů N. Z.;
2. dějiny kanónu t. j. jak se vyvíjelo pochopování jednotlivých částí
dnešního N. Z. jako knih rozhodujících o víre (kanonických), čili
dějiny kanonisace; 3. dějiny textu novozákonního.

Naše vědění o nejdůležitějších otázkách je nanejvýš kusé. Při
dějinách jednotlivých spisů N. Z. jsme odkázáni vlastně jen na spisy
samé a stavíme tu hypothesu na hypothesu. Vývoj n. z. písemnictví
nelze v úplnosti podat: musíme se spokojit, víme-li asi, kdy a pro
koho byl ten který spis sepsán, zda spisovatel psal pod svým neb
cizím jménem, jaká byla jeho hlavní tendence (interes) a jak se mu
podařilo to vyjádřit, zda a jak používal cizích předloh a zda jeho
spis se nám dochoval l)ez pronikavého přepracování. — Motivy
kanonisace známe již lépe. O textu ale až do r. as 250 po Kr. —
tedy v době nejrozhodnější — víme jen, že podléhal silným změnám.

Historické pochopování N. Z. — odpoutávající se od dogmati-
ckého pojeti — spatřujeme již koncem 17. stol. Hlavně je to R i c h.
Simon ( kat. kněz) ve Francii a v 18. stol. jsou to p r o t e s t a n t-
ští theologové v Německu.

Epochální význam má tu v 19. stol. T ů b i n s k á škola B a u-
r o v a tím, že n. z. spisy nepovažovala více každý o sobě za produkt
nějaké nálx)ženské osobnosti, ale pochopovala je v souvislosti s dě-
jinami křesť. náboženství jako nutný plod určité fáse tohoto
vývoje. Dle ní první doba vytvářela se rozporem mezi Pav-

IX. 1901. — str. 193—196, 149—253 (o. n. z.), Harnack o evangeliích, N. Doba
XI. 1904. str. 721—725, 806—810, Masaryk: Přehled nejnovější filosofie ná-
boženství str. 19 sq. — Svoje doplňky podávám v poznámkách.

Zkratky: Mt = ev. podle Matouše, Mk = dle Marka, Lk = dle Lu-
káše, Jn = dle Jana, spisy Janovy, Sk = Skutkové Apoštolů, Ř = list k Ří-
manům, Koř = ku Korintským, Gal = ku Galatským. Ef z= k Efezským,
Fil. = k Filipenským, Thes = k Thessaloniccnským, Tím =. k Timotheovi,
Tit = k Titovi, Flm = k Filemonovi, Ž = k Židům, Jak = list ap. Jakuba,
Pt = 1. ap. Petra, Jud =1. ap. Judy, Apk = zjev. Jana Theologa, Past = listy
pastorální, kat = listy katolické, N. Z. n. z. = Nový zákon, J = JeŽiš, P =
Pavel, Gn, gn = Gnosis, Syn = synoptikové, LXX = Septuaginta, Jes = Isaiáš,
6 = žalmy, U. A. = učení Apoštolů.

101

lem a prvními apoštoly: on chce universalismus, osvobození
od St. Z. — oni messianismus se všemi židovskými předsudky.
V druhé generaci křesťanské povolil boj ; s obou stran učiněny kon-
cesse, neboť měly nyní společný zájem : obranu proti židům a poha-
nům se strany jedné a proti rozkladnému vlivu gnosticismu se strany
druhé. Proto sešly se uprostřed. Tato theologie, jež byla dále než
Pavel i než judaism, stala se základem katolické církve, která také
ustanovila kanón novozákonní. — Spisyn. z. zaujímajíktěm
bojům a k těm kompromisům určité stanovisko:
jsou psány bud pro boj nebo ku smíření.^ Tím se vysvětluje, že na-
cházíme spisy pod jménem Pavlovým, Petrovým, Janovým, jichž ne-
pravost je dokázána. Pozdější spisovatelé dávali apoštolům obha-
jovat to, co přítomnost chtěla, aniž si byli vědomi odchylného jich
stanoviska.

Toto hledisko Baurovy školy bylo pozdějším badáním zkorigo-
váno. Všechno náboženské tvoření nevyčerpávalo se jen na: pro
a proti Pavlovým heslům, vývoj nebyl tak logicky korektní. Půso-
bily i náladové stránky zbožnosti a v 2. stol. boj proti gnosi a státní
pronásledování. Působila helenská filosofie (i na Pavla).

Vedle kritické školy mluví posud i representanti tradice.

Zvláštní je směr, jenž osoby Ježíše a Pavla považuje zá fikce
spisovatelů a křesťanství za produkt římské populární filosofie.
(Původ v Holandsku, odtud do Francie, Anglie, Německa).

Problémy prvního křesťanství nejsou posud rozřešeny na vše-
obecné uznání.

CAST PRVÁ.

Dějiny jednotlivých spisů N. Z.

A. Listy apoštola Pavla.

Význam Pavlův je v tom, že z víry v Mesiáše, jež byla vyzná-
ním židovské sekty, učinil světové náboženství.^ Pavel je též tvůr-
cem křesťanské literatury, zanechav nám příležitostná psaní jedno-

^ Na př. před r. 70. napsány od Pavla: Gal; 1. II. Kor; Řm a proti
Pavlovi Apk (judaismus). Ostatní spisy psány až v násl. generacích pod he-
slem vyrovnání protiv a boje proti gnosi.

* Porovnávaje židovskou zbožnost: dojiti spravedlnosti před Bohem za-
chováváním zákona (t. j. Mojžíšova) a náboženství Ježíšovo: synovství boží
t. j. důvěra v Boha, poznal novou hodnotu a přišel k thesi: člověk ne-
dojde ospravedlnění od hříchu zachováváním skutků zákona (Mojž.), ale vírou
v Ježíše jako toho, jenž nás smrtí svou vykoupil a učinil nás účastný milosti
bozi. Víra jest tedy dále důvěrou v B., jenž nežádá než obrácení srdce. Tato
these stala se kvasem dalšího vývoje křesťanské theologie a zbožnosti.

102

tlivcům neb obcím adresovaná. V řecké literatuře bylo tehda zvykem
pojednávati o menších thematech filosofických ve formě dopisu.
Pavlovy listy psány jsou v tehdejší lidové řeči helenské: fj xov^ri, ne
hebrejsky. V nich stvořil Pavel novou řeč pro nové náboženství.

Tradice uchovala 14 psaní jako Pavlových, ač ep. k Z. neuzná-
vána za Pavlovu již od původu. Túbinská škola pouze 4: Rm, I. II.
Kor, Gal má za Pavlovy. Dnešní kritika neuznává za Pavlovy 3 psaní
pastorální a silně popírá II. Th, Ef, Kol, aspoň v nynější formě.

I. První list k T h e s s a 1 on i cen s k ý m.

Tamní křesť. obec sestávala z Reků. V listu káře P. zbytky po-
hanského života (hlavně ve směru pohlavním a hospodářském)
a zahálčivé čekání blízké parusie,* o níž, kdy přijde, ničeho nevíme,
na niž musíme být připraveni svým životem. Křesťané před parusií
zemřelí nebudou za těmi, kdo se jí dočkali. — List psán as 53. neb
54. z Korinta, aby upevnil Pavel svazek s obcí a uvolnil pouto vížící
s pohany a odstranil neporozumění ohl. parusie. — Baurova škola
popírala pravost. Jůlicher rozdíly od hl. listů uznává, ale vysvětluje
danou situací (na př. neobrací se proti judaismu, poněvadž v Thessal.
nebylo křesťanů ze židů a byl nucen změnit názory o parusii — po-
něvadž prodlévala j. Také 2^^ — ^g (invektiva proti židům) dle Jul.
jsou od Pavla.

II. Druhý list k Thessalonicenským.
Obsahuje poučení o parusii : nemůže ještě přijít, poněvadž Anti-
krist, jenž napřed má hřích na zemi dovršit, ještě se nezjevil.
Působí jen tajně a zdržuje jej jakási moc (5 xaxé)(a)v) čtenářům listu
známá. — Od r. 1801 popírá se authentita. Vadí hl. 2^ — ^g- Pojetí
parusie není prý Pavlovo, zvláště té, jež je v I. Th. 5. Tam parusie
přijde jako zloděj v noci, zde napřed vypočtena. Někdo v letech
70 — 100 prý užil jména Pavlova, aby ideje v 2^ — ,2 niohl vydávati za
pravé apoštolské. Jůl. je pro authentičnost. Parusii tu pojímá jako
ví. I., jen že v I. praví, že nepotřebují, aby jich blíže poučoval, v II.,
že mají toho zapotřebí — patrně tu byly nové okolnosti. Pavel mohl

1 V. Ježíšové náboženství byly eschatologické elementy: jeho brzké
přísti a založení messiášské říše. Jinak nelze si vysvětliti tu intensivni viru
prvních věřících v příští jeho (parusii) jako od něho samého slíbené. Toto če-
kání brzké parusie Ježíšovy bylo jedním z nejdfil. činitelů první křesfanské
zbožnosti a původního enthusiasmu. Proto P. tak často se parusií zabývá.

10 i

i měnit své názory o tom, proč parusie prodlévá, to se řídilo
dle daných nálad a zkušenosti. Celý charakter listu neukazuje na
pozdní původ — kol r. loo byl by musil již obratněji psát, ne pomocí
polotemných proroctví, jež tím víc byly by dráždily fantasii. Holtz-
mann pustil tyto námitky a chopil se nových : 2. list tolik je podoben
prvému a přece je psán, jako by i. neexistoval. Pozdější křesťan
jej psal, aby zatlačil i., jenž mu byl závadný svou eschatologií, k níž
pozdější generace byly reservovanější. Také akcentování apošt. auto-
rity odpovídá této době. Jiil. : osobní moment (poměr k sboru) přiměl
apoštola mlčet o i. listu a projednávat thema ještě jednou. 2. list
psán (je-li od P.) brzo po i. — tedy r. 55 — 56. — V listu nemluví
se také o autoritě apoštolské dle ideí pozdější doby: akcentuje se
spíše úsilí apoštolské a význam každého jednotlivce pro sbor.

III. List ku Galatským.

Napsán je mezi 55 — 57, asi za t. zv. třetí cesty misijní. Časově
je to třetí neb čtvrté psaní, jež po P. se nám dochovalo. Adresováno
je ku křesťanským sborům v Galatii, které P. založil. — Pravost
není popřena: rozčilenost, s jakou psáno, vylučuje fikci. — Vyvo-
láno bylo judaistickou agitací mezi Galatskými, které tito dopřávali
sluchu. Agitátoři odvolávali se totiž na Písmo svaté, které Pavel je
učil ctít jako slovo boží. Byla obava, že odpadnou k falešnému evan-
geliu. Tito agitátoři chtěli Zákon Mojžíšův uložit i Galatským, t. j.
zachovávání jeho (obřízku, sobotu, slavnosti), řkouce, že plné spra-
vedlnosti dosahuje se jen přísným plněním vůle boží, v zákoně zje-
vené. Proti tomu Pavel hájí co nejostřeji své stanovisko, že zákon
a víra se vylučují. Se zákonem spojeno je prokletí (násl. dědičného
hříchu), s vírou milost. Zákon jako vnější norma nahrazen je silou
božského ducha, jež vnitřního člověka přeměňuje — to je zákon
Kristův. Smrtí kříže byl zákon zrušen a chtít jej obnovit, je zapí-
rání Boha, Krista, ducha. Odpadnou-li sbory k ideálu judaistickému,
je jako by se vrátily k dřívější modloslužbě. Tím mimoděk prohlásil
Pavel křesťanství za nové náboženství — nové jak vůči ži-
dovskému, tak vůči pohanským. V žádném listu Pavlově nejsou
antinomistické ideje jeho tak ostře formulovány. Pavel
dokazuje, že jeho evangelium^ je pravé, nejsouc věcí lidskou (in),
neb nepřijal apoštolství od lidí, a jeho evangelium, osvobozující od
zákona, má pro sebe svědectví v Písmě. Písmo činí zaslíbení Abra-

1 ev. zde poselství, jež od Ježíše Krista má.

104

hamovi pro jeho víru, prve než zákon přišel. Zákon sám chtěl být jen
výchovným prostředkem. Přísti Kristovo uzavřelo dobu nedospělosti
a ze služebníků učinilo svobodné syny a spoluvlastníky. Svoboda od
zákona neznamená ohrožení mravnosti — znamená to: chodit
v duchu (5i3 2.-i)» neb duch boží, jejž víra přináší, netrpí tělesného
těla.

IV. I. list ke Korintským. — Listy ke Korintským dány
jsou poměry v Korintském sboru, jenž byl založen Pavlem r. 53.
V jeho díle tam po něm pokračoval Apollos, rodem žid z Alexandrie.
Sbor byl četný, členové z různých vrstev: otroci, chudí, nevzdělaní
lidé, ale i vznešení a vzdělaní — valnou většinou z pohanů, něco
z židů. Pavel i po odchodu byl se sborem ve spojení. V i. Kor. 5i, 11^
čteme, že už jim psal před tím list, zakazující styky se smilníky. Ve
sboru utvořily se různé směry, jichž stoupenci nazývali se: Pavlovi.
Apollovi, Petrovi, Kristovi. Tázali se ho na různé problémy křesťan-
ského života a víry, o nichž Pavel v I. Kor. poučuje. Káře neči-
stotu, specielní to neřest pohanskou, souzení se před pohanskými
soudci (?), mluví o tom, zda smí se jíst obětní maso, káře novotái-
ství žen, nepěkné zjevy při společných shromážděních, štěpení se na
směry, mluví o dařích duchovních (hymnus na lásku), o jistotě
z mrtvých vstání zemřelých křesťanů jako důsledku z mrtvých vstání
Ježíše Krista. — Datováno z Efesu a psáno na jaře as 56/57.

V. 2. list ke Korintským je nejzáhadnější z Pavlových
epištol. Je z nich nejvíc osobní — individualita apoštola v ní vystu-
puje — naveskrze sebeobrana a polemika a přece v žádné není tolik
hlubokých poučení o základech, posledních cílech a účelu evangelia.
Pavel ukazuje, že jeho apoštolát je poselstvím nové smlouvy : ducha
a svobody, jistoty nového života. — List je psán as na podzim 57,
nejpozději 59 před zajetím Pavlovým. — Podnět: První list
(t. j. L Kor.). kárající rozštěpení ve strany, neměl účinku, naopak
zostřila se oposice ^kristových lidí«. Pavel přišel do Korinta z Efesu,
ale byl osobně uražen a odjel raději. Pak ale napsal list, reagující
ostře na tyto urážky (IL Kor. 2^), jenž do N. Z. se nedostal; byl asi
potlačen Korintskými. (Je to po řadě třetí list do Korinta poslaný.)*
Na to většina odsoudila oposici a tu Pavel odhodlal se po třetí na-
vštívit Korint (2. Kor. 13,), a poslal před sebou list, jenž je po řadě
čtvrtý. — V staré církvi těžce nesla se ztráta třetího listu a máme
také falsa, chtějíci jej nahraditi. Podobně nejnovější kritika snaží

1 V něm. theologii nazývá se: »Thranenbrief<.

105

!>e zbytky tohoto listu najít v II. Koř. Halmel v 6^^ — 7^. Hausrath:
v II. Koř. 10 — 13 je samostatný list (prudkým tónem liší se od
celku), lOj poukazuje na ten třetí list. Též K r en k e 1 v II. Koř. 10
až 13 vidí nový a to pátý list, poslaný až po II. Koř. i — 9. Halmel
v II. Kor. vidí dokonce 4 listy: třetí = ó^^ — 7^, čtvrtý = ij — 3, a — 24*
^1— 13, 75— 16» 8 , 13; pátý -= lOi— i3jo; šestý = i^— „ 2^— 7^^, 9,
I3ii násl. — Júl. považuje — jako tradice — II. Kor. za jednotný;
je psán najednou, v 10 — 13 není jiná situace; ostrý konec je u Pavla
zvykem.

VI. List k Římanům.
Dva díly: i. kapitola i. — 11. vykládající, 2. kapitola 12. — 15.
napomínající. První díl je explikací Pavlova evangelia. Kapitola
j. — 8. popisuje a ospravedlňuje svoje poselství o milosti boží
v Kristu, všem národům nabízené. 9. — 11. ospravedlňuje, jak Bůh
naložil s nevěřícím nyní národem zaslíbení. — Ř. jenejdůl. pra-
menem pro poznání křesťanství Pavlova a theo-
logie jeho. Zde je celý Pavel: rabínský scholastik i. — ^4., básník
8. a II., duchovní 13., smělý a logický myslitel 9. — Obsah: Evan-
gelium, jež Pavel hlásá, je Evangelium boží spravedlnosti, při níž ie
vira začátek i konec. Bez víry není a nebylo spravedlnosti ani u po-
hanů, ani u židů, kteří skrze zákon přijíti mohli jen k poznání hříchu,
ne ale osvobození od něho^ (až 320). Skrze smrt Kristovu Bůh od-
pustil hřích a daroval spravedlnost jak židům tak pohanům pod pod-
mínkou víry v Ježíše Krista (321 — 330). To neodporuje zákonu (330 až
432- Od spravedlnosti dochází se k pokoji a spasení (5^ — n). Jako
skrze jednoho Adama přišla smrt na celé lidstvo, tak skrze jednoho
Ježíše Krista spravedlnost a život všem. Počala nová epocha v ději-
nách : bez hříchu, bez smrti, bez zákona. Osvobozeni od hřícha stává
se ve křtu (61 — 14). Známka nového života je poslušnost k Bohu
(6,5 — 23)- Zákon už nemá na nás nárok, zákon měl jen úkol ukázat
hřítrh, bez něho by člověk ani nevěděl o hříchu (poněvadž nic by mu
nebylo zakázáno a přikázáno), zákon však nikdy neměl moci člo-
věku od hříchu pomoci, neb on přikazuje jednat, ale jednání člově-
kovo je všechno špatné. Teprve spojení s Kristem osvobodí od hřícha
a smrti. Jen proto Israel byl zavržen, že neuvěřil Ježíšovi; zaslíbení
dal Bůh jen duchovnímu Israeli, ne tělesnému (8. — 11.). Dík Bohu
za milost jim danou mají osvědčit rozumnou bohoslužbou : konat
dobré, bohulibé, dokonalé. K tomu také pobízí blízké skonání světa

^ Ponévadž trváni a plnění zákona znamená, že hřích trvá — teprve
cv. Ježíšovo zvěstující odpuštěni hříchů mohlo osvobodit od plnění zákona.

106

12 13- — Kap. 14. 15 mluví o speciálních nedostatcích římského
sboru a vysvětluje, proč tak směle psal. 16. Doporučení a po-
zdravy. — Sepsán je R. v pozdní době Pavlova života i^g, kdy už
svou práci na východě ukončil a chtěl jít skrz Rím do Spaněl, t. j.
as 58/59 (as J4 po I. Kor.), nejspíše z Korinta.

Kritiku a interpolace listu k R. zahájil Marcion* s dogmati-
ckého hlediska.

Baur: 15. a 16. kap. psány v 2. stol. (kompromis mezi Pavlem
a jeho protivníky), nejvýš jsou prý zbytky pravého psaní P. —
Vskutku byly asi 2 recense. U Marciona kwičí se 1423, ^^ západě i
až 1428 ^ P^^ i^^ 1625 — 27 (doxologie, jež není od P., ale z 2. stol.).
J ú 1. : kratší recense je zkomolený text. Delší recense je správnější
a i 15. kapitola je od Pavla. Připojuje se dobře k 14. Kapitola 16
nemohla být vymyšlena v 2. století: jsou v ní určitá jména; Andro-
nikus a Junias počítají se mezi apoštoly — to by v 2. století nebylo
již možno. Vylučovány bývají proto, že nemají bezprostřední nábo-
ženskou cenu, ale projednávají soukromé záležitosti. — Ale ačkoli
až po 1624 vše je od Pavla, přec asi vše nepatřilo do psaní k Ří-
manům.

O kapitole 16. je od r. 1829 hypothesa protestantského theologa
Davida Schulze, že pochází ze psaní Pavlova do Efesu. Osoby tam
jmenované nemohly prý být v Římě a i celý obsah ne-
hodí se do Říma, kde Pavel nebyl osobně znám a za-
vázán. Efesus byla naproti tomu stará jeho obec. H)rpothesa ta se
ujala. Spor jen, zda je to fragment neb úplné psaní. Kdyby i 16. byla
psána do Říma, bylo by to druhé psaní, kdy už s obcí byl dobře znám.

Podrobnější hypothesy o kap. 16. jsou: a) je doporučením pro
Fébé, b) k R. připojena byla od písaře, jenž oba listy psal a kopie
jejich podržel, c) Efezští vyprosili od Pavla opis listu k R. a Pavel
připsal původní slovo. — Vymezíme-li ep. k R. na i. — 15., je jasný
podnět a účel. Je psán pro určitou obec, ne jako nástin Pavlovy theo-
logie komukoli určený. Římský sbor utvořil se volným stykem mezi
Palestinou a židovskou obcí metropole (Legenda o založení Petrem
je už odbyta). První křesťané v Římě byli židé, ale element ten byl
oslaben od ediktu Kaligulova, vypovídajícího židy všechny. Pak pře-
vládali křesťané z pohanů. Tito měli asi křesťanství bez zachovávání
zákona, ale bez hlubšího podkladu. Ten jim Pavel chtěl dát a připravit
tak svou návštěvu v Římě. (Pokrač.)

^ Viz Hamack: Déjiny Dogmat § 14.

o pojišťovací matematice.

Dr. E. SchOnbaum.
(Pokračov.)

Výjimku činí povoláni, vydaná zvláštnim nebezpečím: personál
vlaku, hostinští, úředníci a dělníci v dolech. Celkem: Úplné
stejnosti šancí ve skupinách, považovaných dnes za stejná risika, není
a nebude ani sebe dokonalejší differenciací. Dostatečné přiblížení
skytá differencování dle pojišťovací kombinace a doby pojištění
s vyloučením osob velikého nebezpečí.

2. Neodvislost případů. O této rozhoduje Lexisova, dnes vše-
obecně uznávaná theorie disperse. Spočívá na srovnání měr přes-
nosti. Jedna získává se z Bemoulliovy poučky, druhá způspbem ob-
dobným fysikálni theorii chyb. Podíl jich rozhoduje o podstatě hro-
madného zjevu. Je-li rovný i, máme před sebou hromadný zjev o stá-
lém komplexu podmínek s neodvislými případy: normální disperse.
Je-li větší než i, je disperse řady statistické nadnormální, komplex
podmínek se tu mění od řady k řadě. Podnormální disperse se vy-
škytá, když jednotlivé případy nejsou od sebe neodvislé, kdy existuje
jistý regulující vliv, tendence k určité mezi. Zde už nelze mluviti
o náhodném charakteru dění. (Příklad: Počet dětí, školu navště-
vujících, ku počtu všech dětí, vstoupi-li v platnost povinná návštěva
školy.)

Tyto poznámky bez mathematických formulí musí postačiti.
Pro podíly pojištovací mathematiky jest otázka disperse ještě neře-
šena, ač materiál tu je. Zmínky zasluhují jedině úvahy Bohlman-
novy.2 Pro 5leté třídy stáří od 26 až do 70 let jsou výsledky:

Koěfficienťy divergence obnášejí ve stáří

26—30, 31—35, 36-40, 41—45, 46—50, 51—55, 56—60, 61—65, 66—70
0*8 0-8 1-3 0-9 0'9 08 12 10 rO

» Na str. 38. řádek 9. zdola místo: »Z 10 )0 mužů SOletých zemře před
dosaiením 31. roku 90c čti »9« a dále ^ Pravděpodobnost pro 301etého muže
zemříti před uplynutím jednoho roku jest ^/looo místo ®/ioo«. Str. 41. řádek 3.
zdola má státi >Co se týče vlivu povolání, není tak značný.* Na sti'. 36. 1.
řádek shora má státi: » která se kVyje proti následkům této možnosti* atd.

* Ober angewandte Mathematik u. Physik 1900.

108

Neodvislost by tedy byla sdostatek prokázána aspoň pro materiál
uvažovaný Bohlmannem. Y jiných odborech pojišťovacích hledí si
praxe neodvislost případů pokud možno zjednati. Za tím účelem sta-
noví se na př. v pojišťování proti ohni maximum pro jednotlivá místa,
které nesmí býti překročeno. Místa, města dělí se na skupiny, na něž.
se pravděpodobně oheň omezí. Nenapadne zajisté žádné společnosti,
pojistiti celé město, jak leží a stojí, proti ohni.

3. Stálost poměrů v čase. Měrná čísla pro pojištěné životy se
mění s časem a to dosti značně. Úmrtnost pojištěných životů klesá
po celé 19. století, to je výsledek všech úvah. Toto klesání úmrtnosti
je mnohdy značnější, než zlepšení zdravotních poměrů populace může
odůvodniti. Příčiny jsou následující: V prvé radě lékařská prohlídka.
Té dříve vůbec nebylo, později stačila kontrola domácího lékaře.
Teprve od let padesátých pověřují pojišťovny své lékaře prohlídkou.
Další důležitá okolnost je přechod pojištěných životů od kombinace
jednoduché pojištění k pojištění smíšenému. Příkladem pojištění
smíšeného je: 3oletý muž obdrží určitý obnos vyplacen, dožij e-li se
svých 50. narozenin; zcmře-li před dosažením tohoto věku, obdrží
obnos ten jeho pozůstalí ihned, llmrtnost osob uzavírajících pojištění
smíšené jest menší než pr-i jednoduchém pojištění na smrt. V poslední
řadě spadá na váhu zlepšení životních podmínek populace vůbec a tedy
i osob se pojišťujících, zdokonalení veřejného zdravotnictví atd.

Vzniká tedy pro pojišťovací matematiku otázka, jak zjednati
těmto variacím v čase místo a jak oceniti jich vliv. Vzhledem k tomu,
že variace ty se v průběhu let sčítají, mohou nabýti hodnot takových,
že i praxe je nucena k nim přihlížeti. Z nejnovějších velmi dokona-
lých tabulek 46 angl. společností (Combined experiencc etc. 1900),
které staly se již předmětem celé řady prací, vybíráme tuto tabulku:

Střední délka života obnášela pro pojištěného, vstoupil-li do
společnosti

i| před rokem 1863

ve ,1

t4ř' ^ pojištěni v pojištěni

^^^" na smrt na důchod

po roce 1863

v pojištěni v pojištěni

na smrt I na důchod

30 i 23-30 ! !! 34-56

40 1. 26 13 I ' 2712 |

! 50 :! 19-30 I 19-34 2013 , 21-60 I

' 60 ' 13-05 13-98 I 13-26 | 15-14 I

! i I 'I I

To jsou variace velmi značné a jich důsledky mohou míti

i pro praxi význam, jak dokazuje následující příklad : U spolec-

109

nosti, která počítá podle tabulky 20 angl. společ. (v Rakousku po-
čítají dle ní mnohé společnosti), pojistila se v r. 1852 osoba ve stáří
35 let na 50.000 zl. Za to platí určitou prémii. Kdyby se ale bral
zřetel na snížení úmrtnosti v čase, bylo by možné a spravedlivé sní-
žiti prémii o 9%, což činí už hezký obnos. Otázka po uvedení tohoto
momentu v počet opouští půdu theoretické důležitosti a stává se
v praxi aktuální. Jedno ale nesmíme si zatajovati. Práce, kterou skýtá
sestrojení tabulek úmrtnosti, vzrůstá nesmírně s počtem veličin, jichž
funkcí činíme úmrtnost. Několik stručných poznámek musí zde do-
stačiti. Příčin (ve smyslu nauky o pravděpodobnosti), na nichž je
závislá úmrtnost pojištěných, je mnoho. Z nich některé připouštějí
konečný počet rozdílů kvality, na př. povolání, pohlaví, pojišť. kom-
binace, a pro ty lze lehko sestrojiti tabulky, je-li jen dostatečný počet
pojištěných po ruce. jiné příčiny jsou spojité v tom smysle, že při-
pouštějí nekonečně mnoho stupňů kvality, jež přecházejí spojitě v sel^e.
Kdybychom chtěli tyto nekonečně malé přechody uvésti přibližně
v počet, není to možné jinak než rozkladem celého materiálu ve sku-
piny o málo individuích. Zákon velikých čísel by tu selhal. Podrob-
ným zkoumáním se ukazuje ale, že stačí, když změny v průběhu jed-
noho roku ignorujeme. Místo spojité funkce, znázorněné plynulcni
křivkou, obdržíme přibližně mnohoúhelník vepsaný křivce. Zkušenost
dává tomu sankci, skoky na rozhraní 2 let jsou velmi malé (rela-
tivně) a podobných approximací se v mathematice dopouštíme pořád
a pořád. Těmito příčinami jsou: stáří, délka doby pojištění, oas pozo-
rování. Pravděpodobnost životní bude jiná pro 3oletého, jiná pro
óoletého muže, jiná, je-li pojištěný pojištěn i rok, jiná, trvá-li už
smlouva 15 let (za stejného stáří, rozumí se), jiná, vstoupil-li poji-
štěný v určitém věku r. 1850 do společnosti a byl-li pojištěn 20 let,
jiná pro pojištěného, s týmž stářím vstoupivšího, a rovněž \io 20 let
pí)jištěného, ale zapsaného teprve r. 1880.

Dosavadní tabulky přihlížejí bez výjimky důsledně jen ku stáří
a je třeba říci, že námaha, již stála konstrukce tabulek, i tu je ne-
smírná. Kritika nejběžnějších řádů úmrtnosti (Roghé: Geschichtc
und Kritik der Sterblichkeitsmessung) dokazuje to zplna. Nesmíme
zapomínati, že materiál tabulek pojišťovacích vzniká z údajů četných
společnosti, že veliká část pojištěných životů vyškytá se dvakráte
i vícekráte a ty musí býti vyloučeny. Ze homogennost materiálu trpí
růzností podmínek, za nichž společnosti přijímají pojištěné. l>ez
geometrických pomůcek by nebylo možno vůbec problém úmrtnosti
řešiti. Zeuner, Knapp, Becker, Lexis vytvořili geometrickou nauku

110

o souborech (»Theorie der Gesammtheiten* slově poněkud pyšně tato
pomocná věda), bez níž by dnešní statistika, hlavně populační, nedo-
kázala mnoho. Hlavně v nejnižších třídách stáří, v prvním roce, kde
úmrtnosti ubývá příliš rychle, ukazuje se nauka o souborech velmi
důležitou. Rovněž při srovnávání údajů různých tabulek úmrtnosti,
při oceňování jich významu, kritice a kontrole těžko bylo by se obe-
jíti bez nauky o souborech. Přihlížeti vedle stáří při souborech po-
jištěných životů též k době pozorování a k délce trvání smlouvy, zna-
mená při pažití Lexisova grafického znázornění přejíti z roviny do
trojdimensionálního prostoru.

Pravděpodobnost je zde funkcí 3 proměnných, doby narození,
doby vstupu do společnosti, doby pozorování. Tylo 3 proměnné jsou
souřadnice bodu, který udává určitý okamžik života pojištěného. Kaž-
dému pojištěnému přísluší úsečka, jejíž počátek udává datum naro-
zení pojištěného a koncový bod datum smrti, úsečka slově indivi-
duální linie. Jde o to, shrnouti tyto individuální linie ve skupiny téhož
druhu o velikém počtu individuí, spočítati všechny možné skupiny,
vyvoditi pravděpodobnosti, jež lze z nich sestrojiti a udati jich hod-
notu. Theoreticky neskytá věc velikých obtíží.

Prakticky není nutné voliti pro dobu pozorování interval i roku.
Z Karupova : »Die Reform des Rechnungswesens der Gothaer Lebens-
versicherungsbank« jde dostatečně jasně na jevo, že změna úmrtnosti
v periodě 15 let zlepšením poměrů odpovídá asi změně úmrtnosti
během i roku vlivem stáří. Stačilo by tedy v isletých periodách ob-
chodních považovati úmrtnost za konstantní. Ale i v této modifikaci
zůstává problém úmrtnosti dnešní době příliš obtížným a nezbývá
než přikázati jej budoucnosti. Mnoho lze čekati v tomto směru
od tabulek rakouských společností, které již po několik roků jsou
v práci. To, co slyšíme o theoretických hlediskách a základech těchto
tabulek,* naplňuje nás důvěrou ve zdárný výsledek této veliké práce,,
vedené rakouskými předními odborníky.

Shrneme-H vše, co bylo pověděno, jest závěr následující: Ve
statistice nemáme vůbec pravděpodobností. Hra v kostky, tažení kouli
z umy není úplnou analogií nahodilého dění v statistice. To platí
i pro statistiku pojištěných životů. Jenže zde lze účelnýn uspořádáním
materiálu a přihlížením k faktům zkušenosti docíliti toho, abychom
směli bez obavy užívati vět pravděpodobnosti ; a to pro praxi úplně

1 Viz četné články a diskussi v Mittheilungcn d. Vbdes d. Osterr. Ver»
sicherungstcchniker.

111

stačí. Nejdůležitější problém budoucnosti je v pojišťovací mathema-
tice konstrukce tabulek, které hoví těmto podmínkám.*

Vskutku se v poslední době mnoho o těchto otázkách uvažuje.
To, co jsme řekli dosud o pravděpodobnosti životní, platí v míre ob-
dobné o pravděpodobnosti invalidní. Zde ale zbývá vykonati téměř
vše. Především je materiál pro poměry invalidnosti již namnoze
nakupen (sociální pojištění dělnictva skýtá velmi bohatý materiál),
ale málo zpracován. Bude tu třeba zjednati na širším základě pravdě-
podobnost invalidisování, t. j. pravděpodobnost, že na př. 3oletý
muž určitého oboru se stane během roku invalidním, t. j. neschopným
k provozování svého povolání (aktivnost a invalidnost jsou při tom
pojmy kontradiktorické, jinak při společnostech a fondech pensij-
ních). Četné tabulky v knihách dnešních (Meyer, Falkowicz) jsou
založeny na materiálu jednostranně ohroženém. Úmrtnost invalidů
je značnější než obyvatelstva vůbec, to je již dávno známo, a musí
se počítati dle zvláštních tabulek. Snad bude možno splniti v bu-
doucnosti vážné přání mathematiků při fondech a respektovati též
dobu, která uplynula od počátku invalidnosti. Četné zkušenosti učí,
že doba ta má na úmrtnost značný vliv. Úmrtnost 4oletých invalidů,
kteří se stali před krátkou dobou neschopnými, je jiná než úmrtnost
invalidů 4oletých, invalidních již po lo let. Dnes se na zlepšení úmrt-
nosti, prožil-li invalida jistý počet let od případu invalidního, nebéře
ohled. Se stránky mathematické bylo by lze zpracování materiálu
v tomto směru jen vítati; zatížení formulek není příliš značné. Po-
měry disperse pro invalidnost nebyly ještě vůbec téměř uvažovány
a to všechno čeká na pracovníky. Ještě horší jsou naše vědomosti
o sňatečnosti, o ovdovění, o počtu dětí. Statistické údaje, na základě
jichž pensijní fondy řeší úlohy o pensích vdov a sirotků, jsou velmi
nejisté a udávají nanejvýše řád velikosti břemene, jež vzniká fondu
úmrtím člena. Na štěstí činí t. zv. nesamostatné pojištění vdov i si-
rotků (t. j. bez ohledu na to, je-li muž ženat a má-Ii děti, podle stáří
rozvrhují se břemena, která v budoucnosti fondu vznikají, na všechny
členy) menší část všech výplat fondů. Přes to ale bude třeba věno-
vati fondům pensijním více pozornosti než dosud, což je hospodář-
ským jich významem zplna odůvodněno.

1 Podivným mohlo by se zdáti na prvý pohled, že naše i cizozemské
společnosti podle statistických výkazů drží se namnoze velmi starých tabulek.
Příčinou a důvodem je zisk a toho lze docíliti jak volbou tabulek tak i ji-
nými způsoby. Vědecké to ovšem není.

112

II.

I. Je možno mysliti si takový druh pojištění, při němž pojištěný
platí vždy jen za i rok a následujícího roku znovu uzavírá smlouvu —
opět jen na rok. V Americe užívají některé společnosti podobného sy-
stému ^přirozeného pojištění* jako vějičky pro nerozumné lidi. Je
totiž jasné, že při tomto druhu pojištění bude se pojistné, každý rok
placené, měniti s pravděpodobností smrti. V letech, kdy pojištěný je
v plné síle, bude platiti málo, jak odpovídá jeho skrovná pravděpod.
smrti, s přibývajícím stářím stoupá i prémie, až dosahuje výše rovné
téměř pojištěné sumě, a tu má platiti pojištěný v době, kdy síly ho
opouštějí a výdělky jeho klesají. Společnosti, připouštějící »přiro-
zené placení prémií*, počítají s faktem, že po zaplacení několika
prémií pojištěný se pojištění vzdá.

Obyčejně ale hledí společnosti placení prémií pojištěným usnad-
ňovati. Prémie buďto zůstávají stejné anebo klesají v určitém zá-
konu. V obou případech platí pojištěný jiné částky, než které odpo-
vídají jeho životní pravděpodobnosti. Na počátku platí více, později
méně, než by dle tabulek příslušelo, kdyby se dal pojistiti vždy
na rok.

Je ale zřejmé, že nesmějí pojišťovny pohlížeti na přebytky, kterých
docílí takto v prvých letech, jako na faktické přebytky obchodní.
Přejaly na se závazky do budoucnosti a, aby jim mohly vyhověti,
musí ze splacených prémií tvořiti reservy. Reserva společnosti zna-
mená v celkové své sumě dluh pojišťovny vůči všem pojištěným.

Pro reservu máme dvě definice: prospektivní a retrospektivní.
Definice retrospektivní hledí do minulosti a jest podle ní reserva
jednoduše rozdíl mezi nynější hodnotou všech přijatých nettoprémií
a hodnotou všech vyplacených sum, tedy přebytek, který jest vyčer-
pán při vypršení posledního pojištění. Definice prospektivní je zalo-
žena na budoucnosti: je to rozdíl mezi hodnotou (v době výpočtu)
všech budoucích výplat ústavu pojištěným a mezi hodnotou všech
v budoucnosti placených prémií. Je třeba podotknouti, že i retrospek-
tivní i prospektivní výpočet reservy děje se nikoliv na základě sku-
tečné úmrtnosti mezi pojištěnými (což by ovšem pro prospektivní
niethodu nebylo možné), nýbrž na základě fiktivní úmrtnosti, jak ji
udávají tabulky ústavu. Pak výpočty dle obou method souhlasí na
haléř, věc, která jinak není nutná.

Výpočet reservy je nejdůležitější mathematickou prací v ústave
a není to práce malá. Pro nejběžnější druhy pojištění jsou mathema-
tické formule pro reservu velmi elegantní a mathematikové ústavu

118

usnadňují si ještě práci, že shrnují reservy stejného druhu ve sku-
piny. Hůře je to pro druhy pojištění s proměnlivými výplatami nebo
proměnlivými prémiemi, s vracením prémií atd.

Důležitost reservy pro ústav i pojištěné je veliká. Ona umož-
ňuje ústavu, aby splnil závazky, které přejal vůči pojištěným, s po-
užitím budoucích příjmů na prémiích. Tvoří též hlavní položku v bi-
lanci ústavu, jsouc zařaděna mezi passivy. Též vládní kontrola obrací
svou pozornost k reservě, a obšírnými předpisy ukládá se ústavům,
jak smějí reservy ukládati, jak je počítati a pod.

Stává se někdy (při některých druzích pojištění pravidelně), že
reserva vychází z výpočtu negativně. To znamená pak, že ústav po-
jištěnému poskytl zálohu v tom smyslu, že co pojištěný pro své po-
jištění dosud zaplatil, nestačí ke krytí risika. Ne tedy ústav je dluž-
níkem, nýbrž pojištěný dluhuje ústavu. Protože ale pojištěný může
kdykoli přerušiti smlouvu, zastaviti další placení, je ústav při ne-
gativní reservě vydán nebezpečí, že bude vystoupením pojištěného po-
škozen. Proto se ústavy vyhýbají negativní reservě, což je možné,
ale jen za specialisace tarifní a volbou placení s klesajícími prémiemi.

Reserva nějakého pojištění uvádí se často co hodnota tohoto po-
jištění v určitém okamžiku. Zda má ale jednotlivý pojištěný právo
na reservu, o tom se vedl a vede spor. Věc je důležitá pro theorii
t. zv. odkupu. Veliká část pojistek totiž nedospěje k normálnímu
průběhu, nýbrž stornují se, t. j. pojištěný přestane z nějakých dů-
vodů platiti. Otázka, zdali a jakou odkupnou cenu má police, není
jen mathematická. Podle formulek by to byla při pojištěních, při
nichž nutně dojde k vyplacení pojištěné sumy, reserva. Neboť je tu
a byla vytvořena za tím účelem, aby umožnila vyplacení sumy po-
jištěné. Nedojde-li k tomuto vyplacení pro předčasné zrušení
smlouvy, není pro reservu použití. Naproti tomu se uvádí, že poji-
štění vzdávají se smlouvy, zdá-li se jim to výhodné, zlepšil-li se tedy
jejich zdravotní stav při pojištění na smrt, zhoršil-li se při pojištění
na dožití; rovnice pro reservu jsou prý mathematické, platí, přesně
vzato, jen na počátku pojištění po lékařské prohlídce, průběhem let
se homogennost poruší a tím nárok na plnou reservu ničí, placení
prémií slouží pojišťovně ke kryti výloh, které na počátku pojištění
první prémií kryty nejsou atd. Hlavní slovo má ovšem ohled na zisk,
ač i tu konkurence donucuje pojišťovny chovati se humánně. Někde
(jako u nás) zasahují orgány vládní a chrání pojištěného. Obyčejně
vyplácí se pojištěnému při předčasném zastavení prémií při pojiště-
ních, kde k výplatě pojištěnému musí dojíti (pojištění na smrt, smí-

NA§E DOBA. R. XV. č, 2. 1907, 20. listopadu. Q

114

sené a j.) ne celá reserva, nýbrž redukovaná o jistý díl (lo — 20% a
pod.). Při pojištěních na dožití a podobných, kde k vyplacení poji-
štěné sumy dojíti nemusí, neplatí se obyčejně při nedodržení smlouvy
nic. Bylo by spravedlivé (a děje se též leckde) míti při výpočtu od-
kupní ceny ohled na počet splacených prémií, druh pojištění, a s ohle-
dem na tyto okolnosti redukovati sumu různě. Castu poskytují poji-
šťovny na police půjčky, jichž výše řídí se dle odkupné ceny police.
Zaručují ústavům velmi dobrý a policí úplně krytý zisk. Též kauce
se na police poskytují. Mnoho papíru bylo popsáno a zuřivé boje
(pokud to mathematikové dovedou) byly svedeny o t. zv. Zillmerovu
reservu. Podstata její je ta : Z bruttoprémie prvého roku neužije se
pro vytvoření reservy část, jaká při stejných nettoprémiích by příslu-
šela, nýbrž část prémie slouží ke krytí značných prvých výloh, zvláště
provise agentům za uzavření smlouvy. V následujících letech se pro
tvoření reservy za to užívají větší obnosy. V principu znamená »zill-
merování« upuštění od zásady: stejné bruttoprémie — stejné netto-
prémie. Vládní orgány u nás i v Německu postavily se proti zillmero-
vání, a u nás je úplně zapovězeno, v Německu jen částečně připuštěno
říšským sněmem přes tuhý odpor vlády. 2e by zillmerování ohro-
žovalo základy společnosti a bezpečnost její, nelze tvrditi, ix)kud není
překročena jistá dolní mez. Teprve stává-li se reserva negativní, na-
bývá zillmerování povážlivého rázu. Zapovědí jsou stiženy hlavně
menší společnosti, které nemohou pojištěným poskytovati hned
v prvém roce zálohu, jak se to při normálním výpočtu reservy děje.
Značné výdaje prvého roku nelze totiž potom hraditi z prvé prémie
a umořují se tedy dalšími prémiemi. Ovšem, třeba se tázati, zdali
tyto značné výdaje jsou nutné. Jsou anglické společnosti — a dobře
se jim vede — které neplatí vůbec, anebo jen malé provise za uzá-
věrku smlouvy a jiné se obejdou zcela bez agentů. — Ale to už je
obchodní stránka.

2. Když náš 3oletý muž, kterého provádíme již všemi druhy po-
jištění, chce se pojistiti na smrt, musí vyhověti všelikým formalitám.
Musí zodpověděti celou řadu otázek o svém zdravotním stavu, o ne-
mocech svých předků a musí se podrobiti lékařské prohlídce. Od je-
jího výsledku závisí přijetí nebo odmítnutí. Lékařská prohlídka se-
slabuje značně sociální význam pojišťování. Celé kategorie lidí se jí
z ])ojištění vylučují, a to lidé, kteří by pojištění právě potřebovali.
Různé ústavy nepočínají si ovšem při odmítání podnormálních risik
stejně přísně, a hlavně konkurence nutí je často zamhouřiti ol>ě oči.

115

Přes to ale ztěžka se podaří člověku sice zdravému, ale jehož rod je
blížen tuberkulosou, najíti u nás ústav solidní, který jej pojistí.

Diivody pro toto jednání ústavů jsou na snadě.

Lidé, kteří vcházejí v pojištění, tvoří přece jen malý zlomek
obyvatelstva, tak že na úplné vyrovnání mezi pojištěnými, dispono-
vanými k dlouhému životu a krátkému životu, nelze mysliti. Kdyby
přístup k pojištění byl úplně volný, hrnuli by se k němu v prvé řadě
livié ohrožení, nemocní ; následek by byl bud krach společnosti, nebo
nesmírné zvýšení prémií, což by zase normální životy odhánělo. Jinak
je ovšem u pensijních fondů nebo sociálního pojištění, kde je zá-
konné nucení k pojišťování. Zde není prohlídky třeba.

L^ společností má lékařská prohlídka dle toho, co bylo řečeno,
účel zvyšovati homo^ennost materiálu, přizpůsobovati jej. pokud
možno, materiálu tabulek.

Otázka, jak upraviti nebo umožniti pojištění podnormálních
a ted\' pro společnost méně žádoucích životů, zaměstnává už po delší
dí?bu theoretiky i praktiky. Je mnoho a mnoho návodů, jak bráti
v pc^čet ixidnormálnost. Doporučuje se na př. připsati, je-li to možné,
uchazeči o pojištění vyšší věk a nechati jej platiti prémie, odpovída-
jící tomuto stáří. Jiná methoda zase radí, zavésti karenční dobu, bě-
hem níž se pojištěnému neplatí nic, nastane-li případ, proti němuž
bylo pojištění uzavřeno; za to se vrátí prémie; anebo se platí suma
redukovaná v prvých letech, která ale postupně roste, až dosáhne ob-
nosu pojištěné sumy. Mathematicky nečiní věc značných obtíží, a po-
dobně různé jiné methody, které se tu vyskytují. Všechny trpí úplnou
libovůlí ústavu.

Jedině správnou zdá se býti cesta, kterou nastoupil Hlaschke ve
5vém Denkschriftu.^ Základní myšlenka je statistika anormálních
životů; tyto se dělí v třídy životů, ix)kud možno homogenní, a pro
každou udává se tabulka úmrtnosti. Materiál je ovšem příliš málo
rozsáhlý, aby bylo dovoleno tabulek užívati. \' tomto směru stává se
otázka podnormálných životů otázkou pojišťovací medicíny, k níž už
jsou základy položeny.

(Dokončení.)

* Denkschrift zur LOsung dcs Problems]|[(lcr Vcrsicherung míiulťrwer-
tiger Leben.

Nový Bydžov,
Obraz národohospodářský.

(Pokračování.)

Řemesla :

Drive než přistoupíme k vylíčení významu řemesel pro Bydžov,
podáme jich stručný výčet. Pokud nám prameny byly přístupny,
seznali jsme, že zde jest: 5 bednářů, 5 cukrářů, 4 natěrači a lakýr-
níci, 2 dlaždiči, I fotograf, 5 hodinářů a zlatníků, 22 hokynáři a
hokyně, 8 holičů, 2y hostinských, i hřebenář, 2 kamnáři, 2 sochaři,
5 klempířů, 2 kloboučníci, 3 knihaři, 3 knihtiskaři (litograf), 3 koláři.
1 kominík, i košíkář, 6 kovářů a podkovářů, 5 kožešníků, 25 krej-
čích, 10 švadlen, 22 pekařů a krupařů, 5 malířů pokojů, 9 mlékáren,
4 modistky, 3 sklenáři, 47 obuvníků, i pilníkář, 2 pokrývači, 5 po-
vozníků, I provazník, 7 řemenářů a sedlářů, 16 řezníků a 2 uzenáři,
12 soustružníků rohu, i dřeva a i perleti, 5 stavitelů, 3 strojničí
(mechanikové), 13 truhlářů, 14 výčepů lihovin, z nich většina liho-
viny vyrábí, 3 plétámy punčoch, 4 zahradníci, 9 zámečníků, i zasí-
latel atd.

Z výčtu tohoto je vidno, že řemesla jsou zde četně zastoupena,
ba nechybíme, řekneme-li, že polovina obyvatelstva živí se řemesly.
Některá řemesla kryjí jen potřebu domácí a nejbližšího okolí, jiná
zasílají své výrobky i jinam, ba i za hranice. Vylíčíme pouze ta,
která buď výrobky své daleko zasílají, neb která velkou výrobou
vynikají, a konečně ta, jimiž se mnoho obyvatel zaměstnává a která
by organisací mohla rozkvésti. Ostatní, která nemají širšího vý-
znamu, ponecháme bez povšimnutí, jsou ve všech městech stejná.

Z bednářů zmínky zasluhuje výroba pivních sudů Jana
Lhoty, který svými chvalně známými výrobky mnoho českých
pivovarů zásobuje.

Cukrářství Fr, Rómra těší se dobré pověsti, že dostává ob-
jednávky až z Uher. S touto živností spojena je výroba sodové vody
a limonád, která však v posledním čase utrpěla soutěží šumivých vod
<lra Reithárka v Král. Městci.

117

22 h o k v n ě na Nový Bydžov je počet přílišný, jsou to většinou
překupnice, které ovoce, zeleninu, houby atd. na trzích kupují a pak
v drobném prodeji prodávají. Takového významu, jako ve velkých
městech, nemají. Některé kupují též máslo a vejce na trzích a do-
vážejí je do Prahy, kde v tržnici mají své stánky.

Chybou je, že se mnoho lidí našich věnuje řemeslům, při kte-
rých lehkou prací se snadno peníze vydělají, při kterých se však
řemeslník nikdy větší zámožnosti nedomůže, jako na př. holičství.
8 holičů na 7000 oby>'atel je příliš mnoho a někteří z nich mají ještě
pomocníka a 2 — 3 učeníky. Jelikož v holímách pracuje se po tři dny
(ve středu o trhu, v sobotu a v neděli dopoledne), učí se zde zahálce.
Divíme se rodičům, že své syny dávají na řemeslo, při kterém nemohou
zbohatnouti, ale spíše se různým nectnostem naučí. Mistrům se ne-
divíme, poněvadž učeník jim je zároveň služkou, která doma se stra-
vuje a bydlí a ze které má tedy mistr užitek. Konkurence je zde tak
velká, že se posměšně říká, že nastane čas, že jeden holič bude holit
druhého.

Živností hostinských je ovšem počet veliký, ale přece
se jim dobře vede. Kromě výčepu lihovin podávají se v polovině
hostinců též pokrmy. Pokoje pro cestující jsou ve třech hotelích.
As polovina hostinských je podsudními hlavně obou pivovarů, které
mají hostince najaté neb koupené, ale polovina je zároveň majiteli
hostinců. Hostinští mají veliký vliv na záležitosti veřejné; starosta
jo hostinský, městský rada je hostinský a ze 36 členů zastupitelstva je
jistě 6 hostinských.

Návštěva hostinců, hledě k hojně vyvinutému spolkářství a k ná-
chylnosti našeho lidu, popřáti si dobrého >truňku«, je slušná. Život
v hostincích je čilý, dobré pivo, dobrá kuchyně jej podporují. Pravi-
delně má každý spolek svůj stánek v některém čelnějším hostinci,
kde často koná schůze. Každý hostinec má svou společnost, která
jinam nechodí. Zvláštní je, že v jistý čas jistý hostinec těší se větší
návštěvě, která po čase opět na jiný hostinec přechází. Vedle krotkých
politických rozhovorů, vedle řečí o veřejných záležitostech a místních
klepech zachází se skoro všude se 32 loupežníky, ale opět krotce:
maryáš, šístka, filky, francefus a jak všelijak se jiné krotké hry jme-
nují, baví naše měšťany od hodin odpoledních až do pozdních hodin
nočních. Někdy pamatuje se hrou na dobročinný účel (filkaři
u Schrollů na Husův fond), jindy na zábavu — vepřové hody. Tla-
zardní hry skorém vymizely, snad o to zásluhu má širší vzdělání a
nesnadnější ?)oj o život. Když někdo prohraje desítku, jde o něm jako

118

o nějakém potcntátovi druhý den pověst hlásná od úst k ústům a
hrdina těší se zvláštní pozornosti svých druhův. Nebylo by ovšem na
škodu, aby počet hostinců se trochu zredukoval.

Z kovářů vyniká Leopold Kracík, který zhotovuje veliké ná-
bytkové vozy speditérské.

Počet krejčích 25 a švadlen 10 je na malé město příliš
značný, konkurence veliká, takže menší z nich jsou v některých do-
bách ročních bez |)ráce. Většina šije na zakázku, menšina zhotovuje
zboží jarmareční, které v neděli a ve středu o trzích prodává. Nej-
větší závod se skladem suken má Gotthard Pour, který zakázky až
z Vídně dostává. Také zde pomohla by snad k lepšímu životu oríj^a-
nisace, společný nákup, jak ve velikých městech se děje.

Malíři pokojů mají v létě práce málo a v zimě odpočívají.
V novější době stalo se módou ozdobovati i domy vně malbami, s ja-
kým výsledkem, ukáže doba pozdější.

Dříve vynikal závod p. Z. Nejedlého, který obstarával malby
kostelů a representačních ])udov v celém českém severovýchodu a
možno říci, že se skvělým zdarem. Práce jeho pomohly mu k zámož-
nosti, že je spolumajitelem továrny na usně v Kuklenách.

Mléko dodávají nám dvorce — ale i zde musí v jistých dobách
služky pro mléko docházeti. \^ětšinu mléka dodávají okolní vesnice
prostřednictvím 9 mlékáren. Kdo odkázán je na bryndu, kterou
mlékařky pode jménem mléka a smetany prodávají, zajisté bude sou-
hlasiti s námi, když navrhujeme zřízení velké mlékárny.
Blízkost zemědělských vesnic, spotřeba mléka a másla v městě a čilý
obchod mlékem a máslem s Prahou přímo volá po zřízení strojní
mlékárny, líobužel, není zde jednotlivce ani společnosti, která by
návrh náš ve skutek uvedla. Snad se po čase najde nějaký žid, který
mlékárnu zařídí, bude z ní bohatnouti a naši lidé budou mu záviděti.
Zřízeni mlékárny mohlo by na se vzíti hospodářské družstvo. Stačilo
by najmouti krám s prostranným sklepem, při kterém by se mohla
zříditi malá lednice. Stroje by hnala levná síla elektrická z centrály.
S prodejem mléka byla by spojena výroba másla a sýra. Zkušená
odbornice snadno bv se získala z některé mlékárny z Prahy. Přeby-
tečné mléko a máslo snadno by se prodalo do Prahy. Ačkoli náš kraj
je ryze zemědělský, přece se ])řiváží k nám množství syrečků krko-
nošských a olomúckých, mnohem sýra harachovského a ementálského.
Nájemci dví)rů dopravují čerstvé mléko osobními vlaky do Prahy
a mají za ně jistý, stálý a tučný příjem, proč by toho nedovedli naši
rolníci, prostřednictvím mlékařského družstva? Dobytkářství mohlo

119

by býti hlavním zaměstnáním rolnictva v okolí, hojnost luk, nízká
cena obili a cukrovky zrovna k tomu vybízejí a výnos jeho daleko
by byl větši než V3'nos z pěstování obilí. Kdy lid náš svému zaměst-
nání porozumí?

Obuvnictvím zaměstnává se značná část lidu, samostat-
ných závodů je 47 a mnohé z nich mají 4 — 8 dělníků. Menší závody
pracují jen na zakázku, větší vyrábějí zboží trhové a vykládají se
s ním o týdenních trzích a v neděli na náměstí a prodávají je venko-
vanům. Někteří zasílají své výrobky až za hranice — do Chorvatska.
Dva obuvníci mají zároveň výkroj kozí, větší závody objednávají
surovinu u velkoobchodníků, jen menší u tří místních obchodníků
kožemi, z nichž jsou dva židé.

Právě obuvníci utvořiti by mohli mohutnou organisací malo-
výrobců společnou továrnu na obuv — jako to utvořili
obuvníci v Blatné — snad zde schází organisátor \'. Havel. Zříditi
by mohli společnou dílnu (jedna prázdná továrna u dráhy), společným
nákupem surovin by byly tyto levnější, stanovením pevných cen
a zásilkami zboží za hranice by získali stálý a stejnoměrný výdělek.
Nyní jen někteří si slušně stojí, většina živoří. Mnohý mistr zařídil
se pro sebe, ale za rok neb i dříve zanechal řemesla, ježto neměl
zákazníků, a šel jako tovaryš do práce k většímu mistrovi neb i za
dělníka do továrny na usně. Zvláštní je, že zdejší obuvníci nekupují
kozí ze zdejší továrny, ačkoli někteří z nich jsou též akcionáři. Ačkoli
mnoho synků domácích vyučilo se řeznictví a uzenářství,
ač mají po většině slušné kapitály, přece hlavními uzenáři jsou dva
přistěhovalci: Němec Schreiber a Cech Skřivan.

Život průměrného měšťanského synka je tento : Do 6 let se s ním
maže doma kde kdo, tatínek, maminka, dědeček, babička, strýček,
tetička atd., celé příbuzenstvo. Po šesti letech musí se s ním mazati
\e škole učitel — ne-li, zle se mu vede. Z páté třídy obecné školy
obyčejně vstupuje do gymnasia ; tam se se mu počne říkat »vy4:
a s mladým pánem maže se doma každý dvojnásob. Když ve druhé
nebo třetí latinské propadne — a tím jsou jen professoři vinni, jde
na řemeslo třeba tatínkovo. Za 2 léta je vyučen — jiný učiti se musí
3 — 4 iéta — ale absolvovaný gymnasista je brzo hotov. Postoupí
za tovaryše opět doma. Jiní ovšem protloukají se studiemi jako
chudí studenti, než domohou se chleba, náš synek se má dobře doma,
ale <xi bývalých spolužáků chytí trochu »chování«, dělá akademika
>od 6 hodin večer do noci«, tu a tam udělá tatínkovi pro radost
nějaký dloužek v hostinci; pro slabost nebývá ani k vojsku odveden,

120

a jak má po vojně, tatinek s maminkou ho ožení a on ujme se živ-
nosti. Dobře ještě, dokud tatinek s maminkou hospodaří, a když
s)máčkovi zanechají pěkný dům, pole a několik ůspomích knížek
spořitelních a záložních. Když však tatínek zemře, úspory pomalu
se vyberou, živnost klesá, počne 4oletý synáček naříkati na zlé časy,
vzpomínati nedbají stahujících se mraků. Stálé ohledy
na agrárníky cis- i translajtánské neodčiní skutečnosti, že Rakousko je
již státem průmyslovým, který potřebuje mít otevřené hranice pro dovoz
potravin.

♦

V době všeobecné drahoty by bylo záhodno věnovati více pozornosti
k o n s u m n í m u hnutí, nežli až dosud v Čechách se děje. Konsumní
hnutí stále jeŠtě jest u nás v zárodcích, a ani v dělnictvu nedostalo se
ještě na výši, na které dávno už jest v jiných zemích. Bylo by zbytečno
dnes pátrati po příčinách tohoto zjevu. Valná část jich již odpadla, tak že
i sociální demokracie změnila konečně své stanovisko k nim, a na svém
posledním sjezde doporučila svým stoupencům členství v konsumních
spolcích. Není pochyby, že toto změněné stanovisko posílí hnutí konsumní,
zvláště když bude moci vykázati se jistými úspěchy aspoň v místech, kde
slibnější spolky byly založeny. Dělnictvo skládá zvláště značné naděje
v ústřední dělnický konsum ve Vršovicích, který zřídil si již několik
filiálek, a který maje půdu theoreticky i prakticky připravenu, opravdu
pěkně se rozvíjí. Tento spolek zavdal také podnět ke svolání prvního
sjezdu českých družstev hospodářských, jenž konal se v Praze dne i. listo-
padu za účasti 69 družstev. Tato družstva spojila se ve zvláštní svaz, jenž
bude obstarávati společné zájmy všech družstev a bude prováděti revisi
v družstvech. Tím však se liší dnešní členové a vůdcové hnutí konsumniho
od svých předchůdců, že provádějí pouze to, seč jsou. Vidouce, že nestačí
ještě dnešní stav konsumniho hnutí k založení velkonákupniho družstva,
spokojili se zatím se zřízením informační a zpravodajské kanceláře
v Praze a založením zvláštního fondu, z něhož by se vytvořil za krátko
kapitál, takovému družstvu potřebný.

Vážné a reelní toto dělnické hnutí konsumní jest hodno všestranné
podpory.

Kongres rakouských opatřovatelen práce dotkl se
bolestné stránky našeho sociálního života: nezaměstnanosti a nesvédomi-
tého vyssávání nezaměstnaných v soukromých sprostředkovatelnách. Byla
to Praha, která vyslala hlavní zastance obou směrů, potírajícího soukromé
sprostředkovatelny a hájícího je. Rada zemského výboru dr. Krejčí vy-
slovil se rozhodně proti soukromému sprostředkování, které neodpovídá
dnešním požadavkům. Dnešní, již existující soukromé sprostředkovatelny,
které své klienty vyssávají, není možno sice. okamžitě zrušiti, ale nechť
se neudí le jí nové koncese a zamezí přenášeni starých. Proti němu ovšem
plaidovali pro soukromé sprostředkovatelny jich majitelé, v prvé řadě
pan Klepetář z Prahy. —

Příští kongres koná se r. 1908 u příležitosti výstavy v Praze.

Odborové Sdružení Českoslovanské svolalo anketu o reformě po-
kračovacího školství, které se vedle zástupců dělnických sůčast-
nili i zástupci společenstev zaměstnavatelů, odborného učitelstva i sou-

137

kromí interesenti. Redaktor » Sborníku mládeže*, pan Škatula, v úvodní
řeči uvedl požadavky, které dnes nutno klásti na pokračovací školy. První
věcí, na níž závisí skoro vše ostatní, jest opatření samostatné budovy pro
pokračovací školy. Pak bude možno přeložiti vyučování z doby večerní
na dobu denní a odstraniti vyučování nedělní, neboť odpadnou výmluvy
na nedostatek místa. Avšak také učební osnova potřebuje důkladné re-
formy. Dělnictvo postrádá v osnově předmětů velmi důležitých, ochran-
ného zákonodárství, živnostenského řádu, státovědy, základů národního
hospodářství a hygieny.

V^ požadavcích těchto shodovali se všichni řečníci. Pan inspektor
Weigner spřátelil by se s nedělním vyučováním, jen kdyby pokračovací
školství nebylo vůbec takovou popelkou. Zemský výbor stará se pečlivě
o školství . zemědělské, kdežto pokračovací ho školství skoro nedbá. N a
jednoho žáka zemědělské školy vynaloží se ročně
342 K, pokračovací školy však pouze 3*83 K (v zemi pře-
vážně průmyslové!).

ŠKOLA.

Sociální postavení učitelstva v Čechách. — Školské záležitosti v posledním

zasedáni sněmu zemského. — Co učinil sněm pro učitele a co pro katechety.

— Klerikálni útok na sněme proti universitním kursům učitelským. - Sjezd

učitelstva všech rakouských zemí a národností ve Vídni.

Sociální postavení učitelstva národních škol v Čechách je stále ne-
utěšené. Neodpovídá nikterak hospodářskému a kulturnímu rozkvětu
jediné z nejbohatších zemí rakouské říše. A učitelstvo přece svou prací
ve škole, vzděláním občanského dorostu dalo všestrannému rozvoji země
v národních školách nezbytný podklad. Země však zdráhá se a věčné
otálí, má-li ve formě řádně upraveného společenského postavení vrátit
učitelstvu to, čím je mu za svůj rozkvět povinna.

Ve všech zemích s královstvím českým sousedících mají učitelé spo-
lečenské postavení po všech stránkách urovnanější. Na Moravě, ve
Slezsku, Dolních Rsďcousich — všude jsou učitelské platy vyšší, discipli-
nární řády humánnější, zastoupení učitelstva ve školních úřadech nále-
žitější.

Po Moravě Slezsko zkrátilo v posledním zasedání učitelstvu služební
dobu do pense započítáním let před zkouškou dospělosti, když byly tyto
země již před tím zlepšily hmotné poměry svého učitelstva výhodnějšími
zákony a poměry právní dokonalejšími řády disciplinárními. V Čechách
jedině učitelstvo je povinno sloužiti 42 — 43 let, než se mu přizná plná.
pense a sloužiti mimo to pod knutou disciplinárního řádu, který obža-
lovanému nedává právo nahlédati do akt, který mu nedovoluje přibrati
si k obhájení právníka a dovolávati se svědků.

Spousty petic učitelských, zaplavujících před : každým zasedáním,
zemský sněm českého království a domáhajících se jasnými dokumenty

138

spravedlnosti zemských poslanců, jsou význačným dokladem neurovna-
nosti hmotných i právních poměrů učitelských. Od zasedáni k zasedáni
provádí se s těmito peticemi pěkná hra, pi^esně dle platného roztomilého
rádu sněmovního. Putují do školských komisí, přidělují se tu jednotlivým
členům, vracejí se do plena s příslušným votem komise, uzná-li vše-
mohoucnost maršálkova za vhodné, plenům vyslechne vota komise, odkáže
je zemskému výboru k vyšetření nákladů atd. Není divu, že při této roz-
tomilé proceduře uplyne často celé šestiletí sněmu a výsledek jednání
rovná se nule. V novém období sněmovním celá procedura ri^ůže se při
dosavadním platném volebním a jednacím rádu sněmovním opakovati
a výsledek může se plně vyrovnati olKlo])ím předchozím.

Je již nejvyšší čas, aby nový volební řád do sněmu zemského byl
vybudován na základě všeobecného práva hlasovacího. Jinak rozvoj ná-
rodního školství, podmíněný náležitou hmotnou i právní úpravou poměrů
učitelských, uvázne na suchopárné písčině.

l^ada naléhavých otázek školských čekala na rozhodnutí posledního
zasedání sněmovního, a nebyly to otázky vyžadující od země značnějšího
zvýšení nákladu. Aktivní přídavek byl poslední úpravou služného vyměřen
nespravedlivě jenom učitelstvu obcí, čítajících více než 8000 obyvatelů.
Petice, žádající, aby aktivní přídavek rozšířen byl na učitelstvo všech
obcí, byly nejvýš oprávněny, a nebylo tak nesnadno křivdu zákona na-
praviti. — Finančně ještě snadnější bylo, snížiti učitelstvu služební dobu
na 35 let, jako státnímu úřednictvu. Středoškolské učitelstvo má služební
dobu vyměřenu na 30 let. Vyrovntvořil takřka v úplné odloučenosti od světa na samotě, nestýkaje se
se světem uměleckým, zahrabávaje se do četby klassiků i děl vědeckých
a užívaje ve chvílích oddechu jako náruživý lovec krásy přírodní v plném
slova smyslu. Jsa od přírody ku snění nachýlen, mohl jsem se za těch
okolností cele v sebe uzavříti; a život a společnost, jež mi zmizely z obzoru,
zjevovaly se mi v reflexi vzpomínek. Dojmy v samotě s nikým nesdělo-
vané utvářily se postupem v díla, jež nedala se všude vázati formou, vy-
mykala se vlastnímu malířství a brala na se podobu cyklů kreseb . . . První
z nich, ^Reflexe z katechismuc, jsou po většině z paměti kreslené, neboť
jsem je tvořil v době, kdy po velmi časném opuštění akademie v nedostatku
pekunierním jsem již po léta kreslil bez pomoci modelů a nejpotřebnějších
pomůcek. Proto mluví více stránkou citovou a myšlenkovou, nežli se
mohou honositi formou. V ^Xoci« a »Snu€ . . . přišel jsem poprvé do roz-
poru s komposicí a modelem ... V ten čas však byl postup můj na vytknuté
dráze úplně zaražen. Ačkoliv po prvním mém vystoupení přijato bylo mé
snažení od části veřejnosti velice příznivě, ba snad až příliš shovívavě,
nastoupila pak úplná reakce. Připadá mi, že veřejnost pražská s mladší
uměleckou generací a kritikou v čele chtěla mně zamezit další působení
jako umělce . . . Tak, stále více hmotně ubíjenému, objevovala se mi mož-
nost mého těžkého úkolu na základě vážného studia dle přírody stále
vzdálenější a viděl jsem stále blížiti se nutnost, buď opustiti svou vlast
nebo své vážné cíle, a vzíti útočiště ke krajinkám a kýčům ... A nebýt mé
železné vůle a mecenáše svobodného pána Lanny, ... byl bych zcela
zanikl. €

Tato žaloba a obžaloba ncni vesměs správná a místy je zcela ne-
správná. Všichni uznali, ba až přechválili, opravdový talent autora ^Re-
flexí z katechismuc pro jejich stránku citovou a myšlenkovou, jak Holárek
sám přiznává, nemohli však o nich říci, že »se mohou honositi formou. «
Ale další cykly už nemají té silné stránky citové a myšlenkové; nechytají.
A toho Holárek nevidí. Nechce hledat vinu v sobě. Omyl to jest s jeho
strany — a taký omyl by mohl býti osudný — když myslí, že veřejnost
pražská s mladší generací a kritikou v čele chtěla mu zamezit další pů-
sobení umělecké ( !). To je nesprávné a nespravedlivé. Jeho chyba byla,
že se tak zcela oddal jen chaotickému »sněnÍ4:; že »život a společnost zmi-
zely mu z obzoru a. zjevovaly se mu jen v reflexi vzpomínek^; že tyto
sny a reflexe nezdisciplinoval v jasné a přesné myšlenky, že jim nedal
pevnou myšlenkovou strukturu, že ponechal je ve stavu chaotickém: ná-
sledkem toho že i formálně jeho cykly jsou nevyzrálé, je v nich spleť linií,
ale ona se nesplítá a nesplývá v harmonii, v hudbu linií; že jest i jedno-
tváriiost v jeho komposici, sklon do šablony: snící postava uprostřed skoro
všech obrazů v cyklu >Ave Fátum Imperator !< a rovněž postava matky
ve ^Snu první matky « opakuji se jako nápovědova budka v každém aktu.
Jeho chyba to byla. Ipěl-li až tak příliš přissát na slovech kritiky, niy-
slil-li při své práci už na to (ani věřit tomu nechci), co kritika řekne.
Přísnější než nejpřísnější kritika musí být umělec sám na sebe. Což pak
tvoří ne proto, že tvořit musí, že chce se vysloviti všecek, že chce v sobě
přerodit svět — ale pro kritiku? Což netvoří pro radost a upokojení svého

144

nitra? Co je mu do lidských řečí? Ať vzpomene si. jak Goya, Rethel,
Mánes komponovali své cykly, a udeří se v prsa . . . Zatim však Holárek
upadá hlouběji a hlouběji do chyb. ba do nechutenství. ^Opustiti svou
vlast nebo své vážné cílec ! » Vzíti útočiště ke krajinkám (!) a kyčůmc !
Opustili Mánes a Smetana, velikáni, svou vlast, když jich tu nepocho-
povali, či snížili se ke kýčům a na podomní obchodníky ? . . . Toto vyšinutí
s kolejí třeba omluvit rozčilením. Je strašně nerozvážné. Do pravých
kolejí může opět uvésti Holárka jenom jeho »železná vůle«, o níž na konec
se zmiňuje. Ona ať ho odtrhne od úst obecenstva a navrátí jemu samému:
^ Vejdi do srdce svého a zavři za sebou dvířka !<

Ve »\'^olných Směrech*, právě dokončených v čísle 7. — 10.. vyšly
>Glossy k dílu Josefa Mánesac od Fr. Žákavce, krásně psané. Rozbírá
v nich mánesovské merveilleux ; Mánesovu idyllu rokokovou : idyllu dět-
skou; idyllu materskou, betlémskou; svět rukopisů; českou idyllu prvo-
křesťanskou; svět biblický; idyllu selskou. — V ^Dile« zase Emil Edgar
uveřejňuje nově objevený obraz Mánesův »Utonulý« a připojuje několik
zajímavých poznámek k jeho životu a dílu. T.

LITERATURA.

Krásná:

Karel Horký: Když vesla vypadnou. . . Verše. (Nakladatel B. Kočí.) R. J. Kron-

bauer: Sedmá velmoc. (Nákladem Máje.) Pierre Loti: Spahi. (Le román ďun

Spahi.) Přeložil Jaromír Nevole. (Z cizích literatur IV. Nákladem Máje.)

Sbírka veršů p. Horkého je zoufalou zpovědí, zdánlivě bezútěšnou;
i melancholicky zbarvená erotika, i sentimentálni vzpomínky blahých chvil
ustupují ke konci cynickému úšklebku. Nemocná duše se vypořádá se
světem a život se jí mění v nemocnici: společnost je stižena nákazou,
příroda je tuberkulosni, láska je halucinací, a vládnoucími mocnostmi jsou
prostituce, hlad a sprostota. Tyto dojmy nalezly u autora adekvátní výraz.
Nenáleží k oněm, kteří způsob, jak na ně působí životní děje, se snaží
paraf rasovat nebo umělecky přehodnotit; není také z básníků, u nichž
slovní reakce na vnější podněty podstatně by se lišily od obvyklé, logicky
zdůvodněné, temperamentně projádřené odezvy na urážku a vyzvání; pan
Horký nesdílí se s některými moderními českými satiriky o zálibu v na-
rážkách a dvojsmyslných úslovích: jeho označeni bývají až příliš jedno-
značná; brutální jako věci, které označiti míní; otevřená a bezohledná,
jak dovoluje naše mateřština se svou dávnou — staročeskou, snad i česko-
bratrskou — nadávkovou tradicí a se svou znamenitou schopností, na
vulgární popud ještě sprostě ji odpovídat. Ale ve verších p. Horkého ne-
působí mluva, leckde úmyslně triviální, rušivě. Dokresluje podobným asi
způsobem, jako u p. Gelnera, nihilistickou náladu; je za jedno s jeho roz-

145

vráceným životním nazíráním, tak nemilosrdným ve svém roztrístěrtíi
Tulácká ironie, bolest psanců, bída skeptiků, zahorklost zklamaných revo-
lucionářů nebývají vybíravé ve volbé slov.

Co p. Horkého veršům dodává zvláštní síly, jest překonané očeká-
vání — snad velké životní katastrofy, snad velké společenské revolty,
snad náhlého příští milostivé nirvány — očekávání čehosi tajemného;
ovšem, víra ta klame: Francie se nevzňala než v básníkově vidění, Rusko
tupě odpočívá po dokonaných massakrech (»Dokypěly samovaryc), a,
abych užil jednoho z autorových nejmocnějších obrazů, smrtící vlna, jež
hrozí zatopiti svět, spokojí se, vyvrhnouti na břeh leklou rybu. Ale ona
víra, byť zklamaná, byť nepřiznávaná, povyšuje autorovy invektivy; je
příliš neurčitá, dusná, sužující ve své nejistotě, aby snad veršům vdecho-
vala sebe menší radost a naděj. Od nepravděpodobnosti jejího vyplnění od-
rážejí se jednotlivé autorovy . šlehy se zvukem dvojnásob bolestně se zaře-
závajícím. Drastický naturalismus některých momentek ze života nevěstek
a jiných společenských páriů (imetařůc) rýsuje se na pozadí ztracené
víry v revoluci; je to »zcela všední obraz, bezmála už otřepaný*, co po-
dává se v líčení velkoměstské bídy pařížské a předměstské stísněnosti
pražské, obraz, o jehož jednostrannosti či zbytečnosti auřtor snad kdysi
byl přesvědčen. Dnes konstatuje správnost svého pozorování a pessimi-
sticky vyvozuje odvěkou nutnost bídy a zvrhlosti.

Jako sociální, tak jsou i přírodní obrazy barvy šedivé, bezvýjimečně
šedivé. Kdysi — kdesi — prý — jsou cesty zjasněné; jako zvěst z po-
hádky, jako marné lákání vynoří se vzpomínka na volnou přírodu : » slunce
tam svítí !« Nálada p. Horkého veršů jest ve shodě s jinou scenerií : s vá-
pencovými Alpami na př., o nichž mluví, a jichž zmrtvělost přenáší na sebe
a na své oči; přechod z říše živoucích organismů k ztuhlé existenci mrtvé
limoty je zachycen v některých slokách (^Ve chvílích zkamenělýchc) :
a do šesti strof básně ^Den* je vložen básníkův smutek se svými říjnově
šedými odstíny, se svou nenávistí vůči životu, se svou erotickou tragikou,
se svou nevkusnou dra^ičností: tu jsou vyjádřeny jednotlivé složky pessi-
mismu co nejjednodušeji a nejintimněji, beze vztahu k sociálním nespra-
vedlnostem, bez preciosního stavění na odiv životního ruinu.

Sedmou velmocí, jak známo, je žurnalismus. Přes tucet článků, jež p.
R. J. Kronbauer spojil pod tímto názvem, hlásá chválu novinářského stavu,
ač nutno doznati, že velmocenským právě jeho postavení nezdá se býti dle
autorových referátů. Jsou to dosti nestejnoměrné články, brzy zábavně
poučné, brzy jednoduše nudné, bez poučení, asi takové, jako dopisy o ce-
stách potentátů, lokálky o nešťastných sebevrazích, illustrace Pražského
Kurýra, jehož měřítka se autor občas přidržuje, jako >sólokapři<, jež
zná duchem kořenit a stilisticky vykuchávat, jako novinářské kachny,
jako hejlové a jiná redakční fauna. Představte si ziažloutlé noviny, z nichž
některé partie, dávno pozbyvší aktuálnosti, jsou vystříhány, k výstřižkům
nahoře i dole přilípnut proužek s osobními poznámkami, doprostřed ve-
psáno něco sentimentality z dob krále Holce, celek nasazen do rámečku
červenobílého: zájem, určovaný našimi poměry, sáhá od našeho velkého

Nil^B DOBA. R. XV., t, 2., 1907. 20. listopadu. ^q

146

Bozděcha po našeho velikána Mošnu, pozornost od sensační popravy
zločincovy po sensačni vylíčeni sensačniho duševního převratu, geografie
od Liberce po naše východní Athény (to je totiž Chrudim), a v centru
této novinářské védy jest maloměstská Praha a v jejím centru redakce
a v jejím centru stolek, na němž s proklínáním a s nasazením všech sil
zst tuhé nejúpornější námahy vyrábějí se světodějně zprávy od zástupců
sedmé velmoci.

* *

^Román o Spahimc patří k starším pracím I^otiovým. Vnějším dějem
neliší se mnoho od románů, pokládaných za jeho nejvýznačnější, na př.
od biografických kronik o Bretoňských námořnících, o bratru Yvesovi
nebo islandském rybáři. Tam jako zde jest řeč o politování hodném životě
výjimečně krásného vojína, jenž vedle svých vynikajících vlastností má
nebezpečné sklony, ohrožující jej záhubou. Zde není to náchylnost k alko-
holismu, ani tajemný svazek s mořem, jenž uspíší Spahiho smrt. nýbrž
přísitupnost dojmům a nedokončené kvašení krve. Vedle vratkého dušev-
ního základu ohrožují jeho existenci vnější podmínky: těžká služba na
vojně, horké podnebí africké, pokušení dravé jižní smyslnosti: co se
prvého z těchto vnějších zkázonosných důvodů týče, brojí Loti — mezi
řádky alespoň — proti sociálním nespravedlnostem, při druhém vyznává
svou deterministickou víru, při třetím stopuje umrtvující účinky slepé
pudovosti. Vylíčení prostředí jest věnována nejpozornější píle — lze tu
vskutku mluviti o pozornosti a o píli, o úmyslnosti vzbuzovati náladu,
o hromadění fakt a detailů, cizích jmen a geografických údajů; v kumu-
lujícím výčtu zvláštností a příhod neméně než v chladném popisování
ohyzdných scén, mučení, hnisajících mrtvol, ošklivých tváří, hlásí se asi
technika flaubertovská ; z bedlivých referátů o krajinářských půvabech a
nevšedních koloritech mluví zájem literáta, jenž spolu jest malířem; zdů-
razňování exotických zvyklostí a neevropských scenerií prozrazuje cesto-
vatele, jenž ostatně upozorňuje leckde i na to, že některé krajinné passáže
mohly by býti odmyšleny od milieu senegalského a skoro beze změny
umístěny někde v našem mírném pásmu; poznámky posléze, jež tropické
kraje uvádějí v obvodu s praehistorickými poměry zeměkoule, svědčí
o snaze, poetické tušení nějak vědecky podepříti. Dojem, jehož se autor
všemi těmi pomůckami domáhá, jest, vzbuditi v čtenáři představu o neko-
nečnosti afrických plání a žhavosti tamního slunce; slova jako nekonečný,,
nedozírný, obrovský, moře bez vody, pláň bez hranic, vracejí se co chvíli.
Jiný Lotiův román má dle jeho vlastních slov vyjádřiti , velkou tu
monotonii moře', zase jiný má za účel sděliti představu o jednotvárnosti
života harémového: v románu o Spahim jest zachycena monotonie, pů-
sobená tropickým žárem. — Autorovi na tom záleží, ukázati, jak i »proklatác
země africká, v níž dokrvácí tolik mladých životů a jež vzbuzuje z po-
čátku odpor, úzkost, záští, dovede připoutati k sobě svými zhoubnými
krásami a vnuknouti svým nezvaným francouzským civilisovaným hostům
lásku. V sužujících erotických zápletkách i v úzkostlivém údivu nad cizí
přírodou utkává se kultura s divošstvím a nedisciplinovaná příroda odnáší
pravidelně vítězství. Prostředky, jichž Loti užívá k stupňování exotického-
dojmu, jsou několikeré. Jednak se uchyluje k technice naturalistické, kdyi

147

za příčinou kontrastu mezi popis afrického života a tropické přírody vsu-
nuje jednoduché lidské dokumenty jako dopisy francouzské matky a
nevěsty: tu bezprostřední styk všedního života s líčením výjimečného
prostředí má uvést na pamět zvláštnost látky; jindy svoje úryvkové, den-
níkové záznamy upravuje v lyrickou prosu, vyzdvihuje na způsob refrénu
či leitmotivu některý údaj časový, opatřuje jej vykřičníkem a opakuje
v pravidelných pausách třeba >poledne Ic, »máj Ic, anebo dává tuto rheto-
rickou úlohu zastupovati celé větě, buď v původním, nepřeložitelném textu,
čímž chce vzbudit suggesci smyslového rozpoutání (»Anamalis fobillc),
či v symbolisu jícím dvojsmyslném významu, jako ^Jean, vejdi mezi nás!
Jean, vejdi mezi nás!4: Ale v momentech nejvyššího napjetí selhává
Lotiora schopnost názorného vystižení přírodních a erotických výjevů.
Jest v tom nejen stilistická pomůcka, nýbrž přiznání meze malířsko-
básnické výraznosti, jestliže u tohoto autora, jenž v jedné z posledních
svých prací mluví o >svých chtivých očích, blouznících po barven, a jenž
v tolika pracích a s velkou názorností též na některých místech románu
o Spahim líčí kontrasty světelné a kouzlo odstínů, čteme ku konci prvého
dílu uvedeného románu, že k vymalování vášnivé scény přírody a lásky
^bylo by třeba vzíti barvy tak žhoucí, jakých nemá žádná paleta — užiti
místo nich zvuků, šumotu a pak zase ticha — užiti všech Senegal ských
vůní — vzíti bouři a oheň — světlo a temnotu ;€ kondicionál obyčejně
vyjadřuje touhu a touha pravidelně zastupuje neschopnost či nemožnost.
V tomto případě vyjadřuje závistivou touhu, moci vyjádřiti své dojmy
přímo, bez okliky přes slova a přes představy, jednoduchým počitkem zra-
kovým jako malíř, sluchovým jako hudebník; ti z moderních cestopisců,
kteří vládnou pérem lépe nežli štětcem, vyjadřují — od Goetheslosti a svobody
církve a papežské správy naléhavě vyžaduje, přetvořiti obvyklý petrský
halíř na krytí běžných potřeb svaté stolice v pravidelný, každoročně opě-
tovaný dar, jenž by jí umožnil vyhověti všem požadavkům církve plnou
měrou.€

Usneseno oslaviti jubileum papežské r. 1908 poutruickým vlakem
do Říma, slavnostmi po celé říši, dary kostelního nářadí chudým církvím
a jmenovité zvýšením petrského haléře, jenž musí dostoupiti výše aspoň
3 millionů, poněvadž vláda papežská potřebuje ročně nejméně 6 milionů
prese všecku šetrnost.

Tato změna stanoviska v otázce římské je důležitá.
Klaimal by se ovšem každý, kdo by se domníval, že to znamená resignaci
na nároky po půlstoletí stále opakované. Mně jest jisto, že změna
jest jen taktická, ne zásadní, dočasná, ne trvalá. A nechybím
asi mnoho, když řeknu, že příčinu její dlužno hledati ve vnitřních poli-
tických poměrech Německa, v postavení katolického centra ku vládě.
Vůdcové katolické politiky v Německu patrně dovedli přesvědčiti samy
nesmiřitelné kruhy kolem Vatikánu, že bude výhodnější, takticky řád-
nější, proz-atím nemluviti o tom, co neradi slyší nejen v Quirinále, ale
též v Berlíně. Není pochyby, že katolíci obnoví svůj požadavek státní
suverenity papežovy, jakmile doba bude vhodnější.

Na wiirzburském katolickém .sjezdu mluvilo se také o Rakousku
a o Čechách. Měli tam hosta z Prahy. Hrabě Gallen, jinak
P. Augustinus z emauzského kláštera, předkládal a na srdce kladl shro-
mážděným práci a potřeby » Spolku sv. Bonifácia4:. Řeč jeho zněla značně
sebevědomě: konstatoval bankrot celého hnutí Pryč od Říma; od r. 1901
ubylo prý přestupů o celou třetinu (odkud tohle má, není nám jasno :
úřední statistika ministerstva kultu, jejíž číslice za rok 1906 jsme uvedli
jednou v předešlém ročníku, svědčí o stavu opačném!). Ztráta katolické
církve od počátku hnutí prý jest na 30.000 duší (úřední statistika čítá

153

pres 42.000). Se zvláštním zadostučiněním konstatoval Gallen sblížení
bývaldio vůdce los von romského s křesťanskými sociály.

Tento nepřítel, hnuti Pryč od Říma, jest tudíž učiněn neškodným, nebo
aspoň prohlášen za neškodného (neboť, jak patrno, užívají klerikálové
v cizině jako u nás doma stejné taktiky: před svými zlehčovat nepřítele,
ale přes to neupadaji v chybu svých protivníků, nýbrž pracují proti němu
přec a ze všech sil).

Za to však vyrůstá prý církvi katolické v Cechách nový odpůrce:
Volná Myšlenka, která organisuje boj proti církvi a agituje pro
bezkonfesijnost, jmenovitě mezi Čechy. (Sjezd wiirzburský byl konán
je.šté před kongresem Volné Myšlenky v Praze.) Proti tomuto nepříteli
pomůže prý jen zvýšené úsilí v duchovní správě a činnost apologetická.
Že musí pomáhat také denunciace, konfiskace, vůbec světské rámě, to se
asi nehodilo pro veřejnost sjezdovou a veřejnost cizí vůbec, neboť sjezd
letošní byl zase velice mírumilovný a neobyčejně snášeli v ý.
Výslovně bylo prohlášeno, že na kongresu se nemá ozvati ani jediné
urážlivé slovo proti názorům ^našich bratří u víře od nás oddělených*;
neboť »katolíci nikdy nebojují proti bloudícím, nýbrž vždy jenom proti
bludůmc.

Sjezd se přihlásil k papežskému S y 1 1 a b u, ve kterém vidí štít na
ochranu jedině pravé církevní konfese, prakonfese.

Na kongrese se súčastnil též katolický spolek učitelů, při
němž je zajímavá statistika jeho členstva: všech katolických učitelů v Ba-
vorsku je nad 10.000, z nich je členy katolického spolku pouze as 300;
ale za to má spolek 3000 čestných členů duchovních.

O školství jednalo se obšírně a důkladně, od imiversit až po
obecnou školu, všude má se uplatniti katolický duch, neboť ^katolický
názor světový jediný může dáti uspokojivou odpověď na nejvyšší a nej-
důležitější otázky lidstva*. Proto musí ^obecná škola býti vybudována
na katolickém názoru světovém . . . neboť jenom katolicimus určuje
pravý cíl národní školy.*

Také vnitřní práci věnoval kongres přirozeně svou pozornost,
doporučoval péči o mládež na vojně, o přistěhovalé dělnictvo ve velkých
městech, práci mezi vystěhovalci, zdůrazňoval důležitost hnutí zdrželi-
vosti, doporučil dámský spolek ku podpoře studentek, prohlásil se za
příznivce křesťanského umění ; zaujal stanovisko v boji proti veřejné ne-
mravnosti, měl na zřeteli sociální nedostatky a snahy po odpomoci.

Politické utrpení uherských Slováků je provázeno násil-
nostmi církevními. Nedávné krvavé události v Černové j sou svým
průběhem v živé paměti, hodí se také touto stránkou jedině do denního
tisku. Měsíční přehled musí zaujati jiné pozorovací stanovisko: ptáti se
po příčinách, hledati soustavu a sociologické zákony, po případě též
odpomoc. Důvody čistě politické vymykají se z rámce našich úvah, ale
církevně politický systém do něho spadá.

Se slovenské strany ozývají se oprávněné stesky na nespravedlivost
národnostní proti oběma hlavním církvím, katolické i evange-
lické. V obou jako v celé zemi jsou Slováci v menšině; správa církví'

154

je v rukou maďarské většiny. Maďaři všichni jsou národnostní šovinisté
a užívají vlivu, jejž má vláda na církve, k maďarisaci. Ochranou Slováku
byla a z části dosud jest jejich církevní autonomie. Ta ovšem
existuje jenom v církvi evangelické, ač byla v posledních
letech stále značně omezována. Katolická církev na základě svého
principu státního církevnictví jest tak těsně spojena se státem, že auto-
nomie nemá: dává si sloužit od státu, ale za to musí sama sloužit státu,
jako všude. Evangelické církve svým presbytemím zřízením, svou samo-
správou jednotlivých sborů, svým právem na vlastní církevní zákono-
dárství v distriktech a synodách, svým církevním školstvím dovedla víc
a úspěšněji čeliti pokusům o maďarisaci. I v distriktech následkem umělé
volební geometrie (jako u nás a zvi. na Moravě národnostně) mají Maďaři
skoro všude většinu, rovněž dovedou proraziti s volbou seniorů a biskupů
příznivých svým snahám, ale přece je tu aspoň možnost obrany. Nedávné
nové zákonodárství školské bylo hlavně namířeno proti školské autonomii
evangelických církví, z vědomé snahy ministra Apponyiho, vysloVfeného
klertkála, a ve smyslu i dle přání klerikální strany.

Slovákům by národně pomohla církevní autonomie, které
ovšem nelze dosíci jinak, než odlukou církve od státu. Na to
ovšem katolická maďarská většina nepřistoupí, toho nepřipustí, a evan-
gelická slovenská menšina je příliš slabá, aby si vymohla tak radikální
rozřešení, zvláště když není ani tak uvědomělá, čilá a pokroková, aby
dovedla domysliti důsledky svých principů až k takovému zásadnímu
konci. Prozíravější evangelíci slovenští sami přiznávají nehybnost, ne-
tečnost vlastní církve, málo života v lidu, málo initiativy a energie při
farářích. Pokrokovější slovenští evangelíci sami stýskají na přílišnou
konservativnost, ztrnulost své církve, na to, že předáci napodobí katolický
způsob autoritářství, nezměnitelnosti církve ve správě, v dogmatech,
v životě. A přece je slovenských evangelíků značný počet, na 600.000,
čtyrykrát tolik, co všech evangelických Čechů v Cechách a na Moravě
dohromady. Ti by mohli již něco znamenat a něco dokázat. Ale zname-
nají málo. Dle mého názoru chybí jim živější styk s myšlen-
kovými proudy evropskými, s theologickou prací, škodí jim
přílišná uzavřenost, konservativnost, nedostatek rozhledu — jako Slo-
vákům vůbec. I s Čechy se málo stýkají — ač ovšem od nás by se as
nenaučili mnoho znamenitého, s cizinou skoro naprosto nic.

Jest přirozeno, že otázka rozluky církve a státu sotva se vynoří
v Uhrách najednou a brzy; napřed musí as být řešena u nás, ač lecčíms
v církevní politice jsou Uhři před námi, na př. reformami v oboru man-
želského práva. Posud my Čechové nedovedeme pomoci Slovákům ani
národně, tím méně církevně. Bojím se, že rozruch způsobený černovskými
brutálnostmi biskupa Párvyho a jeho podřízených zanikne bez úspěchu,
bez ohlasu, a to proto, že nás na čemovských mučennících vábí jen zevní
národní mučennictví, kdežto vlastní příčinu všeho necháváme neroz-
rešenu.

Pokračovatelem Rozvoje a Bílého Praporu nebude, jak se zdálo.
Myslivcův >Nový Věk<, nýbrž ^Křesťanská Myšlenkac, kolem

155

níž prý je sdružena rada moderních katolických laiků. Zatím pracuje Nový
Věk v duchu bývalé modemy, věnujje mnoho pozornosti kulturnímu
životu, činí návrhy na reformu theologické fakulty, upozorňuje na ne-
známé poklady náboženské literatury našich myslitelů v minulosti. Práce
jeho bude ovšem méně snadná mezi intelligencí, která prohlédla upřímnost
bývalého > Nového Života*.

Biskupem v Budějovicích byl jmenován Msgr. Josef
Hůlka, dosavadní generální vikář, o němž nelze říci dosud nic, jako
o jeho předchůdci. Pověsti o »politické€ kandidatuře moravského poslance
P. dra Stojana byly ovšem bezpodstatné a předem nevěrohodné.

Když jsme posuzovali v papežské encyklice, Pascendi domi-
nici gregis, odstavec o zárukách pravé katolickostí, jaké mají poskytovati
semináře a theologické fakulty, vyslovili jsme nejistotu, jak
uskuteční církev papežovu vůli, aby modernisté byli odstraněni s učitel-
ských stolic při universitách, které jsou přec ústavy státními.

Z nejistoty jsme vyvedeni dvěma událostmi posledního mě-
síce v Německu, které dokazují, že církev nejen vážně míní svůj plán
s rekatholisováním fakult, nýbrž také jej dovede provést.

V Miinsteru na theologické fakultě působil profesor Renz
jako učitel dogmatiky. Některé jeho názory, na př. o stvoření světa,
o dědičném hříchu atd. přivedly jej na soud kurie, vynesly mu odsudek
haerese a zákaz studentům, aby neposlouchali jeho přednášek. To se stalo
začátkem zimního semestru 1906 — 7. Renz si vyžádal dovolenou a vláda
pruská se pokoušela urovnati záležitost, ale biskup miinsterský trval
na tom, aby Renz se vzdal profesury dogmatické a převzal stolici církev-
ního práva, jakožto méně nebezpečnou. Ministr vyučování však raději
přeložil Renze na universitu vratislavskou a v dorozumění s kardi-
nálem Koppem svěřil mu profesuru morálky, kde patrně, jako v církevním
právu, kacířství není tak na první pohled patrno a tak nebezpečno jako
v dogmatice.

Postup tento se zdá zcela přiměřeným a nezávadným. Ale v nestře-
žené chvíli vypustila Norddeutsche Allgemeinc Zeitung výrok„ který
afféru staví do jiného světla. Kardinál Kopp stavil nedávno 70. naroze-
niny. Zmíněný časopis v dlouhém gratulačním článku velebí jeho zásluhy,
jeho práci směřující ku pokoji a dokládá svou chvalořeč faktem: >povolal
profesora Renze z Miinsteru, kde se činily obtíže jeho učitelské činnosti,
na stolici dogmatiky do Vratislavěc.

Tedy kardinál Kopp povolal profesora ! Jde o profesuru na
státní universitě. Kdo má právo povolávati profesory ? Přece stát!
Ale sám poloůřední zmíněný list píše : kardinál povolal. Takový vliv
má církev katolická v Německu, a tak užívá své moci vůči vládě příliš
povolné. Netřeba podotýkati, že celý postup proti Renzovi již v Mun-
steru jest v příkrém odporu s universitními statuty, tak že i katolický
pozorovatel profesor Leo de Savigny soudí, že případ Renzův jest »se
stanoviska státu a německé university svrchovaně povážlivý.*

156

Druhý podobný případ odehrává se právě v Bonnu. Ukončen posud
není, ale bude jistě rozřešen asi podobným způsobem, při němž prote-
stantský stát se ukáže povolným nástrojem katolického ultramontanismu.

Z Říma bylo oznámeno úmrtí kardinála Steinhubera,
jezuity, který byl pokládán za vlastního původce encykliky proti moder-
nismu a vůbec za sloup intrasigeantního směru.

Anonymní spis italských modernistů proti encyklice
jest bezvýznamný.

Příspěvek ku poznání duše katolického modernismu,
a to authentický podává uveřejněná korrespondence mezi
vídeňským profesorem Commerera, kterému dal papež vy-
sloviti své díky za útok proti mrtvému již Schellovi, a mezi Schellem
samotným, a dále mezi Schellem a některými protestantskými spisovateli:
prof. Nippoldem z Jeny, hrabětem Hoensbroechem, bý\'alým
jezuitou a j.

Připomínáme fakta: Schell uveřejnil vědecký spis, který vzbudil ne-
libost kurie. Commer nyní vydal polemiku nezřízenou proti Schellovi
vůbec i proti jeho neodsouzeným spisům.

Týž Commer psal r. 1899 Schellovi: »Včera mně kdosi vy-
pravoval z novin, že proti různým tvým spisům byl vydán dekret. Xevím,
zdali je to pravda, ale velice bych toho litoval a vyslovil bych ti své nej-
srdečnější sympatie. Že se proti tobě pracuje, zaslechl jsem ovšem již
loni na své římské cestě. Ale upokojil jsem se, když jsem zvěděl, že
Dominikáni tě statečně hájili jak v Římě, tak i ve Lvově spolku, jejž ne-
přátelé chtěli proti tobě poštvati. Jest mi srdečně líto, že se tako-
výmto způsobem předbíhá vědeckému rozkladu, a že
tvé úmysly nejsou tak uznávány, jak by zásluho v aly.c

Tak psal Commer r. 1899, a r. 1907 si vysloužil ostruhy papežské
pochvaly odsudkem daleko prudčím a všeobecnějším, než byl odsudek
samé indexové kongregace! Jaké jsou to karaktery!

Schell se po rozsudku podrobil a závadná místa svých spisů od-
volal. Jakého rázu a jaké ceny bylo toto podrobení, vysvítá z dopisu
Schellova, poslaného 1900 prof. Nippoldovi v Jeně : >Váš konečný
obrat mi ukázal, že máte nesprávnou představu o mém tak řečeném
^podrobení*. Dne 15. února 1899 jsem je odmítl — písemně; teprve když
mi biskup a fakulta neklamně dokázali, že toto podrobení není nic
víc než uznání formální právoplatnosti nejvyšší
i n s t *a n c e, od které není odvolání, a že naprosto neobsahuje
zapření vědeckého přesvědčení nebo názoru, splnil
jsem, čeho se po mně žádalo, zvláště ježto by odpor byl vedl k odluce
od církve — a byl dopomohl k vítězství reakci. Abych nezavinil nejasnost,
vydal jsem veřejné prohlášení (31. března 1899), ač jsem věděl, že toho
strana ultracírkevní použije k nové štvanici. To se také stalo svrchovanou
měrou ve veškerém klerikálním tisku, zvláště když fanatismus nuncia
Lorenzelliho vydal program: důkladně odprotestantštiti německý katoli-

157

ci sinus. Me Rim mél dosti ; bez mé žádosti (chtěli mé k ní pohnouti, ale
marné) byly mi v květnu 1899 sděleny důvody, pro které indexová kon-
gregace se pozastavovala nad mými spisy . . . Neomylnost s tím nemá nic
společného . . . Vůbec vhne přece, že rozhodnutí vatikánské nemůže měniti
dějin, skutečností. Skutečnou míru neomylnosti dlužno odvozovati ze sku-
tečných dějin.«

Suma všeho: Schell byl vyzván, aby odvolal kacířství a podrobil se.
Odepřel. A tu biskup a fakulta spěchají dokázati mu, že takové podrobení
neznamená nic víc, než formální uznání nejvyšší instance; s věcí, s obsa-
hem, s vědeckým poznatkem prý to nemá nic společného. Bodejť by potom
Schell se nepodrobil ! Dodatečné pak scholasticky přesně spekuluje o míře
papežské neomylnosti a dospívá k výsledku (tak bychom řekli bez sofi-
stiky) : papež je neomylný, ale neni neomylný.

