Skip to main content

Full text of "Nae doba"

See other formats


=00 



ÍOO 



'(O 



■CO 




B u o o L r M A z A C j: 
j I »! B A í s T r f il! 

4 FA p/R M c ivřJS 
j V I I T o v L l.«B 



NAŠE DOBA 



REVUE 



. PRO 



VÉDU, UMĚNÍ A ŽIVOT SOCIÁLNÍ. 



VYDAVATEL : REDAKTOR : 

JAN LAICHTER. PROF. DR. T. G. MASARYK. 



ROČNÍK VIII. 



1901. 

MAJITEL A NAKLADATEL JAN LAICHTER, KKÁL. VINOHRADY. 
TISKEM VOJT. GRUNDOVÉ NA KRÁL. VINOHRADECH. 



Veškerá práva vyhrazena. 







1113*>*í3 



Obsah ročníku osmého. 

A. 

Články. 

Strana 
Rukovět sociologie : Podstata a methoda sociologie. Píše T. G. Masaryk 

1, 98, 173, 662, 735, 822, 904 

Nová škola. Napsal Fr. Drtina 13, 91 

O významu umění ve vývoji. Podává dr. Frant. Krejčí 22, 81, 182 

O věcech slovenských. Úvahy a kritiky 28, 106, 189, 266, 337 

Slezsko 113, 168 

Péče o zdravotnictví v Čechách r. 1896 až 1898. Píše Dr. VI. Preininger . 161 
Několik kapitol z moderní nauky o infekci a immunitě. Orientační článek 

od Dr. K. Zikmunda 193, 274, 353 

O rozvoji exaktních věd přírodních v 19. století 241 

Několik slov o středníA » vyšším školství americkém. Napsal Oskar 

Axamit . . . ..iV'^'; .'.... » 247 

Pařížské paběrky .-...' .' . . . \ 256, 347 

Poslání naší vlasti České s -hlediska všeobecného. Dr. Augustin Smetana. 321 

Slezské školství . ' 329 

O hospodářském význanúi zdravotnictví. Dr. Sfen. Růžička 401 

Sociální postaveni dětí v 'severočeském reví»u. Napsal Ed. Štorch . . 408, 497 

Staré gymnasium a nová doí>a . *. 418 

Richard Wagner jako básník a myslitel 424, 506, 584, 668 

Sociální demokracie a volby 1901 . . . . • ^ 429 

Obraz světa podle vývoje astronomie 481, 575 

Škola pro ošetřovatelky nemocných při London Hospitalu 490 

Přehled vývoje sociálních dějin ruských 561, 652, 742, 810, 889 

Několik slov o hesle: »Svůj k svému*. (Návrh) 641 

Školní výchova dětí málo nadaných. Uvažuje a referuje E. Růžičková . . . 647 

Idealism a materialism v přírodní védě Napsal F. Wald 721, 801 

III. Sjezd českých přírodozpytcův a lékařů. Napsal Dr. Edward Babák . . 729 

Změna volebního řádu do zemského sněmu v Cechách? 753 

Umění monumentální. Napsal Bedřich Schuhmacher 829 

Zjednodušeny pravopis 881 



Posudky a úvahy. 



Krásné písemnictví. 



Anderlíkova F. Y., Spolužáci . . .316 
Beneš Šumavský, Mladý rek burský 316 

Broučkova pozůstalost 315 

Čečetka F. J., Od kolébky do hrobu 617 

Jaro 310 

Jirásek Alois 858 

Kalendáře 230 

Kunětická- Viková, Vzpoura .... 704 

Milota Jan, Všehochuť 315 

Neruda Jan, Sebrané spisy . . . .710 
Papáček P., Ruský sborník . . . .318 
Plumlovský V. B., Honza v zakletém 
zámku 316 



Z Radostova, Pšenice a koukol . .315 
Říha V., Povídka o svatbě krále Jana 312 
> Pohádka o třech zakletých 

tovar3'ších 321 

Sebrané spisy a nová vydání . . . 706 
Simáček M. A , Světla minulosti . . 789 
Šťastný A. B., Drobné pohádky pří- 
rodopisné . . ^. 317 

Tisovský T. E., Čumil a Chytrouš .317 
Tisovsky T. E., Potulný kominíček . 316 
Vendyš B. K., Povídky dobrvm srd- 
cím "• ... 317 

Zvon 65 



Spisy vědecké a poučné. 



Beaujon G., L'école symboliste . . 940 
Von Bloch, Johann, Zuř gegenwárti- 

gen Lage in China 557 

Brandt, 33 Jahre in Ostindien . . . 398 
Brausewetter E., Finnland im Bilde 

seiner Dichter und seine Dichter 629 
Burgess J. W., Political Science and 

Comparative Constitutional Law . 77 
Bury J. B., A History of Grece to 

the Death of Alexander the Great 153 
Combothecra L., La conception.juri- 

dique de TEtat 78 

Dugard M., De Téducation moderně 

des jeunes filles 477 

Esmein A., Éléments de Droit consti- 

tutionel frar^fais et comparé ... 77 
Fagnet E., Histoire de la litterature 

fran9aise 940 

Friedjung H., Benedeks Nachgelas- 

sene Papiere 715 

— — Der Kampf um die Vorherr- 

schaft in Deutschland 1859—1866 715 

Garski Dr. Stanislaw, Etyka Ludwika 

Feuerbacha 153 

Gebauer Jan, Slovník staročeský . 620 
Gohre Paul, Wie ein Pfarrer Social- 
demokrat wurde 154 

De Greef, Guillaume, Problěms de 
philosophie positive 474 

Haurion M., Précis de Droit admini- 
stratif et de droit public général . 77 

Helfert, Frh. von, Kaiser Franz I. 
von Oesterreich und die Stiftung 
des Lombardo-venetianischen Ko- 
nigreichs 939 

Hobson J. A., The Sociál Problém , 940 

Hostinský O., Bedřich Smetana . . 545 



Hubka Ant., Čechové v Dolních Ra- 
kousích 619 

Huther A., Die psycholog. Grund- 
prinzipien der Paedagogik .... 238 

Chamberlain B. H., A Practical Intro- 
duction to the Study of Japanese 
Writing 154 

Chodové, strážcové českých hranic 617 

Jellinek Dr. G., Allgemeine Staats- 
lehre 11 

Jiilicher Adolf, Einleitung in das Neue 
Testament 556 

KapffDr. S. C, Výstraha přítele mlá- 
deže k mladým lidem . ... 154 

Karějev N., Istoriko-íilosofskie i so- 
ciologičeskie etjudy 155 

Kidd. Ben., Sociální vývoj .... 933 

Knihovnictví České 67 

Krapotkin P., Lebenserinnerungen 153 

Krápeiin Dr. E., Die psychiatrischen 
Aufgaben des Staates 154 

Krones Franz , Oesterreichische 
Geschichte 154 

Kulisch Dr. M., Beitráge zum oester- 
reichischen Parlamentsrecht ... 77 

Lafargue Paul, Le Socialisme et les 
Intellectuels 154 

Lacour L. Les Origines du Feminis- 
me Contemporaine 940 

Leroy Beaulieu, La Rénovation de 
TAsie: Sibérie — Chině — Japon 555 

V. Lettow-Vorbeck, Oscar, Geschichte 
des Krieges von 1866 in Deutsch- 
land . . 715 

Lichtenberger H., R. Wagner poete 
et penseur 424 

Mareš Fr., Idealism a realism v pří- 
rodní vědě 702 



Mayer Ernst, Deutsche und Franzó- 

sische Verfassungsgeschichte . . 78 
Moure Ch., D'ou vient la Décadence 

économique de la France . . . .155 
Národopisný sborník českoslovanský 619 
Natorp P., Sozialpedagogik .... 78 
Paulsen Fr., System der Ethik ... 78 
Fič J. L., Čechy predhistorické . .615 
Preininger Dr. VI., Sbírka zákonů 

a nařízení o zdravotnictví .... 236 
Programy čtenija dlja samoobrazo- 

vanija 155 

Rádo-Rothfeld Dr. S., Die ungarische 

Verfassung ... • 78 

Rehm Dr. A., AUgemeine Staatslehre 77 
Robertson J. M., A Short History 

of Freethought 154 

V. Schlichting, Moltke und Benedek 715 
Schmoller G., Grundriss der Allge- 

meinen Volkswirtschaftslehre . . 78 
Schon Joseph, Ueber die Ziele Russ- 

lands in Asien 475 

Schrader VV., Erfahrungen und Be- 

kentnis-e • 153 

Schumacher Fritz, Im Kampfe um die 

Kunst 791 



Sládek Václav, Dějiny řecké litera- 
tury doby klasické 153 

Sladkovský Dr. Karel, Výbor z po- 
litických řečí a úvah 861 

Slovensko • ... 539 

Srb Adolf, Politické dějiny národa 
českého od r. 1861 865 

Striimpell L., Die paedagogische Pa- 
thologie 940 

Vaněk Dr. O. F., Ebrejská slavnost 
pesa'h 396 

Vceh L., Die Paedagogik des Pes- 
simismus 556 

W^ernle P., Die .^nfánge unserer 
Religion 476 

Vyhlídal Jan, Cechové v Pruském 
Slezsku 618 

Tarnowski St., Historya literatury 
polskiej 154 

Thomayer Jos , \niv civilisace na 
nervy člověkovy 868 

Tobolka Dr. Zd. V., Karla Havlíčka 
Borovského Politické spisy 1 . . 867 

Tobolka Dr. Zd. V., Slovanský sjezd 
v Praze r. 184S ' ... 867 



Zprávy. 



ženy připuštěny k řádnému studiu 
medicíny — Dělnické byty — Vy- 
psání ceny — O tuberkulosních 
bacillsch v másle 79 

Otázka vědomí a intelligence u zví- 
řat — Česká Mysl — Studentské 
směrv — České knihovnictví — 
Výroční zpráva Českoslovanské 
Jednoty — Zvláštní časopis pro 
studium pravzniku a vývoje kře- 
sťanství — Oprava 156 

Dědičnost dlouhého věku u člověka 

— Bolest u zvířat a vztah bolesti 
k intelligenci — Studentský Sbor- 
ník — Studium venkova — Udě- 
lení a vj'^psání ceny — První 
spolek lékařek 239 

Vliv krevní příbuznosti u člo^ ěka 

— Nový klam^ optickj'- a optický 
paradox — Úplná česká biblio- 
grafie — Příbuznost krve lidské 

a opičí — Tuberkulosa v Paříži 319 
Účinek světla slunečního na bacilly 
Kochovy v chrchlích — Nový 
důkaz přenosnosti zimnice ba- 
henní skrze komár\'^ — Matice 
Opavská v Opavě — Husův vzpo- 
mínkový týden r. 1901 .... 399 



Boj proti alkoholismu — Věstník 
samosprávný a národohospodář- 
sk}'^ — Spolek »Tonnerovo nadá- 
ní* v Praze — Věci slovenské — 
Pan Vaněk — Odpovědnost . . 479 

K oslavě básníků Otakara Mokrého 
a Julia Zeyera — III. Sjezd čes. 
přírodozpytcův a lékařů v Praze 
r. 1901 — Podpůrná činnost ve 
studentstvu — Časopis pokroko- 
vého stude;. tstva — Sociální v\'- 
znam školních lékařů 559 

Slovensko — Alkoholism a sloven- 
ská representace — Doktor věd 
technických — III. Sjezd česk3'ch 
přírodozpytcův a lékařův od 25. 
do 29. května 1901 v Praze — 
Klub přátel veřejného zdravotni- 
ctví pro Čech}'-, Moravu a Slezsko 
— Výstava zdravotnická — Klub 
přátel veřejného zdravotnictví — 
Program pokrokové a lidové mlá- 
deže slovinské — Mezinárodní 
řeč Esperanto — Typy a lebky 
zločinců — Devatenácté a dva- 
cáté století — Trvalost plemen — 
Český Skansen v Praze — Filo- 
logické listy 632 



VI 



Slovensko — Falešné rukopisy — 
Komenského labyrint světa — 
Zdravá mládež školská — Oslavy 
dne Husova — Prvá doktor a na 
české universitě — Zeměpisný 
atlas — Produkce knih v nejdů- 
ležitějších kulturních zemích . . 



717 



Slovensko — Sociální práce"studentů 
v Upsale — Kočovné knihovny 
v Dánsku 870 

Boj o bytí — Jubileum notového 
tisku — Kočovné knihovny 
v Americe — Plivání na podlahu 
— Odsouzen, že nedal děcko 
očkovati — Chyby tiskové ... 941 



B. 



Rozhledy politické. 



I. Vnitřní. 



Volby vyčerpávají všechen politický 
život v Rakousku — Volebním heslem 
Mladočechů je — svornost — Mandát 
imperativný je následkem nedůvěry vo- 
ličstva k poslancům — Politika volné 
ruky za Badeniho zklamala — Volební 
kompromisy uzavírají Mladočeši se stra- 
nami silnými — Klerikálům na Moravě 
nabízeli lidovci kompromis, ale v Cechách 
Staročechy odmítli — Černá internacio- 
nála — Kompromis se zemědělci — Ce- 
chové při volbách slezských a vídeňskjxh 

— I mladším stranám je volební boj 
vrcholem politické činnosti — Výjimku 
činí strana česká lidová — Volební hnutí 
u Němců — Rozdíl mezi Němci umírně- 
nými a radikálními — Co bude po vol- 
bách — Český sněm proti české obstrukci 

— Táborové hnutí posloužilo jen Mlado- 
čechům a klerikálům — Klerikalism vy- 
užívá nacionalismu a státoprávní ctví — 
Klérus a politika. 

(10. října 1900.) 38 

O práva bezprávných — Jak mlado- 
češství upravilo půdu klerikalismu — 
Volby jsou alfa a omega české politiky 

— Mladočeši dle dra Herolda nepotřebují 
programu — Lucida intervalla Národních 
Listů — Národní Listy proti mladočeským 
poslancům — Národní politika je jediným 
denníkem mladočeské delegace — Staro- 
češi nedovedou se emancipovati z vleku 
mladočeského — Mladočeští poslanci 
proti obstrukci — Zmatek nad zmatek 
panuje v české politice — Rozklad strany 
národní sociální — Volby pražské — 
Vláda a rakouští průmyslníci — Účinek 
politický hospodář, neúspěchu v otázce 
bosenskvch drah. 



10. listopadu 1900. 



124 



Smutné zjev}' volební — Neúčast ob- 
čanstva — Odpuzování dělnictva — Hledá 
se svornost. Nálezce prosí o navrácení 
strana mladočeská — Ubohé kandidatury 

— Konservatism politických útvarů za- 
chraňuje ještě stranu svobodomyslnou 

— Budou-li Mladočeši obstruovat, bude 
to proti jejich vůli Radikálové mají 
b3Hi nástrojem vlády — Politická práce 
české strany lidové — Český sněm — 
Přirážka n dani z líhu — Politika ovládá 
všechno konání, třeba bylo svou pod- 
statou politice sebe vzdálenější — Ze 
Slezska: Volby. 

(10. prosince 1900.) 204 

Volební neúspěchy Mladočechů — 
Úpadek národní strany svobodomyslné 

— Její vnitřní rozklad a politická an- 
archie — Ztrát}' sociální demokracie — 
Mladočeši nemají smyslu pro vzdělávací 
práci v lidu — Poslanci opouštějí státo- 
právní prapor — Jazykov\' radikalism — 
Sňatek následníkův na českém sněmu 

— Mladočeské vzdychání po pravici — 
Volby mezi Němci vyzněly všude proti 
pravici — Vlny německého radikalismu 
odplavují trosky německé strany liberální 

— Duševní ubohost českého radikalismu 
Neúspěchy stran mladých — Činnost 
české strany lidové. 

(10. ledna 1901.) 278 

Složení říšské rady po nových volbách 

— Útvary strannické v nové sněmovně : 
němečtí agrárníci — Secese z německé 
strany pokrokové — Výboj antisemitismu 
a nacionalismu — Itio in partes mezi 
Němci — Německé souručenství mrtvo? 

— Rakouské svědomí ústavověrné šlechty 
— Klerikální internacionalism v rakouské 



VII 



sněmovně — Společný klub českých po- 
slanců — Mladočeši se kloní k oportunní 
politice — Obstrukční chutě národních 
socialistů a agrárníků — Rozpory v h nutí 
agrárním — Trůnní řeč je novým zasta- 
vením na křížové cestě české politiky — 
> Kolik hlav, tolik smyslů* platí až na- 
zbyt o české politice státoprávní — Ze 
Slezska: Sněmování slezské — Poučení 
z voleb — Shoda a neshoda česko- 
polská — Sociální demokracie a stran}' 
národní — Volební geometrie slezská. 
10. února 1901. 359 

Obstrukční mraKy na politickém nebi 

— Zosti-ení jazykových sporů jazyko- 
vou otázkou samého parlamentu — 
Nová porážka a nov}'^ ústup Mladočechů 

— Vzdání se Mladočechů — Partyzán- 
ská obstrukce národních socialistů a 
smutný její konec — Pozdní stud mla- 
dočeský — Fiasko strany národně soci- 
ální jest také neúspěchem mladočeské 
strany — Star\'ch hříchů se Mladočeši 
zříkají a v nové upadají — Ústup od 
obstrukce je ústupem od jazykového ra- 
dikalismu Kaizlova — Návrat k politice 
hospodářské a osvětné — Strana agrární 
musí provozovat předem politiku hospo- 
dářskou — Nepochopeni stavovské poli- 
tik}' u vůdčích směrů ve straně agrární 

— Staročeši redivivi — Záludnost kleri- 
kalismu — Pravice na obzoru — Práce 
kulturní vývahou klerikalismu, jehož ne- 
bezpečí roste s blížící se pravicí. 

(10. března 1901.) 433 

Nevíra v trvalou dělnost říšské rady 

— Nové nebezpečí obstrukce zažehnáno 

— Neúcta k právům poslaneckým — 
Disciplinární stíhání poslance Seitze — 
Právo interpelační: místo ministra zem- 
ské obrany odpovídá nadporučík v inter- 
pelaci obviňovaný — Nutnost změny 
vojenského práva trestního — Zamlklost 
mladočeského poselstva — Doznání, že 
obstrukce byla zhoubná, z úst samého 
předsedy poslaneckého klubu na říšské i 
radě — Nezdar agitace proti ústupu od ; 
obstrukce — Nár. Listy proti politice ' 
svých poslanců — Co dále? — Otázka 
nové většiny — Svítá v domácí české , 
politice? — Ze Slezska. 

(10. dubna 1901.) 513 ; 

Úspěchy hospodářské a kulturní jsou j 

pro Mladočechy svědectví o neúspěšnosti [ 

jejich politiky — Galerie umění v Praze ^ 

bude míti politický význam — pro Němce ! 

— Vládni bezohlednost k Mladočechům I 

— České zemědělské poplatnictvo má | 



zaplatit mladočeské úspěchy pro německý 
průmysl a obchod? — Ze Šavla Pavel: 
radikální metamoifosy dra Fořta — Dr. 
Edv. Grégr, radikál, jenž spoluprovozuje 
oportunní politiku — Mladočeská důtka 
klubovním radikálům — Nouze naučila 
Dalibora housti a Mladočechy učí touze 
po programovosti — Vypisuje se několik 
míst na vůdčí místa mladočeského do- 
rostu. Konkursní podmínky sdělí pan dr. 
L. Dvořák. Méně kvalifikovaní mohou na 
sjezdu mladé generace mladočeské účin- 
kovati jako statisté — Spojení mladých 
stran — Radikálové a Mladočeši průkop- 
níci klerikalismu — Sankce klerikalismu 
s nejvyšších míst — Jan Křtitel Korber 
— Klerikalism v Uhrách — Uhry na cestě 
pokroku. 

(10. května 1901.) 593 



Pracovní horlivost poslanecké sněmovny 

— Panská sněmovna ukazuje smysl pro 
svoje poslání — Jak se snaží pan dr. 
Koerber > urovnávat silnice pro budoucí 
poutníky a poutnice* — Pokusy oživit 
německj' liberalism. Proč myšlenka libe- 
rální ztratila půdu v německém lidu — 
Austrogermanism proti pangermanismu? 

— Svornost pracovní nebo svornost vo- 
lební? — Zmatek nad zmatek v mlado- 
české straně — Z mravní pathologie če- 
ského života. 

(10. června 1901.) 675 



Ze slavnostních dnů — Smířlivá nálada 
Cechů Němci proti smíru — Hospo- 
dářský a sociální pokrok hradbou proti 
pokroku národnímu? — Mladočeši jsou 
ochotni k pracem hospodářským. Chtěli-li 
dříve za úspěchy národní přiiimat škod\' 
hospodářské, chtějí nyní zisk hospodářsky' 
za národní odříkání: tedy variace lido- 
vého rčení »z bláta do louže* — Dojem 
z císařsk}'ch dnů a rusko-české sbratření 
dnů sokolských; čili: jak Národní Listy 
matou plány mladučeských politiků — 
Mladočeská kadetka pod firmou » mladší 
generace národní strany svobodomyslné* 

— Agitace k volbám -- Klerikální bez- 
ohlednost vůči místům nejvyšším — Ci- 
zina o Ceších — Interviewy — Dr. Riegr 
a dr. Herold pro společný postup staro- 
česko-mladočeský — Národnostní smír 

— Po etapách — Professor Masaryk 
o české politice na soudu ciziny — Ná- 
rodnostní otázka na zemských sněmích 

— Volební právo do zemských sněmů. 
(10. července 1901.) 757 



VIII 



Politické prázdniny — Přípravy a plány 
pro činnost podzimovou — Před volbami 

— Agitace proti moravskému vyrovnávání 

— Nehody Národních Listů — Nekázeň 
v národní straně svobodomyslné — Zá- 
sadová nejednotnost Mladočechů — Ná- 
mitky proti moravským smiřovačkám — 
Předvolební kompromisy — Slezsko. 

(10. srpna 1901.) 834 

Rok voleb — Politická přeměna 
v Uhrách — Úpadek liberalismu — Slo- 
váci k volbám — Základy národního 



programu Slováků — Nacionalism nebo 
demokracie má být politickým progra- 
mem Slovenska? — Drobná práce po- 
krokové mládeže Slovácké — Drobné 
práce v třeba i v Čechách jako soH — 
Jen drobnou prací lze Čelit klerikalismu 

— Manifestace klerikálního mohutnění 

— Kněžské kandidatury — Volební hnutí 

— Staročeskomladočeský kompromis — 
Moc zpátečnictví v Předlitavsku — Volby 
v Haliči a v Krajině. 



15. září 1901. 



911 



II. Zahraničně, 



Zajímavá smlouva španělsko -fran- 
couzská. 



(10. října 1900.) 



44 



Bernhard hrabě z Biilova, nový kancléř 
německé říše — Anglické volby sněmovní 
— Dvě zajímavé zprávičky. 

(10. listopadu 1900.) 128 

Jihoamerické spory pohraničně — Ja- 
zyková otázka na Maltě — Vleklost krise 
čínské. 



(10. prosince 1900.) 



209 



Otázka novofoundlandská a řešení její 
cestou výměny — Otřes důvěry v ne- 
strannost Švýcarska jako rozhodčího 
soudce — Waldeckův zákon proti ře- 
holím. 

(10. ledna 1901.) 281 

"Neodvolatelné* podmínky míru, jež 
mocnosti diktují Číně. 

(10. února 1901.) 366 

Cilské snahy po nadvládě nad jižní 
Amerikou. 

(10. července 1901.) 761 



Rozhledy po veřejném hospodářství. 



Peněžní tíseň v Anglii, Německu, Rusku 

— Státní půjčka uherská — Klesání kon- 
junktury v Německu — f Lucam. 

(10. října 1900.) 47 

Dobrý odbyt pětikorun a dokončení 
valutní reformy — Uherský státní roz- 
počet na r. 1901 — Celní samostatnost 
Uher — Průplav Povážím k Odře — 
Průplav dunajsko-vltavský — Úpadek 
bursy vídeňské — Organisace českých 
spořitelen. 

(10. listopadu 1900.) 131 

Zemská přirážka ke státní dani z líhu 

— Absolutism a státní finance — Bo- 
senské dráhy a uherský kombinovaný 
tarif do Levanty — Průplavní agitace 
v Rakousku — Anketa o termínovém ob- 
chodě obilním — Bursovní ztráty praž- 



ských spekulantů — Nouze o uhlí, Opava, 
Vídeň, Praha, 



(10. prosince 1900.) 



211 



Rok 1900 na burse — Kursovní ztráty 
v Berlíně, Vídni, Praze a Budapešti — 
Pražské banky — Nové německé bankovní 
podniky v Rakousku — Spojení české 
eskomptní banky s dolnurakouskou spo- 
lečností eskomptní — Bankovní úpadky 
berlínské — Rozpočtová provisoria v Ra- 
kousku a v Cechách — Dluhy a rozpočet 
města Prahy. 



(10. ledna 1901.) 



285 



Rakouskouherská banka v prvním roce 
nových stanov — Podíl státu na výtěžku 
banky — České filiálky bankovní — Zá- 
ložny a české podnikání průmyslové a 



IX 



obchodní — Statistika českých záložen 

— Ruské finance. 

(10. února 1901.) 368 

Státní rozpočet na r. UíOl — Opuštění 
investičního rozpočtu — Opětné vydávání 
umořovací renty — Bohm-Bawerkův ra- 
kouský blahobyt — Zvýšený výnos 
státních daní a nepřímých dávek — 
Zdanění akciovjxh společností — Povaha 
akciových společností — Ostatní pod- 
klady Bohmova optimistického nazíráni 

— Rozpočtové exposé a bursa — Ná- 
prava měny a mincovní program na rok 
1U)1. 



(10. bi^ezna 1901.) 



437 



Finanční politika státních drah želez- 
ných — Finanční význam státních pro- 
jektů priiplavních — Přepjaté naděje 
v působnost vodních cest vnitrozemských 

— Průplavní projekt uherský — Bankovní 
bilance za r. 1900. 

(10. dubna 1901.) 518 

"Válečný rozpočet* Anglie na rok 1901 

— Podnikatelská a spekulační činnost 
bank českých. 

(10. května 1901.) 597 

Daň z jízdních lístků železničních — 
Státní účetní závěrka za rok 1899 — 
Osobní doprava po železnicích — Do- 
prava po parnících a tramwayích — Státní 



půjčka pro investice železniční a vodní 

— Půjčky loterní a prémiové — Společný 
rozpočet říše — Svaz českých spořitelen 

— Poštovní spořitelna v Rakousku — 
Peněžní trh — Banky cedulové v Ra- 
kousku, Německu a Švýcarsku — Valutní 
krise ve Španělsku. 

(10. června 1901.) 678 

Zemský rozpočet království Českého 
na r. 1901 — Zemská dávka z piva — 
Místní železné dráhy zemí garantované 
a jejich finanční výsledky — Nová emise 
rakouské renty korunové — Výdaj ban- 
kovek desetikorunových — Bankovní a 
průmyslová krise v Německu - Podvodné 
zakladatelství — Pi-vní státní rozpočet 
knížectví Černohorského. 



(10. července 1901.) 



764 



Výnos osobních daní přímých v Ra- 
kousku 1900 — Společnosti pro pojišťo- 
vání na život — Průmyslová a úvěrní 
krise v Německu — Dokončení místní 
dráhy Posázavské a turistika v okolí 
Prahy — Železnice a kuřáctví. 

(10. srpna 1901.) 842 

Stažení posledních státovek z oběhu 
— Placení zlatem — Zlatý poklad banky 
Rakouskouherské — Thesaurace a od- 
plývání zlata do cizin\'. 

(17. září 1901.) 914 



Rozhledy zemědělské, průmyslové a obchodní. 



První sjezd slovanských řemeslníků a 
živnostníků v Praze — Manifestační sjezd 
českého kupectva v Turnově a sjezd ku- 
pectva uherského — Industrialisace Uher 

— Oprava volebních řádů do komor ob- 
chodních — Mezinárodní kongres pro 
obchod obilní — Podmořské telegrafování 
a nové kabeh' německé. 49 

Sjezd rakouských průmyslníků ve Vídni 

— Bosenské dráhy a Dalmácie, Uhry a 
Rakousko — K bilanci Pražské obchodní 
komory — Pařížská výstava. 135 

Rolnický sjezd v Praze — Hospodář- 
ství a národnost — České problémy ná- 
rodohospodářské. 214 



Hospodářské rozhledy za rokem 1900 

— Rolnické poměiy, skladiště družstevní, 
ubírání kapitálu a nouze o nevěstv — 
Průmysl textilní, cukerní a strojnický — 
Železnice a labská doprava — Vodní 
cesty vnitrozemské a naše projektj' prů- 
plavní — Telefony v městech českých 
a německých — Ruský konsulát v Praze 

— Obchodní musea v Bukurešti a Petro- 
hradě a rakouští komerční referenti v ci- 
zině — Svůj k svému a » pravda* v ži- 
votě hospodářském. 290 



Hospodářský program vlády — Tržební 
bilance naše za rok ItOO — Zemědělské 
produkty — Průplavní předloha v Prusku 
Splavnění Vltavy v Praze — • Splavnění 



středního Labe — Pražská paroplavební 
společnost. 373 

Statistika vzájemného obchodu rak.- 
uherského — Účinky zrušení mlecího 
řízení ve zvýšeném dovozu uherské 
mouky do Předlitavska — Cel"í válka 
Ruska s Německem a Severoam. Unií — 
Agrární cla v Německu a celní přirážka 
na ruský cukr v Americe — Celní rozpor 
mezi agrárníky a industrialist}- v Rakousku 

— Báňská produkce v Rakousku a v Ce- 
chách 1899 — Báňský průmysl světa 

— Český ruch podnikatelský — Vládní 
předloha investiční — Dráha z Rakovníka 
do Loun — Spojení s Dalmácií trajekty 
mořskými — Železnice transbalkánská — 
Jednání o braneckém kontingentu a úlevy 
v branné povinnosti. 442 

Rozšíření obchodních akademií na 
ústavy čtyřleté — Vady vyššího škol- 
ství obchodního — České odborné školy 
v Českých Budějovicích — Zemská školní 
rada živnostenská — Hospodát^ské ob- 
ležení Olomouce — »Svůj k svému« ve 
vládních výnosech a v německém řemesl- 
nictvu pražském. 522 

Průplavní předloha vládní a změňovací 
návrhy v parlamentě i mimo parlament 

— Strach agrárníků z průplavů — Me- 
liorace a regulace — Nové místní dráhy 

— Nepřímá výnosnost dopravních pro- 
středků — Sociální zřetele — Technika 
a hospodářství — Komunikace a vojen- 
ství — Správné určení zařizovacího ka- 
pitálu a výnosnosti — Státní oběti pro 
komunikace — Hospodářská společenstva 
na Moravě. 599 

Předloha zákona o drahách bosenských 

— Předloha investiční a vodní — Zpráva 



výboru o vodních cestách — Sjezdy 
o vodních drahách na Moravě a příční 
i průplavní spolek moravský — Česká 
společnost národohospodářská v Praze 
1900 — Keramická V3''stavka Českého 
obchodního musea v Praze — Hospodář- 
ská činnost Národní jednot}' pro východní 
Moravu — Zívnostnictvo proti průmyslo- 
vým ústavům vzdělávacím a živnostenské 
dodávky pro vojsko ^ — České odbory 
zemědělských rad v Čechách a na Mo- 
ravě. 685 



V3'hlídky na úrodu v r. 1901 — Schvá- 
lení zákonů o stavbě železnic a drah 
vodních — Naděje průmyslu — Státní 
síť železniční a vodní doprava po Labi 
a Vltavě v roce 1900 — Nové kursy 
národohospodářské v Praze — Nová dvoj- 
třídni česká obchodní škola v Praze — 
Činnost státu na povznesení malých živ- 
ností — Technolog] cko-prům3'slové mu- 
seum v Praze — Malá účast a pomíjení 
českého živlu při s'átní akci živnostenské 
— Výsledky zemské akce — Průmyslové 
a obchodní školství pokračovací v Če- 
chách 1900 — Konsumní úvěr v drob- 
ných živnostech a obchodech — Infor- 
mační kanceláře. 770 



Sjezd českého rolnictva v Opavě — 
Přípravné kroky ku provádění zákona 
o vodních drahách — Přístavy v Praze 
a na Smíchově — Uherské plány — 
Průplavní předloha francouzská — Nové 
průplavní projekty v Rusku — Osnova 
celního tarifu německého — Česká akc. 
tkalcovna v Zábřehu. 845 



Sjezd pro vnitrozemskou plavbu ve 
Vratislavi — Vodní stavby a projekty 
v Prusku a u nás — Reforma živno- 
stenského řádu v Rakousku. 915 



Rozhledy sociální. 



Volby do živnostenský'ch soudů — So- 
cialistické kongresy v Štýrském Hradci, 
Ces. Budějovicích, v Mohuči a v Paříži 
— Kongres pro dělnické byty — Výděl- 
ková a hospodářská společenstva v Ně- 
mecku. 54 

Sociální politika při dodávkách veřej - 
ný^h — Podpůrná pokladna pro hospo- 
dářské dělnictvo v Uhrách — Uherská 
agrární politika. 3-, 



Proti alkoholismu — Smutný primát 
Slezska a Moravy, Haliče a Bukoviny 
v alkoholismu — Mezinárodní kongres 
proti alkohniismu ve Vídni — Dělnické 
úrazové pojišťování v Rakousku 1898 — 
Učednické útulny — .-Miance podnikatelů 
a dělníků v Anglii. 221 

Stávky a výluky 1899 v Rakousku, 
Německu, Francii a v Anglii — Hornické 



XI 



hnutí v Čechách — Stávkový zákon Mil- 
lerandův — Návrhy na zřízení děhiických 
komor ve Francii a v Rakousku — Nový 
zákon domovský. 298 

. Zpráva živnostenských inspektorů o do- 
máckém průmyslu v Rakousku — Osnova 
stávkového zákona ve P^rancii — Proti 
italským dělníkům v Německu — Soci- 
ální činnost a naše ženy. 377 

Nemocenské pojišťování v Rakousku 
l8Vt8 — Stávkový ruch v Rakousku líOO 

— Stávka v Národním Divadle — Stávky 
v cizině — Ceskoslovanská obchodnická 
beseda — Ubývání obyvatelstva na če- 
ském venkově — Píeplřiováni zastaralých 
oborů zaměstnání — Učednická anketa 
ve Vídni — Osmihodinový den pracovní 
pro hornictvo v Anglii a rakouský par- 
lament — Schůze pracovní rady — Otto 
Wittelshofer. 450 

Výsledky sčítání obyvatelstva v Ra" 
kousku — Odlidfíování venkova — Ju- 
bileum SOletého trvání organisace angli- 
ckých strojníků — Pojišťování podnikatelů 
proti stávkám. 529 

Dělnická úrazovna v Praze v r. 1899 

— Zřízení rakouské společnosti pro děl- 
nickou ochranu — Ústřddiií ústav pro 
dobročinné snahy v Paříži — » Office 
sociál* v Lyoně — Sociálně politická 
činnost vlád}' Millerandovy. 607 



Výroční zpráva živnostenských inspek- 
torů rakouských — Závady v podnicích 
maloživnostenských - Devítihodinnádoba 
pracovní v dolech uhelných — Sjezd Děl- 
nické Akademie — Předloha zákona 
o pensijním zaopatření soukromého úřed- 
nictva — Ustaveni rakouské spotečnosti 
pro dělnickou ochranu — Sjezd sociální 
demokracie uherské — Soustřeďování 
obvvatelstva v městech — Berlín, Londýn. 

691 



Rozšíření kořalečního moru v Čechách 
a prostředky reformní — Vystěhovalectví 
z Rakousko-Uherska - Reorganisace živ- 
nostenské inspekce v Uhrách — Mezi- 
národní kongres hornický v Londýně a 
devítihodinná pracovní doba v hornictví 
v Rakousku. 778 

Poměiy úřednictva samosprávného — 
Nedělní klid letní v pražských obchodech 
— Rozmnožení obvodů živnostenské in- 
spekce v Čechách — Pijácký rozpočet 
Virtemberska. 850 



Letní dovolené v závodech obchod- 
ních a průmyslových — Stávka ocelář- 
ských dělníků v Sev. Americe — Poji- 
štěni podnikatelů proti stávkám v Ra- 
kousku — Novela k zákonu o živnos- 
tenských soudech v Německu — Socia- 
listické sjezdy v Americe, Norsku a Dán- 
sku. 919 



Rozhledy školské. 



Autonomisace nebo postátnění školství 

— Heslo autonomie národním fetišem — 
Stíny nynější autonomie školské — Obavy 
i před úpln3'm postátněním — V\'chodi- 
štěm z toho: školský program české 
strany lidové — Nutnost rámcového zá- 
kona říšského — Zodbornění školství — 
W. Bolscheho >Wirklichkeitsunterricht< 

— Mezinárodní sjezdy pro obecné a 
střední školství v Paříži. 58 

Volební sliby učitelstvu — Zklamání 
věšteb předsednictva Ustřed. spolku — 
Skutečnost otázky úpravj' služného — 
Potřeba duševní a politické organisace 
učitelské — Školství na sjezde sociální 
demokracie českoslovanské a nu sjezde 
slovinských klerikálů — Ze školské sta- 



tistiky — Význam a psychologie hr\'- — 
Tolstoj o náboženském wchování. 

140 

Potřeba pronikavějšího reformování 
školství všech stupňů — Potřeba reformy 
učitelského vzdělání Snah\- k odstra- 
nění liberálního zákona školského — 
Hlavní vady nynějšího školství — Po- 
třeba tříd a škol pro slabomyslné, ústa\y 
pro spustlé žákj- — Potřeba zvláštních 
lékařů školních — Potřeba národního a 
odborového osamotnění školství — Po- 
třeba omezení byrokratismu ve školství 

— Paul Lacombe o reformách ve školství 
Potřeba organické spojitosti všeho škol- 
ství — Mezinárodní dopisování mládeže 

— Školní spořitelny v Belgii a Francii 



XII 



— Hypnosa a suggesce při výchově — 
Hygiena lidského hlasu — Vj-šší školství 
ve Spojených Státech — Kurs paedago- 
gické psychologie v Petrohradě — Spolek 
pro umělé vykrašlování škol v Berlíně. 

225 

Požadavky učitelské v posledním za- 
sedání sněmu zemského — Učitelská or- 
ganisace v rozhodující době se ukázala 
býti nepevnou — Neupřímnost poselstva 
k učitelstvu — Povolení zatímních po- 
žadavků nejnižším třídám platebním — 
Ochota zemského výboru k jich pouká- 
zání — Poslanec ze řad učitelských — 
Krise v učitelské organisaci — Rozvoj 
Dědictví Komenského — Prof. Schigut 
o rakouském školství odborném — Or- 
ganisace školství neodpovídá životu — 

— Potřeba nové organisace školství — 
Návrh takové organisace. 301 

^ Postup klerikalismu do školství — 
Školství ve Francii — »Loi Falloux« — 
Protiklerikální návrhy Ferryho — Rozvoj 
středních škol klerikálních ve Francii — 
Úpadek středních škol laiků — Návrhy 
nynější vlády francouzské — Klerikalism 
ve školství belgickém — Klerikální ruch 
ve školství rakousko-uherském — Ze 
statistiky středního školství rakouského 

— Jednostranná politika poslanců slo- 
vanských — Nevyplacené přídavky uči- 
telstvu v Čechách — Bída učitelstva 
v Cechách příbuzná s bídou učitelstva 
ve Španělsku — Universitní prázdninové 
kursy učitelské. 381 

Věci^ školské na říšské radě — Trůnní 
řeč o školství — Zmenšené vydání v roz- 
počtu na školství — Žádost haličského 
učitelstva k říšské radě — Symptoma- 
tický hlas učitelský po sestátnění obec- 
ného školství — Útoky na školu a uči- 
telstvo v panské sněmovně — Pilné 
návrhy posl. Černého — Rozšíření ex- 
ercicií středoškolských — Věci školské 
ve sněmovně uherské — Výnos císaře 
německého o reformách ve školství střed- 
ním — Pokusy o ref >rmu školství střed- 
ního na Rusi — Přestávky při vyučování 

— Drama »Flachsmann als Erzieher« — 
Volání po zjednodušení německého pravo- 
pisu — Povolení návštěv vyučování — 
Alkoholism mezi žactvem škol obecných 

— Výstava »Umění v životě dítěte €. 

456 

Postupující rozklad učitelské organisace 

— Příčiny rozkladu — Změna taktiky 
v Ústředním vedení — Výsledky nové 



taktik}^ — Poslední rozhodnutí zemského 
výboru v otázce služného učitelstva — 
Smutná perspektiva učitelstva do budouc- 
nosti — Poslední valná hromada delegátů 

— Nov}^ obrat v taktice — Úb3'tek zkou- 
šen3'ch sil učitelských — Vzrůst neob- 
sazených míst učitelských v Čechách — 
Zpráva zemské školní rady — Sjezd po- 
krokového učitelstva moravského v Brně 

— Porušení immunity poslance-učitele — 
Postup klerikalismu do školství — Emil 
Zola proti škole konfesionální. 533 



Pokrokové hnutí v učitelstvu morav- 
ském — Snahy a cíle hnutí tohoto — 
Spisek důvěrníků pokrokového učitelstva 
moravského — Cíl pokrokového hnutí 
v učitelstvu moravském — Studie o na- 
šem školství obecném — Škola našeho 
venkova. 609 



Macešská péče země o učitelstvo — 
Hrozivé příznaky hmotné bídy v učitel- 
stvu — Nový elaborát subkomitétu zem- 
ského výboru na úpravu učitelských 
platů — Projednávání jeho v zemském 
výboru — Politická svépomoc učitelská 
— Uzákonění středoškolsk3Xh extensí — 
Extense učitelstva škol obecných a mě- 
šťanských — Sjezd českých přírodozpytců 
a lékařův o školských otázkách : přetě- 
žování mládeže, masturbaci s hlediska 
školního. 697 



Přijatý zákon o služném učitelstva — 
Jeho přednosti a nedostatky — Jednot- 
livá jeho ustanovení — Do jaké míry 
splňuje oprávněné požadavky učitelské. 

783 



Věci školské na sněmích zemských — 
Úprava právního postavení slezského 
učitelstva — Nový disciplinární řád pro 
učitelstvo moravské — Zákon o učitel- 
sk5^ch pensích na sněmu dolnorakouském 
— Těsnopis na měšť. školách v Horních 
Rakousích — Dvacetileté trvání spolku 
pro české feriální osady — Prázdninové 
kursy učitelské — Feriální kursy univer- 
sitní v cizině. 853 



Valná hromada delegátů Ústředního 
spolku jednot učitelských v Čechách — 
Bilance nynějšího vedení — Přijatý zá- 
kon na služné učitelstva v Čechách 
u srovnání se současně přijatým záko- 
nem na služné učitelstva ve Slezsku — 



XIII 



Přípravy ke svazu všeho učitelstva česko- | moravského — Odchod a resignace Sla- 



slovanského — Obmýšlená záložna svaíu 

— Učitelské knihkupectví v Brandýse n. L. 

— Odepření náhrady za substituci posl. 
Černého — Sjezd absolventů pedagogií 
Konflikt na schůzi delegátů Ústř. spolku 



měníkova — Snahy »Jednoty učitelstva 
škol měšťanských* a její úspěchy — 
Sjezd a valná hromada učitelstva měšť. 
škol na Moravě — Návrhy na reorgani- 
saci škol měšťanských. 921 



Rozhledy literární a umělecké. 



Slovo úvodem — Vedení národního 
divadla v nových rukou ^ — Činnost od- 
stupujícího družstva — Čím se divadlo 
oddaluje lidu — Nepěkné zjevy při boji 
o divadelní správu — Bývalý ředitel F. 
A. Schubert — Zavedení nové správy 
divadelní byl čin politický — Nový časo- 
pis belleti-istický >Zvon« —Nový odborný 
list » České Knihovnictví* — f prof. 
Eduard Albert 62 

Třetí výstava » Mánesova « — Náš umě- 
lecký »svět«. Studentstvo vysokoškolské 
si výstavy téměř ani nevšimlo; za to 
dělnictvo — »Manesův* list k české ve- 
řejnosti; jeho činnost a jeho publikace. 

145 



Kalendáře 

Literatura pro mládež 



230 



307 



Divadelní: nové kusy dávané za nové 
správy; režie, herectvo; nový pokus o 
popularisování divadla — Slovo o kritice 
— Úmrtí. Husův pomník 386 



Boj o Zeyera — Hudební 



461 



Publikace >Slovensko« a vzájemnost 
československá — »Bedíich Smetana« 
Ot. Hostinského — Z uměleckých výstav 
v Praze 539 

Práce archaeologické — Z literatury 
lidopisné — Gebauerův Staročeský slovník 



— Zemská galerie — Václav Brožík — 
V^ýstava Krasoumné jednoty 615 

Prof. Mareše »ldealism a realism v pří- 
rodní vědě* — V.-Kunětické »Vzpoura« 

— Souborná vydání a nová vydání — 
Nerudovy Sebrané spisy 702 



M. A. ŠimáČek, Světla minulosti — 
Ffitz Schuhmacher, Im Kampfe um die 
Kunst. Beitráge zu architektonischen 
Zeitfragen 789 



Machar, Alois Jirásek — Z politické 
literatury: Výbor z politických řečí a úvah 
dra Karla Sladkovského — Ad. Srb: 
Politické dějiny národa českého od roku 
1861 — Dr. Zd. V. Tobolka: Slovanský 
sjezd v Praze roku 1848 — K. Havlíčka 
Borovského Politické Spisy — Prof. Jos. 
Thomayer: Vliv civilisace na nervy člo- 
věkovy 858 

Z politické literatury (Dokončení): L. 
Niederle, Makedonská otázka. Co hatí 
Slováky ? — Procházka Frant. X., Zábavy 
psychologické — Smetana Aug., Paměti 
kněze z církve vyobcovaného — Stuart 
Milí, Tři essaye o náboženství — Stalker 
Jak , Imago Christi — Benjamin Kidd, 
Sociální vývoj. — Divadelní: repertoire, 
výprava. — f Josef Mojmír Podhorský 

927 



Zprávy vojenské. 



Ruská armáda 73 

Vojenství Černohorské 472 

Bulharska armáda 553 



Srbská armáda 624 

Španělská armáda 627 



Rukověť sociologie. 



I 



P ř e d e s 1 o v. Zamýšlím tu v Naší Době část po části podávat 
soustavu sociologie, a to ve formě rukověti. 

Rukovět sociologie, trvám, je dnes už možná, alespoň se chci 
pokusit o kritický přehled badání sociologického ; z práce samé nej- 
lépe vynikne, že a proč nynější stav sociologie vedle výkladu učení 
samého yvžaduje veliký pozor na otázky methodologické. 

První oddíl; methodologický. 

I. Podstata a methoda sociologie. 

O podstatě a methodě sociologie jednají ve svých spisech socio- 
logové, autorové různých soustav sociologie; budou uvedeni v následu- 
jící historii sociologie. Mnozí mají o methodě sociologie spisy zvláštní, 
na př. de Roberty La sociologie, Essai de philosophie sociologique, 1881. 
Posud je nejužitečnější, promyslit si z Comtea dotyčné partie methodolo- 
gické, tedy : 

Cours de philosophie positive * (ed. Littré 1877) I., 1. a 2. a VI,, 
58. — 60., přednášku o podstatě posit. filosofie a hierarchii věd, IV., 46. — 49., 
přednášku o podstatě a methodě sociologie. 

Comteovy idee zpracovány jsou v soustavu logickou J. St. Míliem 
A System of Logic ^, 1872: kniha VI. o methodách věd duchových. Podle 
příkladu Míliova pojednává se o methodách věd a specielně také o sociologii 
v novějších logikách; na př. u Wundta, Logik - 1893, II., 2, také 
Sigwart a j. 

Dílthey, Einleitung ín die Geisteswissenschaften. Versuch einer 
Grundlegung z. d. Studium der Cesellschaft u. d. Geschichte, 1883, I. sv. 

Odborníci jednotlivých disciplin sociologických po- 
dávají úvodem úvahy methodologické také o sociologii a ovšem o poměru 
své vědy k sociologii ; obzvláště historikové, ekonomikové, státo- 
vědcové, právníci; tato literatura bude uvedena na svém místě. 

1. Potřeba klassifikace véd pro určení podstaty 
filosofie a sociologie. Živě si vzpomínám na nejistotu, ve které 
Jsem se ocitoval na počátku svých studií akademických: chtěl jsem 
studovat filosofii a zároveň jsem měl sklonnost k sociologii — ale 

NAŠE DOBA. R. VIII., č. 1. 1900. 20. října. 1 



jak se člověk stane filosofem? Co a jak musí studovat? Mathe- 
matik, fysik, také právník a medik má určitou vědeckou dráhu, má 
dokonce určen termín a obsah zkoušek, ale — filosof? Doktor medi- 
cíny smí léčit, má určitou dráhu životní, praktickou, ale doktor 
filosofie? Titul, víc nic — ba smí volit poslance .... 

Sbíral jsem různé definice filosofie, četl různé přednášky o » do- 
mnělém úpadku filosofie« a pod. themata zejména přednášek vstup- 
ných, ale nezmoudřel jsem. Ve své úzkosti osmělil jsem se prosit 
o radu slaveného filosofa — abych prý prostudoval dějiny filosofie. 
Divné mně to bylo: dějiny filosofie, ale já bych se byl spokojil 
filosofií. Než dal jsem se do chronologického studia filosofů a tu 
utkvěl jsem hned na Platonovi. A právě to také mne chytlo, že 
již Plato se trápil definicí, co je filosof a co je sofista. Platonovy 
klassifikace vedly mne ke klassifikacím věd pozdějším a tak jsem 
se řadou dostal až ke Comteovi. U něho nalezl jsem zároveň 
poučení o tom, co je sociologie. Pochopoval jsem, že úplnou klassi- 
fikací, úplným vylíčením věd speciálních také pojem a obor filo- 
sofie přesněji bude určen. Tak vznikly: Základové konkrétní 
logiky.^) 

Je patrno : Úplnou klassifikací věd určuje se místo, jež každá 
věda a specielně sociologie má v soustavě vědění, soustavě věd. 
Určuje se tím zároveň pojem filosofie. Vidět z vývoje logiky za 
poslední léta a vidět to zejména také z methodologických prací 
specialistů sociologického oboru (státovědců, ekonomiků atd.), jak 
klassifikace věd je naléhavým úkolem novodobé filosofie ; obzvláště 
také veliký a bohatý obor věd sociologických (»sociálních«, jak se 
říkává) nutí ke klassifikací. Na př. C. Menger^) z ekonomiků, 
Jellinek'') ze státovědců, Lehmann^) z právníků atd. 

Pro sociologii je poučný právě Comte, jak klassifikací věd a 
určováním pojmu filosofie ustanovuje pojem, obor a methodu socio- 
logie. Comteovi to bylo tím nutnější, že v době jeho o podstatě 
sociologie byly pojmy mnohem neurčitější než dnes; ostatně jasní 
se názory posud jen zvolna. Když jsem před lety mluvíval o socio- 
logii, mnozí učení pánové nedovedli slovo a pojem odlišit od — so- 
cialismu; dnes alespoň zdomácněl název. Podobně se sociologii 



^) 1885; překlad německý 1886 je v tom onom rozšířen a poopraven. Zá- 
kladní myšlénku a směr uznávám posud; to ono bych dnes formuloval jinak. 

^) Untersuchungen uber die Methode der Socialwissenschaften und der poli- 
tischen Oekonomie insbesondere, 1883. 

•■') AUgemeine Staatslehre, 1800, 3—111. 

*) Die Systematik der Wissenschaften und die Stellung der Jurisprudenz, 1897. 



vedlo v Německu, teprve v posledních letech Comteův (prý nad 
míru nefilologický) název : sociologie tam zdomácňuje. Ze právě se 
sociologií jsou obtíže zvláštní, to pozorovat už z toho, že se stále 
ještě tak mnoho píše o methodě sociologie. Množství sociologických 
disciplin nutí k určování poměrů jednotlivých véd mezi sebou a 
k sociologii, k témuž úkolu vede různost škol resp. method (na př. 
v ekonomii). 

2. Obrazec klassifikace všech véd. Zklassitikujme si 
tedy všecky vědy : 

Klassifikace vědění, věd. 



Vědy 



theor etické 
abstraktní 

I. 1. .Algebra, mathe- 
matikat. zv.vyšsí 
II. 2. mechanika 



III. 3. 
4. 

IV. 5. 



fysika 
chemie 
biologie 



v. 6. psychologie 



7. sociologie 



jazykozpyt 
aesthetika 



10. logika 



konkrétní 

geometrie 



B -\- C. Části akustiky, hy- 
drostatika atd., astrono- 
mie, kosmologie, geolo- 
gie, mineralogie atd. 
(geofysika, geochemie atd.) 

D. Botanika, zoologie 
(anthropologie) 

E. psychologie konkrétní 
(lidoznalectví), psychol. 
zvířecí 

Konkrétní obory so- 
ciologické 
mluvnice 
theorie umění 

logika konkrétní (klassifi- 
kace a organisace věd) 



praktické 

a. počtářství všeliké, deskri- 

ptiva 
b -~- r. technologie v nejš. 

smyslu (podmařiování prí- 

rodv) 



d. fytotechnika, zootechnika, 
medicína (hygiena) 

e. didaktika, paedagogika 



praktická sociologie z= 

politika 

znalectví řečí, učení řečem 

aesthetika praktická (umění 

v domácnosti a t. p.) 

logika praktická 



filosofie. 



3. Noetická zásada této klassifikace. Rozdíl věd 
praktických a theor etických a v těchto abstraktních 
a konkrétních. Z tohoto schématu myslivý čtenář sám vyčte si 
hodné mnoho. Vidí především, že svět rozdělen na patero velikých 
oborů : vztahy číselné a prostorové — pohyb — hmota a její vlast- 
nosti — život — duch. 

Vědění o světě, o těchto oborech je uloženo ve vědách, a sice 
má každá věda svůj zvláštní předmět. Kolik zvláštních předmětů, 

r 



tolik zvláštních věd, můžeme říci. Ovšem vzniká otázka, kolik je 
těch předmětů zvláštních. Mluvit o »hmotovědě« bylo by příliš ob- 
sáhlé, svět hmotný rozpadá se na více oddílů a částí; totéž platí 
o »duchovědě« a t. p. 

Pouze objektivně, předmětem, vědy nemohou být určeny, 
proto že jsou vědami poznávajícího ducha; věda určuje se také 
subjektivně způsobem lidského poznávání. Sté stránky 
lišíme především vědy t h e o r e t i c k é a praktické. Rozdíl biologie 
a medicíny na př. ukazuje, co tento rozdíl znamená: vědy prak- 
tické určují se zvláštním cílem, účelem, kdežto vědy theoretické 
mají účel svůj v sobě, ve svém předmětu a ve své methodě, ve 
vědění pro vědění, kdežto vědy praktické jsou vědami ad hoc. 

Člověk je právě bytostí theoretickou i praktickou zároveň, má 
nejen rozum, ale také vůli a z poměru rozumu a vůle vzniká právě 
rozdíl věd theoretických a praktických. Vědy praktické založeny 
jsou na theoretických ; podle potřeby k určitému cílu snášíme z ně- 
kolik, z mnohých oborů poznatky. Poměr věd theoretických k prakti- 
ckým je poměr zvláštní a jiný, nežli poměr věd abstraktních ke 
konkrétním. 

My totiž vědy theoretické různíme na a b s t r a k t n í a k o n- 
kretní. Příklad: biologie a zoologie. Svět totiž složen je z věcí, 
individuí konkrétních, z jednotlivin; tyto jednotliviny jsou předmětem 
zvláštních věd a proto mohlo by být konkrétních věd počet ne- 
sčíslný. Je jich dost, ale přece není zvláštní věda o každé jednotli- 
vině, nýbrž o kategoriích jednotlivin. Tedy na př. zoologie o všech 
zvířatech, ačkoliv i kategorie menší jsou předmětem konkrétních 
věd speciálnějších. Může být specialista řekněme pro housenky a 
specialista pro Napoleona nebo Byrona. 

Vedle skutečných jednotlivin jsou předmětem poznání » zá- 
klady «,» prvky « těchto jednotlivin: a tyto »prvky«, »základy« studují 
se vědami abstraktními. V jistém smysle předmět věd abstraktních 
není: pohyb na př. je abstrakce v tom smysle, že dány jsou věci 
v pohybu; podobně číslo a tvar abstrahujeme z věcí (hmotných), 
totéž platí o vlastnostech fysikálních a chemických, o životě atd. 
Jsou jednotlivá živá individua, život vlastně není. 

V ustavení věd abstraktních jeví se ta subjektivní stránka 
našeho poznávání. Říkáme, že vědy konkrétní založeny jsou na 
abstraktních. Je to poměr zvláštní a jiný, nežli věd theoretických 
k praktickým, ale nemáme pro ty různé logické poměry zvláštních 
názvů. Zoveme-li vědy abstraktní také základovými (fundamentál- 



nimi), myslíme na to, že jsou základem nejen konkrétním, ale také 
praktickým. 

4. Počet speciálních věd. Co se počtu věd týká, tož lze 
říci, že každá piirozená kategorie jsoucna může být přecimětem 
zvláštní vědy. Ale ovšem o to běží, jak a kolik takových kategorií 
se ustanovuje. Vidíme, jak věd stále přibývá. Ve věku starém bylo 
věd málo a také ve věku středním; v době nové pořád jich více a 
více přibývá. Přibývá jich dělbou práce. O tomto vývoji bude řeč 
ještě častěji, zde zatím klademe si určitěji otázku, mohlo -li by být 
více nebo méně abstraktních věd, nežli v obrazci je uvedeno ? Podle 
dnešního stavu poznání mohlo by být sporno, nemá-li se fysika a 
chemie pojímat v jedno, snad i s mechanikou; jsou pKrodozpjlicové, 
kteří celou přírodovědu pojmově pojímají jako mechaniku. Ale i v tomto 
případě lze, držíme-li se empiricky vývoje a skutečného stavu vědy, 
klassiíikovat přírodozpyt uvedeným způsobem. Podobně by jiní ne- 
lišily mechaniky od mathematiky, někteří nebudou lišit biologii od 
chemie, psychologii od biologie a t. p. — — to všecko by odpo- 
vídalo určitým (materialistickým, monistickým a p.) názorům filoso- 
íickým, ale methodologie nedrží se pouze filosofie, ale také empi- 
ricky daného vývoje, určitěji řečeno specialisace vědění. Počet desíti 
abstraktních věd odpovídá dnešnímu stavu filosofie a vědy nejlépe.^) 

Počet věd konkrétních nedá se ani apriorně ani empiricky 
ustanovit. Mohla by být věda o každé dané jednotlivině; ale duch 
lidský, toužící po jednotnosti svého vědění, nutně pro svou obme- 
zenost poznává obsáhlejší třídy, kategorie jednotlivin. Lze tu vy- 
slovit pravidlo to, že ve všech obQrech lišit můžeme konkrétní vědy 
všeobecné resp. všeobecnější a speciální (speciálnější). Na př. dějepis 
všeobecný, speciální až přímo individuální (biografie) ; podobně eko- 
nomika všeobecná a speciální atd. 

Co do počtu věd praktických, tu podle složitosti a vážnosti 
dosahovaných účelů také budeme rozeznávat v'ědy všeobecnější a 
speciálnější. 

5. Netoliko klassifikace, nýbrž také organisace 
věd: stupnice věd. Při naší klassifikaci neběží o přehled různých 
věd, nýbrž o klassifikaci přirozenou, organickou, organisující. Jsou 
velmi podrobné a umělé klassifikace věd, ale právě umělé — nej- 
lepší z nich mají vadu, jakou má klassifikace Linéeova. 



^) Comte stanovil jich šestero: mathematika (mechanika večtena) — astro- 
nomie — fysika — chemie — biologie — sociologie. Stanovení těchto pouze šestero 
abstraktních věd je očividně neúplné (a do jisté míry proti zásadám Comteovým 
samým). 



Vědění všecko je jednotné, tvoří organickou soustavu; a proto 
že vědění se historicky vyvíjí, vzniká otázka, jak se jednotnost 
všeho vědění, in concreto věd dá logicky a methodicky provést. 
Vědy jednotlivé vyvíjejí a zdokonalují se dělbou vědecké práce; 
avšak dělba práce vyžaduje také organisaci. 

Člověk od přírody touží po vševědoucnosti ; protože však také 
jednotlivec se vyvíjí, že si nemůže vědění osvojit všecko najednou, 
rázem, nýbrž postupně část po části, vědu po vědě, vzniká otázka 
methodická a didaktická, kterým pořadem studovat? Podle abecedy 
slovníka naučného nebo podle nějakého logického pravidla? 

Patrně podle pravidla. A pravidlo to v^^slovil už Sokrates 
svou maieutikou: pojem má rodit pojem, tedy začít tak, aby se při- 
rozeně mohlo postupovat od pojmu k pojmu, od vědy k vědě. Ko- 
menský to řekl slovy: a primis et imis, per media ad ultima et 
summa mentes hominum (veluti artificiosa quadam scala) eleventur 
— duch lidský má být jakoby nějakými umělými schody vynášen od 
prvků a od nejnižšího, přes prostřední k (věcem a pojmům) posledním 
a nejvyšším. Comteova hierarchie věd je týž pojem, jen jasnější 
a vypracovanější. 

Hledíme-li zatím hlavně ke vědám abstraktním, tož máme ve 
své klassifikaci zároveň stupnici věd, ty schody Komenského : od 
mathematiky počínajíc pořadem budeme si osvojovat mechaniku, fy- 
siku atd. Stupnice tato uspořádána je v celku tak, že vědy postu- 
pují podle složitosti (mathematika je méně složitá než sociologie) ; 
zároveň védy podle pořadu stupničného slouží jedna druhé (na př. 
mathematika mechanice — psychologie sociologii) a konečně stup- 
nice má také význam historický, vědy se v celku pořadem stup- 
ničným vyvíjely. Pravím v celku, protože musíme dělat rozdíl 
mezi prvými pokusy vědeckými, které se ve všech oborech daly 
současně a mezi uvědomělým methodickým ustavením věd}'. Na př. 
byla biologie zároveň s chemií, ale pokud chemie nebyla exaktní, 
nemohla být exaktní biologie. 

Bude teď úplně jasné, co znamená pouhý přehled věd a co 
znamená přirozená, organická klassifikace: klassifikace věd je 
analysí a synthesí pojmového organismu vědního, je učlánkováním 
celé soustavy vědění. 

6. Stupnice nemůže být Čistě objektivistická, 
věcná, je podstatně methodologická. Comte se svého positi- 
vistického stanoviska ustupnil abstraktní vědy čistě objektivně ; vy- 
mýtiv psychologii jako vědu samostatnou a podřídiv ji biologii, měl 



stupnici objektivnou, stupnici člověka diváka, pozorujícího svět ze 
svého positivistického křesla divadelního. 

Takové čistě objektivistické stupnice není, protože ten divák 
člověk se také musí dívat do — sebe. Na to Comte chtěl zapomnět. 
Proto psychologie je nám také samostatnou vědou a tím samým 
již je po objektivistické nepřetržitosti stupnice. Abych to znázornil : 
U Comtea abstraktní vědy by se schematisovaly takto 

mathematika — astronomie — fysika — chemie — biologie — sociologie. 

Tím právě je označena ta objektivistická věcná nepřetržitost. 

Avšak té věcné nepřetržitosti není. Alespoň já nedovedu při- 
jmout tak jednoduchý positivistický monism (materialism nekritický) ; 
podle mého názoru již mezi chemií a biologií věcná nepřetržitost 
přestává a přestává mezi biologií a psychologií. Schematisoval bych 
tedy takto : 

mathematika — mechanika — fysika — chemie 

biologie 

psychologie — sosiologie 

jazykozpyt 

aesthetika 

logika 

filosofie. 

Takto graficky naznačuji, že stupnice věd má po výtce metho- 
dický, nikoli věcný význam. Comte jak řečeno odstranil psycho- 
logii, zapomněl na jazykozpyt, na aesthetiku, na logiku pama- 
toval, ale nerozhodl se o ní. Tím sestrojil si stupnici prostou a 
objektivistickou, ale sestrojil ji na úkor noetiky. 

Přírodovědy dají se objektivisticky a věcně ustupnit ; ale ducho- 
vědy se takovému ustupnění vymykají, neboť jejich poměr věcný 
je jiný. Jiný je poměr psychologie a sociologie a jiný věd těchto 
k duchovým vědám ostatním. Slovo, řeč je svět zvláštní vedle světa 
myšlenkového a hmotného; proto jazykozpyt rnethodicky závisí na 
psychologii a sociologii, ale závislost ta je jiná, než-li jak biologie 
visí na chemii. 

Aesthetika opět má své zvláštní postavení v soustavě věd, 
proto že umělecké dílo a krása přírodní zase je svůj svět zvláštní. 

A konečně logika: táž logika platí ve vědách všech a proto 
lze se logice naučit hned v mathematice ; ale proto že každá věda 
logických — hlavně methodických — pravidel užívá způsobem po- 
někud pozměněným, proto že jiný předmět nutí k jinému poněkud 
postupu, plnost logiky vzniká poznáním věd všech. Proto logika 



může být v stupnici na místě posledním, ačkoli v jistém sm3'sle 
zase všem vědám předchází. Než o tom promluvíme zvláště při filo- 
sofii, o níž platí totéž, co tu řečeno o logice. 

Shrnujeme: Máme vlastně stupnice dvě — přírodovědeckou a 
duchovědnou. Poměr obou těchto stupnic věcný nedá se vystihnout 
stupničním nadřaděním, poměr ducha a světa je právě jiný. Je ja- 
kýsi parallelism. Avšak methodicky a didakticky pro vědecké studium 
lze vyjmenovaných desatero věd abstraktních ustupnit v určeném 
pořadí. 

7. Poměry mez i vědní: nástroj nos t. Hlavní pojem stup- 
nioní je nástrojnost ve smysle té Sokratovy maieutiky; organism 
vědní vzniká z rozmanitých a zvláštních poměrů mezivědních. 

A poměrů těch je mnoho. 

a) Vědy praktické budují se na theoretických, na abstraktních 
a konkrétních ; h) vědy abstraktní slouží za základ vědám konkrét- 
ním ; c) vědy abstraktní stupničně slouží naduvedeným vědám ab- 
straktním ; d) obdobně slouží vědy konkrétní konkrétním a tento 
poměr se komplikuje tím, že mohou být konkrétní vědy více méně 
všeobecné nebo speciální; e) obdobné poměry vznikají mezi vědami 
praktickými a konečně f) máme poměr věd (abstraktních — konkrét- 
ních — praktických) k filosofii. 

Jaká to rozmanitost poměrů ! A poměry ty náležitě objasnit a 
vyložit je úkolem logiky konkrétní: soustava vědecká, soustava vědění 
je organismem zvláštním, právě vědeckým, methodicky ustaveným. 
Představujeme si organism ten mimoděk podle analogie organismu 
živého, nebo nějakého umělého stroje, ale to je jen analogie ; posud 
se však analogie té zneužívá a nadužívá, musíme si zvykat metho- 
dické poměry mezivědní si představovat čistě logicky, prostorové 
vztahy a dokonce obrazy hmotné logice neslouží. Stupnice tedy 
na př. není nic linealního, a vůbec soustava véd je soustavou sui 
generis. 

8. Je nástrojnost vzájemná? 

Řekli jsme, že theoretické vědy jsou základem praktickým: 
co jsou praktické vědy vědám theoretickým? Co konkrétní abstrakt- 
ním? Co abstraktní v stupnici nadřaděné, abstraktním v stupnici 
podřaděným? Co obdobně platí pro poměr věd konkrétních (vše- 
obecné: speciální)? 

Nebudu všecky tyto otázky zodpovídat, stačí ukázat, že tu 
máme četné a docela nové úkoly logické. Posud i logikové i odbor- 
níci o poměrech těchto málo kdy jednají přesně. A hlavně bére se 
daný historický stav věd za stav již definitivní. Avšak historicky 



daný stav a tudíž i poměr ved není roztříděním a poměrem logi- 
ckým. Každá věda ve svém okamžitém státu quo ustavena je nejen 
logicky, ale také historicky; t. j. podle osobnosti vědců a podle cel- 
kového stavu vědění a vědecké přesnosti- nalézáme v každé vědě 
příměsky věd jiných, osobní stanoviska jednotlivých pěstitelů atd, 
Tedy na př. sociologie theoretická není posud přesně odlišena od 
praktické politiky. Podobně nejsou odlišeny obory abstraktní od kon- 
krétních. Dále na př. Comte a Spencer užívají v sociologii mnoho 
biologie, ale to po soudu mém není správné atd. 

Kdo o poměrech těch přemýšlí, postřehne, že poměr věd prak- 
tických k theoretickým je jiný, než theoretických k praktickým. 
Praktické, říkáme, budují se na theoretických, ad hoc, k určitému 
danému účelu berou se poznatky; theorie roste z praxe, praxe 
theorii klade určité úkoly, kdežto theorie, jak právě říkáme, praxi 
slouží. 

O konkrétních vědách se často říkává, že abstraktním jsou 
>^pomocnými« tím, že jim »skýtají materiál* (na př. zoologie bio- 
logii). To neznamená nic jiného, než-li že abstríiktní myšlenky při- 
rozeně (jinak to ani být nemůže) se ustálují pozorováním jednot- 
livin skutečných : zoologie biologovi žádného materiálu nedává, biolog 
i zoolog pozorují stejné předměty a formují, z nich ten abstraktně, 
onen konkrétně své poznatky. Mnohý zoolog ve své zoologii bude mít 
hojné a vzácné poznatky biologické, ale to neznamená, že zoologie 
slouží biologii, nýbrž : zoolog X myslil nejen zoologicky, ale také 
biologicky a myslil biologicky' proto, že právě zoologie biologii V}'- 
žaduje za základ. 

Podobně má se věc se vzájemností véd stupničních. Vůbec 
lze říci: vzájemnosti naprosté mezi vědami není a být nemůže. 
Nemůže být vzájemnosti věcné, ani vzájemnosti logické. To vyplývá 
z toho, že duch lidský se logicky a methodicky v\'A-íjí ; poměr věd 
a kategorií věd je jednostranný. 

9. Obor věd t. z v. pohraničních. Jen několika slovy 
dotknu se poměru věd, jejž bych označil názvem : mezivědí. Poměr 
ten označuje se objxejně složeninami dvou slov na př. psychologie 
fysiologická, chemie fysikalní, psychologie sociální atd. Eíká se, že 
prý vědy takové zabývají se pohraničním oborem věd dvou. Po- 
znamenávám stručně, že tu běží o poměry věd nestejné. Často se 
klade důraz na zvláštní methodu, jindy se postihuje poměr věcnj', 
často v takových »pohraničních oborech* se jeví věcná i metho- 
dická nehotovost. 



10 



10. Stupnice věd konkrétních i praktických. Ještě 
stručnější buď upozornění, že také vědy konkrétní a praktické lze 
uspořádat stupničně a stejně části věd jednotlivých. 

11.' Vědy ustavené historicky. V naší klassiíikaci 
nemá místa filologie, nemá ho hlavně theologie. Jsou to vědy 
ustavené historicky. Z důvodů kulturních, školských a didaktických 
ustavena jakožto novodobý humanism umělá soustava vědění, jemuž 
se říká filologie. 

Jiného druhu je theologie; zde rozhoduje myšlenkový směr, 
jenž různé vědy spojuje v jedno corpus vědní. Jak filologie je slou- 
čením historie, jazykozpytu a mluvnice, aesthetické kritiky atd., tak 
theologie má svou psychologii, svou ethiku a vědy ostatní. (Na př. 
sociologie »křesťanská« atd.) Patrno, běží o zvláštní směr (»ducha«) 
vědy, o zvláštní její užití. 

V míře menší všecky vědy, jak už řečeno, jsou ustaveny 
historicky, ale filologie a theologie mají své postavení zvláštní a vý- 
značné. 

12. Pojem vzdělání všeobecného. Ve filologii [skrývá 
se také značná část t. zv. polyhistorie, vzdělání všeobecného (ency- 
klopaedického). Už Aristoteles lišil »vzdělance« od specialist}'. Dnes 
ještě více vzdělání všeobecné se požaduje. Člověk, dokonce člověk 
moderní, touží po vševědoucnosti ; školy, časopisy, revue, encyklo- 
paedie vyhovují tomuto požadavku. 

Nemá-li vzdělání všeobecné být nahodilou sloučeninou všech 
možných a nemožných poznatků, musí filosofie řídit v^ýběr látky a 
konkrétní logika musí didaktice a paedagogice určit postup vzdě- 
lávací. 

13. Filosofie a vědy. A co konečně je filosofie — jaké 
je její postavení v soustavě věd, její poměr ke vědám? 

Vědy speciální mají každá svůj zvláštní předmět; má filosofie 
také nějaký svůj předmět? Někteří říkají, že má. Spencer na př. jí 
ponechává »nepoznatelné«. 

Jiní zase některé vědy pokládají za filosofické, zejména : psycho- 
logii, také sociologii, aesthetiku, logiku, noetiku, ethiku, filosofii, ná- 
boženství. 

Zase jinaké je určení filosofie, že filosofie nemá vlastně svého 
zvláštního předmětu, ale že prý je sloučením věd několik, po pří- 
padě všech v jedno. Ovšem tím zase vzniká zvláštní předmět, totiž 
vesmír jako celek, kdežto vědy speciální mají jednotlivé toho celku 
části — celkový názor o světě a životě, toť filosofie. Comte myslil, 



11 



že k tilosotii netřeba více než nejvšeobecnější poučky věd abstrakt- 
ních ; Comte zároveň kladl váhu na methodu věd. 

Určení filosofie může se dále dít kombinací uv^edených způ- 
sobů: může se jí totiž určit nějaký zvláštní předmět [a zároveň 
mohou se veškeré vědy prohlašovat za filosofické. To se děje často ; 
a liší se pak filosofie jako metafysika a vědy ^filosofické*. 

Konečně lze zvláštní způsob a kvalitu myšlení prohlašovat za 
filosofii. To se obyčejně dělávalo — mluvilo se o )»kráIovně věd«, 
o moudrosti a t. p. 

Filosofie, jak vidno, je do značné míry osobní, individuelní, 
je do značné mírs'' historicky ustavená. Proto v různých dobách 
měla nejen různou methodu, ale také různý obsah. Pohlédneme-li 
do historie filosofie vidíme, jak na počátku filosofie byla jednotným 
celkovým názorem o světě, protože nebylo poznatků mnoho. Ještě 
u Platona všeck\' vědy splýv^ají v jedno, filosofie je láskou k po- 
znání, láskou k moudrosti. Již u Aristotela se z filosofie vydělují 
jednotlivé vědy a proces ten pokračuje, až konečně dnes vědy jako 
psychologie, aesthetika, ba i logika stávají se vědami samostatnými, 
speciálními. 

Ale tou měrou, kterou vědy osamostatňují, kterou se spe- 
cialisují, filosofie stává se naléhavým úkolem nové doby. Ovšem 
vyžaduje doba naše filosofii poněkud jinou — docela nová arci ne- 
může být, jako nic na světě není docela nové. 

Filosofie dnes musí být vědeckou. Nechceme, aby byla nad vě- 
dami (stará meta-fysika), chceme ji mít ve vědách. Filosofie vě- 
decká, jak říkáme. 

Každý filosof musí být v nějakém oboru, buď ve vědě celé 
nebo v částech, odborníkem. 

Filosofie bude organisátorem vědeckého názoru o světě. V tom 
úkol je dv^ojí. Věcný: vybírat a scelovat jisté poznatky věd. Comte 
myslil, že stačí nejvšeobecnější poznatky věd abstraktních ; myslím, 
že filosofie, vyvíjevší se posud hlavně myšlením abstraktním, počíná 
se obracet ke vědám konkrétním a praktickým. Methodický úkol 
filosofie: synthese celku. 

Filosofie jako celkový názor na svět je v stupnici věd poslední, 
osvojujeme si ji poznáním věd co možná všech, alespoň vědeckým 
vzděláním všeobecným ; zároveň však filosofie všem vědám je zá- 
kladem věcným i methodickým. 

Podle toho bych předmět filosofie přesněji určil takto: 

1. Každá věda speciální má být pěstována »filosoficky«, t. j. se 
stálým zřením k celku. 



12 



2. K tomu napomáhá logika. Logika abstraktní a zejména noe- 
tika jakožto uvědomění našeho poznávání, logika konkrétní klassi- 
fikací a organisací poznatků a věd, logika pralítická návodem, jak 
vědecky pracovat. 

3. Filosofie vždy měla svůj mocný popud v potřebách živ'ot- 
ních — ethika je jádrem filosofie. 

4. Konečně filosofie v užším slova smysle — (metafysika) — 
je tou vědeckou vševědoucností (Komenského pansofií) : vševědou- 
cností, ptfoto že vědeckou, právě proto obmezenou. 

Filosofie vědecká je svým směrem a duchem v zásadném 
sporu s theologií a církevními positivními náboženstvími. O tomto 
chronickém poměru jednáno bude podrobněji později. 



Nová škola. 

Napsal Fr. Drtina. 

Za krásného jitra červencového opustil jsem hlučnou, přeplněnou 
Paříž. Rj^chlík unášel mne na západ do klidné Normandie. Byl 
to výlet zábavný a poučný zároveň. Vyhověl jsem laskavému po- 
zvání p. Demolinsa a spěchal jsem podívat se na školu, již r. 1899 
založil a k níž nesou se nejslibnější naděje opravdových francouz- 
ských vychovatelů a přátel mládeže. 

Vystoupil jsem ve Verneuilu, čistém venkovském městečku. 
Již ve vlaku učinil jsem zajímavou známost. Představil se mi abbé 
Edmond Gatouil z Aurillacu, jenž stejně jako já přál si navštíviti 
novou školu. Pokus Demolinsův, jak vidno, budí pozornost na růz- 
ných stranách. S milým abbéem jsem strávil příjemný den a konal 
též zpáteční cestu do Paříže. 

Z Verneuilu omnibus dovezl nás k cíli cesty naší za půl ho- 
diny. Krajina jest pěkná, celkem rovinatá s mírnými pahork}'. Cílem 
cesty b\4o město Des Roches půvabně rozložené, obklíčené lesy, 
poli a lukami. Je to vlastně rozkošná samota venkovská, pro školu 
jako by stvořená. 

Blížíme se cíli : u silnice z pěkného lesa vyhlíží na nás hlavní 
budova školská, upravená z bývalého zámku, opodál v polích zdvi- 
hají se již dvě rozsáhlá, jednopatrová stavení, o něž se škola již za 
prvý rok svého trvání rozšířila. Čistý, vonný vzduch lesní, velebné 
ticho a posvátný klid mile působí na člověka hlukem Pařížským 
znaveného. Je tu tak svěže, přirozeně. 

Vystupujeme z vozu a vstříc nám přichází i srdečně nás vítá 
p. Demolins. Milý člověk na první pohled, přímý a otevřený, a co 
zvláštního, celým vnějškem svým neprojevuje žádného znaku, dle 
nichž u nás z daleka neklamně poznáte kantora, professora. Ale 
ovšem, p. Demolins je vlastně »homme des lettres^<, žurnalista, a 
chápeme dobře, že pokus jeho přispěti k reformě školství francouz- 
ského není nadšeně vítán oficiálními zástupci francouzského školství. 



14 



Demolins, původně člen redakce »Tempsu«, pochopil, že ne- 
dostatkům současného školství může býti odpomoženo jen soukromou 
cestou, pokusem dobře promyšleným, založením jakéhosi ústavu po- 
kusného, v němž by předem vyloučeny byly všechny stinné stránky 
současné výchovy. Značný rozruch působil spis jeho »A quoi 
tíent la superioritě des Anglo-Saxons«, v němž podobně 
jako dříve již P. de Coubertin ukazo\ial k mnohým pěkným a zdravým 
stránkám anglické soustavy výchovné. Spis vyvolal čilou diskusi 
i získal mu mnoho nadšených přátel, kteří pod vedením jeho se- 
stoupili se ve společnost se slušným kapitálem závodním, zakoupili 
vzpomenutý zámek s rozsáhlými pozemky ve výměře 23 hektarů, 
zámek účelně přestavěli i svěřili p. Demolinsovi, aby zdravé my- 
šlenky své uvedl ve skutek. Škola byla otevřena v říjnu 1899. 
O vlastním smysle a podstatě nové výchovy, o niž se tu děje pokus, 
dovídáme se z nov^é knihy Demolinsovy L' É d u c a t i o n n o u v e 1 le ') 
Úvahy knihy té neomezují se jen na poměry francouzské, majíť vý- 
znam mnohem širší! 



Postátněním školství vyvíjí se jednak šablonovitá jednotnost, 
jednak vznikají ústavj^ veliké s nezměrným počtem chovanců.-) 
Výchova individuální je v poměrech takových illusorní, a výsledek, 
že se v ústavech takových vlastně vůbec nevychovává. K tomu 
druží se ta nepříznivá okolnost, že ústavy ty jsou umístěny ve ve- 
likých městech v podobě rozsáhlých internátů, jehož stinné stránky 
jak po stránce zdravotní a tělesné, tak morální jsou každému známy. 
Vyučování samo v ústavech takových necílí k výchově a mravnímu 
povznesení, nýbrž má úkol jediný a výhradný — jest přípravou ke 
zkouškám, bez nichž další postup chovancův jest nemožný. Žák 
musí cpáti do paměti své vědomosti nezažité dle příruční učebnice, 
o samočinnosti, soudnosti, samostatném pozorování nemůže býti 
řeči. »Dřina« ke zkouškám — tot vlastně souhrn kolikaleté práce 
nebohého chovance. E. Lavisse, známý historik francouzský dobře 
ukazuje k tomu (v časopise »Temps«), že nová výchova má míti 
úkolem přivésti žáka, dnes příliš trpného, k rozumové činnosti i po- 
skytnouti mu mravní volnosti, jež by s věkem jeho rostla a mo- 
hutněla, zkrátka »nová výchova mějž úkolem zajistiti společnosti 



^) Odkazuji i k dvěma jiným spisům Demolinsovým : »Les Fran9ais ďaujourdhui . 
1. Les t3'pes sociaux du Midi et du Centre, 2. Les t3'pes sociaux du Nord, zajímavé 
příspěvky k povahopisu francouzského národa. 

=*) Jsouť lycea s 1500—1800 chovanců. 



15 



nynější volnou činnost, jíž potřebuje, jako výcho\-a stará zjednávala 
staré společnosti poslušnost, z níž žila.« 

Kdo vychovává na lyceích Francouzských? Professor má usta- 
novený počet týdenních hodin, maximálně asi 18, a jen po tuto 
dobu obcuje se svými žáky: je patrno, že nemožno mu je poznati 
individuálně a že sám jim zůstává cizincem. Po celou dobu ostatní 
bud jsou zůstav^eni sobě a rodině anebo — v internátech — mají 
nad sebou dozorce »surveillant,'< který i ve studovnách s nimi 
opakuje. Je to obyčejně mladý člověk, připravuje se ke zkouškám, 
výchově vlastní žáků sobě svěřených věnovati se vůbec nemůže. 
Jediným prostředkem udržeti kázeň a zdánlivý pořádek \'nější jest 
mu zastrašování před tresty, a čestným příjmím jeho, v němž vyjá- 
dřeno jest celé smýšlení žáků, stává se přezdívka zobecnělá »pion.« 
Přetvářka, lež, podvod jsou za řádů takových ovšem na denním po- 
řádku. Chovancům vše jest předepsáno do nejmenších podrobností, 
každá minuta vyměřena^ každé hnutí stanov'eno a kontrolováno 
— zkrátka, celý sj^stem policejní jen vnuká žáku myšlenku, jak 
klamati, a v očích soudruhů gloriola hrdinství ozařuje toho, kdo 
klame nejdůmyslněji a nejdovedněji. Lež a podvod jsou takto sou- 
stavně pěstov^ány. 

Nuže, ve škole Demolinsově dozorce jest odstraněn a pro- 
fessor stává se zároveň vychovatelem. Systém anglický je tu šťa- 
stně nápodoben. Ovšem, změna to -dalekosáhlá, jež professora úplně 
zbavuje úřední tvářnosti jeho, ale činí jej samostatným tvorem, 
přítelem oddaným žactva, jež v něm nespatřuje tak svého před- 
staveného, jako spíše druhého svého otce. 

Professor Demolinsův žije úplně ve škole. Vždyť škola, až 
budou úplně provedeny všechn}' zamýšlené stavby, stane se vlastně 
celou velikou obcí. Professor v ústavě tedy bvdlí, se žáky ve spo- 
lečné jídelně jí, jeť každý stůl upraven pro 10 osob a každému 
při jídle předsedá vždy professor, muž nebo žena. Je-li totiž 
professor ženat, manželka jeho sama též vychovává a vyučuje 
(zvláště mládež v útlejším věku), anebo jest zaměstnána při sprá\ ě 
ústavu. Professor ve škole nejen bydlí a jí, nýbrž od rána do ve- 
čera žije tam se žák}', nikoliv, aby na ně dohlížel, nýbrž aby je 
vychovával. Zvláštní hodiny studijní (études) v ústavě Demolinsově 
odpadají, třídy jsou po 10—15 žácích, a professor při hodině samé 
(classe) netoliko vykládá, nýbrž se žáky pracuje, slabším pomáhá, 
liknavé vyučuje, zkrátka jest duchem třídy a tuto proměňuje 
v laboratoř, kde v utěšeném závodění šťastně pokračují všichni, 
kde není možná liknavost a nepozornost, tato kletba všeho vvučo- 



16 

vání na školách našich. Přeplněnost tříd našich jest největší pře- 
kážkou žádoucího pokroku, a předním požadavkem rozumné vý- 
chovy budoucnosti bude dojista počet žáků v jednotlivé třídě pod- 
statně zmenšiti. Ale professor má zároveň účast ve všem konání 
žactva, on jest při hrách jich, koupání, zábavě, on sám zná prakticky 
football i cricket, on sám jest oblečen stejně jako žáci — a toto 
stálé, přátelské a družné soubytí professora se žáky způsobuje 
právě a tuží mezi nimi styky, jež nijak nezadají vroucnosti a dů- 
věrnosti poměru rodinného. Od professorů — všichni nabývají po 
jistou dobu průpravy v kollejích anglických — žádá se vzdělání 
všeobecné, nikoli pouhé vědecké odbornictví, jež tak často vlastní 
předmět svůj výhradně mívá na zřeteli a k nerozumnému jedno- 
strannému přetěžování žactva vede. Ovšem povolání takové nebude 
po chuti tomu, komu škola jest řemeslem, kdo zaměstnání učitelské 
nevolí si ze záliby vrozené a lásky k mládeži, nýbrž pro výdělek 
a živobytí. Kdo však učitelem chce býti z podnětu vnitřního hlasu 
a vrozeného nadání, tomu dojista soubytí s mládeží stane se žá- 
doucím zdrojem cenných pedagogických zkušeností. Říkalť jeden 
professor Anglický, jenž v činnosti výchovné prožil takto celé žití 
své: »Zdá se mi, že nestárnu, že jsem vždy žákem, neboť žiji 
stále týmž životem jako žáci moji.« Učitelé z povolání v možnosti 
takového života budou spatřovati povznesení svého povolání. 

Ale na tom není dosti. K' otázce mé, jakých prostředků ká- 
zeňských ve škole se užívá, odpověděl Demolins prostě a pravdivŤ : 
*Záci jsou si sami nejlepšími strážci. Nechceme-li, aby musil stále 
četník nad nimi bdíti, třeba ve vlastním nitru jich četníka vzbuditi. « 
Naproti pohodlnému principu přísné autority a bázlivé poslušnosti 
staví princip lásky a úcty, vědomí cti a povinnosti: Neposkytněme 
žactvu příležitosti, aby lhalo a se přetvařovalo, i nebude toho dojista 
činiti. I vypravoval zajímavou rozmluvu, již měl se synem svým, 
když se vrátil z anglické koUeje v Bedales (kollej ta byla na mnoze 
vzorem ústavu Demolinsovu) : 

»Cemu jsi se nejvíce podivil v nové škole ?« 

»0h! Nikdy se tam nelže. « 

»A proč se tam nikdy nelže ?« 

Chlapec odvětil po krátkém přemýšlení : »Není toho třeba, nikdo 
tam nešpehuje. A mimo to, kdyby žák některý lhal, byl by nucen 
opustiti školu, poněvadž ostatní chlapci by s ním nechtěli mluviti. 
Táže-li se professor, kdo je to, jenž něco provinil, vinník vstane 
a dí: »Já jsem to.« 

»Ale ostatní se mu smějí. « 



]7 



»Naopak, nalézají to velmi hezkým, že nemá nikdy strachu.* 

Funkce dozorců v ústavě Demolinsově neexistuje. Ale řádnou 
kázeň udržovati pomáhají vyspělejší žáci. Těmto vštěpuje se záhy 
přesvědčení, jak blahodárně mohou působiti na mladší své spolu- 
žáky a zdatně přispívati k docílení úkolu školského. V každém 
pokoji bydlí 6— 10 žáků, a dospělejšímu svěřeno jest dbáti pořádku 
a správného chování. Nazývá se »capitaine.« Žáci zvykají spolu 
jisté samosprávě: knihovnu, předměty potřebné ke hrám, různé 
sbírky sami si uchovávají a spravují. Všeobecně jsou žáci přidržo- 
váni k tomu, aby poslouchali starších spolužáků. Žáci přivykají se 
rovněž k práci tělesné, a zvláště vštěpuje se jim přesvědčení, že 
práce taková člověka nezneucťuje. Neviděl jsem nikde u žáků 
ústavu bázně, nesmělosti, nepozoroval jsem nijaké přetvářky. Zpříma 
hledí člověku do tváře, škola jest jim druhým domovem, celý ústav 
tvoří jednotnou rodinu, kde všichni k sobě lnou a ve vzájemné 
důvěře pojí se k úspěšné, vydatné práci. Chlapci rostou tu zne- 
náhla ve skutečné muže. Při odchodu žáků na prvé prázdniny 
takto k nim promluvil Demolins : »Pracujeme o to, abychom z vás 
učinili muže .... Svým chováním a celým svým držením ukažte 
rodičům svým, že umíte sebe sami vésti a že hodní jste dův^ěry, 
jež se vám projevuje. « 

Žákům se projevuje důvěra jako příštím mužům, a výsledek 
jest, že jako muži se chovají. 

I výchova náboženská v\'značuje se svou pokrokovostí. Nábo- 
ženství vyučují duchovní různých vyznání. Modlitba není předmětem 
kázeňského příkazu: zůstává aktem spontáním každého jednotlivce. 
Společně se večer předčítá část evangelia nebo Následování Krista, 
vlastní modlitbu vykonává každý žák ráno i večer ojediněle kleče 
u lože svého. I přijímání svátostí zůstaveno jest dobré vůli a rozhod- 
nutí žákovu. Katecheta jen povzbuzuje, nepi-ikazuje, nehlídá a nehrozí. 
Jeť účinnost každého aktu podmíněna volností jeho. 



Při organisaci ústavu svého sledoval Demolins cíl, aby uskutečnil 
pokusnou přeměnu středních škol francouzských a chovance vzdělal 
tak, by opustivše ústav mohli se podrobiti baccalauréatu, této ne- 
zbytné ve Francii podmínce studia na vysokých školách, anebo 
vstoupili v samostatný život praktický, zemědělský, průmyslový 
neb obchodní. Hlavní překážku žádoucího zdaru studia středoškol- 
ského spatřuje Demolins v jednostranné převaze studií klassick<^ch 

NAŠE DOBA. R. VHI., č. 1. 1900. 20. října. 2 



18 



a naprosté při tom neuspokojivosti výsledků studia latiny a řečtiny. 
Faktum jest, že na klassických lyceích a kolejích francouzských 
podobně jako na gymnasiích našich jazyky mrtvé zabírají samy 
o sobě skoro tolik času, kolik se ho věnuje všem ostatním před- 
mětům dohromady. Takto celé vyučování nemá žádoucí rovnováh3^ 
» Ale konstatování tohoto faktu nabývá výminečné závažnosti, víme-li, 
že přes to dítky naše postupují do rhetoriky a filosofie (nejvyšších 
tříd lyceí francouzských) — a ve skutečnosti neumějí ani latinsky 
ani řecky : s námahou překládají a rozumějí užívajíce slovníku 
a gramatiky. « A ježto předměty tyto nejvíce času i píle takto 
bez žádoucího výsledku vymáhají, nemůže ani učení ostatním před- 
mětům býti korunováno zdarem, a tak nastává stav, jejž charakte- 
risoval v proslulé své řeči J. Lemaitre slovy: »Pravím, že pro- 
střední bachelier es lettres t. j. dobrý mladík, jenž neumí latinsky 
ani řecky, ale jenž naproti tomu nezná lépe ani jazyků živých ani 
geografie ani věd přírodních, jest monstrum, není k ničemu (un 
prodige de néant).« 

Má-li nastati náprava, jest samozřejmě potřebí dobu klassickým 
jazykům věnovanou zmenšiti na prospěch předmětů ostatních, za to 
však zdokonaliti methodu vyučovací latiny i řečtin}' a tak docíliti 
uspokojivějších výsledků. I rozumuje Demolins v podstatě takto : 

»NejIepší a nejúčinnější methoda nějaké řeči naučiti jest učiti 
jí mluvením. 

Ale dnes professoři nedovedou latinsky mluvit, tím méně řecky. 

Tudíž je potřebí obrátiti se k postupu, jenž živému slovu 
nejvíce se přibližuje. Tím jest čtení. Dítě musí čísti, čísti, mnoho 
čísti a způsobem souvislým. Nemůže-li mluviti s profesorem, může 
aspoň mluviti s latinskými autory samými. A je vskutku podivné, 
že nynější soustava činí toto obcování takřka nemožným tím, že 
zatvrzele staví mezi spisovatele latinské a žáky dvojitou zeď slov- 
níku a gramatiky. 

Prostředek nejsnadnější a nejrychlejší pro čtení a porozumění 
textu jest užívati překladu; toto užívání umožní bezprostřední 
přetlumočení celých stránek, celých kapitol, celých spisů. 

Toť postup, jenž se blíží nejvíce postupu přirozenému, který 
záleží v tom, že se učíme jazyku nějakému napřed mluvením, a 
nenalézáme-li nikoho, s kým bychom mluvili, čtením. 

Tato methoda bude míti následkem nejen, že se znova umožní 
naučiti se latinsky těm — mnoho jich ostatně není — jimž jazyk 
tento může prospěti; ale ještě více, ona zmenší ve značné míře čas, 
který se nyní věnuje tomuto studiu a jenž na zmar přichází.* 



19 

Demolins chce tedy, aby se jazykům kiassickým učilo stejné 
jako jazykům živým a zvláště mluvě mateřské, aby předcházela 
prakse a k ní teprve se pojila theorie gramatická. Ve Francii již 
před ním myšlenku tuto propagoval prof. Olivier B e n o i s t ve spisku 
»Le latin appris en trois ans, le grec en deux ans.« Zde 
nacházíme celou myšlenku podrobně rozvedenu. Pravíť: 

»Ve třech letech dítko rozumí své mluvě mateřské, ve čtyřech 
jí mluví. V jednom roce nebo nejvýše v'e dvou dítě starší i dospělé, 
je-li posláno do Anglie nebo Německa, rozumí jazyku země a mluví 
jím. Jak je naproti tomu možno, že po šesti, ba osmi letech namá- 
havých studií žáci kolejí našich, kteří se hlásí k baccalauréatu, 
mohou jen s velikou nesnází provésti pi^eklad latinský 25 řádek ve 
dvou hodinách pomocí slovníku, a že jen asi třetina kandidátů do- 
vedou úkol obstojný, a ostatní dvě třetiny jsou odkázány k opako- 
vání zkoušk3'?« 

Příčinou zdaru tam i nezdaru zde je methoda. Dítko, jež se 
methodou přirozenou učí jazyku matei-skému, slyší značný počet 
slov a frasí, které takto samodéčně vstupují v ducha jeho, vrývají 
se v jeho paměť — dítko rozumí, dříve nežli samo jediné slovo do- 
vede utvořiti. « Kdykoli mu'matka ukáže předmět nějaký a poví mu 
jméno jeho, cvičí se již dítko v překládání. A zkusí mnoho dítko, 
když matka je učí mluviti? Stále jen úsměvy vyměňují mezi sebou.« 

Jiný je však poměr učitele a žáka. Jakoby schválně nahroma- 
dilo se množství nesnází ubohému školákovi tím, že gramatika po- 
ložena při vstupu do učení jazykového. Studium její samo sebou 
i duchu vyspělému je suchopárné — ale odporné je dítkám, které 
naučí se této spoustě pravidel a výminek syntaktických, časování a 
skloňování jen násilně pomocí mechanického opakování a pouhého 
cvičení paměti. A methoda ta přenáší se i na čtení spisů. Žáci nikdy 
nečtou ve škole celých spisů, nýbrž jen některá místa, a to způ- 
sobem nesmírně volným, jen několik řádek denně, což patrně ne- 
vzbudí v nich velikého zájmu k tomu, co spis celý obsahuje . . . 
Ví se ostatně všeobecně, že mládež vzdělaná touto kouskovací me- 
thodou ve starých literaturách nezná jich, nemá v nich záliby, a 
z celého tohoto šesti až sedmiletého studia odnáší si toliko snažnou 
touhu — aby nikdy o nich neslyšela. Toť výsledek, jehož se do- 
ciluje, jenž však patrně nebyl zamýšlen. 

Jinak ovšem bývalo dříve, co se týče latiny. Byl to vlastně do 
našeho století jazyk živý, professoři uměli latinsky mluviti a mlu- 
vili. I užívali pro jazvk ten právě methody, již požadujeme pro ja- 
zyky živé. Učili jazyku t-m, že jím mluvili a četli. »Ovšem, dnes 



20 



profesoři sami nedovedou latinsky mluviti, často ani obstojně psáti. 
Jsouce pak povinni učiti tomu, co špatně sami znali, vrhli se na 
gramatiku a slovník. Ale postup tento je nekonečně méně účinný 
a nekonečně delší. Od té doby učení latině stále upadá. « 

Demolins i Benoist tedy živé slovo z důvodů uvedených ne- 
možné usilují píi vyučování klassickým jazykům nahraditi slovem 
psaným — čtením. Jde o čtení souvislé, obsahující pokaždé stránku, 
později větší počet stránek. To však jest možno toliko, dáme-li žákům 
do rukou text latinský nebo řecký zároveň s překladem. Pře- 
klad poučuje okamžitě o smysle každého slova a každé frase a ne- 
nutí žáků, aby často bez výsledku a vždy s odporem dlouho hle- 
dali ve slovníku. Práce žákova by záležela v tom, že by četl jednu 
nebo více stránek latinských a rozuměl jim. Pak by se mu překlad 
odňal a byl by dotazován jen na základě latinského textu. Nemů- 
žete nutiti žáka, aby rozuměl nějakému místu vyňatému z prostředku 
autora, ale můžete právem a dobře od něho požadovati, aby se při- 
připravil pomocí překladu na určitý počet řádek, stránek, tak aby 
je pak přeložil na základě pouhého latinského textu. 

A čím se stane gramatika v této nové soustavě pedago- 
gické? Třeba přiznati, že speciální studium skloňování a časování 
bez textu není nezbytné, abychom nějaké řeči dovedli porozuměti: 
dítko ve vlastní zemi a dospělý v cizině naučí se jí zcela prostě 
posloucháním. Každý, kdo čísti bude texty latinské v počtu dosta- 
tečném — a to je možno toliko pomocí překladů — naučí se ohý- 
bání slov právě čtením těchto textů. Třeba tu jen užíti prostředků 
názorných, vedle sluchu třeba zrak žákův zaměstnati. 

Každé skloňování a časování pravidelné i nepravidelné nechť 
si napíší žáci sami nebo nechť si opatří otisky, ale s písmeny veli- 
kými zdálí čitelnými na pohyblivých deskách lepenkových, jež se 
navěsí na stěny pracovny v pořádku methodickém, aby žák 
snadno se v tom mohl vyznati a rychle nalézti časování nebo sklo- 
ňování, jehož by potřeboval. Desky ty ve zmenšené podobě ve 
formě atlantu by i žák každý mohl míti po ruce. 1 usuzuje Benoist 
takto : 

»Zák za pomoci překladu, jsa obklíčen skloňováním a časo- 
váním přiblíženým takto názoru jeho, bude zbaven tohoto hledání 
ve slovníku, které neprospívá nikterak rozumu, nýbrž se mu protiví 
a vzlet jeho za každým krokem zadržuje. Bez nesnáze počne čísti 
latinský text, jemuž bude takto hned rozuměti bez předchozího 
studia a bez učitele (?) Bude-li při této práci pozoren, bude moci 
potom si opakovati místa, jimž porozumí, a dovede je vysvětliti 



21 



bez překladu. V tomto cvičení bude postupovati stále rychleji a 
dovede posléze čísti v krátké době celé dílo, pochopiti celek jeho, 
poznati a osvojiti si celý obsah. 

Pro upotřebení této nové methody pedagogické profesor uloží 
pro přípravu žákům jistý počet latinských stránek, a oni se připraví 
za pomoci překladu a vzpomenutých desek; na to dá vykládati 
beze vší pomocí text takto připravený. Při této příležitosti vyloží 
dítkám dle čteného textu všechny podrobnosti a všechny vysvětlivky, 
jež by je mohly zajímati. 

Co do pravidel syntaktických, profesor bude je vykládati, 
kdy se právě náhoda vyskytne při výkladě autorů na základě pří- 
pravy žákovské, a zároveň ukáže jim místo, kde je naleznou v gra- 
matice. Mimo to vyvěsí se též na deskách po stěnách příklady ku 
pravidlům syntaktickým. 

Připomínám, že vzpomenuté desky vydala vskutku tiskárna 
Lahureova. 

Demolins uvádí řadu svědectví, že methoda tato se osvědčila, 
kde se s ní stal pokus. Je v ní snad jádro správné, a uznává se 
nyní všeobecně, že všechno učení jazykové má začínati praktickým 
mluvením, z něhož poznatky gramatické přirozeně se mají vyvíjeti. 
Přiznati dlužno, že i rozumné užív-ání překladu zvláště ve studiu 
soukromém, je s prospěchem a celou práci zrychluje — leč nalé- 
zati v něm nějaký zázračný elixir, jak se Demolins a Benoist do- 
mnívají, jest rozhodně přepjaté a jednostranné. Ostatně na ústavě 
Demolinsově vyšší ročníky nejsou ještě otevřeny a nemožno dnes 
říci, osvědčili se methoda ta či nikoliv. (Dokončení.) 



o významu umění ve vývoji. 

Podává dr. Frant. Krejčí. 

Mluvíce o významu umění máme na mysli otázkx^ o podstatě 
uměleckého díla, umělecké tvorby, o poměru jejím k jiným 
činnostem lidským a o místě, jaké umění náleží v celkovém názoru 
o světě. O těchto otázkách chci pojednati se stanoviska theorie vý- 
voje, protože se domnívám, že právě s něho lze postřehnouti vztahy 
umění k celku bez odborné znalosti a praktické způsobilosti, kterou 
se honositi nemohu, a zároveří bez aesthetických theorií, které ne- 
těší se nějak zvláštní důvěře ani umělců samých, ani obecenstva 
nepředpojatě oddávajícího se požitku krásy. Avšak abych neupadl 
v touž chybu, nebudu theorii vývoje dokazovati, aniž její platnost 
předpokládati; naznačil jsem pouze povšechný ráz postupu pojed- 
nání, v němž jednotlivé otázky umění se týkající mají býti řešeny 
z praemis samozřejmých, obecně uznaných, při nichž theorie vý- 
voje jest pouze vůdčí myšlenkou, abych po logicku se vyjádřil, 
heuristickým prostředkem. 

Z téže příčiny nepodám z předu žádné deíinice umění. Chci 
právě v definici shrnouti výtěžek své úvahy a vyhnouti se zbytečným 
polemikám s celou řadou definic, z nichž mne žádná neuspokojuje. 
Čeho bude v té příčině třeba, stane se ve výkladě samém. 

Beru tedy umění v tom nejširším smyslu, v jakém je každý 
rozlišuje od ostatní lidské činnosti, od vědy, od náboženství, od filo- 
sofie, od sociálních institucí atd. a přijímám pojem ten v rozsahu 
ustáleném, v němž zahrnuta jsou umění výtvarná : stavitelství, so- 
chařství, malířství, pak hudba a básnictví. 

Přecházeje nyní k věci samé shrnuji všechny záhady, o něž 
nám běží, v prostou, všeobecnou a všeobecně pochopitelnou otázku : 
K čemu jest umění na světě?, v kteréžto stylisaci dovolí nám 
i nejupjatější odborník znalec i nejsnivější umělec pojednati o věcech, 
o nichž mluviti považují za svoje výhradní právo. Umění není za- 
jisté jen pro umělce a znalce, nýbrž pro každého, anebo lépe : umě- 



23 

leckým výtv^orem obrací se umělec ke svým bližním vůbec a i ten, 
kdo je slep pro krásy barev a hluch ku zvěstem z říše tonů, dává 
umělci odpověď a staví se vůči umění na jisté stanovisko, s něhož 
mlčky nebo hlasitě, vědomě nebo nevědomě odpovídá na otázku : 
K čemu jest umění. Abychom mohli na tuto obecnou otázku dáti 
odpověď rovněž obecnou a ve kteréž by zároveň zahrnuta byla roz- 
manitost subjektivních momentů objektivní formulí, pozorujme čin- 
nost lidského individua in abstracto, zdali všechny její projevy s ně- 
jakého hlediska nesou se za jedním cílem. Myslím, že vezmeme-li 
život člověka tak, jak jest, přirovnáme-li jej k životu jiných tv^orů 
tak, jak se nám jeví, a vezmeme-li celou přírodu jakožto danou, 
krátce, zůstaneme-li v oboru dané skutečnosti, nebude o tom sporu, 
že veškera činnost člověka, i ta, kterou nazýváme hmotnou prací, 
i ta, kterou nazýváme rozumovou činností, děje se za účelem uhá- 
jení existence. Máme-li na mysli člověka, jenž jest odkázán sám na 
sebe anebo člověka v rodině, jak si jej musíme představiti na po- 
čátku vývoje, jest věc ta samozřejmá, a když jej pozorujeme jako 
člena společnosti, není dlouhých reflexí třeba, aby se uznalo, že 
také všechno, co koná jakožto člen společnosti, přímo nebo nepřímo 
směřuje na prospěch jeho, k zachování jeho vlastní existence; 
neboť prospěchem celku jest podmíněn prospěch jednotlivce. Rozdě- 
lení práce ve společnosti stalo se z této příčiny, takže všechny pro- 
jevy společné činnosti, v^šechny instituce sociální s tohoto stano- 
viska dlužno posuzovati. Co nedojde vysvětlení se stanoviska indi- 
viduální sebezáchovy, ba co se tomuto principu zdánlivě příčí, to 
nachází vysvětlení se stanoviska sebezáchovy rodov^é, spolkové. 
Cokoli konáme, myslíme, cítíme : konáme, myslíme, cítíme, abychom 
existovali, abychom mohli existovati. K čemukoli nás nutí zájem 
společnosti, což možno rozšířiti až na zájem lidstva, to konáme vé- 
domky nebo nevědomky, aby společnost, aby lidstvo existovati 
mohlo v daných okolnostech a my a naši potomci s touto společ- 
ností, s lidstvem. Nenajdeme ani sebe nepatrnější, sebe subtilnější, 
sebe abstraktnější činnosti, která by nepřispív^ala nějakým způsobem 
uskutečnění tohoto cíle. O některých činnostech je patrno, že je 
člověk každý konati musí, aby mohl vůbec žíti, o jiných vidíme, 
že b\: je nemusil konati, kdyby nebyl výv^ojem a existencí vázán 
na společnost, ale že když je nekoná on, že je musí konati jiný 
člen společnosti. Činnosti pak, které přímo nebo nepřímo tomuto 
principu sebezáchovy se příčí, se zastavují nebo opravují buď pudem 
nebo rozv^ahou uvědomělou jednotlivce, nebo působením společenské 
vůle. I můžeme plným právem souditi, že také umělecká čin- 



24 



nost slouží účelu takovéto sebezáchovy a vtom máme 
první a nejobecnější odpověď na otázku, k níž hledáme odpověď. 
Jenže bohužel odpověď tato jest tak obecná, že nemůžeme se 
od ní nadíti, že by poskytla světla o podstatě umění a o ostatních 
otázkách týkajících se umění. Je tím vytknut pouze jeden znak 
v^ obsahu pojmu umění, který má společný se výšemi ostatními čin- 
nostmi; je tím vytknut moment, který přehlédnouti nesmíme, ale 
který nehodí se k charakteristice umění vůči jiným zjevům. Je to 
ten moment, kterému dal výraz Horác svým »aut delectare aut pro- 
desse volunt poětae«, vezmeme-li jej doslovené. Je to ten moment, na 
jehož základě dělívají se umění na užitečná (architektura) a krásná 
a jenž zcela zřetelně patrn jest při vzniku jednotliv^ých uměn, pokud 
shledáván bývá buď v přebytku energie, jemuž ulevov^alo se hrou, 
tancem zpěvem, anebo ve snaze k obnov^ení energie, povzbuzením, 
občerstvením, usnadňováním praktických činností, rhytmem, střídá- 
ním, vzbuzováním libých počitků, napodobováním, anebo konečně 
v potřebách kultu. Pochopíme dobře, že zábavná má veliký význam 
pro duševní i tělesné zdraví člověka, že poučení usnadňuje jeho 
snahu po sebezachování, že zpříjemnění, okrášlení — jak říkají jiní 
— života,, jehož nám umění bez odporu poskytuje, rovněž tomuto 
účelu slouží. Avšak v některé z těchto věcí spatřovati pravý účel, 
jediný cíl umění, bylo by podceňováním jeho ; neboť pak bychom 
nepochopili, k čemu tolik námahy, tolik odříkání, tolik ústrků na 
straně těch požehnaných duchů, jimž Musy daly do vínku snahu 
uměleckou. Proto-li tráviti má úmorná činnost duševní tělo nada- 
ného umělce, aby kochaje se jeho výtv^orem břichopásek hověl si 
v pohodlném křesle a znovu nabyl chuti k požitkům ? Proto-li bá- 
snili Homer a Virgil, aby se po staletích stali prostředkem výchovy 
v rukou suchých pedantů? Pak by měli pravdu ti, jimž je jedno, 
jdou-li se pobavit do Národního Divadla nebo do Varieté, do kostela 
na zpívanou mši anebo do zahradního koncertu. Pak by Žižkovští 
siláci byli stejné hodnoty jako Ondříčkové nebo Maroldové. Když 
by pak někdo odmítal takovéto hyperboly slovy: neznám ušlechti- 
lejší zábavy než tu, kterou poskytuje požitek díla uměleckého, při- 
svědčím mu úplně, ale připomínám ihned, že v epithetu »ušlechtilá« 
jest skrytě obsaženo to, čím se umění nad zábavu povznáší, že 
tedy podstata jeho nevysvětlena zůstane, dokud nebude jasný pojem 
ušlechtilosti. Z podobných příčin nemožno za účel umělecké tvorby 
považovati zpříjemňování a okrašlování života: neboť sobě umělec 
zpříjemňuje a okrašluje život málokdy; biografie umělců bývají 
martyrologie. Umění není také luxus, přepych, není dekorací národ- 



25 

mho nebo lidského bytování. K tomu mínění mnoho přispělo pozo- 
rování, že rozkvět uměn bývá podmíněn okolnostmi, jež svědčí 
(» vysokém stupni rozvoje národa v každém ohledu, o jeho duševní 
\-yspělosti, o hmotném blahobytu, o svobodě a sebevědomí; avšak 
Zčipomíná se, že geniové, k jichž zplození napjala příroda všechny 
nejlepší síly a zvolila nejpříhodnější okolnosti, s vrcholu národního 
blahobytu hledí příštím věkům vstříc, v jichž lůně kryje se bouře 
převratů, že význam jejich děl bývá pochopován teprve od nešťast- 
ných potomků; zapomíná se, že také v dobách největšího utrpení 
a ponížení nebe sesílá národům věštce, těšitele, spasitele. 

Dle toho všeho princip sebezácho\y, ačkoli jím vytýká se jeden 
ne nedůležitý moment tvorby umělecké, nehodí se k objasnění pravé 
podstaty umění a jeho účelu čili, abychom to logicky vyjádřili, 
nepodává nám differens speciíicum, jímž bychom umění mohli 
rozlišiti od jiných činností lidských a proti nim je charakterisovati. 
Avšak jednu konsekvenci tohoto principu můžeme vzíti si pro 
další uvažování : že totiž umění jsouc na každý způsob ve službách 
sebezáchovy jako jiné způsoby lidského konání není samo sobě 
účelem. Říkává se, že účelem umění je tvoření krásna, což bývá 
pronášeno všelikými duchaplnými výroky od Platóna až po Hegla. 
Nechci šířiti se v tomto okamžiku o pojma krásy a krásna, k čemuž 
později bude lepší příležitost, ať si tím myslí kdokoli cokoli : jak- 
mile však v tom vidí cíl umění, musíme mínění jeho interpretovati, 
po případě korrigovati, v ten smj^sl, že ani tím není vjxerpána 
podstata umělecké tvorby. Umění nevzniklo k vůli kráse, aby tím 
snad doplnilo přírodu, a člověk není k tomu, ab}'' dospěl ideálu 
krásy. Věc má se asi tak, jako s pravdou, která je cílem vědeckého 
poznání. Pátráme zajisté po pravdě, chceme dojíti pravdivého po- 
znání, ne abychom se vyrovnali bohu, nýbrž zcela jednoduše proto, 
že toho potřebujeme ve svých starostech o zajištění existence, 
a jako tím nesníží se ideálnost snažení po pravdě, tak ani ideal- 
nost uměleckého tvoření neutrpí, sesadíme-li ideál krásy s V3'^'ý- 
šeného místa lidských cílů. 

Ani pravdu nehledáme k vůli ní samé, ani netvoříme krásu 
k vůli ní samé. Jedinou oprávněnost má to v ústech umělce, když 
odmítaje pokyny moralisty chce míti umění svobodné a svou tvorbu 
neodvislou. Tu se v něm oz\ie umělecký instinkt a dobře činí jemu 
se oddávaje s důvěrou. Avšak nemůžeme to říci o lidstvu vůbec; 
neboť má-li býti pravda a krása cílem lidského snažení, musilo by 
býti možno absolutní pravdy a absolutního krásna dosáhnouti a co 
se krásna týče, musili bychom věděti, co krása jest, o kteréžto 



26 



nemožnosti později více. Postupme tedy již od principu sebezáchovy 
výše nebo dále, kam vůbec postoupiti lze, abychom odtamtud po 
případě nabyli náhledu o podstatě umělecké tvorby a uspokojivé 
odpovědi na otázka, k čemu jest umění. 

Jako jest samozřejmý princip sebezáchovy, tak myslím jest 
rovněž samozřejmý princip všeobecného vývoje t. j. jako pocho- 
pujeme bez dokazování, že vše, co člověk koná, děje se k zacho- 
vání vlastní existence, tak rozumí se takřka samo sebou, že vše, 
co se děje ve světě, počítaje v to i vznik lidského individua, jeho 
život a zánik, děje se za nějakým cílem, takže to, co v daném 
okamžiku jest, není tu k vůli sobě samému, nýbrž k vůli něčemu, 
co přijíti má; že přítomnost jest přípravou budoucnosti, stupněm vý- 
voje v určitém směru. Kdyby někdo účelnost dění světového popíral, 
nezbytně by upadl v pessimism, který rodí beznadějnost, lho- 
stejnost a pohrdání životem, což jest v přímé protivě s principem 
sebezáchovy. Teprve přijímáme-li cíl nějaký pro vývoj povšechný, 
nabývá snaha sebezachování smyslu. 

Nemusíme ani věděti, jaký ten cíl jest, kam vývoj směřuje, 
pouhým uvědoměním si, že nějaký cíl toho všeho býti musí, do- 
cházíme nového hlediska k posouzení toho, co se děje s námi, 
v nás a okolo nás. Snaha sebezachovati jeví se pak podřaděnou 
tomuto cíli neznámému; pochopujeme, že snažíme se o zachování 
vlastní existence, protože jest toho třeba k dosažení cíle jiného; 
máme pro lásku k životu důvod a prchavý okamžik radosti ze ži- 
vota nabývá pro nás ceny. Všechno, o čem jsme mohli mysliti, 
že slouží sebezáchově: Konání, poznávání, umělecké tvoření, jest 
ve službě vývoje povšechného. Jedinec se svými subjektivními 
tužbami a požadavky mizí a ztrácí se v tom mohutném proudu 
obecného vývoje, který vše unáší s sebou neodvratnou nutností; 
jest nucen bráti vše tak, jak to přijde, nechávaje se unášeti tomuto 
proudu s resignací nebo důvěrou a v tom smyslu uskrovňovati 
hrdé sebevědomí, jehož výraz jest často slýchané slovo: Člověk 
přírody vládce a pán. Neboť svorně s touto přírodou podléhá nějaké 
neznámé moci, z jejíž okruhu není uniknutí. Zákonností přírodních 
sil tato moc ovládá hmotu a aequivalentem téže zákonnosti v pudu, 
instinktu, žene vše organické za tím určitým neznámým cílem. 
Člověk tuší, že i to, co v něm vzbuzuje zdání samostatnosti, sebe- 
vědomí, svoboda vůle, jest stejně nutným následkem těch věčných 
sil, které působí v nevědomé hmotě. Pozoruje, že jest sebe vědom 
a svoboden nikoli, aby byl pánem přírody aby vymknul se jejím 
zákonům a v celkový vývoj účinně zasahoval: nýbrž že je sebe- 



vědom, že je schopen poznání, že je svoboden, aby tomu vývoji 
sloužil, jehož směr a cíl nemůže změniti. A proč mu tedy dala 
příroda, abychom mluvili obecnou fraseologií, proč mu dala sebe- 
vědomí, proč v něm vzbudila snahu poznání a zdání svobody? 
Vždyť dosahuje svého účelu jinde bez vědomí tvorstva a to jistěji 
a lépe? Úvaha o tom přivede nás blíže k naší vlastní otázce. 

Když máme na mysli, že přesná zákonnost dějství přírodního 
nese se za určitým neznámým cílem, když pozorujeme, že sebe- 
vědomí a úmyslná činnost vzniká ponenáhlu z činnosti pudové 
a když si dobře všimneme, na kterém stupni vývoje úmyslná činnost 
se vyskytuje, nemůžeme souditi jinak, nežli že na tomto stupni pudová 
činnost nepostačuje k dosažení onoho cíle a žádá doplnění činností 
rozumovou, úmyslnou. Není zajisté neznámo, že pud se mýlí 
t. j. že nevědomé konání za jistým účelem podnikané míjí se svým 
cílem, což se zvláště stává, kde individuum octne se náhle ve 
změněných okolnostech, jimž organism jeho nestačil se přispů- 
sobiti. Jak snadno mohou instinktivní činnosti, jež v náležitém pro- 
středí slouží výborně ku zachránění života, ve změněných okol- 
nostech býti na záhubu. Na př. pud, kterým hmyz tíhne ku světlu 
podstatně umožňuje páření, když je to světlo měsíční; ale přináší 
smrt, když je to světlo lampy. (Pokračování.) 



o věcech slovenských. 

úvah}' a kritiky. 

O věcech slovenských psává se u nás i na Slovensku jedno- 
stranně. Líčí se totiž útisk, tedy činnost Maďarů. Po dobrém 
uvážení rozhodli jsme se rozhlédnouti se po činnosti samých Slo- 
vákův a zkoumati, nejsou-li oni sami částečně vinni neblahým svým 
postavením. Řekněme hned: jest na Slovensku mnoho shni- 
lého. Kde kdo, ve slovenské věci zasvěcený, to cítí a jest už 
svrchovaný čas mužně to říci celé veřejnosti. »Veřejnost je 
hlavní základ všeho dobra v zemi; zachová-li se všechno jen pod 
pokličkou, nepodrobeno soudu veřejnému, nemůže se nic napraviti, 
a tak odsouzeni zůstaneme vždy k starému šlendriánu . . . .«^) Je 
nám jako operatéru, jenž stojí při chorém bratru; ruce se mu 
chvějí, ale musí říznout a ránu vymačkat. Ani vřelý soucit s od- 
souzenými národovci Martinskými nesmí zadržeti nás v úmyslu 
říci pravdu ; ba katastrofa, neštěstí ukládá tím důtklivěji jíti k zá- 
kladům a hledati nápravu věcí. 

Začínáme od hlavy, t. duchovním ohniskem sloven- 
ským a vůdčí společností. 

Duchovním ústředím Slovenska je Turčanský Sv. Martin, 
městečko malé, nečítající ani tři tisíce obyvatelů. V tom, v této 
nepatrnosti duchovního ohniska, tkví osudná chyba pro celý národ. 
Má zajisté svou příčinu, že duchovní ústředí bývají v největších 
městech. Na Moravě se mluvilo, že národní ústředí mělo by se 
umístit do některého českého města, na př. do Přerova nebo Kro- 
měříže, ale darmo je, zůstane jím velké Brno vzdor tomu, že je 
sídlem německé byrokracie, německého velkého průmyslu a ně- 
mecké většiny. Velké město svou mohutností, davy lidstva, prů- 
myslem, obchodem, svými školami, chrámy, divadly, musei a j. 
přispívá najisto k zmohutnění ducha lidského a z velkých měst 



') Karla Havlíčka Borovského Politické Spisy. Pořádá Dr. Zdenek Tobolka. 
Str. 124. 



29 



také mocnějším proudem osvětový život po národě se rozlévá. 
Velcí duchové vyvinuli se z pravidla ve velkých městech a také 
tíhnou — výjimka neruší pravidla — k velkým městům; vyhledá- 
vají-li venkov, pravidlem tak dělávají, když města se nabažili. Na 
tomto místě nezkoumáme obšírněji příčinu jevu toho, neptáme se, 
bude-li tomu vždy tak — jest tak. 

Slovensko nevytvořilo velkých měst, ale Slováci umístili du- 
chovní ohnisko do městečka bezmála nejmenšího. V letech šede- 
sátých, kdy Martin nabídnuv se za sídlo Slovenské Matice položil 
tak v sobě základ duchovnímu středisku, málo jen se lišil od 
vesnice. A oni si jej vyvolili za hlavní město ! Tenkráte zajisté 
genius národa zaspal. Přijde-li do Martina sto lidí, nelze se jim 
v hostincích usídlit. O slavnostech konaných v srpnu každého roku, 
bývají hosté ubytováni v soukromých domech. Pohostinnost obe- 
censtva je jistě veliká a bratrská, ale pohoštění se obávají, že jsou 
přece jen břemenem. Maloměstskost dosti neladně směšuje se s velko- 
mšstskostí; z malých přízemních domků přicházejí na věnečky 
mladíci ve fracích a s klaky a o národních slavnostech procházejí 
se páni a dámy v salonních oděvech, hladkých rukavicích a pod 
slunečníky po uUcích, jimiž tekou potůčk}' hnojnice. Nevysmívám se; 
vybírám to i ono na dokla 1. že se Martin za hlavní město nehodí. 

Nejen že jest malý, ale je^ž chudobný a chudoba je vždy 
na ujmu kulturního rozvoje. Každého roku hrnulo se množství 
národa do Martina, ale město nebylo s to, aby zbudovalo prostranný 
hostinec. Velkou továrnu na nábytek a pivovar nezbudovalo město, 
nýbrž je to majetek národa. 

Martin je přeplněn zemanstvem, z celé stolice sem do úřadů 
sběhlým. Zemanští úředníci jsou nástroj vlády. Jdou-li dva slovenští 
intelligenti po ulici slovensky rozmlouvajíce, už je stíhají oči ma- 
ďaronských úředníků. Zazpívá-li si Slovák v hostinci národní píseň, 
už je zaznamenán. Toto špehounství, ustavičné a vnikající až do 
rodinných krbů, dusí duchovní život; lidé se jím otupují nebo vy- 
buchují výstředním vzdorem. Ve velkém městě zaspívá si Slovák 
svobodně, neobává se odevzdati list se slovenskou adresou, nebojí 
se slovensky mluvit atd. Najisto je maďarisace ve větších městech 
méně výbojnou, méně dotěrnou, méně dusivou a odpornou než 
v malých městečkách. Slováci žijí nejsvobodněji v Budapešti. 

Dr. Stefanovič navrhl před dvěma roky obšírnou úvahou za 
hlavní město Slovenska Zvolen, jenž by byl najisto lepší než 
Martin. Ale hledisku našemu vyhovuje ještě více Trnava, »Slo- 



30 

venský Řím«. Trnava je město výstavné a má asi 12.000 obyvatelů, 
je v kraji velmi úrodném, obyvatelstvo města i okolí je zámožné, 
vesnický lid kypí národní individualitou, město je na cestě k Preš- 
purku a Vídni, blízko Moravy, s níž má velké obchodní spojení 
(na velké trhy trnavské jezdí moravští obchodníci). Minulost sama 
naznačuje Trnavu za město významné budoucnosti. R. 1561 byla 
tu založena jezuitská universita a odtud přeložena r. 1 774 do Budína 
a odtud do Pešti; má tedy nynější Pešfská universita původ svůj 
na Slovensku. R. 1793 založen tu byl spolek Učené slovenské to- 
varyšstvo. Je tu katolický spolek sv. Vojtěcha, jenž vydává lidový 
měsíčník Pútnik sv. Vojtěšský, kalendář, školské a náboženské 
knihy; tu jsou tři semináře, gymnasium, reálka, učitelský ústav, 
nemocnice ... to vše nasvědčuje, že jsou tu podmínky osvětě příznivé. 
Procestujte Slovensko křížem krážem, v Trnavě cítíte se nejlépe. 
Sluší se doufati, že se přece slovenské poměry jedenkráte zlepší, 
že na př, nabudou Slováci národních gymnasií, reálek, odborných 
škol, university; možno-li tyto ústavy umístit v Martině? Také je 
škoda zakládati v tak malém městečku museum celého národa. 

Slyším . námitky. Znám je, ale že by Martin byl vhodný za 
kulturní středisko národa, nikdo mne nepřesvědčí. 

Avšak ani Trnavu nepovažují četní intelligentní .Slováci za 
vhodnou a navrhují Budapešt.') Tam utlačovaní národové uherští 
žijí nejsvobodněji ; tam se nepřihodí, aby komu překážela slovenská, 
srbská neb rumunská píseň, tam také se nikdo neobává mluvit 
svým jazj^kem a slovenský spolek má tam více volnosti než kterýkoli 
na Slovensku. Slováci táhnou se podle Hronu k Ostřihomu na 
Dunaji a od Ostřihoma neširokým ovšem pruhem k Budapešti a při 
samém hlavním městě je něco slovenských dědin. V Budapešti 
pak je Slovákův mnoho ; z maďarské statistiky nelze se dověděti 
pravdy, ale obecně se čítá, že je v hlavním městě na 200.000 Slo- 
vákův. A tak soudí mnozí Slováci, že by bylo národu nejprospěš- 
nější, kdyby se hlavní stan vědy slovenské, literatury a umění za- 
ložil v Budapešti ; sem by se tedy především měly přenésti redakce 
hlavních listů. ^) Jistě více Slovákův jezdí do Budapešti než do 
Martina a kteréhokoli slovenského města a tak i museum patřilo 
by sem. Ze by Slováci, přenesouce duchovění středisko do Buda- 
pešti, svůj politický význam a přání spíše uplatňovali, je více než 
pravděpodobno. Mně schází vlastní zkušenost, neznám totiž buda- 



') Slováci píší z pravidla Pešťbudín. 

^) Tu vycházely Peštbudínské Vědomosti, předchůdce Nár. Novin. 



31 



peštských poměrů. Ale najisto přesvědčen jsem o tom, že Martin 
za středisko osvětového života se nehodí a že jednou ze příčin 
slovenského živ^oření je právě toto město, jakožto ústředí. 

Mají-li se slovenské věci základně uvažovati, otázka duchov- 
ního ústředí musí se zařadit mezi první a uvážit znovu. Potom 
zajisté Martin jím nezůstane, ale bude jím Trnava anebo snad 
Budapešt. 

Vůdčí společností slovenskou — o níž jsme vpi-eJu i-ekli, že 
budeme její činnost pozorovati — , nazýváme pi-edevším redakci 
Národních Novin. 

Národnie Noviny pěstují slovenské a slovanské vědomí a vště- 
pují nenávist k nepříteli, ovšem svrchovaně surovému. To jest 
jejich program. 

Ale toto národní a slovanské vědomí nepěstují vděčně. Bez- 
obsahový zvuk : jsem Slovák, je musika na bubnu, jež vábí toliko 
děti. Národní vědomí musí mít obsah, t. jakous takous znalost 
dějin, znalost vlasti, znalost literatury, znalost lidu, potom povin- 
nosti k národu (k chudině, škole, literatuře) a p. V tom sm3'slu 
Nár. Nov. vědomí národní nepěstují ; tu a tam zrnko padne, ale 
ujasněného programu, jak věcně lásku k národu pěstovati, není. 
Věcným obsahem jsou Nár. Nov. ze všech časopisů nejméně slo- 
venské. Čteš číslo, dvě, tíi i čtyři a kdyby nebyly psány slovenskv, 
mohl bys se domnívati, že čteš list rumunský neb rusínský neb 
srbský nebo i list Sasíků Sedmihradských. Úvodním článkům právem 
se vytýká »vysoká politika« (často totiž pojednávají o věcech za- 
hraničních), ve feuilletonu bývá nejčastěji překlad, na dopisj^ z ven- 
kova jsou nejchudší ze všech časopisů slovenských, všecka ostatní 
část je pouhá registratura i denní zpráv\' (chýrnik) bývají ve mnohém 
čísle úplně neslov^enské. List sympatisuje sice se všemi Slovany — 
nejvíce s Rusy, nejméně s Poláky — , ale věcného poučení o nich 
je opět maloučko ; zvláště o životě českém podávají Nár. Nov. obraz 
velmi neúplný a důsledné pěstují přesvědčení, že Slováci jsou odlišný od 
Čechův a samostatný národ a v literárních příspěvcích mimore- 
dakčních škrtnou každou zmínku o jednotnosti českosloveského ná- 
roda. Přehled o politice maďarské podávají dobrý (takto nadby- 
tečně obšírný), ta jest jádrem časopisu a správně zaznamenávají 
maďarskou nezákonnost a surovost. Avšak nevšímají si hospodářské 
a jiné činnosti maďarské. 

Který je politický cíl Slovákův? 



32 



Touto otázkou přivedeme nejvíce Slováků do rozpaků. Nár. 
Nov. odpovědí hrdě: Alemorandum z r. 1861 '), ale z obsahu jejich 
nevypozurujeme cíle toho, nev3''pozorujeme žádného programu. Vidíme 
denní zápas, ale stačí to, zaznamenávat a jen zaznamenávat útoky 
politického odpůrce ? Nechť povědí Nár. Nov. nebo čtenáři jejich, co 
je potřebí dělati dnes, co zejtra? Kdo se z Nár. Nov. poučil jak jest ku 
př. se zachovati k tak zv. straně lidové (roz. klerikální) ? Nabádají-li 
Nár. Nov. k takovýmto otázkám ? Myslíval jsem, že politický a vůbec 
pracovní program je tajností několika osob, nebo se mi zdálo ne- 
možným, aby nebylo cíle a promyšlené cesty k němu, ale dnes 
vidím, že není programu žádného, že se pracuje nahodile, efemerně, 
že pracuje, kdo chce a jak chce. Žádné vedení, ve všem ne- 
j a s n o ! Proto jsou i výsledky tak žalostné, žalostné nejen půso- 
bením maďarisace, ale též vlastním zanedbáváním. Dnes jsou Slo- 
váci od memoranda tak daleko, že je nezbytná potřeba jiného po- 
litického programu. 

Není nejen programu politického, ale není vůbec programu 
pro národní práci. Nár. Nov. najisto práci neorganisují. Ať si jen 
každý čtenář jejich dá otázku, kolikrát jej podnítily k práci a kolikrát 
mu daly praktickou radu, jak by měl na prospěch obce neb spolku 
neb společnosti pracovati. Kolik knihoven vzniklo z jejich podnětu?-) 
Nebo snad zakladatelé potravních spolků, národu tak užitečných, 
brali podnět a radu z Nár. Novin? Poučte mě, zda-li jedna jediná 
dědinská škola vznikla z podnětu Nár. Nov. a vůdčí společnosti? 
Kterou školu jste zachránili před pomaďarštěním ? ") Který čtenářský 
spolek vznikl vaším .přičiněním? V Ružomberku založili si Slováci 
Občanskou Besedu, ale té dal podnět muž stojící na opačném pólu 



') Toto memorandum národa slovenského ku sněmu vypracoval Štěpán Daxner 
a žádá S3 jím, »aby osobnosť Slovákov a vlastenskosť ich reci bola uznána a za- 
bezpečená zákonom; aby osobnosť tá v priestore, kteiý zaujímá ako celistvá náro- 
dopisná masa, bola uzákoněná pod menem »Slovenského okolia* ; aby národně a ře- 
čové práva boly vymerané podle zásady úplnej rovnosti národov uherských : teda 
v hraniciach »Okolia« slovenčina uznaná za orgán života veřejného, školského, 
cirkevného pri plnom inak právě diplomatičnosti jazyka maďarského vo vysokých 
úradoch krajinských (roz. říšských); všetky sněmovně zákony, nesrovnávajúce sa 
s rovnoprávnosťou národov (16. z r. 1791, 7. z r. 1792, 4. z r. 1805, 3 z r. 1836- 
6. z r. 1840, 2. z r. 1844, 5. §. 3. z r. 1848 a 16. 1, 1848) zrušené; založená slo- 
venská právnická akademia a na peštianskej universitě katedra řeči a literatury 
slovenskej.« 

^) Lud. Rizner, zakladatel mnohých knižnic, jímž se Nár. Nov. pro tuto čin- 
nost jeho rády pochlubí, přinesl si podnět a pomoc z Moravy. 1 mnohé jiné kniž- 
nice vznikly z podnětu a pomoci české. 

