Full text of "Nae doba"

See other formats

^rm,^

Tr%

-v

■3^'f.'''

-^-^

»*,

^-Vj

^ J

r\.

LAICHTERÚV VÝBOR

NEJLEPŠÍCH SPISŮ POUČNÝCH

DĚJINY VĚDY POLITICKÉ se zřetelem k mravovědě. Na-
psal Pavel Janet. Přeložil Dr. Břet. Foustka. (2 svazky.)
Svazek první XXXIII. a 388 stran zl. 210, vázaný zl. 270.
Svazek drahý 531 stran K 6" — , váz. K. 7'20.

Dílo Janetovo zasvěcuje čtenáře ve vývoj, jímž se braly politické ideje
všech století.

KAREL HAVLÍČEK. Napsal T. G. Masaryk. Snahy a tužby po-
litického probuzení. 406 stran K 6. — , váz. K 720. (Rozebr.)

ÚVOD DO STUDIA ČLOVĚKA A CIVILISACE. (Anthropologie.)
Napsal Ed. B. Tylor. Se 78 vyobrazeními. Přeložil Frant.
Rajciil. 500 stran K 5-60, váz. K 6-80.

Kniha tato, jsouc psána slohem nad míru poutavým a vzorně populár-
ním, musí považována býti za nejlepší úvod do tohoto oboru vědění,
kterému se posud brzy anthropologie, brzy ethnografie a někdy i kulturní
dějiny říká. Tylor sám poskytnouti chtěl úvod do dějin osvěty.

VZNIK NÁRODNÍHO HOSPODÁŘSTVÍ. Napsal Karel Búcher.
Přeložil Dr. Jos. Gruber. 245 str. Cena K 2-60, váz. K 3-80.

Kniha obsahuje 6 přednášek: I. Vznik světového hospodářství. — II.
Soustavy živnostenské výroby a jejich historický vývoj. — III. Dělba práce
a tvoření tříd sociálních. - IV. Počátkové časopisectví. — V. Sociální
roztřídění frankfurtského obyvatelstva ve středověku. — VI. Vnitřní stě-
hování, města a význam jejich v rozvoji dějinném.

VYCHOVATELŠTÍ REFORMÁTOŘI. Napsal R. H. Quick. Přeložil
Dr. Břet. Foustka. 415 stran. Cena K 4*80, váz. K 6' — .

Spisovatel, sám znamenitý paedagog, podává v knize této jedny z nej-
lepších dějin vychovatelských. Leč kniha není určena toliko pro odbor-
nílčy, jest určena pro kruhy nejširší.

ŘÍM A KŘESŤANSTVÍ. Napsal Theodor Keim. Přeložil Břet.
Foustka. 740 stran. Cena K 8" — , vkusně vázaná K 9*20.

Z knihy této čtenářstvo sezná veliký rozsah otázky náboženské a
církevní.

OTÁZKA SOCIÁLNÍ. Základy marxismu sociologické a filosofické.
Napsal T. G. Masaryk. 701 str. K 9'—, váz. K 10*20.

Čtenáři dostává se knihou touto filosofický úvod do všech důležitých ^
záhad sociálních, jimiž se socialism a sociologie dnes zabývají.

ZKOUMÁNÍ O ZÁSADÁCH MRAVNOSTI A ZKOUMÁNÍ O R:OZ-
VOJI LIDSKÉM. Napsal DAvm Hume. Přel. Prof. J.. Škola.
. • 368 stran K 4'—, vázaná K 520.

Díla tato jsou četbou netoliko otužilých odborníků, nýbrž i každého
vzdělaného čtenáře, jemuž na tom záleží, aby krátkou cestou seznal některq
z nejzákladnějších problémů lidského ducha.

DĚJINY NOVOVĚKÉ FILOSOFIE. Od Mikuláše Cusana až po
naše časy. Napsal Dr. R. Falckenberg. Přel. Dr. Fr. Pro-
cházka. 884 stran K 9—. váz. K 1020.

ZÁKLADY SOCIOLOGIE. Rozbor jevů, týkajících se associace
a společenské organisace. Napsal Franklin Henry Giddings.
Přeložil Dr. B. Foustka. K SóO, váz. K 6'80.

ÚVAHY, vybrané z literárních, politických a nábo-
ženských spisů Josefa Mazziniho. S úvodem W.
Clarkea. Přeložili Jos. David a Dr. G. Žďárský. 512 stran,
K 5-40, váz. K. 6-60.

PŘÍRODNÍ VÝBĚR. Napsal J. B. Haycraft. Přel. Dr. G. Žďárský.
150 str. K 1-80, váz. K 3'

PŘIROZENÉ DĚJINY NÁBOŽENSTVÍ A ROZMLUVY O PŘI-
ROZENÉM NÁBOŽENSTVÍ. Napsal David Hume. Přeložil
J. Škola. 208 stran K 2-40, váz. K SóO.

BEDŘICH SMETANA A JEHO BOJ O MODERNÍ HUDBU
ČESKOU. Úvahy a vzpomínky O. Hostinského. 464 stran.
K 6— , váz. K 7-20.

HERBERTA SPENCERA FILOSOFIE SOUBORNÁ u výtahu,
jejž pořídil HowARD Collins. Podle 4. vydání přeložil Prof.
Dr. Em. Peroutka. K 8-60, váz. K 980.

MODERNÍ CIVILISACE po některých stránkách hospo-
dářských. Napsal W. Cunningham. Z anglického přeložil
Prof. J. Škola. 228 stran K 250, váz. K 3-70.

JOHNA RUSKINA VÝKLADY O UMĚNÍ. Přeložil V. A. Jung.
Stran 160. K 2-10, váz. K 330.

MYŠLENKOVÝ VÝVOJ EVROPSKÉHO LIDSTVA. Napsal Fr.
Drtina. Stran 391. K 540, váz. K óóO.

LITERATURA ČESKÁ DEVATENÁCTÉHO STOLETÍ. Napsali:
Dr. Jos. Hanuš, Dr. Jan Jakubec, Dr. Jan Máchal, Dr. Em.
Smetánka, Dr, Jar. Vlček. Díl I. S 41 vyobrazeními. 940
stran. K 12—, váz. K 1320.

OBRAZY Z DĚJIN RUSKÉ VZDĚLANOSTI. Část I. Obyvatelstvo,
hospodářské, státní a stavovské zřízení. Napsal P. N. Mil-
jukov. Přeložil V. J. Dušek. S obrazy, mapami a tabul-
kami. 406 stran K 450, váz. K 570.

OBRAZY Z DĚJIN RUSKÉ VZDĚLANOSTI. Část II. Církev a
škola. (Víra, tvorba a vzdělání.) Napsal P. N. Miljukov.
Přeložil V. J. Dušek. S obrazy a tabulkami. 636 stran
K 7 — , váz. K 8-20.

LITERATURA ČESKÁ DEVATENÁCTÉHO STOLETÍ. Napsali:
Jos. Hanuš, Jan Jakubec, Jaroslav Kamper, Jan Máchal,
Lubor Niederle, Jaroslav Vlček. Díl II. Se 40 vyobr.
900 stran K 11-50, váz. K 1270.

O FILOSOFII PŘÍTOMNOSTI. Napsal František Krejčí. 464 stran
K 6-40, váz. K 7-60.

DĚJINY MALÍŘSTVÍ. Napsal R. Muí-her. Přeložil J. Bílý. 792 stran
K 12 —, váz. K 13-80.

NAŠE DOBA

REVUE

PRO

VÉDU, UMÉNÍ A ŽIVOT SOCIÁLNÍ.

Vydavatel : Redaktor :

Jan Laichter. Prof. Dr. T. G. Masaryk.

ROČNÍK XI

1904.

MAJITEL A NAKLADATEL JaN LaICHTER NA KRÁL. VINOHRADECH.
TISKEM EDVARDA LESCHINGRA V PRAZE „U ŠTAJGRŮ".

Veškera práva vyhrazena.

MS5"

1113660

Obsah ročníku jedenáctého.

Články.

strana

Česká politika a Uliry 1

B. Smetana a J. Neruda. Podává Rich. A. Sicha 3

Cestopis císaře Josefa II. z r. 1771. Podává J. M. Řehořovský. 9, 103, 171, 265

Goethe myslitel. Napsal O. F 17

O jednotě armády. Napsal — ek 22

Jesuité do Německa. Napsal V 28

Nedostatky místností universitních a nedostatky naší vědecké a literární

org-anisace vůbec 81

Škola pomocná. Napsal Josef Zeman. . 85, 163, 260

Helena Kellerová. Napsala Ur. :^lióe G. 'íáasaryková 93

K obstrukci na českém sněmu. Napsal — ek. 112

Koalice českých stran .'' 161

Bestuževky. Napsal V. J. Dušek 177

Šestý sjezd sionistický. Napsal Frant. ■ Kobler. . 183

Pravda o „slovanských apoštolech" a jich působení. Napsal A. Brůck-

ner ;• ... . . 189, 254, 349, 434

Tisza versus Koerber. Napsal 7- ek. ...■.'. 195

Potřeba statistiky zemské a národní " . 241

Nové úkoly veřejného zdravotnictví. Napsal doc. dr. Lad. Haškovec. 243, 344

Pokusy o lidovou četbu u nás. Napsal Prokop z Bohutína 248, 337

K činnosti III. třídy České Akademie 272

Sebevražda mládeže 321

Průmyslový feudalism Spojených Států..Napsal J. Rubinov. 324, 428, 508, 590

Jaký je zděděný charakter národa Českého 329

Vliv roční doby na opilství. Napsal D. P 334

Klerikalism 354

Kulturní, hlavně hospodářský stav Japonska 401, 561

Reforma vysokých škol technických 409, 495

Dnešní krise v průmyslu bavlnářském. Napsal R. Morawetz 417

Česká poesie politická do Havlíčka. Napsal J. Jakubec. . . . 422, 500, 583
Subvence na umělecké výstavy. Napsal E. Bém 438

úsilí o obrození samosprávy. Napsal K. Harmach 481

Stát a prostituce. Napsal J. Tomas 488

Reforma vysokých škol technických 495

Státní podpora zemím na obecné školstvo. Napsal Fr. Krček 586

Novější dokumenty hnutí protialkoholového. Pod. MUDr. K. Bulíř. 576, 655, 750

Sjezd právnický 641

Národní vzdělání v Rusku 643, 787, 811

Dějiny ženského hnutí ve Finsku. Napsal V 650

Moudrá Libuše — mužem. Napsal prof. A. Briickner 660, 744, 818

Harnack o evangeliích 721, 806

Situace výtvarného umění v Čechách. Napsal Edv. Bém 726, 801

Střední Vltava jakožto plavební dráha v minulosti a v budoucnosti.

Napsal dr. J. Gruber 731, 827

Reforma Číny 837

Letošní světová výstava v St. Louis. Napsal Richard Morawetz 881

Školní knihovny a literatura dětská 884

Maurice Maeterlinck. Z nové knihy : Le double jardin. O upřímnosti.

Přel. Marie Kalasová 891

Albert Scháfíle jako sociolog. Podává Fr. Krček 895

Vývoj ženského hnutí v Rusku. Napsal V 904

Posudky a úvahy.

Literatura a umění.

Anna Maria, 17 povídek 551

Bartoš F., Sto lidových písní česko-

slovanských 552

Brabec Ad., Květy samot .... 871
Brabec Adolf, Z víru velkoměsta . 149
Dyk Viktor, Hučí jez a jiné prosy . 785
Engelmíiller Karel, Pavouci . . . 710
Kornová V. A. J., Česká zpěvohra . 154
Hrdina Dr. J. L., Vlastní silou . 317
Hrnčíř František, Jasno i chmurno 383
lilový Rud., Květy odboje .... 873
Kalvoda Alois, Hrad Buchlov . . 230
Květ Bohuslav, Na vodách neklidu 871
Landa Richard, Radosti malých . 231
Leger K., Ballada o mrtvém ševci 870
— K., Fantastické povídky . . 869

Leontěv K. N., Pembe 389

Mánes Josef, Jeho život a dílo . . 229
Mařák Julius, Výbor z jeho pozů-
stalosti 230

Mayer Rud., Básně 624

Miildner Jos., Ztroskotání .... 871,
Myslík Jul., Dělnické písně . . .873

Nosková Helena, Lidské srdce . . 709
Němcová B., Národní pověsti a po-
hádky 624

Němcová-Kašpar, Babička .... 229
Neubauer J. R., Ta první láska . 318
Rilke, Rainer Maria, Das Buch der

Bilder 67

Rubeš Fr., Výbor z prací .... 624
Seidl Jan, Od jara do zimy . . . 382

Sezima K., Passiflora 624

Sova A., Ivův román 312

— Povídky a menší črty . . . 312

— Výpravy chudých 312

Stupo vský Rud., Z mého zpěvníku 872
Schwaiger H., O hastrmanovi . . 230

— Pohled do jeho života a díla 230
Šír Jos., Horské prameny .... 382
Škampa Alois, Poslední květ . . 870
Theer Otakar, Pod stromem lásky 785
Tuček Alois, Rok v samotách . . 150

Věra, Jedna za mnohé 785

Zahoř Zdeněk, Člověk, jenž nevy-
dal básně a jiná prosa .... 318
Zyka Jar. B., Mužným duchem . . 873

Spisy vědecké a poučné

Almanach Slavie 1903-1904 ... 71
Bouda A., O školní praxi umělecké
a reformě kreslení 231

Clark-Hicks-Perry, Základy umě-
lecké výchovy 230

Czambel Dr. Samo, Slováci aichreč 711

časopis pokrokového studentstva . 476
Čipera-Balšánek, Nové divadlo král.

města Plzně 71

Denifle H., Luther und Luthertum

in der ersten Entwickelung . . 399
Devatenácté století slovem i obra-
zem 554

Gerhard, Katholischer Student und

katholisches Leben 79

Harnack Adolf, Dějiny dog-matu . 790
Havlíček Borovský, Karel, Obrazy

z Rus 387

Hrubý Věnceslav, Praktická rukojeť
srovnávací jazykův slovanských 715

Chelčický Petr, Postilla 715

Jozífek O., Jaký je zděděný ka-

rakter českého maroda 329

— Separatismus uherských
Slováků a vývoj české kultury

bd 15. století 329

Karějev, Učebna] a kniga no voj isto-

rii 472

— Učebnaja kniga drevnej isto-

rii . . .^ 472

Kopal J., Čtyři kapitoly 478

Kořenský Jos., K protinožcům . . 475
Kraus Vojt., Dějiny obecní správy
král. hlav. města Prabv za léta
1860—1880. Díl I. . . .\ . . .793
Kruger Pavel, Paměti presidenta . 475
Kuffner Josef, Slovanské svity . 552
Les Fětes de la Municipalitě de

Paris 793

Literatura česká devatenáctého sto-
letí. Díl I. a II 69

Markovič Dr. Jul., Nitrianský po-
litický trestný process 714

Masaryk T. G,, Karel Havlíček - 787

Nejedlý Dr. Zdeněk, Dějiny české

hudby 154

Niederle Dr. Lubor, Národopisná
mapa uherských Slováků . . . 153
— Slovanské starožitnosti . . 710
Papáček Pavel, Keltové a Němci

či Slované 710

Peroutka Em., Studie o císaři Ju-

lianovi 154

Polívka Fr., Názorná květena zemí

koruny české 873

Quis Ladislav, Korespondence Karla

Havlíčka Borovského 383

Raušar Jos. Zd., Na půdě sopečné 388
Ruth Frant., Kronika královské
Prahy a obcí sousedních . . . 554

Slánský Obzor 555

Slavík Jan, Slované a Němci v staré

době 710

Studentský almanach 785

Studentský Sborník 477

Studentské Směry 477

Schiel, 23 let bouře a slunečná v

Jižní Africe 476

Schultze-Naumburg, Umění v do-
mácnosti 231

Tobolka Dr. Zdeněk V., Karla Ha-
vlíčka Borovského Politické spisy 150
Tomaschki, Der moderně Geister-

glaube 399

Warne F. J., The Slav Invasion
and the Mine Workers .... 716

Vatra 477

Weinel H., Jesus im XIX. Jahrh. 79
Věščij Oleg, Bulharsko a Makedo-
nie 388

Vlastivěda moravská ...... 791

Zákony školské 793

Zprávy.

Zpráv;5r knižní a literární
— Úsudek o Lvu XIII.

Spolek abstinentních učitelův a
učitelek v Rakousku — Anglický
úsudek o německém školství . . 160

Školní vzdělání branců v Německu
— Úmrtnost a dohadné trvání
života — Francouzská skupina
pro smírčí soud v Londýně —
Mladý a starý směr v hnutí mí-
rovém 239

Hnutí mírové a socialism — Me-
moiry dělníkovy — Popularisace
literatury — Alkoholism a idiotie . 319

Zprávy knižní a literární

399

Zprávy knižní a literární (dokon-
čení minulé série) 560

Ethický asociální moment ve finan-
cích a daních — Vzrůstání oby-
vatelstva v Rakousku vzhledem
k náboženství — Potírání tuber-
kulosy ve Francouzsku — Vá-
žená redakce ! 638

Zprávy knižní a literární — Nynější
rozšířenost hebrejského jazyka a
písma — Prodlužuje-li se život
lidský? — Vymírání domorodého
obyvatelstva v Sibiři . . . . . 716

Právní porady pro ženy v Ně-
mecku 800

K reformě tělocviku — Zdravotní
inspektorky v Anglicku — Spo-
lečnost Pestalozziova v Curycliu
Vznik pověsti o potopě světa —
Rus Sybikov v Lhase — Alko-
hol a trestnost — Železniční síť
na zemi — Vystěhovalectví v Ja-
ponsku — Časopis pro potírání
pohlavních nemocí — Jednotná

kodifikace mezinárodního sou-
kromého práva státními smlou-
vami — Samovraždy dětí před
sto let}' — Mezinárodní shromá-
ždění kriminalistův — Nové
hlavní město federované Austrá-
lie — Pokračovací běhy pro
praktické lékaře

875

Rozhledy politické.

Armáda a politika. Armádní rozkaz
odpovědí na politické tužby národa
— Seslabení armádního rozkazu císař-
ským manifestem. Kolísavost proti-
madarské politiky — slabost její —
Khuen redivivus a opětný jeho pád.
Zásluha dra Koerbera o odstranění
Khuenovo — Strážce dualismu a ar-
mádní jednoty: pan dr. Koerber. Ma-
ďarská odpověd dru Koerberovi. Opu-
štěnost koruny v Uhrách — Sebevědomí
dra Koerbera vůči říšské radě. Povol-
nost Mladočechů. Dr. Herold a národní
socialisté — Zemský absolutism a český
sněm — Ceterum autem censeo po-
krokové politiky: všeobecné a rovné
právo volební.

(20. října 1903.

Nová vláda v Uhrách: Vítězství ob-
strukce přináší obstrukcebijce Tisza —
Vojenské požadavky sněmovní většiny
a výkupné Tiszovo : Výhrady svrcho-
vanosti koruny či příslušnost moci zá-
konodárné? — Naděje Tiszovy a jeho
plány - Svolání říšské rady v Ra-
kousku: Postup českých poslanců.
Vládní políček v českou tvář — Spo-
jenými silami k práci pro národ -
nebo pro stranu mladočpskou? — Od-
stavení státního práva. Český program
vojenský. Nová formace českých stran
politických ?

(20. listopadu 1903.)

11'

Páně Koerbrův tanec mezi vejci čili
jak zařídit, aby vlk se najed a koza
zůstala celá — Tisza contra Koerber
— Uitima ratio pana dra Koerbra —

Když ne v činech, aspoň v řečích po-
krok — Český program federační —
Zkušební kámen pokrokovosti - Mla-
dočeši pro nebo proti rovnému volení?

— Roztržka radikálně pokrokové strany

— Věci v Uhrách.

(20. prosince 1903.)

199

Nevážnost ke koruně i k lidu u pana
dra Koerbera. Zakročení panovníkovo
proti mladočeské obstrukci a proti —
národním požadavkům českým — Od
politiky dynastické k politice lidové ?
Či odvolání od císaře špatně zprave-
ného k císaři dobře zpravenému? —
Čeští rádcové a informátoři koruny —
Zvolení ministra v příkaznosti oposič-
ním poslancem : Sankce starým hříchům
české politiky — Hříchy a neschopnost
stran mladých — Roztržka strany ra-
dikálně pokrokové — Mladočeši se or-
ganisují: krajinský tisk a krajinské
sjezdy — Půda pro politiku lidovou.
Mladočeský tisk pro všeobecné a rovné
volení.

(20. ledna 1904.)

281

Smutné zjevy politického života
v Čechách. Dobrodružná kandidatura.
Kdo je vinen? — Smiřování bez konce
a — bez výsledku — Český ministr
krajan ze řad oposičního českého klubu
poslaneckého — Politické ústupky
v licitaci ad minuendum. Návrh dra
Bráfa na moravskou universitu v Praze.
Odmítnutí jeho Mladočechy.

(20. února 1904.)

858

VII

Ješté volba na Královéliradecku : Po-
rážka autority, politických stran. Vo-
lební boj Sternbergův typickým pro-
jevem politického života českého ven-
kova.. Zvolení Sternberga výrazem od-
poru vůči inteligenci — Pražské de-
monstrace : Nepokrokové kousky po-
krokové vlády — Odpor proti drnKoerb-
rovi. Obstrukce a její oběť —
Úspěchy národní na poli politiky po-
krokové — Apel dělnictva na korunu.
Lidový parlament oktrojem? — Vlivy
zahraničně politiky na vnitřní poměry
naší říše. Konec uherské obstrukce —
Potřeba politiky pokrokové. Pronikání
pokrokových snah v Cechách. Reor-
ganisace strany staročeské. Zjednodu-
šení českých stran politických?

(20. března 1904.)

441

Tichý státní převrat v Rakousku -
Ani §u 14. netřeba — Probuzení ústav-
ního smyslu u Poláků — Němci, vlastní
původci platné ústavy, při jejím sko-
návání — Národní hegemonie náhra-
dou za politickou svobodu — Politic-
kou svobodou k národní rovnopráv-
nosti a k svobodě národnostní — Lepší
poznání u Mladočechů : Nezůstane-li
náprava kusou?

(20. dubna 1904.)

515

Povelikonoční zasedání říšské rady.
České naděje. Vyhladovování obstrukcí
ne vlád}^ nýbrž národů — Konec mla-
dočeské obstrukce? Volby do delegací.
Mladočeští^ delegáti vysláni hlasy ně-
meckými. Účast v delegacích — Upřím-
nost a otevřenost základem politiky
lidové. Mladočeské hříchy proti ní —
Poctiví vyjednavači — Odhodlání
Němců. Dvojsečná jejich zbraň — Co
dělat? Rada dobrá a ne drahá: Nechtě
obstrukce ! K lidové a pokrokové po-
litice ! Povinnost všech lidí pokroko-
vých. Společná jejich organisace. Dobrj"
návrh o ní. Ale marno stavět proti
mladočešství — druhé jeho vydání ve
,, spojené české oposici."

(20. května 1904.

598

Delegační automat na povolování
státních nezbytností — Drahý lesk
velmocenského postavení říše — Kdo
uvalil nová břemena na poplatnictvo —
Trpělivost a indolence lidu — Vážnost
českého poselstva a kdo ji j)odkopává
— Panovník proti českým delegátům

— Česká odpověď k tomu — Choroba
dra Žáčka — Vymýcení českého živlu
z byrokracie — Svolání českého sněmu
na přání velkostatku — Dohoda mezi
velkostatkem konservativním a ústa-
vověrným — Šlechtická vláda na ob-
zoru? — Obstrukce a její škody —
Nálada protiobstrukční ve straně agrár-
ní i mladočeské — Reorganisují se
Mladočeši? iVIanévr s novým denníkem.

(20. června 1904.)

665

Třeba nemoc léčit, ne jen příznaky :
Změna řádů ústavních, ne jednacího
řádu parlamentního — Odstranění ob-
strukce prospěchem vlády ? — Cíle České
obstrukce: Obstrukcí k politice opor-
tunní? Či upuštěním od obstrukce
k věcné oposici a k pokrokové politice
lidové? Vláda rakouské bezradnosti
— Ceterum autem censeo rozvážných
sledovatelů rakouské politiky : náprava
jediné na cestách politiky lidové a po-
krokové — Odboj proti Mladočechům
a jejich vedení — Zjednodušení českých
stran politických nebo všenárodní po-
litická organisace? — Zmatek místo
ujasněni. Dobrodružné kandidatury -
Naděje dra Koerbra — Nové a nové
požadavky maďarské — Poslední dny
centralismu.

(20. července 1904.)

'54

Vláda spravedlivá — kd3'^ž musí.
Slovanské pobočky při učitelských
ústavech ve Slezsku — Křik a bouře
Němců. Česká spokojenost — O Slezsku
se v Cechách neví. Politické mrtvo a
ticho. Proč ? — Obrat v mladočeském
postupu? Mladočeští předáci napoví-
i dají a mluví — Obrat v politickém
postupu dra Koerbera? Jak snadno a
lacino získá pan dr. Koerber Mlado-
čechy? — Od obstrukce k politice
oportunní. Staré ceterum autem censeo
j pokrokových lidí. Klerikalism nutí
I k pokrokové politice výboj né — Odboj
proti vládě nejen na severu, nýbrž i na
jihu. Politické hračkj^ ale významné.
Úpadek německého radikalismu? Ry-
tíře Schonerera sláva a pád ? — Kon-
solidace sněmovní v Uhrách.

(20. srpna 1904.)

840

Podzimní zasedání říšské rady. Roz-
hodnutí parlamentní krise? Politické
příštipkování — Přípravy stran —

VIII

k volbám? Mladočeši rozpomněli se
na starý svĎj demokratism. Hledají
spojence na novou dráhu či jen na
záchranu mandátů? — I klerikálové

se kryjí za štít myšlenky demokra-
tické — Sdružení lidí pokrokových
na Moravě.

(20. září 1904.)

911

Rozhledy zahraniční.

Příčiny války — Význam její pro
válčící mocnosti — Vnitrní poměry
ruské — Válečný postup — Neutralita ?

— Revanche ruskými investicemi a
bengál s Fašodou — Domácí francouz-
ské hospodářství — Cestou k Vatikánu

— Volební reformy — Hererové a jejich
»Ziichtigung"« — Ruhe ist die erste
Búrgerpflicht — Beblovo vlastenectví

— Obchodní smlouvy.

(20. března 1904.) 448

Čilý život v diplomacii — Dohoda
anglofrancouzská — Její motivy —
Její význam pro poměr Francie k Rusku

— Definitivní otevření přístupu k Ti-
chému oceánu?

(20. dubna 1904)

517

Osamocenost Německa — Po Anglii
Itálie — Státní myšlenka ubíjí kulturu
— Fiasko hakatismu — Soudcovská
neodvislost a povýšenost vojenského

stavu nad život veřejný — Podpora
»poškozeným« — Úspěchy Combesovy
vlády — Válka.

20. května 1904.) 601

Ne žluté, ale černé nebezpečí — Fran-
cie a Německo sokové v pokrokovosti
— Nota proti Loubetovi a Itálie —
Oekumenický koncil — Po politice
protiklerikální politika sociální — Ně-
mecko a Anglie — Troj spolek — Válka.

(20. června 1904.) 668

Plevě — Následky jeho smrti —

Waldeck-Rousseau — Francie a Va-
tikán.

(20. srpna 1904.) 844

Nový ministr vnitra v Rusku —
Bitva u Liaojangu — Válka i poměr
ruskoněmecký — Mravné Německo —
Francie a Vatikán — Anglická ..vý-

I pravá."

I (20. září 1904.) 915

Rozhledy po veřejném hospodářství.

Sněm království Českého a zemské
finance — Stav průplavní akce —
Vodní sjezdy v Cmuntu a Mannheimu
— Transitní vodní dráhy a místa pře-
kladištní — Splavnění Vltavy.

(20. října 1903.)

Městské dráhy elektrické v Praze —
Reformní zdaňování městské půdy v Ba-
vorsku — Výsledky osobní daně pří-
jmové v Rakousku za r. 1902.

(20. listopadu 1903.

119

Předčasné české starosti o průplav
mezi Vídní a Terstem — Státní roz-
počet na r9k 1904 — Výklad ministra
financí — Úspory — Subvence doprav-
ním podnikům — Pokladniční hoto-
vosti.

(20. prosince 1903.)

202

Zemský rozpočet na rok 1904 — Da-
ňové privileje — Úspory v zemských
výdajích — Prof. Wieser o daňové po-
platnosti Čechů a Němců v Čechách —
O poměru záložen k spořitelnám —
Potřeba doplniti síť českých spořitelen.

(20. ledna 1904.) 286

Valná hromada Rakousko-uherské
banky — Banka Rak. -uherská v roce
1903 — Německé spořitelny v Čechách
— Říční regulace v Čechách — Ra-
kouské železné dráhy v roce 1902 —
Říšské finance v Německu.

(20. února 1904.)

360

Statistika českých záložen — Zemské
železnictví v Čechách 1902 — Splav-
nění pražské Vltavy — Otázka pivní
daně na Moravě.

(20. března 1904.)

452

Ještě jednou profesor Wieser a zem-
ské hospodářství v Čechách — Prof.
Herkner a vnitrní kolonisace v Če-
chách — Průmysl a zemědělství.

(20. dubna 1904.) 529

Válečné půjčky ruská a japonská —
Naposledy ještě prof. Wieser a daňová
poplatnost Čechů a Němců v Čechách.

(20. května 1904. 609

Dodatečné úvěry železniční a vodní
— Společný rozpočet na rok 1905 na
vojenské úvěry — Regulace a splav-
nění Moravy — Pruská průplavní před-
loha - Poštovní spořitelna — Hospo-
dářská samostatnost.

(20. června 1904.) 680

Platební bilance Rakousko-Uhersk
a Rakouska v posledním desítiletí.

(20. července 1904.)

760

Zemské finance v Čechách — Vy-
šehradský tunel a městská renta po-
zemková — Státní dráhy v r. 1903 —
Rusové a Japonská půjčka.

(20. srpna 1904.)

851

Také něco o neúrodě, o manévrech
a zvyšování cen — Vydírání kon u-
mentů — Ligy konsumentů — Po-
prázdninová kapitola o turistice.

(20. září 1904.)

923

Rozhledy zemědělské, obchodní a průmyslové.

Osnova zemského zákona, jenž se
týče zastoupení zájmů zemědělství v
království Českém — Jak osnova roz-
řešila otázku členství a volebního práva
v zájmových společenstvech rolnických
— Reorganisace zemědělské rady —
Dnešní stav otázky cukerní — Důsledky
surtaxy na cukr v tržbě mezi Předli-
tavskem a Uhrami zavedené — Zpráva
zemského výboru o zemské akci k po-
vznesení malých živností v Čechách
za rok 1902.

(20. října 1903.)

(20. listopadu 1903.

126

Národohospodářská genesis nej-
mladší americké republiky — Kon-
krétní pokus o reformu státních úřadů
správních — Potřeba pronikavé opravy
zákona o výdělkových a hospodářských
společenstvech z r. 1873 — Čelnější
vady zmíněného společenstevního zá-
kona a návrhy opravné.

Imperialistní a celní politika Cham-
berlainova — Pražská obchodní ko-
mora o potřebě snížení cukerní daně
a otázce zavedení surtaxy — Průlom
do zájmové organisace českého živ-
nostnictva — Výstřelky jihočeského
hnutí živnostenského — Vývoj a ny-
nější ráz družstevního ruchu v Ně-
mecku.

Organisace řemeslnictva v Německu

— Řemeslnické pořádky závazné a svo-
bodné — Tak zv. řemeslnické komory

— Zkouška tovaryšská, zkouška mi-
strovská a název „mistra" v Německu

— Zvelebovací akce živnostenská ra-
kouských komor obchodních a živno-
stenských — Hattingbergovy návrhy
k rozřešení dluhového problému v ze-
mědělství — Stanovení maximální hra-
nice zadlužitelnosti pro majetek země-
dělský.

(20. ledna 1904.)

293

(20. prosince 1903.)

210

Poměry živnostenských společenstev
a činnost společenstevních instruktorů
v Rakousku — Informační kursy pro
činovníky živnostenských společenstev
a obchodních grémií v Praze — Vládní
osnova zákona uj)ravu jící ho lékárnictví.

(20. února 1904.) 366

Zahraniční tržba Rakousko-Uherska
v r. 1903 — Vzrůst aktiv a obchodní
bilance — Tržba Předlitavska s Uhra-
mi v roce 1903 — Passivum Předli-
tavska se zmenšilo — Zápověd dovozu
amerického masa — Zájmové společen-
ství venkova a velkých měst.

(20. března 1904.) 456

Činnost spolku českých textilníků —
Stav textilního průmyslu v roce 1903
— Informační kursy pro činovníky
živnostenských společenstev morav-
ských v Brně — ,,Dělení'' obchodních

a živnostenských komor — Důsledky
reakční politiky živnostenské.

(20. dubna 1904.) 535

Z posledního zasedání ústřední ko-
misse pro záležitosti živnostenského
vyučování — Úlevy ve službě vojenské
absolventům nižších průmysl., řemesl-
nických a odb. škol — Specialisace
státních průmyslových škol — Otázka
připuštění absolventů vyšších průmysl,
škol na techniku — Všeobecné školy
řemeslnické — Zřízení přadlácké školy
v Liberci — Upjatost vůči českým
požadavkům a permanentní kompe-
tenční konflikty.

(20. května 1904.) 614

Zpráva o činnosti českého odboru
rady zemědělské pro království České
v roce 1903 — Stav českého zeměděl-
ství v tomto roce — Otázka technic-
kého zužitkování lihu — Mezinárodní
výchova pro technické zužitkováni lihu
a průmysl konaný ve Vídni 1904.

(20. června 1904.) 686

Zpráva českého odboru moravské
rady zemědělské o činnosti v r. 1903
— Řízení ušlechťovací — Význam a
výsledky řízení ušlechťovacího v cel-
ním území rakousko-uherském.

(20. července 1904.)

764

Světlá stránka hnutí maloživnosten-
ského — Činnost technolog-icko-prů-
myslového musea obchodní a živno-
stenské komory v Praze — Zvelebo-
vací akce živnostenská v král, českém
a nutnost jejího soustředění.

(20. srpna 1904.)

856

Řemeslnické sjezd}^ v Praze a v Č.
Budějovicích — Živnostenský pro-
gram budějovický — Nebezpečí re-
akce hospodářské i kulturní — Omyly
a zmatky v základních pojmech.

(20. září 1904.)

926

Rozhledy sociální.

Pyrrhovo vítězství Bebelovo nad
Bernsteinem — Úskalí obecního soci-
alismu — Nesnáze zionismu — Židov-
stvo a moderní kapitalismus — Liga
míru.

(20. října 1903.

Frankfurtský kongres německého
nesociálně-demokratického dělnictva —
Pojišťování mateřské a pro případ roz-
vodu nebo rozloučení manželství —
Vývoj veřejných ústavů pro sprostřed-
kování práce v Rakousku — Nevol-
nictví ve Spojených státech S.-A.

(20. listopadu 1903.)

132

Země neobmezených možností —
Sjezd rakouské sociální demokracie —
Sociálně politický program nového za-
sedání německého říšského sněmu —
Intelligence v sociální demokracii a
řemeslnictvu — Soukromá péče chu-
dinská — Ochrana dětí v Uhrách —
Dělnické tumulty v Paříži a sprostřed-
kování práce.

(20. prosince 1903.)

215

Krimičov — Stávkové hlídky — Ber-
línská stálá výstava říšská pro zaří-
zení ku blahu dělnictva a bureau pro
sociální politiku — Rentabilita podob-
ného bureau pro naše Adámky — Búlow
a socialistický stát budoucnosti.

(20. ledna 1904.) 298

Návrh pražské sociální komise obecní
na zřízení obecních prodejen uhlí pro
chudě a jeho osud — Pohřeb jeho na
útraty žurnalistické cti „Nár. Listů"' —
Nezdar stávky krimičovské — ,.Stáv-
kokaz'*' — Postup obranných organi-
sací podnikatelských a pražská stávka
truhlářská.

(20. února 1904.

369

Německý zákon o živnostenské práci
dětí — Šetření v té věci u nás prove-
dené — Opětný zmar francouzské
osnovy zákona o úpravě prostředko-
vání práce.

(20. března 1904.) 459

Invalidní a starobní pojištění samo-
statných řemeslníků.

(20. dubna 1904.)

540

Uherská stávka železniční — Jau-
rěsův denník — Reforma úrazového
pojišťování dělnického.

(20. května 1904.)

Patnáctý kongres evangelicko - so-
ciální — Výsledky zkrácení doby pra-
covní v dolech.

(20. ěervna 1904.)

690

Pojišťování živnostnictva.

(20. července 1904.) 767

Prázdninová kapitola.

(20. srpna 1904.) 859

VI. mezinárodní kongres sociali-
stický v Amsterdame — Sociální po-
litika obecní.

(20. září 1904.) 930

Rozhledy samosprávné.

Účel této rubriky — Generální po-
řádek po venkovských obcích — Sjezd
všeprávnický o samosprávě — Petiční
akce obcí za reformu samosprávy —
Ostatní themata sjezdová.

(20. června 1904.)

692

Samosprávní úředníci — Jubileum

okresní samosprávy — Sjezd morav-
ských měst v Napajedlech.

(20. července 1904.) 769

Organisace práce samosprávy — Bo-
hušovická schůze o návrhu krajských
vlád a krajského zřízení.

(20. srpna 1904.)

861

Rozhledy školské.

Universitní kursy učitelské — Ho-
spodářská paedagogika — Rozvoj po-
kračovacího školství — Zemské školy
hospodářské.

(20. října 1903.)

Školství na sněmech zem^ských —
Zásada úspor ve školství v Cechách a
její zastance — Nový zákon o služném
učitelstva moravského — Školství na
sněmu slezském — Dolnorakouský
sněm pro zkrácení povinné návštěvy
školní a zavedení polodenního vj^učo-
vání — Nový zákon školský v Tj^rol-
sku — Ze sněmu dalmatského — K po-
měrům mezi správci škol a členy jich
sborů — Čeští Flachsmannové -- Za-
mítnutí rekursu vídeňských Cechů
proti rozhodnutí zemské školní rady
dolnorakouské.

(20. listopadu 1903.)

138

Pátý sjezd německého »Spolku pro
studování dětí« v Halle n. S. — Druhý
sjezd pro uměleckou výchovu ve Vý-
maru.

(20. prosince 1903.

222

Definitiva okresních školních inspek-
torův — Učitelstvo a strany politické
— Nový^ disciplinární řád pro učitel-
stvo ve Štyrsku.

(20. ledna 1904.)

304

Z učitelských orgauisací — Reprae-
sentační učitelský dům, či rodinné uči-
telské domky ? — Síla učitelské orga-
nisace na Moravě — Orgán Ustř. spolku
učitelského ve Slezsku — Valná hro-
mada Jednoty učit. měšť. škol v Ce-
chách — Nový disciplinární řád uči-
telstva bukovinského — Nedostatečný
návrh zemského výboru v Cechách —
Ze statistiky rakouských středních
škol.

(20. února 1904.)

373

Katecheti a učitelé — Nové poža-
davky katechetů — Zásada o šetření
ve školství obecném a česká veřejnost
— Zpráva zemské školní rady v Če-
chách o stavu národního školství za
školní rok 1902—1903.

''20. března 1904.

463

XII

Školství Ústřední Matice Školské —
Česká škola vídeňského »Komenského«
a trudné postavení jejího učitelstva —
Obsazováni míst hlavních učitelů na
paedag-og-iích — Akce učitelstva po
větším zastoupení ve školních úřadech
— Klerikální denunciace učitelstva a
jeho tisku — Náboženské nevolnictví
v zemích rakouských.

(20. dubna 1904.) 543

První mezinárodní sjezd pro školní
zdravotnictví v Norimberce.

(20. května 1904.

620

Druhý sjezd českých učitelek —
Požadavky jejich školské, vzdělanostuí,
právní — Úspěchy denunciací kleri-
kálního tisku proti učitelstvu — Pre-
sidiální výnos zemské školní rady.

(20. června 1904.) 697

Poměry v Zemském ústředním spolku
jednot učitelských v Cechách — Nová

oposice v ústředním výboru — Pro-
hlášení: »českému učitelstvu na uvá-
ženou«.

(20. července 1904.)

Činnost Zemského^ ústřed. spolku
jednot učitelských v Čechách dle jed-
natelské a účetní zprávy podané valné
hromadě delegátů — Výroční zpráva
Dědictví Komenského, literárního sdru-
žení učitelského za r. 1903—4.

(20. srpna 1904.)

864

Vzdělávání učitelstva — Vývoj uči-
telských ústavů, jejich klesání a ny-
nější stav — Nový útok na snížen^
vzdělanostní úrovně učitelstva prof-
Hirna — Sjezd německého učitelstva
v Mariboru proti chystané reformě —
Valná hromada delegátů ZÚS v Če-
chách.

(20. září 1904.)

933

Rozhledy umělecké.

„Worpswedští*^ v Praze (IX. vý-
stava „Mánesa") — Naučení z nich a
z Whistlera a z Pissarra — Chorvat-
ské umění v Praze (X. výstava „Má-

(20. listopadu 1903.) 144

Výstavy — Publikace.

(20. prosince 1903.) 228

XI. výstava „Mánesova" : Joza Úprka
— Prvá korporativní a samostatná
účast českých umělců na výstavě svě-
tové — Jak uznává vídeňská vláda
význam českého umění a jak česká
samosprávná obec — Potřeba knihovny
umělecké.

(20. února 1904.)

379

Umění v Praze za Rudolfa II. —
Výstava pohledů na starou Prahu —
Gurlittova knížka o stavitelství — Vý-
stava „Mánesova."

(20. dubna 1904.

548

Výstavy : 65. výroční výstava Kra-
soumné Jednoty, Výstava titulních li-
stů, „Mánesova" výstava grafická —
Básníci kreslíři: Gqethe, Hugo, Tha-
ckeray, Mucha — Úmrtí: Frant. Len-
bach, V. V. Vereščagin.

(20. června 1904.) 702

Umění a náboženství — G. F. Watts.
(20. července 1904.) 779

(20. října 1903.)
(20. listopadu 1903.)
(20. prosince 190;}.)
(20. ledna 1904.)
(20. února 1904.)
(20. března 1904.)

Rozhledy literární.

(20.

dubna 1904.)

551

149

(20.

května 1904.)

624

231

(20.

června 1904.)

709

312

(20.

července 1904.)

785

382

(20.

srpna 1904.)

869

469

(20.

září 1904.)

a4i

XIII

Rozhledy studentské.

Stav českého studentstva v posled
nich letech — Vývoj a třídění směrů
— Křídlo nacionální a pokrokové —
Antagonism čítáren — Ochablost roku
1902—1903 a nový ruch 1903: „Své-
pomoc", protest proti Podlipnému, akce
pro místnosti universitní, přeměna
„Slavie", „Vatra" — Hnutí studentů
slovanských a italských pro nové uni-
versity.

(20. února 1904.)

395

Studentská literatura: Časopisy, Mo-
ravské listy, „Almanach Slavie", „Čtyři
kapitoly — Studentstvo a střední stav —
Sebevraždy studentů — Studenti —
a válka rusko-japonská! — Proti bur-
šákům — Radikálně-pokrokový Sedan
1903—4.

(20. března 1904.

476

Organisačně-politická pověrečnost a
pokus o „Svaz Českoslovanského stu-
dentstva" — Střediska bývalá (Student,
yšestudentský výbor. Unie, starý A.
Č S.) a dnešní situace — Anarchisté

— Publikace ,, Studentská otázka a stu-
dentské sebevraždy."

(20. dubna 1904.) 555

Hmotná a vůbec sociální otázka stu-
dentská: Svépomoc a Husův fond,
Všestudentská slavnost a Svaz — Pří-
znivé příznaky zájmu o společenské
poměry studentstva — Universitní bu-
dov3'^ — Otázka technické knihovny —
Studentský odbor Národní Rady.

(20. května 1901) 635

Poměr české veřejnosti k studentům.
Její neinformovanost — Neupřímnost
a zmatenost všestudentských slavností

— Satira na slovanskou vzájemnost —
Mladočeská ,, snášelivost" v Čechách
a jejich náhončí na Moravě — Nízkost
mladočešství a vyšší stanovisko Sta-
ročechů — Studentská výstavka —
Slavnostní almanach — Almanach Sla-
vie 1904 — 5 — Časopis a „zásady" za
Havlíčka a dnes u „Vatry" — Svaz

— Národní Rada — Manifestace pro
Hrvaty — Také ,, oprava".

(20. července 1904.) 794

Rozhledy náboženské a církevní.

Letošní oslavy Husovy — Prvý sjezd
českých evanjelíků.

(20. října 1903.) 71

Unie církví evanjelických — Česká
konfesse z r. 1575 a navázání na ná-
rodní církev českou — Ke sporu o evanj.
klerikalism — Božství Ježíšovo a „Re-
form. Listy" — Jak pokroková theolo-
gie řeší otázku božství Ježíšova —
O úkolech církevních časopisů — Ka-

tolík skeptický vůČi katolicismu če-
skému — Prog-ram bezkonfessijních.

(20. listopadu 1903.) 155

Rozhledy církevním životem v roce
1903: Vatikán — Francie — Německo

— Holandsko — Anglie^ — Amerika

— Srbsko — Rusko — Čechy — Ra-
kousko.

(20. února 1904.)

389

Ze Slovenska: (Slovák.) 36, 284, 446, 603, 75^

Věci Chrvatské: 519, 606, 671, 917.

Věci Jihoslovanské: 674, 846.

Divadelní: 62, 469, 938.

Hudební: 310.

mjjjmn/^

česká politika a Uhry.

Nerozhodnost a neurčitost mladočeské politiky zjevuje se stejně
silnou měrou v postavení poslanců vůči požadavkům uher-
ským. Pozorujeme to kolísání v tom, jak naše delegace se chová
vůči požadavkům hospodářským: radost z oslabování centralisované
říše často převládá nad žalostí hospodářskou a proto postup če-
ských poslanců je nerozhodný. Totéž platí o postupu vůči poža-
davkům vojenským. Napřed mladočeští mluvčí ohlašovali jakýsi
souhlas s maďarskými požadavky, ale brzy se souhlas tlumil a,
jak se již stalo nejednou, radikálnější živlové ve straně i mimo
stranu učinili to, co by vlastně mladočeská strana chtěla činit
celá, kdyby — — inu kdyby byla rozhodnuta a věděla, co chtít.
Posl. Grégr vyslovil posl. Klofáčovi (ten to řekl na Zofínské schůzi)
souhlas; posl. Klofáč a soudruhové ve skutečnosti učinili jen, co
s počátku ve jménu své strany ohlašovaly »Nár. Listy«, a jakožto
důsledek této politiky máme ted se strany radikální formulovány
požadavky vojenské. Dr. Edv. Grégr vyslovuje posl. Klofáčovi
souhlas, posl. Herold proti posl. Klofáčovi vystupuje a dokonce
skládá mandát, a oba poslancové, dr. Grégr i dr. Herold, patří
k vedoucím politikům mladočeským ....

Naše pohtika vůči Uhrám a specielně Maďarům vyžaduje re-
vise; zatím chceme si tu z komplexu toho, co se zove krise nebo
otázka uherská ujasnit věc jednu.

Národnostně nesmíme zapomínat, že v Uhrách žije pod
maďarskou vládou jedna čtvrtina našeho národa. Unás
se o Slovácích a slovácké otázce posud uvažuje téměř jen po
stránce jazykové; měli jsme veUké spory o spisovném jazyce,
ale o stránku politickou jsme takořka ještě nezavadili. Havlí-
ček měl dalekosáhlý program národnostní, reklamující Slováky
jakožto jádro a budoucí kulturní centrum našeho národa — dnešní
politikové jsou na straně Maďarů, jedni zjevně, druzí nezjevně.

NAŠE DOBA. R. XI., č. 1. 1903. 20. října. J

A neznamená vítězství vojenských požadavků maďarských další
sesílaní národa maďarského na škodu slovenského, o jiných ná-
rodech slovanských ani nemluvíc?

Jisto je, že naše nynější politika je sice do značné míry ná-
rodnostní, ale není důsledně národnostní, jak právě dokazuje po-
litika vůči Maďarům. Uvědomme si jen, co to znamená, že malý
národ šestimillionový nemá žádného programu, týkajícího se
dvou millionů svého lidu žijícího pod cizí, posud ještě ne
docela samostatnou vládou. Znamená to, že posud národnostně
nejsme plně uvědomeni anebo, že národnost podřizujeme poža-
davkům politickým, státoprávním }

Uvažujme však dále. Sesílení Maďarů, utvoření maďarského
státu (unií personální) znamená politicky sesílení Němců v Cis-
lajtanii. Němci proto odtržení Uherska nikterak se nelekají, na-
opak přejí si ho již dosti hlasitě, a netoliko Všeněmci. Mají
k tomu politický důvod dvojí. Předvídají tužší centralisaci v Cis-
lajtanii a svou převahu, kterou pak by mohli uplatnit účinněji;
bude-li Cislajtanie úplně bez Uher, deset millionů Němců vynikne
ve směsici ostatních menších národů nesjednocených. Na Poláky
při tom mohou počítat, protože tito, tak jako Němci, stojí na
stanovisku národnostním, podle něhož si formulují své ideály
státoprávní. Podobně Němci své ideály státoprávní si určují ná-
rodnostně. Po odtržení Uher by dojista všeněmecký proud se sesílil
v Rakousku i v Německu, třeba že by si nalezl jinou formuU,
než kterou hlásá Schonerer. Samostatná Cislajtanie, Rakousko bez
Uher, potíhne svou vůdčí majoritou německou k Německu. To
jest: my Cechové měli bychom přímo čelit Němcům
rakouským, nepřímo celému německému národu,
šest millionů millionům sedmdesáti.

Taková je naše situace mezistátní a proto každý myslící po-
litik český, uvažující o budoucnosti, bude se ptát sebe a celého
národa: jsme na další vývoj politický náležitě připraveni.? Připra-
vujeme se vůbec a jak.í* Jistě by se o věci mělo myslit a jednat
vážněji, než tomu nasvědčují rozčilené půtky mladočesko-radikální
a neorganické napodobení maďarských radikálů.

B. Smetana a J. Neruda.

Pět dopisů Nerudových. Podává Rich. A. Sicha.
List I.

Milý příteli můj!

O sv. Jana má náš Spolek českých žurnalistů, jehož jsem
teď předsedou, zase akademii svou. Bylo usneseno ve výboru hned
před plnými čtyřmi měsíci, aby se Ti psalo o příspěvek. Dopis
byl prý napsán, podepsán — a zůstal v Schikově stolku ležet,
jako as tak už leccos. Teď když je čas téměř nejvyšší, vyšlo to
na jevo.

Spěchám nyní, abych se svou žádostí byl už u Tebe. Bez
Tebe není ta akademie možná a proto honem honem Tvoje při-
spění! Potřebujem od Tebe a) něco velkého orchestrál-
ního, čím by koncert začal, b) něco takhle dramatického
— snad nějakou scénu z »Libuše« se sóly a sborem.?
Ci máš snad něco dramatického, o čem posud nevíme?

Ty uvidíš, že jsme mlsní. Ale proč si's nás tak vychoval!

Prosím Tě, sedni si hezky a napiš mně hned vítanou od-
pověď, abych ji mohl výboru sdělit. Čekáme s toužebností a —
strachem.

Vyřídíš zajisté ode mne velectěným paním choti a dceři své
moji úctu a přijímáš přátelsky srdečný můj pozdrav.

2^2 79 Tvůj

Jan Neruda.
Li^t II.

Můj drahý!
Tvůj list mne velice zarmoutil. Není, věř mně plně, člověka,
kterému bych tak přál bezchmurného života jako Tobě. Již proto,
že je v Tobě zosobněn zlatý kus slávy naší. Máme tak málo těch,
kteří jsou nám ku cti rozhodné. Svým osobním významem získaťs
u nás statisíce přátel, byť nebylo ani Tvé milé, pověstně skromné,
sympatické povahy. A jsi-li jiným milý, jsi mi stonásob. Líbám
Tě v duchu a jsem smuten s Tebou.

Co však bylo by plátno těšení! Tvá, na štěstí veselá povaha
přemůže zajisté, alespoň nejhorší dojmy, které plynou z neštěstí
Tvého, jež cítíme všichni s Tebou. Ten soucit všeobecný není
ovšem útěchou plnou, je ale přede jen útěchou.

Návrh Tvůj byl ve výboru radostně přijat. Bérem i dívčí
sbor z »Libuše« i »Tábor« oběma rukama; již ta dvě čísla jsou
zárukou zdaru akademie naší. Je- li nějaké přípravy třeba, prosím,
učiň nebo sděl nám. Nahodilé útraty za opis či za co rádi vy-
rovnáme. Proto — piš a pošli. O dalším, nepřijedeš-H záhy do
Prahy, dorozumí se s Tebou výbor ihned po každém přípisu Tvém.

Děkuji Ti za sdělené pozdravy a prosím, abys pozdravy mé
opakoval jak velectěným paním tak panu zeťovi svému.

Jsem Tvůj věrně oddaný

V Praze, ^/s 79. Jan Neruda.

List III.

Velectěný příteli!

Už jsem tu zas s prosbou, ale tentokráte mně ji nesmíš od-
mítnout!

Vídeňský »Tagblatt« před nedávném přinášel feuilletony:
»Decamerone des Hofburgtheaters.« Forma byla: »Herr N. N.
erzáhlt«: »Frau N. N. erzahlt«: atd.

Vnuklo mně to myšlenku podniknout u nás něco podob-
ného. Zda ve způsobu feuilletonním, zda knihovém ještě nevím,
věc ta říditi se musí dle materiálu došlého. Na všechen způsob
musí rozměr u nás býti položen širší a zabráno vše, co k našemu
divadelnímu rozvoji bylo a jest vůbec v poměru nějakém. A rovněž
jest jisto, že podnik vzbudí interess veškerého obecenstva a po-
slouží zas našim divadelním zájmům dalším. Teď je napořád
nutno mluvit o věcech divadelních.

V tom kruhu, v tom českém dekamerónu divadelním ne-
můžeš Ty ovšem ani scházet. Prosím tedy: vyber ze svých život-
ních vzpomínek událost jednotlivou (ne posloupnou bio-
grafii), obsahu zajímavého, týkající se buď některého Tvého dra-
matického díla, nebo kapelnické Tvé činnosti, nebo jiné Tvé čin-
nosti umělecké, nebo i soukromého Tvého života. Něco co se Ti
stalo doma v Cechách nebo v cizině.

Podotýkám výslovně, že na formě nezáleží pranic.
Ovšem ale záleží velice na detajlu co možná bohatém.

Na podrobném popisu osob. Na citování slov, na zevrubném udání
okolností.

Rozměr vzpomínky může se pohybovat od drobné novelly
až do anekdoty dolů.

Podnik co časový ovšem spěchá a materiál musím mít do
4 neděl pohromadě. Prosím, pošli mně vítaný příspěvek svůj do
té doby, kuvertovaný a přímo do mého bytu.

Se srdečným pozdravem Tvé velectěné paní choti. Tvé paní
dceři i zeti Tvému,

"Vg 80. Tvůj oddaný

J. Neruda, Konviktská ulice 28.

List IV.

Milý příteli!

Především upřímné díky za Tvou ochotu. As dvou neb tří
kousků užiju a nějak je spojím — však se to hodit musí. Ty
kousky jsou zajímavý, schází jim jen stylistické spojení, které tedy
s Tvým dovolením přidám.

Avšak nyní ke konci Tvého listu, který se mně bolestně
dotknul. Je to ovšem pouhé nedorozumění, zakládající se v tom,
že jsem Ti věc bohužel oustně rozložiti nemohl, avšak předce
mne bolí, že máš mne za schopna jakékoli nešetrnosti k Tobě.

Domnívám se arci mimo to, že ti, jichž jsem požádal, aby
Ti věc rozložili a vymluvili, spíš Tě asi z pohodlnosti nebo z čeho
ještě v ní utvrdili.

Tedy: po dvakráte jsem Ti chtěl vyhovět a činil také
všechny kroky k tomu. Ale jaké bylo zděšení moje, když jsem
obdržel ten text ke sboru z » Libuše «. Kamaráde, upřímně řečeno,
ten je ve své absolutní prázdnotě přímo děsný! Z toho mohl sku-
tečně jen vyvolenec a nadšenec, jakým jsi Ty, vyvést něco krás-
ného. Dát ale posluchačům té krásné hudby takový rušící text
do ruky a dojem tím seslabit, na to jsem příliš choulostivý, příliš
upřímně to s výsledkem každé práce myslící. Vždyť j i n ý ^ důvod
jsem pro opominutí ani nemohl mít! Na tom kusu papíru a trochu
tiskové sazby, což obé máme přec zadarmo, zajisté nezáleží.

Paralelní byl důvod letošní.^ Abych se Ti přiznal: měl jsem
ne jeden, nýbrž tři^ texty připraveny — dva z nich jsem si zcela
extra objednal. Ale ani jediný nepovznesl se nad frási, a spisovatelé

1 Slovo to nezřetelně napsáno. Rozřešení ňa »letošní« zdá se nejpravdě-
podobnější.

jichto přiznali sami. Tolik je jisto, že Ty při skládání si text
zcela určitý, plastický, představuješ. Ale kdo jej má napsat! Ostatně
— odpusť — není ho třeba. Mně stačil na př. ty tul » Tábor «.
A poslouchaje porozuměl jsem všemu, a jak já, rozuměli i ostatní,
vždyť povídáš tak jasně! — Text by byl zase jen rušil v po-
slouchání pobožném.

Tak můj milý má se věc a nejinak. Je dobře, že přišla
k řeči. Bolelo by mne, kdybys měl mne za jakéhokoli nehodného,
třeba jen nedosti dbalého. To jsem naproti Tobě nikdy nebyl.

A teď pac a pusu a přátelský pozdrav Tobě i Tvým.

1^7 80. Oddaný Tvůj J. Neruda.

List V.

Můj milý!

Ty máš se mnou kříž! Já vím, že mým prosbám nějak ne-
rad vyhovuješ — ale už jsem tu zas s prosbou. Co mám dělat .^!
Jsem starostou českého žurnalistického spolku, a ten spolek musí
mít bohužel svou svatojanskou akademii rok co rok, a ta akademie
musí být slavná, a jak pak může být slavná, kdyby neměla
v programu skladbu od Tebe!

Tak tedy prosba ve jménu výboru českého žurnali-
sti ckého Spolku:

Prosíme, dej nám něco. Nebo nám jen něco určitého slib.
Orchestrálního.'^ Vokálního. Smíšeného. Co chceš. A potěš nás
laskavou odpovědí, abychom se dostali zase do vod přípravních.

A teď už to zamračené čelo zase vyhlaď, a neobtěžuj sobě
vysocectěné rodině, předně pak své choti sděliti výraz hluboké
mé úcty.

Ty pak přijmi můj přátelský srdečný pozdrav — a už se
nehněvej! Tvůj

(Bez data.)^ Jan Neruda

(Konviktská ulice, 28.)

* Mys lim 2 totiž, že provedem 1881 Rozkošného vokální
skladbu »Lumíra«, kterou nám připravoval již pro akademii loň-
skou. -

1 Pozn. má R. A. S.

2 Slovo »Orchestráiního« * je v dopise čtyřikrát podtrženo a označeno
hvězdičkou, jež odkazuje k poznámce připojené N. na konci dopisu a rovněž
tak reprodukované.

Neruda, mistr slova a Smetana, mistr tónu, jakmile je doba
spolu střetla, musili přirozeně spojiti se v intimním přátelství. Oba
mužové čestní, ryzího charakteru, oba vlastenci vzácného zrna,
ještě staré školy, ne dnešního humbugu a boucharonství, oba pře-
svědčení mladočeši ovšem čistého prvotního svobodomyslnictví
rázu Sladkovského — ač Smetana zvláště politikou se nemnoho
zabýval — oba potkával bolestný osud pověstného » proroka ve
vlasti«; onen úmyslně zastiňován vědomě nespravedlivým vyvyšo-
váním prostřední tvorby Hálkovy, tento umlčován knittlovsko-pi-
vodovskou kritickou neurvalostí, nešetřen ani v nejtrapnějších
okamžicích svého života, ubíjen existenčně, aby byl ubit duševně
vehnán jsa ve slepou uličku nejosudnější tragiky geniů, kde nouze
hmotná má za následek chudobu duchovní. A třebas nesmiřitelní
necouvli ani takřka nad jejich hrobem (vzpomeňme jen článku
Knittlova v »Nár. Listech* 2. břez. 1883 a výpadu » Vlasti « po
smrti Nerudově), kdy národ prohlédnuv ze tmy politických a stran-
nických zápasů věděl již, koho v nich obou měl a koho ztratil,
oba veleduchové, jakmile jednou křídla rozpjali, nedali se již ze
závratného letu ke slunci strhnouti ani závistným sykotem těch,
kteří v jejich zasloužených úspěších větřili zašlápnutí svých vlast-
ních nepatrných autoritářských osobiček, ani ostny počátečného
neuznání vlastního národa, byť i tak bolestně a hluboce se zaře-
závaly. Vznesli se ke slunci, ale zanechali nám obrovité výtvory
svých geniů ke slávě své a národa, k obdivu ciziny, ale ke hrůze
všech malicherných duší.

Oba přátelé lnuli k sobě opravdovou náklonností, jež zejména
u Nerudy přecházela skoro ve zbožňování. Vzácný doklad toho
podává Nerudův feuilleton v »Nár. Listech « v únoru r. 1875, kde
neohroženě odráží útoky té doby na mistra podnikané; rovněž
druhý list Nerudův, jejž dnes uveřejňujeme, ozařuje šlechetný rys
povahy básníkovy, upřímný soucit a vřelou účast s trpícím přítelem.
Za pobytu Smetanova v Praze byl styk jejich velice častý a ovšem
jen osobní a ústní, takže o něm zatím mnoho nevíme. Snad vzpo-
mínky přátel obou velikánů, budou-li kdy uveřejněny, přinesou
trochu světla. Nejznámějším místem schůzek Nerudových se Sme-
tanou bývala kavárna »Slavia«, zejména však restaurace »u Je-
žíška«. Tam scházívala se četná společnost přátel našich mistrů,
z nichž mnozí jistě dosud se pamatují na jiskrné vtipy Nerudovy
a dobráckou usměvavou tvář Smetanovu, jemuž též málokdy
scházíval humor. Co se tam přetřásávalo, to z mladší generace

nikdo neví, a ze starší se zase nemá dosud nikdo k tomu, aby
nám to pověděl. Skoda; možná, že by to bylo jistě dosti zajíma-
vého pro posouzení kulturního a uměleckého prostředí těch dob.

Teprve když Smetana za příčinou své nemoci se odstěhoval
k svému zeti do Jabkenic, vyvinula se mezi ním a Nerudou ne-
příliš častá korrespondence, z níž pět listů Nerudových dnes re-
produkuji. Podnět k ní dal, jak patrno z listu I., Neruda; že by
bylo více listů, než tyto otištěné, jež jsem nalezl v písemné po-
zůstalosti Smetanově mi zapůjčené laskavou ochotou pí. Heyduš-
kové, dcery zesnulého Mistra, se mi nezdá, soudím-li dle toho, že
v těchto listech není žádné zmínky ani narážky, jež by svědčila
o častější korrespondenci. Třebas jest dopisů tak málo, přece po-
dávají detaily neméně zajímavé, jako částečně i záhadné. Tak jest
v listě IV. řeč o jistém »nedorozumění«, jak to nazývá Neruda.
Podařilo se mi jen vyšetřiti, že vskutku té doby Smetana se na
Nerudu vážně rozhněval, a hněvu svému dal i důraz příkřejšími
slovy, ale důvod jeho jsem nezvěděl. Snad v pozůstalosti Nerudově
naleznou se příslušné dopisy Smetanovy — ve vydání Teige-ově
jsem jich nenalezl. Bylo by na čase, aby pozůstalost Nerudova
byla svědomitě prohlédnuta — dle šlendrianského vydávání »Sebr.
spisů« se to patrně ještě nestalo — snad se tam najdou i jiné
ještě trosky chystaného »Decameronu«. (List III.) O onom sváru,
či jak chce Neruda » nedorozumění « mezi oběma přáteli mohl by
snad podrobnosti pověděti p. Srb-Debrnov, spisovatel a důvěrný
přítel Smetanův.

Tolik jest jisto, a vysvítá to z každého řádku jeho listů:
Neruda byl jeden z těch opravdově oddaných ctitelů Smetanových,
u nichž nestrojeně horoucí nadšení samovolně tryská z hlubokého
porozumění, ryzího srdce a vysoké umělecké duše. Být takových
nadšenců mezi vedoucí českou inteUigenci let sedmdesátých jen
o několik více než jich bylo, a nemusela nikdy hyzditi dějiny
rodícího se umění a nevyspělé české kultury bolestná kapitola,
jež jest nadepsána: ^Utrpení Smetanovo*.

(Pozn. Má-li někdo o stycích Nerudových se Smetanou nějaké
písemné dokumenty, zvláště pak dopisy Smetanovy zasílané Ne-
rudovi, toho si dovoluji snažně prositi, aby mi je neb jejich au-
thentické opisy laskavě zapůjčil pod zárukou, že mu budou ne-
poškozené co nejdříve zpět vráceny). R. A. S.

Cestopis císaře Josefa IL z r. 1771.

Podává J. M. Řehořovský.
1.

Ve vídeňském dvorním archivu jest uložen pod signaturou Haus-
Archiv Reisen 4. A. 1. denník formátu velkého kancelářského
formátu s nadpisem »Journal«, obsahující 81 listů a na konci se-
znam 33 příloh, které však s denníkem spojeny nejsou. Josef II.
popisuje svoji cestu po zemích koruny České a Dolních Rakousích
r. 1771. Mluví v první osobě. Z mnohých nedůsledností jak v pravo-
pise tak v interpunkci zdá se nasvědčovati, že je to diktát, a mí-
nění to potvrzují četné doplňky a opravy v textu po straně; papír
je přeložen na polovic a psáno vždy po pravé straně. Na levém
díle kromě oprav jsou ještě jména zemí a měst, kudy Josef cestoval,
a čísla příloh.

Písmo denníku je kurrentka velmi čitelná, slova latinská nebo
odvozená jsou psána latinkou, jazyk je německý.

Denník dosud uveřejněn nebyl; stručný obsah denníku a re-
lací uveřejnil Arneth: » Maria Theresias letzte Regrszt.« (1763 — 1780)
4. 42—60.

Denník je vlastně cestopisem, v němž zachycuje v pestré
směsici fakta, jichž nabyl na cestě zeměmi koruny České. ^ Pa-
novníka zajímalo vše, a na vše pohlížel svým okem.

Jako vojáka jej baví a poutá stav vojska, jeho vycvičenost,
rozložení, strava, zacházení důstojníků s mužstvem; Spilberk, Olo-
mouc, vzrůst pevnosti Josefova a Hradce Králové atd.

Toto pozorování nalézáme skoro na každé stránce denníku,
důstojníci jsou jeho rádci, jsou vykonavateli jeho rozkazů, jim
nejvíce důvěřuje.

1 Našel se i básník, jenž tuto cestu opěval. Je to exjesuita Frant. Ex-
pedit šl. Schoníeld, jenž napsal a vydal báseň r. 1771. »Auf die Reisejosephs II.,
gesungen im Herbste«.

Jako panovníka státu osvícenského nade vše jej zajímají po-
měry lidu malého, zanedbaného, stav poddanský; zacházení vrch-
ností s lidem, jež bylo srdcervoucí. Jednoduchými rysy načrtuje
nelidské jednání hraběte Štěpána Wallise, hraběte Hildebrandta,.
pražského arcibiskupa hrab. Ant. Petra Příchovského z Príchovic —
jsouf to sice jen fakta, avšak výmluvná.^

»Zase si stěžovali, to je už úžasné* jsou vlastní slova pa-
novníkova. Poddaní hrab. z Wrtby, Schirdinga, prelátů Strahovských
jsou týráni, ubožáci si sice stěžují, ale zřídka je to co plátno.

Totéž platí o krutosti olomouckého hejtmana vůči lidu měst-
skému. Císař všude zakročuje a dává vesměs za pravdu lidu týra-
nému. Tak na Zbirovsku jménem císařovny nařizuje, aby lidu byl
vydán zimní osev na útraty státní.

K agrárním svízelům nejbohatší země, koruny české, které
nazval právem tehdejší dopisovatel Schlózrových Briefwechsel sv. I.
>nejhoršími« přidružila se na r. 1770 a 1771, hrozná bída. Nebude
od místa k dokonalému objasnění denníku vylíčiti hospodářskou^
obchodní a průmyslovou situaci těchto let.

Rok 1770 je předehrou toho, co potom následovalo. Silnými
lijáky jarními i letními zakrněl vzrůst obilí tou měrou, že nebylo
ani tolik obilí, co by stačilo na zimní osev. Ceny obilí r. 1770
upraveny, ale nedostatek přece rostl. Četní držitelé statků čekali^
až cena obilí vzroste, aby je mohli dobře zpeněžiti, jiní je pro-
dávali do Bavor, Sas, kde byla drahota ještě větší — řádila tehdy
neúroda v celé střední Evropě. Vláda vybídla stavy již na podzim
roku 1770, aby vypomáhali půjčkami poddaným. Sněm český
15. ledna 1771 se usnáší požádati za neodkladnou pomoc na nej-
vyšším místě. Žádosti té vyhověno v únoru 1771. a obilí se do-
pravuje do Cech k půjčkám. Stavové čeští podávají 18. února
novou suppliku.

Doléhala ubohost českých poměrů tísnivě na kruhy vídeňské,
donucovala je přemýšleti o nápravě. Zemským úředníkům nevě-
řeno a proto vyslán do Čech k vyšetření věcí komisař, svobodný
pán Kressl, který přišed do Cech chopil se ihned záchranných
prostředků: vydal zákaz vývozu obilí do ciziny, jenž později rozšířen na

1 Arneth uvádí šest takových vrchností, mezi těmi objevuje se opět
záslužná činnost velkopřevorátu řádu Johannitů v Strakonicích a v kraji Lito-
měřickém, markraběte bádenského v Lovosicích. Císařovna sice již zakro-
čila: několik vrchností a s nimi krajských hejtmanů bylo potrestáno, ale to
nespomohlo.

celé mocnářství; císařovna darovala milion zl. v červenci na do-
pravu obilí z Uher, a zdvojnásobila tuto sumu po třech měsících;
největší část vojska z Cech odvolána; stanoví se přesná cena obih'.
Ježto zemská správa se neosvědčila, Kressl působil na resignaci
osmdesátiletého nejvyššího purkrabí, hraběte Kolovrata, a těžce
nemocného nejvyššího kancléře českorakouskcho, hraběte Rudolfa
Chotka.

V té době se již čile jednalo o zlepšení poddanských po-
měrů, jehož počátek se datuje od r. 1769; týkalo se vlastnického,
dědického práva poddanského a zrušení roboty.^

Vyjednávání s českým výborem přineslo leccos dobrého na
prospěch ubohého lidu utiskovaného vrchnostmi, avšak nedocíleno
podstatné nápravy pro odpor stavů. R. 1770. a 1771. trvá spor
mezi českými stavy a Marií Teresií.^ Panovnice několikráte vy-
stoupila proti zlořádům a přehmatům vrchností a trestala vinníky
bez výjimky. Nicméně křivdy a zlořády nepřestávaly a k tomu se
přidružil všeobecný úpadek, který vládu vídeňskou utvrzoval jen
v tom, že řešení robotní otázky je velmi naléhavé. Stavové na-
mítali, že hlavní příčinou ochuzení lidu nejsou přehnané požadavky
šlechty, nýbrž stávající zvýšení kontribuce a převeliký počet jiných
daní, kterých stát vyžaduje. — Tyto otázky císaře Josefa velice za-
jímaly.'^

V květnu 1771. nejmenovaný, jehož císař dobře znal, dal
císaři spis, v němž obšírně vyličuje ubohý stav země české a po-
dává řadu návrhů k zamezení nouze a povznesení bývalého blaho-
bytu. Panovník vybídl autora, aby práci svou doplnil. Když se
tak stalo, předal Josef spis své matce. Marie Teresie vyňala ze
spisu 6 hlavních bodů a požádala vlastnoručním dopisem tehdejšího
vrchního kancléře hrab. Chotka za úřadu o těchto návrzích, které
se týkaly odstranění roboty, zrušení dědičného poddanství, pře-
vedení kontribuce na obilí. Návrhy tyto daly bezpochyby podnět
k zařízení urbární komise. — Brzy na to nastala změna v zemské
správě: jmenován nejvyšším purkrabím kníže Fiirstenberg, namísto
Chotkovo přišel hrabě Hatzfeld.

1 O ulevení stavu rolnickému se jednalo již za Karla VI. r. 1738., avšak
přes vydaná nařízení byl stav ten přece stále smutným, zvláště když držitelé
statků kladli nové požadavky, tak že přetíženi českého rolníka ke konci let
šedesátých bylo skutečně nesnesitelným. — 4. Arneth III. 339.

2 Spor ten věcně podal Dr. B. Rieger ve Kr. Č. Sp. N. r. 1891.

3 Sr. Giůnberg: Bauernbefreiung 337, také Arneth III. 346.

Toužebně čekaný rok 1771. byl ještě horší; je to pověstný
Tok hladový; zima byla abnormální, jaro mrazivé, takže veškeré
osení bylo zničeno. Když rolníci znovu zaseli, nastalo deštivé po-
časí, a co nezničila voda, sežrali plži a k tomu se přidružil ještě
dobytčí mor.

Poddaní živí se kořínky v krajinách nejen pohraničních, ale
i vnitrozemských. Spatná strava, hlad má konečně za následek
nemoce a mor.

Panovník na své cestě vše zevrubně si vypisuje, nevynechávaje
-ani cen obilí ani chleba. Na mnohých místech odpomáhá oka-
mžité nouzi peněžitými dary; to zvláště platí o Podkrkonoší a
Rudohoří.

Navštěvuje nemocnice v Brně a v Praze a podává návrhy
k zvelebení jich.

Celým líčením ozřejmuje se smutek nad těmito zuboženými
poměry a snaha pomoci prostému, zanedbanému lidu, úsilí o hmotné
povznesení těchto zemí a obyvatelstva.

Proto se stále radí a dobré návrhy pečlivě zaznamenává.
Tresť řečí vždy do denníku, obšírnější v příloze. Ve všem proje
vuje smysl praktický, nikdy nezapomínaje zájmů státu. Každý
návrh podrobuje se kritice, ale s hlediska absolutní moci státní, že
vše náleží státu, a každý musí působiti k blahobytu státnímu,
neboť jen tento přináší štěstí a blaho poddaným.

To zvláště vyciťujeme z hovorů panovníkových s komerčními
rady Bočkem, Cantonim, hrab. Sorgenthalem a hrab. Cobenzlem
o tehdejší celní politice a industrii, s účetním Hoyerem o pomě-
rech zemědělských.

Josef byl náruživým stoupencem systému merkantilistického,
který Rakousku mnoho škod nadělal. Brzo po míru Hubertsburském
vyšlo císařské nařízení ze dne 24. března 1764, jímž dosavadní
sazby celní z r. 1756 zrušeny a na pruské výrobky uvaleno clo
jakému bylo podrobeno každé cizí zboží. Zákazem tím bylo po-
stiženo nejen Pruské Slezsko, nýbrž i Sasko a Bavorsko. Vláda
chtěla zostřeným zákazem dovozu docíliti spotřeby domácích vý-
robků, obrátiti směr rakouského obchodu na jih a k tomu mělo
napomáhati splavnění Vltavy, zamýšlený průplav Dunajsko-Vltavský
rozšíření přístavů Terstu a Reky, úprava silnic atd.

Systém ten hájil Josef i proti Kounicovi (jenž již r. 1766
poukazoval na neblahé účinky toho zákazu) a v tom zůstal si
důsledným i v rozmluvách s českými finančními politiky. Marie

115

Teresiebyla v této myšlence se synem zajedno, chtěla, aby Čechy po
stránce národohospodářské povzneseny byly na první místo a na-
hradily tak ztracené Slezsko. K tomu nejvhodnějším prostředkem
zdála se jim ochranná cla. Jak se tato celní politika osvědčila,
uvidíme ihned.

Nejdůležitějším odvětvím české industrie XVIII. století bylo
přadáctví, soukenictví a sklářství. Prvé dvě na sceru a severo-
východě Cech, třetí na jihu. Bylo to obzvláště pohraniční obyva-
telstvo, jež vynikalo větší agilností nad kraje vnitrozemské ; příči-
nou toho bylo jednak sousedství s cizím kmenem, zvláště na
severu, jednak chudost půdy, jež nemohla lid uživiti. České vý-
robky řemeslně vyráběny, později továrnicky — koupilať panovnice
vynález na barvení příze, povolala do Cech odborníky, stanoveny
praemie na závoje pro každý stav — zaměstnávaly tisíce lidu
těšíce se světové pověsti. Byl to ovšem stále ještě jen > domácí
průmysl«, jenž byl zdrojem výživy. Největší odbyt českého zboží
byl na sever do Hamburku, Liibecku, Vratislavi a Polska, na jih
do Spaněl, Portugalska a do Orientu. Na př. Lomnice nad Pop.
která vyráběla znamenité sangallety, vyvážela až do St. Gallen.

Celé severovýchodní Cechy byly závislý na Pruském Slezsku
kam se vyvezlo ročně dle Beera přes 2 mil. plátna ponejvíce
k appretuře a z Moravy přes mil. příze. Mezi Čechy a Slezáky
byl stálý obchodní styk, byl to obchod barattový. Obchodovalo
se Inem, plátěnými a vlněnými výrobky, punčochami, klobouky,
hedvábnými stužkami a i hospodářskými produkty. Vratislavští
kupci navštěvovali proslulé jarmarky Jilemnické, Vrchlabské, Ro-
ketnické, a naopak rakouští kupci, zvláště židé, chodili na slezské
jarmarky. Skutečný prospěch z tohoto obchodu vyplynul jen
Čechám, neboť Pruské Slezsko nemělo větších produktů, jimiž by
Cechy zásobovati mohlo. Kromě toho dováželo se do Pruského
Slezska štýrské a hornorakouské železo, uherská měď, jež čítá
Beer ročně na 130.000 zl. a z tohoto průvozu pětina vždy zůstala
v zemi. Totéž platí o jižním zboží z Levanty a z Itálie, které šlo
rovněž přes Čechy.

Správa živnostenských záležitostí svěřena českému šlechtici
Josefu Maxm. hraběti Kinskému, průmyslníku s duší tělem, jenž
usadil na svém panství Sloupském celou řadu průmyslníků a Bo-
lení Hajdu učinil střediskem českého sklářství. Příkladu tohoto
maecenáše následovali mnozí čeští šlechticové, zejména energický
hrabě Bolza, jenž zařídil kartounku v Kosmonosích.

Linecká továrna na sukno, o níž v Linci referoval císaři hr.
Sorgenthal, měla tehdy ročního výtěžku 1 28.000 zl. Tyto skvělé po-
čátky rakouské industrie se datují do války sedmileté; léta po
míru Hubertsburském s nešťastnou celní politikou znamenají zvláště
pro český průmysl a obchod úpadek, a krise tato se vyvrcholila
v osudném hladovém roce 1771.

Po vydání známého nařízení z r. 1764 přirozeně následovaly
rcpressivní prostředky se strany Bedřicha Pruského, který viděl
v tomto nařízení hrot proti sobě namířený^) a zakázal v květnu
téhož roku veškerý dovoz českých výrobků do Pruského Slezska ;
rovněž průvoz byl stížen : rakouským kupcům návštěva pruských
trhů zakázána.

Podobný zákaz vydán i v Sasku na české, moravské, ra-
kouské a pruské zboží vlněné, hedvábné, plátěné, lněné, klobouky,
železo, měď, zinek, olovo atd., toliko pro domácí spotřebu průvoz
skla povolen. Bavoři opět znesnadnili vysokými cly plavbu po
Dunaji a Innu, vývoz obilí do Tyrolska.

Neblahé následky této celní politiky uzřel Josef 11. na své
cestě po Cechách, zvláště v Podkrkonoší, kde obchod klesl a
tisíce horalů zůstalo bez zaměstnání. Dotazník Bydžovského kraje,
kam patřila největší část hraniční, líčí tuto krisi slovy : kde pra-
covalo se dříve na 100 stavech, bylo nyní v chodu toliko 10 : hlučné
trhy krkonošské opuštěny, vývoz plátna klesl ze 40 až 50.000 kusů
na 2 až 3000.

Cena příze klesla, velké zásoby nastřádané nebylo komu
prodati — nebylo kupcův. Tím přirozeně utrpěli i druzí živnostníci,
řemeslníci a dělníci.

Panovník na své cestě zaznamenal si zvláště výpovědi tkalců
a přadáků v Trutnově, kteří mu dotvrdili osudné účinky uzavření
hranic. V denníku je zachycena tato krise na několika místech.
O hrozné bídě lidu horského se císař na vlastní oči přesvědčil.
O sklářství panovníka informoval komerční rada Bock. Též zde
bylo žehráno na uzavření hranic, neboť tím trpěl vývoz skla do
Pruského Slezska a tím i do Polska a do Ruska. Španělsko, kam
se nejvíce dováželo, zavedlo si rovněž systém prohibitivní ; na
východ odbyt skla poškozovala válka rusko-turecká a nedosti na
tom : čeští skláři nemohouce vydržeti drahoty plodin stěhovali se

1 Beer dokazuje, že o hrotu proti Bedřichovi nemůže býti řeči, poně-
vadž zákaz z r. 1764 týkal se také Saska a Bavor. Sr. Arch. f. Oesterr. Gesch. 79.554.

do Uher a do Banátu i do Španěl, a tím vznikla nebezpečná
konkurence.

Jinou zmínku máme v denníku o Linecké a Meidlingské
továrně na sukno v rozhovoru s komerčním radou hrabětem
Sorgenthaiem.

O podloudnictví se dal panovník všude informovati ; připo-
mínáme zejména jeho rozmluvu s radou a komisarem bankovních
důchodů Paceltem v Praze a hrab. Kobenzlem v Linci. Tento
poslední byl vyslán od vlády na začátku roku 1771 na cesty po
zemích mocnářství rakousko-uherského k prostudování celního
tarifu ; Cechy navštívil nejdříve a pobyl tady 6 měsíců, radě se
s komerčním koncessem, guberniem, důchodkovými úředníky ;
v Linci pak předložil císaři část svého projektu k zavedení dvo-
jitého kordonu hraničního v Cechách, na Moravě a ve Slezsku
který jen bude státi o něco více než dosavadní regie, avšak více,
vynese zamezením pašování. Druhý prostředek k zabránění pod-
loudnictví je snížení exorbitantního mýta na zboží, zvláště cukru
a kávy. Celý elaborát však předložil teprve loku 1772 a přispěl
těmito myšlenkami k pozdější reformě. Tento projekt také Pacelt
doporučil. Ale reforma nastala teprve r. 1775.

Kupci Kórner a bankéř Beer si stěžovali rovněž na zákaz, za
kterého není možno prováděti obchod barattový.

Podobně jako tkalci a přadáci byli vyslechnuti v Podkrkonoší,
ve Steyeru v Dol. Rakousích stalo se totéž kovářským mistrům
a rozmluvu s nimi máme v denníku podanou. Stýskají si na dra-
hotu ocele, uhlí a na četné hudlaře, kteří větší lácí jejich výrobky
zatlačují. Tamtéž prohlédl továrnu na železo a promlouval opět
s dělníky zaměstnanými.

Resumé všech těchto rozmluv v denníku ozřejmuje nám tím
více to, co jsme výše řekli o snahách panovníka osvícence : bla-
hobyt jednotlivec tvoří blahobyt celku, státu. Šlechetný císař věděl
dobře, že po vysilující válce sedmileté, nemá-li monarchie kles-
nouti, jest nutně třeba ozdraviti ji prospěšným vývojem industrie,
obchodu a zemědělství. Toť velká myšlenka Josefínská, kterou
skutečně provedl.

Poznámky císařovy o obchodu a průmyslu jsou bohatým
dodatkem k pracím Beerovým a Arnethovým, a přispívají k po-
chopení doby Josefínské.

O politickém významu cesty dovídáme se z císařovy kore-
spondence z Jihlavy, z Litoměřic, Vídně, Prahy, Berlína; 17. října

píše Marii Teresii a Kounicovi, 20. října z Plzně do Vídně a do
Prahy, 27. října z Prahy Marii Teresii.

Denník nepřestává ani na mahčkostech, věnuje bdělou po-
zornost silnicím, krajině, lesům, domům, zvířatům, udána přesně
každá stanice, kudy jel, kde noclehoval. Zevrubně vypisuje vše,
co konal, seznáváme veškerý způsob jeho života na hradě Praž-
ském. Odchovanec francouzských encyklopedistů navštěvuje, kam-
koli přijde, chrámy, kostely, a teprve po slyšené mši pokračuje na
další cestě. Nezapomíná po práci na zábavu.

V celém líčení jest klid, nikde není vybočeno k reflexím,
jimiž se dává panovník strhovati v dopisech své matce, nebo
v relaci, z nichž dvě části vypracoval v Praze, třetí ve Vídni ;
tam poznáváme panovníka reformátora. Zde jen prostá, suchá
fakta, z nichž zírá někde radost, povíce smutek nad trpícím lidem.
Též sloh je jednoduchý, bez ozdob a složitosti.

Je to věrný obrázek zemí koruny České z r. 1771.

(Pokračování.)

Goethe myslitel.

Filosofie básníka a umělce vůbec neobsahuje v sobě jenom roz-
umové prvky dle pevných zákonů spořádané v jednotný lo-
gický celek, nýbrž je nerozlučně spjata se všemi podmínkami
umělecké tvořivosti a určována stejně zvláštností mysli jako vzru-
chem citovým a vzepjetím vůle. Proto neznamená pokus o podání
takové filosofie nic menšího než vykouzliti celý bohatý život du-
ševní, hluboko se v něj ponořiti a pátrati především po zásadách
myšlení, které daly vznik básnickým dílům. Z těchto právě se dají
vyčísti tvůrčí principy, tím že se pomíjí vše náhodné, že myšlenka
vtělená v názorný tvar jednak se domyslí, jednak, a zvláště, sle-
duje se po jednothvých vývojových stupních zpátky až k tajem-
nému zřídlu inspirace. Zároveň udává se pro badatele požadavek
naprosté šetrnosti k výrokům a osobnosti poetově, nepodkládati
nic cizího, nepřibližovati názorům snad sympatičtějším, nekořistiti
z poznámky letmo hozené na papír, která bývá závěrným článkem
myšlenkového řetězce o předpokladech nám neznámých, a posléze,
míti úctu před umělcem samým, pokládati jeho individualitu za
svět pro sebe, za něco, co není podmíněno pouze duchem času
a vlivem okolí, za zjev vyčnělý nad rodnou a živnou půdu svého
prostředí a ovládaný vlastními zákony.

Siebeckova kniha o Goetheovi^ vyhovuje plně všem těm
podmínkám. Ze pak Goethe sám uvažoval o postupu a způsobu
svého myšlení, to usnadňuje úkol, takže autor, drže se směru
udaného básníkem, může spojiti s rozborem Goetheovy intellek-
tuální povahy výklad noetickýčh jeho zásad. Svéráznost Goetheovy
spekulace spočívá v souladu a stejnoměrném vývoji názorného a
pojmového myšlení a ve schopnosti, tyto oba poznávací činitele
sloučiti, ba stotožniti. To vede k velkolepému umění, mysliti před-

1 Goethe als Denker von Hermann Siebeck. Stuttgart 1902. (Fromanns
Klassiker der Philosophie, č. XV.)

NAŠE DOBA. R. XI., č. 1., 1903. 20. října. O

metně, tak totiž vykládati jevy přírodní, že jasný je také pochod,
kterým příroda tvořila, a ne pouze hotový výsledek. Jediný šťastný
shrnující pohled vyluští z předmětu svého nazírání i tajemství
vzniku i nezjevné pružiny a tuší něco, co se skrývá za věcmi.
Neboť jevy přírodní, ač poslední námi poznatelné, nejsou posled-
ními skutečnostmi světa vůbec, nýbrž pouze odlesky božského ži-
vota, symbolickým rouchem věčných ideí.

Právem soudí Siebeck ze shody názoru s myšlením, jak velice
je Goetheova filosofie umělecky zabarvena. Vždyť jest to předností
a výsadou poetů (a v tomto nejširším smyslu počítám k poetům
všechny tvůrčí duchy), že se jim složité dění postupující v času
nebo jev v prostoru rozložený zhušfuje v jediném, nejvýznačnějším
bodě, z něhož postupem v před i zad se dají vyčísti též podmínky
existence a ostatní prvky, tak aby věčné pravdy, duch určité doby,
zákon přírodní nebo poznání rozhodující pro život se jim jevilo
sub specie jedinečného jevu. ^ V Goetheově předmětném myšlení
leží však, a to, myslím, u Siebecka patrno není, také zárodek
mysticismu, je v něm naznačen onen tajemný vztah mezi mikro-
kosmem a makrokosmem, upomínající na Jakuba Bohmea, jemuž
chvějný sluneční paprsek odražený od cínové desky otvírá výhled
do všeho dění světového: ovšem, Goethe nepohlíží na předměty
ani výlučně ani důsledně se stanoviska hodnotícího jen dle vztahu
ke světu nadsmyslnému.

Oba mocné směry jeho doby nalézaly u Goethea ohlasu, ale
uspokojiti ho nedovedly: Jeho theorie poznání byla sice v oboru
smyslově vnímatelných jevů za jedno s empirismem, ale pohřešo-
vala u něho ohled na to, co všemu dění dává podklad, ohled na
ideu. Rationalismus zase nevyhovoval, snaže se dovoditi důvod
oné vyšší nadsmyslné existence z abstraktních představ lidského
ducha, místo aby postupoval vzhůru od známého a pochopitelného.
Za to však sblížil se Goethe s myslitelem, který pro poznání
rovněž požaduje, aby ve zkušenosti splýval názor a myšlení, —
totiž s Kantem. Kantovi význačným bodem pravého poznání jest

1 Co Goethe s oblibou nazývá apergu, je Helmholtzovi prostě »nápad«,
a dějiny vědy podávají množství dokladů pro invenci toho druhu. — Doklad
shodný s myšlenkou Goetheovou (a Helmholtzovou), že po dlouhém a úmor-
ném přemítáni všední jev se náhle ukáže v nevídaném světle, totiž ve světle
ideje, která se tvoří čekajíc na rozkřesnutí, vidím na př. v Anně Karenině,
když Levinovi pohledem na pracujícího mužíka pojednou a bezprostředně
vzejde vědomí o ceně křesťanství; a podobně tomu všude, kde básnická po-
stava ukazuje za sebe, na ideu a typus.

všeobecnost a nutnost, i uznává mimo empirii a nad ní úkony,
jimž se obsah nabytý zkušeností musí přizpůsobiti a podrobiti, to
jsou nazírací formy a kategorie. A jako Goethe uvádí své symboly
ve vztah k idejím, tak rozHšuje Kant zcela obdobně zkušenost
jejímž obsahem jsou jevy (fenomena), od poznání transcendent-
ního, které za předmět by mělo »věc o sobě«. Rozdíl však je ten:
u Kanta objekt je nám nedostupný co do podstaty, fenomén od
věci o sobě oddělen mezí naprostou, kdežto pro Goethea jest
idea nedostupná jen co do stupně, blížíme se jí, čím dále postu-
pujeme v poznávání prvků daných zkušeností. V náhledech o po-
znání esthetickém a teleologickém jest poměr obou myslitelů celkem
týž, jenže u Goethea silně vyniká také již další stanovisko, že
totiž na organismy třeba pohlížeti pod stejným zorným úhlem
jako na umělecké výtvory.

Goethe je přesvědčen, že lidský duch dojde ke stanovení
jistých nejvyšších vztahů — ale také ne dále — , jistých »pra-
fenomenů«, jež poskytujíce vhled do spojitosti a jednotné zákon-
nosti všeho bytí, tvoří rudou nit vývoje. V prafenomenu leží tě-
žisko i pro zkoumání přírody i pro básnictví; objektivní pozoro-
vání typických jevů sjednocuje dva světy různým zákonům pod-
léhající, svět umělce a svět učence. Ústředním bodem oběma však
musí býti zájem o projevy života, co s nimi stojí v bezprostředním
vztahu, to především má nárok na řešení: člověk se svými po-
třebami budiž měřítkem a sledním cílem všeho rozumování.

Dle Goetheových vývodů — a v tom tkví jich nejhlubší
cena — prýští snaha po poznání theoretickém i hodnotícím (esthe-
tickém) ze stejného pramene (»das tiefe ruhige Anschauen« jej
zove sám), a přes různé methody vzájemnost obou těch snažení
má význam pro vědeckou práci. A všeobecně-noetické zásady
o ideji, symbolu a zvláště o prafenomenu, obsahují jádro speciel-
ních názorů o přírodě, náboženství i o životě, které dle různých
oborů různě se utvářejíce, přece vždy odpovídají Goetheovu či
vlastně Goetheovskému myšlení.

Pro jevy přírodní platí za poslední poznatelný vztah zákon
vývoje. Organismy jsou útvary obdobné dílům uměleckým, příroda
sama se jeví jako živoucí bytost, k níž člověku třeba vstoupiti
v bezprostředný styk. Pantheististická touha po splynutí s matkou
přírodou nalezla mocný popud, když Goethe se pohřížil v četbu
Spinozových děl, ač ve skutečnosti jeho vývodů nikdy zcela ne-
přijímal; překládal řeč přísného intellektualisty ve svůj idiom pro-

šlehovaný žhoucím temperamentem a rozuměl pantheismu bytí
dle svého pantheismu genetického, ba posléze se klonil k Leib-
nizově nauce. Názory o přeměně rostlin a zvířat zajistily Goetheovi
nejen čestné místo mezi přírodovědci, nýbrž učinily jej z nejvý-
značnějších předchůdců moderní nauky vývojové. A přece jest
ještě dalek darwinismu, neboť nevěří v reální pratvar: spojitost
mezi jednotlivými říšemi přírodními se mu jeví v podobě duševní
stupnice, vývoj mu je podmíněn působivostí typu.

Náboženství Goetheovo je vyznačeno úsilím slučovati přírodní
pantheismus s touhou po lidsky osobním poměru k bohu, uvésti
v soulad rozumové poznatky s potřebou, která udržuje člověka
v blízkosti věčného a v životní vztah k němu ho uvádí. Ačkoli
— či spíše protože } — náležela víra k podstatným součástkám
jeho duševního života, choval se Goetlie vždy s jistou zdrželivostí
ke všem útvarům dějinně ustavených konfessí. Za poměrně
nejvyšší pokládal křesťanství, ač neváhal jeho obřady stihati kru-
tým posměchem. Náboženské přesvědčení Goetheovo tíhne směrem
kladu, a to nejvyššího a naprostého kladu života. — Pro životní
praxi a tedy pro morálku z toho vyplývá pravidlo, přivésti k roz-
květu všechny síly skrytě v duši obsažené, aby se rozvinula plodná
a bohatá činnost a aby bytí lidské se rovněž přetvořilo v umě-
lecké dílo. Úcta před silnou individualitou to jest, již požaduje
Goethe, snášelivost i vůči její hranám a hrotům. Jenže každý je-
dinec má zase povinnost, stlumiti v sobě nadčlověcké síly a do-
brovolně se podrobiti řádu světovému. Ethický vývoj je požadav-
kem, a vůle k mravní ušlechtilosti dává možnost povznésti se nad
život cizími vlivy determinovaný.

Záhadu svobody a nutnosti, u Goethea pouze naznačenou,
rozvádí Siebeck v široký obraz, jenž patří k vrcholným bodům
díla. Obdivuhodný je způsob, jak dovede z noetických předpokladů
důsledně vyvozovati závěry pro celou ostatní filosofii Goetheovu,
jak dovede zachovávati jednotné měřítko a organickou souvislost
na pohled nesourodých částí. Dosíci úplnosti jest ovšem téměř
nemožno, a autor hned předem ku př. k esthetice obrací, zřetel
jen pokud vystupuje její spojitost s ostatními okruhy myšlenko-
vými. Ale proč téměř ani řeči není o poměru k antice? Ten přece
Goetheovi byl více než theorií uměleckou, znamenal mu otázku
takřka životní a tvořil spolu podklad náboženského a ethického
stanoviska. Universální duch nedá se s jediného bodu shlédnouti
ve všech svých odstínech a barevných hrách, a vyzdvižení jedněch

mívá za následek znehodnocení jiných potencí; tak idealistické
Siebeckovo hledisko německého protestantství nedává vystupovati
v plné síle Goethe-geniovi, titánovi, démonovi. Ovšem, běží v prvé
řadě o myslitele, a obsah filosofického creda se ustálil až v kmetství:
ale právě že tolik zdůrazňuje umělecký ráz Goetheova myšlení,
dalo by se čekati, že Siebeck bude ukazovati též na ponenáhlou
krystallisaci jeho názorů — a zatím je vývoj naznačen jen
příležitostně a jaksi mimochodem. Autor vychází to.tiž od náhledu,
že jádro Goetheovy individuality a tedy i filosofie v podstatě se
neměnilo. Ale to ještě neodůvodňuje, že moment dynamický tak
velice ustupuje do pozadí. Když už duševní pochod v času se
odehrávající se soustředí a rozvede ve sled logicky spořádaných
součástí, pak bolestně pohřešujeme stať, která by aspoň ve velkých
liniích rýsovala historii Goetheova myšlení. Měnlivost v čase po-
dává prvky, které jediné dovedou stmeliti zásady zdánlivě nesrov-
natelné (tak str. 227 a následující). A tak přes poznámky vše-
obecnějšího rázu, jako že básník musil se propracovati od úzkého
základu osobních náklonností k životu všestranně činnému, stírá
Siebeckova kniha to, co zvykli jsme na umělcích hodnotiti nej-
výše, co jediné nás sbližuje s ohromující velkostí Goetheova genia
a zároveň jej povznáší v nejvyšší a nedostupnou oblast lidského
ducha: bolestné krise a přemožené vidiny vysněných říší, bytostné

přelomy a osudnost rozhodnutí, jimiž krvácí duše.

O. F..

o jednotě armády.

Krise dualismu, této odstředivé státní formy, viklá náhle na onom
základu, který rakouští politikové různých odstínů si zvykli míti za
záruku jednotného říšského svazku a za podmínku neztenčeného velmo-
cenského postavení říše na venek. Tklivá slova, kteráž na radě říšské
a zvláště v její panské sněmovně při povolování starého kontingentu
nováčků věnována byla skutečnosti, že dualismus s mocnou silou vniká
i do tak nepřístupného státoprávního zřízení, jakým je naše armáda,
našla ovšem za Litavou špatného ohlasu a tak evropská velmoc v době
stahujících se pobalkánských mraků ocitne se náhle v druhé polovici
říše bez nových vojáků a dokonce i bez berní, výrazný to doklad, jak
opatrně sdělána je uherská ústava. Žádné tesklivé vzpomínky z let
šedesátých, vinoucí se hlavami starorakouských státníkův, nezabrání
tomu, aby uherské prudké národní snahy ve společné armádě viděly
vždy jen spojení dvou samostatných kontingentů dvou neodvislých
států, nikoli však vyšší armádní jednotu nad oběma polovicemi říše
stojící, vlastně se vznášející.

Otázka armádní byla přirozeně našemu mladočeskému poselstvu
oříškem rozpakův, nejen proto, že naskytla se příležitost, zase prý
něco dostati, nýbrž již pro obecnou důležitost armádních poměrů s na-
šeho hlediska národnostního; nikdo nikdy nebyl sice zvyklým, že by
byl z míst mladočeských slyšel nějakou státovědecky zdůvodněnou po-
litickou formulaci, ale že politikové naši, když chtěli vládě již kontingent
povoliti, chodili si pro argumenty do doby předbřeznové, je politicky
velmi význačno. Vrchol této předbřeznové politické moudrosti pronesl
v mladočeském politickém klubu onen poslanec, jenž odpor proti po-
volení vojenské předlohy zamítal tím poukazem, že vojenské předlohy
jsou předlohy koruny a nikoli vlády. Jak mnoho zastaralého tkví v tomto
pojetí státu, jak mnoho upomínek na dobu předbřeznového absolutismu,
kdy vojsko patřilo zeměpánu, ač i tehdy mívali stavové povolováním
berní a branců na vojsko určitý vliv.

Z tohoto pojetí dnes každý konstituční politik se již jednou
musí vymaniti: Vojsko je na obranu práv a zájmů státu, stát upra-
vuje povinnosti branné říšským zákonodárstvím, stát vojsko platí a plat
posledního vojáka objeví se v rozpočtu státním, tak jako služné
generála. Nejvyšší velitelství vojenské je orgánem státu jako každý
jiný úřad, panovník, vykonávaje svá práva jako vrchní velitel společné
armády, vykonává tím práva obou našich spojených státův, jedná jako

orgán obou států, stoje vždy ve státu, nikoli nad státem. Panovníku
příslušejí práva organisace vojska se týkající, prostředky však k pro-
vedení organisace dávají státy a obnosy peněžně bývají povolovány též
státními rozpočty, naším a uherským. Panovník vykonává svj práva
na základě říšské ústavy rakouské a uherské; ústava uherská pak dává
panovníku táž práva jako rakouská, totiž práva týkající se vedení,
velení a vnitřní organisace vojska. Panovníku přísluší též vyhlášení
války a uzavření míru; rozumí se však opět, že tu jedná zase jen jako
orgán států, uherského a našeho. Všechna práva tedy, kteráž panovník
nad armádou vykonává, přísluší mu jen jako hlavě státu, jako nositeli
státní moci vládní a výkonné.

Tato skutečnost, že panovník práva svá vládní vykonává v za-
stoupení státu, komplikuje se tím, že armáda je společnou dvěma
státům, předlitavskému a uherskému, že patří státům oběma. Armáda
je zřízením kolektivním, složeným ze zvláštních kontingentův obou
států a to tak, že armáda nepatří nějakému vyššímu státnímu útvaru
nad oběma státy stojícímu, nýbrž každý z obou reálně spojených států,
stát předlitavský i uherský, slučuje své vojsko pod společným velením
a organisací za společným účelem. Armáda patří oběma státům do-
hromady, každý stát má v ní rovnoprávný podíl pokud se týče sta-
novení kontingentu a každý stát ve svém rozpočtu činí na vydržování
armády i svá zvláštní opatření. Panovník, maje nejvyšší velení armády,
jedná jako společná hlava obou států, jako kolektivní orgán státu uher-
ského a předlitavského, jako representant státní moci uherské a ra-
kouské, jako nositel dvou spojených státních mocí, nad kterými však
již nestojí žádná vyšší celková moc. Obě státní moci, rakouská i uherská,
jsou samostatný, mají jen společného representanta, jedinou osobu pa-
novníkovu. Všechna rakousko-uherská společná státoprávní zřízení
(společná ministerstva a úřady) nejsou výrazem státní moci vyššího
útvaru, který by oba státy zahrnoval v sebe, nýbrž jsou jen organi-
sacemi dvou spojených státních mocí, kteréž v oborech ostatních, mimo
společné záležitosti, jsou zcela neodvislými. Společné záležitosti obou
státův upravují se vzájemnými dohodnutími, kteréž pak se vyhlašují
v jednotlivých polovicích říše jako zákony.

Základ organisace a kompetence společných státoprávních zřízení
tvoří rakousko-uherské vyrovnací zákony z r. 1867; Uhři stále se do-
kládají a zaříkají, že vyrovnací zákon tento je jen authentickou inter-
pretací pragmatické sankce a mezitím, což ostatně je v státním právu
zjevem nikterak neobyčejným, obsahují vyrovnací zákony zásady jednak
nové, jednak modifikující starší státní právo uherské. ^ Vyrovnací zákony
jsou zákony s vlastním i zásadami státoprávními, které nestojí všude a
vždy v kontinuitě se starším právem, jak Uhři stále tvrdí; závaznost
těchto státoprávních zásad pak opírá se jen o nový vyrovnací zákon,
především uherský, jehož je rakouský zákon jen věrným následovníkem.
Tak jednota armády, jak je požadována ve vyrovnacím zákonu z roku

^ Podrobnější výklad o těchto otázkách v. v přednášce B. Riegra:
O rakousko-uherském vyrovnání. (Čes. knihovna národohospodářská.)

1867, neplyne ještě z pragmatické sankce; pragmatická sankce stanoví
sice požadavek společné obrany říše, ale z toho ještě neplyne, že by
říše měla býti bráněna jen jedinou armádou: Právě tak dobře zajisté
mohou říši brániti armády dvě nebo tři, jen když stojí pod společným
velením jednotným.

Uhři sice stále před vyrovnáním se dovolávali historického svého
práva, přiznali však vyrovnacím zákonem tužší jednotu v záležitostech
armádních, než jaká byla založena jejich státním právem. Uhři povolili
tu jen neustálému vývoji vojenských záležitostí; po tři sta let byly se
vyvíjely společně vojenské instituce a nejvyšší úřady vojenské, od
dvorské rady vojenské až do společného vojenského ministerstva a
nejvyššího vojenského velitelství, a vyrovnací zákon smířil se tu s právě
trvajícím stavem věcí, zachovav jen historická práva uherského sněmu,
právo povolování berní a kontingentu vojenského.

Otázku, že armáda patří stejně oběma státům dohromady a že
nestojí nad nimi, nýbrž že je společným zřízením obou, a dále otázku,
že vykonávání práv nad armádou děje se ve jménu státní moci obou
státův, rakouského i uherského, jako výkon spojených mocí vládních,
je dobře lišiti od otázky, jakým způsobem děje se výkon práv
nad spojenou armádou, jakou formou státoprávní uskutečňuje se
oprávnění panovníkovo veleti a vésti vojsko i říditi jeho organisaci.
Prozatím rozhodnuto je, že panovník, vykonávaje práva vrchního ve-
litelství, vykonává oprávnění ústavou mu přiznané, na základě ústavy,
oprávnění nejvyššího orgánu státního a to jak uherského, tak rakou-
ského. V jaké ústavní formě nyní vykonává svá práva výsostná nad
armádou }

Vyrovnací zákon uherský (a po něm rakouský) prohlásil ve
smyslu pragmatické sankce zásadně vojenství za společnou záležitost
a přiznal panovníkovi jednotné řízení, velení a vnitřní organisaci vojska
i vojska uherského. Panovník není v těchto svých oprávněních omezen
ani spolupůsobením delegací, ani účastenstvím obou parlamentův; ne-
omezená moc císařova upravuje tyto záležitosti s konečnou platností,
jen povolení nákladu na ně přijde před příslušné delegace a parla-
menty obou polovic říše. Zde, v těchto záležitostech neobmezené pa-
novnické moci jednota armády jde nejdále, dědictví to z dob abso-
lutistického vývoje společných vojenských zřízení. Než již povolování
kontingentu brancův a tedy takto i stanovení praesenčního stavu vojska
přísluší do kompetence říšské rady, jakož i úprava povinnosti branné;
úprava branné soustavy v obou polovicích říše díti se pak musí dle
týchž zásad v obou polovicích říše.

Jedná-li se o změnu branné soustavy (jako o změny v náhradní
záloze, aby mohl býti zvýšen kontingent branců), musí v obou dílčích
státech, v Předlitavsku i Zalitavsku, dojíti k zákonům stejného obsahu,
aby mohly býti předloženy k sankci císaři; tu, pokud se říšská rada
předlitavská a sněm uherský neusnesou o úpravě branné soustavy na
zákonech totožného obsahu, nemůže v jedné polovici říše ani v druhé
polovici vejíti nový zákon v platnost, poněvadž úprava soustavy branné
říditi se musí dle stejných zásad; dokud oba sbory zákonodárné ne-

usnesou zákony totožného obsahu, platí v každé polovici říše zákony
starší. Tento případ byl právě nyní při povolení zvýšeného kontingentu
branců; zákon, v našem parlamentu tak přeochotně usnesený, nemohl
vejíti v platnost, poněvadž uherský sněm zákona o zvýšeném uherském
kontingentu nepřijal, a zvýšení kontingentu je ovšem mezi záležitostmi,
kteréž upravovati je třeba dle stejných zásad. Proto se vláda spokojila
jen s odhlasováním a povolením starého kontingentu a ani starý kon-
tingent nebyla by mohla svolati, kdyby v poslední chvíli nebyla říšskou
radu pozvala k povolení starého kontingentu brancův. Posl. Chiari
tedy svým dodatkem nezavedl ničeho jiného, než co již bylo ustano-
veno v ústavních zákonech vyrovnacích, a nepřísluší mu tedy taková
zásluha ani vina, o jaké v denních listech nejrůznějších stran se bylo
lze dočísti.

