(navigation image)
Home American Libraries | Canadian Libraries | Universal Library | Community Texts | Project Gutenberg | Children's Library | Biodiversity Heritage Library | Additional Collections
Search: Advanced Search
Anonymous User (login or join us)
Upload
See other formats

Full text of "Nae doba"

^rm,^ 



Tr% 



-v 






■3^'f.''' 






r 



-^-^ 






»*, 









^-Vj 



^ J 



r\. 







LAICHTERÚV VÝBOR 



NEJLEPŠÍCH SPISŮ POUČNÝCH 



DĚJINY VĚDY POLITICKÉ se zřetelem k mravovědě. Na- 
psal Pavel Janet. Přeložil Dr. Břet. Foustka. (2 svazky.) 
Svazek první XXXIII. a 388 stran zl. 210, vázaný zl. 270. 
Svazek drahý 531 stran K 6" — , váz. K. 7'20. 

Dílo Janetovo zasvěcuje čtenáře ve vývoj, jímž se braly politické ideje 
všech století. 

KAREL HAVLÍČEK. Napsal T. G. Masaryk. Snahy a tužby po- 
litického probuzení. 406 stran K 6. — , váz. K 720. (Rozebr.) 

ÚVOD DO STUDIA ČLOVĚKA A CIVILISACE. (Anthropologie.) 
Napsal Ed. B. Tylor. Se 78 vyobrazeními. Přeložil Frant. 
Rajciil. 500 stran K 5-60, váz. K 6-80. 

Kniha tato, jsouc psána slohem nad míru poutavým a vzorně populár- 
ním, musí považována býti za nejlepší úvod do tohoto oboru vědění, 
kterému se posud brzy anthropologie, brzy ethnografie a někdy i kulturní 
dějiny říká. Tylor sám poskytnouti chtěl úvod do dějin osvěty. 

VZNIK NÁRODNÍHO HOSPODÁŘSTVÍ. Napsal Karel Búcher. 
Přeložil Dr. Jos. Gruber. 245 str. Cena K 2-60, váz. K 3-80. 

Kniha obsahuje 6 přednášek: I. Vznik světového hospodářství. — II. 
Soustavy živnostenské výroby a jejich historický vývoj. — III. Dělba práce 
a tvoření tříd sociálních. - IV. Počátkové časopisectví. — V. Sociální 
roztřídění frankfurtského obyvatelstva ve středověku. — VI. Vnitřní stě- 
hování, města a význam jejich v rozvoji dějinném. 

VYCHOVATELŠTÍ REFORMÁTOŘI. Napsal R. H. Quick. Přeložil 
Dr. Břet. Foustka. 415 stran. Cena K 4*80, váz. K 6' — . 

Spisovatel, sám znamenitý paedagog, podává v knize této jedny z nej- 
lepších dějin vychovatelských. Leč kniha není určena toliko pro odbor- 
nílčy, jest určena pro kruhy nejširší. 

ŘÍM A KŘESŤANSTVÍ. Napsal Theodor Keim. Přeložil Břet. 
Foustka. 740 stran. Cena K 8" — , vkusně vázaná K 9*20. 

Z knihy této čtenářstvo sezná veliký rozsah otázky náboženské a 
církevní. 

OTÁZKA SOCIÁLNÍ. Základy marxismu sociologické a filosofické. 
Napsal T. G. Masaryk. 701 str. K 9'—, váz. K 10*20. 

Čtenáři dostává se knihou touto filosofický úvod do všech důležitých ^ 
záhad sociálních, jimiž se socialism a sociologie dnes zabývají. 

ZKOUMÁNÍ O ZÁSADÁCH MRAVNOSTI A ZKOUMÁNÍ O R:OZ- 
VOJI LIDSKÉM. Napsal DAvm Hume. Přel. Prof. J.. Škola. 
. • 368 stran K 4'—, vázaná K 520. 

Díla tato jsou četbou netoliko otužilých odborníků, nýbrž i každého 
vzdělaného čtenáře, jemuž na tom záleží, aby krátkou cestou seznal některq 
z nejzákladnějších problémů lidského ducha. 

DĚJINY NOVOVĚKÉ FILOSOFIE. Od Mikuláše Cusana až po 
naše časy. Napsal Dr. R. Falckenberg. Přel. Dr. Fr. Pro- 
cházka. 884 stran K 9—. váz. K 1020. 



ZÁKLADY SOCIOLOGIE. Rozbor jevů, týkajících se associace 
a společenské organisace. Napsal Franklin Henry Giddings. 
Přeložil Dr. B. Foustka. K SóO, váz. K 6'80. 

ÚVAHY, vybrané z literárních, politických a nábo- 
ženských spisů Josefa Mazziniho. S úvodem W. 
Clarkea. Přeložili Jos. David a Dr. G. Žďárský. 512 stran, 
K 5-40, váz. K. 6-60. 

PŘÍRODNÍ VÝBĚR. Napsal J. B. Haycraft. Přel. Dr. G. Žďárský. 
150 str. K 1-80, váz. K 3' 

PŘIROZENÉ DĚJINY NÁBOŽENSTVÍ A ROZMLUVY O PŘI- 
ROZENÉM NÁBOŽENSTVÍ. Napsal David Hume. Přeložil 
J. Škola. 208 stran K 2-40, váz. K SóO. 

BEDŘICH SMETANA A JEHO BOJ O MODERNÍ HUDBU 
ČESKOU. Úvahy a vzpomínky O. Hostinského. 464 stran. 
K 6— , váz. K 7-20. 

HERBERTA SPENCERA FILOSOFIE SOUBORNÁ u výtahu, 
jejž pořídil HowARD Collins. Podle 4. vydání přeložil Prof. 
Dr. Em. Peroutka. K 8-60, váz. K 980. 

MODERNÍ CIVILISACE po některých stránkách hospo- 
dářských. Napsal W. Cunningham. Z anglického přeložil 
Prof. J. Škola. 228 stran K 250, váz. K 3-70. 

JOHNA RUSKINA VÝKLADY O UMĚNÍ. Přeložil V. A. Jung. 
Stran 160. K 2-10, váz. K 330. 

MYŠLENKOVÝ VÝVOJ EVROPSKÉHO LIDSTVA. Napsal Fr. 
Drtina. Stran 391. K 540, váz. K óóO. 

LITERATURA ČESKÁ DEVATENÁCTÉHO STOLETÍ. Napsali: 
Dr. Jos. Hanuš, Dr. Jan Jakubec, Dr. Jan Máchal, Dr. Em. 
Smetánka, Dr, Jar. Vlček. Díl I. S 41 vyobrazeními. 940 
stran. K 12—, váz. K 1320. 

OBRAZY Z DĚJIN RUSKÉ VZDĚLANOSTI. Část I. Obyvatelstvo, 
hospodářské, státní a stavovské zřízení. Napsal P. N. Mil- 
jukov. Přeložil V. J. Dušek. S obrazy, mapami a tabul- 
kami. 406 stran K 450, váz. K 570. 

OBRAZY Z DĚJIN RUSKÉ VZDĚLANOSTI. Část II. Církev a 
škola. (Víra, tvorba a vzdělání.) Napsal P. N. Miljukov. 
Přeložil V. J. Dušek. S obrazy a tabulkami. 636 stran 
K 7 — , váz. K 8-20. 

LITERATURA ČESKÁ DEVATENÁCTÉHO STOLETÍ. Napsali: 
Jos. Hanuš, Jan Jakubec, Jaroslav Kamper, Jan Máchal, 
Lubor Niederle, Jaroslav Vlček. Díl II. Se 40 vyobr. 
900 stran K 11-50, váz. K 1270. 

O FILOSOFII PŘÍTOMNOSTI. Napsal František Krejčí. 464 stran 
K 6-40, váz. K 7-60. 

DĚJINY MALÍŘSTVÍ. Napsal R. Muí-her. Přeložil J. Bílý. 792 stran 
K 12 —, váz. K 13-80. 






NAŠE DOBA 

REVUE 

PRO 

VÉDU, UMÉNÍ A ŽIVOT SOCIÁLNÍ. 



Vydavatel : Redaktor : 

Jan Laichter. Prof. Dr. T. G. Masaryk. 



ROČNÍK XI 



1904. 

MAJITEL A NAKLADATEL JaN LaICHTER NA KRÁL. VINOHRADECH. 
TISKEM EDVARDA LESCHINGRA V PRAZE „U ŠTAJGRŮ". 



Veškera práva vyhrazena. 



MS5" 




1113660 



Obsah ročníku jedenáctého. 



Články. 

strana 

Česká politika a Uliry 1 

B. Smetana a J. Neruda. Podává Rich. A. Sicha 3 

Cestopis císaře Josefa II. z r. 1771. Podává J. M. Řehořovský. 9, 103, 171, 265 

Goethe myslitel. Napsal O. F 17 

O jednotě armády. Napsal — ek 22 

Jesuité do Německa. Napsal V 28 

Nedostatky místností universitních a nedostatky naší vědecké a literární 

org-anisace vůbec 81 

Škola pomocná. Napsal Josef Zeman. . 85, 163, 260 

Helena Kellerová. Napsala Ur. :^lióe G. 'íáasaryková 93 

K obstrukci na českém sněmu. Napsal — ek. 112 

Koalice českých stran .'' 161 

Bestuževky. Napsal V. J. Dušek 177 

Šestý sjezd sionistický. Napsal Frant. ■ Kobler. . 183 

Pravda o „slovanských apoštolech" a jich působení. Napsal A. Brůck- 

ner ;• ... . . 189, 254, 349, 434 

Tisza versus Koerber. Napsal 7- ek. ...■.'. 195 

Potřeba statistiky zemské a národní " . 241 

Nové úkoly veřejného zdravotnictví. Napsal doc. dr. Lad. Haškovec. 243, 344 

Pokusy o lidovou četbu u nás. Napsal Prokop z Bohutína 248, 337 

K činnosti III. třídy České Akademie 272 

Sebevražda mládeže 321 

Průmyslový feudalism Spojených Států..Napsal J. Rubinov. 324, 428, 508, 590 

Jaký je zděděný charakter národa Českého 329 

Vliv roční doby na opilství. Napsal D. P 334 

Klerikalism 354 

Kulturní, hlavně hospodářský stav Japonska 401, 561 

Reforma vysokých škol technických 409, 495 

Dnešní krise v průmyslu bavlnářském. Napsal R. Morawetz 417 

Česká poesie politická do Havlíčka. Napsal J. Jakubec. . . . 422, 500, 583 
Subvence na umělecké výstavy. Napsal E. Bém 438 



IV 



úsilí o obrození samosprávy. Napsal K. Harmach 481 

Stát a prostituce. Napsal J. Tomas 488 

Reforma vysokých škol technických 495 

Státní podpora zemím na obecné školstvo. Napsal Fr. Krček 586 

Novější dokumenty hnutí protialkoholového. Pod. MUDr. K. Bulíř. 576, 655, 750 

Sjezd právnický 641 

Národní vzdělání v Rusku 643, 787, 811 

Dějiny ženského hnutí ve Finsku. Napsal V 650 

Moudrá Libuše — mužem. Napsal prof. A. Briickner 660, 744, 818 

Harnack o evangeliích 721, 806 

Situace výtvarného umění v Čechách. Napsal Edv. Bém 726, 801 

Střední Vltava jakožto plavební dráha v minulosti a v budoucnosti. 

Napsal dr. J. Gruber 731, 827 

Reforma Číny 837 

Letošní světová výstava v St. Louis. Napsal Richard Morawetz 881 

Školní knihovny a literatura dětská 884 

Maurice Maeterlinck. Z nové knihy : Le double jardin. O upřímnosti. 

Přel. Marie Kalasová 891 

Albert Scháfíle jako sociolog. Podává Fr. Krček 895 

Vývoj ženského hnutí v Rusku. Napsal V 904 



Posudky a úvahy. 

Literatura a umění. 



Anna Maria, 17 povídek 551 

Bartoš F., Sto lidových písní česko- 

slovanských 552 

Brabec Ad., Květy samot .... 871 
Brabec Adolf, Z víru velkoměsta . 149 
Dyk Viktor, Hučí jez a jiné prosy . 785 
Engelmíiller Karel, Pavouci . . . 710 
Kornová V. A. J., Česká zpěvohra . 154 
Hrdina Dr. J. L., Vlastní silou . 317 
Hrnčíř František, Jasno i chmurno 383 
lilový Rud., Květy odboje .... 873 
Kalvoda Alois, Hrad Buchlov . . 230 
Květ Bohuslav, Na vodách neklidu 871 
Landa Richard, Radosti malých . 231 
Leger K., Ballada o mrtvém ševci 870 
— K., Fantastické povídky . . 869 

Leontěv K. N., Pembe 389 

Mánes Josef, Jeho život a dílo . . 229 
Mařák Julius, Výbor z jeho pozů- 
stalosti 230 

Mayer Rud., Básně 624 

Miildner Jos., Ztroskotání .... 871, 
Myslík Jul., Dělnické písně . . .873 



Nosková Helena, Lidské srdce . . 709 
Němcová B., Národní pověsti a po- 
hádky 624 

Němcová-Kašpar, Babička .... 229 
Neubauer J. R., Ta první láska . 318 
Rilke, Rainer Maria, Das Buch der 

Bilder 67 

Rubeš Fr., Výbor z prací .... 624 
Seidl Jan, Od jara do zimy . . . 382 

Sezima K., Passiflora 624 

Sova A., Ivův román 312 

— Povídky a menší črty . . . 312 

— Výpravy chudých 312 

Stupo vský Rud., Z mého zpěvníku 872 
Schwaiger H., O hastrmanovi . . 230 

— Pohled do jeho života a díla 230 
Šír Jos., Horské prameny .... 382 
Škampa Alois, Poslední květ . . 870 
Theer Otakar, Pod stromem lásky 785 
Tuček Alois, Rok v samotách . . 150 

Věra, Jedna za mnohé 785 

Zahoř Zdeněk, Člověk, jenž nevy- 
dal básně a jiná prosa .... 318 
Zyka Jar. B., Mužným duchem . . 873 



Spisy vědecké a poučné 

Almanach Slavie 1903-1904 ... 71 
Bouda A., O školní praxi umělecké 
a reformě kreslení 231 



Clark-Hicks-Perry, Základy umě- 
lecké výchovy 230 

Czambel Dr. Samo, Slováci aichreč 711 



časopis pokrokového studentstva . 476 
Čipera-Balšánek, Nové divadlo král. 

města Plzně 71 

Denifle H., Luther und Luthertum 

in der ersten Entwickelung . . 399 
Devatenácté století slovem i obra- 
zem 554 

Gerhard, Katholischer Student und 

katholisches Leben 79 

Harnack Adolf, Dějiny dog-matu . 790 
Havlíček Borovský, Karel, Obrazy 

z Rus 387 

Hrubý Věnceslav, Praktická rukojeť 
srovnávací jazykův slovanských 715 

Chelčický Petr, Postilla 715 

Jozífek O., Jaký je zděděný ka- 

rakter českého maroda 329 

— Separatismus uherských 
Slováků a vývoj české kultury 

bd 15. století 329 

Karějev, Učebna] a kniga no voj isto- 

rii 472 

— Učebnaja kniga drevnej isto- 

rii . . .^ 472 

Kopal J., Čtyři kapitoly 478 

Kořenský Jos., K protinožcům . . 475 
Kraus Vojt., Dějiny obecní správy 
král. hlav. města Prabv za léta 
1860—1880. Díl I. . . .\ . . .793 
Kruger Pavel, Paměti presidenta . 475 
Kuffner Josef, Slovanské svity . 552 
Les Fětes de la Municipalitě de 

Paris 793 

Literatura česká devatenáctého sto- 
letí. Díl I. a II 69 

Markovič Dr. Jul., Nitrianský po- 
litický trestný process 714 

Masaryk T. G,, Karel Havlíček - 787 



Nejedlý Dr. Zdeněk, Dějiny české 

hudby 154 

Niederle Dr. Lubor, Národopisná 
mapa uherských Slováků . . . 153 
— Slovanské starožitnosti . . 710 
Papáček Pavel, Keltové a Němci 

či Slované 710 

Peroutka Em., Studie o císaři Ju- 

lianovi 154 

Polívka Fr., Názorná květena zemí 

koruny české 873 

Quis Ladislav, Korespondence Karla 

Havlíčka Borovského 383 

Raušar Jos. Zd., Na půdě sopečné 388 
Ruth Frant., Kronika královské 
Prahy a obcí sousedních . . . 554 

Slánský Obzor 555 

Slavík Jan, Slované a Němci v staré 

době 710 

Studentský almanach 785 

Studentský Sborník 477 

Studentské Směry 477 

Schiel, 23 let bouře a slunečná v 

Jižní Africe 476 

Schultze-Naumburg, Umění v do- 
mácnosti 231 

Tobolka Dr. Zdeněk V., Karla Ha- 
vlíčka Borovského Politické spisy 150 
Tomaschki, Der moderně Geister- 

glaube 399 

Warne F. J., The Slav Invasion 
and the Mine Workers .... 716 

Vatra 477 

Weinel H., Jesus im XIX. Jahrh. 79 
Věščij Oleg, Bulharsko a Makedo- 
nie 388 

Vlastivěda moravská ...... 791 

Zákony školské 793 



Zprávy. 



Zpráv;5r knižní a literární 
— Úsudek o Lvu XIII. 



M. 



79 



Spolek abstinentních učitelův a 
učitelek v Rakousku — Anglický 
úsudek o německém školství . . 160 

Školní vzdělání branců v Německu 
— Úmrtnost a dohadné trvání 
života — Francouzská skupina 
pro smírčí soud v Londýně — 
Mladý a starý směr v hnutí mí- 
rovém 239 

Hnutí mírové a socialism — Me- 
moiry dělníkovy — Popularisace 
literatury — Alkoholism a idiotie . 319 



Zprávy knižní a literární 



399 



Zprávy knižní a literární (dokon- 
čení minulé série) 560 

Ethický asociální moment ve finan- 
cích a daních — Vzrůstání oby- 
vatelstva v Rakousku vzhledem 
k náboženství — Potírání tuber- 
kulosy ve Francouzsku — Vá- 
žená redakce ! 638 

Zprávy knižní a literární — Nynější 
rozšířenost hebrejského jazyka a 
písma — Prodlužuje-li se život 
lidský? — Vymírání domorodého 
obyvatelstva v Sibiři . . . . . 716 

Právní porady pro ženy v Ně- 
mecku 800 



VI 



K reformě tělocviku — Zdravotní 
inspektorky v Anglicku — Spo- 
lečnost Pestalozziova v Curycliu 
Vznik pověsti o potopě světa — 
Rus Sybikov v Lhase — Alko- 
hol a trestnost — Železniční síť 
na zemi — Vystěhovalectví v Ja- 
ponsku — Časopis pro potírání 
pohlavních nemocí — Jednotná 



kodifikace mezinárodního sou- 
kromého práva státními smlou- 
vami — Samovraždy dětí před 
sto let}' — Mezinárodní shromá- 
ždění kriminalistův — Nové 
hlavní město federované Austrá- 
lie — Pokračovací běhy pro 
praktické lékaře 



875 



Rozhledy politické. 



Armáda a politika. Armádní rozkaz 
odpovědí na politické tužby národa 
— Seslabení armádního rozkazu císař- 
ským manifestem. Kolísavost proti- 
madarské politiky — slabost její — 
Khuen redivivus a opětný jeho pád. 
Zásluha dra Koerbera o odstranění 
Khuenovo — Strážce dualismu a ar- 
mádní jednoty: pan dr. Koerber. Ma- 
ďarská odpověd dru Koerberovi. Opu- 
štěnost koruny v Uhrách — Sebevědomí 
dra Koerbera vůči říšské radě. Povol- 
nost Mladočechů. Dr. Herold a národní 
socialisté — Zemský absolutism a český 
sněm — Ceterum autem censeo po- 
krokové politiky: všeobecné a rovné 
právo volební. 



(20. října 1903. 



32 



Nová vláda v Uhrách: Vítězství ob- 
strukce přináší obstrukcebijce Tisza — 
Vojenské požadavky sněmovní většiny 
a výkupné Tiszovo : Výhrady svrcho- 
vanosti koruny či příslušnost moci zá- 
konodárné? — Naděje Tiszovy a jeho 
plány - Svolání říšské rady v Ra- 
kousku: Postup českých poslanců. 
Vládní políček v českou tvář — Spo- 
jenými silami k práci pro národ - 
nebo pro stranu mladočpskou? — Od- 
stavení státního práva. Český program 
vojenský. Nová formace českých stran 
politických ? 



(20. listopadu 1903.) 



11' 



Páně Koerbrův tanec mezi vejci čili 
jak zařídit, aby vlk se najed a koza 
zůstala celá — Tisza contra Koerber 
— Uitima ratio pana dra Koerbra — 



Když ne v činech, aspoň v řečích po- 
krok — Český program federační — 
Zkušební kámen pokrokovosti - Mla- 
dočeši pro nebo proti rovnému volení? 

— Roztržka radikálně pokrokové strany 

— Věci v Uhrách. 



(20. prosince 1903.) 



199 



Nevážnost ke koruně i k lidu u pana 
dra Koerbera. Zakročení panovníkovo 
proti mladočeské obstrukci a proti — 
národním požadavkům českým — Od 
politiky dynastické k politice lidové ? 
Či odvolání od císaře špatně zprave- 
ného k císaři dobře zpravenému? — 
Čeští rádcové a informátoři koruny — 
Zvolení ministra v příkaznosti oposič- 
ním poslancem : Sankce starým hříchům 
české politiky — Hříchy a neschopnost 
stran mladých — Roztržka strany ra- 
dikálně pokrokové — Mladočeši se or- 
ganisují: krajinský tisk a krajinské 
sjezdy — Půda pro politiku lidovou. 
Mladočeský tisk pro všeobecné a rovné 
volení. 



(20. ledna 1904.) 



281 



Smutné zjevy politického života 
v Čechách. Dobrodružná kandidatura. 
Kdo je vinen? — Smiřování bez konce 
a — bez výsledku — Český ministr 
krajan ze řad oposičního českého klubu 
poslaneckého — Politické ústupky 
v licitaci ad minuendum. Návrh dra 
Bráfa na moravskou universitu v Praze. 
Odmítnutí jeho Mladočechy. 



(20. února 1904.) 



858 



VII 



Ješté volba na Královéliradecku : Po- 
rážka autority, politických stran. Vo- 
lební boj Sternbergův typickým pro- 
jevem politického života českého ven- 
kova.. Zvolení Sternberga výrazem od- 
poru vůči inteligenci — Pražské de- 
monstrace : Nepokrokové kousky po- 
krokové vlády — Odpor proti drnKoerb- 
rovi. Obstrukce a její oběť — 
Úspěchy národní na poli politiky po- 
krokové — Apel dělnictva na korunu. 
Lidový parlament oktrojem? — Vlivy 
zahraničně politiky na vnitřní poměry 
naší říše. Konec uherské obstrukce — 
Potřeba politiky pokrokové. Pronikání 
pokrokových snah v Cechách. Reor- 
ganisace strany staročeské. Zjednodu- 
šení českých stran politických? 



(20. března 1904.) 



441 



Tichý státní převrat v Rakousku - 
Ani §u 14. netřeba — Probuzení ústav- 
ního smyslu u Poláků — Němci, vlastní 
původci platné ústavy, při jejím sko- 
návání — Národní hegemonie náhra- 
dou za politickou svobodu — Politic- 
kou svobodou k národní rovnopráv- 
nosti a k svobodě národnostní — Lepší 
poznání u Mladočechů : Nezůstane-li 
náprava kusou? 



(20. dubna 1904.) 



515 



Povelikonoční zasedání říšské rady. 
České naděje. Vyhladovování obstrukcí 
ne vlád}^ nýbrž národů — Konec mla- 
dočeské obstrukce? Volby do delegací. 
Mladočeští^ delegáti vysláni hlasy ně- 
meckými. Účast v delegacích — Upřím- 
nost a otevřenost základem politiky 
lidové. Mladočeské hříchy proti ní — 
Poctiví vyjednavači — Odhodlání 
Němců. Dvojsečná jejich zbraň — Co 
dělat? Rada dobrá a ne drahá: Nechtě 
obstrukce ! K lidové a pokrokové po- 
litice ! Povinnost všech lidí pokroko- 
vých. Společná jejich organisace. Dobrj" 
návrh o ní. Ale marno stavět proti 
mladočešství — druhé jeho vydání ve 
,, spojené české oposici." 



(20. května 1904. 



598 



Delegační automat na povolování 
státních nezbytností — Drahý lesk 
velmocenského postavení říše — Kdo 
uvalil nová břemena na poplatnictvo — 
Trpělivost a indolence lidu — Vážnost 
českého poselstva a kdo ji j)odkopává 
— Panovník proti českým delegátům 



— Česká odpověď k tomu — Choroba 
dra Žáčka — Vymýcení českého živlu 
z byrokracie — Svolání českého sněmu 
na přání velkostatku — Dohoda mezi 
velkostatkem konservativním a ústa- 
vověrným — Šlechtická vláda na ob- 
zoru? — Obstrukce a její škody — 
Nálada protiobstrukční ve straně agrár- 
ní i mladočeské — Reorganisují se 
Mladočeši? iVIanévr s novým denníkem. 



(20. června 1904.) 



665 



Třeba nemoc léčit, ne jen příznaky : 
Změna řádů ústavních, ne jednacího 
řádu parlamentního — Odstranění ob- 
strukce prospěchem vlády ? — Cíle České 
obstrukce: Obstrukcí k politice opor- 
tunní? Či upuštěním od obstrukce 
k věcné oposici a k pokrokové politice 
lidové? Vláda rakouské bezradnosti 
— Ceterum autem censeo rozvážných 
sledovatelů rakouské politiky : náprava 
jediné na cestách politiky lidové a po- 
krokové — Odboj proti Mladočechům 
a jejich vedení — Zjednodušení českých 
stran politických nebo všenárodní po- 
litická organisace? — Zmatek místo 
ujasněni. Dobrodružné kandidatury - 
Naděje dra Koerbra — Nové a nové 
požadavky maďarské — Poslední dny 
centralismu. 



(20. července 1904.) 



'54 



Vláda spravedlivá — kd3'^ž musí. 
Slovanské pobočky při učitelských 
ústavech ve Slezsku — Křik a bouře 
Němců. Česká spokojenost — O Slezsku 
se v Cechách neví. Politické mrtvo a 
ticho. Proč ? — Obrat v mladočeském 
postupu? Mladočeští předáci napoví- 
i dají a mluví — Obrat v politickém 
postupu dra Koerbera? Jak snadno a 
lacino získá pan dr. Koerber Mlado- 
čechy? — Od obstrukce k politice 
oportunní. Staré ceterum autem censeo 
j pokrokových lidí. Klerikalism nutí 
I k pokrokové politice výboj né — Odboj 
proti vládě nejen na severu, nýbrž i na 
jihu. Politické hračkj^ ale významné. 
Úpadek německého radikalismu? Ry- 
tíře Schonerera sláva a pád ? — Kon- 
solidace sněmovní v Uhrách. 



(20. srpna 1904.) 



840 



Podzimní zasedání říšské rady. Roz- 
hodnutí parlamentní krise? Politické 
příštipkování — Přípravy stran — 



VIII 



k volbám? Mladočeši rozpomněli se 
na starý svĎj demokratism. Hledají 
spojence na novou dráhu či jen na 
záchranu mandátů? — I klerikálové 



se kryjí za štít myšlenky demokra- 
tické — Sdružení lidí pokrokových 
na Moravě. 



(20. září 1904.) 



911 



Rozhledy zahraniční. 



Příčiny války — Význam její pro 
válčící mocnosti — Vnitrní poměry 
ruské — Válečný postup — Neutralita ? 

— Revanche ruskými investicemi a 
bengál s Fašodou — Domácí francouz- 
ské hospodářství — Cestou k Vatikánu 

— Volební reformy — Hererové a jejich 
»Ziichtigung"« — Ruhe ist die erste 
Búrgerpflicht — Beblovo vlastenectví 

— Obchodní smlouvy. 

(20. března 1904.) 448 

Čilý život v diplomacii — Dohoda 
anglofrancouzská — Její motivy — 
Její význam pro poměr Francie k Rusku 

— Definitivní otevření přístupu k Ti- 
chému oceánu? 



(20. dubna 1904) 



517 



Osamocenost Německa — Po Anglii 
Itálie — Státní myšlenka ubíjí kulturu 
— Fiasko hakatismu — Soudcovská 
neodvislost a povýšenost vojenského 



stavu nad život veřejný — Podpora 
»poškozeným« — Úspěchy Combesovy 
vlády — Válka. 

20. května 1904.) 601 

Ne žluté, ale černé nebezpečí — Fran- 
cie a Německo sokové v pokrokovosti 
— Nota proti Loubetovi a Itálie — 
Oekumenický koncil — Po politice 
protiklerikální politika sociální — Ně- 
mecko a Anglie — Troj spolek — Válka. 

(20. června 1904.) 668 

Plevě — Následky jeho smrti — 

Waldeck-Rousseau — Francie a Va- 
tikán. 

(20. srpna 1904.) 844 

Nový ministr vnitra v Rusku — 
Bitva u Liaojangu — Válka i poměr 
ruskoněmecký — Mravné Německo — 
Francie a Vatikán — Anglická ..vý- 

I pravá." 

I (20. září 1904.) 915 



Rozhledy po veřejném hospodářství. 



Sněm království Českého a zemské 
finance — Stav průplavní akce — 
Vodní sjezdy v Cmuntu a Mannheimu 
— Transitní vodní dráhy a místa pře- 
kladištní — Splavnění Vltavy. 



(20. října 1903.) 



40 



Městské dráhy elektrické v Praze — 
Reformní zdaňování městské půdy v Ba- 
vorsku — Výsledky osobní daně pří- 
jmové v Rakousku za r. 1902. 



(20. listopadu 1903. 



119 



Předčasné české starosti o průplav 
mezi Vídní a Terstem — Státní roz- 
počet na r9k 1904 — Výklad ministra 
financí — Úspory — Subvence doprav- 
ním podnikům — Pokladniční hoto- 
vosti. 



(20. prosince 1903.) 



202 



Zemský rozpočet na rok 1904 — Da- 
ňové privileje — Úspory v zemských 
výdajích — Prof. Wieser o daňové po- 
platnosti Čechů a Němců v Čechách — 
O poměru záložen k spořitelnám — 
Potřeba doplniti síť českých spořitelen. 

(20. ledna 1904.) 286 

Valná hromada Rakousko-uherské 
banky — Banka Rak. -uherská v roce 
1903 — Německé spořitelny v Čechách 
— Říční regulace v Čechách — Ra- 
kouské železné dráhy v roce 1902 — 
Říšské finance v Německu. 



(20. února 1904.) 



360 



Statistika českých záložen — Zemské 
železnictví v Čechách 1902 — Splav- 
nění pražské Vltavy — Otázka pivní 
daně na Moravě. 



(20. března 1904.) 



452 



IX 



Ještě jednou profesor Wieser a zem- 
ské hospodářství v Čechách — Prof. 
Herkner a vnitrní kolonisace v Če- 
chách — Průmysl a zemědělství. 

(20. dubna 1904.) 529 

Válečné půjčky ruská a japonská — 
Naposledy ještě prof. Wieser a daňová 
poplatnost Čechů a Němců v Čechách. 

(20. května 1904. 609 

Dodatečné úvěry železniční a vodní 
— Společný rozpočet na rok 1905 na 
vojenské úvěry — Regulace a splav- 
nění Moravy — Pruská průplavní před- 
loha - Poštovní spořitelna — Hospo- 
dářská samostatnost. 

(20. června 1904.) 680 



Platební bilance Rakousko-Uhersk 
a Rakouska v posledním desítiletí. 



(20. července 1904.) 



760 



Zemské finance v Čechách — Vy- 
šehradský tunel a městská renta po- 
zemková — Státní dráhy v r. 1903 — 
Rusové a Japonská půjčka. 



(20. srpna 1904.) 



851 



Také něco o neúrodě, o manévrech 
a zvyšování cen — Vydírání kon u- 
mentů — Ligy konsumentů — Po- 
prázdninová kapitola o turistice. 



(20. září 1904.) 



923 



Rozhledy zemědělské, obchodní a průmyslové. 



Osnova zemského zákona, jenž se 
týče zastoupení zájmů zemědělství v 
království Českém — Jak osnova roz- 
řešila otázku členství a volebního práva 
v zájmových společenstvech rolnických 
— Reorganisace zemědělské rady — 
Dnešní stav otázky cukerní — Důsledky 
surtaxy na cukr v tržbě mezi Předli- 
tavskem a Uhrami zavedené — Zpráva 
zemského výboru o zemské akci k po- 
vznesení malých živností v Čechách 
za rok 1902. 



(20. října 1903.) 



45 



(20. listopadu 1903. 



126 



Národohospodářská genesis nej- 
mladší americké republiky — Kon- 
krétní pokus o reformu státních úřadů 
správních — Potřeba pronikavé opravy 
zákona o výdělkových a hospodářských 
společenstvech z r. 1873 — Čelnější 
vady zmíněného společenstevního zá- 
kona a návrhy opravné. 



Imperialistní a celní politika Cham- 
berlainova — Pražská obchodní ko- 
mora o potřebě snížení cukerní daně 
a otázce zavedení surtaxy — Průlom 
do zájmové organisace českého živ- 
nostnictva — Výstřelky jihočeského 
hnutí živnostenského — Vývoj a ny- 
nější ráz družstevního ruchu v Ně- 
mecku. 



Organisace řemeslnictva v Německu 

— Řemeslnické pořádky závazné a svo- 
bodné — Tak zv. řemeslnické komory 

— Zkouška tovaryšská, zkouška mi- 
strovská a název „mistra" v Německu 

— Zvelebovací akce živnostenská ra- 
kouských komor obchodních a živno- 
stenských — Hattingbergovy návrhy 
k rozřešení dluhového problému v ze- 
mědělství — Stanovení maximální hra- 
nice zadlužitelnosti pro majetek země- 
dělský. 



(20. ledna 1904.) 



293 



(20. prosince 1903.) 



210 



Poměry živnostenských společenstev 
a činnost společenstevních instruktorů 
v Rakousku — Informační kursy pro 
činovníky živnostenských společenstev 
a obchodních grémií v Praze — Vládní 
osnova zákona uj)ravu jící ho lékárnictví. 

(20. února 1904.) 366 

Zahraniční tržba Rakousko-Uherska 
v r. 1903 — Vzrůst aktiv a obchodní 
bilance — Tržba Předlitavska s Uhra- 
mi v roce 1903 — Passivum Předli- 
tavska se zmenšilo — Zápověd dovozu 
amerického masa — Zájmové společen- 
ství venkova a velkých měst. 

(20. března 1904.) 456 

Činnost spolku českých textilníků — 
Stav textilního průmyslu v roce 1903 
— Informační kursy pro činovníky 
živnostenských společenstev morav- 
ských v Brně — ,,Dělení'' obchodních 



a živnostenských komor — Důsledky 
reakční politiky živnostenské. 

(20. dubna 1904.) 535 

Z posledního zasedání ústřední ko- 
misse pro záležitosti živnostenského 
vyučování — Úlevy ve službě vojenské 
absolventům nižších průmysl., řemesl- 
nických a odb. škol — Specialisace 
státních průmyslových škol — Otázka 
připuštění absolventů vyšších průmysl, 
škol na techniku — Všeobecné školy 
řemeslnické — Zřízení přadlácké školy 
v Liberci — Upjatost vůči českým 
požadavkům a permanentní kompe- 
tenční konflikty. 

(20. května 1904.) 614 

Zpráva o činnosti českého odboru 
rady zemědělské pro království České 
v roce 1903 — Stav českého zeměděl- 
ství v tomto roce — Otázka technic- 
kého zužitkování lihu — Mezinárodní 
výchova pro technické zužitkováni lihu 
a průmysl konaný ve Vídni 1904. 

(20. června 1904.) 686 



Zpráva českého odboru moravské 
rady zemědělské o činnosti v r. 1903 
— Řízení ušlechťovací — Význam a 
výsledky řízení ušlechťovacího v cel- 
ním území rakousko-uherském. 



(20. července 1904.) 



764 



Světlá stránka hnutí maloživnosten- 
ského — Činnost technolog-icko-prů- 
myslového musea obchodní a živno- 
stenské komory v Praze — Zvelebo- 
vací akce živnostenská v král, českém 
a nutnost jejího soustředění. 



(20. srpna 1904.) 



856 



Řemeslnické sjezd}^ v Praze a v Č. 
Budějovicích — Živnostenský pro- 
gram budějovický — Nebezpečí re- 
akce hospodářské i kulturní — Omyly 
a zmatky v základních pojmech. 



(20. září 1904.) 



926 



Rozhledy sociální. 



Pyrrhovo vítězství Bebelovo nad 
Bernsteinem — Úskalí obecního soci- 
alismu — Nesnáze zionismu — Židov- 
stvo a moderní kapitalismus — Liga 
míru. 



(20. října 1903. 



52 



Frankfurtský kongres německého 
nesociálně-demokratického dělnictva — 
Pojišťování mateřské a pro případ roz- 
vodu nebo rozloučení manželství — 
Vývoj veřejných ústavů pro sprostřed- 
kování práce v Rakousku — Nevol- 
nictví ve Spojených státech S.-A. 



(20. listopadu 1903.) 



132 



Země neobmezených možností — 
Sjezd rakouské sociální demokracie — 
Sociálně politický program nového za- 
sedání německého říšského sněmu — 
Intelligence v sociální demokracii a 
řemeslnictvu — Soukromá péče chu- 
dinská — Ochrana dětí v Uhrách — 
Dělnické tumulty v Paříži a sprostřed- 
kování práce. 



(20. prosince 1903.) 



215 



Krimičov — Stávkové hlídky — Ber- 
línská stálá výstava říšská pro zaří- 
zení ku blahu dělnictva a bureau pro 
sociální politiku — Rentabilita podob- 
ného bureau pro naše Adámky — Búlow 
a socialistický stát budoucnosti. 

(20. ledna 1904.) 298 

Návrh pražské sociální komise obecní 
na zřízení obecních prodejen uhlí pro 
chudě a jeho osud — Pohřeb jeho na 
útraty žurnalistické cti „Nár. Listů"' — 
Nezdar stávky krimičovské — ,.Stáv- 
kokaz'*' — Postup obranných organi- 
sací podnikatelských a pražská stávka 
truhlářská. 



(20. února 1904. 



369 



Německý zákon o živnostenské práci 
dětí — Šetření v té věci u nás prove- 
dené — Opětný zmar francouzské 
osnovy zákona o úpravě prostředko- 
vání práce. 

(20. března 1904.) 459 

Invalidní a starobní pojištění samo- 
statných řemeslníků. 



(20. dubna 1904.) 



540 



XI 



Uherská stávka železniční — Jau- 
rěsův denník — Reforma úrazového 
pojišťování dělnického. 



(20. května 1904.) 



6r 



Patnáctý kongres evangelicko - so- 
ciální — Výsledky zkrácení doby pra- 
covní v dolech. 



(20. ěervna 1904.) 



690 



Pojišťování živnostnictva. 

(20. července 1904.) 767 

Prázdninová kapitola. 

(20. srpna 1904.) 859 

VI. mezinárodní kongres sociali- 
stický v Amsterdame — Sociální po- 
litika obecní. 

(20. září 1904.) 930 



Rozhledy samosprávné. 



Účel této rubriky — Generální po- 
řádek po venkovských obcích — Sjezd 
všeprávnický o samosprávě — Petiční 
akce obcí za reformu samosprávy — 
Ostatní themata sjezdová. 



(20. června 1904.) 



692 



Samosprávní úředníci — Jubileum 



okresní samosprávy — Sjezd morav- 
ských měst v Napajedlech. 

(20. července 1904.) 769 

Organisace práce samosprávy — Bo- 
hušovická schůze o návrhu krajských 
vlád a krajského zřízení. 



(20. srpna 1904.) 



861 



Rozhledy školské. 



Universitní kursy učitelské — Ho- 
spodářská paedagogika — Rozvoj po- 
kračovacího školství — Zemské školy 
hospodářské. 



(20. října 1903.) 



57 



Školství na sněmech zem^ských — 
Zásada úspor ve školství v Cechách a 
její zastance — Nový zákon o služném 
učitelstva moravského — Školství na 
sněmu slezském — Dolnorakouský 
sněm pro zkrácení povinné návštěvy 
školní a zavedení polodenního vj^učo- 
vání — Nový zákon školský v Tj^rol- 
sku — Ze sněmu dalmatského — K po- 
měrům mezi správci škol a členy jich 
sborů — Čeští Flachsmannové -- Za- 
mítnutí rekursu vídeňských Cechů 
proti rozhodnutí zemské školní rady 
dolnorakouské. 



(20. listopadu 1903.) 



138 



Pátý sjezd německého »Spolku pro 
studování dětí« v Halle n. S. — Druhý 
sjezd pro uměleckou výchovu ve Vý- 
maru. 



(20. prosince 1903. 



222 



Definitiva okresních školních inspek- 
torův — Učitelstvo a strany politické 
— Nový^ disciplinární řád pro učitel- 
stvo ve Štyrsku. 



(20. ledna 1904.) 



304 



Z učitelských orgauisací — Reprae- 
sentační učitelský dům, či rodinné uči- 
telské domky ? — Síla učitelské orga- 
nisace na Moravě — Orgán Ustř. spolku 
učitelského ve Slezsku — Valná hro- 
mada Jednoty učit. měšť. škol v Ce- 
chách — Nový disciplinární řád uči- 
telstva bukovinského — Nedostatečný 
návrh zemského výboru v Cechách — 
Ze statistiky rakouských středních 
škol. 



(20. února 1904.) 



373 



Katecheti a učitelé — Nové poža- 
davky katechetů — Zásada o šetření 
ve školství obecném a česká veřejnost 
— Zpráva zemské školní rady v Če- 
chách o stavu národního školství za 
školní rok 1902—1903. 



''20. března 1904. 



463 



XII 



Školství Ústřední Matice Školské — 
Česká škola vídeňského »Komenského« 
a trudné postavení jejího učitelstva — 
Obsazováni míst hlavních učitelů na 
paedag-og-iích — Akce učitelstva po 
větším zastoupení ve školních úřadech 
— Klerikální denunciace učitelstva a 
jeho tisku — Náboženské nevolnictví 
v zemích rakouských. 

(20. dubna 1904.) 543 

První mezinárodní sjezd pro školní 
zdravotnictví v Norimberce. 



(20. května 1904. 



620 



Druhý sjezd českých učitelek — 
Požadavky jejich školské, vzdělanostuí, 
právní — Úspěchy denunciací kleri- 
kálního tisku proti učitelstvu — Pre- 
sidiální výnos zemské školní rady. 

(20. června 1904.) 697 

Poměry v Zemském ústředním spolku 
jednot učitelských v Cechách — Nová 



oposice v ústředním výboru — Pro- 
hlášení: »českému učitelstvu na uvá- 
ženou«. 



(20. července 1904.) 



75 



Činnost Zemského^ ústřed. spolku 
jednot učitelských v Čechách dle jed- 
natelské a účetní zprávy podané valné 
hromadě delegátů — Výroční zpráva 
Dědictví Komenského, literárního sdru- 
žení učitelského za r. 1903—4. 



(20. srpna 1904.) 



864 



Vzdělávání učitelstva — Vývoj uči- 
telských ústavů, jejich klesání a ny- 
nější stav — Nový útok na snížen^ 
vzdělanostní úrovně učitelstva prof- 
Hirna — Sjezd německého učitelstva 
v Mariboru proti chystané reformě — 
Valná hromada delegátů ZÚS v Če- 
chách. 



(20. září 1904.) 



933 



Rozhledy umělecké. 



„Worpswedští*^ v Praze (IX. vý- 
stava „Mánesa") — Naučení z nich a 
z Whistlera a z Pissarra — Chorvat- 
ské umění v Praze (X. výstava „Má- 



(20. listopadu 1903.) 144 

Výstavy — Publikace. 

(20. prosince 1903.) 228 

XI. výstava „Mánesova" : Joza Úprka 
— Prvá korporativní a samostatná 
účast českých umělců na výstavě svě- 
tové — Jak uznává vídeňská vláda 
význam českého umění a jak česká 
samosprávná obec — Potřeba knihovny 
umělecké. 



(20. února 1904.) 



379 



Umění v Praze za Rudolfa II. — 
Výstava pohledů na starou Prahu — 
Gurlittova knížka o stavitelství — Vý- 
stava „Mánesova." 



(20. dubna 1904. 



548 



Výstavy : 65. výroční výstava Kra- 
soumné Jednoty, Výstava titulních li- 
stů, „Mánesova" výstava grafická — 
Básníci kreslíři: Gqethe, Hugo, Tha- 
ckeray, Mucha — Úmrtí: Frant. Len- 
bach, V. V. Vereščagin. 

(20. června 1904.) 702 

Umění a náboženství — G. F. Watts. 
(20. července 1904.) 779 



(20. října 1903.) 
(20. listopadu 1903.) 
(20. prosince 190;}.) 
(20. ledna 1904.) 
(20. února 1904.) 
(20. března 1904.) 



Rozhledy literární. 



67 


(20. 


dubna 1904.) 


551 


149 


(20. 


května 1904.) 


624 


231 


(20. 


června 1904.) 


709 


312 


(20. 


července 1904.) 


785 


382 


(20. 


srpna 1904.) 


869 


469 


(20. 


září 1904.) 


a4i 



XIII 



Rozhledy studentské. 



Stav českého studentstva v posled 
nich letech — Vývoj a třídění směrů 
— Křídlo nacionální a pokrokové — 
Antagonism čítáren — Ochablost roku 
1902—1903 a nový ruch 1903: „Své- 
pomoc", protest proti Podlipnému, akce 
pro místnosti universitní, přeměna 
„Slavie", „Vatra" — Hnutí studentů 
slovanských a italských pro nové uni- 
versity. 



(20. února 1904.) 



395 



Studentská literatura: Časopisy, Mo- 
ravské listy, „Almanach Slavie", „Čtyři 
kapitoly — Studentstvo a střední stav — 
Sebevraždy studentů — Studenti — 
a válka rusko-japonská! — Proti bur- 
šákům — Radikálně-pokrokový Sedan 
1903—4. 



(20. března 1904. 



476 



Organisačně-politická pověrečnost a 
pokus o „Svaz Českoslovanského stu- 
dentstva" — Střediska bývalá (Student, 
yšestudentský výbor. Unie, starý A. 
Č S.) a dnešní situace — Anarchisté 



— Publikace ,, Studentská otázka a stu- 
dentské sebevraždy." 

(20. dubna 1904.) 555 

Hmotná a vůbec sociální otázka stu- 
dentská: Svépomoc a Husův fond, 
Všestudentská slavnost a Svaz — Pří- 
znivé příznaky zájmu o společenské 
poměry studentstva — Universitní bu- 
dov3'^ — Otázka technické knihovny — 
Studentský odbor Národní Rady. 

(20. května 1901) 635 

Poměr české veřejnosti k studentům. 
Její neinformovanost — Neupřímnost 
a zmatenost všestudentských slavností 

— Satira na slovanskou vzájemnost — 
Mladočeská ,, snášelivost" v Čechách 
a jejich náhončí na Moravě — Nízkost 
mladočešství a vyšší stanovisko Sta- 
ročechů — Studentská výstavka — 
Slavnostní almanach — Almanach Sla- 
vie 1904 — 5 — Časopis a „zásady" za 
Havlíčka a dnes u „Vatry" — Svaz 

— Národní Rada — Manifestace pro 
Hrvaty — Také ,, oprava". 

(20. července 1904.) 794 



Rozhledy náboženské a církevní. 



Letošní oslavy Husovy — Prvý sjezd 
českých evanjelíků. 

(20. října 1903.) 71 

Unie církví evanjelických — Česká 
konfesse z r. 1575 a navázání na ná- 
rodní církev českou — Ke sporu o evanj. 
klerikalism — Božství Ježíšovo a „Re- 
form. Listy" — Jak pokroková theolo- 
gie řeší otázku božství Ježíšova — 
O úkolech církevních časopisů — Ka- 



tolík skeptický vůČi katolicismu če- 
skému — Prog-ram bezkonfessijních. 

(20. listopadu 1903.) 155 

Rozhledy církevním životem v roce 
1903: Vatikán — Francie — Německo 

— Holandsko — Anglie^ — Amerika 

— Srbsko — Rusko — Čechy — Ra- 
kousko. 



(20. února 1904.) 



389 



Ze Slovenska: (Slovák.) 36, 284, 446, 603, 75^ 

Věci Chrvatské: 519, 606, 671, 917. 

Věci Jihoslovanské: 674, 846. 

Divadelní: 62, 469, 938. 

Hudební: 310. 



mjjjmn/^ 



česká politika a Uhry. 



Nerozhodnost a neurčitost mladočeské politiky zjevuje se stejně 
silnou měrou v postavení poslanců vůči požadavkům uher- 
ským. Pozorujeme to kolísání v tom, jak naše delegace se chová 
vůči požadavkům hospodářským: radost z oslabování centralisované 
říše často převládá nad žalostí hospodářskou a proto postup če- 
ských poslanců je nerozhodný. Totéž platí o postupu vůči poža- 
davkům vojenským. Napřed mladočeští mluvčí ohlašovali jakýsi 
souhlas s maďarskými požadavky, ale brzy se souhlas tlumil a, 
jak se již stalo nejednou, radikálnější živlové ve straně i mimo 
stranu učinili to, co by vlastně mladočeská strana chtěla činit 
celá, kdyby — — inu kdyby byla rozhodnuta a věděla, co chtít. 
Posl. Grégr vyslovil posl. Klofáčovi (ten to řekl na Zofínské schůzi) 
souhlas; posl. Klofáč a soudruhové ve skutečnosti učinili jen, co 
s počátku ve jménu své strany ohlašovaly »Nár. Listy«, a jakožto 
důsledek této politiky máme ted se strany radikální formulovány 
požadavky vojenské. Dr. Edv. Grégr vyslovuje posl. Klofáčovi 
souhlas, posl. Herold proti posl. Klofáčovi vystupuje a dokonce 
skládá mandát, a oba poslancové, dr. Grégr i dr. Herold, patří 
k vedoucím politikům mladočeským .... 

Naše pohtika vůči Uhrám a specielně Maďarům vyžaduje re- 
vise; zatím chceme si tu z komplexu toho, co se zove krise nebo 
otázka uherská ujasnit věc jednu. 

Národnostně nesmíme zapomínat, že v Uhrách žije pod 
maďarskou vládou jedna čtvrtina našeho národa. Unás 
se o Slovácích a slovácké otázce posud uvažuje téměř jen po 
stránce jazykové; měli jsme veUké spory o spisovném jazyce, 
ale o stránku politickou jsme takořka ještě nezavadili. Havlí- 
ček měl dalekosáhlý program národnostní, reklamující Slováky 
jakožto jádro a budoucí kulturní centrum našeho národa — dnešní 
politikové jsou na straně Maďarů, jedni zjevně, druzí nezjevně. 

NAŠE DOBA. R. XI., č. 1. 1903. 20. října. J 



A neznamená vítězství vojenských požadavků maďarských další 
sesílaní národa maďarského na škodu slovenského, o jiných ná- 
rodech slovanských ani nemluvíc? 

Jisto je, že naše nynější politika je sice do značné míry ná- 
rodnostní, ale není důsledně národnostní, jak právě dokazuje po- 
litika vůči Maďarům. Uvědomme si jen, co to znamená, že malý 
národ šestimillionový nemá žádného programu, týkajícího se 
dvou millionů svého lidu žijícího pod cizí, posud ještě ne 
docela samostatnou vládou. Znamená to, že posud národnostně 
nejsme plně uvědomeni anebo, že národnost podřizujeme poža- 
davkům politickým, státoprávním } 

Uvažujme však dále. Sesílení Maďarů, utvoření maďarského 
státu (unií personální) znamená politicky sesílení Němců v Cis- 
lajtanii. Němci proto odtržení Uherska nikterak se nelekají, na- 
opak přejí si ho již dosti hlasitě, a netoliko Všeněmci. Mají 
k tomu politický důvod dvojí. Předvídají tužší centralisaci v Cis- 
lajtanii a svou převahu, kterou pak by mohli uplatnit účinněji; 
bude-li Cislajtanie úplně bez Uher, deset millionů Němců vynikne 
ve směsici ostatních menších národů nesjednocených. Na Poláky 
při tom mohou počítat, protože tito, tak jako Němci, stojí na 
stanovisku národnostním, podle něhož si formulují své ideály 
státoprávní. Podobně Němci své ideály státoprávní si určují ná- 
rodnostně. Po odtržení Uher by dojista všeněmecký proud se sesílil 
v Rakousku i v Německu, třeba že by si nalezl jinou formuU, 
než kterou hlásá Schonerer. Samostatná Cislajtanie, Rakousko bez 
Uher, potíhne svou vůdčí majoritou německou k Německu. To 
jest: my Cechové měli bychom přímo čelit Němcům 
rakouským, nepřímo celému německému národu, 
šest millionů millionům sedmdesáti. 

Taková je naše situace mezistátní a proto každý myslící po- 
litik český, uvažující o budoucnosti, bude se ptát sebe a celého 
národa: jsme na další vývoj politický náležitě připraveni.? Připra- 
vujeme se vůbec a jak.í* Jistě by se o věci mělo myslit a jednat 
vážněji, než tomu nasvědčují rozčilené půtky mladočesko-radikální 
a neorganické napodobení maďarských radikálů. 



B. Smetana a J. Neruda. 

Pět dopisů Nerudových. Podává Rich. A. Sicha. 
List I. 

Milý příteli můj! 

O sv. Jana má náš Spolek českých žurnalistů, jehož jsem 
teď předsedou, zase akademii svou. Bylo usneseno ve výboru hned 
před plnými čtyřmi měsíci, aby se Ti psalo o příspěvek. Dopis 
byl prý napsán, podepsán — a zůstal v Schikově stolku ležet, 
jako as tak už leccos. Teď když je čas téměř nejvyšší, vyšlo to 
na jevo. 

Spěchám nyní, abych se svou žádostí byl už u Tebe. Bez 
Tebe není ta akademie možná a proto honem honem Tvoje při- 
spění! Potřebujem od Tebe a) něco velkého orchestrál- 
ního, čím by koncert začal, b) něco takhle dramatického 
— snad nějakou scénu z »Libuše« se sóly a sborem.? 
Ci máš snad něco dramatického, o čem posud nevíme? 

Ty uvidíš, že jsme mlsní. Ale proč si's nás tak vychoval! 

Prosím Tě, sedni si hezky a napiš mně hned vítanou od- 
pověď, abych ji mohl výboru sdělit. Čekáme s toužebností a — 
strachem. 

Vyřídíš zajisté ode mne velectěným paním choti a dceři své 
moji úctu a přijímáš přátelsky srdečný můj pozdrav. 

2^2 79 Tvůj 

Jan Neruda. 
Li^t II. 

Můj drahý! 
Tvůj list mne velice zarmoutil. Není, věř mně plně, člověka, 
kterému bych tak přál bezchmurného života jako Tobě. Již proto, 
že je v Tobě zosobněn zlatý kus slávy naší. Máme tak málo těch, 
kteří jsou nám ku cti rozhodné. Svým osobním významem získaťs 
u nás statisíce přátel, byť nebylo ani Tvé milé, pověstně skromné, 
sympatické povahy. A jsi-li jiným milý, jsi mi stonásob. Líbám 
Tě v duchu a jsem smuten s Tebou. 

1* 



Co však bylo by plátno těšení! Tvá, na štěstí veselá povaha 
přemůže zajisté, alespoň nejhorší dojmy, které plynou z neštěstí 
Tvého, jež cítíme všichni s Tebou. Ten soucit všeobecný není 
ovšem útěchou plnou, je ale přede jen útěchou. 

Návrh Tvůj byl ve výboru radostně přijat. Bérem i dívčí 
sbor z »Libuše« i »Tábor« oběma rukama; již ta dvě čísla jsou 
zárukou zdaru akademie naší. Je- li nějaké přípravy třeba, prosím, 
učiň nebo sděl nám. Nahodilé útraty za opis či za co rádi vy- 
rovnáme. Proto — piš a pošli. O dalším, nepřijedeš-H záhy do 
Prahy, dorozumí se s Tebou výbor ihned po každém přípisu Tvém. 

Děkuji Ti za sdělené pozdravy a prosím, abys pozdravy mé 
opakoval jak velectěným paním tak panu zeťovi svému. 

Jsem Tvůj věrně oddaný 

V Praze, ^/s 79. Jan Neruda. 

List III. 

Velectěný příteli! 

Už jsem tu zas s prosbou, ale tentokráte mně ji nesmíš od- 
mítnout! 

Vídeňský »Tagblatt« před nedávném přinášel feuilletony: 
»Decamerone des Hofburgtheaters.« Forma byla: »Herr N. N. 
erzáhlt«: »Frau N. N. erzahlt«: atd. 

Vnuklo mně to myšlenku podniknout u nás něco podob- 
ného. Zda ve způsobu feuilletonním, zda knihovém ještě nevím, 
věc ta říditi se musí dle materiálu došlého. Na všechen způsob 
musí rozměr u nás býti položen širší a zabráno vše, co k našemu 
divadelnímu rozvoji bylo a jest vůbec v poměru nějakém. A rovněž 
jest jisto, že podnik vzbudí interess veškerého obecenstva a po- 
slouží zas našim divadelním zájmům dalším. Teď je napořád 
nutno mluvit o věcech divadelních. 

V tom kruhu, v tom českém dekamerónu divadelním ne- 
můžeš Ty ovšem ani scházet. Prosím tedy: vyber ze svých život- 
ních vzpomínek událost jednotlivou (ne posloupnou bio- 
grafii), obsahu zajímavého, týkající se buď některého Tvého dra- 
matického díla, nebo kapelnické Tvé činnosti, nebo jiné Tvé čin- 
nosti umělecké, nebo i soukromého Tvého života. Něco co se Ti 
stalo doma v Cechách nebo v cizině. 

Podotýkám výslovně, že na formě nezáleží pranic. 
Ovšem ale záleží velice na detajlu co možná bohatém. 



Na podrobném popisu osob. Na citování slov, na zevrubném udání 
okolností. 

Rozměr vzpomínky může se pohybovat od drobné novelly 
až do anekdoty dolů. 

Podnik co časový ovšem spěchá a materiál musím mít do 
4 neděl pohromadě. Prosím, pošli mně vítaný příspěvek svůj do 
té doby, kuvertovaný a přímo do mého bytu. 

Se srdečným pozdravem Tvé velectěné paní choti. Tvé paní 
dceři i zeti Tvému, 

"Vg 80. Tvůj oddaný 

J. Neruda, Konviktská ulice 28. 

List IV. 

Milý příteli! 

Především upřímné díky za Tvou ochotu. As dvou neb tří 
kousků užiju a nějak je spojím — však se to hodit musí. Ty 
kousky jsou zajímavý, schází jim jen stylistické spojení, které tedy 
s Tvým dovolením přidám. 

Avšak nyní ke konci Tvého listu, který se mně bolestně 
dotknul. Je to ovšem pouhé nedorozumění, zakládající se v tom, 
že jsem Ti věc bohužel oustně rozložiti nemohl, avšak předce 
mne bolí, že máš mne za schopna jakékoli nešetrnosti k Tobě. 

Domnívám se arci mimo to, že ti, jichž jsem požádal, aby 
Ti věc rozložili a vymluvili, spíš Tě asi z pohodlnosti nebo z čeho 
ještě v ní utvrdili. 

Tedy: po dvakráte jsem Ti chtěl vyhovět a činil také 
všechny kroky k tomu. Ale jaké bylo zděšení moje, když jsem 
obdržel ten text ke sboru z » Libuše «. Kamaráde, upřímně řečeno, 
ten je ve své absolutní prázdnotě přímo děsný! Z toho mohl sku- 
tečně jen vyvolenec a nadšenec, jakým jsi Ty, vyvést něco krás- 
ného. Dát ale posluchačům té krásné hudby takový rušící text 
do ruky a dojem tím seslabit, na to jsem příliš choulostivý, příliš 
upřímně to s výsledkem každé práce myslící. Vždyť j i n ý ^ důvod 
jsem pro opominutí ani nemohl mít! Na tom kusu papíru a trochu 
tiskové sazby, což obé máme přec zadarmo, zajisté nezáleží. 

Paralelní byl důvod letošní.^ Abych se Ti přiznal: měl jsem 
ne jeden, nýbrž tři^ texty připraveny — dva z nich jsem si zcela 
extra objednal. Ale ani jediný nepovznesl se nad frási, a spisovatelé 



1 Slovo to nezřetelně napsáno. Rozřešení ňa »letošní« zdá se nejpravdě- 
podobnější. 



jichto přiznali sami. Tolik je jisto, že Ty při skládání si text 
zcela určitý, plastický, představuješ. Ale kdo jej má napsat! Ostatně 
— odpusť — není ho třeba. Mně stačil na př. ty tul » Tábor «. 
A poslouchaje porozuměl jsem všemu, a jak já, rozuměli i ostatní, 
vždyť povídáš tak jasně! — Text by byl zase jen rušil v po- 
slouchání pobožném. 

Tak můj milý má se věc a nejinak. Je dobře, že přišla 
k řeči. Bolelo by mne, kdybys měl mne za jakéhokoli nehodného, 
třeba jen nedosti dbalého. To jsem naproti Tobě nikdy nebyl. 

A teď pac a pusu a přátelský pozdrav Tobě i Tvým. 

1^7 80. Oddaný Tvůj J. Neruda. 

List V. 

Můj milý! 

Ty máš se mnou kříž! Já vím, že mým prosbám nějak ne- 
rad vyhovuješ — ale už jsem tu zas s prosbou. Co mám dělat .^! 
Jsem starostou českého žurnalistického spolku, a ten spolek musí 
mít bohužel svou svatojanskou akademii rok co rok, a ta akademie 
musí být slavná, a jak pak může být slavná, kdyby neměla 
v programu skladbu od Tebe! 

Tak tedy prosba ve jménu výboru českého žurnali- 
sti ckého Spolku: 

Prosíme, dej nám něco. Nebo nám jen něco určitého slib. 
Orchestrálního.'^ Vokálního. Smíšeného. Co chceš. A potěš nás 
laskavou odpovědí, abychom se dostali zase do vod přípravních. 

A teď už to zamračené čelo zase vyhlaď, a neobtěžuj sobě 
vysocectěné rodině, předně pak své choti sděliti výraz hluboké 
mé úcty. 

Ty pak přijmi můj přátelský srdečný pozdrav — a už se 
nehněvej! Tvůj 

(Bez data.)^ Jan Neruda 

(Konviktská ulice, 28.) 

* Mys lim 2 totiž, že provedem 1881 Rozkošného vokální 
skladbu »Lumíra«, kterou nám připravoval již pro akademii loň- 
skou. - 



1 Pozn. má R. A. S. 

2 Slovo »Orchestráiního« * je v dopise čtyřikrát podtrženo a označeno 
hvězdičkou, jež odkazuje k poznámce připojené N. na konci dopisu a rovněž 
tak reprodukované. 



Neruda, mistr slova a Smetana, mistr tónu, jakmile je doba 
spolu střetla, musili přirozeně spojiti se v intimním přátelství. Oba 
mužové čestní, ryzího charakteru, oba vlastenci vzácného zrna, 
ještě staré školy, ne dnešního humbugu a boucharonství, oba pře- 
svědčení mladočeši ovšem čistého prvotního svobodomyslnictví 
rázu Sladkovského — ač Smetana zvláště politikou se nemnoho 
zabýval — oba potkával bolestný osud pověstného » proroka ve 
vlasti«; onen úmyslně zastiňován vědomě nespravedlivým vyvyšo- 
váním prostřední tvorby Hálkovy, tento umlčován knittlovsko-pi- 
vodovskou kritickou neurvalostí, nešetřen ani v nejtrapnějších 
okamžicích svého života, ubíjen existenčně, aby byl ubit duševně 
vehnán jsa ve slepou uličku nejosudnější tragiky geniů, kde nouze 
hmotná má za následek chudobu duchovní. A třebas nesmiřitelní 
necouvli ani takřka nad jejich hrobem (vzpomeňme jen článku 
Knittlova v »Nár. Listech* 2. břez. 1883 a výpadu » Vlasti « po 
smrti Nerudově), kdy národ prohlédnuv ze tmy politických a stran- 
nických zápasů věděl již, koho v nich obou měl a koho ztratil, 
oba veleduchové, jakmile jednou křídla rozpjali, nedali se již ze 
závratného letu ke slunci strhnouti ani závistným sykotem těch, 
kteří v jejich zasloužených úspěších větřili zašlápnutí svých vlast- 
ních nepatrných autoritářských osobiček, ani ostny počátečného 
neuznání vlastního národa, byť i tak bolestně a hluboce se zaře- 
závaly. Vznesli se ke slunci, ale zanechali nám obrovité výtvory 
svých geniů ke slávě své a národa, k obdivu ciziny, ale ke hrůze 
všech malicherných duší. 

Oba přátelé lnuli k sobě opravdovou náklonností, jež zejména 
u Nerudy přecházela skoro ve zbožňování. Vzácný doklad toho 
podává Nerudův feuilleton v »Nár. Listech « v únoru r. 1875, kde 
neohroženě odráží útoky té doby na mistra podnikané; rovněž 
druhý list Nerudův, jejž dnes uveřejňujeme, ozařuje šlechetný rys 
povahy básníkovy, upřímný soucit a vřelou účast s trpícím přítelem. 
Za pobytu Smetanova v Praze byl styk jejich velice častý a ovšem 
jen osobní a ústní, takže o něm zatím mnoho nevíme. Snad vzpo- 
mínky přátel obou velikánů, budou-li kdy uveřejněny, přinesou 
trochu světla. Nejznámějším místem schůzek Nerudových se Sme- 
tanou bývala kavárna »Slavia«, zejména však restaurace »u Je- 
žíška «. Tam scházívala se četná společnost přátel našich mistrů, 
z nichž mnozí jistě dosud se pamatují na jiskrné vtipy Nerudovy 
a dobráckou usměvavou tvář Smetanovu, jemuž též málokdy 
scházíval humor. Co se tam přetřásávalo, to z mladší generace 



nikdo neví, a ze starší se zase nemá dosud nikdo k tomu, aby 
nám to pověděl. Skoda; možná, že by to bylo jistě dosti zajíma- 
vého pro posouzení kulturního a uměleckého prostředí těch dob. 

Teprve když Smetana za příčinou své nemoci se odstěhoval 
k svému zeti do Jabkenic, vyvinula se mezi ním a Nerudou ne- 
příliš častá korrespondence, z níž pět listů Nerudových dnes re- 
produkuji. Podnět k ní dal, jak patrno z listu I., Neruda; že by 
bylo více listů, než tyto otištěné, jež jsem nalezl v písemné po- 
zůstalosti Smetanově mi zapůjčené laskavou ochotou pí. Heyduš- 
kové, dcery zesnulého Mistra, se mi nezdá, soudím-li dle toho, že 
v těchto listech není žádné zmínky ani narážky, jež by svědčila 
o častější korrespondenci. Třebas jest dopisů tak málo, přece po- 
dávají detaily neméně zajímavé, jako částečně i záhadné. Tak jest 
v listě IV. řeč o jistém »nedorozumění«, jak to nazývá Neruda. 
Podařilo se mi jen vyšetřiti, že vskutku té doby Smetana se na 
Nerudu vážně rozhněval, a hněvu svému dal i důraz příkřejšími 
slovy, ale důvod jeho jsem nezvěděl. Snad v pozůstalosti Nerudově 
naleznou se příslušné dopisy Smetanovy — ve vydání Teige-ově 
jsem jich nenalezl. Bylo by na čase, aby pozůstalost Nerudova 
byla svědomitě prohlédnuta — dle šlendrianského vydávání »Sebr. 
spisů« se to patrně ještě nestalo — snad se tam najdou i jiné 
ještě trosky chystaného »Decameronu«. (List III.) O onom sváru, 
či jak chce Neruda » nedorozumění « mezi oběma přáteli mohl by 
snad podrobnosti pověděti p. Srb-Debrnov, spisovatel a důvěrný 
přítel Smetanův. 

Tolik jest jisto, a vysvítá to z každého řádku jeho listů: 
Neruda byl jeden z těch opravdově oddaných ctitelů Smetanových, 
u nichž nestrojeně horoucí nadšení samovolně tryská z hlubokého 
porozumění, ryzího srdce a vysoké umělecké duše. Být takových 
nadšenců mezi vedoucí českou inteUigenci let sedmdesátých jen 
o několik více než jich bylo, a nemusela nikdy hyzditi dějiny 
rodícího se umění a nevyspělé české kultury bolestná kapitola, 
jež jest nadepsána: ^Utrpení Smetanovo*. 

(Pozn. Má-li někdo o stycích Nerudových se Smetanou nějaké 
písemné dokumenty, zvláště pak dopisy Smetanovy zasílané Ne- 
rudovi, toho si dovoluji snažně prositi, aby mi je neb jejich au- 
thentické opisy laskavě zapůjčil pod zárukou, že mu budou ne- 
poškozené co nejdříve zpět vráceny). R. A. S. 



Cestopis císaře Josefa IL z r. 1771. 

Podává J. M. Řehořovský. 
1. 

Ve vídeňském dvorním archivu jest uložen pod signaturou Haus- 
Archiv Reisen 4. A. 1. denník formátu velkého kancelářského 
formátu s nadpisem »Journal«, obsahující 81 listů a na konci se- 
znam 33 příloh, které však s denníkem spojeny nejsou. Josef II. 
popisuje svoji cestu po zemích koruny České a Dolních Rakousích 
r. 1771. Mluví v první osobě. Z mnohých nedůsledností jak v pravo- 
pise tak v interpunkci zdá se nasvědčovati, že je to diktát, a mí- 
nění to potvrzují četné doplňky a opravy v textu po straně; papír 
je přeložen na polovic a psáno vždy po pravé straně. Na levém 
díle kromě oprav jsou ještě jména zemí a měst, kudy Josef cestoval, 
a čísla příloh. 

Písmo denníku je kurrentka velmi čitelná, slova latinská nebo 
odvozená jsou psána latinkou, jazyk je německý. 

Denník dosud uveřejněn nebyl; stručný obsah denníku a re- 
lací uveřejnil Arneth: » Maria Theresias letzte Regrszt.« (1763 — 1780) 
4. 42—60. 

Denník je vlastně cestopisem, v němž zachycuje v pestré 
směsici fakta, jichž nabyl na cestě zeměmi koruny České. ^ Pa- 
novníka zajímalo vše, a na vše pohlížel svým okem. 

Jako vojáka jej baví a poutá stav vojska, jeho vycvičenost, 
rozložení, strava, zacházení důstojníků s mužstvem; Spilberk, Olo- 
mouc, vzrůst pevnosti Josefova a Hradce Králové atd. 

Toto pozorování nalézáme skoro na každé stránce denníku, 
důstojníci jsou jeho rádci, jsou vykonavateli jeho rozkazů, jim 
nejvíce důvěřuje. 



1 Našel se i básník, jenž tuto cestu opěval. Je to exjesuita Frant. Ex- 
pedit šl. Schoníeld, jenž napsal a vydal báseň r. 1771. »Auf die Reisejosephs II., 
gesungen im Herbste«. 



10 



Jako panovníka státu osvícenského nade vše jej zajímají po- 
měry lidu malého, zanedbaného, stav poddanský; zacházení vrch- 
ností s lidem, jež bylo srdcervoucí. Jednoduchými rysy načrtuje 
nelidské jednání hraběte Štěpána Wallise, hraběte Hildebrandta,. 
pražského arcibiskupa hrab. Ant. Petra Příchovského z Príchovic — 
jsouf to sice jen fakta, avšak výmluvná.^ 

»Zase si stěžovali, to je už úžasné* jsou vlastní slova pa- 
novníkova. Poddaní hrab. z Wrtby, Schirdinga, prelátů Strahovských 
jsou týráni, ubožáci si sice stěžují, ale zřídka je to co plátno. 

Totéž platí o krutosti olomouckého hejtmana vůči lidu měst- 
skému. Císař všude zakročuje a dává vesměs za pravdu lidu týra- 
nému. Tak na Zbirovsku jménem císařovny nařizuje, aby lidu byl 
vydán zimní osev na útraty státní. 

K agrárním svízelům nejbohatší země, koruny české, které 
nazval právem tehdejší dopisovatel Schlózrových Briefwechsel sv. I. 
>nejhoršími« přidružila se na r. 1770 a 1771, hrozná bída. Nebude 
od místa k dokonalému objasnění denníku vylíčiti hospodářskou^ 
obchodní a průmyslovou situaci těchto let. 

Rok 1770 je předehrou toho, co potom následovalo. Silnými 
lijáky jarními i letními zakrněl vzrůst obilí tou měrou, že nebylo 
ani tolik obilí, co by stačilo na zimní osev. Ceny obilí r. 1770 
upraveny, ale nedostatek přece rostl. Četní držitelé statků čekali^ 
až cena obilí vzroste, aby je mohli dobře zpeněžiti, jiní je pro- 
dávali do Bavor, Sas, kde byla drahota ještě větší — řádila tehdy 
neúroda v celé střední Evropě. Vláda vybídla stavy již na podzim 
roku 1770, aby vypomáhali půjčkami poddaným. Sněm český 
15. ledna 1771 se usnáší požádati za neodkladnou pomoc na nej- 
vyšším místě. Žádosti té vyhověno v únoru 1771. a obilí se do- 
pravuje do Cech k půjčkám. Stavové čeští podávají 18. února 
novou suppliku. 

Doléhala ubohost českých poměrů tísnivě na kruhy vídeňské, 
donucovala je přemýšleti o nápravě. Zemským úředníkům nevě- 
řeno a proto vyslán do Čech k vyšetření věcí komisař, svobodný 
pán Kressl, který přišed do Cech chopil se ihned záchranných 
prostředků: vydal zákaz vývozu obilí do ciziny, jenž později rozšířen na 



1 Arneth uvádí šest takových vrchností, mezi těmi objevuje se opět 
záslužná činnost velkopřevorátu řádu Johannitů v Strakonicích a v kraji Lito- 
měřickém, markraběte bádenského v Lovosicích. Císařovna sice již zakro- 
čila: několik vrchností a s nimi krajských hejtmanů bylo potrestáno, ale to 
nespomohlo. 



11 



celé mocnářství; císařovna darovala milion zl. v červenci na do- 
pravu obilí z Uher, a zdvojnásobila tuto sumu po třech měsících; 
největší část vojska z Cech odvolána; stanoví se přesná cena obih'. 
Ježto zemská správa se neosvědčila, Kressl působil na resignaci 
osmdesátiletého nejvyššího purkrabí, hraběte Kolovrata, a těžce 
nemocného nejvyššího kancléře českorakouskcho, hraběte Rudolfa 
Chotka. 

V té době se již čile jednalo o zlepšení poddanských po- 
měrů, jehož počátek se datuje od r. 1769; týkalo se vlastnického, 
dědického práva poddanského a zrušení roboty.^ 

Vyjednávání s českým výborem přineslo leccos dobrého na 
prospěch ubohého lidu utiskovaného vrchnostmi, avšak nedocíleno 
podstatné nápravy pro odpor stavů. R. 1770. a 1771. trvá spor 
mezi českými stavy a Marií Teresií.^ Panovnice několikráte vy- 
stoupila proti zlořádům a přehmatům vrchností a trestala vinníky 
bez výjimky. Nicméně křivdy a zlořády nepřestávaly a k tomu se 
přidružil všeobecný úpadek, který vládu vídeňskou utvrzoval jen 
v tom, že řešení robotní otázky je velmi naléhavé. Stavové na- 
mítali, že hlavní příčinou ochuzení lidu nejsou přehnané požadavky 
šlechty, nýbrž stávající zvýšení kontribuce a převeliký počet jiných 
daní, kterých stát vyžaduje. — Tyto otázky císaře Josefa velice za- 
jímaly.'^ 

V květnu 1771. nejmenovaný, jehož císař dobře znal, dal 
císaři spis, v němž obšírně vyličuje ubohý stav země české a po- 
dává řadu návrhů k zamezení nouze a povznesení bývalého blaho- 
bytu. Panovník vybídl autora, aby práci svou doplnil. Když se 
tak stalo, předal Josef spis své matce. Marie Teresie vyňala ze 
spisu 6 hlavních bodů a požádala vlastnoručním dopisem tehdejšího 
vrchního kancléře hrab. Chotka za úřadu o těchto návrzích, které 
se týkaly odstranění roboty, zrušení dědičného poddanství, pře- 
vedení kontribuce na obilí. Návrhy tyto daly bezpochyby podnět 
k zařízení urbární komise. — Brzy na to nastala změna v zemské 
správě: jmenován nejvyšším purkrabím kníže Fiirstenberg, namísto 
Chotkovo přišel hrabě Hatzfeld. 

1 O ulevení stavu rolnickému se jednalo již za Karla VI. r. 1738., avšak 
přes vydaná nařízení byl stav ten přece stále smutným, zvláště když držitelé 
statků kladli nové požadavky, tak že přetíženi českého rolníka ke konci let 
šedesátých bylo skutečně nesnesitelným. — 4. Arneth III. 339. 

2 Spor ten věcně podal Dr. B. Rieger ve Kr. Č. Sp. N. r. 1891. 

3 Sr. Giůnberg: Bauernbefreiung 337, také Arneth III. 346. 



Toužebně čekaný rok 1771. byl ještě horší; je to pověstný 
Tok hladový; zima byla abnormální, jaro mrazivé, takže veškeré 
osení bylo zničeno. Když rolníci znovu zaseli, nastalo deštivé po- 
časí, a co nezničila voda, sežrali plži a k tomu se přidružil ještě 
dobytčí mor. 

Poddaní živí se kořínky v krajinách nejen pohraničních, ale 
i vnitrozemských. Spatná strava, hlad má konečně za následek 
nemoce a mor. 

Panovník na své cestě vše zevrubně si vypisuje, nevynechávaje 
-ani cen obilí ani chleba. Na mnohých místech odpomáhá oka- 
mžité nouzi peněžitými dary; to zvláště platí o Podkrkonoší a 
Rudohoří. 

Navštěvuje nemocnice v Brně a v Praze a podává návrhy 
k zvelebení jich. 

Celým líčením ozřejmuje se smutek nad těmito zuboženými 
poměry a snaha pomoci prostému, zanedbanému lidu, úsilí o hmotné 
povznesení těchto zemí a obyvatelstva. 

Proto se stále radí a dobré návrhy pečlivě zaznamenává. 
Tresť řečí vždy do denníku, obšírnější v příloze. Ve všem proje 
vuje smysl praktický, nikdy nezapomínaje zájmů státu. Každý 
návrh podrobuje se kritice, ale s hlediska absolutní moci státní, že 
vše náleží státu, a každý musí působiti k blahobytu státnímu, 
neboť jen tento přináší štěstí a blaho poddaným. 

To zvláště vyciťujeme z hovorů panovníkových s komerčními 
rady Bočkem, Cantonim, hrab. Sorgenthalem a hrab. Cobenzlem 
o tehdejší celní politice a industrii, s účetním Hoyerem o pomě- 
rech zemědělských. 

Josef byl náruživým stoupencem systému merkantilistického, 
který Rakousku mnoho škod nadělal. Brzo po míru Hubertsburském 
vyšlo císařské nařízení ze dne 24. března 1764, jímž dosavadní 
sazby celní z r. 1756 zrušeny a na pruské výrobky uvaleno clo 
jakému bylo podrobeno každé cizí zboží. Zákazem tím bylo po- 
stiženo nejen Pruské Slezsko, nýbrž i Sasko a Bavorsko. Vláda 
chtěla zostřeným zákazem dovozu docíliti spotřeby domácích vý- 
robků, obrátiti směr rakouského obchodu na jih a k tomu mělo 
napomáhati splavnění Vltavy, zamýšlený průplav Dunajsko-Vltavský 
rozšíření přístavů Terstu a Reky, úprava silnic atd. 

Systém ten hájil Josef i proti Kounicovi (jenž již r. 1766 
poukazoval na neblahé účinky toho zákazu) a v tom zůstal si 
důsledným i v rozmluvách s českými finančními politiky. Marie 



115 



Teresiebyla v této myšlence se synem zajedno, chtěla, aby Čechy po 
stránce národohospodářské povzneseny byly na první místo a na- 
hradily tak ztracené Slezsko. K tomu nejvhodnějším prostředkem 
zdála se jim ochranná cla. Jak se tato celní politika osvědčila, 
uvidíme ihned. 

Nejdůležitějším odvětvím české industrie XVIII. století bylo 
přadáctví, soukenictví a sklářství. Prvé dvě na sceru a severo- 
východě Cech, třetí na jihu. Bylo to obzvláště pohraniční obyva- 
telstvo, jež vynikalo větší agilností nad kraje vnitrozemské ; příči- 
nou toho bylo jednak sousedství s cizím kmenem, zvláště na 
severu, jednak chudost půdy, jež nemohla lid uživiti. České vý- 
robky řemeslně vyráběny, později továrnicky — koupilať panovnice 
vynález na barvení příze, povolala do Cech odborníky, stanoveny 
praemie na závoje pro každý stav — zaměstnávaly tisíce lidu 
těšíce se světové pověsti. Byl to ovšem stále ještě jen > domácí 
průmysl«, jenž byl zdrojem výživy. Největší odbyt českého zboží 
byl na sever do Hamburku, Liibecku, Vratislavi a Polska, na jih 
do Spaněl, Portugalska a do Orientu. Na př. Lomnice nad Pop. 
která vyráběla znamenité sangallety, vyvážela až do St. Gallen. 

Celé severovýchodní Cechy byly závislý na Pruském Slezsku 
kam se vyvezlo ročně dle Beera přes 2 mil. plátna ponejvíce 
k appretuře a z Moravy přes mil. příze. Mezi Čechy a Slezáky 
byl stálý obchodní styk, byl to obchod barattový. Obchodovalo 
se Inem, plátěnými a vlněnými výrobky, punčochami, klobouky, 
hedvábnými stužkami a i hospodářskými produkty. Vratislavští 
kupci navštěvovali proslulé jarmarky Jilemnické, Vrchlabské, Ro- 
ketnické, a naopak rakouští kupci, zvláště židé, chodili na slezské 
jarmarky. Skutečný prospěch z tohoto obchodu vyplynul jen 
Čechám, neboť Pruské Slezsko nemělo větších produktů, jimiž by 
Cechy zásobovati mohlo. Kromě toho dováželo se do Pruského 
Slezska štýrské a hornorakouské železo, uherská měď, jež čítá 
Beer ročně na 130.000 zl. a z tohoto průvozu pětina vždy zůstala 
v zemi. Totéž platí o jižním zboží z Levanty a z Itálie, které šlo 
rovněž přes Čechy. 

Správa živnostenských záležitostí svěřena českému šlechtici 
Josefu Maxm. hraběti Kinskému, průmyslníku s duší tělem, jenž 
usadil na svém panství Sloupském celou řadu průmyslníků a Bo- 
lení Hajdu učinil střediskem českého sklářství. Příkladu tohoto 
maecenáše následovali mnozí čeští šlechticové, zejména energický 
hrabě Bolza, jenž zařídil kartounku v Kosmonosích. 



14 



Linecká továrna na sukno, o níž v Linci referoval císaři hr. 
Sorgenthal, měla tehdy ročního výtěžku 1 28.000 zl. Tyto skvělé po- 
čátky rakouské industrie se datují do války sedmileté; léta po 
míru Hubertsburském s nešťastnou celní politikou znamenají zvláště 
pro český průmysl a obchod úpadek, a krise tato se vyvrcholila 
v osudném hladovém roce 1771. 

Po vydání známého nařízení z r. 1764 přirozeně následovaly 
rcpressivní prostředky se strany Bedřicha Pruského, který viděl 
v tomto nařízení hrot proti sobě namířený^) a zakázal v květnu 
téhož roku veškerý dovoz českých výrobků do Pruského Slezska ; 
rovněž průvoz byl stížen : rakouským kupcům návštěva pruských 
trhů zakázána. 

Podobný zákaz vydán i v Sasku na české, moravské, ra- 
kouské a pruské zboží vlněné, hedvábné, plátěné, lněné, klobouky, 
železo, měď, zinek, olovo atd., toliko pro domácí spotřebu průvoz 
skla povolen. Bavoři opět znesnadnili vysokými cly plavbu po 
Dunaji a Innu, vývoz obilí do Tyrolska. 

Neblahé následky této celní politiky uzřel Josef 11. na své 
cestě po Cechách, zvláště v Podkrkonoší, kde obchod klesl a 
tisíce horalů zůstalo bez zaměstnání. Dotazník Bydžovského kraje, 
kam patřila největší část hraniční, líčí tuto krisi slovy : kde pra- 
covalo se dříve na 100 stavech, bylo nyní v chodu toliko 10 : hlučné 
trhy krkonošské opuštěny, vývoz plátna klesl ze 40 až 50.000 kusů 
na 2 až 3000. 

Cena příze klesla, velké zásoby nastřádané nebylo komu 
prodati — nebylo kupcův. Tím přirozeně utrpěli i druzí živnostníci, 
řemeslníci a dělníci. 

Panovník na své cestě zaznamenal si zvláště výpovědi tkalců 
a přadáků v Trutnově, kteří mu dotvrdili osudné účinky uzavření 
hranic. V denníku je zachycena tato krise na několika místech. 
O hrozné bídě lidu horského se císař na vlastní oči přesvědčil. 
O sklářství panovníka informoval komerční rada Bock. Též zde 
bylo žehráno na uzavření hranic, neboť tím trpěl vývoz skla do 
Pruského Slezska a tím i do Polska a do Ruska. Španělsko, kam 
se nejvíce dováželo, zavedlo si rovněž systém prohibitivní ; na 
východ odbyt skla poškozovala válka rusko-turecká a nedosti na 
tom : čeští skláři nemohouce vydržeti drahoty plodin stěhovali se 



1 Beer dokazuje, že o hrotu proti Bedřichovi nemůže býti řeči, poně- 
vadž zákaz z r. 1764 týkal se také Saska a Bavor. Sr. Arch. f. Oesterr. Gesch. 79.554. 



15 



do Uher a do Banátu i do Španěl, a tím vznikla nebezpečná 
konkurence. 

Jinou zmínku máme v denníku o Linecké a Meidlingské 
továrně na sukno v rozhovoru s komerčním radou hrabětem 
Sorgenthaiem. 

O podloudnictví se dal panovník všude informovati ; připo- 
mínáme zejména jeho rozmluvu s radou a komisarem bankovních 
důchodů Paceltem v Praze a hrab. Kobenzlem v Linci. Tento 
poslední byl vyslán od vlády na začátku roku 1771 na cesty po 
zemích mocnářství rakousko-uherského k prostudování celního 
tarifu ; Cechy navštívil nejdříve a pobyl tady 6 měsíců, radě se 
s komerčním koncessem, guberniem, důchodkovými úředníky ; 
v Linci pak předložil císaři část svého projektu k zavedení dvo- 
jitého kordonu hraničního v Cechách, na Moravě a ve Slezsku 
který jen bude státi o něco více než dosavadní regie, avšak více, 
vynese zamezením pašování. Druhý prostředek k zabránění pod- 
loudnictví je snížení exorbitantního mýta na zboží, zvláště cukru 
a kávy. Celý elaborát však předložil teprve loku 1772 a přispěl 
těmito myšlenkami k pozdější reformě. Tento projekt také Pacelt 
doporučil. Ale reforma nastala teprve r. 1775. 

Kupci Kórner a bankéř Beer si stěžovali rovněž na zákaz, za 
kterého není možno prováděti obchod barattový. 

Podobně jako tkalci a přadáci byli vyslechnuti v Podkrkonoší, 
ve Steyeru v Dol. Rakousích stalo se totéž kovářským mistrům 
a rozmluvu s nimi máme v denníku podanou. Stýskají si na dra- 
hotu ocele, uhlí a na četné hudlaře, kteří větší lácí jejich výrobky 
zatlačují. Tamtéž prohlédl továrnu na železo a promlouval opět 
s dělníky zaměstnanými. 

Resumé všech těchto rozmluv v denníku ozřejmuje nám tím 
více to, co jsme výše řekli o snahách panovníka osvícence : bla- 
hobyt jednotlivec tvoří blahobyt celku, státu. Šlechetný císař věděl 
dobře, že po vysilující válce sedmileté, nemá-li monarchie kles- 
nouti, jest nutně třeba ozdraviti ji prospěšným vývojem industrie, 
obchodu a zemědělství. Toť velká myšlenka Josefínská, kterou 
skutečně provedl. 

Poznámky císařovy o obchodu a průmyslu jsou bohatým 
dodatkem k pracím Beerovým a Arnethovým, a přispívají k po- 
chopení doby Josefínské. 

O politickém významu cesty dovídáme se z císařovy kore- 
spondence z Jihlavy, z Litoměřic, Vídně, Prahy, Berlína; 17. října 



16 



píše Marii Teresii a Kounicovi, 20. října z Plzně do Vídně a do 
Prahy, 27. října z Prahy Marii Teresii. 

Denník nepřestává ani na mahčkostech, věnuje bdělou po- 
zornost silnicím, krajině, lesům, domům, zvířatům, udána přesně 
každá stanice, kudy jel, kde noclehoval. Zevrubně vypisuje vše, 
co konal, seznáváme veškerý způsob jeho života na hradě Praž- 
ském. Odchovanec francouzských encyklopedistů navštěvuje, kam- 
koli přijde, chrámy, kostely, a teprve po slyšené mši pokračuje na 
další cestě. Nezapomíná po práci na zábavu. 

V celém líčení jest klid, nikde není vybočeno k reflexím, 
jimiž se dává panovník strhovati v dopisech své matce, nebo 
v relaci, z nichž dvě části vypracoval v Praze, třetí ve Vídni ; 
tam poznáváme panovníka reformátora. Zde jen prostá, suchá 
fakta, z nichž zírá někde radost, povíce smutek nad trpícím lidem. 
Též sloh je jednoduchý, bez ozdob a složitosti. 

Je to věrný obrázek zemí koruny České z r. 1771. 

(Pokračování.) 



Goethe myslitel. 



I 



Filosofie básníka a umělce vůbec neobsahuje v sobě jenom roz- 
umové prvky dle pevných zákonů spořádané v jednotný lo- 
gický celek, nýbrž je nerozlučně spjata se všemi podmínkami 
umělecké tvořivosti a určována stejně zvláštností mysli jako vzru- 
chem citovým a vzepjetím vůle. Proto neznamená pokus o podání 
takové filosofie nic menšího než vykouzliti celý bohatý život du- 
ševní, hluboko se v něj ponořiti a pátrati především po zásadách 
myšlení, které daly vznik básnickým dílům. Z těchto právě se dají 
vyčísti tvůrčí principy, tím že se pomíjí vše náhodné, že myšlenka 
vtělená v názorný tvar jednak se domyslí, jednak, a zvláště, sle- 
duje se po jednothvých vývojových stupních zpátky až k tajem- 
nému zřídlu inspirace. Zároveň udává se pro badatele požadavek 
naprosté šetrnosti k výrokům a osobnosti poetově, nepodkládati 
nic cizího, nepřibližovati názorům snad sympatičtějším, nekořistiti 
z poznámky letmo hozené na papír, která bývá závěrným článkem 
myšlenkového řetězce o předpokladech nám neznámých, a posléze, 
míti úctu před umělcem samým, pokládati jeho individualitu za 
svět pro sebe, za něco, co není podmíněno pouze duchem času 
a vlivem okolí, za zjev vyčnělý nad rodnou a živnou půdu svého 
prostředí a ovládaný vlastními zákony. 

Siebeckova kniha o Goetheovi^ vyhovuje plně všem těm 
podmínkám. Ze pak Goethe sám uvažoval o postupu a způsobu 
svého myšlení, to usnadňuje úkol, takže autor, drže se směru 
udaného básníkem, může spojiti s rozborem Goetheovy intellek- 
tuální povahy výklad noetickýčh jeho zásad. Svéráznost Goetheovy 
spekulace spočívá v souladu a stejnoměrném vývoji názorného a 
pojmového myšlení a ve schopnosti, tyto oba poznávací činitele 
sloučiti, ba stotožniti. To vede k velkolepému umění, mysliti před- 



1 Goethe als Denker von Hermann Siebeck. Stuttgart 1902. (Fromanns 
Klassiker der Philosophie, č. XV.) 

NAŠE DOBA. R. XI., č. 1., 1903. 20. října. O 



18 



metně, tak totiž vykládati jevy přírodní, že jasný je také pochod, 
kterým příroda tvořila, a ne pouze hotový výsledek. Jediný šťastný 
shrnující pohled vyluští z předmětu svého nazírání i tajemství 
vzniku i nezjevné pružiny a tuší něco, co se skrývá za věcmi. 
Neboť jevy přírodní, ač poslední námi poznatelné, nejsou posled- 
ními skutečnostmi světa vůbec, nýbrž pouze odlesky božského ži- 
vota, symbolickým rouchem věčných ideí. 

Právem soudí Siebeck ze shody názoru s myšlením, jak velice 
je Goetheova filosofie umělecky zabarvena. Vždyť jest to předností 
a výsadou poetů (a v tomto nejširším smyslu počítám k poetům 
všechny tvůrčí duchy), že se jim složité dění postupující v času 
nebo jev v prostoru rozložený zhušfuje v jediném, nejvýznačnějším 
bodě, z něhož postupem v před i zad se dají vyčísti též podmínky 
existence a ostatní prvky, tak aby věčné pravdy, duch určité doby, 
zákon přírodní nebo poznání rozhodující pro život se jim jevilo 
sub specie jedinečného jevu. ^ V Goetheově předmětném myšlení 
leží však, a to, myslím, u Siebecka patrno není, také zárodek 
mysticismu, je v něm naznačen onen tajemný vztah mezi mikro- 
kosmem a makrokosmem, upomínající na Jakuba Bohmea, jemuž 
chvějný sluneční paprsek odražený od cínové desky otvírá výhled 
do všeho dění světového: ovšem, Goethe nepohlíží na předměty 
ani výlučně ani důsledně se stanoviska hodnotícího jen dle vztahu 
ke světu nadsmyslnému. 

Oba mocné směry jeho doby nalézaly u Goethea ohlasu, ale 
uspokojiti ho nedovedly: Jeho theorie poznání byla sice v oboru 
smyslově vnímatelných jevů za jedno s empirismem, ale pohřešo- 
vala u něho ohled na to, co všemu dění dává podklad, ohled na 
ideu. Rationalismus zase nevyhovoval, snaže se dovoditi důvod 
oné vyšší nadsmyslné existence z abstraktních představ lidského 
ducha, místo aby postupoval vzhůru od známého a pochopitelného. 
Za to však sblížil se Goethe s myslitelem, který pro poznání 
rovněž požaduje, aby ve zkušenosti splýval názor a myšlení, — 
totiž s Kantem. Kantovi význačným bodem pravého poznání jest 

1 Co Goethe s oblibou nazývá apergu, je Helmholtzovi prostě »nápad«, 
a dějiny vědy podávají množství dokladů pro invenci toho druhu. — Doklad 
shodný s myšlenkou Goetheovou (a Helmholtzovou), že po dlouhém a úmor- 
ném přemítáni všední jev se náhle ukáže v nevídaném světle, totiž ve světle 
ideje, která se tvoří čekajíc na rozkřesnutí, vidím na př. v Anně Karenině, 
když Levinovi pohledem na pracujícího mužíka pojednou a bezprostředně 
vzejde vědomí o ceně křesťanství; a podobně tomu všude, kde básnická po- 
stava ukazuje za sebe, na ideu a typus. 



19 



všeobecnost a nutnost, i uznává mimo empirii a nad ní úkony, 
jimž se obsah nabytý zkušeností musí přizpůsobiti a podrobiti, to 
jsou nazírací formy a kategorie. A jako Goethe uvádí své symboly 
ve vztah k idejím, tak rozHšuje Kant zcela obdobně zkušenost 
jejímž obsahem jsou jevy (fenomena), od poznání transcendent- 
ního, které za předmět by mělo »věc o sobě«. Rozdíl však je ten: 
u Kanta objekt je nám nedostupný co do podstaty, fenomén od 
věci o sobě oddělen mezí naprostou, kdežto pro Goethea jest 
idea nedostupná jen co do stupně, blížíme se jí, čím dále postu- 
pujeme v poznávání prvků daných zkušeností. V náhledech o po- 
znání esthetickém a teleologickém jest poměr obou myslitelů celkem 
týž, jenže u Goethea silně vyniká také již další stanovisko, že 
totiž na organismy třeba pohlížeti pod stejným zorným úhlem 
jako na umělecké výtvory. 

Goethe je přesvědčen, že lidský duch dojde ke stanovení 
jistých nejvyšších vztahů — ale také ne dále — , jistých »pra- 
fenomenů«, jež poskytujíce vhled do spojitosti a jednotné zákon- 
nosti všeho bytí, tvoří rudou nit vývoje. V prafenomenu leží tě- 
žisko i pro zkoumání přírody i pro básnictví; objektivní pozoro- 
vání typických jevů sjednocuje dva světy různým zákonům pod- 
léhající, svět umělce a svět učence. Ústředním bodem oběma však 
musí býti zájem o projevy života, co s nimi stojí v bezprostředním 
vztahu, to především má nárok na řešení: člověk se svými po- 
třebami budiž měřítkem a sledním cílem všeho rozumování. 

Dle Goetheových vývodů — a v tom tkví jich nejhlubší 
cena — prýští snaha po poznání theoretickém i hodnotícím (esthe- 
tickém) ze stejného pramene (»das tiefe ruhige Anschauen« jej 
zove sám), a přes různé methody vzájemnost obou těch snažení 
má význam pro vědeckou práci. A všeobecně-noetické zásady 
o ideji, symbolu a zvláště o prafenomenu, obsahují jádro speciel- 
ních názorů o přírodě, náboženství i o životě, které dle různých 
oborů různě se utvářejíce, přece vždy odpovídají Goetheovu či 
vlastně Goetheovskému myšlení. 

Pro jevy přírodní platí za poslední poznatelný vztah zákon 
vývoje. Organismy jsou útvary obdobné dílům uměleckým, příroda 
sama se jeví jako živoucí bytost, k níž člověku třeba vstoupiti 
v bezprostředný styk. Pantheististická touha po splynutí s matkou 
přírodou nalezla mocný popud, když Goethe se pohřížil v četbu 
Spinozových děl, ač ve skutečnosti jeho vývodů nikdy zcela ne- 
přijímal; překládal řeč přísného intellektualisty ve svůj idiom pro- 

2* 



20 



šlehovaný žhoucím temperamentem a rozuměl pantheismu bytí 
dle svého pantheismu genetického, ba posléze se klonil k Leib- 
nizově nauce. Názory o přeměně rostlin a zvířat zajistily Goetheovi 
nejen čestné místo mezi přírodovědci, nýbrž učinily jej z nejvý- 
značnějších předchůdců moderní nauky vývojové. A přece jest 
ještě dalek darwinismu, neboť nevěří v reální pratvar: spojitost 
mezi jednotlivými říšemi přírodními se mu jeví v podobě duševní 
stupnice, vývoj mu je podmíněn působivostí typu. 

Náboženství Goetheovo je vyznačeno úsilím slučovati přírodní 
pantheismus s touhou po lidsky osobním poměru k bohu, uvésti 
v soulad rozumové poznatky s potřebou, která udržuje člověka 
v blízkosti věčného a v životní vztah k němu ho uvádí. Ačkoli 
— či spíše protože } — náležela víra k podstatným součástkám 
jeho duševního života, choval se Goetlie vždy s jistou zdrželivostí 
ke všem útvarům dějinně ustavených konfessí. Za poměrně 
nejvyšší pokládal křesťanství, ač neváhal jeho obřady stihati kru- 
tým posměchem. Náboženské přesvědčení Goetheovo tíhne směrem 
kladu, a to nejvyššího a naprostého kladu života. — Pro životní 
praxi a tedy pro morálku z toho vyplývá pravidlo, přivésti k roz- 
květu všechny síly skrytě v duši obsažené, aby se rozvinula plodná 
a bohatá činnost a aby bytí lidské se rovněž přetvořilo v umě- 
lecké dílo. Úcta před silnou individualitou to jest, již požaduje 
Goethe, snášelivost i vůči její hranám a hrotům. Jenže každý je- 
dinec má zase povinnost, stlumiti v sobě nadčlověcké síly a do- 
brovolně se podrobiti řádu světovému. Ethický vývoj je požadav- 
kem, a vůle k mravní ušlechtilosti dává možnost povznésti se nad 
život cizími vlivy determinovaný. 

Záhadu svobody a nutnosti, u Goethea pouze naznačenou, 
rozvádí Siebeck v široký obraz, jenž patří k vrcholným bodům 
díla. Obdivuhodný je způsob, jak dovede z noetických předpokladů 
důsledně vyvozovati závěry pro celou ostatní filosofii Goetheovu, 
jak dovede zachovávati jednotné měřítko a organickou souvislost 
na pohled nesourodých částí. Dosíci úplnosti jest ovšem téměř 
nemožno, a autor hned předem ku př. k esthetice obrací, zřetel 
jen pokud vystupuje její spojitost s ostatními okruhy myšlenko- 
vými. Ale proč téměř ani řeči není o poměru k antice? Ten přece 
Goetheovi byl více než theorií uměleckou, znamenal mu otázku 
takřka životní a tvořil spolu podklad náboženského a ethického 
stanoviska. Universální duch nedá se s jediného bodu shlédnouti 
ve všech svých odstínech a barevných hrách, a vyzdvižení jedněch 



21 



mívá za následek znehodnocení jiných potencí; tak idealistické 
Siebeckovo hledisko německého protestantství nedává vystupovati 
v plné síle Goethe-geniovi, titánovi, démonovi. Ovšem, běží v prvé 
řadě o myslitele, a obsah filosofického creda se ustálil až v kmetství: 
ale právě že tolik zdůrazňuje umělecký ráz Goetheova myšlení, 
dalo by se čekati, že Siebeck bude ukazovati též na ponenáhlou 
krystallisaci jeho názorů — a zatím je vývoj naznačen jen 
příležitostně a jaksi mimochodem. Autor vychází to.tiž od náhledu, 
že jádro Goetheovy individuality a tedy i filosofie v podstatě se 
neměnilo. Ale to ještě neodůvodňuje, že moment dynamický tak 
velice ustupuje do pozadí. Když už duševní pochod v času se 
odehrávající se soustředí a rozvede ve sled logicky spořádaných 
součástí, pak bolestně pohřešujeme stať, která by aspoň ve velkých 
liniích rýsovala historii Goetheova myšlení. Měnlivost v čase po- 
dává prvky, které jediné dovedou stmeliti zásady zdánlivě nesrov- 
natelné (tak str. 227 a následující). A tak přes poznámky vše- 
obecnějšího rázu, jako že básník musil se propracovati od úzkého 
základu osobních náklonností k životu všestranně činnému, stírá 
Siebeckova kniha to, co zvykli jsme na umělcích hodnotiti nej- 
výše, co jediné nás sbližuje s ohromující velkostí Goetheova genia 
a zároveň jej povznáší v nejvyšší a nedostupnou oblast lidského 
ducha: bolestné krise a přemožené vidiny vysněných říší, bytostné 

přelomy a osudnost rozhodnutí, jimiž krvácí duše. 

O. F.. 



o jednotě armády. 



Krise dualismu, této odstředivé státní formy, viklá náhle na onom 
základu, který rakouští politikové různých odstínů si zvykli míti za 
záruku jednotného říšského svazku a za podmínku neztenčeného velmo- 
cenského postavení říše na venek. Tklivá slova, kteráž na radě říšské 
a zvláště v její panské sněmovně při povolování starého kontingentu 
nováčků věnována byla skutečnosti, že dualismus s mocnou silou vniká 
i do tak nepřístupného státoprávního zřízení, jakým je naše armáda, 
našla ovšem za Litavou špatného ohlasu a tak evropská velmoc v době 
stahujících se pobalkánských mraků ocitne se náhle v druhé polovici 
říše bez nových vojáků a dokonce i bez berní, výrazný to doklad, jak 
opatrně sdělána je uherská ústava. Žádné tesklivé vzpomínky z let 
šedesátých, vinoucí se hlavami starorakouských státníkův, nezabrání 
tomu, aby uherské prudké národní snahy ve společné armádě viděly 
vždy jen spojení dvou samostatných kontingentů dvou neodvislých 
států, nikoli však vyšší armádní jednotu nad oběma polovicemi říše 
stojící, vlastně se vznášející. 

Otázka armádní byla přirozeně našemu mladočeskému poselstvu 
oříškem rozpakův, nejen proto, že naskytla se příležitost, zase prý 
něco dostati, nýbrž již pro obecnou důležitost armádních poměrů s na- 
šeho hlediska národnostního; nikdo nikdy nebyl sice zvyklým, že by 
byl z míst mladočeských slyšel nějakou státovědecky zdůvodněnou po- 
litickou formulaci, ale že politikové naši, když chtěli vládě již kontingent 
povoliti, chodili si pro argumenty do doby předbřeznové, je politicky 
velmi význačno. Vrchol této předbřeznové politické moudrosti pronesl 
v mladočeském politickém klubu onen poslanec, jenž odpor proti po- 
volení vojenské předlohy zamítal tím poukazem, že vojenské předlohy 
jsou předlohy koruny a nikoli vlády. Jak mnoho zastaralého tkví v tomto 
pojetí státu, jak mnoho upomínek na dobu předbřeznového absolutismu, 
kdy vojsko patřilo zeměpánu, ač i tehdy mívali stavové povolováním 
berní a branců na vojsko určitý vliv. 

Z tohoto pojetí dnes každý konstituční politik se již jednou 
musí vymaniti: Vojsko je na obranu práv a zájmů státu, stát upra- 
vuje povinnosti branné říšským zákonodárstvím, stát vojsko platí a plat 
posledního vojáka objeví se v rozpočtu státním, tak jako služné 
generála. Nejvyšší velitelství vojenské je orgánem státu jako každý 
jiný úřad, panovník, vykonávaje svá práva jako vrchní velitel společné 
armády, vykonává tím práva obou našich spojených státův, jedná jako 



23 



orgán obou států, stoje vždy ve státu, nikoli nad státem. Panovníku 
příslušejí práva organisace vojska se týkající, prostředky však k pro- 
vedení organisace dávají státy a obnosy peněžně bývají povolovány též 
státními rozpočty, naším a uherským. Panovník vykonává svj práva 
na základě říšské ústavy rakouské a uherské; ústava uherská pak dává 
panovníku táž práva jako rakouská, totiž práva týkající se vedení, 
velení a vnitřní organisace vojska. Panovníku přísluší též vyhlášení 
války a uzavření míru; rozumí se však opět, že tu jedná zase jen jako 
orgán států, uherského a našeho. Všechna práva tedy, kteráž panovník 
nad armádou vykonává, přísluší mu jen jako hlavě státu, jako nositeli 
státní moci vládní a výkonné. 

Tato skutečnost, že panovník práva svá vládní vykonává v za- 
stoupení státu, komplikuje se tím, že armáda je společnou dvěma 
státům, předlitavskému a uherskému, že patří státům oběma. Armáda 
je zřízením kolektivním, složeným ze zvláštních kontingentův obou 
států a to tak, že armáda nepatří nějakému vyššímu státnímu útvaru 
nad oběma státy stojícímu, nýbrž každý z obou reálně spojených států, 
stát předlitavský i uherský, slučuje své vojsko pod společným velením 
a organisací za společným účelem. Armáda patří oběma státům do- 
hromady, každý stát má v ní rovnoprávný podíl pokud se týče sta- 
novení kontingentu a každý stát ve svém rozpočtu činí na vydržování 
armády i svá zvláštní opatření. Panovník, maje nejvyšší velení armády, 
jedná jako společná hlava obou států, jako kolektivní orgán státu uher- 
ského a předlitavského, jako representant státní moci uherské a ra- 
kouské, jako nositel dvou spojených státních mocí, nad kterými však 
již nestojí žádná vyšší celková moc. Obě státní moci, rakouská i uherská, 
jsou samostatný, mají jen společného representanta, jedinou osobu pa- 
novníkovu. Všechna rakousko-uherská společná státoprávní zřízení 
(společná ministerstva a úřady) nejsou výrazem státní moci vyššího 
útvaru, který by oba státy zahrnoval v sebe, nýbrž jsou jen organi- 
sacemi dvou spojených státních mocí, kteréž v oborech ostatních, mimo 
společné záležitosti, jsou zcela neodvislými. Společné záležitosti obou 
státův upravují se vzájemnými dohodnutími, kteréž pak se vyhlašují 
v jednotlivých polovicích říše jako zákony. 

Základ organisace a kompetence společných státoprávních zřízení 
tvoří rakousko-uherské vyrovnací zákony z r. 1867; Uhři stále se do- 
kládají a zaříkají, že vyrovnací zákon tento je jen authentickou inter- 
pretací pragmatické sankce a mezitím, což ostatně je v státním právu 
zjevem nikterak neobyčejným, obsahují vyrovnací zákony zásady jednak 
nové, jednak modifikující starší státní právo uherské. ^ Vyrovnací zákony 
jsou zákony s vlastním i zásadami státoprávními, které nestojí všude a 
vždy v kontinuitě se starším právem, jak Uhři stále tvrdí; závaznost 
těchto státoprávních zásad pak opírá se jen o nový vyrovnací zákon, 
především uherský, jehož je rakouský zákon jen věrným následovníkem. 
Tak jednota armády, jak je požadována ve vyrovnacím zákonu z roku 



^ Podrobnější výklad o těchto otázkách v. v přednášce B. Riegra: 
O rakousko-uherském vyrovnání. (Čes. knihovna národohospodářská.) 



24 



1867, neplyne ještě z pragmatické sankce; pragmatická sankce stanoví 
sice požadavek společné obrany říše, ale z toho ještě neplyne, že by 
říše měla býti bráněna jen jedinou armádou: Právě tak dobře zajisté 
mohou říši brániti armády dvě nebo tři, jen když stojí pod společným 
velením jednotným. 

Uhři sice stále před vyrovnáním se dovolávali historického svého 
práva, přiznali však vyrovnacím zákonem tužší jednotu v záležitostech 
armádních, než jaká byla založena jejich státním právem. Uhři povolili 
tu jen neustálému vývoji vojenských záležitostí; po tři sta let byly se 
vyvíjely společně vojenské instituce a nejvyšší úřady vojenské, od 
dvorské rady vojenské až do společného vojenského ministerstva a 
nejvyššího vojenského velitelství, a vyrovnací zákon smířil se tu s právě 
trvajícím stavem věcí, zachovav jen historická práva uherského sněmu, 
právo povolování berní a kontingentu vojenského. 

Otázku, že armáda patří stejně oběma státům dohromady a že 
nestojí nad nimi, nýbrž že je společným zřízením obou, a dále otázku, 
že vykonávání práv nad armádou děje se ve jménu státní moci obou 
státův, rakouského i uherského, jako výkon spojených mocí vládních, 
je dobře lišiti od otázky, jakým způsobem děje se výkon práv 
nad spojenou armádou, jakou formou státoprávní uskutečňuje se 
oprávnění panovníkovo veleti a vésti vojsko i říditi jeho organisaci. 
Prozatím rozhodnuto je, že panovník, vykonávaje práva vrchního ve- 
litelství, vykonává oprávnění ústavou mu přiznané, na základě ústavy, 
oprávnění nejvyššího orgánu státního a to jak uherského, tak rakou- 
ského. V jaké ústavní formě nyní vykonává svá práva výsostná nad 
armádou } 

Vyrovnací zákon uherský (a po něm rakouský) prohlásil ve 
smyslu pragmatické sankce zásadně vojenství za společnou záležitost 
a přiznal panovníkovi jednotné řízení, velení a vnitřní organisaci vojska 
i vojska uherského. Panovník není v těchto svých oprávněních omezen 
ani spolupůsobením delegací, ani účastenstvím obou parlamentův; ne- 
omezená moc císařova upravuje tyto záležitosti s konečnou platností, 
jen povolení nákladu na ně přijde před příslušné delegace a parla- 
menty obou polovic říše. Zde, v těchto záležitostech neobmezené pa- 
novnické moci jednota armády jde nejdále, dědictví to z dob abso- 
lutistického vývoje společných vojenských zřízení. Než již povolování 
kontingentu brancův a tedy takto i stanovení praesenčního stavu vojska 
přísluší do kompetence říšské rady, jakož i úprava povinnosti branné; 
úprava branné soustavy v obou polovicích říše díti se pak musí dle 
týchž zásad v obou polovicích říše. 

Jedná-li se o změnu branné soustavy (jako o změny v náhradní 
záloze, aby mohl býti zvýšen kontingent branců), musí v obou dílčích 
státech, v Předlitavsku i Zalitavsku, dojíti k zákonům stejného obsahu, 
aby mohly býti předloženy k sankci císaři; tu, pokud se říšská rada 
předlitavská a sněm uherský neusnesou o úpravě branné soustavy na 
zákonech totožného obsahu, nemůže v jedné polovici říše ani v druhé 
polovici vejíti nový zákon v platnost, poněvadž úprava soustavy branné 
říditi se musí dle stejných zásad; dokud oba sbory zákonodárné ne- 



25 



usnesou zákony totožného obsahu, platí v každé polovici říše zákony 
starší. Tento případ byl právě nyní při povolení zvýšeného kontingentu 
branců; zákon, v našem parlamentu tak přeochotně usnesený, nemohl 
vejíti v platnost, poněvadž uherský sněm zákona o zvýšeném uherském 
kontingentu nepřijal, a zvýšení kontingentu je ovšem mezi záležitostmi, 
kteréž upravovati je třeba dle stejných zásad. Proto se vláda spokojila 
jen s odhlasováním a povolením starého kontingentu a ani starý kon- 
tingent nebyla by mohla svolati, kdyby v poslední chvíli nebyla říšskou 
radu pozvala k povolení starého kontingentu brancův. Posl. Chiari 
tedy svým dodatkem nezavedl ničeho jiného, než co již bylo ustano- 
veno v ústavních zákonech vyrovnacích, a nepřísluší mu tedy taková 
zásluha ani vina, o jaké v denních listech nejrůznějších stran se bylo 
lze dočísti. 

Zákonodárství obou parlamentů vyhrazeny jsou ještě další před- 
pisy armády se týkající, jako úprava občanských poměrů vojska, jeho 
dislokace, předpisy o ubytování a zásobování vojska a poskytování 
přípřeže (naší říšské radě přísluší v těchto třech posledních případech 
jen stanovení základních zásad zákonodárných, kdežto podrobnější 
předpisy stanoviti náleží sněmům zemským). Delegace nemají pak již 
vlastního práva zákonodárného v záležitostech vojenských, protože 
vlastně všechny vojenské záležitosti, při kterých by zákonodárné úpravy 
se vyžadovalo, náležejí již do kompetence říšské rady; ostatně delegace 
dle svého státoprávního základu nejsou společným zákonodárným sborem 
říšským a jejich usnesení vyhlašují se jen jako usnesení, císařem po- 
tvrzená, a nikoli jako zákony. Delegace stanoví v záležitostech armády 
pouze položky společného rozpočtu, avšak úhrada rozpočtu díti se 
může pouze finančními prostředky obou státův a cly, dle celní úmluvy 
ujednanými. Příspěvky k společným záležitostem a na armádu však 
stejně musí býti povoleny i v rozpočtu obou parlamentů, rakouského 
a uherského, protože parlamenty jediné mohou povoliti berně a daně. 
(V naší polovici ovšem často nahrazuje se svolení parlamentu k vybí- 
rání daní §-m 14.), 

Kdykoli se tedy mluví o jednotě armády, znamená to především 
jen onen obor armádních záležitostí, který náleží do kompetence n e- 
obmezené moci panovnické, protože ostatní záležitosti armády upra- 
vují se již zákonodárstvím dualistickým, ač obsahově stejným, v obou 
polovicích říše. Jednota armády má tedy jen význam jako jednota 
velení, vedení a vnitřní organisace armády, vše to, co zbylo z histo- 
rického vývoje absolutní moci panovnické. V těchto záležitostech je 
omezení každého ústavního vlivu, ba vyloučení jeho, proti ústavám 
jiných států skutečně značné, a odtud se vysvětluje, že v záležitostech 
neobmezené vojenské moci panovníkovy jednota společné armády do- 
chází nejostřejšího výrazu. Ani společný ministr války, ani nejvyšší 
vojenské velitelství a vojenská kancelář panovníkova nemají ústavních 
styků s parlamenty, ministr války není ani delegacím odpověden (zá- 
konným předpisům o zodpovědnosti společného ministerstva schází 
zákony prováděcí), a státní akty vojenské nevyžadují spolupodpisu mi- 
nistrova. Než i do této jednoty armádní, sprostředkované oborem ne- 



26 



obmezené moci panovnické, dualismus hleděl vnikati krok za krokem 
a pevně; ačkoliv obrana říše prohlášena byla za věc společnou oběma 
státům, dnes máme zvláštního předlitavského i uherského ministra 
zemské obrany, každý stát má zvláštní svoji obranu zemskou, zemská 
obrana uherská stala se skutečným uherským státním vojskem s vlast- 
ním velením a toto vojsko podléhá zákonodárství uherskému a jen 
v organisaci vyšších sborů vojenských, divisí a armádních sborů při- 
chází ve spojení s organisací ostatní společné armády a stojí pak s ní 
pod jedním vedením. Tak jako v této vnitřní organisací postupuje 
dualismus i v zevnějších znacích organisace: Adjustování i uniformo- 
vání přizpůsobilo se dle toho, z jakého kontingentu pluky jsou sesta- 
veny, nyní pak zase odznaky i prapory mají dosvědčovati samostatnost 
uherského vojenského kontingentu, a důstojníci uherští nemají býti 
vázáni službou mimo territorialní obvod svého kontingentu. 

Dnešní krise dualismu točí se kolem mocné opory jednotného 
vzezření armády, kolem jednotnosti armádní řeči a německého velení. 
Není nejmenší pochyby, že velení vojska i určení jazyka armádního 
patří v neobmezený obor moci panovnické, a že zeměpán konkrétním 
rozhodnutím svým poměry velení vojenského konečně upravuje. Než 
není však též pochyby, že panovník i neobmezená práva panovnická 
vykonává jako kompetence státní, jako kompetence obou spoje- 
ných státův, jejichž je panovník hlavou; kompetence tyto patří panov- 
níku po právu vlastním, jsou mu ústavou zaručeny, jak ústavou uher- 
skou, tak rakouskou, jsou to však přece jen kompetence státní, na 
základě ústavy, a panovník při výkonu jejich jedná jako orgán obou 
spojených státův. Vznikne-li tudíž spor mezi panovníkem a uherským 
říšským sněmem, je tu ústavní spor mezi dvěma orgány státu a ten 
ovšem ústavně měl by býti řešen dle poměru vzájemných kompetencí. 
S hlediska ústavních kompetencí má tedy jedině panovník právo řeč 
velící ustanoviti a požadavky sněmu po případě odmítnouti. Tu však 
právě nesmí se zapomenouti, že Uhry jsou na přechodu k státu parla- 
mentárnímu, ve kterém parlament jako v Anglii byl by nejvyšším 
státním orgánem, a že Uhry svým politickým vývojem spěji dnes k su- 
premacii parlamentu italského nebo belgického. Pak ovšem nebude 
parlamentu těžko vyžádati si a provésti změnu ústavy, takovou změnu, 
která by po případě měla za následek i přesunutí kompetencí nad 
armádou. Jinak než změnoa ústavy, právě z ohledů kompetenčních, 
Uhři maďarského velení dosáhnouti sotva mohou, leč by koruna sněmu 
povolila, což dle posledních známek je pravdě nepodobno. 

Vývoj jednotného armádního zřízení bral se celkem týmž pocho- 
dem, jakým postupovalo v minulých stoletích vybudování jednotné 
monarchie. Přes tři sta let vytvářely se jednotné vojenské organisace 
a nejvyšší úřady vojenské, z nichž dvorská rada vojenská blahé paměti 
svou těžkopádností se stala nejslavnější, přes tři století vyvíjela se 
jednotná armádní organisace jen v oboru neobmezené moci pa- 
novnické, v oboru, který podléhal volné správě a disposici panovní- 
kově, pomáhajíc urychlovati unifikační process jednotlivých zemí, až 
po r. 1848 jednotný ráz císařského vojska dostupuje vrchole. Stojíc 



27 



pod bezprostřední absolutistickou mocí panovníkovou, pokrytá slávou 
z italských bojišť, mocný sloup rakouské hegemonie v bývalém Ně- 
meckém Spolku a rakouské byrokracie v létech padesátých, mohla tu 
císařská armáda skutečně se pokládati za jednolité zřízení vyššího 
svazku celé monarchie, svazku všechny země i uherské objímajícího, 
ústředního státu absolutistického, ve kterém mizelo zvláštní státní právo 
uherské, ač uvnitř nezaniklo docela. Ale od dob rakousko-uherského 
vyrovnání, kdy jednotný stát uherský poprvé v této podobě postaven 
byl proti bezejmennému celku království a zemí na říšské radě zastou- 
pených, kdy přestávaly známky vyššího svazku ústřední, celkové mon- 
archie a říše stala se svazkem dvou samostatných státův, armáda 
s ostatními ústředními státoprávními organisacemi stala se organisací 
pouze společnou, spojenou armádou, sestavenou ze dvou samostatných 
kontingentů a podléhající i dvojí moci zákonodárné; instituce jednotné 
armády ústřední monarchie je dnes oběma státům společnou. V tomto 
směru pokračuje dnes vývoj dále, Uhry tíhnou k úplnému osamostat- 
nění svého armádního a státoprávního zřízení, s výsledkem tu a tam 
střídavým, ale s nepopiratelnými úspěchy. Jejich politické požadavky 
jsou dobře hájeny. Nuže, co z toho všeho plyne pro nás? Nemáme 
jistě nejmenší příčiny exponovati se pro dílo Beustovo, nemáme dů- 
vodu vystupovati proti požadavkům uherským, pokud se domáhají věcí 
národnostně spravedlivých; jaké jiné postavení však máme zaujmouti, 
musilo by býti určováno politikou jinou, politikou pevných zásad. 
A takovou politikou však naše dnešní vídeňská politika není. — ek. 



Jesuité do Německa. 

(Z dopisu.) 

Jarní návštěva německého císaře, hlavy protestantského světa 
pruského, u zemřelého papeže, duchovního suveréna katoHckých 
mysU, oživila znovu nejrůznější politické úvahy o poměru církve a 
státu v říši a především v Prusku, kde kulturní boj, zahájený pru- 
skými zákony z let 1873 — 1876, byl zanechal nejmocnější reminis- 
cence, třeba že většina zákonů těchto od let osmdesátých postupně 
byla zrušena. Říšské zákonodárství německé neupravilo celkově poměr 
katolické církve ku státu nijak, protože v Německu církevně-politické 
záležitosti patří do oboru působnosti jednotlivých dílčích státův; proto 
také říše německá nemá u dvora papežského žádného vyslance, nýbrž 
zastoupeny jsou tam svými vyslanci jen jednotlivé státy, jako Prusko 
a Bavorsko. Říšské zákony německé týkají se hlavně všeobecných 
zásad o rovnosti vyznání a přípustnosti určitých náboženských spo- 
lečností; ostatní vše, i zákonodárství o řádech náboženských, po- 
necháno je zákonodárným a správním orgánům jednotlivých státův; 
jen jediný je zákon, který vydán byl pro celý obvod říšského území: 
Je to říšský zákon, který po léta je bolestínem katolického centra, 
zákon proti jesuitům z 4. července 1872. Dle ustanovení tohoto zá- 
kona vylučují se řád jesuitův, řády jemu příbuzné i podobné jemu 
kongregace řádové z celého území říše a policejní úřady jednotlivých 
států se zmocňují, aby členy tovaryšstva Ježíšova internovali a vypo- 
vídali z pobytu na určitých místech, ať jsou státními příslušníky ně- 
meckými nebo cizozemskými. 

Jest dobře známo, že za zrušením tohoto zákona nesou se 
snahy katolických politiků v říši po celou řadu let; první návrhy 
na zrušení zákona protijesuitského byly podány v říšském sněmu již 
v r. 1890. a byly skutečně v zasedáních r. 1893., 1894., 1895. také 
přijaty. Spolková Rada chovala se tehdy odmítavě, přece však hned 
návrhem z r. 1894. dosáhli katoličtí politikové aspoň usnesení, že 
zákon proti jesuitům nevztahuje se na řád redemptoristův a na kněze 
sv. Ducha. Naproti tomu však rozšířil Bismarck platnost zákona i pro 
německé kolonie, prohlásiv v r. 1886., že jesuitští missionáři nemají 
tam přístupu, ačkoli ze znění zákona důsledek tento jinak vyvoditi se 
nedal. Příznivého obratu dostalo se tužbám katolického centra, když 
opatrnou politikou Lva XIII. poměr mezi říší a kurií nabyl zvláště od 



29 



let 90tých velmi přátelské tvářnosti, kteráž utužována byla chováním 
se centra k vládním předlohám, jmenovitě k těm, za nimiž stála vůle 
císařova, až konečně dnes už vážně je řeč o tom, že návrh na zru- 
šení zákona protijesuitského octne se na stolcích Spolkové Rady jako 
předloha své vlády, jejíž ministerským předsedou býval původce kul- 
turního boje, Bismarck. Poslední návštěvou císařovou u papeže na- 
děje ony pak jen vzrostly a sám říšský kancléř již připustil, že se 
pruská vláda o odvolání přísného zákona svou váhou zasadí, tak že 
dnes je uvažovati již také o tom, jaké jsou vyhlídky, že by návrh na 
zrušení zákona v Spol. Radě dosáhl většiny, a jak s politického hle- 
diska jednotlivé vlády se k němu zachovají. 

Návrh podán bude Spolkové Radě jako initiativní návrh pruské 
vlády, jako pruská vládní předloha, kterou předkládá předsednictvo 
Spolkové Rady; císař sám ve Spol. Radě initiativy nemá a říšský 
kancléř, jenž kollegiu tomuto předsedá, má initiativu jen jako pruský 
zmocněnec, ježto je členem koUegia jen jako zástupce pruského státu. 
Rozumí se samo sebou, že pruský zástupce odevzdá též všechny hlasy 
své vlády pro její předlohu a jde tudíž dále jen o to, bude-li pruský 
návrh podporován též s jiných stran. 

Prusko samo má v Spolkové Radě 17 hlasův, ježto v r. 1867. 
k bývalým jeho čtyřem hlasům v Německém Spolku přibyly též 
hlasy přivtělených zemí a to za Hannoversko čtyři, za Kurhessensko 
a Holštýnsko po třech, za Nassavsko dva a jeden za Frankfurt. Všech 
hlasů v Spol. Radě jest 58 a ježto usnesení dějí se prostou většinou 
hlasův, jest třeba 30 hlasů k platnému usnesení nadpoloviční většinou. 
Z ostatních států dílčích mají: Bavorsko šest hlasův (o dva více, než 
v starém Bundu), Sasko a Virtembersko po čtyřech, Badensko a Hes- 
sensko po třech, Meklenburk-Zvěřín a Brunšvík po dvou a všechny 
ostatní menší státy po jednom. Všechny hlasy každé vlády musí zníti 
jednotně. Potřebuje tedy pruská vláda ještě 13 hlasův, které nebude 
tak těžko sehnati; hlasujíť s Pruskem obyčejně menší státy s ním sou- 
sedící, poněvadž přirozeně má Prusko nad nimi rozsáhlou politickou 
hegemonii. Stanovisko protestantských svobodných měst jest ovšem 
pochybno, ale jejich závislost na Prusku nepochybná. 

Obě země, které mají katolické dynastie, Bavorsko a Sasko, 
budou patrně pro předlohu, což jest již o sobě 10 hlasův; ostatní tři 
hlasy najdou se snadno, neboť jak v Badensku tak ve Virtembersku 
mají katolíci u dvora značný vliv, protože v obou zemích jsou dy- 
nastické katolické linie rodové, na které po vymření nynějšího prote- 
stantského rodu přejde právo trůnní posloupnosti: V Badensku zvláště 
ukazuje se tento vliv při nynějším jednání o připuštění mužských klá- 
šterních řádův, které až dosud mohly v zemi se usaditi jen se zvlášt- 
ním svolením vlády a které měly veškeru vyučovací činnost v ústa- 
vech vzdělávacích zcela zakázánu. Vláda chová se tu k řádům nyní 
mnohem příznivěji, a jak se praví, má i panující velkovévodkyně na 
tom zásluhu. 

Bude-li ve Spolkové Radě rovnost hlasův, přijde opět na hlasy 
pruské vlády, protože při rovnosti hlasů rozhoduje hlas předsednictva 



30 



a pak přijat jest ten návrh, pro který byly odevzdány pruské hlasy. 
Hned jakmile se vyskytly pověsti o záměru pruské vlády, dávaly různé 
vlády v officielních svých orgánech prohlašovat, že pro připuštění je- 
suitů nebudou, avšak prohlášení taková ničeho neznamenají, protože se 
stejně nikdo nikdy určitě nedozví, jak která vláda hlasovala. Spolkovou 
Radu nesmíme si totiž přirovnávati k nějaké vyšší komoře, jaké jsou 
naše panská sněmovna nebo francouzský senát a anglický dům lordův. 
V Spolkové Radě jsou zastoupeny toliko německé státy prostřednictvím 
svých vlád, jednání i hlasování její je tajné, zmocněnci jednotlivých 
dílčích států dostávají instrukce tajné od ministerské rady každého 
státu a v ministerské radě rozhoduje na konec přece v^ždy panovník; 
o znění instrukcí nepronikne do veřejnosti ničeho, ani parlamenty 
jednotlivých států se ničeho nedoví, ač tak již často chtěly. Podobně 
v hanseatických městech dávají instrukce městské senáty a taktéž tajně. 
Zmocněnci pak jsou instrukcemi přísně vázáni. Byl v tom právě úmysl 
Bismarckůvj učinit Spol. Radu nezávislou od veřejné kontroly, protože 
Spol. Rada udílí zákonům sankci jako v monarchických státech pa- 
novník, obstarává tudíž zákonodárnou funkci, kterou má jinde vladař, 
sankcionováním zákonů sama; a tu Bismarck chtěl právě tomu, aby se 
nikdo nikdy nedověděl, která z vlád jakýkoli zákon přivedla svými 
hlasy k pádu, aby proti žádné určité vládě nemohla se vzbuzovati 
antipathie; proto také udílení sankce nedal císaři, nýbrž přičinil se, 
aby dle ústavy je měla Spol. Rada, aby tak na císaře nedošla nikdy 
nutnost, nějaký zákon zamítnouti odepřením sankce. Ve státech s dvěma 
komorami, jako u nás, uváznou zákony, kterým se nemá dostati sankce, 
již ve vyšší komoře, u nás v panské sněmovně, kteráž tuto zamítací 
úlohu sama obstarává, aby se pokrok neukvapil. 

Pro německou Spol. Radu neplatí žádné předpisy o počtu členů 
k usnášení potřebném, může se usnášeti za přítomnosti jakéhokoli 
počtu členův a hlasy těch, kteří nepřijdou, nebo přijdou bez instrukcí, 
se prostě nepočítají. Pro toto své výminečné postavení může si Spol. 
Rada leccos dovoliti, co si v konstitučním státu nemůže dovoliti vladař, 
jenž zákony sankcionuje, i dává pak ráda moc svoji pocítiti i říšskému 
sněmu. Třináctkráte usnesl se již říšský sněm německý, že poslancům 
mají býti vypláceny diety jako v jiných státech, a třináctkráte putovalo 
usnesení říšského sněmu zpět, propadnuvši ve Spol. Radě. Žádný 
mocnář nemohl by třináctkráte hoditi prostě pod stůl parlamentární 
usnesení odepřením sankce; v Anglii dokonce již od r. 1708 neodepřel 
panovník sankce žádnému parlamentárnímu usnesení. Proto také, když 
konservativní strany německé strhly křik nad vítězstvím socialistů při 
červnových volbách, bylo to dosti k smíchu; lamentovalo se nad pře- 
vratem, který hrozí z počtu socialistů v parlamentu celému Německu, 
a zatím tento parlament je tak malomocný, že Spol. Rada třináctkráte 
jeho vzorné usnesení může zamítnouti. O co mocnějším je parlament 
na př. v Uhrách a jak daleko je v říši německé k vládě parla- 
mentární ! 

Ve Spol. Radě zasedají přední státníci z jednotlivých státův a vy- 
socí správní úředníci, kteří vykonávají na politiku i parlamentární 



strany svých států určitý vliv a uplatňují politiku Spol. Rady i v jed- 
notlivých sněmech svých státův. Prusko převládá v Spol. Radě značně, 
říšský kancléř je vždy pruským ministerským předsedou a zahraničním 
pruským ministrem, čímž zároveň možnost parlamentární vlády pro 
říši německou je vyloučena, když říšský kancléř musí býti pruským 
ministrem, který má v říšském sněmu německém proti sobě zcela 
jinou parlamentární většinu, než v pruském zemském sněmu. Také 
parlamentární vláda, v jejíž čele jsou zástupci 25 vlád, kollegium, dá 
se těžko mysliti. Politice pruské je převaha výborně ústavou zajištěna 
a tím nabývá otázka po připuštění jesuitův, již proto, že jemu chce 
Prusko, veliké naděje na uskutečnění. 

Je tu ovšem ještě říšský sněm; nesmí se však zapomínati, že 
říšský sněm sám již byl dvakráte přijal návrhy na zrušení protijesuit- 
ského zákona, v minulých zasedáních podané, a že centrum katolické 
je stále nejsilnější stranou politickou německého říšského sněmu a ja- 
zýčkem na váze německé politiky, majíc mezi 397 poslanci 100 man- 
dátův. Socialisté se tentokráte asi oprou návrhu, kdežto při projednávání 
prvého návrhu prohlašovali ústy Bebelovými, že se jesuitů v Německu 
nebojí a že jsou pro odstranění všelikých obmezení práv občanských. 
Tato okolnost, že zákon proti jesuitům znamená veliké obmezování 
občanské svobody volného stěhování, kteréž bývá uváděno mezi zá- 
kladními a zaručenými právy, mohla by návrhu na zrušení zákona 
pomoci i u jiných stran svobodomyslnějších, ježto není pochyby, že 
zákon odporuje zásadám občanské rovnosti u volbě pobytu a rovná 
jesuity » lidem státu nebezpečným*, jak řečeno je v návrhu na vydání 
zákona, v r. 1872 sněmu podaném. 

Některé listy těšily se ze začátku tím, že i kdyby návrh na zru- 
šení protijesuitského zákona byl říšským sněmem přijat, že pak vejdou 
opět v platnost bývalé zemské zákony proti jesuitům, které ve většině 
německých států již před protijesuitským zákonem říšským byly 
v platnosti. Než útěcha tato je planá, protože zemské zákony vydáním 
říšského zákona byly zrušeny a odstraněny. Odstraněním protijesuit- 
ského zákona padne opět jedna ostrá upomínka na kulturní boj, a na- 
děje na to je tím větší, čím více vstříc si vycházejí kurie, německý 
dvůr a katolické centrum. Bude to jen nový doklad toho, jak zesnulý 
muž železa a krve, první říšský kancléř sjednoceného císařství, Bismarck, 
v boji s opatrnou politikou kurie konec konců prohrál a prohrál dů- 
kladně, r. 

Dne 26. července 1903. 



ROZHLEDY 



pOLITICKÉ: Armáda a politika. Armádní rozkaz odpovědí na politické tužby národa - Sesla- 
* bení armádního rozkazu císařským manifestem. Kolísavost protimaďarské politiky — slabost 
její - Khuen redivivus a opětný jeho pád. Zásluha dra Koerbera o odstranění Khuenovo — Strážce 
dualismu a armádní jednoty: pan dr. Koerber. Maďarská odpovéď dru Koerberovi. Opuštěnost ko- 
runy v Uhrách — Sebevědomí dra Koerbera vůči říšské radě. Povolnost Mladočechů. Dr. Herold 
a národní socialisté — Zemský absolutism a český sněm — Ceterum autem censeo pokrokové po- 
litiky: všeobecné a rovné právo volební. 

V Uhrách dosud se nepodařilo koruně zjednat kHd a přivodit 
pravidelné ústavní poměry. Vládní politika pokoušela se dosud vyhnout 
se všelikým národnostním ústupkům Maďarům ve vojště. Ale nejen 
skutečnost, že za celý téměř půl roku se nepodařilo učinit uherský 
sněm dělným, či opatřit aspoň nejnutnější státní nezbytnosti, kterých 
neodpíral rakouský parlament ani za nejprudších svých dob obstruk- 
čních, nýbrž i sám kolísavý postup proti maďarské obstrukci, svědčí 
o slabosti vládní politiky. Málo je sebevědomá politika, která dnes 
neskrblí příkrými slovy, aby je zítra seslabovala a odvolávala. Nejroz- 
hodněji s míst nejvyšších byly odmítnuty maďarské požadavky armádním 
rozkazem z 16. září 1903, jenž byl vydán v Chlopech po velkých vo- 
jenských cvičeních v Haliči. Již sama forma armádního rozkazu zarážela. 
Armádní rozkaz — politickým projevem, ba přímo odpovědí na snahy 
a postup sněmovní oposice! V ústavních státech je obvyklý požadavek, 
aby armáda nijak sama nezasahovala do politiky, a aby armády ani 
nebylo užíváno k politickým demonstracím. Porušit jakýmkoli způsobem 
politickou neutralitu vojska je vždy krok — aspoň svými důsledky — 
nebezpečný ústavnímu životu. Ale ovšem v Rakousku dospěly věci až 
tam, že nikdo téměř, zejména ani jediný významnější list, ani říšská 
rada se neozvaly proti neobvyklému způsobu mluvit k rakouským ná- 
rodům armádním rozkazem. Za to v Uhrách vzbudil armádní rozkaz 
mnoho zlé krve. Již svou formou dotýkal se těžce maďarských politiků 
i vládních, kteří vždy velmi neradi nesou jakékoli zadávání ústavním 
formám. A dotýkal se jich tím tížeji, že bil v tvář i jejich národní 
sebevědomí. Mluvil přece armádním rozkazem k Maďarům ne jejich 
král, nýbrž nejvyšší velitel společného vojska. Ale i svým obsahem, 
tedy věcně nebyl rozkaz způsobilý stát se tišivým olejem pro rozbou- 
řené vlny maďarské obstrukce. Rozkaz prostě a příkře, bez smlouvání 
a vzájemných ústupků ohlašoval vůli koruny » setrvati při dosavadních 
a osvědčených zařízeních branné moci* a zachovat » společným a 
jednotným, jak jest, vojsko*. Čekalo se. jaký dojem vyvolá neústupnost 



33 



armádního rozkazu. Nelze upřít, že rozhodná slova koruny působila 
mocné — v Rakousku. V Uhrách však znamenala jen posílení živlů opo- 
sičních, nové sesunutí ve veřejném mínění na stranu krajní oposice. 