') Ev. školy v Pukanci zachránily se jistě bez zásluh Martina. 



33 

^ Nár. Novinami. Evangelický farář v Sielnici svolává hospodáře; 
\- Lipt. Sv. Mikuláši přednáší ev. farář ve čtenářském spolku ; nechť 
povědí, povzbudil li je příklad neb poučení z Martina. Ci ten ev. 
farář v Gemerské stolici, jenž učil hladový lid cihly a košťata dělati, 
došel u vás, v Martině poučení? Anebo ten, jenž ve Zvolenské stolici 
Hospodářské přednášky pořádal a mlékařský spolek založil? 

Vůdčí společnost jest povinna dáti iniciativu a příklad, 
práci o r g a n i s o v a t a kontrolovat. A toho na Slovensku není. 
Xeupírám ani tady činnost drobečkovou, nahodilou, ale plánu pra- 
jovního není, ovšem potom není ani energie, se kterou by se národ 
k vytrvalé práci povzbuzoval a není-li díla, není také co kontrolovati. 
Organisaci práce samou redakci Nár. Novin myslím si tiikto: 
Potravní spolky — výjimka neruší pravidla — se osvědčily. 
I měla si redakce vzít mapu, vyhledati místa, kde asi by potravní 
spolky býti mohly a veřejně měla ona městečka a dědiny k zalo- 
žení takových spolků povzbuditi ; ba i osoby mohla vyznačit, k nimž 
má důvěru, že by k založení spolku podnět dáti mohly. Vláda akci 
léto nepřekáží, proto h}'^ veřejnost v té věci nebyla nikomu vadila. 
Nadále pak měla založení každého spolku zaznamenávati jako 
úspěch a povzbuzovati tak obce liknavé. Už je potravní spolek ve 
Sliači a Likavce, ale ještě není tam a jinde . . . 

Když založili v Ružomberku besedu a vláda její stanovy schvá- 
lila, měla redakce otisknouti stanovy a jmenovati zase obce, ve 
kterých by čtenářský spolek býti měl a vyzvati jě, aby podaly 
stanovy ku schválení. Těžko by bylo vládě nepovolit Březnu a j., 
co povolila Ružomberku. 

Tak to u nás dělají hlavně lokální časopisy. Slovensko lokál- 
ních časopisů nemá a proto se mají drobné práci věnovati časo- 
pisy ústřední, třeba i největší. Slovensko je vytisknuto z parla- 
mentu, ale Nár. Nov. jsou bezmála samá politika. Pro drobnou 
práci, jíž se národ}' povznášejí, nemají porozumění pražádného. 
Pachtí se býti listem nejvyššího politického slohu, jako by byly 
listem ministra zahraničních záležitostí, ony, jež mají sloužit národu 
nepolitickému, malému, chudobnému a v osvětě opožděnému. 

Pravil jsem, že Nár. Nov. ku práci podnětu nedávají a že 
prací neorganisují ; ale ony bývají často i dobré práci na překážku. 
Sotva se najde kde list, který by měl tolik sebevědomí jako Nár. 
Noviny. Bozi na Olympu. Metají hromem do každého, kdo v ně 
nevěií. O mladší generaci, tak zv. hlasistech, kteří se odvážili slo- 
venský život kritisovat, píší jako o uličnících, blbcích a zrádcích. 
Salvovy Slovenské Listy odhodlaly se tu a tam říci jiné mínění. 

NAŠE DOBA. R. VIII., č. 1. 1900. 20. října. 3 



34 



potom přinesly satyru na lidi, kteří domnívají se býti dobrými 
vlastenci, když při plných pohárech zpívají Hej Slováci, konečné 
přinesly parodii na redaktora Nár. Novin, jenž napsal sice knížečku 
proti pití, ale sám byl Hlasem usvědčen z pohoršlivého příkladu : 
pomsta jim, národovci martinští vymohli, že tři přátelé Salvovi 
vzali své podíly z kauce a tak byl list zničen, list obsahem svji-m 
slovenský, vychovávající, list dobrý, proto též oblíbený. Martinská 
společnost nesnese sporného mínění, zvláště nestrpí kritiky. 

U Nár. Novin není smyslu pro mravní výchovu národa. 
Je na příklad známo, že .Slovensko stůně lihovým morem; tisíce 
lidu i intelligence upadají mravně a hynou na těle. Hlavní list 
a vůdčí společnost měly by zřídit rozsáhlou organisaci, jež by pří- 
kladem, slovem psaným i mluveným proti moru bojovala, zatím 
v Nár. Nov. za celý rok nenajdete o věci článečku, ba spíše si 
udělají z nepijáků žert; také nikde snad na Slovensku nedává se 
v té příčině příklad tak zlý jako v duchovním ústředí. Přicházejí 
hosté domácí i cizí a navrátivše se s ustrnutím a pohoršením vy- 
pravují, co viděli. Okřídlené slovo : tu se hýří ! jež vyslovil český 
umělec do Martina zavítavší, platí na puntík. Darmo je úvodníkář 
Nár. Nov. odmítá. Pro pravdu se lidé nejvíce zpouzejí. Alkoholismus 
je veliká otázka slovenská, nejdůležitější ze všech, a žaloba naše 
buď tak pojímána, že doufáme sociální chorobu léčit pravdou. 
Pravda, vytýká-li kdo vady, roztrpčí lidi jí dotknuté, ale konečný vý- 
sledek kvasu je vždy mravní prospěch. Jen v tom úmyslu žalujeme, 
nemíníce nijak celé obyvatelstvo města, nýbrž jistou intelligentní 
společnost. 

Věc tato musila ven ; stav je k ř i k I a v ý a p r o n á r o d osudný! 
Uvidíme-li potřebu, podáme toho doklady. 

Neštěstím Slovenska je to, že intelligence nepochop uje 
významu lidu. Nár. Nov. jsou list kastovnický, list pro pány 
a nic podstatného nepodniknou na povznesení lidu. Tu a tam čtete 
poetické o lidu rčení, ale to je prázdné slovo. Kdyby Nár. Nov. 
znaly cenu lidu, jinak by se na př. chovaly k lidovému školství. 
Uplyne rok, dva i tři a nedočtete se o škole obecné (slov. lidové, 
pospolité, národní) slova. ^) Slováci nemají university, nemají středních 
a odborných škol, i myslili byste si, že se vší energií vrhají ke 
škole obecné, aby si ji zachovali a povznesli, ale oni neznajíce ceny 



'j Před několika roky byl v Nár. Nov. o škole článek od učitele Maliaka, 
pravděpodobně vyžádaný na něm na četné doléhání Domu a Školy, aby Nár. Nov. 
i školu pojmuly do svého programu; letos o prázdninách bylo tu promluveno k uči- 
telům článkem od učitele Buriana. 



35 



lidu neznají ani významu školy lidové. Jeť na Slovensku asi 2050 
konfesijních škol katolických a asi 770 evangelických; v těchto 
školách je vyučovací řečí slovenština a slovenský lid si ji také 
s kněžími svými spravuje, třeba i sem vliv maďarské vlády doniká. 
Na těchto školách je přes 2800 učitelů, i patrno jest, že by se 
takovým zástupem pracovníků, po národě rozsetým, hodně pořídilo, 
ale slovenská intelligence netuší o tom, že lidová škola je základ 
kulturního života a tak školu tu hříšně zanedbává. Učitelstvo je 
bídně placeno — 300—400 zl. ročně — , nedostává se mu odnikud 
povzbuzení a mravní podpor}^ Castěji přivádím thema o důležitosti 
školy v rozhovor říkaje, že je Slovensku potřebí nejprve vzdělaného 
a nadšeného učitelstva, to že povznese lid a lidem povznese se 
národ, ale intelligent slovenský odpoví z pravidla v ten smysl, jako 
mi kdysi odpověděl jistý advokát, takto muž rozumný: Co nám 
takový neborák (m ubožák, roz. učitel) pomůže, my potřebujeme 
inteiligenci. Do únavy vykládáte a nepřesvědčíte — ovšem též na 
výjimku — , že je potřebí začít od lidu a tu že má největší dů- 
ležitost škola, učitel. Podle zákona mají dědinské školy prázdniny 
čtyřměsíční, ale ony bývají prázdny šest měsíců, od sněhu do 
sněhu; byl-li kdy v Nár. Nov. článek o tomto zlořádu pojednávající? 
A měl by tam být každý rok. A vícekrát v roce. Na Slovensku 
nechodí vůbec 33.000 dětí do školy; kdy pak nad tím Nár. Nov. 
užasly, kdy zapřísahaly národ, aby nenechával děti své jako hovádka 
bez vzdělání?! Slováci nejsou tam, kde jsme my, nemůžeme je 
měřit naším měřítkem, ale u nás už před r. 1848 zvláště Havlíček 
poučoval v Pražských Novinách o učiteli a škole obecné a prů- 
myslové důkladně, srozumitelně a přesvědčivě. 

Intelligent slovenský řekne: M}' potřebujeme politickou moc 
a jak tu budeme mít, máme rázem všecko. 

Slovensko má přes 50 poslanců; kdyby to b\4i Slováci, byl 
by to hodný kus politické moci. Jak tedy těchto poslanců nabýt? 
Slovenský intelligent odpoví: K tomu je potřebí několik set tisíc 
a těmi by nám mohla posloužit slovanská vzájemnost, zvláště 
československá. To je způsob maďarský; jest nespolehlivý a ne- 
mravný — odmítáme jej. Správná rada je: Vychovejte si vzdělané 
a mravně zdatné \^liče ! A tak tedy dospíváme k závěru, že Slo- 
vensko dodělá se politické moci pomocí sedláka! Kdyby jen in- 
telligentní Slováci pochopili, co je sedlák! Oni chválí jeho kroj, 
také si jej občas oblekou, ale za sedláka se stydí; oni snášejí 
kroje a výšivky do musea, ale ducha lidu si nevšímají. 

Sedlák je dále živitelem národa; čím je vzdělanější, tím 

3* 



36 



více blahobytu v národě. Zdar všech živností podmíněn jest 
lidovým vzděláním. Jak jinak chcete povznést řemesla? Vypozorovalo 
se u nás zvláště v dobách starších, že v městech, kde byli špatní 
učitelé, byli i špatní řemeslníci a měšťané chodívali k řemeslníkům 
do měst sousedních. Jak jinak vybřednouti z kořalečního moru než 
zvýšením mravní osvěty ve všem lidu? Jak vymanit lid z rukou 
nesvědomitých židů? Jak zjednati lidu vážnost u úřadů a na že- 
leznicích? Ve vzdělání lidu měla by i maďarisace odpor největší. 

Na Slovensku nebylo do nedávná laciného čtení pro lid, 
Dušan Makovický jal se před několika roky vydávat Poučné 
čítanie, knížečky pro lid, ale Nár. Nov. nedoporučily je ani je- 
diným slovem. Snad proto, že některé jsou z Tolstého, jehož jsou 
Nár. Noviny hlavním odpůrcem, ano hanobitelem ; ale už takové, 
které poučují o kořalce a tabáku, měly by bezpodmínečně národu 
ku čtení doporučit. Před rokem počala martinská mladší generace 
vydávati laciné čtení pro lid, čtení to slabé, ale tomu již Nár. Nov. 
činí reklamu, protože vydavatelé jsou jejich stoupenci a~ odpůrci — 
ač nevědí proč — tak zv. hlasistů, již výše vzpomenutých. 

V Amerikánsko-Slovenských Novinách ze dne 6. září t. r. je 
dopis ze Slovenska, v němž referuje dopisovatel o slavnostech 
martinských, v srpnu konaných. Tu čteme stesk, že mnozí z 
intelligence slovenské nedělají skoro nic. Předplatí prý noviny 
a potom už se domnívají, že je národní povinnosti dosť učiněno. 
»0j, ne tak, rodáci moji, naší povinností je lid poučovat, spolk}' 
zakládat, škol 3^ v dobrém pořádku držet, lid na čtení 
našich novin a knížek napomínat atd. A když toto svě- 
domitě vykonáme, potom uvidíme, že za několik roků budeme lépe 
stát než nyní a páni maďarisatoři se mohou skrýt za kamna. Zvláště 
potřebný jsou nám dobré školy, ale těch máme málo. Učitelův 
dobrých národovcův, kteří i lid poučují, je velmi málo.« Dále praví, 
že by měli Slováci podporovati ve studiích chudobné a nadané 
šuhaje, kteří chtí býti učiteli a kněžími, z toho že by měl 
národ lepší užitek, než když podporuje akademiky. 

Vida, tu máme obyčejného člověka — soudím to dle slohu 
i dle toho, že žaluje na intelligenci — a jaký to zdravý smysl pro 
základní práci národní. Kéž tento dopisovatel seděl v redakci Nár. 
Novin! Ony neplní z jeho programu skoro nic. Vlasť a Svet^) pro- 
spívá národu slovenskému více, hodně více než Nár. Nov. Tento 

') To je »poučno-zábavný a hospodářsky časopis«, týdenník pro lid, jejž 
vydává »Uherský krajinský vzdělávací spolek slovenský*, jenž je pod dozorem 
vlády a časopis je podporován penězi Slovenské Matice, vládou zrušené. 



37 



můj úsudek, vím, mnohého překvapí, ale já jej pronáším s dobrým 
rozmyslem. Časopis Vlasť a Svět učí slovenský lid číst — 
v tom je velký pro Slovensko význam! — a nikoho ještě neodrodii, 
Nár. Noviny čte hrstka lidí, a to bez užitku. Kdyby si Vlasti 
a Světa Slováci hleděli a přispívali do něho i lepší spisovatelé, bylo 
b}' národu mnohem užitečnější než všestranné snažení zachovati 
Nár. Noviny. Ty spějí ku svému konci, nebo nejsou života schopny. 
Je to hlavní list a přece při vší agitaci národních předáků sotva 
který ze slovenských časopisů má méně odběratelů než ony.^) Jsou 
velmi pasivní a dovolávají se národní daně. Škoda každého krejcaru, 
chudobný národ musí dobře rozvážit, na co obětuje. Nár. Noviny 
udržovaly se v posledních letech jen jakousi autoritou : jsou hlavním 
listem, jsou třicet let staré, s nimi jsou sdružena nejlepší jména ze 
slovenské minulosti a p. Staly se modlou. Ale dnes při vší zbě- 
dovanosti slovenské nikdo se snad již modle té neklaní; schází 
jen energie: modlu svrhnout. Hodně let již slyším po celém Slo- 
vensku žaloby na Nár. Noviny a na martinské vůd- 
covství. Tak jest, jak pravím. Jen jednou jedinkrát slj''šel jsem 
Nár. Novin se zastati. V samém Martině nazval výborný muž redakci 
Nár. Novin »naším (roz. slovenským) neštěstí m.« Říkávám, slyše 
tyto žaloby: Mějte též zmužilost svoje přesvědčení na 'patřičném 
místě říci. A to pravím slovenské intelligenci i na tomto místě. 
Ona stále na Nár. Noviny žaluje, plnými ústy běduje : Martin, 
Martin! ale otevřeně samé redakci a Martinu svého přesvědčení 
nepoví, jezdí do Martina na neplodné slavnosti, předplácejíc list 
živoření jeho udržuje atd. Za přesvědčením jde čin. Tak se na 
muže sluší. Jeremiášův pláč a stereotypní polemika s Maďary (mi- 
mochodem řečeno, polemika často frásovitá, málo kdy věcná — právě 
martinsky pohodlná) Slovenska nevzkřísí, nýbrž je potřebí činů 
a práce. (Pokračování.) 



') V Čechách a na Moravě nemohou se nijak ujmouti; kolikráte se za né 
agitovalo, ale nadarmo. Nejsou odleskem slovenského života — kvůli tomu 
by je Cech odbíral — a pouhá politická registratura je za 12 zl. drahá. Mnozí 
Češi se předplatili, ale už po půl roce list vrátili. 



ROZHLEDY 



POLITICKÉ:^ Volby vyčerpávají všechen politický život v Rakousku — \'olebním heslem 
Mladočechůje — svornost — Mandát imperativný je následkem nedůvěry voličstva k po- 
slancům — Politika volné ruky za Badeniho zklamala — \'olební kompromisy uzavírají m.'a- 
dočeši se stranami silnými -^ Klerikálum na Moravě nabízeli lidovci kornpromis, ale v Ce- 
chách staročechy odmítli — Černá internacionála — Kompromis se zemědělci — Cechové při 
volbách slezských a vídeňských — I mladším stranám je volební boj vrcholem politické čin- 
nosti — VýjimKu činí strana česká lidová — Volební, hnutí u Xěmcu — Rozdíl mezi Němci 
umírněnými a radikálními — Co bude po volbách — Český sněm proti české obstrukci — Tá- 
borové hnutí posloužilo jen Mladočechům a klerikálum — Klerikalism využívá nacionalismu 
a státoprávnictví — Klérus a politika. 

Zajímavá smlouva španělsko-francouzská. — Nový český svatý. 

Od prvých počátků ústavního života v Rakousku uplynulo více než 
padesát let. Ale za celé půl století nenaučily se naše strany politické po- 
jímati ústavnost hlouběji. Vrcholem ústavnosti jim byl a je parlamentarism. 
Proto největší zájem ve veřejném životě budí vždy volby. Volební 
hnutí vyčerpává i nyní všechny síly politické. Měsíc uplynul 
od rozpuštění říšské rady, celý čtvrt roku ještě zbývá do volebních dnů, 
ale již není v Rakousku strany, která by nebyla učinila svá opatření pro 
volební boj. 

Ml ad o češ i vydali svoje volební prohlášení 16. září. Všechen smysl 
toho, co považoval za potřebné výkonný výbor národní strany svobodo- 
myslné říci lidu, vyzníval v naději, že » národ český svým hlasem projeví 
s jednáním svých poslanců souhlas. « Mladočechům prostě při nových 
volbách neběží o nic jiného, než aby neztratili ani jediný mandát. Proto 
i nejvyšší politická moudrost, k níž dospěl klub národní strany svobodo- 
myslné při rozhovoru »o důležitosti a významu nastávajících voleb na říš- 
skou radu,« bylo mínění, že volbami musí se projeviti naprostá politická 
jednota národa českého proti Vídni, rozumí se : jednota ve zvolení poslanců 
svobodomyslných. Takovým spůsobem již nebude volebním heslem ani 
obstrukce - neobstrukce, nýbrž pohodlnější a možno-li, ještě bezvýznamnější 
svornost proti Vídni, Mladočeši dovedli obratně zájem strany — a ničím 
jiným volební svornost není — povýšiti na zájem národa. 

Heslo svornosti má býti Mladočechům náhradou za opravdovjV vo- 
lební program. Neboť s přesným programem k volebnímu osudí jíti nemohou. 
Všecken jejich politický postup přestal býti plánovitým od prvého vzniku 
německé obstrukce. Žijí ze dne na den a z ruky do úst. Dnes neznají, co 
budou činiti zítra. Proto není mezi nimi shoda ani v otázce obstrukce, kterou 
sami z otázky holé taktiky povýšili na přední otázku národní. Radikálové 
v klubu i mimo klub a s nimi Národní Listy chtějí, aby se volby 



39 



daly ve znamení obstrukce, aby poslanci přijímali mandát imperativný. 
Proti tomu ozvali se dosud již všichni, kdož měli v poslední době vliv na 
běh české politiky, počínaje drem E n g 1 e m a P a c á '.: e m, kteří si přejí 
politiku volné ruky. Za zdravých poměrů nebylo by pochyby o tom, že 
rozhodne mínění odpovědných poslanců. Ale v ("echách je již skoro 
pravidlem, že ve věcech nejdůležitějších proti všem odpovědným řidičům 
naší politiky provede svoji neodpovědná redakce Národních 
Listů. Působí při tom nejen její vliv jako jediného denního listu strany 
svobodomyslné. Mnohem více působí slabost umírněných živlů v klubu, 
kteří za letních měsíců nechávali upravovati táborovým hnutím půdu pro 
radikální, obstrukčni politiku a nyní pojednou požadují, aby jim voličové 
úplně svěřili, má-li se provozovati politika obstrukčni nebo oportunní. Za- 
pomínají, že k tomu je potřebí, abj^ požívali plné důvěry lidu. Ale po 
úpadku mladočeském od zrušení B a d e n i h o jazykových nařízení bylo 
by přímo divem, kdyby voličové poslancům důvěřovali neobmezeně. P o- 
litika volné ruky již jednou zklamala český lid. Po nastoupení 
ministerstva Badeniho také mladočeští poslanci zaměnili oposiční 
a obstrukčni postup za politiku volné ruky a do dvou let skončili v kle- 
rikálně šlechtické většině pravice. Proto je pochopitelno, že lid se kloní 
k tomu, aby poslancům svěřil mandát imperativný. Aspoň voličské schůze 
v Přelouči, Dušníkách a j. uložily přímo poslaneckým uchazečům, aby ve 
Vídni obstruovali. 

Předstíráním, že do Vídně mohou jíti pouze poslanci, kteří nejsou 
zásadně proti obstrukci, zamítají také Národní Listy prosbu o několik 
mandátů, kterou za Staročechy vznesl na výkonný výbor národní strany 
svobodomyslné Hlas Národa. Výkonný výbor nechal odmítati Staročechy 
Českým Listem, nejhorším mezi všemi špatnými mladočeskými listy, 
ale sám neodpověděl. Patrně dle starého pštrosího zvyku, poněvadž mu 
přání Staročechů nebylo oznámeno oficiálně, neví o něm. Ale jisto dnes 
již je, že Staročeši sotva budou podarováni nějakým mandátem. V Čechách 
jsou příliš slábi, aby Mladočeši v nich viděli vážné odpůrce a kompromi- 
sovali s nimi. Neboť proti kompromisu, kde z něho plyne zisk, strana 
svobodomyslná není. Na Moravě ujednala kompromis nejen se stranou 
národní (staročeskou), nýbrž — dle Katolických Listů — docela 
i » nabízeli lidovci prostřednictvím spojené strany národní kompromis straně 
katolické". Tedy Mladočeši jsou již docela ochotni ke kompromisu 
s klerikály. Což ani tento vroubek do knihy hříchů mladočeských neotevře 
voličům oči? Ovšem klerikalism je nyní u nás hodně mocný. V Čechách 
troufají si Katolické Listy diktovati, aby se volby konaly ve »znamení 
víry svatováclavské*. Na Moravě rostou klerikální kandidatury jako houby 
po dešti. A nejsou beznadějný. Ovšem užívají klerikálové všech volebních 
zbraní a nezastavují se ani před kompromisem s Němci. Na Znojemsku 
budou němečtí křesťanští sociálové ve všeobecné kurii voliti českého kato- 
lického kandidáta (P. T. Šilingera, redaktora Hlasu), za to však katoličtí 
voličové čeští budou podporovati německého křesťansko-sociálního kandidáta 
v třídě městské. Ale nad klerikální internacionálou se v Čechách nikdo 
nepozastaví. 

Stejně smluvili Mladočeši kompromis se zemědělci, dle něhož selští 
poslanci »vstoupí do klubu svobodomyslných, lidových poslanců českých 



40 



a zařídí v něm agrární odbor. « Spojení mezi stranou svobodomyslnou 
a agrární je dosti přirozené. Neboť čeští agrárníci, jak svědčí jejich volební 
provolání, dosud se nevybavili z bludného kruhu mladočeského státopráv- 
nictví. U agrárníků je dosud hospodářská politika v područí politiky státo- 
právní a nacionální. 

Rovněž neutěšené jsou volební přípravy Čechů tam, kde jsou od- 
souzeni k menšině. Ve Slezsku dohodli se Češi o společný postup 
s Poláky. To značí, jak dosud věci stály, že budou pomocí českých hlasů 
na Těšín sku zvoleni dva polští klerikální poslanci (ve venkovských obcích, 
kde dosud volen J. Swiežy, a ve všeobecné třídě, kde posledně Češi 
podporovali klerikála polského Ciencialu proti českému sociálnímu de- 
mokratovi Cingrovi). Hůře ještě je ve Vídni. Vídeňští Čechové zase 
letos staví své samostatné kandidáty. Ovšem k malému užitku české věci. 
Neboť nedocílí více, než že podráždí Němce. Na projití není ani naděje. 
Ba není ani naděje, že by sčítací kandidáti mohli býti slušnou demonstrací 
početné síly českého živlu ve Vídni. Nebylo by proto rozumnější, kdyby 
vídeňští Čechové podporovali kandidáty socialistické, o nichž přece vědí, 
že jsou pro přísnou národní rovnoprávnost? Ale ovšem — většina vídeň- 
ských Čechů nebude volit ani uchazeče sociálně demokratické ani sčítacího 
kandidáta českého, nýbrž antisemitského křesťanského sociála, třeba že za 
vlády antisemitů se dala českému lidu v hlavním městě říše nejhorší pří- 
koří (zákaz českých návěštních štítů, výprava proti české škole atd.) 

Nelépe než staré strany České se připravují k volebnímu boji strany 
mladší. Národní dělníci dobře cítí svoji slabost a proto spoléhají 
na kompromis s Mladočechy a státoprávníky. Mladočeši, vědomí své síly, 
žádali na národních dělnících úplné podrobení. Byli ochotni podporovati 
několik národně sociálních kandidatur. Ale národně dělničtí poslanci za to 
měli býti zavázáni vstoupiti do svobodomyslného klubu na říšské radě 
a přijati jeho program. K tak zjevnému pomladočeštění se strana národně 
sociální odhodlati nemohla. Proto z kompromisu sešlo. Zbyl tedy národním 
dělníkům pouze kompromis se státoprávníky, který v zásadě proveden, 
a snad se stranou radikálně pokrokovou, která se usnesla kandi- 
dovati nejen v kurii městské a venkovské, nýbrž i v kurii všeobecné. Je 
pravděpodobno však, že k faktickému kompromisu mezi všemi stranami 
státoprávními, starými i mladými, dojde všude, kde nastane boj proti s o- 
ciální demokracii, která tentokráte bude kandidovati nejen v třídě 
všeobecné, nýbrž i v kuriích privilegovaných, kde bude míti jakou naději 
na úspěch. Z měšťanských stran českých jediná česká strana li- 
dová zásadně uznala, že »místa poslanecká v t. zv. páté kurii mají býti 
ponechána těm vrstvám, které v ostatních voličských třídách volebního 
práva nemají« a odporučila svým přívržencům, aby volili uchazeče sociálně 
demokratické; neboť »vlastní politickou představitelkou tříd (vyděděných) 
je nyní strana sociálně demokralická«. Česká strana lidová také jediná 
nerozhodovala na prvém místě a dosud nerozhodla o kandidaturách, nýbrž 
o tom, jak využíti volebního ruchu pro politické vzdělání a uvědo- 
mění lidu. 

U Němců volební boj nezašel až k nepokrytému smlouvání o mandát}'. 
Německé souručenství na schůzi předsedů klubů levice, která se 
konala 18. září, rozhodlo, že volební kompromis nemá býti umlouván. 



41 



Spokojilo se tím, že se jednotlivé siíčastněné strany zavázaly, že se v nové 
sněmovně zase na základě s*ejného programu sejdou k společnému po- 
stupu. Ale to neznamená, že by byly mezi Němci poměry, které zaručují všem 
stranám jejich državu. Nastanou volbami jistě změny v táboře německém, 
ačkoli programové rozdíly mezi jednotlivými stranami nejsou značné. Vždyť 
nejmírnější z oposičních Němců : Němci pokrokoví liší se od strany^ nej- 
krajnější. Němců nacionálně radikálních jen tím, že nežádají, aby svazek 
Rakouska s Německou říší byl vtělen do základních zákonů státních, a že 
nechtí celnímu spolku s Německem. Ale místní a osobní vlivy spůsobí četně 
změn. Nejoslabenější z voleb vyjde strana lidová. V Dolních Ra- 
kousích mnohé její mandáty a mnohé její představitele pohltí strana kře- 
sťansko-sociální; v zemích českých bude míti vážného odpůrce v ně- 
meckých radikálech, kteří očekávají, že vejdou v novou sněmovnu 
v počtu 25 — 30 poslanců. Ovšem mnoho z roztažitosti nacionálních ra- 
dikálů půjde také na účet strany pokrokové, jak ukázal již sjezd 
německých pokrokovců, konaný 30. září v Trutnově. Radikálové 
svolali rovněž do Trutnova svůj vzdorosjezd. A dokázali, že účastenstvím 
nezadali v nejmenším sjezdu pokrokovců. Vedle toho dovolávání se sa- 
mého panovníka, aby působil na zakázání schůze radikální, k čemuž se 
pokrokovci odvážili, a ráz jednání na sjezdu pokrokovém, jenž stál úplně 
ve znamení německého radikalismu, ukázaly slabost německé strany po- 
krokové. Stejně asi utrpí ve volebním zápasu německá katolická strana 
lidová. Nepomůže ji, že sjezd jejích hornorakouských přívrženců se vy- 
slovil ostře protičesky tím, že uložil Němcům katolickým za povinnost 
bojovati proti všem státoprávním snahám. Nepomůže jí ani, že se přímo 
ústy pana Eben hocha ucházela o přijetí do německé poruky. V Ty- 
rolsku již spojili se proti ní nejen Němci pokrokoví s nacionál\% nýbrž 
i křesťanští sociálové chystají vpád do volebního obvodu samého 
pana D i pauli ho. 

Volby vyčerpávají všechen politický život v Rakousku. Přece však 
všechno volební hnutí nedovede více, než způsobiti okamžité opojení. 
Vlastní otázka: Jak dále? zbude teprve pro dobu povolební. Neboť je 
příliš malá naděje, že by volby mohly ukončiti současnou státní krisi. 
Nenastoupí-li Mladočeši cesty umírněné politiky, bude Rakousko po volbách 
tam, kde bylo před rozpuštěním říšské radj'. Ovšem je jisto, že svobodo- 
myslní poslanci nemají mnoho chuti do nové obstrukce. Budou-li zbaveni 
nátlaku voličstva, je dosti pravděpodobno, že s chutí opustí obstrukci. 
Ale ovšem k tomu nestačí jen abj' byli pojištěni na šestiletí pro volby 
říšské. Běží ještě o český sněm. Leč sněmu vyprší lhůta rokem 1901. 
Budou-li zavčas na rok volby sněmovní provedeny a budou-li tím Mlado- 
češi i pro zemský sněm zabezpečeni na celé šestiletí, budou asi ochot- 
nější k vyjednávání s vládou a k vzdání se obstrukce. To tím spíše, že 
vláda má doposud v ruce nejsilnější zbraň proti Mladočechům — český 
sněm. 

Většina Cechům příznivá na zemském sněmu českém je závislá na 
volbách v kurii velkostatkářů. Ale ve velkostatcích nesvěřenských, které 
volí 54 poslanců (velkostatky svěřenské vysílají jen 16 zástupců), mohli 
by za pomoci vlády Němci snadno nabýti většiny, kterou měli až do 1883: 
a tím by nabyli i většiny na sněmu. Že Němci s možností tou počítají 



42 



je zřejmo. Vždyť v poslední době přešlo neméně než 17 statků zapsaných 
v zemských deskách, jež zaručují volební právo v prvé třídě, do něme- 
ckých rukou. Ostatně i kdyby nedošlo ke krajnímu' prostředku, jakým je 
násilná změna většiny na sněme, je vládě silnou zbraní nesvolání sněmu. 
Němci vydali heslo: žádná říšská rada — žádný sněm. Ná- 
rodní Listy ve své lehkomyslnosti měly ihned pohotově odpověď, že 
»nynější sněm ... je rovněž tak německou kreaturou jako vídeňský par- 
lament. « To ovšem nepřekáží zástupcům mladočeským v zemském výboru, 
aby naléhali na svolání »německé kreatury« — • zemského sněmu. Němci 
neprovozuj í-li již politiku rozumnější, jsou aspoň důslednější. Vydali heslo 
proti českému sněmu a v zemském výboru byli důsledně proti žádosti o jeho 
svolání. A přece utrpí německý lid v Cechách, nebude-li sněm zasedati, 
stejně jako český. Bude-li finanční správa zemská v nepořádku, ponesou 
toho škodu Češi, Němci i vláda. S tím jistě budou počítati Mladočcši 
a bude-li toho strannická jejich potřeba žádat, setrvají v obstrukčním 
vzdoru. Vzdor Němců a vlády, jenž by se mohl projeviti znemožněním 
českého sněmu, neodpomuže. A to tím spíše, čím více Mladočeši podléhají 
živlům radikálním. 

Táborové hnutí razilo dvojím směrem cestu. Vhánělo svobodo- 
myslné poslance na cesty radikální, ale tím spolu upevňovalo jejich po- 
stavení před 8. červnem dosti otřesené. Na táborech byla slavnostně vy- 
hlášena svornost proti Vídni, kterou mladočeští vykladači obratně vyloHli 
za svornost volební t. j. za nutnost, aby zvoleni byli poslanci mladočeští. 
Mimo Mladočechům nepřinesly tábory politický zisk žádný. Vídeň pro- 
hlédla jejich strojenost a neopravdovost ; Hd poučení ani uvědomění na tá- 
borech nenašel. Proto na konec, na táboru Soběslavském, uznala pochy- 
benost táborového hnulí i strana radikálně pokroková, jediná z mladých, 
opravdových stran, jež se táborů účastnila. Za to klerikálové na táborech 
zdomácněli. Poznali, že nálada lidu proti Vídni je zbarvena radikálně. 
Proto se neostýchali a oslavovali po táboru přeštickém přímo starého ra- 
dikála dra E. Grégra, který kdysi v Čechách vedl boj proti klerikalismu. 
Dnes státoprávní plášť zakryl všechny rozdíly a spojil svorně radikály 
i klerikály. Na táborech českých se ukázalo, jak klerikalism dovede využíti 
každého hnutí, které je oblíbeno v lidu. 

Národní a státoprávní klér však nemáme jen v Čechách. I Chor- 
vati jsou tak šťastni, že se jim vnucuje k vedení národních věcí vyšší 
hierarchie. Na katoHckém sjezde v Záhřebe mluvil sarajevský arcibiskup 
dr. Stadler pro státní právo. Za to dostal důtku z kabinetní kanceláře. 
Ale to byla jistě voda na klerikální mlýn. Dr. Stadler stal se rázem 
populárním mužem. Cesta, kterou nyní právě podnikl do Říma, byla řadou 
oslav. Řím obratnost bosenského arcibiskupa ocenil. Neobyčejně milostivé 
přijetí, jež se dru Stadlerovi u papeže dostalo, bylo vlastně schválením 
jeho vystoupeni. Ovšem Řím ví, že v nejvyšších kruzích mu ojedinělé vy- 
stoupení proti rakouské politice, jakou si přeje dvůr, neuškodí a u lidu 
získá si tím mnoho přízně. A sympatií Udu v příznivé době dovede klér 
hodně využíti. Na Moravě připravovali si klerikálové půdu také účastí 
v akcích lidu milých: v katoHckém Cyrilomethodějství, v podnicích národo- 
pisných a pod. Za to nyní mohou již se odvážiti k otevřenému politickému 
postupu na celé čáře. Arcibiskup K o h n vyzval všechno duchovenstvo, 



43 



aby se v dekanátních poradách dohodovalo o tom, jak by při říšských 
volbách nejúspěšněji podporovalo katolické kandidáty. To značí, že zne- 
užívání kazatelny a samého náboženství pro politické cíle došlo předem 
schválení od nejvyššího církevního úřadu v zemi. — G. G. — 



Posledního května podepsána byla v Paříži zajímavá smlouva roz- 
hraničovací. Byla poslední z těch, jimiž definitivní rozloha francouzské 
Afriky byla stanovena. Francie a Španělsko rovnaly v ní své nároky na 
kusy západoafrického břehu. 

Ztrativše v nedávné válce svůj poslední majetek zámořský, .Španělé 
obrátili zřetel opět k černému dílu světa. Zmínil jsem se o koloniálních 
plánech jejich v loňském červencovém čísle. A zároveň vyložil jsem, jaké 
nároky si tam koruna španělská činila. V Sahaře vlastnila si 700.000 D kilo- 
metrů. Na Gabunu dlouhý pruh země, souběžný jižní mezi německého Ka- 
merunu, mezi mořem a levým bř ehem řeky Ubangi, zvící poloviny celé 
Francie. 

Tyto veliké nároky vSpanelové nemohli žádnou vědeckou ani hospo- 
dái-skou prací podepříti. Proto se čekalo, že smluvných práv svých na 
Gabunu se vzdají, aby na severu zachránili, co jen by se dalo. Ostrůvky 
elobeyské, Corisco a Annobom, ve větší menší vzdálenosti rozseté před 
reklamovaným břehem, po odchodu z pevniny byly by se pro Španěly 
staly majetkem zcela bezcenným. Poněvadž jsou strategicky důležitý, 
osadní politikové němečtí nelenili upozorniti vládu říšskou na výhodnost 
jejich zákupu. Snad nescházelo ani na tajné naději, že později bylo by 
lze nabýti i úrodný Fernando Póo. 

Ujednáním, jež jest pro Španělsko dosti výhodné, politickému světu 
způsobeno bylo jisté překvapení. Už proto, že po třech bezvýsledných 
pokusech proběhlo tak hladce. A pak tím, že stal se pravý opak toho, 
co se čekalo. 

Pařížský vyslanec del Castillo nerozpakoval se oasu západní Adrar 
a sebchu (solní pánev) idšilskou (odkud se ročně tohoto nerostu rozváží 
do Sudanu za deset milionů franků), ponechati druhé smluvní straně. 

Castillo dobře rozpoznal, že úrodná oasa pro Španěly nemá daleko 
té důležitosti, jako pro Francouze. Těm že nutně na tom musí záležeti, aby 
byli pány veškerých ostrovů pouště. Španělové podrželi, co hlavně ze 
Sahary pro ně cenu mělo : západní břehy. Ostrovanům kanárským jsou 
vody jejich, rybami úžasně bohaté, důležitým zdrojem výživy. Jsou-li 
podstatný naděje na minerální bohatství pobřežních hornatin nelze dnes 
ovšem říci. 

Před pařížskou konvencí na celých 17 čtverec, kilometrů udávala se 
v zeměpisné statistice rozloha majetku španělského na Gabunu. Za saharské 
ústupky Francouzové vykrojili nyní pro Španěly ze svého Conga pěknou 
enklávu 25000 čtv. kilometrů. Země velice úrodná, přibližně rovná čtvrtině 
Bavorska, mohla by míti pro Španěly ce.nu nemalou. Už proto, že dosud 
uvalují značná cla na produkty tropických zemí. Tak mohla by nově zí- 
skaná Guinea španělská státi se výnosnou osadou plantážnickou, jakou 
jest dnes (portugalský Sao Thomé) i jejich Fernando Póo. 



44 



V konvenci nic se nepraví o severní hranici španělské Sahary', jež 
tam dotýká se marockého sultanátu. V jižní části jeho náleží Spanělíím 
pobřežní místo Ifni, postoupené jim mírem, uzavřeným v roce šedesátém. 
Asi ne náhodou domáhali se právě letos konečného vydání jeho zvláštním 
poselstvem u dvora marockého. Praví se, že s dobrým úspěchem. 

Proto mnozí politikové osadní jsou toho mínění, že konvence daleko 
není tak důležitá tím, co obsahuje, jako tím, co v ní není. Krátce, že 
dohodnutí mezi Francouzi a Spaněly in puncto šerifské říše jí předcházelo. 
Ve Spanělích ani ve Francii by nikdo proti němu nebyl. Z úst francouz- 
ského publicisty padl výrok v mnohém vzhledu vskutku významný, že obě 
strany včasným dohodem o to se musejí postarati, aby se při dělení 
o kůži filalijských panovníků mezi ně nepřipletl — »nějaký třetí zloděj « 
(troisiěme larron). 

Otevřená severní hranice jejich Sahary a pak práva na Ifni odkazo- 
vala by jižní část Marokka do sféry Spanělů, kdyby k podobné transakci 
došlo. Ale i pro případ jinakého upravení věci mají v rukou dobrý kom- 
pensační objekt. 

* 

Neznám ni počtu ni původu svatých patronů našeho království a 
doufám, že tomu důsledku realistického nevlastenectví u mne nikdo příliš 
se nepodiví. Však představuji si, že byli alespoň v dobromyslné fantasii mé 
— pokorní mučedníci, skromní mužové božího slova. Ale teď v národní 
nebe české chystá se vejít nový, divný svatý. Království jeho docela 
není z tohoto světa. Nevím, kterak v řadě kněžských říz a biskupských 
miter vyjímati se bude — pan Deschanel, předseda francouzské komory 
poslanců, virtuos pera i jazyka, majitel nejbezvadnějších kabátů, jehož ne- 
spoutané srdce se svěží tváří a koketním jíním ve vlasech harmonicky se 
slučuje v představu vážného mládí, co tolik dámám se líbí. 

Před kanonisačním tribunálem pánové Hladík a Pachmajer, zdejší 
konsulové nacionalistické strany ve Francii, jsou advokáty nebe. 

Ex consensu rerum spadá tedy na mne být zástupcem ďábla. Docela 
nezamýšlím snižovati pana presidenta. Pan Hladík, jenž opětovně jím byl 
přijat v audienci, líčí jej jako muže velmi talentovaného, přívětivosti 
přímo úchvatné. Nemám nižádné příčiny panu redaktorovi nevěřiti, také 
milerád připouštím, že miláčkovi jeho kyne ještě skvělá budoucnost. Klikatá 
čára politické kariéry sice vyžaduje, aby pan Deschanel s vysokého křesla 
předsedy sněmovního nejdřív skočil dolů, ve fauteuil chefa vlády. Přátelé 
jeho tvrdí, že jen proto, aby se při příležitosti nejbližší vyšinul mnohem 
výše : na křeslo hlavy státu. 

Proroctví ta nejsou bez podstaty. Pan předseda neovládá přece na- 
darmo velmi nesnadné, ale málo rytířské umění, pro nic příliš se neexpe- 
novat. Díky jemu pevné brány nepřístupné pevnosti, jež zve se francouzskou 
akademií, dokořán se před ním rozlétly, díky jemu ztekl ve věku poměrně 
mladém takovou dráhu. To vše připouštím a doznávám, ale o tom, že by 
to bylo něco zvlášť úctu vzbuzujícího, velice pochybuji. Než to by nebylo 
příčinou, kterou bych opírat se měl kultu Deschanelově, jenž u nás nyní 
se propaguje. Každý má zrovna tolik práva, nalézti v panu předsedovi zá- 
libu, jako já zůstati vu,či němu chladným. 

Ale oba pánové, ku kterým od své výstavní návštěvy pařížské při- 



45 



družil se i dr. Herold, největší oratoř českého národa a největší nepřítel 
jeho jazyka, provádějí s panem Deschanelem věci, o kterých nelze pomlčeti. 
Nemluvím o tom, že zveličují za všecku dovolenou míru důležitost a váhu 
komorního předsedy. Oni z muže s budoucností činí muže budoucnosti, 
takřka exponent nejenergičtějšího myšlení politického ve Francii. 

Proti tomu musím se rozhodně ozvati. Ve straně, ku které mám 
čest se hlásiti, sympathie pro Francii nebývaly příliš rozšířeny. Jako 
upřímný frankofil, o příčině toho nejednou j^em uvažoval. Došel jsem pře- 
svědčení, že úkaz onen pochází z toho, že ofíiciálním a vlasteneckým 
tiskem vždy se u nás dělala reklama mužům a náhledům, toho nanejméně 
zaslouživším. Vzpomínám právě vzhledem na Francii rád na dobu politi- 
ckého tirocinia svého. Tenkráte, po nevelkém neúspěchu u Lang-sonu, celá 
smečka zaslepených doktrinářů a nedočkavých kariěristů hnala s pomocí 
ulice útokem proti Julesu Ferrymu, tvůrci moderního osadního impéria 
francouzského, za potlesku — Národních Listů. Ty nevedla k němu znalost 
poměrů a přísné zkoušení Ferryovy politiky. Ale staročeské listy zastávaly 
se všech »středních« stran a obzvláště těch, jež právě byly u vesla. Ochraně 
mladočeského moniteura těšily se proto strany radikální. Ten tehda by! 
pro mne, jako pro tisíce jiných, studnou politické moudrosti. Po jeho pří- 
kladu byl jsem naplněn nesmírnou záští proti »Tonkiňanu«. 

Dnes většina jeho hanobitelú tehdejších zmizela za »šedivou zdí za- 
pomnční« anebo uvázla v politickém propadlišti. Ale dílo muže, jenž ze- 
mřel dříve, než dostati mohlo se mu satisfakce, rozvilo se v obrovské 
panství — jedinou naději západní republiky. 

Tehdy rušili koncepce Ferryho ti, kdož neuměii nic než strnulým 
zrakem zřít v díru ve Vogesách. Dnes klidný rozvoj nesmírné državy zá- 
mořské, k níž Ferry položil základ, doktrínami svými ohrožuje dědic apo- 
štolů revanche, pan Deschanel. 

V tom smyslu významná jest řeč, již promluvil 4. března ku svým 
voličům v Nogentu le Rotrou. 

Po zdvořilé pokloně, ve směru kanálu la mancheského, předseda 
sněmovny francouzské tam doslova zvolal: 

»Nedejme se odvésti od velikých povinností, které veliké války pev- 
ninské z druhé polovice tohoto století nám uložily, a setrvejme na přímém 
pochodu za svj^^m nezměnitelným cílem. « 

Jest přirozené, že řeč ta v táboře nacionalistů vzbudila mohutný 
ohlas. Ten ale byl jásotem, s jakým zdejší přátelé jejich ji uvítali, daleko 
předstižen. Predilekce pramenící z půdy domácí, víra nenapravitelných ro- 
mantiků v možný intluxus, physicus, ve prospěch naší věci, pak klamný 
názor o skutečném prospěchu milované země — takřka zákonně k tomu 
je vedly. 

Poslyšme tedy, co Francouzové sami soudí o politice, tolik odpo- 
ručované panem Deschanelem. 

Není tomu dávno, co pan Pachmajer, cituje pařížský Journal des Dé- 
bats, správně označil jej za hst veliký a seriosní. Nuže uvedeme nejdříve 
úsudek jednoho z jeho redaktorů. Mluvě o předsedově řeči pan de Caix 
ďAymont rovnou praví, že neví, co si o ni myslit. Dotýkaje se machinací 
anglického tisku, jenž umělým pěstováním germanofobie snaží se vypuditi 
Francouzům z hlavy vzpomínku na Fašodu (a jiné důležitější porušení 



46 



zájmů, ne pouhé hrdosti francouzské, jež na Nigeru a jinde Fašodu 
předcházely), de Caix praví: » Ze v tomto díle podporuje jej (tisk anglický), 
výmluvnost jisté školy, kteráž nejsouc schopna změřiti velikost úlohy, 
kterou jsme všude po všem světě na sebe vzali, jak se zdá, neváhala by 
vydat ji v nebezpečí tím, že myslí, a co horšího, že hlásá, že doba veli- 
kých revindikací kontinentálních není uzavřena pro nás.« 

V květnové Revue de Paris lodní poručík X. pojednával o různých 
methodách námořské války. Vojenský autor tající se pod značkou v-šech 
záhad, v článku tom » skutečně vložil prst do rány«, když napsal, že po- 
litická situace Francie století XVIII. podivuhodným způsobem takřka znovu 
se rodí za našich časů. »Osady«, praví, »nutí Francii, aby měla loďstvo, 
Elsasy-Lotrinky, aby měla vojsko. Bez loďstva Francie abdikuje ve světě, 
bez armády abdikuje v Evropě. Ale Francie raněná nehodlá zemříti. Jde 
o to, jak rozetnout ten problém tak těžký. Zde musí mluviti fakta a ne- 
vyhnutelnosti jejich jest třeba uposlechnout. Jelikož Francie nevede s Němci 
války a od třiceti let zdržuje se jí, jest z toho souditi, že asi není více 
zájmem národa, aby pro nynější čas znovu domáhal se svého místa 
v Evropě, ale aby zajistil si místo, důstojné sebe, na zeměkouli. « 

Akademik Sorel, ve čtvrtém z srpnových čísel Tempsu, potvrdil 
a prohloubil diagnosu lodního důstojníka, že pro Francii z hrobu povstá- 
vají poměry doby, jež brzy bude předpředešlým věkem. Referuje o Wad- 
dingtonově historii války sedmileté, Sorel názorně ukazuje chyby a omyly, 
jež stoupenci sterilní politiky odvety dnes ihned jsou ochotni znovu opa- 
kovat. 

Po válce o dědictví španělské, tak nákladné a tak nevýnosné, Francouzi 
znovu vyrojili se na moře a usilovně rozšiřovali panství své v obou Indiích. 
Ale Anglie nespoutala aspirace jejich v Evropě proto, aby jim v zámoří 
dovolila se donner carriěre libře. Nemohouc zameziti osadní expansi sta- 
rých protivníků, Britannie snažila se zmocniti se ovoce činnosti jejich. 
Účelu toho bylo lze dosíci prostředkem velmi jednoduchým. Zatažením 
Francouzů v krvavé konflikty pevniny buď podpalováním ctižádosti jejicli, 
anebo tím, že by je, vybravši si dobré spojence, donutila k boji. 

Je pravda, Francie tehdy byla nejucelenějším a nejvíce homogenním 
ze všech evropských států. Však ani tak nebyla s boje na dvě fronty. 
»Bylo třeba, aby volila : defensivu a prosté zachování se v Evropě anebo 
osady. « I kdyby byla volila poslední, byla by vždy bývala dosti silnou 
uložit Evropě majestátem gallicae pacis. Sorel výmluvně vypisuje, že volba 
byla těžká. Staré livality, ba předsudky, svody rozeklaných hranic, táhly 
ministry královy na stranu Bedřicha II. 

Zničiti dům rakouský bylo jejich cílem. Velikosti interessův vzrost- 
lých jim mezitím za mořem, pranic nechápali. Krátkozrakost svou draze 
zaplatili ztrátou Indie východní, jíž veliký Dupleix nebyl s to ubrániti. 

Vom Hass zur Liebe giebťs nur einen Schritt — Versailleský dvůr 
brzy po válce sblížil se s arcidomem. Anglie rozdmychovala oheň a když 
vypukl, postavila se na stranu — pruského krále. Na březích Ontaria 
a svatého Vavřince bila se za zájmy nového přítele. Francii nepodařilo se 
Bedřicha pokořiti, za to ztratila Indii druhou — Canadu. Osudných ztrát 
těch tenkráte nikdo necítil. Dvořané a státníci staré školy, až do Mira- 
beaua, kontinentální politiku prohlašovali jednomyslně za »allure naturelle 
de la France«. 



47 



A potom, osobitým kouzlem filosofa na pruském trůně nebyli oča- 
rováni jen encyklopedisté — kollegové, ale i ministři, válečníci, vůbec kde 
kdo. Za čest si pokládali být jeho vrstevníky a důmyslnost diplomatických 
a strategických kombinací jeho »takřka smiřovala je s porážkou. Na osady 
mnoho se nemyslilo : pohostinnost berlínská, přehlídky, manévry, filosofické 
hostiny způsobily, že celý svět na ně zapomněl. « Nejčelnější mužové Francie 
jednostranností tou chybovali nejvíc. Nikdo neměl smyslu pro úsilí 
Montcalmovo. Voltaire vyslovil se o Canadě, že to jsou jitra sněhu. 

Tak jako ve filosofii orlové myšlénky nebyli vždy nejsamostatnější, 
tak v politice nejevili vždy největší bystrozrak. Temena Duplei.xova a Mont- 
calmova snad se nedotýkal silný vzduch výšin, jenž ovíval obry přehlí- 
žející les francouzských duchů. A přec', jak správně posuzovali situaci 
i zájem otčiny a jak špatným prismatem díval se na ně autor Candida. 

Kdo by necítil dosah slov Sorelových, jenž v závěrku svého pojed- 
nání dí : »Osady francouzské rozprostírají se dnes hlavně v Indočíně a v Africe 
a podmínky, za jakých byly nabyty, podmínky, za jakých mohou býti po- 
drženy, nebezpečí ve kterých mohou býti ztraceny a prostředky, kterými 
je lze zachovati jsou tytéž jako v XVIII. věku.« 

Nevím, kterak nogentský řečník smířil se s těmito fakty. Ale potom, 
co řekl, ideje jeho vyhlašovat za předzvěst budoucna — ■ — — 

* J. M. P. 

Po VKŘF:JXÉM HOSPODÁŘSTVÍ: Peněžní tíseň v Anglii, Německu, Rusku —Státní půjčka 
uherská. — Klesáni konjunktury v Německu. — f Lucam. 

Průmyslová a báňská konjunktura, až do nedávná ustavičně stou- 
pající, a zápletky v jižní Africe a východní Asii přivodily peněžní tíseň, 
z níž teď Ev^ropě, Anglii a Německu pomáhá Severní Amerika. Vláda 
anglická užila americké pomoci při umístění 10 milionů liber pokladničních 
poukázek, kterých bylo potřebí jak na finanční potřeby státní, tak na po- 
síleni banky anglické, jejíž kovový poklad dřívější potřebou zlata valně 
byl již oslaben. Také německá vláda vypůjčila si na čínské operace 
80 mil. M. v Americe, která se takto stává dodavatelem již nejen obilí a 
strojů, nýbrž i hotových kapitálů Evropě, velikášstvím znenáhla udolávané. 

I Rusko pociťuje silně finanční účinky vojny východo-čínské. Hned 
k prvnímu mobilisování vojska bylo určeno 150 milionů rublů, od polou do 
konce července pak denně 600.000 a od srpna denně 900.000 rublů. Všechny 
válečné náklady dnes činí již okrouhle 600 milionů rublů a dalších 112 
milionů spotřebuje stavba mandžurské dráhy Číňany zničené. Zlatá záloha 
státní banky ministrem Wittem po léta tak pečlivě pro zavedení zlaté 
měny nastřádaná a dosud na 800 milionů rublů obnášející, bude tudíž 
brzy vyčerpána a Rusko půjde se svými valutními záměry za příkladem 
Rakouska, jehož valutní reforma rovněž několikráte válečnými událostmi 
byla zmařena. 

K úhradě mezinárodních výdajů v Číně Rusko zvýšilo cla u znač- 
ného počtu zboží při přechodu přes hranice evropské a fioské o 30 — 50 
procent — vyjímajíc ovšem celní sazby, jichž výše obchodními smlouvami 
s cizinou jest vázána — není pochyby však, že ani toto zvýšení nestačí, 
a že Rusko bude musit finanční přispění hledati zase za hranicemi u přátel 
francouzských. 



48 



V Uhrách naléhá opět silně potřeba nové půjčky státní. Nedošlo v po- 
sledním roce ke shodě při jednání mezi vládami vídeňskou a budapešťskou 
stran osvobození uherských cenných papírů, rent, zástavních listů atd. 
od rakouské daně rentové, které budilo u nás pochopitelný zájem jako snad 
jediná příležitost, kde byli bychom mohli naproti uherské bezohlednosti a zejm. 
úspěchům uherským v posledním vyrovnání vymoci zase sobě jisté kon- 
cese. Uherský stát i uherské národní hospodářství potřebují peněz na 
vlastní investice erární, na zdokonalení zemědělství, na zřizování průmy- 
slových závodů, na stavební ruch v Budapešti, na podniky obecní atd. Tato 
potřeba kapitálu může za dnešních poměrů úrokových a za dnešního 
rozkvětu průmysloi^ého dojíti ukojení jedině v Rakousku, protože ani Ně- 
mecko ani Francie přes všechny politické sympatie k Maďarům kapitály 
své jim nepropůjčují. 

Osvobození uherských cenných papírů od rentové daně v Předlitavsku 
znamenalo tedy pro Uhry vyšší kursy, za které je Uhry u nás mohou 
odbýti, zkrátka prospěch milionový. Uherská vláda slibovala zrušení dopravní 
daně z nákladů vodních — právě nyní dokonává se nový velký úspěch Uher 
co do železničního spojení s Balkánem — '■ (dunajská paroplavební společnost 
rakouská platí této daně ročně 400.000 zl., které se jí u nás státní subvencí 
nahrazují), ale tato koncesse nebyla v žádném poměru s výhodou, jaké by se 
osvobozením od rentové daně dostalo papírům uherským. Jsou však i jiné zá- 
ležitosti, kde Uhry přímo chikanují naši polovici říše: je to výsada Uher, 
že je potřebí jejich přivolení k postátnění jižní dráhy, z části územím 
uherským probíhající, je to dále odpíravé stanovisko Uher k připojení bo- 
senských drah k dalmatskému Splitu, aby dopravní monopol bosenský 
zůstal Rjece a poplatky železné brány, znemožňující dovoz obilí k nám 
a vývoz našich produktů na Balkán a j. 

Když v květnu 1900 uherská vláda vydala novou 4*'/„ní korunovou 
rentu v obnosu 70 mil. korun, kterou za kurs 91"/^ vyložila k veřejnému 
upisování, pracovala plnou parou, aby si pojistila úspěch této emisse. 
Padesát milionů bylq upsáno v samém Uhersku. Ale přes to byl výsledek 
upisování velmi skrovný, a kurs nové půjčky klesl konečně i pod beztoho 
nízký kurs emisní. Nyní má být vydáno dalších 50 milionů, ale finační 
skupina Rotšildova, které bylo vyhrazeno právo opce pro tuto půjčku, 
chovala se za dnešních poměrů peněžního trhu naprosto odmítavě. Stejně 
dělo se Uhrám ostatně již i s ^^J.j^^Jq půjčkou investiční. S touto situací 
souvisí dle všeho prohlášení uherského ministra financí, že investiční po- 
třeba státního rozpočtu na rok 1901 opatří ne půjčkou, nýbrž z poklad- 
ních hotovostí. 

Znenáhlé klesání průmyslové konjunktury německé, o kterém jsme 
referovali minule, zračí se nejenom ve značném úbytku emitto váných papírů 
a založených společností akciových, nýbrž i o » černých dnech «, které se na 
burse berlínské — ovšem ne v rozsahu našich kritických dní bursovních 
— staly bezmála zjevem trvalým. Kdo nechtějí připustiti přepjatost spe- 
kulace, která bývá průvodkyní solidního rozkvětu hospodářského, hledají 
příčinu krise v antikapitalismu a nepřátelství obecenstva i zákonů k burse. 



49 



Jde však jen o smutnou likvidaci jak nesolidních výstřelků hospodái^skcho 
rozmachu i těch slabších obětí, které povstalým vírem v záhubu rovněž 
bývají strhnuty. 

Tento měsíc zemřel v Išlu bývalý generální tajemník a viceguvernér 
Kakousko uherské banky Lucam. Měl jen několik ročníku reálky a školy 
obchodní, ale vstoupiv záhy do služeb banky dovedl se vlastním přiči- 
něním povznésti k nejvyššímu úředníku banky a ke klasikovi literatury 
bankovní. Jeho spisy o bankovnictví vynikají ovládáním a zpracováním 
látky, širokým rozhledem a mistrnou řečí. Jako praktik a organisátor ban- 
kovní byl tuhým centralistou, který dovedl dlouho vzdorovati maďarským 
vlivLuii po dualisaci banky, a když poměry ukázaly se silnějšími než jeho 
autorita, šel do výslužby. Ještě však před nedávnou dobou ozval se stařec 
bezmála osmdesátiletý a téměř po dvoudesetiletí mimo aktivní službu jsoucí, 
za poslední obnovy privilegia proti další decentralisaci a proti sesilování 
uherského vlivu ve správě bankovní. Jako úřadník banky, která přes 
všechny privilegie ke zvláštním ohledíim na prospěch státu a národního ho- 
spodářství zavazující nezapomínala na tučné dividendy akcionářii, dbal i Lucam 
v přední řadě o sesílení posice banky; za rok 1873, kdy veškeren hospo- 
dářský organism Rakouska krvácel z hlubokých ran, vyplácela banka 
Kakouskouherská akcionářům svým 10" „ní dividendu. S. 



VKMKDÍÍLSKÉ, PRŮMY.SLOVK A OBCHODNÍ. První sjezd slovanských řemeslníků a živ- 
^^ nostníků v Praze — Manifestační sjezd českého kupectva v Turnově a sjezd kupectva 
uherského — Industrialisace Uher — Oprava^ volebních ř.-ídů do komor obchodních ~ Mezi- 
národní kongres pro obchod obilní — Podmořské telegiafování a nové kabely německé. 

Ve dnech svatováclavských konal se v Praze na Žofíně první sjezd 
slovanských řemeslníků a živnostníků. Účastenství bylo opravdu impo- 
santní. Dostavilo se na 3500 živnostníků, ale obrovskou většinou z Cech, 
několik set z Moravy, několik málo desítek živnostníků krakovských 
a z ostatního rakouského Slovanstva nikdo nebo skoro nikdo. 

Hůře bylo již se samým programem a věcným jednáním sjezdu. Vy- 
kládalo se nejprv o organisaci živnostnictva způsobem již z nesčetných 
schůzí a sjezdů známým — bj^li řečnící, kteří prohlašovali organisaci za 
jedinou spásu živnostnictva, i sama Zemská jednota živnostenských spole- 
čenstev v Cechách po všechna léta svého trvání pořád jen organisuje, od- 
poručována šablonovitě i pro jiné země se slovanským obyvatelstvem stejná 
organisace, jakou má živnostnictvo v Cechách, která však posud živoří 
a nijak nechce ku předu. 

Politické příchuti nabylo rokování o nutnost přiděliti živnostenské 
zákonodárství sněmům. Centralistické zákonodárství ukázalo prý se nedo- 
statečným a škodlivým, jednotlivé země jsou prý na tak rozdílném stupni 
kulturního vývoje, že je potřebí zákonodárství individuelního. Ale zemský 
sněm právě v Cechách ukázal se býti za nynějšího složení — a kdy 
v něm nastane radikální náprava? — tak neplodným a kde něco provedl, 
tak neobratným organisátorem, že právě u živnostenské výroby, tolik roz- 
dílných zájmů zahrnující a tak bystrého pozorování skutečností i hospo- 

NAŠK DOBA. R. VIII., č 1. 1900. 20. října. 4 



50 



dářského rozhledu vyžadující, patří k tomu notná dávku optimismu a sebe- 
důvěry očekávati záchranu drobných živností od přidělení zákonodárné 
kompetence ve věcech živnostenských sboru zákonodárnému toliko dle jména 
jinému, v němž však zasedají tytéž strany a tíž lidé a který nanejvýš 
je lidovým snahám ještě nepřístupnější. Ci jak organisováno je zemí 
školství zemědělské a školství pokračovací a jak s druhé strany organi- 
sováno je státní odborné školství príjmyslové? Jaké je postavení učitelů 
pod zemským zákonodárstvím a jaké jsou jejich platy naproti platům úřed- 
níků a sluhů státních ? Jak je postaráno o reformu chudinství, jak byl 
opraven stavební řád, kolikrát byly opravovány zákony o okresních zálož- 
nách hospodářských, jak vypadá zemská akce na povznesení drobných 
živností vedle akce státní, jak »promyšlenými« návrhy ubíjí sněm dobu 
jemu k zasedání vyměřenou? Běda živnostníkům a dělníkům, kdyby jejich 
budoucnost měla viseti na zákonodárné činnosti stran a živlů, dnes ve 
sněmu dominujících. 

A potom: nevede úplně samostatné zákonodárství zemské ve věcech 
živnostenských důsledně k uzavřené hranici celní? Jest na dlouho možný 
volný styk obchodní mezi zemí na př. s průkazem způsobilosti pro to- 
várny a zemí s naprostou svobodou živnostenskou ? Nenaříká se u nás již 
nyní na př. na rozdílnost živnostenských (a tím i sociálních) zákonů 
v Předlitavsku a v Uhrách? Není konečně rozhodnutí o zákonodárné kom- 
petenci živnostenské také z veliké části věcí ne pouze živnostnictva, nýbrž 
i velkoprůmyslu a dělnictva? Nemusilo by zemské zákonodárství živno- 
stenské právě v Cechách, zemi průmyslové nejvyvinutější, býti průmyslu 
a jeho dělnictu příznivější než v zanedbané Haliči, v Krajině a Dalmácii ? 

O tom všem se neuvažuje, tvrdí se toliko nejprve naděje a omlouvá 
se nynější nečinnost: však počkejte, až — atd., a uvidíte! A zatím krise 
pokračuje, pohlcujíc neúprosně všecky, kdož nedovedou jí čeliti odbornou 
zdatností a kapitálem ... 

Při referáte o živnostenském školství a vzdělání přemnozí účastníci 
již netrpělivě odcházeli, právě jako druhý den při jednání o úvěru a poji- 
šťování maloživnostenském. V resoluci o školství pohřešovali jsme kon- 
krétnost, požadavcích, které vyzněly příliš všeobecně. Mluvil-li posl. Adámek, 
že politika živnostenská se provozuje soustavně již od Bílé Hory, ale proti 
nám, je to fráse, a vytýkalli, že není přes 1 Slete návrhy dosud zemského 
zákona o pokračovacích školách, protože tomu vláda nechce, je to právě 
u něho přímo blasfemie. 

Pověděti něco reelního živnostnictvu o významu slovanské vzájemnosti 
v ohledu hospodářském, je těžko; vždyť jsme se u nás ještě nezmohli ani 
na vzájemnost českou! A tak co sjezdový referent vykládal, byla zbožná 
přání, druhdy zastarali, dle zkušenosti již neosvědčená nebo už docela 
fantastická a ostatně platící spíše pro větší průmysl než pro malé živnostnictvo. 
Znalec skutečných poměrů hospodářských by byl na př. právě poiským 
hostem musil říci, že u nich obchod skoro vesměs je v rukou cizích, 
s nimiž lze obchodovati jen za hotové, že živějším stykům se vSlovinci 
a Chorvaty vadí geografická vzdálenost a drahá doprava, že u maloživ- 
nostnictva právě pro malost kapitálu potřebí jest k rozšíření odbytu nad 
místní meze většího ruchu sdružovacího, k němuž u nás sotva jsou po- 
čátky atd. 



51 



Obšírné a z valné časti zajímavé návrhy o živnostenském úvěru 
a starobním pojištění, přednesené moravskými hosty, kterým tudíž připadl 
lví podíl skutečné věcného referování, zatím jenom zaznamenáváme. 

Sjezd končil přečtením resoluce o tisku živnostenském, jemuž prý se 
nedostává podpory, zvlášť pokud jde o tisk organisační a agitační. 

Celkem dlužno říci: veliké účastenství, mnoho » manifestace,* málo 

práce, výsledek žádný. 

* 

Současně konán byl v Turnově manifestační sjezd českého kupectva. 
Účastníků na 400. Požadavky střízlivé a rozumné střídaly se s přepja- 
tostmi. Sjezd vyslovil se pro zkrácení pracovní doby na 12 hodin, ale 
proti dalšímu rozšiřování klidu nedělního, pro vhodnou změnu zákona 
o obchodech s potravinami, pro úplné zrušení kartelij, pro odstranění po- 
domního obchodu, pro rozdělení liberecké komory na dva komorní ob- 
vody, konečně pak zvlášť pro zavedení průkazu způsobilosti u živností ob- 
chodních, v němž spatřoval sjezd důležitý (nikoliv jediný) prostředek k pov- 
vznesení obchodnického stavu a ku zlepšení úvěru. Praktickým byl jedině 
návrh na zřízení velkonákupního družstva, jež samo musí ovšem vzejíti 
ze skutečného přičinění malého počtu podnikavých jednotlivců. 



Čtrnáct dní před tím konal se třetí zemský sjezd kupců uherských 
v Miškolci. Jednání bylo konkrétnější: zřízení zemského kupeckého spolku, 
návrhy pro uherskou celní politiku, obnovení mlecího řízení, berní oprava 
a pod. Byl projeven stesk kontrastující s chlubnými daty uherské sta- 
tistiky o průmyslovém vzestupu : spotřební síly uherského národa ubývá, 
zemědělství vázne, četné industrie upadají, obchod klesá a zisku ubývá. 
Ani uherské duby nerostou do nebe. 

V rakouském průmyslnictvu jaksi škodolibou radost způsobil ústup 
Uher v "Otázce papírové«. Ministr vyučování nařídil totiž, že se ve školách 
a v úřadech musí užívati papíru výhradně domácího, uherského, kterýž 
zvláštními známkami již na první pohled měl se lišiti od papíru cizího, 
t. j. rakouského. Ale nařízení to bylo předčasné, protože uherské papírnictví 
není ještě tak vyspělé, aby množstvím i jakostí mohlo dostačovati potřebě, 
a muselo býti zatím odvoláno. 

Radost bude ovšem jen dočasná, ukvapenost uherského ministerstva 
svědčí jen o tom, že dobrá vůle nesmí tak příliš předstihovati skutečnou 
možnost. Zatím však dává uherská vláda s okázalostí znovu na veřejnost, 
že v 12 letech (1887 — 1898) bylo v Uhrách založeno neméně než 1609 
nových průmyslových podniků se základním kapitálem 2967 mil. korun, 
že jenom loni vzniklo v nejrozmanitějších průmyslových oborech 175 no- 
vých továren, z nichž 24 s přímou podporou nebo povzbuzením minister- 
stva, a že o zřízení 28 nových závodů s kapitálem tolikéž milionů 
korun se jedná. Exportní propaganda pěstuje se co nejusilovněji, subvenční 
politika státní jest v oboru průmyslu a exportu uvedena v hotovou sou- 
stavu, k povznesení kupeckého vyučování vydalo se loni 1^4 mil- korun, 
značné sumy věnují se na půjčování strojů živnostníkům, výcvik učednictva, 
zakupování surovin atd. 

4* 



52 



Berní reforma učinila nezbytnou i změnu volebních řádů do komor 
obchodních a živnostenských i samého zákona komorního. Spočívaloť vo- 
lební právo do komor na placení určitého obnosu bývalé daně výdělkové, 
který byl pro kategorie velkého, obchodu a průmyslu v samém zákoně 
komorním stanoven obnosem 100 zl. ročně. Poněvadž však nynější daň 
živnostenská shrnuje v sobě bývalou daň výdélkovou a příjmovou i s t. zv. 
válečnou přirážkou, takže nyní na př. daň stozlatovou platí již podniky 
střední a malé, bylo by nastalo úplné přesunutí voličstva ve volebních 
kategoriích komorních a musí se tudíž na základě nové všeobecné daně 
výdělkové stanoviti nový census volební, nemá-li zastoupení jednotlivých 
kategorií doznati naprosté přeměny. A při zájmových zastupitelstvech, ja- 
kými jsou právě komory, je první podmínkou volební řad takový, 
aby různé zájmy jednotlivých kategorií obchodních a živnostenských sku- 
tečně v komorách byly zastoupeny. Že pak má různé zájmy řemeslo 
a velkoprůmysl, drobný obchod pro přímý odbyt místním zákazníkům jiné 
zájmy než velkoobchod vývozní anebo dovozní, je pochopitelno. 

Přirozeně budí u nás zájem volební řády do komor v zemích če- 
ských. Majíť ryze českou komoru jenom České Budějovice, většinou českou 
mají Praha a Plzeň, kdežto v Liberci a Chebu, v Brně, Olomouci a Opavě 
český živel v komorách vůbec není zastoupen, vyjímajíc jen případy, kdy 
na místo člena zemřelého nebo vystouplého nastupuje náhradník. Příčinou 
jest na Moravě liknavost a špatná organisace našeho živnostnictva a ob- 
chodnictva, které ještě dnes — v poslední skoro hodině — místo rozumné, 
ale ovšem namáhavé práce organisační volalo v Moravské Ostravě po ne- 
praktickém, protože nesplnitelném fantomu rozdělení komor dosavadních na 
obchodní a živnostenské. V Liberci a ve Slezsku je český živel v menšině, 
k Chebu patří jediný český okres Louny. 

Při tom datuje se i český ráz obchodních komor v Praze, Plzni 
a Budějovicích teprve od volebních řádů z r. 1884; do tohoto roku byl 
český živel i zde v menšině a na schůzích rokovalo se česky a německy 
teprv až od konce let osmdesátých. Německá strana v Pxažské komoře, 
která i po novém řádě volebním z r. 1884 podržela plnou třetinu členstva, 
totiž kategorie velkoobchodu a všeobecného velkoprůmyslu, volební řád 
tento nikdy neuznala, jelikož byl vydán sice po vyslechnutí komory, ale 
bez jejího souhlasu (volební řády vydává dle zákona ministerstvo »ve 
srozumění« s komorou), odmítala zastoupení v presidiu i účast na volbách 
presidia a účastnila se pouze odborných prací v komoře. 

Česká většina mohla se nyní pokusiti o to, aby prostým majoriso- 
váním byla hleděla snížiti poměrně census pro volební sbory velkého ob- 
chodu a průmyslu a pomoci tak českému živlu k okamžitému dobytí celé 
komory. Avšak výklad správního dvoru soudního, dle něhož úplně vyho- 
vuje zákonu komornímu, byla-li komora vládou o volebním řádě vyslech- 
nuta, třeba s vládní osnovou jeho nesouhlasila, mohl by dopadnouti dnes 
na šíji české majority, jako před 16 lety dopadl na šíji německé, a jak věci 
dnes obecně stojí, vláda sotva by byla přivolila k volebnímu řádu, který 
by ohrožoval dosavadní německou posici v komoře. Pro toto stanovisko 
měla by vláda i věcný důvod: bude zajisté i v novém zákoně komorním 
stanoveno, že daňový census pro kategorie velkoobchodu a velkoprůmyslu 
musí býti tak vysoký, aby zahrnoval skutečně jen velký průmysl a obchod. 



5:J 



kdežto střední a m:ilý obchod mají volební sboiy zvláštní. I Němci vsak 
pochybovali, že by bez znásilňovacího pokusu s české strany vláda chtěla 
i v jejich prospěch na poměru obou stran něco měniti. 

Došlo tedy ke kompromiui a přijat census pro velkoprumysl 1000 
a pro velkoobchod 500 korun daně výdělkové — census, který zajišťuje 
oběma stranám zastoupení dosavadní, Čechům dvě a Němciim jednu třetinu, 
a volební řád pak oběma stranami jednohlasně přijat. Češi vzdali se snah 
po úplně české komoře a Němci po opětném dosažení většiny nebo aspoň 
větší minority. 

V nynější době je podobné dohodnutí věru vzácností; že se stalo 
njjprve na piidě hospodářské, ukazuje, že smutné výsledky národnostních 
sporu nejpalčivěji se pociťují v naší letargii hospodářské. 

Ostatně v zastupitelstvech odborných nesejde na majoritě větší či 
menší, nýbrž na kvalitě zvoleného členstva. Bohužel v té příčině staly se 
české mandáty komorní kořistí proudů politických, jichž vlivem dostali se 
do komor lidé, kteří svou odbornou kvalifikací, svými názory a způsobem 
svého vystupování velmi smutně representují elitu Českého obchodnictva a 
živaostnictva jak před representanty průmyslu a obchodu německého, tak 
před veřejností, činnost komor sledující, vůbec. Komora českobudějovická 

— snad právě proto, že jsme tam jako mezi sebou, po domácku, bez Němců 

— jest co do členstva nejslabší komorou v Čechách a i v ostatních ko- 
morách českých bylo by potřebí leckterých změn, aby komory i co do 
členstva skutečně byly nejvyšší samosprávnou organisací obchodnictva a 
živnostnictva. 

Přáli bychom si však zavedení minoritního zastoupení v komorách; 
dostali bychom tím sice několik německých velkoprůmyslníků do komory 
budějovické, ale nabyli bychom i značných minorit v Liberci, Brně a Olo- 
mouci. Neboť, že by došlo brzy ke zřízení šesté české komory pro východní 
české kraje, dosud k Liberci a Praze patřící, naprosto nedoufáme. 



Mezinárodní kongres pro obchod s obilím, v dnech 28. — 30. 
června t. r. ve Versailles konaný, učinil pro účelnou organisaci obilního 
prodeje v zájmu rolnictva následující návrhy : organisování prodejních 
družstev, která by pod vedením rolnického syndikátu kupovala obilí od 
rolníků buď za hotové s podmnkou, že se kupní cena definitivně upraví 
dle střední ceny roční, nebo za denní ceny na účet družstva, nebo konečně 
která by jako sprostředkovatelé prodávala na zvláštní účet a příkaz spo- 
lečníka, poskytujíce mu na stržené obilí zálohu; dále zřizování rolnických 
sýpek a skladišť pro uschování, míšení a třídětu' obilí co možná v sou- 
, sedství vojenských zásobáren, poskytování kapitálu ku stavbě skladišť 
obilních úvěrními pokladnami hospodářskými, správné zjišťování cen obil- 
ních, zákonnou úpravu burs plodinových a zákaz burso vní hry v produ- 
ktech a pod. 

V Německu objevují se znovu staré snahy o součinnost zájmových 
zastupitelstev v jednotlivých zemích v tom směru, aby komory zemědělské 
účastnily se delegáty svými porad komor obchodních a naopak, aby 
ke vzájemné výměně názorů utvořily se stálé komise ze stejného počtu zá- 
stupců komor rolnických a obchodních. 



54 



V srpnu 1900 byl položen první podmořský telegraf mezi Něme- 
ckem a Amerikou, zároveň první německý kabel zaoceánský. Kabely za- 
oceánské jsou skoro vesměs majetkem soukromých společností anglických ; 
cizím státům a společnostem patří jen menší kabelová spojení mezi někte- 
rými ostrovy, světlárnami a pod. s pevninou. Tato závislost všeho zá- 
mořského styku telegrafického na kapitálech a zájmech anglických projevo- 
vala se dost často v zápletkách politických a krisích hospodářských. Anglie 
zvídala ,o důležitých příhodách často dříve než pravý adresát. Francie 
a Německo toužily nejvíce na tuto závislost, již nyní Německo skutečně 
počíná odstraňovati. Nový kabel 8080 km dlouhý, jest majetkem německo- 
atlantské telegrafní společnosti. Německo platí za toto používání ročně 14 mil. 
marek a bére za to poplatky až do obnosu V7 mil. marek, o eventuelním pře- 
bytku jsou pak zvláštní ustanovení. Náklad stavební obnášel 19 mil. marek. 

Rovněž bude položen již pátý kabel mezi Anglií a Německem. Opatření 
a položení kabelu nesou oba státky společně, připojení k telegrafním liniím 
pak dotyčná země. Stoupit počet telegramů německo-anglických na 2^/., mil. 
ročně (říši německé dostává se značných příjmů transitních i za dopravu 
telegramů z Rakouska do Anglie). T. 



SOjLLÁLNÍ. Volby do živno.stenských .souJu — .Sociali.^ítické kongresy v .Štýrském Hradci, 
Ces. Budějovicicli, v Mohuči a v Paříži — Kongres pro dělnické byty — \'ýdélková a hos- 
podářská společensl\'a v Německu. 

Předešlý měsíc vykonány volby do nově zřízených živnostenských 
soudů v Praze, Plzni, Teplicích a Ústí n. L. Instituci sociálně velevý- 
znamné šli v Praze vstříc s porozuměním pouze sociální demokraté : od- 
bornou přípravou svých kandidátů na úřad soudců laiků. Zaměstnatelé 
— pokud vůbec k volbě přišli — volili mechanicky dle kompromisní kan- 
didátní listiny na rychlo sestavené. Jen v V. skupině volební, obcliodu, 
podlehli kompromisní kandidáti kandidátům českým, tak že tento sbor 
skvěle »dobyt«, úspěch v tomto případě po stránce věcné velmi pochybný, 
jakož vůbec u kandidátů zaměstnatelů, ať kompromisních čili nic, po jich 
odborné kvalifikaci a přípravě pro úřad soudce laika při novém soudě 
nikdo se neptal ! Máme patrně dost zkušeností, že to i bez toho jde taky : 
v naší samosprávě všech tří stolic, v parlamentě atd. — Také ve volební 
skupině dělnické v třídě obchodu opanovali národní socialisté; ostatní 
třídy vesměs dobyli sociální demokraté, kteří soustředili na svých kandi- 
dátech 941 1 hl. proti 4195 národně sociálním. PrvčjSí také při volbách do 
všech shora jmenovaných ostatních soudů českých opanovali pole. 

vSkutečně smutný příklad své výkonnosti, ano i dobré vůle spolupů- 
sobit při zavádění institucí sociálněpolitických, dala zase naše samospráva. 
Obci pražské připadl po zákonu úkol, sestaviti volební seznamy jak za- 
městnavatelů, tak dle jich udání dělníků u nich zaměstnaných. Obec od 
této — jistě obtížné — práce pomohla si tak, že prostě vyzvala vyhláškou 
zaměstnavatele k ohlášení svých závodů a dělnictva k volbám do živ. 
soudu. Kdo přišel, zapsal se a byl oprávněným voličem, tak že nebylo 
snad vídáno dosud volebních seznamů kusejších a zákonu protimyslněji 
sestavených než těchto. Dělnictvo, netečností zaměstnatelů jinak volebního 
práva zbavené, aspoň reklamacemi částečně vše napravilo. Zaměstnatelům 



- — ■ jichž z Prahy a předměstských soudu okresních, obvodu to nového 
soudu, ani celých 000 nepřišlo k volbě — na celé věci málo záleželo, 
jako obyčejně, když se jim dává do rukou nějaká reformní instituce, aby 
z ní vlastní pílí něco pro povznesení stavu sami udělali. V té věci naši 
továrníci našim maloživnostníkům nic nezadají. Celé soudnictví ve sporech 
pracovních klade jim tu zákon s dělníky na polovic do rukou (senát živ- 
nostenského soudu skládá se ze dvou soudců laiků, jednoho ze stavu 
zaměstnatelů, druhého z dělníků, a z úředníka soudního jako předsedy), aby 
nalézali právo v živnostenských sporech pracovních, aby vnesli ve výklad 
zákona životnost a odbornost a aby jasným výkladem zákona přispěli na 
obou stranách k jasným pojmům o právní povaze smlouvy pracovní a tím 
k omezení sporů — a ze zaměstnatelů dostaví se sotva každý padesátý, aby 
se své strany volil lidi k tomu způsobilé. A pak bude zas nářku, že živno- 
stenské soudy neosvědčují se, nebo přímo »poškozují« toho či onoho; 
že je nutno, aby vláda atd. Pak budou zas ve svém živlu. 



Všechny velké socialistické kongresy, které minulý měsíc konaly se 
na evropské pevnině : štyrskohradecký německé sociální demokracie ra- 
kouské, mohučský německý a mezinárodní pařížský přes zdánlivě bezvadný 
vnější úbor orthodoxní byly přímo těhotný kvasem Bernsteinovým. Na pa- 
řížském kongresu ruce se zdvihaly sice ještě poslušně pro resoluci Kaut- 
ského o nebezpečnosti a přísné výjimečnosti socialistického portefeuillu 
v měšťáckém kabinetě, ale v hlavě vězel Bernstein a jeho ideje. Na sjezdu 
mohučském otřásal sám referent o programovém bodu obchodně politickém 
socialistickým dogmatem svobodné tržby, ociťuje se neustále v odporu 
s tím, co oficielní resoluce hájila, kdežto mysl byla plna něčeho jiného, 
něčehf), čemu život učil a ne co hlásala stará doktrina. Připouštěje opráv- 
něnost ochranářské politiky celní, viděl a žádal v ní přímo i ochranu do- 
mácího dělníka proti jeho zahraničnímu konkurentu — ačkoli resoluce jím 
přednesená mezi jiným žádala i snížení osobních tarifu železničních za účelem 
umožnění skutečné volné stěhovavosti dělníkovy. Resoluce ovšem většinou 
odhlasována, ale duch, který ji oživoval, nebyl více jejím vlastním. I otázka 
obeslání sněmu pruského — předmět dlouhých, vášnivých a planých 
sporů — rozhodnuta konečně kladně, a ve sněmu po příštích volbách 
očekávají se sociální demokraté už dnes, kdy je do voleb ještě tak daleko, 
ne jako vetřelci, ale jako opora dnešní slabé protiváhy dusivé pruské 
reakce. Na sjezdu štyrskohradeckém, o němž předešle obšírně referováno, 
vývody Vollmarovy byly přijaty s bouřlivým potleskem a kritika mohla 
mu vytknouti pouze tolik, že řekl otevřeně to, co referent opatrně za- 
mlčel. V Paříži řečník v komplimenty důmyslu Kautského oděl vlastně 
chválu pravdivosti Bernsteinovy — všude tu zrovna klíčilo jarými silami 
proudu reformního. I sama stará bašta střízlivé stavovské politiky dělnické, 
angličtí tradeunionisté na svém letošním 38. kongresu přiložili polínko na 
hranici starému náboženství, vypustivše tentokrát úplně ze svého programu 
obvyklý bod o sespolečenštění prostředků výrobních a třídní organisaci 
proletariatu. Jednomyslným bylo usnesení sjezdů proti dobyvačné politice 
koloniální, jak se zejména nyní v Jižní Africe a Číně provádí; dr. Singer 
na sjezdu mohučském jménem dělnictva německého přímo odepřel přijati 



56 



práci, kterou by miisil děkovati snahám protiosvetovým, zejména vyzbrojení 
k tomu účelu mocného loďstva válečného, jehož postrádatelnost pro ně- 
meck3> obchod statisticky dovozoval poukazem k tomu, že německý obchod 
zahraniční od r. 1872 do 1899 při malém loďstvu vzrostl o GS"^,, (ze 6 
miliard na 10), anglický s mohutným loďstvem jen o 4"'/o- Ve věci ovšem 
názory daleko nejsou svorný; otázka denního chleba průmyslu při nesmírné 
jeho dnešní expansi momenty mravní namnoze utlačuje, i Bernstein sám 
nalézá se v protivném táboře. 

Na zářijovém sjezdu české strany sociáln ě-d e m o k r a i i c k é 
v Budějovicích s potěšením pozorován pokrok co do úrovně referátů a debat 
proti diívějším sjezdům, i vzrůst strany co do šíře, postrádána však vý- 
značnější práce ideová, neprospívající při poměrně malém dosud účasten- 
ství akademické inteligence. Jednání sjezdu bylo utlačováno přílišnou 
bohatostí programu. Kromě organisace, v níž zejména i ženy dobyly si 
konečně určitého samostatného místa, zabýval se sjezd mimo jiné voleb- 
ními věcmi, komunálním programem a školstvím ; přijal také návrh, aby 
dítky posýlány byly do škol, kde vyučuje se v jich řeči mateřské. Tisk 
strany čítal v r. 1900 politických časopisů 11 s ročním nákladem 7,077.200 
exemplářů, odborný tisk as 1 ^j„ mil. exemplářů. Táborů uspořádáno 226 
(40 zakázáno, 7 rozpuštěno), schůzí důvěrných 5005, organisačních 4546 
a voličských 338. Ruch zajisté čilý. 



S povlovným rozkladem marxismu pokračuje klidně, ale vytrvale 
idea praktického státního socialismu. Na letošním pařížském kongresu pro 
dělnické byty (v červnu) zůstali už Francouzi osamoceni se svým sta- 
noviskem, že podobné věci sluší výhradně zůstaviti soukromé iniciativě 
a že stát se tu vždycky osvědčuje neschopným, dražším, strannickým atd. 
Delegát anglický suše pravil, že by v Anglii mu ani neuvěřili, že ještě 
někde mají tak zastaralé názory a ukázal k tomu, že při velikosti po- 
dobného sociálního problému, který na př. v Paříži vyžaduje nákladu 
500 mil. franků, každý kromě obce je bezmocným. Ostatně i dnes ka- 
pitály, investované v dělnických domcích anglických (100 milionů franků) 
a francouzských (jen v Lyoně na př. 5 milionů franků), jsou imponující. 
Řešení otázky je dle povahy věci různo ve velkoměstech, kde při způsobu 
stavebním a drahotě pozemků nutno omeziti se na nezávadnost zdravotní 
a trochu komfortu při bytech dělnických. Kešení ujímají se ve Francii 
a Anglii — po nejvíce ruce filantropické ; hospodářská stránka jeho dosud 
se neuplatnila, ač na kongresu dovozováno, že kdyby domky dělnické 
zaručovaly aspoň 4"/f,ní zúrokování kapitálu (a takové zúročení je dosaži- 
telno, i vyšší, při účelné stavbě), pohrne se franc. i angl. kapitálu na 
toto pole hojné. — - První místo zaujímá dodnes Anglie se svými hotely 
pro svobodné dělníky, kde za 60 ct. dostati lze pěkný nocleh a použíti 
místnosti pro osvěžení, stravu pak za laciný peníz. Jsou to ústavy filan- 
tropické, ale i ty vynášejí 5 — 6"/^. Nyní přikročuje se k zařízení podobných 
asylů pro svobodné dělnice. Na kongresu bylo vzpomenuto i krásných 
úspěchů vídeňské nadace Frant. Josefa na tomto poli. — Druhý modus, 
vlastní rodinné domky dělnické, vzorně představuje Belgie. V málo letech 



57 



zápůjčkami v sumě 32 milionu franku a spořitelními pen''zi zřízeno 15.000 
domků dělnických, které se pronajímají a při mírných splátkách v 15 až 
25 letech mohou přejíti ve vlastnictví dělníkovo; docela i dědičné právo man- 
želky a descendentů k domku je ve Francii a Belgii zákonem zvlášť upraveno 
a pomýšlí se na prohlášení nezastavitelnosti jich dle amerického vzoru. 
Ze 14 typů domků dělnických, vystavených ve Vincennách Francií, Ně- 
meckem. Belgií, .Švýcary, Anglií, vyznačují se německé solidností, belgické 
lácí. Za 2(338 franků pořídí se domek (i s pozemkem), prostý sic, ale 
zdravotně dokonalý, o 4 obytných místnostech, kde dělník s průměrnou 
denní mzdou 3 fr. 50 ct. může nejen obývati, ale státi se i vlastníkem jeho. 



.Společenstva výdělková a hospodářská v Německu hned od počátku 
jak známo učiněna byla služebnými skoro výhradně maloživnostnictvu, 
později i rolnictvu, a tu přirozeně nejprve vyvinula se ve formách družstev 
úvěrních na rozdíl od Francie a Anglie, kde vývoj jich nesou převážně 
na svých bedrách třídy pracující, v Anglii hlavně za zlevněním potravin 
družstvy konsumními, ve Francii za osamotněním malého rolníka, řemesl- 
níka a dělníka pomocí družstev výrobních, která mají jim umožniti vzestup 
nastupeii podnikatele. V Německu bylo 31. března 1900 ze 17.988 družstev, 
jež byla předmětem šetření, 11.477 úvěrních, 1404 konsumních, 1332 pře- 
vážně zemědělských nákupních, 2389 převážně zemědělských výrobních, 
zbytek strojových, skladních, stavebních aj. Seskupeny jsou v 31 svazech, 
z nichž Crúgerův všeob. svaz (Charlottenburg, založ. 1859) čítá 1633 
družstev, svaz zemědělských družstev v Offenbachu n. M. resp. Darmštatě 
(pi-ed 17 lety založ.) 7136, a svaz Raiffeisenských družstev (Neuwied) 
484 družstev. Roku 1899 měla — pokud zprávu podala — družstva 
počtem náležející ke svazu členů povolených úvěrů peněz členských 

M M 

875 Charlottenburg 508.327 2,127.929.807 127.889.911 

3667 OíTenbach 260.050 122.258.862 6.897.419 

2014 Neuwied 168.675 48.703.270 1.309.005 

Konsumních spolků podalo zprávu 534 s 468.992 členy, a s tržbou 
za potraviny 115,381.541 M. Čistý zisk íV/^ mil. M připadl členům, 
již ze 607o náležejí stavu dělnickému. Podíly členské činily 10 mil. M. 
Z výrobních družstev, Schulze-Delilzschova ideálu jako koruny ruchu 
družstevního, daří se jen zemědělská. 12 družstev výrobních s 1966 členy 
a tržbou as 2 mil M. náleželo oboru knihtiskařskému, výroby tabáku, 
hrnčířskému, strojnickému a soukenickému. Výsledky družstev stavebních 
při veliké nouzi o malé byty poměrně dosud mizí. Nejnověji začínají se 
obírati usídlováním zemědělských dělníků, otázka, kterou se také zářijové 
shromáždění svazu Críigerova podrobně zabývalo. P. 



.■■)8 



ČKOLSKK: Autonomisace nebo postátněni školství — Heslo autonomie národním fetišem — 
^ Stíny nynější autonomie školské — Obavy i před úplným postátněním — Vychodištěm 
z toho: školský program české strany lidové — Nutnost' rámcového zákona říšského — 
Zodbornéní ško ství — VV. Bčilscheho »Wirklichkeitsunterricht« — Mezinárodní sjezdy pro 
obecné a sti^ední školství v Paříži. 

Z kruhu učitelských dostala se v diskusi širší veřejnosti otázka, 
má-li se školství obecné úplně zautonomisovat, nebo úplně postátnit. 
Zvláště některé z mladších u nás stran politických otázkou tou se po- 
drobněji obíraly. 

Heslo autonomie stalo se velmi oblíbeným koníčkem, na němž po- 
litické strany u nás velmi rády jezdívají. Heslo autonomie stalo se dokonce 
jako státní právo národním fetišem, proti němuž nesmí se nic uváděti. Je 
dosud v dobré paměti, kterak strana staročeská měla na říšské radě tisíc 
chutí snísti s autonomní polévkou návrhu Lichtenštejnova i mouchu kon- 
fesionelní školy. A Mladočeši, tito chudokrevní a slaboduší epigonové 
Staročechů, sotva že politické pole ovládli, neměli nic jiného na práci, 
než pro autonomní obal návrhu Ebenhochova, schvalovati vlastní jádro 
školy konfesionelní. V autonomii vidí také epigonové mladočeských epi- 
gonů bezpečný lék k ozdravění churavícího národního organismu. Velmi 
rádi přehlížejí četné hříchy, jichž se dosavadní autonomie obecní, okresní 
i zemská na školství i učitelstvu dopustila i dopouští. V čerstvé paměti 
jest opravdový kulturní skandál, jímž mladočeská většina obecního zastu- 
pitelstva v Mladé Boleslavi přijatým návrhem na zrušení školy řemeslnické 
se vyznamenaly. Zapomínají se, anebo nechtějí se ani uznati četná příkoří, 
ponižování, nepřátelství a nepřízeň, která proti učitelstvu od představitelův 
nynější autonomie přímo namnoze čiší. 

Nynější autonomie školství, i v tom úzkém rozsahu v jakém dnes 
je, přišla trochu předčasně. Dříve, než pro ni občanstvo bylo vychováno 
a vzděláno. A následky toho zakusilo právě učitelstvo, jemuž se nemůže 
proto vytýkati, že není pro autonomii nadšeno a že si nepřeje, aby zá- 
konodárství ponechalo autonomii úplnč volné pole. Ui-ad samosprávný 
byl a je dosud u nás namnoze v rukou lidí málo vzdělaných, kteří škol- 
ství nerozumějí, školsví a poměrův učitelských si nevšímají, ale přec 
o nich rozhodovati, osud učitelů v rukou míti a jim poroučeti chtějí. Není 
divu, že v rukou takovýchto lidí stala se dnešní autonomie absolutismem 
v menším, jehož jho právě učitelstvo nejvíce zakouší. Hlavně při obsazo- 
vání učitelských míst. Zde jest pole pro největší nespravedlnost' autonomie 
zcela otevřeno. Zde také nemá místa žádné odvolání. Poslanci na sněmu 
zemském mají na svědomí, že nepostarali se dosud o to, aby obsazování 
učitelských míst dalo se dle jistých, zákonem jasně vyznačených norein. 
Autonomista může jako člověk úplně samostatný, neodvislý a pod moc 
úřední nepostavený užiti úřadu svého dle své vůle na škodu učitelstva. 
Případ, kdy by autonomní předseda nebo člen místní, okresní nebo zemské 
školní rady pro nesprávné, učitelstvu křivdící, jednání byl potrestán, je 
téměř neslýchaný. 

Není ani jinak divu, že učitelstvo nemohlo k autonomii přilnouti. 
Vždyť ta autonomie se všemi svými poslanci na sněmu zemském nedo- 
vedla se za celou dlouhou dobu, co na sněm český chodí, postarati o to, 
aby učitelstvu jen poněkud dostatečné postavení hmotné zabezpečila. Nej- 
výše dovedla ještě utužiti krutý řád disciplinární rozmnožením celé stup- 



59 



nice citelných trestů o nové pokuty stoi;Ltové. Po celé třicítiletí od vydání 
nákladního říšského zákona školského, ukládajícího zemím, aby se o hmotné 
postavení učitelstva náležitě postaraly, musí se učitelstvo zemí českých 
priživovati o práz ininách česáním chmele na Rakovnicku a dobýváním 
pařezů na hranicích českomoravských. Mimo to znamenati možno, že ze 
skupiny našich nejvřelejších autonomistů na sněmu zemském vycházejí 
téměř každoročně a vždy s větší určitostí různé zpátečnické návrhy, tu na 
ztenčení docházky školní, tam na zrušení a omezení počtu tříd ve školách. 
Autonomisté naši, zvláště pak čeští poslanci za obce venkovské, vystupují 
proti učitelstvu dokonce jako nepřátelé. Nepřejí mu ani toho žebráckého 
platu, vytýkají nui prázdniny, málo hodin ve škole, nepřejí mu ani tolik 
volnosti, kolik mu byrokracie ponechává a chtějí je míti svým otrokem 
právě tak, jako byrokracie a před tím církev. Lze bezpečně tvrditi, že 
kdyby dnešní představitelé autonomie zemské školské zákony dnes na 
sněmu zemském projednávali, že by to pro školství a učitelstvo dopadlo 
hůř, daleko hůř, než za květu liberalismu v naší říši roku 1869. 

Učitelstvo nemůže také neviděti odstrašujícího příkladu země, která 
jako ve mnohých jiných oborech, také ve školství požívá největší samo- 
správy, t. j. Haliče. Zde učitelstvo autonomii přímo proklíná a utíká se 
před ní o pomoc k říšské radě a ministerstvu. Také učitelstvo jiných 
států a zemí pokročilých jako Německa, Švýcarska, Anglie, států skandi- 
návských i Spoj. Států je s autonomií nespokojeno. 

Učitelstvo dle hlasů ve svých časopisech vyslovuje se rozhodně proti 
autonomii místní a okresní, proti tomu, aby obce a okresy samy své 
školy zřizovaly a platily, aby o školství a učitelstvu rozhodovali lidé ne- 
vzdělaní, předpojatí, lidé školství nerozumějící, lidé, kteří ve školství a v učitel- 
stvu vidí jen břemeno a zlo, lidé chtějící učitelstvu dát pociťovati, že jsou 
strůjci jeho osudů. Učitelstvo je proti autonomii, která obce a okresy 
školní uzavírá čínskou zdí a dbá jen o prospěch jednotlivců a jednotlivých 
míst bez ohledu na celek. 

Učitelstvo nemůže však býti nadšeno ani úplným postátněním školství. 
Vždyť právě z učitelstva bývá administrativě státní vyčítáno, že školství 
byrokratisuje a tím mu nemálo škodí. Tohoto fakta dovedou výborně vy- 
užívati klerikálni nepřátelé v bojích svých proti moderní škole. Na škody, 
které byrokratism ve školství způsobuje uniformováním, omezováním svo-' 
body vyučujících, diktovánim určitých spásonosných method a mn. j. bylo 
již několikráte na těchto místech ukázáno. 

Slovem, učitelstvo svírané skřipcem autonomie na jedné a skřipcem 
byrokracie na druhé straně, nemůže se nadchnouti ani pro úplnou auto- 
nomii, ani pro úplné postátnění školství. NB Oba tyto vlivy ve školství 
svírajíce učitelstvo, ponechávají volný průchod ve školství klerikalismu, 
který se tu pomalu, ale jistě zakořeňuje. Ani byrokracie, ani autonomie 
nedovedla býti ve školství dostatečnou protiváhou stále pevněji do škol- 
ství se zadírajícího klerikalismu. 

Kulturní a školský program naší české lidové strany řeše otázku 
správy školské, chce správně domáhati se ve školství osamotnění národ- 
nostního a odborového. Chce, aby národ náš měl platný vHv na vytváření 
školství dle osvětových potřeb svých v souhlase s myšlenkovou povahou 
doby naší. Školství ve smyslu programu našeho nemá býti zvláště po stránc^ 



60 



výchovné a vyučovací spravováno centralisticky, ale dle jednotlivých ná- 
rodností rozděleno tak, aby každé poskytnut byl dostatečný na vliv svérázné 
utváření její. Program náš žádá, aby školství až do nejvyšších instancí 
spravováno bylo příslušníky vlastní národností, a aby, pokud nynější sou- 
stava správy školské bude míti platnost, byla v ministerstvě kultu a vy- 
učování zřízena zvláštní sekce pro kulturní a školské potřeby národa 
českého. 

Program náš, přihlédaje k faktu, že by při dnešních poměrech na 
sněmech zemských bylo školství při úplné autonomii zemské oklestěno 
a namnoze úplně zklerikalisováno, žádá rámcový zákon říšský, který by 
každému národu zajistil všestranný rozvoj dle jeho povahy, míru povinné 
návštěvy školské, učitelstvu pak spravedlivý postup, náležité hmotné za- 
opatření, plné užívání občanských práv, řádnou ochranu a spravedlivý 
řád disciplinární. 

Školský program náš u vědomí, že vše, co svěřeno bývá plně auto- 
nomii, nikdy tak neprospívá, jako když svěřeno jest rukám povolaným, 
jen k vykonávání určitých výkonů určeným, žádá vedle vzpomenutého 
znárodnění současně náležitého zodbornění školství. V tom smyslu přeje si 
oddělení administrativního dozoru na školství od dozoru výchovného a vy- 
učovacího. Administrativu ponechává správě politické, říšské, zemské, 
okresní a obecní, která se má opírati o sbory, v nichž vedle přiměřeně 
rozmnoženého počtu zástupcův učitelstva zasedati mají volení zástupcové 
občanstva a náboženských vyznání, dále znalci lékařští, techničtí a dozor- 
cové školští. 

Vlastní péči o vyučování a vychování, stanovení organisace školské, 
plánů a osnov učebných, rozhodování o změnách a reformách, jež po 
těchto stránkách nutnými se ukáží, ukládá progiam náš učitelstvu samému. 
A správně ! Neboť uznává-li se, že o vnitřních záležitostech stavu rolni- 
ckého rozhodovati mají rolníci, stavu živnostenského živnostníci, obchod- 
nického obchodníci, pak musí se i učitelstvu ponechati, aby o vnitřních 
otázkách vyučování také samo rozhodovalo. 

Proto domáhá se program náš jednotného vyššího orgánu, nejvyšší 
rady školské, poslední to instance národa v otázkách výchovy a vyučování. 
Instance tato, do níž by si učitelstvo v každém národě volilo ze středu 
svého poměrně dle různých kategorií ústavů vyučovacích a stupňů škol- 
ských výbory okresní, stala by se vlastním kulturním a osvětovým stře- 
diskem života národního a bedlivým strážcem toho, by školství vždy na 
dráze pokroku zdatně kráčelo ku předu. Poměr této instance k ministeriu 
kultu a vyučování určil by se zvláštní normou. Vzpomenuté nejvyšší 
radě školské odpovědni by byli okresní i zemští dozorcové školští, zba- 
vení tíhy administrační a závislosti v působení svém na úřadech poli- 
tických, aby tím úsilovněji věnovati se mohli vnitřnímu rozvoji školstvj, 
Právo obsazování učitelských míst příslušelo by zemskému úřadu školnímu, 
nebo ministeriu kultu a vyučování, které by vždy k dobrozdán nebo ná- 
vrhu (ternu) nejvyšší rady školské přihlíželo. 

Školským programem české strany lidové dá se otázka zautomiso- 
vání či postátnění školství obecného nejlépe rozřešit, jak ku spokojenosti 
učitelstva náležitým zodborněním školství, tak ku spokojenosti občanstva, 



61 



jemuž jistý vliv v dosavadních místních, okresních i zemských radách se 
neubírá. 

Ve vídeňské »Woche« dává W. Bolsche moderní paedagogice nové 
heslo; »vyučování skutečnému životu. « C»Wirklichkeitsunterricht.«) Smysl 
pro skutečno, moc nové skutečnosti vznikající úžasným rozvojem techniky 
vniká hluboko do nitra našeho, do nitra, které si lidé ještě na počátku 
století úzkostlivě uzavírali, nedbajíce šumu a shonu vezdejšího světa. Mo- 
derní paedagogice nadhazuje se pomalu problém, do jaké míry a kterak 
je záhodno hned od počátků v3'chování tento smysl pro skutečnost vště- 
povati. Nesčíslné návrhy opravné zdají se směřovat k tomu, aby bylo 
méně abstraktně, z knih učeno, ale za to více viděno. Doporučuje se 
zdokonalení vyučování přírodním vědám, názorného vyučování, reforma 
kreslení. Proniká snaha překládat učení z dusné světnice školní do volné 
přírody. Zavrhuje se stará methoda, charakterisovaná slovy lékařovými : 
»Skolní světnice s horkými hlavami a studenýma nohama« a vyžaduje se 
důtklivě pro celé tělo výchova zdravotní. Vše to zdá se Bolschemu smě- 
řovati ke vzpomenutému, skutečně novému odvětví vyučovacímu, jemuž dává 
jméno » vyučování skutečnostní.« 

Nynější směr vyučovací ohlíží se příliš po vzdálenějších předmětech 
a předmětů chovance přímo obklopujících nedbá. »Warum in die Ferne 
schweifen, — sieh', das Gute liegt so nah'.« Bolsche radí všímat si po- 
drobněji věcí nejbližších, kalamáře, jeho vzniku a vývoje, křídy, při čemž 
vzpomenuto býti může zajímové pradávné doby křídové, kdy žila zvířata 
ta, jejichž mikroskopicky malé skořepinky tvoří křídu a jejíž technické zu- 
žitkování takové a takové jest. Radí podnikati s dětmi vycházky do polí, 
lesa atd., až celý obzor toho obyčejného »skutečna« v tom nejvšednějším 
bude pochopen. Skutečnostní vyučování zbudí potřebnou »úctu před každou 
prací, úctu před velikou duševní jiskrou, která proudí každou i zdánlivě 
nejnepatrnější prací.« Skutečnostní vyučování vyvolá rostoucí úctu 
před všedností, před všedními věcmi, a v tom bude nemalá mravní jeho 
cena a zisk. 

V Paříži uspořádáno bylo u příležitosti světové výstavy celé množství 
sjezdů, z nichž celých šestnáct bylo věnováno věcem školským, vychovaní 
a vyučování. 

Mezinárodní sjezd pro obecné školství za předsednictví člena pařížské 
akademie M. O. Gréarda a za účasti půltřetího tisíce paedagogů, z nichž 
na 350 bylo z jiných států, uznal ústy svého předsedy potřebu organické 
souvislosti a shody všech kategorií školství, které také my ve svém pro- 
gramu školském se dožadujeme. Sjezdové práce rozděleny byly v patero 
sekcí. V prvé, jednající o vyučování domácímu hospodářství poukazováno, 
že vyučování to má se konati především v rodině, že však přece podobně 
jako ženské ruční práce náleží do dívčích škol. Základy mají se podati 
již ve škole mateřské, načež na dalších stupních má býti přiměřeně dále 
stavěno. Ve druhé sekci, o návštěvě školy rokující, poukázáno, že \e 
Francii dosud 4" „ dětí školu nenavštěvuje, v Anglii, že z 5 milí. dětí pouz: 
4 mil. do školy chodí. 

Nejlepší docházkou pochlubiti se může Německo, kde je o to přís- 
nějšími zákony postaráno. Školství přináší tím zdárnější výsledek, čin- 
jest docházka školní delší. Ve třetí sekci při jednání o vyučování mravo- 



62 



vědě uznán za nejpůsobivější prostředek příklad učitele. Vzpomenuto tu 
také společností pro éthisování nejširších vrstev lidových a jich blahodárné 
činnosti. Vyučování mravovědě má býti opřeno o skutečný život, má vésti 
k samostatnému usuzování mravnímu. Čtvrtá sekce rokovala o dalším 
rozšii'ování obecného školství. Žádáno, aby školy rozšíi-eny byly o takové, 
které zaokrouhlovati mají vzdělání všeobecné, dále o průmyslové, obchodní 
a hospodářské. V těchto školách ma se mládež uzpůsobiti hlavně pro 
život praktický. V páté sekci konečně jednáno o Nzdéhiviíní mládeže po 
dokonané docházce školní. Pro tento věk doporučeno zřizování pokračo- 
vacích kursíj a pořádámí soustavných přednášek. Ukázáno tu na prospěch 
lidových universit, čít;íren, knihoven a pod. Večerní kursy pokračovací 
měly by přihlédati k úst;ivé, právům a povinnostem občanu a k dějinám 
současným. Po sjezde poukázal ministr vyučování, že otázky výchovy 
a učby kladou se nyní ve všech kulturních státech na místo nejpřednější. 
Na sjezde učitelstva středoškolského při rokování o sociálním vý- 
znamu středního školství požadována zlatá střední cesta mezi jednostran- 
ným centralismem, dusícím každé volné hnutí ve školství tomto a úplnou 
autonomií, jejíž výlučnost by zase znemožňovala vespolný styk a žádoucí 
součinnost škol jednotlivých. Také tu uznána důležitost universitní extense, 
položen důraz na tělesnou výchovu žactva a péči zdravotní. Projednávána 
tu byla otázka přípravného vzdělávání učitelstva středoškolského. Otázka 
učitelův a učitelek na středních školách rozluštěna se zřetelem ke zkuše- 
nostem v Americe v ten rozum, že hochům je v určitém věku výhodno, 
jsou-li vychováváni ženami právě tak, jako je výhodno děvčatům, jsou-li 
vychovávána v jistém období muži. Věk, kdy výchova od druhého pohlaví 
má přestávati stanoven nebyl. Pro ženy na středních školách vytčena po- 
třeba vzdělání v praktickém lu)spod;ířství, správě domácnosti, vaření, ručních 
pracech atd. Také jich výchova morální by měla býti doplněna a zdoko- 
nalena. Doporučení hodným uznáno mezinárodní dopisování žactva, o němž 
svého času na těchto místech bylo referováno, a to, j;ik pro úspěch ve 
vyučování cizojazyčném, tak pro značný význam éthický, protože se jím 
již v útlém věku dociluje pi-;itelský styk příslušníků různých národností. 

- rt— 
* 

T rrKR.ÁRX] A r.MKI.KCKK. Shivo úvodem — Vedení nárudniho divadla v nových rukou — 
-*-^ Ciiiiuist odsuipujiciho družstva -- Ciin .se div^idlo oddaluje lidu - Xepěkíiě zjevy při 
hoji o divadelní spránu r>y\alv řiditel F. A. Šubert - Zawdení nové správy divadelní 
byí čin politicky -^ .X.ay časopis' belletristickv ..Zvon<- Xo\ v odbor.iý list »České Knitiov- 
nictví« — t proť. Kd. Albert. 

Zavádíme novou stálou rubriku. Chceme v ní osvětlovati a vykládati 
významnější události literární a umělecké, chceme literární a uměleckou 
produkci českou oceňovati vždy v úhrnném a stručném přehledu; podrob- 
něji budeme rozbírati hlavně to, co je pro nás význačné a významné. 
Časem snad se nám podaří rozšířiti své pozorování i na cizí literatury 
a vybírati z nich to, co nám může být poučné a prospěšné. 



Od července t. r. vede Národní divadlo nová správa. Od- 
stupující družstvo vedlo ústav od roku 18<S1. Přehlížíme těch asi 20 let di- 
vadelního života. Rid. Šubert byl v čele jeho od r. 1883. při poslední své 



63 



oficiální zprávě » Sedmnáctý rok Národního divadla« podnikl revisi dosavadní 
činnosti tohioto ústavu. Z té vytýká jako kulminující záslužné body: 
1. povznesení domácí české produkce dramatické; 2. Národní divadlo sle- 
dovalo od samého začátku vyšší cíle umělecké ; 3. v pořadu her byla 
zastoupena produkce všech národů a věků; 4. Národní divadlo rozšířilo 
jméno českého umění dramatického do celého světa (míněn zejména úspěch 
Národního divadla na mezinárodní hudební a divadelní výstavě ve Vídni 
r. 1892); 5, Národní divadlo prostředkovalo s bratrskou láskou jinoslo- 
vanskému uměni dramatickému. 

O tom není pochybnosti, že Národní divadlo znamená proti době 
předešlé pokrok velmi značný, že zejména nesnadné počátky překonalo 
s nemalým úspěchem. Ale mnoho bylo jen výsledkem našeho vývoje ná- 
rodního a kulturního ; Národní divadlo samo je jen členem tohoto vývoje. 
V povznesení domácí tvorby dramatické na př. Národní divadlo nebylo 
než výkonnou mocí onoho našeho vývoje. Brzy pronikala na veřejnost ne- 
spokojenost; měla svou příčinu hlavně v tom, že Národní divadlo nepo- 
kračovalo k dokonalosti stejným krokem, jako začalo. Snad ještě ve vý- 
konném umění dramatickém ; velicí umělci jednotlivci sice mizeli, ale umělecká 
úroveň celku, všech zaměstknaných sil přece jenom neustále stoupala. A to 
musí být hlavní snahou moderního jeviště. 

Nám z dosavadní minulosti Národního divadla nejvíc je líto všeobec- 
ného nadšení pro nový ústav. Vědomí o jeho významu pronikalo do po- 
slední chaloupky. Byli jsme svědky tohoto nadšení, viděli jsme, jak i ven- 
kovští lidé svůj tolikrát zpřevracený groš jemu obětovali, jak bývalo jejich 
touhou viděti ten zlatý dům u Vltavy. Vzpomínáme na hojné divadelní 
výpravy z venkova do Prahy. A toho nadšení dnes už není. Ovšem vy- 
chladne i nejhoroucnější plamen, zevšední i nejkrásnější předmět. 

Ale tady je ještě jiná příčina. Ro- ebírám si sám na sobě svou lho- 
stejnost k divadlu. A přece jsem se kdysi tlačíval tak často u kasy diva- 
delní až do omdlení. 

Pro mne je hlavně příčina v tom : Národní divadlo jdouc otrocky za 
vzory jiných ústavů ve velikých městech vymklo se lidu a dostalo se do 
moci oněm vrchním 10.000 (u nás sotva 1000). A íjí- do něho zatáhly 
onu moderní divadelní nemoc: pro dobré tři čtvrtiny navštěvovatelů jest 
divadelní umění věcí vedlejší; jejich divadelním světem jsou toalety, dráž- 
divé pohyby baletek, osobní zjevy herců a hereček na jevišti, boje a pletky 
zákulisní, všelijaké historky ze soukromého života hereckého. 

Tomu pojímání hoví naše žurnalistika. Pražskými hlavními žurnály 
procházívá málo do veřejnosti; po Praze se to jenom mluví a překlepává. 
Ale podle hlavních žurnálů opičí se též listy venkovské ; i ony chtějí mít 
stálou rubriku o divadle. Chtějí svými zprávami čtenáře chytit. Mají 
v Praze své korrespondenty, kteří ve svých kroužcích, od interessovaných 
herců a hereček samých, sbírají divadelní klepy. Pro ty klepy venkovské 
lístky musí být také v každé kavárně v Praze ; jen pro ně se čtou. 

A pak jsme zakusili jiné nepěkné důkazy, že divadlo je doménou 
těch vrchních 10.000. Zpěvák, herečka odchází od divadla, jiný a jiná 
zase přichází. Jedni by chtěli udržet odcházejícího, jiní přejí přicházejícímu. 
Obě strany pracují intrikou, přepjatými ovacemi, v čemž hlavně roli pře- 
jímají často dámy, zejména jedná-li se o oblíbeného u nich herce. Plnou 



64 



měrou zažili jsme letos zapřahání se do vozů jejich, příboje novinářských 
»Zaslán« a podobné divadelní zjevy. A to vše se musí dít před celou 
veřejností. Vrstvy lidové nemají při tom jinou úlohu nežli diváci při ari- 
stokratických koňských dostizích. I ti se někdy rozechvějí pro některého 
závodního koně a sázejí na něj svůj groš, jako ten aristokrat tam uvnitř 
v ohradě. 

To je psychologický důvoď naší nechuti k divadlu, aspoň u nás 
demokratičtějších lidí. Takové zjevy působí u nás odpor, z odporu k těmto 
zjevům dostavuje se lhostejnost k divadlu. A z ní zúžený kontigent na- 
vštěvovatelů — právě navštěvovatelů myslících, přístupných skutečnému 
umění divadelnímu. Správa divadelní musí se pak ovšem stíirat o kusy 
pro své obecenstvo. Jsme přece jenom » demokratický* národ I 

Ovšem podobné věci dějí se jinde také ; ale tam se na širší veřej- 
nosti nežádá tolik činného účastenství v těch vedlejších událostech. A kdyby 
i : velký národ to snáze snese nežli my. Pro škopek špíny nalitý do velkého 
rybníka mohu se v něm ještě koupat, ale vyleje-li se do obmezeného 
bassinu, nepolezu tam. 

To zdá se mně největším hříchem staré správy, oddálila divadlu 
lid. Udělala některé pokusy, zavedla odpolední lidové představení, do- 
přávala divadlo v některých málo slavnostních dnech dělnickému lidu 
a pokusy nade všecko očekávání se zdařily. Ale stará správa divadelní byla 
to hlavně, která po tak dlouhou dobu tutlala tak živé hnutí pro druhé 
české divadlo v Praze, divadlo lidové — z pouhého strachu z konkurence. 

A jak už známe naše poměry, nebude při nové správě lépe. Noviny, 
které z prvu horovaly pro myšlenku druhého lidového divadla, budou asi 
v té otázce nyní mlčet, aby nezpůsobily domnělé rozpaky své divadelní 
správě. Vždyť už boj o novou správu v divadle podával nejméně naděje, 
že noví lidé nesou si málo smyslu pro demokratisaci umění divadelního. 

Míníme zejména nedůstojný a neurvalý útok na osobu bývalého 
řiditele Šuberta. Nemužně a obojetně vedl si podle zprávy p. Subertovy 
intendant divadla dr. Herold. Nízké byly mnohé útoky, vedené v listech 
venkovských i pražských; zejména frakce radikální neštítila se nejhorších 
prostředků. Rid. Subertovi jistě nelze upříti opravdovou snahu, upřímnou 
práci a obětavost hmotnou i tam, kde to bylo pro něho pouze čestné po- 
stavení. Po sinekuře, jak mu bylo vytýkáno, zajisté nehnal se nikdy. Jeho 
působení u Národního divadla za okolností, často málo záviděníhodných, 
mělo své viditelné výsledky. Útoky tím nepěknější, vedly-li k nim některé 
osoby motivy, které řid. Šubert ve své obraně charakterisoval francouzským 
rčením »ote-toi de lá que je m'y mette.« 

Zavedení nové správy do Národního divadla byl čin politický : šlo 
o novou posici pro stranu mladočesko-radikální. Jako politický čin je 
charakterisován hlasováním v Zemském výboru, politický ráz ukázaly no- 
viny, do kterých zápasící strany ukládaly svá hojná »Zaslána«, polemiky, 
invektivy. »Národní Listy« a »Radikální« pracovaly horlivě pro nový 
režim. Politický ráz dokumentován byl hlavními faiseury nové správy: 
Jar. Kvapilem, drem Klumparem, prof. G. Schmoranzem a j. Mladočešství 
nabylo rázem vrchu a vedení v ostentavním životě vnějším, zejména poli- 
tickém, v životě kulturním převažovali je pořád svou prací Staročeši. Nyní 
šlo o to získat pro Mladočechy ze života kulturního ty posice, které nej- 



65 



více bijí širokým vrstvám do očí. Na Národní divadlo namířeno v první 
řade. — 

A mladočešství objevuje se i v tomto činu ve své staré podobě: 
nedostatkem citu pro zodpovědnost ze svého postavení. Nejvyšší správu 
Národního divadla má svěřenu všestranný dr. Herold jako intendant, který 
dovedl si svou pravomoc rozšířiti. Umění rozumí ovšem tak jako historii 
a literatuře. Když dovede mluviti o Jiřím z Poděbrad, o Palackém, proč 
by nedovedl rozhodovati též o uměleckém ústavu? Rid. Šubert při svém 
odchodu prozradil nám mnoho charakteristického z činnosti p. Heroldovy 
pii divadle. Nikdo z předchůdců intendantů nestaral se prý tak málo 
o umělecké záležitosti Národního divadla jako dr. Herold. Po celou dobu 
svého úřadování neuznal za potřebné konferovat s řiditelem o uměleckých 
záležitostech divadelních. Ovšem nic překvapujícího. Docela po Heroldov- 
sku, Adámkovsku, Grégrovsku ! 

Mluvit o nové správě divadelní, o směru nového artistického vedení 
a o jeho úspěchu, nebylo by zajisté spravedlivé. Jeť jeho vláda ještě 
krátká; začala se také v době pro divadelní život nejméně příznivé. Nové 
řiditelství, pravda, začíná svou činnost na vykonané práci svého před- 
chůdce a za lepších podmínek hmotných: tím větší požadavky smí kri- 
tika klást. Z vedoucích osob má chef opery K. Kovařovic za sebou kus 
zdatné práce, hlavně jakožto dirigent osvědčeného symfonického orkestru 
na Národopisné výstavě. Nový řiditel Národního divadla, G. Schmoranz, 
nese si do nového svého úřadu sympatii široké veřejnosti, která od něho 
očekává povznesení divadla. 

Od 1. října t. r. vydává zvláštní družstvo spisovatelů nový tý- 
denník belletristický »Zvon«. Redaktorem jeho byl ustanoven 
osvědčený redaktor Světozora, loni zaniklého, M. A. Šimáček. Směr no- 
vého časopisu je vytčen jednak programem, jenž byl uveřejněn před vy- 
jitím prvního čísla v novinách, a ještě lépe jmény sdružených spisovatelů : 
Thomayer, Vrchlický, Jirásek, Heyduk, Wintei, Herites, K. Kučera, Frant, 
Kvapil, Rais, F. X. Svoboda, vŠimáček, Klášterský, F. J. Procházka a J. Bo- 
recký. V celku kruh České Akademie. V tomto zjevu zdá se nám být pro 
naše poměry literární ledacos charakteristického. 

A řeknu hned svůj názor o novém časopise: nevidím v něm literární 
čin, jak by v něm ráda viděla kritika starovlasteneckého tisku. Nemá 
z daleka toho významu jako kdysi almanachy a časopisy, s kterými bývá 
nový časopis srovnáván, řekneme jen »Máj« a »Lumír«. Tam hledal kruh 
spisovatelů pevnou tribunu pro své nové názory a nové ideje proti ustálené 
přežilé moci literární u nás. Proč zakládá však spisovatelské družstvo nový 
časopis belletristický? Nemají tribuny pro své idey? Otevřte »Zlatou Prahu« 
a najdete v ní Vrchlického, Jiráska, Heyduka, Winlra atd. Otevřte 
»Květy«, »Osvětu«, »Lumíra«, ^>C'eskou Revue« a všude narazíte s malými 
obměnami r.a táž jména. Tedy mají všude literární vládu ve své moci. 
A přinesou do »Zvonu« jiný směr a jiné idey umělecké nežli ty, co uklá- 
dají do Lumíra, do Osvěty, do Květů, do Zlaté Prahy atd.? K tomu se 
snad ani sami sdružení spisovatelé nechystají. 

Neznamená tedy nový časopis nic jiného nežli koalici na rozšíření 
staré državy. A to je více význačné pro široké vrstvy čtenářstva nežli pro 

NAŠE DOBA. R. VIII., č. 1. 190(}. 20. října" ý 



60 



rozvoj naší literatury. Spisy některých z nich, zejména povídkářů, jsou 
čteny, vycházejí v druhém, třetím i v souborném vydaní; autoři jejich 
mají svou popularitu. V tom je jejich síla a opora. A nový časopis chce 
zajistit půdu zrovna v širších vrstvách čtenářstva, chce »přinášet práce 
.... vybírané s bedlivým zřetelem na širší kruhy čtenářské* , jak praví 
prospekt. Tedy v první řadě list rodinný, jako jím byl Světozor a jako je 
jím Zlatá Praha. Ovšem i ťakový časopis má své oprávnění. Ale popularita 
často zavdává příčinu k domnění, že populární spisovatelé jsou též .sku- 
tečně vůdci rozvoje kulturního. A v tom právě vězí druhá příčina, proč 
byl založen nový časopis. 

Sdružení spisovatelé to dost otevřeně také ve svém provolání pro- 
hlašují. Ve »Zvonu« chtějí nejen hlásat své stanovisko, »ale hájit svou 
práci proti útokům jakýmkoli. « Znalcům našich literárních poměrů je tím 
napověděno dost: nový časopis je namířen proti kritice mladších směrů. 
Starší náčelníci literární byli po hezkou řadu let výbojným postupem 
mladších zaraženi, že se k vydatnější obraně mohou sebrai teprve dnes, 
po boji. Vidí k tomu vhodnou chvíli: bývalá »moderna« je v sobS roz- 
dvojena; jedni z ní smiřují se se staršími, druzí, kteří stáli kdysi vedle 
sebe, táhnou dnes proti sobě, a jiní postupují samostatně bez ohledu na 
své druhy, bez ohledu na tábor nepřátelský. A to je zase významné, že 
staří spisovatelé sdružují se k obraně proti mladší teprve dnes, kdy vlastně 
boj jejich je již vybojován a názor o literární činnosti starší generace 
v celku ustálen nejen pro kritiku dnešní, nýbrž i pro literární historii. 

Naši Akademikové zatoužili zejména po jiné kritice, nežli ji máme 
dnes. S důrazem vytkli svůj ideál kritiky ; s důrazem — slova ta nesou 
název »Místo úvodu«. '>Kritika česká musí být uznalá, chvalná. Ano, smí 
být i vyčkávavá. Musí (podškrtnuto v citátu) se těšit z nynějšího a smí 
se těšit na budoucí . . . Kritik co takový může být třeba celý nešťasten, 
že nemůže vyhovět přání té jisté části obecenstva po důkladné řezbě, že 
musí až příliš často užit fádních slov ch valných — ale kritik Cech musí 
si přec jen zamnout vesele ruce. Místo lučavé, rozborné, široké, slavné 
kritiky zbývá mu ovšem »při té zvláštní posici nynější« pouhý jen re- 
ferát. Ale referát poctivý . . .« 

Tohle je citát z Nerudy — u Nerudy opravdu překvapuje. Tím 
mají být osvědčena slova programu, že starší »generace spisovatelská . . . 
navazuje literární prací svou na Hálka a Nerudu «. Kdybych já si 
vytkl za úkol >Miavazovati literární prací svou na Nerudu«, byl bych 
citoval jen následující slova z Nerudova aforismu, který byl zajisté stvořen 
jinými poměry české literatury, nežli jsou dnešní, aneb bych aspoň dvakrát 
třikrát ta slova podškrtl ; » . . . Referát poukazující rychle k tomu, co by 
se objevilo v literatuře nového — myslím poeticky nového nejen 
pro nás Čechy, nýbrž pro svět vůbeco. Tím bych chtěl osvědčit, 
že jsem pochopil snahy a práci Nerudovu, a v první řadě jeho práci kri- 
tickou. A ta ukazuje na jiný smysl, nežli si sdružení spisovatelé hořejším 
citátem chtěli z Nerudy vybrati. 

Skutečná básnická i kritická činnost Nerudova byla by sdružené spi- 
sovatele poučila o tom, že se on a Hálek, třeba si stáli dlouho po boku, 
nedají zahrnouti pod jeden literární směr, že jako básníci stojí docela dia- 
metrálně proti sobě, že Neruda prvně se snaž:l kriticky vystihnouti bás- 



67 



nicky význam Halkův a korigovati ustálené veřejné mínění o jeho do- 
mnělé závratné výši. 

Neruda by protestoval proti snaze dělat z jeho jména prázdné heslo, 
jako se udělalo politické heslo z jména Havlíčkova. 

Po starých mladší, seskupení kolem Lu m ír a — a V. Hladíka. loni 
chtějí v Lumíru, jenž se stane rovněž »belletristickým a literárním týden- 
níkem«, zůstati »věrni zásadám uměleckým, jež vedly k jeho založení 
Janem Nerudou a V. Hálkem . . .« atd. Jen že mladí z Lumíra nediivěřují 
svým silám a hledají oporu ve »sdružené práci starších a mU-dších". Staří 
ve » Zvonu « vystupují trochu sebevědoměji. 

Jedna věc se mně při novém podniku líbí. Je víc rázu hospodář- 
ského. Spisovatelé sdružili se v podnik kapitalistický, který patrně má nésti 
zároveň zisk hmotný. České spisovatelstvo před lety učinilo »Májem« krok 
k lepšímu zabezpečení svému hmotnému. Bude-li ve »Zvonu« též první 
krok, který by spisovatele trochu uvolňoval od moci nakladatelského ka- 
pitálu ? 

* 

Počátkem října počal vycházeti nový měsíčník odborný »České 
Knihovnictví*, redigovaný drem Zd. V. Tobolkou a vydaný nákladem 
dra Fr. Bačkovského. Líbí se nám na něm, že si vytkl hlubší úkol, nežli 
bývá u podobných časopisů, často jen sloužících čistému sportu knihov- 
nímu. Za cíl časopisu vj^týká si redaktor « poučovati o zřizování knihoven, 
jich praktickém vedení, o knize po stránce obsahové a po stránce její 
úpravy, zvláště úpravy umělecké. Časopis ten bude si všímati knihoven 
a čítáren všech druhů. « 

Dne 26. září zemřel náhle na svém letním sídle v rodném svém 
městě Žamberce prof. Ed. Albert u věku 60 let (* 20. led. 1841). Jeho 
vědecká činnost v oboru medicíny, zejména v chirurgii, jeho dovednost 
opcrateurská, jeho působení klinické měly v širokém světě nejlepší jméno. 
Vídeňská universita čítala ho ke svým nejpřednějším silám. O své vědo- 
mosti lékařské uměl se sdělovat nejen svým obratným pérem, nýbrž i ne- 
obyčejně výmluvným jazj^kem. Od r. 1895 byl členem panské sněmovny 
a od té doby působil činněji jako politik. Byly doby, kdy se u nás 
o Albertovi věřilo, že má ve Vídni ve věcech českých závažnější slovo 
nežli celá česká delegace. Slovo jeho často rozhodovalo při obsazování 
stolic na české universitě. Z činnosti politické nejznámějším stal se svým 
požadavkem jazykového utrakvismu v našich zemích. 

České literatuře prokázal znamenité služby svými obsáhlými výbory 
vlastních a cizích překladů z české literatury básnické od Kollára a Če- 
lakovského až po nejmladší básníky (r. 1893 »Poesie aus Bohmen« 
a »Neuere Poesie aus Bohmen« ; r. 1895 »Neueste Poesie aus Bohmen« 
(dva díly); r. 1900 »Lyrisches und Verwandtes aus B5hmen« jako do- 
plněk k předešlým svazkům; a rovněž překlad Erbenovy »Kytice«, poří- 
zený společně se si. M. Kvayserovou). Tento jeho čin byl ne neprávem 
srovnáván s divadelní výpravou do Vídně ; čím tato byla našemu umění 
hudebnímu, tím že jsou výbory Albertovy českému básnictví : pevné koleje 
do širého světa. U nás divili jsme se jeho obsáhlé znalosti české litera- 
tury, třeba že měl své rádce, jistotě ve výběru, a Němci jeho dovednosti, 



s jakou ovládal německý jazyk básnický, vystihuje nejjemnější záchvěvy 
lidové mluvy české německým překladem. Zejména J. Vrchlický má mu 
mnoho děkovati: obsáhl jeho širokou činnost monografií českou a před- 
stavil jej důkladněji nežli kdokoli jiný německému čtenářstvu. Psal též 
drobnější články esthetické a literární do českých časopisů. V poslední 
době pokoušel se i v českých verších samostatných. 

Albert neskrblil grošem, kde bylo třeba. Prof. Gebauer v předmluvě 
k svému životnímu dílu, »Historické mluvnici jazyka českého«, zaznamenal 
doklad takového vzácného pochopení velikého díla; bez munificence Alber- 
tovy bylo by asi ještě dlouho odsouzeno trvat v rukopise. 

Asi před šesti lety zavál mne vítr do Žamberka. Prohlížeje město 
potkal jsem dobrého známého, prof. Fr. Semberu, důvěrného přítele Alber- 
tova. Při pochůzce městem zastihli jsme prof. Alberta. Vykládal o každém 
památném místečku, ať na něm památka již zanikla nebo ještě existovala; 
zejména stopy po Českých Bratřích vyhrabával s velikou pietou. Napsal 
o nich také rozpravu » Památky o Českých Bratřích v Zamberce« (v Čas. 
Čes. Mus. 1890, a v následujícím ročníku »Památky po Bratřích českých 
v Kunvvaldě«). Vodil nás po okolních kopcích, ukazoval tamodtud pa- 
mátná místa poblíž města i ve vzdáleném okolí. Vykládal se znalostí, jež 
šla do nejmenších podrobností a do nejpodřízenějších dat. Poznal jsem 
jeho smysl pro českou historii a pietu k ní, lásku zrovna dětinskou 
k rodnému kraji a městu. 