Než historie s Schellovým podrobením má ještě jednu fázi. Když
Kóllnische Volkszeitung a Allgemeine Zeitung uveřejnily zmíněné listinné
dokumenty, pospíšila si Corrispondenza Romana a otiskla protokoly, které
byly sepsány r. 1904 a 1905 se Schellem o jeho kollokviu s biskupem von
Schlor. Protokol uvádí sporné body, z nichž některé Schell vykládá ve
smyslu orthodoxním, jiné uznává za nesprávné. Na konci dává biskupovi
ujištění, že nejen zevně, ale z vnitřního přesvědčení se
drží nauk v rozhovoru za správné uznaných a v celku nauky církevní
a hájí ji. —

Je to tedy podrobení, či není? Je to pouhá forma, či vnitřní souhlas?
Je vinen Schell netipřímností, či byl k ní veden?

Není to skvělý dokument pro psychologii katolického modernismu
i oficielního katolictví? —

Věcně s tím málo souvisí, ale za to tím více pravdy obsahuje pokra-
čováni Schellova dopisu k Nippoldovi : >Jistě se mnou souhlasíte, že od-
straněni svobodomyslných živlů vždycky jest škodou pro věc. Já pak sou-
hlasím s Vámi, že pruská vláda a protestantské vlády vů-
bec nejvíce pracovaly do rukou klerikalismu. Celý kul-
turní boj se svou omezenou brutálností, která činila přehmaty do oboru
náboženského, a znemožňovala nejlepší příležitost k volnému rozmachu
v národním duchu německým katolíkům, pracoval pro kurii a pro ultra-
montanismus s jeho uctíváním autority a stádovou politikou. — Kdo pak
vždycky objeví nej římštější a nejméně samostatné, po případě nejméně
významné biskupy, ne-li stát? Kdo podporuje násilí seminární a konviktní,
jaké provozují pruští biskupové, ne-li pruský vládní partikularismus?
Militarism zde i tam !<

Tak Schell rozpoznává správně situaci, ale zapomíná, že stát jen k vůli
pokoji a za politickou pomoc vyhovuje přáním a duchu církve. Chyboval
v kulturním boji a chybuje teď zas.

6. listopadu 1907. -f-

Feuilleton.

Tragedie Mikuláše Lenaua.

» Mikoláš Lenau (vlastně" baron Nimbsch von Strehlenau), zajisté
jeden z nejušlechtilejších a největších básníků německých novočasných,
narodil se r. 1802 dne 13. srpna v Čatadě nedaleko Teraešváru, zemřel
(lne 22. srpna r. 1850 blízko Vídně v opatrovně šílenců v nejsmutnějším
stavu nevyhojitelné šílenosti a duchaprázdné otrlosti, kteroužto právě
celých dlouhých osm let byl sklíčen k nesmírné žalosti přátel a ctitelů
svých. Lenau zajisrt:é se proslavil původností a geniálností myšlenek ve-
lebných, všude se jevících v ušlechtilé a velkolepé formě, jejížto povahou
jest statná, důrazná síla a hbitá obratnost v řeči a v technice básnické,
kterážto nezná nijakých obtížností a překážek v určitém označení a v ná-
ležitém vyslovení všech myšlenek a citů, ježto mistrovský věštec svými
často nemnohými, ale jadrnými a jasnými slovy, dle svého plastického a
někdy téměř lapidárního slohu, vlastně vysloviti chtěl. Jeho nesmrtelná
díla: Faust, Savonarola, Albigensové, jakož i drobnější básně — mezi
nimiž obšírnější báseň »Jan Žižka, obrazy z války husitské* — jsou zřej-
mým důkazem toho, co jsme nyní tak krátce o velikém věštci pověděli.*

Tímto vysvědením doprovodil Jan Pravoslav Koubek svoji >Tryznu
za duši básníkovu*, kterou »Musa jeho vystrojila ze slovanské přímé
hostinnosti za šlechetnou duši germánského pěvce,* a připojil ji k cyklu
elegií »Hiroby básníků slovanských*.

Vidno z toho, jakým miláčkem byl Lenau generaci těch dob. Koubek
sám přeložil několik básní jeho a přeložil je mistrovsky, ale na původní
tvorbu toho zajímavého improvisátora Lenau neměl nejmenšího vlivu
(ostatně neznám vůbec básníka, jenž by byl měl na Koubka nějaký vliv),
za to ;tím víc podlehl mu přítel Koubkův V. Nebeský ve svých básních,
lenauovské tóny zvučí místy i v drsných počátcích Nerudových, zřetelný
jsou u Václava Šolce i Rudolfa Mayera, a teprv když vnitřní obraznost
básní ustoupila u nás zevnějšímu verbalismu, přenesenému k nám Vrch-
lickým a pěstovanému jím a jeho školou, zmizel se znalostí němčiny i vliv
Lenauův z naší literatury.

A pomníček jeho u nás postavil mu právě epigon Vrchlického Ant.
Klášterský knížkou překladů »Výbor básní*. Smutný pomníček. Klášter-
ský Lenaua >povrchličil*, usekal a ořezal mu totiž všecky jemné větvičky,
orval mu svěží lístky a květy a přesadil jej v podobě, jakou mají stromy
v Kstopadu, v naši půdu. A k tomu napsal předmluvu, již by byl mohl
Vrchlický napsat také — a tak byl Lenau u nás nadobro hotov.

169

Nebožtík Stankovský sice také přeložil v letech sedmdesátých Le-
nauova Fausta a po časopisech uveřejnil několik ukázek z překladu > Albi-
genských*, ale Stankovský měl více dobré vůle než talentu, překlady jeho
zůstaly ukázkou obdivu naší literatury k německému básníku a
nic víc.

A přece je Lenau podnes jedním z nejsympatičtějších zjevů německé
poesie. Málo co se změní na úsudku Koubkově shora citovaném. Snad jen
nějaký superlativ se seslabí, snad něco jinak formuluje. Snad se akcentují
víc jeho drobnější básně a v epických básních jeho budou se cenit vlastně
jen místa lyrická. Neboť Lenau byl lyrikem a ne lyrikem myšlenky, ale
citu. A citu slovanského. Slovanská krev básníkova projevuje se i v té
germánské formě a mluví k našemu srdci, třebas hovořila jazykem cizím.
Snad i proto byl našim otcům tak milý a drahý. Jeho cit není německou
sentimentalitou, ale slovanskou těžkomyslností. Příroda je zrcadlem jeho
neklidné mysli a rozervanému nitru. Hledá boha, aby se s ním mohl hádat
a vést jej na soud pro stvoření tolika bídy a bědy, pro dissonance všeho-
míra a hrůzy dějin a zapuzuje jej jen proto, aby ho zase mohl hledat.
Horuje pro svobodu, kterou vidí po způsobu ideálů své doby v odstranění
zevnějšího despotického tlaku. Je poctivý, přímý, rytířský, něžný, je dobrý
přítel a vytrvalý milenec.

Básnický obzor jeho není veliký. Ženu miluje, protože je krásná,
duchaplná, láskyhodná a největším pokladem života. Potom zná své ná-
lady, hloubá v dějinách, těká v přírodě a dost. Není ani průkopníkem,
ani věštcem. Ale ani bojovníkem. Neboť jest jen a jen lyrikem, člověkem
citu a ne myšlenky a horuj e-li pro svobodu — i to je výbuch citu. Na revo-
lucionářské snahy >Mladého Německa* dívá se s pohrdáním a přátelí se
se šosáckou školou švábských básníků, s nimiž nemá vlastně pranic spo-
lečného. A nemůže být ani jiný, protože má měkkou slovanskou duši,
nestálou ve všem, neklidnou všudy a věrnou jenom v jednom — v milování.

Studuje filosofii, práva, navštěvuje školu hospodářskou, vrhne se
potom na medicínu, sní o jmění, které vyzíská koupí farmy v Americe,
jede tam, je zklamán, vráití se se zpěvačkou Ungerovou, zasnoubí se s ní
a rozejde se s ní, každá jeho nová kniha přináší mu novou slávu, ale ne
klid. Mění byty ve Vydni a odjíždí z Vídně, aby se zas vrátil, konečně se
vypraví zase do Stuttgartu, v Badenu v hostinci seznámí se s dívkou
z Fankfurtu, s níž se za několik dní zasnoubí, vrátí se do Vídně a vypraví
se brzy na to na svatbu. Ve Stuttgarte raní jej mrtvice, potom začne
zuřit. Dali jej do sanatoria, za nějaký rok převezli do blázince v Dóblingu
u Vídně. Stav jeho horšil se a horšil, po třech letech dokonal tam konečně
v úplné tuposti. Smrt mu byla skutečným vysvobozením.

Malíř Aigner maloval jej v roce 1849. Příšerný obraz šílence ! Dlouhé
vlasy, hustý plnovous, ztracený kamsi pohled melancholických očí —
nemožno se podívat na něj, aby člověkae zabýval
filosofii a vydal, anonymně, (r. 1859) filosofický spis o dvou svazcích
»Das unbewusste Geistesleben und die góttliche Offenbarung«, mimo
některé menší. Byl v podstatě Kantovec a obracel se proti Schellin-
govi a Hegelovi. Vytvořil si theorii či hypothesu, dle níž podstatnými
podmínkami lidské přirozenosti jsou tělo, duše a duch. Duši pokládá
za princip osobní, ducha pak za princip božský, tvůrčí, ve všech věcech
působící a přítomný. Nazýval hypothesu svou »die Dreiteilung der
menschlichen Nátur* a byla základem jeho názoru na život a na svět.
Duch dle něho zjevuje, duše jest zjevována. Co duch vytvoří, to
v životě duševním přichází k vědomí. Proto jest vědomý život duševní
zároveň zjevením božským. Skutečnosti a božství zjeveného nepopírá
sice, ale nepojímá ho dogmaticky ; jeho účinky nepovažuje za zázraky
v obyčejném smysle, nýbrž za události docela přirozené; jenom věří
s Hamletem, že příroda v sobě chová více a vyšší síly, nežli se naší
školské moudrosti zdá. Carmen Sylva v díle otce svého ráda čítala
a sdělila s ním, jakým dojmem na ni působí. Mimo to byl kníže
Hermann dovedným malířem, měl cit a smysl pro umění, shromaž-
ďoval kolem sebe kruh umělcův a učenců; o vychování dítek sám
horlivě pečoval — pochopíme, že jeho vliv na Carmen Sylvu mohl
býti značný. Matka pak její, princezna Marie nassavská, vyznačo-
vala se jemností, dobrotou srdce, trpělivostí v protivenstvích a láskou
k chudým a strádajícím — rysy, s nimiž se setkáváme také v povaze
Carmen Sylvy.

Dodávám zde hned další data biografická, arci nejnutnější. Car-
men Sylva vykonala několik cest; velkokněžnu Helenu ruskou pro-
vázela do Svýcar, pobyla v Petrohradě, Moskvě, Itálii. Otec její
zemřel dne 5. března 1864, několik let před ním zesnul její bratr
Otto, který od narození byl stižen zlým neduhem, jímž po marné
operaci dlouho a velice byl trpěl. Dne 12. října 1869 zasnoubila se
s knížetem Karlem rumunským, druhorozeným synem knížete Anto-
nína Hohenzollernského (narozeným dne 20. dubna 1839). Kníže
Karel chtěl se věnovati cele dráze vojenské, vstoupil do služeb pru-
ských a prodělal válku německo-dánskou. Ale roku 1866, teprv
dvacetsedm let jsa stár, byl jednomyslnou vůlí národa povolán na
knížecí ti-ůn rumunský. Se svolením krále pruského a Napoleona HL,
který tenkráte v zemích dunajských měl velký vliv, stal se panujícím

168

knížetem rumunským. Dne 15. listopadu 1869 slaven byl sňatek. Dne
24. března 1881 bylo Rumunsko prohlášeno královstvím.

Významné mezi těmito daty ^ jest, že Carmen Sylva vyrostla
v rodě a za okolností, které jejímu vývoji duševnímu mohly dáti
směr k umění a poesii.

K tomu všimněme si některých jejích výroků, jimiž takřka
sama sobě hledí vyložiti svůj sklon k literární činnosti. »Přijde-li
mně myšlenka,« praví jednou, »tu nechci, ale musím ji vyjádřiti
písní ; pak teprve jsem uix>kojena.«

Jindy: »Jak často jsem odpuzovala svůj talent básnický a nebi
nemohla prominouti, že mne jím obtížil, a nyní vím, že jest mým
největším štěstím, mou celou záchranou, a že také jiným dovede při-
spět i k radosti.*

»Mou nejvyšší myšlenkou jest psáti tak, aby každý myslil, že
to napsal sám. Nechci býti ničím jiným než osvobozujícím jazykem,
který v přístupné formě a své tvrdosti sproštěn smí říci pravdu
a tím také jiným s ňader břímě snímá. Dokazovati, že pravdivé jest
krásné, krásné viděti a zpodobovati — jaké to štěstí !«

»Jak často jsem se vzpírala po týdny i měsíce něco napsati!
Avšak nedá mi, až je to napsáno. Pak na to navždy zapomenu, tak
zapomenu, že mnohdy některé ze starých věcí ani nepoznávám. «

Mimo to básnířka vyznává, že své vlastní věci uveřejniti nebylo
by jí přišlo na mysl, kdyby nebyly putovaly v nespočetných ruko-
pisech z ruky do ruky. Tu si konečně myslila, že. jsou-li hodný práce
tak nudné, konečně také zasluhují, aby byly vytištěny. Venku ve
světě jest jí prý hana a chvála tak lhostejná, jako by se týkala někoho
jiného než jí. Ale když věci své sama předčítá, těší ji, působí-li
dojmem takovým, jakým si přála. To jest jí bezpečným měřítkem
pro jejich pravdivost a jasnost. Působilo by jí radost, kdyby její
písně byly zpívány, aniž by se vědělo, od koho jsou.^

\''ýroky ty svědčí především o jednom : Carmen Sylva nestala
se básnířkou z pouhé koketerie a ješitnosti, nýbrž proto, že sama
v sobě domnívala se cítiti, co by měla sděliti, že to v ní samé nutkalo
k vyjádření a toužilo po výraze. Nestala se básnířkou také pro chválu

^ Srv. Natálie v. Stackelbcrg: Aus Carmen Sylva's Lcbcn
l'íOO. .Maximilian Schmitz: Carmen Sylva und ihre Werke. 1889. —
U nás Literární listy 1888 Cstr. 345 nn, 361 nn) přinesly kusý a neob-
sažný článek Královna spisovatelka, jejž dle F. Bulila kov a přeložil
P. Papáček.

2 Srv. Stackelberjiy str. 232 nn.

169

světa, který by ji zahrnoval lacinými chvalozpěvy, ale činila tak pro
potřebu vlastního nitra. To je bez odporu rys sympathický a nutno jej
při ženě jejího stavu a povolání vytknouti s důrazem větším, než
jinde. Jiná jest ovšem otázka, zdali apokud se jí podařilo
zpodobniti krásu, kterou staví na roven pravdě, a v čem nalezla ono
'štěstí své, kterým chce oblažiti také jiné.

Tím staneme u otázky: jaký jest základní rys její poesie?
Co ji vyznačuje nejvíce?

První samostatná kniha, kterou Carmen Sylva podala veřej-
nosti, jest kniha básní S tu r me (1881). Předeslala jí několik veršů
úvodních, v nichž praví: »Vám, jež odvahu a sílu máte k utrpení,
vy duše, které v ohni plály, vám, jež plameny vášně jenom posvěcují,
upevňují a sílí; jež v bouři máte dosti odvahy, abyste hlavu nesly
svobodně vzhůru; jež vážným letem myšlenek vládnete nad žitím
potlačujícím; vám, které jako dýchající paprsek sluneční jen jas
a teplo rozsíláte a zemi studené a chladné něžně radost darujete
a líbeznost; jež s usmívavými rty již hory břemen nesly jste, jež
bez polnic a opojení i bez odměny již boje vítězné jste bojovaly: tam,
kde vavřín nekvete ni sláva nehlaholí, kde jen tajné slzy tají —
neviděnému hrdinství — já tuto knížku posvěcuji paní m.«

Těmito pathetickými sk)vy jako by skutečně se ozval základní
tón poesie Carmen S^vy. Neboť lze skutečně říci, že velkou větši-
nou, ba skorém veškeru její poesii vyplňuje ž e n a. Básnířka žena
obrací se především k ženě zas. Není to však jakási parafráse slov
Schillerových, který hymnicky volá po úctě k ženě, jež růže kolem žití
ovíjí, ale jiná věc ženu poesie Carmen Sylvy vyznačuje: utrpení
a láska mateřská. Z toho zdroje nejvíce poesie její čerpá.

Hned roku následujícího (1882) vydala knihu novou: Lei-
dens Erdengang. Jest to kruh pohádek, avšak za jejich alle-
gorií skrývá se vážné přiznání básnířčino. Líčí se v nich putování
Utrpení životem, naznačuje se, že utrpení jest domovem všude, ve
všem životě, a poslední z nich, Ein Leben, vypravuje asi takto:
Chtěla básnířka najíti pravdu. Tu ji Utrpení vzalo za ruku a pra-
vilo, že ji k pravdě dovede. I vedlo ji do velké a vzdušné síně, v níž
zaznívala podivuhodná hudba, v níž bylo plno obrazů a soch, a pra-
vilo : »Zde sídlí umění; můžeš si jedno z nich vyvoliti?* Sla za h u d-
bou »jako za zbožňovanou milenkou* a prosila ji, aby ji dovedla
k pravdě. Hudba však kráčela stále příliš rychle nebo vznášela se ve
výši nad ní. Písně zněly v jejím hrdle slabě a mdle, »místo aby hučely
a stkaly*. I uprchlá ve své úzkosti do lesa a utišila se. Tu se Utrpení

170

objevilo na novo a vedlo ji k vědě. Avšak studiu dařilo se pomalu,
fteboť její myšlenky vždy šly cestou vlastní. Brzy prý oheň jasně pra-
skal a vypravoval jí pohádky ; brzy vyla bouře divoce kolem starého
domu, že myslila, že ji strhne s sebou a písmeny splývaly jí před očima.
Chtěla zkrotiti tuto nešťastnou fantasii, která ji na cestě k pravdě
zdržovala ; byla však silnější než ona. Často jí vtiskla tužku do ruky,
a pak psala malé, špatné verše, jež skrývala i před knihami a před
vzduchem v pokoji. Co chvíli oči její umdlévaly, příliš mrtvou a prachu
plnou zdála se ji věda. Avšak znovu objevilo se Utrpení, i vedlo ji
k smrtelnému lůžku otce a bratra — a tu plným proudem
v srdce její vtáhla láska a uvolnila se zpěvem. A dále vedlo
ji Utrpení do sňatku, poskytlo ji bohatého pole pro požehnanou
práci a obdařilo ji štěstím mateřským. V přebytku svého štěstí opět
chopila se tužky, aby je vylíčila a zvěčnila. Avšak neúprosné Utrpení
přišlo zas, zářivá očka děcka se zavřela a stanula nad jeho rakví.
Opět jí Utrpení vtisklo tužku do ruky a to ubohou potěšilo. »Vždy
rychleji létala, stále bohatě ji proudily se myšlenky a já jsem psala
a nevěděla jsem, že jsem vykonávala umění, když jsem po tolik let
s tak těžkým srdcem byla se zříkala toho, býti umělcem.*

Touto allegorií, velmi průzračnou a ne právě duchaplnou, do-
plňuje se jednak, co pověděno svrchu o provenienci její básnířské
činnosti na základě vlastních výrokův, jednak básnířka sama přímo
ukazuje k zdroji, z něhož poesie její se prýští: tu jest to utrpení
a láska mateřská, jež jsme vytkli jakožto základní její rys. Zádně
umění a žádná věda nebyly by s to, aby ji přiměly k básnickému pro-
jevu, až teprve chvíle, kdy stanula před úmrtním ložem otce a bratra
a kdy zatlačila očka svému dítěti; vše ostatní byly pokusy, které
buď sama odpuzovala anebo neměly trvání. Však to vyniká z poesie
její samo sebou, i bez přímých výroků a poukazů. Ten základní motiv
ozývá se v jejích básních přečasto, ba lze říci neustále. Opět a opět
se k němu vrací. Zdá se nám, že až příliš často; tím neustálým ste-
skem jsme málem přemoženi, unaveni. Nejvíce dojmů těch jest
uloženo ve sbírce básní (z roku 1885. 2. vyd.) : Meine Ruh.
M u 1 1 e r u n d K i n d. Carmen Sylva se vynasnažila vložiti v ty
sloky všechen svůj cit, radost a bolest mateřské lásky, jíž smrt vyrve
jediné její štěstí. Tolik lásky mu věnovala! Není snad momentu
z dětského života, který by jí ušel, raduje se z každičké maličkosti,
sleduje každý jeho dech a chvílím radostným snaží se dodati také
lehkého, hravého výrazu, při němž se jí podaří — abych aspoň jeden

171

doklad uvedl — aspoň tolik rozmamosti, jako mluví ze sonetu »Um-
sonst* :

leh falte meinem Kind die kleinen Hánde

auf meinem Schoss, um ihm das Gut zu zeigen,

das fflr sein ganzes Leben bleibt sein eigen,

durch alle Pein hiedurch, bis an das Ende,

dass es sich frUh zu dieser QuUe wende,

wenn seiner Mutter Lippen marmorn schweigen,

und er in seines Herzens bangem Neigen

die sucht, die ihn versteht und sie nicht fónde.

leh woUt ihn lehren »Liebcr Gott* zu sagen,
doch schelmisch lachte dann mein kleines BUbchen
und sagte: >Mutter!« ohne jedeš Zagen,

als war's ganz recht, und zeigte seine Grtlbchen,
nur » Mutter « rief es auf mein vieles Fragen —
Verzeih* uns Gott! Du warst ja doch im StUbchen!

Ovšem vracej í-li se sloky podobného rázu, jak podotčeno, až
příliš často, snadno by se v tom mohlo spatřovati pouhé citlivůst-
kářství a voláni po konvenční soustrasti ; zejména když výraz bolesti
příliš zřídka povznáší se nad formu pouhé konvence a nebývá při-
měřen velikosti bolu samého. Nicméně nutno si uvědomiti, že jsou
ty city opravdové, prožité a že o jejich poetických výlevech zpočátku
neměl zvěděti nikdo, že byly jen básnířce útěchou a oddechem.

(Dokonč.)

Krise v Americe.

Píše Richard Morawetz.

Hospodářský život naší doby jest věru nadmíru zajímavý; téměř
každodenně přináší nám něco nového. Bud zjevy vůbec, aneb
aspoň jevící se v míře neznámé, jindy zas choroby, jichž prvky ovšem
již v národohospodářské abecedě obsaženy jsou, leč v té komplikaci
1 nejstarší znalce do trapné situace přivádějí. Situace tím trapnější,
čím kritičtější choroba jest, neboť ještě nenalezen lék k odstranění
zla stávajícího; přes noc dostavují se choroby nové a zasahují údy
posud zdravé.

Stojíme na konci veliké konjunktury. Ne snad čistě místní, ale
světové a s povděkem kvitujeme, že i rakouský průmysl, posud jako
popelka vždy do kouta odstrčený, tuto situaci cítil. Co stkvělých let
prodělávalo jindy Německo a jiné státy průmyslové, zatím co se
u nás situace ve světle příznivém nejevila !

Prosperita začala v Americe a v Anglii, pokračovala krok za
krokem od západu k východu, až konečně přes Německo i 1^ nám
svou cestu našla. Byli jsme posledními v dlouhé řadě, naučili jsme
se však skromnosti a jsme rádi, že vůbec na nás došlo.

Náhlý rozmach hospodářský v celém světě byl v pravdě tak bá-
ječný, že se prostě všude jeviti m u s i 1. Mnohý průmysl prožil právě
doby, jakých vůbec sotva kdy bylo; výjimky jsou tu velice řídké.
Ale též celý vzestup k vrcholu konjunktury dál se tempem téměř
horečným, ba nevídaným; zkrátka unikum v dějinách národohospo-
dářských.

Ani nejodvážnější optimista nemohl za takových okolností oče-
kávat, že se podobné poměry udrží a je-li již zákon o vlnité cestě
hospodářství ustálen, musil tenkrát při pouhém nahlédnutí do mrtvých
cifer statistických vždy znova na sebe upozorňovat.

Bylo zcela samozřejmo, že po mohutném tom vzestupu zas
jednou cesta dolů nastoupena býti musí; bylo jen otázkou, kdy
a jakým tempem pochod zpět nastane. Prorokovati něco v tomto

17:i

ohledu bylo nemožno. Právě změna celých poměrů, ohromné posuny
ve výrobě i spotřebě nedaly se odhadnout. Jisto jen bylo, že průmyslu
(hlavně některých odvětví) téměř denně přibývalo, že ceny mnohých
surovin takřka každou hodinu nového a nového zvýšení doznávaly.
Tu ale přestávaly doby normální. Stará jest zkušenost obchodního
světa, že stoupající konjunkturou optimistů stále přibývá, že tudíž
následky krise, neb reakce na trzích spekulačních, tím více obětí si
vyžadují, čím delší prosperita předcházela. Mohli jsme to i u nás
v Rakousku pozorovati. Nic nevadil fakt na bíledni ležící, že ohromná
spotřeba výrobků průmyslových, poslední válkou zaviněná, jen do-
časnou poptávku nadnormální přivoditi mohla. Okamžitá nouze
o zboží vedla k velikým nákupům spekulativním tak, že mnoho, pře-
mnoho kupováno bylo, aniž by kupec též další odbyt zajištěný měl.

Za takových předpokladů nelze se nijak diviti, že minulá doba
hospodářského rozpětí z mnoha stran jistými obavami provázena
byla. Obava, že by po nevídaném vzestupu též katastrofální
krise nastati mohla, měla zajisté své oprávnění, ač naděje, že
uklidnění znenáhla nastane, rovněž stávala.

Jest zajímavo, že stejně jak první jarní vánek, lepší počasí ho-
spodářské zvěstující, od západu k nám zavál, i předzvěsti blížící se
bouře z Nového Světa k nám docházely. Amerika byla vždy zemí
velkospekulace a neobmezeného podnikání a zachovala si též v tomto
případě prioritu. Podniků průmyslových přibývalo, stavěny dráhy,
produkce byla na všech stranách dle možnosti ještě zvýšena. Zatím
co takto na jedné straně nejfantastičtější plány stále množících se
optimistů uskutečněny býti měly, vrhlo se na straně druhé vše na
bursu, by zde spekulací hlavními surovinami a průmyslovými pa-
píry rovněž veliké zisky zabezpečeny byly.

První velká reakce dostavila se na trzích New-Yorkských na jaře
t. r. a veliká tehdejší panika byla výstražným znamením i nezvrat-,
ným důkazem panujícího nedostatku peněz. Tehdy bylo již jasno, že
trh peněžní nastalé poptávce po zlatě vyhověti nemůže; hlavní pa-
píry burs amerických byly za několik dnů silně znehodnoceny, neboť
zástupy malého spekulujícího lidu házely vše na trh, by buď zachrá-
nily, co se zachrániti dá, neb proto, že spekulovaly na dluh a při
tísni peněžní žádného dalšího úvěru dosíci nemohly.

Veliké t3rto otřesy nezůstaly bez vlivu i na Evropu (hlavně Ně-
mecko) ; nastalo však konečně uklidnění. Nedostatek peněz nebyl
ovšem nijak zažehnán, vysoké sazby bankovní udržovaly se přes
celé léto.

174

Upozornil jsem již, že pozornost celého světa v té chvíli k Ame-
rice obrácena byla, i nemohl tu zůstati nepovšimnut boj, jenž v té
chvíli z motivů politických ve Spojených Státech začal.

Zákonodárná perioda schyluje se tam ku konci a již za několik
týdnů začne ohromný ten boj — vždy po čtyřech letech se opaku-
jící — kdy má býti rozhodnuto o dalším režimu. Kdo jen trochu
poměry zná, ví, že Roosevelt ohromným táborem přívrženců dispo-
nuje, ovšem že jsou to z valné části přívrženci čistě osobní, ne tak
političtí.

Roosevelt nerozhodl se však posud ucházeti se opětně o místo
presidentské, ačkoliv nijak vyloučeno není, že opětně kandidovati
bude, kdyby kandidatura jiná z důvodů osobních stranu v nebezpečí
přiváděla. Nechť tomu již jest jakkoliv, dosavadní president má
přirozeně zájem udržeti svou stranu při vesle, a sám sobě i nadále
popularitu.

Když pak viděl, že hnutí proti trustům stále širší půdy nabývá,
musila v něm přec býti vzbuzena obava, že se ani při ohromných
volebních fondech, právě trustovými společnostmi financovaných,
velká bitva roku 1908 vyhráti nedá.

Dosti nerad přikročil k rozhodným krokům proti někdejším jeho
spojencům, ale jak již řečeno, nebylo jiného východiska.

Nebylo snad třeba zvláštních kroků, mimořádných zákcmů neb
pod. ; stačilo prostě prováděti zákony stávající. Každé dítě vědělo,
že trusty zákonů nedbají. A tak se stalo, že jednoho dne Standard
Oil Company — jeden z nejmohutnějších útvarů trustových — od-
souzena byla. Pokuta obnášela sumičku as třiceti milionů dolarů. —

Od rozsudku až ke skutečnému zaplacení zbývala ještě dlouhá
cesta, svět však ani netušil, do jakých nebezpečných vod Roosevelt
zaplul, chtěje porazit — Rockfellera.

(Jdsouzení tohoto finančního vládce světa znamenalo počátek
éry protitrustové, tudíž změnu celých hospodářských poměrů ve Spo-
jených Státech. Situace, beztak již na ostří nože kolísající, stala se
pak kritickou. — Bursa jest tlakoměrem změny počasí na dlouhou
dobu předem zvěstujícím; v kursech cenných papírů nalézají pří-
znivé i nepříznivé okolnosti předem již výrazu. Bezohledný postup
proti trustům znamená zmaření mnohých jejich výhod a zcela jiné
vyhlídky do budoucnosti. Začíná nový poprask bursovní.

Znehodnocení nezasáhlo však tenkrát pouze trh akciový. Fanta-
stické řádění spekulace neobmezilo se jen na cenné papíry, nýbrž
rozšířilo se i na trh zbožím. Hlavně kovy, a mezi nimi v prvé řadě

175

méd, byly favorisovány. Z motivů čistě spekulačnich byly ohromné
zásoby mědi v skladištích zadrženy, ceny stoupaly každotýdně.

I zde byl obrat patrný. Stačil pr\ní velký úpadek, vytrhnutí
jediného kamene z vysoké budovy, a vše se sřítilo v ssutiny. Celá
rada úpadků přivodila v krátké době klesnutí cen o polovinu.

Klika Rockfellerova dosáhla však největšího úspěchu, když se
jí podařilo vzbuditi nedůvěru lidu k ústavům peněžním a když banky
nevydržely nárazy runu. Nervosita mezi nejširšími kruhy vkladatelů
rostla každým dnem, rtmů přibývalo stejně jako insolvencí ústavů,
o jichž jistotě nikdo posud nepochyboval.

Nemůžeme se tomu divit, když vkladatelé vůbec již uvažovati
přestali, když každý hotové své peníze doma uschovati chtěl, třeba
při tom nějaké procento v úrocích oželeti musil, za vědomí, že si svůj
vklad zajistí.

Horší tvářnosti nemohl věru hrozný ten obrat ani nabýt. Jistá
mira pessimismu jest vždy průvodem sestupné konjunktury, stejně
jako optimism v případě opačném. Zde nastala však zmizelou dů-
věrou v ústavy bankovní téměř přes noc nová krise peněžní; hlavní
cirkulační prostředek — zlato — zmizel v ohronmém množství
z oběhu, nastává velký boj mezi Starým a Novým Světem. »Boj
o zlato !« Cedulové banky evropské chvatně zvyšují úrokovou míru,
by zabránily vývozu žlutého kovu. Rakousko-uherská banka zvyšuje
na 6, Německá říšská banka na 7^4, Anglická banka na 7 procent
a případné další zvyšování není vyloučeno.

Americká vláda vidí zoufalý ten odpor a sahá konečně k novému
prostředku záchrannému, k vydání dlužních úpisů, krok, jenž pro
tu chvíli neminul se úspěchem.

Zdali však vrchol kalamity tím překročen, též nelze předvídati —
myslím, že každé chvíle nových překvapení dočkati se můžeme.

Každopádně vystupuje důležitá otázka do popředí, jaké následky
nevídané tyto zjevy u nás přivodí?

Podotknul jsem již, že se i naše cedulová banka proti vývozu
zlata zabezpečiti musila, že i u nás úroková míra na 6% stoupla.

Povážíme-li, že prosperita průmyslu více méně klesá, že právě
nové závody — částečně s dosti značným úvěrem pracující — teprve
pracovati počínají, a tudíž jen paběrky velké konjunktury najdou.
přivádějí drahé peníze situaci hodně nepříjemnou. Výše úroků patří
stejně k předpokladům při zakládání průmyslu směrodatným, jako
cena surovin, neb hotového tovaru. Má-li někdo nyní ze svých dluhů

176

7% pojednou platit, jest to zajisté okolnost, s kterou dříve (za dob
normálních) nepočítal.

Z hrozné té krise americké můžeme však též pro všecky časy
cenné poučení čerpat. Velké podniky (a zajisté též mnoho malých,
o kterých se ani nedovíme) padly následkem vylíčeného nedostatku
peněz, který banky donutil, by veškerý úvěr náhle vypověděly. Jest
pravda, naše peněžnictví jest uspořádanější, leč z jiných důvodů
mohou podobné poměry i v Evropě jednou nastat, což by u nás
zkázu četných podniků znamenalo.

A to proto, že bankovní úvěr z valné většiny žádného pevného
podkladu nemá, chci tím říci, že se zde po většině pracuje s úvěrem
každodenně vypověditelným. Potřebovati úvěr není zajisté nic zlého,
vždyť jest mnoho podniků, v kterých aktiva požadovaný úvěr i něko-
likanásobně převyšují. Kdyby jim však zápůjčka náhle byla ode-
přena, nemohou se pohybovat.

Neměli bychom v takové chvíli, kdy za oceánem největší spo-
lečnosti pro nastalou katastrofu insolvence prohlásiti musí, pře-
mýšlet, jak bychom se podobným možnostem vyhnuli? I v jiných
státech nesou těžce vysokou dnešní míru úrokovou, avšak velice roz-
šířeným úvěrem hypotekárním na určitou řadu let zajiště-
ným a nevypověditelným má tam průmysl mnoho peněz
za poměrně nízký úrok na dlouhou řadu let naprosto zajištěno.

Jakási ostýchavost proti tomuto druhu úvěru — v kruzicli prů-
myslových u nás se jevící — jest naprosto nemístná. Zavedení zvlášt-
ního oddělení pro úvěr hypoteční u Živnostenské banky pro Cechy
a Moravu můžeme z toho důvodu jen vřele vítat a doufat, že se bance
podaří interessované kruhy o významu tohoto úvěru přesvědčiti.
Nastala by tím jistá stabilita, jejíž význam právě i)od dojmem udá-
lostí výše naznačených ani dost oceniti nelze. I při nejlepším úmyslu
bank mohlo by se totiž státi, že by se strany vkladatelů veliké částky
náhle vypovězeny byly, tak že by obpiezování úvěru právě v tak
těžkých dobách nutně nastati m u s i 1 o.

Ověrem hypotečním jest však též vkladatel na jistou řadu
let vázán, i nemůže pak nastati tak hromadné ukrýváni peněžních
prostředků v domácích pokladnách.

Kdyby však banka vedena byla úmyslem, jisté podniky vůbec
svému vlivu podříditi, bylo by to právě za doby krise peněžní nad-
míru usnadněno. Stačí jen vypověděti úvěr a změna firmy v akciovou
sijolečnost stává se nevyhnutelným krokem.

177

JDnes, kdy se (právem!) na průmysl se stanoviska národnostního
často pohlíží, jest prostě příkazem opatrnosti, vyhnouti se eventualitě,
kterou by i kapitál cizí náhle dominující situace dobýti mohl.

Ostatně nemůžeme ustati mluviti o peněžních našich ústavech,
aniž bychom si též jedné příznivé okolnosti nepovšimli. Při velikých
posunech v hodnotě bursovních papírů měli jsme příležitost pozoro-
vati, jak jinde široké masy malých vkladatelů na burse spekulují.
Stává se tak přirozeně následkem usilovné činnosti bank v tomto
směru.

S povděkem lze pozorovati, že naše banky v takové činnosti své
zisky nehledají, že nesvádějí malého člověka na kluzký terráin
sptkulsLČni.

Náš vývoz do Ameriky jest v tom okamžiku úplně podvázán.
Jak se věci dále v tom směru vyvinou, dnes nijak předvídati nelže.
Záleží na tom, budou-li nastalé nesnáze mít delší trvání. V tom pří-
padě byl by ovšem v prvé řadě průmysl textilní vážně ohrožen. Hlavně
průmysl Inářský vyváží jecjnak značné množství tkaní v jpKmo do
Spojených Států, exportuje ale též přediva do Německa a Anglie,
kteréžto státy rovněž do Ameriky vyvážejí. Průmysl železářský jest
posud u nás výborně zaměstnán, nelze si však ani představiti, že by
vysoký úrok bankovní a celkem klesající konjunkturu záhy nepocítil.
Nejen že nové investice v malém počtu prováděny budou, i velko-
městský ruch stavební bude takovým zdražením peněz nadobro pod-
vázán.

Však jiný, nadmíru vážný následek obratu amerického bude na
nás doléhat. Ze všech stran docházejí zprávy: vystěhovalci houfně
se vracejí do svého domova. Amerika, země neobmezených plánů
průmyslových, ohromné proudy vy stěhováků každoročně pohlcující,
kde prý o příležitost k práci pro schopné síly dělnické vůbec nikdy
nouze není, ta Amerika nemá více zaměstnání pro nepřehledné davy
lidí a nutí je takto k návratu do jejich vlasti.

Rakousko i Uhry byly vždy vděčným polem pro americké spro-
stredkovatele práce. Do roku 1903 bylo mezi vystěhovalci ve Spo-
jených Státech 90-56% Evropanů a 6-46% příslušníků této říše.
Roku 1904 napočítáno mezi cizinci ve Spojených Státech 95% Evro-
panů, mezi nimi 275.907 v Rakousku, 145.714 v Uhrách naro-
zených.* Za rok 1905 vystěhovalo se 285.000, za rok 1906 pak 296.000
rakousko-uherských příslušníků do Spojených Států.

* Dle jiných pramenů statistických jest počet vystčhovalců ješté mnohem
vyšší. Četné rozdíly jsou nepřesnosti při zjišťování přislušnictví vystčhovalců
vysvětlitelný.

SAŠU DOBA. R. XV. 1907, £. 3. 20. prosince. 12

178

Kde jaká správa živnostenských inspektorátů, obchodních
komor neb průmyslových korporaci během posledních let u nás pu-
blikována byla, všude pronášeny stesky na nedostatek dělných sil:
dnes, na prahu dob plných obav a nejistoty, vracejí se vystěhovalci
zpět I Z průmyslové části Předlitavska bylo ovšem jen málo vystěho-
valců, celý ten značný počet soustřeďuje se hlavně na Halič a Uhry.

Nyní, po dosti špatné žni a při sestupné konjunktuře, bylo by
as těžko velikému tomu počtu příslušníků rakousko-uherských ade
výdělek zabezpečiti. Posud nehrozí ovšem trhu pracovnímu ještě
nebezpečí, mnoho nových podniků není ještě ani v běhu, takže po-
ptávka po dělných silách v blízké době asi neklesne.

Kdyby však nezaměstnanost v Americe takových rozměrů na-
byla, že by propouštěni dělnicťva dále pokračovalo, přispěl by zajisté
trvalý odliv vvstěhovalců do Evropy k přiostřeni krise v průmyslo-
vých státech Starého Světa. V té chvíli bude ovšem na našich ůra-
dech,by o vhodné rozvedení zpátečního proudu vystéhovaleckéhodbali.
Jest si toho proto práti, by jednotlivé kraje přebytkem sil pracovních
zaplavován}-^ nebyly, by tedy nebyl deroutován trh pracovní, nýbrž
aby vhodným umístěním schopných sil dělnických těmto i budoucně
pobyt v jejich vlasti umožněn byl.

Jest z toho patmo, jak poměrně úzce naše zájmy se zájmy ve-
škerého hospodářského života amerického spiaty jsou, nechť již pro-
hlížíme na věc se stanoviska hospodářského, neb sociálního.

Celý další vývin závisí v prvé řadě na důvěře širokých vrstev
vkladatelů amerických. Jakmile tam opětné uklidnění nastane,
a vklady bankám svěřovány budou, přestane aspoň do jisté míry ne-
vídané napjetí na trzích peněžních. Tím ovšem nemá býti řečeno, že
zlevnění peněz, t. j. snížení úroků, konec krise znamenati bude. Nutno
vyčkati několik měsíců, až bezpočetné, čistě spekulační zakázky vy-
řízeny budou a zboží cestu ku konsumentům najde, zdali i pak spo-
třeba \ýrobě odpovídati bude.

Doufejme, že hrozná vlna krise přes širý oceán v plné síle na
nás pak nedolehne.

Stopy posledních událostí budou každopádně i v Evropě dlouho
ještě patrný a v těžkých dobách uvidíme též, v jaké míře Uhry vy-
rovnání s námi potřebovaly.

V Opici, dne 23. listopadu 1907.

o pojišťovací matematice.

Dr. E. Schónbaum.
(Dokonč.)

Podnormální jsou společnostem též některá nebezpečná povolání,
která zaradují proto mezi extrarisika, a připustí-li již poji-
štěni, žádají zvýšené prémie. Jako podnormální životy se uvažuji
ženy, ač celkem bez důvodů ; také ty musí platiti u mnohých společnosti
prémie zvýšené o 2>4 — 5%. Konečně též osoby, povinné vojenskou
službou, byly dlouho počítány za extrarisika. Obrat způsobila zde
banka »Gotha«. Většina společností bére beze všeho válečné risiko
na sebe, při čemž jest několik systémů v užívání. ťJplně zbytečné jsou
lK)kusy, hledět »válečné risiko« postaviti na statistické základy —
statistikou válek a padlých.

Jest jeden druh (pojišťováni životního, kde není lékařské pro-
hlídky — pojišťování lidové, neobyčejně rozšířené v Anglii, značně
se rozmáhající v poslední době v Německu i u nás. Příčinou, proč
zde upuštěno od lékařské prohlídky, není ovšem humanita nebo soci-
ální ohledy, nýbrž lékařská prohlídka je příliš drahá v poměru k pla-
ceným prémiím, které se tu platí týdně nebo měsíčně, a k pojištěným
obnosům (2000 K je obyčejně horní mez). O rozšíření lidového pí)-
jištění svědčí výmluvně faktum, že u soukromých ústavů v Anglii
bylo r. 1902 21 millionů polic lidového pojištění. Za tímto číslem
kulháme silně; ovšem je u nás z části provedeno pojištění sociální,
jehož Anglie nemá.

Rozšířeni pojištění na životy abnormální je jen t>tázkou budouc-
nosti. Musí býti řešena, nemá-li se mluvení o sociálním úkolu poji-
štění státi frásí. Pojišťovací mathematika zde neklade velikých obtíží.
Krok ku předu slibuji i na tomto poli tabulky rakouských pojišťoven.

3. Mluví-li se o pojišťování, vždycky je na blízku známá uma
s koulemi nebo známá kostka. Ca«to bylo též proti tomu protesto-
váno. »C'est avec grande défiance, qu'il faut, sur les traces de Coii-
dorcet, éclairer les sciences morales et politi<|ues par le flambeau de

\2*

180

TAlgěbre* (Bertrand). To je votum nedůvěry, které se ozývá i z ji-
ných stran. Byl dlouho spor, zda se má applikovati na statistické
poměry věta Bayesova nebo Bemoulliova. Applikovati větu Baye-
sovu znamená, mysliti si nekonečně mnoho uren, které representují
nám všechny možné kombinace. Z nich volím jednu a myslím si vybráno
7. ní tolik bílých a černých koulí, kolik případů jednoho a druhého způ-
sobu podává má statistika Ted mohu applikovati Bayesovu větu
o nejpravděpodobnějším složení umy. Jíti s Bernoulliho větou řešit
statistické záhady, znamená zase tolik : ze všech možných s případů
udalo se m určitého druhu. Myslím si zase urnu o nejpravděpodob-
nějším složení m: (.y — m). Představuji si, že uma má opravdu toto
^ložení a applikaci mathematické věty Bemoulliovy a všech
jejích důsledků není nic v cestě. Jsou ale též hlasy, volající : ani Ber-
noulli, ani Bayes. Řešení těchto sporů nepatří sem. Nám stačí f a k-
t u m, že hromadné zjevy lidského života vykazují pravidelnosti, po-
doljné pravidelnostem, vyskytujícím se při hře. Ty\.o pravidelnosti
béřeme obyčejně jako samozřejmé. Nikdo se nediví, že počet zlo-
činců drží se v jistých stálých mezích a že nejsou jeden rok naše věz-
nice prázdné, druhý rok plné. Podle Sůssmilcha, podle něhož všude
vládne dobře pozorovatelný božský řád, před Grauntem (1666) ni-
kdo .si nepovšiml, že na každého muže připadá jedna žena. Někde
tyto pravidelnosti zachovávají řád náhodných her a jich odchylek.

Podle Westergaarda (Die (irundzůge der Theorie d. Statistik)
připadalo v letech 1878 — 1883 na 1000 novorozeňat chlapců:

Itálie

1 Skotsko

Irsko

^ Sasko

T878

516

i 514

611

' 513 .

m79

516

512

516

614 1

1880

515

: 512

515

514

1881

516

513

515

509

1882

514

512

514

512

1883

515

613

514

1 512 :

Mohli bychom příklady kupiti, kdyb\ to mělo smysl. Všude
v životě soudíme z minulosti na budoucnost a na zkušenosti, že ži-
votní poměry se nemění skokem, zakládají se naše obchody, naše
jednání, odhadování budoucnosti. Pojišťovací mathematika vytvo-
řila si ale, a to je její přednost, na základě nauky o pravděpodobnosti
počet!)! schematismus veliké jemnosti. To všechno za předpokladu,
že j)rúl)ěh úmrtnosti bude skutečně říditi se tabulkami, položenými
výpočtům za základ. To by vskutku nastalo, kdyby poměrná čísla
úmrtnosti měla charakter pravděiX)dol)nosti, což, jak jsine řekli, je

181

jen přibližně pravda a kdyby materiál pojištěných byl homogenní
s materiálem tabulek. Pak bychom mohli vskutku nahraditi poji-
šťovnu hernou, spravedlivě vedenou, a taženi koulí z umy by úplně
regulovalo chod závodu. Ale i potom by se vyskytovaly odchylky f>d
pravděpodobného průběhu, i zde by se vyskytovalo r i s i k o. A tak
i v tomto hypothetickém případě bychom musili tvořiti fondy rc-
servní, sloužící ke krytí náhodných odchylek od očekávaného prů-
l>ěhu. Pro míru nebezpečí, které z těchto odchylek při spravedlivých
hrách vzniká, zavedl Tetens pojem risika, které slově u Hausdorffa^
průměrným.

Pro risiko při hrách byla vytvořena celá obsáhlá theorie, a je při-
rozeno, že vznikla myšlenka, podobnou theorii vytvořiti i pro životní
ix>jištění. Cčelem je vyšetřiti pravděpodobné odchylky skutečnosti od
úmrtnosti, jak ji podávají tabulky. Vznikla celá literatura o tomto
předmětu (přehled podává Encyklopedie mathemati-
ckých věd v článku Bohlmannově a spis K. Wagnera: Pro-
hlem vom Risiko in der Lcbensversicherung). Bylo též docíleno růz-
ných vý.sledků o minimálním počtu pojištěných, o maximální sumě,
kterou může ústav převzíti v pojištění, aniž by zvýšil své relativní
risiko, t. j. risiko průměrné nebo střední, dělené součtem všech spla-
cených obnosů. Při tom věčně můžeme definovati risiko co obnos,
který může dle počtu pravděpodobností očekávati společnost jako
zisk nebo ztrátu během roku a sice způsobem odumírání za před-
pokladu, že úmrtn(íst se řídí po řadu let tabulkami. Obnos ten musí
pak společnost z prémií a úroků uložiti stranou co fond bezpečnostní
ke krytí pravděpodobných- ztrát. Podle toho, co bylo řečeno, není na
místě mnoho důvěry k těmto výpočtům, namnoze velmi složitým.
V nejlepším případě lze jich užívati co dolní meze pro velikost fondů
a násobiti třemi nebo čtyřmi, \\skutku také praxe dává přednost
odhadům založeným na zkušenostech. Nevýhodou theoretických úvah
o risiktt je přílišná složitost vzorců a veliká námaha početní, s i)o-
užitím jich spojená. Vedle možných ztrát z průběhu úmrtnosti je při
společnostech ještě možná ztráta na úrocích, z klesání kursu papírů
atd., a o té .se nedá říci vůbec nic.

TTI.
V tomto odstavci chceme se krátce zmíniti, jak je postaráno
o vědecké vzdělání úředníků pojišťoven, v prvé řadě pojišťovacích
mathematiků, a které jsou pomocné vědy pojišťovací mathematiky.

' Das Risiko bei Zufallspielen: Berichte der Lcipzi^er Akademie IS^)?.

182

Stálý vzrůst pojišťoven spolu se zdokonalováním technické stránky
nutil záhy pojišťovny ohlížeti se po odborně vzdělaných silách. Nej-
dříve ovšem v praktické Anglii. Zde založen byl již roku 1849 spolek
ilnstitute of Actuariés of Great Britain and Irelandc, jemuž náleží
mnoho zásluhy o úspěchy pojišťovací mathematiky. Okoly jeho byly
v pr\é radě organizační, jemu patn zásluha ža nejlepší tabulky
úmrtnosti, jež máme, v jeho časopise byly projednávány důležité
otázky vědy. Vedle toho brzy fungoval mladý spolek jako vyšší aka-
demie s právem propůjčovati diplomy, které znamenají v Anglii více
než naše akademické hodnosti.* i^ředmětem vyučování je hlavně
pojišťovací matematika, statistika, počet pravděpodobnosti. Zřetel
se bére k numerickému počítáni, počítacím strojům. Vyšší mate-
matika se přednáší ve značném rozsahu. Vedle toho existují sou-
kromé ústavy. Vyučují hlavně praktikové. Titul aktuárá je v Anglii
11 značné vážnosti.

V Německu počíná soustavná péče o vědeckou výchovu mate-
matiků pojišťovacích v r. 1895 založením král. semináře pro pojišťo-
vací vědu při slavné universitě v Gottingách, na níž působí znám.i
matematikové Klein a Hilhert. K založeni semináře dal podnět
Kiepert; účelem jeho jest, poskytnouti těm, kdož chtějí své služby
věnovati pojišťováni jako matematikové nelx) vyšší správní úředníci
u soukromých i veřejných ústavů, vyšší vědecké vzděláni. Ku před-
náškám pojí .se cvičeni v semináři. Knihovna seminární je bohatě
dotována. Zkoušky složené s úsj:)ěchem mají za následek udělení di-
plomů.

Pojišťovací věda se přednáší vedle toho na vysokých obchodních
školách, instituci u nás neznámé. Též u nás v Rakousku zavedeny
byly před několika lety kursy pro pojišťovací techniku, nejprve na
technice ve Vídni, pak též na universitě vídeňské, v poslední době na
české technice v Praze. Zda je universita či technika vhodná půda
pro tv-to kursy, nechceme rozhodovati. Rozhodně ale lze (xlporuČiti
právníkům návštěvu kursů. Na technice se největší část posluchač-
stva rekrutuje z řad kandidátů učitelství na středních školách. Vedle
přednášek již írcích s ušlechtilým programem. Celkem můžeme říci. že Sokol
Je nejčinnějším a nejlepším spolkem v městě.

Občanská beseda má sice pěkný vzdělávací a zábavný
úkol, ale přílišným separováním a povýšeností svých předáků nemá
všeobecné obliby. Kromě zábav pouze odebíráním časopisů a bohatou
r>\nu knihovnou prospívá členstvu svému.

Zpěváčky spolek L u b o r-L u d i š e pro stálé vnitřní
krise nemůže se pozvednrmti, ač ve svém členstvu vzdělané hudcb-
tiiky a zpěváky má.

Sbor dobrovolných hasičů obranný svůj úkol plní,
ale širšího významu nemá.

Místní odbor Ústřední Matice Školské, místní
odbor H ú s o v a f o n d u a m í s t n í odbor Národní f e d-

190

noty Severočeské, mužský i ženský zdárně prospírají.
Pořádají koncerty, divadla, ušlechtilé zábavy, přednášky. jlCiromě
toho mívá místní odbor N. J. S. ve městé i8 — 24 dítky na feriálni
osadě z Liberce. Hlavní svůj úkol, příspěvky věnovati účelům ústřed-
ních spolků, plní měrou vrchovatou.

Podobný úkol má lež spolek pro podporu chudých štu-
ci u j í c í c h c. k. reál. a vyššího gymnasia, který příspěvky svých
členů, pořádáním akademie studentské a věnečkem hledí sebrati
peníze, které věnuje podpoře chudých studentů.

Důležitý je též spolek musejní, který ve správě své má velice
|)ékné museum s bohatými sbírkami historickými. Ačkoli je museum
v létě každou neděli za poplatek 20 h otevřeno, přece můžeme říci,
že 90% Bydžováků v něm ještě nebylo. Letošním rokem přesídlí do
nově vystaveného paláce městské spořitelny.

Politické spolky jsou tři: Politický klub no v oby d-
žovský, politický klub sociálních demokratů
a p o 1. klub národního d ě 1 n i c t v a, ale všecky tři kluby
spi sen spravedlivých. Dokud byl pouze jeden, pracovalo se v něm,
pravidelně ve středu bývaly schůze a pěstovány politické přednášky
a rozhovory, že Bydžov v pf)Htice platil za jedno z předních českých
měst. Usnášely se ostré resoluce, pořádaly se politické schůze a ne-
jednou zyolen poslanec proti vůli ústředního vedení. Dnes vše klidné
spi. Snad předáci klubu dosáhli pro svou osobu toho, po čem toužili,
a nyní by mohl do schůze přijíti nějaký rýpal, který by jim (k) kaše
foukal. A proto pokoj a mír.

Tendenci klerikální má katolická národní jednota
jinochů a mužů pod ochranou sv. Václava, všeobecně »studení bratři*
zvaná. Kromě kněží a několika zpátečnických inteligentů obsahuje
brak, který nechtějí ostatní spolky přijmouti. Oroveň jeví se i při
zábavách i přednáškách jejich, kdy po poučné přednášce člen jednoty,
drže karty v ruce, vyzývá přítomného kněze: ^Velebnosti, jdou si
zahrát.* Jich straní se jiné spolky a prohlašují, že se na př. slav-
nosti tenkráte súčastní, když studení bratři na slavnost nepůjdou ;
i hostinci, ve kterém se scházejí, se ostatní spolky vyhýbají.

Ostatní spolky nevykazují činnosti pro lid potřebné a jsou vět-
šinou zbytečné, ať to jsou spolky židovské, ať místní spolek pro zří-
zení pomníků vojínům padlým v r. i866 (v okolí Bydžova jich velice
málo jiadlo), ať nějaký zábavní spolek »Jarost« neb »Kostě«.

191

Před několika lety objevila se snaha, počet spolků redukovati
a činnost ostatních soustřediti a vzájemně podporovati, ale pro
umíněnost předních činovníků neměla akce žádného výsledku.

Nový Bydžov je město celkem venkovské. Zdar města podmíněn
jest velkoprůmyslem, zakládajícím se na zemědělství neb levných
silách pracovních. Velkoprůmyslem oživil by se obchod a zkvetly
živnosti. O tom přemýšleti by měly osoby majici potřebný kapitál,
neb stojící v čele města. Nikoli krajský úřad, ani vojáci, po kterých
mnozí předáci baží, ti Bydžov nespasí, ale na velkoprůmyslu záleží,
hude4i Nový Bydžov městem neb lůstane-H městskou vesnicí.

Jak vznikl Nový Zákon r'

Podává Dr. J. Stéhule.
(Pokračování.)

VIL List k Filipenským.

Filippi byl sbor založený Pavlem a jemu velmi oddaný. Z Rima,
z vězení, piše P. Filipenským, aby poděkoval za dary jemu
poslané, povzbuzující přátelský list, v němž nabádá k jednomyslnosti
a duchovnímu křesťanství. Má být jakýmsi odkazem, až jej nebude,
jak on smýšlel o náboženství a mravnosti. Dle Jůlichera psán je
2. rok v zajetí 61/62 neb 63/64, ne v i. roce. (Filipenští napřed sly-
šeli o zajeti jeho, poslali dar, ale Epafrodit, s ním poslaný, onemocněl
v Římě — to je delší doba.) Dle Baura je z doby po Pavlovi. Hypo-
thesa ta je opuštěna (vyj. holandské radikály, kteří nic od Pavla ne-
uznávají). Pochybnosti o názorech christologických 26 — 11 a sote-
riologických 36 — ii, jež prý neodpovídají Pavlovi, vysvětluje Jiilicher
tím, že P. neoperuje s hotovými dogmatickými formulemi, ale s ná-
boženskými zkušenostmi, jež připouštějí velmi různý výraz a jichž
obsah stále se rozšiřuje. Také se poukazuje na změnu nálady v listu
(ijB — 18 a 3- zač.), jsou prý vlastně 2 listy, jež později byly slou-
čeny. Júlicher: nálada při psaní — nebylo třeba psáno najednou —
mohla se měnit. Psaní je ryze Pavlovské. Protivníci v kap. i. a 3.
mínění nejsou dle JúIichera totožni — prví něco pracují, druzí jsou
škůdci duší — proto také různý tón. Reč je Pavlova, na př. I20 sq.,
to se nedá napodobit.

VIII. List k Filemonovi,
Filemonovi, s nímž P. je znám, uprchl otrok Onesímos. P. v za-
jetí jej obrátil a posílá ho k pánu jeho, aby mu odpustil a nepova-
žoval více za otroka, ale za bratra. Psán z Říma, asi tou dobou, kdy
k Filipenským. Nálada v listu je jiná. — Tiib. škola list Pavlovi upí-
rala: pozdější skladatel chtěl prý jím upraviti otázku otrockou, pří-
běh prý je románovitý. Ale takový byl celý život Pavlův ; regulace

193

néjaké nezamýšlel, padélatel by mu také nekladl do úst nesplněné
naděje. V^erše 15 — 20 jsou čistě Pavlovské.

IX. X. Listy ke Kolosenským a Efezským,
Jsou úzce příbuzné, proto nutno o nich jednati současně. Roz-
vijí se v nich obraz křesťanského člověka, na jakého přeměňuje člo-
věka vnitřní obrození (obraz křesť. domácnosti — »Christliche Haus-
tafeU Kol. 3, 4). Dále pak varují před šiřiteli bludných učení. —
Jsou-li Pavlem psány, psány byly z římského zajetí a skoro současně
s Flm, tedy as 62/63 — ^) Kol, Baur považuje za podvržené
> Učitelé bludů« jsou gnostikové a tedy 2. stol. — Dle Jůlichera však
nebojuje se naproti gnosi ; blud šířený byl asi přechodný zjev, o němž
nemáme proto dějinného svědectví. Z listu vidět, že to byla zbožnost
spiritualistického rázu, mníci se býti vyšším křesťanským poznáním,
směr to starší než křesťanství, jenž vnikl i v nové náboženství. Proti
gnosi by se bylo musilo jinak bojovat, než jak P. v listě činí. Ovšem
připouští Júl. odchylky od ideologie Pavlovy z jiných listu známé:
christologie vyvíjí se směrem ke kosmologii — ale prý noví odpůrci
vnutili Pavlovi novou terminologii. Holtzmann odchylky vykládá
interpolacemi. — ad b) 1. k Ef. nepřipíná se ku zvláštním poměrům
a potřebám čtenářů. List nebyl datován do Efesu. Původní adresa
asi zmizela a ěv 'E'j/écfi) je stará konjektura opisovače. Marcion
myslil že je to psáni Laodicenským.^ List nemohl být datován do
Efesu. Ten sbor Pavel dobře znal, než aby mu psal takové neosobní
psaní. Nejrozšířenější theorie je, že tu máme obecný list — celému
křesťanstvu ze židů nebo cirkulámí psaní jistému kruhu obcí v Malé
Asii — tedy jakýsi přechod ke katolickým listům, jež jsou dopisy
jen formou.

Jsou ale pochybnosti o jeho pravosti. Dle túbinské školy ten-
dence jejich je antignostická, ano antimontanistická ; řeč jiná než
v ostatních listech Pavlových, na př. : »crábeU (jinde u Pavla Satan),
nedostatek konkrétních rysů při poučování, je to jako tištěné kázání :
interes o iniiversální církev ; schází enthusiasm ; charismata ; mluví
se o svatých apoštolech — ale to Jůlicher nepovažuje za rozhodné:
to lze přičísti jednak interpolaci, jednak dalšímu vytváření Pavlo-
vých myšlenek; mimo to list rozšířen je již kol r. 100 po Kr., kdy
ještě gnose ani montanismu nebylo. — Pozoruhodný je poměr Ef.
ku Kol. Obsah je téměř identický, ač Ef. necelí proti heretikům. Dle

1 Ztracený list Pavlův. Kol 416.

KA$Í£ DOBA. R. XV., 1907. 1. 3. 20. prosince 1,'}

194

Jiilichera psal Pavel oba krátce za sebou (Ef. později), kdy ještě byl
pln myšlenek z Kol., kterýžto list nemusil ani míti před sebou.
Prosté převzetí z Kol. není. — Dle Holtzmamia byly dva: list Kol.
a k Efezským, nynější Ef. povstal později zpracováním obou. Tím
ale vysvětlují se jen jednotlivosti, účel a celek listů není jasný.

B. Listy deuteropavlínské.
XI. Lisi k Židům.
Xelze tu, jako u ostatních listů Pavlových, rozeznávati část
theoretickou a duchovní; účel je praktický: povzbuzovati zvlažnělé
údy obci, aby byli hrdí na svou křesťanskou víru. Křesťanské poznání
je základ křesťanské síly. Poznání dobra a zla způsobuje dokonalost.
To vše umístěno v úvaze o rozdílu zjevení v zákoně o Ježíšovi. —
Je to skutečný list, ne jen theologické pojednání ve formě listovní,
nemá ovšem adresy. (Dle Júlichera snad byla krycí adresa, anebo
vynechána — bylo to za doby pronásledování.) — Na západě v 3. stol.
Tertullian a jiní měli jej za list Bamabášův (průvodce P. na mis-
sijních cestách). Na východě připisovali jej (Origenes, Clemens)
Pavlovi pro antinomistickou tendenci listu a tato orientální tradice
ve 4. stol. zvítězila. — Pavlovijej všaknel ze přiřknouti.
Též Clemens a Origenes seznali odlišný stil : materiál řečový, tenjpera-
ment. P. je neumělkovaný — 2. umělý. P. má řečtinu probarvenou
hebrejštinou, Z. tu nejlepší řečtinu — ne však překlad z hebrejštiny
— takového stilu nedosáhne se překladem. Nelze však ani připustit
hypothesy, že psán na rozkaz Pavlův. List nenaznačuje, že psán
s apoštolskou autoritou. Autor rozlišuje se od posluchačů ev. Ježí-
šova, což P. by neučinil. Ovšem vliv idejí Pavlových je, ale theolo-
gické stanovisko není Pavlovo: nemluví se více o iustificatio ex fide
a ex operis, ale o dokonalosti projevující se v plnění vůle boží, ne-
mluví se o protivě těla a ducha. Víra není jako u Pavla důvěra, ale
je to naděje příštího dobra. V christologii není zadostučinění Otci
za hřích, ale vzor (už přechod k Janovi). — Kdy byl napsán?
I. Clem.' se o něm zmiňuje, tedy byl list k 2. napsán před r. 100, dle
Júlichera mezi r. 85 — 95. List projevuje jistou vzdálenost od prvých
dob křesťanských. Křesťanství v něm líčené připomíná pozdější dobu,
kdy ideál ism zmizel a kdy začíná už hierarchická organisace. Sbor
sestává z vychovatelů (povoláním) a z vychovávaných. Někteří chtí

* Je list sboru v Římě ke sboru v Korintě: dle tradice sepsaný Clem. 1.
Hm. biskupem. Sepsán ca 96.

185

psaní datovat před pádem Jerusalema, poněvadž o něm nečiní zmínky
— ale politické dějiny židovské nesloužily autoru za důkaz, nýbrž
zjevení boží. — Kam byl určen? Adresa npb^ 'Ilppacojg je až
z konce 2. stol.; z obsahu plyne, že do Říma, kde nejprve lis* ten
se objevil. Není adresován věřícím ze 2idů (stará hypothesa, že prý
obci Jerusalemské), vyvoleným národem není mu národ židovský,,
ale lid boží. Předpokládá sice u čtenářů znalost starozákonních in-
stituci kultických, ale to odtud, že tehdejší křesťané za první povin-
nost měli seznámit se St. Z. knihami a znali je. Křesťanství je mu
novým nábožensitvim. Teprve až Pavel skoíhčil své světodějné poslání
a jediné v Římě bylo možno tak naprosto ignorovati heslo »pohan
neb žid*. — Dle Hamacka list svědčil úzkému kruhu ( soukromému )^
jinak by nebyl upadl v zapomenutí ; Julicher soudí, že zapomenut byl,
poněvadž nebyl apoštolského původu a byl pro průměrného křesťana
učený — když pak se objevil, nevědělo se již o jeho původu. — Kdo
je autorem? Dle římské tradice Bamabáš. To však není možno,
poněvadž autor nezná židovský kult, Bamabáš by takové chyby ne-
udělal. Zdá se, poněvadž jsou hojné elementy alexandrijské theo-
logie, že je autorem křesťan s alexandrijským vzděláním a směru
Pavlova, a to žid (pro tak rannou dobu nelze tu myslit na rodilého
pohana-filosofa). Znal Filona: osvojil si jeho systematiku protiv —
ne Pavlovu protivu mezi hříchem a milostí. Všude se ukazuje theolog
2. křesťanské generace: v jeho usilování o posvěcení se a dobré
skutky vytváří se prvotní katolicismus. Téhož rázu je ale-
gorisování St. Z. Autor je jistě jeden z prvních duchů své doby. Chce
umělou theologií oživit ducha, jenž v masse křesťanského lidu za-
niká — jerepresentanttvořící seprávětheologické
aristokracie.

XII.— XIV. Listy pastorální.

As od loo let nazývají se tak 3 listy Pavlovi přičítané, jež psal
prý Timotheovi (2) a Titovi. Obsah ve všech téměř stejný: chtí po-
vzbuzováním zaručit stálé vyvíjení se křesťanského života v obci na
zdravém apoštolském základě. Boj proti bludům (hlavně gnosi)
a vlažnosti. — Listy ty také společně se objevily a stály v N. Z. vedle
sebe. Jsou nepochybně společného původu a musí býti o nich s^wlečně
jednáno. — Kritiku zahájil Schleiermacher 1807 tím, že 1. k Timo-
theovi Pavlovi odepřel. Dnes vážná kritika upírá Pavlovi všechny tři
listy. Už historie mluví proti nim. Marcion jich nemá ještě ve svém
kancnui Pavlových listů (má jen 10 listů); tedy objevily se, kdy

13*

19(>

ostatních lo už všeobecné bylo rozšířeno — tedy po r. loo. Koncem
2. století už jsou v Corpus Paulinarum. — První důvod proti authen-
cii je jejich mluva: mnohá, Pavlovi nepostradatelná, slova scházejí,
neni Pavlův vzlet, vše je v nich pravidelné, lehké, Ixiz důrazu. Mnoho
slov, málo myšlenek — Pavel opak. To se nedá odbýti poukazem,
že to jsou soukromá psaní, aneb že Pavel je psal ve stáří. Dále : ideje
jsou jiné — jiná theologie. BÁztň před spekulaci vůbec; autorovi jde
jen o prosté zachování zděděného — přednost dává praktickým úko-
lům křesťana; má moralisující tendence (jinak Pavel), víra stala se
pravověrností, t. j. uznáváním základních náboženských pravd (jako
jediného Hoha, universální milosti, provedení spasení skrze Ježíše
Krista a j.). Kult dobrých skutků. Predestinace opuštěna: spasení
jí prcdestinováno věřícím — u Pavla: věřící predestinováni pro
spásu. Věcný antijudaismus Pavlův stal se tu osobním. Je to prů-
měrné křesťanství druhého století: »vyznání« objevuje
se tu v pevných formulích. Rozdíl nejlíp vidět na eschatologii : ta
není I^avlova. Parusie přijde svým časem — zařizuji se již na
zemi ])rot() — Past. dávají především rady pro praktický řád
církve. — Druhá perioda po apoštolech již nastala: zvlažnění, ano
i odpadávání. Autor ji líčí ve futuru: že přijde čas, kdy odpadnou
někteří — ale to je umělá posice, kterou dává věštiti ústy Pavlovými.
Dále, jak Pavel mluví o sobě a k přátelům, tak o něm mohl psát jen
žák hlulxKc jej ctící. Nejintimnější přátele (Timothea, který misii
s ním konal ) poučuje o nejobyčejnějších věcech. (I. Tím. 315, II. Tím.
2.2) To je mluveno z okna ven. Je to umělá situace, Pavel by nemolil
tak psát; místa ta vysvětlují se poměry (vlažnost), v nichž autor
žil. — Tradice, aby zachránila authencii, konstnmje v životě Pavlově
periodu tuto: že ze zajetí římského byl propuštěn a pak opět za ně-
jaký čas uvězněn a ])Opraven. V době, kdy byl naposled na svobo<iě,
napjal j^rý T. 1. Timotheovi a 1. Titovi. Hypothesu tu odbyl ?>. Weiss
takto: Hypothesa o druhém uvěznění dá se dokázat jen Pastorálními
listy, jsou-H pravé. Pravost Pastorálních listů dá se dokázat, jen při-
jmeme-li tuto hypothesu. — Napsány jsou as v 3. neb 4. generaci
křesťanské začátkem 2. století. Víra stala se už rodinným dědictvím —
více se postuluje zachovávati ji, než ji rozšiřovati a prohlubovati.
Katolického stanoviska dosaženo: ])ravda je tu, jde o to, ji zachovat.
Náboženské potřeby neukájejí se už cestou charismatickou; jsou tu
už úřady, klérus a laikové; už je ordinace spojená s věštbami (to je
specielní vkus druhého století), sesvětštění křesťanství. Boj proti
bludu je už boj proti gnosi — líčí se tu gnostikové (jejich dialektika

197

a spekulace). — Listy vznikly, zdá se, v Asii. Tam se nejdřív obje-
vily. Pisatel je člen kléru. Bludaři dílem na Pavla se odvolávali,
dílem jím pohrdali, proto pisatel psal jeho jménem. Psal jedno-
tlivcům — nový list, sboru určený, by byl vzbudil již velkou
nedůvěru — proto psal dokonce přátelům. Napsal t ř i listy, se stej-
ným thematem, tím výroky ty měly nabýt větší váhy. Zvláště II. Ti-
motheovi je jako testament Pavlův a nejvíc Pavla vystihuje. Odtud
také jsou hypothesy, že psaní ta jsou zpracováním pravého pavlov-
ského materiálu, z r. as 60.; zpracování stala prý se as r. iio a 150.
Tak i Hamack. Na Julichena však listy činí dojem jednoty. Pisatel
zabýval se pilně Pavlem a dosti jej vystihl, šlo mu o věc, nehledal
svcho, proto listy se ujaly.

C. Listy katolické.

V Novém Zákoně mimo listy Pavlovi připisované je ještě 7 epi-
štol, které už v 4. století Eusebius nazývá katolické. Poněvadž vět-
šinu z nich prohlašuje za popřené, je název »katolický« proň for-
mální, t. j. list en cyklický, adresovaný celému křesťanství,
nebo značnému dílu jeho. Když jméno to přišlo na Západ, bylo ne-
.*^právně vykládáno ve smyslu pojmu hodnotného a nahradili je zde
])roto slovem >kanonický«, t. j. autoritativní, tvořící dle cír-
kevní nauky součást sv. Písma. Starší slovo »katolický« ujalo se na
Západě až ve středověku.

Listy katolické jsou vnitřně příbuzný. Již Augustin zpozoroval,
čím se liší od Pavlových : u Pavla člověk je ospravedlněn pouhou
vírou — tyto jsou psány s tendencí, že víra beze skutků nic
neprospívá. — Vskutku, Pavlovi jde o položení základů, kato-
lickým listům o další stavbu; jemu o pravost kořenů, těmto o plnost
plodů; on mluví jako služebník evang^elia, nového náboženství, tyto
ve jménu tvořící se katolické církve. — Příbuzné jsou i tím, že
schází jim osobni ráz — je v nich jen všeobecné poučování pro vše-
obecné potřeby křesťanského života a málo theologie. (Ef. Z. Past.
tvoří tu k nim přechod.) K tomu užilo se formy listovní, poněvadž
byla tehda oblíbena, a pak, že listy Pavlovy se tu osvědčily. Již z toho
vidět, že pocházejí z doby po Pavlovi, a nejsou od prvních apoštolů.

(Pokračování.)

Vznik, rozšíření a povaha psaných ústav.

Charles Borgeaud.
(Pokrač.)

1\'. Americká idea ve Francii.

Sotva že John Adams dokončil svůj plán ústavy, musil se ode-
brati do Evropy. Již podruhé byl poslán k Ludvíkovi XVI.;
vyplul dne 13. listopadu r. J779, pi^inášeje s sebou návrh, určený jeho
spoluobčanům, aby jej odevzdal ve Francii přátelům své vlasti.
Franklin, jenž zaujal právě Voltairovo místo v přízni veřejného mí-
nění, předešel ho svým dílem, ústavou pennsylvánskou. Od tohoto
okamžiku nadchla americká svoboda Paříž i celé království. Poně-
vadž pak poskytovala Francie pomoc kongresu svými zbraněmi, měla
veliké účastenství v rozvoji i vzniku této svobody. Byla na to hrdá,
a poněvadž principy, prohlášené ve Spojených Státech, odpovídaly
touhám, které rplodila zkušenost vlastní historie a pokrok filosofie
vlastni, uchopila se amerických formulí s velikcni horlivostí.

Roku 1783 překládá a vydává Franklin, bydlící v Passy, ve
sbírce, v krátkém čase tak proslulé, všechny ústavy své země.* Mluví
se o nich vášnivě v salonech, klubech, při dvoře, ve městech i na ven-
kově. Ti, kteří proti nim stavějí anglický systém svobody, uskuteč-
něný v\ vojem tradicionelního práva, potkávají se s jistým souhlaseni
mezi stavy privilegovanými. Šlechta sama jest však v rozporu, neboť
mladí přidávají se k mínění Lafayetta, Noaillesa, Lametha a jejich
druhů ve válce za neodvislost, kteří se zovou »Amerikáni«.

Dle veřejného mínění není Anglie v právu. Roku 1787 vychází
návrh federační ústavy a tak poskytnuta nová látka k filosofickým
disserlacím a diskussím po celém světě. Francouzové jsou již žárli-
vější na veřejné svobody nežli samo shromáždění filadelfské a jsou

* Viz v korrespondenci Frankiinové dopis k panu des Vergennes ze
dne 24. března 1783 a jiný k presidentu kongresu, datovaný dne 26. prosince
téhož roku.

199

velfni znepokojeni, že nenalézají ve federačním prohlášení, výsledku
to všech jednání, také Prohlášení práv člověka.*

Proto bychom se musili diviti, kdyby americké myšlenky nehrály
tak důležitou úlohu v redakci protokolů r. 1789. Šlechta i kněžstvo
připouštěli všeobecně, že Francie má již ústavu, založenou na exi-
stenci dědičné monarchie a tří stavů. Avšak příslušníci stavu třetího,
jenž nyni jest ničím, ale stane se vším, vyžadují téměř jednomyslně,
aby sněm, který se má shromážditi a stavy sloučiti, dříve nežli schválí
nějaké daně a projedná nějakou důležitou věc, přijal ^Prohlášení
práv člověka a občana « a položil pevné základy ústavě psané.

» Slavná revoluce se připravuje.* Tak mluví třetí stav z mě.st-
skťho obvodu pařížského a vyjadřuje tímto způsobem, jak praví
Jindřich Martin^ to, co cítí celá veřejnost. »Nejmocnější národ
v Evropě dá si sám politickou ústavu, to jest nerozbomou existenci.
v níž všechny zlořády autority budou nemožný.*^

Základní zákon, stanovený národem samým a určený k tomu.
aby chránil stát před zlořády svrchovanosti, to jest právě podstatou
pravé moderní demokratické ústavy a Sieyěs se pokládá za jeho pů-
vodce.'* Za Ameriku ozval se již Lafayette proti této domýšlivosti,
která se shoduje tak málo s historií.*

Zástupci národu zavázali se přísahou uskutečniti tuto myšlenku,
kteráž i přes diktatury zůstala vládnoucí ideou francouzské revoluce.
Organisace vládní moci dožila se velice náhlých a velmi zvláštních
převratů, pojem práv individuelních se střídavě brzy zužoval, brzy
rozšiřoval, princip základních práv psaných, jakožto formální vy-
jádření vúlc národa, trval jako zákonitý základ všech vládních sy-
stému od r. 1789. Když se pak rozšířila revoluce po Evropě, tento
princip vyvstal všude zároveň s vítězstvím revoluce. Tak povstal}
na troskách starých řádů v Nizozemí, v Itálii a ve Svýcarech ústavy
podobné oné, kterou předložil konvent prvotním sněmům roku ITT.

Píonaparte však zvrátil 1 vzor i všecka napodobení a stal ?e
vláflccm. Vzdal však náležitý hold principu svrchovanosti národní
a vládl na základě ústavy, jíž dal národ svou sankci. Jako císař byt

^ Viz dopisy Lafayettovy Washingtonovi ze dne 1. ledna a 4. února
1798. Paměti a korrespondence Lafayettova, uveřejněná jeho rodinou v Paříži
1837—38. II. 216. 6. 222.

« Dějiny Francie od r. 1789. Paříž 1878, I. 1.

» Pojednáni o návrhu ústavy z roku III. — >Moniteur< ze 7. thernii-
doru (25 července 1796.)

* Paměti, IV. 36.

200

všemohoucí. Celá Evropa ho následovala jako vojenský sbor svého
vůdce a on rozhodoval svými dekrety o osudech jednotlivých pro-
vincií, jak se řídí pluky v siku bitevním. Revoluce nad ním zvítězila,
ztístala nad ného povznesena.

^Nesmírná nenasytnost a ctižádostivost Napoleona samého
i jeho nejznámějších ministrů byla nucena se podrobiti této moci
a ona ho přetrvá. Nelze upříti, že přes železný despotism, s jakým
vládl, v mnoha velmi důležitých věcech sledoval principy revoluce,
před nimiž se nnisil aspoň zdánlivě skloniti. «

Jest to trochu podezřelé svědectví knížete Hardenberga, kterého
se dočítáme v tajné zprávě o reoganisaci pruské monarchie, ve zprávě,
kterou poslal svému pánu r. 1807 a kterou vydal nyní Ranke.^

Když přišel k vítězi, aby s ním pojednal o záležitostech jedním-
tlivých národů s jiného stanoviska nežli generál, vydávající rozkazy
v zemi nepřátelské, podporoval zřízení ústav, které nebyly bez vlivu
na budoucí státy, podrobené na čas hegemonii císařství.

Konečně jest známo, že za Sto dnů ^dodatečný zákona, jejž de-
spota předložil Francii, byl redigován Benjaminem Constantem.
jedním z nejliberálnějších ze současných publicistů, a že dosáhl, až na
malé výhrady, významné schválení Lafayettovo.

\\ Francouzský systém v Evropě.

Kdvž padl Napoleon, aby se již nikdy nepozdvihl, revoluce se
rozšířila po Evropě. Dokonce i ti, kteří proti ní bojovali s největším
rozhořčením, musili si od ní půjčiti zbraně, chtěli-li zvítěziti. »De-
mokratické principy v monarchistické vládě,« praví Hardenberg,
chtěje shrnouti v jediné formuli zprávu již citovanou, »to je asi plán.
jenž odpovídá duchu nynější doby.«-

Stein realisoval tento program a Prusko, zničené v bitvě u Jeny,
nalezlo opět svou životní sílu, zachovalo si svou neodvislost a za-
vléklo za sebou Německo na vítěznou svou dráhu.

Triumf Svaté alliance, utvořené ve jménu legitimity a božského
práva, musil se státi signálem k reakci, nelze však říci, že by to byl
signál protirevoluce. Na vídeňském kongresu zplnomocnění vyslanci
pruští v komité, jež úzkostlivě vypracovalo veliké dílo německé kon-

* Denkwtírdigke iten des Staatskanzle rs Ftlrsten von
Hardenberg, herausgegeben von Leopold Ranke. Leipzig, 1877. V. (Acten-
stttcke) p. 8.

2 I. L. c, 8.

201

federace, dali podmínku souhlasu své vlády, že různé státy Bundu
budou míti representativní sněmy.

Ani Hardenberg, ani Stein nebyli přívrženci psaných ústav,
poněvadž se jim zdálo, že příliš snadno vybízejí kritiku, a že příliš
podporují spekulace »metapolitické«, zavádějící příliš daleko;^ proto
dávali přednost systému anglickému. Přece však, majíce stanoviti
existenční podmínky nového organismu, byli přinuceni vypracovati
základní smlouvu. Jejich návrh, bezměrně liberální pro Metterni
chovo Rakousko, nebyl přijat, nýbrž musil býti nahrazen a německá
konfederace stanovila si svou ústavu ve třinácti článcích, z nichž zněl
poslední takto:

»Ve všech zemích, k Bundu příslušejících, budou stavovské
sněmy. «

».ln allen Rundestaaten wird eine landstaendische Verfassunti:
stattfinden.«

Mnohdy se překládá landstaendische Verfassung slovy »reprc-
sentatitvní zřízení « a přičítá se tím způsobem vídeňskému kongresu
zařízení konstitučního systému v Německu. To však jest omvl.
Otázka ta byla položena v poradách zplnomocněných vyslanců ně-
meckých ; avšak protivníci liberálního řešení dovedli využíti zjevného
odporu malých států proti všemu, co by mohlo škoditi jejich svrcho-
vanosti, a tak článek XIII. byl redigován dvojsmyslně.^

1 Dopis Steinův Eichhornovi dne 7. ledna 1818 citovaný Sceleyem,
Life and times of Stein (Život a doba Steinova), Londýn 1878. III. 403.

* >Druhý protokol porad o zfízeni konfederace némecké,« seděni ze
dne 26. května 1816. (Projednával se návrh smlouvy předložený Metternichem
a Hardenbergem.) ČI. X. »Ve všech zemích konfederace sněmy stavovské
musí býti konstitučnimi.« >Bavory, Sasko a Hessen-Darmstadt schválily tento
článek; vyslancové knížat navrhli, aby se k němu přidalo ještě toto: Právo
shromažďovati se k poradám o všeobecných zákonech a daních jakož i právo
přednášeti svó stížnosti vládci stavům se přiznává; byla-li pak v zemi již
ústava zřízena, všecka dosažená práva budou zachována. Lucemburk a Hol-
štýn prohlásily, že nemají ničeho, co by řekly k tomu článku* (D'Angeberg,
Vídeňský kongres lU., 1235.)

Čtvrtý protokol, seděni ze dne 30. května 1816: ČI. X. — V článku
tom mela se hlavně projednávati věta, kterou navrhli vyslanci knížecí, aby
k němu byla připojena: zplnomocněnec krále nizozemského vložil svůj hlas
do protokolu a pak se uvažovalo, že by bylo nesnadno přistoupiti nyní k po-
drobnostem o právech stavovských, která závisela částečně na poměrech
místních. Poněvadž tedy se domnívali, že by se shodli na lepším textu,
usnesli se vyjádřiti tento článek několika slovy takto: »Ve všech zemích
konfederace budou stavovské sněmy. « (ČI XIII. z projevu ze dne 8. června
1815. — C c. II. 1277.)

202

Smlouva, co do formy podobná a připravovaná sněmem kantonfi
švýcarských, shromážděným v Zurichu, byla schválena od komité pro
záležitosti švýcarské. Prohlášení toto, známé ve Švýcarsku pod jmé
nem >Smlouva z r. i8i5« (Pacte de 1815), beroucí si příklad ze
smlouvy Bonapartovy s Acte de médiation* v poradách malmaison-
ských r. 1803, považovalo za ujednáno, že veřejné právo různých
kantonů bylo nebo bude kodifikováno. Stavové, kteří se tu smlouvali,
zajistili SI vzájemně své ústavy a jeden exemplář měl bxti uložen ve
sněmovním archivu.

Knížata konfederace německé nezavazovalo žádné podobné
^řízení; av.šak ti, jichž stavové podléhali bezprostředně francouz-
skému vlivu, a jejich vyslancové pomýšleli ihned na vypracováni
konstitučních listin, více méně podobných oné, kterou právě
Ludvík XVMII. oktrojoval svým poddaným. Vévoda nassavský schvá-
lil svou ústavní listinu již dne 2. září r. 1814 ještě před zahájením
kongresu, a dle data to byla první listina v řadě oněch prohlášení, jež
hrála hlavní roli ve vývoji nového Německa. Konstituce na papíře
dostalo se pod protektorátem Napoleonovým království westfálskémv,
království bavorskému, velkovévodství saskovýmarskému, velko-
vcvodství franktfurtskému a knížectví Anhalt-coethenskému, avšak
žádná nebyla provedena v celku, protože tyto státy měly rozmanité
obtíže za doby Rheinbundu.^

Před odjezdem do Vidně svolal v září r. 18 14 hrabě Montgelas,
ministr krále bavorského, rcvisní komissi. Když pak projevilo
Prusko své náhledy o federačním systému, byl poslán rozkaz této ko-
missi, aby si pospíšila se svými pracemi. Král virtemberský a velko-

Dodatek 7. — Výklad zplnomocnénce krále nizozemského, velkovcvody
lucemburského o ČI. X. návrhu:

Zplnomocněnec lucemburský mysli, Že tento článek jest příliš prázdný
a nedostatečný. Co by byli řekli v Anglii za Jana Bezzemka, nebo co by se
bylo stalo, kdyby se byli usnesli, že bude veliká charta v parlamentu, ale
kdyby nebyli připojili, co bude stanoveno v první a co bude projednáno
v druhém.

Tento zplnomocněnec se namáhal seznati rfizná míněni a snažil se uči-
niti zadost všem návrhem tohoto znění: »ČIenové konfederace se usnesli
zavésti ve všech státech německých representativní neboli stavovské zří-
zení, kterýmžto zřízením se zajistí stavům právo, aby byli bráni ku poradě
o všeobecných pracích zákonodárných, aby mohli povolovati dané a předná-
šeti stesky svému vládci. Jestliže však podobná zřízení a instituce neexisto-
vala, zajišťují se těmto zemím jejich nabytá práva.« (L. c. II. 1280.)

1 Westfálsko 15. listopadu 1807, Bavory 1. května 1808, vév. sasko-
\7marské 20. září 1809, Frankfurt 16. srpna 1810, Anhalt.-COthen 28. pros. 180K.

203

vévoda bádenský způsobili podobné rozřešeni a připravili si již
ústavní listiny/ Knížata schwarzburg^udolfstadtský, schaumburgský,
waldecký a velkovévoda Sasko-Wýmary-Eisenach následovali brzy
tohoto příkladu. Nemusili tolik počítati se svými poddanými, před-
čili vladaře státu jižních.-

Roku 1820 článek vídeňského »Závérečného protokollu<, přidaný
k smlouvě konfederace, připojil k ujednání, že na žádost zúčastně-
ných vlád sněm řederační by mohl pojistiti konstituce, zřízené v růz-
ných státech. Toto opatření by bylo zajistilo po krátké lhůtě triumf
psaným listinám, které jedině poskytují účinnou garancii, kdyby se
nebyl sněm od r. 1822 systematicky vzpíral všem podobným žádo-
stem. Jest známo, že učinilo Prusko náhlý obrat a opouštějíc cestu
liberalismu, na niž kdysi první bylo vstoupilo, stalo se po několika
letech ochotným pomocníkem Mettemichovým. Ustavodámé dílo so
na nějakou dobu zastavilo, ale po sedmi letech pokračovalo. Hanover
obdržel svou listinu 7. prosince 1819, Brunšvík 25. dubna 1820,
velkovévodství hesské 17. prosince téhož roku, vévodství sasko
koburské 8. srpna 1821. Vévodství sasko-meiningenské obdrželo svou
listinu r. 1829, kurfiřství hesské, vévodství sasko-altenburské a krá-
lovství saské r. 1831, knížectví Hohenzollem-Sigmaringen r. 1833
a knížectví lipské r. 1836.

r)rzy na to objevilo se veliké hnutí demokratické, které končilo
zvolením » frankfurtského parlamentu* a šlechetným a marným po-
kusem založiti svobodné císařství pod ochranou pruské monarchie.
Z této doby se datuji : konstituce přijatá senátem a měšťanským
sborem města Lubecku (1846), konstituce vévodství anhaltských
a konstituce udělená králem pruským r. 1848, pak první konstituce
schválená císařem rakouským, konstituce města Brém, vévodství
oldenburského, knížectví Reuss-Schleif (1849) a četné revise či přes-
něji pokusy o revisi listin již existujících, jež podnikly jednotlivé
sněmy, zvolené za tím účelem.

Jest známo, co následovalo po onom snu o svobodě, o níž se
Xémecku zdálo, známa je reakce, která pak nastala. Vývoj politi-
ckých institucí přirozeně se bral směrem zpátečným. Avšak r. 1848.

* Nesnáze v prováděni opozdily uveřejněni až do r. 1818 pro Bavory
a velkovévodství bádenské, až do r. 1818 pro Wtirttemberg.

* Schwarzburg-Rudolfstadt 8. února 1816, Schaumburg-Lippe 19. ledna
1816, Waldeck 19. dubna, Sasko- Výmar-Eisenach 6. května; vedle těchto listin
lze uvésti také listinu vévodství Sasko-Hilburghauscn 19. března 1818 a kní-
žectví Hchtensteinského 9. listopadu.

204

jenž uslyšel vše, co měl německý národ znamenitého a nadšeného
pro jednotu a pokrok, rok 1848 nemohl býti vymazán z historie.
Vliv tohoto velikého rozmachu národního, mocnější a úrodnější nežli
všechny reakce, musil působiti i do budoucnosti.

Hamburk dostal svou ústavu r. 1860, knížectví Reiss-Greif
roku 1867 hned po přetvoření německého Bundu z roku 181 5 na
Spolek severního Německa, odkud Prusko vytlačilo svého soupeře.
Rakousko.

Tak přijaly stejně všechny ostatní země evropské po řadě zá-
kladní zákony podle francouzského systému. Můžeme dnes vyjmouti
kromě nepatrných státečků Andorry, Monaka a San-Marino jen říši
ruskou a ottomanskou, které ještě nevstoupily s hlediska politického
do doby moderní civilisace, pak Cemou Horu, na tomtéž stupni sto-
jící, Uhry a Chorvatsko-Slavonsko, které zachovaly v mezích smluv,
jimiž jsou spojeny mezi sebou a sloučeny s mocnářstvím rakouským
vzhledem k organisaci vnitřní, vládní systém, podobný systému angli-
ckému, a konečně v říši německé, založené v r. 1871 pod nadvládou
pruskou, vévodství meklenburská, která proti všeobecnému příkladu
i proti odhlasování Reichstagu s umíněností si zachovala instituce
středověké.

Španělsko děkuje svoji první ústavu Josefu Bonapartovi. Ta
byla formálně projednávána r. 1808 v Bayonnu ve shromáždění
notáblů, dostala se pak do národního sněmu kortesů a byla přijata
Ferdinandem VIL, později však od něho samého zrušena r. 1823
a nahrazena postupem času jednak oktrojírkami, jednak ústavami
vypracovanými ustavujícími sněmy.

Portugalsko si dalo ústavu v září r. 1822 a napodobilo konstituci
kortesů španělských. Poněvadž byla dvoru příliš liberální, byla od
krále Jana VI. po r. 1824 potlačena. Roku 1826 udělil nástupce
Janův Don Pedro I., císař brasilský a král portugalský, tehdy, když
se vzdal své druhé koruny ve prospěch své dcery Dony Marie, kcwi-
stituci, která přes mnohé převraty, války občanské, po dvojím obno-
veni a několika revisích, zůstala základním zákonem monarchie.

Ve Švédsku povstala moderní konstituce r. 1809, v Norvéžsku
r. 7814,* v Dánsku r. 1849.

Nizozemí, jehož jednota byla dovršena zřízením republiky ba-
tavské, dostalo za tohoto vládního systému první svou konstitucí
r. 1798 národem schválenou. Poprvé byla revidována r. 1801 a pak

* Akta jednoty švédské a norvéžské r. 1816.

205

r. 1805 následkem události, které se přihodily ve Francii v roce
Vili. a v r. X. Král Ludvík Bonaparte poskytl svou ústavu r. 1806.
Konečně r. 1814 princ Vilém Bedřich, vraceje se do své vlasti,
přijal nejprve v shromáždění notáblů, svolaném do Amsterodamu,
později pak, když obdržel korunu nizozemskou, na shromáždění všech
stavu hollandských ustanovení, která jsou ještě nyní základem poli-
tické organisace království/

Jest známo, že »Základni zákon« italský byl dán r. 1848
Karlem Albertem poddaným v Piemontě a na Sardinii a postupně
byl rozšířen v létech 1859, 1860, 1866 a r. 1870 v zemích přivtělených.

f Dokončení.)

* V Belgii byl návrh shromáždénim notáblá odmrŠtěn. Byl však přece
vyhlášen od krále dne 24. srpna 1815.

ROZHLEDY.

VEŘEJNÉ HOSPODÁŘSTVÍ.

Boj obchodnictva proti konsumnim spolkům. — Zpráva Zemského jubilejního

maloživnostenského fondu za rok 1906. — Sníženi daně cukerní. — Úprava

technického pokusnictví. — Průmyslové oddělení Živnostenské banky.

Boj obchodnictva proti konsumnim spolkům vzpla-
nul též v zemích českých. Zemská jednota českých obchodních grémií
žádá revise zákona o společenstvech výdělkových a hospodářských za
účelem obmezení konsumniho sdružování, obchodnická jednota pro Mo-
ravu a Slezsko pořádala i8. listopadu t. r. v Brně četně navštívenou mani-
festační schůzi proti konsumnim spolkům.

V družstevní soustavě Schulze-Delitschově měla býti konsumní druž-
stva spolu s ostatními svépomocnými společenstvy oporou středního stavu
a hrází proti záplavě socialistických ideí. Měla čeliti jak mamonismu, tak
pauperismu a vésti k nejširšímu blahobytu za vlády hospodářské svobody
a k společenské harmonii mezi různými třídami obyvatelstva. Dělnictva
pod vlivem' Lassallovým svépomocné Sdružování s úsměšky odmítalo,
žádajíc státem zřizovaná výrobní družstva. Za málo desetiletí programová
stanoviska vůči konsumnim spolkům se změnila. Vůdcové středostavov-
ského hnutí v Německu dnes naříkají, že sociální demokracie s ďábelskou
chytrostí chopila se konsumniho sdružování, aby jím zničila střední stav
a připravila půdu pro svůj stát budoucnosti. Nerozpakují se hlásati, že
konsumní spolky v Německu ničí denně deset tisíc živnostenských exi-
stencí, podryly živnostenskou svobodu v obchodu, tísní řemeslníky jednak
svými výrobními podniky, jednak vnucujíce jim t. zv. smlouvy dodávací.
znehodnocují reality domovní, otřásají trhem hypotékárním, boykotují po-
liticky nepohodlné jim osoby, zkrátka že jsou rakovinou, rozežírající ho-
spodářský blahobyt Německa. Z tohoto tábora volá se dnes po statni
pomoci a žádá se ztížení konsumniho sdružování potlačujícími předpisy
zákonnými, větším zdaněním, zákazem účasti úředníků státních a obec-
ních atd. Sociální demokrate naproti tomu dávno zapomněli anathema
Lassallova a přijavše Schulze-Delitschovo heslo svépomoci, budují mo-
hutné konsumy se slibnou budoucností.

Konsumní spolky snaží se společným nákupem potravin a jiných
potřeb pro domácnost ve velkém zjednati svým členům lacinější a lepší
ukoj živni nich potřeb a povzné.sti tak jich míru životní. Rozvinuly se
zejména v Anglii a v Německn v kapitalistické velkozávody se značnou
mocí n.i trhu hospodářském. \' s.ustředéní drobného kapitálu a ve smyslu

207

pro hospodárnost je zdroj jejich síly. Vůči kapitálové moci kartelů vyra-
hitelských vzrůstá v nich závažný činitel sociální rovnováhy. Tvoříce
kapitalistické velkopodniky pro odbyt v malém, liší se podstatně od kapi-
talistického podnikáni tím, že jim chybí stimulus zištnosti. Těžisko jich
není ve výdělečné činnosti spekulační, nýbrž v oboru dělby a spotřeby
statků. Usilují o úspory ve vydání pro domácnost svých členů. Z toho
vyvozují požadavek, že úspory jimi pro členy skutečně docílené a v jaké-
koliv formě realisované nemají býti zdaňovány, předpokládajíc, že čin-
nost jich je obmezena výhradně na členy. V praxi ovšem pronikl v Ně-
mecku v posledních dvou desetiletích názor, že provozování konsumních
spolků jest jen zvláštní formou detailního obchodování. Na >úspory<,
jichž členům jako >dividenda€ se dostává, pohlíženo dle toho jako na
zisk z tohoto obchodování. Členové nabývají ho jako spolupodnikatelé
bez ohledu na to, ze kterého zboží a ze kterých prodejen zisk vyplynuL
Rozšiřování a sesilování konsumních spolků, zabírání výrobní činnosti
do jich působnosti vedlo v Německu a povede též u nás z důvodů fiskál-
ních ku zdanění přiměřenému jich mohovitosti. Neprávem žádá se na
ochranu drobného obchodu před soutěží konsumními spolky jemu půso-
benou takového jich zatížení daňového, aby podryty byly podmínky jich
rozvoje. Konsumni spolky jsou novou formou směny statků, rovnocennou
živnostenskému obchodu zprostředkujícímu, v mnohém směru se stano-
viska celku hospodárnější. Nabádají nejširší a hospodářsky slabé vrstvy
k šetrnosti, osvobozují je z hospodářské závislosti na blízkých dodava-
telích, tísně jich vykořisťujících, budí v širokých kruzích porozuměni
pro hospodářské poměry současné, seznamují je s prameny nákupními^
se zbožím, s technikou obchodní. Cspora jich na režijních nákladech vůči
nákladům obchodníka jest značná. Kdežto režijní náklady konsumních
spolků odhadovány jsou v Německu a Rakousku na 7 — 10% tržby. Činí
nejmenší režijní náklady středního detailního obchodníka 16%, pravi-
delně ovšem více. Konsumni spolky jsou prosty vydání na reklamu, není
jim zapotřebí najimati pro jich prodejny drahé místnosti v hlavních uli-
cích, nemusí lákati zákaznictvo nádhernými výklady a nákladnými zaří-
zeními krámů, proti soutěži, zejména nekalé, jsou mnohem více chráněny
než detailní obchodnici.

Jest pochopitelno, že tísnivá soutěž konsumních spolků svádí obchod-
nictvo k ukvapeným požadavkiím, jimž vážnosti a opravdovosti nedodává
časté poukazováni na potřebu záchrany středního samostatného stavu
v zájmu státního celku. Hospodářským a sociálním rozvojem složení spo-
lečnosti podrobeno bylo v posledních desetiletích pronikavým změnám,
starý, maloživnostenský střední stav předstižen jest dnes početně středním
stavem novým (úředníky, zřízenci, vyššími dělníky atd.), jen formálně a
zevně méně samostatným, než živnostnictvo. Podporuj í-li stát a nižší obce
sdružování zemědělců a živnostníků bez ohledu na to, že činností a roz-
vojem družstev těch zprostředkovací obchod jest obmezován, nemohou po-
voliti požadavkům za obmezování a potlačování družstev konsumentů.
Všechny dosavadní pokusy obmeziti a ztížiti činnost konsum. spolků neměly
očekávaného úspěchu. Klamné jsou proto také naděje našeho obchod-
nictva, pokud od zákonných opatření očekává seslabení soutěže konsum-

208

nich spolkli. Naše zákonodárství experimentuje sice s větši odvahou než
cizina s reglementováním výrobní činnosti maloživnostenské v domnělém
prospěchu maloživnostnictva, ale sotva odváží se k pokusům, obmezovati
svobodu na poli spotřeby statků.