Zákonodárství obou parlamentů vyhrazeny jsou ještě další před-
pisy armády se týkající, jako úprava občanských poměrů vojska, jeho
dislokace, předpisy o ubytování a zásobování vojska a poskytování
přípřeže (naší říšské radě přísluší v těchto třech posledních případech
jen stanovení základních zásad zákonodárných, kdežto podrobnější
předpisy stanoviti náleží sněmům zemským). Delegace nemají pak již
vlastního práva zákonodárného v záležitostech vojenských, protože
vlastně všechny vojenské záležitosti, při kterých by zákonodárné úpravy
se vyžadovalo, náležejí již do kompetence říšské rady; ostatně delegace
dle svého státoprávního základu nejsou společným zákonodárným sborem
říšským a jejich usnesení vyhlašují se jen jako usnesení, císařem po-
tvrzená, a nikoli jako zákony. Delegace stanoví v záležitostech armády
pouze položky společného rozpočtu, avšak úhrada rozpočtu díti se
může pouze finančními prostředky obou státův a cly, dle celní úmluvy
ujednanými. Příspěvky k společným záležitostem a na armádu však
stejně musí býti povoleny i v rozpočtu obou parlamentů, rakouského
a uherského, protože parlamenty jediné mohou povoliti berně a daně.
(V naší polovici ovšem často nahrazuje se svolení parlamentu k vybí-
rání daní §-m 14.),

Kdykoli se tedy mluví o jednotě armády, znamená to především
jen onen obor armádních záležitostí, který náleží do kompetence n e-
obmezené moci panovnické, protože ostatní záležitosti armády upra-
vují se již zákonodárstvím dualistickým, ač obsahově stejným, v obou
polovicích říše. Jednota armády má tedy jen význam jako jednota
velení, vedení a vnitřní organisace armády, vše to, co zbylo z histo-
rického vývoje absolutní moci panovnické. V těchto záležitostech je
omezení každého ústavního vlivu, ba vyloučení jeho, proti ústavám
jiných států skutečně značné, a odtud se vysvětluje, že v záležitostech
neobmezené vojenské moci panovníkovy jednota společné armády do-
chází nejostřejšího výrazu. Ani společný ministr války, ani nejvyšší
vojenské velitelství a vojenská kancelář panovníkova nemají ústavních
styků s parlamenty, ministr války není ani delegacím odpověden (zá-
konným předpisům o zodpovědnosti společného ministerstva schází
zákony prováděcí), a státní akty vojenské nevyžadují spolupodpisu mi-
nistrova. Než i do této jednoty armádní, sprostředkované oborem ne-

obmezené moci panovnické, dualismus hleděl vnikati krok za krokem
a pevně; ačkoliv obrana říše prohlášena byla za věc společnou oběma
státům, dnes máme zvláštního předlitavského i uherského ministra
zemské obrany, každý stát má zvláštní svoji obranu zemskou, zemská
obrana uherská stala se skutečným uherským státním vojskem s vlast-
ním velením a toto vojsko podléhá zákonodárství uherskému a jen
v organisaci vyšších sborů vojenských, divisí a armádních sborů při-
chází ve spojení s organisací ostatní společné armády a stojí pak s ní
pod jedním vedením. Tak jako v této vnitřní organisací postupuje
dualismus i v zevnějších znacích organisace: Adjustování i uniformo-
vání přizpůsobilo se dle toho, z jakého kontingentu pluky jsou sesta-
veny, nyní pak zase odznaky i prapory mají dosvědčovati samostatnost
uherského vojenského kontingentu, a důstojníci uherští nemají býti
vázáni službou mimo territorialní obvod svého kontingentu.

Dnešní krise dualismu točí se kolem mocné opory jednotného
vzezření armády, kolem jednotnosti armádní řeči a německého velení.
Není nejmenší pochyby, že velení vojska i určení jazyka armádního
patří v neobmezený obor moci panovnické, a že zeměpán konkrétním
rozhodnutím svým poměry velení vojenského konečně upravuje. Než
není však též pochyby, že panovník i neobmezená práva panovnická
vykonává jako kompetence státní, jako kompetence obou spoje-
ných státův, jejichž je panovník hlavou; kompetence tyto patří panov-
níku po právu vlastním, jsou mu ústavou zaručeny, jak ústavou uher-
skou, tak rakouskou, jsou to však přece jen kompetence státní, na
základě ústavy, a panovník při výkonu jejich jedná jako orgán obou
spojených státův. Vznikne-li tudíž spor mezi panovníkem a uherským
říšským sněmem, je tu ústavní spor mezi dvěma orgány státu a ten
ovšem ústavně měl by býti řešen dle poměru vzájemných kompetencí.
S hlediska ústavních kompetencí má tedy jedině panovník právo řeč
velící ustanoviti a požadavky sněmu po případě odmítnouti. Tu však
právě nesmí se zapomenouti, že Uhry jsou na přechodu k státu parla-
mentárnímu, ve kterém parlament jako v Anglii byl by nejvyšším
státním orgánem, a že Uhry svým politickým vývojem spěji dnes k su-
premacii parlamentu italského nebo belgického. Pak ovšem nebude
parlamentu těžko vyžádati si a provésti změnu ústavy, takovou změnu,
která by po případě měla za následek i přesunutí kompetencí nad
armádou. Jinak než změnoa ústavy, právě z ohledů kompetenčních,
Uhři maďarského velení dosáhnouti sotva mohou, leč by koruna sněmu
povolila, což dle posledních známek je pravdě nepodobno.

Vývoj jednotného armádního zřízení bral se celkem týmž pocho-
dem, jakým postupovalo v minulých stoletích vybudování jednotné
monarchie. Přes tři sta let vytvářely se jednotné vojenské organisace
a nejvyšší úřady vojenské, z nichž dvorská rada vojenská blahé paměti
svou těžkopádností se stala nejslavnější, přes tři století vyvíjela se
jednotná armádní organisace jen v oboru neobmezené moci pa-
novnické, v oboru, který podléhal volné správě a disposici panovní-
kově, pomáhajíc urychlovati unifikační process jednotlivých zemí, až
po r. 1848 jednotný ráz císařského vojska dostupuje vrchole. Stojíc

pod bezprostřední absolutistickou mocí panovníkovou, pokrytá slávou
z italských bojišť, mocný sloup rakouské hegemonie v bývalém Ně-
meckém Spolku a rakouské byrokracie v létech padesátých, mohla tu
císařská armáda skutečně se pokládati za jednolité zřízení vyššího
svazku celé monarchie, svazku všechny země i uherské objímajícího,
ústředního státu absolutistického, ve kterém mizelo zvláštní státní právo
uherské, ač uvnitř nezaniklo docela. Ale od dob rakousko-uherského
vyrovnání, kdy jednotný stát uherský poprvé v této podobě postaven
byl proti bezejmennému celku království a zemí na říšské radě zastou-
pených, kdy přestávaly známky vyššího svazku ústřední, celkové mon-
archie a říše stala se svazkem dvou samostatných státův, armáda
s ostatními ústředními státoprávními organisacemi stala se organisací
pouze společnou, spojenou armádou, sestavenou ze dvou samostatných
kontingentů a podléhající i dvojí moci zákonodárné; instituce jednotné
armády ústřední monarchie je dnes oběma státům společnou. V tomto
směru pokračuje dnes vývoj dále, Uhry tíhnou k úplnému osamostat-
nění svého armádního a státoprávního zřízení, s výsledkem tu a tam
střídavým, ale s nepopiratelnými úspěchy. Jejich politické požadavky
jsou dobře hájeny. Nuže, co z toho všeho plyne pro nás? Nemáme
jistě nejmenší příčiny exponovati se pro dílo Beustovo, nemáme dů-
vodu vystupovati proti požadavkům uherským, pokud se domáhají věcí
národnostně spravedlivých; jaké jiné postavení však máme zaujmouti,
musilo by býti určováno politikou jinou, politikou pevných zásad.
A takovou politikou však naše dnešní vídeňská politika není. — ek.

Jesuité do Německa.

(Z dopisu.)

Jarní návštěva německého císaře, hlavy protestantského světa
pruského, u zemřelého papeže, duchovního suveréna katoHckých
mysU, oživila znovu nejrůznější politické úvahy o poměru církve a
státu v říši a především v Prusku, kde kulturní boj, zahájený pru-
skými zákony z let 1873 — 1876, byl zanechal nejmocnější reminis-
cence, třeba že většina zákonů těchto od let osmdesátých postupně
byla zrušena. Říšské zákonodárství německé neupravilo celkově poměr
katolické církve ku státu nijak, protože v Německu církevně-politické
záležitosti patří do oboru působnosti jednotlivých dílčích státův; proto
také říše německá nemá u dvora papežského žádného vyslance, nýbrž
zastoupeny jsou tam svými vyslanci jen jednotlivé státy, jako Prusko
a Bavorsko. Říšské zákony německé týkají se hlavně všeobecných
zásad o rovnosti vyznání a přípustnosti určitých náboženských spo-
lečností; ostatní vše, i zákonodárství o řádech náboženských, po-
necháno je zákonodárným a správním orgánům jednotlivých státův;
jen jediný je zákon, který vydán byl pro celý obvod říšského území:
Je to říšský zákon, který po léta je bolestínem katolického centra,
zákon proti jesuitům z 4. července 1872. Dle ustanovení tohoto zá-
kona vylučují se řád jesuitův, řády jemu příbuzné i podobné jemu
kongregace řádové z celého území říše a policejní úřady jednotlivých
států se zmocňují, aby členy tovaryšstva Ježíšova internovali a vypo-
vídali z pobytu na určitých místech, ať jsou státními příslušníky ně-
meckými nebo cizozemskými.

Jest dobře známo, že za zrušením tohoto zákona nesou se
snahy katolických politiků v říši po celou řadu let; první návrhy
na zrušení zákona protijesuitského byly podány v říšském sněmu již
v r. 1890. a byly skutečně v zasedáních r. 1893., 1894., 1895. také
přijaty. Spolková Rada chovala se tehdy odmítavě, přece však hned
návrhem z r. 1894. dosáhli katoličtí politikové aspoň usnesení, že
zákon proti jesuitům nevztahuje se na řád redemptoristův a na kněze
sv. Ducha. Naproti tomu však rozšířil Bismarck platnost zákona i pro
německé kolonie, prohlásiv v r. 1886., že jesuitští missionáři nemají
tam přístupu, ačkoli ze znění zákona důsledek tento jinak vyvoditi se
nedal. Příznivého obratu dostalo se tužbám katolického centra, když
opatrnou politikou Lva XIII. poměr mezi říší a kurií nabyl zvláště od

let 90tých velmi přátelské tvářnosti, kteráž utužována byla chováním
se centra k vládním předlohám, jmenovitě k těm, za nimiž stála vůle
císařova, až konečně dnes už vážně je řeč o tom, že návrh na zru-
šení zákona protijesuitského octne se na stolcích Spolkové Rady jako
předloha své vlády, jejíž ministerským předsedou býval původce kul-
turního boje, Bismarck. Poslední návštěvou císařovou u papeže na-
děje ony pak jen vzrostly a sám říšský kancléř již připustil, že se
pruská vláda o odvolání přísného zákona svou váhou zasadí, tak že
dnes je uvažovati již také o tom, jaké jsou vyhlídky, že by návrh na
zrušení zákona v Spol. Radě dosáhl většiny, a jak s politického hle-
diska jednotlivé vlády se k němu zachovají.

Návrh podán bude Spolkové Radě jako initiativní návrh pruské
vlády, jako pruská vládní předloha, kterou předkládá předsednictvo
Spolkové Rady; císař sám ve Spol. Radě initiativy nemá a říšský
kancléř, jenž kollegiu tomuto předsedá, má initiativu jen jako pruský
zmocněnec, ježto je členem koUegia jen jako zástupce pruského státu.
Rozumí se samo sebou, že pruský zástupce odevzdá též všechny hlasy
své vlády pro její předlohu a jde tudíž dále jen o to, bude-li pruský
návrh podporován též s jiných stran.

Prusko samo má v Spolkové Radě 17 hlasův, ježto v r. 1867.
k bývalým jeho čtyřem hlasům v Německém Spolku přibyly též
hlasy přivtělených zemí a to za Hannoversko čtyři, za Kurhessensko
a Holštýnsko po třech, za Nassavsko dva a jeden za Frankfurt. Všech
hlasů v Spol. Radě jest 58 a ježto usnesení dějí se prostou většinou
hlasův, jest třeba 30 hlasů k platnému usnesení nadpoloviční většinou.
Z ostatních států dílčích mají: Bavorsko šest hlasův (o dva více, než
v starém Bundu), Sasko a Virtembersko po čtyřech, Badensko a Hes-
sensko po třech, Meklenburk-Zvěřín a Brunšvík po dvou a všechny
ostatní menší státy po jednom. Všechny hlasy každé vlády musí zníti
jednotně. Potřebuje tedy pruská vláda ještě 13 hlasův, které nebude
tak těžko sehnati; hlasujíť s Pruskem obyčejně menší státy s ním sou-
sedící, poněvadž přirozeně má Prusko nad nimi rozsáhlou politickou
hegemonii. Stanovisko protestantských svobodných měst jest ovšem
pochybno, ale jejich závislost na Prusku nepochybná.

Obě země, které mají katolické dynastie, Bavorsko a Sasko,
budou patrně pro předlohu, což jest již o sobě 10 hlasův; ostatní tři
hlasy najdou se snadno, neboť jak v Badensku tak ve Virtembersku
mají katolíci u dvora značný vliv, protože v obou zemích jsou dy-
nastické katolické linie rodové, na které po vymření nynějšího prote-
stantského rodu přejde právo trůnní posloupnosti: V Badensku zvláště
ukazuje se tento vliv při nynějším jednání o připuštění mužských klá-
šterních řádův, které až dosud mohly v zemi se usaditi jen se zvlášt-
ním svolením vlády a které měly veškeru vyučovací činnost v ústa-
vech vzdělávacích zcela zakázánu. Vláda chová se tu k řádům nyní
mnohem příznivěji, a jak se praví, má i panující velkovévodkyně na
tom zásluhu.

Bude-li ve Spolkové Radě rovnost hlasův, přijde opět na hlasy
pruské vlády, protože při rovnosti hlasů rozhoduje hlas předsednictva

a pak přijat jest ten návrh, pro který byly odevzdány pruské hlasy.
Hned jakmile se vyskytly pověsti o záměru pruské vlády, dávaly různé
vlády v officielních svých orgánech prohlašovat, že pro připuštění je-
suitů nebudou, avšak prohlášení taková ničeho neznamenají, protože se
stejně nikdo nikdy určitě nedozví, jak která vláda hlasovala. Spolkovou
Radu nesmíme si totiž přirovnávati k nějaké vyšší komoře, jaké jsou
naše panská sněmovna nebo francouzský senát a anglický dům lordův.
V Spolkové Radě jsou zastoupeny toliko německé státy prostřednictvím
svých vlád, jednání i hlasování její je tajné, zmocněnci jednotlivých
dílčích států dostávají instrukce tajné od ministerské rady každého
státu a v ministerské radě rozhoduje na konec přece v^ždy panovník;
o znění instrukcí nepronikne do veřejnosti ničeho, ani parlamenty
jednotlivých států se ničeho nedoví, ač tak již často chtěly. Podobně
v hanseatických městech dávají instrukce městské senáty a taktéž tajně.
Zmocněnci pak jsou instrukcemi přísně vázáni. Byl v tom právě úmysl
Bismarckůvj učinit Spol. Radu nezávislou od veřejné kontroly, protože
Spol. Rada udílí zákonům sankci jako v monarchických státech pa-
novník, obstarává tudíž zákonodárnou funkci, kterou má jinde vladař,
sankcionováním zákonů sama; a tu Bismarck chtěl právě tomu, aby se
nikdo nikdy nedověděl, která z vlád jakýkoli zákon přivedla svými
hlasy k pádu, aby proti žádné určité vládě nemohla se vzbuzovati
antipathie; proto také udílení sankce nedal císaři, nýbrž přičinil se,
aby dle ústavy je měla Spol. Rada, aby tak na císaře nedošla nikdy
nutnost, nějaký zákon zamítnouti odepřením sankce. Ve státech s dvěma
komorami, jako u nás, uváznou zákony, kterým se nemá dostati sankce,
již ve vyšší komoře, u nás v panské sněmovně, kteráž tuto zamítací
úlohu sama obstarává, aby se pokrok neukvapil.

Pro německou Spol. Radu neplatí žádné předpisy o počtu členů
k usnášení potřebném, může se usnášeti za přítomnosti jakéhokoli
počtu členův a hlasy těch, kteří nepřijdou, nebo přijdou bez instrukcí,
se prostě nepočítají. Pro toto své výminečné postavení může si Spol.
Rada leccos dovoliti, co si v konstitučním státu nemůže dovoliti vladař,
jenž zákony sankcionuje, i dává pak ráda moc svoji pocítiti i říšskému
sněmu. Třináctkráte usnesl se již říšský sněm německý, že poslancům
mají býti vypláceny diety jako v jiných státech, a třináctkráte putovalo
usnesení říšského sněmu zpět, propadnuvši ve Spol. Radě. Žádný
mocnář nemohl by třináctkráte hoditi prostě pod stůl parlamentární
usnesení odepřením sankce; v Anglii dokonce již od r. 1708 neodepřel
panovník sankce žádnému parlamentárnímu usnesení. Proto také, když
konservativní strany německé strhly křik nad vítězstvím socialistů při
červnových volbách, bylo to dosti k smíchu; lamentovalo se nad pře-
vratem, který hrozí z počtu socialistů v parlamentu celému Německu,
a zatím tento parlament je tak malomocný, že Spol. Rada třináctkráte
jeho vzorné usnesení může zamítnouti. O co mocnějším je parlament
na př. v Uhrách a jak daleko je v říši německé k vládě parla-
mentární !

Ve Spol. Radě zasedají přední státníci z jednotlivých státův a vy-
socí správní úředníci, kteří vykonávají na politiku i parlamentární

strany svých států určitý vliv a uplatňují politiku Spol. Rady i v jed-
notlivých sněmech svých státův. Prusko převládá v Spol. Radě značně,
říšský kancléř je vždy pruským ministerským předsedou a zahraničním
pruským ministrem, čímž zároveň možnost parlamentární vlády pro
říši německou je vyloučena, když říšský kancléř musí býti pruským
ministrem, který má v říšském sněmu německém proti sobě zcela
jinou parlamentární většinu, než v pruském zemském sněmu. Také
parlamentární vláda, v jejíž čele jsou zástupci 25 vlád, kollegium, dá
se těžko mysliti. Politice pruské je převaha výborně ústavou zajištěna
a tím nabývá otázka po připuštění jesuitův, již proto, že jemu chce
Prusko, veliké naděje na uskutečnění.

Je tu ovšem ještě říšský sněm; nesmí se však zapomínati, že
říšský sněm sám již byl dvakráte přijal návrhy na zrušení protijesuit-
ského zákona, v minulých zasedáních podané, a že centrum katolické
je stále nejsilnější stranou politickou německého říšského sněmu a ja-
zýčkem na váze německé politiky, majíc mezi 397 poslanci 100 man-
dátův. Socialisté se tentokráte asi oprou návrhu, kdežto při projednávání
prvého návrhu prohlašovali ústy Bebelovými, že se jesuitů v Německu
nebojí a že jsou pro odstranění všelikých obmezení práv občanských.
Tato okolnost, že zákon proti jesuitům znamená veliké obmezování
občanské svobody volného stěhování, kteréž bývá uváděno mezi zá-
kladními a zaručenými právy, mohla by návrhu na zrušení zákona
pomoci i u jiných stran svobodomyslnějších, ježto není pochyby, že
zákon odporuje zásadám občanské rovnosti u volbě pobytu a rovná
jesuity » lidem státu nebezpečným*, jak řečeno je v návrhu na vydání
zákona, v r. 1872 sněmu podaném.

Některé listy těšily se ze začátku tím, že i kdyby návrh na zru-
šení protijesuitského zákona byl říšským sněmem přijat, že pak vejdou
opět v platnost bývalé zemské zákony proti jesuitům, které ve většině
německých států již před protijesuitským zákonem říšským byly
v platnosti. Než útěcha tato je planá, protože zemské zákony vydáním
říšského zákona byly zrušeny a odstraněny. Odstraněním protijesuit-
ského zákona padne opět jedna ostrá upomínka na kulturní boj, a na-
děje na to je tím větší, čím více vstříc si vycházejí kurie, německý
dvůr a katolické centrum. Bude to jen nový doklad toho, jak zesnulý
muž železa a krve, první říšský kancléř sjednoceného císařství, Bismarck,
v boji s opatrnou politikou kurie konec konců prohrál a prohrál dů-
kladně, r.

Dne 26. července 1903.

ROZHLEDY

pOLITICKÉ: Armáda a politika. Armádní rozkaz odpovědí na politické tužby národa - Sesla-
* bení armádního rozkazu císařským manifestem. Kolísavost protimaďarské politiky — slabost
její - Khuen redivivus a opětný jeho pád. Zásluha dra Koerbera o odstranění Khuenovo — Strážce
dualismu a armádní jednoty: pan dr. Koerber. Maďarská odpovéď dru Koerberovi. Opuštěnost ko-
runy v Uhrách — Sebevědomí dra Koerbera vůči říšské radě. Povolnost Mladočechů. Dr. Herold
a národní socialisté — Zemský absolutism a český sněm — Ceterum autem censeo pokrokové po-
litiky: všeobecné a rovné právo volební.

V Uhrách dosud se nepodařilo koruně zjednat kHd a přivodit
pravidelné ústavní poměry. Vládní politika pokoušela se dosud vyhnout
se všelikým národnostním ústupkům Maďarům ve vojště. Ale nejen
skutečnost, že za celý téměř půl roku se nepodařilo učinit uherský
sněm dělným, či opatřit aspoň nejnutnější státní nezbytnosti, kterých
neodpíral rakouský parlament ani za nejprudších svých dob obstruk-
čních, nýbrž i sám kolísavý postup proti maďarské obstrukci, svědčí
o slabosti vládní politiky. Málo je sebevědomá politika, která dnes
neskrblí příkrými slovy, aby je zítra seslabovala a odvolávala. Nejroz-
hodněji s míst nejvyšších byly odmítnuty maďarské požadavky armádním
rozkazem z 16. září 1903, jenž byl vydán v Chlopech po velkých vo-
jenských cvičeních v Haliči. Již sama forma armádního rozkazu zarážela.
Armádní rozkaz — politickým projevem, ba přímo odpovědí na snahy
a postup sněmovní oposice! V ústavních státech je obvyklý požadavek,
aby armáda nijak sama nezasahovala do politiky, a aby armády ani
nebylo užíváno k politickým demonstracím. Porušit jakýmkoli způsobem
politickou neutralitu vojska je vždy krok — aspoň svými důsledky —
nebezpečný ústavnímu životu. Ale ovšem v Rakousku dospěly věci až
tam, že nikdo téměř, zejména ani jediný významnější list, ani říšská
rada se neozvaly proti neobvyklému způsobu mluvit k rakouským ná-
rodům armádním rozkazem. Za to v Uhrách vzbudil armádní rozkaz
mnoho zlé krve. Již svou formou dotýkal se těžce maďarských politiků
i vládních, kteří vždy velmi neradi nesou jakékoli zadávání ústavním
formám. A dotýkal se jich tím tížeji, že bil v tvář i jejich národní
sebevědomí. Mluvil přece armádním rozkazem k Maďarům ne jejich
král, nýbrž nejvyšší velitel společného vojska. Ale i svým obsahem,
tedy věcně nebyl rozkaz způsobilý stát se tišivým olejem pro rozbou-
řené vlny maďarské obstrukce. Rozkaz prostě a příkře, bez smlouvání
a vzájemných ústupků ohlašoval vůli koruny » setrvati při dosavadních
a osvědčených zařízeních branné moci* a zachovat » společným a
jednotným, jak jest, vojsko*. Čekalo se. jaký dojem vyvolá neústupnost

armádního rozkazu. Nelze upřít, že rozhodná slova koruny působila
mocné — v Rakousku. V Uhrách však znamenala jen posílení živlů opo-
sičních, nové sesunutí ve veřejném mínění na stranu krajní oposice.

A kolísavost dalšího postupu míst rozhodujících jen posílila posice
maďarských nesmiřitelných. Téměř současně byly učiněny dva projevy,
z nichž prvý měl zřejmou tendenci oslabiti nepříznivý dojem z armád-
ního rozkazu v Uhrách, druhý byl jakoby úmyslně nastrojen na po-
drážděnou maďarské politické veřejnosti. Odstouplý uherský ministerský
předseda hr. Khuen-Hedervary byl opětně pověřen úkolem sestavit
nový kabinet. Povolán byl hr. Khuen k novému úkolu zvláštním, ob-
šírným císařským listem, který sobě ne bez námahy vymohl na uklid-
něnou veřejného mínění v Uhrách. Kabinetní list z 22. září 1903 —
ne neprávem nazval jej uherský tisk manifestem — značí ústup od
armádního rozkazu již svou formou, která je plna vlídnosti a laska-
vého cenění maďarských snah národních, a hlavně: jíž k Maďarům
mluví uherský král a ne více nejvyšší pán společného vojska.

Horším však projevem slabosti dosavadní politiky vládní v Uhrách,
než je ústup od příkrostí armádního rozkazu, je skutečnost, že koruně
se nepodařilo nalézt žádného vlivného politika, který by chtěl převzít
úkol sestavení nového kabinetu. Stal- li se muž rázu Khuenova pro
Uhry nezbytným, je vysvědčení hodně pochybného postavení politiky
koruny vůči Uhrám. Hr. Khuen-Hedervary je muž bez politických
znalostí a styků, s dosti pochybnou již minulostí ze svého úředního
působení jako bán chrvatský, a osobně ke všemu muž rukou ne nej-
čistějších. Proto již prvé povolání hr. Khuena za uherského minister-
ského předsedu správně se považovalo za čin z nouze, za příznak bez-
radnosti a bezmocnosti protimaďarské politiky. Za krátkou dobu své
vlády byl hr. Khuen usvědčen i z užívání nečestných prostředků po-
litických a musel demitovat, protože jeho jméno bylo úzce spojeno
s úplatkářskou aférou, v níž měli být získáni jednotliví obstrukční
poslanci pro vládu. Proto opětné pověření hr. Khuena úkolem sestavit
nové ministerstvo muselo překvapit i ty, kdož znali tíseň a opuštěnost
koruny v Uhrách. A předem bylo jasno, že ministerský předseda
s minulostí Khuenovou nebude mít v uherském říšském sněme pevné
postavení, a vláda jeho že nebude mít dlouhého trvání. Hr. Khuen-
Hedervary musel také po druhé odstoupit dříve ještě, nežli sestavil
nové ministerstvo. Zásluha o předčasný pád uherského ministerského
předsedy přísluší dru Koerberovi.

Současně, kdy císařským manifestem (listem hr. Khuenovi) ustu-
povala koruna vůči Maďarům od formálních příkrostí armádního roz-
kazu, v Rakousku ministerský předseda na schůzi říšské rady 23. září
dával armádnímu rozkazu výklad, který musel být pro Maďary nepři-
jatelnější a urážlivější, nežli byl rozkaz sám. Pan dr. Koerber prohlásil
se hodně sebevědomě za strážce jednoty armády a armádní rozkaz
chlopský připsal do aktiv své vládní bilance. Je přirozeno, že v Uhrách
byli řečí rakouského ministerského předsedy dotčeni. ViděH v ní při-
znání, že rakouská vláda zasahuje do věcí uherských, že se staví mezi
korunu a národ, kde prostředkovat je povolána jedině odpovědná

NAŠE DOBA. R. XI., č. 1. 1903. 20. října. 3

vláda uherská. Ale pan dr. Koerber vymezoval i věcně rozsah ústupků,
které by mohla snad koruna učinit Maďarům — třeba že jen negativně.
Výslovně prohlásil, že mezi možné ústupky nenáleží » změna řeči ko-
manda nebo řeči služební*. Rakouská vláda postavila se tím na stráž,
aby nebyla porušena armádní němčina, proti níž čelí hlavně boj ma-
ďarských obstrukčníků. Tím přihlásil se dr. Koerber za opovědného
odpůrce oposice v uherském sněme, za odpůrce maďarských snah ná-
rodních. Proto je jen přirozeno, jakmile se sešla uherská sněmovna,
že strana neodvislosti uvedla v debatu řeč Koerberovu a žádala na
hr. Khuenovi, aby odmítl zasahování rakouské vlády ve věcech vojen-
ských mezi korunu a Uhry. Uherský ministerský předseda nemohl či
nechtěl desavouovati dra Koerbera. Snažil se jen dát řeči Koerberově
přijatelný výklad. Tvrdil, že dr. Koerber nechtěl říci nic více, než že
užívá ve věcech vojenských vlivu, jenž mu přísluší dle vyrovnávacích
zákonů. Ale s podobným prohlášením nebyla spokojena ani strana
vládní. Tak se stalo, že návrh poslance Košuta, aby byl zahájen roz-
hovor o vládní odpovědi, byl přijat nejen hlasy oposice nýbrž i vládní
většiny. Hrabě Khuenovi po votu nedůvěry, kterého se mu dostalo
z vlastní strany, nezbylo než podat znovu demisi. Uhry jsou zase bez
odpovědné vlády. Potíž, najít mezi maďarskými politiky muže, kteří
by chtěli vzíti věc koruny za věc svoji, potíž sestavit konečně mini-
sterstvo z významných osobností politických, které by mělo naději na
trochu delší trvání, nejvíce charakterisuje příkrost uherských poměrů.
Ukazuje, že i sama vládní strana maďarská má daleko do naprosté od-
danosti ke koruně, že koruna v Uhrách nemá již ne jediné spolehlivé
strany, ale ani jediného spolehlivého politika.

Mnohem snazší postavení, než jaké má vláda v Uhrách proti neú-
stupné a cíle vědomé oposici, má v Rakousku pan dr. Koerber vůči
Mladočechům. Mladočeská obstrukce nikdy necelila k tomu, aby buď
zabránila uzákonění určité předlohy, nebo aby nepřipustila parlamentní
jednání, pokud vláda nesplní určitý a přesný požadavek strany. Mlado-
česká obstrukce překážela parlamentní práci jen proto, aby si dala
vykoupit uvolnění a připuštění říšské rady k normální činnosti. Při
tom Mladočeši nikdy neměli ani odvahy překážet veškeré parlamentní
činnosti stále a potud, dokud nebude vyplaceno výkupné. Svědčila
o tom stálá jejich ochota propouštět t. zv. státní nezbytnosti. Tu
ovšem nebylo jinak možno, jakmile vláda prohlédla mladočeskou ne-
odhodlanost, než že přestala platit tam, kde stačila pouhá theorie
o státních nezbytnostech. Proto byla vláda plna sebevědomí, i když
nadešla nutnost vyžádat si na parlamentu změnu zákona o povolení
nováčků. (V Rakousku byl povolen kontingent zvýšený, ale skutečné
povolání nováčků bylo učiněno závislo na povolení branné předlohy
v Uhrách. Když v Uhrách branci povoleni nebyli, bylo nemožno po-
volat nováčky k službě i v Předlitavsku.) Pan dr. Koerber troufal si
požadovat, aby nově mu byl povolen zvýšený kontingent branců.
Ovšem nedosáhl ho. Mladočeši aspoň na tolik se vzmužili, že odepřeli
povolit kontingent zvýšený, a pan dr. Koerber konečně a snadno se
spokojil povolením nováčků ve staré výši, proti němuž nebylo odporu

než u českých radikálů. Ale obstrukční pokus radikálních českých
poslanců selhal. Branná předloha byla vyřízena ještě v posledních dnech
zářijových a tím bylo umožněno jednak propustit vojíny třetího ročníku,
jednak pokračovat v kampani zemských sněmů.

Sněmovní zasedání mohla by mít a měla by snadno v Rakousku
značný význam zvláště v době, kdy říšská rada dovede sice vyřizovat
státní nezbytnosti, ale nedovede se vzchopit k vytrvalé a výsledné
práci tam, kde jde o nezbytnosti všeho lidu. Sněmy mohly by nabýt
významu vytrvalou prací jak na poli hospodářském tak i na poli poli-
tickém. Ale tu nesměly by strany přicházet se svými omezeně stranni-
ckými politickými zájmy, při jejichž propagaci narazí na zájmy stran
odpůrcích. Sněmovní strany musily by mít dosti prozíravosti i dosti
sebezapření, aby nalezly a uvedly v jednání, co je zájmem všeho
rakouského lidu proti vládě, která spoléhá přímo frivolně na opatření
absolutistická. V tom směru poskytovala dobrou příležitost na českém
sněmu debata o nepřípustnosti císařských opatření pro zemské hospo-
dářství. Ovšem příležitosti nebylo využito ani s české strany, ač již
řeč rakouského ministerského předsedy na říšské radě (23. září) přímo
provokovala svými absolutistickými náběhy a svou nevážností k lidovému
zastupitelstvu. Pan dr. Koerber troufal si ostentativně vykládat, že jeho
demise z 26. června nebyla příčinou krise rakouská, nedělnost říšské
rady a potíž, kterou mu strojili Mladočeši, nýbrž jedině věci uherské.
Leč v tom konečně mohly strany parlamentní vidět jen posměšný
úšklebek Mladočechům, jizlivé konstatování mladočeské nemohoucnosti.
Ale pan dr. Koerber zašel dále a postavil se se stejnou frivolitou
.proti celému parlamentu. Ničím jiným není již výtka, že »je povážlivo
nutit vládu vždy znova k užívání či. 14. Sesunout takto odpovědnost
za absolutism § 14. na nespokojené poslance je pohodlno; ale možno
je jenom vůči parlamentu, který ztratil sám k sobě všechnu vážnost.
Jen slabý a bezmocný parlament mohl snést i nevážnou upřímnost,
s níž ministerský předseda vysvětloval, proč nesvolával říšskou radu.
» Stalo se to proto, že by podle svého práva byla někdy žádala vy-
světlení, které jsme v té době dát nemohli. « Co je v tomto výroku
jiného, než doznání, že v Rakousku vláda může a dovede, kdy se ji
zazdá, sistovat práva parlamentu? Říšská rada má zaručená určitá práva.
Ale chce-li je vykonávati vládě v nevhod, vláda domů ji pošle nebo
nesvolá; — co potom s právy parlamentu? V době, kdy s absolutisti-
ckými nápady vláda se nijak netají, je jistě svrchovaně nutno všude
a při každé příležitosti přibíjet a stíhat každý absolutistický krok
a pokus vlády.

Mladočeši pro podobnou politiku ústavní nemají smyslu. Za to
i v nejvážnějších dobách nedovedou si odepřít, aby nepřišli s věcmi
naprosto nevážnými. Tomu ve dnech posledních bylo s resignací dra
Herolda na říšský mandát. 26. září oznámily »Národní Listy «, že dr.
Herold vzdal se mandátu a to proto prý, že obstrukce českých radi-
kálů ohrozila přijetí branné předlohy se starým kontingentem nováčků.
Důvodu ovšem nikdo nevěřil; neboť za činnost radikálů nemohou přece
odpovídat Mladočeši, a měl-li by se vzdát každý poslanec, jemuž skříží

plán strana cizí, nebyl by brzy v říšské radě nikdo. Proto odhadovali jedni
že důvodem resignace Heroldovy je snaha dostat se z říšské rady,
kde je postavení Mladočechů velmi tísnivé; druzí tvrdili, že dr. Herold
vzdal se z rozhořčení, že » Národní Listy « ruší kázeň ve straně a ne-
šetří mladočeských poslanců. (Konstatovaly, že propustit brannou před-
lohu je proti dřívějšímu usnesení mladočeského vedení.) Nevýsledná
obstrukce radikálů byla dru Heroldovi jen záminkou a to záminkou
nepodařenou. Neboť mezi Mladočechy samými nebylo jednoty o tom,
má-li se branná předloha propustit či obstruovat. Aspoň dr. Baxa kon-
statoval na schůzi 5. října na Žofině, kde došla mladočeská politika
ostrého odsouzení, že »dr. Ed. Grégr otevřeně vyznal, že lituje, že ne-
učinili Mladočeši to, co učinili oposiční poslanci čeští «.

Za podobné politické malichernosti Mladočechů ilelze se divit,
že mladočeští poslanci nestačí na vážnou a pokrokovou politiku. Do-
klad toho podala debata o rozšíření volebního práva na českém sněme.
Zainteresovat pro sněm nejširší vrstvy lidové bylo by skutečným poli-
tickým činem. Neboť čím pokleslejší a bezvlivnější je privilegovaný
parlament, tím je nutnější všem politikům získat pro svoje snahy
a tužby jiná fora veřejného mínění. Proto ukázat, že sněm zemský
přeje si lidovější, demokratičtější volební řády, než jaké má říšská
rada, bylo by ceny nemalé i když by praktický výsledek ihned se ne-
dostavil. Proto mladočeští poslanci neměli být ani na okamžik na roz-
pacích a měli hájit neústupně všeobecné a rovné právo volební. Místo
toho však v debatě sněmovní 6. října odsunuli poslanci Janda i Pippich
všeobecné hlasování za konečný cíl a pro praksi se spokojovali vo-
láním po obdobě páté kurie pro zemský volební řád. A tak
na celém sněmu mimo české poslance radikální nebylo nikoho, kdo
by důsledně a neústupně trval při požadavku všeobecného a rovného
hlasování. Jak smutné vysvědčení politické prozíravosti naší vedoucí
strany!

12. října 1903. Gg.

Ze Slovenska. (Průmyslová výstavka v Žilině. — Porada »Hla-
sistů« v Žilině. — Dílna na cellulosu. — Vyhazování slovenských
žáků z gymnasia v R. Sobotě.)

Prvního srpna byla slavnostně otevřena a 12. září zavřena prů-
myslová výstavka v Žilině. (Stolice Trenčanská.) Pět severních sloven-
ských stolic má v ní podíl, totiž Liptov, Orava, Turec, Trenčín a Nitra.
Protektorem výstavky byl hlavní župan trenčanské stolice Ostrolucký.
Mezi čestnými předsedy čteme i jméno direktora Košicko-bohumínské
železnice a direktora uher. kr. obchodního musea. Výstavkovým před-
sedou byl místní služný Rudnay. Mezi čtyřmi náměstníky jeho byl
i Kuzmány, jediný to povědomý Slovák v celém mnohopočetném štábu
výstavky,

V Žilině mezi jiným prý mělo býti vystaveno i svědectví ma-
ďarské hegemonie v Horních Uhrách, t. j. mělo se ukázati světu, jak
silné je Madarstvo ještě i v kraji čistě nemaďarském, mezi samými
Slováky.

»Průvodce« je vytištěn jen po maďarsku, zove se »Kalauz«,
kteréžto slovo co do madarskosti závodí s Kubelíkem. Nápisy na vý-
stavě byly dle rozkazu maďarské. Ale vedle nich trpěny i nemadarské.
Bylo několik i takovýchto, totiž slovenských, po nichž »vlastenci« po-
znávají ve vystavitelích panslávy, a » vlastenecké* obecenstvo před
nimi varují.

Vystavovatelů bylo 348. Jednotlivá odvětví průmyslu došla za-
stoupení velmi hojného, jiná nepatrného. I zde viděti klesání malo-
průmyslu vedle fabrik a velkého kapitálu.

Povědomí Slováci, ač poměrně jen nepatrným počtem výstavu
obeslah, přece měli tam představitele vynikající, kteří slovenskému
jménu dělají čest,

Z Turč. Sv. Martina měli pěkné pavillony: dílna na nábytek
z ohýbaného dřeva, stojící na výši moderních požadavků. Pivovar tam
měl restauraci. Ženský spolek »Zivena« se slovenskými výšivkami a kroji.
G. Simko, vystavil kočáry, J. Fabry brynzu, M. Baxa kamna, J. Kia-
nička obuv, P. Rolko košíky a P. Sochán fotografický atelier.

Lipt. Sv. Mikuláš vyniká kožešnictvím a koželužstvím. V pavilloně
Matěje Kostelného bylo viděti množství kožešin ze zvěře, honivší se
po Tatrách, Kavkaze, Uralu, po stepích a pralesích Sibiře, Palmiru,
z končin severní záře i z nejtemnější Afriky. Jeden severní bílý a
12 tatranských medvědů vystavilo zde na odiv své kožešiny v podobě
koberců na ozdobu saní neb spalní. Sibiřský irbis, nejjemnější astrachan,
beránčina z Tibetu, obleky pro pány a dámy dle nejmodernějšího
vkusu byly také na prodej.

Druhá kožešnická firma z Mikuláše je P. Holéci syn. Svůj pavillon
vystrojil s obzvláštním vkusem i nákladem. Napodobuje kraj v zimě
se sněhem, v němž strojně figuríny oblečeny do teplých kožešin,
vzácných, drahocenných, znamenitě ušitých. I zde bylo viděti bohatý
výběr látek kožešnických, způsobných vyhověti potřebám chudobného
člověka i vrtochům parádivé marnotratnice. Rovněž z Mikuláše Kováč
& Stodola, veliká firma koželužná, vystavila své výrobky. A. Bacher
vystavil váhy, P. Mačuha kočáry.

Z Lipt. Ružemberku vynikají P. Makovický výrobou brynzy,
Makovichý-Houdek & spolek tovarem lepenkovým. Salva & Herle
knihtiskařskými a knihvazačskými pracemi.

Z Báňské Bystřice P. Butkay měl sukna, ze Žiliny P. Bartáky a
spol., kamna; spolek Helios elektrotechnické věci. Z Bánovec A. Lapár
stolařskou výrobu. J. Lamoš z Rajce mimo j. vystavil kožich; na pravý
rukáv všil uherskou korunu a maďarský nápis: Nyelvében ét a nemzet,
co po Slovensku znamená: v svojí řeči žije národ. Rajec je v severní
Trenčanské, a už i tam sedlák parádí maďarštinou, — ještě i na ko-
žichu. Jak cele jiná je chlouba a pýcha českého sedláka, jenž i proto
»je pán«, že »na svém kožichu má tulipán . . .«

V ulici na Kalově v soukromém domě byla malá výstavka slo-
venských malířů. Měli tam svá díla Mallý, Andráškovič, Augusta, Pa-
covský. Ale i na slovenskou rozdrobenost upomínala výstavka tím,
že chybovali někteří. Je totiž slovenské malířství ještě něco náramně

počátečního, slabounkého, pročež potřebuje sjednocení všech sil, kdy-
koli má slovenské umění representováno býti před jinokmenovci dů-
stojněji.

Neslovenský a neslovanský živel v slovenské Žilině zastoupen
byl vynikavě. Velkolepé pavillony měly ku př. železnice Košicko-bohu-
mínská, textilná fabrika v Ribárpoli u Ružomberku, sukenná fabrika
v Žilině, koupel Trenčínské Teplice (kde aspoň i český prospekt bylo
lze dostati), lesnictvo Hahn & Popper, atd. atd. Vůbec o tomto ne-
slovenském a neslovanském živlu na výstavce ještě i v >Nár. Novi-
nách« (č. 101. v úvodníku) čteme: »Zde třeba uvážit, že velkokapitál
a velkofabrikace nachází se v rukách židovských a cizinských . . . Ka-
pitál a vrchní vedení nepatří nám.« A to je to, co dnes tak mocně
»hatí Slováky*.

Dne 8. září sešli se k soukromé poradě v Žilině, v domě p. dr.
D. Makovického »Hlasisté«, čilí t. zv. »mladí«, t. j. přátelé svobodného
slova a československé vzájemnosti. Bylo jich okolo 25 mladších-starších
intelligentů (dle květomluvy p. Vajanského >- nedoukům, »šašů«, »pol-
tronů«, »oplanů«, » vagabundů « . . .), kteří bezpodmínečně nesklánějí
kolen svých před modlou v Turč. Sv. Martině.

Vážně rokovali o časových otázkách, o palčivých potřebách ná-
roda.

Vzhledem ku některým i usnesli se na resolucích. Ku př. ženský
spolek » Živena «, jejíž tajemníkem je pan Světozar Hurban-Vajanský,
stává se co dál to více tuším Mořenou, svou netečností, pročež »Hla-
sisté« osnovali takouto resoluci: » Vyslovujeme »Živeně« nespokojenost
s dosavadní činností a přejeme si, aby » Živena* všemožnými silami
a prostředky v stanovách udanými snažila se za cílem, k vůli jemuž
byla založena. Uznáváme, že ji v jejím díle hatí i zevnější okolnosti,
ale žádáme, aby i její vlastní lidé nebyli vůči ní tak lhostejní jako
dosud. Proto soukromě i veřejně budeme za to, aby do spolku a
jmenovitě do výboru dostali se členové pokrokovější, a aby způsobné
návrhy a usnesení došly také i k platnosti.*

Pokrokový, lidový, přepotřebný » Slovenský Týdenník* vstoupil
do druhého čtvrtletí. Má vždy ještě velmi těžké postavení, totiž obtíže
počátku, nedostatek kapitálu i spolupracovníků, nepřátelství » starých*,
atd. Vzhledem k tomu »mladí« se usnesli: » Vydávání a směr »Slov.
Týdenníka« s potěšením schvalujeme, všemožně jej podporovat slibu-
jeme a žádáme jmenovitě víc dopisů, v nichž by se obrazil co nejvy-
pukleji vedle politiky i kulturní, společenský a hospodářský stav a po-
krok Slovenska. «

Je velmi žádoucno, by tento znamenitý Týdenník aspoň 1 — 2 léta
byl podporován hmotně, aby stačil pustiti hluboké a široké kořeny
do všech vrstev národa. Umožniti a upevniti illustrovaný týdenník pro
Slováky, právě v tom duchu a za tak levnou cenu, jako jej teď pan
Hodža vydává, držím dnes za bod Archimedův pro nápravu našich
věcí. Hic Rhodus, hic salta!

Přátelé vzájemnosti českoslovanské za nynějších poměrů u nás
nemohou lépe uložiti žertvu ku prospěchu českému i slovenskému,

nežli zabezpečením Týdenníka. Hodža je znamenitý redaktor. Na fman-
cování listu mohlo by se utvořiti konsorcium. Fiasko, jakým zakončily
» Ludové Noviny «, stalo by se budoucně nemožným.

Bude nám hanba všem, čechofilům i slovákofilům, jestli tento
jediný lidový list » mladých* a našich přátel v zemích koruny české
bydlících zanikne jen proto, že místo obětí dostalo se mu jen resolucí
a resonírování!

»Hlas« není list lidový, je toliko pro vzdělanější čitatele. O jeho
radikálním směru mluveno na poradě pro et contra. I nadále chce
býti protiklerikální, i nadále slibuje dávati místa svobodným směrům
a snahám za pravdou, myšlenkám i takým, jakých na Slovensku dosud
oko nevídalo, ucho neslýchalo. Chce se státi » oknem do Evropy «
jako Petrův Petrohrad, chce vyvolati na Slovensku dobu Havlíčkovu.

Příloha *Umělecký Hlas« se neosvědčuje, ' přestane vycházeti.

5 uměním a vědou už jen na bratry Čechy odkázáni jsme a budeme
na věčné věky.

Dále usneseno, aby t. zv. » slovanská národní strana «, která ja-
kožto společnost organisovaná zaspala, vyzvána byla článkem v » Hlase «
ku projevům života. Podobně i slovenští sněmovní poslanci aby schů-
zemi působili na své voliče a rodili ruch v národu. Kdo chce žíti, ať
se kývá!

I o jiných užitečných věcech pojednavše, rozešli se bez banketu,
bez toastů, bez » taneční zábavy do bílého rána«, — ač byli »mladí.«

Jen aby se nestalo i teď, jako to už po pěkných resolucích
u nás bývá, že totiž: Skutek — útek!

28. září mělo býti valné shromáždění účastinářů továrny na cel-
lulosu v Turč. Sv. Martině. Je totiž továrna tam už úplně hotova, tak
že v každou chvíli mohla by započíti práci. Ale nesmí; nemá koncesse
od státu.

Je ovšem podivné, že správa bez zabezpečení si koncesse s ve-
likým nákladem v^ystavěla továrnu a tak se vystavila i sekaturám úředním,
jakož i velikým ztrátám, když investovaný kapitál leží jí mrtev. Je ale
i to neslýchaný nemrav, když vláda hatí průmysl jen proto, že mezi
účastináři je i několik Čechů.

Teď valná hromada měla rozhodnouti, zdali pešťanské » Úvěrní
bance « má býti továrna prodána. Ale pro nedostatečný počet přítom-
ných účastinářů shromáždění nebylo schopno se usnášeti, a tak svo-
láno je na 31. října.

Sotva započal se školský rok, už i vyhazování slovenských žáků
započalo. Tentokrát z Rimavské Soboty letí o tom po krajích sloven-
ských smutná zvěst.

Učitelé tamějšího augšpursko-helvetského gymnasia odešli do
Košic na slavnosti Rákocyho. Tak 15. září po čas dvoudnových prázdnin

6 slovenských žáků s dovolením třídních učitelů vybralo se na Mu-
ráňský zámek. Sli přes Tisovec, slovensky povědomé městečko, kde
i^ přenocovali. Zde připojil se k nim učitel Jan Uram a právník Samuel
Cech. Na Muráňském zámku zpívali slovenské písně a zapsali svá jména
do hostovské knihy. Jeden z nich na stěnu turistické villy v zámku

napsal: » Sláva, na zdar, živio !« 17. ráno byli už zase v Rimavské So-
botě a tu hned započalo proti nim vyšetřování. Po výslechu a bez
udání žalobníka rychle vynesen ortel: Z gymnasia R. Sobotského jsou
vyloučeni : Ivan Markovič (VI. třídy), Miloš Brádňan a Jan Putiš (V. tř.),
Karel Viest (VII. tř.). Ze všech středních škol Uherska vyloučeni:
Milan Kulíšek a Dušan Viest, žáci VI. třídy.

Facta loquuntur! Slovák.

Po VEŘEJNÉM HOSPODÁŘSTVÍ. Sněm království Českého a zemské finance — Stav průplavní
akce — Vodní sjezdy v Cmuntu a Mannheimu — Transitní vodní dráhy a místa překladištní —
Splavnění Vltavy.

Sněm království Českého v říjnu 1903 počíná se raditi o roz-
počtu zemském na rok, ze tří čtvrtin již uplynulý, po referáte zemského
přísedícího z německé menšiny zemského výboru, a o rozpočtu kon-
čícím deficitem, který bude finance zemské doprovázeti nejméně ještě
6 — 7 let dalších.

To jsou charakteristické značky zemského hospodářství v krá-
lovství Českém.

Po formální stránce předkládá se rozpočet, který vlastně nena-
bude působnosti. Vybírati přirážky zemské v roce 1903 bez rozpočtu
a povolení sněmovního povolila protiústavně vláda, prozatímní rozpočet
bude vládnouti až do konce roku, rozpočet na rok 1903 bude se
povolovati nazad a hned projedná prý se také rozpočet na rok 1904,
při kterém prý by teprve bylo žádoucno obšírnější projednávání, t. j.
obvyklé prázdné mluvení s oken pro pp. voliče má se uspořiti aspoň
při rozpočtu letošním, beztoho již illusorním.

Poněvadž dluhy zemské rostou s rozpočtem jako bez rozpočtu
a poněvadž vládnoucí strana politická snesla a snese od vlády Korbrovy
daleko citelnější a víc ponižující kopance, nežli je nesvolávání sněmu
Českého, uvažuje snad již Korber, že letošním zasedáním zhostí se
sněmu starobylého království Českého na plná dvě léta: na rok 1904
rozpočet tu bude a roku 1905 lze přece jako roku 1903 hospodařiti
s rozpočty prozatímními a přirážkami vládou povolenými i bez sněmu!

A jinak sněm beztoho mnoho dělat nebude. Zemská pojišťovna
pro škody z pohrom živelních, zemědělská společenstva, stavební řád
— jaké to zbytečné věci naproti adresní debatě a stům známých
» iniciativních* návrhů, rok co rok svými autory ze starších protokolů
slavného sněmu pečlivě vystřihovaných!

Tolik má chudák naše literatura Tajemníků lásky — proč se ne-
najde nějaký Štorch, Knapp, nebo Hynek, aby vydal pro p. t. pány
zemské a říšské poslance » Tajemníka poslaneckého čili tisíc a jeden
původní návrh k jednáním sněmu král. Českého, anebo umění, jak
získati náklonnost pp. voličů « — a nepohněvati si tatínka ani maminku,
vlastně ani pana nejvyššího maršálka zemského ani vysokou c. k. vládu.

Či by jej snad měl raději vydávati klub strany svobodomyslné
místo » České revue «, kterou neodebírali ani všichni pp. poslanci .í*

Finančním ministrem zemským jest Němec p. dr. Eppinger, jako
jím byl před tím Němec p. dr. Urban. Nejdůležitější, ale nejobtížnější

referát zemského výboru, nervus rerum, přenechává strana vedoucí
národ a vedená Korbrem » odvěkým nepřátelům* v zemi, protože
finanční referát nemůže převzíti ani přísedící, který má bydhště trvalé
daleko na venkově a přijíždí do Prahy jednou týdně, aby do sebe
dal před sezením výboru narychlo napumpovati referáty, během týdne
od úřednictva vypracované; ani přísedící, který má vedle zemského
výboru tucet míst a zaměstnání jiných, z nichž bere tučné honoráře,
ale z nichž ani jediné řádně zastati nemůže; ani přísedící, který kromě
této funkce a vlastní advokátní kanceláře musí veřejný tisk krajinský
v zájmu strany zaplavovati vodou z výkonného výboru strany tím ča-
stěji a hojněji, čím beznadějněji utvařuje se politické položení národa;
ani konečně vůbec přísedící, jichž vzdělanostní úroveň na spletité pro-
blémy zemského finančnictví při nejlepší vůli nedostačuje.

Ještě hůře je s meritorní stránkou rozpočtu. Úhrnná spotřeba
království Českého v roce 1903 činí 54,066.561 K (loni obnášela
52,419.706 K), naproti čemuž je vlastní úhrady pouze 4,138.719 K,
takže zbývá schodek 49,927.632 K. Odečtou-li se od něho podíly
země na výtěžku státní osobní daně příjmové (něco přes 144 mil. K)
a na státní dani kořaleční (asi 36 mil. K), zbývá potřeba 448 mil. K,
k jejíž úhradě navrhuje se 55Voní zemská přirážka. Ale i tato vynese
pouze 3868 mil. K, takže zbývá pořád ještě deficit 612 mil. K.
»Když nemáme, musíme si vypůjčit « — schodek uhradí se novým
dluhem.

Vždyť však očekávala se spása od nové daně pivní, která měla
býti základem ozdravění zemských financí, pilířem samostatného ber-
nictví zemského v království Českém ?

Pivní daň zatím nesplnila očekávání enthusiasty v ní kladená.
Vynese prý dle nejnovějších zkušeností letos jen asi 9 millionů místo
odhadovaných 11 — 12 mil. K a teprve po provedení účelných reforem
může v budoucnosti vynášeti 12 mil. K.

Ale s druhé strany stoupne následkem úpravy platů učitelských
potřeba země o 7V2 mil. K, následkem odepsání pozemkové daně
.ztratí země na přirážkách asi 1"375 mil., výlohy zemské výpůjčky činí
277.000 K, což převyšuje dohromady veškeren letošní výtěžek
daně pivní.

A k tomu přistupuje mimořádná potřeba pomoci krajinám letoš-
ními živelními pohromami stíženým, dosavadní rozpočet letošní sestaven
jest s nejvyšší spořivostí pro účely kulturní, hospodářské, humanitní
atd., vláda přijde s novými požadavky na projekty splavnění Vltavy
v Praze a Labe od Mělníka k Jaroměři — zkrátka nezbude než dělati
nové a větší ještě dluhy, nežli se dělaly doposud.

Při tom všem ještě rozvoj samosprávy zemské trpí úzkostlivými
ohledy na finanční stav země. Není činnosti bez výdajů, země by se
mohla i měla chápati přečetných úkolů hospodářských i sociálních,
kdyby nevadila jí obmezenost prostředků finančních, základní státní
^ákon o rozdělení kompetence mezi sněmy a říšskou radou mluví pro
kompetenci země, ale není peněz a není tudíž činnosti.

Bídné finance zemské, správa jich v rukou némeckýgh, zanedbá-
vání vývoje samosprávy zemské a na to vše náplast' státoprávní adresy
— toť mladočešství comme il faut.

V říjnu t. r. provádí se revise trati další části průplavu dunajsko-
oderského. trati Zátor-Krakov. Bude to trať asi 50 km dlouhá,
z čehož asi devět desítin připadá na umělý průplav od Odry k Visle
a zbytek na kanalisovanou Vislu. Je projektována jako průplav dvoj-
lodní s rozměry průplavu dunajsko-oderského, bude míti osm zdrží
mezi jednotlivými komorovými plavidly a tři přístavy (Zátor, Skawina
a Krakov).

V Čechách počne prý se rovněž napřesrok již s úpravou Vltavy
v Praze, která by mohla a měla býti ukončena dříve nežli ostatní vo-
docestné projekty prvního stavebního období (1904 — 1912), a se
splavněním Labe od Mělníka vzhůru.

Z vodní půjčky, zákonem z r. 1901 povolené, vydá se napřesrok
25 milionů korun a sněmům v Cechách, na Moravě, ve Slezsku, Haliči
a Dolních Rakousích budou podány ještě letos předlohy o příspěvcích
zemí k těmto vodním stavbám, které budou činiti úhrnem kol tří
milionů korun.

O tuto nepříliš tučnou kost počíná však již nyní zápas: prů-
myslníci jedné země vyhrazují sobě dodávky a práce pro vodní stavby
ve své zemi, (vídeňští nejraději by vyhradili všechno sobě) a »jed-
notné« Rakousko poskytuje obraz dob uzavřenosti cechovní s lokálními
monopoly.

Aspoň je tím však dokumentován náležitě význam, jejž má vedení

trati pro průmysl i výdělek dotčené země jak během stavby tak i po

jejím dokončení.

Tím přicházíme opět ke sporné otázce, kudy vésti průplavní
spojení od Labe resp. Vltavy k Dunaji, na Vídeň čiLinec, a s tím v sou-
vislosti: má »veliká mezinárodní plavební dráha mezi Hamburkem
a Sulinou«, jak o ní už do omrzení nejenom blouzní, ale bohužel také
mluví posl. Kaftan, jíti Labem k Pardubicím a k Přerovu a odtud
průplavem oderským k Vídni, či má-ii jíti od Mělníka Prahou a Budě-
jovicemi k Vídni. Neboť, že by průplav od Budějovic k Linci touto
transitní drahou nebyl, tvrdí nejenom odpůrci, ale doznávají dílem
i stoupenci směru lineckého. Jinými také slovy: má tento transitní
kanál jíti krajem výhradně českým, ale míjeti Prahu, či jíti Prahou,
ale brzy za Budějovicemi německými Dolními Rakousy.

Tu zaznamenáváme z poslední doby dva projevy.

Malý, nepatrný Cmunt přispěchal na pomoc dost ohroženému
průplavu budějovicko-vídeňskému, jehož trať Cmuntem jest projektována.
Svolal sjezd a dovedl pro něj získati zástupce vlády, země, Vídně,
Prahy, obchodních komor, súčastněných okresů — vždyť to tak mnoho
nestojí a na poplatníky to dělá dobrý dojem, když se projevuje tak
čilý zájem o budoucí hospodářské povznesení.

Nicméně obsahem sjezd nevynikl: za dvě hodiny bylo odbyto
uvítání, popraven směr linecký, vyslechnuto od p. inž. Kaftana s po-
chvalou, že již v Číně a starém Egyptě za xté dynastie byly průplavy
a že u nás již Karel IV. atd., a odhlasovány resoluce a telegramy.

Krátce po cmuntském následoval sjezd německo-rakousko-uher-
ského svazu pro vnitrozemskou plavbu v Mannheimu od 9. do 13. září.
Prof. Smrček plaidoval pro spojení Dunaje s Labem od Vídně přes
Přerov a Pardubice — projekt dávno již také v tomto listě hájený —
bystře uváděje pro něj důvody technické a dílem i hospodářské a ná-
rodní, a navrhuje pokračování tohoto západovýchodního průplavu na
východ až k Dněstru s odbočkami do čelnějších míst přístavních.

Projekt budil oprávněnou všestrannou pozornost — pro Cechy
měl i — na sjezdu ovšem nediskutovaný — zájem národní. Nebylo však ani
správno, ani taktní, když posl. Kaftan jal ohrazovati se veřejně proti
tomu, aby snad idea p. Smrčková byla považována za obecné pře-
svědčení českých techniků, vždyť autor vykládal zřejmě projekt jakožto
svůj, s kterým zejm. p. Kaftan na štěstí neměl nic společného.

Slyšeti bylo však i věci jinak zajímavé. V době, kdy znám jest
stavební program vládní do roku 1912 — a co bude od roku 1913,
visí, kromě dokončení prací v prvním období započatých, skoro úplně
ve vzduchu — tvrdí p. poslanec Kaftan, že dlužno naléhati na to,
aby se všemi projekty již napřesrok bylo započato a v nich stejno-
měrně pokračováno. Vždyť přece je směšno pokládati několik kilo-
metrů pražské Vltavy, které se mají za, tuším, 14 milionů korun
uplavniti v prvních 9 létech (do konce roku 1912), za první splátku,
po které bude následovati hned v dalších 11 létech (od r. 1913
do r. 1923) Vltava od Prahy k Budějovicům a průplav od Budějovic
k Vídni za dalších 260 mil. K, které mohou býti snadno překročeny
na 300 a více milionů!

»Rovnocennost« všech vodních drah je prý zaručena zákonem
— jakoby zákon mohl vůbec zaručiti »rovnocennost« dvou nebo ně-
kolika věcí a zejm. dopravních prostředků, ať průplavů, ať řek, ať
železnic. Ale ani současné provedení všech vodních drah není zákonem
zaručeno a nevíme, jak to nazvati, tvrdí-li to někdo, komu je známo,
že se v prvních 9 létech věnuje na vodní spojení od Vídně k Mor.
Ostravě a Krakovu plných 134*3 mil. K, kdežto na domnělý kus vod-
ního spojení od Prahy přes Budějovice k Vídni pouhých 14'4 mil. K,
a že bude-li moci býti do zákonné lhůty 1923 snad dokončen průplav
od Vídně k Odře a Visle, nebude a nemůže z příčin finančních i tech-
nických býti v téže době ani z polovice hotov, i když vůbec bude

započat, průplav od Prahy přes Budějovice k Vídni.

Konečně prý nelze dopustiti poškození Prahy vedením transitního
průplavu od Mělníka k Pardubicům a Přerovu. Město získává a roz-
kvétá však překladem zboží z vodní cesty na železnou dráhu a naopak,
nikoliv transitem. Ústí n. L. na př. mohutní jako překladiště hnědého
uhlí severočeského, jehož se v jisté týdny tam na lodě nakládá až

1600 vagónů denně. Kde by bylo však Ústí, kdyby na př. ložiska
hnědouhelná byla v obvodu Mělníka nebo s ním nejblíže drahou spo-
jena, a kdyby se lodní vlaky již v Mělníce naložené braly kolem Ústí
zde ani se nestavivše? Nic, kromě dopravy pro neveliký potom místní
a okolní konsum resp. výrobu, asi jako Litoměřice, Žandov a j. Co
má Praha (velká) z toho, že jí procházejí uhelné vlaky od Duchcova
přes Smíchov a Nusle do Bavor, co má z nákladních vlaků, které přes
Hrabovku přecházejí ze státní dráhy na Františkovu a naopak?

Při dráze transitní nestaví se v Praze, leda co pro ni samu bude
určeno nebo od ní vypraveno, a toho bude arci vždy hodně, jak se
rozumí samo sebou u půlmiliónového střediska průmyslového a ob-
chodního, a dále co bude v blízkosti její, jakožto překladiště pro ne-
daleké stanice železniční; zboží ostatní půjde dále k překladištím ostatním.
Avšak Praha, jakožto poslední bod výkonné vodní dráhy bude pře-
kladištěm pro všechna místa ležící ve směru a po stranách další
méně výkonné vodní dráhy, zde tedy musí býti složeno, resp. naloženo
vše, co by jinak připadlo překladištím v Budějovicích, Cmuntu, Linci
atd.; tedy pro obvod daleko rozsáhlejší, nehledíc k silně rozvětvené síti
železniční z Prahy a do Prahy. Zde by tedy musily býti jeřáby, ko-
leje, skladiště, sýpky, komptoiry, agentury atd., zkrátka přístavní ruch
daleko rozsáhlejší.

Dobrým příkladem je tu právě Mannheim, uváděný také často
za příklad, že »není nijak neštěstím, býti položenu na světové dráze
dopravní «. A vskutku jest rozvoj Mannheimu úžasný. Roku 1841 čítal
obyvatelů pouze 22.811, loni s přivtělenými obcemi 145.800, jeho
státní daně činily před 62 lety pouze 378.073 M, loni 6,618.961 M,
jeho listovní doprava stoupla vletech 1875 — 1902 o 6497o- Mannheim
je dnes s protějším Ludwigshafenem největším vnitrozemským přístavem
v Německu, větším než Berlín, šestkrát větším než Frankfurt n. M.
a osmkrát nežli Magdeburk.

Avšak tím jest Mannheim, poněvadž jest na konci výkonného
Rýna — dál veliké lodě rýnské plouti nemohou. Kdyby byl Rýn stejně
splavným až do Štrasburku, vše to, co po Rýně vniká do Německa
jižně a východně od tohoto města, do Švýcar i na západ do Francie,
překládalo by se ve Štrasburce a Mannheimu zbylo by zásobovati
vlastní město a bližší okolí až do dopravní sféry překladiště výše po-
loženého. Nebyl by nikdy tak vzrostl, neměv dříve vlastní potřeby
dopravy (průmyslu, uhlí, rud).

Odtud města druhdy dokonce bránívají se tomu, aby vodní dráhy
byly nad ně vzhůru prodlužovány, chtějí být překladišti, nikoliv při-
hlížeti, jak náklady transitní, jako asi naše vltavské vory, bez zastávky
plují mimo ně.

Přijmeme-li tedy transitní průplav východočeský, zbývá další
otázka, nač uplavňovati Vltavu na tytéž lodní rozměry, jaké se žádají
pro průplav oderský a labsko-dunajský? Nestačilo by daleko levnější a
na Vltavě možnější splavnění pro lodě menších rozměrů? Vždyť na př.

průplavy východopruské jsou vesměs jen zařízeny na 400 tun, průplavy
francouzské na ještě méně.

Nechtěli bychom konečně jíti tak daleko, že bychom zavrhovali
a odmítali celý průplav dunajsko-vltavský ať k Linci ať k Vídni —
máme již zákon s obrovským programem průplavním, hleďme tedy co
nejvíce z něho vytlouci — ale dnes již jen optimisté nebo šarlatáni
mohou věřiti nebo hlásati, že vodní program stavební bude proveden
v celku a v době tak, jak zákonem byl stanoven. A jde nám o to,
aby domnělé a nedosažitelné, nebo aspoň silně pochybné » lepší « ne-
bylo nepřítelem možného, » dobrého « t. j. aby obtíže a pochybnosti co
do průplavu vltavsko- dunajského, bez kterého bychom se dovedli
obejít, neoddalovaly a neznemožňovaly splavnění naší střední Vltavy,
i když by se toto nedělo na rozměry » plavební dráhy mezinárodní*.

ZEMĚDĚLSKÉ, OBCHODNÍ, PRŮMYSLOVÉ: Osnova zemského zákon i, jenž se týče zastou-
pení zájmů zemědělství v království Českém - Jak osnova rozřešila otázku členství a volebního
práva v zájmových společenstvech rolnických— Reorganisace zemědělské rady — Dnešní stav otázky
cukerní — Důsledky surtaxy na cukr v tržbě mezi Předlitavskem, a Uhrami zavedené — Zpráva
zemského výboru o zemské akci k povznesení malých živností v Cechách za rok 1902.

Říšský zákon ze dne 27. dubna 1902 o zřízení zájmových spole-
čenstev zemědělských jest zákonem rámcovým; uplatnění může v jedno-
tlivé zemi dojíti toliko vydáním zákona zemského, obsahujícího podrob-
nější provedení základních předpisů říšských. Různé detaily krom toho
ponechány jsou jednacím řádům a stanovám společenstev, po případě
rady zemědělské. Český i německý odbor rady zemědělské pro krá-
lovství České vycházeje z předpokladu, že zřízení povinných zájmových
společenstev zemědělských jest prospěšno a nutno, vypracoval hotovou
osnovu zákona zemského, »jenž se týče zastoupení zájmů zemědělství
v království Českém. « Ne tak český odbor zemědělské rady moravské,
jenž se dotkl nejprve v obšírném dotazníku zásadní otázky, mají-ii býti
závazná společenstva na Moravě vůbec zřízena, a seřadil došlé odpo-
vědi interesentů, aniž by sám konečné stanovisko byl, pokud nám
známo, zaujal.

Odpovědi však z valné části zní ve prospěch zřízení závazných
společenstev. Vítáme, že zemědělská rada království Českého, když
byla zaujala v zásadní otázce stanovisko kladné, přispíšila si s para-
grafovanou, formálně dokonalou osnovou zemského zákona, nečekajíc pří-
slušné osnovy vládní. Snad sepiání osnovy uspíšilo, že právě v poslední
době se opět ukázalo, na jak vratkých a nerovnoměrných základech
spočívá rada zemědělská a volební její řád. Jest to věru anomálií, je-li
podkladem korporace veřejnoprávní, ústavu zemského, dobrovolné spol-
čování, spolky a společky, jež dnes jsou a zítra pomíjejí, jichž lze
utvořiti k volebním účelům na tucty. Skutečnost, že některé dobro-
volné spolky a společnosti hospodářské výborně působí, na tomto faktu
nemění praničeho. Reorganisace zemědělské rady na podkladě spole-
čenstevním jest tedy v jejím vlastním zájmu životním.

*
Obsah říšského zákona o závazných zájmových společenstvech

rolnických byl již svého času v t. 1. stručně naznačen. Z osnovy zá-

koná zemského vyjmeme jen některé charakteristické momenty. Roz-
dělení rady zemědělské (kteráž na příště má býti zároveň zemským
společenstvem zájmovým, spočívajíc na podkladě společenstev okres-
ních, vysílajících delegáty, kteříž volí výbory odborů r. z.), na odbor
český a německý, a na sbor ústřední, zůstává v platnosti. Co tu bylo
hlomození v létech devadesátých, když se jednotná rada zemědělská
» dělila*. Dnes se prostě přijímá skutečnost, kteráž se během let vžila
i osvědčila, jako samozřejmá v Cechách i na Moravě, a témžř nikde ani
hlásku o trhání země, o porušení státoprávního stanoviska.

Ti, kdož svého času proti » roztržení « zemědělské rady protesto-
vali, dnes je s božským klidem odhlasují. Úkoly, společenstvům a radám
zemědělským říšským zákonem uložené, se v osnově upravují a roz-
vádějí, některé pochybnosti z nesouhlasného znění ustanovení říšského
zákona vycházející se odstraňují. Platnou zásadou jest, že v každém
soudním okrese zřídí se jedno okresní společenstvo zemědělské; uvnitř
společenstva okresního lze dle potřeby zříditi i společenstva obecní
pro obvod jedné neb několika obcí. Cleny společenstva jsou hospo-
dáři, vlastníci i poživatelé, dle podrobných ustanovení ve příčině té
vydaných, zhospodařují-li jistou minimální výměru (1 ka) a vykazují-li
jistý minimální čistý výnos katastrální (40 A"). Hranici tuto může místo-
držitelství ve shodě se zemským výborem změniti. Proč místodržitelství
a zemský výbor? Nač státní moci přiznávati ingerenci i tam, kde by
stačilo usnesení samosprávy stavovské, nač zasahování státní správy
přes nezbytnou míru rozšiřovati ? Spíše by bylo doporučitelno, v zákoně
samém vysloviti, že směrem výše hranici beze změny zákona posu-
nouti nelze. Za účelem lepšího dosažení úkolů společenstev mohou
okresní společenstva z více okresů vstupovati navzájem ve sdružení
a sice buď trvalá nebo dočasná až ku dosažení určitého účelu. V okre-
sech smíšených však, které obývány jsou dvěma národnostmi, zřídí se
za určitého počtu členů a minimálního obnosu daně dvě okresní spole-
čenstva, každé pro členy jedné národnosti. Pro členy téže národnosti
může se zříditi z více sousedních okresů smíšených též společenstvo
jediné. Nelze-h zříditi společenstvo zvláštní, přidělí se členové národ-
nostní menšiny ku společenstvu sousedního okresu, které jich národ-
nosti odpovídá. Výjimečně mohou se zříditi i samostatná společenstva
obecní, stojící mimo svazek okresního společenstva, s právy okresního
společenstva, kteréž se vyhradí členům druhé národnosti. Tedy roz-
dělení národnostní do posledních důsledků. A žádné porušeni nezada-
telné zásady dvojjazyčnosti, žádné trhání království, žádné podlamování
myšlenky státoprávní! Rozdělení společenstev i rady zemědělské dle
národnosti přijme se prostě jako nutnost, přirozeně plynoucí z poměrů

v naší zemi.

* *

Důležitým úkolem osnovy bylo rozřešiti otázku práva volebního*
Právo volenu býti do výboru společenstva okresního mají nejen všichni
svéprávní členové společenstva mužského pohlaví, kteří jsou rakouskými
občany státními a mají aktivní právo volební, nýbrž i svéprávné osoby
z kruhů odborníků hospodářství, tedy hospodářští theoretikové, intelli-

genti z povolání, jichž počet obmezen na čtvrtinu členů výboru. Ustano-
vení velice účelné, poněvadž umožňuje součinnost intelligence z povo-
lání ve společenstvech a odstraňuje tak závadu, jíž trpí společenstva
živnostenská. Za zbytečné a nepokrokové pokládáme, vylučují-li se
výslovně ženy z passivního volebního práva, třeba by to praktického
významu takměř nemělo. Zpátečnický duch prosytil u nás veškero
smýšlení již tak, že i při nových, moderních institucích vylučují se
ženy z volitelnosti takřka mechanicky, jako by se to rozumělo samo
sebou. Volba výboru společenstva koná se ve třech sborech voličských,
z nichž každý volí třetinu členů výboru a náhradníků, za kterouž pří-
činou rozdělí se obnos veškeré daně pozemkové, tvořící podklad ku
členství ve společenstvu, na tři rovné díly a zřídí se dle toho podobně
jako při volbách obecních tři sbory voličské. Na snadě jest námitka,
proč nebylo uplatněno rovné právo hlasovací pro všechny členy spole-
čenstva. Jsme nejrozhodnějšími přívrženci všeobecného rovného, pří-
mého a tajného práva volebního do sborů zákonodárných i do jiných
sborů zastupitelských rázu neodborového a politického, v zastupitel-
stvech ryze zájmových a stavovských schvalujeme* však v zásadě volbu
dle skupin zájmových, čímž právě dojdou náležitého zastoupení zájmy
veškeré. Spolu jest opět dokumentováno, že nikoli ^z všechny zájmy
velkých, středních a malých hospodářů jsou jednostejný. Tím však, že
zřízeny byly tři sbory voličské, z nichž v prvém zastoupení jsou čle-
nové platící prvou třetinu daně, tedy dle pořadí největší poplatníci,
jest zadost učiněno povaze zájmového zastupitelstva a jest tudíž zcela
zbytečno, přiznává-li se hlas vdrilní ve výboru společenstva tomu, kdo
platí dvanáctinu daně veškeré, a oživuje-li se tak zastaralý, nechutný
a zcela bezdůvodný privilej. Dále nutno rozhodně požadovati, aby
minimální výměra a minimální čistý výnos katastrální, potřebný k člen-
ství ve společenstvu, byly skutečně stanoveny čísHcí minimální, aby
i nejmenší domkáři a nájemci ve společenstvu byli zastoupeni. Žádá
toho i zájem národní, poněvadž by zejména v jižních Čechách nemohla
v některých smíšených okresích býti zřizována samostatná okresní spole-
čenstva česká, jelikož by (nehledě ani k potřebnému podkladu daňo-
vému) nebylo dosaženo předepsaného počtu členů. Tu by bylo často
síleno okresní společenstvo německé českým živlem, jenž by se bez-
podmínečně podrobiti musil a také skutečně mnohdy raději podrobil,
než aby se dal přivtěliti k sousednímu společenstvu okresnímu. Ně-
mecká společenstva by české příslušníky ráda uvítala a nepoužila by
práva, příslušníky české národnosti odmítnouti. Jediným do jisté míry
oprávněným důvodem, domkáře (kteříž většinou provozují rolnictví jen
jako vedlejší povolání) ze společenstev stanovením určité vyšší hranice
vyloučiti, by snad byla povaha společenstev jakožto organisací rolnicko-
stavovských, k nimž přináležeti mají jen skuteční rolníci, t. j. ti, kteříž
z výnosu rolí svých samostatně živi býti mohou. Leč důvod ten nezdá
se nám býti dosti závažným, uvážíme-li, že soustava tří sborů volič-
ských zaručuje zastoupení jednotlivým skupinám zájmovým a že by ne-
bylo spravedlivo vylučovati právě nejmenší z výhod společenstev, kdyžtě
jest takměř nemožno stanoviti takovou hranici výnosovou a výměrovou,

kteráž by vyloučila pouze ony domkáře, jimž jest polní hospodářství
povoláním podružným, a kteří co vyrobí sami vesměs spotřebují. V kra-
jích s intensivnější výrobou domkáři právě často pěstují rostliny prů-
myslové (cukrovku na příklad), již prodávají, kupujíce raději za stržené
peníze jiné potřeby životní. Příspěvky nejmenších budou tak nepatrné,
že jim naprosto nebudou znatelnou přítěží a právě na venkově jest
s hlediska sociálně- politického potřebí, aby se učili rolníci i velkostat-
káři čítati i s živlem na nižším stupni sociálního žebříku stojícím,
jakožto s živlem veřejných práv plně požívajícím. Ostatně jest si zájem
domkářů a malorolníků bližší než zájem malých rolníků a velkostatkářů
v nejednom ohledu, zejména také v otázce obilních cel, na jichž zvý-
šení nemá malorolník valného zájmu. Jest také uvážiti, nebylo-li by
správnějším přistoupiti na způsob na Moravě (dr. Roháčkem) navrho-
vaný, kdež se země rozděluje na tři oblasti s různou minimální hranicí
dle daně pozemkové. V oblasti půd horských, nevýnosných se hranice
ta valně snižuje oproti krajům úrodným. V oblasti první jest mezí daň
pozemková 21iír(92'4 čistý kat. výnos), v druhé daň 11 i^ (48 4 kat.
výnos), v třetí 5 K (22 K kat. výnos). Také hranice na Moravě volená
jest příliš vysokou, přihlíží však alespoň k rozdílným poměrům země-
dělským a jest výslednicí důsledné snahy, zahrnouti v novou organisaci
veškeré, i nejmenší rolníky potud, pokud zemědělství jest jim hlavním
pramenem výživy, pokud jich existence životní jest k pozemkovému
majetku a zemědělské výrobě nerozlučně připoutána. Škoda, že říšský
zákon nepamatoval též na zvláštní zájmovou organisaci zemědělského
dělnictva, již by bylo lze vhodným způsobem přičleniti k společenstvům

zemědělským.

* *

Předpisy o volbách do výboru odborového r. z, vykazují v při-
rovnání s nynějším stavem některé charakteristické změny. Tak jedna
šestina volených členů výboru musí býti zvolena výhradně z řady
velkých hospodářů, kteří jsou členy některého společenstva v ob-
vodu dotyčného odboru. Posud závisela volba velkostatkáře na dobré
vůli rolnické většiny delegátů, a do českého výboru odborového ne-
vyslán kdysi žádný velkostatkář, a později jediný. Za to ovšem zasedal
ve výboru občas některý velkostatkář vládou či zemským výborem jme-
novaný, nebo některým zemským spolkem hospodářským do výboru
přímo vyslaný. Povaze zájmových společenstev neodporuje opatření,
aby zájmová skupina velkých hospodářů, ohraničená v osnově nejmenší
výměrou 400 hektarů, došla i ve výboru odborovém jistého minimál-
ního zabezpečeného zastoupení, vždyť velkostatkáři drží třetinu půdy
v Čechách. Spravedlivě však dlužno požadovati, aby i střední a malí
hospodáři doznali zabezpečeného zastoupení asi v tom způsobu, že by
každé z těcho skupin přiznána byla rovněž ^/e členů výboru, tak že by
toliko volba tří šestin (poloviny) členů výboru byla volnou. Zdá se sice,
že zabezpečení to má pro střední a malé hospodáře význam jen aka-
demický, odpovídá však spravedlivosti.

Ostatně kdož ví, neobjeví-li se právě pro skupinu malých ho-
spodářů někdy nutným? Kdyby však nebylo lze, vhodným způsobem

zabezpečiti zastoupení středním a malým rolníkům, pak by nutně od-
padnouti musila výhrada velkých hospodářů. Zbývající volná polovina
by byla, jak se dá právem předpokládati, volena zajisté pouze z řad
rolnických. — Výbor odborový může dle osnovy přibrati za členy
výboru na dobu dotyčného období volebního osvědčené odborníky,
kteří nemusí býti ani členy některého společenstva. Členů takto povo-
laných, kteříž účastní se jednání s hlasem poradním, nesmí býti však
celkem více než čtvrtina členů delegáty společenstev zvolených. Usta-
novení velmi dobré, zjednávající průchod intelligenci z povolání do vý-
boru r. z. v zájmu věcné práce. Spolkům (dle zákona spolčovacího),
jež dle stanov povolány jsou ku zvelebování některého zvláštního
odvětví zemědělského neb hospodářského průmyslu aneb některého
odvětví jeho, jichž působnost se vztahuje na celou zemi, nebo znač-
nější její část, a které trvale rozvinují prospěšnou činnost, může výbor
zemský v souhlasu se zem. úřadem politickým slyšev radu zemědělskou
propůjčiti právo, vyslati odborníka s hlasem poradním do výboru od-
borového. Posud spolkům takovým, třebas se neomezovaly na speciální
odvětví zemědělské, bylo přiznáno právo vysílati svého zástupce do
výboru anebo alespoň do sboru delegátů s plným právem hlasovacím.
Leč v zemědělské radě, založené na společenstvech, by byl po-
savadní stav nesrovnalostí. Podobně jako v okresních společenstvech
má místo zástupce politického úřadu a zastupitelstva okresního, tak ve
výborech odborových i v ústředním sboru vyhrazena jsou místa zástupcům
vlády a výboru zemského. Správní náklady sboru ústředního uhrazují
se, není-li příjmů vlastních, z fondu zemského, správní náklady odborů
z příspěvků země a státu, a z příspěvků členů společenstev. Potřeby
okresních společenstev hradí se pouze příspěvky členů, není-li příjmů
jiných. Příspěvky, placené v podobě přirážky k dani pozemkové členu
předepsané, smí v nejkrajnějším případě obnášeti 4Vo pro společenstva
a 2V0 pro odbor rady zemědělské. Jest to případ zcela zvláštní, že
hned z předu vytčena jest krajní mez přirážková, již nelze překročiti
ani se svolením sněmu, leč že by zákon sám byl změněn. A přece
stanoviti výši přirážky i použití vybraných příspěvků mají členové úplně
v moci a nesmí příspěvků členských ani jinak použiti než ve prospěch
stavu svého.

*
Otázka cukerní vstoupila opět do nového a v celku jasnějšího
stadia. Zákonná kontingentace cukerní výroby prostě zrušena, poněvadž
zmařeny byly naděje do poslední chvíle živené, že uznáno bude státy
ke konvenci brusselské přistoupivšími, že kontingentace se smlouvě
brusselské nepříčí. Marný byly intervence vlády rakouské a ukázalo se
opětně, jak málo platíme na hospodářském bojišti světovém. Maně na-
padá nám myšlenku, oč ještě méně budeme vážiti, rozpadne-li se Ra-
kousko-Uhersko protržením celní jednoty na dva různé hospodářské
celky. Kontingentace tedy zrušena, clo šestifrankové v platnosti, spo-
lečného kartelu rafinerií a surováren docíleno nebylo. Kartel rafinérů
má tak povážlivé trhliny, že ostrý boj cenový stává se nezbytností.
Ústřední prodejna vídeňská s filiálkou v Praze jakožto orgán kartelu

NAŠE DOBA. R. XI., č. 1., 1903. 20. října. 4

rafinérů ovšem trvá dále, leč nastane nepochybně zápolení nejen s to-
várnami mimo kartel, z nichž některé jsou finančně silné a technicky
dokonale zařízené, jiné však v celku slabé, nýbrž i s oněmi surovár-
iiami, kteréž zařizují se na výrobu rafinády, najmě cukru pískového.
Obchodní grémia vyslovila se o cukru pískovém, jehož konsum jest
u nás posud neobvyklým, příznivě, a kupci budou asi drobný prodej
levnějšího písku fedrovati. Cena cukru bude rozhodně klesati a to tak,
že jakýkoliv dovoz z ciziny, jehož se někteří dříve strachovali, na-
prosto bude vyloučen. Cena klesne ovšem na útraty výrobců a nikoliv
na účet fisku, jakž v domácím konsumu stalo se jinde. Daň konsumní
v obnosu 38 K trvá neztenčená dále, jako pravá evropská kuriosita, a
také otázka levných cu korních tarifů dopravních nedošla rozřešení valně
příznivého, hlavně pro odpor drah soukromých. Vláda mohla tudíž
provésti některá snížení jen tak, aby továrnám při státních drahách
ležícím nebylo jednostranně ulehčeno na úkor továren ostatních. Vládní
moudrost selhala tudíž všude: ve výkladu brusselské úmluvy, v zave-
dení individuální kontingentace, v otázce tarifní. Jen v jednom směru
moudrost finančního ministra se osvědčila: Vláda získala miliony posud
jakožto vývozní prémie cukrovarům placené a zachovala si přes to daň
neztenčenu! Tedy očividný ISmilionový zisk pro státní pokladnu.
Taková jest hospodářská politika rakouská!

Nikdy nebylo tak zle, aby nemohlo býti ještě hůře. praví lidové
přísloví. U nás se opět výtečně osvědčilo. Co tu bylo povyku, když
zazněly prvé zprávy, že vývozní prémie budou na základě úmluv brus-
selských zrušeny! Co strachu o individuelní rozdělení kontingentu, aby
nebylo zmařeno přísným výkladem brusselské úmluvy! Co naděje, že
snížením spotřební daně konsum domácí vzroste!

Všechny obavy splnily se ve svrchované míře, a k obrovskému
fiasku přistoupila kalamita další: surtaxa, vybíraná v Uhrách na před-
litavský cukr. Uhři nedali si již vzíti výhodu, zaručenou jim původně
kontingentačními zákony, aby totiž hradili sami celou spotřebu cukru
v Uhrách a vyloučili tak posavadní dovoz z Předlitavska ve množství
300.000 q. Dle dohody mezi oběma vládami obnáší surtaxa na cukr
v tržbě mezi Předlitavskem a Uhrami uvalená K 3"50 na 1 q. konsum-
ního a K 3*20 na 1 q. surového cukru. Vlády předloží parlamentům
předlohy o zavedení této surtaxy, kteréž budou míti zpětnou platnost
od 1. září 1903. Ostatně kdo ptá se v Rakousku, jehož ústava má
krásný a pohodlný § 14., na parlament, znehodnocený stále menší
úrovní duševní, svou privilegovaností, svou neúctou k ústavnosti
a k svobodě, svými poslanci, nadbíhajícími ministrům a ministerským
úředníkům od sekčního přednosty až do ministerského koncipisty.

Stanovení zpětné platnosti jest umožněno platným řízením pře-
dávacím, dle něhož cukerní obchod mezi oběma polovicemi říše jest
statisticky i finančně prokazatelný, a množství cukru, do druhé polo-
vice říše prodaného se finančními úřady poznamená. Surtaxa jest vy-
měřena tak, že znemožňuje, jak se zdá, nadobro vývoz rakouského cukru
do Uher. Pro uherský průmysl však znamená neobyčejnou výhodu.

Uherských 21 továren, náležejících jen as 12 firmám, udrží prostřed-
nictvím kartelu domácí ceny o obnos surtaxy (při 800.000 q. domácího
konsumu uherského činí roční zisk ze surtaxy (K 3'50) 2,800.000 K)
a o dopravní výlohy výše. Tím posílí se pro vývoz do ciziny, zvláště
na Balkán, kamž budou moci levněji exportovati.

Surtaxou učiněn prvý průlom do celní jednoty rakousko-uherské.
Zůstane průlom ten ojedinělým? Český odbor rady zemědělské a po
něm český sněm již se ozval. Především žádá vládu, aby surtaxa na
cukr byla zrušena. Kdyby však surtaxa zrušena nebyla, má stanovení
surtaxy býti považováno za průlom celní jednoty a ministerstvo orby
má dle žádosti rady zemědělské k tomu působiti, aby zavedena byla
vyrovnávací dávka netoliko na cukr, nýbrž také na výrobky mlynářské,
dobytek a výrobky zvířecí »z Uher do rakouské poloviny říše dová-
žené*. Stylisace poněkud nepřesná, protože surtaxa cukerní jest vzá-
jenmá v tržbě mezi Rakouskem a Uhrami, ač ovšem v praxi jde hlavně
jen o dovoz cukru do Uher a o dovoz meliva a dobytka do Před-

litavska.

* *

*
Sněmu král. Českého byla předložena zpráva zemského výboru

o zemské akci k povznesení malých živností za rok 1902. Ze strojové
dotace 20.000 K bylo v tomto roce povoleno různým družstvům živ-
nostenským na zakoupení strojů, motorů a obráběcích pomůcek nezú-
ročitelných zápůjček v obnosu 15.847 korun a skutečně vyplaceno
12.368 K. Dvě družstva, jimž povoleny byly nezúročitelné zápůjčky
\ létech dřívějších v celkovém obnosu 22.600 K, jich nepoužila,
družstvu novobydžovskému odejmuty nepoužívané stroje v ceně 3186
korun. Splácení zápůjček děje se velmi pozvolna a nepravidelně; (v roce
1902 splaceno 1.464 K, celkový obnos od počátku akce na stroje
půjčený činí 84.278 K). Strojové dotace nebylo tedy využito z příčin,
jež jsme již nejednou při posuzování jednotlivých úkolů akce živno-
stenské vyložili. Ze vzdělávací dotace zemské byly především podpo-
rovány mistrovské kursy, a to v prvé řadě kursy pořádané za součin-
nosti technologického průmyslového musea pražského, jichž dokonalost
po stránce odborné jest zajištěna. Tohoto požadavku dbáno v celku
i při kursech jinakých a nebyly tudíž zcela právem podporovány
kursy soukromé, při nichž není ani odborná zdatnost, ani řádná ná-
vštěva účastníků zaručena. Celkem povolena v r. 1902 na pořádání
kursů a přednášek pro malé živnostníky částka 5.100 K, dále na vý-
stavy prací učednických a výstavy motorů a strojů obráběcích 7.680 K,
k povznesení lidového průmyslu krajkářského ve Strážově 600 K, ce-
stovních stipendií v obnosu 1.080 K, nedělním a svátečním besídkám
pro učně 2.100 K, na vydání neb rozšíření odb. publikací pro živnost-
níky 2.211 K, z nichž dvě vydány přímo nákladem zemského výboru.
Posléze povoleny nezúročné zápůjčky na zařízení 10 svépomocných
maloživnostenských družstev v částce 3.520 K; družstva podporovaná
byla povinna podrobiti se revisi zemské. Úhrnem v r. 1902 povoleno
22.291 K na různé vzdělávací a podobné účely a 15.847 K na stroje,

v celku tedy 38.138 K, vyplaceno 19.001, resp. 12.368 K, v celku
tedy 31.369 K. Na rok 1903 vkládá se do rozpočtu zemského opět
dotace strojová v obnosu 20.000 K, 26.000 K nepoužitých zbytků do-
tace strojové z let dřívějších, 2.000 K z titulu splátek na nezúročné
zápůjčky na opatření strojů a 10.000 K pro ostatní, najmě vzdělávací
účely; spolu má sněm zmocniti zemský výbor, aby strojové dotace
a nepoužitých zbytků dotací strojových použil též k jiným účelům
zemské akce živnostenské, tedy zejména k účelům vzdělávacím, na něž
by ostatně položka 10.000 K, jak vidno ze zprávy zem. výboru za
r. 1902, nikterak nestačila.

* *

Novinkou ve zprávě zem. výboru jest návrh, aby sněm království
Českého zmocnil zem. výbor, by rozšířena byla akce zemská na pod-
porování mistrovského učení. Ze zásady, dle níž mohou býti udíleny
nezúročné zápůjčky na zakoupení motorů, strojů a obráběcích pomůcek
jenom sdružením maloživnostenským, má se připustiti výjimka v tom
směru, že poskytovati lze nezúročné zápůjčky na zakoupení strojů též
mistrům, jimž za vzornou výchovu učňů byla odměna přiřčena, pokud
strojů k zdokonalení dílen a k výcviku učňů jest třeba. O podporo-
vání mistrovského učení ze zemské dotace maioživnostenské bude
ovšem nutno vydati podrobná pravidla. Zemský výbor přistoupiv tím
na zevrubně motivované podněty, zem. komisí živnostenskou na zá-
kladě iniciativných návrhů člena komise dra V. Schustera mu předlo-
žené, nastoupil skutečně novou dráhu s dalekosáhlými důsledky. Na
způsobu provedení bude záležeti, zda-li a jakou měrou se nový tento
úkol zemské zvelebovací akce živnostenské osvědčí. K.

SOCIÁLNÍ: Pyrrhovo vítézstvf Bebelovo nad Bernsteinem — Úskalí obecního socialismu — Ne-
snáze zionismu - Židovstvo a moderní kapitalismus — Liga míru.

Vlastně bychom se mohli odvolati na své referáty z posledních
let o sjezdech německé sociální demokracie, které z pravidla v Bern-
steinské či revisionistské debatě v pravém slova smyslu se udusily,
abychom nemusili opakovati se při letošním zářijovém sjezde drážďan-
ském. Jen že letos už Bebel vytáhl do boje v odění církevnicky ne-
omylného diktátora strany, že revisionisté bezohledně uniformu mu
strhli jako něco, co je v demokratické straně par excellence naprosto
nedovoleno, a že na konec odškodnili se za celou tu úmornou štrapáci
sjezdovou — zrovna jako školáci v škamnech úřední doktrínou mučení
— čisté chlapecky bujným žertem, že hlasovali sami pro resoluci ne-
ochvějné revolučně třídní taktiky strany, proti nim samým namířenou
a do hrsti smáli se prosbám augurů orthodoxních, aby aspoň několik
jich hlasovalo proti ní, aby po všem tom bebelovském hřímání skoro
jednohlasné přijetí resoluce nevypadalo jako hotová komedie. A na
konec tak vypadlo přece a musilo vypadnouti. ]č stejně směšno, činiti
z toho revisionistům výtku osobní nestatečnosti, chabosti nebo docela
zbabělosti, jako křepčiti po způsobu měšťáckého tisku nad dokonaným
vnitřním rozvratem této tak obávané strany, kterou přece nemohou

pohrbiti názorové neshody a různosti, dokud ji drží pohromadě železné
pouto společných interesů hospodářských a stavovských. Ale jak zůstati
klidným a nedovolit si sarkastický posuněk při divadle, kde veleknězi
hasnoucího náboženství v extasi ať přetvařované, fanatické či na všecko
už odhodlané mávají praporem, který vedl první bídou zfanatisované
massy k velkolepým vítězstvím, ale jehož In hoc signo dnes už vy-
bledlo k nepoznání? Neodvolatelně rozpadl se v prach sen o bezpro-
středním příští zaslíbeného státu budoucnosti sřícením se prohnívajícího
kapitalistického řádu dneška; náboženství prvotní ho marxismu (z doby
komunistického manifestu) propadlo neodvolatelně osudu všech zachá-
zejících oficiálních církví, že se tím horlivěji vemlouvá do lidu, aby
se bez rady nerozprchl, čím méně už v ně věří veleknězi, s Kautským
v čele; strana dávno a dávno už oběma nohama je venku z revoluč-
ního opojení a uprostřed, ano v nejpřednější řadě pokrokové práce
reformní, které právě děkuje v neposlední řadě svoje poslední ohro-
mující úspěchy volební; této své taktice děkuje, že letos nemusila už
jako roku 1890 sáhati k lapání hejlů voličských tvrzením, že její pro-
gram není než programem mladého císaře ^ — a přece Bebel, který
sám už r. 1889. pustil výslovně sen brzkého převratu revolučního
a kladl důraz na praktickou taktiku dneška, hřmí starými revolučními
blesky, aby — zachránil, snižuje se až k nejnižším pudům mas,
svoje vůdcovství a svou osobní vládu ve straně. Je to, jak správně
bylo řečeno, starou zkušeností, že převládání osobní taktiky a osobní
boje o hegemonii ve straně jsou neklamným příznakem ztráty obecné
víry v konečné cíle její. Ztracené pouto původní fanatické víry v tento
konečný cíl má býti nahrazeno osobní diktaturou oficielních předsta-
vitelů zhasínajícího dogmatu. A tu se tedy ubraňte trpkému úsměšku,
jakým si ulevilo hlasování revisionistů pro svůj vlastní augurský ortel.
Vždyť revisionismem dýchá a žije celá sociální demokracie německá
ne od dob Bernsteinových, ale už od Liebknechtových; už Liebknecht
musil být svědkem ztráty její revoluční čistoty, Liebknecht, intimní
přítel Marxův, který stvořil po návratu svém z Anglie dnešní marxov-
skou sociální demokracii německou, který byl při nejmenším jako Bebel
ideální, intransigeantní mezinárodní sociální demokrat, který hřímal
proti aktivní práci parlamentní jako záhubnému kompromisu, otřásají-
címu samými základy strany — a přehlasován, třeba ještě z počátku
s reservacemi, že demokracie musí v říšském sněmu vždycky hájiti své
stanovisko negující a protestní, dožil se práce sociálně demokratické
frakce sněmovní v prvních řadách positivní reformy sociální, A tak to
šlo dál až k dnešní kontroverse o místo pro sociální demokracii v pre-
sidiu sněmovním s nevyhnutelným atributem vicepresidentských punčoch
dvorské etikety — a i tyto punčochy jistě časem vyjdou dobře strá-
veny ze žaludku strany, aniž by byly s to, zkaziti jeho zdravé šťávy.
A co bylo kdy jiných ještě zásadních sporů o čisté principie programu
strany: o volební kompromisy, o účastenství na průkazech práce, na
sociálním zákonodárství pojišťovacím, tarifních ujednáních mzdových,

^ Srov. Athenaeum roč. X. str. 136.

pro které byl původně svaz typografů nazván královským pruským

svazem a ve kterém je dnes všem jiným svazům odborovým ideálem

a směrodatným vzorem — to všecko byl revisionismus, jemuž dal

jméno a vznik ne Bernstein, Vollmar et cons., ale přirozený, živoucí

vývoj strany.

Dnes už není víc pochyby, jak se rozhodne německá sociální

demokracie na rozcestí: býti buďto malou stranou věřících v brzké

sespolečenštění prostředků výrobních, nesmiřitelnou do posledního

puntíku s dnešním zřízením státním a společenským vůbec v zájmu své

dogmatické čistoty, anebo mohutnou politickou stranou, která třemi

miliony svého voličstva povolána jest, státi v čele radikálního hnutí

reformního, » které se obrací k úkolům přítomnosti a směnku na stát

budoucnosti pokládá za nejistý papír. « Rozhodnutí už definitivně stalo

se okřídleným slovem B.ernsteinovým: konečný cíl je mi ničím, hnutí

vším.

Weiss-Wellenstein uveřejnil nedávno zajímavou studii o obecním
socialismu v Anglii, která zřejmé svědectví dává o tom, jaké pokroky
činí sespolečenštění výroby^ (ovšem převážně jen v subjektu, ne
i v organisaci její), zejména neustálým přírostem nových a nových
oborů podniků obecních, a to k duhu obecnému všech obyvatelů obce,
a jak teprve uvědomění si, že v tom všem je anebo aspoň může býti
hodný kus (třeba jen reformního) socialismu, vyvolává theoretické
úvahy a obavy, je-li celá ta praxe obecního socialismu správná.

I sama Anglie — přes svou tradicionelní nechuť k jakémukoli
míšení se do domény nejen soukromého podnikání, ale i soukromé
péče sociální a j. — rapidním vzrůstem městského obyvatelstva v po-
sledních desetiletích byla donucena k stálému rozšiřování správy obecní
na nové a nové obory, dosud soukromému opatření zůstavované, a od
podniků především veřejnými zájmy diktovaných (obecních hřbitovů,
tržišť) postoupila k obecním vodárnám, drahám městským, plynárnám,
když soukromá podnikavost ani výkonností ani lácí více nevystačovala
nárokům moderního města s rostoucím živlem na mzdu odkázaného
obyvatelstva, a odtud pak šlo to již rychle ke komunalisování dalších
oborů podnikání : dodávání motorické síly místním průmyslníkům
(městské elektrické centrály) a výroby elektrických osvětlovacích a
motorických zařízení, podniků dlažebních, výroby ledu, dodávání ste-
rilisovaného mléka, zřizování doků, dělnických domků, chovu králíků,
pěstování řepy, zřizování závodišť, městských pekáren, mlýnů, továren
na vozy, získávání uhelných dolů pro spotřebu obecních zá-
vodů průmyslových, zřizování obecních lázní, koncertních síní, zasta-
váren atd. Obecní volič, individualista, nenávidící socialismus, ani ne-
pozoroval při tom — jak trefně jednou poznamenal Syd. Webb, —
že se kolem něho staly pronikavé zásadní proměny. Ze chodí po
městské dlažbě, v třídách obecním plynem osvětlovaných, čištěných
košťaty a vodou z městských podniků, dívá se na městské hodiny,
odvádí denně svoje děti z městské školy, jezdí po městské dráze,
chodí do městské knihovny, připravuje se na schůzi, kde se bude

jednati o rozšíření podnikání obecního a při tom se sebevědomé směje,
jak nepraktickými jsou sny socialismu, s nimiž praktický muž se ne-
zabývá.

Tak vyvíjela se praxe beze všech theoretických skrupulí až do
druhé polovice devadesátých let. Když ale Fabiovci pojali poměšťování
podniků ve svůj program a pařížský kongres socialistický z r. 1900
výslovně označil obecní socialismus jako průkopnickou práci, narazilo
rozpoutané hnutí na odpor, v němž se spojili staří angličtí individua-
listé s těmi, kdo obecním podnikáním byli poškozeni resp. vyvlastněni
a v roce 1900 už došlo k parlamentní anketě, která měla komunali-
sování podniků vytknouti přípustné a prospěšné meze, aby dle toho
parlamentu dáno bylo zásadní vodítko při povolování podobných pod-
niků, jež si obce dříve musí v každém případě vyžádati. Anketa ne-
měla positivních výsledků; boj pro a proti vedl se dál, na komunální
podnikání svalováno docela i ochromení průmyslové supremacie an-
glické a když i Balfour připustil, že obecenstvo je znepokojeno rostoucí
podnikatelskou činností obcí, usneseno svolati novou parlamentní an-
ketu a předeslati jí šetření o finančním stavu obecních podniků.
Právem ohrazuje se W., aby výsledky tohoto šetření byly beze všeho
aplikovány na naše poměry. Ale jsou jistě i pro nás poučný, čím
větší i na pevnině činí pokroky poměšťování podniků nejrůznějších
oborů.

Výsledky zmíněného šetření o třicetileté periodě poměšťovací
nejsou právě růžový. Provází ji především rapidně rostoucí zadlužení
obcí a vzrůst dávek obecních. Od roku 1874 — 1899, v kterémž ob-
dobí státní dluh zmenšil se o 137 mil. lib., vzrostly^ dluhy obecní
o 183 mil. lib. a obecní dávky ze 17 na 38 mil. lib. Ze, když ovšem
ne celý, přece značný podíl na tom asi připadá na obecní podnikání,
svědčí okolnost, že dle nejnovějších dat mají města v živnostenských
podnicích investováno 121,000.000 Hb. a jen v pětiletí 1895—1900
investovala v nich 98 mil. lib., z čehož IIV2 mil. v plynárnách a
elektrických zařízeních osvětlovacích. Současný vzrůst obecních dávek
uvádí se rovněž ve spojení s tím, že většina podniků městských bude
se rentovati teprve v budoucnosti, přítomnost tíží jen jich náklady,
zvlášt při pravidelně dražší správě obecní. To je ovšem přehnáno. Dle
šetření ministerstvem vykonaného plyne (po odečtení úmoru a zúro-
čení) do pokladen obecních z obecních investicí toho druhu čistý zisk
378.281 liber. Nelze také zapomínati, že celá řada podniků obecních
(hřbitovy, lázně) vůbec předem bez vyhlídky na zisk, spíše na ztrátu,
se zřizuje a že mnohé z nich právě teprve výnosností ostatních prů-
myslových podniků obecních vůbec jsou umožňovány a že snad vůbec
rostoucí břemena moderní správy obecní rovněž jen z tohoto pramene
budou moci býti hrazena. Povážlivějšími jsou námitky ohledně nepi'"í-
znivého vlivu obecního podnikání na průmysl. Zejména pokud jde
o průmysl elektrotechnický, dovozuje referát značné ochromení jeho
jednak tím, že doba zákonem ustanovená, po jejímž uplynutí podobný
podnik obcí v jejím obvodě připuštěný, spadá výkupem na obce, sta-
novena příliš krátkou, takže veškerou podnikatelskou činnost podvázala,

co zatím cizí průmysl Anglii značně předstihl. K tomu přistupovaly
šikany obecních správ jako dozorčích úřadů a zároveň často i konku-
rentů; elektrárny městské pak namnoze byly samy pasivní, uvalujíce
břemena na poplatnictvo na prospěch omezeného kruhu svých odbě-
ratelů. Kromě toho ale vytýká se komunálním závodům nepokrokovost,
nechuť k technickému a komerčnímu zlepšování závodů, využitkování
jich rázu lokálně monopolního. Dnes na př. vyrůstá automobilismus
ve způsobilého konkurenta tramwayí, v nichž obce investovaly miliony
a budou jej přirozeně, jak jen možno potírati a pod. Další vadou je
přes míru jdoucí funkcionářství, záplava úřednictva z povolání, Angli-
čanu vždy proti mysli, protože stále víc zmenšuje počet čestných
funkcionářů, odvádějíc je do placených míst a snižujíc tím niveau sa-
mosprávy občanské. Podnikání obecní svádí mnohdy i k zneužití hospo-
dářské moci při volbách a voličské politice (favorisování voličů strany
v podnicích obecních a pod.). Stavební činnost obecní (laciné bytyj
leckdy zahání a ochromuje podnikavost soukromou, kdežto obec sama
zase skutečné potřebě dovede vyhověti jen zvolna, draho, ne dost
plánovitě a energicky a pod.

Ke všem těmto námitkám svým řadí protivníci municipálního
socialismu i theoretické obavy, že je průkopníkem socialisování společ-
nosti, potlačuje iniciativu a energii individuální, námitky ovšem, které
paušálně pronášeny jsou vždycky, kdy veřejná správa rozšiřovala obor
své působnosti. O výsledcích šetření tohoto jednati bude nyní ohlášená
parlamentní anketa. Pro nás, kde není ani z daleka onoho tradicionel-
ního anglického odporu proti vsahování veřejné moci ve sféru indivi-
duální, platí až příliš mnohé z vad, právě uvedených. Všeobecně zatím
lze jako vůdčí zásadu pro obecné podnikání vysloviti, že » obecní*
nemá znamenati jen »kšeftovní«, ale vzor po stránce technické, ob-
chodní i sociální a že rozmnožovati fušerství ve všech těchto směrech
není úkolem obecního podnikání.