Pozval mne k sobě na večer. Setkali jsme se tam s řid. J. Černým. 
Utkvěl mně v mysli dojem na dlouho, když jsme vešli do vnitř. Nezará- 
žela mne ani tak vzácná umělecká výzdoba, kterou jsem u vzdělaného 
boháče předpokládal, jako to, že po jeho stolech v jednom výklenku byly 
rozloženy snad všecky knihy básnické, vyšlé v poslední době. Knihy 
starších básníků i nejmladších. A co zvláštního, všecky byly rozřezány. 
V rozhovoru jsem poznal, že je dobře pročetl. A vedle nich na druhém 
stole měl rozevřen veliký foliant Gebauerovy Historické mluvnice ; těžký, 
přísně odborný obsah jazykozpytný stejně vzdálený poetickému vzletu jako 
vědě medicínské. Studoval v ní, jak sám pravil, s velikou zálibou. Ten 
široký zájem, ta všestrannost nutila opravdu k obdivu. 

V rozhovoru po večeři mluvilo se o všeličems. Albert vedl slovo ; 
rád disputoval. Přišli jsme na socialismus, na militarismus. Má, nevím už 
jaká poznámka, vyvedla ho z klidu. Za to se mně vryla do paměti jeho 
slova: »Jen ne sem s humanitou! V člověku je bestie! Ta musí být 
z něho stále vymrskávána ; po dobrém z něho nejde. Aby z niass nevynikala 
a všecko kolem nepohltila, musí jí držet na uzdě ozbrojená moc.« Vidím 
ještě, jak to vymrskávání provázel mocným pohybem ruky, vidím jeho 
jiskřící zavlhlé oko, zanícenou tvář, slyším jeho dutý hlas, který s důrazem 
prodléval na významných slovech. Slo mu vše z hlubokého přesvědčení. 
A mrazilo mne při té scéně. Nevím, proč to, ale kdykoli jsem potom viděl 
tištěno jméno Albertovo, ta scéna se mně vždy vynořovala z mysli. Ten 
hluboký, všestranně vzdělaný člověk a takové názory sociální! Vykládal 
jsem si později, proč lpěl tak konservativně na ustálených řádech 
a zřízeních. Nedivil jsem se, když se na př. k ženskému studiu medicíny 
postavil ne zrovna přátelsky. — k — 



FEUILLETON. 



(Národnost německo-rakouská a americká). 

Dost často slýcháme o národnosti německorakouské, o tom, že Němci 
rakouští jsou jiní, docela jiní než Němci v říši, zejména severní; a po- 
dobně mluvívá se o Američanech v poměru k Angličanům, jako by an- 
glicky ani nemluvili, tak málo se jazyk sám pokládá za podstatu národ- 
nosti. Přiznávám se, že mne to vždy divně dojímalo, neboť vyrostl jsem 
v našem ovzduší českém a v tradici, že jazyk je hlavní a podstatnou 
známkou národnosti. Vím sice teď, že ani KoUár, ani Šafařík, ani Palacký 
tak nemyslili, ale učení jejich neproniklo a proto jsme byli vychováni 
v jednostranném kultu jazyka. A právě proto se laika tak zvláště dotýká 
slyší a vidí-li, že se jinde jazyk pro národnost odhaduje jinak. Dá to člo- 
věku dost látky ku přemýšlení. 

A hodně vděčné látky ku přemýšlení podává v té příčině vyšlá letos 
kniha Styrsko-hradeckého germanisty professora Antona E. Schon- 
bacha: Gesammelte Aufsátze zur neuren Litteratur in 
Deutschland, Oesterreich, Amerika. Graz, 1900. 

Kniha tato má také širší význam literární, který mne tu přímo tak 
nezajímá, ačkoli o něm nesmím pomlčeti. 

Kniha totiž, obsahující starší úvahy Schonbachovy z různých časo- 
pisů odborných i neodborných, řeči přednesené v Schillerově ústavě v Štýr- 
ském Hradci, na Štyrsko-hradecké a pražské německé universitě, obdržela 
promyšleným a velmi vážným úvodem psychologické pojítko a stala se 
nerozlučným celkem. Autor praví: ^spisovatel má, pokud bére své zaměst- 
nání vážně, vydávati jen takové knihy, které mu jeho vnitřní tvůrčí touha 
vnucuje, a v nichž se odráží kus jeho vlastního vývoje«. A Schónbach 
praví o této své knize, že obsahuje stati, které on sám »zažil«. Jsou to 
»Stationen eines Bildungsganges, der auf Umwegen an's Ziel gehangt ist«. 
Schónbach se řídil radou slavného germanisty Wilhelma Scherera: Kdo 
chce plodně propracovati řadu vědeckých problémů, musí se k tomu při- 
praviti co možná nejširším všeobecným vzděláním. Velmi mnoho životního 
kapitálu věnoval Schónbach na sebevychování, než praví, že, kdyby dnes 
měl zase tu cestu prodělávat znova, šel by týmž směrem. Kniha naše je 
tedy poučným dokumentem sebevzdělání jednoho z uznaných současných 
učenců. 



70 



Část prvá obsahuje Německo: Schiller u. die moderně Bildung, 
Uhland als Dramatiker, Rede zum Uhlandstage, Zu. Gustav l'>eytag's 70. 
Geburtstage, Arthur Fitger, Ludvvig Steub, Karl Miillenhoif. 

Část druhá obsahuje Rakousko : Joseph Schrey vogel-West, Grillparzer, 
Eduard von Bauernfeld, Anastasius Griin, Hermann von Gilne, Gottfried 
von Leitner, Ludwig Anzengriiber, Zur Geburt des »Euphorion«. 

Třetí část o Americe obsahuje studie: James Fenimore Cooper, Long- 
rello\v's dramatische Dichtungen, Nathaniel Hawthorne, Der Amerikanische 
Roman der Gegenwart. 

V knize nápadný jsou některé problémy esthopsychologické. Vzdor 
mnohým subjektivnostem, vzdor šovinismu a jiným slabostem, Schonbach 
si zachoval ohromující útlost vkusu, všestrannost a objektivnost, jakou 
málo který literární historik má. V rozkládání prvků kulturních předčí 
Schonbach daleko Tainea. — Schonbach má velmi vysoký pojem o tom, 
co znamená »nesmrtelnost« básnická. Skonkretněnou ji vidí u Shakespearea. 
V Anglii všechny časopisy á knihy, kluby a parlament, romány a essaye 
jsou přeplněny obraty Shakespearových veršů, jeho obrazy a podobenstvími; 
jeho postavy dělají nebezpečnou konkurenci biblí a v Austrálii pokládal 
kdosi zcela vážně krále Leara za patriarchu ze starého zákona. A má 
Německo takové »nesmrtelné« básníky? Málo, snad jediného Gothea. Schiller 
již nebyl nesmrtelným za doby prvního romantismu, brzy stalo se opo- 
vrhování básníkem Tclla dokonce patentem pro Gotheovství. A Gothe sám 
žije jen výborem básní, Werthcrem, prvním dílem Fausta, Gotzem a Eg- 
mondem, Hermannem a Dorotheou, sotva spisy jako Wahlverwandschaften, 
Tasso, Iphigenie, Dichtung u. Wahrheit, . . .»und nach Wilhelm Meister 
hábe ich neulich einem Universitátsprofessor sich verwundert erkůndigen 
horen«, podotýká vtipně Schonbach. Lessing dle jeho úsudku žije mocně 
dosud. Herder ztrácí se — ač prý neprávem — vedle Kanta, a Klopfstock 
je mrtev nadobro. »Nesmrtelnějsími« jsou Grillparzer, Heinrich von Kleist, 
Uhland. 

Zajímavé je mínění Schonbachovo o historickém dramatu. Myslí, že 
pro Němce je nad míru nesnadné historické drama. Němec nemá takové 
historické tradice, jako ji mají národové jiní, na př. Angličané. Shakespeare 
mohl při skladbě svých historických děl počítat na publikum, které mělo 
pevnou a nadšenou tradici historickou. Anglickému publiku staly se histo- 
rické povahy již ustálenými typy, jež byly dramaticky již upotřebitelný. 
Kdyby byl Shakespeare neměl této výhody, byl by sotva napsal své války 
Červené a Bílé Růže, a kdyby je byl napsal, neměl by býval publika. 
Takové výhody dramatikové němečtí nepožívali. Mimo Josefa 11. a Bedřicha 
Velikého historických typů Němci žádných nenají, a nemají proto osob- 
ního vztahu k starším dějinám. Toto »historické sebevědomí* je dle Schon- 
bacha měřítkem výšky civilisace. 

Než přikročme již k rozboru národnosti. V rozboru vídeříského Ad- 
disona Schreyvogla-Westa a Grillparzera snaží se professor Schonbach do- 
kázati národnost německo-rakouskou. Jaké obyvatelstvo původně 
obývalo nynější německé Rakousko není nám známo. Víme jen o prasta- 
rém národě Keltů, jimž kdysi celá střední Evropa patřila, víme, že po 
nich přišli Římané a kultivovali tyto kraje, na ně vtrhli Germáni a zničili 
římské provincie, pak přišli divoké jízdecké tlupy hunské a nepozorovaně 



71 



od severu a jihovýchodu přibývalo obyvate'stvo slovanské. Pak nastává 
zpáteční návrat Germánů, bajuvarští vévodové zakládají nové kolonie, tvoří 
vrchní vrstvu společenskou, pod níž slovanští rolníci klidně orbu pěstují 
částečně se germanisujíce, částečně setrvávajíce při své národnosti. Jest 
jisto, že německé obyvatelstvo těchto krajů není ryze německého původu. 

S vládou Babenbergů počíná zde vývoj uspořádaného státu. Biskupství 
a jiné duchovní ústavy šíři vzdělání, po kterém následuje poesie. Schón- 
bach tvrdí, že již ve 12. století tu e.xistova'a silná národní kultura ra- 
kousko-německá. Zde nabyly Nebelungy a Kudrun pevné formy, zatím na 
Rýně a ve Švábsku se přebásňovaly bretonské a francouzské knihy v ně- 
mecké básně. Zde byly ještě zbytky národní lyriky, zatím v západním 
Německu rytířští pěvci dávno se cvičili v románských strofách. 

A zázračným výkvětem této doby je Walther von der Vogehveide. 
V něm pozdravují nás — praví Schónbach — předkové německé poesie 
v Rakousku, a on zároveň nám ukazuje vlastnosti, které i dnes tvoří své- 
ráznost našeho kmene národního. Po Waltherovi přichází doba šťastného 
blahobytu v německých zemích rakouských, vyvíjí se zámožný sebevědomý 
stav rolnický, města vzrůstají, Vídeři nabývá prvního místa. Poesie této 
doby je nejvíce satirická, bičuje bujnost života, opičení se po cizinách: 
chválí prostotu starých předků. Duchovní básnictví napomíná k askesi, 
avšak bez valného výsledku, kvete píseň lidová, humanisti přenášejí své 
odbojné učení na university, provozuje se i latinské divadlo. Poesie ko- 
nečně utlačována je politikou, neboť Rakousko stalo se hradbou západní 
P>ropy proti Turkům. Následkem rodinných spojení dynastie vnikají vlivy 
portugalské, španělské, italské, nejméně pak francouzské. 

Ovšem svérázná, pravá americká literatura — pokud 
tato je možná — počíná teprve novoanglickým transcendentalismem, dva- 
cet let po poslední válce za svobodu s Anglií a vítězství Jacksonově 
u Nového Orleansu (8. ledna 1815.) Dřívější duševní život amerikánských 
kolonií byl koncentrován v Nové Anglii. Literatura byla kalvinistická, ri- 
gorosní, v rukou kléru. Aby duchovni uveřejňoval spisy, bylo jeho po- 
vinností. Nejvynikajícím spisovatelem této doby je Jonathan Edwards, kte- 
rého Schónbach nazývá Kantem kalvinismu. Teprve v našem století vzniká 
snaha založiti amerikanskou belletrii. Vystupují spisovatelé jako Brown, 
Washington Irving, Cooper, N. P. Willis a svérázný básník Edgar Allan 
Poe. Než zde jsou vlivy anglické a německé ještě příliš patrný, to není 
ještě literatura pravých Jankeeů. Konečně přichází nová, svérázná škola 
z Massachusetts, starého sídla náboženského vzdělání. Prostřednictvím Cou- 
sinovým vzplanula zde vášnivá záliba pro Kanta, Fichteho, Hegela. A vý- 
sledkem těchto proudů jsou právě novoangličtí transcendentalisté. Význam 
»škola« se pro tento nový směr velmi málo hodí: těmto pravým Jankeeům 
společný jsou více impulsy, enthusiasmus, nálady, city, než určitý pro- 
gram, přesné ideje. Filosofický jejich vůdce je Ralph Waldo Emerson, 
první jejich umělec Nathaniel Hawthorne. K nim druží se H. G. Thoreau, 
Leo Lowel, Holmes, Walt Whitman a j. Krásnou knihu o nich napsal 
01 B. Frothingham: Transcendentalism in New-England. Tento směr je 
hlavním předpokladem pro pochopení současné americké literatury. 

Teprve od spojení Gottschedova s rakouskými benediktiny počíná 
působení literatury německé, které hlavně v druhé polovici 18. století je 



silné. Na počátku našeho století máme tedy následující hlavní elementy 
rakouské kultury : pokleslou poesii národní, která soustředěna je ve fraš- 
kách, v kouzelných hrách na jevištích předměstí, románskou poesii, oblí- 
benou u dvora a ve vysokých kruzích, klassickou literaturu německou 
a hudbu, která je podstatným prvkem každého vzdělaného Vídeříana. Nej- 
čistším representantem toholo typu Rakušana je v žurnalistice Josef 
Schreyvogel-West a v poesii Grillparzer. To jsou zároveň zakladatelé 
nového, silného, svérázného umění rakousko-německého: Eduard von 
Bauernfeld, Moriz von Schvvind, Frant. Schubert, Ferd. Raimund, E. von 
Feuchtersleben, Fr. Halm, M. Lenau, Hermann v. Gilm, A. Griin, Adalbert 
Stifter, Robert Hamerling, Ludvvig Anzengruber, Rosegger, Marie v. Ebner- 
Eschenbach, Ferdinand v. Saar jsou jeho representanti. »Sie alle sind 
Ósterreicher, in ihncn allen pulst das Blut des deutschen Stammes, der 
hier in einem Jahrtausend des Kámpfens und duldens sich eine feste 
Státte erobert und seine Sonderart ausgebildet hit.« 

Studium americké kultury je jedna z Schonbachových stačí 
sebevýchovy. Kdo zná jeho veliké zásluhy o starou a novou literaturu 
německou, soudil by, že Schonbach v Americe je dilettantem. Člověk se 
však brzo přesvědčí, že Schonbach zná lépe Ameriku, než znal na příkl. 
Taine Anglii. A anglič.í literární historikové, schválně opomíjejí literaturu 
americkou jednak ze žárlivosti, jednak z pýchy nad The Old Home. 

Moderní autoři američtí jsou i u nás velmi známi ; Bret Harte, 
Mark Twain, Howells, Henry James junior a j. vnikli po celé Evropě 
i do nejširších vrstev. FVavou americkou specialitou těchto autorů je tak 
zv. Short Starý: Kratičké obrázky ze života, plné delikátní nálady. 
Schonbach je přirovnává k náladové krajinomalbě. Sem patří překrásné, 
effektní lícně přírodní, hlavně ze života ptáků od zoologa Audubona a od 
Thoreaua. Takovéto drobné beletristické literatury zůčastříují se také 
velmi mnoho ženy americké. V časopisech amerických je belletrie do po- 
lovičky od žen. Literární však cena jejich prací pokulhává. První místo 
mezi nimi zaujímá Anně Brandstreets. J. V. S. 



Zprávy vojenské. 



Pro možné zápletky v Asii chceme čtenářům »Naší Doby« předvésti 
vojenský obsah ruské armády. 

Ruská armáda čítá sbor gardy, sbor granátníků a sbor kavkazský 
(tento má 3 válečné divise), 21 armádních sborů po 2 divisích, mimo 
tato velitelství nacházejí se ještě divise samostatné; dohromady čítá celá 
armáda 52 divisí. 

Pěchota skládá se z 12 pluků gardy, 16 pluků granátnických, 181 
pluků řadové pěchoty, dohromady 209 pluků čítajících 83G praporů. 

Střelci dělí se v Evropě a Kavkaze na 1 brigádu gardových střelců, 
5 armádních brigád po 4 plucích po dvou praporech, 1 kavkazský pluk 
po 4 praporech, 1 pluk domorodců po 4 družinách, 8 finských praporů, 
dohromady 68, ve válce pak 76 praporů. 

V Asii nalézá se jedna turkesíanská brigáda se 4 prapory, pak dvě 
zákaspické brigády po 4 praporech, dvě západosibířské brigády po 4 plu- 
cích po 2 priporech, dohromady 36 praporů. Řadové vojsko v Asii čítá 
mimo to ještě 36 praporů. Jízdy čítá ruská armáda 54 pluků dragoun- 
ských ; veškerá jízda jest sestavena v 17 divisí jízdeckých, válečných. 

Co se dělostřelb}'- týče, má ruská armáda v Evropě a Kavkazu 
52 dělostřeleckých brigád, které dohromady 364 batterií čítají; mimo tuto 
dělostřelbu má Rusko ještě tak zvanou střeleckou dělostřelbu čítající 24 
batterií, pak dělostřelbu hmoždířovou, skládající se ze 7 pluků s 24 batte- 
riemi, pohorská dělostřelba čítá pouze jeden pluk s 3 batteriemi. 

Jízdecká dělostřelba včetně kozáků čítá 44 batterií, ve válce pak 
46 batterií. 

V Asii čítá dělostřelba 30 batterií. 

Mimo tyto brigády a batterie má ještě ruská armáda létací dělostře- 
lecký park pro 52 pěších divisí, létací střelecko-dělostřelecký park pro 
5 evropských střeleckých brigád, pak 7 létacích hmoždířových, jeden létací 
park pro pohorskou dělostřelbu, dále 2 západosibířské létací dělostřelecké 
poloviny parku. Již v míru jsou pro záložní dělostřelecké brigády zřízeny 
evropské (6) a kavkazské (1) záložní dělostřelecké parky. 

Technické sbory v Rusku jsou poděleny v zákopnické brigády (7), 
které se ze 23 zákopnických praporů (70 setnin zákopnických a 23 telegra- 
fických), 2 záložních zákopnických praporů (6 setnin), 8 mostních pra- 
porů (16 setnin) 7 praporů polních inženýrů a 1 praporu železničního 



74 



(4 setniny) skládají, mimo to jest ještě jedna železniční brigáda, čítající 
3 prapory s 15 setninami. 

V Asii jest jeden turkestanský prapor zákopnický (4 setniny), jeden 
v^ýchodosibířský (4 setniny), 1 zákaspický (3 setniny), jedia západosibířská 
setnina, 2 zákaspické železniční prapory (10 setnin), jeden jiho-usurský 
železniční prapor '(6 setnin). Ve válce zřídí se ještě mimo tyto výše jme- 
nované pluky a prapory ještě 2 záložní prapory zákopnické (12 setnin) 
a 3 záložní železniční prapory (12 setnin). 

Náhradní sbory skládají se z 16 setnin zákopnických, 4 telegraf nic li 
a 4 podrývních. 

Záložní armáda čítá v Evropě v míru 17 záložních pěších brigád, 
které ve válce postaví a zřídí 17 záložních pěších divisí. 

V Kavkaze nacházejí se 4 záložní pěší brigády a jeden samostatný 
prapor (5 setnin), které ve válce 6 divisí armádních a dva pluky po 
5 praporech zříď. 

V Asii nachází se 15 kádrů záložních, které ve válce 10 pluků 
různé síly a 25 samostatných praporů zřídí. Celá záložní armáda čítá 
v míru 123 praporů a ve válce 053 praporů pěchoty. 

Mimo pěchotu má však Rusko i záložní dělostřelbu, jejíž úkolem 
jest, záložní divise ve válce dělostřelbou opatřiti; v míru čítá 41 záložních 
batterií, které ve válce zříditi mají 164 batterií. 

Náhradní dělostřelba utvoří ze 7 parků nahradn ch ve válce 18 
brigád parkových pro záložní brigády po O batteriích a 18 brigád parko- 
vých pro záložní brigády po 4 batteriích a 2 parky pro dělostřelbu po- 
horskou. 

Ruská armáda má ještě pevnostní sbory, které jakožto posádka pro 
pevnosti již v míru, v těchto posádkou leží, sbory tyto skládají se z pě- 
choty, jízdy, dělostřelby a hradebníků. 

V míru čítá pevnostní pěchota jeden pluk Vladivostocký s 5 pra- 
pory, 1 pluk Ossovjecký se 4 prapory, 16 pluků po 2 praporech tedy 
32 praporů, pak 13 samostatných praporů po 5 setninách, dohromady 
144 setnin, ve válce pak čítá pevnostní pěchota 155 praporů. V pevno- 
stech nachází si zvláštní pevnostní dělostřelba, která 55 prapoiů a 11 
samostatných setnin čítá ; ve větších pevnostech nachází se ještě 4 pra- 
pory obléhací dělostřelby a 16 baterii výpadních. Hradebnický pevnostní 
sbor skládá se z 1 1 setnin, pak jsou ještě říČní podkopní setniny a 7 te- 
legrafních oddílů pevnostních. 

V pevnostech Kovvně, Osovjeci, Varšavě (2), Ivangorodu a Novo- 
georjevsku nacházejí se oddíly pevnostní vzduchoplavby, dále zřízeno jest 
ještě šest oddílů pevnostních holubů. 

Náhradní vojsko má účel, armádu ve válce doplňovati a skládá se 
z 209 praporů pro pluky řadové pěchoty, gardu a granátníky, pak 7 pra- 
porů pro 7 střeleckých brigád, 1 prapor pro Rigu, 6 pro Sibiř, 9 setnin 
finských střelců a 6 setnin pro plastunské prapory na Kavkaze. 

Jízda náhradní má pro každý pluk řadové jízdy zvláštní kádr, který 
však úplně oddělen jest od tohoto řadového pluku a zcela samostatným 
bývá; nachází se 21 kádrů s 64 oddíly kádrovými, což odpovídá síle 
řadové ruské jízdy čítající 10 pluků gardy a 54 pluků řadových. 

Souvozí, Celá ohromná ruská armáda má pouze 22 dopravních 



setnin, které ve válce v dopravní prapory s 1 10 setninami se znění a každá 
setnina pět dopravních oddílfi zřídí. F^ři celé armádě zřízeno jest ve dva 
oddíl)'- dělitelné plukovní nebo armádní souvozí, jehož první díl za pluky 
a druhý díl ^/j až 8 kilometrů za těmito se pohybuje. Souvozí pro vá- 
lečné divise jest takřka souvozí III. řádu a pohybuje se až za vojsky 
naposled. 

Poučné sbory, které i při ruském vojsku zřízeny jsou, mají za 
účel důstojníky a mužstvo různých zbraní odborně vzdělati, právě tak, 
jako v Rakousku střelecká armádní škola, škola pro šerm, jízdecká a pod. 

Pohraniční stráž, ač podřízena jest ministerstvu financí, má 
svým náčelníkem jenerallajtnanta, pak vlastní důstojnický sbor a mužstvo, 
které z řadové armády k pohraniční stráži se přidělí. Dnes čítá tento sbor, 
jehož hlavním úkolem jest, hranice střežiti proti pašování a nedovolenému 
překročení hranic z 15 jenerálů, 152 štábních, 805 vyšš.ch důstojníků 
a 36.000 mužů s 13.000 koňmi. Pohraniční stráž dělí se na brigády, 
které v 10 zvláště určených armádních okresích rozloženy jsou a v 29 
brigád sestaveny jsou. 

Kozácké vojsko. Každý kozák musí činně 3 až 4 léta sloužili, 
starší kozácí jsou povinni mladší již ve své domovině v užívání zbraní 
vyučovati, ročně odbývají se veliká cvičení s kozáky-dovolenci ; každý 
kozák má své zbraně při sobě a jest za ně, jakož i výzbroj koňskou 
osobně zodpověděn. 

Kozácké pluky, které nejen z pěchoty a jízdy, ale i dělostřelby se 
skládají, dělí se na pluky 1. a 2. výzvy, ve válce poďe potřeby sloučí 
se v brigády nebo armádní divise ; poněvadž však kozácké zařízení kruhům 
vojenským příliš zastaralým se býti zdá, třeba jest v brzce velikou změnu 
mezi kozáky očekávati ; pluky nosí jména dotyčných krajů, z kter^^ch se 
mužstvo vybírá, tak ku př. urálský, kubánský, orenburský, astrachánský, 
krasnojarský, zabaikalský pluk. 

Kozácké vojsko čítá 8 (19) ') praporů pěchoty, 52^/^ (149) pluků 
jízdy s 311 (910) sotněma a 20 (40) jízdeckých dělostřeleckých divisí. 
V míru čítají kozáci as 60.000 ve válce ale 250.000 jezdců. 

Zemská obrana, která se pouze z dobrovolníků skládá, kteří 
vlastními koňmi opatřeni jsou, mají vyjímaje v Asii, kdež plní jakousi 
službu policejní, malou důležitost an jejich síla v míru pouze 3 — 4000 
jezdců obnáší. 

Domobrana čili op ol cení čítá as 5,000.000 bojovníků, pouze 
o domobrancích nejmladších 4 ročníků vedou se důkladné listiny. Úkolem 
domobrany jest hlavně pro polní a záložní armádu čerstvé síly dodávati. 

Celá ruská armáda dělí se na 24 armádních sborů a jednu 
samostatnou divisi kavkazskou ; vojsko nacházející se v Asii v žádná sbo- 
rová velitelství sestaveno není. 

V Evropě čítáme u pěchoty 52 divisí, 104 brigád, 209 pluků s 836 
setninama; jízda čítá 23 divisí (mezi těmito jsou 4 kozácké) s 349 bri- 
gádami, 100^/3 pluky a 591 škadronami, dělostřelba má 52 brigád, 364 
pěších a 44 jízdeckých batterií divisních ; střeleckých brigád jest 10 s 24 
pluky a 74 prapory, záložní vojsko čítá 108 pluků pěchoty a 47 baiterií 



' ; V závorce uvedená čísla znamenají sílu ve válce. 



76 



dělostřelby a různé kádry pro jízdu ; pevnostní sbory čítají 56 praporů 
pěchoty podělených na 17 pluků a 13 samostatných praporů, dělostřelby 
4 setniny. V Asii jest 88 (125)*) praporů pěchoty, 85 (160) škadron 
jízdy a 34 (35) batterií. 

Síla ruské armády obnáší dohromady ve válce 63.400 důstojníků 
a 3,460.000 mužů. 

V Rusku slouží se 15 let a sice 6 let činně a 9 let v záloze, v Asii 
pak 7 let činně a 3 léta v záloze. 

Vrchní velení nad celou armádou má sám car, který ve válce, když 
do boje sám netáline, zvláštního vrchního velitele jmenuje. Důstojnické 
gáže byly právě v tomto roce o dosti veliké obnosy zvýšeny. Co se 
umístění vojska v kasárnách týče, bydlí ještě za naší doby přes 10*^/^ 
mužstva mimo kasárna u občanů, jmenovitě jest to jízda, která ponejvíce 
ve vesnicích se nachází. 

Záložníci povolávají se na 2 — 4 týdny do zbraně vždy po 5 letech. 
Ruská armáda může mimo jiné i výtečně sepsanými a srozumitelnými 
předpisy pro vojsko se chlubiti ; oděv ruské armády jest čistě národní 
z temně zeleného sukna bez knoflíků, veškeré vojsko má za obuv boty. 

Místo tlumoku u nás užívaného jest zavedena taška, která se přes 
pravé rameno zavěsí. 

Výdaj na celou armádu obnáší skoro 289 s válečným loďstvem až 
356 millionů ročně. jfk. 



') V závorce uvedená čísla znamenají sílu ve válce. 



úvahy a kritiky. 



Dr. G. Jellinek, Allgemeine Staatslehre, str. 706 Berlín 1900: 

Prvý svaz. díla: Das Recht des moderně ii Staates; v II. sv. 
bude státověda speciální s hlavním zřením k ústavě říše německé. Jellinek 
náleží k modernějším, pokrokovým státovědcům německým, jak to dokázai 
svými spisy staršími, zejména obhajováním subjektivního práva ve- 
řejného t. j. učením, že individuum má (přirozená) práva politická. 
Tento názor, jeví se také velmi určitě a znatelně v celém spisu novém. 
Pro poučení státovědecké a politické spis Jellinka hodí se právě u nás 
velmi dobře. 5. 

Dr. H. Rehm, Allgemeine Staatslehre, Freiburg i B., str. 360 1899. 

Rehmův směr státovědecký je kompromissem mezi konservatismem 
a pokrokem a také mezi methodou čistě právnickou a politicko-filosofickou : 
v praxi spis vypadl příliš historicky, jsa na mnoze snůškou rozmanitých 
učení starších, doplňuje takto druhý nestarý spis autorův: Geschichte der 
Staatswissenschaft, 1896. Tvoří svazek veliké sbírky založené Marquard- 
senem : Handbuch des offentlichen Rechte der Gegenwart. 5. 

A. Esmein, Éléments de Droit constitutionel fran(;ais et comparé. 
2. vyd. str. 783, Paříž 1899. 

Autor je známý akademický učitel v Paříži a jeho spis je typ fran- 
couzské ofticiální státovědy a státního práva jak se v učebnicích podává 
pod názvem práva konstitučního. Skládá se z základů ústavních 
a správních ; Francouzové nemají státovědy a státního práva podle klassi- 
íikace německé u nás zobecnělé. V knize vyniká partie o suverenitě, 
kteréžto učení ve Francii od časů Bodinových je jaksi národní. 

Od Esmeina je také učebnice dějin práva francouzského : Cours 
élémentaire ď histoire du droit fran9ais, 3. vyd. 1898. R. 

M. Hauriou, Précis de Droit administratif et de droit public général, 
4. vyd. 1900. 

Učebnice francouzského práva ústavního a správního, velmi prak- 
ticky provedená. R. 

Dr. M. Kuli se h, Beitrage zum ocsterreichischen Parlamentsrecht, 
Leipzig, 1900. 

Autor je žák Jellinkův; probírá rakouský parlament na základě no- 
vější literatury, kritika není příliš pronikavá. T. 

J. W. Burgess, Political Science and Comparative Constitutional 

Law, 2 sv. Boston a Londýn, 1898 — 1900. 

Pokus státovědy americké t. j. autor by rád psal se stanoviska 
amerického a methodou zvláštní americkou; nemyslíme, že se mu to dost 
podařilo, neboť vidět ve spise příliš vliv státovědy německé. Autor srov- 
nává ústavy hlavních států : Ameriky, .\nglie, Francie a Německa a na 



78 



tomto základě pak podává všeobecnou vědu státní; při tom si dává mnoho 
záležet, aby náležitě odlišil stát a vláda. R. 

Ernst Mayer, Deutsche und Franzosische Verfassungsgeschichte vom 

9. bis zum 14. Jahrhundert, 2 sv., 1899. 
Srovnávací studium staré ústavy německé a francouzské a vlastně 
také římské (zbytku římských institucí); srovnání provádí se velmi po- 
drobně a s velikou znalostí literatury, také francouzské: F. 

G. S c h m o 1 1 e r , Grundriss der Allgemeinen Volkswirtschaftslehre. 
I. sv., Leipzig, 1900. 

Schmoller, hlava ekonomistů t. zv. historických, podává tu ve formě 
učebnice výtěžky své 361eté činnosti akademické. Můžeme spis jen do- 
poručit a vřele doporučit a zejména proto, že jeho studiem pochopí se 
těsná souvislost hospodaření s ostatním životem společenským, hlavně 
s mravy, mravností, právem, státem a s národností. Hospodaření se sto- 
puje v plnosti kulturního vývoje. Druhá část spisu (tiskne se již) bude 
přímo extraktem kulturních dějin civilisovaného člověčenstva. Ke každé 
kapitole citovány jsou hlavní spisy, výběr jejich je dobrý a praktický. 
Totéž platí o rejstříku věcném. D. G. 

L. Combothecra, La conception juridique de 1' Etat, 1899. 

Spis charakteristický, jistě nápadný pro francouzskou literaturu ; tím 
totiž, že poučuje své krajany o čistě právnické methodě státovědecké, 
kteréžto methody u Francouzů posud je po skrovnu. V tom jeví se značný 
vliv německé vědy na Francouze. S té stránky spis také má interes poli- 
tický, jak totiž Francouzové počínají se na Němce dívat jinak, než velí 
kode.x nacionalistický. S. 

Dr. S. Rádo-Rothfeld , Die ungarische Verfassung, geschichtlich 
dargestellt, Berlín, 1898. 

Praktický a vhodný přehled (na 2 1 2 str.) vývoje uherské ústavy. 

Ph. 
P. Natorp, Sozialpedagogik. Theorie der Willenserziehung auf der 
Grundlage der Gemeinsschaft, Stuttgart, 1899. 

Docela správné počínání socialisovat paedagogiku, abychom to řekli 
jedním slovem. Stanovisko kantovské. F. 

Fr. Paulsen, System der Ethik mit einem Umriss der Staats- und 
Gesellschaftslehre, 2 sv. 5 vyd., Berlín, 1900. 
Soubor ethických pravidel a zvyků, jimiž se dnes (v theorii!) řídí 
vzdělanectvo evropské — tak asi by se mohlo říci, kdyby stanovisko 
Paulsenovo nebylo Kantovsky německé. Autor podává dějiny mravních 
názorů (Rekové — křesťanství — přechod antiky do křesťanství — středo- 
věk — doba moderní) a soustav ethických. Po poměrně stručném vý- 
kladě zásad a hlavních otázek ethických čteme praktickou část ethiky 
(poučení o způsobu života), následuje pak část sociologická o rodině, 
přátelství, životě hospodářském (hlavně o socialismu) a státě. F. 



ZPRÁVY. 

Zeny připuštěny k řádnému studiu mediciny. Zaznamenáváme 
tuto již opožděnou zprávu vlastně za tím účelem, abychom se opřeli těm, 
kteří proti studiu žen uvádějí důvod z konkurrence. Klademe tímto 
odpůrcům ženského studia otázku : Kdo vyživí ženy nestudující? Odkud berou 
prostředky své výživy ? Patrně od mužů, jestli si nemohou vydělávat samy 
a tudíž musejí úsilněji konkurovat ti mužové (otcové, manželé, bratří atd.), 
kteří se o nezaopatřené ženy musejí starat. Argument, že studující ženy 
ohrožují budoucí generace je přímo směšný, povážíme-li, že odpůrcové 
ženské práce vědecké, k níž se hlásí počet praskrovný, klidně snášejí, že 
tisíce žen, ba milliony žen a dcer dělnických, živnostníků, rolníků atd, 
již dávno pracují jako mužové. 

Dělnické byty. Praktického řešení otázky té podjala se společnost' 
» továrny na anilinové produkty a sodu« v Ludwigshafenu 
na Rýnu. Založena r. 1865 měla tehdy 30 dělníků, kdežto v r. 1898 
čítala 100 chemiků, 30 inženýrů, 230 obchodních úředníků a asi 4900 
dělníků; celá výměra obnášela 850.000 m', z čehož připadá na zastavenou 
plochu 246.000 vr, na níž stojí 284 tovární budovy, 78 úřednických 
a 492 dělnic, obydlí. Tato nalézali se západně továrny na volném terénu, 
jenž je k západu a severu zcela otevřený. Celá dělnická kolonie zaujímá 
24,000 m- a b\dlí tu (r. 1899) celkem 492 rodiny se 2900 osobami ve 
123 domech (jednopatrových). Každý dům stojí o sobě, v zahrádce, a je 
rozdělen ve 4 byty, z nichž každý má svůj zvláštní vchod a zahrádku. 
Dělnické obydlí sestává ze 2 síní, 1 komory, 1 kuchyně, 2 sklepů a 120 nr 
zahrady ; dozorcovo obydlí má o 1 síň více. Ovšem v některých, zvláště 
starších domech nebylo tohoto rozdělení, ale přece má každý byt 2, resp. 
3 obývací místnosti. — Nájemné, jež še sráží hned ze mzdy, obnáší týdně 
M 1-59 — 1-8 (= asi 100—112 K ročně), pro dozorce M 2-3 (= asi 
238 K ročně) což je asi \'., průměrného nájemného v místě obvyklého. 
Továrna hradí ze svého náklad na udržování (asi 35.000 M ročně); jen 
občas jsou povinni obyvatelé dáti si síně malovati. — Náklad na domky 
obnášel okrouhle 2 miliony marek. 

Na jiném podkladě vznikly dělnické kolonie v Mu n c he n-Glad- 
bachu (v Rýnské provincii). Město to vyniká velikým průmyslem a čítá 
55.000 ob., z nichž více jak třetina přináleží stavu dělnickému. V r. 1869 
utvořila se tu akciová společnost pro stavby dělnických obydlí s kapitálem 
90.000 M., jenž vzrostl do r. 1898 na 330.000 M; dividenda obnášela 
až 5"/q, dnes vyplácí se dle usnesení 4"/^, ale tvoří se reservní fond 10"/^ 
kapitálu základního se rovnající, jehož se má k dobročinným zařízením 
použiti. Do konce r. 1898 vystavěla společnost' 479 domů, v nichž bydlí 



80 



asi 5000 lidí. Domy jsou systému kotažového, vždy dva a dva k sobě 
přistaveny, ale tak, že každý byt má svůj přímý vchod a svoji zahrádku. 
Domky jsou jednopatrové; byt má 5 — 7 místností, sklep, půdu atd. ; v pří- 
zemí je kuchyně, resp. obytní [pokoj, záchod, v patře ložnice a ostatní 
místnosti. Základní plocha domku menšího je 24^2 »*^, většího 34 — 35 m'-. 
— Domky jsou rozloženy dle potřeby v různých částech města; největší 
skupina má 167 domků. — Společnost' domky prodává. Cena v 1. 
1895—97 činila domku s 5 místnostmi kol 4000 M (4800 K), se 7 síněmi 
4700 M (5600 K). Podmínky prodeje jsou tyto : Při uzavření koupě složí 
kupec l^l^^lo kupní ceny; pak platí jaho nájemné ročně 4"/„ ze zbytku 
a na amortisaci tolik, aby celý roční poplatek činil T^I^^Íq kupní ceny; 
než se splatí ^/^ ceny té (což je asi po 6 letech), mají obě strany právo 
výpovědi; přestane-li takto nájem, vrátí se nájemci zbytek, jenž zbude po 
po odečtení ročního nájemného obnosu Sy.^"/,, kupní ceny a jiných nákladů 
(daní, oprav a p.) z toho, co posud zaplstil, a io se B^/j "/^ úroky. — 
Ze 463 domů bylo již definitivně prodáno 130 a po jze 83 byly pronaj- 
muty. Amortisace při hořením placení provede se v 17 letech, kdy tedy 
dělník nabývá majetnictví. ') (Nedala by se i u nás zříditi takováto akciová 
společnosf, jež do počátku nepotřebovala by velikého kapitálu.?) 

Dr. VI. Prngr. 

Vypsání ceny. F i 1 o s o íi c k á Jednota v Praze vypisuje cenu 
padesáti korun, p. JUDrem Kr. Vol daném, advokátem v Českém 
Brodě věnovanou za nejlepší práci o pojmech mravu a práva se 
zřetelem k etymologii názvů těch v různých jazycích. 
Práce nepřesahuj dva tiskové archy. Dostane-li se ceny práci úplně všem 
podmínkám vyhovující a k uveřejnění připravené, přičiní se Jednota o její 
publikaci. Práce konkurenční budte zaslány anonymně s adressou auto- 
rovou ve zvláštní obálce uzavřené a heslem opatřené starostovi Jednoty 
Filosofické, prof, Fr. Čadovi (Praha-11., Smetanova ul. 8a) do konce 
únoia 1901. O udělení ceny rozhodne porota výborem Filosofické Jednoty 
zvolená. 

O tuberculosních bacillech v másle vědecké pojednání uveřejnila 
Lydia Rabinovičova v časopise » Deutsche medicinische Wochen- 
schrift<'. Protože je práce obsahu hygienického zmíníme se o ni blíže. 
Statistické údaje o nálezích tuberkulosních bacillů v másle neshodují se. 
Schuchardt nalezl ve 2^0, Roth v lO"/,), Brusoferro v 1 1 ", o 
a Groening dokonce v 47"/,, vzorků vyšetřovaných zárodky tuberkulosy. 
Obermuller znepokojil naposled obecenstvo zprávou, že ze 14ti vzorků 
bakteriologicky vyšetřovaných všude nalezl baciUy tuberkulosní. Autorka 
zkoumala 80 vzorků másla, které koupila v rozmanitých obchodech 
s máslem a stáncích tržiště. Bádání svá prováděla v Kochově laboratoři. 
Z nich ani jednou nepodařilo se na výživných půdách bakterie soucho- 
tiny vzbuzující vypěstovati. Když však částky másla byly vpraveny morčeti 
do těla, vyvinuly se u něho změny, v nichž drobnohledem nalézaly se 
bacilly tuberkulosním sice podobné, ale od nich v ohledu chorobotvorném 
odchylné. Tyto bakterie másla nejsou bacilly tuberkulosní 
Z tohoto bádání Rabinovičové vysvítá, že pravdu měl Schuchard řka: 
vyskytují-li se vůbec tuberkulosní bacilly v máfle, je to nález velice vzácný. 

') Referováno dle práce dra. J. Maicusa ve Viertelj. ť. olT. Gesundth. 
XXXI. sv. 



o významu umění ve vývoji. 

Podává dr. F r a n t. Krejčí. 
(Pokračování.) 

Aby tedy selhávající pud upravila a uvedla opět jeho působnost 
v ten směr, ve kterém prospívá konečnému cíli, příroda dala 
nejvýše \yvinutým individuím sebevědomí a s ním jistou dávku 
samostatnosti vůči neodolatelné nutnosti, s níž vývoj jde ku předu. 

Jako však nutno za to míti, že úmyslná činnost člověka a 
všechno, čím zdánlivě samostatně zasáhá v průběh vývoje, má býti 
v souhlase s cílem tohoto vývoje, tak není vyloučena možnost ne- 
souhlasu, takže člověk může na základě uvědomění a poznání jed- 
nati cíli vývoje na přič, takže zrovna jako pud, tak i sebevědomost, 
místo aby vývoj usnadňovala, umožňovala, jej zdržuje, ba znemož- 
ňuje. Jako se mýlí pud, tak může se i rozum mýliti, čehož doklady 
uváděti bylo by zbytečno. Má-li však a musí-li vývoj jíti určitým 
směrem, pak jest třeba zase něčeho, čím by rozum na scestí zblou- 
divší b3'l napraven a to zase děje se působením téhož pudu, jemuž 
byl rozum původně dán na pomoc. Pud a rozum jsou dvě vzpru- 
žiny všeho děj'^tví, v němž má účast tvorstvo uvědomělé, pud a 
rozum jsou hj^bla vývoje človíčka jednotlivého i společenských celků. 
Rozum pomáhá pudu a pud udržuje rozum ve směru odvěkou nut- 
ností vykázaném. 

Reknu-li nj^ní, že umělecké tvwení jest pudové, instinktivní, 
jest tím rázem osvětlen poměr jeho k činnosti rozumové a význam 
jeho ve vývoji. 

V uměleckém tv^oření přicházejí opět k platnosti ony skryté 
základní síly, jimiž řídí se vývoj v určitém směru a jichž působnost 
v^ človíčku byla nesprávným t. j. celkovému účelu se příčícím roz- 
v^ojem rozumnosti utlumena. Co nesprávným užíváním volnosti 
bylo pokaženo, to má inslinktiv^ním vlivem umění býii naprav^eno. 
Vůli lidské, která zvráceným vedením rozumovým ochabuje, skrze 

NAŠE DOB.A. R. VIII., č. 2. IfOO. 20. listopadu. 6 



82 



umění dostává se podpory, aby stačila na vykonání úlohy, která 
jí náleží ve vývoji celku. Umělecký výtvor má obsahovati korrektiv 
lidských snah ; jím působí to neznámé, co řídí osudy veškerenstva, 
na nás, abychom našli zase pravou cestu, od níž jsme se odchýlili. 
Umělecký výtvor tedy ukazuje, kam máme zaříditi svoje úmyslné 
konání a tím zároveň, kam vývoj směřuje, čeho je potřeba, co zde 
není, a co by mělo býti, a jak by to mělo býti. Umělecký výtvor 
je tedy vzor, je ideál a vzhledem k tomu možno umění pojímati 
jakožto pudovou anticipaci vývoje, což si dovoluji předkládati jakožto 
definici umění se stanoviska, s něhož jsem si předsevzal o podstatě 
umění pojednati. 

A nyní již opusťme abstraktní sféry, v nichž jsme přespříliš 
snad prodleli, abychom se stanoviska podané právě definice se přes- 
vědčili, zda-li možno tak vše, co umění se týče, pochopiti a aspoň 
některé hlavnější záhady s tím souvisící uspokojivě rozřešiti. 

O tom asi nebude sporu, že umělecké tvoření děje se na pu- 
dovém základě čili do jisté míry instinktivně. Můžeme v té příčině 
odkázati na obecné skoro ponětí o geniovi, v němž spatřuje se 
vrchol umělecké činnosti, jehož díla jsou výkvětem umění. O něm 
soudí se obecně, že tvoří svá originální díla nevědomky v jakémsi 
stavu nadšení, extase, vytržení, v němž zapomínaje své lidské by- 
tosti, jako by žil na okamžik v jiném světě, v němž povznáší se 
smělou předtuchou nad přítomnost a skutečnost, zjasněným hledem 
proniká závoj budoucnosti a odkrývá lidstvu pravdy, jichž hlemýždí 
postup vědy dochází teprv po dlouhých létech. O něm bájili, že 
z něho mluví nějaká vyšší mocnost; neboť nemohli pochopiti, odkud 
se mu dostává duševních darů, jimiž vyniká nad obyčejného člo- 
věka a věděli, že nižádným způsobem nelze nabyti vlastním přiči- 
něním toho, co umělce činí umělcem, toho, co zbude, když z jeho 
činnosti odejmeme vše, čeho lze nabyti studiem, napodobením, pílí, 
cvikem. Takovýto genius, t. j. tento obyčejný pojem genia, kryje se 
s pojmem umělce ve smyslu naší definice a k němu odkazujeme, 
nikoliv k tomu zástupu drabantů, duchů menšího a nejmenšího 
řádu, kteří v potu tváři spějí ve stopách geniem naznačených. Neboť 
jen takový geniální umělec může zastati úlohu, která přisouzena 
jest umění ve vývoji, a ti ostatní imitatores servum genus mají 
úlohu jinou: šířiti myšlenku jím pronesenou, pochopiti ji a nésti 
v kruhy nejširší, opakovati jeho slova, až je uslyší všichni a až 
proniknuvše do srdce všech, k nímž byla mluvena, pohnou je 
k činům, které obmýšlela příroda, když zplodila genia. Ti ovšem 
kráčejí již vědomě směrem geniem naznačeným, jejich tvoření jest 



83 



uvědomělé; avšak v tom, že geniovo dílo je vábí a nadchne a k čin- 
nosti povzbuzuje, že se jím dají vésti, unášeti, jest také patrná 
instinktivnost uměleckého tvoření ; v tom ohledu slouží nevědomky 
témuž vývoji jako tvorba geniova. 

Avšak tím ještě není vyčerpána instinktivní stránka umění, 
pohlížíme-li naň se stanoviska vývoje ; neboť nejen tvoření umělecké 
děje se instinktivně, nýbrž také účinek díla uměleckého na ostatní 
lidstvo jest instinktivní. Má-li míti tvoření umělecké žádaný účinek, 
t. j. má-li umělec získati nás pro to, co nám chce říci nového 
a má-li příroda skrze něho dosáhnouti, aby obrátila vývoj v určitý 
směr, musí také v nás vnímáním uměleckého výtvoru vzbuditi se 
pudoví činitelé našeho nitra, kteíí tvoříce základní vrstvu naší by- 
tosti a nejvydatnější zdroj motivů našeho jednání docházejí uvědo- 
mění pouze vlnou citovou. Umění musí působiti na cit, umělec 
musí mluviti k srdci našemu, v němž city se tají, aby tak 
nabyl bezprostředního vlivu na naši vůli, aby námi pohnul i přes 
odpor instance rozumové, která vůli dala směr nesprávný. 

A klíč k srdci našemu našlo instinktivně umění v tom, co na- 
zýváme krásným. Co jest krásno? Abstraktum pouhé, znamenající 
vlastnost jistých jevů, které se nám líbí. Není to výrazem vlastnosti, 
pro kterou se nám líbí; nýbrž té okolnosti, že se nám líbí. 
Krása sama o sobě není nic, jsou jen předměty libost vzbuzující, 
k vůli kteréž vlastnosti my si jich všímáme, po nich toužíme, jich 
dosíci hledíme, aby ten dojem libosti trval co nejdéle. Proč se nám 
líbí, proč po nich toužíme, to nedovedeme říci, to si nedovedeme 
vysvětliti, my můžeme pouze v nějakých formulkách vědeckých si to 
uvědomiti, uvésti to v souvislost s jinými duševními stavy. Můžeme na 
př. říci, že se nám něco líbí proto, poněvadž to podporuje činnost orga- 
nismu a tím přispívá našemu životu — známý teleologický výklad po- 
čitkového přízvuku; — tím jsme však nepověděli příčinu libosti, 
nýbrž pouze konstatovali, že dojmy sloužící organismu jsou příjemné, 
že se líbí ; ale ten cit sám jsme tím nevysvětlili, ten je instink- 
tivní. Zde podléháme pudu a proto je marno chtíti libost, krásu 
definovati a ještě marnější na tom zakládati nějakou vědeckou 
theorii, třeba se jmenovala aesthetika. Než nezabíhejme. Chtěl jsem 
říci pouze, že to, co nazýváme krásným, co v nás budí zálibu, co 
se nám líbí, jest klíčem k srdci našemu, v němž rozum city spou- 
tány drží, klíčem, jenž umělci jest dán přírodou, aby měl přístup 
k vůli naší, kde nejsnáze a nejúčinněji lze na ni působiti uvolněním 
instinktivních jejich zdrojů. Proto říkáme, že dojem uměleckého díla 
jest bezprostřední anebo, že má býti bezprostřední : má nás unésti, 

6* 



84 



uchvátili, aniž bychom se starali proč, má nás uvésti v stav, v němž 
oddáni dojmu, okouzleni jeho krásami, jsme s to, abychom poroz- 
uměli, co nám umělec říci chce, abychom jej pochopili a s ním sou- 
hlasili. ProLO jsem řekl, že také ve vnímání uměleckého výtvoru 
jeví se instinktivní podklad umění, kteroužto vlastnost jsem vytknul 
jako charakieristický znak jeho v definici výše uvedené. 

Nyní můžeme dopověděti, co jsme napověděli o pojmu krásy 
a krásného. Krása, o jejíž podstatě nic není známo, jeví se tedy 
prostředkem, kterým umělec instinktivně hledí dosíci ťikolu, jaký 
má umění ve vývoji; jest podmínkou uměleckého tvoření, ale ne- 
může býti činěna jeho cílem. Umělecký výtvor je vždy krásný, líbí 
se nám a kdyby nebyl krásný, nebyl by uměleckým výtvorem, 
avšak není tu proto jen, aby se nám líbil, má účel jiný. A proto 
nesmí umělec v kráse spatřovati svůj cíl, nesmí se chlíii jen líbiti 
a který umělec obmezuje svou snahu na to, není pravým umělcem; 
ten pouze lichotí pudové stránce naší přirozenosti anebo vzbuzuje 
obdiv svou dovedností a ne uměním. Jest ovšem požadavkem, aby 
umělec dovedl vytvořiti něco, co se nám lib', tuto možnost jest 
vůbec podmínkou umělecké tvorby a vyskytováním se této možnosti 
počíná vývoj umění. Dokud nedovedl člověk krásných předmětů 
tvořiti, dotud nemohlo o umění býti řeči a kdo to nedovede, i kdyb}*- 
měl nejmohutnější dar anticipace v\''voje, není umělcem. Proto snaha 
dovednost tu si zjednati je prvním projevem, zábleskem uměleckého 
povolání. Než jako jinde, tak i zde nastává přesunuli hodnoiy. Jako 
lakomec zapomíná, že peníze jsou prostředkem k něčemu jinému, 
a v hromadění jich nachází cíl svého snažení, tak i mnohý nadaný 
člověk ve snaze po dovednosti umělecké spatřuje jediný cíl umění 
a stává se virtuosem, nikoli umělcem. Myslím však, že takový vý- 
tvor, při němž nic jiného nemůžeme chváliti než dovednost, tech- 
niku, na př, v ovládání barev, tónů, v napodobení vynucujícím 
téměř zdání skutečnosti, není důkazem nadání uměleckého, není 
projeveni umění. Nejpatrnější jest to u tak zv;mých interpretujících 
umění : na v^i^onném hudebníku a herci. Jejich výkony jsou nezbytný, 
aby skladba nebo báseň dosáhla svého účinku a na jejich dokona- 
losti nanmoze účinek ten závisí; avšak přece cítíme, že úloha je- 
jich jest vůči skladateli podřízenou, že jsou jejich krásné výkony 
pouze prostředkem v rukou umělce skladatele a protestovali bychom, 
kdyby se poměr skladatele a výkonného umělce pojímal obráceně; 
a kdekoli pozorujeme, že skladba má být prostředkem, aby vyniklo 
umění herecké, anebo ■ tíhy zastkvělo se nadání operního pěvce, 
mluvíme o úpadku uměleckého vkusu anebo aspoň o nedostatku 



85 



uměleckého vkusu. Tím se nesnižuje nikterak význam těchto po- 
družných umění, neboť, jak praveno, jsou nezbytnou součástkou 
celku hudebního a dramatu, nezbytnou podmínkou, aby umění tato 
dosáhla svého účelu. A podobně nesnižuje se význam krásy, po- 
kládáme-li ji za prostředek a ne za cíl uměleckého tvoi-ení. Na 
úplnější ještě dotvrzení toho vizme krásu, jak se vyskytuje v pří- 
rodě. Odtamtud vlastně se jí teprv umělci učí, odtamtud poznávají 
ejí účin na člověki a přece je patrno, že přírodní krása není samé 
sobě účelem. Ty krásné okotěšné květy mají lákati hmyz jasností 
svých barev, aby pomáhal aktu plození ; ty libé zvuky ptačích hrdel 
slouží podobnému účelu ; krásná těla umožňují zdokonalení rasy 
a ten požitek, kter}' má oko vnímavé pohledem na krásnou krajinu, 
na klenbu nebeskou, tu krásu, kterou nechává odtamtud na sebe 
působiti, tu si tam teprv člověk dal sám a cítí ji, pokud si ji tam 
dli sám; neboť jenom associace představ, upomínky temné neb 
jasnější, jež se tím pohledem vzbuzují, a jen, pokud se vzbuzují, jsou 
piíčinou záliby. Proto tak mnohá mysl zůstane pohledem takým 
nedotknuta a na druhé straně zase mnohý vidí v přírodě jen krásu. 
Nuže a tato krása, nedostižená napodobením umělců výtvarných, 
nevystižená obrazy básniku slouží vývoji — proč by to bylo snížením 
krásy, kdybychom i v uměleckém výtvoru ji pokládali za prostředek 
k něčemu jinému? Ano, pravý význam umění pochopíme jen, 
vidíme-li podstatu jeho v anticipaci vývoje. Tvoření krásna jest sice 
nezbytným prostředkem k tomuto účelu; kdyby však bylo samo 
účelem, pak by příroda byla největší umělkyní a nepochopili bychom, 
proč by člověku nemělo postačiti to krásno, jež jest v přírodě 
a jehož nedostihne lidská dovednost. 

Zní to však opravdu nezvykle: pudová anticipace vývoje! 
Vzpomeneme-li při tom na Dvořákův slovanský tanec, na zátiší 
virtuosně malované, na zdařený portrait, na poprsí umělecky pro- 
vedené, na krásnou budovu — těžko tam tu anticipaci uvidíme 
anebo ji snad ani neuvidíme, ač to jsou uznané výtvory umělecké. 
Musíme na to pohlížeti jinak. Připustíme-li především v souhlase 
s obecným míněním, že umělec má ideál t. j. že má nějakou 
myšlenku, ideu, kterou chce výtvorem svým vyjádřiti a přidáme-li 
k tomu s našeho stanoviska, že tato idea mu byla vnuknuta in- 
stinkcivně: pak již spíše pochopíme, že tato myšlenka může býti 
anticipací vývoje. Není třeba, aby umělec si této vlastnosti své 
idei byl vědom, nepotřebují to ani pochopiti hned ti, k nimž se 
přímo obrací; avšak pozorujeme-li umění v celku a přirovnáme-li 
vývoj jeho k povšechnému vývoji vzdělanosti, pak musí býti patrná. 



86 



Říkáme- li o geniovi, že předstihuje svou dobu a je-li známým 
faktem, že mnohý geniální výtvor bývá pochopen teprv generací 
pozdější, je to dokladem naší theorie. Kdyby výtvor jeho nebyl anti- 
cipací vývoje, buď by musel býti pochopen rázem od současníků, 
anebo by zůstal vůbec nepochopen i v dobách následujících. Rí- 
káme-li dále, že básníci jsou věštci, že jsou učiteli svého národa, 
nebo celého lidstva, je tím opět anticipování celého vývoje nazna- 
čeno. Když je národ v ponížení, pějí mu hymny na slavnější mi- 
nulost, aby vznítili jeho sebevědomí, podněcují jej k činům, ukazu- 
jíce vzor, neboť verba movent exempla trahunt; když společnost 
jest rozrušena, pozvedají varovný hlas a líčí v dílech svých zhoubné 
následky vášní rozžírajících svazky společenského řádu, staví sou- 
časníkům zrcadlo před oči, aby se vzpamatovali a prohlédli, dokud 
je čas; bojují umělci proti předsudkům perem, štětcem, dlátem, 
zpěvem, hájí pravdu a pomáhají pravdě k vítězství. Oni nejspíše 
ujmou se potlačených a u nich nejvíce najdeš spravedlnosti upro- 
střed rozzuřených vášní plemenných, náboženských ; oni vycítí nej- 
dříve, co se rodí a připravuje v lůně přítomnosti, čeho jsou srdce 
sice plna, ale čemu rozum nerozumí a pochopivše instiktivně hlas 
přírody povědí světu, oč běží ; pomohou myšlence k uvědomnění 
a připravují věky příští. Ovšem jsou i neumělci, kteří v tomto 
smyslu předstihnou svůj věk a anticipují vývoj ; avšak umělec jest 
povolán, aby současníky k tomu ideálu povzbudil, by je vedl směrem 
pravýng a k tomu jej obdařila příroda smyslem pro krásu a nadáním 
tvořiti krásu, aby skrze ni, jak jsme již připomněli, nabyl vlivu na 
srdce lidí a tím na jejich vůli. Učená pojednání třeba o sto věků 
anticipovala vývoj, zůstanou bez účinku, nedostane-li se myšlenka 
v nich obsažená v lid a to je úkol především umělců, kteří mají 
prostředky, aby přivedli sémě ideí ke vzrůstu v nitru lidském. Jsou 
myšlenky, na něž nestačí rozum obyčejného člověka, jež srozumitel- 
nými učiniti nestačí řeč a ty činí umělec přístupnými vyjádřiv je 
mluvou svého umění. Jeho výtvor mluví k srdci, vzbuzuje cit a do- 
káže více než dlouhé výklady; ba některé představy nedají se ani 
jinak sděliti než mluvou umění. — Když takto na věc pohlížíme, 
není-liž význam umění pro vývoj ohromný a Ize-li vznešenější účel 
uměleckému tvoření vytknouti, než aby prostředkem krásy bylo 
vůdcem na dráze vývoje? než aby výtvor umělecký byl ideálem, 
vzorem, k němuž mají se nésti snahy lidstva? 

Pohledněme na jednotlivé uměny, abychom poznali, zdali a jak 
se v jich historii tento vznešený cíl uskutečňuje. Jest již z předu 
patrno, že ne všechny stejným způsobem tomuto cíli sloužiti mohou,. 



že nemůže každá uměna anticipovati stejný ideál ; neboť poskytují 
různé prostředky umělci. Co se architektury týče, mohl by vznik- 
nouti spor, má-li se vůbec považovati za umění v tom smyslu, jak 
odlišuje epitheton artes liberales — krásná umění — od ostatní 
činnosti a dovednosti. Při architektuře převládá od jejího počátku 
moment praktický a jsou mnozí, kteří je jako užitečné umění vy- 
řazují z oboru výtvarných umění, v němž je jiní kladou na první 
místo. 

S našeho stanoviska jest patrno, je činnost, při níž hlavní věcí 
jsou zřetele praktické, nemůže míti toho instinktivního rázu, který 
připisujeme tvorbě umělecké, aniž ideálu, jenž by anticipoval vývoj 
v některém směru. Praktický zřetel je dán z předu, stavitel si ho 
musí býti vědom, jemu vyhověti jest jeho úlohou a v její rozřešení 
záleží cena díla, umělecká sláva, na něco jiného není ani času ani 
příležitosti. Výtvor stavitelský může býti krásný; avšak je zřejmo, 
že krása slouží zde buď sebezáchově anebo jest přídavkem, doplňkem 
díla netvoříc jeho podstatu, s čímž souvisí, že stavitel bére na po- 
moc uměny jiné. Ale v jednom oboru jeví se architektura uměním 
nepopiratelné, pokud budujíc chrámy slouží kultu. Z počátku sice 
i zde bjd praktický ohled vším. Chrámy vznikly z náhrobků jako 
příbytky nejprve duší zemřelých pak božstev, jež si člověk myslíval 
v takových poměrech a s takovými potřebami jako sebe sama 
a vedle toho byly shromaždištěm ctitelů při obřadech, kterýmžto 
požadavkům stavitel vyhovoval s řemeslnou vypočítavostí. Čím se 
však stávala představa o bohu vznešenější a ideálnější, tím větší 
a nesnadnější byl požadavek vzbudovati bohu příbytek důstojný 
a čím více se prohluboval náboženský cit, tím více bylo příležitosti 
a pobudky k instinktivnímu tvoření. Stavitel, chtěl-li důstojný 
chrám vzbudovati bohu všemohoucímu, všudypřítomnému, tím sa- 
mým snažil se na př. ideu vznešenosti, všemohoucnosti boží svým 
dílem vysloviti a stával se umělcem v našem smyslu, neboť výtvor 
jeho hlásal výmluvněji, co člověk nemohl pochopiti anebo co z těžká 
chápal z řečí hlasatelů slova božího. Jako mnohého člověka teprv 
pohled na mohutné výjevy přírodní naučí se modliti dávaje mu 
cítiti vlastní malomoc a převahu síly nadpiirozené, tak se cítí člověk 
v posvátných prostorách velebného chrámu bohu blíže, neurčitá 
představa o stvořiteli světa přechází v cit zbožnosti, v němž ne- 
troufáme si pozvednouti oči k němu, ale spínáme ruce k modlitbě. 
Pochopujeme, že stavitel proniknutý tímto citem pokoušel se vystih- 
nouti svým dílem ideál o bohu ; instinktivně hleděl, aby ohromností 
hmoty a smělostí jejích nakupenin, lepostí forem anebo tajuplností 



uspořádání dílo samo praesentovalo se příbytkem boha, a jako 
z úpravy příbytku soudíme na jeho obyvatele, tak vycítil zbožný 
člověk v chrámě, co chtěl tvůrce jeho naznačiti.- Proto každý pokus 
o vystižení ideálu božstva architektonickými prostředky jest krokem 
na dráze vývoje, každý výtvor, jenž takto člověka povznáší k před- 
stavě nejvznešenější, k níž by sám nedospěl, jest anticipací vývoje. 
Proto také vývoj stavitelství chrámového u Řeků, Indů, Egypťanů, 
Mexikánů, Židů odpovídá vývoji jejich náboženství a ještě dnes 
slyší pozorovatel mohutných rozvalin starých chrámů tlumený hlas 
slov, jimiž tu mluvíval Bůh k lidu svému a pochopí z nich lépe, 
jakou měl představu o bohu ten. kdo chrám budoval a kdo v něm 
obřady konal, než všemi popisy a líčeními mythologické vědy. 

Podobně musíme vývojový význam sochařství shledávati na 
půdě náboženské. Souhlasím s těmi, kdo jako Parker nalézají 
původ sochařství v modloslužbě; neboť tomu nasvědčuji dějiny 
vzdělanosti. První skulptury byly sošky bohů a je pochopitelno, 
že v tom byl impuls vývoje technické stránky tohoto umění, jakož 
i zárodek instinktivní tvorby umělecké. Na stupni náboženského 
vývoje, který nazýváme fetišismem, musel člověk míti boha v rukou, 
nepostačila mu pouhá představa o mocnosti nadpřirozené či lépe 
nebyl jí ještě schopen. Člověk chtěl míti jistotu, že oběti, které 
přinášel, nejsou nadarmo, a té si zjednati troufal pouze u boha 
viditelného, u modly ; proto potřeboval idol, kdežto nějakou podobu 
člověka si stvořiti nebylo nikde popudu. Vždyť předkové stávali se 
duchy a bohy a tudíž nebylo příčiny snad vypodobňováním pa- 
mátku jejich uctívati, v kteréž okolnosti někteří spisovatelé spatřují 
původ sochařství. Poněvadž pak duchy a božstva představoval si 
člověk na tom stupni nadané silami a schopnostmi nadpřirozenými, 
hleděl to naznačiti i na svých modlách. Lidská podoba nebyla tu 
nezbytným požadavkem, neboť k vyjádření sil nadpřirozených t. j. 
nadlidských hodily se údy těl zvířecích lépe a v té kombinaci 
zvířecího s lidským vyčerpávala se tvůrčí fantasie primitivních 
umělců. Je také přirozeno, že modla svým vzezřením působila na 
své ctitele. Hrozivé příznaky ze zvířat vzaté nejen strašily a k po- 
slušnosti vybízely, nýbrž také přenášely svou ukrutnost v cit 
a jednání modlícího se k takovému bohu. Je tedy zase obráceně 
také přirozeno, že zjemněním modly, mohlo se působiti na zjem- 
nění citu a mravu vnukajíc lidem jemnější a ušlechtilejší představu 
o bohu. Pomníme-li pak, že první sochaři byli kněží, a že na jich 
působení závisel pokrok mravní i rozumový, přiznáme, že také 
modlám připadal ve výjhově lidstva veliký úkol, v němž mohli se 



89 



sochaři súčastniti jako praví umělci, instinktivně jdouce na dráze 
pokroku. Když pak pi-edstava o bohu byla tak dalece zušlechtěna, 
že vyzula se ze všech přídatků nelidských, že si nedovedli boha 
jinak představiti než jako mocnější či s našeho stanoviska řečeno, 
ideálnější lidi, a mél-li sochař umělec této představě dáti výraz 
svým výtvorem : mohl to učiniti jen idealisováním těla lidského. 
Idealisování to obmezovalo se z prvu pouze na zveličování, jak 
vidno z Homerovských představ a z pomníků králů-bohů egypt- 
ských; kterýžto moment nezmizel ani z pozdější nejskvělejší doby 
sochařského umění a dosud se uplatříuje v obrovských rozměrech 
pomníků. Postupem zdokonalující se techniky přistoupilo k tomu 
v Řecku pochopení krásy těla lidského, k čemuž v této šťastné 
zemi všechen život vedl, a tu nebyl žádný tvar dosti krásný, dosti 
dokonalý a svému účelu přiměřený, jímž by umělec zpodobil svou 
představu o bohu. Ovšem musel znáti tělo lidské a dovésti je vy- 
tvořiti napodobením. Tak šel instinktivně vývoj sochařského umění 
od představy o bohu k člověku, od ideálu nadpřirozené bytosti 
k ideálu těla lidského. Socha boha v krásných tvarech těla lidského, 
to byl cíl umění sochařského ; v tom jest jeho význam a nikoli 
pouhé dokonalé zpodobení člověka v hmotě. Krásné tólo není 
zase účelem, nýbrž prostředkem k vyjádření ideje vyšší a jak může 
býti takový výtvar anticipací vývoje ve smyslu našem, krásně na- 
značuje Taine (392) řka o nejdokonalejším výtvoru řeckého sochař- 
ství, o soše Athény vyšlé z dláta Feidiova: »Vymýšleje její jasný 
a vznešený výraz, měl Feidias na mysli mocnost, která se vy- 
mykala ze všeho rámce lidského, jednu z všeobecných sil, které 
vedou běh věcí, činnou rozumnost, která byla pro Athény duší 
vlasti. Snad slyšel zavznívati ve svém srdci ohlas nové fysiky 
a filosofie, které pomíchávajíce ještě ducha a látku, považovaly 
myšlenku za nejlehčí a nejčistší ze substancí, za jakýsi ether 
všady se rozprostírající za účelem zavedení a udržení pořádku 
světa; tak se vytvořil v něm názor vyšší, než názor obecný; jeho 
Pallas převyšovala Palladu aiginskou, již tak vážnou, o celou 
velebnost věcí věčných. « Tak si také představuji tvorbu umělce 
sochaře, že svým výtvorem má pověděti něco, co člověk obyčejný 
buď neví, nebo jenom z póla tuší. Dokud sochaři řečtí \ypodobovali 
bohy svého národa, heroe a polobohy, dotud bylo sochařství na 
své výši. Bohové řečtí byli již sami sebou stělesněním názoru o světě, 
každý z nich byl symbolem nějaké síly skládající svět, nějaké pří- 
činy dění všehomíra, anebo zosobněním nějaké ideje mravní tak, 
že sochaři zpodobujíce je, výrazu dávali nějaké ideji, básnili a filo- 



90 



sofovali a tak svými krásnými těly, pro něž Řek měl od přírody vy- 
vinutý smysl, unášeli jej výše od přítomné skutečnosti, povznášeli 
jej, vzdělávali nábožensky a mravně. Když však nastal úpadek citu 
náboženského, a s ním mravní zkáza a rozvrat společenský, kleslo 
sochařství se své výše ; odpadla pravá snaha umělecká a zbyla pouze 
mistrná dovednost ve vypodobování těla lidského, při čemž vloudily 
se cíle jiné, rozmařilé kochání se v dojmu krásných tvarů, li- 
chocení pudům ; ze sochařství stalo se umění dekorativní. A když 
v^ křesťanství převzalo úlohu jeho malířství, zlatá doba jeho minula. 
Zdá se, jakoby úkol jeho byl ve vývoji dokonán; neboť nyní za- 
stanou jej jiná umění lépe a tím vysvětluje se často slýchaná ža- 
loba, že nynější doba pro sochařství nemá smyslu a porozumění. 

(Dokončení.) 



Nová škola. 

Napsal Fr. Drtina. 
(Dokončení.) 

V naději, že doporučovanou methodou lze úspěšněji asi v polo- 
vině nynějšího času jazykům klassickým učiti, odkazuje v celé 
své soustavě výchovné Demolins latinu i řečtinu třídám \yšším 
a i zde omezuje je toliko na sekci literární. 

Celý ústav Demolinsův skládá se totiž z šesti ročníků, jež 
odpovídají třídám lyceí francouzských od šesté pro rhetoriku.^) Žáci 
mladší 11 let jsou vřaděni v přípravné oddělení elementární obdobné 
škole obecné. Celá doba dělí se však na dvě periody, jež sekcemi 
nazývá : 

1. sekce všeobecná (section generále) obsahuje tři 
první ročníky a odpovídá tedy gramatikálním třídám lyceí. 

2. sekce speciální (section speciále) obsahuje tři 
ročníky vyšší a odpovídá lycejním třídám literárním. V první sekci 
předměty učební jsou stejný a společný všem žákům, ve třídách 
vyšších však žáci se rozestupují ve čtyři oddělení, jichž studia jsou 
od sebe odchylná : literární, vědecké, zemědělské a kolonisační, prů- 
myslové a obchodní. 

"VVučování ve všech ročnících jest dopolední. Odpoledne se 
věnuje pracím praktickým, večery činnosti umělecké. Celé rozdělení 
předmětů i času znázorní nejlépe připojený obrazec. 



*) Po oddělení elementárním (8 — 10 let) žák na lyceích a kolejích francouz- 
sk}"ch vstupuje do oddělení gramatikálního (věk 11 — 13 let ve třídách sixiěme, cin- 
quiěme, quatriěme) a pak literárního (věk 14 — 16 let ve třídách troisiěme, seconde, 
rhétorique). Latině se učí od šesté, s řečtinou se počíná v páté třídě po novém 
roce. Po rhetorice je první část baccalauréatu a pak poslední třída lycea filosofie. 



92 



Počet týdenních hodin. 



Section generále 



S ec tion speciále 



I. Classes 





<a 


(0 




o 




^ 


> o o 




4) 


e 


s 


U) 


tn 


ti 


J2 ^ . 


tfi 


G 




-D 


(U 








>, 




3 

O" 


c3 




■^ 


C 

OJ 


'"' 




e 

op 


C/2 




3 

O? 


J 




o 


OJ 


c o =^1 
NI cá"^ 


(X, 



TJ O 
O ~ 






Frančina 

Angličina a němčina 
Latina a řečtina . . 

Zeměpis 

Dějepis 

Mathematika . . . 

Geologie 

Botanika 

Zoologie 

Fysika 

Chemie 

Kreslení 

Hospodářství a ko- 

lonisace 

Účetnictví . . . . 



30 
6 

22) 
3 



o 
2 

10 
2 
2 
2 



- I 1 



II. Práce praktické. 

Zahradnictví a vzdě- 
lávání půdy . . 

Práce ze dřeva a že- 
leza 

Návštěvy hospodář- 
ství a továren, 
sbírky mineralogi- 
cké, botanické a 
zoologické, vymě- 
řování, rýsování . 



Jako v sekci vše- 
obecné, ale jen pokud 
čas stačí a se zvlášt- 
ním zřetelem buď 
k zemědělství nebo 
k průmyslu a ob- 
chodu 



III. Činnost umě- 
lecká a spole- 
čenské zábavy 



Vždy od 7^2 — 9 hod. večer mimo 
žáky VI. tř., kteří chodí spát o 8 hod. ^) 



') Od 4. třídy počínaje čtou se v překladech ve všech odděleních vybrané 
věci ze spisovatelů řeckých a římských. 

^) Od 4. třídy počínaje zeměpis a dějepis Anglie a Německa vykládá se 
■anglicky a německ5^ 

') Je stanoven tento pořádek: Pondělí: Čtení životopisů slavných mužů. — 
Úterý: Přednášení a představení. — Středa: Vyřezávání ze dřeva, modelování. — 
Čtvrtek: Tanec. — Pátek: Koncerty (hudba a zpěv). — Sobota: Přednášky a světelné 
projekce. — Neděle: Vzdělání morální a sociáiní. V neděli dopoledne vždy boho- 
služby a kázání. 



93 



Úkolem nižšího oddělení jest zjednati žákům nutné vzdělám 
všeobecné, to jest takové, jehož potřebuje nezbytně každý jednot- 
livec, ať se pak obrátí k povolání jakémukoliv, i podati jim vzdě- 
lání takové ve způsobe přístupné dítkám mladším čtrnácti let. 
Středem vzdělání tohoto jsou tu jazyky živé: frančina, angli- 
čina, němčina. »Každý člověk dobře vzdělaný musí stále více 
v budoucnosti čísti i mluviti plynně těmito třemi řečmi, nechce-li 
míti na sobě znak inferiornosti v jakémkoli postavení.* 

Avšak i zde musí býti užito jiné methody. Demolins dovolává 
se R. Frary-ho,^) že i ve vyučování jazyku mateřskému dosud ne- 
právem postupovalo se jako při vyučování jazykům mrtvým, to jest 
kupilo se uměle množství abstrakcí a subtilit, prováděla se tyrannie 
orthograíie, gramatisovalo i analysovalo se. Vše to snad prospělo 
formálnímu jakémus v^^školení soudnosti žákovy, k vlastnímu však 
cíli, jímž přece jest ovládati jazyk, jemuž se učíme, se nedospělo. 

^Konstatoval jsem jii,« píše Demolins, »co všichni ostatně 
vědí, že nyní studují se jazyky živé tak, že se jim nikdo nenaučí 
skutečně. Je to vždy stejný omyl : učí se jim příliš všeobecně jčíka 
jazykům mrt\'ýni. Třeba však učiti se jazykům živým, jako se učíme 
jazyku mateískému, mluvením. Gramatika má býti studována 
teprve později a v míře, pokud je to nutno. Jako se duch dětský 
zpěčuje studiu suchopárnému a temnému gramatiky a užívání 
slovníku, tak jest schopen jazyk živý osvojiti si praxí. Učí se 
mnohem snáze sluchem nežli zrakem.* 

Doporoučí tu methodu, jíž v posledních letech se též na ško- 
lách našich počíná se zdarem užívati. Přední podmínkou zdaru 
jejího jest ovšem, aby professor, jenž jazyku cizímu učí, mluvil jím 
dokonale jako jazykem mateřským (nebo aby přímo domorodci ja- 
zj^ku tomu učili), a aby ve třídách byl počet žáků co nejmenší, by 
všichni praktického mluvení mohli se účascniti. Mluvení samo (bez 
překládání) buď stále doplňováno názorem předmětů skutečných^ 
modelů- nebo vyobrazených, o nichž se mluví. Teprve ve vyšším 
kursu, kdj^ž dítko jazj^kem již hodně mluví, budiž probírána grama- 
tika soustavně, fraseologie, synonj^mika, idiotismy atd. Spolu se- 
doporučuje, aby ve třídách vyšších zeměpis a dějinj^ Anglie a Ně- 
mecka těmito jazyky byly vykládány. 

»Konečně, by zjistila pokrok dítek, nová škola užije postupu^ 
jehož účinnost bude rozhodná. Dle úmluvy s jistými výchovnými 
ústavy v Německu a v Anglii tyto přijmou mladé Francouze na. 



') Ve známém jeho spise »Question du latin* (Paříž 1885). 



94 

dobu tří, šesti měsíců, celého roku, dle přání rodičů. Takto žák, 
jsa jakobj^ vnořen v ústředí, jehož jazyku se má naučiti, učiní 
velmi rychlé pokroky. Při návrate bude v mluvení již vycvičen, což 
zjednoduší velice vjaičování gramatice a literatuře. Pobyt tento 
v cizině bude tím prospěšnější, čím žáci budou mladší. V mladém 
věku naučí se dítky jazykům s neobyčejnou rychlostí, takřka o tom 
nevědouce, hravě. A je-li jednou praktická znalost jazyka získána, 
pokrok jest velmi rychlý, poněvadž není již nesnáze porozumění 
a mluvení. « Náklad na cestu a pobyt v cizině hradí úplně škola. 

Změn podstatných dožaduje se Demolins ve vyučování z e m ě- 
a dějepisu. Na oba předměty dívá se jako na základ vědy o člo- 
věku a společnosti, oba poučují o ústředí, v němž člověk i společ- 
nost se vyvíjejí. Ústředím tím jest především místo, kde se žije : 
toť »působí přímo a nutně na formy práce, majetku, organisace ro- 
dinné, organisace správní, ba na rasu samu, jejíž schopnosti po- 
změňují se tím neb oním směrem. « Působení toto však pozměňuje 
se dřívějším vývojem rasy, jejími dějinami. 

»Dějepis a zeměpis takto úzce sloučeny mají úkolem vysvět- 
lovati původ různosti rasové růzností ústředí, mají tudíž předmětem 
vysvětlovati člověka a společnosti čili jinými slovy různé skupiny, 
které existují mezi lidmi po všech stránkách. « 

Děje a zeměpisu ve smysle moderním připisuje Demolins vý- 
znam nad jiné důležitý. Dle něho čím starověku byla filosofie, čím 
středověku theologie, tím době nové bude věda o člověku zkou- 
maném ve světle pozorování methodického a srovnávacího, jehož 
základem jsou podmínky místa a práce jak pro přítomnost v geo- 
grafii, tak pro minulost v historii. Obě discipliny však musí býti 
obnoveny, aby obsahovaly v různých ústředích a různých obdobích 
člověka reálného a živoucího. 

Mnohem více nežli na nynějších lyceích francouzských klade 
se v plánu Demolinsově důraz na vzdělání v přírodních vědách 
s bedlivým zřetelem k jich praktickým aplikacím. »Studium věd 
přírodních v typu nové školy má východištěm přímé pozorování: 
toto jest tím snazší, že školy tyto jsou zřízeny na venkově, a že 
dítky tyto mohou snadně nasbírati četné ukázky říše nerostné, rost- 
linné i živočišné. Mimo to život, zvyklosti, vnější části zvířete stu- 
dují se před orgány vnitřními a kostrou, podob}^ a struktura rostlin 
před jich tříděním, jména a úkazy hvězd a planet před zákony jich 
pohybu. Odpolední vycházky na rozvrhu označené dovolují konati 
tato pozorování, sbírati rostliny nebo hmyz, jež jsou pak pečlivé 
rozřaďovány a tříděny žáky samými. Věda stává se přirozenější. 



95 



srozumitelnější, půvabnější; proniká snáze do ducha a utkvívá tam 
hlouběji. Studium nezastavuje po sobě nechuti, jako se děje velmi 
často s našimi methodami čistě theoretickými a knižnými, nýbrž 
touhu rozšiřovati stále znalosti tyto i když školu opustí, , dík živému 
zájmu, jenž jednou byl probuzen,* Správně zajisté studium přírodo- 
vědné děje se tu přímým pozorováním, pod širým nebem, ve volné 
přírodě. 

Zvýšená péče se věnuje konečně i kreslení, jež se stává takto 
porhocným předmětem studia přírodovědného. 



Upozornil jsem již výše, jak bedlivě se dbá otužení tělesného 
žactva, a že žáci všichni jsou povinni v ustanovených dobách též 
hmotně pracovati. I zde Anglie byla vzorem. Program školy Abbots- 
holmské správně takto vytýká cíl: »Cílem naším jest vyvíjeti vý- 
chovu fysickou, vědění i zájem v zaměstnání průmyslovém, energii 
v podnicích a přesné ocenění vykonané práce, ať již jednotlivec 
v budoucnosti sám ji má konati nebo říditi. Mnoho nehod v životě 
zavinuje se fysickou slabostí; proto dítky mají každé odpůldne fy- 
sicky se cvičiti a rukama pracovati. Pociťuje se potřeba toho, aby 
celému tělu se dostalo energie a aby umenšila se citlivost, jež po- 
chází z přetížení rozumového a života příliš sedavého.« Pěstuje pak 
se zahradnictví a hospodářství, jakož i práce ze dřeva a železa. 
Škola sama má 23 hektarů půdy různé povah}^, jejíž vzděláváním 
žáci účelně se zaměstnávají. Vzdělání řemeslné má úkolem vyvíjeti 
zvláště tělesnou schopnost a zručnost, tužiti sílu a zdraví, pěstiti 
trpělivost a vytrvalost, posléze i porozumění umělecké. K tomu 
druží se konečně návštěvy továren, statků, sbírání a rovnání pří- 
rodnin, vyměřování, rýsování atd. Okolí Desrocheské svým rázem 
zemědělským i zkvétajícím průmyslem poskytuje hojné příležitosti 
cenného poučení. Účelnými a řádně regulovanými návštěvami stu- 
dují a pozorují methodicky žáci změny postupné, jimž jsou pod- 
robeny produkty minerální, vegetální a animální. Zbývající čas od- 
polední pilně se věnuje hrám a výcviku tělesnému : pěstuje se v zimě 
foot-ball, v létě cricket a lavvn-tennis. Vedle toho poskytnuta žákům 
příležitost cvičiti se v jízdě na kole i veslování (na říčce Itonu 
v sousedství školy). Ustav sám jest zařízen vzorně po stránce hy- 
gienické, vytápěn parou, osvětlován elektricky, lékařský dozor ne- 
ustálý. Nemocnice účelně vystavěné v ústraní parku za první rok 
trvání ústavu nebjdo vůbec třeba upotřebiti. 



86 



Večery dle naznačeného programu jsou zabrány produkcemi 
uměleckými a společenskou zábavou. Jde o to vytvořiti člověka 
společenského, »rhomme du monde«. 

To jsou součástky výchovy i výuky v onom oddělení vše- 
obecném. Demolins doufá, že působením této výchovy rozmanité 
skryté schopnosti žáka 12— ISletého mohly se projeviti tím neb 
oním směrem, i může nyní s větší určitostí se rozhodnouti, kterým 
směrem chce studovati dále. Oddělení vyšší, tříleté, dělí se totiž na 
čtyři sekce; pro jednu z nich musí se žák rozhodnouti. 

V sekci literární hlavním předmětem studia jsou jazyky klas- 
sické. V oddělení tomto žáci se připravují k baccalauréatu es let- 
tres. Oddělení vědecké je průpravou k baccalauréatu ěs sciences. 
Ostatní dvě oddělení, jak již naznačeno, jsou povahy praktické. 

Škola v minulém, prvém roce svého trvání měla 90 žáků, 
z nichž 50 pobývalo ve škole a 40 bylo rozesláno na vzpomenutý 
dočasný pobyt do Anglie nebo do Německa. Tito letošním podzimem 
vrátí se do školy, jež o dvě rozsáhlé budovy právě byla rozšířena. 
V jednom domě bude vždy bydliti jen 40 žáků zároveň s někte- 
rými professory. V domě tom mají své ložnice, studovny a spo- 
lečnoii jídelnu. Celé soužití v domě takovém má býti povahy ro- 
dinné. Každý dům takový bude míti jakoby vlastní svou samosprávu. 
Pro vyučování samo dostavuje se právě veliká budova ústřední, 
kde budou umístěny vlastní učebny, sbírky a prostorná aula, jíž se 
též k bohoslužbám katolickým bude užívati. Budoucí vývoj školy 
bude se díti stále novými, samostatnými stavbami domů obytných 
kolem této ústřední budovy školské. Tak vyvaruje se dobře kasár- 
nickému nahromadění žactva v budově jediné. Každý dům má za- 
chovati si vždy povahu důvěrnosti a srdečnosti rodinné a posílati 
chovance své jakoby do externátu položeného v nejbližším sou- 
sedství. 

Rok školní dělí se na tři běhy (termes), z nichž každý měří 
asi tři měsíce: 1. běh podzimní počíná se 15. zái'ím a trvá do 
vánoc, 2. běh zimní počíná se 15. lednem a trvá do velikonoc, 
3. běh letní počíná se tři neděle po velikonocích a trvá do konce 
července. Velké prázdniny jsou toliko šestinedělní, za to o vánocích 
a velikonocích mají žáci po tři neděle prázdno. Rozdělení toto má 
mnohé přednosti a doporučuje se. Žáci třikrát do roka mohou se 
takto na delší dobu vrátiti k vlastní rodině. Tak život rodinný 
a šk( Iský jsou stále sloučeny a navzájem blahodárně na sebe 
působí. 

V každém běhu vydávána je tiskem zvláštní zpráva školská 



I 



97 



»Joiirnal de TEcole Des Roches* poučující o stavu školy 
i žactva za této doby a uveřejňující též vzorné práce žákovské. 

Je patrno, že podnik Demolinsův jest pozoruhodný a budí 
slibné naděje do budoucnosti. Na škole Desrocheské jsou dány pod- 
mínk}^ samostatného vývoje, v ní snad vyklíčí símě žádoucího po- 
kroku, jež přenese se zejména na ústavy státní. Upozorňuji na 
souhlasnou úpravu studií klassických na škole této i na obdobných 
pokusných ústavech v Německu (zvi. ve Frankfurtu n. M.). I tam 
počíná se moderními, živými jazyky, a řeči klassické odkazují se 
do vyšších oddělení. 

Dvě věci v pokusu Demolinsově snad souhlasu nenaleznou. 
Škola je přístupna jen vrstvám zámožným. Obnášíť roční plat za 
žáka 2250 — 2500 franků. Mimo to ve vyšších speciálních kursech 
škola si vytkla^ myslím, úkoly tak rozmanité, že jim nedostojí. Obě 
oddělení praktická (hospodářsko-kolonisační a průmyslovo-obchodní) 
nemohou se na ústavě samém zdárně vyvíjeti; jim vždy lépe bude 
se dařiti na školách odborných. Ustav Demolinsův lépe by se měl 
omeziti jen na sekci literární a vědeckou a pracovati k vyt\'oření 
typu jednotné školy střední moderně humanitní jakožto přípravy 
ke studiu vysokoškolskému. Škola ta jest dnes důležitým problémem 
moderní paedagogiky a vážným úkolem nejbhžší budoucnosti. K ní 
bv se měly nésti všechny snahy a práce reformní. 



NASK DOBA. R. VIII., č 2. 1900. 20. listopadu. 



Rukověť sociologie. 

B. 

14. Klassifikace oboru sociologického. Obrazec 
věd sociologických. Pravidla ustanovená pro klassifikaci a orga- 
nisaci věd vůbec musíme teď provést v oboru sociologickém. Po- 
dobně jako dříve a z téhož důvodu uděláme si napi-ed schéma 
různých věd sociologických : 

Obor sociologický 

theoretický praktickj' 

abstraktní konkrétní 

sociologie mesologie (anthro- politika ve smysle nej- 

pogeographie) širším (politika spole- 

populacionistika čenská) 

ethnologie politika ve smysle už- 

ekonomika ším (politika státní) 

státověda, církvo- zákonovědy 

věda správověda 

věda o intelektuální, politika hospodářská 

umělecké a mravní vojenství 
organisaci společnosti 
dějiny 

N. B. Toto schéma neobsahuje (pro obor konkrétní a praktický) 
všech a všech možných disciplin; o mnohých (na pr. statistice, 
vědě finanční, státním právě atd.) bude jednáno později. 

15. Různé názvy pro sociologii. Terminologie je posud 
rozháraná. Dnes užívá se zejména názvu: sociální, politická 
filosofie nebo věda; sociální fysika je zastaralé, meta- 
politika ojedinělé, poli tiká je název Angličanů (»politics«) ; také 
filosofie dějin, jak brzy uslyšíme, je často totéž, a konečně musí 
ten, kdo studuje dějiny myšlení sociologického, poučení hledat 
v oborech, které časově měly důležitost, tedy v různých prí- 



99 



rodních právech, také v statistikách a konečně v uve- 
dených sociologických vědách konkrétních i praktických. 

Rozumí se samo sebou, že ty různé názvy odkazují k jistým 
rozdílům věcným a k vývoji vědy historickému. To bude jasno 
z dalších úvah o methodě a z historie sociologie. 

16. Sociologie vědou o organisaci a vývoji spo- 
lečnosti. Nezáleží mnoho na tom, podáme-li nějakou definici so- 
ciologie, proto že definice věd vůbec nepodávají určitého obsahu 
tomu, kdo obsahu toho nějak nezná sám. Rekneme-li. tedy, že 
sociologie je vědou o organisaci a vývoji společnosti, řekli jsme prc 
toho, kdo obsah vědy zná, dost málo, kdo by se o sociologii chtěl 
poučit pouhou definicí. Za to mnohem více o podstatě a obsahu 
sociologie ví ten, kdo pochopil význam podané klassifikace a or^a- 
nisace věd: vidí v celé soustavě věd zvláštní obor lidského po- 
znání a jeho věcný a logický poměr ke vědám ostatním. 

Sociologie je vědou, podškrtuji vědou, tak a v tom smysle, 
v jakém vědou je psychologie nebo fysika. To se posud od mnohých 
popírá, ale neprávem, neboť a priori musí se uznat, že to, čemu 
se říká život společenský, stručné společnost, musí a musí býti 
předmětem vědy. Skutečný vývoj sociologie a všech konkrétních 
a praktických věd sociologických tomuto požadavku odpovídá. 

Někteří filosofové a specialisté se domnívají, že život spole- 
čenský je docela zvláštní, docela jiný než příroda a že tudíž, je-Ii 
fysika, chemie atd. vědou o přírodě, sociologie nemůže býti vědou 
takovou, jakou vědy přírodní. Zejména proti sociologii stojí ti, 
kdo hájí t. zv. svobodu vůle, proto že sociologie jako věda pátrá 
po zákonech organisace a vývoje společenského, ale takových 
zákonů, říkají ti odpůrcové, není a být nemůže. 

Jiní totéž formulují poněkud jinak: že prý sociologie (někdy 
se to formuluje o historii) má za předmět jevy individuelní, osobní, 
zákony stanovit sociologie by nemohla, to může jen přírodověda. 

V takových a podobných námitkách potkávají se lidé různých 
jinak táborů — Schopenhauer, Dilthey, Rickert^). Souhlasit 
lze však jen s tím, že sociologie má jiný předmět než přírodověda a že 
má také jinou methodu — vytkl jsem při výkladu o stupnici dů- 
razně, že tato nemá toho významu, jaký jí připisoval C o m t e, a řekl 
jsem, že mezi jednotlivými kategoriemi věd jsou značné rozdíly. 
Dilthey a Rickert mohou mluvit proti naturalismu sociologie — 



^) H. Rickert, die Grenzen der naturwissenscbaftlichen Begrifsbildung I., 
1896; Kulturwissenschaft und Naturwissenschaft, 1899. 



100 



souhlasím, ale proti vědeckosti sociologie není oprávněné námitky, 
i když uznáváme, že sociologie není tak přesnou jako fysika nebo 
dokonce mathematika. Ale podle toho měřítka by vůbec vedle ma- 
thematiky nebylo vědy. 

Jiná třída námitek proti možnosti sociologie vyplývá z umělých 
klassiíikací věd. V té příčině, jak uvidíme, mnozí filosofové 
a zejména právníci mají četné pochybnosti; ale pochybnosti tj^ 
nebudeme zde vyvracet jednotlivě a in abstracto — vysvětlení další 
tu zjednají světlo. 

Pravím tedy : sociologie je vědou v plném slova smysle ; vědou 
zvláštní a speciální. 

17. Sociologie vědou abstraktní. Sociologie je vědou 
o €polečnosti abstraktní a sice jedinou vědou abstraktní; pro studium 
přírody máme několik věd abstraktních, pro studium společnosti jen 
jednu. Proto, že život společenský je pro nás mnohem jednotnější než 
příroda; neříkám, že příroda není jednotnou, ale ve společnosti ne- 
vidíme takových rozdílů jako na př. mezi spojením fysikálním 
a sloučením chemickým. A dejme tomu, že by se všecky abstraktní 
vědy přírodní daly pojmově redukovat na jednu, přece empirický 
vývoj věd vedl k rozdělení na věd více. To je při oboru sociálním 
vyloučeno a právě podstatou společnosti. 

Abstraktnost sociologie dobře objasnil už Vico svou »historií 
ideální« ; po něm všichni, kdo budovali ^filosofii dějin« mínili totéž, 
totiž, zbudovat základní vědu o společnosti lidské. 

Mnozí prohlašují sociologii za vědu konkrétní; vlastně jen 
proto, že slovem »abstraktní« a »konkretní« rozumějí něčemu jinému, 
než my zde.^) 



^) Spencer na př. Ale Spencer má poněkud jinou klassifikaci věd; líšíť 
vědy abstraktní o formách věcí (logika, mathematika), abstraktno-konkretní o prvcích 
neboli zákonech věcí (mechanika, fysika, chemie), konkrétní o věcech a jejich ce- 
listvosti (mineralogie atd., fj^siologie, psychologie, sociologie). V celku však, jak 
vidno, také Spencerova klassifikace odpovídá naší (resp. Comteově). 

Z novějších pojem abstraktních a konkrétních věd odchylněji určuje Gid- 
dings, The Principles of Sociology 1896, 49. Sociologie (vedle psychologie, bio- 
logie, geologie, astronomie, chemie) je mu vědou konkrétní, abstraktními vědami 
mathematika, fysika, ekonomika, ethika, politika — patrně docela jiné roztřídění. 
Ale také Giddingsovi sociologie je všeobecnou vědou sociální, vědou sociálních 
prvků a prvých principů a mezi sociálními vědami vědou základovou, a to je 
věcí hlavní. 

Comte uznával podle svého pořadu stupničního stupně abstraktnosti; socio- 
logie je mu proto >méně abstraktní* než mathematika, je mu » konkrétnější.* V tomto 
smysle slova: abstraktní, konkrétní znamenají také něco jiného a sice znamená 
konkrétní zde tolik, co >životní,« člověka se týkající. 



101 



18. Konkrétní vědy sociologické. Klassiťikace kon- 
krétních věd sociologických je neustálená. Pravidlo všeobecné zní, 
že o každé přirozené kategorii sociálních jevů může být zvláštní 
věda: Podle toho lze ustanovit zvláštní vědu o vlivu přírody na 
společnost (mesologie, anthropologie), védu o fysiologické 
organisaci společnosti (populacionistika, mohla b}' se zvát také 
demografií) ; zvláštní sociální obor jsou rasové a národní zvláštnosti, 
organisace společnosti národní, tedy ethnologie atd. — o každé 
zvláštní organisaci společenské může být zvláštní věda. 

Mnohé sociologické vědy konkrétní posud řádně ustanoveny 
nejsou. Také zde většina disciplin ustavena je ještě více historicky, 
než logicky. Tak na př. měla by být zvláštní církvověda; posud 
ji pěstují theologové ve svých různých disciplinách a právníci 
v právě církevním. Taktéž je třeba zvláštní discipliny o intelek- 
tuální, umělecké a mravní organisaci společnosti ; zatím máme vědu 
tu v částech správovědy a některých oborech literárních, jak na 
svém místě uvidíme. 

Počet konkrétních věd sociologických rozumí se může 
časem býti větší, tou měrou, kterou společnost se differencuje a slo- 
žitěji organisuje.^) 

Zapomenout nesmíme na pravidlo konkrétní logiky, že vědy 
konkrétní mohou být všeobecné (všeobecnější) a speciální 
(speciálnější). Budeme tedy lišit na př. státovědu všeobecnou 
a speciální dějiny všeobecné, speciální a nejspeciál- 
nější (biografie) atd. 

Logicky důležit je poměr konkrétních věd všeobec- 
ných k abstraktním, v tomto případě k sociologii (ab- 
straktní). Mezi oběma jsou jisté podoby logické, ale jsou také rozdíly. 
Kosmologie na př. jinak se odnáší k geologii nežli mathematika, 
fysika a chemie ; podobně dějiny všeobecné v poměru k dějinám 
na př. Cech jsou jiné než sociologie atd. 

Při tom se však nesmí zapomínat, že velmi často konkrétní 
vědy všeobecné z důvodů didaktických (tedy ne logických) obsahují 



') v té příčině ještě Milí byl ve velkých pochybnostech (Logic VI, 9, 3—4). 
Nejen že nemá jasného názoru o poměru sociologie a sociologických věd konkrét- 
ních, vyděluje ze sociologie (»všeobecná věda o společnosti*) jen ekonomiku 
a politickou ethologii, vědu o příčinách formujících charakter národův nebo 
věků. (Charakter věků patří do historie !) Milí ani státovědu (»vědu o vládě<) ne- 
troufá si oddělit od sociologie. 

Ad vocem: ethologie. Wundt užívá slova (Logik II, 2, 369) pro označení 
vědy jednající o mravu a mravních představách. 



102 

Části potřebných věd abstraktních. Všeobecná zoologie má úvodem 
mnohé výklady biologické, všeobecná státověda výklady sociologické 
— budujíť se vědy konkrétní na abstraktních. 

19. O sociologických vědách praktických bude ob- 
šírnější řeč při rozboru organisace politické; zatím stejně budiž 
upozorněno, že jejich klassifikace a organisace podnes málo je pro- 
vedena logicky, jsou ustaveny posud historicky, podle časových, 
lokálních, osobních poměrů a potřeb. 

20. Sociologie jakožto věda abstraktní v poměru 
k historicky daným sociologie kýmvědám konkrétním 
a praktickým. Ve skutečnosti také sociologie není ještě dost lo- 
gicky ustavena, nejsou od ní odlišeny vědy konkrétní a praktické. 
Ale požadavek logický, methodologický je, pojmově si tyto trojí 
poznatky odlišovat. 

Protože vědy konkrétní a praktické budují se na základě ab- 
straktním, základové poznatky abstraktní mohou být obsaženy ve 
vědách konkrétních a praktických a nemusejí být odlišeny v ab- 
straktní sociologii pro sebe. Na př. historik opravdu hluboký a po- 
chopující skutečný vývoj společnosti má filosofii dějin (■= část socio- 
logie) implicite v líčení konkrétně daného národa a jeho vývoje; 
sociologické poznatky jeho mohou se z jeho historie abstrahovat. 
Posud mnoho specialistů sociologických takto postupuje. Je to 
podobné tomu, jak dobří odborníci postupují přesně logicky, logi- 
ckých pravidel si ani neuvědomujíce. 

Tento stav věci musíme si ujasnit, hledíme-li zejména na 
danou literaturu (knižní) a na školství. U nás sociologické védy 
pěstují se téměř jen na fakultách právnických a pěstují se tu po 
výtce prakticky, pro dané účely správy státní ; proto v přednáškách 
a podobně v učebnicích a spisech universitních učenců vůbec po- 
dává se často neučleněná směs poznatků theoretických a prakti- 
ckých, teprve v době novější obory se od sebe odlišují a jednotlivé 
vědy sociální pěstují se soustavněji a podle pravidel logiky kon- 
krétní. 

Jak řečeno : z důvodů praktických může vědec tento stav věcí 
zachovávat, jen o to běží, aby si toho byl vědom a poznatky si 
methodicky učlenil. 

21. Části sociologie: statika a dynamika. Comte 
dělil sociologii na statiku a dynamiku ; ale toto jeho rozdělení svádí 
posud k omylům i u těch, kdo je přijímají. Patrně proto, že Comte 
sám statiky sociologické nevypracoval, pokládaje dynamiku pro 



108 



theoretický i praktický zájem náš za důležitější a bezprostřed- 
nější.') 

Statika podle Comtea poučuje o podmínkách existence, dyna- 
mika o stálém pohybu společnosti. ■■^) Statika je druh sociální ana- 
tomie a studuje vzájemné působení a protipůsobení různých částí 
soustavy sociální ; při tom podle možnosti abstrahuje od pohybu, 
který ty části stále o jistý stupeň pozměňuje.'') Statika má za 
předmět stálou harmonii různých prvků sociálních, dynamika 
stálou filiaci jejich posloupných variací.*) Statika je všeobecnou 
theorií přirozeného (spontaního) pořádku společností lidských ; pou- 
čuje o všech podmínkách existence společných všem společnostem 
lidským, o zákonech jejich harmonie.^) Statika je theorií existence, 
dynamika theorií pohybu, se stanoviska čistě politického, statika 
hledá zákony řádu, dynamika pokroku.®). 

Poměr statiky a dynamiky konečně Comte vykládá podle 
t. zv. principu ďAlembertova : otázky pohybu redukují se na jedno- 
duché otázky rovnováhy ^) a zejména v sociologii tento princip se 
uskutečňuje : zákony harmonie udržují se stále za všeho pohybu ; 
» kdyby zákony existence vždy mohly být dostatečné známy, ne- 
pochybuji, že by se na ně mohly redukovat všecky otázky činnosti, 
jako v mechanice. «^) 

Vyložil jsem myšlenku Comteovu pečlivěji, protože se jí posud 
nedosti rozumí. Zejména neběží v statice o prostorové vedlesebe 
sociálních sil, ani o postižení jejich v daném okamžiku.^) Rozumí 
se, že statika může postihovat rovnováhu také v daném okamžiku, 
tedy teď, ale teď vlastně není, je jen pojem pohraniční, byla 
jen minulost a bude budoucnost, přítomnost vlastně není. Podle 
mnohých definicí by se zdálo, že statika je výkladem o nynějším 
stavu (status : statika) společnosti ; ve skutečnosti statika na ta- 
kové určení časové nehledí, studuje stav společnosti v minulosti 
stejně jako dynamika, právě proto, že přítomnosti vlastně není. Hi- 



1) Comte, Philos. positive IV, 383. 
'^) IV, 231. 
3) IV, 235. 
*) IV, 283. 

5) IV, 383. 

6) IV, 261. 
') I, 491. 
«) VI, 686. 

^) Ještě L. Stein tak určuje statiku, Wesen und Aufgabe der Sociologie, 
1897, 7, 29. 



104 



storik, posuzuje Římany podává nám nejen dynamiku, ale také sta- 
tiku římského státu a národa. 

Co se principu ďAIembertova týká, lze ho analogicky (ana- 
logicky !) užít také v sociologii ; ale hlavním úkolem bude, skutečný 
poměr historického vývoje a podmínek existenčních ustanovit z pří- 
mého pozorování života společenského. 

Pro věc je lhostejno, chtěl-li by kdo podle Lagrangea na- 
opak otázky statické redukovat na otázky dynamické; postup 
podle Lagrangea odpovídá více faktu, že sociologická dynamika e 
vypracovanější než-li statika, také u Comtea.^) 

Mně je sociologie po výtce výkladem sociálních vlastností 
člověka a sociálních sil, otázka po tom, co společnost za stálého 
vývoje udržuje. Nazírání statické a historické jsou dvojí stránkou 
jednoho a téhož pochodu poznávacího. 

Pro ustanovení methody a pojmu historie je důležito, pojem 
statiky a dynamiky si náležitě ujasnil. Nyní ještě poznámku o ter- 
minologii. 

Comte užil tu názvů a pojmů z mechaniky; sociologie byla 
mu také » sociální fysikou*. Nerad těchto přírodovědeckých názvů 
užívám, ale zdomácněly a terminologie je vůbec nedostatečná. Místo 
dynamiky lze užívat historie ; ale nemáme obdobného slova pro 
sociální statiku. Slovo historie má smysl dvojí : a) historie jako věda, 
subjektivní, b) objektivní, jako dějstvo. Při slově statika toho dvo- 
jího smyslu postrádáme a proto nesnadno se užívá slova statika 
vedle historie (statický — historický.) 

V řečeném smysle subjektivním vedle poznání historického 
(historie jako vědy) poznání statické jeví se jako logické, historie 
a logika staví se pak proti sobě podobně jako dynamika a statika.-) 

22. »Filosofie dějin« =r sociologická djMiamika. 
Sociologická dynamika je to, co se posud zvalo »filosofií dějin «. 
Název pochází z Francie (od Voltairea); F>ancouzové rádi užívají: 
filosofii ve spojení jako: filosofie medicíny a t. p. Název filosofie 
označuje tu abstraktní, základové poznatky jistého oboru. 

Uvidíme z dějin sociologie, že historický pohyb dříve se vnu- 
coval sociologickému studiu než otázky statické ; styšeli jsme, že 
ještě Comte historii společnosti klade nad studium podmínek exi- 
stenčních. 



*) Giddings, Principles of Sociology 1896, 56, užíval by proto raději názvu: 
kinetika než dynamika. 

*) V jednotlivých vědách historii vědy lišíme od daného učení (dogma- 
tiky): dogmatický — historický. 



105 



Z tohoto historického stavu věcí je pochopitelno, že filosofie 
dějin vypracovala si svůj zvláštní ráz a svou methodu; sociologie 
moderní vyvinula se také z filosofie dějin a má tudíž namnoze ještě 
starší ráz filosofie dějin. ^) 



^) Mnozí němečtí filosofové sociologii a filosofii dějin liší jako vědy dvě. To 
pochodí od nepoznání historického vývoje sociologie, od nepřesného lišení socio- 
logických poznatků konkrétních a abstraktních, od neurčitosti pojmu filosofie a ko- 
nečně od nepochopení vědecké podstaty historie. Wundt na př. (Logik II, 436) 
sociologii docela nesprávně omezuje na »stavy« společenské, historii a tudiž také 
filosofii historie ukládá >pochody« (Vorgánge); Wundt nejen si neujasnil poměru 
statiky a dynamiky sociální, Wundt vůbec má pochybenou klassifikaci věd, jak hned 
uvidíme. 

Barth (jak vidno z titulu spisu: Die Philosophie der Geschichte als Socio- 
logie) stotožňuje oba obory; lze to potud, pokud starší sociologie, a právě filosofie 
dějin, na statické problémy nemyslila. Pravdu má Barth (12), že úplná filosofie 
dějin musí být filosofií společnosti celé. 

Liší-li Barth (9) filosofii dějin materiální od formální (=: noetické 
zkoumání poznávání historického), musilo by se také mluvit o sociologii materiální 
a formální — každý vědec dnes musí si uvědomit logiku svého oboru. 

Filosofii dějin a sociologii liší také L. Stein (ještě 1. c. 24 liší oba obory 
k vůli methodě, ale pak by zdokonalením methody nynější sociologie také se stala 
jinou vědou než dokonalejší sociologie budoucnosti), podobně Simmel (vidí ve filo- 
sofii dějin druh staré metafysiky: Das Problém der Sociologie, Schmollerův Jahrb., 
1894), také Dilthey, Combes de Lestrade, také G i d d i n g s (nemluví vždy dů- 
sledně, srv. str. 33, 302) Karěj'ev a j. 



o věcech slovenských. 

úvahy a kritiky. 
(Pokračování). 

Obezzásadnosti slovenských vůdcův ponechejme promluvit 
samého Slováka. 

Ve 3. čísle Hlasu je článek Samoklam (rozuměj klamati sama 
sebe) od »Starého Zvolenčana«, v němž pronáší tyto myšlenky: 
Žijeme jen jednostranně, výlučně jen passivně, život náš rozplývá 
se v čiré obraně, a to ještě jen v obraně slovné. Di-íve než můžeme 
národ organisovati, musí se vyslovit zásada, jíž má organisace 
sloužit. Já nenalézám v národě slovenském docela žádné zásady, 
leda zásadní oposici vládě, t. vše, co vychází od vlády, se odsuzuje 
a všemu vládnímu se odporuje. — 

Mně, pisateli této stati, se přihází, že odkládám několik čísel Ná- 
rodních Novin za sebou, nenaleznuv věcného zrna, míním něco tako- 
vého, co by čtenáře poučilo, povzbudilo aneb aspoň pobavilo. Prázdný 
papír ! Kdo se kdy z Nár. Novin přiučil na př. slovenské statistice ? 
Ani statistiky maďarského výboje tu nenajdete, na př. kolik odborů 
neb členů má maďarisační spolek, u Slováků Femka zvaný, kolik 
má majetku, kolik knižnic a opatroven založil na slovenské půdě 
a p. Kdo poznal z Národních Novin stav slovenských škol, sloven- 
ského průmyslu a obchodu, vzdělanost jednotlivých krajů? 

Takovýto mělký a prázdný Ust nevychovává též čtenářův 
věcně a hlouběji myslících. Otažte se slovenského inteligenta, jak 
by se měly slovenské věci reformovati, kde s reformou začít, jak 
práci národní organisovati, a uslyšíte z pravidla odpověď, o tom že 
ještě nepřemýšlel. Nám by se zdálo, že s takovými otázkami uléhá 
a se probouzí a jemu ještě nepřipadlo otázku si dáti. Taková jest 
nevěcnost v slovenských myslích — následek to nevěcné výchovy 
národa. 

Jalový romantismus. 



107 



Redaktor Nár. Novin jde do Vídně, seskupí kolem sebe tam- 
nější slovenské akademiky a řeční jim : Za námi je osmdesátimilio- 
nový národ! To je blouznění a mluví-li tak staří politikové, viděti, 
že provádějí politiku nevěcnou. 

Romantismem je i poslední politická demonstrace martinských 
národovcův. Mám soucit i s uvězněným zločincem, tím více s lidmi 
hodnými, a martinských vězňů vzpomínám vstávaje lehaje, ale 
když už jsem se do analyse pustil, podrobují jí i tento čin. 

§ 174. trestního zákona uherského zní: Kdo skutek, zákonem 
za zločin anebo za přečin vyhlášený, oslavuje způsobem v § 171.^) 
určeným anebo pachatele některého zločinu neb přečinu vychválí 
neb veřejně vyznamená proto, že jej spáchal, má se trestati vězením 
do šesti měsíců. 

Když takovýto zákon jest. proč tedy takto demonstrovati? 
Slováci pi-ece vědí, že maďarská vláda a maďarský soud jim nic ne- 
odpustí, proč tedy jednati proti zákonu? A uvítání uspořádal advokát 
Dula, znatel zákona . . . Jednou jednají odhodlaně proti zákonu, 
jindy si na železniční stanici kupují lístek po maďarsku, s maďar- 
štinou — míním ústní — jdou na poštu a k úřadům, ač toho zákon 
neukládá. Nejsou tedy ani na tom ustáleni, mají-li co podnikati proti 
zákonu aneb se zákonu podrobiti. Kde není zásad a pracovního 
programu, tam se snadno přestřelí a také snadno důležitá věc 
omešká. Nemíním, že bychom se měli zákonu kořit, ale kdo se 
rozhodne proti zákonu demonstrovati, musí si býti jist politickou 
silou; konečně slavnostní uvítání mělo by býti pro muže činů, pro 
vůdce národa, věcí tak nepatrnou, že je škoda obětovati jí drahý 
čas, veliký kapitál a spokojenost rodin. V takovýchto případech je 
skutečně lépe pro národ pracovati než stiádati ve vězení. Říci ve- 
likou pravdu a za ni se obětovati, to je něco jiného; pronásledovaná 
pravda jde po národě od hlavy k hlavě, roste jako lavina, až ko- 
nečně drtí křivdu. 

Míti jasný cíl, jíti potom od stupně k stupni, rozmyslně a vv- 
trvale, lopotně, až je znoj v tváři, ne jeden neb několik, ale mnoho 
— o takovém způsobu národní práce Slovensko ani nesní. Přijde 
jakýsi šťastný politický převrat, spása, z venku . . . 

Neplodný politický romatismus pěstuje zvláště Vajanský 
a musíme tudíž k jeho činnosti blíže přihlédnouti. 

Vajanský je básník a novelista; na tomto poli tvořil dosti 

^) § 171. Kdo na nějakém shromáždění veřejně, slovem anebo kdo rozšiřo- 
váním tisku, písma, obrazu aneb jeho vystavením k veřejnému pozorování spáchati 
zločin nebo přečin přímo vyzve . . . 



108 



Šťastně. Od okupace Bosny je v redakci Nár. Novin a píše články 
politické. Je to zajisté špatné národní hospodářství odtrhnouti bá- 
sníka od umělecké tvorby a dáti jej k politice. Tak plýtvá básnickou 
hřivnou národ od politiky odtržený ! Vajanský píše bezmála všecky 
úvodní články; ale to nejsou úvahy politické, nýbrž stylistické 
úkoly, líčení bouře, líčení války ... Jeť vášnivý nepřítel Maďarů, 
spílá jim péro jen k papíru přiloživ, a to tak mistrně »poeticky«, 
že lidé touže vášní naplnění s chutí přečítají jeho články. Ale člověk, 
jenž si umí dáti otázku, jaký je mravní a politický prospěch z ta- 
kového psaní, čte články jeho s trpkostí velikou. Nechtě nic nepí-e- 
hlednouti čtu je po hodně let, ale to je trýzeň. Vždy taž vášeň, 
vždy totéž spílání (beťáři, zloději, oplani, podláci, darebáci, smilníci, 
ležiboci, grmani, prašivci, vandali, barbaři, lumpi, blbci, hloupí chva- 
stouni . . .), týž nářek o ukradeném majetku malňčním, o ukrade- 
ných dětech, o zavřených gymnasiích, o óvodách (opatrovnách) 
a polgárkách (měšťanských školách) — jen žádná nová myšlenka, 
žádná praktická rada, žádný ethický podnět. 

Aby čtenář porozuměl, podám některou ukázku Vajanského 
psaní. — 

V Čase ze dne 12. srpna 1900 byla kratičká zpráva o martin- 
ských slavnostech. Vyjímám z ní ostřejší místo • 

»Martinské slavnosti jsou případným obrazem mělkosti martin- 
ského vedení. Což divno, že silnější povahy, vřelejší vlastenci této 
mělkosti snésti nemohli — a nesnesli. Rozbil se — chvála Bohu! 
— jednotný tábor slovenský. Už nebude se zaháleti na uherském 
Slovensku ve jménu svornosti. Živo je a bude i živěji, ve Skalici, 
na Myjavě, v Žilině, v Mikuláši, v Ružomberku, brzy všude. Odboj 
jde Slovenskem proti Martinské nečinnosti — a přirozeno, že od- 
bojníci Martinu se už i vyhýbají — a pořádají si schůzky své. Tato 
situace už zřejmě se obrážela při letošních Martinských slavnostech 
(7., 8. a 9. srpna); byly slabě, velmi slabě navštíveny. Proto usne- 
seno — aby martinské vedení své fiasko zakrylo — že se budou 
tyto slavnosti příště konávat ne už každoročně, nýbrž teprva každé 
druhé léto. Zdá se nám, že toto usnesení znamená už — konec 
martinských slavností. A je to dobře? Co je v cestě pokroku, musí 
se rozbít! Čím dříve, tím lépe . . . Tak milujeme Slovensko pod 
Tatrami — bez sentimentality, bez lyrismu !« 

Na to odpověděly Nár. Noviny pérem Vajanského (poznávám 
ho dle řeči) už dne 14. srpna, z kteréž odpovědi vyjímám opět jen 
místa nejostřejší. 



109 

» Právě tak podlo, Iživo a špinavo píše o našich slávnostiach 
»Čas«, pražský orgán »realistov«. Na výrony tohto časopisu neod- 
povedávame po celé roky; špinavá zlosť a ustavičný jed sa nám 
protiví, a čestný člověk neřád babre sa v kloake. Ale teraz popísal 
tento v Čechách poriadnymi luďmi opovrhovaný » orgán « také podlé 
lže a obvinenia, že ich musíme spomenúf. 

Myslíme, že pre našich ludí postačí tento výťah, a takého 
podliaka niet medzi Slovákmi, ani medzi našimi opponentmi a ha- 
nitelmi, ktorý by pri týchto slovách neriekol : »Dakujeme pekne za 
lásku takýchto Ihárov a vrahov všetkého, čím sa ešte držíme, čím 
ešte žijeme! Tak kopů nás »humanisti<, na zemi ležiacich, hrdú- 
sených, obieraných, prenasledovaných . . , Dlho žijeme, preniesli sme 
nejeden nápad, ale tak diabolsko-zákernícky, tak podlo lživé nás 
nenapadol posial žiaden vrah a nepriatel. Takú zlosť, spojenu s bor- 
nirovanou blbosťou, mohol spáchat iba Boha a česť opustivší chlap. 
Smutno bude, jestli v Čechách nenajde tento oplan-zákerník náleži- 
tého zavrátenia. Tolko sú povinní čestní Češi slovenskému národu !! 

Tímto se Vajanský ještě dost nevybouřil a proto v nejbližším 
čísle, dne 16. srpna, bouří v úvodním článku dále; opět některá 
místa vyjímám. 

No tito odvekí vrahovia (Maďaři) naši o mnoho váčšiu cenu 
a vážnost dostávajú, keď naši vlastní súkmenovci, v spolku s nie- 
ktorými prašivými ovcami slovenskými (přívrženci Hlasu) do jed- 
noho roha s nimi dúchajú a hanobia tých pár dní sviatkových, 
ktoré si my horko-ťažko vybojujeme voči hroznej politickej moci 
našich protivníkov. 

Tuto podlost spáchala takzvaná ,ltdová strana' česká, jestli 
totiž ona odpovedá za to, čo sa v jej orgáne »Čase« píše. Polemi- 
sovať s jednotlivými perfídiami a Ižami je jednoducho nemožno . . . 

Takej hnusnej, podlej, priamo perfídno-udavačskej nástrah}^ ne- 
spáchal proti nám ani nejváčší maďarónsky šovín! Tak podle, 
chabo, lživé nevrhol se na Slovensku národnost žiaden maďarón, 
žiaden Žid, žiaden zaplatený udavač a detektiv. Je v tom velká 
porcia diabolismu, pod viechou »milujeme Slovensko«, krútiť mu 
povraz na hrdlo ! Je v tom už tá na kubus vyhnatá lož, hovořit 
o láske, keď sa křičí: »Sláva Bohu, rozbitý je tábor slovenský !« . . . 

Tu spojila sa podlost s hlúposťou, aby nám zkyslila naše 
slavnosti . . . 

I tu Ižú a podliačia. My iste vieme, že niet poctivého Čecha, 
ktorý by tlieskal, keď »Čas« kope a hanobí Slovákov, hynúcich 



110 



v driapoch maďarismu, keď židovskou, hilsnerovskou slinou pluje 
na ich dobrých mužov . . . 

Teraz móžu nadávať, móžu slintat' a besnieť sa — sú odha- 
lení co lháři, a na řeči a nadávky Ihára nedá nič žiaden čestný 
člověk. O mienku prašivých oviec a nečestných ludí sa nestaráme ! 
Tolko »Iidovej strane« a jej pohlavárom, nakolko »Cas« je ich 
úradným orgánom«. 

O mladší generaci, už výše vzpomenuté, Vajanský vyjadřuje 
se slovy: Kretinci, zgrmancovaný (zpotvořený) rozumčok, mikro- 
kefalský modzog, hlúpi chvastúni, rozumisti, tupí duchom a zlvazení 
srdcom, prašivé ovce a p. 

Le style c'est Thome, to je Vajanský. 

On předně dráždí Maďary proti Slovákům takovým způsobem, 
že by Maďaři musili býti anděly (a ne výbojci), aby svou brutáinost 
vůči Slovákům nestupňovali. On vhání spor do takových krajností, 
že myšlenka na nějaké příměří neb smír je úplně nepřipustitelna. 
Kydáš-li denně na surového vládce, což jiného můžeš očekávati 
než surovost větši a větší? Správné řekl jistý Slovák: »Chceme-li na 
vládě něčeho vymoci, nesmí za to žádat Martin. « A proto radil, aby 
za povolení slovenského gymnasia žádala zastupitelstva slovenských 
měst a dědin, nikoli vůdci martinští. Začkoli Martin v Pešti žádati 
bude — pravil — už napřed je ztraceno. Lidé, zvláště vládci, při- 
rozeně zavírají dvéře před tím, kdo pro ně nemá nic jiného než 
jizlivou hanu. Farář Kmeť, předseda slovenské musejní společnosti, 
je jistě tak vroucí národovec jako Vajanský a přece se mu po- 
dařilo ZL vlády BaníTyho, bezohledného šovina maďarského, získati 
pro museum 300 zl. roční zemské subvence. Letos vláda vyslovila 
museu pochvalné uznání. Ovšem v museu se pracuje a — ne- 
nadává. Kdyby Vajanský byl předsedou musea, již by ho nebylo. 

Vajanský je politický násilník. Snad se mu nic tak neprotiví 
jako humanita. Vyslov slovo to, a vrhne na tebe největší ne- 
přátelství, pohrdání a posměch. Kretini a zgrmancovaný modzog ! 
A přece byl Slovák — K o 1 1 á r prvým nadšeným hlasatelem huma- 
nity! A přece národ malý, slabý, utiskovaný má jediného pomocníka 
v humanitě, to jest jediná jeho — řekněme tak — zbraň proti 
hrubému nepříteli. Čeho se mohou Slováci dovolávati? Ani dějin, 
ani vyspělé kultury, ani početnosti, ani zámožnosti — nic z toho 
nemají, ale jsou lidmi a mají právo žádati, aby se s nimi jednalo 
lidsky. To je humanita, jež je právem každého člověka a, národa, 
jež zavrhuje všecko násilí, jež dává rovné právo všem. Udeří-li 



111 



Slovák Maďara, tento udeří Slováka dvakrát, a tak jde rána za 
ranou, spor roste, národové vyčerpávají v něm síly a štěstí lidské 
se maří. Takový není úkol člověka a národů. Vajanský zastává 
křesťanství a zatracuje humanitu: jistě ani podstatu křesťanství ne- 
pochopil. Sebe si li ta surového nepřítele nedráždit, to 
by mělo býti zásadou všech utiskovaných národů. 1 ten, kdo má 
důvěru v násilí, nemůže ho specielně Slovákům doporučovati : oni 
přece násilím nepřekonají Maďary ! Už tedy z politiky musili bychom 
Slovákům radit, aby se dovolávali humanity. Humanita chce, aby 
každý začal reformovati od sebe; každý sebe nejprve siliž a zu- 
šlechťuj. Vajanský kde koho reformuje, pěstí vrhá se na lidi nej- 
lepší vůle, ale sebe reformovati zanedbal ; v jeho psaní není žádné 
stopy po hlubším studiu a mravní hodnotou svou rovněž ne- 
září. Mluvím trpce, ale pravdu. Výše jsem se zmínil o kořaleČním 
moru; nahlédněme trošku, jak se na vnějšku jeví. Najdete člověka 
ležeti jako mrtvolu, tváří zabořeného do bláta; to je sedlák neb 
dělník. Nebo najdete ráno člověka ležeti vedle potoka, leží jaká 
mrtvý, a když si člověka toho blíže prohlédnete, poznáte, že je ta 
— inteligent. Nezmiňoval bych se o zjevech tak žalostných, kdyby 
se i tohoto druhu inteligenti nestavili v čelo národa. Jsem o tom 
do hloubky duše přesvědčen, a potvrzují to psychiatrové, že takovíto 
lidé jsou intelektem nejasní, bezzásadní a proto nespo- 
lehliví, rovněž i citem a mravem otupělí: i cítím povinnost 
svoje přesvědčení veřejně říci a národ varovati. Musíme býti 
opravdoví a svědomití a nedopustit, aby pro ohledy na jed- 
n otlivé osoby trpěl celý nár o d. — 

Povšimněme si nyní, jak smýšlí Vajanský o poměru Slováku 
k Cechům. 

Je historickým faktem, že Slovensko vyvedeno bylo z du- 
chovní tmy českou knihou; i nyní je udržuje na jakés takés kul- 
turní výši česká osvěta; a také v budoucnosti, i kdyby maďarisace 
ustala, Slováci jsouce sami o sobe národem malým a chudobným, 
bez české osvětj^ odkázáni by byli ke kulturnímu ži- 
voření. Nechť na př. Vajanský najde na Slovensku nakladatele,, 
který by vydal slovenský naučný slovník. Nebo ať nás poučí, jak 
si Slováci, třeba až maďarisace ustane, založí a udrží národní 
divadlo. A přece »Nár. Nov.« a Vajanský zvláště kulturní život 
český před Slováky ignorují, ničeho nečiní, co by české osvětě 
usnadnilo postup na Slovensko. Nemohu se rozpomenouti na jediný 
případ, že by »Nár. Nov.« některou českou knihu — kromě těch 
několika, jež specielně o Slovensku pojednávají — slovenským 



112 



Čtenářům doporučily. Míním doporučení sebe stručnějším literárním 
referátem. ^) 

Do Cech přicházejí od Slováků častěji soukromé dotazy, který 
český časopis by si mohli předplatit aneb kterou knihu koupit ; 
v národu se tedy cítí potřeba české literatury, ta žízeň tam jest, 
ale hlavní domácí list nejde té žízni vstříc, on naopak českou li- 
teraturu umlčuje. 

Vajanský je tak velký a slavný, že o lásku Čecháčkovu ne- 
stojí. Cechové beztoho — tak vypravuje Cechům, když přijdou do 
Martina — jsou z póly Němci a budou od Němců pohlceni. Chodí-li 
slovenští mladíci na české školy, pomaďaří se. Jak to? táží se 
užaslí posluchači. Inu tak, že navyknou fajnému životu a když se 
potom na Slovensku usadí, chtí opět fajn žíti, Slovák je jim sprostý 
a proto přestoupí k Maďarům. Když red. Bielek odvážel několik 
slovenských chlapců na řemeslo do Prahy, řekl Vajanský, že je 
zaprodává Cechům, anebo, že provádí lidokupectví. (Pokračování.) 

Pozn. redakční. Byli jsme upozorněni od Slováků, že přání autorovo, 
aby Slováci psali do vládních novin, je nevyplnitelno, redaktoři by příspěvků ne- 
přijímali a přijímat nesměli. 

Dále nás upozorňují, že od dra. Štěpanoviče Zvolen byla doporučována za 
ústřední místo Slovenské. 



^) Došlé redakční výtisky české ovšem oznamují, ač i to tuze málo ; zdá se, 
že čeští nakladatelé — dobře si všímajíce, jak který časopis o jejich dílech re- 
feruje — málo co k oznámení zasílají. 



Slezsko.') 



Slezsko bylo kdysi nazváno mostem, který spojuje nás Čecho- 
slovany se slovanstvem východním. Ve skutečnosti je mostem 
mezi námi a Poláky a tak prostředně ovšem spojuje nás se Slo- 
vany východními. O udržování mostu starávají se obyčejně strany, 
které spojuje. Jsoutě mosty věc dobrá, ale také nákladná. Náš 
však most slovanský, správně česko-polský, byl dosud vlastně vý- 
jimkou. Ale nesmíme předbíhat — o tom bude řeč později. 

Slezsko je v zemích koruny české zemí zvláštní. Historicky 
je slepeno z kusu bývalého Slezska a Moravy — z Těšínská — 
a z Opavska. Těšínsko je polsko-česko-německé, Opavsko jen 
německo-české. V Opavsku však je ještě kus Moravy — jsou to 
enklávy moravské, bývalé území panství arcibiskupských a kapi- 
tolních. Patří k nim okresy Jindřichovský a Osoblažský, které jsou 
úplně německé. Ostatek enkláv je v okresu Opavském a Bílo- 
veckém. V okresu Opavském je to deset obcí s 5762 Čechy a 
431 Němci. Jedna z těchto obcí (Lhotka) je většinou německá, 
Vlaštovičky jsou odrodilecké a Jaktař (541 Č. a 74 N.) je též v ru- 
kou odrodilců. Ostatní jsou české. Na Bílovecku je jediná obec 
v enklávě moravské a sice Slatina se 771 Čechy a 180 Němci. 
Enklávy volí poslance s Moravou, ale politickou, soudní a školní 
správu mají společnou se Slezskem právě jako berní, ač vedou se 
pro ně zvláštní knihy. Proto také národně a kulturně vůbec jsou 
spojeny se Slezskem. Pokud tedy jsou naše, trpí slezskými po- 
měry stejně, jako české obce slezské. Moravští poslanci se o ně 
starají pramálo. 

A národnostní poměry ve Slezsku? — Začneme číslicemi. 
Čechů je 227o všeho obyvatelstva (129.814), Poláků 30-2% (178.114) 
— Němců pak 47-8% (281.555). Důležito je také vědět, jaký je 
poměr národnostní (dle sčítání z r. 1890) v každém díle Slezska 
zvláště. Uvidíme později proč. 



*) Míníme uveřejňovat pravidelné zprávy o Slezsku. Aby byly pro čtenáře 
naše jasnější, přinášíme stručný orientační článek o nynějším stavu věcí ve Slezsku. 
NAŠE DOBA. R. VIII., č. 2. 1900. 20. listopadu. 8 



114 



Na Opavsku je 65.987 Čechů (18-67o) — ostatek (238.816) 
jsou Němci a hrstka Poláků. Nejčeštější je venkovský okres opav- 
ský (má méně než šestý díl Němců), Klimkovický se slabou 
čtvrtinou Němců a konečně Bílovecký, v němž je Němců o tisíc 
více než Cechů (8 proti 9 tisícům). Značnější počet Čechů je 
v okresu Vítkovském (přes 2000), v ostatních jen sem tam ně- 
který. Souvisle bydlí Čechové na Opavsku, Klimkovicku a Bílo- 
vecku, ač i tu zabíhá do jejich oblasti němectvo. Čistě české obce 
snad už ani není. Dle posledního sčítání bylo jich ještě 14, ale 
dnes už jistě je jich méně. Vždyť na př. v Kylešovicích (u Opavy), 
které ještě r. 1890 byly ryze české a považovaly se za jednu 
z nejuvědomělejších obcí, svádí se právě letos tuhý boj o školu; 
vede jej proti našim strana, která sama si dala nejprve název 
Deutsch — potom už jen Deutschfreundlich. Vůbec — ztratili 
jsme a ztrácíme ještě dosud posici za posicí. Přibylo-li v posled- 
ních letech Poláků 157o> Němců 4-57o přibylo Čechů jen 2-87o 
— ztrácíme proti Němcům na Opavsku a proti Polákům na Tě- 
šínsku. — 

Už dle číslic je vidět, komu patří budoucnost Opavska a 
komu budoucnost Těšínská, nepostaví-li se pevné hráze proti pří- 
boji německému a ještě pevnější proti polskému. 

Kolik je nás na Těšínsku? Tento díl Slezska patří vlastně 
Slovanům. Je tam pouze 41.857 Němců proti 73.879 Čechům a 
177.403 Polákům. České jsou okresy Frýdecký (skoro úplně), 
Fryštátský na pólo. Značnější menšiny máme v okrese Bohumín- 
ském a Těšínském (přes 7000 a přes 4000). Frýdek (s vlastním 
statutem) má dle sčítání skoro ^a Čechů proti ^s Němců a něko- 
lika Polákům. Správa jeho je však německá. 

Ačkoli tato čísla napovídají dosti mnoho, přece nemůžeme 
se jimi spokojit — nemůžeme pouze dle nich soudit. Udává-li na 
př. statistika, že Čechů vlastně ubylo — je nutno všimnouti si, 
ubývá-li nás při dnešních poměrech stále a bude-li ubývat na 
pořád. 

Které jsou příčiny našeho dosavadního slábnutí, naší slabé 
organisace na Slezsku? 

Předně — poloha země. Slezsko je slepeno ze tří částí a ty 
části nemají jednotného střediska. Opava se může nazvati stře- 
diskem kulturního života německého, českého již se značnou re- 
servou. Je tam sice i pro nás zemská vláda, je tam naše zemská 
hosp. společnost, je tam naše gymnasium — ale to je všechno víc 
jen pro Opavsko. Pro Těšínsko je střediskem (ovšem také jen 



115 



Z Části) Těšín svými novinami, svou Maticí osvěty lidové, vůbec 
pracovníi<y našimi, tam usazenými. Nyní s ním soupeří Frýdek 
s novým časopisem a se svými okresními spolky. Frýdku pomáhá 
taká české gymnasium místecké. Přirozeným střediskem, srdcem 
našeho života není však ani Opava, ani Těšín, ani Frýdek. 