V boji proti konsumním spolkům přikládá se jim z důvodů agitačních
větši soutěžní síla a rozpínavost, než odpovídá skutečnosti, a klade se jim
na vrub neprávem konkurenční tíseň, jež má příčinu v nepoměrném počet-
ním vzrůstu drobných obchodů. V Německu, kde konsumní spolky vyka-
zují větší vývoj než u nás, mají toho času asi 1,100.000 členů, s přísluš-
níky náleží jim asi 4 mil. neboli as ^/^^ obyvatelstva. Rozšířily se zvláště
v místech, kde obchod drobný byl nedostatečný. Rozpínavost konsumnich
spolků má své meze. Zůstanou obmezeny na zboží hromadné denní po-
třeby, zboží naproti tomu, jehož potřeba není stálá a jež musí býti ve
větším výběru pohotově, aby vyhovovalo rozrpanitým stupnicím a odstí-
nům individuální poptávky, zůstane zpravidla z jejich působnosti vylou-
čeno. Ale i ve zboží, k jehož opatřováni jsou způsobilými, nebudou moci
vyhovovati rozptýlené lokální potřebě, nemá-li režie jich nepoměrně stoup-
nouti a zůstanou zpravidla obmezeny na poptávku místně soustředěnou.
Pro drobný obchod, pokud jen jest dostatečně zdatný, zbude vždy volná
půda činnosti a věnuj í-li naši obchodníci více pozornosti a energické, cíle
vědomé práce vlastní svépomocné organisaci družstevní, pomine dnešní
jich bezradnost, hledající záchrany v paragrafech zákona, a budou moci
dokonce úspěšně soutěžiti s konsumními spolky ve vlastní jich doméně.
2řizování obchodních družstev pro nákup ve velkém, jež by po případě
dle vzoru konsumnich spolků utvořila velkonákupní společenstva, jakož
1 pro společné sklady zboží, další opatrný a rozumný postup v zakládání
společných výrobních podniků vedly by dojista k posílení hospodářské a
sociální posice našeho detailního obchodnictva. Snad by též na této cestě
hospodářské organisace solidárnost kupectva spíše se utužila a působeno
býti mohlo k odloučení a rychlejšímu zániku mravně neb intellektuclně
nedostatečných živlů, detailní obchod přeplňujících.

Pro národní celek dlužno si přáti každé soustředění četných, ale
drobných našich sil kapitálových, každé úspory na práci a kapitálu
v ukoj i potřeb. Družstevní organisace detailního obchodnictva byla by
s to čeliti přehnaným požadavkům kartelových výrobců, byla by důležitým
činitelem k uskutečňování naší národní hospodářské soběstačnosti a neob-
mezila by také značnější měrou kupecké samostatnosti detailního obchod-
nictva a rozvinutí jeho obchodní zdatnosti. V konsumnich spolcích mělo
by konsumující obecenstvo ochranu před vybočováním družstev kupec-
kých k nemírné zištnosti. Nelze se proto přimlouvati za obmezování kon-
sumnich spolků ať přímo, ať prostředkem zdanění, ale není také správno,
aby zákonem nebo státní správou poskytovány byly konsumním spolkům
zvláštní výhody. Ve volné soutěži nechť prokáží obě provozovací formy
výměny statků svou zdatnost. V referátu sjezdu brněnského zdálo se pro-
bleskovati zdravé, pokrokové nazírání na věc, ale resoluce, přejatá do-
slova od vídeňských křesťanských sociálů, byla manifestací duševní zá-
vislosti na Luegrové Vídni.

209

-Zemský jubilejní úvěrní fond ku podpore malých
živnostníků konstatuje v sedmé své výroční zprávě za rok 1906
další svůj vývoj v obou posavadních směrech; fond vyhovoval dle mož-
nosti úvěrovým potřebám živnostenských družstev a společenstev a byl
jim zároveň ústředím poradným. Zpráva vytýká, že posud nevyžadují
si súčastněné kruhy ve všech případech pomoci fondu již před ustavením
družstva, čímž vznikají jim mnohé nesnáze, zejména při zápise soudním.
Xjhrnná suma všech úvěrů, povolených v r. 1906, činí K 254.245, z čehož
připadá na zápůjčky a úvěry v běžném úctě K 131.400, na úvěry eskontní
K 12.000 a na krátkodobé zápůjčky k dodávkám vojenským K 110.845.
Na německá družstva připadá z úhrnné sumy povolených úvěrů K 114.600.
Od počátku činnosti fondu bylo v celku povoleno zápůjček a jinakých
úvěrů: v r. 1899 K 32.000, 1900 K 1 19.21 5, 1901 K 424.800, 1902 K 602.924,
1903 K 453-497. 19^4 K 338350. I095 K 162.290, 1906 K 254.245. Úhrnem
vyplaceno bylo v tomto období na zápůjčkách a jiných úvěrech K 4,176.985,
zpět splaceno K 3,234.745, úhrnný stav koncem roku 1906 činí K 942.240.
Crok ze stálých zápůjček a úvěrů zůstal by po celý rok 4% ; rovněž ^skontní
sazba 5%; úrok za zápůjček krátkodobých (dodávkových) zvýšen ku
konci r. 1906 na 4^%. Odepsáno bylo na pohledávkách fondu v roce
1906 K 7414 při konkursu, pokud se týče likvidaci tří družstev a sleveny
běžné úroky třem dalším družstvům, v tísni se ocitnuvším, v úhrnné
částce 1420 K. Projekt říšské společenstevní pokladny na podzim r. 1906
dal podnět k akci na vybudování jednotného Zemského jubilejního úvěr-
ního ústavu pro zemědělství a živnosti sloučením obou zemských jubi-
lejních úvěrních fondů, zemědělského a živnostenského. Reforma tato
stala se naléhavou již tím, že vlastní jmění úvěrního fondu maloživno-
stenského jest již vyčerpáno, a fond, užívaje drahého poměrně úvěru
Zemské banky, nemohl poskytovati družstvům zápůjčky na úrok tak
nízký jako doposud.

Drahota potravin provází sestup hospodářského života s vrcholu
příznivé konjunktury a vrhá chmurné stíny do nastávajícího zimního
období. Vláda stále ujišťuje, že pilně studuje stoupající tendenci cen
potravin, a aby dokumentovala svůj zájem na věci, svolala konečně
počátkem prosince anketu o zdražování potravin, při níž zástupci měst
a venkova, pokud se týče zástupci průmyslu, obchodu a zemědělství pově-
děli si vzájemně dávno známé své názory a domněnky. Zatím drahota
pomáhala lidovému parlamentu alespoň zlomiti odpor ministra financí
Korytowského proti dávno žádanému snížení daně cukerní, jež
nepoměrnou svou výší 38 K (v Německu jen 14 M, ve Francii 27 fr.,
v Belgii 20 fr.) má nepříznivý vliv na žádoucí vzrůst konsumu cukru.
Spotřeba cukru činí v Rakousko- Uhersku na jednoho obyvatele 11*3 kg,
v Německu 19*8, ve Francii 16-5, ve Velké Britanii 38-9 kg. Ve všech
státech byla se zrušením vývozních prémií po konvenci brusselské snížena
daň cukerní a umožněn vzrůst spotřeby cukru, jímž zjednána náhrada
za slevu sazby daňové, jen vlády naše vzpíraly se, ač pokladně státní po
konvenci brusselské vzešla úspora 18 mil. K na vývozních prémiích, po-
voliti přiměřenou slevu sa^by daňové. Konečné, když v Německu již

NA^B DOBA. R. XV., e. 8., 1907. 30. prosince. |4

210.

vážné se jedná o další snížení daně se 14 na 10 M, a když sněmovna
poslanecká učinila souhlas k předlohám rakousko-uherského vyrovnání
závislým na snížení cukerní daně, byla vláda donucena k povolnosti
a předložila zákonodárnému sboru osnovu zákona, dle niž postupně cukerní
daň má býti snižována v r. 1908 o 6 K, v r. 1914 o 3 K, v r. 1917 o 3 K.
Sleva tato a postupné její provádění jest však sotva s to, aby způsobila
větší konsum cukru, a právem žádá se proto vydatnější sníženi počáteční
alespoň o 8 K, k němuž dle posledních zpráv asi dojde, ovšem vymiňujc
si ministr financí volnost pro další snižování. Aby ze sníženi prospěch
měli konsumenti, má býti vláda zmocněna v cestě nařizovací zameziti
přepínání cen peněžitými pokutami. Ustanovení toto vzbudilo značný
odpor v kruzích obchodních a průmyslových, poněvadž prý není ho zapo-
třebí, pro kruhy ty je di fámu jící a má jen zakrýti nedostatečnou péči
vlády o zájmy konsumentů a bezradnost její vůči problému karte-
lovému.

Ministerstvo obchodu zamýšlí v zájmu průmyslu a obchodu účelně
organisovati ústavy pro přesné zkoušení technických
vlastností surovin, polotovarů a celotovarů. Poněvadž
pokrok na poli průmyslu podmíněn jest zevrubnou znalostí látek k výrobě
užívaných a jednotlivý výrobce pro velkou nákladnost jen zřídka jest
s to, aby správné zkoušení na vědeckém základu pro účely své prováděl,
vznikly již mimo laboratoře vysokých škol, věnované účelům učebním
a vědeckým, zvláštní zkušební a pokusné stanice. Pro zemědělské a les-
nické pokusnictví působí dnes y státních a asi 30 mimostátních ústavů.
Průmyslu slouží toho času pro zkoušení chemickotechnické a mechanicko-
technické řada ústavů zkušebních a pokusných, jednak přičleněných
k státním průmyslovým učilištím, jednak zřízených samostatně jednotli-
vými korporacemi a svazy interessentů. Tak zřízeny byly zkušební
a pokusné stanice textilní a papírnická v r. 1905 při technologickém
průmyslovém museu obchodní a živnostenské komory v Praze, rovněž
při jiných ústavech na podporu živností zřízeny jsou různé stanice
zkušební, průmysl cukrovarský, pivovarský, rakouské lékárny mají spol-
kové ústavy zkušební. Jde nyní o to, aby ústavům podobným, pokud
správné plnění jich úkolu jest zaručeno, dostalo se autoritativní povahy,
jakou na př. mají úřady cej chovní, tak aby certifikátům, ústavy těmito
vydávaným, přiřčena byla průvodní síla veřejných listin, a aby důležité
jich působení v obchodních a průmyslových stycích chráněno bylo před
soutěží podniků pokoutních. Mimo to zamýšlí ministerstvo obchodu vybu-
dovati státní ústavy pro zkoušení technických vlastností surovin, polo-
tovarů a celotovarů, a sice bucf zřízením jednotného velkého ústředního
zkušebního ústavu, jenž by sloužil jak účelům vyučování a vědeckému
badání, tak potřebám průmyslu, nebo zřízením několika zvláštních ústavů
pro jednotlivá odvětví technického zkušebnictví.

Jest samozřejmo, že pro celkovou úpravu zkušebmčtvi v naší říši
nesmějí býti rozhodujícími centralisační choutky, nýbrž jen věcné úvahy.
Rozdílnost průmyslového rozvoje v jednotlivých korunních zemích, stá-

211

vajicí již zkušební ústavy a jich zdokonaleni přiči se tendenci centra-
Usační.

Živnostenská banka pro Cechy a Moravu v Praze
zřizuje při své ústředně průmyslové oddělení, chtíc přímo posta-
viti se do služeb našeho průmyslového rozvoje širokou činností infor-
mační o obchodním stavu jednotlivých oborů průmyslu, součinností
a intervencí při zakládání nových závodů, organisační Činností ke sdru-
žováni jednotlivých oborů výrobních k docílení jednotných platebních
podmínek a k odstranění důsledků krajní soutěže. Zvláštní péči věnovati
chce činnosti zakladatelské. Nepovažujíc za vhodno, by banka věnovala
se samostatnému podnikání, chce podporovati podniká vost, vyvěrající
ze zralého oceněni současné situace a poměrů daných, jest ochotna zkou-
mati nové projekty a zasáhnouti všude tam, kde zdar věci za všech okol-
nosti zdá se býti pravděpodobný. V tomto rámci chce spolupůsobiti při
zakládání společností obchodních všech druhů, pomáhati při zvětšování
kapitálů pro podniky, spolupůsobiti při přeměnách těch kterých společ-
ností z jedné formy na formu jinou a pod. H. K.

9. prosince 1907.

VÉCI SOCIÁLNÍ.

Drahota na všech stranách. — Bytová otázka a vláda — Německá předloha

shromaiďovacího zákona proti Polákům. — Boj Železničních zřízenců v Anglii.

— Zkrácení pracovní doby v německém průmyslu kovodělném.

Politický život posledních dnů stál ještě ve znamení drahoty.
Nejen denníky diskutovaly na předních stranách drahotu životních potřeb,
nejen schůze a demonstrace volaly po odpomoci, i parlament byl nucen
přiznat barvu. Sociálně-demokratičtí poslanci podali dva důkladně pro-
pracované a obšírně odůvodněné pilné návrhy na zmírnění drahoty, v nichž
udávali prostředky, jimiž bylo by možno dojít cíle. Po čtrnáctidenní
debatě byla pilnost těchto návrhů zamítnuta, neboť nenašla se dvou-
třetinová většina, ač prosté většiny dosáhly. Křesťanšti sociálové pomohli
polským stančikům a agrárníkům všech národův a barev k poražení návrhů,
podporovaných jinak městskými poslanci všech stran.

A jaký byl důvod, který uváděli pro svoje hlasování, t. j. kterým
chtěli zakrýt před voliči ústup od svého volebního programu? Že prý
sociální demokraté podali návrh z důvodů agitačních. I když výmluvu
tuto — vzhledem k věcně propracovaným požadavkům velice nejapnou
— připustíme, nemůžeme pochopit krátkozrakosti prohnaných politiků
křesťansko-sociálních. Schůze a tábory po všech městech a vesničkách
denně pořádané, na nichž sociálně-demokratičtí řečníci ukazují na původce
drahoty a jich spojence, svědčí výmluvně o tom, že nejlepšími agitátory
pro sociální demokracii byli právě ti, kteří její návrh zamítli.

♦

212

V tutéž dobu, kdy jednalo se o drahotě v parlamentu rakouském,
byl nucen zabývat se jí i říšský sněm německý, rovněž přičiněním poslanců
sociálně-dcmokratických. V Německu zdražilo se oproti roku 1906 hovězí
maso o 5%, vepřové o 25-4%, pšenice o 29%, žito o 26'4%, hrách o 6-6%,
brambory o 12-4%, žitná mouka o 42%, pšeničná mouka o 35% a řepový
olej o 35j^%. Při tom zdařilo se také uhlí o 4*2%, koks o 12% a hnědé
uhlí o 18%. Zdraženi zaviněno nejen ochrannými cly, o jichž obnos — 55
a 50 marek na tunu pšenice — byly obiliny v Německu dražší než na
světovém trhu — nýbrž i novými nepřímými daněmi.

Poměry tyto jsou tím více povážlivý, že jeví se již i příznaky, ne-li
blízké krise, tož aspoň ochabnuti výroby. Křivka konjunktury dosáhla
v červnu svého vrcholu, a odtud zaznamenává stálé klesání. Poptávka
po pracovních silách sice stále ještě stoupá, nikoli však již v takovém
poměru jako nabídka, takže možno v letošní zimě očekávat značnou ne-
zaměstnanost. Nejnepříznivější jsou tyto poměry v odboru stavebním,
jehož ochabnutí však působí nepříznivě i na odbory jiné.

A vůči těmto poměrům stojí rakouská vláda bezradně a nečinně. Nej-
lepším důkazem této bezradnosti je ministr Gessmann, který byl jmenován
ministrem, aby byla získána^ jeho strana, ale podnes nikdo neví jakým
ministrem má být , zda veřejných prací či práce ? Ať toho či onoho, nehodí
se k žádnému. Ministerstvo veřejných prací musí řídit technik, mini-
sterstvo práce sociální poHtik, a ani tím, ani oním Gessmann není. Nutno
se však již rozhodnout a sociálně-politický resort přikázat eventulně
některému ministerstvu jinému, ministerstvu vnitra. Na rychlé rozhod-
nutí však nutno spěchat, neboť pokud v Rakousku pro něco není zřízen
zvláštní úřad, pro vládu to neexistuje.

Taková nešťastná otázka jest i otázka bytová, ve které nutno
zaznamenávat jako důležitou událost, že vláda věnovala z rozpočtového
přebytku čtyři miliony korun na opatření bytů pro státní zřízence —
militarismus ovšem pohltil šedesát milionů.

Čtyři miliony jsou ovšem pouze kapkou oleje na vlny bídy — patnáct
milionů marek, jež Prusko každoročně věnuje na umírnění nouze bytové,
naprosto nestačí. Dnes nutno žádat, á to je v přední řadě povinností spolků
pro reformu bytovou, aby slušná položka byla zařaděna do pravidel-
ného rozpočtu, a to nejen pro státní zřízence, nýbrž pro dělníky
a úředníky vůbec. Ti mají právo žádat stálou podporu státní právě
tak jako venkov, jemuž se dostává nejen mimořádných nouzových podpor,
které ovšem staJy se také již stálými, nýbrž i stálých podpor z řádně doto-
vaného říšského fondu melioračního. A právě tak, jako podpora tato udě-
luje se melioračním družstvům, budiž udělována i bytová podpora byto-
vým družstvům, jež snadno mohla by si opatřit stavební úvcr,
a umožňovala by dělnickému nebo úřednickému majiteli domu volnost
pohybu tím, že by mohl v případě potřeby změny bydliště svůj podíl
prostě prodat. Dosavadní činnost vládní v tomto směru, jež jevila se celá
v zákoně o dělnických domech, minula^ se naprosto cíle; od potištěného
papíru nutno konečně přistoupit k činu.

2f:i

V Německu projednává se právě předloha zákona, jimž má být
nařízeno, že naver,ejných schůzích smí se mluviti jiným
než německým jazykem pouze se svolením zemského
úřadu policejního. Politická tato záležitost má podklad hospo-
dářský. Je samozřejmo, že jedná se zc^e o schůze polské. Zvláštní však
je při tom okolnost, že hnutí po zákaz polských schůzí nevyšlo z němec-
kých kruhů poznaňských, nýbrž — porýnských a vestfálských. Datuje
se již z minulého století. Porýnští a vestfálští podnikatelé najímali a při-
váděli i do Porýnska polské dělníky jako >lamistrajky< a stlačovatele
mzdy. Ale ihned za nimi přicházeli polští socialisté, kteří dělníky tyto
uvědomovali a organisovali a činili z nich spojence dělníků německých.
Již tehdy zakazovala a rozpouštěla policie polské schůze, ale říšský soud
pres naléhání vestfálských podnikatelů takové jednání vždycky shledal
nezákonným, až vláda na naléhání německoliberálních poslanců vest-
fálských podala předlohu zákona, jímž má být čtyři miliony německých
občanů prohlášeno za občany druhého řádu. Přirozeně, že vedle poslanců
polských a dánských vystoupili pro občanskou rovnoprávnost neněmeckých
národů s veškerým důrazem i poslanci sociálně-demokratičtí, jichž parla-
mentní akce je podporována mocným hnutím po celé zemi. Ve Vratislavi,
Altoně, Brémách, všude konají se velké protestní schůze; kartel odbo-
rových organisací vratislavských vydal apel nejen na sociálně-demokra-
tické, nýbrž i na křesťanské a hirsch-dunkerovské organisace, aby svorně
se sociální demokracií postavili se v bojovný šik na odražení útoku na
koaliční právo dělnické.

Druhý pokus o znásilnění Poláků nuceným vyvlastňováním ztro-
skotal o odpor — konservativců, kteří hlasovali proti pruské vládě,
obávajíce se asi, aby neutvořili prejudic ohledné nedotknutelnosti soukro-
mého majetku, jenž by se znamenitě hodil do krámu sociálním demo-
kratům.

Pozoruhodný spor byl urovnán v kolébce odborového hnutí v A n g 1 i i.
Jednalo se o uznání odborové organisace železničních
zřízenců. Anglické poměry železniční jsou podstatně jiné než naše.
Kdežto u nás stát je majitelem převážné části železničních tratí, je tomu
v Anglii jinak. Veliké společnosti železniční ovládají dopravu veškeré
země, drženy v jakýchsi mezích jedině konkurencí průplavů. O síle želez-
ničních společností v Anglii svědčí dostatečně již sám fakt, že v Anglii
mohly odepírat uznání odborové organisace svých zřízenců. Tato pak,
měla-li v příštích bojích hospodářských, ke kterým co nejdříve
dojde, míti nějaký význam, musila si nejprve vynutit uznání. Krajní
napjeti, dojde-li ke stávce železniční čili nic, trvalo několik měsíců, ovlá-
dajíc veškeren veřejný zájem tak, že i rodiímé listy anglické v každém
téměř čísle uveřejňovaly podobizny ředitelů společností a předsedů a se-
kretářů organisací zřízencův.

6. listopadu konečně si Anglie oddechla, ke stávce nedošlo, neboť
bylo dosaženo smíru. Jsou spokojeni ředitelé společností, je spokojen
i sekretář odborové organisace, Richard Bell. Kdo však může se nazvat
vítězem? Myslím, že Bell nikoliv. Neboť toho, oč se ve sporu jednalo.

214

aby organisace železničních zřízenců byla uznána za representantku zří-
zenců, jež by za ně mohla právoplatné vyjednávat, dosaženo ne-
bylo. V celém ujednání není nikde zmínky o tom, v celém ujednáni
nečiní se rozdílu mezi zřízenci organisovanými a neorganjisovanými,
naopak veškeré jednání bude příslušet soudům, jichž dělničtí přísedící
budou voleni veškerým dělnictvem, ať organisovaným
či neorganisovaným. Ba organisace dokonce se zbavila i práva
na stávku, poněvadž rozhodnutí třetí instance, rozhodčího soudce jmeno-
vaného předsedou poslanecké sněmovny a apelačním soudcem — prvé
dvě instance, obvodové a centrální soud, jsou ve stejném poměru voleny
zřízenci a společnostmi, obvodové přímo, centrální nepřímo — jest pro
obě strany závazné.

Tento >úspěch< železničních zřízenců rozmnožuje opět radu ne-
úspěchů, které odborové organisace anglické zaznamenávají. Přihodil
se tentokráte zase organisaci, která stojí jedině na stanovisku odborář-
ském.

C spěchy, kterých se zároveň domáhají německé organisace, pode-
přené silnou stranou politickou, dávají opět za pravdu směru, který došel
schválení na sjezdu stuttgartském. Jako příklad uvedu výsledky, jichž
docílil německý svaz kovodělníků v boji o zkrácení pracovní
doby s nejsilnější organisaci zaměstnavatelů.

R. 1904 byla snížena prac. doba pro 8.51 1 děl. o 25.493 hod. týdně

> 1905 » > > > 37286 » > 105.644 > »

> 1906 > > > > 78.571 > > 304-348 > >

> 1907 (I. pol.) » » » » 22.626 » » 71.277 » >

t. j. za tři a půl roku byla zkrácena pracovní doba pro 146.994 dělníků
o 506.762 hodin týdně. R.

ŠKOLA.

Předzvěsti boje o školu tentokráte na všech stupních. — Otevřená slova
o cílech spojených rakouských zpátcčníků. — Akce proti útokům na školu
a zvláště na universitu. - Posl. prof. Drtina o otázce reakce ve školství. —
Učitelstvo národních škol proti reakci. - Veliká kulturní debata na říšské

radě.

Události posledních týdnů, které se odehrály v centru říše, jsou ne-
klamným znamením, že rakouská veřejnost, differencující se stále určitěji
ve dva protilehlé tábory, v tábor pokroku a reakce, je před nedalekým
bojem a že centrem toho boje bude opět škola, a to tentokráte na všech
svých stupních.

Silné posice nejpočetnější rakouské politické strany parlamentární
na vídenské radnici, v dolnorakouském sněmu zemském, v říšské sně-
movně a po poslední rekonstrukci kabinetu v ministerské radě, neméně

.'ir>

než vysoký protektorát, dohnaly spojené zpátečníky k otevřené mluve a
k odkrytí smělých válečných plánů v nejbližší budoucnosti.

Pravidelný výroční signál na valné hromadě katolického Schulvereinu
proti škole zněl letos daleko ostřeji. Předseda dr. K. Schwarz neváhal
označiti konfessijní školu veřejnou za cíl spolku i celé školské politiky.
Správní praxe při provádění zákona školského zmírnila sice mnohou jeho
pHkrost, je však prý třeba změny zákona a zvláště paragrafu stanovícího,
že vyučování ve světských předmětech má býti prosto všeho náboženského
vlivu. Dr. M. Mayer z Inšpruku doporučoval, aby na posilu katolického
ducha na středních školách zavedeny byly mariánské kongregace a za-
denuncoval si při tom o největším nebezpečí, hrozícím studentům se strany
nevěřících a nevlasteneckých středoškolských professorů. Mnohomluvný
a mnoho si troufající starosta Vídně, dr. Lueger, s chvályhodnou otevře-
ností pronesl docela slova: »Máme ještě jednu velkou práci vykonati:
jde o to, abychom dobyli universit. Universita nesmí býti dále půdou pro
ideje podvratné, půdou revoluce, půdou nevlastenectví a bezi\áboženství . . .
Všemi prostředky musí býti působeno k tonm, aby vyučování od zdola až
nahoru dostalo se zase do rukou oněch, bez nichž nebylo na širém světě
žádné vědy.«

Otevřená slova o cílech spojených rakouských zpátečníků měla dobrý
vliv. Probudila ze sna k potřebné aktivitě duchy, kteří se před tím nižád-
nými symptomy reakce na poli školství probouzeti nedali. Professoři ví-
deňských vysokých škol byli první, kteří se proti poručnictví klerikální
strany při vědecké práci školské ozvali. Za vídeňskou universitou ozvaly
se důrazné protesty ostatních universit, protesty vysokoškolského poslu-
chačstva a učitelstva škol národních i středních. Professor Masaryk podal
hned na říšské radě pilný návrh, žádající vládu, aby dala záruky proti
dobývání universit, jímž hrozí vládní strana křesťansko-sociální a záruku,
že bude chránit zákony zaručenou svobodu učitelskou a učení, svobodu
vědy a víry a svobodu svědomí. V tomtéž smyslu interpelovali na říšské
radě známí bojovníci za svobodu školy, poslanci Hock, Ofner a Kuranda,
jejichž dotaz ihned zodpověděl ministr vyučování dr. Marchet prohláše-
ním, že >svoboda učení a badání byla vždy nedotknutelným majetkem
vysokých škol rakouských a že na tom nesmí se ani v budoucnosti ničeho
změniti.<

Odpovědí ministra vyučování však záležitost se nezkoncovala. Doktor
Lueger a jeho přívrženci poznali, že se svého stanoviska provedli taktickou
chybu a marně se pokoušeli seslabit výboj ná slova, která v opojení svými
úspěchy na vzpomenutých schůzích pronesli.

Otázka reakce ve školství v dané situaci parlamentární byla znamenitě
osvětlena prof. Drtinou na veřejné schůzi lidu na Král. Vinohradech dne
.24. listopadu. Říšský poslanec lapidárními rysy nastínil postup reakce
v rakouském školství na všech stupních. Ukázal, jak vlády rakouské to
byly, které porušovaly klidný rozvoj obecné školy, jak úmyslně jednaly
proti základním zákonům školským, které zaručovaly školu interkonfes-
sijní, jak novella z r. 1883 učinila ze školy opět ecclesiasticum a úlevami
protrhla zásadu osmileté školní povinnosti. Klerikálové dnes sami uznávají,
že správními opatřeními podařilo se uvésti školu obecnou v rozpor se zá-

216

kladním jejím zákonem. Nejsmělejší krok, který še měl státi loni u nás
prováděcím zákonem ke školnímu řádu, byl jen bděloaze, byl by jistě svolal žáky akademie
na schůzi a zvolal k nim : >Přátelé, není vám stydno žít v takovém okolí ?
Vypůjčte si každý rýč a lopatu, rozkopáme tu pláň, nasázíme křovin a
květů, a budeme žít ne jako trestanci ! Já sám jsem jednou vzal metlu a
putnu a odrhnul kamenné schody od shora dolů, bylo to v hostinci v Sa-
vojsku, kde nečistili svých schodů od té doby, co po prvé po nich šli,
a věřte, nikdy jsem neudělal lepší skizze, než v ono odpoledne!* A uvnitř
ještě neveseleji. Nemá dosud štěstí ten ústav! Nikdo nemá z něho radosti

— ani národ, ani žáci, ani professoři. Nikdo se taky oň stále nestará

— ani národ, ani žáci, ani professoři. Je polovičatý, t. j. neupřímně utra-
kvistický, a polovičatost je živoření. Process našeho obrození pořád ještě
trvá. Pořád ještě nejsme zcela svým národem. Cstav, založený k umělecké
výchově nových pokolení, není ještě náš.

Správně prohlašují > Volné Směry* ve svém krásném i. čísle nového
ročníku: »Pro nás má záležitost (akademie) dvě stránky, právní a umělec-

221

kou. První luštiti nenáleží nám, ale politikům, poslancům. Ti se mají starati
sami o ústavy umělecké, jich povinnosti je, aby se zasadili celým vlivem
proti drobkařeni a udělování milostí . . .c Co se umělecké stránky týká,
prohlašují: >Akcentujeme důrazně, ze chceme ne utrakvistickou, ale če-
skou akademii uměleckou, právě tak jak nám, našemu významu v umění
a v kultuře národů rakouských patří a právě jako je ve Vídni akademie
německá a v Krakově polská. Stát má povinnost vzhledem k našemu vý-
znamu v říši nám tuto akademii dotovati a zlepšovati, a poslanci mají
svým vlivem zprostředkovati, bez prošení a upomínání. Ale my chceme
míti českou akademii uměleckou, školu s dalekosáhlým vlivem na
současné umění a semeniště nových proudů v umění, podporovatelku
talentů a organisátorku uměleckých fondů v národě . . . Chceme nové
professory na české akademii, ale chceme, aby o nich rozhodovaly jen
umělecké ohledy a umělecká měřítka.c To — jakož i vše další,
nač jen tímto úryvkem chci upozorniti — jest pravá řeč. Ale tato řeč
musí být všude a všude a pořád a znova opakována, jako vůbec každá
myšlenka, než zvítězí, a proto nemožno souhlasiti s výtkou, že >nevhodní
mluvčí koterií politických a kde která redakce rodinného časopisu snaží
se uplatniti svůj hlas v této záležitosti.* Ať se jen snaží ! Ale stále,
ne jenom chvilkově! T.

LITERATURA.

Krásná:

Z četby pro široké kruhy. Knížky pro lid. Vydává Jan Laichter. Libuše:
Bohumil Brodský: Dolomeno. — Libuše Trnavská. — Ant. Nečásek: Jařmo mil-
lionů. — Moravsko- slezská kronika, roč. XVIII. J. M. Slavičinský: U Křúpalů.
- V. Prosek: Královna Kunhuta na Hradci u Opavy. — Dr. J. Pospíšil: Jak
si slezští sedláci vybojovali robotní patent. — Dělnický kalendář. 1908. Redi-
guje F. V. Krejčí. — Vídeňský národní kalendář. 1908. Pořádaný péčí Národní
rady Čechů dolnorakouských. — Velký slovanský kalendář. 1908. Uspořádal
J. Loukota. - Kalendář Havlíček.

Z četby pro široké kruhy.

Mimo belletrii, psanou z pohnutek ryze uměleckých, vychází u nás
každoročně jako všudy jinde veliké množství belletrie, jejíž úspěch a roz-
šíření nezáleží tak v její hodnotě vnitrní, jako spíše v obchodní čilosti
jejích vydavatelů. S uměním souvisí tato belletrie zpravidla jen potud,
že pilně napodobí uznaná díla umělecká a hledí se látkou nebo methodou
zpracování přizpůsobit požadavkům své doby. Jeť tato belletrie psána
jen pro přítomnost a má jen v přítomnosti nějaký význam. Zvýšená
úroveň vzdělání učinila knihu zábavou, a to zábavou nejpřístupnější. Může
se jí oddat každý, kdo umí číst, bez rozdílu věku i pohlaví, stavu i povo-
lání, beze všech jiných zralostí neb zručností, může se jí oddat sám nebo
ve společnosti, může začít kdy chce, a kdy chce může přestat. Spolu je
to zábava poměrně levná a všeobecně za ušlechtilou vyhlašovaná a pova-
žovaná, aspoň pro ty, kdo právě jiného zaměstnání nemají, nebo míti
nemohou. Spotřeba zábavných knih a zábavného čtení jest do roka jistě

ohromná. Také spisovatelů zábavných knih jest i v našich menších po-
měrech nepřehledný, rok od roku rostoucí zástup, jenž naplňuje svými
spisy svazky starých i nových podniků zábavné četby.

Snad má se tímto způsobem čelit zhoubnému vlivu krvavých románů,
širokým kruhům má se dostat četby přec alespoň trochu vyšší úrovně.
Je-li však tím již dosti učiněno, pochybuji. Když vytlačit zhoubnou četbu
lacinou četbou, tedy zas především lacinou četbou dobrou ! Vhodný pokus
učinilo nakladatelství Laichterovo svými knížkami pro lid. Vydalo již
několik svazečků po 20 hal. v hezké úpravě. Široký kruh čtenářstva sezna-
muje se tu s Boženou Němcovou, s Hálkem, s Tolstým, který v jednom
svazečků zastoupen výběrem myšlenek z kruhu četby, v jiném svazečků
několika povídkami, dále podává se čtenáři několik povídek Bjórnso-
nových a několik stati z Havlíčka, pak několik statí z Emersona. Sbírka
je v začátcích, ale až dovede se vykázati padesáti, stem svých úpravných
svazečků, bude se moci jistě již mluvit o vlivu dobrém a záslužném.

Jiným a snad nejznámějším podnikem lidové četby je u nás Libuše.
Bylo zde psáno o Libuši již několikrát a s uznáním, kde jí náleží. Ale
právě Libuše, poněvadž je tak rozšířená, měla by a mohla by stát výš
a přinášet méně četbu toho druhu zábavnou, jak o ní byla předem zmínka
učiněna. Detektivní a dobrodružné romány hromadně otravují široké
kruhy, ba pomáhají vychovávat i naši mládež středoškolskou, jak
ukazují takřka denní zkušenosti. Ale ptejme se, oč tak příliš vyšší je
úroveň takových románů Bohumila Brodského, který patří k nejplod-
nějším dodavatelům zábavné četby a od něhož v předešlém ročníku Libuše
vyšly dvě knihy, novella > Dolomeno* a román >Libuše Trnavskác. Brod-
ského poslední knihy, nejen tyto dvě, jsou nápadné zvučnými, mnoho-
slibnými tituly. Hlavní osobou románu bývá žena. Konec nikdy nehodí
se k začátku. V novelle »Dolomenoc je hrdinkou šafářova schovanka,
obyčejné venkovské děvče, na němž kromě té chvíle rozkvetlé mladosti
není nic zvláštního. Mladý svobodný správce ji svedl. Děvče odmítlo
obvyklé uspořádání záležitosti, pohodilo dítě, ale když si za to odbylo
trest, byla tato hrdinka dítěti tím vášnivěji oddána, a když se vzdálena
od něho pozdě dověděla, že bylo nemocno a zavrženo, odešla a nevrátila
se. V této historii šafářovy schovanky zůstává jedna věc nevysvětlitelná:
kde se bere v této dívce tolik povahové síly, aby odmítla, co se jí zdá
nečestné, když byla zprvu tak pošetile nechápavá a vydala svůj skvost
tak snadno při příležitosti, o jakých před tím jistě často slýchala? Ne-
jsou tu vlastně dvě bytosti v jedné osobě, mladé děvče, jak ve dvorech
obyčejně bývají, a sentimentální hrdinka pohnutlivých románů, jedna by-
tost se začátkem bez konce a druhá s koncem bez začátku? Tato nejasnost
hlavní osoby, kromě úplné všednosti příběhu, brání opravdovějšímu dojmu.

Libuše Trnavská jest dáma vznešeného světa. Koupila si za
svou mladost a krásu aristokratický blahobyt, nudí se na venkovském
statku při starém, nevrlém muži, nyje touhou srdce, nepoznavšího lásky,
a ačkoliv jest nějak neobyčejně vzdělaná, opravdová, vůbec žena vyni-
kající — aspoň to tak o ní máme věřit — nepodniká dokonce nic, jak by
si svůj živoý
plat na výživu, ba musí býti i počet chovanců snižován a omezován.
A nynější drahota sotva tu umožní obrat k lepšímu, což je tím smutnější,
že počet podniků vskutku humanitních u nás jest až běda nepatrný. Suma,
kterou dosud musila doplatiti Praha, jest vskutku značná.

Zpráva doložena jest četnými statistickými daty, plány a obrazy
budov, jakož i podobiznami zvěčnělých šlechetných zakladatelů ústavu.
Naší veřejnosti, dosud tak netečné k sociálním úkolům školy, vřele knížku
pěkně vypravenou doporučujeme k povšimnutí a studiu. Jen jednu ještě
otázku máme: nesouvisí okolnost, že za celé desetiletí jedno jediné dité
bylo evangelického náboženství, s faktem, že v kuratoriu zasedá jen zá^
stupce katolické církve (byl jím několik let též známý klerikální
bojovník, P. Vondruška) ? Že nekřesťané — de facto vlastně nekatolíci —
jsou z ústavu zásadně vyloučeni, je také ovšem víc než podivné.

Kd.
*

Prof. Dr. Ruheska, doc. Dr, Ostrčil, Dr. Samherger a MUDr, Saska:
»Xežpřijdelékar<. Poučení pro nejširší kruhy v různých chorobách.
Část I. (Lidové rozpravy lékařské, čís. yy. Nákladem J. Otty.)

Lidové rozpravy lékařské, jichž úkolem jest podávati nejširším kruhům
praktický návod, jak šetřiti zdraví, přiblížily se tímto sešitem zvláště-
důležité a palčivé otázce. Spisek »Než přijde lékař« podává pokyny pro-
čtvero různých případů. Tak především prof. Rubeška velice jasně a sroz-

15*

umitelnč upozorňuje ženy, čeho dbáti v dobé přechodní a varuje před
zanedbáním včasného zakročeni při rakovině děložní. K čemu však zvláště
nutno poukázati, jest, že prof. Rubeška udílí zde ženě bez dvojakého
uhýbání, v této otázce u lékařů obvyklého, také důtklivé upozornění na
příznaky nákazy pohlavní. Ostatně mnoho dobrého již v tom směru vy-
konal prof. Rubeška i svou přednáškou, která uveřejněna byla v Časo-
pise pro veřejné zdravotnictví 1904, čís. 5.

V další síati knížky dává dr. Ostrčil pokyny pro dobu těhotenství,
porodu a šestinedělí. Stať je velmi instruktivní a důležitá, povážíme-li,
že mnoho žen a hlavně intelligentních žen vyhledává v té době v knihách
poučení, která jim zůstala celá předcházející výchova dlužná. Ovšem
mnohem účelněji působilo by zavedení kursů, vedených lékaři a lékař-
kami, kde by se nastávajícím matkám dostalo nejen všestranného návodu
pro dobu těhotenství, ale hlavně také poučeni o ošetřování malého dítěte,
jeho rationelní výživě, jakési znalosti menších, Často však nezkušenou
matku vzrušujících a lekajících onemocnění, atd.

Velice aktuální v těchto lidových rozpravách jest třetí stať dra Fr.
Sambergra. Známo jest, že vedle tuberkulosy a alkoholismu třetí nej-
větší nepřítel a ničitel zdraví lidstva jsou pohlavní choroby. A všem za-
svěceným je stejně známo, že 80 proč. všech mužů během svého života
některou z těchto pohlavních nemocí prodělává, díky ovšem uznávané
a hlavně také velkou částí lékařů šířené nauce o nutnosti prostituce.
Dnešní pokrokoví lékaři všech zemí stavějí své poznatky vědecké sice na
zcela jiné základy, než ti lékaři, kteří kdysi ve Francii, v Belgii a jinde
dopomáhali k budování veřejných domů, avšak u nás v Čechách vidíme,
že buď takových stoupenců pokroku v této otázce mezi lékaři našimi vůbec
není, nebo že nehlásí se tak energicky a usilovně k slovu, jak by toho
veliká naléhavost věci vyžadovala. Mluví se u nás naopak o lepší úpravě
prostituce, o » reformě* prostituce atd., jako by všecky zkušenosti dob
minulých nebyly dosti jasně ukázaly, že nelze než všemi možnými pro-
středky zdolávati a potlačovati tento sociální zločin, který vždy se vy-
mykal všemu upravování, vší reformě a kontrole a který tolik otravné
zhouby fysické i morální způsobil a způsobuje v životě každého národa,
tedy i našeho. Dra Sambergra ovšem zaměstnává především léčení chorob
pohlavních, avšak právě zde možno opět vystihnouti dokonale i celou hrůzu
těchto nemocí, sleduj eme-li výklady dra Sambergra o jich snadné sdílnosti
a zhoubné dědičnosti. Stať dra. Sambergra vykonala by teprve znamenitě
své poslání, kdyby v úpravě letáků po tisících a tisících výtiscích mohla
být šířena mezi lid. Takto však i ta menší část čtenářů, kterým se dostane
do rukou, může z ní čerpati v každém směru výstražné poučení.

Konečně čtvrtá stať tohoto sešitu lidových rozprav pojednává o cho-
robách očních. Svým obsahem hodila by se velice dobře i do každé školní
čítanky. V.

X. Y. : »0 těle lidské m«. Nákladem tiskového výboru strany
*ociálně-demokratické. Spisek podobný svým účelem lidovým rozpravám.
Chce podati populární poučení o těle lidském. Jako takový je dobrý a vy-
hovuj'.* svému účelu. Promlouvá vhodně a přístupně o soustavě kostrové,

229

kožní, svalové, zažívací a vyměšovací, dýchací, cévní, pohlavní, nervové
a smyslové. Příznačné pro celý směr spisku jest zakončení stati sedmé.
Praví se tu: »Mládež naše učí se na školách, že každý má povinnost
dostaviti se aspoň třikrát v roce ke zpovědi. Jak mnohem rozumnější by
bylo, kdyby každý povinen byl dostaviti se místo ke zpovědi ku prohlídce
lékařské. Kolika chorobám dalo by se v jich zárodku, zabrániti!* V.

Vekoslav Haber : Morálka, inteligence a kultura. Cau-
serie. Trnovany u Teplic 1907. Nákladem vlastním, cena 50 hal.

Autor slibuje na počátku, že nastíní obraz proudů nových myšlenek,
jak silným rozmachem působí na rozvoj duševní nových generací, později
objeví se náběh v jiném směru, že jedině inteligence podmiňuje morálku,
ve skutečnosti pak causerie líčí rozvoj člověčenstva, počínaje opicí-
člověkem až po naše doby a vy vrcholu je ve výkladu o podstatě a po-
měru sociálního demokratismu a anarchismu, mezi nimiž nemůže býti
prý ani dohody ani kompromisů. Kdežto stát sociálně-demokratický jest
prý nejrafinovanějším pojetím státu, soustřeďuje veškeré funkce ve svých
nikou, anarchisté roztřiďují společnost federativně na samostatné ko-
muny. Nejlepší a nejduchaplnější umělci nové doby, ať básníci, ať roma-
nopisci, dramatikové, malíři, sochaři, hudebníci, architekti atd., všichni
jeví více méně určitý sklon k idei anarchie, nejen Richard Wagner
a E. Zola. ale i V. Hugo, Svat. Cech, Jul. Zeyer (?!). ^Myšlenka abso-
lutní svobody proniká všechno umění.«

Causerie psána jest vzletným, duchaplným slohem, ale pro širší obe-
censtvo, jemuž patrně jest určena, jest rozhodně příliš učená, oplývajíc
spoustou cizích slov (i zbytečných) a stejným dechem kladouc vedle
sebe myth, hypothesu i vědecká fakta. Kd.

PO ŽIVOTE NÁBOŽENSKÉM A CÍRKEVNÍM.

Tentokrát bychom mohli směle zůstati ve formě pouhého zpravodaj-
ského referátu. Týdny právě uplynulé nahromadily u nás tolik událostí
a vynesly na povrch tolik myšlenek, plánů, míněni a návrhů ve věcech
církevních, náboženských a církevně-politických, že by se celý prostor
nám vyhrazený mohl vyplnit slovnými otisky z různých novin.

V popředí zájmu stojí VI. sjezd rakouských katolíků,
konaný od 15. do 19. listopadu ve Vídni a jeho dozvuky v parlamentě,
na universitách, ve veřejnosti.

Letošní sjezd vzbudil mimořádný zájem, daleko živější, než
sjezdy dřívější. Vytýkali jsme kdysi, že si naše veřejnost málo všímá
kieríkálních projevů, že žurnalistika naše, pokroková a svobodomyslná
příliš málo informuje své čtenáře, poněvadž nerozumí klerikální práci^
a proto ji podceňuje. Občasné zaburácení proti klerikalismu a vypoví-
dáni boje toho nenapraví. Je třeba činnosti, ne pouze negativní, nýbrž

230

positivní, klidné uvědomovací práce, která probouzí a bystří svědomí
a upevňuje posice.

Aby se letos o sjezdu klerikálním mluvilo víc, o to se postaralo z části
jeho oficielní pořadatelstvo, z části o to má zásluhu episoda neobmý-
šlená sice, ale přirozeně se zaradující do rámce celku, výroky vídeňského
purkmistra dra Luegra proti universitám.

Na tomto případě můžeme demonstrovati nesprávnost stano-
^iska, jaké zaujímá naše česká a vůbec rakouská ve-
řejnost naproti taktice a práci klerikalismu. Dr. JL,ueger
nerekl nic nového, když za další cíl výboj ných snah klerikální politiky
.a kultury označil dobytí universit. Že to nebylo nic překvapujícího, při-
znaly samy noviny mnohé. Kde kdo to věděl, že klerikálové pracují o to,
aby do svých rukou ještě více dostali školství všechno. Hned když přišly
na veřejnost výsledky prvních voleb na základě všeobecného hlasovacího
práva do říšské rady, a když z nich se objevilo, že nejsilnější dvě strany
jsou křesťansko-sociální čili klerikální a sociálně-demokratická, dvě strany
protichůdné, hned tehdy se předvídalo a veřejně předpovídalo, že nás
čeká nový boj o školu. Každý ví, že to je stěžejní bod klerikálních
snah, ale mimo flegmatické konstatování tohoto faktu nečinilo se nic.
Teď mluvný dr. Lueger v zápalu nadšení prozradil plány, a celá veřejnost
je vzhůru, jako by byla přišla na nový objev: university se ohrazují,
profesoři protestují, studenti demonstrují, politické strany se zříkají kle-
rikálů, ministr vyučování spěchá s ujištěním, že vláda vždycky bude
dbáti nad zákony, zaručujícími svobodu vědy a učení, celý parlament
jednohlasně i s klerikály přijímá příslušný návrh — svoboda, pokrok
vítězí na celé bitevní čáře, a v povznášejícím vědomí vítězství budou
teď všichni zase filistrovsky si pochvalovat a bezpečně nic nedělat v tom
domnění, že skutečně vláda, parlament jako celek a poslanci jednotlivě,
politické strany a akademické senáty svorně budou stříci svobodu uni-
versit, — a zatím klerikálové budou pracovat tiše, soustavně dál, až se
najednou octne v jejich rukou porte feuille ministerstva vyučování, když
si už před tím byli zabezpečili vliv namnoze rozhodující ve školních
radách, v řadách inspektorů a v celé administrativě. Pak se snad zase
ozve výkřik odporu, ale nic než výkřik; práce, upřímné snahy, nebude
2ase dál.

V tom je hlavní rozdíl a příčina na jedné straně úspěchu, na druhé
■nezdaru: klerikálové vědí, co chtějí, a soustavně o to pracují; ostatní
nevědí a jen protestují.

Snad se stalo schválně a s určitým cílem, že sjezd byl letos svolán
do Vídně, a v době, kdy zasedá parlament. Pořadatelstvo se
přičinilo dobře o zevnější lesk a úspěch. V předsednictvu a mezi řečníky
íkoro samý šlechtic, anebo při nejmenším poslanec. Celý sjezd měl ráz
politický a agitační. Nedávno jsme se zmínili o předmětech, o kterých
jednal sjezd katolíků z říše. Srovnáme-li s niirri přednášky na vídeňském
kongresu, uvidíme, jak malý důraz kladou inspirátoři u nás na theologii
a vědu vůbec, filosofii a otázky povšechného rázu a zájmu. Vedení roz-
hodně bylo v rukou vysoké hierarchie, šlechty a poslanců. Bylo by zají-
mavo zjistiti, kolik theologických a vůbec universitních profesorů byla

231

činné účastno vůdčími přednáškami. Nejširší předmět probíral ovšem
pražský profesor theologie Hilgenreiner »o volném badání* : z parla-
mentu známý inšprucký profesor Mayr také mluvil, a to o školské otázce,
ale toto poslední thema nebylo již zásadně probíráno, nýbrž agitačně, jako
všecko ostatní. Agitaci vůbec, agitačním a o r g a n i s a č n í m,
praktickým otázkám bylo věnováno nejvíce času a péče. Kleri-
kálové s úspěchem dosud organisovali všecky stavy, poněvadž správně
pochopili, že v organisaci je síla. Na sjezdu ještě utužili organisaci
a k nové dali úspěšné podněty: budou doplňovati organisaci katolických
zemědělců, dělnictva, učňovské a jiné omladiny, živnostníků, žen. Již
dnes jsou tyto organisace nebezpečným činitelem ve veřejném, politickém
a kulturním životě, ne snad svým věcným, myšlenkovým významem, ale
pouhou svou existencí ve všeobecné roztříštěnosti, bezzásadovosti ostatních
stran, mezi nimiž se snadno mohou státi bodem koncentračním a kry-
stal isačním.

Protichůdnou organisaci chápou dnes jenom sociální demokraté.
Národně sociální organisace, po městech dosti silné, dle jména a řečí
protiklerikální, jsou ve skutečnosti klerikálům velice blízké svým >vlaste-
nectvím« a »státoprávnictvím<, jimiž se klerikálové dovedou obrňovat
a ohánět. Organisace všech ostatních stran jsou jednotlivě příliš malou
protiváhou. Vážnou hrází proti klerikálním výbojům by mohla být volná
organisace ne strannická, společná všem svobodomyslným, pokrokovým
lidem. Žádná protiklerikální liga, to by byl podklad příliš negativní,
žádná Volná myšlenka, — ta je příliš výlučná a namnoze také negativní,
nýbrž kulturní svaz pokrokových lidí k positivní práci osvětové a mravní.
Osvětový svaz není v tomto směru dosti vyhraněný, poněvadž na mnohých
místech svým složením též z hasičstva, ze samosprávy i odjinud má v sobě
živly konservativní ; Jednota Komenského má zase ráz trochu mnoho
školský. Nezbývá nic jiného, než volné sdružení, ještě širší a urči-
tě ji vyhraněné.

Porfěvadž nezbytnou pomůckou pro organisaci jest tisk a s ním
souvisící kolportáž, zahývaX se kongres velmi podrobné též těmito
otázkami. Tisku sloužící Piusverein měl 320 místních skupin (mě-
síčně založil 16 nových) ; sebral 362.000 korun, získal 70.000 členů, roz-
šířil 350.000 letáků, jeho ftisková kancelář (která stála 40.000 K) rozeslala
380.000 měsíčních sdělení; sumou 170.000 korun podepřel podniky jemu
sloužící a ještě 60.000 korun mohl uložiti. Jeho podporou umožněno
vycházení dvou denníků vídeňských (Vaterland a Reichspost). Tyto cifry
mluví o činnosti, jakou nerozvinula žádná jiná strana v Rakousku. Vedle
toho ovšem stará se strana též o vzdělání a přípravu pro žurnalistiku
a o zaopatření a postavení sociální svých novinářů.

St. Bonifaciu s-V e r e i n se zabýval akcí proti Volné Myšlence,
proti odpadlictví losvonromskému. O jeho úspěších svědčí číslice příjmů:
850.000 korun.

Katolický universitní spolek doufá příštím rokem otevříti
aspoň 2 fakulty svobodné katolické university v Salcburku.

Nejdůležitější bylo ovšem jednání o školách. Školská
r e s o 1 u c e uznává »výchovu a vyučování na středních školách na zá-

232

klade přísně nábožensko-mravnim a vlasteneckém za nejdůležitější pod-
mínku pro pravý zdar společnosti a státu«. »Príčiny a prameny pi^ibý-
vající nenávisti k náboženství a vlastizrádného smýšlení ve veliké části
vysokoškolské mládeže dlužno spatřovati ve lhostejnosti a trestuhodné
nedbalosti středoškolské výchovy.* Sjezd >žádá vyučovaicí správu co
nejdu tkl i věj i, aby spolu s církevními úřady podporovala nábožensko-
mravní výchovu na středních školách a všemi po ruce jsoucími pro-
středky bránila jakékoli nedbalosti.* Dále horlí resoluce proti nevěreckým
profesorům, kteří zneužívají své učitelské svobody k tomu, aby vědu uvá-
děli v rozpor s náboženskou pravdou; protestuje proti > systematickému
odstrkování katolicky smýšlejících profesorů*; vůbec >nám nepřátelská
soustava na školách musí býti všemi silami potírána*.

Klerikálové jsou ve příčině kulturní zrovna takoví jako Němci ve
příčině národnostní v Rakousku a zvláště v Čechách: kde my vidíme
neoprávněnou jejich nadvládu, tam oni křičí o útisku a chtějí víc.
^Odstrkování katolicky smýšlejících profesorů*, na něž si naříkal také
dr. Lueger, mnohem drastičtěji, jest jen jiný název pro snahu, aby nad
vědeckou způsobilost rozhodovala strannická příslušnost, politika. To
by ovšem byl hrob vědeckosti universit.

Passus o zvýšení péče o nábožensko-mravní výchovu na středních
školách, slova o nedbalosti dosavadní v tomto směru, svědčí, že se kleri-
kálové nedovedou uČit z chyb: je přece zjištěno, že právě donucovací
způsob náboženské výchovy, duch náboženského vyučování, jest u většiny
índiřferentních pravou příčinou odporu proti náboženství. Není naším
úkolem dávat klerikální straně rady, ale jde-li jí o náboženství, a ne
pouze o vládu nad školou, pak by musila požadovat a přičinit se, aby
vyučování i výchova náboženská se dala jiným duchem.

Katolický školský spolek čítá 69.000 členů a vykazuje mimo jinou
činnost přes 1000 schůzí za rok.

Luegrovy prozrazené plány měly dohru ve veřej nosti
a v parlamentě. Německé strany liberální, pokroková a radikální, celý
německý nacionální svaz» se odřekly klerikálů. V říšské radě způsobilo
veliký rozruch projednávání návrhu prof. Masaryka, jímž vyzývá vládu,
aby dala záruku pro svobodu universit. Je dobře, že se rozpředla takováto
obsáhlá a zásadní debata o této kulturní otázce. Ale z jejího rozřešení
v parlamentě sotva můžeme míti radost. Ne že by návrh Drexelův místo
Masarykova jednomyslně přijatý byl nedobrý. Vždyť žádá zaručení svo-
body učení, svědomí, víry — kdo by s tím nesouhlasil? A pocházejí z nitra
kresťansko-sociální strany! Nejsilnější strana v parlamentě, klerikálové
činí teď návrh na zaručení svobody svědomí a vědy ! Z toho by měl mít
radost každý přítel pokroku. A nemá! Proč? Poněvadž jednomyslnost,
se kterou byl přijat návrh Drexelův, znamená vlastně odpor většiny
v parlamentě proti stanovisku prof. Masaryka. Návrh Drexelův svou
všeobecností neznamená nic; skládá se ze samých kulatých slov, jakých
klerikálové dovedou užívat.

Některé drobnější momenty ze sjezdu zasluhují povšimnutí: Princ
Liechtenstein mluvil o církvi triumfující. Kardinál-arcibiskup
Gruscha vyslovil naději, ano jistotu, že 20. století se bude jmenovat sto-
letím katolickým.

233

Sebevědomím vůbec vynikal tento sjezd a pak svou vyslo-
venou političností. Byla to schůze vůdců a lidu pod dojmem
vítězství o letošních říšských volbách, pod dojmem čerstvého úspěchu
při nedávné rekonstrukci kabinetu a s vyhlídkou na další téměř již zaru-
čený postup v politice (s určitostí se mluví již o klerikálním ministru
vyučování Ebenhochovi, a když tyto dny poněkud se zakolísal ministr
financí, hned se mluvilo o klerikální náladě). Toto sebevědomí mluvčích,
přečetná účast politiků, ministrů, vysokých úředníků, dává tušiti éru
klerikální nadvlády v našem, beztoho příliš konservativním Ra-
kousku. V celku nemáme se čeho báti. Ale přece školství, i naše
české, nejdřív a nejtíže pocítí tíhu reakce: půda je v něm, v jeho správě
beztoho velice připravena pro reakci, která tu najde ochotné vůdce a po-
mocníky.

Při tom všem nás bolí sloučenost českých stran staročeské, mlado-
české a agrární s klerikály a skrze klerikály vázanost jejich v otázkách
kultury a pokroku. Nepatří sice do rozhledů církevních direktně, ale sou-
visí s nimi náš názor o tomto sdružení v národním klubu, který pro
politiku nebude znamenat mnoho a pro pokrok mimopolitický je přímo
osudnou chybou, poněvadž v něm budou klerikálové někdy přímo rozho-
dovat a vždycky aspcň překážet.

Za zmínku stojí ještě, že ha klerikálním sjezdu všech rakouských
katolíků byl český národ representován činně jen šlech-
tou a hierarchií. Poslanec dr. Stojan byl jakýmsi parádním civi-
listou. To by nás mohlo jen těšit, kdyby to znamenalo, že čeští předáci
klerikální jsou generály bez vojska. Ale tomu není tak; znamená to, že
čeští klerikálové jsou vedeným stádem, massou slepou a nerozhodující,
která si dá všecko líbit a ku které netřeba mít ani ohledů slušnosti, na tož
spravedlnosti.

O rámci kongresu nereferujeme vůbec: o papežském požehnání atd.
Jen jednu drobnou zmínku ještě: ohromné nadšení vzbudila slova dra
Luegra, když neurčitě jen naznačil, že není nemožno, aby k vysvěcení
budoucí katolické university přišel do Rakouska sám papež. Svatý otec na
rakouskou půdu — křesťanská duše, co chceš ještě víc?

Zájmu pro trpící Slováky uherské užívá obratným způsobem
pro své zájmy klerikální strana v Čechách a na Moravě. P. Ondřej Hlinka
byl stále obklopen kohortou kněží a katechetů; v Praze uspořádal ♦kato-
lický lid< zvláštní schůzi pro Slováky a po řečech známých klerikálních
agitátorů se usnesl na písemné přímluvě proti útisku přímo k papeži ;
kněží jsou v čele protestů proti násilí biskupa Párvyho. Tak nižší kněž-
stvo. O upřímnosti konečně nepochybujeme, aspoň u některých. Ale vedle
toho: arcibiskup pražský nepřijal Hlinku v audienci a orgán jeho vy-
střihá před vzpourou proti církevní vrchnosti. Tím nabývá celková akce
katolíků českomoravských tvářnosti a rázu neupřímnosti, jako všecky
klerikální podniky. -

Otázka užívání glagolice v bohoslužbách na slovanském jihu jest
definitivně vyřízena v Římě, a to nepříznivě. Piova korrespondence vy-

234

světluje, že kurie nemůže připustiti, aby se zavedla, obnovila neb udržela
glagolice, poněvadž se jí užívá za prostředek politické a národnostní agi-
tace. Zvláštní dojem působí a zvláštní obraz » slovanstvu příznivého* pa-
peže Lva XIII. podává sdělení některých časopisů (jsou-li pravdivá!),
že kurie vydala tento zákaz, když poznala, že glagolice jest řeč slovanská.
A tak »žádná církev (=^ kostel) nemá výsady užívati glagolice: tudíž jest
tato řeč z liturgie vyloučena.*

Noviny sdělují, že olomoucká konsistor žádala okresní soud, aby za
neplatné prohlásil manželství bývalého římsko-katoli-
ckého kněze, který se byl stal protestantem. Žalovaný namítá, že § 5.
zákona z 25. května 1868, dle něhož vystouplá osoba jest zbavena všech
nároků bývalé příslušné církve, činí jeho manželství platným, a že je také
uznal nejvyšší soud rozsudkem ze 14. dubna 1907. — Společná akce kněží
a laiků cestou parlamentní nějak uvázla.

K bojovníkům klerikálním přibyl nedávno »V e n k o v a n«, jakožto
příloha >Čecha« pro zemědělské čtenáře, který má čeliti hlavně agrár-
nickému »Cepu«, a »K ř c s ť a n s k á Myšlenka** 'jako protiváha
>Volné Myšlenky*. ^Křesťanská Myšlenka* se uvádí dobře upřímnou, ne-
strannou kritikou jak církve v jejích oficielních představitelích, tak i pa-
sivních členů hlavně mezi intelligencí, která není katolickou, ale právě
svou indiferentností umožňuje přehmaty hierarchie a je vinna celkovým
zpátečnictvím, násilností církve. To je velice trefné rozpoznání. Dávno
říkáme i my, že za vady církve je spoluzodpovědnou intelligence, když
k nim mlčí. Nízkou úrovní českého katolicismu jsou vinni všichni ti, kteří
třeba nesouhlasí, ale z opatrnosti, netečnosti nebo z jakékoli příčiny se
neozvou. Snad také v ^Křesťanské Myšlence* či kde jinde, ale jisté na
straně katolické jsem četl, že naproti nikomu si netroufá katolická církev,
jako naproti Čechům, na př. ustanovováním prelátů cizích a jinými skutky
absolutní moci.

Na poli poněkud odlehlejším usazují se také obratní klerikální obchod-
níci : známý pražský farář dr. K. Vondruška vydává časop. »S p r o s t ř e d-
k o v a t e 1*, orgán spolku a ústavu » Národní (ovšem !) jednatelství, kře-
sťansko sociální sdružení sprostředkovatelské*. Zajímavé na tomto spro-
středkovateli jest, že má také články belletristické, politické, kulturní.
:řCas* jej karakterisuje jako klerikální manévr, aby pod štítem snah lidu-
milných se lidu vtloukaly zásady rcakcionářské. Toto tedy není bojovník,
nýbrž chytrácký pomocník, snad tím nebezpečnější. Věc v nejširším smyslu
je dobrá: církev má rozvíjet sociální blahodárnou činnost, ale křesťansky,
ne strannicko politicky a agitačně, ani tendenčně.

Zaniklý >R o z k v ě t« chtěl jaksi na rozloučenou před svou násilnou
smrtí pronésti konečné slovo o sobě a o církvi mimo sebe. Nelze bráti
vážně všechny jeho výroky, ale když mluví upřímně, stojí to za to; proč
bychom nezopakovali jeho slov my, kteří nenáležíme mezi jeho ctitele?
»Neklamejme se: lakottnství, panovačnost, nespravedlnost, nestridmost
v pití, sobectví, patolízalství bují sice ve všech stavech, ale snad žádný

235

stav není těmito neřestmi tak hyzděn, jako stav kněžský. Či můžeme si
představiti větší nespravedlnosti, než jak se provádí v Uhrách...? větší
lakoty, než jakou nalezneme téměř u všech bohatých hierarchii, prelátů,
farářů, kaplanů...? Většího patolízalství než u všech nižších kněží, kteří
ne z pokory, ale z naděje se plazí . . . Větší panovačnosti a většího sobectví
než u většiny moc majících...? Proč se neučíme z dějin? Proč si ne-
řekneme, že . . . vše, co na sobectví, násilí a nespravedlnosti bylo vysta-
veno, musí se shroutit . . .« — Ejhle, »z r c a d 1 o kněžím« od znalců
povolaných !

Nedávno jsem znova padl na zmínku v >Cechu< o nadějném p o-
stupu katolicismu v Anglii. >Cech< rád se chlubí úspěchy
v cizině, v Americe, co možná daleko. Doma zmenšuje své ztráty, jinde
zveličuje své úspěchy. Pravda o Ang^lii je takováto: Před 25 lety roku 1879
bylo v Anglii obyvatel 33-5 milionů, z nich 6 milionů katolíků, t. j. 18%
(všecko okrouhle) ; teď má Anglie (zas okrouhle) 50 milionů obyvatel,
z nich katolíků 5*5 milionů, t. j. 11%. Tak mluví číslice v pravdě: taková
je celková bilance. Při tom se rozumí samo, že se vyskytují odstupy ke
katolicismu. >Cech« má tu taktiku, že každý významnější přestup zazna-
mená a zveličí. Ale celkový stav se přesunuje v neprospěch katolicismu
v Anglii i v Irsku, při úplné svobodě a rovnoprávnosti a přes všecku úcty-
hodnou činnost některých, snad většiny kněží, kteří chápou v protestant-
ských zemích svůj úkol daleko více křesťansky než u nás. -|-.

Feuilleton.

Tragedie Mikuláše Lenaua.

II.

Po návratu z Ameriky seznámil se Lenau s velmi spořádaným a sluš-
ným člověkem, se státním úředníkem Maxem von Lowenthalem. Lowen-
thal byl jedním z těch lidí, kteří nerozumějí dobře své duši: byl nadšen
verši, zbožňoval spisovatelství, ale pokládal ten sklon své záliby za talent
a psal dramata a básně. Obdivoval melancholické práce Lenauovy a byl
šťasten, že se mohl nyní honositi jeho přátelstvím. Nic divného tedy, že
pozval zbožňovaného básníka do své rodiny, a mohl tím spíš tak učinit,
že žena jeho byla sestřenicí nejlepšího přítele studentských let Le-
nauových.

Sofie, rozená von Kleple, byla krasavice hlubokých, pěkných očí. stihlé
postavy, s půvabem řečí, gest, chůze i smíchu. Byla vysoce vzdělaná
a měla nejen smysl pro umění, ale i nadání básnické a malířské. A při
tom neobyčejně jasný a pronikavý rozum. Lenau sám později prohlásil,
že není druhé takové ženy v celém německém národě, a nebyla to hyper-
bola zamilovaného básníka: několik málo listů, jež se zachovalo po ní.
její dívčí denníky a román »Mesaliiert<, vydaný z pozůstalosti její. do-
svědčují, že to byl zjev neobyčejný. Maxe von Lowenthala vzala si na
domluvu rodičů. Byla chudá, Lowenthal byl boháč. Dvorní rada von
Kleyle měl devět dětí a viděl v nabídce zámožného a slušného mladého
muže výhodné zaopatření své dcery. Nemálo také platilo u starého byro-
krata, že příští zeť jeho měl vyhlídku na pěknou kariéru ve státní službě.
A tak se .Sofie podvolila. Vešla v manželství, o němž věděla, že povin-
ností její bude »mít děti«, žila v něm, jak se žíti dalo, ale ve chvílích
přemítání vyčítala osudu bídu života, v níž se musí »dát srdce průměr-
nému člověku, protože tu zrovna jiného nebylo.* Ale že byla ženou velké
morální síly, našla si smysl života ve svém postavení : starala se o dům,
sdílela zájmy svého muže a dětem svým byla pečlivou matkou.

Do tohoto rodinného kruhu byl uveden Lenau. Opravdový básník,
slavný básník. Jeho tmavé oči zářily jako černé hvězdy, byl duchaplný,
uměl pěkně vypravovati o svých cestách, zkušenostech, o tom,, co četl,
;i melancholie jeho veršů obestírala i celý 2jev jeho. Jeho srdce bylo
rekonvalescentem po jedné lx)lcstné a několika lehčích nemocech. věc,'
která nikdy neujde žádné ženě a neušla také Sofii. A tak se stalo, co
se státi musilo: po několika návštěvách nastala krystalisace, jak ji defi-
nuje Stendhal. Když odjížděl Lenau do Stuttgartu, aby se dohodl s nakla-
datelem o vydání svého Fausta, dal Sofii tři básně, které jí pověděly
všecko.

Když se vrátil, byla Sofie v jiném stavu . . .

237

Básníkovi bylo, jako by spadl se svého nebe. Svět mu zčernal, život
zhořkl. Nemůže psát, nemůže básnit, jeho vlastni slova jsou mu tak pro-
tivná, že raději mlčí. Chodí po lesích a horách, utíká před lidmi, chce utéci
svým myšlenkám, ale nemůže.

Nemůže na dále takto žíti. Rozešli se.

Ale Sofie nemůže zase takto žíti. Zjev básníkův a láska jeho staly se
jí jedinou cenou, pro kterou chtěla nésti všechen ostatní život. I píše mu.
prosí ho, zve ho k sobě.

Lenau se vrátil. Smířili se.

A nyní navštěvuje básník pravidelně dům Lówenthalův. Nejen Sofie,
ale celá rodina poviažuje jej za středisko svého života, zpříjemňují mu
pobyt v tom domě, snášejí rozmary a nálady jeho trpělivě, hrají mu za-
milovaného Beethovena, poslouchají nadšeně recitaci veršů jeho — a
jakmile se naskytne chvilka osamění, vrhá se Sofie k němu, líbá a dává se
líbat, protože vidí y té lásce věčnost a cenu svého života, protože ví, že
jinak živa být nemůže. Všecko mu dává, všecko mu dovoluje, jen to po-
slední ne. Jejich milování musí zůstat >platonické«. Aby její svědomí
bylo čisté vůči mužovi jejímu a klidné před pohledy dětí jejich.

Při každé schůzce je tak. Rozpálí svou krev do varu, vybičují své
vášnivé touhy až k šílenosti, ale rozum Sofiin stojí vždy na stráži. A když
se po takových hodinách rozcházejí, jde básník do svého pokoje, píše verše
bezmocného toužení, divokých stesků, černého zoufalství. A Sofie stoupá
po takových hodinách rozpálená v počestné lože manželské, šťastná, že je
tak milována a šťastna, že to lože manželské neposkvrnila a věrnost u oltáře
slíbenou nezrušila.

Její pronikavý rozum má nad měkkou duší básníkovou neobmezenou
moc. Řekla mu své zásady — a básník se podvoluje. ^Radostně bojovat a
odříkat sel< opakuje s nadšením heslo její.

Denně jí píše pár slov na lístečku, který jí při setkání vtiskne nepo-
zorovaně do ruky. »Až budu jednou mrtev, a ty tyhle lístky čísti budeš,
bude ti srdce krvácet,* povídá jí jedenkrát.

Odjede-li z Vídně, tu vedou dvojí korrespondenci : officielní listy, jež
může po případě čísti i Max von Lowenthal, jsou zdvořile uctivá psaní
dávného domácího přítele, jenž si dovolí sice nadpis >Liebes SopherU,
ale obsahem mluví ke všem členům rodiny a všem rozděluje svou náklon-
nost stejně: rovněž tak sděluje mu Sofie novinky vídeňské, zprávy o své
rodině a příkazy svého muže. Ale pro Sofii zvlášť píše básník dále lístky
své bolesti, své touhy, své hladové lásky — »každou sobotu psaní, každý
den lístek.*

Večer chodívají spolu po zahradě Sofiině v Penzingu. A v těch no-
cích, které jsou vřelé, mlčící a chmurné, »jak ta jejich láska, jež je jen
k slzám stvořena,* noří se tichým rozhovorem v pausách mezi zoufalými
polibky do hlouby svých vášnivých žádostivostí. Sofie mu vyznává všecko,
všecičko — ale prosí ho o sílu, o smilování. A Lenau se odříká, pyšní se
svou silou, která však není silou jeho, neboť kdykoli chce rozbíti pouta
předsudků, jimiž jej Sofie spjala — a chvíle ty mívá vášnivý básník časio
— vždy mu ona zabrání a semkne jej ještě pevněji.

238

A ve svém pokoji potom piše básník zase melancholické a vášnivé
bolestné verše a píše lístek, jejž ona zítra čísti má, v němž se koří síle její
i své a zbožňuje ji tím více po její převahu a její vítězství.

Klade se na lůžko s jedinou touhou, aby zas už bylo ráno, a ráno
když vstává, touží, aby tu byl již večer, kdy se smí rozletět u ní, již zve
»mein Trošt, mein Glaube, meine ewige Liebe, mein Gliick oder meine
\'erzwciflung.«

Odjíždí do Stuttgartu. A zdá se, že její listy nemají tolik moci nad
ním, jak její řeč. Není s ní spokojen. Ona mu píše: >Buď zdráv a vesel, «
on jí odpovídá: » Přečetl jsem tu řádku, v ní leží celé moje neštěstí. Kéž
bys mi byla raděj pranic nepsala !« — Posílá jí báseň:

iřAch, kdybys byla mojí, jaký by to byl krásný život!

Tak je to pouze věčný boj a smutek,

hněv ztracený, ztracené litování,

já nemohu to odpustiti svému osudu.

Ba, nevděk blaží a každá bolest, co jich země má,

a přátelé moji v rakvích, mrtvola vedle mrtvoly,

jsou pomysly radosti pro mě, srovnávám-li si je,

s bolestí nad tím, že nebudeš nikdy mojí.*

A píše prosou:

♦Kdybych kovářem byl někde a ty mojí ženou, věděl bych přec, že
jsem nežil marně. Je to svinstvo.«

A zžírá se touhou, aby ji zas aspoň uviděl. F"ysicky schází a hyne.
Už jí ani psát nechce, poněvadž je mu všecko to oškrábání « prázdné,
bezvýznamné, nepostačitelné.

Vrátí se. Mluví s ní. A potom píše zas spokojeněji: »Jsem rád, zapo-
meneme-li na svou sudbu a jsme veselí jako děti, které si hrají na poušti
nebo na hrobech . . .« A Sofie jest zase >liebes, edles, siisses Weib«. A >kde
cítí silnou ruku boha, cítí také druhou ruku její a často nemůže obě od
sebe rozeznat*. Přiznává se, že políbil postel její a rád by byl u ní poklekl,
její lůžko má pro něj cosi bolestně sladkého, jeví se mu jako »hrob společ-
ných nocí jejich, nocí drahých, nenavratitelných.c —

Ale Sofie vidí jasněji, než básník její. Ví, že síla není údělem jeho.
\'í, že stojí pod vlivem jejím, dokud je u ní — ale což když odjede zas,
kdy listy její nedovedou tolik, kolik osobní kouzlo, řeč a důvody její?
Jv" milý muž, je slavný básník — což podaří-li se některé jiné ženě lapnout
jej v sítě své, odloudit jí ho navždy?

Mluví s ním o tom. Lenau vyvrací její pochybnosti a skládá jí nové
přísahy věrnosti a věčné lásky. Upokojila se a napsala mu strašné slovo:
»I)u bist mír verfallen !« A básník jásá nad tím: >Je mi, jak by mi nebe
řeklo, že jsem mu propadl svým životem.*

Ale Sofie se přec jen neobávala nadarmo.

V Išlu seznámil se Lenau se slavnou zpěvačkou Karolínou Unge-
rovou, která utrýzněného básníka lapila velmi lehce. Krásně zpívala,
v rozhovoru s ním dovedla bít na sentimentální strunu, procházela se s ním
za měsíčních nocí a tak se stalo, že Lenau píše najednou Sofii: ^Karolina
mě má ráda a chce být mou ženou. Považuje za své poslání, aby vyrovnala

239

a obšťastnila můj život. Je na vás, abyste jednala lidsky s mým rozerva-
ným srdcem. «

Místo odpovědi pozvala Sofie básníka k sobě. A měla ho rázem zase.
Lenau se s Karolínou rozešel, dostal šťastně své listy od ní, dal je čísti
Sofii jako >to nejkrásnější, co kdy napsal «, a potom je — vhodil do ohně.

A Sofie byla zase jeho osudem.

Jak celý tvůj jsem, mám ti vykázat?

Já nevím a nechci se tázat;

mé srdce ochraňuj té zvěsti,

jak ono zcela tvoje jesti.

Ó tiše ! Já bych strachem zašel,

kdybych snad místa nevynášel,

které by bohu zbylo zcela,

kdyby tvá láska umřít měla !

(Překlad Koubkův.)

A znovu líbá, znovu pi^ísahá, zpovu se jí koří, znovu hrají touhy jejich
celou tu symfonii vášnivé lásky — až na ten poslední nejvyšší akkord.
Neboť Sofie byla ženou železné vůle . . .

Max von Lówenthal nebyl slepý. Viděl, že je nejzbytečnějším členem
v tomto trojúhelníku, ačkoli věřil v čistotu těla své ženy. Ulevoval si
kousavými poznámkami, zlými náladami, ale hned zas pojal jej pocit studu
z sebe sama, vyčítal si svou žárlivost, pozoroval muka svého přítele, od-
prošoval jej i ženu svoji a trpěl dál.

Mučivé milování to začínalo být přímou zoufalostí. Sofie cítila kaz
povahy básníkovy, a Lenau věděl, co ona cítí. Zoufalost ta hnala je k po-
libkům ještě vášnivějším, k přísahám ještě horoucnějším, ale život obou
byl už mučenictvím.

Lenau cítí odumírání svého života v srdci, »v nose má zápach hlíny,
v niž ho brzy zakopají.* Touží po smrti. A celou zbylou energii života
vlívá v nenávist, jíž bojuje — ne proti zásadám své milenky, ne proti
řádům a formám své doby a své společnosti — ale proti tyranství v hi-
storii. Chce psát báseň o Husovi, opěvá strašného Žižku, utrpení Albigen-
ských a skládá konečně Dona Juana.

A v Donu Juanovi rozbírá básnicky své nešťastné a neplodné milo-
vání, hádá se s ním, proklíná je, proklíná i předmět jeho, loučí se s ním,
ale také předpovídá, že jemu samému už nezbývá nic, než šílenství.

Básnicky byl tedy se svou láskou již hotov, jako člověk vlekl pouta
jej i ještě dále. Ale jeho denní lístky jsou už jen krátkými bulletiny jeho
nálad a výkřiky horoucí, žíznivé touhy. Přísahá ještě chvílemi, ale přísa-
hami těmi, zdá se, chce ohlušit a přesvědčit už jen sebe . . .

»Píšeš mi, že jsi připravila svou garderobu pro Išl ; ach, kdybych zde
měl jen jeden kousek tvého oděvu, nějaký takový blízký, víš, takový,
který jsi přímo na svém těle nosila! Který by byl ještě teplý od tvého
sladkého těla . . .« píše jí ze Stuttgartu.

»Ležím na tvém srdci, hořím na tvých retech, můj dech letí a celé
mé nitro se chví vášnivou touhou, má ženo, má ženo! Jsem v strašném
rozechvění; pult, na němž ti píši. praská, Sofie, je to šílená láska, která mě
žene. Běda mi ! Kéž bych byl raději mrtev, když nejsi moje.«

240

V roce 1844 na jaře odjíždí zase do Stuttgartu. V Baden-Badenu
seznámí se s dvaatficítiletou dívkou z Frankfurtu, Marií Behrendsovou.
N«byla krasavicí, ale její tichý, odevzdaný zjev musil mít blahodárný vliv
na rozbouřené nervy a rozbol estněnou, zmučenou duši jeho. A jako ze
strachu, aby mu ta blahodárná postava zase neunikla, zasnoubí se s ní,
stará se, aby to bylo oznámeno novinami a vrací se do Vídně.

První otázka Sofiina byla: >Niembschi, je to pravda, co noviny o vás
píšíc?

>Ano« — odpovídá zkroušeně — >chcete-li však, neožením se, ale
pak se zastřelím.c

>Zemrete-li, vezmu jed, který mám připravený,^ řekla mu Sofie.

Lenau se chytil bezradně za hlavu : »Jeden z nás se musí zbláznit . . .«

V dalších rozhovorech ukazovala mu Sofie na potřebu materielní base
pro život ve dvou, což Lenau uznal, ale tak málo rozuměl tomu diploma-
tickému tahu, že kombinoval, jak nutno vše zařídit a vykládal Sofii, jak
krásný bude život ten, až jeho žena bude třetí mezi nimi . . .

Sofie poslouchala a poslouchala. Co se mohlo díti v duši její? Vždyť
viděla, že jí uniká smysl jejího života.

A když Lenau na podzim toho roku odjížděl do Stuttgartu, řekla mu
při loučení: >Je mi, jak bychom se už nikdy neměli spatřit.*

A dne 29. září došlo tam Lenaua psaní od ní . . . Nikdo neví, co v něm
bylo. Ale básníka rozrušilo tak, že jej ranila mrtvice a ochrnutí poloviny
těla. A to byl konec. V říjnu se pokoušel o sebevraždu, potom spálil se
strašným proklínáním všechny dopisy, památky a dary od Sofie, potom
propukla v něm zuřivost, že mu musila být dána svěrací kazajka, potom
návaly úzkosti, slavomamu a konečně tupá melancholie.

A Sofie? Píše úzkostlivé listy Emilii von Reinbeck, staré paní a ma-
teřské přítelce básníkově, dostává patrně velmi úsečné odpovědi, ale píše
zas a zas a když je jí vše jasno, upadá v tupou netečnost.

Lenaua odvezli do blázince, do Oberdóblingu. Navštíví ho tam, ale
sotva že ji šílený básník spatří, vybuchne v strašné zuření.

Odchází, aby přišla zas. Přijde každých čtrnáct dnů a dívá se otvo-
rem ve dveřích na předmět své lásky, na smysl svého života. Konečně
vkročí zase v jizbu — ale básník se dívá na ni netečným pohledem šílence.

Když Lenau zemřel, nebyla ve Vídni.

Jméno jeho se v rodině její už nevyslovovak). Ale ona chovala s pietou
všechny památky po něm, pomáhala všem, kdož se starali o posmrtné
vydání spisů jeho, schovávala si každou řádku, která byla o něm napsána,
a když byla stařenkou, dávala si postavit obraz jeho na židli, na které
kdysi sedával a dívala se tiše na něj.

Její dcera zemřela ve věku třiceti let. jeden její syn padl v bitvě
u Králové Hradce, její muž, Max von Lówenthal, byl povýšen za své
zásluhy do stavu baronského a zemřel jako vysoký hodnostář státní v roce
1872, ona sama shasla v roce 1889. Její syn, Artur baron Lówenthal, ode-
vzdal všechny ty sobotní listy a každodenní lístky Lenauovy s řídkou
odvahou vídeňskému professorovi a vydavateli spisů básníkových, dr. Ká.
Castlemu, který je vydal s pravou německou důkladností v tlusté knize
s titulem : »Lcnau und die Familie LowenthaU. — by —

K positivní politice!

Je těžko o ní psát : je v krisi, než začla. Sotva že baron Beck za-
žehnal odpovědí dra Kleina na chebské interpelace krisi, málo
dní po tom. co dr. Kramář tyto odpovědi kvitoval opověděním posi-
tivní politiky Národního klubu : nové spory politicky- jazykové ohro-
žují další, jak se zdálo, prozatím klidný vývoj vnitřní politiky, ze-
jména politiky české. Nepodaří-li se baronu Beckovi odhodlaným
činem ukončiti u západočeských soudcovských úředníků nesvědomité
dráždění české veřejnosti, vypukne vážná krise na české straně. Ná-
rodní klub nebude s to dělati positivní politiku vládní a celý systém,
v první řadě však kabinet barona Bečka, je ohrožen. Chování se
chebských úředníků je dosud nevysvětleno a proto nevy světí itelno,
ale ministrpresident má všechnu příčinu vzpomenouti si slov Bis-
marckových: »Spatnými zákony a dobrými soudci lze ještě zcela
dobře vládnouti — při špatných úřednících nepomáhají ani nejlepší
zákony.« Pravíme, že jednání úředníků krajského obvodu chebského
je nevysvětlitelno, poněvadž jen násilím přímo lze si mysliti, že by
si úředníci desáté a deváté třídy hodnostní troufali tak jednati, kdyby
necítili sílu svou jinde. Musí být vyšetřeno, zdali stačil ferman
pana předsedy německého \''olksratu, aby chebští úředníci zapomí-
nali na nařízení Stremayrovo a na jeho platnost i pro Cheb, uznanou
znova odpovědí dra Kleina před čtyřmi týdny. Není možná, pravíme,
a přec přejeme si, aby se ukázalo, že to je j e n troufalost úřednická.
Každá jiná pohnutka oněch pánů byla by tak škaredým obrázkem
státní správy jednak, a tak pokořujícím úkazem pro české politiky
i ministry, že raději nechceme věřit.

Důvody chebských úředníků musejí být vyšetřeny důkladně, pak
teprve bude možno hledati z této trapné otázky východiště. Chceme
zůstati optimisty a věřiti, že se pro nás Cechy najde východisko
čestné a že bude dru Kramářovi umožněno s Národním klubem
setrvati při politice positivní, poněvadž tato schopnostem a povaze
nynější majority české delegace nejlépe- odpovídá. Bude-li možno
chebské, ašské a jáchymovské aféry zprovoditi bez pohromy se světa,

NASE doba. R. XV., t. 4., 1908. 20. ledna. |6

242

budou v každém případě dobrým naučením při jednání o česko-
německé otázce, vládou připravovaném.

V této naději smíme se zabývat českou politikou positivní. Ne-
vracíme se však k poslednímu jejímu odůvodnění dr. Kramářem ve
»Dnu« ze dne 5. prosince 1907 uveřejněnému. Držíme se odůvodnění
dřívějších, protože šťastnějších, a držíme se prostě ujišťování dra
Kramáře v jeho Poznámkách, že Mladočeši už r. 1892 chtěli vlastně
dělati politiku positivní. Ale když přišli do \"ídně, bylo jim to zne-
možněno (situace po čertech podobná nynější!).

V dané situaci vládní i české doporučuje se politika positivní
už proto, poněvadž by radikálně-obstrukční jistě neskončila věcnými
iVspěchy pro nás. Povalení barona Bečka a jeho kabinetu by se jistě
nějaké české obstrukci povedlo, už proto, poněvadž nynější chef
kabinetu pro svou slávu učinil již dost a zrovna na svém úřadě nelpí.
Jeho ctižádost jej ovšem ještě láká do českoněmeckého labyrintu —
poznal-li by však, že stoupá příliš vysoko, že by to bylo nad jeho silu,
klidně odstoupí. Na bojišti zůstal by přemožený princip parlamen-
támí vlády, ohrožený parlament obživnutím obstrukce, na bojišti zů-
stala by nenáviděná česká delegace. Na místo barona Bečka nastoupil
by jiný vysoký úředník (nejspíše ještě konservativnější baron IMe-
nerth), ale jeho okí.lí na ministerské lavici l)y se pak podstatně od
nynějšího lišilo: scházeli by jistě v kabinetě čeští poslanci, a v nej-
lepším případě octli l)y se tam dva čeští úředníci. \' nedostatku tako-
vých — a k tomu se ještě vrátíme — byli by to patrně bezbarevní
profesoři. Kde si rakouská byrokracie v podobných situacích vybírá
ministry, poznáme nejlépe z toho. že dr. Koerber navrhoval kdysi
zemřelého starce rytíře Kořistku, a vzal pak dra Randu. Pro oportu-
nistickou českou politiku tedy okamžitě dlužno a možno hledati dů-
vody ne v jediném prospěchu české věci, nýbrž v oportunitě.

Je tudíž na snadě, že se ptáme: za jakých okolností je tedy nyní
možná positivní politika Národního klubu? Jsou pro ni »předpoklady«
dány, nehledíme-li na politické záruky a koncese, na splnění známých
politických, kulturních a hospodářských požadavků? Když už jsme
na positivní politiku připraveni my, je na ni připraven stát, státní
správa rakouská? Xa tuto důležitíni otázku musíme si dát řádnou od-
pově(r hned, ncmá-li být nynější směr české politiky jen pouze novou
fásí klikatiny posledních patnácti let rozmarem a rozpakem pouze
nynějších vůdců. Podle toho, jak odpověíT ta dopadá, musí být za-
řízen pracovní proo-ram vládního klubu čcskélio a s prováděním to-

343

hoto pracovního programu musí byt započato ihned, dříve ještě než:
započne vlastni politika positivní.

Dle našeho mínění je totiž positivní politika možná jen tehdy ^
má-li do jisté míry nejdůležitějších spolupracovníků, nejdůležitější
opory v úirednictvu nejvyšších úřadů zemských a státních, je to tedy
po výtce otázka úřednická. Neboť o tom přec nemůže být ani na oka-
mžik sporu a pochybnosti, že oporu a spolupracovníky ve voličstvit
positivní politika najde brzy; ne-li hned a předem. Voličstvo je v tom
případě konsumenty, úřednictvo producent. Positivní politika tedy
před}X)kládá, že úřednictvo státní správy ve všech jejích oborech a od-
borech bude disponováno pro tyto potřeby konsumentů mezi českým
lidem a v české veřejnosti ve všech oborech, kulturních i hospodář-
ských. 2e těchto konsumentů bude a je dost, víc než dost, netřeba ani
dokazovati. Přes všelijaké radikálničení, přes všeliký odpor proti
vládě je ve voličstvu tolik potřeb, najmě hospodářských, že tyto li-
dové »nezbytnosti« zhusta poškozovaly a poškozují vídeňskou tak-
tiku. Za nejprudší obstnikce jezdily do Vídně deputace, a poslanci,
kteří včera vládu v parlamentě poráželi, chodili dnes uvádět deputace
svých okresů, potíranou vládu prosit o koncese, vyřízení žádostí, sub-
vence atd. Nejsme nikterak názoru, jako by se nesnášelo s oposicí
poslanců v ministerstvech žádat a intervenovat ve prospěch volič-
ských kruhů. V mladočeských listech, které mlčely, když systém in-
tervenujících obstrukčníků byl prováděn mladočeskými poslanci bez^
rozilílu, před nedávném ostře kárán posl. dr. Stránský. Neprávem:
politický postup dra Stránského — alespoň okamžitě — je dost in-
transigentní, ale nikterak nezakazuje, aby vymáhal pro své voliče, co>
právem žádají. Kdyby se to mělo zakazovat z důvodů politické mo-
rálky vůbec, byla by oposice v parlamentě nemožným postupem, ne-
možnou taktikou. Ovšem, že rozhoduje také jakost takových inter-
vencí. Je zcela přípustno pro oposičního poslance »vyšlapávati« petice
obcí a okresu pro veřejné účely kulturní a hospodářské, ale zajisté
je nepěkné, když se oposiční poslanec doprošuje řádů a titulů pro své
rovněž oposiční purkmistry, atd. Ke všemu platila obstrukce za dnt
Koerbra ne v poslední řadě ministrpresidentu osobně, jeho páčí
vyhlašován na pražských rozích za cíl české politiky ....

Aby se tedy trvale stávající potřeby voličstva, jichž plnění vlá-
dou je vlastním obsahem positivní politiky, mohly patřičně obsta-
rávat, a aby vliv poslanců, positivní politiku provádějících, mohl byt
citelný, je zapotřebí, aby v centrálních úřadech bylo úřednictvo, ma-
jící pro tuto positivní politiku řádné porozumění. Ze úřednictvo nižšt

16*

244

i vyšši pro positivní politiku Néniců a Poláků mělo a má vždy dost
porozuměni, snad vic než dost, netřeba dokazovati. U nás bylo jinak.
Ivakouská byrokracie byla vychovávána v tradici, která se o nás ne-
starala, klcrá nás jen dovedla nenávidět, a nanejvýše námi opovrho-
vala. S naší strany po celá desítiletí nic nebylo proti této tradici či-
něno. Dvorní rada ^Mezník byl po dlouhá, dlouhá léta jediným vyšším
úředníkem české národnosti ve Vídni. O intermezzu Jireček — ^Habie-
tinek nemluvíme. Když přišel dr. Pražák jako ministr krajan, byl
dlouho v byrokracii, ovšem ne vlastní vinou, pro tichý úsměv všemu
úřednictvu. Byl Cechem, a to ve Vídni stačilo, česká excelence byla
něčím tak nevídaným, že v rozpacích, které vzbuzovala, vypomáhati
musil jv.n hiunor. Jen mimochodem podotýkáme, že přes důkladnou
různost politických poměrů a věcí v parlamentě tenkrát a nyní hrabě
Taaffe si troufal svěřiti správu justice rakouské Cechu. Kdyby si tak
baron Jíeck troufal jmenovati českého poslance nástupcem dra Kleina !
Jmenováním dra Pražáka ukojeny všecky české aspirace na vysokou
byrokracii na dlouhou dobu. A jak by ne: domácí oposice česká,
mladočeši, agitovala nejpůsobivěji heslem »staročeských hofrátu«
a jistě by si nebyl žádný ze staročeských poslanců tenkráte troufal
vstoupiti do služeb státních, ačkoliv prof. Zeithammrovi dlouho úřad
nabízen. Až když 1891 Mladočeši přišli do Vídně a chtěli prováděti
první s\ou positivní politiku, poznali, kde jsou nejhlavnější pře-
kážky její: v úřednictvu. Ministři z politických a taktických, často
i osobních, důvodů slíbí leccos: ale v kancelářích ministerských te-
prve se vlastně promluví poslední slovo. Sekčním radou počínaje roz-
hoduje úřednický rozmar nad splněním daného ministerského slibu.
A když všecky pomůcky nedostatku přízně jsou vyčerpány, zbude
byrokracii ještě nejplatnější trumf: čas a pohodlí. Akt se nechá ležet,
vypracování se protáhne. Zatím se v Rakousku leccos stane, stát
pravděnepodobností — ministr odejde. Jiný chef, jiná situace. A tak
se věci často vlekou, z nahromaděných maličkostí stanou se pak po-
žadavky, které nová vláda splňuje místo politických. Tak je u nás,
ne však u Němců a Poláků. Němci a Poláci jdou teprve se skutečně
velkými věcmi na ministry a ministrpresidenty. Ty drobné, ale často
důležité, požadavky vymáhají si němečtí a polští poslanci u byro-
kracie. Vůči Polákům i německá byrokracie je vlídnější, poněvadž jí
je trvalý vliv Poláků znám, poněvadž tento vliv na sobě po celá de-
í^ítiletí cítila a cítí. A polští ministři v tomto ohledu dovedou býti
hezky bezohlednými. Dovedou se jak náleží ve Vídni uplatnit. Ze-
mřelý právě Dunaj evvski nedovedl a ani nechtěl své posice využitko-

245

vat» svého ohromného postavení ^e prospěch nějakých národních po-
stulátů svých krajanu, ale donutil celou byrokracii sídelního města, aby
polským přáním přicházela s nevšední ochotou vstříc. A v tomto svém
snažení neznal ohledů. Vypravuje se ve Vlídni, jak špatně s Duna-
jewskim pochodil baron Chertek, sekční chef finančního ministerstva.
»Bůh ví, jak dlouho tu bude trvat to polské hospodářství,« řekl prý
jednou k jednomu ze svých kolegů, nepozoruje, že do jeho pracovny
vstupuje ministr. »Jak dlouho to polské hospodářství zde bude trvat, «
skočil Dunajewski překvapenému do řeči, »to vám ovšem říci ne-
mohu. 2e ale vaše tu dlouho trvat nebude, za to vám ručím !« A ode-
šel z pokoje, aniž by se svým sekčním chefem vyřídil záležitost, která
jej k němu vedla. Pro Dunajewského Chertek jím okamžitě přestal
být. Děhem několika dnů Chertek postoupil, ale z finančního minister-
stva byl venku.

Na to naše delegace zapomínaly a, jak řečeno, teprve v létech
devadesátých se pokoušeli Mladočeši o nápravu. Dr. Rezek povolán
jako dvorní rada do ministerstva vyučování, a i jinde tu a tam objevil
se český člověk. Dr. Kaizl už měl pro tento nedostatek porozumění.
A měl je ještě více chef kabinetu, v němž byl Kaizl ministrem financí
— František hrabě Thun. » Kdybyste měli úředníky, nepotřebovali
byste žádných jazykových nařízení !« řekl. Nepopíráme, že se během
posledních lét mnoho stalo, leccos napravilo. Ale to vše nestačí, aby
postavení naše bylo alespoň přibližně takové, jako je mají Němci
a Poláci. Sekční chef je často cennější faktor než ministr. Nebýt
sckčního chefa Rezka, technika v Brně by ještě za Kocrbra
byla objektem kupčení s českými poslanci, a kdo ví, existovala-li b\-
dnes vůbec. Akt o české technice popoháněním Rezkovým byl doho-
tovován na kvap, jakmile dal dr. Kaizl pokyn, že dnové kabinetu
Thunova jsou spočteni, a byl poslán k podpisu za mocnářem na-
štýrské manévry. Vůbec činnost Rezkova byla pro českou věc daleko
cennější, dokud byl sekčním chefem, a když l^vl mini třeni, vzdychali
všichni poslanci unisono: Rezek měl zůstat v ministerstvu vyučo-
váni, tam nám pomáhal. Jako ministr nám nepomůže. A nepomohl. —
Rezek co úředník svou znalostí, obratností a osobní laskavostí leccos^
provedl, na co nestačil a často si netroufal ministr. ^Měl porozumění
pro politickou situaci, a podle toho si počínal. Jako ministr myslil, že
tu je skoro výhradně pro politiku a representaci, a — zklamal.

Nynější stav je až nepřirozený. Ukázalo se to nad shince jasné
za ministrování dra Fořta v bývalém klášteře Sv. Ilarbory, v mini-
sterstvu obchodu. Není ještě snad doba na celkové posouzení jeho

246

íinnosti, ale faktem zůstává, že dobrá polovička neúspěchu dra Fořta
^padá na účet německé byrokracie tohoto resortu. Ministr mnoho
-zmůže, ale ne vše, a proti svorné v odporu b} rokracii musí vésti
urputný boj, který vyžaduje velké energie a času. Ministr je velkým
pánem, ale i sekční chefové a dvorní radové jsou pány. Vyhodit je
nemůže, alespoň ne všecky, a musí tudíž bojovat. V ministerstvě ob-
chodu našel český ministr sotva tři české úředníky a z těch byl nej-
vyšší dvorním radou. 2e si ti netroufali, nemůže nikoho naplňovat
-údivem. Když nastoupil dr. Fiedler, tu teprve si někteří sluhové do-
Ivonce troufali mluviti česky, když viděli, že to »české hospodářství*
v tomto resortu se nějak udržuje. Do té doby nikdo nevěděl, že česky
umějí. Ministr Fořt povolal do svého ministerstva několik Cechů
a už byl po Vídni křik, že počešťuje svůj resort! A přec mezi povo-
lanými nebyl ani jeden »hofrát4:! Taková revoluce v pravém smyslu
slova dá se provést v byrokracii bučí jedním úhozem a všude záro-
veň, anebo jednotlivým jmenováním a poznenáhla. Karakteristická
v mnohém ohledu je historie povolání českého profesora do jednoho
z ministerstev. Bylo schváleno v ministerské radě, bylo posláno do
kabinetní kanceláře k podpisu, ale — nevracelo se. Ministr se dota-
zoval, nic naplat. Bylo konečně otázkou osobní jeho reputace, aby
jmenování, ministerskou radou schválené, bylo provedeno, ministr
zažádal o audienci. Bylo mu řečeno, že na rozhodujících místech pa-
nuje obava, že počešťuje důležité své ministerstvo. Ministr odvětil,
že má pouze dva způsobilé kompetenty: jeden je Cech, druhý žid.
Akt byl druhého dne vyřízen ! !

Jaké jsou poměry v ministerstvu obchodu, jsme naznačili. Tam
konečně je chefem nyní už druhý český politik, bude jeho věcí, aby
zahanbující ty poměr\' napravil. Ale, jak řečeno, — tam rozhoduje
nyní Cech, a doufejme, že také ve věci se nestane nic, co by bylo po-
sitivní politice na závadu. —

Ale jinde! Všude jinde! Ministerstvo vyučování, pro nás nad
jiné důležité, ovládá německý politik. Dr. Marchet, jak známo, má
velice chabé postavení politické. Nemá v parlamentě početně dost
•silnou stranu, která by vůbec měla nárok na zastoupení v kabinetě.
Při volbách utrpěla německá pokroková strana, k níž Marchet náleží,
největší ztráty. Ministr vyučování tudíž musí úřad svůj zastávat tak,
aby mu nikdo nemohl po stránce národnostní vyčíst to nejmenší.
A jelikož každý haléř na české záležitosti kulturní vyhlašován za
zradu na německém národu, dr. Marchet utrhne i ten haléř, kde může.
Poslance dr. Drtina, ve své poslední znamenité řeči při rozpočtu, po-

247

s\'\ú\ na působení tohoto ministerstva )fcnsvěly«. V ministerstvě vy-
učováni máme i svého sekaíího chefa, znamenitého a svědomitého
pracovníka, upřímného Čecha. Ale rytíř Kaněra není v presidiu, může
působit čistě jen ve svém resortu (obecné a střední školství), a na
všechny ostatní odbory nemá přímého vlivu. Vysoké, průmyslové
školství, umění, subvence atd.. zůstávají bez jeho vlivu. Ten vliv mají
jen Němci a Poláci. Ti ovšem dávají bedlivě pozor, aby se nic ne-
stalo, co by poškodilo positivní politiku Němců a Poláků. Ke
všemu jsou to úředníci politicky vyspělí a rutinovaní. (Svakr mi-
ni strpresidenta!)

\" ministerstvu vnitra nemáme jediného sekčního chefa
a dvorní radové, pokud jsou Cechy, jsou politicky skoro bezbarví.
A ministerstvo vnitra je po výtce ministerstvem politickým!

Jak vypadá ministerstvo spravedlnosti, poznáváme co den. Je
tam český sekční chef, alespoň podle národnosti, ale presidium, jako
všude všemocné, jsou jen Němci. Náš sekční. chef má čistě odborný,
právnický resort, tam je v aktech zahrabán, a nemá ani možnosti,
starati se o důležité věci osobní, které má v ruce Němec (z Moravy!).