Brandes ve své slavné charakteristice Ferdinanda Lasalla, žida,
zjišťuje na něm význačné známky jeho rasy, které nejpřiléhavěji vy-
stihuje židovské slovo chutspe, značící duchapřítomnost, drzost, šílenou
smělost, neohroženost a nestydatost zároveň. Jako chorobně exotická,
dekadentní květina vyjímá se v této zahrádce fantasie zionismu, která
y.ií o znovuzřízení dvanáctimilionového národního státu židovského
v Nové Palestině nebo v kterémsi jiném území, které ta či ona velmoc
vůdcům hnutí zionistského nabízí zrovna jako dar danajský. Letošnímu
zionistskému kongresu basilejskému předložena jako nejvzácnější číslo
programu nabídka Anglie, usaditi » národ židovský « v britské východní
Africe s vlastní samosprávou pod anglickou kontrolou; území, kam
nesnadno dostat jiné kolonisty a přirozeně ani nejpřesvědčenějším zioni-
stům, totiž postupně vypuzovaným a vyhlazovaným ruským židům,
nechce se do krajů, které jsou královstvím zimnice a roztržka z toho
na sjezde jen stěží byla urovnána. K tomu všemu — připomíná čelný
list říšsko-německý - hned na tuto zprávu došly protesty zahraničnému
úřadu londýnskému. Africká osada měla být Oitatně jen přechodnou

stanicí na cestě do Jeruzaléma; ale většina kolonistů byla by stanice
té nepřežila. Je ku podivu, jak přes to všecko zionismus obratnou
agitací svých vůdců získává si víc a víc přívrženců, ač ovšem v praxi
nepostoupil dál než k nahromaďování značných fondů k účelům kolo-
nisačním. Většině uměle konstruovaného » národa židovského «, který by
dnes sehnán do zaslíbené země představoval nejpestřejší mosaiku ne-
sčetných kultur jinonárodních, více méně strávených a asimilovaných,
ani z daleka nechce se tam proto, že umělé přesazení z prostředí,
v němž se už tolik aklimatisovali a s takovým úspěchem, jak hned do-
ložíme, bylo by zřejmou pohromou » národní*. Výminku činí ovšem
hlavně pronásledovaní židé východoevropští; události v Rusku, Ru-
munsku spolu s vytlačováním židů mlčky z veřejných postavení (civil-
ních a hlavně vojenských) v Německu, částečně i u nás a jinde a
s antisemitskou agitací jsou jedinou, diskuse schopnou motivací celého
hnutí, ale k vůli tomu hned exodus do Palestiny znamená většině židů
přece jen povážlivou ilustraci k příslovečnému dítěti z lázní vylitému.
Snad mimoděk napsal žhavou satiru na celé toto hnutí Sombart ve
svém posledním skvělém díle »0 německém národním hospodářství
v devatenáctém století, « kde praví : »I když nepřeceňujeme vliv živlu
židovského na utváření se našeho hospodářského života tolik, jako
největší žid devatenáctého století, Karel Marx, když praví, ,že praktický
duch židovský stal se praktickým duchem křesťanských národů', ,že
židé potud se emancipovali, pokud křesťané stali se židy' a ,že reální
podstata židovstva vtělila se v měšťáckou společnost', že jinými slovy
moderní, kapitalistické a židovské hospodářství jsou pojmy totožnými,
musíme nicméně uznati, že všechen náš život hospodářský, jak se
utvářil v devatenáctém století, naprosto byl by nemyslitelným bez sou-
činnosti židů. Postavíme-li se na stanovisko novodobého vývoje hospo-
dářského, pokládáme-li rozvoj kapitalismu a tím uvolnění mocných
sil produkčních za pokrok, klademe-li váhu na místo, jaké dnes ta
která země zaujímá na světovém trhu, nemůžeme než přiznati, že si
le juif n'existait pas, il faudrait Tinventer. «

*
Meziparlamentní unie pro rozhodčí soudy konala 7. t. m. jede-
náctý svůj kongres ve Vídni za přítomnosti 550 zástupců všech ná-
rodů. Předseda, Dr. Arnošt z Plenerů, konstatoval, že myšlénka mezi-
národních rozhodčích soudů dnes již má pevné místo v politické sou-
stavě mezinárodních vztahů civilisovaného světa, třebas i státy a
zejména velmoci prozatím ochotny jsou, podrobiti jednání rozhodčímu
jen otázky druhého řádu. Po něm měl Dr. Korber jeden ze svých
neupřímných krasořečnických výstupů. Celé ostatní jednání sjezdu po-
dalo neklamný důkaz, jak zralá je idea ligy míru u všech lidí dobré
vůle, kteří do eventuelního času belli nemají co mluvit. P.

ŠKOLSKÉ: Universitní kursy učitelské - Hospodářská paedagogika — Rozvoj pokračovacího
školství — Zemské školy hospodářské.

Učitelstvo uvažujíc o svém poslání ve společnosti a vyciťujíc,
že pro toto vážné poslání bylo v průběhu předběžného svého vzdělá-

vání velmi skrovně duševně vyzbrojeno, chopilo se v posledních
létech svépomoci a zřídilo si na mnohých místech svým nákladem
kursy k dalšímu svému vzdělání. Je tím potěšitelnější tato žízeň
učitelstva po občerstvujícím nápoji vzdělání pokud možná nejvyš-
šího, universitního, čím méně je na příslušných místech vůle a ochoty
důležitou otázku učitelského vzdělání v duchu doby nové rozřešiti.

Učitelstvo dbá o své vzdělání ustavičně mezi lopotnou svou prací
během roku školního, i ve chvíli odpočinku a občerstvení vyměřené,
o prázdninách. Universitní kursy zřízené jednotou »Komenský« pro
Prahu a okolí navštěvovány jsou již čtrnáctý semestr učiteli a učitelkami
během školního roku. Letos vykládá v nich univ. doc. dr. Fr. Cáda
o studiu dítěte (pedopsychologii) a univ. doc. dr. Ed. Babák o fysio-
logii člověka.

V Mladé Boleslavi v cyklu universitních přednášek uspořádaném
spolkem »Komenský« přednášel univ. prof. dr. F. Drtina o historickém
nástinu vývoje organisace školské a současných směrech reformních,
doc. dr. Fr. Krejčí o rázu nové psychologie a významu jejím pro
paedagogiku, doc. dr. Fr. Cáda o smyslových výkonech člověka po
stránce psychologické.

O prázdninách navštěvovalo učitelstvo umělecko-výchovný kurs
přednáškový uspořádaný u příležitosti výstavky pro uměleckou výchovu
v Kutné Hoře. Přednášel v něm prof. dr. O. Hostinský o zásadách
a cílech umělecké výchovy, doc. dr. Fr. Cáda o umělecké tvořivosti
dítěte, prof. dr. B. Matějka o malířství a sochařství v XIX. stol., prof.
Braniš o činnosti umělecké, učitel J. Petr o umělecké knize pro mládež,
F. V. Krejčí o uměleckém díle v literatuře.

Ústřední spolek učitelský na Moravě uspořádal o prázdninách
cyklus přednášek v Brně, Doc. dr. E. Babák podal v něm přehled
fysiologie člověka, doc. dr. VI. Novák vykládal o zářivé energii, prof.
dr. Studnička o nauce buněčné, prof. J. Koloušek přednesl úvod do
národohospodářství, prof. dr. Němec podal přehled fysiologie rostlinné.
Také jednota moravských učitelek uspořádala o prázdninách v Luhačo-
vicích cyklus 12 vhodných přednášek z různých oborů.

Německé učitelstvo v Cechách účastnilo se universitního prázdni-
nového kursu v Litoměřicích, v němž vyslechlo přednášky o ethice
ve službě výchovy, o dějinách německé literatury v klassické periodě,
o chemii organické, optice, elektřině, osnově rakouského státního práva,
Napoleonovi I. a jeho době.

Velké oblibě těší se universitní kursy prázdninové, pořádané
spolkem rakouských německých docentů. První byl uspořádán ve
Wolfsberku v Korutanech, druhý v Lubně ve Štýrsku, třetí o posledních
prázdninách v Dornbirnu ve Vorarlbersku. Tohoto účastnilo se 225
posluchačův a posluchaček ze všech zemí rakouských i některých
cizích. Dr. W. Jerusalem z Vídně přednesl v něm úvod do filosofie
a vykládal Gotheova Fausta, dr. O. Mayr z Lubna vyložil základy ná-
rodohospodářství, dr. K. Kaser z Vídně dějiny Evropy v r. 1815 — 1848,
dr. Wagner z Vídně úvod do botaniky, dr. A. Szarvassy z Brna nauku
o teple, dr. J. Pollak organickou chemii. Jednotlivé kursy byly

18- — 27hodinové. Myšlenka rakouských docentů přednášeti v krásném
prázdninovém okolí a spojiti tak krásné s užitečným je opravdu zna-
menitá. Posluchači nejen se poučují o důležitých pro své povolání
oborech vědeckých, ale poznávají na četných výletech do nejširšího
okolí konaných bohatství krás přírodních. Také účelně zřízené čítárny
a knihovny jsou jim k disposici.

V Německu již několik let pořádány jsou pro učitelstvo prázdni-
nové kursy při universitách v Greifswaldu, v Kielu, v Marburku nad
Lahnou, v Erlangách, ve Wúrzburgu, Vratislavi a vjeně, kteréžto po-
slední těší se zvláštní oblibě. Jenských kursů účastnilo se letos 361
osob (36^0 učitelek), mezi nimiž i 4 Cechové. Jméno prof. paedagogiky
W. Reina má tu zvláštní přitahující sílu. Na jenském kursu se nejen
přednáší, ale i debatuje.

Někteří čeští učitelé navštěvují o prázdninách také kursy fran-
couzského jazyka, pořádané zvláště na universitách švýcarských: že-
nevské, lausanneské, ri€uchátelské. Je třeba, aby učitelé rakouští byli
nejen k návštěvě kursů pobízeni, ale aby se pro ně zřídila tak jako
pro učitele z Německa od příslušných činitelů řada potřebných sti-
pendií, jimiž by se návštěva nejlepším způsobem umožnila

Národohospodářský ruch vyvolává v kruzích německého učitelstva
rokování o hospodářské paedagogice (Wirtschaftspádagogik), které se
vytýká za úkol vzdělati mládež školní co nejúčelněji a nejúspěšněji pro
hospodářskou současnou společnost. Význam hospodářského vychování
se zvyšuje tím víc, čím bohatší a rozvinutější se stává hospodářská
kultura. Neni pochyby, že se ve školství náležité nepřihlíží k tomu,
aby si mládež osvojila pro život nejpotřebnější a nejzákladnější poznatky
z národohospodářství, a že je tu třeba jisté nápravy. Potřeba, aby
obecné školství na svém horním stupni k hospodářským úkolům sou-
časné společnosti přihlíželo, aby se dalo v učebných osnovách náležité
místo poznatkům národohospodářským, jest zcela oprávněná.

Dodnes jen velmi malý zlomek občanstva vyzbrojuje se pro spole-
čenské úkoly hospodářské ve výše organisovaných odborných školách.
Největší část lidu odkázaná na obecnou školu nebo nanejvýš na její
vyšší stupeň, školu měšťanskou, všelikého hospodářského vzdělání po-
strádá. Mnoho by mohly činiti pro hospodářské vzdělání stále se množící
pokračovací školy. Než ani tu se mnoho k hospodářské stránce vy-
učování nepřihlíží, a mimo to školy tyto nejsou ani z daleka tak roz-
šířeny, aby se staly přístupnými všem vrstvám lidu. Velká většina
společenská, žijící po venkově a věnující se rolnictví, řemeslu, obchodu,
je beze všeho základního vychování hospodářského a koná svoje životní
povolání beze všeho zřetele k novým požadavkům doby tak, jak je
konaly generace předchozí. Mimo to na venkově vyučený řemeslník,
obchodník dnes zřídka kdy opouští humna, aby se podíval do světa
a orientoval se v něm dle slov Palackého v duchu věku nového.

Tím vším zakořeňuje se v nejširších vrstvách našeho lidu venkov-
ského hrozná ulpělost na zděděných formách a tradicích hospodaření,
která je jednou — a ne poslední — z příčin naší národní bídy hospo-
dářské. Nejpatrnější výsledky této ztrnulé konservativnosti jeví se ovšem

ve stavu rolnickém. Co dlouhého úsilí bylo třeba, než se naučil náš
průměrný rolník užívati secích, mlátících a j. strojů hospodářských,
kolik podnětů musilo přijíti se všech stran, aby se naučil užívati v pří-
padech potřeby umělých hnojiv, a kolik přednášek bude u nás ještě
třeba, než se všude po venkově utvoří hospodářská družstva nákupní,
než se naučí naši hospodáři nejen pokud možno nejvíc z pole, chléva
a j. vytěžit, ale i výhodně to prodat bez dosud nezbytného prostřed-
nictví bohatnoucích překupníků?

Odborné školy hospodářské, průmyslové, obchodní, ačkoli půso-
bení jejich je velice blahodárné, nemohou hospodářské vzdělání velké
většiny venkovského obyvatelstva všeobecně zvýšiti a massy tyto pro
vyšší kulturně-hospodářský život uschopniti. Jsou dosud jednak málo
rozšířeny, jednak také někde málo navštěvovány. Známy jsou i případy,
že okresní hejtmanství musila zvláštními vyhláškami a vyzváními naše
hospodáře nutit k posílání synků do škol těch. Loni vyšla dokonce
brožurka Ed. Srbem v Písku vydaná, poukazující na smutný fakt, že
studijní podpory zůstávají na zemědělských školách často nevyužitko-
vány, protože se o ně dost žáků nehlásí. V roce 1901 — 2 přihlásilo se
ze 405 navštěvovatelů středních zemědělských škol o 38 uprázdněných
stipendií pouze 25, ze 446 posluchačů škol rolnických pak o 203 sti-
pendia pouze 146, z 848 navštěvovatelů zimních škol hospodářských
o 169 stipendií pouze 90 žáků. V jediném roce nebylo užito 249 sti-
pendií. Jaký to nehospodářský rys našeho lidu, na své poměry si stále
naříkajícího.

Hlavním místem k rozsévání potřebného hospodářského vzdělání
ve všech vrstvách lidových by se měly státi pokračovací školy. Ty
však dosud jsou po venkovských obcích jenom v nejskrovnější míře
rozšířeny. Je naléhavou potřebou rozšířiti je za podpory státu, země
a obcí do té míry, aby se staly mládeži ve věku od 14 do 18 let
všeobecně přístupnými, aby návštěva jich stala se povinnou tak jako
návštěva školy obecné, aby vyučování v nich udílelo se v denní době
všedních dxiů a aby jejich vyučovací plán větši měrou než dosud při-
hlížel k národohospodářské stránce vyučování. Tak by se dal problém
hospodářské paedagogiky nejlépe rozřešiti ve prospěch národa, země
i státu.

O rozvoji pokračovacích škol v Cechách možno se poučiti ze
statistických přehledů, jež zemský výbor předložil zemskému sněmu
v posledním jeho zasedání. Ve školním roce 1901 — 2 bylo zřízeno
nově celkem 16 pokračovacích škol s vyučovacím jazykem českým,
počátkem škol. roku 1902—3 pak 11 takovýchto škol. Z úhrnného
počtu 416 pokračovacích škol ve škol. roce 1901 — 2 bylo chlapeckých
průmyslových 331 (211 českých, 120 německých), obchodních 49
(25 -r 24), průmyslových a obchodních 9 (7 + 2), loďařské 3 pouze
německé, zlatnická 1 česká, hostinská 1 německá, knihkupecká 1 česká,
knihařská 1 česká, kožešnická 1 česká. Celkem tedy 247 = 6222%
českých a 150 = 37-787o německých. — Z 19 dívčích škol bylo prů-
myslových 14 (11 českých, 3 německé), obchodní 3 (1 -(- 2), průmy-
slové a obchodní 2 (1 - 1). Celkem 13 = 68Vo s vyučovací řečí
českou a 6 = 31 '6^/0 s německou.

Z úhrnného počtu 1431 chlapeckých tříd, přípravek, poboček,
oddělení, odborných kursů a modelov^en bylo 923 českých, 508 ně-
meckých, z úhrnného počtu 108 dívčích 88 českých a 20 německých.
Českých učitelů působilo na 245 chlapeckých školách pokračovacích
1872, německých 809. Na dívčích školách pokračovacích působilo
201 českých a 59 německých sil učitelských. Z celkového počtu 2941
učitelských sil na všech pokračovacích školách vyučovalo 1408 = 47*9Vo
na školách obecných, 999 = 33'97^/o na školách měšťanských,
383 ~ 13-02^0 na jiných školách, 683 =: 23-2Vo mělo odborný
kurs, 235 = 799^0 mělo jiné povolání než učitelské.

Z celkového počtu 44,418 žáků zbylých na konci školního roku
bylo 29.691 = 66-84Vo na českých, 14.727 = 33'16Vo na ně-
meckých, z celkového, počtu 2281 žákyň bylo 1876 = 82-24Vo na
českých, 405 = 17-76^0 na německých školách pokračovacích.
Z celkového počtu žactva bylo 4741 = 10'67o/o obchodníků, 4650
= 10-47«/o zámečníků, 3446 ^ 7-76% truhlářů, 3046= 6'86Vo obuv-
níků, 2458 = 5530/0 krejčích, 2189 = 4-927o zedníků, 1911
=: 4-3Vo strojníků a mechaniků, 1873 = 4-21% pekařů, 1871
= 4'21^/o řezníkův a uzenářů. Nejmenším počtem byli zastoupeni na
pokračovacích školách cínaři 4, pumpaři 5, cihlářů 10, punčochářů 15,
postřihačů 18, mydlářů 22, zlatotepců 26. Bez živností bylo 106 žáků.

Zemská subvence byla poskytnuta 384 školám bezprostředně,
32 pak ve spojení jich se školami řemeslnickými, obchodními a od-
bornými. Celkový náklad na 397 škol chlapeckých obnášel 1,199.62485 K,
na jednu školu 3021 72 K, na 1 třídu 838'31 K, na 1 žáka prů-
měrně 27 "01 K. Celkový náklad na 19 pokračovacích škol dívčích obnášel
209.076 K, na jednu školu 11.004 K, na 1 třídu 193589 K, na
1 žákyni 91 66 K. Stát poskytnul na tyto školy 341.530 K t. j.
24-25Vo, okresy 107.295 K t. j. 7-620/o, obce 169.364-47 K t. j.
12-030/0, obchodní komory 83.700 K t. j. 5-94o/o. jiní činitelé
128.391-90 K t. j. 9.IIV0, školného vybráno 83.888-60 K t. j. 59570,
podpora země činila 202.310 K = 1436^05 neuhrazeným je obnos
292.120 88 K = 2074Vo. Obce mimo peněžní náklad opatřovaly
školám místnosti, jich vytápění a osvětlování a namnoze uhradily
vzniklé schodky.

Zemský výbor chtěje působiti k tomu, aby se pokračovací školy
staly povinnými žádal vládu, aby zákonnou cestou byly přesně určeny
podmínky nutnosti těchto škol se zřetelem k počtu učňů, rázu živností
a krajiny, v níž školy mají býti zřízeny. Opatření toto je nutným z té
příčiny, že návštěva pokračovacích škol byla novelou k živnostenskému
řádu za povinnou prohlášena, zřizování však těchto škol je nedůsledně
zůstaveno vůli místních činitelů. Bylo mnoho případů, kde zřizování
pokračovacích škol narazilo na odpor místních činitelů. Zemský výbor
doporučil dále na základě dobrého zdání zemské živnostenské komise
vládě k provedení: 1. revisi učebných osnov a jich úpravu zkrácením
učiva na obecných školách již probíraného a rozšíření učiva ve
směru odborném jako v technologii, fysice, chemii a pod., 2. vý-
hodnější úpravu dozoru tak, aby inspektorům bylo popřáno více

času a možnosti napomáhati v úpravě vyučování po stránce odborné
se zřetelem k místním organisacím odborným, 3. vydání učebnic
fysiky, chemie, technologie, mechaniky, odborů stavitelských a nauk
obchodních a 4. rozmnožení dosavadních kursů pro učitele škol po-
kračovacích a jich úpravu tak, aby na základě přijímací zkouškou pro-
kázané znalosti v měřictví, průmětnictví a počátcích kreslení učivo
kursu mohlo se rozšířiti v rýsování odborném a též prohloubiti ve
směru technologickém.

Srovnáváme-li poměry českého a německého pokračovacího školství
s poměry ve školství obecném, středním a odborném, přicházíme
k úsudku, že jsou pro nás příznivější. Jde o to, aby se rozvoj tohoto
školství nezastavil, ale dále aby se po vnější i vnitřní stránce vyvíjel.
Zvláště je třeba, aby byl u vlády slyšen hlas dělnictva v posledních
dnech zřetelně ve schůzích svých volajícího po zrušení škodlivého vy-
učování večerního a nedělního a nahrazení ho vyučováním v době
všedních odpolední.

Součaně předložil zemský výbor zemskému sněmu statistickými
daty doloženou zprávu o stavu hospodářských škol zemských a zemí
podporovaných za šk. léta 1898 — 1901. Počet hospodářských škol
vzrostl v uvedeném tříletí o hospodyňskou školu v Německém Brodě.
Střední hospodářské školy v Chrudimi a Kadani byly převzaty do
zemské správy. Koncem školního roku 1900-1 byly v Cechách 2 zemské
hospodářské akademie, 2 zemské střední hospodářské školy, 1 střední
hospodářská, 15 rolnických, 1 zemský pomologický ústav, 1 vinařsko-
ovocnická škola, 27 zimních škol hospodářských, 5 hospodyňských,

I mlékařská, úhrnem 5 ústavů zemských a 50 zemí podporovaných.
Na všech školách bylo koncem r. 1901 2273 žáků proti 1912 na za-
čátku 1897. Uznává se potřeba poskytnouti absolventům nižších škol
hospodářských právo na dvouroční vojenskou službu, v kterémžto pří-
padu by se návštěva jich značně zvýšila. Zemskému výboru ne-
podařilo se dosud vymoci od vlády všem zemským hospodářským
školám práva veřejnosti. Pro učitele hospodářských škol konán byl
první kurs od 2. do 12. října 1899, jehož se účastnilo 50 českých
a 17 německých posluchačů ve dvou odděleních. Na uhrazení nákladu
s těmito kursy spojeného povoleno bylo 61 stipendií po 100 K. Druhý
kurs byl konán ve dnech 14. —18. října 1901 za účasti 30 českých,

II německých posluchačů, z nichž každému dostato se 80 K pod-
pory, Tresti přednášek konaných byly ve zvláštním spisku uveřejněny
a všem školám hospodářským zaslány. Lze očekávati, že za účinné
podpory příslušných činitelů hospodářské školství přinese mnohoná-
sobný užitek,

DIVADELNÍ: O druhém divadle — Novinky Národního divadla domácí i cizí — Ztráty Nár.
divadla — Pohostinské hry.

LITERÁRNÍ: R. M. Rilke, Das Bnch der Biider — Literatura česká devatenáctého století —
Nové divadlo král. města Plzně — Almanach Slavie 1903-1904.

Přehled činnosti divadelní rok od roku se více vybavuje z upou-
tanosti k jedinému Národnímu divadlu a více a více divadel mimo ně

činí nárok, aby k nim byl vzat zřetel. Letošní rok byl v ohledu tom
velice důležitý: sbírkami konanými po celém národě zajištěna Národnímu
divadlu v Brně vlastní budova, městské divadlo v Plzni je již činno ve
vlastním domě, a při koupi velkých pozemků Eichmannových usnesla
se městská rada Král. Vinohrad, že vystaví na nich divadlo městské,
čímž se stane, že druhé divadlo, o němž vedena po léta tak živá
diskusse, jeví se v dosahu uskutečnění.

Současně zřízeno pod záštitou kruhů, blízkých měšťanskému pivo-
varu, na samé půdě města Prahy, ovšem ve vzdálené jeho části, divadlo
lidové »Urania«, které se těšilo velké přižni obecenstva a kritiky.
Výpravné hry cizí i domácí, jako nepodařený »Kryšpínek« od Želen-
ského. střídaly se tu se staršími dramaty, jako »Pražský žid«, Tylův »Hus«
a j., jež na nezkažené obecenstvo ještě jeví svou působnost. Za ředitele
povoláni vynikající herci Národního divadla, nejprve Slukov a po jeho
smrti Seifert. Nebylo však možná vydupat kmen herců, a zjevilo se,
že to množství dobrých herců venkovských divadel, o němž tak často
čteme, že toužebně hledí na brány pražského divadla, asi není tak
velké.

Velmi vážné nároky by mohlo činit na hodnost druhého divadla
Svandovo divadlo smíchovské, kdyby nebylo se vzdalo příliš záhy
svých vyšších snah a neobmezovalo se příliš na to sloužit touze po
zábavě. Zpráva o posledním šestiletí svém, kterou divadlo rozeslalo,
svědčí o tom, že divadlo to má jisté právo stěžovat si na nevšímavost
kritiky v dobách, kdy mířilo k vyšším cílům, a dovolávat se toho, že
vykonalo velmi mnoho pro nejmladší generaci našich dramatiků a pro
seznání moderní dramatické tvorby cizí. V seznamu her domácích,
které Svandovo divadlo uvedlo na jeviště, neshledáváme ovšem prozatím
jediného jména dramatu, které by se bylo osvědčilo trvale cenným,
ale nikdo nepopře, že je velmi výhodno míti takové pokusné divadlo,
a že by bylo žádoucí, aby smíchovské divadlo se nevzdalo všech vážněj-
ších snah. Jeho kmen herců je tak dobrý, že je škoda zaměstnávat jej
pouze ve fraškách, které se nestávají lepšími tím, že se seřadí v cyklus
ve prospěch spolku českých žurnalistů, a v operetách pochybné ceny.
Přes to vše, ač by se téměř zdálo, že nastanou rozpaky z příliš-
ného množství druhých divadel, neupustilo se od myšlenky zřídit druhé
divadlo na půdě vnitřního města pražského, aniž však se myšlenka
přiblížila uskutečnění.

Národní divadlo oslavilo v listopadu t. r. čtyřicetileté jubileum
otevření prozatímního divadla českého řadou her hlavně z těchto čtyřiceti
let pocházejících; tu sehrán Tylův » Strakonický dudák«, Stroupežnického
»Furianti« a »Hrobčický z Hrobčic«, Vrchlického » Noc na Karlštejně «,
Kvapilo va » Pampeliška «, Jiráskova »M. D. Rettigová*, Šubertův »Jan
Výrava«, » Směry života« od Fr. Svobody, Štolbova »Mořská panna«,
a last not least, Samberkovo »Jedenácté přikázání «. Několik z těchto
dramat teprve nedávno zmizelo z repertoiru, některá se dokonce ne-
dávno na něj dostala, a ostatní cyklus nejevil jiné pravdy, než onu,
kterou potvrdí i letošní cyklus české činohry na oslavu dvaceti-

letí Národního divadla, že vlastně původní činohry nemáme. A dokud
divadlo dovede každé jubileum oslavit krásnými cykly operními, sne-
seme ten nedostatek s lehkým srdcem, ale litujeme herců a režie,
že jsou namáháni tak nevděčnými úkoly za účely tak pomíjejicnými.
Na tom výsledku ovšem nemění starší ještě veselohra, z nepochopené piety
sehraná na » oslavu « básníka » Kytice «, Erbenovi » Sládci «.

Také původní tvorba letošní nedala nám ještě kýženého dramatu
ceny trvalé, ač několik novinek od básníků prvních jmen bylo hráno;
Jaroslav Vrchlický, jehož padesáté narozeniny slavilo divadlo provozo-
váním * Soudu lásky «, nepřipojil k svým pětadvaceti dramatům nového
(» Knížata « se budou teprv hráti), ale z pozůstalosti Zeye7'ovy hrála
se legenda »Pod jabloní«, v niž zprimitivělý básník prostou pohádku
rozvedl na scény divadelní, aniž se pokusil učinit je skutečným dra-
matem. Tuto nedramatičnost ani hudba ani bohatost výpravy nedo-
vedla nahradit.

A podivuhodně shledáváme tutéž vědomou nedramatičnost v po-
slední novince roku, v historickém dramatě Jiráskové »Jan Zižka«,
hraném v den Husův, Drama předvádí a sice úchvatně řadu velkých
dějinných událostí r. 1422 a 1423. Vidíme osudný sněm moravský,
na němž páni podléhají hrozbám Zikmundovým a odpřísahají kalich,
Žižka osvobozuje Prahu a je s jásotem uvítán, kutnohorští měšťané
utíkají a hynou v mrazu, Zikmund je poražen u Německého Brodu,
Žižka uzavírá smír mezi stranami v Praze, vidíme Prahu se spolčovat
s pány a jsme svědky dojmu, který učinila porážka u Malešova, Žižka
před Prahou smiřuje se s Pražany. . . . Všechny ty scény předvádí
nám drama Jiráskovo co nejvěrněji dle historie, ba důkladná znalost
historická je působivosti hry přímo na závadu. Jirásek předpokládá
příliš mnoho vědomostí historických u svých posluchačů, myslí, že
obecenstvu stačí narážka na popraveného šlechtice Sádlo, nebo na
boje stran v Praze. Nebýti tohoto přílišného historismu, mohla by hra
Jiráskova být ne sice dramatem, ale znamenitou » historií* ve smyslu
Shakespearově, jakých bychom si přáli několik z péra básníka našeho.
Neblahým následkem toho historismu bylo, ze Jirásek uvedl na scénu
příliš četné historické osobnosti, aniž byly proto zvláště bohatě indi-
vidualisovány. Proto na Národním divadle jako u nějaké kočovní
společnosti herci hráli po dvou a třech úlohách.

Příkrým opakem přehistoriso váného dramatu Jiráskova byl »Fal-
kenštejn« Hilbertúv^ který působil hluboký rozruch v divadelním
světě, ale pokročiv hlučně na divadlo, tiše zase zmizel. »Falkenštejn«
je úplně nehistorický, jenom kostra děje je vzata z dějin, ale motivace
a celá řada dějů je vynalezena bez zřetele k pramenům, mluva je je-
diným hrozným anachronismem. »Falkenštejn« vůbec chce být mo-
derním dramatem, a básník hrdinovi dal mnoho ze svého. Závišovi
dává padnout za svobodné Cechy proti biskupovi, který předčasně
tuší ideu státu rakouského. Kunhuta zvláště je moderní žena, o jejíž
duši zápasí mrtvý velký král a Závis, jehož konečně obětuje zájmům
svého syna. A nikdy nenabýváme přesvědčení, že Závis je tím velkým
mužem, za jakého se sám pokládá, který smí sáhnout za meze dobra

a zla. Je to drama hodně dekadentní, i co se týče obrazu, který nám
kreslí o umění básníkově.

»01ga Kubešova* Frant. Svobody je tragedie osamělé duše
dívčí, urážené okolím — šosáckou rodinou pražskou; nemá víry v či-
stotu a nesobeckost mužskou, i když jí vstoupí v Hlavsovi skutečně
vstříc, a dá se veštvat v samovraždu, jak zpracování pro jeviště změ-
nilo zakončení původní, jež jí dalo utonouti v šílenství. Drama Svobo-
dovo značilo návrat básníkův z oblastí symbolistických k realistickému
pojetí, a na této cestě dospěl Svoboda k dvěma nejúspěšnějším, ač
malým pracím toho období; jsou to veselá fraška ^Lapený Sam-
sónek«, v níž dobromyslně a povýšeně kreslena společnost malo-
městská, a roztomilá veselohra »Poupě«, líčící probuzení dívčího srdce,
hra plná poesie ; přes nepatrný objem svůj je to perla mezi novinkami
domácími i cizími toho období.

Opožděnou novinkou bylo Subertovo »Drama čtyř chudých
stěn«, napsané již r. 1894, ale censurou dotud zakázané. Je to na
oko drama sociální, jednajíc o boji za mzdu a o sporu mezi dělníky
a společností, ale ráz sociální je pouhým nátěrem pro drama národ-
nostního boje, boje o českou školu v uzavřeném území. Povahy děl-
níků jsou přeidealisovány, zlý úředník rovněž idealisován na černo,
svévolným vtěsnáním dramatu do čtyř chudých stěn dělnické jizby,
kde se boj jen obráží, ale nevybojuje, zbavil se autor možnosti drama-
tického vzpětí. Proto úspěch nevěstí dílu trvalosti.

Z dramat modernistických Hladíkova »Závrat«, o které se
četlo ve francouzských listech více než o všem našem kulturním po-
čínání toho roku, byla stejně nepodařena, jako začátečnické aktovky

»Nezabiješ« a »Konec«.

Mezi novinkami cizími vynikají Gorkého »Měšťáci«, řada scén,
v nichž básník odsuzuje společnost, tvořící jaksi střední vrstvy ruské,
nejen zjevné sosáky, malicherné starce, ale i mládež, třeba se oháněla
moderními frasemi. Jen v kruzích dělnických vidí lepší budoucnost.
Významný jest jeho Tetěrev, který se stal pijanem, poněvadž přeby-
tečných sil ducha a těla nelze v Rusku užit, je lépe a výhodněji pít.

Nejúspěšnější novinkou byla Maeterlinckova »Monna Vanna«;
drama, které značí velmi značný a příkrý obrat v produkci básníkově,
který od dramat, jež nesnášely hrubého dotknutí jeviště, přešel k hře,
plné efektů vypočítaných, jako je obraz osvětlené Pisy, ke hře hlásající
názor světový tak různý od dřívějších dramat jako život a smrt. Pravá
vášeň žití mluví z těchto Italů renaissance, kteří život téměř nově ob-
jevili, jako starý Marco, který vyjednávaje v táboře nepřátelském, vy-
kopává tam torso antický. Monna Vanna, zbožňovaná, čistá kráska,
obětuje svůj stud a svou čistotu, aby zachránila své spoluobčany, a
zůstavši čistá v stanu vítězově zavrhne i pouta věrnosti, která se stala
mrtvou pro nedůvěru manželovu a lží a lstí osvobodí milence a uprchne
s ním. Úloha Monny Vanny osvědčila se z celé letošní produkce
nejlákavější pro představitelky: viděli jsme mimo paní Kvapilovou

NAŠE DOBA. R. XI., č. 1. 1903. 20. října. 5

i Srbku pí. Nigrinovou a Chorvatku pí. Šramovou ve významném
dlouhém plášti.

Spíše záliba v boji s kritikou přiměla asi správu divadelní, že
provedla Flachsmannovu »Spravedlnost«, než přesvědčení o dobrotě
kusu, který je tendenční a to druhu nejhoršího, nudného totiž.

Drama, které ve Španělsku bývá provozováno v den dušiček,
Zorrillova »Don Juan Tenorio« seznali jsme též, a bylo by žá-
doucí, kdyby zatlačilo nezmařitelného »Mlynáře«. Opravdu dramatickým
rozřešením úkolu, který pověstný svůdce sevillský klade ode dávna
dramatickému umění , truchlohra Zorrillova není, ale je zajímavou
ukázkou umění španělského z doby novější.

V kroj renaissance halí se také Fuldova »Blíženka«, veselohra
skvělé veršové formy, ale nad míru chudého obsahu, používající sta-
rého motivu podobných sester.

Zajímavé bylo drama dětské duše » Dětské svědomí « od
česko-německého básníka Saudka.

Ostatní novinky náležely lehčímu druhu a sloužily zábavě, na
neštěstí ne vždy úspěšně. Co shledalo divadlo a také kritika pěkného
v de Curelove »Figurantce«, nepochopuji.

Na půdu povážlivější uvedly divadlo veselohry »Má syna« od
Dancourta a Vaucaira a » Strážní andělé « (vlastně Dobrá víla)
od Vebera a Soulié. Na takové kusy je vždy třeba autorů dvou, jeden
by si všechen ten nevkus nevzal na svědomí.

Nový zlozvyk nastal na divadle překládáním málo vtipných angli-
ckých veseloher, jako bylo Chambersovo » Tyranství slz« 2l Paíiliúv
>No vý clo wn«.

I letos zůstalo divadlo věrno zvyku, že provozuje nově přeložená
dramata Shakespearova^ tak uvedeni na jeviště »Dva šlechtici ve-
ronští« a » Zimní pohádka «, častěji hráno » Romeo a Julie*,
pak »Zkrocení zlé ženy«.

Z domácích starších her nejzajímavější byla »Gazdina roba«
Preissové, která po dlouhé době se zase octla na jevišti, z cizích »Re-
visor«, Sudermannův »Domov«, Moliérovy »Preciosky« a »Zdravý ne-
mocný«, Dumasova »Dáma s kameliemi«, Goldoniho »Paní hostinská«.
— Rada výpravných her starších a novějších jako ^ Cesta kolem svéta«
a » Carův kurýr« ukazuje, jak divadlo je stále odkázáno na přilákání
nejhrubší části obecenstva.

To je obraz repertoiru celého roku, a není ani třeba si připa-
matovat, že pro ten rok byly slíbeny mezi jiným »Oresteia« a » Di-
voká kachna*, abychom cítili, jak daleko zůstává divadlo za úkolem,
spočívajícím na prvním jevišti celého národu.

I letos utrpělo divadlo značné ztráty; dva herci, z nichž ovšem
jeden divadlo již opustil, zemřeli, Slukov a Bittner; oba patřívali k no-
sitelům divadla v době minulé a skvělé. Paní Sklenářová-Malá loučila
se v úloze Hermiony s divadlem, na němž debutovala před čtyřiceti
lety jako Panna orleanská. Téměř jen pan Seifert, který debutoval zá-
roveň, zachovává teď ještě tradice z divadla let šedasátých a sedm-

desátých, skvělých to let pro české herectví. Stalo se totiž, že divadlo
bylo po dobu několika měsíců bez Mošny, ale bylo ušetřeno skutečné
ztráty, jejíž velikost vysvítala z pěkné knížky Stibettovy o Mošnovi
v sbírce » Masky Národního divadla*. Když po uzdravení
svém v »Revisoru« zase vstoupil na jeviště, bylo to dnem radostného
shledání s obecenstvem, ^

Pohostinské hry na Národním divadle nesly letos jediný znak,
srbsko-chorvatský. Mladý chorvatsko-německý herec Ivo Raič šlechtic
I.onjski upoutal značně pozornost hraje Romea a dospěl studiem ja-
zyka tak daleko, že o půl roku později hrál jej po česku; jestli se mu
podaří zmoci úplně obtíže jazykové, bude vítaným členem činohry
naší, která postrádá od let dobrého milovníka.

Tragedka bělohradského divadla Vela Nigrinová předvedla mimo
JMonnu Vannu též » Dámu s kameliemi«, » Madame sans géne« a Magdu
v » Domově «, herečka záhřebská, pí. Ljerka šl. Sramová, známá už od
loňska pohostinskými hrami, Monnu Vannu, Cypriennu, Paní hostinskou
Goldoniho, Toinettu v Moliérově » Zdravém nemocném « a Pepu
v >Myšce« Pailleronově. Všeobecný byl dojem, že živá letora jiho-
slovanská se velmi pěkně uplatňuje na divadle. Táž vzájemnost byla
pěstována také tím, že naše herečky pí. Kvapilová a Laudová vystu-
povaly na jevištích jihoslovanských. — ;/ —

Rainer Maria Rilke. Das Buch der Bil der. Verlag von
Axel Juncker in Berlin. 1903.1

»Tato kniha jest věnována Gerhartu Hauptmannovi v lásce a
z vděčnosti za , Michaela Kramera'«. Jako v Hauptmannově dramatu
nešťastný otec nad mrtvolou synovou se stápí v tajemství smrti, které
mu tak zcela naplnilo duši, že jeho řeč se povznáší k pathosu a plyne
v neuvědomělých rythmech, tak i v nové sbírce Rilkeových veršů leží
spřízněné snění, zamyšlené nad nejtěžším problémem lidstva, nejtěžším
proto, že požaduje řešení života i jeho protikladu. Zvláště v druhé
polovině díla zaznívají silně otázky zásvětí, až v nádherném »Rekviem«
docházejí hymnického posvěcení a v závěrečných šesti verších zakon-
čují »Knihu obrazů« rekovnou oddaností: »Smrt jest veliká,..* Smrt
vrhá před sebe dlouhé těžké stíny, jež v mysli jednotlivcově se mění
v mátohy, a přece tak neodolatelně láká, protože poskytuje klíč k há-
dankám, které drásaly život, protože v sobě zhušťuje temnotu neko-
nečna a protože dává člověku tajemnou víru ve vzkříšení a věčnost. Ale
kdo povznesl svůj zrak k nadsvětským velebám, pro toho pozbývá
nejbližší okolí původních svěžích barev, měníc se v slzavou krajinu,
jíž zamávala noc ohromnými perutěmi: na předmětech zůstal smuteční
závoj, dodávaje jim těžké vážnosti a nového vzezření, jakoby smrt a
noc byly jedinými realitami platnými od staletí po staletí. Pod zorným
úhlem těch dvou veličin mizejí také rozdíly mezi životným a neži-
votným, mezi subjektem a objektem, mezi prostorem a časem, a názor

Srovn. »Naši Dobu« r. X, str. 703 n.

životní se při vší osobitosti povznáší do sfér povýšených nad prostý
subjektivismus, při vší snaze po anthropomorfickém výkladě nepokládá
vlastní já za nic více, než za zvláštní, jaksi náhodný případ kosmi-
ckého, ba druhdy i prostého fysického dění; soucit a společný bol
rozlily se po věcech a přibližují básníkovo stanovisko pantheismu, jenž
ovšem jest neuvědomen. Každá jednotlivá věc nabývá samostatné exi-
stence beze vztahu ke zřídlům své síly, údy odlučují se od těla, cítíce,
myslíce nezávisle od ústředního subjektu: bůh a květina, vteřina nebo
vůně má stejné vlastnosti, stejný strach před něčím neznámým, stejný
soucit s každou bolestí, a tato rovnocennost všech věcí a bytostí má
za následek nejenom, že počitky splývají v chaotickou směs, ze které
libovolný smyslový ústroj vystihne kteroukoli součástku, ale také že
předměty vyzařují zvláštní omamný dech. Ve stavu, který obyčejnému
oku jeví se spánkem, pohlíží básník na svůj svět a co jiný pokládá
za existenci soběúčelnou, to jemu zdá se býti pouhým obrazem
jiných jevů; v tom smysl životních pochodů, pro něž nám chybí po-
rozumění,

Im dunklen Dichter wiederholt sich still

Ein jedeš Ding . . .

Und so geschah Unwichtiges und Schweres

Nur, um fiir dieses tagliche Erleben

Dir tausend grosse Gleichnisse zu geben,

An denen du gewaltig wachsen kannst.
Vergangenheiten sind dir eingepflanzt,

Um sich aus dir, wie Gárten, zu erheben ...

Obrazy ty vykládati jest však dáno pouze zraku nezkalenému
rmutem všedního dne, zraku dětskému a básnickému. Neboť ve svých
základech jsou pro Rilkeho obě bytosti jedno a totéž, básník nepřestal
býti děckem a nepřestává naivně se dívati ve velikém čistém úžasu.
V tom jest výsledek pro vývoj Rainer Maria Rilkeho: i v předchozích
dílech sice umělec a dítě podávali si ruku, ale synthesa tak provedená
představovala pouze jeden pól jeho tvoření; spíše se dalo pozorovati
raffinovanou naivnost, kolísání mezi největší prostotou a ryze artisti-
ckým, přepiatým chutnáním požitků právě nejjednodušších: jako proti-
klad oné prvé složky, to, co kdysi výstižná česká kritika nazvala
u příležitosti Rilkeho novel »Die Letzten« dandysmem. V knize obrazů
bych pro některá místa konstatoval spíše opak : co nejprostší údiv
z raffinovaných pocitů, ve » Fragmentech ze ztracených dní« na př.
jsou vedle sebe kladeny obrazy, které mají chorobnou krásu. Ale vše-
obecně vzato jest protiklad přece zladěn a vše prozářeno, povýšeno
do vyšších neosobních oblastí. Také melancholie Rilkeho v prvých
dílech se mi zdála snáze pochopitelná a příbuzná, slovanská bolest za-
vívala z jeho stránek a nadarmo si neliboval básník v slovanských
motivech, českých lidových písních a ruských bylinách: teď bolest jest
zvýšena a prohloubena zároveň, jest všelidštější, ač ovšem tím na
druhé straně pozbývá barvitosti. V jednotlivostech zůstal Rilke věren
svým zamilovaným představám a snům: má touž zálibu pro existence, kde
pod klidnou hladinou vře a vzdýmá se život, pro mnichy a slepce a zvláště
pro poslední potomky vymírajících šlechtických rodů — »Die Letzten«I

— má touž obratnost ve vystihování náhlého přechodu ticha ve zvuk,
naslouchaje ku př. odbíjejícím hodinám, nebo v zachycování nevýslovně
delikátních hedvábných nálad; má stejnou představu o bohu, dobro-
tivém to umělci, který znaven leká se samoty, protože jest bezmocen
před vlastním dílem — obdobně jako v povídkách »Vom liebenGott«.
Ale v čem nová básnická sbírka převyšuje všecko, co Rilke dosud
podal, to jest pohádkovitě křišťálová řeč, jejíž rýmy pláčí, jejíž slova
alliteracemi pojena zpívají kolébavým rytmem a jež svými jemnými
odstíny podává uchu smysl svůj i tam, kde by představa nemohla dosti
snadno sledovati. o. Fischer.

Literatura česká devatenáctého století.

Díl I. Od Josefa Dobrovského k Jungmannově škole básnické.
S 41 vyobrazeními. Napsali: Josef Hanuš, Jan Jakubec, Jan Máchal.^
Emil Smetánka, Jaroslav Vlček. V Praze 1902.

Díl II. Od M. Zd. Poláka ke K. J. Erbenovi. Se 40 vyobrazeními.
Napsali: Josef Hanuš, Jan Jakubec, Jaroslav Kamper^ Jan Máchal.,
Ltibor Niederle, Jaroslav Vlček. V Praze 1903. Nákl. Jana Laichtera
na Král. Vinohradech.

Průběhem dvou let dospělo toto obsáhlé dílo (oba svazky mají
1824 -\- XIX stran) ke konci druhého dílu. Nezvyklá tato u nás
rychlost ve vydávání obsáhlejších prací byla možná jen spojením odbor-
ných sil. Myšlenka k dílu vyšla od prof. Jar, Vlčka, který sám vydává,
jak známo, » Dějiny české literatury « a sice v posledních sešitech vy-
ličuje totéž období české literatury. Navrhovatele vedlo zajisté pře-
svědčení, že obě díla nebudou si nijak konkurrovati, nýbrž že se budou
dobře doplňovati. A to se výsledkem také potvrdilo. Ze způsobu práce
vyplývá již, že takové společné dílo, v němž se o jednothvé odstavce
rozdělili rozliční spolupracovníci, nemůže býti historií literatury
v přesném toho slova smyslu, nýbrž že jednotlivé partie jsou mono-
graficky propracovány a z nich pak teprve že složen celkový obraz.
Toho si redaktor díla, prof. Jar. Vlček, i spolupracovníci byli vědomi
a proto již názvem díla — nejmenuje se dějinami české literatury

— měl býti tento ráz vystižen. Monografie jednotlivé zobrazují
tu určité idey a úsilí celé doby v jednotném obraze, jindy zase vy-
nikající zástupce těchto nových proudů podávají osobitě v rámci jejich
života, prací a usilování. Tím, že tyto monografie jsou psány od roz-
ličných auktorů, kteří se od sebe liší nejen methodami podání a slohem,
nýbrž někde i v nazírání na určitou věc, ztrácí se často jednotné po-
jímání, ale čtenář za to získává tím, že z fakt podrobně vyličovaných
je veden k vlastnímu soudu, že uniká jisté jednotvárnosti, která by
nutně nastala při čtení řady monografií od jednoho spisovatele. Srov-
nejme ^si jen s uvedeným dílem na př. Rybičkovy » Přední křisitele«.

Čtenář najde v knize některé odstavce o věcech, kterým se
v historii literatury nevěnovává tolik pozornosti, anebo se aspoň ne-
vyličují tak podrobně; ledacos patřilo by do rozprav odborných a ne
do celkového obrazu literárně historického. Ale proti této obšírnosti,
pokud nám známo, nikde nebyly pronášeny námitky. Zdá se nám to

zcela přirozené. Nezapomínejme, že ustálená tradice zrovna naše pro-
buzení líčila ve světle nepravém, které bylo třeba odstraňovat, že právě
o této době bylo dříve pracováno odborně poměrně málo a povrchně.
Přáli bychom si monografií ještě víc. V prvním díle na př. byla by
vítána samostatná kapitola o vývoji nové češtiny spisovné, samostatná
kapitola o počátcích českého časopisectví a novinářství a snad ještě
jiné. V druhém díle kapitola o časopisech, almanaších a novinách,
o vývoji jednotlivých věd odborných (na př. filologii — v prvním dílu
mohla za to odpadnouti — o pracích historických, o filosofii a vědách
přírodních atd.)

Hlavní zásluha díla vedle zevrubné odborné práce a jistoty ve vý-
sledku bádání zdá senám, že spočívá v celkovém pojímání našeho
obrození. Spisovatelé zaujali vesměs rozhodné a mužné stanovisko
proti dosavadní tradici literárně historické. Doba našeho probuzení
podrobena kritice, kritice spravedlivé. Pravda, odstranila se zázračnost
našeho probuzení a uvedena v kausální spojení s vývojem světových
idejí, slouplo se s celého období mnoho šovinismu, strhl se leckter^''^
rys nepravého velikánství. A po mém mínění jeví se v tom nejen ne-
úprosná snaha po pravdě, nýbrž i skutečná pieta k práci buditelské
a úcta k předmětu líčenému. Tuto pietu myslím lze jasně čísti z celého
díla. Našim buditelům věcný rozbor jejich prací a úsilí dodá více cti
a velikosti nežli dřívější jalové, upřílišené superlativy. A pravým vy-
líčením zlých duchů našeho probuzení, jako je to při Hankovi, získají
zase ostatní, kteří dříve bývali nespravedlivě proti nim stlačováni.

Při vší snaze všech spolupracovníků po objektivnosti co největší
jednoho závažného nedostatku se toto společné dílo přece neuvarovalo.
Myslím jistou neúměrnost mezi jednotlivými zjevy literárními, nedostatek
jednotného celkového pohledu na českou literaturu, který čtenáři po
přečtení má zůstati v duši, nebo řekněme jistou spravedlnost literárné
historickou. Všichni spolupracovníci nemají a nemohou míti stejně
přísné měřítko v posuzování zjevů literárních, tak že se někdy podří-
zený básník objevuje ve světle příznivějším nežli básník mnohem vý-
znamnější. A dále se odborná práce dopouštěla jisté neúměrnosti
v celku přílišným rozsahem, který tu i tam byl věnován jednotlivci.
Každý spisovatel jest ovšem zaujat svým předmětem, který si obral, více
nežli jinými. V nejstarší době českého dramatu a české novellistiky na př.
věnován skoro každé práci, někdy pouhému překladu beze vší ceny
literární, podrobnější rozbor, kdežto samostatné a některé dosti významné
práce Chocholouškovy uvedeny jsou jen jménem, Hněvkovského úplné
zapadlému dramatu »Jaromír« věnováno jest více místa, nežli jeho pro-
slulému »Děvínu« a všem básním dohromady, básním to vzniklým ještě
na úsvitě české poesie novodobé. Nespravedlivost literárně historická
je v tom, věnuje-li na př. Hankovi jako básníku skoro tiskový arch,
V. A. Svobodovi asi půldruhého, Lindovi jako básníku 28 stran
(o »Záři nad pohanstvem* psáno tu zbytečně dvakrát, str. 343 — 350
a 773 — 787), ale Puchmajerovi něco přes 4 strany, Palkovičovi a Ta-
blicovi jako básníkům asi 2V2 strany, Vojt. Nejedlému, Jos. M. Rauten-
krancovi, Jos. Herm. Agap. Galašovi, Fr. D» Kinskému dohromady 15

řádek. Někteří svého času velmi plodní a slavení veršovci, jako Pa-
trčka, J. M. Král, Rokos, Ludvík, Kocián a j., ani jménem neuvedeni,
ač literárně historicky v české literatuře existují. Langrovi dostalo se
skoro o třetinu více místa (55 stran) nežli Erbenovi, Safaříkovi jako
básníku tolik jako Kamenickému, Chmelenskému a Pickovi dohromady,
Čelakovskému aspoň dvakrát tolik jako Kollárovi. Sporu pravopisného,
který přece literárně historicky v letech dvacátých znamenal více nežli
spor rukopisný, jen dotčeno, kdežto prvnímu období sporu rukopisného
a ostatních podvrhů věnováno asi 46 stran atd. Ale zjednat tuto spra-
vedlivou úměrnost nebyla věc snadná; nestačila by tu ani práce redak-
torova, kdyby byl měl i všecky rukopisy před vytištěním; tady by
bylo nutno, aby každý ze spolupracovníků znal práce ostatních a podle
celku aby se potom řídil. Ovšem tato neúměrnost může mýliti hlavně
čtenáře průměrného, který si k četbě nepřináší odbornou znalost lite-
rárně historickou, nýbrž má do ní býti teprve uváděn.

V rozdělení byl by na př. M. Zd. Polák měl přijíti ještě do
I. dílu, protože ideově souvisí s předešlou dobou, a do druhého dílu
nevešlo se již ledacos, co tam ideově ještě patřilo. Ale to je vedlejší
věc, hlavní věcí jest, aby to vůbec bylo napsáno.

O jednotlivých kapitolách nelze mi psáti kritiky, jsouť to rozsa-
hem z plné polovice práce mé vlastní a jiné od mých literárních
přátel.

Jako zvláštní ozdobu díla sluší uvésti hojné illustrace a repro-
dukce, které dobu a spisovatele dobře osvětlují, a pak důkladný rejstřík,
který celou práci zceluje a činí přehlednou; takových mozolných a prak-
tických rejstříků máme jistě pozřídku. Je.

No\ré divadlo král. města Plzně. Na pamět slavnostního
otevření dne 27. září 1902. Vydala rada městská. Napsali Jos. Čipera,
c. k. professor, Ant. Balšánek, architekt. Tato slavnostní publikace
vyličuje historii nového divadla v Plzni. Vyniká bohatými zdařilými
reprodukcemi (30).

Almanach Slavie 1903 — 1904. Pro studující škol středních,
odborných i vysokých. Redaktor F. X. Hodáč. Vydavatel J. Gebauer.
Knížka podává hojné poučení o všem, co potřebují věděti studující
jednodivých odborů škol vysokých, odborných i středních strany svých
studií, zkoušek a p.; dále praktické pokyny, jako o branné povinnosti,
o spolcích studentských, spolcích podpůrných a j. Jsou tu i některé
vhodné stručné články informační: » Ženská otázka* od Růženy Svobo-
dové, »Ženské studium* od A. F., >Kolegům strojníkům« od ing. Vlád.
Lista a zejména velmi užitečná a cenná » Bibliografie historická* od

Vlast. Kybala.

T^ÁBOŽENSKÉ A CÍRKEVNÍ: Letošní oslavy Husovy — Prvý sjezd českých evanjelíků.

M. — Referoval jsem o spisku prof. Kalouska, přimlouvajícího
se, aby se vědomosti o Husovi prohlubovaly; ukázal jsem, že neběží
pouze o prohlubování vědomostí, ale mnohem více o prohlubování

přesvědčení, přesvědčení náboženského. Není již
pochybnosti, také u nás počínáme si uvědomovat, že otázka nábo-
ženská není překonána a odbyta jak to starý indifferentní Hberalism
hlásal; sice naše probuzení náboženské je pozvolné, ale je, a také letošní
oslavy Husovy a jejich následky jsou tomu důkazem.

Velmi okázalá byla slavnost při položení základního kamene
Husova pomníku na pražském Staroměstském náměstí. Ale právě ta
okázalost byla důkazem mělkosti a polovičatosti toho starého liberalismu,
jenž v mladočešství skomírá. Vedle potupného sloupu mariánského má
stát socha Husova, ale slavnostní řečník (dr. Podlipný) toho dovedl,
nalézt v tom — usmíření katolicismu a husitismu! Hus prý také byl
ctitelem panny Marie! Před léty s>Nár. Listy « toto usmíření viděly
v povolení slovanské bohoslužby Římem, dnes mladočeský liberalism
usmiřuje se s Římem již docela mechanicky a hmotně — sochou
Husovou !

Ušlechtilejší a jaksi odůvodněný liberalism nalezl výraz také formou
vědeckou a básnickou. Prof. Pekař v » Pamětním listě « k slavnosti po-
ložení základního kamene k Husovu pomníku důvod Husovy oslavy
formuluje takto. Každý Cech prý nelíčené a bezpodmínečně dnes může
oslavovat Husa v jeho mravní a pokrokové snaze; po stránce nábo-
ženské tomu však být nemůže, protože v Husově učení i morálce
je mnoho středověkého, naprosto nepřijatelného našemu rozumu a svě-
domí. V době nábožensky skeptické nebo nábožensky indiíTerentní byla
by oslava Husa náboženskou lží, hříchem na Husovi, neboť naše prů-
měrné křesťanství bylo by v očích Husových kacířstvím, náš názor svě-
tový kacířstvím. O pomníku samém pak prof. Pekař píše tato dojemná
slova:

»Bude státi na náměstí Staroměstském, jemuž tak přibude veliký
ukazatel bolestných kontrastů našich dějin . . . Bude státi nedaleko
místa, na němž vítězný král trestal krvavě vzpouru našeho národa,
vzpouru, k níž prvé základy položeny byly činností Husovou ... A bude
státi nedaleko místa, kde vypíná se pomník, oslavující toto vítězství
legitimity a katolicismu nad kacířským královstvím, kde stojí socha
P. Marie Vítězné ... Je to táž socha P. Marie Vítězné, jen poněkud
změněná a zvětšená, jež stojí na hlavním náměstí veselého a živého
Mnichova a jejíž nápis děkuje přímo Bohorodičce za triumf bělohorský:
Rex, regnum, regimen, rěgio, religio — restaurata šunt sub tuo prae-
sidio ... I v tom, že tu P. Marie je slavena jako triumfátorka nad
národem Husovým, je trpké nedorozumění dějin. Jan Hus byl ctitelem
P. Marie, kult P. Marie je známkou mravněreformatorských snah sto-
letí 14. a 15., s písní Mariánskou na rtech šel M. Jeroným na hra-
nici . . . Nechť tu stojí oba pomníky, pomník naší velikosti a naší po-
rážky, vedle sebe — svědci a mluvčí tragického kontrastu našich
dějin! Ostří jeho otupily věky, ale stín smutku jeho padá dosud do
srdcí našich . . . «

Prof. Pekař má pravdu: lidé nábožensky indifferentní (o lidech
skeptických se to říci nemůže!) nemohou Husa oslavovat nábožensky;
ale prof. Pekař nemá pravdu, chtěl-li říci, že všecka naše doba je ná-

božensky indifferentní. Nikoli — proti indifferentismu stojí živě vědomí
náboženské, vědomí lidí nejen mnohých, ale nejlepších. Hus prý měl
mnoho středověkého, našemu rozumu a svědomí naprosto nepřijatelného
— — a učení a morálku katolickou tento náš rozum a toto naše svě-
domí může a musí přijímat?! Věřím prof. Pekařovi, že ten kontrast
našich dějin je bolestný, trpký, smutný; kdo si tento kontrast poctivě
uvědomí, kdo v Husovi bude ctít mravní a pokrokovou snahu, ten
nepřestane na sentimentálním povzdechu, nýbrž kontrast rozvede
a svému svědomí učiní dost. Slavíce Husa, prof. Pekař praví, máme
pečovat a pracovat o mravní a kulturní schopnosti našeho kmene
národního — dovede národ náš žít mravně a kulturně, když
v nejdůležitějších otázkách mravních (náboženství, církev má přece
poslání mravní, výchovné) se nechce rozhodnout, když před svým
mravním problémem národním, před tím svým » kontrastem* se utíká
do indifferentismu nebo do sentimentality?^

Sv. Cech v Husově čísle »Máje« má úvodní báseň: Kostnická
duma. Básník povídá totéž co historik — cítí stejně ten český kontrast
a stejně cítí stín smutku, padající dosud do našich českých srdcí —
snad básník cítí více než historik smutek a nejen stín smutku, ale to
tu nechci rozsuzovat.

... Co dnes nám zápas věroučných thes?!

A přece když vod zelenavou zlatí

z Čech poutník plyne k výspě Kostnické

a před ním starý dóm, jejž západ zlatí,

vzplá jako viJmo záře mystické,

tu v cizím, všedním na palubě ruchu

bouř citů, myšlenek se zvíří v duchu.

V žár ohromný se dómu věž ti mění

a velebná v tom žáru stkví se líc,

rtem mučednickým v naši vřavu denní

vzkaz věku dávno minulého hřmíc:

»Zas bouře mnění zmítá času lodí —

buď žádost pravdy jejím kormidlem!

Jen ta nechť kroky lidu mého vodí

a v neochvjěném srdci hoří všem,

žár pravdy nezhasí, kdo lidi zdrtí,

a život ve lži horší byl by smrti. «

1 Prof. Pekař v »Časop. Histor.« sešit 3. odpovídá na mé vývody
v minulém ročníku; nebudu již obšírně odpovídat, vidím, že se nedohodneme.
Prof. Pekař všemožně se snaží o svou nerozhodnost. Dotknu se jen jednoho, co
dnes má obzvláštní váhu. Prof Pekař obnovuje své tvrzení, že užívám Husa
na protestantsko ; neznám prý Husa a českého stanoviska, Čechové prý n e-
chtěli se odloučit od církve. V »Pamětním listě« čteme o věci, že prý
Čechové nezamýšleli schismatu, jak protestante, doufali prý ve vyrovnání na
půdě církevní. Že se Čechové (Hus-husité) nechtěli odloučit od církve, je
pravda, ale odloučili se; Luther také dlouho se nechtěl odloučit a od-
loučil se na konec. Vývoj husitismu ukazuje, že vyrovnání s církví bylo ne-
možné; a co platí o Bratřích? »V Husovi je pravda hodně protestantského«
— kolik? Bylo vyrovnání možné? Upozornil jsem několikrát, že Palacký zto-
tožňoval českou reformaci s protestantismem a vytýkám to ; prof. Pekař do-
cela nesprávně činí tuže výtku mně, o tom nemluvíc, že na konec sám v Hu-
sovi vidí »hodné protestantského. « Je jistě nedovoleno, pomáhat si tím, že
prý Čechové si církev jinak představovali než na západě, držíce se ideálu

Co je dnes nám zápas věroučných thes?! A přece!

Denní listy kously do trpkého jablka Husova jak dovedly. »Nár.
Listy « (5, července) v úvodníku napsaly o duchu Husově, že je
» duchem vzkříšení statečnosti, vlastenecké lásky, svobody a pravdy
slovanské*; ale kronikář pod čarou svým unaveným způsobem tuto
slovanskou pravdu pařížsky tepe, ukazuje, jak se o ní blouznilo a pořád
blouzní, a těší se, že nezanikne myšlenka — Husova, čekáte? ne, pana
Ludvíka Jagielského, Poláka z Toruně, jenž před třiceti lety o prvé
slavnosti Husově docela po stančykovsku si žádal, aby vyzkoumány
byly společné prospěchy Poláků a Cechů a společné cesty. Kronikář
»Nár, Listů« touto »dobrou« myšlenkou při okázalé slavnosti své
strany a svého orgánu je všecek unesen: »Kam se poděl ten zname-
nitý návrh? Zapadl v proudu časův! Třicet let tápavého šumu a hluku
se přes něj převalilo . . . « V zakládající listině, vložené do základního
kamene Husova pomníku, čteme také, ačkoli doufáme opravdověji,
o zachování a povznesení své slovanské národnosti,

»Hlas Národa« dal ke slavnosti psát jen pod čarou a podobné
žonglérství, jaké se psalo pod čarou v »Nár. Listech«: pisatel ie nad
» nevinnou okázalost « slavnosti povýšen a horuje o Husových zápasech
morální síly atd,, ale ani slovem neříká, co Hus vlastně byl a co nám
být má. Ale přece: » dějinné kacířství « pražské oslavy splývá v jedno
»s náladou dějinnou*, již vytuší jen český člověk, » mající smysl pro
historické kameny pražské, k nimž přibývá dnešním dnem nový —
dokument doby. Ci jenom dne?!« — táže se spisovatel netuše, kolik
smutné pravdy podal v tom svém literárním akrobatství.

» Politik «, náš zahraničný moniteur, píše docela klerikálně. Hus
je sice »velikou figurou* a t. p., aleje »mučedníkem Kostnickým* jen
v uvozovkách, co učil, v čem chyboval, má vyložit nestranný dějepis. Pi-
satel také se těší ze slavnosti, ale nikdo tím nemá být uražen, neboť
nepřeje si sporů konfessionelních, takového luxusu si mohou dovolit
jen Němci; naopak my máme být rádi, že protireformace národ zase
sjednotila; škoda, že ta jednota není úplná. Na konec spisovatel má
pósu dokonce náboženskou — horlí proti svobodomyslné beznábožnosti
a odkryté nevěře, nelíbila by se mu povrchní slavnost, jediné náboženský
život, čistá mravnost, ryzost přesvědčení opravňuje k následování Husa.
. . . Nechci význam naší žurnalistiky přeceňovat, ale lidé pokrokoví
se mohou zamyslit, kam to naše officielně vlastenecká společnost již
zabředla.

Vážněji a upřímněji oslavovali Husa sociální demokraté, třeba že
také v této straně ten onen routinovaný mluvčí oslav užil více k agitaci
než ku povznesení. i Pěkný je spisek o Husovi a jeho době, napsaný
p. Modráčkem, pozoruhodný tím, že tu zřejmě opustil ekonomický ma-

církve prvotní a ve věrouce opírajíce se pouze (prof. Pekař tu ovšem zase
chybuje) o ryzí a spolehlivý pramen evanjelia Kristova: bylo na této půdě
vyrovnání možné? Neběží o to, co si reformátoři přáli (reformu církve),
ale co se skutečně stalo, Atd.

^ Pro prohloubení Husových slavností v řadách sociálně-demokratických
psáno již v květnu v »Akademii«.

terialism, uznávaje náboženské a duchovní síly vůbec jakožto samo-
statné a kulturně oprávněné a mocné. ^

Z listů ostatních zaznamenávám »Rozh]edy«, které svou různo-
strunnou lyru naladily na loňskou tóninu p. Neumanna a Hilberta,
očekávajíce od budoucí historie, čím Hus byl, dnes prý historie
se toho ještě odvážit nesmí. Autor míní, že pp. Kalousek a Pekař
učinili náběh ku kritičtějšímu pojímání Husa, sice praslaboučký, ale že
byli mnou zakřiknuti. Nepochybuji, že toto mé kritické upozornění na
dilettantský historism pisatel opět prohlásí za zakřiknutí; on »neza-
křikuje«, on pouze — kritisuje.

Listy katolické na mnoze správně kritisují povrchnost oslav;
s Husem, rozumí se, mají stále své obtíže. Reformní »Bílý Prapor«
pomáhá si relativismem historickým : »Byl by prý už čas, abychom se po-
stavili vůči Husovi na jedině správné stanovisko křesťanské spravedl-
nosti . . . Každého nutno souditi dle zákona, který v sobě má, dle
ideálu, k němuž směřuje, dle dobra a povinnosti, jak jim rozuměl.
Musíme odmítnouti, jakoby úsudek Husovy doby proti němu byl
ještě míněním naším«. Co by »Bílý Prapor* k tomu řekl, kdybychom
takto posuzovaly celý katolicism? Prozíravější »Hlídka« proto napsala,
že mladší a liberálnější kněžstvo nad pravdu a nad potřebu povolují
oslavovatelům.

Náboženský význam Husův oslavovali někteří řečníci z tábora
realistického a ovšem také čeští evanjelíci, přímí potomkové národních
církví českých; za to oba denuncováni byli jako šiřitelé pruského prý
»Pryč od Ríma«. Denunciaci způsobily, rozumí se, — svobodomyslné
»Nár. Listy «.

II.

Aféra je známa z denních listů; sám o věci nevím více, nežli
jsem se dočetl; podle všeho zdá se být pravdou to, že »Nár. Listy «
naběhly intrikám německých nacionalistů, kteří z čistě šovinistických
záměrů si nepřejí, aby Cechové stáli proti Římu a aby se smířili
s Němci. ^

Z denních listů je také známo, že se čeští evanjelíci tímto zrád-
cováním v massách svých hnuli, odříkajíce se veřejně a slavnostně podle
svých sborů »Nár. Listů « a mladočešství. Hnutí toto je pro náš národní
a náboženský vývoj významné a proto referuji o sv. Václavském sjezdu
českých evanjelíků, jimž prvá, přípravná fáse hnutí, zakončena.

Sešlo se ve velkém sále v Nár. domě Vinohradském na 2000
lidí, mužův a žen a vyslechlo s velikou pozorností jednání trvající nad

1 Orthodoxní marxisté ozvali se proti spisku svým známým způsobem;
p. Modráčkovi nebylo těžko, obhájit své stanovisko. Viz »Akademie«, září.

"^ »Nár. Listy « zatahovaly do své denunciace také mne; konstatuji
pouze, že jsem se o všech nepravdivých i pravdivých událostech dověděl te-
prve z novin. Výslovně však dodatečně schvaluji, že evajelická beseda a jed-
notliví evanjeličtí mužové se starali a starají o to, aby evanjelická cizina
o našem náboženském stavu byla informována a aby s ní přátelské styky
byly navazovány a udržovány.

5 hodin. ^ Poslouchal jsem také velmi pozorně, neboť zajímalo mne
samého čistě objektivně slyšet, co čeští evanjelíci národu a světu mají
povědět. Přiznávám se, že jsem ze sjezdu měl obavy. Pozoroval jsem
ze svého prázdninového zátiší to spontánní hnutí, viděl v mnohém
projevu nepřipravenost a zbytečnou rozčilenost, i obával jsem se, že by
sjezd byl příliš negativní, ^že by se spokojil odmítnutím »Nár. Listů «
a mladočešství a nedovedl se positivně postavit k časovým úkolům
náboženským a církevním. Jsem potěšen, že mé obavy byly upři lišeny
vážnost a opravdovost, s jakou se jednalo, tenor řečí a jejich obsah
musily přesvědčit každého, že v našich evanjelických sborech máme
skutečné potomky našich velkých reformátorů; smíme mít i naději, že
v nich budeme mít i jejich pokračovatele? . . .

Po stránce politické sjezd byl uvědomělou manifestací proti »Nár.
Listům« a mladočešství. Bylo cítit z řečí a živého souzvuku celého
shromáždění, jak trpce evanjelíci byli zklamáni klerikální zradou » Ná-
rodních Listů « ; právě evanjelíci byly prví a věrní přívrženci svobodo-
myslné strany; působilo mocným dojmem, když farář Šádek, jenž
v r. 1874 přihlásil české evanjelíky k tvořící se straně mladočeské,
ty české evanjelíky od strany té odhlásil.^ Farář Sádek vyslovil však
více nežli toto pouhé odhlášení, učinil totiž přiznání, že »Nár. Listy«
mnohé, přemnohé české evanjelíky demoralisovaly. Co tím mínil, řekl
druhý řečník prohlášením, že mezi evanjelíky liberalism se dodělal
bankrotu.

Čeští evanjelíci byli a jsou ryze českými, mají církev a nábo-
ženství národní, české; ale protestují proti tomu liberalistickému na-
cionalismu, jenž se spokojuje egoismem a zneužíváním jména vlasti
a národa k zájmům nepěkným, často nízkým. Národnost bez mrav-
ního a na konec bez náboženského podkladu je hluchá.

Čeští evanjelíci — to je věc hlavní — chtí se stát náboženskou
solí českého národa; doznávají svou slabost a zanedbanost, ale od-
hodlali se ku práci. Národ počíná se probouzet také nábožensky, toho
probuzení se chtí sami účastnit a troufají si, probuzení to duchovně
i vést. K tomu konci přejí si spojení, ba sjednocení všech evanjeli-
ckých církví v jedno; přejí si dnešní církevní organisací navázat na
českou reformaci přímo, spojenými silami doufají velikému poslání
v národě činit zadost.

Toto volání po sjednocení ozývá se mezi evanjelíky již častěji a
činí se již určité návrhy, o nichž bude muset být jednáno zvláště;
také na sjezde byla aklamace tohoto požadavku velmi živá a odhodlaná.
Stejně živé a odhodlané bylo volání po národní samostatnosti českých
církví evanjelických. Sjezd sám byl manifestací toho proudu, neboť
účastnili se ho svorně vyznávači různých církví.

^ Program: 1. Poměr českých evanjelíků k národu. 2. Styky českých
evanjelíků s cizinou. 3. Stanovisko českých evanjelíků ke hnutí: »Pryč od
Říma!* 4. Poměr českých evanjelíků k politickým stranám. 5. Evanjelický
klerikalismus. 6. Tužby a vyhlídky českých evanjelíků do budoucnosti.

2 Z podrobností zaznamenávám: Mladočeši do programu 1874 přijali
odstavec o rovnoprávnosti všech náboženských vyznání na popud řečníkův.

Styk s evanjelickou cizinou je přirozený a potřebný nejen církvím^
ale i národům; zčínštění je nábožensky i národně škodlivé. Styk ten je
veřejný, nic v něm není tajného a tajeného.

Německé »Pryč od Říma« je českým evanjelíkům sympathické,
proto že není pouze nacionální, jak tvrdí klerikálové, nýbrž také ná-
boženské.

Když několik řečníků odmítlo nařknutí, jakoby také v prote-
stantism bylo klerikalismu,^ na konec sjezd přijal praktický návrh na
zřízení evanjelické rady, »Jednoty Kostnické. «

Sjezd přirozeným způsobem zabýval se více věcmi formálními ý
ale přece bylo patrné, že se čeští evanjelíci probouzejí církevně a ná-
božensky. Církevně: živá touha po přímém navázání na národní církve
starší, odčinění protireformačního přetržení; nábožensky: žít obnoveným
životem náboženským. Arci že právě tu musíme vyčkat dalšího vývoje;
ale rád jsem slyšel, že jeden řečník se dotkl (jen dotkl) poměru
k otázce sociální, zmíniv se, že Kristus neumřel jen pro hrabata, nýbrž
také pro chudáky a chudáky mezi chudáky. Tuto tóninu jsem zaslechl
velmi rád, neboť právě tu je veliký časový úkol všech církví a právě
tu české církve posavad jsou povážlivě buržoasní. Jeden z řečníků na
konec dotkl se nejdůležitější otázky, jak sám řekl, poměru názoru
křesťanského k názoru vědeckému a pokrokovému vůbec; řečník mínil,,
že posud a na vždy názor křesťanský stačí. Proto že věc byla jen
dotčena, spokojuji se pouhým referátem; ale právě o ní budeme muset
jednat častěji a pořád. Bylo by ovšem velmi dobré, kdyby evanjelíci
se zmohli na vědeckou revui, o které se stala zmínka, když bylo mlu-
veno o prostředcích, kterými by budoucí ^Jednota Kostnická« svým

' Spor o to je vlastně slovní. Řečník (farář Souček) vidí klerikalism
v systéme kněžském ; protestantism prý kněžství nemá, proto nemá kleri-
kalismu. Věc má se takto: Protestantism ve svých radikálnějších formách
zrušil kněžství; avšak neučinil toho rázem a všude mírou stejnou. Posud
na př. státní církev anglická má svou hierarchii a kněžství, přes svůj refor-
movaný základ dogmatický; podobně tu i tam církve lutherské a j. mají
hierarchii, nejsouce tak laickými a lidovými, jak pravili řečníci na sjezde.
Idea, ideál není všude uskutečněn.

V užším slova smyslu mluvíváme o klerikalismu jakožto zneužívání
náboženství k cílům politickým; a toho zneužívání je také v církvích evan-
jelických. Uvedl jsem na př. církev německou a zejména politiku německého
císaře ; uvedl jsem také již, že na př. protestantská známá Kreuzzeitung hájí
katolickou církev proti reformnímu hnutí. Protestantští poslancové tohoto
směru hospitovali v katolickém centru — to že není klerikalism }

Tedy: v protestantismu je klerikalism také; je v něm klerikalism
kněžský, vlastně kněžourský, je v něm klerikalism politický. To platí vše-
obecně a v tom všeobecném smysle mluvil jsem o protestantském klerikalismu
také já. Řečník dotýkaje se toho, nesprávně uváděl, jako bych byl mluvil
jen o klerikalismu v protestantismu českém. Naopak, polemisoval jsem proti
upřílišení p. Rohana, o hrubém a nepravdivém osočování klerikálního pana
Mrštíka ani nemluvíc ; avšak, když už o věci musím mluvit, tož nezdráhám
se napsat, že je také v našich evanjelických církvích klerikalismu. Neříkám,
že je ho tolik a tak hrubého a politického, jako v katolicismu; řečník při-
pouštěl, že jsou ovšem také mezi evanjelíky nedostatky a poklesky — mezi
těmi nedostatky a poklesky našel by také klerikály.

povinnostem hověla. Roztříštěnost a slabost časopisů evanjelických po
koncentraci vědeckých pracovníků přímo volá, a proto doufáme, že se
ohlašovaná revue brzy zjeví. Jeden z řečníků správně pověděl, že čeští
evanjelíci mají v národě svou českou misijní povinnost; zajisté. Apoštol
Pavel by dnes jezdil vlakem, telegrafoval a telefonoval by o všem, psal by
do různých časopisů — kdo má světlo náboženské nesmí je stavět pod kbelec,
a misijní povinnost nevyčerpává se obvyklým nedělním kázáním těm,
kteří již jsou získáni a kteří bez toho věří; Ježíš chodil k hříšníkům
a nevěřícím — čeští evanjelíci musejí dovést to, aby se neohroženě
postavili v ten boj o názor náboženský, jenž se bojuje všude duchy
nejživějšími. Někteří řečníci pěkně řekli, že evanjelíkům nestačí,
proti Římu jen své učení chválit a čistého evanjelia se dovolávat, čeští
evanjelíci musejí také čistě žít a působit také svým životem.

ZPRÁVY

Zprávy knižní a literární. Přednášky Delitzschovy : Bábel a
Bible vyšly česky překladem dr. A. Kloudy, nákladem » Samostat-
nosti* ; překlad měl být pečlivější a přesnější. I. za 1"50 K, II. za
1 K. — V témž náklade máme teď Dějiny dogmatu od A. Har-
nacka; překlad podle 3. vydání pořídil Fr. Žilka. O Harnackovi bude
v »N. D.« ještě obšírněji řeč a častěji; zatím na knihu upozorňujeme.
Pěkný překlad podává hojné latinské a řecké citáty také v překladu,
tím spis stal se přístupný kruhům širším. Za 6 K. — »Die Unter-
drúckung der Slovaken durch die Magyareri« je titul velmi
časové knížečky, kterou, doufáme, brzy uvidíme také česky; bohužel
vydavatelé nedovedly spisek náležitě rozšířit knihkupecky. — - Ru-
sínská německy psaná revue (»Ruthenische Revue* ) vychází
dvakrát měsíčně ve Vídni ; redaktoři: B. Javorskij, dr. Ondřej
Kos, Rom. Sembratovič. Ročně 6 korun. — »Franz Grillparzer
und sein Liebesleben von H. Raw, Jahrgang 1904. — Jesus im
XIX. Jahrh.« sluje řada přednášek H. Weinela o hlavních názorech
o podstatě Ježíšově. Po úvodu předkládá se kritika historická (Rei-
marus, Paulus, Lessing, Strauss, Bauer, theologie moderní), liberalism
(Renan, Strauss, Svobodomyslní, Egydiané, W. Kirchbach), socialism
(R. Wagner, soc. demokr., sociále křesťanští), buddhisté (Schopenhauer,
Wagner, theosofové, »Germánové«, Nietzsche, Naumann, Haeckel atd.);
konec tvoří stať o Ježíši v moderní otázce náboženské (Tolstoj, Chám ■
berlain, Harnack, Rosegger, Bourrier, Schell). Autor za tyto přednášky
od orthodoxie velmi byl napaden.

The Souls of Black Folk. Essays and Sketches by W. E.
Burghardt Du Bois, 1903: umělecké vystihování černošské duše, za-
jímavé ukázky umělecké a kulturní schopnosti amerického černocha
vůbec. — Katholischer Student und katholisches Leben
je brožurka od prof. Ehrharda. Známý autor mluví tu sice proti katoli-
cismu politickému (» takovým katolicismem každý katolík musí opo-
vrhovat z nejhlubšího přesvědčení*), ale doporučuje studentům kato-
líkům, aby se pro veřejný život připravovali, proto že náboženství
není věcí jen subjektiv^ní, každý věřící naopak má povinnost, zásady
katolicismu ku platnosti přivádět ve veřejném životě. Jak ve svém hlavním
spise Ehrhard zůstává hodně neučitým, rozdíl politického a nábožen-
ského katolicismu se neobjasňuje. Snad schválně? — Spis Denisův
uznává se také německou kritikou za spis vědecký, dobrý a v celku
nestranný. Srv. úsudek pražského profesora O. Webera v Deutsche
Literatur-Zeitung, č. 22. — Memoiry Tomkovy. Letos v Musej-
níku Tomek podal část svých memoirů o r. 1866 (Paměti r. 1866);

jsou politicky slabé a nevyrovnají se loňským zajímavým a poučným
»Pamětem z r. 1848 (v témž listě). Ve Zvonu (III., IV. roč.) jsou
vzpomínky na dobu před 1848. — Čeští Němci vypravili
výzkumnou expedici do Malé Asie; podrobnější zpráva archaeo-
logická čte se teď v »Mitteilung Nr. 15 « společnosti »Gesellschaft zur
Forderung deutscher Wissenschaft, Kunst und Literatur in Bohmen«.

M. — Úsudek o Lvu XIII., v našem článku pronesený, potvrzuje
se všemi vážnějšími posuzovateli. Katolický tisk vůči papeži je tak
byzantinský, jak officielní tisk politický vůči vladařům, oba dělají ze
svých panovníků bohy. Pro věcného pozorovatele je ovšem komické,
jak tento tisk se chová při úmrtí panovníka a při nastolování nástupce
— po bohu musí následovat bůh nový, ale za chvíli starý bůh je za-
pomenut a kadidlo se obětuje jen bohu noÁrému. Tak stalo se také
Lvu XIII., dnes jako by ho nebylo bývalo a přece za jeho života po-
chlebníci psali tak, jako by vůbec byl papežem pro církev nejvýznam-
nějším a největším. To právě byl byzantinism. Naproti tomu všecko,
co Lev XIII. podnikal, dokazovalo jen, že byl politikem a že pro ka-
tolickou církev neznamená nic zvláštního, nic zvláštního po stránce
náboženské. Mně od samého počátku byl proto nesympathický, a tuto
svou náladu, náladu prýštící z důvodů a dlouholetého poctivého po-
zorování, vložil jsem ovšem do své stati. »Hlídka« (září) zmiňuje se
o ní, že prý byla zvláště sprostá — orgány strany realistické prý
o Lvu XIII. psaly nejsprostěji. »Inu, umravňování, jakého katolictví
ovšem není schopno.* Jistě — naše katolictví již umravňování schopno není,
máme-li soudit podle »Hlídky«, rozhodně nejvěcnějšího orgánu katoli-
ckého; ale i »Hlídka« musí občas jesuitskému čertu katolickému obě-
tovat realistickou svíčku a to dovede vrelmi dobře. Kdo se zlobí, nemá
pravdy — to je všecka psychologie té zuřivé oposice katolické proti
realismu. Než to jen mimochodem. Mnichovská »Allgemeine Zeitung*
(9. srpna) přinesla úsudek o Lvu XIII. zvěčnělého Krausa z r. 1899;
Kraus tu ukazuje, že všecko úsilí Lvovo koncentrovalo se v politické
snaze po restituci papežského státu, čili prostě česky řečeno: Lev XIII.
byl veskrze papežem světským, ne náboženským. Kraus obzvláště po-
tvrzuje mé rozpoznání, že u Lva XIII. nelze lišit dvojí periody, nýbrž
že jeho politika od samého počátku šla touž a stejnou cestou. Kraus,
jak známo dobře zpravovaný o intimitách vatikánských, potvrzuje mezi
jinými určitými údaji, že Lev XIIL se nabízel protestantskému
Vilémovi I.; kdyby Vilém I. a Bismarck Lvovi dopomohli ke ztrace-
nému území, chtěl za to papež německého císaře uznávat za ochránce
mravních zásad, oprávněného kráčet v hlavě evropské civilisace ... Na
tento jesuitský lep Bismarck (bylo to 1879 nebo 1880) přece si ne-
sedl. A Lev XIII..? Hledal na to spojence u francouzské republiky, ba
republiku dokonce uznal; Lev XIII . navazoval demagogicky u dělnictva,
všeho zkoušel, jen aby mohl zasednout na světském trůně, Petrův mu
patrně nestačil. Že takovému politikovi katolicism náboženský, po
jakém toužili a posud touží nejlepší katolíkové reformní, byl — He-
kubou, rozumí se samo sebou, jen »Hlídka« a ostatní listy nábo-
ženské (!) tomu nebudou chtět rozumět.

Nedostatky místností universitních a nedostatky
naší vědecké a literární organisace vůbec.

Křiklavé nedostatky místností universitních vyvolaly na chvíli
zájem naší veřejnosti; zároveň však ozvali se také čeští Němci
(universita Vídeňská ozvala se nedávno také) a proto snad se řekne,
že tu běží o nedostatky všeobecné a že se věc netýká jen nás
a netýká se nás tak citelně, jak studentstvo a někteří professorové
se domnívají.

Je pravda, nedostatek místností není věc nejhorší a dá se mu
pro jednu, dvě fakulty poměrné snadno odpomoci najímáním ně-
jakých prostrannějších místností. A to se patrně také stane. Léčí-li
medicina posud symptomaticky, proč by stejné methody neužila
rakouská vláda .^^

Vedle nedostatků místností jsou však na našich vysokých
školách všech nedostatky horší, vnitřní. Není totiž řádných pracoven
seminárních, není dobrých knihoven, vědeckých nástrojů a t. d. —
není, jedním slovem, toho apparátu učebního, jehož dnes vysoké
školy nutně požadují.

Avšak jsou také vady další. Na íilosofické fakultě nedostává
se sil z předmětů takových, jako je mathematika; také některé
odbory přírodovědecké měly by být obsazeny specialisty a stejně
nedostává se professorů ze zeměpisu, není historiků pro dobu
starou, pro dějiny Asie a t. d. — nedostatků značných a citelných
dost a dost. Na fakultě právnické jest ztrnulost ještě patrnější.
A podobně dalo by se dost nedostatků vypočítat na našich technikách.

Akademické poměry naše jsou zvláštní a vyžadují pochopení
nejen se strany vlády, ale také se strany nás samých a zejména
professorstva a literátů. V té příčině bohužel schází mnoho.

Právě v poslední době dají se naše poměry akademické a
literární dosti případně postihnout v několika literárních diskussích
a polemikách; nescházely ovšem také některé afféry. Zaznamenal

NAŠE DOBA. R. XI., č. 2. 1903. 20. listopadu. 6

jsem si: Wald, Mareš — Raýman, Masaryk, Krejčí, Niederle —
Píč, Vejdovský — Janošík, Pekař — Masaryk, Tilšr — Mareš; je
vidět, příčin a látky k diskussím dost, ale kdo si průběhu diskussí
všiml, musil poznat, že se diskussím u nás ještě nedaří. Tísní
malost a při té malosti různé kliky a kličky jsou citelný a
patrný. Takové kliky a kličky slepý může ohmatat, pozoruje-li
literární manévry pana Kvíčaly, kterého koUegové musejí stíhat
v nepravdách; ten jediný pán je důkladný symptom našich uni-
versitních a vědeckých poměrů! A jetu hned pan archivář Dvorský
— zase pěkná illustrace oboru historického, některých vlivných
historiků.

Aféra prof. Vávry a Weyr — Pexider ukazuje taktéž nenor-
málnost naší vědecké organisace. Jsou to divné poměry, kde
studenti skládají professora z úřadu, a stejně jest divné, když
začátečník vědecké dráhy veřejně utkává se s uznaným odborníkem
a vědeckými korporacemi o svou akademickou dráhu. O prof. Vávrovi
vyšla brožurka od p. inž. Lista, obžaloba nedostatků české techniky
vůbec a také prof Vávry a jeho způsobu přednášení; spor jde
ovšem také o vědeckou kvalifikaci a u věci té by prof. Vávra
publikací vědecké práce, třeba v jazyce cizím, se obhájil nejúčinněji.

Brožurka dr. Pexidra kritisující učebnici Weyrovu již svou
nezvyklostí a ovšem také svým neklidným tónem usvědčuje ne-
pěknost a ubohost našich literárních poměrů; dr. Pexider si nevedl
správně a jeho výtky nejsou všecky dost závažné; ale tolik do-
kázal, že český vynikající učenec snadno upadá ve vědeckou
ležérnost před svým českým publikem, proto že dominuje a že
nemá povzbuzujícího českého okolí vědeckého. A to je ten hrozný
kámen úrazu: český vědec musí se stále měřit vědeckou prací
ciziny, sic upadá, neboť doma je lidí pracujících s ním a kontrol-
lujících ho velmi málo nebo dokonce žádných. Rusové říkají
o svých učencích, že již nepracují, jakmile se stali professory;
totéž by se snadno mohlo říkat také u nás. Dojista jest vědecký
a akademický monopol věci a charakterům na škodu.

Z toho důvodu, důvodu velmi vážného, potřebujeme druhé
university, třeba že naše první universita je vlastně ještě nehotová.
Budou-li dvě, místně rozdělená centra vědecké činnosti, nastane
časem, ne-li kritický průvan, tož alespoň vánek. ^

* České vysoké školy, proto že jsou jedny nebo dvě, musejí být jinak
posuzovány, než německé. Toho však vláda, posud ani ty vysoké školy samy
nečiní. Na naší universitě mčly by tedy být ustanovováni zdatní pracovnici

Do jisté míry dala by se i v Praze vědecká práce lépe orga-
nisovat, kdyby se mladším silám a neprofessorům ochotněji pone-
chávaly příjmy z některých placených míst v akademii a ústavech
podobných; avšak také v kruzích akademických, nejen politických,
straší mnohoobročnictví, sesilující vědecký a akademický monopol.

Studentstvo a vědecká výchova mládeže trpí vším tím; trpí
však také tím, že se jí nedostává učebnic a vědecké literatury
vůbec. Je žalostné, jak trvání university po 20 let málo zúrodnilo
vědeckou literaturu! Český student, nemaje dosti učebnic a litera-
tury, odkázán je na studium nechutných lithogramů nebo vlastních
stenogramů; že tím vědecká soudnost se nezvyšuje, rozumí se
samo sebou. Akademický monopol utvrzuje přímo čínskou ob-
mezenost a nemyslivost.

Musíme býti vděčni, že se našel soukromý nakladatel pan
Laichter, organisující literární sebeobranu soustavně a promyšleně;
avšak bylo by na čase, aby některé vědecké korporace konečně
se ujaly naší studující mládeže. Akademie měla by tu mnoho práce!
Její druhá třída vydala již překlad Reychlero vy » Chemie fysikální« ;
ale to je zatím počátek velmi skrovný; ovšem by Akademie musila
se stát ústavem českým, ústavem znajícím vědecké a literární
potřeby naše a ústavem, jenž by spravován byl duchem vědeckým. ^

Všecka tato těsnost a úzkost našich akademických poměrů
se v kruzích akademických pociťuje také; nedávno český professor,
teď po dvacetiletém trvání české university, s patrnou bolestí
vzpomíná naprostého rozdělení university a nadhazuje experiment

i když obor jejich profesorem je již zastoupen; zejména by také na našich
technikách mohli být ustanoveni (v Německu se to již děje!) profesorové li-
teratury, historie, filosofie atd. Filosof, odborný technik, by jisté na technice byl
na svém místě. Takové doplňováni techniky je v duchu času, směřujícího ke
sjednocení vzdělání t. zv. humanitního a realistického; na každý způsob by
naše vysoké školy především samy měly mít smysl pro naše národní potřeby
kulturní.

^ V Akademii, jak známo, nevolí se někteří vynikající mužové, a kteří
by o zvolení stáli ; za to volí se lidé, kteří by tak vystačili na místa opiso-
vačská. Zarazilo, že »Živa« (1903, str. 180) pro toto osobní a mužů nedů-
stojné hraní na akademii našla tuto formuli : »Ona nevolí slavné muže, kteří
by již dle svého zaměstnání něco ze sil a času svého jí věnovati nemohli^
ona nechce se ani slávou jejich pyšniti, aniž má, čeho by jim poskytla sama.
Nevolí-li tudíž pána vynikajícího věděním a postavením, nemíní jej snižovati
aniž sebe povznášeti, ona ráda velikost uznává, ale k čemu jí počet členů
rozmnožovati o muže, kteří pro ni ničeho konati nemohou neb nechtí ? I ta-
ková Akademie je organismus živý, též ona má svoji zkušenost.*

s universitou utrakvistickou na Moravě — je to trpká kritika našich
vědeckých poměrů, a tím trpčejší, že pisatel na tento dosah svého
stesku nepamatoval. ^

Má-li se stát náprava, také naši politikové by se musili po-
stavit výše a provozovat politiku kulturní.

Vysoké školy mají důležitý úkol národní a politický. Jestliže
se s naší strany někdy říkává, že zřízení university není, alespoň
nemělo by být otázkou politickou,^ tož to může mít jen smysl
ten, že politika našich odpůrců má býti spravedlivější k našim
kulturním požadavkům. Škola a zejména škola v Rakousku jest
politicum, jak už Marie Terezie své rádce správně poučovala;
a právě proto musíme žádat, aby české poselstvo na sněmích a ve
Vídni provozovalo školskou politiku, politiku opravdu českou a
vyššího slohu. To ovšem znamená požadavek, aby se niveau po-
slanecké připravenosti a vzdělanosti zvýšilo.

A co tu řečeno o poslancích, musí se stejně říci o žurnalistice.
Právě žurnalistika byla by povolána, šířit v našem lidu poznání
a přesvědčení, že věda jest moc, moc hospodářská a duchovní,
které právě malý, nesamostatný národ by se měl domáhat všemi
silami.

1 Goll, Der Hass der Volker, 1902, p. 17, 18, 23.

2 Goll. 1. c, p. 9. 3

škola pomocná.

Josef Zeman.

Pokrok v paedagogice je nepopiratelný. Uvedu jen čtyři fakta,
jimiž se zduševňuje dnešní paedagogika:

1. Věnuje se pozornost paedopsychologii.

2. Jest ujasněna potřeba paedagogiky individuální i sociální
a potřeba hlubšího vzdělání paedagogického vůbec.

3. K spolupráci ve škole hlásí se lékař.

4. V síně školní vchází výchova umělecká.

Těmito body sílí se iniciativa k vnitřnímu obrození method
na základě studia, zkušenosti, pravdy a krásy, jimi rozvíjejí se
všechny instituce školské reformně a pokusně, jak viděti ve vzdě-
laných zemích severních.

Přítomná práce ukázati má na jeden druh školství nám dosud
méně známý: na školy pomocné, jež vznikly právě z hlubších ná-
zorů paedagogických a z ušlechtilé snahy po lidskosti. Nejsou pro
blbé, toliko pro méně nadané.

Bylo sice dříve dost soucitu, jímž ulehčováno pastorkům pří-
rody, dětem slabomyslným, ale účelná a spořádaná péče o ně
organisována byla teprve humánním stoletím devatenáctým. Druhdy
se domnívali, že neštěstí slabomyslnosti nelze zmenšiti systema-
tickou prací. V třicátých letech minulého století dali mocný podnět
k výchově dětí abnormálních pařížští lékaři Firras, Séguin a Voisin.
U nás má jasný zvuk a trvalou památku jméno Klaarovo a Amer-
lingovo. Z Němců vynikl neobyčejnou horlivostí dr. Guggenbíihl.
Ustav jeho v Abendbergu v Interlakenu byl celé Evropě i Ame-
rice znám, později však stalo se jméno Guggenbiihlovo okřídleným
slovem méně seriosním. Nenašel prostředků, jimiž by z nešťast-
ných blbců dovedl zázračně tvořit lidi zdravé, jak se domýšlel a
slovo »Guggenbiihlerei« (mnohomluvnost, klamání) zbylo jen jako
doklad lidské neuznalosti. Má přece jen nepopiratelnou zásluhu,
že dovedl získati zájem a pozornost pro slabomyslné, třeba v paeda-

gogice ani ve vědě lékařské nemá místa idea, že by se na př.
blbství dalo vyléčit. Není pro ně také ústavů vychovávacích a vy-
učovacích, nýbrž ošetřovatelen, útulen, asylů a pod.

Jinak je ovšem u slabomyslných, jejichž chápavost je sice ome-
zena, ale kterou lze přece úsilným vychováváním a vyučováním
vyrovnati aspoň tak, že se ze slabomyslného, lépe řečeno duševně
tupého, méně nadaného člověka může státi tvor lidstvu uži
tečný, společnost neobtěžující, tvor, jemuž lze vtisknouti normální
regulativy, smysl pro pořádek, a jehož lze přivésti i k praktickým
dovednostem. Tím vysloveno i sociální a hospodářské stanovisko
vedle filantropického, paedagogického a psychiatrického, s něhož
se na ústavy pro slabomyslné pohHží.

Avšak stanoviskům těm nebude moci býti dlouho a dlouho
plně vyhověno už proto, že ústavy pro slabomyslné, blbé a pod.
nemohou pojmouti všechny, kteří by tam patřili. Přemnozí zůstá-
vají přítěží školy obecné, která při nejlepší vůli nemůže je při
vésti v koleje životní logiky; a tu právě ve směsi všech stupňů
duševních individualit ukázala zkušenost, že dítě méně nadané,
těžkopádně myslící, pozvolné, nebo dítě, jež nedovede sebe menší
pozornost upjati na učitele a učení a tím často neprávem mezi
blbé se řadí a pak ignoruje, může se vzpamatovati, věnuje-li se
mu zvláštní péče, poskytne-li se mu zvláštního vyučování, indivi-
duální výchovy.

Dr. Kern snad první vyslovil myšlenku, aby dítě méně na-
dané, které ostatním ve třídě nestačí a opožďuje se, bylo zvlášť
vyučováno. A první byly Drážďany - aspoň v Německu, pokud
mi známo — kde Kernovu myšlenku už r. 1867 provedl Stotzner,
zřídiv jednu třídu pro méně nadané, t. zv. Hilfsklasse, t. j. třídu
pomocnou, která je počátkem mohutného odvětví školského t. zv.
škol pomocných pro méně nadané.

Nedivíme se, čteme-H, kterak na tuto první školu tehda se
hledělo; věc nová nedocházela ocenění, pokládána byvŠi za pacda-
gogický sport. Dnes však.í' Na IV. sjezde pomocných škol v Mo-
huči pořádaném konstatováno, že r. 1893 bylo v Německu 32 měst
o 110 třídách s 2290 dětmi, r. 1898, kdy založen svaz učitelstva
pomocných škol, měla 52 města 202 třídy pomocné s 4280 dětmi,
r. 1901 v 87 městech 390 tříd se 7870 dětmi a r. 1903 v 147
městech 174 škol s 16.000 dětmi. Při tom počítáno všech 90 ber-
línských tříd t. zv. Nebenklassen za jednu jen školu, neboť v Ber-
líně je zaveden systém třídní, o němž se dále zmíním.

školy pomocné nejsou snad jen předností německou a jestli
že se tu častěji dovolávám fakt německých, činím tak proto, že
právě v Německu je školství toto nejvíce rozvito. S úsilím chvály-
hodným stará se o pomocné školy Anglie, Norsko, Belgie, Hol-
landsko, Švýcary. Londýn zřizuje je promyšleně v středisku něko-
lika škol obecných (centres). R. 1900 měl pomocných škol — ni-
koli tříd — 53 s 2154 dětmi a 119 učiteli. Snad všude vydržo-
vány jsou pomocné školy městem, někde také zvláštní společností.
Amsterdam poskytuje spolku pro péči o děti méně nadané 13.000
zlatých ročně. Lipsko stojí pomocné školy 70.000 marek. Vydání
berlínská vykazují cifry úžasné. Hamburk má 8 pomocných škol
s 50 učiteli. Vídeň má jednu čtyrtřídní školu pomocnou, Linec
dvoutřídní. Hradec Štýrský a Solnohrady mají po třídě.

V Praze přičiněním škol. rady prof. Sauera z Augenburgu
zřízena je pomocná třída pro slabomyslné při obecné a měšťanské
škole dívčí u sv. Jakuba na Starém městě od r. 1896. Počátkem
škol. r. 1903 — 4 otevřena byla pomocná třída v Libni. Máme tedy
2 pomocné třídy v Cechách, ale širší veřejnost, ba i učitelstvo
málo o nich ví. Moderní paedagogika i dobrodiní třídy pomocné
zasluhuje, aby zprávy o třídách těch, o účelu a výsledku jejich
hojněji se šířily^ a vzbudily tolik zájmu, aby pomocné třídy mě-
nily se ve školy. Na Prahu 2 třídy pomocné je příliš málo. A což
náš venkov } Kolik individuí tu nevinně trpí, kolik se jich nadobro
pro společnost ztrácí, kolik jich neštěstím svým působí muka ro-
dinám, a jak často se hořkost a lítost rodičů a sourozenců mění
v tyranii a bezcitnost k tvoru — přece jen lidskému!

Třetí sjezd lékařů a přírodozpytců českých v Praze 1901
konaný přijal návrh dra Růžičky, aby pro děti méně nadané zři-
zovány byly třídy se zvláštní osnovou a omezeným počtem žactva.

Kulturní program české strany lidové žádá: Pro děti slabo-
myslné buďte dle potřeby ve větších obcích při školách obecných
zřízeny zvláštní třídy.

Školský program, vypracovaný komisí při pražské jednotě
»Komenský« a v »Uč. Novinách* č. 42. r. 21. uveřejněný praví:
Pro děti slabomyslné zřízeny buďte ve větších školních obcích
zvláštní třídy.

Kulturní program, přijatý na učitelském sjezde r. 1903, vy-
slovuje: Pro děti slabomyslné, které nejsou sice úplně neschopné,

1 Současně vychází v »Učitelských Novinách* stať o pomocných třidách
od uč. R. Sedláčka.

ale nemohou stačiti ostatním normálním žákům, buďte zřízeny
zvláštní školy a třídy pomocné.

Liberecká jednota přijala r. 1901 po referátu K. Simona tuto
resoluci, kterouž je charakter pomocné školy jasně vystižen:

1. Ve všech městech buďte zřízeny školy pro méně nadané,
aby takové děti nestaly se později obtížný obci, nýbrž aby
byly zvlášť způsobilými učiteli vyučovány a vychovány na
lidi společnosti užitečné.

2. Potřeba t. zv. pomocných škol vyplývá z těchto důvodů:

d) normální škola zbaví se škodného vlivu, jakým na ni

působí děti méně nadané,
b) rodině, chudobincům, trestnicím a pod. pomůže se

tím, že se vypěstí ve škole pomocné schopnost k práci

výdělkové.

3. Zásadou při výběru dětí do školy pomocné jest: dítě, které
pro slabost duševní nemůže na škole obecné bráti s ostat-
ními stejné účasti na vyučování, patří do školy pomocné.
Vyloučeny jsou děti blbé nebo jinak duševní tupostí příliš
zatížené a děti mravně zvrhlé.

4. Účelem pomocných škol je vychovávati nábožensky mravně,
utužiti povahu, zvykati pořádku a práci a pokud možno při-
pravovati pro život praktický k výdělkové schopnosti.

5. Učebné předměty: náboženství, vyuč. řeč, čtení, psaní, počty,
nauka o domovině, názorné vyučování, kreslení, tvaroznalství,
zpěv, tělocvik, ruční práce.

6. Při všeobecném sčítání v Rakousku budiž zavedena rubrika
méně nadaných a úplně slabomyslných.

V Němcích, jak při organisaci pomocného školství je přiro-
zeno, věnují pomocným školám pozornost časopisy učitelské, lé-
kařské i j. Úsilně propaguje se myšlenka v »Zeitschrift f. d. Be-
handlung Schwachsinniger« v časopise »Kinderfehler« ^ a v »Zeit-
schrift fúr Schulgesundheitspílege«.

Je potřebí škol pomocných.?
Novost školského útvaru, jak bylo již řečeno, budila pochyb-
nosti a dosud u laiků vyjadřuje se otázkou: Je opravdu takových
škol potřebí, vyplatí se náklad, námaha } Dokonce i mnozí pedago-
gové nemohou se pro ně rozehřát, ač školy pomocné stávají se

* Řed. J. Triipper, o jehož vychovatelné viz či. v 18. čísle »Časopisu
Učitelek*.

v cizině velmi populární. Prof. dr. Witte, školní inspektor v Thornu
tvrdí na př., že ani nelze vyučovati v ti^ídě děti méně nadané
hromadně, že dítě takové spíše prospívá ve škole normální, ve
které je vlivem nadaných pobízeno k většímu napjetí sil. Mimo to
spatřuje ve školách pomocných jakousi příhanu a depresi dětí
i rodičů, školy pomocné jsou mu příliš drahé atd.

Na druhé straně však zkušenosti učitelů, rodičů a vydržo-
vacích družstev jakož i veliké rozšíření škol pomocných vyvracejí
námitky.

Výsledky na pomocných školách podávají doklad, že lze
hromadně vyučovati děti méně nadané. Ba učitelé škol pomocných
tvrdí — a jistě pravdivě — že jejich vyučování a vychovávání
podává jim nepřetržitě tolik motivů psychického pozorování hod-
ných, že jim práci zduševňují, nečiní nijak fádní a výsledky že je
daleko více těší a uspokojují než ve škole normální. Nemůže
opravdu býti krásnějšího vědomí než toho, mohu-li říci: tohoto
člověka jsem duševně zachránil, vychoval, něčemu naučil.

Názor, že slabší dítě ve společnosti dětí normálních více se
tuží, je mylný. Naopak víme z vlastní zkušenosti, že společnost
chlapců chytřejších dovede ze slabochů dělat blbečky, činí je
směšnými, deprimuje. Požadavky školy obecné jsou dost značné
a bylo by nelidským přetěžováním nutit slabého nad jeho síly.
Dnes už i u nás je odstraňována praktika, aby učitel rozsazoval
žáky tak, aby hloupého usadil vedle chytrého, líného vedle pil-
ného, nepozoru vedle pozorného, nemravného vedle mravného.
Spíše tím dobré vlastnosti vezmou újmu. Moderní paedagogika také
ví, že dítě duševně nezdravé není za svůj stav zodpovědno; jevíť
ono toliko svou přirozenost a tuto přirozenost nezmění nesyste-
matická výchova žákovského okolí.

Změní ji jen zvláštní péče, zvláštní výchova a zvláštní vy-
učování, kterého jim však nemůže podati učitel na obecné škole,
jsa sevřen různými normami. Dítě slabé sedí mezi normálními
tupě, sebe živější vyučování nevzbudí v něm zájmu, nebo nemá
zájmu pro neposednost, spolužákům bývá terčem úsměšků, ne-
zbedností, učiteli stává se břemenem, poněvadž s ostatními ne-
postupuje stejným tempem, učitel si ho pomalu nevšímá, aby
nebyl zdržován, a dítě ztrativší pak poslední špetku sebevědomí
a sebedůvěry, stává se zavilým a poskytuje čím dále žalostnější
obrázek duševní zašlosti.

U učitele vzniká dilemma: buď v horlivosti své věnuje méně
nadanému více pozornosti a zkracuje ostatní, nebo si ho nevšímá
a dítě je nadobro ztraceno.

Obrázek se však změní ve třídě pomocné. Dítě se cítí mezi
rovnými, ožije, neboť si ho učitel všímá jako druhého, nekaceřuje
ho, jak se mu dělo na škole obecné, spolužáci nevtipkují, a vy-
učování, které je sníženo k úrovni jeho, není mu prázdným zvukem,
vše mu je srozumitelnější — a duše pomalu se rozjasňuje.