Dne 25. října byla schůze důvěrníků slezských, vlastně ná- 
rodní rady a byla v Přívoze (u Ostravy). Tento fakt nazna- 
čuje správně, kde by byl přirozený střed českého obyvatelstva 
slezského — hlavně českého, ovšem také polského; německého již 
hodně méně. 

Do Ostravy a okolí, do celé té průmyslové krajiny sbíhá se 
náš život. Je pramalinko jenom našich osad, jejichž obyvatel- 
stvo by se neživilo v Ostravě a okolí (nejvíc zase ve Vítkovicích). 
— A i rolnictvo tam má spád. Ačkoli má na mnoze do Opavy 
hodně blíže, jezdí přece na trhy Ostravské, protože tam všecko 
výhodněji prodá. Opava je vůbec jen město úřadů a škol — proti 
Ostravě mrtvé město. Je to ovšem přirozeno. A dokud bude okrsek 
Ostravský růst, bude Opava spíše, aspoň po této stránce, klesat. 
Právě poslední dobou vystěhoval se lihovarník Grauer z Opavy, 
nechav rozsáhlé budovy ladem, a postavil si novou, obrovskou to- 
várnu na Ostravsku — ve Svinově. Svinov je sice slezský, ale 
je při samých hranicích, má největší nádraží, nejlepší spojení 
a patří vlastně už k Ostravě, s níž je vlastně spojen skoro bez 
přetržení obcemi Novou Vsí a Lhotkou, které se táhnou podél sil- 
nice až k Ostravě. Ve mnoha našich obcích je už víc než polovice 
obyvatel dělníky — a přibývá jich pořád, protože továren ještě 
pořád přirůstá a bude přirůstat. (Ve Studénce vedle starých vá- 
penek nyní továrna na železniční vozy). Ovšem — továrny vesměs 
z cizího kapitálu. 

Ostrava je tedy srdcem našeho života — ale schází jí jeŠtě 
mnoho, aby plnila svůj úkol, který jí tím samým připadá. Život 
český v Ostravě je ve znamení zpuštěnosti, desorganisace — a 
všechno vlastně pro ziskuchtivost několika lidí. Většina naší intel- 
ligence tamní je zaměstnána v dolech a továrnách a tak stojí už 
svým postavením proti dělnictvu. Ale ani v intelligenci samé není 
organisace tak pevná, tak solidní, jak by bylo třeba. Poslední volby 
ukázaly to zase víc než dobře. Nedělalo se skoro nic, a pak se 
zrádcováním mělo donutiti, aby všichni šli k volbě. 

Nadává se svorně na socialisty — ale nejsou-li lepší než 
ostatní, nejsou jistě o nic horší ani v národních věcech. Intelligence 
nešla k volbám k vůli nějaké padesátce či stovce vánoční remu- 



116 



nerace — a dělnictvo mělo jít, když jednalo se vlastně o jeho 
chléb? A o ten šlo — protože není organisace lidu veškerého, 
organisace z dola až nahoru solidně ustavené. V massách by děl- 
níci mohli volit, jak by chtěli ale jednotlivci nemohou dělat nic. Je 
tedy třeba se postarat o organisaci mass lidových. K tomu bude 
ovšem třeba lidí vytrvalých, obětavých a hodně energických. 

Ostrava nemá stálejšího lepšího divadla (ani na zimu), nemá 
řádného knihkupectví, gymnasium působí dosud pramálo — vůbec 
schází Ostravě ještě skoro všecko, aby mohla býti kulturním stře- 
diskem toho lidu, který se tam z příčin hospodářských sbíhá. 

A organisace toho lidu je těžká. Jednak se dělnictvo často 
stěhuje, jednak je v Ostravě přes týden jenom v práci, po práci a 
hlavně na neděli zajíždí si do svých domovů. 

A přece je jí třeba — ovsem ne jenom v dělnictvu, ale také 
v rolnictvu. Nemáme ve Slezsku kromě hrstky měšťanů, úředníků a 
řemeslníků nic než rolnictvo a dělnictvo — v těch je naše bu- 
doucnost. I v českých městech (v Polské Ostravě, Klimkovicích 
a Frýdku) je bohatší třída, hlavně průmysl a obchod, z větší části 
v rukou německých. I tam je naše budoucnost vlastně v dělnictvu 

— a drobném živnostnictvu. 

Co vykonalo české vedení pro dělnictvo? Můžeme říci — na 
pramalinké výjimky — nic. Nyní organisace a lid dělnický proto 
podléhá nejenom němčení, nýbrž i horším ještě věcem. A nyní — 
po stávce — i socialistická organisace je hodně rozrušena. Národní 
dělnictvo nemá ve Slezsku skoro nic — křesť. sociální nanejvýš 
některý místní spolek. 

Ve Vítkovicích a také i jinde v závodech žádají po dělnících 

— ovšem zcela zbytečně — aby uměli německy a., pokud mohou, 
žádají, také aby dělali Němce. Dělnictvo — nejsouc organisováno 
dostatečně — podléhá tomuto tlaku^ 

Dělnictvo má však — to nutno doznat — pramálo lásky 
k českému vedení. Ale proč? Jednak vidí špatné » vzory* v intel- 
ligentech, kteří při všem vlastenčení rádi si zaněmčí a posýlají 
děti do německých škol, nebo k vůli groši hrají všemi barvami, 
jednak vidí, že vedoucí české vrstvy je odkopávají, že žádají po 
něm obětí, ale samy pro dělnictvo neudělají ani zbla. A lid zdejší 
lne přece ke každému, kdo s ním upřímně cítí. Toho však není 
v naší intelligenci — až na malé výjimky. 

Před sociálním demokratem se žehnají víc než před čertem, 
štítí se ho víc než nejhoršího dareby, a co je »nejlepší« : neznají ho. 
Jsou tu páni ve Slezsku narození, ve Slezsku působící, kteří si 



117 



myslí, že už tím samým znají dobije poměry v lidu — že netřeba 
jim s lidem obcovat, s ním se stýkat mimo kanceláře za zeleným 
stolem. Dobře kdosi o nich řekl, že socialisty za celý život ani 
neviděli. 

Ač dělnictvo tvoří už dnes dobrou polovici Cechů slezských 
nemění se u vůdců nic. Když se posledně ozvaly hlasy, aby 
se dělnictvu nechala V. kurie, zvláště na Těšínsku, kde naše hlasy 
váží mnoho, aby naše české vedení se nestavělo aspoň proti děl- 
níkům, když už jim nechce pomáhat, nebo aby se s dělnictvem 
jednalo o kandidáta, který by i nám mohl býti sympatický — za- 
klínali všici aby se to pro Bůh jenom nedělo. Kde pak také 
socialistům udělat koncessi, se socialisty vyjednávat. — Všici 
ujišťovali, že mají dělnictvo rádi — ale získat prý se musí jinak. 
Jak — když se pro ně nic nedělá — toť ovšem hádanka. 

S každým se smí vyjednávat, každému se smí v něčem po- 
volit, i Němcům, kteří nás tlačí a námi pohrdají, i Polákům, kteří 
nám berou posici za posicí a přátelí se s Němci proti nám — 
jen s těmi, kteří jsou krev z naŠí krve a k tomu dobrou polovicí 
naší budoucnosti — s těmi se jednat nesmí. Ovšem jsme zde 
sami boháči — patříme všici k vrchním »deseti tisícům*. 

Ale jako všude, je i v tomto jednání hodně neupřímnosti. 
Jsou přece na Těšínsku známi i farářové, kteří dělají koncesse 
socialistům a ve svých obcích jdou na mnoze s nimi ; venku 
se ovšem křižují, že se socialisty jednat nelze. Kdyby tito a jiní 
intelligenti měli dost odvahy říci to i veřejně — byly by ledy 
prolomeny a snad bychom se přece dočkali ještě my jara. 

To bychom ovšem musili podporovat dělnickou organisaci 
osvětnou, odborovou, vůbec všechnu, protože všechna je hrozně 
slabá. Druhá polovice našeho lidu je rolnictvo. Uvědomění národ- 
ního je v něm zrovna tak málo jako v dělnictvu — ba snad ještě 
méně. Méně čte, méně odebírá knih i novin a špatněji posýlá děti 
do školy. 

A nejdivnější snad se bude zdáti, že po této stránce jsou 
nejhorší poměry v zámožných obcích okolo Opavy. V horách a 
dále od Opavy vůbec je to lepší. (Mluvíme zde hlavně o Opavsku). 
Je to, tuším, vlivem »nóbl« společnosti v Opavě a vlivem škol. 

Němci považují už celé Opavsko za svůj Besitzstand — 
vlastně považovali. Aspoň baron »Zdenko Sedlnitzky* řekl jednomu 
z našich nejlepších pracovníků: Všude můžete pracovat, a nebu- 
deme Vám překážet, jenom Opavsko nechtě na pokoji. Dnes už 
i on si zvyká na to, že Opavsko přece jen zůstane naším — 



118 



ale že bude zachováno, nebude zásluhou politiky, nýbrž hospo- 
dářské organisace. Však na tu dojde později. 

Napřed zmíníme se o školách, o něž jsme už několikrát za- 
vadili. Ve Slezsku nemáme vůbec českých škol. To, čemu se říká 
česká škola, je škola, jejímž cílem je na základě češtiny naučit 
děti německy. Ale ještě mnoho našich obcí má školy utrakvistické, 
v nichž je vyučovací řečí němčina — čeština jen druhou zem- 
skou řečí, řečí výpomocnou. Takové školy Němcům nestačí, 
proto stavějí si šulfereinské vedle nich. Nám ovšem stačit musí. 
Část »našich« obcí má školy německé. Úplně českou školu nesmí 
si obec ani zřídit. Je snad až příliš známo, že na př. Polské 
Ostravě zakázáno zřídit českou měšťanskou školu. Nemáme v celém 
Slezsku české měšťanské školy, nemáme mimo některé pokračo- 
vací a jednu zimní hospodářskou školu, mimo jediné gymnasium 
nic, ale pranic. Ci přece — máme jedinou českou dívčí školu 
klášterní v Klimkovicích, ale ještě hodně neúplnou a bez práva 
veřejnosti. A přece v Opavě a ve Frýdku aspoň, a to se ví, že 
v Polské Ostravě by jich bylo třeba jako soli. 

Školský zákon slezský je svým poněmčovacím rázem proti 
zákonu říšskému. Ale kdo se nás tu může zastat, když samy vlády 
a zástupcové naši zase po jiné stránce pomáhali zákon rušit a klestit 
novelami a bůh ví, jak ještě tomu říkají. 

Škole dává ducha vlastně učitel, nuže, jaké zde máme učitel- 
stvo? Ať mluví fakta. Asi přede dvěma lety jednalo se o založení 
časopisu, orgánu ^Ústředního spolku česk, učitelstva ve Slezsku.* 
Věstník Matice Opavské z r. 1899 udává počet českých učitelů 
na 265 — ale z těch bylo té doby v Ústředním spolku pouze 189. 
Dle toho se zdálo, že spolkový orgán by se mohl udržet. Ale tu 
se dověděli, že z těch 189 učitelů neodebíralo »Národ a školu», 
která byla a je orgánem spolku jenom 136. Tak ovšem zašla 
chuť i těm nejhorlivějším. A ti jsou právě mezi učiteli prostředních 
let — nejstarší jsou poněmčilí, neteční a nejmladší z veliké části 
nemají zájmu pro nic. Je tím ovšem vinno vychování na našich 
zmrzačených ústavech učitelských — nejen snad Opavském ale 
i Příborském českém, z něhož nyní se k nám hlásí většina učitelů 
na české školy. Mimo jiné všeobecné vady našich ústavů působí 
v Příbore maloměstský život se všemi svými vadami až příliš 
zhoubně. Professor je kandidátovi moc vysoko, a jinak — u koho 
co získá? Měšťanstvo, mimo intelligenci, která patří v takovém 
městě mezi polobohy, aťsi je sebe řádnější, nemůže poskytnouti 
širšího rozhledu studentovi ústavu učitelského, nemůže mu poskyt- 



119 

nouti ani znalosti společenské, jaké by potřeboval — a vzdělanost? 
Kolik má jejich stánků a kolik jich může míti takové město? Právě 
slezští učitelé, ti čilejší říkají, že by ústavy učitelské měly býti jen 
ve městech, která aspoň svému kraji jsou živým kulturním ohni- 
skem. Avšak nedivme se a nesvalujme vinu na učitelstvo. Vždyť 
je mnohem odvislejší než všude jinde. Nejen, že úřady veřejně ger- 
manisující jsou až příliš bedlivými jeho strážci — učitelstvo slezské 
je odvislo od obcí. Obce vyplácejí platy, obce dosazují si učitele. 
Jakým lidem tu třeba dělat poklony, jakým lidem uhýbat a dělat 
koncesse — pochopí jen ten, kdo ví, jak nízká je celkem úroveň 
vzdělanosti. Učitel nemůže, nesmí se opříti tak snadno těm, jejichž 
protekcí místo dostal. Jenom nejsamostatnější povahy mohou něco 
dělat — ale pak jdou cestou křížovou. Že i v nejuvědomělejších 
obcích není v tom poměru samý jas — je snadno pochopitelno tomu, 
kdo zná náš lid vůbec. 

Jelikož pak kněžstvo má veliký vliv v obcích, je slezský učitel 
daleko víc odvislý od něho, než v jiných našich zemích. Že jsou 
výjimky, je jisto, ale jen výjimky. 

Vláda podporuje učitele němčící — a to působí zhoubně na 
slabé povahy v učitelstvu, ale také na celé obce. Skoro všude 
je učitel obecním tajemníkem. Kde je uvědomělý — a je jich přece 
bohudíky dost — působí velmi blahodárně. Tím hůře však, kde 
je smýšlení německého, tam němčí se pak celá obec. Jaktař, 
Vlašťo vičky, Lubojaty jsou nejlepšími doklady. Učitel jako obecní 
tajemník zapisuje i obcovací řeč — divme se pak, že slezské sčí- 
tání je tak »spolehlivé« a že z obce ryze české udělá při sčítání 
obec skorém ryze německou. 

Byl přijat konečně na sněmu zákon, který zajišťoval učiteli 
podobné aspoň postavení jako má na Moravě. Ale nesvědčí 
o veliké lásce a vážnosti k učitelstvu, že bylo provedení zákona 
od sněmu podmíněno tím, dostane-li země, jak žádala, daň z líhu. 
Byla by to radost, kdyby každý opilec mohl učiteli vytknout: já 
tě platím ! Proto však nedošel zákon sankce, a tak může učitelstvo 
ještě čekat — ještě chvíli to bude trvat, že učitel 28tiletý dostane 
nadučitelské místo, zatím co lépe kvalifikovaný, skoro 28 let ve 
službě působící je zamítnut, protože nemá v obci kmocháčků 
a strýčků. (Stalo se a stává se častěji.) Tolik zatím o školách. 

Z toho je patrno, že náš lid nemá ve Slezsku mnoho příleži- 
tosti vzdělávat se. Národní škole ukrádá němčina polovic a více 
času, jiných škol ani pro naši mládež vlastně není, neumí-li ně- 
mecky. To je příčinou, že v lidu je hrozná pověrčivost — větší 



120 

než kdekoli jinde. Z Bílovecka a Klimkovicka chodí lidé za Frýdek 
»na boh3^« (k věštkám, čarodějnicím). Pověrčivost však není jediným 
ovocem nevzdělanosti, které ve zhoubném díle pomáhá divoký 
život Ostravský. 

Lid je proto — pokud aspoň sahá vliv pánve Ostravsko- 
Karvínské — mnohem hrubší a drsnější, než jinde a než by byl 
přirozenou svojí povahou. 

Proto také řádí alkoholismus, alkoholism nejhrubší se všemi 
svými průvodci, venerickými nemocemi a p. tak hrozně. Na mnoha 
místech můžete říci s dobrým svědomím, že každý třetí muž a každá 
desátá žena jsou alkoholiky — a neublížíte nikomu. Na mnoha 
místech je to ještě horší. A náš spisovatel by tu našel až zbytkem 
látky pro takovou a snad horší ještě vládu tmy, než jak ji líčí 
Tolstoj. 

Za takových poměrů je práce ovšem daleko těžší, než jinde. 
Odvislost od německého kapitálu, germanisace úřední, alkoholism, 
hrubost a pověrčivost jsou zajisté až příliš mocnými nepřáteli, 
i kdyby ani nebylo nedůvěry, jaká je v lidu proti intelligenci za- 
kořeněna dlouhými lety. 

A intelligence ? Odvislý, bezbranný učitel, odvislé kněžstvo 
(od patronů a s nimi spřátelených úřadů církevních i světských), 
odvislé úřednictvo státní, zemské i soukromé — toť v celku slabí 
zastancové lidu. A vydaří-li se ještě nějaký samostatný intelligent 
z Čech nebo z Moravy na »velikého« pána, který se stará jen o sebe 
a lidu nedbá — je pokaženo víc, než může celá generace napravit. 

Jinak nebylo by ani možno pochopit, jak mohl býti před ne- 
dávným rokem stihán farář, uvítavší presidenta slezského česky. 
Jinak bylo by nepochopitelno, jak mohl nynější. president odbýti 
občanstvo, které si mu při vítání stěžovalo, že všecko dostává 
z úřadů po němečku, slovy : Na to tu není ani místa ani času ! 
Jinde by to říci tak snadno nemohl, nemohl by vsednout do kočáru, 
dát prásknout do koní a ujet. Jinde nemohl by se president vy- 
mlouvat, že je zástupcem císařovým, a že proto jej nutno vítat ně- 
mecky. Také sotva kde jinde b}- dostal hejtman důtku, že málo 
germanisuje. Náš lid snese mnoho, mnoho si tedy páni mohou, 
dovolit. Proto také podporovaly při předešlých volbách úřady ne- 
pokrytě (ovšem ne násilně, ale vlivně) volbu faráře Thienla za 
V. kurii Opavskou, byl jim ze všech nejmilejší. Ale nekrčí se tak 
jako naší lidé ani Poláci — a tím méně Němci. Jejich intelligence 
je namnoze hodně útočná i když by dle svého úřadu měla býti 
nestrannou. Soudce, který udává faráře, že se mu opováží psáti 



121 

Česky (Wanitschek), nadučitel (polský), který nechce psát jako ta- 
jemník protokolu, v němž jde o povolení subvence české škole 
(v Lazích), riditel učitelského ústavu (v Opavě) utrakvistického (tak 
trochu alespoň), který vj-peskuje kandidáty mluvící na chodbě česky 

— nejsou ojedinělými snad výjimkami. 

Než přes to není třeba zoufat. Je v lidu dosti ještě dobrého 
jádra, dosti chápavosti a vloh, dosti touhy po vzdělání a dů- 
stojném životě a je v intelligenci přece jen část, která pracuje 
a usilovně pracuje. Není možno — pro krátkost — psáti o těch, 
kteří pracovali v minulosti, není možno psáti o buditelích Slezska 

— nutno zatím psáti jen o přítomnosti. Všeobecně jen budiž po- 
dotknuto, že buditelská činnost začala besedami, divadly, tábory, 
časopisy a knihami, pak záložnami, hospodářskými spolky a po- 
litickými. Střediskem byla dlouho Opavská Polit. hosp. jednota — 
která však nedostávala subvenci, aby prý jí nevydala na politiku. 

Jméno každého našeho poslance je spojeno se založením 
několika hospodářských a j. spolků, Stratilovo na Opavsku, Hru- 
bého zase na Těšínsku, Gruda působil více řečnicky. Dosud se 
stará rada Hrubý o organisaci rolnictva a řemeslnictva na Těšínsku, 
Dr. Stratu zase nyní více jako člen zemského výboru podporuje 
naši organisaci veškeru. Ze i jako poslanci se o ni musejí starat 
je na bíle dni. — Které jsou naše nejdůležitější organisace? 

První místo patří nyní největšímu a nejčilejšímu spolku — 
»Ústřední hospodářské společnosti pro české kraje ve vojvodství 
Slezském. « Činnost její začala r. 1896 a jak roste, poznáme z ně- 
kolika číslic. Koncem správního roku 1897 byly v ní čtyři okresní 
spolky a 35 místních, z nichž 8 připadalo do enklávy. Byl}^ to 
vesměs besídky — až na jediný spolek včelařský. Přijala za rok 
1897 na subvencích 2630 zl. ostatních pak peněz 461 zl. 93 kr. 
Koncem správního roku 1899 bylo v ní už víc než dvakráte tolik 
spolků totiž 7b a subvencí dostala 6820 zl. Ač není to ještě 
suma, která by spravedlnosti odpovídala, je přece vidět značný 
pokrok. Společnost pořádala za ten čas 60 přednášek, několik 
kursů a přehlídek dobj^tka a j. — vůbec není oboru, jehož by si 
nevšímala. Její zásluhou byly buďto založeny anebo aspoň udr- 
žovaný a podporovány Raiffeisenky, jichž je od r. 1898 zřízeno 
již 19. Kromě těch založeny lihovar v Milostovicích, mlékárna 
v Jarkovicích a dvě hospodářská nákupní a prodejní družstva 
(Frýdek, Bruzovice a Klimkovice). K této organisaci patří také zá- 
ložny, jichž je 12. A organisace tato stále roste. Poněvadž Ústřední 
hosp. společnost pracovala dosud pro všechny tyto spolkj^ ač by 



122 



do jejího oboru patřily přesně vzato jen hosp. besídky a okresní 
spolky, vzrostla její agenda nad míru. Také nelze jí s úspěchem 
takovým, jakého je třeba, starat se o sprostředkování nákupu 
a prodeje, o výměnu peněz a pod. Jedná se tedy nyní o zalo- 
žení svazu svépomocných spolků po vzoru moravském. Jednání 
s Němci a Poláky nevedlo k cíli, bude tedy třeba svazu samostat- 
ného. Celá činnost společnosti byla možná při veliké píli tajem- 
níka p. Ziky a předsedy barona Rollsberga. Je to jediný šlechtic, 
který pracuje pro náš lid i obětavě i účinně. Tento spolek za- 
jistil a zajistí naši věc na Opavsku lépe než všecka politika — 
a má jednu výhodu, jíž ostatní organisace nemá. Úřady jej pod- 
porují a vybízejí dokonce i ku práci v ní a lid, vida makavé 
úspěchy, nabývá ponenáhlu přece sebevědomí a chuti k samo- 
statné práci. Méně důležitá je »Politicko-hosp. jednota Opavská*, 
která zase letos rozvíjí poněkud větší činnost ovšem na Opavsku. 

Spolek na zakládání knihoven ve Slezsku založil dosud na 
90 knihoven. Jaká je nyní jeho činnost, poznáme z toho, že za 
rok 1898 rozdal 1120 knih a předplácel 32 časopisů. Příjmů měl 
537 zl. 7 kr. a vydání jen o tři kr. méně. Darem dostal 320 knih. 
Správu spolku má v rukou kněžstvo, dle toho se ovšem kupují 
a rozdávají také knihy a časopisy. 

O zakládání knihoven stará se také Matice Opavská (dle po- 
slední vydané zprávy má 548 členů), která mimo to vydržuje 
v Opavě knihovnu lidovou (1398 svazků), udržuje vlastním nákladem 
museum, školu průmyslovou a stará se o českou školu obecnoui 
jakož i o některá stipendia a podpory žactvu českého gymnasia. 
Matice má v Opavě své dva domy, jež však jsou přes polovici od- 
hadní ceny zadluženy. 

Jí podobná je Matice osvěty lidové na Těšínsku, která rozvíjí 
jarou činnost sama i její dámský odbor. 

Zemský spolek má též učitelstvo a hasičstvo. Hasičská ústř. 
jednota svedla zajímavý boj. — Do r. 1897. měli hasiči společnou 
podpůrnou pokladnu. Němci však toho roku nepřipustili českého 
zástupce do výboru. Cechové se odtrhli — a založili si pokladnu 
svou. Za to určil zemský výbor, že jenom těm, kdo jsou v německé 
pokladně, smějí se udělovat subvence. Po tuhém zápasu zrušil 
sněm r. 1898. toto usnesení a uznal naši pokladnu za rovnocennou 
s německou. Jednotu řídí, jako hasičské sbory vůbec, skoro vesměs 
učitelstvo. 

To jsou celkem spolky, mající význam pro celé Slezsko. 
Zmínil jsem se o nich trochu šíře, aby bylo patrno, kde se práce 



123 



I 



nejvíce daří a která nám nejvíce pomáhá. Dle toho je pak snadno 
poznat, jakým směrem třeba dále jít. Organisace svépomocná je 
nejvydatnější a setkává se nejméně s překážkami. Je to jediné pole, 
na němž smí se volně hýbat i slezský učitel a to znamená mnoho. 

Svépomocná organisace řemeslnická je už slabši, ba skoro 
nijaká. Výjimkou jest snad jediné družstvo tkalcovské na Frýdecku, 
které také letos pořádalo výstavku ve Vyšních Lhotách, a jež pod- 
poruje čilý odbor dámský Matice osvěty lidové na Těšínsku. 

Až budeme míti aspoň tolik, jako v organisaci rolnické, vy- 
konáno i v řemeslnické a dělnické, pak netřeba se báti o budoucnost 
našeho lidu. Tato činnost - jak dokazují už číslice v hosp. spo- 
lečnosti mimo jiné — vynutila nám kus uznání a respektu i u vlády 
i u Němců. 

Nejslabší je práce kulturní na Těšínsku, totiž ještě málo roz- 
větvena. Proto také Poláci mají volnější pole proti nám, snadněji 
nás přemáhají, ač sami nejsou o nic lépe organisováni. Ale jsou 
počtem silnější a umějí přísti s Němci. Rozdíly jazykové nejsou 
veliké, proto polský farář nebo učitel má snadnou práci. A pak 
příliv z Haliče je veliký a agitace se strany intelligence veliká. 
Není třeba psáti o podrobnostech. Čas jich přinesl a přináší stále 
dosti od spolehlivého dopisovatele. Při přílivu polském z Haliče, při 
útočnosti mladých, není možno na dlouho obstát bez boje. Boj je 
nám se zdá, čím dříve tím lépe. Chápu dobře bázeň našich poslanců 
před bojem s Poláky ; byli by ve sněmu sami, a dosud to s Poláky 
jakž takž šlo ve shodě. Máme za Těšínsko jednoho českého 
poslance, za Opavsko dva. Na Těšínsku ho neztratíme, na Opavsku 
rozhodnou dvě, ba snad jedna obec. Jsme tedy i bez boje s Poláky 
v nebezpečí, že pozbudeme své většiny v kurii obcí venkovských 
a tak i místa v zemském výboru. Oč by se nebezpečí zvětšilo 
bojem S Poláky? (Dokončení.) 



ROZHLEDY 



POLITICKÉ. O práva bezprávných — Jak mladočešství upravilo půdu klerikalismu — Volby 
jsou alfa a omega české politiky — Mladočeši dle dra Herolda nepotřebují programu — 
Lucida intervalla Národních Listů —^Národní Listy proti mladočeským poslancům — Národní 
Politika je jediným denníkem mladočeské delegace — Staročeši nedovedou se emancipovati 
z vleku mladočeského — Mladočeští poslanci proti obstrukci — Zmatek nad zmatek panuje 
v české politice — Rozklad strany národní sociální — Volby pražské — Vláda a rakouští 
průmyslníci — Účinek politický hospodářského neúspěchu v otázce bosenských drah. 

Bernhard hrabě z Bůlova, nový kancléř německé říše. — Anglické volby sněmovní.— 
Dvě zajímavé zprávičky. 

Volební hnutí v Cechách setkalo se s mnohem menším zájmem, než 
jakého se kdo nadál. Pouze ve všeobecné třídě voličské je ruch živější. 
Rvou v ní od úst třídně organisovanému dělnictvu několik chudých soust 
politických práv, jež i rakouský volební řád dělníkům přiznal, všechny 
téměř naše strany poHtické. Sama strana radikálně pokroková 
rozhodla se vejíti ve volební zápas o práva bezprávných. Na své 
schůzi v Pardubicích 21. října ohlásila kandidatury v páté kurii. Na vše- 
obecnou kurii soustřeďuje se také zápas jediných dvou stran, jež vešly 
čile a bystře ve volební kampaň : sociální demokracie a klerikalismu. 

Klerikálové letos poprv odhodlali se vystoupiti se samo- 
statnou kandidátní listinou. Troufalost jejich jest horším příznakem 
úplného úpadku národní strany svobodomyslné než všechny porážky 
vídeňské, než zrušení jazykových nařízení a výnosy Kindingerovy, jež po 
pravidle tanou českému člověku na mysli, když vzpomíná na bídu české 
politiky. Ale mnohem těžším symptomem vnitřní choroby českého národ- 
ního života je vzrůst klerikalismu u nás doma, v Cechách. Mladočeši přímo 
i nepřímo pracovali pro klerikalism od let. Uměle pěstovali nemyslivost 
českého lidu, udržovali jeho nevědomost, zanedbávali všechno politické 
vzdělávání. Když podobně hříšným způsobem půdu připravili, spojili se 
na říšské radě s klerikály německými. Tím svázali si ruce pro domácí 
boj proti klerikalismu. Vedle toho přirozeně rehabilitovali klerikalism 
v očích lidu. Neboť prostý rozum nedovedl srovnati, proč by v Čechách 
měl nám býti nepřítelem klerikalism, který je ve Vídni spojenec našich 
poslanců. A to, co nedovršila pochybená činnost Mladočechů, dokonal 
státoprávní radikalism, jenž dvakráte se sešel ruku v ruce 
s klerikalismem. Rituální pověrectví učinilo ze státoprávníků průkop- 
níky radikálů, A druhé mladé strany státoprávní sešly se s klerikály na 
táborech. Tak postupně umožněno, aby klerikalism se odvážil chtíti za- 
stupovat český lid. 

Není-li mimo všeobecnou třídu voličskou živější volební hnutí u nás, 
není to ani divno ani nelze toho litovati. Mladočeši jsou si bezpečni vo- 
lebním úspěchem. Voličstvo je znechuceno. Zvrácený postup Mladočechů 



125 



ochromil všechen jeho zájem a podryl všechnu jeho víru v úspěšnost poli- 
tické práce. Mladočeši slibovali lidu úspěchy nedostižitelné (alespoň v do- 
hledné době). Stavěli politický cíl, s nějž nebyly jejich síly. Nutným ná- 
sledkem bylo zklamání, nedůvěra v činnost další a nechuť k politické 
práci. Nejlepší čeští lidé se od politiky odvracejí. To že způsobila, je 
těžším hříchem národní strany svobodomyslné než všechny neúspěchy 
jazykové. Účast v politickém životě si uchovali téměř jenom ti, kdož 
osobními nebo zájmovými vztahy jsou připoutáni k mladočeské straně. 
Přicházejí-li nyní mladé strany, které se účastní voleb, se stejným po- 
stupem, se stejnými hesly, jež před časem odložili Mladočeši, ne- 
mohou zaujati a získati lid. Za stávajících okolností bylo by také přímo 
hříšno upínat všechnu pozornost lidu k volbám, z nichž nelze slibovati 
si ani nejmenší prospěch. Volby mohou býti vý-sledkem a zevním 
projevem dlouholeté práce o politické uvědomění lidu, práce 
organisované nejen čistě zevně, spolkově, jak v Čechách bylo zvykem, 
nýbrž i duchovně, (zejména literárně). Ale která z mladších stran vyko- 
nala podobnou úmornou činnost? Volby mají býti zase prvými kroky poli- 
tických organisací místo posledními. A výsledek? Ze stejných chyb musí 
vzrůsti i stejné neúspěchy jako u Mladočechů. Ale pro český lid by bylo 
přílišným, aby se mladočeská historie opakovala v radikálně státoprávním 
vydání. 

Jak hluboko Mladočeši poklesli, to vyznačil dobře dr. Herold 
v Chrudimi, kde voličům frivolně vykládal, že sice »se říká a píše, jaký 
mají poslanci politický program, jakou taktiku a k jaké taktice mají je vo- 
ličové přidržeti« ale »otázkj' tyto jsou naprosto rázu podřízeného !« Mlado- 
češi prostě nemají jednotný program a — dle dra Herolda 
— ani ho nepotřebují. Samy »Národní Listy* pohlížejí aspoň občas 
vážněji na českou politiku, než rozhodující a vůdčí mladočeský poslanec. 
Vždyť v jednom z řídkých, světlých svých okamžiků volají docela po 
programu pro národní stranu svobodomyslnou. 8. listopadu doznaly, 
že jejich »politika nemá určité tvářnosti, že není co do programu přesně 
vymezena a že nemá pevně stanoveného cíle«. Ale samy místo programu 
stavějí volební heslo, heslo obstrukce z důvodů státoprávních. Hlásají nyní 
vytrvale, že čeští poslanci musejí ve Vídni »v práci (parlamentní a zákono- 
dárné) překážeti v zjevném úmyslu, uváděti nynější ústavní poměry ad 
absurdum«. Ovšem netáží se při tom, zda česká delegace bude míti dosti 
moci a síly, aby skutečně znemožnila centralistickou dosavadní ústavu. 
Vždyť jim nejde o nic více, než aby využily, co možno nejvíce, radi- 
kální nálady předvolební pro sebe. Za tím účelem nezaleknou se ani vy- 
stupování proti samému vedení národní strany svobodomyslné. Vůdčí lidé 
mladočeští: dr. Pacák, jenž je předsedou českého klubu na radě říšské, 
dr. Škarda, předseda výkonného výboru národní strany svobodomyslné, 
dr. Stránský, jenž je vůdčí Mladočechů moravských — , druh po druhu 
více nebo méně napovídali možnost obnovení pravice. A pojednou 7. listo- 
padu napíší Národní Listy: »že možno kalkulovati zcela vážně s ta- 
kovými aliancemi (totiž německou stranou katolickou lidovou — a bez ní 
je pravice nemožná — ), je ovšem možno jen ve společnosti, kde nalé- 
zají se elementy, jež nejdůležitější zásady strany pokládají jen za vývěsní 
tabule a za zboží pouze reklamně*. Patrno z toho, že Národní Listy 



126 



nejen hrubě se liší svojí politikou od politiky svobodomyslných poslanců, 
nýbrž že přímo se staví proti nejvlivnějším posla ncíím. 

Mladočeská delegace nemá vlastního listu ; a kdyby nebylo staročeského, 
čistě výdělečného novinového podniku Národní Politiky, neměla by 
ani jediného denního listu, který by psal v jejím smyslu. 

Ale nejen nejrozšířenější staročeský list i sama strana národní 
se staví dobrovolně do mladočeských služeb. Ze účastí na táborech 
Staročeši jenom přispívali k upevnění mladočeského postavení, přiznala 
sama prvá schůze Českého klubu. Stejně po všechna poslední léta 
všechen staročeský tisk dělal mladočeskou politiku. Dle toho jak svobodo- 
myslní poslanci kolísali ve Vídni, kolísal doma mezi rovnoprávností jedno- 
jazyčnou a dvojjazyčnou, hájil pravici jako jedině možný pro Cechy 
parlamentní útvar a odsuzoval ji, když mladočeští poslanci se s většinou 
rozešli, hájil politiku oportunní, ale vítal obstrukční vítěze atd., zkrátka 
neměl jediné samostatné myšlenky a vždy jen dbal toho, co činili a chtěli 
Mladočeši. Neboť se domníval, že činy národní strany svobodomyslné jsou 
výrazem přání většiny lidu a neměl odvahy, aby hájil politické cesty 
širším vrstvám nesympatické. Teprve, když na schůzi Českého klubu 
byly otevřeně doznány všechny staročeské chyby, jež zavinoval vliv mlado- 
český, zdálo se, že se národní strana přece jednou emancipuje z područí 
strany svobodomyslné. Ale volební provolání, jež vydala strana národní 
11. listopadu, ukázalo na novo, že není vlastně rozdílu mezi staročeskou 
a mladočeskou stranou jinde než v otázce postupu. Staročeši poslední 
dobou vystupují zase bezpodmínečně proti obstrukci. 

Ostatně o výhodnosti či zhoubnosti obstrukce ještě není shody ani 
mezi českými svobodomyslníky. Národní L i s t y při zprávě, že dr. Žáček 
vyslovil se v Přerově proti obstrukci, vyčetly svým poslancům, že »pán 
ten není osamělý v odsuzování obstrukce, jenom že on upřímností a pří- 
mostí, s jakou se k tomu doznává, velice na svůj prospěch liší se od 
ostatních, kteří to zejména nyní před volbami popírají. « 

Ale neujasněnost a nehotovost vůdčí české strany nezasahuje jen 
taktiku, nýbrž i základní zásady. Vždyť již jediný denník národní strany 
svobodomyslné doznal, že jeho strana stejně v otázce jazykové jako 
státoprávní je nejednotná, bez programu. Neujasněnost programu státo- 
právního, jenž byl přece na letošních táborech ohlášen za samospasitelný 
program národní a stal se docela kriteriem českosti, pociťují i jinde. Bu- 
divoj, list poslance dra Zátky, neustává v posledních dnech volati po 
společné schůzi všech českých stran, na níž by se vyjasnilo, co která 
strana heslem státního práva míní, a co ve státoprávní snaze je všem 
stranám společno a mohlo by býti důvodem pro společný postup. Státo- 
právní schůzi navrhuje také agrárník Alfons Šťastný, jenž v Sel- 
ských Novinách očekává, že českého státního práva lze dobýti v době 
dohledné — trpným odporem. Zmatek nad zmatek panuje v celé české 
politice. 

Nejhorší však rozpory vypukly ve straně národní sociální, 
která nyní neví, čí je. Pražské její vedení chtělo se vymaniti ze služeb 
mladočeských a osamostatniti stranu. Volební kompromis se stranou svobodo- 
myslnou neuzavřelo. Ale moravská část národního dělnictva prvá se vy- 
zula ze strannické discipliny a uzavřela kompromis s moravskou stranou 



12ř 



lidovou (mladočeskou). Ji následovaly mnohé venkovské národně-dělnické 
organisace v Čechách, jež buď se vyslovovaly pro mladočeské kandidáty 
nebo přímo se prohlašovaly za součást národní strany svobodomyslné 
(v Mnichovu Hradišti na př.). Ale sami oficiální uchazeči o poslanecký 
úřad, které doporučuje pražské vedení strany národní sociální, slibují, že 
za mladočeskou volební podporu vstoupí do svobodomyslného poslaneckého 
klubu na říšské radě, ač oficiálně strana jejich vstup svých poslanců do 
mladočeského klubu zamítla. Na Pardubicku zapsal se Mladočechům tímto 
způsobem bratr Weinstein a na Plzeňsku bratr Fressl. 

Úpadek národní strany svobodomyslné vysvědčily letos také obecní 
volby pražské, při nichž při prvé volbě prošlo 1 7 Staročechů a pouze 
9 Mladočechů, ač z 36 míst, která se osazovala, dosud měly stejně strana 
staročeská i mladočeská po 18 starších. Nápravu pražského hospodářství, 
jež je vskutku zoufalé, neboť dluhy obecní převyšují již i zemské dluhy 
Čech a stouply vysoko nad 70 mil. korun, pražské volby nepřinesly a 
přinésti nemohly. Vždyť o místa obecních starších ucházely se vlastně 
pouze strany, které způsobily současný úpadek hlavního města země; 
ovšem vystupovaly letos pro změnu a z důvodů ryze osobních (že dru 
Podlipnému nebylo ponecháno křeslo primátorské) z části bez kom- 
promisu. Kandidatura strany státoprávní neměla významu, vždyť je to 
strana, jež nedovede než přivoditi obnovené vydání mladočešství. Vystoupení 
Klubu ZaStarou Prahu nemělo býti ani ničím jiným než osvědčením, 
že samo obyvatelstvo se staví proti zbytečnému ničení uměleckých pa- 
mátek Prahy. Nejen na staročeské, nejen na mladočeské, což jistě by bylo 
pochopitelno, nýbrž i na kandidátní listině Staré Prahy byli odporučováni 
lidé klerikální — U klerikálů je patrná snaha využíti myšlénky o zachování 
starobylého rázu Prahy pro sebe, jako pro sebe využili na Moravě práce ná- 
rodopisné. 

Za neutěšených poměrů českých není ani divu, že se vídeňská vláda 
pramálo stará, aby smířila Čechy a odvrátila od obstrukce. Ovšem nemá 
také plánu, jímž by se mohla pokusiti o odstranění ústavní krise rakouské. 
Záchranu hledá jedině v tom, že klade zájmy hospodářské proti zájmům 
národním a politickým a očekává, že lid na ráz zapomene svých národ- 
nostních sporů a chopí se práce hospodářské. Ovšem marně. Vždyť byla 
vláda odmítnuta i tam, kde se nejspíše nadálá podpory. Se svojí starou 
písničkou hospodářského programu přisel pan dr. Koerber na 
sjezd průmyslníků, aby žádal projev proti obstrukci. Místo toho němečtí 
průmyslníci odpověděli uznáním správnosti obstrukčního postupu tam, kde 
bylo porušeno právo. Že hospodářský program vlády nemá valné přitažli- 
vosti, je tím pochopitelnější, čím více se rozplývá v obecných, širokých a 
nejasných slovech a vrcholí v ošuntělém heslu : »průmysl se musí podporovat*, 
a čím méně mu odpovídají skutky vládní. 

V otázce bosenských drah měl poprvé osvědčiti dr. Koerber 
svoji zdatxiost v hájení hospodářských zájmů Rakouska. Ale utrpěl úplnou 
porážku. Uhry dostanou ihned tratí Sarajevo-Novi Pazar přímé spojení 
s mořem, se Soluní a budou míti otevřenou cestu přímou a levnou pro 
svůj obchod na západní Balkán. Rakouský obchod by potřeboval, aby 
nabyl přímé cesty do západních končin Balkánu nepatrnou trať Jajce-Banja- 
luka. Ale o té se ani nemluvilo. Po čase snad dostane se mu dráhv 



128 



Bugojno Aržano, která spojí dalmatský Split se Sarajevem, ale za to bude 
musit ještě povoliti Uhrám novou dráhu Doboj-Samac. A jsou to ke všemu 
vesměs dráhy, ňa jejichž stavbu Rakousko se zaručuje 65-67o a Uhry 
jen 34-4^/q. Je za podobných poměrů div, že i mezi Němci, kteří nejsou 
v táboře radikálně nacionálním, ozývá se volání po úplné rozluce s Uhry, 
po personální unii? »Dnes jest obecné přesvědčení v Rakousku: nejen 
obchodní a celní rozluka, nýbrž také jiná rozluka s Uhry musí nastati 
v dohledné době. Všichni stejně soudí, pouze ve způsobu, jímž to vy- 
jadřují, jsou rozdíly. Blížíme se ryzí personální unii«. (Wage). 

- Gg. - 



Úkoly, spadající na vrub státu, vzrůstají za našich časů takřka každým 
dnem. Rovněž, počet těch, kdož mají formální právo hlásiti se o účast 
při jejich řešení, vzrostl způsobem poměrně velice značným. Ale jest-li 
více povolaných, nic nenasvědčuje tomu, že by bylo více vyvolených, a 
stesky, že vyspělejší duchové favorisují vědu na úkor politiky, také nepo- 
zbyly dosud vší platnosti. Přes to rychložízná doba s jakousi zálibou 
mluví o úžasné spotřebě talentů, vládnoucí i ovládaní radují se z veliké 
zásoby »přicházejících mužů«. Nikdo nepřihlíží k tomu, že mnozí z nich 
jsou jen k tomu zralí, aby nikdy nepřišli, nikdo neptá se po mravním 
oprávnění jejich. Parlamentární saň, která ve Francii dáví ministerstva, 
jak pohádkový drak nešťastné princezny, jest aspoň mnohohlavá, v sou- 
sední říši sám na to stačí jediný císař Vilém. Právě chronické vakance 
v německých říšských a zemských pruských úřadech to byly, které nám 
vnukly hoření poznámky. 

Než na poslední změnu v nejvyšším úřadě obnoveného císařství jich 
applikovat nelze. Kníže Chlodvík Hohenlohe, třetí kancléř její, jenž těchto 
dnů zřekl se své funkce, zaujímal v nejednom ohledu výjimečné postavení. 
Stařičký státník, neklerikálně katolického smýšlení, jenž v mladších letech 
býval premiérem Bavorska, druhého co do důležitosti státu spolkového, 
a pak místodržitelem říšských zemí, byl veliký grandseigneur, spřízněný se 
samou rodinou císařskou, v němž federalistická nálada Jihoněmců s velko- 
německou tradicí »veliké doby« sjednocena byla v celek nikoliv neladný. 
Když hrabě Caprivi, nástupce Bismarckův a skutečný služebník svého 
pána, všecku hořkost svou odvážel s sebou v zátiší venkovského zámečku 
lužického, jen proto, aby ji odsud s sebou odnést dal ke hrobu, Hohenlohe 
uvázal se v jeho dědictví, na přání císaře a příbuzného svého. O jaké- 
koliv ukájení ctižádosti anebo touhy po činech starému pánu nemohlo 
jíti ; v jeho věku vzít na se také břemeno, jistě bylo obětí nemalou. Že 
by mu bylo dopřáno, dávati politice říšské mocné impulsy, nemožnosti toho 
při povaze Vilémově a v letech, kdy příroda i na nejvýše postavených 
osobách velitelsky vymáhá svou daň, kníže si bezpochyby netajil. Ale cti- 
žádostí jeho bylo asi, aby politice říše vnukl cosi z oné aristokratické vy- 
rovnanosti, kterou oddychovala celá bytost jeho. Debat ve sněmu se říšský 
kancléř mnoho nezúčastnil, obmezoval se na krátká prohlášení, větší řeči 
fysicky sotva byl schopen. Ale jako vodník dotekší se vody, starý diplomat 
zcela se změnil, jak zasedl ku psacímu stolu ; ve svých výkladech k pa- 
novníkovi uměl prý znamenitě bránit svoji půdu. Avšak stylistické umění 



129 



knížecího péra nedovedlo konec konců zvrátiti správné rozpoznání něme- 
ckého historika, dass alte Minister und junge Monarchen sich wenig ver- 
tragen. Jakkoliv kancléř s vytrvalostí skutečně vzácnou snažil se udržet se 
v úloze moderátora, počínání císařovo v nejtěžších chvílích letošní krise 
čínské jasně mu ukázalo, že pomalu klesnout má na pouhého figuranta. 
Zlomyslní žurnalisté rozhlašovali, že o rozhodnutích politicky i finančně 
nejzávažnějších kancléř dovídal se teprve z novin. Třebas to snad bylo 
dosti přehnáno, zcela bez podstaty fáma ta nebyla. A k tomu ten nebý- 
valý příval řečí císařských. Vojákům odjíždějícím na východ německý 
panovník-orator-skladatel-malíř a kněz dnes přísně přikazoval, aby v Číně 
řídili se vznešenými zásadami bojovníků Attilových, aby zítra v taláru 
kazatele mluvil k nim slovy Písma. Rodové i osobní pýše kancléřově 
obcházení jeho osoby v tak závažných okolnostech musilo nutně připadati 
urážlivým, tak jako jeho taktu i jeho senilní poněkud umírněnosti extase 
císařovy a »synthesa« Biče božího se Synem božím jeviti se velmi po- 
divnou. 

Začátkem září kníže, o němž před tím (as ne bez jeho vědomí) opě- 
tovně se opakovalo, že na odstoupení nepomýšlí, za Vilémem náhle přijel 
do Homburku. Výsledkem té návštěvy byl načechraně psaný list v Říš- 
ském věstníku, brilianty k nejvyššímu řádu Hohenlohově a — povolání 
dra Bernharda hraběte z Biilowa za nového kancléře říše. 

Věcí odstupujícího státníka bylo by bývalo, aby v říšském sněmu 
zastával se neobyčejně drahé politiky čínské. Z toho, že nesetrval v úřadě 
do zcela blízkého zasedání sněmovního, soudilo se, že bránit politiky té 
buď nemohl anebo nechtěl. 

Z kancléřů Vilémových dosud žádný neodešel v míru, Hohenlohe 
tuším, nečiní výjimky. 

Hrabě Búlow, potomek velice rozvětvené staré rodiny šlechtické, jak 
jméno ukazuje, původu slovansko-meklenburského, jest nejlepší hlava, se 
kterou se nepokojný císař na svých cestách sešel. Búlow má nejen všecky 
dary ducha, potřebné k těžkému úřadu svému, ale i všecky přednosti 
šťastného temperamentu. A těch jest mu jistě velmi potřebí, nevím zda 
více nahoru anebo dolů. Nejsa bez vtipu a veliký smíšek, postrádá mo- 
rósnosti tak mnohých německých duchů, nerozčiluje sebe ani sněmovníky 
»feuilletonistickou« výmluvností svou, bohatou na obrazy, vzaté z přírody, 
která mu v krátkém čase na řečnickém nebi zjednala vynikající místo. 

Však hrabě Búlow, alespoň doposavad, dovedl ku svým krokům 
připoutati něco, bez čehož všecko »královské umění« politiky jest mnohdj 
bez moci: Štěstí. Za jeho úřadování vyvedla Francie hloupost, že odmítla 
dohodnout se s Německem o příštím osudu osad portugalských. Búlow 
ihned dorozuměl se s Anglií, jistě ne na neprospěch říše. I kondominium 
Anglie, Amerik}'^ a Německa nad souostrovím samojským, zaviněné před 
dvaceti lety samotným sněmem říšským, jenž Bismarckovi odepřel souhlas 
k annexi jeho, dovedl odstraniti Búlow. Ovšem ne bez obětí, ale jistě tak 
dobře jak jen se dalo. 

Na březích světového moře Vilém II. nalezl v hraběti z Búlova 
pěknou lasturu, pomocí níž leckterou kapku tohoto podkladu německé 
budoucnosti bude moci přelit na své území. Jest ovšem otázka, nebude-li 

NAŠE DOBA. R. VIII., č. 2. 1900. 20. listopadu 9 



130 



chtět následovat známého chlapce sv. Augustina a druhá, snad ještě aktu- 
álnější, jak dlouho to bude trvat, než onu lasturu — sám rozbije. 

Tři ruští carové, Mikuláš I. a Alexandrové II. a III. skoro po tří 
čtvrtiny století spravovali říši pomocí tří toliko kancléřů : Nesselroda, 
Gorčakova, Gierse. 

Vilém II. spotřeboval jich stejný počet za necelých třináct let své 
vlády dosavadní. 

Není dokonce třeba, býti obhájcem ministerských zkamenělin, aby 
se člověk nad tímto faktem vskutku zamyslil. 



Anglická ústava předpisuje obnovu parlamentu jednou za sedm rokíí, 
ale konstituční zvyklost pravidelně zkracuje dobu tu na šest. Letos provedeny 
nové volby již po pěti letech, pod dojmem a v zájmu války, kterou za 
pomoci Spojeného království a všech osad jeho vedl proti dvěma malým 
hollandským republikám jihoafrickým pan Chamberlain.. 

Za těchto voleb daly se věci, které četní ctitelé Anglie by do ne- 
dávná byli měli za nemožné. 

Bezpečně se zdá, že už i v zemi, která nejdéle a snad jedině těší 
se dobrodiní skutečně parlamentární vlády, voličstvo pozbylo tradicionelní 
záliby v argumentativním umění a smyslu pro jemnosti jeho. Po způsobu 
deka.ientů přálo sobě silnějších dráždidel, odnášejících se k pudům a ná- 
klonnostem nezakrytě sobeckým, ba zcela zpátečnickým. Zvýšeným poža- 
davkům těm dřívější vůdcové a miláčkové jeho sotva by byli bývali s to 
vyhověti. Málokdy byli pouhými politiky, skoro v každém vězel silný 
kulturní prvek, schopný samostatného života. Nalézáme mezi nimi literáty 
i dějepisce, bohoslovy i přírodozpytce, ale nebylo dosud případu, aby 
v skvělou řadu tu vítězně vtrhl pouhý businessman. Tím hrdina, jejž 
obrovská většina nejvzdělanějšího politického sboru evropského v minulých 
dnech vyzdvihla na štít, nazván být musí v úzkém, zcela přiléhavém toho 
slova smyslu. 

Hysterické výbuchy davové ztřeštěnosti, které zdály se býti výsadou 
Paříže, dostoupily v Londýně již začátkem léta nedostižné přímo prud- 
kosti. Mocný nepřítel jihoafrických Boerů z této předehry voleb brzo 
rozpoznal, do jaké míry jeho krajané jsou ochotni dáti se do služby nej- 
brutálnějších hesel. Neúnavně jsa činný ve prospěch věci svojí, Cham- 
berlain proto s obratností zkušeného debatteura obkládal pilně průzračnou 
rouškou slovní nahé appely na voličstvo velkobritanské, aby proti odpůrcům 
politiky jeho použilo moci brachyální. Zločinné počínání ministra osad- 
ního bylo by v mladé společnosti snad vedlo k občanské válce. Vždyť 
postačilo, aby i obec tak vyspělou zbavilo (alespoň na čas) čestného titulu 
vlasti volného slova ! Není potom divu, že o volbách všecky příkazy poli- 
tické mravnosti a politického rozumu, pohrdavě hozeny byly do kouta, 
že protivy stran vzrostljí- a tábory příkřeji se rozstoupily. Zajímavým 
důkazem prohlubujícího se rozštěpení jest, že byli zvoleni nejvášnivější 
zastanci politiky ministra osadního, tak jako nejrozhodnější odpůrci jeho, 
(Morley, Labouchěre, Harcourt a Bryce) třebas většinami zmenšenými. Za to 
liberálové tak zvaní imperialističtí z velké většiny propadli, i když je, jako 



131 



kapitána Lanibdona, jednoho z obhájců Ladysmithu, zdobil hledaný laur 
vojenské slávy. 

Ku konci ještě několik slov o osobních změnách. Z opposice propadli 
Sir Wilfrid Lawson, člen domu od roku 1859., horlivý stoupenec hnutí 
střídmosti. Redaktor protichamberlainského Morning Leaderu Filip Stan- 
hope, Dr. Clarke, znamenitý právník, konservativec, ale odpůrce války, bý- 
valý generální konsul transwalský v Londýně. Vítězem nad ním jest pan 
Harmsworth, redaktor jingoistického denníku Daily Mail. Vlna imperia- 
lismu přelila se i přes nejodlehlejší volební okres říšský, ostrovy orkneysko- 
shetlandské. I tamní pastýřové a rybáři, namnoze dosud jen gaelsky mlu- 
vící, uznali za dobré zahnati dlouholetého zástupce svého Lyelja a zvolili 
většinou třiceti hlasů poslancem unionistu Wasona. Z dvaceti dvou trade- 
unionistických kandidátů dělnických zvoleni b3'-li jen dva, Keir-Hardie a 
Bell. Jest novým dokladem pro zostřenou itionem in partes, že všickni 
třídně umírněnější kandidáti dělničtí vesměs propadli, kdežto právě oba 
zvolenci jsou rozhodní socialisté. 

Jeden ze ctihodných commonnerů děkuje svou volbu jedině třem 
hlasům. Za to obrovskou většinou, skorém 7000 hlasů zvítězil nad odpůr- 
cem svým poslanec-bard Abraham, zástupce waliských horníků, bývalý 
kovkop, jakýsi kymerský Bezruč. 

Vedle válečného paroxysmu, zmítajícího zemí, vedle úpadku poli- 
tické soudnosti mezi voličstvem a vedle nesjednocenosti, v samotném 
táboře liberální opposice, ještě jedna okolnost zpečetila její porážku. 
Na straně její bylo dost mužů poctivých, moudrých a statě inj^ch, však 
nebylo nikoho, kdož by byl býval s to paralysovat kouzlo, kterým Cham- 
berlain působil na voličstvo jako politický charakter. Ne v ethickém 
ale v psychologickém slova toho smyslu. »Síla povahy, jako taková, pů- 
sobí vždycky vznešeně, i když cílů její schvalovat nelze«. A právě v poli- 
tice síla posud nejvíce rozhoduje, i když jest to, jako v daném pádu 
jenom » Grosse des B5sen«. Neštěstím strany liberální bylo, že v roz- 
hodném okamžiku neměla nikoho, kdo by mocí osobnosti své zfanatisované 
zástupy za sebou — byl strhl. 

* 

Podle zprávy Národních Listů rakouské ministerstvo vnitra nařídilo 
soupis všech úředníků přímořských zemí korunních, již mocni jsou jazyka 
albánského. 

Podle zprávy Času na vojenském učelisti kahýrském jazyk habešský 
byl zaveden jako povinný předmět. 

Nevypadají zajímavé ty dvě zprávičky, původem svým tak od sebe 
vzdálené, ale tendencí svou tak příbuzné tak jako něco, čemu Němci 
říkají »Schatten der Zukunft?« /. m. P. 

* 

po VEŘEJNÉM HOSPODÁŘSTVÍ: Dobrý odbyt pětikorun a dokončení valutni reformy — 
-'- Uherský státní rozpočet na rok 1901 —.Celní samostatnost Uher — Průplav Povážím 
k Odře — Průplav dunajsko-vltavský — Úpadek bursy vídeňské — Organisace českých 
spořitelen. 

Co bylo nářku na nepříručné nové pětikoruny a ze všech mincí 
stříbrných právě ony nejrychleji šly na odbyt; zbyla jich v Rakousko- 
uherské bance, která teprv před málo měsíci v oběh je uváděti začala, již 



132 



jen zásoba několika set korun. Zvlášť došly prý pětikoruny obliby v prů- 
myslových obvodech severočeských, moravských a slezských, kde mzdy 
dělnické poměrně jsou nejvyšší, i v Uhrách se jich v době žní mnoho 
rozšířilo, takže nyní je bezmála v oběhu celý kontingent pětikorun v ob- 
nosu 64 milí. K a namítá se již otázka, neměl-li by se jejich zákonný 
oběh ještě zvýšiti. Méně jsou již oblíbeny zlatníky, jichž koluje dnes při- 
bližně asi za 100 milí. K, a koruny, které se mohou vydati do úhrnného 
obnosu 200 millionů, ale které kolují dosud jen obnosem asi 80 millionů 
korun. V únoru 1901 budou vydány nové bankovky desetikorunové, za 
které má naše vláda uložiti u banky Rakouskouherské 112 milí. a uherská 
48 millionů korun ve zlatě, takže bude těchto nových bankovek, určených 
spolu s pětikorunami k náhradě za papírové pětky, nyní z oběhu staho- 
vané, obíhati úhrnem za 160 millionů korun. 

Za to se nyní zase jen pořídku objevují nedávno zavedené bankovky 
dvacetikorunové, jichž provedení po technické i umělecké stránce vzbudilo 
četné posudky nepříznivé. 

Obojí bankovky po 20 i 10 korunách jsou ovšem toliko přechodního 
rázu a zmizí, jakmile bude proveden poslední krok valutní reformy, uve- 
dení v oběh zlatých 20 a lOkorun a výplata bankovek zlatem. Horkokrevní 
oficiosové uherští předpovídají toto ozlacení peněžního běhu našeho na 
dobu poměrně velmi blízkou ; rakouští jsou opatrní, znajíce z historie, že 
v Rakousku byl již dvakrát, v r. 1858 a 1866, stanoven určitý termín 
placení hotovými, a že válečné události vždycky pak dovedly sbořiti plány 

nejkrásnější a nejsmělejší! 

* 

Německý týdenník národohospodářský vypočítává, co skutečně stála 
již dosud náprava měny v říši rakouskouherské. Vláda rakouská dodala 
dosud k účelům valutním zlata za 190"4 millionů zL, uherská pouze za 
81 "6 milí. zl. Rakouská vzala k těmto účelům z pokladních hotovostí 
19-2 milí. zl. a zbytek 171'2 milí. zl. opatřila si dluhem, vydáním renty 
za 143'77 milí. starých zlatých ve zlatě; uherská vzala z pokladních ho- 
tovostí plných 54'7 milí. zl. a na zbývajících 26"9 milí. zl. vydala renty 
za 24 milí. starých zlatých ve zlatě. Celkem bylo tedy dosud vydáno 
k valutní reformě 272 milliony zlatých, z čehož činí roční úroky na 
11 milí. zlatých čili od začátku valutní reformy úrokové břemeno úhrnem 
asi 85 milí. zlatých! Platíme tedy ustálení své měny sumou závratnou, ale 
ještě dráže přišly nám doby jejího ustavičného kolísání! 



Finanční ministr uherský Lukács podal sněmovně státní rozpočet na 
rok 1901. Úhrnné výdaje i příjmy obnášejí něco přes 1056"5 millionů K, 
rozpočtový přebytek činí letos 35.880 K a loni činil 144.331 K. Zřejmo, 
že při dvou milliardách obratu tyto rozpočtové přebytky nemají co do čí- 
sUce významu, zejména uváží-li se, že dle závěrečných účtů uherských za 
rok minulý byly příjmy o 15*9 milí. K příznivější než rozpočet a, počítají-li 
se úspory a jiné dodatečné opravy rozpočtu, byl konečný výsledek proti 
rozpočtu loni příznivější o 35 milí. K. 

Účinky nového vyrovnání rakouskouherského zračí se v tom, že sice 
zvýšením kvóty stoupla poplatnost Uher na společné výdaje, ale že na 



133 



druhé straně zaplatí Předlitavsko zase Uhrám dle zákona o přikazování 
spotřebních daní té zemi, v které cukr, pivo, líh a petrolej byly zkonsu- 
movány, jenom za první polovici roku 1900 5-9 milí. K jako náhradu 
za cukr a pivo, které v Rakousku byly při výrobě zdaněny, ale v Uhrách 
spotřebovány. Zákon přikazovací prý tudíž vyhověl všemu očekávání, 
o čemž věru ani u nás nebylo pochyby. I kdo neznal podrobných dat, 
věděl, že každá změna vyrovnacích předpisů na konec směřuje vždy 
k dalším prospěchům Uher. 

V oné miliardě výdajů jsou zahrnuta i mimořádná vydání a inve- 
stice, hlavně k účelům železničním. 



Rozmazlený miláček maďarský není však ani s tím spokojen, že mu 
připlácíme na vojsko, na strategické dráhy, na jeho spojení s Bosnou, že 
mu poskytujeme na své útraty levný úvěr hypoteční, že jsme mu svými 
milliony zregulovali valutu a povznesli tím neobyčejné jeho kredit státní 
— on ještě stále vyhrožuje, nebudeme-li povolovati ještě dále, že ze spo- 
lečné domácnosti uteče. A ubohá Cislajtanie, jakoby nemohla existovati 
bez Uher, jen platí a mlčí, snáší hrozby, odkopávání a výsměchy, a ne- 
dovedouc vzmužiti se k jedinému, energickému činu pro i tomuto pokořu- 
jícímu vyssávání, zapřísahá ještě uherskou polovici, aby neutíkala — 
v zájmu svém vlastním. 

Nedávno i městské zastupitelstvo budapeštské usneslo se podati sněmu 
petici o zřízení samostatného celního území pro Uhry, a u nás dovolují si 
průmyslníci skoro jen anonymně, kárati se z přílišného pesimismu a pří- 
lišných obav před celním šraňkem rakouskouherským, a ukazovati k tomu, 
že celní čára mezi Rakouskem a Uhry znamená též veliké zdražení správy 
uherské i uherského konsumu, že by Předlitavsko uvalením cla na uherské 
obilí mohlo nesmírně ohroziti celé zemědělství uherské, nyní již jen na 
odbyt k nám odkázané, že celý export Uher do Německa, Švýcarska 
a zemí severních musil by se díti skrze Rakousko, že není tak snadno 
průmysl dostatečný si vypěstovati a ještě nesnadněji že jest, jej zachovati 
a že již leckteré průmysly v Uhrách byly vzbuzeny a přece opět zanikly. 



Že si Uhry cestu k samostatnosti urovnávají a že by byla snad 
lepší rozluka nyní než za podmínek pro naše země nepříznivějších později, 
zdá se již skoro nepochybno. Na jiném místě uvádíme, jak budeme opět 
stavěti Uhrám dráhu k Soluni, a málo dní před tím došly zprávy, že 
dokončili již v Uhrách úřední studia o spojení Dunaje s Odrou ne kana- 
lisováním Moravy, nýbrž splavněním Váhu až k Žilině a odtud zbudo- 
váním průplavu severně k Bohumínu na Odře. Průplav moravskooderský 
byl by vedl i k Vídni a měl býti podnikem rakouskouherským, však také 
za rakouské peníze zbudovaným, průplav povážský bude úplně uherským, 
a emancipoval by uherský export do Německa, Švédska, Dánska atd. 
skoro úplně od železnic rakouských. 



134 



Snad bude míti ostatně projekt uherského kanálu dunajskovážsko- 
oderského alespoň v jednom směru příznivý účinek na Rakousko. Dosud 
se Rakousko — jako onen psychologický osel mezi dvěma otýpkama — 
nemohlo rozhodnouti mezi spojením Dunaje s Labem a s Odrou, a nevy- 
stavělo tedy žádný průplav. Pomýšlejí-li nyní Uhry na kanál co možná 
ve vlastním území, není průplav moravskooderský již možný a lze mluviti již 
jen o průplavu dunajskovltavském, pro nějž svědčí i to, že na jeho po- 
kračování leží i Hamburk, prostředkující přímé spojení s Anglií i s Ame- 
rikou. 

* 

Vídeňská bursovní komora podala ministrům financí a práv memo- 
randum, v němž vykládá příčiny úpadku bursy, žádajíc vládu o přispění 
k nápravě. Počet návštěvníků bursy klesá; • — roku 1856 obnášel tento 
počet 1377, dosáhl v roce 1873 nejvyšší číslice 2941, roku 1895 klesl 
na 1557 a zmenšoval se od té doby rok co rok, až letos obnáší pouze 
1037. A nejenom počet, ba i kvalita návštěvníků bursovních klesá. Počet 
bank se sice nezměnil, ale počet bankovních domů klesl úžasně, komi- 
sionářské domy likvidují jeden za druhým, nemohouce unésti břemen 
daňových a tlačeny jsouce nynější soudní praxí o závazcích bursovních. 
Dříve bývalo čestnou obchodní povinností každého většího obchodníka, knih- 
kupce, droguisty, majitele koloniálního obchodu atd. míti vstupenku bur- 
sovní. Dnes vypudila je odtud daň bursovní a gros návštěvníků bursovních 
skládá se vždy víc a více ze schudlých lidí, kteří v boji vždy namáha- 
vějším těžce zápasí o denní chléb. 

Ale k uzdravení bursy musí pracovati nejen stát, nýbrž i bursa 
sama, banky, které z trhu effektního čerpaly valný díl své moci a bohat- 
ství a které trpěly ochotně všechny výstřelky a nešvary, jen když pro- 
spěly jejich zájmům, třebas se jimi podkopávala vážnost bursy a ničilo 

pravidelné její funkcionování ! 

* 

Po německých organisují se i české spořitelny. Německé založily si 
již na jaře svou Ústřední banku v Praze, která má býti střediskem všech 
německých spořitelen, vymohly si na vládě, že se smějí súčastniti dese- 
tinou svých reservních fondů upisování akcií nové banky, od které bude 
nepochybně vycházeti direktiva pro působení německých spotřitelen v Ce- 
chách vůbec. 

Nyní združují se i české spořitelny, věkem mladší, finančně slabší, 
početně řídcí. V Čechách je 73 spořitelen českých a 104 německé. 
Účastníků českých spořitelen je (dle stavu z r. 1898) 284.000, německých 
585.000; vklady českých spořitelen obnášejí 179 mil. zl., vklady němec- 
kých 372 miliony zl., reservní fondy českých 10^/^ mil. zl., německých 
36^/2 milionů zl., pensijní a j. fondy u českých 1^/,^,, u německých 12"6 
mil. zl., spravované jmění u českých 192"1, u německých 425'8 mil. 
zlatých. První česká spořitelna byla založena r. 1854 v Plzni, po níž 
následovaly Mladá Boleslav, Jičín, Příbram, Kutná Hora a Chrudim. K pod- 
nětu právě Chrudimské spořitelny konal se v Praze sjezd spořitelen, který 
se usnesl sdružiti se v jednotnou organisaci hospodářskou a založiti 
zvláštní časopis. 

* 



i 



135 



ZEMĚDĚLSKÉ, ŽIVNOSTh;NSKÉ A OBCHODNÍ: Sjezd rakouských jjrůmyslníku ve Vídni 
— Bosenské dráhy a Dalmácie, Uhry a Rakousko — K jubileu Pražské obchodní komory. — 
Pařížská výstava. 

Od měsíce června není parlamentu, volby konají se teprv v lednu 
1901, a téhož ještě roku má počíti jednání o celní a tržební jednotu 
s Uhrami i přípravná vyjednávání o nové smlouvy obchodní s Německem, 
Itálií, Belgií atd., které opět na řadu let určí podmínky, za jakých bude 
pracovati náš velkoprůmysl. I rozhodl se ministerský předseda dr. Korber 
zjednati si informace o názorech mezi průmyslníky pracujícími na velikém, 
dávno již ohlašovaném sjezdu rakouských průmyslníků, který byl svazem 
rakouských průmyslníků na konec října t. r. svolán do Vídně, a udati 
tam opětně svůj mnohoslibný program hospodářský, když parlamentní tri- 
buna nyní jest uzavřena. Přišel, viděl a zvítězil. Průmyslníci rakouští, kteří 
tolik touží po vnějším uznání v titulech a řádech, ztratili úplně hlavu, vi- 
douce mezi sebou excellence ministerské a byli málem ochotni počítati 
od blahosklonných slov ministerského předsedy novou epochu rakouské 
politiky průmyslové. Pan dr. Korber sliboval pomoc průmyslníkům v par- 
lamentě, pomohou-li také průmyslníci jemu, aby se parlament stal práce 
schopným, aby vymizely živly obstrukční. A nikdo z přítomných velko- 
průmyslníků se nenašel, kdo by byl řekl, že všechno to, nač průmysl na 
tomto sjezdu jako v předchozích anketách si stěžuje — vládní tarifní po- 
litika, nedostatek železničních vozů, tarify uhelné, nedostatek státních dolů 
uhelných, jednání úřadů živnostenských a p. — jsou správní vady, k jichž 
odstranění vláda nepotřebuje ani parlamentu ani §u 14., jež by naopak 
mohla odstraniti při dobré vůli a energii sama. Také dr. Lueger se do- 
stavil, aby přivítal sjezd jménem města Vídně, úplně zapomenuv na po- 
žadavky strany křesťansko-sociální pro zavedení průkazu způsobilosti pro 
továrny a jiná nadělení, jaká jsou v programu strany jeho uchystána pro 
kapitalistický velkoprůmysl. 

Tím nechceme celý sjezd odsuzovati. Bylyť i na něm předneseny 
pozoruhodné návrhy a referáty. Dvě věci bychom zejména vytkli. Jednak 
rozhodnější vystoupení proti Uhrám. Referát vyzníval sice v požadavek, 
abj^ se hleděl při jednání v roce 1901 uzavříti definitivní celní a obchodní 
svazek s Uhrami, ale v debatě byla s potleskem vítána slova, že lepší je 
úplné rozdělení, než podvádění, že průmyslu našemu netřeba se báti celní 
linie mezi oběma státními obvody říše, a pro případ, že by celní svazek 
byl obnoven, žádal sjezd zřízení společného úřadu pro právní záležitosti 
celní, oddělené súčtování společného posud důchodku celního, záruku úplné 
rovnosti výrobců a obchodníků státu jednoho s výrobci a obchodníky 
druhého a stejnoměrnou úpravu zákonodárství sociálněpolitického v obou 
státech. A tento konečný bod byl druhou pozoruhodností sjezdu: průmysl- 
níci rakouští na sjezdu mluvivší ukázali se zde až nerozumně antisociál- 
ními, odpůrci dělnického zákonodárství z pouhé vášnivosti i tam, kde jim 
neukládá obětí. Pokorní nahoru, brutální dolů ... 



Uherská vláda dosáhla opět vítězství nad Cislajtanií. Jsme ubohá 
země. Zmítáni jsouce domácími nešváry nedovedeme se sebrati ani naproti 
Uhrám a cizině a ve společných záležitostech stah jsme se loutkou v rukou 



136 



sebevědomých a energických politiků uherských. Když jsme měli platiti 
na bosenskou okupaci, poukazovalo se nám na výhody, jaké vyplynou 
pro nás z toho, že se Dalmácii dostane širšího pozadí a že našemu prů- 
myslovému odbytu přibude jakási nová kolonie. V Bosně b3''lo však zbu- 
dováno na společné útraty říše sice hojně drah, ale tyto směřovaly jen 
k připojení k železniční síti uherské. Dráhy rozvíjely se všemi směry, 
jenom ne k Dalmácii, která je posud se svým »přirozeným pozadím« spo- 
jena pouze několika silnicemi a cestami horskými, a která ztratila z veliké 
části i ten obchod, jejž dříve měla, na prospěch uherského obchodu 
a uherských železnic. Dalmatské železnice jsou dosud zlomkem, od 
ostatní sítě zhola odloučeným, Split nesmí dostati připojení, aby nesoutěžil 
s Rjekou. 

Nyní »dohodly se« obě vlády, t. j. rakouská ustoupila tou měrou, 
že má se v okupovaném území vystavěti nejprve strategicky důležitá trať 
ze Sarajeva do sandžaku novopazarského, čímž se dosáhne spojení se So- 
luní, jakmile bude projektovaná trať prodloužena do Mitrovice. Protože 
však bosenské dráhy jsou dosud připojeny bezprostředně jen k železniční 
síti uherské, znamená nynější úmluva spojení Budapešti se Soluní v době, 
kdy o spojení Cislajtanie s tímto přístavem vůbec ani se nemluví. Teprv 
až bude hotova tato trať, zbudují se současně dvě další: jedna — z Do- 
boje do Samce — postaví se jsouc výlučně na půdě bosenské na společné 
útraty říšské, aby zkrátila ještě i dosavadní přímé spojení z Budapešti do 
Sarajeva; druhá — z Bugojna do Aržana — má za účel spojení Bosny 
se Splitem, ale bude vyžadovati ještě nákladného a obtížného spojení 
z Aržana do Splitu na půdě dalmatské, spojení k tomu prý ještě málo 
významného. Aby se spojila Bosna s Předlitavskem, stačilo by jen pro- 
vedení malé trati z Jajce do Banjaluky, ale stavbu této dráhy Uhry ne- 
dovolí, o ni se ani nejednalo, my smíme přímo po dráze jen do Banja- 
luky, do Sarajeva a Soluně nikoliv ! 

Sebevědomý parlament by tuto »dohodu« vyjednavatelů prostě odhodil; 

parlament rakouský . . . ? 

* 

Obchodní a živnostenská komora v Praze slaví dne 18. t. m. jubi- 
leum půlstoletého svého trvání. Když byla dne 18. listopadu 1850 v za- 
sedací síni místodržitelské ustavena, nebylo v kraji pražském a pardubickém, 
pro něž byla zřízena, železných drah parních, kromě z Brna a Olomouce 
ku Praze a odtud k Podmoklům, nebylo burs v Praze, byl tu jediný íiliální 
eskontní ústav rakouské Národní banky, jediná skromná večerní a nedělní 
škola průmyslová a jediná (německá) nedělní škola pro učně kupecké 
v Praze a některé elementární pokusy o průmyslové školství na venkově, 
v Praze byla jediná řemeslnická záložna Zdekauerem založená, telegraf byl 
teprv nedávno otevřen veřejnému užívání za drahé poplatky doručovací, 
nebylo parníkové dopravy v Praze, Vltava byla stižena několikerými cly 
vodními, uhlí teprve začalo docházeti užívání v domácnostech, jsouc ne- 
smírně zdražováno dovozem. V pokroku, jaký nastal v těchto a jiných 
směrech, přísluší nemalý díl zásluhy Pražské komoře, do r. 1884 ovšem 
německé. Ona usilovala o zakládání železnic, poštovských běhů, telegraf- 
ních a telefonních linií, o zřízení obou burs pražských, a o zakládání 



lo7 



Škol odborných a pokračovacích, o splavnění Vlta\'^y a zbudování přístavů 
i o projekt průplavu dunajsko-vltavsko-labského, ona založila a udržuje ná- 
kladem přes 32000 zl. dvě průmyslová musea a zlatnickou školu v Praze 
a věnuje dalších 30000 zl. na jiné odborné a pokračovací školy, kursy, sti- 
pendia, musea atd. ve svém obvodě. Ona se v roce 1860 energicky ozvala 
o poskytnutí svobod občanských, které jedině prý mohou povznésti hospo- 
dářství i finance státní, postavila se proti liberálním smlouvám obchodním 
z let šedesátých a v roce 1874 — první v Rakousku — žádala za dů- 
raznou akci v postátňování železnic. Vymohla zřízení a zabránila r. 1874 
zrušení báňské akademie v Příbrami, r. 1887 velkolepou akcí hájila úvěrní 
potřeby Čech pamětním spisem o bance Rakouskouherské, z ní vyšel 
podnět k zemské jubilejní výstavě v Praze, od ní rozšířila se usilovná 
akce o povznesení malých živností, ona proti obsáhlému železničnímu pro- 
gramu Korbrovu opět v popředí postavila komunikační potřeb}' našeho 
království. Byla po dvě třetiny svého dosavadního trvání ovládána Němci, 
ale tito Němci byli hospodářskými autonomisty, kteří nesčíslněkráte zakro- 
čovali peticemi a deputacemi k vládě i panovníkovi na prospěch Prahy 
a Cech, domáhajíce se toho, aby Praha stala se střediskem ruchu obchod- 
ního a komunikačního, ohniskem průmyslové a řemeslné přičinlivosti 
i vzdělání odborného a trpce si stěžujíce na hospodářské zanedbávání Čech 
a Prahy na prospěch Vídně, Budapešti a Terstu. Teprv od volebního řádu 
z roku 1884 jest komora v rukou českých, třetina mandátů komorních 
(velkoprůmysl a velkoobchod) náleží však dosud Němcům. Od té doby 
a zejména v posledních pěti letech stoupla novými zákony hospodářskými 
i vnitřní iniciativou nesmírně vzrostla agenda komorní, a vždy vydatnějším 
povolováním subvencí a stipendií i její rozpočet. 

Komory nejsou sice již jedinými informátory vládj' a úřadů, jakými 
bývaly při započetí své působnosti. Jest tu parlament říš-ký a zemské 
sněmy, velké průmysly jsou organisovány v četných a vlivných spolcích 
odborných, maloživnostníci mají své jednoty společenstevní, jest konečně 
velká již řada poradních sborů speciálných a co rok téměř přibývají 
nové. I hospodářská poradní činnost se tedy specialisuje. Je však zjevno, 
že i v této záplavě institucí činnost komorní nepopiratelně zužujících ko- 
mory udrží svůj význam — nehledíc ke drobné agendě, komorám vzhledem 
k úřední jich povaze již dle zákona přikázané — i ve velkých otázkách 
tehdy, budou-li pečlivý ve volbě svého členstva i úřednictva, budou-li Se 
v jejich dobrozdáních a pamětních spisech doplňovati a korrigovati vědecká 
vyškolenost theoretiků-úředníků s životními zkušenostmi praxe a s důkladnou 
znalostí skutečných poměrů a potřeb hospodářských v tuzemsku vůbec 
a v komorním obvodě zvlášť. 

Setřivši těchto zásad povznesla se komora Pražská a zaujímá jedno 
z nejpřednějších míst mezi obchodními komorami Rakouska, její enunciace 
doznávají pozornosti a její příklad došel zhusta následování jinými korpo- 
racemi. A je-li co způsobilo, aby ji stlačilo na úroveň nižší, bylo bj' to 
jen vj^bírání jejího členstva a funkcionářů ne dle odborné kvalifikace, 
nýbrž dle politického vj'^znání a voličského krasoiečnictví. 



138 



Zakončení pařížské výstavy světové podnítilo řadu úvah o tom, 
jaký užitek přinesla výstava návštěvníkům a vystavovatelům. Návštěvníky 
lze děliti ve dvě veliké kategorie. Jednak pouhých diváků, jimž šlo jen 
o to, aby viděli Paříž a výstavu, či aby mohli říci, že byli letos v Pa- 
říži a na výstavě, tak jako dělaU loni společenský výlet na břehy dal- 
matské nebo do Švédska — jednak těch, kteří očekávali od výstavy 
odborného poučení. Prvých bylo daleko více, oni tvořili právě massu 
návštěvnictva, která kupila se kol atrakcí, zejména nebylo-li v nich 
zvláštního vstupného, a která jinak vahla se kol vystavených objektů, 
brzy unavena, apathicky, již skoro se ani neohlížejíc, jen aby prošla co 
možná všemi výstavními budovami a mohla pak na učiněný dotaz doma 
říci : »bylo-li to na výstavě, viděl jsem to« a nalézajíc pak příjemné od- 
škodnění za bezúčelné a duchamorné vláčení se pavilony na boulevardech, 
v kavárnách, divadlech a jiných zábavných, někdy smutně zábavných 
místnostech pařížských. 

Ale i ti, kteří na výstavě hledali odborného poučení, nenašli ho 
v té míře, jak ho očekávali. U mnohých nestačily k tomu čas a peníze 
— chtělať se viděti také Paříž — u velikého množství chybělo náležité 
příprav}"- a vzdělání, na výstavě samé pak musil poučení každý pracn.ě 
po skupinách sháněti. 

A vystavovatelé ? Až líto nám , bylo i peněz i péče i nadějí, které 
se věnovaly účasti na výstavě v nejasném očekávání výhod, jaké snad 
přinese — a zde obrovská většina předmětů míjela se pozorností, již 
upoutávaly snad téměř jen exposice vynikající ohromností nebo nápad- 
ností či dokonce jen bizarností ! A tak bude u přemnohých vystavovatelů 
jediným výsledkem výstavy reklamní medaile, nebo byla-li to minister- 
stva či jiní protěžovaní vystavovatelé, také »velká cena« výstavy Pařížské. 



SOCIÁLNÍ. Sociální politika při dodávkách veřejných — Podpůrná pokladna pro hospo- 
dářské dělnictvo v Uhrách — Uherská agrárni politika. 

Časovosti nabývá znenáhla upravení dodávek veřejných, státních, 
zemských, obecních, železničních a pod. Úkoly státu a obcí rostou a s nimi 
i jejich hospodářské potřeby a význam, jaký má řádné upravení dodávek 
veřejných na průmysl domácí. Stavby budov, mostů, tratí, lodí, želez- 
ničních vozů, zařízení a menší potřeby úředních místností, nemocnic, chu- 
dinských a pod. ústavů, uniformování zřízenců železničních, bezpečnostních, 
finančních atd. atd. přinášejí do roka domácí výrobě vj^^dělky stamilionové 
a řádné upravení těchto dodávek má tudíž veHký význam pro stejnoměrné 
a slušné zaměstnávání průmyslu, pro poměry dělnické, a do nemalé míry 
i pro morálku veřejnou. Známo, že nejhledanější téměř místa v komisích 
obecních jsou v dozorčí komisi nad dodávkami, že správcové zásobáren a 
ekonomátů v úřadech i na vojně bývají zhusta lidmi nejváženějšími, nej- 
hledanějšími a časem i hmotně velmi výhodně situovanými. 

Úřad pro statistiku práce uveřejnil výsledky svých studií o tom, 
jakým způsobem upravena jest v moderních státech průmyslových ochrana 
dělnictva při veřejných pracích a dodávkách 



139 



Dělnictvo snaží se tu dosáhnouti zajištění přiměřené mzdy a dodržo- 
vání pracovní doby v místě obvyklé, a sice buď tak, že se podnikateli veřejných 
prací a dodávek v podmínkách ofertních přímo předepisuje mzda a doba 
pracovní dle mzdových tarifů mezi organisacemi zaměstnavatelskými a 
dělnickými smluvených nebo jinak vhodně \yšetřených, anebo že se pod- 
nikateli jen nařizuje placení mzdy v místě obvyklé. Nad zachováváním 
těchto předpisů bdí buď sám úřad práci zadávající, nebo se ponechává 
organisovanému dělnictvu, aby zakročilo u úřadu proti nezachováváni 
podmínek stanovených se strany podnikatelovy. Někde zaručuji se ve 
smlouvách dodávkových i řádné stravování a ubytování, zdravotní a bez- 
pečnostní opatření, nedělní klid a maximální den pracovní, lhůty výplatní 
a pod. 

Podnikatelé naši naléhají ovšem na to, aby upravovaly se veřejné 

dodávky vůbec a ne pouze co do předpisů sociálně politických, aby úprava 

nešla hned jen na útraty podnikatelstva, nýbrž aby i průmyslu byl poskytnut 

bezpečný podklad pro kalkulaci, zejména aby zřízen byl ústřední úřad 

dodávkový, aby byly sebrány a uveřejněny platné vyhlášky a nařízení 

o dodávkách, aby byl občas zjednáván přehled o rozsahu veřejných prací 

a dodávek atd. 

* 

Uherský ministr orby podal sněmu předlohu zákona o zřízení pod- 
půrné pokladny pro invalidní hospodářské dělníky a pro jejich vdovy a 
sirotky. Zemědělskému dělnictvu má se jí poskytnouti přispění v případě 
neschopnosti ku práci následkem úrazu, invalidity, nebo při dosažení 
65. roku stáří. Řádnými členy pokladny mohou býti zemědělští dělníci 
nebo služebníci obojího pohlaví, kteří zaplatí zápisného dvě koruny a tý- 
denní příspěvky 20 nebo aspoň 11 haléřů Mimořádní členové platí ročně 
jednu korunu. Zaměstnavatelé jsou povinni zaplatiti za každého dělníka 
120 haléřů, stát přispívá ročně 100.000 K. Rovněž může býti každý 
zakládajícím členem pokladny, zaplatí-li jednou pro vždy 50 korun. Po- 
kladna má poskytovati členům v případě úrazu nejdéle po 60 dnů denní 
podpory 1 K, při delší neschopnosti k práci měsíčně 10 K, při úmrtí 
následkem úrazu 400 K. Kdo je nejméně 10 let členem pokladny, obdrží 
po dobu své nezpůsobnosti k práci, nechť nastala z jakéhokoliv důvodu, 
měsíční podporu nejméně 10 korun; kdo takovéto podpory nepožívá, obdrží 
při dosažení 65. roku 100 korun a má nárok i na jinakou podporu 
v úrazu a nemoci. Mimořádní členové mají nárok pouze na podporu úra- 
zovou, členové, kteří platí poloviční příspěvky, obdrží i poloviční podporu. 

Návrh nedosahuje ovšem dostatečné podpory dělnictva zemědělského 
a má v jednotlivostech četné vady. Přes to zasluhuje pozornosti u nás, 
kde o zemědělském dělnictvu vůbec ani se nemluví. 



I v jiném směru chce vláda uherská zasáhnouti v sociální otázku 
agrární. Státní daň gruntovní platí se tam v třetím čtvrtletí, nejdéle do 
15. srpna. Nezaplatí-li sedlák, počnou exekuce a zabavené obilí se v polou 
září prodá třeba i pod cenou odhadní. Aby se vyhnul berní exekuci, hledí 
rolník prodati v čas své obilí, ale upadá právě zase ve spáry židovských 



140 



obchodníků obilních, kteří využívajíce jeho tísně, tvoří hotové ringy ke 
stlačování cen. Této obilní lichvě chce nyní stát zabrániti. Chce uzavříti 
s většími obchodními firmami smlouvy, dle nichž by přejímaly zabavené 
obilí za denní kurs bursovní. Zabavené obilí by se totiž uložilo do sýpek, 
odkud by je rolník do 30 dnů mohl zaplacením daně vykoupiti. Třicet 
dní po zabavení bylo by obilí definitivně odevzdáno některé z firem, s kte- 
rými stát smlouvu uzavřel, za cenu bursovní. Zbytek tržní ceny po srážce 
daně by se pak ovšem vrátil exekutovanému rolníku. Očekává se, že by 
se takto i místní lichváři obilní donutili držeti se denních cen bursovních. 
Na všechen způsob by se tím malí rolníci vysvobodili aspoň od této pří- 
činy upadání v ruce lichvářské, uvedli ve spojení s velkým trhem a 
v bezprostřední známost denních kursů v cenách obilních. 



QjKOLSKÉ Volební sliby učitelstvu — Zklamání vě.šteb předsednictva Ústr. spolku — Sku- 
^-' tečnost otázky iipravy služného — Potřeba duševní a politické organisace učitelské — 
Školství na sjezde sociální demokracie českoslovanské a na sjezde slovinských klerikálů — 
Ze .íkolské statistiky — Význam a psychologie hry — Tolstoj o náboženském vychováni — 

Volby do říšské rady jsou přede dveřmi, a před volbami do sněmu 
zemského je nedaleko. Se sliby mladočeského poselstva strádajícímu učitel- 
stvu roztrhl se v pravém slova smyslu pytel. Předseda Ústředního spolku 
jednot učitelských v Čechách p. V. Rašín, pověřený od učitelstva interve- 
novati s rozhodujícími kruhy v otázce lipravy služného, sklidil již před 
prázdninami na místech nejkompetentnějších plný koš slibů, což vy- 
volalo v něm silnou dávku jakéhosi radikálně-státoprávního augurství. 
V nechvalně známém důvěrném sdělení svém, které dal po dvou exemplá- 
řích rozeslati každé jednotě učitelské a které by nyní rád zatušovati dal, 
pochvaloval si, že jeho přičiněním nastal v rozhodujících kruzích neočeká- 
vaný obrat, že v zemském výboru pracuje se návrh zákona o služném, 
jímž návrhy školské komisse sněn ovní zlepšují se tak, aby přechodní 
služné platilo jen dvě léta místo pěti a kvinkvenálky, aby počítaly se od 
zkoušky učitelské způsobilosti místo od pěti let po této zkoušce a věštil, 
že vypracovaný návrh zákona bude již počátkem měsíce září připraven 
a v nejbližším zasedání sněmovním projednán. 

Orakulum starosty Ústředního spolku bylo nepravdivé. Kýženě oče- 
kávaný měsíc září uplynul, a o předpovídaném zákoně na služné, v němž 
měl býti vzat zřetel i k návrhům zlepšovacím, ani slechu. Zprávy zemského 
výboru ve staročeských listech otiskované strhují navnaděnému učitelstvu 
bělmo s očí. Jako hromová rána dotýkají se důvěřivé »Skoly našeho ven- 
kova«. Zemský výbor nebyl ani sněmem oprávněn pověřiti přísedící 
dra Pražáka, dra Herolda a dra Werunského k vypracování osnovy zákona 
o služném učitelstva, jak starosta Rašín učitelstvu namlouval. Nedostal 
k tomu od sněmu ani direktivy. Návrhy na služné učitelstva (posl. Anýže, 
Werunského, školské komisse) sděleny pouze zemské radě školní, aby 
o nich podala své dobré zdání. Zemský výbor vyjednával s vládou o otázce 
ozdravění zemských financí, na nichž úprava služného učitelstva jest zá- 
vislá a učinil výpočty o finančním efektu podaných návrhů. Při nejbližším, 
dle posledních zpráv prosincovém zasedání sněmu zemského nebude tedy 



141 



podán žádný návrh zákona na úpravu učitelských platů, jen vytištěná 
zpráva školské komise. Zpráva tato, právě publikovaná, uznává potřebu 
dosud platný systém místních tříd služného nahraditi systémem osobním 
a »služné učitelstvu vyměřiti jak toho nezbytně vyžadují nyní panující 
drahotní poměry, úkol a význam učitelského povolání ve státní společ- 
nosti. « Jinak odůvodňuje zpráva zemského výboru návrhy školské komise, 
jež v srpnovém čísle této revue byly jako minimálním požadavkům učitel- 
stva ani z daleka se nerovnající zkritisovány. Rozpočtová komise prohlašuje 
dle zprávy zemského výboru, že » návrhy školskou komisí přijaté mohou 
jen tehdy býti provedeny, když jednání mezi zemským výborem a c. k. 
vládou ku příznivým výsledkům povede, nebo když zemský výbor bude 
s to, své toho druhu návrhy tak formulovati, abj'^ zemské přirážky ku pří- 
mým daním nebyly zvýšeny. 

Zemský výbor vyjednává s vládou o dani z líhu, která vynésti mti 
asi 3 milí. korun. Touto částkou uhradí se stěží polovina deficitu zemskýcá^ 
financí, obnášející 6 millionů korun, natož obmýšlená byť i nedostatečná 
úprava učitelského služného. Perspektiva učitelstva na zlepšení jeho ne- 
blahého postavení hmotného je i přes sliby starosty Rašína velmi zamlžená, 
uváží-li se, že každé zvýšení přirážek k zemským daním dali si mlado- 
čeští poslanci od svých selských voličů zakázati, aby měli nač se odka- 
zovati, vyšlou-li učitelstvo zvláště nynějších posledních tříd platebních 
s jeho těžkým hmotným strádáním do nového století. 

Interpelace přísedícího zemského výboru dra Herolda o tom, jak da- 
leko postoupila otázka úpravy učitelských platů nebyla ničím jiným, než 
volební agitací. Referent prof. Pražák odpověděl na ni, že dal sebrati sta- 
tistický a finanční materiál pro různé možnosti, v návrhu školské komise 
obsažené a že zemský výbor návrhy tyto předložil vládě k posouzení. 
Vláda však odpověděla, že celou otázku pokládá za finanční, na níž jí 
ingerence nepřísluší a že nesouhlasí s naprostým zrušením podučitelských 
míst. Jakýkoliv příspěvek na úhradu zvýšených platů učitelských rozhodně 
odmítla. 

V5'^hlídky učitelstva do budoucnosti jsou jiné, než jaké ukázal ve svém 
červencovém »důvěrném sdělení« starosta Rašín. V nejbližším kratičkém za- 
sedání sněmovním v prosinci bude podána vzpomenutá zpráva zemského vý- 
boru. Jinak využijí mladočeští poslanci sněmu zemského k agitačním vo- 
lebním řečem. V příštím, v neurčité době svolaném zasedání podá zemský 
výbor návrh zákona. Sněm odkáže jej školské komisi, která o něm rozpřede 
debatu všeobecnou a podrobnou. Podobně pojedná o něm komise rozpo- 
čtová, které mimo to svěřen bude úkol nalézti úhradu. Sněm potom návrh 
přijme a odevzdá jej zemskému výboru, který dožádá se souhlasu zemské 
školní rady. Tato instance podá o něm zprávu a nebude-li míti námitek, 
podá se teprve zákon k sankci. Že by poselstvo na sněmu zemském při- 
stoupilo na nějaké zkrácené jednání, kde se jedná o hladovící učitelstvo, 
není při známé jeho přízni k učitelstvu ani pomýšlení. 

Rozhodně upřímnější k učitelstvu než mladočeši jsou radikální státo- 
právníci. Ti na voličské schůzi v Labské Týnici ústy posl. Síla otevřeně 
prohlásili : »Až budeme míti svoje státní právo, tehdy vyhovíme učitelstvu ; 
zařídíme si všechno, jak budeme chtít. « Rozumí se, že pro takovýto 
radikálně-státoprávní program je učitelstvo království přímo nadšeno. 



142 



Po slavných slibech, kterými v důvěrném sdělení hladovící učitelstvo 
konejšil, odnesl předseda Rašín z poslední deputace, kterou místodržiteli 
a nejvyššímu maršálku předvedl, pouhý dojem, -že se naléhavost otázky 
zvýšení služného učitelstva na oněch místech uznává. K takovým koncům 
přivedla učitelstvo změna politiky v předsednictvu Ústředního výboru. Před 
třemi roky počalo učitelstvo spoléhati jedině na sebe, svou sílu a organi- 
saci. Orgán učitelský byl plný »boje za práva«. Minimální požadavky uči- 
telstva uznány Ity^ly od celé veřejnosti české za skromné a nejvýš opráv- 
vněné. Dnes, právě v době před volbami, které by mělo učitelstvo organisov^né 
náležitě využít, není po boji za práva ani potuchy, a sebevědomí učitel- 
stva je pokleslé. Předsednictvo Ústředního spolku varuje učitelstvo před 
každým rozhodnějším vystupováním proti vládnoucím stranám a vykládá 
mu veřejně na schůzi delegátů, že v otázce úpravy služného třeba při- 
stoupiti na kompromis. Duševní vůdce učitelstva přijímá kandidaturu posla- 
neckou od národního dělnictva v V. kurii a »rozvíjí jeho program (?)« 
proti straně sociálně-demokratické, která dosud školství a učitelstvo nej- 
rozhodněji bránila, a dává se konec konců podporovati i radikálními státo- 
právníky, jejichž kulturní poslání v lidu záleží v rozsévání rituelních 
pověr. Organisace učitelská je duševně nejednotná, rozháraná a vstup do 
ní je dnes dokořán otevřen i živlům konservativním a klerikálním. V uči- 
telstvu přichází se pomalu k poznání, že vedle organisace stavovské jest 
třeba také organisace politické, organisace, jejíž členové byli by přibližně 
stejného smýšlení politického. Dnes představuje české učitelstvo po stránce 
politické obraz velmi pestrý. Není divu, že taková organisace vlivu svého 
všude pozbývá. 

Sjezd českoslovanské sociální demokracie konaný v době od 8. do 
10. září v Budějovicích rozšířil svůj program školský v přijaté resoluci 
o řadu nových požadavků. Vyslovil se zásadně pro národnostní autonomii 
ve školství. »Vzhledem k tomu však, že si této autonomie národové dosud 
nevymohli a zákonodárstvím zemským hrozí školství reakce, přísluší roz- 
hodovati o základním principu věcí školských říšskému parlamentu volenému 
na podkladě všeobecného, rovného práva hlasovacího. « Nejvyšším úřadem 
vyučování má býti do provedení autonomie národní říšská rada školní, 
v níž byli by zastoupeni učitelé i lékaři, volení svými soudruhy v povo- 
lání a ostatně (většinou) volení členové z ostatního občanstva. V resoluci 
žádá se dále zrušení škol jedno- a dvoutřídních, další zřizování škol mě- 
šťanských do té míry, aby každému žáku umožněna jich návštěva. Dále 
dožaduje se strana rozšíření povinné návštěvy školní z 8 na 9 roků 
a v plánu vyučovacím mravovědy a občansko-právního vychování, základů 
národního hospodářství a finanční vědy. Ostatní požadavky sociální demo- 
kracie jsou z dřívějších sjezdů známy. 

Druhý sjezd slovinských klerikálů z 11. září je přesvědčen, že nyní 
platný zákon školství obecného nedává dosti záruky pro křesťanské vy- 
chování mládeže. Protože není naděje, že by říšská rada požadavky kleri- 
kální splnila, uznal sjezd potřebu obraceti se na sněmy zemské, aby v me- 
zích svého působení snahám klerikálním vycházely vstříc. Sjezd uznává 
potřebu zakládání soukromých škol »na podkladu úplně katolickém* a po- 
zdravuje novou klerikální organisaci slovinského katolického učitelstva. 



143 



Statistika školství v zemích rakouských jasně ukazuje, jak daleko 
jsou země tyto za státy nejpokročilejšími. Ze 45 millionů, které země ra- 
kouské na obecné školství dávají, připadá 13 millionů na země, 8 milí. 
na školní okresy, 12'5 milí. na obce, ostatek na školní pať-onáty, nadace 
a pod. činitele. Stát dává na školství obecné pouze 562 — 614 tisíc korun. 
Jakékoli příspěvky další rozhodně odmítá. V Prusku hradí stát 40 procent, 
u nás sotva 0'4 procenta nákladu na školství obecné. V Prusku vyžaduje 
náklad na obecné školství 212 millionů v korunách a v zemích rakou- 
ských pouze 90 millionů korun. V Sasku dle nejnovější statistiky vzrostl 
v posledním desetiletí náklad na školství obecné z 18*2 millionů M na 
34-3 millionů M, tedy o celých 88 procent. Vydání na osoby učitelské 
vzrostlo za zmíněnou dobu z 13*8 millionů M na 21 "I millionů M, tedy 
okrouhle o 55 procent. U nás poselstvo, zatím co vládě ochotně povoluje 
veliké milliony na mimoí'ádné výdaje vojenské, křižuje se, mají-li se úpravou 
učitelských platů zvýšiti přirážky zemské o nepatrné procento. — Ve Švý- 
carsku připadá jedna škola na 365 obyvatelů, v Německu na 826, v ze- 
mích rakouských na 1350. — Docházka školní je po třicetiletém trvání 
zákona školského dle nejnovější Badeniho statistiky, uveřejněné ve »Stati- 
stische Monatsschrift«, velmi nedostatečná. Zcela bez školního vzdělání je 
v zemích rakouských dosud 10-11 proč. dětí. V Haliči, Bukovině a Pří- 
moří je až 35*83 proč. dětí bez školního vzdělání a mimo to jsou tu četné 
obce do školních obvodů ještě vůbec nezařazené. Nejlepší návštěva školní 
je v Horních Rakousích a Vorarlbersku, kde nebude už bez mála žádných 
analfabetů. K těmto zemím řadí se postupně Dolní Rakousy, Čechy, Mo- 
rava, Solnohrady, Slezsko a Tyroly. Zcela nedbalou návštěvu má vedle 
HaHče, Přímoří, Bukoviny Dalmácie a Krajina. Němci mají ze všech ná- 
rodů říše nejmenší počet dětí školu vůbec nenavštěvujících, národové slo- 
vanští počet největší. V německých okresích v Čechách jest takových dětí 
pouze 0-05, v českých již 0-09 proč, v německém Slezsku 0-04, ve slo- 
vanském již 1-7 proč. V Haliči mimo to je ještě na 300.000 dětí, které 
ve zmíněný statistický výkaz nemohly býti pojaty. Příčinou, proč děti do 
školy nechodí, není vždj-cky nedbalost rodičů, nýbrž nejčastěji citelný 
nedostatek škol, jímž hlavně země Slovany obydlené trpí. 
f íaedagogický a sociální _význam hry ^e dávn^ uznáván. Jíra jako 
/projev aktivity, jako přirozený cvik motorického ústrojenstva je prostředkem 
/ k rozvoji činnosti životní jak po stránce tělesné i duševní. Dětský orga- 
/ nism stává se hrou způsobilým k pohybům druhu nejrůznějšího. Při hře 
I budí se přirozená touha vyniknouti nad druhy, kterýžto fakt jest mocným 
i vzpružováním rozvoje duševního. Rozumové stránky lidské přirozenosti 
zvláště pozornost, paměť a obrazotvornost hrou ve značné míře se pod- 
porují. Hravost přímo souvisí s fantasií dětskou. Úkonem fantasie znázor- 
ňuje si dítě ve hře předměty a úkony, jež napodobuje. K dětským vý- 
tvorům fantasie při hrách stačí velmi hrubý podklad analogický. Hrubá 
hůl přeměňuje se obrazotvornou alchymií dětskou v koně a p. Hra ukazuje 
překvapujícím způsobem živost dětské fantasie. Ve hrách dětských projevují 
se zárodky obrazotvornosti umělecké. Děti při hrách stávají se v jistém 
smyslu básníky i herci zároveň. Rozsáhlé pole otevírá hra praktickému dů- 
myslu. Sully dovozuje, že hra jest přirozeným průchodem činného popudu, 
chuti konati něco a vynalézati nové způsoby výkonů těch. Dítě je, jak 



144 



praví Compayré, nejšťastnější ve hře, když si k ní samo může sháněti 
materiál. Při hrách rozvíjí se jakýsi vyšetřovací pud, jakási náklonnost 
k experimentování. Děti při hrách, zvláště pak v_ přípravách k nim, pro- 
jevují smysl konstruktivní. Ve hře hledají se počátky činnosti volní. Ne 
kratochvílí a zábavou, ale vážnou věcí, opravdovou prací rozumovou, školou 
myšlení a vůle, studiem jest hra dítěti. Vysokého významu sociálního jsou 
zvláště hry, při nichž řada individuí se musí účastniti. Tu probouzejí 
a rozvíjejí se ve značné míře city sociální. Hrající zvykají si podřizovati 
se vedení vůdce hry, a to ne z donucení, ale dobrovolně. Radost ze 
spoluúčinkování s druhy v jednotné činnosti jest elementem veliké soci- 
ální důležitosti. Hrami tohoto druhu sílí se u veliké míře sociální spolužití. 

Význam her uznávali a uznávají všichni velicí paedagogové. Komenský 
hru vykládal již psychologicky. Co ve hře baví, jest dle něho pohyb, neboť, 
když pohybem děje a zachovává se všecko, je přirozeno, že vše, co žije, 
v pohybu si libuje. Druhou ve hře zálibu vidí Komenský ve volnosti, 
»což zřejmo odtud, že nikdo z donucení si nehraje. « Kant ukazuje, že 
hra je tak milá proto, že je stavem ustavičně se střídající bázně a naděje. 
Spencer staví hru na nejpřednější místo při vychování tělesném. Jako pří- 
jemné rozčilení duševní prospívá hra životní činnosti tím, že srdce sílí a 
občerstvuje. 

V novější době usiluje se o psychické a biologicko-fysiologické ob- 
j-asnění hry. Je tu několik theorií, předem pak theorie vykládající hru 
z přebytku síly ,_t. zv. >> Kraftub erschu sstheojiď <<- Když všechny smyslné 
potřeby jsou ukojeny, když není ani žádného jiného podnětu k myšlení 
a jednání, tu zbývá ve člověku i zvířeti pud po zaměstnání sebe samého, 
a tento pud, pud po hře pochodí z nevyužité zásoby síly. »Zvíře pracuje,- 
hrozí-li mu nedostatek a hraje si, nutí-li je k tomu přebytek síly.« Zá- 
stupci této theorie jsou Schiller, Jean Paul a Beneke. Ze současných my- 
slitelů\^_^Spencer odvozuje hru z přebytku nervové energie a životní síly 
(overflow of energjr). Nadbytek této energie vybíjí se v činnosti, nemající 
žádného účele, t. j. ve hře. 

Zástupcem druhé theorie t. zv. »Erholungstheorie« je Lazarus. Dle 
ni je hra určena pro zotavení, t. j. příležitost, spotřebovanou nebo zten- 
čenou sílu životní obnoviti. 

Nejnověji obíral se studiem hry basilejský pro^:^jKar,.^oos>'-Ve spi- 
sech svých »Die Spiele der Thiere« (1896) a »Die Spiele der Menschen« 
(1899) podává rozsáhlý materiál ku své theorii hry, kterou označuje slovem 
»Einůbungstheorie«. Tato theorie Groosova uvažuje o hře jako o výsledku 
přirozeného výběru. Hra je všude tam, kde se nejedná o vážný výcvik 
v činnosti, k jistému cíli směřující, ale o předběžné cvičení a nacvičení 
vrozených (zděděných) pudů. Biologicky jest Groosovi hra nacvičováním 
nehotových disposic. Tento biologický výklad hry doplňuje se potřebně vý- 
kladem čistě psychologickým. Hra jest cvičením vloh, slouží potřebě, kterou 
tím ukojuje a je provázena proto libými pocity. Trojí libost je při hře 
konstatovati: libost podnětu vůbec, libost z příjemného podnětu a libost 
z intensivního podnětu. Kde psychické síly vážně 1. j. za účelem zachování 
života a pod. jsou zaměstnány, tam se nehraje, ale pracuje. Práce je tím 
bližší hře, čím je lehčí. 



145 



Pokud se týče vztahu hry k umění, míní Groos podobně jako Schiller, 
že umění ze hry vzniklo.. Libost ze smyslově příjemného a pravidelného, 
kouzlo rythmu, rozkoš illuse jsou samé principy, které ze hry v umění 
přecházejí. 

Zářijové číslo »Revue blanche« přináší úvahu hr. Lva Nik. Tolstého 
o náboženském vychování. Ve formě, v jaké se nyní učení náboženské 
podává, je vychování náboženské přečinem, k duševní smrti vedoucím. 
Vědomě předvádějí se dětem, které v plné diivěře k rodičům a učitelům 
se obracejí, zřejmé nepravdy a falešné pojmy náboženské. Děti hrozbami 
věčných trestů učí se, že je v tomto životě tíeba především plniti vůli ni- 
koli boha odpuštění a lásky, boha Ježíšova, ale hrozícího a neúprosně 
trestajícího boha starého zákona. Starozákonná tradice o bohu zachovává 
se proto, že lid udržuje v hrůze a činí jej tak k ovládání světskou mocí 
ohebnějším. Za jediný základ náboženského vychování má Tolstoj plnění 
přikázání lásky k bližnímu. O metafysických otázkách, zvláště o otázce 
trvání života po smrti, o níž lidstvo nikdy jistoty nenabude, mělo by se 
před dětmi buď mlčeti, anebo říkati pouze to, že božství, které nás na 
svět k našemu nejlepšímu dobru poslalo, pravděpodobně i po smrti naše 
dobro chtíti bude. — rí — 

* 

UMĚLECKÉ: Tieti výstava »Manesova« — Náš umělecký »svět«. Studentstvo vysokoškolské 
sj výstavy téměř ani nevšimlo ; za to dělnictvo — »Manesův« list k české veřejnosti, 
jeho činnost a jeho publikace — 

Spolek výtvarných umělců » Mánes « pořádal od 14. října do pol. listo- 
padu svou třetí výstavu — toť nejnovější událost v našem uměleckém 
»světě«. Pevnými a sebevědomými slovy — v tom býváme vůbec silni 
— oznámil ji už v létě ve svém orgánu » Volných Směrech*, v krásném 
sešitě věnovaném architektuře. Přísně a povzneseně to tam zní: »Snahy 
naší mladé generace, měřítko, jaké klade na umění české vůbec a na sebe 
samu zvláště, mají dojíti touto výstavou výrazu a ukázati, co při nej- 
vyšším napjetí sil zmůže a kam ji musí vésti cesta další. Chceme výstavu 
individualit, vyslovujících se bezohledně na vkus velkého množství, hle- 
dících jen na umění, hlásajících upřímně svoje krédo, třeba musili na 
prodejnost své práce resignovati« . . . Odhodlanost posledních dvou vět, 
přecházející až v sílu resignace, není u xiás už tak obyčejná a vzbudila 
rázem sympatii. Ano, řekl jsem si, to je řeč umělců, a nikoliv kramářů. 

A skutek — výstava? První dojem byl týž. Opravdovost, vážnost, 
vážnost mladicky podnikavá, ne stařecky strnulá, pozdravila příchozího a 
zároveň cos útulně intimního a vybraně úpravného a při tom jednoduchého. 
Tím prvým pohlédli na příchozího vystavující umělci; tím druhým uvítal 
ho architekt prof. Kotěra. On prostředky celkem nepatrnými přetvořil ne- 
vlídné místnosti Novoměstských sálů na tři půvabné umělecké stánky a 
dal každému tušiti, co dovedl by vykouzlit při prostředcích větších — 
umělecké výstaviště, jehož Praha nejen jako kulturní středisko zemí 
českých, ale i sama pro sebe nezbytně potřebuje. 

Hlavní část výstavy, prostřední stánek, a ještě oba konce síně vý- 
stavní výbor vyhradil pracím Fr. Bílka. Už tím zřetelně vyjádřil své 
stanovisko k umělcovu dílu. Upravil za nepříznivých okolností (rušivý 

NAŠE DOB.\. R. VIII., č. 2. 1900. 20. listopadu. 10 



146 



lustr, nízký strop) téměř svatjmi malou, poněvadž vidí v díle tom silný, 
mohutný výraz vážného, opravdového života ; vidí v něm upřímný projev 
hluboké duše; vidí v něm, t. j. v hlavních jeho pracích, mistra v ovlá- 
dání uměleckého materiálu; vidí v něm vzácnou »uměleckou individualitu, 
vyslovující se bezohledně na vkus velkého množství, hledící jen na umění« 
— ale ne k vůli umění, nýbrž na umění jako na výraz života — 
»hlásající upřímně svoje krédo, třeba musila na prodejnost své práce 
resignovati« ; vidí v něm pozdní ratolest z toho jihočeského kmene, z něhož 
kdysi vzrostli Štítný, Hus, Žižka, Chelčický — ratolest, která jakoby do- 
datečně pospíchala dáti těm starým zbožným tužbám českým umělecký 
výraz, květ své duše . . . Tak si jednání výstavního výboru vysvětluji 
pro sebe. A souhlasím s ním. Netřeba být bigotním mužem ^), aby se 
člověk zastavil před Bílkovou »Kalvarií«, před tím symbolem vy- 
koupení, symbolem spásy, a nikoliv obrazem těžkého umí- 
rání, trapné smrti v naturalistském vylíčení, a pocítil mocné 
pohnutí, vzbuzené dílem umělcovým, z něhož cítit, jak sám se rozechvíval při 
práci své, jako kdysi Fra Angelico, jenž klečíval a plakával před podobnými vý- 
jevy, vlastní rukou malovanými. Smí někdo tvrdit, že dnes takové cítění je ne- 
možné, nepravdivé atd. ? Na těch přípisích a příkresbách na dřevěné stěně za 
Ukřižovaným netřeba se zastavovat. Ony zmizejí samy, jak jen dílo bude 
někde v chrámě nebo v kapli v jisté výši a vzdálenosti umístěno. To 
jsou nadbytečné květy, určené k odpadnutí, zrovna jako ten ubrus, kalich 
atd. před křížem. Za to svícen v podobě ruky je velmi případný . . . 
Zcela jinou sílu, divokou, vichřicovou, má reliéf »Jak jsme vláčeni 
vášněmi* — vášně zobrazené divokými koňmi, vláčejícími člověka, třeba 
trochu nedošlechtěnými, ale vždyť jsou to vášně! A jakoby vzlyk z toho 
všeho šílenství zazníval ... Za to »Orba« — zdá se mi dílem přepjatým 
v myšlence i v provedení. Meunier vylíčil ve svých bronzech také lid- 
skou lopotu — a jakou! — lopotu belgických uhlokopů. A jak ty jeho 
malé bronzy jsou plny velikosti, monumentálnosti ! Neuchýlil se od pravdy. 
A »Orba« se od ní uchýlila. 

Ale kdyby Bílek nic jiného nebyl vytvořil než sousoší »Golgotu«, 
dost byl by vytvořil. S uměním velikým vyjádřil tu bolest mateřskou — 
»Ó, vy všichni, kteří jdete mimo, pohlédněte, zda jest bolest, jako bolest 
má!« — největší bolest ubohé, hořem ztrnulé matky, že jí syna odňali 
a že hanebně ho popravili. Zvolil k tomu tu chvíli - a ve volbě té 
vidět opět umělce básníka — , kdy Krista s kříže sňali a zrovna ho 
odnášejí do hrobu. Matka hořem ztrnulá zůstává ještě chvíli na místě 
popravy, také miláček mistrův Jan, který se přímo svíjí bolestí nad po- 
pravou Pravdy a Lásky , . . Ale za chvíli také oni oba se zvednou a 
odeberou se tam, kam srdce je táhne — k Němu . . . Nevane velikost 
z pojetí toho? Necítit něco podobného v tom prohloubení vnitřním, jako 
u starých mistrů, na př. u Rogiera van der Weyden, jenž několikrát, a 
vždy nevýslovně dojemně, zobrazil matku Kristovu, také již starší ženu, 
jak bezvládně pod křížem od hoře klesá? »Golgota« je dosud hlavní dílo 
Bílkovo, v němž cítit plně jeho originalitu, mohutnost jeho tvůrčí síly 



*) Dokonce snad ne bigotním »mužem«(!), jak přenáhleně bylo už na- 
psáno. 



147 



i umělecké vtělovaní její. Jak on dovede ovládat materiál, viděti také — 
a co se týká pohodlných pozorovatelů, vidět to hlavně — na jeho po- 
dobiznách, zvláště na studiích dvou stařeckých hlav, vyřezaných také 
v dřevě. Ale i podobizna otcova i matčina jsou plny výrazu. Že jsou 
vyřezány ve zdravém poleně a ve zdravém pařezu? Nač se nad tím opět 
zastavovat? Nač hned podezírat cit umělcův v čemsi, jakoby ve frivol- 
nosti? Vždyť jsou to nehotové fragmenty trámu dílny umělcovy! Ty milé 
hlavy přec tolik přispěly k vybudování dílny té, ony ji skutečně pomá- 
hají nésti — nu, není to opět krásně, čistě, vroucně myšleno? Bylo by 
nespravedlivo, přecházeti rychle, ne-li domýšlivě, mimo tak neobyčejný 
talent; nespravedlivo, pro některé formální nedostatky mladého umělce — 
a byť jich i mnoho bylo ! — přehlížeti dílo jeho celé, ten bohatý zdroj 
jeho tvůrčí síly, tu čistou hloubku jeho duše, to umělecké vtělovaní ši- 
rokých záchvěvů této jeho vážné duše, hloubavé, teskné, ale z cíle svého 
se radující. 

Překvapující zdroj tvůrčí síly, na pohoršení a poplašení officielního 
světa prudko tryskající, dere se z dvou prací Fr. Kupky. Z Paříže po- 
slal je sem umělec ten mladý, 291etý, a vyvěšení jich v této výstavě, 
která je povahy převážně klidné, přemítavé, snivé, trpné, způsobilo malou 
sensaci tím ostrým sarkastickým výsměchem celému světu, tou nevrlou skepsí, 
tou hořkou pochybovačností, jaká mluví z obou těch prací, zajímavých 
myšlenkou i technikou. »Blázni« nazývá se jedna a představuje dvě 
nepřátelské strany, jak proti sobě se všemi kulturními vymoženostmi : 
děly, puškami, bubny, s praporem, korunou a infulí atd., vytáhly a už 
už »ve jménu božím, církevním, státním atd.« se srážejí — dvorní 
historik ve fraku, na němž plno řádů, s nesmírnou vážností zaznamenává 
toto krvavé vraždění, které se stalo — k vůli pohraniční čáře majetkové . . . 
Sarkasmus tohoto líčení, plného břitkých a trefných drobností, je roz- 
hodně goyovský. Za vlivu Goyova práce ta jistě se rodila, goyovská je 
postava »církevního« hodnostáře v ženských sukních a s infulí na hlavě, 
— Goyova »Devota Profesion« kmitla se mi hlavou — ale slepého opičení 
po Goyovi tu není, nýbrž, co tu Kupka vylíčil, to má být další cesta 
týmž směrem, kterým Francisco Goya se dal už před stem let a kterým 
jde cesta do dalších set let. Ovšem namáhavá. A Kupka musí nabrat 
ještě mnoho síly, aby tou cestou opravdu po goyovsku kráčel. Ale Kupka 
má už v tom líčení něco zcela svého — jemně myšlený, ale mocně 
účinný kontrast, jenž myšlenku podivuhodně vyzvědá. Na ono bitevní 
divadlo pohlížejí totiž dva clovvnové směšně odění, dívají se na to se 
své pravé divadelní rampy a jsou — zaraženi. Po jich přirozenosti zaražení 
to projevilo se podivným smíchem: »Hle, je-li možno?! Oni se tam do 
opravdy ubíjejí! Pro pohraniční čáru! A ve jménu čeho všeho! Ne, to 
jsou hotoví, opravdoví blázni !« A cítit, jak v zaražení clownů zajiskřila 
moudrost s lidskostí. . . Kdo takové věci dovede kresbou vyjadřovat, ať 
třeba ještě cítíme, že napovídá mu Goya, nebo snad také Rops, na toho 
možno žádostivě upřít zraky — na další jeho práci. 

Na komposicích Jana Preislera mysl si odpočine. Hlaholí-li 
u prvého klášterní zvony, hlomozí-li u druhého velkosvětský ruch, slyšíš 
tuto sladkou píseň kosa. Preisler je lyrik, a jeho skladby jsou plny la- 

10* 



118 



hody, plny harmonií, jež nesou se zvučně dál, plny poesie. »Jarní 
večer«, okřídlený, mladý, krásný, zaletěl do březového lesíka a uléhá 
v něm ... Je plno hudby v originální myšlence té, jest jí plno i v liniích 
a tónech skladby té. V trojdílném obraze »Jaro« cos podobného cítit 
v střední jeho části, v postavě jinochově, snivé a krásné jako ze sna, 
jako z pohádky. (Obě krajní části zůstaly mně obsahově i malebně cizí). 
I ve studiích, velmi vkusně a originálně zarámovaných, cítit měkkého 
muzikanta. 

Zalíbil-li si Preisler vůbec v motivech jarních, obral si St. S u- 
charda hlavně motivy letní. Zralý život, mužný, rodinný, pracný — 
»Ukolébavka«, »Poklad« a nyní dekorativní výplň, triptych ušle- 
chtilé práce, zobrazující návrat ženců s pole, našich to lidových postav, 
tváří a vzhledů : v levém křídle milý s milou — ti se našli, rozumí se, 
nejdříve ; v střední části zvážnělý muž s kosou na rameni zvolna vrací 
se s matkou a synkem domů ; v pravém pak křídle žena s děckem v ná- 
ručí už vyhlídá je všecky na prahu domku . . . Obraz rodinného štěstí, 
klidný, zdravý, jasný, prostičký a krásný. Se stejně silnou vroucností 
jako uměleckou vyspělostí Sucharda složil tuto idyllu na českém venkově. 
Také oba bronzy, jadrné dvě dětské hlavičky, i cínová plaketa, zahradník 
zalévající záhon, jsou plny těchto šťastných darů. 

Práce Lad. Šalouna jsou temperamentu ohnivějšího, ruchu dra- 
matického a projevují rovněž všude veliký smysl pro formu. Vášnivou 
láskou dýchá ohnivé lnutí k sobě dvou svěžích mladých těl na dekora- 
tivní váze i ve skupině »Žhavé květy«; veškerá tíha bídného života, 
těžkého boje o kus chleba sténá ze skizze »Vyhnanci«, zhruba jen hozené, 
ale která už je hotový život, živá pravda. Tato skizza patří k nejpřed- 
nějším pracím této výstavy. Na ní nejvíce cítit, jak z vlastního zdroje 
umělec čerpal. 

Svabinský vzbuzuje opět a opět příjemný údiv svým mistrovstvím 
v lehkém, hravém, naprostém přemáhání a ovládání formy ve svých 
kresbách — podobiznách. V nich jest jeho hlavní síla dosud. 
Mnozí jiní svou řeč, svou formu, svůj sloh tu stále ještě hledají — on 
už je bezpečně má, je svůj. Tím lehčeji — což ovšem nám se snad 
zdá — jde takto k vystižení povahy, nitra a půjde ještě směleji a do- 
bývavěji. Illustrace k »Máji« přes všecky své přednosti nezdají se mi 
máchovskými. 

O Úprkoví netřeba mluvit, o jeho původnosti a samostatnosti 
v nazírání i v zachycování. Je naprosto svůj i v novém oboru své tvoři- 
vosti, v leptech, v nichž právě jiní i na této výstavě ukazují svou zá- 
vislost na cizině. Všude a všude svítí to u něho veselostí, dýše širokým 
zdravím, voní plodnou zemí, a vždycky po našemu, třeba leckdy primi- 
tivně, vždycky upřímně. 

Z krajinářů Hudeček jest důvěrným tlumočníkem tichých a slav- 
ných nálad přírody. Jeho mysl i jeho štětec vyslovují se s jemným 
a ušlechtilým taktem, s noblessou nitra i zevnějšku, citu i výrazu, zdrže- 
livě a přec tak výmluvně a teple. Jeho malba, zvláště »Večer« a 
»Měsíc«, je komorní hudba, příbuzná hudbě »Zně]ek nočních « R. May era 
(in. a IV.) 



149 



Milenko má, ty noci tmavá, tichá — 
tak jemná, jako bys jen blažit chtěla, 
pro všechny boly hojn3''ch léků měla, 
ztiš srdce mé, jež v divné touze vzdychá. 

Má duše — snad že na svět přišla lichá — 
se marně po soucitu ohlížela, 
jen ty's jí — jejím snům jsi rozuměla — 
hojící láska na ni z tebe dýchá. 

Totéž splývání s přírodou, kterou on nechce přepřírodovat, tatáž 
intimnost, poesie. Slavíčkův štětec naproti tomu je plukovní tambor; 
zamávne, a plechový orkestr spustí — vesele, jásavě, energicky, výskavě 
i sem tam vfískavě, ale rozveseluje, vzpružuje všecko kolem. Jeho holland- 
ské — či snad skotské ? — vesnice s rozpálenými střechami to nejvíce 
dosvědčují. Dojem přirozeně není tak trvalý jako u Hudečka. Slavíček 
s ohromným chvatem hledá, hledá svůj výraz, silný výraz pro své silné 
cítění. Hledá jej také s nemenším žárem a úsilím Kalvoda, jehož »Mrak« 
a »Za deště« vyšly z ruky mnohoslibné. Akvarely si. Zd. Braunerové, 
zachycující tři malebné, přívětivé partie staré Prahy, jsou samý život a 
milý úsměv a samá vlídnost vráskovitých tváří starých pražských ulic 
a koutů. Tu nic nepřipomíná barevnou fotografii. Fr. Simon více slibuje 
dívčím aktem na břehu mořském, než samým »Mořem«. Toto jeho »Moře« 
chová se jako onen Valdštejnňv strážmistr — »\vie er sich ráuspert, wie 
er spuckt«, atd. Pan Simon, — až jen statečně vyplave — sám se kdysi 
srdečně zasměje, jak se do vln bocklinovských vrhnul s mladickým sebe- 
obětováním. Otrok i se zlatými řetězy pánovými je přec jen otrok, a ten 
sedlák Lope de Vegův je přec jen na svém statku králem. Lionardovo 
malířské »Amen, amen, pravím vám« zní doslovně: »Ríkám malířům, ať 
žádný nikdy nenapodobí způsob druhého, sic by slul synovcem, a nikoliv 
synem přírody. « Ale není to na hanbu začátečníku umělci, když obere 
si takový vzor a dobře ho napodobí. Kdyb}^ byl podepsal »Moře á la 
Bócklin«, bylo by po diskussi — až na ty obláčky. Hrdost umělcova musí 
však mít jiný cíl. 

Z ostatních vystavujících každý s něčím umělecky nějak zajímavým 
se dostavil — výstavní výbor byl nezvykle u nás přísný ale třeba 

vyčkat u jedněch na osamostatnění, u druhých na širší rozvití. Smysl pro 
pohádkový svět, u nás na velikou škodu zanedbávaný, bujně se rozvíjí 
u Panošky, hlavně zatím ve směru figurálním, kde dovede si se zdarem 
naivně zahyperbolisovat. Ale o tom později. Zupanský znovu osvědčuje 
svým titulním listem pro »Starou Prahu« jemný smysl pro dekorativnost. 
Bém a Zd. Vorlová bystře a vnímavě dovedou se dívat na lidskou 
hlavu, jak portrétní jejich studie svědčí. Konečně i dekorativní nádoby 
z kameniny, jež vystavují dámy Boudová a Knížková, jsou vkusně 
pracovány a jistě zpříjemní a zveselí mnohý koutek mnohých světnic a 
světniček, do nichž budou rozprodány. 

A konečně ještě sám mistr Aleš je tu. Svižně přijel jako bujarý 
husitský hejtman a jakoby volal: »Tak tak, hoši! Jen prorážejte nové cesty 
českému umění, ale u všech všudy buďte všude a vždycky svoji !« 



150 



Nevím, jaký jest hmotný úspěch této výstavy, t. j. nebude-li defi- 
citu . . . Jak to zní smutně, přesmutně ! Za tu všecku snahu, a krásnou 
snahu, za tu všecku práci, a krásnou práci — — budou-li výlohy vý- 
stavní kryty ! A zrovna tak otázka zněla u výstav dřívějších i u výstav 
» Jednoty výtvarných umělců«. O, my se za to Umíme chlubit, vyčítá-li 
nám někdo nerovnocennost, ihned svým uměním. Hubu pro své umění 
máme největší, oči malé a srdce skoro žádné. 

Zarazilo ukrutně, že nepřišlo na výstavu — studentstvo vysokých 
našich škol. Na 400Q je jich na universitě a na technice, a z těch čtyř 
tisíců přišlo jich asi tramwayový vůz. Je to náhoda či nějaká nakažlivá 
nemoc? Ať tak či onak, ten stín je truchlivý. 

»Nemyslete, že lze žíti bez umění« — psal v srdečném listě »Ma- 
nes« českému dělnictvu, zva je na svou výstavu. »Ovšem, život lze od- 
být i bez něho, ale to není život, nýbrž temné, smutné živoření. Ať se 
mluví cokoli o účelu krásy a umění, jisto je, že bez něho duch lidský 
pustne a upadá a naopak, že jím se podivuhodně povznáší. Je třeba vám 
to říci v době dnešní, tak nešťastně materialistické, neboť vy právě máte 
velice zapotřebí toho povznášení ducha, který trpí v stálé denní lopotě. 
Vy cítíte těžce, jak trpí, a proto právem usilujete i vy i vaše noviny, 
aby dostalo se vám podílu na vyšším životě duchů. « 

A dělnictvo přišlo na výstavu v několika zástupech. 



Třináctý rok trvá a působí v Praze »Manes«, pátý rok už vy- 
dává umělecký měsíčník »Volné Směry«, třetí výstavu zrovna uzavřel, a 
za to všecko o valné hromadě může mnohohlasým sborem si zazpívat: 

Třináct let jsem u vás sloužil, 
a nic jste mi nedali. 

Povzdechl si už také. K prvému číslu loňských » Volných Směrů « 
přiložil list k české veřejnosti a v něm stručně a prostě si postě- 
žoval: »Sedávej, panenko, v koutě«, praví první polovice českého poře- 
kadla, a dobře tomu, kdo se v druhé polovici téhož pořekadla nezklamal. 
, Mánes* sedí v koutě veřejnosti již dvanáctý rok a namáhá se ze všech 
sil, aby v něm jako hodný vyhlížel: skromně přihlásil se svými Listy 
z palety, nezištně podal okolojdoucím Mik. Alše ^), na vlastní vrub 
ujal se skvostných kartonů »Vlasti« ^), v průjezdu Lehmannově chátra- 
jících, bez vtírání po tři roky nabízel Volné Směry, bez hřmotu a frásí 
ukazoval ve výstavách spolku, čím pro české umění jsou mladí jeho 



') Výbor prací mistrových — celkem 200 reprodukcí ve 3 dílech. (Viz Naši 
Dobu IV. 251.) Vázaný výtisk této skvostné a originální publikace stojí 16 K. 

^) Není Vám při tom do smíchu? Hle, mladé družstvo Manesáků, které přes 
to vše, že s velikými obětmi vydává krásný umělecký časopis a nezištně do něho 
pracemi svými přispívá, vyplňuje ještě »citelnou mezeru v životě našem národním* 
— totiž nedostatek mecenášů! — a zakupuje Alšovy kartony »Vlast«, ten jediný 
náš bohatýrskjr epos, který německý obchodník rozvěsil v průjezdu na hanbu všem 
mimojdoucím Cechům! Myslil bys, že už pro tento skutek tisíc rukou se rozpřáhne, 
aby »Manesovi< stisklo pomocně ruku. 



151 



bojovníci — seděl v koutku a čekal, že najde ocenění sv3'^ch snad u sedmé 
velmoci i jednotlivců, a že ti, kteří mohou, podají mu své ruky po- 
mocné, aby mohl bez dalšího nuzování pokračovati na dráze s mladým 
zápalem započaté. Leč veřejnost a ti, kteří by mohli, o rozvoj a pod- 
poru snah .Mánesových' příliš se nepřičinili.« ^) 

Nevím, jaký úspěch měl tento list, zda-li přičinili se ti, kdož 
mohou; ale kdo se předešlého roku přičinil, to byl »Manes«. 

Prohlédněte si IV. ročník » Volných Směrů«. Část obrázková 
i textová jest pečlivě vybraná a bohatá. Na ukázkách uměleckých zcela 
přirozeně redakce dala si obzvláště záležeti. Výbor, uspořádání, způsob 
reprodukce svědčí vesměs o dobrém vkuse ; úprava pak celková, často ná- 
kladná, dokládá o opravdové lásce k celému podniku. Už tou úpravou 
každý sešit a celý ročník pomáhá rozšiřovat jemnější cítění a vkus u nás. 
V ročníku tomto je přes 300 reprodukcí uměleckých děl českých i cizích. 
Z cizích — kromě karikaturistů — jsou zastoupeni Manet, otec impres- 
sionismu, Degas, jeho umělecký blíženec, a veliký idealista Puvis de Cha- 
vannes. Text věnován už skoro celkem — až na několik příspěvků belle - 
tristických, a také z nich některé trefně přiléhají k obrazům a kresbám — 
umění výtvarnému. Je poučný a nabádavý. 

Schwaigerovi, Bílkovi, moderní architektuře, křesl í- 
řům-karikaturistům » Volné Směry « věnovaly zvláštní souborná čísla, 
která jsou nejozdobnější částí IV. ročníku. Na ně upozorňujeme přátele 
své, neboť způsobí jim radost a rozkoš. 

Hanuši Schwaigerovi vystrojily obzvláštně slavnostní číslo, 
trojité. Jako by se mladá obec Manesovská byla sřekla, že tu jde o trumf. 
Není divu. Taková originalita, nepřebraná a mnohostranná, jako je Schwaiger, 
musí lákat a vábit k sobě. Ta jistota v pohledu, v úsudku, v cítění, za- 
chycení a vystižení povahy několika rysy, ta jistota v každém rysu, 
v každém tónu barevném; ta jistota tak suverénní a tak prostá, přirozená; 
odtud také ten humor jeho slunný a dětsky dobrácký i jeho satira po 
nejostřejších kalenicích chrámů, zámků i boháčovských domů svižně po- 
skakující a na nejostřejší píšťalu hvízdající — to všecko musí přirozeně 
mladou obec uměleckou sirenovsky lákat a strhovat. A Schwaiger k této 
mladé společnosti umělecké stal se také důvěrnějším. Nakreslil jí obálku 
na své trojité číslo a na ní malé svoje krédo. Na přední straně do téhož 
rámce nakreslil kus Jindřicho-hradeckého zámku — prvý domov své fan- 
tasie, a pod to krajinu hollandskou s větrným mlýnem, při měsíci — 
druhý domov své fantasie. Na zadní straně obálky jest ještě důvěrnější. 
Malá dekorativní karta — srdcové eso a v něm jetelový čtyřlístek. » Jedinou 
kartu vyhrál jsem v životě, a to jest — atd.« A co v této obálce jest 
uloženo, to list za listem je hlt z nejzdravějšího a nejčistšího pramene. 