Stejně je tomu v ministerstvu železnic a orby, kde rozhoduji ně-
mečtí politikové. Y ministerstvu financí, tedy nejdůležitějším, jsou
vesměs Němci a Poláci, a ministr financí, jakkoliv Slovan (Kory-
lowski), nemá naprosto pro nás lepších citů. Tam není ani vlivného
•českého dvorního rady, co po Kaizlovi zbylo, Bóhm-Bawerk vymýtil.
\' ministerstvu zemské obrany není vůbec českého úředníka ! A nechť
toho nikdo nepodceňuje: do oboru tohoto ministra spadá četnictvo
-a ministr zemébrany je jediným prostředníkem mezi parlamentem
a ministerstvem války! Tam se tedy na nás vůbec nemusejí ohlížet.

Máme tedy ve všech skoro ministerstvech po jednom sekčním
chefovi, bez politického a bez vážnějšího osobního významu (až na
ryt. Kaněru). V nejdůležitějších resortech vnitra, obchodu a financí
nemáme vůbec žádného úředníka čtvrté třídy hodnostní!

Mají dnešní vůdcové za to, že se dá za takových okolností dělati
positivní politika s úspěchem? Jistě ne. Právě ve dnech posledních
na dvou stranách otázkou linuto. Ministr krajan Prášek reagoval
v Brandýse na požadavek Němců, aby se jim posílali jen němečtí
úředníci, požadavkem českým, že nám náleží pětina všeho úřednictva
i v centrálních úřadech. Dr. Kramář mu na Smíchově sekundoval.
Doufejme, že oba tyto projevy nebyly mluveny jen do vzduchu.
Otázka je palčivější než všechny ostatní a je přímo předpokladem

248

každé politiky ve Vídni, má-li našim věcem a lidem jen poněkud jíti
k duhu.

Ale otázka ta netýče se pouze úřadů vídeňských. Když už na^^i
lidé smějí byt pomalu tajní radové a ministry, snad už budeme p<j-
malu zralí také na úřady zemské. Nechápeme, proč místodržitelem
i maršálkem v Cechách musí býti člen historické prý šlechty, proč
musí býti chefem justice muž, o němž předem víme, že není alespoň
objektivny atd. Musí se začít s positivní politikou v Praze a v Brně.
Na Moravě na místodržitelství aspirují pak mladí pološlechtici, když
způsobilého domácího torryho není. Aby si positivní politikové vzali
do hlavy, že místodržitelem musí být jednou v české zemi český člo-
věk (už třeba konservativní !), toho jsme nezaslechli.

A ještě » maličkosti : obor zahraničních záležitostí je institucí
delegační odňat parlamentární kontrole. Jednou za rok, když má být
povolen společný rozpočet, páni společní ministři co nejmilostivěji
pobudou mezi poslanci. Po ukončení delegací m y se všemi společ-
nými úřady ztratili naprosto jakéhokoliv styku. Nevíme, zdali
v ministerstvě zahraničných záležitostí, vojska (mariny) a říšských
financí máme dohromady deset úředníků! 2e žádný z nich není ani
v páté třídě hodnostní, víme jistě. Ovšem, že v případě ministerstva
zahraničných záležitostí je vina na nás. Ministerstvo to vyžaduje na
svých úřednících zvláštního studia, dosti drahého, a tomu studiu ni-
kdo z našich lidí se nevěnuje. Následkem toho celý tento ohromný
resort je v rukou Němců a Maďaru, se všemi konsuláty a vysla-
nectvími.

Neřekli jsme nic nového o těchto poměrech úřednických v mini-
sterstvech. Poměry ty jsou známy, a ze všech stran ozývají se stesky
po léta. Ale nyní, když většina české delegace chce dělat positivní
politiku, politiku vlády, ve vládě a s vládou, měli jsme za povinnost,
znovu upozorniti na tyto nemožné poměry. Opakujeme: bez radikální
nápravy této otázky je rozumná a úspěšná politika positivní přímo
věcí vyloučenou. C.

Ministerstvo práce ve Francii.

Poslední dobou v Rakousku se mnoho mluví o úmyslu barona
Bečka utvořit nové ministerstvo, jehož hlavním účelem ])y bylo,
l^ečovati o zájmy dělných tříd. Doposud arci nelze říci, kdy tento
záměr dojde svého uskutečnění a jakou formu na se vezme tato nová
instituce. Myšlenka však zraje, a proto zdá se mi býti vhodným
seznámit české čtenáře s ministerstvem práce ve Francii, nebo jak
se officielně jmenuje, s »Le Ministěre du IVavail et de la Pré-
voyance«.^

Myšlenka utvoření zvláštního úřadu, jenž by hájil zájmy děl-
nictva a dbal pravidelné organisace práce, sáhá svým původem do
let čtyřicátých minulého století. Xemýlím-li se, byl to Victor Consi-
dérant, jeden ze žnku nadšeného utopisty b^ourriera, jenž první za-
hovořil v manifestu školy socialistické (Manifeste de Tlícole socié-
taire) o nutnosti ministerstva pokroku a práce (Ministěre du Travaií
et du Progres), které postupnou a mírnou cestou by luštilo sociální
otázku. Myšlenka, pronesená v době, kdy všemohoucí buržoasie ne-
přikládala žádného významu dělnickému hnutí, a jen s opovržením
<.dpř)vídala na projevy nevf)le, nenašla téměř žádného ohlasu. Teprve
krvavé dny únorové, kdy rozbitý tnin Ludvíka-Filipa. krále-měšťáka.
byl spálen na Xáměstí Bastilly, ])řivedly otázku ministerstva práce
r.a přetřes. Hlasatelem jejím stal .se neohrožený demokrat Louis
Blanc. Xa jeho naléhání dne 26. února 1848 byl vydán dekret, jímž
prozatímní vláda zaručovala »každému dělníku pomocí práce právo
na existenci, a všem občanům práci«. L. Blanc píše ve své historii

^ Bibliografie o ministerstvu práce není obšírná. Čerpat je nutno hlavné
z officielních dokumentů. Pro historickou část jsem čerpal látku z » Louis
Blanc. Discours politiqucs« (1847 — 81) G. Renard, Le Repubhque de 1848
L. Bláno. Histoire děla Revolutlon de 48. — Z dokumentů upozorním na rap^
j>orty, jednající o rozpočtu ministerstva práce: Chambre des Deputťs. Renr
Renoúlt: Ministěre du travail 1906. — Luis Puček. Le ministěre du travaik
1907. Lourties. Le ministěre du travail 1906. — Mimo to Vaillant. Mini-
stěre du travail 1903. —Journal Offiziel, Bulletin de Office du tiavail.

250

revoluce 48. r., že tímto slibem »clitél přinutiti vládu, aby činně při-
ložila ruku k dílu«. A skutečně mohlo se předpokládat, že vláda to
myslí opravdu se svým slibem, že chce, aby za tímto následovaly
skutky. Hned na druhý den byl ohlášen nový dekret, kterým se naři-
zovalo zakládáni známých »národních dílen*. L. Blanca však ne-
uspokojovalo podobné rozluštění otázky, on chtěl něco určitějšího,
opravdovějšího. \' národních dílnách, které ironicky jmenuje »do-
brc.činnými dílnami«, viděl jen snahu vlády, dostati se z okamžité
tísně, přilepiti náplast na zející ránu. Jemu šlo o to, aby si dělnictvo
zajistilo aspoň částečné účastenství na vítězství tak draze dobytém.
Cekal jen na vhodný okamžik, aby se mohl vytasit se svým plánem,
a ten se mu naskytl o den později.

V pravé poledne 28. února do městské radnice, kde zasedala
prozatímní vláda, se dostavila četná deputace, sestávající hlavně /.e
žáků a stoupenců L. Blancových. Přišla, aby žádala o zřízeni m i n i-
sterstva i)ráce, organisace práce a zrušení vyko-
řisťování člověka člověkem. Tento trochu dlouhý název
byl složen z hesel, provolávaných 200 — 300 tisíci dělníků, kupících
se na náměstí před radnicí. Lamartine a s ním téměř všichni členové
provisorní vlády (mimo L. lUanca a dělníka Alberta) rozhodně se
opřeli tomuto novému požadavku. C^ni již litovali včerejších dekretů
a rozhodli se, že více ani kroku neustoupí revolučním požadavkům
davu. Zřízením ministerstva práce by byla dána jaksi sankce dří-
vějším .slibům, a proto ohnivá slova, jimiž L. Blanc tlumočil přání
lidu, zůstala bez účinku. Vida, že je osamocen, prohlásil, že nechce
jíti s vládou proti lidu, a že raději odstoupí. Toto prohlášení vyvolalo
opravdové ztrnutí, neboť L. Blanc byl velice oblíben u širokých mas,
a jeho odstoupení mohlo vyvolati nové vzbouření, novou občanskou
válku. Arago se vrhl k němu a starým přátelstvím ho zaklínal, aby
nečinil tak neprozřetelného kroku a přistoupil na plán Ganiier-
Pagěsa, jenž navrhoval utvoření zvláštní vládní komise pro
dělnictvo. Komise tato, sestávající z delegátů, zvolených děl-
nictvem, pod předsednictvím L. Blanca a dělníka Alberta, měla .se
zabývati zkoumáním postavení nemajetných tříd a připraviti návrhy
reforem pro Národní Shromáždění. Po dlouhém zdráhání L. Blanc
přistoupil na tuto výměnu a připustil, aby tvůrčí a výkonný orgán,
jakým mělo býti ministerstvo práce, ustoupil místo poradní komisi,
u které, jak sám o něco později praví, »nebyk) ani moci ani pro-
středků k uskutečnění čehokoliv*. Xení mým úkolem stopovati zde
činnost vládní komise pro dělníky, známé v historii spíše pod jménem

251

Liixcniburské komise (jméno paláce, v němž zasedala). Kladnými
výsledky se ncmiižc pochlubit, neboť, jak jsem již pravil, k činům
ji scházely prostředky. Zmiňuji se o ni jediné z toho důvodu, že byla
I)ojítkem mezi dvéma návrhy L. Blancovými o utvoření ministerstva
práce. Dlouhé debatty tohoto parlamentu, v kterém »socialism poprvé
iTihivil k celé Evropě,* utvrdily L. lUanca ještě více v tom, že zřízení
jninistcrstva práce je nutným.

Již 10. kvétna, jakmile Národní Shromážděni zvolilo výkonné
vládní komité, vystupuje opětně se svým návrhem. Vzývá své
<dpůrce, a těch je v Národním Shromáždění většina, aby propůjčili
\ládě moc a popularitu, kterých má zapotřebí k opanování těžké
situace. »Tuto moc a popularitu jí můžete dáti, když utvoříte mini-
^terstvo práce a pokroku ne za dva — tři měsíce, ale dnes, a možno-li.
hned. \*y máte ministerstvo války, potřebujete proto též ministerstvo
míru, a tím bude ministerstvo pokroku a práce.* Nepochybuje, že
všichni shromážděni zástupci milují lid, a proto je jejich povinností,
aby skutky dali na jevo své .sympatie. ^Dokažte, že cítíte jeho bídti,
že chápete jeho trapné postavení, že víte, že hlad netrpí odkladu
a zatracuje každé provisoritim. Dokažte, že na prvním místě chcete
pracovat pro ten lid, který vyvolal revoluci, aby vás sem mohl poslati,
<Ujkažte, že chcete se zabývati jeho osudem a uchýliti se za tím
účelem k studiím a vědě, k ministerstvu pokroku a práce, o utvoření
Ivterého vás žádám... Nám říkali: Zde je buržoasie a tam je lid.
My jsme tvrdili a naše učení dělo se ieště hlasitěji, než by to mohla
říci slova, že všiclmi občané jsou bratři. Nuže, zařiďme věci tak, aby
bratrství, jež doposud bylo pouhým slovem, se stalo konečně skutkem,
aby slovo, jež vzalo původ ve vašem volání, přešlo v zákony a in.sti-
tuce . . . Končím slovy, že utvoření ministerstva práce a pokroku je
věcí absolutně nevyhnutelnou a neodkladnou.* Nehledě na tato nafl-
šená slova, nehledě na prosby a varování, aby Národní Shromáždění
tímto způsobem odvrátilo hrozící nebezpečí — revoluci hladu —
návrh L. Blanca nepotkal se se zdarem. Jeho učeni nemělo téměř
stoupenců mezi zvolenými zákonodárci a proti ministerstvu práce
vyslovil se i jeden bývalý člen Luxemburské komise, dělník T*cupin.
( )n dává přednost dobře promyšleným činům před velkými sliby,
a proto též chce raději ministerstvo veřejných prací, jež může dát
lidu práci, o kterou tento žádá. Jediným výsledkem řeči L. Ulanca
bylo, že jmenována zvláštní komise, která by podnikla anketu o po-
stavení dělnictva. Takové rozluštění otázky ministerstva právě vyvolalo
nevoli u značné masv dělného lidu a luxemburská komise dala své

252

rozhořčení na jevo tím, že odepřela účastenství na národní slavnosti,
zvané Slavnost Svornosti. Své jednání komise odůvodnila tím, že
nechce mít nic společného s lidmi, kteří »se zpronevěřili slibiun.
daným na barrikádách*. Reakce, jež brzo potom nastala, druhé
císařství a protipokrokové živly třetí republiky na dlouhá léta umlčely
otázku ministerstva práce.

Teprve roku 1886 setkáváme se s positivním návrhem Caniille
Raspaila. Dle tohoto návrhu do ministerstva práce má spadati :
I. Mezinárodní zákonodárství práce. 2. Organisace práce. 3. Hygiena
dílen. 4. Reglamentace práce. 5. Kolonisacc Alžíru a Tímisu. 6. Ko-
nečně všechny otázky, vztahující se k práci ve městě a na venkově:
odborová a dělnická sdružení; zemědělský úvěr, živnostenské soudy
(conseil des Pruďhommes) ; starobní pojišťování: invalidové práce;
ochrana ženské a dětské práce ve fabrikách ; kooperativy ; odměna
zaměstnavatelů, ktei*í poskytují účastenství na zisku svému dělnictvu.
— Návrh tento se nedostal na denní pořarl. a je zajímavým toliko
z historického stanoviska. Co se týče jeho povahy, svědči spíše
o dobrém úmyslu navrhovatele než o pochopení pravé pí,dstaty toho.
čím má býti ministerstvo práce. Mnohem zajímavější je návrh socia-
listické skupiny, podaný Vaillantem, Sembatem. Dejeantem. Allar-
dem a j. Vzhledem k tomu, že návrh í podobný byl podán též
v r. 1894J je podepsán vůdci francouzských socialistů, a následovně
nii vyjadřovati požadavek organisovaného dělnictva, pokusím se
alespoň v hrubých rysech nastínit, jaké funkce dle jejich názorů mělo
míti nové ministerstvo.

Ministerstvo se má jmenovati ministerstvem práce a veřejného
zdraví (Ministěre dn Travail et de la Santé publicjue). Navrhovatelé
fdiivodňují tento název tím, že otázka dělnická se nikterak nedá
oddělit od otázky zdraví. Dle návrhu ministerstvo má se skládat ze
čtyř částí (sekcí): i. práce, 2. veřejné zdravotnictví a lékařství,
3. veřejná podpora ve všech svých nynějších formách, 4. statistika.

I. Práce.
Organisace a ochrana dělnictva; odborová sdružení. Nánxlní
i>. mezinárodní zákonodárství, týkající se pracovních podmniek.
ochrany práce a dělnictva. Inspekce práce rolnické, průmyslové
a obchodní. Pěstování styků s odborovými sdruženími, bursami práce
a konfederací práce. Nezaměstnanost. Podřadné orgány (jako Office
super ieur du Travail, office du Travail) ústřední a krajské. Pojišťo-
váni proti neschopnosti k práci, nemoci, iirazům, starobní, proti ne-

253

zaměstnanosti. — Smírčí soudy. Živnostenské .scudy (Conseils dcs
Pruďhommesj. Odborné vyučování, učednictví. Zadávání prací ve-
řejných a soukromých. Kooperace výrobní a spotřební. Režie státní,
krajská a obecní.

II. Veřejné zdravotnictví a lékařství.
Vykonávání ochranných zákonů, jednajících o veřejném zdraví.
Národní a mezinárodní dozor lékařský, zvěrolékařský. Úmrtnost
místní a všeobecná, úmrtnost dle kategorií hospodářských a odbo-
rových. Vyučování zdravovědě ve škole a mimo školu. Hygiena
místní a všeobecná. Epidemie, desinfekce, očkování. Tělesná výchova,
tělocvik, hry, lázně. Státní a obecní laboratoře, boj proti falsifikaci
potravin a nápojů. Veřejné lékařství. Pomoc lékařská. Lékařská
inspekce ve školách, dílnách a j.

III. Veřejná podpora ve všech svých nynějších

formách.

Lékařská pomoc v nemocnicích, školách, útulnách, sanatoriích
a soukromých bytech. Hmotná pomoc doma a u chudinských úřadů.
Ošetřování dítek, choromy siných, invalidů. Xzájemná pomoc (mu-
tualité), starobní pojišťování. Kontrola soukromých dobročinných
tistavů.

IV. Statistika.

Stálé zkoumání pracovních a výrobních podmínek, hmotného
postavení dělnictva, nezaměstnanosti a stávek. Statistika dělnická,
demografická, hospodářská, rolnická, průmyslová a obchodní. Sta-
tistické zkoumání výdajů, spojených s výrobou, stravováním a exi-
stenčními podmínkami vůbec. Statistika lékařská, zdravotní, pojišťo-
vací a podpor. Statistika nešťastných případů a spojeného s tím
risika. Srovnávací francouzská a mezinárodní statistika. Pětileté
sčítání se zřetelem k průmyslu. Levná vydání periodických zpráv
a résumé o činnosti všech čtyř sekcí ministerstva.

Co se týče veřejného zdravotnictví a podpory navrhovatelé po-
žadují postátnění všech soukromých ústavů.

Ani tomuto návrhu se nedostalo cti, aby byl prozkoumán zákc^no-
dámými sbory. Byl podán v době zuřivého boje proti klerikalismu,
kdy na sociální reformy nezbývalo času, a zapomenut. Dávné přání
L. Blanca stalo se skutkem teprve loni, totiž téměř po šedesáti letech
od pronesení první myšlenky. A ironie osudu! O co L. Blanc marně
žádal Národní Shromáždění, to provedl Clemenceau krátce a jedno-

264

duse. Xeptal se nikoho o svolení, podal rapport presidentu republikw
že je nutno utvořit ministerstvo práce, připravil dekret a jedním
škrtnutím péra mela Francie o jedno ministerstvo více. Praví se, že
Clcmcnceauovi nešlo ani tak o ministerstvo, jako o to, aby mél ve
svém kabinetě Vivianiho. Nemel proii vhodného portefeuillu a zřídil
proto nový. Osoba nového ministra je dosti sympatická jak radi-
kálům tak socialistům, pročež Clemenceauovi nikdo z levice neza-
zlíval, že autoritářsky, bez pi-edběžného schválení parlamentu, nechal
délat nový maroquin (každý francouzský ministr při svém jmencv
vání dostává portefeuille z červeného maroquinu). Jen řečníci z pra-
vice naň doráželi a škodolibé mu připomínali, že před 25 lety důkladné
propral Gambettu za to, že stejným způsobem utvořil ministerstva
or])y. Tempora mutantur . . . Dnes nemám v úmyslu mluvit o činnosti
ministerstva práce, je doposud v podnájmu (bývalý arcibiskupský
palác, kde bude umístěno, doposud není upraven), a proto nemohla
nic zvláštního vykonat. \'iviani arci slíbil ve své první ministerské
řeči, že bude »hasit světla nebeská«, ale prozatím tak daleko ješté
nedošel. Sliboval, že dělnictvo v něm najde neohroženého obhájce,
že ministerstvo práce bude ministerstvem utiskovaných atd. Doufá-li
však hájit zájmy dělnictva tím způsobem, že bude nadržovat zamést-
navateliim, jak to činil v otázce o nedělním klidu, pak ztěžka dobudc
si slávy svého předchůdce ve volebním okresu, L. Blanca, který
též první mu razil cestu k ministerskému křeslu.

Pohleďme nyní, čím má dle plánu ministerstvo práce být, a jaké
fimkce má. Především nutno podotknouti, že tato instituce není ničím
z brusu novým. Je to jen seskupení několika sekcí, které dříve byly
přiděleny ministerstvu obchodu, vnitra a veřejných prací. Jak sám
officielní název nasvědčuje: Le Ministěre du Travail et de la
Prévoyance .sociaIe« ; ministerstvo má dvojí účel: i. applikovati
veškeré zákony, vztahující se ku práci, a 2. bdíti nad vším tim, co
bych — snad ne\ hodně — přeložil slovem sociální předvídavost.
\' ustanovujícím dekretu, vydaném dne 25. října 1906, úloha nového
ministerstva je naznačena tímto způsobem:

\' obor ministerstva spadá:

1. Rcc:lanx*ntacc- práce (pracovní doba. (>d])nčinek, hygiena, bez-
pečnost při práci atd.).

2. Styky zaměstnavatelů s dělníky (praco\ní smlouva; odborová
sdružení, kollektivní rozpory a urovnání těchto, atd.).

3. Existenční podmínky dělníků v čas nemoci, nezaměstnanosti,
při úrazu: instituce, které mohou dělníka zajímati vzhledem k tomu,
že mají za účel předvídavost a úsporu.

255

4- Statistika a ankety, týkajicí se těchto předmětů.

»Krátce, praví Clemenceau ve svém rapportu presidentovi
republiky, ministerstvo bude se zabývati všim, co se vztahuje k děl-
níkům jako takovým, totiž pokud jsou vázáni na jiné osoby pracovní
smlouvou. Bude sq zabývati úpravou pracovní smlouvy a dbáti, aby
se tato plnila se zřetelem na zdraví a bezpečnost dělníků. Zároveň
bude pečovat, aby zajistilo existenční prostředky těm, kdo nemají
nic jiného kromě své pracovní síly, pro případ chvilkové neb úplné
neschopnosti ku práci. Do této kategorie nejsou zařazeni jen dělníci.
Sem patří též osoby zaměstnané v obchodě a průmyslu (soukromí
úředníci), a konečně i zemědělští dělníci, kteří po dlouhém vzdalo-
vání se odborových sdružení začínají bráti útočiště k zákonu z r. 1884
(o syndikátech), aby si snadněji uhájili svá professionelní práva.
Z oboru činnosti ministerstva práce naopak se vymyká vše, co se týče
hospodářských podmínek výroby a měny, obchodu, průmyslu a země-
dělství v pravém toho slova smyslu.«

Na těchto základech zbudované ministerstvo sestává z tří hlav-
ních částí — direkci: i. Direction du travail. 2. Direction de Tassu-
rance et de la Prévoyance sociále et 3. Direction de la Mutualité. Nej-
významnější a zároveň nejobšírnější je první direkce. Zde je soustře-
děno vše, co se vztahuje ku práci a mimo to veškerá statistika a publi-
kace, kterými je pověřeno ministerstvo práce. Místo mi nedovoluje,
abych se siřeji rozepsal o direkci práce, která je celkem velice zají-
mavou institucí. Snad někdy později se vrátím k některým z jejích
nesčetných funkcí, dnes se obmezím na pouhé vyjmenování všeho, co
spadá do oboru její činnosti. Direkce práce se dělí na tři hlavní sku-
piny, jak následuje: i. Office du Travail et la Statisque generále.
2. Jnspection du Travail. 3. Associations professionnelles.

I. Cřad práce a všeobecné statistiky. Vrchní rada
práce (Conseil Supéricur du Travail). — Rady práce (Conseils du
Travail). Vrchní statistická rada. — Srovnávací zákonodárství. —
Vydávímí bulletinů (lUillctin de Toffice du Travail). — Ankety, in-
formace, statistiky, vztahující se k práci. — Každoroční statistika. —
Statistická ročenka. — Sčítání.

II. Inspekce práce. Reglamentace práce ve fabrikách, to-
várnách, dílnách, dolech, stavbách, lomech, skladištích atd. Hygiena
a bezpečnost v dílnách a místnostech, kde se pracuje. Inspekce práce.
— \'rchní komise práce v průmyslu.

III. Odborová sdružení. — Živnostenské úřady.
Zákony a pravidla, pracovní smlouva. — Živnostenské soudy. —

256

Nezaměstnanost. — Instituce a pravidla o umisťování dělníků a sdu-
kromých úředníků, cestovní podpora, i)odp(;ra po čas nezaměstnáni.
Stávky, koalice. Smírčí soudy. — Uveřejňování každoroční statistiky
stávek. — Odborová sdružení zaměstnavatelů, dělníků, soukromých
úředníku. Smíšená odborová sdružení. Svazy odborových sdruženi. —
Bursy práce. — Zkoumání stanov. — Darování knih, vzorů a sbírek
pro knihovny odborových sdruženi. — l^veřejňování ročenky odboro-
vých sdružení. — L'dílení podjjor výrf.bním a úvěrním dělnickým ko-
operacím. — Kooperativy. — Očastenství na zisku. —

Druhá polovička jména novéhř) ministerstva je — de la IVé-
voyance, a tato prévoyance — dělí se ve dvě samostatné sekce, ač ve
skutečnosti zcela dobře by mohly tvořit jednu. První, zvaná: La Di-
reciion de la prévoyance et de Tassurance sociále (direkce sociálních
předvídavostí a pojišťování) má pod svým dozorem veškeré společ-
nosti, pojišťující na život, rovněž společnosti, pojišťující proti úra-
zům. Pečuje o to, aby zákon, jednající o protiúrazovém pojištění, byl
respektován. Jí jsou podřízeny všechny obyčejné spořitelny
(státní je doposud přidělena ministerstvu veřejných prací). Dále
spolky, zabývající se stavlx)u dělnických domků a zřizováním levných
bytů, jsou zařazeny do této sekce.

Co se týče La Mutualité ( vzájenmosti), která tvoři samostatnc»u
sekci, ač, jak jsem pravil, by mohla zcela dobře splynout s prévoyan-
cí, velící svou samostatností nejspíše tomu ohromnému rozvoji,
který docílila obzvláště poslední dobou. Pět milionů Francouzů jsou
dnes mutualisty a na půl milliardy se páčí spolkové jmění. Jak úspěšně
roste toto hnutí, lze soudit, že školská mutualité, která teprve nedávno
se utvořila, dnes má 750.000 členů. Direkce de la Mutualité objímá
^še, co se vztahuje k vzájemné pomoci.

Paříž, 3. prosince 1907. V. Sviho7'ský.

Jakub Arbes jako belletrista.

Literárné kritické poznámky V. Dreslera.

1. •

Sebrané belletristické spisy Arbesovy* vycházeji několik let a mají
svou obec čtenářskou, jejíž stoupenci nerekrutují se ani ze star-
ších Májistů domácích ani z novoromantistů nebo symbolistů nyněj-
ších, nýbrž z demokraticky sociálních a positivisticky nazírajících
realistů. Jakub Arbes jest a snad teprve bude z literárních indivi-
dualit, k nimž se mladá generace vrací a na něž ideově, myšlenkově
i směrově ráda navazuje. Až jednou dojde u nás k rozsáhlejší a defi-
nitivní revisi bezprostředně minulých literárních period,* uvidíme
Arbesa v nedlouhé řadě těch, jimž tato revise jen prospěje, zvednuvši
i sesílivši posavadní obecný soud o jejich spisovatelské tvorbě. Tolik
jest jisto, ať se již o něm s uměleckého stanoviska jakkoli vyjádřila
dnešní Moderna: Jakub Arbes byl jedním z průkopníků modemosti
11 nás (v určitých pracovních oborech dokonce jediným), jenž dovedl
vycítit daný moment evropské myšlenky a experimentovati S ním na
naší vlastní půdě. Vřelý i přiléhavý smysl pro to, co jsme uvyklí na-
zývat časovým, je snad také hlavní složkou jeho spisovatelské síly
a jeho významu literárně historického. Nepatřil nikdy k talentům,
z dobové vřavy sociálně společenské či národně politické utíkajícím
do tichých, fxl světa odříznutých a vysoko nad denní realitou visí-
cích uměleckých snů, naopak vší svou bytostí i snahou tkvěl vždy
v časovém vření a v jeho heslech. Tak na př. byl Arbes první v Ce-
chách, kdo ochotně se dal hnát přívalem positivismu a ani zolovského
proskribovaného naturalismu se nebál v době, kdy domácí poesie
i román byly téměř výhradně určovány idealistním romantismem a
syceny historisujícím patriotismem dle tehdejšího úzkého pojetí.
Žádalo velkou duševní samostatnost a silné sebevědomi tvůrčí, v éře
románu V. \''lčkova, Třebízského, Podlipské vystoupit u nás s helle-

í Nákladem J. Otty v Praze. Popud vyšly dvacet tři svazky.
- V dohledné době stane se tak nejdříve Laichterovou •Literaturou
čťs. XIX. stol.* a po ní >Déjinaroi res. literatury* Jar. Vlčkovýňii.

NA§B DOBA. R. XV. 6, 4. 1908, 20. ledna. jj

258

trii, jež si (lává úkol na pólo vědecký, mluví o exaktních poznatcích,
zabývá se nervové pathologickými stavy a řeší svá themata methodou
experimentálně psychologickou. Nemenší odvahou nazveme dnes
Arbesův zajímavý pokus o řešení sociálního problému, naplně-
ného horečným myšlenkovým kvasem, nevyhýbajícího se společen-
ským utopiím a pokoušejícího se o formulování vnitrně scelených
])rogramů, zatím co domácí politika nevycházela takměř z mezí ro-
mantického vlastenčení a mimo dcklamační pathos.

Průkopnický význam Arbesův vůči naší dnešní literární sou-
časnosti hledal bych tedy v oněch dvou zmíněných bodech především.
Jednak v tom, že ji předcházel procítěním některých přesně moder-
ních tužeb, zejména umělecké snahy : experimentovat s lidskou duší
v románě a učinit ji předmětem exaktních analys, jednak svým pře-
konáním úzkého staršího nacionalismu a postavením se na půdu pío-
blémů společensky sociálních. Dnes v tom ani v onom momentu ne-
vidíme už časové novosti, naopak u nynější literární mládeže pozo-
rujeme spíše zas reakci proti nim, ale jíti touto cestou v desetiletích,
kdy se byl sotva utvořil kruh Lumírovců a všecko u nás, snad až na
Nerudu, chystalo se vstoupit v novou éru romantiky, třebas byla za-
kukk)vána do přcrozmanitých hesel jiných, znamenalo při nejmenším
úplné osam(jtnění, pak v důsledcích přivodilo pro autora dlouholeté
pomíjení, podceňování i vědomé umlčování, jež ze světa kritického,
referentského a nakladatelského snadno mohlo se přenést v sféru
čtenářskou i odběratelskou. Současně s tímto zřeknutím se vší tábo-
rovo.sti a officielnosti působily na ráz i povahu Arbesovy belletri-
stické produkce ještě dva jiné důležité vlivy. Z nich jedním jest
autorova věčná závislost na čtenářích a mimovolné, .snad ani plně
nepřiznané přizpůsobování se jejich vkusu i duševní potřel)ě, kdežto
druhým je nám nucený chvat a nemožnost dokonalého domýšlení
i uzrání nového. Arbes jest z autorů, jimž existenční situace dikto-
vala neúnavnou psavost a zároveň ustavičný ohled na čtenářstvo. r>ez
čtenářstva a při eventuelním nedodrženi určité pracovní kvantity byl
u Arbesa vážně ohrožen život nejen literární, ale i fysický, rodinný.

\' Arbesovi pořád se jaksi mísí a prolíná trojí činitel, ač by se
toto spojení různých prvků v jedné individualitě mohlo na první po-
hled zdát anachronismem : romantik, bojovník a realista. Kdybyste
se o romantismu zmínili autorovi samému, možná, že by protestoval
l)rvní a nechtěl by se k němu znát. Romantism Arbesův není také dán
ani novellistickou látkou, ani jejím ideovým pojetím. Arbes jest ro-
mantikem v tom. že má obraznost neustále zaujatu neobyčej-

259

nos ti, že se vyznačuje silné elegickou citlivosti a konečné že
rád, důvémé i s užitim všemožných podrobností s d i 1 i s obecenstvem
bolest vlastního srdce. A to jsou přec znaky pravého romantika, jak
se naň aspoň dnes opravdové díváme. Jmenované tři prvky tvoří
ovšem jen část lidské i literární povahy autorovy, v níž zcela zře-
telné rozpoznáme také příznačné vlastnosti i realisty i thesového zá-
pasníka. Arbes pro své románové i povídkové náměty sáhá téméř vý-
hradné do skutečného, současného života, historism nemiluje a nic
mu není cizejší nad nábožensko mystické vznícení ; jest pozorovatel
velmi zvédavý i prohlédavý, třebas s pohledem poněkud krátkým a
s t)bzorem trochu omezeným, má vlohu ostře vidět, dar kritické ana-
l\sy i log^ického postupu jest u něho bohatě vyvinut a jeho belletri-
stické děje jsou vždy opřeny o nejstřízlivější reálno : to vše činí z něho
realistu. A při tom, jaký vystoupil svou první romanettovou prací
na literární pole, tím zůstal stále: se zálibnou rozkoší kladl i hájil
these, byl zápasníkem a znak činorodé vůle projevil se u něho velmi
výrazně. X^ýrazněji, než u kteréhokoli jiného ze současných českých
spisovatelů.

Jedno je okamžitě nápadno na belletristických pracích Arbeso-
vých (a nenajdete toho snad u žádného druhého autora domácího,
aspoň ne v té míře ) : očividné prostupování se živlu e s s a y i s t i-
c k é h o nebo memoirového s čistě belletristickým. U Arbesa to není
dějově zajímavý, příběhově plynulý román či povídka Jiráskova, jež
mu zajistila čestné místo v lej^ii českých literátů. Arbes neklade — a
hned to vycítíte — váhu na děj sám (ten také nebývá v jeho díle pří-
běhově bohatý nebo pestrý episodicky, za to však dramaticky a po
stránce scénické ano) jako spíše na myšlenkový [xidklad i na jádro
ideové. Jakoby mu belletristická forma byla někde jen vhodným po-
zadím k zajímavému experimentu myšlenkovému a filosofickému.
I* r oblém, pokus o nový názor nelxj o híubší pojetí, rozběh za ori-
í^inelně motivovanou záhadou a touha po vědeckém řešeni dříme
skoro v každé jeho práci románové nebo romanettové. Autorův zpo-
vídavý subjektivism ( většinu svých dějů vypravuje spisovatel
v prvé osobě) tuto essayistickou problemovost ještě sesiluje a vyvolává
(lojem, jakoby romanopisec líčil ve svých spisech postupně nadmíru
zajímavou i složitou historii filosoficky založené, myslící moderní
duše, kus po kuse, v jejím přirozeném vývoji a ve vnitřním uzrávání.
Z toho pak logicky vyvodíme u Arbesa vše ostatní : popisy přírodní
mají u něho málo místa, jímž jest v pravé míře plýtváno při passá-
žích p.sychologicky i reflexivně deskriptivních. ne dost bohatý smysl

260

pro náladovost a malou nuancovanost vStylovou. Arbes jest především
pozorovatel a myslitel, maliř i umělec až v druhé řadě. Užívá každé
příležitosti a kde kterého přípustného estetisačního prostředku (for-
my dopisové, dialogu, vzpomínky, vypravování, referátu), aby roz-
vinul určitý problém nebo osvětlil nějakou záhadu i během proudu
dějového, po případě mimo něj a vedle něho. Jeho dialog^y, jimiž jest
literární dílo u něho hustě protkáno, podobají se někdy téměř učeným
(h'sputacím, ač jsou podány prostou, co nejjednodušší slovesnou
formou.

Snad všech důležitějších společenských sfér se Arl^es látkově
dotekl : sociální, dělnické, velkoměstské, tovární, salonní, vesnické,
umělecké, spisovatelské, žurnalistické, učitelské, úřednické atd. a
v každé dovedl uplatnit moderní nazíráni na ten či onen pracovní
obor současného lidstva. Zdá se, že mu snad tu i tam o tuto jakousi
propagandu názoru šlo skoro hlavně. Jakub Arbes svou bclletrií luští
hotovou spoustu nejaktuálnějších otázek národních i všelidských a
luští je vždy přísně vědecky, s hlediska pokrokově zaníceného mo-
dernisty, cestou nejstřízlivějšího positivismu a s užitím bohatého
materiálu vědeckého. Tady se také nejjasněji zrcadlí jeho zájem jako
ideového zápasníka, jenž své dané these snaží se zdůvodnit i obhájit
co nejpodrobněji, mnohomluvně, někdy až rozvláčně. Způsob, jímž
základní myšlenku i v méně rozměrných novellistických skladbách
rozvádí, trpí místy polemickým rhetorismem a autor nebojí se sebe
rozv lekle jších partií traktátových, jen aby své théma. svůj názor, své
stanovisko osvětlil do nejtenčích detailů. V apoštolující ochotě the-
oretického propagřítora neostýchá se Arbes celá odborná pojednání,
věcně opřená a faky podložená, zařadit do ústředního děje, z něhož
by se snadno dala vyjmout jako řada samostatných obšírných brožur.
Po stránce čistě umělecké tyto výmluvné traktáty působí sice trochu
rušivě, poněvadž s vlastní povahou belletristicky tradovaných dějů
souvisí zhusta jen velmi nepřímo, za to však myšlenkově každou
Arbesovu práci obdivuhodně prohlubují a obohacuji. Z Arbesových
zbelletrisovaných úvah lze se spíše učit než čtenářsky se jimi bavit.
Arbes není belletristou, jehož knihami možno pohodlně zahánět
dlouhou chvíli nebo odpolední nudu, nad jeho belletrií nutno myslit,
uvažovat i kombinovat. A v tom, že k uvažování i myšlení dávají pcxl-
nět, že uvádějí do kombinací i ve si)leť theorií, vidím také jeden silný
a působivý znak Arbesa -nov cil i sty. Jsou knihy v tak zvané krásné
literatuře, nad nimiž nic nelze promyslit a které třebas cjivilkově po-
baví, rozruší, naladí, ale duchově zůstávají pro čtenáře mrtvy, no-

261

(iplodňují ideově a sotva kdy jsou s to, aby v nás probudily i roze-
zvučily skryté struny pravého lidstvi. Arbesovy knihy k nim nepatří.
I' nich nerozhoduje tak cit, nálada, jemně malířská passáž (pokud
soucit, dojem a pod., dá nám další analysa) jako rozum, logika, my-
šlenka, problém. Proto nepřilnul k Arbesově knize čtenář povrchní
ani zase náladový snílek a najde v ní pastvu opravdu labužnickou
zadumaný myslitel, člověk zahleděný do hloubek, myslící i hledající.
Arbes applikoval k nám, možno rici, experimentální methodu Zolovu.^

Arbes jest autorem rozsáhlých životních zkušeností, širokého
rozhledu světového a obdivuhodných vědomostí, hotovou zásobárnou
historicky kulturních dokumentů. Plné půlstoletí žil ve veřejném spo-
lečenském kva.su i proň, a nesnadno se u něho divit, že reflexe, na
vlastní děj snad jen přilepená, hraje v jeho díle tak význačncni roli.
Sám přiznává častou neorganickou povahu svým reflexím (». . . však
dosti reflexí, nemajících s tím, co právě vypravujeme, takměř žádné
nebo jen pranepatrné souvislosii.*^, ak* obratení sáhne k nim zas
a zase.

Arbes ve skutečnosti svým životem i literárním dílem jeví se nám
jako muž-logik, nelekající se ani nejdrsnějších dissonancí, ku kterým
byl ve svých meditacích důsledně dospěl a jako myslitel, jenž pojímá
svět, jakým právě je a nad ničím se nebouře, vyslovuje své náhledy
s neúprosností předsudků prostého karakteru. Znamená-li každé pod-
lehnutí racionalismu a logice v umění nebezpečný sklon k tendenční
šabloně, projevil se tento sklon u Arbesa poměrně v malé míře a kde
se zdál nápadněji prorážet, byl hned zase vyvážen silou i originalitou
autorovy myšlenky. Arbes nesnažil se dle starých estetických před-
pisů za každou cenu zachovat rovnováhu mezi živlem racionalisti-
ckým i pudovým, rovnováhu, která v umění jest znakem průměrné
prostrednosti a jíž opravdový tvůrce nedá si nikdy svazovat ruce.
Když se na jedné straně vážně tvrdí, že každé vysoké i původní
umění znamená vždy nové i nové vyvalení se živlů pudových, vášní
citů, affektů, instinktů nad stuhlou kůru racionelního a vítězství pří-
rody nad kulturou, »lidské bestie nad civilisovaným automatem*,
nebyl Arbes theorií zlákán ani tady, řídě se zásadou, že umění chce,
aby v něm bylo pravidlem ne co jest kvantitativně nejčetnější, nýbrž
co kvalitativně je největší, i kdyby to zabíralo jen několik málo
procent v daných zjevech. Odtud dostává se nám také klíče k jasnému

* V letech sedmdesátých minuU^ho století

* > Zborcené harfv tón* 162.

262

vysvětlení, proč autor romanett tolikrát oživil své belletristické dilo
povahami skoro abnormními, na pohled výstředními, mimoprůmér-
nými, výjimečnými. Jako je individuum hybnou osou každého uméní,
jsouc nositelem jeho pokroku a jeho snahy po novém, lepším, doko-
nalejším, jsou také nejcennější práce Arbesovy zalidněny jednotlivci,
nespokojenými s právem prost řednosti a jdoucími nad normál, po
případě pod něj, ale nikdy v něm. Souvisí to ostatně už s experimen-
táJností Arbesovou, již může nést jen jedinec, vybočující z hranic
tuctovosti, nikoli uniformovaná massa.

11.

Karaktcristické pro Arbesa jako belletristu jest, že téméí* většina
jeho romanett a románů má v předu motta, jež nejen dávají vo-
dítko k hlavní myšlence autorově, ale jsou výmluvná i pro spisova-
telovy názory či záliby a obyčejně mívají přímý vztah ideový vzhledem
k thematu. Xež roztřídíme i vycitujeme jednotlivá záhlaví v belle-
tristickém díle Arbesově, zastavme se u jeho mott.

» Nevěřím v pohádky i historky a duchům, jež vy vídáte, se
vysměj u,« praví motto k »!) á b 1 u na skřipci*, jenž jest opravdu
také vtělenou ironií na jakoukoli nadpřirozenost, mimoreelnost
a blouznění spirituálně.

Odkud Arbes svá motta vybírá? Jednak je čerpá z vlastních
názorů i ze své životní filosofie, jednak užívá k nim citátů z národních
přísloví či pořekadel, a jednak je vyjímá ze světových autorů, jemu
osobně zvláště milých. Xěkdy jest u něho motto zastupováno subjek-
tivně životopisným úvodem, málo kde stručným nelio skoupým.

Rizné a k látce těsně přiléhavé motto čteme u »\'ymírají-
c í h o h ř bito v a« : »TUulem, nebudem, světa ne])řebudem« a látkově
výstižným mottem je opatřena také »Ethiopská lilie*, k níž
cituje autor úryvky z Lermontova, velmi vhodně volené:

>Nám v úděl dostaly se v dětství chvíle

poklesky otců — —

My k hrobu spčjem bez štěstí a beze slávy . . .

A prach náš —

potomek pohrdlivým zneuctí veršíkem . . .*

Ze starých sentencí indických vzato jest motto i)ro »S i v o-
o k é h o (1 é m o n a«. z něhož už samo o sobě podává jakýsi myšlen-
kový výtah: »l>ožství stvořilo na třmito světě mnoho drahokamů,
leč nejvzácnější drahokam je žena. Kde není ženy, nemůže být štěstí . .
Zena přináší licře, nechť miluje nebo nenávidí. Málo jest věcí, jež

263

hy žena nevykonala. Co jest v jejím srdci skryto, nepřijde ji na jazyk,
co má na jazyku, nevysloví, a co koná, o tom nehlesne. Podivná, přc-
podivná to bytost, již božství v ženě stvořilo!* Zajímavý příspěvek
k světovému názoru spiscvatelovu máme v mottu k »Zázračné
madonně*: »Koře se kráse a blouzně o harmonii i dokonalosti,
odsuzuješ vše, co svíjí se v prachu, přirozené slabosti a nedokona-
losti . . . Nuže, miluj krásu a škaredost nenáviď; sílu oslavuj, slabost
haň a tup! Reky, kteří pro ideu raději slavně umírali, nežli by byli
pro ni skrytě trpěli a namáhavě pracovali, oslavuj epopejí, románem
i trag^edií, a bud jist, že všichni, kdo vyučili se poesii ve školách
z knih a v životě s jeviště, budou ti vděčně tleskati, že's tak vzorně
pochopil tradicionelní předsudky — ale o harmonii světa se ne-
zmiňuj !«

Náboženského i . mravního creda autorova dotýká se motto
>l' k ř i ž o v a n é«, utvořené a stylisované dle Alfreda de Musset :

>0 Kriste! Nejsem z téch, již krokem třesoucím

plíží se v zádumčivé chrámy k modlitbě;

ni z těch, již putujíce ku Kalvárii

skroušenč líbají tvé nohy krvavé;

Nevěřím, Kriste, v svaté slovo tvé;

přišelf jsem pozdě v přestáriý ten svět . . .

Duch časů minulých, po troskách lásky bloudě,

u věčnou noc srazí tvé zvrhlé anděly!

Golgoty hřeby, Kriste, sotva udrží tě.

Pod božským tělem tvým je půda podryta.

Tvá sláva, Kriste, hyne! Božské tělo tvé

na ebenových křížích v prach se rozpadá . . .«

Sociální ráz má motto u »K a n d i d á t ii existence*, sklá-
dajíc se ze dvou citátů o témž thcmatě : »Vlastnictví je krádež*
( Proudhom, socialista j a »Clověk jest rád, má-li aspoň něco, byť
to byla i ještěrka* (Jtnenal, satirik j. Dvěma verši ze Shakespea-
rova Hamleta určeno je také motto »N e w t o n o v a m o z k u« :

•Jsouť věci na nebi i na zemi,

o kterých moudrost naše nemá zdání* i Hamlet) a

»Ba, přisámbůh, nedal bych tomu víry bez živého, jistého svě-
dectví svých vlastních očí* fllorácio). A podobného obsahu i tónu
jsou všecka ostatní Arbesova motta, jež nikde nebyla volena bez
ideové intence, a vždy jsou typická buď pro to ono dílo autorovo
nebo pro autora samého.

(Pokračování.)

Carmen Sylva.

Napsal Dr. Jan Krejčí.
(Dokončení.")

2e však zmíněný rys základní básnřřku vyplňuje úplné a zcela, toho
důkazem ne jvýmlu vnějším jest báseň S a p p h o.^ Carmen Sylva
odvažuje se tu na motiv, který skvělým způsobem zbásnil, jak známo.
Ghllparzer, a způsob, jakým jej pojímá ona, jest pro její poesii velmi
charakteristický. Carmen Sylva podjala se motivu toh(^
z h n ě v u na Grillparzera. Jest toho mínění, že na tak silnou povahu,
jakou byla Sappho, musí působiti také mocnější a ušlechtilejší vášeň,
čehož prý u Grillparzera není. Místo, aby z ní byl vytvořil něco vy-
soce šlechetného, duševní postavu ženy bojující a trpící, do-
mníval se prý míti právo k tomu, aby ji učinil — všední! Aby se
Sappho vrhla do moře jen pro milostné dobrodružství, to zdálo se
Carmen Sylvě nehodným. Přirozenější a poetičtější
dle jejího mínění jest — obětovati se svému dítěti. I obměnila látku
podle vůdčí myšlenky této. Sapphina dcera Lais od prvního spatření
miluje Memnona, muže, jejž milovala její matka, a na něhož nemůže
zapomenouti doposud. Když pak Memnona, znovu jej naleznuvši,
chce učiniti svým chotěm, upadne Lais v smrtelnou chorobu, jíž pod-
lehne. A tu — odumře Sapphina láska k Memnonovi ; rozhodne se, že
zemře. Uzavře se až do večera s mrtvým dítětem, pak se odebere
k moři, o skalisko roztříští lyru svou a vrhne ji do vlnícího se moře.
Marně k ní volá Memnon, spatřiv ji ve svitu měsíčním. Sappho jej
odmítá: Nás navždy dělí stín dřímajícího dítěte, jež zemříti musilo
z lásky k Memnonovi.

Pojetí takové není u Carmen Sylvy honbou za originálností; tkví
dtxela v jejim základním názoru. Cím opravdověji se však projevuje
jťjí dobrota a něha mateřská, tím skrovnějším, nepatrnějším jeví se
j^ejí smysl umělecký. Nemá pochopení pro sílu démonické vášně,
nemá smyslu pro tragiku srdce, krvácejícího z ran odmítnutí, zkla-
mání a opuštěnosti. Sappho. jíž ani sláva básnická nebyla tak drahou.

1 Ve sbírce S t ti r m e.

265

jakou by běhala toužená láska, a která z bolesti nad tím slavný život
odmítne — tato žena pro Carmen Sylvu není ženou ani bojující ani
trpící I Snad by tc, co jí při pojetí motivu tanulo na mysli, u básníka
větší potence bylo vyvrcholilo v silný, vzrušující konflikt: u Carmen
Sylvy se zvrhlo a kleslo málem na pouhou comédie larmoyante. Mimo-
děk při tom vzpomeneme filistrovského názoru, jaký projevil pro-
slulý učenec du ]>ois-Reymond o Gretchen v Goethově Faustu.

Avšak básnířka svému názoru hledí dáti i jistý podklad filo-
sofický. Takový alespoň význam zdá se mi míti báseň J e h o-
v a h.^ Jest to motiv o Ahasverovi, věčném 2idu, tak často básnicky
zpracovaný. A také ten pojímá Carmen Sylva způsobem vlastním.
a vzhledem k názoru, o který jde, důsledným. Ahasver hledá boha,
bloudě světem. U Nilu ho hledá, nenajde ho; na vysoký sloup v Indii
nad hájem palmovým vystoupí, a neuzří ho. Jej samého pokládají
za boha, ale nic, nic ho nezvěstuje; osení roste a padá, lidé mrou
a lidé noví jsou tak zpozdilí a špatní, jako ti staří, obklopují jej
a zbožně zevlují, divů žádají a svatým jej zovou. Vrhl se v boj, i tam
se zklamal; pak zbraň s lyrou zaměnil, zbožně naslouchali zpěvům
jeho, on však boha nepoznal. Zena nebeské krásy k němu praví :
V lásce hledej jej ! I spočinul na měkkém lůžku nádherném, ta ko-
runa krásy jemu náležela, dychtivými doušky ssál z rozkoší, bez
ustání, avšak našel jenom lásky stín, jen požitek, který ho nikdy ne-
ukojil; i zvolá: není boha, ani lásky! Pak ho hledá v bohatství, vo
zlatě, do nového světa se vydá, doufá, že jej najde v umění, vše
mamě. Až jednou z večera toto uzří: před teplým přítmím chrámu,
jímž se chví široký zlatý paprslek, mladou krásnou ženu spatří, ana
sedí pohroužena ve hluboké štěstí. Její obličej andělský k chlapci se
sklání, který ručky po ní vztahuje, aby pohladil prs*, jejž mu něžné
prsty podávají; okem v oko hledí na se matka s dítětem v blaženém
opojení a zapomnění, a něha z nevinného děcka přecházela na panen-
skou matku a zase zpět. . . .\hasver to spatří, a tu teprve cítí svou
nicotu. I uchýlí se hluboko do Alp ; horké slzy lily se mu z očí a svíjel
se jak v neslýchaných bolestech. A zavál teplý vítr, plný vůně, a při-
nesl jemně opeřené seménko, jež vložil v kalich květiny ; včelky, mo-
týlové vlékli sémě s květiny na květinu, mravenci chvátali k vese-
lému spojení, ptáčata něžně ve dvou hovořila, srnka přiběhla z lesa
s mláďaty, z listí vyrůstaly malé buky, květinky otvíraly kalíšky své
docela a do nich sémě jiných se kladla; a celou tou opojenou, láskou

1 R. 188J.

266

teplou aádherou jarní zavznéiy mladistvé kroky, zvonivý smích a še-
potání dvé milujících . . . Vše to vidí Ahasver, i vzchopí se, jeho tvář
září nadpozemským leskem, poklekne, ruce rozepne a hlasité zvolá:
Můj bože! můj bože! Na celé zemi jsem tě hledal, hledal jsem té obétí
i strádáním, hříchem i vtipem marným. Všechno utrpení jsem vytrpěl,
všeho bolu jsem okusil. Dobro jsem miloval, dobru jsem sloužil, také
v poblouzení. Y poušti, v bouři sněhové i vlnách mořských boha jsem
hledal, hledal jsem ho ve vlastních prsou. Bolest byla mým kalichem,
pochybnost mým pokrmem, temnota mým dnem. Ale nyní oci mojť
prohledají : v d ě n í jest bůh, im Werden, da ist Gott I Bůh jest dění !
BucF veleben, Jchovah ! — J klesne ve vonné květiny, jako haluz,
kterou vítr střásl, a zemře.

Tím způsobem — ani tuto ne příliš uměleckým — Carmen Sylva
svůj názor podpírá průhlednou filosofií. Stručně vyjádřeno: žena
matka jest jí podmínkou a podstatou žití. Odtud její velká úcta k ženě.
Tím také opakování jednoho a téhož motivu může se jeviti ve světle
jiném; není to mateřská přemršténost, upřílišenost, její bolest nechce
býti obvyklou plačtivostí a radost její má míti podklad hlubší než bývá.
Lze říci, že při pojímání ženy a mateřství tanulo asi Carmen Sylvě na
mysli cosi z toho, co velcí umělci pokusili se vložiti v tichý úsměv,
krásně výmluvný pohled a v bolest Madonny. Jenom že její umění
samo — k těm umělcům pouze vzhlíží. Sama nemá schopnosti a síly,
aby způsobem v pravdě uměleckým vystihla, co s takovou vrouc-
ností cítí.

Pochopitelným toho důsledkem jest, jestliže žena v dílech Car-
men Sylvy nevystupuje jako žena plná energie a hrdé síly, nýbrž jako
bytost velice p a s s i v n í. Většinou tomu tak jest. Passivnost zpra-
vidla bývá jen velkou slabostí ; avšak u Carmen Sylvy jsou postavy
ženské především přeplněny citem : plnost citu v nich udusí veškeren
vznět sily a každé vzepjctí energie. A shrnuje se. v)rvrcholuje jejich
citovost opět v momentu témž, v mateřství. Tak v menším románe-
És klopft:^ Leonie mamě touží státi se matkou. Když pak její
choť vzplane vášní k ženě jiné — ona s resignací ustoupí; neboť n a
s ť b e bére všechnu vinu rodinného rozkolu ; přiznává muži právo,
aby tak jednal, jírotože sama neposkytla mu toho, co má právo čekati.

1 R. 1887. Romány Astra (1886), Aus zwei Welten (1887), Feld-'
post a novelly In der Irre (1888) vydala Carmen Sylva společně s Luise
Kremnitzovou pod pseudonymem Dito und Idem. První dvé knihy jsou
psány ve formé listu a jsou skutečnou výměnou mezi oběma. Dito jest pseu-
donym Carmen Sylvy.

267

Dokonce, když najde toho u ženy, pro kterou ji opustil, odpustí nui
a s osudem svým se smíří. — V románě Astra podá žena raku
muži, jehož nemiluje, a po jehož boku při svém mládí a své kráse
musí živořiti vedle nesympatických, tupých a obmezených lidí, jen
aby zabránila hrozícímu neštěstí, jehož se obává pro rodinný mír své
sestry, jejíž muž k ní, Astře, pojal šílenou náklonnost. Její passivnost
povznáší se až k obětavosti, a marně : sama své zdraví podryje a se-
stra její, stejně passivní, na konec přece musí prohlédnouti, že se zkla-
mala. — V románě Deficit mladý Tom stane se žhářem, smilní-
kem, jest vší neřesti vůbec schopen, a přivádí v záhubu celé své
okolí — a jest v tom podporován přílišnou láskou své matky, která
se snaží vše utajiti před jeho nevlastním otcem. Přiléhá k těmto pra-
cím román A u s z w e i W e 1 1 e n : vědomí rodinného štěstí vymůžc
usmíření, takové, jež se zdálo nesmiřitelným: otec na smrtelném loži
odpustí zetí, zvěděv, že dcera stala se matkou, a také báseň D i e
Hexc (1882), jejíž ideou jest, že čistota vítězí nad vášní a démo-
nem, že však to zaplatí životem.

Hledáme-li po tom všem, co uvedeno, které jsou další vyznač-
n é rysy poesie Carmen Sylvy — nenajdeme žádných. Ze z jejího
rysu základního vzešla literární činnost její veškerá, již bylo vytčeno,
a i to nám připomíná znova. V pohádce Pelesch im Dienst
(ein sehr lan^es Miirchen, 1888), připomínající poněkud Leidens
Erdengang, znova se nám o tom dostává dokladů. Víla touhy (Dor),
jíž rcsignovaně pravila: »Já již nemám touhy žádném, vzbudí v ní
přece touhu novou: touhu po pisrfi, kterou básníMca apostrofujc
s naivním romantismem, při němž se stěží ubráníme dojmu upříl'-
šeiiosti a nadsázky.^ Písně však samy. nechť jsou pouhou lyrikou či
ballady a romance, daleko zůstávají za jejím pathetickým zanícením.
Ani cyklus M c i n R h e i n ( 1885 ) , ani knihy lyriky H e i m a t,

I Takto se básnířka rozplývá: Z hlubiny vystoupila píseň. Byla nad-
pozemsky krásná, dětských očí, jež na mě hleděly jako pohádka naivnosti a
čistoty, tak modrc' jako kalich hořce, tak hluboké jako nebe večerní, na němž
zvolna se vynořuji neznámé světy, které jen tušíme, nikdy však nesmíme
spatřiti. Vlas pozvolna vlnil se kol její postavy, který se při každém dechu
pohyboval jako žitné pole za jarního vánku. Rty otevíraly se k nesnénému
zpévu a růžové, lehce zpět zahnuté prsty tak tichounce lnuly strunami jak
harfa Aeolova. Bez dechu jsem stála. Tu začala se pomalu vzdalovat a ani
nevedouc, co činím, šla jsem za ní bez ustání. Bylo mi, jako bych byla volána
zpět, ale neslyšela jsem ; spěchala jsem za písní, jak bych křidla mčla. Vstou-
pila jsem na nepřehledné moře a kráčela, po vlnách, šla jsem po vysoké
půdě, z níž kol mne vystehovaly plameny, pak jsem běžela po tekutém zlatě

268

Meerliedcr, Handwerkerlieder ( 1891 ) nemají význaíiiii
projevu individuality vskutku básnické, přes dobrou vůli, upřímný
zájem vlastenecký i ohlas citu sociálního (v Handwerkerlieder).
Nesou se někdy sice lehkým rythmem, jsou někdy zpěvný (některé
7 nich byly i v hudbu uvedeny), avšak nevynikají individuálností
íi svérázností, ani dokonalou formou ; jsou střízlivé, zápolí o příhodný
obraz i výraz, klesají až v triviálnost a bylo by lze uvésti doklady
pouhého rýmování bez myšlenky, |X)inty a hlubších postřehů. V ději-
nách německé lyriky nikdy nebudou zaujímati místo zvláštní.

Několik však poznámek jest nutno ještě připojiti.

Carmen Sylva jeví také snahy zbásniti motivy silné. O tom
svědčí partie ve zmíněném románě Deficit, zejména však báseň prosou
Kin Gebet (1883). Lidská zloba a smrtelné záští v ní triumfuje:
Bertholda v noci se vplíží do chrámu a vloží do ciboria hostii, prn-
sáklou jedem, aby z rána kněz, její bratr, podal ji její úhlavní nepří-
telkyni Editě, která bývala jeho milenkou, když ona stala se ženou
toho, jehož žádostivá byla Bertholda. Nedovedla však básnířka z mo-
tivu vytvořiti dílo dramaticky působivé síly, psycholog^icky zdůvod-
něné a umělecky budované. Toho básnířka nedovede ani tam, kde zdá
se činiti pokus čeliti passivnosti ženy hrdinstvím a odvahou, jako
v knize dramat Frauenmuth ( 1892). Celé to hrdinství tkví opět
v témže základě, jako passivnost, ale projevuje se s tak nebohou sla-
bostí uměleckou, že označení, při němž básnířce tanul na mysli jakýsi
cyklus,^ vzbuzuje až útrpnost. Takové umělecké bláhovosti jako
M a r i o á r a nebo Daniels W i t vv e n nebo Verfalltag^ nikdv
neměly být tištěny.

Přesvědčuje nás však o seriosnosti básnířčiny literární činní 'Sti.
jestliže najdeme v ní projevy o důležitých otázkách, z nichž nelze sice
stopovati její určitý názor na život, ale které aspoň nutí k přemýšlení.
Hojně názorů filosofických obsahuje kniha \V e 1 1 w e i s h e i t (z cyklu
Meine Ruh). Prostými, nenápadnými verši dotýká se tu Carmen Sylva
otázek nejrůznějších, někdy s ironií, ne prudkou, ale jemnou a taktní.

a necítila jsem to a nevěděla, že jsem se blížila k jícnu země; nebof zcme
jest jenom písní ve věčném zpěvu sfér. Stála jsem za ni, za tím zjevem ne-
beským — vždyf vy nevíte, čím jest pro básníka píseň! Za tu dá všechny
statky světa. A vezpívala se mi do hlavy a do srdce a jásavá blaženost mne
naplnila — Podobně v románě Deficit (apostrofa Llewellynova).

1 Obsahuje: Ull randa (Traucrspiel in einem Act\Marioara (Drama
in drei Aufztigen\ Am Verfalltag (Drama in einem Act), D&mmeruni;
(ein Dialog), Loíse (dramatische Dichtung in einem Act), Herm Daniels
Witwcn iSchwank in einem Act).

269

Uvažuje oláscekvlasti, která jest prý pláštěm, jenž má mnoho
loket v objemu — aby se pod ním schovaly hrby a hadry a obnaže-
niny. Poukazuje na lidskou marnivost a ješitnost, jichž
trvání veškeré jest jenom z plynu. Vtipně dotýká se slabostí lidského
srdce: Das Herz ? — das ist ein Eselchen, es hat zwei langc
Ohren — ein eigensinnig stórrig Ding — zum Lastthier auserkoren.
že svůj kříž věčně nosí a se chvěje a příliš rychle běží, ale mnoho
unese, a wenn*s am allerdúmmsten ist, haťs eine grosse Liebe. Ani
láska sama neujde mírnému šlehu básnířčinu: ji vzněcuje jen krása
ženy a síla muže, s dary však duševními pranic nemají co činit šípy
Amorovy. Básnířka chce kráčeti s d o b o u a naráží při tom na svůj rod,^
v němž ona přece jest výjimkou : jak prý by bylo možno, aby ona mohla
něco vykonati, aby měla nějakou schopnost, aby lidsky cítila, aby měla
starosti, milovala pravdu anebo dokonce básnila: »lch bin ja eine
Prinzessin!* A taková jest zrozena jenom k úsměvu, k uhlazeným
řečem, k blahosklonnosti a nádheře. »Drum solit von mir kein Wort
Ihr lesen. — Erst wenn befreit mích zeitig Sterben, — dann sprecht :
»Fast wár sie Mensch gewesen! Wie Schade! sie war Prinzessin.*

Otázky patriotismu dotýká se i v románě »FeIdpost«: Co
jest patriotismus? Tak, jak svět zbudován jest, jest on tak nutný, jako
náboženství, která také přizpůsobena jsou různým krajům, mezi
sebou se pohlcují, své věřící však všemi bouřemi provedou. —
O bohu takto se uvažuje (v knize téže): Jestliže si lidé dovedou
mysliti něco tak velikého jako dóm, aby se v něm modlili, jak teprve
asi veliká jest ta bytost, ke které se obracejjinak falešná proroctví ne-
mohl odrazit. Nejde mu ani o úlohu určitého apoštola, jako o to,
aby se zdůraznil jako očitý svědek. Tradice správně považuje 1. Jn
a Ev. Jn za dílo jednoho autora. Příbuznost je frappantní : nesčetné
paralely, jež ale nejsou opisováním, nýbrž pojmovina je stejná i sloh :
I. hebrejský způsob vyprávění, zvyk thesi podat negativně a pak
positivně; ovšem má list některé zvláštnosti, ale ty se vysvětlují jeho
účelem. (Jn užívá výrazu Logos, I. Jn výrazu slovo života, si. boží.)
Proto Jul. nesouhlasí s Holtzmannem, že I. Jn sepsal jiný autor než
Jn. — Ovšem nesouhlasí s tradicí, že list byl .současně vydán s ev.
List je psán později, už i následkem toho jsou jisté odchylky od
evangelia.

XX. XXL — //. a III. list Janův.
II. Jn adressován křesťanské paní, kterou dnešní kritika vykládá
jako obrazné poznačení pro obec. Prosí ji, by jednala dle přikázání
božího (hlavně bratrská láska) a zůstávala v nauce Kristově vzdor
popíračům. — IIL Jn chválí Gaja, že správně chodí v pravdě a cestu-
jících bratří ochotně přijímá, opak je Diotrefés, za nímž jde valná
většina obce. Gajus jeho příkladu snad následovati nebude. — Úče-
lem je, zdá se, vštípit jako svatou povinnost laskavé přijímání cestu-
jících evangelistů, k nimž už tehda při pevné organisaci obcí byla ne-
důvěra. Hamack považuje list za dokument boj^ staré organisace
misijní proti skonsolidované obci. Jůlicher v Diotrefovi vidí repre-
sentanta monarchických aspirací v obci a obecné již nedůvěry k putu-
jícím učitelům. — Obě psaní jsou od jednoho autora a současná, jsouť
úzce příbuzná. Ne ale od Jana ap., neníť jich autorem ani autor L Jn,
ač IL a IIL Jn jsou závislé na L Jn. Pro obě svědčí, že do kanónu
dostaly se pospolu a později než Jn a L Jn. — Někdo psal oba listy,
aby rozmnožil listy Janovy a kryl jeho jménem několik zásad církevní
discipliny, jež se mn zdály důležité. V IIj a IIlj nazývá se autor:

' Theoretický smér, jenž se obracel proti roztřídění boha v trojici bož-
ských osob. Viz Harnack: Dčjiny dogmat str. 116, 117. x

277

Starším (^ ó TrpEa^óiepog ) . O lom dále v problému ev. Janova. —
Psány as loo — 125. V II. Jn je už orthodoxie více vyvinuta než
v I. Jn (setrvávání v nauce, odpor proti všemu pokroku).

D. Apokalyptickáliteratura v N. Z.
Náleží mezi umělé písemnictví, které už dlouho před tím bylo
na židovské půdě a přejato bylo novým náboženstvím bez podstat-
ných změn. V N. Z. kanón pojata však jedině Apk. Janova, jiné, jež
tak chtěly, jako Apk. Petrova, Pastýř Plermův ca 140 v Římě se-
psaný a oblíbené jako duchovní literatura, byly zatlačeny theology.
Ale náboženská fantasie nižších vrstev zvláště ráda z nich brala pod-
něty a náboženské myšlení látku. — Apokalyptickými nazývaly se
spisy, v nichž člověk podává zprávu o tom, co mu za podivuhodných
okolností s nebe sděleno bylo o tajemstvích onoho světa lidskému
vědění nepřístupných, ale tím více pro zbožnou mysl zajímavých.
Apokalyptika znamená jistou fasi israelského náboženství — je po-
sledním zjevem profetie (proroctví) starozákonní. Snaží se vypočíst
zasažení Jehovy v osud židovského národa: zřízení mesiášské říše.
Proto nabádá k věrnosti k Bohu, neb jen tak dojde se zaslíbené od-
měny. Psychologie však je schematická, neživá. Je to profetie knižní
a nevystupuje ve vlastním jménu :^ osoby pravěku vystupují jako
poslové boží (Adam, Seth, Noah, Henoch, Sibylla a j.). — Vystou-
pením Ježíšovým byl tento druh profetie v principu překonán : on
nevystupuje pod cizím jménem, mluví veřejně jako velcí prorokové
8. a 7. stol. Mesiášské naděje chce potvrdit ne přepiatým líčením
nádhery messiášské říše, ale bojem proti falešné zbožnosti farisejské
a založením zdravého poměru mezi každým člověkem a Bohem, jako
otcem. Pavel a apoštolově pracují dle jeho příkladu. Ale mezi křesťany
bylo mnoho těch, kdo před tím jakožto židé duchovně se potěšovali
literaturou apokalyptickou a ti zůstali při tom i v novém náboženství.
Mimo to odpovídala apokalyptika tehdejší náladě únavy životem
a proto pěstěn apokalyptický genre i od křesťanských autorů.

XXII. Zjeveni Jana Theologa,
Obsah velmi spletitý spočívá na jedné myšlence: po mnohých
bojích a průtazích, v nichž hříšníci hynou a jimiž Satan zápasí
s Bohem, nastane den všeobecného vzkříšení a posledního soudu, po

* Naproti tomu starozákonní proroci vystupují jako přímí zvěstovateli'-
víile boží.

278

iiémž nebude už smrti a říše její. Xové nebe a nová země. — To je
stará myšlenka židovská, ale místo mesiášské říše pozemské je zde
říše nebeská. Též celá koncepce je dle schématu židovských apo-
kahpsí.

Vyniká energii víry: boží věc zůstává vždy nejlepší a je totožná
s věcí J. Krista. Apok. není produkt skutečné vise — to, co se tam
popisuje, není zažito, ale je umělá komposice, situace jsou umělé.
Tomu nasvědčují rozpory: iio^iir, iie-Se, záliba pro čísla (z žid.
anokalypsí)^ je výsledkem apokalyptických studií. Apokalypsa je
učené dílo.

M o t i v : ne osobní ctižádost (získat prorockého jména), ale jiné
polepšit. Autor věří v parusii, vidí, že málo času k pokání a proto
píše, aby ohlásil, že rozhodnutí je blízké. Jeho dílo otřáslo myslemi
a mělo veliký vliv na církev. Z obsahu zajímá (srovnáme-li loyalitu
v R., ÍI. Th. 2a, I. Th.), jak autor nenávidí Římskou říši: je dílo Sa-
tana, a dokud Rím nepadne, nenastane říše Messiášova, to ale má se
stát brzy. Sporno je, zdali obrazy, jež autor v celém díle rozvíjí, zna-
menají buď a) příští věci v chronologickém pořádku, tak, jak mají
nastati, aneb /;) (Victorinus ca. 300, dnes B. Weiss) rozmanité obrazy
jedné a téže věci. Jiilicher je pro první výklad (sub a), poněvadž
apokalyptikovi nejde o obrazy, nýbrž o skutečnosti, a nemůže tedy
tutéž událost podat více obrazy. Hypothesa sub b) chce zachránit
věrohodnost, neboC pak předpovídání autorovo nemůže být diskre-
ditováno.

Spisovatel je křesťan židovského původu. O pohanech mluví
jako rozený žid. Specificky židovská je nenávist proti Rím-Bábelu.
Messiáš je z kmene Judy, 2id je mu čestné jméno. Řečtina je hebrei-
sující ; myslí v semitských formách. Při tom není Judaist. Spasení
je mu pro všechny lidi — je universalista a pro svobodu od zákona —
ne obřízka a j. Ovšem ncni to Pavlova theologie: Víra je tu trpělivé
očekávání. O člověku rozhodují skutky (víra je mezi nimi nejvzneše-
nější). Smrt a sláva Ježíše Krista jsou mu základní skutečnosti nábo-
ženské. Smrtí svou vykoupil nás od hříchů. Rozlišuje přesně Otce
a Syna (tohoto označuje slovem: beránek). Ethika: myšlenka od-
měny: negativní ctnosti (askese 144). — Tůbinská škola z 23, 23^, 21, ^
usuzovala na nenávist k I^avlovi. Ale Apokalypsa nepolemisuje nikde
s Pavlem, a jak řečeno, není judaisiická. Je jinde než Pavel. Je t«.»
rozvíjení prvotní formy evangelia, v níž bylo propagováno mezi 2idy.
^Jissie Pavlova mezi pohany jeví tu vliv pouze nepřímý.

a babyl. metafysiky.

279

Autor: Od času Papia a Justina krvosvědka (150) cirkev po-
važuje Apokalypsu za dílo apoštola Jana, t. j. syna Zebedcova. 50 let
na to ví, že apoštol měl ta vidění, jako vyhnanec na Patmu. Ale též
kol 200 vynikající pravověrný theolog Gaius (na Západě) popírá apo-
štolský původ Apokalypse. Prý je to podvrh kacíře Kerintha. Ale-
xandrijská škola ca. 260 učí, že není to apoštol Jan, ale slavný Jan
z Efesu. Tradice tedy není jednotná. — Spisovatel je asi křesťan
z provincie Asie — zná 7 asijských sborů I4 — , je asi žid z diaspory,
možno z Efesu, neb tam bylo mnoho křesťanů z židů. Spisovatel sám
nevystupuje jako apoštol, také ne jako by byl měl styky s Ježíšem,
ale jako prorok. 2I14 nemluví o apoštolech, jako by byl z nich — vů-
bec osoba jeho ustupuje do pozadí, jak to v Apokalypsi nutno.

Poměr Apokalypsy k ostatním spisům Jano-
vým? Na jedné straně největší rozpory, na druhé příbuznost. Reč
4. evang. je prosta hrubých semitismů Apokalypsy, theologie obou
diametrálně rozdílná : v 4. ev. 2idé je potupné jméno pro národ, který
zavraždil Krista, v Apokalypsi je čestné jméno. Estachologie v 4. ev.
není, v Apokalypsi je to základní tón. Výklad tradice, že spisovatel
Janova Evangelia se dále vyvíjel, je jalový. Příbuznost: podobná
hesla a slova, jako |jLapTup{a, [^lapiupsrv a j. — slovo b^i^ v N. Z.
přichází jen v Jn 11 14 a Apokalypsi ijo- Ale tím nedokazuje se ani od-
vislost autora Apokalypse od autora Jn., natož jich identita. Obě díla
vznikla asi na jedné půdě, v provincii, v jejíchž sborech byly jisté
zvláštnosti náboženské; také možno, že mezi objevením se Apokalypse
a Jn. uplynula delší doba, tak že Apokalypse v celém křesťanstvu na-
byla vlivu na myšlení a výraz jeho.

(Pokračování.)

Vznik, rozšíření a povaha psaných ústav.

Charles Borgeaud.
(Dokonč.)

Tento zákon měl devatenáct předchůdců,^ různých textů uveřej-
něných od konstituce cisalpinské (1797) v různých státech polo-
ostrova. Následoval Základní zákon světské moci Pia IX., schvá-
lený od něho 14. března r. 1848, pak zákon království sicilského

^ 1. Ústava republiky cisalpinské, prohlášená v Modeně dne 27. břez.
1797 v 378 ČI, dle vzoru ústavy francouzské z r. III.

2. Konstituce republiky cisalpinské, daná Bonapartem a uveřejněná
v Miláně 9. července 1797 (21. messidor r. V.).

3. Ústava národu ligurského v 396 či., schválená 2. prosince 1787
v shromážděni lidu.

4. Ústava republiky cisalpinské, opravená Bonapartem r. 1798.

5. Konstituce republiky římské, vydaná v Římě 20. března 1798.

6. Konstituce republiky parthenopské z r. 1799.

7. Ústava republiky italské, 26. ledna 1802 (10. pluvióse r. X ) s pre-
sidentem Bonapartem.

8. Ústava republiky laguzské z r. 1802.

9. Konstituční zákon ze dne 17. března 1805, ustanovující Napoleona I.
králem Itálie.

10. Konstituční zákon o vladařství a vysokých hodnostářích království.

11. Konstituční zákon, směřující k opravě konstituce italské ze dne
5. června 1805.

12. Konstituční zákon o změně nové konstituce italské ze dne 20. pro-
since 1807.

13. Konstituční zákon království neapolského a sicilského z r. 1808^
daný Napoleonem.

14. Konstituce sicilská daná r. 1812 pod vlivem anglickým od Bourbonů.

15. Konstituce království lombardsko-benátského ze 24. dubna 1815.

16. Konstituce, daná stavům římským papežem Piem VII. dne 6. čer-
vence 1816, ve 248 Článcích.

17 Konstituce království neapolského ze 7. července 1820.

18. Konstituce království Obojí Sicílie ze dne 10. února 1848, vzdělaná
Ferdinandem II.

19. Zákon Toskánský, prohlášený 15. února 1848. Podle Daresta » Mo-
derní konstituce*, Paříž 1883. I. 548. s.

281

(lo. června 1848) a krátce trvající konstituce republiky římské
(z 9. února 1849J.

Kdyby staré státy, v nichž nebyla zničena tradice veřejného
práva, pocítily potřebu, posvětiti jeho liberální vývoj památníkem
psaným, tím spíše nové státy, vytvořené v Evropě pod vlivem téhož
myšlenkového proudu, musili pocítiti nutnost, aby veřejným svobo-
dám byla dána positivní formule.

První starostí »Národního shromáždění*, jež svolal Ypsylantis
a které prohlásilo r. 1822 neodvislost Řecka, bylo přijetí » Prozatím-
ního zákona epidaurského*.^ Cstava ta však byla brzy zrušena vál-
kou a různými nesčetnými překážkami, které se během let postavily
proti úsilí hellenských vlastenců a tak byla nahrazena konstitucí troi-
zenskou (17. května 1827) a konečně r. 1844 sněmem athénským.,
jenž dal konstituční základy vládě Otty I, Tato poslední konstituce
byla revidována r. 1864 po zvolení krále Jiřího.

Když se odloučila Belgie od Hollandska, zřídila si r. 1831 konsti-
tuci podle vzoru ústavní listiny, na niž právě přísahal francouzský
král Ludvík Filip.

Všechny země, které se odtrhly od Turecka, kromě Cemé Hory,
následovaly příkladu zemí západních: Rumunsko r. 1866, Srbsko
r. 1869^ a Bulharsko r. 1879.

Chceme-li doplniti přehled toho rozšíření psaných konstitucí,
musíme ještě připojiti, že tento regime jest v platnosti ve všech stá-
tech obou Amerik, v mocných a četných koloniích anglických, které
se dnes těší samosprávě fhome rule), zejména v Austrálii, na ostro-
vech sandwichských, konečně i v jedné říši nejzazšího Orientu, v Ja-
ponsku, a ve třech neodvislých republikách afrických, v Liberii,
v Transvaalu a republice oranžské.

Z četných států, které během tohoto století kodifikovaly své ve-
řejné právo, žádný se již nevrátil k zvykovému systému, leč jen docela
provisorně. Již z povahy nového principu samého viděti, že se
neustále šíří. Pozná-li národ politické instituce, odpovídající jeho
potřebám, přesně určené základním zákonem, tento zákon by nemoh\
zmizeti, aby dříve nebo později nebyl nahrazen jiným.

^ Dány 15. ledna 1822. Text jest v díle Pólitzově: Die europáischen
Verfassungen seit dem Jahre 1789. 2. vydání, Lipsko 1832. III. 514. ss. —
Roku 1821 povstaly v Hellensku tři konstituce republikánské: konstituce Zá-
padní (Akarnanie, Aetolie, Epeiros) přijatá 4. list. shromážděním v Misso-
lungi, konstituce salonská (Fokis) pro část východní (16. list.) a konstituce
peloponnésská ÍArgos 1. pros.)

* Srbsko, které bylo uznáno r. 183 J za autonomní knížectví, dostalo
ústavní bezúčelnou listinu r.l835.

282

VI.
Konstituce psaná.

Pozorná studie o vzniku ústavy psané může ukázati základy
nejen v revolucích století XVI II. v Americe a ve Francii, nýbrž
i v revoluci, která obě tyto připravovala v stol. XVI. a XVII., totiž,
v reformaci. Poznali jsme, kterak ústavy tohoto druhu spiaty jsou
poutem, které historie muže obnovovati, k církevním smlouvám puri-
tánských kongregací staré i nové Anglie, nejfrappantnéjší to projev
úplného převratu starého hierarchického řádu a přenesení svrchova-
nosti na společnost věncích. S tohoto stanoviska můžeme říci, že po-
-cházejí ústavy z idee svrchovanosti jednotlivce, hlásané náboženskou
revolucí v této dvojité formuli: Svobodné badání, všeobecné kněžství
— a realisované v oboru politickém moderní demokracií. Tím způ-
sobem není těžko si vysvětliti, kterak obojí vystupovaly zároveň.

Vzor ústavy psané, takový, jak ji byli pochopili právě ti, kteří
ji postavili za základ moderního státu, jest ústava demokratická, vy-
jádření svrchované vůle národa. Tento národ se 'jí jeví jako organi-
sovaný celek jednotlivců seskupených na jistém území. Rozeznávali
•od ní pečlivě a navzájem oddělili politické moci, které jsou jejími
orgány a které pak podrobili jejím rozhodnutím. Kde chtěli od ní
vzíti její dílo, nechtěli však připustiti její názory, narazili na nesnáze,
které se t\kaly samé její podstaty.

Abychom měli skutečně prospěch z ústavních forem, které nám
revoluce odkázala, jest nutno postaviti se na stanovisko lidí z roku
1776 a 1789. Stanovisko to nevylučuje každou monarchickou vládní
formu, předpokládá však uznání a upevnění principu svrchovanosti
národa ve smyslu, jejž ještě vyložíme.

Tomáš Paine pravil, že ústava existuje jen tenkráte, může-li se
vstrčiti do kapsy, a rozuměl tím jen to, že ústava musí býti psaná.
Josef de AJaistrc ho obvinil, že tímto způsobem namluvil Francou-
zům, že jest ústava dílo ducha jako nějaká óda nebo tragedie, a dodal
ironicky : »Osmnácté století, které se ničeho nenadalo, které o ničem
nepochybovalo, to jest vzorem, to nám dává naučení. « Josef de
Maistre nerozuměl Tomáši Painovi a Tomáš Paine neporozuměl
Josefu de Maistre. To, co vyjadřovali oba týmiž slovy, bylo zcela
rozdílné.

Katolický publicista se domnívá, že jest ústava dílem božím,
které by lidé vypracovati nemohli. Pojednání, které věnoval tomuto
předmětu, obsahuje rozvinutí těchto předložených otázek :

283

I. » Kořeny politických ústav existuji pi-cd všemi psanými zá-
kony.*

II. »Cstavni zákon může býti jen rozvinutím nebo schválením
praeexistu jícího práva nenapsaného. «

III. » Nejpodstatnější věci z toho, co jest skutečně ústavního
-a opravdu základního, nikdy napsány nebyly, ba ani by napsány býti
nemohly. «

IV. » Slabost a křehkost ústavy pocházejí přímo z velkého počtu
psaných ústavních článků. « ^

Tyto these obsahují sice velikou pravdu, ale také hrubý omyl.
Pravdou jest, že se nedá ústava vyimprovisovati, že každý nejvyšší
zákon, jenž jest hoden toho jména, pochází z veřejného práva dříve
již existujícího. Chyba pak spočívá v tom, že jest nesrovnalost mezi
tím, co jest základního a co jest formulováno písemně.

Účelem psaných ústav není vytvořiti z ničeho nic formy vládní,
nýbrž posvětiti ty, které tu existují, poněvadž jsou výsledkem ná-
silné, prudké revoluce, nebo dílem stoletého vývoje. V tomto smyslu
»ústavy rostou*, jak pravil Mackintosh, který také ještě doložil:
>Nedají se udělati.* Proč je tedy lidé udělali a proč je chtějí nyní
více nežli kdy jindy .^ Proč jest anglický systém dnes v Evropě téměř
ojedinělý a proč systém americký a francouzský opanoval mezi ná-
rody svobodnými a těmi, kteří svobody se domáhají?

Proto, že ústavu udělati neznamená tolik, jako vytvořiti ji, a že
jz druhé stránky ústava psaná není jen prostým kodifikováním zvyků
a forem vládních. Jest to také zárukou, že tyto zvyky a tyto formy
tak, jak byly schváleny, jak byly utvrzeny, nepodlehnou žádné změně,
žádné modifikaci, bez souhlasu těch, kteří je ustanovili. Výklad práva
zvykového závisí ve velmi veliké míře na dobré vůli toho, jenž ho
právě užívá. Nahradili je tedy právem positivnějším.

Kdyby byl Ludvík XVI. přistoupil rozhodně a bez zámyslů
k záměrům »Národního shromáždění* a schválil rázem bez boje vše,
co žádalo od monarchie, kdyby byl prohlásil, že se vzdává moci abso-
lutní, a kdyby byl vládl tak, jak to byl slíbil, bylo by se mu dostalo
jen veliké vděčnosti a uznání. Avšak úkol Shromáždění nebyl doko-
nán, neboť Francie byla stále neklidná a bouřlivá. Bylo třeba, aby
zabezpečila budoucnost ústava formální, právo psané. A bylo také
třeba, aby tento nejvyšší zákon pocházel z národa a ne aby byl jenom
oktro\ován monarchou.

* FLssai sur le princip générateur des constitutions ccrites.

284

Dává-li si národ ústavu, formuluje si ústavní právo, tak jak
toto právo existuje, nebo činí to s těmi změnami, jež si přeje k němu
přidati, aby bylo tímto způsobem toto právo pro něho záštitou a chrá-
nilo ho proti všem pokusům proti jeho svobodám. V monarchistickém
státě, kde může žezlo přijíti do špatných rukou, bude nutno, aby i-e
držel svých výsad, své bezpečnosti proti moci výkonné, v republice
musí se chrániti spíše proti moci zákonodárné a v demokracii
pokročilé bude se musiti opevniti předem proti svému vlastnímu zaní-
cení a nadšení.

Základním rysem ústavy psané jest tedy to, že má býti zákonem
politické ochrany, »zá koněm garančním*. Garancie národa
proti usurpování té moci, jíž musil národ svěřiti vykonávání své
svrchovanoí^ti, rovněž i garancie menšiny proti všemohoucnosti
většiny. Tento výsledek bývá pravidelně zabezpečován prohlášením
občanských práv, přesným vymezováním organ i sace jednotlivých
mocí a jejich vzájemných vztahů a v četných případech i různými
zvláštními opatřeními, která se za zvláštní politické situace pokládala
za nezbytná.

Gstava tímto způsobem vypracovaná není úplnou sbírkou ústav-
ních práv nějaké země. Jest to jen jejich část, která od suveréna
schválena byla zvláště a která v případě přestupování může sloužiti
za útočiště proti provinivší se autoritě. Vedle této části práv existují
také tradice, zvyky, které mohou míti velikou důležitost jako zákony
ne-napsané. Tak jest tomu ve Spojených Státech, kde žádný článek
federační ústavy nezasahuje, aby nebyl týž president volen po dva-
kráte. A zatím od té doby, co přinesl Washington na oltáři Repu-
bliky oběť třetímu předsednictví, když ho snažně prosili, aby je přijal,
nikdo se neodvážil více nežli dvakráte postaviti se před své voliče.
Přívrženci generála Granta se v roce 1880 domnívali, že jim dovolí
popularita válečného toho reka učiniti výjimku z tohoto pravidla
v jeho prospěch, musili se však toho zříci před rozhodným vystoupe-
ním voi*ejného mínění. A možno říci, že byl tento pokus rozhodující.
Snadno lze nalézti analogické příklady i v oněch zemích, které lpí
nejvíce na principu zákona positivního. Mnohokráte a mnohokráte
bylo možno viděti, že se právníci francouzských soudů dovolávají
určitých článků, uvedených do veřejného práva státního zaniklými
ústavami. C "lánek 75. z ústavy z roku \TII. stanovil na příklad, že
úředníci nižší nežli ministři mohli býti voláni k odpovědnosti pro
své jednáni jen na základě rozhodnutí soudu státního. Principu,
obsaženťlio v tomto článku, užily soudní dvory za každé správy státní

285

a když r. 1870 za poslední vlády ho obzvláště bylo zneužíváno, byl
vydán dne 19. září dekret : »Clánek 75. ústavy z r. VIII. jest zrušen.*

Všeobecně se může stanoviti, že nemá obsahovati ústava ustano-
vení vedlejších; lze však také souhlasiti s Juliem Ferrym, že jest
stručnost důležitou vlastnosti dobrých ústav/ ovšem jen v tom pří-
padě, jedná-li se jen o formu. Nesměla by se ovšem pod záminkou
stručnosti potlačiti garancie a omeziti tak základní zákon z lásky
k stručnosti. Poněvadž jest účelem psané ústavní listiny především
ochraňovati, není nejkratší také nejlepší, nýbrž ona, která opravdu
nejlépe chrání. To zdá se, že jest zřejmo. Na to se však mnohdy
v ICvropě zapomíná a není proto na škodu toho vzpomenouti.

Občané Spojených Států prošli více nežli jednou těžkou zkou-
škou parlamentárních omylů. Ze tří mocí nejvíce se pokoušívá o nad-
vládu v representativní demokracii zákonodárství; jeho chyby lze
také nejnesnadněji opraviti nebo jim předejíti. Aby se pak mohli
Američané ochrániti proti svým zástupcům v zákonodárství, zmenšili
nejprve jeho kompetenci, ubírajíce mu volbu úředníků a přidělujíce
guvernérům (jednotlivých států), volených lidem, veto suspensivní.
Avšak pro nové zlořády a z nedůvěry později lid činnost shromáždění
obmezil tím, že zavedl do ústav, stanovených plebiscitem, mnohé
předpisy, obmezující jednání parlamentu. První ústava virginská,
vydaná r. 1776, měla čtyři 4^ stránky, r. 1830 druhá měla již sedm
stránek téhož formátu. R. 1850 jich měla třetí ústava osmnáct a ny-
nější, která pochází z roku 1870, má dvacet dvě stránky. R. 1776
obsahovala ústava Nevv-Hampshiru asi 600 slov; ústava státu Mis-
souri, pocházející z r. 1875, má jich 26.000.^

Zde tedy máme texty, které se nevyznačují stručností. Lze říci,
že Američané chybují? Rozhodně ne. Vyhledali jen prostředek, aby
mohli účinně se hájiti proti porušení a pletichám, které tak často zne-
uctily jejich zákonodárství. Ústava jim ho poskytovala a proto také
byla zřízena. Tím, že svěřovali její ochraně své zájmy, o které se báli,
ať byl jich seznam sebe delší, neporušili majestátnost prohlášení
ústavního. Rovněž jí podle Josefa de Maistre nijak neotřásli a ne-
seslabili. Ústavy americké nepožívají menší vážnosti a poslušnosti
dnes, nežli jí požívaly před sto lety.

Jestliže základní ústavní listiny ztratily něco z dřívější své důle-
žitosti, stalo se to jistě v Evropě. Německá věda, tak mocná ve

* Exposé des motifs du Gouvernement touchant la revision de la
constitution, 1884.

* Bryce, The american Commonvealk, 2. vyd. Londýn 1889. I. 438.

286

starém světe, opustila nyní učeni svých velikých právníků z počátku,
a z polovice tohoto století. Assimilovala ponenáhlu tistavní zákon
k zákonu obyčejnému. V^ témž čase bylo viděti, že Francie převádí
z politických důvodů na minimum rozvrh svého ústavního psaného-
zákona. Z této shody povstalo nepopiratelné ztenčení vlivu
zákonů; lze však doufati, že jest toto ztenčení jen okamžité, neboť"
kráčíme k těm vékům, kde ústavy, pevně stojící nad parlamenty a nad
davy, budou čím dále tím nezbytnějšími.^

Řeklo se: demokracie jest více než vládní forma, jest to stav
společnosti, stav, k němuž směrují zákonitým vývojem, který se zdá
nevyhnutelný, všichni současní národové. Jedni k ní již došli a dávají
se v těžký pokus, velmi nesnadný pro sebe i pro jiné, s lidovou vlá-
dou. Jiní pak kráčejí k ni krokem bucT rychlejším neb pomalejším,
a jiní ještě trvají ve svých středověkých tradicích a své nedostatečné
kultuře. Avšak všichni tito národové jsou k demokracii neúprosné
puzeni vymoženostmi vědy a průmyslu, zničením vzdáleností, rozší-
řením vědomostí, krátce vším, co činí moderní pokrok. Právě demo-
kratický stát potřebuje psané ústavy, ústavy zvláště posvěcené.
V monarchii, kde kníže má osobní moc právně i skutečně, menšina
může v něm nalézti svého ochránce: v demokracii jest zákon, stojící
nad zákonodárstvím samým, jediným útočištěm a ochranou proti
většině, aby nezneužila své moci. Jest to ovšem ochrana jen dočasná,
poněvadž na konec vůle většího počtu musí převládnouti, avšak přece
ochrana a to veliké důležitosti, ježto zabraňuje překvapení, dovoluje
organisovati odpor a nutí v každém případě, aby uvážila většina před
činem celý dosah a důležitost svého jednání.

Jest nutno, aby ústavy, jakožto nástroje ochrany, byly stálé a aby
stály mimo dosah obyčejné moci zákonodárné. Mimo to jest ješté
třeba, aby ústavy, jako vyjádření práva, jež pokračuje pod nátlakem
hromadné vůle, mohly býti lehce změněny, aby bylo možno uváděti
v souhlas slova textu s duchem zřízení. Takový jest účel »oprav€
v americkém slova smyslu. Přihází se, že ti, kteří je mají koncipovati
a prohlašovati, předbíhají ve svých formulích tomu, čeho se domáhá
veřejné mínění, že změny bývají uvedeny do psaného zákona, dříve

I Není snad neprospěšno zde připomínati, že děli základní rozpor
ústavní právnictví americké od evropského. Kdežto ve Francii a v zemích,
které přijaly systém francouzský, Čin, jimž by moc zákonodárná porušila
předpis ústavy, může dáti podnět jen k stížnostem politickým, zná naproti
tomu ve Spojených Státech moc soudní neústavnost zákonů. Soudní dvory
mohou jednání zákonodárné prohlásiti za neplatné.

287

nežli přešly opravdu do skutečné správy země, ba i dříve, nežli se
jich vážně někdo dovolával. Tu ovšem veřejné míněni, které se nikdy
nevzdává svých práv, stalo-li se to proti jasně vyjádřené vůli mass,.
změny ty nepotvrzuje a novoty takové jsou dříve nebo později od-
straněny.

Jest nutno, aby se toto nejvyšší kodifikováni, toto základní dílo*
reforem vykonávalo normálním způsobem dle nějaké pravidelné
methody. Pro zajištění toho se připsalo do většiny moderních ústav
lo, co se nyní nazývá ve Francii »výhrada revise* (Clauses de
revision).

Tyto výhrady poskytují rychlý, ne však jediný prostředek, určiti
povahu ústavního díla v každé zemi, kde je vypracoval zákonodárce.,
í Tvoří to hlavní předmět této studie.)

Psané ústavy doby nynější se mohou roztříditi ze stanoviska
svého vzniku a své právnické povahy ve dvě velké kategorie : 1 i-
stiny a smlouvy oktroyované s jedné strany, s druhé pak.
*ú s t a v y« založené výhradně na principu svrchovanosti národa.

Tento rozdíl vzali jsme si za základ svého roztřídění.

ROZHLEDY.

VĚCI SOCIÁLNÍ.

Zpráva o činnosti horních úřadův. — Prámyslová rada o délnickém pojišfo-
váni. — Návrat vystěhovalou z Ameriky. — Zdražováni stavby drah.

V právě vydané zprávě o činnosti horních úřadů za rok
1905 zabírá opět zpráva horního hejtmanství pražského téměř polovici —
ze 461 217 stran. Ve 252 dolech v Čechách bylo zaměstnáno 61.917 děl-
níků, a ve 24 hutích a příbuzných závodech 3.157 dělníků. Také data jsou
zde nejpřehledněji zpracována. Tabulka I. obsahuje opět černou listinu.
107 mrtvol zůstalo na Černém bojišti v Cechách a z 970 těžce raněných
ještě 12 zemřelo. Největší počet úrazů vykazují hnědouhelné doly —
71 smrtelných a 629 těžkých. Časově vyskytlo se nejvíce úrazů v lednu
a únoru, nejméně v letních měsících červnu a srpnu. K zamezení úrazů
zavedla pražská železářská společnost zvláštní »premie na zamezení
úrazů«. Prémie obnáší 60 K pro vrchního lezce, 45 K pro revírního lezce,
30 K pro dozorce bednění, 24 K pro starší a 18 K pro mladší vrchní ko-
páče. Z této prémie strhuje se dle výše její 6 až 20 K za každý těžký
a 1*50 až 5 K za každý lehký úraz. Zařízení toto se osvědčilo, počet
úrazů klesl.

Ačkoli uhelný trh byl velice příznivý. »byli majitelé dolů ve zvyšo-
vání mzdy zdrželiví, pročež dělníci, jimž situace trhu byla známa, častě ji
žádali zvýšení mzdy. Roční příjmy dělníků byly celkem vyšší než loni.
Následkem lepší žně klesly pak ceny potravin, takže hmotné postavení
dělnických rodin se také v tomto směru zlepšilo,* tvrdí vrchní inspektor
p. Benda na str. 34., kdežto na str. 35. praví, že » vzhledem k panující
drahotě si dělníci stěžovali do nízké mzdy«.

Zpráva horního hejtmanství vídeňského obsahuje zajímavá data o zá-
chranných strojích revíru ostravského. Kdežto r. 1902 bylo nutno cvičení
v záchranných pracích s pneumatofory v 50*9% ukončit před 15, 24-6%
před 30, 17-1% před 60 minutami a pouze v 7*4% vydržel muž déle než
60 minut, jeví se roku 1905 poměr již opačný. Před 15 minutami bylo
nutno ukončiti cvičení ve 6'0%, před 30 ve I2'29í , před 60 ve 39*1%
a největší počet cvičení — 42*7% — trvala již přes hodinu. Také počet
ochuravění při cvičení klesl se 7*0% na 3*2%.

Výkonnost dělníka od zavedení devítihodinové šichty stále stoupá,
V obvodu horního úřadu Praha stoupla z 185 1 r. 1901 na 2200 r. 1906,
Slané ze 2346 na 2581, roční výdělek ze 91 3*36 na 939-28 K, Plzeň vý-

289

koiinost ze 1315 na 1769, Stříbro ze 1391 na 1477, výdělek z 852-57 na
857-60, Mor. Ostrava výkonnost ze 1396 na 1968, Slezsko ze 1617 na
2006, výdělek z 905-95 na 950-01, Rosice ze 1526 na 1675, výdělek 796-32
klesl na 757-61, Kutná Hora výkonnost ze 1344 na 1477, výdělek 869-24
klesl na 833-11, Tef>lice výkonnost ze 4802 na 5196, Most ze 5235 na 6414,
Chomutov ze 4752 na 7566, výdělek ze 1265-83 klesl na 1182-24 K, Falknov
výkonnost ze 3804 na 5164, Loket ze 3385 na 4636, výdělek ze 1040-87 na
1109-13 K.

Ministerstvo orby by při redakci zprávy mělo sestavit statistiku ce-
lého Rakouska a nespokojit se pouhým otištěním zpráv jednotlivých hejt-
manství. Takto je dosti obtížno jednotlivá data shledávat, zvláště když
každé hejtmanství podává zprávu dle své vlastní methody, po většině
nepřehledně.

Druhý odbor průmyslové rady projednal zásady opravy děl-
nického pojištění. Důležito je, že do oboru působnosti pojišťoven
nemocenské a úrazové byli zahrnuti i domáčtí dělníci, kteří mají svůj
"hlavní výdělek z domácké práce pro jednoho a téhož podnikatele; pojem
>domácký dělník« musí býti v zákoně přesně definován na rozdíl od
»domáckého provozovatele*. Rovněž vzpomenuto i dělnictva zemědělského
a lesnického, při čemž však má býti pojištění provedeno nikoliv na pod-
Icladu odborovém, nýbrž zemědělští a lesničtí dělníci mají býti pojištěni
XI teritoriálních ústavů. Pro případ úrazu buďtež však vedeni odděleně
v účtech ve zvláštních odděleních těchto ústavů. Hranice osvobození od
povinného pojištění zvýšena ze 2400 na 3600 K. Dolní hranice stáří pro
invalidní pojištění snížena ze 16 na 14 let.

Ručení podnikatelů za úraz však se průmyslová rada vyhnula, neboř,
>průmysl je toho náhledu, že výjimky v programu ustanovené vybočují
z přípustné míry. Za žádných okolností nemůže dopustit, aby ustanovení
ta byla změněna v jeho neprospěch*, a připuštěno ručení podnikatelů jen
tehdy, když úraz zaviněn byl úmyslně nebo hrubou nedbalostí. Působnost
úrazových pojišťoven možno rozšířit i na báňské podniky, pokud není pro
ně zavedena odborová úrazovna. V tomto případě budiž účtování pro-
váděno odděleně jako při pojištění dělníků zemědělských a lesnických.
K uhrazení nákladu invalidního pojištění žádá průmyslová rada, aby stát
hradil správní náklady do nejvyššího obnosu čtyř milionů korun, a pře-
vzal úhradu schodku, který snad za prvních dvanáct let vznikne z chyb-
ného účetního podkladu. Příspěvková sazba budiž beze všech vedlejších
ohledů přísně vypracována na základě potřeby pojišťovací technikou zji-
štěné. Aby se předešlo přetížení jistých kategorií úrazově pojištěných
závodů, nechť stát doplácí tím, že bude při příspěvcích, které přesahují
určitou výši, ze svých prostředků hraditi rozdíly a odškodňovati dělnické
iirazovny.

Pojištění živnostníků, po němž tito volají, chce stát provést odděleně.