Námitka, že zřizování škol pomocných je drahé, má jistou
platnost. Je třeba nových místností, nových sil učitelských a množ-
ství pomůcek, které mají nahraditi nedostatek představ u nor-
málních dětí předpokládaných. Ale která škola vůbec nestojí mnoho
peněz? A jaké sumy báječné vyžadují výchovny, polepšovny, kár-
nice, trestnice a p., které svůj materiál rekrutují nejvíce právě
z řad dětí méně nadaných, jimž se nedostalo dobrodiní škol po-
mocných.? Učitelé na školách pokračovacích mohou nám dosvěd-
čiti, že mají v kázni nejvíce co dělat s hochy, kteří na ob. škole
nepokračovali věkem s roky školními. Vyšetřující soudce vždycky
u přečinů i zločinů mladých lidí zví, že zůstávali ve škole za ostat-
ními. Většina méněnadaných protloukla osmiletou povinnost školní
tak, že se nedostala ani do 5. školního roku, vyjdouc ze školy
nedovedla se vyučit řemeslu, nebyla ani tovární práce schopna,
nedovedla se poctivě uživit a připadla obci na obtíž, dodává slušný
kontingent pro číslici prostitutek, plní káznice a trestnice, jejichž
obrovské výdaje by se zmenšily regulací výchovy ve třídách a ško-
lách pomocných.

Heslo: » Stavte školy a nemusíte stavěti kriminály «, nepo-
zbylo nijak své platnosti a vězí v něm stále žaloba na sociální
poměry, v nichž také nejčastěji tkví příčina malých schopností
i slabomyslnosti dítěte. Je dokázáno, že nedostatečně živené dítě
i normální ztrácí na duševní výkonnosti a duševní inferiorita že
souvisí vůbec se zadrženým rozvojem tělesným. Chudé dítě požije
ráno trochu nemastného úkropu, nebo chatrné kávy s chatrnou
dosí mléka nebo nemá vůbec nic teplého z rána. V 10 h. o pře-
stávce dívá se s trpkostí a závistí na druhy, kterým je dopřáno
rohlíku, uzenic nebo bohatě namazaného chleba.

Vždyť známe ty bledé tváře, s nichž zírá tělesná slabost
a stálá neukojitelnost.

Lidský soucit dal vyrůsti spolkům pro stravování mládeže,
pro zotavení ve feriálních koloniích, školským mlékárnám a j. Po-

lávkových ústavů je zajisté po Cechách velmi mnoho, škoda, že
není tu po ruce dost statistických dat o nich. V N. je t. zv. ko-
runový spolek (členové platí 1 K ročně), který od listopadu do
dubna udílí denně 400 dětem výživnou polévku a maso. Dítě se
posilní, snese větší námahu duševní, přiučí se způsobům, pozná
-ochotné lidi. V Elberfeldu a v Lipsku dostávají chudé děti k po-
snídávce teplé mléko a v poledne oběd. U sv. Jakuba v Praze do-
stávají žáci pomocné třídy obědy. Jinde bývá žactvo i šaceno.

Horší nepřítel než hlad je alkohol. Matky, které pijí kořalku
s úmyslem, aby se kojenci dostalo výživnější látky, skytají mate-
riál do školy pro slabomyslné. Názor, že kojící matka má užívati
alkoholu, je v naší krajině ne rozšířen, ale přímo příkazem tradi-
-cionelním a článkem v pravidlech pro šestinedělky. Chudé ženy
pijí obyčejnou kořalku, lépe situované kmínku a zámožnější
plzeňské pivo. Kde mimo to mají k snídaní kořalku na míse
a smáčený v ní chléb pojídají Ižicí, tam nemůžeme čekati pro
školu obecnou materiál normální. Vůbec: kdyby bylo více ma-
teřské péče a více zdravotnictví dbáno, nemusilo by dítě často na
stupeň slabomyslnosti býti přivedeno. Nerozum a požitkářství po-
svěcené úkolem živiti dítě vlastním mlékem mstí se na dětech,
u nichž teprve škola rozpozná duševní schopnosti. Je tedy několik
roků ztraceno, kdy mohlo se mnohé odvrátit. Nelze proto ani
dost doporučiti večírky s rodiči i s těmi, jichž děti ještě nechodí
do školy, zavedení nauky o vychovatelství na dívčích školách
v příslušném rozsahu, kursy pro dívky škole odrostlé a p.

Většina dětí málo nadaných vychází z třid dělnických, ^ což
je vysvětlitelno nepříznivými poměry sociálními, nedostatečnými
byty, četnou rodinou, nevhodnými lůžky a j. Vyšetřoval jsem
u svých 84 žáků, kde a jak kdo spí. Jeden žák spal po celý rok
v kravíně; ráno byl ovšem omámený a přítomnost jeho stávala se
třídě nesnesitelnou; 26 žáků spalo na zemi u zdi, 7 v komoře,
2 na půdě, 2 v bedně! Většina sdílí lůžko se sourozenci, několik
s matkou a otcem. U mnohých měli ještě v jedné místnosti pod-
nájemníky, resp. nocleháře. Spatné lůžko, přeplněná místnost a na-
mnoze denní práce neodpovídající věku, rodiči na dětech vyžado-
vaná, nebo zase naprosté nevšímání si dětí, jdou-li rodiče do to-
várny, působí neblaze i na duševní uschopnění.

Dle dra Gyžického jsou děti slabomyslných rodičů — a tím
také méně nadaných — většinou zatíženy dědičně. Vedle tuberku-

* V staroměstské škole snad náhodou je větší percento z rodin kočí.

losy, příjice, alkoholismu a j. vad působí otravně mravní nevá-
zanost rodičů, sourozenců, spolubydlících. V Halle n. S. 40Vo ro-
dičů, jichž děti navštěvují školy pomocné, jsou pijáci, zloději, pro-
stitutky. Toto faktum buď mi omluvou, že jsem se u rodinných
poměrů déle snad zdržel.

Dále lze vyvrátit i námitku, že by rodiče kladli odpor tomu
aby jejich děti byly veškoleny v třídy pomocné. Uznává zajisté
každý, že je to pro rodiče bolestno, ale je také faktum, že rodiče,
vidouce kterak dítě jejich ožívá, rádo do školy spěchá a budí na-
ději, že přece něco z něho bude, docházejí brzy upokojení. Po-
znávají blahodárný vliv školy a nereptají. Zkušenosti v městech,
kde jsou školy pomocné, učí, že mnozí rodiče sami z vlastního
popudu vedou dítě do školy pomocné. Ostatně tu známku menší
úrovně přinášejí a ukazují i ve škole obecné, nedá se ukrýti nijaký
a kde se jedná o společné dobro, o záchranu i prospěch jedince,
o prospěch rodiny, obce i státu, tam je zcela oprávněna expro-
priace duší.

Ušlechtilé vedení učitelů obecných škol a vypěstění vědomí,
že nutno bližního slabšího podporovati, ubrání před posměchem
spolužactva. (Pokračování.)

Helena Kellerová.

Letos vyšla v New- Yorku zvláštní kniha. Helena Kellerová
napsala » Povídku svého života*.^ Helena Kellerová je
hlucho-němá-slepá, a ona nám vypráví pohádku svého života.
Vůkol ní je tmavá, mlčící noc. Její život nezná světla slunečního,
nezná hudby, Avšak věci časné jsou viděny, věčné neviděny, ne-
slyšeny! To je útěchou jejího života, její silou! Její duševní život
je plný světla, krásy a štěstí.

Helena Kellerová n arodila se v Americe r. 1880. v jižn.
Spojených státech v Tuscumbii. Předkové její pocházeli ze Svýcar,
děd její uvázal se ve velké pozemky v Alabamě, otec její sloužil
v konfederovaném vojsku. Helena byla čiperné dítě. V devate-
náctém měsíci těžce onemocněla; ztratila zrak a sluch. Devatenáct
krátkých měsíců viděla malá Helena svit slunce a mohla slyšeti
hlas své matky, pak zavřel se pro ni svět viděný a slyšený. Jako
malé ptáče bila se ve tmě a tichu. Zdá se však, že ten krátký čas
světla a zvuku nemohly pozdější léta vyhladit z její paměti. Jí
samotné se tak zdá.

Od 19. měsíce do svého sedmého roku byla Helena malým
vězněm. Sirý svět byl její tichou, tmavou celou. Duch její dřímal
v poutech, jež musela laskavá ruka rozvázat, aby duch byl uvolněn.
Uvolnila je ruka její výborné učitelky Miss Annie M. Sulli-
va nové.

Nejmilejší hodiny svého duševního vězení, před příchodem
své učitelky, ztrávila Helena Kellerová v zahradě, jejíž růže už
tehdy milovala, ty nádherné růže jihu. Praví o nich ve svém ži-
votopise: *Visely v dlouhých pletencích s naší brány, naplňujíce

1 Z p r]á v y o Heleně Kellerové čerpám z řečené knihy, vydané J. A. Macym.
Obsahuje autobiografii Miss Kellerové, sbírku jejích listů od dětství do doby,
kdy vstoupila na universitu, pak připojeny jsou zajímavé listy její vycho-
vatelky Miss Sullivanové. — Je to kniha zajímavá psychologicky i paedago-
gicky.

vzduch svou lahodnou vůní, neposkvrněny vůní zemskou; za čas-
ného jitra umyty v nebeské rose, zdály se doteku tak jemné, tak
čisté, že si nemohu pomoci, když připomínají mi aphodely boží
zahrady. «

Helena hrála si v první době svého života jako malé zví-
řátko. Když setkala se u někoho s odporem, vášnivě se hněvala.
Nejmilejší její přátelé byla němá tvář a malé černůše, které se
jí ve všem poddávalo. Zábavy její byly různé, sháněla po zahradé
vejce perliček, které svá vejce zanášejí do vysoké trávy, skládala
prádlo, v němž poznala, co bylo jejího, a podobně. Stále však
rostlo v Heleně přání, aby mohla se dorozumívat se světem vnějším.
Měla sice celou řadu znaků; ty však vždy nestačily, a tu oddá-
valo se ubohé dítě nezkrocenému vzteku a lítosti. Návaly zlosti
a nespokojenosti byly čím dále častější. Ještě před příchodem své
učitelky věděla Helena, že liší se od ostatních lidí, jak, v čem, to
ovšem nevěděla. R. 1887. přišla Miss SuUivanová k slepému a
hluchoněmému děvčátku. Tu nastává obrat v životě Heleny
Kellerové.

Vyučování slepých a hluchoněmých zároveň je věcí poměrně
novou. Dr. Howe pokusil se o to se zdarem u Laury Bridgma-
nové. Laura Bridgmanová (* 1829.) žila v Perkin institution for
the blind a do téhož ústavu dostala se Miss SuUivanová, učitelka
Heleny Kellerové, jež v dětství téměř oslepla; později se jí zrak
polepšil. Otec Helenin, když lékařové nedávali mu žádné naděje,
že by se dceruška jeho mohla vyléčit, obrátil se do tohoto ústavu
s žádostí, aby mu pro ni doporučena byla učitelka. Doporučena
Miss SuUivanová.

Práce, které se tato podjala, nebyla lehká. Miss SuUivanová začala
ihned s vyučováním; nebylo to však suché, odměřené vyučování^
které tolik moří mladé hlavy a mladá srdce. Dobrá učitelka
a učelivá žákyně měly svou školu v domě i v zahradě ve stínu
starých, košatých stromů.

Klíčem, jímž otevřel se Heleně Kellerové vnější svět, byla
ruční abeceda, dotekem prstů naznačovala jí učitelka do dlaní
jednothvé písmeny; hned po svém příchodu začala Miss SuUiva-
nová slabikovati jména různých předmětů do ručky své žákyně.
Ta sice nechápala hned, co znaky ty znamenají, ale slabikování
bylo jí novou hrou, jíž se pořád zabývala. Nevěděla, že každý
předmět má své jméno. Pochopila to teprve po někoUka týdnech.
Nám řeč zdá se býti věcí tak samozřejmou, tak přirozenou, že.

těžko pochopit, co duševní práce lidské spočívá v krásně vyvi-
nutém jazyku. Je zajímavo, jakým darem je řeč člověku, který jí
neměl a náhle pochopil, jaké bohatství mu otevírá. Líčí to Miss
Kellerová:

>Sestupovaly jsme (t. Helena a její učitelka) pěšinou k dobře
známému domku, vábeny jsouce vůní úponkovitých rostlin, jimiž
byl domek obepnut. Někdo zrovna pumpoval vodu. Učitelka po-
ložila mou ruku pod vodovod. Když studený proud řinul se mi
po ruce, slabikovala do druhé volné ruky slovo »voda« — nej-
dřív zvolna, pak rychle. Stála jsem tiše, celou pozornost majíc
upjatu na pohyb jejích prstů.

Náhle jsem pocítila mlhavé vědomí něčeho dávno zapome-
nutého, jako záchvěj vracející se myšlenky a mystérie jazyku byla
mi odhalena. Poznala jsem, že slovo »voda« znamená to příjemné,,
chladivé cosi, jež plynulo mi po ruce. To živé slovo vzbudilo
mou duši, dalo jí světlo, naději, radost — pustilo ji na svobodu!
Byly zde sice ještě překážky, je pravda, ale překážky ty mohly
být časem odstraněny. «

Téhož dne naučila se malá Helena významu mnoha slov a
prvně ve svém životě těšila se na nový den.

Vyučování Heleny bylo nyní stálé vypravování, jímž tato na-
bývala vědomí o světě vnějším, a jímž představy, jež nejasné ku-
pily se v její mysli, nabývaly jmen a tím jasnosti. Ke hrám
jejím přistoupilo čtení a psaní. Pomocí písmen pro slepce sesta-
vena jména různých předmětů, ta pak učitelka přikládala k před-
mětům, jež označovala, aby je žákyně správně associovala.

Tak první čas hry a učení rychle plynul; později přistoupilo
systematické vyučování předmětům. Ale s touto systematikou ne-
bylo odtrženo učení od života; naopak stále zůstalo živé a proto
zajímavé. Zeměpisu se učila Helena na reliéfních mapách. Přírodo-
pisu tam, kde je jeho domov — v přírodě. Schopnosti ukazovala
Miss Kellerová hned v dětství veliké. Velikou chuť k práci, vy-
trvalost a co je nedocenitelné — železnou vůli. Chtěla být ta-
kovou, jako jiní vzdělaní lidé, to bylo jejím cílem, a byť ji to
stálo sebe více práce a námahy, ona ji chtěla podniknouti.

Další výchova její odbývala se jednak v jejím domově, jednak
v ústavě pro slepce a nerozlučnou přítelkyní a učitelkou byla jí
stále Miss Sullivanová. Helena učila se všem běžným předmětům,,
měla nadání pro linguistiku.

Po desátém svém věku učila se užívati svého hlasu k mlu-
vení. Slyšela totiž desítiletá Helena Kellerová o hluchoněmé slepé
dívce norské, jež se naučila mluvit. Ač přátelé její zrazovali ji
před příliš těžkým úkolem, nedala se Helena odstrašiti a umínila
si, že prosadí totéž, co norské děvče.

S energií chopila se nového úkolu. Hmat vedl ji k cíli. Učila
se u odborné učitelky. Tato položila jednu ruku žaččinu na své
hrdlo, druhou na rty a pomalu vyslovovala různé hlásky, pak sla-
biky atd. Žákyně hmatem pozorovala chvění příslušných orgánů,
pak snažila se pozorovat totéž na sobě. Vyžadovalo to mnoho a
mnoho trpělivosti, ale práce potkala se s výsledkem. Kdo si na
výslovnost si. Kellerové poněkud zvykne, rozumí jí.

Ještě jsouc malým děvčátkem vyslovila Helena přání vstou-
piti, až vyroste, do koleje. Myšlenka tato v ní zrála a uve-
dena později ve skutek. Bylo jí bojovat s největším nepřítelem —
s nedůvěrou v sebe. Přátelé její myslili, že na sebe vzala úkol,
na nějž nestačí, .a sama někdy pozbývala již sebedůvěry, ale se-
trvala. Připravovala se pro universitu Radcliíf ve škole pro mladé
dámy v Cambridge, r. 1900 pak udělala zkoušky, jež ji opravňo-
valy vstoupit na řečenou universitu. Přednášky »poslouchala« tak,
že jí je tlumočila její učitelka v ruční abecedě, po přednáškách
dělala si záznamy na psacím stroji. Obtíže, které musila překonat,
byly vehké. Hlavním vodítkem v její práci byly jí knihy pro slepce.
Tyto jsou však velmi nákladné, a ač její přátelé snažili se jí učinit
cestu její co nejlehčí, přece mnoho a mnoho vědeckých knih mu-
sila postrádat. (Knihy pro slepce jsou velmi objemné. »Short hi-
story of the English people«, jež v obyčejném tisku jest oktá-
vový svazek, má v této formě 6 velkých foliantů.)

A tak musila se učiti mnohému Miss Kellerová pomoci tlu-
močení Miss Sulli vanové. Jaké jsou to obtíže!

Poměrně nejsnazší bylo Miss Kellerové studium řečí. A neučila
se jim pouze theoreticky, nýbrž též jich výslovnosti.

Výslovnost němčiny a frančiny dělá jí méně obtíží, nežH vý-
slovnost angličiny. Aby mohla si činiti Miss Kellerová záznamy
toho, co slyšela, používala psacího stroje, který píše písmem jí či-
telným, t. zv. braillem. Do papíru vyražené body, různým způ-
sobem seskupené, označují písmeny. Jeden bod označuje na př. a
a podobně. Bez tohoto psacího stroje nebylo by jí dle jejích
vlastních slov možno studovat.

Předmětům z oboru věd přírodních učila se stále pokud
možno názorně, t. j. předměty byly jí dány do rukou. Největší
však obtíže spojeny byly s mathematikou a geometrií! Jen pomocí
výborného učitele Mr. Keithe byly odstraněny. Obrazce geome-
trické naznačuje si Miss Kellerová dráty, tak že je může ohmatati.
Se svými učiteli dorozumívala se Miss Kellerová hlavně pomocí Miss
Sullivanové. Při zkouškách však tato nesměla býti přítomna, tu
dorozumívala se psaním a mluvením. Professoři kladli zvolna
otázky a Miss Kellerová položíc lehce ruku na ústa mluvícího roz-
uměla. Nemluví však každý stejně jasně a to je právě největší
obtíží. íindy místo řeči zvoleno bylo za prostředníka písmo —
braille.

Aby překonávala vnější obtíže, jež jí příroda postavila v cestu,
musila Miss Kellerová nasazovat mnoho času. A někdy se jí vkradl
proti vlastní vůH zármutek do srdce, píše: » Myšlenka, že musím
ztrávit hodiny, abych přečetla několik kapitol, když v okolním
světě dívky zpívají, smějí se a tancují, mne bouří. Ale brzo zase
zvednu hlavu a vysměju nespokojenost ze srdce. «

Smysl pro umění je u Miss Kellerové veliký. A tím již ře-
čeno, že musela se dostati do styku s uměním. Jak to.? — Říše
tonu je jí zavřená — i říše barev. Literatura a říše forem jsou
však území, odkud není vyděděna. Graciesní pohyb zachycený
rukou umělcovou v kamenu je jí zdrojem upřímné radosti; na
světové výstavě v Chicagu francouzské bronzy těšily ji ze všeho
nejvíce. Při výchově její vždy na tuto její zálibu brán zřetel. —
Své zdraví H. Kellerová vždy uvědoměle pěstovala. Vesluje, jezdí
tandem na bicyklu, jachtí. Svět, který se výbornou výchovou
Heleně Kellerové otevřel, ve kterém ona žije, cení si vysoce.
A chtěla by, aby i jiní nešťastní hlu'choněmí a slepí došli po-
dobného štěstí v práci. Výchova vyžaduje velkých prostředků
materiálních, ale co by si přála Miss Kellerová je, aby se v nich
neviděla obět. Každý učitel ví, že ideálem jeho by bylo po-
nechati všem individuelním dobrým vlastnostem svěřencovým
volné pole, a zase naopak všechny osobní necnosti mu uvědo-
miti, A tak přičinit se k tomu, aby žák byl si vědom, že může
stále volit a tak řídit svůj život. Za našich poměrů jest taková
výchova u 9%/^ dětí neuskutečnitelná. A čím vzdálenější jest
možnost poskytnouti této výchovy hluchoněmým a slepým! Leží
to dosud lidem v krvi, že dívají se na to, co je těm ubohým
chlebem, jako na nedovolený luxus. Miss Kellerová pracuje k tomu

NAŠE DOBA. R. XI., č. 2., 1903. 20. listopadu. 7

aby ty děti, které příroda těžce zkouší, dostaly do svého tmavého
světa světlo, a aby neviděl nikdo dobrodiní tam, kde je po-
vinnost. Její život nemůže být žit marně. U nás bylo bylo by
takové práce potřebí.

II.

Helena Kellerová záhy svými výjimečnými schopnostmi za-
čala vzbuzovat pozornost v kruzích Amerických a měla vždy
mezi svými přátely přední muže i ženy své doby. Na žádost
přátel napsala svou autobiografii.

Není ani možno jinak nežli, že se najdou lidé, kteří hledí
na dílo H. Kellerovy spíš jako na kuriositu, že vidí více její vnější
defekty nežli vnitřní úsilí, které tyto přemohlo. Dívají se na Kel-
lerovu spíš, jako na automat, jenž co mu bylo dáno přijal a nic
svého nedává.

Názor ten je rozhodně chybný. Je zcela jisto, že by ne-
byla Helena Kellerová bez pečlivého vychování a vší té příleži-
tosti k učení, kterou měla, tím čím je dnes. Tím však není ře-
čeno mnoho. Každému kdo chce státi se vzdělaným člověkem,
musí býti dána příležitost k duševní práci. A že bylo tíž tu pří-
ležitost dáti člověku, jenž měl od přírody uzavřeny obvyklé
cesty, jimiž přijímáme složky našeho vzdělání, jest rovněž jisto.
Našly se však cesty jiné zásluhou Miss SuUivanové.

Do jisté míry je pravdou, že tato slyšela a viděla za svou
žákyni — ale co ještě jest duševních pochodů nežli obraz, jenž
přijímá naše oko správně jest vražen do toho majetku našeho,
který zoveme vzdělání. Jak mnoho viděli často lidé a přec ne-
mají ve své duši nic více z viděného, nežli bezcennou sbírku
fotografií.

Hlavní methoda, jíž Miss SuUivanová používala byla prav-
divost vůči své žákyni. A to bylo nezbytné pro Miss Kellerovu.
Výchova její nebyla nijak šablonovitá, a proto mohla pravda ve
své jednoduché velikosti prozářit celou bytost Miss Kellerové.
U nás ve školách musíme prodělat mnoho lži, už rozpor mezi
hodinou náboženskou a ostatními hodinami. Pak pravda o vzniku
rostlin a živočišstva zahaluje se pověrami, a již tím dává se dí-
těti pojem, že je ve světě něco, co nesnese světlo. A zatím ve
světě nemusí se zatajovat nic. Tak řídila se také Miss SuUiva-
nová; je k takovému vychovávání potřeba mnoho taktu na straně
učitelky. — Takovou výchovou vzniká v každém člověku pojem

vlastní zodpovědnosti, pěstuje se energie, ničí nesoudnost. A jak-
mile vzniká v člověku vědomí odpovědnosti je svobodným člo-
věkem, spolupracujícím v té nekonečné dílně všehomíra. Učitele
nachází H. Kellerová také v literatuře. » Literatura je má utopie*
praví Miss Kellerová. Když jako malé děvčátko byla tázána, proč
tolik miluje knihy, pravila: »Poněvadž mi vypravují tolik zajíma-
vého o věcech, které nemohu viděti, nejsou nikdy unaveny nebo
rozmrzeny, jako lidé. » Stále a stále vypravují, co chci vědět :« —
Ve svém životopise věnuje kapitolu literatuře, z níž je vidět, že
umí čísti. Vyciťuje, co chtěl básník říci: Co by se snad zdálo, že
činí jí četbu nepochopitelnou, popisy barev, harmonie zvuku, činí
ji tuto dvojnásob milou.

Je-li v básníkově duši světlo, tu plynou mu z péra při-
rovnání, popisy krajin, prostouplá září sluneční, anebo líčí hudbu
harmonii, v níž se ozývá jeho duše. Ty city H. Kellerová zná,
cítí náladu těch přirovnání, a ony jí činí neviděné pochopitel-
nějším. — Dlouho užívala Miss Kellerová ve svých listech po-
jednáních a p., podobných obrazů. Nemohlo být jinač. Kolik frasí
Shakespearových osvojila si angličina, a říká je dnes leckdo, aniž
by vše, co říkal procítil. — Teprv později uvědomila si Miss
Kellerová, že cennější je, když užívá ve svých popisech obrazy
docela své. — Když nyní popisuje své pocity vidíme v nich
náladu píšící, třebas byli chudší nežli popisy těch, kdo vidí a
slyší. — Jako v severních krajinách, kde slunce září na věčný
sníh a led, tříští ty bílé pláně paprsky v nekonečný rej barev a
tonů, poskytujíce zraku často úchvatnější podívanou, nežli bujné
kraje jižní, tak u Miss Kellerové pocity a vjemy svou chudobou
dávají příčinu k bohatšímu spracování, nežli u mnohých kteří
mnohem více vnímají. Duše její zrcadlí, láme a dává v krásné
směsici zpět vše, co do ní vniklo. Aktivnost duše lidské jest
veliká.

Nejvíce popisovány bývají pocity zrakové a sluchové, ty jí
ovšem schází.

Za svítání vyšla Miss Kellerová do zahrady a tu praví:
»Málo kdo poznal, jaké je štěstí jemně tisknouti růže ve svých
rukou a cítit krásný pohyb lilií, houpajících se v jitřním vánku. «
Nebo popisuje čím jí je zvuk: »Stála jsem uprostřed kostela,
kde záchvěvy velkých varhan byly nejsilnější, cítila jsem mocné
vlny zvuku na sebe narážet, tak jako vlny — obři bijí v malou
loď na širém moři.« Síla Heleny Kellerové jeví se v tom, že

100

nestala se pessimistkou, praví: »Je to velmi příjemné žíti zde na
naší krásné zemi. Nemohu viděti věci očima, ale má mysl může
je viděti všechny a já jsem šťastna od rána do večera. « — Uve-
dená již Laura Bridgmanová byla jakýmsi experimentem. Byly
o ní vedeny stálé záznamy zajímavé pro vědu, ale nebyly snad
na úkor pozorované.? Svoboda je tolik důležitá při výchově!

Ke svému štěstí nestala se Miss Kellerová nikdy experi-
mentem. Byla svými rodiči, svou učitelkou milována, viděli v ní
drahé dítě, a ne ubohého mrzáka. To je při výchově taky tolik
potřebné! A proto Helena Kellerová byla chráněna před do-
těrností experimentátorů. — Miss Kellerová byla vždy zajímavým
zjevem pro psychology. Jak vznikl u ní pojem prostoru, pojem
času, abstraktní pojmy, idea boha .^^ To byly otázky, na které hle-
dali u ní odpovědi. Helena Kellerová ztratila zrak a sluch v de-
vatenáctém měsíci. Zbývající smysly, musily tyto dva nahraditi
a jistě, že i zrak a sluch měl u ní vliv na ustálení se těchto
pojmů Do jaké míry je otázka, jež přesahuje síly psychologů.
Pojem prostoru vyvinul se u ní patrně hlavně, na základě
hmatu, pojem času pak podobně, jako u jiných lidí. Neboť měla
Miss Kellerová již od 7 let hodiny, jimiž molila pomocí hmatu
čas určovati.

Zajímavo jest pozorovati, jak vznikly u Heleny Kellerové
abstraktní idee. Když Helena pochopila, co jest řeč, tázala se
stále a stále na nové významy. — Jednou z rána přinesla své
učitelce jarní fialky, které sama v zahradě natrhala; tato ji objala
a pravila: »Mám Helenu ráda.« Děvčátko se tázalo, co je to mít
ráda.? Učitelka ji přitiskla blíž a kladouc ruku k jejímu srdci
pravila, že to tam musí cítit. Helena tehdy poprvé všimla si tlu-
kotu svého srdce, co je láska však nepochopila. Ptala se dál
slovy, jež už znala, jednak znaky, není-li to líbeznost květin, pak
ukázala směrem k slunci, odkud cítila, že přichází sálavé teplo —
domnívajíc se, že teď snad pochopila záhadné slovo. Avšak ne-
uhodla a bylo jí divné, že nemůže učitelka lásku jí ukázat. Den
neb dva na to navlékala malá Helena perly různé velikostí na
šňůru. Vždy dvě velké, tři malé za sebou. Často se pletla, a uči-
telka ji trpělivě napomínala. Nad jednou chybou se zamyslila a
SQažila se najít cestu, jak by nehodu spravila. Tu učitelka se
dotkla jejího čela a důrazně vyslabikovala — » mysli «. —

V témž okamžiku Helena pochopila, že slovem tím označen,
byl process, jenž se v její hlavě odehrával. Byl to první abstraktní

101

její pojem. Přestala myslit na navlékání perel a vrátila se k slovu,
které nemohla před dvěma dny pochopiti — t. co je to míti rádu.
Učitelka snažila se přirovnáním učinit ten pojem pochopitelným
a vskutku Helena pochopila, že je mezi ní a jinými lidmi nevi-
ditelný vztah. — Miss SuUivanová dlouho nezmiňovala se své
svěřence o Bohu a náboženství vůbec. Každý učitel ví, že to není
tak lehká úloha, říci dítěti lidskou řečí to, co je nadHdské. fak
volit slova, která by nezmenšila, co tuší duch } A na druhé straně
jak proplouti těmi Scyllami a Charybdami dětských otázek.^

Mnoho filosofů dívá se na ideu Boha jako na vrozenou,
kterou mají lidé na každém stupni svého vývoje. Je to otázka, při
které se nyní nemůžeme zdržovat. Jen tolik musíme říci, že dítě,
které je ve spojení se vnějším světem, jako právě byla Miss Kel-
lerová, nemůže přinést pro tuto otázku víc, nežli jiní lidé. Třeba
že jí není přímo nic řečeno o Bohu, přec nepřímo jest vedena
zásadami, jež vyplývají z monotheistického názoru křesťanského.
A třeba nebylo za onu záhadu, za ono velké X nic dosazeno, přec
všechny vlastnosti té neznámé jsou jí podány. Nemůžeme tedy
zde více zvěděti, nežli u kteréhokoliv jiného člověka normálního.

Pokud byla malým dítětem, slyšela Miss Kellerová o »Matce
přírodě* »Mother Nature« — a této ona ve své fantasii přikládala
vlastnosti, jež obyčejně přikládány Bohu. Brzo jí ale nestačilo to,
co věděla o původu a účelu světa. Dověděla se leccos a neroz-
uměla. Jedna laskavá dáma vyprávěla jí všelicos z nového zákona —
zázraky byly Heleně nepochopitelný. Jednou pravila smutně: »Jsem
hluchá a slepá, proto nemohu viděti Boha.« Když bylo Heleně
deset let, sestavila si na papírek řadu otázek, na něž chtěla do-
stati odpověď: »Chci zvědět o mnohých věcech, jimž nerozumím.
Kdo udělal zemi a moře? Proč je slunce horké .^ Kde jsem byla,
nežli jsem přišla ke své matce .^« a mnoho jiných*otázek. Tu teprve
pokusila se Miss SuUivanová podati dle svých sil a dle svého
svědomí vysvětlení.

U Miss Kellerové nápadně vstupuje do popředí vnitřní, duševní
práce. Nemiluje ručních prací (slepci tyto práce často milují), má
raději práci intelektuelní. — Mnoho lidí žije pouze ve světě vnějším.
Žijí v tom, co vidí, co slyší, a pak v mínění cizích lidí. — Miss
Kellerová žije ve svém vlastním, duševním světě. Je tvůrcem svého
života. Ona svým vychováním nabyla možnosti, volit co chce
a určovat své jednání. A ona ví, že chceme-li ve světě něčeho

102

dosáhnouti, musíme tak učiniti prací. Došla přesvědčení, že vyko-
náme-li jednu těžkou povinnost, druhá bude již lehčí.

Helena Kellerová tedy nemůže být pessimistkou. Přelétnou
někdy stíny její duší, není možno jinak, ale ona jich netrpí. Lidé
byli k ní vždy dobří. — Jsou někteří lidé, z nichž září duše, a každ>%
kdo se s nimi setkává, cítí vliv jejich přítomnosti. K těm patří
Miss Kellerová.

A není snad neznalost lidí příčinou jejího jasného názoru
na svět. Ne. Ona lidi zná. Stisknutí některé ruky činí ji šťastnu^
neboť cítí v něm charakter, stisk jiné ruky, praví, že je insultem.
Někteří lidé hledí k ní sestoupiti, nemá to ráda, neboť ví, jaký
rys povahy se v tom jeví domýšlivost a pokrytectví.

Pozoruj eme-li věky lidského vývoje, zdá se, že hrubá, mate-
rielní síla ustupuje před silou ducha. Za dávných dob kultury
řecké vrháni slabí hoši se skal, neboť nemohli sloužit státu, jenž
byl alfou i omegou řeckého bytí. Nyní účelem státu jest, nebo
má býti, ochrana slabých. Není vždy silný duch v silném těle.
Přestala již doba, kdy těla mužů byla hradbou měst. Nachází se
jiné hradby a popřává se více volnosti duchu. Jde volně vpřed
chod lidstva — však nevymýšlím hypothes — pokrok je zde přec.

Helena Kellerová, o níž jsem dnes referovala, je v době dří-
vější nemožná, neboť smysl celého jejího života leží ve větě:
»Věci časné jsou viděny,
věčné neviděny, neslyšeny!*

Dr. Alice G. Masarykova,

Cestopis císaře Josefa 11. z r. 1771.

Podává J. M. Řehořovský.
(Pokračování.)

II.

Obsah cestopisu.^ Panovník opustil 1. října proti vůli své
matky Vídeň a ještě téhož dne byl v Brně, kde konferoval
po 2 dny s předsedou zemského gubernia, hrabětem Arnoštem
Kounicem,^ nejstarším synem rakouského státníka, hrab. Blúmege-
nem o záležitostech zemských. Navštívil divadlo, Spilberg, vojen-
ský špitál a učinil prohlídku veškerých zde ubytovaných pluků.
Cestou do Olomouce si panovník všímal rozložení vojska,
nouze, která tady už byla patrnou : obilí se špatně vydařilo a
dobytek padal. Do Olomouce přibyl 4. října a nalezl tam hrozné
poměry. Město stálo v odporu proti krajskému hejtmanu, který
dal zatknouti 3 měšťany, kteří před rokem odevzdali císaři me-

1 Poznámky, které podávám pod čarou jsou opatřeny z jiných pramenův;
příloh denníku užito nebylo. —

■' Z Brna zaslal 2. října císařův adjutant, hrabě Nostiz, oběžník na
všechny české úřady krajské, jímž se nařizuje, aby všichni krajští úředníci
provázeli císaře krajem, informujíce ho o stavu sklizně, nedostatku obilí,
obchodu a jiných zemských záležitostech, zároveň obdržel každý hejtman
13 bodů, které bylo vypracovati do příchodu císařova. V témž oběžníku byl
pořad C3sty po Čechách a nařízení v příčině dopravy družiny panovníkovy.
Podobný rozkaz vyšel 4. října od pražského gubernia. Byly tedy oběžníky
dva: Nostizův a Fiirstenbergův. Otázky, které bylo vyříditi do 3 týdnů, byly
tyto: 1. kterého druhu obilí jest nedostatejc, 2. jaký a 3. v které krajině,
4. zda vše se spotřebuje při prostřední úrodě, či co zbude, 5. odkud se
nahrazuje nedostatek a kam se prodává — přebytek; 6. mají-li se zříditi
sýpky, zásobárny, v kterých krajích, 7. pro jaké množství obilí, 8. jak zaříditi
správné objednávky zimního osevu, u kterých vrchností, 9. jaký lze zimní
osev očekávati, 10. jak se vydařily žně v zemi sousední a zač se tam pro-
dává obilí, 11. zda je nějaké pašování a u kterých vrchností, 12. jak tomu
zabrániti, 13. možno-li koupiti obilí za polovic ze sousední země. »Camerale«,
akt jičínského hejtmanství.

104

morial, v němž bylo užito příliš ostrých výrazů. Gubernium je
nutilo, aby odprosili; když tak neučinili, byli vězněni po 20 týdnův
a donucováni k nejhorším pracím ve městě. — Příčinou smutných
poměrů v Olomouci bylo prý špatné hospodaření s pozemky a
velké ubytovací břemeno. Toto hospodaření se datovalo od dávné
doby, kdy špatná administrace magistrátu dosazena; nyní nezbý-
valo nic jiného, než dluhy umořovati, kterými městu záhuba hro-
zila. K vyšetření stížností zřízena komise za předsednictví přerov-
ského krajského hejtmana, která částečně byla s prací už hotova
a stížnosti měšťanův uznala správnými.

Opava hostila císaře večer dne 5. října — radil se s polním
zbrojmistrem, hrabětem Harschem, a jinými úředníky o prostřed-
cích k zamezení bídy. Tato byla tady citelnější než na Moravě.
Zde referoval ředitel důchodkových příjmů o nedostatku soli.
zvláště na Těšínsku, a o 3000 centech, které leží kolem Bílska
neupotřebeny, jež konfoederanté nechtějí dáti převážeti. Obrstovi
Mitrovskému bylo nařízeno, aby věc tuto vážně vyšetřil, a budou-li
se vzpěčovati, aby na vlastní komando táhl do Polska a sůl sem
převezl.

Z Opavy jel 7. října přes Šternberk, Olomouc a Brno kde
opět konferoval o vojenských, zemských a obchodních záležitostech,
do Jihlavy. V Olomouci v hostinci přijal ženy uvězněných měšťanů,
jimž radil, aby krajskému hejtmanu předložily nadiktované odprošení.

V Brně nebylo trhu, dle výpovědi podplukovníka Humbrachta,
neboť šest měšťanů učinilo kartel skoupiti vše za nejmenších cen
na trhu od sedláků, takže rolníci nyní do města nejezdí; kromě
toho vše je drahé, a továrny neprosperují pro různá nařízení,
rovněž směr obchodu z Uher je nepraktický. Zmínky zasluhují
stálé porady panovníkovy s polním zbrojmistrem Laudonem. Po-
známky o bídě se množí. V Jihlavě a v celém okolí jejím do-
stoupila neobyčejné výše, tak že měšťané jsou již skorém na že-
brácké holi. Dne 9. října chystal do Vídně expedici, na to hovořil
s krajským hejtmanem Wernerem, dvěma komisary, Locellou a
Schreíiem. Cestou po Moravě a S'ezsku se přesvědčil, že dosavadní
otázky hejtmanům předložené nedostačují, a proto zaslal odtud
hraběti Kounicovi do Brna a Harschovi do Opavy nových 15 bodů
s rozkazem, aby je co nejdůkladněji zodpověděli. V tomto oběž-
níku se praví: >Tyto body buďtcž zodpověděny jeden za druhým
dle nejlepšího vědomí a svědomí, aby se mohly panovnici před-

105

ložiti, která pak užije všech prostředků k rozkvětu a zachování
svých zemí.*

Otázky tyto jsou přesnější předešlých: 1. zda příčinou ne-
dostatku je loňská neúroda či letošní sklizeň, nebo jiné příčiny,
mající vznik v zemské správě; 2. zda země utrpěla znatelně za
poslední války, které poplatky a daně zemské působí peněžní tíseň
poddaným; 3. přibylo li populace či ubylo; 4. jak se utvořil dnešní
stav a čeho je se báti; 5. jaké přípravy učiněny v různých kra-
jinách, zvláště v těch, v nichž řádila nouze a co jest ještě učiniti;
6. jak zameziti lichvářství zvláště v horských krajinách; 7. jakým
způsobem konati inspekce v přidělených krajinách; 8. jak zjistiti
správná a spolehlivá data o stavu sklizně poddaných i vrchností;

9. kolik je tažného, dojného dobytka, jak zlepšiti chov (hospo-
dářství tehdy neznalo ceny dobytka ve chlévích, nýbrž na pastvě);

10. jak opatřiti správu důchodů; 11. co prospěje obchodu;
12. městské správě; 13. jaké jsou nejnutnější prostředky k zvele-
bení země; 14. k odstranění nouze; 15. jak spojiti prospěch pod-
daného s prospěchem vrchnosti, státu a souveraina. »Camerale.«

Tyto otázky zcela vystihují jak tehdejší nedostatky tak i snahy
a idee Josefovy, že prospěch státu může býti zbudován toliko na
lidu poddaném. Kdo však byl tehdy přetížen prací, jsou krajské
úřady: bylo obrovským úkolem za necelé 3 týdny zodpověděti
oba dotazníky.

Pracováno bylo ve dne v noci, jak se dovídáme z listiny
bydžovského krajského úřadu.

Na základě těchto dotazníků a svých vlastnícli záznamů zpra-
coval později Josef své relace. — V té době, 10. října, císařovna
zřídila pro Cechy urbární komissi.

Panovník jel z Jihlavy přes Německý Brod do Čáslavi, kde
přenocoval. Bída byla zde daleko větší než ve Slezsku a na Mo-
ravě, veškery zásoby byly vyčerpány, skHzeň žádná, nezdařila se
ani čočka; na mnohých místech poddaní přišli krupobitím zcela
na mizinu. Při rozdílení obilí děly se podvody, městský rychtář
v Něm. Brodě dal se podpláceti. V Chotusicích celá obec si stě-
žovala císaři: zničilo jim krupobití veškeru sklizeň a rovněž posti-
žená vrchnost nemohla přispěti. Panovník jel přes Žehušice do
Pardubic; poddaní tady byli spokojeni s úřednictvem i s vrch-
ností. Všichni potvrzovali letošní velkou neúrodu a báli se proto
příštího roku. Thunovská vrchnost není už s to vypomoci poně-

106

vadž poddaní dluhují skorém na 15.000 zl. ^ Plukovníci Josef
Brechenwill z Koloredu, AUeman Pallavicini referovali o kraji
chrudimském, takové nouze prý tam ještě nebylo, došlo k nej-
krajnějším prostředkům; vojáci prodávají vlastní chléb za 21 kr.,
zásobování jest velice těžké; měli též jeden případ úmrtí hladem.
Císař prohlédl si hřebčinec, jenž byl v nepěkném stavu a jel pro-
vázen pol. zbrojmistrem Pellegrinim do Hradce Králové. Předmětem
rozhovoru byla stavba pevnosti hradecké a josefovské, které pro
velký nedostatek dělnictva i dopravy a malý náklad málo rostou.
V Hradci Králové byly všeobecné stesky na neúrodu: po 14 dnů
nebylo možno koupiti chleba; nemocných a mrtvých přibylo více
než obvykle. Od knížete Fiirstenberga došel kurýr, nejvyšší pur-
krabí chtěl zabaviti všecky povozníky, kteří by jeli přes Labe
a donutiti je, aby jeli do Prahy. Císař zrazoval z tohoto úmyslu.
Téhož dne byla přehlídka pevnostní práce, s níž nebyl valně
spokojen.

Panovník na své okružné cestě všude konferoval s důstojníky
nejen o vojenských záležitostech, ale i o stavu lidu obecného. Zdáliť
se mu vojenští úředníci daleko spolehlivějšími, než vrchnostenští
nebo autonomní.

Veškeré výpovědi si okamžitě poznamenával; to nám ukazuje
akt bydžovského krajského úřadu. V Hradci hovořil 12. října
s krajským adjunktem Sádlem z Vražného, s komerčním inspek-
torem a navštívil hřebčinec; súčastnil se venkovského trhu, na
němž bylo 1400 měřic obilí, jež prodáváno 4 zl. 90 kr. za měřici.

Po mši jel přes Jaroměř do Trutnova. Zelené obilí stálo ještě
na polích, cesty byly blátivé, neschůdné. Strašlivou bídu seznal
císař v horách krkonošských. Jenerál Wurmser nemohl ani s do-
statek vylíčiti, jaké spousty tato nadělala. Mnoho lidí pomřelo
hlady, zvláště v Maršově a Vrchlabí, mnoho bylo nemocných, jimž
se ještě mohlo pomoci. Lid pojídal zvláštní kořínky, po nichž
dávil a nabubřel. Pašování z této strany nebylo, poněvadž ve
Slezsku bylo obilí lacinější.-)

1 Dr. B. Riegcr, Vcstn. kr. Česk. Sp. N. 1891. Byla tehdy v celých
Čechách hrozná zadluženost; dle Riegra poddaní dluhují koncem roku 1771
celkem na hotovosti 22,271.350 zl. rýn., na obilí 2,150.179 měr, tedy dohro-
mady přes 27 mil. zl. Bylo-li však odhadování toto správné, je věcí vrch-
ností a úřadův.

- Bedřich ovládal ceny obilní tím, že mčl vždy špýchary naplněny ; na
r. 1771 byly velké zásobárny ve Slezsku i v dědičných zemích, naplněné 75.000

107

Po přehlídce husarského pluku Luziňského, který ke cvičení
vytáhl s 2 divisemi a Novovesského, jenž ztratil mnoho koní,
císař radil se s krajským hejtmanem bydžovským Sádlem Starším
o poměrech pohraničných. Panovník vyslechl 13. října tkalce,
appreteury, nespokojené s donucovacími prostředky komerčního
konsessu. To bylo v Trutnově. Po mši jel do Vrchlabí; cestou
spatřuje celé vesnice žebrající — zbledlé, vyhublé postavy vzta-
hující ruce o pomoc. Nejvíce řádila bída na panství Schwarcen-
berském v Heřmanicích, Morzinském ve Vrchlabí a v Lomnici,
náležející generálu Millesimu. Panovník si zaznamenává, jak celý
pohraniční kraj, v němž jest na 150.000 přadáků, volá jednohlasně
o pomoc. Vyskytly se i různé návrhy. Tak v Jilemnici navrhoval
rychtář, aby jakýsi povozník z Rokytnice jel pro obilí do Slezska.
Císař s tím souhlasil a dal povozníkovi 100 dukátů k tomuto
pokusu. Hejtmanu bylo uloženo, aby oznámil, zda obilí bylo
správně dodáno a za jakou cenu.

S obchodním inspektorem kraje boleslavsko-litoměřicko-ža-
teckého hovořil delší dobu a rozhovor o tom je přiložen. 4. října
jel panovník ze Semil. Tady již začínají robotní útisky a utiskování
vrchnostmi nepřestávají, až když Josef opouští Cechy. Poddaní
si stěžují na hrab. Em. Valdšteina, Desfoura, Vine. Valdšteina
v Mnichově Hradišti a v Doksech. Mnoho škod též lesní zvěří na-
děláno.

Plukovník Frólich v Mnich. Hradišti poukazoval na zemské
taxy, které většinou způsobily dluhy; též nařízená inspekce v po-
hraničních vesnicích je zbytečná: ten, kdo obilí měl, jistě je v čas
za hranice zavezl. V Sasku byla tehdáž větší drahota než u nás.
Konečně se zmínil o provedeném zadržení jedoucích povozníků
přes Labe, o němž panovník slyšel již v Hradci Králové.

V Doksech císař navštívil hraběnku Valdšteinovou, faráři dal
nově ražených 50 zl. k rozdělení mezi chudé. ^

Panovníku se velmi zamlouvala pěkná, úrodná, viničná kra-
jina litoměřická. Lid si stěžuje na jezuity. Vine. Valdšteina zPachty>
kníž. Ferdin. z Lobkovic, na město Lípu, že ukládají příliš velkou
robotu a velké platy úroční. Litoměřické vojsko prodávalo chléb
po 18 kr. a trpělo nedostatkem potravy.

dvojkorci; 9000 korců bylo určeno jen pro Berlín. Tyto zásoby zachránily
země pruské před hladem.

1 íinak rozdal ve Vartenberku a Mimoni 200 zl.; ve Vrchlabí
100 dukátů; v Mnich. Hradišti 50 dukátů; ve Světlé a Svébořicích 300 zl.

108

Zabrániti pašování není možno pro množství úžlabin a úkrytů;
někteří pachatelé už byli potrestáni — kázeň shledal u kolovrat-
ského pluku velikou.

Litoměřičtí měšťané prosí za opětné zřízení mostu, jenž ve
válce sedmileté byl spálen a z něhož zůstaly toliko pilíře. V čas
rozvodnění není možno spojiti labských břehů a tím trpí velmi
obchod. Panovník slíbil nápravu.^ Město bylo plno žebráků a va-
gabundů, tak že noční stráže zdvojnásobeny, mezi uvězněnými
vypukl mor.

Po obědě císař vyřídil expedici do Vídně, Prahy a Berlína.
Mezi chudé rozděleno 50 zl.

Z Litoměřic jel panovník 16. října přes Labe do Loun.
Cestou si naříkají poddaní lovosičtí, jesuitští, hrab. Klebelsberka,
Dietrichsteina a libochovičtí. Stížnosti u krajských úřadů nemají
žádného významu. V Chomutově byl přijat s nadšením, krajina se
mu líbila, nouzi shledal ne takovou jako v jiných krajinách. Chléb
byl sice špatný, však přec ne z trávy. U pluku Kinského one-
mocnělo mnoho vojínů zimnicí. K zabránění podloudnictví užívá
se zde civilních strážníků, kteří se dobře osvědčují.

Tady se vyskytl opět návrh: jakýsi Otteville doporučoval
císaři, aby obchod s obilím byl ve všech krajích na trvale zakázán
a zemská správa aby zřídila sama skladiště, kam by rolník pro-
dával obilí; toto by se prodávalo se ziskem 5Vo, který připadne
pomocnému personálu. Tím prý se zabrání nouzi. Z Chomutova
jel císař I*;, října do Rakovníka. Silnice, po níž jeli, byla vysázená
stromy po obou stranách; krajina od Zátce stoupá, je písečnatá
a dosti zalesněná. Lid stěžoval si na B. Rothenhana. Zatec se
ještě nevzpamatoval od posledního požáru, působí dojmem veliké
nevýstavnosti.

Opět bylo naříkáno na těžké roboty a platy poddanými ža-
teckými a martinickými.

Nejvíce byl lid utiskován na panství hrab. Štěpána Wallise-
Nedlouho před příchodem panovníkovým byli potrestáni od hra-
běte každý třináctý 50 a 70 ranami bez ohledu na stáří. Panovník
dal toto nelidské jednání vyšetřiti krajským hejtmanem Langen-
dorfem. Dle údajů setníka Krausena, jenž pracoval předešlého
roku při sčítání lidu, stihla též Rakovník krutá bída, avšak stěžuje
si, »je prý tady mnoho darebných hospodářů. «

1 Dle Thomase darovala císařovna r. 1772 na zřízení jeho 28.500 zl.
a r. 1773 49.000 zl. Toho roku byl dostavěn.

109

Z Rakovníka je psán důležitý dopis, o jehož obsahu se zmí-
níme v poslední kapitole. Císaře za-tihl tady kurýr z Vídně, který
přinesl patrně hst Kounicův; neboť Josef II. v dopise Marii Teresii,
z Rakovníka poslaném, mluví o zakročení Kounicově u Porty. ^
Kromě tohoto dopisu vyřízena ještě expedice do Prahy kníž.
E. Fiirstenbergovi a polnímu zbrojmistru Wiedovi.

Z Rakovníka jel panovník do Zbirova; tenkráte si naříkali
i poddaní kníž. Fiirstenberka, předcházelť patrně ostatním šlechti-
cům dobrým příkladem. Trapně působilo na Josefa, když shledal,
že baron Hildebrandt nařizuje po celý týden robotovati, tak že
nemají času k zdělání svých pozemků. Ale nedosti na tom, jsou
jak od správců, tak i od samého pána kruté týráni. Jeden rolník
za to, že odcizil sousedovi v kruté bídě trochu mléka, dostal
100 ran — sotva se dovlékl domů — druhého dne však dostal
opět 10 ran a za 2 dny nato zemřel.^ Cestou panovník po-
zoroval, že krajina jest pahorkatá, lesnatá; lesy však jsou zane-
dbávány.

Lid naříká, že vrchnost půjčuje velmi zřídka obilí a to
ještě pozdě; mnoho polí zůstává proto neoseto. Úřednictvo a du-
chovenstvo dosvědčuje, že lidé pojídají trávu a otruby, že mnoho
je nemocných, z nichž většina pomřela. Plukovník Dichtler zažil
sám této bídy a bojí se pro budoucí rok ještě smutnější per-
spektivy. Domnívá se, že příčinou nedostatku obilí je zemská
taxa a dopravování obilí za hranice.

Ve Zbirově zanechal panovm'k dopis vrchnímu, v němž na-
řizuje jménem císařovny, aby vrchnost poddaným opatřila semeno,
ať stojí cokoliv. Tamějším poddaným vrchností bylo zakázáno si
stěžovati. Ze Zbirova jel panovník 19. října do Rokycan. Tam
byly podobné stesky: divise pluku Darmstadtského nedostala po
více dnův ni chleba ní příkrmu. Obilí, brambory, hrách zašly
vlhkem, zrní ve stodolách smíšeno s nečistým plevelem, tak že
mandel žita vysypal sotva půl čtvrtky.

1 Rakousko vymáhalo na Turecku slíbených 11 milí. zlatých. O tom
v kapitole poslední.

^ Přirozeno, že nechuť císařova k šlechtě těmito přehmaty jen stou-
pala, až vybuchla v relaci k císařovně. Po známém odsouzení kníž. Mansfelda
pro týrání poddaných, po nařízení panovnice ze dne 12. července 1770.,
aby hejtmani co nejpřísněji vyšetřovali veškeré přehmaty vrchností, byl čin
barona Hildebrandta jistě podivným. Krajské úřednictvo nedbalo rozkazů
císařových a stále ještě nadržovalo vrchnostem.

110

Též v Plzni, kam Josef přijel z Rokycan, nemělo vojsko
chleba, ač město, jak tvrdili důstojníci, mohlo snadno pomoci
majíc příjmů na 30.000 zl. Odtud vypravena 20. října expedice
do Vídně. ^ Jiný dopis odeslán do Prahy a hrab. Pachtovi v pří-
čině nouze Jáchymovských horalů.

0 kraji loketském císaři referoval krajský hejtman, šlecht.
z Ottilienfeldu.

Z Plzně jel panovník přes Stříbro do Hajdy. Stížností
ovšem bylo stále dost. Naříkali si poddaní plzeňští, hrab.
Vrtby, města Stříbra, hrab. Schirdinga. Dle výpovědí majora
Mengaziho ve Stříbře vojsko nedostalo chleba, ani peněz. Oby-
vatelé jedli prý trávu svařenou v mléce, někteří hladem po-
mřeli. Na císaře však působili lepším dojmem jak v jiných
krajích. Krajina je méně hornatější, krásnější, dosti úrodná. Ku
zmenšení nouze aspoň se sklidily brambory.

Za to bavorské hranice byly silným krupobitím zachváceny;
byla tehdy za hranicemi drahota větší než v Cechách, což dalo
podnět k podloudnictví. A zase byly stížnosti na kníž. Lowen-
steina, kněžnu Welskou, hrab. Norb. Trauttmansdorffa, kteří po-
žadovali těžkých robot.

V Horšově Týně navštívil panovníka hrabě Trauttmansdoríf
s celou rodinou. Odtud jel císař do Klatov krajinou hornatou,
písečnatou, málo zalesněnou; lesy byly silně vykáceny.

Od klatovského pluku prince Koburka uprchlo 20 mužů do
Bavor s koňmi a s celým přístrojem.

Krupobití zde silně řádilo, postiženo jím 20 vesnic; rolníci
prodali veškeren dobytek, a pozemky pustnou.

Opět si stýskaH poddaní hraběte Zuckra, Černína a Palmy. Smutný
stav kraje vylíčil císaři účetní panství Trauttmansdorffského, ^
šlechtic z Hoyerů. Letos prý se sklidilo obilí velmi málo a to ještě
promíšené plevelem ; ovce větším dílem pošly, není čím pole
mrviti, neboť všechen dobytek rolníci prodali. V příčině pod-
danských poměrů tvrdil, že žádoucno stanoviti míru roboty, me-
thodu urbarní komisse však neshledává pravým prostředkem k ná-
pravě. Jest třeba předem vyšetřiti peraequaci zemskou. Rolník
má mnoho mimořádných vydání a je tedy potřebno dáti rolníku
zálohy na opatření tažného dobytka a domácího nářadí. K tomu

1 Týkala se bezpochyby zahraniční politiky.

'■^ Vylíčil císaři příčiny neblahého stavu lidu poddaného ovšem s hle-
diska stavovského.

111

však milliony nedostačují. Ještě nejméně tísní poplatníka ordi-
narium; větším břemenem je extraordinarium, na př. zdražená sůl.
Na konci svého rozhovoru doznal, že roboty jsou přílišné?
ale pro vrchnost nevyhnutelný. Poddaní prý jsou velmi
vzpurni.

Ještě jiné návrhy, na př. o laciném chlebě, byly císařovi
předloženy, tyto jako méně důležité opomíjíme. Císaři bylo refe-
rováno, že na hranicích je bída vehká, na př. v Horšově Týně
se platilo před žněmi za strych obilí 22 zl. K zamezení podloud-
nictví jsou vysíláni na hranice invaUdové, ale špatně placení a
zásobovaní a tím náchylní k podvodu.

V Klatovech zavládl po někohk dnů velký nedostatek chleba;
vedle hladu řádil v městě také dobytčí mor. Císař vyžádal si
22. října od krajského hejtmana originál zemského gubernia, po-
depsaný hrab. Schafgočem, jímž se nařizuje, že rolník nesmí
vyjeti s lačným žaludkem, dokud nepojedl masa nebo
aspoň chlebové polévky. Panovníku přirozeně bylo toto na-
řízení směšným, většina rolníků kromě svatých dnů ani po celý
rok neměla masité polévky.

Z Klatov jel přes Horažďovice, Katovice do Strakonic. Pod-
daní hrab. Taaffa byli spokojeni. Naříkáno na jesuity, že vyhnali
ze statku 10 rolníků a tito s rodinami jsou nuceni žebrati. Musí
obstarávati vrchnosti dům, dvůr, nářadí a nedostává se jim té
nejmenší náhrady. Krajina kol Strakonic je drsná, hornatá, lesy
jsou ve velkém nepořádku. Na maltezském panství strakonického
velmistra hrab. Althana hrubě se zachází s poddanými, mají zákaz
své obilí prodávati. Althan všechno skoupí, je otázkou, k jakému
účelu, snad aby prováděl lichvu. Ze Strakonic jel Josef krajem
dosti dobrým, málo zalesněným do Písku. Poddaní hrab. Losa
a kníž. Schwarzenberga byli spokojeni, ač zažili velké nouze a
mnoho nemocí. V pluku Haslingra z Wolfenbiitlu zemřelo 10
nováčkův.

(Pokračování.)

K obstnikci na českém sněmu.

Když říšská rada neutuchajíc^ obstrukcí stávala se neschopnou na
plnění svého podílu na státní moci, ukazovalo se v řadách politiků, kteří
sebe nazývali autonomislickými, na sněmy zemské, jako jediný přiro-
zený a decentralisovaný základ ústavy mocnářství, obstrukcí nedotknutý,
a žádalo se často z tohoto důvodu za rozšíření kompetence sněmů
zemských. Pomalu dochází však nyní obstrukce i na sněmy zemské.

Působivost její, při poměrně malých prostředcích, stala se také
oposičním stranám záhy zjevnou; vypravuje se o obstruování v řím-
ském senátu, ano vypravuje se o obstruování již v lidových shro-
mážděních republikánského Říma, v komitiích, jejichž zasedání směla
prý trvati jen do západu slunce, a tu prý řečníci, kdykoli chtěli, aby
jednání bylo odročeno, protahovali nekonečnými řečmi jednání až do
západu slunce, načež shromáždění bylo nuceno se rozejíti bez usne-
sení. Hlubšího významu nabyla obstrukce ovšem teprve s vývojem mo-
derního parlamentarismu, a je to země, která je kolébkou parlamen-
tarismu, Anglie, v níž několik let před nastoupením královny Viktorie
oživeny byly obstrukční prostředky, kteréž ostatně byly anglickému
parlamentu již známy z 18. stol. Jinak náleží anglický parlament, právě
proto, že kabinet vládní je nepřetržitě již od r. 1839.^ přísně parla-
mentárním, mezi zákonodárná shromáždění, kteráž nejméně obstrukcí
byla trpěla; jen obstrukce Irů v letech osmdesátých 19. století po-
vznesla se na více než přechodní význam. Dnes známy jsou nám již
případy obstrukce v parlamentech ze všech dílů světa.

Obstrukce stává se již parlamentním zjevem, s kterým každý
jednací řád musí počítat, a úprava obstrukčních zvyklostí a mravů po-
malu dochází výrazu v určitých částech parlamentárního práva, v oněch
ustanoveních jednacího řádu, kteréž pravidelné funkce parlamentu mají
zaručiti. Jednací řády parlamentární stojí takto s obstrukcí v nejužší
souvislosti. Na čem záleží tedy tato souvislost.?* Kdokoli si pročte kte-
rýkoli parlamentární jednací řád, sezná na první pohled, že všechny
jednací řády mají řadu ustanovení, která spočívají jen na pouhém
uznání členů parlamentu, na prostém podřízení se poslanců jedna-
címu řádu, na podrobení se, plynoucím z přesvědčení o ceně jedna-
cího řádu pro parlamentární práci a z přesvědčení o zodpovědnosti
parlamentu za plnění státních úkolů.

1 Od pádu ministerstva Melbournovi. Před tím, ačkoli vláda parlamen-
tární je v Anglii zřízením již z konce 17. stol., docházelo přece přechodné
k vládě ministerstva bez majority.

113

Ustanovení parlamentárních jednacích řádů z převalné většiny ne-
mají žádných sankcí právních, nedají se vynutiti nikým a ničím a není
orgánu, není soudu, není úřadu, který by je mohl vynutiti nebo
í) jejich vynutitelnosti rozhodnouti. Jsou to taková ustanovení bez sankcí,
jaká v soukromém právu bývají nazývána »leges imperfectae«, jejichž
podstatným znakem tedy není právní vynutitelnost vyšší donucovací
mocí. Jsou to taková ustanovení, o kterých praví Dicey^ nejlepší mezi
znalci anglického parlamentárního práva, že vlastně nejsou pravými
právy, protože to nejsou předpisy, kteréž v poslední instanci by mohly
soudem býti vynuceny, a že obsahují vlastně jen maximy politické
mravnosti, jejichž zachovávání záleží na vážném porozumění jejich ceně
pro ústavní život. Jediná sankce většiny parlamentárního práva spočívá
jen v tom, že ustanovení jeho jsou za závazná uznávána od těch, kteří
je mají prováděti.

Tato nevynutitelnost jednotlivých ustanovení jednacího řádu
a tedy pak i nevynutitelnost jednotlivých funkcí parlamentu plyne
z vlastnosti parlamentu jako státoprávního orgánu, ve státech konsti-
tučních vedle mocnáře, nikoli pod mocnářem, stojícího; parlamenty
jsou kollegiálními státními orgány, ale takovými orgány, které nepod-
léhají žádné právní zodpovědnosti za svá jednání a neodvozují taktéž
svojí moci od žádného jiného vyššího orgánu, poněvadž jsou dosazeny
přímo ústavou a vykonávají své kompetence přímo na základě ústavy.
Tak jako panovník není nikomu zodpověděn, když nesvolá nebo nechce
svolati ministerské rady nebo když odepře vyřizovati své správní kom-
petence, jako není nikomu právně zodpověděn, když svolá nebo ne-
svolá parlament, tak také parlament, jsa stejně vysokým státním orgánem,
nepodléhá žádné vnější vyšší donucovací moci, nemůže býti donucen
k tomu, aby pracoval, když nechce; ani poslanci nechodí do schůzí
a nikdo jich k tomu nedonucuje. Ztráta diet je velmi slabým pro-
středkem a má význam již jea pro poslanecké dovolené.

Ať kterýkoli parlament má sebe přísnější předpisy o vedení svých
prací, konec konců v každém jednacím řádu zůstane celý souhrn usta-
novení, založených a appellujících jen na svědomité uznání členů parla-
lamentů; není parlamentu, kde by každé ustanovení jednacího řádu
(n. př. o denním pořádku) mohlo míti sankci, a nemůže býti parla-
mentu, aby v něm nad každým zachováváním každého ustanovení jed-
nacího řádu stál policajt, nebo aby strážník předváděl členy parlamentu
do schůzí, když by se nechtěli dostaviti. Takovými sankcemi porušena
by byla přímo povaha parlamentu jako nezodpovědného státního orgánu,
jehož oprávnění jsou přímo založena ústavou.

A obstrukce spočívá právě v raffinovaném a co nejdůkladnějším
využití parlamentárního práva bez sankcí, spočívá ve využití opačném
všech ustanovení, která jsou založena jen na uznání a volném přesvěd-
čení členů parlamentu. Každá obstrukce spoléhá právě na to, že funkce
parlamentu a jeho členů nemohou nijak býti vynuceny. Veškery forma-
lity jednacího řádu (hlasování dle jmen, pausy několikaminutové),
kteréž jsou dány za účelem lepšího vedení sněmovních prací, užívají
se obstrukcí ve směru právě opačném, protože jim chybí každé zaru-

NAŠEDOBA. R. XI., č. 2., 1903. 20. listopadu. 8

114

cení a ustanovení se sankcí, že by se jich mělo užívati jen za účelem,
za kterým byly v jednacím řádu dány. Kde chybí přesvědčení o váze
a ceně parlamentární práce, tam nepomohou taktéž jednací řády, sebe
pečlivěji sdělané.

Ovšem, čím mocnější je parlament, tím bedlivěji se snaží, možnost
obstrukce co nejvíce stížiti ; právě nejmocnější parlamenty, jako anglický,
francouzský a kongres Severoamerické Unie, mají nejpřísnější jednací
řády, aby jak možno nejúplněji vyloučena byla možnost užití oné
zbraně; toto je jen následkem postavení parlamentu ve státu. Mocné
parlamenty musí sobě býti vždy vědomy své veliké zodpovědnosti za
nerušený výkon státní vlády a správy, poněvadž čím větší moc parla-
mentu, tím větší zájmy by trpěly, kdyby parlament byl zdržován v pra-
videlném funkcionování. Tak mocný parlament, jako francouzský, vi
dobře, jakou moc dává z ruky a čí zájmy poškozuje, když sáhne
k obstrukci; každý mocný parlament ví, že obstrukce znamená sesí-
Icní správy na úkor zákonodárství, sesílení vlády naproti parlamen-
tární kontrole, že rozpočtové právo parlamentu, bez odporu jedno
mezi nejdůležitějšími jeho právy, se stává illusorním a že rozpočet zů-
stává ponechán volnému uvážení vlády, t. j. správy místo záko-
nodárství, ježto vláda hospodařit musí a bude tedy hospodařit bez
rozpočtu, provisorně. Žádná vláda pro obstrukci nerozpustí soudy,
nenechá vojáky bez žoldu a nepřestane krmit aerární koně. Parlament
zbavuje se vlivu na činnost správy sám a sesílení vlády je jen přiro-
zeným následkem obstrukce. Když pak vláda předkládá někdy parla-
mentu rozpočet již prošlý k dodatečnému schválení, tu celá kontrolní
činnost parlamentární obmezuje se jen na pouhou kontrolu výdajů již
provedených a celé právo rozpočtové proti vládě nemá většího vý-
znamu, než konstatování, že tolik a tolik bylo vydáno.

Jde-li o prostředky, kterými obstrukci je čeliti, třeba ještě jednu
věc dobře uvážiti. Každý parlament při projednávání svých záležitostí
vytvořuje sobě určité observace, zvyky a pořádky, nebo jak Dicey je
nazval, parlamentární konventionální obyčeje, konvence. Každý par-
lament pro vyřizování svých prací má určité koleje, sit venia verbo,
vyjezděné, a dle těch kolejí tvoří sobě také jednací zásady; ^ kdo chce
znáti jednací řád některého parlamentu, nemůže se spokojiti jen s textem
jednacího řádu, nýbrž je mu znáti také toto nepsané právo par-
lamentární, tyto zvyky, poněvadž ony osvětlují způsob, jak jednací řád
se provádí a vykládá. Jedině ony koleje pak také dávají svědectví
o tom, jaké účinky to které ustanovení jednacího řádu má na jednání
a postup prací parlamentárních, jaký je dosah toho či onoho před-

1 Tak na př. vyvinul se obyčej, /e když chce některý poslanec něco
v říšském sněmu německém odněkud předčítati, bere sobě k tomu
vždy dovolení presidentovo, ačkoli jednací řád ani výslovně, ani mlčky
presidentovi takového oprávněni nedává, naopak, čtení dovoluje bez otázání
se presidenta. Obyčej tento však je nyní tak uznáván a zakořeněn, že na př.
v zasedání 20. ledna 1902 káral president řečníka, že sobě opomenal vzíti
dovolení ku předčítání. Zde je viděti, jak z pouhé kurtoasie prvotní vyvíjí se
již pravidlo jednacího řádu, kteréž však není v jedn, řádu kodifikováno.
V našem rakouském parlamentárním právu je observancí taktéž dost.

115

pisu jednacího ráda. A tu je právě míti na mysli, že z dobrých a na
poiiled nezávadných ustanovení jednacího řádu během doby za pomoci
oněch kolejí či observancí vyvinouti se mohou skutečné vexatorní pro-
středky, kteréž pak, místo co by obstrukční choutky držely na uzdě,
obtěžují jen více ještě i členy parlamentu upřímně smýšlející.

Tak se stalo, že když parlament anglický svým jednacím řádem
zavedl návrhy na konec debatty, během doby a stálým užíváním tohoto
prostředku stalo se nemožným kterémukoli řečníku, jenž právě nená-
leží k vládnoucí straně majority, aby mohl dát projednati nějaký sa-
mostatný svůj návrh. Na tuto věc angličtí theoretikové nyní jasně uka-
zují, že místo zamezení obstrukčních návrhů, vláda, jejíž ministři vždy
jsou jmenováni jen z majority parlamentu, dovede vždy zameziti de-
battu o návrhu vládě nepohodlném. Majorita spojená s vládou, kteráž
je složena ze stranníků majority, užívá tu naopak zase ustanovení, která
byla na potírání obstrukce, k umlčování minority. Koleje se tu vy-
jezdily, ale právě ve směru opačném, a funkce parlamentu snižují se
na hlasování dle přání kabinetu.

Ještě dále zašel kongres Unie; aby znemožnilo se obstruování ve
výborech parlamentních, určí se výboru parlamentnímu doba k pro-
jednáni určité předlohy; ve výboru pak doba, určená k projednání
předlohy, dělí se počtem přihlášených řečníků, tak že čím více při-
hlášených řečníků, tím menší doba přijde na každého z nich pro odů-
vodnění jeho návrhu; tím se stává, že i důležité vývody často ne-
najdou času k formulování a projednání. Ze k důkladnému diskutování
doba pěti minut nestačí, je pochopitelno. Američtí politikové dosti si
stěžují a rovněž tak si stěžují na ustanovení jednacího řádu kongressu,
že žádný řečník v debattě nesmí mluviti déle, než hodinu. Je dobře
viděti, jaké oj^atrnosti třeba při zostřování předpisů jednacího řádu,
aby jednak nebyla zbytečně posilována moc vlády, jednak majority
proti minoritě.^

Parlamenty malé a slabé, jako parlament předlitavský a říšský
sněm německý, nebo parlamenty jednotlivých států německých, kteréžto
všechny parlamenty se vždy silné bály o svoji malou moc, mají také
mírné jednací řády; zvláště náš rakouský parlament nezná ani vylou-
čení ze schůze pro neslušné chování.

Parlament uherský je sice mocný a má také přísný jednací řád,
ale nebylo mu to nic plátno, poněvadž tam zase scházejí ostatní pod-

1 Že zostřování jednacího řáduje vždy zbraní dvojsečnou a nebezpečnou,
a že málokdy dojde zamýšleného dobrého účinku, je dnes obecným míněním.
Rozhodně také každý konstituční politik se musí ohraditi proti tomu, aby někdy
snad dokonce byla policie přizvána do parlamentu pomáhat, jako se stalo za před-
sednictva Abrahamowicz-Kramářova. Pro právnicky myslícího státníka bude
již nedostatek zodpovědnosti za jednání policie dostatečným důvodem nepří-
pustnosti. Bylo tehdy za jednání policie zodpovědným předsednictvo, nebo
policejní ředitel vídeňský, nebo ministr vnitra.^ A odkud plynulo oprávnění
předsednictva k rekvisici policie? V řádných státech je právě přcdni zásadou
veřejného života, že za každý úkon snrávy někdo musí býti zodpovědným,
nikoli jen politicky, ale také právně. Že policejní úřady nemají nejmenšího
oprávnění zasahovati do jednání sborů zákonodárných, není nejmenší pochyby.
Kdo tedy mohl je k jejich jednání zmocniti?

116

minky účinnosti jednaciho řádu, přesvědčení o váze parlamentníiio ži-
vota. Kdykoli se tedy jedná o stížení nebo znemožnění obstrukce zo-
střením jednaciho řádu, nesmí se zapomínati, že prostředky proti jed-
notlivým rušícím řečníkům jsou jen těžkými disciplinárními prostředky
proti jednotlivcům a že nemohou nikdy jíti tak daleko, aby stihly
celou stranu politickou, celou minoritu. Minoritě zůstane vždy dosti
prostředků, aby na půdě jednaciho řádu bez porušení forem parla-
mentárního jednání, rušila postup prací, protože v jednacím řádu vždy
zůstane většina předpisů závislou od uznání všech členů parlamentu.

I když by nebylo lze spatřovati omezení svobody parlamentu
v tom, že by u nás na př. na hrubé porušení slušnosti a beztaktní
rušení sprostotami uloženy byly jednacím řádem disciplinární tresty,
jejichž provedení by bylo svěřeno buď zvláštním orgánům parlamentu
nebo obecným orgánům státním — parlament je zajisté státním orgánem
jako jiné úřady a má i povinnost chrániti se disciplinárními prostředky,
kteréž ovšem jen on sám by mohl uložiti — nesmí býti zapomínáno,
že repressivní prostředky, kteréž mimo to jsou vždy jen výjimečné
a na nejtěžší přestupky uložené, nemohou zaručiti ještě pravidelné
funkcionování parlamentu, poněvadž toto záleží i na vnitřním přesvěd-
čení jeho členův.

Tam, kde jednací řády jsou částí ústavy (u nás jsou stanoveny
některé zásady jednaciho řádu říšské rady zákonem), změna jednaciho
řádu má potřebí všech náležitostí, které se vyžadují ústavou ku změně
ústavy, nebo náležitostí zákona. V těchto parlamentech, kde změna
jednaciho řádu musí se státi ve formě zákona, kde tedy nemůže býti
usnesena prostým usnesením sněmovní většiny, jako tomu je na př.
v říšském sněmu německém, může minorita vždy jednání o změně
jednaciho řádu ještě více stěžovati a může pak i dojíti ochrany bud*
ve vyšší komoře nebo u panovníka, jenž má dáti zákonu sankci. Ve
státech, kde k změně jednaciho řádu stačí prosté usnesení většiny,
není menšina proti změnám a zvláště proti nepříznivým změnám jed-
naciho řádu chráněna nikterak, poněvadž není orgánu, který by rozhodl
o jejích právech a který by odsoudil znásilňování jí majoritou. Není
tu zřízení právního, u kterého by minorita mohla se dovolati pomoci.
V těchto případech, kde k změnám stačí prosté usnesení majority, je
minorita odkázána jen na slušnost odpůrcův, na vážné uznání majority:
ale naopak zase při obstrukci začasté majorita bývá odkázána jen na
to, zda také minorita závaznost jednaciho řádu a vůbec význam par-
lamentární práce uznává. A tady právě proti obstrukci minority lze
jen z části a to z velmi malé části užiti právních sankcí; vydatnějšími
a stálejšími garanciemi řádného funkcionování parlamentu zůstane vždy
jen přesvědčení o ceně parlamentárního života a tomuto přesvědčení
bude pak nejúčinnější sankcí vyšší vzdělanostní úroveň členů parla-
mentu a jejich poctivost. ~ck.

ROZHLEDY

POLITICKÉ: Nová vláda v Uhrách: Vítězství obstrukce přináší obstrukcebijce Tiszu — Vojenské
požadavky sněmovní většiny a výkupné Tiszovo : Výhrady svrchovanosti koruny či příslušnosť
moci zákonodárné? - Naděje Tiszovy a jeho plány — Svolání říšské rady v Rakousku: Postup
českých poslanců. Vládní políček v českou tvář — ^Spojenými silami k p-áci pro národ — nebo
pro stranu mladočeskou ? Odstavení státního práva. Český program vojenský. Nová formace českých
stran politických ?

V Uhrách podařilo se konečně kornně dáti zemi aspoň odpo-
vědnou vládu. Hr. Štěpán Tisza, který byl již v letních měsících vy-
hlédnut za nástupce Kolomana Szella, byl pověřen úkolem sestavit
nový kabinet. Úkol se hr. Tiszovi zdařil. V létě ještě nenalezl ani
stran, jež by ho chtěly podporovat, ani politických osobností, jež by
chtěly vydat v šanc svou politickou budoucnost v jeho ministerstvě.
Szella hr. Tisza vystřídat nemohl, ač vůle by se mu nebylo nedostá-
valo. Leč po hr. Khuen-Hedervárym stal se přijatelným v Uhrách.
Změnily se poměry sněmovní, oslábla a pozbyla rozhodnosti a sebe-
důvěry obstrukce? Lze to, že hr. Tisza vůbec mohl utvořit ministerstvo,
pokládat za úspěch odporu koruny proti národnímu hnutí maďarskému }
Jistě ne. Obstrukční strany se nezměnily, ani v celku nepolepšily ve
svých požadavcích. Ale změnil se postup a vládní program hr. Tiszy.
Po Szelovi přicházel Tisza jako muž pevné ruky, s jedinou devisou
pro svoji vládu: zdolat obstrukci ať jakýmikoli prostředky a bez
ústupků, jež by aspoň za řeč stály, se strany koruny. A pro tento
postup nenalezl ani stran ani osob, jež by chtěly s ním- pracovat.
Úkol Tiszův přijal tehdy Khuen-Hederváry, který se odvážil na boj
proli obstrukci vlastně bez zajištěné jakékoli podpory sněmovních stran
umírněných. Poslání Khuenovo dle toho také skončilo brzo a nevý-
sledně a nectně. Jeho povoláním — hr. Khuen je muž pověsti ne
zrovna nejčistší — i jeho neúspěchem byli na nejvyšších místech pře-
sv^ědčeni, že se maďarským národním přáním musí vyhovět aspoň čá-
stečně. A byl-li opětně vyhlédnut za ministerského předsedu hr. Tisza,
nebyl již vysílán s' příkazem: zdolat obstrukci, nýbrž s přáním: ob-
strukci smířit a vykoupit. Proto nastoupení Tiszovo na úřad
ministerského předsedy neznamená porážku, ale úspěch národních tužeb
maďarských.

Strana liberální, jež je ve sněmovně vládní většinou, formulovala
vojenský program maďarský, v nějž pojala z požadavků obstrukce vše,
co vůbec koruna může povolit. Požadovala: 1. úpravu znaků společné
armády dle uherského státního práva, 2. reformu vojenského trestního

118

řádu na zásadě bezprostřednosti a ústnosti líčení a s uplatněním ma-
ďarštiny, jakožto jazyka jednacího, 3. rozšíření působnosti ministerstva
honvédstva (pokud jde o povolování úlev), 4. přeřadění maďarských
důstojníků jedině k maďarským plukům, 5. doplnění vojenských vy-
chovávacích ústavů v Uhrách, zavedení maďarštiny, jakožto jazyka vy-
učovacího, 6. ustanovení, aby znalost maďarštiny byla základní pod-
mínkou pro jmenování důstojníkem, 7. maďarštinu za jednací jazyk
úřadů vojenských se všemi úřady uherskými, 8. dvouletou dobu slu-
žební. Němčinu za jazyk armádní (velící) vládní většina připouštěla, ale
s výhradou, že i na ni se vztahuje politická odpovědnost ministerstva
a zákonný vliv říšského sněmu: Změnit armádní řeč že může jen
moc zákonodárná — koruna a říšský sněm uherský — a nepatří tedy
opatření o řeči velení do výhrad výsostných práv panovníkových.
Ve věci hr. Tisza přinesl vyhovění všem požadavkům většiny uherského
sněmu vyjímaje ustanovení znalosti maďarštiny jako podmínky pro
jmenování důstojníkem a výhradu armádního jazyka moci zákono-
dárné.

Tím bylo vyhověno podstatným požadavkům Maďarů po národ-
nostních ústupcích ve vojště. Přes to však nenalezla nová vláda ochotu
na celé čáře. Katolická strana lidová zaujala nepříznivé stanovisko
proti Tiszovi pro jeho známé zaujetí proticírkevní i pro jeho — nábo-
ženskou příslušnost. Strana neodvislosti nevyhlásila sice závaznou ob-
strukci, ale také na celé čáře od obstrukce neustoupila. Ponechala
prostě svým stoupencům v parlamentě na vůli, chtějí-li rozhodnout se
pro obstrukci.

Ale ani ve vládní straně (liberální) nenalezl nový ministerský
předseda naprostou ochotu. Hr. Apponyi, předseda sněmovny, postavil
se proti vládě Tiszově a vzdal se předsednictví. Také prvé přijetí no-
vého kabinetu v říšském sněmu bylo velmi nepříznivé. Ba nepřízni-
vější — na prvý pohled — než samo uvítání hr. Khuen-Hederváryho.
Při prvém svém představení sněmovně hr. Tisza nemohl ani přednést
svůj program; přičiněním obstrukční menšiny nenalezl v sněmovně
poslanecké- sluchu. Musil se se svým výkladem uchýlit do sněmovny
panské a teprv 6. listopadu mohl opakovat svůj program i v sně-
movně poslanecké. Ovšem obstrukce se stala méně vášnivou, ba na-
stalo i jakés uklidnění sněmovny. Ale otázkou je, nejde-li jen o uti-
šení chvilkové. V tom směru není optimistkou ani vláda Tiszova.
Aspoň tvrdí se v maďarském tisku — a počítá s tím i tisk obstrukčních
stran — , že dojde na rozpuštění sněmovny. Spolu uvažuje se i o mož-
nosti, že ani do nového roku, do kdy možno ponechat v řadové
službě vojíny třetího ročníku, nebude vyřízena branná předloha a ne-
bude umožněn nový odvod. V tom případě chystá se vláda vypomoci
si povoláním náhradní zálohy.

Za podobných nejistých stále poměrů v druhé polovici říše bude
konat rakouská říšská rada své podzimní zasedání — a to, mají-li čeští
poslanci jen trochu politického sebevědomí, sama za poměrů málo ulč-
šenějších. Svolána je na 17. listopad. A v samý téměř předvečer jejího
sejití odvážila se vláda Koerberova k činu, který je hotovým políčkem

119

v českou tvář. 9. listopadu byl uzavřen český sněm. Uzavření zem-
ského sněmu (místo pouhého odročení) je činem vládní obstrukce
proti zemskému zastupitelstvu lidu v Cechách. Uzavřením sněmu uvádí
se všechna práce dosavadního zasedání, pokud nebyla ukončena, na
zmar. Sněm, který se sejde zase as v době vánoční, bude musit konat
všechny práce formálně (ustavení komisí a p.) znovu a všechny návrhy,
třeba se již počalo v uplynulém zasedání s jejich projednáváním, budou
se muset znovu podat. A zde je příčina vládní obstrukce proti če-
skému sněmu. Jí se má docílit, co nevynutila frivolná a malicherná,
nemravná obstrukce německá: z denního pořádku má zmizet český
návrh, aby se zamezilo zneužívání volebního práva čestných občanů.
Pan dr. Koerber přispěchal na pomoc Němcům. Mohou čeští poslanci
k tomu mlčet?

Zatím odpor proti vládě Koerberově se projevil v manifestu spo-
jených českých stran: národní svobodomyslné (mladočeské), národní
(staročeské) a agrární. Početně nejsilnější české strany spojily se (pro-
jevem dto. 7. listopadu), aby pro určité společné cíle pracovaly shod-
ným, společným postupem. Z cílů, jež formulovaly za společné, jsou
rázu zásadního: domáhání se federativního zřízení státu na podkladě histo-
ricko-státoprávním (jež zřejmě označeno za »c í 1 k o n e č n ý« a contrario
» potřeb časových «), rovnoprávnosti jazykové, druhé české university
na Moravě, reformy obec. školství ve Slezsku, veřejných českých škol
obecných v Dolních Rakousích, ochrany národnostních menšin, posí-
lení českého živlu úřednického, opravy volebních řádů ve směru ná-
rodním (ne lidovém!). Cílem taktickým možno nazvat snahu o » odstra-
nění nynějšího systému vlády, který založen je na nespravedlivém a
neústavním vetu stran německých* — to jest vlády Koerberovy. Ve
věcech vojenských požadují spojené strany plukovní řeč českou, če-
štinu za předmět vyučovací na vojenské ústavy, české hlášení při kon-
trolních shromážděních a jednací řeč českou pro styk vojenských úřadů
s českými úřady samosprávnými a pro jednání před soudy vojenskými,
je-li žalovaný Cech, a konečně dvouletou službu vojenskou. Spojené strany
určily si i společný orgán výkonný, tak že nejde o dohodu pro oka-
mžitý projev a chvilkovou součinnost. Snadno mohl by se ze spojených
stran vytvořit postupem času jednotný organism strannický, — jehož ráz
by byl konservativný a nestátoprávní, jak je patrno z tónu i obsahu
prvého projevu. Je na snadě, že reakcí na jeho vzrůst by seskupily
se jednotněji asi na jedné straně živly radikálně-státoprávní, na druhé
pokrokové. Nestojíme tu před novou formací českých stran politických ?

-Gg-
*

Po VEŘEJNÉM HOSPODÁŘSTVÍ. Městské dráhy elektrické v Praze. — Reformní zdaňování
městské půdy v Bavorsku, — Výsledky osobní daně příjmové v Rakousku z.i r. 1902.

Od Spálené ulice k Myslíkově plíží se motorový vagón uličních
drah královského hlavního města Prahy. Je k němu připojen ještě vůz
přívěsný — je o dušičkách, proto veliký nával na tratích jedoucích
k Olšanům a hřbitovům vinohradským. Cestující, kteří jezdí z před-
městských bytů za svým povoláním každodenně do Prahy a z Prahy,

120

tváří se nevrle, mizí dnes a mačkají se v masse hřbitovních návštěv-
níků, a ještě kdyby za to byla aspoň rychlejší jízda — avšak oč snad
rychleji se jede, ztratí se tím delším čekáním na stanicích. Na některých
tratích, jako od Spálené ulice k budově techniky, od Purkyňova ná-
městí na Vinohradech v obou směrech (k Vršovicům i k Olšanům)
vzhůru jezdí se neobyčejně pomalu vždycky, k zoufání pomalu, a dnes
ještě pomaleji. Je velký nával, proto víc vozů a víc rozčilení, vůz roz-
léhá se voláním průvodčího, který tu protlačuje se přecpaným vozem,
tu přeochotně zavěšuje věnec na jakési věšáky, ad hoc na voze při-
pevněné — ale tempo jízdy je stále zvolné.

Konečně vůz natlačen tak, že noví uchazeči sami nahlížejí, že
místa nedostanou. Vědí, že druhý vůz pojede až Bůh ví kdy — vždyť
celý vtip je v tom, nechat ohromné vozy za sebou sledovat v dlouhých
intervallech, vlastně v libovolných, protože není v tom zvláštní kontroly

— a volí cestu pěšky.

Na přední plošině kdosi vystoupil a průvodčí zve nového pří-
chozího ke vstupu. Na tabulce stojí psáno, že je místo pro pět osob

— je nás tam již jedenáct a dvanáctý přistupuje.

O stanici dále řada cestujících přestupuje. Mnozí vzpomínají si,
když vůz dávno již stojí, protlačí se k vchodu^ sami si otevrou těžko-
pádná dvířka — za nimi teprv seskakuje průvodce — dle mstrukce,
ale zcela zbytečně — a vstupují noví. Ani tito nespěchají; před samým
vozem hovoří a loučí se se známými, ti tam docela pohodlně ještě se
líbají. Nač také spěchat — tam od rohu kdosi mává deštníkem, i na
něho vůz počká. Krejcar je krejcar; rozumí-li průvodčí úslužnosti,
sejde se jich za den slušná řada. Rychlost, včasné vyjetí, instrukce — zby-
tečnosti; i rozjetý vůz se zastaví, kývne-li cestou známý dárce zpropitného.

Zatím průvodce zuřivě píská na vůz na druhé trati stojící. Na-
značuje, že jsou v jeho voze cestující, kteří by rádi přestoupili. Měl
by stačit pouhý přesný signál, ale ten by řidič a průvodčí druhého
vozu » přeslechli « — protože z přestupujících zpropitné obyčejně ne-
kouká; jen málokteří marnotratníci platí druhý nebo třetí krejcar zpro-
pitného, 33 — 50 proč. vlastní ceny jízdní.

A po celou cestu zvoní se bez přestání. Bůh ví, kde naberou
sluchu lidé ve Vídni, Berlíně, Paříži, Miláně, Lipsku, kde je dopravní
ruch mnohem a mnohem značnější. Ale tam opravdu jezdí se tišeji,
zvonek zřídka se ozve, lidé umějí po ulicích choditi a vozy jezditi,
kdežto u nás kočové se zálibou vyhledávají koleje tramvayové a sebe prudší
zvonění nevytrhne je z olympického klidu, s jakým na svém křesle
v ústech tloumají dýmku, nic kolem sebe nevidouce ani neslyšíce.

Čeká vás však ještě jeden úkaz, specificky pražský; spěcháte-li
a máte-li čas vypočtený právě jen vzhledem k použití domněle rych-
lejší tramvaye, může se státi pro vás katastrofou. Zmeškáte vlak,
přijdete pozdě do školy , do úřadu, do sezení společnosti.

Jsou to pohřby. Čekáte na trati od Vršovic k nádražím. Prší,
na celé trati není kryté čekárny. Stojíte trpělivě pět minut, pak ne-
trpělivě dalších pět, na konec byste láteřili, kdybyste nebyli přesvěd-

12]

čeni, že to je zjev každodenní a že tisíce bodrých Pražanů, kteří se
rvou u pokladen divadelních nebo nádražních, aby ulovih s nasazením
loktů a rukávů lístek, jejž by byli o pět minut později bez všeho hluku,
strkání a lomození v plném klidu obdrželi, — jak tito bodří Pražané
v blátě přešlapuji, jakoby tušili, že tam kdesi ve Vršovicích nebo na
Vinohradech zemřel pekař a » majitel realit«, kterého k poslednímu
odpočinku doprovází veteránská hudba, a že průvod střetl se s » elek-
trickou* tramvayí.

Konečně po plných 13 minutách přijíždí vůz a o stanici za ním
druhý — oba poloprázdné, protože pasažéři, kteří měli naspěch, za-
tím vyskákali.

Jedete šťastně tři stanice. Ale neštěstí nechodívá nikdy samo.
Přesednete na trať k Žitné ulici a Václavskému náměstí. Přijedete
k první zastávce, vzdálené od stanice jen asi tři tucty metrů a na-
stojte! Nový kondukt, tentokráte vojenský. V čele několik policajtů
a za nimi několik set »pepíků«, vyšlapujících dle taktu hudby za nimi
hrající. Prší, ale pražský »pepík« necídil by za peníze cizí boty,
natož své vlastní zadarmo. Je jich tedy hezká řada, pak hudba, vo-
jenské čety atd. atd.

Rídič vidí zdaleka průvod, mohl by mu včas ujeti, ale zdržuje
vůz, až jej dostihnou první pepické »roje«, jak se na vojně říká.
A teď stojí a čeká, tři, pět, sedm minut. V zoufalství pohlížíte na ho-
dinky, na konec, abyste v čas dorazili, kde v určitou hodinu musíte
býti, oželíte » velký lístek* přestupní a utíkáte pěšky. Jste již na konci
Václavského náměstí a po vašem vozu za vámi ještě ani památky.

A to ještě nebyla na pohřbu ani artillerie, ani vozatajstvo.

Uživatelé tramvaye mají svou praktickou filosofii: vyměřiti si čas
pro jízdu na tramvayi tak, aby mohli býti u svého cíle v touž dobu
po případě také pěšky.

Vždyť tramvay v Praze není pro rychlost, ale pro pohodlí.

Původce této skvostné pravdy zasluhuje věru, aby byl vypátrán
a aby mu byl postaven pomník na každé křižovatce, kde čekají lidé
na přestupní vůz deset až patnáct minut.

Toť pražská tramvay » elektrická* v r. 1903 po jedné stránce své
činnosti — pro obecenstvo.

Stejně smutná je druhá stránka — finanční, pro obec. Dle
účetních závěrek za r, 1902 končí elektrické dráhy schodkem 56.097
korun, koňská dráha ztrátou v obnosu 199.850 K, lanová dráha le-
tenská schodkem 12.052 K. Při tom ještě počítá prý se elektrická
energie městským drahám za výrobní cenu, takže by schodek vlastně
byl ještě větší.

Odkud tento deficit?

Elektrické podniky městské musí zúrokovati neobyčejně vysoký
kapitál 24 milí. korun. Otletovi bylo za koncessi a bezcenný starý ma-
teriál zaplaceno 2'7 milí. zlatých, tehdy se říkalo a psalo, že nejméně
o polovici dráže, nežli obnášela skutečná hodnota staré tramvaye.

122

Potom přeměňována koňská tramvay na pohon elektrický s vy-
naložením veškerého důmyslu, jakého bývají schopni lidé dosazení samo-
správou v důležité funkce nikoli z kvalifikace, nýbrž z protekce. Kla-
deny koleje a 'zase vytrhovány, protože vedrem se bortily, zakoupeno
do zásoby tolik kolejí, že zdobily po celé měsíce jako železná garni-
tura ulice a že prý potom stavěny byly trati, jen aby se zakoupené
kolejnice nemusily odhoditi do starého železa. Skutečně zbudovány
trati, které později buď byly vůbec opuštěny — pověstná trať z Kar-
lova náměstí k Palackého mostu s ISminutovými přestávkami — buď
dosud nekryjí snad ani výdajů provozovacích — neméně proslulá
»dráha pacifická* z Malé Strany k jatkám holešovickým.

Protože má Praha dále pahorkovitý terén a úzké i nerovné ulice,
vybrány vozové typy, které se hodí pro rovné a přímé ulice Chicaga
nebo Nového Yorku. A proto, že se u velikých drah seznala nevý-
hodnost vysokého vstupu do vagónů, pokládáno za prospěšné zacho-
vati aspoň u nové pražské tramvaye vysoké a úzké třístupňové vchody,
po kterých obratně vystoupiti je hotovým tělocvikem.

Stejně je s provozováním.

Protože čas jsou peníze a ve velkém městě lidé všude mají
blízko a dost času, jezdí se pomalu. Vždyť je toho shonu a rozčilo-
vání jinde beztoho až dost a dráhy elektrické jsou proto, aby se člověk,
kam potřebuje, dostal pohodlněji, ale ne rychleji, řekli jsme shora a
řekl před námi jeden vtipný konduktér, který bystře vystihl intence
slavné městské správy elektrické.

Skutečně také dle nedávné Listovy přednášky v » České společ-
nosti národohospodářské «, je v Praze střední dopravní rychlost (i se
zastávkami) menší než všude jinde. Tato obnáší za hodinu ve Vídni
1015 km., v Berlíně v nejživějších ulicích 96 km., v předměstích
13*7 km, ve Frankfurtě n. M. ve městě 123 km., v Rrusselu ve městě
11'9 km., u bývalé vídeňské koňské tramvaye 8 0 km., Praha má však
na méně živých tratích 8'9 km., na živých tratích 7*3 km. a v ho-
dinách živé dopravy 5'8 km. za hodinu. Tato rychlost klesá na
rychlost chůze a vysvětluje, proč se tramvaye málo používá, neboť se
jí nedociluje žádné úspory času.

Malá střední rychlost zaviněna jest zvláště dlouhými a četnými
zastávkami. Střední doba zastávky obnáší v Praze 34 vteřin, ve Vídni
11 vteřin, v Berlíně v živé třídě 15 vteřin, ve Frankfurtě ve městě
10 vteřin, v Brusselu v živé ulici 15 vteřin.

Zaviněna jest dále obtížným úzkým vstupem o třech stupních,
dvířkami, které nutno otevříti, dále sousedskou pohodlností pražského
publika a malou čilostí konduktérů i řidičů.

Velké zlo jest zpropitné, které zavinuje, že kondukteři čekají
na publikum i z velké vzdálenosti přibíhající, ač všude jinde tramvay
vůbec na nikoho nečeká, a když se nedá znamení, na méně živých
ulicích ani nezastavuje a stanice jen projíždí. Toto zpropitné zavinuje
ohleduplné zacházení s obecenstvem mohovitějším a nedbalé nebo do-
konce hrubé druhdy zacházení s lidmi nemajetnými. Již to jest urážlivé,
že průvodčí známé dárce zpropitného okázale pozdravují a okázale jim

123

dekují, kdežto od lidí, kteří krejcaru nazbyt nemají, přijímají jízdné
namnoze mlčky — což by ostatně mělo býti nařízeno všeobecně.

Odstraněním zpropitného zamezilo by se i zlořádu, že kon-
duktér zastaví již se rozjíždějící vůz, by mohlo publikum, schopné dáti
zpropitné, nastoupiti. Každé rozjetí stojí obec 99 hal. za proud.

Zmenšením počtu a zkrácením doby zastávek, disciplinovanějším
řízením personálu a urychlením vstupování obecenstva bylo by možno
v témž poměru střední dopravní rychlost bez zvýšení rychlosti jízdy
zvýšili na 9 4 km., čili o 16 pct.

Bylo by však v zájmu obecenstva i rentability tramvaye zvýšili
i vlastní rychlost a dosáhnouti aspoň ve Vídni povolených 14 km.
v hodině ve městě a 16 km. v hodině mimo město. Při rychlejší jízdě
na téže dráze pracuje motor úsporněji nežli při rychlosti menší. Dnes
vykoná pražský vůz motorový na nejživější trati dle údajů Listových
129 km. denně, na tratích méně živých ještě méně; stejnou službu
s vozem konají i příslušní zřízenci. Průměrně připadá však na konti-.
nentě 150 km. na vůz. V Americe 200 — 250.

Proč se tolik rozepisujeme o věci, která má zdánlivě význam
pouze místní ?

Na schůzi České společnosti národohospodářské bylo závěrkem
k rozpravě o pražské tramvayi řečeno, že každé obecenstvo má takovou
tramvay, jakou zasluhuje.

My jsme v Praze posud málo moderní a velkoměstští. Posud na
nás lpí mnoho té pohodlnosti, těžkopádnosti, nemyslivosti. Na všechno
máme času dost a zvlášť na práci, na pokrok. Jako děti dáváme se
na cestě za cíli svými zdržovati každou nahodilostí a zevlounství snad
jenom v Itálii je na vyšším stupni intensity.

A ty zbytečně obrovské vagóny, lezoucí po našich stoupajících
a klesajících ulicích s rychlostí bývalé, blahé paměti, tramvaye koňské,
s vadami jinde už dávno odstraněnými, s průvodčími a řidiči, vybra-
nými většinou z radniční protekce, a na konec schodek zaviněný chy-
bami a snad » nepravidelnostmi « při zakládání a udržovaný vadami
provozování — toť jaksi jen obraz našeho českého života, málo hyb-
ného, na půl cestě k pokroku a na půl k reakci, nad naše potřeby
a prostředky, zpola na dluh a dluhem končícího.

* *

Již v květnu 1899 zmiňovali jsme se v tomto listě o radikální
pozemkové politice, jakou provozuje Německo ve svém ochranném
území Kiaučou ve východní Asii, zavádějí:; vydatnou daň z přírůstku hod-
noty pozemků, který jsa vyvolán činností veřejné správy (obecní, státní)
nebo veškerého obyvatelstva, spadá jinde bez práce výhradně v klín
nahodilému vlastníku nebo spekulantu pozemkovému.

Něco podobného má býti zavedeno i v Bavorsku.

Bavorská komora jednala nedávno vlastně o zavedení dvou
nových forem daní: daně ze stavebních míst a daně z přírůstků na
ceně půdy, prvé k návrhu vládnímu, druhé k návrhu středu.

124

Vládní osnova o dani ze stavebních míst čili o » dávce z hodnoty
půdy« stanoví, že v okresích, kde cena půdy převyšuje přirozenou
její výnosnost, má býti vybírána z nezastavených pozemků a ploch
vedle daně pozemkové ještě zvláštní roční dávka, vyměřovaná dle
skutečné hodnoty půdy. Nová daň má činiti l^/oo, niá býti každých
pét let revidována a výtěžek její má připadnouti polovicí státu a po-
lovicí obci, jak jest zcela spravedlivo, protože zvýšení hodnoty půdy
městské nad přirozenou její výnosnost je výsledkem činnosti obce při
nejmenším stejnou měrou, jako výsledkem obecného povznesení hospo-
dářských poměrů města, které lze přičísti k zásluze státu celkovému.

Návrh středu žádá, aby vypracována byla osnova zákona, jímž
by se umožnilo, aby ve velkých městech, průmyslových místech a ve
všech obcích, jichž vzrůst překročil za poslední sčítací období prů-
měrný vzrůst pateronásobně, mohl stát a obce býti účastný stoupání
čisté ceny půdy způsobem, že platila by se 20'^/oní daň z tohoto pří-
růstku, z níž polovice připadne státu a polovice cbci.

Vedle daně ze stavebních parcel a pl )ch, jež by byla vybírána
až do zastavění pozemku, platila by se tedy ještě 20Voní daň z neza-
slouženého přírůstku na ceně půdy.

Téměř ve všech místech, kde obyvatelstva rychle přibývá, po-
zorujeme, jak současně se stoupajícím počtem obyvatelstva, současně
s rozšiřováním se obvodu městského stoupá i hodnota pozemků ležících
v městě a na obvodu města. »Ze sedláků, kteří kdysi poblíže měst
živořili, stali se — ač-li pozemky své nevyhodili do rukou spekulantů

— tímto vzrůstem ceny jich pozemků lidé bohatí, ano někde (na př.
u Berlína) i millionáři. Korec, který dříve měl ceny několik stovek,
stojí dnes tisíce. « Vinohradskou »Štikovnu« koupil roku 1852 Julius
Eichmann za ] 8.550 zl. konv. mince čili za 19.477'50 zl. r. m. a její
dědicové prodali ji po padesáti letech Vinohradské záložně za 450.000 zl.

Jest proto správno i spravedlivo, aby tento nepřirozený přírůstek
ceny, jejž nelze postihnouti obecnou daní pozemkovou, jelikož se tato
rozvrhuje podle výnosu půdy a nehledí k její ceně pro účely zejména
stavební, byl zdaněn a aby výtěžek daně této byl věnován — nikoliv
státu, nýbrž místním potřebám všeobecným.

Taková daň ze stavenišť a z přírůstků na ceně půdy čelí výborně
spekulaci s pozemky, která kvete dále zvláště ve městech rychle
rostoucích. Majitelé stavebních parcel, chtějíce svého času pozemky ty
výhodně prodati, nezcizují jich ani nezastavují, nýbrž vyčkávají, odcizujíce
tím ovšem pozemky tyto jich sociálním funkcím; k prodeji a zastavění
dochází pak teprve, když poptávka po nových bytech a obchodních
místnostech atd. zvýšila nájemné a tím i ceny stavebních pozemků.

U nás dosud se návrh podobného zákona neobjevil. » Zůstáváme
zde pozadu: rostoucí výdaje obecní kryjeme nemírnými přirážkami,
nebo novými obtížnými půjčkami.* Vždy více potřebí jest obcím nových
zdrojů příjmových: ve vlastním podnikání výdělkovém i v nových
daních, které málokde by byly spravedlivější a vydatnější nežli zde

— neodhodlává-li se politika městská přímo k vlastnímu zakupování
pozemků samých. Již v zájmu splnění té značné řady velikých úkolů,

125

jež komunální politice dnes se kladou, jest si přáti, aby o nových daních
těchto jako pramenech příjmů obecních aspoň živěji se uvažovalo.
Jsou zdravé, spravedlivé a vydatné zdroje přijmu a proto již zasluhují
vší pozornosti.* Skoda, že od těchto pěkných vývodů staročeského
» Hlasu Národa « k jejich uskutečnění staročesko-mladočeskou koalicí na

radnicích pražské a předměstských jest tak daleko, neskonale daleko^

Vláda uveřejnila právě výsledky osobní daně příjmové a daně
ze služného za rok 1902, dle nichž činil úhrnný počet poplatníků
v roce 1902 873.473 čili 3*34 procent veškerého obyvatelstva; úhrnný
počet jejich příslušníků domácnostních 1,691.509, souhrn obyvatelstva
touto daní povinného tudíž 2,564,982 čili 9"8lVo všeho obyvatelstva
předlitavského. Hrubý příjem poplatníků činil z majetku pozemkového
256*644 milí. K, z budov 332"655 milí. K, ze samostatných podniků
907-979 milí. K, ze služebních požitků 1192-280 milí. K, z majetku
kapitálového 488816 milí. K, jiný důchod 47-118 milí. K, celkový
hrubý příjem 3225 492 milí. K, čistý zdaněný příjem (po zákonných
srážkách) pak 2810666 milí. K, daň příjmová z tohoto příjmu placená
činila v témž roce 1902 53 473 milí. K, takže připadalo na jednoha
poplatníka 61-22 K čili l-90Vo čistého příjmu.

Hrubý roční příjem obyvatelstva osobní daní příjmovou povinnéha
stoupl od roku 1898 do 1902 o 552 milí. korun a obnáší nyní přes
tři milliardy. Z tohoto hrubého příjmu přes třetinu (skoro 37Vo) Při-
padá na důchody ze služebních požitků úředníků a zřízenců státních
a jiných veřejných i z platů úředníků a zřízenců zaměstnaných v ob-
chodem, průmyslu, hornictví, zemědělství atd., přes čtvrtinu (28 Vo)
připadá na důchod ze samostatných podniků, přes 15Vo ^^ důchod
z jmění kapitálového, kdežto na důchod z domů připadá jen lOVo
a na důchod z pozemků necelých 8Vo celkového hrubého důchodu
obyvatelstva předlitavského. Hledíme-li k tomu, jak stoupl v týchž
letech hrubý příjem v jednotlivých kategoriích, shledáme, že u pozem-
kového majetku vzrostl příjem obyvatelstva jen asi o 35 mil., u domů
o 55 milí., kdežto u samostatných podniků výdělkových, tedy zejména
průmyslových, obchodních a dopravních stoupl naproti výnosu půdy
o čtyřnásobný obnos (o 140 mil.), u služebních požitků o 275 milí.
čili téměř osmeronásobně, u kapitálového majetku o 56 milí. korun.

Úhrnem činí však ještě nyní počet poplatníků, t. j. osob, které
s příslušníky svými, jichž příjem připočítává se k příjmu hlavy rodiny,
mají více než 1200 K ročního důchodu, jen asi třicetinu celkového
obyvatelstva, počet poplatníků i s jejich příslušníky domácnostními.
necelou desetinu ob^v. Devět desetin celkového obyvatelstva rakou-
ského nemá ročního rodinného důchodu nad 1200 K.

Také mezi poplatníky samými přirozeně převládají osoby s dů-
chody nepřímými. Poplatníci s důchodem do 1800 K činí téměř po-
lovic všeho poplatnictva této daně, poplatníci s důchodem nad 1800 K
do 3600 K další skoro třetinu, poplatníci s důchodem 3600 - 7200 K
další osr^inu všeho poplatnictva. Souhrnem tvoří tyto tři kategorie
poplatníků skoro 95% všeho poplatnictva, jenom něco málo přes 5^0-

12ó

poplatníků této daně má důchod vyšší nad 72C0 korun. Důchod nad
200.000 K ročně má jen 307 poplatníků, důchod nad 40.000 korun
do 200.000 K jen 3139 poplatníků.

Co do výnosu daně, činí obnos daňových sazeb oněch 307 po-
platníků s důchodem nad 200.000 K úhrnem 7 593 míli. K čili asi
sedminu veškeré této daně, kdežto obnos sazeb nejmenších poplatníků,
kterých je číselně polovina, činí jen necelou dvanáctinu (4"462 milí.)
daně. ^ S.

Zemědělské, obchodní, průmyslové. Imperialistní a celm- politika Ciiamberlainova.—
Pražská obchodní komora o potřebě snížení cukerní daně a otázce zavedení suriaxy. — Průlom do
zájmové organisace českého živnostnictva — Výstřelky jihočeského hnutí živnos.enského. — Vývoj
a nynější ráz družstevního ruchu v Německu.