A kolísavost dalšího postupu míst rozhodujících jen posílila posice 
maďarských nesmiřitelných. Téměř současně byly učiněny dva projevy, 
z nichž prvý měl zřejmou tendenci oslabiti nepříznivý dojem z armád- 
ního rozkazu v Uhrách, druhý byl jakoby úmyslně nastrojen na po- 
drážděnou maďarské politické veřejnosti. Odstouplý uherský ministerský 
předseda hr. Khuen-Hedervary byl opětně pověřen úkolem sestavit 
nový kabinet. Povolán byl hr. Khuen k novému úkolu zvláštním, ob- 
šírným císařským listem, který sobě ne bez námahy vymohl na uklid- 
něnou veřejného mínění v Uhrách. Kabinetní list z 22. září 1903 — 
ne neprávem nazval jej uherský tisk manifestem — značí ústup od 
armádního rozkazu již svou formou, která je plna vlídnosti a laska- 
vého cenění maďarských snah národních, a hlavně: jíž k Maďarům 
mluví uherský král a ne více nejvyšší pán společného vojska. 

Horším však projevem slabosti dosavadní politiky vládní v Uhrách, 
než je ústup od příkrostí armádního rozkazu, je skutečnost, že koruně 
se nepodařilo nalézt žádného vlivného politika, který by chtěl převzít 
úkol sestavení nového kabinetu. Stal- li se muž rázu Khuenova pro 
Uhry nezbytným, je vysvědčení hodně pochybného postavení politiky 
koruny vůči Uhrám. Hr. Khuen-Hedervary je muž bez politických 
znalostí a styků, s dosti pochybnou již minulostí ze svého úředního 
působení jako bán chrvatský, a osobně ke všemu muž rukou ne nej- 
čistějších. Proto již prvé povolání hr. Khuena za uherského minister- 
ského předsedu správně se považovalo za čin z nouze, za příznak bez- 
radnosti a bezmocnosti protimaďarské politiky. Za krátkou dobu své 
vlády byl hr. Khuen usvědčen i z užívání nečestných prostředků po- 
litických a musel demitovat, protože jeho jméno bylo úzce spojeno 
s úplatkářskou aférou, v níž měli být získáni jednotliví obstrukční 
poslanci pro vládu. Proto opětné pověření hr. Khuena úkolem sestavit 
nové ministerstvo muselo překvapit i ty, kdož znali tíseň a opuštěnost 
koruny v Uhrách. A předem bylo jasno, že ministerský předseda 
s minulostí Khuenovou nebude mít v uherském říšském sněme pevné 
postavení, a vláda jeho že nebude mít dlouhého trvání. Hr. Khuen- 
Hedervary musel také po druhé odstoupit dříve ještě, nežli sestavil 
nové ministerstvo. Zásluha o předčasný pád uherského ministerského 
předsedy přísluší dru Koerberovi. 

Současně, kdy císařským manifestem (listem hr. Khuenovi) ustu- 
povala koruna vůči Maďarům od formálních příkrostí armádního roz- 
kazu, v Rakousku ministerský předseda na schůzi říšské rady 23. září 
dával armádnímu rozkazu výklad, který musel být pro Maďary nepři- 
jatelnější a urážlivější, nežli byl rozkaz sám. Pan dr. Koerber prohlásil 
se hodně sebevědomě za strážce jednoty armády a armádní rozkaz 
chlopský připsal do aktiv své vládní bilance. Je přirozeno, že v Uhrách 
byli řečí rakouského ministerského předsedy dotčeni. ViděH v ní při- 
znání, že rakouská vláda zasahuje do věcí uherských, že se staví mezi 
korunu a národ, kde prostředkovat je povolána jedině odpovědná 

NAŠE DOBA. R. XI., č. 1. 1903. 20. října. 3 



34 



vláda uherská. Ale pan dr. Koerber vymezoval i věcně rozsah ústupků, 
které by mohla snad koruna učinit Maďarům — třeba že jen negativně. 
Výslovně prohlásil, že mezi možné ústupky nenáleží » změna řeči ko- 
manda nebo řeči služební*. Rakouská vláda postavila se tím na stráž, 
aby nebyla porušena armádní němčina, proti níž čelí hlavně boj ma- 
ďarských obstrukčníků. Tím přihlásil se dr. Koerber za opovědného 
odpůrce oposice v uherském sněme, za odpůrce maďarských snah ná- 
rodních. Proto je jen přirozeno, jakmile se sešla uherská sněmovna, 
že strana neodvislosti uvedla v debatu řeč Koerberovu a žádala na 
hr. Khuenovi, aby odmítl zasahování rakouské vlády ve věcech vojen- 
ských mezi korunu a Uhry. Uherský ministerský předseda nemohl či 
nechtěl desavouovati dra Koerbera. Snažil se jen dát řeči Koerberově 
přijatelný výklad. Tvrdil, že dr. Koerber nechtěl říci nic více, než že 
užívá ve věcech vojenských vlivu, jenž mu přísluší dle vyrovnávacích 
zákonů. Ale s podobným prohlášením nebyla spokojena ani strana 
vládní. Tak se stalo, že návrh poslance Košuta, aby byl zahájen roz- 
hovor o vládní odpovědi, byl přijat nejen hlasy oposice nýbrž i vládní 
většiny. Hrabě Khuenovi po votu nedůvěry, kterého se mu dostalo 
z vlastní strany, nezbylo než podat znovu demisi. Uhry jsou zase bez 
odpovědné vlády. Potíž, najít mezi maďarskými politiky muže, kteří 
by chtěli vzíti věc koruny za věc svoji, potíž sestavit konečně mini- 
sterstvo z významných osobností politických, které by mělo naději na 
trochu delší trvání, nejvíce charakterisuje příkrost uherských poměrů. 
Ukazuje, že i sama vládní strana maďarská má daleko do naprosté od- 
danosti ke koruně, že koruna v Uhrách nemá již ne jediné spolehlivé 
strany, ale ani jediného spolehlivého politika. 

Mnohem snazší postavení, než jaké má vláda v Uhrách proti neú- 
stupné a cíle vědomé oposici, má v Rakousku pan dr. Koerber vůči 
Mladočechům. Mladočeská obstrukce nikdy necelila k tomu, aby buď 
zabránila uzákonění určité předlohy, nebo aby nepřipustila parlamentní 
jednání, pokud vláda nesplní určitý a přesný požadavek strany. Mlado- 
česká obstrukce překážela parlamentní práci jen proto, aby si dala 
vykoupit uvolnění a připuštění říšské rady k normální činnosti. Při 
tom Mladočeši nikdy neměli ani odvahy překážet veškeré parlamentní 
činnosti stále a potud, dokud nebude vyplaceno výkupné. Svědčila 
o tom stálá jejich ochota propouštět t. zv. státní nezbytnosti. Tu 
ovšem nebylo jinak možno, jakmile vláda prohlédla mladočeskou ne- 
odhodlanost, než že přestala platit tam, kde stačila pouhá theorie 
o státních nezbytnostech. Proto byla vláda plna sebevědomí, i když 
nadešla nutnost vyžádat si na parlamentu změnu zákona o povolení 
nováčků. (V Rakousku byl povolen kontingent zvýšený, ale skutečné 
povolání nováčků bylo učiněno závislo na povolení branné předlohy 
v Uhrách. Když v Uhrách branci povoleni nebyli, bylo nemožno po- 
volat nováčky k službě i v Předlitavsku.) Pan dr. Koerber troufal si 
požadovat, aby nově mu byl povolen zvýšený kontingent branců. 
Ovšem nedosáhl ho. Mladočeši aspoň na tolik se vzmužili, že odepřeli 
povolit kontingent zvýšený, a pan dr. Koerber konečně a snadno se 
spokojil povolením nováčků ve staré výši, proti němuž nebylo odporu 



35 



než u českých radikálů. Ale obstrukční pokus radikálních českých 
poslanců selhal. Branná předloha byla vyřízena ještě v posledních dnech 
zářijových a tím bylo umožněno jednak propustit vojíny třetího ročníku, 
jednak pokračovat v kampani zemských sněmů. 

Sněmovní zasedání mohla by mít a měla by snadno v Rakousku 
značný význam zvláště v době, kdy říšská rada dovede sice vyřizovat 
státní nezbytnosti, ale nedovede se vzchopit k vytrvalé a výsledné 
práci tam, kde jde o nezbytnosti všeho lidu. Sněmy mohly by nabýt 
významu vytrvalou prací jak na poli hospodářském tak i na poli poli- 
tickém. Ale tu nesměly by strany přicházet se svými omezeně stranni- 
ckými politickými zájmy, při jejichž propagaci narazí na zájmy stran 
odpůrcích. Sněmovní strany musily by mít dosti prozíravosti i dosti 
sebezapření, aby nalezly a uvedly v jednání, co je zájmem všeho 
rakouského lidu proti vládě, která spoléhá přímo frivolně na opatření 
absolutistická. V tom směru poskytovala dobrou příležitost na českém 
sněmu debata o nepřípustnosti císařských opatření pro zemské hospo- 
dářství. Ovšem příležitosti nebylo využito ani s české strany, ač již 
řeč rakouského ministerského předsedy na říšské radě (23. září) přímo 
provokovala svými absolutistickými náběhy a svou nevážností k lidovému 
zastupitelstvu. Pan dr. Koerber troufal si ostentativně vykládat, že jeho 
demise z 26. června nebyla příčinou krise rakouská, nedělnost říšské 
rady a potíž, kterou mu strojili Mladočeši, nýbrž jedině věci uherské. 
Leč v tom konečně mohly strany parlamentní vidět jen posměšný 
úšklebek Mladočechům, jizlivé konstatování mladočeské nemohoucnosti. 
Ale pan dr. Koerber zašel dále a postavil se se stejnou frivolitou 
.proti celému parlamentu. Ničím jiným není již výtka, že »je povážlivo 
nutit vládu vždy znova k užívání či. 14. Sesunout takto odpovědnost 
za absolutism § 14. na nespokojené poslance je pohodlno; ale možno 
je jenom vůči parlamentu, který ztratil sám k sobě všechnu vážnost. 
Jen slabý a bezmocný parlament mohl snést i nevážnou upřímnost, 
s níž ministerský předseda vysvětloval, proč nesvolával říšskou radu. 
» Stalo se to proto, že by podle svého práva byla někdy žádala vy- 
světlení, které jsme v té době dát nemohli. « Co je v tomto výroku 
jiného, než doznání, že v Rakousku vláda může a dovede, kdy se ji 
zazdá, sistovat práva parlamentu? Říšská rada má zaručená určitá práva. 
Ale chce-li je vykonávati vládě v nevhod, vláda domů ji pošle nebo 
nesvolá; — co potom s právy parlamentu? V době, kdy s absolutisti- 
ckými nápady vláda se nijak netají, je jistě svrchovaně nutno všude 
a při každé příležitosti přibíjet a stíhat každý absolutistický krok 
a pokus vlády. 

Mladočeši pro podobnou politiku ústavní nemají smyslu. Za to 
i v nejvážnějších dobách nedovedou si odepřít, aby nepřišli s věcmi 
naprosto nevážnými. Tomu ve dnech posledních bylo s resignací dra 
Herolda na říšský mandát. 26. září oznámily »Národní Listy «, že dr. 
Herold vzdal se mandátu a to proto prý, že obstrukce českých radi- 
kálů ohrozila přijetí branné předlohy se starým kontingentem nováčků. 
Důvodu ovšem nikdo nevěřil; neboť za činnost radikálů nemohou přece 
odpovídat Mladočeši, a měl-li by se vzdát každý poslanec, jemuž skříží 

3* 



36 



plán strana cizí, nebyl by brzy v říšské radě nikdo. Proto odhadovali jedni 
že důvodem resignace Heroldovy je snaha dostat se z říšské rady, 
kde je postavení Mladočechů velmi tísnivé; druzí tvrdili, že dr. Herold 
vzdal se z rozhořčení, že » Národní Listy « ruší kázeň ve straně a ne- 
šetří mladočeských poslanců. (Konstatovaly, že propustit brannou před- 
lohu je proti dřívějšímu usnesení mladočeského vedení.) Nevýsledná 
obstrukce radikálů byla dru Heroldovi jen záminkou a to záminkou 
nepodařenou. Neboť mezi Mladočechy samými nebylo jednoty o tom, 
má-li se branná předloha propustit či obstruovat. Aspoň dr. Baxa kon- 
statoval na schůzi 5. října na Žofině, kde došla mladočeská politika 
ostrého odsouzení, že »dr. Ed. Grégr otevřeně vyznal, že lituje, že ne- 
učinili Mladočeši to, co učinili oposiční poslanci čeští «. 

Za podobné politické malichernosti Mladočechů ilelze se divit, 
že mladočeští poslanci nestačí na vážnou a pokrokovou politiku. Do- 
klad toho podala debata o rozšíření volebního práva na českém sněme. 
Zainteresovat pro sněm nejširší vrstvy lidové bylo by skutečným poli- 
tickým činem. Neboť čím pokleslejší a bezvlivnější je privilegovaný 
parlament, tím je nutnější všem politikům získat pro svoje snahy 
a tužby jiná fora veřejného mínění. Proto ukázat, že sněm zemský 
přeje si lidovější, demokratičtější volební řády, než jaké má říšská 
rada, bylo by ceny nemalé i když by praktický výsledek ihned se ne- 
dostavil. Proto mladočeští poslanci neměli být ani na okamžik na roz- 
pacích a měli hájit neústupně všeobecné a rovné právo volební. Místo 
toho však v debatě sněmovní 6. října odsunuli poslanci Janda i Pippich 
všeobecné hlasování za konečný cíl a pro praksi se spokojovali vo- 
láním po obdobě páté kurie pro zemský volební řád. A tak 
na celém sněmu mimo české poslance radikální nebylo nikoho, kdo 
by důsledně a neústupně trval při požadavku všeobecného a rovného 
hlasování. Jak smutné vysvědčení politické prozíravosti naší vedoucí 
strany! 

12. října 1903. Gg. 

* 

Ze Slovenska. (Průmyslová výstavka v Žilině. — Porada »Hla- 
sistů« v Žilině. — Dílna na cellulosu. — Vyhazování slovenských 
žáků z gymnasia v R. Sobotě.) 

Prvního srpna byla slavnostně otevřena a 12. září zavřena prů- 
myslová výstavka v Žilině. (Stolice Trenčanská.) Pět severních sloven- 
ských stolic má v ní podíl, totiž Liptov, Orava, Turec, Trenčín a Nitra. 
Protektorem výstavky byl hlavní župan trenčanské stolice Ostrolucký. 
Mezi čestnými předsedy čteme i jméno direktora Košicko-bohumínské 
železnice a direktora uher. kr. obchodního musea. Výstavkovým před- 
sedou byl místní služný Rudnay. Mezi čtyřmi náměstníky jeho byl 
i Kuzmány, jediný to povědomý Slovák v celém mnohopočetném štábu 
výstavky, 

V Žilině mezi jiným prý mělo býti vystaveno i svědectví ma- 
ďarské hegemonie v Horních Uhrách, t. j. mělo se ukázati světu, jak 
silné je Madarstvo ještě i v kraji čistě nemaďarském, mezi samými 
Slováky. 



I 



37 



»Průvodce« je vytištěn jen po maďarsku, zove se »Kalauz«, 
kteréžto slovo co do madarskosti závodí s Kubelíkem. Nápisy na vý- 
stavě byly dle rozkazu maďarské. Ale vedle nich trpěny i nemadarské. 
Bylo několik i takovýchto, totiž slovenských, po nichž »vlastenci« po- 
znávají ve vystavitelích panslávy, a » vlastenecké* obecenstvo před 
nimi varují. 

Vystavovatelů bylo 348. Jednotlivá odvětví průmyslu došla za- 
stoupení velmi hojného, jiná nepatrného. I zde viděti klesání malo- 
průmyslu vedle fabrik a velkého kapitálu. 

Povědomí Slováci, ač poměrně jen nepatrným počtem výstavu 
obeslah, přece měli tam představitele vynikající, kteří slovenskému 
jménu dělají čest, 

Z Turč. Sv. Martina měli pěkné pavillony: dílna na nábytek 
z ohýbaného dřeva, stojící na výši moderních požadavků. Pivovar tam 
měl restauraci. Ženský spolek »Zivena« se slovenskými výšivkami a kroji. 
G. Simko, vystavil kočáry, J. Fabry brynzu, M. Baxa kamna, J. Kia- 
nička obuv, P. Rolko košíky a P. Sochán fotografický atelier. 

Lipt. Sv. Mikuláš vyniká kožešnictvím a koželužstvím. V pavilloně 
Matěje Kostelného bylo viděti množství kožešin ze zvěře, honivší se 
po Tatrách, Kavkaze, Uralu, po stepích a pralesích Sibiře, Palmiru, 
z končin severní záře i z nejtemnější Afriky. Jeden severní bílý a 
12 tatranských medvědů vystavilo zde na odiv své kožešiny v podobě 
koberců na ozdobu saní neb spalní. Sibiřský irbis, nejjemnější astrachan, 
beránčina z Tibetu, obleky pro pány a dámy dle nejmodernějšího 
vkusu byly také na prodej. 

Druhá kožešnická firma z Mikuláše je P. Holéci syn. Svůj pavillon 
vystrojil s obzvláštním vkusem i nákladem. Napodobuje kraj v zimě 
se sněhem, v němž strojně figuríny oblečeny do teplých kožešin, 
vzácných, drahocenných, znamenitě ušitých. I zde bylo viděti bohatý 
výběr látek kožešnických, způsobných vyhověti potřebám chudobného 
člověka i vrtochům parádivé marnotratnice. Rovněž z Mikuláše Kováč 
& Stodola, veliká firma koželužná, vystavila své výrobky. A. Bacher 
vystavil váhy, P. Mačuha kočáry. 

Z Lipt. Ružemberku vynikají P. Makovický výrobou brynzy, 
Makovichý-Houdek & spolek tovarem lepenkovým. Salva & Herle 
knihtiskařskými a knihvazačskými pracemi. 

Z Báňské Bystřice P. Butkay měl sukna, ze Žiliny P. Bartáky a 
spol., kamna; spolek Helios elektrotechnické věci. Z Bánovec A. Lapár 
stolařskou výrobu. J. Lamoš z Rajce mimo j. vystavil kožich; na pravý 
rukáv všil uherskou korunu a maďarský nápis: Nyelvében ét a nemzet, 
co po Slovensku znamená: v svojí řeči žije národ. Rajec je v severní 
Trenčanské, a už i tam sedlák parádí maďarštinou, — ještě i na ko- 
žichu. Jak cele jiná je chlouba a pýcha českého sedláka, jenž i proto 
»je pán«, že »na svém kožichu má tulipán . . .« 

V ulici na Kalově v soukromém domě byla malá výstavka slo- 
venských malířů. Měli tam svá díla Mallý, Andráškovič, Augusta, Pa- 
covský. Ale i na slovenskou rozdrobenost upomínala výstavka tím, 
že chybovali někteří. Je totiž slovenské malířství ještě něco náramně 



38 



počátečního, slabounkého, pročež potřebuje sjednocení všech sil, kdy- 
koli má slovenské umění representováno býti před jinokmenovci dů- 
stojněji. 

Neslovenský a neslovanský živel v slovenské Žilině zastoupen 
byl vynikavě. Velkolepé pavillony měly ku př. železnice Košicko-bohu- 
mínská, textilná fabrika v Ribárpoli u Ružomberku, sukenná fabrika 
v Žilině, koupel Trenčínské Teplice (kde aspoň i český prospekt bylo 
lze dostati), lesnictvo Hahn & Popper, atd. atd. Vůbec o tomto ne- 
slovenském a neslovanském živlu na výstavce ještě i v >Nár. Novi- 
nách « (č. 101. v úvodníku) čteme: »Zde třeba uvážit, že velkokapitál 
a velkofabrikace nachází se v rukách židovských a cizinských . . . Ka- 
pitál a vrchní vedení nepatří nám.« A to je to, co dnes tak mocně 
»hatí Slováky*. 

Dne 8. září sešli se k soukromé poradě v Žilině, v domě p. dr. 
D. Makovického »Hlasisté«, čilí t. zv. »mladí«, t. j. přátelé svobodného 
slova a československé vzájemnosti. Bylo jich okolo 25 mladších-starších 
intelligentů (dle květomluvy p. Vajanského >- nedoukům, »šašů«, »pol- 
tronů«, »oplanů«, » vagabundů « . . .), kteří bezpodmínečně nesklánějí 
kolen svých před modlou v Turč. Sv. Martině. 

Vážně rokovali o časových otázkách, o palčivých potřebách ná- 
roda. 

Vzhledem ku některým i usnesli se na resolucích. Ku př. ženský 
spolek » Živena «, jejíž tajemníkem je pan Světozar Hurban-Vajanský, 
stává se co dál to více tuším Mořenou, svou netečností, pročež »Hla- 
sisté« osnovali takouto resoluci: » Vyslovujeme »Živeně« nespokojenost 
s dosavadní činností a přejeme si, aby » Živena* všemožnými silami 
a prostředky v stanovách udanými snažila se za cílem, k vůli jemuž 
byla založena. Uznáváme, že ji v jejím díle hatí i zevnější okolnosti, 
ale žádáme, aby i její vlastní lidé nebyli vůči ní tak lhostejní jako 
dosud. Proto soukromě i veřejně budeme za to, aby do spolku a 
jmenovitě do výboru dostali se členové pokrokovější, a aby způsobné 
návrhy a usnesení došly také i k platnosti.* 

Pokrokový, lidový, přepotřebný » Slovenský Týdenník* vstoupil 
do druhého čtvrtletí. Má vždy ještě velmi těžké postavení, totiž obtíže 
počátku, nedostatek kapitálu i spolupracovníků, nepřátelství » starých*, 
atd. Vzhledem k tomu »mladí« se usnesli: » Vydávání a směr »Slov. 
Týdenníka« s potěšením schvalujeme, všemožně jej podporovat slibu- 
jeme a žádáme jmenovitě víc dopisů, v nichž by se obrazil co nejvy- 
pukleji vedle politiky i kulturní, společenský a hospodářský stav a po- 
krok Slovenska. « 

Je velmi žádoucno, by tento znamenitý Týdenník aspoň 1 — 2 léta 
byl podporován hmotně, aby stačil pustiti hluboké a široké kořeny 
do všech vrstev národa. Umožniti a upevniti illustrovaný týdenník pro 
Slováky, právě v tom duchu a za tak levnou cenu, jako jej teď pan 
Hodža vydává, držím dnes za bod Archimedův pro nápravu našich 
věcí. Hic Rhodus, hic salta! 

Přátelé vzájemnosti českoslovanské za nynějších poměrů u nás 
nemohou lépe uložiti žertvu ku prospěchu českému i slovenskému, 



39 



nežli zabezpečením Týdenníka. Hodža je znamenitý redaktor. Na fman- 
cování listu mohlo by se utvořiti konsorcium. Fiasko, jakým zakončily 
» Ludové Noviny «, stalo by se budoucně nemožným. 

Bude nám hanba všem, čechofilům i slovákofilům, jestli tento 
jediný lidový list » mladých* a našich přátel v zemích koruny české 
bydlících zanikne jen proto, že místo obětí dostalo se mu jen resolucí 
a resonírování! 

»Hlas« není list lidový, je toliko pro vzdělanější čitatele. O jeho 
radikálním směru mluveno na poradě pro et contra. I nadále chce 
býti protiklerikální, i nadále slibuje dávati místa svobodným směrům 
a snahám za pravdou, myšlenkám i takým, jakých na Slovensku dosud 
oko nevídalo, ucho neslýchalo. Chce se státi » oknem do Evropy « 
jako Petrův Petrohrad, chce vyvolati na Slovensku dobu Havlíčkovu. 

Příloha *Umělecký Hlas« se neosvědčuje, ' přestane vycházeti. 

5 uměním a vědou už jen na bratry Čechy odkázáni jsme a budeme 
na věčné věky. 

Dále usneseno, aby t. zv. » slovanská národní strana «, která ja- 
kožto společnost organisovaná zaspala, vyzvána byla článkem v » Hlase « 
ku projevům života. Podobně i slovenští sněmovní poslanci aby schů- 
zemi působili na své voliče a rodili ruch v národu. Kdo chce žíti, ať 
se kývá! 

I o jiných užitečných věcech pojednavše, rozešli se bez banketu, 
bez toastů, bez » taneční zábavy do bílého rána«, — ač byli »mladí.« 

Jen aby se nestalo i teď, jako to už po pěkných resolucích 
u nás bývá, že totiž: Skutek — útek! 

28. září mělo býti valné shromáždění účastinářů továrny na cel- 
lulosu v Turč. Sv. Martině. Je totiž továrna tam už úplně hotova, tak 
že v každou chvíli mohla by započíti práci. Ale nesmí; nemá koncesse 
od státu. 

Je ovšem podivné, že správa bez zabezpečení si koncesse s ve- 
likým nákladem v^ystavěla továrnu a tak se vystavila i sekaturám úředním, 
jakož i velikým ztrátám, když investovaný kapitál leží jí mrtev. Je ale 
i to neslýchaný nemrav, když vláda hatí průmysl jen proto, že mezi 
účastináři je i několik Čechů. 

Teď valná hromada měla rozhodnouti, zdali pešťanské » Úvěrní 
bance « má býti továrna prodána. Ale pro nedostatečný počet přítom- 
ných účastinářů shromáždění nebylo schopno se usnášeti, a tak svo- 
láno je na 31. října. 

Sotva započal se školský rok, už i vyhazování slovenských žáků 
započalo. Tentokrát z Rimavské Soboty letí o tom po krajích sloven- 
ských smutná zvěst. 

Učitelé tamějšího augšpursko-helvetského gymnasia odešli do 
Košic na slavnosti Rákocyho. Tak 15. září po čas dvoudnových prázdnin 

6 slovenských žáků s dovolením třídních učitelů vybralo se na Mu- 
ráňský zámek. Sli přes Tisovec, slovensky povědomé městečko, kde 
i^ přenocovali. Zde připojil se k nim učitel Jan Uram a právník Samuel 
Cech. Na Muráňském zámku zpívali slovenské písně a zapsali svá jména 
do hostovské knihy. Jeden z nich na stěnu turistické villy v zámku 



40 



napsal: » Sláva, na zdar, živio !« 17. ráno byli už zase v Rimavské So- 
botě a tu hned započalo proti nim vyšetřování. Po výslechu a bez 
udání žalobníka rychle vynesen ortel: Z gymnasia R. Sobotského jsou 
vyloučeni : Ivan Markovič (VI. třídy), Miloš Brádňan a Jan Putiš (V. tř.), 
Karel Viest (VII. tř.). Ze všech středních škol Uherska vyloučeni: 
Milan Kulíšek a Dušan Viest, žáci VI. třídy. 

Facta loquuntur! Slovák. 

* 

Po VEŘEJNÉM HOSPODÁŘSTVÍ. Sněm království Českého a zemské finance — Stav průplavní 
akce — Vodní sjezdy v Cmuntu a Mannheimu — Transitní vodní dráhy a místa překladištní — 
Splavnění Vltavy. 

Sněm království Českého v říjnu 1903 počíná se raditi o roz- 
počtu zemském na rok, ze tří čtvrtin již uplynulý, po referáte zemského 
přísedícího z německé menšiny zemského výboru, a o rozpočtu kon- 
čícím deficitem, který bude finance zemské doprovázeti nejméně ještě 
6 — 7 let dalších. 

To jsou charakteristické značky zemského hospodářství v krá- 
lovství Českém. 

Po formální stránce předkládá se rozpočet, který vlastně nena- 
bude působnosti. Vybírati přirážky zemské v roce 1903 bez rozpočtu 
a povolení sněmovního povolila protiústavně vláda, prozatímní rozpočet 
bude vládnouti až do konce roku, rozpočet na rok 1903 bude se 
povolovati nazad a hned projedná prý se také rozpočet na rok 1904, 
při kterém prý by teprve bylo žádoucno obšírnější projednávání, t. j. 
obvyklé prázdné mluvení s oken pro pp. voliče má se uspořiti aspoň 
při rozpočtu letošním, beztoho již illusorním. 

Poněvadž dluhy zemské rostou s rozpočtem jako bez rozpočtu 
a poněvadž vládnoucí strana politická snesla a snese od vlády Korbrovy 
daleko citelnější a víc ponižující kopance, nežli je nesvolávání sněmu 
Českého, uvažuje snad již Korber, že letošním zasedáním zhostí se 
sněmu starobylého království Českého na plná dvě léta: na rok 1904 
rozpočet tu bude a roku 1905 lze přece jako roku 1903 hospodařiti 
s rozpočty prozatímními a přirážkami vládou povolenými i bez sněmu! 

A jinak sněm beztoho mnoho dělat nebude. Zemská pojišťovna 
pro škody z pohrom živelních, zemědělská společenstva, stavební řád 
— jaké to zbytečné věci naproti adresní debatě a stům známých 
» iniciativních* návrhů, rok co rok svými autory ze starších protokolů 
slavného sněmu pečlivě vystřihovaných! 

Tolik má chudák naše literatura Tajemníků lásky — proč se ne- 
najde nějaký Štorch, Knapp, nebo Hynek, aby vydal pro p. t. pány 
zemské a říšské poslance » Tajemníka poslaneckého čili tisíc a jeden 
původní návrh k jednáním sněmu král. Českého, anebo umění, jak 
získati náklonnost pp. voličů « — a nepohněvati si tatínka ani maminku, 
vlastně ani pana nejvyššího maršálka zemského ani vysokou c. k. vládu. 

Či by jej snad měl raději vydávati klub strany svobodomyslné 
místo » České revue «, kterou neodebírali ani všichni pp. poslanci .í* 

* 

Finančním ministrem zemským jest Němec p. dr. Eppinger, jako 
jím byl před tím Němec p. dr. Urban. Nejdůležitější, ale nejobtížnější 



41 



referát zemského výboru, nervus rerum, přenechává strana vedoucí 
národ a vedená Korbrem » odvěkým nepřátelům* v zemi, protože 
finanční referát nemůže převzíti ani přísedící, který má bydhště trvalé 
daleko na venkově a přijíždí do Prahy jednou týdně, aby do sebe 
dal před sezením výboru narychlo napumpovati referáty, během týdne 
od úřednictva vypracované; ani přísedící, který má vedle zemského 
výboru tucet míst a zaměstnání jiných, z nichž bere tučné honoráře, 
ale z nichž ani jediné řádně zastati nemůže; ani přísedící, který kromě 
této funkce a vlastní advokátní kanceláře musí veřejný tisk krajinský 
v zájmu strany zaplavovati vodou z výkonného výboru strany tím ča- 
stěji a hojněji, čím beznadějněji utvařuje se politické položení národa; 
ani konečně vůbec přísedící, jichž vzdělanostní úroveň na spletité pro- 
blémy zemského finančnictví při nejlepší vůli nedostačuje. 

* 

Ještě hůře je s meritorní stránkou rozpočtu. Úhrnná spotřeba 
království Českého v roce 1903 činí 54,066.561 K (loni obnášela 
52,419.706 K), naproti čemuž je vlastní úhrady pouze 4,138.719 K, 
takže zbývá schodek 49,927.632 K. Odečtou-li se od něho podíly 
země na výtěžku státní osobní daně příjmové (něco přes 144 mil. K) 
a na státní dani kořaleční (asi 36 mil. K), zbývá potřeba 448 mil. K, 
k jejíž úhradě navrhuje se 55Voní zemská přirážka. Ale i tato vynese 
pouze 3868 mil. K, takže zbývá pořád ještě deficit 612 mil. K. 
»Když nemáme, musíme si vypůjčit « — schodek uhradí se novým 
dluhem. 

Vždyť však očekávala se spása od nové daně pivní, která měla 
býti základem ozdravění zemských financí, pilířem samostatného ber- 
nictví zemského v království Českém ? 

Pivní daň zatím nesplnila očekávání enthusiasty v ní kladená. 
Vynese prý dle nejnovějších zkušeností letos jen asi 9 millionů místo 
odhadovaných 11 — 12 mil. K a teprve po provedení účelných reforem 
může v budoucnosti vynášeti 12 mil. K. 

Ale s druhé strany stoupne následkem úpravy platů učitelských 
potřeba země o 7V2 mil. K, následkem odepsání pozemkové daně 
.ztratí země na přirážkách asi 1"375 mil., výlohy zemské výpůjčky činí 
277.000 K, což převyšuje dohromady veškeren letošní výtěžek 
daně pivní. 

A k tomu přistupuje mimořádná potřeba pomoci krajinám letoš- 
ními živelními pohromami stíženým, dosavadní rozpočet letošní sestaven 
jest s nejvyšší spořivostí pro účely kulturní, hospodářské, humanitní 
atd., vláda přijde s novými požadavky na projekty splavnění Vltavy 
v Praze a Labe od Mělníka k Jaroměři — zkrátka nezbude než dělati 
nové a větší ještě dluhy, nežli se dělaly doposud. 

Při tom všem ještě rozvoj samosprávy zemské trpí úzkostlivými 
ohledy na finanční stav země. Není činnosti bez výdajů, země by se 
mohla i měla chápati přečetných úkolů hospodářských i sociálních, 
kdyby nevadila jí obmezenost prostředků finančních, základní státní 
^ákon o rozdělení kompetence mezi sněmy a říšskou radou mluví pro 
kompetenci země, ale není peněz a není tudíž činnosti. 



42 



Bídné finance zemské, správa jich v rukou némeckýgh, zanedbá- 
vání vývoje samosprávy zemské a na to vše náplast' státoprávní adresy 
— toť mladočešství comme il faut. 

V říjnu t. r. provádí se revise trati další části průplavu dunajsko- 
oderského. trati Zátor-Krakov. Bude to trať asi 50 km dlouhá, 
z čehož asi devět desítin připadá na umělý průplav od Odry k Visle 
a zbytek na kanalisovanou Vislu. Je projektována jako průplav dvoj- 
lodní s rozměry průplavu dunajsko-oderského, bude míti osm zdrží 
mezi jednotlivými komorovými plavidly a tři přístavy (Zátor, Skawina 
a Krakov). 

V Čechách počne prý se rovněž napřesrok již s úpravou Vltavy 
v Praze, která by mohla a měla býti ukončena dříve nežli ostatní vo- 
docestné projekty prvního stavebního období (1904 — 1912), a se 
splavněním Labe od Mělníka vzhůru. 

Z vodní půjčky, zákonem z r. 1901 povolené, vydá se napřesrok 
25 milionů korun a sněmům v Cechách, na Moravě, ve Slezsku, Haliči 
a Dolních Rakousích budou podány ještě letos předlohy o příspěvcích 
zemí k těmto vodním stavbám, které budou činiti úhrnem kol tří 
milionů korun. 

O tuto nepříliš tučnou kost počíná však již nyní zápas: prů- 
myslníci jedné země vyhrazují sobě dodávky a práce pro vodní stavby 
ve své zemi, (vídeňští nejraději by vyhradili všechno sobě) a »jed- 
notné« Rakousko poskytuje obraz dob uzavřenosti cechovní s lokálními 
monopoly. 

Aspoň je tím však dokumentován náležitě význam, jejž má vedení 

trati pro průmysl i výdělek dotčené země jak během stavby tak i po 

jejím dokončení. 

* 

Tím přicházíme opět ke sporné otázce, kudy vésti průplavní 
spojení od Labe resp. Vltavy k Dunaji, na Vídeň čiLinec, a s tím v sou- 
vislosti : má »veliká mezinárodní plavební dráha mezi Hamburkem 
a Sulinou«, jak o ní už do omrzení nejenom blouzní, ale bohužel také 
mluví posl. Kaftan, jíti Labem k Pardubicím a k Přerovu a odtud 
průplavem oderským k Vídni, či má-ii jíti od Mělníka Prahou a Budě- 
jovicemi k Vídni. Neboť, že by průplav od Budějovic k Linci touto 
transitní drahou nebyl, tvrdí nejenom odpůrci, ale doznávají dílem 
i stoupenci směru lineckého. Jinými také slovy: má tento transitní 
kanál jíti krajem výhradně českým, ale míjeti Prahu, či jíti Prahou, 
ale brzy za Budějovicemi německými Dolními Rakousy. 

Tu zaznamenáváme z poslední doby dva projevy. 

Malý, nepatrný Cmunt přispěchal na pomoc dost ohroženému 
průplavu budějovicko-vídeňskému, jehož trať Cmuntem jest projektována. 
Svolal sjezd a dovedl pro něj získati zástupce vlády, země, Vídně, 
Prahy, obchodních komor, súčastněných okresů — vždyť to tak mnoho 
nestojí a na poplatníky to dělá dobrý dojem, když se projevuje tak 
čilý zájem o budoucí hospodářské povznesení. 



43 



Nicméně obsahem sjezd nevynikl: za dvě hodiny bylo odbyto 
uvítání, popraven směr linecký, vyslechnuto od p. inž. Kaftana s po- 
chvalou, že již v Číně a starém Egyptě za xté dynastie byly průplavy 
a že u nás již Karel IV. atd., a odhlasovány resoluce a telegramy. 

Krátce po cmuntském následoval sjezd německo-rakousko-uher- 
ského svazu pro vnitrozemskou plavbu v Mannheimu od 9. do 13. září. 
Prof. Smrček plaidoval pro spojení Dunaje s Labem od Vídně přes 
Přerov a Pardubice — projekt dávno již také v tomto listě hájený — 
bystře uváděje pro něj důvody technické a dílem i hospodářské a ná- 
rodní, a navrhuje pokračování tohoto západovýchodního průplavu na 
východ až k Dněstru s odbočkami do čelnějších míst přístavních. 

Projekt budil oprávněnou všestrannou pozornost — pro Cechy 
měl i — na sjezdu ovšem nediskutovaný — zájem národní. Nebylo však ani 
správno, ani taktní, když posl. Kaftan jal ohrazovati se veřejně proti 
tomu, aby snad idea p. Smrčková byla považována za obecné pře- 
svědčení českých techniků, vždyť autor vykládal zřejmě projekt jakožto 
svůj, s kterým zejm. p. Kaftan na štěstí neměl nic společného. 

* 

Slyšeti bylo však i věci jinak zajímavé. V době, kdy znám jest 
stavební program vládní do roku 1912 — a co bude od roku 1913, 
visí, kromě dokončení prací v prvním období započatých, skoro úplně 
ve vzduchu — tvrdí p. poslanec Kaftan, že dlužno naléhati na to, 
aby se všemi projekty již napřesrok bylo započato a v nich stejno- 
měrně pokračováno. Vždyť přece je směšno pokládati několik kilo- 
metrů pražské Vltavy, které se mají za, tuším, 14 milionů korun 
uplavniti v prvních 9 létech (do konce roku 1912), za první splátku, 
po které bude následovati hned v dalších 11 létech (od r. 1913 
do r. 1923) Vltava od Prahy k Budějovicům a průplav od Budějovic 
k Vídni za dalších 260 mil. K, které mohou býti snadno překročeny 
na 300 a více milionů! 

»Rovnocennost« všech vodních drah je prý zaručena zákonem 
— jakoby zákon mohl vůbec zaručiti »rovnocennost« dvou nebo ně- 
kolika věcí a zejm. dopravních prostředků, ať průplavů, ať řek, ať 
železnic. Ale ani současné provedení všech vodních drah není zákonem 
zaručeno a nevíme, jak to nazvati, tvrdí-li to někdo, komu je známo, 
že se v prvních 9 létech věnuje na vodní spojení od Vídně k Mor. 
Ostravě a Krakovu plných 134*3 mil. K, kdežto na domnělý kus vod- 
ního spojení od Prahy přes Budějovice k Vídni pouhých 14'4 mil. K, 
a že bude-li moci býti do zákonné lhůty 1923 snad dokončen průplav 
od Vídně k Odře a Visle, nebude a nemůže z příčin finančních i tech- 
nických býti v téže době ani z polovice hotov, i když vůbec bude 

započat, průplav od Prahy přes Budějovice k Vídni. 

* 

Konečně prý nelze dopustiti poškození Prahy vedením transitního 
průplavu od Mělníka k Pardubicům a Přerovu. Město získává a roz- 
kvétá však překladem zboží z vodní cesty na železnou dráhu a naopak, 
nikoliv transitem. Ústí n. L. na př. mohutní jako překladiště hnědého 
uhlí severočeského, jehož se v jisté týdny tam na lodě nakládá až 



44 



1600 vagónů denně. Kde by bylo však Ústí, kdyby na př. ložiska 
hnědouhelná byla v obvodu Mělníka nebo s ním nejblíže drahou spo- 
jena, a kdyby se lodní vlaky již v Mělníce naložené braly kolem Ústí 
zde ani se nestavivše? Nic, kromě dopravy pro neveliký potom místní 
a okolní konsum resp. výrobu, asi jako Litoměřice, Žandov a j. Co 
má Praha (velká) z toho, že jí procházejí uhelné vlaky od Duchcova 
přes Smíchov a Nusle do Bavor, co má z nákladních vlaků, které přes 
Hrabovku přecházejí ze státní dráhy na Františkovu a naopak? 

Při dráze transitní nestaví se v Praze, leda co pro ni samu bude 
určeno nebo od ní vypraveno, a toho bude arci vždy hodně, jak se 
rozumí samo sebou u půlmiliónového střediska průmyslového a ob- 
chodního, a dále co bude v blízkosti její, jakožto překladiště pro ne- 
daleké stanice železniční; zboží ostatní půjde dále k překladištím ostatním. 
Avšak Praha, jakožto poslední bod výkonné vodní dráhy bude pře- 
kladištěm pro všechna místa ležící ve směru a po stranách další 
méně výkonné vodní dráhy, zde tedy musí býti složeno, resp. naloženo 
vše, co by jinak připadlo překladištím v Budějovicích, Cmuntu, Linci 
atd.; tedy pro obvod daleko rozsáhlejší, nehledíc k silně rozvětvené síti 
železniční z Prahy a do Prahy. Zde by tedy musily býti jeřáby, ko- 
leje, skladiště, sýpky, komptoiry, agentury atd., zkrátka přístavní ruch 
daleko rozsáhlejší. 

* 

Dobrým příkladem je tu právě Mannheim, uváděný také často 
za příklad, že »není nijak neštěstím, býti položenu na světové dráze 
dopravní «. A vskutku jest rozvoj Mannheimu úžasný. Roku 1841 čítal 
obyvatelů pouze 22.811, loni s přivtělenými obcemi 145.800, jeho 
státní daně činily před 62 lety pouze 378.073 M, loni 6,618.961 M, 
jeho listovní doprava stoupla vletech 1875 — 1902 o 6497o- Mannheim 
je dnes s protějším Ludwigshafenem největším vnitrozemským přístavem 
v Německu, větším než Berlín, šestkrát větším než Frankfurt n. M. 
a osmkrát nežli Magdeburk. 

Avšak tím jest Mannheim, poněvadž jest na konci výkonného 
Rýna — dál veliké lodě rýnské plouti nemohou. Kdyby byl Rýn stejně 
splavným až do Štrasburku, vše to, co po Rýně vniká do Německa 
jižně a východně od tohoto města, do Švýcar i na západ do Francie, 
překládalo by se ve Štrasburce a Mannheimu zbylo by zásobovati 
vlastní město a bližší okolí až do dopravní sféry překladiště výše po- 
loženého. Nebyl by nikdy tak vzrostl, neměv dříve vlastní potřeby 
dopravy (průmyslu, uhlí, rud). 

Odtud města druhdy dokonce bránívají se tomu, aby vodní dráhy 
byly nad ně vzhůru prodlužovány, chtějí být překladišti, nikoliv při- 
hlížeti, jak náklady transitní, jako asi naše vltavské vory, bez zastávky 
plují mimo ně. 

Přijmeme-li tedy transitní průplav východočeský, zbývá další 
otázka, nač uplavňovati Vltavu na tytéž lodní rozměry, jaké se žádají 
pro průplav oderský a labsko-dunajský? Nestačilo by daleko levnější a 
na Vltavě možnější splavnění pro lodě menších rozměrů? Vždyť na př. 



I 



45 



průplavy východopruské jsou vesměs jen zařízeny na 400 tun, průplavy 
francouzské na ještě méně. 

Nechtěli bychom konečně jíti tak daleko, že bychom zavrhovali 
a odmítali celý průplav dunajsko-vltavský ať k Linci ať k Vídni — 
máme již zákon s obrovským programem průplavním, hleďme tedy co 
nejvíce z něho vytlouci — ale dnes již jen optimisté nebo šarlatáni 
mohou věřiti nebo hlásati, že vodní program stavební bude proveden 
v celku a v době tak, jak zákonem byl stanoven. A jde nám o to, 
aby domnělé a nedosažitelné, nebo aspoň silně pochybné » lepší « ne- 
bylo nepřítelem možného, » dobrého « t. j. aby obtíže a pochybnosti co 
do průplavu vltavsko- dunajského, bez kterého bychom se dovedli 
obejít, neoddalovaly a neznemožňovaly splavnění naší střední Vltavy, 
i když by se toto nedělo na rozměry » plavební dráhy mezinárodní*. 

S, 

ZEMĚDĚLSKÉ, OBCHODNÍ, PRŮMYSLOVÉ: Osnova zemského zákon i, jenž se týče zastou- 
pení zájmů zemědělství v království Českém - Jak osnova rozřešila otázku členství a volebního 
práva v zájmových společenstvech rolnických— Reorganisace zemědělské rady — Dnešní stav otázky 
cukerní — Důsledky surtaxy na cukr v tržbě mezi Předlitavskem, a Uhrami zavedené — Zpráva 
zemského výboru o zemské akci k povznesení malých živností v Cechách za rok 1902. 

Říšský zákon ze dne 27. dubna 1902 o zřízení zájmových spole- 
čenstev zemědělských jest zákonem rámcovým; uplatnění může v jedno- 
tlivé zemi dojíti toliko vydáním zákona zemského, obsahujícího podrob- 
nější provedení základních předpisů říšských. Různé detaily krom toho 
ponechány jsou jednacím řádům a stanovám společenstev, po případě 
rady zemědělské. Český i německý odbor rady zemědělské pro krá- 
lovství České vycházeje z předpokladu, že zřízení povinných zájmových 
společenstev zemědělských jest prospěšno a nutno, vypracoval hotovou 
osnovu zákona zemského, »jenž se týče zastoupení zájmů zemědělství 
v království Českém. « Ne tak český odbor zemědělské rady moravské, 
jenž se dotkl nejprve v obšírném dotazníku zásadní otázky, mají-ii býti 
závazná společenstva na Moravě vůbec zřízena, a seřadil došlé odpo- 
vědi interesentů, aniž by sám konečné stanovisko byl, pokud nám 
známo, zaujal. 

Odpovědi však z valné části zní ve prospěch zřízení závazných 
společenstev. Vítáme, že zemědělská rada království Českého, když 
byla zaujala v zásadní otázce stanovisko kladné, přispíšila si s para- 
grafovanou, formálně dokonalou osnovou zemského zákona, nečekajíc pří- 
slušné osnovy vládní. Snad sepiání osnovy uspíšilo, že právě v poslední 
době se opět ukázalo, na jak vratkých a nerovnoměrných základech 
spočívá rada zemědělská a volební její řád. Jest to věru anomálií, je-li 
podkladem korporace veřejnoprávní, ústavu zemského, dobrovolné spol- 
čování, spolky a společky, jež dnes jsou a zítra pomíjejí, jichž lze 
utvořiti k volebním účelům na tucty. Skutečnost, že některé dobro- 
volné spolky a společnosti hospodářské výborně působí, na tomto faktu 
nemění praničeho. Reorganisace zemědělské rady na podkladě spole- 
čenstevním jest tedy v jejím vlastním zájmu životním. 

* 
Obsah říšského zákona o závazných zájmových společenstvech 

rolnických byl již svého času v t. 1. stručně naznačen. Z osnovy zá- 



46 



koná zemského vyjmeme jen některé charakteristické momenty. Roz- 
dělení rady zemědělské (kteráž na příště má býti zároveň zemským 
společenstvem zájmovým, spočívajíc na podkladě společenstev okres- 
ních, vysílajících delegáty, kteříž volí výbory odborů r. z.), na odbor 
český a německý, a na sbor ústřední, zůstává v platnosti. Co tu bylo 
hlomození v létech devadesátých, když se jednotná rada zemědělská 
» dělila*. Dnes se prostě přijímá skutečnost, kteráž se během let vžila 
i osvědčila, jako samozřejmá v Cechách i na Moravě, a témžř nikde ani 
hlásku o trhání země, o porušení státoprávního stanoviska. 

Ti, kdož svého času proti » roztržení « zemědělské rady protesto- 
vali, dnes je s božským klidem odhlasují. Úkoly, společenstvům a radám 
zemědělským říšským zákonem uložené, se v osnově upravují a roz- 
vádějí, některé pochybnosti z nesouhlasného znění ustanovení říšského 
zákona vycházející se odstraňují. Platnou zásadou jest, že v každém 
soudním okrese zřídí se jedno okresní společenstvo zemědělské; uvnitř 
společenstva okresního lze dle potřeby zříditi i společenstva obecní 
pro obvod jedné neb několika obcí. Cleny společenstva jsou hospo- 
dáři, vlastníci i poživatelé, dle podrobných ustanovení ve příčině té 
vydaných, zhospodařují-li jistou minimální výměru (1 ka) a vykazují-li 
jistý minimální čistý výnos katastrální (40 A"). Hranici tuto může místo- 
držitelství ve shodě se zemským výborem změniti. Proč místodržitelství 
a zemský výbor? Nač státní moci přiznávati ingerenci i tam, kde by 
stačilo usnesení samosprávy stavovské, nač zasahování státní správy 
přes nezbytnou míru rozšiřovati ? Spíše by bylo doporučitelno, v zákoně 
samém vysloviti, že směrem výše hranici beze změny zákona posu- 
nouti nelze. Za účelem lepšího dosažení úkolů společenstev mohou 
okresní společenstva z více okresů vstupovati navzájem ve sdružení 
a sice buď trvalá nebo dočasná až ku dosažení určitého účelu. V okre- 
sech smíšených však, které obývány jsou dvěma národnostmi, zřídí se 
za určitého počtu členů a minimálního obnosu daně dvě okresní spole- 
čenstva, každé pro členy jedné národnosti. Pro členy téže národnosti 
může se zříditi z více sousedních okresů smíšených též společenstvo 
jediné. Nelze-h zříditi společenstvo zvláštní, přidělí se členové národ- 
nostní menšiny ku společenstvu sousedního okresu, které jich národ- 
nosti odpovídá. Výjimečně mohou se zříditi i samostatná společenstva 
obecní, stojící mimo svazek okresního společenstva, s právy okresního 
společenstva, kteréž se vyhradí členům druhé národnosti. Tedy roz- 
dělení národnostní do posledních důsledků. A žádné porušeni nezada- 
telné zásady dvojjazyčnosti, žádné trhání království, žádné podlamování 
myšlenky státoprávní! Rozdělení společenstev i rady zemědělské dle 
národnosti přijme se prostě jako nutnost, přirozeně plynoucí z poměrů 

v naší zemi. 

* * 

* 

Důležitým úkolem osnovy bylo rozřešiti otázku práva volebního* 
Právo volenu býti do výboru společenstva okresního mají nejen všichni 
svéprávní členové společenstva mužského pohlaví, kteří jsou rakouskými 
občany státními a mají aktivní právo volební, nýbrž i svéprávné osoby 
z kruhů odborníků hospodářství, tedy hospodářští theoretikové, intelli- 



p 



47 



genti z povolání, jichž počet obmezen na čtvrtinu členů výboru. Ustano- 
vení velice účelné, poněvadž umožňuje součinnost intelligence z povo- 
lání ve společenstvech a odstraňuje tak závadu, jíž trpí společenstva 
živnostenská. Za zbytečné a nepokrokové pokládáme, vylučují-li se 
výslovně ženy z passivního volebního práva, třeba by to praktického 
významu takměř nemělo. Zpátečnický duch prosytil u nás veškero 
smýšlení již tak, že i při nových, moderních institucích vylučují se 
ženy z volitelnosti takřka mechanicky, jako by se to rozumělo samo 
sebou. Volba výboru společenstva koná se ve třech sborech voličských, 
z nichž každý volí třetinu členů výboru a náhradníků, za kterouž pří- 
činou rozdělí se obnos veškeré daně pozemkové, tvořící podklad ku 
členství ve společenstvu, na tři rovné díly a zřídí se dle toho podobně 
jako při volbách obecních tři sbory voličské. Na snadě jest námitka, 
proč nebylo uplatněno rovné právo hlasovací pro všechny členy spole- 
čenstva. Jsme nejrozhodnějšími přívrženci všeobecného rovného, pří- 
mého a tajného práva volebního do sborů zákonodárných i do jiných 
sborů zastupitelských rázu neodborového a politického, v zastupitel- 
stvech ryze zájmových a stavovských schvalujeme* však v zásadě volbu 
dle skupin zájmových, čímž právě dojdou náležitého zastoupení zájmy 
veškeré. Spolu jest opět dokumentováno, že nikoli ^z všechny zájmy 
velkých, středních a malých hospodářů jsou jednostejný. Tím však, že 
zřízeny byly tři sbory voličské, z nichž v prvém zastoupení jsou čle- 
nové platící prvou třetinu daně, tedy dle pořadí největší poplatníci, 
jest zadost učiněno povaze zájmového zastupitelstva a jest tudíž zcela 
zbytečno, přiznává-li se hlas vdrilní ve výboru společenstva tomu, kdo 
platí dvanáctinu daně veškeré, a oživuje-li se tak zastaralý, nechutný 
a zcela bezdůvodný privilej. Dále nutno rozhodně požadovati, aby 
minimální výměra a minimální čistý výnos katastrální, potřebný k člen- 
ství ve společenstvu, byly skutečně stanoveny čísHcí minimální, aby 
i nejmenší domkáři a nájemci ve společenstvu byli zastoupeni. Žádá 
toho i zájem národní, poněvadž by zejména v jižních Čechách nemohla 
v některých smíšených okresích býti zřizována samostatná okresní spole- 
čenstva česká, jelikož by (nehledě ani k potřebnému podkladu daňo- 
vému) nebylo dosaženo předepsaného počtu členů. Tu by bylo často 
síleno okresní společenstvo německé českým živlem, jenž by se bez- 
podmínečně podrobiti musil a také skutečně mnohdy raději podrobil, 
než aby se dal přivtěliti k sousednímu společenstvu okresnímu. Ně- 
mecká společenstva by české příslušníky ráda uvítala a nepoužila by 
práva, příslušníky české národnosti odmítnouti. Jediným do jisté míry 
oprávněným důvodem, domkáře (kteříž většinou provozují rolnictví jen 
jako vedlejší povolání) ze společenstev stanovením určité vyšší hranice 
vyloučiti, by snad byla povaha společenstev jakožto organisací rolnicko- 
stavovských, k nimž přináležeti mají jen skuteční rolníci, t. j. ti, kteříž 
z výnosu rolí svých samostatně živi býti mohou. Leč důvod ten nezdá 
se nám býti dosti závažným, uvážíme-li, že soustava tří sborů volič- 
ských zaručuje zastoupení jednotlivým skupinám zájmovým a že by ne- 
bylo spravedlivo vylučovati právě nejmenší z výhod společenstev, kdyžtě 
jest takměř nemožno stanoviti takovou hranici výnosovou a výměrovou, 



48 



kteráž by vyloučila pouze ony domkáře, jimž jest polní hospodářství 
povoláním podružným, a kteří co vyrobí sami vesměs spotřebují. V kra- 
jích s intensivnější výrobou domkáři právě často pěstují rostliny prů- 
myslové (cukrovku na příklad), již prodávají, kupujíce raději za stržené 
peníze jiné potřeby životní. Příspěvky nejmenších budou tak nepatrné, 
že jim naprosto nebudou znatelnou přítěží a právě na venkově jest 
s hlediska sociálně- politického potřebí, aby se učili rolníci i velkostat- 
káři čítati i s živlem na nižším stupni sociálního žebříku stojícím, 
jakožto s živlem veřejných práv plně požívajícím. Ostatně jest si zájem 
domkářů a malorolníků bližší než zájem malých rolníků a velkostatkářů 
v nejednom ohledu, zejména také v otázce obilních cel, na jichž zvý- 
šení nemá malorolník valného zájmu. Jest také uvážiti, nebylo-li by 
správnějším přistoupiti na způsob na Moravě (dr. Roháčkem) navrho- 
vaný, kdež se země rozděluje na tři oblasti s různou minimální hranicí 
dle daně pozemkové. V oblasti půd horských, nevýnosných se hranice 
ta valně snižuje oproti krajům úrodným. V oblasti první jest mezí daň 
pozemková 21iír(92'4 čistý kat. výnos), v druhé daň 11 i^ (48 4 kat. 
výnos), v třetí 5 K (22 K kat. výnos). Také hranice na Moravě volená 
jest příliš vysokou, přihlíží však alespoň k rozdílným poměrům země- 
dělským a jest výslednicí důsledné snahy, zahrnouti v novou organisaci 
veškeré, i nejmenší rolníky potud, pokud zemědělství jest jim hlavním 
pramenem výživy, pokud jich existence životní jest k pozemkovému 
majetku a zemědělské výrobě nerozlučně připoutána. Škoda, že říšský 
zákon nepamatoval též na zvláštní zájmovou organisaci zemědělského 
dělnictva, již by bylo lze vhodným způsobem přičleniti k společenstvům 

zemědělským. 

* * 

Předpisy o volbách do výboru odborového r. z, vykazují v při- 
rovnání s nynějším stavem některé charakteristické změny. Tak jedna 
šestina volených členů výboru musí býti zvolena výhradně z řady 
velkých hospodářů, kteří jsou členy některého společenstva v ob- 
vodu dotyčného odboru. Posud závisela volba velkostatkáře na dobré 
vůli rolnické většiny delegátů, a do českého výboru odborového ne- 
vyslán kdysi žádný velkostatkář, a později jediný. Za to ovšem zasedal 
ve výboru občas některý velkostatkář vládou či zemským výborem jme- 
novaný, nebo některým zemským spolkem hospodářským do výboru 
přímo vyslaný. Povaze zájmových společenstev neodporuje opatření, 
aby zájmová skupina velkých hospodářů, ohraničená v osnově nejmenší 
výměrou 400 hektarů, došla i ve výboru odborovém jistého minimál- 
ního zabezpečeného zastoupení, vždyť velkostatkáři drží třetinu půdy 
v Čechách. Spravedlivě však dlužno požadovati, aby i střední a malí 
hospodáři doznali zabezpečeného zastoupení asi v tom způsobu, že by 
každé z těcho skupin přiznána byla rovněž ^/e členů výboru, tak že by 
toliko volba tří šestin (poloviny) členů výboru byla volnou. Zdá se sice, 
že zabezpečení to má pro střední a malé hospodáře význam jen aka- 
demický, odpovídá však spravedlivosti. 

Ostatně kdož ví, neobjeví-li se právě pro skupinu malých ho- 
spodářů někdy nutným? Kdyby však nebylo lze, vhodným způsobem 




49 



zabezpečiti zastoupení středním a malým rolníkům, pak by nutně od- 
padnouti musila výhrada velkých hospodářů. Zbývající volná polovina 
by byla, jak se dá právem předpokládati, volena zajisté pouze z řad 
rolnických. — Výbor odborový může dle osnovy přibrati za členy 
výboru na dobu dotyčného období volebního osvědčené odborníky, 
kteří nemusí býti ani členy některého společenstva. Členů takto povo- 
laných, kteříž účastní se jednání s hlasem poradním, nesmí býti však 
celkem více než čtvrtina členů delegáty společenstev zvolených. Usta- 
novení velmi dobré, zjednávající průchod intelligenci z povolání do vý- 
boru r. z. v zájmu věcné práce. Spolkům (dle zákona spolčovacího), 
jež dle stanov povolány jsou ku zvelebování některého zvláštního 
odvětví zemědělského neb hospodářského průmyslu aneb některého 
odvětví jeho, jichž působnost se vztahuje na celou zemi, nebo znač- 
nější její část, a které trvale rozvinují prospěšnou činnost, může výbor 
zemský v souhlasu se zem. úřadem politickým slyšev radu zemědělskou 
propůjčiti právo, vyslati odborníka s hlasem poradním do výboru od- 
borového. Posud spolkům takovým, třebas se neomezovaly na speciální 
odvětví zemědělské, bylo přiznáno právo vysílati svého zástupce do 
výboru anebo alespoň do sboru delegátů s plným právem hlasovacím. 
Leč v zemědělské radě, založené na společenstvech, by byl po- 
savadní stav nesrovnalostí. Podobně jako v okresních společenstvech 
má místo zástupce politického úřadu a zastupitelstva okresního, tak ve 
výborech odborových i v ústředním sboru vyhrazena jsou místa zástupcům 
vlády a výboru zemského. Správní náklady sboru ústředního uhrazují 
se, není-li příjmů vlastních, z fondu zemského, správní náklady odborů 
z příspěvků země a státu, a z příspěvků členů společenstev. Potřeby 
okresních společenstev hradí se pouze příspěvky členů, není-li příjmů 
jiných. Příspěvky, placené v podobě přirážky k dani pozemkové členu 
předepsané, smí v nejkrajnějším případě obnášeti 4Vo pro společenstva 
a 2V0 pro odbor rady zemědělské. Jest to případ zcela zvláštní, že 
hned z předu vytčena jest krajní mez přirážková, již nelze překročiti 
ani se svolením sněmu, leč že by zákon sám byl změněn. A přece 
stanoviti výši přirážky i použití vybraných příspěvků mají členové úplně 
v moci a nesmí příspěvků členských ani jinak použiti než ve prospěch 
stavu svého. 

* 
Otázka cukerní vstoupila opět do nového a v celku jasnějšího 
stadia. Zákonná kontingentace cukerní výroby prostě zrušena, poněvadž 
zmařeny byly naděje do poslední chvíle živené, že uznáno bude státy 
ke konvenci brusselské přistoupivšími, že kontingentace se smlouvě 
brusselské nepříčí. Marný byly intervence vlády rakouské a ukázalo se 
opětně, jak málo platíme na hospodářském bojišti světovém. Maně na- 
padá nám myšlenku, oč ještě méně budeme vážiti, rozpadne-li se Ra- 
kousko-Uhersko protržením celní jednoty na dva různé hospodářské 
celky. Kontingentace tedy zrušena, clo šestifrankové v platnosti, spo- 
lečného kartelu rafinerií a surováren docíleno nebylo. Kartel rafinérů 
má tak povážlivé trhliny, že ostrý boj cenový stává se nezbytností. 
Ústřední prodejna vídeňská s filiálkou v Praze jakožto orgán kartelu 

NAŠE DOBA. R. XI., č. 1., 1903. 20. října. 4 



50 



rafinérů ovšem trvá dále, leč nastane nepochybně zápolení nejen s to- 
várnami mimo kartel, z nichž některé jsou finančně silné a technicky 
dokonale zařízené, jiné však v celku slabé, nýbrž i s oněmi surovár- 
iiami, kteréž zařizují se na výrobu rafinády, najmě cukru pískového. 
Obchodní grémia vyslovila se o cukru pískovém, jehož konsum jest 
u nás posud neobvyklým, příznivě, a kupci budou asi drobný prodej 
levnějšího písku fedrovati. Cena cukru bude rozhodně klesati a to tak, 
že jakýkoliv dovoz z ciziny, jehož se někteří dříve strachovali, na- 
prosto bude vyloučen. Cena klesne ovšem na útraty výrobců a nikoliv 
na účet fisku, jakž v domácím konsumu stalo se jinde. Daň konsumní 
v obnosu 38 K trvá neztenčená dále, jako pravá evropská kuriosita, a 
také otázka levných cu korních tarifů dopravních nedošla rozřešení valně 
příznivého, hlavně pro odpor drah soukromých. Vláda mohla tudíž 
provésti některá snížení jen tak, aby továrnám při státních drahách 
ležícím nebylo jednostranně ulehčeno na úkor továren ostatních. Vládní 
moudrost selhala tudíž všude: ve výkladu brusselské úmluvy, v zave- 
dení individuální kontingentace, v otázce tarifní. Jen v jednom směru 
moudrost finančního ministra se osvědčila: Vláda získala miliony posud 
jakožto vývozní prémie cukrovarům placené a zachovala si přes to daň 
neztenčenu! Tedy očividný ISmilionový zisk pro státní pokladnu. 
Taková jest hospodářská politika rakouská! 

Nikdy nebylo tak zle, aby nemohlo býti ještě hůře. praví lidové 
přísloví. U nás se opět výtečně osvědčilo. Co tu bylo povyku, když 
zazněly prvé zprávy, že vývozní prémie budou na základě úmluv brus- 
selských zrušeny! Co strachu o individuelní rozdělení kontingentu, aby 
nebylo zmařeno přísným výkladem brusselské úmluvy! Co naděje, že 
snížením spotřební daně konsum domácí vzroste! 

Všechny obavy splnily se ve svrchované míře, a k obrovskému 
fiasku přistoupila kalamita další: surtaxa, vybíraná v Uhrách na před- 
litavský cukr. Uhři nedali si již vzíti výhodu, zaručenou jim původně 
kontingentačními zákony, aby totiž hradili sami celou spotřebu cukru 
v Uhrách a vyloučili tak posavadní dovoz z Předlitavska ve množství 
300.000 q. Dle dohody mezi oběma vládami obnáší surtaxa na cukr 
v tržbě mezi Předlitavskem a Uhrami uvalená K 3"50 na 1 q. konsum- 
ního a K 3*20 na 1 q. surového cukru. Vlády předloží parlamentům 
předlohy o zavedení této surtaxy, kteréž budou míti zpětnou platnost 
od 1. září 1903. Ostatně kdo ptá se v Rakousku, jehož ústava má 
krásný a pohodlný § 14., na parlament, znehodnocený stále menší 
úrovní duševní, svou privilegovaností, svou neúctou k ústavnosti 
a k svobodě, svými poslanci, nadbíhajícími ministrům a ministerským 
úředníkům od sekčního přednosty až do ministerského koncipisty. 

Stanovení zpětné platnosti jest umožněno platným řízením pře- 
dávacím, dle něhož cukerní obchod mezi oběma polovicemi říše jest 
statisticky i finančně prokazatelný, a množství cukru, do druhé polo- 
vice říše prodaného se finančními úřady poznamená. Surtaxa jest vy- 
měřena tak, že znemožňuje, jak se zdá, nadobro vývoz rakouského cukru 
do Uher. Pro uherský průmysl však znamená neobyčejnou výhodu. 



I 



Uherských 21 továren, náležejících jen as 12 firmám, udrží prostřed- 
nictvím kartelu domácí ceny o obnos surtaxy (při 800.000 q. domácího 
konsumu uherského činí roční zisk ze surtaxy (K 3'50) 2,800.000 K) 
a o dopravní výlohy výše. Tím posílí se pro vývoz do ciziny, zvláště 
na Balkán, kamž budou moci levněji exportovati. 

Surtaxou učiněn prvý průlom do celní jednoty rakousko-uherské. 
Zůstane průlom ten ojedinělým? Český odbor rady zemědělské a po 
něm český sněm již se ozval. Především žádá vládu, aby surtaxa na 
cukr byla zrušena. Kdyby však surtaxa zrušena nebyla, má stanovení 
surtaxy býti považováno za průlom celní jednoty a ministerstvo orby 
má dle žádosti rady zemědělské k tomu působiti, aby zavedena byla 
vyrovnávací dávka netoliko na cukr, nýbrž také na výrobky mlynářské, 
dobytek a výrobky zvířecí »z Uher do rakouské poloviny říše dová- 
žené*. Stylisace poněkud nepřesná, protože surtaxa cukerní jest vzá- 
jenmá v tržbě mezi Rakouskem a Uhrami, ač ovšem v praxi jde hlavně 
jen o dovoz cukru do Uher a o dovoz meliva a dobytka do Před- 

litavska. 

* * 

* 
Sněmu král. Českého byla předložena zpráva zemského výboru 

o zemské akci k povznesení malých živností za rok 1902. Ze strojové 
dotace 20.000 K bylo v tomto roce povoleno různým družstvům živ- 
nostenským na zakoupení strojů, motorů a obráběcích pomůcek nezú- 
ročitelných zápůjček v obnosu 15.847 korun a skutečně vyplaceno 
12.368 K. Dvě družstva, jimž povoleny byly nezúročitelné zápůjčky 
\ létech dřívějších v celkovém obnosu 22.600 K, jich nepoužila, 
družstvu novobydžovskému odejmuty nepoužívané stroje v ceně 3186 
korun. Splácení zápůjček děje se velmi pozvolna a nepravidelně; (v roce 
1902 splaceno 1.464 K, celkový obnos od počátku akce na stroje 
půjčený činí 84.278 K). Strojové dotace nebylo tedy využito z příčin, 
jež jsme již nejednou při posuzování jednotlivých úkolů akce živno- 
stenské vyložili. Ze vzdělávací dotace zemské byly především podpo- 
rovány mistrovské kursy, a to v prvé řadě kursy pořádané za součin- 
nosti technologického průmyslového musea pražského, jichž dokonalost 
po stránce odborné jest zajištěna. Tohoto požadavku dbáno v celku 
i při kursech jinakých a nebyly tudíž zcela právem podporovány 
kursy soukromé, při nichž není ani odborná zdatnost, ani řádná ná- 
vštěva účastníků zaručena. Celkem povolena v r. 1902 na pořádání 
kursů a přednášek pro malé živnostníky částka 5.100 K, dále na vý- 
stavy prací učednických a výstavy motorů a strojů obráběcích 7.680 K, 
k povznesení lidového průmyslu krajkářského ve Strážově 600 K, ce- 
stovních stipendií v obnosu 1.080 K, nedělním a svátečním besídkám 
pro učně 2.100 K, na vydání neb rozšíření odb. publikací pro živnost- 
níky 2.211 K, z nichž dvě vydány přímo nákladem zemského výboru. 
Posléze povoleny nezúročné zápůjčky na zařízení 10 svépomocných 
maloživnostenských družstev v částce 3.520 K; družstva podporovaná 
byla povinna podrobiti se revisi zemské. Úhrnem v r. 1902 povoleno 
22.291 K na různé vzdělávací a podobné účely a 15.847 K na stroje, 

4* 



v celku tedy 38.138 K, vyplaceno 19.001, resp. 12.368 K, v celku 
tedy 31.369 K. Na rok 1903 vkládá se do rozpočtu zemského opět 
dotace strojová v obnosu 20.000 K, 26.000 K nepoužitých zbytků do- 
tace strojové z let dřívějších, 2.000 K z titulu splátek na nezúročné 
zápůjčky na opatření strojů a 10.000 K pro ostatní, najmě vzdělávací 
účely; spolu má sněm zmocniti zemský výbor, aby strojové dotace 
a nepoužitých zbytků dotací strojových použil též k jiným účelům 
zemské akce živnostenské, tedy zejména k účelům vzdělávacím, na něž 
by ostatně položka 10.000 K, jak vidno ze zprávy zem. výboru za 
r. 1902, nikterak nestačila. 

* * 

Novinkou ve zprávě zem. výboru jest návrh, aby sněm království 
Českého zmocnil zem. výbor, by rozšířena byla akce zemská na pod- 
porování mistrovského učení. Ze zásady, dle níž mohou býti udíleny 
nezúročné zápůjčky na zakoupení motorů, strojů a obráběcích pomůcek 
jenom sdružením maloživnostenským, má se připustiti výjimka v tom 
směru, že poskytovati lze nezúročné zápůjčky na zakoupení strojů též 
mistrům, jimž za vzornou výchovu učňů byla odměna přiřčena, pokud 
strojů k zdokonalení dílen a k výcviku učňů jest třeba. O podporo- 
vání mistrovského učení ze zemské dotace maioživnostenské bude 
ovšem nutno vydati podrobná pravidla. Zemský výbor přistoupiv tím 
na zevrubně motivované podněty, zem. komisí živnostenskou na zá- 
kladě iniciativných návrhů člena komise dra V. Schustera mu předlo- 
žené, nastoupil skutečně novou dráhu s dalekosáhlými důsledky. Na 
způsobu provedení bude záležeti, zda-li a jakou měrou se nový tento 
úkol zemské zvelebovací akce živnostenské osvědčí. K. 



SOCIÁLNÍ: Pyrrhovo vítézstvf Bebelovo nad Bernsteinem — Úskalí obecního socialismu — Ne- 
snáze zionismu - Židovstvo a moderní kapitalismus — Liga míru. 

Vlastně bychom se mohli odvolati na své referáty z posledních 
let o sjezdech německé sociální demokracie, které z pravidla v Bern- 
steinské či revisionistské debatě v pravém slova smyslu se udusily, 
abychom nemusili opakovati se při letošním zářijovém sjezde drážďan- 
ském. Jen že letos už Bebel vytáhl do boje v odění církevnicky ne- 
omylného diktátora strany, že revisionisté bezohledně uniformu mu 
strhli jako něco, co je v demokratické straně par excellence naprosto 
nedovoleno, a že na konec odškodnili se za celou tu úmornou štrapáci 
sjezdovou — zrovna jako školáci v škamnech úřední doktrínou mučení 
— čisté chlapecky bujným žertem, že hlasovali sami pro resoluci ne- 
ochvějné revolučně třídní taktiky strany, proti nim samým namířenou 
a do hrsti smáli se prosbám augurů orthodoxních, aby aspoň několik 
jich hlasovalo proti ní, aby po všem tom bebelovském hřímání skoro 
jednohlasné přijetí resoluce nevypadalo jako hotová komedie. A na 
konec tak vypadlo přece a musilo vypadnouti. ]č stejně směšno, činiti 
z toho revisionistům výtku osobní nestatečnosti, chabosti nebo docela 
zbabělosti, jako křepčiti po způsobu měšťáckého tisku nad dokonaným 
vnitřním rozvratem této tak obávané strany, kterou přece nemohou 



53 



pohrbiti názorové neshody a různosti, dokud ji drží pohromadě železné 
pouto společných interesů hospodářských a stavovských. Ale jak zůstati 
klidným a nedovolit si sarkastický posuněk při divadle, kde veleknězi 
hasnoucího náboženství v extasi ať přetvařované, fanatické či na všecko 
už odhodlané mávají praporem, který vedl první bídou zfanatisované 
massy k velkolepým vítězstvím, ale jehož In hoc signo dnes už vy- 
bledlo k nepoznání? Neodvolatelně rozpadl se v prach sen o bezpro- 
středním příští zaslíbeného státu budoucnosti sřícením se prohnívajícího 
kapitalistického řádu dneška; náboženství prvotní ho marxismu (z doby 
komunistického manifestu) propadlo neodvolatelně osudu všech zachá- 
zejících oficiálních církví, že se tím horlivěji vemlouvá do lidu, aby 
se bez rady nerozprchl, čím méně už v ně věří veleknězi, s Kautským 
v čele; strana dávno a dávno už oběma nohama je venku z revoluč- 
ního opojení a uprostřed, ano v nejpřednější řadě pokrokové práce 
reformní, které právě děkuje v neposlední řadě svoje poslední ohro- 
mující úspěchy volební; této své taktice děkuje, že letos nemusila už 
jako roku 1890 sáhati k lapání hejlů voličských tvrzením, že její pro- 
gram není než programem mladého císaře ^ — a přece Bebel, který 
sám už r. 1889. pustil výslovně sen brzkého převratu revolučního 
a kladl důraz na praktickou taktiku dneška, hřmí starými revolučními 
blesky, aby — zachránil, snižuje se až k nejnižším pudům mas, 
svoje vůdcovství a svou osobní vládu ve straně. Je to, jak správně 
bylo řečeno, starou zkušeností, že převládání osobní taktiky a osobní 
boje o hegemonii ve straně jsou neklamným příznakem ztráty obecné 
víry v konečné cíle její. Ztracené pouto původní fanatické víry v tento 
konečný cíl má býti nahrazeno osobní diktaturou oficielních předsta- 
vitelů zhasínajícího dogmatu. A tu se tedy ubraňte trpkému úsměšku, 
jakým si ulevilo hlasování revisionistů pro svůj vlastní augurský ortel. 
Vždyť revisionismem dýchá a žije celá sociální demokracie německá 
ne od dob Bernsteinových, ale už od Liebknechtových; už Liebknecht 
musil být svědkem ztráty její revoluční čistoty, Liebknecht, intimní 
přítel Marxův, který stvořil po návratu svém z Anglie dnešní marxov- 
skou sociální demokracii německou, který byl při nejmenším jako Bebel 
ideální, intransigeantní mezinárodní sociální demokrat, který hřímal 
proti aktivní práci parlamentní jako záhubnému kompromisu, otřásají- 
címu samými základy strany — a přehlasován, třeba ještě z počátku 
s reservacemi, že demokracie musí v říšském sněmu vždycky hájiti své 
stanovisko negující a protestní, dožil se práce sociálně demokratické 
frakce sněmovní v prvních řadách positivní reformy sociální, A tak to 
šlo dál až k dnešní kontroverse o místo pro sociální demokracii v pre- 
sidiu sněmovním s nevyhnutelným atributem vicepresidentských punčoch 
dvorské etikety — a i tyto punčochy jistě časem vyjdou dobře strá- 
veny ze žaludku strany, aniž by byly s to, zkaziti jeho zdravé šťávy. 
A co bylo kdy jiných ještě zásadních sporů o čisté principie programu 
strany: o volební kompromisy, o účastenství na průkazech práce, na 
sociálním zákonodárství pojišťovacím, tarifních ujednáních mzdových, 



^ Srov. Athenaeum roč. X. str. 136. 



54 



pro které byl původně svaz typografů nazván královským pruským 

svazem a ve kterém je dnes všem jiným svazům odborovým ideálem 

a směrodatným vzorem — to všecko byl revisionismus, jemuž dal 

jméno a vznik ne Bernstein, Vollmar et cons., ale přirozený, živoucí 

vývoj strany. 

Dnes už není víc pochyby, jak se rozhodne německá sociální 

demokracie na rozcestí: býti buďto malou stranou věřících v brzké 

sespolečenštění prostředků výrobních, nesmiřitelnou do posledního 

puntíku s dnešním zřízením státním a společenským vůbec v zájmu své 

dogmatické čistoty, anebo mohutnou politickou stranou, která třemi 

miliony svého voličstva povolána jest, státi v čele radikálního hnutí 

reformního, » které se obrací k úkolům přítomnosti a směnku na stát 

budoucnosti pokládá za nejistý papír. « Rozhodnutí už definitivně stalo 

se okřídleným slovem B.ernsteinovým: konečný cíl je mi ničím, hnutí 

vším. 

* 

Weiss-Wellenstein uveřejnil nedávno zajímavou studii o obecním 
socialismu v Anglii, která zřejmé svědectví dává o tom, jaké pokroky 
činí sespolečenštění výroby^ (ovšem převážně jen v subjektu, ne 
i v organisaci její), zejména neustálým přírostem nových a nových 
oborů podniků obecních, a to k duhu obecnému všech obyvatelů obce, 
a jak teprve uvědomění si, že v tom všem je anebo aspoň může býti 
hodný kus (třeba jen reformního) socialismu, vyvolává theoretické 
úvahy a obavy, je-li celá ta praxe obecního socialismu správná. 

I sama Anglie — přes svou tradicionelní nechuť k jakémukoli 
míšení se do domény nejen soukromého podnikání, ale i soukromé 
péče sociální a j. — rapidním vzrůstem městského obyvatelstva v po- 
sledních desetiletích byla donucena k stálému rozšiřování správy obecní 
na nové a nové obory, dosud soukromému opatření zůstavované, a od 
podniků především veřejnými zájmy diktovaných (obecních hřbitovů, 
tržišť) postoupila k obecním vodárnám, drahám městským, plynárnám, 
když soukromá podnikavost ani výkonností ani lácí více nevystačovala 
nárokům moderního města s rostoucím živlem na mzdu odkázaného 
obyvatelstva, a odtud pak šlo to již rychle ke komunalisování dalších 
oborů podnikání : dodávání motorické síly místním průmyslníkům 
(městské elektrické centrály) a výroby elektrických osvětlovacích a 
motorických zařízení, podniků dlažebních, výroby ledu, dodávání ste- 
rilisovaného mléka, zřizování doků, dělnických domků, chovu králíků, 
pěstování řepy, zřizování závodišť, městských pekáren, mlýnů, továren 
na vozy, získávání uhelných dolů pro spotřebu obecních zá- 
vodů průmyslových, zřizování obecních lázní, koncertních síní, zasta- 
váren atd. Obecní volič, individualista, nenávidící socialismus, ani ne- 
pozoroval při tom — jak trefně jednou poznamenal Syd. Webb, — 
že se kolem něho staly pronikavé zásadní proměny. Ze chodí po 
městské dlažbě, v třídách obecním plynem osvětlovaných, čištěných 
košťaty a vodou z městských podniků, dívá se na městské hodiny, 
odvádí denně svoje děti z městské školy, jezdí po městské dráze, 
chodí do městské knihovny, připravuje se na schůzi, kde se bude 



jednati o rozšíření podnikání obecního a při tom se sebevědomé směje, 
jak nepraktickými jsou sny socialismu, s nimiž praktický muž se ne- 
zabývá. 

Tak vyvíjela se praxe beze všech theoretických skrupulí až do 
druhé polovice devadesátých let. Když ale Fabiovci pojali poměšťování 
podniků ve svůj program a pařížský kongres socialistický z r. 1900 
výslovně označil obecní socialismus jako průkopnickou práci, narazilo 
rozpoutané hnutí na odpor, v němž se spojili staří angličtí individua- 
listé s těmi, kdo obecním podnikáním byli poškozeni resp. vyvlastněni 
a v roce 1900 už došlo k parlamentní anketě, která měla komunali- 
sování podniků vytknouti přípustné a prospěšné meze, aby dle toho 
parlamentu dáno bylo zásadní vodítko při povolování podobných pod- 
niků, jež si obce dříve musí v každém případě vyžádati. Anketa ne- 
měla positivních výsledků; boj pro a proti vedl se dál, na komunální 
podnikání svalováno docela i ochromení průmyslové supremacie an- 
glické a když i Balfour připustil, že obecenstvo je znepokojeno rostoucí 
podnikatelskou činností obcí, usneseno svolati novou parlamentní an- 
ketu a předeslati jí šetření o finančním stavu obecních podniků. 
Právem ohrazuje se W., aby výsledky tohoto šetření byly beze všeho 
aplikovány na naše poměry. Ale jsou jistě i pro nás poučný, čím 
větší i na pevnině činí pokroky poměšťování podniků nejrůznějších 
oborů. 

Výsledky zmíněného šetření o třicetileté periodě poměšťovací 
nejsou právě růžový. Provází ji především rapidně rostoucí zadlužení 
obcí a vzrůst dávek obecních. Od roku 1874 — 1899, v kterémž ob- 
dobí státní dluh zmenšil se o 137 mil. lib., vzrostly^ dluhy obecní 
o 183 mil. lib. a obecní dávky ze 17 na 38 mil. lib. Ze, když ovšem 
ne celý, přece značný podíl na tom asi připadá na obecní podnikání, 
svědčí okolnost, že dle nejnovějších dat mají města v živnostenských 
podnicích investováno 121,000.000 Hb. a jen v pětiletí 1895—1900 
investovala v nich 98 mil. lib., z čehož IIV2 mil. v plynárnách a 
elektrických zařízeních osvětlovacích. Současný vzrůst obecních dávek 
uvádí se rovněž ve spojení s tím, že většina podniků městských bude 
se rentovati teprve v budoucnosti, přítomnost tíží jen jich náklady, 
zvlášt při pravidelně dražší správě obecní. To je ovšem přehnáno. Dle 
šetření ministerstvem vykonaného plyne (po odečtení úmoru a zúro- 
čení) do pokladen obecních z obecních investicí toho druhu čistý zisk 
378.281 liber. Nelze také zapomínati, že celá řada podniků obecních 
(hřbitovy, lázně) vůbec předem bez vyhlídky na zisk, spíše na ztrátu, 
se zřizuje a že mnohé z nich právě teprve výnosností ostatních prů- 
myslových podniků obecních vůbec jsou umožňovány a že snad vůbec 
rostoucí břemena moderní správy obecní rovněž jen z tohoto pramene 
budou moci býti hrazena. Povážlivějšími jsou námitky ohledně nepi'"í- 
znivého vlivu obecního podnikání na průmysl. Zejména pokud jde 
o průmysl elektrotechnický, dovozuje referát značné ochromení jeho 
jednak tím, že doba zákonem ustanovená, po jejímž uplynutí podobný 
podnik obcí v jejím obvodě připuštěný, spadá výkupem na obce, sta- 
novena příliš krátkou, takže veškerou podnikatelskou činnost podvázala, 



56 



co zatím cizí průmysl Anglii značně předstihl. K tomu přistupovaly 
šikany obecních správ jako dozorčích úřadů a zároveň často i konku- 
rentů; elektrárny městské pak namnoze byly samy pasivní, uvalujíce 
břemena na poplatnictvo na prospěch omezeného kruhu svých odbě- 
ratelů. Kromě toho ale vytýká se komunálním závodům nepokrokovost, 
nechuť k technickému a komerčnímu zlepšování závodů, využitkování 
jich rázu lokálně monopolního. Dnes na př. vyrůstá automobilismus 
ve způsobilého konkurenta tramwayí, v nichž obce investovaly miliony 
a budou jej přirozeně, jak jen možno potírati a pod. Další vadou je 
přes míru jdoucí funkcionářství, záplava úřednictva z povolání, Angli- 
čanu vždy proti mysli, protože stále víc zmenšuje počet čestných 
funkcionářů, odvádějíc je do placených míst a snižujíc tím niveau sa- 
mosprávy občanské. Podnikání obecní svádí mnohdy i k zneužití hospo- 
dářské moci při volbách a voličské politice (favorisování voličů strany 
v podnicích obecních a pod.). Stavební činnost obecní (laciné bytyj 
leckdy zahání a ochromuje podnikavost soukromou, kdežto obec sama 
zase skutečné potřebě dovede vyhověti jen zvolna, draho, ne dost 
plánovitě a energicky a pod. 

Ke všem těmto námitkám svým řadí protivníci municipálního 
socialismu i theoretické obavy, že je průkopníkem socialisování společ- 
nosti, potlačuje iniciativu a energii individuální, námitky ovšem, které 
paušálně pronášeny jsou vždycky, kdy veřejná správa rozšiřovala obor 
své působnosti. O výsledcích šetření tohoto jednati bude nyní ohlášená 
parlamentní anketa. Pro nás, kde není ani z daleka onoho tradicionel- 
ního anglického odporu proti vsahování veřejné moci ve sféru indivi- 
duální, platí až příliš mnohé z vad, právě uvedených. Všeobecně zatím 
lze jako vůdčí zásadu pro obecné podnikání vysloviti, že » obecní* 
nemá znamenati jen »kšeftovní«, ale vzor po stránce technické, ob- 
chodní i sociální a že rozmnožovati fušerství ve všech těchto směrech 
není úkolem obecního podnikání. 

Brandes ve své slavné charakteristice Ferdinanda Lasalla, žida, 
zjišťuje na něm význačné známky jeho rasy, které nejpřiléhavěji vy- 
stihuje židovské slovo chutspe, značící duchapřítomnost, drzost, šílenou 
smělost, neohroženost a nestydatost zároveň. Jako chorobně exotická, 
dekadentní květina vyjímá se v této zahrádce fantasie zionismu, která 
y.ií o znovuzřízení dvanáctimilionového národního státu židovského 
v Nové Palestině nebo v kterémsi jiném území, které ta či ona velmoc 
vůdcům hnutí zionistského nabízí zrovna jako dar danajský. Letošnímu 
zionistskému kongresu basilejskému předložena jako nejvzácnější číslo 
programu nabídka Anglie, usaditi » národ židovský « v britské východní 
Africe s vlastní samosprávou pod anglickou kontrolou; území, kam 
nesnadno dostat jiné kolonisty a přirozeně ani nejpřesvědčenějším zioni- 
stům, totiž postupně vypuzovaným a vyhlazovaným ruským židům, 
nechce se do krajů, které jsou královstvím zimnice a roztržka z toho 
na sjezde jen stěží byla urovnána. K tomu všemu — připomíná čelný 
list říšsko-německý - hned na tuto zprávu došly protesty zahraničnému 
úřadu londýnskému. Africká osada měla být Oitatně jen přechodnou 



57 



stanicí na cestě do Jeruzaléma; ale většina kolonistů byla by stanice 
té nepřežila. Je ku podivu, jak přes to všecko zionismus obratnou 
agitací svých vůdců získává si víc a víc přívrženců, ač ovšem v praxi 
nepostoupil dál než k nahromaďování značných fondů k účelům kolo- 
nisačním. Většině uměle konstruovaného » národa židovského «, který by 
dnes sehnán do zaslíbené země představoval nejpestřejší mosaiku ne- 
sčetných kultur jinonárodních, více méně strávených a asimilovaných, 
ani z daleka nechce se tam proto, že umělé přesazení z prostředí, 
v němž se už tolik aklimatisovali a s takovým úspěchem, jak hned do- 
ložíme, bylo by zřejmou pohromou » národní*. Výminku činí ovšem 
hlavně pronásledovaní židé východoevropští; události v Rusku, Ru- 
munsku spolu s vytlačováním židů mlčky z veřejných postavení (civil- 
ních a hlavně vojenských) v Německu, částečně i u nás a jinde a 
s antisemitskou agitací jsou jedinou, diskuse schopnou motivací celého 
hnutí, ale k vůli tomu hned exodus do Palestiny znamená většině židů 
přece jen povážlivou ilustraci k příslovečnému dítěti z lázní vylitému. 
Snad mimoděk napsal žhavou satiru na celé toto hnutí Sombart ve 
svém posledním skvělém díle »0 německém národním hospodářství 
v devatenáctém století, « kde praví : »I když nepřeceňujeme vliv živlu 
židovského na utváření se našeho hospodářského života tolik, jako 
největší žid devatenáctého století, Karel Marx, když praví, ,že praktický 
duch židovský stal se praktickým duchem křesťanských národů', ,že 
židé potud se emancipovali, pokud křesťané stali se židy' a ,že reální 
podstata židovstva vtělila se v měšťáckou společnost', že jinými slovy 
moderní, kapitalistické a židovské hospodářství jsou pojmy totožnými, 
musíme nicméně uznati, že všechen náš život hospodářský, jak se 
utvářil v devatenáctém století, naprosto byl by nemyslitelným bez sou- 
činnosti židů. Postavíme-li se na stanovisko novodobého vývoje hospo- 
dářského, pokládáme-li rozvoj kapitalismu a tím uvolnění mocných 
sil produkčních za pokrok, klademe-li váhu na místo, jaké dnes ta 
která země zaujímá na světovém trhu, nemůžeme než přiznati, že si 
le juif n'existait pas, il faudrait Tinventer. « 

* 
Meziparlamentní unie pro rozhodčí soudy konala 7. t. m. jede- 
náctý svůj kongres ve Vídni za přítomnosti 550 zástupců všech ná- 
rodů. Předseda, Dr. Arnošt z Plenerů, konstatoval, že myšlénka mezi- 
národních rozhodčích soudů dnes již má pevné místo v politické sou- 
stavě mezinárodních vztahů civilisovaného světa, třebas i státy a 
zejména velmoci prozatím ochotny jsou, podrobiti jednání rozhodčímu 
jen otázky druhého řádu. Po něm měl Dr. Korber jeden ze svých 
neupřímných krasořečnických výstupů. Celé ostatní jednání sjezdu po- 
dalo neklamný důkaz, jak zralá je idea ligy míru u všech lidí dobré 
vůle, kteří do eventuelního času belli nemají co mluvit. P. 

* 

ŠKOLSKÉ: Universitní kursy učitelské - Hospodářská paedagogika — Rozvoj pokračovacího 
školství — Zemské školy hospodářské. 

Učitelstvo uvažujíc o svém poslání ve společnosti a vyciťujíc, 
že pro toto vážné poslání bylo v průběhu předběžného svého vzdělá- 



58 



vání velmi skrovně duševně vyzbrojeno, chopilo se v posledních 
létech svépomoci a zřídilo si na mnohých místech svým nákladem 
kursy k dalšímu svému vzdělání. Je tím potěšitelnější tato žízeň 
učitelstva po občerstvujícím nápoji vzdělání pokud možná nejvyš- 
šího, universitního, čím méně je na příslušných místech vůle a ochoty 
důležitou otázku učitelského vzdělání v duchu doby nové rozřešiti. 

Učitelstvo dbá o své vzdělání ustavičně mezi lopotnou svou prací 
během roku školního, i ve chvíli odpočinku a občerstvení vyměřené, 
o prázdninách. Universitní kursy zřízené jednotou »Komenský« pro 
Prahu a okolí navštěvovány jsou již čtrnáctý semestr učiteli a učitelkami 
během školního roku. Letos vykládá v nich univ. doc. dr. Fr. Cáda 
o studiu dítěte (pedopsychologii) a univ. doc. dr. Ed. Babák o fysio- 
logii člověka. 

V Mladé Boleslavi v cyklu universitních přednášek uspořádaném 
spolkem »Komenský« přednášel univ. prof. dr. F. Drtina o historickém 
nástinu vývoje organisace školské a současných směrech reformních, 
doc. dr. Fr. Krejčí o rázu nové psychologie a významu jejím pro 
paedagogiku, doc. dr. Fr. Cáda o smyslových výkonech člověka po 
stránce psychologické. 

O prázdninách navštěvovalo učitelstvo umělecko-výchovný kurs 
přednáškový uspořádaný u příležitosti výstavky pro uměleckou výchovu 
v Kutné Hoře. Přednášel v něm prof. dr. O. Hostinský o zásadách 
a cílech umělecké výchovy, doc. dr. Fr. Cáda o umělecké tvořivosti 
dítěte, prof. dr. B. Matějka o malířství a sochařství v XIX. stol., prof. 
Braniš o činnosti umělecké, učitel J. Petr o umělecké knize pro mládež, 
F. V. Krejčí o uměleckém díle v literatuře. 

Ústřední spolek učitelský na Moravě uspořádal o prázdninách 
cyklus přednášek v Brně, Doc. dr. E. Babák podal v něm přehled 
fysiologie člověka, doc. dr. VI. Novák vykládal o zářivé energii, prof. 
dr. Studnička o nauce buněčné, prof. J. Koloušek přednesl úvod do 
národohospodářství, prof. dr. Němec podal přehled fysiologie rostlinné. 
Také jednota moravských učitelek uspořádala o prázdninách v Luhačo- 
vicích cyklus 12 vhodných přednášek z různých oborů. 

Německé učitelstvo v Cechách účastnilo se universitního prázdni- 
nového kursu v Litoměřicích, v němž vyslechlo přednášky o ethice 
ve službě výchovy, o dějinách německé literatury v klassické periodě, 
o chemii organické, optice, elektřině, osnově rakouského státního práva, 
Napoleonovi I. a jeho době. 

Velké oblibě těší se universitní kursy prázdninové, pořádané 
spolkem rakouských německých docentů. První byl uspořádán ve 
Wolfsberku v Korutanech, druhý v Lubně ve Štýrsku, třetí o posledních 
prázdninách v Dornbirnu ve Vorarlbersku. Tohoto účastnilo se 225 
posluchačův a posluchaček ze všech zemí rakouských i některých 
cizích. Dr. W. Jerusalem z Vídně přednesl v něm úvod do filosofie 
a vykládal Gotheova Fausta, dr. O. Mayr z Lubna vyložil základy ná- 
rodohospodářství, dr. K. Kaser z Vídně dějiny Evropy v r. 1815 — 1848, 
dr. Wagner z Vídně úvod do botaniky, dr. A. Szarvassy z Brna nauku 
o teple, dr. J. Pollak organickou chemii. Jednotlivé kursy byly 



59 



18- — 27hodinové. Myšlenka rakouských docentů přednášeti v krásném 
prázdninovém okolí a spojiti tak krásné s užitečným je opravdu zna- 
menitá. Posluchači nejen se poučují o důležitých pro své povolání 
oborech vědeckých, ale poznávají na četných výletech do nejširšího 
okolí konaných bohatství krás přírodních. Také účelně zřízené čítárny 
a knihovny jsou jim k disposici. 

V Německu již několik let pořádány jsou pro učitelstvo prázdni- 
nové kursy při universitách v Greifswaldu, v Kielu, v Marburku nad 
Lahnou, v Erlangách, ve Wúrzburgu, Vratislavi a vjeně, kteréžto po- 
slední těší se zvláštní oblibě. Jenských kursů účastnilo se letos 361 
osob (36^0 učitelek), mezi nimiž i 4 Cechové. Jméno prof. paedagogiky 
W. Reina má tu zvláštní přitahující sílu. Na jenském kursu se nejen 
přednáší, ale i debatuje. 

Někteří čeští učitelé navštěvují o prázdninách také kursy fran- 
couzského jazyka, pořádané zvláště na universitách švýcarských: že- 
nevské, lausanneské, ri€uchátelské. Je třeba, aby učitelé rakouští byli 
nejen k návštěvě kursů pobízeni, ale aby se pro ně zřídila tak jako 
pro učitele z Německa od příslušných činitelů řada potřebných sti- 
pendií, jimiž by se návštěva nejlepším způsobem umožnila 

Národohospodářský ruch vyvolává v kruzích německého učitelstva 
rokování o hospodářské paedagogice (Wirtschaftspádagogik), které se 
vytýká za úkol vzdělati mládež školní co nejúčelněji a nejúspěšněji pro 
hospodářskou současnou společnost. Význam hospodářského vychování 
se zvyšuje tím víc, čím bohatší a rozvinutější se stává hospodářská 
kultura. Neni pochyby, že se ve školství náležité nepřihlíží k tomu, 
aby si mládež osvojila pro život nejpotřebnější a nejzákladnější poznatky 
z národohospodářství, a že je tu třeba jisté nápravy. Potřeba, aby 
obecné školství na svém horním stupni k hospodářským úkolům sou- 
časné společnosti přihlíželo, aby se dalo v učebných osnovách náležité 
místo poznatkům národohospodářským, jest zcela oprávněná. 

Dodnes jen velmi malý zlomek občanstva vyzbrojuje se pro spole- 
čenské úkoly hospodářské ve výše organisovaných odborných školách. 
Největší část lidu odkázaná na obecnou školu nebo nanejvýš na její 
vyšší stupeň, školu měšťanskou, všelikého hospodářského vzdělání po- 
strádá. Mnoho by mohly činiti pro hospodářské vzdělání stále se množící 
pokračovací školy. Než ani tu se mnoho k hospodářské stránce vy- 
učování nepřihlíží, a mimo to školy tyto nejsou ani z daleka tak roz- 
šířeny, aby se staly přístupnými všem vrstvám lidu. Velká většina 
společenská, žijící po venkově a věnující se rolnictví, řemeslu, obchodu, 
je beze všeho základního vychování hospodářského a koná svoje životní 
povolání beze všeho zřetele k novým požadavkům doby tak, jak je 
konaly generace předchozí. Mimo to na venkově vyučený řemeslník, 
obchodník dnes zřídka kdy opouští humna, aby se podíval do světa 
a orientoval se v něm dle slov Palackého v duchu věku nového. 

Tím vším zakořeňuje se v nejširších vrstvách našeho lidu venkov- 
ského hrozná ulpělost na zděděných formách a tradicích hospodaření, 
která je jednou — a ne poslední — z příčin naší národní bídy hospo- 
dářské. Nejpatrnější výsledky této ztrnulé konservativnosti jeví se ovšem 



60 



ve stavu rolnickém. Co dlouhého úsilí bylo třeba, než se naučil náš 
průměrný rolník užívati secích, mlátících a j. strojů hospodářských, 
kolik podnětů musilo přijíti se všech stran, aby se naučil užívati v pří- 
padech potřeby umělých hnojiv, a kolik přednášek bude u nás ještě 
třeba, než se všude po venkově utvoří hospodářská družstva nákupní, 
než se naučí naši hospodáři nejen pokud možno nejvíc z pole, chléva 
a j. vytěžit, ale i výhodně to prodat bez dosud nezbytného prostřed- 
nictví bohatnoucích překupníků? 

Odborné školy hospodářské, průmyslové, obchodní, ačkoli půso- 
bení jejich je velice blahodárné, nemohou hospodářské vzdělání velké 
většiny venkovského obyvatelstva všeobecně zvýšiti a massy tyto pro 
vyšší kulturně-hospodářský život uschopniti. Jsou dosud jednak málo 
rozšířeny, jednak také někde málo navštěvovány. Známy jsou i případy, 
že okresní hejtmanství musila zvláštními vyhláškami a vyzváními naše 
hospodáře nutit k posílání synků do škol těch. Loni vyšla dokonce 
brožurka Ed. Srbem v Písku vydaná, poukazující na smutný fakt, že 
studijní podpory zůstávají na zemědělských školách často nevyužitko- 
vány, protože se o ně dost žáků nehlásí. V roce 1901 — 2 přihlásilo se 
ze 405 navštěvovatelů středních zemědělských škol o 38 uprázdněných 
stipendií pouze 25, ze 446 posluchačů škol rolnických pak o 203 sti- 
pendia pouze 146, z 848 navštěvovatelů zimních škol hospodářských 
o 169 stipendií pouze 90 žáků. V jediném roce nebylo užito 249 sti- 
pendií. Jaký to nehospodářský rys našeho lidu, na své poměry si stále 
naříkajícího. 

Hlavním místem k rozsévání potřebného hospodářského vzdělání 
ve všech vrstvách lidových by se měly státi pokračovací školy. Ty 
však dosud jsou po venkovských obcích jenom v nejskrovnější míře 
rozšířeny. Je naléhavou potřebou rozšířiti je za podpory státu, země 
a obcí do té míry, aby se staly mládeži ve věku od 14 do 18 let 
všeobecně přístupnými, aby návštěva jich stala se povinnou tak jako 
návštěva školy obecné, aby vyučování v nich udílelo se v denní době 
všedních dxiů a aby jejich vyučovací plán větši měrou než dosud při- 
hlížel k národohospodářské stránce vyučování. Tak by se dal problém 
hospodářské paedagogiky nejlépe rozřešiti ve prospěch národa, země 
i státu. 

O rozvoji pokračovacích škol v Cechách možno se poučiti ze 
statistických přehledů, jež zemský výbor předložil zemskému sněmu 
v posledním jeho zasedání. Ve školním roce 1901 — 2 bylo zřízeno 
nově celkem 16 pokračovacích škol s vyučovacím jazykem českým, 
počátkem škol. roku 1902—3 pak 11 takovýchto škol. Z úhrnného 
počtu 416 pokračovacích škol ve škol. roce 1901 — 2 bylo chlapeckých 
průmyslových 331 (211 českých, 120 německých), obchodních 49 
(25 -r 24), průmyslových a obchodních 9 (7 + 2), loďařské 3 pouze 
německé, zlatnická 1 česká, hostinská 1 německá, knihkupecká 1 česká, 
knihařská 1 česká, kožešnická 1 česká. Celkem tedy 247 = 6222% 
českých a 150 = 37-787o německých. — Z 19 dívčích škol bylo prů- 
myslových 14 (11 českých, 3 německé), obchodní 3 (1 -(- 2), průmy- 
slové a obchodní 2 (1 - 1). Celkem 13 = 68Vo s vyučovací řečí 
českou a 6 = 31 '6^/0 s německou. 



61 



Z úhrnného počtu 1431 chlapeckých tříd, přípravek, poboček, 
oddělení, odborných kursů a modelov^en bylo 923 českých, 508 ně- 
meckých, z úhrnného počtu 108 dívčích 88 českých a 20 německých. 
Českých učitelů působilo na 245 chlapeckých školách pokračovacích 
1872, německých 809. Na dívčích školách pokračovacích působilo 
201 českých a 59 německých sil učitelských. Z celkového počtu 2941 
učitelských sil na všech pokračovacích školách vyučovalo 1408 = 47*9Vo 
na školách obecných, 999 = 33'97^/o na školách měšťanských, 
383 ~ 13-02^0 na jiných školách, 683 =: 23-2Vo mělo odborný 
kurs, 235 = 799^0 mělo jiné povolání než učitelské. 

Z celkového počtu 44,418 žáků zbylých na konci školního roku 
bylo 29.691 = 66-84Vo na českých, 14.727 = 33'16Vo na ně- 
meckých, z celkového, počtu 2281 žákyň bylo 1876 = 82-24Vo na 
českých, 405 = 17-76^0 na německých školách pokračovacích. 
Z celkového počtu žactva bylo 4741 = 10'67o/o obchodníků, 4650 
= 10-47«/o zámečníků, 3446 ^ 7-76% truhlářů, 3046= 6'86Vo obuv- 
níků, 2458 = 5530/0 krejčích, 2189 = 4-927o zedníků, 1911 
=: 4-3Vo strojníků a mechaniků, 1873 = 4-21% pekařů, 1871 
= 4'21^/o řezníkův a uzenářů. Nejmenším počtem byli zastoupeni na 
pokračovacích školách cínaři 4, pumpaři 5, cihlářů 10, punčochářů 15, 
postřihačů 18, mydlářů 22, zlatotepců 26. Bez živností bylo 106 žáků. 

Zemská subvence byla poskytnuta 384 školám bezprostředně, 
32 pak ve spojení jich se školami řemeslnickými, obchodními a od- 
bornými. Celkový náklad na 397 škol chlapeckých obnášel 1,199.62485 K, 
na jednu školu 3021 72 K, na 1 třídu 838'31 K, na 1 žáka prů- 
měrně 27 "01 K. Celkový náklad na 19 pokračovacích škol dívčích obnášel 
209.076 K, na jednu školu 11.004 K, na 1 třídu 193589 K, na 
1 žákyni 91 66 K. Stát poskytnul na tyto školy 341.530 K t. j. 
24-25Vo, okresy 107.295 K t. j. 7-620/o, obce 169.364-47 K t. j. 
12-030/0, obchodní komory 83.700 K t. j. 5-94o/o. jiní činitelé 
128.391-90 K t. j. 9.IIV0, školného vybráno 83.888-60 K t. j. 59570, 
podpora země činila 202.310 K = 1436^05 neuhrazeným je obnos 
292.120 88 K = 2074Vo. Obce mimo peněžní náklad opatřovaly 
školám místnosti, jich vytápění a osvětlování a namnoze uhradily 
vzniklé schodky. 

Zemský výbor chtěje působiti k tomu, aby se pokračovací školy 
staly povinnými žádal vládu, aby zákonnou cestou byly přesně určeny 
podmínky nutnosti těchto škol se zřetelem k počtu učňů, rázu živností 
a krajiny, v níž školy mají býti zřízeny. Opatření toto je nutným z té 
příčiny, že návštěva pokračovacích škol byla novelou k živnostenskému 
řádu za povinnou prohlášena, zřizování však těchto škol je nedůsledně 
zůstaveno vůli místních činitelů. Bylo mnoho případů, kde zřizování 
pokračovacích škol narazilo na odpor místních činitelů. Zemský výbor 
doporučil dále na základě dobrého zdání zemské živnostenské komise 
vládě k provedení: 1. revisi učebných osnov a jich úpravu zkrácením 
učiva na obecných školách již probíraného a rozšíření učiva ve 
směru odborném jako v technologii, fysice, chemii a pod., 2. vý- 
hodnější úpravu dozoru tak, aby inspektorům bylo popřáno více 



62 



času a možnosti napomáhati v úpravě vyučování po stránce odborné 
se zřetelem k místním organisacím odborným, 3. vydání učebnic 
fysiky, chemie, technologie, mechaniky, odborů stavitelských a nauk 
obchodních a 4. rozmnožení dosavadních kursů pro učitele škol po- 
kračovacích a jich úpravu tak, aby na základě přijímací zkouškou pro- 
kázané znalosti v měřictví, průmětnictví a počátcích kreslení učivo 
kursu mohlo se rozšířiti v rýsování odborném a též prohloubiti ve 
směru technologickém. 

Srovnáváme-li poměry českého a německého pokračovacího školství 
s poměry ve školství obecném, středním a odborném, přicházíme 
k úsudku, že jsou pro nás příznivější. Jde o to, aby se rozvoj tohoto 
školství nezastavil, ale dále aby se po vnější i vnitřní stránce vyvíjel. 
Zvláště je třeba, aby byl u vlády slyšen hlas dělnictva v posledních 
dnech zřetelně ve schůzích svých volajícího po zrušení škodlivého vy- 
učování večerního a nedělního a nahrazení ho vyučováním v době 
všedních odpolední. 

Součaně předložil zemský výbor zemskému sněmu statistickými 
daty doloženou zprávu o stavu hospodářských škol zemských a zemí 
podporovaných za šk. léta 1898 — 1901. Počet hospodářských škol 
vzrostl v uvedeném tříletí o hospodyňskou školu v Německém Brodě. 
Střední hospodářské školy v Chrudimi a Kadani byly převzaty do 
zemské správy. Koncem školního roku 1900-1 byly v Cechách 2 zemské 
hospodářské akademie, 2 zemské střední hospodářské školy, 1 střední 
hospodářská, 15 rolnických, 1 zemský pomologický ústav, 1 vinařsko- 
ovocnická škola, 27 zimních škol hospodářských, 5 hospodyňských, 

I mlékařská, úhrnem 5 ústavů zemských a 50 zemí podporovaných. 
Na všech školách bylo koncem r. 1901 2273 žáků proti 1912 na za- 
čátku 1897. Uznává se potřeba poskytnouti absolventům nižších škol 
hospodářských právo na dvouroční vojenskou službu, v kterémžto pří- 
padu by se návštěva jich značně zvýšila. Zemskému výboru ne- 
podařilo se dosud vymoci od vlády všem zemským hospodářským 
školám práva veřejnosti. Pro učitele hospodářských škol konán byl 
první kurs od 2. do 12. října 1899, jehož se účastnilo 50 českých 
a 17 německých posluchačů ve dvou odděleních. Na uhrazení nákladu 
s těmito kursy spojeného povoleno bylo 61 stipendií po 100 K. Druhý 
kurs byl konán ve dnech 14. —18. října 1901 za účasti 30 českých, 

II německých posluchačů, z nichž každému dostato se 80 K pod- 
pory, Tresti přednášek konaných byly ve zvláštním spisku uveřejněny 
a všem školám hospodářským zaslány. Lze očekávati, že za účinné 
podpory příslušných činitelů hospodářské školství přinese mnohoná- 
sobný užitek, 

* 

DIVADELNÍ: O druhém divadle — Novinky Národního divadla domácí i cizí — Ztráty Nár. 
divadla — Pohostinské hry. 

LITERÁRNÍ: R. M. Rilke, Das Bnch der Biider — Literatura česká devatenáctého století — 
Nové divadlo král. města Plzně — Almanach Slavie 1903-1904. 

Přehled činnosti divadelní rok od roku se více vybavuje z upou- 
tanosti k jedinému Národnímu divadlu a více a více divadel mimo ně 



činí nárok, aby k nim byl vzat zřetel. Letošní rok byl v ohledu tom 
velice důležitý: sbírkami konanými po celém národě zajištěna Národnímu 
divadlu v Brně vlastní budova, městské divadlo v Plzni je již činno ve 
vlastním domě, a při koupi velkých pozemků Eichmannových usnesla 
se městská rada Král. Vinohrad, že vystaví na nich divadlo městské, 
čímž se stane, že druhé divadlo, o němž vedena po léta tak živá 
diskusse, jeví se v dosahu uskutečnění. 

Současně zřízeno pod záštitou kruhů, blízkých měšťanskému pivo- 
varu, na samé půdě města Prahy, ovšem ve vzdálené jeho části, divadlo 
lidové »Urania«, které se těšilo velké přižni obecenstva a kritiky. 
Výpravné hry cizí i domácí, jako nepodařený »Kryšpínek« od Želen- 
ského. střídaly se tu se staršími dramaty, jako »Pražský žid«, Tylův »Hus« 
a j., jež na nezkažené obecenstvo ještě jeví svou působnost. Za ředitele 
povoláni vynikající herci Národního divadla, nejprve Slukov a po jeho 
smrti Seifert. Nebylo však možná vydupat kmen herců, a zjevilo se, 
že to množství dobrých herců venkovských divadel, o němž tak často 
čteme, že toužebně hledí na brány pražského divadla, asi není tak 
velké. 

Velmi vážné nároky by mohlo činit na hodnost druhého divadla 
Svandovo divadlo smíchovské, kdyby nebylo se vzdalo příliš záhy 
svých vyšších snah a neobmezovalo se příliš na to sloužit touze po 
zábavě. Zpráva o posledním šestiletí svém, kterou divadlo rozeslalo, 
svědčí o tom, že divadlo to má jisté právo stěžovat si na nevšímavost 
kritiky v dobách, kdy mířilo k vyšším cílům, a dovolávat se toho, že 
vykonalo velmi mnoho pro nejmladší generaci našich dramatiků a pro 
seznání moderní dramatické tvorby cizí. V seznamu her domácích, 
které Svandovo divadlo uvedlo na jeviště, neshledáváme ovšem prozatím 
jediného jména dramatu, které by se bylo osvědčilo trvale cenným, 
ale nikdo nepopře, že je velmi výhodno míti takové pokusné divadlo, 
a že by bylo žádoucí, aby smíchovské divadlo se nevzdalo všech vážněj- 
ších snah. Jeho kmen herců je tak dobrý, že je škoda zaměstnávat jej 
pouze ve fraškách, které se nestávají lepšími tím, že se seřadí v cyklus 
ve prospěch spolku českých žurnalistů, a v operetách pochybné ceny. 
Přes to vše, ač by se téměř zdálo, že nastanou rozpaky z příliš- 
ného množství druhých divadel, neupustilo se od myšlenky zřídit druhé 
divadlo na půdě vnitřního města pražského, aniž však se myšlenka 
přiblížila uskutečnění. 

Národní divadlo oslavilo v listopadu t. r. čtyřicetileté jubileum 
otevření prozatímního divadla českého řadou her hlavně z těchto čtyřiceti 
let pocházejících; tu sehrán Tylův » Strakonický dudák«, Stroupežnického 
»Furianti« a »Hrobčický z Hrobčic«, Vrchlického » Noc na Karlštejně «, 
Kvapilo va » Pampeliška «, Jiráskova »M. D. Rettigová*, Šubertův »Jan 
Výrava«, » Směry života« od Fr. Svobody, Štolbova »Mořská panna«, 
a last not least, Samberkovo »Jedenácté přikázání «. Několik z těchto 
dramat teprve nedávno zmizelo z repertoiru, některá se dokonce ne- 
dávno na něj dostala, a ostatní cyklus nejevil jiné pravdy, než onu, 
kterou potvrdí i letošní cyklus české činohry na oslavu dvaceti- 



64 



letí Národního divadla, že vlastně původní činohry nemáme. A dokud 
divadlo dovede každé jubileum oslavit krásnými cykly operními, sne- 
seme ten nedostatek s lehkým srdcem, ale litujeme herců a režie, 
že jsou namáháni tak nevděčnými úkoly za účely tak pomíjejicnými. 
Na tom výsledku ovšem nemění starší ještě veselohra, z nepochopené piety 
sehraná na » oslavu « básníka » Kytice «, Erbenovi » Sládci «. 

Také původní tvorba letošní nedala nám ještě kýženého dramatu 
ceny trvalé, ač několik novinek od básníků prvních jmen bylo hráno; 
Jaroslav Vrchlický, jehož padesáté narozeniny slavilo divadlo provozo- 
váním * Soudu lásky «, nepřipojil k svým pětadvaceti dramatům nového 
(» Knížata « se budou teprv hráti), ale z pozůstalosti Zeye7'ovy hrála 
se legenda »Pod jabloní«, v niž zprimitivělý básník prostou pohádku 
rozvedl na scény divadelní, aniž se pokusil učinit je skutečným dra- 
matem. Tuto nedramatičnost ani hudba ani bohatost výpravy nedo- 
vedla nahradit. 

A podivuhodně shledáváme tutéž vědomou nedramatičnost v po- 
slední novince roku, v historickém dramatě Jiráskové »Jan Zižka«, 
hraném v den Husův, Drama předvádí a sice úchvatně řadu velkých 
dějinných událostí r. 1422 a 1423. Vidíme osudný sněm moravský, 
na němž páni podléhají hrozbám Zikmundovým a odpřísahají kalich, 
Žižka osvobozuje Prahu a je s jásotem uvítán, kutnohorští měšťané 
utíkají a hynou v mrazu, Zikmund je poražen u Německého Brodu, 
Žižka uzavírá smír mezi stranami v Praze, vidíme Prahu se spolčovat 
s pány a jsme svědky dojmu, který učinila porážka u Malešova, Žižka 
před Prahou smiřuje se s Pražany. . . . Všechny ty scény předvádí 
nám drama Jiráskovo co nejvěrněji dle historie, ba důkladná znalost 
historická je působivosti hry přímo na závadu. Jirásek předpokládá 
příliš mnoho vědomostí historických u svých posluchačů, myslí, že 
obecenstvu stačí narážka na popraveného šlechtice Sádlo, nebo na 
boje stran v Praze. Nebýti tohoto přílišného historismu, mohla by hra 
Jiráskova být ne sice dramatem, ale znamenitou » historií* ve smyslu 
Shakespearově, jakých bychom si přáli několik z péra básníka našeho. 
Neblahým následkem toho historismu bylo, ze Jirásek uvedl na scénu 
příliš četné historické osobnosti, aniž byly proto zvláště bohatě indi- 
vidualisovány. Proto na Národním divadle jako u nějaké kočovní 
společnosti herci hráli po dvou a třech úlohách. 

Příkrým opakem přehistoriso váného dramatu Jiráskova byl »Fal- 
kenštejn« Hilbertúv^ který působil hluboký rozruch v divadelním 
světě, ale pokročiv hlučně na divadlo, tiše zase zmizel. »Falkenštejn« 
je úplně nehistorický, jenom kostra děje je vzata z dějin, ale motivace 
a celá řada dějů je vynalezena bez zřetele k pramenům, mluva je je- 
diným hrozným anachronismem. »Falkenštejn« vůbec chce být mo- 
derním dramatem, a básník hrdinovi dal mnoho ze svého. Závišovi 
dává padnout za svobodné Cechy proti biskupovi, který předčasně 
tuší ideu státu rakouského. Kunhuta zvláště je moderní žena, o jejíž 
duši zápasí mrtvý velký král a Závis, jehož konečně obětuje zájmům 
svého syna. A nikdy nenabýváme přesvědčení, že Závis je tím velkým 
mužem, za jakého se sám pokládá, který smí sáhnout za meze dobra 



65 



a zla. Je to drama hodně dekadentní, i co se týče obrazu, který nám 
kreslí o umění básníkově. 

»01ga Kubešova* Frant. Svobody je tragedie osamělé duše 
dívčí, urážené okolím — šosáckou rodinou pražskou; nemá víry v či- 
stotu a nesobeckost mužskou, i když jí vstoupí v Hlavsovi skutečně 
vstříc, a dá se veštvat v samovraždu, jak zpracování pro jeviště změ- 
nilo zakončení původní, jež jí dalo utonouti v šílenství. Drama Svobo- 
dovo značilo návrat básníkův z oblastí symbolistických k realistickému 
pojetí, a na této cestě dospěl Svoboda k dvěma nejúspěšnějším, ač 
malým pracím toho období; jsou to veselá fraška ^Lapený Sam- 
sónek«, v níž dobromyslně a povýšeně kreslena společnost malo- 
městská, a roztomilá veselohra »Poupě«, líčící probuzení dívčího srdce, 
hra plná poesie ; přes nepatrný objem svůj je to perla mezi novinkami 
domácími i cizími toho období. 

Opožděnou novinkou bylo Subertovo »Drama čtyř chudých 
stěn«, napsané již r. 1894, ale censurou dotud zakázané. Je to na 
oko drama sociální, jednajíc o boji za mzdu a o sporu mezi dělníky 
a společností, ale ráz sociální je pouhým nátěrem pro drama národ- 
nostního boje, boje o českou školu v uzavřeném území. Povahy děl- 
níků jsou přeidealisovány, zlý úředník rovněž idealisován na černo, 
svévolným vtěsnáním dramatu do čtyř chudých stěn dělnické jizby, 
kde se boj jen obráží, ale nevybojuje, zbavil se autor možnosti drama- 
tického vzpětí. Proto úspěch nevěstí dílu trvalosti. 

Z dramat modernistických Hladíkova »Závrat«, o které se 
četlo ve francouzských listech více než o všem našem kulturním po- 
čínání toho roku, byla stejně nepodařena, jako začátečnické aktovky 

»Nezabiješ« a »Konec«. 

* 

Mezi novinkami cizími vynikají Gorkého »Měšťáci«, řada scén, 
v nichž básník odsuzuje společnost, tvořící jaksi střední vrstvy ruské, 
nejen zjevné sosáky, malicherné starce, ale i mládež, třeba se oháněla 
moderními frasemi. Jen v kruzích dělnických vidí lepší budoucnost. 
Významný jest jeho Tetěrev, který se stal pijanem, poněvadž přeby- 
tečných sil ducha a těla nelze v Rusku užit, je lépe a výhodněji pít. 

Nejúspěšnější novinkou byla Maeterlinckova »Monna Vanna«; 
drama, které značí velmi značný a příkrý obrat v produkci básníkově, 
který od dramat, jež nesnášely hrubého dotknutí jeviště, přešel k hře, 
plné efektů vypočítaných, jako je obraz osvětlené Pisy, ke hře hlásající 
názor světový tak různý od dřívějších dramat jako život a smrt. Pravá 
vášeň žití mluví z těchto Italů renaissance, kteří život téměř nově ob- 
jevili, jako starý Marco, který vyjednávaje v táboře nepřátelském, vy- 
kopává tam torso antický. Monna Vanna, zbožňovaná, čistá kráska, 
obětuje svůj stud a svou čistotu, aby zachránila své spoluobčany, a 
zůstavši čistá v stanu vítězově zavrhne i pouta věrnosti, která se stala 
mrtvou pro nedůvěru manželovu a lží a lstí osvobodí milence a uprchne 
s ním. Úloha Monny Vanny osvědčila se z celé letošní produkce 
nejlákavější pro představitelky: viděli jsme mimo paní Kvapilovou 

NAŠE DOBA. R. XI., č. 1. 1903. 20. října. 5 



66 



i Srbku pí. Nigrinovou a Chorvatku pí. Šramovou ve významném 
dlouhém plášti. 

Spíše záliba v boji s kritikou přiměla asi správu divadelní, že 
provedla Flachsmannovu »Spravedlnost«, než přesvědčení o dobrotě 
kusu, který je tendenční a to druhu nejhoršího, nudného totiž. 

Drama, které ve Španělsku bývá provozováno v den dušiček, 
Zorrillova »Don Juan Tenorio« seznali jsme též, a bylo by žá- 
doucí, kdyby zatlačilo nezmařitelného »Mlynáře«. Opravdu dramatickým 
rozřešením úkolu, který pověstný svůdce sevillský klade ode dávna 
dramatickému umění , truchlohra Zorrillova není, ale je zajímavou 
ukázkou umění španělského z doby novější. 

V kroj renaissance halí se také Fuldova »Blíženka«, veselohra 
skvělé veršové formy, ale nad míru chudého obsahu, používající sta- 
rého motivu podobných sester. 

Zajímavé bylo drama dětské duše » Dětské svědomí « od 
česko-německého básníka Saudka. 

Ostatní novinky náležely lehčímu druhu a sloužily zábavě, na 
neštěstí ne vždy úspěšně. Co shledalo divadlo a také kritika pěkného 
v de Curelove »Figurantce«, nepochopuji. 

Na půdu povážlivější uvedly divadlo veselohry »Má syna« od 
Dancourta a Vaucaira a » Strážní andělé « (vlastně Dobrá víla) 
od Vebera a Soulié. Na takové kusy je vždy třeba autorů dvou, jeden 
by si všechen ten nevkus nevzal na svědomí. 

Nový zlozvyk nastal na divadle překládáním málo vtipných angli- 
ckých veseloher, jako bylo Chambersovo » Tyranství slz« 2l Paíiliúv 
>No vý clo wn«. 

I letos zůstalo divadlo věrno zvyku, že provozuje nově přeložená 
dramata Shakespearova^ tak uvedeni na jeviště »Dva šlechtici ve- 
ronští« a » Zimní pohádka «, častěji hráno » Romeo a Julie*, 
pak »Zkrocení zlé ženy«. 

Z domácích starších her nejzajímavější byla »Gazdina roba« 
Preissové, která po dlouhé době se zase octla na jevišti, z cizích »Re- 
visor«, Sudermannův »Domov«, Moliérovy »Preciosky« a »Zdravý ne- 
mocný «, Dumasova »Dáma s kameliemi«, Goldoniho »Paní hostinská«. 
— Rada výpravných her starších a novějších jako ^ Cesta kolem svéta« 
a » Carův kurýr« ukazuje, jak divadlo je stále odkázáno na přilákání 
nejhrubší části obecenstva. 

To je obraz repertoiru celého roku, a není ani třeba si připa- 
matovat, že pro ten rok byly slíbeny mezi jiným »Oresteia« a » Di- 
voká kachna*, abychom cítili, jak daleko zůstává divadlo za úkolem, 
spočívajícím na prvním jevišti celého národu. 

* 

I letos utrpělo divadlo značné ztráty; dva herci, z nichž ovšem 
jeden divadlo již opustil, zemřeli, Slukov a Bittner; oba patřívali k no- 
sitelům divadla v době minulé a skvělé. Paní Sklenářová-Malá loučila 
se v úloze Hermiony s divadlem, na němž debutovala před čtyřiceti 
lety jako Panna orleanská. Téměř jen pan Seifert, který debutoval zá- 
roveň, zachovává teď ještě tradice z divadla let šedasátých a sedm- 




67 



desátých, skvělých to let pro české herectví. Stalo se totiž, že divadlo 
bylo po dobu několika měsíců bez Mošny, ale bylo ušetřeno skutečné 
ztráty, jejíž velikost vysvítala z pěkné knížky Stibettovy o Mošnovi 
v sbírce » Masky Národního divadla*. Když po uzdravení 
svém v »Revisoru« zase vstoupil na jeviště, bylo to dnem radostného 
shledání s obecenstvem, ^ 

Pohostinské hry na Národním divadle nesly letos jediný znak, 
srbsko-chorvatský. Mladý chorvatsko-německý herec Ivo Raič šlechtic 
I.onjski upoutal značně pozornost hraje Romea a dospěl studiem ja- 
zyka tak daleko, že o půl roku později hrál jej po česku; jestli se mu 
podaří zmoci úplně obtíže jazykové, bude vítaným členem činohry 
naší, která postrádá od let dobrého milovníka. 

Tragedka bělohradského divadla Vela Nigrinová předvedla mimo 
JMonnu Vannu též » Dámu s kameliemi«, » Madame sans géne« a Magdu 
v » Domově «, herečka záhřebská, pí. Ljerka šl. Sramová, známá už od 
loňska pohostinskými hrami, Monnu Vannu, Cypriennu, Paní hostinskou 
Goldoniho, Toinettu v Moliérově » Zdravém nemocném « a Pepu 
v >Myšce« Pailleronově. Všeobecný byl dojem, že živá letora jiho- 
slovanská se velmi pěkně uplatňuje na divadle. Táž vzájemnost byla 
pěstována také tím, že naše herečky pí. Kvapilová a Laudová vystu- 
povaly na jevištích jihoslovanských. — ;/ — 



Rainer Maria Rilke. Das Buch der Bil der. Verlag von 
Axel Juncker in Berlin. 1903.1 

»Tato kniha jest věnována Gerhartu Hauptmannovi v lásce a 
z vděčnosti za , Michaela Kramera'«. Jako v Hauptmannově dramatu 
nešťastný otec nad mrtvolou synovou se stápí v tajemství smrti, které 
mu tak zcela naplnilo duši, že jeho řeč se povznáší k pathosu a plyne 
v neuvědomělých rythmech, tak i v nové sbírce Rilkeových veršů leží 
spřízněné snění, zamyšlené nad nejtěžším problémem lidstva, nejtěžším 
proto, že požaduje řešení života i jeho protikladu. Zvláště v druhé 
polovině díla zaznívají silně otázky zásvětí, až v nádherném »Rekviem« 
docházejí hymnického posvěcení a v závěrečných šesti verších zakon- 
čují »Knihu obrazů« rekovnou oddaností: »Smrt jest veliká,..* Smrt 
vrhá před sebe dlouhé těžké stíny, jež v mysli jednotlivcově se mění 
v mátohy, a přece tak neodolatelně láká, protože poskytuje klíč k há- 
dankám, které drásaly život, protože v sobě zhušťuje temnotu neko- 
nečna a protože dává člověku tajemnou víru ve vzkříšení a věčnost. Ale 
kdo povznesl svůj zrak k nadsvětským velebám, pro toho pozbývá 
nejbližší okolí původních svěžích barev, měníc se v slzavou krajinu, 
jíž zamávala noc ohromnými perutěmi: na předmětech zůstal smuteční 
závoj, dodávaje jim těžké vážnosti a nového vzezření, jakoby smrt a 
noc byly jedinými realitami platnými od staletí po staletí. Pod zorným 
úhlem těch dvou veličin mizejí také rozdíly mezi životným a neži- 
votným, mezi subjektem a objektem, mezi prostorem a časem, a názor 



Srovn. »Naši Dobu« r. X, str. 703 n. 



68 



životní se při vší osobitosti povznáší do sfér povýšených nad prostý 
subjektivismus, při vší snaze po anthropomorfickém výkladě nepokládá 
vlastní já za nic více, než za zvláštní, jaksi náhodný případ kosmi- 
ckého, ba druhdy i prostého fysického dění; soucit a společný bol 
rozlily se po věcech a přibližují básníkovo stanovisko pantheismu, jenž 
ovšem jest neuvědomen. Každá jednotlivá věc nabývá samostatné exi- 
stence beze vztahu ke zřídlům své síly, údy odlučují se od těla, cítíce, 
myslíce nezávisle od ústředního subjektu: bůh a květina, vteřina nebo 
vůně má stejné vlastnosti, stejný strach před něčím neznámým, stejný 
soucit s každou bolestí, a tato rovnocennost všech věcí a bytostí má 
za následek nejenom, že počitky splývají v chaotickou směs, ze které 
libovolný smyslový ústroj vystihne kteroukoli součástku, ale také že 
předměty vyzařují zvláštní omamný dech. Ve stavu, který obyčejnému 
oku jeví se spánkem, pohlíží básník na svůj svět a co jiný pokládá 
za existenci soběúčelnou, to jemu zdá se býti pouhým obrazem 
jiných jevů; v tom smysl životních pochodů, pro něž nám chybí po- 
rozumění, 

Im dunklen Dichter wiederholt sich still 

Ein jedeš Ding . . . 

Und so geschah Unwichtiges und Schweres 

Nur, um fiir dieses tagliche Erleben 

Dir tausend grosse Gleichnisse zu geben, 

An denen du gewaltig wachsen kannst. 
Vergangenheiten sind dir eingepflanzt, 

Um sich aus dir, wie Gárten, zu erheben ... 

Obrazy ty vykládati jest však dáno pouze zraku nezkalenému 
rmutem všedního dne, zraku dětskému a básnickému. Neboť ve svých 
základech jsou pro Rilkeho obě bytosti jedno a totéž, básník nepřestal 
býti děckem a nepřestává naivně se dívati ve velikém čistém úžasu. 
V tom jest výsledek pro vývoj Rainer Maria Rilkeho: i v předchozích 
dílech sice umělec a dítě podávali si ruku, ale synthesa tak provedená 
představovala pouze jeden pól jeho tvoření; spíše se dalo pozorovati 
raffinovanou naivnost, kolísání mezi největší prostotou a ryze artisti- 
ckým, přepiatým chutnáním požitků právě nejjednodušších: jako proti- 
klad oné prvé složky, to, co kdysi výstižná česká kritika nazvala 
u příležitosti Rilkeho novel »Die Letzten« dandysmem. V knize obrazů 
bych pro některá místa konstatoval spíše opak : co nejprostší údiv 
z raffinovaných pocitů, ve » Fragmentech ze ztracených dní« na př. 
jsou vedle sebe kladeny obrazy, které mají chorobnou krásu. Ale vše- 
obecně vzato jest protiklad přece zladěn a vše prozářeno, povýšeno 
do vyšších neosobních oblastí. Také melancholie Rilkeho v prvých 
dílech se mi zdála snáze pochopitelná a příbuzná, slovanská bolest za- 
vívala z jeho stránek a nadarmo si neliboval básník v slovanských 
motivech, českých lidových písních a ruských bylinách: teď bolest jest 
zvýšena a prohloubena zároveň, jest všelidštější, ač ovšem tím na 
druhé straně pozbývá barvitosti. V jednotlivostech zůstal Rilke věren 
svým zamilovaným představám a snům: má touž zálibu pro existence, kde 
pod klidnou hladinou vře a vzdýmá se život, pro mnichy a slepce a zvláště 
pro poslední potomky vymírajících šlechtických rodů — »Die Letzten«I 



69 



— má touž obratnost ve vystihování náhlého přechodu ticha ve zvuk, 
naslouchaje ku př. odbíjejícím hodinám, nebo v zachycování nevýslovně 
delikátních hedvábných nálad; má stejnou představu o bohu, dobro- 
tivém to umělci, který znaven leká se samoty, protože jest bezmocen 
před vlastním dílem — obdobně jako v povídkách »Vom liebenGott«. 
Ale v čem nová básnická sbírka převyšuje všecko, co Rilke dosud 
podal, to jest pohádkovitě křišťálová řeč, jejíž rýmy pláčí, jejíž slova 
alliteracemi pojena zpívají kolébavým rytmem a jež svými jemnými 
odstíny podává uchu smysl svůj i tam, kde by představa nemohla dosti 
snadno sledovati. o. Fischer. 

Literatura česká devatenáctého století. 

Díl I. Od Josefa Dobrovského k Jungmannově škole básnické. 
S 41 vyobrazeními. Napsali: Josef Hanuš, Jan Jakubec, Jan Máchal.^ 
Emil Smetánka, Jaroslav Vlček. V Praze 1902. 

Díl II. Od M. Zd. Poláka ke K. J. Erbenovi. Se 40 vyobrazeními. 
Napsali: Josef Hanuš, Jan Jakubec, Jaroslav Kamper^ Jan Máchal., 
Ltibor Niederle, Jaroslav Vlček. V Praze 1903. Nákl. Jana Laichtera 
na Král. Vinohradech. 

Průběhem dvou let dospělo toto obsáhlé dílo (oba svazky mají 
1824 -\- XIX stran) ke konci druhého dílu. Nezvyklá tato u nás 
rychlost ve vydávání obsáhlejších prací byla možná jen spojením odbor- 
ných sil. Myšlenka k dílu vyšla od prof. Jar, Vlčka, který sám vydává, 
jak známo, » Dějiny české literatury « a sice v posledních sešitech vy- 
ličuje totéž období české literatury. Navrhovatele vedlo zajisté pře- 
svědčení, že obě díla nebudou si nijak konkurrovati, nýbrž že se budou 
dobře doplňovati. A to se výsledkem také potvrdilo. Ze způsobu práce 
vyplývá již, že takové společné dílo, v němž se o jednothvé odstavce 
rozdělili rozliční spolupracovníci, nemůže býti historií literatury 
v přesném toho slova smyslu, nýbrž že jednotlivé partie jsou mono- 
graficky propracovány a z nich pak teprve že složen celkový obraz. 
Toho si redaktor díla, prof. Jar. Vlček, i spolupracovníci byli vědomi 
a proto již názvem díla — nejmenuje se dějinami české literatury 

— měl býti tento ráz vystižen. Monografie jednotlivé zobrazují 
tu určité idey a úsilí celé doby v jednotném obraze, jindy zase vy- 
nikající zástupce těchto nových proudů podávají osobitě v rámci jejich 
života, prací a usilování. Tím, že tyto monografie jsou psány od roz- 
ličných auktorů, kteří se od sebe liší nejen methodami podání a slohem, 
nýbrž někde i v nazírání na určitou věc, ztrácí se často jednotné po- 
jímání, ale čtenář za to získává tím, že z fakt podrobně vyličovaných 
je veden k vlastnímu soudu, že uniká jisté jednotvárnosti, která by 
nutně nastala při čtení řady monografií od jednoho spisovatele. Srov- 
nejme ^si jen s uvedeným dílem na př. Rybičkovy » Přední křisitele«. 

Čtenář najde v knize některé odstavce o věcech, kterým se 
v historii literatury nevěnovává tolik pozornosti, anebo se aspoň ne- 
vyličují tak podrobně; ledacos patřilo by do rozprav odborných a ne 
do celkového obrazu literárně historického. Ale proti této obšírnosti, 
pokud nám známo, nikde nebyly pronášeny námitky. Zdá se nám to 



70 



zcela přirozené. Nezapomínejme, že ustálená tradice zrovna naše pro- 
buzení líčila ve světle nepravém, které bylo třeba odstraňovat, že právě 
o této době bylo dříve pracováno odborně poměrně málo a povrchně. 
Přáli bychom si monografií ještě víc. V prvním díle na př. byla by 
vítána samostatná kapitola o vývoji nové češtiny spisovné, samostatná 
kapitola o počátcích českého časopisectví a novinářství a snad ještě 
jiné. V druhém díle kapitola o časopisech, almanaších a novinách, 
o vývoji jednotlivých věd odborných (na př. filologii — v prvním dílu 
mohla za to odpadnouti — o pracích historických, o filosofii a vědách 
přírodních atd.) 

Hlavní zásluha díla vedle zevrubné odborné práce a jistoty ve vý- 
sledku bádání zdá senám, že spočívá v celkovém pojímání našeho 
obrození. Spisovatelé zaujali vesměs rozhodné a mužné stanovisko 
proti dosavadní tradici literárně historické. Doba našeho probuzení 
podrobena kritice, kritice spravedlivé. Pravda, odstranila se zázračnost 
našeho probuzení a uvedena v kausální spojení s vývojem světových 
idejí, slouplo se s celého období mnoho šovinismu, strhl se leckter^''^ 
rys nepravého velikánství. A po mém mínění jeví se v tom nejen ne- 
úprosná snaha po pravdě, nýbrž i skutečná pieta k práci buditelské 
a úcta k předmětu líčenému. Tuto pietu myslím lze jasně čísti z celého 
díla. Našim buditelům věcný rozbor jejich prací a úsilí dodá více cti 
a velikosti nežli dřívější jalové, upřílišené superlativy. A pravým vy- 
líčením zlých duchů našeho probuzení, jako je to při Hankovi, získají 
zase ostatní, kteří dříve bývali nespravedlivě proti nim stlačováni. 