Bílkovi věnováno druhé souborné číslo. Jsou v něm reprodukována 
téměř všecka díla, o nichž dříve byla řeč. 

Třetí, trojité, je pro velikou většinu českých čtenářů novinkou. Vy- 
kládá ve statích od K. B. Mádla a J. Kotěry přesvědčivě a velmi poutavě 
a poučně napsaných — o veliké touze, která zachvátila hlavy i srdce 

*) Vinen jest ovšem také »Manes« sám svým nedostatečným prostředkováním. 
Kdo ví na př.. že možno státi se také členem »Manesa?« >Umělecká Beseda má 
své jednatele po venkově, »Manes« jich nemá atd. 



152 



bystřejších umělců architektů ve starém i novém světě, aby už také v oboru 
architektury zase jednou se tvořilo, a nikoliv stále jen kompilovalo a 
napodobilo. Ta touha veliká po novém výraze ozvala se v Anglii i v Ame- 
rice, ve flámské Belgii, Švédsku, Německu, Itálii, ve Vídni a také u nás. 
Rada nádherných ukázek, statě ty illustrující, dokazuje »rozlehlost, šířku, 
hloubku a rozmanité nacionalní zbarvení nového proudu, který cílí a pílí 
k metě slohu, jenž zatím nemá jména, ale ma vyslovenou snahu býti 
svým, dnešním, slohem naší doby.« Je to znamenitý úvod, nebo lépe 
řečeno, zasvěcení našeho intelligenta do tohoto nového vážného a silného 
ruchu v oboru uměleckém. 

Podobným úvodem neboli zasvěcením je též dvojité číslo »Kreslíři 
karikaturisté«. Dává našemu čtenáři nahlédnout do přebohaté říše 
drobnějšího umění, ale o nic menšího, ať nedím nižšího, než jsou nej- 
rozsáhlejší výborné malby olejové, do říše jiskřivých vtipů, veselých ná- 
padů, bolestněkomických postřehů, práskajících šlehů, řízných posudků i od- 
sudků — do říše karikatury. Francouzské, anglické, německé mistry, jen 
ty vrcholky, předvádí v roztomilých ukázkách tento skvostný sešit »Volný'ch 
Směrů«. Z amerických mistrů kreslířů-karikaturistů zastoupen jediný Ch. 
D. Gibson, slavnj^ illustrator měsíčníku »The Pictorial Comedy«. Z našich 
vj^^bor byl ovšem nejtěžší — kde hledat, když české karikatury umělecké 
dosud není? A přece našlo se několik výtrysků, a kde kdo spočine na nich 
s radostí - — i po těch nejslavnějších cizích. Fra Tito. 



úvahy a kritiky. 



Dějiny řecké literatury doby klassické. Vzdělal Václav Sládek. 
V Praze 1898. Nákladem Jednoty českých filologův. Cena 8 K. 

Kniha populární, věnována pro mládež dorůstající na gymnasiích; 
Kniha psána pro povzbuzení, nejen pro poučení, pro povzbuzení k studiu 
literatury klassické. Právě proto mohla být méně filologickou, více lite- 
rární a sociální v tom smysle, aby souvislost literatury s životem 
řeckým vynikala. To by pro naše poměry literární bylo tím potřebnější, 
že neznáme populárních spisů zobrazujících nám slavnou dobu klassickou. 

Ph. 
P. Krapotkin, Lebenserinnerungen, 2 sv., 1900. 

Autobiografie nadšeného evolucionisty a theoretického anarchisty. Vzpo- 
mínky na vlast, propagandu revoluční, žalář v pevnosti Petropavlovské 
a konečný útěk do Londýna a — žaláře francouzského. Dokument po- 
litického života moderního. J. 

J. B. Bury, A History of Grece to the Death of Alexander the 
Great, 1900. 
V jednom, třeba i dosti objemném svazku, dějiny Řecka až po za- 
ložení říší Alexandrových; kniha se čte velmi příjemně a podává živý 
obraz řeckého vývoje. Vhodné illustrace stupňují dobrý dojem. Prameny 
z novější literatury o Řecku jsou vybírány kriticky. Ph. 

\V. Schrader, Erfahrungen und Bekenntnisse, 1900. 

Známý paedagog, jehož učebnice vychování a vyučování rozšířena je 
v četných vydáních, podává tu svou paedagogickou zpověď; nebylť Schra- 
der jen theoretikem, ale také praktikem, inspektorem. Autobiografie po- 
dává nám obraz téměř celého století — máť Sch. již 83 let. Starci 
takovému můžeme věřit, že německá gymnasia mají hodně mnoho před- 
pisů, ale málo samostatnosti — to platí o gymnasiích a jiných školách 
u nás do slova ! V. S. 

D r. G ar ski Stanislaw. Etyka Ludwika Feuerbacha 1900. Ná- 
kladem Wýdawnictwa »Krytyki«. 

Obšírnější výklad (str. 205) dosti zapomenutého filosofa německého, 
jehož názory měly tak pronikavý vliv na vývoj marxismu. Výklad je 
jasný. R. 



154 



Dr. E. Krápelin, Die psychiatrischen Aufgaben des Staates, 1900. 

Známý psychiatr Heidelbergský poučuje o úkolech státní správy, 
směřujících k zamezení choromyslnosti a k ošetřování již nemocných. G. 

B. H. Chamberlain, A Practical Introduction to the Study of Japa- 
nese Writing (Moji no Shirubé), 1900. 

Kdo se chce »prakticky« naučit japonsky, užije knihy s prospěchem ; 
praktickost spočívá v tom, že autor dovedně sestavil ty obrazce, kterých 
je nejvíce třeba. Jak známo, obrazce ty pocházejí z čínštiny. V knize 
Chamberlainově je jich celkem 4500. Autor snažil se toto paměťové učení 
japanštině co možná přizpůsobit našemu gramatickému postupu evrop- 
skému. L. 

Výstraha přítele mládeže k mladým lidem před nejnebezpečnějším 
nepřítelem jejím, čili poučení o tajných hříších, jejich následcích, lé- 
čení a vyvarování, provázené příklady ze živola. Napsal Dr. S. C. 
K a p ff. Překlad podle čtrnáctého vydání. Druhé české vydání. 

Lze užít s prospěchem ; ale každého podobného spisu musí se užívat 
s pozorností. W. 

J. M. Robert s on, A Short History of Freethought, Ancient and 
Modern, 1899. 

Pěkně psaný spis známého anglického Hteráta Robertsona ; historie 
svobodného myšlení v otázkách náboženských. H. 

St. Tarnowski, Historya literatury polskiej, 1900. 

Na památku 500 trvání university Jagellonské obšírná historie polské 
literatury v pěti velikých svazcích. Prvý svazek líčí věk XVI. (doba starší 
odbyta velmi stručně), druhý věk XVII., třetí věk XVIII., čtvrtý a pátý 
polovinu věku XIX. Spis je vlastně spisem politickým — autor velmi 
pilně a obšírně stopuje vývoj politický, ukazuje jak z něho vzniká litera- 
tura. Stanovisko hraběte Tarnowského, hlavy Krakovských stanczyků, je 
známo. R. V. 

Franz von Krone s, Oesterreichische Geschichte. Leipzig, G. J. 
Goschen, 1899—1900. 

Dva malé svazečky (str. 199 — 211) ve sbírce katechismů Gosche- 
nových, dobrý přehled rakouských dějin. Ph. 

Lafargue Paul, Le Socialisme et les Intellectuels. 1900. 

Příspěvek literární k pochopení poměrů francouzských, jak totiž 
socialism pořád více působí na vzdělance a směry t. zv. moderní. 5. 

Gohre Paul, Wie ein Pfarrer Socíaldemokrat wurde. Eine Rede. 
Berlin 1900. 

Credo bývalého faráře Góhrea — a důvody, pro které opustil stav 
duchovní a připojil se k sociální demokracii svých názorů náboženských 
se nevzdávaje. R. 



155 



Ch. Mou re, D'ou vient la Décadence économique de la France, 1900. 

Jeden z četných varovných hlasů upozorňující Francouze na hospo- 
dářský úpadek. Příčina toho úpadku: záliba francouzského lidu ve hře na 
vojáky a militarismu, jemuž napřed přivykla šlechta, podle šlechty opičil 
se lid. Možná — ale pečlivá analyse světové tržby a jejího vývoje by 
neškodila. Z. 

Programmy čtenija dlja samoobrazovanija, Petrohrad, 1899. 

Třetí vydání seznamu spisů ze všech oborů vědy sloužících k sebe- 
vzdělání; v prvé části dány jsou pokyny všeobecné, v části druhé je po- 
drobnější seznam spisů. Neškodilo by, vydat u nás něco podobného. 

V. J. 
N. Karějev, Istoriko-filosofskie isociologičeskie etjudy, Petrohrad, 1899. 

Různé studie po výtce z oboru sociologie a historie ; o hislorii jako 
vědě, o filosofii historie a sociologii, o pokroku, o subjektivismu v socio- 
logii a p. Z ruských autorů podrobněji probráni Tolstoj (Vojna a mír), 
Granovskij a Danilevskij. V. J, 



ZPRÁVY. 

Otázka vědomí a intelligence u zvířat octla se v novodobé fysio- 
logii nervové ve zláštním stadiu, o němž chceme stručně něco málo po- 
věděti. Nehledě ke scholastické psychologii, kterou se stanoviska sv. To- 
máše Aq. hájí páter Wasmann (S. J.), znamenitý znalec života mravenců, 
dle níž zvířata mají jen »smyslovou schopnost poznávací* proti »duchovní 
schopnosti abstrahovací« lidské (to je tvrzení o »tělesné« duši smrtelné 
proti nesmrtelné duši lidské) — možno v dnešní biologii rozeznati dva 
hlavní směry. Jeden z nich je rozhodně nevědecký : a ten právě je roz- 
šířenější, takže představuje úřední vědu. Bez kriticismu, jenž zejména v této 
otázce nabývá velkého a rozhodujícího významu, hemží se i ve vážných 
sbornících vědeckých zprávy o intelligenci zvířat nejen člověku nejbližších, 
ale i o kulturní a sociální a ethické vyspělosti mravenců, včel atd. ; ba 
fysiolog velmi populárního jména (Verworn) neostýchá se napsati mohutný 
svazek o duševním životě nálevníků a slavný fysiologický psycholog Wundt 
ještě nedávno mluvil o »vůli« amoeb. Přenášení zkušeností, jež máme 
o jednání svých bližních, srovnávajíce jich duševní stavy předpokládané se 
svými, jaké máme podobně jednajíce, provádí se nezřízeně, nerozvážně 
a přímo proti zdravému rozumu, i na zvířata nejnižší; anthropo- 
morfism znešvařuje vědeckou literaturu jednající o duševním životě 
zvířat. Zapomíná se, že o člověku, jenž za podobných poměrů jedná jako 
jsem jednal nebo jako bych jednal já, mohu sice s velikou pravděpodob- 
ností říci, že jeho duševní stavy, úvahy, rozhodnutí dějí se podobně jako 
u mne ; ale daleko menší cenu má tento úsudek z obdoby, pozoruji-li 
jednání opice, chování se psa a kočky, setkání dvou mravenců ohmatá- 
vajících se tykadly atd. Cím niže ustrojen je tvor, jehož jednání, resp. po- 
hyby pozoruju, tím více pozbývá váhy můj úsudek z obdoby, činěný 
o jeho duševním životě. A jestHže život vyšších obratlovců opravňuje, 
abychom soudy z obdoby s opatrností rozšířih i na ně, jistě život nižších 
obratlovců odchyluje se nepoměrně od života mých bližních, než abych 
s jakou pravděpodobností mohl vypovídati o rozumu atd. těchto zvířat; 
a u bezobratlých z většiny narážíme na ještě větší překážky úsudku 
z analogie. 

Proti tomuto směru, zřejmě nevědeckému, poněvadž tvrdí prostě, 
čeho nelze vědecky prokázati, totiž existenci lidských pochodů citových 
a myšlenkových u zvířat (a když ne lidských, tož aspoň »rudimentérně« 
lidských) — stavíme druhý názor, který určitě pronesl nejdřív biolog 
německý v. Uexkúll. Dle názoru toho jest otázka po subjektivnu u zvířat 
vůbec nevědeckou : neboť vědecky lze stanoviti pouze objektivní pohyby 
a jich objektivní podněty, ale nikoli subjektivní děje je snad provázející; 



157 



s velikou pravděpodobností, hraničící takřka s jistotou, usuzujeme o jiných 
lidech kolem sebe, že mají svědomí, pocity atd, podobné našim a řeč 
jejich nám naše mínění potvrzuje — u zvířat však — čím nižších tím 
rychleji — nás tato pravděpodobnost opouští. Člověku je velmi těžko 
uhodnouti myšlénky psí; kdybychom chtěli vědecky prozkoumat reakce 
psa v daném shluku poměrů, především bychom musili přestati vmýšleti 
sebe do jeho jednání — a to je nepochybně věc přeobtížná; a pak 
bychom musili velmi pečlivě a přesně srovnávati podněty a reakce ; musili 
bychom je hleděti — pokud možno — uvésti ve vztah bez psychického 
průvodu ; a teprve tenkráte, když by se jednání psa nedalo pochopiti na 
základě pouhého mechanismu (strojového takřka), bylo by na místě, přiznat 
úvahu nebo vůbec Činitele psychického, o němž bychom však nikterak ne- 
mohli říci, že je totožný s lidským. 

Cítím už předem námitku ; novodobá fysiologie chce prohlásit živo- 
čichy za stroje, jak učinil Descartes? — Ani pomyšlení. Descartes jistě 
jednal nesprávně upíraje zvířatům psychickou existenci a srovnávaje je se 
znamenitými automaty ; Descartes vypovídal víc, než mohl dokázati — 
neboť psychickou existenci nelze zvířatům právě tak upřít jako dokázat. 
Ostatně snad Descartes neudělal tím, že rozšířil svá některá pozorování 
u zvířat svědčící o strojové reakci, na veškery reakce, větší chybu, než 
moderní přírodozpytci, kteří i u nálevníků spatřují podivuhodnou intelli- 
genci — opravdu lidskou, neboť se vmýšlejí se svými všemi zkušenostmi 
lidskými do nepatrného kousku živé hmoty. — Tedy nejde o obnovení 
názoru Descartova. Naopak, zdá se býti pravděpodobným, že činnost 
duševní provází vůbec život, že je — abychom řekli konkrétněji, — vá- 
zána vůbec na živou hmotu: neboť živá hmota skládající těla všech živo- 
čichů a rostlin vykazuje podstatnou shodu v základních svých vlastnostech 
a bylo by spíše nepředstavitelno, že vědomí objeví se teprve u člověka, 
než že je přívlastkem života ústrojného vůbec. Ale není možno stotožňo- 
vati lidské vědomí s vědomím, jež snad vyskytuje se u raka, mravence, 
nálevníka. A poněvadž nemáme žádného vědeckého prostředku ku zjištění 
subjektivná mimo úsudky z obdoby, které však záhy selhávají a vlastně 
naprosté jistoty o existenci a jakosti subjektivná vůbec dáti nemohou — 
je třeba zkoumati život zvířat bez předsudků, objektivně, jako zkoumáme 
jevy v přírodě neživé, kterou člověk-divoch také anthropomorfisuje. 

Podám na objasnění příklad, jenž snad rozptýlí zbylou nedůvěru 
čtenářovu. Kolem elektrických lamp poletuje v letních nocích spousta 
hmyzu ; letí ke světlu z velikých dálek a často hynou za výstřednost pudu 
toho. Nejen laik, ak i mnozí učenci soudí, že se těm zvířatům »světlo 
líbí«, právě jako švábi a jiná zvířata »světlo mají v ošklivosti*. Novodobá 
zkoumání však ukázala, že tento let za světlem je v podstatě shodný 
s obracením se rostliny ke světlu, kteréž přece nikdo nebude přisuzovat 
zálibu ve světle. Heliotropism (obracení se ke slunci, světlu vůbec nebo 
obracení se od něho: positivní a negativní h.) zove se tento zjev. A jest 
jedním z mnohj^ch : tak kořeny rostlin rostou k živným látkám půdy, ná- 
levníci ženou se na dálku za kořistí, z níž do vody vycházejí dráždící 
látky; mluví se o chemotropismu (obracení se k látkám chemicky pů- 
sobícím — nebo odvracení se od nich : ch. positivní a negativní). Tak se 
mluví o thermotropismu a jiných tropismech. Jde o reakce na podněty, 



158 



o zvratné (reflexní) pohyby v širším smyslu. Možno je chápat zcela stro- 
jově. Vězí-li za nimi nějaký element psychický, ani nelze dokázat ani vy- 
vrátit. Je však jedno jisto: že ohromné množství pohybů a vůbec jevů 
životních lze vědecky analysovat bez předsudků anthropomorfických. 

Tím zběžně charakterisuju vědecký směr novodobé fysiologie nervové. 
Nenarazil jsem ovšem ani zdaleka na rozmanitost individuálních názorů 
jednotlivých učenců. Tak na př. americký fysiolog Loeb popírá vůbec vě- 
domí u nižších zvířat a tvrdí, že o vědomí lze mluviti jen tam, kde lze 
dokázat associační činnost a paměť. Nezmínil jsem se o velmi zajímavých 
důkazech Betheových, jimiž pravděpodobně vykládají se i mnohé velmi 
složité sociální zjevy u mravenců jako prosté strojové výkony, do nichž 
si jen naivní pozorovatelé vmyslili lidské stavy duševní. Zajdu na to jindy. 

Dr. E. Babák. 

v v 

Česká Mysl. Časopis filosofický. Orgán filosofické jednoty v Praze. 
Redigují: Fr. Čada, Fr. Drtina, Fr. Krejčí. »Česká mysl« vychází dvou- 
měsíčně v sešitech pětiarchových. Předplácí se: na Y2 ^^^^ ^ 4- — , na 
rok K 8" — . Jednotlivé sešity po K. 1*40. 

Studentské směry. Vydává A. Heinrich. — Vycházejí měsíčně 
(kromě prázdnin). — Redakce a administrace v Praze čís. 178-III. Před- 
platné obnáší na semestr 3 K, pro studenty a učitele (přímo v admini- 
straci) 2 K, jednotlivá čísla po 60 h., pro studenty a učitele (v admini- 
straci) 40 hal. Při odebrání aspoň 10 ex. sleva. 

České knihovnictví. Časopis věnovaný potřebám českých knihoven. 
Vydavatel a redaktor . Dr. Zdeněk V. Tobolka. Vychází vždy 1 . dne v mě- 
síci o 32 stranách. Předplatné v Praze a v knihkupectvích obnáší na celý 
rok 12 K, na půl léta 7 K. 25 h, na čtvrt léta 4 K. 26 h. poštou na 
celý rok 12 K 24 h, na půl léta 6 K 37 h, na čtvrt léta 3 K 26 h. 
Jednotlivá čísla se neprodávají. Dopisy a všecky 7.ásilky redakční buďtež 
adresovány Dru Zd. V. Tobolkovi v Praze (Sokolská tř. č. 50.) ; předplatné 
i všecky objednávky a dotazy administrační a expediční nakladateli Dru 
Frant. Bakovskému v Praze. 

Výroční zpráva Českoslovanské Jednoty v Praze za čtvrtý rok 
správní 1899. 

Hlavní činností roku minulého bylo podporování slovenské 
mládeže studující na školách českých. — Protože pak prostředky 
hmotné v době letní scházely se neobyčejně skrovně a Českoslovanská Jed- 
nota kromě základního fondu, utvořeného z odkazů po zesnulém studu- 
jícím Juliu Mackovi (300 zl.), který byl po srážce poplatku dědického 
Jednotě vyplacen a po zesnulých manželích Rottových (200 zl.), který jí 
byl správou Českého klubu odevzdán, jiných hotovostí neměla v záloze, 
byla nucena obmeziti a zmenšiti stipendia až posud poskytovaná a usta- 
novil výbor sumu nejvyšší pro střední školy 80 zl. při žácích s vyzna- 
menáním studujících a 50 zl. pro žáky studující s prospěchem aspoň 
dobrým, pro Českoslovanskou obchodní akademii a pro školy malířské 
stipendia po 100 zl. a pro studující na vysokém učení po 50 zl. 

Při tom bylo usneseno, nových stipendií prozatím nevypisovati a 
uděliti podporu jen žákům až posud podporovaným, aby aspoň tito ve 
studiu zdržováni nebyli. 



159 



Byly pak uděleny podpory tyto : 

desíti žákům české realky v Hodoníně zl. 650.— 

třem žákům českého gymnasia ve Strážnici » 180* — 

dvěma žačkám dívčího ústavů Vesnina v Brně a hr. Pottinga 

v Olomouci » 100" — 

čtyřem posluchačům vysokých škol technických v Praze . . » 200* — 

jednomu studujícímu lékařství v Praze » 50* — 

čtyřem studujícím na českoslovanské obchodní akademii . . » 400* — 

třem žákům malířské akademie » 300" — 

Celkem přiřknuto bylo za školní rok 1809—1900 27 studu- 

jícím zl. 1880- — 

Roku předcházejícího bylo podporováno 26 studujících a náklad na ona 
stipendia činil 5270 zl. 

Studující na drážďanské umělecké akademii i letos ponechán již 
i proto, že projevil pilnost a nadání tak veliké, že během roku postoupil 
do vyššího oddělení, ač z pravidla každý posluchač tohoto ústavu musí 
v každém oddělení pobýti po tři až čtyři semestry. Nad to pak obtíže 
k předstoupení na pražskou akademii malířskou byly veliké a nepřeko- 
natelné. 

Ve prospěch menšin českj'-ch ve Slezsku a v Rakousích obmezil se 
výbor na akci knižní. 

Učňovská akce nedosáhla roku letošního rozsahu tak velikého 
jako v létech minulých; přes to však učňů slovenských přibylo. 

Má-li agenda tato přinésti ovoce ještě hojnější, bylo by hlavně třeba, 
aby důvěrníci Českoslovanské Jednoty k učení se v Čechách vybízeli 
hochy zdravé, pilné, snaživé ; z takových utvoří se po náležitém vzdělání 
se v odborném i školním řádný dorost národně-uvědomělých mistrů a 
obchodníků, jichž na Slovensku jest tak velice třeba. — Nelze přece upříti, 
že Slovák v české škole a u českého mistra, milován a mezi svými 
mnohem více prospěje a učiní pokroky mnohem větší, nežli u německého 
mistra ve Vídni nebo u maďarského v Uhrách, kde stále jest jen vysmíván 
a odstrkován pro svou neznalost řeči německé nebo maďarské a kde také 
a docela přirozeně —jak i odpůrci naši nuceni byli uznati — v odborném 
vzdělání velmi málo vyzíská a ve školním zcela ničeho. Výchova ta pak 
arci působí na charakter člověka a nepřispívá nikterak k národní uvědo- 
mělosti. 

S druhé strany pak bylo by podnikání tomuto na prospěch, aby se 
k provádění jeho přihlásilo více pracovníků, kteří by o věc chtěli se 
starati. 

Myslíme, že v každém větším městě českém i moravském nalezl by 
se přítel utiskovaného Slovenska, který by vzal na sebe úkol, opatřiti do 
roka aspoň dvěma slovenským učňům místa spolehlivá a slušná, aby tím 
věci prospěl. 

Tak by se nejlépe osvědčila vzájemnost českoslovanská, o níž se 
u nás tolik horuje. 

Čestnou doktorkou filosofické fakulty Vídenské ke svým 70. na- 
narozeninám jmenována byla moravská spisovatelka německá paní Marie 
von Ebner-Eschenbach. 



160 



Zvláštní časopis pro studium pravzniku a vývoje křesťanství 

vychází pod tímto titulem : Zeitschrift fúr die neutestamentliche Wissen- 
schaft und die Kunde des Urchristentums. Vydává Dr. E. Preuschen.. Ročník 
o 4 ses. 10 mk. 

Oprava. Pan Karel Pekárek, stavitel v Sumburku nad Děsnou, 
žádá za uveřejnění násl. opravy: 

V časopise -Naše Doba«, ročník VII. ses. 6. str. 433, jest po- 
známka : 

»Důležitý jest mlýn Mezivoď na Kamenici v Plavech. Patří Pekárkovi, 
ale je na prodej.* 

Ku konci stránky pak jest vysvětlení železnobrodské záložny, jest 
též prý ochotna prodat ho Němcům. 

Tedy případ Slejhar ! 

Proti tomuto větším dílem nesprávnému podání se ohrazuji a prosím 
následujicí vysvětlení uveřejniti : 

»Že velmi důležitý jest mlýn Mezivoď na Kamenici v Plavech, při 
kterém je veliká vodní hnací síla a rozloha luční pro případné rozestavení 
stávajících dvou budov, jest pravda, nepatří však železnobrodské záložně 
a nikomu jinému než-li mně a nedojde to také ani k případu Slejharovu. 
O prodeji tohoto mlýna nebylo dosud řeči, an se právě letos vodovod, 
totiž jez, přítoková a odtoková struha znovu zařizuje a zvětšuje tak, aby 
se co možná největší vodní hnací síly dosáhlo. « 



Vůči tomuto vysvětlení podotýkám, že moje tvrzení nebyla libovolná, 
ale dle místních a vůkolních zpráv podaná. Z různých těch zpráv vybral 
jsem nejmírnější. Pokud vysvětlení páně Pekárkovo je skutečnou opravou 
čtenářové snadno posoudí sami. J. Zásadský. 

Oprava. Ve článku »Nová škola* v č. 1. na str. 18 ř. 15 sh. čti místo 
městem í sto. 



Péče o zdravotnictví v Čechách 
r. 1896— 1898. 



Nedávno vyšUi ze státní knihtiskárny Pražské objemná kniha '), 
vyličující zdravotní poměry a zařízení za léta nadepsaná, kniha 
phiá suchých číslic a officielne držených výkladů, tedy kniha, která 
není příhodnou lekturou pro širší obecenstvo. Ale přes to jest to 
kniha poučná, z níž lze leccos vyčísti, co je — mimo zdravotnictví 
— pro naše poměry velice význačné. Chci stručně, pokud se v rámec 
tohoto listu hodí, poukázati na nejdůležitější údaje úředního toho 
spisu a připojiti i své úvahy a názory,, jež, byť snad nedosáhly 
všeobecného souhlasu, jsou dobře míněny a na vlastní zkušenosti 
založen3^ 

Předem se asi tázati budeme : jest viditelný aspoň nějaký úspěch 
opatření zdravotních ? Víme, jak se nerado vydává na zdravotnictví, 
jak se mnohdy hubuje na »výmysly zbytečné* ap.; proto má zpráva 
taková v^^vrátiti námitky a ukázati, že byla činnost ve směru tom 
úspěšná. A toho podává zpráva důkazů několik. Tak poznamenává 
stálé klesání úmrtnosti celkové: průměr let 1870—79 byl 
29-397oo obyv. (t. j. zemřelo 29-39 ze 1000 obyv.), v 1. 1880-1889 
klesl na 2875, kdežto r. 1898 bj-la úmrtnost jen 24-57oo- Poněvadž 
úmrtnost řídí se dle nemocnosti a tato je v prvé řadě špatnými 
poměry zdravotními podporována, lze logicky usouditi, že tyto 
se lepší a tudíž jak nemocnost tak úmrtnost klesá. 

To ještě lépe dokazují nemoci nakažlivé, při nichž může 
zakročení se stranj^ úředních orgánů zdravotních tím lépe a účin- 
něji se prováděti. A tu vidíme, že v posledním desítiletí 1889—1898 
připadlo ze 100 úmrtí na infekční nemoce: 19"9, 17'7, 18"9, 17'6, 



^) Zpráva o porrěrech a zařízeních zdravotních v království Českém za rok 

18f6— 1898. Vydal dr. H. Pele. c. k. dvorní rada atd. (Stran 358 velik. formátiť 
s četnými přílohami a diagramy). 

NAŠE DOBA. R. VIII., č. 3. 1900. 20. prosince. 11 



162 



16, 17-4, 9.7, 9-6, 9'2, 10-3, čili r. 1898 zemřelo z 10.000 obyv. 
jen 25.9, kdežto v r. 1889 ještě 51.1 osob nemocemi těmi. Ted\^ 
umírá nyní o polovinu méně lidí nákazou, než pi-ed provedením 
zdravotní organisace, jež potřebovala ovšem několik let, než mohla 
se vykázati úspěchy zcela zřejmými ^) 

Úspěchy ty jeví se zvláště u tří nemocí zcela přesně a sice 
u neštovic, střevního tyfu a záškrtu, při nichž nám ještě jiné pro- 
středky pomáhaly (očkování, šero terapie). V 1. 1878, 1888 a 1898 
zemřelo osob: neštovicemi 5016, 4344, O; tyfem 2358, 1702, 713; 
záškrtem 9448, 8629, 3129. — Z toho vidno, že povinné hlášení 
nemocí nakažlivých a přísné provádění desinfekce snižuje úmrtnost 
proto, že i nemocnost se obmezí ; na př. pravých neštovic hlá- 
šeno v 1. 1892-98: 7092, 3889, 838, 26, 56, 21, 4. 

Další příčina snižování nemocnosti a úmrtnosti jest stejno- 
měrnější rozdělení lékařů po venkově, jež nastalo prove- 
dením zdravotní organisace a zvětšením počtu lékařů vůbec. Čímž 
lze snadněji dosíci pomoci lékařské. Byloť ve službách obcí lékařů 
v 1. 1896-98: 948, 967, 973; všech lékařů (a ranlékařů) bylo 
2131, 2255, 2380 čili připadl 1 lékař na 2750, 2620, 2500 obyv. 
Přibývá tedy lékařů, což jest s prospěchem pro obyvatelstvo, ale 
ovšem v neprospěch lékařů samých ; proč, vyložil jsem ve svém 
zmíněném článku. 

Na organisaci zdravotní pak závisí i zlepšování poměrů 
zdravotních vůbec, provádění hygienických opatření a huma- 
nitních zařízení. Ač není v oboru tom práce posud taková, jaká 
by se strany obcí a okresů býti měla, přece i tu jest dosti vyko- 
náno. O tom pěkný přehled podává se ve příloze 1 (strany I.— XXL), 
Dobrým popudem bylo jubileum 501etého panování našeho krále 
a císaře, za kterou příčinou založeny, resp. doplněny a zorgani- 
sovány tyto ústavy: 25 nemocnic, 27 chorobinců, 16 sirotčinců, 
71 chudobinců a ústavů zaopatřovacích, 13 opatroven, 13 ústavů 
polévkových a j. ; dále zřízeno 26 vodovodů a 3 lidové lázně atd. ^) 
■Jest chvály hodno oslavovati raději jubilea takovými skutky než 
prázdnými slavnostmi . . . 

Výsledek práce na poli zdravotním jeví se ještě v jiném směru, 
totiž vzrůstem obyvatelstva, ač ovšem ne zcela zřejmě. Na 
př. ve Francii počet jeho nevzrůstá přes to, že úmrtnosť je malá, 

^) Toto je novou podporou požadavku, ve článku mém »Věci lékařské* 
loni (str. 641 — 647) vysloveného. 

*) Divno, že dělnické domky jako čásť obytního zdravotnictví nedošly od 
nikoho podpory (vyjímaje neuvedený dar Chrudimské spořitelny). 



163 



a to proto, že přebytek živě rozených nad úmrtími je velice malý. 
V Cechách je přebytek tento dosti značný. Narodilo se v 1. 1896 — 98 
živých dětí 218914 (z= 37-367oo obyv.), 215648 (=: SZ-S"/ J 214291 
(= 36-007J; zemřelo. 147653, 150161, 149098 =: 25-22, 25.42, 
24-57oo obyv. Obnášel tedy přebytek onen: 71261, 65487, 65193 
= 12-16, 11.08, 10-957oo obyv. Přebývá tudíž průměrně 107ooObyv.; 
proto, přes stěhování se do ciziny, obyvatelstvo Čech roste; r. 1869 
bylo 5105682, vr. 1880 5529122, r. 1890 5808702, koncem r. 1898 
5951123. 

Srovnáme-li vsak tento skutečný příbytek, jenž činí za 8 let 
posledních jen 142421 osob (ročně 17800), s přebytkem živě ro- 
zených, vidíme, jak ohromný počet se tu ztrácí^). Tato ztráta je 
zaviněna vedle jiných příčin jmenovitě velikou úmrtností 
v dětském věku (0-15 let). Ze 100 zemřelých bylo v 1. 1895-98 
dětí: 

ve věku do 1 měsíce . . . 14-82, 14-14, 13'25, 13-23 
do 1 roku .... 38-63, 35*99, 35-82, 34.03 
do 5 roků .... 47-56. 47-29, 47-06, 46-84 
od 5 do 15 let . . 3-66, 3-38, 3-35, 3-59 

To značí jinými slovy, že z 1000 živě narozených dětí zemře 
během 1 měsíce asi ^/j^, během 1 roku '^j^, během prvých 5 let 
života ^3 ! Úmrtnost sice i tu klesá, ale přece jest jen dosti značná, 
což tím více padá na váhu, že v některých okresích je přece jen 
poměrně malá (pod 407o úmrtí všech, na p. Duba 33-4, Dvůr Krá- 
lové 37-26, Jablonné 38*8, Králové Hradec 38.9, Nové Město a Ro- 
kycany 39-2, Mnich. Hradiště 39-3). Právem se pak tážeme, proč 
průměrně není úmrtnost ta všude pod 407oj ^ odpověď dosta- 
neme, podíváme-li se, které okresy vykazují zvláště velkou úmrtnost 
dětí. Jsou to : a) okresy průmyslové a hornické, jako Jáchymov 
62.9, Duchcov 62-5, Most 56-7, Liberec 56-3, Teplice 56-2, Kladno 
55-2, Ústí n. L. 54-5, Příbram 54-2, Slané 53, Kadaň 53, Falknov 
52-9, Zatec 52-4, Chomutov 51.97ooí b) okresy, v nichž je mnoho 
nalezenců na výchově, jako Ledeč 59-4, Tábor 57-8, Pelhřimov 
55-8, Hora Kutná 53-9, Polička 52-2, Brod Německý 50-67oo; 
okresy kol Prahy ^), jako Vinohrady 56*2, Smíchov 55.5, Karlín 51.2. 

^) Upozorniti ještě nutno, že v 1. 18^0 — 1880 přibylo ročně 42340 osob, 
r. 1881—1890 však 28950 a v 1. 1891-98 jen 17802, tedj- že přes příznivější zdra- 
votní poměry příbytku ubývá. Z toho lze souditi, že stěhování ze země je stále 
větší a větší, zjev jistě vážný. 

^) Praha sama jeví malou úmrtnosť dětí (27-057o) a to asi proto, že pracovní 
a chudší lid bydlí více v okolních obcích. 

11* 



Í64 

Tyto číslice illustrují nejlépe význam hygieny pro sociální 
poměry. Neboť ukazují, že zdravotní poměry lidu dělného nejsou 
ještě takové, jaké b}^ měly býti (čí vinou, lze snadno dokázati) a že 
jest povinností příslušných činitelů o nápravu se postarati. Hlavně 
bývají obytné místnosti nedostatečný, což se ani vydáním zákona 
o stavbě levných obydlí nezlepšilo, a mimo to je celá výchova 
dětí velice vadná: jsouť děti svěřovány cizím lidem anebo pone- 
chány samy sobě, špatně živeny a nedostatečně oblékány. Nemoci 
z toho plynoucí, totiž choroby dýchadel, zažívadel a známá kři- 
vice, poukazují jasně, kde lze zjednati nápravu. Vedle poučení lidu 
o významu hygieny věku dětského má býti postaráno v centrech 
průmyslových a báňských o útulky pro děti, kde by se jim po 
celý den dostalo ošetření, a o zlepšení obytných poměrů zřizováním 
domů dělnických s levnými byty. 

Tímto by se však posloužilo i dělníkům samým, neboť i cel- 
ková úmrtnosť okresů hojně lidem pracovním obydlených je značná, 
na př. Most 347oo (o l^^oo více než průměr!) Duchcov 34.4, Trut- 
nov 30-3, Teplice 34*20, Falknov 29-2, Příbram 27.027,o atd. Jakkoli 
se hygienickými a záchrannými opatřeními v podnicích dotyčných 
značně zmenšilo zlo ze práce tovární, hornické a p. plynoucí, 
přece ještě zbývá mnoho vykonati, aby dělník nalézal se přibližně 
v takových poměrech, jako člověk t. zv. středních tříd. 

Nebezpečí s prací tělesnou spojené vysvítá též z oddílu o n e- 
mocenských pokladnách, stručného, ale přece velmi pouč- 
ného. Ze 1000 obyvatelů, ve stáří výdělku schopného, zmírá ročně 
průměrně 6"65, kdežto z téhož počtu členů nemocen, pokladen 10. 
— Jaký význam pak by mělo snížení nemocnosti i úmrtnosti v této 
třídě obyvatelstva, lze souditi z toho, že r. 1897 byl}^ ve 1202 po- 
kladnách 597363 osoby, jež se svými rodinami representují jistě asi 
Vs obyvatelstva Cech. 

Se stanoviska sociálního mohly by ještě dvě okolnosti býti zají- 
mavý. První týká se počtu nemanželských dětí, jež mohou býti 
též nepřímým důkazem nepříznivých poměrů výdělkových. (Aspoň 
často se mi na omluvu konkubinátu, z něhož někdy více dětí zplozeno, 
uvádí, že výdělky nejsou takové, aby se mohla domácnost společná 
zaříditi a poplatky s oddáním spojené zaplatiti-'). A tu vidíme, že 
okresy s četným lidem pracovným a pak okresy horské vykazují 

^) Ještě jeden důvod bývá uváděn : žena nechce sňatkem pro své neman- 
želské děti ztratiti příslušnosť dle jejího mínění výhodnější, na př. žena do Prahy 
příslušná žije často po léta s mužem, do nějaké malé obce příslušným, majíc s ním 
dosti četnou rodinu. 



165 

značné procento »dětí bez otce.« Zemský průměr těchto je 137o živé 
rozených. Nad 20'''„ mají okresy Falknov, Jáchymov, Kadaň, Kra- 
slice, Planá, Podbořany, Vary Karlovy, Tachov, či j.; kdežto velmi 
málo (5—8%) mají okresy Benešov, Blatná, Brod Č., Hořovice, 
Korá Kutná, Strakonice (jen 4.94) a velmi četné okresy středních 
Čech (34 čes.), tedy výlučně rolnické, pod 10%. Ze 57 čes. okresů 
je ve 54 méně než 13% a jen ve 3 více, kdežto ze 35 němec, je 
ve 29 více a jen v 6 méně. Poněkud snad působí tu blízkost Pražské 
porodnice, že v okresích kol Prahy je menší % nemanželských 
dětí (v Praze je jich 48% !), ale přes to je nápadné veliké procento 
ve jmenovaných okresích, což lze si snad jen horšími poměry cel- 
kovými vysvětliti. 

Druhá okolnost je rozložení nalezenců, kteří se dávají na 
výchovu do rodin. Jsou to v^^lučně české okresy, kde se tito opu- 
štěnci nalézají a sice Benešov 1010 nal.. Brod Č. 623, Brod N. 
607, Hradec Jindř. 201, Karlín 164, Klatovy 189, Kolín 414, Hora 
Kutná 1161, Ledeč 1632, Litomyšl 124, Milevsko 323, Pelhřimov 
1553, Polička 243, Příbram 402, .Sedlčany (H>7, Smíchov 230, Tábor 
1943, Třeboň 343, Vinohrady Král. 398. Ze 13513 nalezenců z ústavů 
Pražského a Vídeňského je v 19 okr. 12258 čili 907o- Vyjma okresy 
kol Prahy ') lze tvrditi, že nalezenci berou se na vychování, aby 
plat na ně pomohl hraditi domácí nedostatek. Kapitola o těchto 
ubohých tvorech, je velice poučná a smutná . . . 

Hromadění jich v jistých okresích má za následek též znač- 
nější jich úmrtnost a mělo by se toho dbáti, aby byli stejnoměrněji 
rozloženi. Správa nalezince vydá dítě těm, kdož se hlásí, je tedy 
třeba, aby se o ně hlásili i z jiných okresů, kde by pro děti ty 
byly lepší poměry, na př. okr. Mělník (je jich jen 28), Roudnice 
(13), Boleslav Ml. (24), Hradec Král. (7), Litoměřice (11) atd. 

Anebo lze ze zdravotního stavu nalezenců v cizím ošetřování 
utvořiti si jiný úsudek, totiž že by bylo dobře zrušiti nalezinec 
a vydati vžd}- dítě matce. Snad by se tím podařilo snížiti velkou 
jich úmrtnost, neboť je dokázáno, že sice úmrtnost nemanželských 
dětí je větší než manželských, ale oněch že méně umírá, jsou-li 
v ošetřování matky, než u cizích lidí. Ne láska, nýbrž ziskuchtivost 
nutí ženj^ bráti si »Pražáta« do ošetřování a tím je z valné části 
vysvětleno, proč jich tolik umírá. Na Moravě není nalezince a tudíž 
není nalezenců, a stav dětí nemanželských není horší než u nás. 



^) Tu je mnoho matek, že si berou své nemanželské děti do ošetřování, ale 
tak, že pěstounem je jiná, jí příbuzná osoba. 



166 



Konečně mají na stav zdravotní obyvatelstva vliv nemalý z a- 
řízení humanitní, různé ústavy určené pro nemocné, choré 
a staré, k práci neschopné lidi, jakož i děti.' Tu pak v prvé řadě 
uvésti nutno péči o chudé k práci neschopné osoby, jež jevila se 
takto: V 6070 obcích stávaly chudinské ústavy, jež podělily 91864 
osob tak, že průměrně 1 chudý obdržel za rok 17 zl. 58 kr. čili 
denně ani ne 5 kr. (!) Nejvíce podpor dávají Praha a Liberec (až 
60 kr. ročně na 1 hlavu obyvatelstva) ; kdežto průměrně v okresích 
je poměr ten 20—30 kr., ale v některých jen 8—10 kr. — 
Vlastní chudobince byly jen 503 se 3629 m. a 5204 ž., což je 
počet dosti malý. Neboť osoba k práci neschopná má býti vždy 
jen v chudobinci zaopatřena, a ne posýlána »od čísla k číslu« anebo 
tak chatrně podporována, aby musila žebrati. — K ústavům těm 
patří chorobince, jichž bylo mimo Pražský pouze 6 okresních 
se 360 osobami. — Kdo na pochůzkách Českými kraji viděl četné 
chromé i jinak zmrzačené nebo nemocemi, stářím a j. stížené osoby, 
jež obtěžují žebráním, přizná mi, že na tomto poli zbývá nám ještě 
mnoho doháněti. Jak se posud podpora chudých a chorých leckde 
pojímá, není důstojno naší doby. 

Podobně málo staráme se o sirotky: jsouť pouze 44 ústavy 
se 816 hochy a 641 děvčaty. Sirotčince mají velikou důležitosť pro 
zmenšení zločinnosti, neboť z opuštěných dětí rekrutuje se nejvíce 
materiál soudů. A podobný význam mají vychovatelny, pracovny 
a p., jichž počet posud je nevalný. Ve zprávě zmínka se činí 
pouze o 4 pracovnách, v nichž bylo 1592 m. a 213 ž. 

Že pak ani o t. zv. choré není dobře postaráno, vidno z to- 
hoto: jsou jen 3 ústavy pro slepé se 163 m. a 180 ž., ale mimo 
ústavy je slepců 3233^), hluchoněmých ve 4 ústavech je 383, 
mimo ně 5076; kretinů je mimo ústavy 2053 (tyto dvoje kate- 
gorie nepodmiňují ovšem vždy neschopnost k práci). 

A pokud se nemocných osob týče, není ani tu ještě vše 
v pořádku: jeť nemocnic málo. Byloť veřejných 75 se 7323 lůžky 
a 93 soukromé se 2185 lůžky, úhrnem tedy 9608 lůžek. Počítá-li 
se 1 lůžko na 500 obyv., mělo by lůžek býti aspoň 11900 a chybí 
jich tedy 2292. Vykládati význam nemocnic není třeba; vždyť snad 
každý uzná, že ošetřování v ústavě dle nejlepších hygienických 



') Ubývání slepců vysvětloval bych si tím, že jest lépe o pomoc lékařskou 
postaráno i při nemocech očí dětí (kde porodní báby neoprávněným léčením osle- 
pnutí zavinují); aspoň příčiny této ubývá; a mimo to, že ubylo, resp. zmizely 
neštovice, které byly často příčinou oslepnutí. 



167 



zásad znzeném, provádění operací a p. musí se setkati s lepšími 
výsledky než ponechú-li se nemocný v poměrech, jež jsou velice 
často více než jen nepříznivé. Proto jest žádoucno, aby brzy mě 
náš venkov dostatek moderních nemocnic.^) 

Ježto pak náklad na ně je značný, měl by stát přispěti naí 
stavbu ústavů takových z prostředků, jež mu tak hojně z naš 
země plynou, a to tím spíše, že si na tyto, autonomními sbory 
stavěné a vydržované ústavy vyhrazuje za souhlasu (!) zemského 
výboru značná práva, stanovená zvláštní » instrukcí pro c. k. okresní 
lékaře ohledně konání dozoru nad všeob. veřejn. nemocnicemi.* 

Vůbec je podivno, že o zdravotnictví vydává se zpráva jen 
státním úřadem. Vždyť stát přispívá na zařízení veřejné měrou ne- 
patrnou (není-li mimořádných opatření při epidemiích) a přece musí 
jeho orgánům sloužiti kde kdo, jenž je z fondů obecních, okresních 
a zemských placen, i všichni autonomní úřadové. O tom bylo dobře 
na sněmu řečeno : Země platí, stát poroučí. Dnes jsou obvodní a 
obecní, jakož i nemocniční lékaři spíše orgány státními než samo- 
správnými, podávajíce zprávy o své činnosti politickým úřadům, 
a divně to působí, že v době, kdy domáháme se samostatnějšího 
postavení naší vlasti, popouštíme jedno po druhém státu. Že tomu 
tak, je jedním z důkazů i zpráva, z níž jsem čerpal popud k tomuto 
článku. 

Snad brzy budu moci referovati o zdravotní zprávě, vydané 
zemským výborem, čímž doplní se vhodné posud vydané zprávy 
o zemských ústavech. MUDr. Vladimír Preininger. 



') Ostatně těch není ani v Praze, vyjímaje jeden pavillon v c. k. nemocnici 
a dostavované nemocnice dětskou a Vinohradskou. 



Slezsko. 

(Dokončení.) 

Poláci slibovali, že po Sviežym budou kandidovtiti Čecha. Měl 
by to býti rada Hrubý. Toho však nechtějí, vykonal příliš mnoho 
pro českou věc. Ale oni nechtějí vůbec žádného Čecha. Bez našich 
hlasů však sami nezvítězí — aspoň v V. kurii ne — a ani ve IV. 
na ponejprv. Dohnali bychom je k užším volbám a naše hlasy by 
padly víc na váhu — mohli bychom více docílit, než při nynější 
shodě. A v V. kurii zvláště — tam nás nechají možná i Poláci 
sami na holičkách, aspoň z velké části. Bojíť se Cingra a dělají 
mu ústupky kde jen mohou. Budoucnost naše na Těšínsku je z ve- 
liké části, ba z většiny v dělnictvu. A to máme od sebe odvracet 
na dobro, odhazovat je, k vůli nejistému, ba přímo nebezpečnému 
spojenci ? Poměry dospěty tak daleko, že se nám zdá třeba pocti- 
vého, otevřeného boje, aby se odklidilo dusno, které se za dosa- 
vadní shody nahromadilo. Dlouho by ani s námi v boji nevydrželi 
— potřebují nás, aby sami se svým prorazili. A k tomu : Co nám 
pomůže naše »nerušená« shoda, když se jí vydáváme v nebezpečí, 
že ztratíme až na malé výjimky své posice na Těšínsku? Koho 
budou potom naši poslanci zastupovat? Je-li ještě možno — ale 
pochybujeme o tom — bylo by ovšem lépe vybojovat boj mimo 
volby. 

Ze všeho, co dosaváde řečeno, vysvítá již částečně, jakého 
smýšlení jsou vůdcové slezští. Stísněné poměry nutí je, aby měli 
»ohledy«, a velil<é ohledy na politické vedení v Čechách a na 
Moravě. Právě proto jsme u nás ve .Slezsku vůbec velice zdrženliví 
a opatrní v posuzování politiky českých poslanců ; mohli bychom 
přijíti i o ten slabounký paprsek přízně, který na nás vyzařují, ne- 
mohli bychom už tak účinně ukazovat lidu na solidaritu. Toho 
druhu jsou asi důvody naší zdrženlivosti, ač je jisto, že každá ne- 
šikovnost české politiky mstí se nejvíc na nás. Zrušení jazj^kových 



I 



169 

nařízení a praxe nynější ve Slezsku jsou nejnovějším důkazem. 
Proto více mlčíme, neozýváme se. Ale přece máme zde všichni 
skoro strach z obstrukční nálady našich zástupců, a ozvali jsme se, 
třeba dosti nesměle, na schůzi v Neplachovicích. 

Jsme malí, je nás málo, byli bychom rádi větší, a této touze 
do jisté míry lahodí státoprávní program. Nevěří mu ani naši 
vůdcové, dělají to víc k vůli nynějšímu vedení českému, že se 
k němu tak » nadšeně* hlásí, a těší se na př. jak naši resoluci 
budou otiskovat »Národní Listy* a po nich kde který list a lístek. 
Jinak je naše politické vedení hodně konservativní a do jisté 
míry klerikální. Je to snadno pochopitelno. Kněží je nejvíc v poli- 
tice činno, mají u Slezského lidu dosud nejvíc důvěry. Řekl jsem 
do jisté míry klerikální. U nás ve Slezsku jsou rozdíly stran mnohem 
mírnější než jinde, aspoň stran českých. Tlumíme je vůbec 
všichni, protože je třeba každého člověka jak chleba. Kdo chce 
pracovat, ať je takový neb onaký, každý dostane místo. Je to 
doposaváde takový mlčky uzavřený kompromis pod quasi hege- 
monií duchovenstva, které však zde nevystupuje tak útočně, jako 
na Moravě nebo jinde. 

Jací jsou naši poslancové? Vytýká se jim nyní, že mají málo 
styku s lidem, že se mu jaksi odcizují. Ale z veliké části neprávem. 
Dr. Stratil je přístupný každému, v zemském výbore a u vlády 
vůbec jsou služby ieho neocenitelný. Má u vlády nejvíc vlivu, ze 
všech našich poslanců. Rada Hrubý je čil}^, je v dobrém styku se 
svými voliči, pracuje skutečně a svědomitě a politik je dobrý. Je 
snad nejpopulárnější z našich poslanců a ne zadarmo. Svojí čin- 
ností pi-ináší opravdu velikou oběť. 

Jedině u dra. Grudy nejsou výčitky bez podstaty. Jeho po- 
vaha je příliš autokratická, než aby mohl býti v důvěrnějším, ba 
vůbec jen dobrém styku s lidmi. Jeho jednání je už známo všude 
a odráží mnoho lidí od práce. Tím prý zaviněn úpadek naší věci 
v Kateiinkách. Uměl by býti pánem,' ale vůdcem býti neumí. 

Než podívejme se přece jen blíže, jak tato výtka všem po- 
slancům činěná povstala. Všude setkáváte se s jejich jmény; kde 
nejsou předsedy, jsou místodředsedy nebo aspoň členy výboru 
a sice členy, na nichž spočívá většina práce. Mají býti všude, není 
tudíž divu, že nestačí. Avšak bez viny přece jen tak zhola nejsou. 
Nemají dorostu, který by práci za ně přejímal. Mají-li býti volby 
do správy důležitějšího podniku, je skutečně těžko shledat tolik 
pracovníků, kolik je třeba. A myslíme, že »Polit.-hospod. jednota* 
by si jich byla mohla vychovat více. A zase se nám zdá, že osobní 



170 



věci odstrašovaly mladé od její činnosti. Tak aspoň se tvrdí vše- 
obecně a dle méiio zdání ne bez příčiny. 

Dnes však noví pracovníci rostou. Vzbudila je a budí jednak 
čilá »Ústřední hosp. společnost, « jednak jsou to někteří mladší 
lékařové a jiní, nedávno do Slezska přišlí, mimo některé, kteří 
o nějaký rok déle jsou ve Slezsku. Rozvětvující se organisace nutí 
do práce i lidi, kteří dosud málo nebo nic nedělali. A ti snad pře- 
vezmou časem všecku práci drobnější a , svépomocnou, tak že zá- 
stupcům lidu ve sněmu zbude skutečně jen to, co jim patří a co 
budou moci pak lépe zastat. Dělba práce provádí se u nás poměrně 
rychle. A nerozdělenost práce, skupení její v málo rukou, toť pra- 
men výtek, protože několik málo lidí na práci všecku prostě 
nestačilo. 

Ze starších pracovníků žijících ještě je znám lékař Kolofik. 
Lid jej miluje; po celém Opavsku není populárnější osoby ; udržuje 
Sokola a je tak ohniskem života mladých lidí v Opavě a okolí. 

Z nedostatečného rozčlenění organisace, jaké bylo zvláště do 
nedávná, plynula také neznalost osob. Tak byli často voleni dů- 
věrníky lidé, kteří nezasluhovali ani špetky důvěry. V té věci je už 
mnoho napraveno. Zbývá zmínit se ještě o novinách. 

Opavský Týdenník je dnes vlastně podnikem obchodním. Pro 
samé ohledy nesmí se svobodněji hnout, ač redakce je dobře ob- 
sazena. Ale redaktor — jediný — má příliš mnoho práce. Týden- 
ník je barometrem smýšlení většiny naší ve Slezsku. Dle ná- 
těru, ovšem ne hrubého, klerikálního, vidíte, jaká je naše většina 
ve Slezsku. 

Také »Těšínské Noviny« podlehly tomuto vlivu poslední 
dobou, zdá se, že více než třeba, a nový frýdecký list (»SIezské 
Listy) je přímo klerikální — ovšem není v něm zase politika, jako 
spíše obsah poučný. 

Je přirozeno, že má Slezsko takové listy — jiné by se zatím 
neudržely. Kdo je politicky jiného smýšlení, spokojuje se listy 
z Čech a z Moravy, a lid, který dychtí po nových zprávách, ode- 
bírá — vládní »Moravské Noviny. « Než ty se vypudí a než se 
paralysuje zhoubný vliv, jaký mají, bude trvat hezky dlouho. Jsou 
nepřítelem pokroku, který by se neměl jen tak přehlížet. Odebírá 
se jich až příliš mnoho. 

Poměr úřadů k lidu není zrovna nejlepší. Jak církevní, tak 
světské šetří hodně Němců. Bojí se Schonererovského hnutí, jehož 
vůdcem je zde lékař Túrk, zvolený v V. kurii na Opavsku. A on 
sám je protivník nebezpečný. V politice je sice zbrkle nacionální, 



171 

ale není zpátečník a jako lékař — nejobětavější a nejlidumilnější 
člověk, jakého zřídka jenom najdete. 

Ale přece aspoň na Opavsku je ponecháno pro práci poměrně 
dosti volnosti. A kde by snad se chtělo zasáhnout, jako na př. na- 
řízením, aby kněžstvo podporovalo jen volby katolických kandidátů 
(katolických ovšem ve smyslu politickém), vyjde nařízení celkem 
na prázdno, protože poměry Slezské je činí nemožným, nepro- 
veditelným. * 

Choulostivější je to na Těšínsku. Tam podporují církevní 
úřady Němce a Poláky. To řekne vám každý, kdo tamní poměry 
zná. Nesmí nás mýlit nějaký ten groš na české podniky, který 
někdy p. kardinál Kopp dá. Dá jistě desetkrát víc na německé. Tak 
na př. dal na německou školu v Bohumíně (ač jsou tam už jiné 
dvě, ovšem klášterní) 10.000 K, v semináři vidnavském bylo pů- 
vodně zakázáno mluvit jinak než německy, ale nešlo to. A že byli 
stíháni kněží za to, že dopisovali úřadům česky — je ještě v dobré 
paměti. 

V jeho smyslu pracuje nebo aspoň kazí práci také někteří 
větší pánové vikariatu Těšínského. Tak v Polské Ostravě nedá se 
kanovník Bitta kněžím ani skoro pohnout. 

Výnos o volbách, o němž se tolik psalo, byl vikariatem vydán 
ale kardinálem zrušen, ne snad z lásky k nám, ale z přátelství 
k vedoucím poUtikům Němců Slezských. 

Úřady státní a zemské jsou vlastně také proti nám. Máme-li 
kde svého úředníka, však se sotva smí pohnout, němečtí mají 
plnou vůli i v politických agitacích. Po tom, co jsem napsal už 
s hora, není ani třeba zvláštních dokladů. To snad je také příčinou, 
že opavské české gymnasium nejeví nijakého skoro vlivu na své 
okolí. V Opavě se říká: »Dříve nesměli professoři nic dělat, aby 
byli c. k. a teď nedělají nic, že jsou c. k.« 

Loyalita slezských Němců je už hodně známa — je skoro na 
bodu mrazu, místy hodně pod ním. Za to musíme býti tím 
loyalnějšími my, tak soudí naši lidé zároveň s vládními orgány. 
Loyalita sahá tak daleko, že se musí president vítat v plné parádě, 
střílením a Bůh ví čím, jenom abychom byli u vlády dobře zapsáni. 
A úřady rády toho užívají, třeba i proti našim lidem. Tak na př. 
učitel, který je ve věcech národních čilejší, než Slezská míra do- 
voluje, má na krku hned zemského inspektora — ne aby se pře- 
svědčil o skutečném pokroku, ale vědí-li děti o kterém kde Baben- 
berku (je to skutečná událost) a kdo ví ještě o kom. Běda, ne- 
vědí-li, Než — ubývá takového jednání, čím více roste a sílí orga- 



172 



nisace našeho lidu. Schází jí ovsem ještě mnoho. Scházejí nám 
zejména školy, zrovna od nejnižších. Tíží nás také nespravedlivý 
volební řád. Je nás přece s Poláky přes 52'7o ^ máme zrovna 
pětinu poslanců. Ze nám pomůže jen všeobecné právo hlasovací, 
je tudíž víc než jasno ovšem také spravedlivější rozdělení okresů. 
To musí býti naším prvním politickým cílem — a kdo toho si přeje, 
je naším nejlepším spojencem. 

Němci a Poláci jsou silnější fysicky, Němci mimo svůj počet 
kapitálem, jejž mají v rukách, skoro vesměs — Poláci hlavně jen 
počtem a přílivem z Haliče. Jak velikou zbraní je Němcům jejich 
bohatě vyvinuté školství, netřeba vysvětlovat. Abychom se ně- 
jakých ještě aspoň škol dodělali, bude třeba dobýti Frýdku, udržet 
Polskou Ostravu, posílit Klimkovice a podporovat vůbec naše české 
menšiny ve městech. 

Že spojenci Němců jsou ve Slezsku jako na Moravě, ba víc 
ještě, i židé, a sice i židé, kteří v Haliči bývali horlivými Poláky, 
netřeba ani podotýkat. Ale to třeba říci, že jejich postavení, hlavně 
na Těšínsku, je hodně podobno postavení židů na Slovensku. 
Také příčiny toho stavu jsou podobny uherským. Jen že ani u nás 
nemohou lidé pochopit, že nadávky a štvaní jsou zbraň sprostá, 
nelidská, a že nejlepším antisemitismem by byla solidní vlastní práce. 

Byl bych zapomněl zmínit se o našem studentstvu. Ale je 
ho málo — a nemá ještě toho významu, jaký by v pom.ěrech 
slezských míti mohlo a mělo. Je sdruženo v »Opavě« a v »Odře«. 
»Odra« kdysi projektovala pracovní sjezdy, slibovala cosi jako národ- 
ně-sociální statistiku — co se v té věci stalo ? Zdá se nám skutečné 
práce na slezské studenstvo trochu málo. Co dělá naše studentstvo 
pro věc Slezskou v Praze — je známo. Jen k přednáškám ať si po- 
zve po druhé víc pracovníky — než řečníky. 

To by byl tak obrázek našich poměrů ve Slezsku. Bude ovšem 
třeba jej doplnit podrobnostmi a k tomu bude dost příležitosti v pře- 
hledech událostí slezských. Zvláště snad bude nutno přinésti pře- 
hledy o stavu nynějšího života německého a polského. ./. C. 



Rukověť sociologie, 
c. 

23. Sociologie \' stupnici věd. Sociologie a psy- 
chologie. Věda vědě stává se nástrojem svým učením a svou 
methodou; obojí určuje se poi-adem stupničním. 

Těsný poměr jest především mezi sociologií a psycho- 
logií. Jevy sociální a historické jsou právě také psychickými; 
člověk je v jedné a téže osobě individuum své pro sebe, a!e zároveří 
také členem společnosti, bytostí sociální. Nemůže proto být výkladu 
sociologického bez pomoci psychologie; na př. sociologický výklad 
náboženství vyžaduje analysi psychologickou. Ovšem vidíme, co je 
psychologické a co sociologické: psycholog bude analysovat cit 
náboženský, představy náboženské ; sociologa zajímá vznik a vývoj 
náboženských organisací, najmě církve, vývoj náboženství, politická 
moc náboženství atd. 

Tu běží právě o to, jak si formulujeme poměr individua ke 
společnosti. O tom bude kapitola zvláštní; zatím z toho pro výklad 
n3'nější potřebujeme jen tolik: krajní individualista, neuznávající spo- 
lečnosti, bude uznávat jen psychologii a sociologii bude neuznávat, 
krajnímu kollektivistovi ztratí se individuum a tím i psychologie, 
za to mu sociologie bude hlavní vědou duchovní. Comte na př. 
podléhal kollektivismu tolik, že psychologie neuznával i z toho 
důvodu, že člověk je vlastně bytostí sociální, jakožto individuum 
můžeme se prý studovat jen in abstracto ; a proto je mu sociologie 
vlastní vědou o člověku, psychologie ztrácí se mu v biologii. 

Comte, jak už řečeno, ma stupnici čistě objektivistickou, 
psychologie v ní místa nemá, vědomí (individuální) a pozorování 
vlastního nitra nemůže být zřídlem psychologie, psychologie proto 
zvláštní a samostatnou vědou není. 

Comteův strach před subjektivismem sociologickým a tudíž 
také jeho odpor proti samostatné psychologii popularisoval Buckle, 



174 

Žádající pro historii hlavně methodu statistickou. Podobně Marx 
aEngelsse svého positivistického materialismu odpírají psychologii, 
usilujíce o sociologii čistě objektivistickou. Moderní evolucionism 
také sesiluje positivistickou sklonnost k sociologii objektivistické, 
k sociologii bez psychologie.^) Po dnes vyskytují se sociologové, 
varující před psychologií a usilující o sociologii bez psychologie. 
Z těch někteří jdou do krajností, neuznávajíce, psychologického 
učení,^) kdežto jiní více upozorňují na nebezbečí pro methodu so- 
ciologie, prýštící z nadužívání psychologie •''). Krajností jistě jsou 
škodlivý a mstí se na vědě; vidíme to nejlépe na Comteovi, 
jak od své objektivistické methody se na konec přesmekl k methodě 
čistě subjektivistické. 

24. »Psychologie sociální*. T. z v. sociální vědy 
pohraniční vůbec. Dnes mnoho se mluví o zvláštní »psychologii 
sociální* ; methodicky i věcně se pak obor ten prohlašuje za »obor 
pohraniční*. *) 

Není pochybnosti, že takové obory se mohou ustavovat ; ale 
běží o to, co v soustavě věd znamenají: podle naši klassifikace a 
stupnice skutečného mezivědí sociologického neuznáváme. Je to 
dělba práce methodická, nikoli věcná. » Psychologie sociální* nám 
znamená, že sociolog některé jevy sociální a historické podrobněji 
vykládá také psychologicky. Na základě naši klassifikace a organi- 
sace věd lze nám proto všecky takové a pod. pokusy náležitě 
klassifikovat ^). 

Rozumí se nám samo sebou, že psychologie se neužívá pouze 
sociologií (abstraktní), ale také sociologickými vědami konkrétními 
a praktickými. Na př. ekonomika vyžaduje psychologický rozbor 
pohnutek hospodářských ; vídeňská škola (C. Menger) podává 
psychologickou analysi pojmu hodnoty. Podobně bude politika a 
jednotlivé vědy politické užívat psychologie. Podle toho mohlo by 
se mluvit o psychologii ekonomické, státovědecké (nebo 
státní), politické atd. 

*) v ruské literatuře bjflo mnoho sporů o subjektivismu v sociologii; uKarje- 
jeva, Vvedenie, 36, 21)7. 

^) Na př. Coste, Les Principas ď une Sociologie objective, 1899. 

') Na př. Patten, The relaťion of Sociology to_Psychology (Annals of the 
Amer. Academy of. Polit, and Sociál Science) 1896. 

*) Nejsoustavněji Fr. Eulenburg, Uber die Moglichkeit und die Aufgaben 
einer Socialpsychologie (Schmollers' Jahrb.), 1900. 

^) L. Schweiger, Philosophie der Geschichte, Volkerpsychologie und Socio- 
logie in ihren gegenseitigen Beziehungen (Berner Studien zur Philosophie u. ihrer 
Geschichte., herausg. v. L. Stein) 1899 postrádá správné klastifikace věd. 



175 

Hledíme-li ke skutečným pracím tohoto oboru musíme učinit 
ještě jednu poznámku. Podle pořadu stupničního bude rozdíl, jestli 
si stanovíme sociální (sociologickou) psychologii nebo psycholo- 
gickou sociologii (ekonomiku a t. p.). V prvém případě jde o interes 
psychologie, v druhém o interes sociologie. To se nám 
podle pravidel stupničních a z toho, co řečeno o nástrojnosti 
a vzájemnosti věd rozumí samo sebou; ale nerozumí se to samo 
sebou u mnohých autorů, u nichž tyto pojmy methodologické jsou 
zatemněny. Nebudu opakovat, že tu neběží o terminologii, nýbrž 
o věcný a methodologický poměr věd; můžeme užívat slova jako: 
^psychologie sociální* a j., jen když s ním spojujeme náležitý 
pojem, t. j. když si stále jsme vědomi postavení sociologie v celé 
soustavě vědní. Běží o to, mít o poměrech věd názory učleněné 
a ty bude mít jen ten, kdo si vědy správně klassifikuje a organi- 
suje, kdo se propracoval k vědomí zvláštní logiky konkrétní. 

Názvu: »psychologie sociální* užívá se nestejně. Ve smysle 
užším, na př. pro studium určitých typů a fásí osvětných,^) nebo 
k účelům paedagogickým.^) 

Ve smysle širším užívá se názvu pro t. zv. psychologii 
rodovou (Vólkerpsychologie.^). Její zakladatelé LazarusaStein- 
thal prohlašují psychologii člověka společenského za ^pokračování* 
psychologie individuální. Toto určení je jistě více obrazné než lo- 
gické; nestává se však jasnější, čteme-li, že psychologie rodová 
je vědou o »duchu národů« (Volksgeist), učením o prvcích a zá- 
konech duchového života národův, »Duch národů* přijat tu patrně 
z doby romantické, kdy duch ten tvořil písně, zákony, řeč, všecko 
možné. Lazarovi také duch ten je všetvořivým, a předmětem psycho- 
logie rodové je všecko, co duch tvoří.*) Ponenáhle obor psychologie 
rodové zúžen byl na studium řeči, mythu a mravu. V tomto rozsahu 
psychologii rodovou přijímá také Wundt. '') 



') Vierkandt, Naturvolker und Kulturvolker. Ein Beitrag zur Socialpsych^ 
logie, 1896; srv, Schultze, Psychologie der Naturvolker, 1900 (autor by se pr}' 
neostýchal nazvat svůj obraz ^psychologií koloniální*). 

^) Baldwin, Sociál and Ethical Interpretations in mental Development. 
A Study in Sociál Psycholog}-, 1897 ; Mental Development in the Child and the Race, 
1897''; Vincent, The Sociál Mind and Education, 1897. Nator p, Sozialpaedagogik, 
Theorie zur Willenserziehung auf der Grundlage der Gemeinschaft, 1899. 

*) Zeitschr. fiir Volkerpsj-chologie 1860, Úvod. 

*) Ibid. 11, 396 : Laz arus tu staví proti ekonomice, jakožto vědě o vnější produkc 
národů, psychologii rodovou jakožto vědu o »Gesammtheit des producirenden Geistes* 

^) Wundt, Volkerpsychologie. Eine Untersuchung der Entwickelungsgesetze 
von Sprache, Mythus und Sitte, IťOO; 1: Die Sprache. 



176 



Jiný druh studií tvoří t. zv. psychologie massová: psycho- 
logický výklad některých, hlavně anormálních vzrušení massových.') 

Co o sociální psychologii platilo by ovšem také o sociální 
biologii (pathologii a t, p.) a všech podobných pokusech. 

Ale vždy mějme se před takovými dvojitý ni jmény v obory 
na pozoru. Dnes je sociální (ve smysle sociologickém nebo politi- 
ckém) mnoho a proto se hemží rozmanitých »sociálních« oborů — 
nedejme si imponovat jménem ! 

25. Sociologické vědy »pomocné«. Upozornil jsem na 
pojem vědy »pomocné«. Zase nemáme nic proti názvu, běží o smysl 
a obsah. Chtěl-li by kdo psychologii nazvat pomocnou vědou socio- 
logie, nic nenamítám, pokud pojem má smysl; avšak pravý smysl 
pojem může mít jen potud, pokud je dán přirozenou klassifikací 
a stupnioní organisací věd. Bez ní rozplývá se v methodické nic. 

Příklad tomu u L. Steina. ■'^) Stein neurčil přesně pojmu 
a obsahu sociologie; pokládají za »pohraniční« s dějinami, obzvláště 
dějinami kulturními a tilosofií dějin, srovnávací éthnografií a an- 
thropologií, ekonomikou a morální statistikou. Sociologie (snad také 
jiné vědy sociální, autor to neříká jasně) má tyco vědy »pomocné« : 

a) biologii, anthropologii, ethnograíii, palaeontologii, demografii, mo- 
rální statistiku, počet pravděpodobnosti ; »pomocnými« jsou dále : 

b) kriminální anthropologie, soudní medicína, dějiny vůbec a kul- 
turní zvláště, filosofie dějin a ekonomika; c) »právo, náboženství, 
politika, sociální logika a ethika, dále všecky discipliny, které jako 
na př. morální statistika mají za předmět imperativy sociálního 
jednání. « ^) 

To je docela nemethodické nakupení všech možných věd, bez 
všeho methodologického pořádku. Jak pro boha těch »pomocných« 
věd užít? De facto jsou to vědy všecky, povážíme-li, že sociologie 
také úzce je spojena s uvedenými vědami »pohraničními«. 

Do toho chaosu přivede pořad jen konkrétní logika. Ustupníme 
si vědy abstraktní, ujasníme si poměr abstraktní sociologie k soci- 



') Tarde, l^es lois de rimitation, 1895; Le Bon, Ps3^chologie des foules, 
1896; Sighele, La folia deliquente. Studio di psichologia colletiva, 1892; La coppia 
crimminale. Studio di psichologia morbosa 1897; Lomhroso und Laschi, Der 
polit. Verbrecher und die Revolution, (ed. H. Kurella), 1891, 92. Sem lze připočíst 
psychologické líčení jakobínů a revoluce vůbeř-, již podal Taine ve své historii 
francouz. revoluce a j. 

*) Wesen und Aufgabe der Sociologie, 5. 

^) Uvádím do slova, proto že se vedle sebe staví vědy a sociální skutečnosti : 
vedle morální statistiky a ethiky náboženství (ne filosofie náboženství). 



177 



álním vědám konkrétním a praktickým a pak ovšem nejasný poměr 
věd » pomocných « zmizí. 

26. Sociologie, vědy přírodní a mathematika. Spo- 
lečnost není pouze organisací duchů, ale zároveň těl ; proto sociolog 
musí být vědecky připraven také vědami přírodními. 

Především biologii potřebuje nejen k vůli psychologii, ale 
sociolog musí posuzovat přirozený vzrůst společnosti (populacioni- 
stika) a musí studovat vliv přírody na společnost (mesologie). Ob- 
zvláště pozornost zasluhují dnes také problémy »sociáiní patho- 
logie« a »sociální therapeutikj^* (tyto obory shrnuje vjednoWorms). 

Biologie (pojem bere se tu v moderním pojímání t. zv. biologie 
všeobecné) sociologovi poslouží mnohou analogií. Vzniká zviáŠtní 
a samostatné studium zvířecí »společnosti« ^) a vůbec moderní evo- 
lucionism, usilující o historii zvířectva, poskytne sociologii mnohý 
podnět k přemyšlení a srovnání. Obzvláště konkrétní obory bio- 
logické, najmě zoologie, stávají se prodloužením historie člověcké; 
také geologie a zeměpis spojují se s historií a vzniká obor t. zv, 
archaeologie neboli praehistorie. ^) 

Nejen učením, také methodou biologie a vědy přírodní vůbec 
sociologovi mohou sloužit. V biologii jsou jevy již hodně kompliko- 
vané; konstatování skutečných příčin může být vzorem pro kon- 
statování příčin složitých jevů sociálních a t. d. 

.Skutečně sociologie od Comtea počínajíc k přírodov^ědcům 
do školy chodila a chodí. Bez mála bych řekl, příliš mnoho a dlouho. 
Svědčí o tom nejen název sociologie : sociální fysika ale také termino- 
logie: statika — dynamika, kinetika aj. a hlavně názor, že společ- 
nost je organism. Avšak jak nechceme, aby sociologie se ztrácela 
v psychologii, tak musíme zavrhnout směr sociologický, který šmahem 
přejímá učení a methodu biologickou, čímž sociologie se stává 
pouhou biologickou analogií. O tomto zneužití analogie budeme 
muset pojednávat jinde ještě obšírněji. 

Přesnost přírodovědy a ještě více její technické úspěchy mnohé 
socilogy, podobně jako psychology, vedly ku přeceňování přírodověd 
pro učení a methodu sociologie. Avšak skutečný a velký vliv pří- 
rody na člověka a pokroky přírodovědy nemohou být důvodem, 
předpisovat sociologii obsah a methodu. 

Sociolog v mathematice po stránce methodické naučí se 
přesnosti a určitosti vědecké a to s prospěchem tím větším, že socio- 



^) Na př. Espinas. Des sociétés animales, 1878'. 

'') Nábadný spis Quinetů v: La Creation, něm. od Cotty. Die Schópfung. 1871. 
NAŠE DOBA. R. VIII.. c 3. 1900. 20. prosince. 12 



178 



logie ještě tak přesná není. Po stránce věcné při statistické indukci 
užije počtu, obzvláště také počtu pravděpodobnosti, na př, k odha- 
dování trvání života, přibývání obyvatelstva a t. p. ^). Někteří specia- 
listé chtí mathematikou některé obory konkrétní učinit přesnými 
zejména populacionistiku a ekonomiku. 

27. Sociologie a filosofie. Sociologie je vědou samostatnou, 
nikoli »filosofickou« ; obvyklý teď název: ^Sociální filosoíie«, užitý 
již od Hobbesa, říká vlastně jen, že sociologie je vědou o spo- 
lečnosti abstraktní. 

Mnohým však sociologie má užší vztah k filosofii, proto že je 
vědou o společenském životě ; vidí se zvláštní ráz filosofický v tom, 
že všecky projevy života lidského odehrávají se ve společnosti a že 
tudíž sociologie je vědou všeobsáhlou, studující všecky projevy 
ducha lidského, kdežto vědy ostatní všecky mají obor užší. S toho 
hlediska mohlo by se říci, že sociologie je po výtce vědou jednotící 
vědy ostatní ; jednotnost a harmonie všech věd in concreto zna- 
mená, že jedna věda má převahu a k tomu se hodí sociologie. 
Tak si věc představuje zejména Comte. 

Není to správné. Plato pokládal mathematiku za vědu po výtce 
filosofickou — po stránce methodické mínění má smj-sl docela 
oprávněný, jak vidět z vážnosti, kterou mathematika má také ve 
filosofii nové (Descartes, Spinoza, Leibnitz, Kant, Comte aj.). Jiní 
filosofové kladli zvláštní důraz na přírodovědu (»přírodní filosofie«) 
jiní na psychologii (Beneke). Toto oceňování filosofickosti jednot- 
livých věd je však do značné míry osobní a časové ; časové — dnes 
se úsilněji pěstuje sociologie a tudíž se v ní vidí věda po výtce filo- 
sofická, kdežto ve skutečnosti právě proto jí být přestává tím totiž, 
že se jako věda samostatná z filosofie vyděluje. 

Co se týká důvodu, že všecky projevy ducha našeho se dějí 
v životě společenském — ne všecko, co se odehrává ve společnosti, 
je proto předmětem sociologie ; umění na př. také je ve společnosti 
a také mathematika a přece jsou aesthetika a mathematika vědami 
zvláštními. 

Sám jsa sociologem nevidím ve své vědě vědy obzvláště filoso- 
fické; pokud tento názor o filosofii bych ještě držel, rozhodl bych 
se pro psychologii, jakožto theor etický základ filosofie. To ovšem 
také souvisí .se stanoviskem, jež zaujímám v otázce individuum versum 
společnost. Ale vlastním jednotivem věd je konkrétní logika a filosofie. 

') Comte užívání počtu pravděpodobnosti vůbec a speciálně také v socio- 
logii neuznával. O počtu pravděpodobnosti v sociologii srv. Masaryk, Humeova 
skepse, 1883. 



179 



Že vzdělání sociologické všem odborníkům je prospěšné, to 
dokazovat dnes už třeba není. Také netřeba dokazovat, že sociologie 
je nutná jakožto základ pro vzdělání politické a sociální. Sociologie 
měla by se již stát stejně jako psychologie předmětem výchovy 
středoškolské; ovšem by především musila mít určitější postavení na 
vysoké škole samé, zejména vůči fakultě právnické. 

28. Příklad klassifikace věd umělé, neorganické. Snad 
už bude jasno, jaký methodologický význam klassifikace věd má, že se jí 
totiž určuje postavení jednotlivé vědy v celé soustavě, v celém organismu 
vědním. Schéma klassifikační je znázorněním celé konkrétní methodologie, 
jak totiž věda vědě může sloužit za přípravu věcnou a methodickou. 

Rozumí se, že význam ten má jen klassifikace přirozená, organická, 
filosofická, nikoli však klassifikace umělá, neorganická, poskytující pouhý 
přehled množství věd, ale nepodávající návodu, jak sjednotit speciální vědy 
v organickou, filosofickou soustavu vědní. K vůli poučení podívejme se 
tedy na umělou klassifikaci věd. Jejich velmi mnoho, ale vybírám Wund- 
tovu. Protože tu běží o sociologii, stačí nám klassifikace věd duchových 
a filosofie. 

Wundt liší vědy na filosofii (souvislost všeho jsoucna) a věd}' spe- 
ciální (jednotlivé kategorie jevů); tyto vědy speciální jsou buď formální 
(mathematika) nebo reální (empirické): vědy přírodní a duchové. Tyto 
pak člení se takto : 

I. Vědy o duchovém dění (o pochodech duchových) : 

1. Psychologie: duchové pochody v lidském vědomí. 

2. O duchových pochodech za jistých podmínek : 

a) Psychologie zvířecí a psychologie rodová 
(Volkerpsychologie) : duchové pochody jednotlivých by- 
tostí a společností. 

b) pochody duchové v poměru k pochodům tělovým — vědy 
psychofysické : 

«) p sy chof y sika : o vzájemných vztazích pochodů 
duchových a tělových ; 

^) psycho fysický přírodopis zvířat; anthro- 
pologie, ethnologie:o psychofysické organisaci 
jednotlivých bytostí a jejich skupenin (Gesammtheit). 

II. Vědy o plodech duchových. 

1. Filologie: o duch. plodech vůbec: 

2. Národní hospodářství, politika, soustavná prá- 
vověda, soustavná theologie, theorie jednot- 
livých umění, speciální methodologie věd: vědy 
o jednotlivých třídách duch. plodů. 

III. Vědy o vývoji duch. plodů = vědy historické : 

1. Dějiny individuální (životopis), dějiny národů, 
dějiny světové neboli universální: dějiny vše- 
obecné. 

12* 



180 



2. Dějiny hospodářské, dějiny státní a práv/j í, 
děj. náboženské, děj. umění, děj. jednotlivých 
věd: dějiny jednotlivých tříd duch., plodů. 

Vědy filosofické. 

A. Věda o poznání: vznik poznání. 

1. Formální logika: forma pochodu poznávacího; 

2. logika reální, uskutečnění processu poznávacího: 

á) historický vývoj poznání: všeobecná historie vědy, 
6) logický vývoj poznání: no etika (therie poznání): 

a) čistá (všeobecná) theorie poznání: podmínky 

a principie poznání, 
/9) užitá theorie poznání neboli methodologie. 

B. Věda o principiích : soustavné spojení vědy. 

1. Všeobecná věda o principiích neboli metafysika, 

2. speciální věda o principiích: 
a) filosofie přírodní : 

a) všeobecná filosofie přírodní; 

/9) speciální: všeobecná kosmologie; všeobecná 

biologie; 
h) filosofie ducha : 

a) všeobecná filosofie ducha neboli filosofická psy- 

chologi e; 

§) filosofie jednotlivých výtvorů ducha: ethika a 
právní filosofie; aesthetika, filosofie nábo- 
ženství; 

}') theorie duchového vývoje lidstva: filosofie dějin. 

Je vidno — to není klassifikace organická, nýbrž umělá, přehled 
vědění, nikoli jeho filosofická organisace. A v přehledu tom pro sociologii 
není místa, ačkoli se uznává filosofie dějin ; za to máme dvojí psycho- 
logii, vědy historické dělí se od věcných tak, že na př. dějiny meta- 
fysiky nepatří do filosofie, že speciální methodologie odtrhuje se od me- 
thodologie filosofické atd. 

Jen ex post a nahodile Wundt mluví také o soustavě věd duchových 
a tu, patrně pod tlakem názorů Míliových a Comteových, ale beze všeho 
uvědomění, jedná napřed o logice psychologie (individuální — rodová), 
potom o logice věd historických (filologie — dějinj' — vědy filologicko- 
historické : jazykozpj't — mythologie — ethologie [věda o mravech]) a 
na konec o logice věd společenských : sociologie, ethnologie, populacioni- 
stika, státověda, ekonomika, právověda. Nikde se neujasňuje, jak a proč 
se stanoví tyto skupiny a obory vědní — Wundt si právě pojmu a úkolu 
orsanisace neujasnil.^) 



*) Na některé vad)^ Wundtovy klassifikace upozornil jsem již v Konk. logice 
(něm. vyd.) 214. 24ó. 



181 



Pohled na tuto neuČlenenou směsici stačí, abychom se přesvědčili, 
že Wundtova klassiPkace je methodologicky docela planá. Kdo si pročte 
jeho trojsvazkové dílo logické, nalezne toho mučivý doklad. Ať si na př. 
čtenář vyhledá, co tam řečeno o filosofii dějin, co o sociologii, státovědě 
a přesvědčí se, jak Wundt o podstatě a methodě všech těch věd nemá ja- 
snosti. Čtenář jeho spisu se proto nepodiví, že tam nenalezne zmínky 
o politice a j. Filologii pojmově brát za vědu jednu, stejně theologii atd., 
to všecko jen prozrazuje, že Wundt přidržel se rozmanitých, zejména 
v Německu obvyklých přehledů (ne klassifikací !) věd a na tomto historicky 
daném základě snesl různé methodologické poznatky v jakýs takýs vnější 
pořádek. 



o významu umění ve vývoji. 

Podává dr. Frant. Krejčí. 
(Dokončení.) 

Značně jinak má se to s malířstvím. Prostředk}', jež uměleckému 
instinktu poskytuje, jsou tak rozmanité, tak účinné a tak do- 
konalé, že není předmětu, jejž by nemohlo zobraziti a není myšlenkj', 
kterou by nemohlo mluvou své zvláštní krásy vyjádřiti. Nemůže 
býti pochybnosti, že malířstvím může býti uskutečněno to, co po- 
kládám za pravou úlohu umění, anticipace vývoje. Postavme se 
pí'ed kterýkoli obraz skutečné ceny umělecké a uvidíme, že v té 
kráse malebné, v té kombinaci barev, v tom rozdělení svitu a temna, 
v té snaze napodobiti přírodu, v těch postavách, krajinách, v těch 
ideálních koncepcích zjevů ze světa nadzemského, vždy prokmitá 
něco, co nám chce malíř říci, že do obrazu vložil něco, co z něho 
musíme vyhleděti, co jde za libost, způsobovanou vnímáním zra- 
kovým a co si odnášíme s sebou do prosy života a k vůli čemu 
se opět a opět vracíme k jeho výtvoru, jako ke zdroji útěchy, nad- 
šení a povznesení. Obraz, na němž nic nás nedojme než na pi\ 
zručnost napodobení, která vzbuzuje zdání skutečnosti, buď není 
pravým uměleckým dílem anebo nebyl námi pochopen. Virtuosnost 
nesmí činiti malíř jediným svým cílem a pozorovatel nesmí ji činiti 
měřítkem umělecké ceny. Jestli kde, v malířství je nejzřejměji 
patrno, že krása jest jen prostředkem, že je mluvou, která lichotivě 
dotýkajíc se citu našeho, chce něco znamenati. Proto není jedno, 
co malíř maluje, jaký zjev přírody neživé, jakou postavu, jakou scénu 
ze života a nepostačí, »když se mu to povede «. Anebo snad spíše 
můžeme říci: ať si maluje, co maluje, jen ať to má nějakou myšlenku. 
To bylo to, čeho pohřešil jeden kritik v kollekci obrazů Maroldo- 
vých, jehož mistrné kresbě, mistrnému vystižení skutečnosti jsme 
se podivovali. A to bylo to, co naproti tomu nejvíce lákalo do vý- 
stavy Vereščaginovy, co činí Rěpkina tak velikým. Proto bych sou- 
hlasil s těmi, kdo nežádají od obrazu, aby vyloudil vzdech : »to je 
krásné«, nýbrž, aby pohnul pozorovatele, aby se zamyslil. Tím ne- 



183 



hájím nikterak symbolism v malířství. Naopak symbolism po- 
kládám za úpadek v malířství, poněvadž je to vnášení do umění 
malířského prostředků cizích, čímž se dokumentuje neschopnost 
k vyjádření něčeho, co umělec obmýšlel. Malíř musí vystačiti s pro- 
středky, jež mu jeho umění skýtá a jimi vtěliti myšlenku. V sym- 
bolické malbě není krása malířská prostředkem, nýbrž krása jiného 
druhu, je to oklika, zacházka, která svědčí o obtížích pro umělce 
a pozorovatele unavuje. 

Když takto pohlížíme na malířské umění, pak uznáme zajisté 
možným, aby myšlenka, kterou umělec obrazem vyjádřiti má, byla 
po pi-ípadě anticipací vývoje. Toho však příklady nutno hledati v mi- 
nulosti, v dějinách umění a vzdělanosii; neboť teprve vývoj, budouc- 
nost může dáti umělci za pravdu a jeho velikost ukázati. Jeden 
příklad uvedu, ačkoli pro náš účel postačí již přesvědčení, že tako- 
vého něco jest možné. Jest známo, že malířství rozvilo se v květ 
teprv ki-esťanstvím, kdež bylo ve službách kultu jako sochařství 
v době klassické na pudě náboženství polytheisiického. Tu ovšem 
muselo býti viditelným, malebným interpretem ideí tohoto nábožen- 
ství, muselo jeviti jeho myšlenkový a citový ráz. Ježto pak povaha 
náboženství křesťanského jest negace pozemského života, negace 
slastí, jež poskytuje život, pohrdání vším, co na světě cenu míti se 
zdá, obrácení zraků do onoho světa, kde jsou poklady, jež ani mol 
nezžírá ani rez nekazí, odříkání se, askese, jež způsobuje život 
ctnostný a samotářský : hlásal to lidu malíř štětcem svým maluje 
světce, mučenníky, scény z bible a alegorie zásvétné, v nichž zcela 
přirozeně chmurná nálada se zračila, v tělech a obličeji, v pozadí, 
vůbec v celé koncepci a obrazj'^ tv odpuzovati musely od žití, od 
přírod3\ od krásy tělesné a vůbec od všeho, co by mohlo vábiti 
nás k životu a uvésti v pokušení. Malíř přemáhal tělo, svět i ďábla 
svými výtvory. Takovéto ideje působily vydatně k zušlechtění lid- 
stva degenerovaného mravně rozmařilostí pohanskou a zhrublého 
vlivem zápasů s barbarskými národy germh.nskými, jichž krví osvě- 
žila se fysická jejich síla; bylo tedy v zájmu vývoje, aby ideje kře- 
sťanské pronikly všemi vrstvami lidu. Avšak když pronikl}' a stá- 
valy se podkladem společenského řádu, počaly se ukazovati neblahé 
účinky takového chmurného názoru světového jednostranně odvá- 
dějící člověka od přírody — příroda vzbudila reakci, kterou instink- 
tivně zahájili umělci. Vlivem všelikých okolností, z nichž hlavní 
bylo povznesení blahobytu a obnova vzdělanosti staroklassické, 
počal se hlásiti k svému právu pud k životu, k požívání života, 
což kontrastovalo s názorem náboženským a vedlo k neshodám 



184 

a sporům v myslích lidí. Tomu přirozenému pudu porozuměli hned 
malíři a výtvarní umělci a jím vedeni počali malovati jiné světce, 
jiné mučenníky, jiné anděly, než jací rodili se v obraznosti temných 
kobek klášterních. Zářil z' nich odlesk bujícího, kypícího života; 
svěží kolorit, krásné tělo, jehož cenu naučili se znáti z trosek so- 
chařství klassického, veselá nálada přítomného života, láska, nád- 
hera, přepych, reminiscence pohanského naturalistického bájesloví: 
vše to hlásalo návrat k světu, k přírodě, odmítalo askesi, zjemňo- 
valo způsob života, mravy, povzbuzovalo k práci a uvádělo člověka 
z neplodného snění ve skutečnost, v níž jest hledati jeho účel. 
A poněvadž se to dalo ve službách kultu, v obrazech ideály nábo- 
ženské vystihujících, smířil umělec náboženství opět s životem, 
zpohanšíil je v jistém smyslu, ale učinil je takým, jakým je potřebo- 
vala ra9a arijská pro svůj vývoj. To je ten veliký význam umění 
italského v nejkrásnější době jeho rozkvětu, k tomu cíli seslalo nebe 
lidstvu Rafaely a Leonardy da Vinci. A tak bychom mohli zase v nizo- 
zemské škole najíti reakci proti tehdejší znemravňující ženskylosti 
a rytířskosti, povznesení malého člověka s jeho radostmi a žalostmi ; 
tak bychom mohli v uměleckém vystižení typu národnostního, 
v němž přispívají sebevědomí národnímu, čehož na př. my dosud 
postrádáme, shledávati příspěvek ke všeobecnému vývoji — avšak 
nemaje času přestávám na zmínkách uvedených a přecházím k nej- 
záhadnějšímu umění, k hudbě. 

Zde bych mohl přímo odvolati se k celé řade myslitelů, kteří 
právě a jen v hudbě spatřují se uskutečňovati ten cíl, který jsme 
vytknuli umění vůbec a k celému zástupu skladatelů, kteří v tomto 
smyslu hudbu pěstují. Mohl bych citovati Schopenhauera, otce mo- 
derního wagnerianismu, jenž hudbu pokládal za filosofii v tónech; 
neboť prý skrze ni člověk uvědomuje si bezprostředně to, co tvoří 
podstatu světa, skrze ni vycítí ty tajemné síly, jež v přírodě živé 
i neživé a v jeho vlastním nitru jsou vzpružinou všeho dějství 
a všeho vývoje. Mohl bych citovati samého Wagnera, jenž se do- 
mnívá, že pouze citem lze objektivně seznati skutečnost světa a že 
v divadle je zárodek všeho mravního vývoje, jenž hudbou chtěl vy- 
koupiti, spasiti lidstvo. Než nebudu je uváděti, ježto mají náhledy 
jejich právě tolik odpůrců, jako vyznavačů, a ježto wagnerianism 
svou rafinovanou strojeností, svou vyfilosofovanou tendencí, zdá se 
mi na lehké perutě tónové krásy skládati těžké břímě nejasných 
ideí, jímž tlumí její účin v srdcích našich, zdá se mi více mluviti 
k rozumu než k citu a tím ztěžovati pravý účel hudby. Mně po- 
stačí vzpomenouti na výrok Shakespearův, že jen srdce zlosyna 



185 

může uzavřeno zůstati kouzlu hudby a třeba na jeden aforismus 
Nietzscheův, že bez hudby nebylo by štěstí na světě. Hudba jest 
mluvou affektu, vášně; jí se uvolňuje tlak citů, který ochromuje 
pravidelný chod organismu duševního i tělesného a zabraňuje vý- 
buchu, který nezbytně nastati musí, když energie duševní nemá 
dostatečného odpadu v činnosti volní, aneb když je napjetí tak ve- 
liké, že přesahá schopnost orgánů funkci duševní regulujících, když 
jako prudká bystřina vystoupne z břehu a unáší sebou všechny 
představy, snahy, celou osobnost, aniž je něco s to dáti jí určitý 
směr. Hudba rozjařeného uchvátí do krajů radosti, kdež jej nechá 
jásati a vyhovuje každému nápadu jeho rozechvěné obraznosti, až 
se vybouří ; hudba vrací zarmoucenému slzy, zasmušilému řeč, ztý- 
ranému skýtá potěchy. Hudba krátce rozpoutává city a dadouc jim 
volný průchod, uklidňuje, smií-uje s životem, jest zdrojem jen libých 
dojmů, jest opravdový kvietiv vůle; neboť vrací mysli rozbouřené, 
roztoužené, rozervané rovnováhu, klid — ano jest opravdu štěstím 
lidstva. 

Kouzlo, kterým jímá mysli i srdce, jest neodolatelné. A odkud 
pochodí tato její moc, která umělci nás vydává takřka na milost 
a nemilost? proč tóny mluví tak bezprostředně k srdci našemu? 
Není uspokojivější odpovědi na tuto kardinální otázku hudební 
esthetiky, nežli jak ji podal Spencer, jenž nám připomíná jedno- 
duchý, ale v následcích dalekosáhlý fakt, že vášně lidské — ty pu- 
dové reakce na neobyčejné dojmy — od prvého počátku svého, 
ještě dříve než zasvitlo mu -světlo sebevědomí — byly ve spojení 
se zvuky, s tóny i hřmoty a sice v hlase, který zcela přirozeně 
každý silnější dojem člověku z plic a hrdla vyluzoval. Tak vznikla 
škála zvuková, která byla zároveň i škálou citovou a to bylo 
embryo veškeré říše tónů, to bj^o základem té tak zvané esthe- 
tické záliby v tónech; odtud pochází citový účin hudby, ze žádných 
fysiologických podmínek anebo z nějakých prvků tónových kom- 
binac, které by činily zdroj hudební krásy. Libost tónů a zvuku 
jest výsledek associace a reprodukce způsobené pudem a utvrzené 
dlouhým vývojem řeči, v jejímž přízvuku rudimenty původních 
associací dosud spatřujeme. Tytéž zvuky, jež vydával z prvu bez- 
děčně, asi jako citoslovce (a bylo jich na počátku mnohem více 
než na nynějším stupni řeči), tytéž vydával úmyslně, když si ule- 
voval písní, tytéž zvuky slyšel v přírodě živé i neživé a rozuměl 
jim jako výlevům, výrazům citu. Z těch zvuků záleží materiál, který 
hudebník kombinuje v melodii a harmonii, takže celé nitro člověka 
promítnuto jest v říši tonů a každá jeho součástka může se zase 



186 



do nitra odtamtud reflexí vrátiti. Tóny jsou ted3^ jak kdosi řekl, 
klávesy našeho srdce a odtud pochodí ta bezprostřednost účinku 
hudby. 

Umělec může nyní chtíti buď k danému citu hledati při- 
měřený výraz, anebo chce vzbuditi v nás určitou náladu ; jiný účin 
obmýšleti nemůže; neboť hudba jest naprosto abstraktní mluva citu 
a žádná představa, žádná idea určitá nemůže jí býti proslovena, 
jen to neurčité množství subjektivních upomínek, které v jednotlivci 
vyvolává, protože jemu jsou spojeny v mysli s citem, do něhož byl 
uveden zvukem. Umělec docílí jen náladu všeobecnou, citový rámec, 
jejž si vyplňuje každý sám. Uvede nás v náladu chmurnou nebo 
veselou, stupňuje ji, změňuje ji; ale za to, co si při tom budeme 
mysliti, nemůže se zaručiti, upomínky naše mají naprosto volné 
pole a hudba je pohání jako kouzelník před duševním zrakem 
naším ; jenom obecnou associací z životní praxe, kde určité zvuky 
nejen s určitým citem byly spojeny, ale i s určitým výjevem, na 
př. prostřednictvím rhytmu v tanci, obřadech, pochodech atd. jest 
možno i našim myšlénkám dáti určitý směr, který však i zde 
zůstává subjektivním a ve svých podrobnostech u jednotlivců 
zcela různým může býti. — Kdo naslouchá nějaké symfonii, 
může z ní vyslyšeti něco zcela jiného, než-li obmýšlel skladatel 
a tu mu dáván bývá směr nějakým slovem v nadpise. Chce-li 
umělec také nějaké určité představy vzbuditi ve vnímateli, musí ne- 
zbytně utéci se o pomoc k řeči nebo k uměním výtvarným. Proto 
již na počátku v písni a příležitostné hudbě (píi tanci, pochodech, 
obřadech, recitaci atd.) sdružila se hudba s uměnami jinými a vzala 
na sebe úkol interpreta cílu, ke kterémuž se převýtečně hodí. 
Z povahy její vyplývá, že vůbec se jí v takovémto sdružení nej- 
lépe daří, jakož také nejvyšší výkvět hudební tvorby jest opera- 
hudbo-drama. 

A v tomto sdružení musíme též hledati její význam pro an- 
ticipaci vývoje. Co ideálů a tužeb lidských vtěleno jest v píseň, 
jež zavznívajíc člověku od kolébky vychová z něj muže činu, jež 
nesouc se od dědiny k dědině, od tábora k táboru slučuje stejně 
cítící ve spolek stejně chiějících. Každá doba převratu má své hymny, 
které podivuhodným způsobem svou melodií vystihují náladu doby 
a mají suggestivní moc na zástupy, která nepomine, dokud není 
dosažen cíl, boj dobojován. Čím jsou písně národům porobeným ! 
bez nich by upadly v tupou resignaci, v zoufalost; s nimi jest jim 
život snesitelný i v poutech a skrze ně věští se jim vysvobození; 
neboť je-li člověk strůjcem svého osudu, jest jím i celý národ a jest 



187 



třeba, aby měl vůli, odvahu, energii, aby chtěl. Písněmi energie se 
hromadí, život udržuje, nedají usnouti, neustále, tí-eba hrozně zvolna, 
tvoí'í se nálada, připravující půdu myšlenkám spasným a činům. 

Jak přispěla hudba k zvroucnění citu náboženského, toho dů- 
kazem jest moderní snaha reformní v hudbě chrámové ; neboť pod- 
niká se za tím účelem, aby uprostied víru myšlenek, řekněme ne- 
náboženských, srdce bylo získáno libým lichocením tónů. Umělecký 
instinkt zde spadá v jedno se snahou vědomou náboženství obroditi 
a podporuje ji vydatněji než výklady písma. Jsou-li vášně základ- 
ními motory lidského žití, tedy vývoj záleží ve vhodném, účelném 
rozdmychání nebo ztlumení jejich a hudba jest tu nejvítanějším pro- 
středkem tohoto vývoje, neboť ničím snáze nelze na cit působiti, 
v němž dřímá plamen vášně. Instinktivně hudební umělec skládá 
k básním melodie, aby pomohl citem uskutečnění myšlénky, aby 
rozplamenil k činu a instinktivně zjemňuje výbuchy vášně svými 
melodiemi. Obecné jest přesvědčení, že hudba zušlechťuje cit a kdyby 
ničím jiným nesloužila pokroku, dosti by konala. Z toho patrno, 
jak máme na operu pohlížeti : cituji n3'ní Wagnera, že divadlo jest 
školou lidstva, a rozumím tomu tak, že má býti zdrojem ušlechtilé 
veselosti, která vzbuzuje radost k životu, a kvietivem vášní, jichž 
jednostranné vzplanutí ruší duševní řád. Není nevýznamno, že právě 
v naší nervosní době hudební umění vzkvetlo ; s našeho stanoviska 
budeme souditi, že nevzkvetlo proto, že se smysl pro hudbu vy- 
vinul, nýbrž proto, že nervy naše jakožto orgán citlivosti po- 
třebují nějakého prostředku, který by je instinktivně uklidňoval; 
proto je záliba v hudbě instinktivní: proto také budeme žádati po 
hudebním umělci, aby nerozčiloval a nepřepínal čivstvo přepracované 
horečnou činností moderních snah, nýbrž aby nechal hudbu býti 
tím všelékem naší neklidné mysli, jakým ji chtěl míti ten řecký 
bůh, když lyru vynašel. To je moje stanovisko vůči modernímu 
směru wagnerovskému i vůči reakci, jež víc a více se šíří v hudební 
literatuře i filosofické i tvoření uměleckém. 

Zbývalo bv promluviti o básnictví: avšak toho pominu, po- 
něvadž úloha, kterou básníci vykonali ve vývoji kulturním, je tak 
zřejmá, že z ní anticipace vývoje vyplývá sama sebou. V pojmu 
básníka jest pojem věštce zahrnut a ten pojem zahrnuje v sobě 
anticipaci věků příštích. Všechno, co jsme o uměnách jiných řekli 
o každé zvláště, platí v souhrnu o básnictví. Jen to dodáváme, že 
básnictví, majíc za prostředek pouze krásu řečí a myšlenek, před- 
pokládá vyšší intelligenci u těch, pro něž působiti chce, a proto 
používá rádo pomoc jiných uměn, aby zjednalo náladu přiměřenou 



188 



a získalo srdce naše pro své ideje. Ono jest nejschopnější, aby 
spojilo všechny uměny k společnému účinu a to jest pak vrcholem 
uměleckého tvoření, jak to vidíme na půdě náboženské, z níž vy- 
rostlo též divadlo Dionysovo. 

Bylo mým úmyslem pohleděti na umění se stanoviska trochu 
jiného, než bývá obyčejem a byl bych šťasten, podařilo-li se mi 
aspoň tolik, že odtud některé stránky umělecké tvorby a zvláště 
poměr její k jiným způsobům činnosti lidské určitěji vynikly, po- 
dařilo-li se mi ukázati, že umění jest drahý skvost příliš jadrné 
podstaty, než aby mu ubylo na ceně zkušebním kamenem filoso- 
fických theorií, které nám již vzaly tak mnohý ideál a tak zbj^tečně 
ztrpčily život. Theorií vývojovou teprv pravá cena umění vysvitne 
a můžeme s plným vědomím oddati se požitku z něho, jako je 
instinktivní kouzlo, jímž nás jímá. 



o věcech slovenských. 

Úvah\' a kritiky. 
(Pokračování). 

Pěstitele československé vzájemnosti pohlavkuje Vajanský jednoho 
za druhým. Prof. Masaryk je kořenem svým Slovák — otec 
jeho byl rodem z Uher. Slovenska, — slovenské poměry studuje 
a chce také Slovensku sloužit; i je s dostatek známo, jak se 
k němu Nár. Noviny chovají. Prof. Pastrnek píše slovenskou dia- 
Jektologii, pěstuje vzájemnost prací a obětmi, nekritisuje ani Martin, 
.aniž koho jiného, ale od Vajanského dostal též svůj díl. Když 
totiž dne 13. května 1900 byly přeneseny ostatky Šafaříkovy 
z Karlina na Olšany, prof. Pastrnek proslovil řeč, již zakončil : 
»Ty žiješ a žíti budeš stále u věčné paměti naší jako jeden z ma- 
jáků, které ozařují budoucí rozvoj národa našeho, na cestě ke 
vlastní, slovanské, na základě svobody vybudované kultuře, jejímž 
největším cílem jest humanita. Budiž Tobě nehynoucí sláva !« 
Humanita ! Toho nemohl Vajanský Pastrnkovi ztrpěti. Dne 1 7. května 
píše v úvodním článku: »Len nevďak alebo nadutá stupidita može 
veťkému Slovákovi Safárikovi připisovat hnusno-falošné tóny akejsi 
bezosobnej, hmlistej humanity, tohoto otravného opia pre mladé, 
v borbe stojace národy, menovite národy slavianské.« Níže ještě 
protestuje proti »falsifikátorstvu zbrklých čudákov alebo schválných 
nástrah. « 

Slovo výše již vzpomenuté : tu se hýří ! pronesl akademický 
malíř Věšín. Ev. farář Janoška použil slova toho v přípitku při 
bankete v Martině, napomínaje národ k střídmosti. Avšak Vajanský 
jinak věci pochopuje než Janoška, a dne 4. srpna 1900 vrhá Věší- 
novi, jenž tolik lásky Slovensku prokázal uměním je povznes, tato 
slova v odměnu . . . »drzou Ižou,^) zlomyseťnou klebetou je menovať 

^) To je Vajanského obyčej, druhým lidem vyt3'kati lež, což mi připomíná 
přísloví: Kdo v té peci sedá, jiného tam hledá. Já sám mohu Vajanského usvědčit 
z nepravdy véda, že jinak v Nár. Novinách referoval, než jak slyšel řečníka mluvit. 
On na př. hází procenty a jinými čísly, ale sotva tomu kdo věří znaje, že Vajanský, 
básník, má právo na básnické licence. 



190 



ju (roz. zábavu o martinských slavnostech) » hýřením «, ako to urobil 
istý takzvaný »priatel« Slovákov. 

Ale i tichý básník Heyduk, jehož nejlepší plod vytvořila láska 
k Slovensku, dostal v Martině šleh nezasloužený a od Vajanského 
není hoden odpovědi. 

Naposled Vajanský s učitelem Burianem kopli Kálala. 

Ambro Pietor, zodpovědný redaktor Nár. Novin, zaujal čelné 
postavení v redakci na přání katolických kně^í, již složili větší 
díl kauce, a k vůli těmto je též proti vzájemnosti, nebo katoličtí 
kněží se obávají, že vzájemnost zanesla by na Slovensko husi- 
tismus a svobodomyslnost. 

Jan Francisci, nejstarší slovenský literát, sídlící v Martině, na- 
psal před několika roky v listě, že Češi hlásí se k Slovákům jen 
tenkrát, když chtí mít z nich užitek. 

Ale vraťme se zase k Vajanskému. 

Ten, když jednou přišel do Prahy, mluvil k Českým literátům — 
německy; patrně jim chtěl dáti na srozuměnou, že slovenština jest 
od češtiny tak rozdílná, že bj-^ mu čeští spisovatelé nerozuměli.^) 
Nechť nyní zví, že oni v jeho němčině viděli úkaz pathologický. 
Buď jak buď, Vajanský československou vzájemnost 
kulturní poškozuje a tím škodí především Slovákům 
samým. Vícekráte jsem o tomto škodném působení jeho rozmlouval 
s vážnými muži slovenskými a ti vykládali je asi takto : Vajanský 
je člověk chvilkový, po umělecku rozmarný, bez zásad, ale přede- 
vším je pyšný; kdyby slovenský život kulturní srostl s českým, 
kdyby slovenští muži žili jednotně s českými, Vajanský by se mezi 
nimi ztratil, kdežto na osamoceném Slovensku mní se býti prvním.-) 
»0n má len jedinú zásadu: všetko kolom seba skosiť, aby len jeho 
bolo vidět. « 

A tak řekněme již souhrnně: Politická činnost Vajanského po- 
sitivních výsledků nemá; on naopak rozplameňuje nenávist 
Maďarův proti Slovákům ; odvrhuje osvětu českou, jíž je podmíněna 
osv^ěta slovenská; odkopává nejlepší přátele národa slovenského; 
pilné, mravné i způsobilé lidi představuje národu jako kretiny 



') Nár. Nov. často si raděj zaněmčí, než by se vypůjčily české slovíčko. Tak 
píší: Franc, Heinrich, rajchsrát, mustra, vinšujem a j. Vajanský kromě toho 
užívá — činil to zvláště před několika roky — rusismů čtenářům nesrozumitelných 
a dosud napěchuje do krátkého článku 20—40 cizích slov, tak že kolikrát dosti 
vzdělaný čtenář článku jeho neporozumí! 

^) Jsem přesvědčen, že tato malicherná pýcha i některým jiným překáží býti 
pro českoslovanskou vzájemnost. 



v 



191 



a prašivé ovce, aby dílo jejich znemožnil; otravuje konečně své 
čtenáře politickými články, mravně tak nízkými, že jest mezi Slo- 
váky a snad mezi vším Slovanstvem ojedinělým, nebo tak nikdo na 
Slovensku dosud nepsal a národní duch slovenský jest zcela 
jiný, než jaký je ve článcích Vajanského. 

Přijde čas, že se celé Slovensko bude za úvodníky Vajanského 
stydět! 

Takové je tedy naše o Vajanském přesvědčení, shodné s mno- 
hými úsudky slovenskými, vyznívajícími na př. slovy, že »Vajanský 
je nešťastie Slovenska.* 

A nyní je třeba říci, že Vajanský jest vůdcem slovenského 
národa. Na Slovensku se sice praví, že je vůdcem Pavel Mudroň, 
ale my přihledámo nikoli na titul, nýbrž na skutečnost a tu vidíme 
vůdcem Vajanského. A proto jsme se jím obšírněji zabývali. Jeho 
politická činnost je velký balvan v cestě, jejž odvalit vidíme nevy- 
hnutelným. Vajanský ať píše básně a novely, kamž tíhne svým na- 
dáním, ač i toho již dobrou polovici utopil. Na Slovensku je o žur- 
nalistu velká nouze, ale Vajanský je v politice nahraditelný silou 

hodně slabou. 

* 

Na Slovensku bezmála až do této doby nebylo kritiky 
a z toho vzešla velká škoda. Svornost pojímala se tak, že co 
Martin udělá, dobré jest, a proti tomu že nikdo nesmí veřejně říci 
slova. Ani Salva, muž energický, hodně let nespokojený, ve vlast- 
ních časopisech svých ku kritice se neodhodlal. Bál se, nebo jej, 
nemlčícího, martinské vedení pronásledovalo, protože si zřídil knih- 
tiskárnu, prý konkurenční. Vydává po dvanáct let časopisy, vydal 
mnohé knihy, některé dobré, ale v Martině buďto jeho věci igno- 
rovali, buďto odsoudili.^) Pyšným autoritám martinským bylo ne- 
snesitelno, aby si druhý člověk, docela bývalý »rechtor« (roz. učitel) 
zjednával v národě význam a zásluhy. 

Pokud vím, jediný dr. Stefanovič měl tolik mravní odvahy, že 

') Tu mi připadá výrok výborného pracovníka slovenského, jemuž i Martin 
vzdává česť: Martin všetku činnosť utlumuje, niveluje. V samém Martině 
\ydal Ant. Bielek knížku Náš Tud, jeho biedy a ako mu třeba žiť, knížku to 
dobrou, kéž ji měl každý Slovák, ale Bielek je z lidí drobnějších, nikoli z vůdců, 
proto se Nár. Nov. o knížce nezmínily, až je k tomu důtklivým způsobem vybídl 
dr. Stefanovič. Člověku b\' se zdálo, že si vůdcové národu ranou radostí ruce nad 
pěknou knížkou pro lid, tak zanedbaný, ale vůdcové se poradí s malichernou 
pýchou svou a chtí knížku umlčeti. 



192 

Časem dal martinským vůdcům svůj nesouhlas na jevo, avšak sou- 
stavné kritiky, nemaje svého časopisu, nepěstoval. 

Před několika roky založen byl v Martině týdenník L'udové 
Noviny, list klerikální, takto věcný, lidu přístupný, obsahem svým 
slovenský, ale darmo očekáváte, že se odhodlá ku kritice přísných 
vůdců. Ctrnáctidenník Hlas nik rediguje a vydává A. Pietor, zod- 
povědný redaktor Národních Novin ; časopis tento jest syn Národ- 
ních Novin, zcela jim podobný, toliko je prost otravné přítěže 
Vajanského. Jaký div, praví-li »Starý Zvolenčan« ve vzpomenutém 
už článku, že Nár. Noviny a Hlásnik »sú zbytočné, lebo to, 
čo dočítáme sa v jedných (rozuměj Národních Novinách), opa- 
kuje sa v druhých : K čomu tedy dva rázy to samé a to isté tlačit' 
a kupovať« Slovenské listy Salvovy, jež Šly svou cestou, národovci 
martinští dovedli zničit, jakmile se jich trošku dotekly. Nesnesou 
pravdy. Pyšná autorita martinská každý odlišný proud udušuje 
a tak dusí život národa, jenž chce mít stálý pohyb, stále 
nové proudy. Klidná voda hnije. Ani troška sporu nevadí, jen vůli 
mějme rovnou. Ztrnulost v kruzích vůdcovských zapříčiňuje zba- 
hnilost v celém národě. Slovensko zatím ještě ani netuší, jaké 
dobrodiní mu vzešlo Hlasem, a to proto, že časopis tento jal se 
martinské vedení kritisovati. Ještě je nevyhnutelná potřeba politi- 
ckého listu lidového, třeba to byl laciný týdenník, jenž by kritiku 
nad martinským vedením vykonával, a to kritiku spravedlivou, bez 
ohledu na osoby, vytrvalou, stopující čin za činem v celém ná- 
rodním životě. Myslím, že si mnozí čtenáři povšimli, kterak Nár. 
Nov, obsahem svým klesly, co zanikly Slovenské Listy — přestala 
soutěž, zanikl list právě ku kritice přichystaný. Není-li kritiky 
a kontroly, snadno se ve vůdčích kruzích rozmáhá pohodlnost, 
povrchnost a přidruží-li se pánovitost a požitkářství, jest mravní 

nákaza na blízku . . . (Dokončení.) 



Několik kapitol z moderiii nauky o infekci 
a immunitě.i) 

Orientační článek od Dr. K. Zikmund a. 

Infekcí (z lat. infectio ^ znečištění, nákaza) vyrozumíváme dle 
Virchova vniknutí z věnčí a vtělení nějaké cizí hmoty v lidský 
nebo zvířecí organism, kteroužto hmotou vzniká nemoc. Mohou 
to pak dle Virchova i nověji dle Behringa býti buď hmoty živé 
(bakterie, plísně atd.) anebo neživé (na př. jed hadí, abrin a jiné 
jedy vegetativně). V tomto širokém smyslu vyslovil se o infekci 
Virchov^) již před 25 lety a dle Behringa'') neukázalo se dosud valné 
potřeby na definici této něčeho měniti. Dle názoru tohoto jsou 
v širším smyslu slova infekčními i různé choroby povstávající ná- 
sledkem přechovávání různých příživníků ze řady červů v těle 
lidském, na př. trichinosa, aneb i různé choroby kožní podmíněné 
jednak parasity ze řady arthropodů (svrab), jednak ze řady prvokň 
(protozoí) (na př. nemoc Darierova) a posléze i různými plísněmi 
jako na př. při sykose, favu, pityriase, některých lišejích atd. 

Mluvíme-li však o nemocech infekčních, po výtce máme na 
mysli hlavně infekční nemoci povšechné, vyvolávané nejnižšími 
druhy ústrojenců z řady rostlinné — bakteriemi. K celkovým in- 
fekčním nemocem v tomto užším slova smyslu čítali bychom pak 
z hrubá asi tyto nemoci: Tyf skvrnitý, tyf střevní i zvratný, nešto- 
vice, spála, spalničky, neštovice plané (varicella), difterii, růži, 
akutní rheumatismus kloubový, akutní zánět vnitroblány srdeční, 
epidemický zánět mozkových a míšních blan, zánět plic, inřluenzu, 
choleru asijskou i choleru nostras, mor dýmějový, žlutou zimnici, 



') Z části předneseno v »Budči brněnské* dne 5. dubna 1!)00. 

*) Virchovův Archiv. Sv. LXXIX. 1876 a Virchov: Die Fortschritte der 
Kriegsheilkunde besonders im Gebiete der Infektionskr. (Citov. z násled.) 

^) Behring: AUgemeine Therapie der Infektionskrankeiten. 1899. (V Samue- 
lově a Eulenb.: Lehrbuch d. allg. Ther. u. ther. Meth.) 

NAŠE DOBA. R. VIII., č. 3. 1900. 20. prosince. 13 



194 

úplavici střevní (dysenterie), tetanus či strnuti, uhlák (anthrax), 
sněť třáskavou (Rauschbrand), maligní oedem, tuberkulosu, lepru či 
malomocenství, všecky nemoci pohlavní sdělné, různé přenosné 
nemoce spojivky oční vzteklinu atd. Obyčejně čítá se sem ještě 
střídavka či malarie, leč nemoc tato je působena jistým druhem 
protozoí (haemosporidiem malariae), tedy výše organisovaným pří- 
živníkem z říše živočišné a nenáleží tudíž mezi infekční nemoci 
v užším smyslu. U některých ze jmenovaných nemocí jest způ- 
sohitel jejich ještě jednak hypothetický, jednak ne zcela jistý. Tak 
na př. neznáme jeŠtě specifického mikroba u spály, ^) neštovic, 
spalniček, tyfu skvrnitého, vztekliny. 

Jaká úloha náleží bakteriím při infekci? Na otázku tuto odpo- 
věděl zevrubně již před 25 lety rovněž Virchov v díle svém: »Die 
Fortschritte der Kriegsheilkunde, besonders im Gebiete der Infec- 
tionskrankheiten,« a zásady v odpovědi té vyřčené stojí do dnes 
neutřeseny. Virchov tam praví: »Uloha, která mikroorganismům 
při nemoci se připisuje, může různě býti pojímána. Jest myslitelno, 
že tyto bytosti přímo svou činností živé části těla napadají a ničí, 
avšak též, že nějakou škodlivou látku, nějaký jed produkují, který 
život ohrožuje. Dle druhého výkladu není tělo mikroba (bakterie) 
samotného lidskému organismu nebezpečno, nýbrž jest pouze vy- 
rábitelem jedu. Při tom může se zase dvojí možnost' rozeznávati, 
a to dle toho, zůstává-li jed mikrobem vyrobený v jeho těle, 
a mikrob sám-li tím jedovatým se stává, aneb je-li vyměšován na 
venek, a mikrob sám při tom zůstává, neškodným. Žádné z obou 
možných vysvětlení není snad vymyšleno, mámeť pro obé zkuše- 
nosti. Parasitární nemoci kůže jako na př. favus nebo onemocnění 
sliznice dutiny ústní často u dětí se vyskytující a zvané moučnice 
či soor, neb parasitární nemoci zvukovodu jsou povahy čistě místní ; 
plísně^) nemoci ty vyvolávající nejsou ani jedovatý, aniž produkuji 
jedy; působí jen místně ničivě, čistě mechanicky — rozežírají tkáně 
jako houba dřevo, a jsou tedy povahy čistě místní. Též možno si 
podobnou místní činnost plísní (a možno i bakterií) představiti 
i uvnitř orgánů (útrob lidských i zvířecích), a Grohe-ův pokus 
svědčil by o tom, že možnost taková existuje. Grohe vpravil totiž 
druh plísně zvané Aspergillus do vnitra živých zvířat, i viděl pak 

') Nemoci infekční v užším smyslu způsobeny jsou vždy jen mikroorganismy 
či bakteriemi, a to tak, že bakterie jednoho druhu vyvolávají vždy onemocnění 
jedno a totéž a nikdy jiné, čili působí specificky. 

'■') Plísně jsou rostlinné útvary již poněkud výše stojící v řadě rostlinné nežli 
bakterie, 



195 

V krátkém čase, když plíseň se byla rozmnožila, povstávati v nej- 
různějších orgánech ložiska, jež zcela z nitek plísně té sestávala. 
Tato plíseň pronikala tkáněmi a posléze je zničila. Učiníme-li však 
jiný pokus, na př. očkujeme-li králíka nepatrným množstvím lymfy 
(šťáva kolující v cévách lymfatických či mízních) odebrané daňku 
onemocnělému nakažlivou nemoci u daňků často epidemicky se vy- 
skytující, a shledáme, že králík před uplynutím 24 hodin zhyne, jak- 
kolivkrev daňkova obsahovala bakterie nemoc tu vyvolavší v mini- 
málním toliko množství, musíme za to míti, že mechanickou^) hypo- 
thesou zde nevystačíme. Kd3'ž ještě pak i ten pokus provedeme, 
že kapku krve z pošlého právě králíka vpravíme jinému, zdravému 
zvířeti do oběhu krevního, a vidíme-li i tohoto zmírati v několika 
hodinách, tu nutno si představiti, že jedná se určitě o nějaký jed. 
Tím dokonce nepopírám přípustnost mechanické hypothésy ; naopak I 
mám ji za přípustnou i správnou pro jisté případy. Avšak nepo- 
kládám ji za správnou pro velké infekční nemoce, nejméně pro 
epidemické. Spíše zdá se mi, že jak jsem již r. 1845 byl přednesl, 
jedná se zde o řadu chemických změn v krvi (ichorrhaemie a sept- 
haemie). Jest možno, že sama těla některých mikroorganismů jsou 
jedovatá, než máme proto ještě velmi málo důkazů. Zbývá tedy 
hlavně jen fermentativní či zymoticka theorie. Dle této vyráběl by 
mikrob z látek, jež sousedství svému ujímá, a jichž ku budování svého 
těla a ku svému množení potřebuje, látky nové, při čemž povstávala 
by jako odpadová látka či sekret — hmota chovající jisté jedovaté 
vlastnosti. Tak vyrábí plíseň námelová tak zvaný ergotin, tak 
kvasinky alkohol! Tyto odměšované jedy lze odděliti pochopitelně 
též od mikroorganismů, jež je vyrobily; jich účinnost není vázána 
na přítomnost plísní samých — jsou jedovatý samy o sobě.*) 
Představuji si, že na nějakém místě vstupu či vzniku do lidského 
organismu tvoří se ložisko mikrobů jako na př. u strnuti či tetanu, 
difterie, cholery,'') jež u velkém množství jed (enzym) vyměšují, 

*) Mechanicky mohou bakterie účinkovati i tím způsobem, že, když se v ně- 
které tkáni na př. sliznici byly v ohromné míře pomnožily, mohou přispěti i ku me- 
chanickému stlačení přívodných cév krevních a tím úmrť tkáně čili nekrosu způsobiti 
(jako ku př. u zánětu diťteritického). 

^) Tak na př. jedy vvrobené bacillem způsobujícím difterii neb i strnuti či tetanus 
vstříknuty do krve zvířete způsobují též typické celkové onemocnění difterii a tetanem. 

^ U těchto 3 nemocí bakterie vyvolávající nemoci ty nelze v krvi dokázati. 
U tetanu na př. sedí bacilly tetanové v ráně, zde se množí a zde produkují jed, 
jenž sám se toliko do oběhu krevního dostává a krví až ku nervovým středům, 
mise a mozku přichází. Podobně děje se u difterie a cholery. U difterie sedí a roz- 
množují se bacilly difterie jen ve sliznici hltanu resp. nosu neb hrtanu, a u cho- 
lery nalezneme kommabacilly cholerové jen v tenkém střevě. 

13* 



196 



jenž nejen tkáň sousední usmrcuje, nýbrž i v krev a lymfu pře- 
chází a život lidský ohrožuje, aniž by mikroby samy do krve se 
dostati musily — a aniž by vniknuvše tam měly pathogenický význam. 
Panumovi podařilo se ze hnijících tekutm isolovati novotvořený jed, 
i nemůže býti pochybnosti o tom, že t. zv. septikaemie či septhaemie 
(otrava krve produkty některých mikrobů pathogeních) nemůže 
vztahovati se snad na mechanické poruchy těly mikrobů vyvolané. 
Avšak podobně jako bakterie tná i každá živočišná buňka schop- 
nost bráti z okolí svého to, čeho ku svému vývoji potřebuje, i od- 
měšuje právě zase tak látky, které mohou míti podobný účinek 
jako výměšek bakterií (fermentativní, enzymový). Pepsin ku př., 
nebo tripsin nebo ptyalin jsou fermenty vytvořené těly buněk 
jistých žláz v těle zvířecím a možno za to míti, že fermenty tyto 
ve příliš velkém množství jsoiice vyrobeny, jevily by účinky 
otravné.«^) 

Jako dodatek k citátu Virchovovu stojž zde ještě, že dosud 
dělíme fermenty (totiž látky mající vlastnost štěpiti lučebně jiné 
látky nejedovaté v jedovaté) na fermenty organisované t, j. těla 
bakterií sama, a na fermenty neútvarné (enzymy) t. j. látky z těl 
bakterií (po případě i z buněk živočišných) vyměšované (Hlava — 
Obrzut). Produkty působení těchto fermentů jsou látky po vítce 
též jedovaté, a pro pathaloga důležitost mají hlavně fermenty těmi 
rozštěpené bílkoviny (albumosy a peptony). Tyto albumosy a pep- 
tony jsou albumosám a peptonům povstalým při pepsinovém trá- 
vení v žaludku velmi podobny, liší se však od nich svými jedova- 
tými účinky a slují proto toxalbuminy.-) Tyto toxalbuminy hrají 
při nemocech infekčních důležitou roli a jsou vedle toxinů — (pto- 
mainy a kadaveriny) — látek to zásaditých, tvořících se při dalším 
rozkladu bílkovitých látek — hlavními chemickými jedy při infek- 
čních nemocech. 



Jak si představujeme povstání infekce? Aby infekce nastala, 
nutno jest: 1. aby byla otevřená brána, kudy nakažlivina (conta- 



^) Pepsin je fermant vyráběný žlazkami sliznice žaludeční a je nezbytný ku 
tráveni bílkovin v žaludku; ptyalin je ferment vyráběný slinnými žlázami v dutině 
ústní se nalézajícími a obsažený ve slinách; účinek ptyalinu je proměna škrobo- 
vých látek v cukr. Tripsin pak je výměšek pankreatu či mikteru, žlázy to přinále- 
žející ku zažívacímu ústrojí a je důležitým při trávení všech tří druhů pokrmu (bíl- 
kovin, uhlohydrátů či škrobových látek a tuků.) 

') Dle Buchnera nalézají se v řadě této určité látky bílkovité, neměnící se 
ani při vyřOvé teplotě a vyvolávající hlavně horečku — zvané proteiny bakterielní- 



197 



gium) do těla vniká, 2. pathogenita nakažliviny či potřebný stupeň 
jedovatosti (virulence), 3. potřebný počet jedinců bakterielnýcii a 
4. potřebný stupeň náchylnosti organismu k infekci. 

1. Neporušenou kozí a do jisté míry i neporušenou sliznicí se 
infekce mnohem řidčeji udává nežli vykazuje-li kůže neb siiznice 
oděrky nebo rány. Toto jsou tedy ony dvě cesty, kudy se infekce 
udává, a kde nakažlivina do těla vstupuje : kůže a siiznice. (Siiz- 
nice jest blánka složená obyčejně jen z několika málo vrstev 
buněk t. zv. epithélovych a vazivové tkáně podepithélové, a vy- 
stýlající většinu dutin tělesných, na př. dutiny zažívací, — tedy 
úst, hltanu, jícnu, žaludku, střeva — nebo dutin čili cest dý- 
chacích — nosu, nosohltanu, trubice dýchací, bronchů i plic atd.). 
U většiny nakažlivých nemocí známe též určité místo vstupu kon- 
tagia. Tak na př. víme, že infekce tyfu střevního i cholery vzniká 
vniknutím nakažliviny hlavně pitnou vodou do zažívadel; víme dále 
též, že ni. př. infekce tuberkulosy plic nebo zánětu plic povstává 
vniknutím a silným rozmnožením příslušných bakterií do dychadel 
a t. d. Jest patrno, že, čím lépe jest nám známa nakažlivina i místo, 
kudy vstupuje do těla, tím snáze poměrně budeme se moci nákaze 
ubrániti. Vím-li na př., že nákaza malarická (střídavka) přenáší 
se bodnutím komárů neb moskytů, budu se moci nákaze v mala- 
rické krajině spíše vystříhati (aspoň poměrně), než ten, jenž o tom 
vědomosti nemá. Z toho též vysvítá důležitost popularisování nauky 
o nakažlivých nemocech — neboř znalost nepřítele jest pro nás 
důležitou zbraní v boji proti němu. Že vedle vody a vůbec potravy 
jest to hlavně vzduch, jenž infekci přenáší a umožňuje, jest faktum. 
Ve vzduchu — hlavně ve vzduchu měst — dokázáno množství 
choroboplodných (pathogenních) zárodků různých druhů. Všichni 
choroboplodné zárodky vdechujeme, leč ne všichni onemocníme. 
Od čeho jest toodvislo? Na otázku tuto, pokud možno, podrobněji 
bude odpověděno později, zde prozatím předešlu něco. Především 
je známo, že každý organismus má přirozený obranný apparát 
protiinfekční, o němž později šíře bude promluveno, a jenž působí 
tak, že zárodky bakterielné ničí se při samém vstupu do těla; dá 
se pak mysliti, že apparát tento vyvinut jest u různých individuí 
různě mohutně. Že při tom vedle individuality a stáří individua a jak- 
kosti apparátu tohoto hrají nejspíš ještě jiní méně dobře známí či- 
nitelové jistou úlohu, jest velice pravdě podobno. Jakého asi druhu 
tito vlivuplní činitelové jsou, jest nám málo známo. Byla na snadě 
myšlenka, že snad nastuzení je takovým momentem, při němž, 
poněvadž nastává překrvení břišních orgánů a sliznic všech traktů, 



způsobuje toto následné aktivní či tepenné překrvení vhodnou vý- 
živnou půdu pro choroboplodné bakterie, jež mohou se pak v tom 
množství rozmnožiti, že vyvolají nemoc. Předpokládána též při 
tomto překrvení sliznic jistá proměna bakterií; mělo se totiž za to, 
že ony bakterie choroboplodné, s nimiž všude na sliznicích de 
norma se shledáváme a jež za obyčejných poměrů nemoc nevyvo- 
lávají jsouce ve stavu avirulence (nejedovatosti), následkem tohoto 
zvýšeného přítoku krve a výživy do sliznice stávají se virulentními. 
Leč přesvědčující pokusy Chodounského ^) a j. ukázaly, že předpo- 
kládané metamorfosy bakterií nevirulentních ve virulentní následkem 
nastuzení neexistují a že nastuzení nemá valného vlivu na vznik 
a průběh nemoci. Než přes pokusy tyto neřídnou nikterak řady 
autorů, kteří vliv zachlazení pro vznik nemocí infekčních uznávají 
— z důvodů čistě spekulativních — exaktních důkazů však pro to 
nemají. Ruhemann ^) na př. představuje si, že nastuzení jest skutečně 
jednou z příčin chorob, ovšem jen takovou, která sama o sobě 
nepůsobí, nýbrž teprve tehdy, když potká disponovaný organis- 
mus, a tato disposice spočívá dle něho na přítomnosti pathogenních 
bakterií; Ruhemann myslí, že nastuzení i sebe silnější nevzbudí 
žádnou nemoc, nejsou-li přítomny příslušné bakterie. Nověji Kiss- 
kalt ^) uvažuje zase o věci takto : Následkem chladu (při zachlazení) 
zúží se kožní cévy kapillární, a krev stáhne se k orgánům břišním 
a ku sliznicím všech traktů. Následkem toho nastane aktivní (te- 
penné) překrvení sliznic. Při zvýšeném přítoku krve tepenné jest 
však dle vykonaných pokusů alkalita krve ^) snížena oproti nor- 
málním poměrům, a tím dána možnost ku bujení choroboplodných 
zárodků, jichž všechny sliznice vykazují i za normálních poměrů 
hojnost. Tím prý se stává, že po předcházejícím zachlazení tak 
často pozorujeme zánět plic atd. Ze nastuzení a nemoc vůbec (tedy 
ne určitě infekčního původu) v jistém vztahu příčinném k sobě 
stojí, jest jisto. Tak na př. vidí praktik denně, že nastydnutí 
u choulostivců skutečně disposičním faktorem — aspoň při zje- 



1) Chodounský: Viz: Časopis českých lékařů. 1899. č. 23 a 24. — Sborník 
klinický, sv. 6. atd. 

^) Ruhemann: Ob u. inwieferne gilt die Verkiihlung als Krankheitsursache. 
1898. (Citov. z práce Chodounského) 

') K. Kisskalt: Locale Disposition, Verkiihlung u. Abhártung. (Miinch. mediz. 
Woch. 1900. Nro. 4.) 

") V krvi normální rozpuštěny jsou některé soli alkalií, jež někteří němečtí 
autoři mají za onu součásť, jež na bakterie ničivě působí a jež jest hlavním faktorem 
pri zmíněném již přirozeném zařízení obranném. V žilách obsahuje krev těchto 
baktericidních látek více než v tepnách. 