V klassické zemi svobodné tržby, kteráž až na nepatrné odchylky
hájila princip svobody tržební v plné ryzosti i v době, kdy jiné státy
ohradily se vysokými celními hradbami, jíž činí vymoženosti moderního
dopravnictví takměř illusorními, odehrává se veliký zápas celní. Lord
Chamberlain zahájil pravou agitační cestu po Anglii, aby zjednal plat-
nosti svým ideám. Bývalý ministr britských osad, uvolněný a prostý
ohledů, jako pouhý parlamentárník hledá prostředky, jimiž by zásadu
svobodné tržby porušil na celé čáře. Jest to nezvyklé divadlo pro nás
Rakušany. Kdyby náš ministerský předseda nebo některý ministr od-
stoupil z toho důvodu, aby spíše mohl uplatniti své snahy svobodnou
agitací mezi voliči, byl by považován bez mála za blázna. A také by
se as sotva který rakouský ministr tak — snížil, třebas byl vůči svému
anglickému kollegovi pánem velmi maličkým. Není divu. Episoda, kteráž
nový anglický zápas celně-politický tak ostře illustruje, jest právě možná
jen v zemi opravdu ústavní, kde ministři, poslanci i voliči mají poroz-
umění pro ústavnost, občanskou svobodu a velké otázky světohospo-
dářské. Není myslitelná v Rakousku, ve státě malých lidí, jimž velké
ideje jsou nestravitelný. Není možná ve státě, kde poslední zbytky
ústavní svobody ti maří, kdož by měli býti jejími nejpřednějšími obránci.
Anglický starokonservativec stokrát lépe střeží ústavní svobodu než
v Rakousku radikál. Chamberlainovi nejde jen o ochranná cla. Základní
idea jeho jest imperialistní. Chce utužiti svazek britského souostroví
s koloniemi, a prvým prostředkem k tomuto velkému cíli politickému
jest mu zájem hospodářský. Anglie a její osady mají tvořiti společné
území celní; dovoz mezi osadami a Anglií má býti volným, naproti
tomu má se Anglie ohraditi mírnými cly oproti dovozu cizímu. Z Velké
Britannie a osad má se vyvíjeti jednotné hospodářské a politické tě-
leso, zaujímající pětinu povrchu zeměkoule a čítající 450 milionů oby-
vatelů. Nynější premiér anglický, Balfour, není rovněž nikterak za-
stancem plné svobodné tržby. Připouští cla průmyslová a opírá se
pouze clům na potraviny. Leč Chamberlain vystihnuv správně, že ko-
loniím jde především o vývoz potravin a surovin, nepřestává na clech
průmyslových a agituje pro cla zemědělská. Dovozuje, že zdražení vý-
živy bude nepatrné a vyváženo daleko jinými výhodami. Clo zaplatí
z velké části cizina a nikoliv konsument. Státním financím jest výnos
z cel nezbytností. Zdali by se všecka očekávání Chamberlainova splnila,

127

stěží lze odhadnouti. Zdá se spíše, že výhody poskytnuté koloniím
dosti draze budou zaplaceny nejen domácím spotřebitelstvem, nýbrž
i stížením anglického vývozu do ciziny, kamž směřuje doposud pře-
vážná jeho část. Vývoz do kolonií nebude lze tak rychle stupňovati.
Zdá se však, že přes všechny tyto oprávněné obavy a překážky bude
Chamberlain vítězně postupovati, nehledě k dočasným ztrátám, za svou
ideou veliké celní unie britského souostroví s osadami, obrněné proti
cizině ochrannými cly, kteráž v důsledcích svých má přinésti utužení
politické jednoty této podivuhodné velkobritské říše a v další budouc-
nosti zjednati obrovskému politickému a hospodářskému celku velko-
britskému náležitou váhu na zápasišti světohospodářském. Ostatně i brus-
selská konvence cukerní byla Anglií vynucena v zájmu třtinového cukru
osadního a cclně-politické snahy ochranářské jsou jen dalším kročejem
v úsilí, utužiti dosti již uvolněný svazek se zemí mateřskou zjednáním
nových, větších a trvalejších výhod osadám. Zatím co mnozí u nás
hrozí bez tak slabou světohospodářskou potenci Rakousko-Uherska
oslabiti rozlukou, usilují jinde tvořiti mohutné hospodářské celky, aby
si zabezpečili rozvoj zdravého hospodářského života uvnitř a silnou

posici na venek.

* *

V otázce snížení cukerní daně spotřební a zavedení surtaxy pro-
mluvila nedávno pražská obchodní a živnostenská komora závažné slovo,
kteréž bylo slyšeno daleko za hranicemi země i říše. Vídeňské listy
zaznamenaly podrobně i debatu, kterouž vynikající průmyslníci cukro-
varničtí v komoře zastoupení zahájili, vytknuvše stanovisko průmyslu
v komorním obvodu, na cukerní otázce v říši nejinteressovanějším.
Obchodní komora pražská opírajíc se o podrobnou znalost spotřebních
poměrů svého obvodu projevila pevné přesvědčení, že značnější zvýšení
domácí spotřeby cukru, od něhož závisí příznivý stav našeho cukerního
průmyslu v nových poměrech, bruselskou cukerní konvencí nastalých,
jest dosažitelno v prvé řadě pouze značným snížením platné cukerní
daně spotřební. Snížení to může nastati bez újmy financím státním,
poněvadž se uvolnilo 18,000.000 K dřívějších vývozních prémií a tím
také odpadla možnost uplatňovati fiskální požadavek, aby cukerní daň
spotřební o tolik výše byla stanovena, by také obnos vývozních prémií
hradila. Vzhledem k nízkým spotřebním daním států soutěžících jest
však třeba zahájiti ještě další akci zákonodárnou, jejíž podkladem jest
myšlenka, aby cukerní daň byla kontingentována a budoucích přírostků
nad tento kontingent sahajících užito bylo k dalšímu snížení daně cu-
kerní. Tím také učiní se přítrž podloudnictví z Německa, odkudž by
se při velkém rozdílu ve zdanění dopravoval podloudně cukr nízko
zdaněný a tudíž levnější do pohraničních obcí rakouských.

*
Pokud jde o zamýšlené zavedení surtaxy na cukr ve vzájemné
tržbě rakousko-uherské, jde tu dle názoru komory o faktické clo pří-
vozné, ano s rakouského stanoviska jeví se surtaxa býti docela vý-
vozním clem, uvaleným v zájmu státu soutěžícího na náš cukerní prů-
mysl na vývoz odkázaný. Zavedení faktické částečné celní čáry v do-

128

savadním volném, společném rakousko-uherském území celním, ne-
zbytně způsobí další podobné průlomy v dosavadní celní společenství
a po surtaxe na cukr (na níž Uhry jsou interessovány) co nejdříve
budou a musí následovati surtaxy na jiné potraviny a poživatiny (na
nichž zase království a země na říšské radě zastoupené více jsou inte-
ressovány), což pak ovšem znamenalo by počátek shroucení se dosa-
vadního společenství vůbec. Zavedení surtaxy by vedlo vládu důsledně
na cestu rozluky a bylo by tedy v přímém odporu se slavnostním
prohlášením předsedy ministerstva o otázce vyrovnací na sjezdu ob-
chodních komor. Německý pokrokový poslanec, člen komory JUDr.
Urban, snažil se zdůvodnili mínění, že surtaxa odpovídá duchu brus-
selské úmluvy a zákl. zákona o rakousko-uherském vyrovnání, a hla-
soval, patrně z důvodů politických, s větším počtem svých politických
soudruhů proti návrhu praesidialní komisse komorní ve příčině surtaxy,
nepřisvědčiv důsledkům ze zavedení surtaxy dovozovaným. S jiné strany
se uvádí, že Uhři mají formální nárok na zvýšený kontingent, poněvadž
byl odvolán sice kontingentační zákon ze dne 31. ledna 1903 č. 27,
jenž brusselské konvenci odporoval, nikoliv však souběžný zákon z téhož
dne č. 26 ř. z., kdež v § 5. se ustanovuje kontingent konsumního
cukru jednak pro Předlitavsko, jednak pro Uhry a pro Bosnu-Herce-
govinu. Pro Uhry určeno 863.660 ^, kdežto společným kartellem bylo
Uhrám vyhrazeno jen 563.796 q. Tento § 5,, jejž bylo třeba zrušiti,,
kterýž však zrušen nebyl, vyhrazuje tudíž Uhrám zvýšený kontingent
oproti stavu posavadnímu. Zavedením surtaxy ztratili bychom posavadní
odbyt 300.000 q konsumního zboží v Uhrách. Ostatních momentů sem

spadajících dotkli jsme se již v 1, ses. t. 1.

* *

» Stavu čest!« Tak pozdravují se »organisovaní« maloživnostníci
v jižních Cechách, tak »s hrdým sebezapřením* končí schůze předseda
budějovické rady živnostenské, z níž se v poslední době vyvinul spolek
pod názvem » Zemská živnostenská rada řemeslnictva a živnostnictva
království Českého «. Nový spolek má soutěžiti se stávající Zemskou
jednotou společenstevní v Praze, kteráž z nepatrných a máloslibných
počátků namáhavě se propracovala k organisaci schopné života a práce,
má roztříštiti stávající jednotnou zájmovou organisaci živnostnictva, a
proč ? K větší slávě pověstného poslance Holanského, jenž v nové
» zemské radě« zamýšlí »po živnostensku« vyráběti kandidáty poslanectví
a jiných funkcí, hlavně však zabezpečiti si své mandáty vlastní. Po léta
touží živnostnictvo po zemské radě živnostenské po způsobu rady
zemědělské, a hle, čiperný pan Holanský stvořil si ji přes noc.

Ze sobeckých osobních motivů kazí se mnohaletá organisační
práce seriosnějších živnostníků a » pokrokové, neodvislé, programové
živnostnictvo* v C. Budějovicích jásá, jakoby již mělo holuba v hrsti,
zatím co nemá ani vrabce na střeše. Kam to stavovskou organisaci
tohoto druhu přivede, uvidí za deset, patnáct let, až již bude pozdě.
Zatím utrpí nejen věc živnostnictva, nýbrž i celkový zájem národní
pohrom těžko odčinitelných. A zvláště česká věc v Budějovicích, kdež
redaktor Ž. O. pro bezdůvodné urážky na cti již trestaný ohlašuje

129

vydání veřejného spisu o rodinném životě svých pohtických odpůrců.
Jest to odporný úklad, vypočítaný na maloměstské šosáctví, jenž svědčí
o neskonale nízkých zbraních svých původců.

* *

» Jihočeský živnostník «, aby snáze unikl čestným povinnostem,
jež na se vzal smírem soudním jeho redaktor, náhle se přeměnil
v »Živnostenský obzor«, jenž se stal věstníkem nové zemské živno-
stenské rady v C. Budějovicích.

Jaká duševní strava a jakým slohem živnostnictvu se předkládá,
o tom již nejednou jsme se zmínili. Vedle závratných projektů starob-
ního pojišťování ještě vábnější problém, aby účt}^ maloživnostníkům ne-
platili zákazníci, nýbrž bez průtahů stát prostřednictvím berních úřadů,
vedle » opravy « živnostenského řádu, kteráž zákazníka vydává na milost
a nemilost privilegovanému dodavateli — řemeslníku a nikoho ne-
pardonuje, kdo není » vyučeným řemeslníkem*, jemuž zjednává se
monopol výroby i odbytu, nový projekt úpravy frekvence »výroby
a tržby «.

Hluboké záhady tohoto projektu by byly snad zůstaly neprobá-
dány, kdyby před několika dny nebyl přijel na Král. Vinohrady z Pel-
hřimova, proslaveného resolucí o starobním pojišťování, stejně asi jako
jest proslaven Jindřichův Hradec svými párky a Hořice svými trubič-
kami, muž, jenž záhadu tuto v Řemeslnické besedě osvětlil.

Dovodiv nejprve, proč právě na živnostenském sjezde v Pelhři-
mově zrodila se tak významná resoluce, — jeť prý pelhřimovská kra-
jinka svým ponurým klidem jakoby stvořena k hlubokému přemýšlení,
jemuž se nedaří v ruchu velkoměsta, jediným příkladem průzračně
i jednoduše rozřešil záhadu úpravy » frekvence výroby a tržby «.

Jsouť prý v Pelhřimově 4 cukráři, ač domácí spotřebu mohl by
hraditi cukrář jediný. Jest tedy úkolem živnostenské organisace, aby
přebývající 3 cukráře rozsadila po městech, kde cukrářů se nedostává,
aby v Pelhřimově zbyl cukrář jediný! Posluchačstvo podlehlo dojmu,
jaký na rozhraní dvou věků vyvolalo vejce Kolumbovo. Na to nepři-
padl ovšem ani vydavatel »Kalendáře českých řemeslníků«, jejž dal
»Jihočeský živnostník* do klatby, protože nepodal frekvenci výroby a
odbytu. O svých starobního pojišťování živnostníků dotýkajících se vý-
počtech uvedl pelhřimovský řečník, že > nemají rázu přesně mathema-
tického a obchodního, nýbrž spočívají na čisté humanitě*. Patrně také
výsledek idylického klidu v Pelhřimově, v němž se tak snadno rodí
veliké myšlenky. Apoštol nového hnutí, kterýž se na své pouti ne-
omezil na krajany českého jazyka a hodlá svolati německé řemeslníky
do Budějovic, třebas že už jednou v Teplicích špatně pochodil, vy-
týkal, že vzděláváním dorostu řemeslnického stěžuje se postavení starších
řemeslníků, kteří se již neučí. Takoví jsou mluvčí »neodvislého, pokro-
kového, programového a vyspělého* živnostnictva, soustředěného v
Zemské živnostenské radě v C. Budějovicích. Neodvislého proto, že
stalo se nezávislým na zdravém rozumu, pokrokového, poněvadž
mílovými kroky kráčí nazpátek a zadívalo se hluboce do nepocho-

NAŠE DOBA. R. XI., č. 2. 1903. 20. listopadu. 9

130

pěných zřízení středověku, programového, poněvadž je bez programu
a jak vyspělého, dokázalo několik ukázek jeho nevyspělosli. »Stavu
čest« !

Nestarali bychom se o jihočeské hnutí živnostenské, kdybychom
v něm nespatřovali typický zjev našeho veřejného života, vyhráněný
až do krajnosti. Důležitý stav výrobní ocitl se na scestí, nastalo ba-
bylonské pomatení myslí, pod heslem, aby řemeslníka zastupoval jen
řemeslník, má parlamentní representace národa klesnouti na niveau,
proti němuž jest dnešní beztak nevysoká úroveň ještě zářivým vzorem.
Ne snad, že bychom chtěli intelligentní živnostníky vylučovati ze sborů
zákonodárných. Nové hnutí živnostenské samo je vyloučí a pošle na
místě nich lidi duševně i morálně zmrzačené, a sáhne-li, nuceno po-
měry, přece k neživnostníkům, opravdových intelligentů z povolání
nikdy nezíská. Získá jen lidi kvality nejpochybnější, kteří mu již dnes
slouží v redakcích bídně řízených listův a při agitačních přednáškách.
Okolnost, že ani vlastní, na pomyslitelně nejnižší úrovni nalézající se
hst nedovede řídit sám řemeslník, mluví jasně. Listu říditi nedovedou,
kloudné přednášky nesvedou, smyslu pro jakoukoliv vážnou práci ne-
mají, neumí ani správně čísti a psáti, zákonodárci však mohou býti-.
Řemeslník, dbající o zdar své živnosti a o svou reputaci, straní se no-
vého hnutí, jehož jediným výsledkem jest politika u džbánku, nezří-
zený hospodský život, hubící živnostníka i jeho živnost a prospívající
jen těm, kdož dovedli si urvat mandátové sousto. A podařilo li se
to některému, stává se lačnější a lačnější, s jídlem přichází chuť po
lepších soustech, kteráž nesvědčí zástupcům národa, odkázaného na
tvrdý chléb oposice. A naše ústavnost.^ Neubije-li se svévolnými ob-
strukcemi, kořenícími v naprostém nedostatku smyslu pro svobodu
ústavní a umožňujícími skutečnou vládu absolutismu, ubije se poslanci
tohoto kalibru. Reakcionářům vše to může býti jen vítáno. Známe
účinný prostředek proti těmto smutným zjevům: všeobecné, rovné hla-
sování, dle soustavy listin s poměrným zastoupením, které zjedná pře-
vahu politickým stranám a průchod nejschopnějším lidem jednotlivých
stran do parlamentu. Druhým prostředkem je soustavná práce poučo-
vací, již by neměli kaziti někteří nerozvážní poslanci. Posledním pro-
středkem, nejdražším a nejpovážlivějším, zdrcující zkušenost, jež po
létech se dostaví.

* .1. *

Nikde jinde nenabyla družstevní organisace takového významu
a zároveň tak rozmanitých podob jako v říši německé. Již ve středo-
věku doznala družstevní myšlenka v Německu největšího rozšíření.
Z cechů staly se tak tuhé kartely, že mohou býti moderním kartelům
nedostižným » vzorem «. Po úpadku cechovního zřízení nastala delší
dobu prázdnota, až v polovině 19. století opět na starém pni druž-
stevní myšlenky vypučely nové ratolesti. Nemohlať býti družstevní
idea nadobro potlačena, poněvadž tkví v lidské povaze a v moci po-
měrů. Dr. H. Crúger, zkoumaje (v »Zeitu«) původ družstevnictví, se-
znává, že od nepaměti stávaly družstevní organisace, sledující politické

131

a hospodářské cíle sloučené neb oddélené. Schulze-Delitzsch není
ovšem nijakým vynálezcem družstevnictví. Myšlenka ta visela v polo-
vici minulého století takřka ve vzduchu. Komise pro obchod a živ-
nosti, zřízená v lůně národního shromáždění pruského, projednávala
■dne 3. srpna 1848 přečetné petice řemeslnictva, v nichž se požado-
valo zřizování družstev úvěrních, nákupních a prodejních z prostředků
státních. Schulze-Delitzsch byl pouze důmyslným organisátorem druž-
stevního hnutí, jehož příkladu později následoval F. W. Raiffeisen.
Z počátku vláda hleděla s nedůvěrou na družstevnictví a sociální demo-
kraté tvoření družstev zavrhovali. Prvá družstva byla maloživnostenská.
Nikoliv snad proto, že povstala v malém městě Delitzschi, nýbrž ná-
sledkem podnětů, daných národním shromážděním. Schulze-Delitzsch
spatřoval v družstvech výrobních vrchol družstevní organisace, zasazoval
se však stejně horlivě o rozvoj družstev veškerých, ať městských,
ať venkovských. Pionérům družstevní práce bylo překonávati největší
obtíže. Nejprve ujala se nejhojněji družstva úvěrní. Skromná Schulze-
Delitzschovská družstva tato v nejednom směru ukázala pozdějším
velkým bankám cestu. V létech šedesátých rozmáhala se družstva spo-
třební, ačkoliv byla sociální demokracií potírána. V létech sedmdesátých
byla družstva stavební v rozkvětu a v této době dalo se také soustavné
přenášení družstevní organisace v rolnictví, jak tomu chtěla již resoluce
kongresu severoněmeckých zemědělců, konaného v únoru r. 1866. Řeme-
slnická družstva (nákupní a j.) rozkvétala, až koncem let sedmdesátých
reakční hnutí živnostensko-cechovnické úplně zarazilo další vzrůst své-
pomocného sdružování řemeslnictva. Výrobní družstva zůstala vždy
zjevy ojedinělými. V r. 1868 doznala družstva německá zákonného
uznání, v r. 1889 připuštěno zákonem tvoření družstev s omezeným
ručením a soustřeďování se družstev ve svazech. V polovici let deva-
desátých počalo soustavné podporování družstevnictví státem. Již po-
čátkem let devadesátých změnila se také taktika sociální demokracie
vůči družstvům, třebas zatím ještě ne oficiálně. Právě okolnost, že
v Sasku královská vláda družstva spotřební potlačovala, způsobila, že
družstva tato stala se převahou dělnickými a zjednala si v sociálně
demokratické straně respektu. »Revisionismus« obrat smýšlení v sociální
demokracii německé dokonal, usiluje o to, aby konsumní družstva
stala se doplňkem dělnické organisace odborové a politické. NeutraHta
konsumních spolků fakticky mizela, kde se správy byli ujali výlučně
sociální demokraté. V konsumních spolcích spatřována organisace,
způsobilá přispěti k zavedení nových hospodářských řádů. Novou my-
šlénka ta není, neboť již Proudhon ji propagoval. Tento vývoj vedl
k ostrým protivám, k utvoření nového, »moderního« směru v druž-
stevním ruchu, kterýž spatřuje ve tvoření družstev řemeslnických a
malokupeckých jen pošetilou snahu, zachránit tyto stavy. Názor ten
vysloven zřejmě na sjezdu družstev v Hannoveru a vedl na sjezdu
v Kreuznachu ke známému rozdvojení »všeobecného německého druž-
stevního svazu « vyloučením dělnických družstev spotřebních. Stojí tu
proti sobě dvě zcela různá národohospodářská nazírání, jež se nevy-
hnutelně střetla. » Modernímu « hnutí družstevnímu jest právě hlavně

132

jen konsumní spolek » ryzím « družstvem, jemuž náleží budoucnost, na
družstva malokupců a řemeslníků nazírá nové hnutí s despektem, spa-
třujíc v nich marný pokus udržovati odumírající větve hospodářského
života. Vlády hleděly omeziti družstevní hnutí konsumní, ač právě
spolky konsumní jsou nejúčinnější zbraní spotřebitelů proti vydírání
kartely všeho druhu, za to však podporovaly družstva ostatní, zvláště
zemědělská. Uměle takto vyvolaným družstvům valné nepomohlo státní
přispění, probudilo však mocný odpor proti družstvům zemědělským,
řemeslnickým, malokupeckým, stavebním, výrobním. Nejsou tedy dnes
jedině družstva spotřební předmětem útoků, nýbrž družstva veškerá.
Živnostníci s družstvy soutěžící živí vzmáhající se odpor. Leč přes
všechno protivenství a ze skrovných počátků vyrostlo družstevnictví
v Německu v novou formu provozovací, v hospodářskou moc, sou-
středěnou v organisace nikoliv nepodobné kartelům průmyslovým.
Jedni spatřují v družstevnictví nejúčinnější prostředek k zachování
středních stavů výrobních a obchodních, jiní, přívrženci t. zv. moder-
ního směru v družstevnictví, hospodářskou formaci budoucnosti, pod-
klad pro nové utváření se řádu hospodářského, v němž výroba a oběh
zboží budou dokonalým způsobem rozčleněny. Družstevnictví pokračuje
přes všechny obtíže i v našich zemích a nejnověji rozpoutala sociální
demokracie česká mocné hnutí, snažíc se vzpružiti sdružování dělnic-
kých konsumentů. K.

SOCIÁLNÍ. Frankfurtský kongres německého nesociálně-demokratického dělnictva — Pojišťování
mateřské a pro případ rozvodu nebo rozloučení manželství — Vývoj veřejných ústavů pro spro-
středkování práce v Rakousku — Nevolnictví ve Spojených státech S.-A.

Tisk německý přílišně nadul význam » Prvního německého sjezdu
dělnického,* který konal se koncem října t. r. ve Frankfurtě n. M.
Sváděly k tomu zejména deprimující průběh a neplodnost letošního
drážďanského sjezdu sociálně-demokratického, které beze všeho vzaty
za reliéf frankfurtského kongresu s vysloveným programem sociálně-
reformním. Nicméně sjezdu nelze upříti všeho významu a alespoň
vnějšího úspěchu. Co chtějí pořadatelé jeho, zřejmo bylo již z provo-
lání sjezdového z července t. r.: společnou akci dělnických organisací
nesociálně-demokratických (křesťanských a národních), sociální demo-
kracií v jich roztříštěnosti do pozadí zatlačovaných, v otázkách zákonné
reformy sociální; důkaz veřejnosti, že ^statisíce křesťansky a národně
cítících dělníků stojí tu svorno a jednotno v základních otázkách so-
ciální reformy, hotovi neohroženě hájiti své nejvyšší statky, víru a
mrav, věrnost k císaři a říši.« Vlastní meritorní program reformní
omezuje se skromně na volnější vybudování práva koaličního jako pod-
mínky zdárného rozvoje hnutí dělnického a reformy sociální, přiznání
právní způsobilosti koalicím a zřízení dělnických komor. Požadavky při
vší skromnosti kardinální, pokojné a přec vydatné zbraně sociální re-
formy. Ale celé jednání kongresu o nich ukázalo, jak program strany
a celého jejího hnutí jednak příliš stojí pod vlivem zásadního antago-
nismu vůči sociální demokracii, a na druhé straně napořád ještě hlu-

■

133

boce odvislým jest od vlivu církevního a podnikatelského, nežije ještě
samostatným životem. Tak na př. od přiznání právní způsobilosti ko-
alicím dělnickým jedním dechem slibována si účinná úřední kontrola
org-anisací sociálně-demokratických; silný proud proti křesťanským
(= mezikonfesijním) organisacím a pro organisace konfesijní, uznání
mandátu jistého delegáta přes správné, zamítavé votum verifikačního
výboru prostě na předložení visitky farářovy a pod. Jiná řeč na kon-
gresu dle výtky přímo v debatě sjezdové učiněné mohla stejně dobře
býti pronesena v kterémkoli bojovném svazu průmyslnickém atd. Na
druhé straně zase živě akklamovány v těchto kruzích dřív nemyslitelné
projevy živějšího třídního vědomí, požadavky čilejší organisace, vědomí
třídního společenství i s dělníky sociálně- demokratickými, odsouzení
» dělnického šosáctví«, zpátečnictví křesťanské demokracie na poli so-
ciálně-politickém. Hrálo to tedy celou stupnicí barev od klerikálního
patriarchalismu pracovního až do radikálních odstínů třídní výlučnosti
marxovské. Sociální demokracie zbytečně ironisovala kongres se svého
stanoviska, které nezná dělnické církve mimo církev m.arxovskou, a
kongres sám zas příliš velkohubě přikládal si jméno »prvního ně-
meckého kongresu dělnického*, jímž ovšem — ani nesociálně-demokra-
tickým — nebyl.

Na venek, jak praveno, tento nenadálý pokus unifikace tolik
roztříštěného dělnického hnutí mimomarxovského vypadl slušně.
Navštíven byl 200 delegáty, zastupujícími na 620.000 organiso-
vaných dělníků nesociálně-demokratických — dle střízlivých odhadů po
odečtení členů křesťanských odborových organisací, kteří z pravidla
jsou spolu členy konfessijních dělnických spolků, pak členů nedělníků
(řemeslníků, úředníků, duchovních, neboť k hlasování oprávněnými
delegáty mohli býti jen dělníci a pomocníci a z nich vyšlí úředníci
dělnických organisací) zbývá jako pravděpodobné číslo 400.000, Orga-
nisace Hirsch-Dunckerovy účastenství odmítly, třeba zásadně stojí na
téže půdě. Sjezd zahájen holdovacím telegramem císaři. Stegerwald,
jeden z předsedů (katolík, jedna z nejlepších hlav hnutí křesťansko-
sociálního), připojil však ihned k vyznání monarchickému, jímž se kon-
gres liší od sociální demokracie, vyznání sociálně-politické, které nevidí
svůj úkol v negaci soc. demokracie, ale pokrokovou politiku zákonnými
prostředky hájí stejně důrazně jako ona a v práci pro blaho německých
dělníků a za jejich sociální rovnoprávnost ochotno jest podati ruku
komukoli, kdo ji poctivě nabízí. Debata a resoluce o přiměřené
úpravu volnosti koaliční trpěla neujasněností ohledné účinků žádané
právní způsobilosti pro ně, zejména pokud jde o event. majetkové ru-
čení organisací za škody, způsobené jednáním jich funkcionářů na př.
při stávkových akcích. Resoluce druhá žádá zřízení dělnických komor,
ale ne stavovských po vzoru komor zemědělských, obchodních, řeme-
slnických, ale z důvodů taktických s paritním zastoupením dělníků a
zaměstnavatelů ; komory byly by spolu orgánem paritních průkazů
práce, tarifních (mzdových) úmluv skupinových v oborech s děinictvem
odborně ještě neorganisovaným, vůbec půdou pro sbližování se obou
stran na poli práce sociálně-reformní. Námitka, že komor zase jen

134

zmocní se sociální demokracie, odbyta s bezohlednou přímostí refe-
rentem tím, že to pak musí přičísti dělnická organisace nesociálně-
demokratická své vlastní dosavadní zpátečnickosti, indolenci a šosáctví.
Jak patrno a jak snad při veliké zásadní roztříštěnosti názorové
sdružených korporací dělnických ani jinak nebylo možno, nalezena
celkem jen velmi úzká půda, na níž se mohl kongres sjednotiti, půda,
která má dělnickému hnutí zaručiti větší volnost pohybu a pro mate-
rielní cíle této uvolněné organisace předkládá vlastně bílý list pro-
gramový » energického spolupracovnictví na zákonné, pokrokové re-
formě sociální. « Tím vlastně zříká se předem duševního vedení reformy,
vyžadujíc si při ní vlastně jen votum consultativum. Trochu příliš málo
na moderní hnutí byť i jen čistě sociálně-re for m n í.

Z neustále se rodících problémů moderního hnutí ženského nej-
nověji vystupují v popředí otázka pojištění pro případ mateřství a
posléze pojištění ženy pro případ ztroskotání se manželství. Ohledně
prvějšího omezujeme se zatím na citování toho, co o věci praví L. Braunova
ve známé své » Ženské otázce. « Ochrana ženy jako matky — praví
— činí na pojišťovací zákonodárství tak dalekosáhlé požadavky, že
nemohou býti nijak vyplněny v rámci nemocenského pojištění. Musily
by býti přeneseny na zvláštní mateřské pojištění. Mateřství je spole-
čenský úkol (funkce); proto stát měl by je vzíti ve zvláštní ochranu
a zajistiti všem potřebným matkám z lidu nejlepší péči co největší
měrou. Sem patří peněžitá podpora 4 týdny před a 8 týdnů po slehnutí
v plné výši průměrné mzdy, bezplatný lékař, lékárna, ošetření v šesti-
nedělí s péčí o kojence a o domácnost, zřízení útulen pro těhotné a
šestinedělky, porodnice, po případě i zřízení jeslí. Prostředky k tomu
musily by, krom příspěvků zajištěných, pocházeti z všebecné daně,
ku které snad i nevdaní a manželé bezdětní zvlášť měli by se přibrati.
Nepostrádá to komické příchuti, poněvadž upomíná na staromládeneckou
daň, jako trest svobodného stavu zhusta pojímanou, ale má přece vážné
pozadí, neboť osamělí a bezdětní vedou za dnešních poměrů skutečně
daleko bezstarostnější život než vdaní a oplývající dětmi. Rozhodně
otázka po původu prostředků neměla by hráti úlohu při věci tak dale-
kosáhlého významu. Pohled na proletářky a jich děti měl by postačiti,
aby přivedl každému nezbytnost pronikavého opatření před oči. Ze
nikde ještě nedospělo se ke skutku v rozsahu zde navrhovaném, spo-
čívá jednak v novosti celého tohoto pojišťování, a pak v neprozíra-
vosti a bezprávnosti žen, které nemají prostředků, aby uplatnily účinně
svoje osobní zájmy.

Pojišťování sňatkové je dnes ještě neznámějším problémem tech-
nice pojišťovací. Požadavek jeho, na němž v přední řadě žena jest
interessována, vychází z úvahy, že nešťastné, ztroskotané manželství
muže ani z daleka sociálně tolik se nedotýkající, ženu ve skutečnosti
dnes deklassuje, duševně i sociálně těžce postihuje, i tam, kde
manželství neznamenalo povznesení stavu a zlepšení hospodářské exi-
stence ženiny. Z pravidla rozvod pro ženu znamená katastrofu. Stát a

135

společnost má na manželství trojí zájem: předně jako na formě regu-
lovaného styku pohlavního a tím samým na co největším její rozšíření;
podruhé na tom, aby docházelo k manželstvím ne zdánlivým, k pro-
stituování se ženy manželstvím prospěchovým, z ješitnosti a pod., ale
k manželstvím vnitřně pravdivým; potřetí aby rozvázání nezdařeného
a neudržitelného manželství ženu nedeklassovalo. Pojištění sňatkové po-
jímá se s tohoto stanoviska vlastně jako pojištění ženino pro případ
rozvodu. Dnes trvá řada manželství uvnitř ztroskotaných jen proto, že žena
bojí se rozvodu jako materielní a sociální pohromy, neboze muž sám zastaví
se před konsekvencemi ženu deklassujícími. I když dojde k resignova-
nému žití vedle sebe, kde každá strana vyhrazuje si život vůči straně
druhé pro sebe oddělený, podkopává se tím všechno milieu rodinné,
tvořící základ dosavadní výchovy v rodině atd. Jako vrchol tohoto
nuceného příměří uvádí se typ dnes vlastně internacionální, kde jedno-
nebo i oboustranné mimomanželské liaisony — mimo případy omezo-
vání plodnosti u ženy --- vedou prostředím zhrubělého mravního indi-
ferentismu k otupěle trpěné:".iu, vydluženému kukaččímu otcovství,
sankcionovanému cynickým římsko-právním » pater est, quem nuptiae
demonstrant. « Tím vším ale zvláště žena klesá ještě hloub ze zmíněné
obavy před sociálně deklassujícími účinky rozvodu a starostmi o živo-
bytí, které ji i v manželství prostituují, tím víc, čím samo dnešní man-
želské zákonodárství nutí k udržování neudržitelných a mravně ztro-
skotaných manželství. Jako — předem hned je zjevno, že jen částečné

— ozdravění těchto tradných poměrů a alespoň jako prostředek
k osvobození ženy z manželského nevolnictví, pokud jím nevinně trpí,
navrhuje se pojištění sňatkové na těchto zásadách založené: Předmětem
jeho je pojištění na případ rozvodu zaviněného druhou stranou. Uza-
vírá se současně se sňatkem. Prémie může býti placena pojištěncem
samým, druhou stranou nebo kýmkoli třetím (ascendenty a pod.). Po-
jistná suma je splatnou provedeným rozvodem nebo rozloučením man-
želství, soudně vysloveným, po případě — se stanovením dostatečné
doby karenční dle analogie platnosti pojištění i pro případ sebevraždy

— i rozvodem dobrovolným.

Statistických podkladů pro vypočtení prémie pro toto pojištění,
které navrhuje se kombinovati s pojištěním životním, by nescházelo
vzhledem k vyspělosti moderní statistiky frekvence rozvodů dle stáří,
stavu manželů atd. Ale i kdyby problém pojišťovatelsky technicky
šťastně podařilo se rozluštiti, vyhoví vlastně jen hospodářskému zaji-
štění ženy rozvedené, ale jen z části, a sociální postavení její nezlepší
vůbec. Tu je potřebí dřív reformy v právním, hospodářském a sociálním
postavení ženy ve všech oněch směrech, které tvoří soubor dnešní
ženské otázky, v té míře, jak to právě kultura toho kterého národa
na ten čas snese a dovede ztráviti. Zatím projekt, za dnešních
řádů právních a společenských, chová v sobě příliš mnoho podnětu
k rozvodu ze zálusku na pojištěnou sumu, nebo na příjemnou bezsta-
rostnou svobodu v prvních dobách, dokud pojistná suma není ztrá-
vena; pokud pak by pojistná suma měla skutečně dosáhnouti takové
výše, která by mohla ženě po rozvodu nebo rozloučení manželství

136

vskutku alespoň přibližně umožniti založení samostatné existence ho-
spodářské — předpokládajíc včasnou výchovu její pro ni — , šlo by
tu patrně o prémie širokým vrstvám lidovým i drobným měšťanským
nedostupné, a v tomto omezení kruhu pojištěnců sama sebou tkví po-
měrná jeho drahota a tudíž omezený jeho význam vzhledem k cílům,

které si klade.

Vývoji mladé, ale potěšitelně pokračující organisace veřejného
prostředkování práce věnoval v známém čtrnáctidenníku »Arbeitsmarkt«
Mischler úvahu. Faktor veřejnosti těchto ústavů proniká rozhodněji
teprve asi od 6 let, a dle statistiky úřední roku 1902 veřejné průkazy
práce mohou se vykázati již velmi příznivými výsledky. Z nositelů ve-
řejného prostředkování práce předem zmiňuje se M. o obcích. Obecních
ústavů toho druhu je ovšem v Rakousku dosud nepatrně;^ na srovnání
s vývojem této nejnovější agendy obecní v Německu nelze ani mysliti.
Ale co do zařízení i správy srovnání to vydrží, a v mnohém, na př.
vztažením své působnosti i na čeleď domácí, vykazují rychlejší tempo
vývojové. Ne všecky dosud osvojily si moderní princip paritního za-
stoupení zaměstnavatelů a dělníků ve své správě; k nim bohužel patří
také Praha. Pokud se týče zemí, jen král. České dosud rozvinulo na
tomto poli organisaČQÍ činnost, připínající (již od několika let) na
instituci stravovena letos zvláštním zákonem zemským upravenou. Dle
toho fungují stravovny v jednotlivých okresech stávající i jako pro-
středkovatelny nabídky a poptávky práce, a to nejen pro své frekven-
tanty, ale i osoby mimo ně. Poptávky po práci, které stravovna sama
nemohla vyříditi (přikázáním místa), předají se hlavním stanicím, které
ustanoveny jsou ve větších místech pro jistý počet (6 — 7) stravoven.
Zde má se pokud možno nadbytek a nedostatek nabídek a poptávek
jednotlivých stravoven vyrovnati. Vedle toho náleží 5 centrálám
vydávati oznamovatele, kde nevyřízené případy, hlavními stanicemi
centrále sdělené, oznamují se všem stanicím (stravo vnám), tak že prin-
cipem je nejprve co možná vyrovnání nabídky a poptávky v místě
a okolí, teprv v případě nemožnosti na větší vzdálenosti. Obce fungují
jako sběrny nabídek i poptávek pro ústavy práci prostředkující, Některé
okresy (Budějovice, Hořice, Plzeň, Písek, Rakovník, Smíchov) zřídily
dobře organisované, od instituce stravoven téměř úplně odloučené
okresní ústavy pro sprostředkování práce. Letošní zemský zákon, agendu
tuto místo dosavadní formy nařizovací upravující, má vlastně jen účel,
vyzbrojiti autonomní zemskou správu proti autonomii obecní a okresní
potřebnou mocí donucovací, těžiště jeho bude spočívati v prováděcím
nařízení. Třeba může o tom býti spor, jsou-li právě stravovny (původně
čistě policejního rázu) vhodným orgánem této agendy, tolik je jisto,
že vykonaly svůj úkol jako počáteční nositelé celé této záslužné akce
a beze všech násilných skoků mohou postupně býti nahrazovány sa-
mostatnými ústavy pro sprostředkování práce. Působnost třetího
faktora na tomto poli, státu, naráží do jisté míry na kompetenční

1 Vídeň, Praha, Brno, Liberec, Lvov, Stanislav, Lublaň.

137

konflikt v tomto oboru mezi zákonodárstvím říšským a zemským. O ten
vlastně rozbíjí se uzákonění osnovy o úpravě veřejného prostředkování
práce, vypracované svého času pracovní radou. Za to leccos dobrého
vykonáno alespoň cestou správní: zorganisována jednotně ústřední
statistika průkazů práce zavedením jednotných výkazů, které jednotlivé
průkazy práce, veřejné i soukromé, pravidelně mají dodávati (na zá-
kladě podrobných porad s delegáty všech kategorií průkazů práce),
a podporováno subvencování ústavů toho druhu z peněz státních. Dosa-
žené v té příčině dosavadní výsledky jsou tím úctyhodnější, že celá
tato akce nemohla se opříti doposud o žádné donucení zákonné, ale
musila si dobýti dobré vůle, ochoty a porozumění súčastněných faktorů.

Co do obsahu agendy veřejných průkazů práce ize s potěšením
znamenati rostoucí vliv jejich na živnostenském trhu pracovním (zejména
ve Vídni a v Brně). Velký průmysl po počáteční nevšímavosti rovněž
brzo poznal jich výhodnost, taktéž velké podniky stavební a dopravní.
Za to pro zemědělství pracují ústavy ty dosud málo. Kupecké kruhy,
jak zaměstnavatelské tak pomocnické, rovněž málo pozornosti jim vě-
nují, opírajíce se o vžilé odborné organisace vlastní, většinou dobře
fungující. Vytknouti sluší s uznáním, že domácí ústavy (mezi nimi
i pražský obecní, smíchovský okresní) čile zařídily se hned v počátcích,
bez dlouhých skrupulí, také na prostředkování míst pro čeleď domácí:
prospívá mu zejména decentralisace, dle městských okresů nejprve
v Praze, nyní i ve Vídni provedená, a jak se zdá, způsobí brzy
v tomto oboru, doposud vlastní doméně soukromých kanceláří, úplný
obrat. —

Co do jednotnosti organisace dosud jenom král. České dospělo
k jednotné centralisované organisaci zemské, odstupňované v instituce
nadřaděné a podřaděné, prostírající se po celé zemi. V jiných krá-
lovstvích a zemích nepodařilo se dosud vybudování podobné sítě, buď
pro nedostatek zájmu nebo prostředků. Jistým výsledkům těší se
v Rakousku prostředkování práce pro reservisty, totiž pro mužstvo
vystupující z aktivní služby vojenské, příkladem Štýrska, ač i u nás
už od delší doby otázce té věnuje se pozornost. Hledí se tím zejména
odpomoci nouzi o zemědělské dělnictvo a reservisty vrátiti z měst
zase do jich služebních míst v zemědělství, z nichž je služba vojenská
vytrhla.

Také připojení agendy prostředkování bytů k ústavům pro pro-
středkování práce zkusily některé obce (Štýrský Hradec, dosud s nej-
větším úsilím, po něm s menšími doposud výsledky Lublaň, Brno,
Vídeň). Tu ovšem nestačí omeziti se prostě na vyřizování došlých
poptávek a nabídek, ale potřebí je iniciativní činnosti a samostatné
organisace, čemuž právě děkuje úspěchy své St. Hradec.

Celkem tedy vývoj kvantitativně dosud skromný, ale kvalitativně

urovnaný, zdravý a ve výsledcích velmi uspokojivý.

Difamujícím sociálním vředem Unie je dle zpráv Washingtonského
pracovníhoúřadu faktické živnostenské prodávání nebo pronajímání práce
vězňů černošských zejména v jižních státech. Pro nepatrné dluhy jsou

138

černoši odsuzováni a prodáváni pánu, který má nad nimi a jich prací ne-
omezenou disposici a i dál je může prodávati. Pro nejnepatrnější pře-
stupky vazba jejich o léta se prodlužuje a často podléhají nelidskému
týrání. Je přirozeno, že po odstranění otroctví v jižních státech zá-
sluhou severních států v létech šedesátých minulého století černoši
náhle nabyté svobody zneužívali a že nastala po počáteční laxní
praxi soudní příkrá reakce proti nim. Ale ta brzo vzala si za záminku
i nepatrné přestupky této bezstarostné, nedisciplinované rasy k těžkým
trestům, věznice se přeplňovaly, nebylo brzy místa ani dozorčího per-
sonálu dostatek, na celém jihu vydány zákony o pronajímání pracovní
síly trestanců nejvíce podávajícímu pod nominelní kontrolou státu,
a tak povstalo ve vší formě nové otroctví a nový obchod s otroky^
který udržuje se nyní již celé čtvrtstoletí. Správa věznice pronajme
trestance na určitou dobu a za určitou sumu podnikateli, jenž převezme
starost o byt, oděv, stravu a dozor nad trestanci, kteří jeho kázni
podléhají. Zaměstnávají se hlavně v dolech, při stavbách drah a v ze-
mědělství. Další propachtování jich je přípustno.' Vedle nelidskosti
tohoto systému, který příčí se i všem moderním zásadám výkonu
trestu, snižuje i mzdy svobodných dělníků atd. Nejhorší jsou ovšem
účinky jeho morální i fysické, úmrtnost je hrozná, nevinní i nepolep-
šitelní, děti i dospělí, ženy i mužští sehnáni jsou jako stádo dohro-
mady a vydáni nezodpovědnému vyděrači, který je při nejbídnějším
opatření a nelidském nakládání ničí nejen fysicky, ale i mravně. Ženy
jsou znásilňovány, děti kaženy, utýrání do smrti dozorci z nejnižších
tříd vybíranými je na denním pořádku.

Teprve v novější době vynutilo si veřejné mínění reformy alespoň
v některých státech. Ale mnohé státy dosud cynicky poukazují k tomu,
že tento systém zamezuje stávky, zaručuje na př. pravidelné dolování
uhlí a tím prospívá průmyslu i pravidelnému provozování vozby na
železnicích jakož i zaručuje pravidelné zaměstnání svobodných dělníků
v těchto podnicích, tedy účinky vesměs blahodárné (Alabama); jiný
stát počítá s příjmem z propachtování trestanců jako nepostradatelným
pro rovnováhu státních financí, ano jako docela s nejlepším systémem
vzhledem k finančnímu stavu země (Florida) atd. p,

ŠKOLSKÉ: Školství na sněmech zemských — Zásada úspor ve školství v Čecliách a její za-
stance — Nový zákon o služném učitelstva moravského - Školství na sněmu slezském —
Dolnorakouský sněm pro zkrácení povinné návštěvy školní a zavedení polodenního vyučování —
Nový zákon školský v Tyrolsku — Ze sněmu dalmatského — K poměrům mezi správci škol a členy
jich sboríj — Čeští Flachsmannové - Zamítnutí rekursu vídeňských Cechu protL rozhodnutí
zemské školní rady dolnorakouské.

Poměrně dosti dlouhá doba vyměřená letošnímu podzimnímu zase-
dání sněmů zemských nepřinesla obecnému školství z největší části
nic, učitelstvu pak velmi málo. Zvláště bilance zasedání zemského
sněmu v Cechách jako na jiných polích zemské správy tak i na poli
školském je velmi nepatrná. Několik schůzí školské komise svoláno
bylo zdá se jen pro forma. Jednu z nich vyplnilo jednání o neutěšeném
stavu místností obou pražských universit. V jiné schůzi školské ko-
mise usneseno, aby zvýšen byl fond pro udílení darů z milosti ze

139

24.000 K na 30.000 K s doložením, že z fondu toho mají býti udí-
leny podpory i pozůstalým po učitelích. Učitelstvo v Čechách očekávalo
předlohu o změně disciplinárního rádu, o spravedlivém obsazování
učitelských míst, v kterémžto směru je stále vydáno libovůli buď
úředních nebo samosprávných koterií ve školních radách, dále žádalo
náležité zastoupení ve školních úřadech, příznivější výklad některých
ustanovení zákona z 27. ledna 1903, aktivní přídavky pro všechno
učitelstvo. Města se zvláštní správou (Praha, Liberec) žádala zákon, dle
něhož by země přispívala na jejich školství. Všechny tyto věci zatlačeny
byly ve školské komisi do pozadí. Za to bylo tu dne 27. října dlouze
jednáno o úsporách ve školství. Hr. Zedtwitz v přesvědčení, že se vy-
dání na školství zvyšuje v Cechách bez příčiny, žádal, aby se při roz-
šiřování škol přihlíželo pouze k dětem, které 6. rok věku dokonaly
a 14. nepřekročily. Poukazoval, že by bylo lze dosíci značných úspor
pro zřizování měšťanských škol, které mají býti vlastně jen po jedné
zřizovány v politických okresích, kdežto nyní v některých okresích je
prý až 5 takových škol. Pan hrabě ukázal se býti špatným znalcem
§ 5. zemského zákona z 19. února 1870, který do slova zní: »V ob-
vode každého politického okresu správního budiž zřízena alespoň
jedna škola měšťanská.* Také nevzpomněl stále se opakujících nářků na
přeplněnost měšťanských i obecných škol třídami a tříd žactvem a ná-
sledkem toho na přetěžování učitelstva, které pod tíhou takovýchto
nesnesitelných poměrů ve školství zdraví ztrácí a nemůže docíliti ta-
kových úspěchů, jakých by se dodělalo nepochybně, kdyby se po-
třebné pobočky povolovaly v čas a ne po měsících i po létech. V po-
litickém okrese vinohradském je na př. nyní 7 namnoze přeplněných
měšťanských škol, p. hr. Zedtwitz přál by si místo nich jenom
jedinou. Co by učinil se všemi dětmi, které se na počátku školního
roku do měšťanské školy přihlásily, a které mají právo býti do ní
přijaty? Absurdní požadavky velkostatkářů, které tlumočil ve školské
komisi p. hr. Zedtwitz odmítli na místě němečtí poslanci Vollgruber
a Bachmann. Z českých členů školské komise neozval se proti nim
nikdo. — V plenu sněmovním interpelloval posl. Celakovský místo-
držitele, je-li vláda ochotna předložit osnovu zákona o zákonném upra-
vení veřejného školství národního ve školních obcích národně smí-
šených, jak byla 9. května 1898 přijata a jestli nikoli, jaké jsou toho
příčiny a co hodlá vláda učinit, aby otázka upravení právních poměrů
menšinových škol v Cechách konečně došla zákonného vyřízení. Zemský
výbor dle zprávy své z 29. dubna sněmu zemskému předložené navrhuje zvý-
šení remunerace za hodinu industriálního vyučování na všech školách na
44 K, čímž zvýší se náklad o 79 500 K. K upravení hmotných
i právních poměrů industriálních učitelek, jejichž ubohý stav právní
vyzírá z toho, že jest jich 2720 t. j. 78^0 ustanoveno zatímně a pouze
784 t. j. 22^0 definitivně, se tím ovšem valně nepřispěje.

K zasedání sněmu moravského upínalo letos učitelstvo zvýšenou
pozornost, neboť mělo na něm býti rozhodnuto, do jaké míry zlepší
se pro nejbližší budoucnost jeho hmotné postavení,^ v němž octnulo
se v poslední době za učitelstvem ve Slezsku i v Cechách. Původní

140

návrh zemského výboru vypracovaný v podstatě dle vzoru z Čech
učitelstvo ani částečně neuspokojil. Vytýkáno mu, že nepřihlíží k ná-
vrhům na úpravu discipHnárního rádu, že nedává možnost nabýt uči-
telského místa dříve, než ve 13. roce služebním, že podučitelům před
r. 1895 ustanoveným měla se doba podučitelování počítati kruté za
poloviční, že pětileté přídavky záviseti mají na náležitém působení, že
mohou býti zadržány a že staré kvinkvenálky nemají se zvýšiti na
novou vyšší míru, že peněžité tresty nemají pozbýti platnosti, že
ve funkčních přídavcích má býti ubráno 100 K ředitelům měšť. škol,
spojených se čtyřtřídními školami obecnými, že na učitelky industriální
se zapomíná, že o aktivním přídavku, který je v Cechách nespravedlivě
jen učitelům největších obcí vyměřen není v návrhu ani potuchy, že
se ředitelům, kteří mají právo dosud na byt třípokojový, vyměřuje
pouze zákonný byt dvoupokojový, že se také v náhradě bytného
ubírá, že se úprava pensijních poměrů nem.á v podstatě provésti a že
není postaráno o úhradu.

Organisace moravského učitelstva učila se dobře z chyb orga-
nisace učitelstva v Cechách a zachovala správný postup. Návrh zem-
ského výboru byl v četných schůzích učitelstva moravského podroben
náležité kritice, jednomyslně prohlášen za nedostatečný a odmítnut.
Předsednictvo Ustř. spolku nezakřikovalo projevy nespokojenosti s ná-
vrhem, ale poukazujíc na ně usilovalo ve spojení s rozhodujícími či-
niteli na sněmu zemském, o podstatné 'jeho zlepšení. Práce jeho koru-
nována byla byť i neúplným ale přece jen velmi rozhodným úspěchem.
Návrh zemského výboru, který se v původním svém znění nevyrov-
nával zákonu v Cechách, změněn příznivě do té míry, že ve mnohém
podstatném směru zákon onen předčí.

Zlepšený zákon na služné moravského učitelstva přijat byl dne
5. listopadu ve čtení druhém i třetím. Podstatná jeho ustanovení jsou
následující: Zrušení podučitelských míst. Místa zatímních učitelů se
zkouškou dospělosti s roční remunerací 900 K jako v Cechách. Uči-
telská místa II. tř. s ročním služným 1200 K po zkoušce způsobilosti.
Učitelská místa I. tř. s ročním služným 1600 K po 8 létech služby
od zkoušky způsobilosti a s ročním služným 1800 K po 20 létech od
téže doby. Učitelská místa na školách měšťanských s ročním služným
základním 2000 K do 20 let a 2400 K od 20 let služby od zkoušky
způsobilosti. Šest pětiletých služebních přídavků od zkoušky způsobi-
losti po 200 K na obecných a 250 K na měšťanských školách pro
učitelské osoby působící nepřetržitě a dle povinnosti t. j. pro takové,
které v příslušných obdobích nedostaly důtku písemnou nebo trest
disciplinární. Písemná důtka odročí kvinkvenálku o 1 rok, discipli-
nární trest nejdéle na 3 léta »ač nebylo-li cestou disciplinární vyslo-
veno, že nárok na zvýšení služného na delší dobu se odkládá nebo
vůbec odnímá. « — Funkční přídavky správců jednotřídních a nad-
učitelů dvojtřídních 200 K, trojtřídních 250 K, čtyřtřídních 300 K,
vícetřídních 400 K, ředitelům měšť. škol 400 K -\- 100 K za obecnou
školu k řízení mu svěřenou. Za třídy parallelní může zemská školní
rada ve srozumění se zemským výborem dáti přiměřenou remuneraci.

141

— Zástupci správců škol a ředitelů dostanou, trvá-li jejich zastupování
více než 3 měsíce, polovinu funkčního přídavku jako příplatek substi-
tuční. Byt nejméně dvoupokojový, anebo příbytečné od 200 K do
800 K dle počtu obyvatelstva v obci pro definitivní správce škol.
Katecheti dostanou dle zákona hned nejvyšší základní služné učitelů
I. ti", t. j. 1900 K a 2400 K a příslušné kvinkvenálky hned od doby
dosazení na školy. Mimo to po osmileté služební době osohwií do pense
vpočitatelný přídavek v obnosu 200 K. Moravský sněm jako český
uzákoňují pro katechety proti učitelům zvláštní výhody. Učitelkám li-
terním přísluší tytéž požitky jako učitelům. K návrhu posl. Haupta
změněn byl § 14. osnovy v ten smysl, že učitelky provdáním se po-
zbývají učitelského místa a dostanou pouze odbytné. Na Moravě jako
v Cechách upírá zemský sněm učitelkám podstatnou část lidského práva.
V Cechách mimo to učitelka, vdá-li se, ani odbytné nedostane. Důle-
žitým je § 17. zákona, ukládající učitelům za povinnost zdržovati se
t. zv. vyučování poškolního a služby kostelnické. Zákon vejde
v platnost 1. ledna 1905 a uhradí se zemskou dávkou z piva.

V celku je přijatý zákon o služném moravského učitelstva pří-
znivější než zákon podobný v Čechách, který teprve dnem 1. ledna
r. 1904 vejde v plnou platnost. Základní služné učitelských osob I, tř.,
které v Cechách vůbec se nezvýší, zvýší se na Moravě po dvacetileté
službě na obecných školách o 100 K, na měšťanských o 400 K. Akci
předsednictva Ustř. spolku se nezdařilo dosíci toho, aby zvýšení toto
bylo na školách obou kategorií spravedlivě stejné. Na Moravě vstoupí
učitelské osoby do pense s úhrnnými příjmy o 100 K na obecných
a o 300 K na měšťanských školách vyššími než v Cechách. Doba
vyměřená službě učitele II. tř. bude na Moravě omezena na 8 let od
zkoušky učitelské způsobilosti, kdežto v Cechách je maximálně ustano-
vena na 10 let. Za to může se učitelská osoba v Cechách domoci
místa učitele I. tř. na základě vypsaného konkursu dříve než po
10 létech služby, kdežto na Moravě dříve než po 8 létech služby od
zkoušky způsobilosti to možno nebude. Výhoda aktivních, do pense
nevpočitatelných přídavků zavedená v Cechách týká se jen velmi ma-
lého zlomku učitelstva t. j. l'44Vo největších obcí. Na Moravě k ní
nepřihlédli, čímž docílili absolutní rovnosti požitků pro všechno učitelstvo.
Učitelé obecné školy na Moravě, kteří nemají funkčního přídavku
a přibytečného, jichž jest na 18^0 dosáhnou jen platu státního úřed-
níka, který již dovršil 16. služební rok v X. třídě Správci jedno-
třídních škol dosáhnou nejvyššího platu dle X., řídící učitelové a učitelé
měšť. škol dle IX., ředitelé částečně dle VIII. dietní třídy státních
úředníků. Novou úpravou platů bude učitelstvo moravské ve výhodě
proti učitelstvu v Cechách, ale v celkové nevýhodě proti učitelstvu ve
Slezsku.

Pokud se týče ostatní činnosti moravského sněmu na poli
školském třeba ještě doložiti, že omezila se na podání návrhu za zru-
šení školního platu, který byl přidělen školskému odboru a na několik
interpellací, osvětlujících nepříznivé poměry českého moravského školství
proti německému a na poskytnutí podpory 1200 K Ustř. spolku a jed-

142

notě > Komenský* v Přerově k úhradě vydání na učitelské kursy.
Mimo to rozhodl se zříditi na Moravě tři sirotčince a nový ústav pro
choromyslné.

Slezský sněm byl v tomto směru benevolentnější. Povolil zem-
skému výboru 1500 K ku podpoře učitelů a učitelek, kteří se účastnili
prázdninového universitního kursu v Dornbirnu. V interpellaci posl.
Stratila bylo poukázáno, že země se nestará zřízením českého peda-
gogia o učitelský dorost pro české školy. Ústř. Matici Školské ne-
zbývá, než zřízením soukromého učitelského ústavu ve Slezsku vzíti na
sebe břímě, které již podobně na sebe vzali slezští Poláci.

Na zemském sněmu dolnorakouském, kde rozhoduje Luegrova
většina, přijat byl návrh na snížení povinné docházky školní z 8 na
7 let a na zavedení polodenního vyučování ve školách venkovských.
Provedení tohoto zpátečnického návrhu vyžadovalo by ovšem změnu
základního říšského zákona školského, avšak je symptomatickým, jak
reakčni snahy v Cislajtanii sílí a konkrétního tvaru nabývají. Jako dů-
vody pro návrh uváděli antisemité na sněmu dolnorakouském zvláště
zadluženost obcí zaviněnou říšským zákonem školským, ztrátu tělesného
zdraví vzniklou dlouhým sezením ve škole (!) a podobné absurdnosti.
Zapomněli, že školský zákon byl vl étech sedmdesátých odhlasován po
smutných výsledcích konfessijní školy obecné, které se ukázaly na všech
polích kultury i na nekulturním ovšem poli válečném.

Na zemském sněmu tyrolském odhlasován byl 5. listopadu nový
školský zákon, a rozumí se ovšem hodně zpátečnický. Definitivní ob-
sazování učitelských osob má se díti po jmenování školní obce, nebo
těch, kteří na školu náklad poskytují zemskou školní radou. Právo
jmenovati učitele bude míti ve školních osadách s jednou přiškolenou
obcí obecní zastupitelstvo, v ostatních případech školní rada. Učitelské
osoby se zkouškou způsobilosti mohou býti ustanovovány také bez vy-
psání konkursu, na základě jednohlasného usnesení obecního výboru,
resp. místní nebo městské školní rady. Je-li spojena s učitelským
místem kostelní služba, musí místní školní rada zaslati dříve žádosti
církevnímu představenstvu, které má nejdéle na 14 dní jmenovati ža-
datele, proti nimž má námitky v příčině obstarávání kostelní služby.
Vyjádření kostelního představenstva připojí se ke spisům, které se
zašlou instanci oprávněné k jmenování. Je-li spojena s učitelským
místem, které má býti obsazeno, služba kostelní, může býti jmenován
jen takový uchazeč, proti němuž kostelní představenstvo nečiní ná-
mitek. Pokud se úlev v docházce školní týče, stanoví se v zákoně:
Zemská školní rada může povoliti vzhledem k místním a jiným po-
měrům, že děti školou povinné mohou býti v letních měsících občas
docházky školní sproštěny. V takovýchto případech mají učitelé pe-
čovati o to, aby také ve zkrácené době vyučování bylo dosaženo
pokud možno cíle vyučovacího. Rodiče, jejichž děti vyučují se doma
nebo v soukromí a jičh zástupcové jsou zodpovědní za to, že se
dětem dostane dostatečného vzdělání aspoň pro obecné školy přede-
psaného, k čemuž patří také cvičení náboženská. Nevyhoví-li rodiče
nebo jejich zástupci této povinnosti, mohou býti dítky okresní resp.

143

inístní školní radou přidrženy k návštěvě školy veřejné. Také syste-
misovaná učitelská místa mohou býti obsazována výpomocnými silami.
Po těchto ustanoveních, jimiž se vliv církevních úřadů při obsazování
učitelských míst zajišťuje, ano i rozhodujícím stává a jimiž povinnost
návštěvy školní úlevami značně se zkracuje, není v Tyrolsku krok
k úplné konfessijní škole již daleký. Při výměře učitelských platů se
klerikálové tyrolští nepředali. Dle nově přijatého zákona dostanou tu
učitelé s vysvědčením dospělosti 720, učitelky 600 K, po zkoušce způ-
sobilosti v prvním pětiletí 800 (učitelky 700 K), po dalších 15 létech
1100 (800 K), po dalším desítiletí 1300 (900) až k výslužbě 1500
(1000 K). K tomu jenom 5 služebních 100 K zvýšení po 10, 15, 25,
35 a 40 létech v Tyrolsku ztrávené služby. Správcové škol dostanou
50 až 150 K funkčního přídavku. V celku úprava, při jaké živořilo
v Cechách učitelstvo na sklonku XIX. století až do r. 1903.

Na sněme dalmatském vytýkal posl. Prodán nedostatečné pě-
stění národního ducha charvatského ve školách, dokazoval vyučovací
správě, že falšuje národní statistiku a kritisoval učebnice školské po
stránce národní. Rakouské vlastenectví, které se učebnicemi šíří
a jehož pěstění se úřady nařizuje, kazí prý občanské ctnosti a ubíjí
lásku k vlasti.

Bývalý uherský ministr vyučování Vlassic označil příležitostně
poměr ředitele školy k ostatním členům sboru velmi správně jako
poměr prvního mezi sobě rovnými, »primus inter paresa. Chtěl tím
říci, že moudrý ředitel nemá nikdy dáti pocítiti spolupracovníkům
svým o díle společném svou povýšenost úřední a spojenou s ní moc,
naopak, že je má přátelským a kollegiálním způsobem pro společné
dílo vychovatelské a vyučovatelské pro nejlepší dobro školy i žáků získá-
vati, že má býti v učitelském sboru opravdu prvním povahou, prací,
jemností svého společenského obcování i svým vzděláním, svou intel-
ligencí. Bohužel, byrokratický aparát školský spojený ve školních
úřadech s autonomními živly neprojevuje mnohdy náležitou vyběravost
při obsazování míst správců škol. Vybírá na takováto důležitá místa
ve školství lidi, kteří ani vzděláním, ani povahou nevynikají a kteří
proto podřízeným sobě osobám učitelským ničím imponovati nemohou.
Lidé takovíto hledí nahrazovati nedostatky své ukazováním své úřední
moci, stálým vytahováním a citováním různých paragrafů, pěstováním
školního formalismu a pod. věcmi školského byrokratismu, kterými
sobě ovšem pravé vnitřní autority zjednati nedovedou. Dávají tak sami
podněty ke konfliktům, které poměr, jaký ve sboru má vládnouti
zkalují. Napjetí, které ve škole mezi ředitelem a členy sboru je vy-
voláno, přenáší se přirozeně do tříd, zkaluje poměr mezi vyučujícím
a žáky, a společná práce vychovatelská se nedaří tak, jak by se za
pravých poměrů dařiti mohla. Pro vnitřní vývoj ve školství je sympto-
matickým, že v poslední době srážky mezi správci škol a členy sboru
neodehrávají se jenom mezi zdmi školních budov a školních úřadů,
ale že vyrážejí na venek, odehrávají se před forem široké veřejnosti,
která má příležitost viděti živé Flachsmanny — vychovatele. V po-
slední době dostaly se na veřejnost dva nepěkné spory, při nichž ne-

144

stranné soudní úřady musily dáti za pravdu učitelským osobám řediteli
svými týraným a ponižovaným. Pražský ředitel měšť. školy Jos. Ondrejka
odsouzen byl pro hrubé urážky člena svého sboru Ant. Znojemského,
slánský ředitel měšť. školy Stuchl ukázal se v nepěkném světle
v soudním sporu s učitelkou Potměšilovou. Z celého průběhu odehrá-
vaných sporů měla veřejnost příležitost pohleděti do nezdravých
vnitřních poměrů školských. Kéž by se příslušné orgány postaraly
o jich odstranění v zájmu zdravějšího vnitřního školského vývoje,
v zájmu lepší výchovy mládeže, lepší budoucnosti naší!

Ministerstvo vyučování zamítlo po dlouhé době rekurs vídeňských
Cechů proti zamítnutí žádosti o zřízení českých škol ve Vídni dolno-
rakouskou zemskou školní radou. Vídeňští Čechové protestovali proti
rozhodnutí ministerstva vyučování ve schůzi dne 8. listopadu a pro-
hlásili je za hrubé porušení základního zákona z 21. prosince 1867,
který zaručuje veškerým kmenům národním v Cislajtanii rovnoprávnost
národní ve škole, úřadě i životě veřejném. Řeč Penížkovu na schůzi
promluvenou rozšíří čeští vídeňští sociální demokrati tiskem. Proti roz-
hodnutí ministerstva podána stížnost k říšskému soudu. Je příznačným
pro právní poměry zemí rakouských, že národnost, čítající statisíce
příslušníků, nemůže se v sídelním městě domoci svého přirozeného
práva na zřízení škol šířících vzdělání a mravnost a posilujících tak
nejen národ, ale i zemi a s ní stát.

UMĚLECKÉ: »Worpswedští« v Praze (IX. výstava »Mánesa«) — Naučení z nich a z Wliistlera
a z Pissarra — CÍiorvatské umění v Praze (X. výstava »Mánesa«).

»Worpswede jest velmi skromné místečko mezi Brémami a Ham-
burkem, v krajině, o jejíchž krajinných půvabech Baedeker, pokud mi
známo, nezmiňuje se ani slovíčkem. A dobře činí, neboť není tam ani
hor tolik a tolik tisíc metrů vysokých, jejichž vrcholky poskytují po-
žitek >panorámy«, ani lesů protínaných cestami v čistotě udržovanými
a vyšpikovaných lavicemi okrašlujícího spolku, ani líbezných jezer,
která by dávala příležitost k člunovým partiím za měsíčka, ani všech
těch jiných rekvisit, jichž je třeba, aby nějaké krajině přinesly epi-
theton » krásná « (které v takové spojitosti začíná v nejnovější době
dostávati se trochu do špatného kreditu). Tyto kormutlivé nedostatky
vysvětlují dále s dostatek, že není tam hotelů zařízených s veškerým
komfortem nové doby, ani restaurací a kaváren, zábavních povozů atd.,
atd.; slovem, kdyby snad nějaký »lufťák« těšil se dosud nadějí, že tam
najde útulek, to se přepočítal. Toho druhu naděje musím jako svědo-
mitý zpravodaj bez milosrdenství udusit hned v zárodku. Přespříliš
drsně vály by mu tam kolem nosu větry, jimž širé slatiny a stepi po-
skytují vítané rejdiště, a přespříliš pohřešoval by v nuzných chatrčích
rašelinářů obvyklého pohodlí, v chatrčích, jejichž střecha od vichru
rozervaná dovoluje volný vstup dešti a průvanu přísně zakazovanému
a v jejichž jediné prostoře člověk i dobytek v pěkné svornosti pohro-
madě bydlí, stav to rajský, jenž v > kronice* »Worpswedských« takto
byl oslaven:

145

Když měsíček oknem zří,

najde spát kus obce:

muže, ženu. děťátko,

kozy, slípky, ovce.
.... Toto vychloubavé jméno (»kronika«) dali jsme sbírce zá-
pisů přerozmanitého obsahu, jež pozvolna mezi námi povstaly. Vše-
liké příběhy ze života rázu vážného i veselého, jak časem se udaly,
jdou tu za sebou v pestré řadě, půvabné prostoupené poznámkami
praktickými, jako recepty pro podmalování a pod. « Je tam také »Fan-
tasie o jméně Worpswede«:

»Divné to jméno ,Worpswede'! Ani jediný člověk nejmenoval se
,Rembrandť mimo Rembrandta, ani jediné místo nejmenuje se ,Worps-
Mrede' mimo Worpswede, Ve zvuku těchto tří slabik jest význačně vy-
jádřen charakter kraje. « Takým temným a tajemným způsobem spiso-
vatel pokračuje . . . Kdo ovšem kraj a lidi zná, dlouhým stykem s nimi
nejsrdečněji je srostlý, ten porozumí přece jeho mínění a najde v něm
skutečně něco. Mél-li bych ostatně naznačiti krátce svéráznost worps-
\veds!:ou, poukázal bych na Theodora Storma, jehož básněmi podle
mého citu nese se cos příbuzného charakteru krajiny té.

Dech tiché zádumčivosti leží rozprostřen nad krajinou. Vážně
a mlčky obklopují daleké slatiny a bažinaté lučiny vesnici, která krčí
se, jako by hledala útočiště před neznámými hrůzami, na příkré stráni
staré duny, na Weyerbergu. Sem tam, bez ladu a skladu roztroušeny
leží domy a chalupy, chráněny slaměnými střechami, jež mechem oděny
na nich těžce leží, a sukovitými duby, o jejichž rozložité koruny bez-
mocně lámou se vichry. Naď vesnicí klene se »hora«, rozbrázděná
četnými koryty, jež si odtékající dešťová voda vymlela, korunovaná
zakrslým doubím . . . S osamělé výšiny zrak těká daleko po kraji, přes
slatiny a stepi, přes pole a louky. Temné dubů řady, které ve svém
stínu skrývají skrovné dvorce sedláků, přerušují tu a tam jednotvárnost
veliké roviny. Vodní průplavy zablýsknou a hladina Hammy ha-
dovitě se vinoucí, po nichž tichou, tajuplnou plavbou černé plachty
lodí táhnou se krajem. Nad tím rozpíná se nebe, worpswedské nebe,
jehož líčení pťro zoufajíc niusí se vzdáti, neboť prostředkem pře-
ubohým byla by má slova, aby vylíčila důstojně svrchovanou krásu.
Co by nám pomohly naše slaměné chalupy, březové cesty a slatinné
kanály, kdybychom tohoto nebe neměli, které všecko, i to nejnepa-
irnější ušlechťuje, všemu půvab nevýslovně koloristický propůjčuje
a které konečně Worpswede činí tím, čím jest. Včera večer uvědomil
jsem si to opět. Stál jsem na dvoře svého obydlí, okolo mne byly
cihly navrstveny, v právo přede mnou byl plot z čerstvě řezaných
jedlových prken, vedle něho jáma, v níž hasili vápno, na nebi však
v etheru svítivě modrém, slavnostně ve vznešené nádheře stál jeden
jediný ohromný mrak nakupen. Mrakové pohoří, jehož vrcholky stříbrně
jiskřily, jehož stráně zářily jako polity tekutým zlatem. Jules Dupré
namaloval obraz »Le pont« — jest ve sbírce Behrensově v Hamburku
— kde zachytil tuto náladu a zavázal mne k velikým díkům, neboť
zbavil mne takto námahy, abych pokračoval ve svém malomocném po-
kuse a líčil divadlo, jakého nebe dopřává nám ubohým z prachu zro-

NAŠE DOBA. R. XI., č. 2. 1903. 20. listopadu. IQ

146

žencům ve svém svátečním rozmaru. Beze vší pochyby děkujeme za
takové atmosférické divy poměrné blízkosti moře, ještě více snad sla-
tinám a bažinám na míle a míle se rozprostírajícím, které stále udržují
vzduch- prosycený vláhou . . .

Bylo to na podzim 1889, nad slatinami, stepmi a lučinami ho-
řící nádhera barev byla rozlita. Jako zlatý strom v pohádce zářila bříza,
její kořeny purpurově rudě protínaly sytou hnědou červeň slatinné
půdy, a na jejím kmeni mlha a déšť daly vzniknouti lišejníkům opoj-
ného lesku barev, slaměné střechy, v létě šedé a bezbarvé, zfialova-
těly, slatinné stěny pokryly se přes noc bujnými mechy a na všech
místech vyrazily ze země houby polévané indskou žlutí a kalem mo-
řenovým. Tři mladí malíři, kteří se tu v červnu byli sešli, aby tu po-
byli čtyři týdny — zatím z týdnů stalo se zrovna tolik měsíců — ne-
věděli si rady s touto nádherou. Už dávno ten tam byl jejich klid,
jejich srdce bylo těžké, jestliže pomyslili na odjezd a na zaprášené
síně akademie, jež na ně čekaly. Ale co plátno všecko naříkání; mu-
seli se rozloučit. Už všecko bylo do kufrů složeno, když se usnesli,
projít se ještě jednou slatinou; mělo to být naposledy. Časně ráno
chtěli pak oči přimhouřit a s chladnou myslí mimo tyto barevné divy odce-
stovat do Brém. Ale stalo se jinak. Několik hodin prošli už skoro
beze slova, každý snažil se, aby ještě do poslední chvilky rozmnožil
svou zásobu dojmů pro obrazy, jež mínil malovat v zimě. Konečně za-
stavili se na starém slatinném mostě, jenž byl na spadnutí, pozvolna
se rozpovídali, a jeden z nich prohodil ostýchavě, nemohli-li by tento-
kráte nechat akademii akademií a přes zimu místo tam zůstat zde. Tak
asi každý už sám pro sebe v duchu myslil, jen že nedal myšlence
vyslovit se hlasitě; nyní však led byl prolomen a s jásotem vysloven
řečníku souhlas. Myšlenku učinili skutkem a neměli později čeho lito-
vati. Jeden bohatý sedlák otevřel pohostinně všem třem svůj dvorec,
kde přes celou zimu vedli podivuhodný život. Každý den nevídal jich
ovšem u štafle, mnohý býval zaměstnán víc věcmi, které školská
moudrost filistrova pokládala by za věci s uměním nesouvisící; jezdili
na ledě, chytili a krotili ptáky a pěstovali víc podobných libůstek, ale
ustavičně zůstávali ve styku s přírodou a vnímali takto nevědomě
dojmy, jichž by jim žádná professorská moudrost nevštípila. Bylo to
Fritz Mackensen, Otto Modersohn a Hans am Ende, kteří
se takto stali »zakladateli« kolonie. Chápu se zde ostatně příležitosti,
abych energicky protestoval proti hroznému výrazu » malířská škola*.
jenž nám k našemu politování v poslední době dere se tak často na
oči a ke sluchu. Což pak ti lidé myslí, že jde tu o vznik nové ně-
mecké akademie ?

. . . Zmíněná trojice prožívala od té chvíle léto co léto veWorps-
wede, aby vrátila se vždy teprve až za nastávající zimy do města. Ne-
mohlo ovšem býti jinak, než že s roky počet jich vzrůstal, s počátku
pomalu, pak rychleji a rychleji. Tak vznikla myšlenka každému Němci
tak blízká, založit spolek; k tomuto spolku přistoupili velmi záhy Karel
Vinné n, Fritz Overbeck a Jindřich Vogeler. «

Slova tato jsou vzata z »Listu z Worpswede<i , jejž napsal jeden
z »Worpswedských«, Fritz Overbeck, r. 1895, krátce po prvém vystou-
pení jich jako umělecké družiny, kteréžto vystoupení bylo hotovým
vítězstvím. Úmyslně vložil jsem do těchto rozhledů citát tak nad obyčej
dlouhý, a to z několika příčin. V listě tom umělecká povaha »Worps-
wedských« i jejich dílo ve znamenité plnosti vyjádřeny, a poměr
umělcův k přírodě i k vlastnímu dílu vyniká v naprosté upřímnosti,
nelíčené a nezkrášlované.

Uviděli přírodu worpswedskou, poznaH ji, vycítili v ní příbuznost
duší svých a zamilovali si ji opravdovou láskou: z celého srdce svého,
ze vší mysli své, ze vší duše své. Pocítili, že odtrhnout se od ní zna-
menalo by přeraziti vzlet svůj, žíti bez ní že bylo by umíráním. Ze
čtyř týdnů staly se už čtyři měsíce, a pořád ještě » nevěděli si rady
s tou nádherou «, s tím divadlem, » jakého nebe dopřává nám ubohým
z prachu zrozencům ve svém svátečním rozmaru. « Jak krásně, jak
hrdinně krásně propuká odhodlanost jejich, nechat veliké město velikým
městem, odřeknout se jeho pohodlí a zábav, » nechat akademii akademií
a zůstat zde!« Cítili, že není možno býti jen výletníkem, t. j. povrchním
záletníkem, ale že třeba » zůstati*, t. j. srůsti, splynouti, státi se »jed-
ním«. Jest síla v této odhodlanosti, sila celých mužů, velikých lidí.
Z takové odhodlanosti rodívají se díla nejčistší a nejvznešenější. To je
ta »gotowošč duszy«, jak Mickiewicz píše, ve které leží tajemství uměl-
covy síly.

Zůstali, kraj a lidi poznali, zůstávali ustavičně ve styku s přírodou,
dlouhým stykem s ní » nejsrdečněji srostli*, a tento živý styk a srůst
cítit ze všech jejich obrazů. A ten styk je tak opravdový a upřímný
a tudíž tak prostý a nestrojený, jakoby seděli tváří v tvář se svou
milou ženou, která jest zároveň matkou, při níž každý jejich pohyb
a každý pohled jest pln radostné oddanosti a ochotné šetrnosti, a před
níž styděli by se mluvit a chovat se affektovaně, dělat ze sebe poséry,
geniálničit, tvářit se po druhých, slovem, dělat ze sebe vyššího druhu
opice . . . Naopak, k lásce pojí se úcta k té tajemné bytosti, oni, »nbozí
z prachu zrozeňci«, koří se přímo svrchované kráse její, řeč jejich před
ní stává se vážnější, slova i smysl slov hlubší. A tuto hlubokou pravdu
cítit ze všech jejich obrazů, tu hloubku uměleckých povah, ten čistý
a vznešený poměr umělcův k přírodě i k vlastnímu dílu, jenž pro-
hluboval a tříbil i jejich techniku a vedl ji ke zdravé zralosti.

To jest mi nejdražší vzpomínkou na tuto znamenitou výstavu,
a to, myslím, jest nám, alespoň mělo by nám býti, velikým pokynem,
nám, mezi nimiž jest tolik povrchního výletnictví a tak málo srůstu
a splynutí s naším krajem i nebem.

»Worpswedští« byli už r. 1896 v listopade v Praze, ovšem ne
tak hromadně a významně. V tehdejším Saloně Topičově bylo vysta-
veno několik leptů jejich. Ale málo kdo si jich tehdy povšimnul.
Tentokráte seznámení bylo lépe připraveno a porozumění tudíž hlubší.
Mnoho leptů, těch malebných leptů, bylo prodáno. Výstavní katalog
a také »Vo]né Směry« přinesly překlad Mutherovy stati »Worpswede«,
tak skvostně napsané, vzaté z jeho »Studien a Kritiken«.

* ' 10*

148

Plno nádhery ve světě vidci také James McNeill Whistler^
jenž v červnu t. r. zemřel v Londýně skoro 701etý. Malíř z nejslav-
nějších a nejproslulejších, proslulý bezmeznou chválou svých ctitelů
i naprostou odmítavostí protivníků. Když r. 1878 vystavjl svůj obraz
»Noklurno v černém se zlatým «, Ruskin napsal, že viděl už ve svém
životě ledacos, ale že drzost dotěry, který za takovou mazanici žádá
200 guineí, přesahuje všecky dovolené meze. Whistler zažaloval, a
Ruskin byl odsouzen k peněžité- pokutě, pranepatrné sice, ale přece
byl odsouzen; za hromového potlesku odcházel ze soudní síně. . .
Ruskin — o hromovém potlesku obecenstva ani nemluvíc — nedo-
střelil. Whistler přinesl mnoho nového. »Jedno jest naučení, jemuž jest
se učiti ze studia jeho výkonů - naučení, jež každý malíř, jenž touží
po velikosti, měl by dobře ovládati. Whistler dokázal nade vši pochyb-
nost, jaké nekonečné možnosti jsou ve věcech všedních. Krása každo-
denního života byla z jeho nejsilnějších přesvědčení, a schopnost nalézat
vhodnou látku pro veliké obrazy v jakémkoliv směru nikdy mu nechy-
běla. Nikdy mu nebylo třeba putovat daleko z domova, aby hledal
náměty; bral, co přišlo, a osvětloval to světlem svého genia, až nejprostší
všední místa byla plna vybraných uměleckých sugescí. Byl to jeho
vzácný dekorativní instinkt, jenž chránil ho, že nikdy nechybil se cile^
a vedl ho vždycky přímo v užívání prostředků jeho umění. Budou-li
umělci, kteří snaž? se závoditi s ním, oceňovati správně význam tohota
činitele v jeho velikosti, pak jistě nepracoval nadarmo. « (A. L. Baldry
v článku »James McNeill Whistler, his art and influence«, výstražném
pro ty, kdož churavějí napodobivostí; otištěn jest nedávno v »The Stu-
dio*, kde též charakteristické vzpomínky na Whistlera od malíře Mor-
timera Menpesa a velmi poučné stati o olejových malbách Whistlero-
vých a o Whistleru jako litografu.)

»Krása každodenního života« byla z nejsilnějších přesvědčení také
Kamilla Pissarra, jenž patřil k předním průkopníkům impressionismu.
Válka francouzsko-německá zahnala ho zároveň s Monetem do Londýna
a prokázala tím vydatnou službu umění. Přišli tam skoro bez groše,
ale s dobývavostí. Příroda londýnská hned je uchvátila. Monet pracoval
v parcích, Pissarro brousil po rozkošném okolí Lower Norwoodu; stu-
dovali effekty mlhy, sněhu, jara. Ale chodili také do museí. »Akvarely,
obrazy Turnérovy, Constableovy, měly jistě na nás vliv. Obdivovali
jsme se Gainsboroughovi, Lawrenceovi, Reynoldsovi atd., ale více nás
překvapili krajináři, kteří odpovídali více našemu hledání volného
vzduchu, světla a prchavé hry barev. Watts, Rossetti velice nás zajímali
mezi moderními, « čteme v listě Pissarrově. Ale jaký dodatek! ^Napadlo
nám tehdy také poslat několik našich studií na výstavu Royal Aca-
demy; byli jsme ovšem zamítnuti . . .« Tito umělci nových a zářivých
barev, třpytně chvějícího se ovzduší, radostné svítivosti a oživělosti
všeho viděného, tito objhatitelé palety druhé poloviny 19. věku byli
dlouho nepochopeni. Paříž teprve v devadesátých letech vpustila je
do Luxemburského musea; Berlín hrubě hlomozil, když roku 1900
Tschudi, řed. National Gallerie, zařadil celou kolekci francouzských

149

impressionistů do obrazárny a to na místo nejpřednější; londýnská
National Gallery nemá ani jednoho obrazu od nich! U vehké chudobě
probíjeli se tito umělci životem, a trpkost poměrů nezkalila čistoty
jejich úmyslů, aniž seslabila pevnost jejich odhodlanosti. Za necelých
50 až 100 K našich rádi dávali svůj obraz, necelých 200 K za obraz
bylo prý už udá'ostí, necelých 500 K neočekávaným štěstím. Manet
r. 1875 nesměle nabízí příteli Duretovi 10 až 20 obrazů Claudea Mo-
neta, kterého našel v zoufalé tísni, za 100 franků! — • ať prý si
vybere! Obchodníku nebo amatérovi bál se to nabídnout . . .

Pissarro byl hlavně malíř mihotu a ruchu, spěchu a chvatu, zvláště
velkoměstského, hemžení lidstva i povozů na náměstích, mostech, na
parnících, kde všecko a všude je samý mihot a třpyt, samý život a
dech. Jeden takový obraz (»Nový most«) byl v Praze na Mánesově
výstavě moderního francouzského umění. Je dopoledne. Z ranních m h
probírá se, jasní, vyrůstá Paříž; po mostě mimo pomník jakéhosi jezde
e s koněm nebo koně s jezdcem mihotají se cylindry, sukně, zástěry,
koše atd. Plno a plno každodenní krásy, ovšem, osvětlené » světlem
genia«, plno velikosti rostoucího vyjasňujícího se světa a života.

Snad zrovna v tu chvíli v Paříži, jejíž víření a prchavou hru
barev tak rád malo^T^al, Pissarra pochovali. Zemřel 13. t. m., 731etý.

*
»Byli jsme ovšem zamítnuti.* Sebevědomý klid a sílu odhodla-
nosti tohoto Pissarrova »ovšem« přejeme také »Mánesu«. Jeho výstavy
prací Rodinových, moderního umění francouzského, Worpswedských,
vedle výstav umění českého, přinesly mnoho světla a posily. Mlhy
nevšímavosti a neporozumění, které výstavy ty obklopovaly, jistě se
rozprchnou. »Mánes« se jimi nezastrašil, jak svědčí nová výstava jeho
- Chorvatské umění. Miadé umění mladého národa, plné tempe-
ramentu a života, ryzích uměleckých snah, tu již zcela samostatně krá-
čející, tu za velikými vzory pevným krokem jdoucí. T.

T ITERARNI: Ad. Brabec, Z víru velkoměsta — AI. Tuček, Rok v samotách — Zd. Tobolk:.,
A^ K. Havlíčka Borovského Politické spisy — Lub. Niederle, Národopisná mapa uherských Slo-
váků — Em. Peroutka, Studie o císaři Julianovi — Zd. Nejedlý, Dějiny české hudby — V. Kor-
nová, Česká zpěvohra.

Adolf Brabec: Z víru velkoměsta. Román. Hejda & Tuček
K 1'50. Román »Z víru velkoměsta* má dosti sUbný počátek. Mladý
muž navazuje rozmanité styky, úřední, společenské i erotické, které
slibují ukázati jej, jak se hustou sítí drobnějších zájmů probírá pomalu
k svému životnímu cíli: klidnému, příjemnému životu. Osud zavedl
v jeho ruce opuštěnou, důvěřivou dívčinu. Ukájí s ní žízeň prudké
vášně. V půli románu odchází dívčina s jiným mladým mužem, a náš
hrdina se ztrácí a nepovědomo kde a jak si vybojuje klid a dosáhne
svého cíle v počestném manželství, zatím co dívčina prožívá svůj vlastní
nešťastný románek, jímž kniha končí. Celek je silně rozeklán ve dvě
nestejné části, neboť zprvu je všechen zájem obrácen k jedné osobě
a ke konci zase k osobě docela jiné. A nejen hrdina, ale i půl tuctu
vedlejších osob, z nichž se některé strojily na prvních stránkách k důle-

150

žité úloze, padaly jedna za drahou autorovi z ruky, sotva se ukázaly.
Déj, zajímavě a bohatě navazovaný, se náhle zjednodušil a obrátil se
v docela jinou stranu, než kam prvotně směi^oval. Bylo mnoho načato
a opuštěno dříve, než doznělo, vznikly skoky a odpory, které mohly
být odstraněny, začal román, a vyšlo několik rozptýlených kapitol,
v nichž se zdá zbytečnou digressí, čím mohl hlavní děj býti podma-
lován. Složitý apparát románový autorovi nesvědčí. — Líbí se mně
nehledaný, půvabně' rozechvěný způsob vypravování, v němž silná
slova a příkré akcenty znějí jako cizí, rušivý hlas.

Alois Tuček: Rok v samotách. Historie z vězení. Vydali
Hejda & Tuček v Praze. Cena 240 K. — Kniha Tučkova je denník
politického vězně, odsouzeného v pověstném processu Omladiny. Této
vnější okolnosti, která mu předem zaručuje sympatie obecenstva, ne-
dotýká se však autor ani slovem. Zapadla v minulosti, a předpokládá
se, že je čtenářům na tolik známa, aby porozuměli knize tak, jak byla
napsána. Všechen zájem autorův jest obrácen k přítomnosti, k reálné
skutečnosti, která v daných poměrech prochází před jeho tělesným
i duševním zrakem. Z té příčiny neučinil autor ani sebe, ani koho
jiného ze svých soudruhů hrdinou románu, nepodložil své knize smy-
šlenou fabuli románovou a podal jen to, co citlivý, vzácným duševním
bohatstvím nadaný vězeň cítil, myslil a trpce prožil. V moderní
trestnici není romantiky, není příležitosti k napínavým zápletkám a
vzrušujícím příhodám, tu je jen bídné živoření, stlačené na nejužším
prostoru, kde se smyslům nedostává dojmů a duchu žádné potravy.
A přec i z tohoto bídného živoření vyvážil autor knihu, která jest
svrchovaně zajímavá bohatstvím psychologické kresby a takřka mikro-
skopickým rozborem nemnohých a na pohled nepatrných jevů, které
se vězni naskytovaly. Defilují tu byrokratičtí vládcové trestnice, pro-
vázení břitkými poznámkami a salyrickými šlehy, ale také netajeným,
radostným uznáním, najde-li se pod úřední uniformou kousek člověka.
Pozorujeme krušný, únavnou jednotvárností ubíjející denní život vězňův,
cítíme chlad studených zdí žalářních, tíseň vězňovy nálady, smutek
rozjímání, tklivou vzpomínku i jásavé vzrušení, vzbuzené pouhým zvukem
z nedostupné dáli do hluché samoty pronikajícího života. Jímá nás
strach o duši vězňovu, polekanou prvními známkami duševní poruchy,
bojíme se, aby nepodlehla hroznému tlaku samoty, a chápeme autorův
vášnivý protest proti této moderní instituci, která humánně trestá tělo,
za to však je raffinovanou mučírnou ducha. — Kniha skládá se z řady
nesouvislých, svižným, jiskřivým stilem psaných kapitol, ale má svou
jednotu v trpké, bolestně rozechvěné náladě, má i svůj základní, třeba
nevyslovený déj : krajně napínavý, hluboce vzrušující zápas na život
a na smít s příšernou obludou samovazby. Kniha Tučkova náleží
úlohou, kterou si dala, i způsobem, jak ji provedla, k vynikajícím
zjevům v současné produkci literární. sk—jý.

Dr. Zdeněk V. Tobolka, Karla Havlíčka Borovského
Politické Spisy (I. díl (1900) stran 368 -f XI, cena 4 K; II. díl
(1901, 1902) 1047-fXVÍII stran, 1. část 4 K 20 h, 2. část 6 K

151

80 h; III. díl (1902, 1903) 1575 + LV stran, 1. část 6 K 60 h;
2. část 14 K). Nákladem Jana Laichtera na Král. Vinohradech.

Dvě významné publikace podávající Havlíčkovu činnost, byly
právě ukončeny. O Havlíčka jevil se u nás vždycky zájem. Ale o sku-
tečné poznání Havlíčka, zbaveného vší romantiky národní a stranického
zbarvování, má zásluhu doba nejnovější. Ta vzácnému zájmu o Havlíčka
teprve dala reálnější půdu. Pokrok zkoumání o Havlíčkovi nejlépe
znáti z péče o přesnější vydávání jeho spisů a jeho korrespodence.
Pokrok učiněn v Quisově kritickém vydání Havlíčkových spisů básni-
ckých proti staršímu vydání svědomitého V. Zeleného, pokrok ukazuje
se v Quisově vydání korrespondence Havlíčkovy proti dřívějším vy-
dáním (na př. i V. V. Zeleného), pokrok největší jeví se však ve vydání
žurnalistického odkazu Havlíčkova, jak jej máme v přítomném vydání
Tobolkově naproti bezcennému, stranicky zbarvenému, politicky agi-
tačnímu vydání, uspořádanému K. Tůmou s titulem » Vybrané spisy
Karla Havlíčka Borovského* (ve třech dílech), jak jeví se včasným
vydání »Politických spisů Havlíčkových*, vidíme nejlépe z poznámky
vydavatelovy, že pražská c. k. universitní knihovna až do roku 1900
neměla » Slovana* vůbec, a nyní má exemplář neúplný.

Co bychom při »Politických spisech K. Havlíčka* vytkli jako
největší přednost, je pieta k Havlíčkově práci žurnalistické a pochopení
povinností vydavatelových. Dr. Tobolka dbal pečlivě toho, aby podal
publicistickou práci Havlíčkovu věrně, jak jest, a úplně. — Řídil se
správnou zásadou, raději od auktora více nežli méně; subjektivní názor
vydavatelův o důležitosti nebo nedůležitosti toho kterého článku ustu-
puje tu právem co nejvíce do pozadí; někomu zdá se určitý projev
pro spisovatele nedůležit, jiný z něho vyvodí charakteristický rys celko-
vého obrazu. Proto chválíme, že Tobolka ze žurnalistické práce Ha-
vlíčkovy vyloučil co nejméně, nejvíce zprávy prostě konstatujícího
a referujícího rázu; za to pojal do ní na př. i významné lokálky, po-
známky, zprávy a jiné drobnosti. Takto ovšem objevuje se nám pub!i-
cislická práce Havlíčkova ve třech dílech o pěti obsažných svazích asi
o 3000 stranách.

» Politické spisy Havlíčkovy* vydavatel rozdělil na tři nestejné
díly; toto rozdělení podávalo se samo sebou. První díl obsahuje stati
z ^Pražských Novin« (1846 — 1848), II. díl Havlíčkovy práce z »Ná-
rodních Novin* (vycházely od 5. dubna 1848 až do 19. ledna 1850),
z jejich doplňku » Večerního listu* a ze satirické přílohy »Sotka«:
jako přídavek připojeny některé politické řeči a poznámky Havlíčkovy
v parlamentě (po němečku); III. díl pořízen ze » Slovana* (vycházel
od 8. května 1850 do 14. srpna 1851) a » Epištoly Kutnohorské*.

Havlíčkovy »Politické spisy« mají pro nás nejen význam histo-
rický, že nám poskytují hojnou látku pro obraz doby, protože Havlíček
sledoval všecky události a všecka hnutí současná s hlubokým pocho-
pením, jsou nám dále dokumentární pro Havlíčka, ale ony většinou
mají pořád ještě svůj význam aktuální. Některé články bylo by lze
dnes ještě otiskovati za úvodníky denních listů, protože bojujeme pořád
iešté za to, co bylo cílem působení Havlíčkova před půlstoletím.

15'i

Publicistické stati Havlíčkovy podávají přiklad úspěšného poučování
lidu o věcech politických za poměrů nejnesnadnějších; duchem svým
usilují o politickou poctivost a statečnost. Havlíček dal příklad svou
činností žurnalistickou, kterak právě za všech okolností může se pra-
covati se zdarem k velikému cíli: umí lid svůj osvěcovati, šířiti uvě-
domování politické a národní, když za absolutismu vede vládní » Pražské
Noviny «, neztrácí se v prázdném horování a v radikálním bouření za
všeobecného opojení ze získané svobody, když vedl v duchu národně
liberální strany své opposiční »Národní Noviny «, nýbrž podává poučení,
právě v takových dobách potřebné, o politických zřízeních a právech
občanských, vykládá, jak se mají prováděti, vede boj za uznanou
rovnoprávnost nlrodní a za zlepšení ústavního zřízeni, zaujímá ke všem
otázkám probouzejícího se života politického pevné stanovisko. A když
vede za těžkých okolností redakci » Slovana* v době, kdy vláda ra-
kouská s ostatní Evropou směřuje k reakci, k absolutismu, opírajícímu
se o zpátečnickou hierarchii se snahami centralisačními a germanisač-
ními, kdy šlape po zákonech, dřívější dobou jako ideál vytýčených
a demoralisuje úřednictvo i poddané, vychovávajíc k občanské zbabě-
losti, obojakosti a servilnosti, Havlíček zůstává konsekventní v hlásání
zásad demokratických, ve vedení lidu českého k svobodě, k osvětě
a pokroku, ke konstitučnímu životu politickému, v uvědomování ná-
rodním, v poučování o právech a zákonitém postupu, kára i naše vlastní
nedostatky a slabosti.

Stručné úvody vydavatelovy k jednotlivým dílům » Politických
spisů« čtenáře informují o zevnějších osudech časopisů Havlíčkových,
o Havlíčkově řízení těchto novin, o redaktořích jejich a spolupracov-
nících, o zřízení a rázu jejich, o časopisech, kterých redakce užívala,
o počtu předplatitelů atd. Obšírněji a obsažněji čtenáře vydavatel po-
učuje zejména v úvodě k III. dílu » Politických spisů Havlíčkových*
o rázu a duchu »Slovana«, o jeho osudech, o pronásledování Havlíčka
reakční vládou. K pochopení obsahu vylíčeny politické poměry v Evropě
vůbec a v Rakousku zvláště, reakční úsilí rakouské vlády a boj Ha-
vlíčkův proti ní. Rozebrány tu zásady, za něž Havlíček bojoval v » Slo-
vanu*, způsob psaní atd. Podobně k » Epištolám Kutnohorským* pře-
deslán instruktivní úvod, který kriticky osvětluje vznik spisu, změny
ve vydání knižním proti původnímu uveřejnění v časopisu. Studiem
rukopisné pozůstalosti Havlíčkovy a jeho korrespondence podařilo se
vydavateli vrhnouti na leckterou stránku publicistické činnosti Havlíčkovy
nové světlo. Vydavatel snaží se obsah » Politických spisů* dnešnímu
čtenáři co možná přiblížiti: přičiňuje stručné úvody k jednotliv.ým od-
stavcům nebo článkům, připojuje vhodné poznámky o osobách a věcech,
o vývoji otázky, o nichž se jedná, při čemž jej podporovalo nemálo
jeho mnoholeté studium celého hnutí za této doby. K poslednímu dílu
připojeny vhodně podobizna Havlíčkova s autografem a tři snímky,
totiž »Pražských Novin«, ^Národních Novin« a »Slovana«, vždy celých
čísel, dvoustránkový snímek rukopisu Havlíčkova z »Epištol Kutno-
horských*. Obsáhlejší rejstřík, sestavený red. Aug. Žaludem, je od-
borným pracovníkům a čtenářům dobrým průvodcem v rozsáhlém lese
osob a předmStů, obsažených v » Politických spisech* Havlíčkových.

Smysl pro Havlíčka, populárnost jeho a úcta literátů k němu
způsobily, že budeme míti nyní Havlíčka celého - to možná říci jen
o málokterém buditeli našem. K » Spisům básnickým « chystá L. Quis
další díl » Spisů prosaických«. Týž pilný vydavatel ukončil právě
»Korrespondenci« Havlíčkovu, o níž promluvíme podrobněji příště.
K vydávání druží se vědecké zpracování činnosti Havlíčkovy. Jako
milý zjev lze vítati druhé vydání Masarykova »K. Havlíčka«, které

právě začíná vycházeti. Je

Dr. Lubor Niederle: N-árodopisná mapa uherských Slo-
váků na základě sčítání lidu z roku 1900. Nákladem Národopisné
Společnosti Českoslovanské a s podporou České Akademie. V Praze
1903. Krámská cena 8 K, pro členy Národopisné Společnosti za 2 K.
Svazek IX. »Národopisného sborníku« jest věnován předmětu velmi
důležitému a pro nás aktuálnímu. Prof. Lub. Niederle znázorňuje v něm
národnostní poměry uherských Slováků podle posledního úředního
sčítání. Aby dosaženo bylo výsledků co nejpřesnějších, auktor vyžádal
si od znalců na Slovensku revise úřední statistiky a podal podle nich
věrohodné opravy. » Národopisná mapa uherských Slováků* jest u nás
nejen první práce o národnostních poměrech Slováků, nýbrž i metho-
dicky významná; nespokojuje se pouhým označením národnostních
hranic, nýbrž podává též přesné percentuální rozvrstvení slovenské
oblasti. Co na jednotlivých mapách (všech jest jedenácte) znázorněno
graficky, to vykládá text podrobněji a přehledně (přes 136 stran)
Takto bylo určeno na 3000 osad uherských. » Národopisná mapa
uherských Slováků« obírá se stavem národnosti slovenské statisticky,
jak jeví se r. 1900. Bude pak tvořiti pevnou basi pro studie o histo-
rickém postupu, o změnách državy slovenské. Mapa Niederlova k to-
muto odbornému studiu podává mnoho podnětů a návodů. Spisovatel
se všude staral pečlivě o literaturu příslušnou, srovnává s mapami
staršími, upozorňuje na některá východiska. Co takové studie pro
Slováky — a ovšem tím i pro nás — znamenají, ukazuje zajímavý
»závěr«, v němž je zobrazen postup a ústup jednotlivých národností
v Uhrách. Pro nás speciálně je významné, že Slováci nejsou národ-
nostně na ústupu, ba ani proti Maďarům, madarskou bezohlednou
politikou tak protěžovaných, všude neztrácejí. Veliká zásluha této práce
spočívá i v tom, že je to jediná novější veliká mapa severních Uher
s názvy slovenskými. Značnou cenu praktickou má slovníček, všech
jmen slovenských, pořízený Stan. Klímou, uvedených s překlady maďar-
skými, po případě s německými (45 stran). Ve zmatku, který byl
způsoben v nejnovější době nepřístojným maďarisováním starých jmen,
je dnes velmi vzácné dověděti se pravého jména. Potěšitelný při této
práci byl úkaz, že se tu zase dostavili Cechové a Slováci k svorné
práci, jako se to stalo o Národopisné výstavě r. 1895. Bylo by >i
přáti, aby při práci tak aktuální a významné vydavatelstvo bylo pod-
porováno také účastí české intelligence. Národopisná společnost mohla
by pak přistoupiti k další práci: ku přesným, ethnografickým mapám
Čech, Moravy a Slezska, k studiu o českých a slovenských koloniích

154

v cizině. Dosud, bohužel, podobné práce vycházejí více z péra cizích
spisovatelů (na pr. Zemmrich, Langhans, Held, Rauchberg aj.). Je.

Em. Peroutka, Studie o císaři Julianovi. (Zvláštní
otisk z »Listů filologických*,) V Praze 1902. Str. 147. Spis skládá
se ze čtyř částí. V prv^é posouzeny jsou starověké prameny a novější
spisy o Julianovi, v druhé pojednáno omladí Julianově, v třetí o době,
kdy Julian byl spoluvladařem Konstantiovým, ve čtvrté o náboženství
Julianově. Autor všude čerpá přímo z pramenů a v otázkách sporných
počíná si velmi rozvážně; proto jest jeho práce cenným příspěvkem
k otázce nyní častěji probírané. Spisovatel proti běžnému názoru
o Julianovi dokazuje zejména, jak měl hluboký a opravdový cit nábo-
ženský, kterak se vyznačoval přirozenou dobrotou srdce, kterak ze-
jména boj jeho proti křesťanství a »všecko jednání Julianovo bylo
psychologickým a logickým výsledkem poměrů, v nichž Julian se vy-
víjel a byl živ, jakož i povahy jeho « Ovšem, tento výsledek úvah
p. spisovatelových mohl by vyniknouti teprve z vylíčení samostatné
vlády JuHánovy, kterážto doba v jeho studii chybí. Doufejme však, že

p. Peroutka scházející kapitolu brzy doplní. - o —

Dr. Zdeněk Nejedlý, Dějiny české hudby. Nákladem Hejdy
& Tučka. Cena 4 K. Ve sbírce »Illustrovaných katechismů naučných «
Zd. Nejedlý podává první stručné úplné dějiny české hudby. Kniha
rozvržena jest na osm kapitol, z nichž se čtenář poučuje o počátcích
naší hudby, o vlivu husitství na naši hudbu, o kancionálech v »době
literáckých bratrstev« (1520—1620), o úpadku hudby za protireformace
(1620—1780). Od kapitoly páté (doba barokní 1700—1800) počínají
se pro nejširší čtenářstvo nejzajímavější stati (začátky opery v Praze,
Mozart v Praze), vrcholící studii o snahách a bojích Smeta-
nových a v neobmezené chvále prací Fibichových, Vedle skladatelů
Nejedlý věnuje pozornost i virtuosům, theoretickým spisovatelům hu-
debním, kritikům, hudbě lidové atd., vždy s udáním pramenů a litera-
tury. Auktor nelíčí jen historii hudby, nýbrž projevuje se všude svým
silným názorem individuálním a svým kritickým soudem, jímž staví se
někde proti ustálenému mínění (na př. při Dvořákovi a jinde). Spisek
věnován památce Bedř. Smetany a Zd. Fibicha. Obsahuje 35 vyobrazení
a šest stran notové přílohy. — aj —

V. A. y. /lomová, Česká zpěvohra. S historickým úvodem
Dra. Zd. Nejedlého. Praha. Nákladem Grosmana a Svobody. Cena
3 K. — Knížka není práce vědecká, nýbrž sleduje účel praktický:
chce informovati divadelní obecenstvo o českých operách, jejich skla-
datelích atd. Jsou tu seřazeni všickni čeští skladatelé operní všech dob
v abecedním pořádku. Podán stručný životopis skladatelův, výčet jeho
dél, zejména zpěvoher, pak krátký obsah libretta každé zpěvohry
(s osobami) v chronologickém pořádku. Připojeno 34 podobizen skla-
datelův a tu i tam též rukopisný úryvek z opery. Dr. Zd. Nejedlý
načrtl v předmluvě stručný vývoj české zpěvohry (incl. libretta).

—aj-

155

Náboženské a církevní. Unie ďrkví evanjelických. — Če<ká konfesse z r. 1575 a navá-
zání na národní církev českou. — Ke sporu o evanj. klerikalism. - Božství Ježíšovo a »Reform.
Listy«. — Jak pokroková theologie řeší otázku božství Ježíšova. — O úkolech církevních časopisů,
— Katolík skeptický vůči katolicismu českému. — Program bezkonfessijních.

V církvích reformované a lutherské v poslední době ujímá se
heslo: unie. Pocit malosti vede ke sjednocení z ohledů praktických;
avšak jsou také důvody náboženské a národní. Fakt totiž, že u nás
obě církve vznikly z české církve reformační a že do jisté míry jen
nesvoboda doby toleranční za císaře Josefa přivodila nynější rozdvojení.
V hlásání návratu k církvi reformační a navázání na dědictví reformační
obě církve nalézají pojítko formální.

Našlo se však také pojítko věcné. V církvi reformované vedle
heidelberského katechismu připouští se katechism českobratrský; v církvi
lutherské vloni na superintendenčním shromáždění učiněn návrh, aby
České Vyznání zr. 1575 uznáno za rovnocenné s augšpurským.

České vyznání z r. 1575 bylo právě vydáno. V předmluvě vyda-
vatele p. Hrejsy a v časopisech »Husu«, »Pravdě« (příloze k »Evanj.
Církevníku*) a j. za tou příležitostí revidována literární historie České
Konfesse a zároveň psáno o » potřebě revise českých protestantských
církevních poměrů v zemích koruny české«, pod kterýmžto titulem
*Katol. Listy« (11. srpna) napsaly článek, v němž dokazovaly, že český
lid, přidavší se r. 1781 a 1782 k církvi lutherské nebo reformované,
byl svými duchovními připraven o kontinuitu s církví českou. Ze prý
dodatečným a opravným dekretem ze dne 26. března 1782 Česká
Konfesse a zakládání církve pod obojí (husitské) a Bratrské bylo do-
voleno. »Katol. Listy « byly na omylu a pohanily obě české církve
bezdůvodně.

Pro unii vyslovují se mluvčí obou církví, třeba že s reservou
a podmínkami.^ »Církevník« (1902 č. 11.) psal, že církev jeho (lu-
therská) je »jedinoa pravou českou národní «, protože vyznání augšpurské
dogmaticky je totožné s vyznáním českým. Proti tomuto výkladu ozvaly
se ^Reformované Listy« (č. 5.), ale je pozoruhodné, že tento přísně
reformovaný orgán, pro unii přece se vyslovil takto: »Na venek má
ta spojená církev jenom takovou nějakou ,konfessi českou', doma však
má každý sbor ještě konfessi Augsburskou anebo Helvetskou, a kate-
chismus buď Lutherův anebo Heidelberský, aniž smí co sbor tuto
konfessi a tento katechismus měnit za jiný ... Na takové neb podobné
spojení dovedli bychom časem svým poctivě přistoupit. «

Na toto prohlášení nynější redakce »Církevníka« »Pravda« (č. 9.)
prohlásila, že inkriminovaného výroku neschvaluje; avšak »Reform.