Při vší snaze všech spolupracovníků po objektivnosti co největší 
jednoho závažného nedostatku se toto společné dílo přece neuvarovalo. 
Myslím jistou neúměrnost mezi jednotlivými zjevy literárními, nedostatek 
jednotného celkového pohledu na českou literaturu, který čtenáři po 
přečtení má zůstati v duši, nebo řekněme jistou spravedlnost literárné 
historickou. Všichni spolupracovníci nemají a nemohou míti stejně 
přísné měřítko v posuzování zjevů literárních, tak že se někdy podří- 
zený básník objevuje ve světle příznivějším nežli básník mnohem vý- 
znamnější. A dále se odborná práce dopouštěla jisté neúměrnosti 
v celku přílišným rozsahem, který tu i tam byl věnován jednotlivci. 
Každý spisovatel jest ovšem zaujat svým předmětem, který si obral, více 
nežli jinými. V nejstarší době českého dramatu a české novellistiky na př. 
věnován skoro každé práci, někdy pouhému překladu beze vší ceny 
literární, podrobnější rozbor, kdežto samostatné a některé dosti významné 
práce Chocholouškovy uvedeny jsou jen jménem, Hněvkovského úplné 
zapadlému dramatu »Jaromír« věnováno jest více místa, nežli jeho pro- 
slulému »Děvínu« a všem básním dohromady, básním to vzniklým ještě 
na úsvitě české poesie novodobé. Nespravedlivost literárně historická 
je v tom, věnuje-li na př. Hankovi jako básníku skoro tiskový arch, 
V. A. Svobodovi asi půldruhého, Lindovi jako básníku 28 stran 
(o »Záři nad pohanstvem* psáno tu zbytečně dvakrát, str. 343 — 350 
a 773 — 787), ale Puchmajerovi něco přes 4 strany, Palkovičovi a Ta- 
blicovi jako básníkům asi 2V2 strany, Vojt. Nejedlému, Jos. M. Rauten- 
krancovi, Jos. Herm. Agap. Galašovi, Fr. D» Kinskému dohromady 15 



I 



I 



71 



řádek. Někteří svého času velmi plodní a slavení veršovci, jako Pa- 
trčka, J. M. Král, Rokos, Ludvík, Kocián a j., ani jménem neuvedeni, 
ač literárně historicky v české literatuře existují. Langrovi dostalo se 
skoro o třetinu více místa (55 stran) nežli Erbenovi, Safaříkovi jako 
básníku tolik jako Kamenickému, Chmelenskému a Pickovi dohromady, 
Čelakovskému aspoň dvakrát tolik jako Kollárovi. Sporu pravopisného, 
který přece literárně historicky v letech dvacátých znamenal více nežli 
spor rukopisný, jen dotčeno, kdežto prvnímu období sporu rukopisného 
a ostatních podvrhů věnováno asi 46 stran atd. Ale zjednat tuto spra- 
vedlivou úměrnost nebyla věc snadná; nestačila by tu ani práce redak- 
torova, kdyby byl měl i všecky rukopisy před vytištěním; tady by 
bylo nutno, aby každý ze spolupracovníků znal práce ostatních a podle 
celku aby se potom řídil. Ovšem tato neúměrnost může mýliti hlavně 
čtenáře průměrného, který si k četbě nepřináší odbornou znalost lite- 
rárně historickou, nýbrž má do ní býti teprve uváděn. 

V rozdělení byl by na př. M. Zd. Polák měl přijíti ještě do 
I. dílu, protože ideově souvisí s předešlou dobou, a do druhého dílu 
nevešlo se již ledacos, co tam ideově ještě patřilo. Ale to je vedlejší 
věc, hlavní věcí jest, aby to vůbec bylo napsáno. 

O jednotlivých kapitolách nelze mi psáti kritiky, jsouť to rozsa- 
hem z plné polovice práce mé vlastní a jiné od mých literárních 
přátel. 

Jako zvláštní ozdobu díla sluší uvésti hojné illustrace a repro- 
dukce, které dobu a spisovatele dobře osvětlují, a pak důkladný rejstřík, 
který celou práci zceluje a činí přehlednou; takových mozolných a prak- 
tických rejstříků máme jistě pozřídku. Je. 

No\ré divadlo král. města Plzně. Na pamět slavnostního 
otevření dne 27. září 1902. Vydala rada městská. Napsali Jos. Čipera, 
c. k. professor, Ant. Balšánek, architekt. Tato slavnostní publikace 
vyličuje historii nového divadla v Plzni. Vyniká bohatými zdařilými 
reprodukcemi (30). 

Almanach Slavie 1903 — 1904. Pro studující škol středních, 
odborných i vysokých. Redaktor F. X. Hodáč. Vydavatel J. Gebauer. 
Knížka podává hojné poučení o všem, co potřebují věděti studující 
jednodivých odborů škol vysokých, odborných i středních strany svých 
studií, zkoušek a p.; dále praktické pokyny, jako o branné povinnosti, 
o spolcích studentských, spolcích podpůrných a j. Jsou tu i některé 
vhodné stručné články informační: » Ženská otázka* od Růženy Svobo- 
dové, »Ženské studium* od A. F., >Kolegům strojníkům« od ing. Vlád. 
Lista a zejména velmi užitečná a cenná » Bibliografie historická* od 

Vlast. Kybala. 

* 

T^ÁBOŽENSKÉ A CÍRKEVNÍ: Letošní oslavy Husovy — Prvý sjezd českých evanjelíků. 

M. — Referoval jsem o spisku prof. Kalouska, přimlouvajícího 
se, aby se vědomosti o Husovi prohlubovaly; ukázal jsem, že neběží 
pouze o prohlubování vědomostí, ale mnohem více o prohlubování 



72 



přesvědčení, přesvědčení náboženského. Není již 
pochybnosti, také u nás počínáme si uvědomovat, že otázka nábo- 
ženská není překonána a odbyta jak to starý indifferentní Hberalism 
hlásal; sice naše probuzení náboženské je pozvolné, ale je, a také letošní 
oslavy Husovy a jejich následky jsou tomu důkazem. 

Velmi okázalá byla slavnost při položení základního kamene 
Husova pomníku na pražském Staroměstském náměstí. Ale právě ta 
okázalost byla důkazem mělkosti a polovičatosti toho starého liberalismu, 
jenž v mladočešství skomírá. Vedle potupného sloupu mariánského má 
stát socha Husova, ale slavnostní řečník (dr. Podlipný) toho dovedl, 
nalézt v tom — usmíření katolicismu a husitismu! Hus prý také byl 
ctitelem panny Marie! Před léty s>Nár. Listy « toto usmíření viděly 
v povolení slovanské bohoslužby Římem, dnes mladočeský liberalism 
usmiřuje se s Římem již docela mechanicky a hmotně — sochou 
Husovou ! 

Ušlechtilejší a jaksi odůvodněný liberalism nalezl výraz také formou 
vědeckou a básnickou. Prof. Pekař v » Pamětním listě « k slavnosti po- 
ložení základního kamene k Husovu pomníku důvod Husovy oslavy 
formuluje takto. Každý Cech prý nelíčené a bezpodmínečně dnes může 
oslavovat Husa v jeho mravní a pokrokové snaze; po stránce nábo- 
ženské tomu však být nemůže, protože v Husově učení i morálce 
je mnoho středověkého, naprosto nepřijatelného našemu rozumu a svě- 
domí. V době nábožensky skeptické nebo nábožensky indiíTerentní byla 
by oslava Husa náboženskou lží, hříchem na Husovi, neboť naše prů- 
měrné křesťanství bylo by v očích Husových kacířstvím, náš názor svě- 
tový kacířstvím. O pomníku samém pak prof. Pekař píše tato dojemná 
slova: 

»Bude státi na náměstí Staroměstském, jemuž tak přibude veliký 
ukazatel bolestných kontrastů našich dějin . . . Bude státi nedaleko 
místa, na němž vítězný král trestal krvavě vzpouru našeho národa, 
vzpouru, k níž prvé základy položeny byly činností Husovou ... A bude 
státi nedaleko místa, kde vypíná se pomník, oslavující toto vítězství 
legitimity a katolicismu nad kacířským královstvím, kde stojí socha 
P. Marie Vítězné ... Je to táž socha P. Marie Vítězné, jen poněkud 
změněná a zvětšená, jež stojí na hlavním náměstí veselého a živého 
Mnichova a jejíž nápis děkuje přímo Bohorodičce za triumf bělohorský: 
Rex, regnum, regimen, rěgio, religio — restaurata šunt sub tuo prae- 
sidio ... I v tom, že tu P. Marie je slavena jako triumfátorka nad 
národem Husovým, je trpké nedorozumění dějin. Jan Hus byl ctitelem 
P. Marie, kult P. Marie je známkou mravněreformatorských snah sto- 
letí 14. a 15., s písní Mariánskou na rtech šel M. Jeroným na hra- 
nici . . . Nechť tu stojí oba pomníky, pomník naší velikosti a naší po- 
rážky, vedle sebe — svědci a mluvčí tragického kontrastu našich 
dějin! Ostří jeho otupily věky, ale stín smutku jeho padá dosud do 
srdcí našich . . . « 

Prof. Pekař má pravdu: lidé nábožensky indifferentní (o lidech 
skeptických se to říci nemůže!) nemohou Husa oslavovat nábožensky; 
ale prof. Pekař nemá pravdu, chtěl-li říci, že všecka naše doba je ná- 



78 



božensky indifferentní. Nikoli — proti indifferentismu stojí živě vědomí 
náboženské, vědomí lidí nejen mnohých, ale nejlepších. Hus prý měl 
mnoho středověkého, našemu rozumu a svědomí naprosto nepřijatelného 
— — a učení a morálku katolickou tento náš rozum a toto naše svě- 
domí může a musí přijímat?! Věřím prof. Pekařovi, že ten kontrast 
našich dějin je bolestný, trpký, smutný; kdo si tento kontrast poctivě 
uvědomí, kdo v Husovi bude ctít mravní a pokrokovou snahu, ten 
nepřestane na sentimentálním povzdechu, nýbrž kontrast rozvede 
a svému svědomí učiní dost. Slavíce Husa, prof. Pekař praví, máme 
pečovat a pracovat o mravní a kulturní schopnosti našeho kmene 
národního — dovede národ náš žít mravně a kulturně, když 
v nejdůležitějších otázkách mravních (náboženství, církev má přece 
poslání mravní, výchovné) se nechce rozhodnout, když před svým 
mravním problémem národním, před tím svým » kontrastem* se utíká 
do indifferentismu nebo do sentimentality?^ 

Sv. Cech v Husově čísle »Máje« má úvodní báseň: Kostnická 
duma. Básník povídá totéž co historik — cítí stejně ten český kontrast 
a stejně cítí stín smutku, padající dosud do našich českých srdcí — 
snad básník cítí více než historik smutek a nejen stín smutku, ale to 
tu nechci rozsuzovat. 

... Co dnes nám zápas věroučných thes?! 

A přece když vod zelenavou zlatí 

z Čech poutník plyne k výspě Kostnické 

a před ním starý dóm, jejž západ zlatí, 

vzplá jako viJmo záře mystické, 

tu v cizím, všedním na palubě ruchu 

bouř citů, myšlenek se zvíří v duchu. 

V žár ohromný se dómu věž ti mění 

a velebná v tom žáru stkví se líc, 

rtem mučednickým v naši vřavu denní 

vzkaz věku dávno minulého hřmíc: 

»Zas bouře mnění zmítá času lodí — 

buď žádost pravdy jejím kormidlem! 

Jen ta nechť kroky lidu mého vodí 

a v neochvjěném srdci hoří všem, 

žár pravdy nezhasí, kdo lidi zdrtí, 

a život ve lži horší byl by smrti. « 



1 Prof. Pekař v »Časop. Histor.« sešit 3. odpovídá na mé vývody 
v minulém ročníku; nebudu již obšírně odpovídat, vidím, že se nedohodneme. 
Prof. Pekař všemožně se snaží o svou nerozhodnost. Dotknu se jen jednoho, co 
dnes má obzvláštní váhu. Prof Pekař obnovuje své tvrzení, že užívám Husa 
na protestantsko ; neznám prý Husa a českého stanoviska, Čechové prý n e- 
chtěli se odloučit od církve. V »Pamětním listě« čteme o věci, že prý 
Čechové nezamýšleli schismatu, jak protestante, doufali prý ve vyrovnání na 
půdě církevní. Že se Čechové (Hus-husité) nechtěli odloučit od církve, je 
pravda, ale odloučili se; Luther také dlouho se nechtěl odloučit a od- 
loučil se na konec. Vývoj husitismu ukazuje, že vyrovnání s církví bylo ne- 
možné; a co platí o Bratřích? »V Husovi je pravda hodně protestantského« 
— kolik? Bylo vyrovnání možné? Upozornil jsem několikrát, že Palacký zto- 
tožňoval českou reformaci s protestantismem a vytýkám to ; prof. Pekař do- 
cela nesprávně činí tuže výtku mně, o tom nemluvíc, že na konec sám v Hu- 
sovi vidí »hodné protestantského. « Je jistě nedovoleno, pomáhat si tím, že 
prý Čechové si církev jinak představovali než na západě, držíce se ideálu 



74 



Co je dnes nám zápas věroučných thes?! A přece! 

Denní listy kously do trpkého jablka Husova jak dovedly. »Nár. 
Listy « (5, července) v úvodníku napsaly o duchu Husově, že je 
» duchem vzkříšení statečnosti, vlastenecké lásky, svobody a pravdy 
slovanské*; ale kronikář pod čarou svým unaveným způsobem tuto 
slovanskou pravdu pařížsky tepe, ukazuje, jak se o ní blouznilo a pořád 
blouzní, a těší se, že nezanikne myšlenka — Husova, čekáte? ne, pana 
Ludvíka Jagielského, Poláka z Toruně, jenž před třiceti lety o prvé 
slavnosti Husově docela po stančykovsku si žádal, aby vyzkoumány 
byly společné prospěchy Poláků a Cechů a společné cesty. Kronikář 
»Nár, Listů« touto »dobrou« myšlenkou při okázalé slavnosti své 
strany a svého orgánu je všecek unesen: »Kam se poděl ten zname- 
nitý návrh? Zapadl v proudu časův! Třicet let tápavého šumu a hluku 
se přes něj převalilo . . . « V zakládající listině, vložené do základního 
kamene Husova pomníku, čteme také, ačkoli doufáme opravdověji, 
o zachování a povznesení své slovanské národnosti, 

»Hlas Národa« dal ke slavnosti psát jen pod čarou a podobné 
žonglérství, jaké se psalo pod čarou v »Nár. Listech«: pisatel ie nad 
» nevinnou okázalost « slavnosti povýšen a horuje o Husových zápasech 
morální síly atd,, ale ani slovem neříká, co Hus vlastně byl a co nám 
být má. Ale přece: » dějinné kacířství « pražské oslavy splývá v jedno 
»s náladou dějinnou*, již vytuší jen český člověk, » mající smysl pro 
historické kameny pražské, k nimž přibývá dnešním dnem nový — 
dokument doby. Ci jenom dne?!« — táže se spisovatel netuše, kolik 
smutné pravdy podal v tom svém literárním akrobatství. 

» Politik «, náš zahraničný moniteur, píše docela klerikálně. Hus 
je sice »velikou figurou* a t. p., aleje »mučedníkem Kostnickým* jen 
v uvozovkách, co učil, v čem chyboval, má vyložit nestranný dějepis. Pi- 
satel také se těší ze slavnosti, ale nikdo tím nemá být uražen, neboť 
nepřeje si sporů konfessionelních, takového luxusu si mohou dovolit 
jen Němci; naopak my máme být rádi, že protireformace národ zase 
sjednotila; škoda, že ta jednota není úplná. Na konec spisovatel má 
pósu dokonce náboženskou — horlí proti svobodomyslné beznábožnosti 
a odkryté nevěře, nelíbila by se mu povrchní slavnost, jediné náboženský 
život, čistá mravnost, ryzost přesvědčení opravňuje k následování Husa. 
. . . Nechci význam naší žurnalistiky přeceňovat, ale lidé pokrokoví 
se mohou zamyslit, kam to naše officielně vlastenecká společnost již 
zabředla. 

Vážněji a upřímněji oslavovali Husa sociální demokraté, třeba že 
také v této straně ten onen routinovaný mluvčí oslav užil více k agitaci 
než ku povznesení. i Pěkný je spisek o Husovi a jeho době, napsaný 
p. Modráčkem, pozoruhodný tím, že tu zřejmě opustil ekonomický ma- 



církve prvotní a ve věrouce opírajíce se pouze (prof. Pekař tu ovšem zase 
chybuje) o ryzí a spolehlivý pramen evanjelia Kristova: bylo na této půdě 
vyrovnání možné? Neběží o to, co si reformátoři přáli (reformu církve), 
ale co se skutečně stalo, Atd. 

^ Pro prohloubení Husových slavností v řadách sociálně-demokratických 
psáno již v květnu v »Akademii«. 



75 

terialism, uznávaje náboženské a duchovní síly vůbec jakožto samo- 
statné a kulturně oprávněné a mocné. ^ 

Z listů ostatních zaznamenávám »Rozh]edy«, které svou různo- 
strunnou lyru naladily na loňskou tóninu p. Neumanna a Hilberta, 
očekávajíce od budoucí historie, čím Hus byl, dnes prý historie 
se toho ještě odvážit nesmí. Autor míní, že pp. Kalousek a Pekař 
učinili náběh ku kritičtějšímu pojímání Husa, sice praslaboučký, ale že 
byli mnou zakřiknuti. Nepochybuji, že toto mé kritické upozornění na 
dilettantský historism pisatel opět prohlásí za zakřiknutí; on »neza- 
křikuje«, on pouze — kritisuje. 

Listy katolické na mnoze správně kritisují povrchnost oslav; 
s Husem, rozumí se, mají stále své obtíže. Reformní »Bílý Prapor« 
pomáhá si relativismem historickým : »Byl by prý už čas, abychom se po- 
stavili vůči Husovi na jedině správné stanovisko křesťanské spravedl- 
nosti . . . Každého nutno souditi dle zákona, který v sobě má, dle 
ideálu, k němuž směřuje, dle dobra a povinnosti, jak jim rozuměl. 
Musíme odmítnouti, jakoby úsudek Husovy doby proti němu byl 
ještě míněním naším«. Co by »Bílý Prapor* k tomu řekl, kdybychom 
takto posuzovaly celý katolicism? Prozíravější »Hlídka« proto napsala, 
že mladší a liberálnější kněžstvo nad pravdu a nad potřebu povolují 
oslavovatelům. 

Náboženský význam Husův oslavovali někteří řečníci z tábora 
realistického a ovšem také čeští evanjelíci, přímí potomkové národních 
církví českých; za to oba denuncováni byli jako šiřitelé pruského prý 
»Pryč od Ríma«. Denunciaci způsobily, rozumí se, — svobodomyslné 
»Nár. Listy «. 

II. 

Aféra je známa z denních listů; sám o věci nevím více, nežli 
jsem se dočetl; podle všeho zdá se být pravdou to, že »Nár. Listy « 
naběhly intrikám německých nacionalistů, kteří z čistě šovinistických 
záměrů si nepřejí, aby Cechové stáli proti Římu a aby se smířili 
s Němci. ^ 

Z denních listů je také známo, že se čeští evanjelíci tímto zrád- 
cováním v massách svých hnuli, odříkajíce se veřejně a slavnostně podle 
svých sborů »Nár. Listů « a mladočešství. Hnutí toto je pro náš národní 
a náboženský vývoj významné a proto referuji o sv. Václavském sjezdu 
českých evanjelíků, jimž prvá, přípravná fáse hnutí, zakončena. 

Sešlo se ve velkém sále v Nár. domě Vinohradském na 2000 
lidí, mužův a žen a vyslechlo s velikou pozorností jednání trvající nad 

1 Orthodoxní marxisté ozvali se proti spisku svým známým způsobem; 
p. Modráčkovi nebylo těžko, obhájit své stanovisko. Viz »Akademie«, září. 

"^ »Nár. Listy « zatahovaly do své denunciace také mne; konstatuji 
pouze, že jsem se o všech nepravdivých i pravdivých událostech dověděl te- 
prve z novin. Výslovně však dodatečně schvaluji, že evajelická beseda a jed- 
notliví evanjeličtí mužové se starali a starají o to, aby evanjelická cizina 
o našem náboženském stavu byla informována a aby s ní přátelské styky 
byly navazovány a udržovány. 



5 hodin. ^ Poslouchal jsem také velmi pozorně, neboť zajímalo mne 
samého čistě objektivně slyšet, co čeští evanjelíci národu a světu mají 
povědět. Přiznávám se, že jsem ze sjezdu měl obavy. Pozoroval jsem 
ze svého prázdninového zátiší to spontánní hnutí, viděl v mnohém 
projevu nepřipravenost a zbytečnou rozčilenost, i obával jsem se, že by 
sjezd byl příliš negativní, ^že by se spokojil odmítnutím »Nár. Listů « 
a mladočešství a nedovedl se positivně postavit k časovým úkolům 
náboženským a církevním. Jsem potěšen, že mé obavy byly upři lišeny 
vážnost a opravdovost, s jakou se jednalo, tenor řečí a jejich obsah 
musily přesvědčit každého, že v našich evanjelických sborech máme 
skutečné potomky našich velkých reformátorů; smíme mít i naději, že 
v nich budeme mít i jejich pokračovatele? . . . 

Po stránce politické sjezd byl uvědomělou manifestací proti »Nár. 
Listům« a mladočešství. Bylo cítit z řečí a živého souzvuku celého 
shromáždění, jak trpce evanjelíci byli zklamáni klerikální zradou » Ná- 
rodních Listů « ; právě evanjelíci byly prví a věrní přívrženci svobodo- 
myslné strany; působilo mocným dojmem, když farář Šádek, jenž 
v r. 1874 přihlásil české evanjelíky k tvořící se straně mladočeské, 
ty české evanjelíky od strany té odhlásil.^ Farář Sádek vyslovil však 
více nežli toto pouhé odhlášení, učinil totiž přiznání, že »Nár. Listy« 
mnohé, přemnohé české evanjelíky demoralisovaly. Co tím mínil, řekl 
druhý řečník prohlášením, že mezi evanjelíky liberalism se dodělal 
bankrotu. 

Čeští evanjelíci byli a jsou ryze českými, mají církev a nábo- 
ženství národní, české; ale protestují proti tomu liberalistickému na- 
cionalismu, jenž se spokojuje egoismem a zneužíváním jména vlasti 
a národa k zájmům nepěkným, často nízkým. Národnost bez mrav- 
ního a na konec bez náboženského podkladu je hluchá. 

Čeští evanjelíci — to je věc hlavní — chtí se stát náboženskou 
solí českého národa; doznávají svou slabost a zanedbanost, ale od- 
hodlali se ku práci. Národ počíná se probouzet také nábožensky, toho 
probuzení se chtí sami účastnit a troufají si, probuzení to duchovně 
i vést. K tomu konci přejí si spojení, ba sjednocení všech evanjeli- 
ckých církví v jedno; přejí si dnešní církevní organisací navázat na 
českou reformaci přímo, spojenými silami doufají velikému poslání 
v národě činit zadost. 

Toto volání po sjednocení ozývá se mezi evanjelíky již častěji a 
činí se již určité návrhy, o nichž bude muset být jednáno zvláště; 
také na sjezde byla aklamace tohoto požadavku velmi živá a odhodlaná. 
Stejně živé a odhodlané bylo volání po národní samostatnosti českých 
církví evanjelických. Sjezd sám byl manifestací toho proudu, neboť 
účastnili se ho svorně vyznávači různých církví. 



^ Program: 1. Poměr českých evanjelíků k národu. 2. Styky českých 
evanjelíků s cizinou. 3. Stanovisko českých evanjelíků ke hnutí: »Pryč od 
Říma!* 4. Poměr českých evanjelíků k politickým stranám. 5. Evanjelický 
klerikalismus. 6. Tužby a vyhlídky českých evanjelíků do budoucnosti. 

2 Z podrobností zaznamenávám: Mladočeši do programu 1874 přijali 
odstavec o rovnoprávnosti všech náboženských vyznání na popud řečníkův. 



77 



Styk s evanjelickou cizinou je přirozený a potřebný nejen církvím^ 
ale i národům; zčínštění je nábožensky i národně škodlivé. Styk ten je 
veřejný, nic v něm není tajného a tajeného. 

Německé »Pryč od Říma« je českým evanjelíkům sympathické, 
proto že není pouze nacionální, jak tvrdí klerikálové, nýbrž také ná- 
boženské. 

Když několik řečníků odmítlo nařknutí, jakoby také v prote- 
stantism bylo klerikalismu,^ na konec sjezd přijal praktický návrh na 
zřízení evanjelické rady, »Jednoty Kostnické. « 

Sjezd přirozeným způsobem zabýval se více věcmi formálními ý 
ale přece bylo patrné, že se čeští evanjelíci probouzejí církevně a ná- 
božensky. Církevně: živá touha po přímém navázání na národní církve 
starší, odčinění protireformačního přetržení; nábožensky: žít obnoveným 
životem náboženským. Arci že právě tu musíme vyčkat dalšího vývoje; 
ale rád jsem slyšel, že jeden řečník se dotkl (jen dotkl) poměru 
k otázce sociální, zmíniv se, že Kristus neumřel jen pro hrabata, nýbrž 
také pro chudáky a chudáky mezi chudáky. Tuto tóninu jsem zaslechl 
velmi rád, neboť právě tu je veliký časový úkol všech církví a právě 
tu české církve posavad jsou povážlivě buržoasní. Jeden z řečníků na 
konec dotkl se nejdůležitější otázky, jak sám řekl, poměru názoru 
křesťanského k názoru vědeckému a pokrokovému vůbec; řečník mínil,, 
že posud a na vždy názor křesťanský stačí. Proto že věc byla jen 
dotčena, spokojuji se pouhým referátem; ale právě o ní budeme muset 
jednat častěji a pořád. Bylo by ovšem velmi dobré, kdyby evanjelíci 
se zmohli na vědeckou revui, o které se stala zmínka, když bylo mlu- 
veno o prostředcích, kterými by budoucí ^Jednota Kostnická« svým 



' Spor o to je vlastně slovní. Řečník (farář Souček) vidí klerikalism 
v systéme kněžském ; protestantism prý kněžství nemá, proto nemá kleri- 
kalismu. Věc má se takto: Protestantism ve svých radikálnějších formách 
zrušil kněžství; avšak neučinil toho rázem a všude mírou stejnou. Posud 
na př. státní církev anglická má svou hierarchii a kněžství, přes svůj refor- 
movaný základ dogmatický; podobně tu i tam církve lutherské a j. mají 
hierarchii, nejsouce tak laickými a lidovými, jak pravili řečníci na sjezde. 
Idea, ideál není všude uskutečněn. 

V užším slova smyslu mluvíváme o klerikalismu jakožto zneužívání 
náboženství k cílům politickým; a toho zneužívání je také v církvích evan- 
jelických. Uvedl jsem na př. církev německou a zejména politiku německého 
císaře ; uvedl jsem také již, že na př. protestantská známá Kreuzzeitung hájí 
katolickou církev proti reformnímu hnutí. Protestantští poslancové tohoto 
směru hospitovali v katolickém centru — to že není klerikalism } 

Tedy: v protestantismu je klerikalism také; je v něm klerikalism 
kněžský, vlastně kněžourský, je v něm klerikalism politický. To platí vše- 
obecně a v tom všeobecném smysle mluvil jsem o protestantském klerikalismu 
také já. Řečník dotýkaje se toho, nesprávně uváděl, jako bych byl mluvil 
jen o klerikalismu v protestantismu českém. Naopak, polemisoval jsem proti 
upřílišení p. Rohana, o hrubém a nepravdivém osočování klerikálního pana 
Mrštíka ani nemluvíc ; avšak, když už o věci musím mluvit, tož nezdráhám 
se napsat, že je také v našich evanjelických církvích klerikalismu. Neříkám, 
že je ho tolik a tak hrubého a politického, jako v katolicismu; řečník při- 
pouštěl, že jsou ovšem také mezi evanjelíky nedostatky a poklesky — mezi 
těmi nedostatky a poklesky našel by také klerikály. 



78 



povinnostem hověla. Roztříštěnost a slabost časopisů evanjelických po 
koncentraci vědeckých pracovníků přímo volá, a proto doufáme, že se 
ohlašovaná revue brzy zjeví. Jeden z řečníků správně pověděl, že čeští 
evanjelíci mají v národě svou českou misijní povinnost; zajisté. Apoštol 
Pavel by dnes jezdil vlakem, telegrafoval a telefonoval by o všem, psal by 
do různých časopisů — kdo má světlo náboženské nesmí je stavět pod kbelec, 
a misijní povinnost nevyčerpává se obvyklým nedělním kázáním těm, 
kteří již jsou získáni a kteří bez toho věří; Ježíš chodil k hříšníkům 
a nevěřícím — čeští evanjelíci musejí dovést to, aby se neohroženě 
postavili v ten boj o názor náboženský, jenž se bojuje všude duchy 
nejživějšími. Někteří řečníci pěkně řekli, že evanjelíkům nestačí, 
proti Římu jen své učení chválit a čistého evanjelia se dovolávat, čeští 
evanjelíci musejí také čistě žít a působit také svým životem. 



ZPRÁVY 



Zprávy knižní a literární. Přednášky Delitzschovy : Bábel a 
Bible vyšly česky překladem dr. A. Kloudy, nákladem » Samostat- 
nosti* ; překlad měl být pečlivější a přesnější. I. za 1"50 K, II. za 
1 K. — V témž náklade máme teď Dějiny dogmatu od A. Har- 
nacka; překlad podle 3. vydání pořídil Fr. Žilka. O Harnackovi bude 
v »N. D.« ještě obšírněji řeč a častěji; zatím na knihu upozorňujeme. 
Pěkný překlad podává hojné latinské a řecké citáty také v překladu, 
tím spis stal se přístupný kruhům širším. Za 6 K. — »Die Unter- 
drúckung der Slovaken durch die Magyareri« je titul velmi 
časové knížečky, kterou, doufáme, brzy uvidíme také česky; bohužel 
vydavatelé nedovedly spisek náležitě rozšířit knihkupecky. — - Ru- 
sínská německy psaná revue (»Ruthenische Revue* ) vychází 
dvakrát měsíčně ve Vídni ; redaktoři: B. Javorskij, dr. Ondřej 
Kos, Rom. Sembratovič. Ročně 6 korun. — »Franz Grillparzer 
und sein Liebesleben von H. Raw, Jahrgang 1904. — Jesus im 
XIX. Jahrh.« sluje řada přednášek H. Weinela o hlavních názorech 
o podstatě Ježíšově. Po úvodu předkládá se kritika historická (Rei- 
marus, Paulus, Lessing, Strauss, Bauer, theologie moderní), liberalism 
(Renan, Strauss, Svobodomyslní, Egydiané, W. Kirchbach), socialism 
(R. Wagner, soc. demokr., sociále křesťanští), buddhisté (Schopenhauer, 
Wagner, theosofové, »Germánové«, Nietzsche, Naumann, Haeckel atd.); 
konec tvoří stať o Ježíši v moderní otázce náboženské (Tolstoj, Chám ■ 
berlain, Harnack, Rosegger, Bourrier, Schell). Autor za tyto přednášky 
od orthodoxie velmi byl napaden. 

The Souls of Black Folk. Essays and Sketches by W. E. 
Burghardt Du Bois, 1903: umělecké vystihování černošské duše, za- 
jímavé ukázky umělecké a kulturní schopnosti amerického černocha 
vůbec. — Katholischer Student und katholisches Leben 
je brožurka od prof. Ehrharda. Známý autor mluví tu sice proti katoli- 
cismu politickému (» takovým katolicismem každý katolík musí opo- 
vrhovat z nejhlubšího přesvědčení*), ale doporučuje studentům kato- 
líkům, aby se pro veřejný život připravovali, proto že náboženství 
není věcí jen subjektiv^ní, každý věřící naopak má povinnost, zásady 
katolicismu ku platnosti přivádět ve veřejném životě. Jak ve svém hlavním 
spise Ehrhard zůstává hodně neučitým, rozdíl politického a nábožen- 
ského katolicismu se neobjasňuje. Snad schválně? — Spis Denisův 
uznává se také německou kritikou za spis vědecký, dobrý a v celku 
nestranný. Srv. úsudek pražského profesora O. Webera v Deutsche 
Literatur-Zeitung, č. 22. — Memoiry Tomkovy. Letos v Musej- 
níku Tomek podal část svých memoirů o r. 1866 (Paměti r. 1866); 



80 



jsou politicky slabé a nevyrovnají se loňským zajímavým a poučným 
»Pamětem z r. 1848 (v témž listě). Ve Zvonu (III., IV. roč.) jsou 
vzpomínky na dobu před 1848. — Čeští Němci vypravili 
výzkumnou expedici do Malé Asie; podrobnější zpráva archaeo- 
logická čte se teď v »Mitteilung Nr. 15 « společnosti »Gesellschaft zur 
Forderung deutscher Wissenschaft, Kunst und Literatur in Bohmen«. 

M. — Úsudek o Lvu XIII., v našem článku pronesený, potvrzuje 
se všemi vážnějšími posuzovateli. Katolický tisk vůči papeži je tak 
byzantinský, jak officielní tisk politický vůči vladařům, oba dělají ze 
svých panovníků bohy. Pro věcného pozorovatele je ovšem komické, 
jak tento tisk se chová při úmrtí panovníka a při nastolování nástupce 
— po bohu musí následovat bůh nový, ale za chvíli starý bůh je za- 
pomenut a kadidlo se obětuje jen bohu noÁrému. Tak stalo se také 
Lvu XIII., dnes jako by ho nebylo bývalo a přece za jeho života po- 
chlebníci psali tak, jako by vůbec byl papežem pro církev nejvýznam- 
nějším a největším. To právě byl byzantinism. Naproti tomu všecko, 
co Lev XIII. podnikal, dokazovalo jen, že byl politikem a že pro ka- 
tolickou církev neznamená nic zvláštního, nic zvláštního po stránce 
náboženské. Mně od samého počátku byl proto nesympathický, a tuto 
svou náladu, náladu prýštící z důvodů a dlouholetého poctivého po- 
zorování, vložil jsem ovšem do své stati. »Hlídka« (září) zmiňuje se 
o ní, že prý byla zvláště sprostá — orgány strany realistické prý 
o Lvu XIII. psaly nejsprostěji. »Inu, umravňování, jakého katolictví 
ovšem není schopno.* Jistě — naše katolictví již umravňování schopno není, 
máme-li soudit podle »Hlídky«, rozhodně nejvěcnějšího orgánu katoli- 
ckého; ale i »Hlídka« musí občas jesuitskému čertu katolickému obě- 
tovat realistickou svíčku a to dovede vrelmi dobře. Kdo se zlobí, nemá 
pravdy — to je všecka psychologie té zuřivé oposice katolické proti 
realismu. Než to jen mimochodem. Mnichovská »Allgemeine Zeitung* 
(9. srpna) přinesla úsudek o Lvu XIII. zvěčnělého Krausa z r. 1899; 
Kraus tu ukazuje, že všecko úsilí Lvovo koncentrovalo se v politické 
snaze po restituci papežského státu, čili prostě česky řečeno: Lev XIII. 
byl veskrze papežem světským, ne náboženským. Kraus obzvláště po- 
tvrzuje mé rozpoznání, že u Lva XIII. nelze lišit dvojí periody, nýbrž 
že jeho politika od samého počátku šla touž a stejnou cestou. Kraus, 
jak známo dobře zpravovaný o intimitách vatikánských, potvrzuje mezi 
jinými určitými údaji, že Lev XIIL se nabízel protestantskému 
Vilémovi I.; kdyby Vilém I. a Bismarck Lvovi dopomohli ke ztrace- 
nému území, chtěl za to papež německého císaře uznávat za ochránce 
mravních zásad, oprávněného kráčet v hlavě evropské civilisace ... Na 
tento jesuitský lep Bismarck (bylo to 1879 nebo 1880) přece si ne- 
sedl. A Lev XIII..? Hledal na to spojence u francouzské republiky, ba 
republiku dokonce uznal; Lev XIII . navazoval demagogicky u dělnictva, 
všeho zkoušel, jen aby mohl zasednout na světském trůně, Petrův mu 
patrně nestačil. Že takovému politikovi katolicism náboženský, po 
jakém toužili a posud touží nejlepší katolíkové reformní, byl — He- 
kubou, rozumí se samo sebou, jen »Hlídka« a ostatní listy nábo- 
ženské (!) tomu nebudou chtět rozumět. 



Nedostatky místností universitních a nedostatky 
naší vědecké a literární organisace vůbec. 

Křiklavé nedostatky místností universitních vyvolaly na chvíli 
zájem naší veřejnosti; zároveň však ozvali se také čeští Němci 
(universita Vídeňská ozvala se nedávno také) a proto snad se řekne, 
že tu běží o nedostatky všeobecné a že se věc netýká jen nás 
a netýká se nás tak citelně, jak studentstvo a někteří professorové 
se domnívají. 

Je pravda, nedostatek místností není věc nejhorší a dá se mu 
pro jednu, dvě fakulty poměrné snadno odpomoci najímáním ně- 
jakých prostrannějších místností. A to se patrně také stane. Léčí-li 
medicina posud symptomaticky, proč by stejné methody neužila 
rakouská vláda .^^ 

Vedle nedostatků místností jsou však na našich vysokých 
školách všech nedostatky horší, vnitřní. Není totiž řádných pracoven 
seminárních, není dobrých knihoven, vědeckých nástrojů a t. d. — 
není, jedním slovem, toho apparátu učebního, jehož dnes vysoké 
školy nutně požadují. 

Avšak jsou také vady další. Na íilosofické fakultě nedostává 
se sil z předmětů takových, jako je mathematika; také některé 
odbory přírodovědecké měly by být obsazeny specialisty a stejně 
nedostává se professorů ze zeměpisu, není historiků pro dobu 
starou, pro dějiny Asie a t. d. — nedostatků značných a citelných 
dost a dost. Na fakultě právnické jest ztrnulost ještě patrnější. 
A podobně dalo by se dost nedostatků vypočítat na našich technikách. 

Akademické poměry naše jsou zvláštní a vyžadují pochopení 
nejen se strany vlády, ale také se strany nás samých a zejména 
professorstva a literátů. V té příčině bohužel schází mnoho. 

Právě v poslední době dají se naše poměry akademické a 
literární dosti případně postihnout v několika literárních diskussích 
a polemikách; nescházely ovšem také některé afféry. Zaznamenal 

NAŠE DOBA. R. XI., č. 2. 1903. 20. listopadu. 6 



82 



jsem si: Wald, Mareš — Raýman, Masaryk, Krejčí, Niederle — 
Píč, Vejdovský — Janošík, Pekař — Masaryk, Tilšr — Mareš; je 
vidět, příčin a látky k diskussím dost, ale kdo si průběhu diskussí 
všiml, musil poznat, že se diskussím u nás ještě nedaří. Tísní 
malost a při té malosti různé kliky a kličky jsou citelný a 
patrný. Takové kliky a kličky slepý může ohmatat, pozoruje-li 
literární manévry pana Kvíčaly, kterého koUegové musejí stíhat 
v nepravdách; ten jediný pán je důkladný symptom našich uni- 
versitních a vědeckých poměrů! A jetu hned pan archivář Dvorský 
— zase pěkná illustrace oboru historického, některých vlivných 
historiků. 

Aféra prof. Vávry a Weyr — Pexider ukazuje taktéž nenor- 
málnost naší vědecké organisace. Jsou to divné poměry, kde 
studenti skládají professora z úřadu, a stejně jest divné, když 
začátečník vědecké dráhy veřejně utkává se s uznaným odborníkem 
a vědeckými korporacemi o svou akademickou dráhu. O prof. Vávrovi 
vyšla brožurka od p. inž. Lista, obžaloba nedostatků české techniky 
vůbec a také prof Vávry a jeho způsobu přednášení; spor jde 
ovšem také o vědeckou kvalifikaci a u věci té by prof. Vávra 
publikací vědecké práce, třeba v jazyce cizím, se obhájil nejúčinněji. 

Brožurka dr. Pexidra kritisující učebnici Weyrovu již svou 
nezvyklostí a ovšem také svým neklidným tónem usvědčuje ne- 
pěknost a ubohost našich literárních poměrů; dr. Pexider si nevedl 
správně a jeho výtky nejsou všecky dost závažné; ale tolik do- 
kázal, že český vynikající učenec snadno upadá ve vědeckou 
ležérnost před svým českým publikem, proto že dominuje a že 
nemá povzbuzujícího českého okolí vědeckého. A to je ten hrozný 
kámen úrazu: český vědec musí se stále měřit vědeckou prací 
ciziny, sic upadá, neboť doma je lidí pracujících s ním a kontrol- 
lujících ho velmi málo nebo dokonce žádných. Rusové říkají 
o svých učencích, že již nepracují, jakmile se stali professory; 
totéž by se snadno mohlo říkat také u nás. Dojista jest vědecký 
a akademický monopol věci a charakterům na škodu. 

Z toho důvodu, důvodu velmi vážného, potřebujeme druhé 
university, třeba že naše první universita je vlastně ještě nehotová. 
Budou-li dvě, místně rozdělená centra vědecké činnosti, nastane 
časem, ne-li kritický průvan, tož alespoň vánek. ^ 

* České vysoké školy, proto že jsou jedny nebo dvě, musejí být jinak 
posuzovány, než německé. Toho však vláda, posud ani ty vysoké školy samy 
nečiní. Na naší universitě mčly by tedy být ustanovováni zdatní pracovnici 



83 



Do jisté míry dala by se i v Praze vědecká práce lépe orga- 
nisovat, kdyby se mladším silám a neprofessorům ochotněji pone- 
chávaly příjmy z některých placených míst v akademii a ústavech 
podobných; avšak také v kruzích akademických, nejen politických, 
straší mnohoobročnictví, sesilující vědecký a akademický monopol. 

Studentstvo a vědecká výchova mládeže trpí vším tím; trpí 
však také tím, že se jí nedostává učebnic a vědecké literatury 
vůbec. Je žalostné, jak trvání university po 20 let málo zúrodnilo 
vědeckou literaturu! Český student, nemaje dosti učebnic a litera- 
tury, odkázán je na studium nechutných lithogramů nebo vlastních 
stenogramů; že tím vědecká soudnost se nezvyšuje, rozumí se 
samo sebou. Akademický monopol utvrzuje přímo čínskou ob- 
mezenost a nemyslivost. 

Musíme býti vděčni, že se našel soukromý nakladatel pan 
Laichter, organisující literární sebeobranu soustavně a promyšleně; 
avšak bylo by na čase, aby některé vědecké korporace konečně 
se ujaly naší studující mládeže. Akademie měla by tu mnoho práce! 
Její druhá třída vydala již překlad Reychlero vy » Chemie fysikální« ; 
ale to je zatím počátek velmi skrovný; ovšem by Akademie musila 
se stát ústavem českým, ústavem znajícím vědecké a literární 
potřeby naše a ústavem, jenž by spravován byl duchem vědeckým. ^ 

Všecka tato těsnost a úzkost našich akademických poměrů 
se v kruzích akademických pociťuje také; nedávno český professor, 
teď po dvacetiletém trvání české university, s patrnou bolestí 
vzpomíná naprostého rozdělení university a nadhazuje experiment 



i když obor jejich profesorem je již zastoupen; zejména by také na našich 
technikách mohli být ustanoveni (v Německu se to již děje!) profesorové li- 
teratury, historie, filosofie atd. Filosof, odborný technik, by jisté na technice byl 
na svém místě. Takové doplňováni techniky je v duchu času, směřujícího ke 
sjednocení vzdělání t. zv. humanitního a realistického; na každý způsob by 
naše vysoké školy především samy měly mít smysl pro naše národní potřeby 
kulturní. 

^ V Akademii, jak známo, nevolí se někteří vynikající mužové, a kteří 
by o zvolení stáli ; za to volí se lidé, kteří by tak vystačili na místa opiso- 
vačská. Zarazilo, že »Živa« (1903, str. 180) pro toto osobní a mužů nedů- 
stojné hraní na akademii našla tuto formuli : »Ona nevolí slavné muže, kteří 
by již dle svého zaměstnání něco ze sil a času svého jí věnovati nemohli^ 
ona nechce se ani slávou jejich pyšniti, aniž má, čeho by jim poskytla sama. 
Nevolí-li tudíž pána vynikajícího věděním a postavením, nemíní jej snižovati 
aniž sebe povznášeti, ona ráda velikost uznává, ale k čemu jí počet členů 
rozmnožovati o muže, kteří pro ni ničeho konati nemohou neb nechtí ? I ta- 
ková Akademie je organismus živý, též ona má svoji zkušenost.* 

6* 



84 



s universitou utrakvistickou na Moravě — je to trpká kritika našich 
vědeckých poměrů, a tím trpčejší, že pisatel na tento dosah svého 
stesku nepamatoval. ^ 

Má-li se stát náprava, také naši politikové by se musili po- 
stavit výše a provozovat politiku kulturní. 

Vysoké školy mají důležitý úkol národní a politický. Jestliže 
se s naší strany někdy říkává, že zřízení university není, alespoň 
nemělo by být otázkou politickou,^ tož to může mít jen smysl 
ten, že politika našich odpůrců má býti spravedlivější k našim 
kulturním požadavkům. Škola a zejména škola v Rakousku jest 
politicum, jak už Marie Terezie své rádce správně poučovala; 
a právě proto musíme žádat, aby české poselstvo na sněmích a ve 
Vídni provozovalo školskou politiku, politiku opravdu českou a 
vyššího slohu. To ovšem znamená požadavek, aby se niveau po- 
slanecké připravenosti a vzdělanosti zvýšilo. 

A co tu řečeno o poslancích, musí se stejně říci o žurnalistice. 
Právě žurnalistika byla by povolána, šířit v našem lidu poznání 
a přesvědčení, že věda jest moc, moc hospodářská a duchovní, 
které právě malý, nesamostatný národ by se měl domáhat všemi 
silami. 



1 Goll, Der Hass der Volker, 1902, p. 17, 18, 23. 

2 Goll. 1. c, p. 9. 3 



škola pomocná. 

Josef Zeman. 

Pokrok v paedagogice je nepopiratelný. Uvedu jen čtyři fakta, 
jimiž se zduševňuje dnešní paedagogika: 

1. Věnuje se pozornost paedopsychologii. 

2. Jest ujasněna potřeba paedagogiky individuální i sociální 
a potřeba hlubšího vzdělání paedagogického vůbec. 

3. K spolupráci ve škole hlásí se lékař. 

4. V síně školní vchází výchova umělecká. 

Těmito body sílí se iniciativa k vnitřnímu obrození method 
na základě studia, zkušenosti, pravdy a krásy, jimi rozvíjejí se 
všechny instituce školské reformně a pokusně, jak viděti ve vzdě- 
laných zemích severních. 

Přítomná práce ukázati má na jeden druh školství nám dosud 
méně známý: na školy pomocné, jež vznikly právě z hlubších ná- 
zorů paedagogických a z ušlechtilé snahy po lidskosti. Nejsou pro 
blbé, toliko pro méně nadané. 

Bylo sice dříve dost soucitu, jímž ulehčováno pastorkům pří- 
rody, dětem slabomyslným, ale účelná a spořádaná péče o ně 
organisována byla teprve humánním stoletím devatenáctým. Druhdy 
se domnívali, že neštěstí slabomyslnosti nelze zmenšiti systema- 
tickou prací. V třicátých letech minulého století dali mocný podnět 
k výchově dětí abnormálních pařížští lékaři Firras, Séguin a Voisin. 
U nás má jasný zvuk a trvalou památku jméno Klaarovo a Amer- 
lingovo. Z Němců vynikl neobyčejnou horlivostí dr. Guggenbíihl. 
Ustav jeho v Abendbergu v Interlakenu byl celé Evropě i Ame- 
rice znám, později však stalo se jméno Guggenbiihlovo okřídleným 
slovem méně seriosním. Nenašel prostředků, jimiž by z nešťast- 
ných blbců dovedl zázračně tvořit lidi zdravé, jak se domýšlel a 
slovo »Guggenbiihlerei« (mnohomluvnost, klamání) zbylo jen jako 
doklad lidské neuznalosti. Má přece jen nepopiratelnou zásluhu, 
že dovedl získati zájem a pozornost pro slabomyslné, třeba v paeda- 



86 



gogice ani ve vědě lékařské nemá místa idea, že by se na př. 
blbství dalo vyléčit. Není pro ně také ústavů vychovávacích a vy- 
učovacích, nýbrž ošetřovatelen, útulen, asylů a pod. 

Jinak je ovšem u slabomyslných, jejichž chápavost je sice ome- 
zena, ale kterou lze přece úsilným vychováváním a vyučováním 
vyrovnati aspoň tak, že se ze slabomyslného, lépe řečeno duševně 
tupého, méně nadaného člověka může státi tvor lidstvu uži 
tečný, společnost neobtěžující, tvor, jemuž lze vtisknouti normální 
regulativy, smysl pro pořádek, a jehož lze přivésti i k praktickým 
dovednostem. Tím vysloveno i sociální a hospodářské stanovisko 
vedle filantropického, paedagogického a psychiatrického, s něhož 
se na ústavy pro slabomyslné pohHží. 

Avšak stanoviskům těm nebude moci býti dlouho a dlouho 
plně vyhověno už proto, že ústavy pro slabomyslné, blbé a pod. 
nemohou pojmouti všechny, kteří by tam patřili. Přemnozí zůstá- 
vají přítěží školy obecné, která při nejlepší vůli nemůže je při 
vésti v koleje životní logiky; a tu právě ve směsi všech stupňů 
duševních individualit ukázala zkušenost, že dítě méně nadané, 
těžkopádně myslící, pozvolné, nebo dítě, jež nedovede sebe menší 
pozornost upjati na učitele a učení a tím často neprávem mezi 
blbé se řadí a pak ignoruje, může se vzpamatovati, věnuje-li se 
mu zvláštní péče, poskytne-li se mu zvláštního vyučování, indivi- 
duální výchovy. 

Dr. Kern snad první vyslovil myšlenku, aby dítě méně na- 
dané, které ostatním ve třídě nestačí a opožďuje se, bylo zvlášť 
vyučováno. A první byly Drážďany - aspoň v Německu, pokud 
mi známo — kde Kernovu myšlenku už r. 1867 provedl Stotzner, 
zřídiv jednu třídu pro méně nadané, t. zv. Hilfsklasse, t. j. třídu 
pomocnou, která je počátkem mohutného odvětví školského t. zv. 
škol pomocných pro méně nadané. 

Nedivíme se, čteme-H, kterak na tuto první školu tehda se 
hledělo; věc nová nedocházela ocenění, pokládána byvŠi za pacda- 
gogický sport. Dnes však.í' Na IV. sjezde pomocných škol v Mo- 
huči pořádaném konstatováno, že r. 1893 bylo v Německu 32 měst 
o 110 třídách s 2290 dětmi, r. 1898, kdy založen svaz učitelstva 
pomocných škol, měla 52 města 202 třídy pomocné s 4280 dětmi, 
r. 1901 v 87 městech 390 tříd se 7870 dětmi a r. 1903 v 147 
městech 174 škol s 16.000 dětmi. Při tom počítáno všech 90 ber- 
línských tříd t. zv. Nebenklassen za jednu jen školu, neboť v Ber- 
líně je zaveden systém třídní, o němž se dále zmíním. 



školy pomocné nejsou snad jen předností německou a jestli 
že se tu častěji dovolávám fakt německých, činím tak proto, že 
právě v Německu je školství toto nejvíce rozvito. S úsilím chvály- 
hodným stará se o pomocné školy Anglie, Norsko, Belgie, Hol- 
landsko, Švýcary. Londýn zřizuje je promyšleně v středisku něko- 
lika škol obecných (centres). R. 1900 měl pomocných škol — ni- 
koli tříd — 53 s 2154 dětmi a 119 učiteli. Snad všude vydržo- 
vány jsou pomocné školy městem, někde také zvláštní společností. 
Amsterdam poskytuje spolku pro péči o děti méně nadané 13.000 
zlatých ročně. Lipsko stojí pomocné školy 70.000 marek. Vydání 
berlínská vykazují cifry úžasné. Hamburk má 8 pomocných škol 
s 50 učiteli. Vídeň má jednu čtyrtřídní školu pomocnou, Linec 
dvoutřídní. Hradec Štýrský a Solnohrady mají po třídě. 

V Praze přičiněním škol. rady prof. Sauera z Augenburgu 
zřízena je pomocná třída pro slabomyslné při obecné a měšťanské 
škole dívčí u sv. Jakuba na Starém městě od r. 1896. Počátkem 
škol. r. 1903 — 4 otevřena byla pomocná třída v Libni. Máme tedy 
2 pomocné třídy v Cechách, ale širší veřejnost, ba i učitelstvo 
málo o nich ví. Moderní paedagogika i dobrodiní třídy pomocné 
zasluhuje, aby zprávy o třídách těch, o účelu a výsledku jejich 
hojněji se šířily^ a vzbudily tolik zájmu, aby pomocné třídy mě- 
nily se ve školy. Na Prahu 2 třídy pomocné je příliš málo. A což 
náš venkov } Kolik individuí tu nevinně trpí, kolik se jich nadobro 
pro společnost ztrácí, kolik jich neštěstím svým působí muka ro- 
dinám, a jak často se hořkost a lítost rodičů a sourozenců mění 
v tyranii a bezcitnost k tvoru — přece jen lidskému! 

Třetí sjezd lékařů a přírodozpytců českých v Praze 1901 
konaný přijal návrh dra Růžičky, aby pro děti méně nadané zři- 
zovány byly třídy se zvláštní osnovou a omezeným počtem žactva. 

Kulturní program české strany lidové žádá: Pro děti slabo- 
myslné buďte dle potřeby ve větších obcích při školách obecných 
zřízeny zvláštní třídy. 

Školský program, vypracovaný komisí při pražské jednotě 
»Komenský« a v »Uč. Novinách* č. 42. r. 21. uveřejněný praví: 
Pro děti slabomyslné zřízeny buďte ve větších školních obcích 
zvláštní třídy. 

Kulturní program, přijatý na učitelském sjezde r. 1903, vy- 
slovuje: Pro děti slabomyslné, které nejsou sice úplně neschopné, 

1 Současně vychází v »Učitelských Novinách* stať o pomocných třidách 
od uč. R. Sedláčka. 



88 



ale nemohou stačiti ostatním normálním žákům, buďte zřízeny 
zvláštní školy a třídy pomocné. 

Liberecká jednota přijala r. 1901 po referátu K. Simona tuto 
resoluci, kterouž je charakter pomocné školy jasně vystižen: 

1. Ve všech městech buďte zřízeny školy pro méně nadané, 
aby takové děti nestaly se později obtížný obci, nýbrž aby 
byly zvlášť způsobilými učiteli vyučovány a vychovány na 
lidi společnosti užitečné. 

2. Potřeba t. zv. pomocných škol vyplývá z těchto důvodů: 

d) normální škola zbaví se škodného vlivu, jakým na ni 

působí děti méně nadané, 
b) rodině, chudobincům, trestnicím a pod. pomůže se 

tím, že se vypěstí ve škole pomocné schopnost k práci 

výdělkové. 

3. Zásadou při výběru dětí do školy pomocné jest: dítě, které 
pro slabost duševní nemůže na škole obecné bráti s ostat- 
ními stejné účasti na vyučování, patří do školy pomocné. 
Vyloučeny jsou děti blbé nebo jinak duševní tupostí příliš 
zatížené a děti mravně zvrhlé. 

4. Účelem pomocných škol je vychovávati nábožensky mravně, 
utužiti povahu, zvykati pořádku a práci a pokud možno při- 
pravovati pro život praktický k výdělkové schopnosti. 

5. Učebné předměty: náboženství, vyuč. řeč, čtení, psaní, počty, 
nauka o domovině, názorné vyučování, kreslení, tvaroznalství, 
zpěv, tělocvik, ruční práce. 

6. Při všeobecném sčítání v Rakousku budiž zavedena rubrika 
méně nadaných a úplně slabomyslných. 

V Němcích, jak při organisaci pomocného školství je přiro- 
zeno, věnují pomocným školám pozornost časopisy učitelské, lé- 
kařské i j. Úsilně propaguje se myšlenka v »Zeitschrift f. d. Be- 
handlung Schwachsinniger« v časopise »Kinderfehler« ^ a v »Zeit- 
schrift fúr Schulgesundheitspílege«. 

Je potřebí škol pomocných.? 
Novost školského útvaru, jak bylo již řečeno, budila pochyb- 
nosti a dosud u laiků vyjadřuje se otázkou: Je opravdu takových 
škol potřebí, vyplatí se náklad, námaha } Dokonce i mnozí pedago- 
gové nemohou se pro ně rozehřát, ač školy pomocné stávají se 

* Řed. J. Triipper, o jehož vychovatelné viz či. v 18. čísle »Časopisu 
Učitelek*. 



89 



v cizině velmi populární. Prof. dr. Witte, školní inspektor v Thornu 
tvrdí na př., že ani nelze vyučovati v ti^ídě děti méně nadané 
hromadně, že dítě takové spíše prospívá ve škole normální, ve 
které je vlivem nadaných pobízeno k většímu napjetí sil. Mimo to 
spatřuje ve školách pomocných jakousi příhanu a depresi dětí 
i rodičů, školy pomocné jsou mu příliš drahé atd. 

Na druhé straně však zkušenosti učitelů, rodičů a vydržo- 
vacích družstev jakož i veliké rozšíření škol pomocných vyvracejí 
námitky. 

Výsledky na pomocných školách podávají doklad, že lze 
hromadně vyučovati děti méně nadané. Ba učitelé škol pomocných 
tvrdí — a jistě pravdivě — že jejich vyučování a vychovávání 
podává jim nepřetržitě tolik motivů psychického pozorování hod- 
ných, že jim práci zduševňují, nečiní nijak fádní a výsledky že je 
daleko více těší a uspokojují než ve škole normální. Nemůže 
opravdu býti krásnějšího vědomí než toho, mohu-li říci: tohoto 
člověka jsem duševně zachránil, vychoval, něčemu naučil. 

Názor, že slabší dítě ve společnosti dětí normálních více se 
tuží, je mylný. Naopak víme z vlastní zkušenosti, že společnost 
chlapců chytřejších dovede ze slabochů dělat blbečky, činí je 
směšnými, deprimuje. Požadavky školy obecné jsou dost značné 
a bylo by nelidským přetěžováním nutit slabého nad jeho síly. 
Dnes už i u nás je odstraňována praktika, aby učitel rozsazoval 
žáky tak, aby hloupého usadil vedle chytrého, líného vedle pil- 
ného, nepozoru vedle pozorného, nemravného vedle mravného. 
Spíše tím dobré vlastnosti vezmou újmu. Moderní paedagogika také 
ví, že dítě duševně nezdravé není za svůj stav zodpovědno; jevíť 
ono toliko svou přirozenost a tuto přirozenost nezmění nesyste- 
matická výchova žákovského okolí. 

Změní ji jen zvláštní péče, zvláštní výchova a zvláštní vy- 
učování, kterého jim však nemůže podati učitel na obecné škole, 
jsa sevřen různými normami. Dítě slabé sedí mezi normálními 
tupě, sebe živější vyučování nevzbudí v něm zájmu, nebo nemá 
zájmu pro neposednost, spolužákům bývá terčem úsměšků, ne- 
zbedností, učiteli stává se břemenem, poněvadž s ostatními ne- 
postupuje stejným tempem, učitel si ho pomalu nevšímá, aby 
nebyl zdržován, a dítě ztrativší pak poslední špetku sebevědomí 
a sebedůvěry, stává se zavilým a poskytuje čím dále žalostnější 
obrázek duševní zašlosti. 



90 



U učitele vzniká dilemma: buď v horlivosti své věnuje méně 
nadanému více pozornosti a zkracuje ostatní, nebo si ho nevšímá 
a dítě je nadobro ztraceno. 

Obrázek se však změní ve třídě pomocné. Dítě se cítí mezi 
rovnými, ožije, neboť si ho učitel všímá jako druhého, nekaceřuje 
ho, jak se mu dělo na škole obecné, spolužáci nevtipkují, a vy- 
učování, které je sníženo k úrovni jeho, není mu prázdným zvukem, 
vše mu je srozumitelnější — a duše pomalu se rozjasňuje. 

Námitka, že zřizování škol pomocných je drahé, má jistou 
platnost. Je třeba nových místností, nových sil učitelských a množ- 
ství pomůcek, které mají nahraditi nedostatek představ u nor- 
málních dětí předpokládaných. Ale která škola vůbec nestojí mnoho 
peněz? A jaké sumy báječné vyžadují výchovny, polepšovny, kár- 
nice, trestnice a p., které svůj materiál rekrutují nejvíce právě 
z řad dětí méně nadaných, jimž se nedostalo dobrodiní škol po- 
mocných.? Učitelé na školách pokračovacích mohou nám dosvěd- 
čiti, že mají v kázni nejvíce co dělat s hochy, kteří na ob. škole 
nepokračovali věkem s roky školními. Vyšetřující soudce vždycky 
u přečinů i zločinů mladých lidí zví, že zůstávali ve škole za ostat- 
ními. Většina méněnadaných protloukla osmiletou povinnost školní 
tak, že se nedostala ani do 5. školního roku, vyjdouc ze školy 
nedovedla se vyučit řemeslu, nebyla ani tovární práce schopna, 
nedovedla se poctivě uživit a připadla obci na obtíž, dodává slušný 
kontingent pro číslici prostitutek, plní káznice a trestnice, jejichž 
obrovské výdaje by se zmenšily regulací výchovy ve třídách a ško- 
lách pomocných. 

Heslo: » Stavte školy a nemusíte stavěti kriminály «, nepo- 
zbylo nijak své platnosti a vězí v něm stále žaloba na sociální 
poměry, v nichž také nejčastěji tkví příčina malých schopností 
i slabomyslnosti dítěte. Je dokázáno, že nedostatečně živené dítě 
i normální ztrácí na duševní výkonnosti a duševní inferiorita že 
souvisí vůbec se zadrženým rozvojem tělesným. Chudé dítě požije 
ráno trochu nemastného úkropu, nebo chatrné kávy s chatrnou 
dosí mléka nebo nemá vůbec nic teplého z rána. V 10 h. o pře- 
stávce dívá se s trpkostí a závistí na druhy, kterým je dopřáno 
rohlíku, uzenic nebo bohatě namazaného chleba. 

Vždyť známe ty bledé tváře, s nichž zírá tělesná slabost 
a stálá neukojitelnost. 

Lidský soucit dal vyrůsti spolkům pro stravování mládeže, 
pro zotavení ve feriálních koloniích, školským mlékárnám a j. Po- 



91 

lávkových ústavů je zajisté po Cechách velmi mnoho, škoda, že 
není tu po ruce dost statistických dat o nich. V N. je t. zv. ko- 
runový spolek (členové platí 1 K ročně), který od listopadu do 
dubna udílí denně 400 dětem výživnou polévku a maso. Dítě se 
posilní, snese větší námahu duševní, přiučí se způsobům, pozná 
-ochotné lidi. V Elberfeldu a v Lipsku dostávají chudé děti k po- 
snídávce teplé mléko a v poledne oběd. U sv. Jakuba v Praze do- 
stávají žáci pomocné třídy obědy. Jinde bývá žactvo i šaceno. 

Horší nepřítel než hlad je alkohol. Matky, které pijí kořalku 
s úmyslem, aby se kojenci dostalo výživnější látky, skytají mate- 
riál do školy pro slabomyslné. Názor, že kojící matka má užívati 
alkoholu, je v naší krajině ne rozšířen, ale přímo příkazem tradi- 
-cionelním a článkem v pravidlech pro šestinedělky. Chudé ženy 
pijí obyčejnou kořalku, lépe situované kmínku a zámožnější 
plzeňské pivo. Kde mimo to mají k snídaní kořalku na míse 
a smáčený v ní chléb pojídají Ižicí, tam nemůžeme čekati pro 
školu obecnou materiál normální. Vůbec: kdyby bylo více ma- 
teřské péče a více zdravotnictví dbáno, nemusilo by dítě často na 
stupeň slabomyslnosti býti přivedeno. Nerozum a požitkářství po- 
svěcené úkolem živiti dítě vlastním mlékem mstí se na dětech, 
u nichž teprve škola rozpozná duševní schopnosti. Je tedy několik 
roků ztraceno, kdy mohlo se mnohé odvrátit. Nelze proto ani 
dost doporučiti večírky s rodiči i s těmi, jichž děti ještě nechodí 
do školy, zavedení nauky o vychovatelství na dívčích školách 
v příslušném rozsahu, kursy pro dívky škole odrostlé a p. 

Většina dětí málo nadaných vychází z třid dělnických, ^ což 
je vysvětlitelno nepříznivými poměry sociálními, nedostatečnými 
byty, četnou rodinou, nevhodnými lůžky a j. Vyšetřoval jsem 
u svých 84 žáků, kde a jak kdo spí. Jeden žák spal po celý rok 
v kravíně; ráno byl ovšem omámený a přítomnost jeho stávala se 
třídě nesnesitelnou; 26 žáků spalo na zemi u zdi, 7 v komoře, 
2 na půdě, 2 v bedně! Většina sdílí lůžko se sourozenci, několik 
s matkou a otcem. U mnohých měli ještě v jedné místnosti pod- 
nájemníky, resp. nocleháře. Spatné lůžko, přeplněná místnost a na- 
mnoze denní práce neodpovídající věku, rodiči na dětech vyžado- 
vaná, nebo zase naprosté nevšímání si dětí, jdou-li rodiče do to- 
várny, působí neblaze i na duševní uschopnění. 

Dle dra Gyžického jsou děti slabomyslných rodičů — a tím 
také méně nadaných — většinou zatíženy dědičně. Vedle tuberku- 

* V staroměstské škole snad náhodou je větší percento z rodin kočí. 



92 



losy, příjice, alkoholismu a j. vad působí otravně mravní nevá- 
zanost rodičů, sourozenců, spolubydlících. V Halle n. S. 40Vo ro- 
dičů, jichž děti navštěvují školy pomocné, jsou pijáci, zloději, pro- 
stitutky. Toto faktum buď mi omluvou, že jsem se u rodinných 
poměrů déle snad zdržel. 

Dále lze vyvrátit i námitku, že by rodiče kladli odpor tomu 
aby jejich děti byly veškoleny v třídy pomocné. Uznává zajisté 
každý, že je to pro rodiče bolestno, ale je také faktum, že rodiče, 
vidouce kterak dítě jejich ožívá, rádo do školy spěchá a budí na- 
ději, že přece něco z něho bude, docházejí brzy upokojení. Po- 
znávají blahodárný vliv školy a nereptají. Zkušenosti v městech, 
kde jsou školy pomocné, učí, že mnozí rodiče sami z vlastního 
popudu vedou dítě do školy pomocné. Ostatně tu známku menší 
úrovně přinášejí a ukazují i ve škole obecné, nedá se ukrýti nijaký 
a kde se jedná o společné dobro, o záchranu i prospěch jedince, 
o prospěch rodiny, obce i státu, tam je zcela oprávněna expro- 
priace duší. 

Ušlechtilé vedení učitelů obecných škol a vypěstění vědomí, 
že nutno bližního slabšího podporovati, ubrání před posměchem 
spolužactva. (Pokračování.) 



Helena Kellerová. 

Letos vyšla v New- Yorku zvláštní kniha. Helena Kellerová 
napsala » Povídku svého života*.^ Helena Kellerová je 
hlucho-němá-slepá, a ona nám vypráví pohádku svého života. 
Vůkol ní je tmavá, mlčící noc. Její život nezná světla slunečního, 
nezná hudby, Avšak věci časné jsou viděny, věčné neviděny, ne- 
slyšeny! To je útěchou jejího života, její silou! Její duševní život 
je plný světla, krásy a štěstí. 

Helena Kellerová n arodila se v Americe r. 1880. v jižn. 
Spojených státech v Tuscumbii. Předkové její pocházeli ze Svýcar, 
děd její uvázal se ve velké pozemky v Alabamě, otec její sloužil 
v konfederovaném vojsku. Helena byla čiperné dítě. V devate- 
náctém měsíci těžce onemocněla; ztratila zrak a sluch. Devatenáct 
krátkých měsíců viděla malá Helena svit slunce a mohla slyšeti 
hlas své matky, pak zavřel se pro ni svět viděný a slyšený. Jako 
malé ptáče bila se ve tmě a tichu. Zdá se však, že ten krátký čas 
světla a zvuku nemohly pozdější léta vyhladit z její paměti. Jí 
samotné se tak zdá. 

Od 19. měsíce do svého sedmého roku byla Helena malým 
vězněm. Sirý svět byl její tichou, tmavou celou. Duch její dřímal 
v poutech, jež musela laskavá ruka rozvázat, aby duch byl uvolněn. 
Uvolnila je ruka její výborné učitelky Miss Annie M. Sulli- 
va nové. 

Nejmilejší hodiny svého duševního vězení, před příchodem 
své učitelky, ztrávila Helena Kellerová v zahradě, jejíž růže už 
tehdy milovala, ty nádherné růže jihu. Praví o nich ve svém ži- 
votopise: *Visely v dlouhých pletencích s naší brány, naplňujíce 

1 Z p r]á v y o Heleně Kellerové čerpám z řečené knihy, vydané J. A. Macym. 
Obsahuje autobiografii Miss Kellerové, sbírku jejích listů od dětství do doby, 
kdy vstoupila na universitu, pak připojeny jsou zajímavé listy její vycho- 
vatelky Miss Sullivanové. — Je to kniha zajímavá psychologicky i paedago- 
gicky. 



94 



vzduch svou lahodnou vůní, neposkvrněny vůní zemskou; za čas- 
ného jitra umyty v nebeské rose, zdály se doteku tak jemné, tak 
čisté, že si nemohu pomoci, když připomínají mi aphodely boží 
zahrady. « 

Helena hrála si v první době svého života jako malé zví- 
řátko. Když setkala se u někoho s odporem, vášnivě se hněvala. 
Nejmilejší její přátelé byla němá tvář a malé černůše, které se 
jí ve všem poddávalo. Zábavy její byly různé, sháněla po zahradé 
vejce perliček, které svá vejce zanášejí do vysoké trávy, skládala 
prádlo, v němž poznala, co bylo jejího, a podobně. Stále však 
rostlo v Heleně přání, aby mohla se dorozumívat se světem vnějším. 
Měla sice celou řadu znaků; ty však vždy nestačily, a tu oddá- 
valo se ubohé dítě nezkrocenému vzteku a lítosti. Návaly zlosti 
a nespokojenosti byly čím dále častější. Ještě před příchodem své 
učitelky věděla Helena, že liší se od ostatních lidí, jak, v čem, to 
ovšem nevěděla. R. 1887. přišla Miss SuUivanová k slepému a 
hluchoněmému děvčátku. Tu nastává obrat v životě Heleny 
Kellerové. 

Vyučování slepých a hluchoněmých zároveň je věcí poměrně 
novou. Dr. Howe pokusil se o to se zdarem u Laury Bridgma- 
nové. Laura Bridgmanová (* 1829.) žila v Perkin institution for 
the blind a do téhož ústavu dostala se Miss SuUivanová, učitelka 
Heleny Kellerové, jež v dětství téměř oslepla; později se jí zrak 
polepšil. Otec Helenin, když lékařové nedávali mu žádné naděje, 
že by se dceruška jeho mohla vyléčit, obrátil se do tohoto ústavu 
s žádostí, aby mu pro ni doporučena byla učitelka. Doporučena 
Miss SuUivanová. 

Práce, které se tato podjala, nebyla lehká. Miss SuUivanová začala 
ihned s vyučováním; nebylo to však suché, odměřené vyučování^ 
které tolik moří mladé hlavy a mladá srdce. Dobrá učitelka 
a učelivá žákyně měly svou školu v domě i v zahradě ve stínu 
starých, košatých stromů. 

Klíčem, jímž otevřel se Heleně Kellerové vnější svět, byla 
ruční abeceda, dotekem prstů naznačovala jí učitelka do dlaní 
jednothvé písmeny; hned po svém příchodu začala Miss SuUiva- 
nová slabikovati jména různých předmětů do ručky své žákyně. 
Ta sice nechápala hned, co znaky ty znamenají, ale slabikování 
bylo jí novou hrou, jíž se pořád zabývala. Nevěděla, že každý 
předmět má své jméno. Pochopila to teprve po někoUka týdnech. 
Nám řeč zdá se býti věcí tak samozřejmou, tak přirozenou, že. 



95 



těžko pochopit, co duševní práce lidské spočívá v krásně vyvi- 
nutém jazyku. Je zajímavo, jakým darem je řeč člověku, který jí 
neměl a náhle pochopil, jaké bohatství mu otevírá. Líčí to Miss 
Kellerová: 

>Sestupovaly jsme (t. Helena a její učitelka) pěšinou k dobře 
známému domku, vábeny jsouce vůní úponkovitých rostlin, jimiž 
byl domek obepnut. Někdo zrovna pumpoval vodu. Učitelka po- 
ložila mou ruku pod vodovod. Když studený proud řinul se mi 
po ruce, slabikovala do druhé volné ruky slovo »voda« — nej- 
dřív zvolna, pak rychle. Stála jsem tiše, celou pozornost majíc 
upjatu na pohyb jejích prstů. 

Náhle jsem pocítila mlhavé vědomí něčeho dávno zapome- 
nutého, jako záchvěj vracející se myšlenky a mystérie jazyku byla 
mi odhalena. Poznala jsem, že slovo »voda« znamená to příjemné,, 
chladivé cosi, jež plynulo mi po ruce. To živé slovo vzbudilo 
mou duši, dalo jí světlo, naději, radost — pustilo ji na svobodu! 
Byly zde sice ještě překážky, je pravda, ale překážky ty mohly 
být časem odstraněny. « 

Téhož dne naučila se malá Helena významu mnoha slov a 
prvně ve svém životě těšila se na nový den. 

Vyučování Heleny bylo nyní stálé vypravování, jímž tato na- 
bývala vědomí o světě vnějším, a jímž představy, jež nejasné ku- 
pily se v její mysli, nabývaly jmen a tím jasnosti. Ke hrám 
jejím přistoupilo čtení a psaní. Pomocí písmen pro slepce sesta- 
vena jména různých předmětů, ta pak učitelka přikládala k před- 
mětům, jež označovala, aby je žákyně správně associovala. 

Tak první čas hry a učení rychle plynul; později přistoupilo 
systematické vyučování předmětům. Ale s touto systematikou ne- 
bylo odtrženo učení od života; naopak stále zůstalo živé a proto 
zajímavé. Zeměpisu se učila Helena na reliéfních mapách. Přírodo- 
pisu tam, kde je jeho domov — v přírodě. Schopnosti ukazovala 
Miss Kellerová hned v dětství veliké. Velikou chuť k práci, vy- 
trvalost a co je nedocenitelné — železnou vůli. Chtěla být ta- 
kovou, jako jiní vzdělaní lidé, to bylo jejím cílem, a byť ji to 
stálo sebe více práce a námahy, ona ji chtěla podniknouti. 

Další výchova její odbývala se jednak v jejím domově, jednak 
v ústavě pro slepce a nerozlučnou přítelkyní a učitelkou byla jí 
stále Miss Sullivanová. Helena učila se všem běžným předmětům,, 
měla nadání pro linguistiku. 



96 



Po desátém svém věku učila se užívati svého hlasu k mlu- 
vení. Slyšela totiž desítiletá Helena Kellerová o hluchoněmé slepé 
dívce norské, jež se naučila mluvit. Ač přátelé její zrazovali ji 
před příliš těžkým úkolem, nedala se Helena odstrašiti a umínila 
si, že prosadí totéž, co norské děvče. 

S energií chopila se nového úkolu. Hmat vedl ji k cíli. Učila 
se u odborné učitelky. Tato položila jednu ruku žaččinu na své 
hrdlo, druhou na rty a pomalu vyslovovala různé hlásky, pak sla- 
biky atd. Žákyně hmatem pozorovala chvění příslušných orgánů, 
pak snažila se pozorovat totéž na sobě. Vyžadovalo to mnoho a 
mnoho trpělivosti, ale práce potkala se s výsledkem. Kdo si na 
výslovnost si. Kellerové poněkud zvykne, rozumí jí. 

Ještě jsouc malým děvčátkem vyslovila Helena přání vstou- 
piti, až vyroste, do koleje. Myšlenka tato v ní zrála a uve- 
dena později ve skutek. Bylo jí bojovat s největším nepřítelem — 
s nedůvěrou v sebe. Přátelé její myslili, že na sebe vzala úkol, 
na nějž nestačí, .a sama někdy pozbývala již sebedůvěry, ale se- 
trvala. Připravovala se pro universitu Radcliíf ve škole pro mladé 
dámy v Cambridge, r. 1900 pak udělala zkoušky, jež ji opravňo- 
valy vstoupit na řečenou universitu. Přednášky »poslouchala« tak, 
že jí je tlumočila její učitelka v ruční abecedě, po přednáškách 
dělala si záznamy na psacím stroji. Obtíže, které musila překonat, 
byly vehké. Hlavním vodítkem v její práci byly jí knihy pro slepce. 
Tyto jsou však velmi nákladné, a ač její přátelé snažili se jí učinit 
cestu její co nejlehčí, přece mnoho a mnoho vědeckých knih mu- 
sila postrádat. (Knihy pro slepce jsou velmi objemné. »Short hi- 
story of the English people«, jež v obyčejném tisku jest oktá- 
vový svazek, má v této formě 6 velkých foliantů.) 

A tak musila se učiti mnohému Miss Kellerová pomoci tlu- 
močení Miss Sulli vanové. Jaké jsou to obtíže! 

Poměrně nejsnazší bylo Miss Kellerové studium řečí. A neučila 
se jim pouze theoreticky, nýbrž též jich výslovnosti. 

Výslovnost němčiny a frančiny dělá jí méně obtíží, nežH vý- 
slovnost angličiny. Aby mohla si činiti Miss Kellerová záznamy 
toho, co slyšela, používala psacího stroje, který píše písmem jí či- 
telným, t. zv. braillem. Do papíru vyražené body, různým způ- 
sobem seskupené, označují písmeny. Jeden bod označuje na př. a 
a podobně. Bez tohoto psacího stroje nebylo by jí dle jejích 
vlastních slov možno studovat. 



97 



Předmětům z oboru věd přírodních učila se stále pokud 
možno názorně, t. j. předměty byly jí dány do rukou. Největší 
však obtíže spojeny byly s mathematikou a geometrií! Jen pomocí 
výborného učitele Mr. Keithe byly odstraněny. Obrazce geome- 
trické naznačuje si Miss Kellerová dráty, tak že je může ohmatati. 
Se svými učiteli dorozumívala se Miss Kellerová hlavně pomocí Miss 
Sullivanové. Při zkouškách však tato nesměla býti přítomna, tu 
dorozumívala se psaním a mluvením. Professoři kladli zvolna 
otázky a Miss Kellerová položíc lehce ruku na ústa mluvícího roz- 
uměla. Nemluví však každý stejně jasně a to je právě největší 
obtíží. íindy místo řeči zvoleno bylo za prostředníka písmo — 
braille. 

Aby překonávala vnější obtíže, jež jí příroda postavila v cestu, 
musila Miss Kellerová nasazovat mnoho času. A někdy se jí vkradl 
proti vlastní vůH zármutek do srdce, píše: » Myšlenka, že musím 
ztrávit hodiny, abych přečetla několik kapitol, když v okolním 
světě dívky zpívají, smějí se a tancují, mne bouří. Ale brzo zase 
zvednu hlavu a vysměju nespokojenost ze srdce. « 

Smysl pro umění je u Miss Kellerové veliký. A tím již ře- 
čeno, že musela se dostati do styku s uměním. Jak to.? — Říše 
tonu je jí zavřená — i říše barev. Literatura a říše forem jsou 
však území, odkud není vyděděna. Graciesní pohyb zachycený 
rukou umělcovou v kamenu je jí zdrojem upřímné radosti; na 
světové výstavě v Chicagu francouzské bronzy těšily ji ze všeho 
nejvíce. Při výchově její vždy na tuto její zálibu brán zřetel. — 
Své zdraví H. Kellerová vždy uvědoměle pěstovala. Vesluje, jezdí 
tandem na bicyklu, jachtí. Svět, který se výbornou výchovou 
Heleně Kellerové otevřel, ve kterém ona žije, cení si vysoce. 
A chtěla by, aby i jiní nešťastní hlu'choněmí a slepí došli po- 
dobného štěstí v práci. Výchova vyžaduje velkých prostředků 
materiálních, ale co by si přála Miss Kellerová je, aby se v nich 
neviděla obět. Každý učitel ví, že ideálem jeho by bylo po- 
nechati všem individuelním dobrým vlastnostem svěřencovým 
volné pole, a zase naopak všechny osobní necnosti mu uvědo- 
miti, A tak přičinit se k tomu, aby žák byl si vědom, že může 
stále volit a tak řídit svůj život. Za našich poměrů jest taková 
výchova u 9%/^ dětí neuskutečnitelná. A čím vzdálenější jest 
možnost poskytnouti této výchovy hluchoněmým a slepým! Leží 
to dosud lidem v krvi, že dívají se na to, co je těm ubohým 
chlebem, jako na nedovolený luxus. Miss Kellerová pracuje k tomu 

NAŠE DOBA. R. XI., č. 2., 1903. 20. listopadu. 7 



aby ty děti, které příroda těžce zkouší, dostaly do svého tmavého 
světa světlo, a aby neviděl nikdo dobrodiní tam, kde je po- 
vinnost. Její život nemůže být žit marně. U nás bylo bylo by 
takové práce potřebí. 

II. 

Helena Kellerová záhy svými výjimečnými schopnostmi za- 
čala vzbuzovat pozornost v kruzích Amerických a měla vždy 
mezi svými přátely přední muže i ženy své doby. Na žádost 
přátel napsala svou autobiografii. 

Není ani možno jinak nežli, že se najdou lidé, kteří hledí 
na dílo H. Kellerovy spíš jako na kuriositu, že vidí více její vnější 
defekty nežli vnitřní úsilí, které tyto přemohlo. Dívají se na Kel- 
lerovu spíš, jako na automat, jenž co mu bylo dáno přijal a nic 
svého nedává. 

Názor ten je rozhodně chybný. Je zcela jisto, že by ne- 
byla Helena Kellerová bez pečlivého vychování a vší té příleži- 
tosti k učení, kterou měla, tím čím je dnes. Tím však není ře- 
čeno mnoho. Každému kdo chce státi se vzdělaným člověkem, 
musí býti dána příležitost k duševní práci. A že bylo tíž tu pří- 
ležitost dáti člověku, jenž měl od přírody uzavřeny obvyklé 
cesty, jimiž přijímáme složky našeho vzdělání, jest rovněž jisto. 
Našly se však cesty jiné zásluhou Miss SuUivanové. 

Do jisté míry je pravdou, že tato slyšela a viděla za svou 
žákyni — ale co ještě jest duševních pochodů nežli obraz, jenž 
přijímá naše oko správně jest vražen do toho majetku našeho, 
který zoveme vzdělání. Jak mnoho viděli často lidé a přec ne- 
mají ve své duši nic více z viděného, nežli bezcennou sbírku 
fotografií. 

Hlavní methoda, jíž Miss SuUivanová používala byla prav- 
divost vůči své žákyni. A to bylo nezbytné pro Miss Kellerovu. 
Výchova její nebyla nijak šablonovitá, a proto mohla pravda ve 
své jednoduché velikosti prozářit celou bytost Miss Kellerové. 
U nás ve školách musíme prodělat mnoho lži, už rozpor mezi 
hodinou náboženskou a ostatními hodinami. Pak pravda o vzniku 
rostlin a živočišstva zahaluje se pověrami, a již tím dává se dí- 
těti pojem, že je ve světě něco, co nesnese světlo. A zatím ve 
světě nemusí se zatajovat nic. Tak řídila se také Miss SuUiva- 
nová; je k takovému vychovávání potřeba mnoho taktu na straně 
učitelky. — Takovou výchovou vzniká v každém člověku pojem 



99 



vlastní zodpovědnosti, pěstuje se energie, ničí nesoudnost. A jak- 
mile vzniká v člověku vědomí odpovědnosti je svobodným člo- 
věkem, spolupracujícím v té nekonečné dílně všehomíra. Učitele 
nachází H. Kellerová také v literatuře. » Literatura je má utopie* 
praví Miss Kellerová. Když jako malé děvčátko byla tázána, proč 
tolik miluje knihy, pravila: »Poněvadž mi vypravují tolik zajíma- 
vého o věcech, které nemohu viděti, nejsou nikdy unaveny nebo 
rozmrzeny, jako lidé. » Stále a stále vypravují, co chci vědět :« — 
Ve svém životopise věnuje kapitolu literatuře, z níž je vidět, že 
umí čísti. Vyciťuje, co chtěl básník říci: Co by se snad zdálo, že 
činí jí četbu nepochopitelnou, popisy barev, harmonie zvuku, činí 
ji tuto dvojnásob milou. 

Je-li v básníkově duši světlo, tu plynou mu z péra při- 
rovnání, popisy krajin, prostouplá září sluneční, anebo líčí hudbu 
harmonii, v níž se ozývá jeho duše. Ty city H. Kellerová zná, 
cítí náladu těch přirovnání, a ony jí činí neviděné pochopitel- 
nějším. — Dlouho užívala Miss Kellerová ve svých listech po- 
jednáních a p., podobných obrazů. Nemohlo být jinač. Kolik frasí 
Shakespearových osvojila si angličina, a říká je dnes leckdo, aniž 
by vše, co říkal procítil. — Teprv později uvědomila si Miss 
Kellerová, že cennější je, když užívá ve svých popisech obrazy 
docela své. — Když nyní popisuje své pocity vidíme v nich 
náladu píšící, třebas byli chudší nežli popisy těch, kdo vidí a 
slyší. — Jako v severních krajinách, kde slunce září na věčný 
sníh a led, tříští ty bílé pláně paprsky v nekonečný rej barev a 
tonů, poskytujíce zraku často úchvatnější podívanou, nežli bujné 
kraje jižní, tak u Miss Kellerové pocity a vjemy svou chudobou 
dávají příčinu k bohatšímu spracování, nežli u mnohých kteří 
mnohem více vnímají. Duše její zrcadlí, láme a dává v krásné 
směsici zpět vše, co do ní vniklo. Aktivnost duše lidské jest 
veliká. 

Nejvíce popisovány bývají pocity zrakové a sluchové, ty jí 
ovšem schází. 

Za svítání vyšla Miss Kellerová do zahrady a tu praví: 
»Málo kdo poznal, jaké je štěstí jemně tisknouti růže ve svých 
rukou a cítit krásný pohyb lilií, houpajících se v jitřním vánku. « 
Nebo popisuje čím jí je zvuk: »Stála jsem uprostřed kostela, 
kde záchvěvy velkých varhan byly nejsilnější, cítila jsem mocné 
vlny zvuku na sebe narážet, tak jako vlny — obři bijí v malou 
loď na širém moři.« Síla Heleny Kellerové jeví se v tom, že 



100 



nestala se pessimistkou, praví: »Je to velmi příjemné žíti zde na 
naší krásné zemi. Nemohu viděti věci očima, ale má mysl může 
je viděti všechny a já jsem šťastna od rána do večera. « — Uve- 
dená již Laura Bridgmanová byla jakýmsi experimentem. Byly 
o ní vedeny stálé záznamy zajímavé pro vědu, ale nebyly snad 
na úkor pozorované.? Svoboda je tolik důležitá při výchově! 

Ke svému štěstí nestala se Miss Kellerová nikdy experi- 
mentem. Byla svými rodiči, svou učitelkou milována, viděli v ní 
drahé dítě, a ne ubohého mrzáka. To je při výchově taky tolik 
potřebné! A proto Helena Kellerová byla chráněna před do- 
těrností experimentátorů. — Miss Kellerová byla vždy zajímavým 
zjevem pro psychology. Jak vznikl u ní pojem prostoru, pojem 
času, abstraktní pojmy, idea boha .^^ To byly otázky, na které hle- 
dali u ní odpovědi. Helena Kellerová ztratila zrak a sluch v de- 
vatenáctém měsíci. Zbývající smysly, musily tyto dva nahraditi 
a jistě, že i zrak a sluch měl u ní vliv na ustálení se těchto 
pojmů Do jaké míry je otázka, jež přesahuje síly psychologů. 
Pojem prostoru vyvinul se u ní patrně hlavně, na základě 
hmatu, pojem času pak podobně, jako u jiných lidí. Neboť měla 
Miss Kellerová již od 7 let hodiny, jimiž molila pomocí hmatu 
čas určovati. 

Zajímavo jest pozorovati, jak vznikly u Heleny Kellerové 
abstraktní idee. Když Helena pochopila, co jest řeč, tázala se 
stále a stále na nové významy. — Jednou z rána přinesla své 
učitelce jarní fialky, které sama v zahradě natrhala; tato ji objala 
a pravila: »Mám Helenu ráda.« Děvčátko se tázalo, co je to mít 
ráda.? Učitelka ji přitiskla blíž a kladouc ruku k jejímu srdci 
pravila, že to tam musí cítit. Helena tehdy poprvé všimla si tlu- 
kotu svého srdce, co je láska však nepochopila. Ptala se dál 
slovy, jež už znala, jednak znaky, není-li to líbeznost květin, pak 
ukázala směrem k slunci, odkud cítila, že přichází sálavé teplo — 
domnívajíc se, že teď snad pochopila záhadné slovo. Avšak ne- 
uhodla a bylo jí divné, že nemůže učitelka lásku jí ukázat. Den 
neb dva na to navlékala malá Helena perly různé velikostí na 
šňůru. Vždy dvě velké, tři malé za sebou. Často se pletla, a uči- 
telka ji trpělivě napomínala. Nad jednou chybou se zamyslila a 
SQažila se najít cestu, jak by nehodu spravila. Tu učitelka se 
dotkla jejího čela a důrazně vyslabikovala — » mysli «. — 

V témž okamžiku Helena pochopila, že slovem tím označen, 
byl process, jenž se v její hlavě odehrával. Byl to první abstraktní 



101 



její pojem. Přestala myslit na navlékání perel a vrátila se k slovu, 
které nemohla před dvěma dny pochopiti — t. co je to míti rádu. 
Učitelka snažila se přirovnáním učinit ten pojem pochopitelným 
a vskutku Helena pochopila, že je mezi ní a jinými lidmi nevi- 
ditelný vztah. — Miss SuUivanová dlouho nezmiňovala se své 
svěřence o Bohu a náboženství vůbec. Každý učitel ví, že to není 
tak lehká úloha, říci dítěti lidskou řečí to, co je nadHdské. fak 
volit slova, která by nezmenšila, co tuší duch } A na druhé straně 
jak proplouti těmi Scyllami a Charybdami dětských otázek.^ 

Mnoho filosofů dívá se na ideu Boha jako na vrozenou, 
kterou mají lidé na každém stupni svého vývoje. Je to otázka, při 
které se nyní nemůžeme zdržovat. Jen tolik musíme říci, že dítě, 
které je ve spojení se vnějším světem, jako právě byla Miss Kel- 
lerová, nemůže přinést pro tuto otázku víc, nežli jiní lidé. Třeba 
že jí není přímo nic řečeno o Bohu, přec nepřímo jest vedena 
zásadami, jež vyplývají z monotheistického názoru křesťanského. 
A třeba nebylo za onu záhadu, za ono velké X nic dosazeno, přec 
všechny vlastnosti té neznámé jsou jí podány. Nemůžeme tedy 
zde více zvěděti, nežli u kteréhokoliv jiného člověka normálního. 

Pokud byla malým dítětem, slyšela Miss Kellerová o »Matce 
přírodě* »Mother Nature« — a této ona ve své fantasii přikládala 
vlastnosti, jež obyčejně přikládány Bohu. Brzo jí ale nestačilo to, 
co věděla o původu a účelu světa. Dověděla se leccos a neroz- 
uměla. Jedna laskavá dáma vyprávěla jí všelicos z nového zákona — 
zázraky byly Heleně nepochopitelný. Jednou pravila smutně: »Jsem 
hluchá a slepá, proto nemohu viděti Boha.« Když bylo Heleně 
deset let, sestavila si na papírek řadu otázek, na něž chtěla do- 
stati odpověď: »Chci zvědět o mnohých věcech, jimž nerozumím. 
Kdo udělal zemi a moře? Proč je slunce horké .^ Kde jsem byla, 
nežli jsem přišla ke své matce .^« a mnoho jiných*otázek. Tu teprve 
pokusila se Miss SuUivanová podati dle svých sil a dle svého 
svědomí vysvětlení. 

U Miss Kellerové nápadně vstupuje do popředí vnitřní, duševní 
práce. Nemiluje ručních prací (slepci tyto práce často milují), má 
raději práci intelektuelní. — Mnoho lidí žije pouze ve světě vnějším. 
Žijí v tom, co vidí, co slyší, a pak v mínění cizích lidí. — Miss 
Kellerová žije ve svém vlastním, duševním světě. Je tvůrcem svého 
života. Ona svým vychováním nabyla možnosti, volit co chce 
a určovat své jednání. A ona ví, že chceme-li ve světě něčeho 



102 



dosáhnouti, musíme tak učiniti prací. Došla přesvědčení, že vyko- 
náme-li jednu těžkou povinnost, druhá bude již lehčí. 

Helena Kellerová tedy nemůže být pessimistkou. Přelétnou 
někdy stíny její duší, není možno jinak, ale ona jich netrpí. Lidé 
byli k ní vždy dobří. — Jsou někteří lidé, z nichž září duše, a každ>% 
kdo se s nimi setkává, cítí vliv jejich přítomnosti. K těm patří 
Miss Kellerová. 

A není snad neznalost lidí příčinou jejího jasného názoru 
na svět. Ne. Ona lidi zná. Stisknutí některé ruky činí ji šťastnu^ 
neboť cítí v něm charakter, stisk jiné ruky, praví, že je insultem. 
Někteří lidé hledí k ní sestoupiti, nemá to ráda, neboť ví, jaký 
rys povahy se v tom jeví domýšlivost a pokrytectví. 

Pozoruj eme-li věky lidského vývoje, zdá se, že hrubá, mate- 
rielní síla ustupuje před silou ducha. Za dávných dob kultury 
řecké vrháni slabí hoši se skal, neboť nemohli sloužit státu, jenž 
byl alfou i omegou řeckého bytí. Nyní účelem státu jest, nebo 
má býti, ochrana slabých. Není vždy silný duch v silném těle. 
Přestala již doba, kdy těla mužů byla hradbou měst. Nachází se 
jiné hradby a popřává se více volnosti duchu. Jde volně vpřed 
chod lidstva — však nevymýšlím hypothes — pokrok je zde přec. 

Helena Kellerová, o níž jsem dnes referovala, je v době dří- 
vější nemožná, neboť smysl celého jejího života leží ve větě: 
»Věci časné jsou viděny, 
věčné neviděny, neslyšeny!* 

Dr. Alice G. Masarykova, 



Cestopis císaře Josefa 11. z r. 1771. 

Podává J. M. Řehořovský. 
(Pokračování.) 

II. 

Obsah cestopisu.^ Panovník opustil 1. října proti vůli své 
matky Vídeň a ještě téhož dne byl v Brně, kde konferoval 
po 2 dny s předsedou zemského gubernia, hrabětem Arnoštem 
Kounicem,^ nejstarším synem rakouského státníka, hrab. Blúmege- 
nem o záležitostech zemských. Navštívil divadlo, Spilberg, vojen- 
ský špitál a učinil prohlídku veškerých zde ubytovaných pluků. 
Cestou do Olomouce si panovník všímal rozložení vojska, 
nouze, která tady už byla patrnou : obilí se špatně vydařilo a 
dobytek padal. Do Olomouce přibyl 4. října a nalezl tam hrozné 
poměry. Město stálo v odporu proti krajskému hejtmanu, který 
dal zatknouti 3 měšťany, kteří před rokem odevzdali císaři me- 



1 Poznámky, které podávám pod čarou jsou opatřeny z jiných pramenův; 
příloh denníku užito nebylo. — 

■' Z Brna zaslal 2. října císařův adjutant, hrabě Nostiz, oběžník na 
všechny české úřady krajské, jímž se nařizuje, aby všichni krajští úředníci 
provázeli císaře krajem, informujíce ho o stavu sklizně, nedostatku obilí, 
obchodu a jiných zemských záležitostech, zároveň obdržel každý hejtman 
13 bodů, které bylo vypracovati do příchodu císařova. V témž oběžníku byl 
pořad C3sty po Čechách a nařízení v příčině dopravy družiny panovníkovy. 
Podobný rozkaz vyšel 4. října od pražského gubernia. Byly tedy oběžníky 
dva: Nostizův a Fiirstenbergův. Otázky, které bylo vyříditi do 3 týdnů, byly 
tyto: 1. kterého druhu obilí jest nedostatejc, 2. jaký a 3. v které krajině, 
4. zda vše se spotřebuje při prostřední úrodě, či co zbude, 5. odkud se 
nahrazuje nedostatek a kam se prodává — přebytek; 6. mají-li se zříditi 
sýpky, zásobárny, v kterých krajích, 7. pro jaké množství obilí, 8. jak zaříditi 
správné objednávky zimního osevu, u kterých vrchností, 9. jaký lze zimní 
osev očekávati, 10. jak se vydařily žně v zemi sousední a zač se tam pro- 
dává obilí, 11. zda je nějaké pašování a u kterých vrchností, 12. jak tomu 
zabrániti, 13. možno-li koupiti obilí za polovic ze sousední země. »Camerale«, 
akt jičínského hejtmanství. 



104 



morial, v němž bylo užito příliš ostrých výrazů. Gubernium je 
nutilo, aby odprosili; když tak neučinili, byli vězněni po 20 týdnův 
a donucováni k nejhorším pracím ve městě. — Příčinou smutných 
poměrů v Olomouci bylo prý špatné hospodaření s pozemky a 
velké ubytovací břemeno. Toto hospodaření se datovalo od dávné 
doby, kdy špatná administrace magistrátu dosazena; nyní nezbý- 
valo nic jiného, než dluhy umořovati, kterými městu záhuba hro- 
zila. K vyšetření stížností zřízena komise za předsednictví přerov- 
ského krajského hejtmana, která částečně byla s prací už hotova 
a stížnosti měšťanův uznala správnými. 

Opava hostila císaře večer dne 5. října — radil se s polním 
zbrojmistrem, hrabětem Harschem, a jinými úředníky o prostřed- 
cích k zamezení bídy. Tato byla tady citelnější než na Moravě. 
Zde referoval ředitel důchodkových příjmů o nedostatku soli. 
zvláště na Těšínsku, a o 3000 centech, které leží kolem Bílska 
neupotřebeny, jež konfoederanté nechtějí dáti převážeti. Obrstovi 
Mitrovskému bylo nařízeno, aby věc tuto vážně vyšetřil, a budou-li 
se vzpěčovati, aby na vlastní komando táhl do Polska a sůl sem 
převezl. 

Z Opavy jel 7. října přes Šternberk, Olomouc a Brno kde 
opět konferoval o vojenských, zemských a obchodních záležitostech, 
do Jihlavy. V Olomouci v hostinci přijal ženy uvězněných měšťanů, 
jimž radil, aby krajskému hejtmanu předložily nadiktované odprošení. 

V Brně nebylo trhu, dle výpovědi podplukovníka Humbrachta, 
neboť šest měšťanů učinilo kartel skoupiti vše za nejmenších cen 
na trhu od sedláků, takže rolníci nyní do města nejezdí; kromě 
toho vše je drahé, a továrny neprosperují pro různá nařízení, 
rovněž směr obchodu z Uher je nepraktický. Zmínky zasluhují 
stálé porady panovníkovy s polním zbrojmistrem Laudonem. Po- 
známky o bídě se množí. V Jihlavě a v celém okolí jejím do- 
stoupila neobyčejné výše, tak že měšťané jsou již skorém na že- 
brácké holi. Dne 9. října chystal do Vídně expedici, na to hovořil 
s krajským hejtmanem Wernerem, dvěma komisary, Locellou a 
Schreíiem. Cestou po Moravě a S'ezsku se přesvědčil, že dosavadní 
otázky hejtmanům předložené nedostačují, a proto zaslal odtud 
hraběti Kounicovi do Brna a Harschovi do Opavy nových 15 bodů 
s rozkazem, aby je co nejdůkladněji zodpověděli. V tomto oběž- 
níku se praví: >Tyto body buďtcž zodpověděny jeden za druhým 
dle nejlepšího vědomí a svědomí, aby se mohly panovnici před- 



105 



ložiti, která pak užije všech prostředků k rozkvětu a zachování 
svých zemí.* 

Otázky tyto jsou přesnější předešlých: 1. zda příčinou ne- 
dostatku je loňská neúroda či letošní sklizeň, nebo jiné příčiny, 
mající vznik v zemské správě; 2. zda země utrpěla znatelně za 
poslední války, které poplatky a daně zemské působí peněžní tíseň 
poddaným; 3. přibylo li populace či ubylo; 4. jak se utvořil dnešní 
stav a čeho je se báti; 5. jaké přípravy učiněny v různých kra- 
jinách, zvláště v těch, v nichž řádila nouze a co jest ještě učiniti; 
6. jak zameziti lichvářství zvláště v horských krajinách; 7. jakým 
způsobem konati inspekce v přidělených krajinách; 8. jak zjistiti 
správná a spolehlivá data o stavu sklizně poddaných i vrchností; 

9. kolik je tažného, dojného dobytka, jak zlepšiti chov (hospo- 
dářství tehdy neznalo ceny dobytka ve chlévích, nýbrž na pastvě); 

10. jak opatřiti správu důchodů; 11. co prospěje obchodu; 
12. městské správě; 13. jaké jsou nejnutnější prostředky k zvele- 
bení země; 14. k odstranění nouze; 15. jak spojiti prospěch pod- 
daného s prospěchem vrchnosti, státu a souveraina. »Camerale.« 

Tyto otázky zcela vystihují jak tehdejší nedostatky tak i snahy 
a idee Josefovy, že prospěch státu může býti zbudován toliko na 
lidu poddaném. Kdo však byl tehdy přetížen prací, jsou krajské 
úřady: bylo obrovským úkolem za necelé 3 týdny zodpověděti 
oba dotazníky. 

Pracováno bylo ve dne v noci, jak se dovídáme z listiny 
bydžovského krajského úřadu. 

Na základě těchto dotazníků a svých vlastnícli záznamů zpra- 
coval později Josef své relace. — V té době, 10. října, císařovna 
zřídila pro Cechy urbární komissi. 

Panovník jel z Jihlavy přes Německý Brod do Čáslavi, kde 
přenocoval. Bída byla zde daleko větší než ve Slezsku a na Mo- 
ravě, veškery zásoby byly vyčerpány, skHzeň žádná, nezdařila se 
ani čočka; na mnohých místech poddaní přišli krupobitím zcela 
na mizinu. Při rozdílení obilí děly se podvody, městský rychtář 
v Něm. Brodě dal se podpláceti. V Chotusicích celá obec si stě- 
žovala císaři: zničilo jim krupobití veškeru sklizeň a rovněž posti- 
žená vrchnost nemohla přispěti. Panovník jel přes Žehušice do 
Pardubic; poddaní tady byli spokojeni s úřednictvem i s vrch- 
ností. Všichni potvrzovali letošní velkou neúrodu a báli se proto 
příštího roku. Thunovská vrchnost není už s to vypomoci poně- 



106 



vadž poddaní dluhují skorém na 15.000 zl. ^ Plukovníci Josef 
Brechenwill z Koloredu, AUeman Pallavicini referovali o kraji 
chrudimském, takové nouze prý tam ještě nebylo, došlo k nej- 
krajnějším prostředkům; vojáci prodávají vlastní chléb za 21 kr., 
zásobování jest velice těžké; měli též jeden případ úmrtí hladem. 
Císař prohlédl si hřebčinec, jenž byl v nepěkném stavu a jel pro- 
vázen pol. zbrojmistrem Pellegrinim do Hradce Králové. Předmětem 
rozhovoru byla stavba pevnosti hradecké a josefovské, které pro 
velký nedostatek dělnictva i dopravy a malý náklad málo rostou. 
V Hradci Králové byly všeobecné stesky na neúrodu: po 14 dnů 
nebylo možno koupiti chleba; nemocných a mrtvých přibylo více 
než obvykle. Od knížete Fiirstenberga došel kurýr, nejvyšší pur- 
krabí chtěl zabaviti všecky povozníky, kteří by jeli přes Labe 
a donutiti je, aby jeli do Prahy. Císař zrazoval z tohoto úmyslu. 
Téhož dne byla přehlídka pevnostní práce, s níž nebyl valně 
spokojen. 

Panovník na své okružné cestě všude konferoval s důstojníky 
nejen o vojenských záležitostech, ale i o stavu lidu obecného. Zdáliť 
se mu vojenští úředníci daleko spolehlivějšími, než vrchnostenští 
nebo autonomní. 

Veškeré výpovědi si okamžitě poznamenával; to nám ukazuje 
akt bydžovského krajského úřadu. V Hradci hovořil 12. října 
s krajským adjunktem Sádlem z Vražného, s komerčním inspek- 
torem a navštívil hřebčinec; súčastnil se venkovského trhu, na 
němž bylo 1400 měřic obilí, jež prodáváno 4 zl. 90 kr. za měřici. 

Po mši jel přes Jaroměř do Trutnova. Zelené obilí stálo ještě 
na polích, cesty byly blátivé, neschůdné. Strašlivou bídu seznal 
císař v horách krkonošských. Jenerál Wurmser nemohl ani s do- 
statek vylíčiti, jaké spousty tato nadělala. Mnoho lidí pomřelo 
hlady, zvláště v Maršově a Vrchlabí, mnoho bylo nemocných, jimž 
se ještě mohlo pomoci. Lid pojídal zvláštní kořínky, po nichž 
dávil a nabubřel. Pašování z této strany nebylo, poněvadž ve 
Slezsku bylo obilí lacinější.-) 



1 Dr. B. Riegcr, Vcstn. kr. Česk. Sp. N. 1891. Byla tehdy v celých 
Čechách hrozná zadluženost; dle Riegra poddaní dluhují koncem roku 1771 
celkem na hotovosti 22,271.350 zl. rýn., na obilí 2,150.179 měr, tedy dohro- 
mady přes 27 mil. zl. Bylo-li však odhadování toto správné, je věcí vrch- 
ností a úřadův. 

- Bedřich ovládal ceny obilní tím, že mčl vždy špýchary naplněny ; na 
r. 1771 byly velké zásobárny ve Slezsku i v dědičných zemích, naplněné 75.000 



107 



Po přehlídce husarského pluku Luziňského, který ke cvičení 
vytáhl s 2 divisemi a Novovesského, jenž ztratil mnoho koní, 
císař radil se s krajským hejtmanem bydžovským Sádlem Starším 
o poměrech pohraničných. Panovník vyslechl 13. října tkalce, 
appreteury, nespokojené s donucovacími prostředky komerčního 
konsessu. To bylo v Trutnově. Po mši jel do Vrchlabí; cestou 
spatřuje celé vesnice žebrající — zbledlé, vyhublé postavy vzta- 
hující ruce o pomoc. Nejvíce řádila bída na panství Schwarcen- 
berském v Heřmanicích, Morzinském ve Vrchlabí a v Lomnici, 
náležející generálu Millesimu. Panovník si zaznamenává, jak celý 
pohraniční kraj, v němž jest na 150.000 přadáků, volá jednohlasně 
o pomoc. Vyskytly se i různé návrhy. Tak v Jilemnici navrhoval 
rychtář, aby jakýsi povozník z Rokytnice jel pro obilí do Slezska. 
Císař s tím souhlasil a dal povozníkovi 100 dukátů k tomuto 
pokusu. Hejtmanu bylo uloženo, aby oznámil, zda obilí bylo 
správně dodáno a za jakou cenu. 

S obchodním inspektorem kraje boleslavsko-litoměřicko-ža- 
teckého hovořil delší dobu a rozhovor o tom je přiložen. 4. října 
jel panovník ze Semil. Tady již začínají robotní útisky a utiskování 
vrchnostmi nepřestávají, až když Josef opouští Cechy. Poddaní 
si stěžují na hrab. Em. Valdšteina, Desfoura, Vine. Valdšteina 
v Mnichově Hradišti a v Doksech. Mnoho škod též lesní zvěří na- 
děláno. 

Plukovník Frólich v Mnich. Hradišti poukazoval na zemské 
taxy, které většinou způsobily dluhy; též nařízená inspekce v po- 
hraničních vesnicích je zbytečná: ten, kdo obilí měl, jistě je v čas 
za hranice zavezl. V Sasku byla tehdáž větší drahota než u nás. 
Konečně se zmínil o provedeném zadržení jedoucích povozníků 
přes Labe, o němž panovník slyšel již v Hradci Králové. 

V Doksech císař navštívil hraběnku Valdšteinovou, faráři dal 
nově ražených 50 zl. k rozdělení mezi chudé. ^ 

Panovníku se velmi zamlouvala pěkná, úrodná, viničná kra- 
jina litoměřická. Lid si stěžuje na jezuity. Vine. Valdšteina zPachty> 
kníž. Ferdin. z Lobkovic, na město Lípu, že ukládají příliš velkou 
robotu a velké platy úroční. Litoměřické vojsko prodávalo chléb 
po 18 kr. a trpělo nedostatkem potravy. 

dvojkorci; 9000 korců bylo určeno jen pro Berlín. Tyto zásoby zachránily 
země pruské před hladem. 

1 íinak rozdal ve Vartenberku a Mimoni 200 zl.; ve Vrchlabí 
100 dukátů; v Mnich. Hradišti 50 dukátů; ve Světlé a Svébořicích 300 zl. 



108 



Zabrániti pašování není možno pro množství úžlabin a úkrytů; 
někteří pachatelé už byli potrestáni — kázeň shledal u kolovrat- 
ského pluku velikou. 

Litoměřičtí měšťané prosí za opětné zřízení mostu, jenž ve 
válce sedmileté byl spálen a z něhož zůstaly toliko pilíře. V čas 
rozvodnění není možno spojiti labských břehů a tím trpí velmi 
obchod. Panovník slíbil nápravu.^ Město bylo plno žebráků a va- 
gabundů, tak že noční stráže zdvojnásobeny, mezi uvězněnými 
vypukl mor. 

Po obědě císař vyřídil expedici do Vídně, Prahy a Berlína. 
Mezi chudé rozděleno 50 zl. 

Z Litoměřic jel panovník 16. října přes Labe do Loun. 
Cestou si naříkají poddaní lovosičtí, jesuitští, hrab. Klebelsberka, 
Dietrichsteina a libochovičtí. Stížnosti u krajských úřadů nemají 
žádného významu. V Chomutově byl přijat s nadšením, krajina se 
mu líbila, nouzi shledal ne takovou jako v jiných krajinách. Chléb 
byl sice špatný, však přec ne z trávy. U pluku Kinského one- 
mocnělo mnoho vojínů zimnicí. K zabránění podloudnictví užívá 
se zde civilních strážníků, kteří se dobře osvědčují. 

Tady se vyskytl opět návrh: jakýsi Otteville doporučoval 
císaři, aby obchod s obilím byl ve všech krajích na trvale zakázán 
a zemská správa aby zřídila sama skladiště, kam by rolník pro- 
dával obilí; toto by se prodávalo se ziskem 5Vo, který připadne 
pomocnému personálu. Tím prý se zabrání nouzi. Z Chomutova 
jel císař I*;, října do Rakovníka. Silnice, po níž jeli, byla vysázená 
stromy po obou stranách; krajina od Zátce stoupá, je písečnatá 
a dosti zalesněná. Lid stěžoval si na B. Rothenhana. Zatec se 
ještě nevzpamatoval od posledního požáru, působí dojmem veliké 
nevýstavnosti. 

Opět bylo naříkáno na těžké roboty a platy poddanými ža- 
teckými a martinickými. 

Nejvíce byl lid utiskován na panství hrab. Štěpána Wallise- 
Nedlouho před příchodem panovníkovým byli potrestáni od hra- 
běte každý třináctý 50 a 70 ranami bez ohledu na stáří. Panovník 
dal toto nelidské jednání vyšetřiti krajským hejtmanem Langen- 
dorfem. Dle údajů setníka Krausena, jenž pracoval předešlého 
roku při sčítání lidu, stihla též Rakovník krutá bída, avšak stěžuje 
si, »je prý tady mnoho darebných hospodářů. « 

1 Dle Thomase darovala císařovna r. 1772 na zřízení jeho 28.500 zl. 
a r. 1773 49.000 zl. Toho roku byl dostavěn. 



109 



Z Rakovníka je psán důležitý dopis, o jehož obsahu se zmí- 
níme v poslední kapitole. Císaře za-tihl tady kurýr z Vídně, který 
přinesl patrně hst Kounicův; neboť Josef II. v dopise Marii Teresii, 
z Rakovníka poslaném, mluví o zakročení Kounicově u Porty. ^ 
Kromě tohoto dopisu vyřízena ještě expedice do Prahy kníž. 
E. Fiirstenbergovi a polnímu zbrojmistru Wiedovi. 

Z Rakovníka jel panovník do Zbirova; tenkráte si naříkali 
i poddaní kníž. Fiirstenberka, předcházelť patrně ostatním šlechti- 
cům dobrým příkladem. Trapně působilo na Josefa, když shledal, 
že baron Hildebrandt nařizuje po celý týden robotovati, tak že 
nemají času k zdělání svých pozemků. Ale nedosti na tom, jsou 
jak od správců, tak i od samého pána kruté týráni. Jeden rolník 
za to, že odcizil sousedovi v kruté bídě trochu mléka, dostal 
100 ran — sotva se dovlékl domů — druhého dne však dostal 
opět 10 ran a za 2 dny nato zemřel.^ Cestou panovník po- 
zoroval, že krajina jest pahorkatá, lesnatá; lesy však jsou zane- 
dbávány. 

Lid naříká, že vrchnost půjčuje velmi zřídka obilí a to 
ještě pozdě; mnoho polí zůstává proto neoseto. Úřednictvo a du- 
chovenstvo dosvědčuje, že lidé pojídají trávu a otruby, že mnoho 
je nemocných, z nichž většina pomřela. Plukovník Dichtler zažil 
sám této bídy a bojí se pro budoucí rok ještě smutnější per- 
spektivy. Domnívá se, že příčinou nedostatku obilí je zemská 
taxa a dopravování obilí za hranice. 

Ve Zbirově zanechal panovm'k dopis vrchnímu, v němž na- 
řizuje jménem císařovny, aby vrchnost poddaným opatřila semeno, 
ať stojí cokoliv. Tamějším poddaným vrchností bylo zakázáno si 
stěžovati. Ze Zbirova jel panovník 19. října do Rokycan. Tam 
byly podobné stesky: divise pluku Darmstadtského nedostala po 
více dnův ni chleba ní příkrmu. Obilí, brambory, hrách zašly 
vlhkem, zrní ve stodolách smíšeno s nečistým plevelem, tak že 
mandel žita vysypal sotva půl čtvrtky. 



1 Rakousko vymáhalo na Turecku slíbených 11 milí. zlatých. O tom 
v kapitole poslední. 

^ Přirozeno, že nechuť císařova k šlechtě těmito přehmaty jen stou- 
pala, až vybuchla v relaci k císařovně. Po známém odsouzení kníž. Mansfelda 
pro týrání poddaných, po nařízení panovnice ze dne 12. července 1770., 
aby hejtmani co nejpřísněji vyšetřovali veškeré přehmaty vrchností, byl čin 
barona Hildebrandta jistě podivným. Krajské úřednictvo nedbalo rozkazů 
císařových a stále ještě nadržovalo vrchnostem. 



110 



Též v Plzni, kam Josef přijel z Rokycan, nemělo vojsko 
chleba, ač město, jak tvrdili důstojníci, mohlo snadno pomoci 
majíc příjmů na 30.000 zl. Odtud vypravena 20. října expedice 
do Vídně. ^ Jiný dopis odeslán do Prahy a hrab. Pachtovi v pří- 
čině nouze Jáchymovských horalů. 

kraji loketském císaři referoval krajský hejtman, šlecht. 
z Ottilienfeldu. 

Z Plzně jel panovník přes Stříbro do Hajdy. Stížností 
ovšem bylo stále dost. Naříkali si poddaní plzeňští, hrab. 
Vrtby, města Stříbra, hrab. Schirdinga. Dle výpovědí majora 
Mengaziho ve Stříbře vojsko nedostalo chleba, ani peněz. Oby- 
vatelé jedli prý trávu svařenou v mléce, někteří hladem po- 
mřeli. Na císaře však působili lepším dojmem jak v jiných 
krajích. Krajina je méně hornatější, krásnější, dosti úrodná. Ku 
zmenšení nouze aspoň se sklidily brambory. 

Za to bavorské hranice byly silným krupobitím zachváceny; 
byla tehdy za hranicemi drahota větší než v Cechách, což dalo 
podnět k podloudnictví. A zase byly stížnosti na kníž. Lowen- 
steina, kněžnu Welskou, hrab. Norb. Trauttmansdorffa, kteří po- 
žadovali těžkých robot. 

V Horšově Týně navštívil panovníka hrabě Trauttmansdoríf 
s celou rodinou. Odtud jel císař do Klatov krajinou hornatou, 
písečnatou, málo zalesněnou; lesy byly silně vykáceny. 

Od klatovského pluku prince Koburka uprchlo 20 mužů do 
Bavor s koňmi a s celým přístrojem. 

Krupobití zde silně řádilo, postiženo jím 20 vesnic; rolníci 
prodali veškeren dobytek, a pozemky pustnou. 

Opět si stýskaH poddaní hraběte Zuckra, Černína a Palmy. Smutný 
stav kraje vylíčil císaři účetní panství Trauttmansdorffského, ^ 
šlechtic z Hoyerů. Letos prý se sklidilo obilí velmi málo a to ještě 
promíšené plevelem ; ovce větším dílem pošly, není čím pole 
mrviti, neboť všechen dobytek rolníci prodali. V příčině pod- 
danských poměrů tvrdil, že žádoucno stanoviti míru roboty, me- 
thodu urbarní komisse však neshledává pravým prostředkem k ná- 
pravě. Jest třeba předem vyšetřiti peraequaci zemskou. Rolník 
má mnoho mimořádných vydání a je tedy potřebno dáti rolníku 
zálohy na opatření tažného dobytka a domácího nářadí. K tomu 

1 Týkala se bezpochyby zahraniční politiky. 

'■^ Vylíčil císaři příčiny neblahého stavu lidu poddaného ovšem s hle- 
diska stavovského. 



111 



však milliony nedostačují. Ještě nejméně tísní poplatníka ordi- 
narium; větším břemenem je extraordinarium, na př. zdražená sůl. 
Na konci svého rozhovoru doznal, že roboty jsou přílišné? 
ale pro vrchnost nevyhnutelný. Poddaní prý jsou velmi 
vzpurni. 

Ještě jiné návrhy, na př. o laciném chlebě, byly císařovi 
předloženy, tyto jako méně důležité opomíjíme. Císaři bylo refe- 
rováno, že na hranicích je bída vehká, na př. v Horšově Týně 
se platilo před žněmi za strych obilí 22 zl. K zamezení podloud- 
nictví jsou vysíláni na hranice invaUdové, ale špatně placení a 
zásobovaní a tím náchylní k podvodu. 

V Klatovech zavládl po někohk dnů velký nedostatek chleba; 
vedle hladu řádil v městě také dobytčí mor. Císař vyžádal si 
22. října od krajského hejtmana originál zemského gubernia, po- 
depsaný hrab. Schafgočem, jímž se nařizuje, že rolník nesmí 
vyjeti s lačným žaludkem, dokud nepojedl masa nebo 
aspoň chlebové polévky. Panovníku přirozeně bylo toto na- 
řízení směšným, většina rolníků kromě svatých dnů ani po celý 
rok neměla masité polévky. 

Z Klatov jel přes Horažďovice, Katovice do Strakonic. Pod- 
daní hrab. Taaffa byli spokojeni. Naříkáno na jesuity, že vyhnali 
ze statku 10 rolníků a tito s rodinami jsou nuceni žebrati. Musí 
obstarávati vrchnosti dům, dvůr, nářadí a nedostává se jim té 
nejmenší náhrady. Krajina kol Strakonic je drsná, hornatá, lesy 
jsou ve velkém nepořádku. Na maltezském panství strakonického 
velmistra hrab. Althana hrubě se zachází s poddanými, mají zákaz 
své obilí prodávati. Althan všechno skoupí, je otázkou, k jakému 
účelu, snad aby prováděl lichvu. Ze Strakonic jel Josef krajem 
dosti dobrým, málo zalesněným do Písku. Poddaní hrab. Losa 
a kníž. Schwarzenberga byli spokojeni, ač zažili velké nouze a 
mnoho nemocí. V pluku Haslingra z Wolfenbiitlu zemřelo 10 
nováčkův. 

(Pokračování.) 



K obstnikci na českém sněmu. 

Když říšská rada neutuchajíc^ obstrukcí stávala se neschopnou na 
plnění svého podílu na státní moci, ukazovalo se v řadách politiků, kteří 
sebe nazývali autonomislickými, na sněmy zemské, jako jediný přiro- 
zený a decentralisovaný základ ústavy mocnářství, obstrukcí nedotknutý, 
a žádalo se často z tohoto důvodu za rozšíření kompetence sněmů 
zemských. Pomalu dochází však nyní obstrukce i na sněmy zemské. 

Působivost její, při poměrně malých prostředcích, stala se také 
oposičním stranám záhy zjevnou; vypravuje se o obstruování v řím- 
ském senátu, ano vypravuje se o obstruování již v lidových shro- 
mážděních republikánského Říma, v komitiích, jejichž zasedání směla 
prý trvati jen do západu slunce, a tu prý řečníci, kdykoli chtěli, aby 
jednání bylo odročeno, protahovali nekonečnými řečmi jednání až do 
západu slunce, načež shromáždění bylo nuceno se rozejíti bez usne- 
sení. Hlubšího významu nabyla obstrukce ovšem teprve s vývojem mo- 
derního parlamentarismu, a je to země, která je kolébkou parlamen- 
tarismu, Anglie, v níž několik let před nastoupením královny Viktorie 
oživeny byly obstrukční prostředky, kteréž ostatně byly anglickému 
parlamentu již známy z 18. stol. Jinak náleží anglický parlament, právě 
proto, že kabinet vládní je nepřetržitě již od r. 1839.^ přísně parla- 
mentárním, mezi zákonodárná shromáždění, kteráž nejméně obstrukcí 
byla trpěla; jen obstrukce Irů v letech osmdesátých 19. století po- 
vznesla se na více než přechodní význam. Dnes známy jsou nám již 
případy obstrukce v parlamentech ze všech dílů světa. 

Obstrukce stává se již parlamentním zjevem, s kterým každý 
jednací řád musí počítat, a úprava obstrukčních zvyklostí a mravů po- 
malu dochází výrazu v určitých částech parlamentárního práva, v oněch 
ustanoveních jednacího řádu, kteréž pravidelné funkce parlamentu mají 
zaručiti. Jednací řády parlamentární stojí takto s obstrukcí v nejužší 
souvislosti. Na čem záleží tedy tato souvislost.?* Kdokoli si pročte kte- 
rýkoli parlamentární jednací řád, sezná na první pohled, že všechny 
jednací řády mají řadu ustanovení, která spočívají jen na pouhém 
uznání členů parlamentu, na prostém podřízení se poslanců jedna- 
címu řádu, na podrobení se, plynoucím z přesvědčení o ceně jedna- 
cího řádu pro parlamentární práci a z přesvědčení o zodpovědnosti 
parlamentu za plnění státních úkolů. 



1 Od pádu ministerstva Melbournovi. Před tím, ačkoli vláda parlamen- 
tární je v Anglii zřízením již z konce 17. stol., docházelo přece přechodné 
k vládě ministerstva bez majority. 



113 



Ustanovení parlamentárních jednacích řádů z převalné většiny ne- 
mají žádných sankcí právních, nedají se vynutiti nikým a ničím a není 
orgánu, není soudu, není úřadu, který by je mohl vynutiti nebo 
í) jejich vynutitelnosti rozhodnouti. Jsou to taková ustanovení bez sankcí, 
jaká v soukromém právu bývají nazývána »leges imperfectae«, jejichž 
podstatným znakem tedy není právní vynutitelnost vyšší donucovací 
mocí. Jsou to taková ustanovení, o kterých praví Dicey^ nejlepší mezi 
znalci anglického parlamentárního práva, že vlastně nejsou pravými 
právy, protože to nejsou předpisy, kteréž v poslední instanci by mohly 
soudem býti vynuceny, a že obsahují vlastně jen maximy politické 
mravnosti, jejichž zachovávání záleží na vážném porozumění jejich ceně 
pro ústavní život. Jediná sankce většiny parlamentárního práva spočívá 
jen v tom, že ustanovení jeho jsou za závazná uznávána od těch, kteří 
je mají prováděti. 

Tato nevynutitelnost jednotlivých ustanovení jednacího řádu 
a tedy pak i nevynutitelnost jednotlivých funkcí parlamentu plyne 
z vlastnosti parlamentu jako státoprávního orgánu, ve státech konsti- 
tučních vedle mocnáře, nikoli pod mocnářem, stojícího; parlamenty 
jsou kollegiálními státními orgány, ale takovými orgány, které nepod- 
léhají žádné právní zodpovědnosti za svá jednání a neodvozují taktéž 
svojí moci od žádného jiného vyššího orgánu, poněvadž jsou dosazeny 
přímo ústavou a vykonávají své kompetence přímo na základě ústavy. 
Tak jako panovník není nikomu zodpověděn, když nesvolá nebo nechce 
svolati ministerské rady nebo když odepře vyřizovati své správní kom- 
petence, jako není nikomu právně zodpověděn, když svolá nebo ne- 
svolá parlament, tak také parlament, jsa stejně vysokým státním orgánem, 
nepodléhá žádné vnější vyšší donucovací moci, nemůže býti donucen 
k tomu, aby pracoval, když nechce; ani poslanci nechodí do schůzí 
a nikdo jich k tomu nedonucuje. Ztráta diet je velmi slabým pro- 
středkem a má význam již jea pro poslanecké dovolené. 

Ať kterýkoli parlament má sebe přísnější předpisy o vedení svých 
prací, konec konců v každém jednacím řádu zůstane celý souhrn usta- 
novení, založených a appellujících jen na svědomité uznání členů parla- 
lamentů; není parlamentu, kde by každé ustanovení jednacího řádu 
(n. př. o denním pořádku) mohlo míti sankci, a nemůže býti parla- 
mentu, aby v něm nad každým zachováváním každého ustanovení jed- 
nacího řádu stál policajt, nebo aby strážník předváděl členy parlamentu 
do schůzí, když by se nechtěli dostaviti. Takovými sankcemi porušena 
by byla přímo povaha parlamentu jako nezodpovědného státního orgánu, 
jehož oprávnění jsou přímo založena ústavou. 

A obstrukce spočívá právě v raffinovaném a co nejdůkladnějším 
využití parlamentárního práva bez sankcí, spočívá ve využití opačném 
všech ustanovení, která jsou založena jen na uznání a volném přesvěd- 
čení členů parlamentu. Každá obstrukce spoléhá právě na to, že funkce 
parlamentu a jeho členů nemohou nijak býti vynuceny. Veškery forma- 
lity jednacího řádu (hlasování dle jmen, pausy několikaminutové), 
kteréž jsou dány za účelem lepšího vedení sněmovních prací, užívají 
se obstrukcí ve směru právě opačném, protože jim chybí každé zaru- 

NAŠEDOBA. R. XI., č. 2., 1903. 20. listopadu. 8 



114 



cení a ustanovení se sankcí, že by se jich mělo užívati jen za účelem, 
za kterým byly v jednacím řádu dány. Kde chybí přesvědčení o váze 
a ceně parlamentární práce, tam nepomohou taktéž jednací řády, sebe 
pečlivěji sdělané. 

Ovšem, čím mocnější je parlament, tím bedlivěji se snaží, možnost 
obstrukce co nejvíce stížiti ; právě nejmocnější parlamenty, jako anglický, 
francouzský a kongres Severoamerické Unie, mají nejpřísnější jednací 
řády, aby jak možno nejúplněji vyloučena byla možnost užití oné 
zbraně; toto je jen následkem postavení parlamentu ve státu. Mocné 
parlamenty musí sobě býti vždy vědomy své veliké zodpovědnosti za 
nerušený výkon státní vlády a správy, poněvadž čím větší moc parla- 
mentu, tím větší zájmy by trpěly, kdyby parlament byl zdržován v pra- 
videlném funkcionování. Tak mocný parlament, jako francouzský, vi 
dobře, jakou moc dává z ruky a čí zájmy poškozuje, když sáhne 
k obstrukci; každý mocný parlament ví, že obstrukce znamená sesí- 
Icní správy na úkor zákonodárství, sesílení vlády naproti parlamen- 
tární kontrole, že rozpočtové právo parlamentu, bez odporu jedno 
mezi nejdůležitějšími jeho právy, se stává illusorním a že rozpočet zů- 
stává ponechán volnému uvážení vlády, t. j. správy místo záko- 
nodárství, ježto vláda hospodařit musí a bude tedy hospodařit bez 
rozpočtu, provisorně. Žádná vláda pro obstrukci nerozpustí soudy, 
nenechá vojáky bez žoldu a nepřestane krmit aerární koně. Parlament 
zbavuje se vlivu na činnost správy sám a sesílení vlády je jen přiro- 
zeným následkem obstrukce. Když pak vláda předkládá někdy parla- 
mentu rozpočet již prošlý k dodatečnému schválení, tu celá kontrolní 
činnost parlamentární obmezuje se jen na pouhou kontrolu výdajů již 
provedených a celé právo rozpočtové proti vládě nemá většího vý- 
znamu, než konstatování, že tolik a tolik bylo vydáno. 

Jde-li o prostředky, kterými obstrukci je čeliti, třeba ještě jednu 
věc dobře uvážiti. Každý parlament při projednávání svých záležitostí 
vytvořuje sobě určité observace, zvyky a pořádky, nebo jak Dicey je 
nazval, parlamentární konventionální obyčeje, konvence. Každý par- 
lament pro vyřizování svých prací má určité koleje, sit venia verbo, 
vyjezděné, a dle těch kolejí tvoří sobě také jednací zásady; ^ kdo chce 
znáti jednací řád některého parlamentu, nemůže se spokojiti jen s textem 
jednacího řádu, nýbrž je mu znáti také toto nepsané právo par- 
lamentární, tyto zvyky, poněvadž ony osvětlují způsob, jak jednací řád 
se provádí a vykládá. Jedině ony koleje pak také dávají svědectví 
o tom, jaké účinky to které ustanovení jednacího řádu má na jednání 
a postup prací parlamentárních, jaký je dosah toho či onoho před- 

1 Tak na př. vyvinul se obyčej, /e když chce některý poslanec něco 
v říšském sněmu německém odněkud předčítati, bere sobě k tomu 
vždy dovolení presidentovo, ačkoli jednací řád ani výslovně, ani mlčky 
presidentovi takového oprávněni nedává, naopak, čtení dovoluje bez otázání 
se presidenta. Obyčej tento však je nyní tak uznáván a zakořeněn, že na př. 
v zasedání 20. ledna 1902 káral president řečníka, že sobě opomenal vzíti 
dovolení ku předčítání. Zde je viděti, jak z pouhé kurtoasie prvotní vyvíjí se 
již pravidlo jednacího řádu, kteréž však není v jedn, řádu kodifikováno. 
V našem rakouském parlamentárním právu je observancí taktéž dost. 



115 



pisu jednacího ráda. A tu je právě míti na mysli, že z dobrých a na 
poiiled nezávadných ustanovení jednacího řádu během doby za pomoci 
oněch kolejí či observancí vyvinouti se mohou skutečné vexatorní pro- 
středky, kteréž pak, místo co by obstrukční choutky držely na uzdě, 
obtěžují jen více ještě i členy parlamentu upřímně smýšlející. 

Tak se stalo, že když parlament anglický svým jednacím řádem 
zavedl návrhy na konec debatty, během doby a stálým užíváním tohoto 
prostředku stalo se nemožným kterémukoli řečníku, jenž právě nená- 
leží k vládnoucí straně majority, aby mohl dát projednati nějaký sa- 
mostatný svůj návrh. Na tuto věc angličtí theoretikové nyní jasně uka- 
zují, že místo zamezení obstrukčních návrhů, vláda, jejíž ministři vždy 
jsou jmenováni jen z majority parlamentu, dovede vždy zameziti de- 
battu o návrhu vládě nepohodlném. Majorita spojená s vládou, kteráž 
je složena ze stranníků majority, užívá tu naopak zase ustanovení, která 
byla na potírání obstrukce, k umlčování minority. Koleje se tu vy- 
jezdily, ale právě ve směru opačném, a funkce parlamentu snižují se 
na hlasování dle přání kabinetu. 

Ještě dále zašel kongres Unie; aby znemožnilo se obstruování ve 
výborech parlamentních, určí se výboru parlamentnímu doba k pro- 
jednáni určité předlohy; ve výboru pak doba, určená k projednání 
předlohy, dělí se počtem přihlášených řečníků, tak že čím více při- 
hlášených řečníků, tím menší doba přijde na každého z nich pro odů- 
vodnění jeho návrhu; tím se stává, že i důležité vývody často ne- 
najdou času k formulování a projednání. Ze k důkladnému diskutování 
doba pěti minut nestačí, je pochopitelno. Američtí politikové dosti si 
stěžují a rovněž tak si stěžují na ustanovení jednacího řádu kongressu, 
že žádný řečník v debattě nesmí mluviti déle, než hodinu. Je dobře 
viděti, jaké oj^atrnosti třeba při zostřování předpisů jednacího řádu, 
aby jednak nebyla zbytečně posilována moc vlády, jednak majority 
proti minoritě.^ 

Parlamenty malé a slabé, jako parlament předlitavský a říšský 
sněm německý, nebo parlamenty jednotlivých států německých, kteréžto 
všechny parlamenty se vždy silné bály o svoji malou moc, mají také 
mírné jednací řády; zvláště náš rakouský parlament nezná ani vylou- 
čení ze schůze pro neslušné chování. 

Parlament uherský je sice mocný a má také přísný jednací řád, 
ale nebylo mu to nic plátno, poněvadž tam zase scházejí ostatní pod- 

1 Že zostřování jednacího řáduje vždy zbraní dvojsečnou a nebezpečnou, 
a že málokdy dojde zamýšleného dobrého účinku, je dnes obecným míněním. 
Rozhodně také každý konstituční politik se musí ohraditi proti tomu, aby někdy 
snad dokonce byla policie přizvána do parlamentu pomáhat, jako se stalo za před- 
sednictva Abrahamowicz-Kramářova. Pro právnicky myslícího státníka bude 
již nedostatek zodpovědnosti za jednání policie dostatečným důvodem nepří- 
pustnosti. Bylo tehdy za jednání policie zodpovědným předsednictvo, nebo 
policejní ředitel vídeňský, nebo ministr vnitra.^ A odkud plynulo oprávnění 
předsednictva k rekvisici policie? V řádných státech je právě přcdni zásadou 
veřejného života, že za každý úkon snrávy někdo musí býti zodpovědným, 
nikoli jen politicky, ale také právně. Že policejní úřady nemají nejmenšího 
oprávnění zasahovati do jednání sborů zákonodárných, není nejmenší pochyby. 
Kdo tedy mohl je k jejich jednání zmocniti? 



116 



minky účinnosti jednaciho řádu, přesvědčení o váze parlamentníiio ži- 
vota. Kdykoli se tedy jedná o stížení nebo znemožnění obstrukce zo- 
střením jednaciho řádu, nesmí se zapomínati, že prostředky proti jed- 
notlivým rušícím řečníkům jsou jen těžkými disciplinárními prostředky 
proti jednotlivcům a že nemohou nikdy jíti tak daleko, aby stihly 
celou stranu politickou, celou minoritu. Minoritě zůstane vždy dosti 
prostředků, aby na půdě jednaciho řádu bez porušení forem parla- 
mentárního jednání, rušila postup prací, protože v jednacím řádu vždy 
zůstane většina předpisů závislou od uznání všech členů parlamentu. 

I když by nebylo lze spatřovati omezení svobody parlamentu 
v tom, že by u nás na př. na hrubé porušení slušnosti a beztaktní 
rušení sprostotami uloženy byly jednacím řádem disciplinární tresty, 
jejichž provedení by bylo svěřeno buď zvláštním orgánům parlamentu 
nebo obecným orgánům státním — parlament je zajisté státním orgánem 
jako jiné úřady a má i povinnost chrániti se disciplinárními prostředky, 
kteréž ovšem jen on sám by mohl uložiti — nesmí býti zapomínáno, 
že repressivní prostředky, kteréž mimo to jsou vždy jen výjimečné 
a na nejtěžší přestupky uložené, nemohou zaručiti ještě pravidelné 
funkcionování parlamentu, poněvadž toto záleží i na vnitřním přesvěd- 
čení jeho členův. 

Tam, kde jednací řády jsou částí ústavy (u nás jsou stanoveny 
některé zásady jednaciho řádu říšské rady zákonem), změna jednaciho 
řádu má potřebí všech náležitostí, které se vyžadují ústavou ku změně 
ústavy, nebo náležitostí zákona. V těchto parlamentech, kde změna 
jednaciho řádu musí se státi ve formě zákona, kde tedy nemůže býti 
usnesena prostým usnesením sněmovní většiny, jako tomu je na př. 
v říšském sněmu německém, může minorita vždy jednání o změně 
jednaciho řádu ještě více stěžovati a může pak i dojíti ochrany bud* 
ve vyšší komoře nebo u panovníka, jenž má dáti zákonu sankci. Ve 
státech, kde k změně jednaciho řádu stačí prosté usnesení většiny, 
není menšina proti změnám a zvláště proti nepříznivým změnám jed- 
naciho řádu chráněna nikterak, poněvadž není orgánu, který by rozhodl 
o jejích právech a který by odsoudil znásilňování jí majoritou. Není 
tu zřízení právního, u kterého by minorita mohla se dovolati pomoci. 
V těchto případech, kde k změnám stačí prosté usnesení majority, je 
minorita odkázána jen na slušnost odpůrcův, na vážné uznání majority: 
ale naopak zase při obstrukci začasté majorita bývá odkázána jen na 
to, zda také minorita závaznost jednaciho řádu a vůbec význam par- 
lamentární práce uznává. A tady právě proti obstrukci minority lze 
jen z části a to z velmi malé části užiti právních sankcí; vydatnějšími 
a stálejšími garanciemi řádného funkcionování parlamentu zůstane vždy 
jen přesvědčení o ceně parlamentárního života a tomuto přesvědčení 
bude pak nejúčinnější sankcí vyšší vzdělanostní úroveň členů parla- 
mentu a jejich poctivost. ~ck. 



ROZHLEDY 



POLITICKÉ: Nová vláda v Uhrách: Vítězství obstrukce přináší obstrukcebijce Tiszu — Vojenské 
požadavky sněmovní většiny a výkupné Tiszovo : Výhrady svrchovanosti koruny či příslušnosť 
moci zákonodárné? - Naděje Tiszovy a jeho plány — Svolání říšské rady v Rakousku: Postup 
českých poslanců. Vládní políček v českou tvář — ^Spojenými silami k p-áci pro národ — nebo 
pro stranu mladočeskou ? Odstavení státního práva. Český program vojenský. Nová formace českých 
stran politických ? 