NASB doba. R. KV. 1908, t. 4. 20. ledna. 19

290

Novoroční bilance veškerých odvětví průmyslových vykazuji příznivou
sice, ale přece ne takovou situaci, jakou byla ona z roku 1906. Blížící se
kříse ohlašuje se již ve všech oborech. Uspíšení její přivodila tentokráte
Amerika, kde dychtivost spekulantů mědí zasáhla veškeren hospodářský
život u samých základů, přivodila stav nejistoty, který byl sdělen i Evřopé.
Evropa a zvláště Rakousko pociťují tuto kalamitu ještě i v jiném směru,
v návratu statisíců vystěhovale ů. Hamburskoamerická
linie, Severoněmecký Lloyd a Austroamerikana chrlí denně tisíce troseč-
níků na břehy staré vlasti. Příliv jich dosáhl takové výše, že na nádraži
v Bohumíně nemohly jich vlaky ani čekárny pojat, a ubozí musili pře-
nocovat za chladných zimních nocí pod širým nebem. Zle bylo i v Děčíne.
Zde po několikatýdenním rozmýšlení zřídil zemský výbor kancelář pr«>
sprostředkování práce vracejícím se vy stěhovákům.

Dělníctvo uvítá své navrátivší se soudruhy s pocity nevalně radost-
nými. Nabídka pracovních sil přesahovala již bez tak poptávku, a tak
každý nový příchozí je nebezpečným konkurentem. Radostněji uvítají je
ovšem podnikatelé. V^ novoročním čísle »Prager Tagblatíuc těší se již
bývalý ministr, křesťansko-socialní poslanec Wittek, že navracející se vy-
stěhovalci vyplní ochotně mezeru v pracovních silách. Mezera tato není
nijak přílišná, a je pozorovat pouze tam, kde jsou nižší mzdy než na
jiných stavbách.

Že se panu exministrovi nejedná tak o vyplnění mezer jako o sníženi
mzdy, je vidno z celého jeho článku »Z d r a ž o v á n í železničních
staveb*, v němž vypočítává, že vyšší mzdy zdražily stavby asi
o 20 procent. Při tom však mzdy zenmích dělníků, nekvalifikovaných
nádenníků, kteří čítají více než dvě třetiny veškerého při železničních
stavbách zaměstnaného dělníctva, ačkoli stouply o 45'4%, nečiní více než
3-2 K, obnos to, ze kterého si nikdo nemůže dopřát nějakého luxu. Mz<iy
zedníků, přes to, že stouply v režii se 3*4 na 4-8 K (=41-2';^ ) a v akonln
se 4*5 na 6'5 (r=44*4ýr), jsou stále ještě nižší nežli mzdy v Německu.

Zdražení materialií chtít vysvětlovat zvýšením mzdy je při nejmenším
nepoctivost. Pan exministr jakoby ani nevěděl, že existuje kartel cemen-
táren, který rok co rok ceny zvyšuje. ncm.^ -'i podnikatel uzávěrku na let3
předem, ač mzdy svého dělníctva nezvýšil, jakoby nevěděl, že existuje
kartel válcoven kolejnic, jakoby nevěděl, jakou dividendu vyplácí pražsko-
žclezářská společnost, určující cenu železa.

Zdá se skoro, že pan exministr psal tento článek jen proto, aby měl
vinníka. na kterého by mohl svalit zodpovědnost za překročení rozpočtu
alpských drah; vysvítá to aspoň z passu : »Přes veškeru povinnou péči
a opatrnost osvědčených technických orgánů bývají rozpočty předložené
ústavnímu schválení parlamentu, nebo sloužící za podklaíl zákonnému
stanovení plánu financování předhoněny nezadržitelně pokračujícím stou-
páním mzdy a cen materialií . . .c \' tom směru je škoda námahy. Ta
přece dnes ví každý, i neodborník, že při alpských drahách nejednalo se
o nepředvídané překročení rozpočtu, a že úmyslně nízko sestavený
rozpočet měl parlament přimět ke schválení tratí, jež nikdy nemohou >e
stát aktivními, avšak procházejí volebními okresy křesťanských sociálů.

291

Škola.

Po kulturní debaté říšskc rady. — Ohlas z panské sněmovny. — Návrh kle-

rikálnich agrárníků na sníženi povinné návštěvy školní. - Protest výboru

ZÚS. — Potřeba rychlé výpomoci učitelstvu. — Výroční zpráva zemské šk.

rady o stavu nár. školství v r. 1906.

\'ěcná porážka, kterou spojení rakouští klerikálové utrpěli ve veliké
kulturní debatě říšské rady ve dnech 3. — 5. prosince m. r., útoky zpáteč-
nictva na školu na dlouho nezadržela. Již dne 21. prosince zněly sálem
panské sněmovny nové bojovné signály proti moderní škole z úst hraběte
Frant. Thuna:

» Musíme všemi prostředky se starat, aby vše, co děje se ve veřej-
nosti proti církvi nepřátelského, bylo zatlačeno a tím vytvořeny předpo-
klady míru. Když však vidíme, jak všude vede se boj proti církvi, když
vidíme, jak dělá se pokus vzít to málo Jiáboženskomravní výchovy, s nímž
se spokojujeme (?), když ve schůzích učitelských osob se žádá, aby od-
straněno bylo i těch několik málo hodin, v nichž se vyučuje náboženství
na středních školách, když se to nazývá příměřím a neuznává se právo,
když bouří se proti tomu nevole všech křesťansky cítících lidí, také laiků,
pak nebude klidu. c

l^ímská církev a její obhájci byli, jsou a budou vždy pro klid, příměří,
tichý vývoj, když se má udrudák, man of business) ; v i8. století
byl tam rozkvět barevné rytiny, jejíž listy jsou vydražovány nyní na trhu
v ohromných cenách; konec minulého století byl novým zas vzkvétáním
tohoto vzácného, intimního umění, a tento květ trvá dosud.

Výstava moderních anglických leptů, kterou iManesc od polovice
prosince ve svém pavilonu pořádá, náleží k jeho nejkrásnějším výstavám.
Na půl druhého sta listů je tu vystaveno — suverénních, mužných, jako
drahokamy několika jen liniemi svítivých, několika liniemi dodávajících
předmětu modelaci, perspektivu, tvar i barvu. Možno jenom diviti se
prostotě, až přísné prostotě v kresbě u Williama Stranga, jak přísně jde
na výraz nejcharakterističtější (ve »Zbožňovatelích«, »V pitevně* a >Ka-
zateli* vidět, že je z vlasti Hogarthovy), zrovna tak u Legrosa a Hol-
royda. U Charltona, Camerona, Seymoura Hadena, Goffa, Menpesa a j.
možno jenom diviti se čistotě kresby, jemné a tak vesele jisté drobno-
kresby, jejich lehké a při tom silné, dobývavé a při tom zpěvavé ruce.
Jaká malebnost, jaké světelné effekty u Watersona, Easta, Parcivala
a ještě více u Brangwyna ! Tak hlubokého tónu, šťavnatého, sytého, ne-
docílí se žádnou jinou technikou, jako ho vidíme u nich. U Pennella
a Whistlera zase podivuhodno jest, jak prostince zachycují chvění atmo-
sféry, třpyt, ruch, chvat ulic, nábřeží a pod. U všech pak viděti nesmírnou
důkladnost, t. j. poctivost. V ničem si neulehčují, nelekají se nijakých
obtíží (na př. Brangwyn ve iStavbě musea v Kensingtonuc), nevyhýbají
se přejemným podrobnostem, kdekoliv tyto podrobnosti skutečně žiji,
mají velikou úctu k přírodě, i k nejmenší její částečce — každým coulem
umělci.

Nový časopis, jejž nutno s radostí uvítat a ochotně podepřít, je Styl,
měsíčník pro architekturu, umělecké řemeslo a
úpravu měst. Začal jej právě vydávat »Manes«. Chce ipěstovat
architekturu v nejširším slova smyslu, monumenální i užitkovou, jejíž
úpadek bolestně pociťujeme zejména v Praze, dávati nové popudy a uka-
zovati hotové výsledky svých snah, poukazovati na vady ve svém okolí
a raditi k jich nápravě.* Chce bojovat iproti šabloně a školometstvíc
a vyhlašuje »neodvislost od určitých škol a směrů*. Chce do své činnosti

297

zahrnovat >celý obor uměleckého řemesla, jemuž moderní život vzkřísil
staré a přinesl radu nových úkolů«. Spojuje zkulturní život úzce s umě-
ním, jako bývalo drívec, a hledá »jeho výraz v tomto svazku*. Klade
váhu i na úkoly praktické estetiky; důležitým článkem programu bude
úprava měst a vše, co s touto otázkou souvisí; zvláště pak a především
bude usilovat o krásnou Prahu a krásný český venkov. »Chceme pro-
váděti všechny tyto úkoly se stálým zřetelem k vypěstění
rázovitého umění, z domácí půdy vyrostlého. Proto si
budeme všímati i zjevů starších, v nichž se projevuje odlišnost
a svéráznost domácí krve, ale již předem prohlašujeme, že
nepokládáme za svérázné ve svém smyslu výtvory umění přesně slohového
a tvary přímo převzaté, nýbrž že nám za domácí umění platí, c o i n-
stinkt a zdravý smysl pro potřebu stvořil, a kde
tvary převzaté prošly ohněm vlastní tvůrčí síly lidu.
Stavitelství a řemeslo našeho lidu, drobného měšťanstva, malé šlechty
a sedláků znamenají nám nepřebranou pokladnici popudů pro svoji účel-
nost, poctivost a lnutí k domácím poměrům a prostředkům daleko spíše
než všechny plody officielního umění posledního století, štěpovaného
z ciziny na užší naše poměry.* Podle toho také nový list chce bojovat
>ze zásady proti nešetrnému zasahování v jejich pozvolný zánikc a raději
je chce obětovat >nezbytnému odstranění, kde toho vyžadují spraved-
livé zájmy moderního člověka*. Samo sebou se rozumí, že bude sezna-
movat čtenářstvo s nejlepšími jmény cizími a stále »otvírat okna čerstvému
evropskému vzduchu*, aby se získalo vysoké měřítko pro české práce.
Myslíme, že už je mnoho lidí u nás, kterým tyto zásady nejsou nové
anebo aspoň zcela nové a kteří už toužili po takovém novém orgánu, jenž
by tyto zásady vytrvale hlásal a prováděl. V nich nový časopis musí na-
lézti spolupracovníky, jimiž se stávají i tiší odběratelé. O ně právě musí
se on opřít, aby mohl bojovat. A bude mu třeba veliké opory, poněvadž
bude míti proti sobě mnoho nepřízně. Zvláště s počátku. Čím bude pří-
mější, tím více bude uražených; ale půjde-li pevně za svým cílem, nebude
na konec poražen on. Právě v oboru architektury, jak monumentální
tak užitkové, máme mnoho napravovat a dohánět. Zápasem politickým,
a vlastně do nedávná po většině jen jazykovým, tak jsme zabráni, že si
ani nevšímáme ani nevidíme ohromných škod, jež se páchají na všech
našich zemích, na Praze i na městech ostatních, větších i menších, i na
vesnicích. Skoro všude totiž jsme upadli stavitelsky, poklesli, a ze srov-
nání, jak stavělo se ještě před stem let a jak v době ještě novější, vyjde
pošramocena jak Praha tak venkov. Malá v tom útěcha, že podobné
žaloby sborem znějí také ze zemí německých; tam už také sborem znějí
radostné hymny z obrození umění stavitelského. Nikdo ještě u nás ne-
pomýšlí, aby stavitelsky povznesl malé město a vesnici, jako se o to starají
v zemích germánských, kde soutěže se vypisují na plány na malé domky
nebo architekti sami je uveřejňují, roztomilé malé domky, rázovité, účelné
a útulné, s rozpočty, jež jsou neobvykle nízké proti našim maloměstským.
V dávných dobách stavitelé našich vesnických chalup měli krásné vzory,
v jichž duchu stavěli rázovitě dále; měli je stavitelé maloměstských domů
a domků, ale nemá jich dnešní stavitel v malém našem městě. Stojí bez-

298

radný, jako by půdu pod nohama ztratil, a slepuje cosi dohromady, co
není ani chalupou ani domem, v čem není rázu, ani vkusu, ani pohodlí,
ale nepoměrně mnoho drahých peněz. Sem obrátit se musí také socialisace
našeho života, sem musí uvést pořádek, čistotu, příjemnost, vkus, radost.

Doufáme, že toho všeho průkopníkem bude iStyU. Ukazuje to
v prvém čísle článkem Schef flerovým »Cinžák« : řadou reprodukcí »dobré
příklady* a »odstrašujícÍ4:; rozkošnou villou Kotěrovou; článkem o ti-
tulním listě s množstvím ukázek. Monumentální architektura je zastou-
pena Suchardovým a Gočárovým návrhem mohyly bělohorské. Je to mo-
hyla slavnostně vážná, grandiosně myšlená, něčemu velkému a zároveň
posvátnému a milému určená. To cítím, dívám-li se na ni jako na mohylu.
Pak cítím cos jako velkolepý Slavín. Ale jakmile si představím, že to
má býti mohyla bělohorská, rázem stává se mi návrh ten cizí. Xevím,
zdali místo, jež je svědkem, že jsme se přímo smrtelné chyby dopustili,
máme monumentálně vyzdobit, jako si to vítěz po svém způsobu učinil;
a kdyby ano, pak je otázka, zdali méně architektury neznamenalo. by tu
více, ba zdali prázdnota a pustota místa s rozmnoženou řadou topolů
nedýchala by němějším vzdechem a hroznější výstrahou.

»Styl« je vypraven nádherně. Jeho úpravou obálky i tištěné stránky,
typem i reprodukcemi můžeme se před celým světem pochlubit.

Zvláštní letní číslo měsíčníku »The Studio« — The brothers
Maris — je věnováno hollandské rodině malířské, bratřím Jakubu,
Mat3'áši a Vilému Marisovi. Je v něm mnoho pěkných reprodukcí s jejich
milého, klidného, idyllického díla, jako vůbec v poslední době zvláštní
čísla tohoto měsíčníku jsou mnohem cennější než měsíčník sám — ale
je v něm také stať »Rodinná histone«, velice zajímavá, zvláště pro nás.

Dědeček těchto tří bratří malířů byl voják Cech, jenž přišel z Prahy
za doby Napoleonských nepokojů na začátku XIX. století. iNazýval se
prý Mareš a potuloval se celou polovinou Evropy, až jeho pašport tak
se roztřepal, že sám zapomněl, jak vyslovovat své rodinné jméno.« Při-
způsoboval se výslovnosti cizí . . . Posléze usadil se v Haagxi a nazýval
se někdy Marris a někdy Maris. Oženil se s Hollanďankou a měl s ní
rodinu.

Syn tohoto českého válečníka stal se tiskařem v Haagu a nazýval se
obyčejně Maris, ale někdy také, jako jeho otec, Marris. Ujalo se však
Maris. Tiskař Maris zápasil krutě po celý život a pracoval usilovně,
aby uživil rodinu o ]>ěti dětech: tři byli chlapci, Jacob, Matthys a Willem
— po výslovnosti hollandské — a dvě dcery. Jakub narodil se r. 1837,
Matyáš 1839 a Vilém 1843. Všichni se narodili v Haagu. Dva mladší bratři
žijí dosud — Matyáš v Londýně a Vilém v politickém hlavním městě
Hollandska; Jakub zemřel r. 1899 v Haagu. Otec, který vedl tak krušný
boj o život, umínil si. že vychová syny na něco lepšího, i vychoval je
na malíře. \^ Hollandsku a Anglii jsou práce jejich velice oblíbeny
a hledánv.

290

Třicáté vydání »Písní otroka* od Sv. Čecha vyšlo jako facsimile.
Vojtěch Preissig dal mu úpravu vybraně jednoduchou a tím právě dů-
stojnou.

K výstavě keramických a skleněných prací českého původu (období
asi 1780 — 1840), již pořádá Umělecko-průmyslové museum v Praze,
uspořádal ředitel dr. Karel Chytil a adjunkt dr. Fr. Jiřík Katalog,
první to práci českou toho druhu. Vedle seznamu předmětů vystavených
jsou v něm stručné dějiny továren českých a moravských (Praha, Týnec
nad Sázavou, Dalvice, Schelten, Stará Role, Klenec, Podmokly, Klášterec,
Slavkov, Pirkenhammer, Kysibel, Loket, Fischeru, Chodov Dolní, Budov,
Pajrek, Ždánov; na Moravě Bystřice pod Hostýnem, Hranice [před tím
v Proskově v pruském Slezsku], Vranov a polomoravská Holič v Uhrách)
a fotografické snímky továrních značek. Jak výstava tak katalog jsou
I>odniky cenné. I v tomto oboru ukázal se u nás umělecký smysl a pěkný
vkus, jenž dovedl z jemné kameniny, porculánua skla vyráběti předměty
tvarů i ozdob ušlechtilých, leckdy rovnocenných proslulým výrobkům
cizím. T,

LITERATURA.

Krásná:

Antonín Sova, Lyrika lásky a života. (Praha. Otto. 1907.) F. Rokyta, Lekníny

na hlubinách. (Šimáček, Praha.) Mat. F. Klácel, Ferina Lišák. (Otto 1906.)

Jos. Zd. Raušar, Procházkou srbským Parnassem. ÍSpringer, Praha. 1907.)

Voltaire- Havlíček, Některé pověsti. (Svétová knihovna )

Poslední sbírka Sovo vy poesie nese všechny znaky jeho tvorby
i jeho charakteru básnického. Do čtyř oddělení rozčleněná připomene
čtenáři v jednom více »Květy intimních náladc, v jiném spíše » Soucit
i vzdore a jinde opět »Vybouřené smutky*. Nechť si hraje na všech
těchto strunách, aťsi jsou její melodie sebe rozmanitější (a někdy za-
bíhají svým naladěním příliš do minula), přece všude jeden motiv a všude
vrací, se, jakoby oblíbený, jeden akkord.

Je to trpká dissonance, jaká zní celým životem v duších a srdcích
lidí velké touhy, ale slabé vůle; jejich sympathie patří všem potlačo-
vaným, zpívají >hymnus ušlápnutých«, nikoli snad hlavně proto, aby se
zjednala spravedlnost, ale podle hlasu nitra: >ty miluji, kdož jak já bídní
jsou a nazí*. Zdají se jim být bratry. Všechno vnějšně sebevědomé je pyš-
ným, zlým, zrazujícím duši, která nemůže míti těchto vlastností, jsouc
v nejvlastnějším jádře vždy krásná; ve všem tom jistě je, pro ně, krásným
vnějškem skrytý a tajený nějaký skutek nehodný světla, » vystrojený
hřích*. Je to disharmonie vnějška a nitra lidského, kterou nacházejí
všude: v srdci, které by mohlo vykonat něco dobrého, ale kde nic nepudi
člověka k tomu dostatečně (Tušení), v nitru zrazeném, které nese klidně
bolest, neboť chce omluviti zrádce (Hrdá bolest) : nechápou, že se může

300

člověk pustit volně, svobodně, odevzdaně a plně za hlasem, který jej
volá z jeho vlastního srdce (>smrti z hříchu nechápala^), byť by to stálo
i život.

Je to poesie ^zlomených dusíc, které snadno znehodnocují př-i své
žíznivé touze po velkém, nejisté sebou bojí se rozpoltění, poesie bolesti;
ta bolest neustává, ale také neunavuje, jako by byla podchycena ne-
zlomenou energií, která, bita, vždy se zase vzpamatuje; je to poesie kolí-
sání a kolotáni:

A když jsem v nekonečno vzlet,
tam dole Srdce hrozně plakalo . . .
A k Srdci když jsem seď,
mne hnízdo orlí lákalo . . .

A je vyzpívána v pružných verších, které mívají druhdy velmi silný
spád a skoro zpravidla pěkný rhytmus, který někdy je až naplněním
hudebnosti verše českého. Ale pres ty kvality sotva se asi bude líbiti těm,
kdo milují poesii plnou konkrétnosti (a není pochyby, že největší poesie,
jejíž kouzlo nikdy nevy prchá, je v oné bezprostř-ednosti, s jakou dovede
určitý případ postavit na obecnou basi a dát mu význam všeobecnosti) :
Sova je z těch básníků, kteří poznávají a znají realitu, ale nežijí jí,
v ^pohoří snůc, proto jejich poesie je sama transposice (tím jí ovšem
na reálnosti neubývá), je spíše jaksi abstrahuj ící, jistě ne poesie reali-
stická; ale je vždy třeba uznat jemnou psychologii jeho poesie (O zakleté
myšlence) a její růst z jistých našich poměrů.

Tato poesie nebude se zamlouvat těm, kdo hledají v poesii vždy jen
jasné horizonty ideové: i v ní je tušíme, cítíme bohatý svět ideový, ale
cítíme jej za fenomény citu, v něž se přetělil; tato poesie je hluboce
a jasně sensitivní.

Jiné jsou verše p. Rokytový. I v nich je něco sensitivního, ale
podáno zcela jinak, realističtěji. A vše v nich je takové sešerelé, ztem-
nělé, ztlumené, jako by procezované. Jejich reální náměty beze vzdoru
i pýchy, ale také bez hrdé síly sebevědomí, tají na spodině své jakous
pevnost — opírají se všude o vyjasněný a přesný základ ideový. Proto
nikdy, jako verše p. Sovovy někdy, nelámou se v tom, aby hledajíce silný
výraz závratným citům (u Sovy: Mladá láska), srazily jej v rozletu
allegorisací nebo abstrakcí. Lehké verše p. Rokytový snaží se druhdy spíše
po pathosu, plném věcnosti, a jasné dikci, jakou nalézáváme u klassiků;
jen že jejich subtilita, s jakou v nich city chtí být tlumočeny, jejich řídký
pathos mění ve verbalismus, jehož je bohudíky poskrovnu, a čisté dikci
odnímá její zvonivost. Této jemné poesii, která se bolestmi, pres jisté
odevzdání v osud, když směle pohlédla v zraky záhadám života, dobírá
čistě lidské resignace, chybí živelnost, která dodává umění svěžesti;
a kdyby její umělé verše a těžké druhdy sloky, jaké vyhledává, měly
v sobě spíše trochu tvrdosti, nechybělo by jim mnoho, aby byly aka-
demickými.

K 1 á c e 1 o v o přebásnění známého eposu zvířeckého v českého Fe-
rinu lišáka má právě všechnu tu elementárnost, skoro bych řekl výboj nost

301

myšlenky, ba i verše; také lokalisuje. Ukazuje tím, jak mnoho energie
umělecké třeba vynaložit na základy literatury; snadno pochopi každý
při Četbě této satiry, že i veliký talent v začátcích literární kariéry ná-
rodní má více zápasů, snáze může i padnout; do kolika cest jest mu třeba
rozdíleti své síly, aby došel! Přirovnána k jiným satirám, nese se tato
báseň směle a ladně, všude je zřít stopy filosofa, který touží po úměrnosti
formy i myšlenky. Ale kde na př. přečešťuje, přibližuje svému pojímání,
zpracovává zcela originálně zažitou látku více méně cizí. To je výboj.

Havlíček (ve Křtu) zůstává pružný, srší vtipem (místečka choulo-
stivá), Klácel je klidně, spíše až chladně, epický. Silné to dílo zasloužilo
vřelého a věcného úvodu, jaký mu předeslal nadšený vydavatel.

Výbory z poesie, anthojogie z básníkův byly kdysi potírány, není tomu
dávno. A přece praktická potřeba znovu a opět je volá do života. Denní
zaměstnání nedovoluje snad ani nejhorlivějšímu obdivovateli básníka, aby
četl všechny jeho věci, nechce-li se takto přímo jednostranně omezit;
bylo by to lehké, možné a správné? A stejně dobře poslouží informační
anthologie. V Raušarově výboru jest novota v uspořádání : poznámka
o autoru je až za výborem, právem, kdyby jen bylo těch několik vět
vždy hutnějších, nelibovalo si v otřelých rčeních literárních a načrtlo
vedle zajímavých dat biografických také trochu profil toho kterého
autora. Autoři nejsou seřazeni ani podle abecedy, ani podle dat narození
nebo úmrtí, ale podle doby svého působení a vzhledem k různým směrům
literárním, myslím, což působí na čtenáře jednotněji. Ve výběru básní
je vždy něco subjektivního, a nejen jednotlivec, ani doba, druhdy dosti
vyhráněné individuum, se této subjektivnosti nedovede zbavit.

Že překladatel vybral básníky charakteristické, lze doufat. K posou-
zení překladu bylo by třeba srovnat všechny kusy s originálem, toho
referent nemohl. Ale přece může vyznati, že není překládáno správně:
jsou tu hrubé chyby jazykové (v nemocnici dát m i chtěli klamně, hna se
m. žena se, vstoupil ve vojště atp.), násilnosti na jazyce, jaké se od
jisté doby v českém verši usadily (v něžném ve objatí, ve boj, k mně
hovoří atp.), některé neoprávněné libůstky jazykové; ale ty verše docela
někdy kulhají, ba jsou úplně špatné. Jak by byl vítán tento překlad
v rhytmických verších českých (a nemá tento rhytmus najíti spíše ten,
kdo se obírá jinými jazyky slovanskými?), jak by mohl způsobit zájem
o jinoslovanské literatury u nás, zájem tak ubíjený — škoda!

S Havlíčkovými překlady z V o 1 1 a i r a, myslím, nebylo jednáno
korrektně, když byly prostě otištěny; jako překlady z druhé ruky a k tomu
překlady příliš doslovné nejen že nedávají nazřít do břitkosti slohu
Voltairova, ale k tomu ještě dnes pro své četné germanismy čtou se
nepěkně. Pieta k velkému publicistovi neměla být takto nekritická: dnes,
kdy už myšlenky, o jichž propagaci Havlíčkovi běželo (pomoci si musil
jakkoliv), jsou i u nás známy, skoro vžity, každý žádá na podobném
překladu více. H.

302

Poučná:

Geschichte der čechischen Litteratur voii Jan Jakubec. Die čechische Litte-
ratur der Gegenwart von Arne Novák. Leipzig C. T. Amelangs Verlag 1907.

Německá kniha o české literatuře o 383 stranách s českými přesně
psanými jmény, s českým pojetím předmětu je jistě událost významná;
bývaliť jsme zvykli o české literatuře po němečku čísti nejpříkřejší od-
sudky našich snah a našich nejpřednějších duchů, zkomoleniny jmen
i fakt sestavovaných od lidí k takové práci nikterak způsobilých. A kniha
nevyšla z podnětu České akademie nebo jiné korporace vědecké nebo
politické, nýbrž zásluhou říšskoněmeckého nakladatele, jenž do sbírky
^literatur východníchc zařadil také všecky literatury slovanské a pro n^
hledal pracovníky mezi vlastními příslušníky národa.

Při obraze o české literatuře pro cizince pokládal jsem za svůj přední
úkol, abych z bezpečných fakt literárních vybíral nejdůležitější, abych
každému zjevu vymezil co možná přesně příslušný jemu rozsah. V tom
právě tkví životní pohyb literární historie : odborné badání a ideový vývoj
vrhá na postavy literární — jako zjevy historické vůbec — nové a nové
světlo, jedni z ustáleného obrazu jsou zatlačováni do pozadí, aby jiným
uvolnili místo nejpřednější. Sotva která literatura může v tomto do-
plňování a posunování literárních postav závoditi s literaturou českou.
Osmnáctému století a první polovici devatenáctého platil za nejvýznam-
nější zjev české minulosti literární Adam z V^eleslavína, za to Komenský
není na př. Dobrovskému víc nežli novotář jazykový, Blahoslava, Štítného
ještě skoro neznají, mnoho jiných zjevů zařazují jinak nežli naše doba.
Mění se i hodnocení literárních činů XIX. století a zejména doby živé.
Proto každý obraz literárně-historický je subjektivní a hodně dočasný.
Za pouhých asi patnácte let období staročeské literatury ve Vlčkových
♦Dějinách české literatury* v mnohých podrobnostech není již správné,
ač tenkráte bylo založeno na badání nejnovějším. A má-li někdo pořídili
řekněme z pěti set spisovatelů výběr asi sta, je pro kritika nejsnadnější
výtka, proč nebyl ve výbor pojat také ten či onen.

Českou literaturu podávám dále v ideové souvislosti. Staročeská lite-
ratura jeví se mi jako přizpůsobení českého národa duchu a ideám středo-
věku : assimiluje se mu v názoru náboženském, v pojetí člověka a světa,
assimiluje se mu společensky a ve zřízení státním a tím zachraňuje svou
národní existenci. Okolnost, že národ český vstupuje na kolbiště dějinné
o několik století později nežli pokročilejší národové západní, vedle jiných
podmínek vysvětluje, proč se jednotlivé směry literární v české literatuře
ozývají později nežli u jeho učitelů. Od konce XIV. století přestává pro
český národ doba učení : za velikého hnutí reformního přejímá v l)oji
za svobodu přesvědčení a myšlení ve snahách kulturních vůdčí roli
a oplácí svým učitelům dobrodiní za jejich vedení kulturní. Udržuje
v humanistickém usilování rovnováhu s jinými národy evropskými, český
národ podává lidstvu v Českých Bratřích skvělý příklad, jak se hluboká
zbožnost dá spojiti s nejúčinnějšími snahami osvětovými. Jako dříve
Jan Hus, tak nyní nejvznešenější člen Jednoty, Jan Amos Komenský,

303

přináší nejušlechtilejší plody svého snažení a své práce na prospěch
celého lidstva. Násilná rekatolisace dovršuje utrpením a žalostným úpad-
kem mravním, osvětovým i hmotným veliké a bolestné drama českého
vývoje náboženského. Západní ideje filosofické, k nimž přispíval i Ko-
menský, racionalismus, úsilí humanitní, které měly u nás v Josefu II.
neohroženého průkopníka, i snahy vědecké, zejména studie v domácí
historii a jazykovědě, vzpružují český národ k novému životu. Sebe-
zapíravé nadšení dřívějších horlitclů náboženských — vyznamenávali se
jím i Kravařští, Koniášové, ovšem škodlivě pro celý národ — přechází
nyní na úsilí jazykově nacionální, jež se stává nejživotnější ideou
XIX. století. Ona hledá oporu v příbuznosti národů slovanských; idea
slovanská jest na půl století vedoucí myšlenkou českého usilování kul-
turního. Celakovským a Palackým probírá se povědomí nacionální z ab-
straktní mlhavosti všeslovanské k individualitě česky kmenové a ke sku-
tečnosti. Toto pojetí připravuje smysl pro život politický. Mácha, Ha-
vlíček, Erben, Němcová, po nich ještě více Neruda a kruh Májistů
ukazují jednak umělecky výkonně, jednak kriticky vyšší mety české práce
básnické, podvolujíce se přísnému měřítku literatury světové, jejímž
členem usilují českou literaturu učiniti a takto ji zachrániti od místní
bezvýznamnosti, kterým jí hrozila současná vlastenecká officiální malost.
Literatura česká znenáhla roste: dostává se jí talentů básnických i zdár-
ných pracovníků vědeckých, literární směry se střídají a potírají, duchovní
život zkvétá v plném obsahu a rozsahu. Český národ stává se skutečným
členem národů kulturních.

Methodicky bylo pro německého čtenáře nutno ledacos pověděti, co
by bylo českému čtenáři zbytečno vykládati, a zase o všeličems pomlčeti,
co by bylo nutno českému čtenáři říci ; německá kniha v celku předpokládá
užší kruh čtenářský, nežli by spisovatel musel míti na mysli při podobné
knize české. Jen methodicky byl by rozdíl, kdybych o témž předměte psal
po česku; hodnocení a kritické pojetí české literatury zůstalo by ovšem
totéž. Se své kritiky význačných našich zjevů literárních neslevil jsem
nic před čtenářem německým, jako jsem nikde nepotlačoval své zaujetí
a oddanost k líčenému předmětu. Mé přesvědčení kázalo mi psáti anti-
aristokraticky, protože se aristokracie česká skoro za všech dob jeví
škůdcem národního celku, antikatolicky, kde katolicismus znásilňoval
svědomí a svobodu, kde ubíjel kulturní pokrok, antihusitsky, kde si vedl
podobně zvrhlý officiální husitismus, protivlastenecky, kde ustálený názor
hrozil ubiti pokrok a dosavadní výsledky práce obrozenské. Stopuj eme-ii
vývoj své literatury, přesvědčujeme se, že si naši předkové dobývali úcty
cizích národů, kdykoli v boji za své zájmy sloužili zároveň pokroku
a svobodě.

Nepodceňoval jsem důležitost, obtíže a zodpovědnost úkolu, psáti
pro širokou veřejnost evropskou; ujal jsem se ho, když síla k tomu
povolanější, prof. Jar. Vlček, díla toho se vzdala. Krátkost času, který
mi byl ku práci povolen, k tomu delší choroba, která mi ubírala
pracovní energie, nedovolovala mi zpracovati období literatury české
nejnovější. Některé pokusy přesvědčily mne, že kusá, k tomu za^
rozličných dob podnikaná četba našich moderních autorů snadno by mne

306

co napsal o p. Vodákovi? Když p. Sezima, proč ne Fr. Táborský,
G. Jaroš, Rokyta, M. Gebauerová. Říha atd. ? A konec konců ne-
může běžet o nové hodnoty životní právě tak v české novellistice
a v dramatě jako v kritice i poesii? Nesprávnost na nesprávnost. A jedno
třídění zavádí autora k dalšímu nesprávnému tříděni. Mluví na pf.
o ruských vlivech a o francouzských vlivech v české prose a radí ně-
které autory pod vliv ruského románu a jiné pod vliv francouzského ro-
mánu. Ale což nebývají i vlivy obojí? Na př. u p. Šiniáčka lze konsta-
tovat nejen vliv ruský, ale i vliv Zolňv, u pí. Kunětické také i vliv
Zolův a u pí. Svobodové v ncjprvnější tvorbě ozývá se převážně vliv
Turgeněvův a ne vliv naturalistické školy, jak tvrdí autor. Když se již
konstatuje, tedy přesně! A pak v literatuře p. Novákově vyhlížejí ty jed-
notlivé oddíly jako odbyté, ucelené a dávno minulé fase, kdežto ve sku-
tečnosti je živé proudění a prostupování. To jsou zdánlivě maličkosti, ale
p. Arne Novák ani v těch zřejmých maličkostech nedovedl být bez-
vadným a pravdivým.

Nemohu se zde ovšem pouštět do podrobností a ukazovat na jednot-
livých literárních zjevech, kde a jak co p. Arne Novák správně neb ne-
správné pochopil a vystihl. Jen kdybych měl rozebírat portrét Masarykův,
byl bych nucen opravovat p. Nováka takřka řádku za řádkou. Některé
věty přímo úžasně mluví o zcela běžném postihování a posuzování a o ne-
schopnosti vidět základní pravé jádro. Rovněž vystižení Machara je ne-
dostatečné a také zde musil bych se rozepisovati. Nedávno byl uveřejněn
v Čase posudek Magdaleny z péra Petra Altenberga. Jen několik řádek,
ale tu bylo již cítit blízkost opravdového, vroucího, procítěného po-
chopení — u p. Nováka, i když Machara chválí, mluví k nám jen slova,
slova, slova, ne výron nitra, právě tak, jako když chválí Vrchlického,
Nerudu, Zeyera atd. atd. Tak bych mohl jTostupovat po řadě takřka
od jednoho literárního zjevu ke druhému a opravovat nejen nesprávné
jednotlivosti, ale i celkové pojetí. A nejen skreslování a nevystihování
jednotlivých postav, ale i celých období, na př. kritického ovzduší let
devadesátých. Ale vedlo by to daleko.

Snad se namítne, že šablonovitě liberalistická pružnost p. Novákova
je vyvážena jeho uměleckým stanoviskem. Avšak i to nazírání na umění
není u p. Nováka zásadně hlubší, je v souhlase s celým jeho bezbarvým
životním nazíráním, je to zcela běžné, zevně artistické stanovisko, kterým
p. Arne Novák jen někde měří a jinde neměří, když se mu to nehodí.
Na p. A. Novákovi, jako literárním historikovi, mohla by se při nej-
menším žádat osobní nezaujatost a nestrannost, to by byl ten nej-
skrovnější požadavek, jejž lze vážnému literárnímu historikovi klásti. Ale
p. Arne Novák je i zaujatý a strannický. Kniha poskytuje doklady, kdo
p. Novák dovede stisknout bezohledně péro, kde dovede chválit okázale,
kde píše opatrně, kde blahosklonně a kde píše i poťouchle. Na př. práce pí.
Kunětické z prvých let její literární tvorby jsou mu schriftstellerische Hand-
arbeiten, kdežto zcela jinak a velmi shovívavě mluví o daleko méně cen-
ných prvých literárních pracích své matky. pí. Terezy Novákové. A vííbcc
jak píše o této spisovatelce a jak proti tonni o pí. Kunětické, která jako
r'^mancierka a dramatická spisovatelka nepopiratelně znamená víc

307

a vůbec je silnějši literární individualitou. Takových zjevů dalo by se-
uvést dost. A zajímavo, jak p. Novákovi vadí s artistického stanoviska
moráhií pathos a feniinism pí. Kunětické, kdežto immorální stanoviska
p. Karáskovo, jeho iperversní erotika, zahrávající si zúmyslné s ideou
sadismu a chlapecké lásky c nikterak ho neirrituje a nenutí konstatovat,
>dass hier ein grosser Aufwand von psychologischer Analyse, úppiger
Wortkunst und lyrischen Pathos schmáhlich vertan worden ist«. Ale
v tom již zároveň projevuje se i jiná stránka autorova, vidět totiž v ži-
votním přesvědčení moralismus a moralistní pathos (i Masarykovi vy-
týká se »engherziger Moralismus*) a tendenci s jistou pnhanou. Ale
p. Novák mohl by si všimnout na pr. u Brúcknera, jak často píše o »ušlech-
tilé tendenci*. Ovšem u p. Nováka vězí za tím mnoho neuvědomělé ne-
pokrokovosti. V jeho literatuře proskakuje to na více místech. \ byl by
mohl i leccos jiného vidět u Brúcknera, na př. tu ideovou nit, která se
vine celým dílem. A povážíme-li, jak takový Brúckner stojí na pr.
k Przybyszewskému, naskýtá se otázka, jak teprve by stál k těm různým
českým odlitkům? Dát Něifacům Brúcknerovy Dějiny polské literatury
a dát Die čechische Litteratur der Gegenwart je přec jen značný rozdíl.
Dovede si p. Arne Novák uvědomit, že ne tak česká literatura sama,
ale že ty dějiny bezprostředně nás teď representují před cizinou? A jak?"
Což, myslí, Němci neuvidí tu ideovou povrchnost pod moderním nátěrem?

Resumuji. Nejde tak o jednotlivé postavy. Co na tom, zdali v očích
ciziny Petr takový a Pavel onaký. Co hlavně a základně je neodpustitelná
a co ke cti nám nebude, je to, že v díle p. Arneho Nováka není pře-
svědčení, není pečeti d u c h :i. Je tam dost blýskavé, nanesené t. z v.
^duchaplnosti*, snaha povědět publiku něco interessantního, ale není
tam toho, co zoveme charakterem knihy. A je to marné. V každé
knize obráží se vnitřní a nejvnitrnější jádro člověka. Také i tato kniha
je zrcadlem svého spisovatele. A raději knihu, kterou by bylo nutno-
s principielního stanoviska a priori odmítat, než knihu tak indiffe-
rentní, v níž není vůbec ani pokusu o celkové, jednotně zásadní vy-
stižení české literatury a tím i českého života. Je to kniha — jen si
to dobře uvědoměme ! — velice povrchní, řekl bych přímo hladíkov-
sky povrchní, a p. Novák v české literární historii skutečně nezna-
mená také nic víc, než na př. p. Hladík v naší literatuře. Chybí mu
potřebná duchovní výše a vážný, hluboký, životní výhled. Tak leccos,
čím ve své lit. historii p. Arne Novák charakterisuje právě p. Hladíka^
hodí se i na něho. V jeho knize není »der bose Geist der Schwere«,
ale spíše >ein leichter. sprúhender, funkelnder Konversationston«.

Jenže literární historie je vážná věc, literární historik může nám
povědět tak mnoho — může ukázat i cestu. Ovšem literární historik.
který nedovede jen nadepsat kapitolu »Boj ... za nové hodnoty životní*.
ale který i dovede rozlišovat hodnoty životní a vidět, jaké hodnoty jsou
pro náš národ a jeho kulturní vzrůst významný a jaké hochioty tvořily
a tvoří tu jeho faktickou hodnotu. Neboť jako u každého individua lze
vystopovat základní jeho hodnotu, jeho spodní proud, určité základní
zabarvení, které se táhne celým jeho vývojem, tak i v životě a vývoji
národa a tedy i v historii jeho literatury. Nuže, zde je punctum saliens í

20*

308

Na štěstí české spracování novější literatury teprve čeká svého hi-
storika. Měl-h by jím býti zase p. Novák — a my máme přec lidi povo-
lanější — bude lépe, když ještě posečkáme. Upozorňoval jsem na lite-
rárně-historickou neschopnost p. Arneho Nováka ostatně již před čtyřmi
roky. Jos. Laichter.

PO 2IV0TÉ NÁBOŽENSKÉM A CÍRKEVNÍM.

V červenci r. 1907 přinášely časopisy zprávy o podivném nábo-
ženském hnuti v Kasselu a okolí (v Hessensku). Původcem
jeho byl evangelista D a 1 1 m e i e r, vlastně skoro jenom nástrojem dvou
sester ze Švédska, které sice neuměly ani slova německy, ale po-
mocí tlumočníka dovedly svými řečmi vzbuditi veliké vzrušení a rozrušení,
které vyústilo ve snahy založiti novou církevní společnost, pravou, čistou
nevěstu Kristovu.

Náboženské hnutí směrující k »obrácení« člověka, to jest takový
proud, který se snaží vzbuditi živé vědomí hříchu a vykoupení a chce
pokáním vésti k novému, lepšímu životu mravnímu a horlivějšímu životu
náboženskému — to by nebylo nic neobyčejného. O to se zasazují hlavně
v zemích protestantských jisté kruhy všudy a stále. Nejnověji, ale již
dosti dávno tak řečené Gemeinschaftskreise. Název tento jest
nesnadno přeložiti do češtiny, výstižně pak jej přenésti jest naprosto
nemožno. I když slovo Gemeinschaft zachytíme výrazem, který mu asi
nejvíce odpovídá, totiž »obecenství«, nemáme k tomu zas odvozených
přídavných jmen. Je to název vzatý z Apostolika (» apoštol ského* vyznání
víry: Věřím v Boha): svatých obcování (neb obecenství). Jsou to buď
uvnitř církve se tvořící neb od církve jako příliš zkažené, sesvětštělé,
se odlučující kruhy pietistick o-m ethodistické, po různých
končinách Německa, tu silněji tam slaběji zastoupené ve všech »zemských
církvích* a proti všem. Jaké stanovisko zaujmou tyto »společnostÍ4t
k »církvi«, záleží někde na farářích zemské církve, někde na jejich
vlastních vfidcích. Nejvíce jim vyhovují orthodoxni faráři se
sklonem k pietismu a mysticismu. Proti >kritickým«, »mo-
derním« se stavějí velice příkře. Theologie nepotřebují, hi-
storickou kritiku odsuzují jako »n e v ě r u«. Své pracovníky
berou hlavně z řad odchovanců některých misijních škol, kde se vycho-
vávají evangelisté, kolportéři, církevně spolkoví funkcionáři. Ale založili
si také svou vlastní theologickou školu v Bethelu u Bielefeldu v Po-
rýnsku, pod vedením osvědčeného pracovníka a organisátora vnitřní misie,
faráře von Bodelschwingha, kterého by bylo lze srovnati s anglickým
Boothem, generálem armády spásy. Škola tato chce být biblická až bibli-
ťistická. Účel její jest dvojí: jednak uchrániti budoucí duchovní vlivu
historické kritiky, bez níž dnes není ani nejorthodoxnější fakulta v Ně-
mecku, jednak dáti jim praktičtější a direktnější přípravu na budoucí

309

pastorální a kazatelské povolání, než mohou dávat theologické fakulty,
které se v Německu právě tím nejvíc liší od našich katolických, že pěstují
theologii vědeckou methodou a praktické cíle budoucích duchovních ne-
mají přímo na zřeteli.

Hranice mezi zemskou církví a takovou (iemeinschaft jsou velice
plynné: někde jich není vůbec, jinde jsou velice pi^íkře vymezeny.

Záleží také na tom, jaké stanovisko zaujímají ke hniití církve a jme-
novité církevně státní úřady: někde tolerantní, jinde příkře odmítavé,
jež se nezastaví ani před šikanami, soudy, pokutami. Ale v celku převládá
v zemských církvích snaha neodpuzovati kroužků pietistických, ve kterých
jsou někdy soustředěni právě lidé nábožensky nejopravdovější a nejži-
vější, nýbrž zužitkovati jejich horlivosti v rámci církve a pro církev
a vyhovovati jejich duchovním potřebám, zálibám a zvláštnostem roz-
šířením obvyklé práce církevní o biblické hodiny, modlitební schůze, mi-
sijní snahy atd.

U nás v Cechách jest analogickým stanovisko a celý zjev tak nazvané
církve »svobodné reformované*, kongregacionalistické. Asi
před 30 léty se začala v reformované církvi (státem uznané), helvet-
ského vyznání, práce směřující k oživení náboženského cítění, ku pro-
buzení náboženského života. Brzy však se tato práce pietisticko-methodi-
stická jaksi osamostatnila a postavila proti »státní« církvi* evangelické
novou náboženskou společnost, » svobodnou* církev, t. j. nezávislou na
státu, s ním nesouvisící, jím neuznanou.

Ve všech těchto kruzích směřuje se k náboženskému >probuzení«.
Takových probuzení bylo v 19. století po onom hlavním v letech čtyři-
cátých hlavně ve Skotsku a Svýcařích (od té doby jsou tam tak řečené
>svobodné« církve) ještě několik menších.

\'zrušení v K a s s e 1 u má však ráz odlišný aspoň jedním rysenu
Má ovšem také mnoho společného, můžeme říci. že hlavní jádro má
společné, totiž důraz na mravní obrození kladený. Ale pro-
jevy a prostředky jsou jiné: v Kasselu jmenovitě se ukázal zjev, který-
připomíná biblickou g 1 o s s o 1 a 1 i i, jak o ní máme zprávy na dvou
místech Nového Zákona ve »Skutcích apoštolských* na samém začátkir
křesťanské církve v Jeruzalémě a v Pavlových epištolách »ke Korint-
ským* ve sboru Korintském a v církvi vůbec. Zprávy biblické jsou temné,
od sebe se liší, a to dosti podstatně, tak že ve >Skutcích* se míní řeči
mluvené cizími jazyky, u Pavla vytržené, exaltované, ekstatické řeči
prorocké.

F^rvní zprávy z Kasselu přirozeně se zabývaly zevnější stráň-
kou hnutí! A ta byla dosti zarážející, až i odpuzující. K prvnímu
shromáždění byl propůjčen sál v hospiců, spolkovém evangelickém domě.
Když tam vstoupil po chvíli cizí člověk, spatřil celé shromáždění na zemi,
klečící, ležící hlavou na podlaze, a slyšel vzlyky, pláč, výkřiky, nečlán-
kované zvuky. Do toho zaznívaly zpěvy, hlasité moditby, vyrážené vy-
znávání hříchů, výzvy ku pokání, všecko provázené křečovitými posunky
rukou i tváří, slzami, mdlobami. Některý se vzchopil a vyrážel ne-
srozumitelný hlas. a shromáždění to přijímalo jako výron nadpřirozeného
osvícení: jiný se pokoušel vyložit slyšené srozumitelně. Jiný líčí to, co.

310

XI vytrženi se domnívá vidět jako zjevení. Lidé stojící opodál celého hnutí
volali po zakročení konsistore a policie. Mluvili o nervosní epidemii.

Dnes lze o celém zjevu mluviti střízlivě, kriticky, věcně. Konsistor
měla tolik rozumu, že nezakročila příkře. Spokojila se tím, že dala se
všech kazatelen přečísti výstrahu před nezdravými výstřelky náboženského
-enthusiasmu a napomenutí k evangelické střízlivosti a rozmyslnosti.

Zúčastněný evangelista Dallmeier vydal brožurku o své
účasti v celém hnutí. Praví, že celá jeho práce s počátku měla ráz běžné
evangelisace : skládala se z modlitebných shromáždění, zpěvů, kázání.
Najednou pocítili někteří vlivem Ducha svatého dar jazyků a pronášeli
TI vytržení zvuky, jež pak byly vykládány, jako na pr. : ^Nespoléhejte
na své dary, nýbrž na kříž. Co nevyrostlo na půdě Kristova kříže a jeho
krve, vše bude zničeno. Na Golgatě spočívá požehnání. Modlete se přede-
vším o víru, lásku a naději. Bouře se hromadí, brzy vybuchne. Svět je
zralý k soudu. Brzy uhodí hodina a .Já přijdu !« Dallmeier sám připouští
některé výstřední zjevy; ale tvrdí, že duchovní svoboda nese s sebou
různé bludy.

V Kasselu je již klid. Vážné kruhy zřekly se ekstatických zjevů,
střízlivost se vrátila. Ale v sousedství, v Grossalmerode a jinde vystoupila
značná část obyvatelstva z církve, ale ne ti blouznivci, nýbrž jejich pro-
tivníci.

Hnutí vyvolalo celou řadu časopiseckých a brožurových úvah. V celku
se ukazuje na nezdravost tohoto methodistického pojímání náboženství
a církve; posuzuje se pomíjitelnost zevnějších nápadných zjevů a klade
se důraz na trvalé účinky mravní. I mnozí vážní lidé z kruhů pietistických
dospěli k tomu, že se jim otevřely oči, a oni vidí. že není správné od-
suzovati vědu. Pro všecky snad zůstane poučení, že je třeba chápati bibli
historicky a lišiti její jádro od formy a forem. —
, Dříve jednou jsme se obšírně zabývali obdobným náboženským hnutím

v katolicismu, sektou Marjavitů v Polsku. Církve, z nichž vzešlo to a ono,
<činí každé naprosto jiným. Protestantské hnutí má při vší výstřednosti
mravní cíl — obrození; katolické hnutí stupňovalo jen pověru.

Zjevy zcela podobné provázené také ekstatickým mluvením vyskyto-
valy se také jinde, na př. v Pueblo, hlavním městě K o 1 o r a d a. mezi
Tímohojazyčným dělnictvem tamějších oceláren. O tom, jakož i o nábožen-
■ském probuzení v Mukti mezi domorodci, přinášel po celý rok zp^í-ávy
>Der Sonnenaufgang*, orgán německého pomocného svazu pro dílo lásky
v Orientě, od očitých svědků, evropských a amerických misionářů a ce-
stovatelů.

O čtvrtém mezinárodním kongresu náboženských
liberálů v Bostonu nepodal dosud veřejně zprávy prof. Masaryk,
který se ho účastnil. Zatím můžeme se o něm zmíniti dle anglických
časopisů.

Kongres v Bostonu (ve státě Massachusetts, sev. Amerika) v říjnu
1907 by] současným zasedáním 22. národní konference amerických u n i-

311

t á ř ň (křesťanská církev lišící se od ostatních hlav ně v dogmatu o Bohu
odmítáním »Trojice«) a, 4. mezinárodního kongresu náboženských
1 i b e r á 1 ů. V Bostonu samém je skoro 30 imitárských sborů; vůbec
učinili američtí unitári značné pokroky, takže si mohli založiti vlastní
theologickou školu v Berkeleyi (Kalifornia). Také se zlepšil jejich poměr
k trinitářským církvím, tak že si s nimi tu a tam duchovní vyměňují po-
hostinsky kazatelny. V trinitářských církvích jsou vedle orthodoxních.
také universalistické směry.

Jest zajímavo postaviti vedle sebe stejné i odlišné body zásad obou
církví: Zásady universalistů jsou: neomezené otcovství boží, duchovní
í'.utorita a vůdcovství Ježíše Krista, Syna Božího, věrohodnost bible,
pokud se týče zjevení Božího, jistota o spravedlivém trestu za všecky
hříchy a konečné sjednocení všech duší s Bohem. Unitáři mají za zá-
klady: otcovství boží, bratrství lidí mezi sebou, vůdcovství Ježíšovo, vy-
kí.upení skrze práci o vlastním katakteru.

Xa mezinárodním kongresu bylo přes 2300 členů, ze 16 národností :
z Ameriky, Německa, Svýcar. Francie. Hollandska. Z Německa mezi
referenty byli prof. Pfleiderer z Berlína, prof. Radě z Marburgu a farář
Fi^scher z Berlína.

Z programu je patrno, že cíle kongresu nebyly theolo-
gické, nýbrž hlavně praktické: totiž posila veškerého nábo-
ženského liberalismu ve všech zemích vzájemným povzbuzením a vý-
měnou myšlenek. Presidentem kongresu byl Dr. Eliot, který pravil mezi
jiným: >f<íci, že někdo jest episkopál, presbyterián, lutherán, kalvinista,
katolík, žid nebo protestant, to již dnes nestačuje označiti jeho smýšlení.
Přes svou příslušnost k některé ze jmenovaných denominací může býti
pokrokový nebo zpátečnický, konservativní nebo liberální, odvislý od
zevnějšího tlaku nebo vnitřně svobodný. Tradiční historicky vyvinuté od-
lišné nauky ztrácejí své ostré obrysy a na místo nich vystupují ostřeji
noví udavatelé směru. «

Na kongresu se neozval boj proti církvím a kruhům jinak smýšle-
jícím. Uplatňoval se společný liberální duch, který se občas vyjádřil
mohutně nábožensky a ukázal, že i ti, kteří odvrhli všecka pouta, přece
mají náboženství, které jim umožňuje hleděti na časnost pod zorným
úhlem věčnosti a bráti život z ruky Věčného.

Představitelé cizích států a národů podávali zprávy o stavu a po-
stupu liberalismu ve svých vlastech. Z řečí evropských delegátů bylo
patrno, že náboženský liberalismus má v Evropě mno-
hem nesnadnější úkol, poměrně tu všude musí církve počítati
se státem, a stát skoro všudy jest konservativní. Mimovolně odnesl si
snad každý delegát ten dojem, že americká odluka církve a
státu značně usnadňuje náboženský a liberální život a myšlení. Mnozí
řečníci doporučovali ne sice napodobit Ameriku, ale na základě ame-
rických zkušeností opatrně postupovati a uvolňovati spojení mezi církvemi
a státy v Evropě.

Také katolická církev byla zastoupena na kongresu,
ovšem jenom jediným delegátem, jímž byl francouzský liberální abbé
A. Houtin z Paříže. Noviny praví, že to byla jedna z nejzajímavějších.

312

snad vůbec nejinteresantnější osobnost kongresu. Z jeho řeči uvádíiue
konec : Vy, synové a dědicové reformace i6. století, můžete dnes viděti
v římské církvi náboženský boj, v němž jsou bojovníci lépe poučeni
a radikálnější než Wicliff, Hus, Luther a Kalvin. Naše starosti a zkla-
mání jsou veliké, neboť vidíme, jak se nám nad hlavou bortí ctihodný
palác, v němž jsme se cítili tak bezpečnými a ukrytými. Pro vás. kteří
jste nikdy nepokládali církevní moc ftíma za podstatu římské církve,
kteří jste pociťovali její mocnostní práva často jen jako tyranské násilí. —
pro vás není náš boj, naše utrpení, náš úpadek žádným překvapením.
Vaši otcové a vy, ano právě vy zde znáte nestálost života, a v potu tváři
své a se slzícím srdcem vybudovali jste si náboženský domov, v němž
žijete v míru a v plné oddanosti svému Bohu a svým bližním. Tu nám
v naší přítomné úzkosti jest vaše zkušenost útěchou a povzbuzením.

Orgány, ne oficielními, ale faktickými představiteli náboženského
liberalismu jsou časopisy: »The Christian Register«. »The Universalist
Leader«, »The Inquirer and Christian Life« v Londýně, >Das Prote-
stantenblattc v Berlíně, >Die christliche Welt« v Marburku, »Le prote-
stantf a »La vie nouvelle« ve Francii a »De Hervorming* v Hollandsku.

Členové kongresu neměli a nesložili společného vyznání
víry, »ale toho také není třeba, neboť ideálem náíx)ženských liberálů
není uniformita víry a stejnost názorů, nýbrž jednota ducha při sebe
větší různosti darů a úkolů. Jsme liberální, poněvadž i vůči těm, s nimiž
nesouhlasíme, stojíme přátelsky a snášelivě. Nikdo není opravdu liberální,
kdo se chová k typu sobě cizímu nenávistně a pomstychtivě. Pravý liberál
nejen pronese svůj názor, nýbrž poví jej též s láskou. Jest shovívavý na-
proti rozumovým bludům a uznává každou snahu po pravdě. I cizí svatyně
jsou mu svaty. Pro něho jest jen jediný neodpustitelný hřích: záleží
v srdci nelaskavém, v duchu nesnášel ivém.«

Německý účastník kongresu prof. Radě píše v »Christliche Welt«
1907 17. října č. 42. interesantním způsobem o svých dojmech z cesty,
z Ameriky, z kongresu. Frappantní jest již úvodní slovo jeho článku, dva
výroky: »Unitáři nejsou křesťané*. »Kde mají unitáři své sbory, náleží
k nim elita ducha. « V celku mají unitáři okrouhle 450 sborů v Americe.
400 v Britanii, 125 v Sedmihradsku.

Z themat, která byla na kongresu projednávána, uvádíme: Vliv svo-
body na víru; světlo a stín denominacionalismu ; sjx)jená liberální církev;
unitářské hnutí v Anglii ; náboženská krise ve Francii ; náboženská
situace v Rakousku (prof. Masaryk) ; ideály Uher : stav nábožen-
ského liberalismu v Hollandsku ; pokrok theologie ve Skotsku ; stav libe-
ralismu ve Švédsku, ve francouzském Švýcarsku, v Itálii; Kalvin a refor-
mační pomník v Ženévě. Kongres měl referát o Japonsku, o indických
náboženstvích, o parsském bohu jednom ve mnohých podobách. Prof.
Pfleiderer mluvil o sklonnosti positivních náboženství k universálnímu
náboženství.

Německý »Protestantenverein< pozval kongres na rok 1909 nebo iqro
do Berlína.

313

Modenií Židovstvo má své problémy. Rozepsal se o nicli
hývalý charlottenburgský rabbín Dr. Emil C o h n. Soudí, že »jest třeba
nalézti židovský ideál, který by se obracel nejen na nepatrný židov-
ský zájem, jaký v Židovstvu zanechalo století assimilace, nýbrž na jeho
celého vnitrního človéka ; ideál, který by uspokojoval všecky pozemské
tužby, umělecké, básnické, filosofické, národohospodái^ské a na místě ne-
posledním též jeho ctižádost politickou.* Chce míti židovství, se kterým
by mohl Žid splynouti s duší s tělem, ať Žid starosvětský ať moderní.
Tento ideál spatřuje Dr. Cohn v sionismu. V něm vidí jednotící
životní princip, prastarou kmenovou myšlenku, moderně vyjádřeno, svou
»nacionální ideu*. Soudí, že sionismus se již osvědčil jako výchovná síla,
která osvobodila tisíceré skryté síly, stvořila politiky velkého slohu,
básníky svérázné, umělce o význačné notě.

Náš úsudek je ten: není pochyby o tom, že sionism takto účinkoval,
ale jenom na mizivě nepatrný počet nadšených jednotlivců. \a celek
a zvláště na vlivné kruhy židovské zůstal bez nejmenšího vlivu.

* *

S nedávnou papežskou encyklikou a s celým duchem papežství divně
kontrastuje pastýřský list německých (z i^íše) biskupů,
vydaný ke zlatému kněžskému jubileu papežovu. Jsou v něm tendenčně
sestaveny výroky papežovy, aby mu získaly sympathie. O vědecké
práci na pr. se praví, co papež jako biskup v Mantue r. 1885 pronesl:
>Xáboženství se nebojí vědy, vždyť vždycky podporovala umravnění
a vzdělání ; náboženství chce, aby jeho přívrženci byli synové světla a ne
tmy. Těší se z pokroku. Ať jen člověk rozepne své peruti, vyláká přírodě
nová tajemství, ať slaví stále nové triumfy nad vzdornou hmotou . . . Pro
všecko to má náboženství jen slova radosti, důvěry, díků . . . Náboženství
vybízí k badání a požaduje hledání. Křesťanství se nebojí badání, nýbrž
jenom nevědomosti.*

Co pravil, platí o náboženství nebo křesťanství, ale ne o katolické
církvi; platí v theorii^ ale ne v praksi.

6. ledna 1908.

Feuilleton.

O r c ag n a.
(Florentinská povídka.)

... a proč pan Luca — nevíte, co já vím ■

lak rázem zhas jak ve průvanu světlo,

v let květu zrovna, v plné sílo muže —

vy nevíte to. A co pravilo se,

že náhle se cos v hlavě jeho změtlo,

to pravda není. Ale bylo pravdou,

že začal plaše straniti se lidí,

že z domu za dne ani nevycházel

a šel-li večer, plížil se jak škůdce

či tajný lupič, kukli stah až v oči

a takovými uličkami chodil,

kde bylo pusto. Já znám důvod toho

a povím, by byl konec planým řečem.

Vy víte, jak si signor ic z Pisy

poslala v město naše k Orcagiiovi,

by pi^išel vyzdobit jim uměním svým

v podloubí stroj) a stěny na hřbitově?

Xu, co je pravda, obec postarala

se o pokojný sen svých mrtvých krásně:

locT poslali až k břehům Palestyny

a dali přivést náklad svaté prsti,

jíž posypali celé svaté pole —

myšlenka dobrá, jež by neškodila

i tady, v naší drahé Florencii,

což podotýkám jen t:»k mimochodem.

Ten hřbitov v Pise stál je mnoho peněz

a ještě víc dát pyšné město chtělo,

by nezůstalo dílo bez koruny.

Co tedy s Orcagnou si vyjednali,
určitě nevím. Jedni řeknou tolik
a druzí tolik, jistoty však není,
jen tolik jisto, že se malíř ihned
nadobro přestěhoval v město Pisu.

Tam ihned v zasedáni signorie
navrhl pánům předměty své práce,
tož Triumf smrti, Poslední soud světa,
což obojí byl velmi trefný nápad.

315

neb na hřbitovech tak už člověk bývá

nachýlen k přemítání sledních věcí,

a také jednohlasný souhlas pánů

ten návrh schválil. V^ykládat vám nechci,

jak dílo rostlo, podotýkám jenom

ie malby zdařily se Orcagnovi

lip, než ty, jež zde proved ve Florenci —

to víte snad, že vlhko zničilo mu

plod práce jeho nn zdech kaple Ricca

ve San Xovelle? Nedávno jsem byl tam

a z freska zbývá už jen trochu barev —

nu. taký malíř musí stále zkoumat

a z nehod svých se musí stále učit,

jak každý svědomitý řemeslník . . .

Ten Triumf smrti nebudu vám líčit.

ač věru stál by za to taký t)braz

pro rozvržení látky, množství figur,

i lepost barev, pro hlubokost dojmů,

vy oceníte, třeba neslyšeli,

když i jen letmo naznačím vám obsah

druhého díla, Posledního soudu.

Je vznešený jak Božská komedie

našeho Danta. V středu sedí Kristus

s Marií Matkou v slávě svatozáří.

A Spasitel zří přísně k levé straně,

kde hříšníci se kupí odsouzení,

zoufalství kroutí v krtcích těla jejich,

už očima jen smilování zdají,

neb nohama se brání proti čertům,

již za nohy a roucha stahují je

v plameny rudé, které z dola, z pekla,

jazyky chtivými je olizují.

A Spasitel má obnaženou ránu

v svém levém boku, jak by jim chtěl říci,

též ta vás nespasila, zatracenci !

A Maria, ta panna milostivá

odvrací tvář svou, ne však z pohrdání,

leč že jí líto duší odsouzených

a že zná, jak tu málo zmohou prosby.

když věčná spravedlnost začne trestat.

Kol soudícího Krista poletují

andělé s křižem, korunou a hřeby

a nad těmito vznášejí se jini

a polnicemi zovou mrtvé z hrobů —

den hrůzy, před níž hříšné duše naše

v čas zachraň m.ilost Tvoje. Máti Krista!

Pan Luca — nechť i jemu ráčí pánbůh
dát milost věčnou, duši jeho přijme

316

do slávy svojí v niista vyvolenců —
vy víte, že pan Liica muž byl přesný
a v půjčkách vždycky nejvýš opatrný.

Když půjčil, rád v čas dostal svoje vlomň

i s úroky, jak bylo umluveno.

Tak před lety i Orcagnovi půjčil,

jenž chuti mél víc k životu než k práci,

a vlastně práce nebylo, bylť neznám

a mocní naši, kláštery a páni,

tak nespěchali tenkrát zakázkami,

jak dnes se děje. Že pan Luca půjčil,

to proto, že rošt v přízni od chlapectví

s malířem tímto, a že úpis dostal,

kde úrok stanoven byl větší nežli jinde.

Že Orcagna těch peněz dlouho neměl,
že tučné dny mu velmi záhy ušly
a na hubené nezbylo z nich pranic,
dá mysliti se. Lehkovážná čelerf
jsou malíiri. Jim skutečnost je malbou
a malba pro ně živou skutečností.
A proto lehce zmetnou obsah obou
i potřeby i jejich požadavky.
Čas vypršel a Orcagna dát nemoh
a nejen nemoh, ještě mínil nad to,
by další půjčkou založil jej nyní
pan Luca, a tak lehce pověděl to,
jak o hrst oliv by mu vlastně říkal.
Pan Luca ovšem odmít takou žádost
a lhůtu tří dní dal mu k zaplacení.

V'šak nezaplatil malíř lehkovážný.

I nelenil pan Luca, šel a vstoupil

na cestu soudu, neb byl, jak jsem řekl,

člověkem přesným, úzkostlivě přesným.

I zavřen Orcagna byl podle práva.

Snad pro své štěstí — neb by býval musil

zemříti hladem, dál jsa na svobodě.

Když chtěli dát mu malovat ty fresky

u Santa Xovella — tu malbu, víte,

již vlhko zničilo — tu musili jej

vyplatit ze šatlavy. Tehdy malíř

pohrozil v smíchu prí teličku svému,

že bude na něj dobře j)amatovat,

by ještě jednou mu ten dloužek splatil.

317

A když byl onen Poslední soud hotov

íam na pisánském svatém poli,

tu stalo se, že navrátil se Loti

— jenž v Pise meškal, čekaje své lodi

od břehů levantských — ten navrátil se

a potká pana Lucu. Byl jsem při tom.

I povídá mu, kterak že mu splatil

ďábelský malíř dluh svůj ještě jednou.

Tam dole v levo mezi odsouzenci

pan Luca stojí, čerti dva jej táhnou

v pekelný oheň. Vzpírá se pan Luca,

však čerti smějí se a vidno z toho,

že neubrání se jim. Vypodobněn

je tváří, barvou, postavou i vousem,

že kdo ho jednou spatřil, hned jej pozná.

I sebe vyobrazil vtipný malíř

v postavě světce, který krokem rychlým

pospíchá v právo mezi vyvolené

a pana Lucu, který po něm vztáhl

prosebně ruku, holí odstrkuje

a tváří nevrlou mu zdá se pravit,

by marně chůzi jeho nezdržoval.

Pan Luca poslouchal a zbled jak stěna
a beze slova odběhl nám s očí.
A od té doby plachý byl a prchal
před lidskou tváří, jakby domníval se,
že každý člověk byl už také v Pise,
že každý člověk Poslední soud viděl,
že každý zná už jeho zatracení.

A když se rozneslo pak naším městem,

že Orcagna byl pozván Florencií,

by na zdech Santa Croce vyhotovil

ty fresky na vlas. jak má hřbitov Pisy

a Orcagna to nabídnutí přijal —

tu utrpení pana Lucy došlo

poledne svého. Nešel vůbec z domu

a v den, kdy Orcagna se vrátil z Florenc,

pan Luca výdech utrápenou duši.

Smrt byla mu jen cestou z utrpení.

Toť tedy pravdou. Znám to, byl jsem při tom.
Vše ostatní je domněnkou a bajkou.
Tak se to stalo. Takto žil a zemřel.
A duši jeho bůh ať vezme k sobě
a zmaří úklad toho utrhače.

— by —

ZPRÁVY.

Zprávy knižní a literární.

Dr. E. Neisser : Internationale Obersicht iiber Gc-
w e r b e h y g i e n e. (Berlin, Gutenberg. ) 1907. — Rob. Miiller : S e-
xualbiologie. Vergleichend-ent wicklungsgeschichtliche Studien iiber
das Geschlechtsleben des Menschen und der hóheren Tiere. Berlin, Louis
Marcus 1907. — MUDr. Friedrich Prinzing : Handbuch der medi-
cinischen Statistik. Jena (Gustav Fischer) 1906. — Dr. Maxi-
milian Meyer : Statistik der Streiks und Aussperungen
i m I n- und A u s 1 a n d e. Lipsko, Duncker & Hunibolt 1907. — Rudolf
Springer (Karl Renner) : Grundlagen und Entwicklungs-
ziele der ósterreichisch-ungarischen Monarch i'e.
Politische Studie uber den Zusanimenbruch der Privilegienparlamente und
die Wahlreform in beiden Staatcn, iiber die Reichsidce und ihre Zukunft.
Vídeň a Lipsko, Fr. Deuticke 1906. —

Gesamt-Ausgabe des literarischen Xachlasses
von Karl Marx, Friedrich Engels und Ferdinand Las-
s a 11 e. Heraus^egeben von Fr. Mehring. Erstcr Band : Von Márz 1841
bis Márz 1844. Zweiter Band: Von Juli 1844 bis Noveinber 1847. Dritter
Band: Von Mai 1848 bis (jktober 1850. \'ierter Band: Rriefc von Lassalk*
an Marx und Engels. — T h e o r i e n ii b e r den M e h r w e r t. Aus
dem literarischen Nachlass von Karl Marx. Herausgegeben von Karl
Kíuitsky. Erster Band: Die Anfánge der Theorie von Mchrwert bis Adam
Smilh. Zweiter Band, erster Teil : David Ricardo L, zweiter Teil :
David Ricardo IL — Briefe und Ausziige aus Briefen von
T o h. P h i 1. B e c k e r, J o s. D i e t z g e n. Friedrich Engels,
Karl Marx und anderen an F. A. Sorge und andere. —
Karl Marx : Zur Kritik der politischen Čkonomie. Heraus-
gegeben von Karl Kautsky. Dritte, durch eine Einleitung des Verfassers
vennehrte Auflage. — Franz Mehring: Die Geschichte der
deutschen Sozialdcm okřáti e. Dritte Auflage. Erster Band :
Bis zur Márzrevolution. Zweiter Band: Bis zum preussischcn \'erfassungs-
streit. Dritter Band : Bis zum deutsch-franzósischen Krieg. Vierter Band :
Bis zum Erfurter Progranim. Všechny tyto knihy vydal J- H. \V. Dietz
Nachf. ve Stuttgarte.

Ernest Scilliérc : Der deniokratische Imperialismus.
Berlin 1907. H. Barsdorf.

Zprávy Zemského statistického úřadu král. Českého. Svazek IX.:
Z výsledku sčítání živnostenských závodů ze dne 3.
června 1902 v král. Českém. V komisi knihkupectví Fr. ]<ivnáče. 1907. —
Ochrana dítěte jindy a nyní. Sociologická studie MUDra Tana

319

Dvořáka, ředitele porodnice a nalezince v Praze. Nákladem Buršíka a Ko-
houta v Praze, 1907.

Richard von Kaufmann : Die K o m iii u n a I f i n a n z e n (Grosz-
britannien, Frankreich, Preussen). i. Bd. : Organisation, Aufgaben und
Ausgabeu. 2. Bd. : Die Deckungsmittcl dcs Bcdarfs. (Hand- und Lehrbuch
der Staatswissenschaften, hgb. von Max von Heckel. 2. Abt. Finanz-
wissenschaft V.) Lipsko C. L. Hirschfeld, 1906. — Rudolf Dvořák:
Poslední robotni vzpoitra na Moravě, roku 1821. Za
podpory zemského sněmu moravského. Brno 1907. Nákladem vlastním.

— Le Comte de Gobineau : La Troisiěme République fran-
qaise et ce qu' elle v a n t ( Nachgelassene Schriften des Grafen
Gobineau, hgb. von Ludvik Scheinann. Prosaschriften, I). Strassburg,
Karl J. Trúbner a Paris Pon-Nourrit et Cle. Kpj. — Dr. Wilhelm Bauer:
Die Anfánge Ferdinands L Wien, Wilhelm Braumiiller, 1907.

— D a s N a u m b u r g c r H u s i t e n 1 i e d. Ein Beitrag zur Geschichtc
der deutschen volkstúmlichen Dichtung. Von Dr. P. Mitzschke, Naumburg
1907. (Autor je archivářem ve Výmaru; podává úplnou historii naumbur-
ského podvrhu. Pověst o obléhání Naumburku Prokopem se vyvinula po
3oleté válce; roku 1782 učitel Rauhe vydal spis, ve kterém pověst jedno-
duše zfalšoval, vymysliv si naumburského kronikáře. Podvod byl poprvé
odhalen K. P. Lepsiem t8ii; přes to naumburští ještě 1832 slavili třeš-
ňovou slavnost, jakožto 40oletou ročnici husitského obležení. Větší Část
spisku věnována dějinám satirických a jarmarečních písniček, jimiž
pověst zakončuje.) — Heinrich v. Srbik : Der staatliche Export-
handel Oesterreichs von Leopold L bis Maria The-
r e s i a. Wien und Leipzig (Braumúller) 1907. — Michael Hruszevskij :
Geschichte des ukrainischcn (ruthenischen) Vol-
k e s. L Band : Urgeschichte des Landcs und des Volkes. Anfánge des
Kijever vStaates. Autorisierte Cbersetzung aus der zweiten ukrainischcn
Ausgabe. Kommission-Verlag von B. G. Teubner, Leipzig. 1906. — G.
Wendt : E n g 1 a n d. Seině Geschichte, \'crfassung und staatliche Ein-
richtungen, 3. Aufl. Leipzig, O. R. Reisland 1907. — Oestliches
W e r d e n. Kulturaustausch und Handclsverkehr zwischen Orient und
Occident von der Urzeit bis zur Gegenwart. Neuere Essay s von Dr. Her-
mann Brunnhofer, Bern, \'erlag von \'ictor Schlúter, 1907. — Ge-
schichte der Čsterreichischen Revolution im Zu-
sammenhange mit der mitteleuropáischen Bewegung der Tahre 1848 — 1849.
Von Jos. Alex. Freih. v. Hclfcrt. Hcrdcrsche \'erlagsbuchhandlung. Vídeň
1907. — V e r k e h r und \' c r k e h r s-P o 1 i t i k in Volks- und Staats-
wirtschaft. Von Dr. Walter Bardas. Fr. Deuticke, Leipzig u. Wien 1907.

— Wirtschaft und GcseUschaft. Eine dogmenkritische
Untersuchung von Dr. Othmar Spann. Drážďany. Nákladem O. V.
Bohmert, 1907. — Internationale Wirtschaftspolitik.
Ein Versuch ihrer wissenschaftlichen Erklárung auf entwicklinií;>-
geschichtlicher Grundlage. Von Rudolf Kobatsch. Wien 1907. —
Dr. Gottlieb Schnapper-Arndt : Sozialstatistik. ( Vorlcsun^vn
ňhcr Bcvólkerungslehre, V/irtscliafts- und Moralstatistik.) Ein Lesc1)uch
fíir Gcbildete, insbesondere fiir Studierende. TIcrausgegeben von Dr. Lctm

320

Zeitlin. Lipsko 1908. Verlag Dr. Werner Kliiikharclt. — Sex and
Society. Stuclies in the sociál psychology of sex by William Thomas.
London. T. Fischer, Unwin 1907. — Nation und Welt. Betrach-
tungen tiber Grundlagen und Aussichten der deutschen Weitpolitik. Von
Dr. Vosberg-Rekow. Zweite Auflage. Berlin, Allgemeiner Verein fúr
deutsche Literatur 1907. — Reine Sociologie. Eine Abhandlung
uber den Ursprung und die spontane Entwicklung der Gesellschaft. Von
Lester F. Ward. Innsbruck, Verlag der Wagnerschen Universitáts-
Buchhandlung, 1907. — The finality oí the Christian reli-
gion by George Burman Foster. The decennial publications, Chicago.
The University of Chicago Press 1906. (Autor měl pro své pokrokové
stanovisko obtíže na chicagské universitě, ale překonal je: spis má vyjít
ve 2. vydání.)

Etudes ďhistoire romantique. Par Leon Séché : Alfred Musset,
2 volumes, i : Thomme et Toeuvre, les camarades. 2 : les femmes. Paris
1907. Sociélé du Mercure de France. — Die Probléme der Ro-
mantik als Grundfragen der Gegenvvart 1905. Von Oscar EwaKl.
(Romantism pojímán široko a obsáhle: v politice, umění, náboženství,
v erotice. Pathologické stránce věnována pozornost.) — Die roman-
tische Krankheit (Fourier-Beyle). Von E. Seilliěre, 1907. (Úbers.
von Oppeln-Bronikowski.) — Johannes Schlaf: Kritik der Tai-
nischen Kunsttheorie. Wien, Akademischer Verlag 1906. —
Konrád Lange : Das Wesen der Kunst. Grundziige einer illusio-
nistischen Kunstlehre. 2. vydání. Berlín, Grote, 1907. — Allgemeines
Lexikon der bildenden Kiinstler von der Antika bis
zur Gegenwart. Unter Mitwirkung von 300 Fachgelehrten des In-
und Auslandes herausgegeben von Dr. Ulrich Thieme und Dr. Felix
Becker. Lipsko, Engelmann. 1907. — Das Erlebnis und die
Dichtung Lessing. Goethc, X ovalíš, Hólderlin. Vier
Aufsátze von Wilhelm Dilthey. Zweite Auflage. Leipzig 1907. B. G.
Teubner. — William Blake : Die Ethik der Fruchtbarkeit.
Zusanmiengestellt aus seinen Werken und Aufzeichnungen úbersetzt und
eingeleitet von Otto Freih. von Taube. Verlegt bei Eugen Diederichs,
Jena 1907. (Mystik anglický, jenž v posledních letech se pilně studuje.)
— (jeschichte der čechischen Litteratur. Von Jan Ja-
kubec. Die ccchische Litteratur der Gegenwart von Arne
>Jovák. Leipzig, C. F. Amelangs- Verlag 1907. (Zatím na důležitý spis jen
stručně upozorňujeme. Poprvé se tu publiku německy čtoucímu podává
úplná historie české literatury a není náhodou, že autoři se přidržují no-
vého kritického směru, ovšem že každý způsobem svým. Zaznamenáváme,
že starší generace ku kritice dra Nováka mlčí.)

Delegace.

Delegace bývají jednou z ne j vážné jších starostí každého ministr-
presidenta. Jen aby delegace šly hladce! Jak si vede v parla-
mente a jak se jemu tam vede, na to se na rozhodujících místech
tak no( blížeji, zejména pokud není pro celý svét už jasno, že se
doiyčnému ministrpresidentu v parlamente vůbec už nevede prá-
ni jak, 7c už má »vyprodáno«. Ale ílelegace — to je choulostivá véc,
zejména z dob Thunových. Tenkrát jKíStacila hrozba Némcu, že
znemožní delegační volby a zasedáni a Thun byl hotov. Ovsem za
Koerbra, když hrozili Mladočeši, leknutí nebylo už tak prudké. Pro
zasidání delegaci dělají se obyčejné prázdniny parlamentární, jen
když trochu je možno. \'ládám od jakživa bývalo nevolno, když
delegace zasedaly v době zasedajícího parlamentu.

Letos zasedají zase o prázdninách, jen rozpočtový výbor, jehož
četní členové jsfai zároveň delegáty, oživuje vídeňskou budovu parla-
jiientní. A jde všecko hladce. Má se to s delegacemi jako s operními
novinkami v divadlech: stálý kapelník je nastuduje, první předsta-
vení diriguje komponista.- Stálý kapelník je zde ministrpresident.
komponista ministr zahraničních záležitostí, vlastně »ministr c. a k.
císařského domu a zahraničních záležitostí «.

Rakouské a uherské delegace jsou unikem v státoprávním zří-
zeni všech států. Instituci podol.nou žádný jiný stát nemá a dodejme
hned, žádný parlament na světě by si podobnou instituci nedal líbit.
Delegace jsou následkem dualistického zřízení této monarchie a bylo
o nich dost a dost už psáno. Zmiňujeme se o nich tentokráte trochu
zevrubněji, poněvadž nynější delegace jsou první i>f» zavedení vše-
obecného práva hlasovacího a máme za to. že i)ři této příležitosti
nebude od místa, o jistých věcech promluvit.

Dle ústavy z r. 1867 nejsou vlastně delegace ničím než výborem
parlamentu. Maďaři od prvopočátku se toho stanoviska flrželi, ze-
jména v zevnějších formálnostech. Tam po všechny časy do delegací
chodili vedle společných ministrů ministři uherští, tam mluvili

NAŠR DOBA. R. XV., 1908. t. 5. 20. rinom. 21

3d2

a podávali vysvětlení. Jinak však tak přísně ústavně cítící Maďaři
udržují stejnou fikci jako zde v Rakousku.

Delegace povstaly z rozpaků. Při sdélávání prvního vyrovnání
rakousko-uherského, kdy ustanovena řada oběma státům společných
záležitostí, v první řadě záležitosti zahraniční, vojsko a marina
a tudíž i společné finance, nastala otázka o zodpovědnosti společ-
ných ministrů. Kdyby ti byli zodpovědní oběma parlamentům přímo,
musili by v nich zasedat. To přirozeně nešlcj, dva ministři společní
pro jednu společnou záležitost existovat nemohli, a tak stvořeni
ministři zodpovědní pouze každoročně voleným výborům obou parla-
mentů! Zase unikum. Z 900 poslanců rakouských a uherských a asi
500 členů panských sněmoven jsou tito tři (s komandantem mariny
čtyři) společní ministři zodpovědní dohromady pouze 120 lidem!

Když už tvůrci těchto přímo monstrósních institucí byli při
práci, šli dál. Delegace nejsou zodpovědný vlastně nikomu, ani
tomu, kdo je volil: parlamentům. Když se jedná na př. o zřízení
ovocnářské školky ve Zlámané Lhotě, musí návrh nebo vládní osnova
do příslušného výboru. Odtud se vrátí s tištěnou zprávou do parla-
mentu, dá se zde na denní pořádek, řádně a podrobně se o ní jedná
a hlasuje. Anebo když se má provésti kratší cestou, vláda zařadí
náklad do rozpočtu. Zase v rozpočtu projedná se v rozpočtovém vý-
boru, zase musí do parlamentu, zas tady se projedná, o ni se hlasuje.
\'^ každém případě rozhoduje sněmovna a ví ze zprávy, o čem. Dele-
gacím se předloží rozpočet, tam se schválí v poslední instanci a usta-
novenou kvótu vláda zařadí do rozpočtu. O ní se v parlamentě další
zpráva nepodává, parlament se svého výboru pro společné agendy
delegací na nic neptá a ten mu nic nepovídá. O předmětu samém
se v parlamentě nikdy nejedná. O vojsku lze konečně mluvit při
položkách rozpočtu ministerstva zemské obrany při každoročním
povolování nováčků, ale zahraniční záležitosti, společné finance,
Bosna a Hercegovina nedostávají se nikdy rádně na denní pořádek
parlamentu, ani u nás ani v Uhrách. Tak se oba parlamenty mlčky
vzdávají práva mluvit a rozhodovat o zahraniční politice! Zase
unikum.

A jak přísně si tvůrcové vyrovnacích (a státních základních)
zákonů přímo pro všechny časy podobné pravidelné debaty zakázali!
V Rakousku zákon výslovně přenáší právo usnášeti se na zákonech
o společných záležitostech přímo delegacím, bez jakéhokoliv vlivu
sněmovny, která je zvolila. Přes to neexistuje říšský zákonník pro
delegace, schválené zákony vyhlašují se v řádném říšském zákon-

323

niku. V uherském článku XII. 1867 § 41. výslovně praví: »Ustano-
vený společný rozpočet (v delegacích) víc nesmí být v jednotlivých
zemích (rozuměj ani v Rakousku ani v Uhrách) předmětem jed-
nání, každá země je povinna platiti svou částku dle předem urče-
ného klíče* (kvóta). Dále se lam stanoví, že uherský ministr financí
dotyčný obnos zařaditi má do řádného rozpočtu, předkládaného říš-
skému sněmu, »ale pokud se výše této položky jedná, nesmí se
dále o ní jednati«. Tato ustanovení sice do rakouského zákona zá-
kladního ze dne 21. prosince 1867 ř. z. č. 146 pojata nebyla, ale
nicméně od r. 1867 se dle ustanovení uherského jednalo i u nás,
už proto, že podle nahoře uvedeného ustanovení rakouského zákona,
kterým se dává delegacím výslovné moc zákonodárná, by bylo jed-
nání a mluvení v rakouském parlamentě zbytečné a bezúčelné. Tak
stvořen pro jisté části zákonodárství rakouského zvláštní parlament,
a >cho zvýšená důležitost také formálně se uznává už tím, že každé
její zasedání zahajováno bývá trůnní řečí. Výlučnost delegací vůči
parlamentu uznávána v Rakousku odjakživa tím, že si rakouští mi-
nistři do delegací nikdy netroufali (v odporu ke zmíněné už praxi
v Uhrách) a teprve letos po zvláštním usneseni a pozvání do delegací
přicházejí.

A přec delegace nejsou dle svého původu ničím jiným, než vý-
borem říšské rady pro určité záležitosti. Výjimečný stav tohoto vý-
l-oru nejkřiklavěji však ukazuje jeho sestavení. Počet členů záko-
nem stanovený na 6c nezměnil se od r. 1867 a všecky změny voleb-
ních řádů zejména v Rakousku zůstaly na stav delegací bez jakého-
koliv vlivu. Ze šedesáti členů volí poslanecká sněmovna čtyřicet
členů, a sice volí poslanci každé »země na říšské radě zastoupené*
určitý počet ze svého středu. Panská sněmovna voli bez ohledu na
původ dvacet členů.

Když r. 1867 zavedena ústavnost a s ní parlament postaven na
nový základ, čítala poslanecká sněmovna 20 j poslance. Z nich tedy
voleno čtyřicet delegátů. Stejný počet volí se dnes, kdy poslanecká
sněmovna vzrostla na 516 členů!

Tabulka na str. násl. znázorňuje vzrůst členů poslanecké sně-
movny při nezměněném počtu delegátů.

To už je víc než unikum ! Každý výbor sněmovní se při každé
opravě volebního řádu, který přinesl rozmnožení členů parlamentu,
zvětšoval, delegace jako zkamenělina zůstaly beze změny!

Je patmo, proč se to děje. Vláda a zejména vláda společná
chtěla a chce mít tento výjimečný zákonodárný sbor vždy v ruce,

01*

324

Země

Říšská rada

Cechy . . . .
Dalmácie . . .

Halič

Rakousy Dolní
Rakousy Horní
Solnohrady . .
Štýrsko .
Korutany
Kraňsko
Bukovina
Morava .
Slezsko •
Tyroly .
Vorarlberg
Přímoří
Goricc
Terst

Úhrnem

1867

54
5

10
3

13
5
6
5

22
6

10
2

3
2
2

1873

1896

110

1907

130

106

j; Delegace
j; 1867-1907

;, 10

1
7
3
2
1
2
1
1
1
4
1
2
1

I
1
1

203

353

425

516

majoritu zde zajištěnou, a nestává skoro přikladu, že by nějaká
vládní pí-edloha zde nebyla došla schválení, že by jeden z velkých
státníků, jimž od r. 1867 svěřena správa zahraničnich záležitosti,
byl parlamentárně padl. Odešel-li jeden z nich z důvodů politických,
stalo se to vždy proto, poněvadž padl v nemilost v Uhrách. Jen Kál-
noky byl dán v obět papežské kurii a také jeho spor měl původ svůj
v Uhrách.

Nejvíce členů voli Cechy, poněvadž mají nejvíc poslanců.
Z Cech obyčejně do delegaci vysílána oposice, ale málo početná,
poněvadž oposični elementy v říšské radě seslabovány vždy voliči
z vclkostatkářské kurie, která ovšem do delegací vždy volila jen
>státníky4:. A Cechy volily do delegaci 10 členů, když do říšské rady
přicházelo z tohoto království 54 poslanců a volí dnes deset dele-
gátů, když je poslanců 130. Kdybychom chtěli ])řipočísti členy pan-
ské sněmovny z Cech pocházející, byl by tento nepoměr ještě horši.
Pokud se tedy týče zastoupení parlamentu v této korporaci, je dele-
gace považována čistě jako výbor. Ale výbory jsou přece jen skoro
věrným obrazem en miniatuře parlamentu jak ])odle národnosti, tak
podle stran politických. Je na toto zastoupení určitý klič pn» všechny
výbory. Předloha a návrh, které dojdou schválení výlioru, skoro

323

vždy mívají i majoritu sněmovny. To je čistě parlamentní prnicip:
ale u delegací na tento nebrán ohled. Naopak: delegace jsou od
prvopočátku sestavovány tak, aby nepodávaly obraz parlamentu,
a to děje se stejně úmyslně a vypočítavě. Všechny složky parlamen-
tárního seskupeni volbou d 1 e z e m í se rozkládají. Proti tomu falšo-
vání poměrů ani v dobách nejostřejší oposice s české strany nebylo
remonstrováno; patrně proto, poněvadž — bůh ví jak v >centralisti-
ckém« parlamentě — v tomto způsobu volení spatřovány jisté prvky
státoprávní! \' rozpočtovém výboru, ve všech ostatních výborech
je na př. Národní klub dle určitého klíče zastoupen. Je věcí jeho,
vyslat i tam své zástupce dle poměru početních 'stran v tomto svazu
sjxjjených. \' delegacích Národní klub není zastoupen, tam jsou za-
stoupeny — země. Poměr delegátů z Cech nikterak tedy neodpovídá
celkovým poměrům českých poslanců, a to tím méně, poněvadž
kompromisem a jinými úmluvami, a, jak jsme posledně slyšeli, sliby
vlády jsou čeští poslanci z Cech a Moravy přímo nuceni ze svých
pár mandátů postupovat ještě německé minoritě. Skoro se nedá ani
vypočítat, kolikrát se takto falšuje zastoupení národů a stran v kor-
poraci, která rozhoduje o nejdůležitějších záležitostech říše.

L'ž poměr českých stran v parlamentě a v delegaci je dost zají-
mavý a illustruje nejlépe celou tu volební geometrii:

Národní klub 67 poslanců volí 7 delegátů

čeští socialisté 25 poslanců volí i delegáta ^^.

čeští radikálové 1 1 poslanců volí i delegáta * ^* j

Na první pohled je patrno, že by čeští socialisté měli mít v dele-
gacích tři delegáty, když Národní klub jich má 7, už prorto, že agrár-
níci (28) volí tři a Mladočeši také 3. Ale jelikož se voli dle zemí,,
jsou minority sociálně-demokratické odkázány na milost a uznání
spojených stran nedělnických. Stejně radikálové připraveni tak
o jednoho delegáta, na dva realistické poslance ovšem nevzat zřetel
při tomto »udělování« mandátů. U ostatních stran ovšem jsou poměry
stejné, ne-li horší. Z Dolních Rakous vpuštěn do delegací jediný
sociální demokrat Schuhmeier, z Haliče ani jeden ! A tomu pak se
říká delegace!

Připočteme-li k tomuto rozdělení mandátů z poslanecké sně-
movny ještě přívažek ze sněmovny j)anské, je patrno, že těch dvacet
velmožů ujlouká svými dvaceti hlasy každou možnost opf)SÍce. Tímt(^
sestavením delegace se mohla sestaviti korporace, kde ze šedesátí
členů je všeho všudy pět oposičních hlasů, poměr to, který při nej-

326

větším optitnistnu neodpovídá poměru vládních stran a oposicních
v poslanecké sněmovně, a to ani tenkrát, když necháme členy panské
sněmovny mimo počet. Z těchto řad beztak se oposice nerekrutuje.

Jen z hrubá nastínili jsme vnitrní složení rakouské delegace,
které přenecháno rozhodování o společném rozpočtu mnoha set
milionů korun, o celé zahraniční politice státu a o armádě. A ještě,
jak už zde řečeno, bychom se mohli smířit s touto křikla vostí a ne-
horázností, kdyby jednání a usnesení této delegace byla dodatečně
alespoň předmětem jednání říšské rady. Ale dle stávajících poměrů
všechny tyto naznačené obory politiky státní jsou takřka zákonem
vyloučeny z jakéhokoliv vlivu parlamentu lidového a veškeré oby-
vatelstvo, jemuž všeobecným právem hlasovacím přiznán prý přímý
vliv na vedení záležitostí říše. nemá účasti při věcech 'nejvážnějších
a nejdůležitějších. Na celém světě není podubnélio zařízení, a co hor-
šího, kdyby bylo, nedalo by se udržeti. \' jiných státech jsou sně-
movny mnohem radikálnější než u nás, a přec by si žádná vláda
netroufala právě armádu, dotýkající se všeobecnou brannou povin-
ností posledního žebráka v zemi, a zahraniční politiku vyloučiti
z jednání řádného parlamentu. Byla to právě ona všeobecná povin-
nost branná, která byla z vládní strany užívána jako hlavní argument
pro všeobecné hlasovací právo, když reakcionářské a konservativní
hlasy se proti němu ozývaly. Ale do delegací patrně morální síla
branné povinnosti nesahá. Stále vidíme v ostatních státech, jak při
projednávání řádného rozpočtu se dostávají na přetřes v sněmovnách
záležitosti zahraniční, jen u nás se parlamentu nedá slovo, my máme
pro tyto věci cabinet particulier, v němž si několik vyvolených takřka
poklepá o nejvážnějších otázkách celého státu. A kdyby se ještě
u nás dělala nějaká macchiavellistická politika, která nesnese den-
ního světla a provětrav ání ! Pravý opak se děje: od r. 1880 po udá-
lostech Ijosenských, po odchodu Andrássyho, je naše zahraniční mi-
nisterstvo jen útočištěm vysoccurozených pánů, kteří nemají ani
zdaleka nějaké podoby s nebožtíkem Macchiavellim. Otázka marocká
je okamžitě ve Francii otázkou i po stránce diplomatické vysoce
choulostivou, vojenská akce v Africe je v Paříži silně nepopulární,
vzhledem k protokolům konferencí v Algeciras i nebezpečná, a přec
se o ní smí mluvit ve francouzských sněmovnách a v obou má vláda
Clemenceauova silnou oposíci. Německo jistě není vzorem konsti-
tučního státu, zejména nyní, a zvláště po stránce zahraniční a vojen-
ské, kníže Hůlow musí však každou chvilku odpovídat na dotazy
a interpelace v otázkách voienskýcli i zahraničních. A tam se loni

327

dokonce staio^ že řišský snem nepovolil počet vojska do afrických
kolonii připraveného!

O tom všem se nám v Rakousku nezdá. Naše zahraniční poli-
tika po dlouhá léta nemá jiné základní myšlenky než pěstovat troj-
spolek a ujednání v Miirzstegu, jsme přesvědčeni, že tato politika
se provádí loyálně a korektně: proč tedy strach před sněmovnou?
A vojsko? Nejoposičnější strany v rakouském parlamentě povolo-
valy vládě rekruty — dr. Engl jménem české obstrukce r. 1897 pro-
hlásil, patrně jednou pro vždy — že se vojáci nepovolují vládě, nýbrž
císaři — proč tedy jen v delegacích?

Ne že by se nám stýskalo po dlouhých debatách o zahraniční
politice v říšské radě. Za daných poměrů nebyla by taková debata
prozatím nic povznášejícího. Ale jsme pro to, aby se komedie s dele-
gacemi od r. 1867 provozovaná konečně přerušila, aby se konečně
uznalo, že parlament lidový nemůže trpět, aby se mu ubíraly nej-
vážnější jeho úkoly a nechávaly rozhodovat výboru, který nikterak
neodpovídá dnešnímu složení říšské rady.

Delegační systém od prvopočátku konstitucionalismu v Ra-
kousku provozovaný odcizil také přirozeně všecky tyto důležité obory
politické jak poslancům, tak i širokým massám. Kdo se u nás stará
o zahraniční politiku? Uznáváme, že máme po dlouhá léta dost sta-
rostí s vnitřní politikou a že se nedaří ani ta. Ale nicméně musí té
jednostrannosti konečně učiněn býti konec. Jistě by poslanci musili
vážněji pracovati, mluviti a jednati o otázkách zahraničních, ale toho
právě si přejeme. Vždyť nemůžeme na př. my pro všechny časy pře-
nechávat starost o zahraniční politiku panu dru Kramářovi, třeba
že rádi uznáváme, že má celou řadu schopností a možností, aby se
těmi otázkami vážně obíral. Ale názory dra Kramáře, ojedinělého
^zahraničního politikař, přec nemohou býti, a také nejsou, závazný
pro celý národ! Jak na př. se dr. Kramář dívá jen na dnešní Rusko
a na Rusko budoucí! A přec ještě musíme býti dru Kramářovi
vděční, že alespoň on čte i zahraniční listy a spisy o cizině, a že za-
hraniční naše politika není zastupována panem Klofáčem. Pan
Klofáč čte zase náramně málo, za to tím více jezdí a sám se na po-
měry a lidi v cizině chce dívat. Ale má patrně špatné oči a následky
pak se jeví v jeho akcích. Dopadly dosud vesměs slabě CKošut,
Alexandr srbský, Plehwe). Kdyby jednoho krásného dne dr. Kra-
inář složil svůj úřad českého zahraničního politika, česká delegace
nedovede pověděl: vážného slova. A přirozeně se cizina dosud za-

328

jiiiiá víc o jednáni v delegacích, než v parlamené, a jak nás pak po-
i-uznje. víme už z tisícerých zkušenosti.

r jiných stran tomu není jinak, a tak se míiže státi, že referát
u zahraniční i)()litice připadá po dlouhá léta i)ravidclně členům dele-
j^ace z panské sněmovny, a vždy ténuiž markýzi I>acquchemovi.
Markyz Uacíjuchem vůči vládě a cizině projevuje pak názory rakou-
ského parlamentu o zahraniční politice! Xeni větší frašky!

i*odle toho také volí se u nás ministr zahraničních záležitostí.
IMettemich, Hcust i Andrássy byli jistě osobnostmi, individualitami.
Aletternich dokonce znamenitou. Ale jak zřízeny delegace, byla osob-
nost zbytečnou. J'řišel Kálnoky. na krátký čas byrokrat Haymerle,
a přišel na lo let hrabě Goluchowski. Když byl vyslancem v Buku-
rešti, uprázdnilo se místo místodržitele v Haliči. Na rozhodujících
místech hrabě (íoluchowski prý nebyl uznán za dosti .schopného pro
tento úřad. Krátce na to jmenován ministrem zahraničních záleži-
to.stí. .\ přišel baron Aehrenthal. Tvrdilo se, že povolán právě on,
aby se prokázala laskavost ruskému dvoru, kde byl Aehrenthal ve-
lice oblíben. Schopnosti své ukázal baron Aehrenthal poslední svou
přednáškou o zahraniční politice v delegacích. Xení naším úmyslem
zabývati se zde zahraničními záležitostmi, ale chceme pouze ukázat
na způsob, na ledabylost, jakou ministr odbývá delegace. P>aron
Aehrenthal ve svém exposé mluvil o znamenitých poměrech, které
nyní panují mezi Rakouskem a Itálií, nyní po návštěvě pana Titto-
niho ve \'ídni a jeho v Římě. Zástupci lidu klidně vyslechli, jak
baron Aehrenthal stále mluví o stycích dvora a vlády, jak tisk ra-
kouský i vlašský jej ve snaze, urovnati všechny diference, podporují.
( ) smýšlení lidu — ani slova. Sociálně-demokratický delegát IMttoni
mu ovšem vyložil, proč lid italský si nepřeje války s Rakouskem —
dělal by raději revoluci doma. Ale i o smýšlení dvoru italského mají
v Itálii jiné názory. L)'Annunzio napsal drama »Nave4:, v němž řeči
o trpkostí adriatického more mají silnou příchuť protirakouskou.
Král \'iktor Mmanuel po hřmotném úspěchu tohoto dramatu vě-
noval římské činohře lo.ooo lir na drahou výpravu tohoto kusu!
.\le pan Aehrenthal nevidí, že a proč se to děje. Smýšlení u dvora
je pro Rakousko přec jen nejlepší. S jakou povrchností baron
\ehrenthal mluvil o balkánské politice vůbec, o rakouské hospodář-
ské politice na východě zvlášť, je nejlépe patmo z hlasů listů ru-
ských a francouzských. Kdyby bylo možno mluviti o záležitostech
těch v parlamentě, našel by se přec jen někdo, kdo by Jeho Excel-
lenci od])ově»lěl. A měl by látky do.st a dost. Ale v delegaci mírně

329

odpoví (Ir. Kramář, Klofáč bez hlubší znalosti věcí, a ostatek je nad-
šení a souhlas pro barona Aelirenthala. Pak projedná se rychle roz-
počet zahraniční, vojenský a bosenský, a za 14 dní je všechno po-
voleno, rakouským národům a jich zástupcům odňata šťastně zase

na celý rok starost o zahraniční politiku

O tomto předmětu, o delegaci a o ministerstvě záležitostí zahra-
ničních a bosenských, by se dala napsat, celá česká kniha. Upozornit
na ty věci vůbec a povšechně, bylo účelem těchto řádků. Má-li ra-
kouský parlament lidový trochu svědomí a trochu sebevědomí, musí
zde zakročit. Musí se pokusit, aby mu bylo vráceno, co úlisně a zá-
ludně mu na právech bylo odňato. Čeští poslanci k tomu mají příčin
a důvodů nejvíc! C.