199 



dnání různých katarrhů po případě ovšem jen překrvení sliznic 
nosních, střevních atd. — býti může. Jsou lidé, kteří potřebují jen 
několikrát bosi přejíti ráno nevytopený pokoj, aby si ulovili buď 
řádný průjem anebo aspoň rýmu. Ze by ovšem katarrh takový, 
který dá se skoro libovolně reflektoricky ^) vyvolati, byl nějakým 
infekčním onemocněním, nebude nikdo tvrditi — ale stavem nor- 
málním rozhodně není a není dosud dokázáno, že by takové ka- 
tarrhy bez součinnosti bakterií vyvolány vůbec býti mohly. Po- 
dobně nemožno ženskému lékaři neviděti vliv nastuzení žen v době 
menstruační na vznik akutních katarrhů děložních (t. zv. zastydlé 
periody). V ohledu tom praví na př. A. Martin ^) v učebnici ženských 
nemocí pojednávaje o příčinách katarrhů děložních : »Es ist unver- 
kennbar, dass viele Frauen wohl meist in Folge wenig geeigneter 
Gevvohnung in frúher Jugend gerade um diese Zeit (der Menstrua- 
tion) sich besonders zu Erkáltung disponirt zeigen« etc. Podobně 
přičítá Halpern (»Medycyna« č. 20. r. 1900) zachlazení i původ 
prudkého katarrhů měchýře močového s odměškem hlenohnisovým 
v jednom ze svých případů (jednalo se o 21eté děvče, jež sedělo 
v zimě delší dobu na trottoiru), neboť dle autora nebylo možno 
dle nákazu bakteriologického — jenž byl úplně negativní — a dle 
toho, že za 10 dnů nastalo úplné vyhojení, souditi na jinou příčinu. 

Ze by však vliv zachlazení při vzniku nemocí infekčních hrál 
nějakou roli, jak někteří autoři se domnívají, není dokonce abso- 
lutně dokázáno. Tak Eichhorst"^) uvádí na př. nastuzení mezi hlav- 
ními příčinami cholery nostras. Mnozí badatelé (Keller, Ullmann, 
Sproder atd.) snažili se též dokázati, že mezi vznikem nemoci a 
poměry metereologickými jsou jisté vztahy, leč nepodařilo se jim 
věc objasniti. 

2. Co týče se nakažliviny samé, předpokládáme u ní jistý 
stupeň jedovatosti či schopnosti nemoc vzbuditi (pathogenity). Ne- 
jsouť všecky druhy bakterií stejně člověku nebezpečnými. Jedny 
jsou člověku lhostejný (bakterie nepathogenní) nemohouce nemoc 
vzbuditi, jiné ohrožují naopak nebezpečností svou silně lidské zdraví 
i život, vyvolávajíce infekční onemocnění (bakterie pathogenní). Než 
nezáleží toliko na jednotlivých druzích bakterií, záleží i na kultuře 
čili jinými slovy na jedovatosti jedinců téhož rodu a druhu. Mimo to 
jest z bakteriologie známo, že potkáváme se mnohdy s dvěma odrů- 



^) To jest podrážděním konečků citlivých nervů kožních chladem a sdělením 
tohoto podráždění střt^dům vasomotorick\'m v prodloužené míše. 

=*) A. Martin: Pathologie u. Tharapie der Frauenkrankh. 1893. Str. 162. 
') Eichhorst: Cholera nostras. (Real-Encyclop. Eul3nburg's 13-r4. Sv. IV.) 



2oó 

♦ 

dáma téhož mikroba morphologicky i vegetativně stejným, z nichž 
jedna je pathogenní, druhá ne. Mluvíme pak o různých varietách 
nevědouce jiného výkladu. Tak jsou známy různé odrůdy strepto- 
kokků (hnisavé bakterie kuličkovité forn:>y spojené v řetízky), dále 
různé odrůdy bacilla difterie, které přebývají v dutině ústní, nosní 
a i jinde u zdravého člověka a Sorensenem, Stoossem a Toddem") 
popsán a nalezen bacillus difterie při jistém druhu endemické rýmy 
u dětí i u dospělých jakožto původce této rýmy. U příležitosti 
nálezů těchto a jiných ještě tvrdí Kassowitz,^) že bacillus difterie 
onemocnění difteritického nevyvolává, i vykazuje mu podřízený jen 
význam ve příčinosloví difterie. Podobně tvrdí Schanz,^) že i t. zv. 
bacillus pseudodifteriae Hofmann-Wellenhofův i bacillus nalezený 
jako domnělý vyvolavatel jistého onemocnění spojivky oční zva- 
ného — xerosa spojivky — jsou pravým, jen jedovatosti své po- 
strádajícím — nevirulentním bacillem difterie, a praví, že ho lze 
nalézti nejen v normálním vaku spojivkovém, ale i jinde, na př. na 
sliznici zdravé i nemocné úst, nosu, při různých lišejích kožních, 
při abscessech plicních atd. — zkrátka všude tam, kde je direktní 
souvislost se vzduchem, poněvadž ve vzduchu je ve velké míře 
obsažen. 

V čem to záleží, že týž bacillus nevyvolává jednou žádné ne- 
moci, po druhé vyvolává nakažlivou rýmu, a po třetí crouposní 
neb difteritické onemocnění sliznic různých stupňů, určitě nevíme. 
Jedná se tu patrně asi o změnu vnitřních vlastností takové bakterie 
při zachování z hrubá zevní formy těla, způsobu množení, způsobu 
chování se na různých půdách výživných atd., i mohli bychom 
fakt ten uvésti snad v jakýs ovšem silně vzdálený vztah s opu- 
štěnými ovšem již názory Naegeli-ho a Billrotha, kteří popírali vůbec 
stálost jednotlivých druhů bakterií poukazujíce k učení Darwinovu 
a myslili, že neexistují různé species bakterií, i nevěřili tedy, že 
určitá species vyvolati může určité onemocnění infekční. Z nej- 
novějších a novějších prací o hnisavém kokku zv. Stafylokokkus 
(Bumm, Heidenreich, Lingelsheim a j. ^) vyplývá však, že aspoň 
tento druh bakterie jest do jisté míry schopen jisté změny formy, 
a tak se zdá, že přece něco pravdy mohlo by zůstati na pozoro- 
váních Naegeliho a Billrotha. 

^) M. Kassowitz: Kritisches iiber Diphteriebacillen u. Heilserum (Wien. med. 
Woch. 1899. č. 38 a 49). 

-) Schanz: Der sogen. Xerobacillus u. die ungift. Lofleťschen Bacillen. 
(Zeitschrift f. Hyg. 1899. Ref. z Č. č. 1.) 

•') Lingelsheim: Aetiol. u. Tlierap. d Stafylokokkeninfection (Beitr. z. 
exper. Ther. Behring's 1900). 



201 

Že ovšem skutečně celé species bakterií moiiou podléhati 
jistým velkým změnám ve virulenci (jedovatosti), tedy i v patho- 
genitě, jest dokázáno v laboratoři bakteriologův. Shledáno totiž, že 
za jistých okolností, na pir. zvýšením nebo značným snížením te- 
ploty, účinkem světla, ozonu, přidáním různých chemických roztoku 
k výživným půdám, neb Pasteurovou passáží jistými druhy zvířat 
t. j. očkováním kultur nějaké virulentní bakterie ze zvířete jednoho 
rodu na zvíře jiného rodu ubývá virulence té kultury bakterielné, 
a naopak zase na př. kultivací za nepřístupu vzduchu neb passáží 
zase jinými druhy zvířat virulence přibývá. Tím způsobem můžeme 
si do jisté míry vysvětliti i různý účinek jedné a téže sorty bakterií 
při infekci. Podobně pochopíme dále, že bakterie jinak tělu zvíře- 
címu neb lidskému indiíferentní jako na př. bacillus coli communis 
zdržující se normálně v tlustém střevě člověka, může za jistých, 
nám dosud blíže neznámých okolností státi se pathogenním a vy- 
volati nemoc. Pozorování Hlavy, ^) Gilberta a j. ukazují aspoň, že 
při onemocnění zvaném cholera nostras hraje bacillus coli commu- 
nis ne-li prim, tož aspoň nikoliv zcela podřízenou úlohu, poněvadž 
se při onemocnění tom nalézá v abnormně velkém množství ve 
střevě. 

Zajímavý jsou i následující nálezy: Angličan Miller^) dokázal 
bakterie vyvolávající vlákninový zánět plic (diplococcus pneumoniae 
Fránkel-Weichselbaumův) v dutině ústní zdravého člověka. Týž 
mikrob odkryt dále jako původce mnohého hnisavého zánětu 
středoušního Zaufalem ^), Foou a Uffreduzzim "*) jako původce epide- 
mického, hnisavého zánětu mozkových a míšních blan. Týž mi- 
krob nalezen dále i při ozaeně (druhu chronického katarrhu sliz- 
nice nosní vředovitého s následnou atrofií sliznice i skořep a pro- 
vázeného smrdutým výměškem) a jinde. 

Pro posouzení změny virulence jest zajímavým úkaz zvaný 
symbiosa a associace. Zjevy tyto spočívají v tom, že, žije-li několik 
různých druhů bakterií pospolu na téže výživné půdě (symbiosa), 
nabývá některý z nich buď větši nebo menší virulence nežli měl 
před tím žije sám. Tak pěstujeme-li na př. diplokokka zánětu 
plic na téže výživné půdě (na př. bouillonu) zároveň se stafy- 
lokokkem (kuličkovitá forma vyvolávající hnisání a přicházející ve 



') Hlava a Obrzut: Pathologická anatomie 1893 I. díl. 
^ Miller: The human mouth as a focus of infection. (Deut. Cosmos 1891. 
Cit. z Eulenburg. Real-Encycl. XV.). 

^) Zaufal: Viz: Prag. mediz. Woch. 1889. 

*) Foa a Uffreduzzi: Viz: Zeitsch. f. Hyg. 1888 IV. 



202 

hroznovitých skupinkách), zvýšíme jedovatost diplokokka. Mošny ^) 
ukázal podobně, že i přítomnost jinak neškodného (nepathogenního) 
bacilla (bacillus prodigiosus) ve spolku s bacillem sněti třáskavé 
neb bacillem maligního oedemu zvyšuje jedovatost posledních dvou. 
Naopak jest zase dokázáno, že na př. bacillus prodigiosus zmen- 
šuje účinek bacilla uhláku, a bacillus coli communis že snižuje 
účinek bacilla tyfu střevního — a tedy že působí antagonisticky 
(Pavlovský, Heidenreich.) ^) Podobný antagonismus pozorovati možno 
i mezi rakovinou a streptokokky vyvolávajícími onemocnění zvané 
růže (erysipelas, Rolhlauf), i známy jsou zajisté případy rakoviny, 
kde přistouplá náhodou k nemoci té infekce růží měla na nádor 
rakovinný vliv hojivý. (Zjevu tohoto chytli se, rozumí se samo sebou, 
klinikové jako tonoucí stébla a hleděli stížené ve vysoké míře rakovinou 
a tedy beztoho již ztracené — umělou inokulací nákazy růžovíte při- 
vésti k žádoucímu vyhojení — leč pokusy tyto bohužel se nezda- 
řily. Antagonismus tento mezi rakovinou a růží zdál by se snad — 
aspoň ovšem silně vzdáleně — ukazovati na, jistou možnost opráv- 
něnosti theorie Adamkiewiczovy ^) o parasitárnosti rakoviny.) Podobně 
však i jinde pozorován byl hojivý účinek nově přistouplé infekce 
růže k infekci prvotní jiného druhu a to při tuberkulose spojivky 
oční (Kuhnt, Zimmermann "•). 

Symbiosa neb associace (piipojení více druhů k jednomu 
druhu bakterií) různých druhů má zvláštní důležitost u infekčních 
nemocí. Tak u difterie, spály atd. přidružením bakterií vyvolávají- 
cích pochody hnisavé (strepto- a stafylokokků) komplikují se těžce 
nemoci základní, jednak tím, že jedovatosti jednoho nebo druhého 
druhu bakterií obyčejně přibude, jednak pak i tím, že dvojí infekce 
jest rozhodně horší infekce jednoduché. Proč tak často se bakterie 
hnisavé připojují ku stávajícím již procesům infekčním jiným, vy- 
kládá se nejnověji tak, že infekce hnisavými kokky jest mnohem spíše 
možná v organismu zbaveném částečně immunity své již infekcí 
prvou (hlavně rozpadem krvinek při každé horečnaté nemoci pozoro- 
vaným). 

^) Mošny: Association du pneumoc. avec le stafyloc. pyog. doré (La Sem. 
méd. 1895.) 

^) Citov. z Hlava-Obrzutovy Pathol. anat. I. díl str. 84. 1893. 

^) Dle stávajících učení složena je rakovinná tkáň z buněk epitheloidních po- 
vstalých bujením základní tkáně neb zbytků tkáně vývojové či embryonální. Adam- 
kiewicz však tvrdí, že tyto buňky podobné epithelovým buňkám nejsou ničím jiným 
než parasity ze řady prvoků a to druh coccidií. Adamkiewicz; Die Unters 
uchungen iiber den Krebs etc. ISfíJ. 

^) Zimmermann: Zeitschr. f. Augenheilk. IV. 2. 1900. 



203 



3. Svrchu se pravilo, že ku vzniku infekce potřebí jest i ji- 
stého, určitého množství infekčního agens (nakažliví ny). Nestačí 
obyčejně na př. vniknutí, řekněme .2 neb 5 jedinců bakterielných — 
třeba sebe virulentnějších, aby nemoc infekční se vyvolala. — Množ- 
ství jich musí býti naopak mnohem větší, má-li infekce nastati, a 
to z důvodu existence zmíněného již obranného apparátu daného 
přírodou každému jednotlivému organismu. Bližší vysvětlení funkce 
tohoto zařízení podáno bude v odstavci následujícím. 

4. Ku vzniku infekce zapotřebí jest konečně i jistého stupně 
náchylnosti organismu k infekci. Otázka náchylnosti organismu 
k infekci souvisí úzce s otázkou immunity, i bude úkolem násle- 
dujících řádků krátce osvětliti společně tyto otázky. (Dokončení.) 



ROZHLEDY. 



POLITICKÉ: Smutné zjevy volební — Neúčast občanstva — Odpuzování dělnictva — Mledá 
se svornost. Nálezce prosí o navrácení strana mladočeská — Ubohé kandidatury — Kon- 
servatism politických útvarů zachraňuje ještě stranu svobodomyslnou — Budou-li mladoče.ši 
obstruovat, bude to proti jejich víili — Radikálové mají býti nástrojem vlády — Politická 
práce české strany lidové — Český sněm — Přirážka kdani zlíhu — Politika ovládá všechno 
konání, třeba bylo svou podstatou politice sebe vzdálenější. 
Ze Slezska : Volby. 

Jihoamerické spory pohraničnč — Jazyková otázka — na Maltě — Vleklost krise 
čínské. 

Volby jsou V Rakousku v plném proudu. V některých zemích po- 
čaly v polovici prosince již volby hlavní. Všude však se zahájily a již 
také provedly volby volitelů. V Cechách hnutí volební přineslo málo po- 
těšlivých zjevů. Nápadná, až zarážející, byla neúčast občanstva .při 
volbách. Místa, ve kterých se k volebnímu osudí nedostavil zhola nikdo, 
nebo ze řady oprávněných voličů 5 — 10, nebyla výjimečná. Mnoho na 
neúčasti občanstva jsou vinny rakouské řády volební, které nepřímým 
volením odnímají voličům bezprostřední vliv na vysílání zástupců do sborů 
zákonodárných a tím seslabují jejich zájem, a jež mimo to podělují voliče 
nestejným vlivem (dle kurií). Mnoho viny jistě spočívá také na neutěšených 
politických poměrech v říši. Lid prohledá, že rakouský parlamentarism je 
pouze zdánlivý, který střídavě s § 14tým formálně udržuje ústavnost, 
fakticky však je pouhým pláštíkem absolutismu, z něhož se Rakousko 
dosud nevybavilo. Nejvíce však viny nese dosavadní běh české politiky. 
Po celých čtyřicet let ústavního života domácí česká politika přímo pro- 
myšleně vzbuzovala a pěstovala v lidu nechuť k životu veřejnému. Je-li 
pravdou, že »malý ten, kdo zná jen malý cíl,« je stejně pravdou a zejména 
v politice, že cíle našich snah musí býti úměrný našim silám Největší 
a nejkrásnější cíl, není-li moci k jeho uskutečnění, je nicotný, a na škodu. 
Politika, má-li býti výsledná a má-li udržeti zájem lidu, musí míti stano- 
venu řadu cílů dosažitelných. Při tom ovšem mety konečné se zříkati 
nepotřebuje. Ale v Cechách od let šedesátých upínalo se všechno politické 
snažení jen k zaslíbené zemi státního práva. Pro práci v přítomnu nebylo 
smyslu. Jaký div potom, že lid po čtyřicetiletém bloudění politickou pouští 
když stále se nedočkává země zaslíbené a čeští Mojžíšové nedovedou mu 
ukázati ani znamení její blízkosti, reptá a — což horšího je — lhostejní. 
Lid po dosavadní neúspěšnosti vší činnosti politické ztrácí víru ve veřejnou 
práci. 

Ale neúčast voličstva není jediný povážlivý zjev současných voleb. 
Mnohem horší je, že volby na novo budí trpkost v českém dělni- 
ctvu proti nedělnickým vrstvám národa. České obce, pokud jsou povolány 
k spolupůsobení při volbách, počínaly si spůsobem strannickým, namnoze 
přímo protizákonným. Vždyť místy, jako na př. v Nuslích u Prahy musilo 
samo okresní hejtmanství volby volitelů pro zřejmá porušení zákona 



I 



205 



zrušiti. Jinde — a to stalo se bohužel i v Praze — snažila se obec aspoň 
zneužíti svého zaměstnavatelského postavení, aby Činila nátlak na svoje 
zřízence. Konečně v místech smíšených docházelo i k takovému smutnému 
zjevu, že Češi, než bjí" volili ("echa sociálního demokrata, raději nešli 
k volbě a nechali projíti Němce. Ovšem dělnictvo odpovídalo stejně : místy 
uzavřela sociální demokracie kompromis s Němci proti kandidátům českým. 
Ale lze se tomu diviti? Bylo na českých národních stranách, aby se aspoii 
v místech zněmčených nebo smíšených shodly se sociální demokracií 
a tím aby zabránily vítězství německé. Dohoda byla by možná ; vždyť so- 
ciální demokracie má v programu a skutky také osvědčuje snahu o národní 
spravedlnost. Již proto vlastně a bez smlouvání by měl býti Čechům, kde 
nemohou zvoliti svého, národního kandidáta, milejší sociální demokrat 
třeba Němec než Němec jiné barvy politické. 

Neblahý postup proti kandidátům třídně organisovaného dělnictva 
vedou za ochotné pomoci všech ostatních národních stran Ml ad o češ i. 
Ale je to také jediný tah, který se jim ve volební době podařil a daří. 
Jinak ani jejich toužená svornost se neosvědčila a to ve vlastních řadách 
národní strany svobodomyslné. Aspoň výkonný výbor mladočeský uznal 
za nutné již po dvakráte vyzývati svoje důvěrníky, aby nepracovali pro 
strany cizí. Ale proto ještě nejsou mladočeské naděje na vítězství seslabeny. 
Je jisto, že v lidu mladočeská strana pozbyla mnoho půdy. Ale vj^sledek 
toho jeví se jen na schůzích voličských, kde se Mladočeši ocitaj^v menšině, 
nebo které musejí pořádati při zavřených dveřích a za slabé účasti ne- 
mnohých věrných a vyvolených. Ve volbě samé však udrží si strana svo- 
bodomyslná ještě značnou převahu. Neboť každá strana, která jednou na- 
byla naprosté moci, uchová si svou moc ještě dlouho potom, když již 
pozbyla přízně v lidu. Působí k tomu různé svazky osobní a hospodářské, 
tak že zevní přechod ze strany ke straně se děje hodně pozvolna. 

Strana svobodomyslná vyhlásila již své kandidátní listiny ve všech 
posledních třech kuriích. Mnoho zajímavého na nich není. Jsou prostě 
znakem toho, jak strana mladočeská upadá se stupně k stupni. Stačí jistě 
uvésti, že mezi mladočeskými uchazeči ve všeobecné třídě voličské je 
nejlepším kandidátem — pan Březno v ský — známější a vý- 
značnější svobodomyslní poslanci, kteří před třemi roky kandidovah v páté 
kurii jako Adámek, Engl, Janda, letos na kandidátní listině se ne- 
vyskytli, buď, že vůbec o mandát se neucházejí (Adámek, Engl), nebo že 
se musili, aby se zabezpečili před propadnutím, uchýliti do kurií jiných 
(Janda do Kramářova okresu jičínských obcí venkovských). Jinak je ještě 
příznačno, že dr. Kramář musil opustiti svůj volební okres a uchýliti 
se do okresu nejkonservativnějšího, kde při všeobecné porážce Staročechů 
byl ještě zvolen staročeský kandidát, na Táborsko. 

Volební kompromis s agrárníky, o nějž vyjednávali Mladočeši 
až do polovice doby volební, se rozbil. Na straně mladočeské nebylo 
opravdového úmyslu kompromis ujednati. Běželo jí jen o to, aby jednání 
o kompromis hodně protáhla a tím připravila agrárníky o čas k agitaci. 
A to se povedlo. Rolnický sjezd 8. a 9. prosince konal se již ve 
znamení přímo protimladočeském. Rolnictvo vymanilo se z mladočeského 
područí a to vážně a asi na vždy. Svědčí tomu, že nechce zůstati při 
slovech. Vyhlásilo bojkot Národním Listům a usneslo se zahájiti 



206 



jednání o vlastní denník agrární. Že i vnitrně se ponenáhlu vybavuje 
rolnictvo z mladočeštví, toho dokladem bylo na sjezde volání po národ- 
nostním smíru a proti šovinismu národnímu, nepřímé přiznání páté kurie 
dělnictvu, zamítání dosavadních lichůtek, jimiž jednotlivé strany rolnictvo 
častovaly, a konečně i uznání, že hospodářská organisace zemědělská nesmí 
býti nijak pronikána činností politickou. Ovsem na ráz emancipaci z mla- 
dočešství očekávati nelze. Vždyť těsná souvislost s mladočešstvím, z jaké 
vychází agrární hnutí, je značena i osobně, tím že v čele protimladočeského 
selského hnutí se ocitají také selští poslanci — mladočeští. Politicky na 
sjezde se ozvalo staré mladočešství převírou v zázračnost státního práva 
od něhož i rolníci si slibují obecnou úlevu. 

Cím více se blíží vlastní výkon volební a po něm nové zasedání 
říšské rady, tím více se zase uvažuje o konečném rozhodnuti rakouské 
ústavní krise. Vše závisí na tom, bude-li obnovena obstrukce, jejíž 
následkem byl by absolutism. Mladočeši do obstrukce mnoho chuti ne- 
mají. Svědčí o tom všechno jejich postupování. Národní Listy 18. 
listopadu snažily se vzbuditi mínění, jakoby za činy směřující proti Če- 
chům nebyla odpovědna celá vláda a zejména ne ministerský předseda 
dr. Koerber, nýbrž pouze dva ministři odborní, v jejichž resortech se 
změny Cechům nepříznivé udaly, baron Spens Booden a dr. Bohm 
Bawerk. Ale nejen Národní Listy hodně slevily v posledním měsíci se 
svého radikalismu. I živlové, kteří v poslaneckém klubu mladočeském 
byli nejradikálnější, buď se přímo vyslovují proti státoprávnímu radika- 
lismu a radí k umíiněnosti, jako učinil pan dr. Fořt na voličských schů- 
zích v Jílovém a v Sadské, nebo moudře a opatrně mlčí, jako činí nyní 
pan dr. E. Grégr a J. Sokol. Z podobných zjevů nutno soudit, že 
Mladočeši nebyli by nepřístupnými k vyjednávání s vládou, kdyby jen pan 
dr. Koerber měl sebe slabší vůli vážně vyjednávati. Ovšem musil by uči- 
niti aspoň formálně nějaké ústupky českému poselstvu na říšské radě, jež 
by potom doma strana svobodomyslná mohla vydávati za vítězné trofeje. 
A nemusily by to asi býti ani ústupky věcné. Zprávy, které se stále 
trousí o parlamentní přeměně kabinetu, zdají se napovídati, že Mladočeši 
by se spokojili s ústupky povahy čistě osobní: snad s obětováním barona 
Spense a dra Bohm Bawerka, kteří by se stali beránky snímajícími hříchy 
celé vlády, a přenecháním některého odborného ministerstva Čechům. Ale 
vláda nemá chuti a snad vzhledem k Němcům také odvahy, abj učinila 
Mladočechům jakoukoli, sebe menší koncesi. Spoléhá příliš, že česká de- 
legace bude na říšské radě úplně osamocena, a že sama uzná potom 
marnost svého obstrukčního konání a nastoupí cesty klidné oposice, v níž 
by dr. Koerber asi viděl Čechy raději než ve straně vládní. Docela bez 
podkladu protičeské plány vládní nejsou. Vždyť proti cbstrukci se vyslo- 
vila i volební provolání stran, jež jsou české straně svobodomyslné nej- 
bližší — klerikálních i liberálních Slovinců. Němci ke všemu snaží se 
obratně využíti protiobstrukční nálady slovinské. Ukazují neúnavně na 
to, že alpské Němce a alpské Slovany víže více zájmů hospodářských 
než alpské a sudetské Slovany a demonstračním objektem je letošní in- 
vestiční vládní předloha, která slibuje dráhy Slovincům příznivé. Že Po- 
láci obstrukční Mladočechy by nepodporovali, je samozřejmo. Zbývá jen 
český velkostatek. A jeho věrnost lidovým českým poslancům ? Nejlépe ji 



20'' 



vyznačuje, že i v současných říšských volbách vešli v jednání o kompro- 
mis s velkostatkem ústavověrným a to ne beze zdaru. Proto výpočet vlády 
zatlačiti beze všech ústupků české poslance z obstrukce do prosté oposice 
není špatný. Ale cestu k němu volí dr. Koerber nesprávnou. Ze všeho 
se zdá, že chce, aby z Cech přišli do říšského sněmu poslanci radikál- 
nější — snad aby se vyhnul všemu vyjednávání o smírné opuštění ob- 
strukční taktiky. Vždyť jinak nelze vysvětliti, proč vláda ponechala 
faktické provádění zrušení jazykových nařízení právě na dobu volební? 
Proč považovala čas voleb za nejvhodnější, aby provedla osobní Čechům 
nemilé změny na vrchních místech státní správy v Cechách (pensionování 
pana Jansy, presidenta vrchního zemského soudu v Praze) ? Proč státní 
úřady zahajují zase od oposičních let 1891 — 1894 neobvyklou praxi stí- 
hání pro politické přečiny? Vše to a podobné je přece jen voda na ra- 
dikální mlýn ? 

Neutěšené zjevy současných voleb snaží se aspoň z části vyvážiti 
politickou nevolební akcí česká strana lidová. Její politický klub 
pořádal 27. listopadu veřejnou schůzi pro všeobecné rovné a přímé, tajné 
právo volební se zastoupením menšin. Jí měl býti dán popud k větší 
a usilovnější činnosti o všeobecné právo hlasovací, jež je základním po- 
žadavkem skutečně lidového parlamentu. Zatím rozhozen byl v desíti tisí- 
cích leták, který propaguje snahu o lidovou opravu volebních řádů a byla 
zahájena akce petiční. 6. prosince pořádal klub české strany lidové schůzi 
o českém hlášení při kontrolních shromážděních, která byla rozpuštěna. 
Tím bylo spůsobeno, že požadavek, aby »přehlídky záložníků nebylj' ří- 
zeny vojenským delegátem a nebyly na půdě vojenské, pod vojenskou 
právomocí« musil býti zůstaven pouze propagaci tiskem, o níž se stará 
Čas. Využíti rozporu, který vznikl formálně z nacionálního důvodu mezi 
vojenskou správou a českým lidem, k probuzení snah o rozšíření občan- 
ské pravomoci naproti pravomoci vojenské, je jistě pokus o ústavní práci, 
který nezasluhuje usnutí. 

12. prosince byl zahájen ke krátkému zasedání český sněm. 
Práce jej čeká dost a dost. Má v desíti dnech vyříditi rozpočet za rok 
1900 a přijati rozpočtové provisorium na prvé měsíce 1901 a schváliti 
vládní předlohu o zemské přirážce k dani z lihu, kterou má býti aspoň 
částečně pomoženo zemským financím. Ale rozumí se, že ani při tom 
se sněm neobejde bez politických řečí a návrhů. Dr. Ba.xa chce zavésti 
v debatu sněmovní prohlášení arcivévody následníka, jímž se vzdal za 
své potomky nároků na trůn. Debata má míti význam státoprávní (ve 
skutečnosti nebude míti význam žádný) a Mladočeši, kteří jsou dnes ve 
vleku radikálním, jistě se nedají panem Baxou přetrumfnouti. Ale nelépe 
si počínají Němci, kteří se na př. stavějí proti přirážce k dani z lihu 
pro — její autonomistický ráz. Bez politiky se neobejde již žádný čin ať 
hospodářský ať kulturní a ať by byl sebe vzdálenější všech politických 
motivů. 



Netřeba nám ze Slezska podávat ani zpráv, kde kdo kandiduje — Němci, 
ať si jsou té neb oné strany jsou vlivem Wolfovým a Schónererovým stejně 
nacionální; chtějí vlastně všichni totéž, jen že ne všichni se k tomu stejně 



208 



upřímně nebo neomaleně přiznávají. Nás zajímá hlavně politická činnost 
česko-polská, její naděje a výpočty. — 

Na Opavsku měli jsme ve čtvrté kurii už jednou poslance víc než 
na pólo našeho. Byl to baron RoUsberg, předseda Ústř. hosp. společnosti. 
Ten však letos kandidatury nepřijal a tak zůstane mandát Němcům, 
poněvadž našeho kandidáta národního nebude volit nikdo z Němců. 
V páté kurii staví Cechové svého kandidáta — ovšem jen početního. 
Užší volby rozhodnou, komu dát hlasy. Naši lidé bohužel sotva se od- 
hodlají volit kandidáta socialistického. Zdá se také, že křesťansko-sociální 
strana se chystá do boje — aspoň projekt příjezdu Luegrova do Opavy 
dává to tušiti. Při dobré kázni a organisaci volební práce mohou naše 
hlasy nabýti značné ceny. Na Těšínsku to letos dlouho vřelo. Jindy 
byla shoda hned hotova — letos nemohlo k ní dojít. Swiežy odstoupil, 
dle úmluvy měl býti volen od Poláku i Čechů kandidát český ! Poláci 
se ze svazku vyzuli. Schůze národní rady slezské, (která se ustavila na 
schůzi v Přívoze dne 25. října — předseda Dr. Stratil, jednatel Dr. 
Dienelt) po dlouhém a napjatém debatování zvolila tři zástupce, aby vy- 
jednávali s Poláky. Odpůrcové shody česko-polské, a zastanci vyjedná- 
vání s dělníky v V. kurii byli přehlasováni. Žádáno, aby zvolení zástup- 
cové vyjednávali o zvolení jednoho Poláka a jednoho Čecha. Jmenován 
rada Hrubý (V.) a Dr. Michejda (IV.). Dána však možnost, aby byli 
zvoleni oba Poláci, zaručí-li se, že officiálně vystoupí proti šovinistům 
polským a že urovnají se věci sporné na Bohuminsku, Fryštátsku, Frý- 
decku — vůbec, kde překročiy už míru. Vyjednáno (3. /li.), aby oba 
kandidáti byli »pro tentokrat« Poláci — Dr. Michejda (IV.) a rolník 
Stwiertnia (V.). Jsme zvědavi, co naši vyjednavatelé za to na Polácích 
vymohli. Budeme bedlivě kontrolovat jakého úspěchu docílili. Ze tím vy- 
dána česká věc na Těšínsku vehkému nebezpečí se strany Cingrovy — 
je jisto. Vyváží-li toto nebezpečí pochybné spojenectví a přátelství Po- 
láků — je hodně nejisto. Nutno doznat, že překážkou jednání s děl- 
nictvem je do značné míry rolnictvo samo. Je to jednak následkem po- 
měrů hospodářských. Průmysl připravuje rolníka o nejlepší síly. Děl- 
nictvo vydělá v továrnách mnohem více, je pojištěno pro stáří a to 
budí nevoli rolnictva, které si skutečně neví rady. Ostatně je rolnictvo 
zvláště proti socialistům přímo fanatisováno s mnoha stran a dělnictvo 
samo svým vystupováním spory často jen zvětšuje. Na některých místech 
však už nyní vidět změny k obapolnému prospěchu. 

Konaly se a konají volby volitelů. — Při nich ztratili jsme Ka- 
teřinky u Opavy, kde za IV. kurii zvoleno volitely 1 1 Němců. Smutné 
znamení pro příští zemské volby, při nichž záleží na každém hlase; 
ztráta Kateřinek může nás zbavit obou zemských poslanců za Opavsko- 
Bílovecko. Z jiných obcí docházejí zprávy příznivé, z některých nade 
vše očekávání. (Svinov). Tyto dvě jmenované obce by měly býti cílem 
naší usilovné práce — Kateřinky jako protiváha Opavy, Svinov pro 
svoji velikou budoucnost. Roste a poroste dále — přibývá továren, 
přibývá obyvatelstva. Továrny ovšem cizí, nám nepřátelské — ale lid 
náš. Dobrá organisace může lid uchránit před terrorismem. Ztráta těchto 
důležitých posic byla by pro českou věc ve Slezsku velikou po- 
hromou, — Dle zpráv jaké docházejí z Polské Ostravy, jsme na nej- 



209 



lepší cestě — ke ztrátě tohoto města. Už dnes vytýká se liknavost — 
kdy volby jsou přede dveřmi — České zastupitelstvo prý nedělalo nic, 
aby se udrželo. Vliv cizího kapitálu ohromný, my tam nemáme žád- 
ného. Gg. 

* 

Evropské velmoci nemají od několika let ve svých pohraničných 
sporech s jihoamerickými republikami před rozhodčími soudy docela žád- 
ného štěstí. Již v loni Anglie docela pohořela se svým požadavkem na 
Yuruari, zlatonosnou a úrodnou východní končinu venezuelskou. Rozhodčí 
soud, jejž pod předsednictvím Martense, vynikajícího ruského professora 
práva mezinárodního, skládali dva soudcové angličtí a dva severoameričtí 
(za Venezuelu) ze sporných 130.000D kilometrů přiznal Guyaně britské 
snad asi čtvrtinu. 

Francouzům rozhodnutí soudu smírčího, jenž v hlavním městě jejich 
zasedal, se tehdy velmi líbilo. Sotva tušili, že za půldruhého roku sami 
budou podobným rozsudkem obšťastněni. Be sporu, jejž stát francouzský 
již po 187 let vedl s Portugalskem a napotom s Brasilií, o východní 
a jižní hraníce francouzské Guyany, rozhodčí soudce, spolková rada švý- 
carská v Bernu, právě v těchto dnech dala skoro zcela za pravdu Brasilii 
Vláda pařížská požadovala původně celé pobřeží mořské až k ústí řeky 
Araguary a veškeré pozadí všech tří Guyan, tedy nejen vlastní, ale 
i hoUandské a britské, o rozloze 400.000D km. Ačkoliv později spoko- 
jiti se chtěla toliko s 260.000G km., rozhodčí soud uznal řeku Oyapoc 
za totožnou s onou řekou Vincence Pinzona, která dle míru utrechtského 
z roku 1713 tvořiti má hranici mezi Francií a dědičkou Portugalska, 
Brasilií. Rozhodnutí dopadlo pro Francouze nanejvýš nepříznivě. Kdežto 
již roku 1856 Brasilie marně nabízela sama jim značnou část sporného 
území, rozhodčí soudce přikázal jim na jižním pozemí americké osady 
jejich celých 8000Z) km. 

Čtenářové Naší Doby jistě před nedávném četli ve svém osobním 
žurnále něco o novém násilí, kterého se dopustil pan Chamberlain. Míním 
jeho nařízení, kterým se nakazuje, že na Maltě po patnácti letech dosa- 
vadní italská řeč úřední nahrazena má být angHčinou. Protesty vynikají- 
cích ostrovanů, zvláště volených členů zákonodárného sboru, pan Cham- 
berlain odbyl velmi nedbale, ba přímo ironicky. 

Zpráva ta vzbudila u n 's, v klassické zemi jazykových sporů, zájem 
takřka přirozený. Nikde ale nečetli jsme — a to jest pro zběhlost novi- 
nářů našich v otázce pro ně skoro životní velice charakteristické — že 
Chamberlainův úkaz jest pouhou superposicí nespravedlností a že nahra- 
zuje prostě jednu křivdu druhou. Ještě od dob dávno zašlé vlády půlměsíce 
nad souostrovím obrovská většina jeho obyvatelstva mluví maltánsky, t. j. 
západními vlivy korrumpovaným nářečím jazyka arabského Jsou to 
vlastní Maltánci, ona species Židů na třetí, kteří z přelidněné vlasti roz- 
šířili se po všech jižních březích Středozemního moře. Ve zbylém šestém 
dílu obyvatelstva, jenž italsky anebo anglicky mluví, měšťané z blízkého 
poloostrova přistěhovalí mají ovšem převahu. Majíce převážný vliv na 
volbu oné poloviny sboru zákonodárného, jež není jmenována vládou, 
dokázali před časem, že vlaština stala se výlučným jazykem úředním 

NAŠK DOBA. R. VIII., č 3. 1900. 20. prosince. 14 



210 



na ostrovech. Však agitaci venkovského obyvatelstva, vedeného hlavně 
kněžstvem, podařilo se vymoci maltánské řeči v úředním jednání jakási 
práva. 

Podrobnějších zpráv o jejich rozsahu nemohljsem se nikde dopíditi 
a neumím rovněž pověděti, pokud doičena byla nařízením ministra 
osadního. 

Otázka čínská jest dle všeho dosud velice vzdálena svého rozuzlení. 
Ruské vojsko z největší části od Pekingu bylo odvoláno, z části dopra- 
veno domů a z většiny soustředěno ve hranicích vlastní Mandžurie. Ta se 
docela jistě, ať již se věci na dálném východě jakýmkoliv způsobem vy- 
vinou, stane dříve nebo později kořistí carskou. Japanský kabinet, jehož 
hlavou se před nedávném stal markýz Hirobumi Ito, sleduje podobnou 
politiku a pomalu odvolává své pluky. Jednak asi z příčin finančních, 
ale jednak z důvodův ruskými s shodných, ale přec zcela jiné cíle sledu- 
jících. Markýz Ito, přední stoupenec politiky panmongolské a čínskoja- 
panského spolku, dobře postřehl vzrůst mravního vlivu, jejž ministři 
carovi rozumnou politikou snaží se nabýti nad obrovskou říší. Proto po- 
spíšil si následovati jejich příkladu. 

K politice obou mocí přistupují ještě Amerika a (možná, že dost 
proti vůli své i) Anglie. Jedině Německo, Francie a Itálie do nedávná 
s větší menší rozhodností trvaly na tom, aby přísná exekuce provedena 
byla na (Jíně. Vlivem ostatních mocností budou i ony bezpochyby donu- 
ceny, aby do poháru hořkého vína, určeného pro dvůr císařský, vlily 
hodně vody. 

I německé listy byly nuceny uznati, že právě v čínské krisi diplo- 
macie francouzská dobře obstála zkoušku. Pekingský vyslanec republiky 
větřil nebezpečí v době, kdy kollegové jeho ještě naprosto nechtěli při- 
pustiti, že by zde bylo vůbec něco, co by jim bránilo, by klidně dále 
hráli lawn-tennis. A zrovna tak francouzský ministr Delcassé nejpřesněji 
formuloval rozsah trestů, jež na Číně měly býti vykonány, a nejvíce radil 
k přísnosti a rozhodnosti. 

Nechci nikterak rozsuzovati, zda všecko to, co pan Delcassé na 
Číňanech žádal, snáší se zcela s příkazy humanity. Ale politicky ne- 
mohly se evropské moci dopustiti neomluvitelnějšího než pochybení, když 
naproti Orientálům daly se na cestu ústupkův. Proměnou trestu smrti na 
princi Tuanovi, generálu Tung-fu-hsiangovi, a ostatních vůdcích boxerů 
v deportaci, mohlo býti ulomeny největší ostny oné kytice, kterou Delcassé 
podával císařskému dvoru. Ale teprve potom, až by mandarini všecky 
podmínky bez výhrady byli přijali a alespoň to, co ihned uskutečniti 
se mohlo, také provedli. 

Jestliže diplomacie »Krajního západu« dobře rozpoznala, že v čín- 
ské krisi unum necessarium moci evropských jest rozhodnost, kollegyně 
její z »Nejzazšího východu« stejně určitě toho byla si vědoma, že nej- 
lepším spojencem jejím jest jejich nesvornost. Hlavní plnomocník čínský, 
Li-hung-čang, byl sama nemoc, nehybnost a sklíčenost, dokud pan Del- 
cassé v koncertu velmocí udávalo takt, ale jakmile zpozoroval postupující 
rozvrat, změnil se ve vtělenou čilost. S energií, kterou by člověk u sta- 
rého pána, na smrt prý nemocného, nikdy nehledal, místokrál Li vyjednává 



I 



211 



s vyslanci velmocí, odporuje, reklamuje a z kanceláře jeho přímo srsí 
protesty všeho druhu. 

Ztenčené vojsko spojenecké zatím podniká až k samé čínské zdi 
výpravy na »potrestání« boxerů. Při některých jedná se skutečně o od- 
platu za řadu hrozných ukrutností, které během léta povstalci na evrop- 
ských vetřelcích byli spáchali. Ale někde se jedná laké pouze o ukojení 
vojácké ctižádosti, anebo něčeho ještě horšího, chtivosti plenu, jakož prý 
vůbec uniformovaní představitelé naší civilisace z největší části osvědčili 
v Číně pramalou úctu k VII. přikázání. 

Císařský dvůr, jenž původně dlel v městě Tai-yuen-fu v provincii 
Šan-si, unikl odsud dále na západ, do Si-ngan-fu, města někdy rovněž 
sídelního, ležícího v sousední provincii Sen-si. Zde kolísá císařovna-vdova 
a staročínská rada její mezi nadějí a skleslostí, vydávajíc edikty, které 
brzy nestydatým požadavkům bílých ďáblů hoví, a brzy obsahem svým 
nepřímo jim se vysmívají. Cizincům přející císař Kvang-si také, ač 
pomalu, vrůstá zase do dřívějšího panovnického postavení svého. 

V poříčí obrovské řeky Jang-tse místokrálové Liu-kun-yi a Čan-či-tung 

dovedli doposud zachovati pořádek a tím prokázali vlasti své znamenitou 

službu. J. M. P. 

* 

Po VEŘEJNÉM HOSPODÁŘSTVÍ. Zemská přirážka ke státní dani z líhu — Ahsolutism 
a státní tinance — Bosenské dráhy a uherský kombinovaný tarif do Levan;y — Průnlavni 
agitice v Rakousku — Anketa o termínovém obchodě obilním — Bursovní ztráty pražských 
spekulantu — Nouze o uhlí, Opava, Vídeň, Praha. 

Zemské sněmy sešly se ke včasnému vyřízení rozpočtů zemských 
a k projednání zákona o zavedení jednotné přirážky ke státní dani z ko- 
řalky. Výnosem této přirážky mají se sanovati neuspokojivé zemské finance, 
jimž málo prospěly nedostatečné kvóty zreformovaných daní přímých. Na- 
vržena jest přirážka 20 h z litru alkoholu, úhrnný výnos přirážky bude 
činiti asi 19*2 mil. K v Předlitavsku a bude se mezi jednotlivé země děliti 
dle skutečné spotřeb}^ alkoholu v zemi. Na Čechy připadlo by asi 3*79 
milionů K, na Moravu 3" 18 mil. K, na Slezsko 1*07 mil. K, na Halič 
ovšem nejvíce (5*7 1 mil. K), na Dolní Rakousy 2*17 mil. K. Vláda na- 
léhá, aby předloha byla rychle vyřízena, tak aby nová přirážka mohla 
vejíti v platnost již 1. lednem 1901. 

Nehledíc k tomu, že specielně v Čechách ani tímto způsobem nebude 
trvale pomoženo zemským financím, kterým by nejlépe slušelo přikázati 
daně reální, máme v Rakousku dan z líhu — proti jiným povážlivějším 
daním spotřebním — nejnižší snad ze všech států evropských. V Německu 
vynáší daň z líhu na 1 obyvatele dvakrát více než u nás, v Belgii tři- 
krát, ve Francii skoro čtyřikrát, v Anglii více než šestkrát; na hektolitr 
líhu připadá daně mimo Švýcarsko a Dánsko ve všech státech evropských 
značně více, v Anglii až pětkrát tolik co u nás, v Rusku a Švýcarsku 
těží vláda z líhu monopolem, jehož výsledky zejména ve Švýcarsku jsou 
neobyčejně příznivé. 

Jako zhynul kdysi absolutismus na finanční úbytě, tak i bezparla- 
mentní vládu posledních let donucuje finanční nedostatek pomýšleti na 
soužití s parlamentem, na pt)voiené rozpočty a úvěry investiční. Poklad- 

14* 



212 



niční přebytky jsou vyčerpány podporami k úlevě nouze, náklady k upra- 
vení valuty, zejména obmezením dluhu salinkového; ano vláda ponáhá si 
k penězům, jichž potřebuje na nezbytné investice železniční, tím, že ob- 
jednává lokomotivy a vozy pro státní dráhy místo hotového placení na 
splátky. Továrny ovšem s radostí vyhovují zakázkám státním ; vláda jim 
zaručí ve smlouvě amortisaci a úroky a továrna, pokud potřebuje sama úvěru 
k provedení zakázky, snadno si jej u banky opatří. Tak tedy vlastně to- 
várny prostředkují vládě úvěr, jehož tato sama použiti nemůže. Ale vláda 
potřebuje nejen lokomotiv a vagonův, nýbrž i hotových peněz. Mají-li býti 
v lednu neb únoru vydány nové lOkorunové bankovky na místě stahova- 
ných pětek, musí vláda za ně složiti u banky příslušný obnos ve zlatě. 
A tu jsou dobré nejenom malé stozlatové úspory, v jakých si libuje ministr 
financí, nýbrž i zálohy od jižní dráhy. Když stát koncem let padesátých 
prodal tratě, tvořící t. zv. jižní dráhu, zaplatila společnost jenom část 
kupní ceny hotově, kdežto většinu měla platiti později a má platiti čá- 
stečně ještě dnes. Společnost ráda by nyní tyto roční kvóty, jimiž se di- 
videnda akcií ovšem značně snižuje, vykoupila jednou pro vždy odbytným, 
o něž by se s vládou smluvila. Vláda nemůže sice změniti o své újmě 
smlouvu s jižní dráhou, přijala však prozatím na účet budoucího výkupného 
od společnosti zálohu 13 milionů korun. Že při tomto hospodaření pochodí 
daleko lépe než stát jeho kontrahenti, je pochopitelno. 

* 

Nové ujednání vlád rakouské a uherské stran bosenských drah ne- 
bylo veřejností přijato tak hladce, jak snad vláda rakouská očekávala. 
V Dalmácii nastalo silné protestní hnutí proti soustavnému zanedbávání 
této země, ve Vídni nebylo čelnějšího spolku, kde by nebylo bývalo di- 
skuse o otázce drah bosenských, a časopisy vídeňské byly plny perných 
úsudků o našem poměru k Uhrám a k zemím zabraným, o hospodářském 
programu vládním, k vůli kterému měly ustati boje národnostní, a o sku- 
tečném hájení hospodářských interessů vládou atd. 

A současně ohlašují obchodníci jinak vždy protěžovaného Terstu 
nové stesky o úpadku cukerního vývozu rakouského do Levanty. Poněvadž 
uherskému vývozu nestačily ani levné tarify železniční do Rjeky ke kon- 
kurenci s cukrem rakouským — ze Rjeky jako z Terstu byly již vodní 
tarify stejné — uherská vláda povolila a smluvila s Lloydem jediný kom- 
binovaný tarif, neobyčejně levný, pro železniční i vodní dopravu cukru do 
Levantj'' a sice po železnici do Budapešti, odtud po Dunaji do Galace 
a z Galace po parnících rakouského Lloydu — k tomu ještě Rakouskem 
plnými 7 miliony korun subvencovaného — do Levanty. My máme také 
subvencovanou paroplavební společnost dunajskou, jejíž smlouva o státní 
podporu má býti co nevidět provisorně prodloužena, Lloyd bére jenom od 
nás subvenci • — proč také u nás nebyl by možný přímý tarif železniční 
a vodní, proč všechno, železnice, terstské kupectvo i Lloyd, přímo jako 
by závodily znechutiti našim cukrovarům terstský vývoz a naříkati pak 
současně na nevlastenectví cukrovarů vyvážejících po Labi a přes Hamburk? 

Uherský projekt průplavu povážského od Dunaje k Odře probudil 
u nás opětně agitační ruch kanálový. Dunajský spolek koná dne 13. pro- 



213 



since ve Vídni »Wasserstrassentag«, do Přerova svolán byl sjezd výrobních 
tříd a obecních zástupců z údolí řek Moravy a Bečvy k agitaci pro prů- 
plav dunajskooderský, rolnictvo polabské pokračuje ve schůzích pro splav- 
nění a regulaci středního Labe. Nevíme, jak dopadnou resoluce sjezdu 
vídeňského — české kruhy sotva se ho budou účastnit, aby se ušlo re- 
kriminacím na neJělnost parlamentu, která jediná překáží vládě atd. — ale 
průplav dunajskooderský Moravou není dnes již možný, nesetká-li se pro- 
jekt průplavu povážského s obtížemi nepřekonatelnými. Celkový náklad 
jeho činil by prý 101 mil. zlatých, průplavu moravského dle projektů 
asi 83 mil. zlatých — onen zaplatily by Uhry z největší části samy, na 
tento by nám pouze přispívaly. Ale průplavem Povážským získají Uhry 
jak regi.laci Váhu i pro lokální dopravu a melioraci, tak na Předlitavsku 
téměř nezávislou vodní dráhu pro spojení nejen Uher, ale i Balkánu 
a Levanty s Německem, Švédskem a Dánskem a pro budování nezávislosti 
politické, jsouce na třech stranách — Rjekou, Galacem, Stětínem — spo- 
jeny s mořem, t. j. se světem. A to již stojí za několik desítek milionů 
většího nákladu pro průplav Povážský ! 

* 

Vláda rakouská koná již po několik měsíců obrovskou anketu o ter- 
minovém obchodě obilním, položivši účastníkům řadu otázek o pojmu 
termínového obchodu s obilím, o jeho vývoji, účincích, zákazech nebo 
obměněních, o reformě a jejích způsobech. Vláda vypracovala k anketě 
rozsáhlé tabulky a vysvětlivky, sebrala i jiné materialie o světové tržbě 
obilní a prohlásila píi zahájení ankety, že nechce slyšeti omílání toho, co 
bylo o termínovém obchodě již tisíckráte řečeno a napsáno, nýbrž jen 
zužitkování výsledků šetření a porad jinde konaných pro naše poměry 
hospodářské. Toto očekávání vlády sotva dojde splnění a stejně nedojde 
ke shodě názorů o tom, je-li termínový obchod obilní příčinou klesání cen 
obilních, jak domnívají se agrárníci, či nikoliv, jak tvrdí obchodníci. Pozoru- 
hodným byl malý počet expertů českých, ač Cechy jsou země velikého 
obchodu obilního a ač i česká věda národohospodářská čítá vynikající 
agrárníky. 

Jenom v jednom bylo prý dle »Zeitu« docíleno jednohlasné shody 
naproti černovickému professoru universitnímu dru Adlerovi : v tom, že 
kdo vyhraje-li na burse, spokojeně zastrčí zisk, ale prohraje-li, uvádí 
právní námitku hry differenční, je darebákem. A to bylo také vždy naším 
stanoviskem, kdykoli v našich časopisech byly nářky nad »ubohými 
obětmi« bursy, »obětmi«, které věděly, že hrají odvážnou hru, a dokud 
vyhrávaly, dobře žily a tyly, ale probravše chodily na trh se svými 
ranami. 

* 

V posledních měsících utrpěla Praha na burse ztráty, které odhadují 
se na mnoho milionů zlatých. Vypočítává se řada známých osob z českého 
života politického, obecního, hospodářského, které byly stiženy prohrami 
deseti a statisícovými. Ten stal se z pyšného majitele »domů« obratem 
ruky nájemníkem, onen zas uchyluje se zničen do soukromí z mnoho- 
vládného postavení veřejného. Dle Matlušova výroku v říjnové schůzi če- 
ského klubu ztraceno bylo v posledním roce na burse vídeňské na 250 



214 



milionů korun. Jde až závrať z číslic, jakými na obětech tohoto hrozného 
loupežení súčastněni jsou čeští lidé. Hrají čeští statkáři, úředníci, ob- 
chodníci, soukromníci ; bankovní agentury vídeňské a pražské zaplavují naše 
lidi svými nabídkami písemními a ústními a kapitalista, obchodník, statkář, 
který vám neupíše akcii nebo podíl podniku, vynášejícího 8 — 10 procjnt, 
vrazí celou postrádatelnou hotovost do bursovní hry, v které hodlá vy- 
dělati sto, dvě stě a více procent. Ovšem kdo chce snadno a záhy své 
jmění zdvojnásobniti neb dokonce zdesateronásobniti, musí se i mnoho od- 
vážiti ; a tak »kupuji« se papíry v obnose, který mnohonásobně převyšuje 
celý hráčský vklad spekulantův, a když očekávání sklamalo. nestačí vklad 
ani k zaplacení differencí ceny kursovní. Hraje-li se tolik v národě, jehož 
zemědělství nijak nestojí na výši doby, jehož řemesla uvnitř klesají, jehož 
velkoprůmysl jest v zárodcích, je to zjev osudný, svědčící o nemalé hni- 
lobě mravní. A maně se namítá otázka, není-li celý náš život hospodářský 
i politický založen na hazardu, nejsou-li ony desetimilionové ztráty bur- 
sovní jen jedním ze -symptomů celého našeho vychování a jednání poli- 
tického i hospodářského. 

* 

Nouze o uhlí, která po drahnou dobu existovala jen v spekulačních 
projevech obchodníků a v úzkostlivých m^^slích »přednostů domácností, « 
úplně pominula, průmyslový i domácí konsum jsou — za drahé peníze 
a druhdy jakoby jen z milosti — zásobeny a »Hlas Nár.« pravdivě při- 
pomíná, že snad ještě nikdy nebylo v Čechách nahromaděno tolik uhelného 
paliva jako dnes, a že vyvolávají se dnes uměle pověsti o nové chystané 
stávce uhlokopů, aby se nynější vysoké ceny mohly udržeti. I dělnictvo 
i konsumenti byli a jsou jen k tomu, aby dnes ti, zítra oni pomáhali 
plniti měšce uhelných velkokapitalistů. A v drobném obchodě byl konsument 
vůbec vydán v šanc obchodníkovi. V Opavě městská rada bez dlouhých 
řečí a komisí usnesla se zříditi městský sklad uhlí, z něhož bude se uhlí 
prodávati městskému obyvatelstvu za cenu svéstojných nákladů, a sice za 
hotové, za cenu vždy na měsíc platnou a veřejně vyhlášenou, nejméně 
půl a nejvýš 10 metrických centů na jedinou objednávku, i s dovozem 
do domu, který se děje dle pořadu objednávek. Co se stalo, a vlastně 
nestalo v Praze, je známo. 

Víde.i spotřebuje prý ročně asi 13 milionů metů. kamenného uhlí; 
poněvadž v posledních 3 letech bylo uhlí zdraženo o 10, 10 a 20 — 40 
kr jcaru na cente, zaplatilo obyvatelstvo za uhlí v těchto letech o 5'2 — 7"8 
milionů zl. více, než před tím. Do pražských nádraží přiveze se ročně 
všeho uhlí asi 4-5 milionů metů. Jakou úsporu obyvatelstvo znamenalo by, 
kdyby v Praze následovalo se příkladu daného Opavou a chystaného již 
i četnými družstvy průmyslnickými. S. 

* 

ZEMĚDĚLSKÉ, PRŮMYSLOVÉ A OBCHODNÍ. Rolnický sjezd v Praze. - Ho.spodářství 
a národn(.st. — České problémy národohospodářské. 

Dne 8. a 9. prosince konal se za účasti asi 800 rolníků v Praze 
sjezd českého rolnictva, sjezd rokováním více politický, než hospodářský, 
třebas na něm bylo právem řečeno, že nejkrásnější politika rolníkova je, 
zachová-li statek pro sebe a své syny. Charakteristickým bylo, že referát 



215 



odborný o hospodářsko-družstevní organisaci byl zůstaven delegátu slezskému, 
podobně jako na sjezdu slovanského živnostnictva v Praze věcné referáty 
ponechány účastníkům moravským. V resoluci o hospodářské družstevní 
organisaci žádal sjezd : zemské svazy hospodářských společenstev pro 
veškerá družstva prodejná, nákupní i úvěrní pod jednotným vedením. Tyto 
zemské svazy spojtež se v jeden ústřední svaz pro všechny země koruny 
České, ze správy a vedení tohoto ruchu hospodářsko-družstevního budiž 
veškerá politika vyloučena, předsednictvo sdružené se zmocňuje, by svo- 
lalo zvláštní pracovní komité z předáků hospodářských společenstev a od- 
borníků ku práci se hlásících a k ní povolaných. V učebnou osnovu 
středních a vyšších škol hospodářských pojaty buďtež theorie i praxe druž- 
stevní, aby této organisaci dostalo se pro příště zdatných správců a pra- 
covníků. Od státu žádá se ustanovení zvláštního fondu pro skytání bez- 
úročných, neb nízko úročitelných půjček na podporu ruchu družstevního. 
Družstvům hospodářským buďtež daně sleveny nebo sníženy, lihový kon- 
tingent budiž spravedlivě rozdělen mezi lihovary hospodářské, zejména 
družstevní. 

Od této resoluce daleko se liší resoluce pocházející z agitačně 
agrárních kruhů českých s všeobecnými frásemi a bez určitých konkrétních 
požadavků. Sjezd v ní prohlašuje, že považuje pevnou, pronikavou sta- 
vovskou organisaci, všechny příslušníky stavu ve všech krajích koruny 
objímající, za nejjistější základ i prostředek k ochraně práv a těžce ohrože- 
ného postavení rolnictva, neboť jest přesvědčen, že jen vlastní silou bude 
potom možno vymoci si vyplnění svých oprávněných požadavků národních, 
stavovských i hospodářských a že jen mohutnou organisaci dostane se mu 
sesílení uvnitř i na venek. Dále prohlašuje sjezd, že trojjediné toto krá- 
lovství svatováclavské i celé mocnářství rakousko-uherské je státem země- 
dělským a zemědělskou že býti také musí tohoto státu obchodní a celní 
politika, že připojuje se zásadně k projevům zemědělských korporací ra- 
kouských, ve kterých vysloven byl požadavek, aby při nastávající úpravě 
zahraničních poměrů obchodních a celních dbáno bylo co nejpečlivěji 
zájmu domácího zemědělství, zejména zájmů vývozních. Konečně přál si 
sjezd, aby stát provozoval nejpřísnější dozor nad vyděračstvím velkokapita- 
lismu v podobě kartelů a burs. 

Viděti z této resoluce, že výborné studie Fiedlerovy i neúnavná jeho 
poučovatelská činnost v zemědělské radě a jinde o povaze zemědělského 
exportu odrazily se od vůdců agrárních beze stopy, právě tak, jako ne- 
dotkla se jich pranic skutečnost, že co platí v naší monarchii o Uhrách, 
platí méně již o Předlitavsku, jako celku, a dokonce již ne o Cechách, 
Slezsku a Moravě — totiž zemědělský ráz země. A kam pro Bůh vyvážeti, 
nejde-li právě o ječmen, slad, dříví — do Německa," kam dováží Rusko, 
Amerika, do Svýcar, které u nás okupovalo Uhersko, či do Itálie, Bal- 
kánu, nebo do Ruska?! My, kteh' jsme právě v našich zemích pasivní 
a zaplavováni pšenicí a moukou uherskou? 



Prof. Bráf přednášel 18. listopadu 1900 v Českém klubu o »českých 
problémech národohospodářských*, t. j. o těch potřebách, které vznikají ze 
zvláštního vývoje, ze zvláštnosti českých nedostatků a českých cílů národo- 



216 



hospodářských. Dle prof. Bráfa neschází nám ani tak podnikavosti, jako 
spíše hospodářského milieu, prostředí, v němž by v^nikaly talenty podni- 
katelské. Pokládá heslo »svůj k svému« podobně ochrannému clu za 
dočasnou cenu za pokrok, kterou mají nésti především lépe postavené třídy 
v národě, obce a korporace, a doporučuje na druhé straně zřízení jakési 
akademie, která by měla v evidenci technické talenty, poskytovala jim 
prostředky k cestám do středisk zahraničního velkoprůmyslu, kde by ssáli 
do sebe samostatného ducha podnikatelského. Proti oběma těmto prostředkíjm 
našeho povznesení hospodářského nelze činiti námitek ani se stanoviska 
všeobecné politiky národohospodářské ani míru národnostního. Cílem naším 
musí býti, abychom dovedli uživiti všechny své příslušníky, naše národní 
menšiny, vznikající /Odlidňováním našeho venkova a stěhováním se českého 
dělnictva do průmyslových a hornických obvodů německočeských, jsou jen 
svědectvím naší hospodářské slabosti. 

Přednáška vzbudila diskussi, u nás v hospodářských otázkách věru 
neobvyklou. Národně ochranářská její tenience byla sice velikou většinou 
schvalována, avšak kladen důraz i na vzájemné povinnosti českých vý- 
robců a obchodníků - — povinnosti, jichž ostatně stoupenci hesla »svňj 
k svému « nikdy nepopírali — naznačováno, že v hospodářských jedná- 
ních rozhoduje konečně vždy, abychom tak řekli, kapsa a polemisováno 
někde i s názorem o národnostních menšinách našich. Někde ukazováno 
i na domnělé nebo skutečné fiasko všech těchto snah, které se hlásají, ale 
neplní, a naznačováno, že by bylo lépe, kdyby se toto heslo ani nepro- 
hlašovalo, protože ho ani prováděti nelze. 

Otázku oprávněnosti a praktické provednosti tohoto hesla lze uvésti 
na zásadní otázku, řídí-li se člověk při svém jednání výhradně nebo v první 
řadě motivy a úvahami hospodářskými. Zajisté nikoliv. Nemluvíme ani 
o ryzím altruismu — kde přinášíme ochotně hospodářské oběti ve vyšším 
zájmu lidském, národním, třídním, ano i jen strannickém, nečekajíce za ně 
náhrady; na př. platíme na časopis, s jehož směrem třeba ani nesouhlasíme, 
jehož nečteme ani nepotřebujeme, na spolek, jehož činnosti se neúčastníme, 
který je nám nesympatický nebo dokonce komický. Ale ani v t. zv. hospo- 
dářských jednáních nelze mluviti o tom, že by člověk řídil se zásadou 
hospodárnosti, t. j. snahou dosíci co nejlepšího úkoje svých potřeb obětmi 
co nejmenšími, čili prostě řečeno, zásadou soukromého prospěchu, zištnosti. 
Vedle tohoto motivu působí daleko větší měrou, než se předpokládá, mo- 
tivy jiné, společenský mrav, zvyk, známost, předsudky, i pouhé pohodlí atd. 
Proč by vedle těchto motivů neměl býti účinným i motiv národnostní, 
proč \jy měl býti méně šlechetným a morálním účel povznésti hospodářství 
národa ethnogratického, celními šraňky neohraniČeného, než vypěstění vlast- 
ního průmyslu v národech politických, ve státech uzavřených? Je dobro- 
volné » ochranné clo«, dobrovolná národní přirážka k účelu hospodářské 
emancipace jen proto méně oprávněna, že jí nelze vynutiti řadou pohra- 
ničních celnic s ručnicemi a trestními paragrafy? Objednává-li kdo z lo- 
kálního interesu nebo z lokální solidariiy u místního obchodníka a živnost- 
níka, co by snad levněji a lépe obdržel ve větším městě, pokládá se za 
zcela .správno, a celkové národnostní semknutí hospodářské bylo by za- 
vržení hodno? U nás není nikomu s podivením, že usadí-li se ve městě 
německý nebo židovský lékař nebo advokát, přejde k němu ihned veškerá 



217 



klientela německá nebo židovská, neptajíc se, bude-li nový soukmenovec 
lepší ci lacinější než dosavadní lékař či advokát český, nejdemokratičtější 
listy neváhají vybízeti své stoupence, aby chodili jen do hostinců, kde je- 
jich orgán jest vyložen, aby při nákupu odvolávali se na inserty v něm 
uveřejněné, aby nakupovali jen u firem v něm inserujících, ač ovšem abso- 
lutní výhodnost těchto nákupních pramenů nikterak nemohou garantovati 
— a ma se jen našim novým podnikatelům klásti v cestu podmínka oka- 
mžité i hospodářské převahy (lepšího nebo lacinějšího výrobku) nad do- 
savadními dodavateli jinonárodními? A pak u nás — právem bylo to vy- 
tknuto — ani tento neřekněme ani »hospodářský zápas«, nýbrž jen vě- 
domý směr obecenstva k hospodářské emancipaci nenabyl a nenabude 
bohudíky těch brutá'ních forem, k jakým sáhli naši krajané — ne na od- 
vetu hesla »svůjsvéjáckého«, ale spontánně a dříve ^ — vypovídáním českých 
nájemníků, vypuzováním českých řemeslníků z bytů, »očisťováním« měst 
od českých služek a tovaryšů atd. 

Je také namnoze — ovšem nikoli vesměs — jen předsudkem, že by 
české zboží bylo horší nebo dražší než výrobky jinonárodní. Jsou velké 
závodjí- české, které vyrovnaly se hned od počátku kvalitou a lácí pod- 
nikům nečeským — a přece mohly se zpočátku naproti těmto dávno za- 
vedeným, s nákladnou reklamou pracujícím závodům udržeti jen pomocí 
apelu národnostního, který nebyl jim nic více než vyzváním k obecenstvu, 
aby aspoň přišlo, prozkoumalo a ceteris paribus přidalo se " k podniku 
v rukou soukmenovce jsoucímu, aby prostě neřídilo se vesměs předsudkem, 
že lze vždy výhodněji nakoupiti u cizince než u našince. Ci má býti pří- 
pustná reklama sebe křiklavější a podvodnější, jenom ne označení podniku 
jakožto českého, smím se dovolávati pozornosti obecenstva lživě jakožto 
»nejlevnější pramen«, »jediná příležitost k výhodnému nákupu«, jenom ne 
tím, že hlásím svůj podnik jako část celého jmění nái^odního, o jehož po- 
vznesení pracujeme? 

Chyba byla v tom, že kdo chtěl » podporovati* české podniky, chtěl 
zároveň nabyti též výhod materielních. Chtěl právě u našince laciněji 
koupiti a dráže prodati než u cizího a popřál mu výdělek raději než na- 
šinci. Ještě dnes tisíckrát denně opakuje náš venkovan u našince: »to 
jsem nemusel choditi k vám — tolik bych byl dal (nebo dostal) u X. 
také!« Nebylo by naopak slušno trochu shovívavosti a lásky k našinci? 
Stát dlouho ponechává ochranná cla, a my chceme, aby naše nové pod- 
niky byly ihned lepší a lacinější než staré cizí? Ovšem také silně hřešili 
a hřeší naši řemeslníci a maloobchodníci — naše nové velké závody jsou 
i co do jakosti a cen výrobků zpravidla úplně schopny soutěže s velko- 
závody cizími — ale máme jim vytýkati mrvu v jejich oku, zříme-li, 
jak pod ochranou vládních cel vykořisťují pro sebe domácí konsum mono- 
polickými cenami velkoprůmysly kartelované? Jak bezmocné skřípění zubů 
po léta způsoboval rakouský kartel železářský? Připouštíme, že se ho 
zneužívá, ale není snad dobré myšlénky, ani dobré věci, aby se nenašli 
lidé, kteří jí n\ osobní svůj prospěch využívají. 

Kupuje-li prý dále choť Dra Herolda šaty od židovských obchodníků 
pošle pak na antisemitskou schůzi písemný projev sympatie, neplyne z toho 
pro vnitřní oprávněnost národní hospodářské solidarity právě tak nic, jako 
pro heslo » české dítě do české školy « z toho, že mladočeské kapacity 



218 



posílají děvčata do klášterních pensionátů německých, anebo jako když 
strana, ohánějící se svobodomyslností, persekvuje v zemském výboru úřed- 
níky pro odchylné politické přesvědčení, a kiipují-li naše spanilomyslné 
slečinky několikastozlatové obleky od vídeňských- a bližších nečeských 
firem, aby v nich prodávaly na matičném nebo jiném národním bazaru 
kytičky nebo pentličky, je to právě dokladem, jak jednostranně a hloupě 
chápou se u nás naše problémy národnostní. Nedostatek vzdělání, opravdovosti 
nebo veřejné mravnosti nemůže však býti důvodem proti principům jinak 
oprávněným ! 

A při tom nechceme ani ukazovati znova do omrzení na celá století 
politiky merkantilistické všech států kulturních, na nejnovější příklady 
Uher, Ruska, balkánských zemí, na Němce v říši a u nás, na vzornou 
hospodářskou a třídní družnost dělnictva, na hospodářskou, politickou 
i kmenovou solidaritu židovstva, na obrovskou řadu analogií u všech ná- 
rodů a za všech dob! Jen z posledních měsíců vytkneme jen německé clo 
na pivo, uherské zákony a výnosy vládní o dodávkách pro veřejné ústavy, 
volání našich průmyslníků o zaručení tuzemských dodávek domácím velko- 
průmyslníkům, poplach ve Vídni, že některé obecní práce měly býti zadány 
třebas daleko levnějším strojírnám českým (třebas německo-českým) atd. 

Právem tudíž i hospodářský program české strany lidové prohlašuje 
za snahu strany hned na počátku zejména »co největší vymanění (našeho 
národa) z hospodářské odvislosti od živlů nepřátelských « tak abychom — 
jak v debatě bylo řečeno — »sami zaměstnávati mohli všechny své pří- 
slušníky a opatřovati co možná všechny své potřeby «. Realism byl však 
již daleko dříve vřelým stoupencem hospodářské emancipace našeho ná- 
roda. Již když jubilejní výstava v roce 1891 svým všestranným úspěchem 
povzbuzovala k osvěžení naši hospodářské a zejm. průmyslové a obchodní 
podnikavosti, »Čas« ve výstavních rozhledech« r. 1891 trpce želel naší ná- 
rodní hospodářské nedostatečnosti a doporučoval vřele »hospodářský patrio- 
tismus«. »Kamkoli jsme se obrátili po výstavě, jeden citelný nedostatek zel 
na nás ze všeho toho krásného zboží V Čechách vyrábí se na př. plyš 
a aksamit v okolí Hlinská, Divišova a Soběslavi — dělníci živí se nuzně 
z výroby, ale za to bohatě těží z toho obchodník. Naše zemědělství jest 
bohudík v rukou českého rolnictva, ale obchod s obilím už v českých 
rukou není. Totéž viděti v jiných velkých oborech. Naši strojničí, inženýři 
a chemikové jsou rozhodně znamenití, jich pověst sahá daleko za hranice, 
mnozí z nich pracují s velikým zdarem v daleké cizině, ale firmy Ring- 
hoffer, Skoda, Česká montanní společnost, Daňkovka — jsou ty české? 
Nejsou-li některé z nich zrovna v řadě našich zarytých nepřátel, však jistě 
nemají na našem národním pokroku žádného zájmu a často jdou ruku 
v ruce s našimi odpůrci. Na česko-moravském pohoří a na českém jihu, 
v těchto dvou zanedbaných krajinách země české je nouze a následkem 
toho laciná práce. Kdo toho dovedl využitkovati ? Snad my tam zakládáme 
továrny? Nikoli, židovské lirmy vídeňské zřizují si tam filiálky a vyssávají 
tak mozoly tamějšího pracovného lidu.« 

Na výstavě poznávali jsme prý »zející obludu « nepodnikavosti způ- 
sobené hlavně tím, že neumíme těžiti kapitálem a že nám schází nejdůle- 
žitější a nejpotřebnější vzdělání, totiž obchodní. 



219 



»Ale ani to vše nestačí ještě vysvětliti naši podřízenost v oboru 
podnikání průmyslového, vysvětliti, proč jsme výteční pracovníci, ale špatní 
podnikatelé a ještě neobratnější obchodníci ; při vší své intePigenci a do- 
vednosti se dáváme — jedním slovem řečeno — vykořisťovati, V té pří- 
čině stačí jen prohlédnouti si pavillon záloženský a Živnostenské banky. 
Tento pavilon je krásně zřízen, velmi pěkně znázorněno tam naše úvěrní 
hospodářství, ale na takovou vysoce pokročilou zemi jsou ty úvěrní ope- 
race, které tam jsou vykázány, náramně, až k pláči chudičky. Což není 
u nás velkých úvěrních ústavů? Arci že ano, ale jsou německé nebo ži- 
dovské. Velké banky české: »Česká banka Union«, »Ceská spořitelna*, 
»Filiálka rakousko-uherské banky«, »Česká eskomptní banka«. Filiálka 
'>Cretitanstalt fur Handel u. Gewerbe« atd. jsou vesměs v rukou našich 
nejzuřivějších nepřátel. Těch peněz, které na nás ústavy tyto vydělávají, 
používá se proti nám. Což jména jako Forchheimer, Schmeykal atd., 
známá v bankovním světě pražském, nejsou snad známa také čtenářům 
politických časopisů ?« A zatím u našich lidí, i kde podnikavosti skutečně 
se nenedostávalo, byla nedostatkem kapitálu zničena. 

Přistupuje pak k našemu živnostnictvu a řemeslnictvu připomíná 
»Čas« dále, že je »třeba, aby výstava stala se východištěm hospodářského 
vlastenectví. Máme v tomto směru i vydatné vzory. Maďaři v letech už 
třicátých emancipovali se od cizího obchodu. Šlechta kráčela v čele měšťan- 
stva, jež odvrátilo se od Paříže a Vídně a podporovalo své živnostníky, 
obchodníky a své dělníky. Toť přece začátek všeliké obchodní organisace, 
abychom nejdříve do svých rukou dostali trh domácí. Český průmyslníki 
živnostník a obchodník musí nám státi blíže nežli cizinec. V tom spočívat, 
musí silný hospodářský zisk naší výstavy, aby obecenstvo obracelo zraky 
své domů. Kruhy hospodářské, průmyslnické a živnostnické provedly už 
svou tichou práci na výstavě, avšak hlavní hospodářský činitel, obecenstvo, 
nekoná ještě svou povinnost. Obecenstvo musí sobě toho býti vědomo, že 
české podniky má podporovati. Mají-li podniky všeho druhu dostati se do 
rukou českých, obecenstvo musí české výrobky hledati a za stejných pod- 
mínek všude českým dávati přednost před výrobky cizími. Peníze dané 
do rukou našich národních odpůrců udržují nás v závislosti. Tam hyneme 
i politicky, kde jsme v hospodářském podruží. Toto napomenutí několikráte 
důrazně pronesl inženýr pan Richard Jahn na výstavišti samém, jmenovitě 
14. září krásně promluvil o národohospodářském patriotismu 
pravě: ,1 u nás nastoupiti musí konečně ve všech kruzích také ten prak- 
tický národohospodářský patriotism, který s hrdostí odmítá 
vše, co cizí, který dříve, nežli kupuje, se ptá, odkud pochází ten výrobek. 
Stateční naši obchodníci musejí se zříci zastupování cizích firem a musejí 
věnovati veškeré síly své k podpoře a povznesení domácí práce a výroby 
a řádné organisaci komerciální. To jsou úkoly, kterým věnovati musíme 
nejlepší síly své všichni — konsumenti i producenti !'« 

Ovšem není ještě úplné jasnosti v tomto názoru : na jedné straně 
uvedení příkladu maďarského a pochvala Jahnova hrdého odmítání všeho 
cizího produktu, na druhé požadavek stejných podmínek bez úvahy o tom, 
že na př. u nových průmyslových oborů a podniků nově zakládaných 
nelze ani vesměs žádati ihned výrobky stejně levné a dokonalé jako u sta- 
rých konkurentů — vždyť s těmito obtížemi počátků počítá i stát svou 



220 



politikou celní a průmyslovou — že dále ve skutečnosti při nákoupi nej- 
lepších pramenů ani neznáme nebo že se o výhodnosti jich snadno mů- 
žeme mýliti a že tudíž jde často vlastně o vyvrácení předsudku proti naší 
výrobě a našemu obchodu zakořeněného a nyní asi právě tak oprávněného, 
jako když v jistých kavárnách a obchodech lidé s lepším kabátem bývají 
pořád ještě od sklepníků a příručích oslovováni po němečku. 

Je to antisemitism, je to národnostní šovinism? Zajisté nikoli. Jeto 
přirozená, oprávněná i morální snaha po hospodářském povznesení národa 
jakožto prostředku k povznesení kulturnímu a politickému, snaha, kterou 
praktikovaly a dle možnosti i nyní provádějí všechny státy a která u ná- 
roda celními hranicemi naproti jiným národům uvnitř říše nechráněného 
je tím nesnadnější, ale také tím mravnější, že její uskutečnění může se 
opírati ne o zákon a jeho v3'^konavatele, ne o celní strážníky a tresty, 
nýbrž toliko o činitele a vlastnosti mravní, o vědomí povinností, jaké 
máme k hospodářskému životu národa stejně jako k literárnímu a politi- 
ckému. A pak : smí výrobci nebo obchodníku na př. něm.eckému u nás 
povstati třebas deset konkurentů německých nebo francouzských atd. 
a jenom ne český? V našich podnicích je konečně umístěna i dost značná 
část kapitálu českožidovského. 

Nechceme nikterak předbíhati dalšímu prohloubení a specialisovaní 
hospodářského programu strany, ale je-li hospodářství jen částí celkového 
života národního, platí snad pro ně Havlíčkovo »já pán, ty pán« stejně 
jako v otázkách jazykových, národně politických, školských atd., a »svůj 
k svému« bylo by jen hospodářskou aplikací a důsledkem toho, co přijato 
v program jazykový a politický. 

Je zakrýváním pravé podstaty věci nazývati šmahem heslo »svůj k svému« 
antisemitským. Nutnost podporovati »odběratelskou ochotou«, jak to profesor 
Bráf napsal, průmysl a obchod svého národa i s vlastními obětmi, pokud 
jsou nezbytný a snesitelný, je přesvědčením lidí, kteří k antisemiti^mu, 
klerikalismu a jiným zde namnoze jen strašákům jistě mají právě t.ik daleko, 
jako upřímní Cechové k planému vlastenčení na státoprávních táborech. 
Nikdo rozumný se také neklame, že národohospodářské povznesení je dílem 
ne okamžitého nadšení, ale dlouhé výchovy obchodnické, technické a mo- 
rální, že nelze nám »dobyti« ani německého průmyslu ani obchodu, nýbrž 
že nám jiti může jen o to, abychom napjetím vŠech sil kapitálových, 
technických i kupeckých domáhali se většího podílu na velkoprůmyslové 
i obchodní činnosti v Čechách i v Rakousku. 

Nikdo rozumný nezneuznává také vady přečetných našich živnostníků 
a obchodníků a bude je co nejpřísněji kárati — ale nejen kárati, ne pro ně 
zatracovati, nýbrž i napomáhati k jich odstraňování. Ale ten válečný po- 
křik, ono »Kampfunternehmen«, metané v tvář každém novému podniku, 
který se prohlásí za český, třebas by na »odběratelskou ochotu« ani ne- 
reflektoval, kažné nové české továrně, která povstane naproti deseti a stům 
německým, silně upomíná na ony historické alarmy, které ze zemí »ma- 
teřských« začaly se ihned ozývati vždycky, jakmile nevděčné kolonie — 
jakými byly skoro u nás na př. dlouho Uhry — nechtěly býti průmyslu 
a obchodu zemí domácích již jen helotskými dodavateli levných potravin, 
surovin a sil pracovních, nýbrž chtěly žíti také vlastním celým životem 
hospodářským. 



221 



Ještě o dvou výtkách odpůrců se zmíníme. Leckteří obchodníci prý 
na český odbyt apelují, ale sami od nečeských dodavatelů kupují. Avšak 
na zboží utkvívají zisky při každém přechodu jeho od výrobce suroviny 
až na detailistu, který je dodá konsumentovi : v ceně zboží platí konsu- 
ment nejen výrobní jeho náklady, nýbrž i zisky dodavatele suroviny a po- 
mocných látek, výrobce, dopravovatele, velkoobchodníka, detailisty. Čím 
blíže ke konsumentovi, tím větší bývají (relativně) tyto zisky, a hospo- 
dářství národa získá i tím, když alespoň poslední tento zisk zůstane mezi 
jeho příslušníky, než je-li národ naprosto jen konsumentem, passivem na- 
proti celému tomuto koloběhu hospodářskému. Kde jsou čeští výrobci 
a velkoobchodníci, má zajisté i detailista povinnost hleděti k nim, obchod 
a výroba musí býti tak disciplinovaný jako spotřebitelstvo, ale tento velko- 
obchod a velkoprůmysl nemohl vzejíti ani se udržeti, dokud neopíral se 
o síť českých maloobchodů. 

Dále jest prý z tohoto hospodářského povznesení, jaké má za účel 
heslo »svůj k svému «, vyloučeno dělnictvo, největší část národa, které dle 
toho také na toto heslo bude pohlížeti. Avšak v samém denníku dělnickém 
bylo kdysi dokazováno, že povznesení našeho průmyslu i dělnictvu bude 
na prospěch, a je to docela zřejmo. Ubylo by nezaměstnanosti a vystěho- 
valectví (Čechy jižní a východní!) a mzdy snáze by se zvýšily. A potom, 
právě dělnictvo dovede své osobní hmotné prospěchy podřizovati zájmům 
celku: stávkují, boykotují dílny, které nechtějí se podrobiti smluvenému 
cenníku, třebas tím sta a tisíce příslušníků jejich bylo na čas vydáno 
strádání, boykotují závody, třebas byl chléb, pivo a jiné potřeby jimi do- 
dávané lepší, bližší nebo levnější než zboží, které nyní budou nuceni od- 
bírati — vše to pro vyšší zájem třídní nebo stavovský. 

Když bylo dělnictvo sociálně-demokratické samozvanými soudci z ná- 
roda vylučováno, pokládali jsme to za chybu nejen národní i politickou, 
nýbrž i hospodářskou, protože se tím vhání do nečeských rukou dělnický 
konsum — konsum, který úžasně roste početním vzrůstem dělnictva, zvy- 
šováním jeho mzdy a stoupáním jeho míry životní, konsum, který jest 
nad to dobře organisován a účelně veden, veden také ne vždy dle přísných 
zásad soukromého prospěchu hmotného, nýbrž — dle analogie hesla »svůj 
k svému« — přečasto dle potřeb vyšších zájmů třídních! 

Opakujeme: »svůj k svému« není neekonomické, nýbrž naopak 
národohospodářské a je-li ho snad zneužíváno k agitacím politickým 
nebo konfesijním, není tím dotčeno jeho správné jádro, jak je naproti 
kosmopolitickému liberalismu právě mezi Němci nadšeně hlásali a hlásají 
List, Knils Weber, Eheberg a jiní a jak je v praxi prováděly a provádějí 
všechny národy a všechny státy, navyjímajíc ani Anglii minulosti a »Větší 
Britani« budoucnosti ! T. 



Sociální. Proti alkoholismu. — Smutný primát Slezska a Moravy. Haliče a Bukovin}' 
v alkoholismu. — Mezinárodni kongres proti alkoholismu ve Vidni. — l-)ělnické úrazové 
pojišťování v Rakousku 1898. — Učednické útulny. — Aliance podnikatelů a dělniků v Anglii. 

Jakous ironií osudu počíná u nás organisace hnutí proti alkoholismu 
právě v době, kdy se má pomoci zemským financím přirážkou k dani 
lihové, jejíž výtěžek má se zemím rozdíleti dle spotřeby alkoholu. Ve Vídni 



222 



bude v dubnu 1901 osmý mezinárodní kongres proti alkoholismu, v Praze 
konala se ustavující schůze komitétu zemského, do jehož výboru byly zvoleny 
pečlivě vybrané honorace, jakožto zpravidla nejlepší prostředek, aby spolek 
co nejméně byl pláten. Ostatně k největším šíi^iťelům alkoholismu patří 
živnostenské qřady, čítajíc v to i samosprávné magistráty. Není dle živno- 
stenského řádu živnosti, pro jejíž početní obmezení by byla dána taková 
obmezení, jako pro živnosti hostinské a výčep nické, čítajíc v to i výčep 
pálených nápojů lihových — ale obmezení tato praktikují se tak málo, 
jako ostatní zákony živnostenské a správní vůbec. Poněvadž pak zde pří- 
sluší značná ingerence obci, pomáhá k rozmnožování hostinců a kořalen 
namnoze i rivalita mezi obcí a okresním hejtnianstvím, a tak slyšíme od 
let bez nápravy oprávněné nářky na přeplnění té živnosti, která dle zá- 
kona co nejvíce co do počtu by mohla býti obmezována. 

Velikým nadháněčem alkoholismu je bída hmotná, zejm. nízké platy 
dělnictva zemědělského. Leckde bývá kořalka hlavní součástí mzdy dělnické 
a majitelé nebo pachtýři menších pozemků zajišťují si ve žních dělnictvo 
slibem ani ne tak zvýšené mzdy jako zvětšené dávky nebo o něco lepší 
kvality kořalky. Zvýšení mzdy, náhrada kořalky pivem a ovocnými víny, 
která by byla schopna velikého rozšíření a obliby, kdyby u našeho rol- 
nictva bylo více smyslu pro pěstování stromoví a zpracování ovoce, byly 
by zde vedle nezbytných represivních opatření živnostenské policie a vedle 
poučovatelské a výchovné činnosti prostředkem nejpůsobivějším. Že jsou 
to na neštěstí právě severní slovanské země, v kterých alkoholism nejvíce 
řádí, bude jasno ze srovnání těchto čísel, dle nichž činil 

počet obyvatelů , největší celoroční 
■" Konsum lihu v letech 

'■• ^^-'^ 18C6— 1898 

V Čechách 6,164.678 202.455 hl 

na Moravě 2,414.720 169.882 » 

ve Slezsku 657.001 57.145 » 

v Haliči 7,304.159 305.088 » 

v Bukovině 718.847 33.895 » 

v Dolních Rakousích . 3,010.826 115.892 » 

v Horních Rakousích . 829.446 9.381 » 

v Solnohradsku . . . 185.145 • 5.825 » 

ve Štýrsku 1,352.357 33.498 » 

v Korutanech .... 373.061 26.117 » 

v Krajině 513.708 16.444 » 

v Gorici a Gradišce . . I 3.320 » 

v Přímoří 737.057 3.298 » 

v Terstu ) 4.817 » 

v Dalmatsku .... 578.894 5.391 » 



ve Vorarlberku ... I 2.284 



Morava a Slezsko, Halič a Bukovina drží tedy primát v průměrné 
spotřebě alkoholu. Připadá-li v Cechách na 1 obyvatele ročně průměrem 
asi 3'/^ litru alkoholu, připadá na jednoho obyvatele Moravy ročně prů- 
měrem více než dvakrát tolik, přes 7 litrů, ve Slezku dokonce asi 8*8 litru, 
kdežto na Halič připadá na 1 obyvatele průměrem asi 4*2 a v Bukovině 



i 



223 



asi 4-7 litru alkoholu. Horní Rakousy jsou co do počtu obyvatelstva něco 
přes třetinu Moravy, ale jejich spotřeba alkoholu činila dle této tabulky 
jen asi jednu osmnáctinu lihového konsumu moravského, na 1 obyvatele 
připadá tam pouze 1*1 litru alkoholu ročně. Podobně Štýrsko je větší než 
polovice Moravy (co do počtu obyvatelstva), ale jeho lihový konsuni nečiní 
ani pětinu konsumu moravského. Pro moravské politiky bude smutnou 
útěchou, že země mající obyvatelstva jen asi dvě pětiny z toho, co Cechy, 
bude na výtěžku přirážky k dani z kořalky účastniti se obnosem toliko 
o 610.000 korun menším než Čechy. Někde hmotná bída, většinou pak 
neuvědomělost, jinde zase furiantství a skoro vesm.ěs prosáknutí národa 
živly, které pro zvětšení své kapsy demoralisují celé kraje, lákajíce k al- 
koholu hospodáře, jeho ženu, syna i dceru a čeleď — jsou hlavní příčiny 
kořalečního moru v zemích českoslovanských. 

Na mezinárodním sjezdu vídeňském bude dle předběžného programu 
26 přednášek o alkoholismu a dědičnosti, alkoholismu a venerických ne- 
mocech, alkoholu a vychování mládeže, o historickém vývoji zneužívání 
alkoholu, o snahách protikořalečn'ch v Německu, Švédsku, Finsku, Norsku, 
o alkoholové otázce a třídním boji, dokonce o alkoholu v německých ko- 
loniích — ale jen jediná z toho a to poslední věnována jest alkoholismu 
v Rakousku a o kořalečním moru v Uhrách vůbec nebude řeči. Bude tedy 
sotva možno podati na sjezdu topografii alkoholismu, vylíčení místních 
poměrů hospodářských, sociálních a ethnografických, které alkoholismu při- 
pravují půdu, vystižení činnosti jeho kolportérů atd., třebas ministerstvo 
vnitra bylo již v letě t. r. podniklo skrze politické úřady a okresní lékaře 
šetření o alkoholismu s řadou otázek o rozsahu a formě alkoholismu, zejm. 
o tom, je-li alkoholism jen spojen s návštěvou hostinců či též domácíhi 
zvykem, u mužů či také u žen a osob mladistvých či dokonce u dětí, 
v jaké je souvislosti s počtem hostinců, kořalen a s prodejem likérů v ku- 
peckých krámech i také s počtem úrazů při práci zemědělské a průmyslové, 
Ize-li jako následky alkoholismu pozorovati příznaky degenerace obyvatel- 
stva atd. O výsledku šetření tohoto není dosud nic známo. 

* 

Ministerstvo vnitra vydalo právě — jak obyčejně pozdě — statistiku 
o dělnickém úrazovém pojišťování v roce 1898, z níž zajímá hlavně ne- 
obyčejné stoupnutí úrazů pracovních v Rakousku. Počet oznámených úrazů 
vzrostl v Rakousku v letech 1890-1898 ze 16.041 na 75.146, na 
10.000 dělníků pojištěných připadalo v roce 1890 jen 195, v roce 1898 
již plných 538'5 oznámených úrazů. Z úhrnného počtu oznámení úrazo- 
vých připadá na úrazovny ve Vídni 28.514, v Praze 14.651, v Brně 
11.118, ve Štýr. Hradci 4810, v Salcburce 2521, v Terstu 2036, ve Lvově 
1877 a při úrazovně rakouských železnic 9616 oznámených úrazů. Čísla 
úrazoven teritoriálních jsou zároveň jakýms obrazem průmyslové intensity 
obvodů, pro něž úrazovny jsou zřízeny — ovšem obrazem potud nezcela 
přesným, že v úrazech rozhoduje i povaha průmyslu (málo poměrně úrazů 
v průmyslu textilním, více při zpracování dřeva a kovu, nejvíce v živno- 
stech stavebních). Úrazů smrtelných bylo v r. 1898 v Rakousku celkem 
877, úrazů, které byly základem rent náhradných, bylo 20.996, ostatní 
lehčí úrazy byly vyléčeny do 4 neděl a nezakládaly tudíž nároku na rentu 



224 



úrazovou. Vzrůst úrazů způsobil ovsem i stoupnutí výplat na renty a jiné 
náhrady ze 205.598 zl. v r. 1890 na 4,792.987 zl. v r. 1898, počet 
důchodků obnášel v tomto roce úhrnem 32.717 a úhrnný roční obnos 
rent 2,730.927 zl. Počet pojištěných závodů činil 246.050, z čehož při- 
padalo 91.650 na podniky průmyslové a zbytek na zemědělské podniky 
s motory, počet pojištěnců průmyslových činil však 1,651.040 a země- 
dělských jen 549.072, úhrnný obnos mzdy pak u průmyslových podniků 
532"68 mil. zl. a u zemědělských dokonce jen 4*43 mil. zl. Pochopitelno 
tudíž, že průmysl domáhá se toho, aby bylo pojištění zemědělské od prů- 
myslového odděleno. 

* 

Lacinou sociální politiku provozuje ministerstvo obchodu s učedni- 
ckými útulnami. Vlastně mu ani nejde o sociální stránku otázky, nýbrž 
o zabezpečení řádného dorostu řemeslnického, tedy o kus akce maloživno- 
stenské. A přece je otázka ubytování učednického požadavkem humanity. 
Případy, že jest učeň na bytě i stravě u mistra, stávají se výjimkou, 
zvláště v městech; u továrních učňů pak o internátech učednických dokonce 
není stopy. Byty jsou drahé, lepší mistr zřídka je ochoten učiniti učně 
členem své domácnosti ; a stalo-li se kde, shledali živnostenští inspektoři 
nezřídka, že učňové řemeslničtí i kupečtí sdíleli společné komůrky nebo 
kuchyně se služkami. Učeň tedy bydlí dnes vždy častěji mimo domácnost 
mistrovu : u rodičů nebo příbuzných v místě učení nebo jako podnájemník 
a noclehář nebo dokonce v soukromých noclehárnách hromadných, nebo 
dochází večer do vzdáleného 1 — 1 ^/., hodiny cesty domova a stravuje se 
přes den nanejvýš v laciných jídelnách nebo výčepech. I kde je učeň 
v domě mistrově, má sotva kdo chuti neb i času se s ním mimo čas 
práce a jídla zabývati. V průmyslových městech venkovských je pravidlem, 
že učňové docházejí i ze vzdálenějších osad denně do dílny, majíce za 
oběd jen kus chleba a nanejvýš k tomu trochu špatné studené kávy z do- 
mova přinesené. Tito učňové mají po nepřetržité práci 10 — 11 hodinné 
pak večer ještě pozorně a čile účastniti se školy pokračovací, psáti, kre- 
sliti, počítati a po osmé hodině večer ubírati se opět domů. Je-li v to- 
várně nebo v dílně práce náhodou dříve skončena, jest učeň odkázán 
býti obyvatelem ulice, dokud mu pokračovací škola neotevře svůj teplý 
útulek. 

V zemích jihoněmeckých, v otázce řemeslnické výchovy vůbec po- 
kročilých, je od dávna zařízena řada ústavů, které mají dílem poskytovati 
učňům přístřeší a zaopatření vůbec na místě ubytování u mistra nebo 
v soukromém příbytku jiném, dílem mají pak pečovati i o jejich přiměřené 
zaměstnání a zaopatření v hodinách prázdně, U nás nenašlo se dosud 
činitelů, kteří by se byli zařizování učednických útulen chopili — kromě 
konfesionálních. Učednická útulna katolického Johannea v Praze jest nej- 
větším toho druhu ústavem v Rakousku, a druhou podobnou, ač menší, 
útulnu usnesl se v Praze založiti ústřední spolek ku pěstění židovských zá- 
ležitostí. Ale společenstva živnostenská, jejich jednoty a časopisy, staví se 
k těmto snahám ne-li nepřátelsky, aspoň passivně ; ovšem, učeň jsoucí 
pod dozorem útulny, není vydán do té míry v šanc »otcovské kázni« 
mistrově a mistrové i tovaryšů, jako učeň, jehož rodiče jsou rádi, že vůbec 
do učení se dostal. 



225 



Po několikaletém šetření podniká nyní vláda »akci« ke zřizování 
útulen : vydala německou brožuru, v níž dává odporučovati především 
učednické besídky pro doby prázdně — je to lacinější — a slibuje dáti 
jim jednou pro vždy podporu — 200 korun . . . 

* 

V Anglii vznikla nová forma sdružení podnikatelskodělnických, jsoucí 
jaksi vyšším stupněm kartelů. Původcem jejím je továrník kovových lůžek 
v Birminghamu, E. J. Smith, a základní myšlenkou její jest smlouva o sdru- 
žení svazu podnikatelského s dělnickým. Odborový spolek dělnický zaváže 
se, že bude pracovati jen u podnikatelů, kteří náležejí ke svazu podnikatel- 
skému, a tento zase zaváže se, že bude zaměstnávati jen členy odborové 
organisace a že touž měrou, jakou podnikatelé zvýší pomocí svazu ceny 
svých výrobků, budou stoupati i mzdy dělnické. Je to tedy přibrání dělni- 
ckých organisací k podpoře organisací podnikatelských za cenu podílu děl- 
nictva na vyšším zisku pomocí této organisace dosaženém, zabezpečení 
podnikatelů i dělníků před konkurencí, protože i vznikání nových podniků 
i odpadnutí od svazu bude ztíženo (podnikatel nový nebo odpadlý nenajde 
způsobilých dělníků, a s druhé strany nebude dělníků ve vytčeném oboru 
mimo odborovou organisací stojících); je to však i zabezpečení delšího 
míru mezi podnikateli a dělníky, protože společně udržovaný monopol po- 
skytuje oběma stranám výhody a protože každá strana potřebuje a užívá 
druhé k sesilení své vlastní organisace. Pro případ sporů je postaráno 
o dohodčí úřady a smírčí soudy. 

Od kartelů liší se nové organisace, kterým se dostalo názvu aliance, 
tím, že neustanovují společné ceny, nýbrž jen minimální zisk, jehož musí 
každý podnikatel dosáhnouti nad výrobní náklady, které mohou býti roz- 
dílné, takže není vyloučena konkurence mezi jednotlivými podnikateli a tudíž 
ani ne zatlačování podniků slabších silnějšími. 



ŠKOLSKÉ : Potřeba pronikavějšího reformování školství všech stupňů — Potřeba relormy 
učitelského vzdělání — Snahy k odstranění liberálního zákona školského — Hlavní vady 
nynějšího školství^— Potřeba tříd a škol pro slabomyslné, ústavů pro spustlé žáky — Potřeba 
zvláštních lékařů školních — Potřeba národního a odborového osamotnění školství — Po- 
třeba omezení byrokriitismu ve školství — Paul Lacombe o reformách ve školství — Potřeba 
organické spojitosti všehi> školství — Mezinárodní dopisování mládeže — Školní spořitelny 
v Belgii a Francii — Hypnosa a suggesi e při výchově — Hygiena lidského hlasu — Vyšší 
školství ve Spoj Státech — Kurs paedagogické psychologie v Petrohradě — Spolek pro 
umělecké vykrašlování škol v Berlíně. 

Potřeba pronikavějšího reformování školství všech stupňů všude se 
počíná uznávati. V první řadě je to škola obecná, která vyžaduje oprav 
již z té příčiny, protože více než devět desetin všeho obyvatelstva je na 
ni odkázáno. Mimo to všechno další vzdělávání na školách středních, od- 
borných a vysokých musí býti navazováno na kmenové vzdělání ve 
škole obecné podávané. Učitelstvu škol obecných měly by se již proto 
splniti všechny podmínky k důležité práci jeho nutné: vyšší vzdělání, 
plné užívání občanských práv, dostatečné hmotné opatření. Bez těchto 
podmínek nebude učitelstvo nikdy moci náležitě svůj kulturní úkol spo- 
lečenský plniti. 

Reforma učitelského vzdělání měla by býti prvním krokem k reformám 
školství obecného. Od doby vydání pověstné školní novelly v r. 1883 

\AŠE DOBA. R. vin., č. 3. 1900. 20. prosince. 15 



226 



učitelské vzdělání se krok za krokem až po naše dni oklesťuje. Ústavy 
učitelské připravují učitelstvo více pro služby církve, než pro kulturní 
jeho poslání ve škole a v lidu. Marným zdá se býti proti tomu všechno 
vzpírání se učitelstva a volání jeho po vzdělání pokud možno nejvyšším. 
Snahy reakce, v zemích rakouských vždy více sílící, směřují nyní již 
otevřeně k odstranění liberálního zákona školského z roku 1869. Dr. 
Porger ve schůzi katolického školského spolku nedávno zcela zřejmě pravil : 
»Tak mnohá stvůra liberalismu byla již povalena, jenom ještě mohutná 
stavba zvedá se tu z dřívější doby — toť jsou školské zákony, jež ne- 
vyhovují požadavkům křesťanského obyvatelstva. Nám nepostačuje heslo 
o roztřídění dítek dle náboženského vyznání; celý duch školy musí býti 
jiný a také učitelé musí býti duchem tím prodchnuti. Oprava školy v tomto 
směru nastati musí.« Jak se křesťanští sociálové vídeňští starají, aby učitel- 
stvo bylo duchem jejich prodchnuto, toho důkazem je ve Vídni praetero- 
vání a suspendování učitelstva pokrokového. Plný bojovnosti za školu 
konfesionální je pastýřský list lineckého biskupa Doppelbauera. Denuncuje, 
že nevěrecká, t. j. současná škola otřásá nejen láskou k bohu a církvi, 
ale i láskou k panovníkovi, dynastii a vlasti. Proti zhoubnému působení 
školy nevěrecké doporoučí bojovný biskup dvojí prostředek: pěstování 
vědy v duchu katolickém (potřeba samostatné katolické university) a zdárné 
volby do sborů zákonodárných. 

Je sice pravda: Obecná škola nynější má své vady a nedostatky, 
které je třeba náležitými reformami odstraniti. Zcela nesprávným však jest, 
hledati je v duchu základního školského zákona, v nynějším svobodo- 
myslném učitelstvu a nikoli tam, kde skutečně jsou, t. j. v neutěšených 
sociálních a politických poměrech. 

Hlavní vadou naší školy obecné je zhoubná přeplněnost škol, brá- 
nící výchově individuální, výchově od duše k duši, a donucující přímo 
učitelstvo k užívání tuhé vojenské kázně, která nutný pro výchovu teplý, 
přátelský poměr mezi učitelem a žáky valně ochlazuje a na mnoze jej 
i v nepřátelství zaměňuje. V Dánsku je počet žactva na jednu třídu zá- 
konně na 35 vyměřen, u nás na 80 a jsou tu třídy i se 100 — 120 žáky 
proti zjevnému znění zákona. Není pochyby, že by po náležitém omezení 
žactva na jednu třídu a nutném při tom rozšíření škol řada výtek obecné 
škole činěných ne-li naprosto utichla, tedy alespoň náležitě se ztenčila. 

Velkou překážkou zdárnějšího prospěchu ve škole jsou úlevy v do- 
cházce do školy pro žáky 7. a 8. školního roku, zavedené klerikální 
školní novellou. Zařízením tímto dosáhli klerikálové v roce 1883 skutečně 
cíle svého, t. j. ztenčení povinné návštěvy školní. Poslední důležitá dvě 
léta školní návštěvy jsou na venkově illusorní. Děti 7. a 8. školního roku 
o úlevu hromadně žádají a od samého jara až do zimy do školy nechodí. 
Odstranění úlev v docházce do školy jest rovněž důležitou podmínkou ku 
zvelebení školství obecného. 

Vzpomenuté neutěšené poměry sociální zavinují, že mládež školní 
nedostatečně živená, potřebným oděvem, obuví, školními potřebami ne- 
opatřená do školy je nucena choditi. Je úkolem místních obcí, aby o tyto 
věci náležitě se postaraly zakládáním obecních stravoven pro mládež, 
opatřováním jí oděvu, obuvi a školních potřeb. 



227 



Velkou závadou také jest, že není ani v nejmenší míre postaráno 
o to, aby mládež mravně zanedbaná a spustlá byla od mládeže ostatní 
oddělována a zvláštním ústavům polepšovacím svěřována. Nelze ani dosti 
důtklivě připomínati, jaké mravní škody může jediné spustlé dítě mezi 
ostatními dětmi nezkaženými způsobiti. Také děti slabomyslné pr-o ne- 
dostatek zvlášť pro ně zřízených tříd a škol jsou nuceny školy obecné 
navštěvovati, jen aby prospěch a pokrok dětí duševně normálních zadržo- 
valy a učitelstvu práci do značné mírj'- stěžovaly. 

Mnoho péče věnovalo se v posledních desetiletích budovám školním, 
jich vnějšímu i vnitřnímu zařízení, aby ve všem požadavkům hygieny vy- 
hovovaly. V posledních létech uznává se potřeba systemisování míst 
zvláštních lékařů školních. V Berlíně a jinde vypracovány jsou pro lékaře 
školní zvláštní instrukce a poměr jich k učitelstvu a správám škol náležitě 
upraven. Požadavkem hygieny jest, aby obce místní zařizovaly pro mládež 
dostatečný počet hřišť, koupelen, a plováren a pod., a tím kladly lepší 
podmínky k tělesné výchově, bez níž ani výchova duševní a mravní dařiti 
se nemůže. 

Pokud se administrativy školské týče, tu jsme již několikráte na 
těchto místech uznali potřebu národního a odborového osamotnění ve 
školství. Otázka, kterak by národ prostřednictvím odborných znalců k roz- 
voji školství působiti měl, je vhodně řešena v našem školském programu. 

Proti byrokratismu a všelikému uniformování školství na těchto 
místech několikráte již jsme se ozvali. Dnes již v Německu alespoň i mi- 
nistr vyučování proti byrokratismu školskému se vyslovuje. Je věcí nej- 
bližší budoucností, aby této hydře, znemožňující všeliký pokrok ve školství 
byla hlava utnuta. 

V poslední době čím dál tím zřetelněji vyslovuje se požadavek, aby 
škola obecná stávala se vzornou dílnou, semeništěm práce, aby učení 
bylo dle Spencera samoučením a theorie ze skutečné práce a praxe se vy- 
víjela, a aby jeviště práce školní přiměřeně na přírodu se rozšířilo. Po- 
žadavek tento tlumočí v poslední době velmi zřetelně pařížský paedagog 
Paul Lacombe ve své knize »Esquisse ď un enseignement base sur la 
psychologie de 1' enfant.« Paul Lacombe mimo to žádá, aby vyučování 
nepočínalo čtením a psaním, ale spíše kreslením a modelováním tak, aby 
oko předem náležitě se pozorováním přírody vycvičilo. Jednotlivým před- 
mětům vyučovati měli by dle vzpomenutého spisovatele výhradně odborníci, 
předmět svůj do nejmenších podrobností ovládající. 

Velikou vadou nynějšího školství je, že jednotlivé kategorie jeho 
nejsou v náležité organické souvislosti. Učivo škol středních a odborných 
není vhodně navazováno na učivo škol obecných. Také učitelstvo jednot- 
livých kategorií není vespolek nijak sjednoceno. Roztříděno jest v řadu 
kast, z nichž jedna o práci druhé se pranic nezajímá. Potřeba společných 
porad učitelstva všech kategorií, v nichž by se společné otázky vycho- 
vatelské a vyučovatelské řešily stále živěji se pociťuje. První krok v tomto 
směru učinilo učitelstvo všech škol ve Greifswaldu v Německu, utvořivší 
k řešení společných otázek vychoval elských a vyučovatelských zvláštní 
jednotu. 

Století devatenácté končí návrhy na reformu školství všeho odvětví* 
Století dvacátému připadne úkol návrhy tyto vhodně realisovati. 

15* 



228 



Myšlénka mezinárodního dopisovaní žactva vyrostla na půdě francouz- 
ské. Jean Finot věnoval této otázce pozornost ve své »Revue des Revues«. 
Nedávno vydal professor lycea v městě Tarbes, Paul Mieille spisek s ná- 
zvem »La correspodance interscolaire et les correspondances internationales.« 
Lící v něm vznik a blahodárné působení mezinárodního dopisování mládeže. 
Schopnost rozuměti cizojazyčnému dopisu zvyšuje pocit duševní síly, vy- 
volává radost a probouzí v míře nemalé interes cizímu jazyku se učícího. 
Mezinárodní dopisování všude, kde se zakořenilo, osvědčilo se býti vhod- 
ným prostředkem ku zvyšování rostoucího zájmu pro cizí řeči. Přispívá 
v míře nemalé k osvojení si jisté hotovosti a jistoty slohu. Velkou před- 
ností mezinárodní žákovské korrespondence je, že se jí dociluje jisté vý- 
měny myšlenkové s osobami skutečnými. Mimo to přispívá toto zi'ízení 
k rozmnožování poznatků o zemích a lidech cizích. 

Myšlenky mezinárodního dopisování chopili se s^ velikým úspěchem 
vždy praktičtí Němci. Prof. dr. Martin Hartmann v Lipsku získal pro tuto 
myšlenku zájem širší veřejnosti a založil před třemi léty německou centrálu 
mezinárodního dopisování v Lipsku. Instituce tato uvedla během tříletého 
trvání svého tisíce mládeže školní i lidí dospělých v dopisovaní se žáky 
i dospělými osobami z Francie, Anglie, Ameriky. Lipská centrála mezi- 
národního dopisování vyřídila od března roku 1897 do konce června 1900 
na 6641 přihlášek převážnou většinou žákovských. Ze zemí anglických 
nedošlo jí tolik adres, aby všem, kdož se k dopisování přihlásili, mohla 
vyhověti. Značně větší účast byla v severní Americe. Největší kontingent 
dopisovatelů má lipská centrála ve Francii. Francouzští hoši vzdor národ- 
nostnímu záští, které od r. 1870 živly nacionalistickými je živeno, do- 
pisují si velmi horlivě s hochy německými. Nelze pochybovati, že mezi- 
národní dopisování žactva působí blahodárně na utváření se teplejšího 
poměru národnostního. 

Mezinárodní dopisování žactva mají v Německu v evidenci z pravidla 
učitelé cizích řečí. Jedině žáci, zasluhující v mravním ohledu plné důvěry, 
mohou se k dopisování přihlašovati. Žáci tito musejí podávati záruku, že 
dovedou v dopisování potřebný takt zachovávati. Požaduje se od nich do- 
konalá znalost mateřštiny a jistý stupeň znalosti řeči svého korrespodenta. 
Učitelé podávají k dopisování potřebný návod. Důtklivě kladou vyvoleným 
dopisovatelům na srdce, aby nikdy nepsali, co by jim samým, jich ro- 
dičům, škole, obci a vlasti nebylo ke cti. Záležitosti týkající se politiky 
a náboženství se vylučují. Přihlašování žactva a sdělování adres spro- 
středkovávají výhradně učitelé. 

V počátcích dopisování užívají žáci výhradně mateřštiny. Přicházejí 
tak velmi rychle v duševní cítění s dopisovateli svými ; později píší jednou 
mateřštinou, podruhé řečí svého dopisovatele. Dopisy mateřštinou psané 
mají hýú v každém ohledu vzorem. Chyby v dopisech cizí řečí psaných 
se opravuji a pisatelům v nových dopisech sdělují. Učitelé vedou žáky 
ku přesnému dodržování lhůt při dopisování, aby zájem nepravidelným do- 
pisováním neklesal. 

Mezinárodní dopisování je výborným prostředkem k úspěchu při vy- 
učování cizím jazykům a vyvolávání dobrého mezinárodního poměru mezi 
dvěma různými národy, v čemž je nemalá jeho cena éthická. Sympathie, 
která dopisováním se vyvolává, rozšiřuje se pomalu na celý kruh rodinný, 



229 



Školu, volné družství, širší společnost i celý národ a vede tak ku zušlech- 
ťujícímu národnímu bratrství. V kruzích našeho učitelstva škol obecných 
i středních o otázce mezinárodního dopisování žactva nezavedena ani ještě 
diskuse. 

Školní spořitelny zavedeny byly před 30 roky na podnět univ. prof. 
F. Laurenta v Gentu, po celé Belgii. O tom, jak jsou rozšířeny svědčí vý- 
kaz státní spořitelny v Bruselu za rok 1899. V Belgii je celkem 9535 
obecných škol, z nichž 6974 n= 73"/o odhodlalo se myšlénku školních 
spořitelen podporovati. Z 1,085.177 školních dětí užilo školních spořitelen 
350. 1 82 žáků. Úspory žákovské činily na konci roku zmíněného 8, 1 1 6.73 1 fr. 
Mimo to užilo školních spořitelen 16.489 žáků středních škol, jichž úspory 
činily 477.038 fr. V celku mělo 366.671 dětí belgických škol na konci 
roku 1899 ve školních spořitelnách uloženo 8,593.769 fr. Také ve 
mnohých krajích Francie, na př. v departementu Landes, jsou školní spo- 
řitelny v rozkvětu. 

O hypnose a suggesci, jako účinném prostředku vychovatelském po- 
jednal J. D. Quackenbos v Harpnerově »Magazinu.« Hypnosou a suggesci 
možno prý ducha líného, duševně opožděného povzbudit a oživit, zvrácenosti 
při výchově napravit a vlohy duševní do pravých kolejí uvésti. Ba i zlo- 
činné disposice lze prý tímto prostředkem vymýtit. Quackenbos uvádí pří- 
pady znamenitých výsledků hypnosy a suggesce při vyučování hudbě 
a při výcviku hereček. Podáváme cum grano salis. 

O hygieně lidského hlasu přednášel v listopadové schůzi učitelského 
spolku berlínského univ. doc. dr. Theodor S. Flattau. Poukazoval k tomu, 
že by lidský hlas měl býti právě tak ošetřován, jako kterýkoli jiný nástroj 
hudební. To se však neděje. Přemnoho lidí, kteří v povolání svém hlasu 
nevyhnutelně potřebují, jako kazatelé, učitelové, důstojníci aj. hlas svůj si 
kazí. Ukazuje se daleko větší počet hlasů minovaných, než v dobách 
dřívějších. Výchova lidského hlasu je mnoho zanedbávána. Hlasy dětské 
jsou ve školách vystaveny mnohým poruchám. K zabránění tomu je třeba, 
aby učitelé více než dosud seznamovali se se stavbou hlasivek, naučili 
se rozpoznávati nemoci hlasové a znali prostředky k jich léčeni. V přijaté 
resoluci vyslovili účastníci přání, aby učitelstvo osvojovalo si pro svou 
školní činnost theoretické a praktické vzdělání ve fysiologii a hygieně 
hlasové. 

V listopadovém čísle »Deutsche Rundschau« píše profesor university 
v Cambridge dr. Emerton o vyšším školství ve Spojených Státech. Vysoké 
školy zakládají se tu velkou většinu z privátních nadací a menšinou jenom 
jako v Evropě z prostředků státních. Panující kruhy myslí totiž, že škol- 
ství vysoké je na lepší cestě k rozkvětu, je-li privátní činností podporo- 
váno. Namnoze se tu každé vzdělání, podávané ve škole jiné, než obecné 
považuje za přebytečné. Již střední školy, t. zv. »Colleges« jsou většinou 
z fondů soukromých založeny. K těmto »Colleges« připínají se zvláštní 
školy medicínské, právnické, theologické, pro něž zvláštních předpisů ne- 
stává. Z těchto škol vznikají americké university. Vysoké školy tyto, 
podřízeny jsou zvláštním výborům školním s presidentem města v čele. 
Ze 7 členů tohoto výboru, k němuž druží se ještě 30 členná rada dozorčí, 
jsou 2 odborní znalci školství. Sociální postavení učitelstva severoamerického 



230 



je výborné. I privátní docenti a asistenti jsou tu dobře placeni, protože 
v Americe nižádných míst nehonorovaných není. 

Při petrohradské universitě zřízen byl kurs pro paedagogickou psy- 
chologii. — V Berlíně ustavil se spolek k uměleckému vyzdobování škol- 
ních místností. rt. 

♦ 

Literární a umělecké. 

Kalendáře. 

Tak kolem vánoc přijímá náš lid do svých domů starého známého 
— kalendář. Na tři měsíce i na víc předem nachrlily jich na statisíce 
exemplářův moderní i zastaralé stroje tiskařské. Mnohé z nich opakují svou 
výrobu ještě před vánoci v novém vydání. Kolik je v našem národě Hdí, 
kteří koupí za rok jedinou knihu ! Ta kniha je kalendář. A tato nesmírně 
četná a čtená literatura vchází k lidu bez kontroly, bez vedení se strany 
povolaných činitelů — nyní, v době universitních extensí, v době, kdy se 
tolik hlásá potřeba zvýšiti vzdělání lidu. 

A co při tom nejhoršího : sáhněte po některém starším ročníku ka- 
lendáře a srovnejte si jej s většinou kalendářů nyní vycházejících. Nena- 
jdete pokroku. Nepoznáte, že tam ten první byl psán pro generaci, která 
chodila do školy jen do 12 let a to ještě jen za krátkých dní zimních, 
když to dovoloval oddech od práce ; nepoznáte, že tyhle jsou určeny pro 
lidi poměrně vzdělanější, žijící za jiných poměrů sociálních, za jiného zří- 
zení státního, za velikého vývoje hospodářského, technického. Zvláštní 
houževnatý konservatism žije v těch kalendářích. Ztuhly obsahem, jako 
strnuly u některých dávné tituly »minuční«, »národní« (nyní =: lidový), 
»vlastenský« a j. 

V něčem se přece hlásí i v kalendářích pokrok doby, zejména její 
zvýšená praktičnost. Knihkupci, nakladatelé a jiné závody vytrhli z celého 
kalendáře prosté kalendárium, vyzbrojují je co možná elegantně, i umělecky 
upravené a zasílají svým odběratelům, aby si je mohli zavěsit ve svém 
pokoji. Druhý vzpomene na Vás kalendářem útržkovým, opět jiný podlož- 
kovým. 

Jiná změna : rozsáhlý formát dřívějšího kalendáře, při jehož roz- 
měrech upravovateli tanuly na mysli velké upracované ruce venkovanovy, 
seschl se v malý příhodný formát kapesní. Pojímá v sebe z pravidla jen 
poučení praktického rázu. Vzdělanější majitel nosí jej při sobě, znamená 
si v něm ve chvatu, ne jako venkovan v pohodlné chvíli za svým 
stolem. 

Přibylo nám hojně zejména kapesních odborných kalendářů. 
Podávají z pravidla poučení a pokyny všeobecné. Vedle toho však celou 
úpravou jsou namířeny na určité povolání, na určitý stav. Vzdělanější 
rolník má na výběr trojí »Kapesní kalendář hospodářský*, dvojí kalendář 
vydává se pro učitelstvo, dvojí pro studentstvo středních škol, jeden pro 
studenty vyšších škol, máme i zvláštní »Kalendář malého čtenáře*, zvláštní 
svůj kalendář mají profesoři, lékaři, právníci (t. j. od soudu a advokáti), 
soukromí úředníci, poštovní a telegrafní úředníci, herci, železniční zřízenci, 
dělnictvo českoslovanské, zahradníci, ba i »Bratrstvo vzájemně se podpo- 



231 



I 



rujících řemeslníků a živnostníků« v Praze. Uvádím jen ty, které se mně 
podařilo dostati do rukou. Bohaté praktické znalosti podává Batovcův »Po- 
litický kalendář*. Ale tyto odborné kalendáře nevzal jsem si za předmět 
svého rozboru. Jejich upravení je vhodné. Jsou to kalendáře budoucnosti. 



Mám na srdci slovo o lidových kalendářích. 

Namáhal jsem se o to, abych zjistil, kolik vychází kalendářů lido- 
vých a určených pro širší vrstvy. Poznal jsem jich přes 60, ale jsem 
si vědom, že nejsou všecky.^) Myslím, že počet jejich lze odhadnouti asi 
na 80, s odbornými přes 100. Před 15 lety bylo všech kalendářů (i š od- 
bornými) asi 50. Tedy vzrůst neobyčejný. 

Nápadný vzrůst kalendářů zejména letošního roku má své několikeré 
příčiny. Kalendářní kolek, počátkem tohoto roku zrušený, uvolňuje na- 
kladatele, že mohou zvyšovati rozličná vydání svých kalendářů. Letos 
nakladatelé častěji ještě nežli předešlá léta dávají na trh týž kalendář 
jednou pod názvem »velký«, po druhé »malý«. Obsah je týž, »malému« 
nebo »menšímu« se jen nějaký arch tiskový ujme ; někdy rozhoduje jen 
prostá úprava: lepší papír, kolorovaný deskový obrázek, přiložený větší 
obraz před titulním listem atd. A tak dostáváme na př. »Velký Slovan- 
ský kalendář« a »Malý Slovanský kalendář*, »Velký Pražský kalendář* 
a »Malý Pražský kalendář* atd. Takových rozdvojených vydání poznal 
jsem asi 20 (vlastně tedy hned o 10 kalendářů méně). 

Jiná praktika nakladatelská: ze dvou kalendářů udělá se třetí. A to 
buď tak, že se k společné části (kalendárium, trhům atd.) připojí prostě 
zábavný text obojího samostatného kalendáře a vznikne tak třetí kalendář 
dvojitý — obyčejně s dvojnásobnou cenou. Nebo se zkombinuje několik 
tiskových archů z jednoho, pak nějaký arch z druhého, za tím ještě 
z třetího, pak třeba zase arch z prvního a p. Tak na př. olomucký 
nakladatel Promberger pořídil si šest základních kalendářů : » Velehrad*, 
»Methoděj«, »Libuše«, »Práce«, »Sv. Hostýn«, »Ječmínek«, z nichž 
některými mají se získati katoličtí kněží, na Moravě tak vlivní, jinými 
ženy atd. Prostým skládáním jich vznikly pak další čtyři kalendáře: 
» Velký moravský kalendář, díl I.« a »V. m. k., díl 11. «, »Malý moravský 



') Redakci b\iy zaslány tyto kalendáře na r. 1901 : z nákladu R. Promber- 
gerova: »■ Libuše*, kalendář českých žen a dívek, roč. I., redakcí K. Bufkové, rozené 
Wanklové a Mil. Procházkové, »Práce«, roč. I., redakcí Ant. Xecáska, »Methoděj«, 
roč. II., uspořádala A. Nesvadbíková. Z nákladu J. Steinbrenera ve Vimperce na 
Šumavě a v Novém Yorku : » Velký zábavný kalendář*, díl I., II. a III. (každý pro sebe 
tvoří samostatný celek), »Velký národní kalendář pro čas a věčnost*, redakcí Aloise 
Dostála, sMariansk}' kalendář pro katolický lid«, roč. XIX., vydavatel a redaktor: 
Ad. Rodler. Nákladem J. F.Pavelce v Strakonicích: >Strakonick3- Dudák*, roč. VIII., 
řídí Fr. Nováček a Fr. Topka. Nákladem A. Hynka v Praze: >Vlast*, roč. XXVIII., 
spořádal AI. Březina Novopacký, >Velký pražskj' kalendář*, r. XXI., rediguje Jar. 
Tichý. »Národní stráž «, kalendář českých menšin, roč. VI., red Ant. Hubka. Ná- 
kladem J. Otty: »Velký slovanský kalendář*, roč. 30. Pořádá J. Loukota, »Kalendár 
Besed lidu*, roč. 7. Usp. Aug. Eug. Mužík. >Hasičský kalendář rodinný*, roč. 7. 
Z nákladu B. Stýbla: >Prorok*, roč. 45. Uspořádal Fr. J. Peřina a »Vlastensk3^ ka- 
lendář*, 49., uspořádal týž. Nákladem V. Krause v Táboře >Kalendář právníků*. 
Nákladem dra Fr. Bačkovského »Kapesní kalendář všeobecný* a >Kalendář studujících 
škol středních*. Kromě toho zapůjčil mně ochotně pan dr. Bačkovský na 30 ka- 
lendářů z jiných nakladatelství; jiné našel jsem též v universitní knihovně. 



232 



kal., díl I.« a »M. m. k., dílll.«. Tím se nám vykládá, že se může pro- 
dávat kalendář o 500 str. za 2 K. Promberger tento vznik svých kalen- 
dářů označil na titulním listě. »J. Steinbrener, katolické nakladatelství 
a umělecká kněhtiskárna« ve Vimperku, z 10 kalendářů základních, při 
nichž je již hojně společného, slepil další tři »Velké« kalendáře. O této 
provenienci dočítáme se aspoň na obálkách v ohlášení. Jiní nakladatelé 
vyrábějí stejným způsobem svůj zvýšený počet kalendářů, ale nepokládají 
za slušné vznik takového literárního plodu také označiti, (na př. v kalen- 
dářích vydaných nákladem Jar. Pospíšila, B. Stýbla a j., »Pečírkův ka- 
lendář«, kdysi tak čítaný, propůjčil své staré jméno cizímu textu — ka- 
lendářů, Prombergrových). 

Kalendář je kniha, která má největší a nejjistější odbyt. Proto se 
kalendáře chopila spekulace. Vydavatelé závodí lácí, množstvím obrázků, 
zřídka vnější úpravou. Za korunu se prodává dost objemná kniha ; jsou 
kalendáře též za 30 i za 20 kr. Nakladateli jde o to, aby výrobu kalen- 
dáře co nejvíce snížil : šetří se na kvalitě papíru, na honorářích za práci 
redakční, za články a p. Větším nakladatelům je hej, zejména vydávají-li 
nějakou publikaci illustrovanou. Obrázky z ní mohou dobře zužitkovat 
ještě v kalendáři. Tak katolický nakladatel Steinbrener ve Vimperku tiskne 
modlitby, svaté obrázky a k nim text ve všech možných jazj''cích. Totéž 
provedl letos s . kalendáři. Tiskne tytéž kalendáře pro Čecha po česku, 
pro Němce po němečku, pro Slováka po Slovensku, pro Chorvata po Chor- 
vatsku, pro Maďara po maďarsku atd., snad ve většině jazyků evropských. 
Ve všech užívá tj^-chž štočků ; ke všem přilepuje tytéž svaté obrázky, které 
se patrně prodávají ještě osobě a v jiných publikacích. Tedy docela tovární 
velkovýroba. Nebo nakladatel Otto vydává »Besedy lidu«; obrázků, kterých 
obyčejně bylo užito již dříve v jiných publikacích, užije se po třetí v ka- 
lendářích. A tak vede si skoro každý vydavatel kalendáře. Výroba kalen- 
dáře hradí se kromě toho též hojnými inserty cizími nebo vlastními, které 
moderní vynalézavost reklamní vsouvá již též u kalendáře mezi ostatní 
text. Někde viděti, že k vůli určitému druhu insertů dává se kalendáři 
zvláštní směr. To vše pobádá k tomu, aby se vydávaly nové a nové 
kalendáře. 

Kalendářů, jako je na př. Haasovský »prostonárodní a všesrozumi- 
telný«, »Nový pražský k. pro město a venkov« — již 53. ročník — 
který se sám označuje jako »spolu i kniha zábavná a poučná pro veškeré 
občany jakéhokoli povolání, totiž pro duchovní, úředníky, umělce, řeme- 
slníky, hospodáře a různé obchodníky«, vychází dnes již málo. 

Dnes píší se jednotlivým stavům i v širších vrstvách lidových zvláštní 
kalendáře. 

Od dob dřívějších pamatovalo se zejména na rolníka. Teď jdou na- 
kladatelé s proudem času a vydávají našim přehojným spolkům hasičským 
zvláštní »Hasičský kalendář* (dva). A právě tak se chyth již spolkaření 
vysloužileckého a obmyslili je »Kalendářem vojenských vysloužilců*. Pro 
odvedené, adepty vojenského stavu a pro ty, kterým se vojákování líbí 
i po odbyté službě vojenské upraví se »Vojenský kalendář*. »Hasičský 
kalendář* znamená : jsou tam hasičské zprávy, hasičské povídky, hasič- 
ské obrázky, hasičští velikáni. A totéž se opakuje při vojenských, při 
vysloužileckých. Bývá v těch kalendářích jen rozdíl mezi méně klerikálními 



233 



hasiči a mezi docela klerikálními. Nakladatel si objedná na př. u téhož 
AI. Dostála jednu povídku hasičskou, jednu vojenskou, jednu vyslouži- 
leckou atd. 

Živé snahy za emancipaci ženskou vedly k zvláštním kalendářům, ur- 
čeným českým ženám, kde je vše přísně ženské; redigují jej jen ženy, píší 
tam jen ženy, píše se jen o slavných ženách, o dámských spolcích atd. Kalen- 
dářům, určeným bohatším ženám, dá se při větší ceně elegantnější úprava. 
Některé kalendáře mají docela již svůj krajinský ráz, jako »Strakonický 
dudák «. Steinbrenerova velkovýroba kalendářů podává i starým a málo 
vidomým lidem zvláštní kalendář s velkými písmeny. Na všechny vrstvy 
appeluje svým zvláštním obsahem na př. »Humoristický kalendář*, kte- 
rému se již v letních měsících u nás dělává s upocenou vynalézavostí 
hlučná reklama. Pornografický »Kalendář pikantního světa« nachází prý, 
jak se sám vydavatel jednou chlubil, hojný odbyt i bez takové umělé 
reklamy. 

Jednotlivé směry a strany chopily se kalendáře jako výhodného 
prostředku, jímž lze mezi lidem šířiti své snahy a záměry. Ze je kalen- 
dář k tomu vhodným prostředkem, je nejlépe viděti z velikého množství 
kalendářů klerikálních. Měl jsem jich v rukou asi 20 a nejsou patrně 
ještě všechny. A jdou za svým cílem určitě a vypočítavě. Jejich úsilí 
a záměrům je vše přizpůsobeno od obrázku titulního až třeba do posled- 
ních slov v zadu na desce: »S tímto dobrým katolickým kalendářem při- 
vádíš si dobrého a nestranného i osvědčeného přítele do domu svého 
a s ním štěstí a požehnání pro čas i věčnost«. V jednom kalendáři 
Steinbrenerově je na př. místo při kalendářní části vyplněno jezuitskými 
zázraky, jako: »Kterak nejsv. Srdce Pána Ježíše zázračně zachránilo 
a uzdravilo«. Při měsíci únoru vypravuje se v »Nejjistější ochraně v boji 
a ve válečné tísni« zázračně pojímaná pověst o vítězství Jaroslava ze 
Šternberka nad Tatary atd. Obsah jejich je z pravidla jen zhrubělá, zplo- 
štělá a špatně illustrovaná »Vlast« p. Skrdlo^a s přídavkem několika ne- 
dokrevných anekdot, vtipů, i dobrých praktických pokynů. 

Své kalendáře evangelicky klerikálně provedené mají čeští evanjelíci 
(na př. »Hus«, držený čistě konfesijně, nebo dobrý »Kalendář Husova 
domu« s hojným poučením z českých dějin). Ceskoslovanská strana so- 
ciálně demokratická vydává již na 22. rok svůj »Dělnický kalendář«, ve- 
dený 5-nahou Čtenáře poučit a povznášet. Vedle toho má svůj kalendář 
formátu kapesního. Letos proti nim vznikl »Kalendář české demokracie* 
Klofáčovy strany národně demokratické. Má sloužit jako onen agitaci 
a sesílení strany. Od 20 let vychází u nás »Kalendář českožidovský«. 
Letošní hnutí antisemitské, sesílené processem s Hilsnerem, vyneslo nám 
též »velký antisemitský kalendář« »Obranu«, stojící ještě trochu pod 
úrovní našeho běžného antisemitismu. 

Obsah jde u většiny z kalendářů starými kolejemi po století ustále- 
nými: kalendárium, označení trhů, všelijaké pranostiky dobyly si během 
více než 400 let svého historického práva. Skoro tak starý je způsob 
dávati v kalendářích praktické pokyny hospodáři v pěstování dobytka, 
v případech onemocnění a p. Pro významné události a pro domácí zá- 
pisky bývalo již od dávna ponecháváno prázdné místo. Nyní stalo se 



234 



zvykem tyto události vypisovati v podobě politických přehledů. Asi od 
polovice předešlého století přibrána do kalendářů po způsobu »almanachů« 
část zábavná. 

A v této konečné podobě vede se obsah kalendářů až podnes. Docela 
konsekventně a tradicionelně. Kalendáře ustálily si tak svůj obsah, každý 
má svůj tak ustálený kádr přispívatelů, že nakladatel o vyplnění jeho stará 
se z pravidla sám nebo tuto starost přepouští některému svému příručímu. 
To děje se po desítiletí bez kontroly literární, bez kritiky. A přece jak 
významnou by se mohl kalendář státi knihou ! 

V belletristické části kalendářů setkáváte se většinou s jmény autorů 
odjinud vám neznámými. Každý nakladatel má již své. Některá jména, jako 
AI. Dostál, VI. Pittnerová a j. vyhrabete skoro v každém kalendáři. Ku po- 
podivu, kde naberou tolik času, jen aby to vše fysicky napsali. Není 
pochyby, máme své kalendářní spisovatele. A jaká je jich řada. Při jejich 
výrobcích se nehledí na esthetickou cenu, nehledí se na původnost. Jen 
zřídka kdy pokládá si nakladatel za čestnou úlohu, aby dal kalendáře 
vyplniti plody zvučnějších jmen. Platí to zejména o některých pražských 
nakladatelích (Otto, Simáček, Kalendář Národní politiky a j.) 

Skoro všecky kalendáře, které se chtějí dostati do lidu, kladou 
váhu na část zábavnou. Jinak všude zavádí se ještě poučení praktického 
rázu o škálách kolkovních, o nově zavedených poplatcích poštovních a 
telegrafních a p. 

Z událostí politických pokládá se z pravidla za nutné poučiti lid 
o hlučných událostech : o burské válce, o vzbouření v Číně, o výstavě 
pařížské. Kalendář »Koleda« zvěčnil docela slovem i obrazem »českou 
obstrukční muziku « ve vídeiiském parlamentě. Rozumí se, že nikde nesmí 
scházeti zpráva o nějaké události, jež se týká vysokých pánů, protože 
jsme demokratický národ. Tu a tam obstarají si naše korporace národní 
pro kalendáře příležitostné články samy. Letos na př. o jubilejním roce 
Ústř. Matice Školské. V žádném kalendáři nesmí ovšem chyběti snůška 
otřepaných illustrovaných »vtipů« a anekdot, plundrovaných obyčejně ze 
všech starých i novějších humoristických časopisů, domácích i cizích. 

Skutečného poučování, jehož náš lid tohk potřebuje, najdete v příruční 
knize našeho lidu málo. Po této stránce zdá se mně, že nejvíce ze všech 
lidových kalendářů poskytuje kalendář českých menšin, »Národní stráž*, 
redigovaný Ant. Hubkou. Vyniká i jinak. Mnoho poučení zejména v oboru 
technickém přináší Prombergrův kalendář »Práce«, redigovaný Ant. Ne- 
čáskem. Je určen hlavně vzdělanějším živnostníkům. Dobré články po- 
učné obsahuje též druhý kalendář Prombergrův »Methoděj«. I v jiných 
kalendářích se vyskytne tu i tam některé dobré poučení. 