V Uhrách podařilo se konečně kornně dáti zemi aspoň odpo- 
vědnou vládu. Hr. Štěpán Tisza, který byl již v letních měsících vy- 
hlédnut za nástupce Kolomana Szella, byl pověřen úkolem sestavit 
nový kabinet. Úkol se hr. Tiszovi zdařil. V létě ještě nenalezl ani 
stran, jež by ho chtěly podporovat, ani politických osobností, jež by 
chtěly vydat v šanc svou politickou budoucnost v jeho ministerstvě. 
Szella hr. Tisza vystřídat nemohl, ač vůle by se mu nebylo nedostá- 
valo. Leč po hr. Khuen-Hedervárym stal se přijatelným v Uhrách. 
Změnily se poměry sněmovní, oslábla a pozbyla rozhodnosti a sebe- 
důvěry obstrukce? Lze to, že hr. Tisza vůbec mohl utvořit ministerstvo, 
pokládat za úspěch odporu koruny proti národnímu hnutí maďarskému } 
Jistě ne. Obstrukční strany se nezměnily, ani v celku nepolepšily ve 
svých požadavcích. Ale změnil se postup a vládní program hr. Tiszy. 
Po Szelovi přicházel Tisza jako muž pevné ruky, s jedinou devisou 
pro svoji vládu: zdolat obstrukci ať jakýmikoli prostředky a bez 
ústupků, jež by aspoň za řeč stály, se strany koruny. A pro tento 
postup nenalezl ani stran ani osob, jež by chtěly s ním- pracovat. 
Úkol Tiszův přijal tehdy Khuen-Hederváry, který se odvážil na boj 
proli obstrukci vlastně bez zajištěné jakékoli podpory sněmovních stran 
umírněných. Poslání Khuenovo dle toho také skončilo brzo a nevý- 
sledně a nectně. Jeho povoláním — hr. Khuen je muž pověsti ne 
zrovna nejčistší — i jeho neúspěchem byli na nejvyšších místech pře- 
sv^ědčeni, že se maďarským národním přáním musí vyhovět aspoň čá- 
stečně. A byl-li opětně vyhlédnut za ministerského předsedu hr. Tisza, 
nebyl již vysílán s' příkazem: zdolat obstrukci, nýbrž s přáním: ob- 
strukci smířit a vykoupit. Proto nastoupení Tiszovo na úřad 
ministerského předsedy neznamená porážku, ale úspěch národních tužeb 
maďarských. 

Strana liberální, jež je ve sněmovně vládní většinou, formulovala 
vojenský program maďarský, v nějž pojala z požadavků obstrukce vše, 
co vůbec koruna může povolit. Požadovala: 1. úpravu znaků společné 
armády dle uherského státního práva, 2. reformu vojenského trestního 



118 



řádu na zásadě bezprostřednosti a ústnosti líčení a s uplatněním ma- 
ďarštiny, jakožto jazyka jednacího, 3. rozšíření působnosti ministerstva 
honvédstva (pokud jde o povolování úlev), 4. přeřadění maďarských 
důstojníků jedině k maďarským plukům, 5. doplnění vojenských vy- 
chovávacích ústavů v Uhrách, zavedení maďarštiny, jakožto jazyka vy- 
učovacího, 6. ustanovení, aby znalost maďarštiny byla základní pod- 
mínkou pro jmenování důstojníkem, 7. maďarštinu za jednací jazyk 
úřadů vojenských se všemi úřady uherskými, 8. dvouletou dobu slu- 
žební. Němčinu za jazyk armádní (velící) vládní většina připouštěla, ale 
s výhradou, že i na ni se vztahuje politická odpovědnost ministerstva 
a zákonný vliv říšského sněmu: Změnit armádní řeč že může jen 
moc zákonodárná — koruna a říšský sněm uherský — a nepatří tedy 
opatření o řeči velení do výhrad výsostných práv panovníkových. 
Ve věci hr. Tisza přinesl vyhovění všem požadavkům většiny uherského 
sněmu vyjímaje ustanovení znalosti maďarštiny jako podmínky pro 
jmenování důstojníkem a výhradu armádního jazyka moci zákono- 
dárné. 

Tím bylo vyhověno podstatným požadavkům Maďarů po národ- 
nostních ústupcích ve vojště. Přes to však nenalezla nová vláda ochotu 
na celé čáře. Katolická strana lidová zaujala nepříznivé stanovisko 
proti Tiszovi pro jeho známé zaujetí proticírkevní i pro jeho — nábo- 
ženskou příslušnost. Strana neodvislosti nevyhlásila sice závaznou ob- 
strukci, ale také na celé čáře od obstrukce neustoupila. Ponechala 
prostě svým stoupencům v parlamentě na vůli, chtějí-li rozhodnout se 
pro obstrukci. 

Ale ani ve vládní straně (liberální) nenalezl nový ministerský 
předseda naprostou ochotu. Hr. Apponyi, předseda sněmovny, postavil 
se proti vládě Tiszově a vzdal se předsednictví. Také prvé přijetí no- 
vého kabinetu v říšském sněmu bylo velmi nepříznivé. Ba nepřízni- 
vější — na prvý pohled — než samo uvítání hr. Khuen-Hederváryho. 
Při prvém svém představení sněmovně hr. Tisza nemohl ani přednést 
svůj program; přičiněním obstrukční menšiny nenalezl v sněmovně 
poslanecké- sluchu. Musil se se svým výkladem uchýlit do sněmovny 
panské a teprv 6. listopadu mohl opakovat svůj program i v sně- 
movně poslanecké. Ovšem obstrukce se stala méně vášnivou, ba na- 
stalo i jakés uklidnění sněmovny. Ale otázkou je, nejde-li jen o uti- 
šení chvilkové. V tom směru není optimistkou ani vláda Tiszova. 
Aspoň tvrdí se v maďarském tisku — a počítá s tím i tisk obstrukčních 
stran — , že dojde na rozpuštění sněmovny. Spolu uvažuje se i o mož- 
nosti, že ani do nového roku, do kdy možno ponechat v řadové 
službě vojíny třetího ročníku, nebude vyřízena branná předloha a ne- 
bude umožněn nový odvod. V tom případě chystá se vláda vypomoci 
si povoláním náhradní zálohy. 

Za podobných nejistých stále poměrů v druhé polovici říše bude 
konat rakouská říšská rada své podzimní zasedání — a to, mají-li čeští 
poslanci jen trochu politického sebevědomí, sama za poměrů málo ulč- 
šenějších. Svolána je na 17. listopad. A v samý téměř předvečer jejího 
sejití odvážila se vláda Koerberova k činu, který je hotovým políčkem 



119 



v českou tvář. 9. listopadu byl uzavřen český sněm. Uzavření zem- 
ského sněmu (místo pouhého odročení) je činem vládní obstrukce 
proti zemskému zastupitelstvu lidu v Cechách. Uzavřením sněmu uvádí 
se všechna práce dosavadního zasedání, pokud nebyla ukončena, na 
zmar. Sněm, který se sejde zase as v době vánoční, bude musit konat 
všechny práce formálně (ustavení komisí a p.) znovu a všechny návrhy, 
třeba se již počalo v uplynulém zasedání s jejich projednáváním, budou 
se muset znovu podat. A zde je příčina vládní obstrukce proti če- 
skému sněmu. Jí se má docílit, co nevynutila frivolná a malicherná, 
nemravná obstrukce německá: z denního pořádku má zmizet český 
návrh, aby se zamezilo zneužívání volebního práva čestných občanů. 
Pan dr. Koerber přispěchal na pomoc Němcům. Mohou čeští poslanci 
k tomu mlčet? 

Zatím odpor proti vládě Koerberově se projevil v manifestu spo- 
jených českých stran: národní svobodomyslné (mladočeské), národní 
(staročeské) a agrární. Početně nejsilnější české strany spojily se (pro- 
jevem dto. 7. listopadu), aby pro určité společné cíle pracovaly shod- 
ným, společným postupem. Z cílů, jež formulovaly za společné, jsou 
rázu zásadního: domáhání se federativního zřízení státu na podkladě histo- 
ricko-státoprávním (jež zřejmě označeno za »c í 1 k o n e č n ý« a contrario 
» potřeb časových «), rovnoprávnosti jazykové, druhé české university 
na Moravě, reformy obec. školství ve Slezsku, veřejných českých škol 
obecných v Dolních Rakousích, ochrany národnostních menšin, posí- 
lení českého živlu úřednického, opravy volebních řádů ve směru ná- 
rodním (ne lidovém!). Cílem taktickým možno nazvat snahu o » odstra- 
nění nynějšího systému vlády, který založen je na nespravedlivém a 
neústavním vetu stran německých* — to jest vlády Koerberovy. Ve 
věcech vojenských požadují spojené strany plukovní řeč českou, če- 
štinu za předmět vyučovací na vojenské ústavy, české hlášení při kon- 
trolních shromážděních a jednací řeč českou pro styk vojenských úřadů 
s českými úřady samosprávnými a pro jednání před soudy vojenskými, 
je-li žalovaný Cech, a konečně dvouletou službu vojenskou. Spojené strany 
určily si i společný orgán výkonný, tak že nejde o dohodu pro oka- 
mžitý projev a chvilkovou součinnost. Snadno mohl by se ze spojených 
stran vytvořit postupem času jednotný organism strannický, — jehož ráz 
by byl konservativný a nestátoprávní, jak je patrno z tónu i obsahu 
prvého projevu. Je na snadě, že reakcí na jeho vzrůst by seskupily 
se jednotněji asi na jedné straně živly radikálně-státoprávní, na druhé 
pokrokové. Nestojíme tu před novou formací českých stran politických ? 

-Gg- 
* 

Po VEŘEJNÉM HOSPODÁŘSTVÍ. Městské dráhy elektrické v Praze. — Reformní zdaňování 
městské půdy v Bavorsku, — Výsledky osobní daně příjmové v Rakousku z.i r. 1902. 

Od Spálené ulice k Myslíkově plíží se motorový vagón uličních 
drah královského hlavního města Prahy. Je k němu připojen ještě vůz 
přívěsný — je o dušičkách, proto veliký nával na tratích jedoucích 
k Olšanům a hřbitovům vinohradským. Cestující, kteří jezdí z před- 
městských bytů za svým povoláním každodenně do Prahy a z Prahy, 



120 



tváří se nevrle, mizí dnes a mačkají se v masse hřbitovních návštěv- 
níků, a ještě kdyby za to byla aspoň rychlejší jízda — avšak oč snad 
rychleji se jede, ztratí se tím delším čekáním na stanicích. Na některých 
tratích, jako od Spálené ulice k budově techniky, od Purkyňova ná- 
městí na Vinohradech v obou směrech (k Vršovicům i k Olšanům) 
vzhůru jezdí se neobyčejně pomalu vždycky, k zoufání pomalu, a dnes 
ještě pomaleji. Je velký nával, proto víc vozů a víc rozčilení, vůz roz- 
léhá se voláním průvodčího, který tu protlačuje se přecpaným vozem, 
tu přeochotně zavěšuje věnec na jakési věšáky, ad hoc na voze při- 
pevněné — ale tempo jízdy je stále zvolné. 

Konečně vůz natlačen tak, že noví uchazeči sami nahlížejí, že 
místa nedostanou. Vědí, že druhý vůz pojede až Bůh ví kdy — vždyť 
celý vtip je v tom, nechat ohromné vozy za sebou sledovat v dlouhých 
intervallech, vlastně v libovolných, protože není v tom zvláštní kontroly 

— a volí cestu pěšky. 

Na přední plošině kdosi vystoupil a průvodčí zve nového pří- 
chozího ke vstupu. Na tabulce stojí psáno, že je místo pro pět osob 

— je nás tam již jedenáct a dvanáctý přistupuje. 

O stanici dále řada cestujících přestupuje. Mnozí vzpomínají si, 
když vůz dávno již stojí, protlačí se k vchodu^ sami si otevrou těžko- 
pádná dvířka — za nimi teprv seskakuje průvodce — dle mstrukce, 
ale zcela zbytečně — a vstupují noví. Ani tito nespěchají; před samým 
vozem hovoří a loučí se se známými, ti tam docela pohodlně ještě se 
líbají. Nač také spěchat — tam od rohu kdosi mává deštníkem, i na 
něho vůz počká. Krejcar je krejcar; rozumí-li průvodčí úslužnosti, 
sejde se jich za den slušná řada. Rychlost, včasné vyjetí, instrukce — zby- 
tečnosti; i rozjetý vůz se zastaví, kývne-li cestou známý dárce zpropitného. 

Zatím průvodce zuřivě píská na vůz na druhé trati stojící. Na- 
značuje, že jsou v jeho voze cestující, kteří by rádi přestoupili. Měl 
by stačit pouhý přesný signál, ale ten by řidič a průvodčí druhého 
vozu » přeslechli « — protože z přestupujících zpropitné obyčejně ne- 
kouká; jen málokteří marnotratníci platí druhý nebo třetí krejcar zpro- 
pitného, 33 — 50 proč. vlastní ceny jízdní. 

A po celou cestu zvoní se bez přestání. Bůh ví, kde naberou 
sluchu lidé ve Vídni, Berlíně, Paříži, Miláně, Lipsku, kde je dopravní 
ruch mnohem a mnohem značnější. Ale tam opravdu jezdí se tišeji, 
zvonek zřídka se ozve, lidé umějí po ulicích choditi a vozy jezditi, 
kdežto u nás kočové se zálibou vyhledávají koleje tramvayové a sebe prudší 
zvonění nevytrhne je z olympického klidu, s jakým na svém křesle 
v ústech tloumají dýmku, nic kolem sebe nevidouce ani neslyšíce. 

* 

Čeká vás však ještě jeden úkaz, specificky pražský; spěcháte-li 
a máte-li čas vypočtený právě jen vzhledem k použití domněle rych- 
lejší tramvaye, může se státi pro vás katastrofou. Zmeškáte vlak, 
přijdete pozdě do školy , do úřadu, do sezení společnosti. 

Jsou to pohřby. Čekáte na trati od Vršovic k nádražím. Prší, 
na celé trati není kryté čekárny. Stojíte trpělivě pět minut, pak ne- 
trpělivě dalších pět, na konec byste láteřili, kdybyste nebyli přesvěd- 




12] 



čeni, že to je zjev každodenní a že tisíce bodrých Pražanů, kteří se 
rvou u pokladen divadelních nebo nádražních, aby ulovih s nasazením 
loktů a rukávů lístek, jejž by byli o pět minut později bez všeho hluku, 
strkání a lomození v plném klidu obdrželi, — jak tito bodří Pražané 
v blátě přešlapuji, jakoby tušili, že tam kdesi ve Vršovicích nebo na 
Vinohradech zemřel pekař a » majitel realit«, kterého k poslednímu 
odpočinku doprovází veteránská hudba, a že průvod střetl se s » elek- 
trickou* tramvayí. 

Konečně po plných 13 minutách přijíždí vůz a o stanici za ním 
druhý — oba poloprázdné, protože pasažéři, kteří měli naspěch, za- 
tím vyskákali. 

Jedete šťastně tři stanice. Ale neštěstí nechodívá nikdy samo. 
Přesednete na trať k Žitné ulici a Václavskému náměstí. Přijedete 
k první zastávce, vzdálené od stanice jen asi tři tucty metrů a na- 
stojte! Nový kondukt, tentokráte vojenský. V čele několik policajtů 
a za nimi několik set »pepíků«, vyšlapujících dle taktu hudby za nimi 
hrající. Prší, ale pražský »pepík« necídil by za peníze cizí boty, 
natož své vlastní zadarmo. Je jich tedy hezká řada, pak hudba, vo- 
jenské čety atd. atd. 

Rídič vidí zdaleka průvod, mohl by mu včas ujeti, ale zdržuje 
vůz, až jej dostihnou první pepické »roje«, jak se na vojně říká. 
A teď stojí a čeká, tři, pět, sedm minut. V zoufalství pohlížíte na ho- 
dinky, na konec, abyste v čas dorazili, kde v určitou hodinu musíte 
býti, oželíte » velký lístek* přestupní a utíkáte pěšky. Jste již na konci 
Václavského náměstí a po vašem vozu za vámi ještě ani památky. 

A to ještě nebyla na pohřbu ani artillerie, ani vozatajstvo. 

Uživatelé tramvaye mají svou praktickou filosofii: vyměřiti si čas 
pro jízdu na tramvayi tak, aby mohli býti u svého cíle v touž dobu 
po případě také pěšky. 

Vždyť tramvay v Praze není pro rychlost, ale pro pohodlí. 

Původce této skvostné pravdy zasluhuje věru, aby byl vypátrán 
a aby mu byl postaven pomník na každé křižovatce, kde čekají lidé 
na přestupní vůz deset až patnáct minut. 

* 

Toť pražská tramvay » elektrická* v r. 1903 po jedné stránce své 
činnosti — pro obecenstvo. 

Stejně smutná je druhá stránka — finanční, pro obec. Dle 
účetních závěrek za r, 1902 končí elektrické dráhy schodkem 56.097 
korun, koňská dráha ztrátou v obnosu 199.850 K, lanová dráha le- 
tenská schodkem 12.052 K. Při tom ještě počítá prý se elektrická 
energie městským drahám za výrobní cenu, takže by schodek vlastně 
byl ještě větší. 

Odkud tento deficit? 

Elektrické podniky městské musí zúrokovati neobyčejně vysoký 
kapitál 24 milí. korun. Otletovi bylo za koncessi a bezcenný starý ma- 
teriál zaplaceno 2'7 milí. zlatých, tehdy se říkalo a psalo, že nejméně 
o polovici dráže, nežli obnášela skutečná hodnota staré tramvaye. 



122 



Potom přeměňována koňská tramvay na pohon elektrický s vy- 
naložením veškerého důmyslu, jakého bývají schopni lidé dosazení samo- 
správou v důležité funkce nikoli z kvalifikace, nýbrž z protekce. Kla- 
deny koleje a 'zase vytrhovány, protože vedrem se bortily, zakoupeno 
do zásoby tolik kolejí, že zdobily po celé měsíce jako železná garni- 
tura ulice a že prý potom stavěny byly trati, jen aby se zakoupené 
kolejnice nemusily odhoditi do starého železa. Skutečně zbudovány 
trati, které později buď byly vůbec opuštěny — pověstná trať z Kar- 
lova náměstí k Palackého mostu s ISminutovými přestávkami — buď 
dosud nekryjí snad ani výdajů provozovacích — neméně proslulá 
»dráha pacifická* z Malé Strany k jatkám holešovickým. 

Protože má Praha dále pahorkovitý terén a úzké i nerovné ulice, 
vybrány vozové typy, které se hodí pro rovné a přímé ulice Chicaga 
nebo Nového Yorku. A proto, že se u velikých drah seznala nevý- 
hodnost vysokého vstupu do vagónů, pokládáno za prospěšné zacho- 
vati aspoň u nové pražské tramvaye vysoké a úzké třístupňové vchody, 
po kterých obratně vystoupiti je hotovým tělocvikem. 

* 

Stejně je s provozováním. 

Protože čas jsou peníze a ve velkém městě lidé všude mají 
blízko a dost času, jezdí se pomalu. Vždyť je toho shonu a rozčilo- 
vání jinde beztoho až dost a dráhy elektrické jsou proto, aby se člověk, 
kam potřebuje, dostal pohodlněji, ale ne rychleji, řekli jsme shora a 
řekl před námi jeden vtipný konduktér, který bystře vystihl intence 
slavné městské správy elektrické. 

Skutečně také dle nedávné Listovy přednášky v » České společ- 
nosti národohospodářské «, je v Praze střední dopravní rychlost (i se 
zastávkami) menší než všude jinde. Tato obnáší za hodinu ve Vídni 
1015 km., v Berlíně v nejživějších ulicích 96 km., v předměstích 
13*7 km, ve Frankfurtě n. M. ve městě 123 km., v Rrusselu ve městě 
11'9 km., u bývalé vídeňské koňské tramvaye 8 km., Praha má však 
na méně živých tratích 8'9 km., na živých tratích 7*3 km. a v ho- 
dinách živé dopravy 5'8 km. za hodinu. Tato rychlost klesá na 
rychlost chůze a vysvětluje, proč se tramvaye málo používá, neboť se 
jí nedociluje žádné úspory času. 

Malá střední rychlost zaviněna jest zvláště dlouhými a četnými 
zastávkami. Střední doba zastávky obnáší v Praze 34 vteřin, ve Vídni 
11 vteřin, v Berlíně v živé třídě 15 vteřin, ve Frankfurtě ve městě 
10 vteřin, v Brusselu v živé ulici 15 vteřin. 

Zaviněna jest dále obtížným úzkým vstupem o třech stupních, 
dvířkami, které nutno otevříti, dále sousedskou pohodlností pražského 
publika a malou čilostí konduktérů i řidičů. 

Velké zlo jest zpropitné, které zavinuje, že kondukteři čekají 
na publikum i z velké vzdálenosti přibíhající, ač všude jinde tramvay 
vůbec na nikoho nečeká, a když se nedá znamení, na méně živých 
ulicích ani nezastavuje a stanice jen projíždí. Toto zpropitné zavinuje 
ohleduplné zacházení s obecenstvem mohovitějším a nedbalé nebo do- 
konce hrubé druhdy zacházení s lidmi nemajetnými. Již to jest urážlivé, 
že průvodčí známé dárce zpropitného okázale pozdravují a okázale jim 



I 



123 



dekují, kdežto od lidí, kteří krejcaru nazbyt nemají, přijímají jízdné 
namnoze mlčky — což by ostatně mělo býti nařízeno všeobecně. 

Odstraněním zpropitného zamezilo by se i zlořádu, že kon- 
duktér zastaví již se rozjíždějící vůz, by mohlo publikum, schopné dáti 
zpropitné, nastoupiti. Každé rozjetí stojí obec 99 hal. za proud. 

Zmenšením počtu a zkrácením doby zastávek, disciplinovanějším 
řízením personálu a urychlením vstupování obecenstva bylo by možno 
v témž poměru střední dopravní rychlost bez zvýšení rychlosti jízdy 
zvýšili na 9 4 km., čili o 16 pct. 

Bylo by však v zájmu obecenstva i rentability tramvaye zvýšili 
i vlastní rychlost a dosáhnouti aspoň ve Vídni povolených 14 km. 
v hodině ve městě a 16 km. v hodině mimo město. Při rychlejší jízdě 
na téže dráze pracuje motor úsporněji nežli při rychlosti menší. Dnes 
vykoná pražský vůz motorový na nejživější trati dle údajů Listových 
129 km. denně, na tratích méně živých ještě méně; stejnou službu 
s vozem konají i příslušní zřízenci. Průměrně připadá však na konti-. 
nentě 150 km. na vůz. V Americe 200 — 250. 

* 

Proč se tolik rozepisujeme o věci, která má zdánlivě význam 
pouze místní ? 

Na schůzi České společnosti národohospodářské bylo závěrkem 
k rozpravě o pražské tramvayi řečeno, že každé obecenstvo má takovou 
tramvay, jakou zasluhuje. 

My jsme v Praze posud málo moderní a velkoměstští. Posud na 
nás lpí mnoho té pohodlnosti, těžkopádnosti, nemyslivosti. Na všechno 
máme času dost a zvlášť na práci, na pokrok. Jako děti dáváme se 
na cestě za cíli svými zdržovati každou nahodilostí a zevlounství snad 
jenom v Itálii je na vyšším stupni intensity. 

A ty zbytečně obrovské vagóny, lezoucí po našich stoupajících 
a klesajících ulicích s rychlostí bývalé, blahé paměti, tramvaye koňské, 
s vadami jinde už dávno odstraněnými, s průvodčími a řidiči, vybra- 
nými většinou z radniční protekce, a na konec schodek zaviněný chy- 
bami a snad » nepravidelnostmi « při zakládání a udržovaný vadami 
provozování — toť jaksi jen obraz našeho českého života, málo hyb- 
ného, na půl cestě k pokroku a na půl k reakci, nad naše potřeby 
a prostředky, zpola na dluh a dluhem končícího. 

* * 

Již v květnu 1899 zmiňovali jsme se v tomto listě o radikální 
pozemkové politice, jakou provozuje Německo ve svém ochranném 
území Kiaučou ve východní Asii, zavádějí:; vydatnou daň z přírůstku hod- 
noty pozemků, který jsa vyvolán činností veřejné správy (obecní, státní) 
nebo veškerého obyvatelstva, spadá jinde bez práce výhradně v klín 
nahodilému vlastníku nebo spekulantu pozemkovému. 

Něco podobného má býti zavedeno i v Bavorsku. 

Bavorská komora jednala nedávno vlastně o zavedení dvou 
nových forem daní: daně ze stavebních míst a daně z přírůstků na 
ceně půdy, prvé k návrhu vládnímu, druhé k návrhu středu. 



124 



Vládní osnova o dani ze stavebních míst čili o » dávce z hodnoty 
půdy« stanoví, že v okresích, kde cena půdy převyšuje přirozenou 
její výnosnost, má býti vybírána z nezastavených pozemků a ploch 
vedle daně pozemkové ještě zvláštní roční dávka, vyměřovaná dle 
skutečné hodnoty půdy. Nová daň má činiti l^/oo, niá býti každých 
pét let revidována a výtěžek její má připadnouti polovicí státu a po- 
lovicí obci, jak jest zcela spravedlivo, protože zvýšení hodnoty půdy 
městské nad přirozenou její výnosnost je výsledkem činnosti obce při 
nejmenším stejnou měrou, jako výsledkem obecného povznesení hospo- 
dářských poměrů města, které lze přičísti k zásluze státu celkovému. 

Návrh středu žádá, aby vypracována byla osnova zákona, jímž 
by se umožnilo, aby ve velkých městech, průmyslových místech a ve 
všech obcích, jichž vzrůst překročil za poslední sčítací období prů- 
měrný vzrůst pateronásobně, mohl stát a obce býti účastný stoupání 
čisté ceny půdy způsobem, že platila by se 20'^/oní daň z tohoto pří- 
růstku, z níž polovice připadne státu a polovice cbci. 

Vedle daně ze stavebních parcel a pl )ch, jež by byla vybírána 
až do zastavění pozemku, platila by se tedy ještě 20Voní daň z neza- 
slouženého přírůstku na ceně půdy. 

Téměř ve všech místech, kde obyvatelstva rychle přibývá, po- 
zorujeme, jak současně se stoupajícím počtem obyvatelstva, současně 
s rozšiřováním se obvodu městského stoupá i hodnota pozemků ležících 
v městě a na obvodu města. »Ze sedláků, kteří kdysi poblíže měst 
živořili, stali se — ač-li pozemky své nevyhodili do rukou spekulantů 

— tímto vzrůstem ceny jich pozemků lidé bohatí, ano někde (na př. 
u Berlína) i millionáři. Korec, který dříve měl ceny několik stovek, 
stojí dnes tisíce. « Vinohradskou »Štikovnu« koupil roku 1852 Julius 
Eichmann za ] 8.550 zl. konv. mince čili za 19.477'50 zl. r. m. a její 
dědicové prodali ji po padesáti letech Vinohradské záložně za 450.000 zl. 

Jest proto správno i spravedlivo, aby tento nepřirozený přírůstek 
ceny, jejž nelze postihnouti obecnou daní pozemkovou, jelikož se tato 
rozvrhuje podle výnosu půdy a nehledí k její ceně pro účely zejména 
stavební, byl zdaněn a aby výtěžek daně této byl věnován — nikoliv 
státu, nýbrž místním potřebám všeobecným. 

Taková daň ze stavenišť a z přírůstků na ceně půdy čelí výborně 
spekulaci s pozemky, která kvete dále zvláště ve městech rychle 
rostoucích. Majitelé stavebních parcel, chtějíce svého času pozemky ty 
výhodně prodati, nezcizují jich ani nezastavují, nýbrž vyčkávají, odcizujíce 
tím ovšem pozemky tyto jich sociálním funkcím; k prodeji a zastavění 
dochází pak teprve, když poptávka po nových bytech a obchodních 
místnostech atd. zvýšila nájemné a tím i ceny stavebních pozemků. 

U nás dosud se návrh podobného zákona neobjevil. » Zůstáváme 
zde pozadu: rostoucí výdaje obecní kryjeme nemírnými přirážkami, 
nebo novými obtížnými půjčkami.* Vždy více potřebí jest obcím nových 
zdrojů příjmových: ve vlastním podnikání výdělkovém i v nových 
daních, které málokde by byly spravedlivější a vydatnější nežli zde 

— neodhodlává-li se politika městská přímo k vlastnímu zakupování 
pozemků samých. Již v zájmu splnění té značné řady velikých úkolů, 



I 



125 



jež komunální politice dnes se kladou, jest si přáti, aby o nových daních 
těchto jako pramenech příjmů obecních aspoň živěji se uvažovalo. 
Jsou zdravé, spravedlivé a vydatné zdroje přijmu a proto již zasluhují 
vší pozornosti.* Skoda, že od těchto pěkných vývodů staročeského 
» Hlasu Národa « k jejich uskutečnění staročesko-mladočeskou koalicí na 

radnicích pražské a předměstských jest tak daleko, neskonale daleko^ 

* 

Vláda uveřejnila právě výsledky osobní daně příjmové a daně 
ze služného za rok 1902, dle nichž činil úhrnný počet poplatníků 
v roce 1902 873.473 čili 3*34 procent veškerého obyvatelstva; úhrnný 
počet jejich příslušníků domácnostních 1,691.509, souhrn obyvatelstva 
touto daní povinného tudíž 2,564,982 čili 9"8lVo všeho obyvatelstva 
předlitavského. Hrubý příjem poplatníků činil z majetku pozemkového 
256*644 milí. K, z budov 332"655 milí. K, ze samostatných podniků 
907-979 milí. K, ze služebních požitků 1192-280 milí. K, z majetku 
kapitálového 488816 milí. K, jiný důchod 47-118 milí. K, celkový 
hrubý příjem 3225 492 milí. K, čistý zdaněný příjem (po zákonných 
srážkách) pak 2810666 milí. K, daň příjmová z tohoto příjmu placená 
činila v témž roce 1902 53 473 milí. K, takže připadalo na jednoha 
poplatníka 61-22 K čili l-90Vo čistého příjmu. 

Hrubý roční příjem obyvatelstva osobní daní příjmovou povinnéha 
stoupl od roku 1898 do 1902 o 552 milí. korun a obnáší nyní přes 
tři milliardy. Z tohoto hrubého příjmu přes třetinu (skoro 37Vo) Při- 
padá na důchody ze služebních požitků úředníků a zřízenců státních 
a jiných veřejných i z platů úředníků a zřízenců zaměstnaných v ob- 
chodem, průmyslu, hornictví, zemědělství atd., přes čtvrtinu (28 Vo) 
připadá na důchod ze samostatných podniků, přes 15Vo ^^ důchod 
z jmění kapitálového, kdežto na důchod z domů připadá jen lOVo 
a na důchod z pozemků necelých 8Vo celkového hrubého důchodu 
obyvatelstva předlitavského. Hledíme-li k tomu, jak stoupl v týchž 
letech hrubý příjem v jednotlivých kategoriích, shledáme, že u pozem- 
kového majetku vzrostl příjem obyvatelstva jen asi o 35 mil., u domů 
o 55 milí., kdežto u samostatných podniků výdělkových, tedy zejména 
průmyslových, obchodních a dopravních stoupl naproti výnosu půdy 
o čtyřnásobný obnos (o 140 mil.), u služebních požitků o 275 milí. 
čili téměř osmeronásobně, u kapitálového majetku o 56 milí. korun. 

Úhrnem činí však ještě nyní počet poplatníků, t. j. osob, které 
s příslušníky svými, jichž příjem připočítává se k příjmu hlavy rodiny, 
mají více než 1200 K ročního důchodu, jen asi třicetinu celkového 
obyvatelstva, počet poplatníků i s jejich příslušníky domácnostními. 
necelou desetinu ob^v. Devět desetin celkového obyvatelstva rakou- 
ského nemá ročního rodinného důchodu nad 1200 K. 

Také mezi poplatníky samými přirozeně převládají osoby s dů- 
chody nepřímými. Poplatníci s důchodem do 1800 K činí téměř po- 
lovic všeho poplatnictva této daně, poplatníci s důchodem nad 1800 K 
do 3600 K další skoro třetinu, poplatníci s důchodem 3600 - 7200 K 
další osr^inu všeho poplatnictva. Souhrnem tvoří tyto tři kategorie 
poplatníků skoro 95% všeho poplatnictva, jenom něco málo přes 5^0- 



12ó 



poplatníků této daně má důchod vyšší nad 72C0 korun. Důchod nad 
200.000 K ročně má jen 307 poplatníků, důchod nad 40.000 korun 
do 200.000 K jen 3139 poplatníků. 

Co do výnosu daně, činí obnos daňových sazeb oněch 307 po- 
platníků s důchodem nad 200.000 K úhrnem 7 593 míli. K čili asi 
sedminu veškeré této daně, kdežto obnos sazeb nejmenších poplatníků, 
kterých je číselně polovina, činí jen necelou dvanáctinu (4"462 milí.) 
daně. ^ S. 

Zemědělské, obchodní, průmyslové. Imperialistní a celm- politika Ciiamberlainova.— 
Pražská obchodní komora o potřebě snížení cukerní daně a otázce zavedení suriaxy. — Průlom do 
zájmové organisace českého živnostnictva — Výstřelky jihočeského hnutí živnos.enského. — Vývoj 
a nynější ráz družstevního ruchu v Německu. 

V klassické zemi svobodné tržby, kteráž až na nepatrné odchylky 
hájila princip svobody tržební v plné ryzosti i v době, kdy jiné státy 
ohradily se vysokými celními hradbami, jíž činí vymoženosti moderního 
dopravnictví takměř illusorními, odehrává se veliký zápas celní. Lord 
Chamberlain zahájil pravou agitační cestu po Anglii, aby zjednal plat- 
nosti svým ideám. Bývalý ministr britských osad, uvolněný a prostý 
ohledů, jako pouhý parlamentárník hledá prostředky, jimiž by zásadu 
svobodné tržby porušil na celé čáře. Jest to nezvyklé divadlo pro nás 
Rakušany. Kdyby náš ministerský předseda nebo některý ministr od- 
stoupil z toho důvodu, aby spíše mohl uplatniti své snahy svobodnou 
agitací mezi voliči, byl by považován bez mála za blázna. A také by 
se as sotva který rakouský ministr tak — snížil, třebas byl vůči svému 
anglickému kollegovi pánem velmi maličkým. Není divu. Episoda, kteráž 
nový anglický zápas celně-politický tak ostře illustruje, jest právě možná 
jen v zemi opravdu ústavní, kde ministři, poslanci i voliči mají poroz- 
umění pro ústavnost, občanskou svobodu a velké otázky světohospo- 
dářské. Není myslitelná v Rakousku, ve státě malých lidí, jimž velké 
ideje jsou nestravitelný. Není možná ve státě, kde poslední zbytky 
ústavní svobody ti maří, kdož by měli býti jejími nejpřednějšími obránci. 
Anglický starokonservativec stokrát lépe střeží ústavní svobodu než 
v Rakousku radikál. Chamberlainovi nejde jen o ochranná cla. Základní 
idea jeho jest imperialistní. Chce utužiti svazek britského souostroví 
s koloniemi, a prvým prostředkem k tomuto velkému cíli politickému 
jest mu zájem hospodářský. Anglie a její osady mají tvořiti společné 
území celní; dovoz mezi osadami a Anglií má býti volným, naproti 
tomu má se Anglie ohraditi mírnými cly oproti dovozu cizímu. Z Velké 
Britannie a osad má se vyvíjeti jednotné hospodářské a politické tě- 
leso, zaujímající pětinu povrchu zeměkoule a čítající 450 milionů oby- 
vatelů. Nynější premiér anglický, Balfour, není rovněž nikterak za- 
stancem plné svobodné tržby. Připouští cla průmyslová a opírá se 
pouze clům na potraviny. Leč Chamberlain vystihnuv správně, že ko- 
loniím jde především o vývoz potravin a surovin, nepřestává na clech 
průmyslových a agituje pro cla zemědělská. Dovozuje, že zdražení vý- 
živy bude nepatrné a vyváženo daleko jinými výhodami. Clo zaplatí 
z velké části cizina a nikoliv konsument. Státním financím jest výnos 
z cel nezbytností. Zdali by se všecka očekávání Chamberlainova splnila, 



127 



stěží lze odhadnouti. Zdá se spíše, že výhody poskytnuté koloniím 
dosti draze budou zaplaceny nejen domácím spotřebitelstvem, nýbrž 
i stížením anglického vývozu do ciziny, kamž směřuje doposud pře- 
vážná jeho část. Vývoz do kolonií nebude lze tak rychle stupňovati. 
Zdá se však, že přes všechny tyto oprávněné obavy a překážky bude 
Chamberlain vítězně postupovati, nehledě k dočasným ztrátám, za svou 
ideou veliké celní unie britského souostroví s osadami, obrněné proti 
cizině ochrannými cly, kteráž v důsledcích svých má přinésti utužení 
politické jednoty této podivuhodné velkobritské říše a v další budouc- 
nosti zjednati obrovskému politickému a hospodářskému celku velko- 
britskému náležitou váhu na zápasišti světohospodářském. Ostatně i brus- 
selská konvence cukerní byla Anglií vynucena v zájmu třtinového cukru 
osadního a cclně-politické snahy ochranářské jsou jen dalším kročejem 
v úsilí, utužiti dosti již uvolněný svazek se zemí mateřskou zjednáním 
nových, větších a trvalejších výhod osadám. Zatím co mnozí u nás 
hrozí bez tak slabou světohospodářskou potenci Rakousko-Uherska 
oslabiti rozlukou, usilují jinde tvořiti mohutné hospodářské celky, aby 
si zabezpečili rozvoj zdravého hospodářského života uvnitř a silnou 

posici na venek. 

* * 

V otázce snížení cukerní daně spotřební a zavedení surtaxy pro- 
mluvila nedávno pražská obchodní a živnostenská komora závažné slovo, 
kteréž bylo slyšeno daleko za hranicemi země i říše. Vídeňské listy 
zaznamenaly podrobně i debatu, kterouž vynikající průmyslníci cukro- 
varničtí v komoře zastoupení zahájili, vytknuvše stanovisko průmyslu 
v komorním obvodu, na cukerní otázce v říši nejinteressovanějším. 
Obchodní komora pražská opírajíc se o podrobnou znalost spotřebních 
poměrů svého obvodu projevila pevné přesvědčení, že značnější zvýšení 
domácí spotřeby cukru, od něhož závisí příznivý stav našeho cukerního 
průmyslu v nových poměrech, bruselskou cukerní konvencí nastalých, 
jest dosažitelno v prvé řadě pouze značným snížením platné cukerní 
daně spotřební. Snížení to může nastati bez újmy financím státním, 
poněvadž se uvolnilo 18,000.000 K dřívějších vývozních prémií a tím 
také odpadla možnost uplatňovati fiskální požadavek, aby cukerní daň 
spotřební o tolik výše byla stanovena, by také obnos vývozních prémií 
hradila. Vzhledem k nízkým spotřebním daním států soutěžících jest 
však třeba zahájiti ještě další akci zákonodárnou, jejíž podkladem jest 
myšlenka, aby cukerní daň byla kontingentována a budoucích přírostků 
nad tento kontingent sahajících užito bylo k dalšímu snížení daně cu- 
kerní. Tím také učiní se přítrž podloudnictví z Německa, odkudž by 
se při velkém rozdílu ve zdanění dopravoval podloudně cukr nízko 
zdaněný a tudíž levnější do pohraničních obcí rakouských. 

* 
Pokud jde o zamýšlené zavedení surtaxy na cukr ve vzájemné 
tržbě rakousko-uherské, jde tu dle názoru komory o faktické clo pří- 
vozné, ano s rakouského stanoviska jeví se surtaxa býti docela vý- 
vozním clem, uvaleným v zájmu státu soutěžícího na náš cukerní prů- 
mysl na vývoz odkázaný. Zavedení faktické částečné celní čáry v do- 



128 



savadním volném, společném rakousko-uherském území celním, ne- 
zbytně způsobí další podobné průlomy v dosavadní celní společenství 
a po surtaxe na cukr (na níž Uhry jsou interessovány) co nejdříve 
budou a musí následovati surtaxy na jiné potraviny a poživatiny (na 
nichž zase království a země na říšské radě zastoupené více jsou inte- 
ressovány), což pak ovšem znamenalo by počátek shroucení se dosa- 
vadního společenství vůbec. Zavedení surtaxy by vedlo vládu důsledně 
na cestu rozluky a bylo by tedy v přímém odporu se slavnostním 
prohlášením předsedy ministerstva o otázce vyrovnací na sjezdu ob- 
chodních komor. Německý pokrokový poslanec, člen komory JUDr. 
Urban, snažil se zdůvodnili mínění, že surtaxa odpovídá duchu brus- 
selské úmluvy a zákl. zákona o rakousko-uherském vyrovnání, a hla- 
soval, patrně z důvodů politických, s větším počtem svých politických 
soudruhů proti návrhu praesidialní komisse komorní ve příčině surtaxy, 
nepřisvědčiv důsledkům ze zavedení surtaxy dovozovaným. S jiné strany 
se uvádí, že Uhři mají formální nárok na zvýšený kontingent, poněvadž 
byl odvolán sice kontingentační zákon ze dne 31. ledna 1903 č. 27, 
jenž brusselské konvenci odporoval, nikoliv však souběžný zákon z téhož 
dne č. 26 ř. z., kdež v § 5. se ustanovuje kontingent konsumního 
cukru jednak pro Předlitavsko, jednak pro Uhry a pro Bosnu-Herce- 
govinu. Pro Uhry určeno 863.660 ^, kdežto společným kartellem bylo 
Uhrám vyhrazeno jen 563.796 q. Tento § 5,, jejž bylo třeba zrušiti,, 
kterýž však zrušen nebyl, vyhrazuje tudíž Uhrám zvýšený kontingent 
oproti stavu posavadnímu. Zavedením surtaxy ztratili bychom posavadní 
odbyt 300.000 q konsumního zboží v Uhrách. Ostatních momentů sem 

spadajících dotkli jsme se již v 1, ses. t. 1. 

* * 

» Stavu čest!« Tak pozdravují se »organisovaní« maloživnostníci 
v jižních Cechách, tak »s hrdým sebezapřením* končí schůze předseda 
budějovické rady živnostenské, z níž se v poslední době vyvinul spolek 
pod názvem » Zemská živnostenská rada řemeslnictva a živnostnictva 
království Českého «. Nový spolek má soutěžiti se stávající Zemskou 
jednotou společenstevní v Praze, kteráž z nepatrných a máloslibných 
počátků namáhavě se propracovala k organisaci schopné života a práce, 
má roztříštiti stávající jednotnou zájmovou organisaci živnostnictva, a 
proč ? K větší slávě pověstného poslance Holanského, jenž v nové 
» zemské radě« zamýšlí »po živnostensku« vyráběti kandidáty poslanectví 
a jiných funkcí, hlavně však zabezpečiti si své mandáty vlastní. Po léta 
touží živnostnictvo po zemské radě živnostenské po způsobu rady 
zemědělské, a hle, čiperný pan Holanský stvořil si ji přes noc. 

Ze sobeckých osobních motivů kazí se mnohaletá organisační 
práce seriosnějších živnostníků a » pokrokové, neodvislé, programové 
živnostnictvo* v C. Budějovicích jásá, jakoby již mělo holuba v hrsti, 
zatím co nemá ani vrabce na střeše. Kam to stavovskou organisaci 
tohoto druhu přivede, uvidí za deset, patnáct let, až již bude pozdě. 
Zatím utrpí nejen věc živnostnictva, nýbrž i celkový zájem národní 
pohrom těžko odčinitelných. A zvláště česká věc v Budějovicích, kdež 
redaktor Ž. O. pro bezdůvodné urážky na cti již trestaný ohlašuje 



129 



vydání veřejného spisu o rodinném životě svých pohtických odpůrců. 
Jest to odporný úklad, vypočítaný na maloměstské šosáctví, jenž svědčí 
o neskonale nízkých zbraních svých původců. 

* * 

* 

» Jihočeský živnostník «, aby snáze unikl čestným povinnostem, 
jež na se vzal smírem soudním jeho redaktor, náhle se přeměnil 
v »Živnostenský obzor«, jenž se stal věstníkem nové zemské živno- 
stenské rady v C. Budějovicích. 

Jaká duševní strava a jakým slohem živnostnictvu se předkládá, 
o tom již nejednou jsme se zmínili. Vedle závratných projektů starob- 
ního pojišťování ještě vábnější problém, aby účt}^ maloživnostníkům ne- 
platili zákazníci, nýbrž bez průtahů stát prostřednictvím berních úřadů, 
vedle » opravy « živnostenského řádu, kteráž zákazníka vydává na milost 
a nemilost privilegovanému dodavateli — řemeslníku a nikoho ne- 
pardonuje, kdo není » vyučeným řemeslníkem*, jemuž zjednává se 
monopol výroby i odbytu, nový projekt úpravy frekvence »výroby 
a tržby «. 

Hluboké záhady tohoto projektu by byly snad zůstaly neprobá- 
dány, kdyby před několika dny nebyl přijel na Král. Vinohrady z Pel- 
hřimova, proslaveného resolucí o starobním pojišťování, stejně asi jako 
jest proslaven Jindřichův Hradec svými párky a Hořice svými trubič- 
kami, muž, jenž záhadu tuto v Řemeslnické besedě osvětlil. 

Dovodiv nejprve, proč právě na živnostenském sjezde v Pelhři- 
mově zrodila se tak významná resoluce, — jeť prý pelhřimovská kra- 
jinka svým ponurým klidem jakoby stvořena k hlubokému přemýšlení, 
jemuž se nedaří v ruchu velkoměsta, jediným příkladem průzračně 
i jednoduše rozřešil záhadu úpravy » frekvence výroby a tržby «. 

Jsouť prý v Pelhřimově 4 cukráři, ač domácí spotřebu mohl by 
hraditi cukrář jediný. Jest tedy úkolem živnostenské organisace, aby 
přebývající 3 cukráře rozsadila po městech, kde cukrářů se nedostává, 
aby v Pelhřimově zbyl cukrář jediný! Posluchačstvo podlehlo dojmu, 
jaký na rozhraní dvou věků vyvolalo vejce Kolumbovo. Na to nepři- 
padl ovšem ani vydavatel »Kalendáře českých řemeslníků«, jejž dal 
»Jihočeský živnostník* do klatby, protože nepodal frekvenci výroby a 
odbytu. O svých starobního pojišťování živnostníků dotýkajících se vý- 
počtech uvedl pelhřimovský řečník, že > nemají rázu přesně mathema- 
tického a obchodního, nýbrž spočívají na čisté humanitě*. Patrně také 
výsledek idylického klidu v Pelhřimově, v němž se tak snadno rodí 
veliké myšlenky. Apoštol nového hnutí, kterýž se na své pouti ne- 
omezil na krajany českého jazyka a hodlá svolati německé řemeslníky 
do Budějovic, třebas že už jednou v Teplicích špatně pochodil, vy- 
týkal, že vzděláváním dorostu řemeslnického stěžuje se postavení starších 
řemeslníků, kteří se již neučí. Takoví jsou mluvčí »neodvislého, pokro- 
kového, programového a vyspělého* živnostnictva, soustředěného v 
Zemské živnostenské radě v C. Budějovicích. Neodvislého proto, že 
stalo se nezávislým na zdravém rozumu, pokrokového, poněvadž 
mílovými kroky kráčí nazpátek a zadívalo se hluboce do nepocho- 

NAŠE DOBA. R. XI., č. 2. 1903. 20. listopadu. 9 



130 



pěných zřízení středověku, programového, poněvadž je bez programu 
a jak vyspělého, dokázalo několik ukázek jeho nevyspělosli. »Stavu 
čest« ! 

Nestarali bychom se o jihočeské hnutí živnostenské, kdybychom 
v něm nespatřovali typický zjev našeho veřejného života, vyhráněný 
až do krajnosti. Důležitý stav výrobní ocitl se na scestí, nastalo ba- 
bylonské pomatení myslí, pod heslem, aby řemeslníka zastupoval jen 
řemeslník, má parlamentní representace národa klesnouti na niveau, 
proti němuž jest dnešní beztak nevysoká úroveň ještě zářivým vzorem. 
Ne snad, že bychom chtěli intelligentní živnostníky vylučovati ze sborů 
zákonodárných. Nové hnutí živnostenské samo je vyloučí a pošle na 
místě nich lidi duševně i morálně zmrzačené, a sáhne-li, nuceno po- 
měry, přece k neživnostníkům, opravdových intelligentů z povolání 
nikdy nezíská. Získá jen lidi kvality nejpochybnější, kteří mu již dnes 
slouží v redakcích bídně řízených listův a při agitačních přednáškách. 
Okolnost, že ani vlastní, na pomyslitelně nejnižší úrovni nalézající se 
hst nedovede řídit sám řemeslník, mluví jasně. Listu říditi nedovedou, 
kloudné přednášky nesvedou, smyslu pro jakoukoliv vážnou práci ne- 
mají, neumí ani správně čísti a psáti, zákonodárci však mohou býti-. 
Řemeslník, dbající o zdar své živnosti a o svou reputaci, straní se no- 
vého hnutí, jehož jediným výsledkem jest politika u džbánku, nezří- 
zený hospodský život, hubící živnostníka i jeho živnost a prospívající 
jen těm, kdož dovedli si urvat mandátové sousto. A podařilo li se 
to některému, stává se lačnější a lačnější, s jídlem přichází chuť po 
lepších soustech, kteráž nesvědčí zástupcům národa, odkázaného na 
tvrdý chléb oposice. A naše ústavnost.^ Neubije-li se svévolnými ob- 
strukcemi, kořenícími v naprostém nedostatku smyslu pro svobodu 
ústavní a umožňujícími skutečnou vládu absolutismu, ubije se poslanci 
tohoto kalibru. Reakcionářům vše to může býti jen vítáno. Známe 
účinný prostředek proti těmto smutným zjevům: všeobecné, rovné hla- 
sování, dle soustavy listin s poměrným zastoupením, které zjedná pře- 
vahu politickým stranám a průchod nejschopnějším lidem jednotlivých 
stran do parlamentu. Druhým prostředkem je soustavná práce poučo- 
vací, již by neměli kaziti někteří nerozvážní poslanci. Posledním pro- 
středkem, nejdražším a nejpovážlivějším, zdrcující zkušenost, jež po 
létech se dostaví. 

* .1. * 

Nikde jinde nenabyla družstevní organisace takového významu 
a zároveň tak rozmanitých podob jako v říši německé. Již ve středo- 
věku doznala družstevní myšlenka v Německu největšího rozšíření. 
Z cechů staly se tak tuhé kartely, že mohou býti moderním kartelům 
nedostižným » vzorem «. Po úpadku cechovního zřízení nastala delší 
dobu prázdnota, až v polovině 19. století opět na starém pni druž- 
stevní myšlenky vypučely nové ratolesti. Nemohlať býti družstevní 
idea nadobro potlačena, poněvadž tkví v lidské povaze a v moci po- 
měrů. Dr. H. Crúger, zkoumaje (v »Zeitu«) původ družstevnictví, se- 
znává, že od nepaměti stávaly družstevní organisace, sledující politické 



131 



a hospodářské cíle sloučené neb oddélené. Schulze-Delitzsch není 
ovšem nijakým vynálezcem družstevnictví. Myšlenka ta visela v polo- 
vici minulého století takřka ve vzduchu. Komise pro obchod a živ- 
nosti, zřízená v lůně národního shromáždění pruského, projednávala 
■dne 3. srpna 1848 přečetné petice řemeslnictva, v nichž se požado- 
valo zřizování družstev úvěrních, nákupních a prodejních z prostředků 
státních. Schulze-Delitzsch byl pouze důmyslným organisátorem druž- 
stevního hnutí, jehož příkladu později následoval F. W. Raiffeisen. 
Z počátku vláda hleděla s nedůvěrou na družstevnictví a sociální demo- 
kraté tvoření družstev zavrhovali. Prvá družstva byla maloživnostenská. 
Nikoliv snad proto, že povstala v malém městě Delitzschi, nýbrž ná- 
sledkem podnětů, daných národním shromážděním. Schulze-Delitzsch 
spatřoval v družstvech výrobních vrchol družstevní organisace, zasazoval 
se však stejně horlivě o rozvoj družstev veškerých, ať městských, 
ať venkovských. Pionérům družstevní práce bylo překonávati největší 
obtíže. Nejprve ujala se nejhojněji družstva úvěrní. Skromná Schulze- 
Delitzschovská družstva tato v nejednom směru ukázala pozdějším 
velkým bankám cestu. V létech šedesátých rozmáhala se družstva spo- 
třební, ačkoliv byla sociální demokracií potírána. V létech sedmdesátých 
byla družstva stavební v rozkvětu a v této době dalo se také soustavné 
přenášení družstevní organisace v rolnictví, jak tomu chtěla již resoluce 
kongresu severoněmeckých zemědělců, konaného v únoru r. 1866. Řeme- 
slnická družstva (nákupní a j.) rozkvétala, až koncem let sedmdesátých 
reakční hnutí živnostensko-cechovnické úplně zarazilo další vzrůst své- 
pomocného sdružování řemeslnictva. Výrobní družstva zůstala vždy 
zjevy ojedinělými. V r. 1868 doznala družstva německá zákonného 
uznání, v r. 1889 připuštěno zákonem tvoření družstev s omezeným 
ručením a soustřeďování se družstev ve svazech. V polovici let deva- 
desátých počalo soustavné podporování družstevnictví státem. Již po- 
čátkem let devadesátých změnila se také taktika sociální demokracie 
vůči družstvům, třebas zatím ještě ne oficiálně. Právě okolnost, že 
v Sasku královská vláda družstva spotřební potlačovala, způsobila, že 
družstva tato stala se převahou dělnickými a zjednala si v sociálně 
demokratické straně respektu. »Revisionismus« obrat smýšlení v sociální 
demokracii německé dokonal, usiluje o to, aby konsumní družstva 
stala se doplňkem dělnické organisace odborové a politické. NeutraHta 
konsumních spolků fakticky mizela, kde se správy byli ujali výlučně 
sociální demokraté. V konsumních spolcích spatřována organisace, 
způsobilá přispěti k zavedení nových hospodářských řádů. Novou my- 
šlénka ta není, neboť již Proudhon ji propagoval. Tento vývoj vedl 
k ostrým protivám, k utvoření nového, »moderního« směru v druž- 
stevním ruchu, kterýž spatřuje ve tvoření družstev řemeslnických a 
malokupeckých jen pošetilou snahu, zachránit tyto stavy. Názor ten 
vysloven zřejmě na sjezdu družstev v Hannoveru a vedl na sjezdu 
v Kreuznachu ke známému rozdvojení »všeobecného německého druž- 
stevního svazu « vyloučením dělnických družstev spotřebních. Stojí tu 
proti sobě dvě zcela různá národohospodářská nazírání, jež se nevy- 
hnutelně střetla. » Modernímu « hnutí družstevnímu jest právě hlavně 



132 



jen konsumní spolek » ryzím « družstvem, jemuž náleží budoucnost, na 
družstva malokupců a řemeslníků nazírá nové hnutí s despektem, spa- 
třujíc v nich marný pokus udržovati odumírající větve hospodářského 
života. Vlády hleděly omeziti družstevní hnutí konsumní, ač právě 
spolky konsumní jsou nejúčinnější zbraní spotřebitelů proti vydírání 
kartely všeho druhu, za to však podporovaly družstva ostatní, zvláště 
zemědělská. Uměle takto vyvolaným družstvům valné nepomohlo státní 
přispění, probudilo však mocný odpor proti družstvům zemědělským, 
řemeslnickým, malokupeckým, stavebním, výrobním. Nejsou tedy dnes 
jedině družstva spotřební předmětem útoků, nýbrž družstva veškerá. 
Živnostníci s družstvy soutěžící živí vzmáhající se odpor. Leč přes 
všechno protivenství a ze skrovných počátků vyrostlo družstevnictví 
v Německu v novou formu provozovací, v hospodářskou moc, sou- 
středěnou v organisace nikoliv nepodobné kartelům průmyslovým. 
Jedni spatřují v družstevnictví nejúčinnější prostředek k zachování 
středních stavů výrobních a obchodních, jiní, přívrženci t. zv. moder- 
ního směru v družstevnictví, hospodářskou formaci budoucnosti, pod- 
klad pro nové utváření se řádu hospodářského, v němž výroba a oběh 
zboží budou dokonalým způsobem rozčleněny. Družstevnictví pokračuje 
přes všechny obtíže i v našich zemích a nejnověji rozpoutala sociální 
demokracie česká mocné hnutí, snažíc se vzpružiti sdružování dělnic- 
kých konsumentů. K. 



SOCIÁLNÍ. Frankfurtský kongres německého nesociálně-demokratického dělnictva — Pojišťování 
mateřské a pro případ rozvodu nebo rozloučení manželství — Vývoj veřejných ústavů pro spro- 
středkování práce v Rakousku — Nevolnictví ve Spojených státech S.-A. 

Tisk německý přílišně nadul význam » Prvního německého sjezdu 
dělnického,* který konal se koncem října t. r. ve Frankfurtě n. M. 
Sváděly k tomu zejména deprimující průběh a neplodnost letošního 
drážďanského sjezdu sociálně-demokratického, které beze všeho vzaty 
za reliéf frankfurtského kongresu s vysloveným programem sociálně- 
reformním. Nicméně sjezdu nelze upříti všeho významu a alespoň 
vnějšího úspěchu. Co chtějí pořadatelé jeho, zřejmo bylo již z provo- 
lání sjezdového z července t. r.: společnou akci dělnických organisací 
nesociálně-demokratických (křesťanských a národních), sociální demo- 
kracií v jich roztříštěnosti do pozadí zatlačovaných, v otázkách zákonné 
reformy sociální; důkaz veřejnosti, že ^statisíce křesťansky a národně 
cítících dělníků stojí tu svorno a jednotno v základních otázkách so- 
ciální reformy, hotovi neohroženě hájiti své nejvyšší statky, víru a 
mrav, věrnost k císaři a říši.« Vlastní meritorní program reformní 
omezuje se skromně na volnější vybudování práva koaličního jako pod- 
mínky zdárného rozvoje hnutí dělnického a reformy sociální, přiznání 
právní způsobilosti koalicím a zřízení dělnických komor. Požadavky při 
vší skromnosti kardinální, pokojné a přec vydatné zbraně sociální re- 
formy. Ale celé jednání kongresu o nich ukázalo, jak program strany 
a celého jejího hnutí jednak příliš stojí pod vlivem zásadního antago- 
nismu vůči sociální demokracii, a na druhé straně napořád ještě hlu- 



■ 



133 



boce odvislým jest od vlivu církevního a podnikatelského, nežije ještě 
samostatným životem. Tak na př. od přiznání právní způsobilosti ko- 
alicím dělnickým jedním dechem slibována si účinná úřední kontrola 
org-anisací sociálně-demokratických; silný proud proti křesťanským 
(= mezikonfesijním) organisacím a pro organisace konfesijní, uznání 
mandátu jistého delegáta přes správné, zamítavé votum verifikačního 
výboru prostě na předložení visitky farářovy a pod. Jiná řeč na kon- 
gresu dle výtky přímo v debatě sjezdové učiněné mohla stejně dobře 
býti pronesena v kterémkoli bojovném svazu průmyslnickém atd. Na 
druhé straně zase živě akklamovány v těchto kruzích dřív nemyslitelné 
projevy živějšího třídního vědomí, požadavky čilejší organisace, vědomí 
třídního společenství i s dělníky sociálně- demokratickými, odsouzení 
» dělnického šosáctví«, zpátečnictví křesťanské demokracie na poli so- 
ciálně-politickém. Hrálo to tedy celou stupnicí barev od klerikálního 
patriarchalismu pracovního až do radikálních odstínů třídní výlučnosti 
marxovské. Sociální demokracie zbytečně ironisovala kongres se svého 
stanoviska, které nezná dělnické církve mimo církev m.arxovskou, a 
kongres sám zas příliš velkohubě přikládal si jméno »prvního ně- 
meckého kongresu dělnického*, jímž ovšem — ani nesociálně-demokra- 
tickým — nebyl. 

Na venek, jak praveno, tento nenadálý pokus unifikace tolik 
roztříštěného dělnického hnutí mimomarxovského vypadl slušně. 
Navštíven byl 200 delegáty, zastupujícími na 620.000 organiso- 
vaných dělníků nesociálně-demokratických — dle střízlivých odhadů po 
odečtení členů křesťanských odborových organisací, kteří z pravidla 
jsou spolu členy konfessijních dělnických spolků, pak členů nedělníků 
(řemeslníků, úředníků, duchovních, neboť k hlasování oprávněnými 
delegáty mohli býti jen dělníci a pomocníci a z nich vyšlí úředníci 
dělnických organisací) zbývá jako pravděpodobné číslo 400.000, Orga- 
nisace Hirsch-Dunckerovy účastenství odmítly, třeba zásadně stojí na 
téže půdě. Sjezd zahájen holdovacím telegramem císaři. Stegerwald, 
jeden z předsedů (katolík, jedna z nejlepších hlav hnutí křesťansko- 
sociálního), připojil však ihned k vyznání monarchickému, jímž se kon- 
gres liší od sociální demokracie, vyznání sociálně-politické, které nevidí 
svůj úkol v negaci soc. demokracie, ale pokrokovou politiku zákonnými 
prostředky hájí stejně důrazně jako ona a v práci pro blaho německých 
dělníků a za jejich sociální rovnoprávnost ochotno jest podati ruku 
komukoli, kdo ji poctivě nabízí. Debata a resoluce o přiměřené 
úpravu volnosti koaliční trpěla neujasněností ohledné účinků žádané 
právní způsobilosti pro ně, zejména pokud jde o event. majetkové ru- 
čení organisací za škody, způsobené jednáním jich funkcionářů na př. 
při stávkových akcích. Resoluce druhá žádá zřízení dělnických komor, 
ale ne stavovských po vzoru komor zemědělských, obchodních, řeme- 
slnických, ale z důvodů taktických s paritním zastoupením dělníků a 
zaměstnavatelů ; komory byly by spolu orgánem paritních průkazů 
práce, tarifních (mzdových) úmluv skupinových v oborech s děinictvem 
odborně ještě neorganisovaným, vůbec půdou pro sbližování se obou 
stran na poli práce sociálně-reformní. Námitka, že komor zase jen 



134 



zmocní se sociální demokracie, odbyta s bezohlednou přímostí refe- 
rentem tím, že to pak musí přičísti dělnická organisace nesociálně- 
demokratická své vlastní dosavadní zpátečnickosti, indolenci a šosáctví. 
Jak patrno a jak snad při veliké zásadní roztříštěnosti názorové 
sdružených korporací dělnických ani jinak nebylo možno, nalezena 
celkem jen velmi úzká půda, na níž se mohl kongres sjednotiti, půda, 
která má dělnickému hnutí zaručiti větší volnost pohybu a pro mate- 
rielní cíle této uvolněné organisace předkládá vlastně bílý list pro- 
gramový » energického spolupracovnictví na zákonné, pokrokové re- 
formě sociální. « Tím vlastně zříká se předem duševního vedení reformy, 
vyžadujíc si při ní vlastně jen votum consultativum. Trochu příliš málo 
na moderní hnutí byť i jen čistě sociálně-re for m n í. 



Z neustále se rodících problémů moderního hnutí ženského nej- 
nověji vystupují v popředí otázka pojištění pro případ mateřství a 
posléze pojištění ženy pro případ ztroskotání se manželství. Ohledně 
prvějšího omezujeme se zatím na citování toho, co o věci praví L. Braunova 
ve známé své » Ženské otázce. « Ochrana ženy jako matky — praví 
— činí na pojišťovací zákonodárství tak dalekosáhlé požadavky, že 
nemohou býti nijak vyplněny v rámci nemocenského pojištění. Musily 
by býti přeneseny na zvláštní mateřské pojištění. Mateřství je spole- 
čenský úkol (funkce); proto stát měl by je vzíti ve zvláštní ochranu 
a zajistiti všem potřebným matkám z lidu nejlepší péči co největší 
měrou. Sem patří peněžitá podpora 4 týdny před a 8 týdnů po slehnutí 
v plné výši průměrné mzdy, bezplatný lékař, lékárna, ošetření v šesti- 
nedělí s péčí o kojence a o domácnost, zřízení útulen pro těhotné a 
šestinedělky, porodnice, po případě i zřízení jeslí. Prostředky k tomu 
musily by, krom příspěvků zajištěných, pocházeti z všebecné daně, 
ku které snad i nevdaní a manželé bezdětní zvlášť měli by se přibrati. 
Nepostrádá to komické příchuti, poněvadž upomíná na staromládeneckou 
daň, jako trest svobodného stavu zhusta pojímanou, ale má přece vážné 
pozadí, neboť osamělí a bezdětní vedou za dnešních poměrů skutečně 
daleko bezstarostnější život než vdaní a oplývající dětmi. Rozhodně 
otázka po původu prostředků neměla by hráti úlohu při věci tak dale- 
kosáhlého významu. Pohled na proletářky a jich děti měl by postačiti, 
aby přivedl každému nezbytnost pronikavého opatření před oči. Ze 
nikde ještě nedospělo se ke skutku v rozsahu zde navrhovaném, spo- 
čívá jednak v novosti celého tohoto pojišťování, a pak v neprozíra- 
vosti a bezprávnosti žen, které nemají prostředků, aby uplatnily účinně 
svoje osobní zájmy. 

Pojišťování sňatkové je dnes ještě neznámějším problémem tech- 
nice pojišťovací. Požadavek jeho, na němž v přední řadě žena jest 
interessována, vychází z úvahy, že nešťastné, ztroskotané manželství 
muže ani z daleka sociálně tolik se nedotýkající, ženu ve skutečnosti 
dnes deklassuje, duševně i sociálně těžce postihuje, i tam, kde 
manželství neznamenalo povznesení stavu a zlepšení hospodářské exi- 
stence ženiny. Z pravidla rozvod pro ženu znamená katastrofu. Stát a 



135 



společnost má na manželství trojí zájem: předně jako na formě regu- 
lovaného styku pohlavního a tím samým na co největším její rozšíření; 
podruhé na tom, aby docházelo k manželstvím ne zdánlivým, k pro- 
stituování se ženy manželstvím prospěchovým, z ješitnosti a pod., ale 
k manželstvím vnitřně pravdivým; potřetí aby rozvázání nezdařeného 
a neudržitelného manželství ženu nedeklassovalo. Pojištění sňatkové po- 
jímá se s tohoto stanoviska vlastně jako pojištění ženino pro případ 
rozvodu. Dnes trvá řada manželství uvnitř ztroskotaných jen proto, že žena 
bojí se rozvodu jako materielní a sociální pohromy, neboze muž sám zastaví 
se před konsekvencemi ženu deklassujícími. I když dojde k resignova- 
nému žití vedle sebe, kde každá strana vyhrazuje si život vůči straně 
druhé pro sebe oddělený, podkopává se tím všechno milieu rodinné, 
tvořící základ dosavadní výchovy v rodině atd. Jako vrchol tohoto 
nuceného příměří uvádí se typ dnes vlastně internacionální, kde jedno- 
nebo i oboustranné mimomanželské liaisony — mimo případy omezo- 
vání plodnosti u ženy --- vedou prostředím zhrubělého mravního indi- 
ferentismu k otupěle trpěné:".iu, vydluženému kukaččímu otcovství, 
sankcionovanému cynickým římsko-právním » pater est, quem nuptiae 
demonstrant. « Tím vším ale zvláště žena klesá ještě hloub ze zmíněné 
obavy před sociálně deklassujícími účinky rozvodu a starostmi o živo- 
bytí, které ji i v manželství prostituují, tím víc, čím samo dnešní man- 
želské zákonodárství nutí k udržování neudržitelných a mravně ztro- 
skotaných manželství. Jako — předem hned je zjevno, že jen částečné 

— ozdravění těchto tradných poměrů a alespoň jako prostředek 
k osvobození ženy z manželského nevolnictví, pokud jím nevinně trpí, 
navrhuje se pojištění sňatkové na těchto zásadách založené: Předmětem 
jeho je pojištění na případ rozvodu zaviněného druhou stranou. Uza- 
vírá se současně se sňatkem. Prémie může býti placena pojištěncem 
samým, druhou stranou nebo kýmkoli třetím (ascendenty a pod.). Po- 
jistná suma je splatnou provedeným rozvodem nebo rozloučením man- 
želství, soudně vysloveným, po případě — se stanovením dostatečné 
doby karenční dle analogie platnosti pojištění i pro případ sebevraždy 

— i rozvodem dobrovolným. 

Statistických podkladů pro vypočtení prémie pro toto pojištění, 
které navrhuje se kombinovati s pojištěním životním, by nescházelo 
vzhledem k vyspělosti moderní statistiky frekvence rozvodů dle stáří, 
stavu manželů atd. Ale i kdyby problém pojišťovatelsky technicky 
šťastně podařilo se rozluštiti, vyhoví vlastně jen hospodářskému zaji- 
štění ženy rozvedené, ale jen z části, a sociální postavení její nezlepší 
vůbec. Tu je potřebí dřív reformy v právním, hospodářském a sociálním 
postavení ženy ve všech oněch směrech, které tvoří soubor dnešní 
ženské otázky, v té míře, jak to právě kultura toho kterého národa 
na ten čas snese a dovede ztráviti. Zatím projekt, za dnešních 
řádů právních a společenských, chová v sobě příliš mnoho podnětu 
k rozvodu ze zálusku na pojištěnou sumu, nebo na příjemnou bezsta- 
rostnou svobodu v prvních dobách, dokud pojistná suma není ztrá- 
vena; pokud pak by pojistná suma měla skutečně dosáhnouti takové 
výše, která by mohla ženě po rozvodu nebo rozloučení manželství 



136 



vskutku alespoň přibližně umožniti založení samostatné existence ho- 
spodářské — předpokládajíc včasnou výchovu její pro ni — , šlo by 
tu patrně o prémie širokým vrstvám lidovým i drobným měšťanským 
nedostupné, a v tomto omezení kruhu pojištěnců sama sebou tkví po- 
měrná jeho drahota a tudíž omezený jeho význam vzhledem k cílům, 

které si klade. 

* 

Vývoji mladé, ale potěšitelně pokračující organisace veřejného 
prostředkování práce věnoval v známém čtrnáctidenníku »Arbeitsmarkt« 
Mischler úvahu. Faktor veřejnosti těchto ústavů proniká rozhodněji 
teprve asi od 6 let, a dle statistiky úřední roku 1902 veřejné průkazy 
práce mohou se vykázati již velmi příznivými výsledky. Z nositelů ve- 
řejného prostředkování práce předem zmiňuje se M. o obcích. Obecních 
ústavů toho druhu je ovšem v Rakousku dosud nepatrně;^ na srovnání 
s vývojem této nejnovější agendy obecní v Německu nelze ani mysliti. 
Ale co do zařízení i správy srovnání to vydrží, a v mnohém, na př. 
vztažením své působnosti i na čeleď domácí, vykazují rychlejší tempo 
vývojové. Ne všecky dosud osvojily si moderní princip paritního za- 
stoupení zaměstnavatelů a dělníků ve své správě; k nim bohužel patří 
také Praha. Pokud se týče zemí, jen král. České dosud rozvinulo na 
tomto poli organisaČQÍ činnost, připínající (již od několika let) na 
instituci stravovena letos zvláštním zákonem zemským upravenou. Dle 
toho fungují stravovny v jednotlivých okresech stávající i jako pro- 
středkovatelny nabídky a poptávky práce, a to nejen pro své frekven- 
tanty, ale i osoby mimo ně. Poptávky po práci, které stravovna sama 
nemohla vyříditi (přikázáním místa), předají se hlavním stanicím, které 
ustanoveny jsou ve větších místech pro jistý počet (6 — 7) stravoven. 
Zde má se pokud možno nadbytek a nedostatek nabídek a poptávek 
jednotlivých stravoven vyrovnati. Vedle toho náleží 5 centrálám 
vydávati oznamovatele, kde nevyřízené případy, hlavními stanicemi 
centrále sdělené, oznamují se všem stanicím (stravo vnám), tak že prin- 
cipem je nejprve co možná vyrovnání nabídky a poptávky v místě 
a okolí, teprv v případě nemožnosti na větší vzdálenosti. Obce fungují 
jako sběrny nabídek i poptávek pro ústavy práci prostředkující, Některé 
okresy (Budějovice, Hořice, Plzeň, Písek, Rakovník, Smíchov) zřídily 
dobře organisované, od instituce stravoven téměř úplně odloučené 
okresní ústavy pro sprostředkování práce. Letošní zemský zákon, agendu 
tuto místo dosavadní formy nařizovací upravující, má vlastně jen účel, 
vyzbrojiti autonomní zemskou správu proti autonomii obecní a okresní 
potřebnou mocí donucovací, těžiště jeho bude spočívati v prováděcím 
nařízení. Třeba může o tom býti spor, jsou-li právě stravovny (původně 
čistě policejního rázu) vhodným orgánem této agendy, tolik je jisto, 
že vykonaly svůj úkol jako počáteční nositelé celé této záslužné akce 
a beze všech násilných skoků mohou postupně býti nahrazovány sa- 
mostatnými ústavy pro sprostředkování práce. Působnost třetího 
faktora na tomto poli, státu, naráží do jisté míry na kompetenční 



1 Vídeň, Praha, Brno, Liberec, Lvov, Stanislav, Lublaň. 



137 



konflikt v tomto oboru mezi zákonodárstvím říšským a zemským. O ten 
vlastně rozbíjí se uzákonění osnovy o úpravě veřejného prostředkování 
práce, vypracované svého času pracovní radou. Za to leccos dobrého 
vykonáno alespoň cestou správní: zorganisována jednotně ústřední 
statistika průkazů práce zavedením jednotných výkazů, které jednotlivé 
průkazy práce, veřejné i soukromé, pravidelně mají dodávati (na zá- 
kladě podrobných porad s delegáty všech kategorií průkazů práce), 
a podporováno subvencování ústavů toho druhu z peněz státních. Dosa- 
žené v té příčině dosavadní výsledky jsou tím úctyhodnější, že celá 
tato akce nemohla se opříti doposud o žádné donucení zákonné, ale 
musila si dobýti dobré vůle, ochoty a porozumění súčastněných faktorů. 

Co do obsahu agendy veřejných průkazů práce ize s potěšením 
znamenati rostoucí vliv jejich na živnostenském trhu pracovním (zejména 
ve Vídni a v Brně). Velký průmysl po počáteční nevšímavosti rovněž 
brzo poznal jich výhodnost, taktéž velké podniky stavební a dopravní. 
Za to pro zemědělství pracují ústavy ty dosud málo. Kupecké kruhy, 
jak zaměstnavatelské tak pomocnické, rovněž málo pozornosti jim vě- 
nují, opírajíce se o vžilé odborné organisace vlastní, většinou dobře 
fungující. Vytknouti sluší s uznáním, že domácí ústavy (mezi nimi 
i pražský obecní, smíchovský okresní) čile zařídily se hned v počátcích, 
bez dlouhých skrupulí, také na prostředkování míst pro čeleď domácí: 
prospívá mu zejména decentralisace, dle městských okresů nejprve 
v Praze, nyní i ve Vídni provedená, a jak se zdá, způsobí brzy 
v tomto oboru, doposud vlastní doméně soukromých kanceláří, úplný 
obrat. — 

Co do jednotnosti organisace dosud jenom král. České dospělo 
k jednotné centralisované organisaci zemské, odstupňované v instituce 
nadřaděné a podřaděné, prostírající se po celé zemi. V jiných krá- 
lovstvích a zemích nepodařilo se dosud vybudování podobné sítě, buď 
pro nedostatek zájmu nebo prostředků. Jistým výsledkům těší se 
v Rakousku prostředkování práce pro reservisty, totiž pro mužstvo 
vystupující z aktivní služby vojenské, příkladem Štýrska, ač i u nás 
už od delší doby otázce té věnuje se pozornost. Hledí se tím zejména 
odpomoci nouzi o zemědělské dělnictvo a reservisty vrátiti z měst 
zase do jich služebních míst v zemědělství, z nichž je služba vojenská 
vytrhla. 

Také připojení agendy prostředkování bytů k ústavům pro pro- 
středkování práce zkusily některé obce (Štýrský Hradec, dosud s nej- 
větším úsilím, po něm s menšími doposud výsledky Lublaň, Brno, 
Vídeň). Tu ovšem nestačí omeziti se prostě na vyřizování došlých 
poptávek a nabídek, ale potřebí je iniciativní činnosti a samostatné 
organisace, čemuž právě děkuje úspěchy své St. Hradec. 

Celkem tedy vývoj kvantitativně dosud skromný, ale kvalitativně 

urovnaný, zdravý a ve výsledcích velmi uspokojivý. 

* 

Difamujícím sociálním vředem Unie je dle zpráv Washingtonského 
pracovníhoúřadu faktické živnostenské prodávání nebo pronajímání práce 
vězňů černošských zejména v jižních státech. Pro nepatrné dluhy jsou 



138 



černoši odsuzováni a prodáváni pánu, který má nad nimi a jich prací ne- 
omezenou disposici a i dál je může prodávati. Pro nejnepatrnější pře- 
stupky vazba jejich o léta se prodlužuje a často podléhají nelidskému 
týrání. Je přirozeno, že po odstranění otroctví v jižních státech zá- 
sluhou severních států v létech šedesátých minulého století černoši 
náhle nabyté svobody zneužívali a že nastala po počáteční laxní 
praxi soudní příkrá reakce proti nim. Ale ta brzo vzala si za záminku 
i nepatrné přestupky této bezstarostné, nedisciplinované rasy k těžkým 
trestům, věznice se přeplňovaly, nebylo brzy místa ani dozorčího per- 
sonálu dostatek, na celém jihu vydány zákony o pronajímání pracovní 
síly trestanců nejvíce podávajícímu pod nominelní kontrolou státu, 
a tak povstalo ve vší formě nové otroctví a nový obchod s otroky^ 
který udržuje se nyní již celé čtvrtstoletí. Správa věznice pronajme 
trestance na určitou dobu a za určitou sumu podnikateli, jenž převezme 
starost o byt, oděv, stravu a dozor nad trestanci, kteří jeho kázni 
podléhají. Zaměstnávají se hlavně v dolech, při stavbách drah a v ze- 
mědělství. Další propachtování jich je přípustno.' Vedle nelidskosti 
tohoto systému, který příčí se i všem moderním zásadám výkonu 
trestu, snižuje i mzdy svobodných dělníků atd. Nejhorší jsou ovšem 
účinky jeho morální i fysické, úmrtnost je hrozná, nevinní i nepolep- 
šitelní, děti i dospělí, ženy i mužští sehnáni jsou jako stádo dohro- 
mady a vydáni nezodpovědnému vyděrači, který je při nejbídnějším 
opatření a nelidském nakládání ničí nejen fysicky, ale i mravně. Ženy 
jsou znásilňovány, děti kaženy, utýrání do smrti dozorci z nejnižších 
tříd vybíranými je na denním pořádku. 

Teprve v novější době vynutilo si veřejné mínění reformy alespoň 
v některých státech. Ale mnohé státy dosud cynicky poukazují k tomu, 
že tento systém zamezuje stávky, zaručuje na př. pravidelné dolování 
uhlí a tím prospívá průmyslu i pravidelnému provozování vozby na 
železnicích jakož i zaručuje pravidelné zaměstnání svobodných dělníků 
v těchto podnicích, tedy účinky vesměs blahodárné (Alabama); jiný 
stát počítá s příjmem z propachtování trestanců jako nepostradatelným 
pro rovnováhu státních financí, ano jako docela s nejlepším systémem 
vzhledem k finančnímu stavu země (Florida) atd. p, 

* 

ŠKOLSKÉ: Školství na sněmech zemských — Zásada úspor ve školství v Čecliách a její za- 
stance — Nový zákon o služném učitelstva moravského - Školství na sněmu slezském — 
Dolnorakouský sněm pro zkrácení povinné návštěvy školní a zavedení polodenního vyučování — 
Nový zákon školský v Tyrolsku — Ze sněmu dalmatského — K poměrům mezi správci škol a členy 
jich sboríj — Čeští Flachsmannové - Zamítnutí rekursu vídeňských Cechu protL rozhodnutí 
zemské školní rady dolnorakouské. 

Poměrně dosti dlouhá doba vyměřená letošnímu podzimnímu zase- 
dání sněmů zemských nepřinesla obecnému školství z největší části 
nic, učitelstvu pak velmi málo. Zvláště bilance zasedání zemského 
sněmu v Cechách jako na jiných polích zemské správy tak i na poli 
školském je velmi nepatrná. Několik schůzí školské komise svoláno 
bylo zdá se jen pro forma. Jednu z nich vyplnilo jednání o neutěšeném 
stavu místností obou pražských universit. V jiné schůzi školské ko- 
mise usneseno, aby zvýšen byl fond pro udílení darů z milosti ze 



139 



24.000 K na 30.000 K s doložením, že z fondu toho mají býti udí- 
leny podpory i pozůstalým po učitelích. Učitelstvo v Čechách očekávalo 
předlohu o změně disciplinárního rádu, o spravedlivém obsazování 
učitelských míst, v kterémžto směru je stále vydáno libovůli buď 
úředních nebo samosprávných koterií ve školních radách, dále žádalo 
náležité zastoupení ve školních úřadech, příznivější výklad některých 
ustanovení zákona z 27. ledna 1903, aktivní přídavky pro všechno 
učitelstvo. Města se zvláštní správou (Praha, Liberec) žádala zákon, dle 
něhož by země přispívala na jejich školství. Všechny tyto věci zatlačeny 
byly ve školské komisi do pozadí. Za to bylo tu dne 27. října dlouze 
jednáno o úsporách ve školství. Hr. Zedtwitz v přesvědčení, že se vy- 
dání na školství zvyšuje v Cechách bez příčiny, žádal, aby se při roz- 
šiřování škol přihlíželo pouze k dětem, které 6. rok věku dokonaly 
a 14. nepřekročily. Poukazoval, že by bylo lze dosíci značných úspor 
pro zřizování měšťanských škol, které mají býti vlastně jen po jedné 
zřizovány v politických okresích, kdežto nyní v některých okresích je 
prý až 5 takových škol. Pan hrabě ukázal se býti špatným znalcem 
§ 5. zemského zákona z 19. února 1870, který do slova zní: »V ob- 
vode každého politického okresu správního budiž zřízena alespoň 
jedna škola měšťanská.* Také nevzpomněl stále se opakujících nářků na 
přeplněnost měšťanských i obecných škol třídami a tříd žactvem a ná- 
sledkem toho na přetěžování učitelstva, které pod tíhou takovýchto 
nesnesitelných poměrů ve školství zdraví ztrácí a nemůže docíliti ta- 
kových úspěchů, jakých by se dodělalo nepochybně, kdyby se po- 
třebné pobočky povolovaly v čas a ne po měsících i po létech. V po- 
litickém okrese vinohradském je na př. nyní 7 namnoze přeplněných 
měšťanských škol, p. hr. Zedtwitz přál by si místo nich jenom 
jedinou. Co by učinil se všemi dětmi, které se na počátku školního 
roku do měšťanské školy přihlásily, a které mají právo býti do ní 
přijaty? Absurdní požadavky velkostatkářů, které tlumočil ve školské 
komisi p. hr. Zedtwitz odmítli na místě němečtí poslanci Vollgruber 
a Bachmann. Z českých členů školské komise neozval se proti nim 
nikdo. — V plenu sněmovním interpelloval posl. Celakovský místo- 
držitele, je-li vláda ochotna předložit osnovu zákona o zákonném upra- 
vení veřejného školství národního ve školních obcích národně smí- 
šených, jak byla 9. května 1898 přijata a jestli nikoli, jaké jsou toho 
příčiny a co hodlá vláda učinit, aby otázka upravení právních poměrů 
menšinových škol v Cechách konečně došla zákonného vyřízení. Zemský 
výbor dle zprávy své z 29. dubna sněmu zemskému předložené navrhuje zvý- 
šení remunerace za hodinu industriálního vyučování na všech školách na 
44 K, čímž zvýší se náklad o 79 500 K. K upravení hmotných 
i právních poměrů industriálních učitelek, jejichž ubohý stav právní 
vyzírá z toho, že jest jich 2720 t. j. 78^0 ustanoveno zatímně a pouze 
784 t. j. 22^0 definitivně, se tím ovšem valně nepřispěje. 

K zasedání sněmu moravského upínalo letos učitelstvo zvýšenou 
pozornost, neboť mělo na něm býti rozhodnuto, do jaké míry zlepší 
se pro nejbližší budoucnost jeho hmotné postavení,^ v němž octnulo 
se v poslední době za učitelstvem ve Slezsku i v Cechách. Původní 



140 



návrh zemského výboru vypracovaný v podstatě dle vzoru z Čech 
učitelstvo ani částečně neuspokojil. Vytýkáno mu, že nepřihlíží k ná- 
vrhům na úpravu discipHnárního rádu, že nedává možnost nabýt uči- 
telského místa dříve, než ve 13. roce služebním, že podučitelům před 
r. 1895 ustanoveným měla se doba podučitelování počítati kruté za 
poloviční, že pětileté přídavky záviseti mají na náležitém působení, že 
mohou býti zadržány a že staré kvinkvenálky nemají se zvýšiti na 
novou vyšší míru, že peněžité tresty nemají pozbýti platnosti, že 
ve funkčních přídavcích má býti ubráno 100 K ředitelům měšť. škol, 
spojených se čtyřtřídními školami obecnými, že na učitelky industriální 
se zapomíná, že o aktivním přídavku, který je v Cechách nespravedlivě 
jen učitelům největších obcí vyměřen není v návrhu ani potuchy, že 
se ředitelům, kteří mají právo dosud na byt třípokojový, vyměřuje 
pouze zákonný byt dvoupokojový, že se také v náhradě bytného 
ubírá, že se úprava pensijních poměrů nem.á v podstatě provésti a že 
není postaráno o úhradu. 

Organisace moravského učitelstva učila se dobře z chyb orga- 
nisace učitelstva v Cechách a zachovala správný postup. Návrh zem- 
ského výboru byl v četných schůzích učitelstva moravského podroben 
náležité kritice, jednomyslně prohlášen za nedostatečný a odmítnut. 
Předsednictvo Ustř. spolku nezakřikovalo projevy nespokojenosti s ná- 
vrhem, ale poukazujíc na ně usilovalo ve spojení s rozhodujícími či- 
niteli na sněmu zemském, o podstatné 'jeho zlepšení. Práce jeho koru- 
nována byla byť i neúplným ale přece jen velmi rozhodným úspěchem. 
Návrh zemského výboru, který se v původním svém znění nevyrov- 
nával zákonu v Cechách, změněn příznivě do té míry, že ve mnohém 
podstatném směru zákon onen předčí. 

Zlepšený zákon na služné moravského učitelstva přijat byl dne 
5. listopadu ve čtení druhém i třetím. Podstatná jeho ustanovení jsou 
následující: Zrušení podučitelských míst. Místa zatímních učitelů se 
zkouškou dospělosti s roční remunerací 900 K jako v Cechách. Uči- 
telská místa II. tř. s ročním služným 1200 K po zkoušce způsobilosti. 
Učitelská místa I. tř. s ročním služným 1600 K po 8 létech služby 
od zkoušky způsobilosti a s ročním služným 1800 K po 20 létech od 
téže doby. Učitelská místa na školách měšťanských s ročním služným 
základním 2000 K do 20 let a 2400 K od 20 let služby od zkoušky 
způsobilosti. Šest pětiletých služebních přídavků od zkoušky způsobi- 
losti po 200 K na obecných a 250 K na měšťanských školách pro 
učitelské osoby působící nepřetržitě a dle povinnosti t. j. pro takové, 
které v příslušných obdobích nedostaly důtku písemnou nebo trest 
disciplinární. Písemná důtka odročí kvinkvenálku o 1 rok, discipli- 
nární trest nejdéle na 3 léta »ač nebylo-li cestou disciplinární vyslo- 
veno, že nárok na zvýšení služného na delší dobu se odkládá nebo 
vůbec odnímá. « — Funkční přídavky správců jednotřídních a nad- 
učitelů dvojtřídních 200 K, trojtřídních 250 K, čtyřtřídních 300 K, 
vícetřídních 400 K, ředitelům měšť. škol 400 K -\- 100 K za obecnou 
školu k řízení mu svěřenou. Za třídy parallelní může zemská školní 
rada ve srozumění se zemským výborem dáti přiměřenou remuneraci. 



141 



— Zástupci správců škol a ředitelů dostanou, trvá-li jejich zastupování 
více než 3 měsíce, polovinu funkčního přídavku jako příplatek substi- 
tuční. Byt nejméně dvoupokojový, anebo příbytečné od 200 K do 
800 K dle počtu obyvatelstva v obci pro definitivní správce škol. 
Katecheti dostanou dle zákona hned nejvyšší základní služné učitelů 
I. ti", t. j. 1900 K a 2400 K a příslušné kvinkvenálky hned od doby 
dosazení na školy. Mimo to po osmileté služební době osohwií do pense 
vpočitatelný přídavek v obnosu 200 K. Moravský sněm jako český 
uzákoňují pro katechety proti učitelům zvláštní výhody. Učitelkám li- 
terním přísluší tytéž požitky jako učitelům. K návrhu posl. Haupta 
změněn byl § 14. osnovy v ten smysl, že učitelky provdáním se po- 
zbývají učitelského místa a dostanou pouze odbytné. Na Moravě jako 
v Cechách upírá zemský sněm učitelkám podstatnou část lidského práva. 
V Cechách mimo to učitelka, vdá-li se, ani odbytné nedostane. Důle- 
žitým je § 17. zákona, ukládající učitelům za povinnost zdržovati se 
t. zv. vyučování poškolního a služby kostelnické. Zákon vejde 
v platnost 1. ledna 1905 a uhradí se zemskou dávkou z piva. 

V celku je přijatý zákon o služném moravského učitelstva pří- 
znivější než zákon podobný v Čechách, který teprve dnem 1. ledna 
r. 1904 vejde v plnou platnost. Základní služné učitelských osob I, tř., 
které v Cechách vůbec se nezvýší, zvýší se na Moravě po dvacetileté 
službě na obecných školách o 100 K, na měšťanských o 400 K. Akci 
předsednictva Ustř. spolku se nezdařilo dosíci toho, aby zvýšení toto 
bylo na školách obou kategorií spravedlivě stejné. Na Moravě vstoupí 
učitelské osoby do pense s úhrnnými příjmy o 100 K na obecných 
a o 300 K na měšťanských školách vyššími než v Cechách. Doba 
vyměřená službě učitele II. tř. bude na Moravě omezena na 8 let od 
zkoušky učitelské způsobilosti, kdežto v Cechách je maximálně ustano- 
vena na 10 let. Za to může se učitelská osoba v Cechách domoci 
místa učitele I. tř. na základě vypsaného konkursu dříve než po 
10 létech služby, kdežto na Moravě dříve než po 8 létech služby od 
zkoušky způsobilosti to možno nebude. Výhoda aktivních, do pense 
nevpočitatelných přídavků zavedená v Cechách týká se jen velmi ma- 
lého zlomku učitelstva t. j. l'44Vo největších obcí. Na Moravě k ní 
nepřihlédli, čímž docílili absolutní rovnosti požitků pro všechno učitelstvo. 
Učitelé obecné školy na Moravě, kteří nemají funkčního přídavku 
a přibytečného, jichž jest na 18^0 dosáhnou jen platu státního úřed- 
níka, který již dovršil 16. služební rok v X. třídě Správci jedno- 
třídních škol dosáhnou nejvyššího platu dle X., řídící učitelové a učitelé 
měšť. škol dle IX., ředitelé částečně dle VIII. dietní třídy státních 
úředníků. Novou úpravou platů bude učitelstvo moravské ve výhodě 
proti učitelstvu v Cechách, ale v celkové nevýhodě proti učitelstvu ve 
Slezsku. 

Pokud se týče ostatní činnosti moravského sněmu na poli 
školském třeba ještě doložiti, že omezila se na podání návrhu za zru- 
šení školního platu, který byl přidělen školskému odboru a na několik 
interpellací, osvětlujících nepříznivé poměry českého moravského školství 
proti německému a na poskytnutí podpory 1200 K Ustř. spolku a jed- 



142 



notě > Komenský* v Přerově k úhradě vydání na učitelské kursy. 
Mimo to rozhodl se zříditi na Moravě tři sirotčince a nový ústav pro 
choromyslné. 

Slezský sněm byl v tomto směru benevolentnější. Povolil zem- 
skému výboru 1500 K ku podpoře učitelů a učitelek, kteří se účastnili 
prázdninového universitního kursu v Dornbirnu. V interpellaci posl. 
Stratila bylo poukázáno, že země se nestará zřízením českého peda- 
gogia o učitelský dorost pro české školy. Ústř. Matici Školské ne- 
zbývá, než zřízením soukromého učitelského ústavu ve Slezsku vzíti na 
sebe břímě, které již podobně na sebe vzali slezští Poláci. 

Na zemském sněmu dolnorakouském, kde rozhoduje Luegrova 
většina, přijat byl návrh na snížení povinné docházky školní z 8 na 
7 let a na zavedení polodenního vyučování ve školách venkovských. 
Provedení tohoto zpátečnického návrhu vyžadovalo by ovšem změnu 
základního říšského zákona školského, avšak je symptomatickým, jak 
reakčni snahy v Cislajtanii sílí a konkrétního tvaru nabývají. Jako dů- 
vody pro návrh uváděli antisemité na sněmu dolnorakouském zvláště 
zadluženost obcí zaviněnou říšským zákonem školským, ztrátu tělesného 
zdraví vzniklou dlouhým sezením ve škole (!) a podobné absurdnosti. 
Zapomněli, že školský zákon byl vl étech sedmdesátých odhlasován po 
smutných výsledcích konfessijní školy obecné, které se ukázaly na všech 
polích kultury i na nekulturním ovšem poli válečném. 

Na zemském sněmu tyrolském odhlasován byl 5. listopadu nový 
školský zákon, a rozumí se ovšem hodně zpátečnický. Definitivní ob- 
sazování učitelských osob má se díti po jmenování školní obce, nebo 
těch, kteří na školu náklad poskytují zemskou školní radou. Právo 
jmenovati učitele bude míti ve školních osadách s jednou přiškolenou 
obcí obecní zastupitelstvo, v ostatních případech školní rada. Učitelské 
osoby se zkouškou způsobilosti mohou býti ustanovovány také bez vy- 
psání konkursu, na základě jednohlasného usnesení obecního výboru, 
resp. místní nebo městské školní rady. Je-li spojena s učitelským 
místem kostelní služba, musí místní školní rada zaslati dříve žádosti 
církevnímu představenstvu, které má nejdéle na 14 dní jmenovati ža- 
datele, proti nimž má námitky v příčině obstarávání kostelní služby. 
Vyjádření kostelního představenstva připojí se ke spisům, které se 
zašlou instanci oprávněné k jmenování. Je-li spojena s učitelským 
místem, které má býti obsazeno, služba kostelní, může býti jmenován 
jen takový uchazeč, proti němuž kostelní představenstvo nečiní ná- 
mitek. Pokud se úlev v docházce školní týče, stanoví se v zákoně: 
Zemská školní rada může povoliti vzhledem k místním a jiným po- 
měrům, že děti školou povinné mohou býti v letních měsících občas 
docházky školní sproštěny. V takovýchto případech mají učitelé pe- 
čovati o to, aby také ve zkrácené době vyučování bylo dosaženo 
pokud možno cíle vyučovacího. Rodiče, jejichž děti vyučují se doma 
nebo v soukromí a jičh zástupcové jsou zodpovědní za to, že se 
dětem dostane dostatečného vzdělání aspoň pro obecné školy přede- 
psaného, k čemuž patří také cvičení náboženská. Nevyhoví-li rodiče 
nebo jejich zástupci této povinnosti, mohou býti dítky okresní resp. 



143 



inístní školní radou přidrženy k návštěvě školy veřejné. Také syste- 
misovaná učitelská místa mohou býti obsazována výpomocnými silami. 
Po těchto ustanoveních, jimiž se vliv církevních úřadů při obsazování 
učitelských míst zajišťuje, ano i rozhodujícím stává a jimiž povinnost 
návštěvy školní úlevami značně se zkracuje, není v Tyrolsku krok 
k úplné konfessijní škole již daleký. Při výměře učitelských platů se 
klerikálové tyrolští nepředali. Dle nově přijatého zákona dostanou tu 
učitelé s vysvědčením dospělosti 720, učitelky 600 K, po zkoušce způ- 
sobilosti v prvním pětiletí 800 (učitelky 700 K), po dalších 15 létech 
1100 (800 K), po dalším desítiletí 1300 (900) až k výslužbě 1500 
(1000 K). K tomu jenom 5 služebních 100 K zvýšení po 10, 15, 25, 
35 a 40 létech v Tyrolsku ztrávené služby. Správcové škol dostanou 
50 až 150 K funkčního přídavku. V celku úprava, při jaké živořilo 
v Cechách učitelstvo na sklonku XIX. století až do r. 1903. 

Na sněme dalmatském vytýkal posl. Prodán nedostatečné pě- 
stění národního ducha charvatského ve školách, dokazoval vyučovací 
správě, že falšuje národní statistiku a kritisoval učebnice školské po 
stránce národní. Rakouské vlastenectví, které se učebnicemi šíří 
a jehož pěstění se úřady nařizuje, kazí prý občanské ctnosti a ubíjí 
lásku k vlasti. 

Bývalý uherský ministr vyučování Vlassic označil příležitostně 
poměr ředitele školy k ostatním členům sboru velmi správně jako 
poměr prvního mezi sobě rovnými, »primus inter paresa. Chtěl tím 
říci, že moudrý ředitel nemá nikdy dáti pocítiti spolupracovníkům 
svým o díle společném svou povýšenost úřední a spojenou s ní moc, 
naopak, že je má přátelským a kollegiálním způsobem pro společné 
dílo vychovatelské a vyučovatelské pro nejlepší dobro školy i žáků získá- 
vati, že má býti v učitelském sboru opravdu prvním povahou, prací, 
jemností svého společenského obcování i svým vzděláním, svou intel- 
ligencí. Bohužel, byrokratický aparát školský spojený ve školních 
úřadech s autonomními živly neprojevuje mnohdy náležitou vyběravost 
při obsazování míst správců škol. Vybírá na takováto důležitá místa 
ve školství lidi, kteří ani vzděláním, ani povahou nevynikají a kteří 
proto podřízeným sobě osobám učitelským ničím imponovati nemohou. 
Lidé takovíto hledí nahrazovati nedostatky své ukazováním své úřední 
moci, stálým vytahováním a citováním různých paragrafů, pěstováním 
školního formalismu a pod. věcmi školského byrokratismu, kterými 
sobě ovšem pravé vnitřní autority zjednati nedovedou. Dávají tak sami 
podněty ke konfliktům, které poměr, jaký ve sboru má vládnouti 
zkalují. Napjetí, které ve škole mezi ředitelem a členy sboru je vy- 
voláno, přenáší se přirozeně do tříd, zkaluje poměr mezi vyučujícím 
a žáky, a společná práce vychovatelská se nedaří tak, jak by se za 
pravých poměrů dařiti mohla. Pro vnitřní vývoj ve školství je sympto- 
matickým, že v poslední době srážky mezi správci škol a členy sboru 
neodehrávají se jenom mezi zdmi školních budov a školních úřadů, 
ale že vyrážejí na venek, odehrávají se před forem široké veřejnosti, 
která má příležitost viděti živé Flachsmanny — vychovatele. V po- 
slední době dostaly se na veřejnost dva nepěkné spory, při nichž ne- 



144 



stranné soudní úřady musily dáti za pravdu učitelským osobám řediteli 
svými týraným a ponižovaným. Pražský ředitel měšť. školy Jos. Ondrejka 
odsouzen byl pro hrubé urážky člena svého sboru Ant. Znojemského, 
slánský ředitel měšť. školy Stuchl ukázal se v nepěkném světle 
v soudním sporu s učitelkou Potměšilovou. Z celého průběhu odehrá- 
vaných sporů měla veřejnost příležitost pohleděti do nezdravých 
vnitřních poměrů školských. Kéž by se příslušné orgány postaraly 
o jich odstranění v zájmu zdravějšího vnitřního školského vývoje, 
v zájmu lepší výchovy mládeže, lepší budoucnosti naší! 

Ministerstvo vyučování zamítlo po dlouhé době rekurs vídeňských 
Cechů proti zamítnutí žádosti o zřízení českých škol ve Vídni dolno- 
rakouskou zemskou školní radou. Vídeňští Čechové protestovali proti 
rozhodnutí ministerstva vyučování ve schůzi dne 8. listopadu a pro- 
hlásili je za hrubé porušení základního zákona z 21. prosince 1867, 
který zaručuje veškerým kmenům národním v Cislajtanii rovnoprávnost 
národní ve škole, úřadě i životě veřejném. Řeč Penížkovu na schůzi 
promluvenou rozšíří čeští vídeňští sociální demokrati tiskem. Proti roz- 
hodnutí ministerstva podána stížnost k říšskému soudu. Je příznačným 
pro právní poměry zemí rakouských, že národnost, čítající statisíce 
příslušníků, nemůže se v sídelním městě domoci svého přirozeného 
práva na zřízení škol šířících vzdělání a mravnost a posilujících tak 
nejen národ, ale i zemi a s ní stát. 



UMĚLECKÉ: »Worpswedští« v Praze (IX. výstava »Mánesa«) — Naučení z nich a z Wliistlera 
a z Pissarra — CÍiorvatské umění v Praze (X. výstava »Mánesa«). 

»Worpswede jest velmi skromné místečko mezi Brémami a Ham- 
burkem, v krajině, o jejíchž krajinných půvabech Baedeker, pokud mi 
známo, nezmiňuje se ani slovíčkem. A dobře činí, neboť není tam ani 
hor tolik a tolik tisíc metrů vysokých, jejichž vrcholky poskytují po- 
žitek >panorámy«, ani lesů protínaných cestami v čistotě udržovanými 
a vyšpikovaných lavicemi okrašlujícího spolku, ani líbezných jezer, 
která by dávala příležitost k člunovým partiím za měsíčka, ani všech 
těch jiných rekvisit, jichž je třeba, aby nějaké krajině přinesly epi- 
theton » krásná « (které v takové spojitosti začíná v nejnovější době 
dostávati se trochu do špatného kreditu). Tyto kormutlivé nedostatky 
vysvětlují dále s dostatek, že není tam hotelů zařízených s veškerým 
komfortem nové doby, ani restaurací a kaváren, zábavních povozů atd., 
atd.; slovem, kdyby snad nějaký »lufťák« těšil se dosud nadějí, že tam 
najde útulek, to se přepočítal. Toho druhu naděje musím jako svědo- 
mitý zpravodaj bez milosrdenství udusit hned v zárodku. Přespříliš 
drsně vály by mu tam kolem nosu větry, jimž širé slatiny a stepi po- 
skytují vítané rejdiště, a přespříliš pohřešoval by v nuzných chatrčích 
rašelinářů obvyklého pohodlí, v chatrčích, jejichž střecha od vichru 
rozervaná dovoluje volný vstup dešti a průvanu přísně zakazovanému 
a v jejichž jediné prostoře člověk i dobytek v pěkné svornosti pohro- 
madě bydlí, stav to rajský, jenž v > kronice* »Worpswedských« takto 
byl oslaven: 



145 



Když měsíček oknem zří, 

najde spát kus obce: 

muže, ženu. děťátko, 

kozy, slípky, ovce. 
.... Toto vychloubavé jméno (»kronika«) dali jsme sbírce zá- 
pisů přerozmanitého obsahu, jež pozvolna mezi námi povstaly. Vše- 
liké příběhy ze života rázu vážného i veselého, jak časem se udaly, 
jdou tu za sebou v pestré řadě, půvabné prostoupené poznámkami 
praktickými, jako recepty pro podmalování a pod. « Je tam také »Fan- 
tasie o jméně Worpswede«: 

»Divné to jméno ,Worpswede'! Ani jediný člověk nejmenoval se 
,Rembrandť mimo Rembrandta, ani jediné místo nejmenuje se ,Worps- 
Mrede' mimo Worpswede, Ve zvuku těchto tří slabik jest význačně vy- 
jádřen charakter kraje. « Takým temným a tajemným způsobem spiso- 
vatel pokračuje . . . Kdo ovšem kraj a lidi zná, dlouhým stykem s nimi 
nejsrdečněji je srostlý, ten porozumí přece jeho mínění a najde v něm 
skutečně něco. Mél-li bych ostatně naznačiti krátce svéráznost worps- 
\veds!:ou, poukázal bych na Theodora Storma, jehož básněmi podle 
mého citu nese se cos příbuzného charakteru krajiny té. 

Dech tiché zádumčivosti leží rozprostřen nad krajinou. Vážně 
a mlčky obklopují daleké slatiny a bažinaté lučiny vesnici, která krčí 
se, jako by hledala útočiště před neznámými hrůzami, na příkré stráni 
staré duny, na Weyerbergu. Sem tam, bez ladu a skladu roztroušeny 
leží domy a chalupy, chráněny slaměnými střechami, jež mechem oděny 
na nich těžce leží, a sukovitými duby, o jejichž rozložité koruny bez- 
mocně lámou se vichry. Naď vesnicí klene se »hora«, rozbrázděná 
četnými koryty, jež si odtékající dešťová voda vymlela, korunovaná 
zakrslým doubím . . . S osamělé výšiny zrak těká daleko po kraji, přes 
slatiny a stepi, přes pole a louky. Temné dubů řady, které ve svém 
stínu skrývají skrovné dvorce sedláků, přerušují tu a tam jednotvárnost 
veliké roviny. Vodní průplavy zablýsknou a hladina Hammy ha- 
dovitě se vinoucí, po nichž tichou, tajuplnou plavbou černé plachty 
lodí táhnou se krajem. Nad tím rozpíná se nebe, worpswedské nebe, 
jehož líčení pťro zoufajíc niusí se vzdáti, neboť prostředkem pře- 
ubohým byla by má slova, aby vylíčila důstojně svrchovanou krásu. 
Co by nám pomohly naše slaměné chalupy, březové cesty a slatinné 
kanály, kdybychom tohoto nebe neměli, které všecko, i to nejnepa- 
irnější ušlechťuje, všemu půvab nevýslovně koloristický propůjčuje 
a které konečně Worpswede činí tím, čím jest. Včera večer uvědomil 
jsem si to opět. Stál jsem na dvoře svého obydlí, okolo mne byly 
cihly navrstveny, v právo přede mnou byl plot z čerstvě řezaných 
jedlových prken, vedle něho jáma, v níž hasili vápno, na nebi však 
v etheru svítivě modrém, slavnostně ve vznešené nádheře stál jeden 
jediný ohromný mrak nakupen. Mrakové pohoří, jehož vrcholky stříbrně 
jiskřily, jehož stráně zářily jako polity tekutým zlatem. Jules Dupré 
namaloval obraz »Le pont« — jest ve sbírce Behrensově v Hamburku 
— kde zachytil tuto náladu a zavázal mne k velikým díkům, neboť 
zbavil mne takto námahy, abych pokračoval ve svém malomocném po- 
kuse a líčil divadlo, jakého nebe dopřává nám ubohým z prachu zro- 

NAŠE DOBA. R. XI., č. 2. 1903. 20. listopadu. IQ 



146 



žencům ve svém svátečním rozmaru. Beze vší pochyby děkujeme za 
takové atmosférické divy poměrné blízkosti moře, ještě více snad sla- 
tinám a bažinám na míle a míle se rozprostírajícím, které stále udržují 
vzduch- prosycený vláhou . . . 

Bylo to na podzim 1889, nad slatinami, stepmi a lučinami ho- 
řící nádhera barev byla rozlita. Jako zlatý strom v pohádce zářila bříza, 
její kořeny purpurově rudě protínaly sytou hnědou červeň slatinné 
půdy, a na jejím kmeni mlha a déšť daly vzniknouti lišejníkům opoj- 
ného lesku barev, slaměné střechy, v létě šedé a bezbarvé, zfialova- 
těly, slatinné stěny pokryly se přes noc bujnými mechy a na všech 
místech vyrazily ze země houby polévané indskou žlutí a kalem mo- 
řenovým. Tři mladí malíři, kteří se tu v červnu byli sešli, aby tu po- 
byli čtyři týdny — zatím z týdnů stalo se zrovna tolik měsíců — ne- 
věděli si rady s touto nádherou. Už dávno ten tam byl jejich klid, 
jejich srdce bylo těžké, jestliže pomyslili na odjezd a na zaprášené 
síně akademie, jež na ně čekaly. Ale co plátno všecko naříkání; mu- 
seli se rozloučit. Už všecko bylo do kufrů složeno, když se usnesli, 
projít se ještě jednou slatinou; mělo to být naposledy. Časně ráno 
chtěli pak oči přimhouřit a s chladnou myslí mimo tyto barevné divy odce- 
stovat do Brém. Ale stalo se jinak. Několik hodin prošli už skoro 
beze slova, každý snažil se, aby ještě do poslední chvilky rozmnožil 
svou zásobu dojmů pro obrazy, jež mínil malovat v zimě. Konečně za- 
stavili se na starém slatinném mostě, jenž byl na spadnutí, pozvolna 
se rozpovídali, a jeden z nich prohodil ostýchavě, nemohli-li by tento- 
kráte nechat akademii akademií a přes zimu místo tam zůstat zde. Tak 
asi každý už sám pro sebe v duchu myslil, jen že nedal myšlence 
vyslovit se hlasitě; nyní však led byl prolomen a s jásotem vysloven 
řečníku souhlas. Myšlenku učinili skutkem a neměli později čeho lito- 
vati. Jeden bohatý sedlák otevřel pohostinně všem třem svůj dvorec, 
kde přes celou zimu vedli podivuhodný život. Každý den nevídal jich 
ovšem u štafle, mnohý býval zaměstnán víc věcmi, které školská 
moudrost filistrova pokládala by za věci s uměním nesouvisící; jezdili 
na ledě, chytili a krotili ptáky a pěstovali víc podobných libůstek, ale 
ustavičně zůstávali ve styku s přírodou a vnímali takto nevědomě 
dojmy, jichž by jim žádná professorská moudrost nevštípila. Bylo to 
Fritz Mackensen, Otto Modersohn a Hans am Ende, kteří 
se takto stali »zakladateli« kolonie. Chápu se zde ostatně příležitosti, 
abych energicky protestoval proti hroznému výrazu » malířská škola*. 
jenž nám k našemu politování v poslední době dere se tak často na 
oči a ke sluchu. Což pak ti lidé myslí, že jde tu o vznik nové ně- 
mecké akademie ? 

. . . Zmíněná trojice prožívala od té chvíle léto co léto veWorps- 
wede, aby vrátila se vždy teprve až za nastávající zimy do města. Ne- 
mohlo ovšem býti jinak, než že s roky počet jich vzrůstal, s počátku 
pomalu, pak rychleji a rychleji. Tak vznikla myšlenka každému Němci 
tak blízká, založit spolek; k tomuto spolku přistoupili velmi záhy Karel 
Vinné n, Fritz Overbeck a Jindřich Vogeler. « 



Ui 



Slova tato jsou vzata z »Listu z Worpswede<i , jejž napsal jeden 
z »Worpswedských«, Fritz Overbeck, r. 1895, krátce po prvém vystou- 
pení jich jako umělecké družiny, kteréžto vystoupení bylo hotovým 
vítězstvím. Úmyslně vložil jsem do těchto rozhledů citát tak nad obyčej 
dlouhý, a to z několika příčin. V listě tom umělecká povaha »Worps- 
wedských« i jejich dílo ve znamenité plnosti vyjádřeny, a poměr 
umělcův k přírodě i k vlastnímu dílu vyniká v naprosté upřímnosti, 
nelíčené a nezkrášlované. 

Uviděli přírodu worpswedskou, poznaH ji, vycítili v ní příbuznost 
duší svých a zamilovali si ji opravdovou láskou: z celého srdce svého, 
ze vší mysli své, ze vší duše své. Pocítili, že odtrhnout se od ní zna- 
menalo by přeraziti vzlet svůj, žíti bez ní že bylo by umíráním. Ze 
čtyř týdnů staly se už čtyři měsíce, a pořád ještě » nevěděli si rady 
s tou nádherou «, s tím divadlem, » jakého nebe dopřává nám ubohým 
z prachu zrozencům ve svém svátečním rozmaru. « Jak krásně, jak 
hrdinně krásně propuká odhodlanost jejich, nechat veliké město velikým 
městem, odřeknout se jeho pohodlí a zábav, » nechat akademii akademií 
a zůstat zde!« Cítili, že není možno býti jen výletníkem, t. j. povrchním 
záletníkem, ale že třeba » zůstati*, t. j. srůsti, splynouti, státi se »jed- 
ním«. Jest síla v této odhodlanosti, sila celých mužů, velikých lidí. 
Z takové odhodlanosti rodívají se díla nejčistší a nejvznešenější. To je 
ta »gotowošč duszy«, jak Mickiewicz píše, ve které leží tajemství uměl- 
covy síly. 

Zůstali, kraj a lidi poznali, zůstávali ustavičně ve styku s přírodou, 
dlouhým stykem s ní » nejsrdečněji srostli*, a tento živý styk a srůst 
cítit ze všech jejich obrazů. A ten styk je tak opravdový a upřímný 
a tudíž tak prostý a nestrojený, jakoby seděli tváří v tvář se svou 
milou ženou, která jest zároveň matkou, při níž každý jejich pohyb 
a každý pohled jest pln radostné oddanosti a ochotné šetrnosti, a před 
níž styděli by se mluvit a chovat se affektovaně, dělat ze sebe poséry, 
geniálničit, tvářit se po druhých, slovem, dělat ze sebe vyššího druhu 
opice . . . Naopak, k lásce pojí se úcta k té tajemné bytosti, oni, »nbozí 
z prachu zrozeňci«, koří se přímo svrchované kráse její, řeč jejich před 
ní stává se vážnější, slova i smysl slov hlubší. A tuto hlubokou pravdu 
cítit ze všech jejich obrazů, tu hloubku uměleckých povah, ten čistý 
a vznešený poměr umělcův k přírodě i k vlastnímu dílu, jenž pro- 
hluboval a tříbil i jejich techniku a vedl ji ke zdravé zralosti. 

To jest mi nejdražší vzpomínkou na tuto znamenitou výstavu, 
a to, myslím, jest nám, alespoň mělo by nám býti, velikým pokynem, 
nám, mezi nimiž jest tolik povrchního výletnictví a tak málo srůstu 
a splynutí s naším krajem i nebem. 

»Worpswedští« byli už r. 1896 v listopade v Praze, ovšem ne 
tak hromadně a významně. V tehdejším Saloně Topičově bylo vysta- 
veno několik leptů jejich. Ale málo kdo si jich tehdy povšimnul. 
Tentokráte seznámení bylo lépe připraveno a porozumění tudíž hlubší. 
Mnoho leptů, těch malebných leptů, bylo prodáno. Výstavní katalog 
a také »Vo]né Směry« přinesly překlad Mutherovy stati »Worpswede«, 
tak skvostně napsané, vzaté z jeho »Studien a Kritiken«. 

* ' 10* 



148 



Plno nádhery ve světě vidci také James McNeill Whistler^ 
jenž v červnu t. r. zemřel v Londýně skoro 701etý. Malíř z nejslav- 
nějších a nejproslulejších, proslulý bezmeznou chválou svých ctitelů 
i naprostou odmítavostí protivníků. Když r. 1878 vystavjl svůj obraz 
»Noklurno v černém se zlatým «, Ruskin napsal, že viděl už ve svém 
životě ledacos, ale že drzost dotěry, který za takovou mazanici žádá 
200 guineí, přesahuje všecky dovolené meze. Whistler zažaloval, a 
Ruskin byl odsouzen k peněžité- pokutě, pranepatrné sice, ale přece 
byl odsouzen; za hromového potlesku odcházel ze soudní síně. . . 
Ruskin — o hromovém potlesku obecenstva ani nemluvíc — nedo- 
střelil. Whistler přinesl mnoho nového. »Jedno jest naučení, jemuž jest 
se učiti ze studia jeho výkonů - naučení, jež každý malíř, jenž touží 
po velikosti, měl by dobře ovládati. Whistler dokázal nade vši pochyb- 
nost, jaké nekonečné možnosti jsou ve věcech všedních. Krása každo- 
denního života byla z jeho nejsilnějších přesvědčení, a schopnost nalézat 
vhodnou látku pro veliké obrazy v jakémkoliv směru nikdy mu nechy- 
běla. Nikdy mu nebylo třeba putovat daleko z domova, aby hledal 
náměty; bral, co přišlo, a osvětloval to světlem svého genia, až nejprostší 
všední místa byla plna vybraných uměleckých sugescí. Byl to jeho 
vzácný dekorativní instinkt, jenž chránil ho, že nikdy nechybil se cile^ 
a vedl ho vždycky přímo v užívání prostředků jeho umění. Budou-li 
umělci, kteří snaž? se závoditi s ním, oceňovati správně význam tohota 
činitele v jeho velikosti, pak jistě nepracoval nadarmo. « (A. L. Baldry 
v článku »James McNeill Whistler, his art and influence«, výstražném 
pro ty, kdož churavějí napodobivostí; otištěn jest nedávno v »The Stu- 
dio*, kde též charakteristické vzpomínky na Whistlera od malíře Mor- 
timera Menpesa a velmi poučné stati o olejových malbách Whistlero- 
vých a o Whistleru jako litografu.) 

»Krása každodenního života« byla z nejsilnějších přesvědčení také 
Kamilla Pissarra, jenž patřil k předním průkopníkům impressionismu. 
Válka francouzsko-německá zahnala ho zároveň s Monetem do Londýna 
a prokázala tím vydatnou službu umění. Přišli tam skoro bez groše, 
ale s dobývavostí. Příroda londýnská hned je uchvátila. Monet pracoval 
v parcích, Pissarro brousil po rozkošném okolí Lower Norwoodu; stu- 
dovali effekty mlhy, sněhu, jara. Ale chodili také do museí. »Akvarely, 
obrazy Turnérovy, Constableovy, měly jistě na nás vliv. Obdivovali 
jsme se Gainsboroughovi, Lawrenceovi, Reynoldsovi atd., ale více nás 
překvapili krajináři, kteří odpovídali více našemu hledání volného 
vzduchu, světla a prchavé hry barev. Watts, Rossetti velice nás zajímali 
mezi moderními, « čteme v listě Pissarrově. Ale jaký dodatek! ^Napadlo 
nám tehdy také poslat několik našich studií na výstavu Royal Aca- 
demy; byli jsme ovšem zamítnuti . . .« Tito umělci nových a zářivých 
barev, třpytně chvějícího se ovzduší, radostné svítivosti a oživělosti 
všeho viděného, tito objhatitelé palety druhé poloviny 19. věku byli 
dlouho nepochopeni. Paříž teprve v devadesátých letech vpustila je 
do Luxemburského musea; Berlín hrubě hlomozil, když roku 1900 
Tschudi, řed. National Gallerie, zařadil celou kolekci francouzských 



149 



impressionistů do obrazárny a to na místo nejpřednější; londýnská 
National Gallery nemá ani jednoho obrazu od nich! U vehké chudobě 
probíjeli se tito umělci životem, a trpkost poměrů nezkalila čistoty 
jejich úmyslů, aniž seslabila pevnost jejich odhodlanosti. Za necelých 
50 až 100 K našich rádi dávali svůj obraz, necelých 200 K za obraz 
bylo prý už udá'ostí, necelých 500 K neočekávaným štěstím. Manet 
r. 1875 nesměle nabízí příteli Duretovi 10 až 20 obrazů Claudea Mo- 
neta, kterého našel v zoufalé tísni, za 100 franků! — • ať prý si 
vybere! Obchodníku nebo amatérovi bál se to nabídnout . . . 

Pissarro byl hlavně malíř mihotu a ruchu, spěchu a chvatu, zvláště 
velkoměstského, hemžení lidstva i povozů na náměstích, mostech, na 
parnících, kde všecko a všude je samý mihot a třpyt, samý život a 
dech. Jeden takový obraz (»Nový most«) byl v Praze na Mánesově 
výstavě moderního francouzského umění. Je dopoledne. Z ranních m h 
probírá se, jasní, vyrůstá Paříž; po mostě mimo pomník jakéhosi jezde 
e s koněm nebo koně s jezdcem mihotají se cylindry, sukně, zástěry, 
koše atd. Plno a plno každodenní krásy, ovšem, osvětlené » světlem 
genia«, plno velikosti rostoucího vyjasňujícího se světa a života. 

Snad zrovna v tu chvíli v Paříži, jejíž víření a prchavou hru 
barev tak rád malo^T^al, Pissarra pochovali. Zemřel 13. t. m., 731etý. 

* 
»Byli jsme ovšem zamítnuti.* Sebevědomý klid a sílu odhodla- 
nosti tohoto Pissarrova »ovšem« přejeme také »Mánesu«. Jeho výstavy 
prací Rodinových, moderního umění francouzského, Worpswedských, 
vedle výstav umění českého, přinesly mnoho světla a posily. Mlhy 
nevšímavosti a neporozumění, které výstavy ty obklopovaly, jistě se 
rozprchnou. »Mánes« se jimi nezastrašil, jak svědčí nová výstava jeho 
- Chorvatské umění. Miadé umění mladého národa, plné tempe- 
ramentu a života, ryzích uměleckých snah, tu již zcela samostatně krá- 
čející, tu za velikými vzory pevným krokem jdoucí. T. 



T ITERARNI: Ad. Brabec, Z víru velkoměsta — AI. Tuček, Rok v samotách — Zd. Tobolk:., 
A^ K. Havlíčka Borovského Politické spisy — Lub. Niederle, Národopisná mapa uherských Slo- 
váků — Em. Peroutka, Studie o císaři Julianovi — Zd. Nejedlý, Dějiny české hudby — V. Kor- 
nová, Česká zpěvohra. 

Adolf Brabec: Z víru velkoměsta. Román. Hejda & Tuček 
K 1'50. Román »Z víru velkoměsta* má dosti sUbný počátek. Mladý 
muž navazuje rozmanité styky, úřední, společenské i erotické, které 
slibují ukázati jej, jak se hustou sítí drobnějších zájmů probírá pomalu 
k svému životnímu cíli: klidnému, příjemnému životu. Osud zavedl 
v jeho ruce opuštěnou, důvěřivou dívčinu. Ukájí s ní žízeň prudké 
vášně. V půli románu odchází dívčina s jiným mladým mužem, a náš 
hrdina se ztrácí a nepovědomo kde a jak si vybojuje klid a dosáhne 
svého cíle v počestném manželství, zatím co dívčina prožívá svůj vlastní 
nešťastný románek, jímž kniha končí. Celek je silně rozeklán ve dvě 
nestejné části, neboť zprvu je všechen zájem obrácen k jedné osobě 
a ke konci zase k osobě docela jiné. A nejen hrdina, ale i půl tuctu 
vedlejších osob, z nichž se některé strojily na prvních stránkách k důle- 



150 



žité úloze, padaly jedna za drahou autorovi z ruky, sotva se ukázaly. 
Déj, zajímavě a bohatě navazovaný, se náhle zjednodušil a obrátil se 
v docela jinou stranu, než kam prvotně směi^oval. Bylo mnoho načato 
a opuštěno dříve, než doznělo, vznikly skoky a odpory, které mohly 
být odstraněny, začal román, a vyšlo několik rozptýlených kapitol, 
v nichž se zdá zbytečnou digressí, čím mohl hlavní děj býti podma- 
lován. Složitý apparát románový autorovi nesvědčí. — Líbí se mně 
nehledaný, půvabně' rozechvěný způsob vypravování, v němž silná 
slova a příkré akcenty znějí jako cizí, rušivý hlas. 

Alois Tuček: Rok v samotách. Historie z vězení. Vydali 
Hejda & Tuček v Praze. Cena 240 K. — Kniha Tučkova je denník 
politického vězně, odsouzeného v pověstném processu Omladiny. Této 
vnější okolnosti, která mu předem zaručuje sympatie obecenstva, ne- 
dotýká se však autor ani slovem. Zapadla v minulosti, a předpokládá 
se, že je čtenářům na tolik známa, aby porozuměli knize tak, jak byla 
napsána. Všechen zájem autorův jest obrácen k přítomnosti, k reálné 
skutečnosti, která v daných poměrech prochází před jeho tělesným 
i duševním zrakem. Z té příčiny neučinil autor ani sebe, ani koho 
jiného ze svých soudruhů hrdinou románu, nepodložil své knize smy- 
šlenou fabuli románovou a podal jen to, co citlivý, vzácným duševním 
bohatstvím nadaný vězeň cítil, myslil a trpce prožil. V moderní 
trestnici není romantiky, není příležitosti k napínavým zápletkám a 
vzrušujícím příhodám, tu je jen bídné živoření, stlačené na nejužším 
prostoru, kde se smyslům nedostává dojmů a duchu žádné potravy. 
A přec i z tohoto bídného živoření vyvážil autor knihu, která jest 
svrchovaně zajímavá bohatstvím psychologické kresby a takřka mikro- 
skopickým rozborem nemnohých a na pohled nepatrných jevů, které 
se vězni naskytovaly. Defilují tu byrokratičtí vládcové trestnice, pro- 
vázení břitkými poznámkami a salyrickými šlehy, ale také netajeným, 
radostným uznáním, najde-li se pod úřední uniformou kousek člověka. 
Pozorujeme krušný, únavnou jednotvárností ubíjející denní život vězňův, 
cítíme chlad studených zdí žalářních, tíseň vězňovy nálady, smutek 
rozjímání, tklivou vzpomínku i jásavé vzrušení, vzbuzené pouhým zvukem 
z nedostupné dáli do hluché samoty pronikajícího života. Jímá nás 
strach o duši vězňovu, polekanou prvními známkami duševní poruchy, 
bojíme se, aby nepodlehla hroznému tlaku samoty, a chápeme autorův 
vášnivý protest proti této moderní instituci, která humánně trestá tělo, 
za to však je raffinovanou mučírnou ducha. — Kniha skládá se z řady 
nesouvislých, svižným, jiskřivým stilem psaných kapitol, ale má svou 
jednotu v trpké, bolestně rozechvěné náladě, má i svůj základní, třeba 
nevyslovený déj : krajně napínavý, hluboce vzrušující zápas na život 
a na smít s příšernou obludou samovazby. Kniha Tučkova náleží 
úlohou, kterou si dala, i způsobem, jak ji provedla, k vynikajícím 
zjevům v současné produkci literární. sk—jý. 

Dr. Zdeněk V. Tobolka, Karla Havlíčka Borovského 
Politické Spisy (I. díl (1900) stran 368 -f XI, cena 4 K; II. díl 
(1901, 1902) 1047-fXVÍII stran, 1. část 4 K 20 h, 2. část 6 K 



151 



80 h; III. díl (1902, 1903) 1575 + LV stran, 1. část 6 K 60 h; 
2. část 14 K). Nákladem Jana Laichtera na Král. Vinohradech. 

Dvě významné publikace podávající Havlíčkovu činnost, byly 
právě ukončeny. O Havlíčka jevil se u nás vždycky zájem. Ale o sku- 
tečné poznání Havlíčka, zbaveného vší romantiky národní a stranického 
zbarvování, má zásluhu doba nejnovější. Ta vzácnému zájmu o Havlíčka 
teprve dala reálnější půdu. Pokrok zkoumání o Havlíčkovi nejlépe 
znáti z péče o přesnější vydávání jeho spisů a jeho korrespodence. 
Pokrok učiněn v Quisově kritickém vydání Havlíčkových spisů básni- 
ckých proti staršímu vydání svědomitého V. Zeleného, pokrok ukazuje 
se v Quisově vydání korrespondence Havlíčkovy proti dřívějším vy- 
dáním (na př. i V. V. Zeleného), pokrok největší jeví se však ve vydání 
žurnalistického odkazu Havlíčkova, jak jej máme v přítomném vydání 
Tobolkově naproti bezcennému, stranicky zbarvenému, politicky agi- 
tačnímu vydání, uspořádanému K. Tůmou s titulem » Vybrané spisy 
Karla Havlíčka Borovského* (ve třech dílech), jak jeví se včasným 
vydání »Politických spisů Havlíčkových*, vidíme nejlépe z poznámky 
vydavatelovy, že pražská c. k. universitní knihovna až do roku 1900 
neměla » Slovana* vůbec, a nyní má exemplář neúplný. 

Co bychom při »Politických spisech K. Havlíčka* vytkli jako 
největší přednost, je pieta k Havlíčkově práci žurnalistické a pochopení 
povinností vydavatelových. Dr. Tobolka dbal pečlivě toho, aby podal 
publicistickou práci Havlíčkovu věrně, jak jest, a úplně. — Řídil se 
správnou zásadou, raději od auktora více nežli méně; subjektivní názor 
vydavatelův o důležitosti nebo nedůležitosti toho kterého článku ustu- 
puje tu právem co nejvíce do pozadí; někomu zdá se určitý projev 
pro spisovatele nedůležit, jiný z něho vyvodí charakteristický rys celko- 
vého obrazu. Proto chválíme, že Tobolka ze žurnalistické práce Ha- 
vlíčkovy vyloučil co nejméně, nejvíce zprávy prostě konstatujícího 
a referujícího rázu; za to pojal do ní na př. i významné lokálky, po- 
známky, zprávy a jiné drobnosti. Takto ovšem objevuje se nám pub!i- 
cislická práce Havlíčkova ve třech dílech o pěti obsažných svazích asi 
o 3000 stranách. 

» Politické spisy Havlíčkovy* vydavatel rozdělil na tři nestejné 
díly; toto rozdělení podávalo se samo sebou. První díl obsahuje stati 
z ^Pražských Novin« (1846 — 1848), II. díl Havlíčkovy práce z »Ná- 
rodních Novin* (vycházely od 5. dubna 1848 až do 19. ledna 1850), 
z jejich doplňku » Večerního listu* a ze satirické přílohy »Sotka«: 
jako přídavek připojeny některé politické řeči a poznámky Havlíčkovy 
v parlamentě (po němečku); III. díl pořízen ze » Slovana* (vycházel 
od 8. května 1850 do 14. srpna 1851) a » Epištoly Kutnohorské*. 

Havlíčkovy »Politické spisy« mají pro nás nejen význam histo- 
rický, že nám poskytují hojnou látku pro obraz doby, protože Havlíček 
sledoval všecky události a všecka hnutí současná s hlubokým pocho- 
pením, jsou nám dále dokumentární pro Havlíčka, ale ony většinou 
mají pořád ještě svůj význam aktuální. Některé články bylo by lze 
dnes ještě otiskovati za úvodníky denních listů, protože bojujeme pořád 
iešté za to, co bylo cílem působení Havlíčkova před půlstoletím. 



15'i 



Publicistické stati Havlíčkovy podávají přiklad úspěšného poučování 
lidu o věcech politických za poměrů nejnesnadnějších; duchem svým 
usilují o politickou poctivost a statečnost. Havlíček dal příklad svou 
činností žurnalistickou, kterak právě za všech okolností může se pra- 
covati se zdarem k velikému cíli: umí lid svůj osvěcovati, šířiti uvě- 
domování politické a národní, když za absolutismu vede vládní » Pražské 
Noviny «, neztrácí se v prázdném horování a v radikálním bouření za 
všeobecného opojení ze získané svobody, když vedl v duchu národně 
liberální strany své opposiční »Národní Noviny «, nýbrž podává poučení, 
právě v takových dobách potřebné, o politických zřízeních a právech 
občanských, vykládá, jak se mají prováděti, vede boj za uznanou 
rovnoprávnost nlrodní a za zlepšení ústavního zřízeni, zaujímá ke všem 
otázkám probouzejícího se života politického pevné stanovisko. A když 
vede za těžkých okolností redakci » Slovana* v době, kdy vláda ra- 
kouská s ostatní Evropou směřuje k reakci, k absolutismu, opírajícímu 
se o zpátečnickou hierarchii se snahami centralisačními a germanisač- 
ními, kdy šlape po zákonech, dřívější dobou jako ideál vytýčených 
a demoralisuje úřednictvo i poddané, vychovávajíc k občanské zbabě- 
losti, obojakosti a servilnosti, Havlíček zůstává konsekventní v hlásání 
zásad demokratických, ve vedení lidu českého k svobodě, k osvětě 
a pokroku, ke konstitučnímu životu politickému, v uvědomování ná- 
rodním, v poučování o právech a zákonitém postupu, kára i naše vlastní 
nedostatky a slabosti. 

Stručné úvody vydavatelovy k jednotlivým dílům » Politických 
spisů« čtenáře informují o zevnějších osudech časopisů Havlíčkových, 
o Havlíčkově řízení těchto novin, o redaktořích jejich a spolupracov- 
nících, o zřízení a rázu jejich, o časopisech, kterých redakce užívala, 
o počtu předplatitelů atd. Obšírněji a obsažněji čtenáře vydavatel po- 
učuje zejména v úvodě k III. dílu » Politických spisů Havlíčkových* 
o rázu a duchu »Slovana«, o jeho osudech, o pronásledování Havlíčka 
reakční vládou. K pochopení obsahu vylíčeny politické poměry v Evropě 
vůbec a v Rakousku zvláště, reakční úsilí rakouské vlády a boj Ha- 
vlíčkův proti ní. Rozebrány tu zásady, za něž Havlíček bojoval v » Slo- 
vanu*, způsob psaní atd. Podobně k » Epištolám Kutnohorským* pře- 
deslán instruktivní úvod, který kriticky osvětluje vznik spisu, změny 
ve vydání knižním proti původnímu uveřejnění v časopisu. Studiem 
rukopisné pozůstalosti Havlíčkovy a jeho korrespondence podařilo se 
vydavateli vrhnouti na leckterou stránku publicistické činnosti Havlíčkovy 
nové světlo. Vydavatel snaží se obsah » Politických spisů* dnešnímu 
čtenáři co možná přiblížiti: přičiňuje stručné úvody k jednotliv.ým od- 
stavcům nebo článkům, připojuje vhodné poznámky o osobách a věcech, 
o vývoji otázky, o nichž se jedná, při čemž jej podporovalo nemálo 
jeho mnoholeté studium celého hnutí za této doby. K poslednímu dílu 
připojeny vhodně podobizna Havlíčkova s autografem a tři snímky, 
totiž »Pražských Novin«, ^Národních Novin« a »Slovana«, vždy celých 
čísel, dvoustránkový snímek rukopisu Havlíčkova z »Epištol Kutno- 
horských*. Obsáhlejší rejstřík, sestavený red. Aug. Žaludem, je od- 
borným pracovníkům a čtenářům dobrým průvodcem v rozsáhlém lese 
osob a předmStů, obsažených v » Politických spisech* Havlíčkových. 



Smysl pro Havlíčka, populárnost jeho a úcta literátů k němu 
způsobily, že budeme míti nyní Havlíčka celého - to možná říci jen 
o málokterém buditeli našem. K » Spisům básnickým « chystá L. Quis 
další díl » Spisů prosaických«. Týž pilný vydavatel ukončil právě 
»Korrespondenci« Havlíčkovu, o níž promluvíme podrobněji příště. 
K vydávání druží se vědecké zpracování činnosti Havlíčkovy. Jako 
milý zjev lze vítati druhé vydání Masarykova »K. Havlíčka«, které 

právě začíná vycházeti. Je 

* 

Dr. Lubor Niederle: N-árodopisná mapa uherských Slo- 
váků na základě sčítání lidu z roku 1900. Nákladem Národopisné 
Společnosti Českoslovanské a s podporou České Akademie. V Praze 
1903. Krámská cena 8 K, pro členy Národopisné Společnosti za 2 K. 
Svazek IX. »Národopisného sborníku« jest věnován předmětu velmi 
důležitému a pro nás aktuálnímu. Prof. Lub. Niederle znázorňuje v něm 
národnostní poměry uherských Slováků podle posledního úředního 
sčítání. Aby dosaženo bylo výsledků co nejpřesnějších, auktor vyžádal 
si od znalců na Slovensku revise úřední statistiky a podal podle nich 
věrohodné opravy. » Národopisná mapa uherských Slováků* jest u nás 
nejen první práce o národnostních poměrech Slováků, nýbrž i metho- 
dicky významná; nespokojuje se pouhým označením národnostních 
hranic, nýbrž podává též přesné percentuální rozvrstvení slovenské 
oblasti. Co na jednotlivých mapách (všech jest jedenácte) znázorněno 
graficky, to vykládá text podrobněji a přehledně (přes 136 stran) 
Takto bylo určeno na 3000 osad uherských. » Národopisná mapa 
uherských Slováků« obírá se stavem národnosti slovenské statisticky, 
jak jeví se r. 1900. Bude pak tvořiti pevnou basi pro studie o histo- 
rickém postupu, o změnách državy slovenské. Mapa Niederlova k to- 
muto odbornému studiu podává mnoho podnětů a návodů. Spisovatel 
se všude staral pečlivě o literaturu příslušnou, srovnává s mapami 
staršími, upozorňuje na některá východiska. Co takové studie pro 
Slováky — a ovšem tím i pro nás — znamenají, ukazuje zajímavý 
»závěr«, v němž je zobrazen postup a ústup jednotlivých národností 
v Uhrách. Pro nás speciálně je významné, že Slováci nejsou národ- 
nostně na ústupu, ba ani proti Maďarům, madarskou bezohlednou 
politikou tak protěžovaných, všude neztrácejí. Veliká zásluha této práce 
spočívá i v tom, že je to jediná novější veliká mapa severních Uher 
s názvy slovenskými. Značnou cenu praktickou má slovníček, všech 
jmen slovenských, pořízený Stan. Klímou, uvedených s překlady maďar- 
skými, po případě s německými (45 stran). Ve zmatku, který byl 
způsoben v nejnovější době nepřístojným maďarisováním starých jmen, 
je dnes velmi vzácné dověděti se pravého jména. Potěšitelný při této 
práci byl úkaz, že se tu zase dostavili Cechové a Slováci k svorné 
práci, jako se to stalo o Národopisné výstavě r. 1895. Bylo by >i 
přáti, aby při práci tak aktuální a významné vydavatelstvo bylo pod- 
porováno také účastí české intelligence. Národopisná společnost mohla 
by pak přistoupiti k další práci: ku přesným, ethnografickým mapám 
Čech, Moravy a Slezska, k studiu o českých a slovenských koloniích 



154 



v cizině. Dosud, bohužel, podobné práce vycházejí více z péra cizích 
spisovatelů (na pr. Zemmrich, Langhans, Held, Rauchberg aj.). Je. 