E. H. Haeckel.

Studie dra Em. Rádla.

Když vyšla kniha Darwinova >0 původu druhů«, více než my-
šlenkou vývojovou překvapila biolog}- způsobem, jakým ji
dokazovala. Němci chystali se tehdy strhnouti vůdcovství v biologii
na sebe; překonali naturfilosofii a útočili na všechno, co s ní souvi-
selo, také na kvetoucí ještě morfologii idealistickou, nauku to, která
vyšla z Francie, kde ji zakládali Cuvier a Geoffroy St. Hilaire,
a z Němec, kde se jí ujal básník Goethe, a zaujala nejlepší duchy
své doby: botaniky Decandolla, Alex. Brauna, zoology Okena,
Bronna, přešla i do Anglie, kde ji podporoval Owen, i do Ameriky,
kam ji ze Svýcar zanesl Agassiz. Byl to směr, který viděl vrchol
myšlení v úvahách o plánu živé bytosti : jako stavby lidské jsou vý-
razem plánu tu gotického, tam románského, tak, učili, zvířata a rost-
liny jsou výrazem plánu, tu ssavčího, tam měkkýšího, tam plánu
rostliny dvojděložné. Mnoho a krásných myšlenek přinesla tato
filosofie ; ale kolem padesátých let přestávala už býti moderní a mladí
učenci dívali se s větší úctou na úspěchy embryologa C. E. v. Baera,
který zaváděl do biologie vývojový t. j. embryologický názor, my-
šlenku, že živočicha pochopíme studiem vývoje jeho od vajíčka do
dospělého stavu. Ale Baer byl ještě pln starého idealismu, kdežto
nová tehdy doba silně koketovala s hmotou a silou a zvláště zakla-
datelé buněčné theorie, botanik Schleiden a fysiolog Schwann, pluli
do tohoto směru plnými plachtami.

A tak v polovici 19. století kvetly tyto směry: idealistická
morfologie, cmbryologie a nauka o buňce. Do těchto proudů vpadla
kniha Darwinova, ])rinášejíc najednou docela nový jak obsah tak
směr. Otázek, jakými se tehdy odborníci zabývali, sotva se dotý-
kala. Ve spise o více než 400 stranách Darwin věnoval morfologii 4^
a embryologii 10 stránek, a o buněčnou theorii sotva zavadil ; za to
ze široka píše o odrůdách, křížení, umělém pěstování zvířat a rostlin,

381

o variacích, životních podmínkách, o dědičnosti a o jiných životních
zjevech, o které jinak málokdo z biologů zavadil. K tomu ještě spis
byl podán příliš po anglicku: žádná soustava, žádné logické rozprá-
dání myšlenek, nýbrž čtenář jest ubíjen materiálem sbíraným z ne-
známých spisů o chovu zvířat a zahradnictví a z děl cestovatelů po
cizích zemích — pramenů to, na které se hledívá s malou důvěrou.

Haeckel podal myšlenky Darwinovy po němečku, v uzavřené
soustavě, bez přítěže fakt, v soustavě, která by se hodila do tehdejší
vědecké nálady, aby byla theorií o morfologii a embryologii.

Ernst Heinrich Haeckel (nyní prof. na universitě v Jeně) na-
rodil se r. 1834 v Postdamu, vystudoval lékařství, poslouchaje nej-
lepší síly své doby: v Berlíně přednášky Alex. Brauna o botanice,
ve kterých naturfilosoficky prodchnutým způsobem spojována byla
idealistická morfologie s embryologii i s theorií buněčnou, a neméně
filosofické výklady Joh. Můllerovy z fysiologie ; ve Wůrzburgu našel
modernější školu Leydigovu a KóUikerovu, kteří znali nátur filosof i i
už jen jako upomínku z mládí a zakládali moderní embryologii
a nauku o buňce, a slyšel tam přednášky Virchowovy o buňce, kte-
rými této nauce byl dán nejen nový věcný podklad, nýbrž i nepokrytý
už materialistický smysl.

Jako mladý lékař Haeckel odejel do Itálie, nevěda ještě, jaký
talent v něm dříme, ba v Itálii stal se málem krajinářem. Na Sicílii
tepr\- vzpomněl si na povzbuzení svého mistra Joh. Můllera a dal
se do studia drobnohledných zvířat mořských (Radiolarií) a vydal
o nich r. 1862 větší dílo. Už tehdy zmiňuje se v poznámce s po-
chvalou o nové theorii Darwinově, ale otevřený boj proň zahájil
teprv následujícího roku na sjezdu německých přírodozpytců a lékařů
ve Štětině řečí >0 vývojové theorii Darwinově* ; ^ od té doby vě-
noval všechno své snažení této nauce. V nadšení pro ni napsal za
necelý rok velké dvousvazkové dílo >Všeobecná morfologie živých
bytostí*," ale spis, upominajicí na přežitou naturfilosofii, zůstal
zhruba nepovšimnut ; proto Haeckel uveřejnil na radu přátel ze spisu
populární výtah s názvem » Přirozené dějiny stvoření*,' kterému se
dariu) daleko lépe; německy vyšel v 10 vydáních a byl přeložen
do 1 1 řečí. Od té doby jest Haeckel slavným mužem.

Málo lidí bylo tolik posuzováno a tak svorně odsuzováno, jako
Haeckel. přírodozpytci, filosofové, strážcové dobrých mravů perou

1 Ober dle Entwicklungstheorie Darwin 's.

s Gcnerelle Morphologie d. Organistnen 1866.

3 NatUrliche SchSpfungsgeschichte 1. vyd. r. 186R.

382

do něho, a čteš-li jejich příkrá odsouzení, podivíš se, k(Ío tedy vlastně
jest jeho přívržencem; několikrát už byl vyloučen z vědy a přece
IKířád píše, čte se, pořád se vážně posuzuje — a pořád odsuzuje.
Jistě jest individualita, jakých nemnoho se rodí.

Haeckel jest oddaný sluha Darwinův. Jeho veselý pohled jest
upřímnost sama a naivní upřímnost viděti na jeho jednání; věří ve
slova a chce, aby se v slova věřilo, několik slov stačí, aby hlásal,
že pisatel jest jeho člověkem a ze slov háílá o nepříteli — vůbec slova
miluje, ne skutek, a ne smysl slov. Takových lidí jest ostatně mnoho,
ale Haeckel věří a nevěří zuřivě: jeho postava z mládí ukazuje nám
divoké oči a rozházený vlas fanatika, který slepě jde za vůdcem,
hotov jsa vrhnouti se s kyjem na každého, kdo nesmekl před oltářem
mistrovým. Otočná smělost, toť podstata činno.sti, úspěchů i ne-
úspěchů Haecklových. Nic jeho smělost nezadrželo: marně v dopi-
sech brzdil jeho útoky dobře vychovaný Darwin, mamě napomínal
důvěrně i veřejně Huxley, marně němečtí jeho přátelé, mamě se mu
posmíval du Hois Raymond, mamě odnášeli vavříny ze soubojů
s Haecklem W. His. A. Goette, A. Wig^and, K. Semper, C. Claus.
I'". Loofs — Haeckel jest dnes týmž smělcem, jakým byl v letech
sedmdesátých.

Ryl velmi i)lodným spisovatelem a liboval si ve vydávání objem-
ných knih ; ale jeho positivní práce patří skoro veskrze jen studiu
soustavy zvířat; zpracoval sou.stavně mřížovce (Radiolaria), mo-
néry, mořské houby, medusy, trubej.še ( siphonophora ) : theoretisoval
však zvláště o embryologii, o buňce, o morfoloj^ii a vůbec o >vývo-
jovjé theorii*. \ břichatých jeho monog^rafiích najdeš suchopárné
popisy a černé i barevné obrázky, prázdné a neživé, jako jsou všechny
jeho theorie. Hloubky pochopení, jemnosti, vtipu, nedůvěry v sebe.
slohu, vůbec věcí, kterým se říká orig^inálnost, v jeho spisech ne-
najdeš, a přečteš-li jednu jeho knihu, znáš všechny.^

' Literatura. Hlavni spisy Haccklovy: Gcncrelle Morphologic der
Organismen. Allgemeinc Grundzttge der organischen Kormenwissenschaft,
mechanisch begrUndet durch die v. Ch. Darwin reformierte Deszendenztheorie
Berlin 1866 — (U výtahu znova vyšlo 1906.) — Natflrliche Schopfungsge-
schichte Berlin 1868. — Studien Ob. Moneren u. andere Protisten Lipsko
1870. — Die Gastraeatheorie 1874. — Ziele und Wege der heutigen Ent-
wicklungsgeschichte 1875. — Die Perigenesis der Plastidulc Berlin 1876. —
Die Naturanschauung von Dan\'in, (ioethe u. Lamarck Jena 1882. — Der Mo-
nismus als Band zwischen Religion und Wisscnschaft Rom 1892 — Svstc-
matischc Phylogcnie 1894-96. — Die Weltríitsel 1^*>9. — Die Lcbcnswunder
Stuttgart 1904. —

333

V útocích na protivníky Hacckel nezná mezí. Ať iitočí na cír-
kevní dogmata, ať na odpůrce vývojové theoríe, ať na nepřátele svých
embryologických spekulací, ať chválí Darwina a jeho t. zv. před-
chůdce Goetha, Lamarcka, nikde ani stopy pokusu o pochopení, ani
stupy po tom, že by mu bylo třeba pí-emýšlení, aby se dopracoval
svého názoru, nikdy se nedozvíš, jak vlastně si véc ten jeho prítel-
nepřítel představuje, nevidíš než kyj, kterým mává proti nepříteli,
a nesmírné laskání přátel. Darwina přirovnává ke Koperníkovi,' ba
jinde jest mu i toho málo: Lamarck jest prý Koperníkem biologie,
Darwin jejím Newtonem;- káže, k jeho >m(>nistické víře« že se
přidá každý poctivý člověk, který má zdfavý smysl a něčemu rozumí ;'*
s naivností, které se vyrovná jen víra jeho posluchačů, tvrdí, že teprv
darwinismem biologie začíná být vědou, že dříve v ní nebylo filo-
sofie, darwinismus má přinésti teprv »přesné myšlením a odpomoci
»skoro všeobecnému nedostatku pozorování přírody, které by opravdu
srovnávalo a přemýšlelo*.'

Pořád obrací tutéž myšlenku, hledaje jen silnějších a bezohled-
nějších slov, aby jí dodal nového důrazu, a myslí, že cizí slovo už
je nová myšlenka, řekne >Generelle« Morphologie místo ^allgemeine*,
nadepíše spis »Perigenesis der Plastidule«, aby však bylo rozuměti
těmto slovům, na která bůh ví jak přišel, musí přidat překlad »oder
die Wellenbewegung der Lebensteilchen« ; zavedl spoustu cizích slov :
některá se udržela, jako ontogenie, fylogenie: jiná bloudí jen po
jeho populárních spisech, jako: dysteleologie (nauka o zakrnělých
orgánech), fysiofylie í nauka o vývoji úkonů živočišných), meta-

O Haecklovi jednají: W. Breitenbach, E. Hacckel, sein Bild seines
Lebens u. seiner Arbeit Odcnkirchen 1904 (populární dílo pro Haeck4a). —
C. Cla US, Die Typenlehre u. Haeckers sog. Gastraeatheorie Wien 1874. —
W. His, Unsere KiJrperform unddas physiol. Problém ihrer Entstehung Leipzig
1875 (proti hog. zákonu). AI. Goctte, Die Entwicklungsgeschichte der Unke
Leipzig 1875 (dto.) — C. Semper, Der Haeckelismus in der Zoologie Ham-
burg 1876. — F. Michelis, Haeckelogonie. Ein akadem. Protest. (Oba .spisy
proti methodé Haecklové.) — Fried. I.oofs, Anti Haeckel Halle 1900
t proti Haecklovým názořnm církevním) a j.

Česká: Překlad spisu Die Weltrátsel vyšel v Knihovně Samostat-
nosti sv. 18. s titulem: Záhady svéta. Populární filosofie o monistickč filosofii.
Přel. M. Malíř. V Praze 1905. — O Haecklovi psal F. Krejčí v Čes. Mysli VII.
1906 a Th. Novák v Rozhledech 1900.

* Ober Entstehung und Stammbaum dcs Menschengeschlcchtes 1868.

« NatOrl. Schfípfungsgesch. Úvod. S. 23. XXITI.

' Der Monjsmus S. 27.

-* Generellc Morphologie, úvod.

3B4

merologie (o článcich těla), celleus (protoplasma), plasson (proto-
plasma s jádrem) atd.

Nových myšlenek Hacckel nepřinesl, jeho hesla jsou jen hluč-
ným opakováním toho, co jiní před ním a lépe pověděli; ostatně
libovala si v tom celá jeho doba. Z Haeckelova jásotu o tom, jak
věda byla znovuzrozena darwinismem, by se to ovšem nezdálo, ale:
naukou o monérách Haeckel se vrátil k názorům, jaké už Schleiden
ve 40. letech překonal, a Haeckelův základní biogenetický zákon
nejen že >objevili« už Kielmeyer, Serres, Meckel a jiní dávno před
Haecklem, ale Baer už jej zas — před Haecklem — uložil do hrobu.
Všechen aparát morfologie Haecklovy vzat jest z idealistické morfo-
logie: nauka o homologiích a analogiích, o zakrnělých ústrojích,
a k tomu vzat jest velmi jednostranně.

Když psal všeobecnou morfologii, Haeckel byl ještě zaujat
idealistickými názory, což proniká z jeho snahy po exaktnosti
biologie: plahočil se tehdy s myšlenkou, najíti >základní stereometri-
ckou formu živočišnou, kterou poznati jest stejně důležito pro orga-
nického morfologa jako pro krystallografa, anorganika «.^ Proto
hledá osy a póly zvířecího těla, jako nedávno před ním morfolog-
idealista H. G. Bronn, rozeznávaje bytosti bezosé (Volvox), různoosé
nepravidelné a pravidelné, jednoosé s póly stejnými a různými, mluví
o hemiedrických tvarech ^ a věří, že všechny tvary dají se pochopiti
jako nutný následek mechanických příčin.* Teď už dávno nechal
úvah z absolutní morfologie a zle doráží na embryology W. Hisa
a A. Gótteho, kteří chtěli vyložiti embryonální vývoj forem mecha-
nicky, což prý jest >neotesaný a hrubě mechanický názor a rozbor
úlohy*, který se protiví vývojové myšlence, neboť »každý ústroj jest
dle našeho názoru složitým historickým produktem a dosáhl
své dnešní formy za nesčetné tisíce let způsobem, při kterém se pro-
plétaly nesčetné případy dědění a přizpůsobení*.* Ovšem, někdy
se Haeckel zapomíná a vymýšlí sám mechanické výklady, a mecha-
nismus, jaký podává, jest pak hrubší, než nástroje lidské z nejstarší
doby kamenné; tak, když praví, že život oplozeného vajíčka jest vý-
slednicí pohybu oteckého a mateřského, a ta výslednice že se řídí

1 S. 400.

2 Což jsou v krystallografii t. zv. poloplochc tvary.
5 S. 364.

* Ziele und Werke d. heutigen Entwicklungsgeschichte 1875.

335

rovnoběžníkem sil,' anebo když vykládá dědičnost vlnivým pohybem
atomů.^

Ale to jsou jen nedůslednosti; jinak zůstává věren zásadě, tak
význačné pro darwinismus, že živá bytost jest jen výsledkem pře-
dlouhých dějin; jako by bylo marno hledati nějaké vnitřní příčiny,
proč v Cechách bydlí Češi a v Uhrách Maďaři, a ne naopak, protože
jedině dějiny mohou dáti odpověď, tak, myslí Haeckel, jen v minu-
losti někde jest příčina, proč zvíře jest takové, jaké jest. Několikrát
Haeckel prohlásil, že fylogenie, t. j. nauka o příbuzenství forem ži-
votních, není vědou exaktní, nýbrž historickou.' » Všechno, co jest,
pochopíme jen tím, že poznáme jeho vznik« (Jedeš Sein wird durch
sein Werden erkannt).* Proto budiž morfologie, nauka o architekto-
nice těla, změněna v morfologii, nauku o tom, jak jedna forma
z druhé vznikala; fysiologie staniž se fysiogenií, naukou o vývoji
úkonů a sledujž tento vývoj jednak v rozvoji vajíčka, jednak v dě-
jinném vývoji tvorstva, tedy vývoj řeči, vývoj přímé chůze, pokrok
kultury v lidstvu, což vše jsou otázky prý fysiogenické. Studium
člověka budiž anthropogenií, naukou o jeho embryonálním vývoji
a přerodu ze zvířecích předků.

O vývoji Haeckel ustanovuje tyto všeobecné zákony: první
a nejvyšší přírodní zákon přírodní týká se pří činnost i: >vše-
chno, co v přírodě jest, vzniká a zaniká, jest nutným výsledkem
předchozích činitelů, a tento výsledek jest zase činitelem, který vyvodí
s naprostou nutností jiné výsledky*.^ Pryč s účelností,- pryč s životní
silou, pryč s vírou v mravní světový řád, ve svobodu lidskou, všechno
jest jen v mechanické, příčinné souvislosti; vesmír jest jen složitá
mašinérie, ve které chvějící se atomy jsou kolečka, která onde se-
skupují se v zářící slunce, tu v malinkého broučka, tam ženou pla-
nety vesmírem a zde způsobují, že člověk jedná, jakoby myslící
a svobodná bytost.

Není podstatného rozdílu mezi živými bytostmi a neživými,
protože prvky obsažené v živé hmotě jsou také v neživé a protože
lze organické sloučeniny utvořiti také uměle; ani stavba těla není
podstatným rozdílem, kdyžtě neživé krystaly mají určitou formu,
jako ji mají vyšší formy životní, a nejnižší živé bytosti nemají pevné

' Anthropogenie 5. vyd. S. 146.

* Perigenesis 1876. S. 62.

^ Systemat. Phylogenie I. S. 14, Anthropogenie I. S. XXII.

* Gencrelle Morph. I. 23.
& Gen Morph I. S. 98.

336

formy, jako jí nemají tekutiny. 2ivý jako neživý svět ovládán jest
pouze dvěma silami : přitažlivostí a odpudivostí atomů. Molekulární
])ohyby jsou příčinou všeho, i duše: »duší nebo duševní činností
rozumíme všeobecně soubor různých vysoce rozlišených úkonů ústřed-
ního nervstva, z nichž nejdůležitější jsou vůle a pocit. Vůle, která
jest podstatou volního pohybu, a pocit jsou představy, které se vy-
skytují jen ve velmi vyvinutém ústředním nervstvu vyšších zvířat
a které buJttž pokládány za složité molekulární pohyby v ganglio-
vých buňkách .... Pocit a vůle jsou představy, které vznikají, když
podráždění probíhá nervem a přerušují přímé vedení pohybů reflekto-
iických, jsouce jaksi do nich vsunuty . . .« '

Jaký div, že Haeckel nachází takovouto »duši« už u jednobu-
něčných bytostí, a že také rostliny mají duši, majíce tytéž fysiologické
úkony jako zvířata.^ l>a, každý atom má duši, »neboť má jakés množ-
ství síly«. Chut a nechut, rozkoš a bol, přitahování a odpuzování jsou
vlastní všem atomům.*

Co říci o této ^psychologii* Haecklově? Ze měla a má dosud
mnoho vděčných posluchačů, snad opatrnějších slovem a méně vý-
bojných, a proto se uhnuli útokům, které se sypou na hlavu příliš
zřetelně mluvícího Haeckla.

O vývoji živého světa Haeckel vypravuje toto: Stvoření Boží
jest nemyslitelno a příčí se zkušenosti, nezbývá tedy než uvěřit v samo-
činný vznik nejjednodušších živých forem, z nichž povstaly všechny
dokonalejší rozlišením a přirozeným výběrem. Nejprve vy krystal i-
sovaly z neživé hmoty první živé bytosti, bez jaderné buňky »mo-
néry«, a každému dnešnímu typu živočišnému byla praotcem jiná
monéra, jiná obratlovcům, jiná láčkovcům, jiná rozsivkám : nějaká
molekula uhlíku, síry, fosforu více nebo méně byla jedinou rozmani-
tostí prvního živého světa.* Pak se země zazelenala rostlinami a po
nich teprv přišla zvířata.

Zmínil jsem se na začátku, jak cizorodá byla kniha Darwinova
svým faktickým materiálem pro svoji dobu; Haeckel teprv ji upravil
pro tehdejší vědecké myšlení ; prohlásil ji za bibli devatenáctého sto-
letí, ve které jako by všechno už bylo provedeno, čeho jest třeba na
důkaz, že dnešní živý svět vznikl z jiného a dále se úvahami o pro-

1 Gen. Morph. I. S. 231'.

s Syst. Phylogenie S. 25. (Phylogenie der Zellseelo a S. 285 Phylop.
der Plianzenseele.

' Die Perigenesis der Plastidule. S. 38.
* Gen. Morph. I. S. 183.

337

měnlivosti zvířat, b křížení, zeměpisném rozšíření, o stěhování zvířat,
o jejich pudech, o boji o život o přirozeném výběru, dědičnosti atp.
nezabýval; spokojil se dvěma slovy: >přizpůsobení« a »dědičnost«;
prvním vyjádřil proměnlivost, její příčiny a následky, tedy všechno
to, co jsem vyjmenoval, až na dědičnost, kterou uvádí jako druhý
pojem. Přizpůsobení, to jest vznik nových forem, dědičnost jejich
upevnění. Tak Haeckel dvěma slovy shrnul všechen obsah Darwi-
novy knihy, až na poslední kapitolu, která jedná o >příbuzenství
živých bytostí, o morfologii, embryologii a zakrnělých ústroj ích*.
Tuto kapitolu učinil základem svého konkrétního studia a dal tak
všemu skoro badání biologickému na konci předešlého století směr:
nikoli přemýšleti o otázkách, které zajímaly Darwina, které jsem
příkladem nahoře uvedl, nýbrž předělávati starou systematiku, morfo-
logii a embryologii na vývojový názor. A tak Haeckel přišel na své
konkrétní theorie, o fylogenii, o monérách, o biogenetickém zákonu
a gastraeové theorii.

(Pokračování.^

MASB doba. R. XV. 1908, t, 6. 20. února. 22

Jakut) Arbes jako belletrista.

Literárné kritické poznámky V. Dreslera.
(Pokračování.)

III.

Arbesova belletristická tvorba obsahuje romanetta, romány, t. zv.
románky mravokámé a povídky i novelly. Z těchto všech
tvůrčích genrů nejvíce autor proslul ovšem svými pověstnými roma-
netty, slovesnou formou až snad na některé pozdější ještědské
pokusy Karoliny Světlé u nás ojedinělou. Nechceme literární dílo
autorovo jako hotový organický celek a výron jediné individuality
nijak snad trhat či škatulkovat, ale při výčtu prací nelze se rozvrhu
na obory vyhnout. V chronologicky postupném vznikání jsou jména
Arbesových skladeb taková: (romanetta) Ďábel na skřipci
(Květy 1866), Svatý Xaverius (Lumir 1873), Sivooký démon (Lumír
1873), Zázračná Madonna (Lumír 1875), Ukřižovaná (Lumír 1876),
Elegie o černých očích (Lumír 1876), Newtonův mozek (Lumír
1877), Kandidáti existence (Lumír 1878), Akrobati (Lumír 1878),
Ethiopská lilie (Lumír 1879), Sílený Job (Česká včela 1879), ^^^J
přítel vrah (Česká včela 1880), Pro rusou kadeř, nebo později Advokát
chuďasů (Ruch 1881), Divotvomá krev (Slovan vídeňský 1880),
Český Paganini (Paleček 1884), Aspoň se pousměj (Ruch 1885),
První noc u mrtvoly (Lumír 1885), Zborcené harfy tón (Světozor
1886), II divino bočmo (Zlatá Praha 1886), Lotr Gólo (Květy 1886),
Médea s bezvýrazným okem (Hlas Národa 1886), Anna a Marie
(Květy 1888), Duhový bod nad hlavou (Hlas Národa 1889), Lilie
v úpalu slunečním (U domácího krbu 1891), Duhokrídlá psyche
(Niva 1891), V růžovém rozmaru (Světozor 1893), Poslední dnové
lidstva (knižně 1895) a Vymírající hřbitov (Květy 1900) ;^ v oboru
románů: Adamité (Domácí přítel 1881), Strajpudlíci či původně
Epikurejci (Květy 1880), Mesiáš (knižně 1883), Anděl míru (Ná-
rodní Listy 1889), M^ž jako žula (Květy 1889) a Pro bratra socia-

»Adamity« nečítám jako autor sám k romanettám, nýbri do románů*

889

listu (Niva 1893); k románkům mravokámým počítáme: Malo-
městský Salome aneb Buď lidumil! (1880), Rek, jakých je málo,
aneb Pracuj !, Ivan dobráček čili Bud dobrý a úslužný !, Panna Stá-
zička neboli Bud cnostná i cudná! (tři poslední ve Slavii 1879), Můj
přítel mravokárce aneb Kárej, kde co pokárání hodno a Pražský
domácíček aneb BucT spořivý (Světozor 1879) ; z novell i povídek,
pominuvše drobné novellety, arabesky a »ellegie života*, uvedeme
hlavní: Emilie (Cech 1865), V Nuslích (Cech 1865), Idylla a drama
(Květy 1868). Moderní helota (Kalendář koruny české na r. 1872),
Ztracený život (Slovanský kalendář 1872), Neznámá šlechtična
(Česká včela 1878), Poslední škamna a Zbožňovatel kněžny Ester-
házy (Česká včela 1878), Moderní upíři (Světozor 1879), Pan Lucek
a jeho bouda (Česká včela 1879), Sladký hřích (Slovanský kalendář
1879), Lampičky (Domácí krb 1883), Démantová garnitura (Květy
1884), Dva barikádníci (Přítel domoviny 1885), V pražské krčmě
před půl stoletím (Přítel domoviny 1888), Odumírající drahokam
(Vesna 1889), ^erná Dora (Vesna 1889), Trilobit (Světozor 1890),
Připij si, bratříčku! (Niva 1892) a Moderní Magdalena (Zlatá
Praha 1900).

Toto rozsáhlé i četné dílo svědčí předně o silně vznícené tvůrčí
fantasii, o bohaté schopnosti pozorovací i snadném smyslu vybavo-
vacím, a za druhé o velké plodnosti, pilnosti i pracovitosti autorově.
Zdálo by se na pohled snad protimyslné, že by u Arbesa, tak vylože-
ného, deterministického positivisty a myslitele přísně logického, mohla
obraznost hrát jinou než úplně podružnou roli. A přece ji vidíme
tak často činně zasáhnout v rozvoj jeho belletristických prací, zvláště
romanett. Na vlastní ústřední děj, na hlavní myšlenku a ideu auto-
rovu rozhodujícího vlivu ovšem nemívá, také karaktery jednfi jících
osob nebývají jí hlouběji dotčeny a při řešení daného problému ne-
padá dokonce na váhu, za to se s ní však tím nápadněji setkáme
u podmalovávání vnějšího pozadí, v kresbě prostředí, v líčení živě ji
vykypělých scén i v kombinování passáží episodických. Spisovatel sám
ledakde sice uvádí během dějů, že se bránil fantasii i jejímu za-
sáhnutí, a že snažil se prostě reprodukovat skutečnou událost, ale
jinde zase přiznává o tom či onom, že jest to »výtvorem mé fantasie,
která tak ráda doplňuje, kde domnívá se shledávat nějaké mezery
i nedostatky, a která tak ráda objasňuje i odůvodňuje, kde se jí zdá
něco býti temné, nejasné, nesrozumitelné nebo záhadné.* ^

»Můj přítel vraht 243.

22*

340

Arbes jest výborným pozorovatelem, jenž má nádherně vyvinutý
smysl pro detail, vzájemnou spojitost viděných podrobnosti i pro
vnitrní řetězení zjevů zdánlivě nespoj itelných, ale téměř současně
s pozorováním zaháji u něho svou činnost i obraznost, a ta je pak
živá, vznícená, pružná. Třebas se tomu sám autor vzpíral, nechtěje
si to přiznat, fantasii z Arbesova díla při rozboru vyloučit bylo by
prosté nepochopení jeho pravé podstaty a úmyslné nevidění věcí vy-
sloveně daných. Spisovatel sice nejednou připomíná na různých
místech svého životního díla, že pravda a pamět mu vždycky v prvé
řadě o vnitřní skladbě prací rozhodovaly, v praxi však této své snaze
nezůstal pokaždé doslovně věren. Když se dějově ocitl u zdánlivě
mrtvého bodu, praví : >Vím sice, že by se i nyní ještě dalo ledaco
napravit a to neb ono po osvědčených vzorech více méně přesně dle
tradicionelních zákonů estetických vyrovnat i zaokrouhlit, kdybych
popustil uzdu své fantasii, která v takových případech konává vždycky
služby více méně — záludné, a svádí na scestí skoro až nebezpečné . . .
Ale »rek« můj jest i tak, jak jsem jej byl p o p r a v d ě líčil, v pod-
statě figurou záhadnou, která by se v důmyslné výhni fantasie musila
rozplynout v mystickou mlžinu . . .« ^ A ještě jedním citátem bych
uvedený názor rád doložil : * »Ze všech duševních sil, které při
sepsání čehokoli působí, působila zde skoro výhradně pamět;
všechny ostatní pomůcky ležely ladem. Teprve nyní chápu, jak ne-
skonale snadnější práci bych býval měl, kdybych byl vzal útočiště
k fantasii. Jak zcela jinak — plastičtěji, barvitěji, určitěji byla
by se objevila postava Rypotova. Mohlť jsem přítele svého odíti ve
vábné roucho poesie, mohl jsem jej obestříti duhovým pelem, jakým
obestírá fantasie vše, co náleží minulosti, ba mohl jsem jej učiniti
i sympatickým, kdybych mu byl jen tu neb onu krásnou vlastnost
přibásnil! Ještě více mohl jsem si usnadniti práci v ohledu psycho-
logickém. Fantasie má mohla sestoupiti zcela suverénně v duši pří-
telovu, mohla ji prozkoumati a vynésti pak na světlo vše, co zdá se
jí býti vhodným, přiměřeným, karakteristickým. Fantasie má arci
by byla z této psychické exkurse přinesla skoro výhradně jen
domněnky nebo vlastní své výtvory — ale rek můj by byl v očích
čtenářů, zvyklých na zaokrouhlené, prohloubené povahy, jak jim
je líčívá fantasie básníků, nemálo získal. A přece by bylo vše, co
bych byl z vlastní fantasie dodal, čím bych byl ten neb onen moment
ozdobil a co bych si byl z básnické techniky vydlužil ku okrase, ku

» >Duhokřidlá psychec 342.
2 >Můj přítel vrah€ 240 a 241.

341

zvýšení dojmu a vůbec ke všem těm různým effektům, jimiž snaží
se spisovatel mysl lidskou aspoň tak dalece upoutati, by čtenář dočetl
až do konce — zcela nevinná lež, vymyšlená na úkor, tudíž na zne-
tvoření pravdy. A mám snad krásnou lží hyzditi pravdu ? Ne, ne ! . . .«

Tím, že Arbes na jedné straně násilně, přímo úzkostlivě stlačuje
v sobě dar tvořivé fantasie, na straně druhé dávaje jí vykvést ve
tvary téměř bizarní i extremní, jest zapříčiněna ona pestrá různost
v nazírání na jeho dílo. Jedni v něm vidí vtělenou fantastiku i pří-
šernou romantičnost, jiným znamená čistokrevný realism, někteří
váží si u něho jakési vědecké popularisace, ceníce ji u nás vysoko
hlavně pro její neobvyklost, a jiní konečně v něm našli suchopárné,
rez vleklé referentství. A Arbes skutečně chce být někde jen refe-
rentem, jehož přední úlohou je, co možná věrně i přesně odpozo-
rovat denní realitu a do detailu ji okopírovat, prostě reprodukovat.
Výhoda tohoto pracovního systému jest v tom, že ona realita vstane
nám při čtení kteréhokoli autorova belletristického spisu jasně, plně,
podrobně před očima, ale nevýhodou jest u něho zase nebezpečí, že
spisovatel upadá místy v jednotvárné popisování, což uměleckost
díla nijak nezvyšuje. Nechce-li se pak při této konstatující methodě
opakovat a jde-li mu o originalitu, pův(5dnost nad vše ostatní, stává
se sice vybarveným realistou, ale s náměty, episodami i scénami-
zhusta nerealistickými, nebo aspoň zkřivenými . . . »Podávám tyto
řádky ^ u veřejnost s ostýchavostí spisovatele, jenž přísně toho dbal,
aby podal vše tak, jak se to bylo udalo. Nehledej zde tedy
nikdo tak zvané básnické spravedlnosti, podle které cnost vezdy musí
zvítěziti. Ofelia, Cordelia i Desdemona umírají nevinně a Macbeth
klesá jako rek ... A může býti někdo básnicky spravedlivější Shake-
speara? — Uveřejňuji tyto řádky tomu i onomu pro zábavu, jinému
pro posměch, potomstvu však jen proto, aby pravnukové věděli,
k jak b i z a r n í m 1 á t k á m již za našich dob musil spisovatel bráti
útočiště, aby zdál se aspoň z daleka originelním . . .« O autorově
zřejmém sklonu k belletristickému referentství mluví jiný citát:*
:ř Přiznám se, že teprve nyní cítím v plné míře nesnáze referentského
svého úkolu. Vše, co jsem byl až posud vypravoval, musí se zdáti
každému, kdo je uvyklý čítati povídky umělecky propracované,
kusým, nudným a dlouhochvilným . . . Zůstanu však i na dále věren
původnímu svému úmyslu, vypravovati vše jen tak, jak se bylo

' >Ďábel na skřipcic 33.
2 >Můj přítel vrah* 276.

342

sběhlo, a jak mi bylo v celku i v podrobnostech po letech ještě v pa-
měti utkvělo.* Autor dobrovolně svazuje si tu tvůrci rozlet a omezuje
se tu na konstatování příběhu, ujistiv nás napřed o jeho pravdivosti,
kterou my sami ovšem kontrolovat nemůžeme, a již přijímáme prostě
jako hotový předpoklad.

Teď by se mělo jednat o to, jakým způsobem, kterou formou
spisovatel svá referentská vypravování rozvádí, odkud pro ně čerpal
a kterých estetických prostředků k nim užívá . . . Arbes své románové
i romanettové děje zhusta vypravuje v prvé osobě. A to jest také
nenápadnější prvek jeho vypravovatelské formy, poněvadž jsou jím
dány i podmíněny všecky prvky ostatní. Autor dává si někým o čemsi
vypravovat určitý životní případ, skutečnou událost, drama nebo
episodu z denního bytí, s někým se tak či onak v praktickém spole-
čenském styku seznámí, ten ho zajímá a později informuje jej o svých
osudech vypravováním, referátem, řadou vzpomínek, memoiry, do-
pisem a pod. Romanopisec pak během jeho reprodukovaného vypra-
vování činí poznámky o vlastních dojmech, občas táže se vypravující
osoby na cosi ne dost jasného, jinde projeví svůj subjektivní údiv,
překvapení, soucit či rozhořčení a tim formu monologu, jenž by se
pro svou délku brzo mohl stát fádním, zpestřuje i oživuje, změniv jej
v dialog (na vhodných místech). V tomto mono- i dialogním vypravo-
vání jest u Arbesa často hlavní děj a příběhové těžiště práce. \'še
ostatní bývá potom jednak filosofickým řešením nahozeného pro-
blému, jednak psychologickou passáží a výrazem autorova osobního
dojmu. Nejednou autor vypravuje, že mu kdosi vypravoval repro-
dukované vypravování osoby třetí (» Ukřižovaná* : přítel vypravuje
autorovi, co mu kdysi tam a tam o cizích osobách byl sdělil páter
Schneider atd.), čímž vzniká dějová komplikovanost, někdy i sple-
titost a hotové křížení episod příběhových.

>My spisovatelé,* praví autor,^ »kteří aspoň občas vážíme
k svému vypravování z bezprostředního života, míváme nemalé potíže.
Děj — zajímavý, pikantní, napínavý děj ! volá se na nás se všech
stran ... A vedle děje líčení prosté, průzračné sice, ale přece skvělé,
úchvatné, oslňující ... A vedle líčení děje vzornou, prohloubenou,
oduševnělou karakteristiku — t. zv. psychologické odůvodnění celku
i podrobností, železnou logiku atd. . . . krátce, čtenář i kritik přejí
si duševní požitek ve všem všudy úplný a dokonalý. A my. ubožáci,
zatím stojíme nad tím prostým, všedním životem jako ztrnulí, a mamě

* »Duhokřídlá psyche« 309 a 310.

343

pátráme po osobě, která by nám životem svým poskytla přiměřeného
d ě j e k pokusu vylíčiti jej po přání čtenářů i kritiky . . . Zkoumejme
iivot svůj vlastní, jakož i život nejdůvěrnějších přátel svých, tedy
osobností nám nejznámějších, a ustrneme, jak chudičký bývá zpra-
vidla svým dějem a vůbec vším, co věrně vypravováno, čtenářstvo
i kritiky uspokojuje! Jak kusými, zdánlivě nahodilými jsou význač-
nější, ba i nejvýznačnější události — jak sporé a tenoučké, někdy
přímo pavučinkovité jsou nitky odůvodněni a jak podivně tváří se
při tom vlastní naše Ic^ika, když pozorujeme, že člověk, o němž
jsme soudili dnes tak neb onak, jeví se nám zítra zcela jiným... «

Arbes vedle vlastních bohatých zkušeností i zážitků užívá tedy
ku svým dějům se zálibou zápisek, dopisů i memoirů cizích,
na nichž pak zpravidla mnoho nemění a jež podává v původním
znění . . . >Chvíli jsem se v lístkách ledabyle probíral, načež jsem
začal čísti, a reprodukuji nyní, po letech, obsah jejich, pokud vůbec
ještě možno, nejvěrněji.** A jinde' uvádí doslovně: >Náhodou
podařilo se mi později vyslíditi staré memoiry, v kterých jsem
nalezl aspoň lapidární zmínku právě o tomto momentu. Reprodukuji
z nich tudíž v téže prosté a nelíčené formě, v jaké jsou psány, ná-
sledující doplněk . . .« O něco před tím praví spisovatel o témže the-
matě: »Vše, co následuje, založeno je na kmetově vypravování a do-
plněno jen některými povy světlu jícími podrobnostmi z předcházející
historické i memoirové mé lektury.ii:* A ještě jinde přiznává autor:
> . . . práce má jest usnadněna tím, že dostal se mi před nějakým
časem do rukou svazek zpuchřelých zápisků, na jaké byla, jak známo,
doba před půl věkem tak přebohatá. Já jen látku poněkud urovnal,
některé podrobnosti vypustil, jiné posunul nebo rozvedl, ale pra-
ničeho nedodal z vlastního.**

Velkou váhu kladl Arbes při svých dějích na vlastní zkušenost
a na to, aby líčené prostředí poznal z vlastního názoru, aby pro-
zkoumal zvolený terén i aby byl zasvěcen dopodrobna v povahu jed-
najících osob. Na tomto požadavku stál potom bezpodmínečně
a hleděl mu dostát za každou cenu. Proto jest každá i sebe menší
jeho práce belletristická vlastně dokumentem místo- či děje-
pisným. »Napadá mi to, ono: neznámť terénu a osoby, kterou jsem
právě počal popisovat, posud jsem ještě nikdy neviděl — život její

< »Vymírající hřbitovt 267.
3 >Adaniitc« 8.
3 >Vymírající hřbitove 303
* > Zborcené harfy tón* 27.

344

vůbec a život její duševní zvláště jsou mi ůpJně neznámy . . . Ne,
ne! Takových experimentů nelze se odvážit!*^ Svědčí to o skutečné
úzkostlivosti, s níž studoval napřed celkové ovzduší i základní pod-
mínky u svých zbelletrisovaných historií, A kde mu toto studium
jakkoli bylo znemožněno, otevřeně to doznává: ^Nevypravuji tudíž
tentokráte z vlastní zkušenosti. < * Při tom je téměř samozřejmo,
že hleděl spisovatel zachovat co možná nejpřísnější objektivitu,
ač se mu někdy málo podařila a dost zhusta byla zbarvena příměs-
kem živlů čistě subjektivních. V theorii však objektivnost hájil hou-
ževnatě a hrdě se k ní hlásil:" »Nechci činiti pravdě nejmenšího
násilí. Nechci ji krášliti ani hyzditi. Nechci dospěti k nižádné kon-
klusi vůbec, tím méně abych cLiěl stůj co stůj na úkor pravdy do-
spěti k tak zvané básnické spravedlnosti. Chci se postaviti mimo
látku a převzíti prostý úkol pouhého zpravodaje, slovem, chci
vypravovati ve svých počátcích jednoduchou, v zakončení svém tra-
gickou příhodu právě jen tak, jak mi ještě po letech na mysli tane.
Přiznám se také, že nečiním tak ze vzdoru nebo umíněnosti vůči
předpisům estetiky, nýbrž prostě proto, poněvadž se mi zdá, že
příběh sám o sobě, má-li býti vůbec vypravován, nesnese ani nej-
nepatrnějšího přibásnění, tím méně nějakého zkomolení na úkor
pravdy. Je-li nebo není-li toto mé stanovisko literárně oprávněno,
zůstavuji soudu kompetentních znalců a nepřeji si nic více, než aby
v případu posledním pokládány byly následující řádky za suchopárný,
věcný i pokud možná věrný referát...*

Kde látkově čerpal Arbes z cizích vypravování (a částečně i kde
sáhl k vlastní zkušenosti), vypravuje obyčejně zcela chronolo-
gicky, postupně, že se zdá, jako by sám se dával strhovat i pře-
kvapovat vývojem událostí. Má tedy své děje jen málo kdy přísně
epicky, tím méně dramaticky předem urovnány, čímž ovšem nijak
není seslaben dramatický spád některých jeho vervních scén. Zají-
mavý u Arbesa jest nenáhlý postup, jímž se v ději povlovně vše
zauzluje. Někdy spisovatel dějově nenapoví ani nejnutnější, čtenář
nevychází z překvapení, a na konec tu vše vyplyne ze sebe pří-
činně, přirozeně i nenucené, jednotlivé, dříve rozptýlené nitky se
sejdou a celkový obraz děje objeví se nám jako nejlogičtější řetěz
příčin i následků, podmínek i závěrů. To jest právě kouzlo Arbe-

^ » Zborcené harfy tón« 78.

8 >Adamité< 7.

3 »Můj přítel vrah€ 215 a 2 6.

345

sovy tvůrčí skladby, kouzlo, jež tu i tam zdá se hraničit na napí-
navou sensačnost a hned zase svou tvrdou logikou přímo ohromuje.

Arbes jako belletrista vedle memoirů a zápisek rád užívá pro
rozvoj svých příběhů formy vzpomínkové. Reminiscence, ať už
autorova nebo některé z jednajících osob, má v Arbesově literárním
díle místo velmi čestné a na ni váží se často nejkrásnější popisné
partie. »Clověku jest přece jen tak podivně milo, když se vhrouží
v vzpomínky,* ' pi-iznává spisovatel, a vzpomínkami, zhusta velmi
obsažnými i charakteristickými pro určitou dobu, prostředí či osobu,
jsou jeho knihy hustě protkány. Tvůrci romanett byl to poměrně
nejvhodnější prostředek k uplatnění i rozvinutí vlastních vědomostí
historických, anthropologických, sociologických a pod. Kromě toho
byla to forma přístupná, čtenářstvu snadno stravitelná i dost poutavá.
Spisovatel, uživ jí na vhodných místech, vyhnul se nutnosti dáti pří-
slušné partie, jichž pro vnitřní dějovou skladbu nezbytně potřeboval,
suchopárně vypravovat mluvící osobě nebo o nich sám »s patra«
referovat. Častým upotřebením formy vzpomínkové oživil i spestřil
děj sám a zároveň prospěšně paralelisoval hojnost popisů ostatních.

Vedle živé obrazivosti, zpravidla bezprostředně z autorova pozo-
rování vytrysklé (>mimoděk zamhouřil jsem oči a, jak už za tako-
vých okolností bývá, obraznost má si zahrála*), a formy vzpomín-
kové dopisy i listy hrají v motivaci nebo zase rozuzlování dějů
u Arbesa význačnou úlohu. Nejednou dopisem rozetne spisovatel
hrozivě zatažený dějový uzel a uvolní si cestu k logicky přirozenému
závěru. Není snad v autorově rozlehlém literárním díle jednoho ro-
manetta, kde bychom během děje nenašli dopisu jako motivačního
prostředku. Někdy má dopis u Arbesa poslání také jen informativní,
vysvětlovači, episodní, ale obyčejně pohání jím spisovatel děj sám.

(Pokračování.)

I »Aspoň se pousměj!* 205.

Názory prof. dra Fr. Drtiny o reformě
středních škol.

v. J. Dušek.

Na feriálních kursech pro středoškolské učitele, jež pořádati naří-
zeno bylo ministerstvem vyučování universitě české, po dva-
krát přednášel prof. dr. F r. Drtina o reformě středních škol. Jen
tak mimochodem připomínám, že prof. Drtina je dnes u nás nej-
lepším znalcem této otázky, že ji ochotně propaguje, že napsal již
několik o tom. rozprav a že zná i zahraničně školství z autopsie.
Proto jsem se odhodlal podati obsah jeho prvního šestipřednáško-
vého kursu co možná širokým kruhům, neboť jen získáváním přátel
myšlence moderní reformy školské možno vzbuditi tolik porozumění
a zájmu pro věc, která má nesmírný význam pro budoucnost a zvláště
pro nás, z jichž luna vyšel Komenský, v jehož školské reformě na-
cházejí se vlastně základy i budoucí reorganisace středních škol. Stať
má bude asi vítána kruhům širším právě dnes, krátce před svoláním
ankety středoškolské, a přispěje bohdá k ujasnění mnohých základ-
ních otázek.

I. přednáška.
Historický vývoj gymnasia.

Pojem střední školy vymezuje se dnes nad školství
obecné úrovní podávaného vzdělání, která převyšuje potřebu vše-
obecnou, každému nutnou, vymezuje se dále nad školství od-
borné tím, že nepřipravuje sama o sobě na určité povolání životní,
nýbrž že sama je povahy přípravné pro další studium odborné n a
školách vysokých.

Střední školství dělí se dnes ve všech kulturních státech na dva
druhy, na g y m n a s i j n í a na reální, někdy nedosti přesně od-
lišované jako školství humanitní a reální nebo označované
jako humanity klasické a humanity moderní. Stav
tento historickým vývojem podmíněný je přechodný, oba druhy škol

347

dnes spolu závodí o rovnocennost a rovnoprávnost. Gymnasia vznikla
z dřívějších škol latinských (trivium a quadrivium), jichž začátky
sáhají až do doby helenistické.

Reálky jsou ústavy moderní, úplně nové: počátky jich nalézáme
teprve ve století i8. a vznikly naproti gymnasiím, protože tato
nepostačovala zvýšeným potřebám moderního kulturního života.

Gymnasium má úkolem na základě vzdělávacího obsahu převa-
hou historicky-duchovědného, spoléhajícího hlavně na studiu jazyků
klasických a jich literatur v originále, a dále na základě studia věd
přírodních podávati vzdělání vyšší, humanitní, a připravovati tak
k odborným studiím na školách vysokých, zvláště na universitách.
Původní škola latinská byla latinská ve slovném slova smyslu,
omezovala se pouze na kurs latinského jazyka (řečtině se původně
vůbec neučilo, později velmi málo) : teprve v 19. století vytvořila se
gymnasia v nynější podobě, kde v jisté soustředěné rovnováze
mezi studiem jazykově-historickým a přírodo-
vědným je vlastní těžiště vzdělání humanitního. Vzdělání toto má
se na gymnasiích podávati jako přirozený důsledek celého histori-
ckého vývoje lidstva od dob klasických i jako důsledek požadavků
a poměrů doby přítomné, která je charakterisována zvláště rozvojem
studia historického, myšlenkou národnostní a utěšeným rozvojem věd
přírodních.

Cílem je vzdělání všeobecné: veškeré odbornictví je vyloučeno.
Takto má gymnasium na základě těchto živlů, antických i moderních,
vychovávati člověka, člověka celého, má v něm buditi nadšení pro
dobro, pravdu a krásno, má osvěcovati jeho rozum, šlechtiti srdce,
síliti vůli a hlavně působiti k tomu, aby se vyvinul ve člověka samo-
statného, který bude schopen plniti své povinnosti v některém vůdčím
postavení občanského života.

Názvy se různí dle věků a národů, ale pojem zůstává týž: u nás
schola latina, od renesance gymnasium, ve Francii L'E n-
seignement secondaire classique (dělící se na 1 y-
cées, ústavy státní, a collěges, ústavy komunální), v Anglii
Grammar-schools a public-schools, v Americe h i g h-
s c h o o 1 s a collěges, v Belgii athenaeum atá.

Ve středním věku je škola latinská jediným ústavem
vzdělávacím. Na ní pěstuje se kultura křesťanská naproti staré, kla-
sické, zbožný život (vita sancta, religiosa) jest jejím cílem, jako
dokonalost (kalokagathia) byla cílem škol řeckých. Škola latinská
rozpadá se ve dvě větve: »školu klášterní* (schola claustri) a »školu

348

vnéjši* (schola exterior) ; v prvé vzdělává se pouze duchovní dorost
klášterní, do druhé má přístup šlechta. Vyučovacím jazykem je latina,
která tehdy je jazykem živým, literaturním a mezinárodním. Tyto
školy skládají se z t r i v i a, v němž učí se gramatice, rhetorice a dia-
lectice (artes sermocinales) a kvadrivia, kde se učí geometrii,
astronomii, musice a fysice (artes reales).

Vedle této školy jsou školy kathedrální v sídle biskupském pro
výchovu světského kněžstva a školy městské, později zakládané
a vydržované jednotlivými městy, ale s učitelstvem ovšem rovněž
kněžským. Spojením více škol takových vznikly prvé university,
označované jako studium generále naproti školám partikulárním,
t. j. později středním. Školám učeným ve středověku vůbec vytkl
učený Rabanus Maurus jakožto cíl studia plnost vědění
(scientiae plenitudo), správnost života (vitae rectitudo) a dokona-
loí^t vzdělání (eruditionis perfectio). Tento cíl potrval až do doby,
kdy lidstvo z křesťanského sebezapření počalo se probouzeti k no-
vému životu, jenž nepovšimnut dřímal v klasické literatuře; a toto
probuzení nazýváme renesanci.

Tu naproti křesťanskému humanismu vzniká nový, jejž
zoveme renesančním. Jím mění se učebny úkol. Zevně opouští
vzdělaný svět barbarskou latinu a začíná mluviti jazykem Cicerono-
vým, vnitřně vrací se lidstvo k dokonalosti staroklasické (krásno
a dobro) : proti církevní latině staví se klasická, proti církevní filo-
sofii klade se řecká. Napodobují se spisovatelé staří v prose i verši,
a zároveň vzniká láska k životu, přírodě, světu — z toho povstává
individualism a racionalism. Z toho veliký rozruch ve
vědách i v umění. Na školách učených ustupuje studium náboženské,
a nový cíl pro ně vytýká slavný humanista Erasmus Rotter-
damský slovy: »Sapientiam ac virtutem finem esse
studiorum* (moudrost a uhlazenost je cílem studií). Tím chce
říci, že je potřebí vzdělání rozumu a uhlazenost i v zevnějším obco-
vání s lidmi, při čemž plné platnosti nabývá znalost uměleckých děl
klasických (moment esthetický) a napodobení jich — »sapere et
faric, t. j. rozuměti věci a uměti to pěkně pověděti je ideálem této
doby. A tak i »škola latinská* se zavrhuje, a vzniká nová s klasickým
jménem »gymnasium«, stejně jako »universita« se nahrazuje »aka-
demiÍ4c, při čemž se tyto nové školy zklasičťují a zároveň zpohanšťují.
Ovšem morálně nerovná se renesanční humanismus křesťanskému,
nebí)ť mravně tu společnost často klesá.

349

Náboženská reformace, která má kořen v renesanci, nedůvěřuje
jí a jeví proti ní s počátku odpor, zvláště proti její učenosti a »po-
hanskosti«. Proto i humanisté stavějí se nepřátelsky k luteránství.
Výrok Erasmův: »Ubi Lutheranismus, ibi litterarum interitus«
(»kdc luteránstvi, tam je konec vědám«). Melanchton, Sturm, WVf
a jiní stanoví za cíl výchovy »rozumnou a výmluvnou zbožnost*
(sapientem et eloquentem pietatem finem esse
studiorum). Tu nastává obrat, v němž školství živoří až do
vzniku »nového humanismu*. V této době vzniká humanismus
konfesijní, kteř>- je kompromisem mezi klasickým a křesťan-
ským. Pohanští spisovatelé se ukresťanšťují, ale školství tím klesá.
Proto život myšlenkový jde svou cestou a mimo školu; ta pěstuje
pouhý formalismus, nevšímajíc si ani rychlého vývoje věd přírodních,
ani změny názoru na svět, tím podmíněné. Konfesijní humanismus
ztratil nadšení pro obsah klasických spisů i pro probuzené národní
jazyky. A v této době právě dán je základ nynějšímu gymnasiu.

Je to »latinská škola jesuitská*. Celý kurs studia na
školách jesuitských dělí se na nižší (studia inferiora) a vyšší (studia
superiora). Pak teprve následuje vlastní studium theologické. Ni/ří
kurs je pětiletý a obsahuje 3 třídy gramatikální, další 2 humanitní.
Obdobná organisace školy latinské vyvinula se též v zemích prote-
stantských. Mezitím, co všude, zvláště v přírodních vědách, jeví se
netušený rozkvět, ustrnuje tato škola, a žáci učí se skoro jen >pěkné
a čisté latině*, či jak Voltaire praví, »nenaučí se ničemu jinému ne?li
latině a hloupostem*.

Leč ku konci 18. století nastává obrat a vzniká t. z v. n o v o-
humanism, kterým se nahrazuje i renesanční i konfesijní huma-
nismus. Nastává obrat zejména ve studiu klasickém: latina stává se
jazykem mrtvým naproti jazykům živým, jimiž se píší literatury;
úkolem klasických studií jest vystižení kulturního života antického,
ztišlechtění literárního vkusu a povznesení výchovy mravní. Běží tu
o pravou lidskost a její pochopení. A tu přirozeně novohumanisté
zkoumají poměr kultury řecké k latinské a obracejí se k oné, jakožto
původu a pramenu této. Jako Rousseauův romantismus hlásá návrat
k přírodě a ukazuje, že kulturou byl člověk zkažen, tak i Schiller
mluví o tom, že Rekové jsou nezkažení lidé kulturou. Tato »gřaeco-
inanie* zasahuje celou učenou společnost. Herder prohlašuje řeckou
kulturu za ideál lidskosti. Poesie čerpá látky z řecké literatury a na-
IKídobuje řecké vzory i překládá je. Lidé vidí v Řecku člověcká
práva a v jeho vzdělanosti kulturu humanistickou. Winkelmann,

350

Wolf, Lessing, Goethe, Humboldt a j. hlásají návrat do Řecka. Uka-
zuje se, že všecka naše vzdělanost má tu svůj základ, že řecká kul-
tura je důležitou epochou ve vývoji lidstva. A v tomto kvašení ob-
novila se naše gymnasia. Cílem tu bylo položeno: znalost starověkého
lidstva je základem humanismu, a této znalosti nabýváme hlavně
z literatury řecké. Tak postavena »řecká« škola proti někdejší latin-
ské. Ale znenáhla se poznává, že tato vzdělanost řecká jest jen jednou
epochou, třeba velice důležitou, s níž o podíl hlásí se i křesťanství,
středověk, renesance, reformace a osvícenství. A právě devatenácté
století rychle pokračuje ve zkoumání vědeckém, zvláště v historii
a archeologii, a nazíráni na starověk se mění, idealisování Řecka
ustupuje správnému nazírání historickému (historický huma-
nismus). A tento proud dobývá si cesty i do středních škol v době
přítomné. Nov ohuman ismus snažil se o vytvoření pravého lidství,
rovnosti všech lidských práv ; nová doba snaží se o obsahové vzdě-
lání. Dalekosáhlé nálezy astronomické, kosmologické a geografické,
vznik moderní fysiky, chemie a biologie, směrodatné výzkumy tech-
nické, rozvoj národních jazyků a literatur, nové směry v životě po-
litickém a sociálním, to všecko změnilo názor na svět a nemohlo
ostati bez vlivu ani na střední školu.

V polovici 19. století hledí se k tomuto novému nazírání i u nás
při reformě gymnasií. V duchu ideálů novohumanistických, avšak se
zřetelem k velkému vývoji moderních literatur, k novým výzkumům
přírodovědným a vymoženostem technickým, upravuje se tato re-
forma Exnerem a Bonitzem. Cílem reformy jest vzdělání hu-
manitně jazykové uvésti v soulad s přírodními vědami a vytvořiti tak
jednotný celek vzdělávací. Tak přestává r. 1849 gymna-
sium býti školou latinskou: těžiště jeho spočívá
ve vzájemném pronikání se všech předmětů učeb-
ných. Exner správně vystihl, že matematika a přírodní vědy nedají
se zanedbávati a silou svého vývoje nedovolí, aby stály za ostat-
ními předměty učebnými. Těžiště v nové škole nemůže ležeti v klasi-
ckých jazycích, nýbrž v rovnocenné vzájemnosti všech předmětů.

V reformě Exner-Bonitzově změněn dřívější 5 — 61etý kurs la-
tinský na 81etý, čímž zanikla t. zv. »fakulta svobodných umění*
a stala se 7. a 8. třídou gymnasijní, načež vznikla nová fakulta, zvaná
» filosofická*. Zavedena byla dále na gymnasiu maturitní zkouška,
kterou měla se prokázati schopnost pro vstoupení na universitu
(vznikla v Prusku 1788 a povinnou stala se r. 1834) ; učitelé třídní
nahrazeni odbornými ; zaveden jednotný plán učebny, při čemž gym-

351

nasium rozděleno na nižší a na vyšší a z praktických důvodů zave-
deno dvojstupňové vyučování, aby žáci z nižšího gymnasia mohli
vstupovati do praktického života (nebylo odborných škol) ; konečně
zavedeno průpravné vzdělání pro učitelstvo a nařízena státní zkouška.
U nás již r. 1791 zavedena Martinim zkouška před >Studienkon-
sessem« v podobě konkursu ; trvala dále, i když Studienkonsess r. 1802
byi zrušen, a teprve r. 1849 zavedena Exnerem a Bonitzem státní
zkouška pro učitelství na gymnasiích v nynější své podobě.

Tak se stalo středoškolské učitelstvo samostatným stavem, ne-
boc až dosavad byl to stav přechodný a dočasný. Následkem toho
zřizuje se i zvláštní ministerstvo vyučování r. 1849 41e Pruska
(1817). A tak vidíme, že reforma Exner-Bonitzova značí pokrok
naproti vývoji v Prusku, neboť moderní jazyky (dle potřeb různých
národností) a přírodní vědy uvádějí se v souhlas s klasickými stu-
diemi, a idea novohumanismu je tu soustavně doplněna moderními
prvky vzdělávacími.

II. přednáška.
Historický vývoj reálného školství.

Obraťme se k školám reálným. Vlastní příčina vzniku těchto
škol leží v politických poměrech, jak se utvářely v nové době, ve vý-
voji moderního státu s jeho složitými potřebami praktickými a ko-
nečně v netušeném rozvoji přírodních věd.

Po 3oleté válce vznikají rytířské akademie, trvající
v XVII. a XVIII. století, které mají za účel připravovati pro
službu státní a vojenskou urozené synky. Se vznikem osvíceného ab-
solutismu školy tyto se mění a modernisují. Ludvík XIV. a jeho dvůr
má rozhodný vliv na Evropu, a zvláště kruhy šlechtické mu podlé-
hají, tak že vzniká »frankomanie4:, t. j. napodobení ve všem způsobů
francouzských. Latina poíle dra H. Friedjutiga: Der Kampf um die Vorherrschaft
in Deutschland. Když jednou na manévrech ve stanu arcivévodově
mluvilo se o tomto díle, které nelíčí klerikálně-konservativní Rakou-
sko příliš něžně, a když se ukázalo, že několik přítomných nezná této
knihy, vyložil arcivévoda, že bylo by žádoucno, aby Friedjungovo
dílo co nejvíce se rozšířilo — i v armádě . . . Klerikalismus vídeň-
ských rozhodujících kruhů už je takový. Jsou zbožní. Avšak tato
zbožnost jim nepřekáží, aby dovedli míti se na pozoru před panovač-
nými politickými choutkami kurie, které se neshodují s rakouskými
státními zájmy. »Klerikální« Rakousko po léta nemělo horšího pro-
tivníka, než je papežský státní sekretář Marchese Rampolla del Tin-
daro ; a \'ídeň také se revanšovala, když poslala své veto proti tomu,
aby Rampolla byl zvolen za papeže. A když snahy vídeňské křesťan-
sko-sociální strany, použít arcivévody pro její účely, staly se příliš
zřejmými, dostalo se jí odmítnutí, které jednomu jejímu vůdci, nyněj-
šímu náměstku vídeňského starosty dru Porzerovi, vyloudilo výrok,
že s arcivévodou »nedá se nic dělat«.

Mimo to osobní nadání arcivévodovo pomáhá redukovat nebez-
pečí jeho »klerikalismu« na míru nejmenší. Už výše bylo upozorněno,
že následník je ve svých úsudcích samostatný, a že jeho úsudky jsou

358

hodně ostré. Ve všech věcech má svou hlavu, a je zvláštní povaha se
silnou vůlí. Již to ho chrání, aby se dal uchvátit jednou stranou, ať
kleri kalní či jinou. Avšak jaké jest potom jeho politické mínění —
nehledě ke zmíněným konsers-ativním náklonnostem — a jak dá se
krátce precisovat? Je Rakušanem, t. j. usiluje prospět své budoucí
říši ve známém starorakouském smyslu. Má silné osobní a dynastické
sebevědomí, vysoké mínění o svém příštím povolání, a jeho politické
názory — mutatis mutandis — přibližují se nejvíce těm, které kdysi
měl Alexander Bach. Ze se nechová odmítavě k moderním potřebám,
dokazuje jeho chování vůči volební reformě (vedle toho svědčí také
o jeho ostré soudnosti). Je snad pravda, že díval se nejprve na za-
vedení všeobecného volebního práva v Rakousku skepticky. Ale velmi
brzy stala se mu jasnou cena této reformy ve smyslu »konscrvativní
demokracie*. A kdo ví, že Arnošt šl. Kórber a Max baron Beck patří
k lidem, kteří těší se důvěře následníkově, lehko dovede vypravování
o zpátečnických názorech arcivévodových uvésti na pravou míru.

Je protivníkem Němců, přítelem Slovanů, ba docela protivníkem
trojspolku — to vše se už vyprávělo. Není ani to ani ono. Je přítelem
všeho toho, co se mu zdá, že pohybuje se v rámci rakouské státní my-
šlenky, co nestojí proti dynastickým zájmům, a všeho toho, o čem
se domnívá, že je ve smyslu tohoto jeho názoru politicky nebo hospc»-
•dářsky živé a dosažitelné.

Následník trůnu a Uhry. Tato kapitola delší dobu vrací se do
veřejné diskuse a čas od času znovu se předkládá, aniž by některé její
objevení přineslo něco podstatně nového. Vždy jen: téma con varia-
zioni. Thema samo rozpadá se ve dva oddíly. První mluví o tom, že
následník trůnu v Uhrách je nepopulárním. Druhé tvrdí, že arcivé-
voda Uhrů nemá rád. že je protivníkem Uher. Jestliže první tvrzení
opírá se o výroky, které se skutečně staly nebo se přiházeji, a které
často překročují meze uctivosti, v uherském tisku, v četných politi-
ckých kruzích, nebo v uherké společnosti, tož druhé pro své posílení
uvádí, že arcivévoda téměř nikdy — přichází téměř jen inkognito za
iičcly loveckými — nejde do Uher oficiálně; že když jednou jeho
pobyt v Budapešti byl nevyhnutelný, hleděl jej podle možnosti zkrá-
tit; že při takových příležitostech netají svých nepatrných sympatií
k jistým vysokým, vedoucím kruhům uherské společnosti; že nerad
mluví maďarsky, a že také umí maďarsky jen nedostatečně; že má
pro zemi a lidi málo porozumění.

V Uhrách skutečně se obávají, že následník trůnu má vážným
úmysl omezit onu dávku samostatnosti, které Uhry r. 1867 dobyly,

359

až se jednoho dne stane vladařem. Možná, že tyto obavy zakládají
se na zprávách o ijribuznosti státních ideí následníkových s ideami
Bachovými, které se dostaly do veřejnosti. Když nahoře mluvil jsem
o této příbuznosti, připojil jsem slova: niutatis mutandis. Nyní je
opakuji, aby bylo jasno, že následník vůbec nepomýšlí utvořit mezi
kmenovými zeměmi rakouskými a královstvím Uherským opět onen
poměr, který za éry Bachovy oběma částem nijak nebyl na prospěch.
Myslím, že s určitostí mohu tvrdit, že následník nehodlá se vrátit
za základy vytvořené r. 1867. Za posledního boje uherské koalice
proti koruně se tvrdilo, že následník prý jednou řekl : »Habsburkové
musili v každém století jednou dobývat Uher zbraní; nechápu, proč
nemohlo by se to stát i v tomto století. « Nikdy se neřeklo, ke komu
promluvil následník tato slova, a je pochybno, zda je vůbec pronesl
a zda je řekl právě tak. Jestliže však skutečně někdy byla řeč o ta-
kovém »dobývání«, jistě mělo se »dobývat« pouze obnovení nebo
upevněni stavu z r. 1867.

Ovšem následník nikdy se nestane přívržencem nebo stoupen-
cem nějakého vybíhání přes poměr, utvořený r. 1867 v uherském
smyslu. A zde je jádro nepochybného rozladění mezi arcivévodou
a Uhry, t. j. nynějšími uherskými vůdci. Jistě dá se předpokládat,
že arcivévoda se domnívá, že míra ústupků, kterýcli se dostalo státní
samostatnosti uherské od r. 1867, je vyčerpána, ba dokonce překro-
čena: že vidí v dalším uvolňování jednotnosti, zvláště jednotnosti
armády, na níž tak lpí, nebezpečí pro dynastii, pro mocnářství, pra
samé Uhry ; že tedy v tomto ohledu nelze očekávat od něho nějakou
smířlivost, vstoupí-li jednou na trůn. V Uhrách byli velmi upřímní
a jisté kruhy velmi málo se tajily s posledními cíli snů o samostat-
nosti. Velmi mnoho zajímavého o tom dalo se najít ve výrocích tisku
tak mnohých uherských stran v době, kdy uskutečňovala se rozluka
mezi Norvéžskem a Švédskem. Výroky nezodpovědných — mohlo
by se namítnout. Ale právě tito nezodpovědní a jejich výroky dělají
náladu. A kazí ji.

2e poznání posledních cílů maďarských nadšenců pro neod-
vislost neposililo sympatie následníkovy k vládnoucí klice uherské,
pochopíme opět velmi lehko. A že při svém samostatném a pánovi-
tém způsobu příliš otevřeně dával toto na jevo, je správné. 2e není
však nepřítelem Uher, nýbrž pouze těch zjevů, které se mu nehodí
do rámce státně-politických a dynastických názorů, o nichž se mlu-
vilo nahoře, je také správné. Proto také lehko stane se srozumitel-
ným, že hr. Julius Andrassy, když nedávno předložil následníkovi

360

své nové ústavní záruky, při vší láskyplnosti se strany arcivévodovy
ve věci samé neměl štěstí.

Ještě jednou: O nepřátelství arcivévodově proti Uhrám nebo
také jen proti Maďarstvu nelze vážně mluvit, pouze o nepřátelství
proti jistým, vj^še naznačeným proudům. Ale ovšem: Kdo hrozí po-
stavit se energicky proti těmto proudům, ten je v očích vládnoucí
kliky, šlechtické oligarchie a kšeftařských politiků »nepříteU. A lidé
se obávají energie arcivévodovy. Proto kdysi veřejně bylo přiznáno,
že musí se před jeho vstoupením na trůn dosáhnout toho, čeho se
dá dosáhnout. Xeboť později bylo by pozdě. To ovšem zase nemohlo
vzbudit důvěru větší důvěry ve vídeňském paláci Belvedere. Tož
nedá se zapírat, že poměr nestal se příjemným, a že mnoho musilo

by se změnit, než dal by se označit za poměr dobrý.

Devět lidí z deseti, s nimiž mluvíme o arcivévodovi, nadhodí
jistě po několika minutách otázku: Což jeho choť? Učiní ji císařov-
nou? Stanou se děti arcivévodovy a kněžny Hohenburgové arci-
vévody a arcivévodkyněmi ? Vstoupí jednou potomek tohoto man-
želství na trůn?... Jestliže odpovíme poukázavše na domácí zákon,
na slavnostní přísahu, v níž zodpověděl následník trůnu tyto otázky,
aby mohl si vzíti dámu svého srdce za svou ženu, to lidem stále ještě
nestačí. Jako by nestačil román arcivévodova manželství, aby ukojil
jejicli fantasii chtivou sensace, jako by bylo nemožno, aby tato hi-
storie, která počala způsobem tak zvláštním, vyzněla mírným man-
želským štěstím.

Těmito otázkami prochvívá ještě sensace, kterou kdysi pro-
budil sňatek arcivévody s hraběnkou Zofií Chotkovou. V arcivévod-
ském domě opakovala se morganatická manželství. Ale dosud nikdy
neoženil se dědic koruny s dámou, která sice pochází, jak bylo uve-
deno v oslovení, jež měl císař 28. června 1900, kdy arcivévoda se
zříkal svých nároků, ze šlechtického rodu, ale příslušníků arcivévod-
ského domu rodem se nerovná ; tedy že sňatek mohl se uzavřít pouze
morganaticky, že dítky z něho pocházející nelze uznat za rovné
rodem, že nelze je přijmout do stavu arcivévodů a arcivévodkyň.
Bylo tedy pochopitelno, že ve dvorských kruzích mezi zodpovědnými
hodnostáři ozval se silný odpor proti plánům arcivévodovým. Ze
v domě arcivévoíly Bedřicha, tak požehnaném dcerami, byli poně-
kud zklamáni, když následník trůnu chtěl se ucházet o dvorní dámu
arcivévodkyně Isabelly, je pochopitelné. 2e ministr císařského domu,
tehdy hrabě Goluchowski, rozhodně vyslovoval se proti tomu sňatku.

361

bylo neméně pochopitelné; neboť v první chvíli mohl se obávat ještě
zmatků při nástupnictví. Následník prý nikdy mu neodpustil toho
odporu, a nechuť, kterou od té doby pociťoval k hraběti Goluchow-
skému, nikdy nevymizela. 2e také císař zdráhal se dát své svolení^
je vysvětlitelno. S počáitku hrozilo, že rozvinou se nejtěžší problémy
dědičného mocnářství. A tak trvalo dlouho, než našla se forma,
která připouštěla, aby se splnilo přání následníkovo; až došlo ve
dvorním hradě k památné scéně, kdy následník trůnu zavázal se
slavnostní přísahou a svým slovem před shromážděným dvorem
a jeho hodnostáři, že uznává domácí zákony a nikdy je nebude
měnit, že nikdy nebude požadovat pro svou manželku a své děti
arcivévodských hodnot, a uznal, že jeho děti musejí zůstat vylou-
čeny z nástupnictví. Dále se zavázal, že této přísahy nikdy neodvolá,
a že nikdy nic nepodnikne, co by vedlo k odstranění tohoto zřeknutí.
Teprve potom b>'lo možné sympatické rozuzlení této otázky, a i. čer-
vence 1900 konal se sňatek v zámku Zákupském. Macecha arci-
vévodova, arcivévodkyně Marie Terezie, a její obě dcery byly pří-
tomny. Bratří následníka trůnu chyběli.

V LHirách stal se pokus učinit z této věci cause célěbre. Strana
neodvislosti se namáhala dokázat, že podle uherského práva kněžna
z Hohenburgu může se stát královnou uherskou. Přirozeně nešlo
o věc samu, nýbrž jen o pokus způsobit zmatky nebo připravit cestu
pro budoucnost. Marný pokus. Neboť právní stav byl jasný; a nad
to ještě před sňatkem byl osvětlen pamětním spisem nejvýznačněj-
šího státoprávního učitele uherského, ministra spravedlnosti Desi-
dera šl. Szilagyiho. Podle pragmatické sankce Karla VI., která byla
inartikulována také v Uhrách na prešpurském sněmu r. 1723 jako
zákon, může v Uhrách býti králem jen ten, kdo má právo na trůn
v Rakousku: jen člen arcivévodského domu. Poněvadž však podle
rodinného zákona a mimo lo zřeknutím se arcivévodovým kněžna
Hohcnburgová a její děti nemohou se stát členy arcivévodského
domu, bylo jasno, že také nikdy nemohou se dostat na trůn uherský.
Když vzdání arcivévodovo mělo se inartikulovat usnesením říšské
rady v uherský zákon, vyložil vše tehdejší ministerský předseda
Koloman šl. Szell zcela jasně. Citoval místo z rodinného zákona
podle výkladů a sbírek z r. 1839, v němž m. j. se praví: »Cleny pa-
novnického domu jsou arcivévodové a arcivévodkyně, které pochá-
zejí z rovného manželství mezi arcivévody a arcivévodkyněmi.«
A připojil, že s politováním musí konstatovat, že manželka násled-
níka trůnu nikdy se nemůže stát královnou uherskou. Potom bylo

362

odřeknuti inkorporováno. Kdyby se tedy někdy pom3\šlelo zrušit
odřeknutí, musil by se také zrušit uherský zákon.

Z dějin té doby lze sebrat opět mnoho rysů, které jsou charakte-
ristické pro obraz arcivévodův. Silné důkazy, jak jeho bytost je
samostatná a jak má silnou vůli. S rozvahou a pevně vedl boj, který
dospěl k vítězství osobnosti a osobní náklonnosti nad tradicí. Kdy!-,
poprvé přednesl císaři přání, aln- se směl oženit s hraběnkou Zofií
Cholkovou, dostalo se mu odpovědi, aby se tázal po roce znovu.
Cekal, a přišel opět a prosadil svou vůli. Mezitím byly odstraněny
státoprávní a soukromoprávní překážky. Nyní žije ve šťastném man-
želství s jemnou, dobrou a rozumnou ženou, která s dokonalým taktom
vpravuje se ve své nynější postavení, a jemu, který tak těžko dá se
ovládat, je v životě takovou průvodkyní, jakou chtěl mít. A ti, ktcri
kdysi se obávali, že vliv české šlechty na arcivévodu prostřednictvím
kněžny Hohenburgové stane se příliš veliký, nemohou nic uvésti,
co by potvrzovalo jejich obavy.

Odpověď na otázku o následnictví trůnu vyplývá z řečeného
sama sebou. Je třeba tutd odpověď doplniti scénou, která prý se při-
hcdila asi před rokem po smrti arcivévody Oty. Tehdy prý arci-
vévoda František Ferdinand doporučil srdečnými slovy svému mla-
<lérim synovci, arcivévodovi Karlu Františku Josefovi, aby se při-
pravoval na své příští povolání : na povolání mocnáře.

Jak vznikl Nový Zákon?

Podává Dr. J. Stéhule.
(Pokračování.)

Kdy vydal tento Jan svou knihu? Všimněme si, ze je úhlavním
nepřítelem Říma. Křesťanství připravuje se na soustavné pro-
následováni. To bylo až za posledních let Domitiana (8i — 96), tedy
kol 95. Tomu odpovídá též, jak se líčí asijské obce: enthusiasmus
v nich zmizel. Proti tomu ale zase momenty, jež ukazují v dobu
před 70. Dle ii^ vnější nádvoří chrámu postupuje se pohanům —
to je v srpnu 70 za obležení Jerusalema před rozbořením chrámu.
V 13 : 7 hlav ^:= 7 císařů. Domitian byl jedenáctý. Vynechá-li se
i Galba, Otho a Vittelius, je Domitian osmý. Tedy nenapsáno před
Domitianem. Ožití hlavy 133 je ohlas pověsti lidové, dle níž Nero
nebyl zavražděn, ale žije. Objevovali se Nerones redivivi, r. 79. po-
vstal v Orientě prvý takový Nero redivivus. Dále dle 17 již pět hlav
padlo, šestá je, sedmá nepřišla, t. j. Galba 68/69 šestý římský císař
aneb \'cspasian 69 — 79. Dle 12 Římané vedou válku proti národu
božímu — část jeho uchyluje se do pouště ; to je moment z židovské
\álky 66 — 70 před katastrofou r. 70. Následkem těchto vnitřních
odporů musíme mít za to, že Apk sestává z různých částí,
které teprve dodatečně byly sceleny. (Vólter 1882.) O tom různé
hypothcsy a celá literatura (něm., fr., hol.), hledící jednotlivé pra-
meny zjistiti, a) \ólter: bylo původně více křesťanských apokalypsí,
jež dodatečně sloučeny, b) Vischer 1886: nějaký křesťan přepraco-
val aramejsky psanou apk. nějakého žida. Tato židovská apk. je zá-
kladem Apk. Přepracování stalo se o i generaci později, c) J. Weiss :
kol 95. kompiloval redaktor starší křesťanské a židovské apokalypsy
— základ tvoří nějaká křest. apk. d) Júl. : Apk. je kniha křesťana
okolo 95, jenž na více místech pojal starší apokalyptické kusy po-
někud okleštěné. Prameny se přesně odlišit nedají (jako se pokou-
šejí theorie pod a, b, c uvedené), redaktor nebyl pouhý kompilá-
tor, přepracoval své prameny. Nedá se říci. jsou-li ty prameny ži-
dovské nebo křesťanské — křesťane ze židů měli stejné eschato-

364

logické naděje jako židé. — Motivy ke změnám : starší proroctví
byla skutečnými událostmi vyvrácena. Tak 12^ je as proroctví fari-
seje, jenž v 66 — 69 před římským vojskem zachránil se z Jerusa-
lema. 7. — 8--:^ žid. apk.. lOj — 1I18 zde je už vidět spracování židov-
ského materiálu křesťanskými myšlenkami.

E. Historické knihy N. Z.
(7) Čtyři Evangelia.

As od 100 let tři z nich: ]\ít, Mk, Lk nazývají se s y n o p t i-
c k á. Mt, Mk, Lk na rozdíl od Jn jsou si tak příbuzní, že je třeba
synopse (přehledu), abychom jim rozuměli a lze jedno ev. posuzo-
vati jen s při vzetím obou druhých.

Xázev evangelium stěží pochází od skladatelů ; v X. Z.
zejména u Pavla znamená veselé, dobré poselství o splnění všech
zaslíbení v J. Kristu. Evangelista je ten, kdo vzal na se službu
tohoto zvěstování. \' 2. stol. (u Marciona ca 140) ev. je název
jistého druhu literatury: kTiih, jež podávají zprávu o Ježíšově životě,
utrpení a z mrtvých vstání. Evangelista je nyní písař evangelií. Starý
význam slova evangelia však se udržel, říká se Ev. podle Matouše
(xaxa Maí^a-aíovJ, t. j. ev. boží o J. K. dle sepsání Matoušova, ne-
říká se však 3>ev. ]\Iatoušovo«. — Evgia jsou knihy duchovní,
psané pro potřebu sboru, jenž na slovech a činech Ježíšových založil
svou víru a vzpomínky na tento základ nechtěl pozbýt. Evgia tuto
víru měla budit a udržovat. Slouží misijní osobní práci, ale
i apologetice a polemice. Vedle toho jsou dějepisnými kni-
hami, podávajíce látku ve formě vypravování dějového.

Obsah by n o p t. c v g i í : Mt\ a) úvodní děje : rodokmen, na -
rození, útěk do Egypta a usazení se v Nazaretu, b) Působení Ježí-
š()Ví\ I. akt: vystoupení v Galileji (kázaní na hoře) 4^0 — 934. 2. akt:
Ježíšova úloha se ztěžuje 9.1- — 1355: boj s Farisei. 3. akt: 14^ — iS.^
v Galileji : rozluka je úplná: Ježíš prchá do samoty s učenníky. 4. akt:
jde do Judstva a Jerusalema 19, — 23 poslední boje. 24. 25. závěť
ucenníkům. 26. příprava na utrpení a zajetí, 27. smrt, 28. z mrtvých
vstání. — Mk: úvodní děj není, jen úvod. I14 — 1337 působení Ježí-
šovo (až 9.y v Galileji. 10 — 13 v Judstvu), 14 — 16 závěr (stejný jako
Aft. ). !Mk. je stručnější, ale víc ukazuje, jak vystoupení Ježíšovo
])ostupovalo. Schází kázání na hoře. V ^It. z Mk. scházejí pouze
Mk. 12^, — ^^. — Lk.: Působení Ježíšovo líčeno podobně jako u Mt.,
ale není chronologicky tak korektní. Až k 9^0 je velká shoda s Mk.,

365

pak zcela jiný pořádek. Zvláštní je lidové lícení narození a dětství
Ježíšova a narození Janova. Konec podobný jako u Mk. a Mt. — od-
cliylky jsou v líčení z mrtvých vstání.

XXIII. Evangelium podle Matouše.

Matouš je nejvíc užíván od křesťanských spisovatelů v 2. století.
Pňvod od apoštola Matouše nebyl popírán, evangelium považováno
za nejstarší. Když apoštol Matouš od 2idů, jimž kázal, chtěl se ode-
brati jinam, napsal prý jim evangelium v řeči hebrejské a evangelium
to pak prý bylo překládáno, t. j. do řečtiny. (Papias: Výklady o vý-
rocích Páně.) Ale naše evangelium Matoušovo není překladem z he-
brejštiny; to dosvědčuje jeho řeč, jež je míň hebreisující, než ^lar-
kova. Hieronymus dosvědčuje sice, že Ebionité a Nazarenští užívali
hebrejského evangelia, ale toto ovšem není od Matouše, a jak zbytky
jeho nasvědčují, je asi aramejské zpracování ev. Matoušova (vpletenv
lep^endy). Kniha také nečiní nároků na apoštolskou autoritu. Je dále
příliš umělé a postrádá detailů, jichž pamět očitého svědka neztrácí
nikdy — kde Marek a Lukáš znají jména osob, Jairus Mk. 522, Lk. 8^1,
tam u Matouše jen »kníže« g^g. Z Papiovy tradice zbývá: jméno
Matouše jako autora. Buď a) někdo jiný jména Matouš (ne apo-
štol) napsal evangelium, jejž čtenářstvo potřebující autority stotož-
nilo s apoštolem Matoušem, nebo b) mezi evangeliem a Matoušem
byly zvláštní vztahy a skladatel, nebo první čtenář užil jména apošto-
lova, poněvadž mu šlo o rozšíření knihy.

\' Matoušovi jsou dva prameny k rozeznání: i. náš Marek,
2. pramen posud v Matouši rozeznatelný, jenž snad byl psán hebrej-
sky (aramejský). — Kdy vzniklo evangelium Matoušovo? Jistě po
pádu Jerusalema (22^, 233^ nasvědčují), ale až krátce před
r. 100: dle 25.J parusie prodlévá, 273, 28^5 ukazují, že od událostí lí-
čených v evangeliu velmi jsme vzdáleni. Datu 100 odpovídá vše-
obecná situace v církvi, jež z evangelia vysvítá: považuje se za svě-
tovou církev (281^ — 20' učte všechny národy), nastala státní pronásle-
dování lOjy ; náboženské názory : je to katolické evange-
lium, stojící daleko duchem od ix)dání, jež konservativně podává.
Katolickost dobyla mu prvé místo mezi evangelii ^Sj^: i. křtěte
a učte je zachovávati vše — to není z i. stol. ; 2. křesťanství je už jen
dokonalá spravedlnost, pod zákonem Ježíšovým stojící. 3. Kthický
zájem převládá nad dogmatickým. 4. Vidět pevnou organisaci : 16^^,
18^. (obec je nejvyšší disciplinární instance). Starý katolicism je
hotov.

866

Spisovatel je rozený 2 id a myslí na čtenáře, hebrejsky nezná jíci
(překládá hebrejská slova: Immanuel I03). Starý Zákon zná výborné
a používá znalosti té, aby dokázal, že to, v čem Starý Zákon pouka-
zuje na Mesiáše, bylo splněno v osobě Ježíšově I22' -a^ i5» i7> 2a' 4i4'
81-, I2i., I3i^, 3., 2I4, 27o. Chce Starý Zákon vyrvat nevěřícímu Ži-
dovstvu. Už před obrácením Saula (Pavla) vyhledávala první kře-
sťanská theologie starozákonní proroctví, dle nichž Mesiáš musí trpět
a umřít, dále pak ostatní mesiášská proroctví v Starém Zákoně, a pro-
kazovala, že v Ježíšově životě se vyplnila. V tom již před Matoušem
mnoho se pracovalo a nelze dnes rozeznat, co jeho vynález, anebo co
l^řibírá. Výběr je jistě dle jeho vkusu. Sem patří : oslice a o s 1 á t k o ;
toto jen k vůli Zacharja 99, zavraždění dětí Herodem, útěk do Egypta,
rodokmen Ježíšův, neb Ježíš je splnění všeho. Přes to spisovatel není
omezený judaist, jakým jej viděla Tůbinská škola. 1325, 28 j^ PO'
Pavel, ač Alatouš dí »ďábel«. 24^, jo falešní proroci, nepravost — ale
proti tomu též Pavel brojil, II. Th. 23, ^. Osoba 'Petrova není ten-
denčně vyzdvižena proti Pavlovi, naopak je dokumentována jeho
málověrnost. Judaistické zásady, jež na různých místech jsou: 10-,
5i7 — 10 a odporují zásadám sub 8^, s.,, 21^;., 22^ — io» 28^0 (universa-
lism), jsou ze starší doby a z nějaké židovské apokalypsy přejaty.
Ostatně v 5i- atd. rozumí se pod zákonem ne rituální židovský, ale
mravní, který z přikázání Ježíšových učíme se znáti. Spravedlnost
5o' io« 'JO "^rií farisejská, ale ta, která se získává poslušenstvím přiká-
zání Ježíšových (kázání na hoře). Autor vzal ze svých pramenů věty,
ukazující myšlení z doby před Pavlem, kde ale sám tvoří, je neod-
vislý od zákona. Specificky pavlovských, formulí neužívá, ty boje
doby apoštolské jsou už za ním. Zastupuje jen stanovisko církve, ne
Pavlovo, ne Petrovo. Proto také jeho kniha (nejdůležitější, jež kdy
byla napsána) měla takový vliv na církev : měla pravé kořeny v pale-
stinské půdě, ale při tom má ducha rodící se velké církve ló^g, nezná
již rozdílu mezi bratřími z 2idů a z pohanů — je to katolické :ív.
pro všechny věřící.

Tento úspěch — Mt. je i pro nás hlavním ev. a obraz Ježíše
máme dle něho — způsobila individualita spisovatelova: umělá syste-
matika, obsažnost, divy činěné poměrně málo zarážejí (raději léčení
na dálku než slinami a dotýkáním — vůl)ec víc důvěry v slovo Ježí-
šovo jako důkaz jeho slávy, než v zázraky), chce reproduko-
vat mocnost nauky Ježíšovy ; to se mii úplně zdařilo. Reci ty
činí na každého dojem hluboký. Semitský kolorit, hebrejský způsob
vyprávění, obšírný (a on odpověděl a stalo se . . .), čistě Mt. : »Tehdy

367

J. mluvil . . .« »\ ten čas šel . . .« »C)n pak odpovídaje řekl jim . . .<^
»í stalo se, když . . .«) odpovídá lidovým požadavkům: tak chce lid
mít takové události podány.

Nejnověji jsou hypotliesy popírající celistvost Mt. Harnack
a Soltau rozlišují: Protomattháus a Deuteromattháus. Tento i, j,
3i^ n. 4i^ — 10 a další reflexe jakož i na nich zbudované příběhy j.
->r^ — 5, 2613, 273 — JO, legendy o Petrovi 14, 16, 17 a z utrpení 27^8 — .4,
27,5. — ^0 3 j- ^^ ^^- ^- iipomínající výrazy. Důvody: i. řeč, 2. ruší
sf»uvislost. Protomatthtius je antijudaistický a nedogmatický, Deutero-
mattháus je judaist a dogmatický, Protom. je kompilátor, Deuterom.
je individualista. Dle Jůlichera není třeba takto rozlišovat, jeť du-
chovní jednota v celém ev. Jen jakási dvojakost je v Mt., tak že
kritika prokazuje, že L k. j e o d v i s 1 ý o d M t., t a k p ů v o d-
n ě j š í — to mluví pro dělící hypothesy.

(Dokončení.)

Národní rozhraničení v Čechách ve světle

statistiky.

Napsal prof. Ant. Boháč.

Třetim Iilavnim úkolem vlády Beckovy jest provedení vyrovnání
česko-némcckého. Možno očekávati, že nyní, když byla usku-
tečněna volební oprava, a když bylo parlamentně schváleno rakou-
sko-uherské vyrovnání, přistoupí vláda k vážnému pokusu o řešení
6poru česko-německého, a také sama svým úmyslem se netají. Naše
postavení neobyčejně stíženo jest tím, že v popředí nestojí naše
vlastní požadavky, nýbrž německý postulát národního rozdělení
země. jenž jest jasné vysloven v prvním odstavci svatodušního pro-
gramu německého. Cílem jeho jest vytvoření uzavřené oblasti ně-
mecké, z níž by byla čeština vyloučena: v území německém byla by
němčina řečí úřadování nejen vnitřního, nýbrž i vnějšího (od-
stavec 3.), minoritní školy směly by býti zřízeny jen se svolením
obce (odst. 8.), t. j. byly by vyloučeny. Nebezpečí, které pro náš
národ z uskutečnění tohoto programu plyne, jest veliké a již akuftní.
Již Kórber zakládal své návrhy na úpravu jazykové otázky v Ce-
chách na národním rozhraničení okresů podle požadavku německého
^y jak poslední dobou problesklo denníky, také Beck chce při zamý-
šlené reorganisaci vší zemské správy vzíti za základ týž požadavek.
Není o tom pochyby, že reorganisace vší správy v Cechách jest
na místě, že zejména jest třeba značně rozmnožiti počet okresů soud-
ních i politických, vždyť některé vykazují počet přikázaného obyva-
telstva přímo obrovský. Při zřizování nových okresů, ohraničování
jich i starých, měla by býti rozhodující jedině potřeba obyvatelstva
— úřady jsou zajisté pro lid, a ne lid pro úřady. Bylo by nesmyslno
přikazovati nějakou osadu X soudu v městě A, vzdáleném na př.
4 hodiny cesty, když v městě J?, s kterým pojí je nejtěsnější pásky
hospodářské, do něhož chodí její obyvatelé týdně na trh atd., a vzdá-
leno jest pouze, třeba, dvě hodiny, jest také okresní soud; zname-
nalo by to ukládati jejímu obyvatelstvu těžká břemena beze vší po-

369

treby a nezaviněně s jeho strany. Podobně brání se na pr. osada V
proti privtěleni k okresu v městě C, když její styk s jiným městem
třeba vzdálenějším jest mnohem častější.

Kdyby s tohoto jedině rozumného stanoviska se postupovalo
při zamýšlené reorganisaci, a rozhodnutí se ponechalo přímo lidu
nebo aspoň se dalo po zevrubném uvážení všech vztahů hospodář-
ských, historických i místních, pak by německý postulát padl sám
sebou. Prostému našemu rozumu jest přece směšným chtíti, aby
na př. Němci z Děbolína u Jindř. Hradce chodili přes Jindřichův
Hradec k soudu du nějaké vsi nebo snad až do N. Bystřice, Němci
z Jilemníku nebo Pohledu, kteří jsou jistě několikrát za týden v Ně-
meckém Brodě, aby se chodili soudit do Stoků — pro 2000 Němců
v okrese německobrodském snad by se přece okresní soud nezřizo-
val — , Němci ze vsí od Král. Dvora, kam docházejí denně, aby šli
platit daně do vsi Hradiště, několikonásobně vzdálené, kde jim
Kórber chtěl zřídit soud, a naopak Cechové z některé osady od Pra-
chatic aby přiděleni byli k Netolicům atd. Kdo by první proti po-
dobnému rozhraničování se vzepřel, byl by německý (a také český)
lid sám; kdo zná obtíže spojené s tím, má-li venkovan jíti k úřadu
do vzd;'.lených míst, ztrátu času i peněz, dá mi úplně za pravdu.

Ale v politice u nás, zdá se, přestala všechna logika a zdravý
rozum. Přes všeck}' ony překážky uskutečnění národního rozdělení
země hrozí, a tu musíme zaujmouti určité stanovisko k němu. Na
národní rozdělení nutno jest pak dívati se s hlediska politického
a národního.

Prvni pominu, ponechávaje je politikům z povolání, za to ale
si všimnu, je-li národní rozhraničení možné beze ztrát a poškozeni
našeho národa, a zejména nebyl-li by ohrožen ve svém dalším vývoji.

Moje práce mohla by se snad zdáti zbytečnou, vždyť menšino-
vou otázku tak obšírně a důkladně prolDral slavený statistik německé
pražské university dr. J. Rauchberg ve své známé a také u nás ce-
něné knize »Der nationale Besitzstand in Bóhmen«. Nic není snad-
nějšího — k nesnázím shora dotčeným se nehledí — podle Raiích-
bcrga, než provedení německého požadavku (v. str. 668). Hranice
probíhá až na malé výjimky ostře (str. 665), počet smíšených obcí
od r. 1880 nevzrostl, nýbrž naopak spíše klesl (str. 100 a 665), men-
šin, jež nedosahují 10%, vůbec ubývá (str. 106), důležitost národ-
ních menšin náleží do říše legend (str. 104), a počet Němců, jejž
by bylo třeba obětovat, jest stejný jako Cechů (str. 105: »In dicsem

NASE doba. R. XV. e. 5. I9O8, 20. ún<.ra. 24

370

Falle ist die »preiszugebende« Quote bei den Deutschen genau so
gross, wie bei den Tschechen: beiderseits 1-3 vom Hundert. Also
vollendete Wechselseitigkeit !«). Nezbývá, nežli ještě dokázat, že
Němci přinášejí nám oběť, žádaji-li národního rozhraničení. Když
jsem začal studovati dílo Rauchbergovo, viděl jsem hned, že vý-
sledky, k nimž dospěl, přímo dráždí ke kontrole. A poněvadž nyní
otázka národního rozdělení Cech vstupuje do nebezpečného stadia
pro nás, podrobuji ji novému zkoumání. Pramenem jest mi pouze
úřední statistika: jednak nutno jest sledovati vývoj od r. 1880,
jednak soukromé sčítání provedeno bylo pouze v části Cech, jednak
stěží asi bylo by možno bráti ony číslice za základ při jednání
o úpravě poměrů v Cechách. Za to jsou ale výsledky, k nimž dospě-
jeme, pro nás tim důležitější, ukáže-li se, že i tak jest nám naprosto
nemožno přistoupiti na požadavek německý, poněvadž úřední číslice
jsou nám nepříznivé.

Měl-li by se německý postulát provésti, bylo by obrátiti pozor-
nost hlavně k menšinám. Ty by se musely pak obětovati. Proto jest
třeba nejprve věděti, kolik smíšených osad bylo v Ce-
chách r. 1880, r. 1890 a 1900, a jak jsou v nich oba náro-
dové zastoupeni; za smíšenou pak se nyní všeobecně pova-
žuje osada, v níž menšina dosahuje 10%. Při tom vycházíme od
osady (Ortschaft), nikoli od obce (Gemeinde), poněvadž osada
jest nejnižší jednotka, již zná statistika, a také svatodušní program
výslovně žádá případné dělení obcí. Bylo pak smíšených osad s men-
šinou větší 10%: A. na jazykové hranici,^ a to I. i. v severozápad-
ních Cechách od hranic zemských u Domažlic po Labe, 2. v sever-
ních Cechách od Labe k hranicím zemským v okresu tannwaldském,
IL v severovýchodních Cechách od Nového Světa za Broumov
k hranicím, IH. v horách orlických, IV. na české straně ostrovu
moravskotřebovského, V. na české straně ostrovu jihlavského,
VL na výběžku německém v okresu novobystřickém a jindřicho-
hradeckém, VIL v jihozápadních Cechách v Pošumaví; B. mimo
jazykovou hranici v německém území » uzavřeném* ; C. v »uzavře-
ném« území českém i. na ostrovu budějovickém, 2. v ostatním úze-
mí, a to a) osad s menšinou českou, b) s menšinou německou, zá-
roveň s počtem obyvatelstva:

* Na jazykové hranici leží mi i ony obce, které jsou od ni vzdáleny
sice, ale souvisí s ní jinými obcemi smíšenými.

371

počet smíšených osad

r. 1880 r. 1890 r. 1900

A I. 1. a) 61 68 68

b) 16 19 17

počet jejich obyvatelstva
r. 1880 r. 1890 r. 1900
43108 44253 40915
52500 65674 84232

95608

109927

125147

17092

18056

25192

761

442

226

17843

18498

25418

II.

13384

9341

15884

8997

10779

13291

22381

20120

29175

III.

2332

1412

643

835

281

131

3187

1693

774

IV.

4477

5009

3028

163

2197

863

4640

7206

3891

9590

10933

10250

1
27

4
34

235

838

580

9825

11771

10830

VI.

1547

2817

2433

—

8703

—

619

10250

2817

3052

VIL

20212

24854

18940

7078

5237

3823

27290

30091

22762

A I.-VII.

a):

L79

206

200

111742

116675

117285

59
238

57
263

79282

86119

103764

255

191024

202794

221049

03360

86884

153005

3036

8330

20843

105

66396

95214

173848

C i.

28490

5420

4866

713

31305

45172

29203

36725

50038

2746

4276

3819

236305

294422

251342

239051

298698

255161

A-C

a) 265

309

313

206338

213265

278975

319336

420176

421121

359 400 406 625674 633431 700096

24*

372

Počet smíšených osad nesnížil se za 20 let o 12, jak dokazuje
Kauchberg, nýbrž o 47, tedy slušně, vzrostl. Jak by bylo jinak možno
za onoho silného vnitrního stěhování v Cechách? Nelze snad viniti
Rauchberga přímo z falšování číslic — nepřesností se dopustil, na-
počítal jsem smíšených osad pro r. 1900 o 11 více nežli on — zapo-
mněl však, že pojem osady nebyl ustálen, že v dřívějších statisti-
kách uváděla se jako osady ona místa, která Lexikon obcí nyní uvádí
jen jako části osad, tak že se počet osad takovým způsobem proti
r. 1880 téměř o 400 zmenšil. ^íám-li však srovnávati poměry ny-
nější s minulými a z nich vyvozovati důležité závěry politické, ne-
smím určitou osadu počítati r. 1900 jednou, ale r. 1880 dvakrát.

Ve smíšených osadách v Cechách žilo r. 1880 525.674 oby v.,
r. 1890 633.431, r. 1900 700.096 obyv., tedy z 1000 obyv. nacházíme
ve smíšených osadách r. 1880 94-5, r. 1890 108-4, r. 1900 i io-8 obyv.
Žije v nich tedy obyvatelstva stále víc a více. i r. 1900 poměrně více
než r. 1890, přes to, že právě nejlidnatější předměstí pražská Král.
Vinohrady a Smíchov r. 1900 již vpočítány nejsou, ježto německá
Hienšina v nich klesla pod 10%. Pro politiku vyplývá z toho docela
něco jiného, než co tvrdí Rauchberg: již nyní na úpravě menšino-
vých poměrů, bude-li se vycházeti od hranice 10% — a na vyšší ne-
mohou Němci přistoupit, poněvadž pak by odpadly jejich nejdůle-
žitější menšiny pražská, plzeňská, královédvorská a j. ^ — bude
zúčastněna celá devítina všech obyvatelů v Cechách, a v budoucnosti,
jak ukazuje vývoj od r. 1880, bude se počet ten stále zvyšovati.
Menšinová otázka nenáleží mezi legendy, nýbrž zůstává i dále nej-
důležitějším problémem české politiky.