1 Na II. superintendenčním shromáždění východní evang. superinten-
dence a. v. v Opatovicích 5. října přijat po referáte far. Hrejsy o návrhu
superintendenčního výboru v záležitosti českého vyznání z roku 1575 návrh:
»Česká evanjelická církev a. y. zastoupená na II. shromáždění východní
evanj. superintendence a. v. v Čechách prohlašuje, že zůstávajíc věrna augs-
burskému vyznání, přiznává se rovněž k drahému dědictví otců svých, k če-
skému vyznání z r. 1575, kteréž na české půdě a v české řeči sepsáno, od
sněmu království českého přijato a majestátem císaře Rudolfa II. r. 1609
stvrzeno, tutéž pravdu Boží obsahuje jako vyznání augsburské z r. 1530. «

156

Listy« přes to (č. 6.), zase vytýkají předmluvě p. Hrejsy k Českému
Vyznání, že z ní nemají plné radosti a že o navrhovaném sblížení na zá-
kladě České Konfesse nemůže být řeči. »Reform. Listy*, rozumím-li,
reklamují Českou Konfessi také pro svou církev, protože byla r. 1775
přijata také reformovanými a všemi církvemi vůbec. Pan Hrejsa ve
své předmluvě však si přeje, aby jeho církev Českou Konfessi uznala
za rovnocennou s nynějším officielním vyznáním augšpurským. ^

Spory nedají se rozřešit bez náležitého dogmatického srovnání
České Konfesse s vyznáním augšpurským a reformovaným. Česká Kon-
fesse je dílo kompromisní, jež mělo sjednotit Husity (držící se Basi
lejských kompaktátů!). Bratry, lutherány a reformované; užívá se v ní
proto terminologie nepřesné, jako na př. » svatá mše«, aby se zamlou-
vala Husitům a lutheránům, kdežto pro Bratry a reformované připsán
k slovu výklad: »t. j. při modlitbách obecních*. Hlavní potíž však
bude pro reformované ustanovení o večeři Páně, že »ten chléb v této
večeři jest pravé tělo Krista Pána a v kalichu jest pravá krev«; to
odpovídá vyznání augšpurskému, ale nikoli reformovanému. Proto
»Reform. Listy« piší o pojetí České Konfesse »na vcnck«; smysl to-
hoto návrhu musil by také být teprve náležitě objasněn. ^

Vidíme, že také v našich církvích evanjelických počíná kvašeni.
Kvašení bude muset být ještě mnohem silnější a bude muset být
především theologickým a náboženským. Církve jsou malé a ze strachu
před katolíky tlumí se vnitřní rozpory. Přece »Hus« (č. 7.) proti
»Reform. Listům « musil napsat obranu, v níž se odmítá falšování,
osobní útok, denunciace (» zřetelný pokyn církevním úřadům «), pode-
zřívání a kaceřování; čteme tu, že »Reform. Listy « mají mnoho hor-
livosti, ale ani dost málo křesťanské lásky.

Nesměl bych říci, že v »Reform. Listech* je hodně mnoho —
klerikalismu ? Ptám se to proto, že »Hus« (č. 11.) si přeje, abych
nemluvil tak paušálně o klerikalismu evanjelickém a abych
jej ukázal zcela konkrétně. Nuže — tu je.

»Reform. Listů« musím si všimnout i jinak. Požaduje-li »Hus«
od nich křesťanské lásky, spokojil bych se pravdivostí u slušných lite-
rátů »světských« (p. Karafiát ovšem o kriticích » světských* nemá
valného mínění) obvyklou; »Reform. Listy* zkomolily prohlášení
výk. výboru strany lidové způsobem naprosto nedovoleným (č, 5.).
Zle dorážejí »Reform. Listy « (č. 3.) na ty církevníky, kteří mají dů-
věrné styky s těmi, kteří prý zjevně popírají, že by Ježíš byl Synem
Božím; crescendo pak čteme (č. 5.) : »Církev reformovaná musí

1 Pan Hrejsa ke své předmluvě podává výklad v »Pravde« č. 11.

2 Komenský napsal: »Ceská konfessi není Augsburská, ale vlastně
a právě Česká, vyznání víry milých našich předků vždycky téměř od počátku
o pravdu Kristovu s Antikristem bojujících v sobě obsahující, k tomu se-
psaná, aby všcchncch pod obojí Čechů společné pravidlo byla. Prolož také
tak veřejnými terminy sepsána, aby prostotě křesťanské a svornosti spole-
čenské raději sloužila nežli subtilnostcm a hádkám.* Komenský unii jistě
přál; napsal: »Kdyby milý Bůh do vlasti navrácení dal, tu by o dokonalejší
porovnáni i v jeden řád všech uvedení případnčji bylo mluviti. A to by bylo
netoliko za jedno býti, ale jedno býti v pravdě a skutku.*

151

každého vyloučil, kdo popírábožst ví Kristovo.* V Ženevé
právě protestante postavili pomník Servetovi, upálenému Kalvínem, a
na pomníku se čte, že » vděční synové Kalvínovi « zbudovali tento po-
mník >na smíření «. Servet nevěřil v božství Ježíšovo již r. 1553 —
od té doby se časy změnily, a jak změnily! Na sjezdu svobodných
náboženských myslitelů, odbývaném začátkem září v Londýně, professor
Pfleiderer z Berlína měl přednášku o Pojetí Nov. Zákona o Kristu
ve světle dějin náboženství; Pfleiderer tu nevyslovil než veřejné ta-
jemství pokrokové protestantské theologie, že o historické osobnosti
Ježíšově nemáme zaručených vědomostí, že však Ježíš historický najisto
je jiný než Kristus věřících. Nový Zákon podává ne historii, ale to,
co doba, v níž vznikl, nábožensky potřebovala. To, co theolog Pflei-
derer řekl, říká dnes z myslících theologů kde kdo; pan farář Karafiát
by jako znatel Skotska to mohl slyšet od theologů skotských a to
snad i od takových, kteří před lety o věci soudili tak, jak » Reformo-
vané Listy «.

Berlínská evangelická vrchní rada poslala 8. října
officielní připiš generální synodě o obsazování theologických professur.
Na četných místních synodách a také na schůzích synody generální
orthodoxní duchovní i laikové žádali, aby se proti professorům theo-
logie, kteří nevěří jak církev předpisuje, zakročilo. Vrchní církevní
rada žádost odmítla. O věci zase jednáno na letošní generální synodě.
Referentem byl professor z Halle Haupt, přívrženec pietismu ve
smyslu Tholuckově a mluvil takto: napjetí mezi theologickou vědou
a církví bylo vždy, třeba že nyní je silnější. Církev theologie
potřebuje, nikoli pro spásu jednotlivých duší, ale k tomu, aby se
evangelium pořád lépe poznávalo z jeho pramenů a aby všecek obsah
poznání světového se slil s obsahem náboženství. Theologa, jenž je
v rozporu s církví, svědomí nemusí dohánět, aby svůj úřad složil,
protože jedná svědomitě. Církev evangelická od reformace neobdržela
železného ramene, její zbraň je pouze pravda. Protivy, které se vy-
skytují, musejí být propracovány, omyl může být vniterně překonán,
jen když se smí projevovat. K tomu theologie potřebuje úplné volnosti!

»Reform. Listy «, víme, našly by jistě všude spojence, ale spo-
jenců těch jim nezávidíme. »Hus« (č. 10.) také již připomenul »Reform.
Listům* aspoň tolik: s>V době, kdy sice se na pravou míru redukuje
(larwinism, ale kde za to plnověrný bohoslovec se bude muset zase
vypořádat s babylonským zmatkem Delitzschovým, v době, v níž sotva
že zhasíná Hartmann a Nietzsche, už zase sjíždí se celého světa mo-
derní Ariáni, a v jich sjezdu podíl berou professoři Pfleiderer z Ber-
lína, Montet ze Ženevy, Bonet-Maury z Paříže atd. — v době takové
nelze se — mírně řečeno — diviti, když u nás professor filosofie ne-
učí do litery našich symbolů. Naopak, spíš to je s podivením, že
i církev, jako skotská presbyteriánská (státní), tak konservativní, v le-
tošní assembly prohlásila se pro menší závaznost litery své církevní
konfesse a že principál university Glasgovské dr. Story smí prohlásiti
v téže assembly, že by dnes podruhé už konfesse té nepo-
depsal.*

158

»Reform. Listy« by musily již vyloučit hodně mnoho příslušníků
všech evangelických a také všech reformovaných církvi; nejen vědecká
filosofie, ale již theologie vzdává se mythického učení o božství Ježí-
šově, vzdává se starého názoru o inspiraci bible.

JižSchleiermacher, zakladatel moderní theologie protestantské,
žádal pro církev úplnou svobodu přesvědčení a diskusse, sám už

uznával, že theologie se víry v zázraky má vzdát protesty »Reíorm.

Listů* nyní po stoletém dalším badání vědeckém a theologickém
správný vývoj theologie a čistého náboženství nezastaví.

Těmito slovy odpovídám zároveň » Husovi « (č. 11.) reagujícímu
na můj referát o evang. sjezde. Hájí totéž evang. časopisectvo
proti mé kritice. Velmi slabě; ethnografickým vtipem o Botokudech se
věc tak vážná odbýt nedá. Co jsem chtěl a co opakuji je to: časopisy
církevní musejí být také trochu — theologickými; musejí přinášet
soustavné a poctivé zprávy z ruchu theologického a církevního a mu-
sejí, jak to řekl citovaný Haupt, omyly a co za omyly pokládají pře-
konávat vniterně. Důvody. Neřekl jsem, že v listech církevních není
nic pěkného a dobrého, žádám jen víc theologie a žádám naprostou
poctivost nejen k odpůrcům, ale také v podávání vlastního a tudíž
skutečného přesvědčení.

V táboře katolickém ruch evangelický budí smíšené pocity; pro-
zíravější se hoboji. »Hlídka« (září) přinesla tuto úvahu, kterou jako
zajímavý a poučný dokument otiskujeme: » Proti námluvčím evange-
lickým možno uvésti z naší historie, že ne náboženské splynuti, ale
právě náboženské rozlišení se sokem naším to bylo, jež nás zachránilo,
a ne-li zachránilo, tedy aspoň se projevilo vždy, když bylo zle. Tak
za náplyvu německého katolicismu v říši velkomoravské byla to vý-
chodní církev (princip národního obřadu), jež nás odlišila od západu
a tím zachránila. Po Karlovi IV. bylo to zase odtržení se od katolické
církve okolní (za Husa a po něm), jež vyčistilo zemi od náplyvu ci-
zincův už už nás dusících, který od 11. do konce 14. století do Čech
se dral stále silněji. Třetí diíferenciace byla po bitvě bělohorské, kdy
v záplavě evangelictví a němectví český národ musil změniti víru na
rozdíl od silného sousedního severu německého a tak se uchoval. Bylo
by to tedy proti dosavadnímu běhu naší historie a proti psychologické
zásadě, kdybychom teď se svému sokovi měli spodobiti co nejvíc,
abychom obstáli! Čím více růzností mezi oběma sousedy, tím větší
jistota, že každý zachová svou individualitu. Národně by pro nás bylo
lip, kdyby Němci všichni byli protestanty, a katolíků mezi nimi ne-
bylo, a mezi námi ovšem žádných evangelíků a žádné evangelické tra-
dice historické. Ale když už to tak není, lépe jsme chráněni dnešním
stavem, protože katolicismus německý nemá daleko té výbojnosti, co
německé evangelictví. Dnes aspoň ještě jí nemá. Ale ježto se snaží
k ni dojíti, aby nebyl za druhým svým bratrem německým pozadu,
nastává i pro nás znovu okamžik, kdy zatoužíme po nové , mutaci'.
Tato se také už po léta jeví přáním, obnoviti Cyrillo-Methodéjskou
tradici a liturgii. A bude přání toto tím více všeobecněti a sesilovati
se, čím více poroste. šovinismus i na straně katolíků německých.

159

Nenajde-li tato naše psychologická snaha po nové diíferenciaci
pochopení a zákonného vyplnění v daný čas u vrchních církve naší,
může se historie z 15. století znova opakovati, že bude národ nucen
odlišiti se ve směru zcela novém, aby sesílil svou individualitu a roz-
lišil se víc od okolí. Nebude-li se to odehrávati na poli náboženském,
že by náboženství ztratilo zatím životnost v národě, pak se to provede
na poli jiném. Jako už dnes skutečně národy se snaží odlišovat se co
nejvíce na poli — umění: hledání osobitého národního rázu, návrat
ke starým lidovým tradicím a pod.«

Tato filosofie naší historie nepotřebuje dlouhého komentáře: čelný
katolický list, jistě s těžkým srdcem, musí doznat, že jeho církev ná-
rodu nestačí; pisatel sám, jak čteme, ve svém nitru je více národní
než katolický a proto nám podává tak nacionální filosofii našeho vý-
voje náboženského — filosofii nesprávnou, jak netřeba se šířit: národ
náš nebude dělat opak toho, co dělají Němci, běží-li o pravda. Ale
to právě je příznačné, že obhájce katolicismu již je skeptik.

O probuzení náboženském dává svědectví také schůze běž-
ko nfessij ní ch.

Resoluce přijatá zní: » Protestujeme proti dosavadnímu článku
14. zákl. zákonů, zcela odporujícímu výkladu zákona ze dne 25. května
r. 1868, dle něhož rodiče bezkonfessijní jsou nuceni své dítky od
7. roku přihlásiti k některé církvi státem uznané; rovněž protestujeme
proti názoru správního soudního dvoru, že by vystoupení z církve
nebylo změnou náboženství, následkem čehož dítky rodičů z církve
vystouplých musí i nadále v církvi té setrvati. 2. Voláme po reformě
občanského zákona, pokud jedná o právu manželském a žádáme, aby
sňatek manželský měl ráz a právní povahu občanské smlouvy. 3. Žá-
dáme důtklivě, aby provedena byla konečně důkladná reforma zasta-
ralého, duchu a potřebám času dávno již nevyhovujícího zákona trest-
ního; zejména uvádíme § 122., 283., 285., 300. — 305. tr. z., které
trčí do života ústavního jako přežitky z dob absolutismu a naprosto
se nedají srovnati se základními státními zákony o právech občanských.
S nemenším důrazem vyslovujeme se pro odstranění trestu smrti.
4. Žádáme, aby přísaha, jakožto instituce čisté právní, zbavena byla
dnešního svého náboženského rázu; přísaha nechť záleží v pouhém
slibudání, že jako řádný, pravdy a cti své dbalý občan ničeho ne-
zatají, nýbrž mluviti bude úplnou pravdu, 5. Žádáme, aby ráz i duch
veškerého školství byl přísně bezkonfessijní; ve školách ať učí se ethice,
náboženské vyučování dítek necht obstarávají si příslušné konfesse mimo
školu. 6. Žádáme, aby hřbitovy byly vesměs komunální, a aby bylo
zavedeno povinné spalování mrtvol. «

Zaznamenáváme, že »Betanie«, orgán reform. církve svobodné,
s resolucí vyslovila souhlas (č. 28.).

ZPRÁVY

Spolek abstinentních učitelův a učitelek v Rakousku.

Vlivuplným činitelem v potírání alkoholismu jest nebo může býti při-
rozeným způsobem učitelstvo, zejména škol obecných. V Německu,
v Nizozemí a v Dánsku jsou již od delší doby učitelské spolky na
potírání požívání lihovin mládeží a činnost jejich jest velmi úspěšná.
Také v rakouském učitelstvu probuzen za poslední doby zájem pro
otázku alkoholismu, hlavně ovšem následkem osmého mezinárodního
kongressu proti alkoholismu, konaného r. 1901 ve Vídni. Některé
časopisy učitelské podaly o rokování sjezdu obsáhlé zprávy, ba také
porady učitelské, soukromé a tytýž i úřední, měly otázku tuto na
programu. Přirozeno, že se počet učitelstva, jež činně proti alkoho-
lismu chce bojovati, den ze dne vzmáhá. Aby boj ten byl úspěšný
a vydatný, k tomu potřeba, aby také v Rakousku protivníci alkoholu
mezi učitelstvem se sloučili ve spolek. Proto má býti založen »spolck
abstinentních učitelův a učitelek v Rakousku «, Spolek
má působiti příkladem svých členů, přednáškami v jednotách
a schůzích, rozšiřováním vhodných spisů, vhodnými zprávami a články
v časopisectvu odborném a denním, osobním podněcováním v sou-
kromém obcování, pěstováním slavností, při nichž se nepožívá lihovin,
a ušlechtilé družebnosti; vhodným, taktním působením ve škole, ze-
jména vlivem na mládež a její vychovatele, má podporovati snahy
střídmostní a zdrženlivostní. Spolek se zakládá ve Vídni. Jeho členy
mají se státi všichni učitelé a učitelky abstinentní v Rakousku. (Při-
hlášky se dějí panu Arthuru Pollakovi, Vídeň, 18. okres, Terezská
ulice 51.) X

Anglický úsudek o německém školství. Nejen Francouzové,
také již Angličané počínají pozorně studovat německé školství. Poučný
je s té stránky nový (IX.) svazek velkého souborného díla o školství
celého světa a o všech hlavních problémech vychovatelských (Speciál
Reports on Educational Subjects); devět statí je sebráno pod názvem:
Education in Germany (Výchova v Německu). Většina pozorovatelů
souhlasí v tom, že střední a vyšší vyučování anglické bude muset být
reformováno a na roven postaveno německému. Výchovní stránka
středních škol anglických je v celku dobrá, avšak uznává se, že ně-
mecká škola, vštěpujíc lásku ku vzdělání a vyšším vědomostem, také
vychovává k idealismu. Je poučno číst,>jak »praktičtí« Angličané uzná-
vají praktickou hodnotu německého školství.

Bestnževky.

Příspěvek k dějinám ženské university.

Tímto jménem nazývá se dnes několik tisíc universitně vzdě-
laných žen v Rusku. A vzpomínám-li jich dnes a seznamuji
s nimi českou zvláště ženskou veřejnost, má to příčinu v krásné
a nadobyčej významné slavnosti kulturního snažení ruské ženy:
dne 21. listop. st. p. slaveno bylo v Petrohradě 2^leté jubileum
universitního studia ženského.

Vzpomeňme, s jakými obtížemi bylo zápasiti ženám, aby jim
nebyl bráněn přístup do chrámu věd, jejž nejvíce a nejhlučněji
tarasili právě ti, kteří v tomto chrámu nejméně měli co činiti,
vzpomeňme, že i dnes vyskytují se celé stovky mužů »inteligentních«,
kteří bouří se při pouhé narážce na ženské studium a pochopíme,
jak daleko obtížnější bylo raziti dráhu ženám k vyššímu studiu
v Rusku. Porážeti staleté předsudky u jedněch a dodávati mysli
druhým, vysvětlovati samozřejmé pravdy a vyvraceti nesmyslné
lži, ukazovati vážnost úkolu a vážné ho pojímání a odhalovati
povrchnost důvodů protivných - toť byla skoro titanská práce
přebornic v zápase za ženské studium v Rusku. Mužové, jejichž
nejpádnějším důvodem bylo chlebařství, nebyli nebezpečni, za to
však oni, kteří stavěli se zdánlivě na podstavec ethiky, mocný měli
vliv široko kolem sebe. Nesmíme zapomínati, že již středoškolské
studentstvo v Rusku má špatnou pověst, pokud se týče mravní
výchovy, a že ji rázem nezlepší vstoupí c na university, rozumí se
samo sebou. Měla nyní i dívčí část vydána býti stejnému nebez-
pečenství a stejně propadati v nízkost na dráze studijní .?" Také
politický duch, jaký čas od času probouzel se v studentstvu, byl
hrozným strašákem pro ony, kdož báli se každé svobody a každé
nové myšlenky. Nicméně neohrožený postup vědychlivých žen
přemohl i tyto zdánlivě tak makavé důvody a neodstranitelné
překážky a dnes postupuje vítězně ženské studium a ženy pro-

NAŠE DOBA. R. XI., č. 3., 1903. 20. prosince. -j^2

178

kázaly nejen vědě, nýbrž i společnosti a národu za tu dobu ne-
ocenitelné služby.

V létech 60tých, kdy s nastoupením Alexandra II. zavanul
v Rusku svobodnější vzduch, ozvali se první hlasové po otevření
vyššího vzdělání také ženám. Z počátku byly to hlasy ostýchavé,
nesmělé, spíše nazdařbůh nežli s určitým plánem vystupující, ale
přece slyšné a neutuchající. Také skutečně zřízeny byly soukromé
kursy, v nichž alespoň s některou částí věd artistické fakulty
mohly se ženy seznamovati. Ovšem byly při tom veliké nesnáze.
Předně nebylo místa příhodného ani peněz na jeho zjednání a tak
byly tyto kursy jaksi kočující. Teprve když dáno bylo svolení,
aby odbývaly se ve vladimirském újezdném učilišti, ustálily se
a dostalo se jim jména vladimirské . Zřízeny tu vlastně hned dvě
fakulty: d) historickoíilologická a b) fysikomatematická. Ženy se
hrnuly do posvátného útulku věd pro ně zřízeného a hned prvního
roku bylo 900 posluchaček.

Teprve nyní však objevily se vnitřní nesnáze, které byly
ještě horším nepřítelem nežli vnější odpůrcové. Na fakultách vy-
kládali universitní professoři, ale neměli ani učebného plánu, dle
něhož bylo by vyučování systematické a tudíž účelné. Posluchačky
pak měly nejrozličnější a někdy jen velmi chatrnou přípravu
k těmto studiím při nedostatku pro ně zřízených středních škol.
Tu professoři chtěj nechtěj musili snížiti hluboko úroveň svých
vědeckých výkladů, načež vzdělanější posluchačky odcházely ne-
docházejíce ukojení touhy po vědě a nepřipravené šly ochotně za
jich příkladem. Tak mnohoslibně počaté kursy hrozily ztrosko-
táním k veliké radosti všech nepřátel ženského studia. Vzdělanější
odcházely vždy u větším počtu za hranice, zejména do Švýcar,
kde v Curychu jeden čas přes 100 bylo Rusek.

V těch dobách houfně žádaly ženy školy a sice pravidelné,
jako mají mužové. Ministerstvo obrátilo se k universitním senátům
o dobré zdání a ty většinou vyslovily se pro přístup žen na uni-
versity. Odporných hlasů bylo málo a neměly té váhy. Ministr
D. A. Tolstoj, vždy nerozhodný a polovičatý, přítel pověstného
red. Katkova, konečně dne 21. pros. 1868 vydal nařízení, dle
něhož mají se ženám učiniti zároveň s muži přístupna publica
universitní. Tím ovŠem nebylo by se dosáhlo ničeho. Kdo zná
publica z našich universit, ví, že tu bývá z pravidla nahodilý předmět
nebo zcela speciální otázka probírána, která pro široké a účelné

179

Studium nemá významu. Povolilo se tak úředně veřejnému nátlaku,
ale hned v zárodku zmařil se cíl hlasů po ženském studiu.

Již před tím r. 1867 formulovala E. J. Conradi požadavky
žen za studium tak, aby zřízeny byly zvláštní systematické kursy.
Po onom min. nařízení chopily se té myšlenky Filosofova, Stasova,
Trubnikova a Voronina a jaly se zjednávati prostředky a dovolení
úřední k zřízení takových kursů. Roku 1869 byly povoleny, když
čím dále tím houfněji odcházely ženy za hranice, neboť se vláda
bála, že přenesou zvláště ze Svýcar příliš svobodomyslné myšlenky
do dřímajícího Ruska, Tyto soukromé kursy trpěly však stejnou
vadou jako *vladimirské«. Proto neustávaly ženy domáhati se
rovnoprávnosti studia s muži.

Sedm roků trval tento zápas, neboť teprve dne 9. dubna
1876 vydáno bylo císařské nařízení, kterým dává se ministrovi
osvěty právo, aby otevřel při universitách zvláštní ženské kursy.
Ale i tu ministr stále byl na vahách a teprve po dvou létech
(1878) takové kursy otevřeny. Při petrohradské universitě zřízena
byla tři oddělení: a) íilologickohistorické, b) fysicko matematické
a c) speciálně matematické. V čelo kursů byl postaven za ředitele
slavný historik K. N. Bestuzev-Rjumin^ který je zorganisoval a až
do r. 1881 vedl, začež dostalo se po něm jména absolventkám
Bestuževky. Není to snad úřední jméno, nýbrž pouze čestná
památka na prvního průkopníka systematického studia žen. Po
něm spravoval kursy A. N. Beketov.

Avšak hnedle ukázal se zase starý nepřítel všeho vzdělání —
nedostatek hmotných prostředků. Proto výše jmenované dámy
chopily se jedině správného prostředku k jich dosažení a založily
Ženský spolek pro universitní vzdělání, který během dvou let měl
900 členů a odtud stále rostl. Příspěvky valem se množily, neboť
ženy dovedly nasaditi páku vždy na pravém místě. V krátkém
čase zakoupeno místo v 10. linii Vasiljevského ostrova a tam vy-
stavěna účelná a rozsáhlá budova za 230 tisíc rublů. Vedle
knihovny byly tu sály a posluchárny s amfiteatrálními sedadly
moderně zřízené, zřízeny kabinety pro přírodní vědy, laboratoře,
zejména výtečná pro chemii, semináře pro vědy historické a filo-
logické atd. Učiteli byli universitní professoři, kteří nalezli v kursech
daleko horlivější, svědomitější a vděčnější adepty věd nežli jaké
měh na vlastní universitě (mužské).

Nový duch, jaký zavanul v síních na Vasilejském ostrově,
měl za následek, že veliké množství žadatelek ucházelo se rok co

12*

180

rok o přijetí do universitních kursů. Tato touha po vědách vždy
bývala velmi nemilá úřadu pro osvětu v Petrohradě, a nebylo
tudíž divu, že upadly žadatelky v podezření, proč se tak cpou do
chrámu věd. A pak ozývali se čím dále tím hlučněji hlasové polo-
vzdělaného a nedovzdělaného mužstva, které se bálo konkurrence
ve veřejném životě těchto absolventek, které neprobumlovaly uni-
versitní studia, nýbrž s nevšední horlivostí jim se oddávaly. Jeť
to vždy příznakem malého ducha, když muž staví se proti studiu
žen pouze z obavy před konkurrencí, z důvodů chlebařských. Je- li
vskutku pravda, že muž nadán jest daleko většími schopnostmi
ke studiu nežli žena, pak potřebuje pouze tak poctivě studovati
jako tato a přirozeně snadno ji předstihne; není-li to však pravda,
pak není logických důvodů, proč by nadanějšímu a pracovitějšímu
měl býti zabráněn přístup k studiím a měl zůstati výsadou méně
nadaného a méně pilného. Odstraňujeme-li výsady stavů, musíme
odstraňovati také výsady pohlaví nepřekročujíce ovšem hranice^
kterou sama příroda postavila.

A poněvadž ženské kursy krásně rozkvétaly, sáhlo na ně
ministerstvo národní osvěty mrazivou rukou a zakázalo roku 1886,
aby na příště nesměly býti přijím.ány nové posluchačky. Dove-
deme si představiti ohromující účinek tohoto nařízení pro ty, kteří
tolik obětovali ženskému studiu. Ale i toto nebezpečenství bylo
zažehnáno. Když roku 1889 připravoval se poslední ročník k ve-
řejným zkouškám, zrušeno toto nařízení a otevřen znovu zápis.
Od té doby vláda nechápe se podobných prostředků, ano ženské
>vyšší kursy« šíří se i do ostatních universitních měst.

Nyní jest ředitelem »Stpetěrburgskich vysšich kursov« N. P.
Rajev. Letos podalo 910 osob žádost za přijetí do kursů, bylo
z nich však vybráno pouze 594 a to na historickofilologické od-
dělení 383, na fysickomatematické 210. Z těchto asi 400 žada-
telek absolvovalo střední školu s vyznamenáním.
Roku 1903 ukončilo kursy 1143 posluchaček a vyučuje se letos
vůbec 1500, z nichž je pouze 17 židovek. Již tato prostá čísla
mluví velmi jasně o universitním studiu žen.

Leč nemohu zakončiti, abych se nedotekl otázky, kam vrhají
se v živobytí tyto vzdělané a učené ženy. I v této příčině poža-
duje se od ženy nejenom skromnost, nýbrž ukládá se jí, aby byla
spokojena při nejlepší kvalifikaci s nejhorším místem. Ale ženě
nedá se upříti schopnost sebeobětování, její zvýšená citlivost
a vzbuzený ideálny zápal nedá jí zakrněti ani v poměrech sebe

181

nepříznivějších, ba naopak ve většině případů probouzí v ní ne-
tušenou energii a snahu po práci a dobrém bližního. Velká část
těchto Bestuževek ubírala se na venek a tam přejímala učitelská
místa za plat, který nejednou nestačil na živobytí a na smrt byl
příliš velký. Od 5 rublů měsíčně pracovala taková vzdělaná a ide-
ální žena na zanedbané roli duševní venkovských dítek, pracovala
s láskou a sebezapřením ve škole i jizbě, slovem i příkladem, až
znenáhla Bída k ní přivedla zákeřnou svou sestru Nemoc, která
ponenáhlu vedla jí v náruč — Smrti. Ale to neodstrašilo druhou,
třetí ani stou a tisící, aby nešla touže cestou, aby se neobětovala
ubohému lidu ruskému, aby ty tělesně i duševně zanedbané hla-
vičky neprobouzela k lepšímu a duchovnějšímu životu, aby svou
vlastní smrtí a sebeobětováním nevykupovala z temnoty a nevě-
domosti selské děti. Jak málo takové horoucí lásky a takového
sebeobětování schopni jsou mužové i ti, kteří vší mocí ženě brání
přístupu do chrámu věd. Co vykonaly Bestuževky pro osvětu
nejzanedbanější vrstvy ruského národa, toho snad někdy s vděkem
a chloubou budou vzpomínati ruské dějiny.

Nikoli však všem připravila stejně zlý osud Prozřetelnost.
Mnohé nalezly dobrá místa jako soukromé učitelky v ústavech
a internátech, jiné dostaly se do rodin v témže úkolu, takže mohly
vždy ještě zůstávati ve styku alespoň s literaturou. Některé staly
se spisovatelkami a jest značná řada jmen, která dobyla sobě
v současné vědě úcty. Ze svého předmětu připomínám pouze
E. N. Sčepkinu, jejíž jméno v současné historii velmi posunuto
jest do popředí. V odborných časopisech i populárních týdennících
a měsíčnících setkáváme se velmi často s vědeckými články bud
nově řešícími vědecké otázky, nebo poznatky odborné populari-
sujícími, jichž autorkami jsou bývalé absolventky těchto vyšších
kursů.

V nejnovější době dosáhly konečně i toho, že se mohou
ucházeti o učitelská místa na gymnasiích a progymnasiích dívčích,
kde mohou lépe a platněji působiti na výchově budoucích poko-
lení, nežli na pouhých selských školách.

Krásný výsledek 251etého působení těchto universitních kursů
dnes nese zdárné a blahé ovoce a není pochyby, že je pouhým
počátkem úplné rovnoprávnosti studijní ženy a muže v Rusku
a že bude jednou úplně překonán předsudek, jakoby žena duševně
i tělesně méně hodila se k vyšším studiím nežli muž. Ba neváhám
říci, že to může míti i velmi mocný vliv mravný na mužskou

182

mládež, která bude musiti napnouti veškery síly, aby v soutěži
s ženami neoctla se snad v situaci ne-li hrozivé, tedy alespoň
pokořující. I z této příčiny zasluhuje pozornosti toto jubileum
i slavnostní spis k němu vydaný.^

I. XII. 03. V. J. Diisek.

1 70 učených deputaci s cis. Akademii věd v čele pozdravilo na slav-
nosti činnost kursů. Pí. A. P. Filosofova, která nehynoucí má o ně zásluhu,
měla krátkou řeč o minulosti a budoucnosti kursů, řed. Rajer podal nástin
vývoje, V. P. Tarnovská promluvila cr činnosti komitétu a vydání na kursy
(3 milí. rublů, z nichž ženy sebraly 1 million) a prof. J. J. Borgmann nakreslil
dějiny této ušlechtilé instituce. Nadšení bylo ohromné a slavnost trvala mnoho
hodin.

šestý sjezd sionistický.

Těžko rozepsati se na tomto místě o událostech posledního
sjezdu sionistického tak obšírně, jak by zasloužily snad i vzhle-
dem k jich symptomatickému významu pro naši dobu. Národní
hnutí židovské, již v samých počátcích velmi složité povahy, zkom-
plikovalo se v poslední době tou měrou, že jen při důkladné
znalosti jeho vývoje a nynějšího stavu lze plně porozuměti tomu,
co udalo se v Basileji mezi 23. — 28. srpnem t. r. S nutným tímto
předpokladem — znalosti věci — nemůžeme však počítati u nás,
kde, třeba že » otázka židovská* stále vznáší se na povrchu ve-
řejného života, píší a tisknou se o Židech od lidí seriosních věci
v základech náramě primitivní.

Sjezdy sionistické nerepresentují jednomyslnou, přesvědčením
nediíTerenciovanou skupinu lidí. Naopak: těžko představiti si shro-
máždění nejednotnější tvářnosti, než sjezdy tyto vůbec a zvláště
prvý z r. 1897. Tento sjezd třeba od ostatních dobře rozHšovati.
Když k němu došlo, nebylo ještě pevné organisace sionistické,
účastníci sešli se spontánně ze všech koutů světa, puzeni ideou,
individuelně prožitou a chápanou — takto obráželo se v něm —
pokud u sjezdů vůbec možno — skutečně ono hnutí v šíři a
liloubce, jak v lidu se jevilo. Z této neučleněné směsice, v níž
spočívalo mnoho neocenitelných sil evolučních, mohlo se zroditi
dítě dobré. A zrodilo se zlé, jménem: program politické strany
sionistické. Jak k tomo došlo, o tom protokol sjezdu sám nepoučí,
k zodpovědění této otázky bylo by nezbytno rozptýliti nejprve
husté ony mlhy, které, z velké části úmyslně a uměle, nakupeny
jsou kolem periody vystoupení p. Dra Theodora Herzla a jeho
usurpace vůdcovství. Úloha tato je jedna z nejtěžších, jež čekají
budoucího pisatele důkladných dějin sionismu, jichž stále ještě
pohřešujeme. Jisto jest, že Herzlovo vystoupení mělo v zápětí
vznik politického sionismu, nerozluštěnou však záhadou jest, jak
osobnost vídeňského žurnalisty, tak vzdálená pravé duševní pod-

184

Státy židovského hnutí, mohla se pro ně státi tak osudně — směro-
datnou. Ustavením se politické strany sionistické provedeno přímo
neslýchané znásilnění skutečnosti, před nímž hluboký theoretik a
bojovník židovské autoemancipace Mathias Acher marně
předzíravě byl varoval.^

Beze smyslu pro poznání, že »sionism« znamená pouze fási
vývojovou a to kvalitativně se různící podle individuality jedinců
a skupin a bez ohledu na hluboké a zásadní rozdíly mezi Židy,
založené na různosti ať již obydlených území a jich národů (Židé
» západní* a » východní*), ať již vyznání (»orthodoxní« — » refor-
movaní« — »nevěrci«), ať již sociálního postavení — zbudován
přičiněním vůdců na holé abstrakci »sionism« společný program
pro jednotnou poUtickou stranu, onen basilejský program, jehož
první a základní věta zní: »Sionism domáhá se pro židovský národ
zřízení veřejným právem zajištěné domoviny v Palestině. Sionistický
sjezd z representanta volného hnutí národního přeměněn v shro-
máždění delegátů organisované této strany sionistické. Rozumí se
samo sebou, že nicméně sionisté nikdy nepřestávali vydávati svoji
stranu za samojediného, oprávněného zástupce židovského národa
a stotožňovati ji s hnutím. Ve skutečnosti však výsledkem prvého
sjezdu položen základ pro dogmatickou politiku strannickou^
kotvící v zásadě agitace a propagandy, jež stala se zhoubnou od-
půrkyní všech hlubších snah kulturních, » rozptylují cích « prý »síly
potřebné pro dosažení cíle.«

Brzy zmocnila se části přívrženců strany nespokojenost s tímto
stavem. Bylo to ovšem jen více méně nejasné vědomí, že =>něco
je shnilým v státě dánském « a nijak uvědomění si nepřirozenosti
celé situace. Tak ozývaly se hlasové v listech i na schůzích, žá-
dající jednak revisi basilejského programu a rozšíření tohoto v » pro-
gram pro přítomnost* (Gegenw^artsprogramm), jednak utvoření
organisovaných skupin v lůně samé strany sionistické. Prvý po-
žadavek formulován byl na sjezdu rakouských sionistů
v Olomouci (24. — 25. března 1901) a první krok k uskutečnění
druhého učiněn na sjezdu sionistické mládeže v Basileji,
(v prosinci 1901), kdež došlo k ustavení se demokratické
sionistické frakce.

Oba tyto pokusy, znamenající vlastně vrchol nedůslednosti
svých původců, stihl zasloužený osud. Pátý sjezd sionistický re-

1 Mathias Acher: Die judische Modeme (Leipzig 1896), str. 26— 31.

185

soluci olomouckou jednoduše ignoroval a demokratická frakce
živořila bez významu po dvě léta, získavši si pouze onu zásluhu,
že po jejím příkladě ustavila se frakce orthodoxních sio-
nistů *Misrachi«.

Za takovéhoto stavu věcí došlo k poslednímu sjezdu. A tu
udalo se něco, čeho se nikdo nenadal, možná, že ani původce
sensace — p. Dr. Herzl sám.

Snad nikdy neočekávala se »trůnní řeč« sionistického vůdce
s takovým napjetím jako letos. O činnosti p. Dra. Herzla v dvou-
leté přestávce mezi 5. a 6. sjezdem bylo pouze známo, že dvakráte
a pokaždé marně vyjednával s tureckým sultánem stran Palestiny,
jinak zahalena byla, jako vždy, závojem, jejž snímá na každém
-sjezdu teprve pan Dr. Herzl sám v zahajovací řeči. Napjetí tento-
kráte bylo oprávněno. Po všeobecném úvodu a stručné zmínce
o neúspěších v Cařihradě, jakož i po vylíčení pokusu o nabytí
poloostrova sinajského, ^ jenž taktéž minul se úspěchem
pro nepříznivý nález expedice, tam vypravené, předložil p. Dr.
Herzl sjezdu návrh vlády britické, slibující: samosprávnou
židovskou osadu ve východní Africe (Uganda) s vrchním
úředníkem židovským v čele, pod dozorem britické vlády
— s žádostí, by zvolen byl výbor k prozkoumání celé zále-
žitosti. '^

Není pochybnosti, že pan Dr. Herzl, jemuž jednalo se asi
především o effektní demonstraci úspěšnosti své diplomatické čin-
nosti, byl přece připraven na odpor proti tomuto návrhu. Tomu
nasvědčuje již způsob, kterým odporučil sjezdu jeho přijetí —
mistrný to kousek vyšší diplomacie. Ale skutečnost odpovídala
stěží jeho představám.

Došlo k památné debatě »o východní Africe«, vedené s ná-
ruživostí, i na sionistických sjezdech nezvyklou. Byli to z největší
části delegáti z Ruska, již zdvihli odpor proti návrhu britické
vlády. Proti této opposici nebylo lze obvyklým způsobem dovo-
lávati se ohledů na jednotu a svornost strany, vždyť nebojovala
proti, nýbrž o basilejský program! Ovšem obhájci návrhu

^ Podnět k tomuto pokusu zavdal spisovatel p. Davis Frietsch,
jenž na krajinu tuto — předem město El-Arisch s okolím — upozornil.
Mezi ním a p. Dr. Herzlem došlo na sjezdu k \elmi prudké a neutěšené
srážce, pro nynější stav sionismu nad míru charakteristické.

- V dalším jednání sjezdovním uveřejněno původní znění prohlášení
vládního.

186

a p. Herzl sám neustávali ujišťovati, že nezvratně jako dříve trvají
na programu basilejském, že jedná se pouze o výpomoc, o »noční
asyl« (Nordau), o okliku na cestě do Palestiny — ale což nepo-
zorovali tito páni onu propast mezi sebou a svými odpůrci, již
oněmi důvody jen stále více odhalovali, což nebylo jim jasno^
že druhé straně nejde již vlastně o program, o onu schematickou
abstrakci, jež stala se základem strany, nýbrž o ideu, o životní
princip části židovského národa? Snad neuvědomili si ani odpůrci
návrhu sami, tito bojovníci o Palestinu, významu své opposice, a zda
tak učinili neb učiní čili nic, od toho závisí další chod věcí. Vý-
znam tento spočívá právě v jasném vyniknutí protiv v sionismu
samém, jímž onen jednotný všežidovský sionism, hlásaný sioni-
stickou stranou, objevil se konečně tím, čímž vskutku jest, totiž
konstrukcí mělké politiky.

K jakým důsledkům tato politika jediné, samospasitelné strany
židovské svádí, dokázalo jmenovité hlasování o této záležitosti,^
v němž proti menšině 178 hlasů » proti «, skládající se z největší
části z Židů východních, většinou 294 hlasů »pro«, v níž valnou
převahu měli Židé západní, rozhodnuto o záležitosti, týkající se
především a hlavně židovského východu. Zda si »sionističtí sionisté*
— tak pojmenovala se sama opposiční menšina — aspoň z tohoto
faktu vezmou patřičné poučení, nutno vyčkati. Bezprostřední účinek
hlasování byl ovšem velmi příznačný: za neobyčejného vzrušení
opustila menšina poradní síň a rozčilení jednotlivých ruských de-
legátů bylo tak silné, že projevilo se hlasitým vzlykotem . . . .
»Ztratil jsem všechnu důvěru koněm lidem, « řekl mi jeden z nich
vztahem k Herzlovi a jeho družině. Tak zdá se, že postavení pana
Dra. Herzla tímto sjezdem jest povážlivě otřeseno, — kterýžto-
fakt dovede doceniti pouze, kdo ví, co znamená osobní kult, na-
tropený s osobností sionistického vůdce.

Snad pohlížeti se bude v budoucnosti aspoň v některých
kruzích sionistických poněkud kritičtěji na politiku p. Dra. Herzla,.

^ Návrh odhlasovaný zní: »Ke zkoušení otázky osazení území, angli-
ckou vládou tak šlechetně nabídnutého, usnáší sjezd, dosaditi komissi. Tato
komisse skládati se má z ^ členů a jest jejím úkolem, pouze poradním hlasem
státi po boku výkonného komitétu (sionistického) při vyslání výzkumné
expedice do zmíněného území. Rozumí se, že útraty této expedice nesmi
býti vzaty ani z židovské koloniální banky, ani z Anglo-Palaestine-Company,.
ani z židovského národního fondu. — Stran opatření prostředků srozumí se
finanční výbor s užším výkonným komitétem. Usnesení o kolonisaci východní
Afriky vyhrazuje se sjezdu, zvláště k tomuto účelu svolanému. «

187

onu politiku »úspěchovou« — udržujíciV jak trefně podotkl na^
sjezdu del. p. Trietsch, již po několik let židovské massy v ho-^
řečném rozčilení — o jejíž poslední etapě chci se ještě zmíniti.

Krátce před letošním sjezdem, kdy proslýchalo se, že sionism
byl nebo bude v Rusku zakázán, odjel p. Dr. Herzl na Rus, »vy-
jednávat« s tamější vládou. Výsledek této cesty odhalen na sjezdu,
nejprve v zahajovací řeči, pak uveřejněním dopisu ruského mi-
nistra vnitra zPlehve Dr. říerzlovi. Uvedu pouze nej-
charakterističtější věty tohoto listu: ». . . . v okamžiku, kdy by
se objevilo, že sionism opouští hlavní svůj cíl, by nahradil jej
jednoduchou propagandou židovsko-národního sepjetí v Rusku,
jest přirozeno, že vláda novou tuto dráhu sionismu v žádném
případě trpěti nemůže. Nemělť by (potom) jiného výsledku, než
utvoření skupin jednotlivců, odcizených, ba i nepřátelských vla-
steneckým citům, tvořícím sílu každého státu. «

» Proto mohla by sionismu důvěra býti vrácena jenom pod
podmínkou, že zase vrátí se k svému původnímu programu.
V tomto případě mohl by počítati na morální i hmotnou podporu,
počínaje dnem, kdy by některá z jeho praktických opatření slou-
žila k zmenšení židovského obyvatelstva v Rusku. <'

»Tato podpora mohla by záležeti v protěžování sionistických
plnomocníků u vlády turecké, v ulehčování činnosti společností
vystěhovaleckých, ba i v zaopatření hmotných potřeb těchto spo-
lečností, rozumí se, že nikoli z prostředků státních, nýbrž z po-
platků uložených Židům. «

»Pokládám za nutno připojiti, že ruská vláda, jež povinna
jest, zaříditi způsob svého jednání dle zájmů státních, přece nikdy
se neuchýlila od velkých zásad mravnosti a lidskosti. «

A tento dokument despotické libovůle, jemuž — zvláště po-
slední citované větě — dodává rozhodujícího zabarvení teprve
okolnost, že pisatelem jeho je týž z Plehve, jenž proslul co pro-
tektor řeže kišiněvské^ — předložil p. Dr. Herzl sjezdu sionisti-
ckému co neocenitelný úspěch své diplomatické činnosti, v němž

^ Nemohu se při této příležitosti zdržeti aspoň věcné poznámky, že
líčení výtržností kišiněvských a jich příčin, jak podáno bylo většinou denních
listů českých, jakož i p. E. K. v »Rozhledech« neodpovídá skutečnosti, dnes
nezvratně zajištěné. V té příčině poukazuji na brožuru : Die Judenmassacres
in Kischinew von Tolet (Jiidischer Verlag, Berlin), knihu, pro svůj tendenční
ráz sice nijak hodnou odporučení, v níž však snesen pilně materiál o celé
události.

188

•spatřuje při dnešním stavu jediný zdroj naděje na dosažení sioni-
stického cíle ! Věru, těžko rozhodnouti, zda tento projev byl
pouhou naivností či vypočítanou hrou diplomatickou — v obou
však případech zůstane toto jednání sionistického vůdce až zoufale
podobným chování jistého druhu nenáviděných assimilantů . . .

Opakuji: snad pohlížeti se bude po tomto sjezdu v některých
kruzích sionistických kritičtěji na politiku Herzlovu — ovšem jen
v některých kruzích, neb převalná většina bude ve výsledcích
Herzlovy diplomacie spatřovati skutečné úspěchy, znamenající neb
aspoň připravující převrat v dějinách židovstva — budou to oni
lidé, kteří, jako p. Dr. Herzl sám, postrádají smyslu pro skrytý
proces ústrojného národního vývoje, jenž mechanickými pokusy
povrchní politiky, znásilňujícími snad vnější chod dějin, nedá se
■ani potlačiti ani urychliti. —

Líčené události vtiskly ráz tomuto sjezdu sionistickému, jenž,
vynikaje i počtem účastníků (přes 500 delegátů a neobyčejné
množství žurnahstů i hostů!), po prvním byl bez odporu nejvý-
značnější ze všech dosud konaných.

O ostatním jednání sjezdovním, významu pouze interně-
strannického nebudu se šířiti. Z referátů vytýkám referát p. Dra.
Františka Oppenheimera »0 osazení* (Ansiedlung), který, s na-
pjetím očekáván, zklamal znalce vzdušnou konstrukcí, provedenou
bez ohledu na skutečný stav a rasovní vlastnosti Židů. Zdá se,
že znamenitý tento národohospodářský theoretik, jenž objevil se
Jetos poprvé na sjezdu sionistickém, zamýšlí použiti sionistických
snah k veliké »ad oculos demonstratio« své nauky o společenstvu. . .

Ffantisek Kobler.

Pravda o ,, slovanských apoštolech'' a jich

působení.

Napsal A. Briickner v Berlíne. i'

Z žijících dnes 140 millionů Slovanů přísluší více jak 100 mil-
lionů obřadu »slovanskému«; k »latinskému« přiznává se sotva
32 millionů a tvoří takto méně než třetinu veškerého Slovanstva
jež v počtu nad dvě třetiny v díle slovanských apoštolů, Cyrilla
(Konstantina) a Methoděje, starším tisíci let, uznává nejdražší
odkaz předků, sjednocující pásku víry. Oba Rekové Solunští vy-
tvořili takto pro Slovany dílo, které s nepatrnými odchylkami,,
ku př. Rumuni taktéž kdysi konali slovanské obřady, tisíci-
letí přečkalo a jemuž nesměrným šířením moci ruské se ještě
vždy nové vyhlídky otvírají — v pravdě to výkon, který nejsmě-
lejší očekávání a sny svého tvůrce (Methoděje, vlastní to ženoucí
síly) daleko převýšil. Ano, po mnohá století tvořilo dílo obou
bratrů a jejich jazyk nejen základ k náboženskému, ale i hlavně
k duševnímu životu těchto Slovanů; jedna literaturu a jedna
řeč (s nepatrnými odchylkami) panovala od Adriatického a Čer-
ného až k Ledovému moři a od Dunaje až ku Kamčatce; teprve
během 18. a 19. století nastoupilo různění jazyků, literatur a duchů.
a tím přízrak jednotného slovanského spisovného jazyka na dobro
byl pochován.

Nesmíme se tudíž diviti, že slavoíilové a panslavisté v díle
cyrillo-methodějském spatřují jakýsi druh národního palladia, v ře-

1 Prof. Bruckner uveřejnil v letošní mnichovské »Allg. Zeitung* (č. 163
násl.) pod titulem »Mystificationen« následující dvě pojednání o slovanských
apoštolích a o Libuši; pro toto české vydání autor pojednání II. valné po-
změnil. O slovanských apoštolích obšírněji napsána studie polsky v letošním
Roczniku Tovi^arzystwa Przyjaciól Nauk Poznaňskiego a v »Polském Prze-
gladu«. — (Ku věci poznamenávám, že »Hlídka« ve své zprávě o polské
práci shledává u berlínského slavisty upřílišený polonism a nepřízeň k pra-
voslaví a Rusům ; podobné úsudky vysloveny i jinde. Své stanovisko o cyrillo-
methodějském kultu vyložil jsem v »České Otázce«.) Red.

190

-ckých bratrech národní slovanské svaté, dobrodince svého národa,
postavy ideální a reky; že západním Slovanům, kteří dobrodiní
této sjednocující pásky neznají a znáti nechtějí, vyslovují soustrast
aneb — v ošklivosti je mají, neboť slavoíilové stávají se ihned
odpůrci Slovanů, když se jedná o latiníky, zvláště o Poláky; zkla-
mali se již jedenkráte o možnosti cyrillo-methodějské propagandy
mezi Cechy a Charváty a jen od polského kazimíra byli si vždy
jisti odpovědi: Quod non, naprostého vytrvání při Římu a latin-
ských obřadech, příkrého odbytí jakékoliv slovanské velleity;
protož také ta nenávist slavofilů k (20 millionům) Polákům.

Žádný div tedy, opakujeme, že jakmile slavoíil počne o díle
řeckých bratří mluviti, oči a i — skutky zkrucuje. Jediný příklad
služ za tisíc. Nedávno známý petrohradský slavista a slavofil La-
manskij počal uveřejňovati pojednání o Cyrillu-Methoději ve spisech
petrohradské akademie; zde na př. čteme: »Za papeže Stepána V.
a císaře Arnulfa potkala moravské a pannonské Slovany zrovna
taková nábožensko-národní pohroma, jako se později za císaře
Ferdinanda II. opakovala«, t. j. nejmoudřejší čin největšího Mora-
vana, kterého kdy dějepis znal, mocného a slavného Svatopluka,
jenž v jistém přesvědčení toho, čeho jeho národu třeba bylo,
řecko-slovanské bludaře, uposlechnuv klatby papeže, ze země ven
vyhnal — tento chytrý a prospěšný čin na roven postaven jest
se zničujícími následky bitvy na Bílé Hoře, zdar se záhubou!
Nuže, to by byla ještě věc chuti, ale přijde něco ještě lepšího.
Neboť čteme dále: »Ve velkém výkonu bratří jest především dů-
ležito překlad sv. Písma a pořízení slovanské spisovné řeči, zá-
roveň se silným a veřejným obhájením práva kmene
slovanského míti svoje národní písemnictví (litera-
turu)* — a přece slavista Lamanskij nejlépe ví, že oni Slované,
kteří dílo bratří ani nepřijali, skvělou, samorostlou národní li-
teraturu po staletí měli, kdežto Cyrillem a Methodějem »ob-
šťastnění* žádnou národní literaturu rozvinouti nemohli,
s nejnuznějším surrogátem takovéto, s nejbídnějšími překlady dosti
chatrných spisů se po mnohá století spokojiti musili! Neboť byly
by snad u dubrovnických Slovanů, u Cechů a Poláků jich literární
květy možné, byli by Hus a Koperník z universit pražské a kra-
kovské povstali, kdyby se byli stali Cyrillo-Methodisty také tito
Slované, jako jich nejbližší sousedé.^ ZůstaU by zrovna takovými
knut uctívajícími analfabety, jako jich slovanští »bratří«. Neboť
cyrillomethodismus značil uzavření se, osamocení před Evropou,

191

kulturou a vzděláním a v náhradu za to neposkytoval zhola ni-
čehož; stali se snad Rusové 15. století s jich chválenými slovan-
skými obřady jen o atom křesťanštějšími než Poláci nebo Cechové
s jejich »cizími« latinskými obřady? Na sesedlačení a rabské pod-
řízenosti duchovenstva, na nesmírném ohlupování celých národů
pomohla slovanská liturgie zajisté světový rekord učiniti; teprve
Petr Veliký má velkou zásluhu — zcela jinou, nekonečně vyšší
než oba bratří — že svůj národ, t. j. svůj stát, z tohoto ohlupují-
cího vlivu násilně vybavil a mocí na moderní dráhy zavedl, začež
na něho poněkud slávoíilové nevrazí a pro forma na duchaplného
tvůrce slovanské světové moci se hněvají.

Ale nejen slavofil a pravoslavný v dětském obdivování »díla«
soluňských bratří vyrostl a se chytil; taktéž západním učencům
a spisovatelům kalí se zrak při pozorování a ocenění díla onoho.
V císařské veřejné knihovně v Petrohradě lze viděti pravého
Rusa, »kupce«, jenž sem zabloudí, jak napřed dělá kříž, dříve
než před ním ležící svazek otevře; týž dojem činí na nás také
práce západních badatelů o Cyrillu a Methoději; tajemné kadidlo
stoupá v nich a zatemňuje smysl a denní světlo jen spoře prodírá
se pestrými a úzkými okny — a vždyť píší častěji jen duchovní
o svatých; u světských opět bývá to pobloudilý národní pocit;
jiným pak dokonce slepá zášť oproti papežství zabraňuje klidnému,
střízlivému pochopení.

A tak se stalo, že my vzdor 1500 (!!) knihám a pojednáním,
které ve všech civilisovaných řečích světa věnovány jsou působení
a životu obou řeckých bratří, v důležitých bodech jsme na scestí,
v nejjednodušším se mýlíme, nechceme viděti, co se — bez toho
hagiografického olemování — zkušenému oku jeví samo.

II.

Co nyní s tímto 1501 náčrtem, pro který žádné nové, ne-
známé prameny nejsou ?

Má zkusiti naučiti správnějšímu nazírání; chce zkoušeti po-
dání pramenů po stránce jich pohnutek. Tyto prameny — ne-
hledě k papežským psaním a sporným spisům německého ducho-
venstva — tvoří čtyři legendy, latinská o sv. Cyrillu; dvě slo-
vanské o sv. Cyrillu a Methoději; řecká o (bulharském) Klementovi.
Tyto čtyři legendy provívá týž duch, jsou jen hagiografickými
apologiemi činů a konání obou bratří; z nich tři prvé spočívají
na společné informaci, jich původ totiž všech je od Methodějc

192

který nehledě k pravdě k uhájení svého stanoviska průběh udá-
lostí porušil, mnoho smýšleného vsunul — dle zásady, že účel
světí prostředky.

Zde buďtež uvedeny příklady takových, dosud nepozorova-
ných, úmyslných a dobře promyšlených padělků. Něco z » vlašské «
legendy. Cyrill a Methoděj musili Římanům, aby tito nepohodlnými
otázkami pravdu nezvěděli, pravdě podobnou výmluvou podati do-
statečné vysvětlení, jak kníže moravský (Rostislav) mohl míti blá-
hový nápad, z Cařihradu si povolati věrozvěsty. Za tím účelem
vypravuje Cyrill a vsunuje Methoděj do vlašské legendy (jež psána
jest pro Řím dle jeho informace) následující odstavec: »Když filosof
— tak byl obecně Konstantin zván — do Cařihradu se vrátil (ze
své missijní cesty k Chazarům), zvěděl Rostislav, moravské
kníže, co filosof u Chazarů byl vykonal a poslal tedy
taktéž ku blahu svého lidu k (řeckému) císaři « atd. Jen ve vlašské
legendě, která Římanům nasypati měla prach do očí, setkáváme
se s tímto odůvodněním; v slovanských chybí (zde musil nastou-
piti »boží vliv«) z vážných důvodů. V Římě bezpochyby nevě-
dělo se dobře, zda země Chazarů na Kaspickém moři aneb Mo-
rava při řece Moravě leží — ano považovány byly za sousední
země; v Římě taktéž se nevědělo dobře, že missie chazarská zna-
menala pro Cyrilla hluboké pokoření: Chán chazarský nabídl se
křesťanství třeba sám přijmouti a Cyrill — nehledě ku všem jeho
zázrakům a požehnání sv. Klimenta — přinesl konečně do Caři-
hradu pouze list, v kterém chán poddaným svým volnost ponechává
křesťany se státi ~ ale tuto svobodu požívali v nejsnášenlivější
všech říší už dávno! Místo očekávaného obrácení chána přinesl
Cyrill — podržíme toto nepůvodní jméno — jen ostatky jistého
papeže, jimž v Cařihradě nikdo zájem nevěnoval, a propuštěné
válečné zajatce: narodila se směšná myš. Kdyby byl Rostislav
někde něco o nešťastné missii u Chazarů zvěděti mohl — což vy-
loučeno jest — , zajisté byl by se vystříhal, podrobiti vlohy Cyrilla
nové zkoušce. Mezi Slovany znám byl lépe rozměr, jak da-
leko Morava od země Chazarské vzdálena jest a protož Methoděj
neuznal za vhodné, propašovati toto shnilé odůvodnění do slo-
vanských legend — skeptickým Římanům musilo se pak zajisté
toto » božské vnuknutí* učiniti pravdě podobnějším, naivnějším
Slovanům postačilo také samo.

V legendě Methodějově vyzývá řecký císař řecké bratry, aby
se podjali moravské misie, » neboť vy oba jste lidé ze Soluně

193

a všichni Solunští mluví čistě slovansky. « Co značí
tento makavý výmysl a proč nalézá se jen v pozdější legendě
{od Methoděje) a ne také v dřívější (od Cyrilla) ? Solunští prý
mluvili čistě slovansky; týmž právem a slušností mohlo by se
říci: všichni dnešní Berlíňané mluví čistě slovansky. Slovansky
v>kutku mluví v Berlíně lužické kojné, polští dřevorubci v Grun-
waldě a slováčtí dráteníci — zrovna tak bylo v Soluni, v pra-
fcckém městě, které pyšno bylo na svou řeckou řeč a literaturu
které na Slovany pohlíželo jen jako na bývalé oblehatele a ny-
nější pacholky. Slovansky uměli solunští zrovna tolik jako dnešní
Berlíňané »dalli-dalli« volají na líného pacholka a slovem »pomadig«
(pomalu) jej uvádějí v posměch — více ani slovíčka. Řekové
starali se o slovanský jazyk zrovna tak, jako dle slovanského pří-
sloví pes o pátou nohu, a posudek o čistotě slovanské řeči mohli by-
chom požadovati stejným právem od řeckého jako od čínského císaře.

Co zamýšlel tedy Methoděj s tímto výmyslem a proč do-
pustil ho teprve nyní, proč dříve již neumístil jej v legendu svého
bratra.? Potřeboval autoritativní vysvědčení oproti Moravanům pro
čistotu své slovanské »výslovnosti«, která se od moravské značně
ro/.eznává: Moravanu řeže uši soluňské nošt místo moravského
noc, meždy místo mezi a pod. a Methoděj proto mnohdy měl těžké
postavení — fabrikoval sobě od císaře samého vysvědčení (pro
Řeky bohorovné rozhodnutí j, že soluňská slovanština jest pravá,
a hloupí Moravané že mají držeti hubu.

Již dávno bylo nápadným, že legenda Methodějova nic nepři-
náší o jeho druhé cestě do Říma, kterážto přece dle papežských
psaní (Jana Vlil. z roku 879 a 880) beze vší pochyby se stala.
Lí^genda tuto cestu úmyslně zamlčuje, neboť Methoděj byl od
papeže do Říma k ospravedlnění povolán jako kacíř, a tento způ-
sob odůvodněn* nehodil se v hagiografický rámec; protož byla
druhá cesta do Říma hozena pod stůl — neboť již Methodějem,
a ne teprve Jesuity, jak Lamanskij míní, skrytost pravdy se cení
dle prospěchu a výhody. Z této druhé cesty římské přinesl Me-
thoděj papežské psaní s sebou; známe jeho latinský text a víme,
co jeho legenda z toho učinila — poučný to příklad, zkoušeti
ostatní psaní legendy na jich přesnost: každému vtírají se, kdo
viděti chce, jejich překrucování a příHšnosti. Ale při této druhé
římské cestě přihodilo se ještě něco, co významno jest pro řeckou
věrohodnost Methodějovu, že to ku charakteristice tohoto muže
zadržeti nemůžeme.

NAŠE DOBA. R. XI., č, 3., 1903. 20. prosince. 13

194

Z Úst samého papeže víme, že Methoděj, při svém osvobo-
zení z bavorského zajetí, papežskému legátu slavnostně musil při-
slíbiti (později řeklo se dokonce v Římě: přísahati), že budoucně
v slovanské řeči nebude náboženské obřady vykonávati, avšak
proto přece toto, jakmile na Moravu zavítal, ihned činil opět.
Zbožní a nejzbožnější životopisci Mediodějovi nevědí si co počíti
s touto řeckou věrohodností, zapírají, Ihou, zakrývají dle sil —
ale důkazy mluví přespříliš zřetelně. Jak Methoděj před papežem
své zjevné porušení slova omluvil a ospravedlnil? Jeho legenda
podává zřetelný pokyn, jak Rek papeže asi obloudil.

Legenda vypravuje totiž, na pohled zcela nevinně, že Mora-
vané německo-latinské kněze pro jich politické pletichy všechny
ze země byli vyhnali. V této všeobecnosti jest udání zcela jistě
vylháno; náhle vzbuzené národnostní vědomí Moravanů mohlo si
třeba vyžadovati oběti na nenáviděných německých duchovních,
kdyby však byl býval odchod Němců všeobecný, náhlý, tu zajisté
by byly německé letopisy něco z tohoto nápadného zjevu zazna-
menaly; mimo to nalézáme však latinské kněze na Moravě vždy.
Toto zajisté jen částečné odstranění byla voda na Methodějův
mlýn a mohl pak papeži přednášeti asi takto: »Když jsem na
Moravu přišel, vyhnali Moravané veškeré latinské kněze (s jich
latinskou mší); abych nyní křesťanství samo, nerušený postup
nového zasetí neuvrhl v nebezpečí, abych zamezil vrácení se k po-
hanství sousedů a bratří Slovanů, musel jsem, nucen jsa, s těžkým
srdcem, zrušiti onen tobě, nejsvětější otče, daný slib a obřady
konati slovansky, abych jen divoký, vzdorovitý lid upokojil.*
A papež uvěřil Rekovi!

Již dosti této ukázky kritiky pramenů, kterou možno snadno
rozmnožiti.

(Pokračování.),

Tisza versus Koerber.

Ministerští předsedové obou našicli polovicí říše pověděli si
navzájem svá mínění o výsostných právech panovníkových v oboru
společných záležitostí a implicite objasnili si též své odchylné názory
o postavení panovníkovu ve státě. Jako obyčejně při podobných otázkách
provanuly naši říšskou radu zase jakési váni circuitus veteris iuris,
jimiž dal na se působiti i opatrný posl. dr. Bárenreither.

V podstatě (politicky i státovědecky) jde o jedinou otázku: Vy-
konává císař svá výsostná práva v oboru společných rakousko-uherských
záležitostí jako kompetence státní, nebo jako svá osobni práva
vladařská? Vládne panovník nad armádou z osobní moci vlastní, nebo
z moci státní ústavy, poněvadž je nejvyšším orgánem státu? Dle tohoto-
rozdílu je také vliv parlamentu na výkon výsostných práv vladařových,
různý, po případě žádný.

Historicky je nepochybno, že panovníkova výsostná práva
nad armádou jsou souhrn všeho toho, co mu zbylo z jeho neobmezené^
absolutistické moci panovnické. Státovědecky je však dle dnešní,
nauky právě tak, ne-li ještě více, nepochybno, že veškera práva v oboru-
veřejné moci, která panovník vykonává, jsou právy státu, nikoliv
osobními právy vladařskými, a že, jak německá říšská ústava praví,
veškera nařízení panovníkova mohou býti vydána jen ve jménu říše,
v zastoupení státu, jehož moc má panovník vykonávati.

Politicky konečně přijde na to, jaké jsou konkrétní mocenské
poměry ve státu, zda mocnějším je král či zda faktická moc spočívá
v rukou parlamentu; přijde na to, který z obou těchto činitelů státního
života dovede zjednati silnější platnost svému pojetí práv panovnických,
zda král, dovolávající se toho, že sobě určitá práva jako osobní po-
nechal, či parlament spatřující v právech králových jen část práv
státních.

V Uhrách dnes zcela převládlo jasné mínění, že výsostná práva
králova jsou stejně právy národními, uherskými, kteráž přísluší králi
jen jako representantu uherského celistvého státního národa. U nás
vší mocí a úzkostlivým úsilím hledí se dosud udržeti politické mínění,
že výsostná práva císařská jsou samostatnými právy individuální osob-

13*

196

nosli monarchovy, nikoli státními kompetencemi. V obou těchto proti
chůdných názorech proniká zároveň jasně zcela různé ocenění sociální
a politické moci koruny, jejíž váha v obou polovicích říše má nestejný
stupeň a jejíž význam pro vedení státních záležitostí je v Předlitavsku
přirozeně větší, ježto předlitavský parlament svou nedělností na ceně
své byl značně poklesl.

Uhři mají skutečně štěstí v státním právu jako v politice. Tak
jako kdysi pro své názory o politické samostatnosti uherského státu
mohli se dovolati celé řady zvučných státovědeckých autorit, tak dnes
opět pro své pojetí výsostných práv vladařových mohou najíti opory
takřka v celé novější státoprávní literatuře. Je skutečně nápadno, že
některá místa Tiszových řečí čtou se tak, jakoby byla vybrána z některé
německé učebnice poslední doby.

Pokud jde o vladařova práva vůbec (výsostnými právy lze na-
zývati vlastně jen ta práva, na jejichž základě panovník vykonává
určitou m o c), má panovník v každém moderním konstitučním státu
také řadu práv čistě individuálních, jako užívání titulů a znaků, vy-
držování si čestné družiny, vysoké pocty vojenské. V Rusku má pa-
novník ovšem více práv a postavení jiné; Rusko však pro státovědu
není státem moderním, poněvadž jest absolutistickým, i nepadá dále
v úvahu.

Taktéž zvýšená ochrana právní trestními zákony vztahuje se jen
na osobu panovníkovu, ukládajíc na přestoupení určitých povinností
poddanských co nejpřísnější tresty. Osobě panovníkově zavázáni jsou
státní poddaní ještě jinými povinnostmi, kteréž celkem nemají státo-
právního významu a nejsou též základem žádných práv; v tuto kate-
gorii patří na př. vzpomínání při modlitbě v chrámech, dále povinnost
k zachovávání obecného smutku při smrti panovníkově nebo členů jeho
rodiny. Skutečným osobním právem panovníkovým jest však jeho
nárok na placení civilní listy, kteráž, byť i panovníkovi náležela
osobně, přece jen podléhá rozpočtové úpravě parlamentu, protože
lesk a representace vladařského domu má i pro stát hlubší zájem jme-
novitě v mezinárodních poměrech.

Mezi právy, která panovníkovi náležejí jako individuální osobnosti,
jsou však některá již zároveň právy státními; titul panovníkův jest
zároveň titulem státním. Proto, když císař rakouský vlastnoručním
listem ze dne 14. listopadu 1868 byl změnil dosavadní titul svůj
v titul císaře » rakouského a krále uherského « a dosavadní titul mon-
archie v titul »mocnářství rakousko uherského*, nebyla tím vyřízena
otázka, zda nemělo se tak státi jen se souhlasem parlamentu, nikoli
jednostranným aktem panovnické moci. Tak jako panovník se zajisté
nemůže vzdáti svého titulu bez souhlasu parlamentu, tak měl také
tehdy parlament býti dožádán k změně titulu mocnářství ve smyslu
dualistickém.

Veškera oprávnění, která panovníkovi náležejí dle ústavy v oboru
státní činnosti, zákonodárství a veřejné správy, jakož každý výkon
veřejné moci, jejž panovník předsebéře, jsou již funkcemi státními,
obsahem státních kompetencí. Státní moc patří státu, nikoliv indivi-

197

duální osobnosti panovníkově, jenž ovšem určité funkce státní moci
vykonává ve jménu státu. Obsah kompetencí státních není obsahem
individuálních práv panovníkových, jehož individuální osobnost jest jen
nositelem práv státních; tato nejsou osobními právy vladařovými, nýbrž
výsostnými právy státu. Protože obsahem funkcí panovníkových v oboru
státní činnosti jsou jen státní kompetence, nikoli vlastní práva vlada-
řova, je spor o objemu výsostných práv vladařových jen sporem o státní
kompetence, nikoliv sporem o individuální práva panovníkova, neboť
východiskem všech práv výsostných je stát sám. Veškera vláda
přísluší státu. Státo vědecky není práv panovnických, jsou toliko
výsostná práva státní.

Jmenuje-li panovník soudce a úředníky, stávají se tito státními
zřízenci a nikoli zřízenci panovníkovými, a velí-li panovník vojsku, vy-
konává tím část veřejné správy státní. Protože panovník je též státním
orgánem zákonodárným s právem sankce, nemohou bez jeho souhlasu
práva, kteráž vykonává, býti ani změněna, ani jemu odňata; zákon,
kterýž by jej chtěl omeziti, nemusí sankcionovat.

Na říšské radě posl. Bárenreither nezvykle ostře akcentoval histo-
rický původ výsostných práv výrokem, že armáda je starší, než naše
státní právo, a že nebyla vytvořena státním právem, nýbrž historií.
Historicky možno ovšem zbytek neobmezených práv panovníkových
nad armádou míti za jednotný okruh jeho osobních práv, jen že histo-
rický vývoj sám nám nedovede vysvětliti také nynější jejich podstatu.
A právě politický vývoj věcí v Uhrách dal také předpisům ústavy jiný
výklad, opírající se dnes o obecné přesvědčení národní; byť znění
předpisův ústavních zůstalo totéž, mění se jejich obsah ve smyslu poli-
tických požadavkův uherských a státní právo plní se novým obsahem
politických snažení vlády i parlamentu. Samostatnost uherského vojen-
ského kontingentu se upevňuje stále více, ač vyrovnací zákony se ne-
mění; dualismus vnikl do armády bez ohledu na to, kolik bitev ji pojí
dohromady.

Dnes již vláda uherská prohlásila, že objem ^ústavních vý-
sostných práv« panovníkových, ježto jsou právy uherského krále,
může býti změněn zákonodárstvím uherským bez ohledu na zákonodárství
předlitavské. Tomuto tvrzení jen slabě mohl odporovati rakouský mi-
nisterský předseda poukazem, že by také v naší polovici říše musil
býti usnesen zákon téhož obsahu. Námitka tato měla by jen tehdy
význam, kdyby monarchie rakousko-uherská byla státem a nikoli jen
poměrem mezi dvěma státy, smlouvou vázanými. Takto však může
každý z obou států zákony své měniti a když panovník změně dá
sankci, nemá druhý ze spojených států žádného prostředku, aby zrněné
zabránil. Vázanost uherského zákonodárství v oboru společných záleži-
tostí vůči Předlitavsku je pouhým závazkem smluvním, který nemá
žádné jiné sankce, než zda panovník přivolí. Že tak mocný parlament
jako uherský by odepření sankce klidně nepřijal, dá se myslili, a tak
vzrůstem moci uherského parlamentu klesla navždy naděje na zachování
téhož zákonodárství v obou polovicích říše.

198

Co znamená nyní tento řečnický rozhovor obou minsterských
předsedů pro naše politické poučení? Pro moderního politika jistě
aspoň jedno: Ze je cílem nutným správné národní politiky vždy a všude
podporovati ústavnost, poněvadž rozvoj ústavnosti znamená postupné
rozšiřování parlamentární kontroly na všechny obory státní činnosti,
jak toho žádá idea právního státu. Záruky veřejného života, které po-
skytuje nejbídnější parlament, jsou na konec vždy ještě větší, než
jakých dovede poskytnouti nejosvícenější absolutismus, ať zjevný, ať
zakrytý, v jakékoli formě a v kterémkoliv oboru. Zda jednání naší
mladočeské delegace bylo v intencích této politiky, těžko říci; úsudek
dal by se pronésti jen tenkráte, kdyby v této otázce byli dělali vůbec
nějakou politiku. — ek.

ROZHLEDY.

POLITICKÉ : Páně Koerbrův tanec mezi vejci čili jak zařídit, aby vlk se najed a koza zůstala
celá — Tisza contra Koerber — Ultima ratio pana dra Koerbra — Když ne v činech, aspoň
v recích pokrok — Český program federační — Zkušební kámen pokrokovosti — Mladočeši pro
neb>> proti rovnému volení? — Roztržka radikálně pokrokové strany — Věci v Uhrách.

Krátké bylo a dočista neplodné podzimní zasedání říšské rady.
A nálada politická, jež je provázela, byla horší než dubnové počasí.-
17. listopadu zahájil ministerský předseda pan dr. Koerber předvánoční
jednání poslanecké sněmovny řečí, kterou — a k tomu v Rakousku
ovšem mnoho netřeba — zhola nikomu se nezachoval. Základem všech
parlamentních sporů je dosud a dlouho ještě bude spor česko-německý.
Cechy uspokojit a Němce nepohněvat — toť stálý tanec mezi vejci,
k němuž hodí se jen velmi obratný ekvilibrista na předsednickém
křesle. Pan dr. Koerber vypomohl si snadně: hodně neurčitou zmínkou
o neněmeckých universitách. Ovšem cítil, že tím podává více než málo
a proto snažil se sesunout všechen zájem na poměry uherské. Ale ani
zde neměl šťastnou ruku a nenalezl pravá slova. Ustoupil od své letní
neoblomnosti, za níž kryl úplně armádní rozkaz chlopský. Přizpůsobil
se změněnému stanovisku koruny a snažil se dokazovat, že národními
ústupky Maďarům ve vojště nebyla porušena jednota armády. Pouze
ještě se odvažoval akademicky hájit práva a svrchovanost koruny ve
věcech vojenských — výkladem uherských zákonů. Ale výsledek vší
námahy byl jen nepříznivý dojem o vládě Koerbrově na všech stranách.
V parlamentě Němci ministerského předsedu opustili a sami spolu-
způsobili, že došlo na debatu o jeho zahajovací řeči. A tisk všechen —
i německý — považoval brzký pád dr. Koerbra za nevyhnutelný.
To tím více, když ministerský předseda uherský hr. Štěpán Tisza
troufal si odbýti řeč rakouského premiéra způsobem nejpříkřejším.

Uherská oposice přirozeně se snažila učinit z řeči Koerbrovy
zasahování do vnitřních poměrů uherských a nutila uherského předsedu
ministerstva, aby odmítl rakouskou péči o věci v Uhrách. A hr. Tisza
nerozpakoval se vyhovět. Prohlásil, že Koerbrův projev nemůže mít
politický význam: jde jen o »diletantské projevy distinguovaného ci-
zince, jimž nelze přisuzovat zvláštní váhu«. Za normálních poměrů ne-
zbývalo by, když již došlo na podobně nezakrytý a příkrý konflikt
obou ministerských předsedů, kteří přece vedou vládu jednoho a téhož
panovníka, než aby buď Koerber nebo Tisza ustoupil. Leč poměry
právě nejsou normální. A koruně je stejně nezbytný hr. Tisza v Uhrách

200

jako dr. Koerber v Rakousku. Lepších mužů by nenašla. Ba možno,
že ani horší politikové než jsou předsedové obou vlád, nechtěli by
dnes obětovat za předsednické křeslo svou politickou budoucnost.

Ostatně panu dru Koerbrovi podařilo se do týdne rehabilitovat
svou pověst aspoň u Němců. 25. listopadu nově promluvil — a řeči
jsou největší a jediné činy dra Koerbra — ■, zahrotil svou řeč proti
Cechům a Němce získal. Stačilo k tomu prohlášení, že Mladočeši svou
obstrukcí obstruují svým vlastním kulturním a hospodářským poža-
davkům, t. j. že vláda nepomýšlí na českou obstrukci odpovídat jinak
než odpíráním českým životním potřebám. Ovšem věcně nezískal pan
dr. Koerber ničeho. Láska Němců parlament dělným učiniti nemůže.
A rakouskému ministerskému předsedovi do Nového roku zbývá jediné
dědictví ze všeho sněmovního jednání — nedotknutý § 14.: konsti-
tuční absolutism.

Byl-li pokrok nějaký v podzimním jednání říšské rady, nebyl
v jejích činech, nýbrž jedině ve vyšší úrovni politických řečí i návrhů.
Dr, EUenbogen, jenž zastupoval návrh skupiny sociálně demokratické
na revisi ústavy na základě všeobecného a rovného práva hlasovacího
a ve směru k národnostní autonomii, a dr. Fořt, jenž hájil návrh revise
ve směru státoprávním, upoutali na poslední chvíli značnější pozornost.

Návrh dra Fořta je jedinou přesnější formulací mladočeského
federačního programu, jehož požadavky shrnul navrhovatel v patero
skupin: »I. skupina: Změny povahy konstruktivní: A. Říšská rada:
a) změna volebního řádu s odstraněním kuriátního zřízení na základě
všeobecného, rovného, pouze censem vzdělanostním obmezeného práva
hlasovacího; b) panská sněmovna (senát) záležející z delegátů zemských
sněmů, volených se zřetelem k počtu obyvatelstva. B. Zemské sněmy:
změna volebních řádů na základě práva hlasovacího, o němž každý
sněm sám si rozhodne, však s odstraněním dosavadního zastoupení
zájmového a s utvořením národnostních kurií s určitě vymezenou pravo-
mocí. Při tom bylo by lze vzíti v úvahu organické spojeni některých
korunních zemí v celky se sněmem společným (věc to, která však
nikterak není organicky nutnou, neboť ve Švýcarsku, Německu i Ame-
rice trvají a prospívají i poměrně malé vnitrostátní útvary). II. skupina:
Změny v rozvrhu zákonodárné pravomoci mezi soustátím a zeměmi:
A. V působnost říšské rady patřtež agendy: zahraniční, po případě
vše, co dnes rada říšská prostředkem delegací obstarává společně
s Uhrami, pak vojenství, dále celostátní finance a konečně komerční
záležitosti v nejširším smyslu. Při tom lze uvažovati, zda a pokud
i materiální právo civilní a trestní, po případě základy procesního
práva by celostátní pravomoci neměly připadnouti. B. Vše ostatní, co
výslovně radě říšské není vyhrazeno, připadniž zákonodárství zem-
skému. III. skupina: Změny v ústrojí správním: a) výkonná moc celo-
státní připadniž parlamentárním ministrům říšské radě zodpovědným,
výkonná moc zemská zemským správcům sněmu zodpovědným; b) po-
litická správa budiž při zavedení administrativního řízení a prohloubení
správního soudnictví tak upravena, aby zemská vláda s některými do
agend celostátních spadajicimi výjimkami pravidLMn tvuhla třetí stolici,

201

kdežto druhou stolicí byly by kraje, první pak okresy politické s do-
savadními zastupitelskými okresy, kde tyto trvají, sloučené; c) správní
služba budiž prostředkem odstranění nynějšího dualismu mezi samo-
správnými a zeměpanskými orgány vhodně unifikována tak, aby obsta-
rávána byla ve všech stolicích orgány sloučenými ze živlů autonomních
a zeměpanského úřednictva; d) úřadové soudní buďtež k tomu konci
reorganisováni, aby v sídle zemských vlád opět s některými výjimkami
zřízeny byly třetí soudní instance. IV. skupina: Změny v ústrojí finančním:
cla, nepřímé daně a finanční monopoly připadnětež pokladně celostátní,
všechny ostatní berní zdroje pak zemím. Země převezmou za to úhradu
veškerých potřeb správních. K úhradě případného schodku celostátního
přispívají země kvótou, vyměřenou na základě jejich faktického přispí-
vání dosavadního; zemím pak zůstaniž vyhrazeno, aby si na nynějším
základě berních zákonů vlastní systém finanční vybudovaly. V. sku-
pina: Vytvoření a doplnění národnostního a jazykového práva. Zásada
opravdové, pronikavé rovnoprávnosti všech zemských jazyků v do-
tyčných zemích budiž bezvýminečně provedena, při čemž k ochraně
národních menšin vhodná opatření buďtež učiněna a případné spory
ve věcech národnostních odkázány smírčímu rozhodování, za souhlasu
zúčastněných stran zákonné organisovanému.« Mladočeské požadavky
jsou tedy v celku shodný s českými požadavky formulovanými v článcích
fundamentálních. Ovšem jsou pokrokovější, že chtějí aspoň pro ústřední
sněm ( — pro zemské sněmy ne! — ) všeobecné a rovné volební právo^
a jsou více sklonny k stanovisku národnímu (připouštějí »spojení ně-
kterých korunních zemí v celky se sněmem společným «) a tím činí
průlom do federace na základech historicky daných.

Jinak v politickém vývoji domácím je zajímavé a pro budoucnost
příznačné třídění duchů na základě pokrokovém. Zájem o všeobecné
a rovné právo volební stává se zkušebním kamenem pokrokovosti.
A zkoušce nemohou se vyhnout ani Mladočeši. Ovšem promluvili
dosud, pokud se snad uchylují od všeobecného a rovného volebního
práva, velmi nejasně. Posl. dr. Viškovský na př. vyslovil se pro vše-
obecné právo volební, ale s kuriemi intelligence, hospodářských zájmů
a kurií všeobecnou. Mají být kurie jeho pouhou formou, kterou by
se umožnilo zastoupení určitých menšin, nebo mají kurie založit ne-
rovnost volební, výsady r

U mladých stran přispěl zájem o všeobecné volební právo k ostřej-
šímu vyhranění protiv ve straně radikálně pokrokové. Směr A-loise
Hajná — opravdu pokrokový a lidový — bez výhrad vyslovil se a
pracuje pro nejakutnější akci pokrokové politiky, pro zlidovění vo-
lebních řádů. Tím narazil na odpor vedení strany, jemuž je státo-
právní dogma nad život, a jež dle toho může pracovat jen pro zlido-
vění dosud nevýznamných zemských sněmů. Říšskou radu nutno prý
jen seslabovat. A poněvadž všeobecné a rovné volební právo by ji
jenom posílilo — každé zlepšení je posílením — nesmí se strana
hlásit ke své pokrokovosti, jen aby zůstala — radikálně státoprávní.

Nezměnilo-li se podstatně nic v rakouských poměrech politických,
v Uhrách jsou na nejlepší cestě k politickému uklidnění. Hr. Tisza

202

dovedl značnou část obstrukce přivést ke klidnějšímu nazírání a tak
si zabezpečit — dnes snad již na dobro — povolení státních nezbyt-
ností. Aspoň delegace mohou se sejít již 15. prosince a to s nadějí
na nejklidnější jednání. V poslanecké sněmovně uherské po několika
bouřlivých schůzích zjednán byl mír již počátkem prosince. 26. listo-
padu hr. Tisza vymohl si přijetí návrhu na dvojí schůze denně. Tím
měla být obstrukce zdolána mocí. Ale nezdařilo se. Technickou ob-
strukcí dovedli oposičníci znemožnit práci sněmovny. Vládě nezbylo
než odhodlat se k dalším ústupkům, po nichž jakožto výkupném za
obstrukci volal 30. listopadu Fr. Košut. 5. prosince byla již dohoda
mezi hr. Tiszou a uherskou stranou neodvislosti, jež byla hlavní silou
obstrukce, hotovou věcí. Nadále při obstrukci již jen zůstaly frakce
Szederkényiho a Ugronova. Ale jejich odporu se patrně vláda nebojí,
jak svědčí to, že se odhodlala zrušit bez dalšího večerní schůze (návrh
podal sám hr. Tisza). Ovšem musila vláda slíbit za odstoupení od
obstrukce rozšíření volebního práva (přibylo by as 200.000 voličů),
ustanovení existenčního, daně prostého minima, nezabavitelnost nej-
nutnějších potřeb domácnosti a prostředků výrobních, vzestupnost daní,
postoupení potravní daně obcím, zákon proti lichvě a zlevnění a uspo-
řádání drobného úvěru. Pro stranu neodvislosti je nejcennější reforma
volební, která přinese radikálním živlům uherského sněmu značné po-
sílení. Leč tím posílí i snahy po rozluce. Je tedy úspěch Tiszův jen
dočasný a vítězství Pyrrhovo. — Gg.—

Po VEŘEJNÉM HOSPODÁŘSTVÍ. Předčasné české starosti o průplav mezi Vídní a Terstem —
Státní rozpočet na rok 1904 — Výklad ministra financí — Úspory — Subvence dopravním pod-
nikům — Pokladniční hotovosti.

Tyto dni vyšel zajímavý spis.

Pan JUDr. Vincenc Wagner vydal na 100 stranách publikaci
»Hospodářská důležitost a výnosnost průplavu mezi Vídní a
Terstem «.

Spis opravdu zajímavý.

Předně svou dedikací. Pan dr. Wagner všechny své spisky,
dosud uveřejněné, věnoval osobnostem vynikajícím buď svým posta-
vením, nebo majetkem, nebo i jinak.

Byli to u dřívějších jeho publikací tuším kardinál hr. Schonborn —
arci dokud ještě žil — nejvyšší maršálek kníže Lobkowicz, místodržitel
hrabě Thun, velkoobchodník a továrník Karel Tichý, a na konec
dospěl pan dr. Wagner k panu inženýru Janu Kaftanovi, z jehož titulů
vynecháno pouze — bude bohdá opraveno v druhém vydání — kmo-
tro vství »Kaftanovy aleje* na České Kubici a nešťastné členství
v zemské radě železniční pro král. České.

Spis věnován p. Kaftanovi z vděčnosti za četné, při jiných (ne
při této) pracích laskavě poskytnuté rady.

Rozumí se, že zdvořilý autor neopomenul aspoň zase na konci
spisu poděkovati uctivě všem těm, kteří si jakkolivěk získali zásluhy
o tento spis.

203

A zase rozumí se, že nejprv poděkováno jest vysokému c. k.
ministerstvu vnitra za pět, pravím pět, doporučujících listin na ob-
chodní komory, městské a poHtické úřady, pak osmi obchodním ko-
morám a c. k. námořnímu úřadu, a potom jednotHvým osobám, podle
šarží pěkně srovnaným — nejprv úředníkům státním, pak samosprávným
a na konec soukromým, třeba že tito soukromí právě dle obsahu spisu

asi skutečně autorovi nejvíce prospěli.

Dále svým předmětem.

Je u nás, pokud se průplavů týče, mnoho ještě nerozřešených
věcí s hlediska českohospodářského.

Pochybná je doposud stavba průplavu dunajsko-vltavského. Není
určeno, půjde-li k Vídni či k Linci, není dosud jakýchkoliv spolehli-
vějších dat o budoucí jeho dopravě a výnosnosti — číslice uváděné
inž. Kaftanem v jeho brožurách, parlamentních řečích a novinářských
článcích jsou pouhé fantastické odhady, všeho skutečného podkladu
postrádající — neví se doposud, dojde-li vůbec k jeho výstavbě nebo
bude-li dokonce potřebí stavěti jej jako mezinárodní dráhu transitní.

Dokonce macešsky stará se veřejnost naše o průplav, pro nás
Čechy vlastně nejdůležitější, mezi Pardubicemi a Přerovem, průplav
jdoucí ryze českými kraji, spojující Cechy s Moravou, slučující téměř všechny
transitní výhody průplavu dunajsko-vltavského i dunajsko-oderského.

Nerozřešena je dále otázka, poškodí-li se skutečně a citelně
Praha tím, že by průplav transitní šel mimo Prahu, přes Kolín a Mělník,
a Ize-li tomu zabrániti znovu se vynořivším projektem průplavu od
Labe u Kolína k Vltavě u Prahy (Libně).

V tomto nadbytku problémů domácích, českých, obírá se pan
dr. Wagner průplavem od Vídně k Adrii, přes Semmering a Kras.

Ale nejenom se stanoviska českého, i s rakouského je spis před-
časnou fantasií.

Průplavní zákon z r. 1901 stanoví program průplavní a kanali-
sační akce pro Rakousko na plných 22 let, do konce roku 1923.
Náklad stavebního programu toho obnáší okrouhle 850 mil. K, s při-
počtením 20''/oního (zajisté minimálního) překročení zatímních nedoko-
nalých rozpočtů tudíž přes milliardu korun. Počítají-li se úroky, které
se sběhnou z kapitálů během stavby až do jejího dokončení vynalo-
žených — četné průplavy, na př. právě dunajsko-oderský, budou
míli valnější dopravu (uhelnou) teprve po úplném svém vybudování
— vzrostou vynaložené obnosy o další desítky nebo sta milionů
korun. Některé vodní dráhy nevynesou, jak očekávati lze, ani nákladů,
které budou spojeny s jich udržováním a s provozováním zařízení prů-
plavních (plavidel, zdvihadel).

Poplatnictvo bude tedy, až vodocestný program z r. 1901 bude,
proveden, úpěti pod břemenem 45 millionů korun ročních výdajů na
zúročení a umořování milliardy, jež na vodní dráhy bude vynaložena.

To již podle zákona.

204

Vládní program stavební pro období 1904 — 1912 zůstavil vzhledem
k nedostatečnosti finančních prostředků, parlamentem na celou veliko-
lepou vodocestnou akci povolených — také doklad prozíravosti,
s kterou byl zákon sděláván — projekty nejobtížnější a nejnákladnější
na druhé stavební období 1913 — 1923, ve kterém nemohou býti absolutně
ani provedeny, jak finančně — protože by se musilo rok co rok vydati
na stavby tyto přes 60 millionů korun, tak technicky — protože
ani nelze prací vodostavebních u nás za 60 millionů korun ročně
provésti.

Nikdo neuvěří, že by na př. plavební průplav od Prahy k Vídni
či k Linci (s obtížným splavněním střední Vltavy) mohl býti hotov
za 11 let a že by v téže době byl zbudován zcela nový průplav od Par-
dubic k Přerovu, splavněno skoro celé Labe střední, dokončen průplav
oderský a zbudovány vodní dráhy haličské.

Stavební program vládní rozšiřuje tedy skrytě dobu provedení
staveb vodních, zákonem z r. 1901 nařízených, na nejméně 25 a snad
30 i více let.

Pan dr. Wagner klade zuboženému státu rakouskému za úkol
novou vodní dráhu od Vídně k Terstu o přibližném stavebním nákladu
nových 560 millionů korun.

Spis je dále zajímavý svým stanoviskem.

Pan dr. Wagner ochránil svoji publikaci před vlasteneckou po-
licií, ať již by vycházela odkudkoliv, tím, že jí vočkoval dedikaci panu
Kaftanovi, zcela nepochybnému vlastenci v duchu všech orgánů našich
stran vládnoucích.

Nebýt této dedikace, který vlastenecký žurnál by klidně snesl,
aby se v české monografii kladl výlučný důraz na prospěchy » našich (!)
zemí východoalpských«, staral se o vystěhovalectví z dolního Kraňska

— zatím co nám vystěhovávají se ročně desetitisíce ze samého středu
naší vlasti a co my naplňujeme Vídeň i báňské okresy severočeské —
pečoval o levný dovoz surovin a zejm. uhlí pro průmysl dolnorakouský,
a chtěl povýšiti Vídeň na překladiště všeho zboží, které se ubírá ze
severních zemí do Levanty.

Tento zřetel k východoalpským německým zemím — část slo-
vinské Krajiny přece nepadá na váhu proti ostatní převážné většině
německých krajů, jimiž by průplav probíhal — a k Vídni jako stře-
disku i pro vodní komunikace vine se jako červená nit celou knihou

— vždyť přece pro naše české prospěchy není tu nic, naprosto nic.

Ale to nepovážil p. dr, Wagner, jak veliké procento bychom
nesli z nákladů vynaložených na tuto novou vodní trať a jak teprv
nepatrným by byl náš podíl na celkové vodocestné sítě v Rakousku.

Spis je zajímavý dále svými chybami a nepřesnostmi v jednot-
livostech.

Hned ve věnování (str. 5.) neprávem se dí, že v zasedání panské
sněmovny r. 1901 »poprvé uvažována byla* otázka, zřízení průplavu
mezi Vídní a Terstem, kdežto na str. 40 sám autor doznává, že již

2Uo

před 140 lety byla Marie Terezie o nutnosti tohoto průplavu pře-
svědčena.

V pravdě navrhoval průplavni spojení Dunaje s Adrií již za
Josefa I. Hollandan Lothar Vogemonte za Marie Terezie pak bylo prů-
plavni nadšení v Rakousku tak mohutné, že dle plánů Le Maireových
měla Vídeň býti spojena se všemi moři Evropy: nejen s Adrií, ale
i skrze Halič s mořem Černým, skrze průplav od Dunaje k Vltavě
a od Ohře k Nábě a Pegnici v Bavorsku s Mohanem a Rýnem a tím
s mořem severním atd. Průplavy měly býti i mezi Innem a Adiží,
mezi Terstem a Prahou atd.

Arci sváděl tehdy příklad Pruska, Francie a Ruska k tomu, že
přehlíženy úplně rozdíly geografické a obtíže technické. Zapomíná se
nyní též na to, že tehdejší průplavy byly pravidlem zařizovány pro
lodě daleko a nepoměrně menší, nežli jakých nyní na řekách se užívá,
kdežto způsob překonávání výškových rozdílů byl v principu (komory)
týž jako nyní.

A zapomíná se konečně, že tehdy bylo i silnic málo a že s vod-
ními drahami nekonkurovaly — železnice.

Ale ani v novější době neušetřilo nás vodní nadšení od projektu
terstského průplavu.

Málo seriosní Gunesch v roce 1900 poukazoval k tomu, že
stavbou severních průplavů vycvičí se inženýři a získají pomůcky ke
zvedání lodí, které umožní potom provésti nekonečně obtížnější úlohu
vodního spojení říše s Terstem. A již v květnu 1897 průmyslník
Richard Lieben mluvil o tomto spojeni, ale daleko střízlivěji, jako
o velice nehotovém projektu budoucnosti, který podává technice
tak mohutná rozvodí, jaká nebyla ještě překonána, a předpokládá jak
pokročilejší techniku zdvihadel v praxi i theorii, tak nižší míru úro-
kovou, která by umožňovala státu přejímati břemena, jež by bylo lze
splatiti teprv znenáhla zvýšenou hospodářskou prosperitou, t. j. přímo
vlastně nikdy.

Máme my to odvahu v Rakousku! Prusko se svými sty millionů

čistého výnosu státních železnic rozpakuje se povoliti vládě 389 mil-

honů (dle původní předlohy jen 260 mil.) marek. My povolili jsme

z kapes našeho poplatnictva jednu milliardu korun a již se nám hlásá

potřeba povoliti hodně více nežli půl milliardy další . . .

Nesprávno je dále, mluví-li se ve spise, že Rakousko má nyní
pouze nejnutnější tratě železniční « (str. 27.), že Německo » hodlá
provésti stavbu průplavu mezi Rýnem, Vezerou a Labem (str. 26,
když přece předloha pruské vlády byla sněmem pruským již
dvakrát zamítnuta), že přístav terstský byl od čtyř set let předmětem péče
a nadějí všech mocnářů rakouských* (str. 33, když vetší přece péče Ra-
kouska o námořní plavbu počíná teprv Karlem VI. z počátku století 18.),
a j. omyly historické.

Docela nesprávné jsou vývody, že se levnými vodními sazbami
■dopravními průmysl decentralisuje po celé zemi — právě vodní dráhy
působí tím, že nedají se rozčleniti tak jako železnice, centralisticky,

206

naprosto již nelze vážně bráti fantastické výpočty autorovy, jimiž
vypočítává transporty, které by prý připadly nové vodní dráze, sazby
dopravní, které by prý na ni platiti mohly, možnost soutěže s do-
pravou námořní atd. Statististické číslice o zboží, které se nyní do-
váží a vyváží přes Terst nebo přes Hamburk a Brémy, nebo z některých
evropských států (Nizozemska, Portugal, Ruska, Rumunska, Francie,
Belgie, Španěl, ftalie) a které prý se bude moci příště dovážeti přes
Terst a po projektovaném průplave, jsou bezcenné, a byly podobné
výkazy budoucích dopravních kvant již dosti zkompromitovány u že-
leznic.

Autor nic nepočítá ani s délkou doby plavební, ani s průtahy
při onom množství komor, které by na průplave musily býti zřízeny,
ani s dloubou dobou zámrzu, po kterou plavba je vyloučena a která
spadá právě do měsíců nadprůměrné dopravy, ani s poplatky průplav-
ními, ani se správným faktem, že na př, vedle uhlí jdoucího po Labi
i Rýně jdou celé vlaky uhelné po železnicích druhdy skoro souběžně
s cestou vodní atd. atd.

Studii jeho lze bráti ještě daleko méně vážně, nežli pověstnou
brožuru Schlesingrovu o průplave dunajsko-vltavském.

Ani o tom se nezmíníme, že autor pYo statistiku dopravy vodní
i železniční i pro své údaje o stavu vodních projektů užívá pramenů
již zastaralých a předstižených, i že příležitostné zprávy o průmyslových
a obchodních poměrech svědčí o nedostatku potřebné průpravy

theoretické.

Spisovatel libuje si také v nesprávném nářku, jakoby náš malý
pokrok hospodářský v Rakousku byl zaviněn v první řadě nedostatkem
vodních drah vnitrozemských. Co vadí průmyslové činnosti u nás —
a naříkáme-li na naši hospodářskou opozdilost, myslíme tím především
nedostatečnost průmyslového ruchu — není jen nemožnost levné vnitro-
zemské vodní dopravy, nýbrž více zastrašování kapitálu fiskalismem,
zdržování vývoje velkozávodů, bez nichž není exportu, reakční po-
litika a příliš byrokratická (v tom špatném smyslu byrokracie) správa
živnostenská.

Není také zaviněno jen naší hospodářskou opozdilostí, nemáme-li
dosud průplavů. Kdyby geografické poměry u nás byly průplavům
příznivější, byli bychom dostali průplavy, snad o něco později nežli
Anglie, Francie, Prusko, ale zcela jistě již v období merkantilismu, za
Marie Terezie nebo Josefa II., tak jako se u nás neváhalo s budováním
železnic, i státních, již v létech čtyřicátých a padesátých.

Vždyť přece i dnes ještě některé projekty průplavní závisejí na
tom, podaří-li se technice rozřešiti uspokojivé otázku překonávání
takových rozdílů výškových, jakým není příkladů na průplavech ce-
lého světa.

Průplavy naše musejí tedy překonávati takové obtíže přírodní,
jako žádné jiné dosud. Budou tedy dražší i stavbou, i plavba po nich
bude poměrně zdlouhavější a nákladnější. Nemají-li tedy ona sta mil-
lionů na průplavy býti věnována úplně a fonds perdu, budou poplatky

20(

na nich a tím i sazby plavební nutně vyšší nežli na rovinných prů-
plavech německých.

A potom mluvilo se tolik o povznesení exportu atd.! Dočká se
však dnešní generace kupecká a průmyslnická vůbec toho, aby poží-
vala výhod vodních cest? Kdy až bude u nás docíleno vodního spo-
jení Dunaje s Labem nebo Odrou ? Do roku 1923 jistě ne — a víme
dnes, jaké budou po čtvrtstoletí poměry tržební politiky, techniky,
průmyslu, zemědělství ?

Kdo tedy získá vodními stavbami ? Jen jisté odbory, zejména
stavební a strojnické, ostatní musí se spokojiti nejistou nadějí na bu-
doucnost.

A zatím — nezměníme-li se my sami a ostatní příčiny naší
opozdilosti hospodářské — bude nás cizina předstihovati vždy více
a více.

Proto tvrdíme, že první prospěch a zisk mají z průplavů kraje,
jimiž jsou vedeny, proto naléháme na to, aby co nejvíce jich šlo naším
územím. Starati se o průplavy na prospěch německých zemí alpských

napadlo u nás teprve panu dru Wagnerovi.

* *
*

Výtěžek spisu věnován jest krájím, poslední živelní katastrofou
v Cechách postiženým,

A to jest jedinou jeho předností.

* *

Finanční ministr předložil státní rozpočet na rok 1904. Výdaje
obnášejí 173477 mil. K, úhrada 1737-51 mil. K, výdaje o 454 mil.,
příjmy o 6*86 mil. K větší, nežli v roce 1903. Na letošek činil roz-
počtený přebytek 042 mil. korun, na rok 1904 činí přebytek 2*74
mil. korun.

Tedy zdánlivě rozpočet příznivý. Ví se sice, že výška rozpo-
čtových přebytků, kolísající kolem zlomků millionových, při obratu
obnášejícím na 3 a půl miliardy korun, nic neznamená a že všechno
potom záleží na skutečném výsledku finančním, který se u nás již od
desítiletí vždycky ukazoval daleko příznivějším, nežli bylo ropočteno.

Avšak základním pravidlem rozpočtu jest, aby řádné výdaje, t. j.
výdaje každoročně se opakující, byly uhrazeny též pravidelnými zdroji
příjmovými. Musí-li se k docílení rovnováhy v rozpočtu vřaďovati
příjmy zcela mimořádné, je tu vlastně zakrytý schodek, protože příjmy
takové se neopakují a finanční hospodářství státu závisí na tom, po-
skytne-li šťastná náhoda v budoucím roce opět nového druhu příjmy
mimořádné.

A v tom směru je rozpočet novým znamením neutěšených po-
měrů Rakouska.

Obsahujeť hned několik vydatných položek rázu zcela mimořád-
ného nebo dokonce nahodilého. Jest v něm především zařaděna po-
ložka 9 mil. korun z pensijního fondu venkovských poštovních zřízenců,
který je následkem pensijního zaopatření těchto zřízenců zrušen, ačkoliv
stát pense jejich ponese a tedy kapitál k jich úhradě měl býti vlastně
zachován, dále se v rozpočtu počítá s výtěžkem umořovací renty asi

L^OŠ

26 mil. K, ačkoliv parlamentní schválení její zajištěno není, i ačkoliv mají
příjmy stačiti k řádnému umořování dluhů, a věc se má tedy tak,
jakoby dlužník v záložně na úhradu splátek činil nové dluhy; konečně
odpadla ve vydáních položka 13 8 mil. korun na cukerní prémie, zatím
co cukerní daň nebyla, jak jinde se stalo, snížena.

To vše jsou zcela mimořádné položky, při kterých nelze mluviti
o přebytku.

V rozpočtu na rok 1903 byl v položkách příjmů zařazen min-
covní zisk 13 mil. K; odpočítáme-li tuto položku, končí rok 1903
nikoliv rozpočteným přebytkem 400.000 korun, nýbrž deficitem.

Roku 1902 vykázán byl přebytek v obnosu 12,267.000 korun,
který však povstal tím, že do roku 1902 bylo z let předešlých pře-
neseno přes 15 mil. korun úvěrového zbytku. Je zajímavo, že v tom
smyslu kritisuje státní rozpočet i řeč ministra Korbra svým hladkým
tónem, ale věcně dosti ostře sám týdenní orgán Rakousko- uherské
banky — jakoby p. Biliňskému na pp. Korbrovi i Bohmovi již celkem
málo záleželo. Článek popírá sice, že náš rozpočet byl v uvedených
třech letech zatížen skutečným deficitem, neboť pokud prý výdaje
kryjí se prostředky, byť i mimořádnými, a příjmy jen jednou se na-
skytujícími, potud jest to sice deficit budžetní, ale nikoliv vlastní de-
ficit účetní.

Ministr financí vyslovil naději, že vrchol hospodářské depresse
jest již překonán a že nastává obrat k lepšímu; předložený rozpočet
je prý posledním, na nějž hodí se název rozpočtu depresse. Avšak ne-
pomůže-li mu prý politika, nepomohou mu ani nejlepší jeho plány.
Nová nejistota ve vztazích obou států monarchie řečí Korberovou vy-
volaná prý spůsobí i pokračování hospodářské nejistoty.

Vratkost rozpočtu jest zvýšena letošní živelní katastrofou. Vláda
jakoby málo počítala s pravděpodobným značně menším příjmem na
daních, zvláště na dani pozemkové a na dani z výdělku, a to mělo
býti znatelným již v rozpočtu na rok 1904.

A i tohoto výsledku bylo dosaženo tím, že nové nebo zvýšené
výdaje obmezeny byly na míru nejskrovnější, jen aby se zachovala
rovnováha v rozpočtu. V létech minulých stoupaly výdaje druhdy
o 60—70 millionů korun ročně. V roce 1898 činily výdaje 1.5202 mil.
korun, v roce 1899 1.538 mil., v roce 1900 již 1.605 millionů, tedy
o 67 millionů více, v roce 1901 opět 1.6668 mil., tedy stouply
o nových 61 mil., v roce 1902 činily 1.715-3 mil. korun, tedy více
o dalších 48 mil. korun, kdežto na rok letošní rozpočteno pouze
1.730-2 a na rok 1904 dokonce jen 1.734-7 mil. korun.

Rozumí se, že výdaje roků 1904 nezvýší se pouze o 4 milliony,
vyplývající ze dvou čísel posléz uvedených; bylyť ušetřeny ještě
další značné obnosy odpadnutím cukerních prémií (13-8 mil. K) a
konversí renty (7*2 mil., tedy úhrnem 21 mil. korun), ale i toto sku-
tečné zvýšení výdajů je přece menší, nežli bylo v letech předchozích,
a pak letos zvýšeny jsou na druhé straně i výdaje na zúrokování zvý-
šeného dluhu státního.

209

A kdo pohltí i toto zvýšení ? Dluhy, vojsko, vnitřní správa.
Obmezování všech ostatních výdajů státních znamená obmezování a od-
kládání kulturních, sociálních a hospodářských požadavků, znamená
zastávku na dráze pokroku, znamená tíseň průmyslových odvětví a
jejich dělnictva, tíseň dopravní atd. Nebude se zkrátka dělati nic,
\ čemu není vláda již zákony investičním a vodním z roku 1901

zavázána.

A jak jinak, když příjmy nejeví rovněž potřebné expansi vnosti.
V průměru let 1890 — 1900 obnášel pravidelný roční přírost státních
příjmů s vyloučením změn^ novým finančním zákonodárstvím způso-
bených, na 26 mil. K. Hospodářská tíseň posledních let však značně
stlačila tento přírůstek. Roku 1900 činil sice ještě 24 mil. K, ale již
r. 1901 místo vzrůstu objevil se schodek 11 milionů, r. 1902 naproti
roku předchozímu přírostek toliko 5 — 6 mil. K, na rok 1904 počítá
se s přírůstkem 11 — 12 mil. korun.