Em. Peroutka, Studie o císaři Julianovi. (Zvláštní 
otisk z »Listů filologických*,) V Praze 1902. Str. 147. Spis skládá 
se ze čtyř částí. V prv^é posouzeny jsou starověké prameny a novější 
spisy o Julianovi, v druhé pojednáno omladí Julianově, v třetí o době, 
kdy Julian byl spoluvladařem Konstantiovým, ve čtvrté o náboženství 
Julianově. Autor všude čerpá přímo z pramenů a v otázkách sporných 
počíná si velmi rozvážně; proto jest jeho práce cenným příspěvkem 
k otázce nyní častěji probírané. Spisovatel proti běžnému názoru 
o Julianovi dokazuje zejména, jak měl hluboký a opravdový cit nábo- 
ženský, kterak se vyznačoval přirozenou dobrotou srdce, kterak ze- 
jména boj jeho proti křesťanství a »všecko jednání Julianovo bylo 
psychologickým a logickým výsledkem poměrů, v nichž Julian se vy- 
víjel a byl živ, jakož i povahy jeho « Ovšem, tento výsledek úvah 
p. spisovatelových mohl by vyniknouti teprve z vylíčení samostatné 
vlády JuHánovy, kterážto doba v jeho studii chybí. Doufejme však, že 

p. Peroutka scházející kapitolu brzy doplní. - o — 

* 

Dr. Zdeněk Nejedlý, Dějiny české hudby. Nákladem Hejdy 
& Tučka. Cena 4 K. Ve sbírce »Illustrovaných katechismů naučných « 
Zd. Nejedlý podává první stručné úplné dějiny české hudby. Kniha 
rozvržena jest na osm kapitol, z nichž se čtenář poučuje o počátcích 
naší hudby, o vlivu husitství na naši hudbu, o kancionálech v »době 
literáckých bratrstev« (1520—1620), o úpadku hudby za protireformace 
(1620—1780). Od kapitoly páté (doba barokní 1700—1800) počínají 
se pro nejširší čtenářstvo nejzajímavější stati (začátky opery v Praze, 
Mozart v Praze), vrcholící studii o snahách a bojích Smeta- 
nových a v neobmezené chvále prací Fibichových, Vedle skladatelů 
Nejedlý věnuje pozornost i virtuosům, theoretickým spisovatelům hu- 
debním, kritikům, hudbě lidové atd., vždy s udáním pramenů a litera- 
tury. Auktor nelíčí jen historii hudby, nýbrž projevuje se všude svým 
silným názorem individuálním a svým kritickým soudem, jímž staví se 
někde proti ustálenému mínění (na př. při Dvořákovi a jinde). Spisek 
věnován památce Bedř. Smetany a Zd. Fibicha. Obsahuje 35 vyobrazení 
a šest stran notové přílohy. — aj — 

V. A. y. /lomová, Česká zpěvohra. S historickým úvodem 
Dra. Zd. Nejedlého. Praha. Nákladem Grosmana a Svobody. Cena 
3 K. — Knížka není práce vědecká, nýbrž sleduje účel praktický: 
chce informovati divadelní obecenstvo o českých operách, jejich skla- 
datelích atd. Jsou tu seřazeni všickni čeští skladatelé operní všech dob 
v abecedním pořádku. Podán stručný životopis skladatelův, výčet jeho 
dél, zejména zpěvoher, pak krátký obsah libretta každé zpěvohry 
(s osobami) v chronologickém pořádku. Připojeno 34 podobizen skla- 
datelův a tu i tam též rukopisný úryvek z opery. Dr. Zd. Nejedlý 
načrtl v předmluvě stručný vývoj české zpěvohry (incl. libretta). 

—aj- 



155 



Náboženské a církevní. Unie ďrkví evanjelických. — Če<ká konfesse z r. 1575 a navá- 
zání na národní církev českou. — Ke sporu o evanj. klerikalism. - Božství Ježíšovo a »Reform. 
Listy«. — Jak pokroková theologie řeší otázku božství Ježíšova. — O úkolech církevních časopisů, 
— Katolík skeptický vůči katolicismu českému. — Program bezkonfessijních. 

V církvích reformované a lutherské v poslední době ujímá se 
heslo: unie. Pocit malosti vede ke sjednocení z ohledů praktických; 
avšak jsou také důvody náboženské a národní. Fakt totiž, že u nás 
obě církve vznikly z české církve reformační a že do jisté míry jen 
nesvoboda doby toleranční za císaře Josefa přivodila nynější rozdvojení. 
V hlásání návratu k církvi reformační a navázání na dědictví reformační 
obě církve nalézají pojítko formální. 

Našlo se však také pojítko věcné. V církvi reformované vedle 
heidelberského katechismu připouští se katechism českobratrský; v církvi 
lutherské vloni na superintendenčním shromáždění učiněn návrh, aby 
České Vyznání zr. 1575 uznáno za rovnocenné s augšpurským. 

České vyznání z r. 1575 bylo právě vydáno. V předmluvě vyda- 
vatele p. Hrejsy a v časopisech »Husu«, »Pravdě« (příloze k »Evanj. 
Církevníku*) a j. za tou příležitostí revidována literární historie České 
Konfesse a zároveň psáno o » potřebě revise českých protestantských 
církevních poměrů v zemích koruny české«, pod kterýmžto titulem 
*Katol. Listy« (11. srpna) napsaly článek, v němž dokazovaly, že český 
lid, přidavší se r. 1781 a 1782 k církvi lutherské nebo reformované, 
byl svými duchovními připraven o kontinuitu s církví českou. Ze prý 
dodatečným a opravným dekretem ze dne 26. března 1782 Česká 
Konfesse a zakládání církve pod obojí (husitské) a Bratrské bylo do- 
voleno. »Katol. Listy « byly na omylu a pohanily obě české církve 
bezdůvodně. 

Pro unii vyslovují se mluvčí obou církví, třeba že s reservou 
a podmínkami.^ »Církevník« (1902 č. 11.) psal, že církev jeho (lu- 
therská) je »jedinoa pravou českou národní «, protože vyznání augšpurské 
dogmaticky je totožné s vyznáním českým. Proti tomuto výkladu ozvaly 
se ^Reformované Listy« (č. 5.), ale je pozoruhodné, že tento přísně 
reformovaný orgán, pro unii přece se vyslovil takto: »Na venek má 
ta spojená církev jenom takovou nějakou ,konfessi českou', doma však 
má každý sbor ještě konfessi Augsburskou anebo Helvetskou, a kate- 
chismus buď Lutherův anebo Heidelberský, aniž smí co sbor tuto 
konfessi a tento katechismus měnit za jiný ... Na takové neb podobné 
spojení dovedli bychom časem svým poctivě přistoupit. « 

Na toto prohlášení nynější redakce »Církevníka« »Pravda« (č. 9.) 
prohlásila, že inkriminovaného výroku neschvaluje; avšak »Reform. 

1 Na II. superintendenčním shromáždění východní evang. superinten- 
dence a. v. v Opatovicích 5. října přijat po referáte far. Hrejsy o návrhu 
superintendenčního výboru v záležitosti českého vyznání z roku 1575 návrh: 
»Česká evanjelická církev a. y. zastoupená na II. shromáždění východní 
evanj. superintendence a. v. v Čechách prohlašuje, že zůstávajíc věrna augs- 
burskému vyznání, přiznává se rovněž k drahému dědictví otců svých, k če- 
skému vyznání z r. 1575, kteréž na české půdě a v české řeči sepsáno, od 
sněmu království českého přijato a majestátem císaře Rudolfa II. r. 1609 
stvrzeno, tutéž pravdu Boží obsahuje jako vyznání augsburské z r. 1530. « 



156 

Listy« přes to (č. 6.), zase vytýkají předmluvě p. Hrejsy k Českému 
Vyznání, že z ní nemají plné radosti a že o navrhovaném sblížení na zá- 
kladě České Konfesse nemůže být řeči. »Reform. Listy*, rozumím-li, 
reklamují Českou Konfessi také pro svou církev, protože byla r. 1775 
přijata také reformovanými a všemi církvemi vůbec. Pan Hrejsa ve 
své předmluvě však si přeje, aby jeho církev Českou Konfessi uznala 
za rovnocennou s nynějším officielním vyznáním augšpurským. ^ 

Spory nedají se rozřešit bez náležitého dogmatického srovnání 
České Konfesse s vyznáním augšpurským a reformovaným. Česká Kon- 
fesse je dílo kompromisní, jež mělo sjednotit Husity (držící se Basi 
lejských kompaktátů!). Bratry, lutherány a reformované; užívá se v ní 
proto terminologie nepřesné, jako na př. » svatá mše«, aby se zamlou- 
vala Husitům a lutheránům, kdežto pro Bratry a reformované připsán 
k slovu výklad: »t. j. při modlitbách obecních*. Hlavní potíž však 
bude pro reformované ustanovení o večeři Páně, že »ten chléb v této 
večeři jest pravé tělo Krista Pána a v kalichu jest pravá krev«; to 
odpovídá vyznání augšpurskému, ale nikoli reformovanému. Proto 
»Reform. Listy« piší o pojetí České Konfesse »na vcnck«; smysl to- 
hoto návrhu musil by také být teprve náležitě objasněn. ^ 

Vidíme, že také v našich církvích evanjelických počíná kvašeni. 
Kvašení bude muset být ještě mnohem silnější a bude muset být 
především theologickým a náboženským. Církve jsou malé a ze strachu 
před katolíky tlumí se vnitřní rozpory. Přece »Hus« (č. 7.) proti 
»Reform. Listům « musil napsat obranu, v níž se odmítá falšování, 
osobní útok, denunciace (» zřetelný pokyn církevním úřadům «), pode- 
zřívání a kaceřování; čteme tu, že »Reform. Listy « mají mnoho hor- 
livosti, ale ani dost málo křesťanské lásky. 

Nesměl bych říci, že v »Reform. Listech* je hodně mnoho — 
klerikalismu ? Ptám se to proto, že »Hus« (č. 11.) si přeje, abych 
nemluvil tak paušálně o klerikalismu evanjelickém a abych 
jej ukázal zcela konkrétně. Nuže — tu je. 

»Reform. Listů« musím si všimnout i jinak. Požaduje-li »Hus« 
od nich křesťanské lásky, spokojil bych se pravdivostí u slušných lite- 
rátů »světských« (p. Karafiát ovšem o kriticích » světských* nemá 
valného mínění) obvyklou; »Reform. Listy* zkomolily prohlášení 
výk. výboru strany lidové způsobem naprosto nedovoleným (č, 5.). 
Zle dorážejí »Reform. Listy « (č. 3.) na ty církevníky, kteří mají dů- 
věrné styky s těmi, kteří prý zjevně popírají, že by Ježíš byl Synem 
Božím; crescendo pak čteme (č. 5.) : »Církev reformovaná musí 

1 Pan Hrejsa ke své předmluvě podává výklad v »Pravde« č. 11. 

2 Komenský napsal: »Ceská konfessi není Augsburská, ale vlastně 
a právě Česká, vyznání víry milých našich předků vždycky téměř od počátku 
o pravdu Kristovu s Antikristem bojujících v sobě obsahující, k tomu se- 
psaná, aby všcchncch pod obojí Čechů společné pravidlo byla. Prolož také 
tak veřejnými terminy sepsána, aby prostotě křesťanské a svornosti spole- 
čenské raději sloužila nežli subtilnostcm a hádkám.* Komenský unii jistě 
přál; napsal: »Kdyby milý Bůh do vlasti navrácení dal, tu by o dokonalejší 
porovnáni i v jeden řád všech uvedení případnčji bylo mluviti. A to by bylo 
netoliko za jedno býti, ale jedno býti v pravdě a skutku.* 



151 



každého vyloučil, kdo popírábožst ví Kristovo.* V Ženevé 
právě protestante postavili pomník Servetovi, upálenému Kalvínem, a 
na pomníku se čte, že » vděční synové Kalvínovi « zbudovali tento po- 
mník >na smíření «. Servet nevěřil v božství Ježíšovo již r. 1553 — 
od té doby se časy změnily, a jak změnily! Na sjezdu svobodných 
náboženských myslitelů, odbývaném začátkem září v Londýně, professor 
Pfleiderer z Berlína měl přednášku o Pojetí Nov. Zákona o Kristu 
ve světle dějin náboženství; Pfleiderer tu nevyslovil než veřejné ta- 
jemství pokrokové protestantské theologie, že o historické osobnosti 
Ježíšově nemáme zaručených vědomostí, že však Ježíš historický najisto 
je jiný než Kristus věřících. Nový Zákon podává ne historii, ale to, 
co doba, v níž vznikl, nábožensky potřebovala. To, co theolog Pflei- 
derer řekl, říká dnes z myslících theologů kde kdo; pan farář Karafiát 
by jako znatel Skotska to mohl slyšet od theologů skotských a to 
snad i od takových, kteří před lety o věci soudili tak, jak » Reformo- 
vané Listy «. 

Berlínská evangelická vrchní rada poslala 8. října 
officielní připiš generální synodě o obsazování theologických professur. 
Na četných místních synodách a také na schůzích synody generální 
orthodoxní duchovní i laikové žádali, aby se proti professorům theo- 
logie, kteří nevěří jak církev předpisuje, zakročilo. Vrchní církevní 
rada žádost odmítla. O věci zase jednáno na letošní generální synodě. 
Referentem byl professor z Halle Haupt, přívrženec pietismu ve 
smyslu Tholuckově a mluvil takto: napjetí mezi theologickou vědou 
a církví bylo vždy, třeba že nyní je silnější. Církev theologie 
potřebuje, nikoli pro spásu jednotlivých duší, ale k tomu, aby se 
evangelium pořád lépe poznávalo z jeho pramenů a aby všecek obsah 
poznání světového se slil s obsahem náboženství. Theologa, jenž je 
v rozporu s církví, svědomí nemusí dohánět, aby svůj úřad složil, 
protože jedná svědomitě. Církev evangelická od reformace neobdržela 
železného ramene, její zbraň je pouze pravda. Protivy, které se vy- 
skytují, musejí být propracovány, omyl může být vniterně překonán, 
jen když se smí projevovat. K tomu theologie potřebuje úplné volnosti! 

»Reform. Listy «, víme, našly by jistě všude spojence, ale spo- 
jenců těch jim nezávidíme. »Hus« (č. 10.) také již připomenul »Reform. 
Listům* aspoň tolik: s>V době, kdy sice se na pravou míru redukuje 
(larwinism, ale kde za to plnověrný bohoslovec se bude muset zase 
vypořádat s babylonským zmatkem Delitzschovým, v době, v níž sotva 
že zhasíná Hartmann a Nietzsche, už zase sjíždí se celého světa mo- 
derní Ariáni, a v jich sjezdu podíl berou professoři Pfleiderer z Ber- 
lína, Montet ze Ženevy, Bonet-Maury z Paříže atd. — v době takové 
nelze se — mírně řečeno — diviti, když u nás professor filosofie ne- 
učí do litery našich symbolů. Naopak, spíš to je s podivením, že 
i církev, jako skotská presbyteriánská (státní), tak konservativní, v le- 
tošní assembly prohlásila se pro menší závaznost litery své církevní 
konfesse a že principál university Glasgovské dr. Story smí prohlásiti 
v téže assembly, že by dnes podruhé už konfesse té nepo- 
depsal.* 



158 



»Reform. Listy« by musily již vyloučit hodně mnoho příslušníků 
všech evangelických a také všech reformovaných církvi; nejen vědecká 
filosofie, ale již theologie vzdává se mythického učení o božství Ježí- 
šově, vzdává se starého názoru o inspiraci bible. 

JižSchleiermacher, zakladatel moderní theologie protestantské, 
žádal pro církev úplnou svobodu přesvědčení a diskusse, sám už 

uznával, že theologie se víry v zázraky má vzdát protesty »Reíorm. 

Listů* nyní po stoletém dalším badání vědeckém a theologickém 
správný vývoj theologie a čistého náboženství nezastaví. 

Těmito slovy odpovídám zároveň » Husovi « (č. 11.) reagujícímu 
na můj referát o evang. sjezde. Hájí totéž evang. časopisectvo 
proti mé kritice. Velmi slabě; ethnografickým vtipem o Botokudech se 
věc tak vážná odbýt nedá. Co jsem chtěl a co opakuji je to: časopisy 
církevní musejí být také trochu — theologickými; musejí přinášet 
soustavné a poctivé zprávy z ruchu theologického a církevního a mu- 
sejí, jak to řekl citovaný Haupt, omyly a co za omyly pokládají pře- 
konávat vniterně. Důvody. Neřekl jsem, že v listech církevních není 
nic pěkného a dobrého, žádám jen víc theologie a žádám naprostou 
poctivost nejen k odpůrcům, ale také v podávání vlastního a tudíž 
skutečného přesvědčení. 

V táboře katolickém ruch evangelický budí smíšené pocity; pro- 
zíravější se hoboji. »Hlídka« (září) přinesla tuto úvahu, kterou jako 
zajímavý a poučný dokument otiskujeme: » Proti námluvčím evange- 
lickým možno uvésti z naší historie, že ne náboženské splynuti, ale 
právě náboženské rozlišení se sokem naším to bylo, jež nás zachránilo, 
a ne-li zachránilo, tedy aspoň se projevilo vždy, když bylo zle. Tak 
za náplyvu německého katolicismu v říši velkomoravské byla to vý- 
chodní církev (princip národního obřadu), jež nás odlišila od západu 
a tím zachránila. Po Karlovi IV. bylo to zase odtržení se od katolické 
církve okolní (za Husa a po něm), jež vyčistilo zemi od náplyvu ci- 
zincův už už nás dusících, který od 11. do konce 14. století do Čech 
se dral stále silněji. Třetí diíferenciace byla po bitvě bělohorské, kdy 
v záplavě evangelictví a němectví český národ musil změniti víru na 
rozdíl od silného sousedního severu německého a tak se uchoval. Bylo 
by to tedy proti dosavadnímu běhu naší historie a proti psychologické 
zásadě, kdybychom teď se svému sokovi měli spodobiti co nejvíc, 
abychom obstáli! Čím více růzností mezi oběma sousedy, tím větší 
jistota, že každý zachová svou individualitu. Národně by pro nás bylo 
lip, kdyby Němci všichni byli protestanty, a katolíků mezi nimi ne- 
bylo, a mezi námi ovšem žádných evangelíků a žádné evangelické tra- 
dice historické. Ale když už to tak není, lépe jsme chráněni dnešním 
stavem, protože katolicismus německý nemá daleko té výbojnosti, co 
německé evangelictví. Dnes aspoň ještě jí nemá. Ale ježto se snaží 
k ni dojíti, aby nebyl za druhým svým bratrem německým pozadu, 
nastává i pro nás znovu okamžik, kdy zatoužíme po nové , mutaci'. 
Tato se také už po léta jeví přáním, obnoviti Cyrillo-Methodéjskou 
tradici a liturgii. A bude přání toto tím více všeobecněti a sesilovati 
se, čím více poroste. šovinismus i na straně katolíků německých. 



159 



Nenajde-li tato naše psychologická snaha po nové diíferenciaci 
pochopení a zákonného vyplnění v daný čas u vrchních církve naší, 
může se historie z 15. století znova opakovati, že bude národ nucen 
odlišiti se ve směru zcela novém, aby sesílil svou individualitu a roz- 
lišil se víc od okolí. Nebude-li se to odehrávati na poli náboženském, 
že by náboženství ztratilo zatím životnost v národě, pak se to provede 
na poli jiném. Jako už dnes skutečně národy se snaží odlišovat se co 
nejvíce na poli — umění: hledání osobitého národního rázu, návrat 
ke starým lidovým tradicím a pod.« 

Tato filosofie naší historie nepotřebuje dlouhého komentáře: čelný 
katolický list, jistě s těžkým srdcem, musí doznat, že jeho církev ná- 
rodu nestačí; pisatel sám, jak čteme, ve svém nitru je více národní 
než katolický a proto nám podává tak nacionální filosofii našeho vý- 
voje náboženského — filosofii nesprávnou, jak netřeba se šířit: národ 
náš nebude dělat opak toho, co dělají Němci, běží-li o pravda. Ale 
to právě je příznačné, že obhájce katolicismu již je skeptik. 

O probuzení náboženském dává svědectví také schůze běž- 
ko nfessij ní ch. 

Resoluce přijatá zní: » Protestujeme proti dosavadnímu článku 
14. zákl. zákonů, zcela odporujícímu výkladu zákona ze dne 25. května 
r. 1868, dle něhož rodiče bezkonfessijní jsou nuceni své dítky od 
7. roku přihlásiti k některé církvi státem uznané; rovněž protestujeme 
proti názoru správního soudního dvoru, že by vystoupení z církve 
nebylo změnou náboženství, následkem čehož dítky rodičů z církve 
vystouplých musí i nadále v církvi té setrvati. 2. Voláme po reformě 
občanského zákona, pokud jedná o právu manželském a žádáme, aby 
sňatek manželský měl ráz a právní povahu občanské smlouvy. 3. Žá- 
dáme důtklivě, aby provedena byla konečně důkladná reforma zasta- 
ralého, duchu a potřebám času dávno již nevyhovujícího zákona trest- 
ního; zejména uvádíme § 122., 283., 285., 300. — 305. tr. z., které 
trčí do života ústavního jako přežitky z dob absolutismu a naprosto 
se nedají srovnati se základními státními zákony o právech občanských. 
S nemenším důrazem vyslovujeme se pro odstranění trestu smrti. 
4. Žádáme, aby přísaha, jakožto instituce čisté právní, zbavena byla 
dnešního svého náboženského rázu; přísaha nechť záleží v pouhém 
slibudání, že jako řádný, pravdy a cti své dbalý občan ničeho ne- 
zatají, nýbrž mluviti bude úplnou pravdu, 5. Žádáme, aby ráz i duch 
veškerého školství byl přísně bezkonfessijní; ve školách ať učí se ethice, 
náboženské vyučování dítek necht obstarávají si příslušné konfesse mimo 
školu. 6. Žádáme, aby hřbitovy byly vesměs komunální, a aby bylo 
zavedeno povinné spalování mrtvol. « 

Zaznamenáváme, že »Betanie«, orgán reform. církve svobodné, 
s resolucí vyslovila souhlas (č. 28.). 



ZPRÁVY 



Spolek abstinentních učitelův a učitelek v Rakousku. 

Vlivuplným činitelem v potírání alkoholismu jest nebo může býti při- 
rozeným způsobem učitelstvo, zejména škol obecných. V Německu, 
v Nizozemí a v Dánsku jsou již od delší doby učitelské spolky na 
potírání požívání lihovin mládeží a činnost jejich jest velmi úspěšná. 
Také v rakouském učitelstvu probuzen za poslední doby zájem pro 
otázku alkoholismu, hlavně ovšem následkem osmého mezinárodního 
kongressu proti alkoholismu, konaného r. 1901 ve Vídni. Některé 
časopisy učitelské podaly o rokování sjezdu obsáhlé zprávy, ba také 
porady učitelské, soukromé a tytýž i úřední, měly otázku tuto na 
programu. Přirozeno, že se počet učitelstva, jež činně proti alkoho- 
lismu chce bojovati, den ze dne vzmáhá. Aby boj ten byl úspěšný 
a vydatný, k tomu potřeba, aby také v Rakousku protivníci alkoholu 
mezi učitelstvem se sloučili ve spolek. Proto má býti založen »spolck 
abstinentních učitelův a učitelek v Rakousku «, Spolek 
má působiti příkladem svých členů, přednáškami v jednotách 
a schůzích, rozšiřováním vhodných spisů, vhodnými zprávami a články 
v časopisectvu odborném a denním, osobním podněcováním v sou- 
kromém obcování, pěstováním slavností, při nichž se nepožívá lihovin, 
a ušlechtilé družebnosti; vhodným, taktním působením ve škole, ze- 
jména vlivem na mládež a její vychovatele, má podporovati snahy 
střídmostní a zdrženlivostní. Spolek se zakládá ve Vídni. Jeho členy 
mají se státi všichni učitelé a učitelky abstinentní v Rakousku. (Při- 
hlášky se dějí panu Arthuru Pollakovi, Vídeň, 18. okres, Terezská 
ulice 51.) X 

Anglický úsudek o německém školství. Nejen Francouzové, 
také již Angličané počínají pozorně studovat německé školství. Poučný 
je s té stránky nový (IX.) svazek velkého souborného díla o školství 
celého světa a o všech hlavních problémech vychovatelských (Speciál 
Reports on Educational Subjects); devět statí je sebráno pod názvem: 
Education in Germany (Výchova v Německu). Většina pozorovatelů 
souhlasí v tom, že střední a vyšší vyučování anglické bude muset být 
reformováno a na roven postaveno německému. Výchovní stránka 
středních škol anglických je v celku dobrá, avšak uznává se, že ně- 
mecká škola, vštěpujíc lásku ku vzdělání a vyšším vědomostem, také 
vychovává k idealismu. Je poučno číst,>jak »praktičtí« Angličané uzná- 
vají praktickou hodnotu německého školství. 



Bestnževky. 

Příspěvek k dějinám ženské university. 

Tímto jménem nazývá se dnes několik tisíc universitně vzdě- 
laných žen v Rusku. A vzpomínám-li jich dnes a seznamuji 
s nimi českou zvláště ženskou veřejnost, má to příčinu v krásné 
a nadobyčej významné slavnosti kulturního snažení ruské ženy: 
dne 21. listop. st. p. slaveno bylo v Petrohradě 2^leté jubileum 
universitního studia ženského. 

Vzpomeňme, s jakými obtížemi bylo zápasiti ženám, aby jim 
nebyl bráněn přístup do chrámu věd, jejž nejvíce a nejhlučněji 
tarasili právě ti, kteří v tomto chrámu nejméně měli co činiti, 
vzpomeňme, že i dnes vyskytují se celé stovky mužů »inteligentních«, 
kteří bouří se při pouhé narážce na ženské studium a pochopíme, 
jak daleko obtížnější bylo raziti dráhu ženám k vyššímu studiu 
v Rusku. Porážeti staleté předsudky u jedněch a dodávati mysli 
druhým, vysvětlovati samozřejmé pravdy a vyvraceti nesmyslné 
lži, ukazovati vážnost úkolu a vážné ho pojímání a odhalovati 
povrchnost důvodů protivných - toť byla skoro titanská práce 
přebornic v zápase za ženské studium v Rusku. Mužové, jejichž 
nejpádnějším důvodem bylo chlebařství, nebyli nebezpečni, za to 
však oni, kteří stavěli se zdánlivě na podstavec ethiky, mocný měli 
vliv široko kolem sebe. Nesmíme zapomínati, že již středoškolské 
studentstvo v Rusku má špatnou pověst, pokud se týče mravní 
výchovy, a že ji rázem nezlepší vstoupí c na university, rozumí se 
samo sebou. Měla nyní i dívčí část vydána býti stejnému nebez- 
pečenství a stejně propadati v nízkost na dráze studijní .?" Také 
politický duch, jaký čas od času probouzel se v studentstvu, byl 
hrozným strašákem pro ony, kdož báli se každé svobody a každé 
nové myšlenky. Nicméně neohrožený postup vědychlivých žen 
přemohl i tyto zdánlivě tak makavé důvody a neodstranitelné 
překážky a dnes postupuje vítězně ženské studium a ženy pro- 

NAŠE DOBA. R. XI., č. 3., 1903. 20. prosince. -j^2 



178 



kázaly nejen vědě, nýbrž i společnosti a národu za tu dobu ne- 
ocenitelné služby. 

V létech 60tých, kdy s nastoupením Alexandra II. zavanul 
v Rusku svobodnější vzduch, ozvali se první hlasové po otevření 
vyššího vzdělání také ženám. Z počátku byly to hlasy ostýchavé, 
nesmělé, spíše nazdařbůh nežli s určitým plánem vystupující, ale 
přece slyšné a neutuchající. Také skutečně zřízeny byly soukromé 
kursy, v nichž alespoň s některou částí věd artistické fakulty 
mohly se ženy seznamovati. Ovšem byly při tom veliké nesnáze. 
Předně nebylo místa příhodného ani peněz na jeho zjednání a tak 
byly tyto kursy jaksi kočující. Teprve když dáno bylo svolení, 
aby odbývaly se ve vladimirském újezdném učilišti, ustálily se 
a dostalo se jim jména vladimirské . Zřízeny tu vlastně hned dvě 
fakulty: d) historickoíilologická a b) fysikomatematická. Ženy se 
hrnuly do posvátného útulku věd pro ně zřízeného a hned prvního 
roku bylo 900 posluchaček. 

Teprve nyní však objevily se vnitřní nesnáze, které byly 
ještě horším nepřítelem nežli vnější odpůrcové. Na fakultách vy- 
kládali universitní professoři, ale neměli ani učebného plánu, dle 
něhož bylo by vyučování systematické a tudíž účelné. Posluchačky 
pak měly nejrozličnější a někdy jen velmi chatrnou přípravu 
k těmto studiím při nedostatku pro ně zřízených středních škol. 
Tu professoři chtěj nechtěj musili snížiti hluboko úroveň svých 
vědeckých výkladů, načež vzdělanější posluchačky odcházely ne- 
docházejíce ukojení touhy po vědě a nepřipravené šly ochotně za 
jich příkladem. Tak mnohoslibně počaté kursy hrozily ztrosko- 
táním k veliké radosti všech nepřátel ženského studia. Vzdělanější 
odcházely vždy u větším počtu za hranice, zejména do Švýcar, 
kde v Curychu jeden čas přes 100 bylo Rusek. 

V těch dobách houfně žádaly ženy školy a sice pravidelné, 
jako mají mužové. Ministerstvo obrátilo se k universitním senátům 
o dobré zdání a ty většinou vyslovily se pro přístup žen na uni- 
versity. Odporných hlasů bylo málo a neměly té váhy. Ministr 
D. A. Tolstoj, vždy nerozhodný a polovičatý, přítel pověstného 
red. Katkova, konečně dne 21. pros. 1868 vydal nařízení, dle 
něhož mají se ženám učiniti zároveň s muži přístupna publica 
universitní. Tím ovŠem nebylo by se dosáhlo ničeho. Kdo zná 
publica z našich universit, ví, že tu bývá z pravidla nahodilý předmět 
nebo zcela speciální otázka probírána, která pro široké a účelné 



179 



Studium nemá významu. Povolilo se tak úředně veřejnému nátlaku, 
ale hned v zárodku zmařil se cíl hlasů po ženském studiu. 

Již před tím r. 1867 formulovala E. J. Conradi požadavky 
žen za studium tak, aby zřízeny byly zvláštní systematické kursy. 
Po onom min. nařízení chopily se té myšlenky Filosofova, Stasova, 
Trubnikova a Voronina a jaly se zjednávati prostředky a dovolení 
úřední k zřízení takových kursů. Roku 1869 byly povoleny, když 
čím dále tím houfněji odcházely ženy za hranice, neboť se vláda 
bála, že přenesou zvláště ze Svýcar příliš svobodomyslné myšlenky 
do dřímajícího Ruska, Tyto soukromé kursy trpěly však stejnou 
vadou jako *vladimirské«. Proto neustávaly ženy domáhati se 
rovnoprávnosti studia s muži. 

Sedm roků trval tento zápas, neboť teprve dne 9. dubna 
1876 vydáno bylo císařské nařízení, kterým dává se ministrovi 
osvěty právo, aby otevřel při universitách zvláštní ženské kursy. 
Ale i tu ministr stále byl na vahách a teprve po dvou létech 
(1878) takové kursy otevřeny. Při petrohradské universitě zřízena 
byla tři oddělení: a) íilologickohistorické, b) fysicko matematické 
a c) speciálně matematické. V čelo kursů byl postaven za ředitele 
slavný historik K. N. Bestuzev-Rjumin^ který je zorganisoval a až 
do r. 1881 vedl, začež dostalo se po něm jména absolventkám 
Bestuževky. Není to snad úřední jméno, nýbrž pouze čestná 
památka na prvního průkopníka systematického studia žen. Po 
něm spravoval kursy A. N. Beketov. 

Avšak hnedle ukázal se zase starý nepřítel všeho vzdělání — 
nedostatek hmotných prostředků. Proto výše jmenované dámy 
chopily se jedině správného prostředku k jich dosažení a založily 
Ženský spolek pro universitní vzdělání, který během dvou let měl 
900 členů a odtud stále rostl. Příspěvky valem se množily, neboť 
ženy dovedly nasaditi páku vždy na pravém místě. V krátkém 
čase zakoupeno místo v 10. linii Vasiljevského ostrova a tam vy- 
stavěna účelná a rozsáhlá budova za 230 tisíc rublů. Vedle 
knihovny byly tu sály a posluchárny s amfiteatrálními sedadly 
moderně zřízené, zřízeny kabinety pro přírodní vědy, laboratoře, 
zejména výtečná pro chemii, semináře pro vědy historické a filo- 
logické atd. Učiteli byli universitní professoři, kteří nalezli v kursech 
daleko horlivější, svědomitější a vděčnější adepty věd nežli jaké 
měh na vlastní universitě (mužské). 

Nový duch, jaký zavanul v síních na Vasilejském ostrově, 
měl za následek, že veliké množství žadatelek ucházelo se rok co 

12* 



180 



rok o přijetí do universitních kursů. Tato touha po vědách vždy 
bývala velmi nemilá úřadu pro osvětu v Petrohradě, a nebylo 
tudíž divu, že upadly žadatelky v podezření, proč se tak cpou do 
chrámu věd. A pak ozývali se čím dále tím hlučněji hlasové polo- 
vzdělaného a nedovzdělaného mužstva, které se bálo konkurrence 
ve veřejném životě těchto absolventek, které neprobumlovaly uni- 
versitní studia, nýbrž s nevšední horlivostí jim se oddávaly. Jeť 
to vždy příznakem malého ducha, když muž staví se proti studiu 
žen pouze z obavy před konkurrencí, z důvodů chlebařských. Je- li 
vskutku pravda, že muž nadán jest daleko většími schopnostmi 
ke studiu nežli žena, pak potřebuje pouze tak poctivě studovati 
jako tato a přirozeně snadno ji předstihne; není-li to však pravda, 
pak není logických důvodů, proč by nadanějšímu a pracovitějšímu 
měl býti zabráněn přístup k studiím a měl zůstati výsadou méně 
nadaného a méně pilného. Odstraňujeme-li výsady stavů, musíme 
odstraňovati také výsady pohlaví nepřekročujíce ovšem hranice^ 
kterou sama příroda postavila. 

A poněvadž ženské kursy krásně rozkvétaly, sáhlo na ně 
ministerstvo národní osvěty mrazivou rukou a zakázalo roku 1886, 
aby na příště nesměly býti přijím.ány nové posluchačky. Dove- 
deme si představiti ohromující účinek tohoto nařízení pro ty, kteří 
tolik obětovali ženskému studiu. Ale i toto nebezpečenství bylo 
zažehnáno. Když roku 1889 připravoval se poslední ročník k ve- 
řejným zkouškám, zrušeno toto nařízení a otevřen znovu zápis. 
Od té doby vláda nechápe se podobných prostředků, ano ženské 
>vyšší kursy« šíří se i do ostatních universitních měst. 

Nyní jest ředitelem »Stpetěrburgskich vysšich kursov« N. P. 
Rajev. Letos podalo 910 osob žádost za přijetí do kursů, bylo 
z nich však vybráno pouze 594 a to na historickofilologické od- 
dělení 383, na fysickomatematické 210. Z těchto asi 400 žada- 
telek absolvovalo střední školu s vyznamenáním. 
Roku 1903 ukončilo kursy 1143 posluchaček a vyučuje se letos 
vůbec 1500, z nichž je pouze 17 židovek. Již tato prostá čísla 
mluví velmi jasně o universitním studiu žen. 

Leč nemohu zakončiti, abych se nedotekl otázky, kam vrhají 
se v živobytí tyto vzdělané a učené ženy. I v této příčině poža- 
duje se od ženy nejenom skromnost, nýbrž ukládá se jí, aby byla 
spokojena při nejlepší kvalifikaci s nejhorším místem. Ale ženě 
nedá se upříti schopnost sebeobětování, její zvýšená citlivost 
a vzbuzený ideálny zápal nedá jí zakrněti ani v poměrech sebe 



181 



nepříznivějších, ba naopak ve většině případů probouzí v ní ne- 
tušenou energii a snahu po práci a dobrém bližního. Velká část 
těchto Bestuževek ubírala se na venek a tam přejímala učitelská 
místa za plat, který nejednou nestačil na živobytí a na smrt byl 
příliš velký. Od 5 rublů měsíčně pracovala taková vzdělaná a ide- 
ální žena na zanedbané roli duševní venkovských dítek, pracovala 
s láskou a sebezapřením ve škole i jizbě, slovem i příkladem, až 
znenáhla Bída k ní přivedla zákeřnou svou sestru Nemoc, která 
ponenáhlu vedla jí v náruč — Smrti. Ale to neodstrašilo druhou, 
třetí ani stou a tisící, aby nešla touže cestou, aby se neobětovala 
ubohému lidu ruskému, aby ty tělesně i duševně zanedbané hla- 
vičky neprobouzela k lepšímu a duchovnějšímu životu, aby svou 
vlastní smrtí a sebeobětováním nevykupovala z temnoty a nevě- 
domosti selské děti. Jak málo takové horoucí lásky a takového 
sebeobětování schopni jsou mužové i ti, kteří vší mocí ženě brání 
přístupu do chrámu věd. Co vykonaly Bestuževky pro osvětu 
nejzanedbanější vrstvy ruského národa, toho snad někdy s vděkem 
a chloubou budou vzpomínati ruské dějiny. 

Nikoli však všem připravila stejně zlý osud Prozřetelnost. 
Mnohé nalezly dobrá místa jako soukromé učitelky v ústavech 
a internátech, jiné dostaly se do rodin v témže úkolu, takže mohly 
vždy ještě zůstávati ve styku alespoň s literaturou. Některé staly 
se spisovatelkami a jest značná řada jmen, která dobyla sobě 
v současné vědě úcty. Ze svého předmětu připomínám pouze 
E. N. Sčepkinu, jejíž jméno v současné historii velmi posunuto 
jest do popředí. V odborných časopisech i populárních týdennících 
a měsíčnících setkáváme se velmi často s vědeckými články bud 
nově řešícími vědecké otázky, nebo poznatky odborné populari- 
sujícími, jichž autorkami jsou bývalé absolventky těchto vyšších 
kursů. 

V nejnovější době dosáhly konečně i toho, že se mohou 
ucházeti o učitelská místa na gymnasiích a progymnasiích dívčích, 
kde mohou lépe a platněji působiti na výchově budoucích poko- 
lení, nežli na pouhých selských školách. 

Krásný výsledek 251etého působení těchto universitních kursů 
dnes nese zdárné a blahé ovoce a není pochyby, že je pouhým 
počátkem úplné rovnoprávnosti studijní ženy a muže v Rusku 
a že bude jednou úplně překonán předsudek, jakoby žena duševně 
i tělesně méně hodila se k vyšším studiím nežli muž. Ba neváhám 
říci, že to může míti i velmi mocný vliv mravný na mužskou 



182 



mládež, která bude musiti napnouti veškery síly, aby v soutěži 
s ženami neoctla se snad v situaci ne-li hrozivé, tedy alespoň 
pokořující. I z této příčiny zasluhuje pozornosti toto jubileum 
i slavnostní spis k němu vydaný.^ 

I. XII. 03. V. J. Diisek. 



1 70 učených deputaci s cis. Akademii věd v čele pozdravilo na slav- 
nosti činnost kursů. Pí. A. P. Filosofova, která nehynoucí má o ně zásluhu, 
měla krátkou řeč o minulosti a budoucnosti kursů, řed. Rajer podal nástin 
vývoje, V. P. Tarnovská promluvila cr činnosti komitétu a vydání na kursy 
(3 milí. rublů, z nichž ženy sebraly 1 million) a prof. J. J. Borgmann nakreslil 
dějiny této ušlechtilé instituce. Nadšení bylo ohromné a slavnost trvala mnoho 
hodin. 



šestý sjezd sionistický. 



Těžko rozepsati se na tomto místě o událostech posledního 
sjezdu sionistického tak obšírně, jak by zasloužily snad i vzhle- 
dem k jich symptomatickému významu pro naši dobu. Národní 
hnutí židovské, již v samých počátcích velmi složité povahy, zkom- 
plikovalo se v poslední době tou měrou, že jen při důkladné 
znalosti jeho vývoje a nynějšího stavu lze plně porozuměti tomu, 
co udalo se v Basileji mezi 23. — 28. srpnem t. r. S nutným tímto 
předpokladem — znalosti věci — nemůžeme však počítati u nás, 
kde, třeba že » otázka židovská* stále vznáší se na povrchu ve- 
řejného života, píší a tisknou se o Židech od lidí seriosních věci 
v základech náramě primitivní. 

Sjezdy sionistické nerepresentují jednomyslnou, přesvědčením 
nediíTerenciovanou skupinu lidí. Naopak: těžko představiti si shro- 
máždění nejednotnější tvářnosti, než sjezdy tyto vůbec a zvláště 
prvý z r. 1897. Tento sjezd třeba od ostatních dobře rozHšovati. 
Když k němu došlo, nebylo ještě pevné organisace sionistické, 
účastníci sešli se spontánně ze všech koutů světa, puzeni ideou, 
individuelně prožitou a chápanou — takto obráželo se v něm — 
pokud u sjezdů vůbec možno — skutečně ono hnutí v šíři a 
liloubce, jak v lidu se jevilo. Z této neučleněné směsice, v níž 
spočívalo mnoho neocenitelných sil evolučních, mohlo se zroditi 
dítě dobré. A zrodilo se zlé, jménem: program politické strany 
sionistické. Jak k tomo došlo, o tom protokol sjezdu sám nepoučí, 
k zodpovědění této otázky bylo by nezbytno rozptýliti nejprve 
husté ony mlhy, které, z velké části úmyslně a uměle, nakupeny 
jsou kolem periody vystoupení p. Dra Theodora Herzla a jeho 
usurpace vůdcovství. Úloha tato je jedna z nejtěžších, jež čekají 
budoucího pisatele důkladných dějin sionismu, jichž stále ještě 
pohřešujeme. Jisto jest, že Herzlovo vystoupení mělo v zápětí 
vznik politického sionismu, nerozluštěnou však záhadou jest, jak 
osobnost vídeňského žurnalisty, tak vzdálená pravé duševní pod- 



184 



Státy židovského hnutí, mohla se pro ně státi tak osudně — směro- 
datnou. Ustavením se politické strany sionistické provedeno přímo 
neslýchané znásilnění skutečnosti, před nímž hluboký theoretik a 
bojovník židovské autoemancipace Mathias Acher marně 
předzíravě byl varoval.^ 

Beze smyslu pro poznání, že »sionism« znamená pouze fási 
vývojovou a to kvalitativně se různící podle individuality jedinců 
a skupin a bez ohledu na hluboké a zásadní rozdíly mezi Židy, 
založené na různosti ať již obydlených území a jich národů (Židé 
» západní* a » východní*), ať již vyznání (»orthodoxní« — » refor- 
movaní « — »nevěrci«), ať již sociálního postavení — zbudován 
přičiněním vůdců na holé abstrakci »sionism« společný program 
pro jednotnou poUtickou stranu, onen basilejský program, jehož 
první a základní věta zní: »Sionism domáhá se pro židovský národ 
zřízení veřejným právem zajištěné domoviny v Palestině. Sionistický 
sjezd z representanta volného hnutí národního přeměněn v shro- 
máždění delegátů organisované této strany sionistické. Rozumí se 
samo sebou, že nicméně sionisté nikdy nepřestávali vydávati svoji 
stranu za samojediného, oprávněného zástupce židovského národa 
a stotožňovati ji s hnutím. Ve skutečnosti však výsledkem prvého 
sjezdu položen základ pro dogmatickou politiku strannickou^ 
kotvící v zásadě agitace a propagandy, jež stala se zhoubnou od- 
půrkyní všech hlubších snah kulturních, » rozptylují cích « prý »síly 
potřebné pro dosažení cíle.« 

Brzy zmocnila se části přívrženců strany nespokojenost s tímto 
stavem. Bylo to ovšem jen více méně nejasné vědomí, že =>něco 
je shnilým v státě dánském « a nijak uvědomění si nepřirozenosti 
celé situace. Tak ozývaly se hlasové v listech i na schůzích, žá- 
dající jednak revisi basilejského programu a rozšíření tohoto v » pro- 
gram pro přítomnost* (Gegenw^artsprogramm), jednak utvoření 
organisovaných skupin v lůně samé strany sionistické. Prvý po- 
žadavek formulován byl na sjezdu rakouských sionistů 
v Olomouci (24. — 25. března 1901) a první krok k uskutečnění 
druhého učiněn na sjezdu sionistické mládeže v Basileji, 
(v prosinci 1901), kdež došlo k ustavení se demokratické 
sionistické frakce. 

Oba tyto pokusy, znamenající vlastně vrchol nedůslednosti 
svých původců, stihl zasloužený osud. Pátý sjezd sionistický re- 

1 Mathias Acher: Die judische Modeme (Leipzig 1896), str. 26— 31. 



185 



soluci olomouckou jednoduše ignoroval a demokratická frakce 
živořila bez významu po dvě léta, získavši si pouze onu zásluhu, 
že po jejím příkladě ustavila se frakce orthodoxních sio- 
nistů *Misrachi«. 

Za takovéhoto stavu věcí došlo k poslednímu sjezdu. A tu 
udalo se něco, čeho se nikdo nenadal, možná, že ani původce 
sensace — p. Dr. Herzl sám. 

Snad nikdy neočekávala se »trůnní řeč« sionistického vůdce 
s takovým napjetím jako letos. O činnosti p. Dra. Herzla v dvou- 
leté přestávce mezi 5. a 6. sjezdem bylo pouze známo, že dvakráte 
a pokaždé marně vyjednával s tureckým sultánem stran Palestiny, 
jinak zahalena byla, jako vždy, závojem, jejž snímá na každém 
-sjezdu teprve pan Dr. Herzl sám v zahajovací řeči. Napjetí tento- 
kráte bylo oprávněno. Po všeobecném úvodu a stručné zmínce 
o neúspěších v Cařihradě, jakož i po vylíčení pokusu o nabytí 
poloostrova sinajského, ^ jenž taktéž minul se úspěchem 
pro nepříznivý nález expedice, tam vypravené, předložil p. Dr. 
Herzl sjezdu návrh vlády britické, slibující: samosprávnou 
židovskou osadu ve východní Africe (Uganda) s vrchním 
úředníkem židovským v čele, pod dozorem britické vlády 
— s žádostí, by zvolen byl výbor k prozkoumání celé zále- 
žitosti. '^ 

Není pochybnosti, že pan Dr. Herzl, jemuž jednalo se asi 
především o effektní demonstraci úspěšnosti své diplomatické čin- 
nosti, byl přece připraven na odpor proti tomuto návrhu. Tomu 
nasvědčuje již způsob, kterým odporučil sjezdu jeho přijetí — 
mistrný to kousek vyšší diplomacie. Ale skutečnost odpovídala 
stěží jeho představám. 

Došlo k památné debatě »o východní Africe«, vedené s ná- 
ruživostí, i na sionistických sjezdech nezvyklou. Byli to z největší 
části delegáti z Ruska, již zdvihli odpor proti návrhu britické 
vlády. Proti této opposici nebylo lze obvyklým způsobem dovo- 
lávati se ohledů na jednotu a svornost strany, vždyť nebojovala 
proti, nýbrž o basilejský program! Ovšem obhájci návrhu 



^ Podnět k tomuto pokusu zavdal spisovatel p. Davis Frietsch, 
jenž na krajinu tuto — předem město El-Arisch s okolím — upozornil. 
Mezi ním a p. Dr. Herzlem došlo na sjezdu k \elmi prudké a neutěšené 
srážce, pro nynější stav sionismu nad míru charakteristické. 

- V dalším jednání sjezdovním uveřejněno původní znění prohlášení 
vládního. 



186 



a p. Herzl sám neustávali ujišťovati, že nezvratně jako dříve trvají 
na programu basilejském, že jedná se pouze o výpomoc, o »noční 
asyl« (Nordau), o okliku na cestě do Palestiny — ale což nepo- 
zorovali tito páni onu propast mezi sebou a svými odpůrci, již 
oněmi důvody jen stále více odhalovali, což nebylo jim jasno^ 
že druhé straně nejde již vlastně o program, o onu schematickou 
abstrakci, jež stala se základem strany, nýbrž o ideu, o životní 
princip části židovského národa? Snad neuvědomili si ani odpůrci 
návrhu sami, tito bojovníci o Palestinu, významu své opposice, a zda 
tak učinili neb učiní čili nic, od toho závisí další chod věcí. Vý- 
znam tento spočívá právě v jasném vyniknutí protiv v sionismu 
samém, jímž onen jednotný všežidovský sionism, hlásaný sioni- 
stickou stranou, objevil se konečně tím, čímž vskutku jest, totiž 
konstrukcí mělké politiky. 

K jakým důsledkům tato politika jediné, samospasitelné strany 
židovské svádí, dokázalo jmenovité hlasování o této záležitosti,^ 
v němž proti menšině 178 hlasů » proti «, skládající se z největší 
části z Židů východních, většinou 294 hlasů »pro«, v níž valnou 
převahu měli Židé západní, rozhodnuto o záležitosti, týkající se 
především a hlavně židovského východu. Zda si »sionističtí sionisté* 
— tak pojmenovala se sama opposiční menšina — aspoň z tohoto 
faktu vezmou patřičné poučení, nutno vyčkati. Bezprostřední účinek 
hlasování byl ovšem velmi příznačný: za neobyčejného vzrušení 
opustila menšina poradní síň a rozčilení jednotlivých ruských de- 
legátů bylo tak silné, že projevilo se hlasitým vzlykotem . . . . 
»Ztratil jsem všechnu důvěru koněm lidem, « řekl mi jeden z nich 
vztahem k Herzlovi a jeho družině. Tak zdá se, že postavení pana 
Dra. Herzla tímto sjezdem jest povážlivě otřeseno, — kterýžto- 
fakt dovede doceniti pouze, kdo ví, co znamená osobní kult, na- 
tropený s osobností sionistického vůdce. 

Snad pohlížeti se bude v budoucnosti aspoň v některých 
kruzích sionistických poněkud kritičtěji na politiku p. Dra. Herzla,. 

^ Návrh odhlasovaný zní: »Ke zkoušení otázky osazení území, angli- 
ckou vládou tak šlechetně nabídnutého, usnáší sjezd, dosaditi komissi. Tato 
komisse skládati se má z ^ členů a jest jejím úkolem, pouze poradním hlasem 
státi po boku výkonného komitétu (sionistického) při vyslání výzkumné 
expedice do zmíněného území. Rozumí se, že útraty této expedice nesmi 
býti vzaty ani z židovské koloniální banky, ani z Anglo-Palaestine-Company,. 
ani z židovského národního fondu. — Stran opatření prostředků srozumí se 
finanční výbor s užším výkonným komitétem. Usnesení o kolonisaci východní 
Afriky vyhrazuje se sjezdu, zvláště k tomuto účelu svolanému. « 



187 



onu politiku »úspěchovou« — udržujíciV jak trefně podotkl na^ 
sjezdu del. p. Trietsch, již po několik let židovské massy v ho-^ 
řečném rozčilení — o jejíž poslední etapě chci se ještě zmíniti. 

Krátce před letošním sjezdem, kdy proslýchalo se, že sionism 
byl nebo bude v Rusku zakázán, odjel p. Dr. Herzl na Rus, »vy- 
jednávat« s tamější vládou. Výsledek této cesty odhalen na sjezdu, 
nejprve v zahajovací řeči, pak uveřejněním dopisu ruského mi- 
nistra vnitra zPlehve Dr. říerzlovi. Uvedu pouze nej- 
charakterističtější věty tohoto listu: ». . . . v okamžiku, kdy by 
se objevilo, že sionism opouští hlavní svůj cíl, by nahradil jej 
jednoduchou propagandou židovsko-národního sepjetí v Rusku, 
jest přirozeno, že vláda novou tuto dráhu sionismu v žádném 
případě trpěti nemůže. Nemělť by (potom) jiného výsledku, než 
utvoření skupin jednotlivců, odcizených, ba i nepřátelských vla- 
steneckým citům, tvořícím sílu každého státu. « 

» Proto mohla by sionismu důvěra býti vrácena jenom pod 
podmínkou, že zase vrátí se k svému původnímu programu. 
V tomto případě mohl by počítati na morální i hmotnou podporu, 
počínaje dnem, kdy by některá z jeho praktických opatření slou- 
žila k zmenšení židovského obyvatelstva v Rusku. <' 

»Tato podpora mohla by záležeti v protěžování sionistických 
plnomocníků u vlády turecké, v ulehčování činnosti společností 
vystěhovaleckých, ba i v zaopatření hmotných potřeb těchto spo- 
lečností, rozumí se, že nikoli z prostředků státních, nýbrž z po- 
platků uložených Židům. « 

»Pokládám za nutno připojiti, že ruská vláda, jež povinna 
jest, zaříditi způsob svého jednání dle zájmů státních, přece nikdy 
se neuchýlila od velkých zásad mravnosti a lidskosti. « 

A tento dokument despotické libovůle, jemuž — zvláště po- 
slední citované větě — dodává rozhodujícího zabarvení teprve 
okolnost, že pisatelem jeho je týž z Plehve, jenž proslul co pro- 
tektor řeže kišiněvské^ — předložil p. Dr. Herzl sjezdu sionisti- 
ckému co neocenitelný úspěch své diplomatické činnosti, v němž 

^ Nemohu se při této příležitosti zdržeti aspoň věcné poznámky, že 
líčení výtržností kišiněvských a jich příčin, jak podáno bylo většinou denních 
listů českých, jakož i p. E. K. v »Rozhledech« neodpovídá skutečnosti, dnes 
nezvratně zajištěné. V té příčině poukazuji na brožuru : Die Judenmassacres 
in Kischinew von Tolet (Jiidischer Verlag, Berlin), knihu, pro svůj tendenční 
ráz sice nijak hodnou odporučení, v níž však snesen pilně materiál o celé 
události. 



188 



•spatřuje při dnešním stavu jediný zdroj naděje na dosažení sioni- 
stického cíle ! Věru, těžko rozhodnouti, zda tento projev byl 
pouhou naivností či vypočítanou hrou diplomatickou — v obou 
však případech zůstane toto jednání sionistického vůdce až zoufale 
podobným chování jistého druhu nenáviděných assimilantů . . . 

Opakuji: snad pohlížeti se bude po tomto sjezdu v některých 
kruzích sionistických kritičtěji na politiku Herzlovu — ovšem jen 
v některých kruzích, neb převalná většina bude ve výsledcích 
Herzlovy diplomacie spatřovati skutečné úspěchy, znamenající neb 
aspoň připravující převrat v dějinách židovstva — budou to oni 
lidé, kteří, jako p. Dr. Herzl sám, postrádají smyslu pro skrytý 
proces ústrojného národního vývoje, jenž mechanickými pokusy 
povrchní politiky, znásilňujícími snad vnější chod dějin, nedá se 
■ani potlačiti ani urychliti. — 

Líčené události vtiskly ráz tomuto sjezdu sionistickému, jenž, 
vynikaje i počtem účastníků (přes 500 delegátů a neobyčejné 
množství žurnahstů i hostů!), po prvním byl bez odporu nejvý- 
značnější ze všech dosud konaných. 

O ostatním jednání sjezdovním, významu pouze interně- 
strannického nebudu se šířiti. Z referátů vytýkám referát p. Dra. 
Františka Oppenheimera »0 osazení* (Ansiedlung), který, s na- 
pjetím očekáván, zklamal znalce vzdušnou konstrukcí, provedenou 
bez ohledu na skutečný stav a rasovní vlastnosti Židů. Zdá se, 
že znamenitý tento národohospodářský theoretik, jenž objevil se 
Jetos poprvé na sjezdu sionistickém, zamýšlí použiti sionistických 
snah k veliké »ad oculos demonstratio« své nauky o společenstvu. . . 

Ffantisek Kobler. 



Pravda o ,, slovanských apoštolech'' a jich 

působení. 

Napsal A. Briickner v Berlíne. i' 

I. 

Z žijících dnes 140 millionů Slovanů přísluší více jak 100 mil- 
lionů obřadu »slovanskému«; k »latinskému« přiznává se sotva 
32 millionů a tvoří takto méně než třetinu veškerého Slovanstva 
jež v počtu nad dvě třetiny v díle slovanských apoštolů, Cyrilla 
(Konstantina) a Methoděje, starším tisíci let, uznává nejdražší 
odkaz předků, sjednocující pásku víry. Oba Rekové Solunští vy- 
tvořili takto pro Slovany dílo, které s nepatrnými odchylkami,, 
ku př. Rumuni taktéž kdysi konali slovanské obřady, tisíci- 
letí přečkalo a jemuž nesměrným šířením moci ruské se ještě 
vždy nové vyhlídky otvírají — v pravdě to výkon, který nejsmě- 
lejší očekávání a sny svého tvůrce (Methoděje, vlastní to ženoucí 
síly) daleko převýšil. Ano, po mnohá století tvořilo dílo obou 
bratrů a jejich jazyk nejen základ k náboženskému, ale i hlavně 
k duševnímu životu těchto Slovanů; jedna literaturu a jedna 
řeč (s nepatrnými odchylkami) panovala od Adriatického a Čer- 
ného až k Ledovému moři a od Dunaje až ku Kamčatce; teprve 
během 18. a 19. století nastoupilo různění jazyků, literatur a duchů. 
a tím přízrak jednotného slovanského spisovného jazyka na dobro 
byl pochován. 

Nesmíme se tudíž diviti, že slavoíilové a panslavisté v díle 
cyrillo-methodějském spatřují jakýsi druh národního palladia, v ře- 

1 Prof. Bruckner uveřejnil v letošní mnichovské »Allg. Zeitung* (č. 163 
násl.) pod titulem »Mystificationen« následující dvě pojednání o slovanských 
apoštolích a o Libuši; pro toto české vydání autor pojednání II. valné po- 
změnil. O slovanských apoštolích obšírněji napsána studie polsky v letošním 
Roczniku Tovi^arzystwa Przyjaciól Nauk Poznaňskiego a v »Polském Prze- 
gladu«. — (Ku věci poznamenávám, že »Hlídka« ve své zprávě o polské 
práci shledává u berlínského slavisty upřílišený polonism a nepřízeň k pra- 
voslaví a Rusům ; podobné úsudky vysloveny i jinde. Své stanovisko o cyrillo- 
methodějském kultu vyložil jsem v »České Otázce«.) Red. 



190 



-ckých bratrech národní slovanské svaté, dobrodince svého národa, 
postavy ideální a reky; že západním Slovanům, kteří dobrodiní 
této sjednocující pásky neznají a znáti nechtějí, vyslovují soustrast 
aneb — v ošklivosti je mají, neboť slavoíilové stávají se ihned 
odpůrci Slovanů, když se jedná o latiníky, zvláště o Poláky; zkla- 
mali se již jedenkráte o možnosti cyrillo-methodějské propagandy 
mezi Cechy a Charváty a jen od polského kazimíra byli si vždy 
jisti odpovědi: Quod non, naprostého vytrvání při Římu a latin- 
ských obřadech, příkrého odbytí jakékoliv slovanské velleity; 
protož také ta nenávist slavofilů k (20 millionům) Polákům. 

Žádný div tedy, opakujeme, že jakmile slavoíil počne o díle 
řeckých bratří mluviti, oči a i — skutky zkrucuje. Jediný příklad 
služ za tisíc. Nedávno známý petrohradský slavista a slavofil La- 
manskij počal uveřejňovati pojednání o Cyrillu-Methoději ve spisech 
petrohradské akademie; zde na př. čteme: »Za papeže Stepána V. 
a císaře Arnulfa potkala moravské a pannonské Slovany zrovna 
taková nábožensko-národní pohroma, jako se později za císaře 
Ferdinanda II. opakovala«, t. j. nejmoudřejší čin největšího Mora- 
vana, kterého kdy dějepis znal, mocného a slavného Svatopluka, 
jenž v jistém přesvědčení toho, čeho jeho národu třeba bylo, 
řecko-slovanské bludaře, uposlechnuv klatby papeže, ze země ven 
vyhnal — tento chytrý a prospěšný čin na roven postaven jest 
se zničujícími následky bitvy na Bílé Hoře, zdar se záhubou! 
Nuže, to by byla ještě věc chuti, ale přijde něco ještě lepšího. 
Neboť čteme dále: »Ve velkém výkonu bratří jest především dů- 
ležito překlad sv. Písma a pořízení slovanské spisovné řeči, zá- 
roveň se silným a veřejným obhájením práva kmene 
slovanského míti svoje národní písemnictví (litera- 
turu)* — a přece slavista Lamanskij nejlépe ví, že oni Slované, 
kteří dílo bratří ani nepřijali, skvělou, samorostlou národní li- 
teraturu po staletí měli, kdežto Cyrillem a Methodějem »ob- 
šťastnění* žádnou národní literaturu rozvinouti nemohli, 
s nejnuznějším surrogátem takovéto, s nejbídnějšími překlady dosti 
chatrných spisů se po mnohá století spokojiti musili! Neboť byly 
by snad u dubrovnických Slovanů, u Cechů a Poláků jich literární 
květy možné, byli by Hus a Koperník z universit pražské a kra- 
kovské povstali, kdyby se byli stali Cyrillo-Methodisty také tito 
Slované, jako jich nejbližší sousedé.^ ZůstaU by zrovna takovými 
knut uctívajícími analfabety, jako jich slovanští »bratří«. Neboť 
cyrillomethodismus značil uzavření se, osamocení před Evropou, 



191 



kulturou a vzděláním a v náhradu za to neposkytoval zhola ni- 
čehož; stali se snad Rusové 15. století s jich chválenými slovan- 
skými obřady jen o atom křesťanštějšími než Poláci nebo Cechové 
s jejich »cizími« latinskými obřady? Na sesedlačení a rabské pod- 
řízenosti duchovenstva, na nesmírném ohlupování celých národů 
pomohla slovanská liturgie zajisté světový rekord učiniti; teprve 
Petr Veliký má velkou zásluhu — zcela jinou, nekonečně vyšší 
než oba bratří — že svůj národ, t. j. svůj stát, z tohoto ohlupují- 
cího vlivu násilně vybavil a mocí na moderní dráhy zavedl, začež 
na něho poněkud slávoíilové nevrazí a pro forma na duchaplného 
tvůrce slovanské světové moci se hněvají. 

Ale nejen slavofil a pravoslavný v dětském obdivování »díla« 
soluňských bratří vyrostl a se chytil; taktéž západním učencům 
a spisovatelům kalí se zrak při pozorování a ocenění díla onoho. 
V císařské veřejné knihovně v Petrohradě lze viděti pravého 
Rusa, »kupce«, jenž sem zabloudí, jak napřed dělá kříž, dříve 
než před ním ležící svazek otevře; týž dojem činí na nás také 
práce západních badatelů o Cyrillu a Methoději; tajemné kadidlo 
stoupá v nich a zatemňuje smysl a denní světlo jen spoře prodírá 
se pestrými a úzkými okny — a vždyť píší častěji jen duchovní 
o svatých; u světských opět bývá to pobloudilý národní pocit; 
jiným pak dokonce slepá zášť oproti papežství zabraňuje klidnému, 
střízlivému pochopení. 

A tak se stalo, že my vzdor 1500 (!!) knihám a pojednáním, 
které ve všech civilisovaných řečích světa věnovány jsou působení 
a životu obou řeckých bratří, v důležitých bodech jsme na scestí, 
v nejjednodušším se mýlíme, nechceme viděti, co se — bez toho 
hagiografického olemování — zkušenému oku jeví samo. 

II. 

Co nyní s tímto 1501 náčrtem, pro který žádné nové, ne- 
známé prameny nejsou ? 

Má zkusiti naučiti správnějšímu nazírání; chce zkoušeti po- 
dání pramenů po stránce jich pohnutek. Tyto prameny — ne- 
hledě k papežským psaním a sporným spisům německého ducho- 
venstva — tvoří čtyři legendy, latinská o sv. Cyrillu; dvě slo- 
vanské o sv. Cyrillu a Methoději; řecká o (bulharském) Klementovi. 
Tyto čtyři legendy provívá týž duch, jsou jen hagiografickými 
apologiemi činů a konání obou bratří; z nich tři prvé spočívají 
na společné informaci, jich původ totiž všech je od Methodějc 



192 



který nehledě k pravdě k uhájení svého stanoviska průběh udá- 
lostí porušil, mnoho smýšleného vsunul — dle zásady, že účel 
světí prostředky. 

Zde buďtež uvedeny příklady takových, dosud nepozorova- 
ných, úmyslných a dobře promyšlených padělků. Něco z » vlašské « 
legendy. Cyrill a Methoděj musili Římanům, aby tito nepohodlnými 
otázkami pravdu nezvěděli, pravdě podobnou výmluvou podati do- 
statečné vysvětlení, jak kníže moravský (Rostislav) mohl míti blá- 
hový nápad, z Cařihradu si povolati věrozvěsty. Za tím účelem 
vypravuje Cyrill a vsunuje Methoděj do vlašské legendy (jež psána 
jest pro Řím dle jeho informace) následující odstavec: »Když filosof 
— tak byl obecně Konstantin zván — do Cařihradu se vrátil (ze 
své missijní cesty k Chazarům), zvěděl Rostislav, moravské 
kníže, co filosof u Chazarů byl vykonal a poslal tedy 
taktéž ku blahu svého lidu k (řeckému) císaři « atd. Jen ve vlašské 
legendě, která Římanům nasypati měla prach do očí, setkáváme 
se s tímto odůvodněním; v slovanských chybí (zde musil nastou- 
piti »boží vliv«) z vážných důvodů. V Římě bezpochyby nevě- 
dělo se dobře, zda země Chazarů na Kaspickém moři aneb Mo- 
rava při řece Moravě leží — ano považovány byly za sousední 
země; v Římě taktéž se nevědělo dobře, že missie chazarská zna- 
menala pro Cyrilla hluboké pokoření: Chán chazarský nabídl se 
křesťanství třeba sám přijmouti a Cyrill — nehledě ku všem jeho 
zázrakům a požehnání sv. Klimenta — přinesl konečně do Caři- 
hradu pouze list, v kterém chán poddaným svým volnost ponechává 
křesťany se státi ~ ale tuto svobodu požívali v nejsnášenlivější 
všech říší už dávno! Místo očekávaného obrácení chána přinesl 
Cyrill — podržíme toto nepůvodní jméno — jen ostatky jistého 
papeže, jimž v Cařihradě nikdo zájem nevěnoval, a propuštěné 
válečné zajatce: narodila se směšná myš. Kdyby byl Rostislav 
někde něco o nešťastné missii u Chazarů zvěděti mohl — což vy- 
loučeno jest — , zajisté byl by se vystříhal, podrobiti vlohy Cyrilla 
nové zkoušce. Mezi Slovany znám byl lépe rozměr, jak da- 
leko Morava od země Chazarské vzdálena jest a protož Methoděj 
neuznal za vhodné, propašovati toto shnilé odůvodnění do slo- 
vanských legend — skeptickým Římanům musilo se pak zajisté 
toto » božské vnuknutí* učiniti pravdě podobnějším, naivnějším 
Slovanům postačilo také samo. 

V legendě Methodějově vyzývá řecký císař řecké bratry, aby 
se podjali moravské misie, » neboť vy oba jste lidé ze Soluně 



193 



a všichni Solunští mluví čistě slovansky. « Co značí 
tento makavý výmysl a proč nalézá se jen v pozdější legendě 
{od Methoděje) a ne také v dřívější (od Cyrilla) ? Solunští prý 
mluvili čistě slovansky; týmž právem a slušností mohlo by se 
říci: všichni dnešní Berlíňané mluví čistě slovansky. Slovansky 
v>kutku mluví v Berlíně lužické kojné, polští dřevorubci v Grun- 
waldě a slováčtí dráteníci — zrovna tak bylo v Soluni, v pra- 
fcckém městě, které pyšno bylo na svou řeckou řeč a literaturu 
které na Slovany pohlíželo jen jako na bývalé oblehatele a ny- 
nější pacholky. Slovansky uměli solunští zrovna tolik jako dnešní 
Berlíňané »dalli-dalli« volají na líného pacholka a slovem »pomadig« 
(pomalu) jej uvádějí v posměch — více ani slovíčka. Řekové 
starali se o slovanský jazyk zrovna tak, jako dle slovanského pří- 
sloví pes o pátou nohu, a posudek o čistotě slovanské řeči mohli by- 
chom požadovati stejným právem od řeckého jako od čínského císaře. 

Co zamýšlel tedy Methoděj s tímto výmyslem a proč do- 
pustil ho teprve nyní, proč dříve již neumístil jej v legendu svého 
bratra.? Potřeboval autoritativní vysvědčení oproti Moravanům pro 
čistotu své slovanské »výslovnosti«, která se od moravské značně 
ro/.eznává: Moravanu řeže uši soluňské nošt místo moravského 
noc, meždy místo mezi a pod. a Methoděj proto mnohdy měl těžké 
postavení — fabrikoval sobě od císaře samého vysvědčení (pro 
Řeky bohorovné rozhodnutí j, že soluňská slovanština jest pravá, 
a hloupí Moravané že mají držeti hubu. 

Již dávno bylo nápadným, že legenda Methodějova nic nepři- 
náší o jeho druhé cestě do Říma, kterážto přece dle papežských 
psaní (Jana Vlil. z roku 879 a 880) beze vší pochyby se stala. 
Lí^genda tuto cestu úmyslně zamlčuje, neboť Methoděj byl od 
papeže do Říma k ospravedlnění povolán jako kacíř, a tento způ- 
sob odůvodněn* nehodil se v hagiografický rámec; protož byla 
druhá cesta do Říma hozena pod stůl — neboť již Methodějem, 
a ne teprve Jesuity, jak Lamanskij míní, skrytost pravdy se cení 
dle prospěchu a výhody. Z této druhé cesty římské přinesl Me- 
thoděj papežské psaní s sebou; známe jeho latinský text a víme, 
co jeho legenda z toho učinila — poučný to příklad, zkoušeti 
ostatní psaní legendy na jich přesnost: každému vtírají se, kdo 
viděti chce, jejich překrucování a příHšnosti. Ale při této druhé 
římské cestě přihodilo se ještě něco, co významno jest pro řeckou 
věrohodnost Methodějovu, že to ku charakteristice tohoto muže 
zadržeti nemůžeme. 

NAŠE DOBA. R. XI., č, 3., 1903. 20. prosince. 13 



194 



Z Úst samého papeže víme, že Methoděj, při svém osvobo- 
zení z bavorského zajetí, papežskému legátu slavnostně musil při- 
slíbiti (později řeklo se dokonce v Římě: přísahati), že budoucně 
v slovanské řeči nebude náboženské obřady vykonávati, avšak 
proto přece toto, jakmile na Moravu zavítal, ihned činil opět. 
Zbožní a nejzbožnější životopisci Mediodějovi nevědí si co počíti 
s touto řeckou věrohodností, zapírají, Ihou, zakrývají dle sil — 
ale důkazy mluví přespříliš zřetelně. Jak Methoděj před papežem 
své zjevné porušení slova omluvil a ospravedlnil? Jeho legenda 
podává zřetelný pokyn, jak Rek papeže asi obloudil. 

Legenda vypravuje totiž, na pohled zcela nevinně, že Mora- 
vané německo-latinské kněze pro jich politické pletichy všechny 
ze země byli vyhnali. V této všeobecnosti jest udání zcela jistě 
vylháno; náhle vzbuzené národnostní vědomí Moravanů mohlo si 
třeba vyžadovati oběti na nenáviděných německých duchovních, 
kdyby však byl býval odchod Němců všeobecný, náhlý, tu zajisté 
by byly německé letopisy něco z tohoto nápadného zjevu zazna- 
menaly; mimo to nalézáme však latinské kněze na Moravě vždy. 
Toto zajisté jen částečné odstranění byla voda na Methodějův 
mlýn a mohl pak papeži přednášeti asi takto: »Když jsem na 
Moravu přišel, vyhnali Moravané veškeré latinské kněze (s jich 
latinskou mší); abych nyní křesťanství samo, nerušený postup 
nového zasetí neuvrhl v nebezpečí, abych zamezil vrácení se k po- 
hanství sousedů a bratří Slovanů, musel jsem, nucen jsa, s těžkým 
srdcem, zrušiti onen tobě, nejsvětější otče, daný slib a obřady 
konati slovansky, abych jen divoký, vzdorovitý lid upokojil.* 
A papež uvěřil Rekovi! 

Již dosti této ukázky kritiky pramenů, kterou možno snadno 
rozmnožiti. 

(Pokračování.), 



Tisza versus Koerber. 

Ministerští předsedové obou našicli polovicí říše pověděli si 
navzájem svá mínění o výsostných právech panovníkových v oboru 
společných záležitostí a implicite objasnili si též své odchylné názory 
o postavení panovníkovu ve státě. Jako obyčejně při podobných otázkách 
provanuly naši říšskou radu zase jakési váni circuitus veteris iuris, 
jimiž dal na se působiti i opatrný posl. dr. Bárenreither. 

V podstatě (politicky i státovědecky) jde o jedinou otázku: Vy- 
konává císař svá výsostná práva v oboru společných rakousko-uherských 
záležitostí jako kompetence státní, nebo jako svá osobni práva 
vladařská? Vládne panovník nad armádou z osobní moci vlastní, nebo 
z moci státní ústavy, poněvadž je nejvyšším orgánem státu? Dle tohoto- 
rozdílu je také vliv parlamentu na výkon výsostných práv vladařových, 
různý, po případě žádný. 

Historicky je nepochybno, že panovníkova výsostná práva 
nad armádou jsou souhrn všeho toho, co mu zbylo z jeho neobmezené^ 
absolutistické moci panovnické. Státovědecky je však dle dnešní, 
nauky právě tak, ne-li ještě více, nepochybno, že veškera práva v oboru- 
veřejné moci, která panovník vykonává, jsou právy státu, nikoliv 
osobními právy vladařskými, a že, jak německá říšská ústava praví, 
veškera nařízení panovníkova mohou býti vydána jen ve jménu říše, 
v zastoupení státu, jehož moc má panovník vykonávati. 

Politicky konečně přijde na to, jaké jsou konkrétní mocenské 
poměry ve státu, zda mocnějším je král či zda faktická moc spočívá 
v rukou parlamentu; přijde na to, který z obou těchto činitelů státního 
života dovede zjednati silnější platnost svému pojetí práv panovnických, 
zda král, dovolávající se toho, že sobě určitá práva jako osobní po- 
nechal, či parlament spatřující v právech králových jen část práv 
státních. 

V Uhrách dnes zcela převládlo jasné mínění, že výsostná práva 
králova jsou stejně právy národními, uherskými, kteráž přísluší králi 
jen jako representantu uherského celistvého státního národa. U nás 
vší mocí a úzkostlivým úsilím hledí se dosud udržeti politické mínění, 
že výsostná práva císařská jsou samostatnými právy individuální osob- 

13* 



196 



nosli monarchovy, nikoli státními kompetencemi. V obou těchto proti 
chůdných názorech proniká zároveň jasně zcela různé ocenění sociální 
a politické moci koruny, jejíž váha v obou polovicích říše má nestejný 
stupeň a jejíž význam pro vedení státních záležitostí je v Předlitavsku 
přirozeně větší, ježto předlitavský parlament svou nedělností na ceně 
své byl značně poklesl. 

Uhři mají skutečně štěstí v státním právu jako v politice. Tak 
jako kdysi pro své názory o politické samostatnosti uherského státu 
mohli se dovolati celé řady zvučných státovědeckých autorit, tak dnes 
opět pro své pojetí výsostných práv vladařových mohou najíti opory 
takřka v celé novější státoprávní literatuře. Je skutečně nápadno, že 
některá místa Tiszových řečí čtou se tak, jakoby byla vybrána z některé 
německé učebnice poslední doby. 

Pokud jde o vladařova práva vůbec (výsostnými právy lze na- 
zývati vlastně jen ta práva, na jejichž základě panovník vykonává 
určitou m o c), má panovník v každém moderním konstitučním státu 
také řadu práv čistě individuálních, jako užívání titulů a znaků, vy- 
držování si čestné družiny, vysoké pocty vojenské. V Rusku má pa- 
novník ovšem více práv a postavení jiné; Rusko však pro státovědu 
není státem moderním, poněvadž jest absolutistickým, i nepadá dále 
v úvahu. 

Taktéž zvýšená ochrana právní trestními zákony vztahuje se jen 
na osobu panovníkovu, ukládajíc na přestoupení určitých povinností 
poddanských co nejpřísnější tresty. Osobě panovníkově zavázáni jsou 
státní poddaní ještě jinými povinnostmi, kteréž celkem nemají státo- 
právního významu a nejsou též základem žádných práv; v tuto kate- 
gorii patří na př. vzpomínání při modlitbě v chrámech, dále povinnost 
k zachovávání obecného smutku při smrti panovníkově nebo členů jeho 
rodiny. Skutečným osobním právem panovníkovým jest však jeho 
nárok na placení civilní listy, kteráž, byť i panovníkovi náležela 
osobně, přece jen podléhá rozpočtové úpravě parlamentu, protože 
lesk a representace vladařského domu má i pro stát hlubší zájem jme- 
novitě v mezinárodních poměrech. 

Mezi právy, která panovníkovi náležejí jako individuální osobnosti, 
jsou však některá již zároveň právy státními; titul panovníkův jest 
zároveň titulem státním. Proto, když císař rakouský vlastnoručním 
listem ze dne 14. listopadu 1868 byl změnil dosavadní titul svůj 
v titul císaře » rakouského a krále uherského « a dosavadní titul mon- 
archie v titul »mocnářství rakousko uherského*, nebyla tím vyřízena 
otázka, zda nemělo se tak státi jen se souhlasem parlamentu, nikoli 
jednostranným aktem panovnické moci. Tak jako panovník se zajisté 
nemůže vzdáti svého titulu bez souhlasu parlamentu, tak měl také 
tehdy parlament býti dožádán k změně titulu mocnářství ve smyslu 
dualistickém. 

Veškera oprávnění, která panovníkovi náležejí dle ústavy v oboru 
státní činnosti, zákonodárství a veřejné správy, jakož každý výkon 
veřejné moci, jejž panovník předsebéře, jsou již funkcemi státními, 
obsahem státních kompetencí. Státní moc patří státu, nikoliv indivi- 



197 



duální osobnosti panovníkově, jenž ovšem určité funkce státní moci 
vykonává ve jménu státu. Obsah kompetencí státních není obsahem 
individuálních práv panovníkových, jehož individuální osobnost jest jen 
nositelem práv státních; tato nejsou osobními právy vladařovými, nýbrž 
výsostnými právy státu. Protože obsahem funkcí panovníkových v oboru 
státní činnosti jsou jen státní kompetence, nikoli vlastní práva vlada- 
řova, je spor o objemu výsostných práv vladařových jen sporem o státní 
kompetence, nikoliv sporem o individuální práva panovníkova, neboť 
východiskem všech práv výsostných je stát sám. Veškera vláda 
přísluší státu. Státo vědecky není práv panovnických, jsou toliko 
výsostná práva státní. 

Jmenuje-li panovník soudce a úředníky, stávají se tito státními 
zřízenci a nikoli zřízenci panovníkovými, a velí-li panovník vojsku, vy- 
konává tím část veřejné správy státní. Protože panovník je též státním 
orgánem zákonodárným s právem sankce, nemohou bez jeho souhlasu 
práva, kteráž vykonává, býti ani změněna, ani jemu odňata; zákon, 
kterýž by jej chtěl omeziti, nemusí sankcionovat. 

Na říšské radě posl. Bárenreither nezvykle ostře akcentoval histo- 
rický původ výsostných práv výrokem, že armáda je starší, než naše 
státní právo, a že nebyla vytvořena státním právem, nýbrž historií. 
Historicky možno ovšem zbytek neobmezených práv panovníkových 
nad armádou míti za jednotný okruh jeho osobních práv, jen že histo- 
rický vývoj sám nám nedovede vysvětliti také nynější jejich podstatu. 
A právě politický vývoj věcí v Uhrách dal také předpisům ústavy jiný 
výklad, opírající se dnes o obecné přesvědčení národní; byť znění 
předpisův ústavních zůstalo totéž, mění se jejich obsah ve smyslu poli- 
tických požadavkův uherských a státní právo plní se novým obsahem 
politických snažení vlády i parlamentu. Samostatnost uherského vojen- 
ského kontingentu se upevňuje stále více, ač vyrovnací zákony se ne- 
mění; dualismus vnikl do armády bez ohledu na to, kolik bitev ji pojí 
dohromady. 

Dnes již vláda uherská prohlásila, že objem ^ústavních vý- 
sostných práv« panovníkových, ježto jsou právy uherského krále, 
může býti změněn zákonodárstvím uherským bez ohledu na zákonodárství 
předlitavské. Tomuto tvrzení jen slabě mohl odporovati rakouský mi- 
nisterský předseda poukazem, že by také v naší polovici říše musil 
býti usnesen zákon téhož obsahu. Námitka tato měla by jen tehdy 
význam, kdyby monarchie rakousko-uherská byla státem a nikoli jen 
poměrem mezi dvěma státy, smlouvou vázanými. Takto však může 
každý z obou států zákony své měniti a když panovník změně dá 
sankci, nemá druhý ze spojených států žádného prostředku, aby zrněné 
zabránil. Vázanost uherského zákonodárství v oboru společných záleži- 
tostí vůči Předlitavsku je pouhým závazkem smluvním, který nemá 
žádné jiné sankce, než zda panovník přivolí. Že tak mocný parlament 
jako uherský by odepření sankce klidně nepřijal, dá se myslili, a tak 
vzrůstem moci uherského parlamentu klesla navždy naděje na zachování 
téhož zákonodárství v obou polovicích říše. 



198 



Co znamená nyní tento řečnický rozhovor obou minsterských 
předsedů pro naše politické poučení? Pro moderního politika jistě 
aspoň jedno: Ze je cílem nutným správné národní politiky vždy a všude 
podporovati ústavnost, poněvadž rozvoj ústavnosti znamená postupné 
rozšiřování parlamentární kontroly na všechny obory státní činnosti, 
jak toho žádá idea právního státu. Záruky veřejného života, které po- 
skytuje nejbídnější parlament, jsou na konec vždy ještě větší, než 
jakých dovede poskytnouti nejosvícenější absolutismus, ať zjevný, ať 
zakrytý, v jakékoli formě a v kterémkoliv oboru. Zda jednání naší 
mladočeské delegace bylo v intencích této politiky, těžko říci; úsudek 
dal by se pronésti jen tenkráte, kdyby v této otázce byli dělali vůbec 
nějakou politiku. — ek. 



\ 



ROZHLEDY. 



POLITICKÉ : Páně Koerbrův tanec mezi vejci čili jak zařídit, aby vlk se najed a koza zůstala 
celá — Tisza contra Koerber — Ultima ratio pana dra Koerbra — Když ne v činech, aspoň 
v recích pokrok — Český program federační — Zkušební kámen pokrokovosti — Mladočeši pro 
neb>> proti rovnému volení? — Roztržka radikálně pokrokové strany — Věci v Uhrách. 

Krátké bylo a dočista neplodné podzimní zasedání říšské rady. 
A nálada politická, jež je provázela, byla horší než dubnové počasí.- 
17. listopadu zahájil ministerský předseda pan dr. Koerber předvánoční 
jednání poslanecké sněmovny řečí, kterou — a k tomu v Rakousku 
ovšem mnoho netřeba — zhola nikomu se nezachoval. Základem všech 
parlamentních sporů je dosud a dlouho ještě bude spor česko-německý. 
Cechy uspokojit a Němce nepohněvat — toť stálý tanec mezi vejci, 
k němuž hodí se jen velmi obratný ekvilibrista na předsednickém 
křesle. Pan dr. Koerber vypomohl si snadně: hodně neurčitou zmínkou 
o neněmeckých universitách. Ovšem cítil, že tím podává více než málo 
a proto snažil se sesunout všechen zájem na poměry uherské. Ale ani 
zde neměl šťastnou ruku a nenalezl pravá slova. Ustoupil od své letní 
neoblomnosti, za níž kryl úplně armádní rozkaz chlopský. Přizpůsobil 
se změněnému stanovisku koruny a snažil se dokazovat, že národními 
ústupky Maďarům ve vojště nebyla porušena jednota armády. Pouze 
ještě se odvažoval akademicky hájit práva a svrchovanost koruny ve 
věcech vojenských — výkladem uherských zákonů. Ale výsledek vší 
námahy byl jen nepříznivý dojem o vládě Koerbrově na všech stranách. 
V parlamentě Němci ministerského předsedu opustili a sami spolu- 
způsobili, že došlo na debatu o jeho zahajovací řeči. A tisk všechen — 
i německý — považoval brzký pád dr. Koerbra za nevyhnutelný. 
To tím více, když ministerský předseda uherský hr. Štěpán Tisza 
troufal si odbýti řeč rakouského premiéra způsobem nejpříkřejším. 

Uherská oposice přirozeně se snažila učinit z řeči Koerbrovy 
zasahování do vnitřních poměrů uherských a nutila uherského předsedu 
ministerstva, aby odmítl rakouskou péči o věci v Uhrách. A hr. Tisza 
nerozpakoval se vyhovět. Prohlásil, že Koerbrův projev nemůže mít 
politický význam: jde jen o »diletantské projevy distinguovaného ci- 
zince, jimž nelze přisuzovat zvláštní váhu«. Za normálních poměrů ne- 
zbývalo by, když již došlo na podobně nezakrytý a příkrý konflikt 
obou ministerských předsedů, kteří přece vedou vládu jednoho a téhož 
panovníka, než aby buď Koerber nebo Tisza ustoupil. Leč poměry 
právě nejsou normální. A koruně je stejně nezbytný hr. Tisza v Uhrách 



200 



jako dr. Koerber v Rakousku. Lepších mužů by nenašla. Ba možno, 
že ani horší politikové než jsou předsedové obou vlád, nechtěli by 
dnes obětovat za předsednické křeslo svou politickou budoucnost. 

Ostatně panu dru Koerbrovi podařilo se do týdne rehabilitovat 
svou pověst aspoň u Němců. 25. listopadu nově promluvil — a řeči 
jsou největší a jediné činy dra Koerbra — ■, zahrotil svou řeč proti 
Cechům a Němce získal. Stačilo k tomu prohlášení, že Mladočeši svou 
obstrukcí obstruují svým vlastním kulturním a hospodářským poža- 
davkům, t. j. že vláda nepomýšlí na českou obstrukci odpovídat jinak 
než odpíráním českým životním potřebám. Ovšem věcně nezískal pan 
dr. Koerber ničeho. Láska Němců parlament dělným učiniti nemůže. 
A rakouskému ministerskému předsedovi do Nového roku zbývá jediné 
dědictví ze všeho sněmovního jednání — nedotknutý § 14.: konsti- 
tuční absolutism. 

Byl-li pokrok nějaký v podzimním jednání říšské rady, nebyl 
v jejích činech, nýbrž jedině ve vyšší úrovni politických řečí i návrhů. 
Dr, EUenbogen, jenž zastupoval návrh skupiny sociálně demokratické 
na revisi ústavy na základě všeobecného a rovného práva hlasovacího 
a ve směru k národnostní autonomii, a dr. Fořt, jenž hájil návrh revise 
ve směru státoprávním, upoutali na poslední chvíli značnější pozornost. 

Návrh dra Fořta je jedinou přesnější formulací mladočeského 
federačního programu, jehož požadavky shrnul navrhovatel v patero 
skupin: »I. skupina: Změny povahy konstruktivní: A. Říšská rada: 
a) změna volebního řádu s odstraněním kuriátního zřízení na základě 
všeobecného, rovného, pouze censem vzdělanostním obmezeného práva 
hlasovacího; b) panská sněmovna (senát) záležející z delegátů zemských 
sněmů, volených se zřetelem k počtu obyvatelstva. B. Zemské sněmy: 
změna volebních řádů na základě práva hlasovacího, o němž každý 
sněm sám si rozhodne, však s odstraněním dosavadního zastoupení 
zájmového a s utvořením národnostních kurií s určitě vymezenou pravo- 
mocí. Při tom bylo by lze vzíti v úvahu organické spojeni některých 
korunních zemí v celky se sněmem společným (věc to, která však 
nikterak není organicky nutnou, neboť ve Švýcarsku, Německu i Ame- 
rice trvají a prospívají i poměrně malé vnitrostátní útvary). II. skupina: 
Změny v rozvrhu zákonodárné pravomoci mezi soustátím a zeměmi: 
A. V působnost říšské rady patřtež agendy: zahraniční, po případě 
vše, co dnes rada říšská prostředkem delegací obstarává společně 
s Uhrami, pak vojenství, dále celostátní finance a konečně komerční 
záležitosti v nejširším smyslu. Při tom lze uvažovati, zda a pokud 
i materiální právo civilní a trestní, po případě základy procesního 
práva by celostátní pravomoci neměly připadnouti. B. Vše ostatní, co 
výslovně radě říšské není vyhrazeno, připadniž zákonodárství zem- 
skému. III. skupina: Změny v ústrojí správním: a) výkonná moc celo- 
státní připadniž parlamentárním ministrům říšské radě zodpovědným, 
výkonná moc zemská zemským správcům sněmu zodpovědným; b) po- 
litická správa budiž při zavedení administrativního řízení a prohloubení 
správního soudnictví tak upravena, aby zemská vláda s některými do 
agend celostátních spadajicimi výjimkami pravidLMn tvuhla třetí stolici, 



201 



kdežto druhou stolicí byly by kraje, první pak okresy politické s do- 
savadními zastupitelskými okresy, kde tyto trvají, sloučené; c) správní 
služba budiž prostředkem odstranění nynějšího dualismu mezi samo- 
správnými a zeměpanskými orgány vhodně unifikována tak, aby obsta- 
rávána byla ve všech stolicích orgány sloučenými ze živlů autonomních 
a zeměpanského úřednictva; d) úřadové soudní buďtež k tomu konci 
reorganisováni, aby v sídle zemských vlád opět s některými výjimkami 
zřízeny byly třetí soudní instance. IV. skupina: Změny v ústrojí finančním: 
cla, nepřímé daně a finanční monopoly připadnětež pokladně celostátní, 
všechny ostatní berní zdroje pak zemím. Země převezmou za to úhradu 
veškerých potřeb správních. K úhradě případného schodku celostátního 
přispívají země kvótou, vyměřenou na základě jejich faktického přispí- 
vání dosavadního; zemím pak zůstaniž vyhrazeno, aby si na nynějším 
základě berních zákonů vlastní systém finanční vybudovaly. V. sku- 
pina: Vytvoření a doplnění národnostního a jazykového práva. Zásada 
opravdové, pronikavé rovnoprávnosti všech zemských jazyků v do- 
tyčných zemích budiž bezvýminečně provedena, při čemž k ochraně 
národních menšin vhodná opatření buďtež učiněna a případné spory 
ve věcech národnostních odkázány smírčímu rozhodování, za souhlasu 
zúčastněných stran zákonné organisovanému.« Mladočeské požadavky 
jsou tedy v celku shodný s českými požadavky formulovanými v článcích 
fundamentálních. Ovšem jsou pokrokovější, že chtějí aspoň pro ústřední 
sněm ( — pro zemské sněmy ne! — ) všeobecné a rovné volební právo^ 
a jsou více sklonny k stanovisku národnímu (připouštějí »spojení ně- 
kterých korunních zemí v celky se sněmem společným «) a tím činí 
průlom do federace na základech historicky daných. 

Jinak v politickém vývoji domácím je zajímavé a pro budoucnost 
příznačné třídění duchů na základě pokrokovém. Zájem o všeobecné 
a rovné právo volební stává se zkušebním kamenem pokrokovosti. 
A zkoušce nemohou se vyhnout ani Mladočeši. Ovšem promluvili 
dosud, pokud se snad uchylují od všeobecného a rovného volebního 
práva, velmi nejasně. Posl. dr. Viškovský na př. vyslovil se pro vše- 
obecné právo volební, ale s kuriemi intelligence, hospodářských zájmů 
a kurií všeobecnou. Mají být kurie jeho pouhou formou, kterou by 
se umožnilo zastoupení určitých menšin, nebo mají kurie založit ne- 
rovnost volební, výsady r 

U mladých stran přispěl zájem o všeobecné volební právo k ostřej- 
šímu vyhranění protiv ve straně radikálně pokrokové. Směr A-loise 
Hajná — opravdu pokrokový a lidový — bez výhrad vyslovil se a 
pracuje pro nejakutnější akci pokrokové politiky, pro zlidovění vo- 
lebních řádů. Tím narazil na odpor vedení strany, jemuž je státo- 
právní dogma nad život, a jež dle toho může pracovat jen pro zlido- 
vění dosud nevýznamných zemských sněmů. Říšskou radu nutno prý 
jen seslabovat. A poněvadž všeobecné a rovné volební právo by ji 
jenom posílilo — každé zlepšení je posílením — nesmí se strana 
hlásit ke své pokrokovosti, jen aby zůstala — radikálně státoprávní. 

Nezměnilo-li se podstatně nic v rakouských poměrech politických, 
v Uhrách jsou na nejlepší cestě k politickému uklidnění. Hr. Tisza 



202 



dovedl značnou část obstrukce přivést ke klidnějšímu nazírání a tak 
si zabezpečit — dnes snad již na dobro — povolení státních nezbyt- 
ností. Aspoň delegace mohou se sejít již 15. prosince a to s nadějí 
na nejklidnější jednání. V poslanecké sněmovně uherské po několika 
bouřlivých schůzích zjednán byl mír již počátkem prosince. 26. listo- 
padu hr. Tisza vymohl si přijetí návrhu na dvojí schůze denně. Tím 
měla být obstrukce zdolána mocí. Ale nezdařilo se. Technickou ob- 
strukcí dovedli oposičníci znemožnit práci sněmovny. Vládě nezbylo 
než odhodlat se k dalším ústupkům, po nichž jakožto výkupném za 
obstrukci volal 30. listopadu Fr. Košut. 5. prosince byla již dohoda 
mezi hr. Tiszou a uherskou stranou neodvislosti, jež byla hlavní silou 
obstrukce, hotovou věcí. Nadále při obstrukci již jen zůstaly frakce 
Szederkényiho a Ugronova. Ale jejich odporu se patrně vláda nebojí, 
jak svědčí to, že se odhodlala zrušit bez dalšího večerní schůze (návrh 
podal sám hr. Tisza). Ovšem musila vláda slíbit za odstoupení od 
obstrukce rozšíření volebního práva (přibylo by as 200.000 voličů), 
ustanovení existenčního, daně prostého minima, nezabavitelnost nej- 
nutnějších potřeb domácnosti a prostředků výrobních, vzestupnost daní, 
postoupení potravní daně obcím, zákon proti lichvě a zlevnění a uspo- 
řádání drobného úvěru. Pro stranu neodvislosti je nejcennější reforma 
volební, která přinese radikálním živlům uherského sněmu značné po- 
sílení. Leč tím posílí i snahy po rozluce. Je tedy úspěch Tiszův jen 
dočasný a vítězství Pyrrhovo. — Gg.— 

* 

Po VEŘEJNÉM HOSPODÁŘSTVÍ. Předčasné české starosti o průplav mezi Vídní a Terstem — 
Státní rozpočet na rok 1904 — Výklad ministra financí — Úspory — Subvence dopravním pod- 
nikům — Pokladniční hotovosti. 

Tyto dni vyšel zajímavý spis. 

Pan JUDr. Vincenc Wagner vydal na 100 stranách publikaci 
»Hospodářská důležitost a výnosnost průplavu mezi Vídní a 
Terstem «. 

Spis opravdu zajímavý. 

* 

Předně svou dedikací. Pan dr. Wagner všechny své spisky, 
dosud uveřejněné, věnoval osobnostem vynikajícím buď svým posta- 
vením, nebo majetkem, nebo i jinak. 

Byli to u dřívějších jeho publikací tuším kardinál hr. Schonborn — 
arci dokud ještě žil — nejvyšší maršálek kníže Lobkowicz, místodržitel 
hrabě Thun, velkoobchodník a továrník Karel Tichý, a na konec 
dospěl pan dr. Wagner k panu inženýru Janu Kaftanovi, z jehož titulů 
vynecháno pouze — bude bohdá opraveno v druhém vydání — kmo- 
tro vství »Kaftanovy aleje* na České Kubici a nešťastné členství 
v zemské radě železniční pro král. České. 

Spis věnován p. Kaftanovi z vděčnosti za četné, při jiných (ne 
při této) pracích laskavě poskytnuté rady. 

Rozumí se, že zdvořilý autor neopomenul aspoň zase na konci 
spisu poděkovati uctivě všem těm, kteří si jakkolivěk získali zásluhy 
o tento spis. 



203 



A zase rozumí se, že nejprv poděkováno jest vysokému c. k. 
ministerstvu vnitra za pět, pravím pět, doporučujících listin na ob- 
chodní komory, městské a poHtické úřady, pak osmi obchodním ko- 
morám a c. k. námořnímu úřadu, a potom jednotHvým osobám, podle 
šarží pěkně srovnaným — nejprv úředníkům státním, pak samosprávným 
a na konec soukromým, třeba že tito soukromí právě dle obsahu spisu 

asi skutečně autorovi nejvíce prospěli. 

* 

Dále svým předmětem. 

Je u nás, pokud se průplavů týče, mnoho ještě nerozřešených 
věcí s hlediska českohospodářského. 

Pochybná je doposud stavba průplavu dunajsko-vltavského. Není 
určeno, půjde-li k Vídni či k Linci, není dosud jakýchkoliv spolehli- 
vějších dat o budoucí jeho dopravě a výnosnosti — číslice uváděné 
inž. Kaftanem v jeho brožurách, parlamentních řečích a novinářských 
článcích jsou pouhé fantastické odhady, všeho skutečného podkladu 
postrádající — neví se doposud, dojde-li vůbec k jeho výstavbě nebo 
bude-li dokonce potřebí stavěti jej jako mezinárodní dráhu transitní. 

Dokonce macešsky stará se veřejnost naše o průplav, pro nás 
Čechy vlastně nejdůležitější, mezi Pardubicemi a Přerovem, průplav 
jdoucí ryze českými kraji, spojující Cechy s Moravou, slučující téměř všechny 
transitní výhody průplavu dunajsko-vltavského i dunajsko-oderského. 

Nerozřešena je dále otázka, poškodí-li se skutečně a citelně 
Praha tím, že by průplav transitní šel mimo Prahu, přes Kolín a Mělník, 
a Ize-li tomu zabrániti znovu se vynořivším projektem průplavu od 
Labe u Kolína k Vltavě u Prahy (Libně). 

V tomto nadbytku problémů domácích, českých, obírá se pan 
dr. Wagner průplavem od Vídně k Adrii, přes Semmering a Kras. 

* 

Ale nejenom se stanoviska českého, i s rakouského je spis před- 
časnou fantasií. 

Průplavní zákon z r. 1901 stanoví program průplavní a kanali- 
sační akce pro Rakousko na plných 22 let, do konce roku 1923. 
Náklad stavebního programu toho obnáší okrouhle 850 mil. K, s při- 
počtením 20''/oního (zajisté minimálního) překročení zatímních nedoko- 
nalých rozpočtů tudíž přes milliardu korun. Počítají-li se úroky, které 
se sběhnou z kapitálů během stavby až do jejího dokončení vynalo- 
žených — četné průplavy, na př. právě dunajsko-oderský, budou 
míli valnější dopravu (uhelnou) teprve po úplném svém vybudování 
— vzrostou vynaložené obnosy o další desítky nebo sta milionů 
korun. Některé vodní dráhy nevynesou, jak očekávati lze, ani nákladů, 
které budou spojeny s jich udržováním a s provozováním zařízení prů- 
plavních (plavidel, zdvihadel). 

Poplatnictvo bude tedy, až vodocestný program z r. 1901 bude, 
proveden, úpěti pod břemenem 45 millionů korun ročních výdajů na 
zúročení a umořování milliardy, jež na vodní dráhy bude vynaložena. 

To již podle zákona. 



204 



Vládní program stavební pro období 1904 — 1912 zůstavil vzhledem 
k nedostatečnosti finančních prostředků, parlamentem na celou veliko- 
lepou vodocestnou akci povolených — také doklad prozíravosti, 
s kterou byl zákon sděláván — projekty nejobtížnější a nejnákladnější 
na druhé stavební období 1913 — 1923, ve kterém nemohou býti absolutně 
ani provedeny, jak finančně — protože by se musilo rok co rok vydati 
na stavby tyto přes 60 millionů korun, tak technicky — protože 
ani nelze prací vodostavebních u nás za 60 millionů korun ročně 
provésti. 

Nikdo neuvěří, že by na př. plavební průplav od Prahy k Vídni 
či k Linci (s obtížným splavněním střední Vltavy) mohl býti hotov 
za 11 let a že by v téže době byl zbudován zcela nový průplav od Par- 
dubic k Přerovu, splavněno skoro celé Labe střední, dokončen průplav 
oderský a zbudovány vodní dráhy haličské. 

Stavební program vládní rozšiřuje tedy skrytě dobu provedení 
staveb vodních, zákonem z r. 1901 nařízených, na nejméně 25 a snad 
30 i více let. 

Pan dr. Wagner klade zuboženému státu rakouskému za úkol 
novou vodní dráhu od Vídně k Terstu o přibližném stavebním nákladu 
nových 560 millionů korun. 

* 

Spis je dále zajímavý svým stanoviskem. 

Pan dr. Wagner ochránil svoji publikaci před vlasteneckou po- 
licií, ať již by vycházela odkudkoliv, tím, že jí vočkoval dedikaci panu 
Kaftanovi, zcela nepochybnému vlastenci v duchu všech orgánů našich 
stran vládnoucích. 

Nebýt této dedikace, který vlastenecký žurnál by klidně snesl, 
aby se v české monografii kladl výlučný důraz na prospěchy » našich (!) 
zemí východoalpských«, staral se o vystěhovalectví z dolního Kraňska 

— zatím co nám vystěhovávají se ročně desetitisíce ze samého středu 
naší vlasti a co my naplňujeme Vídeň i báňské okresy severočeské — 
pečoval o levný dovoz surovin a zejm. uhlí pro průmysl dolnorakouský, 
a chtěl povýšiti Vídeň na překladiště všeho zboží, které se ubírá ze 
severních zemí do Levanty. 

Tento zřetel k východoalpským německým zemím — část slo- 
vinské Krajiny přece nepadá na váhu proti ostatní převážné většině 
německých krajů, jimiž by průplav probíhal — a k Vídni jako stře- 
disku i pro vodní komunikace vine se jako červená nit celou knihou 

— vždyť přece pro naše české prospěchy není tu nic, naprosto nic. 

Ale to nepovážil p. dr, Wagner, jak veliké procento bychom 
nesli z nákladů vynaložených na tuto novou vodní trať a jak teprv 
nepatrným by byl náš podíl na celkové vodocestné sítě v Rakousku. 

* 

Spis je zajímavý dále svými chybami a nepřesnostmi v jednot- 
livostech. 

Hned ve věnování (str. 5.) neprávem se dí, že v zasedání panské 
sněmovny r. 1901 »poprvé uvažována byla* otázka, zřízení průplavu 
mezi Vídní a Terstem, kdežto na str. 40 sám autor doznává, že již 



2Uo 



před 140 lety byla Marie Terezie o nutnosti tohoto průplavu pře- 
svědčena. 

V pravdě navrhoval průplavni spojení Dunaje s Adrií již za 
Josefa I. Hollandan Lothar Vogemonte za Marie Terezie pak bylo prů- 
plavni nadšení v Rakousku tak mohutné, že dle plánů Le Maireových 
měla Vídeň býti spojena se všemi moři Evropy: nejen s Adrií, ale 
i skrze Halič s mořem Černým, skrze průplav od Dunaje k Vltavě 
a od Ohře k Nábě a Pegnici v Bavorsku s Mohanem a Rýnem a tím 
s mořem severním atd. Průplavy měly býti i mezi Innem a Adiží, 
mezi Terstem a Prahou atd. 

Arci sváděl tehdy příklad Pruska, Francie a Ruska k tomu, že 
přehlíženy úplně rozdíly geografické a obtíže technické. Zapomíná se 
nyní též na to, že tehdejší průplavy byly pravidlem zařizovány pro 
lodě daleko a nepoměrně menší, nežli jakých nyní na řekách se užívá, 
kdežto způsob překonávání výškových rozdílů byl v principu (komory) 
týž jako nyní. 

A zapomíná se konečně, že tehdy bylo i silnic málo a že s vod- 
ními drahami nekonkurovaly — železnice. 

Ale ani v novější době neušetřilo nás vodní nadšení od projektu 
terstského průplavu. 

Málo seriosní Gunesch v roce 1900 poukazoval k tomu, že 
stavbou severních průplavů vycvičí se inženýři a získají pomůcky ke 
zvedání lodí, které umožní potom provésti nekonečně obtížnější úlohu 
vodního spojení říše s Terstem. A již v květnu 1897 průmyslník 
Richard Lieben mluvil o tomto spojeni, ale daleko střízlivěji, jako 
o velice nehotovém projektu budoucnosti, který podává technice 
tak mohutná rozvodí, jaká nebyla ještě překonána, a předpokládá jak 
pokročilejší techniku zdvihadel v praxi i theorii, tak nižší míru úro- 
kovou, která by umožňovala státu přejímati břemena, jež by bylo lze 
splatiti teprv znenáhla zvýšenou hospodářskou prosperitou, t. j. přímo 
vlastně nikdy. 

Máme my to odvahu v Rakousku! Prusko se svými sty millionů 

čistého výnosu státních železnic rozpakuje se povoliti vládě 389 mil- 

honů (dle původní předlohy jen 260 mil.) marek. My povolili jsme 

z kapes našeho poplatnictva jednu milliardu korun a již se nám hlásá 

potřeba povoliti hodně více nežli půl milliardy další . . . 

* 

Nesprávno je dále, mluví-li se ve spise, že Rakousko má nyní 
pouze nejnutnější tratě železniční « (str. 27.), že Německo » hodlá 
provésti stavbu průplavu mezi Rýnem, Vezerou a Labem (str. 26, 
když přece předloha pruské vlády byla sněmem pruským již 
dvakrát zamítnuta), že přístav terstský byl od čtyř set let předmětem péče 
a nadějí všech mocnářů rakouských* (str. 33, když vetší přece péče Ra- 
kouska o námořní plavbu počíná teprv Karlem VI. z počátku století 18.), 
a j. omyly historické. 

Docela nesprávné jsou vývody, že se levnými vodními sazbami 
■dopravními průmysl decentralisuje po celé zemi — právě vodní dráhy 
působí tím, že nedají se rozčleniti tak jako železnice, centralisticky, 



206 



naprosto již nelze vážně bráti fantastické výpočty autorovy, jimiž 
vypočítává transporty, které by prý připadly nové vodní dráze, sazby 
dopravní, které by prý na ni platiti mohly, možnost soutěže s do- 
pravou námořní atd. Statististické číslice o zboží, které se nyní do- 
váží a vyváží přes Terst nebo přes Hamburk a Brémy, nebo z některých 
evropských států (Nizozemska, Portugal, Ruska, Rumunska, Francie, 
Belgie, Španěl, ftalie) a které prý se bude moci příště dovážeti přes 
Terst a po projektovaném průplave, jsou bezcenné, a byly podobné 
výkazy budoucích dopravních kvant již dosti zkompromitovány u že- 
leznic. 

Autor nic nepočítá ani s délkou doby plavební, ani s průtahy 
při onom množství komor, které by na průplave musily býti zřízeny, 
ani s dloubou dobou zámrzu, po kterou plavba je vyloučena a která 
spadá právě do měsíců nadprůměrné dopravy, ani s poplatky průplav- 
ními, ani se správným faktem, že na př, vedle uhlí jdoucího po Labi 
i Rýně jdou celé vlaky uhelné po železnicích druhdy skoro souběžně 
s cestou vodní atd. atd. 

Studii jeho lze bráti ještě daleko méně vážně, nežli pověstnou 
brožuru Schlesingrovu o průplave dunajsko-vltavském. 

Ani o tom se nezmíníme, že autor pYo statistiku dopravy vodní 
i železniční i pro své údaje o stavu vodních projektů užívá pramenů 
již zastaralých a předstižených, i že příležitostné zprávy o průmyslových 
a obchodních poměrech svědčí o nedostatku potřebné průpravy 

theoretické. 

* 

Spisovatel libuje si také v nesprávném nářku, jakoby náš malý 
pokrok hospodářský v Rakousku byl zaviněn v první řadě nedostatkem 
vodních drah vnitrozemských. Co vadí průmyslové činnosti u nás — 
a naříkáme-li na naši hospodářskou opozdilost, myslíme tím především 
nedostatečnost průmyslového ruchu — není jen nemožnost levné vnitro- 
zemské vodní dopravy, nýbrž více zastrašování kapitálu fiskalismem, 
zdržování vývoje velkozávodů, bez nichž není exportu, reakční po- 
litika a příliš byrokratická (v tom špatném smyslu byrokracie) správa 
živnostenská. 

Není také zaviněno jen naší hospodářskou opozdilostí, nemáme-li 
dosud průplavů. Kdyby geografické poměry u nás byly průplavům 
příznivější, byli bychom dostali průplavy, snad o něco později nežli 
Anglie, Francie, Prusko, ale zcela jistě již v období merkantilismu, za 
Marie Terezie nebo Josefa II., tak jako se u nás neváhalo s budováním 
železnic, i státních, již v létech čtyřicátých a padesátých. 

Vždyť přece i dnes ještě některé projekty průplavní závisejí na 
tom, podaří-li se technice rozřešiti uspokojivé otázku překonávání 
takových rozdílů výškových, jakým není příkladů na průplavech ce- 
lého světa. 

Průplavy naše musejí tedy překonávati takové obtíže přírodní, 
jako žádné jiné dosud. Budou tedy dražší i stavbou, i plavba po nich 
bude poměrně zdlouhavější a nákladnější. Nemají-li tedy ona sta mil- 
lionů na průplavy býti věnována úplně a fonds perdu, budou poplatky 



20( 



na nich a tím i sazby plavební nutně vyšší nežli na rovinných prů- 
plavech německých. 

A potom mluvilo se tolik o povznesení exportu atd.! Dočká se 
však dnešní generace kupecká a průmyslnická vůbec toho, aby poží- 
vala výhod vodních cest? Kdy až bude u nás docíleno vodního spo- 
jení Dunaje s Labem nebo Odrou ? Do roku 1923 jistě ne — a víme 
dnes, jaké budou po čtvrtstoletí poměry tržební politiky, techniky, 
průmyslu, zemědělství ? 

Kdo tedy získá vodními stavbami ? Jen jisté odbory, zejména 
stavební a strojnické, ostatní musí se spokojiti nejistou nadějí na bu- 
doucnost. 

A zatím — nezměníme-li se my sami a ostatní příčiny naší 
opozdilosti hospodářské — bude nás cizina předstihovati vždy více 
a více. 

Proto tvrdíme, že první prospěch a zisk mají z průplavů kraje, 
jimiž jsou vedeny, proto naléháme na to, aby co nejvíce jich šlo naším 
územím. Starati se o průplavy na prospěch německých zemí alpských 

napadlo u nás teprve panu dru Wagnerovi. 

* * 
* 

Výtěžek spisu věnován jest krájím, poslední živelní katastrofou 
v Cechách postiženým, 

A to jest jedinou jeho předností. 

* 

* * 

Finanční ministr předložil státní rozpočet na rok 1904. Výdaje 
obnášejí 173477 mil. K, úhrada 1737-51 mil. K, výdaje o 454 mil., 
příjmy o 6*86 mil. K větší, nežli v roce 1903. Na letošek činil roz- 
počtený přebytek 042 mil. korun, na rok 1904 činí přebytek 2*74 
mil. korun. 

Tedy zdánlivě rozpočet příznivý. Ví se sice, že výška rozpo- 
čtových přebytků, kolísající kolem zlomků millionových, při obratu 
obnášejícím na 3 a půl miliardy korun, nic neznamená a že všechno 
potom záleží na skutečném výsledku finančním, který se u nás již od 
desítiletí vždycky ukazoval daleko příznivějším, nežli bylo ropočteno. 

Avšak základním pravidlem rozpočtu jest, aby řádné výdaje, t. j. 
výdaje každoročně se opakující, byly uhrazeny též pravidelnými zdroji 
příjmovými. Musí-li se k docílení rovnováhy v rozpočtu vřaďovati 
příjmy zcela mimořádné, je tu vlastně zakrytý schodek, protože příjmy 
takové se neopakují a finanční hospodářství státu závisí na tom, po- 
skytne-li šťastná náhoda v budoucím roce opět nového druhu příjmy 
mimořádné. 

A v tom směru je rozpočet novým znamením neutěšených po- 
měrů Rakouska. 

Obsahujeť hned několik vydatných položek rázu zcela mimořád- 
ného nebo dokonce nahodilého. Jest v něm především zařaděna po- 
ložka 9 mil. korun z pensijního fondu venkovských poštovních zřízenců, 
který je následkem pensijního zaopatření těchto zřízenců zrušen, ačkoliv 
stát pense jejich ponese a tedy kapitál k jich úhradě měl býti vlastně 
zachován, dále se v rozpočtu počítá s výtěžkem umořovací renty asi 



L^OŠ 



26 mil. K, ačkoliv parlamentní schválení její zajištěno není, i ačkoliv mají 
příjmy stačiti k řádnému umořování dluhů, a věc se má tedy tak, 
jakoby dlužník v záložně na úhradu splátek činil nové dluhy; konečně 
odpadla ve vydáních položka 13 8 mil. korun na cukerní prémie, zatím 
co cukerní daň nebyla, jak jinde se stalo, snížena. 

To vše jsou zcela mimořádné položky, při kterých nelze mluviti 
o přebytku. 

V rozpočtu na rok 1903 byl v položkách příjmů zařazen min- 
covní zisk 13 mil. K; odpočítáme-li tuto položku, končí rok 1903 
nikoliv rozpočteným přebytkem 400.000 korun, nýbrž deficitem. 

Roku 1902 vykázán byl přebytek v obnosu 12,267.000 korun, 
který však povstal tím, že do roku 1902 bylo z let předešlých pře- 
neseno přes 15 mil. korun úvěrového zbytku. Je zajímavo, že v tom 
smyslu kritisuje státní rozpočet i řeč ministra Korbra svým hladkým 
tónem, ale věcně dosti ostře sám týdenní orgán Rakousko- uherské 
banky — jakoby p. Biliňskému na pp. Korbrovi i Bohmovi již celkem 
málo záleželo. Článek popírá sice, že náš rozpočet byl v uvedených 
třech letech zatížen skutečným deficitem, neboť pokud prý výdaje 
kryjí se prostředky, byť i mimořádnými, a příjmy jen jednou se na- 
skytujícími, potud jest to sice deficit budžetní, ale nikoliv vlastní de- 
ficit účetní. 

Ministr financí vyslovil naději, že vrchol hospodářské depresse 
jest již překonán a že nastává obrat k lepšímu; předložený rozpočet 
je prý posledním, na nějž hodí se název rozpočtu depresse. Avšak ne- 
pomůže-li mu prý politika, nepomohou mu ani nejlepší jeho plány. 
Nová nejistota ve vztazích obou států monarchie řečí Korberovou vy- 
volaná prý spůsobí i pokračování hospodářské nejistoty. 

Vratkost rozpočtu jest zvýšena letošní živelní katastrofou. Vláda 
jakoby málo počítala s pravděpodobným značně menším příjmem na 
daních, zvláště na dani pozemkové a na dani z výdělku, a to mělo 
býti znatelným již v rozpočtu na rok 1904. 

A i tohoto výsledku bylo dosaženo tím, že nové nebo zvýšené 
výdaje obmezeny byly na míru nejskrovnější, jen aby se zachovala 
rovnováha v rozpočtu. V létech minulých stoupaly výdaje druhdy 
o 60—70 millionů korun ročně. V roce 1898 činily výdaje 1.5202 mil. 
korun, v roce 1899 1.538 mil., v roce 1900 již 1.605 millionů, tedy 
o 67 millionů více, v roce 1901 opět 1.6668 mil., tedy stouply 
o nových 61 mil., v roce 1902 činily 1.715-3 mil. korun, tedy více 
o dalších 48 mil. korun, kdežto na rok letošní rozpočteno pouze 
1.730-2 a na rok 1904 dokonce jen 1.734-7 mil. korun. 

Rozumí se, že výdaje roků 1904 nezvýší se pouze o 4 milliony, 
vyplývající ze dvou čísel posléz uvedených; bylyť ušetřeny ještě 
další značné obnosy odpadnutím cukerních prémií (13-8 mil. K) a 
konversí renty (7*2 mil., tedy úhrnem 21 mil. korun), ale i toto sku- 
tečné zvýšení výdajů je přece menší, nežli bylo v letech předchozích, 
a pak letos zvýšeny jsou na druhé straně i výdaje na zúrokování zvý- 
šeného dluhu státního. 



209 



A kdo pohltí i toto zvýšení ? Dluhy, vojsko, vnitřní správa. 
Obmezování všech ostatních výdajů státních znamená obmezování a od- 
kládání kulturních, sociálních a hospodářských požadavků, znamená 
zastávku na dráze pokroku, znamená tíseň průmyslových odvětví a 
jejich dělnictva, tíseň dopravní atd. Nebude se zkrátka dělati nic, 
\ čemu není vláda již zákony investičním a vodním z roku 1901 

zavázána. 

* 

A jak jinak, když příjmy nejeví rovněž potřebné expansi vnosti. 
V průměru let 1890 — 1900 obnášel pravidelný roční přírost státních 
příjmů s vyloučením změn^ novým finančním zákonodárstvím způso- 
bených, na 26 mil. K. Hospodářská tíseň posledních let však značně 
stlačila tento přírůstek. Roku 1900 činil sice ještě 24 mil. K, ale již 
r. 1901 místo vzrůstu objevil se schodek 11 milionů, r. 1902 naproti 
roku předchozímu přírostek toliko 5 — 6 mil. K, na rok 1904 počítá 
se s přírůstkem 11 — 12 mil. korun. 

U přímých daní činí zvýšení celkem 7'3 mil. K, z čehož připadá 
3 48 mil. K na daň domovní a 288 mil. K na osobní daň z příjmů, 
jejíž výnos rozpočten obnosem 52 16 mil. korun (z toho v Dolních 
Rakousích na 23-86 mil., v Čechách 10*8 mil., Haliči 3 7, Moravé 
36 mil. korun). Daň z podniků veřejně účtujících je rozpočtena stejným* 
obnosem (51 5 mil. korun, v roce 1901 vynesla akciová daň 56-38^ 
mil. korun) jako na rok 1903, ačkoliv výkaz daní za první tři čtvrt- 
letí letošního roku ukazuje pozoruhodný úbytek daně akciových spo- 
lečností Vláda omlouvá tuto stejnou číslici tím, že příštího roku od- 
padnou jisté, letos zvlášť značné odpisy, k nimž byla finanční správa 
nucena nálezy správního soudu, zvláště u železnic, a že přibyly pod- 
niky nové. U daní nepřímých počítá vláda vedle zvýšení výnosu dané 
cukerní o 6 a půl mil. korun s menším výtěžkem daně z kořalky,, 
piva a tabáku. Rovněž kolky a poplatky jsou preliminovány jen o 2 mil. 
výše. Daň z jízdních lístků v r. 1903 poprvé 15 mil. K v rozpočet; 
pojata v novém rozpočtu nezměněna. Podíl státu na zisku Rakousko- 
uherské banky v rozpočet nebyl pojat, ačkoliv letos výtěžky banky 
proti loňsku se zlepšily. Čistý výnos c. k. státních drah rozpočten 
obnosem 5808 mil. korun, státní dráhy naše vynášejí pouhých 2'07 
procenta, doplácíme na ně ročně 66 mil. korun. Celkem obnáší faktický 

přírůstek rozpočtených příjmů na rok 1904 jenom 6 mil. K. 

* 

Značné milliony pohlcují subvence státní soukromým podnikům; 
dopravním. 

T. zv. rakouský Lloyd, který tak převýborně slouží vývozním 
zájmům rakouským, pohlcuje ročně přes 85 mil. korun, a sice 58- 
millionů t. zv. mílových subvencí (za povinné vykonané plavby), 1'9 mil. 
korun náhradou za placené poplatky v průplavu suezském a 0*8 mil. K 
za plavbu do východní Afriky. Dunajská paroplavební společnost na 
podporu uherských zájmů 12 mil. korun. Naše výtečné soukromé 
dráhy berou od státu a sice nám velepříznivá dráha severozápadní 
a jihoseveroněmecká spojovací celkem 265 mil., státní dráha 1'6 mil.,, 

NAŠE DOBA. R. XI., č. 3. 1903. 20. prosince. 14 



210 



místní dráhy (garanční příspěvky) 3*54 mil. korun. Vídeňská městská 

dráha bude dle státního rozpočtu končiti v roce 1904 dokonce pro- 

vozovacím schodkem 0*94 mil. korun, který ze sedmi osmin připadá 

na účet státu — dráha tedy nevynáší ani svých běžných výdajů pro- 

vozovacích, tím méně zúročení a umořování obrovského kapitálu zaři- 

zovacího. Býti tato dráha v Praze, to by bylo v německých časopisech 

denně zpráv o nenasytných českých kapsách, do kterých plynou těžce 

vydělané peníze poplatnictva! 

* 

Pokladniční hotovosti státní obnášely koncem r. 1901 544 93 
mil. korun. Loni přibyl k nim přebytek pokladniční 1224 mil., 
58'56 mil. výnosu půjčky investiční, 138 mil. jako podíl státu ze zisku 
na vydání renty investiční, za to vydáno na investice 66-7 mil, na 
houfnice 15*1 mil., na telefonní sít 056 mil. korun, tak že zbylo 

534-8 mil. K. s. 

* 

ZEMĚDĚLSKÉ, OBCHODNÍ A PRŮMYSLOVÉ. Národohospodářská genesis nejmladší americké 
republiky — Konkrétní pokus o reformu státních úřadů správních - Potřeba pronikavé opravy 
zákona o výdělkových a hospodářských společenstvech z r. 1873 — Čelnější vady zmíněného spo- 
lečenstevního zákona a návrhy opravné. 

Založení samostatné republiky Panamy jest ryze moderní pří- 
hodou světohospodářskou, ze kteréž bychom se mohli mnohému při- 
učiti, kdybychom nebyli ztratili smysl pro všechno, co netýče se naší 
domácí batrachomyomachie. Nejnovější americká republika vznikla 
z příčin národohospodářských, byla, vnikneme-li ke kořenu události, za- 
ložena akciovou společností, jest výplodem shluku hospodářských zájmů. 
Akciová společnost Francouzi k výstavbě kanálu panamského založená 
finančně se stroskotala, jak až příliš dobře známo z panamské aféry 
francouzské. Svého času zasazovaly se Spojené státy severoamerické 
za výstavbu průplavu Nicaraguaského. Tento projekt potírali interessenti 
velkých pacifických železničních linií, poněvadž by byl průplav jmeno- 
vaný téměř bezprostředně s nimi soutěžil. Železniční interesenti byli 
proti průplavům vůbec, kdyby však nebylo vyhnutí, spíše by byli při- 
pustili jižnější průplav panamský, kterýž by s nimi bezprostředně ne- 
soutěžil. Hospodářská politika Spojených států severoamerických usilo- 
vala o průplav, a poněvadž i nejsmělejší a nejvelkolepější myšlenky 
někdy činiti musí kompromissy se skutečnými poměry a rozpory zájmů, 
přiklonila se k projektu, jenž nebyl tak prudce mocnou skupinou že- 
lezničních interessentů potírán. Průplav panamský stal se tužbou vlád 
Spojených států, a činorodí Amerikáni přikročili ihned k provádění 
smělého plánu, spojiti dva oceány, dva světy. 

Stroskotaná akciová společnost pro výstavbu průplavu panamského 
v likvidaci, aby zachránila co zachrániti se dalo, prodala vládě Spo- 
jených států všecko: Svá nabytá práva, svůj fundus instructus, vyko- 
nané práce, vykoupené již pozemky, a to ovšem za cenu, kterouž si 
Spojené státy s více či méně slušným ohledem na akcionáře diktovaly. 
Nyní šlo jen o to, aby republika columbijská, jejíž územím průplav 
probíhal, svolila k přenesení koncesse na vládu Spojených států. Vlády 



211 



obou republik se dohodly na smlouvě, kteráž volnost výstavby prů- 
plavu panamského zajišťovala a průplav severoamerické ochraně svěřo- 
vala. Leč kongress v Bogoté zavrhl značnou většinou smlouvu vládou 
Columbie uzavřenou a smělý plán Spojených států zdál se býti zmařen. 
Smlouva nemohla býti ratifikována. Členové kongressu byli pomlouváni, 
že byli uplaceni od pacifických drah železných, kteréž nasadily tu po- 
slední páky proti průplavům. 

* * 

* 

Unii severoamerickou nepřivedlo usnesení kongressu v Bogotě do 
rozpaků. Nepovolí-li Columbia, povolí někdo jiný. Columbia jest repu- 
blikou foederativní, skládající se z jednotlivých »dipartimentos«, 
a jedním takovým »dipartimento« jest, vlastně byla Panama. Uzemí as tak 
veliké jako Halič s obyvatelstvem ještě nepočetnějším. Panama pojednou 
pocítila » nesnesitelné tyranské jho<í Columbie a nekrvavou, neviňoučkou 
vzpourou prohlásila se za samostatnou, neodvislou republiku. Severní 
Amerika bleskurychle uznala »neodvislost« Panamy a — vyslala své 
válečné lodi do okolních vod. 

Nic nevadilo, že před 42 lety bojován byl krvavý boj proti 
jižním státům, kteréž se chtěly vlastizrádně odtrhnouti od veliké re- 
publiky. Co bylo jižním státům krvavě zmařeno, bylo u Panamy uznáno 
přirozeným právem. A Panama neopomene vděčně uzavříti průplavní 
smlouvu, jaké si bude Unie přáti, průplav bude svěřen ochraně severní 
Ameriky, akcionáři průplavní společnosti panamské rozdělí mezi sebe 
kupní cenu s hrdým vědomím, že založili nejmladší americkou repu- 
bliku. Snad krásné to vědomí zahojí poněkud i utrpěné ztráty. O » právo* 
Panamy na státní neodvislost nikdo se již neodváží příti. Neměla 
» práva historického « a o jejím » právu přirozeném « velice dlužno po- 
chybovati již se zřetelem k důsledkům, ke kterým by vedlo. Měla 
však za sebou hospodářské mocnosti, kteréž její samostatnosti potře- 
bovaly jako soli. Proto se jí dostalo »neodvislosti«, kterouž by jí byl 
jinak nikdo na širém světě nepřiznal. Jen to, co veřejnou mocí jest 
uplatněno, jest právem, platným právem, vše ostatní jest pouhým více 
neb méně malomocným nárokem, nechť se opatří epithety sebe krá- 
snějšími. Aby Columbia nevděčného odpadlíka přiměla k poslušnosti 
a k návratu do lůna státu mateřského, nelze si mysliti, neboť k uplat- 
nění podobného záměru chybí Columbii jen tři maličkosti: Válečné 
loďstvo, vojsko a peníze, Jinak by nepostrádala k provední svého 
záměru již ničeho a zvláště práva historického má přímo nadbytek. 
O přispění ostatních republik jihoamerických nelze vážně mluviti. 

Jim chybí rovněž takměř úplně řečené tři maličkosti až na Chili, 
kdež však není o věc vážnějšího zájmu. Ostatně nežijí jihoamerické 
republiky nikterak v přátelském sousedství. Evropa pak se do věci 
nevmísí. S Anglií se Amerika tiše dělí o panství světové, Německo ne- 
zakročí, a Francie se spokojí s novou zkušeností. Francouzi podnítili 
a postavili průplav suezský, podnítili průplav panamský, oba průplavy 
však upadly do moci Angličanů. Toť osud národa, jenž tolikráte již 
a s nespočtenými obětmi dal signál k světodějným pokrokům kulturním. 

14* 



2V2 



Genese nejmladší americké republiky jasně ukazuje nové státo- 
tvorné činitele, rozhodující mocnosti na zápasišti světovém. Zjednání 
moci, a kde to není možno, alespoň účast na moci hospodářské a veřejné,. 
toť konečnou raisonou veškeré politiky, a ne státoprávní formulky. 

* * 

O reformě správních úřadů mnoho se od několika let mluví a 
píše. Vydatný podnět k reformě dala anketa průmyslová, pořádaná 
v r. 1898 obchodní a živnostenskou komorou pražskou; na základě 
jednání ankety komora pak podala četné návrhy na radikální reformu 
státní administrativy se zřetelem na potřeby obchodu a průmyslu. 
Prvým výsledkem těchto kroků byly známé výnosy politickým úřadům, 
kteréž zejména hleděly usnadniti povolování provozováren živnostenských. 

Volání po reformě státní služby správní od doby té již neutuchlo, 
aniž by však mělo dalších značnějších positivních výsledků. 

Teprve v poslední době učinil dolnorakouský místodržitel hrabě 
Kielmansegg záslužný náběh k odstranění některých výstřelků ztrnu- 
lého byrokratismu. Započal na poli mu nejpřístupnějším, na poli 
vnitřních oprav kancelářských, kteréž však nejsou nikterak beze šir- 
šího zájmu. Již po delší dobu jsou v 7 odděleních dolnorakouského 
místodržitelství a u dvou politických úřadů I. stolice zavedeny jisté 
reformy, kteréž podrobeny jsou zevrubnému studiu se strany některých 
jiných zemských vlád, vídeňského magistrátu a dolnorakouského zem- 
ského výboru, Ide tu patrně o konkrétní náběh k reformám dalším, 
o vyhovění skutečné potřebě. Třebas se jednalo jen o formality^ 
správněji o odstranění nebo zjednodušení formalit, přece jde o věc 
dosti závažnou, jejíž konečným účelem jest zjednodušení služby, od- 
stranění zbytečného psaní, rychlé vyřizování, zjednání přehledu o běhu 
aktu, usnadnění informací, urychlení vyřízení, úspora času i sil, pře- 
snější kontrola. Východiskem reformy jest decentralisace podacího 
protokolu a registratury. 

Jednotlivým departementům dostane se oddělených podacích pro- 
tokolů a registratur. Prvým úspěchem tohoto zařízení bude, že každý 
spis ihned se dostane tam, kam patří. Po zápisu do nového rejstříku, 
kdež se poznamenává každá cesta spisu, odvede se krátkou cestou 
konceptnímu úředníku příslušnému. Spis lze úředníku ihned, nejedná-li 
se o speciální referáty, vyříditi a vyřízení na spise samém bezpro- 
středně zaznamenati, aniž by musil prve koncipovati zprávu (pověstné 
»Berichty<í) a aniž by zpráva musila prodělati celou doposud přede- 
psanou proceduru. Spis nenaroste pomocí »zpráv« na objemný balík 
a docílí se tak nejen úspora času a psaní, nýbrž i lepší přehled pro 
approbujícího představeného nebo vyšší instanci. Běžnou agendu 
bude lze takto vesměs beze zpráv bezprostředně na spisu samém vy- 
řizovati. Od decentralisace podacího protokolu a registratury slibuje si 
místodržitel další výhody, že strany obdrží ihned na příslušném místě 
zprávu o svých záležitostech, že chef oddělení zjedná si rychle jasný 
názor o věci a tak i možnost lepší věcné kontroly, posléze, že zne- 
možní se » založení « aktu. Po našem soudu bude ovšem míti rozdělení 
protokolu a registratury také své, ač do značné míry odstranitelné po- 



213 



tíže, zvláště bude-li se jednati o spisy v pravomoc několika departe- 
mentů spadající. Posléze bylo odstraněno k docílení dalšího zjedno- 
dušení t. zv. rubrum. Všechny pomůcky aktu se strojem prošijí. Ve- 
likolepou reforma dolnorakouským místodržitelem inaugurovaná právě 
není, leč ve státě byrokraticko- absolutistickém, se silným nádechem 
klerikálním, v jakém fakticky prese všechnu formu jakés takés ústav- 
nosti žijeme, nutno skromně s povděkem uvítati všechno, co čelí v dů- 
sledcích k zmodernisování správy veřejné. Snad pokus dolnorakouského 
místodržitelství nezůstane bez dalších důsledků. 

* 
Náš zákon ze dne 9. dubna 1873 č 70. ř. z. o výdělkových a 
hospodářských společenstvech nejen že rychle zastaral, nýbrž byl již 
od vzniku svého dosti chatrnou napodobeninou německého zákona 
z r. 1868. V Německu zatím staly se v r. 1889 a 1896 podstatné 
reformy, kteréž přizpůsobily právní předpisy novodobé potřebě. Náš 
zákon však zůstal nezměněn na velkou újmu hospodářského života 
a zdravého vývoje družstevnictví. Pouze jediné vadě zákona z r. 1873 
jenž nezná povinné revise, odpomoženo zákonem ze dne 10. června 
1903 č. 133 ř. z,, jímž bylo výdélkovým a hospodářským společenstvům 
uloženo podrobiti svá zařízení a své obchodování ve všech odvětvích 
správy alespoň každého druhého roku prozkoumání znalcem revisorem, 
ke společenstvu nepřináležejícím. Jest to sice dobrý příštipek, jehož 
nutnost uznala četná družstva již dávno, podrobujíce se dobrovolně 
revisi svého svazu neb orgánů veřejných, pro reformu zákona z roku 
1873 znamená však pramálo. Důležitost reformy vysvitne tím jasněji, 
uvážíme-li, že přes závažné vady zákona počet družstev za dobu 29 let 
se zpateronásobnil. 

V době vydání zákona o výdělkových a hospodářských spole- 
čenstvech stávalo 1555 družstev, koncem roku 1900 však 7596, a to 
5087 záložen, 754 spolků konsumních, 1755 ostatních. Z posledních 
přístupných podrobných statistických dat z konce r. 1899 jest zřejmo, 
že rakouská svépomocná společenstva čítala 1^/2 milí. členůa 1394'3 milí. 
korun passiv, kteráž představují provozovací kapitál společenstev; z cel- 
kového obnosu 13943 milí. korun připadá na záložny 1311.3 milí. 
korun, na konsumní spolky 19*5 milí. K, na ostatní společenstva 63'5 milí. K. 
Již nynější rozvoj družstevnictví zasluhuje tedy plnou měrou péče zá- 
konodárných činitelů, nehledě ani k tomu, že neklamou-li všechny 
známky vývojové tendence dnešního hospodářského života, bude tvořivá 
síla tkvící v principu svépomocného sdružování hráti v budoucnosti 
nejvýznačnější úlohu. Vláda podala svého času osnovu nového zákona, 
a také říšští poslanci Merunowicz a JUDr. Licht pokusili se o po- 
drobné návrhy, kteréž se dle posudku říšského poslance Wrabtze, 
jenž nepostrádá humoru, v celku zakládají na osnově vládní s tím 
rozdílem, že Merunowicz přejal do svého návrhu veškerá vadná 
ustanovení vládní osnovy, kdežto se Licht toliko s převzetím ně^ 
kterých uspokojil. 



214 



Při reformě družstevnictví bude zajisté hlavně potřebí říditi se 
zkušenostmi v družstevnictví posud nabytými. A tu třeba nejprve od- 
straniti nejasnost a nedostatečnost zákona, zlozvyky a výstřelky ve 
společenstvech samotných, zneužívání formy společenstevní těmi, pro 
něž určena není (velkopodnikáním), nesprávné pojímání společenstevní 
činnosti se strany úřadů státních. Pokud ide o opravu zákona samého, 
dotkneme se pouze letmo některých čelných vad. 

V zákoně jest tak nedokonale postaráno o revisi, že ani instituce 
dozorčích rad společenstevních, ostatně v dnešním svém způsobu dosti 
efemerní, není obligatorní, na tož pak revise se strany činitelů třetích. 
Teprve revisním zákonem ze dne 10. června 1903 byla tu zjednána 
náprava. Tím ovšem ani z daleka nebyly vyplněny veškery mezery. 
Nový zákon měl by dále obsahovati: Ustanovení k ochraně členů a 
věřitelů, ustanovení o minimálním počtu členů, předpisy ohledně za- 
jištění práva hlasovacího, ohledně způsobu stanovení hranice zadlužení 
(již ovšem nelze generelně stanoviti v zákoně samém), reorganisaci instituce 
rady dozorčí a ovšem povinnost revise. Zvláště citelnou vadou platného 
zákona jest okolnost, že rejstříky členské nejsou vedeny také u soudu. 

V zákoně jest sice ustanoveno, že v sídle společenstva má se 
vésti rejstřík, do kterého se zapisuje jméno, příjmení a stav (nikoliv 
nezbytně sídlo!) každého člena, den vstoupení a vystoupení, počet 
podílů, jakož i výpověď podílů, a že nesplnění tohoto předpisu trestá 
se pokutami až do 200 K, a jestliže se vědomě staly falešné zápisy 
do rejstříku, má toto vědomé falšování rejstříku býti trestáno jako 
přečin vězením až do 3 měsíců, leč v praxi provádění řečeného před- 
pisu pokulhává, jak každý téměř konkurs záloženský dokazuje. Rejstříky 
vedou se často nedbale, což ovšem má pro členy osudné mnohdy 
následky, zvláště jde-li o družstva s ručením neobmezeným. Leckdy 
není výpověď členská zapsána do rejstříku a sotva komu napadne, aby 
zápis výpovědi do rejstříku, resp. výmaz svůj z rejstříku členů kon- 
troloval. Kdo jest v rejstříku v době ohlášení konkursu zapsán jako 
člen, ručí věřitelům způsobem v zákoně a ve stanovách předepsaným, 
při společenstvech s ručením obmezeným tedy alespoň dvojnásobným 
obnosem podílu členského, při společenstvech s ručením neobmezeným 
celým jměním. Odtud pak vznikají četné processy o členství, a mnohý 
přes noc stane se žebrákem jedině následkem nedbalého vedení rejstříku 
členského. Kdyby bylo došlo ke konkursu svatováclavské záložny, 
k němuž ovšem dle zákona dojíti mělo, byl by se následek nedbalého 
vedení rejstříku objevil v osvětlení v pravdě hrozném, protože po- 
věstná záložna tato jest jak známo společenstvem s ručením neobme- 
zeným. Ovšem na druhé straně bylo by potřebí, aby soudy staly se 
přístupnějšími a netkvěly na formální přesnosti tarň, kde věc jest ne- 
pochybně správnou. Také by bylo nutno všeliké oznamování zápisů 
do soudního rejstříku členův sprostiti kolkův a poplatků. Dlužno také 
uvážiti, zdali by spíše nemělo býti uloženo vedení rejstříků členských 
obchodním a živnostenským komorám na místě soudům. Rozhodně jest 
však zabezpečení řádného vedení rejstříků členských kardinálním po- 



215 



žadavkem, kterýž nutno při reformě zákona ze dne 9. dubna 1873 
nezbytně uplatniti. 