Snadné provedení národního rozdělení se dokazuje dále tím, že
jazyková hranice probíhá v celku ostře. Skoda, že místo
druhé velké národopisné mapy Moravy nebyla vydána podobná
mapa pro Cechy ; mohlo by se pak přesně ustanovit, v jakém poměru
jsou smíšená pásma na jazykové hranici k místům, kde probíhá ostře.
V celku jsou oba národové nstře od sebe odděleni od okresu trut-
novského za Broumov, v horách Orlických, na větší části ostrovu
morav.-třebovského a v několika malých partiích na Šumavě. \^ětším
dílem však podle hranice vidíme celá smíšená pásma, která leckdy
hluboko zabíhají do »uzavřeného« území, z pravidla německého. Do-
stačí sledovati jazykové rozhraní od okresu horšovotýnského pcí
L^ibe. V jmenovaném okrese nacházíme nejprve menší skupinu tří
smíšených osad, od ní oddělena jest jednou osadou smíšenou r. 1890
celá velká skupina obcí, tvořících smíšený poloostrov staňkovský,

373

hned na to táhne se široké, smišené pásmo okresem stodským, plzeň-
ským a toiiškovským až za Chotikov; tu nastává krátká pausa, ale
ještě v touškovském okrese v severní jeho části shledáváme dvě
smíšené obce, načež v okrese manětínském máme po celé délce řadu
smíšených osad, které kolem Manětína tvoří velkou smíšenou sku-
pinu, hluboko zabíhající do německého území. Od Václavů a Řeže
v okrese jesenickém až k Labi nenajdeme snad místa, kde by hra-
nice probíhala ostře, ba u Postoloprt a Třebenic vidíme celé smí-
šené skupiny. Podobně můžeme stopovati jazykové pomezí v se-
verních a východních Cechách (veliká smíšená skupina kolem Král.
Dvora!) i na Šumavě. Zkrátka, tvrzení, že jazyková hranice v Ce-
chách probíhá celkem ostře, jest nepravdou, a poněvadž ze smíše-
ného pásma není možno utvořiti nějaké správní neutrální území,
bylo by rozdělování neobyčejně obtížné.

Stejně tomu jest s Rauchbergovým tvrzením, že národní
hranice se nemění. Přihlížíme-li ke konečným výsledkům, jak
je on sestavil, zdá se, že tomu tak jest podle počtu obyvatelstva smí-
šených skupin r. 1890 a r. 1900 — ačkoliv nesmí se přehlédnouti,
že Cechů v nich přibylo v posledním desítiletí 26-3%, Němců pouze
5"3% (str. 88). Musíme však uvážiti, že jsou to číslice právě jen
výsledné, kde příznivý vývoj na určitém místě jest vyvážen nepří-
znivým na místě jiném. Posuny v jednotlivých skupinách, jak je
sestavil Rauchberg, v poměru obou národností jsou v posledních
10 letech značné; tak ve smíšené skupině kolem Jindř. Hradce při-
bylo Cechů 44*4%, Němců ubylo 8*1%, u Vrchlabí Cechů přibylo
142-8%, Němců jen 37%, u Bělé Cechů 39%, Němců ubylo 10-5%,
a naopak ve smíšené skupině n Postoloprt Češi ustoupili o 28*1%,
Němci vzrostli o 12*9%, u Kaplice Cechů ubylo 27-2%, Němců při-
bylo 17-4% atd.

(Dokončení.')

ROZHLEDY.

VEŘEJNÉ HOSPODÁŘSTVÍ.

Snižování diskontních sazeb. — Valná hromada Rakousko-uherské banky. —
Obchodní smlouva mezi Rakousko-Uherskem a Srbskem. — Rakouské pro-
jekty Železných drah na Balkáně — Zdokonaleni konsulátní služby. — Petice
o zřízeni nové obchodní a živnostenské komory pro východní Čechy.

Rychle za sebou snižují cedulové banky od počátku tohoto
roku diskontní sazby. Po celý rok 1907 s nepatrnými polevami
trvala drahota peněz, dostoupivši v posledních dvou měsících roku ná-
sledkem krise v severní Americe vrcholu. K ochraně svého zlata proti
prudkým požadavkům Unie severoamerické nuceny byly banky evropské
počátkem listopadu o překot zvyšovati sazbu úrokovou. V několika dnech
zvýšila banka anglická sazbu z 4J/2 ^^ 7%» banka říšskoněmecká z 514
na 7V2%, banka rakousko-uherská z 5 na 6%. Proti nadání nastala hned
v prvním měsíci letošního roku rychlá úleva na trhu peněžním jako další
doklad ochabující hospodářské konjunktury. Pokles diskontních sazeb jest
namnoze stejně rychlý, jako byl mimořádný jich vzestup počátkem listo-
padu minulého roku. Anglická banka ve 14 dnech počátkem roku snížila
sazbu ze 7 na 5% a sestoupila v druhé polovici ledna dokonce na 4%,
dosáhnuvši tak již počátkem roku nejnižší a jen krátce trvající míry úro-
kové z roku 1907. Též v ostatních cedulových bankách pokles byl rychlý,
vyjímaje v Německu, kde výše diskontní sazby pomaleji se níží a spolu
s řečmi finančních ministrů zdržovati má stále ještě exaltovanou podni-
kavost hospodářskou. Rakousko-uherská banka sestoupila ve čtyřech nedě-
lích z 6 na 4iX>procentní míru, úroveň to platnou nerušené v roce 1906 a
v prvním semestru roku loňského.

Výroční zpráva, předložená valné hromadě Rakousko-
uherské banky 3. února t. r., vytýká, že ještě nikdy nebyly činěny
na prostředky banky nároky tak značné, jako v roce minulém. Oběh ban-
kovek dosáhl 31. října nejvyššího vrcholu 2070*3 mil. K a také roční prů-
měr vykazuje vzrůst o 83-7 mil. K. Eskontní obchod dosáhl mimořádných
rozměrů. Portefeuille dospěl koncem října výše 865-2 mil. K; proti ma-
ximu v r. 1906 byl o 62-4 mil. a v průměru ročním dokonce o 1327 mil. K
vyšší než v roce 1906. Zálohy na cenné papíry ukazují koncem roku 1907
další vzestup o 26'4 mil. K, a také v průměru ročním byl stav jich o 20*2
mil. vyšší. Deposita ve správě a uschování doznala zvýšení o 16*3 mil. K:
stav jejich koncem roku páčí se na 2104-9 ^^^^- ^- Obraty v žírovém řízení

375

stouply z 56-2 na 6y6 milliard K. V devisovém a valutním obchodu do-
sáhly obraty obnosu 2966*3 mil. K a výsledky tohoto odvětví obchodního
u srovnání s rokem 1906 vykázaly přírost 1-4 mil. K. Celkový výtěžek
r. 1907 je o 11,992.680 K vyšší než předloni, kdežto výlohy doznaly zvý-
šení o 3,256.213 K. Z výtěžku přísluší oběma správám státním podíl
11,228.315 K. Dividenda akcionářů činí 107 K 70 h, t. j. 7-6% oproti
loňské 90-40 K, t. j. 6-45%.

Debata o obsahu výroční zprávy na valné hromadě obmezila se nz^
slova pochvalného uznání správě banky, jinak byl celý večer vyplněn
ostrou srážkou požadavku českých akcionářů na obsazení jednoho místa
v generální radě příslušníkem české národnosti s neústupností něpecké
majority. Ani tentokráte dlouho vedená akce česká neměla úspěchu.
Český kandidát Wohanka obdržel z y2y hlasů 252, Němec Prade 465. Loni
dostali dva čeští kandidáti 237 a 231 hlasů, němečtí 424. Tentokráte hájil
požadavek český dr. Kramář. Svým temperamentním způsobem odhalil
před Němci a celou veřejností osudné chyby našeho politického vedení,
jež uděluje Němci ředitelské místo v České Zemské bance, nezkoumajíc
věcné jeho kvalifikace, a poskytuje Němcům z českých zemí zastoupení
v delegacích v naději na kompensační ochotu německé majority v Ra-
kousko-uherské bance a v důvěře ve sliby barona Bečka. Se škodolibým
výsměchem přijali Němci vývody dra Kramáře, jichž morální účinek
nebyl by býval tak slabý, kdyby byl uvedl jednotlivé oprávněné stížnosti
českého národa do správy a úřadování banky.

Po dlouhém, opětně přerušovaném vyjednávání došlo koncem ledna
v nejdůležitějších bodech k dohodě o obchodní smlouvu mezi
Rakousko-Uherskem a Srbskem. Vyjednávání sledováno bylo
s napjatou pozorností a živou účastí jak zemědělskými tak průmyslovými
kruhy a vyvolávalo opětně ostré potyčky mezi oběma zájmovými tábory.
Smlouva, jež má býti v nejbližší době uzavřena, má povahu kompromisu,
vylučujícího krajní požadavky. Přes to však zájmům zemědělství, zejména
uherského, vychází vstříc měrou pro další úpravu našich obchodních styků
se státy balkánskými povážlivou. Dovoz a průvoz živého dobytka ze
Srbska k nám, resp. říší naší, bude zakázán, naproti tomu připuštěn bude
průvoz masa z poraženého dobytka a dovoz masa ve množství pevně urče-
ném, jež dle doslechu odpovídati má as polovině dřívějšího dovozu jateč-
ního dobytka. Celní výhody, minulou smlouvou pro pohraniční obchod,
zejména pro dobytek a obilí povolené, jsou zrušeny. Nerozhodnuta zůstala
a předmětem dalšího jednání jest otázka, jak dalece má býti Rakousko-
Uhersku dovoleno vlastními zvěrolékaři prohlížeti zdravotní stav jatečního
dobytka v Srbsku v pohraničních jatkách i mimo ně. Aby Rakousko-
Uhersko uhájilo při jednání vysokou ochranu zemědělských zájmů před
soutěží srbskou, musilo povoliti Srbsku mnohé, pro rakouský vývoz prů-
myslových výrobků poměrně vysoké sazby celní. Jen z části podařilo se
docíliti slevy vysokých cel ochranných a finančních autonomního celního
tarifu srbského a snížení některých smluvních sazeb, na nichž rakouský
vývozní průmysl zvláště jest interessován. Tak docíleno cenných ústupků
pro zboží bavlněné a vlněné, jehož vývoz representoval svou cenou před

376

celním bojem čtvrtinu veškerého našeho vývozu do Srbska, pro surové
železo, jež bude od cla osvobozeno, pro pivo, cement, sklo, nábytek z ohý-
baného dřeva, jablonecké, krátké a kovové zboží, obuv i barvy. Sleva,
docílená z autonomního cla pro cukr, jest příliš nepatrná a bude výše
sazby působiti silně prohibitivně, podarí-li se povznésti cukerní průmysl
v Srbsku. Rozsáhlé -přípravy koná Srbsko ku průvozu masa naší říší do
Francie, Belgie a Německa, a usilovati bude za ochrany zvýšených cel
o zvelebení průmyslu koželužského a průmyslového zpracování odpadků
zvířecích.

V zasedání delegací promluvil ministr zevnějších záležitostí baron
Aehrenthal o nejbližších úkolech naší hospodář-ské zahraniční politiky.
Po uzavření obchodní smlouvy se Srbskem bude nutno rychle upraviti
naše obchodní styky s Bulharskem, Rumunskem, Černou Horou a Řeckem.
Politice naší na Balkáně nejde o nabytí nových území, poslání její jest
kulturní a hospodářské. Říše naše, jsouc sama držbou Bosny státem bal-
kánským, musí míti podíl v soutěži velmocí na hospodářském kultivování
Balkánu. Za tím účelem chce usilovati ministr Aehrenthal o rozvoj a zve-
lebení železných drah na Balkáně, vyjednáyá o připojení nové východní
dráhy bosenské k železným drahám v Srbsku a o prodloužení její tu-
reckými zeměmi z Uvace do Mitrovice na nynější tureckou síť. Tím
docíleno bude železničního spojení naší říše přes Bosnu se Soluní i s Caři-
hradem. Podaří-li se dohoda Řecka s Tureckem o připojení dráhy z Athén
do Larissy na tureckou síť železniční, bude míti střední Evropa přes
Bosnu železniční spojení do Athén a Pirea, čímž zjednána bude také
nejkratší cesta do Egypta a Indie. Uskutečnění tohoto dopravního plánu
Aehrenthalova závisí ovšem na svolení Turecka a na tom, jak finanční
kruhy budou posuzovati rentabilitu spojovací dráhy Uvac-Mitrovice, jež
procházeti má územím hospodářsky velmi chudým a málo zalidněným.
Také bylo by nové přímé železniční spojení Vídeň-Sarajevo- Soluň asi
o i8o km delší než stávající železniční trať Vídeň-Bělehrad-Soluň, a v sou-
těži s touto tratí tedy ve značné nevýhodě. Ovšem by hospodářský vliv
Rakousko-Uherska na země balkánské značně byl posílen, vývoz stal by
se neodvislejší na tratích cizích a používal by z větší části železnic ve
správě domácí se nalézajících, což zvláště při obchodně politických kon-
fliktech bylo by velkou výhodou.

Slíbil-li baron Aehrenthal ve své řeči dále stavbu železniční tratí
z Kotoru k pobřeží černohorskému, nadhodil tím sám otázku, zdaž nebylo
by účelnější a hospodářským a mocenským zájmům Rakousko-Uherska
přiměřenější uskutečniti nové železniční spojení říše naší se Soluní
a Athénami přes Dalmácii, Skadar a Albánii. Ovšem narazí tato myšlenka
stejně jako velmi naléhavé železniční spojení Bosny s přístavy dalmat-
skými na odpor všemocných u nás Maďarů.

Sympatický ohlas vzbudila slova ministra Aehrenthala o zamýšleném
zdokonalení konsulátní služby. Slíbena zvýšená ochrana
vystěhovalcům, zvláště z kruhů dělnictva též v jiných územích vystěho-
valeckých než v Unii severoamerické zřízením nových konsulátů z po-
volání a konsulátních expositur a zvýšením dotace pro tuto službu. Zvláštní

377

péče věnována býti má praktické podpore našeho vývozu konsuláty. Od-
borná zdatnost konsulátních úřadů ve věcech obchodních má býti zvý-
šena kupeckými informátory a obchodně vyškolenými úředními silami.
Všem obchodně důležitějším konsulátním úřadům mají býti přiděleni
stálí kupečtí experti jako obclfodní rádcové s přesně vytčeným okruhem
povinností pro opatřování obchodních informací a ku provádění jiných
obchodních příkazů ve prospěch domácího obchodu. Mimo to má vnitřní
odborná výkonnost konsulátů v obchodních věcech býti zvýšena tím, žě
postupně budou kancelářům konsulátů přidělovány odborné síly, vzdělané
na vyšších tuzemských odborných ústavech theoreticky a službou v export-
ních domech prakticky.

Není pochyby, že zamýšlené obchodní zodbornění našich konsulátů,
bude-li při volbě nových úředních orgánů obezřetně postupováno, stane
se našemu vývozu důležitou oporou. Dnešní konsuláty jsou přetíženy
příliš mnohými funkcemi admin(istTačmmi, notárskýmli, soiidcovskýmj,
jichž výkon mnohojazyčností jest ztěžován, na činnost obchodní, jmeno-
vitě na jednotlivé intervence ve prospěch našich vývozců zbývá jim málo
času a žádoucí energie jich v hájení zájmů vývozců bývá seslalx>vána
ohledy namnoze málo oprávněnými nebo jen domnělými na jich úřední
representační povinnost a úřednické decorum.

Podrobně zdůvodněnými peticemi domáhají se městské rady v Hradci
Králové a v Pardubicích vydání zákona o zřízení nové obchodní
a živnostenské komory pro východní Čechy. V petici
Hradce Králové citováním známých záslužných článků prof. Grubra
a rovněž v petici Pardubic podrobnými statistickými daty vyličuje se
abnormalita nynějšího territorialního a populačního rozdělení království
Českého v obvody komorní, přesvědčivě dovozuje se neudržitelnost dneš-
ního obvodu komory liberecké v ohledu národnostním a nevhodnost terri-
torialního ohraničení komor liberecké a pražské, příčícího se poměrům
komunikačním a nevyhovujícího věcným potřebám obchodu a průmyslu.
\' obsáhlém obvodu komory liberecké, zabírajícím Roudnici, Mladou
Boleslav, Jičín, Hradec Králové, tedy oblast s vynikajícím českým prů-
myslem a obchodem, žije přes 844.000 Čechů, nemajících pro obchodní
a průmyslové své zájmy zastoupení v ryze německé komoře liberecké
a odsouzených k passivitě. Počet veškerého obyvatelstva v obvodu komory
plzeňské činí 835.000, chebské 849.000, budějovické 669.000, nedosahuje
tedy ani jedna z těchto komor počtem svého obyvatelstva výše české
minority v obvodu komory liberecké. Na všeobecné dani z výdělku platí
tato minorita as 1,000.000 K, kdežto souhrn této daně pro Čechy i Němce
činí v obvodu komory budějovické 560.000 K, komory plzeňské 1,055.000
korun, komory chebské 1,303.000 K.

Obě petice obsahují návrhy na úpravu nového komorního obvodu.
Dle petice Hradce Králové sestávati má nová komora východočeská
z politických okresů : Německý Brod, Chotěboř, Chrudim, Vysoké Mýto,
Lanškroun, Litomyšl, Pardubice, Polička, Králové Hradec, Králové Dvůr,
Nový Bydžov, Nové Město n. Met., Rychnov n. Kn., Žamberk, Náchod,
Nová Páka, Jilemnice, Jičín, Semily a Turnov. Obvod nové komory čítal

378

by 1,206.171 obyvatel, z nich 141.324 s německou obcovací řečí, 37.825
závodů výrobních, 16.463 závodů obchodních a dopravních, 76.534 do-
máckých pracovníků. Úhrn daně výdělkové (všeobecné i z podniků ve-
řejně účtujících) pro tento obvod komorní činil by 1,770.000 K (v obvodu
komory budějovické předepsáno jest na této dani 701.000 K, v obvodu
komory plzeňské 1,806.000 K). Dle petice Pardubic byl by přibrán
k obvodu, navrhovanému Hradcem Králové, politický okres Čáslav, nebyly
by však v obvod pojaty politické okresy Náchod, Jilemnice, Semily
a Turnov. Obvod nové komory dle návrhu tohoto čítal by 1,113.779 oby-
vatel, z nich 126.294 s německou obcovací řečí, 35.248 závodů výrobních,
14.929 závodů obchodních a dopravních, 40.970 domáckých pracovníků.
Chrň veškeré daně výdělkové dle návrhu pardubického činil by 1,558.000
korun.

Pro nárok, aby sídlo nové komory bylo v Hradci Králové, dovolává
se petice hradecké obce dosavadního vQřa převážné části interessentů,
historického významu města, přirozené spojitosti s nejprůmyslovějšími
kraji východních Cech komunikacemi, průmyslu města a okolí, attrakčního
vlivu četných jeho úřadů, úvěrních ústavů a velkého počtu škol.

Petice obce pardubické odůvodňuje usídlení nové komory v Pardu-
bicích podrobným vylíčením průmyslového, obchodního a dopravního roz-
voje města za posledního čtvrtstoletí, poukazujíc mezi jiným na to, že
Pardubice budou uzlem dvou nejznamenitějších vodních cest: upraveného
a uplavněného toku labského a průplavu dunajsko-labského.

Není pochyby, že zřízení komory ve východních Cechách mělo by
se státi jedním z předních našich hospodářských požadavků, a že by
naše politické vedení rozhodně mělo se opříti úmyslu vlády, spjati tento
požadavek s česko-německým vyrovnáním. Přistoupí-li však k dosavadním
dvěma obcím ještě Chrudim s nárokem na usídlení v něm komory, bude
rivalita těchto tří měst vládě vítanou záminkou, aby uskutečnění komory
ve východních Cechách odkládala.

ŠKOLA.

Reforma středoškolská. — Přednášky vídeňského Spolku pro školskou re-
formu. — Anketa středoškolská ve Vídni. — První rok trvání Jednoty Ko-
menského, spolku pro reformu školství. — Požadavky okresních školních
inspektorů. — Definitiva okr. šk. inspektorů.

Reforma středoškolská octnula se v minulém měsíci v popředí všech
rakouských zájmů školských. Je již svrchovaný čas, že důležitou
otázkou se hnulo. V nejvyspělejších kulturních státech střední školství
je již hezkou řadu let polem, na němž bylo více méně reformováno. U nás
jako ve všech jiných oborech jsme se značně opozdili. Rakouské střední
školství zaznamenává sice silný vývoj do šířky, ale uvnitř utkvělo na
mrtvém bo<lu, z něhož musí být energicky vytrženo, aby se dostalo

379

na cestu povlovného, ale zdravého vnitřního vývoje. Dnes ještě rakouské
střední školství podává typický obraz starorakouské, byrokratické setr-
vačnosti a zkostnatělosti, která po celá desítiletí byla na stráži, aby do
uzavřených oken jeho nevnikl Čerstvéjší proud reformní. Čtete-li
Kielandův »Jed<:, máte dojem, jako by slavný seveřan psal o našich po-
měrech ve středním školství.

O reformě středoškolské bylo jednáno na dvou hlavních forech.
Prvním byl vídeňský » Spolek pro školskou re formu*, který uspořádal
v lednu řadu přednášek, k nimž pozval šest parlamentníků : min. Gess-
manna, Dzieduszyckiho, Masaryka, Erba, Redlicha a Russa.

Přednášky uvedeného spolku, konané při značném zájmu veřejnosti,
byly jakousi předehrou k anketě, svolané ministrem vyučování na den
21. ledna. Jednání ankety trvalo do 26. ledna a měla na něm živou účast
rada vynikajících školských odborníků. Plně oceniti jednání ankety bude
možno teprve potom, až bude vydán stenografický protokol. V této revui
bude to asi učiněno na jiném místě pérem odborného znalce středního
školství. Z této příčiny zmiňujeme se na tomto místě o anketě jen po-
všechně. Jednání točilo se kolem otázek, potřebuj e-li střední škola ná-
pravy, doporučuje-li se nový typ. střední školy, jak omeziti nával na
střední školy, o přechodu z obecné školy na střední a ze střední na vy-
sokou, potřebuj e-li nynější způsob zkoušení a klassifikace, jakož i vy-
chovávací praxe, opírající se o disciplinární předpisy, opravy, o zrušení
nebo usnadnění maturity. O poslední otázce provedlo se hlasování trojím
směrem. K otázce, má-li se podržeti maturita v nynější podobě, odpo-
vědělo pouze 6 rakouských typicky konservativních expertů kladně.
Velkou většinou byla otázka tato zamítnuta. Pro otázku, má-li býti matu-
ritní zkouška vůbec odstraněna, hlasovalo pouze 12 účastníků. Teprve
třetí sprostředkovací otázka, mají-li býti podniknuty dalekosáhlé změny
ve smyslu podstatného usnadnění maturit, sjednotihi všechny experty
k jednomyslnému kladnému přisvědčení. Hlasování mělo míti pro mini-
sterstvo vyučování význam pouze poradný, ze závěrečné řeči ministrovy
však bylo patrno, že vláda je rozhodnuta zavésti podstatné ulehčení ma-
turit již pro letošní školní rok.

V anketě středoškolské bylo vzpomenuto ještě mnoha podružných
otázek, na př. otázky reformy vyučování náboženství a j. Řada pozoru-
hodných, volných návrhů anketě předložených nemohla být pro krátkost
času projednána. Mezi nimi byl návrh prof. Drtiny, aby ministerstvo vy-
učování zařídilo porady, jak účelně reformovati průpravné vzdělání uči-
telstva středoškolského na školách vysokých, jak revidovati platné před-
pisy o konání zkušebného roku a j a k v souvislosti s tím přistoupiti
k otázce reformy průpravného vzdělání učitelstva škol obecných
a měšťanských způsobem shodným s potřebami naši doby.

Ministr vyučování dr. Marchet v závěreční řeči vyslovoval potěšení.
že ušlechtilý zápas duchů mezi klassicismem a modernismem byl ukončen
smírem. Nehynoucí význam antiky pro moderní školu byl jednomyslně
uznán. Boj v anketě směřoval jen proti tvrdé slupce, v jaké bývá antika
často poílávána. Anketa položila základ k nové organisaci školské. Osvéd-

380

čí-li se nový typ, o tom rozhodne dle ministrových slov jako kompetentní
soudce jedině občanstvo.

Nejbližší budoucnost ukáže, jaký praktický výsledek sti^edoškolská
anketa bude míti. Možno se nadíti, že zlomí dlouholetý konservatism
středního školství rakouského, že bude míti vliv na reformy ve školství
národním i vysokém, neboť reforma jednoho stupně školství, které má
představovati organickou jednotu, předpokládá a vyžaduje reformy stupňů
ostatních.

» J e d n o t a K o m e n s k é h o«, spolek pro reformu školství, sdru-
žující učitelstvo všech kategorií i organisací, podávala zprávu o své roční
činnosti na valné hromadě dne 26. ledna. Úsilí spolku neslo se dle jedna-
telské zprávy k tomu, aby získána byla půda v kruzích co nejširších a
aby opatřen byl pevný finanční podklad pro práce další. Jednota čítala
na konci prvního správního roku 1325 členů. Práce v prvním roce vyko-
naná byla vnitrní, ne^Jučná, a rozdělena byla na několik sekcí. Sekce
pro reformu učitelského vzdělání vypracovala petici o sta-
bilisování a finanční zajištění učitelských kursů universitních, kterou
jednotlivé organisace učitelské ministerstvu podaly. Probrala věcně otázku
reformy pedagogií a zřizování pedagogických akademií. Dalším zpraco-
váním otázky obírala se uspořádaná anketa, jejíž výsledky dotiskuýí
Pedagogické Rozhledy. Potěšujícím výsledkem jest, že členové ankety,
kteří na počátku v náhledech na palčivou otázku učitelského vzdělání se
rozcházeli, dohodli se již v hlavních zásadách reformy.

Reformě organisace lycejní dalo ministerské nařízení podobu jen
provisorní. Lycejní odbor vzal si za úkol usilovati za pomoci odbor-
ných kruhů o vybudování lycea obsahem i duchem českého. Vyžádáním
si dobrých zdání všech českých lyceí a některých interessentů vykonal první
kroky potřebné. Odbor pro školy pokračovací zkoumal dosa-
vadní učebné plány škol pokračovací ch, usiloval o jich opravu a doplnění
dle osvědčeného vzoru mnichovského a o řešení otázky odborně kvalifi-
kovaných učitelů. Vypracoval nové osnovy vyučovací pro některá odvětví
řemesel. Odbor zdůrazňoval potřebu zřizování pokračovacích škol ve spo-
jení s dílnami, o zavedení vyučování denního a o šíření pokračovacího
školství dívčího. Propagace v tomto směru byla účinně prováděna před-
náškami insp. VVeignera.

Odbor pro tělesnou výchovu velmi pilně* se staral o zdo-
konalení tělesné výchovy a o další vzdělání účastníků v tomto oboru.
Propagoval instituci zvláštních učitelů tělocviku na školách měšťanských,
uvažoval o zlepšení tělesné výchovy na pedagogiích, dožadoval se ustano-
vování znalců tělesné výchovy při okresních šk. radách, kteří by spolu-
působili při zřizování tělocvičen a hřišť a činili návrhy na osvobozování
žáků od tělocviku. Odbor chystá informační brožuru o tělesné výchově,
nabídl se veřejným provoláním poskytovat rady i pokyny a pořádat před-
nášky. Přichystal resoluci proti zamýšlené nesprávné reformě vojenského
výcviku.

Jednota měla v prvním roce trvání dvě čilé venkovské filiálky, krá-
lovéhradeckou a karlínskou. Poslední vzbudila pozornost veřejnosti svoji

381

úspěšnou činnosti umělecky lido výchovnou, jejimž vrcholem byla prosin-
cová výstavka v Labském Kostelci, spojená se čtyřmi bezplatnými kon-
certy a přednáškami.

Ústředí jednoty působilo v širším pražském a okolním obecenstvu
c)'klem veřejných přednášek z různých oborů školství a oslavilo památku
narození Komenského slavností s vědeckou přednáškou o pansofických
snahách velkého reformátora vychovatelského.

Živý zájem veřejnosti vzbudila manifestace učitelstva v Jednotě
sdruženého pro svobodu školy a vědy na veřejné schůzi pražské dne 26.
ledna. Po řeči prof. Masaryka o vědě a školství zástupcové všech učitel-
ských organisací se zástupci širšího občanstva prohlásili se svorně pro
svobodu všech kategorií škol. V přijaté resoluci odsuzují se veškeré re-
akčni snahy živlů, ohrožujících svobodný rozvoj vědy, školy a vzdělání
lidového, protestuje se proti uplatňování církevního vlivu ve školství,
proti omezování svobody učitelstva v působení školském i občanském,
proti pokusu snížiti úroveň národní školy zkrácením osmileté docházky
školní, která je ochranou mládeže od otročení předčasné práce výdělkové
a tělesného i duševního zmrzačení. V resoluci vyslovena byla ještě obava,
že připravované definitivní jmenování okr. šk. inspektorů nebude než
zhoršením ve smyslu zbyrokratisování školy a další překážkou svobodného
rozvoje, a touženo, aby všichni, kteří se cítí dědici ducha Havlíčkova,
utvořili nezbornou, nezdolnou hráz proti vlnám a přívalům reakce a stali
se vojem, hájícím pod společnou korouhví svobodu ducha, nejdražší statek
lidstva.

Okresní školní inspektoři v Cechách, pokud jsou z učitelstva škol
obecných a měšťanských, podali v minulém zasedání petice, v nichž žádali,
aby byli jako státní úředníci definitivně ustanovováni, a aby platem
a služebními přídavky byli postaveni na roven hlavním učitelům státních
pedagogií. Vedle toho žádali v peticích, aby dostávali funkční přídavek
600 K, aby do služebních přídavků byla jim čítána všechna léta na obec.
a měšťanských školách před tím ztrávená, aby byli zařazeni do IX. hod-
nostní třídy s postupem po 10 letech do Vlil. a po dalších do VII..
s aktivním přídavkem do pense vpočítatelným, aby při komisionelním
jednání, konaném mimo služební místo, dostávali dle hodnostní třídy
cestovné a stravné, aby pensijní jejich poměry byly upraveny dle zákona
ze 14. května 1896, při čemž by mělo pro ně platit ustanovení, dle něhož
3 vpočítatelná služební léta by se jim počítala do pense za 4. Mimo to
měla by se každému inspektoru přiděliti na účet okresní školní pokladny
pomocná síla písařská, které by se mohlo svěřiti i místo účetního školního
fondu.

Požadavky tyto jsou s osobního stanoviska okresních škol. inspektorů
plně oprávněny. Definitivou okresních školních inspektorů také učitelstvo
obec. a měšť. škol získalo by řadu míst. Zástupci ředitelů, povolaných
na inspektorská místa, zbaveni by byli tíživého provisoria. Část nákladu
země převzal by stát. Definitivou získali by inspektoři větší vážnosti na
okresních hejtmanstvích, kde nyní právě následjcem svého věčného pro-
visoria mají postavení málo záviděníhodné. Zřízením písařské síly zba-

382

veni by byli tíživého jha kancelářských molů a mohli by nabýti času
k získávání nutné orientace v otázkách pedagogických, což by
zase mohlo míti dobrý vliv na vnitřní rozvoj školství.

Pres tyto výhody, které by přinesla definitiva okres. škol. inspektorů,
učitelstvo české ve své velké většině zaujalo frontu proti definitivě.
Učitelstvo tuší, že za stávajících poměrů definitivní školní inspektoři
postavili by se tím rozhodněji do služeb rostoucí reakce, že by zhoubný
byrokratism školský ještě více utužovali a učitele do tužších pout sešně-
rovávali. Učitelstvo má zkušenost z Haliče, kde definitivní inspektoři
řádí namnoze proti učitelstvu bezuzdně a beztrestně, a to nejen ve škole
při inspekcích, při obsazování mist, ale i při vykonávání občanských
povinností učitelských, při volbách, schůzích i v soukromí. Učitelstvo
nemá dnes zajištěný automatický postup, o nějž žádá, postup na místa,
zvláště ředitelská, závisí dnes hlavně na vůli inspektorů, nemá náležitého
zastoupení ve školních úřadech, jímž by byl vliv inspektorů paralysován
a kontrola jejich činnosti umožněna, nemá moderního disciplinárního rádu,
nemá zajištěné právní ochrany ani v zákoně, ani v občanstvu. Za těchto
poměrů nelze se diviti, že heslem učitelstva jest: »2ádná definitiva
inspektorů, pokud učitelstvo nebude hmotně i sociálně zabezpečeno spra-
vedlivým postupem a moderním řádem disciplinárním !«

V rukou dnešních školních inspektorů je sloučena dvojí funkce:
funkce administrativního úředníka školského s funkcí odborného znalce
školství, pracujícího za pomoci učitelstva k vnitřnímu rozvoji školství,
k zajištění pokud možno největšího úspěchu školského. Vývoj musí jíti
v tom směru, aby dvojí tato funkce byla dvěma různým osobám při-
kázána.

LITERATURA.

Z literatury pro mládež.

Přibývá knižních lidí. Ve velikých městech (a Praha k nim už
také patří) žijí zástupy dětí, které jakživy neslyšely skřivánka, jak nad
polem zpívá, neviděly nikdy veverky, jak po borovici vzhůru dolů běží,
ba ani nebyly vůbec v lese. A přece o tom všem a mnoha jiných věcech,
o kterých mají matné představy leda z obrázků a vypra-
vování, tytéž děti četly a přečetly hromadu knih, v nichž pojmy toho
druhu jsou něčím zcela běžným. Učíme děti příliš záh.y číst,
ale často příliš pozdě poznávají přírodu a lidi v jejich
vzájemných vztazích a povahách.

Kdykoli padne slovo o tom, co by měly děti číst, uvažujme,
jsou-li dosti vyspělé, mají-li dost představ a zkušeností, aby
mohly s užitkem čísti. Jistě není přirozené, učí-li se hošíci sedmiletí
skládat povídky, ale čtrnáctiletí neumějí vzíti do ruky sekyrku, aby roz-

383

štípali několik polínek, nebo jehlu, aby si přišili knoflík či spravili roz-
tržené kalhoty.

Neznalost života a nejbližšího okolí spolu s před-
časným probouzením otázek, o nichž venkovskému dítěti se
ani nesní (vzpomeňme, co třebas taková štědrovečerní vražda rozechvěje
srdcí — i dětských !), všecek spěšný život velkoměstský
připravuje půdu na zlo, jemuž se říká povrchní, nedbalé čtení.
Co řádků, stránek a listů padne mu za oběť ! Dítě chce fakty, fakty
jemu nové, do tajů života zasvěcující, ostatní všecko je neplodná přítěž t
Pravda, mnohá kniha si nezaslouží lepšího osudu, nežli aby byla co
nejdřív odložena, ale připusťme, aby dítě ledabyle přečetlo prvních 5 — la
knih, jež dostanou se mu do ruky, vyhovujme toliko jeho touze po nových,
a silných dojmech, a nedbalost stane se zvykem, vyrostou
čtenáři (jakých je až dost), kteří třeba celé knihovny o 200 — 500 svaz-
cích přečetli a zapamatovali si z nich sotva několik názvů, autorův oby-
čejně ani neznajíce. Od prvního počátku třeba se učit číst, přistu-
povat ke každé knize s vážností a vědomím, že chci
z ní něco získat, obohatit se. A jako učitelé sami namnoze
podceňují víýznam tříd elementárních, kde ícoření se
všecky snad vědecké nedostatky žactva, do nichž si stýská učitelstvo
škol měšťanských, středních i odborných, tak přehlížívá se ne-
právem i způsob, jakým děti zacházejí s knihami, jež dostaly
ponejprv ke čtení.

Otázka, co by měly děti číst, pochopitelně dlouho již vzbuzuje
zájem, ale nikterak není důležitější, nežli ono jak a kdy. Při výběru
knih přirozeně rozhoduje záliba dítěte — nelze mu vnucovati knihy ne-
sympatické. Třeba dítě studovat, i v literatuře třeba
míti přehled, chceme-li děti uchránit omylů, jichž jsme se sami
dopustili, chceme-li zkrátiti vývoj, který u nás prodlužoval se a ztěžoval
zbytečně, poněvadž jsme byli příliš ponecháni sobě samým.

Není zrovna útěšný pohled na literaturu, pokud je >zdrojem ušlechtilé
zábavy* naší mládeže a širokých vrstev lidových. Chtivost po sen-
sacích, kterou denní listy mimo jediný snad >Cas4: více či méně zrovna
pěstují, podporovaná shonem života velkoměstského,
žádá si otřesů co možná silných i v četbě. Znám hochy 11 — I3leté, kteří
přečetli na 50 i více svazečků detektivních novel, fabričních
výrobků, jichž účelem je toliko rozčilovat, dráždit a opíjet, jako nás
omamuje alkohol nebo nikotin. 1 knihy v podstatě dobré nebc^
aspoň s dobrou tendencí zvrhají se potom u čtenářů, toužících jen po
dobrodružství, tajemství a boji, v prostředek, jímž vzbuzují
se hrubé požitky. Není tedy zásluhou, vydá-li nakladatel v laciném
vydání 50 spisů Julia Vernea. Jaký v tom smysl, čísti všechny? Ano,,
kdyby byl pořízen výbor nejlepších prací (viz či. Scheinpflugův v loňské
»Naši Době«), opatřený poznámkami a výkladem o významu Verneově,.
o vzniku a účelu jeho románů, a kdyby všecko to bylo hodně laciné.
bylo by lze mluviti o zásluze. Popularita Julia Vernea ovšem zbledla
i u nás v záři Karla Maye, k němuž druží se oblíbení mezi mládeží spiso-
vatelé, jako Salgari, ďlvoi, Boussenard, Assolant, Stevcnson a j. Byla-

384

by lze o četbě některých těchto autorů diskutovat, ale smutkem naplňuje,
jestliže vidíme je i v rukou příští intelligence místo Turgeněva, Gogola,
Dostojevského, Dickense; ještě snad hůře bývá u dívek, kde Marlittka.
Carlenová, Heimburgová a jim podobné jsou nerozlučnými průvodky-
němi od dob růžového panenství až do věku šedých vlasův a obrýlených
očí. —

A titíž čtenáři, kteří s Mayem bloudí po stepích
amerických, zvěr i lidi střílejí, na holé zemi přespávají, na koni jezdí
jako Alexander Makedonský, koráb umějí podplovati, a bůh ví co ješté —
doma krom té své knihy nic nedovedou vzít do ruky. v učení,
na řemesle či v obchodě, ani na studiích nevydrží, jsou plni toužení (lec-
kdy opustí domov a cestují), ale i nechuti k práci. Zdravému, otu-
žilému chlapci May a všichni ti ostatní neuškodí. Degenerované
děti s nesmírnou fantasií a slaboučkým tělem nad jeho tlustými svazky
budou utráceti chvíle a život proběhne mimo; později bude chtíti na nich
svou daň, nikoli znalost života zálesáků, pirátů a zvědů, nýbrž svých tisí-
cerých úkonů, na pohled všedních a nepatrných, pro něž budou ruce ne-
obratný, oči snad choré, plíce slabé a mozek unaven.

Očistné hnutí posledních let v literatuře vůbec, odkazujíc k velkým
vzorům cizím, zvláště ruským a anglickým, nalezlo ohlas též ii těch, kteří
si všímali knih, určených mládeži. Úsilí, zbaviti jí dětinské její úrovně,
vdechnouti do ní více opravdovosti, začíná nésti ovoce. Místo sta-
rých, prázdných, až tendenčně reakčních sbírek, jako byly Špačkovy ♦Be-
sedy mládeže*, zaujaly nové »knižnice«, které projevují alespoň
větší opatrnost a vybíravost, ne-li vždy programovost ve volbě
spisů pro mládež. Z nakladatelství Laichterova, Kočího, Šimáčkova, Bač-
kovského, Zem. ústř. spolku učitel, a j. vyšlo slušné množství knih, z nichž
dalo by se vybrati mnohé, co náleží do každé knihovny a čím i zkušený
a sčetlý člověk po letech rád se probírá.

První místo beze sporu zaujímá :>Žeň z literátu r« (Laich-
ter), řízená V. Říhou. Všecky dosud vydané svazečky vybrány jsou s pe-
člivým zřetelem na největší jména literatur cizích (Turgeněv.
Dostojevskij, Maetcrlinck, VVilde, Stifter, Maupassant, Homéros), z do-
mácích pak vedle několika předních českých al pistů (Dvorský, Čer-
mák, Tille a j.) a redaktora sbírky zastoupeni jsou dosud K. J. Er-
ben, B. Němcová a R. Svobodová. S vydáváním českých autorů
jsou, bohužel, často spojeny nepřekonatelné nesnáze nakla-
, d a t e 1 s k é. Více však nežli jména sama rozhoduje, co vybíráno.

Vedle jemně cítěných pozorování přírody (na př. Běžin luh. Roj.
Hory, Křišťál) rozněcuje se iniciativa k studování života i v jeho
zdánlivě všedních detailech (Maupassant. Dostojevskij, R. Svobo-
dová, Němcová a j.), ale zejména vztyčuje se před mladými čtenáři
ideál člověka zdravého, nebojácného, ch v tré ho a vvnalé-
j zavého (Křišťál, Homéros, Němcova, ale zvláště Hory). Ve Zni

I z literatur vůbec mluví se k dětem jinak nežli jinde: odkrytěji,

I mužněji, ale i vážně a taktně. Úroveň mla^dých čtenářů redaktor sbírky

I snaží se stále pozdvihovati ; někdy ani nepočítá s massou čtenář-

I štva. Tak >Horv« určeny jsou vlastně mládeži po 14. roce. a to ještě

38ii

u nás zatím výjimečné. Jmenovitě dvě kapitoly této knihy zaslouží si
pozornosti: Čermákova »Kočna<, živě, v každém detailu jasné a
přesvědčivé líčící slézání krásné, ovšem i neschůdné této hory Saviňských
Alp, a >Na Križských podech«, studie V. Dvorského, která
svými úvahami o cílech a významu alpismu je způsobilá zúrodňu-
jícím ohněm zanítiti srdce. >Hory« jsou kniha aristokratická* která
nepočítá s porozuměním >v ohromném, nechápavém davu, cizím a lho-
stejném*. Očekává však spásy od mládí (mezi 14. a 20. r.), které jediné
je schopno převratu, bojuje za jeho právo na volnost, chce krásou
a mocí hor vzbuditi touhu po vyšších požitcích a rozko-
ších. »Davu« dětí do 16 i více let bude neztravitelna těžkým slo-
hem intelligentních lidí, množstvím cizích jmen a zejména
i jmen, běžných toliko turistům, těch končin znalým (mapka chybí).
Že časem své poslání vykoná, nepochybuji — a potom snad budeme
míti více >zelených rot* a vzroste i >hrstka několika*.

Povídky Růž. Svobodové jsou v literatuiře pro mládež
událostí. Barvitý, měkký a suggestivní výraz, vroucí poměr k vyprávěným
událostem, jejichž hrdiny jsou vesměs děti, obestřené illusí spi-
sovatelčina mládí, učhií je milými jemnějším dětem, zvláště dívkám. Ci-
zejší budou jim vzpomínky »V rodné vsi< s >Touhami« a >Strevičky4:,
nejpěknější část knihy. Přes to, že spisovatelka tolik oduševnila stýkání
mladé svojí bytosti s obětavým, vzdělaným svým otcem, že vybavila si živě
tehdejší dojmy, vzpomínky její nepůsobí bezprostředně vzru-
chem mladosti a vane z nich (mnohem více, nežli z povídek ostat-
ních) zahořklá tesknota, jež snad nic už neočekává, melancholie nad čímsi
uprchlým, po čem toužiti je marné. A děti chtějí se optimisti-
cky dívat naživot, s důvěrou, bez obav odkrývati jeho
tajemství. Zvláštní je, že ani knížka paní Svobodové není zcela prosta
umělůstek, jež tak často najdeme u ženských autorek. Někde je deminutiv
zrovna rozsypáno: králíčci, travička, žáček, pavláčka, koníčci a j. Čtěme
na str. 21 z povídky o Bohuščině kloboučku: >Bohuška vyrostla na zeman-
ském statku pod krásnými, vysokými horami, porostlými
hlubokými, staletými lesy borovými. Pod samými ho-
rami...*

Šťastný je výběr pohádek B. Němcové, pořízený ve dvou kníž-
kách : první poutá svojí realitou, kreslíc prosté sice, ale neohrožené,
silné lidi, kteří nezapomínají kolem sebe i dobro rozsévati (Mikeš, Čertův
švagr, Nesyta) : druhá, spíše dospělejším dětem určená, vyznačuje se
líbezným výrazem a líčí snivé povahy dívčí (princezna se
zlatou hvězdou, Zuzanka v alabastrové ručičce, Marie v Dobrých knio-
třinkách, ano i pyšná princezna v pohádce poslední). Některé drobné
omyly (»hezké*, jinde nevděčná zvířátka*) mohly býti opraveny — dětem
přec neběží o studium literárních zjevů. Jiné povídky B. Němcové.
Chudí lidé. Divá Bára, Pan učitel, jsou rovněž vhodnou četbou, j ni e n o-
vitc Divá Bára, zobrazujíc ideál děvčete: plovat umí,
strašidel se nebojí, žádný z chlapců si na ni netroufá, kůň, kráva, býk
i ovce jí poslouchá — a srdce má něžné, věrné, obětavé.

NAéB DOBA. R. XV.. ft. 5. 1908. 20. února. iíé

886

Stiftrův »Křišťál€ (Bergkry stali) vyžaduje čtenáře poněkud
trpělivějšího: Třeba překonati dlouhý a místy skoro nesrozumitelný
úvod. Na I. stránce třebas : ... »stavení, jež chovají ve svém
klínu i řemesla, která jsou určena, aby horalům hra-
dila (!) jedinou jejich spotřebu umělých výrob-
k ů« . .^. Při takových rčeních si dítě nemůže nic myslit ! Ale
povídka sama je výborná, houževnatý boj bloudících dětí s hor-
skou zimní přírodou čtenáře přímo povznáší — scenerie le-
dovcové líčeny jsou úchyatně. — Část povídek Dostojevského je
známa z Papáčkova Ruského sborníku (Hošík u Ježíškova stromečkm,
Stoletá, Mužik Marej) i odjinud. Nově k nim přidány >Povídka o kupci«
a >V panském ústavě*, obě s mocnou tendencí výchovnou. Překlad B.
Herbenové je pečlivý.

Skoro všecky svazky »Žně« doplňují vhodně poznámky redaktorovy
nebo překladatelů, některé tak instruktivní, že i čtenářům dospělým otví-
rají oči. Takovými úvody by vlastně měly býti opatřeny všecky spisy
pro mládež. Možno, že by působily více dobra nežli vydávání pouhých
seznamů vybrané četby. Že posléze i vkusnou úpravou >Žeň z literatur*
se doporučuje, není poslední chválou této pěkné a milé sbírky.

Dobře řízena je >Knihovna nejlepších spisů pro mlá-
dež, vydávaná B. Kočím. Některá čísla (Babičku, Srdce, Broučky,
Hlavu) bál bych se však dáti do rukou dětem, disponovaným na pr. ke
krátkozrakosti, neboť jejich tisková úprava příčí se hodně pravidlům oční
hygieny (viz spisek dra Chalupeckého). V posledních svazcích (v > Dět-
ském koutku*, B. Herbenové) stala se náprava. >Dětský koutek* (dosud
2 svazky) upraven je z příspěvků Bes. Času. Jsou to vlastně krásné čítan-
ky pro děti, které tím vynikají nad čítanky oficiální, že jsou t e n š i, že
jsou téměř zbaveny moralisování, za vlasy často přitaženého,
protože si ho žádá »výchovný« úkol čítanky, že neobsahují stude-
ných, poučujících statí, jež bývají jednou z příčin pozdějšího
odporu mládeže ke čtení opravdu poučnému. Cíle >Dět. koutku* nejsou
sice postaveny tak vysoko jako třebas v » Horách*, ale jejich duch je
dobrý, příspěvky psali poctiví lidé, kteří děti srdečně milují.
— Mantegazzova »H láva* má dva hrdiny pravdě velmi nepo-
dobné: starého strýce kapitána a jeho synovce Vojtěcha, jmenovce onoho
ze » Srdce*. »HIava* je sbírka kázání, provanutých duchem básníka i prak-
tického pozorovatele života, milujícího svět i lidstvo v něm, jemuž vadí
někde leda trochu povídavosti a snad přílišného italského vlastenectví.
Knihou pro děti — až na několik roztomilých míst (vyprávění o dě-
tech, psem pokousaných, o dívence, jež chtěla zhasnouti slunce, o kakostu,
citroníku a bramboríku. rvačce na pobřeží) v běžném slova smyslu není.
za to vychovatelé bv ji měli znáti. Je plna hlubokých pravd, lásky
k životu a k přírodě (jmenovitě k rolnictvu), má krásné úvahy o jedno-
tlivých povoláních (o rolníkovi, námořníkovi, lékaři a j.). Xajdou-li se
mezi dospělejší mládeží pozorní čtenáři této knihy, bude to jistě zjev potě-
šitelný.

387

I Ilustrované knihy z nákladu B. Kočího jsou s dostatek známy. \ei-
lepši jsou nepochybné jHastrman* a »Letm noc*. Panuškovy nálady patří
jisté k nejkrásnějším, co u nás malíři pohádek vytvořili. Diváku se ani
nechce z tohoto světa tajemné krásy. Poněkud rušivě do nálad, obrazy vy-
volaných, zasahuje text V. ftíhy svým několikrát akcentovaným soucitem
k ubohým tvůrcům vypravovaných povídek. Stanovisko Říhovo sice po-
chopujeme, vy chovatelsky jest oprávněno, ale harmonický dojem celku se
jím nepodporuje. Ani závěr knihy, kde illustrátor skoro úplně ustoupil do
pozadí, a kde líčí se ideál příštího českého statkáře po vzoru anglodán-
ském, dětí nerozehřívá. Mnohem blíže sobě byli oba autoři ^Hastrmana*.
ačkoliv umělecká jejich potence je různá. Slovesná část prozrazuje za-
čátečníka, formy ještě dokonale neovládajícího, ale jednotlivosti, zvláště
poslední povídka (štědrovečerní), svědčí o talentu vypravovatelském.
Illustrace Schwaigerovy působí mocným dojmem. Obé knihy. Letní noc
i Hastrman, předpokládají čtenáře vyspělejší, kteří se již dovedou od-
poutat od děje, majíce zálibu v kráse formy a ve hře fantasie. Tak číst
ostatně text »Letní noci* přímo učí.

Dítěti však, jež zpravidla jasným okem dívá se na svět, které — prá-
vem — chce býti veselo, chce se smát, hlasitě smát, ne vždy tyto knihy
vyhovují, a sáhne spíše po pohádkách Erbenových (i 11. A. Zeyer)
a bratří W e n i g ů v. Pohádky B. Němcové, illustrované R. A d á m-
k e m, ve větším vydání zkomolil K. Kukla, maje snad za to, ovšem
mylně, že učiní je dětem ztravitelnějšími, když budou kratší. Mnohem
spíše bych doporučoval vydání pohádek B. Němcové, jež vyšlo nákladem
Laichterovým, péčí M. G e b a u e r o v é, nebo vydání T i 1 1 o v o
(nákl. :>M á je*).

♦Matice mládeže* sluje sbírka laciných (po 20 h) illustrova-
ných knížek, vydávaných nákladem Ši mackovým. Obrázky jsou sice
většinou velmi slabé (vyjma snad jen při GuUiverových cestách, Baronu
Prášilovi a pohádkách Andersenových; ovšem i při těch, odjinud zná-
mých, půvab pobledl), často zbytečné (nežli bezcenné illustrace, raději
žádné!), avšak úpravou typografickou, jazykovou správností i výběrem
spisů, jež mají čeliti hlavně proti laciným Hynkovým a Štorchovým
♦indiánkám*, se sbírka tato zamlouvá. Bylo by škoda, kdyby měla po dvou-
letém vycházení zaniknouti. Andersenovy pohádky, Swiftovy Gullive-
rovy cesty, Gabrielovi Rekové ducha a srdce, do jisté míry i Baron
Prášil. Važte si české školy, Panem et circenses, Z východu. Malí hrdi-
nové jsou v celku dobré knihy. Zvláště takových jako >Rekové du-
cha a srdce* máme poskrovnu: svižně a lehce naskizzovány jsou tam
povahy a život, snahy a utrpení velikých pracovníků kulturních, jako byli
Sokrates, Komenský, Edv. Jenner, Lomonosov, Damián de Vester. Ga-
briel snažil se dětem přiblížiti i Beethovena, Pestalozziho, Gutenberga
a j. Jeho pokus nevydařil se vždy, ale často. — Nejslabšími čísly
>Matice mládeže* jsou pohádky M. Calmy, Tisovského vypra-
vování o Havlíčkovi ^Pravda má duši nesmrtelnou* a povídka >N a vá-
lečné lodi*. »Z pamětí p s a*, poslední, dvojitý svazeček, líčí pěkně
v první části život na horách; v druhé polovici stane se z psího

388

hrdiny občan, dobře že Francouz a ne Čech. Nékteré výbory žádaly
by si přísnějšího měřítka. Všelicos lze vytýkati »Japanskýni pohádkám<,
>Pohádce o zlatém klíči a živé voděc, povídce >Mezi ledy«, ač v nich na-
jdeme i řádky pozoruhodné.

»Xárodní knihovna česká« (nákladem F. Bačkovského)
není přímo určena mládeži, ale může jí býti prospěšná s hlediska h i-
storického i trvalou hodnotou některých svazků. Dopo-
ručuje se též pěknou úpravou a lácí. Jmenuji na pr. Máchův Máj, Tyrol-
ské elegie s Králem Lávrou, Erbenovu Kytici, Ohlasy ¥. L. Čelakovského,
Divou Báru, Pana učitele. Chudé lidi, Babičku B. Němcové, Na statku a
v chaloupce, Pohádky z naší vesnice od V. Hálka, vesměs knihy, jež by
mohla a měla čísti česká mládež mezi 12. — 15. rokem.

Činnost ^Dědictví Komenského*, ač zaslouží s našeho stano-
viska uznání, vyznačuje se jakousi nesoustavností a roztříštěností. Výbor
četby, řízený J. Petrem, se svazečky po 6 h, tedy velmi levnými,
poněkud je pedagogicky pochyben, neboť otiskuji se v něm úryvky z vět-
ších děl (Blažený den z Maryly, Babiččin příchod do údolíčka, výňatek
z cyklu Ve stínu lípy), jež samy o sobě nemohou způsobiti ucelený do-
jem, protože zbaveny jsou nutného vztahu k celku, z něhož
jsou vytrženy. Jinak ovšem výbor podává ukázky ze spisovatelů vynika-
jících. — K starším dobrým publikacím (Wenigovy Jesle, Preissigovi
Broučci, Byl jeden domeček) letos přibyl >Rok na vsi« se známými rozto-
milými obrázky M. Alše, jež provází slovy lidové poesie V. Beneš. Kniha
laciná a pěkná.

.^torchův >Člověk diluviální« osvěží vyučováni dějepisné.
U této knihy (podobně u Kaldových >OgarŮ€, v knížce >0 zajíčkovi*)
vadí při čtení nedostatek přehledu. Autor mohl zcela dobře spis rozděliti
v kapitoly (aspoň tři : úvodní slovo o kultuře doby kamenné, vypravování
o hordě kobylisské a závěrem připojiti svůj obrázek k dalším stupňům lid-
ského vývoje). Je to věc jen formální, ale při knize tak důležitá, jako
tisková její úprava. Jmenovitě tam, kde není děje, třeba kratších kapitol,
častějších odstavců, mnoha obrázků, aby dítě si všecko mohlo rozmyslit
a konkrétně představit. Ze starších vydání D. K. »Ruský sborníkc dosud
nepozbyl ča.sovosti. >Polský sborník* p. Vondráčkův je sice též pěkný,
ale dětem zdá se tuze smutný.

Ottova Světová knihovna dobrým v celku výběrem, lácí
i slušnou úpravou vymohla si přístup i do školních knihoven. Divím se.
že v ní již dávno nevyšel »Robinson«, >Strýček To m«, výběr
z Coopera a jiné spisy, u všech čtoucích národů rozšířené. Mnohým
překladům slušelo by více péče. Tak Micheletova »Ptáka«, dílko
vychovatelsky velmi cenné, měl přeložiti přírodozpytec s básní-
kem, znajícím nuance jazykové: pod pérem p. Baušovým mnohá místa
úplně pozbyla svého půvabu. Jaké na př. těžkopádné, ohyzdné věty: >Tato
(matka) jedná a vypočítává, miluje více neb méně; jest více neb méně
matkou. Čím více jí jest, tím výše stoupá bytost; každý stupeň v existenci
záleží na stupni lásky* (str. 13.). Že neříkáme »budeme viděti, jak
pudem se mění . . .«. že neužíváme zbytečně podmětu on. ona, že je ne-

;389

správno napsati »1 rostliny kořeny nehybně t k v o u c í v zemi* a mn. j.,
netřeba ovšem dokazovati : škoda, že podobných nepečlivosti je
v knize plno (interpunkce je nedbalá). Dobrá vydání Světové
knihovny pomocí škol mohla by nabýti mnohem většího rozšíření v mlá-
tleži i v širokých vrstvách lidových, nežli se dosud děje. Než o jednotli-
vých spisech pcKlrobněji jindy, až budu míti příležitost vykonati revisi
nakladatelství \ ilímkova. Zem. spolku uČit. a j., na něž v této úvaze
nedošlo. A. R.

PO ŽIVOTE NÁBOŽENSKÉM A CÍRKEVNÍM.

O konfliktech troufalosti katolické církve se státem
jsme se zmínili již několikrát. I tentokráte dlužno zaznamenati tri nové
zajímavé případy. Dva z Bonnu. Zvláštním breve propůjčil papež
theologické fakultě v Bonnu právo udělovati akademické
hodnosti licenciáta a doktora bohosloví. Již to samo sebou je nápadné,
že veřejné státní fakultě uděluje papež právo promoční. Ještě nápadnější
jsou podmínky, jichž musí děkan dbáti: professoři zvolení pro fakultu
musí obdržeti svůj úřad učitelský od církevní autority, podléhají co do
učení dohledu a vedení církevní autority, a v každém případě před udě-
lením doktorátu musí býti požádán o svolení arcibiskup kolínský, jemuž
přísluší právo zkoumati these a disertace. (Breve zní tak, že se zdá,
jako by při všem bylo nejhlavnější děkanovo právo užívati při promocích
červeného biretu.)

To všecko stát mlčky připustil.

Prudcí byl konflikt k vůli bonnskému katolicko-theologickému pro-
fessont dru Heinrichu Schrórsovi. Je to professor církevních dějin.
R. 1907 vydal »pamětní spis« : Církev a věda, u C. Georgi, Bonn. Prvnř
vydání je rozebráno, druhé nevyjde. Cčelem jeho spisu bylo žádati svo-
bodu vědecké práce naproti překážkám církve. Stojí však zcela na půdě-
katolického dogmatu, protestuje jenom proti takovým zaříaením církve,
jichž se užívá ku spoutání vědecké práce, a jmenovitě má na myslf
fakultu v Bonnu a celé její okolí, jemuž jako vedlejší vládě podléhá,
totiž arcibiskupu a řediteli konviktu theologického. — Na to odpovědět
arcibiskup Fischer, že professoři theologie nemají vlastní moci vyučovací,
nýbrž jen od biskupa. Schrórs se dopUvStil porušení biskupovy pravomoci
učitelské. O tom, že professorovi státní fakulty stát dává pravomoc a úřad
vyučovací, neví biskup nic. Výnos kardinálův hrozí ke konci následky.
Ty se dostavily brzy: studentům theologie byla zakázána návštěva cír-
kevné-historických přednášek Schrórsových. Akademický senát ovšem
podal ministerstvu protest proti zasaženi do svých práv. Studentstvo se
postavilo na obranu uraženého professora. i katolické spolky. Ale Schrórs
dobrovolně zastavil přednášky.

Arcibiskupovi přísluší právně dozor nad theologickou fakultou, ale
zastavení přednášek bylo přímo j)r()tiz«íkf>nné. Je v tom ovšem systém:

39()

kardinál arcibiskup Fischer jest dle soudu katolického kněze ve Frank-
furter Zeitung č. 305 osobnost vědecky zpátečnická, bigotní, při tom
autokratická a nahoru plazi vá.

Co učinila vláda? Cředně není posud její rozhodnutí známo, ale
v účincích se jeví takto: arcibiskup odvolal zákaz návštěvy přednášek.
Za to poměr mezi fakultou a konviktem zůstal nevyjasněn. Člověk také
neví, co soudit o tom, že Schrórs nevydá 2. vydání své brožury: zdali je
to ústup či taktní nechuť k demonstracím. Třeba vyčkati.

Skoro ještě frapantnější než případ Schorsův jest případ G ú n-
terův v Tubinkách. l^Vapantnější proto, že dr. Heinrich Gúnter
je p r o f e s s o r e m dějin na filosofické fakultě. U Schrórse
šlo o profesora na theologické fakultě, která co do učení podléhá dozoru
biskupovu. Ale na proftssora filosofické fakulty, třeba jest katolík, přece
nemůže mít vlivu biskup — tak by soudil každý.

Fakta jsou takováto: koncem listopadu se dostala do veřejnosti
zpráva, že biskup vcm Kcppler v Uottenburgu zakázal historiku (iůnte-
rovi na filosofické fakultě v Tubinkách přednášky >o životě
svatých a tvořeni legend, jmenovitě ve středověk u.c

Vyšetřováním vyšlo na jevo, že od r. 1865 j^st na filosofické fakultě
zřízena mimořádná professura dějin se zvláštním zřetelem na katolické
studentstvo v Tubinkách, a musí býti obsazována profcssorem kato-
lického vyznání. Nyní ji má jmenovaný Giinter. Není poprvé, že Gůnter
četl o předměte výše jmenovaném, a chovanci konviktu )<ato1ického
chodili na jeho přednášky bez závady. Když však oznámil stejné thenia
na zimní semestr 1907 — 8, radil mu ředitel konviktu dr. Reck na zakro-
čení biskupovo, aby upustil od obmýšleného kollegia, a sám ze svého,
bez návodu biskupova prý připojil hrozbu, že by chovancům konviktu
musila být zakázána účast na přednáškách. Gůnter odřekl přednášku již
oznámenou, aniž učinil nějakého opatření. Sám senát universitní po<la1
stížnost ministerstvu kultu na vměšování církevních úřadů a navrhoval
úřední zakročení proti Gunterovi. Ministerstvo poslalo prof. Gúnterovi
výtku, proč- zastavil přednášku, když přece jest od biskupa naprosto
neodvislý ve své úřední činnosti ; vždyť prý přece dosavadní zkušenost
ukazovala, že katoličtí studenti se súčastnili jeho stejných přednášek.
Měl tedy čísti, i kdyby jim byl býval dán skutečně zákaz. Při nejmenším
pak měl professor úředně oznámiti zastavení ohlášených předná.šek. Svým
nesprávným chováním vzal státním úřadům možnost chrániti ho proti
neoprávněnému zasahování církevní moci do jeho učitelské činnosti.

Katolická církevní rada vytkla ředitelovi konviktu, že překročil svou
l)rav(>moc, pí^něvadž zákaz přednášek studentům by příslušel konviktní
komisi, která se skládá z řádných členů katolické thcol. fnkulty a ředitele
Wilhelmsstiftu.

Jaké stanovisko v této věci zaujal biskup a jaké nui příslušelo, vysvítá
z výkladu ministerského: ^íinistcrstvo uznalo za správné prohlášení
biskupovo, že případný zákaz přednášek by příslušel oné konviktní komisi,
s čímž sonblasil i akadeniickv senát.

H91

Ministerstvo přiznává biskupovi právo bdíti nad tím, aby náboženská
výchova chovanců nebyla uváděna ve zmatek vědeckými přednáškami,
a právo v čas potřeby učiniti případné kroky. Právo toto mu bylo uděleno
zákonem z roku 1862, jímž naň bylo přeneseno vedení náboženské výchovy
bohoslovců, pokud jsou chovanci konviktu. Ale z toho se nesmí odvo-
zovati oprávněnost omezovati k tomu cíli universitního učitele v jeho
učitelské činnosti. I naproti professorům katolicko-theologické fakulty smí
dle téhož zákona zakročiti jedině vláda, když dle soudu biskupova jejich
přednášky jsou v rozporu se zásadami církevní nauky. Tím spíše, když zde
jde o professora filosofické fakulty. Nátlak biskupův i ve formě pouhé
rady znamená omezení, které ohrožuje vědecké postavení takového pro-
fessora a akademickou svobodu. Očekává se tudíž od biskupa, že příště,
kdykoli by za to měl, že některými přednáškami se působí zhoubně na
bohoslovce, obrátí se na ministerstvo, které v případech odůvodněných
se postará o odpomoc.

Takový smysl má právnické rozhodnutí ministerstva.

Nemáme zpráv, zdali Gúnter ohlášené a zastavené kollcgium obnovil
a čte-li či nečte. — jako náplast ke všemu se vyjímá konec ministerského
výnosu, který zní : »že se při eventuelně nutném státním opatření bude
šetřiti zásady akademické svobody učení, rozumí se samo sebou. «

Když zasedala mírová konference v Hiaagu, dostavila se
k jejímu předsednictvu deputace protestantských církví různých denomi-
nací z Anglie poděkovat jaksi jménem náboženství a církve za dosavadní
snahy mírové a prosit za jejich ještě energičtější šíření. V Ame-
rice a v Anglii jest v kruzích náboženských myšlenka světového
míru značně sympaticky přijímána, podporována a šířena. Na rozdíl od
toho chovaly se církevní kruhy v německé říši velice upjatě naproti
všem těmto snahám. Pruský militarism proniká všecky vrstvy, i církevní,
a zdá se, jako by v církvích dusil naprosto ducha míru a světové lásky
k bližnímu. Zdá se, jako by německé křesťanstvo stálo dosud na před-
kresťanském, israelsky nacionálním stanovisku, které překonal Ježíš
známou parabolou o milosrdném samaritánu, na stanovisku, které pokládá
za bližního jen souseda a krajana, ostatní za cizí, lhostejné nebo přímo
za nepřátele. Křesťanství tedy jednak proniká blahodárně instituce jiné.
ale jednak zase se nechává pronikat duchem cizím a zhoršovat, zbavovat
dobrých, kořenných vlastností. Věčný mír, láska bratrská, všeobecná, jsou
právě bohužel takové body, na které se v dnešním křesťanství zapomíná
i tam, kde se klade veliký důraz na jeho dogmatickou stránku.

V některých kruzích probouzí se vědomí tohoto nedostatku. K vá-
nocům 1907 vydali Lic. Weber z M-Gladbachu, prof. dr. Radě z Marburgii
a farář Umf rid ze Stuttgartu v otevřeném listě provolání
k duchovenstvu, vybízející k součinnosti v práci o světový
m í r a k podpoře stávajícího hnutí mírového.

Tento otevřený list začíná výtkou, že v Německu protestantské kruhy
neplní svou povinnost v tomto směru, kdežto jinde stojí duchovenstvo
právě v popředí. Vysvětluje tento zjev ovšem tím, že mírově hnutí jest
jinde víc připraveno dějinným vývojem. Přiznává, že mír jest jednou

392

ze základních myšlenek křesťanství. Křesťanšti duchovní by méli již svým
povoláním býti sami sebou kazateli pokoje, a účast ve snahách, směřu-
jících k míru, by měla býti něčím samozřejmým. V Anglii ustanovila
si celá církev určitou neděli v roce jako neděli míru, kdy se všech kaza-
telen ozývá se výzva ku práci o mír. Otevřený list vytýká, že až do nej-
novější doby většina německých farářů zaujímala stanovisko nejen lho-
stejné, ale přímo odmítavé. Není správno, když se práce o mír pře-
nechává sociální demokracii a volným myslitelům. Mírové hnutí je přece
hnutí eminentně křesťanské, pro kulturní dějiny velice význačné. Otevřený
list rozpoznává také příčinu tohoto odmítavého chování; ale nepřiznává
ji přímo; vkládá ji jako výtku do úst protivníkům: vykládají prý si je
tím, že církev se podřizuje pokynům vlády a činí se tudíž služkou moc-
ných.

My řekneme otevřeně, že příčinou toho jest jistě příliš těsné spo-
jení církve se státem, ale mimo to též celkový duch Nemectva
nedosti proniknutého křesťanským duchem. Není ovšem Německo sa-
motno. I v jiných zemích a jiných církvích není porozumění pro tyto
mravní a sociální snahy.

Kruhy, z nichž vyšel onen otevřený list, jsou nábožensky po-
krokové, liberální. Kladou menší důraz na dogmatiku, za to větší
na mravní stránku křesťanství.

V konservativních kruzích naproti tomu trvá zaujatost
proti těmto moderním proudům. Na doklad toho můžeme uvésti článek
v >Reformation«, kde žena ( !) hájí válku, její mravní oprávněnost a ná-
boženskou přípustnost, vidí v ní mravního činitele a pěstitele karakteru.
a snahy mírové stihá posměškem sentimentální změkčilosti. Od ženy
takovéto smýšlení přímo překvapuje, ale odpovídá celkové náladě a sta-
novisku, které umožňuje, že se ve státní církvi každé neděle konají
předepsané modlitby nejen za císaře a jeho rodinu, ale též za armádu
a loďstvo a jejich vítězství.

Proti monistickému svazu založil se koncem listopadu
1907 v Německu svaz Keplerův (Kepler-Bund) ve Frankfurtě nad
Mohanem. Cílem spolku jest hledání pravdy, hledání smíru mezi přírodní
vědou a náboženskostí, podpora známosti přírodních věd a obrana
proti šíření nevědeckých názorů hlavně Háckelo-
V ý c h. V Keplerovi spatřují zakladatelé žádoucí^ vzorné spolužiti vě-
deckosti a osobního náboženství, proto po něm pojmenovali svůj svaz.
Vůdčími osobami jsou přírodovědci; v ředitelstvu jsou jen 2 theí)logové
vedle 29 mužů z jiných povolání.

Přírodní vědy a jejich vliv na náboženství, vzájemný jejich poměr —
to jjsou otázky dnes živě diskutované zvláště v Německu a Anglii. Proti
populárnímu, vědecky se tvářícímu háckelismu, který dříve byl téměř vše-
vládným, staví se nový modernější a správnější názor světový, vědečtější
který je méně dogmatický než materialistický.

O d p u s t k y povoluje praxe římskokatolické církve dosud. Dny
>všech svatých* a »dušiček€ i. a 2. listopadu jsou zvláště vyznamenány
všelikými výhodami. Papež má právo určiti kostely, pro něž na ten který

393

rok odpustky platí. A užívá toho práva. Na letošek povolil toto právo
benediktinům. Odpustky těchto dnů jsou vázány na tyto podmínky: jest
třeba odříkati odpustkové modlitby asi 5minutové. Kolikrát je kdo odříká,
tolikrát se mu dostane odpustků (odtud jméno toties quoties) ; jen musí
pokaždé vyjíti aspoň za dvéře kostela a zase se vrátiti, aby jaksi několikrát
navštívil kostel. Kdo bydlí dál od benediktinského kostela, přes looo kroků
nebo 20 minut, smí vykonati tuto pobožnost také v jiném kostele, ale
za to musí po celý rok nositi medaili sv. Benedikta. — Není to naváděni
k marnomluvnosti a k pověrečnosti, k magickému názoru na modlitbu?
Zdá se, že vůdčí kruhy německých katolíků jsou tohoto přesvědčení;
aspoň stydlivě zamlčely tuto milost svým čtenářům ve vůdčích listech
centra.

Je před volbami. Doba mezi napsáním tohoto článku a jeho
vytištěním bude rozhodnou též po stránce církevní alespoň pro
poměry politických stran. V agitacích předvolebních má klerika-
lismus hojný lov. Z volebních příprav je patrno, že tentokráte nemá
klerikální strana tolik troufalosti a sebevědomí, jako před volbami říš-
skými. Rozšíření volebního práva do říšské rady dalo hlasovací lístky do
rukou lidem, kteří hlasovali pro klerikální stranu hlavně z neuvědomě-
losti. A na takové klerikalismus hlavně počítá. Sjezd klerikální na po-
čátku ledna v Praze byl krotcí než dřívější.

Největší činnost rozvíjí v některých venkovských volebních skupi-
nách, kde má naději na úspěch. Obraz je velice pestrý: někde se roz-
vířil zuřivý bratrovražedný boj mezi katolickými země-
dělci a agrárníky, jinde jdou obojí svorně pohromadě v pocitu
vnitřní příbuznosti. Zdá se nám, že boj je vůbec jenom na venek. Uvnitř
někde již panuje a jinde ještě zavládne pěkná shoda.

Nad průměr vynikl teď několikrát v boji proti klerikálním agrární-
kům »Venkov€. Jde ovšem o mandáty, a to je důležitější, než kdyby
šlo >pouze€ o zásady. >Venkov4: si chytl přímo samého pražského
kardinála Skrbenského a činí jej zodpovědným za štvaní
Čecha, Selského Listu a j. orgánů klerikálních, poněvadž prý všecko se
děje s jeho schválením a za jeho peníze.

Příznačné, skoro pathologické je, když » Venkov* teprve teď
poznává pravou povahu kardinálovu, když jde o jeho vlastní stranu. Což
nevěděl český lid, český venkov (s malým v) dříve již, že kardinál je
>Němčík«, nepřítel českého lidu, odpůrce pokroku? Patrně to »Venkovu«
(s velkým V) nevadilo, dokud počítal na podporu kardinálových zřízenců.

Příznačné, také skoro pathologické jest též to, jak >V e n k o v«
hrozí: český venkov nikde nebude kardinála vítat o visitacích a biřmo-
váních, nýbrž řekne mu přímo do očí, co o něm soudí. » Venkov* bude
pracovati k tomu, aby Skrbenský byl sehnán s arcibiskupského stolce
pražského, jako byl Kohn sehnán s olomouckého.

Každé slovo neupřímnost, nabubřelost. Není tomu více než dva
měsíce, co ministr Prášek v Praze vykonal kardinálovi jednu z prvních
svých ministerských návštěv. Není tomu ještě rok, když před říšskými
volbami předáci agrární putovali do arcibiskupského paláce prosit o kleri-

394

kalní hlasy. Rád bych znal agrárního předáka, který by nešel vítat arci-
biskupa, jakmile by se jen ukázal v kterékoli obci. Chtěl bych být při tom,
kdyby se měl setkati sám pisatel neohroženého článku z >Venkova«
s panem kardinálem před svědky ! — lnu, je před volbami a jde o man-
dáty. A tu se posud ze všeho nejlépe osvědčila neohrožená, hřmotná slova !

Klerikální strana sama si dává název >strana katolického
1 i d u«. P. Horský kdes vtipem odbyl všecky, kteří ji jmenují přiléhavým
světovým názvem klerikální. O její lidovosti svědči prozrazené ta-
jemství volebního a agitačního fondu. Číslice mluví: fond obnášel v celku
asi i8 tisíc korun. Na to sebrala šlechta prostřednictvím hraběte Vojtěcha
Schónborna 7850 K; kardinál dal 3500; kapitola svatovítská 5000 K; řády
(křižovníci, augustiniáni, dominikáni, emauzští benediktini) 1555 K; úroky
činily 51 K, vrácená záloha 42 K, tak po odečtení všeho zbývá na sbírky
mezi katolickým lidem v celku K 4*40, slovy čtyry koruny čtyřicet haléřů.
>Právo Lidu* se ptá: »Komu tedy slouží tito zástupcové lidu, vydržovaní
Schónbornem et conip. ?« — Snad se katolický lid řídí Havlíčkovým : nic
jim nedávat !

Klerikálové vystihli trefně psychologii lidu: nežádají na něm
příspěvků pro stranu, i většinu tisku mu dodávají zdarma. Ne že by ho
šetřili finančně. Žádají na něm obětí a vydání, ale jinou formou, která je
okatější a proto líbivější: prapory spolkové, šaty a věnečky družiček,
petrský halíř, pouti od nejbližšího místa poutnického až do Lurd, Říma a
Palestiny — na to lid rád dává a udržuje se tím při církvi a straně lip než
příspěvky pro strannickou akci. A ve vydání za alkohol a pod. strana také
nebrání, poněvadž i to je agitačním prostředkem pro stranu.

2. února uspořádal akademický spolek >Jeroným« veřejnou dispu-
taci mezi j) roto stan ty a volnými mysliteli. Zprávy o ob-
sahu schůze nejsou tak podrobné, aby se mohla posouditi přesně cena vý-
vodů s obou stran. Ale již i z toho, co bylo uveřejněno, lze na první po-
hled poznati velký rozdíl mezi touto disputací a královéhradeckou s kato-
líky. Hlavně v tom, že se mluvilo o náboženství a méně o církvi, že nábo-
ženská strana hájila světový názor a ne nemožné církevní instituce. Volní
myslitelé zase nemohli býti tak útoční. Evangelíci ovšem ukázali neroz-
hodnost, která je příznakem přechodní doby. Za to volní myslitelé projevili
naprostou neznalost protestantismu. Je to zvláštní, jak cizí je protestant-
ský duch, protestantský duch náboženství rozenému katolíkovi, třeba se
úplně vybavil z katolického vlivu. Jeden z evangelických řečníků řekl,
že protestantská věda jinak chápe zjevení a zázrak než katolická. !>el bych
dále a řekl bycli, že protestantismus naprosto jinak chápe nál>oženství a
protestant jinak nábožensky žije. T ten český protestant, který přece ve
své minoritě podléhá úžíisně vlivu katolického okolí a ducha. Zdá se, že
tato evangelická posice je katolíkovi nepřístupná. Tím si vysvětluji mnohé
náboženské i protináboženské z^evy v naší české přítomnosti, i zvláštnost
na př. české volné myšlenky, i zvláštnost na př. Macharova »Říma«.
Soudím, že knihu tuto mohl napsat jenom katolík rozený.

Disputace má svůj význam. Budou-Ii uveřejněny podrobnější zprávy,
vrátíme se ještě k jejímu obsahu. -\-.

6. února.

Feuilleton.

Fra Angelico před papežem Mikulášem V.

Jsem člověk neučený, svatý otče.
a nehbitý můj jazyk nedovede
vyřídit všecko, co by duše chtěla.
Nechť tedy apoštolská svatost tvoje
má slitování s řečí neumělou
prostého mnicha, jenž se vůlí boží
jen štětcem, barvou vyjádřiti umí.

Tvá svatost nabízí mi slávu světa,
biskupskou hodnost v naší Florencii —
ó, svatý otče, mně však dáno není,
bych nad lidem vlád, pastýřem se stana,
kde celý život ovečkou jsem býval.
A musil dát bych v obět celé štěstí
života svého, blaženost své duše,
a církvi nevzešlo by zdaru z toho,
neb na místě jsa sobě nepříslušném
jen škodit moh' bych mimo vůli svoji
a jenom hříchy obtížil bych sebe.

Ne, nejsem zrozen k slávě panování.

Však propůjč, svatý otče, hodnost onu

fra Antoniu, mému bratru v řádu

a kazateli nad vše výtečnému.

Fra Antonio z naší Fiesole

je bohem určen za pastýře stáda,

on hlas má, na nějž ovce poslouchají.

a říci umí všechno v malé chvilce,

co já na příklad vystihnout se snažím

barvami na zdi v práci nmoha týdnů.

Blaženost víry, odevzdání duše,

dar lásky boží, slávu vyvolených —

to vše fra Antonio kouzlem řeči

představí lidem v chrámě při kázání.

že z hlubin duše slzy vyvěrají

a plní oči touhou rozzářené.

396

A ve všem ví si rady, svatý otce:
Když v svatém Marku nakázal mi prevor
zobrazit v sále na zdi umučeni
Našeho Pána, a já u pat kříže
chtěl seskupiti církev zarmoucenou,
tož papeže a opaty a svaté —
fra Antonio rozeslal hned bratry
po kláštench i sebe vzdálenějších,
by vyprosili pro mne na čas krátký
podoby věrné oněch svatých tváří,
jak byly kde, jak já jich potřeboval.
A on to byl, jenž ponukl mě k práci
a od převora vymohl k ní souhlas,
bych v každé celli v naší Fiesole
a u San Marco namaloval na zeď
buď kříž a bratra před ním klečícího,
či výjev ze života Pána Krista,
smrt světce, zázrak, o němž vypravuje
si pamět lidská, rajské blaženosti,
jichž zbožné duše účastný se stanou —
i maloval jsem, a fra Antonio
přihlížel, zkoumal, radil, povzbuzoval
a nejen to, i barvy obstarával,
i tabulky mi dával připravovat
ze dřeva topolů, když třeba bylo
malovat obraz pro ten, onen kostel,
a znalecky se staral, aby dřevo
už vyschlé bylo, by se nekazily
kladené barvy

Avšak, otče svatý,
toť zásluhy fra Antonia o mě
a daleko by ještě nestačily
a neuváděl bych jich jako důvod
mé prosby — však fra Antonio takto,
chci ř'ci podle okolností potřeb,
se o každého stará z bratří v řádu
a nejen z bratří, ale ze všech lidí,
kdož na blízko mu přijdou. Ba, co pravím,
i o každého, o němž doslechne se.
že pomoci mu třeba. Radou, skutkem,
jak co kde nutno, podepře a vzpřímí —
rozený pastýř křesťanského stáda
dle slova písma — —

Promiň, svatost tvoje,
široký běh mé řeči neumělé,
již pospíším si, abych zodpovídal,
nač milostivě ještě tázala se.

397

A na chod mého žití, způsoby mé
a o mém malováni vědét chtěla.

Já v rád náš vstoupil ve dvacíti letech.

Jsem dvakrát šťasten, neb jsem štěstí duše

vnuknutím božím barvami moh' sdílet

se všemi lidmi. Vylíčil jsem prve,

jak maloval jsem po klášterech našich,

a s dovolením představenstva svého

i jinde v klášterech a slavných chrámech.

A malování rozkoší mi bylo.

Já jím se kořil světicím a svatým,

já procítil vždy znovu lásku boží,

jež Syna vydá na potupu smrti

a pro nás jen, pro bídné, hloupé tvory —

ach, svatý otče, stokrát maloval jsem

snad kříž a tělo Spasitele na něm,

a stokrát též vždy slzy proudily mi

z nehodných očí nad tou velkou láskou,

jež pro nás tohle všecko podstoupila,

by duše naše jednou v ráji zřely

nebeskou slávu a tvář Pána Krista I

A nyní přišel rozkaz svatosti tvé,
bych v Řím se vydal a zde namaloval,
co přát si ráčí. Převor dovolil mi,
a já jsem vyšel s duší rozjásanou,
že popřáno mi bude uzřít hroby,
v nichž leží těla svatých apoštolů,
že vzduch ten budu dýchat, který oni
dýchali kdysi, na oblohu patřit,
k níž upřely se kdysi oči jejich,
a cestami jít, jichž se nohy jejich
kdys dotýkaly. Tak jsem vykračoval
já stařec, svěže, neb mě naděj vedla,
pod božím sluncem krajem usmívá vým
k svatému městu. Zdráv a šťasten došel.
V klášteře řádu u santa Maria
přijali vlídně bratří bratra starce,
už úctu vzdal jsem apoštolským hrobům
i pozůstatkům nmčenniků světců,
vším duši opojil jsem, po čem práhla —
a ted tu stojím před svatostí tvojí
tvou šťasten milostí, jíž nezasloužil
jsem nikterak, však beru ji a těším
se z ní, jak člověk bere teplo slunce,
ač si ho také nijak nezaslouží.

398

Ty poruč, svatý otče, co ti libo,

já malovat chci. Dar ten Bůh mi svěřil,

bych užival ho k oslaveni církve.

jež sadem jeho je na této zemi

a jehož ty jsi vrchním zahradníkem.

— Však něco. svatý otče: Pozval jsi mě

dnes k stolu svému. \'yznanienal

jsi sprosťáčka, však pochybu mám jednu.

Je pátek totiž, a my mniši řádu

my v ten den postíme se. Snad můj převor

dá dovolení, ale nutno předem

se otázat a o ně poprositi.

Ať dovolí tvá svatost apoštolská,

bych v klášter Sopra Minerva se vydal

a vyprosil si odpuštění postu . . .

ZPRÁVY.

Zprávy knižní a literární.

Sind die Tschechen ein slavisches Volk? Von Ewald
Braun, Strassburg 1908. Čechové jsou podle autora co do rasy velmi
silně promišeni, a sice mají v sobě jako Bulhaři hlavně mongolskou krev,
jsou rasou smíšenou. Německý vliv politicky z této smišeniny učinil
národ, vliv německé kultury Cechům dal vzdělanost: dnes Cechové ve
skutečnosti jsou již germanisováni, české slovo nepodává než německý
obsah. Důkazem je autorovi mimo jiné Babička - Némcové, pocházejíc!
prý napolo z německé rodiny ; podalo prý v Babičce plod svého německého
vychování, a proto Babička připomíná Goethea. Politický vývod autorův:
Cechové utonou v moři německém, všecko slovanské křičeni, všecky
zdánlivé úspěchy nejsou než illuse.

R. De Césare : Róma e lo Stuto del Papá dal ritorno
di Pio IX. al XX. Set tem b re. Vol I. (1850— 1860), Vol II.
(1860 — 1870) Róma, Forzani e 1. 1907. — Marianne Weber: Ehefrau
und Mutter in der Rechtsentwicklung. Nákladem J. C. B.
Mohr, Tůbingen 1907. — Die Mutter als Erzieherin. Kleine
Beitráge zur Praxis der proletarischen Hauserziehung. Von Heinrich
Schulz. Stuttgart 1907. J. H. W. Dietz Nachf. — Paul Wcndland: Die
hellenistisc h-r ómische Kultur in ihren Beziehungen
zu Judentum und Christentum. ( Handbuch zum Neuen
Testament hgb. von Hans Sietzmann, I., 2.) Tůbingen, J. C. B. Mohr.
1907. — La Čité des Intellectuels, Firmin Maillard. (Paris,
H. Daragon.) 1907. — Through Scylla and Charybdis; or,
the Old Theology and the New. By George Tyrrel. Longmans
& Co. 1907. (Autor je jeden z vynikajících anglických katolických refor-
mistů.) — Dr. P. Beck: Die Ekstase. Ein Beitrag zur Psychologie
und Volkerkunde. Bad Sachsa, Herrmann Haacke 1906. — Die
grundlegenden Unterschiede zwischen Knaben- und
Mádchenschulen. Von Gustav Hausse. Verlagsbuchhandlung
Hohen-Neundorf, Rich. Fuchs 1907. — Manželství a jeho re-
forma. V zájmu lepšího porozumění manželství pojednává Miloslava
Procházková. Nákladem Národní knihtiskárny Kramář a Procházka
v Olomouci 1907. — Německo-české Poštovní názvosloví, se-
stavené péčí konceptnich úředníků c. k. poštovního a telegrafního ředitel-
ství pro král. České v Praze. Nákladem vlastním 1907.

Pragmatis ni. A new Xame for some old way ys of thinking.
Popular lectures on Philosophy by VV. James, 1907. (Slovo a pojem
p r a g m a t i s m se šiří a americký filosof James svou knihou podává
jeho noetický rozbor: je to positivistická methoda a positivism vůbec,
a James sám věnuje spis M i 1 1 o v i, který by prý dnes byl vůdcem
pragmatistů. Ale je to positivism po výtce voluntaristický, praktický,
do značné míry prostředku jící mezi extrémy (na př. mezi empirismem
a racionalismem atd.)-

Nové časopisy : Revue fiir Internationalismus, heraus-
gegeben von Bureau der Stiftung fůr Internationalismus in Haag.
Erscheint zweimonatlich in deutscher, englischer, franzósischer und
hollandischer Ausgabe bei Maas & Van Suchtelen, Leipzig- Amsterdam.
I. ročník, 1907. — Der Kampf. Sozialdemokratische Monatschrift.
Wien. I. ročník 1907. — Zeitschrift fůr den Ausbau der
E n t w i c k 1 u n g s 1 e h r e. Herausgegeben von R. H. France in Můn-
chen. I. Jahrgang. Ses. i — 4. 1907. — Internationale Wochen-
schrift fůr Wissenschaft, Kunst u. Technik. Heraus-
gegeben von Prof. Dr. Paul Hinneberg, Berlin. Aug. Scherl, 1907. —
Dokumente des Fortschritts. Internationale Revue. Heraus-
gegeben von Dr. R. Broda, Paris. Verlegt bei Georg Reimer, Berlin
1907. — D a s F r e i e W o r t, Halbmonatschrift fůr Fortschritt auf
allen Gebieten des gcistigen Lebens. Herausgegeben von Max Henning.
Neuer Frankfurter Verlag, Frankfurt a. M» (Tento časopis protiklerikální
obsažně i rozměrem zdokonalen.) •

Volby.

Volby do snémii království českého jsou skončeny. Byly provedeny
po urputném boji volebním, po boji ošklivém, jakých bylo
v Cechách málo i tenkrát, když jsme se rvali o mandáty s Němci.
Po skončeném boji všechny strany prohlašovaly, že »to vyhrály*.
To je konečně věcí názoru, chuti a aspirací. Ti, co mají nejvíc man-
dátů, poukazují na tyto (agrárníci), ti, co nejvíc mandátů ztratili
(Mladočeši), tvrdí, že čekali ztráty mnohem větší. Zklamaní radi-
kálové jsou na venek překvapeni počtem mandátů a klér i kalové
a pokrokovci poukazují na slušný počet odevzdaných pro ně hlasů
při skrovné organisaci. Jak řečeno: výsledek je takový, jak si jej
každý vykládá, a spor o správnost těchto volebních buletinů budiž
přenechán dennímu tisku. Při tak urputně vedeném boji poražena
bývá najisto všeliká objektivnost a jen stranickost rozhoduje.

Jakmile se však uklidníme z volební horečky, musíme si do-
znati, že jsme to vlastně prohráli všichni. Výhra neb prohra
v denních listech posuzována prostě a jedině podle toho, jaké osoby
vyhrály. Jaký sněm v celku byl zvolen a jak bude způsobilý k pro-
vádění svých vážných úkolů, o tom nikdo nemluví, na to nikdo se
nedívá. 2ádná z vedoucích stran nešla do boje v pravém uvědomění
celkové politické situace, a každý, kdo bude chtít význam volebního
boje a celkového resultátu anály sovat, dojde k přesvědčení, že jsme
si sami posledními volbami snížili význam českého sněmu. Ovšem,
že vina padá na obě vedoucí strany, na politickou konstelaci ve Vídni.
Mladočeši a agrárníci, vedoucí v první řadě politiku ve Vídni, měli
přirozený zájem na tom, aby volbami do českého sněmu posílili
posice své ne v domácím parlamentu, ale ve Vídni. Výsledek už
je tu: ministr-krajan Prášek ukazuje na svou sílu v českém lidu,
dr. Kramář spravuje otřesené postavení své 39 poslanci z měst na
českém sněmu. Ten starý hřích rytíře Schmerlinga na konec své
pozemské pouti přece ještě k něčemu je dobrý: jeden z prvních
navrhovatelů a spolutvůrce zákona o všeobecném hlasovacím právu

' NAáB DOBA. R. XV., č. 6., 1908. 20. března. ^g

402

na radu říšskou opevňuje své postavení geometrií volební, která
po 47 let se jmenovala pověstnou 1 Naši vyhráli I V červnu 1906
bylo všeobecné hlasovací právo jediným spravedlivým způsobem
volby, jedině správný a spravedlivý výraz vůle lidu, ale 1908 volby
na Schmerlingově základě dokazují správnost positivní politiky!
O tuto positivní politiku, kterou dr. Kramář prohlásil pro říšskou
radu za samospasitelnou, vedeny ■ boje, co se díti má na sněmu
českém, bylo a je lhostejno. A když dobojován boj, neptal se nikdo,
provede-li nově zvolený sněm svůj úkol nebo neprovede, nýbrž do-
kazováno, že se baron Beck mýlí, když myslí, že strana dr. Kramáře
je quantité negligeable. A ti pánové pak deklamují o vážnosti a vý-
znamu sněmu král. Českého!

O vážné úkoly českého sněmu v celé volební kampani málo kdo
zavadil, nehrály žádnou roli. A přec nový sněm má býti povolán
zasáhnout vážně do nejvnitrnější politiky české. Má změnit zemské
zřízení, změnit křiklavě nespravedlivý volební řád. má přinésti ná-
pravu do zubožených financí zemských. Myslíme, že podle tohoto
programu se mělo volit. Zatím volební bojiště české přehlušoval
spor o správnost anebo nesprávnost positivní politiky ve Vídni.
A skoro se zdá, že jásot vítězů nám dává už pokyn, jak se hlavní
bod zmíněného programu na novém sněmu českém bude řešit. Všecky
strany, i opravdu vítěznou agrární nevyjímaje, pocítily ve volebním
boji, že doby hladkých voleb jsou ty tam, že každá strana musí své
mandáty skutečně vybojovat. Musel do druhé volby i dr. Kramář,
i dr. Podlipný, i dr. Srb, musel do užší volby i úřadující primátor
dr. Groš. A při tom boji bylo zcela patrno, že při příští volbě bude
ještě hůř. Nelze očekávat od dnešních vítězů, že si pospíší se změnou
řádu volebního! A to tím méně, když víme. jak nadšení' pro vše-
obecné právo hlasovací po prvních volbách loňských rychle ochladlo.
Pod tlakem veřejného mínění a agitace pokrokových živlů (snad
i zatím sorganisovaných klerikálních) bude se pracovati na nějaké
opravě, ale že by došlo k opravdově moderní opravě, na to dnes
vážně mysleti nelze ani tenkrát, kdyby velkostatkáři i Němci sami
neměli v rukou zmařiti každou pronikavější reformu. Neboť odpor
Němců a velkostatkářů sám by nebyl dostatečným důvodem ani dost
mocnou překážkou, kdyby se na české straně vážně chtělo. Když
pan dr. Kramář dělal opravu volební na říšské radě, věru že měl
mocnější odpůrce než v Praze. Ani výmluva neplatí, že volební
opravu na říšské radě si přála koruna. Koruna dala by souhlas i k po-
dobné opravě pro sněm. kdyby ji tento sám vážně chtěl a kdyby

403

odepření vážně ohrožovalo trvale existenci sněmu. Toto vážné chtěni
scházelo však už na bývalém a bude scházeti tím více na nynějším
sněmu. O tom nás volby dostatečně poučily. Nejkřiklavější ustano-
vení v kurii venkovských obcí budou snad odčiněna a přilepena bude
dle známých vzorů >pátá« kurie a oprava bude hotova. Ani všeobecné
ani rovné právo nebude žádáno, a ani na předpotopní kurii velko-
statkářů nebude sáhnuto!

Proto tvrdíme, že jsme přes všechen vítězný jásot při volbách
prohráli všichni. Neboť nový sněm neznamená pokrok, naopak ta
>oprava4: volebního řádu sněmovního, bude-li sdělána, zachová se
nám zase na dlouhá léta a zadrží tak všeliký zdravý pokrokový
vývoj. A nejen po této stránce znamenají poslední volby prohru
pro českou věc. Nechť si jen někdo prohlédne listinu zvolených po-
slanců. Rok po tom, co vydáno heslo, že nejlepší lidé mají být zvoleni
do říšské rady, kandidováni a zvoleni lidé na český sněm, jako nikdy
před tím. Nelze zapříti, že zejména agrární strana při posuzováni
kvalifikace pro úřad poslanecký si dopřála volnosti a kandidátům
shovívavosti, že to až zaráží. Mladočeská strana už se také vydala
jak náleží, ale přec vedle starších svých politiků tu a tam dovedla
získati schopného člověka. O to se patrně agrární straně ani už ne-
jednalo. Když tedy počítáme, že nynější řád bude alespoň částečně
pozměněn, byly nynější volby dle Schmerlingova řádu poslední. Stojí
za to pohlédnouti do první listiny zvolených na tomto základě r. i86i.
Tenkrát rozumělo se samo sebou, že na sněm vysláni budou nejlepší
lidé, a rozumělo se tomu jinak. Ryli jsme tenkrát na počátku poli-
tického života parlamentámího — dnes zdá se, že jsme u konce —
měli jsme společnost mnohem chudší i politicky i kulturně, a jak
vypadala tenkrát kandidátní listina! Jen několik jmen: Palacký,
Rieger, Sladkovský, Grégr, Tomek, Zelený, Zeithammer, Škarda,
Brauner, Krejčí, Purkyně, Trojan, P. Jirsík, P. Řezáč, Hamerník,
Wenzig, Podlipský, Sembera, Náprstek, Tonner, Kodym atd. A jak
český sněm vypadá nyní ! V tomto úpadku v osobách je další prohra.
To ukáže se teprve, až když sněm bude věcně pracovat : už za posled-
ního zasedání kníže Lobkowicz byl nucen vraceti některým českýn^
poslancům referáty pro jejich nedostatečnost (i s pravopisem ně-
kteří referenti prý bojovali, a to s malým úspěchem!), jak bude
teprve nyní. Český sněm je na nejlepší cestě státi se nejkonservativ-
nějším sborem zákonodárným v celé říši, ne-li dokonce nejreak-
cionářštějšim. Od něho nesmíme čekati žádné nápravy, nikde a
v ničem. Těch několik poslanců, stojících mimo řady koalovaných

26*

404

Stran českých, co zmůže proti této většině! A tento stav věcí vy-
hlašován od lidí, kteří hlásali demokratickou politiku a kteří sebe
prohlašovali za politiky pokrokové, za vítězství. Věru víc než
Pyrrhovo !

Struktura nového sněmu s absolutní vládou mladočesko-agrámí
koalice, podporované >českou4; šlechtou, bude také oporou politiky
vídeňské a její posilou. Neozveť se ani na českém sněmu vážné ná-
mitky proti nynější politice vídeňské, a politika sněmovní nikterak
nezatlačí vídeňskou na jiné cesty. Jak nynější politika vídeňská
zdržuje jakýkoliv politický pokrok ve Vídni, tak bude sněm pře-
kážkou doma. Také naděje, že by konečně mohlo dojíti k opravě
volebního řádu pro obecní zastupitelstvo v Praze, je těmito volbami
zabita. Ale — naši vyhráli! To je a bylo hlavní věcí!

Než všeho do času — volby sněmovní a najmě volby pražské
dokázaly nad slunce jasněji, kdo a co vítězilo. Koterie radnické
a okresní, moc a vliv purkmistrů, ředitelů záložen a okresních sta-
rostů zkorumpovaly veřejné mínění a nejvážnější projev jeho, volby.
Už se do našich voleb nepletou Kollerové a Auerspergové, nyní sta-
číme na to sami. Chabrus v jiné formě. V tomto směru sněmovní
politika stala se demokratičtější, pravda. Ale i tento chabrus se
vymstí a bude potlačen, poněvadž každý lepší člověk cítí, že tento
stav je nesnesitelný. Nemravnost politická při posledních volbách
v Cechách slavila pravé orgie, pražská radnice ukázala, že je dosud
caput regni. Ale páni zapomněli na své radniční heslo, dignitatis
memores, a to se vymstít musí a bohdá vymstí. A zde leží snad jediný
úspěch ve volbách r. 1908. Spina a demoralisace politická, jež byla
při nich odhalena, přinutí skutečně lepší lidi v Cechách k odhodlané
práci, k odstranění nynějších poměrů a lidí. Ze všech stran se ozý-
vající volání po nových útvarech, po nových stranách je nám toho
důkazem a zárukou. C

Krise v státní církvi ruské:

List kněze G. Petrova mitropolitu Antoniju.

(Krisi v státní ruské církvi velmi dobře charakterísuje list knčze Pe-
trova, který zde z originálu překládáme.

Grigorij Spiridonovič Petrov narodil se r. 1867; je syn sedlákův. Studia
svá odbyl si v Petrohrade; r. 1893 obdriel místo katechetské a duchovenské
v dělostřeleckém učilišti. Zde proslavil se svými kázáními. Literárně vystu-
poval už jako student, ale teprve 1898 se stal obecně známým, když vydal
spis: 'Evangelium jakožto základ života«; spisu rychle za sebou vyšlo nad
20 vydáni. Následovaly četné spisy a spisky jiné, všecky směru nábožensko-
mravokámého, zejména: Škola a život — K světlu! — Zrna dobra a j. Přehled
celé nové ruské literatury se svého hlediska Petrov podal v: Ruští básnici
a spisovatelé.

Petrov byl v srdečném přátelství se zemřelým filosofem Solověvem,
ale jde spíše cestou Lva Tolstého, klade hlavní důraz na mravní stránku
církve a náboženství. Roku 1900^1901 psal do »Dráha střídmosti*, propaguje
hnutí antialkoholické.

Petrov byl zvolen do I . dumy, v niŽ se postavil na stranu radikální.
Synod mu zakazoval vykonávání poslaneckého mandátu, ale Petrov neupo-
slechl, nýbrž vedl skupinu radikálních kněží. Od 1. ledna 1906 redigoval
v Moskvě lidový list ^Pravda Boží«; list byl v červnu (1906) zastaven.

*Po různých a mnohých žalobách a obviněních se strany duchovních a
reakčnich stran (»ruského národa* a j.) Petrov vydal uvedený list.

Synod dne 12. ledna měl soud nad listem Petrova a odsoudil tohoto
samého za pomluvy ruské církve a za revoluční hanobení trvajícího státního
zřízení ke ztrátě kněžské hodnosti.

Dne 15. ledna petrohradská duchovní konsistoř doručila Petrovu roz-
sudek, který tento musil potvrdit, že jej obdržel. Následky trestu jsou podře
ruského práva tyto: Petrov musí se vzdát všech hodnostních odznaků a úřadu
kněžského, moc duchovní předá ho moci světské (gubernské správě petro-
hradské); protože trestanec obdržel vyšší vzdělání, zůstane mu právo na dě-
dické čestné měšťanství a na tom právě dostane dovolení zdržovat se nái
naznačeném mu místě. Na 7 let mu zakázáno žít v obou hlavních městech, 20 let
nebude mít práva na státní službu a na zvoleni do dumy a na jiné volitelské.
funkce. Red )

Vaše Vysokodůstojnost
Vysokodůstojný Vladyko Antonije!