Ještě ubožejší nežli slovesná část bývají v lidových kalendářích 
obrázky. Illustrace náleží též k staré výzbroji kalendáře. Nakladateli jde 
hlavně o hojný počet obrázků, poněvadž tím vzrůstá poptávka po kalen- 
dáři. Aby se výroba zlaciněla, sáhá se k illustracím bůhví jak starým — 
často v kalendáři vyskytne se nám ještě i dřevoryt; byl vytažen patrně 
ze staré zásoby. 

Neklade-li se umělecké měřítko na část slovesnou, tím méně mluviti 
lze o umění při kalendářních illustracích. Primitivní umění zastrčených 



235 



malířů překonává z pravidla ještě primitivnější umění reprodukční, vržené 
na nejchatrnější papír. Tak přicházejí na svět mazaniny, s nimiž mohou 
konkurovati v naší pokročilé době již jen titulní listy jarmarečních písniček. 
A co se illustruje ! V textu jen scény řvavé, vraždy a rvačky, zákeřné 
číhání, nemožné bitvy kouřící se prachem a krví, přeplněné mrtvolami 
a zbraněmi. Bylo mně nápadné, kolikrát jsem v kalendářích našel zobra- 
zeného člověka povaleného na zem, ubíjeného nebo ubitého. A mezi tím 
podobizny potentátů, ministrů, banální, nevtipné karrikatury při anekdotách 
a vtipech — text závodí s obrazem v hlouposti a často i v nízkosti. A to 
má být duševní strava pro lid ! Tím se má lid zušlechťovat, jeho vkus 
tříbit ! ^ — 

Štěstí má-li nakladatel zároveň jiná illustrovaná díla, určená pro 
vzdělanější vrstvy a užije-li z nich obrázků pro své kalendáře. Co se 
ubere obrázkům uvnitř, přidává se z pravidla na barevný titulní obrázek, 
aby kalendář táhl. 

V obrázkové části zavádí nakladatelství Prombergrovo dobrou novotu : 
přidává barevné přílohy z našich malířů, kterou mohl by si majitel kalen- 
dáře sám dát za prostý rámeček. Chce tím vytlačit křiklavé cizí reprodukce, 
jež často shledáváme v příbytcích našich venkovanů. 



Bídný stav našich lidových kalendářů je nám všem hrozným vy- 
svědčením. Nám všem — literátům, novinářům, učitelům — nejen našim 
tuctovým nakladatelům. Ti hledají konečně svůj zisk, kde se jim k tomu 
podává vhodná příležitost. Ale my neseme hlavní vinu, že jim bez dozoru 
a bez protestu přepouštíme tento významný prostředek výchovný. Vlastně 
významný je posud většinou jen k jeho úpadku. Povznesme jej skutečně 
na významný prostředek výchovný. Myslím asi tímto způsobem. 

Redakce kalendářů budiž svěřována pouze lidem, kteří znají skutečně 
jeho potřeby. Udělejme průměrnému člověku kalendář, který by mu byl 
pravé »vade mecum« v jeho životě. Obyčejný člen našeho lidu nacházej 
v něm svého praktického rádce, jako mají již mnohá povolání ve svém 
odborném kalendáři. Podejme mu v kalendáři knihu, kterou by dole na okra- 
jích hojným obracením listů ohmatal skutečně do černá. 

Chceme na každém člověku, aby si byl vědom svých- povinností ob- 
čanských, aby vykonával řádně svá práva jako příslušník celku státního, 
obecního. A čím ho připravujeme pro tento úkol? Škola mu až dosud ne- 
poskytuje nic. Vložme mu takové poučení do kalendáře, jenž požívá nejvíc 
jeho důvěry. Poskytněme mu v kalendáři spolehlivého rádce ve věcech 
zdravotních, právních, při výběru školy pro děti, rolníka a řemeslníka obe- 
znamujme s vymoženostmi a pokroky v jejich oborech. 

Zábavná část v kalendáři nebyla by mně zrovna ideálem. Jednou se 
musíme dopracovat toho, aby každá osada měla svou knihovničku, jež by 
mu podávala jádro poučení i zábavy. Snad se jednou dočkají naši potomci 
toho, že veliká část venkovanů bude mít asi 10 nejnutnějších knížek svých. 
Ale ta doba je patrně ještě daleko. Zatím nechť vypomůže kalendář. 

V kalendáři máme prostředek, kterým lze chopiti jeho náladu a chuť 
ke čtení. V zábavné literatuře musel by kalendář podle mého mínění po- 
stupovat jinak, nežli se děje nyní skoro napořád. Vyhoďme z kalendářů 



236 



odpadky činnosti belletristické, zažeňme z nich tlupu nedůstojných sumářů 
literárních. Lidu dávejme jen dokonalé plody slovesné. Kalendáí by měl 
podávati výbor z našich spisovatelů. Tolik dobrých věcí starších zůstává 
zapomenuto. Lidu mělo by se z toho dostávati nejlepšího. A rovněž část 
obrázková měla by být tak provedena, aby se skutečně vkus lidu povznášel 
a zušlechťoval. Je 

* 

Dr. Vladimír Preininger: Sbírka zákonů a nařízení o zdravot- 
nictví, se zvláštním zřetelem na země koruny české. V Praze. Buršík 
a Kohout 1900. K 20-80. 

Stává se, že nepatrná sbírečka s 20 básničkami osmnáctiletého autora, 
který si ještě dobře neosvojil český pravopis a grammatiku a jehož my- 
šlenkový fond o mnoho nepředstihl průměrnou duši vrstevníků a přátel 
spisovatelových, vyvodí řadu úvah, v nichž se odhaduje budoucnost autora 
a páčí přibližná cena prvního pokusu. V české literatuře nebyla za posled- 
ních 20 — 30 let, co literaturu sleduji, snad ani jediná sbírka básní, jediný 
svazek novell, jediný román kritikou přehlédnut, ačkoli je také veliký 
počet intelligentů, kteří nečtou básně a přece dychtí míti určitý obraz sou- 
časné literární produkce národa svého. 

Srovnejte takový tenký, chudokrevný sešitek prvních básnických po- 
kusů s dílem, na něž hodláme právě širší kruhy upozorniti. Léta vychází 
dílo po sešitech, 5 — -6 let vyžádalo si tuhé práce, nežli dozrálo k tisku 
— a literatura o něm neví. Čím si to vysvětliti ? Dílo přece není tak od- 
borné, aby mělo význam jen pro autora a sazeče, jak lze tvrditi o ně- 
kterých publikacích odborných. Naopak je důležité, neocenitelné pro každého, 
kdo má co činiti s hygienou. A přece nečetl jsem dosud o spise tom ně- 
jaké úvahy. Příčina vězí v tom, že je málo spisovatelů, kteří by z povin- 
nosti žurnalistické registrovali každý nový spis vědecký a že je ještě méně 
těch, kteří by vládli perem a současně rozuměli věci, o které hodlají psáti. 
Jen tím lze si vysvětliti, proč za posledního desetiletí ani odborným kruhům 
o větších publikacích lékařských se nereferovalo, jak upozornil před ně- 
kolika nedělemi v Časopise lékařů českých prof. Chodounský u příležitosti 
recense o nové knize doc. Veselého. Před lety »Národní Listy « v lite- 
rární hlídce probíraly neb aspoň registrovaly každý nový spis lékařský — 
neušel jim ani jediný sešitek Thomayerovy sbírky přednášek. Byl pilný 
a svědomitý referent — při redakci jistě není viny — a těch jest nyní 
pořídku. 

Během letošního roku lze znamenati v lékařské literatuře vzmach velmi 
utěšený, což pobízí k pilnějšímu sledování toho rozvoje, již ze zřetele na 
druhou českou universitu, jejíž potřebu nic tak nedovede manifestovati, 
jako rozkvět literatury lékařské. A na ten třeba stále upozorňovati i v listu 
širokým vrstvám určeném, neboť i ti rádi občas nahlédnou přes hradby 
přísné vědy, aby odhadli, není-li za hradbami mrtvé ticho . . . 

Konec roku přinesl — zásluhou oficielního nakladatele českých kněh 
lékařských, firmy Buršík a Kohout — čtyry nová díla lékařská, z nichž 
první, spis Preiningerův nalézá se v rukou našich jako dokonalý 
celek, ostatní (Hlavy-Honla Bakteriologie, Panýrka Klinická termino- 
logie a Veselého Klinické vyšetřovací methody a lékařská technika) 



237 



zatím 1. sešitem na knihupeckém trhu se objevily; tyto tu jen dle jména 
uvádíme a najde se příležitost příště o nich promluviti. 

Spis Preiningerůiv zahrnuje 17 velkých kapitol. První (Lé- 
kaři) pojednává o studiích lékařských, praxi, povinnostech a právech lé- 
kařů, nostrifikaci diplomů, vykonávání praxe vůči cizině, o zvláštních od- 
větvích lékařství (homoeopathii, zubních lékařích, masáži, orthopaedii, 
hypnotismu) a konečně i mastičkářství (zákonodárství naše je v této pří- 
čině velmi nedostatečné, jak každý lékař ví ze zkušenosti). 

Druhá kapitola věnována lékařským komorám. Třetí pojednává 
o zákonodárství zdravotní služby státní (o organisaci zdravotní při 
politických úřadech, o fysikátní zkoušce a o povinnostech lékařů při po- 
litických úřadech). Čtvrtá kapitola probírá organisaci zdravotní 
služby v Čechách, na Moravě a ve Slezsku — tedy bolestnou 
kapitolu lékařské existence. Následují v 5. kapitole výnosy, dle nichž 
jest se říditi při podávání zpráv zdravotnických. Šestý oddíl 
jedná o lékárnách (sestaven dle týchž asi kriterií jako první oddíl). 
K němu pojí se zákonodárství o léčivech a jedech; v té příčině nej- 
důležitější jsou a měla by každému známa býti ustanovení týkající se 
ručního prodeje, tajných léků a dovozu léčiv z ciziny; tajné léky poškodily 
už nesčetně osob chorých na zdraví a finančně, což vyvodilo účinnou 
státní akci, kterou zlu aspoň z části odpomoženo. Osmá kapitola po- 
jednává o lázeňských místech a minerálních vodách, devátá 
o léčebných a humanitních ústavech (nemocnicích, porodnicích 
a naiezincích, ústavech pro choroduché a ústavech zaopatřovacích). Ná- 
sledující kapitola probírá organisaci chudin ství, péči o nemocné 
a pojištění nemocenské a úrazové. K nejdůležitějším částem knihy 
náleží oddíl pojednávající o nakažlivých nemocech, v němž lze 
dočísti se o všeobecných i zvláštních předpisech a o výdajích v příčině na- 
kažhvých nemocí. XII. oddíl pojednává omrtvj^^ch tělech (o ohledání 
zemřelých, dále o pohřbení, převozu a vykopání mrtvoly, hřbitovech a hrob- 
kách). Podstatná část knihy je dále oddíl o zdravotní policii, který 
zahrnuje zákony a nařízení o obydlích, potravinách, živnostech a dílnách, 
dopravnictví, osobní bezpečnosti atd. (opatření zmrzlých, utopených atd.). 
Školnímu zdravotnictví věnován oddíl XIV., ve kterém jsou uve- 
deny všecky hygienické předpisy do poslední doby vydané, zvláště o na- 
kažlivých nemocech a vyučování zdravovědě. V dalším oddílu uvedena 
ustanovení týkající se lékaře jakožto soudního znalce, o soudním ohledání 
mrtvoly a ó soudně lékařských poplatcích. Oddíl XVI. týká se porodních 
bab a XVU. zvěrolékařství. Vedle dodatků a doplňků, které ještě během 
vydávání díla přibyly a nemohly na dotyčná místa už zařazeny býti,^) 
obsahuje spis ještě seznam zákonů, nařízení atd. dle data jich publikování 
sestavený a obšírný i praktický rejstřík. 

Dílo, které leží před námi, je plod několikaleté pilné a svědomité 
práce; bylo ho dávno potřeba, neboť spis dr. Šťastného »Zdravotní po- 
licie vztahující se na mrtvé tělo a zdánlivé úmrtí« a prof. J. D. Panýrka: 
»Nařízeni o zdravotnictví na školách obecných v království Českém « vzta- 

^) Autor míní po čase, když by nový materiál vyrostl, vydati sešit do- 
plňků, neboť nelze očekávati v našich malých poměrech, že by mohlo brzy k no- 
vému vydání celého díla dojíti. 



238 



hují se jen k malým částem oné veliké nauky, které je věnován spis Prei- 
ningerův, jenž je nad to všemožně úplný. 

Ojedinělé chyby a nedopatření vytýkati nebylo by vhodno na tomto 
místě, jednak proto, že čtenář sám si je opraví, jednak aby se nezdálo, 
že tím má býti hodnota veliké a cenné té práce snížena. Sem tam dal by 
se některý passus říci slohem méně »úředním«, aniž by se tím jasnosti 
ublížilo. 

Knihy budou moci lékaři, lékárníci i úředníci oněch samosprávných 
a státních úřadů, kterým jest pečovati o zdravotnictví, s prospěchem užívati 
a přijde jim jistě vhod. A^. O. 

Die psychologischen Grundprinzipien der Paedagogik. 

Von A. Huther. Berlín 1900 (Hermann Walther) str. 62. 

Předmětem spisku je výklad appercepčního pochodu, který se jeví 
při poznávání a chtění. Autor shledává v psychické aktivitě, která prý 
spontánně u každého aktu appercepčního vystupuje, základní pružinu ve- 
škerého děni duševního. Ta prý se jeví jako intelligence (theoretická apper- 
cepce) a jako vůle (praktická appercepce). To je celý výsledek dosti 
nezáživné spekulace autorovy, výsledek jistě hodně problematický. D. 



ZPRÁVY. 

Dědičnost dlouhého věku u člověka. Dle Wallacea a Weismanna 
je délka života určena přírodním výběrem : průměrný věk všech individuí 
jistého druhu rostlinného nebo živočišného řídí se prospěchem, jaký plyne 
celému druhu z dlouhého nebo krátkého života jeho členů. K udržení 
druhu stačí u jepice několikahodinný život; u slona a orla je nezbytná 
dlouhověkost, aby druh nevyhynul atd. Aby přírodní výběr mohl vy- 
pěstovati jistý průměrný věk u daného druhu, který je nejvýhodnější 
v daných poměrech životních, k tomu je třeba, jako všude jinde, kde 
výběr působí, jednak množství jedinců různověkých (aby z nich byli nej- 
vhodnější vybráni), jednak dědičnosti dlouhověkosti nebo krátkověkosti. 
Je tedy otázka: dědí se délka života? Miss Beetonová a Pearson konali 
šetření a došli k závěru, že přímo i kollaterálně se dědí dlouhý život 
v linii mužské ; další výzkumy, týkající se krátkověkosti a linie ženské 
nedospěly ještě k závěru. — Dále jde o to, zjistit u člověka přírodní 
výběr v činnosti. Je ho těžko a priori u člověka popřít: kdo se lépe 
hodí, stavbou těla a výkony, do daného prostředí, zajisté spíše bude déle 
živ, spíše zanechá potomk}- a déle je bude chránit. Popříti přírodní výběr 
je tolik jako tvrditi, že počet úmrtí není ve vztahu ke konstituci a znakům 
individuí. Chceme-li ho přímo dokázati, můžeme jíti dvojí cestou. První 
je, že určíme úmrtnost ve vztahu k velikosti jistého ústroje: tak činil 
Weldon. Jen že je těžko zvolit ústroj, na němž závisí v širokých mezích 
a zřejmě délka věku: neboť schopnost vzdorovati nemocem nezávisí na 
jednom ústroji, nýbrž na složitém vztahu soustavy ústrojů. Beetonová 
a Pearson brali se druhou cestou : vybrali jedince celkově podobné neb 
aspoň ve skupině znaků podobné, k čemuž se nejlépe hodí členové téže 
rodiny. Ukázalo se, že asi 80'*/o úmrtí u člověka je výběrových ; u bratří 
totiž korrelace mezi věky úmrtními blíží se koěfficientu, jenž stanoven byl 
pro dědičnost různých znaků tělových (velikost postavy, délku předloktí, 
index hlavový, barvu očí atd.). Dědí se tedy délka věku asi tou měrou, 
jako různé znaky tělové. — Kdyby byly vystaveny rody změněným pod- 
mínkám životním (n. př. přestěhování) — a sice různé typy rodinné, 
podařilo by se časem určiti korrelaci vzdornosti a snad i vztah délky 
života k jistým ústrojům. ' (Nature.) 

Bolest u zvířat a vztah bolesti k intelligenci. O bolesti u všech 
bytostí mimo mne nemohu soudit, leda z pohybů. Dráždí-li se psu nerv 
jdoucí do zadní končetiny, vyje a brání se: snad má bolest neb aspoň 
trapný pocit podobný mojí bolesti - ale nemohu to tvrditi. U králíka, 
u kachny objeví se podobné reakce, ale slabší; zdá se, že bolest je tu 
daleko menší: sotva přestane dráždění nervu, zvíře žere a chová se zcela 
normálně. U žáby reakce pohybové jsou dosti silné při dráždění nervu, 
ale jsou i po odstranění mozku : těžko mluviti o bolesti u zvířete bez 
mozku, těžko zneuznati vztah vědomí a intelligence k mozku. Ještě tíže 
mluviti možno o bolesti u nižších zvířat bezobratlých. Normanu (americký 
fysiolog) přeřízl dešťovku : zadní kus se svíjel, přední lezl klidně dál : 
sotva lze vykládat svíjení zadní polovice za výraz bolesti, vždyť v ní není 
mozku, za to přední polovice s mozkem leze klidně dál. A když prořízl 



240 



přední polovici opětně, lezla přední čtvrtina — s mozkem — nerušené 
dál, za to druhá se začala svíjeti. Svíjení patrně vzniká tenkrát, když 
podráždění z průřezu se šíří nazad ; nevzniká, šíří-li se podráždění od 
průřezu do předu. — Chicagský fysiolog Loeb ukázal, že někteří jiní červi 
na proříznutí těla pranic nereagují, pokračujíce zcela nerušené v činnosti 
začaté před říznutím. Viděl korýše se kopulovati dál, i když jim odřízl 
zadky. Německý fysiolog Bethe ustřihl včele ssající med s květu zadek, 
aniž se včela vyrušila. — Ostatně vypravují věrohodní zvěrolékaři, že 
koně často při krvavých operacích nepřestanou žráti : tedy i u nejvyšších 
zvířat bolest je slabá. U bezobratlých, zvlášť nižších, je nejvýš neurčitá, 
temná, velmi rychle pomíjející nebo dokonce schází. Zdá se celkem, že 
vývoj bolestivosti jest úměrný vývoji vědomí nebo intelligence. Zdravý, 
intelligentní člověk cítí bolest plnou měrou, vzpomínka setrvá dlouho 
a živost vzpomínky zmnoží intensitu bolesti. Je-li vědomí — i u člověka 
jindy normálního — zamlženo, třeba v jistém okamžiku vznikne silná 
bolest, ale pro slabost vzpomínky bolest rychle slábne. — U slabomyslných, 
blbých, je konstantně citlivost pro bolest tupá. Křičí-li a pláče novorozenec, 
nepochybně trpí; ale nemám velikého soucitu, neboť jsem přesvědčen, že 
jeho bolest není příliš velká, že zmizí v několika vteřinách, aniž zanechá 
stopy ve vědomí, kterážto prodloužená stopa je vlastně podmínkou bolesti. 
Bolest je funkce intelligence. (Richet, Douleitr). 

Studentský Sborník, redakcí Th. Bartoška, vychází 1. každého 
měsíce vyjma srpen a září; předplatné ^/., ročně: 1 K 60 h, studujícím 
1 K 10 h. V Praze II.-1930. 

Studium venkova, nikoli zastaralé, sentimentální, ale realisticky 
ethické lze pochytit v časopise: »Das Land,« rediguje Sohnrey. Vy- 
chází dvakrát v měsíci v Berlíně, '^^^ ročně jen ]'56 marek. 

Udělení a vypsání ceny. Filosofická Jednota pořádala v uplynulém 
roce školním opět přednášky konkurenční, jichž se účastnili 4 akademikové 
české university. Z nich obdržel první cenu padesáti korun p. PhC. 
Gustav Tichý za přednášku »Budhismus a křesťan ství.« Mimo 
to byly uděleny dvě čestné odměny po dvaceti korunách. Odměněni 
byli p. PhC. Prok. Mir. Haškovec za přednášku »0 vývoji mo- 
derních literatur,« a p. Bedřich Simon, právník, za přednášku 
»Fouillée-ho nová theorie ideí, sil a jeho psychický mo- 
nismus.« — Filosofická Jednota odměuí i v roce školním 1900/1 cenami 
nejlepší z přednášek, jež studující vysokých škol při schůzích jejích z oboru 
věd filosofických konati budou. Každá z přednášek konkurujících budiž 
vyměřena asi na hodinu a po přednesení rukopis její výboru předložen. 
Přihlášky přijímá pořadatel přednášek prof. Fr. Drtina (Smíchov, Ho- 
řejší nábřeží, 6.) do konce února 1901. Přednášky samy konati se 
budou ve schůzích Jednoty a budou všeobecně přístupny. 

První spolek lékařek. Ženy, které studují lékařství na universitě 
Syrakusské, ve Spojených Státech, založily národní spolek. Jedna ze za- 
kladatelek je doktorka lékařství paní Alžběta Blackwellova, jedna z prvních 
doktorek, které zmíněná fakulta promovala. Je to první lékařský spolek 
žen na světě. (La Presse médicale, 1900, nr. 94).. 



o rozvoji exaktních věd přírodních v 19. století.^) 

Veliký moment velkolepého rozvoje věd jest ovšem v jich uži- 
tečné stránce, ale zkušenost učí, že přímé sledování a hnaní 
se za prospěchem ve védě stěžuje obyčejně dosažení cíle. V našem 
století provedeno bylo úspěšné rozdělení práce, ani jedni pracov- 
níci rozmnožili nesmírně poznatky vědecké bez ohledu na užitek, 
kdežto druzí na základě jich k užitku mířili. Chceme-ii tuto podati 
nárys vývoje věd přírodních (při čemž biologii necháme úplně 
stranou), budeme sledovati vědy theoretické, jichž pokrok právě 
pro všestranné jich zaokrouhlování kryje se především s pojmem 
vývoje. — Pro postup soustavný rozeznávati budeme I. základní 
vědy mathematické, pojící se k základním pojmům kvantity, pro- 
storu a času: A) arithmetika, algebra, vyšší analysa. B) geometrie. 
C) mechanika (věda o síle a pohybu). II. pokusné vědy přírodní: 
A) fysika B) chemie. 

Podstata vývoje záleží ve všeobecných zásadách k nimž vědy 
tyto dospěly; na zdokonalení výzkumných method a p. nemůžeme 
v schematickém nárysu zacházeti. — Obecné zásady věd mathe- 
matických (arithmetiky, algebry, analysy, geometrie) byly dány 
už začátkem století a v podstatě se nezměnily; ovšem jmenovati 
sluší řadu výtečných pracovníků v těchto oborech : Ábel, Bouquet, 
Briot, Cauchy, Dirichlet, Gauss, Jacobi, Kummer, Poncelet, Riemann, 
Steiner, Weierstrass atd. — Za to už mechanika vykazuje 
ohromný převrat: z věd}' o síle a pohybu stala se vědou o energi i 
či práci. Ačkoli obsah zákona o zachování energie jest vlastně 
obsažen v základních rovnicích mechaniky, spadá odkrytí zákona 
tohoto v obor fysiky — a přece zas nebyli to fysikové, kteří objev 
učinili, nýbrž lékař J. R. Mayer, sládek Joule, inženýr Colding a 
především fysiolog Helmholtz. Všeobecné zásady mechaniky byly 



'■) z přednášky J. H. van't Hoffu na 72. sjezdu společnosti německých pří- 
rodozpytců a lékařů v Cáchách 1£( O. 

NAŠE DOBA. R. VIII., č. 4. 190!. 20. ledna. 16 



před tím, zvlášť Lagrangem, obsaženy ve dvou rovnicích, z nichž 
jedna týkala se jevů pohybu, druhá rovnováhy; ale odvození obou 
bylo nepohodlné a obsah neprůhledný. Záko.nem neměnitelnosti 
množství energie nabyly tyto základní rovnice tak jednoduché po- 
doby, že lze se odvážiti formulace jich i před širším obecenstvem. 
Zákon dí : 

Celkové množství energie je neměnitelno. 

Podotknouti sluší, že energie může míti dvojí tvar: mluvíme 
o energii kinetické (hybné == »živá síla«) a potenciální. Kinetickou 
energii má tekoucí voda; potenciální, natažené pero, zdvižený 
kámen atd., kde je schopnost k projevení energie kinetické. Tedy 
zákon dí jinak: 

Souhrn energie kinetické a potenciální je veličinou 

stálou. 

Tedy vzniká-li pohyb, získaná energie kinetická rovná se ztra- 
cené energii potenciální (na př. energie potenciální obsažená ve 
zdviženém kameni, počne-li padati, se zmenšuje přecházejíc v energii 
kinetickou : kinetická energie kamene dopadajícího k zemi rovná 
se energii potenciální kamene zdviženého a podepřeného). V rovno- 
váze klidu kinetická energie rovná se nulle. — 

Přejdeme k fysice a chemii. Přesné hranice mezi oběma 
vědami nelze určit. Nedávno pravil vynikající chemik, že Lavoisier 
a Bunsen byli vlastně fysikové, a ne chemikové. »Chemik, jenž 
není fysikem, není nic.« Nicméně je možno při studiu jevů přírodních 
státi na dvojím hledisku a odtud definovati fysiku jako nauku o pře- 
měnách síly či lépe energie, chemii jako nauku o přeměnách 
hmoty. — 

Výtěžky fy si kál ní ho výzkumu v 19. století možno navázat 
na základní myšlénku, že přírodní děje lze převésti na čistě me- 
chanické jevy pohybové a projevy sil. Jsou li přírodní zjev^^, jako 
světlo, zvuk, teplo, elektřina, magnetism, pro naše smysly rázu spe- 
cifického, ale v podstatě vesměs jen různé tvary poh3^bu, je dána 
možnost, tyto zjevy přírodní v sebe navzájem a v pohyb očím 
našim patrný převésti. Za prvou velikou vymoženost fysiky 
tudíž pokládám, že stanovena byla proměnlivost tvarů energie na- 
vzájem. Faradayovy úžasné úspěchy plynuly v prvé řadě z pevné 
víry v uvedenou větu. Dnes všude vidíme přeměňování jednoho 
tvaru energie v druhý: parní stroj mění teplo v pohyb, dynamo- 
elektrický stroj mění pohyb v elektřinu a ta topí a svítí anebo 
měníc se v magnetism pohybuje vozy. 



243 



Druhým znamenitým poznatkem jest uvedený už 
zákon zachování energie, dle něhož energie muže se měnit jen ja- 
kostně, nikoli mnohostně. Množství energie jest tedy klidným polem 
v letu jevů a schopnost k vykonání práce je společným měřítkem 
všech jevů přírodních (Gauss, Ostvvald). Na př. teplo, jež může 
1 kg. vody ohřáti z O" na 1° C odpovídá práci spotřebované ke 
zdvižení 425 kg do výše 1 m. 

Když přírodní jevy se navzájem v sebe mohou přeměňovati 
a když platí mnohostný zákon, jenž řídí vztah mezi mizícím a vzni- 
kajícím, nastává otázka, ve kterém smyslu se přeměny dějí. Od- 
pověď na tuto otázku, třetí důležitý pokrok, provedený hlavně 
Carnotem a Clausiusem, vychází ze zcela banální skutečnosti, že 
na př. v železné tj^či nemůže přeměna tepla díti se tak, aby jedna 
polovice se stala teplejší, druhá chladnější, nýbrž že naopak 
takový rozdíl se snaží vyrovnati. Helmholtz dal této větě jasnou, 
téměř samozřejmou formulaci, že dějící se přeměna právě snahou 
státi se přemáhá odpor proti ní vznikající a tak vykoná práci. Zje- 
vující se »volná práce« řídí dění se pochodu a dá se často předem 
vypočísti. Tak i nejdokonalejší parní stroj může přeměnit jen malou 
část tepla kotli přiváděného v práci, za obyčejných poměrů pouze 
207oj kdežto ostatních 80% energie vyzáří do prostoru jako 
teplo. — 

Čtvrtý fundamentální krok pojí se k otázce: Připustí- 
me-li možnost přeměny dle uvedených tří principů, jak rychle se 
tato přeměna děje? Na př. : výbuchem nastane místní zvýšení tlaku 
v ovzduší; tento tlakový rozdíl má se dle uvedených principů v\'- 
rovnat a nadtlak pohybuje se, pomalu slábna, ovzduším jako zvuk. 
Nelze z uvedených principů říci, jak rychle se tento zjev pohybuje. 
Ale za předpokladu, že zvuk je vlnivý pohyb šířící se v pružném 
prostředí (vzduchu) podařilo se Newtonovi a Laplaceovi v úplné 
shodě se skutečností vypočítati rychlost zvuku na 330 metrů za 
1 vteřinu. — U ostatních zjevů přírodních není tak uspokojivého 
výkladu. Ze zvuk je kmit, není jen domněnkou, nýbrž skutečností. 
Jinde však jsou pouhé domněnky, třeba vedly k velikým úspěchům. 
Toto kinetické pojetí vesměs ústí v představě, že je vedle hmoty 
ether: hmota, že se skládá z nesmírně malých, dokonale pružných 
částic (atomů), lišících se od tělesa k tělesu; ether že je všud^-pří- 
tomné, vše pronikající prostředí. Molekuly prý jsou nosiči obecného 
přitahování, jež se jeví na př. jako tíže'; pohybují prý se přetržitě 
následkem vzájemných nárazů, což odpovídá teplu. Ether je drahou 
jevů zářivých, na př. pro světlo. 

16* 



244 



Vyjdeme od vývoje názoru na světlo. Newton viděl ve světle 
tělíska s velikou rychlostí vymrštěná. Když Fresnel odkryl po- 
čátkem století interferenci světla, změnil se názor o světle ve smyslu 
Huyghense, dle něhož světlo je vlnivý pohyb etheru millionkrát 
rychlejší než zvuková vlna. S počátku myslilo se, že kmity svě- 
telné jsou longitudinální (vlny ve směru postupu), k výkladu pola- 
risace bylo nutno představu změnit: mělo se pak za to, že světlo 
je transversální vlnění etheru (kolmé na směr postupu). — Avšak 
pojetí etheru jako prostě pružného prostředí vhodného pro postup 
transversálních kmitů nevystačilo vůbec, aby se vyložily vztahy 
mezi světlem, elektřinou a magnetičností, zjevné na př. v tom, že 
hmoty vodící především elektřinu (kovy) jsou pro světlo nepro- 
stupné a naopak (sklo je průhledné, ale špatný vodič elektřiny.) 
I vyslovili Maxwell, Helmholtz a Lorentz mínění, že kmity etheru 
jsou elektrické povahy. Tato t. zv. elektromagnetická theorie svě- 
telná slavila brzy první triumf, ana na základě jejím vypočtena byla 
rychlost světla. Další triumfy následovaly. Neboť dle této theorie 
je světlo jenom zvláštním případem kmitu, totiž kmit etheru nepa- 
trného trvání: od červeného k fialovému světlu je 400— 800 billionů 
kmitů za vteřinu. Rychlejší a volnější kmity bylo objeviti. Volnější kmity 
méně než 400 bil. za vteřinu jsou paprsky ultračervené (tepelné poněvadž 
projevují se zářením tepelným, ne světlem) ; rychlejší než 800 billionů, 
tedy za světlem fialovým, jsou paprsky ultrafialové, chemické (pů- 
sobící na př. na fotografickou desku, ale s malým účinem světelným 
na naše oko). Ještě rychlejší jsou asi paprsky Roentgenovy (odpo- 
vídají tomu, co předpovídal Helmholtz o velmi rychlých kmitech 
elektromagnetických.) Zcela pomalé naproti tomu (ovšem ještě asi 
100 millionů za vteřinu) jsou kmity Hertzem vyšetřované, jež přímo 
z elektrických kmitů byly vytvořeny, které se chovají jako neviditelné 
světlo a upotřebují se v telegrafii bez drátů. Lze tedy za to míti, 
že světlo jest působeno kmity elektrickými a sice pohybem atomů 
či ionů elektricky nabitých obsažených ve zřídle světelném (jichž 
váha dle nejnovějšího pojetí obnáší asi tisícinu váhy atomu vodí- 
kového.) 

Kdežto kinetika etheru vedla k velkolepým úspěchům, kine- 
tika hmoty jeví rozvoj skromnější vzhledem k nepoměrně složitému 
problému nepřeklenutelných růzností látkových. Představa hmoty 
jako částic se pohybujících, pružných, se přitahujících nabyla obsahu, 
když tyto částice chemie definovala jako molekuly, kdežto pohyb 
jich při pojetí tepla jako tvaru energie dal se uvésti ve vztah k te- 
plotě. Kronig, Clausius, Maxwell, van der Waals, Boltzmann obja- 



245 



snili představy o skupenství, povaze plynů, kapalin a mezi nimi 
ležících stavů kritických. Empiricky skutečné, ale kinetickou cestou 
nalezené pravidlo souhlasných stavů je výsledkem konečným : spe- 
cifické rozdíly těles dovozuje toto pravidlo z tří základních veličin, 
kritické teploty, kritického tlaku a kritické hustoty — tak že zná- 
me-li tyto veličiny, můžeme většinu vlastností příslušné hmoty 
napíed udati. 

Rozumí se samo sebou, ale nestačí dosti připomínati, že před- 
stavy o podstatě věcí jsou pouhé pomůcky, abychom určili 
číselné vztahy jevů. (Tedy nikoli výrazy skutečnosti, jak rádi ma- 
terialisté za to mají : ether, jeho kmit atd., jsou výmysly, pomůcky 
myslecí.) 

Tím jsme už přešli do chemie. 

Co se jakostných přeměn hmoty týče, udrželo se principielní 
rozlišení prvku a sloučeniny. Jen že počátkem století některé 
za prvky pokládané látky byly rozloženy (Davy) ; analysou obje- 
veny byly nové, tak že čítáme dnes na 80 prvků, Sluší tu jmeno- 
vati především tato jména: Berzelius, Bunsen, Ramsay. Úsilné práce 
Newlandse, L. Meyera a Mendělejeva zjistily organickou souvislost 
prvků, tak že v t. zv. přirozené jich soustavě scházející (členové 
bjdi předpověděni s detailním udáním vlastností, což lze srovnat 
s Leverrierovým předpověděním planety Neptuna a objevením jeho 
Galleem : jen že v onom případě nedalo se říci, kde tušené prvky 
budou nalezeny. Lecoq de Boisbaudran, Cl. Winkler a Nilson našli 
v galliu, germaniu a skandiu prvky Mendělejevem předpověděné 
jako ekaaluminium, ekasilicium a ekabor. 

Zdálo se, žesynthesa chemická zarazí se před hranicí, 
která dělí látky organismem vytvořené od anorganických. Ale Wó- 
hlerova synthesa močoviny zrušila tuto mez. A zas Pasteur pro- 
hlásil novou hranici: tvoření látek opticky aktivních prý je pouze 
výhradou živých bytostí. Avšak i tato mez padla a chemik je pře- 
svědčen, že půjde až k buňce, organisované hmotě biologově. 
Graebe a Liebermann sestrojili alizarin, v. Baeyer indigo, Laden- 
burg alkaloid coniin a E. Fischer cukr hroznový. Bílkovin}' a en- 
zymy jsou však vlastní nástroje života a pokusy o jich sestrojení 
jsou dosud marný. 

Při mnohostném sledování hmotných přeměn byl zákon za- 
chování hmoty hlavním výsledkem; bylo ho použito ve zvláštním 
způsobu, ano provedeno obrazné znázornění na základě hypothesy 
neproměnlivých atomů, kterážto řídila podstatnou část chemických 
výzkumů. Atomistické pojetí sloužilo Daltonovi k vyjádi^ení slou- 



246 



čenství jakosti a množství a k odvození zákonů váhových; připo- 
jením ke Gay-Lussacovým zákonům objemovým a k Avogadrově po- 
jetí molekuly nabyla atomistická formule molekulární podkladu 
k dalšímu spracování. Kekulé stanovil mocenství prvků ; stereo- 
chemie určuje dokonce jich polohu v prostoru a vše se kryje do- 
konale s přírodními i umělými isomery. 

Dále se vyznačuje rozvoj chemie 19. století přenesením fysi- 
kálních method a zásad na pole chemické. Vlastně už atomistika 
vděčí svoji existenci — váhám ; spektroskopie Bunsenem a Kirch- 
hoffem založená užívá method optických; upotřebení method elek- 
trických vedlo k odkrytí elektrolytické dissociace (Clausius, Arrhe- 
nius.) BerthoUet, Guldberg a Waage pokusili se přenésti do chemie 
učení o všeobecném přitahování a vyložili chemickou rovnováhu. 
Thomsen a Berthelot snažili se upotřebiti zákon zachování energie 
při chemických problémech a stanovili, že množství tepla při reakci 
vyvinuté je měrou affinity. — 

Konkrétní či specielní vědy mají za předmět zkoumání 
části našeho okolí: astronomie, meteorologie, geografie, geologie. 
K vůli zaokrouhlení vytýkáme jen dva velké výsledky. Astro- 
nomie ukázala pomocí spektroskopu, že i v nejvzdálenějších pro- 
storách, odkud k nám světlo mnohá léta letí, táž hmota existuje 
jako zde, železo, vodík a asi dvacet jiných prvků, a je podrobena 
týmž zákonům vzájemného přitahování. Vypočítává dějiny světa 
v budoucnosti dle pohybu velikých těles světových se spolehlivostí, 
která hraničí na jistotu. — Geologie poučuje o minulosti; shle- 
dává, že při vzniku země nebyly činný katastrofy, o nichž se dříve ^ 
mluvilo, nýbrž že se země vyvíjela za týchž zákonů, jimž dnes je 
podrobena a jimiž se bude říditi do konce. 



Několik slov o středním a vyšším školství 

americkém. 

Napsal Oskar Axamit. 

O americkém školství rozšířeny jsou u nás právě jako jinde ná- 
zory vzájemně velice odlišné. Příčinou toho jest jednak vzdá- 
lenost země, jednak také zběžný a nedostatečný názor a nepřípadné, 
nelogické srovnávání poměrů amerických s poměry evropskými. 
Účelem následujícího náčrtku, psaného na základě vlastních zku- 
šeností a očitého názoru, jest přispěti k správnějšímu názoru na 
školství americké a k lepšímu jeho cenění. 

První nesprávností, které se dopouštějí mnozí pisatelé o škol- 
ství americkém, jest mínění, že high schools (vysoké školy) nebo 
seminaries (semináře) jsou rovnocenné našim gymnasiím, kdežte 
jediné správně lze je srovnávat s našimi nižšími gymnasiemi, High 
schools a seminaries (tyto liší se od předešlých jen tím, že mívají 
internát) jsou ústavy tříroční. V obojích těchto školách učí se asi 
týmž předmětům a v témž rozsahu jako na našich středních ško- 
lách v nižších třídách. Nelze popírati, že síly učitelské na těchto 
ústavech bývají mnohdy značně chatrné. Bývají to dívky nebo 
mladíci, graduovaní na bakaláře filosofie neb umění, ba někdy bý- 
vají to dokonce pouze bývalí absolventi některé high school. Před- 
měty, jimž učí, nejsou vždy specielním jejich oborem, a mohu 
z vlastní zkušenosti podat hojně dokladů, jak povrchním bývá často 
jejich vzdělání. Učil jsem sám němčině jistou učitelku němčiny, 
která z angličiny do němčiny dovedla překládat jen pomocí slovníku 
a to ještě s hrubými chybami grammatickými. — Kdysi b34 jsem 
představen řediteli high schoolu, který vyučoval frančině a něm- 
čině. Oslovil jsem jej francouzsky, ale nebylo mi porozuměno. 
Rovněž tak dopadl jsem s němčinou. Studoval jsem s jistým me- 
dikem, absolventem seminary, který o prázdninách vyučoval na 
semináři latině, ač sám Caesara s těží překládal. 



248 



To všechno zdá se vrhati nepěkný stín na high schools. Ale 
nutno jest uvážiti, že tato vada není jen specialitou americkou a že 
ústavy tyto nejsou vlastně ničím jiným než přípravou pro studium 
na menších universitách, které skoro se rovnají našim vyšším tří- 
dám středních škol. Zaujímají tedy high schoois v Americe (rozu- 
měj vždy Spoj. Státy severoam. !) asi ono místo, které u nás nižší 
gymnasia. Mimo to pak třeba míti na paměti, že učitelé a učitelky, do- 
sáhnuvše hodnosti bakalářské nebo vůbec ani na bakaláře nepový- 
šení, nabyli pouze všeobecného vzdělání asi jako u nás maturanti 
škol středních, nikoli vzdělání specielního. Ostatně učitelové sami 
během několika roků vzdělají se v předměte, jemuž vyučují, pak 
již sami. Ze onen ředitel, který zajisté mnoho let frančině a něm- 
čině učil, jazyky těmi mluviti nedovedl, nemůže padati tolik na 
váhu, jak se zdá, neboť, jak jsem se později přesvědčil, ovládal řeči 
ty v písmě skutečně velmi dobře. A na našich školách měšťanských 
a středních jest jistě také většina učitelů, kteří moderní jazyky po 
stránce filologické dokonale znají, ale prakticky jich neovládají. 
Díváme-li se takto na americké high schools, musíme doznati, ze 
podávají vskutku velmi dobrou přípravu pro studium na menších 
universitách (:= vyšší gymnasia), a že mladíci vstupujíce na uni- 
versitu, přicházejí dokonale vyzbrojeni. 

Čtenáři jest asi nápadno, že university srovnávám s gymna- 
siemi. V Americe nutno činiti rozdíl mezi dvěma druhy uni- 
versit, nižšími a vyššími. Nižší university skládají se 
ze tří fakult: filosofické, fakulty pro umění a fakulty věd technic- 
kých. Někdy bývá k nim přidělena také fakulta medicínská, o je- 
jímž vztahu k universitě promluvím později. Na fakultě umění 
a filosofické nevyučuje se však jednotlivým odborům věd spe- 
cielně jako u nás, nýbrž všem předmětům, které pojaty jsou 
v učebny plán našich gymnasií, mimo to také vědám sociálním. 
Po skončeném čtyřletém studiu skládá se zkouška a approbovaní 
žáci stanou se bacchalors of philosophy nebo bacchalors of arts 
(bakaláři filosofie neb umění). V následujícím udávám průměrný 
rozsah, v jakém jednotlivé předměty se přednášejí: Jazyku řeckému 
věnují se průměrně 3 — 4 hodiny týdně. Čtou se: výbor z Lysia, 
Homer, některý dialog Platonův, Demosthenes, Euripides, Sofokles, 
Aischylos a Aristofanes. Pak se probírá historie řecké literatury. 
(Řečtině učí se na klassickém oddělení tedy na onom, jež vede 
k hodnosti bakaláře umění. Ti, kteří chtí dosáhnout bakalářství 
filosofie, nemusí řečtinu poslouchati). Z latiny, jíž rovněž věnovány 
jsou 3 — 4 hodiny, přečte se Livius, Cicero, Tacitus, Horác, Plautus, 



249 



Teréne, Quintilian, Plinius Ml, luvenalis, Persius, Catullus, Lucre- 
tius a Seneca. Angličině učí se 2 — 3 hodiny týdně a probírá se 
právě tolik, jako na našich středních školách z jazyka vyučovacího. 
Z moderních jazyků učí se němčině 2 — 3 hodiny týdně, eventuelně 
právě tolik z vlaštiny neb frančiny. Volba jazyka jest dovolena a 
probere se asi tolik, jako na našich školách reálných z jazyka fran- 
couzského. Z filosofie, jíž učí se v prvých dvou ročnících po 3, 
v druhých dvou po 2 hodinách týdně, přednese se logika, psycho- 
logie, historie filosofie dle Zellera řecké, dle Falckenberga moderní. 
Z dějin bére se asi tolik, kolik u nás na středních školách. Ze so- 
ciologie, jež přednáší se po 2 roky 2 hodiny týdně, probere se hi- 
storie vývoje společnosti lidské, o základě moderní společnosti, 
o státu, o hospodářství, o politických a sociálních poměrech soudo- 
bých atp. O předneseném se diskutuje. Z politických věd probírá 
se národní hospodářství 3 hodiny týdně a ústava, zákonodárství 
a politické poměry Spojených Států 2 hodiny týdně po 2 roky. 
Z matematiky dojde se až k počtu differenciálním a integrálním, 
z geomotrie pak až k analytické geometrii rovinné, předpokládaje 
týž postup jako u nás na školách středních. Přednáší se v prvním 
ročníku 4 — 5 hodin, v ostatních po 3 hod. týdně. Fysika přednáší 
se ve spojení s chemií 3—4 hodiny týdně po 2 roky, Z přírodních 
věd probere se biologie zvířat i rostlin, entomologie, anthropologie, 
geologie, anatomie a fysiologie zvířat i rostlin a systematika všech 
tří říší. Přednáší se po 3 hodiny týdně ve všech 4 ročnících. Před- 
nášky spojeny jsou s pracemi v laboratořích, vědeckými vycház- 
kami, cvičením ve fotografování, v poslední době pak i s praktickým 
užitím Ronthgenových paprsků. 

Jak již z tohoto plánu jest patrno, profituje student ve všech 
předmětech více nežli náš gymnasista. Ba graduovaný bakalář obe- 
známen jest i s takovými vědami, které dnes každého vzdělance 
interessují, o nichž našemu oktavánu se ani nesní a které později 
pracně musí sháněti: s filosofií, sociálními vědami, národním hos- 
podářstvím a p. 

Fakulta technická podává vzdělání v oborech chemie, 
mechaniky a inženýrství. Při fakultách bývají i malé továrny, 
v nichž posluchači prakticky se cvičí. Tyto techniky přirovnal bych 
asi k našim vyšším průmyslovým školám. Stůjž zde učebny plán 
pro toho, kdo by se o věc blíže interessoval, Z předmětů příprav- 
ných poslouchají technikové přírodopis, matematiku, fysiku, chemii 
a vědy politické, sociální a některý z moderních jazyků asi v tom 
rozsahu jak předem naznačeno bylo, když jsme mluvili o učebném 



250 



plánu filosofických fakult. Jen v matematice probírá se ještě počet 
diff'erencialní a integrální a v geometrii také sférická analytika. Všichni 
technikové jsou povinni poslouchati deskriptivní geometrii, která se 
přednáší 4 — 6 hodin týdně ve spojení s rýsováním, pak nižší a 
vyšší geodesii rovněž 4-6 hodin týdně ve ti^etím roce. V létě po 
dvoje prázdiny se vždy měsíc mapuje. Mechanikové mimo to po- 
slouchají elementární mechaniku 4 hodiny týdně první semestr. Ná- 
stroje mechanické 3 hodiny druhý semestr, thermodynamiku 4 ho- 
diny týdně 1. sem. 2. rok, o kotlech a pumpách 4 hodiny týdně 
2. rok, mimo to 2 hodiny týdně jsou prakticky zaměstáni v uni- 
versitní továrně. Dynamiku strojnictví 3 hodiny týdně 1. sem. a 
motory a transmisse 3 hodiny 2. sem. 3. ročník. O strojích vůbec 
4 hod. týdně 1. sem. a, o síle materiálu strojního 2 hod. týdně 2. 
sem. K tomu rýsování a praktické práce v továrně. Elektrotechni- 
kové poslouchají theorii o dynamice a magnetické indukci 2 hod. 
týdně první semestr, v druhém semestru pak mají praktická cvi- 
čení v konstruování dynamicko-elektrických strojů 2 hod. týdně. 
Mimo to elektrické laboratorium 3 hod. týdně. O elektrickém světle 
a transmissi 3 hod. první pololetí a pokračování o dynamických 
strojích 3 hod. druhé pololetí. O elektrických dráhách, elektrome- 
talurgii, kladení kabelů, zákonech atd. 3 hodiny týdně v posledních 
2 rocích. Kromě toho jsou stále zaměstnáváni v továrně. Chemi- 
kové anorganickou a organickou chemii poslouchají v 1. sem. 
8 hodin, základy qualitativní analyse 4 hod. v prvním sem. Qualita- 
tivní analysi 10 — 15 hod. v 1. sem. 2. roku, quantitativní 15 hod. 
2. sem. Stoichiometrii 2 hodiny týdně 1. sem. 2. roku. Toxiologii 
6 hodin týdně 1. pololetí a o plánech a zařízeních chemických tová- 
ren 8 hod. týdně 2. polol. V posledním roce pak jsou přednášky 
o historii chemie, zákonech, o obchodních poměrech atd. 2 hodiny 
v obou semestrech. Mimo to jsou téměř po celý ostatní čas v la- 
boratoři zaměstnáni. Civilní inženýři a stavitelé poslouchají o te- 
sařství, hodnotě kamene a zpracování jeho 3 hod. týdně prvý, 
o železe, oceli a podobně, o zpracování jeho tolikéž i druhém sem. 
O stavbě na zemi a na vodě 3 hod. prvý semestr, o stavbě pří- 
stavů, kanálů a železnic tolikéž 2 sem. (civilní inženýři). O stavbě 
domů pak 3 hod. týdně (stavitelé). O stavbě silnic, o úpravě řek 
a p. 3 hod. v obou semestrech (civ. inž.), o stavbách monumen- 
tálních a architektonice rovněž tolik po oba semestry (stav.) 

Přecházím k fakultám medicínským. Bývají zařizovány 
při nemocnicích a sice tím způsobem, že lékaři v nemocnici za- 
městnaní sami fakultu lékařskou vydržují a potřebné ještě učebné 



251 



síly si platí. Režii tuto pak hradí ze školného, které obnáší 
za semestr sto až dvě stě dollarů*) O čistý zisk se dělí. 
Mimo to ovšem bývají takové ústavy dobrodinci hojně nadány. Po- 
měr fakult lékařských k universitám bývá takový, že jediné pojítko 
bývá president (rektor), který na počátku semestru má zahajovací 
řeč, tedy pojítko docela formální. Jinak medicínská fakulta sama 
přijímá své žáky, vybírá kollejné, má svoje konference, jest zkrátka 
institucí neodvislou. Fakulta lékařská udílí diplomy doktorské po 
čtyřletém (dříve tříletém) studiu. Dostatečného vzdělání pro budoucí 
povolání lékařské se zde neposkytuje. Fysiologie se ku př, před- 
náší pouze 4 neděle. Některé obory jako nemoce kožní, oční, psy- 
chiatrie a p. dokonce jen několik dni. Obstojně přednáší se chemie 
(6 měsíců), anatomie (rovněž tolik), histologie, chirurgie a nemoci 
interní (po 3 léta). Cvičení pitevní konají se tak, že student pitvá 
vždy celý rok část těla lidského, ku př. první rok ruku, druhý 
nohu, třetí vnitřnosti, čtvrtý hlavu, ostatek pak musí naučiti se jen 
díváním. Z praktického histologování probere se tolik jako u nás. 
Alikroskopujeť se každodenně 3 hodiny po 6 měsíců. Rovněž stejně 
přednáší se z pathologické anatomie, sekce však bývají řídké, a 
nutno se omeziti na odlitky voskové a na praeparáty histologické. 
Po ukončení druhého ročníku skládá se písemná zkouška ze všech 
odborů lékařství. Mimo to zkoušejí profesoři po celý rok jako 
u nás na školách středních, tak že při malém počtu posluchačstva 
profesoři vlastně stále vědí, co v kterém posluchači vězí. 

Zkouška i promování děje se hromadně, tedy podobně 
jako u nás při zkouškách maturitních na středních školách. Přijetí 
na fakultu lékařskou děje se na základě dobrozdání ředitele high- 
school, na níž dotyčný studoval anebo nutno se podrobiti zkoušce, 
jestliže na high school potřebného vzdělání nenabyl. Při zkoušce 
se žádá asi tolik, co se u nás na nižším gymnasiu probere. Po- 
dobně jsou přijímáni studující i na ostatní fakulty, a po složené 
zkoušce bakalářské bývají promovováni. Promoce, která trvá dva 
dny, jest velice slavná. Studenti a studentky, oděni v černé taláry 
a čtyřrohé čapky a nesouce na žerdi korouhev s vyšitým letopoč- 
tem běžícího roku, ubírají se v průvodu na místo k tomu účelu 
vymezené, kdež je shromážděn sbor profesorský a publikum s hud- 
bou. Zde jeden ze studentů poděkuje jménem všech profesorům, 
potom někdo vypravuje veselou historku ze studií, jiný přednáší 
o některém thematě ze svého oboru a p, V meziaktí hraje hudba. 
To děje se obyčejně pod širým nebem. Druhý den rozdají se slav- 

*) v roce bývá jen jeden běh, trvající šest měsíců bez přestávky. 



252 



nostně diplomy a večer bývá banket. Na tomto místě bude snad 
vhodno připomenouti, že na universitách amerických klade se velká 
váha na praktické řečnictví a že po dokonalém výcviku bývá v někte- 
rém kostele (unitám, baptistů a p.) veřejné závodění studentů v řeč- 
nictví, což v novinách i na rozích bývá oznamováno. 

Rovněž se dostává studentům výcviku vojenského. Po- 
sluchači jedné university, mediky vyjímaje, tvoří jeden regiment, 
jehož velitelem je důstojník Spojených Států. Nižší důstojníci a 
šarže jsou vybráni ze studentů samých. Studenti jsou povinni 
opatřiti si stejnokroj a připláceti si na úplnou výzbroj. Ti, kteří ve 
vojenství vyniknou, jsou poznamenáni u ministerstva vojenství Spo- 
jených Států a později přidělováni ku generální adjutantuře jednotli- 
vých států. 

Pr omo vání ba kal áři fil os o fi e nebo umění vstu- 
pují do veřejného života k různým úřadům asi tak jako 
u nás absolventi vysokých škol jdou k dráhám, poštám a p. nebo se 
stávají učitely anebo konečně oddají se dalšímu studiu a odbornému 
vzdělání na některé universitě evropské či americké. Podobně se 
má věc s doktory medicíny. Také bakaláři v oboru věd technických 
vstupují již do služeb. 

Nižším universitám na roven postaveny jsou školy theologické, 
hospodářské a zvěrolékařské. 

Ústavů theologických jest velký počet. Doba studií trvá 
tři neb čtyři léta a posluchači složivše zkoušky hlásí se za kaza- 
tele jednotlivých církví. 

Školy hospodářské založeny bývají při universitách, jako 
ku př. znamenitý ústav takový je při universitě v Burlingtonu. Mí- 
vají tříletou dobu vyučovací. Učí se ku př. v prvním ročníku : srov- 
návací anatomie, algebra a geometrie, chemie, hygiena, srovnávací 
fysiologie, algebra a trigonometrie, angličina. V druhém roce: me- 
liorace, botanika, histologie domácích zvířat, němčina nebo fran- 
čina, nauka o hospodářských plodinách, o chorobách domácích zví- 
řat, hospodářská praxe. V třetím roce : zahradnictví, fysika, mecha- 
nické inženýrství, fotografování, národní hospodářství, historie, lo- 
gika. Mimo to zařízeny jsou také čtyřnedělní miékařské kursy. 

Zvěrolékař ských ústavů jest celkem málo ; nejlepší jsou 
newyorský a bostonsky. Studenti, kterých jest v tomto oboru velké 
množství, dosáhnou po tříletém studiu hodnosti doktora zvěrolékařství. 
Věnovati se tomuto studiu při dnešním zákonitém zařízení, dle 
něhož všechen dobytek, který se prodává, musí býti Kochovým 



253 



sérem vyzkoušen, není-li tuberkulosní, jest velmi výhodno. Mimo 
to i jinak jsou ve Spojenýcii Státech zvěrolékaři hledanější nežli 
u nás. 

Nezmínili jsme se dosud o studiu právnictví. Právnictví 
nestuduje se zpravidla na universitách, nýbrž ti, kteří se chtějí 
státi advokáty nebo soudci, po dosažení hodnosti bakalářské z filo- 
sofie neb umění vzdělávají se soukromě. Budoucí soudcové chodí- 
vají po dosažení bakalářství do praxe jako clerks (písaři) a zde se 
učí potřebným věcem. 

Ti, kteří se hodlají oddati dalším a důkladnějším studiím, ať 
lékařským nebo filosofickým vstupují na university vyšší, na 
university ve smysle slova evropském : v Baltimore (John Hopkins 
university), Ithace (Cornell u.), Philadelphii (Pensylvania u.), Cam- 
bridge (Harward u.), New Haven (Yale u.) Na universitě této stu- 
dují filosofové na př. jeden rok některý odbor, načež vracejí se na 
universitu, kdež byli na bakaláře povýšeni, podají dissertaci, za 
dva měsíce složí zkoušku a jsou jmenováni magistry umění (ma- 
ster of arts). Anebo vzdělává se potud, aby mohl podati důkaz, že 
jest schopen samostatné práce v tom neb onom oboru tím, že podá 
dissertační práci o některém svém výzkumu, složí potom přísnou 
zkoušku ze svého oboru a prokáže úplnou znalost jazyků němec- 
kého a francouzského, částečnou pak jazyka latinského. Potom jest 
graduován na doktora filosofie. 

Medikové studují některý specielní odbor své vědy po dobu 
jednoho neb více roků, často velice specielní. Měl jsem na har- 
wardské universitě kollegy, kteří jen osteologií po 2 roky výhradně 
se zabývali. Když byl takto nabyl doktor, již na menší universitě 
graduovaný, důkladných znalostí specielních, skládá státní zkoušku, 
platící jen pro stát, v němž chce praxi provozovati, a vystaví se 
mu vysvědčení pro jeho specielní obor. University, o nichž právě 
se zmiňujeme, jsou vesměs nadány velikým jměním a jsou pokud 
se týče knihoven, laboratorií a p. tak zařízeny, že se mohou mě- 
řiti s nejlepší universitou evropskou. 

Nebude snad nezajímavo zmíniti se ještě o způsobu života 
amerických studentů. Studenti bydlívají, nejsou-li v internátě, 
v bytech, za něž platí od 3 "5 až 6 dollarů měsíčně za pokoj a celé 
zaopatření. Zde bývají společné jídelny, společný salon, koupelna, 
nezbytný v Americe »lawn« t. j. místo pro hry, croquet a lavvn 
tennis. Jindy si béřou pouze pokoj za 1 — 1"5 dollaru a vaří si pak 
obědy a večeře sami. Stravovat se v hosfincích není zvykem, ba 
v mnohých státech navštěvování takovýchto místností pokládá se 



254 



za cosi sprostého. Do kaváren, kterých je v Americe málo a jen 
ve velkých městech, nechodí se vůbec. Za to scházejí se studenti 
buď v soukromých bytech nebo ve spolcích a- klubovní život na- 
hrazuje jim náš hostinský a kavárenský. 

Studentské spolky jsou duchovní a světské. Duchovními jsou 
mimo jiné zejména Spolky křesťanských jinochů a Christian ende- 
wors, z nichž zejména prvé jsou nadány hojným jměním, tak že 
skoro v každém městě mají vlastní velké budovy s knihovnami, 
tělocvičnami atd. V Christian endevvors pak scházívají se mladíci a 
dívky k společným rozhovorům, čajovým večírkům a p. Také před- 
nášky a rozhovory se pěstují. Zavedena jsou cvičení tělesná a hry, 
podporováni jsou do neštěstí padlí nebo nemajetní kolegové atd. 
Spolky světské jmenují se obyčejně začátečními písmenami řecké 
abecedy, tedy na př. axx a p. Bývá jich při universitách mnoho, 
tak že každý z pravidla jen málo členů čítá. Ve spolcích těchto 
scházejí se mladíci zejména za příčinou společné přípravy ku zkouš- 
kám. Mimo tyto spolky existuje při každé universitě spolek hráčů 
míčem, dříve footbalistů, nyní častěji, poněvodž football v Americe 
upadá, baseballistů. Zápasy jednotlivých universit bývají pozorovány 
s velikým zájmem i nejširší veřejností a neobyčejně dovední pál- 
káři a nadhazovači těší se veliké slávě, ba i roční zprávy o hrá- 
čích jednotlivých universit bývají uveřejňovány. Zdálo se mi směš- 
ným, když ptal jsem se Američana, co soudí o universitě v Han- 
novru a dostal jsem odpověď: )>Jest to dobrá universita, mají tam 
znamenitý sbor baseballistů. « 

Kollejné obnášívá na universitách, vyjímaje fakulty meď- 
cinské, kde je vyšší, 60—100 dollarů za semestr. Od školného 
se neosvobozuje, za to existuje při ústavech hojnost státních i ji- 
ných stipendií. Americký student žije většinou na svou vlastní pěst. 
O prázdninách vyučuje, nebo cestuje za obchodem a p., po Čas 
školního roku vydělává si zase jinak. Medikové ku př. zhotovují 
kostry pro ústav, začež každou třetí dostanou odměnou, jiní zase 
obsluhují koUegy při jídle, myjí nádobí a jiné domácí práce vyko- 
návají. Nezřídka stává se, že student třeba 201etý se ožení a stu- 
duje potom dále, ana žena jeho pracuje a muže svého vydržuje. 

Studenti američtí studují nejraději společně: jeden předčítá 
partii, druzí pak o ní hovoří, navzájem se zkoušejí, zase trochu se 
baví, zazpívají si a studují dále. 

Jsou vzájemně úslužní a pravdomluvní, nač v Americe zej- 
ména se dbá, a vyhýbají se zbytečným řečem. Pokud věku se týče, 
jsou stáří nejrůznějšího . Mnohdy se stává, že někdo byl řemeslní- 



255 



kem a v pozdějších letech rozhodne so pro další studie, vystuduje 
na vlastní pěst high school, zase vydělává, vstoupí na universitu, 
dosáhne hodnosti bakalářské, ba mnohdy již v pozdních letech 
stane se i doktorem. Takový student není ani dost málo podcefío- 
ván od Američanů, naopak; takový je právě vážen a ctěn, neboť: 
Šelf made man jest jim pravým mužem. 



r 



Pařížské paběrky. 

1. 

Psát o Pařiži a zvláště po výstavě, kdy každý desátý člověk ji 
navštívil, zdá se být dost zbytečno, vždyť i obrázky Ne- 
rudovy přes ctihodné své stáří nepozbyly ještě svěžesti. A přec 
i pro obyčejného turistu snad zbudou ještě nějaké paběrky k za- 
chycení — zničí-li leckterou illusi — kdo za to? 

Jel jsem do Paříže přes Belgii. Z dobrých důvodů. O po- 
měrech a zařízeních francouzských drah nepředcházela pověst právě 
nejlepší a trať severní dráhy od belgických hranic ze Jeumontu do 
Paříže jest po francouzském území nejkratší. Pověst nelhala. Již 
v Belgii postrádáme vzorné čistoty, pohodlnosti a rozlehlosti ná- 
draží německých. Špinavé vestibuly, čekárnj^, vozy i zřízenci. Vše 
to ve Francii se ještě stupňuje. Nádraží malá, začouzená, místnosti 
nízké, čekárny i pro první třídu špinavé a nečisté. Zrovna tak va- 
góny. Nejstarší konstrukce vozů, které u nás již dány do výslužby 
na lokálkách, bez průchodů a klosetů, kupé nízká a úzká. I v druhé 
třídě, jež liší se od ti'etí jen několika zamaštěnými polštáři, mačká 
se na každé straně deset osob. Třetí třída nalézá se při některých 
vagónech v prvním poschodí. 

Restaurační vozy, klosety a toilety jen při vlacích některých, 
zvláště vyznačených. Vlaků trojí druh : omnibusní, kterých však 
cizinec pro jich vleklou pomalost nemůže použíti, expresní, pravi- 
delně s první a druhou třídou a konečně rapidní, velmi rychlé, ale 
obyčejně jen s třídou první. Jízdní ceny velmi vysoké, na naše po- 
měry skoro dvojnásobné. Buffety na nádražích buď žádné neb málo 
úpravné, Podivno, že ani na velkých nádražích pařížských (ústřed- 
ního nádraží Paříž vůbec postrádá) není restaurace. 

Celá tato zanedbanost a opozdilost železničních zařízení fran- 
couzských nepůsobí na cizince právě příznivě. Čítal přece tolik 
o technické pokročilosti Francie, o vysokém stupni francouzského 
inženýrství, strojnictví, stavitelství. Kde jest příčina? Těžko říci, ale 
to, že valná většina francouzských tratí nalézá se v rukou akci- 



257 



ových společností, honících se po co možná vysoké dividendě, že 
společnosti tyto nečiníce si vzájemné konkurence, nýbrž majíce 
hlavní tratě kartelově rozdělené, ovládají faktický monopol, vysvět- 
luje mnoho, ne-li vše. Boháč jezdící první ti-ídou nepříjemností těch 
ovšem valně nepociťuje, ale »lid?« Také zvláštnosť »demokratické 
republiky. « 

Severní i východní kraj francouzský, pokud z oken rychlíku 
zběžně se dá postřehnouti, jest krásný i úrodný. Svěží zeleň luk 
a lesů provází příjemně zrak až do nejzazších obzorů. Při tom 
všude luch průmyslový, jako v sousední Belgii. V každé větší sta- 
nici vypíná se les továrních komínů. Doly, hutě, strojovny, tkal- 
covny, cukrovary provázejí tě po celé trati. A celý kraj i tam, kde 
terrén zdánlivě jest překážkou, propleten a zkřižován jest průplavy 
a kanály. Silnic a nákladních vozů zříš poměrně málo, ale mezi 
šírými lukami u úpravných vesniček v sotva několik metrů širo- 
kých průplavech kotví velké nákladní lodi, že si nedovedeš mysliti 
odkud a kde se tam vzaly. Těchto laciných komunikací musíme 
Francii a západní Evropě vůbec záviděti. 

Rapidní vlak jede s nevídanou u nás rychlostí. Co okamžik 
mihne se zastávka a rostoucí jich počet ukazuje na blížící se hlavní 
město. Přes to blízkost ta není tak patrná, jako u jiných velkoměst, 
kde čilý stavební ruch již na míle cesty daleko rozhodil bloky čin- 
žáků a kde dlážděné, osvětlené a kanalisované ulice rozlehlých 
předměstí střídají se se širokými plochami zahrad a polí. Snad pevné 
pásmo hradeb a fortifikací stavební ruch Paříže na venek utlumuje. 
Ale ku podivu, že i uvnitř Paříže ruch ten jest poměrně nepatrný. 
V žádném světovém městě neviděti tak málo novostaveb, jako 
v Paříži. A starých baráků hodných sbourání jest tam dost a dost. 

Vlak projede hradbami a uhání již nad i pod ulicemi paříž- 
skými Jeť terrén Paříže dost nerovný a dalo by se zde jistě aspoň 
stejně mnoho vrchů a vršků napočítati jako v pověstném Římě. 
Ulice v zevním obvodě města široké, ač dosti neupravené, pies to 
frekvence již čilá. Ovšem záleží na tom, ve které čtvrti se nalézáme. 
Kdežto v částech západních, hraničících na lesík boulognský, právě 
na obvodě Paříže sídlí plutokracie, jsou čtvrti východní venkoncem 
dělnické a domovem chudiny. Vlak mírní svůj let, nepřehledné moře 
budov zahalené v kouř a mlhu velkoměsta již jej obklopuje a 
z mlhy té dva obrovské výtvory lidského ducha a lidské práce ví- 
tězně ční k nebesům: železná věž Eiffelova jakožto smělý triumf 
přítomnosti a nový majestátní dóm Sacré Coeur na Montmartru ja- 
kožto kamenný pomník ukazující k minulosti. 

NASE DOBA. R. VIII., č. 4. 1901. 20. ledna. H 



258 

2. 

První starost po příjezdu činí otázka hotelová. Jako každé svě- 
tové město i Paříž má v tom směru výběr co nejbohatší: od kní- 
žecích paláců, až do smrdutých brlohů, před nimiž se zdaleka ža- 
ludek obrací. Zejména nutno se míti na pozoru před zvučnými 
názvy. Každý hotel jest »Grand hótel«, třeba to byla bouda na 
spadnutí. Nejlépe jeti na místo předem již odporučené, jinak skla- 
mání není vyloučeno. O umístění ovšem ani letos nebyla nouze. 
Nesčetný počet stálých i ad hoc improvisovaných hotelů pohltil by 
ještě dvojnásobný počet cizinců, než jakým se Paříž i v nejnavští- 
venějších dnech honositi mohla. Ostatně fluktuace byla nepřetržitá 
a sta a tisíce, jež dnes přijely, vystřídaly pouze sta a tisíce týž 
den odjíždějící. Za to ovšem návštěva světové výstavy nezůstala 
bez vlivu na ceny pí-íbytků — ale také jen na ty. Ceny ty byly 
skoro zdvoj násobněny, zejména v blízkosti výstavy a lepší poloze. 
Deset franků denně za malý pokojíček ve čtvrtém poschodí a beze 
všeho komfortu bylo pravidlem. Zařízení ve starších hotelích — a 
v Paříži většina hotelů jest staršího rázu — jest dosti nepohodlné 
a primitivné. Dřevěné příkré schody, úzké korridory, nízké stropy, 
malá okna, primitivní klosety atd. Jen postele bývají pohodlné a široké. 

Cena pokoje zvýší se — jako v západních zemích vůbec — 
značně i cenou snídaně. Za konvičku z pravidla mizerné kávy a 
kolečko másla nutno zaplatiti jeden až půl druhého franku. I ve 
drahých Svýcarech bývá za touž cenu snídaně opulentnější. Sní- 
dati mimo hotel jest snad vůbec nemožno. Kaváren sice hojnost, 
ale v těch se do 11. hodin dopoledne mete a smejčí. Ostatně pa- 
řížské kavárny se patrně proto tak jmenují, že se v nich ve dne 
káva nepije, aspoň ne bílá. Ta jest oblíbena — z pravidla teprve 
po večeři. Za to se tam pije výhradně skoro absinth a »bok« 
(černé pivo). Dopoledne, v poledne, odpoledne, večer, v noci ka- 
várny, vlastně stolky na chodnících před nimi, plny lidí : od dělníka 
v blůze, až po vyfintěnou koketu, samý absinth. Bůh ví, co ti lidé 
na té ostré lihovině mají: ale konsumují jí úžasné množství. Alko- 
hol zdá se být vůbec nutnou potřebou všech tříd i vrstev ani černá 
káva se nepije bez značné dávky rumu neb koňaku. Jaký účinek 
vykonává také množství alkoholu na pařížský lid ve směru fy- 
sickém i mravním? 

Jiný oblíbený nápoj kavárenský jest »bok«. Kdežto v restau- 
rantech piva vůbec nedostaneš, pije, vlastně srká se, zejména večer, 
v kavárnách všeobecně. Ovšem nikoliv pro žízeň. Jest z pravidla 



259 



teplé, Špatné a drahé. Jen v několika málo hostincích lze obdržeti 
dobrý plzeňský »prazdroj« neb pravé mnichovské za ceny poměrně 
nikoliv přehnané. Ale Paíížanu, jak se zdá, na jakosti nezáleží, 
jeho chuť není tak jemně vyvinuta jako naše, jemu jest dobré 
každé pivo, i kyselé a parfumované. Ostatně pití piva těší se rostoucí 
oblibě. I v tom jest mimovolné nápodobení Němců, jimž se sice 
Francouz směje, ale podle jichž píšfaly dnes píská. A přece vína 
francouzská jsou lahodná i levná. Pijí se však jen při obědě neb 
večeři a vždy ve množství velmi skrovném. Naše večerní pijáctví 
a hospodování jest věcí neznámou. Oběd i večeře odbudou se při 
malé lahvičce vína a nikomu nenapadne zůstat seděti při druhé a 
třetí. Po deváté večer jsou hostince na dobro již prázdny, uklízí se 
shasíná a zavírá. Za to v poledne od půl dvanácté do půl druhé a večer 
od sedmi do půl deváté jsou přeplněny a v oblíbených, levných a 
dobrých restaurantech sotva lze najíti místa. Mimo tuto dobu ovšem 
marně bys žádal teplý pokrm. Pařížan mimo pravidelné hodiny 
nejí. Jídel z pravidla přehojný výběr s exotickými názvy, úprava 
i pro český choulostivý žaludek snesitelná. Zajímavý jsou závody 
firmy Duvalovy, jichž po boulevardech i frekventovanějších ulicích 
roztroušen značný počet. Ohromné elegantní místnosti se ženskou 
posluhou, v poledne a večer z pravidla přeplněné nejpestřejším, 
avšak slušným obecenstvem. Pokrmy levné a chutné, ale porce velmi 
skrovné. Podivně těžkopádný jest způsob placení a kontroly. 
U vchodu obdržíš lístek s rubrikami: 2 ct., 5 ct., 10 ct, 20 ct., 
atd. UsedneŠ-li, odebere ti číšnice lístek a dle tvé objednávky vyplní 
čárkami příslušné rubriky, jsi-li po jídle, požádáš lístek zpět, dአ
zpropitné, prohlédneš, je-li vše řádně zaneseno a odebereš se k po- 
kladně, kde zaplatíš. Pokladní ti lístek salduje a ty saldovaný lístek 
při východu opět odevzdáš. Ostatně i v jiných restaurantech ne\'y- 
hotovuje účet sklepník, nýbrž tzv. písárna a sklepník peníze ihned 
odvede. Zpropitné hází se do společné pokladny a po odchodu 
hostů se stejným dílem, rozděluje. Způsob jistě spravedlivější a pro 
obecenstvo pohodlnější než instituce rakouských milostpánů-nad- 
číšníkň. Ostatně pařížský číšník liší se od našeho nejen úborem, 
maje místo zamaštěného fraku čistou bílou zástěru, nýbrž celým 
zevnějškem. Vážný, s oholenou, v komicky důstojné záhyby sta- 
ženou tváří, upomíná spíše na naše kostelníky. Také v chování 
jeho jest cos důstojného. Důvěrnosti k hostům si naprosto nedo- 
volí, ale tím právě mimoděk imponuje a vykonává nepřímo vliv na 
výši zpropitného. A okolo zpropitného se v Paříži a třetí republice 
jak známo točí vše, — nejen sklepníci . . . 

17* 



260 



Jaký dojem činí zevnějšek Paříže, její budovy, ulice, náměstí, 
sady, kostely? Snad člověk jest těmi věčnými chvalozpěvy o Paříži 
příliš napjat a proto skutečnost skláme. Ovšem město veliké, 
obrovské, ale to si uvědomíš teprve, kráčíš-li hodinu, dvě, po témž 
boulevardu nemajícím konce; ruch, hluk, rachot, křik, ale z toho 
většina jde na účet francouzské živosti, pohyblivosti a nevázanosti. 
Řekněme především, co se nám líbí : širokost boulevardu, stará ko- 
šatá stromořadí na nich, pěkná nábřeží a četné mosty přes Seinu, 
úpravné sady, četné pomníky — ale líc má i svou rub. Paříž byla 
co do svého zevnějšku moderním a na výši doby stojícím městem 
před sto nebo padesáti let}^ Dnes dokonce již ne. Co v Paříži jest 
krásného, velikolepého, velkoměstského, datuje se z dob Bourbonů 
a Bonapartů, od té doby Paříž stojí — a tím jde zpět. Louvre, 
Tuillerie, Elysejská pole. Opera, Notre Dáme ; vŠe hlásá starou a 
snad zašlou slávu. Chápeme naše předky, kteří před padesáti lety 
slétali se do Paříže jako do ohniska kultury a zde v němém úžasu 
opíjeli se vírem města světového, ale sami se více nerozhřejeme. 
Co jest dnes francouzská sněmovna (palác burbonský) proti parla- 
mentu peštskému neb berlínskému? Co pařížská radnice proti ví- 
deňské neb hamburské? Jak málo důstojné místnosti má »nesmr- 
telná« akademie! A což starý Palais royal, dnes stánek kramářů 
a hokynářů ! A to platí i o budovách soukromých. I na boulevardech 
málo staveb vynikajících, vše staré a chatrné. Jak jinak se repre- 
sentuje vídeňská »Ringstrasse« neb i kóruty peštské ! 

Co však zejména cizince nepříjemně zaráží, jest nedostatek 
čistoty na ulicích. Mimo města italská nikde neviděti tolik papíru, 
smetí a odpadků jako v Paříži, třeba i na elegantních boulevardech. 
Na některých místech šlape se v tom jako po stelivu. Jdeš-li se 
ráno podívat do tržnice nedaleko bursy, nemůžeš do vnitř vnik- 
nouti, již v okolních ulicích jest odpadků, že není dlažby viděti, 
v tržnici samé pak najdeš hnojiště. A v těch hromadách se lidé 
ještě přebírají tyčemi a hledají smrduté a hnijící odpadky. Z toho 
kouká cholera. 

Ovšem i v Paříži se metou ulice, ale velmi pohodlným způ- 
sobem. Ráno vypustí z hydrantu na asfaltovanou neb špalíčkovanou 
dlažbu proud vody, který nejbližším otvorem stéká do stoky. Me- 
laři smítají odpadky a smetí do proudu a co tento sebou odnese, 
zmizí, co ne, zůstane. I jiná zařízení čistotou nevynikají. Na staré 
červotočivé lavičky v sadech nemožno usednouti pro nečistotu. 



261 



Stejně málo čistoty na jistých místech, i<terá šlovou libozvučně 
»urinoir«, umístěných třeba v středu promenády tak estheticky, že 
zakrývají pouze právě to nejnutnější, za to polepeny jsou uvnitř 
samými adresami lékařů a apatykářů léčících tajené nemoce — 
pro Paříž jistě charakteristické. 

V živých ulicích Pařížských krámy obchodníků jsou vlastně 
jen skladišti, prodávání samo děje se na ulici. Chodníky do polo- 
vice své šíře zastaveny jsou regály a výklady, při nich stojí pro- 
davači v dlouhých černých kabátech, zde se kupuje a uvnitř z pra- 
vidla jen zaplatí. Tu lze dostati nejen ovoce, potraviny, pečivo, ale 
i látky, sukna, boty, prádlo, nákrčníky, hole, papír, knihy, mýdlo, 
voňavky, galanterní zboží a vše možné. Zvláště překvapuje množství 
vetešníků. Starý nábytek, obrazy, skvosty, hodiny, sochy, šatstvo, 
knihy, často exempláry již jen do pece se hodící, zabírají chod- 
níky předních ulic, nábřeží a boulevardů. Není divu, že pak Paříž 
po té stránce vypadá jako veliký tandlmark. Vedle toho ovšem 
s druhé strany opět obrovské sklady jjako Au bon marché nebo 
Printemps, kde několikapatrový dům od sklepů až po střechu na- 
plněn jest zbožím nejrůznějšího druhu a kde dostaneš vše, nač si 
pomyslíš. Kdyby Adam, jak jej pán Bůh stvořil, vstoupil do tako- 
vého skladu, v půl hodině může vyjíti zaopatřen na cestu třeba 
do Sibiře. Celá armáda prodavačů, pokladníků, účetních, dělníků, 
jako ve velikém úlu. Chodíš skladem hodinu, dvě a nedojdeš konce, 
na konec nevíš již kde jsi byl a kde ne. Jest to obdivuhodný 
útvar nové koncentrace hospodářské, chovající v budoucnosti 
stejná nebezpečí pro maloobchodníka, jako dnešní tovární velko- 
výroba pro živnostníka. 

Mezi budovami monumentálními čelné místo zaujímají chrámy. 
První místo přísluší dnes ovšem nedokončenému ještě chrámu sv. 
Srdce na Montmartru, jenž majestátně vévodí celé Paříži. Vedle 
toho kathedrála Matky Boží, kostel nejsv. Trojice, sv. Magdaleny, 
sv. Sulpicia a j. v. Vnitřky kostelů překvapují na katolické chrámy 
svou poměrnou jednoduchostí. Po italském způsobu není lavic, nýbrž 
židličky. Při stálém sedání, klekání, vstávání obecenstva vrzají ži- 
dličky na kamenné podlaze skoro nepřetržitě, což ovšem k po- 
vznesení pobožnosti valně nepřispívá. Ještě méně zamlouvají se 
pestře uniformovaní vrátní či kostelníci, jichž několik promenuje 
po kostele sem a tam a kteří s ohromnými berlami podobají se 
našim regimentstamborům. Jde-li kněz k oltáři nebo na kazatelnu, 
jdou dva před ním a tlukou svými holemi do země, až uši zalé- 
hají. Hlavní lodě odděleny jsou od pobočních železnou mříží. 



262 



V chrámě notredamském využitkuje toho posvátná spekulace k vy- 
bírání zvláštního poplatku za přístup do hlavní lodě k oltáři. I při 
mši stojí u dveří hbité osobičky, které chytají návštěvníky, energicky 
požadují od nich vstupné, chrastí měďáky, dávají zpět atd. Kdo 
zaplatí, smí bh'že, chudý ať zůstane u dveří. To jest křesťanské 
bratrství v praxi. Vzpomínka na Kristovy důtky není věru daleka. 

Také t. zv. Pantheon, v němž pochovává národ své slavné 
muže, jest vlastně bývalý katolický kostel sv. Jenovefy. Ještě ná- 
stěnné malby tomu nasvědčují. Oltář, kříže atd. jsou ovšem pryč. 
Divně působí procházejí-ii se zde lidé dnes s klobouky na hlavách, 
neubráníme se aspoň pocitu jakés profanace. Chtěla-li republika 
slavně pohrbiti opovědné nepřátele katolicismu Voltaira, Huga a j., 
proč vyvolila k tomu právě bývalý katolický kostel? 

Zajímavý jsou stavby mnohých aristokratických paláců i ve- 
řejných budov, jako ministerstev. Hlavní budova nestojí průčelím na 
ulici nýbrž hluboko ve dvoře a na ulici jest dvůr ohrazen buď 
holou zdí neb podřízeným nějakým stavením. Tím docílí se pro 
budovu ticha, světla i lepšího vzduchu. Neboť pařížské ulice lí- 
beznou vůni zrovna nevydávají. 



Pouliční život pařížský má ovšem ráz zcela velkoměstský. 
Obrovská frekvence pěších i povozů, ruch, šum a hluk pro našince 
málo příjemný. Pomalé procházení vidí člověk jen večer na bou- 
levardech, kde chodí lidé nemající co dělat, všude jinde po celý 
den spěch a shon. Ovšem den začíná v Paříži hodně pozdě, tak 
k desáté, před tím ulice jsou dost mrtvy. Za to večer trvá dlouho, 
ovšem zase jen v kavárnách na boulevardech. Vše ostatní, co se 
o nočním životě pařížském povídá, jest báchorkou. Krámy zaví- 
rají se v Paříži z největší části k osmé neb deváté hodině z večera 
a postranní ulice jsou o jedenácté již pusty a prázdny. Není 
pravda, že Pařížan žije v noci, leda bychom pod Pařížanem roz- 
uměli ten zlomek dekadentních a vyžilých vrchních desíti tisíc, 
který denně navštěvuje divadla a odbývá pak svá soupers v dra- 
hých restaurantech boulevardových v »dámské« společnosti. Ani 
s touto nezdá se to býti tak zlé, jak si cizinec pi-edstavuje. Paříž 
má ovšem svou prostituci, jako každé velkoměsto, a na boule- 
vardech se jí večer jen jen hemží. Kdo však »galantních« do- 
brodružství schválně nevyhledává, může býti každé dotěrnosti 
ušetřen. 



263 



Typ pařížský není bez V3>značnosti a velmi podobá se ital- 
skému. Muži malí, drobní, suší a pohybliví. Černé, dlouhé vlasy, 
nízké čelo, tmavé oči, orličí nos, sporý vous, vybíhající obyčejně 
v delší špičku. Oblek u zámožnějších tříd veskrz tmavý, na hlavě 
cilindr. U dělnictva převládá modrá blůza. Ženy rovněž malé, plné, 
z mládí velmi hezké a málo která postrádá knírků pod nosem. 
Některé honosí se i slušným plnovousem. Konversace velmi živá 
a rychlá, tak že cizinec se svou nejlepší frančinou marně nata- 
huje uši, aby zachytil ostře vyrážená a zase polykaná slova. Při 
tom gestikulace, někdy až komická. Francouz vypravuje nejvšed- 
nější věc, ale při tom kroutí očima, mračí se, cení zuby, šermuje 
rukama, vyráží citoslovce a nečlánkované výkřiky jako na divadle. 
Na cizince nepůsobí tato afektovanosť, jež patrně leží v národní 
povaze samé, příjemně. Děti jsou velmi hezké, malí hoši mají ši- 
roké černé zástěry a velmi často v ústech — cigáro. V Paříži se 
ovšem rychle zraje a o dobrý i zlý příklad není nouze. Co však 
překvapuje, jest aspoň v bohatších pařížských čtvrtích, poměrně 
malý počet dětí vůbec. Patrné následky pověstné francouzské sou- 
stavy dvoudětné. 

Nevalně imponují francouzští vojáci. Malí, slabí, s kejklavou 
chůzí ve svých nevkusných, strakatých stejnokrojích jdou v četě 
a každý má jiný krok a jinak drží pušku. Mimo službu jsou bez 
poboční zbraně a podobají se spíše posluhům než vojákům. Jen ka- 
valeristé jsou silní, vysocí lidé a mají uniformu vkusnější, až na 
přilbice s dlouhými černými žíněmi, jako rozcuchané ženské vlasy. 
Dost komicky působí francouzští abbéové se svými opentlenými 
širáky, přeskovými střevíci a nezbytným brevířem v ruce. Na ulici, 
ve výstavě, na železnici, v hospodě a snad také v divadle a kdo 
ví, kde všude jinde, nedá abbé svou knížku z ruky. Modlí-li se z ní, 
jest ovšem jiná otázka. 

Obrovské vzdálenosti pařížské nelze zmoci pěšky. Avšak ve- 
lice se skláme cizinec, představuj e-li si pařížské komunikační pro- 
středky na obzvláštní výši. Drožek jest ovšem nesčetný počet a 
nejsou drahé, za to však hodně ošumělé. Praktického taxometru 
po německém vzoru nemají. Za to jsou pod přísným dohledem po- 
licejním a pařížští policajti je kontrolují, jsou-li v dostatečném počtu 
na místě vykázaném. Z ostatních dopravních prostředků přední místo 
zaujímají omnibusy. Jsou to nemotorné archy, skoro takové, 
jaké u nás jezdil}' v letech 70ých mezi Karlínem a Smíchovem, se 
sedadly uvnitř i na střeše, kam se leze po krkolomných schůdkách. 
A přece tato horní místa i od dam s oblibou jsou vyhledávána. 



264 



Ostatně jízda po pařížském omnibuse není tak jednoduchá. Ne- 
hledě ku směru jízdy pro cizince naprosto nesrozumitehiému, nelze 
do vozu beze všeho vstoupiti. Napřed nutno na určitých křižo- 
vatkách ulic ve zvláštní kanceláři vzíti si číslo pro směr jízdy, pak 
čekat až přijede omnibus, načež vyvolává konduktér čísla a teprve, 
až vyvolá vaše, možno vstoupiti. Chcete-li někde přestupovat, 
nutno celou proceduru opakovati znova. Při návalu a značné frek- 
venci jest snad zařízení takové za nynějších poměru komuni- 
kačních nutné, ale praktické rozhodně není. Jedeš-li někam dále 
omnibusem a přestupuješ-li, trvá to snadno hodinu i dvě. Vada 
leží ovšem v primitivnosti komunikací pařížských vůbec. Mimo 
omnibusy existují ještě elektrické dráhy, ale v počtu naprosto ne- 
dostatečném, pak otevřena byla letos podzemní dráha, jež slově, 
nevím proč, »metropolitain«, protínající střed Paříže od východu 
k západu. Kdo však seznal poměr}^, přesnost, pohodlí a rychlost' 
na městské dráze berlínské a konečně i vídeňské, toho tento pa- 
řížský podnik, jenž již se zřetelem k světové výstavě by měl býti 
nejmodernější a nejdokonalejší, naprosto neuspokojí. Sestoupíme 
po úzkém schodišti do temného, neprovětraného, karbolem čpícího 
tunelu a zde se tlačíme, až přijede vlak. Vlak přijede, vše 
obsazeno, nikdo není vpuštěn, přijede za čtvrt hodiny druhý, 
stejně tak. Vozy jen prvé a druhé třídy, ale bez jakéhokoli 
rozdílu vnitřní úpravy. V druhé třídě namačkáno lidí jako v ne- 
dělních pražských tramwayích. Rámus, křik, hubování, tlačení. 
Chcete-li se dostat pohodlně dále, nezbývá, než koupiti třídu první. 

Také po Seině, jež hadovitě se vine Paříží, lze se dostati od 
východu k západu a naopak. Jezdí praktické parníčky, ale z pravidla 
rovněž přeplněné a v delších obdobích. Společnosti provozující 
paroplavbu jsou asi tři a každá má jiná přístaviště. Přijíždí par- 
níček, chceš ho použíti, pospícháš na přístavní můstek a on zatím 
jede ti kol nosu k přístavišti protějšímu. Než bys tam doběhl, jest 
zase pryč. Také ceny lístků u různých společností jsou různé a 
libovolné. Jednou platíš 10 ct., po druhé za touž cestu dvojná- 
sobně. Ptáš se, proč? Jest to prý parník mimořádný, výstavní, a 
pozná se podle toho, že má vzadu praporeček. 

Velkou vadou jest nedostatek orientačních nápisů. Na par- 
nících, na omnibusech, tramwayích, na vozích, bijí ti v oči ob- 
rovské plakáty všeho druhu, dozvíš se, kde řežou kuří oka, kde 
prodávají skřipce, kde mají nejlepší voňavky, kde lečí tajené ne- 
moci, ale naprosto se nedozvíš, kam parník neb omnibus jede, 
kdy jede, co stojí lístek. Výjimku tvoří nádraží, kde nad každou 



265 



pokladnou uvedena jest doba a směr vlaku, ku kterému lze právě 
lístek koupiti. Nejnepochopitelnější jest ale, že ani poštovní schránky 
na psaní nejsou řádně označeny. V lecjakých vratech i průjezdech 
soukromých domů jest otvor a teprve, přihlédneme-li blíže, shle- 
dáme že by to mohla býti schránka na psaní. Vlastně jsou otvory 
tři : pro psaní místní, do provincií a do ciziny. Úřednictvu jest tak 
roztřiďování psaní uspořeno. 

Ostatně ústřední pařížská pošta jest budova třeba nová, přece 
tmavá, špinavá a dosti těsná. Pro obecenstvo má asi čtyry pulty a 
asi sedm a půl rozskřípaných per. Tout comme chez nous. 

(Konec příště.) 



o věcech slovenských. 

úvahy a kritiky. 

Mravnost slovenského národa je v těchto dobách brána v těžkou 
zkoušku; ohrožujeť ji zajisté alkoholismus, působení židů 
a maďarisace. Ujišťuji, že jest nebezpečí dosti vehké a že nákaza 
již také hojné vrstvy zasáhla. Na Slovensku nejsou si tohoto ne- 
bezpečí dobře vědomi ; vůdčí národní kruhy kladou hlavní důraz 
na politické národní uvědomění doufajíce, že se poměry slovenské 
napraví, bude-li se kde kdo dušovati: jsem Slovák; kněží, jimž by 
mravnost lidu měla býti prvním úkolem, kladou důraz na vyhra- 
nění své konfese a prospěch její; úi^ady a školy dbají hlavně 
maďarisace. 

Starejte se o mravnost svou i národu a zvýšíte tak i osvětu 
i blahobyt; i národnosti posloužíte — nebude zajisté odrodilců, 
kteří slovenský národ tolik hubí, nebo mravní lidé odrozují se jen 
výminečně. 

Toto napomenutí o mravnosti mám právo adresovati zvláště 
na některé vůdčí osoby. Řekl jsem a podávám též doklady. 

Drahý člen rodiny umírá a zdravý clen prožívá noci v krčmě 
a v jaké (!) krčmě ! Historka je delší, ale je tak hnusná a zarmu- 
cující, že se mi příčí pověděti ji do konce. U takových lidí mrav- 
nost a lidskost ztratily dno a z toho pramene, ubohý národe, 
nedočkáš se ničeho dobrého. A co je při tom ještě žalostného ? 
Historka je veřejným tajemstvím, ví ji celé město i širý kraj a přece 
muž onen zůstává nadále v důležité funkci národní! Jednotlivec 
poklesne, to není zjev řídký, ale my želíme, že i okolí jeho má 
tak málo mravní citlivosti. V tom hlavně tkví naše obavy. 

Známo je, že zástup národovců martinských šel na nádraží 
uvítat odsouzeného redaktora. Ale co jim oslavenec vyvedl? Druhý 
den seděl do pěti hodin do rána v hospodě s renegátem, úhlavním 



267 

nepřítelem oslavujících jej druhů a Slováků vůbec. Oni proň slzy 
ronili, panny podávaly mu kvítí a 22 lidí proň strádalo a dosud 
někteří strádají ve vězení! Ak je ten svět zmotaný! 

Ale ještě není dost. Tento oslavenec, tonoucí v nápoji, na- 
psal knížku proti — pití, ne pro sebe, pro lid (ubohý lide, máš to 
učitele !), a když Slovenské Listy — doplňmež zmínku již výše 
učiněnou — udělaly na to satyru, nejpoctívanější stařec napsal do 
Nár. Novin článek, kterým se pijáckého hrdiny zastal, satyrujícímu 
redaktoru dal důtku a s několika jinými postaral se o zničení 
listu jehc. 

Z takovéhoto rozsudku není se kam odvolati, špatnost 
zůstane vítězem! Tu čtenář porozumí, že nám, slovenské 
věci pozorujícím, bylo těžko nadále pozírati mlčky. — 

Dva z vůdcův martinských zajeli si v létě do Mikuláše. Chtíce 
poškodit na cti i na majetku nenáviděného red. Salvu, smyslili lež 
takovou, že nenáviděného v užší společnosti představili jako 
sprostého zloděje. Když je uražený chtěl zažalovati, ubezpečoval 
jeden z pomluvačův, že neřekl ani jediného urážlivého slova — . 
lhal zase. Tak jednají mužové inteligentní, už stárnoucí, stavící 
se na čelo národa ! Není-liž viděti, že mnozí ve své vůdcovské 
bujnosti upadli v nevázanost takovou, že už docela necítí mravních 
pout, jako je čest a pravda. 

Pokročme dále držíce se pořád Martina. 

Tu je banka Tatra. Co všecko slibovali banku zakládajíce ! 
Jako by měla spasit národ. Jaké bylo tudíž sklamání, když akcionáři 
nedostali asi za deset roků krejcaru dividendy. A dodnes banka 
tato naproti jiným peněžním ústavům živoří Hlavní příčinou je to, 
že banku řídili a řídí lidé nezpůsobilí. Když byl ředitelem banky 
Krupec, byl duší její jeho švakr, který neměl o věcech finančních 
ponětí. V době zlé zvolili za ředitele obchodníka Houdka z Ružom- 
berka, k úřadu tomu způsobilého, jenž prováděl očistu tak, že 
odstraňoval neschopné úředníky. Ale v Martině považují banku za 
sinekuru nezaopatřených lidí, zvláště miláčků, a tak Houdek musil 
udělati místo jinému. Byl té doby v Martině mladý muž bez za- 
opatření, byl spřízněn s vládnoucí dynastií slovenskou a ženitbou 
se v ni ještě více vetkal : udělaH jej ředitelem banky Tatry, ač 
neměl žádné k tomu kvalifikace, ač neuměl hospodařit ani s vlast- 
ním dědictvím. Později jej učinili ředitelem továrny na nábytek, 
kombinujíce tak, že při dobrém technickém správci (Cechu) může 
bráti ředitelský plat člověk, který nemá o věci ani ponětí. 



Proč odstranili z banky Tatry Křižka? To je archivář, historik, 
uvyklý hledati ke všemu doklady, muž se širokým rozhledem, 
čistý karakter, a přece se jim nehodil. 

»Starý Zvblenčan* píše v Hlase III. str. 78: »Tatra banka je 
najvýznamnejší národný peňažný spolok, a cože má národ, poťažne 
ubohý Tud slov. z něho? Chcete příklady, ktorými bych vám vohnal 
krev do tváře, akobych vás dolapil v krádeži? Dajte si pokoj s va- 
šimi peňažnými ústavmi. Kdeže je krupinská sudodielňa, kde ži- 
linský mlýn a čoho svedoctvom sú podniky sv.-martinské? Svedo- 
ctvom nasej neschopnosti, nespoťahlivosti a napokon sobectva !« 
Redakce Hlasu tady poznamenala : Súdite priostro. Považujme tedy 
s redakcí úsudek »Starého Zvolenčana« za upřílišený, nicméně 
z něho vyciťujeme, že inteligentní společnost slovenská potřebná je 
mravní očisty. — 

Mnozí synkové martinských předáků, nikoli chudobných, 
studovali z národních stipendií a podpor, kdežto na žáky skutečně 
chudobné se nedostalo ; než kdyby byli aspoň studovali, ale oni — 
jak to řekl onen český umělec? A když se navrátili z nedokonče- 
ných studií, vyhledány jim sinekury s dobrými platy při bance, 
továrně na nábytek nebo pivovaře. Martin dává takový příklad, 
že celé Slovensko vypravuje s pohoršením. Myslíme, že se čím 
dál méně národní daně do Martina schází, aspoň známe případy, 
že mnozí odpírali podporu nejsouce jisti správným jí použitím. 
Pokud jsou národní podpory pod dozorem Mudroňovým a Hala- 
šovým, věříme v počestnost, nicméně jich žádáme, aby bránili 
tomu, by se podpory udílely z pohnutek rodinkáíských a kamarád- 
ských. Mrzkost nebuď nikdy zakrývána pláštíkem vlasteneckým; 
tak to dělají maďaroni a vy jim to vyčítáte. — 

Rozhlédněme se njmí po vší inteligentní společnosti slovenské. 

Dva příznaky shledáváme u inteligence po celém Slovensku: 
požitkářství a duševní zbahnilost. Choroby tyto připomínají 
mi vždy Safaříkových Starožitností, z nichž vyciťujeme zbahnilost 
Slovanů Polabských. Požitkářství a línost je vždy příznakem de- 
generace, upadání národa. Požitkářská a zlínělá vrstva národa je 
také bližší odrození, jež je vždy degenerací; vizme na př. slovenské 
zemanstvo. Požitkářská a zlínělá inteligence nedrží národ, ona 
naopak je příživníkem národa; ona se považuje za vůdce národa, 
ale jest jeho škůdcem. Jistý advokát vystoupil jednou o národních 
slavnostech s hostmi na pavláčku a po chvíli připil národu. Dole 
stál sedlák a uslyšev advokáta připíjet pravil: »Hia, ty kujóne, 
tobě je snadno připíjet, když jsi mě včera o tři sta zlatých . . , .« 



269 



(připravil). Týž advokát má v místě a okolí tuším 23 domy a ho- 
spodářství. I je patrno, že lid ochuzuje, že tedy národ poško- 
zuje, a je dle našeho mínění špatný vlastenec, byť se o banketech 
jakkoli vlastenecky naparoval. My si vlastenectví takových lidí 
nevážíme stejně jako onen sedlák. Horování je laciné, my chceme 
vlastenecké skutky ; nikoli vlastenecké divadlo, nýbrž vlastenecký 
život. To je ten realismus, kterému se vj^smíváte. A tento ad- 
vokát je též jeden z vůdců. 

Advokáti slovenští — jsou jistě také výjimky — pověstní jsou 
hostinami přímo knížecími. Vidíce tuto hojnost a nádheru a hned 
vedle ní hladovící a pohrdaný lid, nemůžeme uvěřit lásce vaší 
k lidu tomu. Nejzachovalejší v inteligentní společnosti jsou dosud 
— pravím to z čistého přesvědčení — evangeličtí kněží; ale i ti 
vystrojují hostiny až s osmi jídly a po hostině mnozí píší žádosti 
za podpory k evangelickému podpůrnímu spolku v Německu nebo 
k vládě maďarské, kteráž podporou svou pevně svazuje ruce členům 
samosprávné církve. To valně přispívalo k mravnímu životu evan- 
gelických kněží, že neoplývali bohatstvím. Nyní i mezi nimi roz- 
máhá se požitkářství, odtud i snaha dosíci vládních podpor 

však také ne bez příčiny farář Janoška v Církevních Listech napo- 
míná, žaluje, káře a zapřísahává. 

Víno, mnohdy drahé a různaké, mají ve sklepech i rodiny 
nezámožné, za to přečasto v požitkářském domě není knihy 
a časopisu. Chodíváme na Slovensko s představou o kraji chu- 
dobném, proto býváme, přijdouce na martinské slavnosti překva- 
peni, s jakou lehkostí lidé tady peníze vyhazují. Ale to jen za 
požitek. Když se někdy vyskytne kolportér a nabízí brožurky 
a knihy, lidé se od něho odvracejí. Vím na př., že v mnohé. dě- 
dině mezi sedláky rozprodal kolportér více knih než o martinských 
slavnostech, kde se sešlo několik set zámožné inteligence ! 

S požitkářstvím jde obyčejně přepych v oděvu; obojí je služba 
tělu. Hosté na Slovensko přišlí, zvláště na slavnosti martinské, 
bývají překvapeni najmě drahými výstroji ženskými. R. 1890 byla 
v Martině na slavnostech paní Kusá z Brna, nyní provdaná za 
Fantu v Praze, paní vzdělaná a zámožná tolik, že mohla tuším 
deset tisíc Vesně věnovati, a přece tato paní, pravděpodobně nej- 
zámožnější ze všech, byla z celé ženské společnosti nejskromněji 
oděna, t. ve vkusné tištěné šaty. O posledních slavnostech slov. 
dívky odmítaly české tanečníky turisty, protože neměli plesového 
úboru. Takovýto aristokratický duch zajisté neshoduje se s chu- 
dobou a uhněteností národa. Luxus, panující ve velké vrstvě ná- 



270 



roda, není věcí malichernou; jest nepřítelem osvěty, ba i mravnosti, 
kteráž je vždy jednoduchá a skromná. Palacký varoval český 
národ před luxusem pravě, že zžírá samé kořeny společenského 
života. Vidím tak, že tímto napomenutím třeba zaměřit hlavně na 
inteligenci slovenskou, jež přejala luxus od ničemného zemanstva. 

Línost ducha ve slovenské inteligenci rád bych zobrazil něko- 
lika příklady. 

Je obecně známo, jak zdlouhavá je slovenská inteligence v od- 
povídání na dopisy. Ne že by nechtěl, ale pro pohodlnost nemůže 
se k psaní dostati ; odkládá a odkládá, až za uherský měsíc zasedne 
ku psaní, často vůbec nezasedne. Hotová oblomovština ; slyšíte je 
stúle na práci naříkati a nic nedělají. Ve společnosti, zvláště při 
víně, se nadchnou práci slibujíce, ale už druhý den jsou chladní 
a nečinní. Před několika roky o martinských slavnostech, jsouce 
podrážděni jakousi persekucí vládní, sešli se četní národovci u ad- 
vokáta Mudroně a umluvili organisaci ; ujednali tu též, že důvěrníci 
sepíší křivdy každého okresu a zašlou Halašovi do Martina. Zjistit 
data a sepsati je — to je kousek práce; i nemyslete, že byla vy- 
konána; myslím, že kromě dra Daxnera sotva kdo druhý takový 
spis, jistě důležitý, Halašovi zaslal. Vůbec se organisace tato ne- 
osvědčila žádným patrným činem. 

Redaktoři čeští častěji žádají u slovenské inteligence za některý 
literární příspěvek ; slibů mají naši redaktoři dost, ale příspěvky 
nedocházejí ani za rok, ani za dva, tak že redaktoři všecku chuť 
po součinnosti se slovenskou inteligencí ztratili a mají o ní ponětí 
tuze divné. Takovýto slib, potom stálé odkládání a konečně ne- 
splnění slibu je zaznamenáno v Riegrově Naučném slovníku při 
článku Slovensko. Je to těžká choroba národa — jí začíná odro- 
zování, a inteligence slovenská, třeba i národně uvědomělá, má na 
sobě více stop odrozovacího procesu než obecný lid, jenž je 
pracovitý, skromný v požadavcích a mravný. 

Tato línost je v hojné míře i při inteligentní mládeži; redaktor 
Hlasu stěžuje si v 1. čísle III. roč., že mnoho lidí mu práce slíbilo, 
ale neposlalo, anebo poslalo začátek a na dokončení že darmo čeká. 

Jsou ovšem i ve slovenské inteligenci pracovníci neobyčejně 
pilní a svědomití, lidé mravní a střídmí, ale nebudu jich zde jme- 
novati a chváliti maje tentokráte úkol vytknouti vady. 

Však nejsem s výtkami ještě u konce. 

Pýcha inteligence naproti lidu, jíž jsem se výše dotekl, je 
smutnou specialitou Slovenska. Je úzko pohlížet, kterak sedlák, 
jda k inteligentovi, často už na dvoře jeho smeká a tento nejedná 



271 

s ním jinak než jako kdysi pyšná vrchnost s robotníky. Na martinských 
slavnostech sedláka téměř neuvidíme, jako by k národu nepatřil, 
kdežto u Čechů neb Němců mívají sedláci a dělníci na národních 
slavnostech, zvláště ve venkovských městech, převahu. A přece, 
převracejme slovenské věci jakkoli, povznesení národa slovenského 
nemůžeme očekávati leda od povznesení selského a dělni- 
ckého lidu. Zemanstvo, jehož je množství, je po většině zvrhlé 
a odrodilé; úřednictvo je větším dílem požitkářské a v poutech 
maďarisace ; kněžstvo je na výjimky bez ideálního vznětu a je 
v poutech maďarské hierarchie, střední školy jsou maďarské : nuže, 
odkud lze se nadít povznesení národa než od lidu? K tomuto pře- 
svědčení nemůže se slovenská inteligence dopracovati. Třeba to 
i vysloví, to je prázdný zvuk, opakovaný po jiném národu, ale 
v krvi a tuku toho přesvědčení nemá — skutky její to dosvědčují. 
Inteligent nejen že pohlíží na sedláka a dělníka se zemanskou 
pýchou štítě se ho, ale bezmála kde který chce také z lidu těžit: 
utrhuje mu na mzdě, strhuje mu nemilosrdně, když od něho ku- 
puje, zneužívá úřadu k tak zv. vedlejším příjmům atd. Ovšem též 
sedlák »pány« nenávidí; považuje každého »pána«, ať je Maďar 
nebo Slovák, za svého nepřítele, škůdce. Také mu nedůvěřuje, 
když ho poučuje. Na jedné straně vidíme pýchu, hojnost, požit- 
kářství, přep3'Ch v oděvu i příbytcích, na druhé straně nedostatek 
Udského sebevědomí a nenávist k »pánům«, nedostatečné vzdělání 
a bídu všestrannou. V chudobných stolicích jsou celé téměř dědiny 
bez komínů, příbytky jsou tmavé a nečisté — přečasto ještě v ro- 
dinné jizbě sedá drůbež na bidle pod stropem, v ohradě jsou prasata 
a telata — , oděvu je nedostatek a strava bývá často tak bídná, že 
»pán« svému psu lepší dává. To jsou zajisté nezdravé poměry 
společenské a daleko ještě máme k jejich vyzdravení. Mnoho ještě 
vytrpí slovenský lid vinou — slovenskou; nejen Maďar a žid, ale 
též Slovák: zeman a pozemanštělý inteligent tísní lid slovenský. 
Třeba nápravy nejen ve věcech politických, ale též sociálních 
(v užším smyslu) ; mám to na mysli zvláště poměr zemana a hdu, 
inteligence a lidu, židů a celého národa. Robota je zrušena, ale 
duch z dob těch zůstal do dnes. 

Tu nelze mi též pominouti kléru; katolické kněžstvo, cítivši 
se za roboty za jedno se zemanem, i po robotě zůstává na výjimky 
k národu netečným a nečinným, anebo docela slouží maďarisaci. 
Čím méně je v něm lásky křesťanské, ušlechtilosti a vzdělanosti, 
tím více je pýchy stavovské a sobeckosti. Lid říká knězi: Jejich 
Milost a kněz vidí se nad ubohým lidem tak vznešeným a mocným, 



272 



Že člověku křesťansky cítícímu je úzko na to vzpomenout. Jistý 
kněz — příklady lépe vysvětlují — chtěje v kázání svém ukázati 
vznešenost stavu kněžského, vykládal, že má moc z oplatku udělati 
tělo boží a z vína krev boží, a tak důrazně tuto moc svou vyličoval, 
že lid, z kostela vyšed, krowtil hlavou a jeden druhého se tázal, 
zdali dobře porozuměl, kázání tak pochopiv, že Jejich Milost pravila 
se býti — nad samého Boha. Připusťme, že je to ojedinělý vý- 
střelek, ale vím dobře, že největší část slovenských kněží považuje 
za nejpilnější potřebu učit, jak vznešený je stav kněžský a úctu 
ku kléru stotožňuje se zbožností. 

To je též úkaz chorobný a čtenář zajisté vyciťuje, kterak na 
Slovensku zneužíváno je »hlouposti lidské* a kolik osvětné práce 
je tam ještě potřebí! Za takovéhoto působení katolických kněží - 
ovšem jsou i zde úctyhodné výjimky — je také lid katolický níže 
než evangelický; slýchávám to od samých kněží a sám rovněž 
dobře rozdíl ten poznávám, rozmlouvaje s lidem nebo pozoruje jeho 
příbytky, oděv, čistotu aj. — to lepší je z pravidla při evangelících. 

Ale i kněží evangeličtí hojnou měrou napodobují katolické, 
dávajíce se titulovati velebnými a důstojnými pány, Jejich Milostmi, 
biskupy, a toužíce po velkých příjmech a upadajíce v požitkářství, 
v němž vězí bezmála celá inteligence, stírají se své církve to nej- 
lepší : lidovost, rovnost vyplývající z křesťanské lásky a skromnost 
v potřebách těla, při jakýchž vždy se povznáší duch. — 

Při inteligenci slovenské — ovšem i tu jsou výjimky — jeví 
se veliká lhostejnost, ano lehkomyslnost; jsou to družky 
línosti a požitkářství, o nichž jsem už výše mluvil. Doložím to 
zase skutečnou událostí. R. 1894 byl v Martině, právě o národních 
slavnostech, distriktuální konvent. Byl jsem též konventu přítomen, 
když tu asi o desáté hodině ráno, po veselém věnečku, byla pří- 
tomna jen malá část slovenských vyslanců — maďarští byli do 
jednoho — a mělo se hlasovati o věcech i národně důležitých. 
Někteří se rozběhli, aby delegáty sehnali ; i hledali je dospávající 
v ložnicích, ale též v hostinci při cikánské hudbě, která od věnečku, 
do bílého dne trvajícího, doprovodila některé účastníky do hostince 
druhého, a tu se hrálo, zpívalo a pilo dále. O zejtřejší den se 
nestarejme! To je strašný dojem! Člověkem zachvěje a počne pří- 
činy slovenského utrpení hledali ještě jinde než v maďarisaci. 
Když potom takovíto lidé řeční o utrpení, nevěříme jejich bolu, 
jako nevěříme redaktoru, jenž ve dne i v noci debužíruje a potom 
s omámenou myslí od 8 do 9 hodin píše národu článek o strašli- 
vém utrpení dobrého lidu podtatranského. V poslední chvíli běhá 



273 



děvče z knihtiskárny do redakce pro každých několik řádků, kde 
se s chvatem shání koncertní kousek Jeremiášova pláče. Hříšná 
lehkom^^-slnost je při vás a pyšné furiantství ! 

Mluvím-li trpce, nechť si to čtenář vysvětlí tím, že se mi vy- 
nořuje mnoho obrazů lehkomyslnosti, nedbalosti a že zachvává 
mnou opravdová úzkost o národ. Čtenář si tam představuje zá- 
pasníky s napjatím mysli jako v Thermopylách a oni zatím — čest 
výjimkám — : O zejtřejší den se nestarejme I — 

Vytýkáme tedy : bezprogramovost, zanedbávání avy- 
užívání lidu obecného, lehkomyslnost i nedbalost, 
požitkářství i mravní nákazu. 

Tuto výtku naši srovnejme se slovy Zvolenčana (pseudonym 
dra Stefanoviče), jež čteme v brožurce Z našich úloh (z r. 1898) 
na str. 5. »Deje sa už nahrnuly na nás, je čas svrchovaný vyrvať 
sa z navyknutej tuposti, bezmyšlienkového hovenia, jakémusi oča- 
kávaniu neporozumiternému a neodovodnenému; je čas prestať 
videť summu národnej práce v hodovaní, toastovaní a oslavovaní 
výtečníkov, je čas počať mysleť a pracovat' organicky, syste- 
maticky.* — 

V samých Nár. Novinách, když tři redaktoři byli ve vězení, 
napsal v úvodním článku dne 20. listopadu 1900 Kapitán (pseudo- 
nym jistého ev. faráře) takto : »Dobre by bolo rozmýšlať o týchto 
veciach a uveriť, že nie naši ústavoborci, ale naša Tahostajnosf 
(iné označenia nechcem hťadať, lebo by som prišiel do ostrého 
tónu), je našim najváčšim nepriaterom. Pravda, chyba je aj na 
vedení . . . « — 

Tento náš článek vyšel z úřady několika málo Čechův a Slo- 
vákův. Jeden ze Slovákův, muž po celém Slovensku vážený, píše: 
»\'idím, že oni (roz. martinští v^ůdcové) nemajú žiadneho programu 
národnej práce, neznajú ani svoj ciel', ani sposob, ani prostriedky, 
preto ani nesbierajú sily, ani nevedu nikoho. V tom by ešte nebola 
vina, možno, že nemóžu alebo nevedla (neumějí). Ale v tom je už 
skotočne vina, že hněď otočia sa nepriatersky proti každému, kto 
dačo rozmyslel a má ochotu k práci, a podivné je to, že hnevajú 
sa na to, z čoho malí by sa tešiť.« — (Dokončení.) 



NASE DOB.A. R. VIII., č. 4. 1901. 20. ledna. 



Několik kapitol z moderni nauky o infekci 
a immunitě. 

Orientační článek od Dr. K. Zikmunda. 
(Pokračování.) 

Co jest immunita proti některé infekční nemoci? Immunitou 
nazýváme onen stav organismu, v němž všechny elementy buněčné 
mají schopnost ničiti bakterie nemoc vyvolávající (Hlava). Dispo- 
sice čili náklonnost k nemoci infekční jest naopak onen stav or- 
ganismu, kde právě jmenovaná schopnost organismu lidského neb 
zvířecího schází, aneb jest vyvinuta jen v míře nedostatečné. Bu- 
diž hned z kraje řečeno, že při immunitě každé infekční nemoci 
dlužno rozeznávati dle Behringa dvojí způsob: immunitu proti bak- 
teriím nemoc tu vyvolávajícím a immunitu proti jich jedovatým 
produktům (toxinům). — Jak si máme 'představiti podstatu immu- 
nity? Vniknou-li pathogenní bakterie v dostatečném množství do 
organismu a nevyvolají nemoci, tu můžeme si to vysvětliti buď 
tak, že bakterie ty v těle hostitelově zahynuly a dále se tedy ne- 
mnozí, anebo, že nezahynuly, že dále se množí, ale produkty jich 
výměny látek (toxiny) nepůsobí žádných aneb nepatrn3>ch jen pří- 
znaků infekční nemoci t. j. horečky, ani zánětlivých příznaků atd. 
Jak si tento poslední fakt máme vysvětliti, o tom později. Nejprve 
si objasníme, v čem spočívá fakt prvý, to jest — onen^ že pozo- 
rujeme často (dle různých známek — a dokázati přímo můžeme 
to pod mikroskopem), že bakterie choroboplodné do organismu 
sice vnikají, ale že tam hynou. Tuto záhubu bakteriím přináší zmí- 
něné již přirozené zařízení obranné. V čem záleží tento apparát ? 
Záleží v tom, že jednak krev sama má vlastnost bakterie ničiti 
(ovšem individuelně různě mohutnou), a jednak, že má každá buňka 
celého organismu vrozenou vlastnost jakožto živá hmota nepříteli 
se brániti. Představme si, že vnikne nějakou ranou neb oděrkou 
v kůži nebo ve sliznici jisté množství virulentních bakterií patho- 
genních do organismu, na př. bacillů uhlákových. Co se stane? 



275 



, Přímý následek této invase bacillerní jest zánět kolem místa invase, 
a mikroskopem můžeme veškery symptomy i veškery fáse zánětu 
viděti. Tak vidíme především, že kapilláry krevní v okolí invase 
bakterií se roztáhly, — patrně k tomu cíli, aby do okolí vetřelců 
přivedeno bylo více krve a tím tedy i více látky baktericidní (ba- 
kterie ničící), a jednak aby i buňkám základní tkáně — tedy v pří- 
padě našem buňkám kůže a podkožního vaziva — neb sliznice 
a vaziva podslizničního — zvýšeným přítokem krve přivedeno 
bylo více výživy, na posilu proti nepříteli. Druhý zjev, který mů- 
žeme viděti, jest, že buňky základní tkáně i se svými jádry rostou, 
se zvětšují a počnou se děliti. Z jedné buňky povstávají dělením 
2, 4 i více buněk kulatých s jedním aneb více jádry — zvaných 
leukocythů, jež velice bílým krvinkám ^) se podobají; mimo to 
protlačují se roztaženými stěnami kapillár do okolí a odtud po- 
hybují se směrem ku vetřelci; podobně i leukocythy pohybují se 
směrem ku vniklým bakteriím, vše tlačí se do bezprostřední jejich 
blízkosti (chemotaxis). 

Než i více možno viděti. Možno viděti, jak některé buňky 
(bílé krvinky prostouplé z cév krevních i buňky povstalé dělením 
základní tkáně) počínají bakterie přijímati do svého těla, čili jak 
těmito buňkami bakterie jsou pohlcovány. Zjev tento pozoroval 
prvý ruský badatel Mečnikov a nazval jej fagocythosou. 

Ze zjevu tohoto jest patrno, že jednak fixní buňky tkání, 
jednak i bílé krvinky zúčastněny jsou do jisté míry na obranné 
činnosti organismu — čili jinými slovy, že elementy tyto zúčast- 
něny jsou na přirozeném immunisačním aktu proti bakteriím. — 
Ke zjevu tomuto (fagocythose) dlužno podotknouti, že jest dosud 
sporno, jsou-li bakterie v těle buněk lymfoidních se ocitnuvší ještě 
živé neDO již mrtvé. Někteří badatelé němečtí (Flúgge, Bitter, Em- 
merich a j.) tvrdí aspoň poslednější, upírajíce Mečníkovovu objevu 
vůbec velkého významu při aktu přirozené immunity protibakterielné, 
a hlásajíce, že bakterie usmrcovány jsou tekutou částí krevní (sé- 
rem) a to hlavně draselnatými solmi v ní obsaženými. Dle tohoto 
učení bylo by údělem leukocythů — podobně jako oněch cařihrad- 
ských známých psů — vykonávati v organismu funkce zdravotně 
policejních orgánů t. j., zdechliny a mrtvoly vyhledávati a je poží- 
rati. Zdá se však, že nejen sérum krevní, nýbrž i ostatní elementy 
krevní, ba tkáně vůbec stejně platnými jsou členy apparátu obran- 
ného ^ organismu. Jest patrno, že u lidí mladých a zdravých bude 

^) Krev, jak známo, složena je z vody, rozpuštěných v ní různých solí 
a bílkovitých látek (sérum krevní) a z červených a bílých krvinek. 

18* 



276 



apparát tento v lepším stavu, a následkem toho že bude přirozená 
immunita bakterielná větší než u lidí starých, churavců neb dětí. 
Ze za stejného stavu zdravotního organismu hraje důležitou roli 
při aktu přirozené immunity i individuálnost, netřeba dokazovati. 

Mimo solí alkalií v seru krevním obsažených jsou zde ob- 
saženy však dle různých badatelů ještě jiné látky, jež vyráběny jsou 
nejspíš buňkami organismu samého a to při infekci ve zvýšené míře 
a jež náležejí vesměs ku pojmu zmíněného přirozeného apparátu ochra- 
ného. O těch s Fránkelem ^) pravili bychom asi toto : a) U každého in- 
dividua obsaženy jsou v krvi látky, jež baktericidně působí, a jež 
Buchner nazývá alexiny. Alexiny vyráběny jsou z buněk tkání or- 
ganismu (hlavně snad z leucocythů), potřebují ku své působnosti 
solí (chloridů a sulphatů alkalií) a nalézají se u individuí uměle proti 
nákaze sérem immunisovaných ve zvýšené míře. Buchner^) nejnověji 
vykládá, že tyto alexiny, jež jsou blízky složením svým bílkovinám, 
a jež nazývá teď enzymy proteolytické, vyráběny jsou hlavně leu- 
cocythy či fagocythy a v menší míře i ostatními buňkami organismu. 
Enzymy tyto volné mají dle B. vlastnost, bílkoviny rozpouštěti. 

Dle Behringa jsou v krvi každého individua buď u větší nebo 
menší míře obsaženy látky neutralisující direktně jed}^ vyráběné 
bakteriemi (toxiny) a Behringem nazývány jsou antitoxiny (proti- 
jedy). Je-li antitoxinů v krvi málo, jest infekce snazší. Pfeiffer 
předpokládá v krvi zvířat uměle immunisovaných proti choleře neb 
tyfu (na př. u kozy, morčete) látky, jež jsou s to bacilly tyfu resp. 
kommabacilly cholerové ve 20 minutách rozpustiti. Látky tyto, jež 
nazývá lysogenními, předpokládá Pfeiffer i u některých zvířat ne- 
immunisovaných (na př. u kozy). Gruber konečně předpokládá 
v krvi morčat proti tyfu immunisovaných jisté látky, jež jsou 
rovněž s to bacilly tyfu usmrtiti, a nazývá tuto vlastnost krve 
agglutinační, poněvadž bacilly tyfu zajdou — t. j. ztratí svou po- 
hyblivost a při tom agglutinují ^) t. j. seskupují se fysikální silou 
jakous v houfce, slepují se jaksi (odtud slovo »agglutinace«, značící 
slepování). 

Immunita bakterielná proti některým druhům bakterií pa- 
thogenních může býti některým druhům zvířat vrozena; tak pes, 



^) C. Franke 1: Ueber den Werth d. Vidaťschen Probe zur Erkennung des 

Tyfus abd. (D. med. Woch. 1897.) 

^) Buchner: Natúrl. Schutzeinricht. d. Organ. etc. (Miinch. med. W. 1899.) 
^) Dle nejnovějších prací autorů spočívá agglutinace na čistě mechanickém 

zjevu srážení se bílkovin v tekutině, ve kteroužto sraženinu mechanicky pojaty 

jsou i těla usmrcených bakterií. 



277 

kohout neb holub mají vrozenou immunitu proti bacillům uhlá- 
kovým. 

Mimo immunitu přirozenou rozeznává se ještě immunita^) 
získaná. Jak možno immunitu proti některé infekční nemoci zís- 
kati? Immunitu zjednati si možno: 1. tím, že přestojíme dotyčnou 
infekční nemoc akutní, 2. tím, že dárne se napřed očkovati (prae- 
ventivně očkovat) seslabenými neb zcela neúčinnými (mrtvými) 
kulturami bakterielnými téhož rodu, 3. tím, že se dáme napřed oč- 
kovati produkty výměny látek bakterií (filtrátem z usmrcených bak- 
terií), 4. tím, že se dáme napřed očkovat sérem immunisovaných 
zvířat, 5. postupným vpravováním vždy větších a větších dávek 
čistých jedů bakteriových a 6. posléze i vpravením zcela cizích 
látek nebakterielního původu, (Dokončení.) 



') Immunita získaná jest hlavně immunita toxinová t. j. i proti jedovatým 
výměškům bakterií. 



ROZHLEDY. 



POLITICKÉ: \'olební neúspěchy Mladočechů. — Úpadek národní strany svobodomyslné — 
její vnitřní rozklad a politická anarchie. — Ztráty sociální demokracie. — Mladočeši ne- 
mají smyslu pro vzdělávací práci v lidu. — Poslanci opouštějí státoprávní prapor. — Jazy- 
kový radikalísm. — Sňatek následníkův na českém sněmu. — Mladočeské vzdychání po pra- 
vici. — Volby mezi Němci vyzněly všude proti pravici. — Vlny německého radikalismu od- 
plavují trosky německé strany liberální. — Duševní ubohost českého radikalismu. — Neú- 
spěch}' stran mladých. — Činnost české strany lidové. — 

v ^ Otázka novofoundlandská a řešení její cestou výměny — Otřes důvěry v nestrannost 
Švýcarska jako rozhodčího soudce — Waldeckův zákon proti řeholím. 

Výsledek voleb v Cechách způsobil Mladočechům nemilé pře- 
kvapení. První a druhý volební den přinesl jim nepopiratelnou porážku a 
třetí nemohou ani nejnaivnější političtí optimisté v národní straně svobo- 
domyslné pokládati za vítězný. Pokud běží o zevní úspěch, vykazují volby 
pro Mladocechy ztrátu sedmi mandátů. 3. ledna ve všeobecné třídě voličské 
z 11. volebních okresů českých, z nichž 9 bylo dosud v ruce strany 
svobodomyslné a 2 zastupovali sociální demokraté, nabyli Mladočeši 7 
mandátů, z nichž o 2 musili zápasiti ještě v užší volbě, a národní dělníci 
získali 4 místa poslanecká. Nelépe se dařilo straně svobodomyslné 8. ledna 
ve venkovských obcích. Ze 17 českých okresů, z nichž dosud 16 
zastupovali Mladočeši, připadlo agrárníkům okresů 6 a straně svobodomy- 
slné 11. Pouze v kurii městské neklesl počet svobodomyslných poslanců. 
Z 18 českých okresů uhájili svobodomyslníci čeští všech svých 17. Jeden 
zůstal na dále v rukou konservativních. Ale ani zde nemohou se Mlado- 
češi chlubiti vítězstvím. Neboť počet mladočeských hlasů i tu neklamně 
svědčí o úpadku národní strany svobodomyslné. V plné polovici okresů 
počet hlasů pro svobodomyslné uchazeče klesl (při srovnání s volbou 
z r. 1897). V ostatních místech sice stoupl, ale nepatrně, celkem o necelé 
''/2%' kdežto počet hlasů protimladočeských vzrostl od 1897 téměř 
o plných 25%. 

Ale vedle tohoto zevního neúspěchu staly se volby pro stranu sym- 
ptomem mnohem horšího a nebezpečnějšího vnitřního rozkladu. Zejména 
volby v páté kurii a ve voličské třídě městské vysvědčily, v jaké anarchii 
se vedoucí česká strana politická octla. Členové, ba důvěrníci, ba i tisk 
strany mladočeské pracovali proti oficiálním svobodomyslným kandidátům. 
A v městské skupině pardubické došlo až k tomu, že proti oficiálnímu 
mladočeskému uchazeči, starému místnímu poslanci Sokolovi mohl býti 
postaven — ovšem bez svého vědomí a proti své vůli — dr. Engl, bý- 
valý předseda mladočeského poslaneckého klubu na radě říšské, jenž obdržel 
celou třetinu hlasů. Stejně svědčí o vnitřní anarchii ve straně, že 
někteří zemští poslanci mladočeští agitovali a pracovali proti mladočeským 
kandidátům říšským (dr. Sil), ba byli jejich protikandidáty (Hyrš, Jaroš) 
a v jednom okrese také prorazili. (Jaroš proti dru Dvořákovi na Hra- 
decku.) 



279 



Volební porážku musí zaznamenati letos také do svých análů 
sociální demokracie. 

Poslanců mezinárodně organisovaného dělnictva ubylo. Ve staré 
říšské radě bylo sociálně -demokratických členů 14, v nové sněmovně 
bude jich 9. Dle zemí v Haliči ztratili 2 mandáty (v r. 1897 nabyli 3, 
letos pouze 1); ve Slezsku 1 mandát získali (před 3 lety prorazili 
v okrese jednom, nyní v obou slezských volebních okrscích); na Moravě, 
kde měli 3 okresy, prošli jen ve dvou ; v Čechách ztratili oba české a 
čtyry německé mandáty, takže udrželi jediný; za to v Dolních Rakousích, 
kde neměli dosud žádného poslance, zvolili si tři zástupce (2 za Vídeň, 
1 za Vídeňské Nové Město). Vedle toho při volbách v kurii městské, kde 
stavěli sociální demokraté sčítací kandidatury, vykazují poměrně dosti 
značné stoupnutí hlasů. K rozboru této volební porážky se vrátíme příště. 

Celé volební období ukázalo, že Mladočeši nemají 
vůbec smyslu pro politické vzdělávání lidu, k němuž rozší- 
řená (po čas vypsaných voleb) svoboda shromažďovací poskytuje tolik 
příležitosti. Ale co se strana svobodomyslná za celou dobu čtyřměsíční 
učinila? Na 16. prosinec svolala do Prahy sjezd důvěrníků, který měl 
čistě formální průběh. Vydala volební provolání, v němž nedovedla říci 
více, než že českou obstrukcí měl býti podán důkaz, že čeští poslanci 
dovedou stejně jako Němci znemožniti parlament, že chtějí pracovat pro 
» státní právo zemí koruny české, jednotu a nedílnost naší vlasti a rov- 
nost našeho jazyka svatováclavského* a konečně, že je nezbytná svornost 
t. j. opětné zvolení mladočeských poslanců. Ovšem byly ještě voličské 
schůze poslanců a byly letos, poněvadž mandáty byly leckde ohroženy, 
četnější, než jindy za voleb bývají. Ale to, co jednotliví poslanci považo- 
vali za nutné lidu vykládati, bylo dle možnosti ještě ubožejší a prázdnější 
než oficiální projev strany a řeči byly tak stereotypní, že i Národním 
Listům bylo stydno je otiskovat. 

Nemnoho lze z poslaneckých projevů zaznamenati. Volby se strany 
mladočeské se nedaly ve znamení státního práva. Po dru Foř- 
tovi, jenž označil radikální státoprávnictví přímo za dětinství a státní 
právo za bambitku, ze které nelze střílet, přišel dr. Sláma a prohlásil 
naprostou beznaději na dobytí českého státního práva. Proti státoprávnímu 
radikalismu vyslovil se i dr. Kaizl, jenž také připomínal »povinnost 
obezřele a rozumně postupovati.* Jenom že náhrada a vyvážení, jež pro 
českou politiku našel dr. Kaizl na místo radikálního státoprávnictví, ne- 
znamená ani nejmenší pokrok. Dr. Kaizl radikalism státoprávní nahrazuje 
radikalismem jazykovým. 

Doznávají-li již svobodomyslní poslanci otevřeně, že státoprávní 
program jim není akutní a nepřirostl jim ani valně k srdci, není s po- 
divem, že státoprávní akci, kterou s takovým hlukem chystali pro sně- 
movní zasedání, v pravém slova smyslu odbyli. O záležitosti sňatku 
arcivévody následníka učinili na sněme návrh jímž »c. k. vláda 
se vyzývá, aby sněmu předložila slavnostní prohlášení z 28. června 1900« 
t. j. prohlášení kterým se arcivévoda následník za své potomky z morga- 
natického manželství vzdal nároků na trůn. Z celého návrhu bylo patrno, 
že Mladočechům šlo přímo o to, aby jejich projev nenabyl politického vý- 
znamu. Vždyť návrh vlastně ani neobsahoval žádné petitům ; neboť poža- 



280 



dávek, aby slavnostní prohlášení následníkovo bylo předloženo sněmu 
je čistě formálního rázu. Aby využili příležitosti k oživení žádosti o roz- 
šíření práv konstitučních, aby žádali, by domácí řád rodu panovnického 
byl vtělen do základních zákonů státních a tím by' byl podroben ne více 
volnému rozhodování panovníka jako hlavy rodu ale ústavnímu vlivu pa- 
novníka i zastupitelstva lidu, k tomu svobodomyslní zemští poslanci ne- 
měli odvahy. 

Touha po obnově pravice nepokrytě zněla z projevu dra 
Kramáře k voličům. Radost jeho nad volebními úspěchy šlechtické 
strany polského kola, která nejživěji vždy propagovala myšlenku pravice, 
byla touhy té nepřímým výrazem. Ještě otevřeněji než dr. Kramář vy- 
slovil se pro pravici dr. B. Schwarzenberg, šlechtický zástupce čes- 
kého lidu na Budějovicku. Ale v nové říšské radě nevstoupí do pravice 
nejen Rumuni a někteří Rusíni, jejichž lid volil se zřejmou tendencí 
proti pravici, nýbrž ani němečtí klerikálové. Směr, který mezi nimi vždy 
se klonil k pravici (tak že došel přezdívky » černých Čechů«), je poražen 
v současných volbách v osobě barona D i p a u 1 i h o i kolísavého dra 
E b e n h o ch a, 

Mezi Němci staly se volby silným projevem proti pravici a 
pro německou myšlenku nacionálně radikální. V samých 
Čechách získali němečtí radikálové ve všeobecné třídě voličské 5, ve ven- 
kovských obcích 3 a ve městech 2 mandáty (a o další 3 svedou tu užší 
volbu.) Dosud (před provedením ještě některých voleb) mají již němečtí 
nacionální radikálové 19 poslanců, jejichž mandátů nabyli většinou na 
úkor německé strany pokrokové. 