* 
Nutnou jest rovněž oprava řízení repartičního tak, aby již na 
počátku konkursního řízení se stalo přibližné zatímní rozvržení schodku 
společenstva stejnoměrně na všecky členy. Zvláště však nezbytno 
zrušiti právo věřitelů, kteréž jim dnes, jde-li o společenstva s ručením 
neobmezeným, přísluší, dle něhož mohou, nehledíce k řízení repartič- 
nímu, sami nastupovati přímo na členy pro nedoplatky svých pohle- 
dávek. Tento monstrosní předpis zákona nutno věru eliminovati a 
trvati i při ručení neobmezeném na účelném upravení řízení repartičního. 
V poslední době byla přetřásána zásadní otázka, nemá-li býti vůbec 
odstraněno ručení neobmezené, a vyskytly se hlasy, aby nový zákon 
neobmezené ručení vůbec nepřipustil. Tak radikálnímu požadavku však 
přisvědčiti nelze, uváží-li se, že neobmezené ručení jest četným spo- 
lečenstvům životní podmínkou, zejména potřebě osobního úvěru slou- 
žícím záložnám dle soustavy Raiífeisenovy, kteréž z veliké části vý- 
borně prospívají a jsou často pravým dobrodiním pro obvodové pů- 
sobnosti, v horských krajinách zvláště pro rolnictvo, v úrodných 
nížinách pro domkáře a jiné málo majetné třídy obyvatelstva, u něhož 
podněcují zároveň spořivost. Za to ovšem jest nutně potřebno předpisy 
týkající se svépomocných společenstev s ručením neobmezeným upraviti 
se zvláštní péčí a opatrností. K 

* 

SOCIÁLNÍ. Země neobmezených možností. Sjezd rakouské sociální demokracie — Sociálně poli- 
tický program nového zasedání německého říšského sněmu — Intelligence v sociální demokracii 
a řemeslnictvu — Soukromá péče chudinská — Ochrana dětí v Uhrách — Dělnické tumulty 
v Paříži a sprostředkování práce. 

Zajímavý jsou poznámky, jichž dočítáme se o dělnické otázce 
v Severní Americe v knize, kterou nedávno vydal na základě vlastního 
obsáhlého studia poměrů severoamerických taj. komerční rada Ludvík 
Goldberger pod titulem »Země neomezených možností «. Dovozuje, že 
snad nikde ve světě dělník není takovým individualistou jako vS. A.: 
stejně bezohledný, jako zaměstnavatel, v dychtění svém za děláním 
peněz. Spory a protivy mezi oběma stranami jsou v Unii ostřejší než 
jinde, poněvadž právě obě strany v základních názorech tak jsou si 
podobny. Peníze a opět peníze jsou heslem obou skupin. Beze vší 
sentimentálnosti! Na rozdíl od poměrů našich nebo německých až do 
nedávné doby starali se dělníci jen o své zájmy hospodářské. Sama 
diskusse o politických otázkách byla dosud z amerických trade unions 
přísně vyloučena. S tím souhlasí také názor jich na trusty. Autor cituje 
výrok předsedy největší dělnické organisace severoamerické, American 
Federation of Labour, který mu pravil: » Chceme zajistiti produkt práce. 
Tažení proti trustům je hospodářsky stejně nemoderní jako proti orga- 
nisacím dělnickým. Každá strana musí hleděti, aby přišla ke svému. « 
Poněkud odchylný názor od hesel na pevnině, kde každá organisace 
podnikatelská jest kořistnou a zavržitelnou a jen dělnické organisace 
mravnými. Náraz obou skupin na sebe v S. A. je tedy při této exklu- 



216 



sivní bezohlednosti prudký. Za těchto poměrů ovšem permanentní 
smírčí výbor, zřízený, jak známo, před dvěma léty v New-Yorku, jen 
zvolna nabývá půdy, ač právě se strany podnikatelů jeví se stále ži- 
vější přání, aby nastoupil místo pustošícího vyrovnání sporů stávkami, 
které dnešní hospodářskou supremacii Unie jsou s to ochromiti prud- 
kými otřesy průmyslové výroby a periodickým jejím zastavováním boji 
stávkovými. Stávky v létech 1891 — 1901 stály dělnictvo na úbytku 
mzdovém 258 mil. dol., súčastněné továrny utrpěly ztrát na 123 mil. 
dol. Ovšem ale nejsou socialisté přátely podobné smírčí instituce, po- 
kládajíce smiřování kapitálu a práce za největší nebezpečí pro pracovní 
třídy Unie, Tak aspoň píší vedoucí orgány socialistické. Vinu toho 
nese ostatně i chabá organisace zaměstnavatelů. Zajímavá jsou data G. 
o sumách ročněvy placené mzdy. Suma jich činila roku 1850: 237 milí. 
dol., r. 1890: 2330 milí. dol,, při čemž na poslední dvě desetiletí 
připadá přírost 250Vo- Průměr roční mzdy činil r. 1850: 247 (u to- 
várních dělníků), roku 1900: 438 dolarů, nečítaje do mzdy obvyklé 
v Americe prémie za rychlejší výkony pracovní. Co do výkonnosti 
jsou ovšem američtí dělníci pravými specialisty, i v obsluze práce 
strojů i v dohotovování výrobků strojní techniky. Zručnost jich je 
přímo úžasná. A při tom monotonost práce dělníka neotupuje. Stále 
přemýšlí o novém způsobu, jak by z dovednosti své více těžil, mnozí 
z nich mají patentovány vlastní vynálezy, pomocí jichž zvyšují svou 
výkonnost. A poněvadž strojní technika kde jen možno nahrazuje 
práci ruční, výše mzdy ani zdaleka nemá pro náklady výrobní toho 
významu jako u nás. 

Při tom všem rafinovaném pokroku průmyslovém ochranné zá- 
konodárství dělnické je v Unii zanedbáno. Sama ochrana práce dětí v to- 
várnách ve většině států Unie dodnes není upravena. Bují tovární práce 
dětí i pod 12 let stáří, a ro práce až 11 — 12hodinná. Pracovní doba 
obnáší v státních dílnách 8 hodin, soukromé závody mají tu vlastně 
úplnou volnost. Za úrazy zaměstnavatel zodpověděn je jen pokud za- 
vinil je nedostatečnými zařízeními závodními, jinak platí tu obecné 
předpisy právní. 

Letošní sjezd rakouské sociální demokracie, konaný v listopadu 
t. r, ve Vídni, měl normální průběh. Delegát říšskoněmecký zablýskl 
sice na počátku sjezdu plamenným mečem, vyhánějícím z ráje strany 
ony soudruhy, kteří prý na marxovském učení pořád mají co dokto- 
rovati, což prý massy dělnické naprosto nechápou. Ale na sjezdu musil 
se od svých rakouských soudruhů dáti poučiti, že rakouské dělnictvo 
naopak naprosto by nechápalo, kdyby poslanci sociálně-demokratičtí, 
místo aby účastnili se detailní práce zákonodárné, třímali prostě pořád 
je;i theoretické desatero marxovské a stáli tu v divadelní póse rekovných 
vyvratitelů kapitalistických řádů přítomnosti; že pouhé radikálničení 
dnešnímu zřízení státnímu ani o den života nezkrátí atd. Věci, které 
jsme už na posledních sjezdech slyšeli a které opakovati stává se sjezd 
od sjezdu pořád menším hrdinstvím, protože už ve straně nabylo vrchu 
uČ3ní sice naprosto nemarxovské (alespoň ne staromarxovské, které 



21' 



právě církevníci rázu Kautského drží jako dogma a proti nimž JNIarx 
z poslední doby svého života je hotovým kacířem), ale učení čistě 
lidské, že lepší jest nepřítelem dobrého. A tak přicházíme pomalu 
k drahé snad neméně významné fasi poslání sociální demokracie, které 
bude moci naplniti tím důkladněji, čím víc pokračovati bude přerod 
její ze strany budoucnosti ve stranu dneška, ze sociální demokracie 
k lidové demokracii: že totiž právě tak, jako v předešlém století 
stalo se učení její krystallisačním bodem revise moderních nauk hospo- 
dářských, v tomto století bude krystallisačním bodem revise programů 
politických. Záleží jen na ní samé, jak dlouho ještě od sebe chce od- 
puzovati všecky demokratické živly třid měšťanských z orthodoxní 
maroty své výlučnosti třídní. Ostatně jest otázkou psychologie stran 
politických, kde může působiti účinněji, jako ostré levé křídlo anebo 
jako vedoucí střed dnešních parlamentů. Ale není jistě nedohledným 
čas, kdy dědic Huebera bude moci zvolati ne jen (jako na letošním 
sjezde): »my jsme revisionisty od paty k hlavě, naše činnost je nej- 
eklatantnější revisionismus«, ale přímo »my už nejsme marxisty*. 
Nejdřív jako kletbu s kazatelny na hříšníky, a za čas jako slovo 
osvobození: »už nejsme . . .« 

Sociálně-politický program nového říšského sněmu německého, 
ohlášený v trůnní řeči z 3. t. m., liší se v základním tónu podstatně 
od trůnní řeči, která zahajovala předešlou zákonodárnou periodu (1898) 
ohlášením zákona »na ochranu těch, kdo chtí pracovati «, se známým 
ostřím proti sociální demokracii. Dnes vrací se trůnní řeč k cí- 
sařským poselstvím z r. 1881 a 1890, kde se uznává nárok slabých 
na pomoc státní a rovné právo dělníků s ostatními stavy; sociální re- 
forma toho směru označuje se za dílo kulturní. Konkrétně se zatím 
v trůnní řeči ohlašuje [jen osnova zákona o doplnění živnostenského 
soudnictví soudy pro spory obchodního pomocnictva. Za to k tím pe- 
střejší sociálně-politické práci sněmovní chystají se jednotlivé strany 
politické. Centrum urguje osnovy zákonů o úpravě soukromo- i ve- 
řejnoprávních poměrů odborových spolků, zejména pokud jde o při- 
znání jim právní způsobilosti a o plném zajištění práva koaličního, pak 
o dělnických komorách. Dále ohlašují se návrhy ohledně zřízení říšského 
úřadu pracovního a práva koaličního (soc. dem.), práva spolkového 
a shroniažďovacího resp. jednotné jeho úpravy říšským zákonem 
a úpravy pracovního poměru pomocného personálu advokátů, notářů, 
soudních vykonavatelů, úředníků a zřízenců nemocenských 'pokladen 
(nár. lib. a centr.), vydání říšského zákona horního, účinnější ochrany 
stavebních dělníků, zavedení devítihodinné a v dny před nedělí a 
svátkem šestihodinné - maximální doby pracovní pro vdané dělnice to- 
vární, úpravy nedělního klidu v obchodech (centr.), obligatorniho in- 
validního pojištění řemeslnického (říšs. str.), obligatorniho řemeslnického 
pojištění nemocenského, úrazového a invalidního (konserv.) a pensij- 
ního pojištění soukromých zřízenců (nár. lib.). Seznam ten jistě ještě 
co nevidět se rozmnoží, aniž ovšem toto jinak ušlechtilé závodění 
stran zaručuje nějaký pevný a promyšlený plán v postupu akce zá- 



218 



konodárné na tomto poli. Alespoň měšťanským stranám sociálně-re- 
formním slušelo by, sjednotiti se na přesném programu, kdyby to bo- 
hužel nebyly právě — strany. 

* 

Intelligence (akademická především), které německá sociální de- 
mokracie na letošním svém sjezde drážďanském průkaz způsobilosti ke 
členství ve straně snížila o jednu známku, přišla zatím ke cti v ně- 
mecké organisaci řemeslnické takovou měrou, že přímo jí a jen jí při- 
kládá se za zásluhu, že řemeslo v Německu neupadlo v takovou za- 
bednělou reakci, jakou už zrovna školským příkladem v odborné 
literatuře německé stalo se Rakousko. Jeden z vůdců moderního hnutí 
maloživnostenského v Německu, krejčí a poslanec Jacobskotter, klade 
si otázku, jak to přijde, že i reakcionářský pruský sněm posledně 
přijal návrhy Trimborna a soudr., které vidí podporu řemesla v něčem 
docela jiném než průkazu způsobilosti a nuceném společenstvu; že 
poslední katolický sjezd na rozdíl od dřívějška úplně ignoroval poža- 
davky cechovnické; že sjezd komor řemeslnických a živnostenských 
r. 1901 požadavek průkazu zamítl a na letošním sjezde v Mnichově 
vůbec ani slovem nikdo už se o něm nezmínil. Ptá se, proč tento 
obrat nastal teprv teď a ne už dříve? A odpovídá — sám praktik, 
krejčí — že za obrat ten jest děkovati jedině tomu, že do služeb 
hnutí řemeslnického v posledních létech vstoupila řada theoretických 
pracovníků: syndiků, sekretářů a vědecky vzdělaných úředníků v ře- 
meslnických komorách; a tato intelligence učinila průlom do zasta- 
ralých názorů. Berlínská velká komora řemeslnická povolala nedávno 
za svého syndika sekretáře řemeslnické komory v Saarbrúckenu, který 
jako spisovatel hájil názory naprosto proticechovnické, ve správném 
poznání, že k otázkám dobré politiky řemeslnické může dáti správnou 
odpověď jen někdo, kdo ví více, než jak se dělají dobré boty; zejména 
kdo \í, jak se dařilo řemeslu dřív a dnes i tam, kde je průkaz 
způsobilosti zaveden, jako v Rakousku, kde ale naopak otrávil 
prý rozvoj řemesel, místo aby mu prospěl, a vedl leda jen 
k nejsměšnějším sporům o ohraničení jednotlivých oprávnění ře- 
meslných, o to, smí-li kominík připevnit novou tašku na střeše místo 
staré, kterou rozšlápl, či smí-li za tím účelem vylézt tam jen opráv- 
něný pokrývač atd., čímž vším se řemeslnictvo jen odvrátilo od věcí, 
které by mu prospěly, k věcem, které nikomu neškodí, než jemu sa- 
mému. Rozebírati šíře tyto věci, nepatří do této rubriky; chtěli jsme 
jen ukázati, že intelligence, které už dělnické hnutí tolik děkuje — bylť 
svého času respekt sociální demokracie před vzděláním dáván přímo 
za vzor — nikdy nebude mít nouzi o málo vděčné, ale nezbytné za- 
městnání: vyvádět lidi z pod okapu na sucho a přijmout za vděk 
slova: jak jste se to mohl opovážit, když k nám nepatříte. Štěstí pro 

obě strany, že nepatří. 

* 

Jsou na světě ještě jiné prostředky soukromé péče chudinské, 
než chudinské bály a dámské bazary. Jenže ovšem nestačí tu uveřej- 
nění Vašeho jména při nějakých pár korunách ve Vašem žurnále, ale 



219 



musíte — na poprvé neubráníte se ovšem z nezvyklosti odporu — 
přijíti do bližšího styku s chudinou. Ne abyste snad po tolstojovsku 
se s ní objímal a apoštolsky nastavoval jí tvář k druhému poličku, 
maje první mnohdy jistý. Ale abyste viděl, že pojišťování dělnické 
proti nemoci, úrazu, útulny, polévkové ústavy a jak jinak se tyto 
všecky nepopiratelně ohromné pokroky sociální péče jmenují, plíseň 
chudoby dovedly setříti jen zhruba a že to, co ještě zůstává, pořád 
ještě silně odráží se od toho, co se dnes nazývá snesitelně lidským 
živobytím. Jinde — nedaleko, v sousedním Německu — přes svou 
vysmívanou střízlivou národní povahu, disciplinovanou a houževnatou, 
prostou choulostivůstkářství, která místo, kam ji osud postavil, pro- 
šťourá a vyplní do posledního koutka, i tyto na první pohled oku 
unikající kouty chudoby prolezli a všeličeho si všimli. I toho na př., 
že není ještě lidským životem, stačí-li výdělek členů rodiny na to, aby 
se rodina do sytá najedla, ošatila a měla kde bydlet, ale že k lidskému 
bydlení patří i lidsky zařízený byt, ne tedy jen holé čtyry stěny s ně- 
kolika pelechy, ne-li jedním, ale se skutečným nábytkem. Z exekuce 
vyňato je jen nejnutnější, a to, co po exekuci pro dluhy z hladu pro- 
vedené zbude a snad za léta a snad za celý zbytek života se znovu 
nepořídí, nestačí k žití po lidsku. Tak se aspoň zdá některým, snad 
přemrštěně citlivým lidem. Ale jsou takoví lidé, v Berlíně, Mnichově, 
Frankfurtě, že zřídili zvláštní spolkové sběrny domácího nářadí (po- 
stelí, skříní, kuchyňského náčiní a pod.), sbírají upotřebitelné ještě 
kusy jeho po rodinách, které na půdě neví, co s ním, a chudým za 
nepatrnou cenu je přenechávají. I do Vídně už pronikly takové sběrny 
*střepů«, jak se jim zprvu říkalo, tak hodně po pansku. U nás 
v Cechách dovedeme sice napsat fulminantní výroční zprávu spolkovou, 
kterou skvěle vyplní pouhé jen vylíčení neobyčejného porozumění, 
ušlechtilé snahy, vytříbeného vkusu, lásky k lidovému umění a čeho 
ještě těch a oněch funkcionářů spolkových, kterým se podařilo získati 
dvě kdysi pomalované truhly pro nějaké místní museum, pak o pro- 
cítěné přednášce, proslovené o těch truhlách a našich předcích, kteří 
na nich kdysi to se rozumí že slavně seděli, a konečně o následujícím 
na to tanečním vínku, který se skvěle vydařil a vynesl slušnou částku 
na spolkový prapor; ale že by žili v obci lidé, kteří by mohli po- 
třebovat truhlu třeba docela holou a odřenou, aby do ní z kouta pře- 
nesli své hadříky a snad si na ni taky i sedli, o tom ovšem, prosím 
Vás, přece ve stanovách spolku není ani slova. A býti předsedou 
spolku, který sbírá takovéhle truhly, ani žádná čest by nebyla. 
U nás ne. 

A ještě o jiné věci se starají ve světě lidé, na př. jak to vy- 
padá v chudé rodině, když matka je churava nebo v šestinedělí. Ne- 
pomluví ji, že ona si jen hoví, muž že je pořád mimo dům a děti se po- 
tloukají po ulici, neodbudou ji v nejlepším případě nějakou krejcarovou 
nebo snad i zlatkovou podporou, která je jí málo platná, ale pošlou rodině 
to, co jí na ten čas schází: náhradu za hospodyni. Ve Frankfurtě už 
od roku 1892 chudinská správa vyvolala v život spolek, který od té 
doby byl vzorem pro podobné spolky ve všech velkých městech Ně- 



220 



■mecka a patří dnes k inventáři spořádané správy chudinské. Spolky ty 
posílají na své útraty řádné starší ženy do domácností, kde všechna 
domácí práce pro nemoc ženy leží ladem. Ty opatřují celou domác- 
nost, děti mají domov, muže špína a nepořádek nevyhání z bytu, žena 
může po lidsku stonat a musí-li do nemocnice, nemusí se trápit trudnou 
představou, jak to doma vypadá bez ní. Taková pomoc i při obě- 
tavosti členů spolku ve velkém městě může býti ovšem poskytnuta jen 
nejchudším. Ale jsou i rodiny, které nežádají almužny, a které přece 
jen nemohou si zaplatiti takovou hospodyni z 10 — 12 zlatých, které 
muž týdně domů přinese. Pro ty zas jsou pokladny, které za prémii 
1 feniku denně poskytují v případě potřeby takovou hospodyni, které 
se platí, stravuje-li se v rodině, 10 feniků denně, jinak 50. Pojišťo- 
vatelský problém, který vedle stávajícího už nemocenského pojištění a 
vedle zmíněného předešle pojištění pro případ mateřství jistě má plný 
nárok na vřadění do rámce veřejné péče sociální. A tu připravovati je 
právě úkolem iniciativní dobročinnosti spolkové, v nejkrásnějším slova 
smyslu spolkové, která od spolkářské se liší zrovna tak jako apoštolská 
chudoba venkovského faráře od pompy, se kterou vykonává svůj pa- 
stýřský úřad v zlatohlavu církevní kníže, 

* 

Na základě zmocnění, daného jí zákony z r. 1901, uherská vláda 
přikročila letos k vydání prováděcích nařízení o organisaci ochrany 
mládeže. Počítá se při tom na rozsáhlou součinnost orgánů samosprávných 
a ochrana má v zásadě vztahovati se k dělem skutečně opuštěným pod 15 let 
stáří. Nařízení ustanovuje především, že nalezené anebo předepsaným 
úředním řízením za opuštěné prohlášené děti mají nárok na přijetí do 
státního asylu dětského. Za opuštěné pokládati sluší děti do 15 let, 
které jsou bez prostředků, nemají příbuzných, povinných k jich vy- 
držování a výchově a o něž se ani vzdálení příbuzní, dobrodinci, hu- 
manitní ústavy anebo spolky nestarají. Takové děti povinna jest obec 
bez průtahu vzíti v opatrování, dokud nebudou přijati do asylu, od 
něhož za to dostane se jí náhrady. 

K účelům státní ochrany dětí rozdělí se země na okrsky, a asyly 
zřizují se dle potřeby. Asyly doplňují ústavy pro odborné vyučování, 
přísnější internáty a sanatoria. Do asylů mohou býti přijaty i děti, ne- 
prohlášené za opuštěné, bylo-li tak v zájmu dětí nařízeno, pak také, 
když ústavy a spolky ochranou dětí se zabývající o to žádají. Náklady 
hradí se v těchto případech ze jmění dětí nebo od osob k vydržování 
jich povinných resp. od dotyčných spolků. V asylu zůstanou děti jen 
pokud toho poměry vyžadují, pak děti choré neb zvláštní péče vyža- 
dující, ostatní opatří se mimo ústav, především ve zvláštních dětských 
koloniích, které se zřídí, a to v místech, kde kromě ostatních podmínek 
(zdravotních, dopravních, ústavů vychovavacích) je aspoň 30 rodin, způ- 
sobilých k přijetí takových dětí do opatrování. V jedné kolonii může 
být umístěno nejvýš 20 dětí stejného pohlaví ve veku od 7 — 15 let. 
Mimo návštěvy školní budou děti cvičeny ve všech pracích zeměděl- 
ských a domácké práci průmyslové. Děti opatřeny jsou v řádných ro- 
dinách zemědělců nebo živnostníků. Domáckými pracemi smějí býti 



221 



zaměstnávány, pokud netrpí tím jich vývoj a zdraví; na výdělek mimo- 
dům nesmějí být ošetřovateli posíláni a do 12 let nesmí k výdělečné 
činnosti vůbec býti přidržáni, později jen potud, pokud toho výchova 
jich vyžaduje. Přísně upraven jest častý dozor lékařský k dětem a 
kontrola k ošetřování jich; stanoveny odměny za pečlivé a tresty na 
nedbalé ošetřování. 

Náklady na dotčené ústavy a ošetřování dětí dělí se mezi zemský 
fond nerhocenský a obce příslušné, jimž může se dostati z tohoto titulu 
subvencí veřejných. 

Podrobně upravena jest co do správy této celé agendy sou- 
činnost péče soukromé se správou státní. Řídící vrchní lékař má pra- 
covati k zřízení zvláštních komissí v sídlech kolonií, které mají dáti 
podnět k ustavení místních spolků pro ochranné kolonie dětské a 
udržovati ve vzájemném styku činnost místních humanitních spolků 
a ústavů s péčí státní. Komisse má dozor nad ošetřovateli dětí, stará 
se o učebné pomůcky, o opatření oděvu pro děti cestou dobročinnou 
atd. a posléze o zaopatření dětí ze svazku asylu vystupujících. V sídle 
asylu analogicky působí komisse asylní. Ústředním orgánem této péče 
jest zemská komisse pro ochranu dětí s ministrem vnitra v čele; má 
se starati o organickou součinnost veřejné i soukromé péče v tomto 
směru, zříditi zemský spolek pro ochranu dětí, podávati návrhy a dobrá 
zdání v příčině ochrany dětí, starati se o odbornou literaturu, knihovny 
a pod. Vrchním orgánem výkonným, pro obor státní ochrany dětí je 
zvláštní vrchní zemský inspektor, který spolu se správci asylů a lékaři 
kolonií dohlíží na všecky zmíněné orgány veřejné i soukromé péče 
o opuštěné děti. Vedle toho uložena jsou rozsáhlá práva dozorčí i po- 
vinnosti úřadům místním. 

Péče tato vztahuje se rovnou měrou i na cizozemce. 

* 

Nedávné události na pařížské burse práce jsou typickými pro 
Pařížany vůbec, kteří po celé generace trpělivě snášejí nejhorší zpáteč- 
nictví a k pokroku dostanou se ne přirozeným rozvojem, ale náhlým 
tumultuosním skokem. Události ty dávají Jastrowovu čtrnáctidenníku 
příležitost k pěknému retrospektivnímu článku o vývoji instituce ústavů 
k prostředkování práce v Paříži. Pomineme-li starší historii, která 
dnešnímu nazírání na tyto věci ovšem je cizí, setkáváme se poprvé 
v r. 1848 s prvním rozhodným krokem k zavedení městských prů- 
kazů práce, po nichž krátce následovaly předpisy o dozoru nad sou- 
kromými průkazy systémem koncesním, které vláda učinila slu- 
žebnými svým účelům policejním. Tento dualismus trvá v podstatě 
dodnes. V roce 1884 přiznáno odborovým sdružením právo k zřizo- 
vání bezplatných průkazů práce a v roce 1890 založena pracovní 
bursa, která měla regulovati trh pracovní. Od té doby datuje se boj 
odborových průkazů proti soukromým, kterým zaměstnatelé zůstali 
věrni, tak že všecky předlohy parlamentní v tom směru se ztroskotaly. 
Věc se vysvětluje tím, že na otázce prostředkování práce vedle Paříže 
jen několik větších měst má zájem. Na venkově poptávka a nabídka 
pracovní odbývá se bez prostředníka. Dle ankety z r. 1892 o pa- 



řížských průkazech práce napočteno bylo osob v pravidelném poměru 
pracovním stojících na 300.000. O tyto osoby dělí se — kromě pří- 
padů bezprostředního umístění — průkazy práce klášterní, dobro- 
činných spolků, vzájemně podpůrných společností, tovaryšských spolků 
a konečně odborových a městských průkazů práce. Většina jich vy- 
myká se statistickému zjištění. Osobní poptávka má své stanoviště na 
rozích uličních a březích řeky, odkud ji nedovedly zatlačiti ajii bursa 
práce ani bezplatné průkazy práce, podivuhodně houževnatý přežitek 
z časů Ludvíka XI., kdy nezaměstnaným dovoleno očekávati nabídku 
místa na zmíněných místech, »kde najdou ochranu před větrem 
a deštěm «. — Mezi průkazy práce napořád dominují výdělkářské prů- 
kazy soukromé (hlavně pro služebné, pak obor potravinářský), vedle 
nichž význam průkazů odborových, zaměstnatelských a p. je nepatrný. 
Vedle zaměstnatelů dávají jim přednost namnoze i dělníci (hlavně 
čeleď), protože vzhledem k procentu z výdělku, kterým se poplatek 
za místo vyměřuje (u čeledi na př. SVo z roční mzdy, u sklepníků 
15 — 33 ^/i^/o plného důchodu měsíčního), předpokládají u nich větší 
interes na vyhledání dobrého místa a lepší znalost zákaznictva než na 
př. u odborových spolků, kde se poptávky vyřizují přesně po řadě. 
Městské průkazy, které měly v každém městě býti zřízeny a vy- 
tlačiti soukromé průkazy, udržely se jen ve velkých městech (v Paříži 16). 
Odborové spolky bojují proti nim skoro ještě houževnatěji než proti 
kancelářím soukromým, ve snaze, dosíci výlučného práva ku prostřed- 
kování práce jako jediného účinného prostředku, nabýti široké půdy 
mezi dělnictvem. Podnět k bouřím a krvavým srážkám policie s děl- 
nictvem v pracovní burse, kde často docházelo k bouřlivým scénám, 
dalo propuklé rozhořčení dělnictva proti vyděračství soukromých kan- 
celáří. Brutální zakročení pařížské policie, známé svým sekáním i do 
bezbranných dětí a žen, učinilo bouřím konec a dělnictvo teď vyčkává 
další osud předlohy o vyvlastnění soukromých kanceláří, v druhé re- 
dakci v dolní sněmovně už přijaté. P. 



ŠKOLSKÉ: Pátý sjezd německého »Spolku pro studování dětí« v Halle n. .S. — Druhý sjezd 
pro uměleckou výchovu ve Výmaru. — 

Spolek pro studování dětí, založený v Jeně r. 1897 a vydávající 
za redakce svého zakladatele a předsedy J. Trúpera »Zeitschrift fiir 
Kinderfehler*, měl pátý svůj sjezd ve dnech 11. — 12. října v Halle 
n. Šálou. Rokování o prvních známkách nervosity dětské 
zahájil přednáškou berlínský professor nervového lékařství H. O p p e n- 
heim. Nervosní děti — dle jeho přednášky — reagují na popudy 
často velmi silně. Popudy působí u nich příliš dlouhou dobu. Střídá 
se u nich rychle nálada mysli. Popudy, které na zdravé děti buď 
vůbec nepůsobí, anebo které u nich budí libost, vzbuzují u dětí 
nervosních nelibost — t. zv. paradoxie reakcí mysli. Podobného rázu 
je antipathie nervosních- dítek proti jistým pocitům čichovým, chuťo- 
vým, ano i proti určitým osobám. Dále se jeví u nervosních dětí ná- 
klonnost ke stupňování jednoduchých počitků a pohybů. Smích na př. 



22Í 



u takovýchto dětí přechází ve smíchový záchvat, zlost v záchvat zuři- 
vosti a pod. Lekavost bývá často jedním z prvních symptomů dětské 
nervosity a jest si jí dobře všímati, protože mívá v zápětí těžké po- 
ruchy, zvláště pak ochrnutí a oněmění z leknutí. Lekavost objevuje se 
až po době kojení a provázena bývá stupňováním nelibého citu a reakcí 
pohybovou. Častými zjevy u dětí nervosních bývají dále nucené před- 
stavy, jichž vyšetřování je velmi nesnadné a různé druhy idiosynkra- 
sie, které bývají obyčejně výchovou vštěpovány, zarývají se hluboko, 
ačkoli se vyskytují také u dětí zdravých. — Z duševních poruch ob- 
jevuje se u dětí akutní hallucinační delirium, které se projevuje tím, 
že dítě uvede se rázem ve stav rozčilenosti a zuřivosti stupňující se 
do té míry, že dítě své okolí nepoznává. Stav tento trvá čtvrt, půl 
hodiny i déle. U dětí nervosních lze pozorovati nezřídka nespavost, 
pohybovou neklidnost, pláč, smích, hovor a zpěv ve spánku, noční le- 
kavost a náměsíčnost. Symptomatickými známkami u nich bývají: bázeň 
při osamocení, po tmě, bázeň před bouřkou, stísněnost před cestová- 
ním, stálá obava před pošpiněním se dotykem. Mylně bývají ke ška- 
redým návykům často počítány známky nervosity jako: svrašťování 
čela, cenění zubů, otvírání úst, mlaskání, chrchlání, které lze sice ran- 
ným ošetřováním, ale nikdy tresty odkliditi. Nervosita dětská zplozuje 
dále roztržitost. Mnohé známky nervosity dítek mají svůj pramen 
v soustavě krevního cevstva: pocit chladna na rukou a nohou, rychlé 
střídání barvy obličeje, nepatrná nesnášenlivost k alkoholu, nervosní 
tlučení srdce, záchvaty mdloby. Jako citelné znaky provázejí nervositu 
dětskou bolení hlavy, migréna, nervové bolesti v zádech a v jednotli- 
vých skupinách svalů, přecitlivělost kůže a také i nehtů, ba i vlasů na 
hlavě, šedivění jednotlivých vlasových chumáčů, nechuť proti jistým 
pokrmům, zácpa, nucení na moč. — Celkem je dle prof. Oppenheima 
značné procento mládeže stiženo nervositou. Rodiče a učitelé mají 
znáti podrobněji známky dětské nervosity a po poradách s lékaři při- 
spívati k oddalování a seslabování její následků. 

U nás dr, L. H a š k o v e c poukázal ve své přednášce o nervose 
v pražském » Komenském* na vlivy, které nervosu působí a rozdělil 
je v dědičné a získané. K získaným náleží bez odporu duševní přetě- 
žování, jehož vymáhá nynější výchova i těžký zápas existenční. Honba 
za zlatem, výdělkem, požitky, slávou a uznáním vede k přepínání du- 
ševních sil, za nímž následuje omrzelost, vyčerpanost, sesurovění. Jest 
třeba zvedati veřejnou mravnost, brániti šíření pohlavních nemocí, 
změniti ve mnohých směrech životosprávu. Při výchově ve školách 
třeba míti na mysli, že není úkolem vychovati větší menší učence, ale 
zdravé lidi povah sebevědomých, pevných, karakterních, a že je třeba 
míti větší péči o výchovu tělesnou. 

Druhou přednášku o kolísání nálady u dětí epilepti- 
ckých měl na sjezdu hallském prof. dr. G. Aschaífenburg. Mění-Ii se 
u dětí rychle nálady, může to býti považováno za znak všeobecné 
nervosity, ale když je to spojeno s jinými určitými známkami chorob- 
nými, ukazuje to na fakt vážnější nervové choroby, při níž jest lékař- 
ské vyšetření o ošetřování nutné. Epileptické děti reagují silně na 



224 



alkohol, úplnou abstinencí se stav jejich zlepšuje. Důležitou je tu sou- 
činnost učitele s lékařem. Učitel může podávati lékaři důležité zprávy. 
Mnoho jest si slibovati od instituce stálých školních lékařů. 

Paedolog a dětský patholog, ředitel školy J. Triiper, pojednával 
o psychopathické slaboduchosti (Minderwertigkeit) jako příčině poru- 
šování zákona osobami mladistvými. V r. 1901 bylo v Německu 49.000 
dětí a mladistvých osob soudně potrestáno. Vytýkal, že dosud málo 
se pěstuje studium dítěte a jeho vývoje, že nejsou dosud stolice pro 
studium dětí a pro genetickou psychiatrii. Ustanovení zákonů o pří- 
četnosti nedostačují, hranice mezi zodpovědností a nezodpovědností 
jsou označeny libovolně. Polehčující okolnosti při zmenšené příčetnosti 
nejsou vhodným ustanovením. Osoby psychicky méně nadané vyžadují 
jiného s sebou zacházení. Neměly by vůbec dostávati se před trestní 
soudce. Alkoholism značně přispívá ku psychickému seslabování. Zlo- 
zvykem jsou studentské a dobrovolnické pitky. Zdánlivě nápadnou věcí 
je, že mnoho dětí, které se dopouštějí přestupků proti majetku, jest 
z rodin mravně i hmotně dobře situovaných. Mnoho se hřešívá na 
těchto dětech přetěžováním jich hodinami soukromými. Místo vazby a 
žaláře je třeba lepší výchovy. Mnohé děti lehce ozdraví, převedou-li 
se v příznivější společenské okolí. Pramen psychické znehodnocennosti* 
hledati třeba často v nervositě, neboť nervosní děti reagují na popudy 
velmi mocně a jsou proto méně schopny odporovati zlu. Podléhají 
snadno tlaku, jejž na ně představy činí, a pod vlivem takového tlaku 
vykonávají trestní činy. K tomu přispívá i to, že takto zatížené osoby 
jsou ethicky méně rozvinuty. Jdou slepě za popudy svých představ. 
Rozmnožení náboženského vyučování působilo by tu jen větší škodu. 
Sjezd přijal v podstatě následující zásady: Jsou abnormální jevy a stavy 
v životě mládeže, které sice nespadají pod právní pojmy »nepnčet- 
nosti« a »slabomyslnosti«, ale které přece jsou rázu pathologického, 
a vedou i nevědomě nutí k porušování zákona. Stavy tyto vyvíjejí se 
zvolna z malých počátků a mohou býti, jsou-li v pravý čas poznány 
a bere-li se na ně při vychování ohled, po většině zlepšovány, čímž 
se omezí současně jich počet a tím i počet přestupků zákona. Je třeba 
pro veřejný zájem věcí, aby učitelé, školní lékaři, duchovní a soudcové 
více než dosud věnovali se studiu dětské duše a jejich zvláštností, tak, 
aby se mohlo v čas předcházeti zvrhování se mladých povah. Zvláště 
je třeba, aby university ve spojení s paedagogickými semináři pořádaly 
přednášky o psychologii a psychiatrii mladistvého věku, a aby se 
v učitelských ústavech dostávalo kandidátům potřebného návodu k po- 
zorování duševního života dítěte. Ve všech školách mělo by se více 
než dosud přihlížeti k výchově citu a vůle než k jednostrannému 
duševnímu přetěžování. Mladiství přestupnici zákonů měli by se dříve 
než se postaví před trestní soudce odkázati zvláštnímu soudu, slo- 
ženému ze správce školy, učitelů dítěte, školního lékaře, duchovního 
a soudce poručnického. Teprve po usnesení takovéhoto soudu mohly 
by se mladí provinilci odevzdávati soudnímu řízení. Místo trestání a 
zavírání mladých provinilců mělo by nastoupiti léčebné, tělesné i du- 
ševní vychování ve zvláštních ústavech, řízených paedagogy zvlášť 



225 



k tomu způsobilými za pomoci lékařů a psychiatrů. Dosavadní zákony 
o nuceném vychováváni těmto požadavkům nevyhovují. Lhůtu o ne- 
zodpovědnosti třeba posunouti za věk dospělejší. 

Spolek uspořádá v příštím roce sjezd v Lipsku, na němž bude 
rokováno o abnormálních jevech v citovém životě dítěte a o dítěti 
a umění. 

Druhý německý sjezd pro uměleckou výchovu — o prvním 
v Drážďanech, věnovaném hlavně otázkám umění výtvarného, byl referát 
na str. 56. IX. r. této revue — konán byl ve dnech 9. — 11. října ve 
Výmaru za předsednictví mnichovského městského školního rady 
dr. Kerschensteinera. Věnován byl výhradně otázkám umění literního. 
Zprávy o něm, ovšem kusé, přinesly německé denníky a časopisectvo 
pedagogické. Podrobná zpráva vyjde u nakladatele R. Voigtlándra 
v Lipsku v době nejbližší. Prof. dr. St. Waetzold z Berlína v před- 
nášce o dítěti a řeči mateřské odsuzoval šablonovité rozkouskování a 
rozbírání básnických článků. Spatným prostředkem je přeplňování 
učebných osnov poesií a předčasné učení se poetice. Často nedostává 
se pravého porozumění pro poesii. Také nezřídka přílišný rozbor a 
pojednávání o básnickém díle více škodí než prospívá. Dítě je zvyklé 
pojímati vše a vyjadřovati osobně. Jestli však je ve škole stále opra- 
vováno ve svých výpovědích, slyší-li stále, že je třeba vše jinak vy- 
jadřovati, než jak ono bylo zvyklé, počíná zošklivování si řeči a dítě, 
které se dříve živě a svérázně vyjadřovalo, pomalu umlká. Proto nemá 
vyučování ubíjet, ale oživovat dětskou řeč. 

Spisovatel Otto Ernst z Hamburku pojednal na sjezde o čtení, 
předčítání a ústní reprodukci uměleckého díla. Dovozoval, že jedině 
správným a živým přednesem básnického díla možno dodělati se plného 
účinku. Nerozumným jest, zakazuje-li se na některých školách čtení se 
vkládáním patřičného citu a nálady do hlasu, protože učitel není prý 
hercem. Ničím však neznesvětí se umělecké dílo tak jako neoživeným 
přednesem. Druhou vadou je, jestli se dílo, které se má jako milost 
sdělovati, objasňuje a vykládá. Umělecké dílo je přírodním produktem, 
který se nesmí z půdy odseknouti, ale se všemi svými kořeny vytáh- 
nouti a v duši dětskou vštípiti. Umělecké dílo má projíti branou smyslů 
v dětské srdce. Jen tak naučí se dítě umělecky cítiti. — Zemský po- 
slanec dr. Hackenberg- referoval o volném mluvení, ústním vyjadřování. 
Řeč jako protiva mnohomluvnosti a žvastavosti je uměním. Také mlčení 
má svůj význam, jejž se naučíme ceniti ve mnohých shromážděních 
a parlamentech. Referent poukázal na umění řečnické, jemuž se ve 
starověku učilo ve zvláštních řečnických školách. Dnešní systém školský 
nepodává příležitost k rozvoji formy výrazové, protože se děti ve 
školách ponejvíce učí jednostranně odpovídati k otázkám. Děti měly 
by se pronášeti volně jen o tom, co vycítily a pochopily. Hudlařská 
výpověď vycházející z nitra dětského je lepší než příval naučených 
frásí. Špatným dokumentem pro školu je, že děti, které doma před 
počátkem školní návštěvy nenucené hovořily a vypravovaly, ve škole 
oněmují a nalézají stěží nejjednodušší formu výrazovou. Učitel by neměl 
odkazovati dítě do mezí školního řádu, obrací-li se k němu se svojí 

NAŠE DOBA. R. XI., č. 3., 1903. 20. prosince. 2.5 



2:^6 



důvěřivostí a zapovidali mu každý výraz, jehož dosud užívalo. Volná 
řeč nedocílí se stálým dotazováním a odpovídáním. Mistrem je, kdo 
dovede při vyučování dáti správnou otázku, ale daleko větším je ten, 
který dovede přivésti žáka k volnému mluvení a k dotazování. Díté 
nemá býti ve svém způsobu vyjadřování ve školách příliš omezováno. 

Prof. dr. Dietz ze Stuttgartu pojednal o písemném vyjadřování. 
Sloh dětí by měl býti bez frásí. bez ozdoby, jednoduchý formou 
i obsahem. Schopnost vyjadřovati správně své city a myšlénky zvětší 
se přirozeně přibýváním věku. Dětem se má nechati volnost vybírati 
si látku k písemným pracím. Předčasné písemné produkování je po- 
chybenou věcí. 

O výběru básnického díla uměleckého ve školách měl referát 
básník a kritik berlínský J. Hart Vyslovil se s důrazem proti vší ten- 
denčnosti v didaktické poesii, kterou se požitek z umění značně ome- 
zuje. Moralisujících a patriotisujících básní může se sice ve škole užít, 
ale v obor umělecké výchovy tendenční básně nepatří. Vhodným vý- 
běrem má se buditi instinktivní láska, vyšší obrazotvornost a citovost 
a rozsévati vzdělání aesthetického citu. Školní knihovny, v nichž všude 
převládá racionalistický element potřebám umělecké výchovy nevy- 
hovují. Přednášející je přesvědčen, že vývoj jednotlivců jde směrem, 
jakým šlo lidstvo. Nejnižšímu stupni, věku odpovídajícímu kamenné 
době a její kultuře, doporučil by mythy a báje jako nejjistější pro- 
středek k rozvíjení fantasie. Pro tento stupeň by měly býti vybírány 
knihy obsahu veselého, neboť umění daří se pravděpodobně lépe v ra- 
dostném a veselém životě. Humoru mělo by se dáti ve škole více 
místa. V. Busch je v tomto směru větším lidovým vychovatelem, než 
všichni moralisující spisovatelé dohromady. Střední stupeň věku odpo- 
vídá kulturnímu stupni severoamerických Indiánů. Převládá v něm 
smysl pro boj a dobrodružství. Není pravým způsobem využitkována 
záliba dětí pro indiánské povídky. Po tomto druhém stupni věku ná- 
sleduje doba vývoje odpovídající středověkému rytířství s jeho slad- 
kými tužbami, sny o velkých ideálech svobody a nadšení všeho druhu. 
Egmont, 1. díl Fausta, byl by tu více na místě než Wallenstein, Iphi- 
genia. Nesprávným je, zavírá li a znechucuje-li se tomuto stupni věku 
literatura milostná. Otázku, mají-li se mládeži doporučovati a předklá- 
dati nejmodernější díla literatury, referent zodpověděl záporně. Ko- 
nečným cílem umění není vychovati umělce a kritika, ale dokonalého 
člověka. 

Prof. dr. Rud. Lehmann z Berlína přednášel o probírání básni- 
ckého díla uměleckého ve škole. Poukázal předem na to, že autoři v9 
školách čtení (Klopstock, Lessing i Schilier) nemají v pozdějším věku 
mládeže tolik vlivu, jako Goethe, Heine, kteří ve školách jen výjimečně 
se čítají. Mínění Ernstovo, dle něhož hodina literatuře věnovaná má 
sloužiti výhradně požitku a umění, má za příliš jednostranné. Varoval 
před takovýmto jednostranným návodem k požitku z uměleckého díla. 
V hodinách literatury musí se přihlížeti také k výchově povah, k po- 
rozumění doby a prostředí. Proto musí se také obsah básně učiniti 
pochopitelným. Má-li se plně porozuměti básnickému dílu, je třeba 



237 



přihlížeti nejen k obsahu, ale i k formě jeho. Při různých druzích lite- 
rárního díla nemůže si počínati učitel stejně. Lyrická báseň, která cit 
uchvacuje a jistou náladu budí, nevyžaduje přílišného vykládání; více 
již balada, ještě více epos a nejvíce drama, v němž se hluboký cit 
s nejvyšší myšlenkou snoubí. Rozhodujícími jsou tu individuality učitelův 
i žáků, a proto je třeba při výběru učitelů hleděti na osobnost a před- 
pravné vzdělání, které je pro úkoly umělecké výchovy nedostatečné. 

J. Wolgast z Hamburku promluvil o knize pro mládež, o žákov- 
ských knihovnách a laciných knihách. Poukázal na neutěšený stav 
písemnictví pro mládež. Je přesvědčen o tom, že to, co má míti na 
jednotlivce i národ životní vliv, musí býti vyváženo z duše lidu. 
V knihovnách školních je mnoho braku. S výběrem knih vhodných 
pro mládež mají učitelé na léta práce dost. Dítě mělo by se vésti 
k tomu, by cenu knihy samo vycítiti dovedlo. Exemplářů knihy by 
mělo být tolik, kolik je ve třídě žáků, nebo aspoň tolik, aby se kniha 
v krátkém čase všemi přečísti mohla. Následující volné výpovědi žáků 
o přečtené knize měly by velký význam. Úlohou správců knihoven by 
mělo býti, vybrati pro jednotlivé typy čtenářů vhodnou látku. I nej- 
lacinější kniha pro mládež nemá postrádati účelného, uměleckého vy- 
pravení. 

O divadelních představeních pro děti referoval ředitel Schille- 
rova divadla v Berlíně, R. Lowenfeld. V Berlíně za hmotné podpory 
města pořádají se nyní představení pro děti i zadarmo. Účastní se jich 
pouze nejvyšší třídy škol. Po divadelním představení na př. Telia ná- 
sleduje čtení ve škole. Představení mají mocný vliv zvláště na chudé 
děti, jimž by jinak požitky tyto nepřístupny byly. 

O jednotě uměleckého vychování promluvil na sjezdu prof. A. Licht- 
wark. Umělecká výchova mládeže je dnes v rukou jednotlivých na- 
daných a povolaných učitelů. Jest ale naléhavou potřebou, aby na ní 
měli účast také laici. Sjezd pro uměleckou výchovu není svolán jenom 
učiteli, ale také umělci, spisovatelé a t. d. působí tu ve spolku s prak- 
tickými paedagogy. Je v tom první dosažitelný pokus získati ku spolu- 
práci element laiků, neboť učitelé sami nemohou tu vše učiniti. Příští 
sjezd musí se více jednotností umělecké výchovy dětí obírati. Z dětí 
se může vychovati dobré obecenstvo pro umělce a básníky jen tehdy, 
budou-li učitelé sami umělci ve svém povolání. V dětech musí býti 
vzbuzena touha po uměleckém díle. Vedle výcviku ve schopnosti vy- 
jadřovati se ústně i písemně musí se státi vyučování kreslení středem 
učebné osnovy. Kreslení je zajisté řečí přírody a tato řeč má býti 
nejdříve rozvinuta. Vlastni schopností dítěte, která v kreslení výraz 
nalézá, rozvine se řeč přírody. Vedle vyučování kreslení musí se vě- 
novati větší pozornost tělocviku. Dosud se vyučuje tělocviku způsobem 
sportovním, ale příklad Anglie učí, že to není pravé. Tanec se musí 
státi odvětvím gymnastického vyučování. Je stěží účelnějšího a aesthe- 
tičtějšího prostředku vyučovacího, než je tanec, I přírodní vědy a ^ějepis 
nesmí býti omezován. Nový životní princip vyučování musí býti na 
těchto základech vybudován. 

15* 



228 



Specielnější, Němců se více týkající, byly referáty dr, Wátzoldta 
o Němci a jeho řeči mateřské, a O. Ernsta o Němci a jeho básm'cích. 
Rozhovory, které se na sjezdu výmarském po přednesených referátech 
rozvíjely, byly věcné, nevybíhaly z rámce, ač na nich ukázaly se zá- 
sadní rozpory v některých otázkách. Příští sjezd konán bude pO' 
2 létech v Mnichově a věnován bude otázkám hudby a tělocviku. 

TTMÉLECKÉ: Výstavy — Publikace. 

»Mánesova« výstava: Chorvatské umění — Výstava Jednoty vý- 
tvarných umělců — Výstava Radimského — Výstava Umělecké Bct 
sedy — Výstava »Karlsruhe« v Rudofinum — Vánoční výstava Umě- 
lecko-průmyslového musea — vedle toho výstavy nejmladších 
v atelierech Engelmiillerově a Novotného — — nuž, do té, která je 
nejzajímavější! A to je chorvatská. Jest na ní půvab mladosti. 
A všecky vlastnosti zdravého mládí v ní jsou: vysoké a ušlechtilé aspi- 
race, smělá troufalost i rychlá a neostýchavá napodobivost, vlastnosti^ 
které u mladého tvora se líbí, i když se jim musíme usmát, když na 
př. póza napodobivá je více méně falešná. Mladému umění chorvat- 
skému nebude nikdo tuto napodobivost zle vytýkat. Vězíme v ní skoro 
všichni Slované; jsme mladí, t. j. hodně ještě nevyvinutí. Nejméně 
však vězí ti nejnevyvinutější — Rusové. Ti, stále se sebou nespokojeni,, 
největšími kroky kráčejí v literatuře i v umění výtvarném, kráčejí 
svou cestou a nejpřímější, ale také nejtěžší. Ostatní Slované, poli- 
ticky a hospodářsky závislí a nesamostatní, projevují tuto závislost — 
mluvím o celku a ne o vynikajících výjimkách — a nesamostatnost 
i v literatuře a v umění, jedni více, druzí méně. Povaha plemenná 
k tomu ovšem přispívá vedle nevyvinutosti poměrů veřejných. Jak 
šťastni jsou každou sebe nepatrnější zmínkou o sobě z ciziny! Ohlíže- 
jíce se stále, jak a co tam na západě od nich dělají, a nerozeznáva- 
jíce dosti přesně učení od napodobování, nekráčejí ku předu přímo, 
ale klikatě. Dánové, Norové, Švédové, národové počtem nevelicí, ba 
i sousední Finové, neukazují takové poddajnosti. Síla a hrdost jejich 
ragy projevuje se i v umění silnou originalitou. 

Mladému umění chorvatskému nebude tudíž nikdo zle vytýkat 
jeho napodobivost. Vždyť teprve prvé desítiletí svého života oslavuje. 
R. 1891, o jubilejní výstavě v Záhřebe, vystoupilo několik chorvatských 
umělců, vystudovavších v cizině. Brzy potom vrátili se někteří mladí 
umělci z Vídně, Mnichova a Paříže do vlasti a seskupili se kolem 
Vlaha Bukovce, tehdy už uznaného mistra. R. 1895 uspořádali svou 
prvou výstavu, po třech letech druhou. Ale doma, jak krajané jejich 
vypravují, nedostalo se jim vlídného porozumění a přijetí. Musili se 
zas rozejít. Teprve když poměry doma se zlepšily, vracejí se zas k další 
práci. Pražská výstava je prvým plodem této nové součinnosti. Vítáme 
je srdečně. 

iZo nás rázem vábí, jsou skulptury. Frangešův »Sv. Jakub « a »Sv. 
Dominik*, Městrovičův Biankini jsou díla plná výrazu a života, plná 
temperamentu. Ale i Valdecovy podobizny žijí. Z malířů poutá Vlaha 



229 



Bukovac, nově jmenovaný professor na pražské malířské akademii, 
hlavně podobiznami (šl. Miletičové, hr. Kulmera a A. Jakčina), jež jsou 
d se svým okolím výborně malovány a přímo mluví. Za to diptychon 
»Ikar« nedostihuje Pirnerova »Ikara« a tři obrazy »Dante v pekle, 
v očistci a v ráji* měly by raději slouti » barevnými studiemi* nebo 
po whistlerovsku »symfoniemi v tom a tom tónu»; o grandiosnosti 
Danteova vidění není v nich ani zdání. Ale jako barevné studie jsou 
virtuosní. Totéž platí o obrazech Czikošových » Dante před očistcem* 
— nápadno, jak Dante opět se zjevuje, a zjeví se ještě jednou, 
v emailu — a ^Pallas Athene a Psyche.« Za to jeho »Pieta« je hlu- 
boce procítěna. Pěkné jsou krajiny Crnčičovy, Krizmanovy a Ivekovi- 
čovy (od něho také dámský portrcc s živě zachyceným úsměvem), 
Medovičův »Sv. Dominik «, Bužanova » Stařenka*. 



Z publikací vydaných v poslední době a zvláště k vánočnímu 
trhu vybíráme některé jako pokračování k dřívějším svým výborům: 

Babička Boženy Němcové. S obrazy a celkovou výzdobou od 
A. Kašpara (Unie). Půvab nevadnoucí mladosti, jenž usouzen byl 
básnickému dílu Boženy Němcové, obestřel také kresby a malby Ka- 
šparovy, když ne všechny, tož jistě přemnohé. Umělec doplňuje tu 
umělce, básník básníka. Neboť Kašpar není jen virtuosem kreslířem, 
-ale v něm chvěje se a zpívá duše básnická. Od dedikační kresby 
»Nesmrtelné prmátce B, Němcové*, v níž je tolik ušlechtilosti a vy- 
branosti, kolik vroucnosti a piety, k titulnímu listu, k podobizně Něm- 
cové, plné grácie a důstojnosti, ke spisovatelčině dedikaci, tak prostě 
líbezné, přes to množství akvarelů, kreseb tušových, pérových až k po- 
slednímu obrázku — všecko jednou duší, jedním citem provanuto, 
všecko v jednotě drženo. Kašparovi daří se výjevy a postavy venkovské 
zrovna tak jako výjevy a postavy šlechtické. Jak zachycuje dozvuk 
hravé a útulné doby empirové, toť rozkoš se dívat. Je to něco podob- 
ného, jako v Němcích vidíme u T. T. Heineho, na Rusi u Somova. 
Ale Kašpar je zcela svůj, naprosto svůj, mluví a zpívá, »jak mu zobák 
narostl* (jak Schw^ind říkal a po umělcích žádal), a to je vlastnost, 
která čím dále bude vzácnější. Přál bych tu knihu všem dětem. Ale 
dostane se jí jen bohatším (30 K). To je to jediné smutné a nedo- 
statečné při knize té, bohaté jako kvetoucí lučina. 

(Kašpar vyzdobil podobně také Nerudu: Letní vzpomínky, 
malostranský feuilleton. Romanci štědrovečerní a Kam s ním? 
Neznám nic tak krásného v tom druhu v době nové; jen Japanci a 
■částečně Kate Greenawayová vderou se na mysl a pak středověcí 
miniaturisté. Ale Kašpar je tu zas zcela svůj, pranic pojapanštěný ani 
poangličený. Kouzlo Hradčan a Malé Strany nalézá tu svého Nerudu 
malíře.) 

Josef Mánes. Jeho život a dílo. Pořádá a textem doprovází 
K. B. Mádl. (Topič.) Velikého toho díla vyšel už sešit 24., zbývá 
tudíž už jenom pětina. Od sešitu prvého vychází s nestenčenou peč- 
livostí, každým sešitem přináší nové překvapení — i známé věci do- 



230 



vedou překvapovat a bývá to známkou jejich výborné kvality — a 
v textu mnoho nového zvídáme o Mánesovi a jeho době. 

Julius Mařák. Výbor z jeho pozůstalosti. V^^dal K. B. Mádl. 
(Topič.) Dílo toto bude milé hlavně těm, kdo intimněji chtějí se se- 
známit se znamenitým krajinářem naším a komu studie a náčrty jsou 
stejně milý a vzácný a stejně » hotovy «, jako hlavní díla umělcova. 
Obsahuje přes 50 obrazů. 

H. Schwaiger. Pohled do jeho života a díla. Text 
napsal referent tohoto listu. (Unie.) Nákladné dílo obsahuje nejkarakte- 
rističtější práce mistrovy, přes 50 obrazů. Unie dala si na něm, jakož 
i na díle předešlém, záležet. Svítivé akvarely Schwaigerovy jsou podivu- 
hodně reprodukovány. 

Schwaiger illustroval též osm pohádek O hastrmanovi, jež 
vypravuje jeho choť, paní Jožena Schwaigerová (nákl. Kočího). O ori- 
ginální kresbě netřeba mluvit. Jakoby z odporu proti stupňované slad- 
kosti a ulízanosti hebounkých a útlounkých a tenounkých princezen 
zdrsnil tentokráte ještě více a silněji svou linii, ztajemnil ještě ostřeji 
svůj kolorit. Jsou to pohádky tajemná a příšerná — i jasného tajemná 
a světlého příšerná, k nimž pí. Schwaigerová velmi originální text 
napsala, t. j. dovedla se tak živě a trefně vžíti do umělecké povahy 
mužovy, že dobře vycítila, co by se hodilo do jeho fantasie, a k těmto 
cítěným a tušeným pohádkovým obrazům mužovým napsala text po- 
hádkový, zcela nový, lidový sice — jádro pohádek jest z Moravy 
a z Jindřichova Hradce, — ale trochu hauífovsky přibarvený. Velice 
zajímavá společná práce dvou spřízněných duší. 

Týmž nákladem vydal malíř Alois Kal v o da svůj Hrad B uch- 
lov. Maloval a vydal jej »z obdivu a zájmu pro čistou malebnost 
Buchlova a pak z citu vděčnosti k zemi moravské. « Buchlov jest jistě 
»pro umělce-krajináře pravé naleziště vzácných motivů malířských,* jak 
správně vykládá úvod. Kalvoda jich také našel řadu — v jasné into- 
naci barevných hlasů i v dumě zamženého hradu i v útulnosti jeho 
komnat, kde hostmi bývaly i Musy. Po Buchlově bude prý následovat 
Pernštýn. Jen ať přístupnější stane se cenou knihkupeckou! Přízdoby 
po straně obrazů jsou zbytečný, někdy i ruší dojem. Proč J. Obrátil 
vykládá, co už všecko před ním řekl a lépe v úvodě Fr. Kretz? Nápis 
vytesaný na bráně hradní »Fortissima turris nomen Domini 1546« jsou 
prý »slova slavného muže Slovácka, Jana Amosa Komenského. « Opravdu .í* 
J. A. Komenského, jenž se narodil r. 1592? 

A. Kalvoda s M. Švabinským a J. Tůnou vydal též pěkné album 
Moravě ve prospěch brněnského Národního divadla. 18 listů od 
13 moravských umělců: Jaroňka, Jurkoviče, Kalvody, Koudelky, Lolka, 
Muchy, Obrovského, Ondrúška, Síra, Švabinského, Jože Úprky, Franty 
Úprky a Zd. Vorlové. Nechať se jen vyplní jejich přání, »aby ostatní 
zlatem pokračovali,* kde oni » přestali pérem a tužkou. « 

Knihou neobyčejně nabádavou, zdravou a krásnou, svět a život 
obohacující a rozveselující, ovšem tomu, kdo se jí dovede oddat, jsou 
Základy umělecké výchovy, se zvláštním zřetelem ku kreslení 
dle přírody, tří amerických vychovatelů- umělců: (J. S. Clark, M. D. 



231 



Hicks, W. S. Perry). Přeložili J. Patočka a L. Bily. Jí příbuzná jest 
O školní praxi umělecké a reformě kreslení od prof. A. 
Boudy, která ke své rovněž ušlechtilé theorii, nikde nepřepínající, hned 
důkazy podává, že při dobré vůli dá se snadno a radostně ku předu krá- 
četi. (Obě nákl. Kočího.) Umění v domácnosti od P. Schultze- 
Naumburga (nákl. Laichterovým) je opět výborným rádcem, jak možno 
i při malých prostředcích zpříjemnit si byt, zvláště byt nájemný. Velice 
pečlivě přeložil spisek L. Bílý. 

Konečně upozorňujeme na Volné Směry, které stále se zdo- 
konalují a snaží se jiti stejným krokem s uměl, měsíčníky cizími. Kdo 
můžeš, přiber si ruský Mir Iskusstva, měsíčník nádherný. 

Pro mládež vybíráme: Radosti malých, řada 24 obrázků ze 
života našich dětí s prostonárodními říkadly. Namaloval Richard Lauda. 
(Unie.) Knížka rozkošná, utěšená, pravá česká knížka obrázková pro 
děti, která snese srovnání s nejlepšími cizími. Text trefných říkadel 
splývá dekorativně s obrázky na každé stránce. 

Spolek »Máj« vydal 4 anglické knížky pro děti v překlade A. 
Klášterského ze sbírky »The Banbury Cross Series«, na niž jsme tuto 
v lednu 1901 upozornili jako na sbírku skvostných perliček. Jsou to: 
Ali Baba, Jan Obrobijce (správně: Honza, vždyť v originálu jest 
také Jack a nikoliv John) a Krasava a zvíře, Modrovous a Ko- 
cour v botách, Pohádka o Popelce a Jan a boby (opět má 
být Honza, jako v našich pohádkách). 

A ještě jedna veselá knížka: Kocourkov. Z historie staroslav- 
ného města. Napsal Adolf Wenig. Nakreslil Artuš Scheiner — rozumí 
se, velmi vesele. (Nákl. Topičovým.) T. 

* 

T ITERARNÍ: K činnosti III. třídy České Akadomie — Tři berlínské premiéry. (Gerhart Haupt- 
*-' mann, Rose Bernd; Hugo von Hofmannsthal, Elektra; Oscar Wilde, Salome.) 

K činnosti III. třídy České Akademie. 

I. 

Ještě o podporách. Článek druhý — na obranu.^ 

Náš článek o činnosti III. třídy České Akademie a výtky v něm 
prokázané došly pozornosti samé III. třídy České Akademie — a to 
již něco znamená; nebývat III. třída k výtkám sebe těžším a sebe dů- 
raznějším právě příliš citlivá. Tentokráte dočítáme se v úřední publi- 
kaci Akademie (»Věstník« č. 12, 1903, str. 172) slibu, že prý se třída 
ve »Věstníku« v protokole svém vůči výtkám těm postaví. 
A na str. 233. téhož »Věstníku« čteme, že prý »proti výtkám třídě 
činěným v časopise »Naše Doba« (1903, č. 5.) podáno bylo ohrazení 
jménem třídy v zasedání správní komisse.« Jaké to ohrazení bylo, ve- 
řejnost česká se přes slib III. tř. dosud nedověděla. Če- 
kali jsme na ně ještě o letošním valném shromáždění, ale — marně. 

Vlastně III. třída přece odpověděla. V » Českém Museu Filolo- 
gickém« (IX [1903], str. 122 v červenci) odpovídá nám prof. Kvíčala; 

' Srovn. Naše Doba 1902, č. 5. (únor), str. 394 n. 



232 



odpovídá ne za sebe — jej zajisté výtky této třídě činěné nepálí; on, 
» objektivní prof. Kvíčala«, jak si sám ve svém článku říká, přece 
hospodářstvím v III. třídě není vinen — nýbrž obětoval se za III. třídu. 
Čtemeť v jeho odpovědi též toto prohlášení, které citujeme doslovně; 
nechceme čtenáře svým nevýrazným obtlumočením připraviti o požitek 
a zároveň o příklad pana dvorního rady Kvíčaly, jak se má polemi- 
sovat: »Hned v nejbližším sezení III. třídy (Kvíčala) poukázal na ni- 
čemnost a prolhanost neznámého autora pamfletu a prohlásil, že dokáže 
veřejně tuto prolhanost, což III. třída s uspokojením vzala na 
vědomost.*^ A dále se dovídáme, že ve správní komissi České 
Akademie p. Kvíčalův » přesvědčivý výklad potkal se se všeobecným 
souhlaseny*. Máme tedy v odpovědi p. dvoř. rady Kvíčaly zároveň 
projev slavné III. třídy Akademie a jen tato okolnost pohnula nás 
k tomu, že odpovídáme; soukromé projevy p. Kvíčalovy by nás 
k tomu nepřiměly. Kolik pravdy obsahuje odpověď a jak důstojný jest 
to akt ústavu, za jaký pokládána jest Akademie, vysvitne, doufáme, 
z tohoto článku. 

Pan dvoř. rada Kvíčala nezapřel se ve svém způsobu polemiky: 
nevyvrací výtek III, třídě Akademie učiněných všech a postupně, nýbrž 
vybírá si z nich to, o čem myslí, že by se dalo vymluviti, a přibírá 
do své odpovědi věci, které s výtkami našimi nesouvisí. Mluvčí III. tř. 
Akademie obrací se proti našemu výroku, že by člověk s rozhledem 
za summu 200.000 K, kterou III. třída za své trvání měla k disposici, 
byl vykonal pro naši českou filologii mnohem víc. Na vyvrácení tohoto 
tvrzení Kvíčala otiskuje tituly všech knih a pojednání, jež vydala III. tř. 
Akademie. Rozvlekl je na celých pět stran, kde by byl pohodlně vyšel 
s jednou; přičinil o nich v poznámkách svou kritiku. Ale nechceme 
se zde rozptylovati. Na kritiku odpovíme kritikou v dálejším odstavci 
svého článku. 

Vytkli jsme, že III. třída Akademie poskytla mnoho značných 
podpor, které vůbec ovoce nenesly, t. za které podporovaní 
nic nevykonali, a pro to uvedli jsme v článku svém hojné a n e- 
vývratné doklady. Toto tvrzení Kvíčala vůbec ani slovem nevy- 
vrací, poněvadž je ovšem vyvrátiti nemůže, přece však vytýká původci 
té výtky ničemnost a prolhanost! 

Vytkli jsme dále, že stoupenci Kvíčalovi od III. třídy dostávají 
podpory — a to značné podpory — jakmile o ně zažádají. Tento 
výrok, doložený v našem článku číslicemi a jmény, Kvíčala pokládá za 
hrubou urážku a pomluvu (str. 130); mohl prý pro něj redakci ^Naší 

1 Pan dvorní rada Kvíčala jakožto zástupce III. třídy přeplnil svou 
polemiku slovy jako: zákeřníci, jízlivost, zlomyslnost a nepravdomluvnost, 
ničemnost a prolhanost, Iživost. pamflet, zbabělá anonymita atd. Potkala se 
u správní kommisse také tato mluva p. dvoř. rady »se všeobecným souhla- 
sem?* Proti našemu klidnému rozboru, v němž mluví skoro všude jen číslice, 
výrazy jeho jsou věru málo »akademické.« Týž Kvíčala osmeluje se protiv- 
níkům vytýkati frasi »netáhnouti za týž provaz* jako neušlechtilou a »reali- 
stickou*! Slušní lidé průměrného vzdělání v nějaké významnější korporaci 
by se jistě proti členu, kierý by za ně psal polemiky takovým tónem, ohra- 
dili. Česká Akademie dovoluje, aby se v jejím jménu takto mluvilo.^ 



233 



Doby« stíhati soudně. Ale neučinil tak prý hlavně proto, že »trudno 
jest poskytnouti celému světu takovou podívanou ve smutné naše po- 
měry «. Skoda, že nežaloval! A škoda, že takovou citlivou šetrnost 
k > našim smutným poměrům « p. Kvíčala nedával na jevo, když po- 
hádal k vojně rukopisné, poněvadž již 25 let v pravost rukopisů ne- 
věřil, ale pak, když odpůrcům rukopisů nastala protivenství a byli 
zrádcováni, s pravověrci je potíral, a z nemilé situace snažil vyprostiti 
i hrozbou, že skončí samovraždou; škoda, že do »smutných našich 
poměrů* poskytl podívanou v otázce desky Husovy, škoda, že do nich 
poskytuje neustále podívanou takovými vznešenými polemikami, jakou 
zahrnul posledně i nás! 

Kvíčala přisuzuje nám úmysl, že prý jsme svou stilisací chtěli 
nesoudným čtenářům namluviti, jakoby jen oněch osm jmenovaných 
realistů bylo dostalo od Akademie podpory; nevytkli prý jsme zejména, 
že Gebauerovi se dostalo od III. tř. Akademie na » Historickou mluv- 
nici « 4400 K a že prý na každý sešit » Staročeského slovníku « do- 
stává se mu po 730 K, a proto vytýká nám a hned také prof. Ge- 
bauerovi »neodvislost od pravdy «. Ale s nesoudným a tuze zapomět- 
livým čtenářem počítá právě p. Kvíčala, vždyť sám o něco výše do- 
týká se naší zmínky o těchto 4400 K; v našem článku lze ji také 
čísti na str. 395.^ Uvádíme toto faktum právě tak, jako Kvíčala; jen 
že je přece rozdíl v pojímání našem. Kvíčala by rád onu částku, 
poskytnutou monumentálním dílům Gebauerovým, vyložil jako zvláštní 
milost prokázanou realistům; my naopak myslíme, že Gebauer proka- 
zuje milost III. třídě Akademie; aspoň každá Akademie světového jména 
by si z toho dělala čest, kdyby mohla vydati díla takového významu, 
jako uvedená díla Gebauerova, a nedopouštěla by, aby se nejpřednější 
její člen musel sháněti po nakladatelích soukromých a od Akademie 
se měl spokojovati pouhou podporou. A kdybychom těchto 4400 K, 
věnovaných dílům Gebauerovým, byli uvedli třeba pětkrát, vyvracelo 
by se tím faktum, že jediný konvertita Flajšhans vyváží podporami od 
Akademie osm jmenovaných realistů, kteří mají za sebou každý značnou 
činnost literární.?* Pro jaké lidi píše Kvíčala své polemiky.^ 

Kvíčala objektivnosti III. třídy Akademie v udílení podpor hájí 
dlouhou řadou jmen, prý »příslušníků tábora realistického*, od III. tř. 
Akademie podporou obdařených; uvádí na př. jména Herzer, Ibl, 
J. V. Novák, Jos. Klika, J. Hruška, Jan Hudec, Jos. Třesohlavý, Kar. 
Los, Jos. Pelcl aj. Kvíčalovi je patrně, když toho potřebuje, již každý 
realistou. Čím a jak jmenovaní spisovatelé projevili svůj » realismus* } 
Co pak Kvíčala a jeho rozhodující většina při ohromné své objektiv- 
nosti volila za členy realisty Krále, Zubatého, Polívku, Pastrnka, Dvo- 
řáka, Vlčka a j., kterým tam patří dávno místo před mnohými jinými, 
kteří tam již dávno sedí? 



1 Kolik přispívá Akademie na Gebauerův Staročeský slovník, toho jsme 
se v publikacích Akademie nikde nedočtli; po informaci dovídáme se, že 
Gebauer dostává od Akademie za sešit o pěti arších (80 stran folio) 365 K 
Ihonoráře, nikoli 730 K podpory! 



234 



Do našeho článku dostal se omyl při převádění zlatek na ko- 
runy. Toto nedopatření hned v následujícím ~ 6. sešitě bylo opraveno. 
Náš omyl Kvíčala nazývá hrubou a bezpříkladnou nepozorností, ne- 
všední lehkovážností. Při této nehodě zbývá nám jediná útěcha: máme 
socium doloris — v samém Kvíčalovi. V Ces. Mus. Filologickém 1901 
při seš. IV. — V, str. 11. počítal » peněžité částky «, jež prý dostal Ge- 
bauer od Akademie, také dvojnásobně — bera koruny za zlaté a opět 
je převáděje na koruny (viz Gebauerovu odpověď v příloze k VI. seš. 
»Listů filolog. « z r. 1901). A přece viděl také Kvíčala » nejednou ve 
svých pramenech velkou literu K«, jako nám vytýká. Oplácíme však 
p. dvoř. radovi jeho šlechetnost stejnou šlechetností. Ani my nesou- 
hlasíme s těmi anonymy, » kteří zde pomýšleli na úmyslné kla- 
mání*, ale musíme — to již mu darovati nemůžeme — pokárati 
tento jeho omyl jeho vlastními slovy: že si toho velikého K Kvíčala 
nevšiml, »je důkazem nevšední jeho lehkovážnosti a jeho 
hrubé a bezpříkladné nepozornosti,* Tyto vlastnosti jsou 
zde tím trestuhodnější, že je Kvíčala po výtce nám tak roz- 
hořčeně učiněné ještě jednou opakuje. Tvrdí totiž, že Ge- 
bauer dostává na každý sešit » Staročeského slovníka« 730 K prý pod- 
pory. Ale Gebauer dostává na každý sešit od Akademie honoráře 
182 zl. 50 kr. čili 365 K. Kvíčala 365 K převedl ještě jednou na ko- 
runy a dostal dvojnásobné číslo 730 K! 

Na ostatní konkrétní výtky naše Kvíčala odpovídá málo. Ze 
Pražák a Vysoký za veliké podpory, které od III. tř. Akademie do- 
stali, nic vědeckého nevykonali, Kvíčala popříti nemůže. Spokojuje se 
tedy planým tvrzením, že dostali podporu plným právem a že to 
»příště« vyloží. Proč tak nečiní hned? Kdo ví, jak Kvíčala svoje hojné 
sliby splňuje (v rukopisovém sporu slíbil na příklad aesthetický rozbor 
RK a dodnes ho nepodal, je nám dlužen překlad Homéra, živo- 
topis Niederlův, před mnoha lety slíbený, řeckou grammatiku, článek 
o frasi »stans pede in uno« atd. atd.), nebude asi tímto novým slibem 
valně potěšen. V případě p. Třasákově, který dostal od III. třídy 200 K 
na badání o Xenofontových Hellenikách, Kvíčala nám vytýká, že prý 
jsme zamlčeli, že podpora 200 K Třasákovi povolená má býti svým časem 
od jeho překladatelského honoráře odražena, že jest to tedy záloha. 
Kvíčala nám tu odhaluje něco nového, co jsme v stanovách Akademie 
marně hledali: i nespisovatelům poskytují se zálohy, o kterých se může 
předpokládati, že nebudou nikdy vráceny. Co teprve mohou očekávat j 
skuteční spisovatelé! Teď bude v českém národě opravdu blaze! Od 
Kvíčaly dovídáme se, že tato » záloha « byla zase věnována na pouhý 
překlad! P. Třasák nikdy nic nenapsal a nenapíše — kdo ho zná, 
přisvědčí nám — zač by mu Akademie mohla vypláceti honorář a 
pak si » zálohu « odrážeti. Viděti to nejlépe z toho, že p. Třasák 
již koncem ledna 1901 předložil třetí třídě svůj překlad Hellenik 
k uveřejnění, ale ona se posud neodhodlala, aby jej vydala nebo vydání 
jeho oznámila. My tvrdíme, že se k tomu nikdy neodhodlá, ač jinak 
uveřejňuje ochotně i velmi slabé a chatrné překlady. 

Jak vůbec pohlíží Kvíčala na udílení podpor se strany Akademie, 
toho charakteristický doklad čteme na str. 128. Jeho pomocník v ne- 



235 



pěkných polemikách proti prof. Královi, J. L. Čapek, jest » velmi hodem 
podpory České Akademie« proto, že vydal podle Kvíčalova mínění 
» přesný a lahodný* (vskutku však prašpatný, nejhrubšími chybami pře- 
plněný) překlad Herondových Mimiambů. Ale stanovy Akademie při- 
kazují, aby se podpory udělovaly na účely vědecké, ne jako odměna 
za dobrý prý překlad. 

Vytkli jsme, že III. třída Akademie dala proti svým sta- 
novám značnou podporu 2000 K na středoškolský řecký slovník 
Lepařův a V. Kubelkovi 400 K na vydání »Realií«, určených pro 
žáky středních škol, ačkoli se takové knihy u nás peněžně nej- 
lépe vyplácejí. To prý jsou tendenční výtky, hájí se Kvíčala; oba ti 
mužové dostali prý podpory na vědecké studie, jejichž výsledkem jsou 
tyto práce (!!). Zrovna tak dostal prý T. Hrubý podporu ne na vy- 
dání překladu Ciceronova spisu »de officiis«, nýbrž na vědecké studie, 
jejichž výsledkem zmíněný překlad prý byl (!!). Prof. Kvíčala píše za- 
jisté pro velmi nesoudné čtenáře, když jim smí předkládati takové 
naivní výmluvy. Kromě toho úřední zpráva (Almanach VIII., 1898, 
strana 85) toto vykrucoi^ání Kvíčalovo usvědčuje z nepravdy; tam. 
stojí jasně psáno, že bylo dáno prof. T. Hrubému 250 zl. na vydáni 
překladu Ciceronova spisu »De officiis«. A jaký by to byl 
filolog, který by pro překlad Cicerona potřeboval konat teprve ná- 
kladné studie! Kvíčala zmiňuje se, že prof. Herzerovi a Iblovi, prý 
» příslušníkům tábora realistického* (!), po návrhu prof. Jarníka byla 
udělena podpora 600 K na francouzsko- český slovník prý » nevědecký, 
kompilační, populární «. O ceně tohoto slovníku nechceme rozhodovati; 
ale měl-li p. Kvíčala a jeho stoupenci o něm přesvědčení, že je slabý, 
proč mu odhlasovali podporu ? Což nejsou v III. třídě skoro sami ? 
Středoškolský onen slovník ovšem nebyl; proto se mohl ucházeti 
o podporu Akademie. 

Z celé té polemiky Kvíčalovy jsou správný pouze dvě věci: že 
Fr. Černý obdržel 500 K (nikoli 200 K) podpory, V. Tille 800 K 
(nikoli 300 K). V článku našem jsou v těchto dvou číslech omyly, 
vzniklé asi přepsáním, jimiž se však na našich vývodech, 
že stoupenci Kvíčalovi dostávají stále slušné podpory, daleko větší než 
příslušníci tábora cizího, pranic nemění. 

Ještě jedno charakteristikou polemik p. Kvíčalových. Polák prof» 
dr. Fr. Krček uveřejnil na Kvíčalovo »Museum Filol.« nepříznivou 
kritiku. Kvíčala nemilý soud ciziny — s naším článkem to nijak 
nesouviselo — chtěl odzbrojiti vymyšleným nařčením, že posudek ten 
sepsán v Praze návodem redakce »Listů Fil.« a poslán dr. Krčkovi, 
aby jej polsky uveřejnil. Redakce »Listů Filol.« nařčení důrazně od- 
mítla; prof. Krček prohlásil písemně, že recensi napsal sám beze všeho 
podnětu cizího, že je holá nepravda, co prof. Kvíčala tvrdí. A přece 
si troufá Kvíčala znovu tvrditi, že prý dokázal, jak redakce »Listů 
Fil.« nastrojila onen posudek proti němu, ba dokonce že prý ji z toho 
usvědčil! Podobného rázu je Kvíčalovo jednání vůči prof. Rud. 
Karrasovi, kterého sám naváděl, aby nepřiznával pravdy, (Srovn. »Filol. 
Listy« XXX., 399. n.). Může člověk, jenž své odpůrce zahrnuje hru- 



236 



"bými nepravdami a urážkami, žádat, aby s ním někdo polemisoval ne- 
anonymně ? 

Tři Ijerlínské premiéry. 

{Gerhart Hauptmanny Rose Bernd; Hugo von Hofmannsthal, 
£ 1 e k t r a ; Oscar Wilde^ S a 1 o m e. ) 

Rose Bernd, tituiní postava nejnovějšího Hauptmannova kusu, 
jenž se dává na scéně ^Německého divadla« jako všechna poslední 
dramata Hauptmannova, jest pěkné selské děvče ze Slezska, domoviny 
to jak básníka tak jeho Tkalcův i jeho Haničky a Routičky. Zdravé, 
silou kypící děvče jest zasnoubeno s chorým a chudým knihařem, jenž 
v trpkém živobytí nalezl spásu u Krista a oddává se vůli boží. Jaký 
div, že Rose chová k ženichovi pouze úctu místo lásky, jaký div, že 
se podává mužnému a jarému statkáři Flammovi! Poddává se mu, pod- 
dává se i bezmezně smyslnému a surovému strojniku, jenž byl svědkem 
dostaveníčka s Flammem, za cenu mlčelivosti jeho. Teď aspoň bude 
moci počíti spořádaný život, dá s bohem prvnímu záletníkovi i dru- 
hému a bude šťastna po boku svého trpělivého Augusta. Ale nevy- 
koupila si štěstí. V soudní rozepři má nešťastná Rose svou čest po- 
tvrditi přísahou. Přísahá — křivě. Proti jejím výrokům bude svědčiti 
.skutečnost: dítě, jež nosí pod srdcem. V záchvatu zoufalství zardousí 
děcko sotva narozené, by tím zničila svědka svého hříchu. Tímto 
skutkem ovšem se vydala v ruku trestající spravedlnosti lidské, kdežto 
vyšší spravedlnost přijímá vražednici na milost závěrnými slovy kře- 
sťanského knihaře: »Ta holka! co ta jen vytrpěla !« 

Běží v prvé řadě o osud matky, která plní svoje bolestné po- 
slání, aniž jí kdo může býti nápomocen. To vysvítá zcela jasně z roz- 
mluvy Rosy s ženou statkářovou, ve výjevu plném dramatické síly a 
jemnosti. Svedená dívka na pólo se svěřuje nemocné paní a tato, jež 
poznala smutný los matky, protože jí umřel jediný synáček, chápe 
z napověděných, vlastně nepovedených slov, že Rosa cítí se matkou. 
Po hříchu se básníkovi nepodařilo silnou myšlenku vtěliti v celý chod 
a postup děje, nepodařilo se mu mocnou suggescí v divákovi vzbuditi 
dojem lítosti a hrůzy, jenž bez odporu by musil povstati, kdyby Rose 
byla takovou, jakou sama se líčí. Ale pro mne aspoň schází nutnost 
předváděného děje, protože nevidím Rosu ani zdravou ani silnou, 
nýbrž zdá se mi hned od samého počátku zralou k neštěstí a záhubě. 
Nechápu prostě, jak může své tělo dáti przniti strojníkem Streck- 
mannem z pouhé bázně a vypočítá vosti. Flamma milovala celou něž- 
ností a vášní slabého stvoření, ale před Streckmannem cítí hnus a 
hnus by cítila, kdyby si troufala to přiznati, i před fanatickým pobož- 
nůstkářstvím svého otce a před svatostí ženichovou. Ale obětuje celý 
svůj život k vůli těmto nezdravým lidem, nemá odvahy vymaniti se 
z tísnivých poměrů — kde tedy její síla, která má se zlomiti o ne- 
ukojitelné dychtění mužů, kde její osud podobný honěné zvěři.!* Vždyť 
už předem její život je otráven. Proto Hauptmannův kus zanechává 
trapný dojem. Neuchvacuje neúprosným sledem událostí a nepřivádí 



237 



k osobnímu prožívání bolesti, nýbrž zajímá klidného pozorovatele, ale- 
nestrhuje jej ve vířivou závrať pravého života. 

Bezprostřednost účinku za to tím větší měrou jest dána Hofmanns- 
thalové E lek tře, hrané v Malém divadle. Sotva že se setmí v sále 
a s jeviště tonoucího ve světle zvláštní intensity se ozvou prvá slova, 
vládne pocit, jakoby neviditelná ruka obtočila smyčkou hrdlo divákovo, 
stále těsněji ji zadrhujíc, až se zatajuje dech, a dojem ten dostoupil 
nejvyššího stupně, když Elektřina sestra bije o kovové dvéře zavřeného 
paláce a do vzduchu prosyseného krví a jásotem vpadá její srdce- 
rvoucí volání: » Oreste, Oreste !« — Ticho. Opona. — 

Hofmannsthal označil svůj kus tragedií v jednom jednání dle 
Sofoklea a na prvý pohled sotva poznati v tomto kuse stupňujícím 
krok za krokem dramatické napětí, autora barvitých lyrických, 
ale tak volně spiatých rozplývavých scén z »Theater in Versen«. 
Ve vnějším ději sleduje dosti věrně svůj řecký originál, ba směřuje 
k tomu, by lehkými změnami co se koncisnosti týče vynikl nad 
Sofoklea. Tak odstranil choř i němého herce Pylada a vynechal 
prvý výjev, v němž se Orestes radí s pěstounem, jak vykonati pomstu 
na matce: tím nabývá křivá zpráva o Orestově smrti pravděpodob- 
nosti a tudíž mnohem větší účinnosti. Ale vnitřní struktura obou kusův 
ukazuje očividně, jaká nepřeklenutelná propast zeje mezi kulturou 
antickou a kulturou dneška. Hofmannsthalovy postavy všecky jsou ro- 
zervány a nervosní, všemi lomcuje choroba touhy a touha po vášni. 
Pro jednání jejich nalezl básník naprosto nové pohnutky. Elektra není 
nástrojem a hlasatelkou vůle bohův olympských, nýbrž v jejím srdci 
se zahnízdila ničivá jiskra záští, vložená přílišnou láskou k otci, a plamen, 
který byl tak vznícen, zachvátil všechny její city, rozmetal základy 
její cudnosti a pohltil všechnu její ženskost: a po požáru nezbylo 
v jejím nitru než černá myšlenka, jež křičí po pomstě a v příšerné 
to volání mísí se závist vůči těm, kteří žijí a svým životem její bytí 
zničili. Postavy v Hofmannsthalově Elektře jsou nehellenské a nehel- 
lenský jest ten celý duch: když na př. v okamžiku největší úzkosti, 
kdy obé sestry v prachu lkají nad domnělou smrtí Orestovou, otevrou 
se dvéře a mladý sluha hlasitě volá po rychlém koni, odbývaje zvě- 
davého tlustého kuchtíka šprýmy a vtipy, upomíná to spíše na Shake- 
speara nežli na řecké tragédy, a když (na začátku) služebné děvy čer- 
pajíce vodu spílají Elektře a jenom jedna »zcela mladá, hlasem v po- 
hnutí se třesoucím* volá: »Chci před ni pokleknouti a zlíbati jí nohy. 
Což dcera královská kdy vytrpěla také ponížení .^ Chci jí vonnou mastí 
nohy namazati a potom vlasem svým je osušit « — zda neozývá se tu 
zcela zřejmě romantika? Neboť romantická a neřecká jest celá zžíravá 
touha nežitého života. Spíše bych shledával v osobě Elektřině prvky 
středověkého života: její zanícená láska k mrtvému otci má cosi obdob- 
ného ve smyslné lásce jeptišek ke Kristovi, mystickému ženichovi. 
V mnohých slovech splývají -veškeré city s erotickou extasí. Tlumená 
smyslnost sálá z každého jejího slova, v křečích smyslnosti se svíjí 
před sestrou, hladíc její štíhlé nohy, zbožňujíc její krásu a zapřísahajíc . 



238 



ji, by byla nápomocna při pomstě, a její obrazy a srovnání jsou cho- 
robné tělesnosti. Takto žaluje, sotva poznala Oresta — jak krásně 
myšleno, že tolik let snášela muka, aniž myslela na sebe, ale jakmile 
se blíží vyplnění jejích snů, že propuká všecka lítost a žal nad vlastním 
-osudem a nad uprchlou krásou! Ještě v jednom ohledu nese Elektra 
celou tíhu života myšleného: jest prorokyní, ale není účastná činu. 
Když děsná pomsta jest dokonána, tu Elektra klesá pod přílišnou 
rozkoší; chce v šíleném reji nad mrtvolami » tančit a mlčeti «, ale 
sotva učinila několik kroků, zavrávorá a umírá v hodině svého triumfu. 

Ačkoli tolik momentů nasvědčuje básníkovu úsilí, řeckou pověst 
prohloubiti a učiniti nám ji lidštější, pochopitelnější, přece nesmířil 
docela moderní cítění se starou tradicí. Kladu-li takový důraz na mo- 
derní zabarvení, na moderní psychologii, nechci tím říci, že snad po- 
hřešuji u Hofmannsthala onu prý antickou harmonii a veselost, kterou 
do řeckého starověku vkládala německá klassika. Ale abych užil názvo- 
sloví Nietzscheho — a na Nietzscheho v prvé řadě myslím, mluvím-Ii 
o odporu proti domnělému klidu Hellenů — Hofmannsthalově tragedii 
se nedostává živlů umění apollinského a tím, že vyloučen jest choř, 
nevstupuje utrpení jednotlivcovo v opojení strasti všesvětové. — 

»Nové divadlo« uvedlo na scénu Oskara ří^^/ť^^ďí^; tragedii v jednom 
-dějství, Salome. Tragedii? Pohádku. Pro sujei Wilde sáhl k Písmu. 
Vím: ve Wildeově hře jsou skryty sladké bolesti raffinovaných požitků, 
v žilách Salominých proudí místo krve jed, a toto umění jest plno 
dráždidel, jaká právě v illustracích k Wildeově Salome dovedlo stup- 
ňovati k šílenství pohlavní zvrácenosti bodavé péro Aubreyho Beardsleye. 
Ale kolem toho, kdo nechce či nedovede sledovati umělce v tuto 
bezednou tůň, kdo nedovede či nechce chápati tyto křečovité zá- 
chvaty, kolem toho zaznívají melodiesní slova básníkova jako zádum- 
čivá zkazka, jež praví, že » tajemství lásky jest veliké a větší než ta- 
jemství zániku«; jako řada nádherných obrazů, z nichž vyniká ten, 
jenž maluje město, terrassu a noc, a potom ten, jenž šeptá: > jak krásná 
je dnes večer princezna Salome !« jako pohádka o konci jedné říše 
a o vzniku nové, o krvavých událostech, jež udaly se proto, že prin- 
cezna Salome byla jata šílenstvím líbati rty Jochanana proroka a že 
její bosé nohy bílé jako sníh tančily před králem Herodem. — 

Otokar Fischer, 



ZPRÁVY. 



Školní vzdělání branců v Německu. 4. sešit X. (1901) roč- 
níku věstníku »Viertelsjahrshefte zur Statistik des Deutsclien Reiclies«, 
vydávaného cis. statistickým úřadem v Berlíně, podává následující výkaz 
o školním vzdělání branců r. 1900 k vojsku a námořnictvu od- 
vedených. 



mužstva 



státy a části zemské 
(původ) 



mezi mm 



vůbec se škol. vzděláním 



! odvedení bez 

I školn. vzděl. 

j činili Vo všech 

bez odvedených 



j ^ 1 školn. 

ivněm.jaz.l v čiz.jaz. ! vzděl. 



1900 1890 1880 



Království Prusko . [ 164.106 

» Bavorsko 30.784 

Sasko . . 15.793 

Virtemberk 11.776 

N ě m e c k á ř í š e 1 900 267.758 

» » 1890 I 193.318 

» 1880 151.180 



163.852 

30.780 I 

15.793 

11.776 

267.450 

187.996 

141.663 



93 



161 0-10 
4 0-01 
' 0-02 



007 



- 


3 


128 


180 


4287 


1035 


7111 


2406 



0-82 
0-03 
0-07 
0-04 

0-54 



2-33 
0-29 
0-17 
0-02 



1-59 



Zřejmo z tohoto statistického výkazu, jak rychle se vzmáhá 
školní vzdělání v Německu: za dvacet let se vykazuje 23 krát 
méně bezgramotných odvedených brancův; ale zároveň také germani- 
sace školou, ježto za 20 let jest 55 krát méně těch, kteří nenabyli 
školního vzdělání jazykem německým. Kč. 

Úmrtnost a dohadné trvání života jest v rozličných státech 
evropských dle průměru posledních 25 let následující: 
a) úmrtnost (umírá ročně z 1000 obyvatel): 



16-8 v Norsku 
17"3 ve Švédsku 
18-1 v Irsku 
18-8 v Dánsku 
196 ve Vel. Britanii 
19"8 v Anglii a Walesu 
20-0 ve Skotsku 
21-1 v Belgii 



21 "7 ve Švýcarsku 
21-8 v Hollandsku 
226 ve Francii 
249 v Rusku 
25"2 v Německu 
27-8 v Itálii 
29-9 v Rakousku 
35-4 v Uhrách 



240 



b) Pravděpodobné trvání života činí u Američana 
42-199 let, Angličana 42-100, u Francouze 41-839, u Němce 39-683 
rokův. U věku 60 let činilo by ještě další trvání života u Američana 
14-098, u Němce 13848, u Angličana 14-808 a u Francouze 13'287 
léta. (Archives ďanthropol. crimin. 1901.) Kč. 

Francouzská skupina pro smírčí soud v Londýně. Záhy 
po svém založení byla pozvána tato skupina obchodním výborem 
anglické dolní sněmovny, aby odbývala jednu ze svých schůzí v Lon- 
dýně v paláci Westminsterském, kamž 21. června za účasti sta depu- 
tovaných a senátorů (také obchodní komory a produkční syndikáty 
zastoupeny) odjela, 22. odbýván v paláci bankett za účasti 250 členů 
obou sněmoven a vlivných osob. Sir W. Houldsworth, president 
obchodního výboru, přítomné vítal a udělil slovo ďEstournellovi, 
který vyložil program skupiny pro smírčí soud. Premiér Arthur Balfour 
podotkl na to ve své řeči, že se ještě nestalo, aby v anglické sně- 
movně návštěvou dlící zástupci velikého sousedního národa jednali 
s AngHčany, že se ovšem nejedná jen o otázku interesu Francie a 
Anglie, nýbrž celého civilisovaného světa. Také Chamberlain pro- 
mluvil a — což jest charakteristické — zmínil se o entente cordiale, 
která panovala mezi Francií a Anglií před 50 roky, když společně 
na Krimu bojovaly. Na to odpověděl ďEstournell: »Jaký pokrok 
od 50 roků. Tehdy byla entente cordiale pro válku — o tom ne- 
chceme již věděti. Chceme entente cordiale pro mír!« — Ze- 
jména kruhy obchodními byla deputace vřele uvítána, rovněž král 
poslal ďEstournellovi telegram a bývalý předseda haagské konfe- 
rence Staal. Vedle toho ovšem stýkal se ďEstournell s mnohými 
státníky. Po návratu do Paříže poslal tento zprávu ministrovi Delcassé, 
ve které formuloval tři návrhy: 1. Uzavření stálé smlouvy smírčího 
soudu. 2. Snížení vydání na loďstvo Anglií, Francií a Ruskem (na 
initiativu vedoucích státníků, mezi těmi Chamberlaina). 3. Liquidaci 
diíferencí mezi Francií a Anglií, které od diplomatů v posledních 
20 letech nebyly rozřešeny. — Význam zvláštní pro historii hnutí 
mírového má tato schůze potud, že kdežto dosud stýkala se jen mí- 
rová sdružení na občasných kongressech, jedná se zde o jednání mezi 
dvěma obchodními komorami. 

Mladý a starý směr v hnutí mírovém. Mlado-pacifikatisté, 
ač pracují na témž programu jako pacifikatisté, odštěpili se od sta- 
rého směru tím, že obmezili své požadavky na nejblíže dosažitelné 
body a stávají se tak, v poměru k starším, špičkou jehly, která snáze 
proniká, kdežto pacifikatisté jsou širší její částí. Vůdcem mlado-paci- 
fikatistů francouzských jest baron D'Estournell. Jedná se o změnu 
propagandy v tom směru, aby se stala více politickou a byla osvobo- 
zena od nedůstojných příměsků, jakými jsou všelijaké zábavy po před- 
náškách propagačních. 



Potřeba statistiky zemské a národni. 

Centralisace v Rakousku ve všech oborech je upřílišena, upří- 
hšena tím, že autonomní a samosprávná činnost organických 
částí státu nepřichází k platnosti. Zle se tento nepoměr jeví 
v oboru statistickém. Neodsuzujeme, rozumí se, statistické kance- 
láře centrální, ale vytýkáme nedostatek statistiky zemské a národní; 
je přímo nepochopitelno, že stát tak mnohonárodní, mnohojazyčný 
ve vlastním zájmu ještě se nepostaral o náležitou statistiku ná- 
rodní. Každý, kdo politikou rakouskou jen poněkud opravdově se 
zabývá, naráží na překážky statistické, — nemá číselného pod- 
kladu pro srovnávání rakouských národů. V politických otázkách 
národnostních vzniká tím trapný pocit nejistoty a nepřesnosti; 
ovšem pro lidi opravdové a spravedlivé, kteří by rádi soudili 
věcně, jimž posuzování nahodilá a nesoustavná a přibližné odhady 
nevystačují. 

Máme sice začátky statistické kanceláře zemské, ale musíme 
tu vyslovit přání, aby především naši kanceláři české plně umož- 
něna byla vědecká práce, kterou by se nám v dozírné době do- 
stala všeobecná statistika národnostní, podávající obraz celkového 
bytu obou národů. Nad naší kanceláří bdí vědečtí zástupcové 
obou Pražských universit, snad by se jim podařilo, odkázat některé 
velmi pěkné osobní ohledy do oboru humanity, kancelář však 
podřídit účelům a úkolům vědeckým. 

Ukážeme na křiklavých případech, jaké statistiky nám je třeba. 

Především sčítání podle národnosti — a ovšem zpracování 
toho sčítání; jak se práce má provést, jak se má v tomto a vůbec 
ve všech oborech upravit pracovní poměr kanceláře centrální 
a zemské, to ať si zodpovědí obě súčastněné korporace. My máme 
právo žádat si řádnou ofíicielní statistiku národnostní, neboť za- 
tímní zpracování kanceláře centrální nám nestačí. 

Proto podjal se práce prof. Rauchberg z německé uni- 
versity a podal v »Deutsche Arbeit« zpracování číselného poměru 

NAŠE DOBA. R. XI., č. 4., 1904. 20. ledna. ]^g 



242 



Čechů a Němců, pokoušeje se o obraz celkové državy a tudíž 
také přistěhovalectví.^ Nedostatek zemské statistiky zapříčiňuje, 
že se našimi českými poměry jazykovými a národsostními zabý- 
vají statistikové v Německu. V loni v říšském časopise » Deutsche 
Erde« byl článek saského statistika). Zemmricha: »Deutsche 
und Slawen in den Sudetenlandern«; Zemmrich slibuje o věci 
obšírný spis. 

Po stránce hospodářské prof. Fr. v. Wieser se podjal 
úkolu, učísHt statisticky hospodářskou sílu obou národů v Cechách-; 
ale i s jiných stran podávají se podobné pokusy menší a větší. 

Nebudeme se zatím zabýv^at výsledkem těchto prací. Jistě 
má každý právo, zpracovat officielní a soukromé zprávy; také 
naši odborníci mohli by se této práce účastnit a kontrolovat práce 
německé, ale to všecko je počin soukromý a proto žádáme 
národnostní, hospodářskou a j. statistiku officielní, zemskou. Při- 
známe se, že tento požadavek činíme z ohledu na poměrně velmi 
slabou účast českou, jevící se posud v tomto oboru sociálních 
studií politicky tak důležitých. Výtěžky práce Wieserovy přešly 
již do neněmeckého tisku; ^ než o této politické stránce věci bu- 
doucně. 



^ Das Zahlenverháltnis der Deutschen und der Tschechen in Bohmen. 
— Der nationale Besitzstand in Bohmen und die Wanderbewegung. Obojí 
v II. ročníku »Deutsche Arbeit«. 

2 Deutsche Arbeit III. : Die deutsche Steuerleistung und der oífentliche 
Haushalt in Bohmen. 

3 Na př. Deutschbohmen als Wirtschaftsgrossmacht, otisky z Liberecké 
»Deutsche Volkszeitung.* 

»Verein fíir Socialpolitik* v Německu vydal řadu spisů popisujících stav 
německého hospodářství pod jménem: Die Storungen des deutschen Wirt- 
schaftslebens wahrend der Jahre 1900 íT.; poslední svazek podává za redakce 
prof. Zuckerkandla ze zdejší německé university popis vlivů na Rakousko 
(Die Storungen etc. in ihren Ruckwirkungen auf die industriellen, EíTekten- 
und Geldmarkts-Verhaltnisse Oesterreichs.) Jsou tu zprávy o Ringhoíferově 
továrně Smíchovské a j. četné údaje, týkající se Čech, Moravy a Slezska. — 
V této sbírce vyšlo a ještě vyjde několik jiných prací o rakouských po- 
měrech hospodářských. 



Nové úkoly veřejného zdravotnictví. 

Napsal doc. dr. Lad. Haškovec. 

Netušené pokroky, jaké učinilo lékařství v poslední době, ne- 
zůstaly bez ohlasu ani ve veřejném a společenském životě. 
Z lékařství a přírodních věd vůbec vyrostla nová věda — hygiena 
— která vytkla si za úkol pečovati o nejširší podmínky zdraví 
lidstva a předcházeti jeho nemocem. Na těchto základech vyvinula 
se zvláštní instituce veřejného zdravotnictví, jehož blahodárné pů- 
sobení dnes již i nejširším vrstvám dobře může býti přístupno. 

Veřejné zdravotnictví pečuje o zdravotnost našich měst, ve- 
řejných shromáždišť a ústavů, varuje nás před nakažlivými choro- 
bami, dohledá na neporušenost a čistotu našeho pokrmu, nápoje 
atd. Veřejné zdravotnictví účinný vede boj proti tuberkulose, 
zhoubám pijáctví, prostituci atd. atd. 

Dnes ubývá tyfu, difterie. Mor občas v Evropu zavlečený, 
který kdysi vyhladil obyvatele celých krajů, dnes žádného rozší- 
ření nenabývá. Velké a těžké jsou úkoly veřejného zdravotnictví, 
a má-li jim cele dostáti, musí každý dáti se v boj proti největšímu 
škůdci lidstva, proti nemoci. Bohužel, že často nejhumánnější a nej- 
šlechetnější kroky veřejného zdravotnictví narážejí na odpor ne- 
znalosti, lhostejnosti, zbytečného konservativismu, ba i nezřízeného 
sobectví lidu. Jest pochopitelno, že veřejné zdravotnictví, pečujíc 
o nejširší massy lidové, musí někdy rušivě zasáhnouti — třeba 
nepatrně — v držení, majetek neb i právo jednotlivcovo tím, že 
zde nařizuje odstranění zdravotní závady, onde nucenou desinfekci, 
prohlídku, karantény a j. Avšak jak nepatrným jest toto zasáhnutí 
v práva jednotlivcova u srovnání s obecným užitkem a prospěchem, 
jaké všichni máme z příkazů a plnění jich, jež nám veřejné zdra- 
votnictví poskytuje! 

Bylo již na čase, aby státní správa, pečující o majetek svých 
příslušníků dobře zřízeným a rozvětveným zákonodárstvím, starala 
se i přesně stanovenou institucí zákonnou o zdraví svých pří- 
slušníků. 

16* 



244 



Dnes nalezneme již ve všech pokročilých státech široce roz- 
větvené zdravotní zákonodárství, které přirozeně uzpůsobuje se 
novým poznatkům. 

Veřejné zdravotnictví, opírajíc se jednak o přísná ustanovení 
zákona, jednak o dobrovolnou službu tisíců osvícených a pokroka- 
milovných jednotHvců, poskytuje služby největší, nejhumánnější a 
má býti považováno dnes za jednu z nejdůležitějších a nejvážnějších 
institucí státních a lidových. 

Bez zdraví ničeho, se zdravím všechno! 

Nechuravíme pouze nahodilými zevními vlivy, nýbrž i tím^ 
že přicházíme na svět již po rodičích buď churavi neb oproti ne- 
moci méně obrněni. Churavíme vlivy dědičnými. Jest otázka, na- 
sbírala-h věda lékařská již tolik fakt, aby na základě jich určité 
zákony pathologické heredity stanoveny býti mohly, a je-li 
tomu tak, jest otázka další, jaké naučení z nich má si vzíti lidstvo 
a jaká úloha tu připadá veřejnému zdravotnictví. 

Tisícové nemajíce vědomosti o zákonech pathologické he- 
redity o nakažlivosti chorob, neb úmyslně ze ziskuchnvosti, ne- 
dbalosti, lhostejnosti neb sobeckosti jich nedbajíce, plodí vědomě 
individua chorá a tělesně i duševně k existenčnímu zápasu ne- 
způsobilá, která buď bídně protloukají se životem nebo na obtíž 
padají obcím a nezřídka množí i řady šílenců a zločinců. Myslím, 
že jest věcí veřejného zdravotnictví i to, aby lidstvo o důsledcích 
pathologické heredity, pokud vědou a fakty jsou opřeny a pokud 
zdárnému vývoji lidstva jsou na závadu, se informovalo a pokud 
možným způsobem jejím zhoubám čelilo. 

Je-li pathologické heredity.? 

Myslím, že na tomto místě není třeba blíže dovozovati smutné 
následky dědičnosti syfihs, tuberkulosy a těžkých chorob nervových 
a duševních. Komu nesvírá se srdce nad ubohým lidským příjicí 
nebo tuberkulosou prosáklým tvorem, který hříchem rodičů vleče 
se, bídně životem, který jest nezpůsobilý k samostatnému žití, často 
vyvrhelem a jiným na posměch .?* Nemají-liž bídní tito tvorové práva 
volati za ochranu a nejsou-liž výstrahou ostatním.? Není většího 
zločinu ploditi vědomě individua chorá, nezpůsobilá k existenci,. 
v bolu a hoři životem se plazící, než jakékoU ublížení na těle ji- 
nému.? Běží-li o nešťastnou, nepředvídanou náhodu, tam nezbývá 
leč slovo soucitu a účinná milosrdnost, ale tam, kde běží o že- 
leznou konsekvenci stávajících známých zákonů, kde běží o před- 
vídanou chorobu, tam nemáme se více spokojiti soucitem, nýbrž 



245 



přemýšleti, jak zlu předcházeti. Když ne cele, aspoň částečně 
předcházeti. Jako jsme poznali řadu zákonů zjevů dědičnosti fysio- 
logické, normální, tak dnes již známe i truchlivé zjevy dědičnosti 
chorobné. Není místa vcházeti zde na výčet jich detailů. Stačí 
poznamenati, že zákony dědičnosti chorobné známy byly již 
starým a že moderní vědou byly blíže prozkoumány a opřeny 
důkazy. Nás zajímá v této stati zejména heredita tuberkulosy neb 
její disposice, syfilis a těžkých nemocí nervových a duševních. 

Avšak nejen tyto choroby, nýbrž i nezřízené pijáctví, vyslo- 
vený již alkoholismus a jiné choroby rodičů zhoubný mají vliv 
na potomstvo. Kdo viděl řadu blbých neb epileptických dětí zplo- 
zených pijáky, pochopí, proč jako pochodeň plane dnes v srdcích 
osvícených lidumilů celého světa jedna touha — odstranit, zmírnit 
nezřízené pijáctví a jeho následky. Vážné choroby nervové a du- 
ševní, zbavující individuum schopnosti k existenčnímu boji a ne- 
zřídka i k dalšímu množení potomstva, dědičně přenesené, vyhubily 
celé rody a krutě řádí v celém civilisovaném světě. Choroby ner- 
vové a duševní dědičně přenesené třeba se nepřenášely ve stejné 
formě na potomstvo, nýbrž často transformované, v jiné podobě, 
jsou dnes velmi závažným činitelem chorobnosti lidstva a tudíž 
závažným činitelem sociálním, s kterým dlužno počítati. A uvá- 
žíme-li, že nejen choroby samy, nýbrž i disposice k chorobám, 
prosté degenerativní stavy, z nichž rád zločin klíčí, dědičně nej- 
častěji se přenášejí, pochopíme, proč třeba hereditárnímu tomuto 
šíření se chorobnosti a disposice k ní věnovati největší pozornost. 
Uvážíme-li pak, že tato fakta nebyla cele a ve svých důsledcích 
známa, když zdělávaly se dnešní některé zákony, týkající se smlouvy 
manželské, pochopujeme, že vzhledem k poznatkům těmto musí 
i dosavadní zákony a řády nutné opravy a potřebného doplnění 
nabýti. Máme na mysli sňatek, jeho zákonnou úpravu společenskou, 
odpovídající požadavkům moderním. 

Avšak nejen péče o zdraví potomstva nutí nás přihlédnouti 
k nápravě legálních ustanovení o manželství, nýbrž i zájem jed- 
noho neb druhého interessenta vyžaduje ho v ohledu zdravotním. 
Nákaza příjicí neb kapavkou, kterou splácí někdy muž ženě věno 
a lásku v manželství, není vzácností. Kdo chrániti má počestnou 
ženu před netušeným tímto hrozným neštěstím? Kdo chrániti má 
ženu před nákazou, která činí ji nezřídka po celý život churavou, 
která podlamuje její síly, zbavuje ji svěžesti a činí z ní stařenu.? 
Co mužů a žen za včasné upozornění bylo by vděčno, co slz, 



246 



hořkostí a zármutku vyvarováno! Nemá žena právo, aby v čas 
před posledním krokem odvrácena byla od ní pohroma hrozící 
z choroby mužovy, o které tento buď neví neb ji tají a pro kterou 
počestnou ženu i eventuální potomstvo hodlá vrhnouti v nemoci, 
muka, bídu, bolest a trýzeň největší? 

Může-li lhostejně muž šlapati zde v prach lidskost, čest, právo, 
mravnost, veda s pohlavní nákazou počestné děvče k oltáři? 

I před důsledky pijáctví nutno v čas ženu neb muže varovati. 
Alkoholik chorobě propadlý jest »nemocný«, který není schopen, 
aby učinil zadost vážným úkolům, jež na se bére jako muž a po 
případě jako otec. Jest věru na čase, aby zdravotní stránce sňat- 
kové veřejně byla věnována pozornost a aby lid o důsledcích 
pathologické heredity a nákazy mezi manžely i následcích pijáctví 
byl poučen. Jest na čase, aby o zdravotně i soudně lékařské 
stránce sňatku bez ostychu jednáno bylo. Fakta příliš vážná, jasná 
a dokázaná nutkají nás, abychom bez ostychu a nedbajíce ne- 
zvyklosti a novosti věci mluvili o lékařské stránce sňatku. Vždyť 
zdraví jest nejzákladnější sloup štěstí manželského a rodinného. 
Zdraví jest nejzákladnější sloup zdárné a šťastné budoucnosti 
jednotlivce i národa. Možno-li lhostejně přihlížeti k tomu, s jakým 
neporozuměním valná část lidí uzavírá dnes smlouvy manželské 
dbajíc všeho, jenom ne zdraví svého. Dnešní kupčení, které hraje 
hlavní úlohu při uzavírání smluv manželských, jest jednou z ve- 
likých příčin nejedné bídy a strasti lidské. Nejednomu ovšem zdá 
se to věcí zcela přirozenou, aby než vstupuje ve sňatek manželský, 
ptal se po zdraví svém a své snoubenky, ale kolik jest takových 
rozvážných jednotlivců? Kolik jich naopak nedbajíc zdraví, uzavírá 
sňatek jen pro věno a pro zlepšení sociálního postavení? Kolik 
žen a naopak i mužů takovým způsobem vědomě vrháno jest 
v neštěstí a zármutek ? Kolik bídných tvorů bez ochrany pochází 
z takových manželstev ? 

K nápravě nově poznaného tohoto zla, pokud může býti 
v moci lidské, dlužno důtklivě všem interessovaným na srdce 
položiti, aby při zakládání krbu rodinného dbali především oba- 
polného zdraví a aby tudíž nikdy krok tento nečinili bez důvěrné 
ovšem porady se svým domácím lékařem. 

Již lim učiněn by byl veliký pokrok a bylo by věru lépe, 
kdyby zvyk tento ustálil se a vžil se tak, aby veřejné zákono- 
dárství v zápas pro blaho lidstva voláno býti nemusilo. Než zku- 
šenost na jiných polích veřejného zdravotnictví bohužel učí, že 



247 



pokroku i ve věcech méně důležitých bez přísnosti zákona se 
nedoděláme. Chceme-li vyhověti intencím z předu vytknutým, 
stěží obejdeme se bez zákonem stanovené takovéto porady. 

Sami zástupcové civilních a církevních úřadů měli by smlou- 
vajícím se stranám vložiti na srdce hluboký význam zdravotní 
stránky manželství. Požadavek, aby každý před uzavřením smlouvy 
manželské vykázal se úřadu lékařským souhlasem stvrzujícím 
prostě, že není vážných důvodů, aby se odepřel legální sňatek, 
není ani přehnaným, ani novým. Uvidíme ostatně, že samy dnešní 
stávající občanské zákony požadavek tento vlastně obsahují a pro- 
vedení jeho předpokládati mají. Jest jasno, že případy, ve kterých 
by lékař nucen byl konstatovati nezpůsobilost k uzavření smlouvy 
manželské, vyznačeny by byly v přesně daných, jasných instruk- 
cích, vypracovaných zvláštní širokou anketou sborů lékařských, 
právních a jiných. Není pochyby, že by každý rozmyslný a po- 
ctivý člověk vždy uposlechl lékařské rady, směřující jen k dobru 
jeho. Před podvodníky a zhýralci, kteří by rady lékařské poslech- 
nouti nechtěli, právem pak nesouhlas se strany lékařské vyslo- 
vený chrániti bude věci neznalou interessovanou stranu druhou. 
Instrukce, lékařům dané, mohou se pohybovati v mezích nejlibe- 
rálnějších a to ještě volnějších, než samy dnešní zákony při- 
pouštějí, ovšem jen tam a potud, pokud není ohroženo zdraví 
eventuálního potomstva neb druhého interessenta. Musí ale obě 
strany býti informovány vzájemně a poučeny o dosahu eventuál- 
ního svého svolení. Tak, jak provádí se dnešní zákony ohledně 
smlouvy manželské, jest úplně zůstaveno beztrestně pole k nej- 
širším obapolným podvodům a klamáním, kterými nejsou stiženi 
jen interessovaní, ale bohužel i připadne nevinné potomstvo. 

Tomu předcházeti jest přece věcí dobře sdělaného a prová- 
děného zákona. Není třeba míti nedůvěry k podobným zákonným 
nařízením. Netřeba se jich nikterak děsiti, ani jich důsledků. In- 
strukce, lékařům dané, pochopitelně musily by býti vypracovány 
s opatrností největší a na základě výpočtů naprosto spolehlivých. 

(Dokončeni.) 



Pokusy o lidovou četbu u nás/ 

Napsal Prokop z Bohutína. 

Poslední dobou, jak se zdá, přece jen zapouští u nás lidová četba 
kořínky, nikoli snad péčí vůdčích stran politických a lite- 
rárních, ale spíše horlivostí nemnohých nadšenců, ponejvíce 
venkovských. Ke starším listům (Buditel, Zdarský Obzor) při- 
bylo pouze za rok 1903 několik nových (Ruch, Vzdělání lidu, 
Kramerius, Jiskra). A na tento zajímavý zjev kulturní, na tuto 
uznání hodnou, dosud nedoceněnou, ano za dnešních poměrů ne- 
ocenitelnou práci vzácných vlastenců těch chci stručně poukázati. 
Ústavy, spolky a korporace, mající účelem podporo- 
vati českou osvětu, mohou tu uložiti svůj peníz na 
dobrýúrok. 



^ Buditel. Zábavně-poučný časopis pro nejširší vrstvy lidu. Mor. 
Budějovice. Vychází vždy 15. v měsíci. Roční předplatné 80 h. Redaktor 
Stanislav Marák. 

Jiskra. Pokrokové noviny českého jihu a jihovýchodu, vychází každou 
druhou a čtvrtou sobotu v měsíci. Vydává a zodpovědně vede Lad. Kučera 
v Táboře, Klášterní nám. 39. Jednotlivá čísla 2 h., předplatné roční v Táboře 
S2 h., mimo Tábor / K /o h. Při deseti výtiscích 52 h. 

Kramerius. Krejcarové lidové a pokrokové noviny. Redaktor Karel 
Horký, Rokycany. Vychází pravidelně každou třetí neděli. Předplatné 
při 10 výtiscích / kor. ročně, jednotlivě / kor. 40 h. 

Ruch. vychází 1. a 3. úterek v měsíci. Red. a adm. Brno, Josefská 
ul. č. 2. Číslo 2 h. Zasílá se nejméně 5 výtisků. Platí se předem. Majitel a 
vydavatel Frt. Pokorný. 

Vzdělání lidu. Pokrokový list věnovaný drobné práci národní. Red. 
Eduard Navrátil ve Chvojenci p. Chvojno u Pardubic. Vychází 10. a 25. 
každého měsíce. Předplatné 4 kor. 

Žďárský Obzor. List pro vzdělání a poučení věnovaný nejširším 
vrstvám lidu na Žďársku. Vychází 1. dne v měsíci. Číslo 4 h. Vydavatel: 
Místní odbor Nár. led. pro jihozáp. Mor. Red. MUDr. B. Drož. 

Přednášky z oboru vědy a práce, č. \. *Co jest vzduch?« Několik 
chem. a fysik, pokusů pořádá Dr. Alexander Batěk. Jičín, knihkupectví 
J. Zajíčka. 



249 



Pokusy o lidovou četbu jsou u nás, — pokud mi bylo lze 
stopovati, — trojího druhu: jednak časopisy zábavně-poučného 
rázu, jednak noviny, a konečně letáky, pojednávající o jedné 
pouze otázce. 

Do prvé skupiny patří oba starší listy lidové. Buditel a Zdárský 
Obzor, z novějších pak Kramerius. 

Ráz i název nejstaršího našeho lidového listu jasně ukazuje 
na vzory z doby probuzení. Dílo Kramériusa, Nejedlého a Palko- 
viče bylo jeho původem, stálo mu jaksi kmotrovstvím. 

Applikovati myšlenky našich buditelů na poli osvětové práce 
lidové na dílo pokrokové ve století dvacátém, je věcí výbornou 
a třeba uznati, že moravští pracovníci lidoví po té stránce zna- 
menitě si vedou. Téměř vše, co jsem navrhoval ve své »Dani 
práce« o rázu listů krajinských, moravští intelligenti v Budějovicích 
a ve Zdare prováděli již dříve a to způsobem velmi dobrým, 
vystihujíce výtečně potřeby svého čtenářstva, navazujíce těsně na 
vzdělanostní úroveň lidovou a poučujíce lid právě o otázkách pro 
život nad jiné důležitých ano za dnešních časů nevyhnutelných. 

^Buditeh je nejstarší z našich listů lidových. Končí právě 
za redakce Stanislava Maráka čtvrtý svůj ročník. Účelu svého 
— sloužiti nejširším vrstvám lidovým — dosahuje plně. Charakte- 
ristická jest pro směr jeho předmluva ke třetímu ročníku, v níž 
děje se nejen stručná zmínka tolikéž o jiných pokusech lidové 
četby (Vzkříšení, Besedy zájmů lidu a Vzkříšení v Táboře), žel 
Bohu, záhy zaniklých, v níž však také obhajuje redakce » umír- 
něným tón listu, jemuž z té příčiny několik přátel ubylo, a pěkně, 
věcně vykládá, proč právě tento směr jí nejlépe se hodí, moudře 
uznávajíc, že »co po staletí v lid bylo štěpováno*, nedá se zase 
rázem zlomiti, a chtěj íc, aby lid byl probouzen vlastním úsud- 
kem a tak docílilo se účinku trvalého, nikoli jen okamžitého 
vzplanutí, po němž ještě větší tma nastane. Politiku list vy- 
lučuje. 

Ale při tom jest » Buditel* listem naprosto pokrokovým a 
umírněnost jeho nelze bráti ve dnešním porušeném toho slova 
smyslu, nýbrž spíše jako moudrost taktickou, jež dovede ve zná- 
mém prostředí svém úspěšně pracovati. 

Než i methoda listu je věru velmi zajímavá. Poučení převládá 
nad zábavou, tendence výchovná nad uměleckou, a což obzvláště 
lze pochváliti, železná přímo sou sta vn o st jeví se v práci jeho. 
Veškery obory vědění, venkovanu našemu nutné, zastoupeny jsou 



250 



v něm účelně: právnictví, zdravotnictví, hospodářství, otázka ná- 
rodní; k tomu články výchovné a belletristické rázu výchovného, 
básně tendenční a krásné afiforismy, účelně pod určitými hesly 
jako ^Sobectví, Práce, Štěstí, Co čeká vlast ?« v přehledné cykly 
seřazené. Takovéto uspořádání výroků velikých mužů v ladné 
celky látkově zcelené lze jen doporučovati, jako zvláště výmluvný 
moment výchovný, právě tak jako cennou sérii článků právnických 
»Porady ze soudní síně«, z nichž by si naše právnická intelligence 
venkovská měla vzíti příklad pro drobnou práci, aby veškeren 
náš krajinský tisk poučoval čtenářstvo o otázkách, jako jsou 
» Obrana obžalovaného. Přelíčení, Kdy je splatná kupní cena. Ob- 
žaloba atd.« Mnohý spor by se tak zamezil, mnohý groš by zůstal 
v kapse našeho člověka. Ku přednostem listu třeba také čítati 
hezké články z oboru zdravotnictví, ač jsou počtem slabší, a pak 
statě výchovného rázu, ať čistě poučné či belletristicky zabarvené. 
Věci, jako » Otázka řemeslnická, Chybné cesty. Hlavu vzhůru* 
staví drastickým přímo způsobem na oči chyby lidu našeho, af 
povahové, hospodářské či národní, podávajíce vedle diagnosy také 
léku: pokyn, radu, povzbuzení. Právě taký duch ovládá belletrii. 

Každý téměř příspěvek, byť i vždy nesnesl vysokého poža- 
davku aesthetického, spočívá na pevné basi výchovné, navazuje 
přímo na vady lidu, jež v celé příšerné nahotě líčí, aby tak čte- 
náři lepší náhled vštípil, jej polepšil a napravil. Zvláště se mi tu 
zamlouvají články jako »Milosrdenství«, kde lichost antisemitství 
i talmikřesťanství naší šlechty ostře káráno, dále pak »Více citu, 
Soudy, Padlá Vitka i Národní hrdost« jsou rovněž velmi dobré 
pokusy výchovné, a konečně i básně (Tmáři, Babka, Modlička 
a j.), odsuzující lichost dnešního zpátečnictví jak až také modlář- 
ství, považovaného často za pravý příznak mysli křesťanské. — 
Vyskytne-li se taková básnička právě v milém čísle Husově, pak 
jest tendence tím účinnější. Památka Husova listem vzorně 
oslavena, ale také jiným národním pracovníkům věnovány stati, 
ano celá čísla. Tak vzpomenuto vídeňského professora Ševčíka, 
buditelů frenštatských, a tak oslaven celým číslem zasloužilý 
Vahalík. 

V celku lze o »Buditeli« říci jen chválu. Jako kdysi » Hla- 
satel* i ón bojuje proti tmě a zpátečnictví, a to zbraní vybranou, 
jemnou, umravňuje, vzdělávaje lid formou prostou, lehce přístup- 
nou, a spolu srdečnou a milou, — jen článků hospodář- 
ských přál bych si poněkud více. — 



251 



K » Buditeli « pěkně se druží měsíčník ^Žďárský Obzor «^ re- 
digovaný známým pracovníkem Drem Drožem. Účelem listu je, 
proniknouti do poslední chaty horských vísek na Žďársku a po- 
skytnouti i nejméně všímanému člověku v okrese možnost laciné 
a dobré četby. Vydavatelé však jsou si plně vědomi obtíží drobné 
práce a věří jediné, že neochabující vytrvalostí možno dosíci 
úspěchů. 

List blíží se »Buditeli« nejen časově (založen v červnu 1900), 
ale i povahově. I on respektuje nízkou úroveň vědomostí lidových, 
podávaje prostince a s milou srdečností své úvahy, i on pracuje 
se vzácnou soustavností, poskytuje poučení ve věcech hospodář- 
ských, hygienických, právnických i kulturních. Historie a ethno- 
grafie jsou oblíbeným oborem tohoto listu. Sentencí nemá vůbec, 
belletrie také málo, za to více článků hospodářských a obchodních, 
a to v pravdě cenných. Tu získal, jak se zdá, Ust řadu dobrých 
pracovníků, kteří s uznání hodnou opravdovostí se přičiňují, aby 
krajany své poučili o věcech pro ně tak nezbytných a nevyhnu- 
telných, jako jest na př. obilní clo a dělnická mzda, používání 
umělých hnojiv, zdárný chov dobytka, chov dobytka vepřového, 
meliorace a j., anebo bankovnictví, kupování na splátku atd. 
Jaká rozkoš čísti tyto články a jaký žal, že tak zdárné intelligence, 
jako žďárský kraj a moravské Budějovicko, nemá druhý kraj ve 
slavném království našem! Podobnou radost působí články práv- 
nické. Soudce Nečas liší se od spolupracovníka »Buditele« Mojmíra 
Lepaře postupem; každý z nich jde svou cestou, ale oba vedou 
si správně a účelně. Lepař Hbuje si v sériích článků a jeho *Po- 
rady ze soudní síně« nelze ani dosti chváliti, — Nečas kloní se 
spíše ke sporadickým případům z prakse, jež snaží se prostince, 
povídkově téměř vyložiti a z nich podati poučení lidu o jeho 
právech, ovšem také o povinnostech jeho. — Právnická rubrika 
»Ždarského Obzoru « poutá zajímavým obsahem, pojednávajíc na 
příklad o některých ustanoveních berního zákona, o právě soused- 
ském, o porotách, o významu času ve věcech právnických, o slu- 
žebnostech a zvláště výminku. Kdo zná jen trochu náš venkov, 
musí přímo velebiti šťastnou ruku autorů, že dovedli si vybrati 
právě tak vážné body ze života našeho lidu, tak palčivé otázky 
časové i místní, jež úpěnlivě volají po nápravě, možné jedině 
včasným poučením našeho venkovského člověka. A tomuto člověku 
podává list poučení dále jak po stránce hygienické (O des- 
infekci, O dýchání), tak i výchovné (O svéhlavosti rodičů. Prst 



252 



boží, Levoboček), a konečně učí ho lásce k rodnému kraji, lokál- 
nímu vlastenectví, seznamuje ho důkladnými články s místopisem, 
dějinami, pověstmi kraje. U věci té je bohatější »Buditele«. Tím 
nabývá list zvláštního lokálního významu, neocenitelného, podávaje 
množství materiálu lidovědného a stává se tak pramenem vědecké 
práce. Poesii pěstuje list méně a to ještě přejímá většinou známé 
básně našich velikánů, jak ostatně také »Buditel« činí. A to právě 
lze chváliti. Je dobře, seznamovati náš lid s poetickými po- 
klady českými. Doporučoval bych ještě uváděti stručnou biografii, 
alespoň několik životních dat spisovatelových, jakési ocenění jeho 
díla, aby náš člověk byl také o básníku náležitě poučen. 

Jestliže oba tyto časopisy akcentují hlavně poučení, belletrii 
jen jaksi služkou výchovných svých ideí činíce, jest mladší bratr 
obou *Kramerius« listem převážně belletristickým. Re- 
daktorem jeho je autor zajímavé brožury »Mizerie« a oblíbené 
po venkově frašky » Srážka vlaků «, mladý literát Karel Horký 
v Rokycanech. Umělecky stojí »Kramerius« nejvýše. 
Čítá také mezi své spolupracovníky vzácné síly jako básníky Ma- 
chara, Scheinpíiuga, Opočenského. Také jest obou listů radikál- 
nější. Kdežto »Buditel« si píše ve štít umírněnost, »Zdarský 
Obzor* chce zaopatřiti lidu dobrou četbu, »Kramerius« vypovídá 
boj na nůž klerikálním listům lidovým, směle pouští se v zápas 
bez rozmyšlení, rozvahy i ohledu na sílu nepřítele; buď se štítem 
anebo na štítě, jest heslem jeho. Čísla dosud vydaná jsou až na 
některé nepatrnosti bez odporu zajímavá obsahem svým. Dle ro- 
kycanského > Zdaru « má prý »Kramerius« nevšední úspěchy za 
hranicemi, ano pařížští Čechové prý jej učinili svým listem. 
Intelligenci se »Kramerius« rozhodně hodí, je to věru 
hezký časopis, poutavý namnoze i svými prosaickými články. Stati 
Mariovy a M. Gebauerové zasluhují tu předem povšimnutí. Ale 
pro lid našeho Podbrdska má poněkud vysokou úroveň, a pochy- 
buji, že bude tam náležitě chápán a oceněn, a že dosáhne svého 
účelu, jehož mu každý pokrokový člověk přeje. Bude musiti se 
poněkud snížiti, umírniti, aby mu bylo rozuměno, aby si jej lid 
zamiloval. Jako list lidový stojí »Kramerius« rozhodně za 
»Buditelem« i »Žďárským o bzo re m«, nedovede se tak při- 
způsobiti poměrům jako ony, a to se mi zdá býti nedostatkem 
zkušenosti. Básníka jako Machara, byť i byl spolupracovníkem, 
třeba vždy uvésti, jak jsem to výše podotkl. Při epigramu třeba 
také výkladu a tu dobře poukázati na lidové popěvky satirické ! 



253 



Ve slibné sérii článků Mariových »Kapitoly bělohorské* by bylo 
dobře řadu poznámek umístiti alespoň částečně v texte, neboť 
tím způsobem mohou zůstati nečteny a nepovšimnuty. Náš člověk 
na českém západě, kde kulturní úroveň je rozhodně nižší než na 
příklad v Polabí, rád má vše pěkně pohromadě jako v kalendáři; 
poznámkám dosud neuvykl. Ale uvedené rady vesměs nejsou 
takové váhy, bychom pro ně Hstu srdečně nevítali. Myslím, že se 
časem podají při trochu větší zkušenosti, a že »Kramerius« bude 
»Buditelem« českého západu; až podaří se mu také z jiných od- 
větví získati spolupracovníky tak řádné, jako má v oboru krásné 
literatury, historie a také školství. Čeští lékaři, právníci, obchod- 
níci, technikové, rodilí z krásného Podbrdska, kde jste, abyste při- 
spěli svou hřivnou po vzoru vlastenců ždarských a moravsko- 
budějovských.^ 

(Dokončení.) 



Pravda o ,, slovanských apoštolech' ' a jich 

působeni. 

Napsal A. Bruckner v Berlíně. i 
(Pokračování.) 

III. 

Na rozdíl k Románům (když nehledíme k Rumunům) a Germá- 
nům, Slované byli již svými sídly přímo předurčeni, že se do- 
stanou v obvod různých náboženských a kulturních středisk (obé 
splynulo ve středověku dohromady) a že se od sebe konečně 
oddělí. Tato sídla rozprostírala se již za Kristova narození od Odry 
k Oku a od východního moře až k Dunaji a v 6. století překro- 
čili Slované také ještě celou Odru a Dunaj. Přirozeně nastati mu- 
silo rozdělení: Slované na Labi, Litavě, Můře, Slované Samovi 
nemohli se vyprostiti z obemknutí živlů latinsko-německých; 
balkánští Slované byli stejně odkázáni na Byzancii; s Byzancií ve 
spojení byl Kijev i musili dříve neb později jeho lidé podél 
Dněpru přijíti do Chersonesu. Pokusy, tento přirozený chod věcí 
porušiti, zůstaly vždy bez výsledku; němečtí věrozvěstové musili 
s nepořízenou opustiti Kijev, rovněž tak Rekové nemohli mezi 
-západními Slovany nabýti půdy trvale. Podniknutí Methodějovo 
bylo mezi západními Slovany již předem bezvýsledné. Jak vlastně 
k tomu došlo ? Legendy, naše hlavní prameny, převrátily skutečnost 
úmyslně. 

Shoda okolností jest tak pamětihodná, že bezděčně přichází 
na mysl, zda nebyla celá věc nastrojena teprve od Cyrilla: upravo- 
vati osud, to rozumí Řek již dávno. Když na tuto nejodvážnější 
hypothesi nepřistoupíme, že totiž Cyrill domnělý návrh Rostislavův 
sám vymyslil a jej teprve knížeti vnuknul (Řeky, o jejichž pří- 
tomnosti v Moravě se legenda prožvatlala, jak tato na jiném 
místě také mluví o náhončích Cyrilla), tak zbylo by, že Rostislav 
v Cařihradě zcela něco jiného žádal, než legendy vypravují; neboť 
všecky tři, v dojemné shodě, přinášejí vylíčení, které Methoděj 
o věci dáti si oblíbil. Meltě dle nich žádati slovanské věrozvěsty 
učitele — v Cařihradě! Zrovna tak byl by je mohl žádaii v Anglo- 
sasích nebo v Irsku! Zajisté měli Řekové mezi sebou Slovany, 
ale nikdy nehnuli ani prstem pro své vlastní Slovany, o tyto bar 



255 



bary nikdy se nestarali, neučinili pro ně ani to, co ně- 
mečtí duchovní tehda již pro moravské a panonské 
Slovany byli učinili! — a nyní měli najednou titéž Re- 
kové, kteří pro Slovany kromě nejhlubšího opovržení nikdy jiného 
pocitu neměli, najednou vypraviti slovanské zvěrozvěsty, jako by 
tyto měli na skladě I Lživost tohoto odůvodnění žádosti Rostisla- 
vovy jest tak nápadná, že dávno Rostislavovi jiný úmysl byl pod- 
strčen. 

Neboť kdyby byl měl jen učitelů a věrozvěstů zapotřebí pro 
svou již křesťanskou zem, tu byla by bývala jen jediná ro- 
zumná a účelná cesta: poslati mladé Moravany do Německa 
nebo do Říma ku vzdělání — neboť byli již tehdy Moravané, ano 
i z knížecí rodiny samé, mezi duchovními země: ještě dnes posí- 
láni jsou Slované, za příčinou evropského vzdělání, ne do Moskvy, 
nýbrž do Berlína a Vídně, Paříže a Londýna. Rostislav žádal 
zajisté zcela něco jiného: ne zvěrozvěsty a učitele v domácí řeči 
— tyto měl již doma nebo mohl je míti — , nýbrž biskupy (a sku- 
tečně přichází jedenkrát v legendě tento výraz!!); chtěl církev 
ne slovanskou, nýbrž od Němců neodvislou, jejížto sluhové 
by neničili nebo nekřižovali jeho choutky po samostatnosti. Učinil 
tím zcela nepředložený, bláhový, výsledku a účelu prostý krok: 
neboť nezabezpečuje církevní neodvislost samostatnost státní, ale 
naopak, samostatnost politická způsobuje samostatnost církevní. 
Dějiny učí tomu krok za krokem: Polsko bylo německou církevní 
provincie; jakmile Poláci sesílili, církevní samospráva připadla jim 
sama od sebe jako zralé ovoce do klína. Srbský arcibiskup byl 
samostatný; jakmile však Srbsko ztratilo poslední zbytek politické 
samostatnosti, osoboval si ihned i tak ubohý patriarcha, jakým 
ochridský byl, církevní nadpráví nad dosavadním samostatným 
arcibiskupem. — Avšak proč hromaditi příklady, věc je samozřejmá. 
To však Rostislav nepochopil; domníval se církví neodvislou od 
Němců jistěji uhájiti svou politickou samostatnost a obrátil se 
(poněvadž v Římě zůstaly kroky jeho bez úspěchu následkem 
německých pletich .?*) — do Byzance. Myšlenku, dostati v Byzanci, 
čeho Rím neposkytoval, našeptali mu buď bezprostřední jeho 
sousedé Bulhaři, kteří tehdy sami mezi Byzancí a Římem kolísali, 
aneb emissaři Cyrillovi. 

Rostislav žádal tudíž biskupy, ne učitele; organisaci své 
církve, ne vyučování ve víře. V Cařihradě bylo by se rádo k tomu 
sáhlo ihned, aby Římu byla dána šňupka, ale bylo již zrovna 



256 



dosti na nešťastné missii u Chazarů, jakož i na kolísání Bulharů^ 
aby se také ještě na tak vzdálené pole byli odvažovali — jak 
mohli na Moravu posláni býti biskupové a se odvážiti, aby 
latiníky vyhnáni, Byzanc citlivě kompromitovali! Protož nebyla 
splněna žádost Rostislavova; avšak přece vyslán byl, aby území 
prozkoumal onen, jenž v missiích se byl již pokusil — řecká 
církev, jinak než římská, zanedbávala ustavičně missie — a který 
slovanský jazyk již znal — Cyrill; v něj kladena naděje, že jest 
povolným nástrojem pro případné další záměry. Avšak ctižádostivý 
Cyrill ošálil jak Rostislava, tak císaře Michala a patriarchu: pro 
něho nadešla konečně dlouho vytoužená, netrpělivě očekávaná pří- 
ležitost, kouti své vlastní železo. 

Byltě zejména mezi současnými Reky úkaz, zcela zvláštní a 
mimořádný; byl snad z téhož dřeva, z jakého v latinské církvi 
Bonifác a Vojtěch a Bruno a sta jiných zděláno bylo, již v řecké 
církvi jsou tím vzácnější. Sprostá ctižádost byla mu vždy daleka; 
byl vysoce vzdělaný, ale antika, filosofie a theologie připoutaly 
jej k sobě méně než jeho přítele Photia; dychtil po jiných vavří- 
nech, státi se apoštolem některého národa, jako byli Tomáš, Bar- 
toloměj a jiní; křesťanské víře získati celý národ, církev jim zaří- 
diti, jako měli Koptové, Arméni, Syrové, Iberové a j. — tyto 
všecky příklady Cyrill znal do podrobná a odvolával se ustavičně 
v pozdějším svém působení na ně. Dvakráte již osud ošálil jej 
s vyhlídkou v úspěch, před plnomocníky Amerumnisa (Emira al 
Mumenina, vládce všech věřících), a napotom opět, když v dřevě- 
ných hradech chána a jeho begů na Volze se objevil, aby za svou 
víru bojoval. Po obakráte minul se s touženým úspěchem a v Ca- 
řihradě nepříznivci vysmívali se bezpochyby apoštolovi neúspěchem 
pronásledovanému. Avšak: proč toulati se v dálce - když krásné 
leží tak blízko! Před branami Soluně počíná se rozprostírati ne- 
změrný slovanský svět, tajuplný, jehož výběžky dosahují do Cha- 
zarska, na hranice Franků a na severní moře ! Právě v Chazarsku 
mohl býti Cyrill očitým svědkem, jak Baskakové obtížení daní 
vraceli se od Slovanů, na Dněpru usazených; ve vojště chánově 
našel Slovany, s kterými mohl Soluňan rozmlouvati bez tlumo- 
čníka, k úžasu chazarských begů. Myšlenka, pro tyto jemu již 
v mládí svěřené Slovany býti zakladatelem zvláštní lidové církve, 
jež by se řaditi mohla k arménské, iberské, koptické, syrské, která 
by uznávala za svou hlavu patriarchu a ne papeže, které by 
jméno Byzance rozšířila, k sloupům Herkulovým a k Rifeiským 



257 



vrchům ve dne i v noci jej od dávna zaměstnávala. V prvé řadě 
k tomu příslušelo, poříditi řeč spisovnou, tudíž také zvláštní 
abecedu, jakou měli Koptové, Arménové a j. v., která od řecké 
a latinské rozdílná, samostatnou jeviti se musila, nové, rozdílné 
písmo vedle ostatních. Jak jej tato myšlenka krok za krokem 
pronásledovala, prozrazuje jeho vlastní bratr: když Cyrill v Cher- 
sonu právě dosti byl zaměstnán, uče se chazarsky, našel tam 
náhodou »ruskou« (gótskou) bibli a jakkoliv ho tato věc úplně od 
cíle jeho cesty zavedla, oddal se řecký Mezzofanti 9. století ihned 
jejímu studiu, jakoby tímto mělo býti posilněno jeho vlastní pod- 
niknutí. 