Zavedeným proti mně vyšetřováním bylo prvé obvinění (žaloba
kněze N. Arsen jeva) odmrštěno samými vyšetřovateli, jakožto zjevně

406

lživé. Druhé obvinění bylo sosnováno na základě žalob proti mojim
spisům a řečem. Z těchto žalob vyšetřovatelé dedukovali dlouhou
řadu otázek, které mně potom byly předloženy. Odpovídat na t3rto
otázky bylo by mi snadné a tím bych mohl učinit i konec celé záleži-
tosti. Ale tyto odpovědi nebyly by odpovědí na otázky, které si před-
kládám já sám:

To, co vydává náš Synod za orthodoxní církev a co tvoří syno-
dální úřad — považuju-li to za pravou Církev Kristovu?

Souhlasím-li ve všem se synodem pravoslavné ruské církve?

Jestliže souhlasím, tedy v čem jmenovitě a na jakém základe?

V odpověď na tyto mnou sobě samému položené otázky místo
odpovědi duchovným vyšetřovatelům posílám Vaší Vysokodůstoj-
nosti výklad svého náboženského a odtud vyplývajícího i politického
přesvědčení.

Všeobecnou charakteristiku existující synodální církve znázor-
ňuji si podobou slavného chrámu Svaté Sofie v Cařihradě. Velko-
lepý chrám Moudrosti Boží vrostl do země, je do kola zasypán hara-
burdím, je zatarasen všelijakými vedlejšími přístavbami a nadstav-
bami, tak že jen s velikou námahou, jen vhloubením do nitra dá se
postihnout geniálnost plánu stavitelova.

Tak se také věc má i s dnešním pravoslavno-s>Tiodálním vy-
znáním. Zákfedy, stěny, podstata jsou Ježíš Kristus a Jeho Evan-
gelium, ale jak to hluboko vrostlo u nás do země, jak je to zatara-
seno všelijakými přístavbami a nadstavbami, synodem, synodálními
kancelářemi, konsistořemi, oběžníky a předpisy ! Těžko, s ohromnými
námahami dostaneš se skrz tuto nalepeninu k živému Kristovi.

V tomto hle uvědomění, v ocenění této stoletími nalepené lidské
malty na Církev Kristovu, v tomto se rozhodně rozcházím s názory
úředního, synodálního pravoslaví, což otevřeně a jasně oznámit po-
važuji za povinnost svědomí.

Proto v následovním nemluvím o tom, co považuji za pravé
ostatky pravé Církve Kristovy a v čem se nerozcházím ; zastavuji
se podrobně jen na tom, co považuji za stinné stránky pravoslavno-
synodálního významu.

Při přehodnocování životných hodnot děje se i přehodnocování
náboženství, křesťanství existující říše, a často slyšet náramně drsné
a těžké obvinění i náboženství, i Krista, i Evangelia, i církve. Ob-
vinění toto, ať je jakkoli trpké, zní většinou pravdivě. Výčitky jsou
zaslouženy. Jen že zaslouženy jsou nikoli vinou Evangelia, křesťan-
ství. l)a ani církve, nýbrž vinou těch, kteří se vydávali a vydávají

407

za církev, kteří chtí zosobňovat v sobě i Evangelium i Krista, t. j.
vinou duchovenstva. Mám tu na zřeteli ne osobní slabosti, nedostatky,
ba ani nectnosti duchovních osob. To je věc osobní, lidská, mimo-
letní. pomíjející. Míním základní směr historického účinkování du-
chovenstva, onu pečeť, kterou ono, duchovenstvo, během 19. století
kladlo a klade na křišťálově čisté a nebeskovysoké učení Kristovo.

Duchovenstvo zúžilo širokou pravdu Kristovu, zdrobnilo ji,
zasmetilo řečiště evangelického potoka v životě. I tak na této stránce
církevního života se zastavuji obzvláště podrobně ve svém výkladě.
Tu je moje odchylka od obvyklého, obyčejným, křesťanským du-
chovenstvem vyznávaného pojímání Evangelia, křesťanství a úkolů
církve. Této odchylce v celém rozsahu jsem pro censumí podm*ínky
posud v tisku nemohl dát výraz, veřejně mluvit mně již dávno je
zakázáno, proto používám příležitosti a osvědčím se ve výkladě na
jméno Vaší Vysokodůstojnosti zúplna. Osvědčit se takto nacházím
obzvláště nutným teď, kdy u nás násilně jsou zacpána ústa pravdy
a kdy všeobecné, vynucené mlčení může být pokládáno za schvalo-
vání národem všeho toho hanobení pravdy Boží, které se stalo teď
pravidlem a pokládá se bezmála za vrchol společenské a státnické
moudrosti. Mlčení Církve je v daném čase těžkou vinou. A to, co
terf duchovenstvo Ruska, jmenovitě vyšší duchovenstvo mnišské
dělá, schvaluje všecky hrůzy vrchnosti, třebas je to snad oddaností
samoderžavnému pořádku, je nepochybně zradou nikoli církve, zradou
pravdy Kristovy, opovržením potřeb vlasti, obětováním národních
útrap. Osměluji se myslit, že moje další slova, ne-li ve všech po-
drobnostech, tož aspoň v hlavním budou hlasem značné částky nižšího
ruského duchovenstva.

Na každý způsob vyslovuji tu v plnosti svoje pojímání úkolů
církve za dnešních dob. To požaduje ode mne moje svědomí. Vy
.však konejte, jak \''ám diktuje svědomí Vaše. Kněz G. Petrov.

Více než před dvaceti lety, ještě jako mladý seminarista, snící
o své budoucnosti, určitě a vědomě vyvolil jsem si dráhu ducho-
venskou. Církev jsem si představoval, jako si ji představuji i teď,
uskutečněním v lidech království Božího, ztělesněním v člověčenstvě
Božstva, tak jako bylo ztělesněno v Ježíši Kristovi.

Obřady, ceremonie, dogmatické soustavy netvoří církev. Pod-
statou církve je — Kristus, uskutečnění v životě pravdy Evangelia.

Být hlasatelem této pravdy, brát v postavení služebníka církv'^
nějakou účast při tom budování království Božího v člověčenstva.

408

považoval jsem a považuji za nejvyšší a nejradostnější íikoj, za
úkol, který i dnešního dne ještě vyžaduje mnoho a mnoho pracovníků.
Vždyť u nás i po 19 stoletích hlásání Evangelia v nejlepším případě
vyskytovaly se a vyskytují jednotlivci ki-esťané, ale není křesťanstva^
není křesťanského zákonodárce, není křesťansko-právných životních
norem, není křesťanské správy, není ani křesťanské společnosti, ani
křesťanského státu. O křesťanství celého člověčenstva lépe ani ne-
hovořit. Vzájemné vztahy národů mezi sebou jsou úplně protivný
duchu Evangelia. Nejkřesťanštější národové udržují millionové
armády k vraždění en masse bud cizích sousedů, bud svých vlastních,
násilnickými pořádky nespokojených občanů. Xa monstrósní masa-
řeníMidí. na výhubné zbrojení vyssávají se poslední šťávy oklamaného
obyvatelstva. Massové vraždění je povýšeno na vědu, stalo se před-
mětem vojenského umění, umění vraždit!

Cím že se tyto vzájemné styky křesťanských národů liší od
mezinárodních styků šedivé pohanské dřevnosti?

Cím že se liší poměr dnešních států ke svým občanům od po-
hanstva? Vlády znásilňují zemi, potlačují obyvatelstvo. Panovnici
pozírají na státy jako na svoje majetky, na národy jako na svoje
stáda. Xe že by oni sloužili obyvatelům, ale požadují od národu
služby pro sebe.

Na místo vůle národa vynasnažuji se vytyčit svoje vlastni žá-
dosti, kapřice, často bezuzdnou moc. A za všecko toto zdírají z ná-
rodů na svoje paláce každoročně báječné milliony, sbírané po groších
u ožebračeného obyvatelstva. A takovýto stav věcí považuje se za
zákonitý, vešlo to v obyčej. Naopak ale požadování se strany národů
od panovníků respektování národních práv považuje se za cosi pře-
stupného, bývá nemilosrdně potlačováno a trestáno. Kolik národní
krve bylo prolito ^křesťanskými a nábožnými* cary za každým po-
kusem národů polepšit, oblehčit svůj trapný osud ! Kolik bezohledné
ukrutnosti a bestiálnosti projevili oni v káráni pokořené už země !

Dějiny znají dlouhé řady tmavého a krvavého panování, ale
nebylo a ještě není panovníka, který by mohl povědět: >V mém krá-
lovství jsem stavěl království Boží. Můj trůn byl prestolem pravdy
}>oží.«

Byly a jsou tituly pomazanců Božích, avšak správy podle pravdy
Boží nebylo a není. Bylo a je pouze panování, donucování, potlačo-
vání. \' Evangeliu je pověděno : »Kdožkoli chtěl by mezi vámi býti
velikým, budiž služebník váš. a kdož by koli mezi vámi chtěl býti
pře d n í, budiž váš s 1 u ž e b n í k,« služebník, sloužící zemi, národu.

409

sloužící pravdě Boží. Kde že jsou v křesťanských zemích tito přední^
kteří byli by takovýmito služebníky? Není jich. Není ani křesťanských
panovníků, ani křesťanských vlád, není ani křesťanských společenr
ských podmínek života. Vyšší třídy panují nad nižšími. Ony, tvoříce
maličkou hromádku, udržují v porobě všecko ostatní obyvatelstvo,
sta a sta millionů pracovního lidu. Vzaly nižším třídám všecko:
bohatství, moc, vědu, umění, ještě i náboženství. Z tohoto udělaly si
svoji děvečku. Zástupům národa však ponechaly žebráctví a nevě-
domost. Na místo radostí poskytují jim opilství, na místo náboženství
surovou pověru a ještě — práci, práci otrockou, nevděčnou, neznající
oddechu.

Čeho zmocnily se násilím, chytrostí, podvodem, to vyšší třídy
jmenují posvátným vlastnictvím. Když vládly nad otroky, tehdy
i otroky jmenovaly posvátným vlastnictvím. Když velkostatkáři
měli poddané, tehdy poddaní byli posvátným vlastnictvím. Teď se
mnozí zmocnili půdy, tedy půdu zovou posvátným vlastnictvím.
Kdyby majetné třídy mohly dostat do své moci nebe, vzduch, moře
a hvězdy, ony by i toto vyhlásily za svůj posvátný majetek, rozvrhly
by na to vysokou daň a udělaly by si z toho pramen svých nezaslou-
žených důchodků. Když ale lid, nouzí přivedený k vysílení, zhano-
bený a uražený ve svých nejlepších citech člověckosti, pozdvihne
svého hlasu, hlásí se o práva svoje, když žádá za svoji práci i pro
sebe kousek sytosti a spokojenosti, to vládnoucí nade vším bohaté
třídy posílají proti němu s bodáky a děly jeho vlastní bratry, oděné
do vojenských plášťů a kasárnickým výcvikem změněné ve stroj
vražednický.

Je to křesťanství?

Opravdový služebník pravé Kristovy církve, Jan Zlatoústý, uva-
žuje nerovnoměrné rozdělení majetku ve společnosti, učil takto:
»Každý boháč je bezzákoník aneb potomek bezzákoníkův.c Majetní
lidé se vzbouřili proti takovéto výpovědi Janově. On jim odpověděl:
»Moje řeč vás pohoršuje? Vy mi voláte: Skoro-li přestaneš mluvit
proti bohatým ? Já vám povídám : Přestaňte potlačovat chudobné.
Vy voláte : Zase hřímáš na boháče ? Já vám odpovídám : Zase vaše
ukrutnost k nemajícím! \'y nenasytné zneužíváte chudých, já ne-
nasytně budu bičovat vás mnohomající.*

Avšak tyto řeči Janovy, jakož i slova nemnohých jiných ve-
likých otců církve byly jen řídkými světlými paprsky evangelické
pravdy, která prorážela hustou mlhou maj etnické nasycenosti. Ob-
vyklý a jako by mravně uzákoněný • poměr mezi majetnými a pra-

410

cujicimi zůstro vyšší občanský stav,
jen 'UŽ pro jeho vzdělání netřeba studií na fakultě ani učených řečí.«
Tehdy (1836) vznikla též reálka pražská v Mikulandské ulici.
Rokem 1848 nastal s novým ruchem i nový duch. Okol reálek Fran-
tišek Exner ve svém Nástinu z r. 1849 pojímal již zcela analogicky
úkolu gymnasií. Škola reálná neměla býti, jak někteří do té doby
•chtěli, školou odbornou, nýbrž ústavem obecně vzdělávacím: čeho se
na gymnasiích dosahovalo studiem jazyků klasických, k tomu na
reálce mělo sloužiti studium jazyků a literatur moderních. Reálky
samy nabyly definitivní podoby statutem z r. 1851 (13. srpna) —
ale zde jim byl přece proti lepšímu názoru Exnerovu vtištěn ráz od-
borně vzdělávací. Teprve později rozvojem školství odborného, prů-
myslového a obchodního, zvláště říšským zákonem ze dne 21. pro-
since 1867, kdy reálky zároveň přikázány v obor zákonodárství zem-
ského, navrátily se původnímu svému určení a v tomto směru dále
se vyvíjely. Zákonem tím byl školství reálnému vytčen dvojí cíl:
1. aby podávaly všeobecné vzdělání se zvláštním zřetelem k vědám
Tnathematicko-přírodním a jazykům živým, 2. aby poskytovaly pří-
pravu pro vyšší školy odborné, t. j. vysoké školy technické, lesnické,
hornické a vysoké školy zemědělské. Byl stanoven spolu sedmiletý
kursus, rozdělený na nižší oddělení čtyřleté a vyšší tříleté. Vývoj
školství reálného až po nynější stadium byl dokončen účelnou osno-
vou pro reálky, vydanou 15. dubna 1879, ^^y ji"^ ^Y^ zřejmě ráz
obecně vzdělávací předepsán a po bok gymnasií byly postaveny.

Obdobně jako u nás vytvářelo se školství reálné i v Německu
a Francii. V Německu stálo Prusko v čele celého pokrokového ruchu
na poli školském v 19. století. V Německu vůbec po revoluci r. 1848

417

násjťdovaia velká průmyslová a sociální revoluce v druhé polovině
19. století, jež po obnovení jednotné německé říše vedla k nynějšímu
rozkvětu průmyslovému Německa celého, i k vůdčímu jeho posta-
vení na poli světového obchodu. Národ německý dříve, zvláště za
středověku, převahou zemědělský, revolucí touto stal se velkou prů-
myslovou mocí. S tím v rozporu byl stav školství. Zřetel reformá-
torů v prvé polovině 19. století byl jednostranně obrácen toliko ke
školství obecnému pro veškerý lid a ke školám vyšším (latinským),
určeným těm, kdo vůdčí postavení v současné společnosti měli za-
ujímati, i byl stav ten charakterisován monopolem klasických studií.
Za poměrů lěch vyvíjely se dále školy reálné z nepatrných počátků
výše dolíčených, namnoze iniciativou soukromou, a teprve minister-
ským nařízením ze dne 6. října 1859 dostává se jim úředního uznání.
Jím byly reálky pruské rozděleny na dvě třídy:

a) Realschule I. Ordnung s kursem devítiletým, kde
učí se latině, moderním jazykům (místo řečtiny) a přírodním vědám.

b) Realschule II. Ordnung, kde kromě všeobecného
vzdělání podává se průprava pro techniku. Tyto reálky byly zaklá-
dány většinou obcemi. Původně i ke vstupu na techniku žádala se
znalost latiny, a tato bývala zde předmětem nepovinným.

R. 1875 byl povolán Bonitz, jenž již r. 1866 Rakousko opu-
stil, do ministerstva vyučování, aby tu reformoval střední školy, a on
z obou předešlých V3i:vořil nový typ : Realgymnasium (I) a
Oberrealschule (II). Absolventům prvé školy bylo dovoleno
vstupovati na filosofickou fakultu a tu dále studovati mathematiku,
vědy přírodní a moderní jazyky; druzí měli přístup pouze na poly-
techniku. Odtud stále více v Německu vzniká spor mezi školstvím
gymnasijním čili humanitně klasickým, které nechce nic po-
vc»liti ze svých výsad, a mezi moderním školstvím reálným,
které žádá jistých práv a výhod pro své absolventy a znenáhla po-
číná usilovati o zrovnocenění a zrovnoprávnění se studiem gymna-
sijním. I vznikají spolky pro reformu školskou, podávají se petice
k sněmu, tisknou se brožury, svolávají se ankety a zakládají se
zvláštní odborné časopisy. Nastává veliký ruch, tvoří se tábory
a strany. Jedni hájí monopolu klasických studií, jiní bojují za reálky,
a třetí konečně hledají spásy v jednotné střední škole, která
zvláště od r. 1870 vždy více má zastanců ; jiní hájí reálnégymna-
sium jako typ jedině schopný vyrovnati protivy, kdežto opět jiní
ukazují jeho slabiny. Tak to trvá až do prosince r. 1890, kdy svo-
lanou konferencí berlínskou zahajuje se nové období, které červno-

NAŠK DOBA. R. XV., 1908. Č. 6. 20. bfexna. 27

418

vou konferencí r. 1900 se vy vrcholu je. Celý tento vývoj a nynější
stav později podrobně vyložím.

Francie měla chatrné školy, protože byly vesměs v rukách
Jtsuitů, a když tento řád byl zrušen, převzala je, jak byly. Za Na-
poleona I. učiněn pokus zreformovati školu, avšak zřetel byl pouze
vojenský a úřednický, takže nápravy dosaženo nebylo. Školy střední
byly lycea (lycées), ústavy státem vydržované, a koleje (col-
lěges), jež zakládaly a vydržovaly obce. Plán učebny je na obou
stejný. R. 1852 nastává bifurkace na vyšším oddělení, t. j. zavedeny
2 kursy paralelní, jeden literární se studiemi klasickými, druhý
mathematicko-přírodovědný . Teprve za Napoleona III. Viktor
Důru y jako ministr vyučování založil speciální školy (L'E n-
seignement secondaire speciál), kde vzdělávalo se pro
praktická povolání : průmysl, obchod, zemědělství ; a tu zase přihlí-
žeti se mělo k potřebám krajovým. Avšak školy ty jen živořily,
protože nebylo ani schopného a připraveného učitelstva ani žactva.
Teprve v 90. letech tyto šestitřídní školy, podobné německým reálkám,
byly rozšířeny na sedmitřídní, a vyučování rozmnoženo o všeobecné
vzdělání (moderní jazyky a literaturu, filosofii, dějepisné studium
zdokonaleno, klasická literatura podávána v překladech). R. 1890 te-
prve studium toto nabylo povahy humanit moderních a vytvořen za-
jímavý dualismus školství francouzského, analogický našim gymna-
siím a reálkám a změněn i název obého školství. Rozeznávalo se nyní
L'E nseignement secondaire classique a TEnseig-
n ement secondaire moderně.

Tak nalézáme na konci 19. stol. v předních kulturních státech
vytvořen dualismus školství gymnasijního a reálného dle ideí vy-
ložených, a otázka, jež tu přirozeně vzniká, zní : M a j í o b a t y p y
škol středních splynouti v jednotnýtyp nový (jed-
notnou střední školu), či doporoučí se spíše, aby
se samostatně vedle sebe vyvíjely dále? Ti. kdo za -
stávají teši druhou, musí. aby vývoj ten byl možný, pracovati k od-
stranění monopolu klasických studií čili ke zrovnocenění a zrovno-
právnění obou těchto druhti školských.

ÍII. a IV. přednáška.

Reformní snahy doby přítomné v oboru středoškolském.

1; nás v letech šedesátých učiněn pokus o jednotnou střední
školu založením reálného gymnasia v Táboře Křížkem. V letech

419

sedmdesátých daleko vice nabývá tento typ půdy zvláště v Německu,
kde r. 1873 koná se v Berlíně říjnová konference škol-
ská, aby podala reformní návrhy. Ale konference vyslovila se proti
sloučení gymnasia a reálky v jednotnou školu, a Ostendorf na-
vrhoval, aby zavedena byla jednotnost pouze v nižším oddělení. Leč
pokusy v tom směru se nezdařily. Proto ujalo se v Německu reálné
gymnasium bez řečtiny s moderními jazyky, z něhož měla v bu-
doucnosti povstati jednotná škola. To souvisí s kulturněhístorickou
změnou: novohumanismus pozbývá přívrženců, a názor na studium
řečtiny se změnil. Rozvoj vědy historické a archeologické výzkumy
změnily staré názory o klasicismu, a nové zřetele domáhají se plat-
n().<:ti i na střední škole. Stanovisko se mění. Willamowitz-Moellen-
dori uznává pouze relativní význam kultury řecké a chce pravdu
místo historického klamu. Idealisace padá, a historie řecká ztrácí vý-
znam vzornosti, uznává se, že ona je sice základem naší vzdělanosti,
ale v světových dějinách je pouze důležitou epochou, a jen epochou.
Také středověk, renesance, reformace a osvícenství jsou důležité
epochy. Záleží na tom buditi smysl pro všelidskou kulturu, nikoli pouze
pro jednu. Pravé humanitní vzdělání chce všecky ty prvky soustře-
diti ve střední .škole. !Macaulay praví, že řecký a římský genius v dě-
jinách proniká k nám, význam jich kulturní v platnosti ostává, ale
dnes jsou jen částí podkladu našeho vědění.

Běží o porozumění obsahu a významu klasické literatury, nikoli
pouze o klasické jazyky. Těm v 19. stol. ubírá se ve škole počet vy-
učovacích hodin, aby se jich užilo pro jiné předměty, ba vznikají
i ústavy bez těchto jazyků. V Německu popírá se správnost novo-
humanistických názorů (C. Rethwisch). Latina ustoupila v nové
době řečtině, ale význam této se přecenil. Latina je i pro moderní
dobu důležitější, protože do nedávná byla vlastně živým jazykem.
Proto hledá se typ školy, který by této potřebě hověl, ale žáky jinak
nepřetěžoval. Také potřebí je u žactva povznésti vlastenecké uvědo-
mění. To je možno pouze ve vyučování mateřštiny a historie. Když
povolán z Rakouska Bonitz, který nepřál ani jednotné škole ani
reálným gymnasiím, způsobil opravu podobnou naší. Vydán r. i88;í
učebny řád pro Prusko, v němž zachován klasický monopol. Z toho
vznikají nové spory. 2ádá se zejména, aby absolventi reálek měli
přístup na filosofickou a medicínskou fakultu. Paulsen bojuje pro
reálná gymnasia a jich rovnoprávnost s gymnasii. Zároveň množí se
stesky na školu a naříká se na jedné straně na nedostatečnost vzdě-
lání a na dnthé na přetěžováni žáků.

27*

420

To bylo příčinou, že císař Vilém II. svolal II. školskou
konferenci do Berlína v prosinci r. 1890. Sám cisař předsedá.
Má se rozhodnouti o oprávněnosti reálného gymnasia a jiných druhů
středních škol. Vyčítá se školám, že nedbají moderního elementu,
národního uvědomění, a císař jich v té příčině chtěl užiti proti vzmá-
hajícímu se v Němcích socialismu. Srazila se dvě mínění: klasické
a moderní ; zvítězili zastanci klasického studia, a monopol jeho za-
chován. Avšak za to, aby vyhovělo se požadavku modernisace
a nacionalisace školy, byl učebny plán přeplněn (1892). Tím pod-
lomen zdar klasických studií, neboť zase vyučovací hodiny jich ome-
zeny v počtu. Latině bylo ubráno 15 hodin. Žáci přetíženi, školy
přeplněny a klasické studium jest bezúspěšno. Proto voláno po ná-
pravě, a skutečně přidáno r. 1895 latině hodin na reálných gymna-
siích i gymnasiích.

Tato nespokojenost byla příčinou III. školskékonference
v Berlíně v červnu 1900. Tu shodli se zastanci gymnasia s většinou
pro reálná gymnasia, ustoupili od svého monopolu propouštěti vý-
hr2/dně žáky na universitu, za to však žádali, aby jazykům klasickým
u těch, kdož se jim oddati míní, věnovala se větší péče. V novém plánu
učebném z r. 1901 přidáno latině 6 hodin a otevřena universita všem
abiturientům devítitřídních ústavů. Shodu tuto potvrdil císařův
>Kielský výnos*, v němž prohlášena byla nová úprava pruských střed-
ních škol. Paulsen vybojoval tak reálným gymnasiím a reálkám rovno-
právnost, a Mommsen s Willamowitzem ustoupili v naději na po-
vznesení klasických studií. Dnes mají v Prusku reálky, reálná gym-
nasia a gymnasia po 9 třídách a jsou úplně rovnoprávný; abiturienti
latiny neznalí mohou si zjednati potřebnou její znalost ve zvláštních
kursech praktických, jež se zřizují při universitě samé.

Tak vidíme, že myšlenka »jed notné střední ško ly«
píidla ve prospěch hlubší přípravy všeobecné moderní i klasické.
Waetzold jasně to vyjádřil slovy: »Nicht Egalisierung, sondern
Differenzierung ist das hohere Prinzip der Kultur,« a ministr vyučo-
vání S t u d t ve sněmu prohlásil : »Správa vyučovací je daleka toho,
usilovati o jednotnou nebo normální školu . . . veškeré šablonování by
přineslo podstatné nedostatky a přivodilo by hřbitovní klid.«

Současně s ruchem v oboru státního školství vyvíjí se ruch jiný,
pokusy o reformní ústavy středoškolské v Německu.

Reformní gymnasia, která se zakládají současně v celém
Německu, šlovou ona, která počátek vyučování klasickým jazykům
odkazují do vyšších tříd a na nižším stupni-svého kursu mají několik

421

trid, jež jsou věnovány výhradně mateřštině a živým jazykům (zvi.
francouzskému). Těmto třídám nižším bez klasických jazyků dán
název '»Lateinloser Unterbau^.

Od. r. 1878 vyvinovaly se ústavy vydržované soukromými korpo-
racemi a zvláště obcemi; tyto jsou státním ústavům úplně paralelní
a s nimi rovnoprávné, ačkoli se od sebe velmi odchylují. Na nich. pod
patronisaci státní správy vyučovací je poskytnuta volnost iniciativě
individuální a reformním pokusům didaktickým.

Systémy, podle kterých se tyto ústavy zřizují, jsou rozmanitý;
jest tu ponechána volnost různým pokusným soustavám a směrům.

Základní principy zdají se býti správný a napodobují se již jinde.
Počíná se uznávati, že studium klasických jazyků a literatur se vzdá-
leným nám kulturním životem starověkým předpokládá větší vyspě-
lost věku, a každý cítí, že i když překonal obtíže gramatické, které se
v chlapeckém věku ovšem snáze přemáhají, přece mu myšlenkové po-
chopení starověké kultury zahrazeno je překážkami, jež ve věku do-
spělejším mnohem se zmenšují.

Stanovisko, že latina je nezbytná pro studium jazyků moderních,
jest nesprávné — můžeť se díti i v obráceném postupu a snad ještě
ú spěšněji.

Na tom základě vznikla reformní gjmnasia. Hlavně vystupují
2 typy: altonský a frankfurlský, ač celá rozmanitost nynějších čet-
ných ústavů se tím nedá vystihnouti.^

Altonské reformní gymnasium znamená spojení
reálného gymnasia a vyšší nebo nižší reálky; v nižších třech třídách
učí se tu francouzštině, nikoli latině. Odloučení nastává v dolní tercii*
(tedy ve čtvrtém roce), kdy žáci za druhý povinný jazyk volí si
latinu nebo angličtinu (s touto však počíná se již v kvartě).

Soustava frankfurtská, zahájená roku 1892, sdružuje
IKídobným způsobem gymnasium, reálné gymnasium a reálku. Nej-
nižší 3 třídy jsou společný (Gemeinsamer nebo Lateinloser Unter-
bau) : na nich z cizích jazyků učí se toliko francouzštině. Latině se
počíná učiti ve třídách gymnasijních a reálně gymnasijních v dolní
tercii, a učebny plán ještě po dvě léta zůstává společný. Teprve v dolní

* Liermann: Die Reformschulen nach Frankfurter und Altonaer
System I. Teil: Die Casseler Novemberkonferenz von 1901 (Weidmann 1903
Berlín) podává různé rozvrhy a učebno plány. (Ref. >Čcská Mysl* 1904.)

2 Třídy něraeckých gymnasií v poradě vzestupném nazývají se takto:
Sexta, Quinta, Quarta, Untertercie, Obertercie, Untersekunda, Obersekunda,
Unterprima, Oberprima. Sextán je tedy náš primán, Oberprimán je náš oktaván.

422

sekundě nastává rozdělení na čisté gymnasium s řečtinou a na reálné
gymnasium, kde místo řečtiny nastupuje angličtina.

Základní princip všech reformních gymnasií záleží v tom, že žák
nejprve pozná co možná dokonale ve třídách nižších jazyk mateřský
a francouzštinu. Tato je dobrou průpravou ke studiu latiny svou s ni
příbuzností. I jinak žák jest lépe připraven v dolní tercii pro studium
latiny: poznalť v kvintě pověsti starověké, v kvartě dějiny staro-
věku, a tak v dolní tercii s iičelnou i dokonalou přípravou oddává se
studiu latiny. V něm při zvýšeném počtu hodin postupuje se pak
rychle : hned v prvém roce pozná žák tvarosloví i základní věci
z větosloví, ježto pak soudnost je tu velmi vyvinuta, možno hned
v druhém roce kursu latinského přistoupiti ke čtení starověkých
spisovatelů: jsou pak na programe Caesar a Ovid.

Reformní ústavy vykazují v Německu značný úspěch. Ten stal
se nepochybným na základě příznivého výsledku zkoušek maturit-
ních na těchto ústavech (r. 1901 konali maturitu první abiturienti
reformních ústavů dle soustavy frankfurtské). R. 1903 bylo všech
ústavů reformních 63 a to dle soustavy altonské 13, dle rozmanitých
kombinací soustavy frankfurtské 50. Konference červnová Í1900)
vyslovila se uznale o dosavadních výsledcích i projevila přání, aby
pokusy státem byly podporovány a bylo v nich pokračováno. Kielský
výnos císařský (z 26. listop. 1900) věnuje jim tuto zmínku:

»Zařízení škol dle altonských a frankfurtských učebných plánů
podle dosavadních zkušeností osvědčilo se celken* pro místa, kde je
zavedeno. Společným základem, jenž spolu objímá i školy reálné, po-
skytuje zároveň sociální prospěch, jenž nesmí býti podceňován. Přeji
si proto, aby bylo nejen způsobem účelným v pokusech pokračováno,
nýbrž také, kde předpoklady jsou dány, aby zařízení to na širším
základě bylo vyzkoušeno.*

U nás heslo jednotné střední školy nabylo většího význanui,
když je v letech osmdesátých podporoval ministr vyučování baron
Gautsch. Ale jak víme, nedošlo se vůbec k praktickému prováděni.
To, co pověděno bylo o Prusku, platí s některými obměnami i o Fran-
cii, Dánsku, Norsku, Švédsku a Anglii.

(Pokračováni.)

Jakub Arbes jako belletrista.

Literárně kritické poznámky V. Dreslera.
(Pokračováni.)

IV.

Tak přicházíme k prostředí, z něhož Arbes pro své práce
bral látku a do něhož své děje položil. A toto prostředí je právě
z prvků, jež Arbesa nejpřiléhavěji karakterisují a současně přesně
odlišují v řadě literárních současníků domácích. Ve výběru i v na-
kreslení tohoto prostředí, společenského i rodinného, jeví se u autora
romanett dvojí tvůrčí schopnost jeho snad nejmarkantněji i om-n
dvojí způsob dívání se v svět: schopnost romantika a realisty.

Arbesovo látkové ovzduší bývá v podstatě prosté, obyčejné,
všední, přirozeně reelní, denně každ^^m z nás viděné i studované,
a potud jest spisovatel realistou. Jakmile však pro reliefnější vy-
niknutí určité pohnuté scény nebo k vyvolání suggestivnějšího dojmu
začne romanopisec přirozenou prostotu tohoto prostředí ověšovat
tajemnou příšernnstí i strašidelností, když je ponoří d() tmy i šera
nebo zas osvětlí intensivním bleskem a přivede-li do něho hrdinu
v mimořádně napjatém duševním stavu — tady už počíná xArbes-
romantik. O romantické složce svědčí také okolnost, že autor se zá-
libou kreslí krajinu noční, ať už politou magickým světlem luny
(jezemí skála v »Sivookém démonu*, pod křížem v studené zimní
noci v >Ukřižované«, roklina za Košířemi v »Svatém Xaveriovi*
atd.) či osvětlenou bílými blesky anebo příšerně tmavou, rád přenáší
své nejpůsobivější výjevy v temné, chladné chodby kostelní, do
spletitého labyrintu předměstských uliček, v chudičce primitivní pod-
krovní komůrky samotářů či živořících rodin, nevyhne se ani hrobkám
i otevřeným hrobům, nemocnicím nebo bojištím, smrtelnému loži
ani místu zločinu. Velmi zhusta sáhá v svých dějích k ovzduší ho-
spodskému, zapadlému kdesi v odlehlém zákoutí velkoměstském
a navštěvovanému existencemi pochybného rázu i nejpestřejších
životních osudů. Měl pro tuto svou zálibu také vážný důvod věcný :
»Co neosmělil se mnohý pronésti začasté po celý svůj život, pronese

424

zcela prosté a volně v takové pokoutní místnosti, když tam po půl
noci zapadne s veselými kumpány; čeho by se tak zvaný uspořádaný
člověk* nikdy neodvážil, odváží se v takovém ovzduší jako něčeho,
co nepotřebuje jako věc zcela přirozená nižádného uvažování. Přiznám
se, že jsem později, když sám jsem nabyl alespoň poměrného roz-
hledu do světa, slýchával v zákoutí svém o nejrůznějších věcech
úsudky tak bystré a zároveň bezohledné, a to na pohled od lidí ne-
smělých i bázlivých, že neodvážil bych se je veřejně opakovati. Nechť
soudí o pokoutních hospodách pražských kdo způsobem jakýmkoli,
tolik je jisto, že volnost, začasté i nevázanost mluveného slova ne-
bývá nikde tak smělá a bezohledná jako právě tam, kde jest také
nejméně ostříhána. A kdož by ji také střehl, kdož by ji mohl stříci
v té spoustě nesmyslů a blábolení, kterými si tam obyčejně roz-
jařenost i bujnost ulevuje! Avšak kdo jako já celou řadu let byl
nucen klidně naslouchati a mlčky pozorovati — ví, jak často ze
spousty nesmyslů šlehne blesk překvapující jasnosti . . .«^

Co se týče stránky topografické, hrají téměř všecky děje Arbe-
sových romanett i románů v prostředí domácím, českém, zpravidla
pražském nebo nejblíže okolním. Jen výjimkou obrátil se spisovatel
k společenskému ovzduší cizímu (italskému v >I1 divino boemo«,
řezenskému v části » Akrobatů* ...) . A sociálně bývá to ovzduší
skoro vždy občanské, převážnou většinou stlačené, existenčně uhně-
tené, těsné, téměř proletářské. Sfér aristokraticky šlechtických dotkl
se autor snad jen v »Adamitech« a tu i tam episodicky v »Síleném
Jobovi*, »Ethiopské lilii*, »V^ymírajícím hřbitově*. Souvisí to ostatně
už s povahou látek samých, u nichž živel čistě sociální, lidový, pro-
letářský má převážné procento. A obojí dohromady : ono sociálně
stlačené prostředí i tento společensky proletářský činitel zavinuje,
že v Arbesových knihách najdeme tolik bolesti, neštěstí i tragiky,
mnoho životního utrpení i smutku. Jest to smutek živý, reelní, ne-
padělaný, vznikající ze skutečných poměrů i konfliktů mezi vnitřní
touhou jedincovou a neúprosnou vnější situací, mezi společenskými
řády, lidskou duší, povinnostmi sociálně národními a pod. Z toho
všech se přirozenou cestou rodí častá úzkost, hrůza i děs, jenž dýchá
nám vstříc z každého Arbesova román etta a jenž jest pro ně tak
typický, jsa prostě dán prostředím, thematem i myšlenkovou intencí
spisovatelovou. Připojíme-li k tomu ještě občasné zasáhnutí n á-
hody, jež u Arbesa, ač v theorii jí jako positivista vlastně ne-
u^niává, rozhoduje o vývinu děje dost často, dostaneme celkový obraz

' >Zborcené harfy tón* 176.

425

O vyhlašované autorově fantastické příšernosti i tajemnosti. Trochu
je tato tajemnost ncTli způsobena, . tož jistě sesilňována už samým
dějovým postupem Arbesovým: od počáteční zdlouhavé zevrubnosti
popisné pres pozdější nap jetí i zauzlení často hodně kombinované
ke konečnému přirozenému a nejvýš střízlivému závěru. Tyto dějové
závěry bývají pak u jediného českého pěstitele romanetta vždycky
spádný, dramaticky účinný, prudké. Do minulosti hrdinovy dává
nám spisovatel nazírat zhusta krátce před závěrečným vyvrcholením
tímto, obyčejně ve formě psychologicky podložených vzpomínek;
myslí rekovou táhne obraz, ten mizí, přichází jiný, obrazy se mění
a zdá se nám, že vidíme před sebou živé, kaleidoskopicky, ale zřídka
ne vývojově seřetězené panorama.

Ke konstatované tajemnosti ne tak dějové jako situační vzta-
huje se výmluvný citát: »Tajemnost jest zvláštní neocenitelné kou-
zlo,** a narazíme na ni u Arbesa velmi hustě .{>l\ divino boemo« :
dvojitá osoba Myslivečkova; »Sivooký démone: cesta hrdinova
k strýci, anonymní list, podivný kočí; »Vyniírající hřbitove: zvučící
deska: »Ukřižovaná« : vznik častých halucinací hrdinových atd.).
Dokladů pro autorovu počáteční zdlouhavou zevrubnost je také dost :
líčení apatie duševní u manželů v »Aspoň se pousměj !«, nekonečné
bloudění autorovo v chodbách u »Newtonova mozku«, bezúčelné po-
bíhání mladíkovo v »Zborcené harfy tónu« a zastávka spisovatelova
před oknem v noci za Strahovskou branou tamže, popis zpovědní-
kovy ruky v »Posledních dnech lidstva* atd. Dějově jsou tyto úvodní
popisy chudičké, rozvláčné, suché i detailně úmorné, ale za to psycho-
logicky nejednou svrchovaně zajímavý a poučný. » Nebude snad mno-
hému čtenáři nevhod, když odchýlím se od obvyklých způsobů no-
vellistů, kteří nejraději začínají vypravování svá zajímavým nějakým
dějem, a předešlu věrný i podrobný, tudíž suchopárný popis
místností, v kterých vypravování naše počíná. e'-^

Zbývá v této části ještě promluvit o náhodě a jejím dějovém
i motivačním vlivu u Arbesa. Její zasáhnutí vyškytá se často a mívá
účinek nejednou rozhodující. » Nejsmutnější úlohu v životě i v ro-
máně hraje bez odporu náhoda. Nevěřím sice bez přesvědčení se
v nic, tím méně v spasitelnou missi náhody a přece jí popřeji na
ok/imžik z útrpnosti útulek. Zdá se mi, že je nešťastnou, snad věčně
kletbou stíženou soudružkou meteorologie vrtkavé. Jsem přesvědčen,
že lidský důvtip jedenkrát přece rozluští problém zapletených, křižu-

* »I1 divino boemo* 210.

* »Adamité« 8.

426

jících se a přece systematicky pracujících zákonů povětrnosti, ale
bude-Ii s to, aby stanovil zákony psychologie přírody, jest otázka . .«'
Spisovatel přiznal tu chvilkový vliv náhody v svém literárním díle.
ale ve skutečnosti tato chvilkovost a výjimečnost mění se místy
téměř v šablonu (pro svou opakovanost) : autor býval v Režně vždy
jediný den v roce, řadu let neviděl Eldoru, která rovněž tak dlouho
působila v světě jako obratná akrobatka a zrovna při poslední ná-
vštěvě spisovatelově v Režně byla smrtelně poraněna (> Akrobat i*),
Ludmila pozbude svého krásného hlasového orgánu právě v den, kdy
má po dlouhé svědomité přípravě poprvé vystoupit na jevišti a za-
ložit svou i pěstounovu novou budoucnost (»Duhokřidlá psyche*),
židovská dívka byla v rakvi klášterní zrovna, když hrdina shodou
okolností byl jako důstojník komandován do klášterní krajiny
(»Ukřižovaná«), mladičká novicka hned první noc, kterou jako
milosrdná sestra ztráví u mrtvoly na modlitbách, pozná v zemřelé
dívce bývalou nejvěrnější přítelkyni, mimoděk ji samu připravivší
o životní štěstí i vehnavší tak za bránu kláštera (»První noc
u mrtvoly*), Evička zemřela právě v okamžik, kdy ji hrdina po
ořml letech zas poprvé navštívil (>Můj přítel vrah«), náhlá smrt
knězova bezprostředně před nečekaným příjezdem Ismenina muže
(»Zázračná madonnac) a pod. Nelze upřít, že podobné případy se
v životě skutečně přiházejí a že právě j e autor-positivista dost často
k motivaci vybírá, autor, jenž dává přednost vždy železné logice,
nazvav ji »skripcem století filosofického*, jest proň nejvýš karakte-
ristické.

Děje Arbesových roinanett i románů můžeme uvést a karakteri-
sovat jen obsahově, aby nám vynikl i postup autorova tvoření
i myšlenkové jádro jeho prací, z nichž pro zmíněný účel nutno vybrat
ovšem jen nejtypičtější a nejvýznačnější.

Spisovatel při náhodné návštěvě zrušeného malostranského hřbi-
tova, kde se už léta nepohřbívá a jenž má být proměněn na sad, jako
stařec, dívaje se na desku Comovovu, mimoděk vzpomíná, kterak,
jsa hochem, navštěvoval s přítelem hřbitov častěji skoro denně.
Tenkrát táhla sem jeho zájem výhradně ona podivná deska ve zdi.
jež, udeřena kamenem v určité místo, se melodicky rozezvučela
a s jistého pozorovacího bodu svítila třemi zlatými hvězdami. Při

1 »Ďábel na skřipci « 4''-

427

jedné takové návštěvě hřbitova byli obe hoši svědky toho, jak při-
jela sem cizi dáma s pánem a později při odjezdu ztratila tu zá-
hadný, švabachem psaný list. Ten byl pak bezprostřední příčinou,
že se autor později začal o věc vážněji zajímat a odtud také v)rvěrá
tepr\'e vlastní děj romanetta . . . Na základě tajemných nápovědí do-
pisu pátral po bližších informacích a těch se mu dostalo od sta-
řičkého správce v Kinského zahradě. A jeho vypravováním zmí-
něný děj jest právě utvořen a jest sám o sobě velmi prostý : Kontesa
Tt-rezie Dietrichsteinová zamilovala se při jisté intimní příležitosti
do císaře Josefa II. a dlouho vzpírala se vůli otcově, aby se provdala
za panovníkova oblíbence, hraběte Kinského. Teprve po tajné roz-
mluvě s císařem, jenž na prosbu otcovu postavil jí situaci do pra-
vého světla, svolila, ale sňatek byl brzo na to za souhlasu obou man-
želů zrušen. Na tento prajednoduchý děj navázáno několik subjektiv-
ních reflexí autorových a těmi práce (>Vymírající hřbitov«) za-
končena.

Takový je děj posledního z autorových romanett a není o nic
složitější nebo zauzlenější než u jeho romanetta chronologicky
prvního : »r) á b e 1 na s k ř i p c i*. Časová mezera třiceti pěti let
leží mezi nimi i jejich vznikem, duševní nálada a celé niterné uzpů-
sobení spisovatelovo jistě se za tu poměrně dlouhou dobu silně změ-
nilo, ale v úpravě i stavbě romanettového děje zůstal autor týž: děj
sám je v podstatě jednoduchý, prostičký, střízlivě všední a teprve
jeho motivace, episodické spestření i rozvedení či spisovatelovy
vlastní essayistické úvahy zauzlují ho, dávají mu široké pozadí a způ-
sobují u něho zdánlivou komplikovanost i rozvláčnost. A ani v způ-
sobu vypravování dějového se Arbes zásadně nezměnil : s počátku
líčí dost všedně, skoro monotónně, někde i roztáhle, nezaujme ihned,
pak vhodí do děje nějakou příběhovou nebo motivační tajemnost,
zájem roste i stupňuje se a přichází přirozené, zpravidla náhlé,
spádné, rychlé rozuzlení. Konečný dojem potom bývá mohutný, ona
počáteční rozvláčnost se z něho pomalu vytratí, zůstane jen konečná
živelnost a ta rozhodne o dojmu celkovém ... Co do ideové i myšlen-
kové síly a také v zabarvení látky samé jsou poslední Arbesova ro-
manetta méně účinná prvních, kde pracoval autor s materiálem u nás
naprosto neznámým a měl živější tvůrčí obrazivost, postupem věku
i hromaděním knih přirozeně blednoucí. Srovnáním obou romanett
hraničních, prvního i posledního, vysvitlo by nám to zcela názorně:
první působí ještě novostí látky, originelním pojetím myšlenkovým,
celkrným rozvedením a hlavně ideovým průkopnictvím, což vše u po-

428

sledního není už tak svěží, (Jo té míry bezprostřední, nenucené vy-
try.sklé. Jakoby spisovatel začínal se v tomto eminentné svém lile-
rámím genru pomalu vyčerpávat. A mimo to i ovzduší, nálada, my-
šlenková potřeba doby jde dnes po jiných cestách, než na které za-
bočovala v letech šedesátých a nemění-li se po tri desetiletí určitý
pracovní obor formou, neujde změně vnitřní, co do kvalitativní in-
tensity.

Ač celé sestrojení prvního Arbesova romanamená však/ že
by všichni byli authentickými zpravodaji, naopak více očitých svědků
nevypovídalo by tak souhlasně o téže události. Dále syn. evgia jsou
jen malý výběr z velkého počtu řečí a skutků Ježíšových, — není
pouhá náhoda, že výběr ten u všech je stejný. Nejnápadnější je sou-
hlas v řečech: ježto jsou přeloženy z aramejštiny, byli by musili
2 — 3 překladatelé, neodvisle od sebe překládající, v celých řádkách
připadnout na stejné výrazy. Inspirací se souhlas ten vysvětlit nedá:
je tu zase velmi mnoho odchylek. Mk. lój — g i Lk. 2335 (241^ je
pozdní vložka) a j. více. — Stará církev neshody vykládala přiroze-
nými rozdíly ve vzpomínkách a Augustin připouštěl, že pozdější
spisovatel užíval předešlého. Stará protestantská theologie, aby vy-
světlila rozdíly, popírala zase paralelnost zpráv: tedy nasycení 500a
stalo se třikrát, 4000 dvakrát. Ale z mrtvých vstávší Ježíš nemohl
se objevit najednou v Galilei a Judei, nebyl dvakrát pokoušen od
ďábla — což by se takto také musilo připustit. — Teprve v 2. polo-
vici 18. stol. vznikly vědecké hypothesy: i. o tradici, 2. o po-
užití, 3. o prvotním evangeliu, 4. o fragmentech.

ad I. Gieseler, Godet: Naše evgia nejsou závislá na písemných
předlohách. Všichni tři čerpali z bohaté ústní tradice, jež měla pevné
jádro, ale také různé formy — odtud souhlas i odchylky. — Něco
na tom pravdy, ale hned program Lk. se tím nevysvětlí. Dle této
hyp. by nebyl používal svých předchůdců jako pramenů. Nevysvětlí
také, že řecké výrazy souhlasí u nich i v nejjemnějších nuandch —

435

podání mohlo se vytvořit jen na palestinské půdě. V Mt. a Lk. obje-
vují se spisovatelské zvláštností ev. Mk-ova. Tradice vůbec
neměla pevného typu — to ukazuji veliké rozdíly (na př. z mrtvých
vstání).

ad 2. Giesbach, Baurova škola. Syn. používali Jeden druhého-
(mladší staršího). Společné je od staršího, odchylné je od používače
připojeno z důvodů dogmaticko-tendenčních (evgia dle nich jsou
strannické spisy). Ale právě ty difference zřídka kdy ukazují ně-
jakou tendenci.

ad 3. Lessing, J. G. Eichhorn, je uprostřed i. a 2. Syn. jsou
neodvislí od sebe. Příbuznost lze si vysvětlit jen použitím písemné
předlohy, jež byla jediná. To bylo to prvotní ev. bohaté, celý
život Ježíšův byl v něm. Bylo více recensí tohoto ev. ; každý Syn.
čerpal z jiné — odtud shody i odchylky. Literatura ta je ztracená.
Prvotní ev. bylo dle některých psáno hebrejsky, snad je to dokonce
ono ^hebrejské ev.« — To není řešení, ale odkázání problému z dané
literatury do hypothetické ztracené.

ad 4. Schleiermacher. Vedle jednoho prvotního ev. byl větší
počet »letáků« různého obsahu, v nichž upomínky vlastní neb jiných,
na styk s Ježíšem se zaznamenávaly. Této literatury používali Syn.
Často dostali doubletty, jež nerozpoznali, poněvadž v lecčems nesou-
hlasily. Proto tu souhlas, tu odchylky. — Ale je pochybno, zda takové
zlomky existovaly; v nejstarší době nebyla cítěna potřeba pamět
tak podporovat, později pak psaly se hned úplné (poměrně) sbírky.
Doslovné shody tří evgií také se nevysvětlí komposicí z romanitých
zlomků. Hypothesa vystihuje fakt, že Syn. čerpali z různých pramenů.

Poněvadž ani jedna z těchto hypothes nepostačila k řešení pro-
blému, učiněny pokusy kombinací jich. Syn. jistě nepracovali
jen dle písemných předloh, čerpali i z tradice, nepsali neodvisle od
sebe, jistě jeden z nich byl pramenem ostatním, i nekanonického
spisu nějakého bylo použito. Tak nejnovější theologie. Úplné jasnosti
nedojdeme, vše v evgií ch nerozluštíme. Texty byly úžasně měněny ;
namnoze původní text zmizel a nelze ani po výtce rozpoznat, kde
vskutku byl.

Mk. byl hlavním pramenem jak Matoušovi, tak Lukášovi. L a c h-
m a n n 1835 podal hlavní důkaz toho, totiž ordo narrationum
evangelicaru m.* Důkaz ten stačí. Pořadí u Mk. je původní,
nejen že je nejjednodušší, ale vnitřně logické: příběhy jdou jeden
z druhého. U Mt. a Lk. někdy pro logiku pořadí musíme jít k Mk. —

^ Sled ve vypravování. 28*

436

vidět, že mu Mk. byl předlohou. Mt. i Lk. celkem zachovávají pořá-
dek Mk. provedený, pouze mají veliké vložky a přemísťují někde.
I Lk. přímo navazuje na Mk., ne skrz Mt. Mk. nesepisoval dle
Mt. + Lk., poněvadž by byl pak vždy musil shledávat, co mají
společného a úplně to reprodukovat. Také nebral ze společného všem
syn. pramene, nyní ztraceného: bylo by podivné, že by byl vždy právě
to, co oni (Mt. a Lk.) mají, si byl osvojil. Mk. byl předlohou Ma-
toušovi i Lukášovi. Mt. bral víc Mka doslovně než Lk., ale i ten mu
je blízko. Pro změny, které Mt. a Lk. s textem Mka provedli, není
třeba předpokládat vedlejší pramen, tu rozhodoval dílem vkus, dílem
ústní tradice, ježto se jim zdála věrohodnější (Mk. nebyl jim po-
svátný), aneb jak jim utkvěla v mysli. Mt. a Lk. celkem polovinu
toho, co podávají, mají jen z Mk. Nepostupují tu kriticky, ale naivně,
volně. Wellhausen: vedle řeckého Mk. používali také aramejského
originálu (Jiil. : taková svědomitost je moderní).^

Ale jen z Mk. a ojedinělých reminiscencí není
M t. a L k. zbudován. Materiál, jejž oba nad Mka mají, je příliš
obšírný a souhlasný u obou (někde až do písmeny). Důležité jsou
výroky Ježíšovy, jež Mt. seřadil většinou v kázání na hoře, Lk. roz-
hodil je po celém ev. Jsou zřejmě z téhož literárního pramene (Mt.
/ij-— Lk. 1 1 13 atd.), ale ne Mt. z Lk. neb naopak (kdyby byl Lk.
čerpal ze sebraných u Mt. výroků, nebyl by je opět rozhodil), nýbrž
oba používají staršího díla, k němuž zde Mt., zde zase Lk. něco
přidali. Tento pramen nazývají jedni 1 o g i a, jiní apoštolský
pramen. Nesmíme si jej však představovati jako úplné ev., neb
tam, kde se v Mt. a Lk. líčí utrpení a smrt Ježíšova, není po něm
stopy. Byla to sbírka výroků Ježíšových, neomezující se však
přesně jen na výroky, nýbrž kde plně byly osvětleny jen spolu s pří-
běhy, brala i tyto. Tak příběh o setníku z Kafarnaum u Mt. a Lk.
má rysy ukazující literární příbuznost, ač nejsou z Mk. — ty
jsou z tohoto pramene. (V německé theologii nazývá se Q(uelle),
zde Pr,) Cplně rekonstruovati z Mt. a Lk. jej nelze, neb ho používali
volně (jako Marka). Spisovatel Pr. psal se zřetelem na katechisaci, ne
dle chronologického principu. Slovy Ježíšovými osvětlil hlavně the-
mata, jako modlitbu, vyznání. Kdy sepsán? Dle Jůlichra: 6'^— 70 (ne-

1 Přiklad: Mt 3ii— 422 začíná vypravovat dle Mk l7— 20, v Mt 423—26 je
skok k Mk I39 (I21— 38 vynechal), poněvadž potřebuje to k úvodu kap. 5. (káz.
na hoře). V kap. 8. vrací se přes Mk l40— 40 k Mk I29— 222. Mk I21. 23—28. vy-
padla, poněvadž před kázáním na hoře nešla umístit, do k. 8. se nehodila,
pak už na ni zapomněl. Mk I22 je v Mt 7. 28. 29.

437

zažil pád Jerusalema, ale čekal déle marně na parusii. (Mt. 2443 — g^,
Lk. 1288). Je-li Mt. 2385 (= Lk. 1I51) z Pr., tu ne před 68 , neb dle
Wellhausena Zacharja tam uvedený je ten, jenž za války židovské
od zelotické strany byl zabit. — Pr., jejž měli Mt. a Lk., psán byl
řecky; ovšem mohl to být překlad, neb aramejský podklad pro-
svitá víc než z partií z Mk. vzatých. Originál aramejský vznikl tedy
as 60 — 70 \ brzo na to řecký překlad změněný (v něm byl Mt. 2335).
Wernle: originál psán řecky, povznesen nad judaism. Wemle ctí
v něm nejlepšího svědka volného, skoro revolučního evangelia. Ju-
daistické vložky jsou od redaktora. Júl. : judaistické vložky nejsou
od pozdější ruky, nebo pozdější generace vždy elementy judaistické
odstraňovala. Také se spatřuje v asketických místech Lk. ebioni-
tická redakce Pramene. Júl. v tom vidí něco z toho nejvíc pravého,
co z Ježíšových úst máme: Ježíš měl něco v sobě, co ten domnělý
judaist a ten domnělý ebionist podává.

Když shledáme v Mt. a Lk. vše, co mají z Mk. a Pr., zbývá
asi y^, kde paralelu nelze prokázat. Část z toho lze ještě
poukázat do Pr. (Mk. je větší, než co Mt. a Lk. z něho vzali, tedy
také Pr.). I tu buď jen Mt. nebo jen Lk. z něho čerpali, jako jen
Mt. neb jen Lk. z Marka — ale zde už nelze kontrolovat jednoho
druhým. Mimo to jsou materie, kterénejsou ani z Pr. ani
z M k. (narození a dětství, poslední soud, Mt. 2531, Zacheus, mě-
stečko samařské, Marta a Maria, bohatec a Lazar, sloužící ženy —
vše z Lk.) — mají zvláštní barvu a tedy svůj původ. Mnohé je oči-
vidné pozdní legenda (Jidáš, stráž při hrobě, učenníci z Emaus,
Mt. I, Lk. I), ale evangelisté nejsou tvůrci těchto příběhů, oni tti
zachovali tradici. LTčel některých příběhů je průhledný. Mt.
-7c2 — 66 (jistě ústní legenda) a 28^ — 15 vymyšleno na oplacení ži-
dovského nařčení, že učenníci Ježíšovu mrtvolu ukradli. Lk. : učen-
níci z Emaus a úvodní děje jsou zase dle písemných předloh, jiných
ncí Mk. a Pr. — snadnějaká sbírkapodobenství z něho
jsou: o ztraceném groši a synu (15.), nespravedlivém soudci (18.),
publikánovi (18.), milosrdném Samaritánovi, neboť Lukáš, jak pro-
gram jeho ukazuje, znal více písemních i ústních pramenů a používal
jich více než Mt. (ten spíš ústní tradici!). Hypothesa o tra-
dici a o zlomcích má tedy jakousi odůvodněnost,

P o m ě r M k. k P r. ? Tradice o písemném pramenu Marka nevi,
neb vůbec nezná zpracování starších pramenů. Kritika většinou klade
P r. před M k. B. Weiss : Mk. čerpal z Pr. a z Pr. všichni 3 Syn.
mají ty souhlasné zprávy, neboť Mt. a Lk. v podání slov Ježíšových
jsou prý někde původně jší než Mk. Ale slova ta mohla být známa

438

v celém křesťanstvu, nejen z Pr. Ovšem byla některá místa, jak
v Mk., tak v Pr. (Lk., kde Ježíš odmítá znamení ij^ — g^ — vidět,
ie měl doublettu. V 17 nečerpá z Mk. 13, ale z Pr., teprve 2I7 vrací
se k Mk., aniž snad doublettu zpozoroval. Mt. 24 = komposice
Mk. + Pr.). Ovšem nelze si mysliti, že by Mk. a Pr., povstavše sou-
časně na jedné půdě, byli beze styčných bodů. Proti použití Pr. v Mk.
namítá Wellhausen: Recense Pr.^ které používali
Mt. a Lk. je mladší než Mk. Na př. pokušení Ježíšovo v Mt.
a Lk. má víc fantasie, než v Mk. i^, zde stručná črta. Mk. 9^0 js
jistě starší než Mt. I2,^> a Lk. iijs- »Kdo není proti vám, je s vá-
mi* — »kdo není se mnou, je proti mně«. (Vy: já, t. j. Ježíš líčen
jako tak mocný, že poměr k němu rozštěpuje lidstvo na dvě polovice.)
Jistě by Mk. byl silný výraz neseslabil, opak ale je zřejmý. »Po-
zdější« neznamená tu však spisovatelskou odvislost: slova Ježíšova
šla nesčetnými ústy a tu některý z nejstarších našich svědků je do-
choval silně změněná, jiný pozdější v původní podobě. Tak Lk. 17
oproti Mk. 942 je jistě původnější a je přece z Pr. Valná většina ma-
teriálu Pr. nemá paralel u Mk. (tedy Pr. neodvislý od Mk.). Dle
Jiilichra Pr., z něhož čerpali Mt. a Lk., obsahoval materie oproti Mk.
mladší, použití Marka nelze prokázati, ale plán Markův půso-
bil na P r. Poněvadž ale Pr. je dvojaké tvářnosti : pólo sbírka vý-
roků, pólo vypravování, a poněvadž celá řada skvostných slov Ježí-
šových, jež Pr. obsahoval (na př. kázání na hoře), v Mk. nemá pa-
ralel, musíme si mysliti, že Pr. ponenáhlu vzrůstal z pou-
hých řad výroků na poloevangelium, s nímž se shle-
dá^^áme v literatuře. Začátky jeho by přišly tedy do nejstarší doby,
před Mk. a zase pod vlivem tohoto prvého celého evangelia se Pr. víc
zaokrouhloval a doplňoval. U Mk. je slovům dopřáno velmi málo
místa — Mk. o ně se nestaral, poněvadž byla sbírka jich v rukou vě-
řících. Tedy Pr. by byl zároveň starší i mladší než
M k. — původní součást nelze ovšem již rozpoznati. Tuto nejstarší
součást napsal snad apoš*tol Matouš (jakási koncesse tradici Pa-
piově), pozdější forma je jistě z doby po apoštolích. K Markovi Pra-
mene nepotřebujeme nikde, k pramenům Mt. a Lk. potřebujeme Pr.
všude, Mk. a Pr. mají pramálo společného.

Poměr Mt. : Lk. Stýkají se na některých místech, kde Mk.
a Pr. nebyly jejich pramenem, avšak ani tu nebyli jeden druhému
pramenem. Psali skoro současně, nevědouce o sobě; měli stejný mo-
tiv: podat církvi úplné evangelium. (Mt. jistě ne z Lk. : je blíže tra-
dici prvotní obce ; u Lk. zase z důvodů vnitrní kritiky nelze odvislost
od Mt. prokázat.) . (Pokračov.)

Národní rozhraničení v Čechách ve světle
statistiky.

Napsal prof. Ant. Boháč.
(TPokračování.)

Nejlépe můžeme souditi na stálost, resp. nestálost jazykové hra-
nice, podle osad, ve kterých většina přešla s jedné národnosti na
<lnihou: tehdy se hraniční čára změnila. Jest pozoruhodno, že Rauch-
berg se sestavení těchto osad vyhnul, ačkoli v jiném chce býti tak
■důkladný; jest prý jich jen málo, a mimo hnědouhelný revír jsou
nevýznamné. Na vadu tu upozornil již Lepař v Národopisném Věst-
níku a sám uvedl na jazykové hranici několik osad (14), kde vět-
-šina obyvatelstva se od r. 1890 — 1900 změnila. Ale seznam jeho jest
velmi neúplný, a z části i nesprávný. Poněvadž jest důležito znáti
t>to změny, uvedu všechny osady, také mimo jazykovou hranici,
které mají r. 1900 jinou národní většinu než r. 1880.

Roku 1880 jsou většinou německé a r. 1900 většinou české tyto
obce: A. na jazykové hranici: Nahošice v okrese horšovotýnském,
Malešice a Chotíkov v okrese touškovském, ještě r. 1890 docela ně-
meckém, Kalec v okrese manětínském (od r. 1890), Horany a Ranná
v okrese lounském (obě od r. 1890), Dechtary, Těšnov, Cetňov a So-
bakov v okrese mimoňském (všecky od r. 1890), Penčov v okrese
železnobrodském; Stikov u Nové Paky (od r. i8go), Nový Nema-
ňov a nepatrný Hawelgraben v okrese královédvorském; Bměnec
a Zářcčí v okrese poličském (Zárečí od r. 1890) ; Simtany a Skři-
vánek v okrese německobrodském (od r. 1890), Hlávkov ve što-
čkem; Rodinov a Radounka v okrese jindřichohradeckém; České
Hamry v okrese nýrském, tedy na jazykové hranici 22 (z těch 11
od 1890) ; S. v německém území : Lehenstein u Chebu (nepatrná
osada), Vrchnice v okrese kadaňském (od r. 1890), Kopisty (od
r. 1890), Rosenthal a Záluží v okrese mosteckém. Lom v okrese
duchcovském (nyní homolit\'ínovském) a Ploskovice u Litoměřic
(od r. 1890), tedy 7 (3 od 1890) ; C. Budějovice, Kněžské Dvory,

440

Ctyry Dvory, Mladá, Suché Vrbny, Hora Lincová (všecky od
r. 1890) a Rožnov, všech 7 na ostrově budějovickém; dohromady 36.
Mimo to nabyly r. 1890 české většiny, ale v posledním desítiletí zase
jí pozbyly: Podsedice u Trebenic, Rydrovice v okrese lanškroun-
ském. Flandry v okrese štočkem a Dolní Jiřetín u Mostu.

Naopak r. 1880 většinou české a r. 1900 většinou německé jsou
tyto obce: A. Honosíce a Líně v okrese stodském (od r. 1890), Doly
u Podsedic v okrese lovosickém, Jílové a Bezděčín v okrese turnov-
ském (od r. 1890) ; Grund Dolní v okrese jaroměřském, Harcov
v okrese královédvorském; pak Skály Děkanské, 2ár a Hubenov
v okrese kaplickém (od r. 1890), Raveň, Dolní Pláně, Věžovatá
Pláně v okrese krumlovském (poslední dvě od r. 1890) ; B. S>i:no,
Svinná, Vranov, a Butov u Stříbra (poslední 3 od r. 1890) ; C Zá-
mecký okres u Ces. Dubu (od r. 1890), Josef odol u Bakova a Cerno-
dub u Budějovic, celkem 20 (13 od r. 1890). Mimo to přechodně
byly r. 1890 německé a jsou r. 1900 opět většinou české: Nová Ves
v okrese třeboňském, Hranice u Nových Hradů, Dolní Těšov a Dolní
Kochanov u Sušice, Prapořiště u Nové Kdyně, Moravanské a Veska
u Pardubic.

V celku změnilo v dvaceti letech v Cechách svou většinu d/
osad, z nich ii dvakrát. Je to malý počet osad a nestojí za povšim-
nutí? Není tu nejlepší důkaz, že jazyková hranice se mění, a značně?
A jest zajímavo, že z osad, ve kterých od r. 1890, tedy v posledním
desítiletí, se většina změnila, 23 stalo se většinou českých a jen 11
většinou německých.

V 36 osadách první skupiny bylo napočítáno:

absol. ^ v 0/0

Čechů Némcá

roku 1880 14146 18740

> 1890 23023 18906
» 1900 40600 24731

V 20 osadách druhé skupiny bylo:

absol.
Čechu Němců
roku 1880 2596 1762

> 1890 1912 2872

> 1900 1929 3328

V obou skupinách dohromady:

absol.
Čechů Němců

roku 1880 16742 20502

> 1890 24935 21778

> 1900 42529 28069

Čechů

Němců

43-00

56-97

54-87

45-06

61-96

37-74

v 0/0

Čechů

Němců

59-57

40-43

39-96

6002

36-69

63-31

v 0/0
Čechů

Němců

44.94

55-03

53-35

46-59

60-08

39-64

441

Rozhodnou převahu vidíme tedy na straně české.

Dále zakládá si zvláště Rauchberg na tom, že prý svou prací
prokázal »uzavrenost« německé oblasti, a to má býti dalším důkazem
pru národní rozluku. Nuže, podle samotné úřední statistiky nám
nepříznivé jest v německém území lo českých majorit (resp. 9, po-
něvadž Novou Ves v okrese stodském jest nutno připojiti k smíše-
nému pásmu podél jazykové hranice), a z nich 7 se vytvořilo od
r. 1880, a 95 minorit větších 10%, kdežto ještě r. 1880 bylo jich
jen 66. Menšiny české najdeme po celé délce území německého od
Falknova a Chebu až za Liberec, uprostřed pak tvoří celé smíšené
území v hnědouhelné pánvi v okresích mosteckém, duchcovském^
bílinském a teplickém. Uzavřené německé území, prosté českých
menšin, neexistuje.

Nejlépe se povedl důkaz, že prý menšin nedosahujících 10%
vůbec, i absolutné, ubývá. Tomu věřím, když vyloučím obce, v nichž
minorita od r. 1890 stoupla nad 10%, a vpočítám smíšené obce
r. 1890, v nichž klesla pod 10%, že potom obdržím absolutní úbytek
minorit. Jen že to je počtářská hračka a ne vážný důvod politický.

Zkrátka, pokus provésti důkaz, že postulát německý provésti lze
bez překážek, selhal naprosto. Nejen poměry geografické, nýbrž i po-
měry ethnografické mluví proti němu. Uzemí přestalo již býti dávno
v Cechách charakteristickým znakem národnosti, oba národové žijí
značně pomíšeni a smíšenost stále vzrůstá, na větší části jazykového
ro::hraní jsou přechodná smíšená pásma, a německé území protkáno
jesť českými menšinami, které po případě tvoří i celá smíšená území.

Kdyby se mělo národní rozhraničení provésti, bylo by třeba vel-
kých ústupků a obětí. A tu jsme u vlastního jádra věci: vznikne
otázka, co bychom ztratili, a vyvážil-li by ztrátu zisk.

Nejprve si stanovíme zastoupení obou národů v území něme-
ckém za hraniční čarou (a to I. v Cechách severozápadních, II. v se-
verf)východních, III. v horách Orlických, IV. na české části ostrovu
mor.-třebovského, V. na české části ostrovu jihlavského, VI. na vý-
běžku novobystřickém, VII. v Cechách jihozápadních) a v území
českém (při tom budeme počítati zvlášť ostrov budějovický pro
různé poměry ethnografické a Prahu s předměstími [policejní obvod
pražský], poněvadž její zvláštní postavení žádá programm svato-
dušní) po všechna tři sčítání lidu a to a) na základě rozsahu
v r. 1880, abychom měli přesný obraz vývoje v minulosti a pravdě-
podobného dalšího v blízké budoucnosti, neboť při posuzování vývoje
jest nutno vycházeti ze stavu, jaký byl na začátku určité periody,

442

a ^) na základě rozlohy z r. 1900, abychom znali přesně stav ny-
nější (t. j. r. 1900).

Obraz německého území jeví se nám takto:

1880

r. 1890

r. 1900

Cechů

Němců

Čechů

Némců

Cechů

Němců

I. a

39.196

1,476.117

50.523

1,578.640

77.047

1,763.163

39.622

1,474.349

60.269

1,678.905

76.250

1,764.207

II. a

7.311

171.006

5.064

175.340

5.882

177.980

7.297

170.634

4.873

175.196

5.654

177.881

TIL a,

1.430

41.402

1.164

41.370

956

37.927

IV. a

1.716

48.149

1.820

48.551

1.784

48.327

1.619

47.734

1.527

48.278

1.434

48.106

V. a

2.790

11.503

3.466

11.347

2.934

12.270

2.555

11.191

3.140

11.152

2.544

12.080

VI. a

888

25.800

982

24.302

1.033

23.320

668

25.376

745

23.864

704

23.036

VIÍ. a

6.871

178.064

5.850

178.027

5.498

178.641

7.248

178.156

6 005

178.281

5.574

178.998

úhrnem

1880

1890

r. 1900

Čechů

Němců

Cechů

Némců

Čechů

Němců

L-VII. a

60.202

1,951.040

68.869

2,057 577

95.134

2,241.628

60.439

1,948.842

67.723

2,057.046

93.116

2,242.235

Vyjádříme-

li Číslice ty

čísly poměrnými, bylo

Z 1000 obyvatelů:

V území

1880

1890

19 OO

Čechů

Němců

Čechů

Němců

Čechu

Němců

25-9

9740

310

968-9

41-9

957-7

26-2

973-7

30-9

9691

41-4

958-2

II.

410

958-9

28-1

971-9

320

966-9

410

958-9

271

972-9

30-8

9681

III.

b33-4

966-6

27-4

972-6

246

9764

IV.

34-4

965-6

361

963-9

35-6

964-3

33-5

966-5

30-7

969-3

28-9

9710

195-2

804-8

2340

7660

193-0

8070

185-9

8141

2190

7810

1740

8260

VI.

33-3

966-7

38-8

961-2

42-4

957-6

25-7

974-3

30-3

969-7

29-7

970-3

VII.

37-2

962-8

31-8

9681

29-8

9700

39-1

960-8

32-6

967-3

30-2

969-6

448

líhrnem :

r. 1880
Čechů Němců

r. 1890
Čechů Němců

r.
Čechů

1900
Němců

I.— VII. a 29-9 970-0
b 30-1 969-8

32-4 967-6
31-9 9680

40-7
39-9

958-9
959-7

V »uzavřeném« území českém bylo napočítáno, a to I. na (smí-
šeném) ostrově budějovickém, II. v policejním obvodu pražském,
III. v ostatním českém území (a) v rozsahu jeho z r. i88o, b) v roz-
sahu jeho z r. 1900) :

r. :
Čechů
a,b ^3.738

L880

Němců
16.022

r.
Čechů
20.260

1890

Němců
16.173

r. ]
Čechů
29.497

L900

Němců
20.600

II.

a, b 245.867

42.294

322.727

41.647

436.081

34.023

III.

a 3,144.164
b 3,143.917

4Í.109
43.307

3,232.871
3,234.017

43.330
43.861

3,370.381
3,372.399

40.862
40.255

l.-III.

a 3,403.759
b 3,403.622

99.425
101.623

3,575.858
3,577.004

101.150
101.681

3,834.959
3,836.977

95.385
94.778

čili vyjádřeno čísly poměrnými: z 1000 obyvatelů bylo v území:

r. 1880 r. 1890 r. 1900

Cechů Němců Čechů Němců Čechů Němců

I. a, b 461-5 638 1 555-4 443*9 587-6 408*4

II. a, b 852-2 146-6 886-0 1142 925-8 72-4

III. a

9871

12-3

986-7

13-2

987-1

120

985-8

13-6

986-5

13-4

987-3

11-8

[.-Ili. a

970-9

28-4

972-3

27-5

9760

24-3

970-3

290

972-2

27-6

975-2

24-1

Jak z předcházejícího patmo, jest národnostní vývoj na území
německém a českém rozdílný a zejména v posledním desítiletí ostře
od sebe odlišený. V německém území Cechů přibývá mnohem rychleji
než Xěmců, za posledních deset let vzrostl počet Cechů o 38*14%,
Němců jen o 8-95%. Česká kvóta vzrostla za poslední desítiletí
o 0-83% (od r. 1880 o I -08%), a jsou vůbec nyní ze všeho obyvatel-
stva německého území (ovšem podle úřední statistiky) 4% Cechů,
kdežto před 20 lety pouze 3%. V českém území naopak německé
menšiny, a zase zvláště v posledních desíti letech, klesají, a to nejen
relativně, nýbrž i absolutně. Ubylo pak od r. 1890 do 1900 Němců
57% (i s ostrovem budějovickým!), kdežto Cechů přibylo 7*25%;
německý úbytek není způsoben pouze Prahou, jak by rád dokázal
Rauchberg, nýbrž i v ostatním českém území Němci rozhodně ustou-

444

pili. \ ůbec jest pak nyní ze všeho obyvatelstva českého území pouze
2-41% Němců, kdežto před 20 lety bylo na něm (v tehdejší rozloze)
2-84Vc Němců. Tehdy silou rovnaly se v celku německé menšiny
(.1 většiny) českého území »uzavřeného€ českým v německé oblasti,
dnos vidíme značný rozdíl (o 1*58%) v náš prospěch.

Vedle tohoto faktu jest si zapamatovati ještě druhý: německému
území přibývá obyvatelstva mnohem rychleji než českému: v desíti-
letí 1890 — 1900 vzrostlo obyvatelstvo onoho o 10-19%, tohoto pouze
o 6-94%. Průmyslový německý sever vábí k sobě přebytečné pracovní
síly našeho zemědělského venkova. To jest příčinou vzrůstu českých
menšin, který u srovnání s množstvím přistěhovalců z českých
(ikresů jest ještě velmi nízký (značný podíl má ovšem na tom.»obco-
vací řeč« a ještě více násilí německých zaměstnavatelů a sčítacích
kommissařů). Ten pak jest Němcům ovšem velice nepříjemný-, a
proti němu chtí se brániti. K zastavení jeho a k zdolání českých
menšin má pak sloužiti národní rozdělení, vytvoření německého uza-
vřeného území, v němž by čeština ze škol i z úřadů byla vyloučena.
Jaksi náhradou za to připadly by nám německé menšiny v českém
území : tedy vzájemné obětování menšin (resp. ovšem někde i většin)
má býti cestou k dorozumění, a Rauchberg myslí, že dokázal, že tyto
oběti jsou s obou stran stejné. Jest to pravda?

Dejme tomu, že by rozhraničení se provedlo ideálním způsobem,
že by totiž meze obou území kryla se s jazykovou hranicí, jak jest
nám dána posledním sčítáním, že by nebyly pro žádné partie sta-
noveny nějaké výjimky, zvláště že by nám Němci úplně ponechali
ostrov budějovický. Pak bychom ztráceli: 10 většin (mimo 7 shora
uvedených, vytvořených od r. 1880, ještě Novou Ves v okrese stod-
ském, Sulislav u Stříbra a Couš u Mostu) a 295 menšin větších 10%.
Nťmci naopak jp většin (14 na ostrově budějovickém, mimo ně
( )hučov u Horšova Týna, Karlov v okr. přibyslavském, Josefodol,
Český Dub a Zámecký okres Alalého Dubu) a 78 menšin. Pokud se
tedy počtu »obětovaných« menšin nebo většin týče, německou ztrátu
není z daleka možno přirovnati k české: my bychom museli oběto-
vati více než třikrát tolik než Němci.

Počítáme-li nyní příslušníky obou národů, kteří by musili býti
» obětován i «, dostaneme jiný obraz, poněvadž právě v největších če-
ských městech (Praze, Plzni, P^udějovicích) jsou velké německé
menšiny : tím číselně počfet Němců tvořících menšiny značně stoupne.
Celkem pak žilo podle stavu r. 1900 93.116 Cechů v německém
území a 947/8 Němců v českém, tedy počet téměř úplně stejný. Tož

445

siici.l přece by bylo možno přistoupiti na německý požadavek? A'ikdy
ne! I. Vývoj posledních 20 let nám ukázal, že německé menšiny
v českém území nejen se neudržují, nýbrž ustupují, české v oblasti
německé naopak silně, i dle úřední statistiky, rostou. Cim později,
tím rozdíl bude větší, tím větší by byla ztráta naše. Již dnes, i kdy-
bychom počítali mírnější vzrůst českých minorit a udržení něme-
ckých, bychom vydali o 15 — 20 tisíc duší víc, a což za nějaké další
desítiletí! 2. Již jsem ukázal, že vzrůst německého území jest daleko
rychlejší než českého. Naše zemědělství nestačí již k výživě všeho
venkovského obyvatelstva, přebytek zemědělského lidu neabsorbuje
však český průmysl, a tak uchyluje se do území německého: z 1000
lidí přistěhovalých do německých okresů pochází 361 z českých,
z 1000 obyv. přistěhovalých do okresů s německou většinou jest
613 z okresů českých. Kdyby všichni ti přistěhovalci se odnárod-
ňovali, naše národnost byla by ve zjevném zpětném chodu, pokud
bychom neměli bohatý a rozkvetlý průmysl, a tomu musíme se vší
mocí brániti. Za nynějších poměrů jest příkazem národní sebezá-
chovy udržet ty, kteří nuceni jsou hledati si výživy v území ně-
meckém, brániti vší mocí menšiny (po případě i většiny) na půdě
německé. Přistoupení na německý postulát a tím opuštění menšin
znamenalo by ohrožení volného vývoje českého národa. 3. Podle
úřední statistiky bylo sice v takto ohraničeném německém území tolik
Cechů jako Němců v českém, ale jest známo, jak se provádělo sčí-
tání v německých krajích. Soukromé sčítání lidu vykonané Národní
jednotou pošumavskou přineslo konkrétní doklady odchylek »obco-
vací řeči« od národnosti a soudíme-li dle jižních Cech na celé ně-
mecké území, můžeme říci, když mírně počítáme, že se ztratilo 50 až
60 tisíc Cechů. Podle toho bychom obětovali aspoň 150.000 duší.
Němci 90.000. Zkrátka, i kdyby rozdělení dalo se nejpříznivěji pro
nás a hranice obou území úplně se kryla s hranicí jazykovou, jak
byla r. 1900, jest nám naprosto nemožno k němu přivoliti, svolením
by celý národ byl zaražen ve svém vývoji.

Rozhraničení způsobem shora uvedeným by nám bylo ještě po-
měrně nejpříznivější. Nyní ale již svatodušní prc^amm žádá vy-
loučení Prahy s předměstími, jež by musela zůstati dvojjazyčným
městem. Pak by podle úřední statistiky obnášela naše ztráta
93.116 duší (nyní aspoň již iio — 115 tisíc, ve skutečnosti aspoň
o dalších 60 tisíc víc), německá pouze 60.755 dle stavu r. 1900. Ale
Němci nebudou chtíti obětovati ostrov budějovický, menšinu plzeň-
skou, a tak na př. Zemmrich ve svém díle Sprachgrenze u. Deutsch-

446

tum in Bóhmen str. 109 si představuje, že by Budějovice a plzeň-
ská uhelná pánev zůstaly okresy smíšenými. Německá ztráta by tak
klesla na minimum.

Podrobnější návrhy na rozhraničení a úpravu okresů se strany
vládní dosud na jevo nevyšly, a tu třeba jest si všimnouti rozdělení,
které již skutkem se stalo, a to při uzákonění volební reformy. Po-
něvadž obsahuje nebezpečný prejudice i pro správní rozdělení Cech,
jest třeba si ho blíže všimnouti.

Vycházelo se od obce jako od nejnižší jednotky politické; tím
dostalo se několik osad českých přičleněných k německým obcím
k okresům německým a naopak. Kdyby při rozdělení správním
týmž způsobem se postupovalo, zvětšil by se počet »obětovaných«
Cechů o 1830, »obětovaných€ Němců o 1709. Když se projednávala
volební oprava, bylo možno při přidělování smíšených obcí postupo-
vati dvojím způsobem : buď podle národního rázu obecního zastupitel-
stva, buď podle většiny národní, stanovené sčítáním z r. 1900. Ve
skutečnosti postupovalo se beze všeho principu, leda že principem
bylo — za assistence českých poslanců — co nejvíce , rozšířiti ně-
meckou državu. Pokud zůstává to při volení poslanců, není to tak
zlé, poněvadž nabýváme možnosti rozhodovati svými hlasy v ně-
meckých okresech. Ale nebezpečí vězí právě v tom, že za našeho sou-
hlasu rozšířena byla država německá a zjednán povážlivý prejudice
pro postup další. K českým okresům volebním nebyla přidána jediná
obec dle sčítání z r. 1900 většinou německá, ale mající české zastu-
pitelstvo (Podsedice, Rydrovice), německé obce ostrovu budějovi-
ckého připojeny byly k okresu krumlovskému a Český Dub k okresu
č. 102 (Chrastavá). Tak zůstaly v českých okresích pouze dvě oje-
dinělé obce německé Karlov a Josef odol (pak 2 osady, přičleněné
k obcím většinou českým).

Německé území zvětšeno bylo takto: všecky obce s českou vět-
šinou v »uzavřeném« území zůstaly při okresích německých. Byly
pak k nim připojeny dvě obce, které dosud při všech sčítáních měly
českou většinu obyvatelstva: Kololeč u Třebenic, kde dosud něme-
cké zastupitelstvo nebylo, a kde také při volbě většina hlasů byla
českých, a Litice u Plzně s německým zastupitelstvem ; mimo to rada
obcí, kde český živel nabyl majority buď již r. 1890 neb 1900 —
obce, v nichž Němci vzmohli se na většinu, připojeny ovšem k ně-
meckému území — a to: Malešice, Chotíkov, Ranná, Stikov, Ra-
dounka, Rodinov, Prapořiště (české i 1880), Nahošice a z ostrovu
budějovického Dobrá Voda a Rožnov.

447

Celkem nacházíme v německých okresech /p polit, obcí s českou
většinou, v českých pouze 2 s většinou německou (k osadám zřetel
nebrán). V německých jest pak 102.088 Cechů, v českých již jen
88.438 Němců (působí silné minority v Praze, Budějovicích, Plzni).
Kdyby při správním rozdělení podrželo se rozhraničení volební a dle
požadavku svatodušního programmu Praha s předměstími se vy-
loučila, ztráceli bychom dle samotné úřední statistiky z r. 1900-
102.088 duší, Němci pouze 54.415. Taková je ^vzájemnost*, jejíž
rovnost pro oba kmeny dokázati chtěl Rauchberg.

Dorozumění na základě německého postulátu, aby země byla roz-
dělena, aby vytvořeno bylo německé »uzavřené« území, v němž by
němčina byla vnitřní i vnější řečí úřední, a školy menšinové mohly
se zřizovati jen se svolením obcí, i když stejné postavení měla by
čeština v české části, z níž by také němčina byla vyloučena, jest, jak
jfem prokázal, také z ohledu na náš národní rozvoj nemožné. Ne-
můžeme přistoupiti na návrh ten, i když by momenty politické a geo-
grafické nemluvily proti, ani v nejpříznivějším případě, že by hlavni
město, budějovický ostrov a plzeňské okolí nebylo vylučováno z če-
ského území, poněvadž z důvodů hospodářských směřuje v posledních
letech mohutný proud stěhovací z území českého na německé, a ne-
můžeme dopustit odnárodnění menšin, jelikož náš národ octl by se
tím ve zpětném chodu. I když by nám připadly menšiny německé
dle statistiky z r. 1900 stejného počtu, jest to náhrada nedostatečná,
ježto naše minority rapidně rostou, německé ustupují. Každý pak
jiný návrh na rozhraničení, v němž by menšinám německým v Praze
a okolí, na Budějovicku (tu i většinám) a Plzeňsku přiřčeno bylo
zvláštní právo, jest pro nás naprosto indiscutable.

Poněvadž, jak jsem již řekl, v Cechách přestalo již býti území
charakteristickým znakem národnosti, poněvadž oba národové žijí
pomíšeni a smíšenosti neubývá, nýbrž naopak roste, nemůže ná-
rodní rozluka vycházeti od území, nýbrž od individua. Jen takovou
můžeme přijmouti, a nejen to, nýbrž i vítati ; pouze na tomto základě-
jest možné dorozumění.

Čeští Němci slibují, že nvní vší silou zasadí se o provedení svého
postulátu. I Všeněmci, kteří byli dosud odpůrci národního rozhra-
ničení, slíbili součinnost. Kdyby Němci dosáhli svého cíle, znamenitě
by sesílili své postavení. Co my postavíme proti jejich požadavku?
Vnitřní češtinu? Nechci snad podceňovati důležitost vnitrní české
řeči úřední, ale přispěje nějak národu v boji za jeho existenci, sešili
jej tak, aby boj ten byl snazší ? Může v tom ohledu vůbec se srovnati

448

s tím, čeho žádají Němci? Nemůže, programm všenárodni náš musí
obsahovati něco jiného, něco, co by přineslo nám materielní prospěch,
co by sesílilo naše postavení a co by přispělo k otřesení národní
državy německé.

Jaký požadavek musíme v čelo všenárodního programmu po-
staviti, vysvítá z následujícího: V Cechách jsou 2 česká (většinou)
města a celá řada obcí, namnoze počtem obyvatelstva rovnajících se
městům, nyní většinou českých, v nichž aspoň 47.729 Cechů jest
úplně ovládáno Němci. Na Moravě v českém území jest 11 ujař-
mených měst, v nichž (s Koloredovem u Místku) bylo r. 1900
45.888 Cechů. Ve Slezsku počítejme jen Frýdek a Kateřinky
s 9425 Cechy, jež ovládá menšina Němců. Zasaďme se o všeobecné
a rovné volební právo i do obcí, a v zemích české koruny aspoň 105
až 1 10 tisíc Cechů dostane rázem obecní správu do svých rukou!
Jak by se naše národní postavení utužilo a tím i politická váha
stoupla, kdyby Budějovice, Nýřany, velké obce na Mostecku a Duch-
covsku. Mor. Ostrava, Hodonín, Břeclava atd. atd. byly v našich
rukou; kdyby na př. všechny peníze, jež jsme museli a musíme vě-
novati na školství v těch městech a obcích, mohly se věnovati sku-
tečným menšinám!

A všeobecné a rovné volební právo do všech institucí musilo by
se doplniti i volením poměrným, aby i menšiny získaly si vliv na
správu a byly respektovány. Počítejme z ohledu na německé menšiny,
že by se vycházelo od menšin aspoň io%ních. Tím jen v Cechách,
na Moravě a ve Slezsku aspoň dalších 150.000 Cechů (a to pouze
dle úřední statistiky) zjedná si náležitého uplatnění, kterého n\Tií
nemá.,

Chceme-li utužiti svou národní posici, rozšířiti národní državu
a zvýšiti svou váhu politickou, pak v čelo svého programu
musí náš národ postaviti a vší silou se zasazovati
o uskutečnění ideálu prof. Masaryka, kterému tak
mohutný a krásný výraz dal ve své první řeči v nové říšské radě : de-
mokratisace celého Rakouska, od institucí nejvyšších až k nejnižším.

^;Pokrač.)

ROZHLEDY.

SLOVENSKO.

Maďarism ubíjí všecko vůkol sebe. — Hlinka, Dr. Šrobár a spol. pohnáni
do Segedinu. Odsouzeni: si. Margita Šipošova, Em. Lehotský, Ed. Šandorfy,
Dr. Zibrin, Fr. Polakovič. Proces proti 59 Černovanům v Ružomberku' a proti
97 Kovačičanfim v Kovačici. O Něm. Lupči. Sjezd slov. soc. demokratů v Preš-
purku. t Ondřej Kmeť.

Tolik systému a methody Maďaři nevložili snad nikdy do své dějinné
evoluce, jako nyní do šlapání všeho nemacfarského v Uhrách, a nade vše
do ubíjení nejslabších — Slováků.

Uvědomělý Slovák v celém uherském státě nesmí býti ani jen obecním
bubeníkem. Kdo dnes vyzná: » Slovák jsem a Slovák chci zůstati* — je
jmín za vlastizrádce. Z ohromných i slovenských daňových millionů, jež
stát a obce platí úředníkům, ani jediný Slovák nemá ani za haléř důchodu.

I průmyslníka a kupce, podnikatele a dělníka po Slovensku smýšle-
jícího nynější systém methodicky ubíjí a znemožňuje. Do Čistě sloven-
ských krajů pro lepší platy dovážejí horší dělníky — rodilé Maďary. Dílnu
na pr. na cellulosu, jen poněvadž byla v rukou slovenských, vláda zaká-
zala, znemožnila.

V celé uherské krajině dnes není jediné slovenské veřejné školy, ani
jen lidové. I v církevních, čistě Slováky vydržovaných školách zeměpis,
ústavověda, maďarština a počty musejí býti vyučovány po maďař sku.

O tom ví kde kdo. Pro tyto věci uherská vláda ani veřejně »Boha
se nebojí, lidí se nestydí. « Co pak špatného děje se na škodu Xemaďarů
potajmu, o tom vědí jen zasvěcenci ...

30. listopadu, na Ondřeje, Ondřej Hlinka, katol. farář ružom-
berský, musel rychle ^narukovat* do státního vězení v Segedině, aby si
tam poseděl 2 léta. Jiní si smějí voliti čas a místo trestu. On nesměl.

10. prosince podobně proti zákonitému zvyku byli posláni do Segedinu
i ostatní hrdinové procesu ružomberského (mezi nimi dr. Šrobár).
Ukaž doručen jim v posledních hodinách, aby ani od rodin nemohli se
náležitě odebrati a své věci uspořádati. V Segedině pak s Hlinkou stýkati
se nesmějí, ač pod jednou střechou bydlejí.

Ani vůči krásnému pohlaví v uherských státních fiskusech není za
mák galantnosti. Na př. slečna M a r g i t a Šipošova z Ružomberku
žalována a v Prešpurku odsouzena na 4 týdny vězení pro opis odsouzení
Hlinková v »Oravě«.

NASB doba. R. XV.. Č. 6. 1908. 20. března. 20

450

Tamže 2 měsice vězení a 600 korun pokuty dostal Em. Lehotský,.
redaktor socialistického slovenského » Napředu*.

Jan Greguška u poroty v Pešti pro ^pobuřování proti maďar-
skému národu« dostal 3 měsíce vězení a 600 korun pokuty. (Napsal článek
do >Slov. Týždenníka«.)

E d. Š a n d o r f y, r. k. farář, »pro vychvalování přečinu« v »Lu<i.
Novinách « 2 měsíce věz^í.

Dr. Z i b r í n v Březně za pnpitek na hasičské zábavě Jurigovi : 500 K
pokuty.

Frant. Polakovič za »poburování« (zazpíval si »Píseň chu-
doby c) v Ružomberku obdržel 7 měsíců a 400 kor. pokuty. Atd., atd.

>Slov. Týždenník«, »Ludové Noviny*, ^Národní Noviny< mívají i po
pěti i více pravotách současně. Jejich redaktorů, spolupracovníků a dopi-
sovatelů značný počet ustavičně sedí ve státních vězeních, a peněžních
pokut platí každoročně na tisíce. Podobně i »Nár. HJásník«, »Slov. Obzor*
a jiné musejí zápasiti se státní přesilou o právo slova.

Známo je, kterak 27. října 1907 v Cernové 15 životů padlo v obět
žandárské střelbě. Na přítomné tam tehdy Černovany nyní uvalen
ohromný proces. Obžalováno 59 osob, nejvíce pro »násilí proti
vrchnosti*. Přelíčení počato nyní, 2. března, před král. sedrií v Ružom-
berku. Předsedou je chýreČný Chudovsky, přísedícími: Vrchovina a Ma-
gerle, žalobníkem Bělopotocký. Kromě jednoho samá slovenská jména
a maďarské žádné. Snad aby Maďaři měli při tom ruce po Pilátsku umyty^
a aby zdálo se, že zde jen Slováci Slováky navzájem požírají.

Systém a methoda nynějšího maďarského vladaření není bez vše-
strannosti. Každý prý, kdo bydlí v Maďarorságu, jí maďarský chléb. Proto
má se státi Maďarem. Kdo chce žíti, ať se — pomaďarští.

I církve.

Katolická církev už dávno a ochotně otročí maďarskému šovinismu
ve školách, chrámech a všemožně. U evangelických Slováků oposice bý-
vala značná. Ale nyní i tam maďarism všecko slovenské srovnává se zemí.

Na př. v jižních Uhrách v čistě slovenské obci Kovačici slo-
venského smýšlení farář Caplovič byl z úřadu vyzdvižen a maďaronským
administrátorem nahrazen. Církevníci se brání proti násilnostem vrch-
ností světských i církevních, z čehož povstalo pravot a sekatur množství.
Tak 2. března počalo přelíčení proti 97 kovačickým státním ob-
čanům, žalovaným pro překažení maďarské bohoslužby v slovenském
evangelickém chrámu v Kovačici. Kromě 94 rolníků a jich žen je na lavici
obžalovaných i jeden advokát a jeden jurista. Svědků okolo 100. Přelíčení
potrvá asi tři týdny.

Mezi tím evangeličtí lidé pomalu tam odvykají od církve a kněze.
Do chrámu nechodí, mrtvé si sami pochovávají, asi tak, jako i v Lu-
cká c h v Liptově římští katolíci, kteří taktéž vnuceného jim maďaron-
ského kněze bojkotují.

V tomže Liptově, v Něm. Lupči, evangelická církev už tri léta je
bez kněze, nemohouc se domoci pravdy a práva.

451

I. a 2. března měli sjezd slovenšti sociální demokraté
v Prešpurku. Přítomno bylo 62 delegátů slovenských sociálních sku-
pin. Tam byl i český poslanec dr. Soukup. Také uherská sociální demo-
kracie dala se zastoupiti. Žádáno založeni slovenského sociálně demokra-
tického týdenníku, organisování sociální demokracie v Uhrách na základě
národní samosprávy, a jestli uherská vláda všeobecné volební právo zne-
tvoří, hrozeno všeobecnou politickou stávkou.

16. února zemřel v Ture. Sv. Martině v 67 letech života Ondřej
K m e ť, ř. k. farář na odpočinku, zakladatel a předseda Museálné slov.
Společnosti. Dobře napsal o něm Slov. Tyždenník, že činnost jeho byla
ohromná, takže jí větší byla jen jeho skromnost a obětavost.

Honěn po chudých farách, vždy se přidržel věrně národa svého. Vy-
sokým se neklaněl k vůli zisku, ale jeho stádu věřících byl cele oddán.
Svobodný čas, jenž mu v Prenčově pod Sitnem hojně zbýval, obětoval nej-
raději starožitnostem a botanice. Žil skromně, aby z důchodů svých co
nejvíce mohl uložiti na získání starožitností, ne pro ♦sebe, ale pro národ.

Před 13 lety, hlavně jeho přičiněním, povstala Slovenská Museálná
Společnost, jejíž prvním předsedou stal se on. Loni dostavěná budova
Slovenské Mus. Společnosti je hlavně jeho zásluhou. Aby se pak cele věno-
vati mohl oblíbenému zaměstnání, sbírkám starožitnickým a rostlinným,
zřekl se úřadu farského a odešel na odpočinek do Turč. Sv. Martina.
Namáhavou duševní prací při uspořádání musea, jakož i delší nemoci
ztrávena byla jeho životní síla, prve nežli by se dožil dovršení svého díla,
totiž slovenského musea úplně hotového.

Pokoj jeho prachu, čest a sláva jeho práci ! Slovák,

VĚCI SOCIÁLNÍ.

Stávky pražské. — Daň z přijmu. — Zprávy z organisaci doma i v cizině.
Holandský projekt pojištěni starobního a invalidního.

Stávka pekařská přičiněním organisace národně sociální je
tedy skončena. Řekl jsem již jednou, jak nebezpečnou strana tato může se
státi v hospodářských bojích dělnictva, přes to, že jako strana politická
u dělnictva nemá významu. K podlomení stávky není třeba mass, zde
stačí několik jednotlivců, kteří se vždycky najdou, a přijavše jméno ná-
rodních socialistů, ochotně provádějí » součinnost práce s kapitálem«.
Tentokráte stala se však věc ještě horší. Zde organisace národně
sociální porušivši solidaritu s ostatním stávkovým výborem, přikázala
svým členům, aby nastoupili do práce, a z celých Cech
stáhla stávkokazy do Prahy, za slib mistrů pekařských, že budou
zaměstnávat výhradně členy organisace národně sociální. Jak to dokáží,
jest ovšem otázka, neboť organisace tato veškerá místa v Praze obsadit

29*

452

nemůže, a sociálně demokratické dělnictvo pro tento mistrovský slib ne-
opustí své dosavadní organisace, která mu pres nekorektní jednáni ná-
rodních dělníků ve 151 dílnách s 800 dělníky přece vymohla cenník.

Nechci toto jednání strany národně sociální pokládat za úmyslné a
zlovolné vzdory sociálním demokratům. Pokládám je za chorobnou ne-
důtklivost slabocha, který chce se zdát velkým, a za naprostý nedostatek
rozhledu. To dosvědčuje i stávka zřízenců elektrických pod-
niků pražských. Loni na sliby podlomili stávku v centrále ; nedostali
však ničeho; pak litovali, že nevyužili vhodné chvíle — a zahájili stávku
vozového personálu koncem února. Proč právě koncem února, byla tu
nějaká zvlášť příhodná doba? Nevím o ničem. Když stávkovat již chtěli,
a nelekali se ostudy, kterou tím matičce Praze připraví, proč nevyčkali
jubilejní výstavy, kdy by správní radu byli přivedli do velikých rozpaku
a do situace, v níž by se dlouho nebyla rozmýšlela.

Daň z příjmů roku 1906 zaplatili z největší části opět poplatníci,
zaměstnaní ve služebním poměru — 38*22%, kdežto samostatní podni-
katelé zaplatili pouz*e 28-25%, kapitály 14-18%, budovy 10-40% a nejméně
pozemky — 7'65%. Největší část poplatníků — 47*33% — niá menší
příjem nežli 1800 K ročně, a kryje z něho 7*91% celkového výnosu.
340 osob má příjem větší nežli 200.000 K a kryje 13*22% výnosu daně.
24 osob má ročního příjmu více než milion korun, jedna osoba patnáct
milionů.

Celkový výnos obnáší 61,500,000 K; z toho připadá na Cechy 11,766.130
korun z 811,500.000 K. Průměrný příjem v Čechách je pod průměrem
říšským. Nejvíce poplatníků má zde stupnice od 1200 do 1250 K. Přes
200.000 K má pouze 67 osob, dokonce méně nežli roku 1905.

Českoslovanské odborové sdružení může být se svým
jubilejním rokem úplně spokojeno. Při svém založení roku 1897 zastu-
povalo 7102 členy, organisované ve 46 organisacích zemských a 66 spolcích
vzdělávacích. Po deseti letech zastupuje 97.346 členů, organisovaných
v 21 organisacích říšských se 466 skupinami, 24 organisacích zemských
se 155 skupinami. 14 českoslovanských svazech říšských se 433 skupinami
a 95 spolcích všcodborových, vzdělávacích a jiných. Zaplaceno bylo za
71.101 člena 25.741-59 K. Při podávání požadavků intervenovalo sdružení
ve 118 případech, a to ve T02 případech úspěšně pro 11.927 dělníků, ve
14 případech pro 516 dělníků bezvýsledně. Při stávkách a výlukách inter-
venovalo ve 42 případech úspěšně pro 11.944 dělníkíí, ve 22 případech pro
1428 dělníků bezvýsledně. Žalob k rozhodčímu soudu úrazové pojišťovny
vyhotovilo 426, jiných podání k soudům a úřadům 590. Právní ^ochrany
poskytlo ve 82 případech.

Zpráva Trades Unií za rok 1906 vykazuje opět značný vzrůst.
Organisací bylo 1161, a v nich soustředěno 2,106.283 členů, což znamená
za posledních deset let vzrůst o 2y'y%. Ještě příznivější než členská je
bilance pokladní. Kdežto příjmy oproti předešlému roku stouply, vykazují
vydání položku nižší, takže jmění stouplo asi o devět a čtvrt milionu korun.
Nižší vydání jest vysvětlitelno poklesnutím nezaměstnanosti.

Rovněž německé organisace zaznamenávají veliký rozmach
za rok 1907, a rychlým tempem dohánějí Angličany. Podle předběžného

453

odhadu Korrespondenzblattu obnáší vzrůst členstva 150.000, takže do dru-
hélio milionu není již dalekcr.

♦

Americká ^Federace práce« konečně dle