Na straně české znamenají volby zejména v páté kurii také 
sesílení nacionálního radikalismu. Národní dělníci jsou jeho nejtypi- 
čtějším představovatelem. Ale vítězství to je pouze chvilkové, nemá 
a nemůže míti trvalosti. Neboť schází-li všechna duševní moc nacionálům 
německým, platí to dvojnásob o českých. Či není významným příznakem 
již to, že téhož dne, kdy národní dělníci zaznamenávali si první volební 
úspěchy nacionalismu, prvý a nejkrajnější denní list nacionálního radika- 
lismu Radikální Listy oznámil svůj zánik? A má jiné vůbec duševní 
posice český radikalism ? Nepatrný rozsahem a slaboučký obsahem denník 
národně sociální Česká Demokracie musil zdvojnásobiti svoji cenu a 
sám neklade si nadějí, že na dlouho přečká volby. 

Ostatní mladé strany mimo agrá<-níky se ani nedopracovaly vo- 
lebních úspěchů ; spíše poklesnutí musejí zapsati do své kroniky. A je to 
přirozeno ; neboť strany ty z mladočešství vyšly a mladočešství dosud se 
nezbavily. Proto lid, když není mezi nimi a stranou mladočeskou ani tříd- 
ního, hospodářského rozdílu, nechápe, proč by měl jejich poslance zamě- 
ňovat za mladočeské. 

Klidněji, méně znatelně, ale pro budoucno tím úspěšněji pracuje česká 
strana lidová. V provolání volebním vysvětlila, proč se nepustila ve volební 
zápas. Dnes není zapotřebí pouze nových lidí pro českou politiku, ale i nových 
cest. Aby bylo možno nové cesty nastoupiti, k tomu třeba teprve prac- 
ného upravování půdy v lidu. »Tu nezbývá než šíření všeobecného .poli- 
tického vzdělání a probuzení politické mravnosti. Lid český musí si plněji 
uvědomit své kulturní poslání, lid český musí se vymanit z politické 



281 



fráze a obrátit se k politické práci, lid český musí svou národnost zabe- 
zpečovati nejen vzděláváním theoretickým, ale také praktickým a zdatnou 
činností a podnikavostí hospodářskou. Lid český musí si uvědomit, že je 
v pravém slova smysle lidem, lidem pracovním, dělným, dělnickým — lid 
český zachová se jen politikou do opravdy lidovou a demokratickou, po- 
litikou především pronikavých sociálních reforem, politikou svobody du- 
chovní a národnostní, politikou starající se stále a stále o duchovní a 
hospodářské zvelebení té veliké většiny našeho národa politicky a hospo- 
dářsky posud slabé a posavadní politikou zanedbávané.* 

A že česká strana lidová chce práci v těchto směrech dle nejlep- 
šího svého svědomí a dle sil svých dostáti, o tom svědčí nejnověji před- 
náškoivá činnost jejího Politického klubu, jež se — dle ohlášeného plánu 
— vyvinula v politicko universitní extensi, která uspořádá cykly vý-kladu 
nejen v Praze, nýbrž i po českém venkově. — Gg. — 



V lednovém a únorovém čísle loňského ročníku Naší Doby pojednali 
jsme (dost nedostatečně) o nejnovější formě odvěkého soupeřství anglofran- 
couzského v zámoří. Zmínili jsme se tenkráte o otázce novofoundlandské, 
respective o právech, která Francouzové na základě míru utrechtského 
z r. 1713. vlastní sobě na jisté části pobřeží bývalé osady své. Rozsah 
jejich, sporný mezi nimi a vládou ostrovní, byl dočasně upraven jakýmsi 
modem vivendi, trvajícím od roku 188Q. Legislatura ostrovní prodloužila 
jej v loni, v nejprudší chvíli krise jihoafrické o jeden rok, ale od- 
mítla učiniti stejně pro letošek. Následkem toho obě vlády chystají se 
k tomu, přímým vyjednáváním předmět sporu se světa odstraniti. Pro 
Francouze práva ona mají především cenu jako předmět výměnný. Angli- 
čanům způsobují mnohem více obtíží, než vlastním držitelům výhod. Jako 
kompensační předmět (neprávem prý) britská Gambie se jmenovala. Však 
za odstoupení její londýnské listy žádaly vedle vzdání se práv na novo- 
foundlandské břehy i zrušení anglofrancouzského kondominia nad mela- 
nésským souostrovím novohebridským v AustraUi. Ze by Francie byla 
k obému ochotna, jest sotva podobno pravdě. Táhlé a ještě k tomu roz- 
kouskované území britské Gambie není vlastního života hospodářského 
ani politického schopno. Tak jako portugalská Guinea splyne jednou nutně 
s obrovskou plochou západní Afriky francouzské, jež ji obklopuje Jelikož 
urychlením tohoto processu Francie podstatně by nic nezískala, jest zajisté 
lépe, za zrušení práv novofoundlandských Nové Hebridy dát si odstoupiti. 



Ani v Anglii, po zkušenostech s Venezuelou, ani ve Francii po 
zkušenostech s Brasilií, nebude asi ochoty učinit věc předmětem rozsudku 
nějakého soudu rozhodčího. Na této náladě není snad zcela bez viny 
spolková vláda švýcarská, jež nálezem svým ve hraničním sporu guayan- 
skobrasilském (alespoň ve Francii) zviklala poněkud víru v naprostou ne- 
strannost svou ve věcech jihoamerických. Tím jistě poškodila svou 
tradicionelní reputaci soudcovskou a zároveň věc rozhodčích soudů vůbec. 
Francouzští diplomaté přijali ovšem rozsudek s klidem slušícím mužům 
velikého světa. Ale průhledné poznámky Tempsu o znamenitých zájmech 



282 



Švýcarských občanů státních v severobrasilském státu Para, sousedícím 
se sporným územím, o úžasném vzrůstu švýcarského obchodu s republi- 
kami jihoamerickými v posledních dvaceti letech, Jsou rozsudku toho 
nepřímou síqc, ale velmi srozumitelnou kritikou. 



Politické strany francouzské chystají se tou dobou k novému »kultur- 
nímu boji«. K pokračování v oněch velikých zápasech mezi stoupenci 
světového názoru liberálně-republikánského a klerikálně-monarchického, jež 
sváděny byly před dvaceti lety. Na známý zákon Ferryho, znamenající 
částečné 'posvětštění školstva, následovalo vypuzení všech řádů, jež ne- 
měly k pobytu v zemi zákonného oprávnění. Bylo třeba tehdy sáhnouti 
k násilí, aby nařízení vládní mohlo provedeno býti. 

Než již několik měsíců po prudkém konfliktu tom příměří nastalo 
mezi oběma tábory, dotud potírajícími se s ostrostí neobyčejnou. Brzy se 
ukázalo, že příměří mělo býti jen předstupněm k hotovému míru. Nikdo jiný 
než sám Lev XIII., jeden z nejobratnějších politiků, kteří kdy seděli na 
stolci svatého Petra, snažil se položit k němu základ. K nesmírnému zdě- 
šení všech ztrnulých zpátečníků papež nejenom ve vší formě uznal re- 
publiku, ale dokonce dobrovolně vstoupil v řady politických přátel její, 
znovu a slavně potvrdiv francouzský protektorát nad missiemi a katoli- 
ckými obcemi Nejzazšího východu. Papeži nejednalo se o nic menšího než 
o shodu církve se zpronevěřilou nejstarší dcerou její, založenou ne na 
jednotě víry, nýbrž na stejnosti interessův. Přes všecku svou paradoxnost 
shoda ta byla by jistě prospěla oběma, kdyby jí bylo bývalo přáno 
upevniti se. 

Ze začátku se zdálo, že se tak stane. 

»Novokatolická« nálada, o jejíž hlubších příčinách zde se rozepiso- 
vati nemůžeme, byla v zemi vůčihledě na postupu. Jakési analogon toho, 
čím na poli umění slovesného byli Huysmans a Bourget, byl v politice 
přítel Gambettův Spuller, nedávno zemřelý, původce učení o novém duchu, 
jenž mezi republikány zavládl vůči církvi. Mnozí republikánští politikové 
a žurnalisté (Sarcey), kteří sami zůstali ideám svým věrni, dali rodinám 
svým nastoupiti cestu přísné církevnosti a děti své svěřili vynikajícím 
ústavům církevním. Rostoucí obliba posledních jen částečně mohla býti 
vysvětlena lepšími snad methodami a paedagogickými úspěchy jejich 
a starostlivějším výběrem vyučovacího personálu. Ve svrchu dotčené 
intellektuální chamadě sluší spíše hledati vlastní její původ. Vliv kléru na 
výchovu vzdělanectva francouzského zásluhou její rok od roku vzrůstal. 
Počet řeholí, členstvo i majetek jejich, poznenáhlu, ale velice znatelně stoupal, 
mnozí »novokatolíci« plnými plachtami spěli vstříc starokatolickému moři, 
ku kterémuž »mohutný světový ruch katolicismu* je neodolatelně lákal. 
Hnutí to, obzvláště tak velkého rozsahu, nemohlo žádnému stranníku pokroko- 
vějších ideí v zemi jeviti se něčím blahodárným, ale užíti bylo proti němu 
lze jen forem duchovního boje. A k tomu liberalism francouzský, negativní 
a neurčitý — Gambetta sám prohlásil filosofii (!) za světový názor svůj — 
chřadnoucí jako všude, nebyl ve zvláštní míře uschopněn. Ale politicky 
znamenalo toto hnutí v první klidnější fasi své účinnou podporu Lvovy 



283 



politiky, sesílení papežsko-republikánské alliance a do jisté míry i posta- 
vení francouzského v cizině. 

Ale Lev XIII. nepočítal s odporem fanatiků, kterých jest ve straně 
klerikální snad více než jinde. A to nejprve s trpným, ale pak činným 
a čím dále, tím prudčím odporem jejich. Oni dovedli to konečně tak da- 
daleko, že jemně předené pouto, kterým diplomat na papežském trůně 
třetí republiku obratně k sobě vázal, hrubou rukou prostě roztrhali. 

Zákony, které měly zabrániti hromadění se dalšího jmění mrtvé 
ruky, neprospěly nic anebo velice málo. Mnichové nalezli prostředky, aby 
vyhnuli se jeho dosahu, a tou měrou, jakou stoupala jejich moc, stoupala 
vůči vládě jejich troufalost. Nechceme nikterak popírati zásluhy, jež ně- 
kteří řádové zjednali si o nemocnice a lidumilstvi. Ale že celá řada kon- 
gregací provozovala čistě politickou agitaci, jejímž cílem nebylo nic než 
státní převrat a kterou by jinde žádná vláda tak dlouho byla nesnesla, 
to uznávají plně i mnozí světští kněží. O tom svědčí nedávný list stát- 
ního faráře ve Figaru, jenž přes svou 100 (!) frankovou službu měsíční 
a osamocenost svou na vyprazdňujícím se venkově neztratil svůj bon 
sens. Ten slovy nejostřejšími odsuzuje novinářskou činnost assumptionistů, 
v četných listech jejich, nazvaných La Croix, stejně jako vášnivá kázání 
bojovných kněží, jako P. Forbesa a P. Olliviera, kteří v nenávisti své 
proti republice zašli daleko za všecku dovolenou míru. 

Rozšafný farář přímo praví, že akce vlády proti vylíčené činnosti 
zmíněných kongregací musila dostaviti se se stejnou určitostí, s jakou 
bouřka snese se nad údolím farníkův jeho z mraků, jichž pochod obvykle 
sleduje s věže vesského kostelíčka svého. 

Potvrzení náhledu svého pisatel hledá hned v podstatných rozdílech 
zákonů z let osmdesátých a návrhů Waldeckových ; prvé prý vyšly 
z hlavy svobodného zednáře a stranníka, nynější jsou dílem legisty. 

Není pochyby, že venkovský duchovní posuzuje situaci úplně správně. 
Nynější premiér Waldeck-Rousseau, jsa v první řadě právník a politik, jest 
stejně vzdálen protináboženského fanatismu mělkých radikálů, tak jako anti- 
katolických nechutí theoretičtěji naladěných duchů. Waldeck vždy moudře 
se přidržoval Gambettova slova, že protiklerikalism není vývozním artiklem 
a všemožně se vynasnažoval o dobré osobní i veřejné styky se stolicí 
papežskou, už k vůli frankofilské politice její. Ale na druhé straně ministr- 
president nepřipustil, aby dvacetiletým vývojem, přelétlým kolem jeho 
skrání, rozežrány byly přesné soudy jeho o tom, jak velkou míru svobody 
moderní stát bez nebezpečí pro své trvání odpůrcům svým povoliti může. 

Úředním šetřením zjistilo se, že nerušený rozvoj řeholí zvýšil moc 
jejich měrou úžasnou. Členstvo jejich dostoupilo čísla 200.000 osob, roz- 
dělených po zemi bez mála v 15.000 osad. Jenom nemovité jmění jich, 
namnoze zapsané jako majetek osob soukromých, páčí se na 1100 millionů 
franků. Jmění veškeré dostupuje cifry dvou milliard ; v posledních dvaceti 
letech přibylo ho o 50"/^. 

Ze tato klerikální armáda v žádném směru neznamená sesílení re- 
publiky, toho ani žádný objektivní nepřítel její tvrditi nemůže. Proto také 
není divu, že ministrpresident neváhal předložiti sněmovně tak zvaný zákon 
spolkový, jehož účelem jest, znemožniti jak trvání tak i další tvoření se 
ve Francii všech kongregací státem výslovně nepřipuštěných, jakož i další 



284 



vzrůst církevního jmění. Waldeck-Rousseau, tak jako kdysi Freycinet, spo- 
léhal při tom na mlčelivý souhlas, nebo alespoň na neutralitu vysokého 
duchovenstva, mezi kterými řády netěší se právě zvláštní oblibě. Neméně 
doufal, že i papež Lev XIII. a kardinál Rampolla, zahraniční ministr jeho, 
smíří se volky nevolky s pokrokem proti řeholím, tím spíše, že v konkor- 
dátě o nich zmínky není. 

Než, jak se aspoň zdá, stalo se jinak. Papež Lev XIII. přenesl se 
přes diplomatické prostředky, které mu byly po ruce a v rozmluvě s panem 
des Houx, redaktorem Matini', jakož i v listě ku kardinálu-arcibiskupu pa- 
řížskému Richardovi, zlými výčitkami zasypal francouzskou vládu. Pa- 
pežův list trochu připomíná některé italské filosofy ranné renaissance : 
jako ti, byli originální směsicí středověkých a ant ckynovodobých názorů, 
zrovna tak papežův list jest zaj.mavou organickou sloučeninou církevně 
theologické a čistě světsky politické argumentace. 

Průsvitná ruka devadesátiletého papeže z listu hrozivě zvedá se proti 
pařížskému kabinetu. Lev XIII. vytýká mu nevděk a opětovně s důrazem 
poukazuje na nepopiratelný význam činnosti missionářské pro moc a váhu 
Francie za mořem. 

Papež prohlašuje, že řehole určeny jsou k tomu, aby byly cestou, 
po níž dosíci lze dokonalosti křesťanské a poukazuje na nerozlučnou sou- 
vislost mezi činností všech druhů a odvětví jejich. Narážeje znovu na po- 
litický charakter missií, papež neváhá podotknouti, že pro trvání a úspěch 
jejich ani »nadpřirozeného vlivu řeholníka kontemplujícího« nelze postrá- 
dati ! Lev XIII. snad poněkud naivně táže se, co řeknou tomu různoba- 
revní katechumeni francouzských missionářů až dovědí se, že duchovní 
otcové jejich v domově svém sami jsou předmětem útisku. Po obmezení 
svobody řeholí ve vlasti činnost missií jest prý nemožná, neb »kterak žá- 
dati lze ovoce od stromu, jemuž podsečen byl peň ?« Dav s obratností 
vatikánské diplomacii vlastní problesknouti možnosti, že by protektorát 
nad katolíky Dálného východu mohl býti svěřen také jiné moci, papež 
končí vyzváním ku katolíkům francouzským, aby modlitbami snažili se 
zažehnati nebezpečí, ohrožující rozkvět řeholí. 

Pro francouzské republikány vzešel zde skutečně obtížný problém. 
Rozvážnější mezi nimi, přece nemohou uzavříti se dvojímu poznání. Za 
jedno, že ve Francii vždycky bude lidí, které sklon ducha jejich zákonně 
takřka povede ke katolicismu. A pak, že nepoměrně více bude těch, kdož 
se katolíky narodili a z tradice a záliby na zděděném jimi zůstanou. Mezi 
nimi jsou statisíce dobrých republikánů, kteří věrně plní předpisy víry své, ale 
zároveň dle slavného výroku 0'Connellova spíše jsou ochotni politiku svou 
brát z Istambulu nežli ze Říma. Všem pravým liberálům ovšem nejvážněji 
o to se jedná, aby zabránili pád pokrokovějšího směru svého. Ale zá- 
roveň jde jim také o to, aby nepřestoupili jeden z nejpřísnějších příkazů 
jeho a neznásilňovali svědomí těch, které vniterný vývoj dovede k opač- 
nému pólu. Ještě méně může být jejich cílem, svévolně urážeti city ne- 
offensivně katolických spoluobčanů, kteří.mají obrovskou většinu v zemi. 

Smířiti všecky tyto zájmy, stejně důležité, ba posvátné, jako si od- 
porující, lze jen s nesmírným fondem důmyslu a taktu. Waldecku-Rous- 
seauovi nastává tu skutečná » státníkova zkouška«. J. M. P. 



285 



PO \'EŘEJNÉM HOSPODÁŘSTVÍ. Rok 1900 na burse. — Kursovní ztráty v Berlíně, Vídni, 
Praz^ a Budapešti. — Praž.ské banky. — Nové německé bankovní podniky v Rakousku. — 
Spojení České eskomptní banky s dolnorakouskou eskomptní společností —Bankovní úpadky 
berlínské. — Rozpočtová provisoria v Rakousku a v Cechách. — Dluhy a rozpočet města 
Prahy. - 

Bursovní rok 1900 patří k dosti truchlivým. Pětiletá bezmála vysoká 
konjunktura průmyslová v Německu v polou roce povolila, ceny tovarů ne- 
mohly stoupati tou měrou jako ceny nejdůležitějších surovin, železa, uhlí 
a bavlny, zvlášť zdražení uhlí — ■ vzbuzené kartely těžařskými a velkoobchod- 
nickými, stávkami hornickými v Anglii a v Rakousku a velikými potře- 
bami válečnými — stalo se metlou průmyslu, dopravním ústavům i všemu 
ostatnímu spotřebitelstvu, klesly papíry bankovní, železniční a především 
báňské, ukázaly se i křiklavé případy mravní hniloby a výslednicí všech 
těchto poměrů bylo klesnutí papírů bursovních, které jediné pro Berlín 
páčí ekonomik v »Neue fr. Pr.« na 1524 milionů rrarek. A Rakousko, 
které se co do průmyslového rozmachu a zakladatelské periody posledních 
let nemůže daleko rovnat! Německu, pocítilo ihned všechny zhoubné účinky 
odrazu německého v klesajícím odbytu a v klesnutí kursovních hodnot, 
které páčí se u bank na 21'8"/o> ^ železnic na 20*1*'/^, u průmyslových 
akcií dokonce na 54'1^/q a celkové kursovní ztráty na vídeňské burse na 
plných 808 milionů korun. Jedině Pražský trh ztratil prý při celkovém 
engagementu 80 — 100 milionů marek v loňských krisích bursovních asi 
20 milionů marek, na poměr}' naše obnos ohromný I 

Také budapeštská bursa zaznamenává do polou roku 1900 u porov- 
nání s posledním dnem roku 1895 kursovní ztráty u akcií budapešťských 
bank a spořitelen 42 milionů korun, u akcií pojišťoven 14*8 milionů, 
u mlýnů 9"2 mil., u dolů a cihelen 36'4 mil. a u všech akcií na burse 
znamenaných dohromady kursovní ztrátu 150 milionů korun. Ovšem kur- 
sovní ztráty na uherských cenných papírech nesou zajisté ze dvou třetin 
jich majitelé zahraniční (i rakouští), ale je i z loho zřejmo, že jedině ra- 
kouský kapitál, o jehož usnadněný přístup Uhry znovu tolik se přičiňo- 
valy novým statutem bankovním, zachránil uherské hospodářství v posledních, 
zejm. uherskému zemědělství nepříznivých dobách, před nebezpečím vážných 
krisí finančních. 

Z pražských bank jediná Živnostenská proti konci roku 1899 uza- 
vírá rok 1900 s malým zvýšením kursu; kursy všech ostatních bank 
pražských klesly — nejméně Unionka, nejvíce (o 250 K) Česká eskomptní 
banka, jejíž splynutí s dolnorakouskou eskomptní společností hrozí po- 
škoditi malé akcionáře, aby velcí mohli uvolněných prostředků bankovních 
užíti ještě k vydatnějším spekulacím montanním. Česká průmyslová banka 
dokonce nepřinesla bankovnímu životu českému osvěžení, jaké bj'lo od ní 
očekáváno ; provedla toliko velice snadnou subskripci podílů České gra- 
íické společnosti Unie v Praze a založila první svou filiálku v Mladé Bo- 
leslavi, kteréžto v průmyslovém ohledu nenepatrné město dosud úplně ušlo 
pozornosti správ bankovních. 

Neprominutelného opomenutí dopustila se Česká průmyslová banka, 
že nechala anglorakouské bance přímo do klína spadnouti skladiště měl- 
nické, pro cukr i obilí velmi hojně upotřebované, netroufavši si do pod- 
niku spadajícího mimo nejvšednější obor t. zv. pravidelného obchodu ban- 
kovního. 



286 



Nepřímou zásluhu má ovšem Česká průmyslová banka spolu s ko- 
línskou (nyní Pražskou) úvěrní bankou, že zburcovaly k větší činnosti zko- 
stnatělou dříve banku Živnostenskou, která loni uvedla zejm. v život 
Úvěrní banku v Lublani, jediný to dosud bankovní ústav krajinský, Pražská 
Úvěrní banka pak založila filiálku v Olomouci. 

Koncem roku zvěstovaly konečně noviny, že bylo povoleno zříditi 
»Ústřední banku německých spořitelen « se sídlem v Praze — po jejím pří- 
kladě usnesly se i české spořitelny, ovšem značně slabší, o podobné 
organisaci — a že jednáno o zřízení velikého úvěrního ústavu, který by 
na nejširší finanční podklad postavil úvěrní organisaci živnostnictva. Tato 
»rakouská živnostenská banka« — známý to již od let padesátých ideál 
německého živnostnictva rakouského — měla by sídlo ve Vídni a právo 
zakládati filiálky ve všech dílech monarchie. Živnostnické úvěrnictví trpělo 
a trpí však dosud jednou velikou vadou : domněnkou nemalého procenta 
živnostníků, že podporovati je snadným a levným úvěrem znamená vlastně 
nežádati ani úroků ani splátek zapůjčeného kapitálu . . . 



Mezi správami České eskomptní banky a dolnorakouské eskomptní 
společnosti byla uzavřena smlouva znamenající v podstatě připojení České 
eskomptní banky k ústavu dolnorakouskému. K tomu konci přejdou akcie 
banky v majetek dolnorakouské eskomptní společnosti, která zvýší svůj 
nynější akciový kapitál 19*6 mil. K na 60 mil. K. Akcionářům České 
eskomptní banky nabídnou se výměnou akcie dolnorakouské společnosti, 
které se zároveň z 500 zlatových přemění na 200 zlatové. 

Společnost tato, solidní ale bez rozmachu, platila 6 — 7^1^X11 divi- 
dendy, kurs jejích akcií obnášel asi 150°/^, v obchodech zakladatelských 
dosud valně nepůsobila. Naproti tomu česká eskomptní banka patřila k nej- 
čilejším bankám v Čechách (správa její byla veskrze v rukou německých, 
ale banka měla velmi četnou klientelu i v českých kruzích průmyslových), 
měla filiálky asi v 14 městech německočeských, byla bankéřem žele- 
zářské skupiny Wittgensteinovy a prospívala s ní tak, že platila 15 — 20*'/^ 
zisk, a její akcie znamenaly 15. prosince 1470 K při nominální hodnotě 
400 K, kdežto akcie dolnorakouské společnosti 1520 K při nomin. hodnotě 
1000 K, tak že nyní při smlouvě akcie pražské prostě vyměněny za ví- 
deňské. 

Ovšem zůstane každá společnost i se svou správní radou existovati 
i příště pro sebe. Česká eskomptní banka nebude zrušena ani formálně 
změněna ve filiálku společnosti dolnorakouské, ale není pochyby, že 
pražský ústav bude od nynějška dirigován z Vídně a že hospodářská centra- 
lisace nabyla tím nového posílení. Sloučení obou bank chápe se vše- 
obecně jen jakožto snaha montánní skupiny Wittgensteinovy nabýti pro 
své spekulace širšího podkladu finančního, jaký právě poskytuje jinak da- 
leko méně hybná dolnorakouská společnost se svými 45 milliony zlatými 
vkladů a nyní 30 mil. zl. akciového kapitálu. Také prý byly akcie České 
eskomptní banky papírem dosti neprodejným, jelikož se vždy ihned vědělo, 
od koho nabízené papíry pocházejí, a nabízely se tudíž za ně kursy nižší. 
Skupina potřebujíc hotové peníze hledí si je opatřiti prostřednictvím nových 



287 



akcií dolnorakouských, které půjdou asi čileji na odbyt a v kterých je 
možná daleko větší ažiotaže. 

Ostatně se již v létě 1900 mluvilo o vyjednávání eskomptní banky 
České s Německou bankou v Berlíně (srovn. N. D. VU str. 692) za 
stejným účelem rozmnožení závodního kapitálu ; zprávy ty byly popřeny, 
nabývají však nynější transakcí dodatečného potvrzení. 

Jak bude toto sloučení působiti na české poměry hospodářské, ne- 
snadno říci. Zdá se, že Česká eskomptní banka ve vlastním zájmu ne- 
vzdá se hned dosavadní podnikatelské působnosti, která také jí — a nejen 
průmyslu — neobyčejně prospívala. Pokyne-li jí vděčnější pole jinde — 
nezbude ani průmyslu, než hledati si bankéře jiného, a že jej najde, není 
pochyby. Obrátí-li se národně česká část tohoto průmyslu k bankám 
českým, tím lépe bude pro nás. Vždyť i naše banky znenáhla probírají 
se z dosavadní podnikatelské ztrnulosti. Vykládati poslední transakci ja- 
kožto výstražné memento proti našemu hospodářskému »svůj k svému* 
nepokládáme za správno. Vždyť hospodářská centralisace právě pražskému 
a českému Němectvu nejvíce škodí a Němci pražští dnes trpce pociťují, 
že heslo '>Los von Prag« kdysi vydané odklonilo severní německé Čechy 
k Drážďanům a Berlínu a jižní i západní k Vídni a že každé hospodářské 
poškozování Prahy — které nepočíná dnes jako » spravedlivý trest* za 
naši bezbožnost národní, nýbrž trvá soustavně od zakládání železnic, sta- 
novení diferenčních cel terstských atd. — podkopává právě nejvíce ně- 
mecký velkoobchod pražský a tím hospodářskou basi pražského němectví 
vůbec. A Němci naši dobře věděli, proč ve střízlivých dobách dovedli 
slučovati politický centralism s hospodářským autonomismem. 



V Berlíně vzbudil obrovský poprask úpadek dvou velikých hypo- 
tečních bank t. zv. bankovní skupiny Spielhagenovy. Zjistilo se, že řidi- 
telé obou bank nejenom uzavírali lehkomyslné obchody, půjčujíce na po- 
zemky nepoměrně vysoké obnosy odměnou za úsluhy a úplatky jimi od 
dlužníků vyžadované, nýbrž že padělali bilance a vedli knihy způsobem 
zhusta podvodným. Bankéři odporučovali obě banky, lákáni jsouce vyso- 
kými provisemi sprostředkovatelskými, k ukládání peněz v jejich listech 
zástavních, a banky samy udržovaly vysoké kursy svých papírů tím, že 
skupovaly své papíry, které se na trhu objevily, uvádějíce je na druhé straně 
opět za stejný kurs v obecenstvo. Ovšem jakmile se následkem znepoko- 
jujících pověstí začaly zástavní listy objevovati na trhu četněji, bylo po 
kupování veta. Ředitelé vedli nádherný dům, byli v čele náboženských a 
humánních podniků, pomořanská hypoteční banka dostala dokonce titul 
dvorní banky Jejího Veličenstva císařovny, jeden z ředitelů dostal ne- 
dávno ještě vysoký řád a byl prý odporučen pro povýšení do stavu šlech- 
tického. A nyní konkurs}-, vyšetřovací vazby, prohlašování vysokých pánů, 
že neměli s bankéři oficielních styků, příval zástavních listů na trh — 
v Německu koluje jich za 6000 milionů marek — a ochuzení tisíců jak 
akcionářů, tak majitelů zástavních listů. 



288 



Konec prosince přinesl řadu provisorních zákonů (císařských naří- 
zeni dle § 14.) o rozpočtovém provisoriu na první polovici roku 1901, 
o účetním zákoně za rok 1900, o prodloužení zákona stran osvobození 
daňového pro průmyslové podniky v Terstu a pro obchodní lodě námořní, 
dále o státní dotaci 2^2 milionu korun pro fond meliorační a o prodlou- 
žení státní subvence paroplavební společnosti dunajské na rok 1901. 

Co do českých projektů regulačních, již státní rozpočet na r. 1900 
obsahoval na úpravu Vltavy 1 70.000 korun (zejm. pro trať nad Prahou 
v zájmu čilé parníkové dopravy mezi Prahou a Stěchovicemi), na regu- 
laci Labe 180.000 K a na zřízení telefonického spojení od Prahy k Bu- 
dějovicům, jímž se mělo zdokonaliti povodňové zpravodajství v poříčí 
.Vltavy a zabrániti nahromaďování vorů Prahu ohrožujících 64.000 K (celé 
zařízení bude státi asi 181.800 K). Dále věnováno v investičním rozpočtu 
600.000 K na zřízení vorových přístavů na Vltavě a Labi a především 
přístavu na císařské louce u Smíchova, který má býti potom spojen kole- 
jemi s nádražím smíchovským a sloužiti za překladiště; pro vorové pří- 
stavy v Cechách byly již v předchozích letech povoleny větší obnosy : 
r. 1895 a 1896 z mimoř. dotace pro vodní dráhy dohromady 120.000 K, 
r. 1897 v investic, rozpočtu 680.000 K a v dvou dalších letech opět 
600.000 a 800.000 K, celkem tedy 27., mil. K. Kanahsace Vltavy a Labe 
od Prahy k Ústí n. L. rozpočtena úhrnem na 25'9 mil. K, z čehož hradí 
země ^3 a stát "^/g. Dosud věnoval stát 6-4 mil. K, jako 4. splátka stát- 
ního příspěvku vřaděno 2*48 mil. K. Provedeno bylo již zdymadlo u Kle- 
cánek úplně a u Libšic z části, započato již u Troje a počne se brzy i na 
nejdolejší trati vltavské. 

V rozpočtovém provisoriu na první pololetí 1901 shledáváme tytéž 
položky na regulaci Vltavy se 170.000 K a regulaci Labe se 180.000 K, ka- 
nalisaci středního Labe od Mělníka k Hradci Králové se 200.000 K, zří- 
zení vorových přístavů na Vltavě a Labi s 800.000 K. Projekt splav- 
nění středního Labe měl býti do konce r. 1900 hotov, ale malý obnos 
na regulaci Labe věnovaný svědčí, že jde pořád ještě toliko o práce pří- 
pravné. 

Povšimnutí zasluhují značné obnosy určené v státním rozpočtu na 
úřední budovy v městech českoněmeckých ; znám.o, že i do Prahy dochá- 
zívalo zhusta opotřebované kancelářské zařízení z měst českoněmeckých, 
pro která bylo před tím nově opatřeno. Ze to znamená statisíce věnované 
místním a krajinským stavitelům, živnostníkům a j. dodavatelům z peněz 
státních, je nepochybno, a husté sítě železniční, poštovní a telefonní, četné 
školy a úřady měst českoněmeckých znamenají miliony státních investic 
a statisíce ročních důchodů státního úřednictva ! 



Zemské sněmy neprojednaly osnovu zákona o zavedení zemské při- 
rážky ke státní dani z lihu ; když byl dalmatský sněm předlohu ná- 
sledkem roztrpčení vzniklého úmluvami vjád o bosenských drahách od- 
mítl, byla vládou v ostatních sněmích odvolána. Sněm český usnesl se 
tudíž o čtyřměsíčním provisoriu rozpočtovém na rok 1901 přijav návrhy, 
aby se přirážka zemská s výhradou dodatečného, definitivního schválení 
sněmem stanovila 55*^/^, a aby zemský výbor byl zmocněn k sesílení po- 



289 



kladničních hotovostí učiniti výpůjčku až nejvýše do sumy 6 mil. korun. 
Zároveň byly přijaty resoluce, jimiž se zemskému výboru ukládá, aby 
okamžitě vstoupil v jednání s vládou ohledně osnovy zákona na zave- 
dení samostatných zemských přirážek k státním daním z nápojů lihových 
a aby předložil příslušnou osnovu zákona v příštím zasedání sněmu, 
i aby s vládou vyjednával v té příčině, aby veškeré reální daně státní byly 
přenechány zemskému fondu. 



Jednání o rozpočtu města Prahy na rok 1901 poskytlo příležitost 
zabývati se financemi a zejm. dluhy obecními vůbec. Dle administrační 
zprávy za rok 1898 bylo město Praha bez dluhů až do roku 1845, kdy 
vypůjčilo si pro zřízení novoměstského vodovodu 50.000 zl. konv. m. od 
České spořitelny. R. 1848 a 1849 následovalo 150.000 zl. od tehdejší 
rakouské Národní banky (nyní Rakousko-uherské), r. 1852 dalších 242 
tisíc zlatých od České spořitelny na zaplacení bezúročných záloh státních 
z let 1850 a 1851, roku 1864 1 miUon zl. na stavbu městské plynárny 
na Žižkově a řetězového mostu Eliščina, roku 1867 200.000 zl. pro 
stavbu silnice na Letné a u Dejvic, r. 1872 1 milion následkem povodní 
katastrofy a pro rozšíření vodovodu u Žofínského ostrova, r. 1874 dalších 
5 milionů zl. pro stavbu Rudolfova nábřeží a zakoupení a demolování 
hradeb novoměstských, v letech 1875 — 1878 celkem 2'1 mil. zl. nástavbu 
Palackého mostu a nábřeží. Od let 80tých učiněna 1881 dvoumilionová 
půjčka ke stavbě nových budov školních, 1885 1 milionová půjčka k re- 
gulaci Žofína a koupi trestnice svatováclavské, a téhož roku dvoumilionová 
k rekonstrukci starého mostu řetězového, ke stavbě jatek v Holešovicích 
a k demolování hradeb od Slepé brány ke Slupi, 1888 1 milionová pro 
novou plynárnu v Holešovicích, 1894 nová školní půjčka 700.000 zl., 1896 tří- 
milionová půjčka asanační, za kterou následovaly další 3 mil. zl.k témuž účelu 
v r. 1898, dále r. 1898 1^/.^ milionu zl. ke stavbě ústřední tržnice, země- 
braneckých kasáren a nové kanalisace. K tomu přistupují veliké půjčky 
na prostředky dopravní, na které obec Pražská vypůjčila v r. 1894 nej- 
prve 2 mil. zl., roku následujícího ke stavbě elektrické centrály v Holešo- 
vicích a převzetí vinohradské elektrické dráhy 3 mil. zl. a konečně roku 
1898 k zakoupení koňské dráhy od belgické tramwayové společnosti a 
přeměně její v elektrickou 5 milionů zl. Po konversích, které ke snížení 
úrokové míry do polou let osmdesátých byly provedeny, po předsevzatých 
amortisacích a s druhé strany s připočtením poměrně menších obnosů zde 
neuvedených činí dluhy Pražské obce koncem roku 1900 veliký obnos 
78" 15 mil. korun, značně více než dluhy celého království Českého. 

Naproti tomu se ovšem uvádí v aktivech Prahy 114*21 mil. korun, 
z nichž připadá přes polovici (65'39 mil. K) na nemovitosti obci náleže- 
jící a 50"5 mil. K na budovy školní — ale v nemovitostech těchto jsou 
objekty, které město Praha nikdy nebude moci zpeněžiti a budovy školní 
rovněž nemohou býti účelu svému odňaty, dokud trvá škola a dokud není 
postaráno o jiné vhodné pro ni umístění. Podniky výnosnými jsou jenom 
plynárny, elektrické dráhy, mosty, jatky, tržnice, a že některé z těchto pod- 
niků nehradí z přebytků nad vlastní náklady provozovací řádné zúrokování 
a amortisaci nákladů zařizovacích, ukážeme někdy příště. 

NAŠE DOBA. R. Vílí., č. 4. 1901. 2<J. ledna. 19 



290 



K tomu přistupuje, že podniky elektrické budou vyžadovati na nové 
tratě ještě několikamilionového nákladu, kterým se jich vj^osnost sotva 
zvýší — jsouť již nyní některé tratě vhodně pojmenovány názvem »paci- 
íické«, vedené polemi ke zvýšení prodejní hodnoty pozemků, vlivuplným 
osobám náležejících, a tratě, které přibudou, nebudou z pravidla výnos- 
nější dosavadních. 

Nejhůře zabrousila obec Pražská — mim(i nerozřešenou kanalisaci — 
v projektu asanačním. Dle přednášky mag. sekretáře Dra Steina zakoupila 
Pražská obec v asanačním obvodě 26.329 m.^ stavební plochy za 1,926.000 zl. 
dle programu první kampaně expropriační a dalších 57.111 m.^ za úhrnný 
obnos 3,784.000 zl., celkem tedy 83-440 m.'"^ za 5,710.000 zl. Zakoupiti 
dlužno ještě stavební plochy 156.000 m.- Ze zakoupených bylo již zasta- 
veno 27 stavebních ploch, 9 se jich zastavuje a o 6 se vyjednává; 
z těchto 42 míst však zastavěla sama obec 14 na vlastní útraty, prodavši 
dosud jen 22 stavebních ploch za 960.000 zl. Celý asanační obvod ob- 
náší 365.400 m.^, z čehož plných 278.000 m.^ nalézá se dosud ve vla- 
stnictví soukromém; poněvadž pak některé budovy zůstanou zachovány, 
jest předmětem asanace asi 250.000 m.^ Asanační obvod Starého města 
zahrnuje 300 a Josefova 260 budov (a 13 krámů řeznických), v mnohých 
budovách mají dokonce jednotlivé pokoje zvláštní majitele (takovýchto díl- 
čích vlastníků je ještě 583). — Zřejmo již z těchto číslic, že k asanaci 
přikročeno bez uvážení obrovského finančního dosahu celého projektu, celá 
akce uvázla, místo nové, nádherné a obchodní čtvrti jest asanační obvod 
ruinou a i co bylo nově zbudováno, bude časem potřebovati asanace nové. 

Nejsmutnější jest, že přes tyto všechny dluhy, činící asi 390 korun 
na každého obyvatele Pražského, nejsou právě nejdůležitější podniky — 
kanalisace, asanace — ještě provedeny, a že, neměly-li přirážky obecní na 
rok 1901 býti zvýšeny, bylo nutno četné žádoucí položky z rozpočtu 
vůbec vypustiti t. j. pouze odročiti. 

Celkový rozpočet města Prahy na rok 1901 činí přes lO^/g milionu 
korun, z čehož přes 4^/^ milionu musí se uhrazovati přirážkami, a k no- 
vým investicím bude zapotřebí další půjčky asi 12 milionů korun. 



ZEMĚDĚLSKÉ, PRŮMYSLOVÉ A OBCHODNÍ. Hospodářské rozhledy za rokem 1900 — 
Rolnické poměry, skladiště družstevní, ubírání kapitálu a nouze o nevěsty — Průmysl 
textilní, cukerní a strojnický — Železnice a. labská doprava — Vodní cesty vnitrozemské 
a naše projekty prQplavní — Telefony v městech českých a německých — Ruský konsulát 
v Praze — Obchodní musea v Bukurešti a Petrohradě a rakouští komerční referenti v cizině 
— Svůj k svému a »pravda« v životě hospodářském. — 

Hospodářské rozhledy za rokem právě uplynulým nevyznívají tak 
růžově jako za jeho bezprostředním předchůdcem. Žně r. 1900 byly u nás 
jen prostřední, zůstávajíce daleko za úrodou z r. 1899 a klesnuvše o něco 
i dokonce pod průměr pětiletý. Společenstevní ruch u nás probuzován byl 
zejm. pro zřizování skladišť obilních k organisaci odbytu produktů země- 
dělských, jichž podporu vláda i země zajistila. Avšak zakladatelské hnutí 
vyskytuje se mezi rolníky německými daleko intensivněji než mezi českými 
a nynější volební perioda se svým stereotypním podkuřováním uvědomělosti 
a pokročilosti našich zemědělců, řemeslníků atd. byla věru málo schopna 
je podněcovati. A tak mají Němci na př. již obilní skladiště v Bílině 



291 



a Chebu a zřizují je nyní v Žlutících, Teplicích, Duchcově a j. — v Če- 
ských krajích zatím jen- »nejdále přípravy pokročily* v Plzni, Čáslavi, 
Kouřimi, Pardubicích, my u nás sice deklamujeme »ne z oka matného, 
z ruky pilné naděje kvitne«, ale láteříme jen na táborech, v novinách a 
hostincích, zatím co Němci z příznivé situace, z podpor státních i ze zem- 
ského úvěrního fondu zemědělského pro sebe prakticky co nejvíce vy- 
těžují. 

Naše noviny přinášely pak co měsíc »smutnou statistiku* rostoucího 
zadlužení rolnického a exekučního prodeje nemovitostí. Číslice tyto nepo- 
vídají však o specielních příčinách zadlužení a prodejů, o jejich rozdílné 
účinnosti dle krajů a národnosti atd. Jisto je, že nemalá část kapitálu, 
o nějž zadlužení rolnictva vzrostlo, stěhuje se zase do záložen a spořitelen. 
Jsou to dědické podíly synů a věna dcer, které z rolnického stavu odešly 
k jiným povoláním a třídám obyvatelstva. Rolnickému venkovu ubíhají 
totiž nejenom námezdní síly pracovní, nýbrž i vlastní potomstvo majitelů 
půdy, a čím » pokročilejší* a zámožnější kraj, tím méně má jeho ženská 
i mužská mládež chuti k namáhavému zaměstnání rolnickému. Četná ro- 
dina, která byla dříve sedlákovi neocenitelnou silou pracovní, je mu nyní 
při zvráceném vychování našeho lidu zhusta jen pasivem, živlem ryze spo- 
třebním. »Prachová« děvčata venkovská povrhují životem rolnickým, dá- 
vajíce přednost nečinnému životu žen důstojnických, úřednických — a není-li 
tu náhodou advokáta, soudního adjunkta nebo okresního komisaře, vezmou 
— dle svých poměrů — za vděk i šikovatelem nebo četnickým strážmistrem, 
který to »přivede« časem až na kancelistu. Zvýšení platů úřednických 
tuto invasi nevěst venkovských do města jen sesílilo. Vyplacená věna stěhují 
se (v nejlepším případě!) do záložen na 4^/^, aby pak za 6"/^ byla opět 
rolníkovi půjčena — zase na věna dcer, studia synů. A tu je běda sedlákovi, 
běda venkovu, jemuž se odnímá provozovací kapitál, běda méně majetnýn' 
dcerám středních stavů městských, jimž venkovské krásky s věnem často 
jen na krvavý úvěr získaným zužují možnost zaopatření! 

Průmyslu nesmírně vadily vysoké ceny a druhdy i naprostý nedo- 
statek uhlí, který se stal hotovou kalamitou. Mnoho závodů bylo na jaře 
1900 nuceno výrobu na čas zastaviti nebo obmeziti, v létě pak přiměl 
poplach o opětně hrozícím nedostatku nakupovati za drahé ceny zásoby, 
které dlouhým ležením se znehodnotily. Vláda naproti celému loupeživému 
zájezdu uhelných kartelářů zmohla se jedině ku konání ankety, jíž — od- 
halivši svou úplnou bezmocnost — stávkujícímu hornictvu i spotřebitelům uhlí 
jen uškodila. Textilní průmysl zdražením surovin poklesl, cukrovarnictví 
též málo bylo podněcováno k rozšiřování závodů — dle posledních zpráv 
usiluje o vypěstění vlastního cukerního průmyslu i největší konsument ex- 
portního cukru, Anglie, a do Španělska a Itálie samy naše strojírny do- 
dávají zařízení a vůdčí síly pro nové cukrovary ■ — a české strojnictví 
neutrpělo tímto poklesnutím jenom tím, že mělo značné zbytky zakázek 
z roku předešlého. V Uhrách se buduje sice několik nových továren tex- 
tilních a cukerních, ale z tohoto odbytiště jsou naše strojírny vypuzeny 
vládou uherskou, která známé výhody daňové a j. novým závodům po- 
skytuje toliko s podmínkou, že stroje objednány budou vesměs u strojíren 
domácích, třebas výrobky jejich byly dražší nebo špatnější. Strojírnám 
uvalilo konečně nové břemeno zvýšení poplatkové sazby na dělnickou 

19* 



292 



úrazovnu, tak že čtyři velké pražské strojírny platí nyní úrazovně asi 
100,000 zl. ročně, bezmála tolik, co 68.000 zemědělských podniků, úra- 
zovému pojištění v Cechách podrobených, dohromady. 

Železnice české vykazují následkem uhelné stávky rovněž značné 
schodky dopravních příjmů, nemohše úbytek z prvního čtvrtletí roku 1900 
pozdějším zvýšením dopravy nikterak vyrovnati. Za to mají severní Ferdi- 
nandská i jižní dráha zvýšené příjmy asi o 4 miliony korun, společnost 
státní dráhy asi o 3 miliony korun ; příjmům těmto odpovídají však 
i značně zvýšené výdaje. 

I labská doprava česká utrpěla loni jednak prodloužením mrazů až 
do března a k podzimu opět dlouhým suchem, jednak stávkou hornickou, 
pro kterou se doprava hnědého uhlí, i když fysicky již byla možná, o plné 
tři neděle opozdila a vůbec zmenšila. Přes to odešlo loni po Labi do Ně- 
mecka celkem 16*8 mil. metů (předloni 22*28 milí. metů) českého hnědého 
uhlí a den-ně ho bylo průměrem přeloženo na labské lodě 588 vagónů 
(předloni 750 vagónů). Valně větší část českého hnědého uhlí odchází 
ostatně po železnicích do Sas a do Bavor. Z jiných druhů zboží vyniká 
v labské dopravě cukr, jehož byly loni jako předloním dopraveny po vodě 
bezmála Iři miliony metů — cena cukru v Ústí nad Lab. je směrodatnou 
pro počítání cukerní ceny u nás vůbec a v poslední době vzmáhá se pře- 
kládání cukru v Mělníce, jemuž vadí nepříznivé tarify dráhy severozápadní, 
dále ječmen, slad a zboží skleněné. 



Loňské zprávy o uherském projektu plavebního průplavu od Dunaje 
Váhem (přes Žili nu) k Odře vzbudily i v Předlitavsku rozruch, jemuž 
dlužno přáti trvalejšího úspěchu, než měly periodické agitace a projevy 
v minulosti. 

Vnitrozemské vodní cesty docházely po staletí a tisíciletí uznání 
a užívání jakožto velmi pohodlné a levné i poměrně rychlé dopravní cesty 
naproti dopravě silniční. Jakmile však od let třicátých století 19. začaly 
úžasným rozmachem šířiti se železnice po Anglii i pevnině evropské, zájem 
o budování nových umělých cest vodních chladl a mizel, a zdálo se, že 
vnitřní vodní doprava železnicemi — jakožto co do rychlosti, pohodlnosti 
a pravidelnosti daleko dokonalejším prostředkem dopravním — úplně bude 
vytlačena a odstraněna, že zkrátka železnice úplně dostačí, aby zmohly 
veškeren i nejsilnější ruch dopravní. Teprv od let sedmdesátých 19. stol. 
mínění opět se obrací na prospěch cest vodních. V Sev. Americe počínají 
využitkovávati nesmírné výhody, jaké poskytují spojená velká jezera i roz- 
sáhlá a na všecky strany rozvětvená úvodí Mississippi pro povznesení od- 
bytu zemědělských produktů, ve Francii ministr Freycinet 1878 rozkládal 
velkolepý program dopravně-politický, dle něhož vedle zdokonalení a po- 
státnění sítě železniční měly býti všechny starší průplavy přestavěny pro 
lodě s větší nosností a na státních průplavech všechny dávky zrušeny, 
a zejm. v Německu skoro kvapem zdokonalovány a nově budovány vodní 
cesty vnitrozemské. Osvobození od poplatků a technické pokroky ve stavbě 
průplavů i lodí i v pohonu způsobily neobyčejný rozvoj plavby vnitro- 
zemské. I v jiných státech, zejm. též v Rusku, jsou vnitrozemské vodní 
cesty velecenným činitelem vnitřní dopravy. Připadáť na 100 km'^ vodních 



293 



cest v délce v Holandsku 14'5 kin, v Belgii 7"5 km, ve Francii 2-3 knt, 
ve V. Britanii 2' O km, v Německu \'Q km, Švédsku \'^ km, v Itálii 0'9 km, 
Rakousko-Uhersku 0-8 km, v Rumunsku 0'7 km, konečně v Sev. Americe 
0*4 a ve Španělsku a v Kanadě 0'1 kyn na 100 km'-. V Rakousku došlo 
v posledních desítiletích jen k regulaci Dunaje, Labe a Vltavy, nyní ka- 
nalisuje se trať od Prahy k Ústí n. L., ale splavnění Vltavy Prahou a ka- 
nalisace středního Labe od Mělníka ku Hradci Králové a Jaroměři dosud 
čekají na vyřízení a průplavy dunajskovltavskolabský a dunajskooderský 
jsou dosud projekty, které ani co do technické stránkj' provedení nejsou 
dosud úplně vyjasněny. 

Dne 13. prosince 1900 konal se tudíž ve Vídni agitační » sjezd pro 
vodní cesty«, jehož súčastnili se inženýři, obchodníci, továrníci i země- 
dělci i vláda značným štábem vysokého úřednictva a který osvětlil nutnost 
výstavby průplavů se stanoviska zemědělského, průmyslového i obchodni- 
ckého. Ministr obchodu Call při všem platonickém zájmu o průplavy do- 
vozoval, že nelze násilně urychlovati studia o technické stránce našich 
průplavních projektů, které následkem zvláštních nepříznivých poměrů horo- 
a vodopisných vyžadují technických zařízení, pro jaká dosud v cizině není 
vzorů, zejména obrovská zdvihadla a opatření k zabezpečení dostatečných 
mass vodních. Avšak hned v zápětí oznamovaly oficiosní žurnály, že prý 
sice vláda věnuje větší obnos na studia projektů průplavních, že však na 
provedení některého projektu dosud není peněz, a kdyby — jak se toho 
domáhala před rokem komora Pražská — byla otázka zbudování průplavů 
dunajskolabského a dunajsko-oderského uváděna v parlamentě v souvislost 
s předlohou o zbudování druhého spojení s Terstem, byla by prý i tato 
předloha ohrožena. Napovídá se tedy zřetelně, že před dokončeným zbu- 
dováním druhého železničního spojení s Terstem na stavbu průplavů 
v Předlitavsku pomýšleti se nebude, a odkazování ministrovo na zvýšenou 
položku ke studiu kanálů bylo tedy jen lacinou útěchou nedočkavců, 
útěchou nad to nikoliv novou, jelikož zvláštní hydrotechnické oddělení pro 
vodní cesty v ministerstvu obchodu trvá již od r. 1893, aniž spatřujeme 
ve stavbě průplavů jakéhokoliv pokroku. A právem bylo ve veřejných 
listech poukazováno, že přes 569.000 korun dosud na hydrotechnické od- 
dělení ministerstva věnovaných provádí se kanalisace Vltavy způsobem 
pro rozsáhlou voroplavbu vltavskou tak nevhodným, že se tím doprava 
vorů od Prahy k saským hranicím skoro trojnásobně zdražuje a proplavo- 
vání vorů zdymadlem u Klecan působí dojem plavby bouřlivými peřejemi. 

Na sjezdu došlo také k diskusi o trati budoucího průplavu dunajsko- 
vltavského. Všechny skoro dosavadní projekty - aspoň ty, které vycházely 
s české a vídeňské strany — měly výhradně na zřeteli průplav odbočující 
od Budějovic jihovýchodně směrem k Vídni. Se strany hornorakouské 
a nyní též bavorské navrhuje se však též zřetel k jiné trati, která by od- 
bočujíc z vltavského údolí u Budějovic, Krumlova nebo Vyššího Brodu 
ústila do Dunaje u Lince. Zastanci této trati uvádějí, že by průplav bu- 
dějovickovídeňský — delší a dražší — sloužil zejména, zájmům severo- 
německým, vídeňským a uherským, kdežto průplav budějovickolinecký — 
kratší, snadnější a lacinější — by oživil zpustlou nyní plavbu od Pasová 
k Vídni, přivedl v labské dopravě náklady bavorské a jiné jihoněmecké, 
oživil projektovanou dráhu turskou, které by zjednal lodní spojení s Ce- 



Ž94 



chámi a Německem. Oživuje se tu projekt, který zaměstnával již před 
málem sto lety Gerstnera; místo průplavu byla tehdy zbudována první že- 
lezná dráha pevniny evropské (Budějovice-Linec). 

Bylo též na sjezdu navrhováno žádati regulaci rakouské Visly, kterou 
se Rakousko v konvenci s Ruskem a Německem z r. 1871 zavázalo provésti do 
r. 1892, ale později posunulo do roku 1912. Ale zpoždění pouhých 20 let 
v Rakousku zdálo se sjezdu tak nepatrným, že nestálo ani za resoluci . . . 

Dne 5. ledna pak zasedal v ministerstvu obchodu vodní subkomitét 
průmyslové rady, jemuž vláda sdělila, že vypracovány jsou projekty pro 
průplavy dunajskooderský, dunajsko vltavský, oderskolabský (od Přerova 
k Pardubicům) a oderskoviselský (od Hrušové ku Krakovu), a východně 
od Krakova pro průplavy mezi Vislou a Sanem i Sanem a Dněstrem. Průplavy 
oderskoviselský a sanskodněstrský technicky již tak daleko pokročily, že 
mohou býti podrobeny revisi traťové, kdežto pro průplav dunajskooderský 
jsou již vypracovány i detaily projektů stavebních. Průplav tento prohlásilo 
subkomité za hlavní článek každé průplavní sítě rakouské, který tudíž nej- 
prve musí býti proveden — snad aby Uhři touto nabídkou Předlitavska 
upustili od svého průplavu povážského. Co tomu asi řeknou čeští inte- 
resenti ? ! 



Značně rozmohlo se za předloňský rok užívání telefonů, ač ovšem 
nedosahuje daleko poměrů německých nebo skandinávských. V Předlitavsku 
zvýšil se počet městských sítí od r. 1898 do 1899 ze 219 na 253, délka 
vodicích drátů z 86.909 na 92.081 km, meziměstské linie z 90 na 102, 
délka tratí ze 7710 na 8524 km, počet centrál ze 196 na 222, hovoren 
ze 443 na 484, účastníků ze 26.664 na 29.182 (v Německu téhož roku 
159.561) a telefonů z 27.970 na 31.032. Příjmy obnášely v roce 1898 
5,653.314 Kar. 1899" 6,106.876 K (v Německu 30-4 mil. marek), vý- 
daje v týchž letech 4,904.166 K a 5,091.277 K. 

Znovu zde upozorňujeme na úžasnou liknavost našich měst v pří- 
čině péče o zařízení sítí telefonických. Mapa telefonních sítí v Cechách 
vykazuje »uzavřené území« severočeské přímo poseto sítěmi telefonními. 
Dle stavu z počátku roku 1900 byly sítě tyto v 53 městech německo- 
českých a v 34 místech českých. A nejsou to vesměs německá místa s ve- 
likým počtem abonentů. Smržovka měla loni abonentů 6, Chrastavá, Příseč- 
nice, Rokytnice po 12, Jirkov 14, Mikulášovice 15, Bilina, Chřibská, 
Šluknov po 17, Hostinné a Podbořany po 18, Františkovy Lázně, Hrádek 
a Kadaň po 20 atd. Za to ovšem jiná města německočeská mají abonentů 
telefonních daleko více než česká; následujíť po Praze (s předměstími) 
s 2800 abonenty Liberec (529), Karl. Vary (518!), Plzeň (309), Teplice 
(286), Ústí n. L. (188), Zatec (150), Warnsdorf (133), Budějovice (116) 
a teprve po Chebu, Děčíně, Jablonci, Mostě, Mar. Lázních, Aši a České 
Lípě se 60 abonenty Kolín a za ním po nové řadě německé (Podmokly, 
Trutnov, Falknov, Rumburk, Chomutov, Vejprty) Mladá Boleslav s 43 abo- 
nenty ! Nemají dosud telefonní sítě Ústí n. Orl., Litomyšl, Vysoké Mýto, 
Humpolec, Jindřichův Hradec, Písek, Domažlice, Příbram, Nymburk, 
Jilemnice atd. atd. 



295 



Mezi úředními novinami rakouskými a tiskem ruským vznikly ša- 
rvátky o zřízení ruského konsulátu v Praze. Pravdou jest, že vláda zřizo- 
vání cizozemských konsulátu v Praze kladla a dosud klade všemožné ob- 
tíže. Když Pražská obchodní komora již v roce 1892 žádala, aby byly 
v hlavním městě Cech zřízeny konsuláty německý, italský, belgický, švý- 
carský, francouzský, ruský a anglický, odvolávajíc se na četné poměrně kon- 
suláty v daleko méně významných jiných městech rakouských, odpovědělo 
ministerstvo obchodu, že soustředění konsulátu v Praze pro Čechy již 
proto prý jest vyloučeno, jelikož prý krajiny průmyslem a vývozem nej- 
více vynikající jsou od hlavního města příliš vzdáleny a že tudíž o prak- 
tické ceně těchto konsulátu nemohlo dojíti přesvědčení. Naznačilo se tu 
prostě, k čemu směřovaly snahy vlád od desítiletí: že totiž Praha prý 
není a nemá býti hospodářským středem království. Teprve v posledním 
pětiletí vymohla Pražská komora, že byly v Praze zřízeny konsuláty fran- 
couzský (1894), švýcarský a anglický (1898) — konsulát říšskoněmecký 
zřízen byl brzo po bouřích r. 1897 — a setkávajíc se s malým zájmem^ 
u vlád rakouských a společných usiluje komora o zřízení dalších konsu- 
látu obracejíc se k vyslanectvím, obchodním komorám a j. činitelům těchto 
států. My máme v Rusku 16 konsulátu, Rusko u nás toliko 6 (ve Vídni 
a Budapešti, v Terstu a Rjece, ve Lvově a v Cernovicích). V Praze však 
nemají prý býti za konsuly cizích států ustanovováni státní občané ra- 
kouští vzhledem k národnostním poměrům, nýbrž toliko příslušníci ruští, 
což vzhledem k žádoucímu plodnému působení konsulátu by dlužno bylo 
vítati, kdyby tomu společná vláda rakousko-uherská nedávala zbytečně ráz 
ponižující provokace Prahy. 

Snahy o povznesení domácího průmyslu a vývozního průmyslu po- 
kračují ve všech státech. V Bukurešti má býti při obchodní komoře zří- 
zeno obchodní museum se stejnými účely jako podobné ústavy v jiných 
městech (informace o celních sazbách, odbytištích, o výhodnosti nových 
spojení obchodních a p.). Ministerstvo obchodu darovalo již ke zřízení 
tohoto musea komoře veškeré objekty, které byly vystaveny v rumunském 
paviloně výstavy pařížské. Rumunsko podporuje vůbec v novější době usi- 
lovně vzrůstání vlastního průmyslu, zejm. i bezcelným dovozem potřebných 
surovin z ciziny. 

I v Petrohradě bylo soukromým podnikem založeno obchodní museum, 
jsoucí hlavně stálou výstavou produktů a vzorů ruského zemědělství a prů- 
myslu. Konečně Rakousko na základě posledního vyrovnání s Uhrami 
vysílá komerční referenty ke studiím tržebněpolitickým do Berlína, Au- 
strálie a Japonu, východní Afriky a Indie. Za referenty vyhlédnuti úřed- 
níci obchodních komor vídeňské a liberecké a vysloužilý odborný chef 
ministerstva obchodu Bažant, dříve úředník obchodní komory brněnské. 



Ad vocem »svůj k svému». Byli jsme interpelováni, že prý příliš 
mnoho klademe důraz na povinnost hospodářské solidarity čili krátce na 
svůj k svému a příliš málo na doslov tohoto hesla »a vždy dle pravdy«, 
t. j. že poskytování přednosti příslušníkům našeho národa má míti platnost 



296 



jen tehdy, podávají-li nám stejné podmínky ekonomické jako prodavač 
jinonárodní. Také prý v tomto smyslu uvědomění naše své povinnosti již 
vyhovuje dostatečně. 

Odpovídáme, aby věc byla jasná; jdeť o problém skutečně národní 
a chceme dnes toto thema ukončiti. Běželo nám především o zásadní ob- 
hájení hesla »svůj k svému« jakožto skutečně národohospodářského. Byloř 
to, co vidíme u několika kramářů, přenášeno na veškeren stav obchodnický, 
že z toho vyplývala konkluse : každý český a vůbec každý kíesťanský ob- 
chodník je lenoch a vyděrač a blahoslavený kraj, v němž převládají ob- 
chodníci němečtí a israelitští, neboť oni prodávají jen dobré věci a lacino 
a zvyšují možností výhodného nákupu i životní úroveň obyvatelstva. 

Zvláště dělnický konsum byl nepřímo poukazován, že hospodárného 
nákupu dojde jen u obchodníků nečeských. Tedy v hospodářském ohledu 
naprostá negace vší solidarity národní, na kterou všude jinde právem tak 
spoléháme, kárajíce každé odrodilství. 

Ale nejenom to. V článcích »Casu«, které vyšly současně (20. 
a 21. prosince 1900) s našimi řádky v tomto Hstě a s nimiž lze z valné 
části souhlasiti, byly dány »dva příklady* nových českých podniků (česká 
společenská továrna na klobouky v Praze a česká společnost pro obchod 
a průmysl v Praze), moderně zařízených a vzorně vedených, které jakostí 
i cenami svých výrobků firmám cizím dojista se vyrovnají a v lecčems je 
i předčí. 

A přece, jděte třebas na letošní Pražské plesy a zeptejte se 
těch paní a slečen našich bývalých primátorů, našich veličin politických, 
divadelních, spisovatelských, pivovarských a jakých jiných, jak malé 
procento »naplnilo pokladny« českého hedvábnického obchodu přes všechnu 
jeho ekonomickou rovnocennost se závody nečeskými, a až se ukáže 
teplé jarní sluníčko, jděte po pražských modistkách a kloboučnících 
a dejte si předložiti účetní doklady, od koho budou míti objednánu 
většinu svého zboží. Ovšem oba jmenované podniky prospívají — spo- 
lečnost hedvábnická platila po hojné dotaci reservních a j. fondů 7"/^ 
dividendy a kloboukárna rozšiřuje se již nyní na výrobu zboží plstěného 
— ale prospívají tou menšinou našeho odběratelstva, která dílem z vě- 
domého citu povinnosti, dílem aspoň bez předsudku proti českému 
»svůjsvéjáckému« podniku — předsudku to druhdy uměle živeného — 
přišla, přesvědčila se a přišla opět. Ale kdyby »svůj k svému« žilo u nás 
docela uvědomělý život, bylo by podobných podniků u nás již dávno ně- 
kolik, prospívajících a výnosných a krámy na čelných ulicích města patřily 
by nám a ne cizincům. Náš člověk, jak jej známe, přeje bohužel více 
cizím, než své vlastní krvi; a kdyby dosáhh aspoň národní solidarity pro 
případy bezpečné nebo aspoň pravděpodobné rovnocennosti našineckého 
zboží, byli by naši »svůjsvéjáci« spokojeni. 

Tvrdí-li se, že kdo apeluje na vlastenectví, obyčejně mívá špatné 
a drahé zboží — dobrá, jděte k tomu, kdo na ně neapeluje, ale — jděte 
k našinci ! 

Konečně: Palackého »pravda« a stejné hospodářské podmínky, jaké 
by měl poskytovati prodavač kupujícímu, jsou naprosto rozdílné věci, leda 
že bychom »pravdu« stotožňovali s úspěchem, ať jakkoliv dosaženým. 
V hospodářském zápase jenom dle překonaných nauk liberalismu vítězil 



297 



ten, kdo byl nejlépe vyzbrojen kapitálově, technicky atd. — avšak ve 
skutečnosti přečasto ten, kdo byl schytralejší a bezohlednější. Ovšem zví- 
tězil často jen dočasně, ale dovedl v tomto čase zničiti četné existence 
lidí daleko schopnějších, přičinlivějších, ale čestnějších. 

Vyberme jen nahodile několik příkladíi. Založíte novou továrnu 
a vypravíte i řídíte ji co nejsprávněji. Kalkulujete dle známých vám ofert 
staršíha konkurenta ceny tak, že vám zbývá jen mírné a zúročení amorti- 
sace značného kapitálu zařizovacího — řekněme 10"/^. Ale konkurent, 
aby vám znemožnil odbyt, sníží dosavadní své ceny o S''/'^,. Co dělat? Sní- 
žíte rovněž, ač kapitál váš naléhá na zúročení a amortisaci, kdežto kon- 
kurentovy investice snad výtěžky minulými jsou již umořeny. Avšak 
konkurent sníží ceny až po náklad výrobní a pracuje bez zisku, dokud vás 
nevyhladověl a nezničil, trávě ze starších výdělků a slibuje vynahraditi 
si, co mu ušlo, jakmile odstraní vaši konkurenci. 

Zvíte, že firma X. dodává podniku Y. zboží, jež byste v téže jakosti 
mohl dodávati stejně nebo i o něco laciněji Nabídnete je, ale jste zdvo- 
řile vj^komplimentován — neboť ředitel podniku Y. má od firmy X. 
provise, k jakým se odvážiti nemůžete. 

Vezmete si do domu krejčovou na plesové šaty, pro něž chcete 
látku objednati u firmy Z. Slyšíte však od švadleny odbornické a mnoha 
prý zkušenostmi dotvrzené dobrozdání, že zboží firmy Z. je sice snad 
stejně laciné, ale špatné, přeleželé, těžko zpracovatelné, zkrátka nejlepší 
pramen že je firma U., nevíte však, že proto, poněvadž vaší důvěrnici za 
provisi zdarma poskytuje látky na její toiletní potřeby, jako dostává 
francouzská kuchařka svůj sou z každého franku nákupu. 

Kde je tady »pravda«, a kde opět okamžitý úspěch? 

Ale nehledě k těmto a tisícerým příkladům spadajícím pod pojem 
méně loyální konkurence, bývá druhdy i při úplně loyálním zápase novému 
podniku nesnadno soutěžiti ihned jakostí i cenami. Nové podniky vůbec 
— i když nejsou zakládány tak naivně, jak se u některých skutečně u nás 
stalo — mají zhusta obtíže se získáním vhodných řídicích sil technických 
a komerčních, s výběrem způsobilého dělnictva, při méně šablonovitých vý- 
robách i se zařizováním strojním, potřebí dále značného kapitálu a dlouhé 
doby, než se po zahájení výroby počnou vraceti podniku první peníze za 
výrobky zpravidla na delší úvěr poskytnuté atd. 

A nemůžete-li ihned vyrovnati se konkurentům cenami a jakkostí, 
budete dle názoru liberální politické ekonomie zničeni, a právem, neboť 
kruté »zákony« ekonomické neznají slitování ani nad vaší nevyspělostí 
ani nad vaší — po případě proto neloyálním konkurentem — čestností, 
právě tak, jako táž — na štěstí překonaná — theorie hnala do továren 
nedospělé děti, vysilovala v úmorné dlouhé denní práci za nedostatečnou 
mzdu muže a ženy, jen aby tam kdesi v cizině za mořem mohla dodávati 
metr kalika o desetník laciněji a povaliti tak jiné závody, jiné lidi, jiné 
národy . . . 

Co tedy může hospodářsky znamenati požadavek »vždy dle pravdy* 
v hesle Palackého? Nikoliv rázem a vždy hospodářskou paritu stejné pod- 
mínky pro nákup obecenstvu poskytované, nýbrž jen tolik, aby pod- 
nikatel náš dle nejlepšího vědomí a svědomí svého o tuto paritu se při- 
čiňoval, čili aby odběratelská ochota národnostní nebyla mu poduškou 



298 



lenosti, nýbrž jen pomocí přes první bez jeho zavinění nesnadné počátky 
hospodářské, pokud by jí nutně bylo potřeba. 

Specificky českou obtíží novým podnikům našim jest ovšem, že se 
u nás musí analogiemi z theorie i z praktické politiky všech možných ná- 
rodů a států naproti úsměškům teprve dokazovati to, co se téměř všude jinde 
pokládá za samozřejmou povinnost. Než nemýliž nás to, a ono posměšné 
»svůjsvéják« z konce století 19. připadejž nám stejně jako ono »Wlasten- 
zer« z jeho počátku. Tehdy šlo o literaturu, nyní o hospodářské povzne- 
sení a osamostatnění, a národ potřebuje obojího. 

A znovu opakujeme: »svůjsvéjáctví« nežádá ani zpravidla hmotných 
obětí, naše podniky jich převážnou většinou dnes ani nepotřebují ani ne- 
chtějí, ony žádají jen, aby netrpěly předsudkem, že co je české, jest již 
tím samým dražší a horší než zboží cizí, a aby závislost našeho konsumu 
na cizích dodavatelích, dnes čím dále tím zbytečnější, konečně přestala. 

F. 



Sociální. Stávky a výluky 1899 v Rakousku, Německu, Francii a v Anglii. — Hornické 
hnuti v Cechách. — Stávkový zákon Millerandův. — Návrhy na zÍMzení dělnických komor 
ve Francii a v Rakousku. — Nový zákon domovský. 

Úřad pro statistiku práce uveřejnil opět obvyklou statistiku stávek 
a výluk dělnických v Rakousku 1899. Stávek bylo celkem 311 v 1330 
podnicích s 90.919 zaměstnanými dělníky, z nichž stávkovalo 54.763, 
t. j. 60"/^, a dalších 5374 bylo následkem stávky nuceno zaháleti. Mezi 
stávkujícími vyniká tentokrát nepoměrně vysokým procentem ženské děl- 
nictvo, jehož bylo 18.954 proti 35.809 dělníkům mužským (v roce 1898 
bylo na 32.000 mužs. dělníků stávkujících dělnic pouze 7.564), neklamný 
důkaz, že stávkovalo hlavně dělnictvo textilní (Náchod, Hronov atd., Brno). 
Na Čechy připadalo 45°/^ stávek, na Dolní Rakousy 22-5"/o> "s. Moravu 
12"8°/(j. Mezi postiženými podniky byly 423 velkozávody, důvodem stávky 
byl nejvíce požadavek 10 hodinové doby pracovní. Ztraceno bylo stávkami 
v roce 1899 přes 1 milion pracovních dní a dělnictvu ušly přes 2 miliony 
korun mzdy. Výluk bylo 5, jimiž stíženo bylo 3.457 dělníků, tj. tři 
pětiny dělnictva v dotyčných závodech zaměstnaného. 

V Německu bylo 1899 úhrnem 1336 stávek, z nichž 1288 bylo 
do konce roku skončeno. Stávkami těmito stíženo bylo 7121 závodů se 
256.858 zaměstnanými dělníky; 1090 závodů bylo jimi úplně zastaveno. 
Útočných stávek bylo celkem 1019, obranných 269; úplného úspěchu do- 
sáhli stávkující v 331, částečného v 429 případech, kdežto 528 stávek 
skončilo v neprospěch stávkujících. Ve 23 výlukách do konce roku 1899 
zrušených bylo z práce vyloučeno 5298 dělníků a jiných 1728 bylo vý- 
lukou rovněž donuceno zaháleti. 

Ve Francii bylo v témž roce 1740 stávek se 176.000 stávkujícími 
v 4290 podnicích ; částečného úspěchu dosáhli stávkující v 70"/^ pří- 
padů, úplného skoro v Í2^ ^ případů. Ze stávkujících připadalo 40.000 
na průmysl textilní, 31.000 na hornictví, 27.000 na kovový průmysl 
a 217.000 na živnosti stavební. 

V Anglii činil 1899 počet stávek 721, súčastnilo se jich 178.440 
osob. Úhrnná ztráta pracovních dnů obnášela 2,496.000, Výsledek stávek 



299 



byl příznivý asi pro čtvrtinu dělníků a pro více než dvě pětiny zaměst- 
navatelů ; u ostatních dosaženo kompromisu. 

Hornictvo hnědouhelných obvodů severočeských chystá prý se opět 
ke stávce za osmihodinovou dobu pracovní. Vůdcové sociálně-demokratičtí 
prý zrazují ze stávky, která by jako každá prospěla zase pouze kapita- 
listům, ale valná část hornictva, hlásící se k neodvislým socialistům, trvá 
na svém záměru a připravuje se, obmezujíc zatím faktickou svoji práci 
na 8 hodin, třebas sněmu trvala déle. Zprávy ty naplnily nepokojem oby- 
vatelstvo, které tak citelně odneslo loni nemírné zdražování uhlí, k němuž 
byla podnikatelům stávka uhlokopů vítaným podnětem. Nouze o uhlí po- 
minula sice, ano v některých dolech německých bylo prý těžení obmezeno 
o 10^/q, úzkostlivý průmysl nahromadil si dost značné zásoby drahého 
topiva, ale obnovení stávky vzbudilo by novou paniku, při tuhé zimě od 
nového roku nastalé i domácnostní spotřeba rychle vzrostla a dojde-li ke 
stávce, budeme míti v málo nedělích nedostatek a drahotu novou. Stávka 
uhlokopů stala by se pak chronickým neduhem každého zimního období; 
nebo že by dělnictvo ani tentokráte se svým požadavkem 8 hodinné práce 
neproniklo, zdá se nám dnes nepochybno. 



V této době nabývá zvlášť zajímavosti Millerandův zákonodárný 
pokus o kvalifikaci práva stávkového. 

Dle osnovy zákona tímto ministrem francouzské dolní sněmovně 
předloženého má ve všech podnicích s nejméně 50 zaměstnanými dělníky 
nebo zřízenci každému nově nastupujícímu dělníku nebo zřízenci doručena 
býti tištěná vyhláška o tom, má-li pro pracovní spory platiti rozhodnutí 
smírčího soudu dle tohoto zákona čili nic. Platí-li dle vyhlášky toto roz- 
hodnutí, tvoří vstup dělníka do podniku po lhůtě tří dnů vzájemný zá- 
vazek podrobiti se tomuto zákonu. Pro všechny poměry, které upravuje, 
způsobuje pak zákon tento společenství zájmů mezi dělníky a zřízenci 
a zavazuje je, aby se rozhodnutím na jeho základě vydaným podrobili. 
Principem jeho jest povinná solidarita dělnictva, povinnost menšiny děl- 
nictva vejíti ve stávku, která byla většinou jeho odhlasována, a povinnost 
zaměstnavatelů podrobiti se řízení dohodčímu. 

Osnova Millerandova je v příkré protivě k německé káznicové před- 
loze Vilémově ; tato stávkokaze podporovala a chránila, onano je odstra- 
ňuje, v Německu hrozeno káznicí stávkáři, který by byl chtěl stávkokazi 
jakkoliv v práci spřekážeti, ve Francii stávka většinou dělnictva přijatá 
je závazná i pro menšinu, pro všecko dělnictvo. 

V podnicích, které vyhláškou rozhodnutí smírčího soudu dle této 
osnovy by se podrobily, volí dělníci stálé delegáty, kteří je u majitele 
závodu zastupují a jemu jejich přání a požadavky přednášejí. Delegáty 
mohou býti vůbec dělníci nebo dělnice nad 18 let věku, vyjímajíc osoby 
řídící nebo dozorčí v podniku. Majitel závodu má k tomu účelu delegáty 
jednou měsíčně přijati. Nedá-li do 48 hodin ani na písemné jejich poža- 
davky odpovědi nebo nenaznačí-li za sebe rozhodčí, mohou dělníci zahá- 
jiti stávku. Naznačí-li rozhodčí, uČiní dělníci též tak, nevydá-li však 
rozhodčí výbor do 6 dnů svého nálezu, může rovněž dělnictvo usnésti se 
na stávce, buď pro celý závod nebo čásť jeho, vždy však jen řádným tajným 



300 



hlasováním, které musí delegáty dělnictva nejméně 6 hodin napřed děl- 
nictvu i správě závodu býti oznámeno. K schůzi, v níž se o stávce hla- 
suje, je přístup cizím přísně zakázán. Lístek musí zníti jen buď »pro« 
nebo »proti« stávce. Potřebí jest nadpoloviční většiny platných lístků 
hlasovacích, která rovná se nejméně třetině počtu dělníků k hlasování 
oprávněných; jinak se druhý den hlasuje znova. Výsledek hlasování sdělí 
se ihned majiteli závodu a představenému obecnímu odevzdá se protokol 
o hlasování. Stávka takto usnesená je pro všecky dělníky závaznou, avšak 
hlasování o dalším trvání stávky musí každých sedm dní býti opětováno 
a, dopadne-li záporně, musí práce ihned zas býti zahájena. Po zahájení 
stávky má spor býti rozhodnut dohodčím úřadem ; výrok jeho jest závaz- 
ným po šest měsíců. Nebyla-li stávka odhlasována, opakuje se celé smírčí 
řízení znovu. Znásilňování voličů, delegátů a smírčích soudců stíhá osnova 
citelnými pokutami peněžními a ztrátou volebního práva do obchodních 
komor, pracovních rad a j. čestných korporací. — Podrobení se tomuto 
zákonu jest ovšem fakultativní, osnova činí je však zároveň podmínkou 
pro dosažení veřejných dodávek a staveb státních, pro udílení státních 
koncesí (zejm. i báňských), doporučujíc stejný postup i správám komu- 
nálním a provinciálním. 

Druhá předloha MiUerandova týká se dělnických komor, skládajících 
se z polovice z dělníků neb zřízenců, z polovice ze zaměstnavatelů, kterýžto 
poměr sluší zachovati i v sekcích, skládajících se z příslušníků stejných 
nebo příbuzných živností. Do kompetence dělnických komor mají dle této 
předlohy náležeti podávání dobrých zdání vládě o poměrech pracovních, 
zjišťování obvyklé mzdy a obvyklé doby pracovní, péče o nezaměstnané 
a vůbec podávání návrhů a zpráv v otázkách dělnických. 

V rakouském parlamentě mohl by Plenerův návrh na zavedení 
komor dělnických slaviti letos patnáctileté jubileum ; arciže komor jinak 
složených, než jak je navrhuje Millerand. Plener chtěl dělnické komory 
pro obvody souhlasící s nynějšími obvody předlitavských komor obchodních 
(mimo Dalmácii), jichž členy by byli pouze dělníci a jichž náklady by 
uhrazoval stát. Mimo poradní činnost podobnou osnově Mtllerandově měly 
dělnické komory Plenerovy voliti do poslanecké sněmovny dohromady 
9 poslanců — pramalé to zastoupení mass dělnických v ústředním 
parlamentě. 

Proto také dělnictvo, které v letech sedmdesátých po komorách tou- 
žilo, nebylo návrhem Plenerovým valně nadšeno, pracujíc za dosažením 
všeobecného práva hlasovacího do zastupitelstev zákonodárných vůbec 
a organisujíc se třídně a odborově i bez komor ve spolcích a svazech 
odborových a politických. 



Smutného významu nabyl pro tisíce rodin dělnických 1. leden 1901 
následkem nového zákona domovského či vlastně jeho provádění našimi 
obcemi. Domovský zákon z r. 1863, zrušiv veškeré starší předpisy, od- 
loučil úplně nabytí práva domovského od pobytu v obci. Domovského 
práva mohlo se nabýti — kromě dětí a manželek, které narozením resp. 
provdáním nabývaly domovského práva v domově otcově resp. manželově 
— ■ toliko dosažením veřejného úřadu státního nebo zemského nebo učitel- 



301 



ského a pak výslovným přijetím ve svazek obecních příslušníků, k němuž 
však obec nemohla býti nucena. Nikoli tedy pobytem v obci, třebas kdo 
bydlil a pracoval i daně platil v obci sebe déle. 

Poněvadž s obecní příslušností je spojeno u nás i právo chudinského 
zaopatření v obci, obce přirozeně přijímaly nové příslušníky jen ve velmi 
řídkých případech, když jim z toho zřejmě neplynulo nebezpečí zvýšených 
břemen chudinských — tedy jen lidi zámožné. Cím více nyní s rostoucí 
industrialisací státu a s ruchem obchodním a dopravním vzrůstala pohybli- 
v^ost obyvatelstva a jeho stěhování se do míst a okresů průmyslových 
a báňských, tím větší byla divergence mezi domovskou příslušností a 
skutečným pobytem i výdělkovým životem milionů obyvatelstva ; celé 
generace vyrůstaly a pracovaly po desítiletí v obcích, s nimiž domovským 
právem nesouvisely, a naopak v rychle rostoucích předměstích velkoměst 
íi v místech továrních a báňských tvořili příslušníci obecní jen nepatrné 
procento obyvatelstva. 

Tento nepřirozený stav znamenal však také nespravedlivé obtížení 
rolnického venkova na prospěch míst průmyslových, která vyčerpavše 
pracovní sílu přistěhovalého obyvatelstva odstrkovala živly práce neschopné 
na obtíž obcím domovským. 

Zákon z 5. prosince 1896 vrátil se tudíž ke starším zásadám, usta- 
noviv, že lze vydržeti nárok na propůjčení práva domovského 10 letým 
nepřetržitým a dobrovolným pobj^^tem v obci, nepožíval-li uchazeč v této 
době trvalé podpory chudinské. Desítiletá lhůta, od které lze první nároky 
na propůjčení práva domovského počítati, počíná dle zákona 1. ledna 
1891. Poněvadž by tedy prvním lednem 1001 nabyly přečetné osoby 
domovského práva v obcích svého nejméně od 1. ledna 1891 trvajícího po- 
bytu, o jehož uznání by mohla zakročiti i dosavadní příslušná jejich obec, 
v které nebydleli, užily četné obce málo šlechetným způsobem pod nej- 
různějšími záminkami svého práva vypovídacího, aby zhostily se chuďasů, 
kteří by u nich domovské příslušnosti nabyli a jim snad časem na obtíž při- 
padnouti mohli. Bohužel, že chovaly se tak nejenom německé, nýbrž 
i mnohé české obce naproti příslušníkům českým. A z denníků starších 
stran jediný »Hlas Národa« (22. prosince) našel pro to ostrá slova poká- 
rání. Vedoucí, svobodomyslná, demokratická strana a její denník nechaly 
tento barbarský útisk na vlastních synech národa bez odezvy. Ovšem 
ani zákonodárné sbory nelze ušetřiti výtky; vědělo se, co se bude díti 
v obcích, a přece nebjdo obmezeno libovolné a kruté vypovídací právo 
obcí ani nebyla časověji upravena otázka zaopatření chudinského ani otázka 
financí obecních. 



ŠKOLSKÉ: Požadavky učitelské v posledním zasedání sněmu zemského —Učitelská orga- 
nisace v rozhodující době se ukázala býti nepevnou — Neupřímnost poselstva k uči- 
telstvu — Povaleni zatímních požadavků^ nejnižším třídám platebním — Ochota zemského 
výboru k |ich poukázání — Poslanec ze řad učitelských — Krise v učitelské organisaci — 
Rozvoj Dědictví Komenského— Pjoí. Schigut o rakouském školství odborném — Organisace 
školství neodpovídá životu — Potřeba nové organisace školství — Návrh takové organisace. 

Také poslední zasedání sněmu království Českého ani ty nejskrov- 
nější tužby učitelstva nesplnilo. Poslanci zemští, tolikráte se láskou k uči- 
telstvu a škole zapřísahající, propustili ty, jejichž hlavní pomocí před deseti 



302 



léty politické pole a všechna vůdčí místa ve společnosti národní ovládli, 
do nového století se starou jeho bídou, se starým jeho, stále se stupňu- 
jícím strádáním. Všechny ty sliby, které nynější předseda Ústředního 
spolku na rozhodujících místech sklidil a kterými hladovící učitelstvo ven- 
kovské konejšil, ukázaly se býti pouhou hrou, prostým volebním manévrem. 
Učitelstvo musilo býti pro dobu volební v zájmu věci mladočeské uspáno. 
Nikde na voličské schůzi nebylo slyšeti to sebevědomí učitelské, jejž vy- 
pěstovati bylo předním úkolem ohrožující se učitelské organisace. 

Učitelská organisace v okamžiku, kdy měla ukázati svoje zuby, to 
jest v době volební, ukázala se býti slabou, nepevnou. Učitelstvo slavným 
ujišťováním předsedy Ústředního spolku, že záležitost úpravy jeho hmot- 
ného zaopatření jest na nejlepší cestě, ukolébané, složilo v době volební 
ruce v klín. Vše vložilo na bedra svého předsedy, který neúnavným vo- 
děním učitelských deputací věc učitelstva více poškodil, než jí prospěl. 

Nynější vedení přivedlo učitelstvo na starou, neosvědčenou cestu do- 
prošování se lepších poměrů svého stavu, na cestu, na níž si je vždy 
přáli míti jeho chlebodárci na sněmu. Prof. Celakovský dokonce chtěl, aby 
učitelstvo na sněm království Českého ne tlouklo, jak stojí v Písmě, ale 
poníženě klepalo. 

Se žebráckou mošnou chodil předseda Ústředního spolku p. V. Rašín 
k rozhodujícím činitelům na sněmu zemském. Almužnu také pro učitelstvo 
sklidil. Nejinak možno zajisté nazvati to, co při posledním zasedání sněmu 
království Českého se pro učitelstvo nejnižších tříd platebních stalo. Než, 
bída učitelstva posledních tříd platebních jest tak veliká, že by se tu vděčně 
i ta padesátka nebo stovka zatímního přídavku jako almužna přijala. 
Zemský výbor však neřídí se pořekadlem : »Kdo rychle dává, dvakrát 
dává« — a proto s provedením posledního usnesení sněmovního otálí. 

Všechna ta dosavadní akce na sněmu k úpravě učitelských platů 
směřující, od neupřímných interpellací posl. Herolda, až do posledních 
schůzí zemského výboru, vyznačuje se vší tou falší a neupřímností k uči- 
telstvu, která u poselstva na sněmu zemském jest již typickou. Vynikne 
zřetelně, vytknou-li se postupně ty jednotlivé akce poslaneckých stran, jak 
za sebou následovaly. 

Oficielní orgán mladočeský rozhlásil před zasedáním sněmovním, že 
klub vyslal dr. Engla k maršálkovi, aby otázku platů učitelských dal na 
denní pořádek sněmovní. Klub poslanců německých usnesl se podati na 
sněmu návrh na brzké projednání učitelského služného. Orgány mlado- 
české vytýkaly neupřímnost akce poslanců německých, tito zase jim v li- 
stech německých rovným dílem spláceli. V rozpočtové komisi navrhl posl. 
Epinger při projednávání rozpočtu na rok 1900, aby se do rozpočtu na 
rok 1901 vložila suma 9^/^, milí. K na zvýšení platů učitelských. Proti 
tomu vystoupil posl. Podlipný s důvodem, že není pro obnos ten dosud 
nalezena úhrada. Návrh jeho, aby se návrh Epingerův odložil na dobu, 
kdy se bude jednati o provisoriu na rok 1901 přijat byl jednohlasně. 

Při debatě o prozatímním rozpočtu na r. 1901 slevili poslanci ně- 
mečtí polovinu a navrhli, aby se pro příští rok zařadil do rozpočtu obnos 
4,750.000 K na provedení návrhů školské komise v celém rozsahu od 
1. července 1901. Než i to bylo poslancům mladočeským mnoho a dali 
proto posl. Fořtem navrhnouti, aby se prozatímně zvýšil plat podučitelův 



303 



a učitelů dvou nejnižších tříd platebních s dodatkem posl. B. Schwarzen- 
berka, aby se tak s'alo na účet projektované přirážky k dani z líhu. 
Návrh tento proti hlasům poslanců německých, trvajících na svém, pro 
učitelstvo daleko příznivějším návrhu přijat byl hlasy mladočeskými a 
velkostatkářskými. Zatím bylo místodržitelem oficielně ohlášeno, že za- 
mítnutím návrhu na přirážky k daním z líhu sněmem dalmatským, tento 
nový příjem pro země byl pochován. Na rychlo svolaná nová schůze roz- 
počtová dne 21. prosince se usnesla, aby za účelem postupného upravení 
platů učitelských na dobu, než vyřízen bude v příštím jarním zasedání 
dotyčný zákon definitivně, zemský výbor vypláceti dal osobám učitelským 
v V. a IV. třídě obecných a IV. třídě měšťanských škol jako zatímně 
přídavky takové obnosy, kterých je potřebí k doplnění služného jejich na 
výši, jež ve zprávě školské komise pro dotyčné osoby a třídy jest stano- 
vena. Dle tohoto usnesení mělo se základní služné učitelstva posledních 
tříd platebních na obecných školách zvýšiti na 700 zl., na měšťanských 
na 800 zl. Tím by se však stalo, že učitelé posledních tříd platebních 
měli by vyšší základní služné, než kolegové jejich ve vyšší třídě platební. 
To členové rozpočtové komise poznali teprve, když nepromyšlený návrh 
svůj již odhlasovali. Ukázalo se, že by na provedení jejich usnesení na- 
vržená částka 4,750.000 K ani z poloviny nestačila. Proto druhého dne 
přijat byl sněmem k návrhu posl. Fořta závažný dodatek, návrh rozpočtové 
komise valně omezující, dle něhož sluší návrh ten tak vykládati, aby ne- 
nastala nepoměrná kolise ve služném učitelstva IV., V. a lU. tř. platební, — 
že plat učitelských sil s vysvědčením zralosti má se zvýšiti až na 900 K 
a základní plat učitelských osob se zkouškou způsobilosti na obecných 
školách až do 1200 K a na měšťanských až do 1600 K. Proved e-li zemský 
výbor toto usnesení sněmovní o zatímních přídavcích, zvýší se žebrácké 
příjmy většiny učitelstva posledních tříd platebních o 50, 90, 100 zl., což 
vzhledem ku zvýšeným poměrům drahotním rovná se pouhé almužně. Ve- 
škerý výdaj na tyto zatímní přídavky nebude činiti ani 3,300.000 K. 
Sněmem povolený obnos 4,750.000 K se tedy nevyčerpá, nepoužito z něho 
zbude asi 1,450.000 K. Neméně strádajícímu učitelstvu tříd ostatních (III., 
II., I.) nedostane se zatímního přídavku žádného, ač sněm k tomu pro- 
středky povoHl. 

O provedení usnesení sněmovního radil se zemský výbor již něko- 
likráte. Z jednání jeho je patrno, že se mu jedná o to, aby povolené 
zatímní přídavky hodně pozdě učitelstvu se dostal}'. V poslední, v těchto 
dnech konané schůzi zemského výboru usneseno teprve, aby »zemská 
účtárna vyšetřila zevrubně finanční výsledek provedení tohoto usnesení, 
aby se požádal zemský úřad školní o mínění v této věci, jakož i o sdě- 
lení, zda by po případě vláda byla ochotna svoliti k poskytnutí těchto 
příspěvků osobních a spolupůsobiti při opatřeních, která by se jevila nutná 
na provedení zmíněného usnesení sněmovního.* Jak patrno, hladovící uči- 
telstvo posledních tříd platebních si ještě počká, než tu povolenou almužnu 
od zemského výboru dostane. Je po volbách do říšské rady, a přísedící 
zemského" výboru, posl. Herold, interpelace svoje odloží zase na příhod- 
nější dobu před blížícími se volbami do sněmu zemského. 

Při volbách do říšské rady zvolen byl poslancem z učitelstva pan 
Jos. Černý, kandidovaný stranou národního dělnictva za podpory strany 



304 



radikálně státoprávní a radikálně pokrokové. Není pochyby, že může býti 
dobrým strážcem svobody školy a učitelstva na říšské radě. Posl. J. Černý 
byl dosud hlasatelem éthisování lidu. Ve straně národního dělnictva, k níž 
se veřejně přihlásil, bude míti půdu pro éthisování nad jiné vděčnou. Za- 
číti může s éthisováním hned od hlavy národního dělnictva, posl. Klofáče. 
Krise v učitelské organisaci dostoupila vystoupením největší jednoty 
učitelské, pražského »Komenského«, svého vrcholu. Předsednictvo Ústřed- 
ního spolku, které mělo dosti odvahy viniti členstvo pražského » Komen- 
ského* z protiorganisačních snah, nemělo tolik statečnosti odvolati svá 
obvinění, ani když se o jejich nicotnosti přesvědčilo. Protiorganisační 
snahy mělo samo předsednictvo Ústř. spolku, když v důvěrném sdělení 
vyzývalo učitelstvo venkovské, aby se proti pražskému » srazilo v jeden 
mohutný šik«. A mělo by býti přece hlavním úkolem předsednictva Ústř. 
spolku brániti tomu, aby v třídní organisaci učitelské netvořily se třídy 
nové, t. j. třída učitelstva venkovského proti městskému a obráceně. 

Nový člen organisace učitelské pražský klerikální ředitel a předseda 
»Besedy Učitelské* K. Bulíř pokrokovostí organisace dosud nenasáknul. 
V těchto dnech statečně se přimlouval za to, aby místa pěstounek na 
školách mateřských svěřována byla jeptiškám na úkor světských pěstounek, 
jichž celé řady jsou bez místa. 

Zatím, co Ústřední spolek jednot učitelských octnul se špatným ve- 
dením na šikmé ploše, ztrativ členstvo největší jednoty své, jakož i valnou 
většinu členstva Jednoty měšť. škol, může se »Dědictví Komenského* po- 
chlubiti řadou úspěchů, značících, že toto literární sdružení učitelské do- 
brým vedením je na cestě stálého vnějšího i vnitřního rozvoje, V po- 
sledním správním roce vložilo do rukou svého členstva vynikající Ulehlo vy 
»Listy paedagogické«, nejvýznačnější to v poslední době projev u:itelstva 
českoslovanského a prof. Školy překlad výborného spisu Kiddova »Sociální 
vývoj «. Mimo to učinilo počátek s vydáváním »Encyklopaedické knihovny*. 
Dva svazky této potřebné pro učitelstvo publikace, t. j. Steinichovy » Po- 
čátky zeměpisu hvězdářského* a Wimmerova »Botanika« již vydány, třetí, 
t. j. Ulehlovy »Dějiny mathematiky*, jsou v tisku. Také na mládež pamato- 
váno publikacemi velmi šťastnými. Vydán pro ni »Ruský sborník*, soubor 
to vhodných ukázek spisů Tolstého, Turgeněva, Garšina, Lesková, Dosto- 
jevského. Nádherně vypraveným »Jarem* učinilo »Dědictví Komenského* 
velmi šťastný pokus o ryze umělecké dílo, mládeži určené. Sdružení toto 
vydává pro učitelstvo revue »Paedagogické rozhledy*, dobře řízené J. Mra- 
zíkem. Také finanční stav »Dědictví Komenského* je velmi dobrý. Čistého 
jmění vykazuje slibné sdružení toto 23.673-74 K; členstva čítá 1532, tedy 
dosud zlomek učitelstva poměrně malý. — 

Ve vídeňské »Die Wage* pojednává prof. Eug. Schigut o rakouských 
školách odborných. Je mu podivným, že Rakousko, které pokud se importu 
a exportu týče, zaujímá v Evropě ne příliš čestné místo šesté, svým škol- 
stvím odborným mnohé jiné státy daleko předčí. 

V Rakousku jsou nyní následující kategorie průmyslových a obchod- 
ních škol odborných : řemeslnické a pokračovací školy, k nimž přípravu 
podává škola obecná; nižší (dvoutřídní) školy odborné, vyžadující přípravu 
ve školách měšťanských ; vyšší odborné školy (státní průmyslové, obchodní 
akademie) s přípravou na školách měšťanských nebo nižších středních a 



305 



školy vysoké, požadující předpravné vzdělání z vyšší střední školy. Mimo 
tyto uvedené kategorie škol je celá řada speciálních ústavů vzdělávacích 
všech oborů, privátních i státních. 

Hlavní vadu organisace tohoto školství vidí prof. Schigut správně 
v tom, že jednotlivé kategorie nejsou v nijaké organické spojitosti, že vyšší 
kategorie nenavazují, jak by se přirozeně díti mělo, na vzdělávací materiál 
kategorií nižších. Základní touto vadou trpí, jak jsme již několikráte na 
těchto místech měli příležitost vytknouti, organisace rakouského školství 
všeho. Každá z jednotlivých kategorií škol odborných připíná se k některé 
kategorii škol všeobecně vzdělávacích, t. j. buď k obecné, měšťanské nebo 
střední škole. Je-li s tímto uspořádáním spokojena praxe, život, tyto zde 
nejpovolanější činitelé, na to se při organisaci nehledělo, kritika pak toho 
si nevšimnula. 

Skutečný život nedává absolventům jednotlivých kategorií škol od- 
borných nijaké záruky, že jim vhodné místo pro jich síly bude opatřeno. 
Jediný stát přijímá do svých služeb absolventy škol vysokých. Všude jinde 
v životě není vysvědčení, ale skutečný výkon rozhodujícím pro uchazeče 
o místo. Průmyslníci, obchodníci z pravidla málo se starají o to, jakou 
školu kdo absolvoval, jakého vysvědčení nabyl, ale o to, co kdo dovede pro 
závod jejich přinésti. Naplnění odborných škol rakouských vysvětluje si 
prof. Schigut jedině právem 'na jednoroční službu vojenskou, které se ab- 
solventům mnohých škol odborných poskytuje. Mnohé dvoutřídní obchodní 
školy práva jednoročního dobrovolnictví absolventům svým neposkytující, 
musily býti na př. pro nedostatek žactva přeměněny v odborné školy střední, 
které teprve tím, že práva toho absolventům svým podaly, žactvem se na- 
plnily. 

Vadou je, že ne skutečný život, ale byrokracie rakouská jediná jest 
rozhodujícím činitelem, učebné plány odborných škol osnujícím a na jejich 
vnitřní a vnější rozvoj vliv majícím. V jiných kulturních a průmyslových 
státech jest odborné školství ponecháno samostatnému rozvoji. Stát v rozvoj 
jeho, zvláště vnitřní, nezasahuje. Tím se vysvětluje, že v takových státech 
vznikají a trvají školy, které životním poměrům skutečně odpovídají. Vnitřní 
jejich organisace připíná se plně k životu. Vzorem jsou vysoko rozvinuté 
odborné školy ve Švýcarsku a Německu. 

Naše střední školy jsou dle mínění prof. Schiguta na nejlepší cestě 
státi se školami odbornými. Každá reorganisace středního školství směřo- 
vala dosud nepřímo k tomu, aby reálka stávala se čím dál tím více pří- 
pravou pro techniku, gymnasium pak přípravkou pro universitu. Profesor 
Schigut žádá, aby se tímto směrem při budoucích reformách dále šlo, 
a střední školy, aby na vyšším stupni svém připravovaly chovance vždy 
více pro vzdělání odborné. NiŽší střední školy (reálné i gymnasijní) měly 
by se spojiti v jedinou, všeobecnou pro každé povolání duševně připravující 
střední školu s vyučováním moderním jazykům. Vyšší střední školy pak 
měly by se stávati školami, vždy více k odbornému vzdělání svých cho- 
vanců přihlížejícími. 

Novou reorganisaci školství představuje si prof. Schigut následovně. 
Ku čtyřtřídní škole obecné s pokračovací školou pro žáky, kteří by na 
vyšší vzdělání školské neaspirovali, družila by se všeobecná šestitřídní 
škola střední, poskytující absolventům svým úlev při konání služby vo- 

NAŠE DOBA. R. VIII., c. 4. 1901. 2f). ledna. 20 



306 



jenské. Dalším stupněm nové organisace školské byly by odborné školy 
střední (3 až 4tndní), dělící se dle odborů na školy gymnasijní, průmy- 
slové, technické, obchodní a hospodářské akademie. Na tyto navazovaly 
by, jako nejvyšší stupně školství, university, techniky, vysoké školy ob- 
chodní a zemědělské. 

Diagram iticky znázorňuje prof. Schigut věc takto. 



Nynější organisace. 
Obecná škola (5 tř.) 



Měšťanská (3 tř.) Nižší střední (4 tř.) Nižší odborná (2 tř.j 



Odbor, střed. (2 — 4 tř.) Vyšší střední (4 tř.) 

3 kategorie (gymn.) (reálka) 



universita technika 

Prof. Schigutem navržená nová organisace. 

Obecná škola (4 tř.) 

Pokračovací školy. 

1 
Všeobecná střední škola (6 tř.) 



Odborné střední školy (3 — 4 tř.) 
(gymnasia, průmyslové, technické školy, obchodní a hospodářské akademie) 



Odborné školy vysoké 3 — 4 tř.) 
(university, techniky, vysoké školy obchodní a zemědělské.) 

Prof. Schigut očekával by od této navržené organisace mnoh^^ch 
výhod. Dle jeho mínění neztenčila by se míra všeobecného vzdělání, které 
místo v nynější 7 — 8 třídní střední škole, podávalo by se ve všeobecné, 
jednotné střední škole šestitřídní. Studium klassicismu mohlo by se sou- 
časně v ní pěstovati se studiem moderních jazyků. Absolventům navržené 
všeobecné školy střední poskytly by se výhody jednoročního dobrovolnictví. 
Absolventi nové střední školy ve studiích dále pokračující, vstoupili by do 
jedné z navržených středních škol odborných, kdež by síly jejich již od- 
borně tuženy a pro vysoké odborné školy náležitě připraveny byly. V tom 
by viděl prof. Schigut velikou přednosf před nynějří organisací, požadavků 
doby nedbající. 

Význačnou známkou dnešního školství jest, že se stále víc a víc 
specialisuje. Návrh prof. Schiguta je dalším krokem této specialisace škol- 
ství. Kdo chce býti dnes ve společnosti užitečným, musí se státi specialistou 
a při obmýšlených reorganisacích školství musí se k tomuto faktu náležitě 
přihlížeti. Veškerá výchova školská pak musí jíti ve směru této speciali- 



307 



sace, musí hleděti k tomu, aby chovanci postupem doby vzdělávací stávali 
se vždy víc a více specialisty. Prof, Schigutem nastíněná organisace školství, 
hledící ku vzpomenuté specialisaci školství má jistě mnohé přednosti před 
organisací nynější, revise nutně vyžadující. —rt\ — 



Literární a umělecké. 

Literatura pro miádež : 

knížky umělecky vypravené; knížky prosté. 

Od Mikuláše do Vánoc výkladní skříně knihkupecké stkvěly se, jak 
obyčejně, samými téměř obrázkovými knížkami pro mládež. Z obálek 
i z otevřených knížek křičelo to a vřeštělo barvami jako ty trubky a pí- 
šťalky na Mikulášském trhu Staroměstském a svítilo pozlátkem jako tam ty 
metly, čepice a ornáty svatých Mikulášů. Jestliže jsme nahlédli do těch 
knížek, podivili jsme se, jak ve mnohých veršíky pod obrázky byly buď 
blíženci tam těch na trhu, zdobících různé výtvory perníkové tvarů prae- 
historických, anebo aspoň draly se do jejich příbuzenstva. A v těch lepších 
a v neveršovaných bylo tolik ještě slzavé vody, že, kdyby se z těch řádků 
provalila a v noci mrzlo, regály knihkupecké objevily by se ráno s vý- 
zdobou dlouhých rampouchů. 

— Ale což ! Pro děti je to dobré. My jsme ani toho neměli. 
Nakladatelům i spisovatelům toto stanovisko rodičů, zdá se, je zcela 

vhod. Ty věci takto mnoho nestojí, ani nákladu, ani přemýšlení, prodávají 
se strašně draho a kupovat se musí. Vždyť je tu chvála Bohu tolik dětí! 
Nač tudíž chtít víc ! Spokojí-li se kdo margarinem, nač bych mu podával 
zdravé, vonné, zlaťoučké máslo? . . . Ale toto stanovisko chytrých málo 
šlechtí ty, kdož na něm stojí, zrovna jako není poctou druhým, že ku- 
pují a platí margarin za máslo. Co by to bylo za poplach, kdybychom 
otázali se některých maminek, zdali je to pravda, že prý dávají svým 
dětem místo hověziny — ó, hrůza ! — koninu ! Do mdlob by padaly. Ale 
mysl dětskou živit, ba i přecpávat něčím nezdravým, nevkusným, ah, to 
už se nepokládá za společenský hřích a vůbec ne za hřích. 

Slovem — voláme po obrázkových knížkách pro mládež, aby byly 
výrazem uměleckým. 

— Ale co pak je toho třeba? — namítne leckdo, ba vrhne ještě 
zlostný pohled. Je tolik urputných nepřátel zdokonalování. — Dítěti do- 
stačí všecko, i nejprimitivnější obrázek. Nač tu třeba uměleckého výrazu? 

Jest ho třeba. Jde tu o prvé dojmy, které dítě vnímá a které za- 
kóřeňují se v duši jeho na vždy. Aby tyto prvé dojmy byly co možná 
nejhlubší, v radosti a kráse nejčistší, o to poctiví vychovatelé musejí se 
přece tak přirozeně starati, jako každý stará se o svou květinu v květináči, 
aby dostalo se jí nejlepšího světla, svěžího zalévání atd. Že dítěti dostačí 
každý, i nejprimitivnější obrázek, jest ovšem pravda. Ale dítě zvedne také 

20* 



308 



a skřoupne s chutí lecjakou ranní padanku pod stromem. Zdaliž takové 
výjimečné případy máme povyšovat na pravidla? Právě ony volají hlasitě 
po lepším opatření a uspokojení dětské chtivosti a zvědavosti. »Vzpomí- 
náme ú všichni na malé dřevoryty v knihách našeho mládí. Tato nevy- 
mazatelnost nejrannějších dojmii literárních a malířských dokazuje nejpád- 
něji nutnost dobrých a uměleckých děl pro dětskou světnici a školu. 
Každé dítě, a mohli bychom říci, každý člověk vnímá více svýma očima 
nežli svýma ušima, i myslím, že bychom mohli mnohem více těžiti z této 
okolnosti, « praví Walter Crane. 

Poupěti slunce, dítěti radost! A kdo dovede nejpůvabněji vyjádřit 
mladost-radost, aby vyjádření to strhlo každého,' mladého i staršího, plně 
zachyceným životem, vytrysklým smíchem, jiskřivou veselostí, zdravým 
dechem pravého života, a aby vzbudilo chuť k životu, lásku k životu, 
energii, samočinnost? Kdo to dovede? Jen umělec to dovede. 

Chopili se také umělci, básníci i kreslíři, ale hlavně kreslíři, evropští 
i američtí, výbavy dětských knížek. 

Anglickým umělcům náleží čest, že už sto let mají na starosti a 
laskavé péči pohádkový svět dětský. Hlavně však v posledních třech de- 
sítiletích součinností předních svých členů snesli už — o čem my sníme — 
skutečné poklady mladým pokolením anglickým. Nikde jinde není tolik 
umělců-illustrátorů knih dětských, jako v Anglii. Je to hotová výprava 
pro zlaté rouno poesie, které oni vidí ukryto v dětském srdci. Je to hotový 
útěk do dětství před hamižnou skutečností. Snad takto záliba ta dá se 
také vysvětlit. Tato Anglie umělců a myslitelů — - neboť není na světě 
jen Anglie Chamberlainů a Cecil Rhodesů, jak samo sebou se rozumí — 
stane se každému, kdo ji blíže pozná, nevýslovně milá a přitažlivá. Walter 
Crane zahajuje skvělou tu řadu. Vzdělav se, jak sám vypravuje, na kres- 
bách a malbách mistrů vlašských, především na ranní škole benátské, 
potom na kresbách Diirerových, na skulpturách parthenonských v Britském 
museu, hlavně však osvojiv si přednosti umělců japanských, což prý bylo 
rozhodnější než všecko ostatní, dal se do výzdoby a illustrování knížek 
dětských. Jaká důkladnost a opravdivost ! Podle toho byl také úspěch 
veliký, trvalý. W. Crane s přítelem svým Randolphem Caldecottem a se 
si. Kate Greenawayovou povznesli dětskou knížku na vysol ý stupeň umě- 
lecký, umělecky v ní vyjádřili svou duši, veselou, čistou, dětskou duši, 
a učinili knížky ty potěšením všech, kdož schopni jsou radosti, mladých 
i starších. Za těmito třemi kreslíři poety vystoupili jiní a připojili se 
s nadšenou láskou a pracovitostí k jejich směru a činnosti, ale zcela 
samostatně: Robert Anning Bell, Charles Robinson, H. Granvill Fell, 
A. Gaskin, pí. Gaskinová, slečny Alice B. Woodwardová, Alice M. Mitchel- 
lová, Winifred Smithová a jiní a jiní, všichni rozmilí a vzácní, aristokrati 
perokresby, ale demokrati srdcem. Překvapuje asi značný počet umělkyň. 
Ale je to věc přirozená, že žena má tak jemné porozumění pro život 
a svět dětský a lne k němu i v umění. — Doporučuji alespoň — koho 
to zajímá — tři ze šilinkových obrázkových knížek W. Cranea (W. Crane's 
Picture Books): »Little Red Riding Hood«, »Puss in Boots«, »The fairy 
Ship«, nebo poněkud dražší »The Baby's Opera«, »The Baby's Bouquet«, 
»The Baby's Own Aesop« (po 6 K) ; nebo ro:&košnou dětskou knihovničku 



309 



»The Banbury Cross Series« — výbor nejpěknějších pohádek a popěvků hdo- 
vých, s velikým vkusem illustrovanou od jmenovaných už mladších angli- 
ckých umělců a umělkyň, tištěnou na ručním papíře, originálně vázanou, 
a to všecko za šilink svazek! Vyšlých dosud 12 knížek kdekol.v sestáné 
majetkem malých čtenářův, stane se jistě nerozlučným členem rodinným 
na vždy; zůstane hostem svrchovaného vkusu a taktu a srdečné veselosti. 
Zvláště dva svazky pohádek, illustrovaných od R. Anninga Bella, a svazek 
Ezopových bajek, velmi vtipnými obrázky doprovázených od Ch. Robinsona, 
jsou přímo dokonalou ukázkou dětské knížky umělecky vypravené, ať 
s kterékoliv stránky hledíme na ni. Od téhož Ch. Robinsona jsou ještě dvě 
knížky pro děti illustrovány — »The Chilďs World« a »A Chilďs Garden 
of Verse« — plny veselé a něžné poesie. Zrovna taková je k minulým 
vánocům vyšlá knížka s obrázkjt K. Greenawayově »The Apfil Baby's 
Book of Tunes«, pozoruhodná též trefným tónem vypravovacím. 

Z amerických umělců zvláště Heywood Sumner vyzdobuje a illustruje 
rozkošně a s humorem dětské knížky. Ale viděl jsem jen malou ukázku 
z nich. 

U ostatních germánských národů není takového hromadného snažení 
v tomto oboru, ale vynikají tam po různu znamenití pracovníci. 

Norské národní pověsti, jak je vypravuje Asbjornsen, illustroval směle 
a rázovitě, s úchvatným vystižením severní přírody Erik Werenskiold. 

Dánského knížete pohádkářů, Andersena, doprovází na příjemné cestě 
mladým světem srdcí, jenž je dosud přes všecku páru a elektřinu hodně 
prostranný a svěží a fantasii přístupný, mistr Hans Tegner, básník-kreslíř, 
umělec s bohatým a mnohos ranným talentem, s hravou fantasií, s jemným 
i, když je třeba, břískavějším humorem, s dobromyslně satirickým úsmě- 
vem, nu slovem, dobrý společník Andersenův. Andersenovy pohádky 
s těmito kresbami vjí^cházejí zrovna nákladem Fr. Simáčka, překladem 
Vrchlického, a vítáme a doporučujeme je upřímně. 

Němci nemají při své velikosti velikého výběru. Musejí sáhnout ke 
starším umělcům, ke Schwindovi, Ludvíku Richterovi a Speckterovi. Ale 
mohou sáhnout k nim s radostí a chutí. Schwind jest i u nás známý 
malíř pohádkář, jenž tak opravdově se vžil do svého nadpřirozeného světa, 
až v něj i věřil. A umělec, jako jest L. Richter, ten milý Sasík, jest 
pravým požehnáním pro národ. Pracoval nejjednoduššími technickými 
prostředky, ale co všecko uměl vypravovat mladým očím, jaké sváteční 
nálady uměl vkládat do mladých srdcí, jakou spokojeností a veselostí uměl 
je vyplňovat, jak utvrzoval v nich povahu, jak prohluboval v nich lásku 
k rodné chalupě a půdě atd. ! Kolik to pokolení odchovalo se, odchovává 
se a ještě se odchová jeho obrázky znázorňujícími veškeren život lidový, po 
celý čas roční, sváteční i všední, vnitřní i zevnější! My máme též po- 
dobného Richtera, stejně vroucného, ale při tom rázovitějšího — Mik. Alše, 
ale nedovedli jsme ho dosud tak úplně oceniti a vzácné síly jeho vy- 
užitkovat na prospěch mladých našich pokolení, jako Němci svého Richtera. 
Mladší německé talenty, zvláště ty, které se kupí okolo »Jugend« a které 
vydaly letos prvý svůj pokus »Márchen ohne Worte«, působí sice deko- 
rativněji, než ti starší, ale chybí jim vroucnost a nehledaná naivnost 
těch starých. 



310 



Z románských národů Francouzové mají znamenitého zobrazovatele 
dětského života. Je to Boutet de Monvel, jenž illustroval lidové písně 
francouzské, výjevy z dětského života a historické pověsti pro mládež. 
Jeho »Jeanne ďArc« je skvělým vzorem péče a důkladnosti, jak předvádět 
historické výjevy, aby plným životem uchvacovaly mladou mysl. 

Ze slovanských národů největší péče o obrázkové knížky umělecky 
vypravené jeví se u Rusů. Vidíme tam totéž v začátcích, ale už krásných, 
překvapujících, co u Angličanů je v plném rozvoji a rozkvětu. Několik 
vynikajících umělců dalo se do illustrování pohádek, a všecky tyto jejich 
práce směle se mohou přiřadit k ostatním evropským. Na prvé místo 
stavím Helenu Dmitrijevnu Polenovou, záhy zemřelou na velikou škodu 
ruského umění, duši překrásnou a umělkyni mnohostranně nadanou. Její 
obrázky k pohádkám překvapují svou originálností v invenci i provedení, 
svou pohádkovostí, poetičností, srdečnou naivností a některé skvostnou 
barevností a dekorativností. Na nic pranicím nepřipomínají, jen svou výší 
uměleckou připomínají nejlepší jména předešlá. S. V. Maljutin je druhý 
umělec pohádkáf, jejž nejvřeleji doporučuji našim čtenářům. V kresbě 
je trochu primitivní, ale zdá se, že schválně, právě k vůli naivnosti, za 
to v barvě je velmi působivý. On také jen akvarelovými kresbami vyzdobuje 
pohádkové a písničkové knížky. Tak na př. Puškinovu »Pohádku o caru 
Saltanovi« — je přímo radost vzít ji do rukou. A poslyšte věc neslý- 
chanou ! Tato pohádka, nádherně vypravená, s 20 barevnými a vyzlace- 
nými obrázky a s podobnou obálkou, dle akvarelů zhotovenými, stojí — 
25 kopejek. A nevydává to dobročinný spolek, nýbrž nakladatel A. J. 
Mamontov v Moskvě. U nás stála by několik korun . . . Také malíř 
Nesterov, Korovin, jenž vzbudil sensaci svými dekorativními malbami na 
výstavě Pařížské (a odnesl si zlatou medaili), Lanceray a Bilibin podali 
velmi pěkné ukázky originálních illustrací pohádek a povídek. 

Což u nás? Nejsme — to jest, nem.usili bychom být tak chudi, jako 
jsme. Máme Jos. Mánesa, ale nevyužitkovali jsme ho ještě pro děti, 
jeho, jenž zobrazoval život dětský a rodinný jako málo kdo jiný. Máme 
Alše, ale on ponechán je stranou, nedochápán, on, s takovou zásobou 
humoru, a našeho humoru, specificky českého, s kresbou tak výraznou 
a při tom prostou, s takovou láskou k životu dětskému, poněvadž sám 
jej vesele zažil. Jeho výborné kresby pérem, jako jsou na př. v knize 
»Našim dětem«, nezůstávají ani o vlas za anglickými. Máme Schwaigera - — 
on sice illustroval Wiesnerovi knížku pohádek, a je to chlouba naší 
obrázkové literatury pro děti. Už ta obálka chichotavá ! Ale divno, že 
umělec s takovým skvělým humorem, když byl prvý pokus svůj tak 
skvěle provedl, nebyl už vyzván, aby illustroval nové a nové knížky pro 
děti. To je nevysvětlitelno. 

Konečně letos »Dědictví Komenského« učinilo opět pokus o obrázko- 
vou knihu pro mládež, umělecky vypravenou, a vydalo »Jaro«. Vidět, že 
všímá si pokroku ve věcech vychovatelských také tímto směrem. A na- 
kladatel našeho měsíčníku pokusil se o podobnou knížku pro mládež a 
vydal »Povídku o svatbě krále Jana«, též umělecky vypravenou. Není to 
věc tak snadná, opatřit text dobrého, zdravého jádra a k němu příbuzné 
illustrace. Oba pokusy se značnou měrou zdařily, a možno knížky ty 



311 



doporučit každému ; vynikají nad řadu tak zvaných obrázkových knížek, 
jarmarečních to výrobkíi. Ale poněvadž přikládáme velikou váhu podob- 
ným knihám a potřebu jich pokládáme za velmi důležitou, neobmezíme se 
pouhým doporučením, nýbrž poukážeme na různé stránky, textové i illu- 
strační, které nás neuspokojily — s uměleckého stanoviska. 

Hned obálka »Jara<', kterou p. Preissig poslal z Paříže a která do- 
konce v Paříži provedena, zaráží. To má být jaro našich dětí? Ta dívčina 
neveselá, ba už blaseovaná, která koketně sedí, jakoby jí zrovna komorná 
měla upravit vlasy, ta dívčina že má být představitelkou našich dětí, 
symbolem naivnosti, veselosti, jiskřivosti, srdečnosti, zvědavosti, udivenosti? 
Ne, ne, i v Paříži děti zůstávají dětmi, a Boutet de Monvel, který tak 
rozmile kreslí francouzské děti, ani jednou nenakieslil takového dítěte 
nedětského. Ale ani dekorativně obálka ta nepůsobí. Ty divné, nepřiro- 
zené oblouky květové — nevíš, jsou-li to obrovské, cukrovým květem 
obalené rohlíky či jakési kvetoucí mamutí kly — z chatrného stromku 
visící, nepůsobí vábně ani ladně. Je to přepřírodovaná příroda. Kdo pře- 
trumfne skutečnou rozkvetlou jabloň? A přec myšlenka květinové dekorace 
byla dobrá. Ale pak by to muselo býl vskutku dekorativní, jako to s ve- 
likým půvabem vyvádí Christiansen. Preissigova obálka myšlena je plaká- 
tově, a tu je na svém místě. Byl by to jistě pěkný plakátek, na př. na 
voňavky, na vonná mýdla a pod., kde už snese se, ba vyžaduje se trochu 
i mnoho rafinovanosti a lesklé povrchnosti. Tu jsou podmínky zcela jiné. 
Ale u obálky na knížku dětskou chceme veselé srdce, především srdce, 
a duši, jasnou, vroucnou umělcovu duši vidět, slyšet a všude cítit; 
virtuosní ruka už se předpokládá. 

Co se obsahu týká, básně v »Jaru« rozhodně nejsou pro děti; jsou 
pro dospělé. Jak má dítě porozumět veršům »a zem poslouchá dojata 
a tuší v ňadrech poupata a čerstvou hlinou voní« ? Může ono si představit 
zemi jako ženu — »tuší v ňadrech poupata« ? Snad jak si ji Chodo- 
wiecki zobrazil? A co se týká jiných, přestaňme už probůh cpát do dětí 
politickou a historickou rétoriku, pro kterou nemohou m;t porozumění. 
Vždyť zralý čtenář s dobrým vkusem vybere si jen sem tam některou po- 
dobnou báseň. Nikde jinde necpe se do malých dětských hlav tolik veršů, 
často tak sentimentálních, ba fňukavých veršů, anebo zas planě rachoti- 
vých, naprosto nezáživných, jako u nás ; a myslím, nikde jinde není 
u dospělých tolik nechuti k veršům, jako u nás. Vysvětlení je tuto. 
Znechucují je mládeži už, než jde do školy, a znechucuji je mládeži po 
celou skoro dobu školní. Mládež je ve verších nesmírně vybíravá. Má 
smysl jen pro jasně vyhraněný verš, hudební, s nejsnadnější deklamací, 
rýmy jako břinkavé ostruhy husarovy, veršíky musejí znít jako zvonivé 
rolničky, musejí se do sluchu dětského přímo vřezávat. Jinde, na př. 
v Anglii, i na Rusi, ale hlavně v Anglii, vybírají s velikou chutí do 
dětských knížek veršíky veselé, lidové popěvky, při nichž děti srdečně se 
rozesmějou, a skvostný obrázek prodlužuje jen ten srdečný smích. 

Z vážných pak vybírají a illustrují ty básničky, které komposicí, 
myšlenkou, citem, vůbec veškerým výrazem jsou pravé kříšťalky — prů- 
hledné, jasné, čisté, vábivé a vždycky prosté. A bývají to hlavně lidové 
písně. Ty jsou svým duchem i tónem nejpřístupnější dětem, protože nej- 



312 



přirozenější. Tady jsou ukryty ještě poklady, nevyužitkované a ^ležící 
v hromadách před rukama. Pro umělce kreslíře rovněž nepřebrané poklady. 
Což pak my jich nemáme? Vezměte jen Erbena, vybírejte nejlepší písně 
a popěvky, čím veselejší, tím lip, a otiskujte je! A, kreslíři umělci, 
illustrujte je! Hned na prvé stránce máte ukolébavku; Smetana po ní 
sáhl a zanechal nám skvost; Sucharda po ní sáhl a zanechal nám druhý 
skvost. Přenášejme na děti zděděné bohatství lidové poesie, popěvky, písně, 
hádanky, dětské hry, ptačí řeč atd., jak je toho Erbenově sbírce a u Bartoše 
plno. K tomuto prazdroji národnímu je nejdříve voďme. — A ještě slovo 
k básním »Jara«. Pohádka »Kamenná princezna« zní sice pěkným tónem, 
ale je pro děti rovněž nejasná, neprůhledná. A pak — co je po takové 
pohádce pro děti, kde její rek Lála nakonec princeznu Vělušku »šťasten 
obejmul a v polibku mlhou se rozplynul, jak obláček polibkem slunce mizí« ? 
To je tolik, jako bych dával dětem krásná jablka, ale jakmile je chytnou do 
svých ruček, krásná jablka se jim v ručkách rozplynou . . . To je zásadní ne- 
pochopení dětské pohádky. Namítne snad někdo : je to symbolická po- 
hádka. Dobrá, ale pak ji otiskněte jinde. Děti pro takovou symboliku 
nemají a nebudou míti smyslu. Děti chtějí mít hrdinu, a ten jejich hrdina 
musí zvítězit a s princeznou se oženit a dobře se mít, zvláště když on také 
dobrým lidem pomáhal, utiskovaných se ujímal atd. A tak tomu chtějí 
hoši i děvčata. To jest jeden z hlavních principů pohádky. 

Ale tyto veršované práce zabírají na štěstí velmi málo místa; de- 
setkrát tolik je prosy dětskému věku přístupné a vhodné, a z ní nejvíce 
místa zabral kruh pohádek — knížka v knížce — » Pohádka o třech po- 
divných tovaryších* od V. Říhy, jenž napsal též » Povídku o svatbě krále 
Jana«, vydanou nákladem Laichterovým. V. Říha (Dr. V. Tille) vystupuje 
v obou těchto pracích jako velmi obratný pohádkář a vůbec vypravovatel. 
Jeho obšírná studia lidových pohádek vůbec byla mu vydatnou průpravou. 
Vypravuje plasticky a jadrně, s podrobností epickou, která případně osvě- 
tluje okolí; oživuje všelikými veselými přerývkami proud vypravování; 
dovede vzbuzovat náladu a také ji udržovat; zná zblízka lidový život 
a způsob jeho vyjadřování, podle toho zbarvuje také řeč, ve které je mnoho 
rázovitosti, zbarvuje ji sem tam moravismy; nevtíravě prozírá ze všeho 
vypravovaní spravedlivost, dobrota, pomoc bližnímu, láska k prostému 
lidu, ujímání se utiskovaných; vesele všude projevuje se chuť k životu, 
energie, odhodlanost; milý dech lásky k svobodě provívá oběma knížkami. 
»Povídky o svatbě krále Jana« líbí se mi více. Úvod k nim »Jak se hosté 
sešli v lesní hospodě« je rozkošný obrázek náladový, jenž na vždy vryje 
se v paměť mladým čtenářům. 

» Pohádku o třech podivných tovaryších* illustroval Jaroslav Panuška ; 
»Povídku o svatbě krále Jana« L. Novák. Panuška je rozhodný talent 
krajinářský a pohádkářský. Má smysl pro humor, nevyhnutelný pro vy- 
pravování pohádek ať slovem ať pérem ; má smysl pro naivní hyperbolisaci, 
ale nenalezl ještě své míry. Mnoho ještě v jeho pracích je nedokresleno. 
Cítit chvat, s jakým to hozeno na papír, a necítit dosud té rozkoše a zá- 
libnosti, kterou umělec musí sám pociťovat svým vlastním vypravováním, 
že nerad odtrhuje se od něho, že prodlévá a shlíží se na každé linii, na 
každém tvaru. Discipliny, které talent čím větší, tím více potřebuje, 



313 



a které se musíme podivovat u všech těch dříve jmenovaných umělců, 
s malými výjimkami, discipliny tu ještě všude není. Titulní kresba jest 
jen buršikosně a polovičatě načrtnuta. Má to být a není napovězená po- 
hádka. Hlavní zájem je, bude-li princezna vysvobozena z moci dračí. 
A toho v kresbě není. Ruský umělec Lanceray nakreslil (v loňském »Miru 
Iskusstva«) jako záhlaví podobného draka, jak svým ohromně dlouhým 
tělem tvoří kruh, ale v tom dračím kruhu klečí plačíc zakletá princezna. 
To už je hotová pohádka. To je náladový úvod. Panuškův drak, ležící 
hlavou na klíně smutné princezny (příliš podobné starořímskému princi — 
strana 33.), připomíná mi — nemohu se ubránit tomu, ač naprosto jsem 
dalek všeho podezřívání — stále a stále BockUnovu »Felsenschlucht« . . . 
Krajina, dobře kreslená, hodí se místy do cestopisu, ale nikoliv do po- 
hádky. Také jeho architektura není všude pohádková. Jak jen jsem pohledl 
na jeho »Skalní hrad«, bezděky hledal jsem dole název jeho; myslil jsem, 
že to illustrace k následujícímu nějakému cestopisnému článku. Takové 
určitosti pohádka nemiluje. Co je pohádková architektura, ukázal Maljutin . . . 
»Obři pod hradem« nepíisobí pranic obrovsky. Ale zdařilých obrázků je 
přes to vše dosti: »Dračí oběť«, »Kovář se staříkem*, »Chaloupka ve 
skalách*, »Dračí oči« a j. 

Illustrace Novákovy dosti přiléhají k rázu povídek, ale jsou nesmělé, 
zdrželivé, příliš skromně doprovázející text. Ač chytají se po většině scén 
veselých a směšných, přece jako by se bály popustit uzdu. »Dlouhý ba- 
revný průvod« není příliš dlouhý; osm lidí před králem a královnou, 
a za králem jen málo zřetelná hlava! Tu byla příležitost k rozvinutí 
nádhery, jejímž středem a vrcholem byl a musel být přirozeně králov- 
ský párek. Jinak skupina ta je živá. 

Úprava obou knížek je pečlivá a vkusná. Laichterova je praktičtější : 
má menší formát, pevnou vazbu, papír bez lesku, typy větší, zřetelnější 
a plastičtější. 

Kruh pohádek věnován Schwaigerovi ; kruh povídek památce K. J. 
Erbena. Erben — praví věnování — prý »žil v kouzelné říši barevných 
stínů, jež zrodily se v srdcích českých«. To snad ne? Pohádky přec nejsou 
stínem českého srdce, byť barevným. Snad »v kouzelné říši barevných 
světel a stínů « ? 

Skládání a illustrování knížek pro děti je věc velice vážná, ale také 
velice milá. Kdež naleznete horlivějších, vděčnějších a odevzdanějších čte- 
nářů a diváků, vykladačů ? Také u všech pravých umělců cítit na jejich 
kresbách, jak pracovali radostně, vesele a s největší opravdivostí a pečli- 
vostí. Nesmějí takové práce být řemeslné, kvapné, ledabylé. Třeba tu cítit 
duši hlubokou, rozveselenou, pohled i tón řeči humorem prochvělý, 
v každém slově, i v nejveselejším, ukrytou pečlivost a vj^branost, vždyť 
tu jde o věc nejvážnější, vždyť tu do hry béřete dětskou duši. A počí- 
náte-li si opatrněji, když na klín béřete neb pouze za ruku tílko dětské, 
jaké teprv třeba pozornosti, béřete-li duši dětskou! Vždyť pohádky při- 
nesla, jak Andersen vykládá, babička Víla, stará, stará žena, s moudrou, 
laskavou, vrásčitou tváří a s očima veselýma. A přišla ona v plášti 
šarlatovém a s vysokým, špičatým kloboukem . . . Podobnou tvář, až 
tiebas na ty vrásky, a podobné oči musejí mít všichni, kdož chtějí vy- 



314 



kládat pohádky slovem a kresbou. Třeba, aby také umělcova duše byla 
v tu chvíli dětská. Třeba, aby on byl přítelem těch malých, aby zajímal 
se každým jejich slovem, smíchem, pohledem, pohybem ; aby se k nim 
měl jako zmíněná už Helena Dimitrijevna Polenová-, která při svých ma- 
lířských studiích na venkově bývala obklopována zvědavými dětmi, a aby 
ji nevyrušovali v práci, dala si od nich vypravovati pohádky, které si 
také někdy zaznamenávala, a měla tak příležitost vžívat se a prožívat celý 
ten báječný pohádkový svět a vůbec celý ten zajímavý život muzických 
dětí . . .^) Ne každý dovede vykládat dětem, ne každý dovede jim psát 
anebo kreslit. Co se textu týká, vedle starých lidových pokladů pohád- 
kových, pověsťových a zpěvných je celkem málo spisovatelů, kteří by 
měli ve svém slohu všecky ty vlastnosti vnitřní a zevnější v míře tak 
plné a bohaté jako onen prazdroj. Goethe, Andersen, Puškin, Tolstoj — na 
př. Ale oni nepsali jen pro děti ; proto jejich vybrané práce hodí se tak 
výborně pro děti. Byli přirození jako jejich matka příroda. Naproti tomu 
jistě 90"/q knížek psaných pro děti nemá ceny pro děti. »Chceš-li psáti 
pro mládež, nesmíš pro mládež psáti. « F. T. 



Na obrázku dítě nejvíce utkví. Je přirozený postup, že se pro děti 
vydávají hlavně knihy illustrované. Působí-li se jiným prostředkem, není 
nad živé slovo. Ale živé slovo dávno již zahnáno z přástek a besed do 
schůzí politických, do spolků, ze života soukromého do života veřejného. 
Po knihách pro děti shánějí se nejen bohatí rodiče, nýbrž i chudší. A pro 
ty se nedělají nádherně vypravené illustrované knihy. Laciná umělecky 
vypravená kniha pro děti, která bj se mohla dostat co možná všem dětem 
do ruky — ó, do té máme ještě hodně daleko. Dvě tři dokonalé knížky pro 
děti, každá ve stotisících exemplářích — to by byl ideál. 

Ale k takovému ideálu nedá nám dojít spekulace nakladatelská. Ta 
se vrhla na knížky pro mládež, jež mají svůj jistý odbyt, stejně lačně 
jako na kalendáře pro lid. S výsledkem skoro stejným. Výrobu. kalendářů 
nekontroluje nikdo, spisů pro mládež všímají si z pravidla jen učitelské 
časopisy. Ale kdo z rodičů bére ty na poradu ! Každý nakladatel vyna- 
snažuje se spis autorův vpravit do pout spisů školních nebo spisů pro 
mládež. Ty jdou. 

Dítě se učí ve škole záhy číst. Tajná radost rodičů, vidět malé dítě 
u knihy sbírat si skákavé řádky, vtlačuje mu do ruky knížku za knížkou. 
Přirozená těkavost dítěte vzbuzuje v něm nechut k četbě. Tu uměle brzy 
překonává a místo ní objevuje se obyčejně hltavost v čtení. Za čas ji vy- 
střídá úplná omrzelost a zase prvotní nechut ke knize. Odtud máme tolik 
knihoven pro mládež. Vyrabitelé a nakladatelé vymyslili si odstínované 
stupně mládeže. A pro každý z nich vydávají se — aspoň podle jména 
— zvláštní knížky. 

') Stačí jen podívat se na japanskj' kalendúřík na rok 1901, v\-šlý právě 
s anglick3''m textem u znamenité firmy T, Hasegawa v Tokyu a zobrazující »měsíce 
japanských dětí«, dvanáctero druhů dětských slavností a zábav v roce, abychom se 
přesvědčili, s jakou až něžn