Před aneb po návratu z Chazarska Cyrill konečně sestavil 
slovanskou abecedu, později nazvanou glagolici. 

IV. 

Teď se obdiv slavofilský od svého dosavadního idolu od- 
vrací v bolestném zklamání. 

K slavofilství patří nejen vážnost k arménské murmolce 
(čepici) a k tatarskému chalátu (kabátu); nejen sebevědomé vy- 
stoupení pro julianský kalendář (Rusové představují si potřebnou 
opravu kalendářovou ponejvíce tak, že pouhým úkazem — »byť 
po sicmu* — Evropa a Amerika gregorianskou novotu, t. j. římskou 
zradu na starooteckém odkazu, opět opustí) — k slavofilství patří 
především bezpodmínečná vážnost k »cyrillskému« písmu; se Slo- 
vany, kteří užívají latinského písma, zachází se pouze správní 
(administrativní) cestou: jednoho krásného dne zakáže se latinské 
písmo, poněvadž ruší pravoslavné pocity, poněvadž Rusy uráží a 
latinské abecedě má se jednou podobně vésti jako gregorianskému 
kalendáři. Zažili jsme trnouce podobné věci. Tak se stalo cestou 
správní, bez zákona, z libovůle potrhlého satrapy, že Litevcům po- 
jednou jich písmo — po staletí neznali nikdy jiné jen latinské 
— zakázáno a užívání cyrillského, které psu špatné jest, rozkázáno. 
Polští šlechtici se bouřili, za to dle pravé ruské logiky také 
litevským sedlákům, nejvěrnějším poddaným cara, jejich písmo 
pro nic a za nic bylo vzato! Onomu modernímu Omarovi, Kal- 
muku Muravěvovi jest pořízen ve Vilně pomník, spíše mu jej 
měli postaviti východopruští tiskaři v Tilže, neboť vytěžili mnoho 
peněz obstaráním a vpašováním latinsko-litevského tisku; cyrillo- 
litevštinu nevezme žádný pořádný člověk do ruky, jen vyzvědač 
a donašeč. 

NAŠE DOBA. R. XI., č. 4., 1904. 20. ledna. j^j 



258 



Na tomto příkladě přesvědčivě jsme dokázali, jak každému 
slavofilu »cyrillská abeceda « k jeho humánnímu srdci přirostla — 
a nyní přichází najednou zpropadená věda a činí tlustou čáru 
celým účtem. Cyrill nesestavil »cyrillskou« abecedu, od něho po- 
chází pouze glagolská; cyrillská jest o celé století (aneb nejméně 
o půl) mladší než Cyrill a osvojilo si autoritu jména » Cyrill « 
bezprávně. Možno si představiti vztek slavofilu: z po-čátku igno- 
rovali toto očerňování, ale pštrosí politika pomáhá právě ve vědě 
nejméně, hrobové mlčení nesprovodí ani nejskrovnější důkaz ze 
světa, a důkazy hromadily se brzy každým rokem. 

Jest velice zábavné viděti, jak se Lamanskij kolem této 
osudné věci otáčí. Nejdrbanější řečtí sofisté mohou se od něho 
učiti. 

K vysvětlení pro čtenáře budiž podotknuto, že tak zvaná 
»cyrillská« abeceda jest obyčejné řecké unciálové písmo (rozmno- 
žené o znaménka pro slovanské, neřecké hlásky), kdežto glagolice, 
jakkoUv v posledním základě také k řecké kursivě se odnáší, 
má ráz zcela svérázný, prostylisovaný, jenž, jako arménská atd., 
na první pohled se jeví jako něco zcela nového, cizího, samostat- 
ného. A rozdíl od obyčejných řeckých a latinských tahů jest tak 
značný, že ten, kdo se s glagolskými texty neobírá trvale, jich 
čtení opět zapomíná. Proč Cyrill takovéto písmo sestavil, jakožto 
vlastní pečeť slovanské a obřadní řeči, z předchozího, a z příkladů 
ostatních východních » zemských církví « jest zřejmo — a nyní 
čtěme následující nasládlé věty Lamanského, jenž, jsa muž vědy, 
vědecké důvody pouhým opovržením odstraniti nemohl. »Jestliže 
Cyrill (krátím citát, ale překládám slovně) glagolici vynašel . . ., 
musíme doznati, že v tomto případě Cyrill se dopustil velké 
chyby . . . Nám (protivníkům mínění, že glagolici našel Cyrill) 
zapovídá s ním souhlasiti hlavně naše hluboká úcta před čistým, 
jasným, mravným duchem Cyrilla, jenž vědomě, nehezké, nesrozu- 
mitelné kursivě hezkým a čitelným unciálovým písmem přednost 
dáti nemohl. A když východní Slované glagolici posléze zavrhli . . ., 
nemůže se tato zrada východním Slovanům vyčítati, naopak 
získává jich duchu a krasocitu jen čest.« Zajisté Lamanskij lituje 
tohoto doznání a snaží se nyní vědeckými kombinacemi černocha 
učiniti bílým, od svého ideálu Cyrilla nevkusnou glagolici odníti 
a jemu přisouditi » pravou slovanskou cyrilliku* (která rovněž tak 
jest slovanská, jako julianský kalendář a arménská murmolka): my 
však otřepanost jeho důvodů necheme zde odkrýti, neboť zapotřebí 



259 



by bylo přistoupiti na filologické jednotlivosti, a to je zde vy- 
loučeno. 

Cyrill tedy měl již připravenu slovanskou abecedu, když 
se císaře Michaela lstivě tázal, zda mají Slované písmo; věděl nej- 
lépe, jaké bylo. Slovanská abeceda byla před příchodem (?) poslů 
Rostislava dávno sestavena: zázračná jemnost a péče práce, její 
přiléhání k macedonskému dialektu, což v Cyrillovi prozrazuje 
jemného pozorovatele všech zvláštností řeči, pevné mluvnické a 
slovníkové sestavení, které vzdorovati mělo všem časům a vlivům, 
dokazuje, že to byla práce dlouholetých námah, a že ne teprve 
moravským poselstvem vyvolána byla — neboť opomíjí úplně 
moravské jazykové poměry!! Měla tudíž Morava — toho Rosti- 
slava ani císaře a patriarchu ani ve snu nenapadlo — býti zku- 
šebním králíkem pro filologický pokus Cyrillův. Pokus se podařil, 
pouze však z části, neboť konečně Morava se zdráhala, zůstati 
ve stavu morčete, jemuž slovanské obřady byly vstříknuty. Zku- 
šebné pole omezilo se na země balkánské; teprve zde podařil se 
pokus úplně. 

Jestliže naše předpoklady jsou správné — proč otálel Cyrill 
tak dlouho s vydáním slovanského písma a obřadů až k příchodu 
Moravanů .í* Proč nevolil ihned cestu nejjistější, t. j. proč nepůsobil 
mezi balkánskými Slovany samými, u Bulharů ku př. nebo v blíz- 
kosti Soluně.?' Důvod jeho nedobrovolné zdrženlivosti jest zřejmý: 
bohabojný císař a jeho patriarcha byli by jej oslepili a hlady 
zemříti nechali, kdyby v dosažné blízkosti něco podobného byl 
podnikl; to věděl Cyrill sám nejlépe — znal lidské řecké způsoby. 
A protož musil čekati, až se příležitost naskytla, působiti v ji- 
stější dálce od Cařihradu a jeho slídičů, nebo musil tuto příležitost 
teprve sám si >zjednati.« Zda opouštěje Cařihrad své úmysly 
císaři a patriarchovi zjevil, nelze vystihnouti (podání lživých le- 
gend nedávají důkazu); možné jest to zajisté a jeho odůvodnění 
nebylo by těžko uhádnouti: zlořečeným Římanům (Cyrill nenáviděl 
Římany, jak je přítel Photia mohl nenáviděti) můžeme vodu na 
Moravě odvésti a v Bulharsku jim práci ztížiti aneb zcela zne- 
chutiti, pravil as Cyrill k císaři a patriarchovi, když hloupé Slo- 
vany navnadíme vyhlídkou na slovanské obřady, neboť co jiného 
mohli bychom jim před Latiníky nabídnouti .> Tak zůstal bez 
překážek, ano mohl odejíti s požehnáním od císaře a patriarchy — 
Cyrillův životní cíl, po předchozích nezdarech, byl konečně, do- 
sažen. (PokračO 

17* 



škola pomocná. 

(Dokončení.) 
Učitel. 

Učitelova práce na škole pomocné patří bez odporu k povo- 
láním nejobtížnějším, unavuje a vysiluje. Osobnost učitelova 
je vysazena zřejmé, pozvolné zkáze, před níž ji chrání toliko po- 
vaha klidná, chuť k práci a radost z výsledků. Nehodí se každý 
učitel do třídy pomocné; jmenovány tam bývají autority, lidé 
zvlášť kvalifikovaní, zkušení, kteří dovedou v duši dítěte se dívati, 
rozpoznávati psychologické a pathologické záchvěvy, kteří dovedou 
s největší rozvahou, trpělivostí a laskavostí udržeti kázeň po dobrém, 
jimž ale také důslednost je neodchylným zákonem pro zdar po- 
čatého formování duše. Řed. Hrubý v Praze charakterisoval způ- 
sobilost výborné učitelky si. B. Dvořákové dvěma vlastnostmi: 
božskou trpělivostí a láskou k dětem a uznává vůbec ženu za 
způsobilejší k tomuto úřadu. 

Výchova od duše k duši chce přemáhání, oběti, hluboké 
vzdělání v anatomii, psychologii, pathologii, therapii. Aby úloze 
své učitel dostál, potřebuje, aby mu bylo poskytnuto dosti příle- 
žitosti k vzdělání a aby měl plnou volnost ve svém úřadě. 

Mezi požadavky učitelů pomocných je vedle zvýšení platu 
požadavek zvláštních kursů pro vyučování dětí méně nadaných, 
kursy zdravotnické a j., a maximum 26 týdenních hodin. Lipští 
učitelé pomocní vyučují 34 hodin, počítaje v to ruční práce a vy- 
cházky; za každou hodinu přes 26 hodin povinných jsou hono- 
rováni 1*5 markou. Aby prací povážlivě netrpěli, potřebují časem 
oddechu i mimo obvyklé prázdniny. Vždy 2 učitelé z ústavu mají 
stipendium na vědecké cesty a na zotavení. V Praze je učitelka 
pomocné třídy honorována (mimo služné zákonné) 200 K. 

Neustálé prohlubování vědomostí, jež za studiem dítěte se 
nese, vyžaduje mnoho času mimoškolního. O každém žáku — 



261 



aspoň na většině škol — vede si učitel denník, do nějž zazna- 
menává si svá pozorování. 

Jest ostatně velmi cenné, když i učitel na škole obecné 
zavede si denník. Dr. Krejčí v Základech psychologie praví: » Po- 
znávaje individualitu, sbírá učitel tím samým vzácný psychický 
materiál, který nejprve slouží jemu za pramen t. zv. paedagogického 
taktu a potom, dovede-li ho užiti, za látku k vědeckopsychickým 
studiím. « Takový denník je cennější než pokrytecké přípravy. 
Ovšem bez přípravy učitel pomocný také není; jest mu stále 
přemýšleti a hledati prostředky, jimiž by žáka z lethargie budil 
a pro vnímání připravil. 

Pokud se denníku tkne, má F. Frencl, správce pomocné 
školy ve Stolpu, toto schéma: 

1. Nacionále, 

2. nedostatky smyslové, 

3. pamět, 

4. náklonnosti, 

5. pudy, 

6. zdravotní stav, 

7. poměry rodinné, 

8. zvláštní poměry, 

9. známky pokroku. 
Bod 2. vyplňuje lékař. 

Dle podobného asi schématu obdrží žák zprávu, když vy- 
stupuje ze školy; je v ní naznačen celý žákův vývoj a zpráva 
bývá nemalé důležitosti při soudním šetření i při vojenském 
odvodu. 

Mimo denník, přípravy, dozor a j. žádá se na učiteli, aby 
časem navštěvoval rodiče, vnikl do všech poměrů, aby pořádal 
večery a besedy s rodiči žáků svých a j. V Charlottenburku za- 
veden dokonce způsob, že učitelka po školním vyučování do- 
cházívá i do domu, aby porozprávěla s dětmi, které nemoc vy- 
lučuje z dobrodiní školy. 

Zajímavý případ ze své vychovatelské prakse podává paní 
R. Krémová, správkyně vychovávacího ústavu »Pax« v Curychu. 
Není sice vzat z prakse na škole pomocné, ale pro thema naše 
hodí se tím, že ukazuje na přetrpělivou a neúmornou práci s dí- 
tětem abnormálním, a že je dokladem výmluvným, co lze učiteli 
vykonati : 



262 



Byla vychovatelkou v zámožné rodině, kde jí bylo svěřeno 
školou už povinné dítě dobře rostlé, ale slabomyslné. Děvče si 
stále hrálo papírem. Mělo mánii papír neustále obraceti — to bylo 
jediným projevem duševního života a křičelo, vzal-li se mu papír. 
Nebylo možno upoutati jeho pozornost něčím jiným, k slovům 
a zvukům chovalo se tak netečně, že bylo pokládáno za hlucho- 
němé. Úkol vychovatele zdál se být naprosto zbytečným, neboť si 
dítě nevšímalo vychovatelky, jako by jí nevidělo. 

V zoufalství sedla si vychovatelka k děvčeti a počala po- 
dobně jako děvče otáčeti papírem — a ku podivu — dítě se na 
ni podívalo. Vzbuzena byla pozornost, byl to pokrok. Nějaký čas 
milá vychovatelka ve společnosti své svěřenky nekonala nic jiného, 
než že také otáčela papír. Získala u dívky důvěry. Další krok: po čase 
papír za papírkem odstraňovala a byla žádostivá, co bude dítě 
dělat bez papíru. Nic. Jindy to opakovala a odstranivši poslední 
papírek, vrhla připravené kostky stavebnice na stůl — a dítě 
obracelo pak kostky. 

Od té chvíle nepřišel papír na stůl. Jen na ulici nemohlo 
dítě vidět kus papíru, aby se po něm nehnalo. A další krok: po 
čase zašustí najednou vychovatelka za hlavou dítěte papírem a hle 
— dítě napíná sluch — nebylo tedy hluché. Pokusy se opakovaly 
a bylo snadno se domnívati, slyší-li, že se i mluvit naučí. Skutečně 
po dlouhém a uznejme obrovském namáhání počalo dítě otvírati 
ústa před zrcadlem jako učitelka, napodobovalo zvuky, hlásky a 
za 6 měsíců naučilo se trochu už mluvit. 

Uvedený příklad je drastický, týká se sice slabomyslné, ale 
je odpovědí na otázku pochybujících: »je možno ve vyšším stupni 
slabomyslného něčemu naučiti .^« Uvádím jej také proto, že práce 
na škole pomocné vyžaduje časem zrovna takové svaté trpělivosti, 
jakou měla paní Krémová. 



Čtenář zajisté uznal oprávněnost pomocných tříd, učitel vy- 
ciťuje jejich potřebu z vlastní zkušenosti. Najde se v Cechách 
větší korporace samosprávná, která by se ujala zřízení pomocné 
školy.? Kde bude po Praze první .? Dala by se hravě zříditi s po- 
čátku aspoň jako třída pokusná tam, kde je na obecné škole více 
poboček. Jedna z poboček proměnila by se v třídu pomocnou, 
třídám obecným ubyli by brzdaři a nebylo by ani nové síly třeba. 
Šlo by jen o svolení Školních úřadů k pokusu. Od pokusu došlo 
by jistě ku zřízení řádné třídy pomocné. 



263 

Kde paedagogické porozumění jde ruku v ruce s obětavostí 
a láskou k mládeži, tam vzrůstá školství v nádhernou organisaci, 
jež plní nejkrásněji svůj úkol. Příklad vidíme na školství mann- 
heimském. 

Nebude od místa, zmíním-li se o jeho rozvoji, při němž si 
vedoucí kruhy daly záležeti hlavně na podkladě hygienickém. 

R. 1901 — 2 byly mannheimské třídy rozděleny v normální 
a zvláštní. Z posledních byly 2 třídy pomocné s 30 žáky, čtyři 
třídy opakovači se 150 ž. a 10 třídami, z nichž vycházeli žáci 
s učivem zaokrouhleným t. zv. Abschlussklassen s 325 žáky. 

Třídy pomocné odpovídají jiným třídám téhož jména; jsou 
pro děti méně nadané. 

Třídy závěrečné (Abschlussklassen) jsou určeny pro děti, 
které z nějakých důvodů nedosáhly ukončením povinnosti školní 
toho vzdělání, které předpisuje škola obecná a které tedy v jednom 
roce zaokrouhlují a doplňují učivo v povšechných rysech, jimiž se 
má nahradit jaksi deficit žákova vzdělání. 

Obzvláštní ceny hygienické jsou třídy opakovači. Přicházejí 
sem ti žáci, kteří pro nemoc nebo jiný důvod nedosáhli vědo- 
mostí pro 1. třídu na př. určených. V 2. roce školním nejsou 
vřaděni — jak u nás bývá — mezi nováčky, ale jsou sami, od- 
děleni, nanejvýš jen s druhy stejného osudu, z něhož je má vy- 
svobodit zvláštní učitel vyučováním successivním dle individuelních 
potřeb. Učitel si totiž vyučovací hodinu rozdělí pro nejslabší od- 
dělení, pak pro méně mezerovité a konečně pro hromadné vy- 
učování. Tím způsobem je možno repetenty přivésti v koleje 
normální, t. j. připustiti je do 2. třídy obecné anebo, nedá-li se 
předpokládati zdárný postup ve škole obecné, vřaditi je do 2. třídy 
opakovači, v níž se sejdou s repetenty 2. třídy normální, obecné. 
Zák, který v 1. třídě opakovači nevyhoví ani pro obecnou třídu 1. 
ani pro 2. opakovači, zůstane ještě 1 rok v 1. třídě opakovači 
anebo se vřadí po lékařském dobrozdání do školy pomocné. 

Třídy opakovači tvoří 4 ročníky. Pátým školním rokem po- 
čínají jmenované třídy závěrečné, tak že do 1. tř. závěrečné vstu- 
pují žáci, kteří před vystoupením ze školy vůbec prošli toliko 
4 třídy normální. 

Systém zdá se na prvý pohled komplikovaný, ale dochází 
neobyčejného ocenění. Je vlastně praktickou hygienou vyučování, 
neboť mu je podkladem žákova individuaHta a zdraví, dar to. 



264 



který musí šetřiti jedinec pro sebe i pro společnost. Jean Paul 
pravil: »Kdo obětuje moudrosti zdraví, obětuje obyčejně i moudrost* 



Mimo zkušeností nabytých návštěvou pomocné školy v Lipsku, 
Triipperova ústavu v Jeně a pomocné třídy v Praze užito: 

1. Dr. Lev Burgerstein: Nové směry v hygieně vyučování 
a učitelského povolání. 

2. Sedmá výroční zpráva pomocné školy v Lipsku 1902. 

3. MUDr. R. Landau v Norimberce: O hygieně učebné 
osnovy. Zeitschrift f. Schulgesundheitspíiege č. 6. r. 16. 

4. Fr."" Frencl ve Stolpu: Organisace pomocných škol. 5. a 6. 
číslo Medicinisch-paedagogische Monatschrift fur gesammte Sprach- 
heilkunde, roč. XII. 

5. Paedagogisches Jahrbuch 1902. Vydává vídeňská spo- 
lečnost paedagogická. 

6. Referát o IV. sjezdu učitelském v Mohuči 1903. Čís. 4. 
a 5. Kinderfehler. 



Cestopis císaře Josefa II. z r. 1771. 

Podává J. M. Řehořovský. 
(Dokončeni.) 

III. 

Politické pozadí cesty císařovy. ^ 

Chceme-li řádně porozuměti tehdejší politické situaci, ne- 
zbývá nám než vrátiti se k některým událostem roku 1771 se 
•odehravším. Jsou to události více méně známé, ale přes to nutno 
je přece stále a stále k nim se vraceti, neboť Kounicova perioda 
rakouské politiky zůstává dosud tvrdým oříškem rakouským 
i mimorakouským historikům. 

Bylať tehdy otázka polská a turecká politickou spekulací tří 
evropských dvorů: rakouského, pruského a ruského. Polská říše byla 
na pokraji své záhuby. 671etý panovník ze saské dynastie, August III., 
zemřel r. 1763 a na trůn po něm měl nastoupiti jeho syn, kterého 
zejména podporoval vídeňský dvůr. Carevna ruská Kateřina, žena 
velice ctižádostivá, prosadila však dle úmluvy s Bedřichem učiněné 
Stanislava Poňatow^ského. Proto mnozí polští magnáte vybízeli 
Rakousko, aby vypovědělo Rusům válku, ale dvůr vídeňský za- 
choval se odmítavě a uznal konečně Stanislava. 

Myšlenka dělení Polska byla už tehdy všem diplomatům 
známou a jedině sobecké zájmy zdržovali je od tohoto kroku; 
starou rozervanost však podporovali všichni; ba i Kounic se za- 
sazoval o to, aby »liberum veto« bylo zachováno. 

V Polsku po zvolení Stanislavově se utvořily dvě strany: 
konfederace Radomská a Barská. 

Ruská vojska vtrhla do Polska a za pomoci konfederace Ra- 
domské snažila se zachovati status quo. Barská konfederace 
podporovaná diplomacií francouzskou, Tureckem a Rakouskem 
žádala, aby Rusko odvolalo svá vojska z Polska. To zavdalo 



^ První tuto cestu za politickou označil Dr. A. Grosshofinger, Lebens- 
4ind Regierungsgeschichte losephs des Zweiten, Stuttgart 1835. 



266 



podnět k válce rusko-turecké r. 1768, v níž z počátku štěstí přálo 
Turkům, později však je opustilo na dobro. 

Ruské výboje ohrožují rakouskou politiku na východě, a 
Kounic, chtěje čeliti tomuto dravému proudu na jih, umlouvá se 
se starým nepřítelem Marie Teresie, pruským Bedřichem. Osobní 
schůzky mocnářů r. 1769 v Nise a r. 1770 v Uničově na Moravě. 
Kounic se snaží odvrátiti Bedřicha od spolku s Rusy; plán se 
nedaří, neboť Bedřich má smlouvu s Kateřinou. Proto Rakouska 
hned po vypuknutí války staví kordon vojska na polských hra- 
nicích, obsazuje starý majetek koruny uherské: města Spišská^ 
později ještě starostenství Sandoměřské a v Uhrách má pohotově 
vojsko, namířené proti deroucímu se proudu ruskému na Balkán. 
Bohužel osudným zabráním území polských dalo Rakousko po- 
čátek k dělení Polska, ač snad by k němu došlo i bez tohoto 
zakročení: Kounic chtěl docíliti za každou cenu toho, aby Ra- 
kousko mělo totéž účastenství ve věcech polských jako druzf 
sousedé. 

A proto tento krok Rakouska nesetkal se u velmocí s ni- 
jakým odporem, naopak: zchytralý Bedřich použil toho jako vý- 
borné záminky a radí Kateřině, aby se odškodnila v Polsku a 
hned naznačuje díl, který by se mu zamlouval. Kateřina se tomu 
bránila, chtějíc míti Polsko celé, avšak jsouc zaměstnána s Turky, 
konečně svoluje a Rakousko je vyzváno, aby se přidalo ke spolku. 

Marie Teresie z pohnutek morálních nechtěla nic o tom 
slyšeti, ba byla ochotna země již zabrané vrátiti, odvolají-li obě 
mocnosti vojsko z Polska. Prusko totiž obsadilo polské hranice 
pod záminkou moru, který tehdy řádil v Rusku. 

Kounic i Josef byli by pro sua persona pro dělení Polska, 
ale pod podmínkou, dostane-li se za to Rakousku ztracenéha 
Slezska. Marie Teresie odporovala vědouc, že Bedřich Slezska po 
dobrém již nevrátí. Tím se staví Rakousko proti Rusku v otázce 
polské i turecké. 

Mezitím Rusové pokračovali ve výbojích, vtrhli do Mul- 
tanska. Valašska, loďstvo turecké poraženo od Alexeje Orlova 
v zátoce Cesmeňské při Malé Asii. 

Na dvoře vídeňském jsou v rozpacích, co činiti: názor Kou- 
nicův vítězí: Rakousko v této situaci neočekávaně uzavírá v čer- 
venci 1771 smlouvu, spolek s Tureckem. 

Situace se přiostřuje. Rusko doznává, že otázku středomořskou; 
nelze řešiti bez souhlasu Rakouska, které je při ní nejvíce anga- 



267 



žováno, a svoluje dáti Polákům na odškodněnou Multansko a Va- 
lašsko za země Prusy zaujaté. 

Ve Vídni zamítají toto i jiné další podmínky týkající se 
Azova, nezávislosti Tatarů, amnestie provinilcům. 

Vídeňský dvůr, jakmile se pustil jednou do politiky proti- 
ruské, musil přirozeně zůstati důsledným. Uznal tedy i pozdější 
návrh Bedřichův za nepřijatelný, jímž měla podunajská knížectví 
připadnouti Rakousku, a zároveň vyřknuta hrozba, že jakmile Ru- 
sové přejdou Dunaj, bude Rakousko donuceno přispěti Turkům. 

Rakousko se zavázalo Turecku: příměti Kateřinu k vydání 
knížectví podunajských; za to měla Porta 11 milí. zlatých za- 
platiti a část Valašska postoupiti Rakousku za prokázanou pomoc. 

Válka byla nezbytná, setrvá li Rusko na svých požadavcích, 
Rakousko na stanovisku zamítavém. I Marie Teresie, která by se 
ráda dostala z této nepříjemné situace, neviděla jiného východiska 
než války'. 

V rozmluvě 1. července 1771 prohlásila anglickému vyslanci, 
lordu Stormondovi: »Ich weiss, es ist ein áusserst verderblicher 
zerstorender Krieg, wir werden dem Hunger, der Pěst und jeglicher 
Plage ausgesetzt sein. Aber trotz alledem fordert meine kiinftige 
Sicherheit und die Erhaltung meiner wesentlichsten Interessen ihn 
so laut, dass mir keine Wahl bleibt und ich gehorchen muss.« ^ 

V srpnu se zaměstnávaly všechny súčastněné dvory eventua- 
litami válečnými. Oběma mocnostem, ruské i rakouské, záleželo 
velice na tom, ke které straně se přikloní král pruský, jenž měl 
s Rusy spolek ujedpaný z r. 1767 a se dvorem vídeňským byl 
v přátelském poměru. 

Bedřich se však války obával, nedoufaje z ní nic pro sebe 
dobrého, země jeho se ještě dostatečně nevzpamatovaly od poslední 
války, zásoby vojenské byly rozdány na ukojení hladu a nouz^e, 
která řádila tehdy v celé střední Evropě. 

Nebyl tedy dosti připraven, jsa ve strachu, že snad přijde 
nějakým nepříznivým obratem o vyzískané Slezsko. Jako dobrý 
politik nepozbýval mysli doufaje do posledního okamžiku, že spory 
se vyrovnají. 

Utvářilať se pro Rusy nepříjemná situace: na Dunaji řádil 
v armádě mor, v Polsku boje nepřestávaly, v říši tušilo se kozácké 
spiknutí a kromě toho Bedřich hrozil odepřením subsidií. 

' Arneth, M. Th. 1. Rgszt. 1763—1780. II., 322 



268 



A to právě bylo účelem politiky Kounicovy; přivésti oba 
•sousedy do nepříjemné situace. Zde vidíme Kounicův státnický 
•důmysl. 

Chytrý Bedřich stále ještě doufal, nevěřil dvoru rakouskému, 
že vypoví Rusku válku, v posledním okamžiku vysílá svého vídeň- 
ského vyslance Rhoda na výzvědy k císařovně. — Vědělť dobře, 
že bývá Josef II. často v rozporu se svou matkou. 

V kritickém okamžiku lekla se císařovna vážné situace, do 
tiíž přivedli Rakousko Kounic a Josef II. Při audienci, udělené 
5. září 1771 pruskému vyslanci Rhodovi, oznámila, ač před tím 
1. července, jak jsme seznali, mluvila jinak, že si války nepřeje 
a jediné východisko spatřuje v tom, aby král pruský Rusko od- 
vrátil od jeho žádosti v příčině Multanska a Valašska, že už nedbá 
o ostatní podmínky Azova a Krymu se týkající. ^ 

Tím císařovna sama činně zasahuje do politiky a odvolává 
tím veškeré své dřívější výroky; tato polovičatost rakouské poli- 
tiky se ovšem později na Josefovi vymstila. Rozhodnutí císařovnino 
bylo neočekávané, neměl o něm tušení ani Josef, který té doby 
dlel v Pešti, ani Kounic. Teprve když došla po 2 týdnech depeše 
od rakouského vyslance berlínského, van Sv^ietena, zvěděl Kounic 
dosah celé rozmluvy. 

Též Bedřich byl velice překvapen, když obdržel od Rhoda 
zprávu, vyhledával v jednání císařovnině lest, zálud, neboť van 
Swieten nevěděl z počátku o ničem, císařovna nesdělila mu ničeho 
a depeše Kounicovy nedostal. 

Proto nevěřící Bedřich chce se dopátrati příčin, které by cí- 
sařovnu opravňovaly k takovému výroku, jenž měnil celou ra- 
kouskou zahraniční politiku. Císařovna v rozhovoru s Rhodem se 
bezpochyby zmínila o příčinách svého rozhodnutí; soudíme to 
z toho, že Bedřich požádal 11. září 1771 prostřednictvím jednoho 
svého majora českého vyzvědače v Doksech za nejrychlejší infor- 
maci o stavu zbraní, vojenských přípravách v Cechách a v Uhrách. 

Odpověď obdržel velmi brzo, 13. září, a to velmi potěšitelnou, 
neboť dává za ni vysloviti svému majoru největší uspokojení. - 

Ze zprávy té se přesvědčil, že Rakousko za 
tehdejší bídy a nouze, nedostatku zásob, špatného 
stavu a výcviku vojska v zemích koruny české, není 
sto, abyvedloválky. 

1 Arneth, M. Th. atd. 2. 323. 

2 Prcuss. Documente III. 215. 



269 



Tehdy uvěřil a oznámil rozhodnutí císařovnino carevně- 
i Portě. 

Prohlášením Marie Teresie Rhodovi zvrácena celá poHtika 
Kounicova i Josefova. 

Kounic o tom zvěděv byl všecek zdrcen. Psaní, jež zaslal 
23. září panovnici, charakterisuje velmi dobře náladu jeho: nechce 
uvěřiti, že by pravdou bylo to, co mu van Swieten napsal, odpo- 
rovalo by to všemu, co ministři rakouští prohlašovali na rozkaz 
císařovnin v Petrohradě, v Berlíně a u Porty, tím jen sláva pa- 
novnice a zájmy rakouské utrpí citelné škody; je neuvěřitelno, aby 
dílo 3 let zničeno bylo, poprvé prý ve svém životě ztratil mysl,, 
když se přesvědčil, že udání Rhodovo je správným. ^ 

Týž účinek jeví dopis císaře Josefa 11., adressovaný bratru 
jeho Leopoldovi, ze dne 25. října. Pro zajímavost uvádíme jeho 
rozhořčení v originále: 

»Elle a dans une conversation qu'elle a eu avec Rhode, 
ministře de Preusse, renversé tout notre systéme.* 

Praví dále: »Imponovali jsme Rusku tureckým spolkem 
a hrozili válkou a nyní císařovna ujišťuje, že války nechce a ne- 
svolí k ní, ba je jí zcela lhostejno, zda Rusko podrží území Krymu 
či ne. Bedřich přirozeně hned těžil z této rozmluvy a předhazoval 
rakouskému vyslanci, že ministerstvo jinak smýšlí než císařovna 
a sdělil okamžité císařovnino rozhodnutí Portě i Kateřině.*^ 

Naskýtá se tu zajímavá otázka, proč se tak náhle císařovna 
rozhodla proti politice Josefově a Kounicově, jaké příčiny ji 
k tomu vedly. Bylo to jistě něco veledůležitého, co přinutilo císa- 
řovnu, že s velkým sebezapřením odvážila se k takovému kroku, 
jímž se vše, co Kounic za tři léta s namáháním vystavěl, sesulo 
a zbortilo. Bylať tím rakouská politika vržena na koleje polovi- 
čatosti, nedůslednosti. 

Vysvětlení k tomu máme v dopisu Kounicovi, jenž je udán 
u Arnetha bez data. ^ Byl zaslán po 23i září, kdy Kounic císařovně 
domlouval. 

Panovnice tady odůvodňuje své rozhodnutí: »Ich muss ihnen 
nur noch bemerken, dass wir nicht im Stande sind den Krieg zu 
fíihren, ja auch Demonstrationen vorzunehmen. Das Fehl- 
schlagen der Ernte, die Krankheit, der Mángel an 

1 U Arnetha 2. 325. 

2 Arneth, M. Th. und Joseph II. Correspondenz I. 344. 

3 Arneth, M. Th. 1. Rgz. 2. 327. 



270 



Geld, das sind wirkliche Hindernisse, die man nicht 
in Abrede stellen und beseitigen kann. So mússen wir 
ernstlich daran denken, aus alldem so wenig schlecht als nur 
immer móglich herauszukommen; die Tiirken und die Convention 
mit ihnen verursachen mir grossere Verlegenheit als alles Andere.*^ 

Tímto dopisem docházíme k vlastní věci. 

Není pochybnosti, že slova: das Fehlschlagen der Ernte, die 
Krankheit, der Mangel an Geld, vztahují se na země české — 
bylať císařská pokladnice vyprázdněna stálými podporami, jež vě- 
novány na dopravu obilí do Cech, daně špatně docházely a finance 
rakouské byly ve špatném stavu, ovšem spolek s Turky, pohany, 
panovnici věrnou katoličku také zarážel. Ale za to pádnost prvého 
důvodu nemohla býti vyvrácena. 

Jisto jest, že Marie Teresie dobře uvážila zpráv, jež dochá- 
zely z Čech. 

Tvrzení Arnethovo, že Marie Teresie »sich in einem unbe- 
wachten Augenblicke hinreissen Hess von der Lebhaftigkeit ihres 
Wesens«, je příkré. 

Mínění naše potvrzuje ještě dopis Josefův, datovaný v Ra- 
kovníce 17. října, kde píše své matce: »Pour parler de guerre, il 
ne faut pas étre dans les tristes circonstances, dans lesquelles se 
trouvent nos pays, la Bohéme et la Moravic. Le Roi de Prusse 
avec 20.000 hommes les peut conquérir sans bataille, et toute 
notre armée faute de subsistances, et par ťimpossibilité ďen re- 
masser, se devra sauver au Danube. Voilá surmon honneur la 
situation dans laquelle le plus beau royaume de la monarchie se 
trouve, et parler de grosses dents ne me parait pas le moment. 
Ce risque seul vaut bien le mal qui par Tacquisition de la Crimée 
á la Russie nous en rejaillirait, ainsi la paix, si elle est possible, 
et surtout point de guerre pour nous.«^ 

Císař, který nejvíce se horšil, ba hněval na císařovnu, dává 
své matce úplnou satisfakci: »Za nynějších poměrů, v nichž krá- 
lovství České jest, není možno mluviti o válce. Král pruský mohl 
by dobýti \^ech bez boje s dvaceti tisíci muži, rakouská 
armáda je bez pomocných prostředků, kterých není možno sehnati, 
a proto byla by nucena ustoupiti až k Dunaji. To jest na mou 
^est stav, v němž jest nyní nejkrásnější království říše a nebylo 
by právě vhodným okamžikem zuby ukazovati. Toto nebezpečí 

^ Ibidem. 

2 Arneth, Corresp. M. Th. und Joseph II. 1. 346. 



271 



daleko vyváží zlo, které Rakousku vznikne z dobytí Krymu. Tedy 
mír za každou cenu. « 

Obsah tohoto dopisu vnucuje nám neodolatelně mínění, že 
íeské země měly na tehdejší politiku vliv nemalý. 

Tyto události patrně cestu Josefovu do Cech vy- 
volaly, který nevěřil, nebo lépe řečeno nechtěl uvěřiti, že by 
to v Cechách tak daleko došlo, aby byly příčinou tak vážného 
rozhodnutí. 

Chtěl míti určitých zpráv, neboť odpovědi úředníků v kance- 
láři českorakouské mu nedostačovaly.^ Chce se přesvědčiti, zda 
bylo by možno k válce přikročiti a pro tento okamžitý záměr rychle 
odhodlává se na cestu do Čech. Tedy nejen soucit s trpícím 
lidem, jak se ponejvíce tvrdí, nýbrž politické události byly 
příčinou této cesty, kterou nám Josef II. tak názorným způ- 
sobem ve svém cestopise vyličuje. Otázky, co by nastalo, kdyby 
Marie Theresie politiku Kounicovu nezvrátila, zda by to mělo 
jakýsi vliv na osud nešťastné Polsky, ponecháváme obrazotvor- 
nosti čtenářově. — 



2 Viz dopis ze dne 25. záři na Leopolda: Chodil ode dveří ke dveřím, 
aby se něco dověděl. Stěžuje si na velkou lethargii a nečinnost úřednictva. 
<Sr. Arneth, IV. 46.). Arneth dokazuje z tohoto psaní pohnutku císařovy cesty 
do Čech. Vzdor všemu naléháni císařovu neděje se nic, čím by se Čechám 
prospělo. Dosavadní pomoc nedostačuje. 



K činnosti líL třídy České Akademie. 

II. ' 

Mrtví byli vyvoláni z hrobů. Dv. rada Kvíčala vytáhl totiž všecky 
šedivé folianty a foliantky, odpočívající klidně po desítiletí kdesi ve skla- 
dištích, a doprovází je svou stručnou, zpravidla nezvykle blahovolnou 
kritikou — práce přívrženců Kvíčalových jsou tu napořád » velmi zá- 
služné* (5krát), »velmi důležité« (5krát), »velmi zdařilé« (3krát), »velmi 
lahodné*, * znamenité* a ještě vyššími superlativy obdařené. Dovolu- 
jeme si tedy, podati kritiku vědecké činnosti III. tř. České Akademie 
také my, třeba že to jsou knihy již data staršího. 

Jaký obraz podává nám vědecká činnost v oboru klassické 
filolog-ie.^ Vedení III. tř. Akademie nalézá se, jak známo, v rukou 
klassických filologů. Tam bychom tedy čekali vědeckou činnost na nej- 
vyšším stupni. 

Rozprav, týkajících se klassické filologie a srovnávacího jazyko- 
zpytu, uveřejnila III. třída za 13 let svého trvání — celých sedm! 
Jsou to tyto: od Kvíčaly »Nové kritické a exegetické příspěvky 
k Vergiliovi«, » Badání v oboru skladby jazyků indoevropských, část I. «, 
^Kritické a exegetické příspěvky k Platonovým rozmluvám*, I. a II., 
od R. Nováka »Grammatická, lexikální a kritická pozorování u Velleja 
Patercula «a »Mluvnicko-kritická studia o Liviovi* a od Jos. Zahrad- 
níka »0 skladbě veršů v Iliadě a Odyssei*. Jiní filologové klassičtí 
neuveřejnili v rozpravách třetí třídy nic; ba ani sám člen III. tř. 
Ignác Vysoký nepřispěl této třídě žádnou publikací. Již z počtu 
těchto publikací jest zřejmo, že vědeckou literaturu klassické filologie 
a srovnávacího jazykozpytu III. třída ani nerepresentuje ani nesou- 
střeďuje. 

Ještě smutnější jest quale těchto publikací. Pět z nich (totiž 
všecky mimo »Badání« a práci Zahradníkovu) týká se (přes některé 
titule, které by svědčily o tom, že jsou věnovány grammatice) tak zv. 
nižší čili textové kritiky, t. j. podávají se v nich návrhy na 
výklady, po případě opravu jednotlivých míst některých spisů staro- 
věkých. Kvíčala to po svém způsobu činí obšírně, ač se velmi často 
rozhoduje jen pro některá z mínění Již pronesených, jež hledí s roz- 
vláčností sobě vlastní »opříti« — jak se říká — »novými důvody*. 
Úvahy, které každý vydavatel starověkého textu musí si provésti sám 
v duchu a které jsou často zřejmý jen odborníkovi, předkládá 
tu Kvíčala v široké formě obecenstvu, ačkoli žádného textu nevydává, 



273 



jakoby na tom sešlo, co on o úpravě toho neb onoho místa soudí. 
Vlastní jeho návrhy na » opravu « někdy docela dobrého textu jsou 
zpravidla ceny nevalné. Kdyby jich nebyl uveřejnil, nebyla by vědecká 
literatura nic ztratila. Ale taková je největší část literární činnosti 
Kvíčalovy; jest to také činnost nejpohodlnější, zvláště když se 
autor — jak to činívá Kvíčala zpravidla — spokojí s několika málo 
vydáními, jejichž text posuzuje. Někdy mu stačí dokonce vydání je- 
diné, třeba již padesát let staré, jak mu ve svém vydání Ennia vytkl 
nedávno slavný a světoznámý filolog J. Vah len. 

Jiného rázu jsou kritické práce R. Novákovy. Novák pronáší 
svá mínění aspoň stručně a vyniká značně vynalézavostí nad Kvíčalu: 
jeho návrhů k » opravě* zkaženého (velmi často však zdravého textu) 
je na tisíce! R. Novák je zkrátka naprostý hyperkritik 
i nelze se diviti, že mimo několik málo filologů, kteří » opravují* sta- 
rověké texty touž methodou, byly jeho konjektury mnohými filo- 
logy, a to někdy velmi ostře, odsouzeny. Nedávno v »Rivista 
di filologia« 27, 1899, str. 208. vytčena mu byla tato textová kritika 
dokonce slovem smán i a (šílenost). Tento člen III. třídy nedělá 
vůbec nic jiného než konjektury. 

Tak pojímají klassickou filologii, která má osvětliti d u c h a staro- 
věku, dva přední členové III. třídy. Kolem nich řeší se těžké otázky 
literární, mythologické, grammatické, metrické, antiquární, archaeolo- 
gické atd. — se všech stran osvětluje se činnost starověkých národů 
kulturních — III. tř. naší akademie ve valné většině svých pubhkací 
délá konjektury, a k tomu konjektury v 99^0 případů zbytečné, 
dělá konjektury jako humanisté 15. a 16. století, kteří skutečné 
chyby našich textů většinou dávno opravili, pokud je opraviti lze. Na 
takovou velkovýrobu konjektur jsme věru akademie nepotřebovali. 

Pojednání Zahradníkovo »0 skladbě veršů v Iliadě a Odyssei« 
jest plodem celého jeho života. Celý život s klopotnou pílí rozřezával 
Zahradník Homera na cedulky a »dokazuje« v tomto spise na př., že 
caesura ve stopě třetí je hranicí vět: a) bývá před větou hlavní, jež k předešlé 
větě řadí se: a) beze spojky, ^) se spojkou; ť^) bývá před větou vedlejší, a to 
vztažnou, vyjadřovací, příčinnou atd., bývá hranicí části věty atd. atd. 
Takovou bezvýznamnou mikrologii, z níž pro Homera a jeho verš nic 
nevyplývá, pěstuje III. tř. ! Samá bezvýznamná fakta, která by dovedl 
sebrati i gymnasista. Ani za seminární práci by takovou snůšku bez- 
významného materiálu nikdo podati nesměl. Kdo vezme tento »spis« 
Zahradníkův do ruky, přisvědčí nám, že máme pravdu (srv. o tom spise 
recensi J. Královu v »Listech fil.« 26., 1899, str. 267. n.). 

Zbývá Kvíčalovo » Badání z oboru skladby jazyků indoevropských«, 
kterým dal Kvíčala na jevo, že pokroky jazykozpytu za posledních 
třicet let jsou mu naprosto neznámy. Celý ten spis jest bez ceny. 
Kvíčala operuje tu se sanskrtem, litevštinou, gotštinou — vypisuje to 
vše odjinud — , ačkoli jazyků těch naprosto nezná, jak výčtem jeho 
hrubých chyb dokázal J. Zubatý v » Listech fil.« 29,1902, str. 330 n. 
(srv. i odmítavou V. Flajšhansovu recensi v » Naší Době « III, 1896, 
str. 80). Když na př. Delbrúck kdesi sanskritské trajastrinšat (tři 

NAŠE DOBA. R. XI., č. 4. 1-904. 20. ledna. 18 



274 



a třicet) omylem přeložil »třicet«, Kvíčala chybu opakuje, po- 
něvadž, jak viděti, pranic sanskritu nerozumí, ačkoliv se ho dovolává. 
A takových chyb je v tomto »Badání« dost a dost. 

Těchto sedm spisů stálo jistě mnoho tisíc. Prospěchu však 
z nich ani naše ani jiná literatura nebude míti téměř žádného. 

Třetí třída české akademie vydává od r. 1899 zvláštní biblio- 
theku českých překladů klassiků řeckých a římských. Původně vychá- 
zela nákladem Wiesnerovým, od r. 1902 (od č. 5.) vydává ji 
třetí třída svým nákladem sama. Tento podnik akademie jest 
docela zbytečný. Již před touto sbírkou akademie měli jsme dvě 
podobné, sbírky, jednu Grégrovu, druhou Storchovu. Tato vychází do- 
posud! Mimo to přijímají překlady starověkých děl básnických i » Sborník 
světové poesie* i » Světová knihovna«. Kdyby bylo Akademii šlo o to, 
aby překládání vynikajících spisů starověkých oživila, mohla toho do- 
síci mnohem laciněji dostatečnou sice, ale při tom přece poměrně 
nepatrnou podporou některé sbírky starší. Co udělal tento slavný 
sbor? Táž III. třída, která r. 1893 odepřela nakladateli Storchovi 
skrovnou roční podporu 300 zl., za kterou mohla Storchova Sbírka vychá- 
zeti tak, že by byla asi vyhovovala a obsáhla za nějaký čas všecky 
nedostávající se doposud překlady vynikajících děl antických, táž III. tř. 
která se r. 1893 usnesla, že nebude poskytovati podpory nakladatelům, 
a to zvláště nejde-li o vědecké spisy samostatné,^ sama nejen, jak 
jsme již ukázali, hojně podpor dala na pouhé překlady a nevědecké 
nesamostatné spisy, ale začala dokonce nákladem vlastním vy- 
dávati překlady, které přece nelze nazvati »vědeckýmj, samostatnými 
spisy !« Jinak řečeno: III. třída Akademie, ačkoli úkolem jejím nemůže 
býti vydávati překlady, odňala podmínky zdárného vývoje 
dvěma sbírkám již existujícím a začala jiným naklada- 
telům svou sbírkou dělati konkurrenci. Je to snad podpora 
české literatury, je to úkolem III. třídy Akademie.? Proč ovšem třetí 
třída Akademie dělá konkurrenci sbírce Storchově, toho se může každý 
snadno domysliti: řídíť tuto sbírku prof. Král, jenž, jak známo, 
mezi oblíbence Kvičalovy nepatří. 

A kdyby aspoň sbírka překladů, vydávaných III. třídou Akademie, 
plnila úkol svůj plně, t. j. podávala širšímu obecenstvu (nebo pro 
filology se přece nepřekládá) překlady vynikajících spisů starověkých, 
jichž dosud postrádáme, a to překlady dobré co do věci i formy. 
Ale čtyřčlenná redakce té sbírky (prof. Kvíčala, prof. R. Novák, řed. 
A. Truhlář a prof. H. Vysoký) nemá, jak se zdá, vůbec jasného ná- 
zoru o tom, co by se mělo překládati a jak by se to mělo pře- 
kládati. O tom svědčí i nevalná řada čísel dosud vydaných (celkem 
sedm) i překlady, které podle svého oznámení chystá. První číslo 
sbírky tvoří neobratný a pro českého čtenáře nezáživný Kottův pře- 
klad Curtia Rufa, jehož spis není nám ani celý zachován a jako 
dílo historické nemá valné ceny. Týž překladatel dotiskl nedávno pře- 



VSrovn. na konci X. svazku Storchovy >Sbírky«. 



275 



klad Velleia Pater cul a, díla rovněž zlomkovitého a nevalné ceny, 
bez zajímavosti po stránce věcné i formální. Redakce slibuje mimo 
jiné vydati některé menší spisy Xenofontovy, některé spisy Sene- 
kovy a dokonce Justina (tohoto v překladu prof. Kotta). Justinovo 
dílo jest suchopárný výtah ze ztraceného díla Trogova a bývalo před 
časy pod titulem »Historiae antiquae« — čteno na gymnasiu vtertii! 
Podlé toho může každý poznati, jaké obtíže působí asi překlad klassika, 
který pořizuje předseda III. třídy Akademie Kott. Sbírka překladů Aka- 
demie obsahuje a slibuje vůbec více než z polovice díla ceny pro- 
střední, na jejichž překlad my, kteří nemáme přeloženu řadu důle- 
žitých děl starověkých, mohli jsme docela dobře čekati ještě dosti 
dlouho. 

Takové překlady vydává Akademie v době, kdy nemáme přelo- 
ženu vůbec aneb málo zdařile řadu cenných starověkých děl básnických 
(Aischyla, Euripida, Aristofana, Homera, Apollonia Rhodského, Theo- 
krita, Catulla, Lucretia, Martiala a j.) i prosaických (Thukydida, Aristo- 
tela, Platona, Polybia, Terentia, Plauta a j.) Z těchto děl slibuje 
redakce pouze některé, na př. Thukydida a Plauta, tohoto od pře- 
kladatele, který dobře překládati ani neumí. 

I příčiny, proč Akademie vydává takové překlady, jest se snadno 
dopátrati. Máme osvědčených novějších překladatelů dost, ale těm 
jsou III. třída Akademie a její podniky zavřeny, již proto, že překlá- 
dají moderně a přízvučně, kdežto si. III, třída Akademie, jak vidno 
z vydaných dosud překladů, překládá starosvětsky nechutně a časo- 
měrně! Ovšem, díla básnická anebo cenná díla prosaická nepřekládají 
se tak snadno, jako Curtius Rufus, Velleius Paterculus nebo dokonce 
Justinus, a překladatelů, kteří by takové překlady svedli, v řadách 
Akademie a jejích přívrženců není. 

Z dosavad vydaných překladů jsou pouze tři, jejichž originály 
jsou cenné a měly by býti v dobrém českém překlade českému obe- 
censtvu přístupny: mimy Herondovy, Ovidiovy Fasti a Aristotelova 
»Ústava athenská«. Ale J. L. Čapkův překlad mimů Herondových 
jest pln hrubých, někdy až směšných chyb (srv. Listy fil. 1903, str. 
277), a Skodův překlad jest časoměrný! Překládati časoměrně nyní, 
kdy je nade vši pochybnost dokázáno, že časomíra jest v češtině ne- 
přípustná, jest nejen tvrdošíjný anachronismus, nýbrž činí tento pře- 
klad, jako všecky překlady časoměrné, širšímu obecenstvu, pro něž 
přece překlady jsou určeny, naprosto nepřístupným a nezáživným. 
Slušným požadavkům vyhovuje z nových pěti čísel sbírky, které jsme 
probrali, v části své prosaické celkem jen Pražákův překlad Aristote- 
lovy * Ústavy athénské «. 

Nebrali jsme v počet první díl Škodová překladu Homerovy 
Odysseie, vydaný v této sbírce již nákladem III. třídy Akademie, nikoli 
nákladem Wiesnerovým. Neboť tento překlad jest starý, pouze sem 
tam změněný, a ovšem podle zásad Akademie zase časoměrný. Skoda 
vydal před mnoha lety (r. 1883 — 1885) překlad Homerovy Odysr^je svým 
nákladem ; celý náklad toho překladu, pokud nebyl rozprodán, prodal později 
nakladatelské firmě Storchově, jejíž povinností bylo, postarati se 

18* 



276 



o druhé vydání, bylo-li ho potřebí. Tuto starost jí sňala s beder 

III. třída České Akadernie. Tak jsme se dožili toho překvapujícího 

úkazu, že si. III. třída České Akademie, která má pěstovati českou 

vědu, vydává nová vydání starých, třeba sem tam změněných 

překladů. Toho zajisté žádná jiná Akademie na světě nečiní! K tomu 

jsme potřebovali Akademie ? Tak pojímá si. III. třída svůj úkol v dobé, 

kdy celá řada pracovníků, kteří Akademii jsou nevhod a kteří z řad 

jejích členů jsou vyloučeni, zápasí s hmotnými obtížemi při vydávání 

svých děl anebo se musí ucházeti o jich vydání v cizině? 

* 

Z jiných oborů obmezujeme se na kritiku vědecké činnosti III. 
třídy Akademie více úhrnnou. 

Rádi uznáváme, že těch sta a sta archů, které až doposud III. tř. 
České Akademie potiskla, přineslo české literatuře ledacos užitečného. 
Bylo tu vydáno několik svazků korrespondence českých spisovatelů 
(na př. korrespondence Komenského od dra Jana Kvačaly (tři svazky) 
a Ad. Paterý, korrespondence Dobrovského s Durychem od Ad Paterý, 
korrespondence Palackého od dr. V. J. Nováčka (dva sv.), korrespondence 
Kar. AI. Vmařického od V. Ot. Slavíka), která třebaže nebyla vždy vzorná, 
třebaže mnohdy přímo oplývá hrubými chybami a bezpříkladnou ne- 
vědomostí, jako bylo vytýkáno zejména oběma vydáním Páterovým, lite- 
rární historii podala mnoho cenného materiálu. Mnoho cenného mate- 
riálu přinesly dvě objemné sbírky Bartošových » Národních písní mo- 
ravských nově nasbíraných «, Ad. P. Zátureckého » Slovenská přísloví, 
pořekadla a úsloví « a sbírky z oboru české dialektologie od V. J. 
Duška, Ign. Hoška, Jana Loriše. Byli bychom III. třídě České Akademie 
za vydání poměrně hajných památek ze starší literatury české (od 
dra V. Mourka, Jos. Truhláře, dra Just. V. Práska, dra J. V. Nováka, 
Ad. Paterý, Ant. Truhláře, M. Hattaly, Ferd. Strejčka, Fr. Černého, 
dra Jos. Th. MúUera, dra Č. Zíbrta) vděční, jen kdyby byly vydány 
opravdu kriticky. Ale o kolika publikacích tohoto druhu lze tuto po- 
chvalu skutečně pronésti ? A což teprve, když nahlédneme do vnitřních 
poměrů III. třídy a vidíme příčiny tohoto zjevu! III. třída měla k ve- 
dení těchto prací, vydávání starých památek literárních, sílu u nás 
ze všech nejpovolanější — totiž dvoř. radu Gebauera. Myslím, že 
o jeho kompetenci nepochybovali ani jeho odpůrcové v této třídě. 
Ale co udělala rozhodující většina tohoto slavného sboru ? J. Gebauer 
nebyl od ní až do posledních dní ani do kommisse pro vydá- 
vání staročeských památek volen, a rozhodování v této 
věci ponecháno rukám nejméně povolaným — zesnu- 
lému prof. M. Hattalovi. Ti, kdo Hattaluk tomuto úkolu vyvolili, 
mohli jeho nepovolanost k iomu posouditi z jeho vydání staročeských 
Alexandreid, kde jeho transskripce staročeského textu svědčí o naprosté 
neznalosti hlavních zjevů staročeského jazyka a o veliké troufalosti vy- 
davatelově. Hattala ponechán v kommissi této, i když k tomuto úkolu 
objevil na novo svou neschopn st úplně nevyhovujícím vydáním Štít- 
ného »Řečí b esedn ích «.*) Po léta čekali marně na úvod vydavatelův 

•) Viz kritiku V. Laciny v »Listech filolog.* XXXI. (1899), 215 n. 



277 



k tomuto vydání. A pak vydání samo! Co Hattala v tomto otisku po- 
dává, je prostá mechanická práce písařská. A kdyby to aspoň byl 
rukopis věrně do poslední litery přepsaný, měl by přece svou cenu! 
Ale Hattala chtěl ukázati, že dovede prováděti také kritiku textovou; 
mnohá místa opravoval bez udání, jak zněla v rukopise. Kdyby se ru- 
kopis ztratil, otisk nám ho nenahradí. V jeho otisku však zůstala 
spousta míst, o nichž je zřejmo, že byla písařem porušena; vydavatel 
na ně nepřipadl. Je to tedy vydání docela k nepotřebě. Aspoň jeden 
doklad, ze kterého si může udělat úsudek o tomto vydání i neodborník: 
vydavatel k otisku, který chce býti diplomatický, připojil snímky ruko- 
pisu. Ale v jeho opise je hned začátek chybný. Rukopis začíná se 
slovy: »Z daru Božieho . . .«, Hattala však vytiskl »Daru Božieho...* 
»Z« jest totiž v ornamentální iniciálce a je velmi zřetelné; nepřehlédne 
ho ani laik, neřku-li vydavatel staročeských památek. Ale odbornému 
znalci češtiny váží toto opomenutí tím více, že tím vydavatel dal na 
jevo úplné nepochopení ducha jazyka českého; jako nemůžeme říci: 
»král milosti boží«, nýbrž jen »z milosti boží«, tak i zde může se po 
česku říci jen: »Z daru božího dobrý šafář . . .« A jsou tam ještě mrzu- 
tější omyly vydavatelovy, jak je dokázáno. Rukopis, který vydal Hattala, 
jest opisem ze staršího rukopisu; opisovač měl ve své předloze pře- 
hozeny listy a opisoval mechanicky, jak šly přehozené listy za sebou. 
Náš vydavatel na toto nedopatření opisovačovo nepřišel, třebaže byl 
takto jednou přetržen citát z Písma a posunut o několik stránek 
dále. A o tomto pravzoru nedbalého textu dovolí si Kví- 
čala napsati, že jest » velmi důležité kritické vydán í!« 

Když již mluvíme o vydání českých spisů, nemůžeme pomlčeti 
o tom, že III. třída Akademie přes neustálé naléhání mnohých spiso- 
vatelů neudělala nic pro nutné kritické vydávání našich novověkých 
básníků, že se nepostarala o nové vydání spisů ani tak velikého bu- 
ditele, jako byl Dobrovský, že má ve svém středu odborníky pro 
český humanismus, že však nevydala básní českých humanistů, jak se 
o to postaraly jiné akademie, a že každý pracovník musí velmi namá- 
havě a nesnadno shledávati jednotlivé jejich básně roztroušené po 
lístcích. 

Tak to vypadá také v jiných oborech materialií, uveřejňovaných 
III. třídou České Akademie. 

A jak se dělají jednotlivé skupiny publikační .í> Takto: čelný člen 
rozhodující většiny III. tř. Akademie, školní rada Fr. Kott, vydal kdysi 
rozsáhlý » Slovník česko-německý«, dílo nevědecké a nekritické. Za čas 
nasbíral však nový hojný materiál lexikální a vydal jej jako »Dodatky« 
k svému »Cesko-německému slovníku*. Po několika letech našel zase 
na celou knihu k těm » Dodatkům* nových » Dodatků « a nakladatel 
trpělivě vydal je jako nový přídavek. Ale neúnavný lexikograf sbíral 
dále a poněvadž již nakladatel bezpochyby nechtěl nové třetí a čtvrté 
dodatky k původnímu slovníku vydati a poněvadž Fr. Kott je řádným 
členem III. třídy Akademie, zřídil se zvláštní » Archiv pro lexikografii 
a dialektologii*, v němž může Fr. Kott své » Příspěvky k česko-ně- 
meckému slovníku« (vyšel již »Druhý příspěvek*) — NB. příspěvky. 



278 



které se nacházejí v pramenech jinak každému přístupných — uveřej- 
ňovat, dokud bude živ. Před sto lety a více než před sto lety dělali 
si tehdejší spisovatelé čeští i dilettanti s velikou zálibou sbírky lexikální, 
ale nemohli jich uveřejňovati — na štěstí tehdy ještě neměli České 
Akademie — a tak se dostávaly všecky zpravidla pak do jedněch rukou 

— povolaných — a takto bývaly teprve zpracovány a uveřejňovány. 
III. třída České Akademie místo aby se starala o úplný slovník 
českého jazyka na základě vědeckém založený, plýtvá 
penězi na takovýto učený sport. 

A kdyby i vše, co bylo až posud uvedeno, bylo vydáno sku- 
tečně kriticky i účelně a podle pevného plánu, jsou to přece jen m a- 
terialie k vědecké práci, t. j. byla by to přece malá část 
úkolu, který má taková instituce, jako je Akademie. Vizme naproti 
tomu, kolik III. tř. vydala děl opravdu vědeckých, jako jsou na př. 
spisy Jos. Truhláře o českém humanismu? Víme ovšem, že jsou 
v Akademii nutný práce odborné, jako je V. Mourkův spis »Syn- 
taxis složených vět v g'otštině« nebo J. U. Jarníkův spis »Dvě verse 
staro francouzské legendy o sv. Kateřině Alexandrinské «, ale právem 
žádáme vedle toho a v první řadě od naší vysoké instance vědecké, 
vládnoucí takovými prostředky, organisace práce vědecké, odpovídající 
našim potřebám vědeckým a kulturním — a jak naléhavým potřebám! 

— a našim zvláštním poměrům. Avšak organisaci uvědomělého ve- 
dení vědecké práce odborné bychom v III. tř. České Akademie hle- 
dali marně. 

Česká literatura potřebuje na př. nezbytně řádné bibliografie, 
t. j. revise a pokračování Jungmannovy Historie literatury české. Až 
dosud každý pracovník v oboru literární historie musí se v tuto biblio- 
grafickou práci uvazovati sám pro sebe — rozumí se, že to může dělat 
jen neúplně. Druhý pracovník podniká touž práci, a tak třetí i čtvrtý 
atd. Kolik se tu maří zbytečně času a sil, které by se mohly vyna- 
ložiti užitečněji jinde! Kdo jiný může a má takovou práci podniknouti, 
ne- li Česká Akademie? Ale kromě » Bibliografického přehledu českých 
národních písní « od dra Čeňka Zíbrta nevydala ITL třída toho druhu 
nic. Pro dobu nejnovější nechává za sebe tuto práci konati knih- 
kupeckým příručím! V poslední době přihlásil se tu s podobnou prací 
dr. Zd. V. Tobolka sám, bez iniciativy Akademie. Nebo čím se 
III. třída účastní prací pro bibliografii slavistiky, jejíž vydání pro- 
jektuje budoucí petrohradský sjezd? A když byla doba k takovému 
podniku nejvhodnější, o padesátiletí panovnického jubilea císařova 
r. 1898, kdy bylo tolik sil odborných III. třídou Akademie vyzváno 
k společné práci o přehledu české literatury za poslední půlstoletí, 
kdy vlastně dohromady museli vykonati většinu této práce bibliografické, 
vyšla nepozoruměním velikému úkolu všecka tato práce skoro na 
prázdno. Vznikla z toho kniha sice velmi tlustá, ale svým subjektivním 
zabarvením, svou neúplností, namnoze i kritickou nevyspělostí málo 
užitečná. Kde je viděti v pracích odborných její vliv? Kdežto úplná 
bibliografie byla by přinesla užitek docela jiný. 



I 



279 



III. třída České Akademie necítí pranic tíhu zodpovědnosti za 
to, že za plných dvanáct let, co již je v činnosti, český pracovník od- 
borný musí stále sáhat k příručným knihám německým. Nemáme 
posud na př. vědecké grammatiky latinské, řecké, sanskrtské, litevské, 
německé, ba ani slovanských jazyků, nemáme původních dějin literatur 
cizích národů atd. atd., ačkoli odborníci, schopní k takové práci, tu 
jsou, ovšem ne mezi rozhodující většinou ÍII. třídy Akademie. Ve 
většině případů stačila by na to pouhá podpora Akademie. 

U jiných menších národů Akademie seznamují cizinu s vě- 
deckou prací svého národa pomocí nějaké revue nebo jiných pu- 
blikací v některém světovém jazyku. Ale naši nesmrtelní, kde pak! 
A jaké ubohé je seznamování nás s výsledky cizí práce vědecké 
v oborech, jež spadají v působnost III. třídy Akademie! A tak zavaď 
kde zavaď, všude mezera, všude vědecký nedostatek — a rozhodující 
většina III. třídy Akademie nejeví jiného smyslu a jiné činnosti, nežli 
že uměle oddaluje a odpuzuje od sebe schopné síly, protože nejsou 
z jejího tábora, a vymýšlí na ně všelijaké chikanování, zadají-li tam 
skutečně nějakou práci, jak o tom mohou vypravovat J. Zubatý, }. Ja- 
kubec, realističtí účastníci » Památníku*, z r. 1898 a j. v. Pak ovšem 
lze si vysvětliti, že III. třídn Akademie posudků o zadaných pracích 
neotiskuje jako jiné třídy, nýbrž chce, aby si je spisovatelé vychodili 
u referentů. 

Kdy se III. třída Akademie postavila v čelo nějakého naléhavého 
podniku literárního, který by svědčil o tom, že chápe potřeby naše 
kulturní.? Kdy vypsala na př. cenu literární, kterou by přispěla roz- 
luštiti určitou otázku našeho života literárního anebo která by vyplnila 
aspoň některou z přečetných t. zv. » mezer* naší vědecké literatury.? 
To u nás učené společnosti více než před sto lety rozuměly jinak 
organisaci vědecké práce. Pamatujeme se na jedno takové zasažení 
v aktuální vývoj české literatury vědecké: pověstné souzení a kletbu 
na první sešit Vlčkových » Dějin české literatury* za to, že se v nich 
auktor objevil jako nevěrec v pravost obou padělaných Rukopisů. A tím 
si III. třída Akademie utržila nesmrtelnou blamáž. Prostě odsuzovala; 
k vědeckému odůvodnění svého příkrého stanoviska se doposud, ač 
uplynulo tuším již deset let, nedostala. 

Jiný příklad: III. tř. Akademie studium české dialektologie 
podporuje udílením stipendií — myšlenka jistě dobrá a včasná. Ale 
česká dialektologie z ní získala poměrně velmi málo. Někteří z obda- 
řených doposud za udělené podpory nevykonali nic (na př. dr. V. 
Flajšhans, jemuž se dostalo dialektologického stipendia po dvakráte). 
A přece se dalo s těmi podporami udělati velmi mnoho. Na filosofické 
fakultě studoval a studuje větší počet moderních filologů. Kdyby se 
byli požádali správcové slovanských seminářů, aby doporučili vyško- 
lenější studenty nebo mladší síly učitelské pro tuto práci a studentům 
se dalo na prázdniny asi po 200, a třeba jen po 100 korunách pod- 
pory, kolik jsme tu mohli míti sebráno dobrého materiálu dialekto- 
logického! Ale takto se na př. v Čechách pořád musíme spokojovati 



280 



povšechným obrazem české dialektologie, který nám r. 1864 sestrojil 
AI. V. Sembera v » Základech dialektologie českoslovanské« ! 

IIL tř. Akademie rozumí svému poslání v tomto národním ústavu 
tak, že člen přinese své sežloutlé papíry, napsané před mnohými již 
lety, kdy je nebylo ještě možná uveřejnit, dá si je od třídy schváliti, 
v tiskárně vysázeti a pak exempláře uložiti někde ve tmavém sklepení 
k věčnému spánku. A pak je v třídě klid a dělají se tisícové přebytky. 

Víme, že všechny Akademie bývají poměrně nehybný, že stávají 
se ve svém odbornictví formami jaksi ztrnulými, ale takový petrefakt, 
jako je III. třída naší Akademie, sotva má kde jinde příkladu. To jest 
ovšem přirozený stav tam, kde se zúmyslně uzavírají svěžímu přílivu 
zdravých pracovních sil. Je-li kde třeba svěžesti, pochopení pro kul- 
turní a národní potřeby se strany předních ústavů, má to býti v první 
řadě u národa malého a v takovém nebezpečném postavení se naléza- 
jícího, jako je národ náš. 

Ještě doklad o mravní výši rozhodující většiny III. třídy Akademie. 
Jest charakterisován jejím chováním k osobě dra V. Flajšhanse. Pokud 
dr. Flajšhans byl příslušníkem strany realistické, zamítány mu v III. tř. 
Akademie podané práce (»Dissimilace v češtině«, »Počátky literární 
činnosti Dobrovského*), zamítány mu žádosti za stipendia a podpory 
k odborným pracím. R. 1896 se však najednou » postavil na stano- 
visko pravosti* (RKého), abychom mluvili slovy jeho upřímného vyznání, 
a jsa na tomto stanovišti viděl, že » odchylky v RKém musí se dáti 
vyložiti «, zejména když »si vzal právo, požadavky příliš přísné zmírniti 
ve svůj prospěch ^« a napsal pověstný článek na obranu padělku 
RKého. Po tomto podivném konvertitství ho III. třída přímo za- 
hrnovala s neslýchanou ochotou a rychlostí bohatými podporami, uve- 
řejňovala mu hned práce, mnohem slabší, nežli byly první jeho práce, 
jí odmítané. V prosinci r. 1901 dr. Flajšhans prozradil, jak mu Kvíčala 
změnil kritiku o »Staročeském slovníku* Gebauerově — ovšem ne na 
prospěch Gebauerův — a štědrá ruka III. třídy se mu najednou zase 
zavřela. Tak se to vše dalo, rozumí se, v zájmu české vědy, jejíž 
strážkyní tu Akademie přece jest. 

Česká Akademie vládne penězi veřejnými a je za ně zodpovědná 
veřejnosti. Veřejnost česká má právo žádati z toho od našeho věde- 
ckého ústavu zodpovědnost, má právo žádati, aby se ústav nedal vésti vášní 
stranickou, nýbrž aby jeho vodítkem byl pouze prospěch české lite- 
ratury a vědy. Ale to se aspoň v III. tř. České Akademie neděje. 
Vinu- nese ovšem také naše žurnalistika a vedoucí kruhy politické. 
Představte si vládu, která by tak ostentativně stranicky rozhodovala 
a nakládala s penězi jí v správu svěřenými. Tu by se ozval snad 
kde který z našich žurnálů. Ale proti rozhodujícímu domácímu zřízení, 
na něž máme býti sami ještě přísnější, pro to není buď smyslu nebo 
odvahy. 



^ Srovn. o tom J. Gebauera »Několik slov k otázce pana dvoř. rady 
prof. J. Kvíčaly... o panu dru Václ. Flajšhansovi«, příloha k »Listům filol.* 
XXVIII. (1902). 



ROZHLEDY. 



POLITICKÉ: Nevážnost ke koruně i k lidu u pana dra Koerbera. Zakročftní panovníkovo proti 
mlailočeské ohstrukci a proti — národním požadavkům českým. — Od politiky dynastické k po- 
litice lidové? Či odvolání od císaře špatně zpraveného k císaři dobře zpravenému? Čeští rádcové 
a informátor! koruny. — Zvolení ministra v příkaznosti oposičním poslancem : Sankce starým 
hříchům české politiky. — Hříchy a neschopnost stran mladých. — Roztržka strany radikálně po- 
krokové. — Mladočeši se organisují: krajinský tisk a krajinské sjezdy. — Půda pro politiku lidovou. 
Miadočeský tisk pro všeobecné a rovné volení. 

Mimo nadání sesunulo se v dobé předvánoční — aspoň pro 
Čechy — politické těžiště s otázky poměru mezi vládou dra Koerbera 
a mladočeskou delegací, tedy s půdy parlamentní na otázku poměru 
českého národa k samé koruně. V rozmluvách, jež jsou obvykly v dele- 
.gačním cerklu, upoutaly všechnu pozornost výroky panovníkovy o české 
politice, jež učinil zejména k delegátu dru Kramářovi. Mocnář sám 
uznal za nutné vyslovit co nejzřetelněji svůj souhlas s politikou dra 
Koerbera vůči Cechům. Jeho ústy došla nejvyšší sankce politika od- 
pírání českým požadavkům. Otevřené bylo řečeno, že Čechové ne- 
mohou mít ani nejmenší naděje dobýt něčeho svou obstrukcí. Ba 
přímo byly označeny české požadavky za přepjaté. Je jisto, že za výroky 
panovníkovy je zodpovědný rakouský ministerský předseda dr. Koerber. 
Není ponejprv, kdy ve své tísni se ukryl za autoritu koruny. A dosud 
se mu vždy tím podařilo ne sice uklidnit vnitřně politické poměry 
v říši, ale aspoň oddálit hrozící bouři a zjednat si moratorium pro 
konečnou pacifikaci. 

Ovšem cena, za kterou vykupuje si pan dr. Koerber svoje lhůty, 
je příliš veliká. Je jí neméně než strhování koruny do vřavy politických 
sporů dne. Že tím se neposlouží oddanosti dynastické, je jisto. Ne 
nadarmo považuje se za příkaz v konstitučních monarchiích, aby pa- 
novník stál mimo všechny boje stran. Nevtahovat korunu do politických 
bojů je nejen požadavek úcty k mocnáři, ale i požadavek rovnosti 
zbraní v politickém životě. Pokud je panovník nezodpovědný a osoba 
jeho posvátná a chráněná výsadními právy, potud musí být požadavkem 
spořádaného ústavního života, aby v politických sporech ta či ona 
strana nezjednávala si převahu vyvolaným zakročením mocnářovým. 
Proto, přivodil-li opětně ministerský předseda osobní exponování pa- 
novníkovo, prohřešil se tím jen nově proti moudré politice dynastické 
i proti základním postulátům ústavního života, prohřešil se tedy proti 
svému poslání i vůči koruně i vůči lidu. Ovšem chyby jeho postupu 
íu nás nikoho nezarazí. Dosud platí pro politiku, že účel posvěcuje 



282 



prostředky. A tak strany, jež prohlašují se za vlastní strážce ústavy,, 
jen uvítají a ihned absolvují všechny vládní hříchy proti ústavníma- 
duchu, jen když se jimi hoví jejich cílům. Proto zakročení panovníkovo 
nedotklo se nikoho nemile, jen Čechů, proti nimž čelilo. 

Co však je nejhorší pro vládní politiku, tah páně Koerberův — 
neústavní a příčící se i všemu dynastickému cítění — naprosto selhal. 
Úkolem zakročení bylo zakřiknout český odpor, zarazit českou obstrukci, 
které se upřela s nejvyšších míst jakákoli naděje na úspěch. Při tom 
se však zapomnělo, byla-li obstrukce taktikou jediné politické strany,, 
že požadované t. zv. výkupné je jenom nepatrnou částí životně nutných 
požadavků celého národa. Byla-li těmto požadavkům upřena všechna 
oprávněnost, nejde již o postup proti Mladočechům, nýbrž proti všemu 
českému národu. Ovšem využít příznivé situace pro sesílený a jednotný 
postup národní bylo na vedoucí straně české. Mladočeši musili ne- 
zbytně seznat z výroků mocnáře třeba špatně informovaného, že na- 
dobro prohráli svoji politiku dynastickou. Odvolávat se od císaře špatně 
informovaného k císaři dobře zpravenému bylo by důsledným pro stranu 
dynastickou, ne však pro stranu národní, které dynastická politika — 
a to viděli i na místech nejvyšších — byla pouhým prostředkem k do- 
sažení národních cílů. Leč i nepolitickým byl by podobný postup. 
Neboť právě poslední léta ukázala, že nedovedeme si zjednat ani pří- 
ležitosti, abychom mocnáře dobře informovali. Národní strana svobodo- 
myslná vyslala ze svého středu dva rádce koruny — dra Kaizla a dra 
Rezka, jenž již za svého ministrování byl mužem mladočeské delegace. 
A výsledek r Výroky mocnářovy proti národnímu českému snažení, jež- 
musily 16. prosince vyslechnouti mladočeští delegáti. 

Mladočeši měli proto nyní jedinou cestu politiky lidové. Dr. Kramář 
také i v odpovědi panovníkovi i v delegační řeči 18. prosince mohl 
budit trochu — třeba nedůvěřivé — naděje, že v národní straně 
svobodomyslné ještě nevyhaslo všechno sebevědomí politické. Ale ovšem 
nebývalo by smělo zůstat při slovech, třeba — zejména vůči minister- 
skému předsedovi — sebe ostřejších. Činy by musily odpovídat slovům. 
Zatím však prvým činem na nových cestách bylo zvolení ministra 
v příkaznosti, dra Ant. Rezka, mladočeským poslancem. Strana, která 
byla donucena opustit cesty politiky dynastické, jež chystá se k nej- 
ostřejšímu boji proti vládě, k postupu, jenž byť nevysloveně čelí vůli 
samé koruny, ta strana zvolí si za svého zástupce rádce koruny a ke 
všemu nejen bývalého, nýbrž rádce, na jehož služby v budoucnosti 
koruna ještě chce reflektovat (dr. Rezek je v příkaznosti!) Konečně 
ani toho nelze zapomínat, že dr. Rezek sloužil vládě Koerberově nejen 
za informátora o českých poměrech a jistě ne za českého konsula 
mezi rádci koruny, nýbrž a hlavně za brzdiče českého parlamentního 
postupu. Proto je jeho zvolení činem neoposičním, který nemůže za- 
krýti důvod ex post v poslaneckých českých listech, že dr. Rezek 
odešel ze svého úřadu pro neshody s drem Koerberem, a že jeho- 
zvolení je jen novým projevem české nedůvěry proti dosavadní vládě. 
Což, pro bohy, je vůbec teprv nutno panu dru Koerberovi dokazovat,, 
že nemá v Čechách důvěry a lásky ? 



i 



283 



Volba na Německobrodsku, z níž vyslán byl do zemského sněmu' 
dr, Ant. Rezek, ukázala nejen přímo mladočeský úpadek a neschopnost 
nápravy v národní straně svobodomyslné, nýbrž i nepřímo rozháranost 
a akční nezpůsobilost stran mladých. Odpor proti kandidatuře Rezkově, 
jež byla vlastně kandidaturou z nouze (když odmítli nabízený mandát 
dr. Šubert a dr. Bráf), byl dosti silný v samé mladočeské straně. 
Dr. Stránský, místopředseda českého poslaneckého klubu na říšské 
radě neváhal veřejně se vyslovit proti uchazečství Rezkovu. Všichni 
rozvážnější živlové, pokud nehlásají naprosto nesebevédomé službičko- 
vání vládě (jako některé listy strany staročeské), viděli neradi volbu Rez- 
kovu. Tím již bylo dáno, že mladé strany mohou docílit slušného 
úspěchu, když již ne vítězství u volebního osudí. Ovšem býv^alo by 
nutno, najít pro volbu — tedy v osobě kandidáta — to, co slučuje 
oposiční živly. Zatím však oposicí byl určen za kandidáta pan 
V. J. Klofáč, který svým vystupováním a svou minulostí musí být ne- 
přijatelný sociálním demokratům a české straně lidové. Nezbylo tedy, 
než aby tyto strany vyhlásily zdržení se volby. A tak oposiční kandidát 
získal sotva třetinu všech odevzdaných hlasů. 

Povážlivější nejednota, které se některé z mladších stran nedo- 
vedly vyvarovat, ukázala se zjevem jiným, který však lze vítat jako 
krok k politickému ujasnění. 27. prosince stoupenci » Osvěty Lidu* 
(red. Aloise Hajná) ohlásili veřejným projevem své vystoupení ze strany 
radikálně pokrokové. Strana trpěla vnitřní nejednotou téměř od sa- 
mého svého počátku. Sama vznikla z odporu proti omezenému státo- 
právnímu radikalismu » Radikálních Listů «. Bránila tomu, aby státní 
právo bylo alfou i omegou všeho politického snažení, pro něž by se 
zapomínalo na požadavky pokroku a svobody politické. Docílit sou- 
zvuku mezi tužbami státoprávními a pokrokovými potřebami české po- 
litiky bylo úkolem strany radikálně pokrokové. Leč vedení strany záhy 
se zpronevěřilo vlastnímu jejímu poslání. Upadlo samo ve výstřední 
státoprávnictví, jež zaslepilo je pro všechny potřeby doby. Ba zašlo 
až tam, že se stavělo proti základním požadavkům politického pokroku 
(všeobecnému a rovnému volebnímu právu do říšs. rady). Současně se strana 
sbližovala se stranou radikálně státoprávní a národně sociální. Na vý- 
chodočeském venkově trvala proti tomu snaha uhájit programovou 
věrnost a čistotu strany. Když však všechny pokusy o nápravu stro- 
skotaly o nesnášenlivost a nedostatek politického rozhledu u pražského 
vedení strany, vystoupila řada čelných její lidí z organisace. Secesse 
radikálně pokroková nehodlá tvořit nové strany ani nechce vstoupit 
zatím do některé ze stran stávajících. Při neujasněnosti strannického 
rozeskupení u nás a při vadách, jimiž trpí téměř všechny české strany, 
správně soudí, že bude moci lépe pracovat pro politické buzení lidu 
mimo strany. 

Mladočeši z kvašení a přeměn ve stranách mladých čerpají na- 
ději, že by se mohli ještě po delší dobu udržet při vesle. Ba chápou 
se i práce politické mezi lidem, snaží se obnovit a utužit svoji orga- 
nisaci. Učinili v poslední době v tomto směru dvojí: poslanci pokou- 
šejí se zabezpečit si vliv na strannickou žurnalistiku. Poněvadž nemohou 



284 



nabýt přímého a rozhodného vlivu na »Národní Listy «, jež strana po- 
nechala hříšnou svojí nedbalostí v rukou soukromých, až jí přerostly 
přes hlavu, a poněvadž nemají ani hmotných prostředků ani odvahy 
založit konkurenční svůj denník, spokojují se vlivem na tisk krajinský. 
Místními listy chtějí učinit neodvislým své postavení na pražském den- 
níku národní strany svobodomyslné. V nedávných dnech přešel již 
druhý venkovský list (»Tábor«, dříve »Lučan«) v majetek družstva, 
v němž si zabezpečili vliv mladočeští poslanci směru Kramářova. Mimo 
utužování organisace krajinského tisku oživují Mladočeši svou stranu 
i krajinskými sjezdy, jež jeden dobrý vliv budou mít nutně: budou 
udržovat po venkově strannický zájem, i když — čeho od Mladočechů 
sotva se lze nadít — nepřispějí k politické výchově a uvědomění lidu. 
Za to pramálo právě v současné parlamentní prázdni vykonali 
jednotliví poslanci pro svůj přímý styk s lidem. O vánocích bylo po 
Cechách mrtvé ticho, jež přerušili jen jeden, dva poslanci. A přece 
byla to parlamentní prázden po příkrých výrocích mocnářových, na 
něž odpověď měla najít v Cechách resonanční půdu. A zdá se, že 
širší kruhy politické v Cechách měly by dosti živého smyslu pro po- 
litiku lidovou a pokrokovou. Aspoň dosti značná část i mladočeských 
listů krajinských vyslovila se v novoročním čísle (na popud Ligy pro 
všeobecné a rovné právo volební) pro zlidovění volebních řádů, v němž 
zří jedinou cestu, kterou lze dojít zabezpečení národní naší samostat- 
nosti. Spolu vyslovily se novoroční úvahy venkovského tisku shodné 
proti politice dynastické, proti spoléhání na pomoc shora. Pro poctivou 
lidovou politiku byla by dle toho v Cechách půda. A jaký význam 
by pro nás měla politika, která by byla neodvislá nahoru a silně 
podepřená dole, je jasno zejména v době, kdy je stále ještě neuspo- 
řádán poměr Rakouska k Uhrám, a kdy v samých Uhrách ještě trvají 
poměry rozhárané: sedmý termin rozvodu musil být opět odložen, 
branná předloha prošla teprv do podrobné debaty a nepatrná obstrukce 
má naději vydržet ještě as pět neděl. -Gg.- 

Ze Slovenska. (J. Fadrus. Pravota Nár. Novin a F. Veselov- 
ského. Továrna na cellulosu v T. S. Martině.) 

25, října zemřel v Pešti Jan Fadrus, jeden z nejslovutnějších 
sochařů maďarských z nemaďarské krve. Narodil se v německém 
Prešpurku z chudobných rodičův rolnických 1. 1859. Dali ho za učně 
k zámečníku, kde brzo hotovil velmi vkusné klíče. Jako voják za 3 léta 
byl v Praze plavčím mistrem. Domů se vrátiv, dostal se do řezbářské 
školy v Zayuhrovci, kde s počátky řezbářskými se obeznamoval. Později 
jistému kupci s porcelánem maloval talíře, začež dostal i prémii na 
výstavě 1. 1885. V tom čase všiml si ho ve Vídni sochař Viktor 
Tilgner a přijal ho za žáka. Fadnis zde brzo došel velikého uznání. 

Přestěhoval se do Pešti, kde bylo proň hojně práce. Jeho rodné 
město objednalo sochu pro korunovační kopec při Dunaji. Fadrus 
z bílého mramoru vyhotovil obrovskou sochu Marie Teresie na koni. 
Je to dílo i tendenční; čelí proti Vídni a lichotí Maďarům, když je 
představuje jakožto nejpevnější oporu trůnu a Habsburské říše. Toto 



285 



asi nebylo na ujmu maďarské slávě a popularitě Fadrusově. Socha 
krále Matyáše v Kluži jest druhým vynikajícím jeho dílem. Má pak 
i jiné pěkné práce. 

V dubnu t. 1. počal churavět, a ač zdál se míti zdraví ocelové, 
přece už 25. října nemoc vyhasila jeho život. Z chudobného učně zá- 
mečnického stal se slaveným umělcem, rytířem řádu železné koruny, 
čestným doktorem klužské university ... Ne protekcí, ale prací a 
talentem. 

Nová tisková pravota proti Národním Novinám je zase v proudu. 
Kamenem úrazu a skalou pohoršení tentokrát je článek » Važme si 
duchovní jednoty* v 88. čísle 6. roku. Za původce je oznámen pan 
Jan Štróbl (pseudonym: Janko Klen), spisovatel v Ture. Sv. Martině. 

I p. František Veselovský, slovenský sněmový poslanec, bude 
míti ostudu, a sice s královskou sedrií v Nitře. Po dvou letech totiž 
napadlo král. fiskusi Chudovskému, že Veselovský, když co kandidát 
poslanectví mluvil k voličům 27. září 1901 v Korlátce a Osuském: 
» bouřil lid«. Samo sebou se rozumí, že »proti maďarské národnosti «. 
I to se rozumí, že po těch řečech o nějaké vzpouře nikomu ani jen 
nesnilo se. Maďarská nácia to » bouření* přežila šťastlivě, tak že žád- 
nému Maďaru ani jen vlas na hlavě nebyl zkřiven. V Korlátce a Osu- 
ském Maďarů vůbec není. 

Avšak i sám fiskus Chudovský už přiznal se veřejně a s vlaste- 
neckou chloubou, že pozdvihuje tuto obžalobu na pokynutí maďarisu- 
jícího spolku v Nitře. — Obranu povede p. Stepán Fajnor. 

P. Vajanský půjde do státního vězení na 2 měáíce. Nejvyšší 
soudní forum zavrhlo jeho obranu v pravotě tiskové. 

Továrna na cellulosu, účastinná společnost v Turč. Sv. Martině, 
měla valnou hromadu 16. listopadu. Účastinářů dostavilo se málo. 
Z Moravy a Cech jen asi 6, ale representovali veliké tisíce účastin. 
Rozdíl mezi Cechy a Slováky jevil se vypukle, nebo tak se stylisovalo, 
že Češi jsou pro prodej továrny, Slováci ale — » neohrožení*, jako 
vždy — proti prodeji. 

Hromadě předsedal p. Boubela ze Vsetína. Podsprávce Henrik 
Kubeš přečetl zprávu direktorskou. Z příčin politických uherská vláda 
nechce dáti továrně koncessi. Správa doporoučí, aby továrnu prodali 
Brašovskému účastinovému podniku na cellulosu. Totiž dle výpočtu 
spoludirektora p. Nečasa tratí továrna měsíčně okolo 10.000 korun tím, 
že nesmí pracovati, ač úředdíky musí platiti, a veliká jistina leží jí 
ve stavbách a strojech mrtva. 

Z řečníků p. M. Dulla, pravotář v T. S. Martině, tímto případem 
snažil se ospravedlniti a vysvětliti Čechům slovenskou chudobu. Jak 
bohatnout, když vláda hatí podnikavost. 

Redaktor Nár. Novin, p. Pietor, byl proti odprodeji; jmenoval 
jej samovraždou. Chtěl dále vymáhati koncessi. Avšak jemu i těm asi 
osmi, kteří s ním rovně smýšleli, lehko bylo býti proti prodeji, když 
měli spolu jen 62 účastin. Proto není diVú, když 34 účastinářů 
s 4006 účastinami hlasovalo za prodej a za likvidaci. 



286 



Že uherská vláda má licenci hotovu pro ty, kteří odkoupí 
■továrnu, a jen Cechy spojené se Slováky činí zde nemožnými, 
to je skutečná a hanebná pravda. Že ale Češi i Slováci mohli a měli 
býti na to připraveni, i to je pravda. V » Slovenském Týždenniku* 
do tajností zasvěcený »účastinář« píše o tom mezi jiným i toto: 
» Správa počala stavět prve nežli měla koncessi. Že při vymáhání kon- 
cesse budou i těžší otázky, toho mohla se dověděti — ne-li jinde — 
tak v Rakousku, kde jsou závody, které za 2V2 roku vymáhaly si 
dovolení na spouštění odpadkových vod . . . Mohla a měla věděti, že 
těžkosti budou. Přece však pustila se do stavění, a to jakých rozměrů! 
Vydala na budovy a stroje netoliko celou jistinu, ale i z vypůjčeného; 
a ne snad jen maHčkost, ale téměř 200.000 korun výše základné 
jistiny. Tak potom není div, když těžko bylo čekati . . . 

Příučka pro budoucnost je ta, že po vyléčení se z neduhu cellu- 
losového bude třeba podnikatelům na také živly se opírati, u nichž 
vedle podnikavosti a peněz bude i cílevědomá prozřetelnost. « 

Slovák. 

Po VEŘEJNÉM HOSPODÁŘSTVÍ. Zemský rozpočet na rok 1904. - Daňové privileje.^— Úspory 
v zemských výdajích — Prof. Wieser o daňové poplatnosti Cechů a Němců v Cechách — 
O poměru záložen k spořitelnám — Potřeba doplniti síť českých spořitelen. 

V říjnu 1903 sněm král. Českého radil se o zemském rozpočtu 
na rok 1903, zemský výbor sestavil koncem prosince rozpočet na 
rok 1904. 

Rozpočet na nejvýš smutný. Výdaje zemské v roce 1904 budou 
činiti 73" 1 milí. K, úhrada celkem 61*6 milí. K. Schodek tedy obnáší 
11^/2 milí. K a zemský výbor ponechává sněmu rozhodnouti, má-li se 
schodek uhraditi zvýšením zemské přirážky z 55 na 72Vo či novou 
výpůjčkou, a žádal vládu, aby sněm k tomuto rozhodnutí byl co nej- 
dříve svolán. 

Roku 1891 spotřebovala země 246 milí. K, r. 1901 50-2 milí. K, 
nyní následkem dlouho odkládané úpravy učitelských platů, výdajů na 
železnice místní atd. o nových 23 milí. K více, celkem třikrát tolik, co 
ještě v roce 1891. 

A zdroje příjmové skoro pořád tytéž, až na úděly zemí z vý- 
nosu státní osobní daně příjmové a daně kořaleční. Přirážky zemské 
stouply z 39V0 v roce 1890 na 55^0 v roce 1899, dluhy zemské 
v témž období ze 3*3 milí. K na 48* 1 milí. K. Bude dále potřebí 
nové půjčky 25 milí. K na investice a nyní nový schodek v řádném 

rozpočtu. 

* 

Jaké z toho východisko? Zavésti nové, samostatné daně zemské, 
zejm. přepychové? Uvažovalo se o dani zemské z ekypáží, mužského 
služebnictva, z pian, velocipédů, honebních lístků atd., a seznalo se, 
že by i při vysokých sazbách poskytly výtěžek pouze nepatrný a ne- 
dostatečný a vyžadovaly nepoměrných nákladů vybíracích. 

Jednalo se s vládou o zemskou dávku ze služebních platů nad 
1200 K, tedy o jakousi zemskou osobní daň ze služebního příjmu 



287 



(nikoli z důchodu osob samostatně vydělávajících), ale vláda výslovně 
odmítla zdanění úředníků státních a ponechala rozhodnutí sněmu, 
mají-li býti zdaněni úředníci zemští, okresní a obecní a učitelé, tak že 
byli vládou bezpodmínečně této dani obětováni pouze úředníci a zří- 
zenci soukromí. 

Co by však vynesla daň obmezená na tuto poslední kategorii 
úřednictva, beztoho celkem nejhůře placenou a všem příhodám neza- 
městnanosti a nezaopatření ve stáří vydanou ? Podrobiti snad učitele 
a vzíti jim zase kus toho, co jim právě post tot discrimina rerum 
bylo dáno? 

Úřednictva samosprávného rovněž beztoho není příliš mnoho 

a jeho platy v obcích a okresích vyžadují teprv úpravy. 

* 

Jest otázka, Ize-li osvobozování státních úředníků od veškerých 
platů pro zemi a obce pokládati za správné. 

Rozhodně nikoliv. Bylo věcí pouhé opportunity, že byla na př. 
péče o zdravotnictví ponechána obcím, péče o obecné školství pře- 
devším zemi, průmysl a obchod státu. Ať již měnitelné positivní právo 
tu onu činnost přikazuje obci, zemi či státu, vždy jest to v podstatě 
táž veřejná moc, které ony činnosti přísluší, a orgány samosprávné ji 
vykonávají z vůle státu a jako delegáti svrchované moci státní. Právě 
tak jako poplatník z téže kapsy zase platí státní daně i přirážky a daně 
zemské, okresní a obecní. Kdo tedy žije ve státě, zemi, obci, měl by 
platiti bez privilejí pro kterékoliv stavy, dle míry své daňové způsobilosti 
veškeré dávky kteréhokoli činitele veřejného, pod nějž svým bydlištěm 
nebo místem svého důchodu spadá. 

Vždyť přece i státní úředník má zásadně týž prospěch ze zaří- 
zení obecních a zemskýgh, jako jiné vrstvy obyvatelstva, a měl by tedy 
rovněž k dávkám samosprávným býti přidržen. 

Snad by se namítlo, že státní úředníci bývají přesazováni z obce 
do obce, ze země do země — ale to je věc pouhé úpravy, nikoli 
technicky nesnadné, aby zabráněno bylo dvojímu obtížení úředníka 
ve dvou zemích nebo obcích v témž roce. A což úředníci soukromí 
se nestěhují? 

Jsme rozhodně proti všem daňovým privilejím, z titulu pouze 
stavovského poskytovaným. Každý budiž za své výkony náležitě od- 
měňován, ale každý si také plať, ve státě, zemi, obci, na železnici 
a všude, na dávkách veřejných, co na něho touž měrou jako na kaž- 
dého jiného občana náleží. 

Zhola již nepochopitelné jsou daňové privileje důstojnictva, v době, 
kdy není stálé vojsko stavem, k válce výhradně povolaným, nýbrž kdy 
bude ve válce pouhým zlomkem občanstva, od své denní výdělkové 
práce odvolaného, kdy z této misera contribuens plebs bude vzata 
i většina nižšího důstojnictva. 

* 

Zemský výbor zvolil finanční, úspornou komissi, která bude 
zkoumati všechny jednotlivé položky zemského rozpočtu, zdali by se 
zde onde nedalo něco ušetřiti. 



288 



Mnoho se asi neušetří, leda na subvencích a i to je věc choulo- 
stivá a pochybná. Těžko je odnímati nebo zkracovati subvenci ústavům 
a podnikům, na určitý obnos od let již počítajícím a dle toho již za- 
řízeným. Těžko bude také pan poslanec Kaftan a jiní horliví přimlou- 
vatelé za zbytečné leckteré místní dráhy zpytovati svědomí, do jaké 
finanční kalamity zavedli zemi i četné okresy z prospěchové politiky 
okresní nebo i jiné. 

Těžko bude i pan přísedící Adámek litovati své neobratnosti, 
s jakou zmařil zřízení zemského technologického musea, aby nyní 
musil podporovati museí pět větším obnosem, než by stálo jedno po- 
třebné a dostatečné zemské prům^^slové museum v Praze. 

Těžko dá se také pohnouti k jedné soustředěné a vydatné zemské 
akci živnostenské, když mu nynější neupravcnost — třebas na úkor 
věci i zemských financí — podává ve formě dotací maloživnostenských 
disposiční fondy, jimiž odměňuje své věrné a milé okresy, ústavy atd. 

Prof. Wieser, známý již svými vědecky neudržitelnými nacionál- 
ními vývody ze své knihy o osobní dani příjmové, rozebíral nedávno 
v »Deutsche Arbeit* opětně otázku poměrné poplatnosti Němců a Cechů 
v Cechách. Aby odbyl české a sesílil německé požadavky důkazy 
o finanční inferioritě Cechů, pokouší se o důkaz, že Němci v Čechách 
platí přes polovici všech v Cechách vybraných daní, že však práv 
a politické moci se jim dostává v míře, této poplatnosti nikterak při- 
měřené. 

Německé území platí prý 43 2Vo, české 56 8^0 veškerých daní 
přímých, kdežto ještě roku 1882 byl prý poměr německé k české po- 
platnosti 3936 : 60*04. Německá poplatnost prý tedy za 16 let nad- 
poměrně stoupla silnějším městským a průmyslovým vývojem německým. 
V přímých daních prý tedy vyniká německé území nad českým po- 
měrně o plnou třetinu. 

* * 

* 

Přesunutí převahy v poplatnosti uvnitř království Českého ve 

prospěch Němců je prý fakt dějinného významu pro království České 
i Rakousko. Země nebude prý moci odepříti Němcům protidávku za 
tuto hospodářskou převahu, budou-li se jí s rozvahou a pevně do- 
máhati. 

Wieser dovozuje zejm. převahu německých menšin co do výděl- 
kové daně z podniků veřejně účtujících. Třídí výsledky této daně dle 
obvodů obchodních komor; ze 244.989 podniků v Čechách přísluší 
126.353 k obvodům >německých« komor liberecké a chebské. Obvody 
těchto komor, jež pokládá Wieser šmahem za německé, platí z 8*87 milí. K 
výdělkové daně v Čechách placené 4 899 milí. K, tedy přes polovici. 
Němci mají však převážnou převahu v třídě velkých a největších pod- 
niků této daně vůbec ve všech obvodech komorních v Čechách. V 1. 
a 2. třídě všeobecné daně výdělkové v Čechách obnáší německá 
kveta 3-637 milí. K, česká 0*891 milí. K. Velký podíl mají však 
Němci i ve středních a malých podnicích, německá kvóta v 3. a 4. 
třídě výdělkové dané obnáší 2*136, česká kvóta 2206 milí. K. Né- 



289 



mecká poplatnost ve všeobecné výdělkové dani činí tedy v Čechách 
vůbec 5-7 milí. K, česká 31 milí. K, poměr tudíž skoro 2:1. Prof. 
Wieser pak ihned v důsledku těchto svých výpočtů dovolává se znovu 
požadavků, které by Němcům měly býti v Čechách, v zemi i obcích, 
povoleny. Zemští úředníci jsou prý takřka vesměs Češi, věcné potřeby 
zemské hradí se výhradně u českých dodavatelů. Z 22-5 milí. K zemské 
spotřeby za r. 1902 (bez nákladů na školství a úroků ze zemských 
dluhů) mělo by dle početnosti připadnouti Němcům 85 milí. K ja- 
kožto příjem z úřadů a dodávek, dle jejich poplatnosti dokonce 
11 milí. K, připadá jim však méně o celé milliony. Je prý tedy po- 
třebí i finančně-národního rozdělení v Čechách. Prof. Wieser žádá za- 
stoupení německé menšiny v pražském sboru obecních starších, pří-' 
znivější zřetel na německé školy v zemské potřebě na školství, z níž 
připadá 61-03Vo Čechům a SSQó^o Němcům; více zemských peněz 
na stavbu německých místních drah a ku podpoře německé vědy 
a umění. Zemských peněz se dostává Čechům i Němcům přesně dle 
početnosti, nikoliv prý dle poplatnosti, jak by se slušelo. Němci při- 
spívají prý tudíž na české účely ročně 5 milí. K, čtvrtinou všech daní, 
které musí zemi zaplatiti. Kdyby toho nebylo, byli by prý mohli 
Němci v Čechách provésti úpravu učitelských platů beze zvýšení pivní 
přirážky. 

A již se vyskytly plány a agitace, aby německé okresy platily 
si samy veškeré výdaje školské, budou-li za to osvobozeny od zemské 
přirážky v tom poměru, jaký z ní vypadá na výdaje školské, a dv. 
r. Grohmann s finančního hlediska Wieserova německé požadavky 
školské v zemi zevrubně již formuloval. 

Jaké k tomu stanovisko .> Ze u Němců výnos z podniků průmy- 
slových a obchodních je nepoměrně více vyvinut nežli u Čechů, je 
fakt obecně známý. Prof. Wieser však tento fakt upřílišuje a vyvozuje 
2 něho nevědecky důsledky neudržitelné, methodou nemožnou, 

Wieser hledí pouze k daním přímým, které činí jen daleko 
menší část příjmů státních naproti ostatním jejich zdrojům, zejm. na- 
proti daním nepřímým. A to ještě ne stejnoměrně ku všem, zejm. 
málo správně k daním reálním, které jsou základem přirážek zemských. 

Pokusy roztříditi kteroukoli osobní daň přímou dle národností 
jejích platitelů jsou při prostoupenosti obou národů v zemi krkolomné 
a nepovedou nikdy k jiným výsledkům nežli k pochybným odhadům. 
Wieser dělí na př. daň výdělkovou dle komorních obvodů; v obvodech 
německých komor však úplně přehlíží české menšiny, které v obvodě 
komory liberecké čítají 900.000 obyvatelů a sice nikoliv menšinových 
dělníků, nýbrž celých velikých krajů od Roudnice přes Jičín a Mladou 
Boleslav, Nové Město a Náchod, Král. Hradec a Chlumec n. C. až 
k Zamberku, s desetitisíci českých podnikatelů. 

Ze svých výpočtů vylučuje prozatím úplně Prahu, která sama 
platí asi tolik daní, jako čtvrtina ostatního království a nikterak dnes 
již nemůže platiti za daňovou doménu německou. Zjišťuje daňovou po- 
platnost menšin v městech a okresích národně smíšených soukromým 

NAŠE DOBA. R. XI., č. 4. 1904. 20. ledna. 19 



290 



šetřením svých stranníků, tedy způsobem už zpředu nevěrohodným. 
Opíraje se ó tento nespolehlivý podklad tvrdí pak na př., že Němci v ob- 
vodě pražské komory platí v nejvyšší třídě všeobecné daně výdělkové 
75^0 ^ v druhé třídě 50Vo celkového kontingentu této daně. Lze 
číslice Wieserovy vyvrátit a nahradit jinými přesnými ? Nelze, vždyť 
Wieser sám jich nedokazuje, nýbrž jenom postavuje a stačí je tudíž 
popříti rozborem nemožné methody, kterou k nim dospěl. 

A co by prospělo srazit byť i více jednotek z procenta Wieserova, 
když přece poměrná větší daňová kapacita Němců v tomto směru 
je prostý důsledek relativní průmyslové a obchodní převahy Němců, 

kterou dnes již nepopíráme, pečujíce raději o její zmírnění. 

* 

Neúnavný a bystrý pracovník na úhoru našeho českého bankov- 
nictví, ředitel zemské banky Fr. Procházka, nedávno v Českém klubu 
pronesl hojně zdravých myšlenek o poměru českých spořitelen k zá- 
ložnám. 

Poměr ten není dnes právě přátelský. Oba druhy ústavů poklá- 
dají se jen a jen za konkurrenty, závistivé konkurrenty, co do vkladů 
i co do půjček. Když německé obce v zemích koruny České jaly se 
zřizovati spořitelny městské, vydáno u nás — vždyť jsme vždycky 
chtěli dělati něco jiného, třebas ne rozumnějšího, nežli Němci — heslo 
ku zakládání spolků záloženských, které pak — po mnohých neshodách 
s politickými úřady — po roce 1873 přestupovaly většinou na půdu zá- 
kona o společenstvech. Rozumí se, že potyčky s politickými úřady ne- 
povzbuzovaly spořivost v lidu a že rozpouštění spolků záloženských 
bylo jen na velkou újmu povznesení hospodářskému. 

Městské spořitelny těchto svízelů neměly, ale u nás nebylo jich 
zřizováno, třeba že zásadní rozdíl mezi spořitelnou s garancií města 
a pouhým výdělečným spolkem nebo společenstvem na prvni pohled 
byl zřejmý. 

Teprve po trpkých zkušenostech a po silných otřesech národ- 
ního blahobytu — zažili jsme podobných nyní po 30 letech, ač přece 
jen poměrně v menším rozsahu, znovu — razila si cestu myšlenka, že 
obecní spořitelna i vedle záložny blahodárně může působiti. Naše kra- 
jany druhého jazyka však daleko ještě jsme nedohonili. Jejich síť spo- 
řitelní nemá mezer. Dle statistických výkazů za rok 1901 působilo ně- 
meckých spořitelen v Čechách 113 (českých pouze 88), na Moravě 33 
(české také 33) a ve Slezsku 22 (česká pouze 1), dohromady v českých 
zemích spořitelen s německou správou 168 a s českou správou to- 
hko 122. 

Číslice tyto nesvědčí právě o naší vyspělosti hospodářské. 
V Čechách i na Moravě mnohá okresní města a význačná tržiště ne- 
mají ještě spořitelen, např. : Český Brod, Hořovxe, Humpolec, Karlín, 
Košíře, Kralupy, Herm. Městec, Nusle, Přelouč, Semily, Smíchov, So- 
botka, Česká Třebová, Týn n. Vít., Ústi n. Orl,, Vršovice a Žižkov. 
Vysvětluje se to arci namnoze tím, že městská správa je rukou týchž 
osob co místní občanská záložna; nač by tedy páni zřizovali spořitelnu, 
která by po případě jim zkracovala dividendu v záložně.? 



291 



Protože jsou německé spořitelny nejen četnější, ale i starší, spra- 
vují dohromady koncem roku 1901 1264 milí. K, české pak jen 
512 milí. K národního majetku, ač by poměr dle počtu příslušníků 
národností měl býti přímo obrácený. Protože spořitelnictví u nás Čechů 
ještě dost se nevžilo, jsou i země české jakožto territorium ve stati- 
stice spořitelnictví v Předlitavsku teprve na místě čtvrtém, jsouce před- 
stiženy co do organisace spořitelní Hor. Rakousy, Solnohradskem 
i Štýrském. V Hor. Rakousích připadá 1 spořitelna jižná 18.113 obyv., 
kdežto v Čechách teprve na 31.549, na Moravě na 37.228 a ve Slezsku na 
30.035 obyv. I předměstí pražská měla by přistoupiti ku zřizování spořitelen, 
třeba se připravuje sloučení jejich s Prahou. Spořitelna má přiblížiti 
se ku vkladateli a bude jen výhodou budoucí Velké Prahy, když s ob- 
cemi sousedícími získá i několik dobře spravovaných spořitelen před- 
městských. Ostatně Král. Vinohrady již spořitelnu mají. Ani Velká 
Vídeň se nehněvala, když jí připojená předměstí přinesla čtyři obecní 
spořitelny s úhrnnými vklady 91 milí. Kas reservními fondy 
4'79 milí. K. Pan ředitel Procházka doporučoval též právem, aby 
i Městská spořitelna pražská dříve nebo později zřídila ve čtvrtích 
města dnes již připojených, ale odlehlých (v Holešovicích a v Libni), 
vlastní filiálky, aby tak zejm. dělnictvu tamějšímu poskytla blízkou pří- 
ležitost k uložení částek vydělané mzdy, jako již nedávno takové sběrny 
filiální zřídila městská spořitelna teplická pro obce dělnické Krupku 

a Trnovany. 

* 

Jak sloučiti tedy zájmy spořitelní se záloženskými, či vlastně jak 
rozděliti jejich úkoly .?" 

Spořitelna má sloužiti k bezpečnému uložení částek nastřádaných 
(tudíž v první řadě ohled na věřitele ústavu), záložny zase mají v první 
řadě bráti zřetel k dlužníkům ústavu a poskytovati jim zápůjčky co 
nejlevnější. Spořitelna může se více věnovati zápůjčkám na hypotéky, 
kdežto záložny pracujíce po výtce s kapitály na krátkou lhůtu vypově- 
ditelnými, mají se věnovati úvěru Oi-obnímu, krátkodobému a pomáhati 
živnostníkům v městě a rolníkům v okresu. 

Občanské záložny poskytnou tedy úvěr družstvům pro zřízení 
kruhové cihelny neb vápenice, pro zužitkování lomu a poskytnou i úvěry 
stavební ku stavbám domů obytných, kteréž pak po ukončení stavby 
přenesou na spořitelnu v podobě hypoteční zápůjčky. Vedle toho pro- 
spějí úvěrem osobním sdružením řemeslníků pro nákup surovin ve 
velkém, při společné koupi obráběcích strojů, při společných skladech 
výrobků, při veřejných dodávkách, při vývozu výrobků atd. a směnky 
z úvěrního poměru toho získané postoupí v čas potřeby peněz spoři- 
telně beze ztráty jediného dne úroků a bez nákladu poštovného. 

Podobně i okresní záložny poskytujíce osobní úvěr hospodářům 
i rolnickým družstvům pro chov dobytka, pro nákup hospodářských 
potřeb pro společné mlékárny, pro obilní skladiště, pro vývoz obilí, 
zeleniny neb ovoce atd. a taktéž v čas potřeby přenechají spořitelně 
část své zásoby směnek jednotlivců nebo družstev a dají si vyplatiti 
hodnotu za těchže výhodných okolností, jako záložny občanské. 

19* 



292 



Pokud záložny svoje přebytky, fondy reservní, pensijní a jiné 
ukládají v cenných papírech dobré záruky, mohou si také zápůjčkou 
na ně opatřiti ve spořitelně na rychlo prostředky peněžní. 

Žádná ze záložen místních nebo blízkých nebude pak nucena 
udržovati velikou hotovost v pokladně jako doposud, větší částky peněz 
uloží dočasně ve spořitelně, která se tak stane peněžním ústředím ce- 
lého obvodu a může se ucházeti o podružní úřad Rakousko-uherské 
banky. 

I spořitelny, které by neměly investovati v nehybných zápůjčkách 
hypotečních více než 60 proč. svěřených vkladů, uvítají tato smě- 
nečná podání záložen, protože jim poskytnou možnost uložiti značnou 
část vkladů v papírech, které beze ztráty a z pravidla i s úrokovým 
ziskem zpeněžiti lze. Taková směnka záloženská bude úplně bezpečnou, 
protože ponese podpis dlužníka a ručitele a žíro záložny, při směnkách 
od družstev získaných někdy i čtyřmi podpisy. 

Spořitelna prospěje tak i veřejnému zájmu tím, že dává penězům 
kolovati opět v okrsku, kde byly uspořeny, aby oplodňovaly hospo- 
dářskou práci vrstev co nejširších. 

Tak stane se směnka řemeslníka a malého zemědělce způsobilou 
k eskontu za sazbu nejnižší a výtěžek rozdílu úrokového zůstane 
v rukou záložny a spořitelny domácí. Poskytuje-li záložna úvěr na 
2 podpisy za 5 proč, přijme spořitelna směnku tu s 3 podpisy za 
4 proč. a udá ji se svým žirem lehce za 3V2 proč. neb ještě pod 
touto bankovní sazbou. Pro ústavy hlavního města má velkou cenu de- 
centralisace censury takto provedená a směnka sama procházejíc ří- 
zením ušlechťovacím, stává se zbožím stále vzácnějším a hledanějším. 
Banka českých spořitelen s úspěchem zavádí novou směnku záložensko- 
spořitelní ve vyšší svět peněžní a za ním následovati bude starší banka 
spořitelen německých. * 

Zakládání českých spořitelen obecních má však důležitost ne 
pouze s hlediska české organisace hospodářské. Také s hlediska financí 
městských. 

Jako pro stát a zemi, i pro obec platí zákon o vzrůstu působ- 
nosti a tím i o stoupání výdajů. Jako při zemi je i při obci nedo- 
statek příjmů pro úhradu rostoucích výdajů. Obor místních daní je 
velmi skrovný, přirážkové hospodářství uvádí se již samo znenáhla ad 
absurdum. Obec musí tedy hledět nabýti příjmů soukromo-hospo- 
dářských, musí vydělávati: na plynu, na jatkách, na uličních drahách, 
na elektrárnách i na peněžních podnicích. Jsou města, ve kterých ob- 
čanské záložny přispěly i k rozkvětu kulturnímu, věnovaly statisíce 
zejm. na školství obecné, střední a odborné. Spořitelna městská může 
k tomu účelu bez újmy svých předních úkolů přispívati ještě více 
a dokonaleji. 

Vláda nepovoluje s přílišnou ochotou spořitelny v menších 
městech venkovských, ovšem jen v českých, města německá, i nepa- 
trné městysy horské, již mají spořitelny skoro vesměs. Tím větší důvod, 
abychom my svou sítí spořitelní svým krajanům německým co nejdříve 
alespoň absolutně se vyrovnali. S. 



293 



ZEMĚDĚLSKÉ, PRŮMYSLOVÉ, OBCHODNL Organisace řemeslnictva v Německu — Řemesl- 
nické pořádky závazné a svobodné — Tak zv. řemeslnické komory — Zkouška tovaryšská, 
zkouška mistrovská a název »mistra« v Německu — Zvelebovací akce živnostenská rakouských 
komor obchodních a živnostenských — Hattingbergovy návrhy k rozřešení dluhového problému v ze- 
mědělství — Stanovení maximální hranice zadlužitelnosti pro majetek zemědělský. 

Řemeslnické hnutí v Německu pohybuje se do jisté míry v jiných 
kolejích než hnutí živnostnictva našeho, a organisační formy v Německu 
stávající liší se v leckteré příčině od našich organisací živnostenských. 
Německý říšský zákon ze dne 26. července 1897 zná jednak pořádky 
(cechy) řemeslnické (Innungen), jednak komory řemeslnické. Kdežto 
však v Rakousku jsou společenstva živnostenská, kteráž lze přirovnati 
k říšsko-německým pořádkům řemeslnickým, organisacemi závaznými, 
jsou v Německu dvě formy společenské organisace: pořádek svobodný 
(freie Innung) a pořádek nucený (Zwangsinnung). Dle toho, proč vy- 
sloví se většina živnostníků v dotyčném okrsku, zřídí se buď pořádek 
svobodný, k němuž jest volno přistoupiti či nepřistoupiti, buď pořádek 
nucený s přístupem závazným. Ustanovení to zavdává podnět k ne- 
shodám a snahám minority, pořádek přetvořiti dle svého názoru. 
Jestliže správní úřad na základě usnesení většiny nařídí usta- 
vení se pořádku pro příslušníky určitých spřízněných odvětví nebo 
určitého řemesla, opposice hledí existenci nuceného pořádku řemesl- 
nického podvrátiti návrhy na zrušení jeho, což jest za určitých zá- 
konem stanovených podmínek přípustno. V obvodech stávajících ře- 
meslnických komor bylo napočteno 2564 pořádků nucených a 6271 
pořádků svobodných. Pořádky zřizovány jsou hlavně v severním Ně- 
mecku, na jihu nabývají jen zvolna půdy. Pořádky řemeslnické jsou 
volně soustředěny ve svazech, kteréž volí ústřední výbor, jenž svolává 
všeobecné řemeslnické sjezdy. Poslední takovýto sjezd konán byl r. 1901 
v Gothě, příští bude konán na podzim r. 1904 v Berlíně. Ze by 
právní podklad a zevní podoba těchto organisací byla výhodnější než 
ona, jakou poskytuje náš řád živnostenský, nelze nikterak tvrditi. Naše 
společenstva organisují se dle možnosti rovněž odborově, o povinnosti 
k přístupu není sporu, tvoření okresních, zemských i odborových nebo 
jinakých svazů jest v zákoně odůvodněno. Práva společenstev jsou vy- 
tknuta a na jich vybudování i rozšíření se pracuje. V Německu lze se 
v této příčině máločemu naučiti. 

Jiným zvláštním zařízením říšsko-německým jsou tak zv. řemesl- 
nické komory. V Německu stává 71 takovýchto organisací, z nichž 63 
jsou ryzí komory řemeslnické, 8 komory živnostenské, na něž práva 
komor řemeslnických byla přenesena. Komory, správněji komůrky tyto 
započaly svou činnost 1. dubna 1901. Obvod komor není veliký. Ve 
velkovévodství Badenském na příklad stávají pro 60.000 závodů ře- 
meslných 4 komory (v Karlsruhe, Mannheimu, Freiburgu a Kostnici). 
Každá komora skládá se z určitého počtu členů, průměrně as ze 24, 
kteříž jsou zástupci pořádků řemeslnických a spolků živnostenských, 
a jimž po boku stojí výbor pomocnický, čítající třetinu členů »komory«. 
Takovéto, ba význačnější » komory « naše řemeslnictvo již má a může 
míti v podobě jednot společenstevních, jen sladký zvuk názvu »ko- 



294 



mora« schází. Náklady všech čtyř badenských komor řemeslnických 
páčí se na 30.000 Mk, tedy výdaje jedné komory na 7500 Mk. O vy- 
spělosti německého řemeslnictva v komorách zastoupeného svědčí, že 
téměř všechny poněkud větší komory řemeslnické mají svého tajemníka 
s dokonaným juristickým vzděláním. Náklady hradí se příspěvky řeme- 
slnictva ke komoře příslušného a z pokladen obecních. Úkoly řemesl- 
nických komor německých vykonávají u nás jednak společenstva a spo- 
lečenstevní jednoty, jednak obchodní a živnostenské komory. Tyto jsouce 
povolány, posuzovati otázky národohospodářské, živnostenské i obchodní 
s vyššího, objektivného hlediska, vykonávají zároveň důležitý sociálně- 
politický úkol, používajíce příspěvků velkých poplatníků svých, drah 
železných, dolů, bank, průmyslových velkozávodů z části na pro- 
spěch drobného řemeslníka, částečně i takového, který nejniž- 
šího censu (v Praze 8 korun výdélkové daně bez přirážek) ne- 
dosáhl a tudíž ani těmi několika haléři na obchodní a živnostenskou 
komoru nepřispívá. Pražská obchodní komora na příklad dává malým 
řemeslníkům i malokupcům v podobě příspěvků na pokračovací školy 
řemeslnické, kupecké, na podpůrnou akci živnostenskou, na stipendia 
řemeslnická, na svépomocné podniky řemeslnické atd. bez mála osm- 
kráte tolik, než z této skupiny poplatnictva na přirážkách bére, ne- 
hledě ani k nákladům vlastní agendy komorní (kanceláře, správy), 
kteráž přece ze značné části maloživnostenským záležitostem jest vě- 
nována. Prosloví-li se komora obchodní a živnostenská na prospěch po- 
žadavku maloživnostenského, a to při uskutečnitelných požadavcích 
stává se vždycky, má projev ten daleko větší váhu než jednostranný 
projev řemeslnických interessentů, nehledě ani k tomu, že v podobě 
minoritních vot v komoře a prostřednictvím vlastních stavovských 
organisací (společenstev, grémií) mají maloživnostníci nerušenou možnost 
důrazně dáti výrazu i jednostranným požadavkům stavovským, kteréž 
se s všeobecným prospěchem národohospodářským nesnášejí. Ostatně 
není vyloučena možnost zorganisovati obchodní a živnostenské komory 
tak, aby zástupcové maloživnostenští měli v určitých záležitostech vždy 
zcela separátní votum, což se ostatně již dnes do jisté míry v ně- 
kterých komorách praktikuje, aniž by ještě byl zákon komorní v tomto 
směru změněn. Rakouské komory obchodní a živnostenské mají zároveň 
povahu úřadů veřejných, a pokud jde o komory v Cechách, jest 
zachování rozhodné české převahy v komorách českých podmíněno 
jich jednotností. 

* 
Řemeslnické komory německé obrátily, osvědčivše tak praktický 

smysl, činnost svou převážně k úpravě učednictví a živnostenského vzdělá- 
vání, tedy na pole velice odlišné od oboru činnosti, jejž některé, v Cechách 
ostatně velmi sporé vrstvy řemeslnictva přikazují vysněným a vytou- 
ženým zvi. řemeslnickým komorám u nás. Akcentovati dlužno, že veškeré 
vyspělé živnostnictvo a převážná část našeho řemeslnictva vůbec po 
řemeslnických komorách netouží. Ostatně jest zjevem velice pozoru- 
hodným, že říšsko-německé řemeslnické pořádky a komory snaží se 
získati větší závody za členy, kteréž pozbyvše povahy řemeslného pro- 



295 



vozování k členství nikterak vázány nejsou. Německé komory řemesl- 
nické obrátily, jak řečeno, svůj zřetel především k úpravě učednictví. 
Vydaly předpisy o úpravě učednictví v řemeslech, kteréž vhodně 
doplňují stávající zákony, vydaly ustanovení o formě i obsahu 
smluv o učení, a mnohdy ustanovily zvláštní delegáty, aby nad 
prováděním řečených předpisů bděli. Zvláštní péči věnovali úpravě 
zkoušek učednických, to jest zkoušek na tovaryše. Zkoušky ty 
nejsou ani dle německého zákona povinnými a učební pán jest 
pouze zavázán, poskytnouti učni příležitost ke složení zkoušky na to- 
varyše. Jelikož však od složení zkoušky závisí právo, svého času učně 
míti a učiti, přihlížejí rodiče i poručníci k tomu, aby učedníci zkoušky 
skládali. Řemeslnické komory předepsaly pro obvod své působnosti 
tovaryšské zkoušky obligatorně, sestavily zkušební řády, zkušební ko- 
misse a p. v. Jestliže učeň na sklonku doby učební při zkoušce pro 
tovaryše předepsané neobstojí pro nedostatečné vyvzdělání, jehož se 
mu se strany nedbalého mistra učebného dostalo, musí učeň v jiném 
závodě zanedbané nahraditi a může žádati od bývalého učebního pána 
náhradu škody. Zmíněné již komory badenské stanovily 400 zkušebních 
komissí pro 400 obvodů zkušebných. Dle německého řádu živnosten- 
ského (§ 131. lit. b) předepsán jest při zkoušce na tovaryše průkaz, 
že učeň osvojil si průměrnou znalost dovedností svého řemesla, četné 
komory však předpis ten zostřily, požadujíce vedle toho ještě zhoto- 
vení a nákres kusu tovaryšského, anebo aby učeň před zkušební ko- 
missí zkusmo pracoval a aby také zkoušku theoretickou, sestávající 
ze čtení, psaní a živnostenského počítání, složil. Zcela spřízněná opráv- 
nění příslušejí dle rak, živnostenského řádu společenstvům živno- 
stenským a jest jen na nich, aby oprávnění těch využitkovala. Pražský 
ústav pro zvelebování živností rozvinul v té příčině záslužnou činnost 
iniciativní. 

* 
Pořádání výstav prací učednických souvisí v Německu namnoze 
velmi úzce se skládáním zkoušek na tovaryše. Komisse zkušební zadrží 
způsobilé kusy tovaryšské, kteréž se později vystaví na výstavách prací 
učednických. Není tu tedy vystavování nahodilé, nýbrž na organisaci 
učednických zkoušek připojené. U nás by se doporučovalo, aby živno- 
stenská společenstva nejen, jak většinou se děje, zkoušky učednické 
(na tovaryše) povinně ve stanovách předpisovala, nýbrž aby také dů- 
kladné zkušební řády vydala, jimi se spravovala a aby výslovně stano- 
vila, aby způsobilé předměty zkušební byly zadržovány a vystavovány 
na výstavách prací učednických. Tak docílila by se žádoucí úzká sou- 
vislost výstav a zkoušek. 

* * 

* 

Řemeslnické komory dosadily též výbory pro zkoušky mistrovské. 
Zkoušku mistrovskou nelze však ani komorami obligatorně předepsati. 
Kdo však mistrovskou zkoušku složí, smí nésti název » mistra «. V praxi 
však neukázalo se právo na titul tento valně účinným, protože obe- 
censtvo nečiní rozdílu mezi klempířem a mistrem klempířským. 



296 



Z poznání toho vznikla snaha, spojiti s názvem mistra zvláštní práva, 
jako výlučné právo míti učně, přednost při veřejných dodávkách a p. 
Výhodami těmi, kteréž ovšem tak snadno v plném rozsahu uplatněny 
nebudou, mají býti mistři nabádáni k návštěvě mistrovských kursů, 
jakožto předpravy pro zkoušku mistrovskou. Řád pro zkoušky mistrovské 
vykazuje ovšem přísnější požadavky než řád pro zkoušky tovaryšské. 

Dle zkušebního řádu badenským ministerstvem vnitra vydaného 
na př. jest zkoušený povinen krom zhotovení kusu mistrovského a 
nákresu prokázati základní vědomosti z řádu živnostenského, ze zákona 
o výdělkových a hospodářských společenstvech, o účetnictví a v určitých 
řemeslech ještě vědomosti další. 

V Badensku ustavilo se již 222 výborů pro zkoušky mistrovské. 
V Rakousku nejsou zkoušky mistrovské zákonem vůbec zavedeny a není 
na ně — s výjimkou živnosti stavitelské, zednické kamenické a tesařské, 
pro něž jest zákonem ze dne 26. prosince 1893 předepsána (zpra- 
vidla) mistrovská zkouška obligatorně, ani pomýšleno, ačkoliv by ne- 
bylo závady, zavésti je ve společenstvech fakultativně; o výlučném 
právu užívati titulu » mistra « nemůže býti dle platných našich předpisů 
jinde, než ve jmenovaných stavebních živnostech, řeči. 

Posléze pečují řemeslnické komory o rozvoj činnosti vzdělava- 
telské, podněcujíce a podporujíce zakládání pokračovacích škol prů- 
myslových, a činí náběhy k některým dalším oborům činnosti naší 
podpůrné akce živnostenské, zvláště pokud jde o pořádání kursů mi- 
strovských pro jednotlivá odvětví živnostenská atd. Není ovšem po- 
chyby, že rakouské a zvláště české obchodní a živnostenské komory 
v této příčině konají mnohem více, osvědčujíce právě na tomto poli 
vydatně významný svůj úkol sociálně-politický, převáděti část příspěvků 
velkopodnikatelského poplatnictva svého ve prospěch zařízení, sloužících 
téměř výlučně výrobě drobné a střední. Podpůrná živnostenská akce 
českých komor obchodních doznala účelného soustředění v neúnavně 
činném ústavu pro zvelebování živností (t. zv. technolog, průmysl, museu) 
při pražské obchodní a živn. komoře zřízeném, kterýž jest společným 
vykonavatelem nejen akcí komorních, nýbrž i zemské akce (v užším 
smyslu) a ve stálém styku s podpůrnou akcí státní. 

Obchodní komory v Praze, v Plzni a v Budějovicích plnou měrou 
dostávají tu úkolům dobrovolně převzatým; zejména komora plzeňská 
projektuje pro r. 1904 řadu důležitých vzdělavatelských podniků živno- 
stenských. 

Z německých komor účastní se akce živnostenské, ač téměř vý- 
lučně jen na prospěch německých malovýrobců, intensivně komora 
liberecká, kdežto komora chebská již po celá desítiletí spí spánek 
spravedlivých, omezujíc se v činnosti své na nezbytná úřední vyřízení. 
Ústav pro zvelebování živností v Praze ochotně však vyhovuje přáním 
z obvodu komory liberecké i chebské a bylo by jen nutno, aby také 
tyto komory, když již kursy pražským ústavem pořádané nesubvencují, 
alespoň účastníkům z obvodu svého poskytovaly pravidelně stipendia 
k návštěvě kursů. Z komor moravských hlavně přičiněním čtyřčlenné 
české minority počíná si živěji všímati akce živnostenské komora 



297 



brněnská, neváhajíc podporovati moravské účastníky kursů mistrovských^ 
pořádaných při pražském ústavě pro zvelebování živností. 

* 

Hattingbergův zevrubně propracovaný plán o postupu, jakým by 
mohlo se dospěti k rozřešení dluhového problému v zemědělství, stal 
se předmětem porad i usnesení rakouské rady zemědělské při mini- 
sterstvu orby zřízené a vzbudil všeobecný zájem odborníků. Chceme 
se dnes zběžně dotknouti původního programu Hattingbergova, vylí- 
čeného v obsáhlém trojdílném spise, kterýž znamená více než jen 
theoretický příspěvek literární k řešení úvěrní otázky v rolnictví. Zdá 
se to býti skutečně praktický, v základních rysech svých proveditelný 
plán, kterýž snad dozná ještě leckterých a značných změn, v podstatě 
však jasně, střízlivě a soustavně naznačuje cestu k ozdravění úvěrových 
poměrů zemědělských. Rytíř Hattingberg navazuje na stávající poměry, 
zařízení a ústavy, a již tato skutečnost svědčí sama o zdravém smyslu 
hospodářsko politickém. Reformní jeho návrhy lze tříditi na dva velké 
obory: na reformu úvěru hypotékami ho a reformu úvěru osobního. 
Ve směru prvém vychází H. ze správné zásady, že zemědělskému ma- 
jetku nemovitému vyhovuje jedině úvěr nevypověditelný, malými splát- 
kami znenáhla umořovaný, pevně a zároveň pokud lze nízce zúročitelný. 
Leč takovýto úvěr není s to poskytovati soukromý kapitalista, nýbrž 
toliko veřejný ústav úvěrní, v Rakousku tedy vlastně jen zemské banky 
hypoteční. 

Tato centralisující veřejná organisace úvěru hypotečního vedla 
by ovšem k nebezpečnému vytlačování ostatních ústavů peněžních, 
kdež posud větší část potřeby hypotečního úvěru zemědělského se 
hradí, z hypotečních obchodů. K provedení této organisace bylo by 
potřebí usnadniti i podporovati konverse dluhů hypotečních a podstatně 
zvýšiti hranice úvěru bankami hypotečními dnes povolovaného. K tomu 
cíli nutno předpisy o konversích, o odhadech zemědělského majetku 
a předpisy řádu exekučního pozměniti. Dle analogie známé Falken- 
haynovy (recte Ertlovy) osnovy o rentových statcích, související s prvnf 
osnovou zákona o závazných společenstvech zemědělských, mají v exe- 
kučních dražbách zakoupené selské statky býti přeměňovány v t. zv. 
statky rentové, jenže se tento úkol nyní přikazuje bankám hypotečním. 
Banky hypoteční mají se súčastniti dražeb selských statků, aby nedo- 
statkem dražebníků statek nebyl prodán pod cenu, a statky nabyté 
předávati náležitě kvalifikovaným žadatelům, kteříž cenu statku zúročí 
a poznenáhlu splatí nevypověditelnou roční rentou. 

K uskutečnění projektu Hattingbergova jest ovšem — vedle re- 
organisace zemských ústavů hypotečních — zapotřebí všeobecné nu- 
cené amortisace hypotečních zápůjček a jich přeměny v nevypovědi- 
telné soustavně umořovatelné zápůjčky (na podkladě listů zástavních). 

* * 

* 

Úkol reorganisace osobního úvěru rolníkova přikazuje Hattingberg 

výlučně záložnám Raiffeisenovým. Vyloučena má býti směnka jakožto 
forma úvěru pro rolníka nevhodná a nastoupiti má jen dluhopis. Přes 
všecken velmi zdárný rozvoj Raiffeisenek v Cechách, na Moravě i jinde 



298 



jest více než pochybno, zdali jsou právě Raiífeisenovy záložny samy 
o sobě s to úkolu tak velikému dostáti. Vždyť nejde jen o drobný 
majetek zemědělský! 

H. sice chce síť Raiffeisenek zhustiti, Raiffeisenky finančně i mo- 
rálně posíliti, vkladům do nich pupillární jistotu přiznati, o provozovací 
reservy se strany země a státu se postarati atd,, leč to vše nepřekoná 
fakt, že Raiífeisenovy záložny nejsou a nebudou s to potřebám osob- 
ního úvěru rolníkova plně vyhověti. Hrst statistických čísel o stavu 
osobního úvěru rolníkova porazí tu úplně ideál Hattingbergův. Správným 
však zůstává, že Raiífeisenovy záložny musí se věnovati výlučně osob- 
nímu úvěru a vyloučiti zejména úvěr hypoteční naprosto, mají-li splniti 
své poslání, 

H. pomýšlí též na nucené uspořádání dluhových poměrů země- 
dělských pro případ, nedělo-li by se tak dobrovolně. Docílilo by se 
toho zákonem připuštěným monopolisováním zemědělského úvěru hypo- 
tečního v zemské bance hypoteční (s vyloučením všech ostatních ústavů 
úvěrních). Aby účinky tohoto monopolisování nebyly mařeny přeměnou 
osobních pohledávek věřitelů cestou soudní exekuce na hypotékami, 
žádá H. dále, aby tato možnost exekuční přeměny osobních dluhů 
v hypoteční byla s jedinou zaklausulovanou výjimkou pohledávek zá- 
ložen Raiffeisenových nadobro vyloučena. A tak vrací se H. v dů- 
sledcích svého projektu k požadavku stejně obtížnému jako důležitému, 
který stále slyšitelněji se ozývá, kdykoliv se jedná o řešení dluhového 
problému v zemědělství: aby pro majetek zemědělský byla stanovena 
maximální hranice (hypotékami) zadlužitelnosti, všechen úvěr přes tuto 
hranici aby byl jen a jedině úvěrem osobním, pro nějž by exekuce 
do pozemkového majetku samotného byla nepřípustnou, jenž by 
se tedy zakládal na osobní zdatnosti a spolehlivosti hospodáře, na vý- 
nosnosti jeho hospodářství, na jeho majetku movitém atd., podobně 
jak se to má u úvěru obchodníkova a z valné míry i průmyslníkova. 
Neboť nemožnost, přeměniti osobní dluh v hypotékami (s řídkou vý- 
jimkou soudně exekvovaných pohledávek Raiffeisenek, přece osobnímu 
úvěru rolníkovu sloužících) — znamená fakticky stanovení maximální 
hranice zadlužitelnosti pro zemědělskou půdu, hranice dané výší úvěru 
poskytovaného zemským hypotečním ústavem, monopolisujícím úvěr 
hypoteční v zemi. A třebas Hattingbergovy projekty nebyly vesměs 
proveditelný v podobě navrhované — také usnesení poradního sboru 
zemědělského při ministerstvu orby o projektech těch nejsou slovem 
konečným — k tomuto kořenu dluhového problému v zemědělství 
vrátiti se musí každý, kdo problém dluhový chce opravdu rozřešiti. 
Nabytá již práva věřitelská netřeba nikterak zkracovati. Teprve odstra- 
něním neomezené zadlužitelnosti hypotékami ucpe se pramen předlu- 
žování rolnického, který nikdy nevyschne, dokud pro zemědělskou půdu 

maximální hranice zadlužitelnosti stanovena nebude. K. 

* 

SOCIÁLNÍ. Kriiničov - Slávkové hlídky - Berlínská stálá výstava říšská pro zařízení ku blahu 
délnictva a bureau pro sociální politiku — Rentabilita podobného bureau pro naše Adámky — 
BQlow a socialisiici<ý stát budoucnosti. 

Textilni stávka v saském Krimičově, vlastně hned v samém po- 
čátku z hromadné výpovědi dělníky v několika málo závodech dané 



299 



ve výluku všeho dělnictva počtem k 8000 ve všech asi 80 krimičov- 
ských továrnách textilních se přesmyknuvší, má zřejmý ráz výzvy to- 
várníků k organisovanému dělnictvu: kdo s koho, otevřený boj o tak 
zvané panství v domě. Sasko, zejména podle překvapujících úspěchů 
sociální demokracie při posledních říšských volbách » červeným krá- 
lovstvím* nazvané, je přímo horkou půdou pro takový souboj a bývá- li 
sociální demokracie občas chvástavou a dráždí-li svými výroky, kolik 
že musí zaméstnatel ze svého panství v dílně popustiti dělnictvu (dle 
stávkujících současně dělníků truhlářských v Praze na př. celou polovici), 
jest na druhé straně pochopitelná nervosnost a umíněnost továrníků, 
kteří upadají v druhý extrém a chtějí míti své kdysi feudálně nedo- 
tknutelné panství v domě i za dnešních naprosto změněných poměrů 
jednou konečně exemplárně zpečetěno. Ale v přítomném případě, 
zdá se, naprosto nebyla půda pro takové vzdorné změření sil, je-li 
ještě zaměstnatel pánem absolutním či musí-li ustoupiti konstituci 
v továrně. Dělníci krimičovští (obvod cvikovský) líčí se souhlasně jako 
lid pokojný, pilný, konservativní, kde namnoze generace mladší vy- 
střídává starší v téže továrně, nestěhovavý, třebas politicky červený. 
Od počátku let 90tých platila tu lltihodinná doba pracovní, ale při 
daleko klidnějším chodu strojů dřívější soustavy. Moderní stroje v kri- 
mičovském přádelnictví a tkalcovství převládající vykazují skorém až 
zdvojené zrychlení chodu, které vyžaduje zrovna zimničného napjetí 
dělníka chod stroje kontrolujícího a úžasnou hbitost napraviti rychle 
vyskytlou poruchu (přetržení nitě a pod.) a ve spojení s neustálým 
postojem, zejména u žen často zlých následků, vedrem v prádelnách 
bavlny, zápachem tuků a olejů v tkalcovnách levných panských látek, 
vdechováním jemných vlákének vlny a bavlny s povstávajícími z toho 
chorobami dýchacích orgánů skutečně vysoké a čím dál nedostupnější 
nároky činí na resistenci i docela zdravého organismu. Co tedy při- 
rozenějšího než požadavek o kratší denní dobu pracovní, i hygienickými 
autoritami za jedinou skutečnou odpomoc tu uznávaný (prof. Dr. Gruber 
v Mnichově aj.). Dělníci krimičovští žádali nejprve počátkem roku 1902 
prodloužení polední přestávky z 1 na 1^/2 hodiny. Po naprostém od- 
mítnutí se strany zaměstnavatelů uveden teprve do proudu požadavek, 
zkrácení denní doby pracovní z 11 na 10 hodin (vedle 5 — lOVo zlep- 
šení mzdy); po odmítavé odpovědi a odmítnutí i jakékoli smírné dohody 
se strany továrníků došlo 7. srpna loni k hromadné podmínečné vý- 
povědi dělníky dané v 5 továrnách krimičovských, načež továrníci 
ihned odpověděli výlukou dělnictva ve všech továrnách textilních, od- 
mítnuvše znovu jakékoli prostřednictví nebo rozhodčí. Státní moc zby- 
tečně ostentativně — protože průběh stávky byl klidný — uvalila na 
obvod stávkový hotový stav obležení, zrušila samovolně zaručenou v Ně- 
mecku volnost koaliční a zatýkala stávkové hlídky, zamezila i chystanou 
společnou vánoční nadílku k vůli možným pobuřujícím řečem při tom, 
vůbec šla tak daleko, že to i v Německu vzbudilo jednomyslný odpor 
a sám Hans Delbrúck v »Preuss. ]ahrbúcher« ostře vytýká saské vládě: 
»Co je komu do toho, vypukne-li spor mezi zaměstnateli a dělníky, 
pokud není porušen právní řád.^ Saska vláda, když se jí už podařilo 



300 



skoro celou zem vehnati do tábora sociálně-demokratického, ani tir 
nevěděla nic lepšího, než s celým apparátem moci státní a policejní 
postaviti se na stranu zaměstnatelů. Může si to kulturní národ dát 
líbiti ? Úřady samy jsou to, které massy dělnictva vhání do sociální 
demokracie, poněvadž brání lidem, aby v živnostenských sporech zá- 
konnou cestou hájili své zájmy !« 

Válečné fondy stávkové jsou imposantní. Jen textilní svaz do li- 
stopadu vydal na podpory stávkové již 600.000 M a 180.000 sebral 
na dobrovolných příspěvcích. Po příkrém porušení práva spolčovacího 
a shromažďovacího policií hrnuly se denně až desetitisícové příspěvky 
dobrovolné a podpory o vánoční týden mohly býti zdvojnásobeny ze 
7, 8, 11 a 12 M na 14, 16, 22 a 24 M. Také továrníci sbírají pří- 
spěvky od příbuzných svazů (na 40.000 M scházelo se z počátku týdně) 
ku podpoře slabších závodů, ale zápal dlouho nevydržel. Popírá se jim 
už právo, činiti ze sebe mučenníky německé textilní industrie a v samém 
saském průmyslu textilním ozvaly se vážné hlasy pro smír, když přece 
obě strany sily své dost už změřily. Vedle živnostníků trpí i továrníci 
sami pokračující a těžko napravitelnou ztrátou svých zákazníků do- 
mácích (konkurrence Porýnska i v specialitách krimičovských) a angli- 
ckých (Belgie); hlavní námitka jich, že by nebyli proti obecnému za- 
vedení lOtihodinného dne pracovního zákonem, není rozhodující 
již vzhledem k faktickému širokému průlomu, který hnutí desetihodinné 
v textilním průmyslu již učinilo. — Na konci přes všechno křečovité 
bránění konstituce vtáhne i do továrny, jako vtáhla do státu. Je jistě 
lip (po anglickém příkladě) vymezit jí rozmyslně hranice, než nechat ji 
se zavázanýma očima vtrhnouti do svého domu a snad potom hlouběji 
a radikálněji než zdrávo. Ve vedení každé vojny krátkozrakost je nej- 
horším nepřítelem. 