U přímých daní činí zvýšení celkem 7'3 mil. K, z čehož připadá
3 48 mil. K na daň domovní a 288 mil. K na osobní daň z příjmů,
jejíž výnos rozpočten obnosem 52 16 mil. korun (z toho v Dolních
Rakousích na 23-86 mil., v Čechách 10*8 mil., Haliči 3 7, Moravé
36 mil. korun). Daň z podniků veřejně účtujících je rozpočtena stejným*
obnosem (51 5 mil. korun, v roce 1901 vynesla akciová daň 56-38^
mil. korun) jako na rok 1903, ačkoliv výkaz daní za první tři čtvrt-
letí letošního roku ukazuje pozoruhodný úbytek daně akciových spo-
lečností Vláda omlouvá tuto stejnou číslici tím, že příštího roku od-
padnou jisté, letos zvlášť značné odpisy, k nimž byla finanční správa
nucena nálezy správního soudu, zvláště u železnic, a že přibyly pod-
niky nové. U daní nepřímých počítá vláda vedle zvýšení výnosu dané
cukerní o 6 a půl mil. korun s menším výtěžkem daně z kořalky,,
piva a tabáku. Rovněž kolky a poplatky jsou preliminovány jen o 2 mil.
výše. Daň z jízdních lístků v r. 1903 poprvé 15 mil. K v rozpočet;
pojata v novém rozpočtu nezměněna. Podíl státu na zisku Rakousko-
uherské banky v rozpočet nebyl pojat, ačkoliv letos výtěžky banky
proti loňsku se zlepšily. Čistý výnos c. k. státních drah rozpočten
obnosem 5808 mil. korun, státní dráhy naše vynášejí pouhých 2'07
procenta, doplácíme na ně ročně 66 mil. korun. Celkem obnáší faktický

přírůstek rozpočtených příjmů na rok 1904 jenom 6 mil. K.

Značné milliony pohlcují subvence státní soukromým podnikům;
dopravním.

T. zv. rakouský Lloyd, který tak převýborně slouží vývozním
zájmům rakouským, pohlcuje ročně přes 85 mil. korun, a sice 58-
millionů t. zv. mílových subvencí (za povinné vykonané plavby), 1'9 mil.
korun náhradou za placené poplatky v průplavu suezském a 0*8 mil. K
za plavbu do východní Afriky. Dunajská paroplavební společnost na
podporu uherských zájmů 12 mil. korun. Naše výtečné soukromé
dráhy berou od státu a sice nám velepříznivá dráha severozápadní
a jihoseveroněmecká spojovací celkem 265 mil., státní dráha 1'6 mil.,,

NAŠE DOBA. R. XI., č. 3. 1903. 20. prosince. 14

210

místní dráhy (garanční příspěvky) 3*54 mil. korun. Vídeňská městská

dráha bude dle státního rozpočtu končiti v roce 1904 dokonce pro-

vozovacím schodkem 0*94 mil. korun, který ze sedmi osmin připadá

na účet státu — dráha tedy nevynáší ani svých běžných výdajů pro-

vozovacích, tím méně zúročení a umořování obrovského kapitálu zaři-

zovacího. Býti tato dráha v Praze, to by bylo v německých časopisech

denně zpráv o nenasytných českých kapsách, do kterých plynou těžce

vydělané peníze poplatnictva!

Pokladniční hotovosti státní obnášely koncem r. 1901 544 93
mil. korun. Loni přibyl k nim přebytek pokladniční 1224 mil.,
58'56 mil. výnosu půjčky investiční, 138 mil. jako podíl státu ze zisku
na vydání renty investiční, za to vydáno na investice 66-7 mil, na
houfnice 15*1 mil., na telefonní sít 056 mil. korun, tak že zbylo

534-8 mil. K. s.

ZEMĚDĚLSKÉ, OBCHODNÍ A PRŮMYSLOVÉ. Národohospodářská genesis nejmladší americké
republiky — Konkrétní pokus o reformu státních úřadů správních - Potřeba pronikavé opravy
zákona o výdělkových a hospodářských společenstvech z r. 1873 — Čelnější vady zmíněného spo-
lečenstevního zákona a návrhy opravné.

Založení samostatné republiky Panamy jest ryze moderní pří-
hodou světohospodářskou, ze kteréž bychom se mohli mnohému při-
učiti, kdybychom nebyli ztratili smysl pro všechno, co netýče se naší
domácí batrachomyomachie. Nejnovější americká republika vznikla
z příčin národohospodářských, byla, vnikneme-li ke kořenu události, za-
ložena akciovou společností, jest výplodem shluku hospodářských zájmů.
Akciová společnost Francouzi k výstavbě kanálu panamského založená
finančně se stroskotala, jak až příliš dobře známo z panamské aféry
francouzské. Svého času zasazovaly se Spojené státy severoamerické
za výstavbu průplavu Nicaraguaského. Tento projekt potírali interessenti
velkých pacifických železničních linií, poněvadž by byl průplav jmeno-
vaný téměř bezprostředně s nimi soutěžil. Železniční interesenti byli
proti průplavům vůbec, kdyby však nebylo vyhnutí, spíše by byli při-
pustili jižnější průplav panamský, kterýž by s nimi bezprostředně ne-
soutěžil. Hospodářská politika Spojených států severoamerických usilo-
vala o průplav, a poněvadž i nejsmělejší a nejvelkolepější myšlenky
někdy činiti musí kompromissy se skutečnými poměry a rozpory zájmů,
přiklonila se k projektu, jenž nebyl tak prudce mocnou skupinou že-
lezničních interessentů potírán. Průplav panamský stal se tužbou vlád
Spojených států, a činorodí Amerikáni přikročili ihned k provádění
smělého plánu, spojiti dva oceány, dva světy.

Stroskotaná akciová společnost pro výstavbu průplavu panamského
v likvidaci, aby zachránila co zachrániti se dalo, prodala vládě Spo-
jených států všecko: Svá nabytá práva, svůj fundus instructus, vyko-
nané práce, vykoupené již pozemky, a to ovšem za cenu, kterouž si
Spojené státy s více či méně slušným ohledem na akcionáře diktovaly.
Nyní šlo jen o to, aby republika columbijská, jejíž územím průplav
probíhal, svolila k přenesení koncesse na vládu Spojených států. Vlády

211

obou republik se dohodly na smlouvě, kteráž volnost výstavby prů-
plavu panamského zajišťovala a průplav severoamerické ochraně svěřo-
vala. Leč kongress v Bogoté zavrhl značnou většinou smlouvu vládou
Columbie uzavřenou a smělý plán Spojených států zdál se býti zmařen.
Smlouva nemohla býti ratifikována. Členové kongressu byli pomlouváni,
že byli uplaceni od pacifických drah železných, kteréž nasadily tu po-
slední páky proti průplavům.

* *

Unii severoamerickou nepřivedlo usnesení kongressu v Bogotě do
rozpaků. Nepovolí-li Columbia, povolí někdo jiný. Columbia jest repu-
blikou foederativní, skládající se z jednotlivých »dipartimentos«,
a jedním takovým »dipartimento« jest, vlastně byla Panama. Uzemí as tak
veliké jako Halič s obyvatelstvem ještě nepočetnějším. Panama pojednou
pocítila » nesnesitelné tyranské jho<í Columbie a nekrvavou, neviňoučkou
vzpourou prohlásila se za samostatnou, neodvislou republiku. Severní
Amerika bleskurychle uznala »neodvislost« Panamy a — vyslala své
válečné lodi do okolních vod.

Nic nevadilo, že před 42 lety bojován byl krvavý boj proti
jižním státům, kteréž se chtěly vlastizrádně odtrhnouti od veliké re-
publiky. Co bylo jižním státům krvavě zmařeno, bylo u Panamy uznáno
přirozeným právem. A Panama neopomene vděčně uzavříti průplavní
smlouvu, jaké si bude Unie přáti, průplav bude svěřen ochraně severní
Ameriky, akcionáři průplavní společnosti panamské rozdělí mezi sebe
kupní cenu s hrdým vědomím, že založili nejmladší americkou repu-
bliku. Snad krásné to vědomí zahojí poněkud i utrpěné ztráty. O » právo*
Panamy na státní neodvislost nikdo se již neodváží příti. Neměla
» práva historického « a o jejím » právu přirozeném « velice dlužno po-
chybovati již se zřetelem k důsledkům, ke kterým by vedlo. Měla
však za sebou hospodářské mocnosti, kteréž její samostatnosti potře-
bovaly jako soli. Proto se jí dostalo »neodvislosti«, kterouž by jí byl
jinak nikdo na širém světě nepřiznal. Jen to, co veřejnou mocí jest
uplatněno, jest právem, platným právem, vše ostatní jest pouhým více
neb méně malomocným nárokem, nechť se opatří epithety sebe krá-
snějšími. Aby Columbia nevděčného odpadlíka přiměla k poslušnosti
a k návratu do lůna státu mateřského, nelze si mysliti, neboť k uplat-
nění podobného záměru chybí Columbii jen tři maličkosti: Válečné
loďstvo, vojsko a peníze, Jinak by nepostrádala k provední svého
záměru již ničeho a zvláště práva historického má přímo nadbytek.
O přispění ostatních republik jihoamerických nelze vážně mluviti.

Jim chybí rovněž takměř úplně řečené tři maličkosti až na Chili,
kdež však není o věc vážnějšího zájmu. Ostatně nežijí jihoamerické
republiky nikterak v přátelském sousedství. Evropa pak se do věci
nevmísí. S Anglií se Amerika tiše dělí o panství světové, Německo ne-
zakročí, a Francie se spokojí s novou zkušeností. Francouzi podnítili
a postavili průplav suezský, podnítili průplav panamský, oba průplavy
však upadly do moci Angličanů. Toť osud národa, jenž tolikráte již
a s nespočtenými obětmi dal signál k světodějným pokrokům kulturním.

14*

2V2

Genese nejmladší americké republiky jasně ukazuje nové státo-
tvorné činitele, rozhodující mocnosti na zápasišti světovém. Zjednání
moci, a kde to není možno, alespoň účast na moci hospodářské a veřejné,.
toť konečnou raisonou veškeré politiky, a ne státoprávní formulky.

* *

O reformě správních úřadů mnoho se od několika let mluví a
píše. Vydatný podnět k reformě dala anketa průmyslová, pořádaná
v r. 1898 obchodní a živnostenskou komorou pražskou; na základě
jednání ankety komora pak podala četné návrhy na radikální reformu
státní administrativy se zřetelem na potřeby obchodu a průmyslu.
Prvým výsledkem těchto kroků byly známé výnosy politickým úřadům,
kteréž zejména hleděly usnadniti povolování provozováren živnostenských.

Volání po reformě státní služby správní od doby té již neutuchlo,
aniž by však mělo dalších značnějších positivních výsledků.

Teprve v poslední době učinil dolnorakouský místodržitel hrabě
Kielmansegg záslužný náběh k odstranění některých výstřelků ztrnu-
lého byrokratismu. Započal na poli mu nejpřístupnějším, na poli
vnitřních oprav kancelářských, kteréž však nejsou nikterak beze šir-
šího zájmu. Již po delší dobu jsou v 7 odděleních dolnorakouského
místodržitelství a u dvou politických úřadů I. stolice zavedeny jisté
reformy, kteréž podrobeny jsou zevrubnému studiu se strany některých
jiných zemských vlád, vídeňského magistrátu a dolnorakouského zem-
ského výboru, Ide tu patrně o konkrétní náběh k reformám dalším,
o vyhovění skutečné potřebě. Třebas se jednalo jen o formality^
správněji o odstranění nebo zjednodušení formalit, přece jde o věc
dosti závažnou, jejíž konečným účelem jest zjednodušení služby, od-
stranění zbytečného psaní, rychlé vyřizování, zjednání přehledu o běhu
aktu, usnadnění informací, urychlení vyřízení, úspora času i sil, pře-
snější kontrola. Východiskem reformy jest decentralisace podacího
protokolu a registratury.

Jednotlivým departementům dostane se oddělených podacích pro-
tokolů a registratur. Prvým úspěchem tohoto zařízení bude, že každý
spis ihned se dostane tam, kam patří. Po zápisu do nového rejstříku,
kdež se poznamenává každá cesta spisu, odvede se krátkou cestou
konceptnímu úředníku příslušnému. Spis lze úředníku ihned, nejedná-li
se o speciální referáty, vyříditi a vyřízení na spise samém bezpro-
středně zaznamenati, aniž by musil prve koncipovati zprávu (pověstné
»Berichty<í) a aniž by zpráva musila prodělati celou doposud přede-
psanou proceduru. Spis nenaroste pomocí »zpráv« na objemný balík
a docílí se tak nejen úspora času a psaní, nýbrž i lepší přehled pro
approbujícího představeného nebo vyšší instanci. Běžnou agendu
bude lze takto vesměs beze zpráv bezprostředně na spisu samém vy-
řizovati. Od decentralisace podacího protokolu a registratury slibuje si
místodržitel další výhody, že strany obdrží ihned na příslušném místě
zprávu o svých záležitostech, že chef oddělení zjedná si rychle jasný
názor o věci a tak i možnost lepší věcné kontroly, posléze, že zne-
možní se » založení « aktu. Po našem soudu bude ovšem míti rozdělení
protokolu a registratury také své, ač do značné míry odstranitelné po-

213

tíže, zvláště bude-li se jednati o spisy v pravomoc několika departe-
mentů spadající. Posléze bylo odstraněno k docílení dalšího zjedno-
dušení t. zv. rubrum. Všechny pomůcky aktu se strojem prošijí. Ve-
likolepou reforma dolnorakouským místodržitelem inaugurovaná právě
není, leč ve státě byrokraticko- absolutistickém, se silným nádechem
klerikálním, v jakém fakticky prese všechnu formu jakés takés ústav-
nosti žijeme, nutno skromně s povděkem uvítati všechno, co čelí v dů-
sledcích k zmodernisování správy veřejné. Snad pokus dolnorakouského
místodržitelství nezůstane bez dalších důsledků.

*
Náš zákon ze dne 9. dubna 1873 č 70. ř. z. o výdělkových a
hospodářských společenstvech nejen že rychle zastaral, nýbrž byl již
od vzniku svého dosti chatrnou napodobeninou německého zákona
z r. 1868. V Německu zatím staly se v r. 1889 a 1896 podstatné
reformy, kteréž přizpůsobily právní předpisy novodobé potřebě. Náš
zákon však zůstal nezměněn na velkou újmu hospodářského života
a zdravého vývoje družstevnictví. Pouze jediné vadě zákona z r. 1873
jenž nezná povinné revise, odpomoženo zákonem ze dne 10. června
1903 č. 133 ř. z,, jímž bylo výdélkovým a hospodářským společenstvům
uloženo podrobiti svá zařízení a své obchodování ve všech odvětvích
správy alespoň každého druhého roku prozkoumání znalcem revisorem,
ke společenstvu nepřináležejícím. Jest to sice dobrý příštipek, jehož
nutnost uznala četná družstva již dávno, podrobujíce se dobrovolně
revisi svého svazu neb orgánů veřejných, pro reformu zákona z roku
1873 znamená však pramálo. Důležitost reformy vysvitne tím jasněji,
uvážíme-li, že přes závažné vady zákona počet družstev za dobu 29 let
se zpateronásobnil.

V době vydání zákona o výdělkových a hospodářských spole-
čenstvech stávalo 1555 družstev, koncem roku 1900 však 7596, a to
5087 záložen, 754 spolků konsumních, 1755 ostatních. Z posledních
přístupných podrobných statistických dat z konce r. 1899 jest zřejmo,
že rakouská svépomocná společenstva čítala 1^/2 milí. členůa 1394'3 milí.
korun passiv, kteráž představují provozovací kapitál společenstev; z cel-
kového obnosu 13943 milí. korun připadá na záložny 1311.3 milí.
korun, na konsumní spolky 19*5 milí. K, na ostatní společenstva 63'5 milí. K.
Již nynější rozvoj družstevnictví zasluhuje tedy plnou měrou péče zá-
konodárných činitelů, nehledě ani k tomu, že neklamou-li všechny
známky vývojové tendence dnešního hospodářského života, bude tvořivá
síla tkvící v principu svépomocného sdružování hráti v budoucnosti
nejvýznačnější úlohu. Vláda podala svého času osnovu nového zákona,
a také říšští poslanci Merunowicz a JUDr. Licht pokusili se o po-
drobné návrhy, kteréž se dle posudku říšského poslance Wrabtze,
jenž nepostrádá humoru, v celku zakládají na osnově vládní s tím
rozdílem, že Merunowicz přejal do svého návrhu veškerá vadná
ustanovení vládní osnovy, kdežto se Licht toliko s převzetím ně^
kterých uspokojil.

214

Při reformě družstevnictví bude zajisté hlavně potřebí říditi se
zkušenostmi v družstevnictví posud nabytými. A tu třeba nejprve od-
straniti nejasnost a nedostatečnost zákona, zlozvyky a výstřelky ve
společenstvech samotných, zneužívání formy společenstevní těmi, pro
něž určena není (velkopodnikáním), nesprávné pojímání společenstevní
činnosti se strany úřadů státních. Pokud ide o opravu zákona samého,
dotkneme se pouze letmo některých čelných vad.

V zákoně jest tak nedokonale postaráno o revisi, že ani instituce
dozorčích rad společenstevních, ostatně v dnešním svém způsobu dosti
efemerní, není obligatorní, na tož pak revise se strany činitelů třetích.
Teprve revisním zákonem ze dne 10. června 1903 byla tu zjednána
náprava. Tím ovšem ani z daleka nebyly vyplněny veškery mezery.
Nový zákon měl by dále obsahovati: Ustanovení k ochraně členů a
věřitelů, ustanovení o minimálním počtu členů, předpisy ohledně za-
jištění práva hlasovacího, ohledně způsobu stanovení hranice zadlužení
(již ovšem nelze generelně stanoviti v zákoně samém), reorganisaci instituce
rady dozorčí a ovšem povinnost revise. Zvláště citelnou vadou platného
zákona jest okolnost, že rejstříky členské nejsou vedeny také u soudu.

V zákoně jest sice ustanoveno, že v sídle společenstva má se
vésti rejstřík, do kterého se zapisuje jméno, příjmení a stav (nikoliv
nezbytně sídlo!) každého člena, den vstoupení a vystoupení, počet
podílů, jakož i výpověď podílů, a že nesplnění tohoto předpisu trestá
se pokutami až do 200 K, a jestliže se vědomě staly falešné zápisy
do rejstříku, má toto vědomé falšování rejstříku býti trestáno jako
přečin vězením až do 3 měsíců, leč v praxi provádění řečeného před-
pisu pokulhává, jak každý téměř konkurs záloženský dokazuje. Rejstříky
vedou se často nedbale, což ovšem má pro členy osudné mnohdy
následky, zvláště jde-li o družstva s ručením neobmezeným. Leckdy
není výpověď členská zapsána do rejstříku a sotva komu napadne, aby
zápis výpovědi do rejstříku, resp. výmaz svůj z rejstříku členů kon-
troloval. Kdo jest v rejstříku v době ohlášení konkursu zapsán jako
člen, ručí věřitelům způsobem v zákoně a ve stanovách předepsaným,
při společenstvech s ručením obmezeným tedy alespoň dvojnásobným
obnosem podílu členského, při společenstvech s ručením neobmezeným
celým jměním. Odtud pak vznikají četné processy o členství, a mnohý
přes noc stane se žebrákem jedině následkem nedbalého vedení rejstříku
členského. Kdyby bylo došlo ke konkursu svatováclavské záložny,
k němuž ovšem dle zákona dojíti mělo, byl by se následek nedbalého
vedení rejstříku objevil v osvětlení v pravdě hrozném, protože po-
věstná záložna tato jest jak známo společenstvem s ručením neobme-
zeným. Ovšem na druhé straně bylo by potřebí, aby soudy staly se
přístupnějšími a netkvěly na formální přesnosti tarň, kde věc jest ne-
pochybně správnou. Také by bylo nutno všeliké oznamování zápisů
do soudního rejstříku členův sprostiti kolkův a poplatků. Dlužno také
uvážiti, zdali by spíše nemělo býti uloženo vedení rejstříků členských
obchodním a živnostenským komorám na místě soudům. Rozhodně jest
však zabezpečení řádného vedení rejstříků členských kardinálním po-

215

žadavkem, kterýž nutno při reformě zákona ze dne 9. dubna 1873
nezbytně uplatniti.

*
Nutnou jest rovněž oprava řízení repartičního tak, aby již na
počátku konkursního řízení se stalo přibližné zatímní rozvržení schodku
společenstva stejnoměrně na všecky členy. Zvláště však nezbytno
zrušiti právo věřitelů, kteréž jim dnes, jde-li o společenstva s ručením
neobmezeným, přísluší, dle něhož mohou, nehledíce k řízení repartič-
nímu, sami nastupovati přímo na členy pro nedoplatky svých pohle-
dávek. Tento monstrosní předpis zákona nutno věru eliminovati a
trvati i při ručení neobmezeném na účelném upravení řízení repartičního.
V poslední době byla přetřásána zásadní otázka, nemá-li býti vůbec
odstraněno ručení neobmezené, a vyskytly se hlasy, aby nový zákon
neobmezené ručení vůbec nepřipustil. Tak radikálnímu požadavku však
přisvědčiti nelze, uváží-li se, že neobmezené ručení jest četným spo-
lečenstvům životní podmínkou, zejména potřebě osobního úvěru slou-
žícím záložnám dle soustavy Raiífeisenovy, kteréž z veliké části vý-
borně prospívají a jsou často pravým dobrodiním pro obvodové pů-
sobnosti, v horských krajinách zvláště pro rolnictvo, v úrodných
nížinách pro domkáře a jiné málo majetné třídy obyvatelstva, u něhož
podněcují zároveň spořivost. Za to ovšem jest nutně potřebno předpisy
týkající se svépomocných společenstev s ručením neobmezeným upraviti
se zvláštní péčí a opatrností. K

SOCIÁLNÍ. Země neobmezených možností. Sjezd rakouské sociální demokracie — Sociálně poli-
tický program nového zasedání německého říšského sněmu — Intelligence v sociální demokracii
a řemeslnictvu — Soukromá péče chudinská — Ochrana dětí v Uhrách — Dělnické tumulty
v Paříži a sprostředkování práce.

Zajímavý jsou poznámky, jichž dočítáme se o dělnické otázce
v Severní Americe v knize, kterou nedávno vydal na základě vlastního
obsáhlého studia poměrů severoamerických taj. komerční rada Ludvík
Goldberger pod titulem »Země neomezených možností «. Dovozuje, že
snad nikde ve světě dělník není takovým individualistou jako vS. A.:
stejně bezohledný, jako zaměstnavatel, v dychtění svém za děláním
peněz. Spory a protivy mezi oběma stranami jsou v Unii ostřejší než
jinde, poněvadž právě obě strany v základních názorech tak jsou si
podobny. Peníze a opět peníze jsou heslem obou skupin. Beze vší
sentimentálnosti! Na rozdíl od poměrů našich nebo německých až do
nedávné doby starali se dělníci jen o své zájmy hospodářské. Sama
diskusse o politických otázkách byla dosud z amerických trade unions
přísně vyloučena. S tím souhlasí také názor jich na trusty. Autor cituje
výrok předsedy největší dělnické organisace severoamerické, American
Federation of Labour, který mu pravil: » Chceme zajistiti produkt práce.
Tažení proti trustům je hospodářsky stejně nemoderní jako proti orga-
nisacím dělnickým. Každá strana musí hleděti, aby přišla ke svému. «
Poněkud odchylný názor od hesel na pevnině, kde každá organisace
podnikatelská jest kořistnou a zavržitelnou a jen dělnické organisace
mravnými. Náraz obou skupin na sebe v S. A. je tedy při této exklu-

216

sivní bezohlednosti prudký. Za těchto poměrů ovšem permanentní
smírčí výbor, zřízený, jak známo, před dvěma léty v New-Yorku, jen
zvolna nabývá půdy, ač právě se strany podnikatelů jeví se stále ži-
vější přání, aby nastoupil místo pustošícího vyrovnání sporů stávkami,
které dnešní hospodářskou supremacii Unie jsou s to ochromiti prud-
kými otřesy průmyslové výroby a periodickým jejím zastavováním boji
stávkovými. Stávky v létech 1891 — 1901 stály dělnictvo na úbytku
mzdovém 258 mil. dol., súčastněné továrny utrpěly ztrát na 123 mil.
dol. Ovšem ale nejsou socialisté přátely podobné smírčí instituce, po-
kládajíce smiřování kapitálu a práce za největší nebezpečí pro pracovní
třídy Unie, Tak aspoň píší vedoucí orgány socialistické. Vinu toho
nese ostatně i chabá organisace zaměstnavatelů. Zajímavá jsou data G.
o sumách ročněvy placené mzdy. Suma jich činila roku 1850: 237 milí.
dol., r. 1890: 2330 milí. dol,, při čemž na poslední dvě desetiletí
připadá přírost 250Vo- Průměr roční mzdy činil r. 1850: 247 (u to-
várních dělníků), roku 1900: 438 dolarů, nečítaje do mzdy obvyklé
v Americe prémie za rychlejší výkony pracovní. Co do výkonnosti
jsou ovšem američtí dělníci pravými specialisty, i v obsluze práce
strojů i v dohotovování výrobků strojní techniky. Zručnost jich je
přímo úžasná. A při tom monotonost práce dělníka neotupuje. Stále
přemýšlí o novém způsobu, jak by z dovednosti své více těžil, mnozí
z nich mají patentovány vlastní vynálezy, pomocí jichž zvyšují svou
výkonnost. A poněvadž strojní technika kde jen možno nahrazuje
práci ruční, výše mzdy ani zdaleka nemá pro náklady výrobní toho
významu jako u nás.

Při tom všem rafinovaném pokroku průmyslovém ochranné zá-
konodárství dělnické je v Unii zanedbáno. Sama ochrana práce dětí v to-
várnách ve většině států Unie dodnes není upravena. Bují tovární práce
dětí i pod 12 let stáří, a ro práce až 11 — 12hodinná. Pracovní doba
obnáší v státních dílnách 8 hodin, soukromé závody mají tu vlastně
úplnou volnost. Za úrazy zaměstnavatel zodpověděn je jen pokud za-
vinil je nedostatečnými zařízeními závodními, jinak platí tu obecné
předpisy právní.

Letošní sjezd rakouské sociální demokracie, konaný v listopadu
t. r, ve Vídni, měl normální průběh. Delegát říšskoněmecký zablýskl
sice na počátku sjezdu plamenným mečem, vyhánějícím z ráje strany
ony soudruhy, kteří prý na marxovském učení pořád mají co dokto-
rovati, což prý massy dělnické naprosto nechápou. Ale na sjezdu musil
se od svých rakouských soudruhů dáti poučiti, že rakouské dělnictvo
naopak naprosto by nechápalo, kdyby poslanci sociálně-demokratičtí,
místo aby účastnili se detailní práce zákonodárné, třímali prostě pořád
je;i theoretické desatero marxovské a stáli tu v divadelní póse rekovných
vyvratitelů kapitalistických řádů přítomnosti; že pouhé radikálničení
dnešnímu zřízení státnímu ani o den života nezkrátí atd. Věci, které
jsme už na posledních sjezdech slyšeli a které opakovati stává se sjezd
od sjezdu pořád menším hrdinstvím, protože už ve straně nabylo vrchu
uČ3ní sice naprosto nemarxovské (alespoň ne staromarxovské, které

21'

právě církevníci rázu Kautského drží jako dogma a proti nimž JNIarx
z poslední doby svého života je hotovým kacířem), ale učení čistě
lidské, že lepší jest nepřítelem dobrého. A tak přicházíme pomalu
k drahé snad neméně významné fasi poslání sociální demokracie, které
bude moci naplniti tím důkladněji, čím víc pokračovati bude přerod
její ze strany budoucnosti ve stranu dneška, ze sociální demokracie
k lidové demokracii: že totiž právě tak, jako v předešlém století
stalo se učení její krystallisačním bodem revise moderních nauk hospo-
dářských, v tomto století bude krystallisačním bodem revise programů
politických. Záleží jen na ní samé, jak dlouho ještě od sebe chce od-
puzovati všecky demokratické živly třid měšťanských z orthodoxní
maroty své výlučnosti třídní. Ostatně jest otázkou psychologie stran
politických, kde může působiti účinněji, jako ostré levé křídlo anebo
jako vedoucí střed dnešních parlamentů. Ale není jistě nedohledným
čas, kdy dědic Huebera bude moci zvolati ne jen (jako na letošním
sjezde): »my jsme revisionisty od paty k hlavě, naše činnost je nej-
eklatantnější revisionismus«, ale přímo »my už nejsme marxisty*.
Nejdřív jako kletbu s kazatelny na hříšníky, a za čas jako slovo
osvobození: »už nejsme . . .«

Sociálně-politický program nového říšského sněmu německého,
ohlášený v trůnní řeči z 3. t. m., liší se v základním tónu podstatně
od trůnní řeči, která zahajovala předešlou zákonodárnou periodu (1898)
ohlášením zákona »na ochranu těch, kdo chtí pracovati «, se známým
ostřím proti sociální demokracii. Dnes vrací se trůnní řeč k cí-
sařským poselstvím z r. 1881 a 1890, kde se uznává nárok slabých
na pomoc státní a rovné právo dělníků s ostatními stavy; sociální re-
forma toho směru označuje se za dílo kulturní. Konkrétně se zatím
v trůnní řeči ohlašuje [jen osnova zákona o doplnění živnostenského
soudnictví soudy pro spory obchodního pomocnictva. Za to k tím pe-
střejší sociálně-politické práci sněmovní chystají se jednotlivé strany
politické. Centrum urguje osnovy zákonů o úpravě soukromo- i ve-
řejnoprávních poměrů odborových spolků, zejména pokud jde o při-
znání jim právní způsobilosti a o plném zajištění práva koaličního, pak
o dělnických komorách. Dále ohlašují se návrhy ohledně zřízení říšského
úřadu pracovního a práva koaličního (soc. dem.), práva spolkového
a shroniažďovacího resp. jednotné jeho úpravy říšským zákonem
a úpravy pracovního poměru pomocného personálu advokátů, notářů,
soudních vykonavatelů, úředníků a zřízenců nemocenských 'pokladen
(nár. lib. a centr.), vydání říšského zákona horního, účinnější ochrany
stavebních dělníků, zavedení devítihodinné a v dny před nedělí a
svátkem šestihodinné - maximální doby pracovní pro vdané dělnice to-
vární, úpravy nedělního klidu v obchodech (centr.), obligatorniho in-
validního pojištění řemeslnického (říšs. str.), obligatorniho řemeslnického
pojištění nemocenského, úrazového a invalidního (konserv.) a pensij-
ního pojištění soukromých zřízenců (nár. lib.). Seznam ten jistě ještě
co nevidět se rozmnoží, aniž ovšem toto jinak ušlechtilé závodění
stran zaručuje nějaký pevný a promyšlený plán v postupu akce zá-

218

konodárné na tomto poli. Alespoň měšťanským stranám sociálně-re-
formním slušelo by, sjednotiti se na přesném programu, kdyby to bo-
hužel nebyly právě — strany.

Intelligence (akademická především), které německá sociální de-
mokracie na letošním svém sjezde drážďanském průkaz způsobilosti ke
členství ve straně snížila o jednu známku, přišla zatím ke cti v ně-
mecké organisaci řemeslnické takovou měrou, že přímo jí a jen jí při-
kládá se za zásluhu, že řemeslo v Německu neupadlo v takovou za-
bednělou reakci, jakou už zrovna školským příkladem v odborné
literatuře německé stalo se Rakousko. Jeden z vůdců moderního hnutí
maloživnostenského v Německu, krejčí a poslanec Jacobskotter, klade
si otázku, jak to přijde, že i reakcionářský pruský sněm posledně
přijal návrhy Trimborna a soudr., které vidí podporu řemesla v něčem
docela jiném než průkazu způsobilosti a nuceném společenstvu; že
poslední katolický sjezd na rozdíl od dřívějška úplně ignoroval poža-
davky cechovnické; že sjezd komor řemeslnických a živnostenských
r. 1901 požadavek průkazu zamítl a na letošním sjezde v Mnichově
vůbec ani slovem nikdo už se o něm nezmínil. Ptá se, proč tento
obrat nastal teprv teď a ne už dříve? A odpovídá — sám praktik,
krejčí — že za obrat ten jest děkovati jedině tomu, že do služeb
hnutí řemeslnického v posledních létech vstoupila řada theoretických
pracovníků: syndiků, sekretářů a vědecky vzdělaných úředníků v ře-
meslnických komorách; a tato intelligence učinila průlom do zasta-
ralých názorů. Berlínská velká komora řemeslnická povolala nedávno
za svého syndika sekretáře řemeslnické komory v Saarbrúckenu, který
jako spisovatel hájil názory naprosto proticechovnické, ve správném
poznání, že k otázkám dobré politiky řemeslnické může dáti správnou
odpověď jen někdo, kdo ví více, než jak se dělají dobré boty; zejména
kdo \í, jak se dařilo řemeslu dřív a dnes i tam, kde je průkaz
způsobilosti zaveden, jako v Rakousku, kde ale naopak otrávil
prý rozvoj řemesel, místo aby mu prospěl, a vedl leda jen
k nejsměšnějším sporům o ohraničení jednotlivých oprávnění ře-
meslných, o to, smí-li kominík připevnit novou tašku na střeše místo
staré, kterou rozšlápl, či smí-li za tím účelem vylézt tam jen opráv-
něný pokrývač atd., čímž vším se řemeslnictvo jen odvrátilo od věcí,
které by mu prospěly, k věcem, které nikomu neškodí, než jemu sa-
mému. Rozebírati šíře tyto věci, nepatří do této rubriky; chtěli jsme
jen ukázati, že intelligence, které už dělnické hnutí tolik děkuje — bylť
svého času respekt sociální demokracie před vzděláním dáván přímo
za vzor — nikdy nebude mít nouzi o málo vděčné, ale nezbytné za-
městnání: vyvádět lidi z pod okapu na sucho a přijmout za vděk
slova: jak jste se to mohl opovážit, když k nám nepatříte. Štěstí pro

obě strany, že nepatří.

Jsou na světě ještě jiné prostředky soukromé péče chudinské,
než chudinské bály a dámské bazary. Jenže ovšem nestačí tu uveřej-
nění Vašeho jména při nějakých pár korunách ve Vašem žurnále, ale

219

musíte — na poprvé neubráníte se ovšem z nezvyklosti odporu —
přijíti do bližšího styku s chudinou. Ne abyste snad po tolstojovsku
se s ní objímal a apoštolsky nastavoval jí tvář k druhému poličku,
maje první mnohdy jistý. Ale abyste viděl, že pojišťování dělnické
proti nemoci, úrazu, útulny, polévkové ústavy a jak jinak se tyto
všecky nepopiratelně ohromné pokroky sociální péče jmenují, plíseň
chudoby dovedly setříti jen zhruba a že to, co ještě zůstává, pořád
ještě silně odráží se od toho, co se dnes nazývá snesitelně lidským
živobytím. Jinde — nedaleko, v sousedním Německu — přes svou
vysmívanou střízlivou národní povahu, disciplinovanou a houževnatou,
prostou choulostivůstkářství, která místo, kam ji osud postavil, pro-
šťourá a vyplní do posledního koutka, i tyto na první pohled oku
unikající kouty chudoby prolezli a všeličeho si všimli. I toho na př.,
že není ještě lidským životem, stačí-li výdělek členů rodiny na to, aby
se rodina do sytá najedla, ošatila a měla kde bydlet, ale že k lidskému
bydlení patří i lidsky zařízený byt, ne tedy jen holé čtyry stěny s ně-
kolika pelechy, ne-li jedním, ale se skutečným nábytkem. Z exekuce
vyňato je jen nejnutnější, a to, co po exekuci pro dluhy z hladu pro-
vedené zbude a snad za léta a snad za celý zbytek života se znovu
nepořídí, nestačí k žití po lidsku. Tak se aspoň zdá některým, snad
přemrštěně citlivým lidem. Ale jsou takoví lidé, v Berlíně, Mnichově,
Frankfurtě, že zřídili zvláštní spolkové sběrny domácího nářadí (po-
stelí, skříní, kuchyňského náčiní a pod.), sbírají upotřebitelné ještě
kusy jeho po rodinách, které na půdě neví, co s ním, a chudým za
nepatrnou cenu je přenechávají. I do Vídně už pronikly takové sběrny
*střepů«, jak se jim zprvu říkalo, tak hodně po pansku. U nás
v Cechách dovedeme sice napsat fulminantní výroční zprávu spolkovou,
kterou skvěle vyplní pouhé jen vylíčení neobyčejného porozumění,
ušlechtilé snahy, vytříbeného vkusu, lásky k lidovému umění a čeho
ještě těch a oněch funkcionářů spolkových, kterým se podařilo získati
dvě kdysi pomalované truhly pro nějaké místní museum, pak o pro-
cítěné přednášce, proslovené o těch truhlách a našich předcích, kteří
na nich kdysi to se rozumí že slavně seděli, a konečně o následujícím
na to tanečním vínku, který se skvěle vydařil a vynesl slušnou částku
na spolkový prapor; ale že by žili v obci lidé, kteří by mohli po-
třebovat truhlu třeba docela holou a odřenou, aby do ní z kouta pře-
nesli své hadříky a snad si na ni taky i sedli, o tom ovšem, prosím
Vás, přece ve stanovách spolku není ani slova. A býti předsedou
spolku, který sbírá takovéhle truhly, ani žádná čest by nebyla.
U nás ne.

A ještě o jiné věci se starají ve světě lidé, na př. jak to vy-
padá v chudé rodině, když matka je churava nebo v šestinedělí. Ne-
pomluví ji, že ona si jen hoví, muž že je pořád mimo dům a děti se po-
tloukají po ulici, neodbudou ji v nejlepším případě nějakou krejcarovou
nebo snad i zlatkovou podporou, která je jí málo platná, ale pošlou rodině
to, co jí na ten čas schází: náhradu za hospodyni. Ve Frankfurtě už
od roku 1892 chudinská správa vyvolala v život spolek, který od té
doby byl vzorem pro podobné spolky ve všech velkých městech Ně-

220

■mecka a patří dnes k inventáři spořádané správy chudinské. Spolky ty
posílají na své útraty řádné starší ženy do domácností, kde všechna
domácí práce pro nemoc ženy leží ladem. Ty opatřují celou domác-
nost, děti mají domov, muže špína a nepořádek nevyhání z bytu, žena
může po lidsku stonat a musí-li do nemocnice, nemusí se trápit trudnou
představou, jak to doma vypadá bez ní. Taková pomoc i při obě-
tavosti členů spolku ve velkém městě může býti ovšem poskytnuta jen
nejchudším. Ale jsou i rodiny, které nežádají almužny, a které přece
jen nemohou si zaplatiti takovou hospodyni z 10 — 12 zlatých, které
muž týdně domů přinese. Pro ty zas jsou pokladny, které za prémii
1 feniku denně poskytují v případě potřeby takovou hospodyni, které
se platí, stravuje-li se v rodině, 10 feniků denně, jinak 50. Pojišťo-
vatelský problém, který vedle stávajícího už nemocenského pojištění a
vedle zmíněného předešle pojištění pro případ mateřství jistě má plný
nárok na vřadění do rámce veřejné péče sociální. A tu připravovati je
právě úkolem iniciativní dobročinnosti spolkové, v nejkrásnějším slova
smyslu spolkové, která od spolkářské se liší zrovna tak jako apoštolská
chudoba venkovského faráře od pompy, se kterou vykonává svůj pa-
stýřský úřad v zlatohlavu církevní kníže,

Na základě zmocnění, daného jí zákony z r. 1901, uherská vláda
přikročila letos k vydání prováděcích nařízení o organisaci ochrany
mládeže. Počítá se při tom na rozsáhlou součinnost orgánů samosprávných
a ochrana má v zásadě vztahovati se k dělem skutečně opuštěným pod 15 let
stáří. Nařízení ustanovuje především, že nalezené anebo předepsaným
úředním řízením za opuštěné prohlášené děti mají nárok na přijetí do
státního asylu dětského. Za opuštěné pokládati sluší děti do 15 let,
které jsou bez prostředků, nemají příbuzných, povinných k jich vy-
držování a výchově a o něž se ani vzdálení příbuzní, dobrodinci, hu-
manitní ústavy anebo spolky nestarají. Takové děti povinna jest obec
bez průtahu vzíti v opatrování, dokud nebudou přijati do asylu, od
něhož za to dostane se jí náhrady.

K účelům státní ochrany dětí rozdělí se země na okrsky, a asyly
zřizují se dle potřeby. Asyly doplňují ústavy pro odborné vyučování,
přísnější internáty a sanatoria. Do asylů mohou býti přijaty i děti, ne-
prohlášené za opuštěné, bylo-li tak v zájmu dětí nařízeno, pak také,
když ústavy a spolky ochranou dětí se zabývající o to žádají. Náklady
hradí se v těchto případech ze jmění dětí nebo od osob k vydržování
jich povinných resp. od dotyčných spolků. V asylu zůstanou děti jen
pokud toho poměry vyžadují, pak děti choré neb zvláštní péče vyža-
dující, ostatní opatří se mimo ústav, především ve zvláštních dětských
koloniích, které se zřídí, a to v místech, kde kromě ostatních podmínek
(zdravotních, dopravních, ústavů vychovavacích) je aspoň 30 rodin, způ-
sobilých k přijetí takových dětí do opatrování. V jedné kolonii může
být umístěno nejvýš 20 dětí stejného pohlaví ve veku od 7 — 15 let.
Mimo návštěvy školní budou děti cvičeny ve všech pracích zeměděl-
ských a domácké práci průmyslové. Děti opatřeny jsou v řádných ro-
dinách zemědělců nebo živnostníků. Domáckými pracemi smějí býti

221

zaměstnávány, pokud netrpí tím jich vývoj a zdraví; na výdělek mimo-
dům nesmějí být ošetřovateli posíláni a do 12 let nesmí k výdělečné
činnosti vůbec býti přidržáni, později jen potud, pokud toho výchova
jich vyžaduje. Přísně upraven jest častý dozor lékařský k dětem a
kontrola k ošetřování jich; stanoveny odměny za pečlivé a tresty na
nedbalé ošetřování.

Náklady na dotčené ústavy a ošetřování dětí dělí se mezi zemský
fond nerhocenský a obce příslušné, jimž může se dostati z tohoto titulu
subvencí veřejných.

Podrobně upravena jest co do správy této celé agendy sou-
činnost péče soukromé se správou státní. Řídící vrchní lékař má pra-
covati k zřízení zvláštních komissí v sídlech kolonií, které mají dáti
podnět k ustavení místních spolků pro ochranné kolonie dětské a
udržovati ve vzájemném styku činnost místních humanitních spolků
a ústavů s péčí státní. Komisse má dozor nad ošetřovateli dětí, stará
se o učebné pomůcky, o opatření oděvu pro děti cestou dobročinnou
atd. a posléze o zaopatření dětí ze svazku asylu vystupujících. V sídle
asylu analogicky působí komisse asylní. Ústředním orgánem této péče
jest zemská komisse pro ochranu dětí s ministrem vnitra v čele; má
se starati o organickou součinnost veřejné i soukromé péče v tomto
směru, zříditi zemský spolek pro ochranu dětí, podávati návrhy a dobrá
zdání v příčině ochrany dětí, starati se o odbornou literaturu, knihovny
a pod. Vrchním orgánem výkonným, pro obor státní ochrany dětí je
zvláštní vrchní zemský inspektor, který spolu se správci asylů a lékaři
kolonií dohlíží na všecky zmíněné orgány veřejné i soukromé péče
o opuštěné děti. Vedle toho uložena jsou rozsáhlá práva dozorčí i po-
vinnosti úřadům místním.

Péče tato vztahuje se rovnou měrou i na cizozemce.

Nedávné události na pařížské burse práce jsou typickými pro
Pařížany vůbec, kteří po celé generace trpělivě snášejí nejhorší zpáteč-
nictví a k pokroku dostanou se ne přirozeným rozvojem, ale náhlým
tumultuosním skokem. Události ty dávají Jastrowovu čtrnáctidenníku
příležitost k pěknému retrospektivnímu článku o vývoji instituce ústavů
k prostředkování práce v Paříži. Pomineme-li starší historii, která
dnešnímu nazírání na tyto věci ovšem je cizí, setkáváme se poprvé
v r. 1848 s prvním rozhodným krokem k zavedení městských prů-
kazů práce, po nichž krátce následovaly předpisy o dozoru nad sou-
kromými průkazy systémem koncesním, které vláda učinila slu-
žebnými svým účelům policejním. Tento dualismus trvá v podstatě
dodnes. V roce 1884 přiznáno odborovým sdružením právo k zřizo-
vání bezplatných průkazů práce a v roce 1890 založena pracovní
bursa, která měla regulovati trh pracovní. Od té doby datuje se boj
odborových průkazů proti soukromým, kterým zaměstnatelé zůstali
věrni, tak že všecky předlohy parlamentní v tom směru se ztroskotaly.
Věc se vysvětluje tím, že na otázce prostředkování práce vedle Paříže
jen několik větších měst má zájem. Na venkově poptávka a nabídka
pracovní odbývá se bez prostředníka. Dle ankety z r. 1892 o pa-

řížských průkazech práce napočteno bylo osob v pravidelném poměru
pracovním stojících na 300.000. O tyto osoby dělí se — kromě pří-
padů bezprostředního umístění — průkazy práce klášterní, dobro-
činných spolků, vzájemně podpůrných společností, tovaryšských spolků
a konečně odborových a městských průkazů práce. Většina jich vy-
myká se statistickému zjištění. Osobní poptávka má své stanoviště na
rozích uličních a březích řeky, odkud ji nedovedly zatlačiti ajii bursa
práce ani bezplatné průkazy práce, podivuhodně houževnatý přežitek
z časů Ludvíka XI., kdy nezaměstnaným dovoleno očekávati nabídku
místa na zmíněných místech, »kde najdou ochranu před větrem
a deštěm «. — Mezi průkazy práce napořád dominují výdělkářské prů-
kazy soukromé (hlavně pro služebné, pak obor potravinářský), vedle
nichž význam průkazů odborových, zaměstnatelských a p. je nepatrný.
Vedle zaměstnatelů dávají jim přednost namnoze i dělníci (hlavně
čeleď), protože vzhledem k procentu z výdělku, kterým se poplatek
za místo vyměřuje (u čeledi na př. SVo z roční mzdy, u sklepníků
15 — 33 ^/i^/o plného důchodu měsíčního), předpokládají u nich větší
interes na vyhledání dobrého místa a lepší znalost zákaznictva než na
př. u odborových spolků, kde se poptávky vyřizují přesně po řadě.
Městské průkazy, které měly v každém městě býti zřízeny a vy-
tlačiti soukromé průkazy, udržely se jen ve velkých městech (v Paříži 16).
Odborové spolky bojují proti nim skoro ještě houževnatěji než proti
kancelářím soukromým, ve snaze, dosíci výlučného práva ku prostřed-
kování práce jako jediného účinného prostředku, nabýti široké půdy
mezi dělnictvem. Podnět k bouřím a krvavým srážkám policie s děl-
nictvem v pracovní burse, kde často docházelo k bouřlivým scénám,
dalo propuklé rozhořčení dělnictva proti vyděračství soukromých kan-
celáří. Brutální zakročení pařížské policie, známé svým sekáním i do
bezbranných dětí a žen, učinilo bouřím konec a dělnictvo teď vyčkává
další osud předlohy o vyvlastnění soukromých kanceláří, v druhé re-
dakci v dolní sněmovně už přijaté. P.

ŠKOLSKÉ: Pátý sjezd německého »Spolku pro studování dětí« v Halle n. .S. — Druhý sjezd
pro uměleckou výchovu ve Výmaru. —

Spolek pro studování dětí, založený v Jeně r. 1897 a vydávající
za redakce svého zakladatele a předsedy J. Trúpera »Zeitschrift fiir
Kinderfehler*, měl pátý svůj sjezd ve dnech 11. — 12. října v Halle
n. Šálou. Rokování o prvních známkách nervosity dětské
zahájil přednáškou berlínský professor nervového lékařství H. O p p e n-
heim. Nervosní děti — dle jeho přednášky — reagují na popudy
často velmi silně. Popudy působí u nich příliš dlouhou dobu. Střídá
se u nich rychle nálada mysli. Popudy, které na zdravé děti buď
vůbec nepůsobí, anebo které u nich budí libost, vzbuzují u dětí
nervosních nelibost — t. zv. paradoxie reakcí mysli. Podobného rázu
je antipathie nervosních- dítek proti jistým pocitům čichovým, chuťo-
vým, ano i proti určitým osobám. Dále se jeví u nervosních dětí ná-
klonnost ke stupňování jednoduchých počitků a pohybů. Smích na př.

22Í

u takovýchto dětí přechází ve smíchový záchvat, zlost v záchvat zuři-
vosti a pod. Lekavost bývá často jedním z prvních symptomů dětské
nervosity a jest si jí dobře všímati, protože mívá v zápětí těžké po-
ruchy, zvláště pak ochrnutí a oněmění z leknutí. Lekavost objevuje se
až po době kojení a provázena bývá stupňováním nelibého citu a reakcí
pohybovou. Častými zjevy u dětí nervosních bývají dále nucené před-
stavy, jichž vyšetřování je velmi nesnadné a různé druhy idiosynkra-
sie, které bývají obyčejně výchovou vštěpovány, zarývají se hluboko,
ačkoli se vyskytují také u dětí zdravých. — Z duševních poruch ob-
jevuje se u dětí akutní hallucinační delirium, které se projevuje tím,
že dítě uvede se rázem ve stav rozčilenosti a zuřivosti stupňující se
do té míry, že dítě své okolí nepoznává. Stav tento trvá čtvrt, půl
hodiny i déle. U dětí nervosních lze pozorovati nezřídka nespavost,
pohybovou neklidnost, pláč, smích, hovor a zpěv ve spánku, noční le-
kavost a náměsíčnost. Symptomatickými známkami u nich bývají: bázeň
při osamocení, po tmě, bázeň před bouřkou, stísněnost před cestová-
ním, stálá obava před pošpiněním se dotykem. Mylně bývají ke ška-
redým návykům často počítány známky nervosity jako: svrašťování
čela, cenění zubů, otvírání úst, mlaskání, chrchlání, které lze sice ran-
ným ošetřováním, ale nikdy tresty odkliditi. Nervosita dětská zplozuje
dále roztržitost. Mnohé známky nervosity dítek mají svůj pramen
v soustavě krevního cevstva: pocit chladna na rukou a nohou, rychlé
střídání barvy obličeje, nepatrná nesnášenlivost k alkoholu, nervosní
tlučení srdce, záchvaty mdloby. Jako citelné znaky provázejí nervositu
dětskou bolení hlavy, migréna, nervové bolesti v zádech a v jednotli-
vých skupinách svalů, přecitlivělost kůže a také i nehtů, ba i vlasů na
hlavě, šedivění jednotlivých vlasových chumáčů, nechuť proti jistým
pokrmům, zácpa, nucení na moč. — Celkem je dle prof. Oppenheima
značné procento mládeže stiženo nervositou. Rodiče a učitelé mají
znáti podrobněji známky dětské nervosity a po poradách s lékaři při-
spívati k oddalování a seslabování její následků.

U nás dr, L. H a š k o v e c poukázal ve své přednášce o nervose
v pražském » Komenském* na vlivy, které nervosu působí a rozdělil
je v dědičné a získané. K získaným náleží bez odporu duševní přetě-
žování, jehož vymáhá nynější výchova i těžký zápas existenční. Honba
za zlatem, výdělkem, požitky, slávou a uznáním vede k přepínání du-
ševních sil, za nímž následuje omrzelost, vyčerpanost, sesurovění. Jest
třeba zvedati veřejnou mravnost, brániti šíření pohlavních nemocí,
změniti ve mnohých směrech životosprávu. Při výchově ve školách
třeba míti na mysli, že není úkolem vychovati větší menší učence, ale
zdravé lidi povah sebevědomých, pevných, karakterních, a že je třeba
míti větší péči o výchovu tělesnou.

Druhou přednášku o kolísání nálady u dětí epilepti-
ckých měl na sjezdu hallském prof. dr. G. Aschaífenburg. Mění-Ii se
u dětí rychle nálady, může to býti považováno za znak všeobecné
nervosity, ale když je to spojeno s jinými určitými známkami chorob-
nými, ukazuje to na fakt vážnější nervové choroby, při níž jest lékař-
ské vyšetření o ošetřování nutné. Epileptické děti reagují silně na

224

alkohol, úplnou abstinencí se stav jejich zlepšuje. Důležitou je tu sou-
činnost učitele s lékařem. Učitel může podávati lékaři důležité zprávy.
Mnoho jest si slibovati od instituce stálých školních lékařů.

Paedolog a dětský patholog, ředitel školy J. Triiper, pojednával
o psychopathické slaboduchosti (Minderwertigkeit) jako příčině poru-
šování zákona osobami mladistvými. V r. 1901 bylo v Německu 49.000
dětí a mladistvých osob soudně potrestáno. Vytýkal, že dosud málo
se pěstuje studium dítěte a jeho vývoje, že nejsou dosud stolice pro
studium dětí a pro genetickou psychiatrii. Ustanovení zákonů o pří-
četnosti nedostačují, hranice mezi zodpovědností a nezodpovědností
jsou označeny libovolně. Polehčující okolnosti při zmenšené příčetnosti
nejsou vhodným ustanovením. Osoby psychicky méně nadané vyžadují
jiného s sebou zacházení. Neměly by vůbec dostávati se před trestní
soudce. Alkoholism značně přispívá ku psychickému seslabování. Zlo-
zvykem jsou studentské a dobrovolnické pitky. Zdánlivě nápadnou věcí
je, že mnoho dětí, které se dopouštějí přestupků proti majetku, jest
z rodin mravně i hmotně dobře situovaných. Mnoho se hřešívá na
těchto dětech přetěžováním jich hodinami soukromými. Místo vazby a
žaláře je třeba lepší výchovy. Mnohé děti lehce ozdraví, převedou-li
se v příznivější společenské okolí. Pramen psychické znehodnocennosti*
hledati třeba často v nervositě, neboť nervosní děti reagují na popudy
velmi mocně a jsou proto méně schopny odporovati zlu. Podléhají
snadno tlaku, jejž na ně představy činí, a pod vlivem takového tlaku
vykonávají trestní činy. K tomu přispívá i to, že takto zatížené osoby
jsou ethicky méně rozvinuty. Jdou slepě za popudy svých představ.
Rozmnožení náboženského vyučování působilo by tu jen větší škodu.
Sjezd přijal v podstatě následující zásady: Jsou abnormální jevy a stavy
v životě mládeže, které sice nespadají pod právní pojmy »nepnčet-
nosti« a »slabomyslnosti«, ale které přece jsou rázu pathologického,
a vedou i nevědomě nutí k porušování zákona. Stavy tyto vyvíjejí se
zvolna z malých počátků a mohou býti, jsou-li v pravý čas poznány
a bere-li se na ně při vychování ohled, po většině zlepšovány, čímž
se omezí současně jich počet a tím i počet přestupků zákona. Je třeba
pro veřejný zájem věcí, aby učitelé, školní lékaři, duchovní a soudcové
více než dosud věnovali se studiu dětské duše a jejich zvláštností, tak,
aby se mohlo v čas předcházeti zvrhování se mladých povah. Zvláště
je třeba, aby university ve spojení s paedagogickými semináři pořádaly
přednášky o psychologii a psychiatrii mladistvého věku, a aby se
v učitelských ústavech dostávalo kandidátům potřebného návodu k po-
zorování duševního života dítěte. Ve všech školách mělo by se více
než dosud přihlížeti k výchově citu a vůle než k jednostrannému
duševnímu přetěžování. Mladiství přestupnici zákonů měli by se dříve
než se postaví před trestní soudce odkázati zvláštnímu soudu, slo-
ženému ze správce školy, učitelů dítěte, školního lékaře, duchovního
a soudce poručnického. Teprve po usnesení takovéhoto soudu mohly
by se mladí provinilci odevzdávati soudnímu řízení. Místo trestání a
zavírání mladých provinilců mělo by nastoupiti léčebné, tělesné i du-
ševní vychování ve zvláštních ústavech, řízených paedagogy zvlášť

225

k tomu způsobilými za pomoci lékařů a psychiatrů. Dosavadní zákony
o nuceném vychováváni těmto požadavkům nevyhovují. Lhůtu o ne-
zodpovědnosti třeba posunouti za věk dospělejší.

Spolek uspořádá v příštím roce sjezd v Lipsku, na němž bude
rokováno o abnormálních jevech v citovém životě dítěte a o dítěti
a umění.

Druhý německý sjezd pro uměleckou výchovu — o prvním
v Drážďanech, věnovaném hlavně otázkám umění výtvarného, byl referát
na str. 56. IX. r. této revue — konán byl ve dnech 9. — 11. října ve
Výmaru za předsednictví mnichovského městského školního rady
dr. Kerschensteinera. Věnován byl výhradně otázkám umění literního.
Zprávy o něm, ovšem kusé, přinesly německé denníky a časopisectvo
pedagogické. Podrobná zpráva vyjde u nakladatele R. Voigtlándra
v Lipsku v době nejbližší. Prof. dr. St. Waetzold z Berlína v před-
nášce o dítěti a řeči mateřské odsuzoval šablonovité rozkouskování a
rozbírání básnických článků. Spatným prostředkem je přeplňování
učebných osnov poesií a předčasné učení se poetice. Často nedostává
se pravého porozumění pro poesii. Také nezřídka přílišný rozbor a
pojednávání o básnickém díle více škodí než prospívá. Dítě je zvyklé
pojímati vše a vyjadřovati osobně. Jestli však je ve škole stále opra-
vováno ve svých výpovědích, slyší-li stále, že je třeba vše jinak vy-
jadřovati, než jak ono bylo zvyklé, počíná zošklivování si řeči a dítě,
které se dříve živě a svérázně vyjadřovalo, pomalu umlká. Proto nemá
vyučování ubíjet, ale oživovat dětskou řeč.

Spisovatel Otto Ernst z Hamburku pojednal na sjezde o čtení,
předčítání a ústní reprodukci uměleckého díla. Dovozoval, že jedině
správným a živým přednesem básnického díla možno dodělati se plného
účinku. Nerozumným jest, zakazuje-li se na některých školách čtení se
vkládáním patřičného citu a nálady do hlasu, protože učitel není prý
hercem. Ničím však neznesvětí se umělecké dílo tak jako neoživeným
přednesem. Druhou vadou je, jestli se dílo, které se má jako milost
sdělovati, objasňuje a vykládá. Umělecké dílo je přírodním produktem,
který se nesmí z půdy odseknouti, ale se všemi svými kořeny vytáh-
nouti a v duši dětskou vštípiti. Umělecké dílo má projíti branou smyslů
v dětské srdce. Jen tak naučí se dítě umělecky cítiti. — Zemský po-
slanec dr. Hackenberg- referoval o volném mluvení, ústním vyjadřování.
Řeč jako protiva mnohomluvnosti a žvastavosti je uměním. Také mlčení
má svůj význam, jejž se naučíme ceniti ve mnohých shromážděních
a parlamentech. Referent poukázal na umění řečnické, jemuž se ve
starověku učilo ve zvláštních řečnických školách. Dnešní systém školský
nepodává příležitost k rozvoji formy výrazové, protože se děti ve
školách ponejvíce učí jednostranně odpovídati k otázkám. Děti měly
by se pronášeti volně jen o tom, co vycítily a pochopily. Hudlařská
výpověď vycházející z nitra dětského je lepší než příval naučených
frásí. Špatným dokumentem pro školu je, že děti, které doma před
počátkem školní návštěvy nenucené hovořily a vypravovaly, ve škole
oněmují a nalézají stěží nejjednodušší formu výrazovou. Učitel by neměl
odkazovati dítě do mezí školního řádu, obrací-li se k němu se svojí

NAŠE DOBA. R. XI., č. 3., 1903. 20. prosince. 2.5

2:^6

důvěřivostí a zapovidali mu každý výraz, jehož dosud užívalo. Volná
řeč nedocílí se stálým dotazováním a odpovídáním. Mistrem je, kdo
dovede při vyučování dáti správnou otázku, ale daleko větším je ten,
který dovede přivésti žáka k volnému mluvení a k dotazování. Díté
nemá býti ve svém způsobu vyjadřování ve školách příliš omezováno.

Prof. dr. Dietz ze Stuttgartu pojednal o písemném vyjadřování.
Sloh dětí by měl býti bez frásí. bez ozdoby, jednoduchý formou
i obsahem. Schopnost vyjadřovati správně své city a myšlénky zvětší
se přirozeně přibýváním věku. Dětem se má nechati volnost vybírati
si látku k písemným pracím. Předčasné písemné produkování je po-
chybenou věcí.

O výběru básnického díla uměleckého ve školách měl referát
básník a kritik berlínský J. Hart Vyslovil se s důrazem proti vší ten-
denčnosti v didaktické poesii, kterou se požitek z umění značně ome-
zuje. Moralisujících a patriotisujících básní může se sice ve škole užít,
ale v obor umělecké výchovy tendenční básně nepatří. Vhodným vý-
běrem má se buditi instinktivní láska, vyšší obrazotvornost a citovost
a rozsévati vzdělání aesthetického citu. Školní knihovny, v nichž všude
převládá racionalistický element potřebám umělecké výchovy nevy-
hovují. Přednášející je přesvědčen, že vývoj jednotlivců jde směrem,
jakým šlo lidstvo. Nejnižšímu stupni, věku odpovídajícímu kamenné
době a její kultuře, doporučil by mythy a báje jako nejjistější pro-
středek k rozvíjení fantasie. Pro tento stupeň by měly býti vybírány
knihy obsahu veselého, neboť umění daří se pravděpodobně lépe v ra-
dostném a veselém životě. Humoru mělo by se dáti ve škole více
místa. V. Busch je v tomto směru větším lidovým vychovatelem, než
všichni moralisující spisovatelé dohromady. Střední stupeň věku odpo-
vídá kulturnímu stupni severoamerických Indiánů. Převládá v něm
smysl pro boj a dobrodružství. Není pravým způsobem využitkována
záliba dětí pro indiánské povídky. Po tomto druhém stupni věku ná-
sleduje doba vývoje odpovídající středověkému rytířství s jeho slad-
kými tužbami, sny o velkých ideálech svobody a nadšení všeho druhu.
Egmont, 1. díl Fausta, byl by tu více na místě než Wallenstein, Iphi-
genia. Nesprávným je, zavírá li a znechucuje-li se tomuto stupni věku
literatura milostná. Otázku, mají-li se mládeži doporučovati a předklá-
dati nejmodernější díla literatury, referent zodpověděl záporně. Ko-
nečným cílem umění není vychovati umělce a kritika, ale dokonalého
člověka.

Prof. dr. Rud. Lehmann z Berlína přednášel o probírání básni-
ckého díla uměleckého ve škole. Poukázal předem na to, že autoři v9
školách čtení (Klopstock, Lessing i Schilier) nemají v pozdějším věku
mládeže tolik vlivu, jako Goethe, Heine, kteří ve školách jen výjimečně
se čítají. Mínění Ernstovo, dle něhož hodina literatuře věnovaná má
sloužiti výhradně požitku a umění, má za příliš jednostranné. Varoval
před takovýmto jednostranným návodem k požitku z uměleckého díla.
V hodinách literatury musí se přihlížeti také k výchově povah, k po-
rozumění doby a prostředí. Proto musí se také obsah básně učiniti
pochopitelným. Má-li se plně porozuměti básnickému dílu, je třeba

237

přihlížeti nejen k obsahu, ale i k formě jeho. Při různých druzích lite-
rárního díla nemůže si počínati učitel stejně. Lyrická báseň, která cit
uchvacuje a jistou náladu budí, nevyžaduje přílišného vykládání; více
již balada, ještě více epos a nejvíce drama, v němž se hluboký cit
s nejvyšší myšlenkou snoubí. Rozhodujícími jsou tu individuality učitelův
i žáků, a proto je třeba při výběru učitelů hleděti na osobnost a před-
pravné vzdělání, které je pro úkoly umělecké výchovy nedostatečné.

J. Wolgast z Hamburku promluvil o knize pro mládež, o žákov-
ských knihovnách a laciných knihách. Poukázal na neutěšený stav
písemnictví pro mládež. Je přesvědčen o tom, že to, co má míti na
jednotlivce i národ životní vliv, musí býti vyváženo z duše lidu.
V knihovnách školních je mnoho braku. S výběrem knih vhodných
pro mládež mají učitelé na léta práce dost. Dítě mělo by se vésti
k tomu, by cenu knihy samo vycítiti dovedlo. Exemplářů knihy by
mělo být tolik, kolik je ve třídě žáků, nebo aspoň tolik, aby se kniha
v krátkém čase všemi přečísti mohla. Následující volné výpovědi žáků
o přečtené knize měly by velký význam. Úlohou správců knihoven by
mělo býti, vybrati pro jednotlivé typy čtenářů vhodnou látku. I nej-
lacinější kniha pro mládež nemá postrádati účelného, uměleckého vy-
pravení.

O divadelních představeních pro děti referoval ředitel Schille-
rova divadla v Berlíně, R. Lowenfeld. V Berlíně za hmotné podpory
města pořádají se nyní představení pro děti i zadarmo. Účastní se jich
pouze nejvyšší třídy škol. Po divadelním představení na př. Telia ná-
sleduje čtení ve škole. Představení mají mocný vliv zvláště na chudé
děti, jimž by jinak požitky tyto nepřístupny byly.

O jednotě uměleckého vychování promluvil na sjezdu prof. A. Licht-
wark. Umělecká výchova mládeže je dnes v rukou jednotlivých na-
daných a povolaných učitelů. Jest ale naléhavou potřebou, aby na ní
měli účast také laici. Sjezd pro uměleckou výchovu není svolán jenom
učiteli, ale také umělci, spisovatelé a t. d. působí tu ve spolku s prak-
tickými paedagogy. Je v tom první dosažitelný pokus získati ku spolu-
práci element laiků, neboť učitelé sami nemohou tu vše učiniti. Příští
sjezd musí se více jednotností umělecké výchovy dětí obírati. Z dětí
se může vychovati dobré obecenstvo pro umělce a básníky jen tehdy,
budou-li učitelé sami umělci ve svém povolání. V dětech musí býti
vzbuzena touha po uměleckém díle. Vedle výcviku ve schopnosti vy-
jadřovati se ústně i písemně musí se státi vyučování kreslení středem
učebné osnovy. Kreslení je zajisté řečí přírody a tato řeč má býti
nejdříve rozvinuta. Vlastni schopností dítěte, která v kreslení výraz
nalézá, rozvine se řeč přírody. Vedle vyučování kreslení musí se vě-
novati větší pozornost tělocviku. Dosud se vyučuje tělocviku způsobem
sportovním, ale příklad Anglie učí, že to není pravé. Tanec se musí
státi odvětvím gymnastického vyučování. Je stěží účelnějšího a aesthe-
tičtějšího prostředku vyučovacího, než je tanec, I přírodní vědy a ^ějepis
nesmí býti omezován. Nový životní princip vyučování musí býti na
těchto základech vybudován.

15*

228

Specielnější, Němců se více týkající, byly referáty dr, Wátzoldta
o Němci a jeho řeči mateřské, a O. Ernsta o Němci a jeho básm'cích.
Rozhovory, které se na sjezdu výmarském po přednesených referátech
rozvíjely, byly věcné, nevybíhaly z rámce, ač na nich ukázaly se zá-
sadní rozpory v některých otázkách. Příští sjezd konán bude pO'
2 létech v Mnichově a věnován bude otázkám hudby a tělocviku.

TTMÉLECKÉ: Výstavy — Publikace.

»Mánesova« výstava: Chorvatské umění — Výstava Jednoty vý-
tvarných umělců — Výstava Radimského — Výstava Umělecké Bct
sedy — Výstava »Karlsruhe« v Rudofinum — Vánoční výstava Umě-
lecko-průmyslového musea — vedle toho výstavy nejmladších
v atelierech Engelmiillerově a Novotného — — nuž, do té, která je
nejzajímavější! A to je chorvatská. Jest na ní půvab mladosti.
A všecky vlastnosti zdravého mládí v ní jsou: vysoké a ušlechtilé aspi-
race, smělá troufalost i rychlá a neostýchavá napodobivost, vlastnosti^
které u mladého tvora se líbí, i když se jim musíme usmát, když na
př. póza napodobivá je více méně falešná. Mladému umění chorvat-
skému nebude nikdo tuto napodobivost zle vytýkat. Vězíme v ní skoro
všichni Slované; jsme mladí, t. j. hodně ještě nevyvinutí. Nejméně
však vězí ti nejnevyvinutější — Rusové. Ti, stále se sebou nespokojeni,,
největšími kroky kráčejí v literatuře i v umění výtvarném, kráčejí
svou cestou a nejpřímější, ale také nejtěžší. Ostatní Slované, poli-
ticky a hospodářsky závislí a nesamostatní, projevují tuto závislost —
mluvím o celku a ne o vynikajících výjimkách — a nesamostatnost
i v literatuře a v umění, jedni více, druzí méně. Povaha plemenná
k tomu ovšem přispívá vedle nevyvinutosti poměrů veřejných. Jak
šťastni jsou každou sebe nepatrnější zmínkou o sobě z ciziny! Ohlíže-
jíce se stále, jak a co tam na západě od nich dělají, a nerozeznáva-
jíce dosti přesně učení od napodobování, nekráčejí ku předu přímo,
ale klikatě. Dánové, Norové, Švédové, národové počtem nevelicí, ba
i sousední Finové, neukazují takové poddajnosti. Síla a hrdost jejich
ragy projevuje se i v umění silnou originalitou.

Mladému umění chorvatskému nebude tudíž nikdo zle vytýkat
jeho napodobivost. Vždyť teprve prvé desítiletí svého života oslavuje.
R. 1891, o jubilejní výstavě v Záhřebe, vystoupilo několik chorvatských
umělců, vystudovavších v cizině. Brzy potom vrátili se někteří mladí
umělci z Vídně, Mnichova a Paříže do vlasti a seskupili se kolem
Vlaha Bukovce, tehdy už uznaného mistra. R. 1895 uspořádali svou
prvou výstavu, po třech letech druhou. Ale doma, jak krajané jejich
vypravují, nedostalo se jim vlídného porozumění a přijetí. Musili se
zas rozejít. Teprve když poměry doma se zlepšily, vracejí se zas k další
práci. Pražská výstava je prvým plodem této nové součinnosti. Vítáme
je srdečně.

iZo nás rázem vábí, jsou skulptury. Frangešův »Sv. Jakub « a »Sv.
Dominik*, Městrovičův Biankini jsou díla plná výrazu a života, plná
temperamentu. Ale i Valdecovy podobizny žijí. Z malířů poutá Vlaha

229

Bukovac, nově jmenovaný professor na pražské malířské akademii,
hlavně podobiznami (šl. Miletičové, hr. Kulmera a A. Jakčina), jež jsou
d se svým okolím výborně malovány a přímo mluví. Za to diptychon
»Ikar« nedostihuje Pirnerova »Ikara« a tři obrazy »Dante v pekle,
v očistci a v ráji* měly by raději slouti » barevnými studiemi* nebo
po whistlerovsku »symfoniemi v tom a tom tónu»; o grandiosnosti
Danteova vidění není v nich ani zdání. Ale jako barevné studie jsou
virtuosní. Totéž platí o obrazech Czikošových » Dante před očistcem*
— nápadno, jak Dante opět se zjevuje, a zjeví se ještě jednou,
v emailu — a ^Pallas Athene a Psyche.« Za to jeho »Pieta« je hlu-
boce procítěna. Pěkné jsou krajiny Crnčičovy, Krizmanovy a Ivekovi-
čovy (od něho také dámský portrcc s živě zachyceným úsměvem),
Medovičův »Sv. Dominik «, Bužanova » Stařenka*.

Z publikací vydaných v poslední době a zvláště k vánočnímu
trhu vybíráme některé jako pokračování k dřívějším svým výborům:

Babička Boženy Němcové. S obrazy a celkovou výzdobou od
A. Kašpara (Unie). Půvab nevadnoucí mladosti, jenž usouzen byl
básnickému dílu Boženy Němcové, obestřel také kresby a malby Ka-
šparovy, když ne všechny, tož jistě přemnohé. Umělec doplňuje tu
umělce, básník básníka. Neboť Kašpar není jen virtuosem kreslířem,
-ale v něm chvěje se a zpívá duše básnická. Od dedikační kresby
»Nesmrtelné prmátce B, Němcové*, v níž je tolik ušlechtilosti a vy-
branosti, kolik vroucnosti a piety, k titulnímu listu, k podobizně Něm-
cové, plné grácie a důstojnosti, ke spisovatelčině dedikaci, tak prostě
líbezné, přes to množství akvarelů, kreseb tušových, pérových až k po-
slednímu obrázku — všecko jednou duší, jedním citem provanuto,
všecko v jednotě drženo. Kašparovi daří se výjevy a postavy venkovské
zrovna tak jako výjevy a postavy šlechtické. Jak zachycuje dozvuk
hravé a útulné doby empirové, toť rozkoš se dívat. Je to něco podob-
ného, jako v Němcích vidíme u T. T. Heineho, na Rusi u Somova.
Ale Kašpar je zcela svůj, naprosto svůj, mluví a zpívá, »jak mu zobák
narostl* (jak Schw^ind říkal a po umělcích žádal), a to je vlastnost,
která čím dále bude vzácnější. Přál bych tu knihu všem dětem. Ale
dostane se jí jen bohatším (30 K). To je to jediné smutné a nedo-
statečné při knize té, bohaté jako kvetoucí lučina.

(Kašpar vyzdobil podobně také Nerudu: Letní vzpomínky,
malostranský feuilleton. Romanci štědrovečerní a Kam s ním?
Neznám nic tak krásného v tom druhu v době nové; jen Japanci a
■částečně Kate Greenawayová vderou se na mysl a pak středověcí
miniaturisté. Ale Kašpar je tu zas zcela svůj, pranic pojapanštěný ani
poangličený. Kouzlo Hradčan a Malé Strany nalézá tu svého Nerudu
malíře.)

Josef Mánes. Jeho život a dílo. Pořádá a textem doprovází
K. B. Mádl. (Topič.) Velikého toho díla vyšel už sešit 24., zbývá
tudíž už jenom pětina. Od sešitu prvého vychází s nestenčenou peč-
livostí, každým sešitem přináší nové překvapení — i známé věci do-

230

vedou překvapovat a bývá to známkou jejich výborné kvality — a
v textu mnoho nového zvídáme o Mánesovi a jeho době.

Julius Mařák. Výbor z jeho pozůstalosti. V^^dal K. B. Mádl.
(Topič.) Dílo toto bude milé hlavně těm, kdo intimněji chtějí se se-
známit se znamenitým krajinářem naším a komu studie a náčrty jsou
stejně milý a vzácný a stejně » hotovy «, jako hlavní díla umělcova.
Obsahuje přes 50 obrazů.

H. Schwaiger. Pohled do jeho života a díla. Text
napsal referent tohoto listu. (Unie.) Nákladné dílo obsahuje nejkarakte-
rističtější práce mistrovy, přes 50 obrazů. Unie dala si na něm, jakož
i na díle předešlém, záležet. Svítivé akvarely Schwaigerovy jsou podivu-
hodně reprodukovány.

Schwaiger illustroval též osm pohádek O hastrmanovi, jež
vypravuje jeho choť, paní Jožena Schwaigerová (nákl. Kočího). O ori-
ginální kresbě netřeba mluvit. Jakoby z odporu proti stupňované slad-
kosti a ulízanosti hebounkých a útlounkých a tenounkých princezen
zdrsnil tentokráte ještě více a silněji svou linii, ztajemnil ještě ostřeji
svůj kolorit. Jsou to pohádky tajemná a příšerná — i jasného tajemná
a světlého příšerná, k nimž pí. Schwaigerová velmi originální text
napsala, t. j. dovedla se tak živě a trefně vžíti do umělecké povahy
mužovy, že dobře vycítila, co by se hodilo do jeho fantasie, a k těmto
cítěným a tušeným pohádkovým obrazům mužovým napsala text po-
hádkový, zcela nový, lidový sice — jádro pohádek jest z Moravy
a z Jindřichova Hradce, — ale trochu hauífovsky přibarvený. Velice
zajímavá společná práce dvou spřízněných duší.

Týmž nákladem vydal malíř Alois Kal v o da svůj Hrad B uch-
lov. Maloval a vydal jej »z obdivu a zájmu pro čistou malebnost
Buchlova a pak z citu vděčnosti k zemi moravské. « Buchlov jest jistě
»pro umělce-krajináře pravé naleziště vzácných motivů malířských,* jak
správně vykládá úvod. Kalvoda jich také našel řadu — v jasné into-
naci barevných hlasů i v dumě zamženého hradu i v útulnosti jeho
komnat, kde hostmi bývaly i Musy. Po Buchlově bude prý následovat
Pernštýn. Jen ať přístupnější stane se cenou knihkupeckou! Přízdoby
po straně obrazů jsou zbytečný, někdy i ruší dojem. Proč J. Obrátil
vykládá, co už všecko před ním řekl a lépe v úvodě Fr. Kretz? Nápis
vytesaný na bráně hradní »Fortissima turris nomen Domini 1546« jsou
prý »slova slavného muže Slovácka, Jana Amosa Komenského. « Opravdu .í*
J. A. Komenského, jenž se narodil r. 1592?

A. Kalvoda s M. Švabinským a J. Tůnou vydal též pěkné album
Moravě ve prospěch brněnského Národního divadla. 18 listů od
13 moravských umělců: Jaroňka, Jurkoviče, Kalvody, Koudelky, Lolka,
Muchy, Obrovského, Ondrúška, Síra, Švabinského, Jože Úprky, Franty
Úprky a Zd. Vorlové. Nechať se jen vyplní jejich přání, »aby ostatní
zlatem pokračovali,* kde oni » přestali pérem a tužkou. «

Knihou neobyčejně nabádavou, zdravou a krásnou, svět a život
obohacující a rozveselující, ovšem tomu, kdo se jí dovede oddat, jsou
Základy umělecké výchovy, se zvláštním zřetelem ku kreslení
dle přírody, tří amerických vychovatelů- umělců: (J. S. Clark, M. D.

231

Hicks, W. S. Perry). Přeložili J. Patočka a L. Bily. Jí příbuzná jest
O školní praxi umělecké a reformě kreslení od prof. A.
Boudy, která ke své rovněž ušlechtilé theorii, nikde nepřepínající, hned
důkazy podává, že při dobré vůli dá se snadno a radostně ku předu krá-
četi. (Obě nákl. Kočího.) Umění v domácnosti od P. Schultze-
Naumburga (nákl. Laichterovým) je opět výborným rádcem, jak možno
i při malých prostředcích zpříjemnit si byt, zvláště byt nájemný. Velice
pečlivě přeložil spisek L. Bílý.

Konečně upozorňujeme na Volné Směry, které stále se zdo-
konalují a snaží se jiti stejným krokem s uměl, měsíčníky cizími. Kdo
můžeš, přiber si ruský Mir Iskusstva, měsíčník nádherný.

Pro mládež vybíráme: Radosti malých, řada 24 obrázků ze
života našich dětí s prostonárodními říkadly. Namaloval Richard Lauda.
(Unie.) Knížka rozkošná, utěšená, pravá česká knížka obrázková pro
děti, která snese srovnání s nejlepšími cizími. Text trefných říkadel
splývá dekorativně s obrázky na každé stránce.

Spolek »Máj« vydal 4 anglické knížky pro děti v překlade A.
Klášterského ze sbírky »The Banbury Cross Series«, na niž jsme tuto
v lednu 1901 upozornili jako na sbírku skvostných perliček. Jsou to:
Ali Baba, Jan Obrobijce (správně: Honza, vždyť v originálu jest
také Jack a nikoliv John) a Krasava a zvíře, Modrovous a Ko-
cour v botách, Pohádka o Popelce a Jan a boby (opět má
být Honza, jako v našich pohádkách).

A ještě jedna veselá knížka: Kocourkov. Z historie staroslav-
ného města. Napsal Adolf Wenig. Nakreslil Artuš Scheiner — rozumí
se, velmi vesele. (Nákl. Topičovým.) T.

T ITERARNÍ: K činnosti III. třídy České Akadomie — Tři berlínské premiéry. (Gerhart Haupt-
*-' mann, Rose Bernd; Hugo von Hofmannsthal, Elektra; Oscar Wilde, Salome.)

K činnosti III. třídy České Akademie.

Ještě o podporách. Článek druhý — na obranu.^

Náš článek o činnosti III. třídy České Akademie a výtky v něm
prokázané došly pozornosti samé III. třídy České Akademie — a to
již něco znamená; nebývat III. třída k výtkám sebe těžším a sebe dů-
raznějším právě příliš citlivá. Tentokráte dočítáme se v úřední publi-
kaci Akademie (»Věstník« č. 12, 1903, str. 172) slibu, že prý se třída
ve »Věstníku« v protokole svém vůči výtkám těm postaví.
A na str. 233. téhož »Věstníku« čteme, že prý »proti výtkám třídě
činěným v časopise »Naše Doba« (1903, č. 5.) podáno bylo ohrazení
jménem třídy v zasedání správní komisse.« Jaké to ohrazení bylo, ve-
řejnost česká se přes slib III. tř. dosud nedověděla. Če-
kali jsme na ně ještě o letošním valném shromáždění, ale — marně.

Vlastně III. třída přece odpověděla. V » Českém Museu Filolo-
gickém« (IX [1903], str. 122 v červenci) odpovídá nám prof. Kvíčala;

' Srovn. Naše Doba 1902, č. 5. (únor), str. 394 n.

232

odpovídá ne za sebe — jej zajisté výtky této třídě činěné nepálí; on,
» objektivní prof. Kvíčala«, jak si sám ve svém článku říká, přece
hospodářstvím v III. třídě není vinen — nýbrž obětoval se za III. třídu.
Čtemeť v jeho odpovědi též toto prohlášení, které citujeme doslovně;
nechceme čtenáře svým nevýrazným obtlumočením připraviti o požitek
a zároveň o příklad pana dvorního rady Kvíčaly, jak se má polemi-
sovat: »Hned v nejbližším sezení III. třídy (Kvíčala) poukázal na ni-
čemnost a prolhanost neznámého autora pamfletu a prohlásil, že dokáže
veřejně tuto prolhanost, což III. třída s uspokojením vzala na
vědomost.*^ A dále se dovídáme, že ve správní komissi České
Akademie p. Kvíčalův » přesvědčivý výklad potkal se se všeobecným
souhlaseny*. Máme tedy v odpovědi p. dvoř. rady Kvíčaly zároveň
projev slavné III. třídy Akademie a jen tato okolnost pohnula nás
k tomu, že odpovídáme; soukromé projevy p. Kvíčalovy by nás
k tomu nepřiměly. Kolik pravdy obsahuje odpověď a jak důstojný jest
to akt ústavu, za jaký pokládána jest Akademie, vysvitne, doufáme,
z tohoto článku.

Pan dvoř. rada Kvíčala nezapřel se ve svém způsobu polemiky:
nevyvrací výtek III, třídě Akademie učiněných všech a postupně, nýbrž
vybírá si z nich to, o čem myslí, že by se dalo vymluviti, a přibírá
do své odpovědi věci, které s výtkami našimi nesouvisí. Mluvčí III. tř.
Akademie obrací se proti našemu výroku, že by člověk s rozhledem
za summu 200.000 K, kterou III. třída za své trvání měla k disposici,
byl vykonal pro naši českou filologii mnohem víc. Na vyvrácení tohoto
tvrzení Kvíčala otiskuje tituly všech knih a pojednání, jež vydala III. tř.
Akademie. Rozvlekl je na celých pět stran, kde by byl pohodlně vyšel
s jednou; přičinil o nich v poznámkách svou kritiku. Ale nechceme
se zde rozptylovati. Na kritiku odpovíme kritikou v dálejším odstavci
svého článku.

Vytkli jsme, že III. třída Akademie poskytla mnoho značných
podpor, které vůbec ovoce nenesly, t. za které podporovaní
nic nevykonali, a pro to uvedli jsme v článku svém hojné a n e-
vývratné doklady. Toto tvrzení Kvíčala vůbec ani slovem nevy-
vrací, poněvadž je ovšem vyvrátiti nemůže, přece však vytýká původci
té výtky ničemnost a prolhanost!

Vytkli jsme dále, že stoupenci Kvíčalovi od III. třídy dostávají
podpory — a to značné podpory — jakmile o ně zažádají. Tento
výrok, doložený v našem článku číslicemi a jmény, Kvíčala pokládá za
hrubou urážku a pomluvu (str. 130); mohl prý pro něj redakci ^Naší

1 Pan dvorní rada Kvíčala jakožto zástupce III. třídy přeplnil svou
polemiku slovy jako: zákeřníci, jízlivost, zlomyslnost a nepravdomluvnost,
ničemnost a prolhanost, Iživost. pamflet, zbabělá anonymita atd. Potkala se
u správní kommisse také tato mluva p. dvoř. rady »se všeobecným souhla-
sem?* Proti našemu klidnému rozboru, v němž mluví skoro všude jen číslice,
výrazy jeho jsou věru málo »akademické.« Týž Kvíčala osmeluje se protiv-
níkům vytýkati frasi »netáhnouti za týž provaz* jako neušlechtilou a »reali-
stickou*! Slušní lidé průměrného vzdělání v nějaké významnější korporaci
by se jistě proti členu, kierý by za ně psal polemiky takovým tónem, ohra-
dili. Česká Akademie dovoluje, aby se v jejím jménu takto mluvilo.^

233

Doby« stíhati soudně. Ale neučinil tak prý hlavně proto, že »trudno
jest poskytnouti celému světu takovou podívanou ve smutné naše po-
měry«. Skoda, že nežaloval! A škoda, že takovou citlivou šetrnost
k > našim smutným poměrům « p. Kvíčala nedával na jevo, když po-
hádal k vojně rukopisné, poněvadž již 25 let v pravost rukopisů ne-
věřil, ale pak, když odpůrcům rukopisů nastala protivenství a byli
zrádcováni, s pravověrci je potíral, a z nemilé situace snažil vyprostiti
i hrozbou, že skončí samovraždou; škoda, že do »smutných našich
poměrů* poskytl podívanou v otázce desky Husovy, škoda, že do nich
poskytuje neustále podívanou takovými vznešenými polemikami, jakou
zahrnul posledně i nás!

Kvíčala přisuzuje nám úmysl, že prý jsme svou stilisací chtěli
nesoudným čtenářům namluviti, jakoby jen oněch osm jmenovaných
realistů bylo dostalo od Akademie podpory; nevytkli prý jsme zejména,
že Gebauerovi se dostalo od III. tř. Akademie na » Historickou mluv-
nici« 4400 K a že prý na každý sešit » Staročeského slovníku « do-
stává se mu po 730 K, a proto vytýká nám a hned také prof. Ge-
bauerovi »neodvislost od pravdy «. Ale s nesoudným a tuze zapomět-
livým čtenářem počítá právě p. Kvíčala, vždyť sám o něco výše do-
týká se naší zmínky o těchto 4400 K; v našem článku lze ji také
čísti na str. 395.^ Uvádíme toto faktum právě tak, jako Kvíčala; jen
že je přece rozdíl v pojímání našem. Kvíčala by rád onu částku,
poskytnutou monumentálním dílům Gebauerovým, vyložil jako zvláštní
milost prokázanou realistům; my naopak myslíme, že Gebauer proka-
zuje milost III. třídě Akademie; aspoň každá Akademie světového jména
by si z toho dělala čest, kdyby mohla vydati díla takového významu,
jako uvedená díla Gebauerova, a nedopouštěla by, aby se nejpřednější
její člen musel sháněti po nakladatelích soukromých a od Akademie
se měl spokojovati pouhou podporou. A kdybychom těchto 4400 K,
věnovaných dílům Gebauerovým, byli uvedli třeba pětkrát, vyvracelo
by se tím faktum, že jediný konvertita Flajšhans vyváží podporami od
Akademie osm jmenovaných realistů, kteří mají za sebou každý značnou
činnost literární.?* Pro jaké lidi píše Kvíčala své polemiky.^

Kvíčala objektivnosti III. třídy Akademie v udílení podpor hájí
dlouhou řadou jmen, prý »příslušníků tábora realistického*, od III. tř.
Akademie podporou obdařených; uvádí na př. jména Herzer, Ibl,
J. V. Novák, Jos. Klika, J. Hruška, Jan Hudec, Jos. Třesohlavý, Kar.
Los, Jos. Pelcl aj. Kvíčalovi je patrně, když toho potřebuje, již každý
realistou. Čím a jak jmenovaní spisovatelé projevili svůj » realismus* }
Co pak Kvíčala a jeho rozhodující většina při ohromné své objektiv-
nosti volila za členy realisty Krále, Zubatého, Polívku, Pastrnka, Dvo-
řáka, Vlčka a j., kterým tam patří dávno místo před mnohými jinými,
kteří tam již dávno sedí?

1 Kolik přispívá Akademie na Gebauerův Staročeský slovník, toho jsme
se v publikacích Akademie nikde nedočtli; po informaci dovídáme se, že
Gebauer dostává od Akademie za sešit o pěti arších (80 stran folio) 365 K
Ihonoráře, nikoli 730 K podpory!

234

Do našeho článku dostal se omyl při převádění zlatek na ko-
runy. Toto nedopatření hned v následujícím ~ 6. sešitě bylo opraveno.
Náš omyl Kvíčala nazývá hrubou a bezpříkladnou nepozorností, ne-
všední lehkovážností. Při této nehodě zbývá nám jediná útěcha: máme
socium doloris — v samém Kvíčalovi. V Ces. Mus. Filologickém 1901
při seš. IV. — V, str. 11. počítal » peněžité částky «, jež prý dostal Ge-
bauer od Akademie, také dvojnásobně — bera koruny za zlaté a opět
je převáděje na koruny (viz Gebauerovu odpověď v příloze k VI. seš.
»Listů filolog. « z r. 1901). A přece viděl také Kvíčala » nejednou ve
svých pramenech velkou literu K«, jako nám vytýká. Oplácíme však
p. dvoř. radovi jeho šlechetnost stejnou šlechetností. Ani my nesou-
hlasíme s těmi anonymy, » kteří zde pomýšleli na úmyslné kla-
mání*, ale musíme — to již mu darovati nemůžeme — pokárati
tento jeho omyl jeho vlastními slovy: že si toho velikého K Kvíčala
nevšiml, »je důkazem nevšední jeho lehkovážnosti a jeho
hrubé a bezpříkladné nepozornosti,* Tyto vlastnosti jsou
zde tím trestuhodnější, že je Kvíčala po výtce nám tak roz-
hořčeně učiněné ještě jednou opakuje. Tvrdí totiž, že Ge-
bauer dostává na každý sešit » Staročeského slovníka« 730 K prý pod-
pory. Ale Gebauer dostává na každý sešit od Akademie honoráře
182 zl. 50 kr. čili 365 K. Kvíčala 365 K převedl ještě jednou na ko-
runy a dostal dvojnásobné číslo 730 K!

Na ostatní konkrétní výtky naše Kvíčala odpovídá málo. Ze
Pražák a Vysoký za veliké podpory, které od III. tř. Akademie do-
stali, nic vědeckého nevykonali, Kvíčala popříti nemůže. Spokojuje se
tedy planým tvrzením, že dostali podporu plným právem a že to
»příště« vyloží. Proč tak nečiní hned? Kdo ví, jak Kvíčala svoje hojné
sliby splňuje (v rukopisovém sporu slíbil na příklad aesthetický rozbor
RK a dodnes ho nepodal, je nám dlužen překlad Homéra, živo-
topis Niederlův, před mnoha lety slíbený, řeckou grammatiku, článek
o frasi »stans pede in uno« atd. atd.), nebude asi tímto novým slibem
valně potěšen. V případě p. Třasákově, který dostal od III. třídy 200 K
na badání o Xenofontových Hellenikách, Kvíčala nám vytýká, že prý
jsme zamlčeli, že podpora 200 K Třasákovi povolená má býti svým časem
od jeho překladatelského honoráře odražena, že jest to tedy záloha.
Kvíčala nám tu odhaluje něco nového, co jsme v stanovách Akademie
marně hledali: i nespisovatelům poskytují se zálohy, o kterých se může
předpokládati, že nebudou nikdy vráceny. Co teprve mohou očekávat j
skuteční spisovatelé! Teď bude v českém národě opravdu blaze! Od
Kvíčaly dovídáme se, že tato » záloha « byla zase věnována na pouhý
překlad! P. Třasák nikdy nic nenapsal a nenapíše — kdo ho zná,
přisvědčí nám — zač by mu Akademie mohla vypláceti honorář a
pak si » zálohu « odrážeti. Viděti to nejlépe z toho, že p. Třasák
již koncem ledna 1901 předložil třetí třídě svůj překlad Hellenik
k uveřejnění, ale ona se posud neodhodlala, aby jej vydala nebo vydání
jeho oznámila. My tvrdíme, že se k tomu nikdy neodhodlá, ač jinak
uveřejňuje ochotně i velmi slabé a chatrné překlady.

Jak vůbec pohlíží Kvíčala na udílení podpor se strany Akademie,
toho charakteristický doklad čteme na str. 128. Jeho pomocník v ne-

235

pěkných polemikách proti prof. Královi, J. L. Čapek, jest » velmi hodem
podpory České Akademie« proto, že vydal podle Kvíčalova mínění
» přesný a lahodný* (vskutku však prašpatný, nejhrubšími chybami pře-
plněný) překlad Herondových Mimiambů. Ale stanovy Akademie při-
kazují, aby se podpory udělovaly na účely vědecké, ne jako odměna
za dobrý prý překlad.

Vytkli jsme, že III. třída Akademie dala proti svým sta-
novám značnou podporu 2000 K na středoškolský řecký slovník
Lepařův a V. Kubelkovi 400 K na vydání »Realií«, určených pro
žáky středních škol, ačkoli se takové knihy u nás peněžně nej-
lépe vyplácejí. To prý jsou tendenční výtky, hájí se Kvíčala; oba ti
mužové dostali prý podpory na vědecké studie, jejichž výsledkem jsou
tyto práce (!!). Zrovna tak dostal prý T. Hrubý podporu ne na vy-
dání překladu Ciceronova spisu »de officiis«, nýbrž na vědecké studie,
jejichž výsledkem zmíněný překlad prý byl (!!). Prof. Kvíčala píše za-
jisté pro velmi nesoudné čtenáře, když jim smí předkládati takové
naivní výmluvy. Kromě toho úřední zpráva (Almanach VIII., 1898,
strana 85) toto vykrucoi^ání Kvíčalovo usvědčuje z nepravdy; tam.
stojí jasně psáno, že bylo dáno prof. T. Hrubému 250 zl. na vydáni
překladu Ciceronova spisu »De officiis«. A jaký by to byl
filolog, který by pro překlad Cicerona potřeboval konat teprve ná-
kladné studie! Kvíčala zmiňuje se, že prof. Herzerovi a Iblovi, prý
» příslušníkům tábora realistického* (!), po návrhu prof. Jarníka byla
udělena podpora 600 K na francouzsko- český slovník prý » nevědecký,
kompilační, populární «. O ceně tohoto slovníku nechceme rozhodovati;
ale měl-li p. Kvíčala a jeho stoupenci o něm přesvědčení, že je slabý,
proč mu odhlasovali podporu ? Což nejsou v III. třídě skoro sami ?
Středoškolský onen slovník ovšem nebyl; proto se mohl ucházeti
o podporu Akademie.

Z celé té polemiky Kvíčalovy jsou správný pouze dvě věci: že
Fr. Černý obdržel 500 K (nikoli 200 K) podpory, V. Tille 800 K
(nikoli 300 K). V článku našem jsou v těchto dvou číslech omyly,
vzniklé asi přepsáním, jimiž se však na našich vývodech,
že stoupenci Kvíčalovi dostávají stále slušné podpory, daleko větší než
příslušníci tábora cizího, pranic nemění.

Ještě jedno charakteristikou polemik p. Kvíčalových. Polák prof»
dr. Fr. Krček uveřejnil na Kvíčalovo »Museum Filol.« nepříznivou
kritiku. Kvíčala nemilý soud ciziny — s naším článkem to nijak
nesouviselo — chtěl odzbrojiti vymyšleným nařčením, že posudek ten
sepsán v Praze návodem redakce »Listů Fil.« a poslán dr. Krčkovi,
aby jej polsky uveřejnil. Redakce »Listů Filol.« nařčení důrazně od-
mítla; prof. Krček prohlásil písemně, že recensi napsal sám beze všeho
podnětu cizího, že je holá nepravda, co prof. Kvíčala tvrdí. A přece
si troufá Kvíčala znovu tvrditi, že prý dokázal, jak redakce »Listů
Fil.« nastrojila onen posudek proti němu, ba dokonce že prý ji z toho
usvědčil! Podobného rázu je Kvíčalovo jednání vůči prof. Rud.
Karrasovi, kterého sám naváděl, aby nepřiznával pravdy, (Srovn. »Filol.
Listy« XXX., 399. n.). Může člověk, jenž své odpůrce zahrnuje hru-

236

"bými nepravdami a urážkami, žádat, aby s ním někdo polemisoval ne-
anonymně ?

Tři Ijerlínské premiéry.

{Gerhart Hauptmanny Rose Bernd; Hugo von Hofmannsthal,
£ 1 e k t r a ; Oscar Wilde^ S a 1 o m e. )

Rose Bernd, tituiní postava nejnovějšího Hauptmannova kusu,
jenž se dává na scéně ^Německého divadla« jako všechna poslední
dramata Hauptmannova, jest pěkné selské děvče ze Slezska, domoviny
to jak básníka tak jeho Tkalcův i jeho Haničky a Routičky. Zdravé,
silou kypící děvče jest zasnoubeno s chorým a chudým knihařem, jenž
v trpkém živobytí nalezl spásu u Krista a oddává se vůli boží. Jaký
div, že Rose chová k ženichovi pouze úctu místo lásky, jaký div, že
se podává mužnému a jarému statkáři Flammovi! Poddává se mu, pod-
dává se i bezmezně smyslnému a surovému strojniku, jenž byl svědkem
dostaveníčka s Flammem, za cenu mlčelivosti jeho. Teď aspoň bude
moci počíti spořádaný život, dá s bohem prvnímu záletníkovi i dru-
hému a bude šťastna po boku svého trpělivého Augusta. Ale nevy-
koupila si štěstí. V soudní rozepři má nešťastná Rose svou čest po-
tvrditi přísahou. Přísahá — křivě. Proti jejím výrokům bude svědčiti
.skutečnost: dítě, jež nosí pod srdcem. V záchvatu zoufalství zardousí
děcko sotva narozené, by tím zničila svědka svého hříchu. Tímto
skutkem ovšem se vydala v ruku trestající spravedlnosti lidské, kdežto
vyšší spravedlnost přijímá vražednici na milost závěrnými slovy kře-
sťanského knihaře: »Ta holka! co ta jen vytrpěla !«

Běží v prvé řadě o osud matky, která plní svoje bolestné po-
slání, aniž jí kdo může býti nápomocen. To vysvítá zcela jasně z roz-
mluvy Rosy s ženou statkářovou, ve výjevu plném dramatické síly a
jemnosti. Svedená dívka na pólo se svěřuje nemocné paní a tato, jež
poznala smutný los matky, protože jí umřel jediný synáček, chápe
z napověděných, vlastně nepovedených slov, že Rosa cítí se matkou.
Po hříchu se básníkovi nepodařilo silnou myšlenku vtěliti v celý chod
a postup děje, nepodařilo se mu mocnou suggescí v divákovi vzbuditi
dojem lítosti a hrůzy, jenž bez odporu by musil povstati, kdyby Rose
byla takovou, jakou sama se líčí. Ale pro mne aspoň schází nutnost
předváděného děje, protože nevidím Rosu ani zdravou ani silnou,
nýbrž zdá se mi hned od samého počátku zralou k neštěstí a záhubě.
Nechápu prostě, jak může své tělo dáti przniti strojníkem Streck-
mannem z pouhé bázně a vypočítá vosti. Flamma milovala celou něž-
ností a vášní slabého stvoření, ale před Streckmannem cítí hnus a
hnus by cítila, kdyby si troufala to přiznati, i před fanatickým pobož-
nůstkářstvím svého otce a před svatostí ženichovou. Ale obětuje celý
svůj život k vůli těmto nezdravým lidem, nemá odvahy vymaniti se
z tísnivých poměrů — kde tedy její síla, která má se zlomiti o ne-
ukojitelné dychtění mužů, kde její osud podobný honěné zvěři.!* Vždyť
už předem její život je otráven. Proto Hauptmannův kus zanechává
trapný dojem. Neuchvacuje neúprosným sledem událostí a nepřivádí

237

k osobnímu prožívání bolesti, nýbrž zajímá klidného pozorovatele, ale-
nestrhuje jej ve vířivou závrať pravého života.

Bezprostřednost účinku za to tím větší měrou jest dána Hofmanns-
thalové E lek tře, hrané v Malém divadle. Sotva že se setmí v sále
a s jeviště tonoucího ve světle zvláštní intensity se ozvou prvá slova,
vládne pocit, jakoby neviditelná ruka obtočila smyčkou hrdlo divákovo,
stále těsněji ji zadrhujíc, až se zatajuje dech, a dojem ten dostoupil
nejvyššího stupně, když Elektřina sestra bije o kovové dvéře zavřeného
paláce a do vzduchu prosyseného krví a jásotem vpadá její srdce-
rvoucí volání: » Oreste, Oreste !« — Ticho. Opona. —

Hofmannsthal označil svůj kus tragedií v jednom jednání dle
Sofoklea a na prvý pohled sotva poznati v tomto kuse stupňujícím
krok za krokem dramatické napětí, autora barvitých lyrických,
ale tak volně spiatých rozplývavých scén z »Theater in Versen«.
Ve vnějším ději sleduje dosti věrně svůj řecký originál, ba směřuje
k tomu, by lehkými změnami co se koncisnosti týče vynikl nad
Sofoklea. Tak odstranil choř i němého herce Pylada a vynechal
prvý výjev, v němž se Orestes radí s pěstounem, jak vykonati pomstu
na matce: tím nabývá křivá zpráva o Orestově smrti pravděpodob-
nosti a tudíž mnohem větší účinnosti. Ale vnitřní struktura obou kusův
ukazuje očividně, jaká nepřeklenutelná propast zeje mezi kulturou
antickou a kulturou dneška. Hofmannsthalovy postavy všecky jsou ro-
zervány a nervosní, všemi lomcuje choroba touhy a touha po vášni.
Pro jednání jejich nalezl básník naprosto nové pohnutky. Elektra není
nástrojem a hlasatelkou vůle bohův olympských, nýbrž v jejím srdci
se zahnízdila ničivá jiskra záští, vložená přílišnou láskou k otci, a plamen,
který byl tak vznícen, zachvátil všechny její city, rozmetal základy
její cudnosti a pohltil všechnu její ženskost: a po požáru nezbylo
v jejím nitru než černá myšlenka, jež křičí po pomstě a v příšerné
to volání mísí se závist vůči těm, kteří žijí a svým životem její bytí
zničili. Postavy v Hofmannsthalově Elektře jsou nehellenské a nehel-
lenský jest ten celý duch: když na př. v okamžiku největší úzkosti,
kdy obé sestry v prachu lkají nad domnělou smrtí Orestovou, otevrou
se dvéře a mladý sluha hlasitě volá po rychlém koni, odbývaje zvě-
davého tlustého kuchtíka šprýmy a vtipy, upomíná to spíše na Shake-
speara nežli na řecké tragédy, a když (na začátku) služebné děvy čer-
pajíce vodu spílají Elektře a jenom jedna »zcela mladá, hlasem v po-
hnutí se třesoucím* volá: »Chci před ni pokleknouti a zlíbati jí nohy.
Což dcera královská kdy vytrpěla také ponížení .^ Chci jí vonnou mastí
nohy namazati a potom vlasem svým je osušit « — zda neozývá se tu
zcela zřejmě romantika? Neboť romantická a neřecká jest celá zžíravá
touha nežitého života. Spíše bych shledával v osobě Elektřině prvky
středověkého života: její zanícená láska k mrtvému otci má cosi obdob-
ného ve smyslné lásce jeptišek ke Kristovi, mystickému ženichovi.
V mnohých slovech splývají -veškeré city s erotickou extasí. Tlumená
smyslnost sálá z každého jejího slova, v křečích smyslnosti se svíjí
před sestrou, hladíc její štíhlé nohy, zbožňujíc její krásu a zapřísahajíc .

238

ji, by byla nápomocna při pomstě, a její obrazy a srovnání jsou cho-
robné tělesnosti. Takto žaluje, sotva poznala Oresta — jak krásně
myšleno, že tolik let snášela muka, aniž myslela na sebe, ale jakmile
se blíží vyplnění jejích snů, že propuká všecka lítost a žal nad vlastním
-osudem a nad uprchlou krásou! Ještě v jednom ohledu nese Elektra
celou tíhu života myšleného: jest prorokyní, ale není účastná činu.
Když děsná pomsta jest dokonána, tu Elektra klesá pod přílišnou
rozkoší; chce v šíleném reji nad mrtvolami » tančit a mlčeti «, ale
sotva učinila několik kroků, zavrávorá a umírá v hodině svého triumfu.

Ačkoli tolik momentů nasvědčuje básníkovu úsilí, řeckou pověst
prohloubiti a učiniti nám ji lidštější, pochopitelnější, přece nesmířil
docela moderní cítění se starou tradicí. Kladu-li takový důraz na mo-
derní zabarvení, na moderní psychologii, nechci tím říci, že snad po-
hřešuji u Hofmannsthala onu prý antickou harmonii a veselost, kterou
do řeckého starověku vkládala německá klassika. Ale abych užil názvo-
sloví Nietzscheho — a na Nietzscheho v prvé řadě myslím, mluvím-Ii
o odporu proti domnělému klidu Hellenů — Hofmannsthalově tragedii
se nedostává živlů umění apollinského a tím, že vyloučen jest choř,
nevstupuje utrpení jednotlivcovo v opojení strasti všesvětové. —

»Nové divadlo« uvedlo na scénu Oskara ří^^/ť^^ďí^; tragedii v jednom
-dějství, Salome. Tragedii? Pohádku. Pro sujei Wilde sáhl k Písmu.
Vím: ve Wildeově hře jsou skryty sladké bolesti raffinovaných požitků,
v žilách Salominých proudí místo krve jed, a toto umění jest plno
dráždidel, jaká právě v illustracích k Wildeově Salome dovedlo stup-
ňovati k šílenství pohlavní zvrácenosti bodavé péro Aubreyho Beardsleye.
Ale kolem toho, kdo nechce či nedovede sledovati umělce v tuto
bezednou tůň, kdo nedovede či nechce chápati tyto křečovité zá-
chvaty, kolem toho zaznívají melodiesní slova básníkova jako zádum-
čivá zkazka, jež praví, že » tajemství lásky jest veliké a větší než ta-
jemství zániku«; jako řada nádherných obrazů, z nichž vyniká ten,
jenž maluje město, terrassu a noc, a potom ten, jenž šeptá: > jak krásná
je dnes večer princezna Salome !« jako pohádka o konci jedné říše
a o vzniku nové, o krvavých událostech, jež udaly se proto, že prin-
cezna Salome byla jata šílenstvím líbati rty Jochanana proroka a že
její bosé nohy bílé jako sníh tančily před králem Herodem. —

Otokar Fischer,

ZPRÁVY.

Školní vzdělání branců v Německu. 4. sešit X. (1901) roč-
níku věstníku »Viertelsjahrshefte zur Statistik des Deutsclien Reiclies«,
vydávaného cis. statistickým úřadem v Berlíně, podává následující výkaz
o školním vzdělání branců r. 1900 k vojsku a námořnictvu od-
vedených.

mužstva

státy a části zemské
(původ)

mezi mm

vůbec se škol. vzděláním

! odvedení bez

I školn. vzděl.

j činili Vo všech

bez odvedených

j ^ 1 školn.

ivněm.jaz.l v čiz.jaz. ! vzděl.

1900 1890 1880

Království Prusko . [ 164.106

» Bavorsko 30.784

Sasko . . 15.793

Virtemberk 11.776

N ě m e c k á ř í š e 1 900 267.758

» » 1890 I 193.318

» 1880 151.180

163.852

30.780 I

15.793

11.776

267.450

187.996

141.663

161 0-10
4 0-01
' 0-02

007

128

180

4287

1035

7111

2406

0-82
0-03
0-07
0-04

0-54

2-33
0-29
0-17
0-02

1-59

Zřejmo z tohoto statistického výkazu, jak rychle se vzmáhá
školní vzdělání v Německu: za dvacet let se vykazuje 23 krát
méně bezgramotných odvedených brancův; ale zároveň také germani-
sace školou, ježto za 20 let jest 55 krát méně těch, kteří nenabyli
školního vzdělání jazykem německým. Kč.