* 

Není od místa, u příležitosti krimičovského případu rozhlédnouti 
se, jak v jednotlivých státech pohlíží se na hlídky stávkové, hlídky, 
které stojí poblíž závodů stávkou postižených, kontrolují ty, kdo vchá- 
zejí a vycházejí a hledí pohnouti k stávce. Při tom ovšem nemáme na 
mysli násilné skutky, které zapovězeny jsou zákony všech civilisovaných 
zemí. 

Ve Velké Britanii dovoleny jsou stávkové hlídky (picketing) vý- 
hradně jen, pokud při nich jde o opatření nebo poskytnutí informací. 
Jinak zapovídá se zastrašování, ustavičné sledování dělníka neb jeho^ 
příslušníků dvěma neb více kollegy, hlídání a obkličování domů, zá- 
vodů, ano i schovávání nástrojů, šatstva s úmyslem donucovacím, a to 
pod pokutou 400 Mk nebo 3 měsíců vězení. Soudy pokládají za ne- 
dovolené hlídky už pouhé shromažďování se rozčilených stávkujících 
i bez hrozeb, nadávek, pobuřujících řečí a pod. a pravidlem hned 
ukládají trest vězení, poněvadž pokuty platí dělnické unie. Ještě ostřejší 
je ručení unií za škodu akcemi stávkovými způsobenou i v tomto směru 
dle novější praxe, o níž jsme svého času referovali (známá afféra 
dráhy Taff Vale skončila nedávno před nejvyšším soudem anglickým 
narovnáním, jímž Unie dotyčná uvolila se zaplatiti náhradu škody 



I 



301 



T sumě půl millionu marek!). Úsilí trade-unií o zákonné zvrácení této 
praxe dosud je bezvýsledno. 

V Unii severoamerické platí v četných státech ještě ostřejší 
předpisy. Trestní zákon New- Yorský (1881) připouští k návrhu zaměst- 
navatelovu jako provisorní opatření vydání soudního zákazu stávkujícím 
pod vysokými tresty, aby se pokoušeli o jakékoli rušení práce v zá- 
vodě a to i jen samým prodléváním v jeho blízkosti. V Rusku trestá 
se porušení smlouvy stávkou a svádění k ní (nenásilné) trestem vě- 
zení do 4 měsíců. Ve Švédsku obrací se praxe v poslední době proti 
pořadatelům stávek (1893). Ve Francii povinnost k náhradě škody na- 
stává již úmyslným pokusem, poškoditi něčí interessy výdělečné nebo 
společenské. V Hollandsku, jak známo, po poslední velké stávce vy- 
dána proti hlídkám stávkovým rovněž ostrá opatření; drakonická pak 
přímo opatření protistávková obsahoval loňský vládní návrh zákona 
australského státu Viktorie, jednoho z nejdemokratičtějších na zemi. 
V Německu na základě § 152. živ. ř. jsou hlídky stávkové dovoleny 
a zákazy jich v jednotlivých státech říšským soudem zrušeny jako proti- 
zákonné. U nás platí v té příčině známá ustanovení koaličního zákona, 
dle kterého i nátlak stávkovými hlídkami podléhá trestu vězení od 
8 dnů do 3 měsíců. 

* 

Často už měli jsme na těchto místech příležitost s potěšením si 
opakovati, že myšlenka sociální reformy a především živoucí cit potřeby její 
žije dnes už svým samostatným životem, který už nepotřebuje z věnčí 
násilného pohánění revoltující bídou, ani nedá se másti občasnou reakcí 
nebo střečkováním jistých — třeba občas i vedoucích — proudů sociální 
demokracie. Zaznamenáváme dnes dvě nové, pozoruhodné sociální 
instituce ze sousedního Německa, jednu státní a druhou soukromou. 

V polovici m. r. vstoupila v život říší zařízená a vydržovaná 
stálá výstava pro zařízení ku blahu délnictva v Berlíně-Charlottenburku, 
která nemá se omezovati snad jen na pole úrazové, ale má poskyto- 
vati i přehled toho, co iniciativa humáních podnikatelů a obecně 
užitečných spolků k duchovému, tělesnému i mravnímu povznesení 
dělnictva vymyslila a provedla. Prvějšímu účelu slouží továrníky a od- 
borovými úrazovými pojišťovnami vystavené stroje s ochrannými opa- 
třeními, k jichž vysvětlení v chodu jsou po ruce vyškolení úředníci. 
Náklad na elektrický pohon nese říše. Vystaveny jsou přístroje, 
které okamžitě staví celé skupiny strojů, důmyslně zamezují poranění 
při soustruzích i strojích hoblovacích, stroje, které automaticky se 
zavírají, posune-li dělník ruku příliš dovnitř, nebo opatření, které 
připouští spuštění stroje jen současným hmatem obou rukou, tak 
že tím dělník i proti sebe větší neopatrnosti úrazu na rukou předem 
je chráněn atd. Neobyčejně poučnou je exposice opatření k ven- 
tilaci dílen a odvádění prachu při různých výrobách se vyvinujícího, 
Prof. Sommerfeld znázornil tu ničivé účinky stálého vdechování prachu 
zejména na plíce, na př. u sazečů a kamenníků; zbarvení plic prachem 
při různých pracích se vyvinujícím, množství prachu v plících naleze- 
ného atd. Zrovna křičící výzva, které jistě tak mnohý podnikatel ne- 



302 



odolá, aspoň pokud jeho hlavní chybou je pouhá váhavost. Vzornou^ 
exposici má továrna na akkumulátory v Berlíně-Hagenu; vedle účelného 
zařízení dílen vykazuje pravidelné — týdenní — lékařské prohlídky 
dělníků, dává jim zadarmo mléko a vzornou čistotou dosáhla toho, že 
od let dělnictvo její je ušetřeno chorob z otravy olovem. Stála jí ovšem 
tato péče v r. 1902 na 60.000 Mk vedle bezplatného poskytování 
kávy a mléka a lázní — blahoslavená, ušlechtilá pýcha, která takto se 
chlubí a smí pochlubiti. — K těmto exposicím přistupují modely děl- 
nických kolonií jednotlivých závodů a stavebních spolků; příznivě vy- 
jímá se tu šťastnější Stuttgart s malými domky v zahradách roztrouše- 
nými proti Berlínu, který při enormních cenách pozemků musí se spo- 
kojiti s dělnickými kasárnami, v jichž čtyřpatrové skupině na nádvoří 
zrovna jen pro dva stromečky zbylo místa. K tomu se řadí bohatý 
výběr modelů továrních kuchyní, jídelen a místností pro zotavení děl- 
nictva, koupelen atd. - Říšský zdravotní úřad vystavuje nejobyčej- 
nější potraviny dle jich výživnosti na jednotku v ceně 50 feniků 
každého druhu. Výsledek: se zřetelem k výživnosti čočka a hrách jsou 
nejlacinější. — V správní budově nalézáme také kromě knihovny pro- 
storný sál pro přednášky z oboru blahočelných zařízení dělnických. 
Prostor výstavní jest zdarma. Plán výstavy vznikl již r. 1893 z tehdejší 
výstavy hygienické a z pozdějších speciálních exposic státních i sou- 
kromých sem spadajících vznikla nynější výstava, jejíž náklady zařizo- 
vací páčí se na víc než million marek a správní na 70.000 Mk. 

Mohli bychom skončit stereotypním už: A my? Ano, my jsme 
— chudší, bijeme se s životem pořád ještě víc holýma rukama. Takta 
na nějaké to museum — pro nás ku podivu kouzelného zvuku — roz- 
křídlí se hned kde jaký společek, ale vidíme, co to stojí. A bez pa- 
tronance veřejné, dostatečnými fondy vládnoucí, něco v tom začínat 
je hotové dětinství a jistá blamáž. Zvlášť u nás, kde by musila přece 
býti musea dvě, české a německé. A třeba mezi německými firmami 
v samé Praze najdeme cennou exposici sem spadající, ne víc, co by 
na jedné ruce spočetl, jak by to bylo s českým museem, kde v našich 
teprv dozrávajících hospodářských poměrech je přirozeně mnohé ještě 
žádoucím luxem, co jinde už přešlo pod niveau běžné míry životní ř 
Zatím u nás před nějakým časem náš pracovní úřad statistický slíbil 
založiti katastr (archiv) blahočelných zařízení dělnických pro informaci 
zaměstnavatelů prý; od té doby však nic o něm nebylo slyšeti. Ale 
co je v Rakousku zakatastrováno, aspoň ještě nikdy se neztratilo. Na- 
nejvýš to zastará, ale se světa zmizet nemůže. 

Druhý počin, soukromý, na poli péče sociální je berlínské bureau 
pro sociální politiku, které má vstoupiti v život 1. lednem t. r. dle 
vzoru pařížského musea sociálního, které je ohniskem vědeckého i prak- 
tického úsilí na poli sociální reformy ve Francii. Bureau je vlastně 
berlínským sekretariátem frankfurtského Ústavu pro obecné blaho, ale 
má býti v úzkém styku se známým týdenníkem » Sociále Praxis*, Spo- 
lečností pro reformu sociální (německou to sekcí známého mezinárod- 
ního sdružení pro ochranu dělnictva) a německým Spolkem pro sociální 
politiku. Redakce >Soc. Praxis* přesídlila se již do místností nového 



I 



303 



bureau, a Společnost pro sociální reformu má tam již své místnosti. 
Bureau chce vydržovati odbornou knihovnu, poskytující prameny pro 
veškerá odvětví literárních prací sociálně-politických; archiv, pořáda- 
jící nepřetržitý denní proud materiálu sem spadajícího a udržující jej 
v evidenci k poskytování informací; čítárnu; poradnu jak pro literární 
činnost, tak i pro praxi sociální, zejména pro dělnickou právní ochranu, 
pojišťování, bytovou otázku a ochranu dělnictva. Bezplatným propůj- 
čováním místností ke schůzím spolků sociálně-politických a dělnických 
organisací chce se státi střediskem všeho snažení sem spadajícího, po- 
stoupiti pak i k pořádání sociálně-politických kursů a přednášek atd. 
Místnosti má v Berlíně, Nollendorfstrasse 29 — 30 II. 

Také na takové bureau se možná rozkřídlí leckterý ctižádostivý 
náš spolek, na nějž už žádné museum nezbude. Radíme mu, aby 
počkal aspoň, až budeme míti nějakou tu Společnost pro obecné 
blaho. Společnost pro sociální reformu, Sociální praxi a Spolek pro 
sociální politiku. Leda by se uvolil, že nebude poskytovati jenom in- 
formace o otázkách sociálně-politických, ale už hotové sestříhané a 
slepené články, brožury a snad i knihy o tom pro naše Adámky 
s uvedením vystříhaných pramenů pod čarou k vůli většímu dojmu. 
To by se možná i vyplácelo. 

Říšský kancléř německý hrabě Biilow má takto mnoho příbuzných 
rysů řečnických s naším neroztrhatelným p. Korbrem, jenže snad je 
joviálnější a nepodává výsledky své pilné lektury (ein unermiidlicher 
Lerner) s takové úžasné výše duševní převahy a bystrozraku pro všecko, 
jako náš p. Korber. Měl při prosincové rozpočtové debattě v ně- 
meckém říšském sněme hojně příležitosti vysloviti se o tom, nač už 
dávno byli v Německu zvědavi, jak to do opravdy myslí se sociální 
demokracií. Dle »Kreuzztg".« byl už zrovna strach, že věří v její roz- 
klad a následující z toho polepšení její a že sociálně demokratické ne- 
bezpečí podceňuje. Napravil se. Řekl, že už dovede se sociální demo- 
kracií zatočit a povalit každého, kdo se nepokloní majestátu zákona, 
striktně vykládaného. Jeho kritika sociální demokracie byla bezohledná, 
jak jí to plně patří pro její nesnášenlivost až k terrorismu, církev- 
nictví a chvástavost, která už pomalu překonala všecko, co kdy mě- 
šťácký tisk a strany na tomto poli vykonaly. Ale dál ho přívrženci 
různých káznicových předloh nedostali. Odmítl každou náklonnost k ner- 
vósnímu zákonodárství, promluvil vřele o tom, jak správné dráhy vidí 
jen v soustavné práci sociálně reformní a organickém, klidném vývoji, 
dovolávaje se proti velikášství sociální demokracie důvěry občanstva 
v sebe samo, ve svou sílu, která je větší, než si myslí. Jistě je, ale 
zatím je ta síla latentní, malomocná, protože hledá teprve nové nějaké 
své plamenné dogma, které soc. demokracie dávno má a s kterým až 
po dnešek ještě vystačuje. Ale ve svém vtipkování zašel příliš daleko. 
Žádal kousavě soc. demokraty, aby konečně jíž jednou pověděli, jak 
si v praxi svůj stát budoucnosti představují ne-li jako káznici a pod. 
Představme si škodolibou, ploskou pochvalu, jakou by výrok takový 
u nás provázela snad rozhodná většina různých vedoucích listů a po- 



304 



ložme vedle ní klidnou a věcnou kritiku, jakou tento passus kancléřovy 
řeči provází na př. »Fkft, Ztg.«. To je, praví, velmi choulostivé pole, 
a kdo docela pevné nesedí v sedle, raději ať se na ně neodvažuje. 
Bůlow, jako už Bismarck, žádal od soc. demokratů, aby mu přesně 
pověděli, co přece chtějí postaviti na místo dnešních řádů společen- 
ských, jak jejich stát budoucnosti vlastně vypadá a v praxi má býti 
zřízen. Dal tím jenom lacinou zbraň soc. demokratům do rukou, neboť 
mohou mu prostě namítnouti, že mu jádro sporu je stejně cizí, jako 
růstalo cizím Bismarckovi. Skutečně křivdili soc. demokratům všichni 
ti, kdo od nich žádali, aby přesně popsali stát budoucnosti, jejž oče- 
kávají. Na tom nemění ničeho, že se skutečně někteří soc. demokrati 
mořili s konstruováním takového státu. Dokázali tím jen, že svého 
svatého Marxe sami nepochopili, jako na příklad Bebel ve své knize 
»Oženě«. A jestli dokonce vrchní theoretik Kautsky pokusil se o nárys 
státu budoucnosti, nanejvýš tím dokázal, že Marxovi rozumí lip než 
Marx sobě sám. Neboť Marxovi samému nikdy nenapadlo, kresliti si 
stát budoucnosti, naopak podobnou choutku přímo odmítl. On toliko 
věřil, že může dokázati vývojovou tendenci ke kollektivismu, která 
si s přírodní nutností zjednává platnost, a tím učinil vše, co lze žá- 
dati slušně od vědecké theorie. Je-li tu skutečně taková tendence, a 
je-li opravdu, není-li paralysována, po tom lze se ptáti, ale ne po 
tom, jak vypadá stát budoucnosti. Poslednější otázka a kritika tohoto 
státu je sice agitačně velmi účinná a jista pochvaly mnohých, ale ne- 
bude nikdy slavnou kapitolou v kritice marxismu. Kdyby se byl Búlov omezil 
na ono správné jádro otázky, mohl Bebela jako spisovatele rozcupo- 
vati jen což. 

Svědí zrovna v péře improvisovati, co by tak o této věci do- 
vedly říci a řekly na př. *Nár. Listy « ve svém úvodníku nebo reliéfu 
z říšské rady, ale ony to jistě řeknou samy a několikrát. p. 

ŠKOLSKÉ: Definitiva okresních školních inspektorův — Učitelstvo a strany politické — Nový 
disciplinární řád pro učitelstvo ve Štyrsku. 

V časopisectvu učitelském přetřásá se v poslední době živěji 
otázka zdefinitivnění okresních školních inspektorů. Od roku 1889, 
kdy ministr vyučování Gautsch podal na říšské radě návrh zákona, 
jímž okresní dozorcové školští se měli státi definitivními úředníky stát- 
ními do IX. služební třídy zařazenými, nebylo otázkou touto hnuto 
ku předu. Od vydání základního říšského zákona školského jsou v Ra- 
kouska okresní školní dozorcové v postavení zatímním. Asi z poloviny 
vybíráni jsou z učitelů škol středních, kteří se o místa ta ve školství 
obecném rádi hlásí, protože jsou pro ně považována za poslední stupně 
k ředitelským místům na školách středních. Z druhé poloviny náležejí 
okresní inspektoři školní do statutu učitelstva škol obecných a mě- 
šťanských. Jsou to v největším počtu případů ředitelové škol mě- 
šťanských, kteří rovněž rádi ucházejí se o místa ta, znamenající nej- 
vyšší karriéru, jíž se mohli v životě domoci, jednak z jisté ctižádosti 
po moci nad podřízeným sobě učitelstvem, jednak pro poměrně dosti 
nepatrný paušál, který při nedávném ještě bídném hmotném po- 



305 

stavení učitelstvu škol obecných a měšťanských znamenal přece jen 
jisté zlepšení hmotné. 

Není sporů o tom, že úřad okresních dozorců školských je 
velmi důležitý a že, kdyby byli k němu vybíráni lidé pevných povah, 
nepodléhající různým vlivům v okresních radách školních, lidé znající 
myšlenky předních vychovatelských klassiků, lidé s bystrým smyslem 
pro vnitřní drobné reformy ve školství, lidé s jemnějším smyslem pro 
poměrně největší spravedlnost při důležitém obsazování učitelských 
míst — pokrok ve vnitřním vývoji obecného školství byl by nepopi- 
ratelný. Takovýchto opravdu vyvolených inspektorů školních je však 
jenom hrstka nejskrovnější. V největším počtu případů jsou naši školní 
inspektoři lidé se skrovným rozhledem ve školství a vychovatelství, 
kteří pro svůj důležitý úkol neosvojili si nic, kromě trošky znalosti 
zákonů a nařízení školských, lidé. jejichž duševní bystrozrak hlouběji 
než ku vnějšku školství a vyučování nesáhá, lidé neznající zákonů 
dětské psychologie, lidé bez hlubšího porozumnění snahám a cílům po- 
krokového učitelstva. Naši inspektoři školní nemají proto také téměř 
pražádnou účast v literatuře paedagogické. V časopisectvu učitelském 
více než třeba rozšířeném je jméno inspektora školního bílou vranou. 
Dá-li inspektor školní pak přece něco k nějaké vážnější práci učitelské, 
na př. k monografii toho kterého školního okresu, pak je to jenom 
pouhé jméno pro povzbuzení učitelstva. 

Není divu, že při těchto vlastnostech valná většina školních in- 
spektorů stala se rozsévači školského byrokratismu, pěstujícího prázdný 
formalism, nudné uniformování method učebných a ubíjejícího každou 
jen poněkud volnější individualitu učitelskou. 

Při silném vlivu, jaký je okresním dozorcům ve školním úřadě 
zaručen, lze vypočísti, v jakém duchu se školství vyvíjí. Vlivem inspek- 
tora-byrokrata dosazováni jsou na důležitá místa správců škol zase 
jenom lidé šířící a utužující školní byrokratism v ústavech svému ří- 
zení svěřených. Muži se samostatnějším úsudkem, s větším rozhledem 
a vzděláním, pevnější povahou setrvávají namnoze po celý svůj život 
ve školství na místech podřízenějších. Je příznačným, že mnozí učitelé 
se značnou literární činností paedagogickou, kterou nemálo přispěli 
a přispívají k výchově mass učitelských (Mrazík, Černý a j.) nemohou 
se domoci ve školství míst vůdčích. K jakým neblahým a pro školství 
osudným zjevům dochází při obsazování míst ředitelův a správců škol 
osobami byrokratism školský utužujícími, měli jsme příležitost ukázati 
v listopadovém čísle této revue. 

Nelze popříti, že pro definitivu okresních školních inspektorů 
jsou některé věcné důvody. Při definitivním obsazení míst okresních 
dozorců školních uprázdnila by se pro učitelstvo zvláště škol měšťanských 
značná řada definitivních míst učitelských, která při nynějším zatímním 
postavení inspektorů mohou býti obsazena jenom zatímně nedostatečně 
honorovanými zástupci, kterým naděje na definitivní postavení nekyne. 
Tím odstraněna by byla také místa osobních podučitelů na školách 
měšťanských, která jsou důsledkem nynější zatímnosti školních inspek- 
torů. Postup učitelstva byl by při tom živější! Mimo to, při defini- 

NAŠE DOBA. R. XI., č. 4., 1904. 20. ledna. 20 



306 



tivním postavení, nepokládali by mnozí školní inspektoři z řad učitelů 
středoškolských úkol svůj ve školství obecném za stav přechodný, 
a nevynakládali by všechny své síly k tomu, aby z místa tohoto se 
dostali postupem k místu lepšímu a stálejšímu. Také postavení školních 
inspektorů, vybraných z řad učitelstva škol obecných a měšťanských, 
by při definitivě získalo na samostatnosti jak vůči okresním hejtmanům, 
kteří okresním školním radám předsedají, tak vůči samosprávným 
členům této korporace. 

Ohled na lepší postup učitelstva škol měšťanských a tím i obecných 
a snaha po odstranění nevhodné instituce osobních podučitelů vedly 
hlavně orgán ^Jednoty učitelstva škol měšťanských « » Školu měšťanskou 
a živnostenskou*, že se jediná mezi časopisy učitelskými pro defini- 
tivu okresních školních inspektorů vyslovila. Zdá se však, že článek 
uveřejněný v 22. č. tohoto orgánu nebude v této otázce výrazem 
všeho členstva »Jednoty«. 

Učitelstvo české ve své velké většině snahy po zdefinitivnění 
okresních školních inspektorů odmítá. Naproti tomu v učitelstvu ně- 
meckém jeví se poněkud větší sklonnost ku přijetí definitivy vzpome- 
nutých školských činitelů. Fakt tento ukazuje také, že poměr mezi 
školními inspektory a jim podřízeným učitelstvem je na straně německé 
daleko přátelštější a teplejší, než na straně české. Český člověk 
v nadřízeném postavení rád dává cítit propast, jaká je mezi ním a podříze- 
nými, k nimž přece nedávno náležel a z nichž vyšel. Byrokratism 
školními dozorci šířený propast mezi učitelstvem a inspektory valně 
rozšířil a odmítání definitivy školnícli inspektorů se strany velké vět- 
šiny učitelstva je toho jen přirozeným následkem. 

Učitelstvo české touží dnes po tom, aby samo nabylo moc, 
školní inspektory si voliti. Školský program učitelstva sdruženého 
v » Zemském ústředním spolku* v této příčině výslovně žádá: » Dozorce 
paedagogické volí sobě učitelstvo každého školního okresu na dobu 
6 let, dozorce zemské na tutéž dobu zemská konference učitelská. « 
Mimo to touží tento program po tom, aby paedagogický dozorce měl 
na zřeteli stále zdárný rozvoj školství a byl rádcem učitelstva a jeho 
spolupracovníkem. Program pak učitelstva pražského a okolního, sdru- 
ženého v »Komenském« výslovně uvádf: > Okresní školní inspektor 
jest učitelstvu paedagogickým rádcem. Po vykonané prohlídce školy je 
povinen ve zvláštní poradě učitelské podati svá dobrozdání o působení 
každého učitele zvláště, má vyslechnouti učitelem podaná vysvětlení 
neb obranu. Obsah tohoto jednání musí býti protokolován, všemi 
účastníky podepsán a opsán, originál je uložen u okr. šk. rady (opis 
v archivu správy školy) a je podkladem pro veřejnou kvalifikaci, kteréž 
je potřebí k úřednímu jednání, zvláště pro obsazování učitelských míst. 
Okresní porada učitelstva obecných škol vždy po 6 letech činí návrh 
tří členů svých, z nichž zem. šk. rada, tímto ternem vázaná, ustano- 
vuje okresního škol. inspektora, který po dobu své volby požívá do- 
volené a přiměřeného cestovního paušálu, Ve dvou obdobích po sobe 
nemůže nikdo být okresním šk. inspektorem. Administrativní stránku všeho 
školství v okrese vykonává úředník okresní šk. rady. — Pro volbu 



307 



okresních inspektorů pro měšťanské školy rozdělí zemská školní rada 
všecky okresy (české zvlášť a německé také zvlášť) na řadu skupin 
dle krajů; učitelstvo měšť. škol těchto krajů ve zvláštní konferenci 
vykoná volbu tří členů, z nichž zem. šk. rada jmenuje okr. šk. do- 
zorce pro měšťanské školy tohoto kraje. « »Učitelslcé Noviny* pak 
z 1. prosince v polemice se » Školou měšťanskou a živnostenskou « vy- 
slovujíce se pro definitivu školních inspektorů, povzbuzují : »Pracujme 
co nejusilovněji, aby inspektoři nebyli jmenováni definitivně, aby i do- 
savadní způsob jmenování jich byl odstraněn, aby dozor nad školami 
postaven byl na zcela jiný, moderní a demokratický základ, aby pře- 
stala dosavadní neobmezená moc inspektorů nad učitelstvem, aby za 
inspektory voleni byli svobodným učitelstvem učitelé, kteří prokázali 
k úřadu tomu způsobilost zvláštní zkouškou, aby úřad jejich nebyl 
stálý a aby po určité lhůtě vraceli se zase do školy. Jen tak zavládne 
ve školství pokrok a svobodný duch v učitelstvu.* 

Druhá otázka, která se dostala v poslední době v učitelstvu na 
přetřes, je otázka poměru učitelstva k politickým stranám českým. 
Věstník Zemského Ústř. spolku » Český Učitel* věnoval jí celou řadu 
článků, ukazujících, jak mnoho je tu nevyjasněného. Politický klub 
české strany lidové rokoval o otázce politických stran a učitelstva dne 
1. pros. ve zvláštní schůzi. Učitel V. Beneš ve věcném referátu dovo- 
zoval, že učitelé zvláštní stavovskou stranu politickou, jakou mají na 
př. dělníci, rolníci a j., vytvořiti nemohou, protože na ni ani počtem 
svým nestačí. Nemohou si ani vytvořit jednotnou organisaci vlastního 
stavu. Chtějí-li být politicky činnými, musí vstoupiti do politických 
stran občanských. Správnost tohoto úsudku potvrzují němečtí učitelé 
v Cechách, kteří si poměrně silný politický vliv (jsou na zemském 
sněmu zastoupeni 6 poslanci a mají i zástupce svého v zemské školní 
radě, kdežto učitelé čeští v žádné z těchto korporací zastoupeni ne- 
jsou) vymohli jedině svojí prací v politických stranách německých. 

Učitelstvo české dle referátu V. Beneše nechce však ve své valné 
většině býti politicky činným. Úřední jeho postavení a vratký, ničím 
nestanovený postup je příčinou závislosti učitelstva na všech stranách. 
Učitelstvo nemůže míti určitě vyhráněného politického přesvědčení, 
protože po celý život téměř je nuceno žádat. O žádostech jeho pak 
rozhoduje občanstvo různých politických stran, klérus ve všech úřadech 
školních zastoupený, i vládní byrokracie, kteřížto faktorové touží po 
tom, aby učitelé politicky nevystupovali. Činitelé o žádostech učitelských 
rozhodující nejsou vázáni žádnými určitými zásadami při obsazování 
míst a voliti mohou dle § 11. zem. zák. z 19. prosince 1875 dle 
toho, »kdo se jim zdá býti nejzpůsobilejším*. Na dobu služebnou a 
způsobilost, kteréžto okolnosti při postupu státního úřednictva a uči- 
telstva jsou v největším počtu případů rozhodujícími, samosprávné 
úřady školské, v jichž rukou spočívá osud učitelstva, hleděti nemusí. 

Při těchto poměrech je jasným, že učitelstvo české ve velké své 
většině není činným politicky po svém vlastním, samostatném přesvěd- 
čení, po případě proti přesvědčení těch, kteří o jeho žádostech roz- 
hodují, neboť by si tím samo zastavilo ve svém služebním postavení 

20* 



308 



postup. Poměry, jimiž je skličováno, vedou učitelstvo ke skrývání 
vlastního jeho vnitřního přesvědčení in politicis a ke kompromissům 
s těmi faktory, kteří o něm rozhodují. Je v tom také jeden z kořenů 
mravní otázky učitelské. 

Mimo to každou žádost učitelskou provází okresní mspektor 
školní podrobnou tabulkou, v jejíž jedné rubrice dává kvalifikaci o po- 
litickém chování učitele, při čemž se řídí nařízením zemské šk. rady 
z r. 1895, ukládajícím učitelstvu » obzvláštní zdrženlivost u vykonávání 
všeobecných práv«, t. j. při svobodném projevování mínění, při půso- 
bení ve spolcích, shromážděních a při volbách. 

Je samozřejmým, že učitelstvo, jako stav poddajný, uvyklý bráti 
každé nařízení školního úřadu úzkostlivě na vědomí, aby snad ten 
který § nepřekročilo, poměrům, jimiž je sevřeno, se nebrání, ale plně 
se jim přizpůsobuje. Souhlasí uvnitř s pokrokovějšími politickými stra- 
nami, ale veřejně a otevřeně s nimi nejde, aby si neuškodilo u poli- 
tických stran vládnoucích, které nad učitelstvem moc svou vykonávají. 
Za těchto poměrů je možno do jisté míry i pokrokem nazvati, že uči- 
telstvo za Mladočechy, kteří o něm dosud všude rozhodují, se již nebije. 

Učitelstvo má dle referátu V. Beneše, uveřejněného plně v »Učit, 
Novinách «, tiché příslušníky své ve všech z 11 politických stran če- 
ských. K Mladočechům, jako k vládnoucí straně s příslušnou mocí, 
hlásí se z učitelstva dosud značný počet. Učitelé tito prošli liberální 
výchovou mladočeskou a nevzdělávajíce se politicky, rychle se stranou 
se octli v úpadku, Mladočeské prostředí nejlépe ze všech také hoví 
jejich pohodlí a zájmům hmotným. Řady učitelů hlásí se ke straně 
radikálně pokrokové, radikálně státoprávní, hrstka zvláště starších jde 
ještě se Staročechy, hrstku převedl posl. J. Černý vlivem svým k ná- 
rodním dělníkům, hrstka učitelů pro soukromé zájmy hmotné přissála 
se ke klerikálům. Jednotlivci z učitelstva jsou upřímnými stoupenci 
strany sociálně-demokratické, několik učitelů jde s theoretickými anar- 
chisty. V poslední době přilákal k sobě vzrůst strany agrární po ven- 
kově řadu učitelů. Klub české strany lidové čítá mezi členy svými 
přes 60 otevřených svých stranníků a počet jich stále roste, což po- 
dává důkaz, že strana realistická v učitelstvu, politicky se stále vzdě- 
lávajícím, nabývá půdy stále větší. 

Převážná většina učitelstva je dle V. Beneše politicky indiferentní. 
Cítí úpadek stran starých, ale pro zápas mladých nemá ani chuti ani 
vůle z ohledů, které plynou z jeho služebního postavení. Většina tato 
nepracuje ani pro pokrokový politický tisk, odebírá a čte nejrozšíře- 
nější denník český, jsouc tak spolu odpovědna za všechny ty škody, 
které list tento v nejširších vrstvách lidových rozséváním pověrčivosti, 
podněcováním nižších pudů a splošťováním českého života působí. 

Jako od každého vzdělaného člověka musí se také od učitele 
žádati, aby měl určitý politický karakter. Vliv učitelstva jinak nesešili, 
nevstoupí-li učitelé do politických stran a nesúčastní li se činně jich 
práce. Proto je volání tu a tam v učitelských listech se ozývající, aby 
učitelé zatím do politických stran nevstupovali, zcela nemístné. Politické 
práce na všech stranách je u nás třeba jako soli, a chce-li učitelstvo 



309 



opravdu kulturně pracovat nesmí se vyhýbati ani práci politické, která 
přinese velikým vrstvám z politických práv vyděděným to, co jim 
patří a pro co je obecná škola se všeobecnou povinnou návštěvou 
školní vychovává. Politická práce přinese však i hojný užitek učitelstvu, 
které se jí činně súčastní. Po vydobytí větší skývy chleba nastává 
učitelstvu neméně velký a vytrvalý boj za plná občanská práva, 
z kterých je dosud ve mnohém směru vyděděno. Politickou prací 
domůže se učitelstvo náležitého zastoupení ve školních a zákonodárných 
korporacích, z nichž je dosud namnoze vyloučeno, a v nichž bude 
moci teprve pracovat k uskutečňování svého programu, na posledním 
sjezde vypracovaného. 

Účastí na politické práci ve stranách učitelstvo přiblíží dobu, 
kdy padnou řetězy nehumánního a nepokrokového řádu disciplinárního, 
které již v některých zemích rakouských jsou ne-li odstraněny, tedy 
aspoň hodně uvolněny, také v Čechách. Otázku úpravy disciplinárního 
řádu učitelského v pokrokovém duchu doby lze pokládati nyní pro 
učitelstvo se zdravým právním citem za nejpalčivější a měla by se vy- 
naložiti síla všech učitelských korporací k jejímu příznivému rozřešení. 

Je charakteristickým, že nejen hmotné, ale i právní poměry 
učitelské zlepšují se v jiných zemích rakouských dříve a lehčeji než 
v Cechách. Tak učitelstvo ve Štyrsku na př. domohlo se právě no- 
vého disciplinárního řádu, jaký mu musí učitelstvo v Cechách záviděti. 
Dle něho ^ vede šetření o protizákonném chování učitelově ve věcech 
školských výhradně okresní školní rada a rozhoduje o trestním postupu, 
jejž schvaluje nebo zamítá zemská školní rada. Při zavedeném vyšetřo- 
vání je okresní školní úřad povinen písemně oznámiti učiteli, proč je 
vyšetřován. Vyšetřování vede předseda okr. šk. rady, který si může 
přibrati na pomoc okresního školního inspektora. Při vyšetřování mají 
se uvážiti všecky okolnosti, které mohou obviněnému sloužiti za obranu. 
Má se také zachovati důstojnost učitelova i jeho úřadu. Žáci vyšetřo- 
vaného mají býti vyslýcháni, jen když toho účel šetření nevyhnutelně 
vyžaduje. 

Je-li při vyšetřování podstatný rozdíl mezi výpověďmi obviněného 
a výpověďmi obviňujících, mají být obě strany slyšeny vůči sobě. 
Vyšetřovanému musí se vždy dáti příležitost obeznámiti se s postupem 
vyšetřování před závěrkem disciplinárního vyšetřování. Na požádání 
vyšetřovaného musí se mu předložit k nahlédnutí všecky spisy vyše- 
třovací. K tomu se mu má poskytnout aspoň 8 dní času. V dalších 
8 dnech má obviněný právo podati proti obviněním prohlášení buď 
protokolární nebo zvláštním podáním. Podá-li nové důvody, jež nemají 
jen účel vyšetřování zdržovati, může se ve vyšetřování pokračovati, 
ve kterémžto případu má obviněný právo činiti návrh na Qovolání 
nových svědků. 

Po skončeném vyšetřování pošle okr. šk. rada akta se svým pro- 
hlášením zemské školní radě. Ta odevzdá akta předsedovi disciplinár- 
ního senátu, není-li třeba, aby vyšetřování bylo ještě doplněno. 

^ ^Učitelské Noviny* z 31. prosince 1903. 



310 



V disciplinárním senátě zasedati má vedle místodržitele nebo místo- 
předsedy zem. šk, rady jako předsedy, administrativního referenta zem. 
sk. rady nebo jeho zástupce jako zpravodaje, člena z. šk. rady vo- 
leného zemským výborem, zemského škol. inspektora, člena z. š. r. 
voleného pokud možno ze zástupcův učitelstva také učitel škol obecných 
a měšťanských ze Štýrského Hradce, jmenovaný ministerstvem vyučo- 
vání z terna, navrženého zemskou poradou učitelskou nebo jeho zá- 
stupce touže cestou jmenovaný. 

K disciplinárnímu řízení zvou se členové 8 dní napřed a 3 dni 
před řízením oznámí se den řízení vyšetřovanému. Disciplinární senát 
je způsobilý k usnášení, jsou-li kromě jeho předsedy ještě 3 jeho 
členové přítomni. Je oprávněn vrátit akta okr. šk. radě, uzná-li pot řebu 
jich doplnění a může k řízení přizvati svědky, aby vůči vyšetřova nému 
svědčili. Výdaje spojené s vyšetřováním hradí zemská školní rada a 
vyšetřovaný jenom v případě, je-li odsouzen a byli-li svědkové k jeho 
žádosti povoláni. Obviněnému, který má právo býti při řízení přítomen, 
náleží poslední slovo. Členové senátu mají právo činiti otázky ke zpravo- 
dajovi, obviněnému i svědkům. Na konec dává zpravodaj rozhodnouti 
návrhy, má-li se vyšetřování doplniti, není-li příčiny trestat obviněného 
trestem pořadovým nebo disciplinárním, nebo má-li se trest přisouditi. 
Rozsudek má se opírati pouze o přitěžující okolnosti, vytčené obvině- 
nému při vyšetřování a řízení. O řízení sepisuje se protokol a vý- 
sledek oznámí se obviněnému i místní školní radě. Obviněný může do 
Í4 dnů podati protest k ministerstvu. Pořadové tresty udílejí se na 
základě usnesení okr. šk. rady, ale obviněný může proti nim podati 
ve 14 dnech stížnost k zem. šk. radě, proti jejímuž rozhodnutí není 
již v otázce výše trestu odvolání. Disciplinární tresty jsou: důtka, pře- 
ložení z trestu na místo s týmž nebo nižším platem, propuštění z místa 
a z úřadu učitelského. Zastaví-li se učiteli po čas vyšetřování služné, 
stanoví zem. šk. rada výši příspěvku na výživu obviněného a jeho 
rodiny, který nesmí přesahovati dvě třetiny platu. — To jsou zásady 
disciplinárního řádu podstatné jiné než zásady disciplinárního řádu 
v Čechách, na Moravě a j., jejichž krutostem je učitelstvo těchto zemí 
vydáno na milost i nemilost. — 



H 



UDEBNÍ: Novější české hudební publikace symfonické a komorní. 



Po létech velikých činů Smetanových a Dvořákových zdá se, 
jakoby měla nadejít naší hudební produkci léta žní nebohatých. Po 
létech zázračné přímo produkce léta umělci reproduktivními požehnaná 
— je-li virtuosita, sama sobě jsoucí cílem, požehnáním. — Produkce 
nejvážnějšího rázu, skladba symfonická, zastoupena jediným dílem star- 
šího, ale stále se vyvíjejícího pracovníka. Emanuel Chvála vydal 
v edici Mojmíra Urbánka symfonický obrázek »0 p osvícením. Od 
posledního jeho díla orchestrálního, od »Jarní symfonietty«, přetížené 
thematickou prací a plastiku ve příliš hutné instrumentaci utá- 
pějící ke prostší, jasnější, melodicky bohatší symfoniettě druhé 



311 



»0 posvícení*, jest veliký krok. Česká lidová taneční nota a národní 
píseň udaly základní tón díla. A skladatel nevypadává z tónu toho ani 
při umělé, plně ovládané práci symfonické. Je-li Chválova technika 
orchestrální poněkud těžkého rázu: dobrým, dokonalým provedením, 
v jakém jsem je právě neslyšel, dalo by se docílit téže lehkosti a pů- 
vabu zvukového, jehož snadno docilujeme, hrajíce skladbu ve pěkné 
Kaánově čtyrručné úpravě. — Lépe než v symfonii, zříme se na 
tom, přehlížejíce díla genru komorního. Pravda, z každoročně rozdělo- 
vaných cen komorního spolku neslyšíme téměř jediné veřejně zahrány, 
natož tištěny. Ale snad jsou vinny spíš nepříznivé komornímu dílu 
nakladatelské poměry, než skladby samy. Předloni, tuším, cenou po- 
ctěné dílo Vítězslava R. Mosera, serenada pro dvoje housle, 
cello a klavír propracovala se přece do veřejnosti; s francouzským 
titulem vydal ji Lav. Hardtmann v Záhřebu — kde skladatel ostatně 
působí jako professor houslí na zemském hudebním závodě. Sloh její, 
daleko vzdálen myšlenkové hloubky a prohloubeného, umělého a hlasy 
samostatně vedoucího pravého stylu komorního, jest spíše slohem 
prosté dobré hudby domácí. V intimitě domova oceníte i ve prove- 
dení lepších dilettantů tu hudbu měkkou, klidnou, na dlouhých pro- 
dlevách bassů co chvíli své melodie sdkolébávající, sladce ve mnohých 
nónových a undecimových harmoniích nyjící, líbeznou. — Z naklada- 
telů domácích zase Mojmír Urbánek odvážil se vydat jediné doma 
tištěné dílo komorní. A zase jest to dílo Chválovo. Ctyřvěté kla- 
vírní trio z g-moll nejúsečnější, dokonale přehlednou formou zpra- 
covává své rhytmicky rázné, většinou národně zabarvené myšlénky. 
Mnohá z nich, jako velmi půvabná, rozrušeně zpívající věta vedlejší 
či energické thema scherza či široká kantiléna věty volné, především 
pak jadrné obě myšlénky fmalní vás zaujmou na první poslech. Jen že 
jest tu a tam výraz Chválův, jeho umělý kontrapunkt trpký ; třeba 
vžít se trochu v mužnou jeho drsnost, pak oceníte bohatství citu a 
života, jež v díle se kryje. Dělo se mi s dílem tím při přečetných 
jeho reprodukcích jako s dílem Brahmsovým: zájem pro ně neocha- 
boval, vždy stejně rád jsem je hrál, jen stále prostším mi připadalo, 
zpěvnějším a jasnějším. A v obecenstvu chytaly zejména radostné, svěží 
rhytmy finální věty i v místech, kde dosud komorní hudby snad ani 
neslýchali. — Berlínská firma Simrockova uvedla do světa jiné naše 
české trio: Vítězslava Nováka op. 27. Myšlenkovým základem svým 
spočívá na lidové písni slovácké, na jejích vášnivě trhaných rhythmech; pří- 
značných jí zvláštních obratů harmonických a především rázovitých effektů, 
jimiž lidoví hudci ji instrumentují, effektů slováckého cymbálu rovněž 
přiměřeně využito. — Zcela nově a samostatně koncipováno jest dílo 
ve stavbě a ve formě své. Forma sonátová jeví se tu v nejtěsnější, 
nejzhuštěnější své podobě. Ze dvou základních motivů, co nejrůzněji 
varirovaných vyrůstá stavba vzácné umélosti a rozmanitosti a jednot- 
nosti zároveň. Není tu obvyklých oddělených sonátových vět. Jedno- 
tlivé veliké oddíly, jednotlivé velkolepé variace základních myšlének, 
zasahují do sebe, jeden s druhým srostlý, jeden ze druhého, nálada 
z nálady vyrůstající: forma nejčistší, dokonalé plastiky, při své ne- 



312 



smírné bohatosti detailu, zcela preliledná ve svých mohutných kontrastech 
a především ve své jednoHté, nepřetržitě stoupající gradaci. A při tom, že 
trio jest každým svým taktem kusem mistrovské moderní thematické 
a kontrapunktické práce, uchvacuje vás silou svého poetického obsahu, 
sugg-estivností svých nálad. Celá tragedie se tu rozvine : prožíváte 
s sebou veliké boje, hluboké melancholie, satanské výsměchy a zoufalé 
pochybnosti, zamlklé strachy plížícího se šílenství a v úkrytu číhající 
smrti, strachy rostoucí v hrůzu a v děs, propukávají v divých vý- 
křicích, vybuchující v barbarském řevu před zkázou, která, neodvratná, 
dávno tušená, těžkým, olověným krokem stane, týčíc vítězně svůj černý 
smuteční prapor nad zmařeným žitím. — No\^á'covo trio jest dnes 
nejsmělejším, největším pokroklřským čiaem na poli české komorní 
hudby. Technickou svojí stránkou a silou své posie jest z nejvyšších 
jejích dosud dosažených bodů. A jest týmiž vlastnostmi z nejvyšších 
dosažených bodů dnešní moderní komorní produkce vůbec. Kdyby 
k nim pojila se Dvořákovsky bohatá invence . . .}\ K. Hoffmeister . 

* 

T ITERARNI: A. Sova, Povídky a menší črty, Ivův román, Výpravy chudých — L. Hrdina, 
A-' Vlastní silou - Zdeněk Zahoř, Člověk, jenž nevydal básně, a jiná prosa — J. R. Neubauer , 
Ta první láska. . . 

A. Sova. Povídky a menší črty. — Ivův román. — Vý- 
pravy chudých. Nakladatelství Hejda & Tuček. 

Tyto tři knihy jsou důkazem o neúnavné literární činnosti A. Sovy. 
Lze na nich určitě konstatovati stálý rozvoj ku předu, rozvoj od struč- 
ných skiz a povídek k románu lásky, od románu lásky k románu 
sociálnímu. A ještě jiný rozvoj! V knize »Povídek« je to rozvoj umě- 
lecké techniky. Rovněž i v druhé knize, v » Ivově románě*, kde spi- 
sovatel jakoby větší část svého zájmu soustředil ještě na zevně umě- 
leckou stránku své knihy. Ale již v posledním románě » Výpravy 
chudých* rozvoj spisovatelův jeví se v docela jiném směru, zde náhle 
zájem jeho upoutává více život sám — široký jeho proud, takže ani 
nenalézá v objemu této dvoudílné knihy dosti místa pro vše, co by 
tam chtěl vtěsnati: od dětství sledovaný vývoj jednotlivcův, život ma- 
lého města a zhoubné sociální působení v něm jistých činitelů, strhu- 
jících i silnější individuality, jakou byl Martan, otec hrdiny Rudolfa, 
pak zase i různé proudy života pražského, tu kus bídy studentské, 
kus světa literárního, dělnického, kus otravy hospodské a vše to již 
s určitým zájmem, aby nám ukázal část naší bídy. Tu A. Sova, jemuž 
až dosud literatura a umění jakoby byly cílem pro sebe, opouští své 
čistě literární stanovisko a sestupuje opravdověji a bezprostředněji 
k životu, má mimo literární cíle ještě cíl jiný, jenž zde již proniká. 
Ovšem nevím, zda-li kritika, která při »Ivově románě « chválila umě- 
lecké rozpětí, lyrismus atd., zde nebude znamenat couvnutí. »Výpravy 
chudých* nejsou skutečně ucelenou knihou a zmíním se ještě o tom, 
avšak přes to zřím v nich rozhodný krok ku předu, neboť poměr 
spisovatelův k životu je tu upřímnější a prostší, než na příklad ještě 
v »Ivově románě*. Ani zde sice nenalezl p. Sova zcela pravého, hlub- 
šího základu životního, ale blíží se mu — a to již mnoho, znamená. 



3ia 



v dřívějších dvou knihách, zejména v » Ivově románě* vadí mi 
jistá — nevím, označuji-H to správně, ale mně se tak jevilo — jistá 
samolibost a padělanost spisovatelova, jistá pósa. A. Sova totiž, kdysi 
opěvující lány, luka a lesy, zaplatil také daň literárnímu aristokratismu 
a z něho právě zbyla mu pósa, která hlásí se i tam, kde cit má mluvit 
bezprostředné. Ale pósa je klamem. Odvrací spisovatele, aby vstoupil 
v upřímný styk s čtenářem, aby dal sebe, jakým skutečně je, a ne, 
jakým se chce jevit. Ovšem možno, že i to, jakým se chceš jevit, 
srostlo s tebou tak, že již jsi i takovým — ale pósa konec konců 
je také v běžném životě nepříjemnou a nepříjemně bije ti tedy i v li- 
terárním díle do očí. Pravím to proto, poněvadž jsem přesvědčen, že 
v knihách Sovových bylo by více citové vřelosti, kdyby nebylo té jisté 
strojenosti a řeknu i často pósy stilové. Pan Sova byl nazván lyrickým 
romanopiscem. Ale je za tím t. zv. lyrismem skutečná, prožitá citovost? 
A jakého rázu citovost.^ 

Zajímavo, že ta díla prosy A. Sovy, která mají ideový podklad, 
jsou historiemi mladých literátů. Zřejmo, jak literatura vždy hrála 
značnou roli v životě spisovatelově. Literatura! Ale právě proto, že 
literatura, nabývám dojmu, že spisovatel podlehl, jak již jsem to na- 
značil, nejednou více pouhému pojmu literatury než živoucímu obsahu 
živého života. 

V » Kas tě živorících«, jedné z nejstarších prací autorových, 
vylíčeno spisovatelem samým to jisté literaření pro literaření — víc 
hra než život. Zachycen tu život studenta, jemuž zlatá mlha umělců 
bez obzoru do budoucnosti stoupla do hlavy. Viktorovi, hrdinovi po- 
vídky, bylo umění jen velkým slovem a autor s nádechem milé ironie 
vylíčil, jak sám patrně kdysi cítil v sobě a jak i sám z prázdného 
pojmu snažil se vybřednouti. Jsou tu počátky bojů, ale bojů více 
o úspěch, než o proniknutí k životu. Tato povídka vykazuje také 
nejvíce psychologie z celé sbírky — i ta láska k Pavle, vlastně zami- 
lovanost, již A. Sova nazval v úvodu maloměstskou, šosáckou láskou, 
je upřímně podána. 

Dle této povídky myslil bys, že tedy spisovatelovou snahou bude, 
uniknouti prázdnotě pojmu a zakotviti pevně. Skutečně, všecky po- 
zdější práce A. Sovy, zařaděné ve sbírce » Poví dek «, vykazují více 
pevnosti a sebevědomí, ale přes to neznamenají rozvoje k životu a do 
hloubky, nýbrž zevně umělecké úsilí, úsilí po formální dokonalosti. 
A. Sova sám praví o svých » Povídkách « v úvodě: »Jsou dosud zají- 
mavým dokladem bojů, kterak hledány byly nové mety umění. Mnoho 
spodních, sotva viditelných pramenů teče pod písčitými a kamenitými 
partiemi, jež, bůh ví, co chtěly tenkrát povídati. Ale i mnohé stojí za 
to, aby přečteno bylo zasvěcenými i nezasvěcenými do tajemných vý- 
vojových dob české prosy a aby dochována byla v knize po rocích 
i tato rozvojová fáse.« Tato rozvojová fáse znamená fási rozvoje umě- 
lecké techniky, neboť poslední povídka »Tragoedie myslivny« z roku 
1899, povídka, uzavírající tento vývoj, je námětem i vnitřním prove- 
dením zcela všední prací, stojící po této stránce za » Kastou ži voří- 
šcích*. Myslivec, záhy po svatbě nevěrný své ženě, která za nevěru 



314 



jej upálí a sama vrhne se do studně — toť tragoedie myslivny. Jen? 
forma je jistější, praegnantní — tam šly ty nové mety umění. 

Z ostatních prací této první knihy prosy jsou naturalistně popisné 
črty, na př. »Shon« — líčí se tu nález oběšence v lese, ~ »Pří- 
čina strastí« — naznačeno, jak člověk, aniž by chtěl, stává se 
vrahem, — povídka »Anna«, jednající o svedení dívky studentem 
Ronzem, »Rozvíření samotářských strun* — črta, jež má 
býti protestem proti cynismu, ačkoli v jádru v ní samé je jistá dávka 
cynismu. Autor vidí, kde je pravda^ ale málo to cítí, málo ho to bolí 

— víc jakoby experimentoval. Tento nedostatek pravého citu hlásí se 
z obou posledních črt. Myšlenkově povznesl se p. Sova v této knize 
povídek nejvýše v ^Lyrických vteřinách duše«, jakýchsi to 
básních v prose. 

* 

»Ivův román« je již dílem větší koncepce. Ivo, zakončiv po 
svízelných bojích studia právnická, zamiluje se na venkově, kde dlí 
návštěvou u provdané, zámožné sestry, do Štěpánky, dcery bývalého 
virtuosa na cello. Setkávají se jednou, dvakrát, a pak již Štěpánka je 
Ivovi drahou, zamiloval se do ní, cítí to stále určitěji. Štěpánka až 
dosud nikoho neměla ráda. Znala se jen s Richardem, otcovým žákem. 
Ale mnoho let se neviděli. Tu přišel Ivo, vyznal jí lásku a ona také 
hned jej má ráda, tolik ráda. Nikoho nemá tolik ráda, jako jej, proč 
by to zapírala. Nevzpírala se, když Ivo ji uchopil v náručí a líbal 
dlouze a vášnivě. Mají pak tajné schůzky a když Ivo jednoho dne 
prohodil, že v zámku jeho sestry již tuší jejich lásku, Štěpánka ne- 
chápala v první chvíli, proč že by již někdo věděl o těch dvou, třech 
schůzkách. Viděl je snad někdo? Ne, nikdo jich nemohl vidět. Vždyť 
se vždy sešli jen tak náhodou, jen tak pouhou náhodou. A hle, můj 
bože, nemá to snad být? . . . Neví, sluší-li se to. Ale myslí, že to 
nemá být, že to přece jen nemá být. Jak je to nehezké. Co on soudí 
o tom ? Lidé si myslí hned tolik nejhorších věcí . . . Věří mu zcela, 
tolik mu věří. Ale mohlo by se přece jen přihodit něco, co nikdo 
nepředvídá. A tak je třeba pomlčet ještě, a tak nutno uchovávat svoje 
tajemství. Pak Ivo stane se snoubencem Štěpánčiným a po návratu 
z venkova do Prahy vídají se denně. Tu jednoho dne ubírají se na 
procházku, zastávají se před vysokou stěnou plakátů. A Štěpánka 
náhle chvěje se rozčilením, ukazuje drobným, malým prstíkem: > Richard 

— Richard Kolman. Ach, Ivo, vidíš, on koncertuje v Praze, Richard. « 
Ovšem, že chtějí také viděti Richarda, naslouchat jeho hře. Jdou do 
koncertu a po vystoupení Richardově, jenž hraje Griegovu cellovou 
sonátu, ptá se Štěpánka Ivy, co soudí o Richardovi. »Co že soudí? 
Je po čertech chytrý — a snad i nadaný, « odpovídá závistivě Ivo. 
>Nemyslil jsem, že je tak smělý. Ostatně jeho temperament chytá se 
dobrých i špatných věcí. A to je asi to všecko.* vŠtěpánka neodpovídá 
a kousá se do spodního rtu. Oba vyciťují, že je mezi nimi nějaké 
nedorozumění. Když pak vracejí se z koncertu, Ivo tuší, že Štěpánka 
je mu dnes vzdálenější než jindy, že ji uchopil jakýsi mocný, nevidi- 
telný vír. A konce lze si domysliti. Mezi Ivou a Štěpánkou nastává. 



315 



ochlazení, mezi Štěpánkou, která je pianistkou, a Richardem sbh'žení.. 
Ivo žárh', až jednoho dne Stěpánce posílá Hst, v němž loučí se a dě- 
kuje za všecko, za krásné to jaro a léto a kouzlo lásky, které prý 
zmizelo. Soudí, že Štěpánka se vzpamatuje. Ale když marně čeká od- 
povědi a posléze k ní chvátá, dovídá se, že Štěpánka odjela s Ri- 
chardem a již dnes neb zítra že oba koncertují v Lipsku. Takový je 
konec Ivova románu. 

Jaká je idea tohoto románu? Jací jsou to dva lidé, Ivo a Ště- 
pánka? Co zamýšlí se nám jejich láskou pověděti ? Ivo píše nějakou studii 
a postupem děje pronáší své bezpečné úsudky o všem možném, tak 
o mladé i staré generaci, o hudbě, o literatuře, o politice, o Husovi 
atd. atd., román v tom směru je přímo malou encyklopaedii, autor 
vždy nalézá si příležitost, aby buď ústy Ivovými neb jinak pověděl ty 
neb ony své názory. Jenže způsob, jakým se to děje, je právě poseurský, 
slyšíte často veliká slova, za nimiž není skutečného prožití. Pak mluví, 
se většinou bez organického spojení s dějem, i zdá se vám, že Ivomluví 
přímo pro parádu. A vlastní cena Ivova pod tímto nátěrem pósy — to 
vlastně, co dělá člověka člověkem? Ta podstata Ivova projevuje se 
v jeho lásce k Stěpánce — jaká je láska Ivova, takový je Ivo. Tato láska 
Ivova k Stěpánce je vlastně hodně podobna lásce Viktorově k Pavle 
v » Kastě živořících «. Tam tajné schůzky, zde tajné schůzky, tam mezi 
Viktorem a Pavlou neviděti nijakého hlubšího pojítka, než trochu té 
zamilovanosti, jež stačí pouze na jistou dobu, zde mezi Ivou a Ště- 
pánkou rovněž nijakých vniterných vztahů, tam Pavla opouští Viktora 
a jde za doktorem Levým, který svou solidností lépe odpovídá její 
střízlivější povaze, zde Štěpánka odchází s Richardem, s nímž pojí ji 
hudební nadšení. Rozdíly jsou pouze v podání karakterů. Tam Viktor, 
velikášský slaboch, ale milý, upřímný, v zápětí si uvědomující a jdoucí 
nejednou do sebe, proto celá ta povídka působí mile a příznivě, — 
zde Ivo také slaboch, avšak nezískávající si sympatie, poněvadž příliš 
domýšlivý a příliš egoistický, poněvadž hrdina pósy. Ivo ve své lásce 
k Stěpánce hraje roli zcela běžného milence, od prvého dne je žárliv, 
nejprv na inženýra, pak na Richarda. Všecek ráz Ivovy lásky vysvítá 
z těchto slov románu: »Jsi unavena?* táže se Ivo Štěpánky na vrcholku 
kopce pod Troskami na výletě, jehož účastní se celá společnost. Dává 
jí plaid přes ramínka a při tom ji políbí, aniž by to kdo pozoroval. 
Ano, je dobře, skrývati se ještě s láskou, myslí si. Má to zvláštní 
kouzlo, dovedeme-li mystifikovati pozorovatele. Částečná ta mystifikace 
dráždí, protože to tajemství je každému známo. Milenec má býti vždy 
takový, zdá se mu. Má milence vyprávět o zvláštních, třebas lživých 
věcech, jež učiní pravdě podobnými, ale zvědavce kolem má obloudit, 
má je mystiíikovat střízlivým svým chováním. Ano, tak to bývá v ži- 
votě, »Jsi unavena ?« táže se jí ještě jednou šeptem, aby nikdo ne- 
zvěděl o tom tajemství. — A jako zde mystifikuje Ivo, tak mystifikuje a 
podelhává i sebe sama později, když je žárliv na Richarda a mysti- 
fikuje i Štěpánku, přicházející jednoho dne k němu do bytu, aby zvě- 
děla, proč poslední dobu se vzdaluje. Byl churav, praví, a nemá síly, 
říci jí pravdu, že vlastně Richard je příčinou. Ba i v listě, který ji 



316 



na konec posílá, mystifikuje Štěpánku a mystifikací doufá jí zase zí- 
skati. Ale Štěpánka list roztrhá a již se nevrací. Také malým tyránkem 
je Ivo v lásce. Štěpánka kdysi pozvána byla do sousedního dvorce; 
i nezdá se mu v tom dosti taktu, že žádá někdo, aby byl baven tou 
drahou dívkou, kterou miluje, že nemá ohledu na jeho lásku k ní. 
Proto na její písemný dotaz, má-li jíti, vůbec jí neodpoví. Chtěl prý 
se přesvědčiti, zda sama ze své vůle by odešla a zda mohla by na 
něho zapomníti po celé odpoledne. »}sou to snad maličkosti. Ale mají 
veliký význam pro lásku, pro jeho lásku. « 

Taková je tedy láska Ivova. A láska Stěpánčina — Štěpánka 
sama.? Láska Stěpánčina — toť sotva víc než flirt. Ani jí nepojí nic 
hlubšího a vážnějšího k Ivovi, než všední zamilovanost. Je ostatně 
i dívkou běžnou a teprve ke konci, kdy v poměru k Richardovi pro- 
bouzí se její hudební zájem, povznáší se nad běžnost, ač autor nám 
:to víc povídá a mne Štěpánka sama o tom nepřesvědčuje. Nedá se 
ovšem upříti, že takových zamilovaností bývá v životě a že budou 
vždycky Hdé, v nichž román Ivův a Štěpánčin vyvolá ohlas, jimž ten 
4;. zv. » lyrismus* nahradí skutečnou hloubku citovou a myšlenkovou, 
budou se i líbiti malebné a vystižné popisy, v nichž mnoho bedlivě 
a všímavě odpozorováno životu a přeneseno na papír, bude se leckomu 
líbiti i karakteristika podřízených osob, i některé ty úvahy, ale o to 
jde, že od moderního spisovatele a jednoho z t. zv. přednějších bás- 
níků lze žádat, aby v románě lásky vylíčil lásku opravdovou a vážnou, 
zvláště když v Ivovi snaží se nám představili representanta nevšední 
intelligence a pravé modernosti. K té pravé modernosti nestačí však 
jen krásná a veliká slova, nýbrž za krásnými slovy musí se skrývati 
i duše opravdová. Té hlubší opravdovosti postrádá Ivo a postrádá jí 
•též Štěpánka. 

Od románu lásky Ivovy přešel p. Sova k dvoudílnému románu 
» Výpravy chudých «, k románu sociálnímu, 

S počátku vlastně zdá se, že román bude historií jednotlivce, 
vývojem studenta Rudolfa, jemuž kyne též perspektiva literáta. Román 
4:aké s počátku získává si všeho zájmu čtenářova. Dětství Rudolfovo, 
výprava k tetě, která měla poskytnout synku učitelovu podporu na 
studie, nemoc matčina, zvláště kapitola VIL, toť velmi hezká, milá 
místa knihy a vůbec nejcennějším ze všeho, co prosou p. Sova dosud 
napsal. Zde mluví opravdový cit. Ale autor opouští pak Rudolfa v jeho 
vnitřním rozvoji a teprve až, když má vstoupit na universitu, počínáme 
opět sledovat běh jeho života. Ale od té chvíle Rudolf vlastně již je 
osou, na niž spisovatel navazuje své vypravení o městysi, o kupci 
Lubichovi, maloměstském molochu, tyjícím z kasy záložny, o dceři 
kupcově Elišce, v Praze pak, kde takřka po celý II. díl méstys a kupce 
Lubicha ztrácíme s dohledu, historii o rodině bednářově, o Petrovi atd. 
Mezi různými historiemi není však dostatečného vnitřního spojení a 
tím zájem čtenářův se roztřišťuje. Také spisovatel čím dál více refe- 
ruje a konstruuje a nedává čtenáři dosti živě prožívat. Čím více děj 
postupuje, tím více za jakoby osoby mluvil sám, takže tyto nepůsobí bez- 



81 1 



prostředností. Také se zdá, že spisovatel způsob svého myšlení i svom 
fraseologii vtěluje jednotlivým osobám, zvláště Rudolfovi a otci jeho. 
Rovněž je osudné, že v této obšírné knize, která má některá místa 
skutečně milá a hezká, nenabýváme opravdového a hlubšího zájmu ani 
pro jednu z předvedených postav, ani pro nijakou ideu, ačkoli spi- 
sovatel zde již ideou byl veden. — Román končí defraudací záložny, 
vzbouřením lidu, stroskotáním samovlády kupce Lubicha, který vyssával 
kraj. »Ten velký, okresní Moloch, jenž dosud stál rozkročen jako ne- 
smírný netvor nad krajem, svalil se náhle temným zvukem a pod ním 
strženo množství pokojných střech. Pod ním zničeny mnohé úrody 
polí a luk, pod ním malí, drobní, pilní, ale pošetilí červi se vzbouřili, 
pozdě uvažujíce, proč dali vzrůsti tak démonické moci ... A vidí 
(Rudolf) celou vlast od jihu k severu, od východu k západu — 
množství takových okresních i zemských Molochů vstává nebo již 
stojí, rozkročuje se víc a více, pracuje pro svou politiku úlisně, láká 
oběti do tenat, svádí malé okresní i zemské občanské boje ve pro- 
spěch svůj a svých osobních přátel : . .« Touto generalisací dostává 
se osobě Lubichově typického pozadí, zde je závěrečná idea. Ale my 
přijímáme ji lhostejně, spisovatel nedovedl nás pro tuto ideu vzrušiti 
— >typ« Lubich provází nás z knihy jako matný, příliš bledý stín. 

T. j. třeba že tedy tento román znamená krok ku předu a sblí- 
žení pouhého literáta s životem, zbývá učinit ještě další krok a na- 
lézti úplně to »něco«, co by z knihy, která má a může míti snad 
význam pro rozvoj české prosy — tak nějak se to říká a tak nějak 
se o tom vyslovil také autor v úvodě ke svým »Povídkám« — učinilo 
i knihu v tom nejvlastnějším smyslu životnou a opravdovou. Slibné 
počátky ve » Výpravách chudých* k tomu jsou a jen lituješ, že celá 
kniha nevyzněla tak, jako několik prvých kapitol, v nichž projevuje 
se ti již jiný hlas, než v dřívějších knihách prosy A. Sovy, kde hle- 
dány byly nové mety umění. 

Proto doufejme, že nyní, kdy spisovatel s formálním svým roz- 
vojem je u konce a kdy nastupuje obrat, vytvoří díla, která rozezvučí 
v nás hlubší struny a nebudou jen t. zv. díly literárními. To ovšem 
není již jen věcí jeho nadání, to je víc úkolem jeho vnitřního rozvoje 
jako člověka. z. 

* 

Dr. 3^. L. Hrdina: Vlastní silou. Román. Libuše, roč. XXXIII. 
Dr. Hrdina přičiňuje se přes dvacet let o zábavu čtenářů. Novější 
dobou objevují se a zároveň zapadají jeho drobnější práce ve feuille- 
tonu a v zábavné příloze » Národní Politiky «. V literatuře nepůsobí 
svými pracemi nejmenšího rozruchu, literatura přestala patrně již dávno 
od něho něco očekávat. Neznám jeho starších prací, ale jsou-li takové 
jako román » Vlastní silou «, nic se tomu nedivím. Bývá tak vždycky, 
že lidé nechtějí poslouchat, když chce mermomocí mluvit, kdo nemá 
co říci. — Román > Vlastní silou* váží látku ze života pražského kupce, 
který se poctivou přičinlivostí dodělal k stáru s.ušného jmění. Látka 
jistě dobrá a vděčná, po jaké naši romanopisci nesahají zhusta, také 
však obtížná, neboť žádá důkladnější znalosti kupeckého života, nežli. 



318 



jaké lze nabýti jen tak od vidění nebo z doslechu. V románu »Vlastní 
silou « není však nic, co by svědčilo o bedlivějším studiu pražského 
kupectva, ani nic, co by působilo dojmem prožitého, procítěného, 
a není v něm kromě toho ani jiskřičky tvůrčí fantasie. Slepují se tu 
pouze příběhy, nějakých lidí beze všeho charakteru universálním tmelem 
náhody. Význačné pro autorovo tvoření i smýšlení jest ustavičné nadouvání 
nepatrných věcí a opomíjení věcí podstatných. Věnuje padání a šumotu 
dešťových kapek dlouhé líčení, ale událost pro vývoj románu základní 
podá pouhým oznámením holého fakta. Podniká-li kupec obchodní 
cestu nebo najímá-li nového mládence a podobné starosti a práce, které 
koná sta a sta lidí jako samozřejmou denní povinnost, je to přímo 
<u p. Hrdiny mučednická obětavost a nadlidská starost. I slovný výraz 
hledá se spíše vzdutý než přiléhavý. X. je nyní obchodním cestujícím, 
zní u p. Hrdiny: převzal na sebe funkci cestujícího. 

Zdenek Zdhoř : QXovék^ jenž nevydal básně, ajináprósa. 
Král. Vinohrady. Nákladem vlastním. Cena 1 K. Člověk, jenž nevydal 
básně, poněvadž nenalezl nakladatele ani redaktora, který by je chtěl 
vytisknout, vydal si aspoň knížečku prosy vlastním nákladem. Je to 
hodný hoch, učil se a četl pilně, a stačí jen zavadit, aby se z něho 
sypalo jako z fonográfku všecko, co umí. Je vesel, všemu se směje 
zrovna tak, jak se všichni studenti po maturitě smávají, a dal si to 
vytisknout. Má-li na to dost peněz, proč ne. Utrácejí lidé za věci 
pošetilejší. 

J-. R. Neubauer: Ta první láska . . . Novella. V Praze. Ná- 
kladem dělnické knihtiskárny. Cena K 1*50. Pan spisovatel buďto 
právě absolvoval měšťanskou školu, nebo tam ještě chodí. Kdyby svou 
novellu podal jako úlohu z volného slohu, myslím, že by dostal jed- 
ničku, když by se na takovou lapalii, jako je grammatika, nehledělo. 
Jinak je to 108 stránek hloupostmi potištěného papíru. — ský 



ZPRÁVY. 



Hnutí mírové a socialism. Známý pracovník mírový, re- 
daktor A. H. Fried v Berlíne, napsal nedávno článek o poměru ně- 
mecké sociální demokracie k hnutí mírovému, jehož obsah stručně 
jest asi takový: Něm. soc. demokracie drží se stále Brusselské reso- 
luce, dle které socialisace Evropy musí býti prov^edena před paci- 
fikací. Haagská konference byla pro ně »komedií«, ratifikovaným mí- 
rovým podvodem,* (»Vorwárts«,) a rozhodčí soud »soudnímu dvorem 
šašků «. Přišli k veslu francouzští soc. demokraté. Socialistický mi- 
nistr Millerand otevřel mírový kongress 1900 prohlásiv se solidárním 
s ideami tam zastupovanými. Jaures vstoupil na arénu a prohlásil 
»organisaci míru«, vypracování myšlenky smírčích soudů za pro- 
gram soc. demokracie. V jediné řeči nazval pokusy mezinárodního 
smírč. soudu »racionelním vývojem lidského ducha«, v »Petite Répu- 
blique« hájí socialista Gerault Richard haagský smírčí soud. V témž 
listě se praví, že byli socialisté prvními, kteří haagskou konferenci 
pojímali vážně, což jest lež, jak dokazuje demonstrace socialistů 
v Amsterodame 1899. Pro příští mezinárodní kongress socialistů 
v Amsterodame určeno jako část programu thema » mezinárodní 
smírčí soudy. « Tedy pokrok. Fried ironicky podotýká vzhledem 
k passivitě německých soc. dem., že budou nyní osvobozeni brus- 
selské resoluce novou maximou, a lituje, že strana, jež má 3 milliony 
voličů, k této největší otázce časové chová se nečinně, což jest větší 
překážkou hnutí, než chauvinové a Všeněmci. 

Memoiry dělníkovy. Gohre v loni vydal »Denkwurdigkeiten und 
Erinnerungen eines Arbeiters«, memoiry prostého života dělnického, 
úchvatné právě tou prostotou; pisatel, dělník Karl Fischer, nechtěl 
a ovšem také nedovedl napsat knihu » zajímavou «, ale podal více, podal 
historii opravdového života a tím více než zajímavý příspěvek k historii 
nového průmyslu německého (doba 1863 — 85). Nejlépe bude, přeloží-H 
se knížka, stojí za to. Gohre nevydal Fischerovy memoiry všecky, 
bezpochyby vyjde ještě část druhá. Na každý způsob již teď upozorňu- 
jeme nejen na aesthetickou a sociální stránku knihy, ale na její hod- 
notu výchovní a náboženskou. Fischer líčí tu starý posud ještě nejen 
idealisovaný, ale bohužel praktikovaný patriarchalism rodinný, jenž ve 
skutečnosti pravidlem není než brutálním egoismem a policajtstvím 
nejsilnějšího, otce (»ve svém domě jsem policií já!«); Fischer však 



320 



také líčí tu zastaralou výchovu náboženskou a její mravně špatné ná- 
sledky. — NB. Fischer není proti náboženství, pouze proti officielnímu 
církevnictví. 

V Anglii současně vyšel spis podobný: Vzpomínky starého hrnčíře 
na dětství (When I was a child. By an old Potter), jen že autor není 
již dělníkem, stav se z hrnčíře duchovním. A konečně můžeme ještě 
srovnat spis americký: The Story of a Labor Agitátor by Jos. R. Bu- 
chanan (N. York). 

Popularisace literatury. Zřizují se po vzoru švýcarském spolky 
pro vzdělání lidu ; Wiesbadenský vydává lacinou knihovnu (Wies- 
badener Volksbíicher), kterou doporučujeme povšimnutí. Nikoli pouze 
pro láci (pravidlem svazeček za 10 pfenniga), nýbrž pro vhodný výběr; 
ten spočívá v tom, že se neprodávají pouze spisy německé, nýbrž 
z celé literatury světové a hlavně schválíme to, že se nepěstuje ta 
zastaralá kazatelská nudnost, které se říkalo » mravní výchova lidu«, 
a jež lid od literatury přímo odháněla: lid — to nejsou malé nezku- 
šené děti, lid chce dnes přemýšlet o všech časových otázkách a 
proto se mu mají předkládat všecky dobré spisy, zabývající se důle- 
žitými otázkami sociálními, náboženskými, mravními, politickými atd. 
Dělat rozdíl mezi inteligencí a lidem v těchto věcech, je již hodně 
zastaralé, což ostatně docela názorně lze vidět na schůzích lidu soci- 
alně-demokratického a »lidu« ostatního. 

Alkoholismus a idiotie. Jest zaručenou statistickým šetřením 
skutečností, že za nesčetných případů jest blbství dětí příčinou alko- 
holismus rodičů. V Bicětru vyšetřil Bourneville mezi 1000 dětí tam 
přijatých, že u 471 byl otec pijanem, u 84 byla opilcem matka; za 
57 případů mohl prokázati, že ploditelé byli právě za výkonu příslušného 
zpiti. Prokázáno také, že ženy s mužem pijanem plodí děti blbé nebo 
mrzácké, potom v druhém manželství s mužem střízlivým rodí však 
děti normální. Opět jsou četné příklady, že v rodinách jsou děti nor- 
mální a slabomyslné, narozené vedle předcházejících období pijanství 
nebo střízlivosti svého otce. 



Sebevražda mládeže. 

Dne 4. svolal akademický spolek »Jungmann« schůzi, aby se 
porokovalo o smutném fakte, že v poslední době, brzy za 
sebou, udaly se dvě sebevraždy žáků vyšších tříd, jednoho gymna- 
sisty, druhého realisty. Oba nešťastníci zakončili život v místnostech 
školních a je tudíž pochopitelno, že mládež na školách samých 
a také mládež akademická oběma případy byla vzrušena a roz- 
čilena. Kdo třeba jen podle denních zpráv stopuje život akade- 
mický a školský, nebude myslit, že to vzrušení a rozčilení je jen 
chvilkové; nikoli, ty akutní zkušenosti sesílí jen chronické vření 
a vyzvaly k opravdovému uvažování o poměrech středoškolských 
a životě studentském vůbec. Ten dojem zanechala diskusse v »Jung- 
mannovi«. 

Každá sebevražda je něco hrozného, úžasného a dokonce 
sebevražda jinocha a dítěte! Mládež je synonymem pro štěstí — 
avšak moderní poměry kulturní tento názor vyvracejí tou hroznou 
statistikou mladistvých sebevrahů, jejichž počet ve všech civiliso- 
vaných státech, jak se zdá, stále roste. 

Zamýšlel jsem tentokráte pokračovat o thematě minule 
dotčeném, totiž o potřebě statistiky; mezi tím obrátila schůze 
»Jungmanna« pozornost na thema sebevražednosti. A přece 
i zde mohu opakovat požadavek, aby se nám statistiky dostalo 
co nejdříve; nejen statistiky hospodářské a pod., nýbrž také »mo- 
rální«, jak se jí říká. Abychom konečně měli jasnější a přesnější 
názory o tom, co máme, co děláme a kam směřujeme, a jedním 
slovem, co jsme a jací jsme. A abychom se mohli věcně srov- 
návat s národy jinými a zejména s našimi sousedy. Kdybychom 
měli žádanou statistiku, mohli bychom o příčinách sebevražd 
mluvit přesněji nežli dovedeme mluvit dnes, kdy podrobnější 
statistiky (podle národností a zemí) nemáme. 

Z toho důvodu je nesnadno ukázat příčinnou souvislost mezi 
sebevraždou mládeže a naší školy, ačkoli souvislost taková pravdě- 

NAŠE DOBA. R. XI., č. 5. 1904. 20. února. 21 



822 



podobná je; běží arci o to určit, jaká ta souvislost je a jak: 
značná. 

V Německu a jinde předmět je statisticky i sociologicky pro- 
pracován mnohem lépe. Máme z nové doby o věci spis A. Baera.* 
Protože mezi kulturními poměry v Německu a našimi je značná 
podoba, můžeme si ze spisu vybrat dost poučení, již za tím 
účelem, aby se při sbírání potřebného materiálu ostražitěji po- 
stupovalo. 

V Prusku již r. 1883 ministerstvo vyučování dalo vyšetřovat 
psychosnost a sebevražednost žáků; podle referátů mnohých od- 
borníků (mezi nimi také Virchowa) by vyplývalo , že zvýšený 
počet žákovských sebevražd se školou nesouvisí, že škola jen 
výjimečně je vinna na samovolné smrti svých žáků. Také v Ně- 
mecku totiž se vyslovovalo mínění, že škola (střední) žactvo pře- 
těžuje a že vůbec celý školský systém za neblahé jevy je odpo- 
věden; proti tomu Baer dovozuje, že psychosnost a sebevražednost 
mládeže není zapříčiněna přetížením a systémem školním, nýbrž 
poměry rodovými, charakterem degeneračním, konstitucí, sociál- 
ními poměry dětí a vlivy výchovy rodinné. Avšak i Baer připouští^ 
že škola nejen v jednotlivých případech má vinu (spoluvinu — 
bych řekl) ale vytýká také systému zejména to, že způsobuje 
a zveličuje strach před zkoušením. Statistika pro vyšší stupně 
střední školy udává při jedné čtvrtině jakožto motiv činu strach 
a bázeň. S systémem zkoušení souvisí všecko to »inspicírování« 
a všecek ten tlak, který se školou způsobuje nedostatkem vý- 
chovy. Střední škola, to Baer přiznává, příliš je jednostranně roz- 
umová, nevychovává ostatních mohutností duševních a nevychovává^ 
vůbec, jen vyučuje. 

Velmi často slýchat a číst, že sebevražda vůbec pochází 
z psychosy. Ale z čeho pochází ta — psychosa } Je psychosa 
méně vážný a smutný fakt, než sebevražda.? Podle stavu věci ne- 
běží o psychosní stav, řekl bych vyslovený, nýbrž o to, co se 
zove slabostí. U Hdí slabých a seslabených různé city a vášně 
(na př. zmíněný strach) působí nepoměrně zle. 

Co se týče sociálních a hospodářských poměrů, kterými se 
sebevražednost velmi často vykládává taktéž, myslím, že na mládež 
samy o sobě působí méně. Jest u nás více studentů chudých nežli 
v Německu; ale i tu chudí nemají přece již těch starostí, které 
sebevražedně působí na chudé lidi starší. A nejen chudoba, také 

1 A. Baer, Der Selbstmord im kindlichen Lebensalter, 1901. 



32;^ 



bohatství vede k témuž konci, jak statistika také dětských sebe- 
vražd dokazuje. Pravda je, že naše mládež chudá i bohatá před- 
časně stárne. 

Proč žalovat konečně jen na střední školy a ne na vysoké, 
na kterých se vzdělávají školští professoři, a jaké jsou školy obecné, 
odkud přicházejí žáci do gymnasia.? Sebevraždy vždy a zejména 
dětí usvědčují chorobný stav společnosti, také naší společnosti 
české, stav nejen biologický, ale také mravní. Baer podává po- 
drobnější vyšetření 25 případů. Z nich nad třetinu vykazují mo- 
tivy, které se rozhodně musejí posoudit jakožto nemravní (zkla- 
maná ctižádost, a strach před trestem pro nevhodné chování a 
tak podobné.) ^ 

Namítám si sám, může-li se mládež vyšších škol středních 
takto posuzovat — není to přísné, necitné, »kantorské« ? To není 
posuzování a odsuzování mládeže. Nechci klást váhu na to, že 
alespoň mladík 15 — 1 Slety již je za své skutky do jisté míry 
spoluodpověden, moje posouzení mládeže je odsouzením nás do- 
rostlých! Jestliže ted některé případy sebevraždy nás děsí a roz- 
čilují — obávám se, že to bude rozčilení jen chvilkové. V civili- 
sované Evropě rok co rok samovolně umírá, při nejmenším 
60.000 lidí, den co den čteme v novinách o jednotlivých pří- 
padech — jaký to dělává na nás dojem.? Jistě bychom měli insti- 
tuce své civilisase důkladně revidovat, mezi nimi také školu; 
doufejme, že paedagogové a úřady o vyslovených vadách moder- 
ního školství pod tíhou černé statistiky sebevražednosti budou 
přemýšlet energičtěji a že se také vzchopí k reformnímu dílu. Ale 
nemysleme, že mají tu povinnost jen paedagogové a úřady — 
máme ji všichni, neboť naše instituce to konec konců jsme zase 
my sami. O děti při tom všem neběží v prvé řadě, jak už věděl 
ten saský ministr, jenž o děti a jejich výchovu neměl starostí, ale 
o — dorostlé. 



Průmyslový feudalism Spojených Států. 

Napsal J. Rubinov. Přeložil Jan Gabriel. 

Tyto dny navštívila mne známá, mladá ženština, jež řídí pře- 
kladatelskou kancelář a práce psacími stroji právě v centru 
New-Yorka; mluvili jsme o charakteru té kancelářské práce; kan- 
celář byla umístěna v téže budově, kde jest účtárna známého 
finančního a průmyslového » krále* John a Morgana; brzo jsme se 
rozhovořili o tom podivuhodném muži, který jest hlavním klientem 
mé známé. 

»Jest mi pro jeho závod překládati dopisy ze všech jazyků, « 
pravila má známá. »Věřil-li byste, že není země, ze které by nebyl 
zasypáván dopisy, ani naše matička Rus se neopozďuje za ostat- 
ními. A o čem všem nepíší! Píší vynálezci, fanfastové, učenci, 
časem i taškáři, ba i blázni. Američan ovšem, jako pravý business- 
man, neodhodí dopis nepročta ho. 

Mezi stem dopisů může býti jeden důležitý, pročež překládám 
je všechny a často se jim upřímně zasměji. Většina dopisů je od 
žadatelů. Vskutku bezděky se domníváš, že má Morgan nějaký 
bezedný sud peněz. Právě minulý týden jsem překládala dopis 
ruského sedláka, který žádal Morgana o 300.000 rublů a sliboval, 
že mu je splatí, bude-li živ.« 

Myšlénka ruského sedláka, který žádal amerického millionáře 
za půjčku 300.000 r., byla skutečně komická, takže pohnula všechny 
přítomné k upřímnému, delšímu smíchu. Avšak pro mne toto 
kouzlo jména Morganova a druhých amerických millionářů i na 
obraznost ruského čtenáře nebylo novinkou. Jsa dopisovatelem 
několika ruských časopisů, stále jsem byl nucen připomínati 
o šlechetných činech těchto millionářů ve všech dopisech, a po- 
slední dobu jmenovitě často v nich bylo možno setkati se s jmény 
— Rockfellera, Carnegie a Morgana. Následkem toho docházela 
mne celá řada dopisů a dotazů: hrabě K. očekával, že Carnegie 
daruje několik tisíc dollarů na ruskou selskou knihovnu, mladý 



325 



učenec B. kojil se nadějí, že mu umožní pokračovati v jeho dra- 
hých pokusech, aby nalezl bezpečný prostředek proti tuberkulím, 
továrník L. důvěřoval, že mu sdělím přesnou adressu Morganovu, 
čímž prý prokáži veliké služby ruskému průmyslu atd. atd. Každý 
z těch dopisů byl více méně směšný, avšak celkovitě zobrazují 
nám vážný sociologický symptom, symptom toho kouzla, jakému 
se těší jména amerických millionářů i v dalekém Rusku. Morgan, 
Rockfeller, Carnegie a tutti frutti jeví se jako nějací nadčlověkové, 
jimž nic není nemožným; spolu s touto představou spojeno jest 
přesvědčení, že své nadpřirozené síly ochotni jsou vždy upotřebiti 
na prospěch lidstva. 

Ani Rusko nečiní výjimky. Jízda amerického millionáře 
Evropou podobá se triumfálnímu pochodu. Příchod Morganův 
nebo Schvábův vzbudil i v Londýně větší sensaci, než příchod 
některé korunované hlavy. Byli ovšem i v Evropě již dříve mil- 
lionáři; Rothschild i jiní budili podivení a zvědavost. Avšak 
evropští millionáři byli předně — resultátem století a celých po- 
kolení a národ si na ně zvykl jako na trvalý stav; za druhé roz- 
měry evropských kapitálů nijak nelze srovnávati s majetkem ame- 
rických nabobů. Sám Andrew Carnegie obdržel podíl v Carnegie Co. 
300,000.000 dollarů či půl druhé milliardy franků, jmění Rock- 
fellerovo není známo; jeho roční důchody páčí se na 30 — 40 mil- 
lionů dollarů; a Morgan.? Oceňte jmění toho člověka — jenž 
během 3 — 4 let postavil se v čelo veškerého průmyslu, veliké 
části železnictví, zorganisoval parolodní syndikát a sjednotil prů- 
mysl anthracitového uhlí a který za organisaci ocelového trustu 
obdržel jedině za kommissi asi 50,000.000 dollarů. Amerika již 
poznala mnoho millionářů, tak veHké vidí však poprvé! 

A i Amerika, nehledíc na svou starou známost s nimi, chová 
se k millionářům s jakýmsi vášnivě slušným uctíváním, pohlíží 
k nim jako k nějakým vyšším bytostem, jimž vše možno a od 
nichž možno vše očekávati. V New-Yorce žije millionářka Elena 
Goold, dcera známého Goolda, starší panna, jež se oddává dobro- 
činnosti. Před několika lety dala vytisknouti statistiku pošty (žá- 
dosti, prosby) týdenní. Napočetlo se na 1000 dopisů, v nichž žá- 
dáno na různé potřeby o million dollarů. Od těch dob posílal ta- 
jemník Gooldové tuto statistiku většině žadatelů zpět. Morgan a Car- 
negie počínají si s těmi dopisy ještě prostěji: házejí je do koše . . . 

Jak viděti, vytváří se v Americe spíše než kdekoli jinde ne- 
veliký kroužek ne miUionářů, ale milliarderů nebo americky billio- 



326 



nerů, kteří netoliko dle náhledů Američanů ale celého světa mohou, 
budou-li chtíti, ukázati neobyčejně silný vliv na národní i světový 
život; a pátráme-li po příčinách tohoto zjevu, není nám jich dlouho 
hledati, neboť odevšad slyšíme touž odpověď: trusty a syndikáty. 
A není nijakých pochybností, že dík trustům a syndikátům se- 
skupily se ohromné, k víře nepodobné kapitály svrchu jmeno- 
vaných i jiných osob. 

O trustech i v Evropě se poslední čas mluvilo a psalo do 
únavy; v Americe docela tonuli v masse speciální literatury; zde 
čítá se o této otázce sta knih, tisíce časopiseckých článků a sta- 
tisíce nebo milliony časopiseckých poznámek. K tomu se druží 
speciální schůze, pojednávající o trustech, mnohosvazkové výzkumy 
officielních kommissí a návěští na všech rozích a křižovatkách 
v čas voleb. Nicméně však není posud mezi massami amerického 
lidu určitých názorů o těchto průmyslových organisacích. 

ToHko dvě nečetné skupiny tvoří výjimku. Přesvědčení stou- 
penci marxismu vidí v trastech resultát mohutného processu prů- 
myslové koncentrace; a koncentrace bohatství i tvoření se obrov- 
ského majetku, ačkoli poskytuje jim výtečný materiál pro politické 
řeči, ve skutečnosti tvoří nutné dle jejich náhledů stadium pře- 
chodné v rozvoji společnosti. Toť určitá sociologická theorie, avšak 
přívrženci její nečítají více než asi 10.000 hlav v massách ame- 
rického lidu — kapku v okeánu. Druhou ještě menší skupinou 
jsou — organisátoři a vůdcové trustů, kteří nalezli v trustech vý- 
tečný prostředek pro rozmnožení svých millionů; takové rozmno- 
žení peněžní aristokracie pokládají za nutný sociální jev. 

A ostatních 75 miUionů? Co ti mysU o úkolu průmyslových 
trustů a syndikátů.^ Řekne někdo: nelze požadovati na lidové 
masse sociologických názorů. To jest ovšem pravda, avšak takovou 
duševní chudobou vyznačují se i názory mnohých vůdců těchto 
lidových mass. 

Mezi politiky, advokáty, žurnalisty a jinými stavy, které tvoří 
veřejné mínění, vyskytují se právě tak zuřiví odpůrci, jako enthu- 
siasté průmyslové konsolidace, avšak důvody obou stran mají 
podivuhodně úzký a dočasný ráz. Posuzuje se vliv této konsoli- 
dační tendence na zájmy některého občanského útvaru. » Trusty 
zvětšují export, jsou tudíž chvályhodný, « křičí jedni. » Trusty 
zmenšují poptávku po dělnictvu, dlužno je tudíž zavrhnouti,* vo- 
lají druzí. Tážete-li se jich, »jaký úkol hrají trusty v rozvoji spo- 
lečenském.?*, tázaný odpoví vám, že není universitní professor; 



327 

kdykoli Američan pronáší slovo universitní professor, zní jeho 
hlas velmi sarkasticky. Professori universitní netěší se u prakti- 
ckého Američana veliké vážnosti. 

Seriosním studiem syndikátů a jejich vlivu na hospodářský 
život dlužno uznati zkoumání, provedené ofíicielní » průmyslovou 
kommissí«. Tato kommisse, zřízená před 4 lety k tomu účelu, aby 
zkoumala všechen ekonomický život Spojených Států v jeho sou- 
vislosti, skončila nedávno své práce a podala zprávy své v 19 ve- 
likých svazcích. 

Největší dva svazky o 2500 stranách věnovány otázce trustů, 
•čemuž kromě toho uděleno ještě sto stránek v posledním svazku, 
kde vyložena resumé kommisse. Sta stran uděleno otázce o jich 
vlivu na ceny, o jevech nemírné kapitalisace, o vlivu sazby na 
trusty, o vlivu trustů na zájmy dělnické a o mnohých ještě po- 
drobnostech působnosti průmyslových syndikátů; avšak tážeme-li 
se, jaký vliv mají trusty na rozvoj americké společnosti, narážíme 
na úplný nedostatek náhledů v té věci. Jest to tím charakteristič- 
tějším, ježto průmyslová kommisse uznává tuto snahu po konso- 
lidaci průmyslové nevyhnutelným, elementárním jevem; máme tudíž 
právo očekávati, že kommisse pocítí nutnost zamysliti se nad 
otázkami »co dále* a »kam kráčíme .^« Avšak, když před kom- 
missí kladeny podobné otázky, jednotlivé odpovědi obmezovaly 
se na výhody, jež prý přináší zmaření konkurrence, nebo na značné 
úspory ve výrobě anebo p. v., to jest obmezovaly se jen na úzce 
ekonomické resultáty skutečné činnosti trustů. 

Ve zprávách jest ovšem krátký odstavec pod eíŤfektním ná- 
zvem »Social eÍTfects« — sociální výsledky — , avšak obsah toho 
odstavce prozrazuje velice úzký názor o významu tohoto terminu, 
takže narážíme opět na dočasný, takřka statistický výklad jevů. 
Kommisse posuzuje otázku o vlivu trustů na »opportunity«, t. j. 
na (štěstí) vyhlídky, jaké člověk má v životě. Názor o důležitosti 
♦opportunity* — jest čistě americký názor. *Každý člověk měl 
někdy své vyhlídky, avšak většina jich nepochopila a prozívala 
je,« praví americké pořekadlo; utvrzuje přesvědčení Američanovo, 
že jmenovitě jeho otčina poskytuje každému vyhlídky na štěstí 
(opportunity), možnost dosáhnouti nejvyššího stupně na sociálním 
a ekonomickém žebříku, státi se presidentem nebo millionářem. 
Jak známo, každý americký mladík — budoucí president; Evropan 
si nedovede ani představiti všechnu sílu této illuse. 



328 



Šťastný obchodník, finančník nebo politik v Americe jest 
dle všeobecného názoru člověk, jenž dovedl zužitkovati své vy- 
hlídky, které jsou přístupny všem. 

Otázka o vlivu trustů na rozvoj a organisaci společenskou 
obmezuje se u kommisse na jednu fási, t. j. jak působí trusty na 
vyhlídky, na štěstí. Jak odpovídá kommisse k tomuto úzkému, ale 
zajímavému dotazníku .?• 

Zmenšila se snad opportunity pro malotovárníka, táže se 
kommisse, a jest nucena odpověděti kladně. V každém průmyslu, 
a jmenovitě v těch odvětvích, jichž dotekl se proces koncentrační,, 
potřebí velikého kapitálu, aby úspěšné vedení podniku bylo jen 
pravděpodobně zajištěno. 

Kommisse však nalézá útěchu z tohoto smutného zjevu (ovšem 
jen pro jednu třídu méně zámožné bourgeoisie) v tom, že konso- 
lidace neuchvátila posud veškeren průmysl, a že v celé řadě in- 
dustrie převládá drobná forma výrobní. 

Druhá důležitá otázka: může i nyní mladý člověk bez kapi- 
tálu dosáhnouti nejvyššího stupně společenského nebo ekono- 
mického.^ Kommisse shledává, že taková možnost posud existuje,, 
když ne v oboru neodvislého podnikání, tož v tom oboru, že 
možno sloužiti trustu, čímž i vynikající lidé zjednávají si zname- 
nitý důchod. A tak není, proč by se Američané znepokojovali;, 
možnost nových millionářů není vyloučena, národ jest tudíž spasen. 
Vlivu trustu na společnost vůbec kommisse věnuje devět řádků, 
jež my zde slovně uvádíme: ^Roztřídění společnosti na 
řídy. — Mnozí se domnívají, že průmyslové syndikáty snaží se 
posíliti snahu po rozdělení společnosti na třídy. Ve skutečnosti 
však vidíme opak, standard of living (úroveň životní) zvýšila se 
jak u chudých tak i u středních tříd; rozdíly mezi sociálními tří- 
dami rychle se zmenšují, pokud věc se týká skutečného komfortu 
a prostředků k rozumovému rozvoji. Zlepšení prostředků provo- 
zovacích, následkem toho i zlacinění produkce zvyšují standard 
of living a sbližují i méně zámožné třídy s úrovní boháčů ve všem,. 
co v pravdě jest důležito pro kulturní život.* 

Takový jest závěr růžového optimismu, jímž okrášlena jest 
celá zpráva kommisse, jakož i veškeré officielní zprávy vůbec. 

(Pokračováni.) 



Jaký je zděděný charakter českého národa. 

Separatismus uherských Slováků a vývoj české kultury 

od 15. století. 

Napsal O. Jozífek. ~ V Praze. Nákladem »Času« 1903.^ 

Autor jest znám svými zajímavými psychologickými analysami 
českého života. V prvé práci pokouší se nalézti odpověď na 
české poměry v náboženském vývoji Evropy, shledávaje, že různé 
náboženské útvary ideové dávají různý stupeň síly charakteru ná- 
roda a tím uzpůsobují jej k životnímu úkolu. Autor vidí hlavní 
obsah života člověkova ve výživě, v situaci jeho, že mu uložen ži- 
votní úkol: udržet se, setrvat při uložené povinnosti — jde o to, 
aby člověk vyhověl tomuto úkolu, byl tak silným, aby povinnost ne- 
konal tupě, ale vědomě a došel tak úspěchu životního, povznesl 
svou míru životní. Hmotně (vlastně hospodářsky) pracující lidé tvoří 
ohromnou většinu národa a štěstí národa závisí na zdatnosti lidu. 
Autor dí, že lid je nositelem pokroku a dějinného vývoje (21. 22.). 
Jde tedy o to, aby lidový člověk byl pod vlivem nějakým, který 
by jej posiloval v uloženém mu úkolu (str. 16.), který by posiloval 
jeho vůli. Takový vliv má dle autora náboženství. Různá nábo- 
ženství, různě silná vůle. 

Autor praví, že charakter evropských národů diferencovala 
reformace. Tehda byla vzácná příležitost, zasáhnout reformací 
všechny vrstvy národa (19. a 22.) a stvořit tak rovnoměrný cha- 
rakter národa, pomocí něhož vypěstována politická svoboda, ho- 
spodářská zdatnost, jevící se zejména v industrialisaci a podnika- 
vosti, v uvědomělé mravnosti, lásce k bližnímu, humanitě (17.). 
Poněvadž pak zvýšená hospodářská zdatnost měla za následek 
zvýšení blahobytu, vytvořily se v protestantských společnostech 
lepší sociální poměry (38.). 

V prot. společnostech vyvinuly se jisté tradiční útvary ho- 
spodářské, politické, sociální — následkem jistých forem nábo- 

^ Ku věci hodlám se vrátit sám a pronést názor svůj. Red. 



330 



ženského života v církvi a v rodině (12., 13.) — a tyto tradiční, 
solidní útvary jsou pramenem spořádanosti a zdatnosti společností 
těchto (14.). 

Odlišení, jež způsobila reformace, týká se dle autora vůle,^ 
ne intellektu (20.). Ten je u všech národů evropských stejný. Proto 
intelligence u katol. národů dovede recipovati protestantské spole- 
čenské útvary (konstitucionalism, podnikavost) (23.), ale ne lid ka- 
tolický, »jenž úplně závisí na výchově, jakou jedinci dává rodina 
a prostřednictvím rodiny církev. Ten nese úplně hysterickou po- 
vahu, jakou mu vtiskl katolicism, povahu, vyznačující se nedo- 
statkem pevné vůle, malou vytrvalostí ve všední uložené práci « (23). 
Lid tento nezastane svého úkolu, který naň vkládá katolická in- 
telligence, napodobící: protestantské společnosti (24.) — poněvadž 
nemá náboženské formy, která by jej učila politické a hospodářské 
samostatnosti. »0 tyto prvky civilisace je veřejný život katolických 
národů chudší. « (Viz též str. 53 — 57.) 

Tento všeobecný soud o katolickém a protestantském lido- 
vém člověku, čerpaný z » psychologie práce« (15.) applikuje autor 
na české poměry. Česká společnost národní (podobně jako fran- 
couzská) byla kdysi protestantskou a v té době charakter český 
a francouzský byl tak rovnoměrný, schopný politické a hospo- 
dářské zdatnosti, jako dnešní anglický a německý. To dokazují 
naše úspěšné konstituční boje 1575 — 1609, hospodářská zdatnost 
bratrského rolníka, řemeslníka a luterského měšťana, a zemana 
českého. Tehda nebylo propasti mezi českou intelligenci a mezi 
velmi netečným lidem jako dnes (24.). Ztráta tohoto protestant- 
ského charakteru a záměna katolickým je příčinou naší krise. — 
Pomoc politická i hospodářská je jen zdola — návratem k prote- 
stantismu, neboť jen taková >í'forma«, jež zasáhne široké vrstvy, 
dovede změnit charakter národa. Potřebujeme posílení vůle a 
všech jejích plodů sociálních v boji s Němci - třeba, aby náš český 
lidový člověk, živící se, vyrovnal se německému — nás ohrožuje 
ten německý zdatný lidový člověk — ne ani ta intelligence ně- 
mecká (32.). Oproti Drtinoví a Masarykovi ukazuje, že jejich snahy 
obrodní nedají se naštěpit na katolické prostředí, nýbrž jen na 
protestantské, z něhož vyŠli Komenský, Hus, Chelčický, na něž 
oni se odvolávají. 

To jsou názory autorovy o sociálních produktech reformace. 
Potud autor pozoruje správně — dnes i katolíci v Německu při- 

^ Reformace zasáhla dynamickou stránku lidské duše (38). 



831 



znávají tu přednost protestantům — aspoň částečně a hledí kato- 
lickou » formu* náboženskou přizpůsobit k takové účinnosti jako 
jest protestantská, tím, že hledají v katolicismu účinné prvky 
(Augustinism). Ovšem bezúspěšně, poněvadž vlastní hybnou silou 
katolicismu jsou ideje, jež všelikou reformu vylučují. 

Jinak jest ale tomu, kde autor vykládá vznik reformace, kde po- 
dává náboženskou filosofii. Tu nelze souhlasiti. Autor pozoruje přímo 
ze života, ale zapomíná, že čím lidový člověk žije, že je ohlas ide- 
ových vlivů, jejž má naň náboženská intelligence (kněží a Písmo). 

Autor dí (38.): »Morálka, národní mravnost, je produkt spo- 
lečnosti, lidového prostředí, není emanací žádného náboženství, 
žádné církve.* — »Při řešení sociálních otázek málo prý byla 
rozhodnou meritorní část protestantismu, tak zv. křesťanská mo- 
rálka (37.), a jedině tu rozhodla ta rutina, získaná disposice, větší 
zdatnost — plynoucí z posílené vůle — a ta .^« Na str. 19. dí: 
»Pro další vývoj lidového prostředí (t. j. pro posílení vůle) nebylo 
hlavní věcí rozumové pochopení odborných theorií Lutherových 
a uposlechnutí jeho příkazů mravních, nýbrž fakt diferenciace, ten 
fakt, že se massa lidu, že se rodiny náhle viděly dosti znatelně, 
t. j. jistým počtem rituálních odchylek odlišeny od svého katoli- 
ckého okolí a také od své katolické minulosti. Tento pocit odli- 
šení — tedy vůle pokročit — udržovaný v permanentní své 
síle právě každodenností rituálních formalit rodinných, je hybnou 
silou protestantismu, co se týče lidového prostředí, je to to, co 
dalo lidu počáteční rychlost, co začalo tvořit jeho charakter, od 
čeho se počala vyvinovat posílená vůle protestantského člověka.* 
Tedy psychologický pochod autora: vidí diferenciaci mravní (po- 
sílená vůle) a myslí, že jí způsobila diferenciace technická — jisté 
rituální odchylky. To je velmi mechanický výklad mravního hnutí, 
jakým byla reformace. Ovšem, u autora i reformátoři jsou rutinéři 
(str. 18.): >Luther a druzí k opravám byli vedeni tradicemi svého 
stavu, jež se ventilovaly v evropském theologickém světě, získaly 
si pozornost prostého lidu, přešly v něj ve zjednodušené podobě, 
přece však schopné diferencovat lid, rodiny po stránce duševní, 
při čemž však ideový obsah — na př. myšlenka umravnění — 
oněch otázek tak schudl, že pro další vývoj reformovaného lidu 
padá více na váhu moment psychologický, fakt diferenciace: vzhůru 
proti papeži, změna v ritu a v rodinném životě. Lid chtěl ne býti 
lepším, nýbrž opraviti kněžstvo a papeže, a v kostele také přijí- 
mati víno« — k tomuto pojetí reformátorů jako professionistů 



332 



(viz str. 20. nahoře!) svedlo autora pozorování, že všechny úkoly 
životní se pojímají materialisticky — ale tomu tak nebylo u re- 
formátorů, a nebylo tomu tak v pohnutých těch dobách. Ti lidé 
se odlišili od katolického kruhu ideového, ne rituálně a politicky, 
ale novým názorem o spasení, jež jim bylo středem všeho úsilí 
duševního. Katolické náboženství jim nedávalo jistotu v tom a oni 
našU novou. I lidový člověk dovede subjektivně myslit, rozjímat. 

Tedy lid myslil o svém úkolu životním — rovněž i refor- 
mátoři: Luther, ty vnitřní boje, probojování se k víře, k jistoté 
spasení — to je ideový proces. ^ 

Podobně Chelčický (ani ne kněz). Právě ty mravní ideje 
způsobily — chceme-li mluviti s autorem — posílení vůle a ty 
další sociální účinky. Posílily vůli, poněvadž byly determini- 
stické oproti nominalistickému indeterminismu, jenž otravoval 
theologii a v populární formě jako laxism zpovědní a odpustkový 
a slepé poslušenství, nezodpovědnost — i lid. Proti tomuto lax- 
nímu názoru mravnímu povstala část kněžstva a část laiků. De- 
terminism ten náboženský byl tím tak účinný, že učil, že člověk 
je obtížen hříchem, sám se ho nezbaví, ale jen milostí boží, a ta 
že se dává srdečné lítosti a úsilí životnímu. To byla ta hybná 
síla — to byly věty prosté, přiléhající na zkušenost každého: uče- 
ného i prostého, poněvadž v tom sebepoznání světla a tmy v sobě 
je si inteligent i člověk lidový blízký. 

To, co Luther a Chelčický chtěli a učili, nebyly odborné 
theorie (19.), nýbrž právě oni bojovali proti tomu, aby náboženství 
nebylo učeností, dogmatikou, ale individuálním přesvěd- 
čením. Právě proto pronikala reformace do lidu, že odtloukla 
z náboženství tu učenost a učinila z něho věc svědomí, že učila 
každého konstruovat svůj poměr k »Bohu vykupiteli*. Tyto 
věty o poměru člověka k Bohu byly mravní a byly jako takové 
přijímány, a byly duševní posilou. 

Tyto věty, že člověk nic není, učily nehledati pomoci u druhého, 
učily nebáti se, učily samostatnosti — věta, že vše hledati jest 
přímo u Boha bez prostřednictví kněžského, je rovněž tak 
silná — neboť hledati u Boha, jest obraceti se do svého nitra, 
hledati v sobě a nalézati, t. j. získávati nové ideje o životě, 
o úsilí životním, o pravdivosti k sobě, o neodpouštění' k sobě. 



^ Proto není psychologicky správnou veta autorova: ^Reformace ne- 
zasáhla intellekt, jen vůli.« — Naopak, nejprve intellekt, pak cit a vůli. 



333 



Myšlenky o poměru k Bohu jsou zajisté částí našeho vědomí. To 
jsou ukázky psychologie protestantské zbožnosti, jež jsou zároveň 
psychologickým výkladem síly, kterou ona dává, — Nesprávná je 
především věta, že mravnost národní není emanací náboženství 
— naopak lidová mravnost (ta tu míněna) pokud je, zakládá se 
na ní, životní metafysiku, která je důvodem snášení těžkého života 
a pochopení bhžního, má člověk lidový z náboženství. Není to 
tak mechanické, jak se zdá; ten duševní kout lidového člověka, 
kde se ptá po smyslu svého těžkého života, jest dost pohnutý. 
A i dobře situované vrstvy s lidovou intelligencí obracejí se s me- 
tafysikou životní do náboženství. Právě protestantské společnosti 
ukazují tento individualism v lidu velmi dobře vyvinutý (u kato- 
líků schází), a ten je silou protestantských společností. — I soci- 
ální psychologii autorově měl bych leccos k namítání, ale tím by 
referát o této originelní a promyšlené knížce se stal až příliš 
obšírným. 

Druhá studie jest applikací na větu studie první (30.), že re- 
formace rozlišila evropské národy na řadu národních individualit, 
že v ní hledati původ vědomí národnostního. Ukazuje, že refor- 
mace česká způsobila duchovní jednotu českoslovanskou, počeštila 
Slováky. Ukazuje, že v 500.000 slovenských evangelíků máme 
specificky český svět (60.), jest nám pečovati, aby tito byli za- 
chováni, neboť oni, jako protestante, jsou disponování k silné in- 
dividuahtě životní (62.). K—l. 



Vliv roční doby na opilství. 



Jedna z nejzajímavějších kapitol nauky o alkoholismu stopuje^ 
jaký vliv má na rozsah opilství roční doba, či ji- 
nými slovy — zda-li v některých měsících ročních jest alkoho- 
lismus horší, v jiných mírnější. 

Mezi faktory, které mají vliv na alkoholismus, hraje podnebí 
a rasa neposlední úlohu. Bylo zjištěno, že náchylnost k pití lihovin 
je tím větší, čím studenější, lépe: sychravější, vlhčí je ta která 
země. Zjev ten vysvětluje prof. Sikorskij, který napsal velmi 
pěknou knihu o alkoholismu v Rusku (O bjií^híh cnHpTHHXT. Ha- 
miTKOB-L Ha 3í];opOBbe n HpaBCTBeHHOCTb Hacejienia Pocciii, KícbT)^ 
1899), tím, že lid se domnívá, jakoby lihoviny zahřívaly. 
Grotjahn pak upozorňuje na to, že po požití lihoviny vskutku 
nastává subjektivní pocit tepla, který pijáky k tomu domnění vede^ 
Vedlejší příčinou jest i způsob života, který je u seveřanů zcela 
jiný, nežli u obyvatelstva jižních krajů. Bowditsh dí přímo: 
Opilství přibývá se zeměpisnou šířkou.^ V Sikorského knize 
pak nalézám tabulku tuto: 



Pásma stejné průměrné temperatury 



Střední tem-l ř*,^^^ ^"^'^^ I 

, alkoholem naj 

peraturarokuh million ob. 



I. Severovýchodní . . 

II. Střední pásmo . . . 
III. Jihozápadní pásmo . 



2-60 

4-8 

7-6 



96 
53 

18 



Tyto cifry jsou tak výmluvné a přesvědčivé, že nebude asi 
nikoho, kdo by neuznal hoření věty, že čím studenější 
země, tím více alkoholismu. 



1 Dále di : ^Alkoholismus je konstantně častější, brutálnější a ve svých 
účincích, jak na jednotlivce tak na společnost zhoubnější, čím více se blí- 
žíme severnějším krajům. « 



;>,:H5 



Tu se naskytuje otázka: Zdali pak také v jednom a 
témže kraji jest alkoholismus horší ve studených 
měsících a mírnější v teplých? 

Pravý opak byl shledán. 

Největší počet onemocnění následkem nemírného pití padá 
do teplých měsíců ročních a nejmenší do studené doby roku. 

V té příčině zjednal si velikou zásluhu A. Báhr, který ve 
svém spise o alkoholismu sledoval co nejbedlivěji vliv roční doby 
na alkoholismus a jehožto vývody chceme tu probrati. 

Švédský badatel Magnus Huss již dříve pro Stockholm 
dokázal, že v letech 1848 — 1850 případů alkohoUsmu, jež do lé- 
čení přišly, bylo v červenci až v říjnu více, než-li v chladných 
měsících ostatních. Také vonFranque, Nikolajev a Burg 
uvádějí, že v nejparnějších měsících červnu, červenci a srpnu při- 
chází nejvíce onemocnění s alkoholismem a v nejstudenějších: 
prosinci až únoru, nejméně. 

Báhr nyní zpracoval materiál skládající se z případů chro- 
nického alkoholismu a deliria opilců, které byly přijaty od r. 1879' 
do r. 1898 do osmi veřejných nemocnic berlínských a jichž bylo 
celkem 15,997 čili 799 ročně. Podle čtvrtletí bylo: 

od dubna do června . . . 3923 = 24 53Vo, 
od července do září . . . 4355 =. 27-22Vo, 
od října do prosince . . . 4263 =^ 26'65Vo, 
od ledna do března . . . 3456 = 21-60Vo. 

Největší počet případů padá tudíž na měsíce červenec, srpen, 
září, kdy je největší horko a nejméně případů pozorováno ve stu- 
dených ročních dobách (lednu, únoru, březnu). Nejvíce případů 
bylo v červenci, totiž 1555 (9*72o/o) a nejméně v březnu: 
1114 (6-96«/o). 

Jak tuto zkušenost vysvětUti .í^ Tolik je jisto, že všude v chlad- 
nější době roční pije se méně, v parnější více. Vysvětlení tohoto 
fakta podávají různí pozorovatelé různě. Jedni odvolávají se na 
okolnosti sociálně oekonomické, snazší výdělek v létě atd., jiní 
vidí ve zjevu tom zákon biologický. Podle Báhr a mohou 
jen oba ty momenty, t. j. sociálně oekonomický a meteorologicko- 
biologický, vysvětliti nám toto kolísání alkoholismu v různých 
dobách ročních, maximum v červenci, minimum v březnu. V létě 
je větší žízeň (:= moment biologický) a větší výdělek (= moment 
oekonomický); kromě toho jest účinek alkoholu v létě tím zhoub- 
nější, protože se mozek v letním vedru nalézá ve stavu ochab- 



386 



losti, únavy a větší přístupnosti k narkotisujícím a paralysujícím 
účinkům alkoholu, dovede mu tudíž méně vzdorovati, než-li ve 
studeném období roku. 

K potvrzení tohoto názoru, že meteorologicko-biologické vlivy 
skutečně působí, lze užiti i té zkušenosti, že sebevraždy ne- 
vyskytují se nejčastěji v zimě, kdy jsou sociální poměry nejhorší, 
nýbrž právě naopak v létě. Největší počet případů padá do června, 
nejmenší na prosinec. 

Bylo by žádoucím, aby se vypátraly ještě ostatní vlivy soci- 
ální a biologické, na př. jakou úlohu hraje při alkoholismu stáří 
člověka, pohlaví, stav atd. Ale tyto poměry jsou až na pohlaví 
dosud neprozkoumané, protože se statistika těmi směry nevede. 
Snažil jsem se opatřiti si dokumenty, jak alkohohsmus řádí v růz- 
ných stavech u nás nebo v cizině, neb aspoň které stavy jím nej- 
více trpí, ale nemohl jsem nikde nalézti příslušná data, ačkoHv 
studia moje vztahují se k několika tisícům pramenů. A přece je 
této statistiky alkoholismu podle stavů nanejvýše potřebí. Člověk 
zakopne o ten nedostatek při každém kroku. 

Proto navrhuji: Úřady nechť vedou přesnou statistiku noto- 
rických opilců.^ Nechť podrží v evidenci všechny ony osoby, které 
přišly do rukou úřadu pro nějaký přestupek nebo zločin v alko- 
holismu spáchaný. Nechť mají při tom hlavně na zřeteli stav, vý- 
chovu a předchozí vzdělání, věk, přestálé choroby, ať už z alko- 
holismu neb z jiných zdrojů vzešlé (nákaza, poranění, otravy) a 
zvláště nechť pátrá se po dědi čnosti. D. P. 



1 Už se děje, ale pomoci četníků, které nemohu uznati za povo- 
lané k takovému úkolu. 



Pokusy o lidovou četbu u nás. 

Napsal Prokop z Bohutifia. 
(Dokončení.) 

11. 

Další druh četby pro lid jsou lidové noviny. Také »Krame- 
rius« se sice ohlašuje jako list toho druhu, ale není jím, je 
povahou rozhodně časopisem zábavně poučným. Ráz Hdových 
novin pěkně viděti na » Ruchu «, »Jiskře«, » Vzdělání lidu«, které 
se sice poněkud hší, a ovšem pak také na nejstarším Hstě »V boj«.* 
Všechny mimo »V boj«, který co do času řadí se přímo za 
»Ždarský Obzor «, jsa takto třetím listem lidové práci věnovaným, 
jsou dítkem XX. století. Kéž jsou vlaštovkami nového jara osvě- 
tové práce lidové! Z té duše jest jim přáti, aby zapustily svěží 
kořínky, a símě jich nepadalo na skálu, ale v půdu žírnou, kde 
by přineslo užitek stonásobný! Kéž nezůstanou pouze potištěným 
papírem, ale přejdou do žil venkovského člověka a mají skutečný 
výsledek ve skutcích a dílech jeho! Kéž zvýší úroveň mravní 
i osvětovou po českých městech i vískách! Nejstarší z lidových 
novin je »V boj«. Založen jako čtrnáctidenník 27. října 1900, za- 
hájil 1. lednem 1901 svůj druhý ročník jako týdenník. Má 
zvláštní přílohu » Hlasy z Pošumaví «. Ke spolupracovníkům čítal 
již prvý rok dra Preiningra, Hubku, Joklíka, Mrázka, J. Černého, 
J. Kříže atd. Na štít si napsal heslo vychovávati lid a přímým 
bojem proti frázi přivésti jej ku poznání dobra a pravdy. Proto chce 
čeliti těm, » kteří udržují vládu tmy«, a » zbraní « jeho má býti 
»dáti lidu vzdělání to nej větší «. Akcentuie ovšem hlavně výchovu 
politickou, ale také kulturní, hospodářskou a mravní. Tu by se 
mi lépe zamlouval postup opačný. Nelze si mysliti přece zdatné 



^ >V boj« vychází každý čtvrtek. Předplácí se poštou nebo s donáškou 
do domu ročně 2 K, do ciziny 3 K. Při hromadném odebírání na 10 ex. 
2 zdarma. Jednotlivá čísla v adm. 2 h, jinde 4 h. Majitel: pí. Vlasta Strá- 
nečka. Vydavatel: Vlád. Havel, Čekanice, p. Sedlice u Blatné. 

NAŠE DOBA. R. XI., č. 5., 1904. 20. února. 22 



338 



politické organisace bez předchozího řešení otázky mravní, kul- 
turní a hospodářské. List obratně věnuje péči učitelstvu i samo- 
správě; chce také potírati znásilňování » národa národem* a pra- 
covati o hmotném povznesení lidu, jakož i všímati si otázky ženské. 
Úkol tedy přesně stilisovaný, ale dojista značný a pro tisk, který 
musí počítati s nízkou úrovní českého venkova, věru až příliš roz- 
sáhlý. Ráz jeho, jak svědčí energický vstup, název i obrázek (po- 
zději vypuštěný) na štítě — český lid s kovářem v čele žene 
jakési bezbranné vojsko (snad pruské!) k severní hranici — jest 
rozhodně radikální. Obávám se, že list při svém směru a nízkém 
stupni lidového vzdělání v Cechách nebude moci ideje své usku- 
tečniti, aniž by se vystříhal toho, co hodlá potírati do úmoru, 
totiž fráze. Ci neodporuje již titulní obrázek větě úvodní proti 
znásilňování národa národem.^ Ale tolik nutno říci, že » V boj « je 
velmi dobrým organisačním listem, a tu může straně, které 
slouží, platné služby prokázati. V otázce výchovné stojí ovšem 
tak, jako »Kramerius«, za lidovými listy moravskými. Vždyť ubohé 
vzdělanostní poměry naše žádají dnes předem vychovatele, 
pak teprve může se zdarem pracovati organisátor. 

Přes uvedené výtky bylo by nespravedlivo list kaceřovati. 
Obsahujeť, pokud jsem mohl stopovati, řadu dobrých věcí, mnohé 
velmi cenné. Má stálý obzor právní, kde poučuje nejen voliče 
(Říšská rada. Zemské sněmy), ale také našemu venkovanu dává 
mnohý praktický pokyn. Články Joklíkovy lze tu jen chváhti, 
škoda, že nejsou psány lidu přístupněji, jako věci Nečasový a Le- 
pařovy v moravských listech. Krásné a nad jiné vhodné tácky 
zdravotnické z péra lékařů Preiningera a Mrázka druží se k věcným 
a pro Pošumaví významným statím Hubkovým, které se mi v listě 
obzvláště zamlouvaly. Škola i učitelstvo bohatě zastoupeno pracemi 
J. Černého i Donáta. Všimneme-li si ještě snah o organisaci spol- 
kovou, hlavně Sokolstva, bohatého přehledu událostí politických 
i hospodářských z celého světa, jež příjemně oživují četné sen- 
tence, hlavně ovšem politického rázu z Havlíčka, Husa, Huga, 
Smilesa, Lindnera, Quise a j., věru musíme chváliti neobyčejnou 
horlivost i dovednost vydavatelovu. List těšil značným prý se také 
úspěchům. Hejretovo » Vzkříšení* s ním splynulo. 

Škoda, že obsah pozdějších ročníků není tak bohatý, jako 
prvých. Neutěšené poměry naše jistě také i jej ohrožují. Prvé roč- 
níky mohly býti vzorem krajinskému tisku. Dále dlužno se zmíniti 
o »Ruchu«. »Ruch« je listem v pravdě pokrokovým a výchovným. 



339 



Směr jeho pěkně charakterisuje úvodník »Co chceme ?« Žádá umrav- 
nění všeobecného. Každý ať jedná s jiným, jako si přeje, aby se 
s ním jednalo. Povinností každého jest, aby především polepšoval 
sama sebe, tím také polepšuje svět. Pravá svoboda možná jen tehdy, 
až statečnost i poctivost budou vládnouti. Uznává moc nevědomosti 
a tu chce právě potírati, neohroženě pokračuje ku předu. Akcentuje 
cenu příkladu a odsuzuje malomyslnost. Slova »Nejde to« zničila 
prý celé národy. Lásku k bližnímu, neúmornou práci a snahu prospěti 
co nejvíce, píše zlatým písmem mezi svá hesla. Proto také list 
věnuje zvláštní pozornost mládeži. Rovněž však sociálních problémů 
si všímá, ukazuje na př. k jasným vzorům Dánska pro naše rol- 
nictvo, i k poměrům našim vůči Židům, dále dbá i hygieny, 
akcentuje tu hlízu alkohohsmu a konečně hledí si i stránky vý- 
chovné, a sice již do jisté míry politicky výchovné. Neboť politiky 
se »Ruch« nezříká. Té slouží četné, cenné sentence, kterými hst 
přímo vykvétá, některé básně, zprávičky ze života, a posléze pak 
zajímavý oddíl statistický »Mluva číseU anebo » Ztracené miHony« 
jsou pravým skvostem; když ty nevzbudí myšlenku nápravy v lebce 
našeho člověka, pak sotva co! Neméně chválím účelnost rubriky 
»Ze života «, kde totiž ve formě » denních zpráv « celá řada pouč- 
ných, věcných statí zahrnuta, varujících i povzbuzujících našeho ma- 
lého člověka. To je zvláštnost, kterou by měly veškery listy 
krajinské odkoukati a nápodobiti. A věru že to je methoda zna- 
menitá, čtenáři zvyklému jen na bezcenné denní zprávy vložiti 
v tento zamilovaný oddíl věci vážné a důležité. 

Ještě více převládá ráz novinový v > jiskře*. Úvodníky po- 
litické, články politické, rozhledy politické a kulturní tvoří část 
obsahu, který doplněn je zajímavými zprávami čistě lokálními 
»Z města a kraje «, kde se záležitosti táborské, soběslavské, pelhři- 
movské přesně probírají, a pak hlídkou samosprávnou, což zaslu- 
huje zvláštní pozornosti, ano uznání. Věcí samosprávných bylo by 
dobře si všímati a na ně přesně i přísně poukazovati ve všech 
krajinských listech. Po té stránce je »Jiskra« věru značně zajímavá, 
ovšem hlavně jako list krajinský. 

Jiného směru je » Vzdělání lidu*, vycházející ve Chvojenci 
redakcí Eduarda Navrátila; uvádí se jako list pokrokový, určený 
drobné práci. Pozornost věnuje životu společenskému, výchově a 
školství, umění a literatuře, člověku a přírodě, má dále hezký ho- 
spodářský koutek, stati z kuchyně a konečně jakousi kroniku ve- 
řejných událostí, ohlasy novin »páté přes deváté* a » černou 

22* 



340 



hodinku*. List dobrý a užitečný, pokud lze souditi z prvých číseL 
Určen také poněkud venkovskému učitelstvu. Má řadu zpráviček,. 
málo soustavných článků. Chváliti lze rubriku hospodářskou a ho- 
spodyňskou, a také články z veřejného života se zamlouvají. Za to 
zdravotnictví by mělo býti lépe zastoupeno! Zvláštní, že Hst přináší 
zprávu o Skrdlově » Vlasti «. Neškodila by též rubrika samo- 
správná a více poučných statí. Velmi cenné by rovněž bylo, roz- 
šířiti hlídku pro drobnou práci! Tím by list značně získal. 

Konečně zbývá ještě promluviti o letácích. V Jičíně vyšla 
minulého roku zajímavá brožurka osmistránková t> Co jest vzduch ?« 
z péra Dra Alexandra Baťka, professora tuším na plzeňské 
škole průmyslové. Vydána jako číslo prvé ^Přednášek pro 
lid z oboru vědy a práce«. Myšlenka výborná, kterou lze jen 
vítati co nejsrdečněji. Mně právě se tento způsob velmi zamlouvá 
a přál bych si, aby příkladu prof. Baťka se následovalo v Cechách 
hojně! Probrati jednotlivé otázky vědecké jako celek je správné 
a pro lid výhodné, tak myslím, naučí se náš člověk velmi mnoho,, 
jistě z toho má daleko více, než z rozkouskovaných zpráviček no- 
vinářských. Takové letáky z oboru hospodářského, právnického, 
zdravotního by dnes působily nad jiné dobře! Bylo by záhodno, 
aby se články toho druhu množily a rozšiřovaly po celých Cechách, 
Moravě i Slezsku v hojné míře. 

S potěšením věru lze každému příteli pokroku tento náhlý 
a mnohoslibný ruch na poli osvětové práce sledovati, vždyť jediný 
rok tolik nových pracovníků uvedl v šiky. Kéž vytrvají při svých 
plánech i předsevzetích, a překážky nechť jich záhy neodvrátí od 
cesty nastoupené! KoUk tu různých drah a všechny vedou správně 
k cíli! »Žďárský Obzor « akcentuje stránku spíše poučnou a čá- 
stečně také lidovědnou, »Buditel« zase hlavně výchovnou, věnuje 
dokonce přílohou svojí )>Malý Buditel « pozornost útlé mládeži, 
tak jako to dělal Nejedlý v » Hlasateli*. Oba tyto listy níží se 
k úrovni lidové, kdežto »Kramerius«, zakládaje se na pěkné poesii 
i belletrii, úrovně své nesnižuje. »Ruch« bojuje rovněž za nápravu 
mravní i kulturní, sleduje však již také cíl politický a pracuje 
obratně s pevnými daty statistickými ; jeho dílo týká se celého 
národa českého, kdežto » Jiskra* věnuje se po přednosti zájmům 
kraje a samosprávě, čímž blíží se poněkud »Žďárskému Ob- 
jsoru*, a » Vzdělání lidu « konečně sleduje rozvoj drobné práce. 
Každý má tedy svou přednost, a dlužno říci, že veškery pokusy 
ty jsou dobré a celkem správné. Krajinský tisk náš by se 



341 



tu měl mnohému učiti! Spojením na př. takové »Jiskry« se 
^Zďárským Obzorem « nebo » Ruchu « s »Krameriem« vznikly by 
výborné listy české! Ale přes to mám některá přání. Vedle 
řečeného již požadavku na uvedení dat biografických a literárně 
historických při básních, přál bych si předně, aby se také lid 
informoval soustavně o moderních proudech myšlenkových ať 
v kulturních, ať společenských a hospodářských otázkách, dále 
aby se samosprávě věnovala větší péče a konečně, aby se 
vesměs pěstovala hlídka drobné práce osvětové. 

III. 
Přítomná stať nemá jen účelem poukázati na velezáslužnou 
činnost několika nadšenců, kteří s láskou konají národu díla, pří- 
5lušící vlastně předním ústavům ať národním, ať osvětovým; sle- 
duje ještě jiné cíle. Předně slovo naší intelligenci, hlavně 
venkovské. Máme tu několik pěkných vzorů lidové práce, — pří- 
klady prý táhnou, — nuže, kdy promění se veškery naše krajinské 
listy otravných namnoze obsahů přičiněním místní intelligence 
v utěšené »Buditele«, »Obzory«, »Ruchy«, »Vzdělání« > A když 
se nechce do vlastní práce původní, ať alespoň o to se če- 
ská intelligence pokusí, aby nebylo v Cechách obce, 
kam by tyto listy nedocházely a kde by se nečetly, aby 
nebylo spolku, kde by všechny tyto listy nebyly vyloženy, 
.aby i v naší české hospodě, tom, žel Bohu, nejoblíbenějšíin místě 
našeho lidu, několik těchto listů sloužilo sousedům k zábavě a 
poučení. Kolportovati lidové časopisy naší intelligenci po celých 
Cechách, Moravě i Slezsku bylo by na místě i na čase. Tím by 
se značně prospělo českému člověku, o nějž se bez odporu tak 
málo staráme! Kolportáž dobrých knih byla důležitým prostředkem 
naší osvícenské intelligence v době probuzení. Buditelé vycítili 
dobře, že literatura bez čtenářů je mrtva, a proto starali se hor- 
livě o to, aby získali české knize odběratelů i čtenářů. Česká 
kniha, v tom neb onom koutě vlasti vydaná, nastoupila cestu po 
vlastencích, kteří si tehdy navzájem konali služby knihkupecké. 
Tak pracoval Jungmann na Litoměřicku, Vojtěch Nejedlý opatřil 
Palkovičovi v Praze prodavače. Sedláček i Rautenkranc starali se 
s vlastní škodou o rozšíření české knihy, a Kramerius, tento mistr 
praktického řešení otázky drobné práce, s nevšedním úspěchem 
pracoval i tímto směrem. Milá postava pátera Vrby, jak jej Jirásek 
ve »F. L. Věku« líčí, nebyla zvláštností. A této činnosti nám 



342 



nelze ani dnes zanedbávati. Co lid baví a poučuje na Žďársku, 
Budějovicku, Pardubicku i Rokycansku, to bude alespoň částečné 
dobře působiti po celých Cechách. Proto třeba již jednou praco^ 
váti soustavně i trochu účelně a listům těmto získati přístupu do- 
všech obcí českých. Alespoň tolik af se učiní pro pokro- 
kovou myšlenku, jíž se každý z nás honosí a chlubí! Tím se 
zvýší úroveň lidového vzdělání a bude pak lze snadno přistoupiti 
i k vážnějším úkolům místní práce osvětové. 

Dále pak slovo redakcím. Ty by měly udržovati vzá- 
jemný styk, ano konati jakési porady o kulturních potřebách li- 
dových a jich ukojení. Nejlepší pak články,^ jež by vzbudily 
zájem všeho lidu českého, třeba otiskovati zvláště — jako 
letáky, zkrátka založiti společnou třeba akcí ja- 
kousi lidovou letákovou knihovnu, jež by soustavně 
poučovala v kr ej caro výc h knížkách lid o důležitých 
otázkách! Jednotlivé pak letáky bylo by lze spojiti 
časem v lidové sborníky, vjakési rádce lidové tako- 
vého asi druhu, jako byl Sychrův »Veleslavín«. 

A konečně slovo o letácích. Již bylo v tomto listě, tuším,. 
vícekráte navrhováno, aby se krásná literatura česká konečně roz- 
hodila letáky mezi náš hd lačný čtení, poučení a odkájený patoky 
nejhoršího druhu. Literaturu krásnou máme, je na čase získati 
ji pro chudý lid. Ale což nad to, máme dnes rovněž bohaté,, 
krásné překlady z literatur cizích. A tu může náš pro- 
stinký český člověk poznati ve své řeči mateřské celou ohromnou 
poesii všech národů. 

Věc je snazší, než by se zdálo; a dá se demonstrovati na 
příkladech — ovšem v cizině. Myslím tu Henckellovy »Sonnen- 
blumen«. Známý sociální básník německý, Karel Henckell, vydal 
několik cenných sbírek letákové poesie, jimiž seznámil lid nejen 
se soudobými básníky německými, ale také se zajímavými duchy 
básnictví světového. Byron, Ada Negri, Ibsen, Béranger, Petofi, 
Burns, Percy Bysshe, Shelley, Vrchlický, Leopardi, Lermontow,. 
Poe, Hugo, Stecchetti, Puškin, Carducci, Tennyson, Mickiewicz a j. 
druží se k sobě věrně předními svými plody na malých vkusných 
letácích po 10 fenikách! Německý tedy dělník nabude poučení 
také o Vrchlickém, náš člověk nikoli! Než všimněme si též me- 
thody Henckellovy, zasluhuje věru pozornosti značné! Leták o Vrch- 



Tak činí již časopis »V boj.« 



343 



lickém bude vhodným příkladem. Autor neznající česky byl nucen 
omeziti se pouze na Adlerův překlad básní Vrchlického vyšlý 
v knihovně Reklamově. Podává motto z básníka, podobiznu jeho, 
tré ukázek, dále stručný životopis i charakteristiku jeho díla, a sice 
poetickou na letáku samém, k níž připojuje ještě v malém » Uka- 
zateli « (Anzeiger), který s každým číslem vycházel, pěkný, věcný, 
byť stručný rozbor Vrchlického díla, úsečný posudek a ukázku 
z Barevných střepů »Poesie a prosa«. 

Tolik zví německý proletář za 10 feniků o našem velkém 
básníku, kdy dočká se mistr Vrchlický toho, aby za 10 haléřů 
poznal i náš chudičký člověk ukázku jeho básní, viděl jeho po- 
dobiznu, četl o něm, aby jeho věci utěšovaly chudičkého chalup- 
níka za dlouhých zimních večerů! Kdy se toho dočká Cech? 
Kdy náš Machar? Dejž jim Bůh tak dlouhého žití, aby se i toho 
dočkali! Kdy učiní se dílo Kollárovo, Celakovského, Havlíčkovo, 
Erbenovo, Nerudovo, Hálkovo, Zeyerovo přístupno srdcím našeho 
chudičkého člověka? Nadchne se soukromý nakladatel 
pro tuto myšlenku, ujme se jí literární družstvo, všimne 
si Česká Akademie této palčivé otázky časové? Po- 
třebujeme »Ceské expedice« pro století XX.! Kdo nám ji zřídí? 
Kdo zaujme místo Krameriusa nové doby? Kéž se najde obětavá 
síla pro toto ladem ležící pole! Kéž krásné příklady našich obě- 
tavých pokrokových vlastenců, jevící se v »Buditeli«, »Zd'árském 
Obzoru«, »Krameriovi«, »Lidovém Vzdělání«, »Ruchu« i letácích 
jičínských nejsou hlasem volajícího na poušti, kéž najdou též pra- 
covníky i mecenáše zde v Praze, aby se nám již jednou zazele- 
naly nivy osvětové práce lidové po celých Cechách! 



Nové úkoly veřejného zdravotnictví. 

Napsal doc. dr. Lad. Haškovec. 
(Dokončení.) 

Nesmíme totiž považovati každou nervovou neb duševní ne- 
moc, která byla stihla některého člena rodiny, za projev here- 
dity a odvozovati z ní důsledky pro potomstvo. Na druhé straně 
opět nesmíme zapomínati, že spojení úplně zdravého a ze zdravé 
rodiny pocházejícího individua s individuem něco zatíženým dě- 
dičně i chorým, po případě může vésti i k obrodě eventuálního 
potomstva jeho. Na všechny tyto speciální výpočty a pravděpo- 
dobnosti nelze tu vcházeti. V určitých případech jest to věcí zatím 
posouzení domácího lékaře. 

Tolik můžeme jako všeobecné pravidlo přece označiti, že 
individuum choré a pocházející z rodiny, kde choroba dědičně 
přenosná a zdraví zhoubná objevila se ve více generacích co ta- 
ková neb v různé transformaci a stala se jaksi přívlastkem rodu, 
spojí-li se se stejným individuem, dá vznik eventuálně potomstvu 
chorému. 

Na nebezpečí, jež pro společnost plyne z takto povstalé 
chorobnosti, upozorniti, jest povinností lékaře a veřejného zdra- 
votnictví. Kdo pak s plným vědomím o rozsahu celého nebezpečí 
proti tomuto upozornění jedná, páše hřích stejný, jako kdo vě- 
domě stává se zločinným škůdníkem zdraví svého bližního. 

Požadavek, aby každý před civilním neb církevním sňatkem 
vykázal se svolením lékařským, jest přece tak přirozený a samo- 
zřejmý, že vzhledem ku vážnosti celé věci nelze sdíleti četné ná- 
mitky a pochybnosti proti němu vyslovené. — Poukazuje se na 
dosavadní zvyklost, ale kdybychom jen té se drželi, vůbec žádný 
pokrok by nebyl možný. Námitka, že zasahujeme tím ve svo- 
bodnou vůli jednotlivce, jest neodůvodněna. Sám dosavadní zákono- 
dárce cítil potřebu legální sňatek omeziti pouze na osoby stářím^ 
zdravím i jinak způsobilé. 



345 



Společnost lidská má právo, aby třeba nucené hájila zájmu 
bližního a odvracela od něho škodu. Přiznáváme státu právo od- 
váděti vojsko, sváděti bitvy, v šanc tisíce životů dáti pro bezpečí 
ostatních. Zájem potomstva a muže i ženy v manželství jest stejně 
důležitý, abychom, hájíce ho, třeba nuceně sáhli v problematickou 
svou svobodnou vůli a volbu. Ostatně jako v jiném oboru při- 
rozený, či chceme-li říci nepřirozený vývoj našich řádů společen- 
ských bezděky vedl k tomu, že tisíce a tisíce individuí nesmí a 
nemůže dáti průchod své svobodné volbě proto, že nemá majetku, 
že nemá určitého společenského