Úmrtnost a dohadné trvání života jest v rozličných státech
evropských dle průměru posledních 25 let následující:
a) úmrtnost (umírá ročně z 1000 obyvatel):

16-8 v Norsku
17"3 ve Švédsku
18-1 v Irsku
18-8 v Dánsku
196 ve Vel. Britanii
19"8 v Anglii a Walesu
20-0 ve Skotsku
21-1 v Belgii

21 "7 ve Švýcarsku
21-8 v Hollandsku
226 ve Francii
249 v Rusku
25"2 v Německu
27-8 v Itálii
29-9 v Rakousku
35-4 v Uhrách

240

b) Pravděpodobné trvání života činí u Američana
42-199 let, Angličana 42-100, u Francouze 41-839, u Němce 39-683
rokův. U věku 60 let činilo by ještě další trvání života u Američana
14-098, u Němce 13848, u Angličana 14-808 a u Francouze 13'287
léta. (Archives ďanthropol. crimin. 1901.) Kč.

Francouzská skupina pro smírčí soud v Londýně. Záhy
po svém založení byla pozvána tato skupina obchodním výborem
anglické dolní sněmovny, aby odbývala jednu ze svých schůzí v Lon-
dýně v paláci Westminsterském, kamž 21. června za účasti sta depu-
tovaných a senátorů (také obchodní komory a produkční syndikáty
zastoupeny) odjela, 22. odbýván v paláci bankett za účasti 250 členů
obou sněmoven a vlivných osob. Sir W. Houldsworth, president
obchodního výboru, přítomné vítal a udělil slovo ďEstournellovi,
který vyložil program skupiny pro smírčí soud. Premiér Arthur Balfour
podotkl na to ve své řeči, že se ještě nestalo, aby v anglické sně-
movně návštěvou dlící zástupci velikého sousedního národa jednali
s AngHčany, že se ovšem nejedná jen o otázku interesu Francie a
Anglie, nýbrž celého civilisovaného světa. Také Chamberlain pro-
mluvil a — což jest charakteristické — zmínil se o entente cordiale,
která panovala mezi Francií a Anglií před 50 roky, když společně
na Krimu bojovaly. Na to odpověděl ďEstournell: »Jaký pokrok
od 50 roků. Tehdy byla entente cordiale pro válku — o tom ne-
chceme již věděti. Chceme entente cordiale pro mír!« — Ze-
jména kruhy obchodními byla deputace vřele uvítána, rovněž král
poslal ďEstournellovi telegram a bývalý předseda haagské konfe-
rence Staal. Vedle toho ovšem stýkal se ďEstournell s mnohými
státníky. Po návratu do Paříže poslal tento zprávu ministrovi Delcassé,
ve které formuloval tři návrhy: 1. Uzavření stálé smlouvy smírčího
soudu. 2. Snížení vydání na loďstvo Anglií, Francií a Ruskem (na
initiativu vedoucích státníků, mezi těmi Chamberlaina). 3. Liquidaci
diíferencí mezi Francií a Anglií, které od diplomatů v posledních
20 letech nebyly rozřešeny. — Význam zvláštní pro historii hnutí
mírového má tato schůze potud, že kdežto dosud stýkala se jen mí-
rová sdružení na občasných kongressech, jedná se zde o jednání mezi
dvěma obchodními komorami.

Mladý a starý směr v hnutí mírovém. Mlado-pacifikatisté,
ač pracují na témž programu jako pacifikatisté, odštěpili se od sta-
rého směru tím, že obmezili své požadavky na nejblíže dosažitelné
body a stávají se tak, v poměru k starším, špičkou jehly, která snáze
proniká, kdežto pacifikatisté jsou širší její částí. Vůdcem mlado-paci-
fikatistů francouzských jest baron D'Estournell. Jedná se o změnu
propagandy v tom směru, aby se stala více politickou a byla osvobo-
zena od nedůstojných příměsků, jakými jsou všelijaké zábavy po před-
náškách propagačních.

Potřeba statistiky zemské a národni.

Centralisace v Rakousku ve všech oborech je upřílišena, upří-
hšena tím, že autonomní a samosprávná činnost organických
částí státu nepřichází k platnosti. Zle se tento nepoměr jeví
v oboru statistickém. Neodsuzujeme, rozumí se, statistické kance-
láře centrální, ale vytýkáme nedostatek statistiky zemské a národní;
je přímo nepochopitelno, že stát tak mnohonárodní, mnohojazyčný
ve vlastním zájmu ještě se nepostaral o náležitou statistiku ná-
rodní. Každý, kdo politikou rakouskou jen poněkud opravdově se
zabývá, naráží na překážky statistické, — nemá číselného pod-
kladu pro srovnávání rakouských národů. V politických otázkách
národnostních vzniká tím trapný pocit nejistoty a nepřesnosti;
ovšem pro lidi opravdové a spravedlivé, kteří by rádi soudili
věcně, jimž posuzování nahodilá a nesoustavná a přibližné odhady
nevystačují.

Máme sice začátky statistické kanceláře zemské, ale musíme
tu vyslovit přání, aby především naši kanceláři české plně umož-
něna byla vědecká práce, kterou by se nám v dozírné době do-
stala všeobecná statistika národnostní, podávající obraz celkového
bytu obou národů. Nad naší kanceláří bdí vědečtí zástupcové
obou Pražských universit, snad by se jim podařilo, odkázat některé
velmi pěkné osobní ohledy do oboru humanity, kancelář však
podřídit účelům a úkolům vědeckým.

Ukážeme na křiklavých případech, jaké statistiky nám je třeba.

Především sčítání podle národnosti — a ovšem zpracování
toho sčítání; jak se práce má provést, jak se má v tomto a vůbec
ve všech oborech upravit pracovní poměr kanceláře centrální
a zemské, to ať si zodpovědí obě súčastněné korporace. My máme
právo žádat si řádnou ofíicielní statistiku národnostní, neboť za-
tímní zpracování kanceláře centrální nám nestačí.

Proto podjal se práce prof. Rauchberg z německé uni-
versity a podal v »Deutsche Arbeit« zpracování číselného poměru

NAŠE DOBA. R. XI., č. 4., 1904. 20. ledna. ]^g

242

Čechů a Němců, pokoušeje se o obraz celkové državy a tudíž
také přistěhovalectví.^ Nedostatek zemské statistiky zapříčiňuje,
že se našimi českými poměry jazykovými a národsostními zabý-
vají statistikové v Německu. V loni v říšském časopise » Deutsche
Erde« byl článek saského statistika). Zemmricha: »Deutsche
und Slawen in den Sudetenlandern«; Zemmrich slibuje o věci
obšírný spis.

Po stránce hospodářské prof. Fr. v. Wieser se podjal
úkolu, učísHt statisticky hospodářskou sílu obou národů v Cechách-;
ale i s jiných stran podávají se podobné pokusy menší a větší.

Nebudeme se zatím zabýv^at výsledkem těchto prací. Jistě
má každý právo, zpracovat officielní a soukromé zprávy; také
naši odborníci mohli by se této práce účastnit a kontrolovat práce
německé, ale to všecko je počin soukromý a proto žádáme
národnostní, hospodářskou a j. statistiku officielní, zemskou. Při-
známe se, že tento požadavek činíme z ohledu na poměrně velmi
slabou účast českou, jevící se posud v tomto oboru sociálních
studií politicky tak důležitých. Výtěžky práce Wieserovy přešly
již do neněmeckého tisku; ^ než o této politické stránce věci bu-
doucně.

^ Das Zahlenverháltnis der Deutschen und der Tschechen in Bohmen.
— Der nationale Besitzstand in Bohmen und die Wanderbewegung. Obojí
v II. ročníku »Deutsche Arbeit«.

2 Deutsche Arbeit III. : Die deutsche Steuerleistung und der oífentliche
Haushalt in Bohmen.

3 Na př. Deutschbohmen als Wirtschaftsgrossmacht, otisky z Liberecké
»Deutsche Volkszeitung.*

»Verein fíir Socialpolitik* v Německu vydal řadu spisů popisujících stav
německého hospodářství pod jménem: Die Storungen des deutschen Wirt-
schaftslebens wahrend der Jahre 1900 íT.; poslední svazek podává za redakce
prof. Zuckerkandla ze zdejší německé university popis vlivů na Rakousko
(Die Storungen etc. in ihren Ruckwirkungen auf die industriellen, EíTekten-
und Geldmarkts-Verhaltnisse Oesterreichs.) Jsou tu zprávy o Ringhoíferově
továrně Smíchovské a j. četné údaje, týkající se Čech, Moravy a Slezska. —
V této sbírce vyšlo a ještě vyjde několik jiných prací o rakouských po-
měrech hospodářských.

Nové úkoly veřejného zdravotnictví.

Napsal doc. dr. Lad. Haškovec.

Netušené pokroky, jaké učinilo lékařství v poslední době, ne-
zůstaly bez ohlasu ani ve veřejném a společenském životě.
Z lékařství a přírodních věd vůbec vyrostla nová věda — hygiena
— která vytkla si za úkol pečovati o nejširší podmínky zdraví
lidstva a předcházeti jeho nemocem. Na těchto základech vyvinula
se zvláštní instituce veřejného zdravotnictví, jehož blahodárné pů-
sobení dnes již i nejširším vrstvám dobře může býti přístupno.

Veřejné zdravotnictví pečuje o zdravotnost našich měst, ve-
řejných shromáždišť a ústavů, varuje nás před nakažlivými choro-
bami, dohledá na neporušenost a čistotu našeho pokrmu, nápoje
atd. Veřejné zdravotnictví účinný vede boj proti tuberkulose,
zhoubám pijáctví, prostituci atd. atd.

Dnes ubývá tyfu, difterie. Mor občas v Evropu zavlečený,
který kdysi vyhladil obyvatele celých krajů, dnes žádného rozší-
ření nenabývá. Velké a těžké jsou úkoly veřejného zdravotnictví,
a má-li jim cele dostáti, musí každý dáti se v boj proti největšímu
škůdci lidstva, proti nemoci. Bohužel, že často nejhumánnější a nej-
šlechetnější kroky veřejného zdravotnictví narážejí na odpor ne-
znalosti, lhostejnosti, zbytečného konservativismu, ba i nezřízeného
sobectví lidu. Jest pochopitelno, že veřejné zdravotnictví, pečujíc
o nejširší massy lidové, musí někdy rušivě zasáhnouti — třeba
nepatrně — v držení, majetek neb i právo jednotlivcovo tím, že
zde nařizuje odstranění zdravotní závady, onde nucenou desinfekci,
prohlídku, karantény a j. Avšak jak nepatrným jest toto zasáhnutí
v práva jednotlivcova u srovnání s obecným užitkem a prospěchem,
jaké všichni máme z příkazů a plnění jich, jež nám veřejné zdra-
votnictví poskytuje!

Bylo již na čase, aby státní správa, pečující o majetek svých
příslušníků dobře zřízeným a rozvětveným zákonodárstvím, starala
se i přesně stanovenou institucí zákonnou o zdraví svých pří-
slušníků.

16*

244

Dnes nalezneme již ve všech pokročilých státech široce roz-
větvené zdravotní zákonodárství, které přirozeně uzpůsobuje se
novým poznatkům.

Veřejné zdravotnictví, opírajíc se jednak o přísná ustanovení
zákona, jednak o dobrovolnou službu tisíců osvícených a pokroka-
milovných jednotHvců, poskytuje služby největší, nejhumánnější a
má býti považováno dnes za jednu z nejdůležitějších a nejvážnějších
institucí státních a lidových.

Bez zdraví ničeho, se zdravím všechno!

Nechuravíme pouze nahodilými zevními vlivy, nýbrž i tím^
že přicházíme na svět již po rodičích buď churavi neb oproti ne-
moci méně obrněni. Churavíme vlivy dědičnými. Jest otázka, na-
sbírala-h věda lékařská již tolik fakt, aby na základě jich určité
zákony pathologické heredity stanoveny býti mohly, a je-li
tomu tak, jest otázka další, jaké naučení z nich má si vzíti lidstvo
a jaká úloha tu připadá veřejnému zdravotnictví.

Tisícové nemajíce vědomosti o zákonech pathologické he-
redity o nakažlivosti chorob, neb úmyslně ze ziskuchnvosti, ne-
dbalosti, lhostejnosti neb sobeckosti jich nedbajíce, plodí vědomě
individua chorá a tělesně i duševně k existenčnímu zápasu ne-
způsobilá, která buď bídně protloukají se životem nebo na obtíž
padají obcím a nezřídka množí i řady šílenců a zločinců. Myslím,
že jest věcí veřejného zdravotnictví i to, aby lidstvo o důsledcích
pathologické heredity, pokud vědou a fakty jsou opřeny a pokud
zdárnému vývoji lidstva jsou na závadu, se informovalo a pokud
možným způsobem jejím zhoubám čelilo.

Je-li pathologické heredity.?

Myslím, že na tomto místě není třeba blíže dovozovati smutné
následky dědičnosti syfihs, tuberkulosy a těžkých chorob nervových
a duševních. Komu nesvírá se srdce nad ubohým lidským příjicí
nebo tuberkulosou prosáklým tvorem, který hříchem rodičů vleče
se, bídně životem, který jest nezpůsobilý k samostatnému žití, často
vyvrhelem a jiným na posměch .?* Nemají-liž bídní tito tvorové práva
volati za ochranu a nejsou-liž výstrahou ostatním.? Není většího
zločinu ploditi vědomě individua chorá, nezpůsobilá k existenci,.
v bolu a hoři životem se plazící, než jakékoU ublížení na těle ji-
nému.? Běží-li o nešťastnou, nepředvídanou náhodu, tam nezbývá
leč slovo soucitu a účinná milosrdnost, ale tam, kde běží o že-
leznou konsekvenci stávajících známých zákonů, kde běží o před-
vídanou chorobu, tam nemáme se více spokojiti soucitem, nýbrž

245

přemýšleti, jak zlu předcházeti. Když ne cele, aspoň částečně
předcházeti. Jako jsme poznali řadu zákonů zjevů dědičnosti fysio-
logické, normální, tak dnes již známe i truchlivé zjevy dědičnosti
chorobné. Není místa vcházeti zde na výčet jich detailů. Stačí
poznamenati, že zákony dědičnosti chorobné známy byly již
starým a že moderní vědou byly blíže prozkoumány a opřeny
důkazy. Nás zajímá v této stati zejména heredita tuberkulosy neb
její disposice, syfilis a těžkých nemocí nervových a duševních.

Avšak nejen tyto choroby, nýbrž i nezřízené pijáctví, vyslo-
vený již alkoholismus a jiné choroby rodičů zhoubný mají vliv
na potomstvo. Kdo viděl řadu blbých neb epileptických dětí zplo-
zených pijáky, pochopí, proč jako pochodeň plane dnes v srdcích
osvícených lidumilů celého světa jedna touha — odstranit, zmírnit
nezřízené pijáctví a jeho následky. Vážné choroby nervové a du-
ševní, zbavující individuum schopnosti k existenčnímu boji a ne-
zřídka i k dalšímu množení potomstva, dědičně přenesené, vyhubily
celé rody a krutě řádí v celém civilisovaném světě. Choroby ner-
vové a duševní dědičně přenesené třeba se nepřenášely ve stejné
formě na potomstvo, nýbrž často transformované, v jiné podobě,
jsou dnes velmi závažným činitelem chorobnosti lidstva a tudíž
závažným činitelem sociálním, s kterým dlužno počítati. A uvá-
žíme-li, že nejen choroby samy, nýbrž i disposice k chorobám,
prosté degenerativní stavy, z nichž rád zločin klíčí, dědičně nej-
častěji se přenášejí, pochopíme, proč třeba hereditárnímu tomuto
šíření se chorobnosti a disposice k ní věnovati největší pozornost.
Uvážíme-li pak, že tato fakta nebyla cele a ve svých důsledcích
známa, když zdělávaly se dnešní některé zákony, týkající se smlouvy
manželské, pochopujeme, že vzhledem k poznatkům těmto musí
i dosavadní zákony a řády nutné opravy a potřebného doplnění
nabýti. Máme na mysli sňatek, jeho zákonnou úpravu společenskou,
odpovídající požadavkům moderním.

Avšak nejen péče o zdraví potomstva nutí nás přihlédnouti
k nápravě legálních ustanovení o manželství, nýbrž i zájem jed-
noho neb druhého interessenta vyžaduje ho v ohledu zdravotním.
Nákaza příjicí neb kapavkou, kterou splácí někdy muž ženě věno
a lásku v manželství, není vzácností. Kdo chrániti má počestnou
ženu před netušeným tímto hrozným neštěstím? Kdo chrániti má
ženu před nákazou, která činí ji nezřídka po celý život churavou,
která podlamuje její síly, zbavuje ji svěžesti a činí z ní stařenu.?
Co mužů a žen za včasné upozornění bylo by vděčno, co slz,

246

hořkostí a zármutku vyvarováno! Nemá žena právo, aby v čas
před posledním krokem odvrácena byla od ní pohroma hrozící
z choroby mužovy, o které tento buď neví neb ji tají a pro kterou
počestnou ženu i eventuální potomstvo hodlá vrhnouti v nemoci,
muka, bídu, bolest a trýzeň největší?

Může-li lhostejně muž šlapati zde v prach lidskost, čest, právo,
mravnost, veda s pohlavní nákazou počestné děvče k oltáři?

I před důsledky pijáctví nutno v čas ženu neb muže varovati.
Alkoholik chorobě propadlý jest »nemocný«, který není schopen,
aby učinil zadost vážným úkolům, jež na se bére jako muž a po
případě jako otec. Jest věru na čase, aby zdravotní stránce sňat-
kové veřejně byla věnována pozornost a aby lid o důsledcích
pathologické heredity a nákazy mezi manžely i následcích pijáctví
byl poučen. Jest na čase, aby o zdravotně i soudně lékařské
stránce sňatku bez ostychu jednáno bylo. Fakta příliš vážná, jasná
a dokázaná nutkají nás, abychom bez ostychu a nedbajíce ne-
zvyklosti a novosti věci mluvili o lékařské stránce sňatku. Vždyť
zdraví jest nejzákladnější sloup štěstí manželského a rodinného.
Zdraví jest nejzákladnější sloup zdárné a šťastné budoucnosti
jednotlivce i národa. Možno-li lhostejně přihlížeti k tomu, s jakým
neporozuměním valná část lidí uzavírá dnes smlouvy manželské
dbajíc všeho, jenom ne zdraví svého. Dnešní kupčení, které hraje
hlavní úlohu při uzavírání smluv manželských, jest jednou z ve-
likých příčin nejedné bídy a strasti lidské. Nejednomu ovšem zdá
se to věcí zcela přirozenou, aby než vstupuje ve sňatek manželský,
ptal se po zdraví svém a své snoubenky, ale kolik jest takových
rozvážných jednotlivců? Kolik jich naopak nedbajíc zdraví, uzavírá
sňatek jen pro věno a pro zlepšení sociálního postavení? Kolik
žen a naopak i mužů takovým způsobem vědomě vrháno jest
v neštěstí a zármutek ? Kolik bídných tvorů bez ochrany pochází
z takových manželstev ?

K nápravě nově poznaného tohoto zla, pokud může býti
v moci lidské, dlužno důtklivě všem interessovaným na srdce
položiti, aby při zakládání krbu rodinného dbali především oba-
polného zdraví a aby tudíž nikdy krok tento nečinili bez důvěrné
ovšem porady se svým domácím lékařem.

Již lim učiněn by byl veliký pokrok a bylo by věru lépe,
kdyby zvyk tento ustálil se a vžil se tak, aby veřejné zákono-
dárství v zápas pro blaho lidstva voláno býti nemusilo. Než zku-
šenost na jiných polích veřejného zdravotnictví bohužel učí, že

247

pokroku i ve věcech méně důležitých bez přísnosti zákona se
nedoděláme. Chceme-li vyhověti intencím z předu vytknutým,
stěží obejdeme se bez zákonem stanovené takovéto porady.

Sami zástupcové civilních a církevních úřadů měli by smlou-
vajícím se stranám vložiti na srdce hluboký význam zdravotní
stránky manželství. Požadavek, aby každý před uzavřením smlouvy
manželské vykázal se úřadu lékařským souhlasem stvrzujícím
prostě, že není vážných důvodů, aby se odepřel legální sňatek,
není ani přehnaným, ani novým. Uvidíme ostatně, že samy dnešní
stávající občanské zákony požadavek tento vlastně obsahují a pro-
vedení jeho předpokládati mají. Jest jasno, že případy, ve kterých
by lékař nucen byl konstatovati nezpůsobilost k uzavření smlouvy
manželské, vyznačeny by byly v přesně daných, jasných instruk-
cích, vypracovaných zvláštní širokou anketou sborů lékařských,
právních a jiných. Není pochyby, že by každý rozmyslný a po-
ctivý člověk vždy uposlechl lékařské rady, směřující jen k dobru
jeho. Před podvodníky a zhýralci, kteří by rady lékařské poslech-
nouti nechtěli, právem pak nesouhlas se strany lékařské vyslo-
vený chrániti bude věci neznalou interessovanou stranu druhou.
Instrukce, lékařům dané, mohou se pohybovati v mezích nejlibe-
rálnějších a to ještě volnějších, než samy dnešní zákony při-
pouštějí, ovšem jen tam a potud, pokud není ohroženo zdraví
eventuálního potomstva neb druhého interessenta. Musí ale obě
strany býti informovány vzájemně a poučeny o dosahu eventuál-
ního svého svolení. Tak, jak provádí se dnešní zákony ohledně
smlouvy manželské, jest úplně zůstaveno beztrestně pole k nej-
širším obapolným podvodům a klamáním, kterými nejsou stiženi
jen interessovaní, ale bohužel i připadne nevinné potomstvo.

Tomu předcházeti jest přece věcí dobře sdělaného a prová-
děného zákona. Není třeba míti nedůvěry k podobným zákonným
nařízením. Netřeba se jich nikterak děsiti, ani jich důsledků. In-
strukce, lékařům dané, pochopitelně musily by býti vypracovány
s opatrností největší a na základě výpočtů naprosto spolehlivých.

(Dokončeni.)

Pokusy o lidovou četbu u nás/

Napsal Prokop z Bohutína.

Poslední dobou, jak se zdá, přece jen zapouští u nás lidová četba
kořínky, nikoli snad péčí vůdčích stran politických a lite-
rárních, ale spíše horlivostí nemnohých nadšenců, ponejvíce
venkovských. Ke starším listům (Buditel, Zdarský Obzor) při-
bylo pouze za rok 1903 několik nových (Ruch, Vzdělání lidu,
Kramerius, Jiskra). A na tento zajímavý zjev kulturní, na tuto
uznání hodnou, dosud nedoceněnou, ano za dnešních poměrů ne-
ocenitelnou práci vzácných vlastenců těch chci stručně poukázati.
Ústavy, spolky a korporace, mající účelem podporo-
vati českou osvětu, mohou tu uložiti svůj peníz na
dobrýúrok.

^ Buditel. Zábavně-poučný časopis pro nejširší vrstvy lidu. Mor.
Budějovice. Vychází vždy 15. v měsíci. Roční předplatné 80 h. Redaktor
Stanislav Marák.

Jiskra. Pokrokové noviny českého jihu a jihovýchodu, vychází každou
druhou a čtvrtou sobotu v měsíci. Vydává a zodpovědně vede Lad. Kučera
v Táboře, Klášterní nám. 39. Jednotlivá čísla 2 h., předplatné roční v Táboře
S2 h., mimo Tábor / K /o h. Při deseti výtiscích 52 h.

Kramerius. Krejcarové lidové a pokrokové noviny. Redaktor Karel
Horký, Rokycany. Vychází pravidelně každou třetí neděli. Předplatné
při 10 výtiscích / kor. ročně, jednotlivě / kor. 40 h.

Ruch. vychází 1. a 3. úterek v měsíci. Red. a adm. Brno, Josefská
ul. č. 2. Číslo 2 h. Zasílá se nejméně 5 výtisků. Platí se předem. Majitel a
vydavatel Frt. Pokorný.

Vzdělání lidu. Pokrokový list věnovaný drobné práci národní. Red.
Eduard Navrátil ve Chvojenci p. Chvojno u Pardubic. Vychází 10. a 25.
každého měsíce. Předplatné 4 kor.

Žďárský Obzor. List pro vzdělání a poučení věnovaný nejširším
vrstvám lidu na Žďársku. Vychází 1. dne v měsíci. Číslo 4 h. Vydavatel:
Místní odbor Nár. led. pro jihozáp. Mor. Red. MUDr. B. Drož.

Přednášky z oboru vědy a práce, č. \. *Co jest vzduch?« Několik
chem. a fysik, pokusů pořádá Dr. Alexander Batěk. Jičín, knihkupectví
J. Zajíčka.

249

Pokusy o lidovou četbu jsou u nás, — pokud mi bylo lze
stopovati, — trojího druhu: jednak časopisy zábavně-poučného
rázu, jednak noviny, a konečně letáky, pojednávající o jedné
pouze otázce.

Do prvé skupiny patří oba starší listy lidové. Buditel a Zdárský
Obzor, z novějších pak Kramerius.

Ráz i název nejstaršího našeho lidového listu jasně ukazuje
na vzory z doby probuzení. Dílo Kramériusa, Nejedlého a Palko-
viče bylo jeho původem, stálo mu jaksi kmotrovstvím.

Applikovati myšlenky našich buditelů na poli osvětové práce
lidové na dílo pokrokové ve století dvacátém, je věcí výbornou
a třeba uznati, že moravští pracovníci lidoví po té stránce zna-
menitě si vedou. Téměř vše, co jsem navrhoval ve své »Dani
práce« o rázu listů krajinských, moravští intelligenti v Budějovicích
a ve Zdare prováděli již dříve a to způsobem velmi dobrým,
vystihujíce výtečně potřeby svého čtenářstva, navazujíce těsně na
vzdělanostní úroveň lidovou a poučujíce lid právě o otázkách pro
život nad jiné důležitých ano za dnešních časů nevyhnutelných.

^Buditeh je nejstarší z našich listů lidových. Končí právě
za redakce Stanislava Maráka čtvrtý svůj ročník. Účelu svého
— sloužiti nejširším vrstvám lidovým — dosahuje plně. Charakte-
ristická jest pro směr jeho předmluva ke třetímu ročníku, v níž
děje se nejen stručná zmínka tolikéž o jiných pokusech lidové
četby (Vzkříšení, Besedy zájmů lidu a Vzkříšení v Táboře), žel
Bohu, záhy zaniklých, v níž však také obhajuje redakce » umír-
něným tón listu, jemuž z té příčiny několik přátel ubylo, a pěkně,
věcně vykládá, proč právě tento směr jí nejlépe se hodí, moudře
uznávajíc, že »co po staletí v lid bylo štěpováno*, nedá se zase
rázem zlomiti, a chtěj íc, aby lid byl probouzen vlastním úsud-
kem a tak docílilo se účinku trvalého, nikoli jen okamžitého
vzplanutí, po němž ještě větší tma nastane. Politiku list vy-
lučuje.

Ale při tom jest » Buditel* listem naprosto pokrokovým a
umírněnost jeho nelze bráti ve dnešním porušeném toho slova
smyslu, nýbrž spíše jako moudrost taktickou, jež dovede ve zná-
mém prostředí svém úspěšně pracovati.

Než i methoda listu je věru velmi zajímavá. Poučení převládá
nad zábavou, tendence výchovná nad uměleckou, a což obzvláště
lze pochváliti, železná přímo sou sta vn o st jeví se v práci jeho.
Veškery obory vědění, venkovanu našemu nutné, zastoupeny jsou

250

v něm účelně: právnictví, zdravotnictví, hospodářství, otázka ná-
rodní; k tomu články výchovné a belletristické rázu výchovného,
básně tendenční a krásné afiforismy, účelně pod určitými hesly
jako ^Sobectví, Práce, Štěstí, Co čeká vlast ?« v přehledné cykly
seřazené. Takovéto uspořádání výroků velikých mužů v ladné
celky látkově zcelené lze jen doporučovati, jako zvláště výmluvný
moment výchovný, právě tak jako cennou sérii článků právnických
»Porady ze soudní síně«, z nichž by si naše právnická intelligence
venkovská měla vzíti příklad pro drobnou práci, aby veškeren
náš krajinský tisk poučoval čtenářstvo o otázkách, jako jsou
» Obrana obžalovaného. Přelíčení, Kdy je splatná kupní cena. Ob-
žaloba atd.« Mnohý spor by se tak zamezil, mnohý groš by zůstal
v kapse našeho člověka. Ku přednostem listu třeba také čítati
hezké články z oboru zdravotnictví, ač jsou počtem slabší, a pak
statě výchovného rázu, ať čistě poučné či belletristicky zabarvené.
Věci, jako » Otázka řemeslnická, Chybné cesty. Hlavu vzhůru*
staví drastickým přímo způsobem na oči chyby lidu našeho, af
povahové, hospodářské či národní, podávajíce vedle diagnosy také
léku: pokyn, radu, povzbuzení. Právě taký duch ovládá belletrii.

Každý téměř příspěvek, byť i vždy nesnesl vysokého poža-
davku aesthetického, spočívá na pevné basi výchovné, navazuje
přímo na vady lidu, jež v celé příšerné nahotě líčí, aby tak čte-
náři lepší náhled vštípil, jej polepšil a napravil. Zvláště se mi tu
zamlouvají články jako »Milosrdenství«, kde lichost antisemitství
i talmikřesťanství naší šlechty ostře káráno, dále pak »Více citu,
Soudy, Padlá Vitka i Národní hrdost« jsou rovněž velmi dobré
pokusy výchovné, a konečně i básně (Tmáři, Babka, Modlička
a j.), odsuzující lichost dnešního zpátečnictví jak až také modlář-
ství, považovaného často za pravý příznak mysli křesťanské. —
Vyskytne-li se taková básnička právě v milém čísle Husově, pak
jest tendence tím účinnější. Památka Husova listem vzorně
oslavena, ale také jiným národním pracovníkům věnovány stati,
ano celá čísla. Tak vzpomenuto vídeňského professora Ševčíka,
buditelů frenštatských, a tak oslaven celým číslem zasloužilý
Vahalík.

V celku lze o »Buditeli« říci jen chválu. Jako kdysi » Hla-
satel* i ón bojuje proti tmě a zpátečnictví, a to zbraní vybranou,
jemnou, umravňuje, vzdělávaje lid formou prostou, lehce přístup-
nou, a spolu srdečnou a milou, — jen článků hospodář-
ských přál bych si poněkud více. —

251

K » Buditeli « pěkně se druží měsíčník ^Žďárský Obzor «^ re-
digovaný známým pracovníkem Drem Drožem. Účelem listu je,
proniknouti do poslední chaty horských vísek na Žďársku a po-
skytnouti i nejméně všímanému člověku v okrese možnost laciné
a dobré četby. Vydavatelé však jsou si plně vědomi obtíží drobné
práce a věří jediné, že neochabující vytrvalostí možno dosíci
úspěchů.

List blíží se »Buditeli« nejen časově (založen v červnu 1900),
ale i povahově. I on respektuje nízkou úroveň vědomostí lidových,
podávaje prostince a s milou srdečností své úvahy, i on pracuje
se vzácnou soustavností, poskytuje poučení ve věcech hospodář-
ských, hygienických, právnických i kulturních. Historie a ethno-
grafie jsou oblíbeným oborem tohoto listu. Sentencí nemá vůbec,
belletrie také málo, za to více článků hospodářských a obchodních,
a to v pravdě cenných. Tu získal, jak se zdá, Ust řadu dobrých
pracovníků, kteří s uznání hodnou opravdovostí se přičiňují, aby
krajany své poučili o věcech pro ně tak nezbytných a nevyhnu-
telných, jako jest na př. obilní clo a dělnická mzda, používání
umělých hnojiv, zdárný chov dobytka, chov dobytka vepřového,
meliorace a j., anebo bankovnictví, kupování na splátku atd.
Jaká rozkoš čísti tyto články a jaký žal, že tak zdárné intelligence,
jako žďárský kraj a moravské Budějovicko, nemá druhý kraj ve
slavném království našem! Podobnou radost působí články práv-
nické. Soudce Nečas liší se od spolupracovníka »Buditele« Mojmíra
Lepaře postupem; každý z nich jde svou cestou, ale oba vedou
si správně a účelně. Lepař Hbuje si v sériích článků a jeho *Po-
rady ze soudní síně« nelze ani dosti chváliti, — Nečas kloní se
spíše ke sporadickým případům z prakse, jež snaží se prostince,
povídkově téměř vyložiti a z nich podati poučení lidu o jeho
právech, ovšem také o povinnostech jeho. — Právnická rubrika
»Ždarského Obzoru « poutá zajímavým obsahem, pojednávajíc na
příklad o některých ustanoveních berního zákona, o právě soused-
ském, o porotách, o významu času ve věcech právnických, o slu-
žebnostech a zvláště výminku. Kdo zná jen trochu náš venkov,
musí přímo velebiti šťastnou ruku autorů, že dovedli si vybrati
právě tak vážné body ze života našeho lidu, tak palčivé otázky
časové i místní, jež úpěnlivě volají po nápravě, možné jedině
včasným poučením našeho venkovského člověka. A tomuto člověku
podává list poučení dále jak po stránce hygienické (O des-
infekci, O dýchání), tak i výchovné (O svéhlavosti rodičů. Prst

252

boží, Levoboček), a konečně učí ho lásce k rodnému kraji, lokál-
nímu vlastenectví, seznamuje ho důkladnými články s místopisem,
dějinami, pověstmi kraje. U věci té je bohatější »Buditele«. Tím
nabývá list zvláštního lokálního významu, neocenitelného, podávaje
množství materiálu lidovědného a stává se tak pramenem vědecké
práce. Poesii pěstuje list méně a to ještě přejímá většinou známé
básně našich velikánů, jak ostatně také »Buditel« činí. A to právě
lze chváliti. Je dobře, seznamovati náš lid s poetickými po-
klady českými. Doporučoval bych ještě uváděti stručnou biografii,
alespoň několik životních dat spisovatelových, jakési ocenění jeho
díla, aby náš člověk byl také o básníku náležitě poučen.

Jestliže oba tyto časopisy akcentují hlavně poučení, belletrii
jen jaksi služkou výchovných svých ideí činíce, jest mladší bratr
obou *Kramerius« listem převážně belletristickým. Re-
daktorem jeho je autor zajímavé brožury »Mizerie« a oblíbené
po venkově frašky » Srážka vlaků «, mladý literát Karel Horký
v Rokycanech. Umělecky stojí »Kramerius« nejvýše.
Čítá také mezi své spolupracovníky vzácné síly jako básníky Ma-
chara, Scheinpíiuga, Opočenského. Také jest obou listů radikál-
nější. Kdežto »Buditel« si píše ve štít umírněnost, »Zdarský
Obzor* chce zaopatřiti lidu dobrou četbu, »Kramerius« vypovídá
boj na nůž klerikálním listům lidovým, směle pouští se v zápas
bez rozmyšlení, rozvahy i ohledu na sílu nepřítele; buď se štítem
anebo na štítě, jest heslem jeho. Čísla dosud vydaná jsou až na
některé nepatrnosti bez odporu zajímavá obsahem svým. Dle ro-
kycanského > Zdaru « má prý »Kramerius« nevšední úspěchy za
hranicemi, ano pařížští Čechové prý jej učinili svým listem.
Intelligenci se »Kramerius« rozhodně hodí, je to věru
hezký časopis, poutavý namnoze i svými prosaickými články. Stati
Mariovy a M. Gebauerové zasluhují tu předem povšimnutí. Ale
pro lid našeho Podbrdska má poněkud vysokou úroveň, a pochy-
buji, že bude tam náležitě chápán a oceněn, a že dosáhne svého
účelu, jehož mu každý pokrokový člověk přeje. Bude musiti se
poněkud snížiti, umírniti, aby mu bylo rozuměno, aby si jej lid
zamiloval. Jako list lidový stojí »Kramerius« rozhodně za
»Buditelem« i »Žďárským o bzo re m«, nedovede se tak při-
způsobiti poměrům jako ony, a to se mi zdá býti nedostatkem
zkušenosti. Básníka jako Machara, byť i byl spolupracovníkem,
třeba vždy uvésti, jak jsem to výše podotkl. Při epigramu třeba
také výkladu a tu dobře poukázati na lidové popěvky satirické !

253

Ve slibné sérii článků Mariových »Kapitoly bělohorské* by bylo
dobře řadu poznámek umístiti alespoň částečně v texte, neboť
tím způsobem mohou zůstati nečteny a nepovšimnuty. Náš člověk
na českém západě, kde kulturní úroveň je rozhodně nižší než na
příklad v Polabí, rád má vše pěkně pohromadě jako v kalendáři;
poznámkám dosud neuvykl. Ale uvedené rady vesměs nejsou
takové váhy, bychom pro ně Hstu srdečně nevítali. Myslím, že se
časem podají při trochu větší zkušenosti, a že »Kramerius« bude
»Buditelem« českého západu; až podaří se mu také z jiných od-
větví získati spolupracovníky tak řádné, jako má v oboru krásné
literatury, historie a také školství. Čeští lékaři, právníci, obchod-
níci, technikové, rodilí z krásného Podbrdska, kde jste, abyste při-
spěli svou hřivnou po vzoru vlastenců ždarských a moravsko-
budějovských.^

(Dokončení.)

Pravda o ,, slovanských apoštolech' ' a jich

působeni.

Napsal A. Bruckner v Berlíně. i
(Pokračování.)

III.

Na rozdíl k Románům (když nehledíme k Rumunům) a Germá-
nům, Slované byli již svými sídly přímo předurčeni, že se do-
stanou v obvod různých náboženských a kulturních středisk (obé
splynulo ve středověku dohromady) a že se od sebe konečně
oddělí. Tato sídla rozprostírala se již za Kristova narození od Odry
k Oku a od východního moře až k Dunaji a v 6. století překro-
čili Slované také ještě celou Odru a Dunaj. Přirozeně nastati mu-
silo rozdělení: Slované na Labi, Litavě, Můře, Slované Samovi
nemohli se vyprostiti z obemknutí živlů latinsko-německých;
balkánští Slované byli stejně odkázáni na Byzancii; s Byzancií ve
spojení byl Kijev i musili dříve neb později jeho lidé podél
Dněpru přijíti do Chersonesu. Pokusy, tento přirozený chod věcí
porušiti, zůstaly vždy bez výsledku; němečtí věrozvěstové musili
s nepořízenou opustiti Kijev, rovněž tak Rekové nemohli mezi
-západními Slovany nabýti půdy trvale. Podniknutí Methodějovo
bylo mezi západními Slovany již předem bezvýsledné. Jak vlastně
k tomu došlo ? Legendy, naše hlavní prameny, převrátily skutečnost
úmyslně.

Shoda okolností jest tak pamětihodná, že bezděčně přichází
na mysl, zda nebyla celá věc nastrojena teprve od Cyrilla: upravo-
vati osud, to rozumí Řek již dávno. Když na tuto nejodvážnější
hypothesi nepřistoupíme, že totiž Cyrill domnělý návrh Rostislavův
sám vymyslil a jej teprve knížeti vnuknul (Řeky, o jejichž pří-
tomnosti v Moravě se legenda prožvatlala, jak tato na jiném
místě také mluví o náhončích Cyrilla), tak zbylo by, že Rostislav
v Cařihradě zcela něco jiného žádal, než legendy vypravují; neboť
všecky tři, v dojemné shodě, přinášejí vylíčení, které Methoděj
o věci dáti si oblíbil. Meltě dle nich žádati slovanské věrozvěsty
učitele — v Cařihradě! Zrovna tak byl by je mohl žádaii v Anglo-
sasích nebo v Irsku! Zajisté měli Řekové mezi sebou Slovany,
ale nikdy nehnuli ani prstem pro své vlastní Slovany, o tyto bar

255

bary nikdy se nestarali, neučinili pro ně ani to, co ně-
mečtí duchovní tehda již pro moravské a panonské
Slovany byli učinili! — a nyní měli najednou titéž Re-
kové, kteří pro Slovany kromě nejhlubšího opovržení nikdy jiného
pocitu neměli, najednou vypraviti slovanské zvěrozvěsty, jako by
tyto měli na skladě I Lživost tohoto odůvodnění žádosti Rostisla-
vovy jest tak nápadná, že dávno Rostislavovi jiný úmysl byl pod-
strčen.

Neboť kdyby byl měl jen učitelů a věrozvěstů zapotřebí pro
svou již křesťanskou zem, tu byla by bývala jen jediná ro-
zumná a účelná cesta: poslati mladé Moravany do Německa
nebo do Říma ku vzdělání — neboť byli již tehdy Moravané, ano
i z knížecí rodiny samé, mezi duchovními země: ještě dnes posí-
láni jsou Slované, za příčinou evropského vzdělání, ne do Moskvy,
nýbrž do Berlína a Vídně, Paříže a Londýna. Rostislav žádal
zajisté zcela něco jiného: ne zvěrozvěsty a učitele v domácí řeči
— tyto měl již doma nebo mohl je míti — , nýbrž biskupy (a sku-
tečně přichází jedenkrát v legendě tento výraz!!); chtěl církev
ne slovanskou, nýbrž od Němců neodvislou, jejížto sluhové
by neničili nebo nekřižovali jeho choutky po samostatnosti. Učinil
tím zcela nepředložený, bláhový, výsledku a účelu prostý krok:
neboť nezabezpečuje církevní neodvislost samostatnost státní, ale
naopak, samostatnost politická způsobuje samostatnost církevní.
Dějiny učí tomu krok za krokem: Polsko bylo německou církevní
provincie; jakmile Poláci sesílili, církevní samospráva připadla jim
sama od sebe jako zralé ovoce do klína. Srbský arcibiskup byl
samostatný; jakmile však Srbsko ztratilo poslední zbytek politické
samostatnosti, osoboval si ihned i tak ubohý patriarcha, jakým
ochridský byl, církevní nadpráví nad dosavadním samostatným
arcibiskupem. — Avšak proč hromaditi příklady, věc je samozřejmá.
To však Rostislav nepochopil; domníval se církví neodvislou od
Němců jistěji uhájiti svou politickou samostatnost a obrátil se
(poněvadž v Římě zůstaly kroky jeho bez úspěchu následkem
německých pletich .?*) — do Byzance. Myšlenku, dostati v Byzanci,
čeho Rím neposkytoval, našeptali mu buď bezprostřední jeho
sousedé Bulhaři, kteří tehdy sami mezi Byzancí a Římem kolísali,
aneb emissaři Cyrillovi.

Rostislav žádal tudíž biskupy, ne učitele; organisaci své
církve, ne vyučování ve víře. V Cařihradě bylo by se rádo k tomu
sáhlo ihned, aby Římu byla dána šňupka, ale bylo již zrovna

256

dosti na nešťastné missii u Chazarů, jakož i na kolísání Bulharů^
aby se také ještě na tak vzdálené pole byli odvažovali — jak
mohli na Moravu posláni býti biskupové a se odvážiti, aby
latiníky vyhnáni, Byzanc citlivě kompromitovali! Protož nebyla
splněna žádost Rostislavova; avšak přece vyslán byl, aby území
prozkoumal onen, jenž v missiích se byl již pokusil — řecká
církev, jinak než římská, zanedbávala ustavičně missie — a který
slovanský jazyk již znal — Cyrill; v něj kladena naděje, že jest
povolným nástrojem pro případné další záměry. Avšak ctižádostivý
Cyrill ošálil jak Rostislava, tak císaře Michala a patriarchu: pro
něho nadešla konečně dlouho vytoužená, netrpělivě očekávaná pří-
ležitost, kouti své vlastní železo.

Byltě zejména mezi současnými Reky úkaz, zcela zvláštní a
mimořádný; byl snad z téhož dřeva, z jakého v latinské církvi
Bonifác a Vojtěch a Bruno a sta jiných zděláno bylo, již v řecké
církvi jsou tím vzácnější. Sprostá ctižádost byla mu vždy daleka;
byl vysoce vzdělaný, ale antika, filosofie a theologie připoutaly
jej k sobě méně než jeho přítele Photia; dychtil po jiných vavří-
nech, státi se apoštolem některého národa, jako byli Tomáš, Bar-
toloměj a jiní; křesťanské víře získati celý národ, církev jim zaří-
diti, jako měli Koptové, Arméni, Syrové, Iberové a j. — tyto
všecky příklady Cyrill znal do podrobná a odvolával se ustavičně
v pozdějším svém působení na ně. Dvakráte již osud ošálil jej
s vyhlídkou v úspěch, před plnomocníky Amerumnisa (Emira al
Mumenina, vládce všech věřících), a napotom opět, když v dřevě-
ných hradech chána a jeho begů na Volze se objevil, aby za svou
víru bojoval. Po obakráte minul se s touženým úspěchem a v Ca-
řihradě nepříznivci vysmívali se bezpochyby apoštolovi neúspěchem
pronásledovanému. Avšak: proč toulati se v dálce - když krásné
leží tak blízko! Před branami Soluně počíná se rozprostírati ne-
změrný slovanský svět, tajuplný, jehož výběžky dosahují do Cha-
zarska, na hranice Franků a na severní moře ! Právě v Chazarsku
mohl býti Cyrill očitým svědkem, jak Baskakové obtížení daní
vraceli se od Slovanů, na Dněpru usazených; ve vojště chánově
našel Slovany, s kterými mohl Soluňan rozmlouvati bez tlumo-
čníka, k úžasu chazarských begů. Myšlenka, pro tyto jemu již
v mládí svěřené Slovany býti zakladatelem zvláštní lidové církve,
jež by se řaditi mohla k arménské, iberské, koptické, syrské, která
by uznávala za svou hlavu patriarchu a ne papeže, které by
jméno Byzance rozšířila, k sloupům Herkulovým a k Rifeiským

257

vrchům ve dne i v noci jej od dávna zaměstnávala. V prvé řadě
k tomu příslušelo, poříditi řeč spisovnou, tudíž také zvláštní
abecedu, jakou měli Koptové, Arménové a j. v., která od řecké
a latinské rozdílná, samostatnou jeviti se musila, nové, rozdílné
písmo vedle ostatních. Jak jej tato myšlenka krok za krokem
pronásledovala, prozrazuje jeho vlastní bratr: když Cyrill v Cher-
sonu právě dosti byl zaměstnán, uče se chazarsky, našel tam
náhodou »ruskou« (gótskou) bibli a jakkoliv ho tato věc úplně od
cíle jeho cesty zavedla, oddal se řecký Mezzofanti 9. století ihned
jejímu studiu, jakoby tímto mělo býti posilněno jeho vlastní pod-
niknutí.

Před aneb po návratu z Chazarska Cyrill konečně sestavil
slovanskou abecedu, později nazvanou glagolici.

IV.

Teď se obdiv slavofilský od svého dosavadního idolu od-
vrací v bolestném zklamání.

K slavofilství patří nejen vážnost k arménské murmolce
(čepici) a k tatarskému chalátu (kabátu); nejen sebevědomé vy-
stoupení pro julianský kalendář (Rusové představují si potřebnou
opravu kalendářovou ponejvíce tak, že pouhým úkazem — »byť
po sicmu* — Evropa a Amerika gregorianskou novotu, t. j. římskou
zradu na starooteckém odkazu, opět opustí) — k slavofilství patří
především bezpodmínečná vážnost k »cyrillskému« písmu; se Slo-
vany, kteří užívají latinského písma, zachází se pouze správní
(administrativní) cestou: jednoho krásného dne zakáže se latinské
písmo, poněvadž ruší pravoslavné pocity, poněvadž Rusy uráží a
latinské abecedě má se jednou podobně vésti jako gregorianskému
kalendáři. Zažili jsme trnouce podobné věci. Tak se stalo cestou
správní, bez zákona, z libovůle potrhlého satrapy, že Litevcům po-
jednou jich písmo — po staletí neznali nikdy jiné jen latinské
— zakázáno a užívání cyrillského, které psu špatné jest, rozkázáno.
Polští šlechtici se bouřili, za to dle pravé ruské logiky také
litevským sedlákům, nejvěrnějším poddaným cara, jejich písmo
pro nic a za nic bylo vzato! Onomu modernímu Omarovi, Kal-
muku Muravěvovi jest pořízen ve Vilně pomník, spíše mu jej
měli postaviti východopruští tiskaři v Tilže, neboť vytěžili mnoho
peněz obstaráním a vpašováním latinsko-litevského tisku; cyrillo-
litevštinu nevezme žádný pořádný člověk do ruky, jen vyzvědač
a donašeč.

NAŠE DOBA. R. XI., č. 4., 1904. 20. ledna. j^j

258

Na tomto příkladě přesvědčivě jsme dokázali, jak každému
slavofilu »cyrillská abeceda « k jeho humánnímu srdci přirostla —
a nyní přichází najednou zpropadená věda a činí tlustou čáru
celým účtem. Cyrill nesestavil »cyrillskou« abecedu, od něho po-
chází pouze glagolská; cyrillská jest o celé století (aneb nejméně
o půl) mladší než Cyrill a osvojilo si autoritu jména » Cyrill «
bezprávně. Možno si představiti vztek slavofilu: z po-čátku igno-
rovali toto očerňování, ale pštrosí politika pomáhá právě ve vědě
nejméně, hrobové mlčení nesprovodí ani nejskrovnější důkaz ze
světa, a důkazy hromadily se brzy každým rokem.

Jest velice zábavné viděti, jak se Lamanskij kolem této
osudné věci otáčí. Nejdrbanější řečtí sofisté mohou se od něho
učiti.

K vysvětlení pro čtenáře budiž podotknuto, že tak zvaná
»cyrillská« abeceda jest obyčejné řecké unciálové písmo (rozmno-
žené o znaménka pro slovanské, neřecké hlásky), kdežto glagolice,
jakkoUv v posledním základě také k řecké kursivě se odnáší,
má ráz zcela svérázný, prostylisovaný, jenž, jako arménská atd.,
na první pohled se jeví jako něco zcela nového, cizího, samostat-
ného. A rozdíl od obyčejných řeckých a latinských tahů jest tak
značný, že ten, kdo se s glagolskými texty neobírá trvale, jich
čtení opět zapomíná. Proč Cyrill takovéto písmo sestavil, jakožto
vlastní pečeť slovanské a obřadní řeči, z předchozího, a z příkladů
ostatních východních » zemských církví « jest zřejmo — a nyní
čtěme následující nasládlé věty Lamanského, jenž, jsa muž vědy,
vědecké důvody pouhým opovržením odstraniti nemohl. »Jestliže
Cyrill (krátím citát, ale překládám slovně) glagolici vynašel . . .,
musíme doznati, že v tomto případě Cyrill se dopustil velké
chyby . . . Nám (protivníkům mínění, že glagolici našel Cyrill)
zapovídá s ním souhlasiti hlavně naše hluboká úcta před čistým,
jasným, mravným duchem Cyrilla, jenž vědomě, nehezké, nesrozu-
mitelné kursivě hezkým a čitelným unciálovým písmem přednost
dáti nemohl. A když východní Slované glagolici posléze zavrhli . . .,
nemůže se tato zrada východním Slovanům vyčítati, naopak
získává jich duchu a krasocitu jen čest.« Zajisté Lamanskij lituje
tohoto doznání a snaží se nyní vědeckými kombinacemi černocha
učiniti bílým, od svého ideálu Cyrilla nevkusnou glagolici odníti
a jemu přisouditi » pravou slovanskou cyrilliku* (která rovněž tak
jest slovanská, jako julianský kalendář a arménská murmolka): my
však otřepanost jeho důvodů necheme zde odkrýti, neboť zapotřebí

259

by bylo přistoupiti na filologické jednotlivosti, a to je zde vy-
loučeno.

Cyrill tedy měl již připravenu slovanskou abecedu, když
se císaře Michaela lstivě tázal, zda mají Slované písmo; věděl nej-
lépe, jaké bylo. Slovanská abeceda byla před příchodem (?) poslů
Rostislava dávno sestavena: zázračná jemnost a péče práce, její
přiléhání k macedonskému dialektu, což v Cyrillovi prozrazuje
jemného pozorovatele všech zvláštností řeči, pevné mluvnické a
slovníkové sestavení, které vzdorovati mělo všem časům a vlivům,
dokazuje, že to byla práce dlouholetých námah, a že ne teprve
moravským poselstvem vyvolána byla — neboť opomíjí úplně
moravské jazykové poměry!! Měla tudíž Morava — toho Rosti-
slava ani císaře a patriarchu ani ve snu nenapadlo — býti zku-
šebním králíkem pro filologický pokus Cyrillův. Pokus se podařil,
pouze však z části, neboť konečně Morava se zdráhala, zůstati
ve stavu morčete, jemuž slovanské obřady byly vstříknuty. Zku-
šebné pole omezilo se na země balkánské; teprve zde podařil se
pokus úplně.

Jestliže naše předpoklady jsou správné — proč otálel Cyrill
tak dlouho s vydáním slovanského písma a obřadů až k příchodu
Moravanů .í* Proč nevolil ihned cestu nejjistější, t. j. proč nepůsobil
mezi balkánskými Slovany samými, u Bulharů ku př. nebo v blíz-
kosti Soluně.?' Důvod jeho nedobrovolné zdrženlivosti jest zřejmý:
bohabojný císař a jeho patriarcha byli by jej oslepili a hlady
zemříti nechali, kdyby v dosažné blízkosti něco podobného byl
podnikl; to věděl Cyrill sám nejlépe — znal lidské řecké způsoby.
A protož musil čekati, až se příležitost naskytla, působiti v ji-
stější dálce od Cařihradu a jeho slídičů, nebo musil tuto příležitost
teprve sám si >zjednati.« Zda opouštěje Cařihrad své úmysly
císaři a patriarchovi zjevil, nelze vystihnouti (podání lživých le-
gend nedávají důkazu); možné jest to zajisté a jeho odůvodnění
nebylo by těžko uhádnouti: zlořečeným Římanům (Cyrill nenáviděl
Římany, jak je přítel Photia mohl nenáviděti) můžeme vodu na
Moravě odvésti a v Bulharsku jim práci ztížiti aneb zcela zne-
chutiti, pravil as Cyrill k císaři a patriarchovi, když hloupé Slo-
vany navnadíme vyhlídkou na slovanské obřady, neboť co jiného
mohli bychom jim před Latiníky nabídnouti .> Tak zůstal bez
překážek, ano mohl odejíti s požehnáním od císaře a patriarchy —
Cyrillův životní cíl, po předchozích nezdarech, byl konečně, do-
sažen. (PokračO

17*

škola pomocná.

(Dokončení.)
Učitel.

Učitelova práce na škole pomocné patří bez odporu k povo-
láním nejobtížnějším, unavuje a vysiluje. Osobnost učitelova
je vysazena zřejmé, pozvolné zkáze, před níž ji chrání toliko po-
vaha klidná, chuť k práci a radost z výsledků. Nehodí se každý
učitel do třídy pomocné; jmenovány tam bývají autority, lidé
zvlášť kvalifikovaní, zkušení, kteří dovedou v duši dítěte se dívati,
rozpoznávati psychologické a pathologické záchvěvy, kteří dovedou
s největší rozvahou, trpělivostí a laskavostí udržeti kázeň po dobrém,
jimž ale také důslednost je neodchylným zákonem pro zdar po-
čatého formování duše. Řed. Hrubý v Praze charakterisoval způ-
sobilost výborné učitelky si. B. Dvořákové dvěma vlastnostmi:
božskou trpělivostí a láskou k dětem a uznává vůbec ženu za
způsobilejší k tomuto úřadu.

Výchova od duše k duši chce přemáhání, oběti, hluboké
vzdělání v anatomii, psychologii, pathologii, therapii. Aby úloze
své učitel dostál, potřebuje, aby mu bylo poskytnuto dosti příle-
žitosti k vzdělání a aby měl plnou volnost ve svém úřadě.

Mezi požadavky učitelů pomocných je vedle zvýšení platu
požadavek zvláštních kursů pro vyučování dětí méně nadaných,
kursy zdravotnické a j., a maximum 26 týdenních hodin. Lipští
učitelé pomocní vyučují 34 hodin, počítaje v to ruční práce a vy-
cházky; za každou hodinu přes 26 hodin povinných jsou hono-
rováni 1*5 markou. Aby prací povážlivě netrpěli, potřebují časem
oddechu i mimo obvyklé prázdniny. Vždy 2 učitelé z ústavu mají
stipendium na vědecké cesty a na zotavení. V Praze je učitelka
pomocné třídy honorována (mimo služné zákonné) 200 K.

Neustálé prohlubování vědomostí, jež za studiem dítěte se
nese, vyžaduje mnoho času mimoškolního. O každém žáku —

261

aspoň na většině škol — vede si učitel denník, do nějž zazna-
menává si svá pozorování.

Jest ostatně velmi cenné, když i učitel na škole obecné
zavede si denník. Dr. Krejčí v Základech psychologie praví: » Po-
znávaje individualitu, sbírá učitel tím samým vzácný psychický
materiál, který nejprve slouží jemu za pramen t. zv. paedagogického
taktu a potom, dovede-li ho užiti, za látku k vědeckopsychickým
studiím. « Takový denník je cennější než pokrytecké přípravy.
Ovšem bez přípravy učitel pomocný také není; jest mu stále
přemýšleti a hledati prostředky, jimiž by žáka z lethargie budil
a pro vnímání připravil.

Pokud se denníku tkne, má F. Frencl, správce pomocné
školy ve Stolpu, toto schéma:

1. Nacionále,

2. nedostatky smyslové,

3. pamět,

4. náklonnosti,

5. pudy,

6. zdravotní stav,

7. poměry rodinné,

8. zvláštní poměry,

9. známky pokroku.
Bod 2. vyplňuje lékař.

Dle podobného asi schématu obdrží žák zprávu, když vy-
stupuje ze školy; je v ní naznačen celý žákův vývoj a zpráva
bývá nemalé důležitosti při soudním šetření i při vojenském
odvodu.

Mimo denník, přípravy, dozor a j. žádá se na učiteli, aby
časem navštěvoval rodiče, vnikl do všech poměrů, aby pořádal
večery a besedy s rodiči žáků svých a j. V Charlottenburku za-
veden dokonce způsob, že učitelka po školním vyučování do-
cházívá i do domu, aby porozprávěla s dětmi, které nemoc vy-
lučuje z dobrodiní školy.

Zajímavý případ ze své vychovatelské prakse podává paní
R. Krémová, správkyně vychovávacího ústavu »Pax« v Curychu.
Není sice vzat z prakse na škole pomocné, ale pro thema naše
hodí se tím, že ukazuje na přetrpělivou a neúmornou práci s dí-
tětem abnormálním, a že je dokladem výmluvným, co lze učiteli
vykonati :

262

Byla vychovatelkou v zámožné rodině, kde jí bylo svěřeno
školou už povinné dítě dobře rostlé, ale slabomyslné. Děvče si
stále hrálo papírem. Mělo mánii papír neustále obraceti — to bylo
jediným projevem duševního života a křičelo, vzal-li se mu papír.
Nebylo možno upoutati jeho pozornost něčím jiným, k slovům
a zvukům chovalo se tak netečně, že bylo pokládáno za hlucho-
němé. Úkol vychovatele zdál se být naprosto zbytečným, neboť si
dítě nevšímalo vychovatelky, jako by jí nevidělo.

V zoufalství sedla si vychovatelka k děvčeti a počala po-
dobně jako děvče otáčeti papírem — a ku podivu — dítě se na
ni podívalo. Vzbuzena byla pozornost, byl to pokrok. Nějaký čas
milá vychovatelka ve společnosti své svěřenky nekonala nic jiného,
než že také otáčela papír. Získala u dívky důvěry. Další krok: po čase
papír za papírkem odstraňovala a byla žádostivá, co bude dítě
dělat bez papíru. Nic. Jindy to opakovala a odstranivši poslední
papírek, vrhla připravené kostky stavebnice na stůl — a dítě
obracelo pak kostky.

Od té chvíle nepřišel papír na stůl. Jen na ulici nemohlo
dítě vidět kus papíru, aby se po něm nehnalo. A další krok: po
čase zašustí najednou vychovatelka za hlavou dítěte papírem a hle
— dítě napíná sluch — nebylo tedy hluché. Pokusy se opakovaly
a bylo snadno se domnívati, slyší-li, že se i mluvit naučí. Skutečně
po dlouhém a uznejme obrovském namáhání počalo dítě otvírati
ústa před zrcadlem jako učitelka, napodobovalo zvuky, hlásky a
za 6 měsíců naučilo se trochu už mluvit.

Uvedený příklad je drastický, týká se sice slabomyslné, ale
je odpovědí na otázku pochybujících: »je možno ve vyšším stupni
slabomyslného něčemu naučiti .^« Uvádím jej také proto, že práce
na škole pomocné vyžaduje časem zrovna takové svaté trpělivosti,
jakou měla paní Krémová.

Čtenář zajisté uznal oprávněnost pomocných tříd, učitel vy-
ciťuje jejich potřebu z vlastní zkušenosti. Najde se v Cechách
větší korporace samosprávná, která by se ujala zřízení pomocné
školy.? Kde bude po Praze první .? Dala by se hravě zříditi s po-
čátku aspoň jako třída pokusná tam, kde je na obecné škole více
poboček. Jedna z poboček proměnila by se v třídu pomocnou,
třídám obecným ubyli by brzdaři a nebylo by ani nové síly třeba.
Šlo by jen o svolení Školních úřadů k pokusu. Od pokusu došlo
by jistě ku zřízení řádné třídy pomocné.

263

Kde paedagogické porozumění jde ruku v ruce s obětavostí
a láskou k mládeži, tam vzrůstá školství v nádhernou organisaci,
jež plní nejkrásněji svůj úkol. Příklad vidíme na školství mann-
heimském.

Nebude od místa, zmíním-li se o jeho rozvoji, při němž si
vedoucí kruhy daly záležeti hlavně na podkladě hygienickém.

R. 1901 — 2 byly mannheimské třídy rozděleny v normální
a zvláštní. Z posledních byly 2 třídy pomocné s 30 žáky, čtyři
třídy opakovači se 150 ž. a 10 třídami, z nichž vycházeli žáci
s učivem zaokrouhleným t. zv. Abschlussklassen s 325 žáky.

Třídy pomocné odpovídají jiným třídám téhož jména; jsou
pro děti méně nadané.

Třídy závěrečné (Abschlussklassen) jsou určeny pro děti,
které z nějakých důvodů nedosáhly ukončením povinnosti školní
toho vzdělání, které předpisuje škola obecná a které tedy v jednom
roce zaokrouhlují a doplňují učivo v povšechných rysech, jimiž se
má nahradit jaksi deficit žákova vzdělání.

Obzvláštní ceny hygienické jsou třídy opakovači. Přicházejí
sem ti žáci, kteří pro nemoc nebo jiný důvod nedosáhli vědo-
mostí pro 1. třídu na př. určených. V 2. roce školním nejsou
vřaděni — jak u nás bývá — mezi nováčky, ale jsou sami, od-
děleni, nanejvýš jen s druhy stejného osudu, z něhož je má vy-
svobodit zvláštní učitel vyučováním successivním dle individuelních
potřeb. Učitel si totiž vyučovací hodinu rozdělí pro nejslabší od-
dělení, pak pro méně mezerovité a konečně pro hromadné vy-
učování. Tím způsobem je možno repetenty přivésti v koleje
normální, t. j. připustiti je do 2. třídy obecné anebo, nedá-li se
předpokládati zdárný postup ve škole obecné, vřaditi je do 2. třídy
opakovači, v níž se sejdou s repetenty 2. třídy normální, obecné.
Zák, který v 1. třídě opakovači nevyhoví ani pro obecnou třídu 1.
ani pro 2. opakovači, zůstane ještě 1 rok v 1. třídě opakovači
anebo se vřadí po lékařském dobrozdání do školy pomocné.

Třídy opakovači tvoří 4 ročníky. Pátým školním rokem po-
čínají jmenované třídy závěrečné, tak že do 1. tř. závěrečné vstu-
pují žáci, kteří před vystoupením ze školy vůbec prošli toliko
4 třídy normální.

Systém zdá se na prvý pohled komplikovaný, ale dochází
neobyčejného ocenění. Je vlastně praktickou hygienou vyučování,
neboť mu je podkladem žákova individuaHta a zdraví, dar to.

264

který musí šetřiti jedinec pro sebe i pro společnost. Jean Paul
pravil: »Kdo obětuje moudrosti zdraví, obětuje obyčejně i moudrost*

Mimo zkušeností nabytých návštěvou pomocné školy v Lipsku,
Triipperova ústavu v Jeně a pomocné třídy v Praze užito:

1. Dr. Lev Burgerstein: Nové směry v hygieně vyučování
a učitelského povolání.

2. Sedmá výroční zpráva pomocné školy v Lipsku 1902.

3. MUDr. R. Landau v Norimberce: O hygieně učebné
osnovy. Zeitschrift f. Schulgesundheitspíiege č. 6. r. 16.

4. Fr."" Frencl ve Stolpu: Organisace pomocných škol. 5. a 6.
číslo Medicinisch-paedagogische Monatschrift fur gesammte Sprach-
heilkunde, roč. XII.

5. Paedagogisches Jahrbuch 1902. Vydává vídeňská spo-
lečnost paedagogická.

6. Referát o IV. sjezdu učitelském v Mohuči 1903. Čís. 4.
a 5. Kinderfehler.

Cestopis císaře Josefa II. z r. 1771.

Podává J. M. Řehořovský.
(Dokončeni.)

III.

Politické pozadí cesty císařovy. ^

Chceme-li řádně porozuměti tehdejší politické situaci, ne-
zbývá nám než vrátiti se k některým událostem roku 1771 se
•odehravším. Jsou to události více méně známé, ale přes to nutno
je přece stále a stále k nim se vraceti, neboť Kounicova perioda
rakouské politiky zůstává dosud tvrdým oříškem rakouským
i mimorakouským historikům.

Bylať tehdy otázka polská a turecká politickou spekulací tří
evropských dvorů: rakouského, pruského a ruského. Polská říše byla
na pokraji své záhuby. 671etý panovník ze saské dynastie, August III.,
zemřel r. 1763 a na trůn po něm měl nastoupiti jeho syn, kterého
zejména podporoval vídeňský dvůr. Carevna ruská Kateřina, žena
velice ctižádostivá, prosadila však dle úmluvy s Bedřichem učiněné
Stanislava Poňatow^ského. Proto mnozí polští magnáte vybízeli
Rakousko, aby vypovědělo Rusům válku, ale dvůr vídeňský za-
choval se odmítavě a uznal konečně Stanislava.

Myšlenka dělení Polska byla už tehdy všem diplomatům
známou a jedině sobecké zájmy zdržovali je od tohoto kroku;
starou rozervanost však podporovali všichni; ba i Kounic se za-
sazoval o to, aby »liberum veto« bylo zachováno.

V Polsku po zvolení Stanislavově se utvořily dvě strany:
konfederace Radomská a Barská.

Ruská vojska vtrhla do Polska a za pomoci konfederace Ra-
domské snažila se zachovati status quo. Barská konfederace
podporovaná diplomacií francouzskou, Tureckem a Rakouskem
žádala, aby Rusko odvolalo svá vojska z Polska. To zavdalo

^ První tuto cestu za politickou označil Dr. A. Grosshofinger, Lebens-
4ind Regierungsgeschichte losephs des Zweiten, Stuttgart 1835.

266

podnět k válce rusko-turecké r. 1768, v níž z počátku štěstí přálo
Turkům, později však je opustilo na dobro.

Ruské výboje ohrožují rakouskou politiku na východě, a
Kounic, chtěje čeliti tomuto dravému proudu na jih, umlouvá se
se starým nepřítelem Marie Teresie, pruským Bedřichem. Osobní
schůzky mocnářů r. 1769 v Nise a r. 1770 v Uničově na Moravě.
Kounic se snaží odvrátiti Bedřicha od spolku s Rusy; plán se
nedaří, neboť Bedřich má smlouvu s Kateřinou. Proto Rakouska
hned po vypuknutí války staví kordon vojska na polských hra-
nicích, obsazuje starý majetek koruny uherské: města Spišská^
později ještě starostenství Sandoměřské a v Uhrách má pohotově
vojsko, namířené proti deroucímu se proudu ruskému na Balkán.
Bohužel osudným zabráním území polských dalo Rakousko po-
čátek k dělení Polska, ač snad by k němu došlo i bez tohoto
zakročení: Kounic chtěl docíliti za každou cenu toho, aby Ra-
kousko mělo totéž účastenství ve věcech polských jako druzf
sousedé.

A proto tento krok Rakouska nesetkal se u velmocí s ni-
jakým odporem, naopak: zchytralý Bedřich použil toho jako vý-
borné záminky a radí Kateřině, aby se odškodnila v Polsku a
hned naznačuje díl, který by se mu zamlouval. Kateřina se tomu
bránila, chtějíc míti Polsko celé, avšak jsouc zaměstnána s Turky,
konečně svoluje a Rakousko je vyzváno, aby se přidalo ke spolku.

Marie Teresie z pohnutek morálních nechtěla nic o tom
slyšeti, ba byla ochotna země již zabrané vrátiti, odvolají-li obě
mocnosti vojsko z Polska. Prusko totiž obsadilo polské hranice
pod záminkou moru, který tehdy řádil v Rusku.

Kounic i Josef byli by pro sua persona pro dělení Polska,
ale pod podmínkou, dostane-li se za to Rakousku ztracenéha
Slezska. Marie Teresie odporovala vědouc, že Bedřich Slezska po
dobrém již nevrátí. Tím se staví Rakousko proti Rusku v otázce
polské i turecké.

Mezitím Rusové pokračovali ve výbojích, vtrhli do Mul-
tanska. Valašska, loďstvo turecké poraženo od Alexeje Orlova
v zátoce Cesmeňské při Malé Asii.

Na dvoře vídeňském jsou v rozpacích, co činiti: názor Kou-
nicův vítězí: Rakousko v této situaci neočekávaně uzavírá v čer-
venci 1771 smlouvu, spolek s Tureckem.

Situace se přiostřuje. Rusko doznává, že otázku středomořskou;
nelze řešiti bez souhlasu Rakouska, které je při ní nejvíce anga-

267

žováno, a svoluje dáti Polákům na odškodněnou Multansko a Va-
lašsko za země Prusy zaujaté.

Ve Vídni zamítají toto i jiné další podmínky týkající se
Azova, nezávislosti Tatarů, amnestie provinilcům.

Vídeňský dvůr, jakmile se pustil jednou do politiky proti-
ruské, musil přirozeně zůstati důsledným. Uznal tedy i pozdější
návrh Bedřichův za nepřijatelný, jímž měla podunajská knížectví
připadnouti Rakousku, a zároveň vyřknuta hrozba, že jakmile Ru-
sové přejdou Dunaj, bude Rakousko donuceno přispěti Turkům.

Rakousko se zavázalo Turecku: příměti Kateřinu k vydání
knížectví podunajských; za to měla Porta 11 milí. zlatých za-
platiti a část Valašska postoupiti Rakousku za prokázanou pomoc.

Válka byla nezbytná, setrvá li Rusko na svých požadavcích,
Rakousko na stanovisku zamítavém. I Marie Teresie, která by se
ráda dostala z této nepříjemné situace, neviděla jiného východiska
než války'.

V rozmluvě 1. července 1771 prohlásila anglickému vyslanci,
lordu Stormondovi: »Ich weiss, es ist ein áusserst verderblicher
zerstorender Krieg, wir werden dem Hunger, der Pěst und jeglicher
Plage ausgesetzt sein. Aber trotz alledem fordert meine kiinftige
Sicherheit und die Erhaltung meiner wesentlichsten Interessen ihn
so laut, dass mir keine Wahl bleibt und ich gehorchen muss.« ^

V srpnu se zaměstnávaly všechny súčastněné dvory eventua-
litami válečnými. Oběma mocnostem, ruské i rakouské, záleželo
velice na tom, ke které straně se přikloní král pruský, jenž měl
s Rusy spolek ujedpaný z r. 1767 a se dvorem vídeňským byl
v přátelském poměru.

Bedřich se však války obával, nedoufaje z ní nic pro sebe
dobrého, země jeho se ještě dostatečně nevzpamatovaly od poslední
války, zásoby vojenské byly rozdány na ukojení hladu a nouz^e,
která řádila tehdy v celé střední Evropě.

Nebyl tedy dosti připraven, jsa ve strachu, že snad přijde
nějakým nepříznivým obratem o vyzískané Slezsko. Jako dobrý
politik nepozbýval mysli doufaje do posledního okamžiku, že spory
se vyrovnají.

Utvářilať se pro Rusy nepříjemná situace: na Dunaji řádil
v armádě mor, v Polsku boje nepřestávaly, v říši tušilo se kozácké
spiknutí a kromě toho Bedřich hrozil odepřením subsidií.

' Arneth, M. Th. 1. Rgszt. 1763—1780. II., 322

268

A to právě bylo účelem politiky Kounicovy; přivésti oba
•sousedy do nepříjemné situace. Zde vidíme Kounicův státnický
•důmysl.

Chytrý Bedřich stále ještě doufal, nevěřil dvoru rakouskému,
že vypoví Rusku válku, v posledním okamžiku vysílá svého vídeň-
ského vyslance Rhoda na výzvědy k císařovně. — Vědělť dobře,
že bývá Josef II. často v rozporu se svou matkou.

V kritickém okamžiku lekla se císařovna vážné situace, do
tiíž přivedli Rakousko Kounic a Josef II. Při audienci, udělené
5. září 1771 pruskému vyslanci Rhodovi, oznámila, ač před tím
1. července, jak jsme seznali, mluvila jinak, že si války nepřeje
a jediné východisko spatřuje v tom, aby král pruský Rusko od-
vrátil od jeho žádosti v příčině Multanska a Valašska, že už nedbá
o ostatní podmínky Azova a Krymu se týkající. ^

Tím císařovna sama činně zasahuje do politiky a odvolává
tím veškeré své dřívější výroky; tato polovičatost rakouské poli-
tiky se ovšem později na Josefovi vymstila. Rozhodnutí císařovnino
bylo neočekávané, neměl o něm tušení ani Josef, který té doby
dlel v Pešti, ani Kounic. Teprve když došla po 2 týdnech depeše
od rakouského vyslance berlínského, van Sv^ietena, zvěděl Kounic
dosah celé rozmluvy.

Též Bedřich byl velice překvapen, když obdržel od Rhoda
zprávu, vyhledával v jednání císařovnině lest, zálud, neboť van
Swieten nevěděl z počátku o ničem, císařovna nesdělila mu ničeho
a depeše Kounicovy nedostal.

Proto nevěřící Bedřich chce se dopátrati příčin, které by cí-
sařovnu opravňovaly k takovému výroku, jenž měnil celou ra-
kouskou zahraniční politiku. Císařovna v rozhovoru s Rhodem se
bezpochyby zmínila o příčinách svého rozhodnutí; soudíme to
z toho, že Bedřich požádal 11. září 1771 prostřednictvím jednoho
svého majora českého vyzvědače v Doksech za nejrychlejší infor-
maci o stavu zbraní, vojenských přípravách v Cechách a v Uhrách.

Odpověď obdržel velmi brzo, 13. září, a to velmi potěšitelnou,
neboť dává za ni vysloviti svému majoru největší uspokojení. -

Ze zprávy té se přesvědčil, že Rakousko za
tehdejší bídy a nouze, nedostatku zásob, špatného
stavu a výcviku vojska v zemích koruny české, není
sto, abyvedloválky.

1 Arneth, M. Th. atd. 2. 323.

2 Prcuss. Documente III. 215.

269

Tehdy uvěřil a oznámil rozhodnutí císařovnino carevně-
i Portě.

Prohlášením Marie Teresie Rhodovi zvrácena celá poHtika
Kounicova i Josefova.

Kounic o tom zvěděv byl všecek zdrcen. Psaní, jež zaslal
23. září panovnici, charakterisuje velmi dobře náladu jeho: nechce
uvěřiti, že by pravdou bylo to, co mu van Swieten napsal, odpo-
rovalo by to všemu, co ministři rakouští prohlašovali na rozkaz
císařovnin v Petrohradě, v Berlíně a u Porty, tím jen sláva pa-
novnice a zájmy rakouské utrpí citelné škody; je neuvěřitelno, aby
dílo 3 let zničeno bylo, poprvé prý ve svém životě ztratil mysl,,
když se přesvědčil, že udání Rhodovo je správným. ^

Týž účinek jeví dopis císaře Josefa 11., adressovaný bratru
jeho Leopoldovi, ze dne 25. října. Pro zajímavost uvádíme jeho
rozhořčení v originále:

»Elle a dans une conversation qu'elle a eu avec Rhode,
ministře de Preusse, renversé tout notre systéme.*

Praví dále: »Imponovali jsme Rusku tureckým spolkem
a hrozili válkou a nyní císařovna ujišťuje, že války nechce a ne-
svolí k ní, ba je jí zcela lhostejno, zda Rusko podrží území Krymu
či ne. Bedřich přirozeně hned těžil z této rozmluvy a předhazoval
rakouskému vyslanci, že ministerstvo jinak smýšlí než císařovna
a sdělil okamžité císařovnino rozhodnutí Portě i Kateřině.*^

Naskýtá se tu zajímavá otázka, proč se tak náhle císařovna
rozhodla proti politice Josefově a Kounicově, jaké příčiny ji
k tomu vedly. Bylo to jistě něco veledůležitého, co přinutilo císa-
řovnu, že s velkým sebezapřením odvážila se k takovému kroku,
jímž se vše, co Kounic za tři léta s namáháním vystavěl, sesulo
a zbortilo. Bylať tím rakouská politika vržena na koleje polovi-
čatosti, nedůslednosti.

Vysvětlení k tomu máme v dopisu Kounicovi, jenž je udán
u Arnetha bez data. ^ Byl zaslán po 23i září, kdy Kounic císařovně
domlouval.

Panovnice tady odůvodňuje své rozhodnutí: »Ich muss ihnen
nur noch bemerken, dass wir nicht im Stande sind den Krieg zu
fíihren, ja auch Demonstrationen vorzunehmen. Das Fehl-
schlagen der Ernte, die Krankheit, der Mángel an

1 U Arnetha 2. 325.

2 Arneth, M. Th. und Joseph II. Correspondenz I. 344.

3 Arneth, M. Th. 1. Rgz. 2. 327.

270

Geld, das sind wirkliche Hindernisse, die man nicht
in Abrede stellen und beseitigen kann. So mússen wir
ernstlich daran denken, aus alldem so wenig schlecht als nur
immer móglich herauszukommen; die Tiirken und die Convention
mit ihnen verursachen mir grossere Verlegenheit als alles Andere.*^

Tímto dopisem docházíme k vlastní věci.

Není pochybnosti, že slova: das Fehlschlagen der Ernte, die
Krankheit, der Mangel an Geld, vztahují se na země české —
bylať císařská pokladnice vyprázdněna stálými podporami, jež vě-
novány na dopravu obilí do Cech, daně špatně docházely a finance
rakouské byly ve špatném stavu, ovšem spolek s Turky, pohany,
panovnici věrnou katoličku také zarážel. Ale za to pádnost prvého
důvodu nemohla býti vyvrácena.

Jisto jest, že Marie Teresie dobře uvážila zpráv, jež dochá-
zely z Čech.

Tvrzení Arnethovo, že Marie Teresie »sich in einem unbe-
wachten Augenblicke hinreissen Hess von der Lebhaftigkeit ihres
Wesens«, je příkré.

Mínění naše potvrzuje ještě dopis Josefův, datovaný v Ra-
kovníce 17. října, kde píše své matce: »Pour parler de guerre, il
ne faut pas étre dans les tristes circonstances, dans lesquelles se
trouvent nos pays, la Bohéme et la Moravic. Le Roi de Prusse
avec 20.000 hommes les peut conquérir sans bataille, et toute
notre armée faute de subsistances, et par ťimpossibilité ďen re-
masser, se devra sauver au Danube. Voilá surmon honneur la
situation dans laquelle le plus beau royaume de la monarchie se
trouve, et parler de grosses dents ne me parait pas le moment.
Ce risque seul vaut bien le mal qui par Tacquisition de la Crimée
á la Russie nous en rejaillirait, ainsi la paix, si elle est possible,
et surtout point de guerre pour nous.«^

Císař, který nejvíce se horšil, ba hněval na císařovnu, dává
své matce úplnou satisfakci: »Za nynějších poměrů, v nichž krá-
lovství České jest, není možno mluviti o válce. Král pruský mohl
by dobýti \^ech bez boje s dvaceti tisíci muži, rakouská
armáda je bez pomocných prostředků, kterých není možno sehnati,
a proto byla by nucena ustoupiti až k Dunaji. To jest na mou
^est stav, v němž jest nyní nejkrásnější království říše a nebylo
by právě vhodným okamžikem zuby ukazovati. Toto nebezpečí

^ Ibidem.

2 Arneth, Corresp. M. Th. und Joseph II. 1. 346.

271

daleko vyváží zlo, které Rakousku vznikne z dobytí Krymu. Tedy
mír za každou cenu. «

Obsah tohoto dopisu vnucuje nám neodolatelně mínění, že
íeské země měly na tehdejší politiku vliv nemalý.

Tyto události patrně cestu Josefovu do Cech vy-
volaly, který nevěřil, nebo lépe řečeno nechtěl uvěřiti, že by
to v Cechách tak daleko došlo, aby byly příčinou tak vážného
rozhodnutí.

Chtěl míti určitých zpráv, neboť odpovědi úředníků v kance-
láři českorakouské mu nedostačovaly.^ Chce se přesvědčiti, zda
bylo by možno k válce přikročiti a pro tento okamžitý záměr rychle
odhodlává se na cestu do Čech. Tedy nejen soucit s trpícím
lidem, jak se ponejvíce tvrdí, nýbrž politické události byly
příčinou této cesty, kterou nám Josef II. tak názorným způ-
sobem ve svém cestopise vyličuje. Otázky, co by nastalo, kdyby
Marie Theresie politiku Kounicovu nezvrátila, zda by to mělo
jakýsi vliv na osud nešťastné Polsky, ponecháváme obrazotvor-
nosti čtenářově. —

2 Viz dopis ze dne 25. záři na Leopolda: Chodil ode dveří ke dveřím,
aby se něco dověděl. Stěžuje si na velkou lethargii a nečinnost úřednictva.
<Sr. Arneth, IV. 46.). Arneth dokazuje z tohoto psaní pohnutku císařovy cesty
do Čech. Vzdor všemu naléháni císařovu neděje se nic, čím by se Čechám
prospělo. Dosavadní pomoc nedostačuje.

K činnosti líL třídy České Akademie.

II. '

Mrtví byli vyvoláni z hrobů. Dv. rada Kvíčala vytáhl totiž všecky
šedivé folianty a foliantky, odpočívající klidně po desítiletí kdesi ve skla-
dištích, a doprovází je svou stručnou, zpravidla nezvykle blahovolnou
kritikou — práce přívrženců Kvíčalových jsou tu napořád » velmi zá-
služné* (5krát), »velmi důležité« (5krát), »velmi zdařilé« (3krát), »velmi
lahodné*, * znamenité* a ještě vyššími superlativy obdařené. Dovolu-
jeme si tedy, podati kritiku vědecké činnosti III. tř. České Akademie
také my, třeba že to jsou knihy již data staršího.

Jaký obraz podává nám vědecká činnost v oboru klassické
filolog-ie.^ Vedení III. tř. Akademie nalézá se, jak známo, v rukou
klassických filologů. Tam bychom tedy čekali vědeckou činnost na nej-
vyšším stupni.

Rozprav, týkajících se klassické filologie a srovnávacího jazyko-
zpytu, uveřejnila III. třída za 13 let svého trvání — celých sedm!
Jsou to tyto: od Kvíčaly »Nové kritické a exegetické příspěvky
k Vergiliovi«, » Badání v oboru skladby jazyků indoevropských, část I. «,
^Kritické a exegetické příspěvky k Platonovým rozmluvám*, I. a II.,
od R. Nováka »Grammatická, lexikální a kritická pozorování u Velleja
Patercula «a »Mluvnicko-kritická studia o Liviovi* a od Jos. Zahrad-
níka »0 skladbě veršů v Iliadě a Odyssei*. Jiní filologové klassičtí
neuveřejnili v rozpravách třetí třídy nic; ba ani sám člen III. tř.
Ignác Vysoký nepřispěl této třídě žádnou publikací. Již z počtu
těchto publikací jest zřejmo, že vědeckou literaturu klassické filologie
a srovnávacího jazykozpytu III. třída ani nerepresentuje ani nesou-
střeďuje.

Ještě smutnější jest quale těchto publikací. Pět z nich (totiž
všecky mimo »Badání« a práci Zahradníkovu) týká se (přes některé
titule, které by svědčily o tom, že jsou věnovány grammatice) tak zv.
nižší čili textové kritiky, t. j. podávají se v nich návrhy na
výklady, po případě opravu jednotlivých míst některých spisů staro-
věkých. Kvíčala to po svém způsobu činí obšírně, ač se velmi často
rozhoduje jen pro některá z mínění Již pronesených, jež hledí s roz-
vláčností sobě vlastní »opříti« — jak se říká — »novými důvody*.
Úvahy, které každý vydavatel starověkého textu musí si provésti sám
v duchu a které jsou často zřejmý jen odborníkovi, předkládá
tu Kvíčala v široké formě obecenstvu, ačkoli žádného textu nevydává,

273

jakoby na tom sešlo, co on o úpravě toho neb onoho místa soudí.
Vlastní jeho návrhy na » opravu « někdy docela dobrého textu jsou
zpravidla ceny nevalné. Kdyby jich nebyl uveřejnil, nebyla by vědecká
literatura nic ztratila. Ale taková je největší část literární činnosti
Kvíčalovy; jest to také činnost nejpohodlnější, zvláště když se
autor — jak to činívá Kvíčala zpravidla — spokojí s několika málo
vydáními, jejichž text posuzuje. Někdy mu stačí dokonce vydání je-
diné, třeba již padesát let staré, jak mu ve svém vydání Ennia vytkl
nedávno slavný a světoznámý filolog J. Vah len.

Jiného rázu jsou kritické práce R. Novákovy. Novák pronáší
svá mínění aspoň stručně a vyniká značně vynalézavostí nad Kvíčalu:
jeho návrhů k » opravě* zkaženého (velmi často však zdravého textu)
je na tisíce! R. Novák je zkrátka naprostý hyperkritik
i nelze se diviti, že mimo několik málo filologů, kteří » opravují* sta-
rověké texty touž methodou, byly jeho konjektury mnohými filo-
logy, a to někdy velmi ostře, odsouzeny. Nedávno v »Rivista
di filologia« 27, 1899, str. 208. vytčena mu byla tato textová kritika
dokonce slovem smán i a (šílenost). Tento člen III. třídy nedělá
vůbec nic jiného než konjektury.

Tak pojímají klassickou filologii, která má osvětliti d u c h a staro-
věku, dva přední členové III. třídy. Kolem nich řeší se těžké otázky
literární, mythologické, grammatické, metrické, antiquární, archaeolo-
gické atd. — se všech stran osvětluje se činnost starověkých národů
kulturních — III. tř. naší akademie ve valné většině svých pubhkací
délá konjektury, a k tomu konjektury v 99^0 případů zbytečné,
dělá konjektury jako humanisté 15. a 16. století, kteří skutečné
chyby našich textů většinou dávno opravili, pokud je opraviti lze. Na
takovou velkovýrobu konjektur jsme věru akademie nepotřebovali.

Pojednání Zahradníkovo »0 skladbě veršů v Iliadě a Odyssei«
jest plodem celého jeho života. Celý život s klopotnou pílí rozřezával
Zahradník Homera na cedulky a »dokazuje« v tomto spise na př., že
caesura ve stopě třetí je hranicí vět: a) bývá před větou hlavní, jež k předešlé
větě řadí se: a) beze spojky, ^) se spojkou; ť^) bývá před větou vedlejší, a to
vztažnou, vyjadřovací, příčinnou atd., bývá hranicí části věty atd. atd.
Takovou bezvýznamnou mikrologii, z níž pro Homera a jeho verš nic
nevyplývá, pěstuje III. tř. ! Samá bezvýznamná fakta, která by dovedl
sebrati i gymnasista. Ani za seminární práci by takovou snůšku bez-
významného materiálu nikdo podati nesměl. Kdo vezme tento »spis«
Zahradníkův do ruky, přisvědčí nám, že máme pravdu (srv. o tom spise
recensi J. Královu v »Listech fil.« 26., 1899, str. 267. n.).

Zbývá Kvíčalovo » Badání z oboru skladby jazyků indoevropských«,
kterým dal Kvíčala na jevo, že pokroky jazykozpytu za posledních
třicet let jsou mu naprosto neznámy. Celý ten spis jest bez ceny.
Kvíčala operuje tu se sanskrtem, litevštinou, gotštinou — vypisuje to
vše odjinud — , ačkoli jazyků těch naprosto nezná, jak výčtem jeho
hrubých chyb dokázal J. Zubatý v » Listech fil.« 29,1902, str. 330 n.
(srv. i odmítavou V. Flajšhansovu recensi v » Naší Době « III, 1896,
str. 80). Když na př. Delbrúck kdesi sanskritské trajastrinšat (tři

NAŠE DOBA. R. XI., č. 4. 1-904. 20. ledna. 18

274

a třicet) omylem přeložil »třicet«, Kvíčala chybu opakuje, po-
něvadž, jak viděti, pranic sanskritu nerozumí, ačkoliv se ho dovolává.
A takových chyb je v tomto »Badání« dost a dost.

Těchto sedm spisů stálo jistě mnoho tisíc. Prospěchu však
z nich ani naše ani jiná literatura nebude míti téměř žádného.

Třetí třída české akademie vydává od r. 1899 zvláštní biblio-
theku českých překladů klassiků řeckých a římských. Původně vychá-
zela nákladem Wiesnerovým, od r. 1902 (od č. 5.) vydává ji
třetí třída svým nákladem sama. Tento podnik akademie jest
docela zbytečný. Již před touto sbírkou akademie měli jsme dvě
podobné, sbírky, jednu Grégrovu, druhou Storchovu. Tato vychází do-
posud! Mimo to přijímají překlady starověkých děl básnických i » Sborník
světové poesie* i » Světová knihovna«. Kdyby bylo Akademii šlo o to,
aby překládání vynikajících spisů starověkých oživila, mohla toho do-
síci mnohem laciněji dostatečnou sice, ale při tom přece poměrně
nepatrnou podporou některé sbírky starší. Co udělal tento slavný
sbor? Táž III. třída, která r. 1893 odepřela nakladateli Storchovi
skrovnou roční podporu 300 zl., za kterou mohla Storchova Sbírka vychá-
zeti tak, že by byla asi vyhovovala a obsáhla za nějaký čas všecky
nedostávající se doposud překlady vynikajících děl antických, táž III. tř.
která se r. 1893 usnesla, že nebude poskytovati podpory nakladatelům,
a to zvláště nejde-li o vědecké spisy samostatné,^ sama nejen, jak
jsme již ukázali, hojně podpor dala na pouhé překlady a nevědecké
nesamostatné spisy, ale začala dokonce nákladem vlastním vy-
dávati překlady, které přece nelze nazvati »vědeckýmj, samostatnými
spisy !« Jinak řečeno: III. třída Akademie, ačkoli úkolem jejím nemůže
býti vydávati překlady, odňala podmínky zdárného vývoje
dvěma sbírkám již existujícím a začala jiným naklada-
telům svou sbírkou dělati konkurrenci. Je to snad podpora
české literatury, je to úkolem III. třídy Akademie.? Proč ovšem třetí
třída Akademie dělá konkurrenci sbírce Storchově, toho se může každý
snadno domysliti: řídíť tuto sbírku prof. Král, jenž, jak známo,
mezi oblíbence Kvičalovy nepatří.

A kdyby aspoň sbírka překladů, vydávaných III. třídou Akademie,
plnila úkol svůj plně, t. j. podávala širšímu obecenstvu (nebo pro
filology se přece nepřekládá) překlady vynikajících spisů starověkých,
jichž dosud postrádáme, a to překlady dobré co do věci i formy.
Ale čtyřčlenná redakce té sbírky (prof. Kvíčala, prof. R. Novák, řed.
A. Truhlář a prof. H. Vysoký) nemá, jak se zdá, vůbec jasného ná-
zoru o tom, co by se mělo překládati a jak by se to mělo pře-
kládati. O tom svědčí i nevalná řada čísel dosud vydaných (celkem
sedm) i překlady, které podle svého oznámení chystá. První číslo
sbírky tvoří neobratný a pro českého čtenáře nezáživný Kottův pře-
klad Curtia Rufa, jehož spis není nám ani celý zachován a jako
dílo historické nemá valné ceny. Týž překladatel dotiskl nedávno pře-

VSrovn. na konci X. svazku Storchovy >Sbírky«.

275

klad Velleia Pater cul a, díla rovněž zlomkovitého a nevalné ceny,
bez zajímavosti po stránce věcné i formální. Redakce slibuje mimo
jiné vydati některé menší spisy Xenofontovy, některé spisy Sene-
kovy a dokonce Justina (tohoto v překladu prof. Kotta). Justinovo
dílo jest suchopárný výtah ze ztraceného díla Trogova a bývalo před
časy pod titulem »Historiae antiquae« — čteno na gymnasiu vtertii!
Podlé toho může každý poznati, jaké obtíže působí asi překlad klassika,
který pořizuje předseda III. třídy Akademie Kott. Sbírka překladů Aka-
demie obsahuje a slibuje vůbec více než z polovice díla ceny pro-
střední, na jejichž překlad my, kteří nemáme přeloženu řadu důle-
žitých děl starověkých, mohli jsme docela dobře čekati ještě dosti
dlouho.

Takové překlady vydává Akademie v době, kdy nemáme přelo-
ženu vůbec aneb málo zdařile řadu cenných starověkých děl básnických
(Aischyla, Euripida, Aristofana, Homera, Apollonia Rhodského, Theo-
krita, Catulla, Lucretia, Martiala a j.) i prosaických (Thukydida, Aristo-
tela, Platona, Polybia, Terentia, Plauta a j.) Z těchto děl slibuje
redakce pouze některé, na př. Thukydida a Plauta, tohoto od pře-
kladatele, který dobře překládati ani neumí.

I příčiny, proč Akademie vydává takové překlady, jest se snadno
dopátrati. Máme osvědčených novějších překladatelů dost, ale těm
jsou III. třída Akademie a její podniky zavřeny, již proto, že překlá-
dají moderně a přízvučně, kdežto si. III, třída Akademie, jak vidno
z vydaných dosud překladů, překládá starosvětsky nechutně a časo-
měrně! Ovšem, díla básnická anebo cenná díla prosaická nepřekládají
se tak snadno, jako Curtius Rufus, Velleius Paterculus nebo dokonce
Justinus, a překladatelů, kteří by takové překlady svedli, v řadách
Akademie a jejích přívrženců není.

Z dosavad vydaných překladů jsou pouze tři, jejichž originály
jsou cenné a měly by býti v dobrém českém překlade českému obe-
censtvu přístupny: mimy Herondovy, Ovidiovy Fasti a Aristotelova
»Ústava athenská«. Ale J. L. Čapkův překlad mimů Herondových
jest pln hrubých, někdy až směšných chyb (srv. Listy fil. 1903, str.
277), a Skodův překlad jest časoměrný! Překládati časoměrně nyní,
kdy je nade vši pochybnost dokázáno, že časomíra jest v češtině ne-
přípustná, jest nejen tvrdošíjný anachronismus, nýbrž činí tento pře-
klad, jako všecky překlady časoměrné, širšímu obecenstvu, pro něž
přece překlady jsou určeny, naprosto nepřístupným a nezáživným.
Slušným požadavkům vyhovuje z nových pěti čísel sbírky, které jsme
probrali, v části své prosaické celkem jen Pražákův překlad Aristote-
lovy * Ústavy athénské «.

Nebrali jsme v počet první díl Škodová překladu Homerovy
Odysseie, vydaný v této sbírce již nákladem III. třídy Akademie, nikoli
nákladem Wiesnerovým. Neboť tento překlad jest starý, pouze sem
tam změněný, a ovšem podle zásad Akademie zase časoměrný. Skoda
vydal před mnoha lety (r. 1883 — 1885) překlad Homerovy Odysr^je svým
nákladem ; celý náklad toho překladu, pokud nebyl rozprodán, prodal později
nakladatelské firmě Storchově, jejíž povinností bylo, postarati se

18*

276

o druhé vydání, bylo-li ho potřebí. Tuto starost jí sňala s beder

III. třída České Akadernie. Tak jsme se dožili toho překvapujícího

úkazu, že si. III. třída České Akademie, která má pěstovati českou

vědu, vydává nová vydání starých, třeba sem tam změněných

překladů. Toho zajisté žádná jiná Akademie na světě nečiní! K tomu

jsme potřebovali Akademie ? Tak pojímá si. III. třída svůj úkol v dobé,

kdy celá řada pracovníků, kteří Akademii jsou nevhod a kteří z řad

jejích členů jsou vyloučeni, zápasí s hmotnými obtížemi při vydávání

svých děl anebo se musí ucházeti o jich vydání v cizině?

Z jiných oborů obmezujeme se na kritiku vědecké činnosti III.
třídy Akademie více úhrnnou.

Rádi uznáváme, že těch sta a sta archů, které až doposud III. tř.
České Akademie potiskla, přineslo české literatuře ledacos užitečného.
Bylo tu vydáno několik svazků korrespondence českých spisovatelů
(na př. korrespondence Komenského od dra Jana Kvačaly (tři svazky)
a Ad. Paterý, korrespondence Dobrovského s Durychem od Ad Paterý,
korrespondence Palackého od dr. V. J. Nováčka (dva sv.), korrespondence
Kar. AI. Vmařického od V. Ot. Slavíka), která třebaže nebyla vždy vzorná,
třebaže mnohdy přímo oplývá hrubými chybami a bezpříkladnou ne-
vědomostí, jako bylo vytýkáno zejména oběma vydáním Páterovým, lite-
rární historii podala mnoho cenného materiálu. Mnoho cenného mate-
riálu přinesly dvě objemné sbírky Bartošových » Národních písní mo-
ravských nově nasbíraných «, Ad. P. Zátureckého » Slovenská přísloví,
pořekadla a úsloví « a sbírky z oboru české dialektologie od V. J.
Duška, Ign. Hoška, Jana Loriše. Byli bychom III. třídě České Akademie
za vydání poměrně hajných památek ze starší literatury české (od
dra V. Mourka, Jos. Truhláře, dra Just. V. Práska, dra J. V. Nováka,
Ad. Paterý, Ant. Truhláře, M. Hattaly, Ferd. Strejčka, Fr. Černého,
dra Jos. Th. MúUera, dra Č. Zíbrta) vděční, jen kdyby byly vydány
opravdu kriticky. Ale o kolika publikacích tohoto druhu lze tuto po-
chvalu skutečně pronésti ? A což teprve, když nahlédneme do vnitřních
poměrů III. třídy a vidíme příčiny tohoto zjevu! III. třída měla k ve-
dení těchto prací, vydávání starých památek literárních, sílu u nás
ze všech nejpovolanější — totiž dvoř. radu Gebauera. Myslím, že
o jeho kompetenci nepochybovali ani jeho odpůrcové v této třídě.
Ale co udělala rozhodující většina tohoto slavného sboru ? J. Gebauer
nebyl od ní až do posledních dní ani do kommisse pro vydá-
vání staročeských památek volen, a rozhodování v této
věci ponecháno rukám nejméně povolaným — zesnu-
lému prof. M. Hattalovi. Ti, kdo Hattaluk tomuto úkolu vyvolili,
mohli jeho nepovolanost k iomu posouditi z jeho vydání staročeských
Alexandreid, kde jeho transskripce staročeského textu svědčí o naprosté
neznalosti hlavních zjevů staročeského jazyka a o veliké troufalosti vy-
davatelově. Hattala ponechán v kommissi této, i když k tomuto úkolu
objevil na novo svou neschopn st úplně nevyhovujícím vydáním Štít-
ného »Řečí b esedn ích «.*) Po léta čekali marně na úvod vydavatelův

•) Viz kritiku V. Laciny v »Listech filolog.* XXXI. (1899), 215 n.

277

k tomuto vydání. A pak vydání samo! Co Hattala v tomto otisku po-
dává, je prostá mechanická práce písařská. A kdyby to aspoň byl
rukopis věrně do poslední litery přepsaný, měl by přece svou cenu!
Ale Hattala chtěl ukázati, že dovede prováděti také kritiku textovou;
mnohá místa opravoval bez udání, jak zněla v rukopise. Kdyby se ru-
kopis ztratil, otisk nám ho nenahradí. V jeho otisku však zůstala
spousta míst, o nichž je zřejmo, že byla písařem porušena; vydavatel
na ně nepřipadl. Je to tedy vydání docela k nepotřebě. Aspoň jeden
doklad, ze kterého si může udělat úsudek o tomto vydání i neodborník:
vydavatel k otisku, který chce býti diplomatický, připojil snímky ruko-
pisu. Ale v jeho opise je hned začátek chybný. Rukopis začíná se
slovy: »Z daru Božieho . . .«, Hattala však vytiskl »Daru Božieho...*
»Z« jest totiž v ornamentální iniciálce a je velmi zřetelné; nepřehlédne
ho ani laik, neřku-li vydavatel staročeských památek. Ale odbornému
znalci češtiny váží toto opomenutí tím více, že tím vydavatel dal na
jevo úplné nepochopení ducha jazyka českého; jako nemůžeme říci:
»král milosti boží«, nýbrž jen »z milosti boží«, tak i zde může se po
česku říci jen: »Z daru božího dobrý šafář . . .« A jsou tam ještě mrzu-
tější omyly vydavatelovy, jak je dokázáno. Rukopis, který vydal Hattala,
jest opisem ze staršího rukopisu; opisovač měl ve své předloze pře-
hozeny listy a opisoval mechanicky, jak šly přehozené listy za sebou.
Náš vydavatel na toto nedopatření opisovačovo nepřišel, třebaže byl
takto jednou přetržen citát z Písma a posunut o několik stránek
dále. A o tomto pravzoru nedbalého textu dovolí si Kví-
čala napsati, že jest » velmi důležité kritické vydán í!«

Když již mluvíme o vydání českých spisů, nemůžeme pomlčeti
o tom, že III. třída Akademie přes neustálé naléhání mnohých spiso-
vatelů neudělala nic pro nutné kritické vydávání našich novověkých
básníků, že se nepostarala o nové vydání spisů ani tak velikého bu-
ditele, jako byl Dobrovský, že má ve svém středu odborníky pro
český humanismus, že však nevydala básní českých humanistů, jak se
o to postaraly jiné akademie, a že každý pracovník musí velmi namá-
havě a nesnadno shledávati jednotlivé jejich básně roztroušené po
lístcích.

Tak to vypadá také v jiných oborech materialií, uveřejňovaných
III. třídou České Akademie.

A jak se dělají jednotlivé skupiny publikační .í> Takto: čelný člen
rozhodující většiny III. tř. Akademie, školní rada Fr. Kott, vydal kdysi
rozsáhlý » Slovník česko-německý«, dílo nevědecké a nekritické. Za čas
nasbíral však nový hojný materiál lexikální a vydal jej jako »Dodatky«
k svému »Cesko-německému slovníku*. Po několika letech našel zase
na celou knihu k těm » Dodatkům* nových » Dodatků « a nakladatel
trpělivě vydal je jako nový přídavek. Ale neúnavný lexikograf sbíral
dále a poněvadž již nakladatel bezpochyby nechtěl nové třetí a čtvrté
dodatky k původnímu slovníku vydati a poněvadž Fr. Kott je řádným
členem III. třídy Akademie, zřídil se zvláštní » Archiv pro lexikografii
a dialektologii*, v němž může Fr. Kott své » Příspěvky k česko-ně-
meckému slovníku« (vyšel již »Druhý příspěvek*) — NB. příspěvky.

278

které se nacházejí v pramenech jinak každému přístupných — uveřej-
ňovat, dokud bude živ. Před sto lety a více než před sto lety dělali
si tehdejší spisovatelé čeští i dilettanti s velikou zálibou sbírky lexikální,
ale nemohli jich uveřejňovati — na štěstí tehdy ještě neměli České
Akademie — a tak se dostávaly všecky zpravidla pak do jedněch rukou

— povolaných — a takto bývaly teprve zpracovány a uveřejňovány.
III. třída České Akademie místo aby se starala o úplný slovník
českého jazyka na základě vědeckém založený, plýtvá
penězi na takovýto učený sport.

A kdyby i vše, co bylo až posud uvedeno, bylo vydáno sku-
tečně kriticky i účelně a podle pevného plánu, jsou to přece jen m a-
terialie k vědecké práci, t. j. byla by to přece malá část
úkolu, který má taková instituce, jako je Akademie. Vizme naproti
tomu, kolik III. tř. vydala děl opravdu vědeckých, jako jsou na př.
spisy Jos. Truhláře o českém humanismu? Víme ovšem, že jsou
v Akademii nutný práce odborné, jako je V. Mourkův spis »Syn-
taxis složených vět v g'otštině« nebo J. U. Jarníkův spis »Dvě verse
staro francouzské legendy o sv. Kateřině Alexandrinské «, ale právem
žádáme vedle toho a v první řadě od naší vysoké instance vědecké,
vládnoucí takovými prostředky, organisace práce vědecké, odpovídající
našim potřebám vědeckým a kulturním — a jak naléhavým potřebám!

— a našim zvláštním poměrům. Avšak organisaci uvědomělého ve-
dení vědecké práce odborné bychom v III. tř. České Akademie hle-
dali marně.

Česká literatura potřebuje na př. nezbytně řádné bibliografie,
t. j. revise a pokračování Jungmannovy Historie literatury české. Až
dosud každý pracovník v oboru literární historie musí se v tuto biblio-
grafickou práci uvazovati sám pro sebe — rozumí se, že to může dělat
jen neúplně. Druhý pracovník podniká touž práci, a tak třetí i čtvrtý
atd. Kolik se tu maří zbytečně času a sil, které by se mohly vyna-
ložiti užitečněji jinde! Kdo jiný může a má takovou práci podniknouti,
ne- li Česká Akademie? Ale kromě » Bibliografického přehledu českých
národních písní « od dra Čeňka Zíbrta nevydala ITL třída toho druhu
nic. Pro dobu nejnovější nechává za sebe tuto práci konati knih-
kupeckým příručím! V poslední době přihlásil se tu s podobnou prací
dr. Zd. V. Tobolka sám, bez iniciativy Akademie. Nebo čím se
III. třída účastní prací pro bibliografii slavistiky, jejíž vydání pro-
jektuje budoucí petrohradský sjezd? A když byla doba k takovému
podniku nejvhodnější, o padesátiletí panovnického jubilea císařova
r. 1898, kdy bylo tolik sil odborných III. třídou Akademie vyzváno
k společné práci o přehledu české literatury za poslední půlstoletí,
kdy vlastně dohromady museli vykonati většinu této práce bibliografické,
vyšla nepozoruměním velikému úkolu všecka tato práce skoro na
prázdno. Vznikla z toho kniha sice velmi tlustá, ale svým subjektivním
zabarvením, svou neúplností, namnoze i kritickou nevyspělostí málo
užitečná. Kde je viděti v pracích odborných její vliv? Kdežto úplná
bibliografie byla by přinesla užitek docela jiný.

279

III. třída České Akademie necítí pranic tíhu zodpovědnosti za
to, že za plných dvanáct let, co již je v činnosti, český pracovník od-
borný musí stále sáhat k příručným knihám německým. Nemáme
posud na př. vědecké grammatiky latinské, řecké, sanskrtské, litevské,
německé, ba ani slovanských jazyků, nemáme původních dějin literatur
cizích národů atd. atd., ačkoli odborníci, schopní k takové práci, tu
jsou, ovšem ne mezi rozhodující většinou ÍII. třídy Akademie. Ve
většině případů stačila by na to pouhá podpora Akademie.

U jiných menších národů Akademie seznamují cizinu s vě-
deckou prací svého národa pomocí nějaké revue nebo jiných pu-
blikací v některém světovém jazyku. Ale naši nesmrtelní, kde pak!
A jaké ubohé je seznamování nás s výsledky cizí práce vědecké
v oborech, jež spadají v působnost III. třídy Akademie! A tak zavaď
kde zavaď, všude mezera, všude vědecký nedostatek — a rozhodující
většina III. třídy Akademie nejeví jiného smyslu a jiné činnosti, nežli
že uměle oddaluje a odpuzuje od sebe schopné síly, protože nejsou
z jejího tábora, a vymýšlí na ně všelijaké chikanování, zadají-li tam
skutečně nějakou práci, jak o tom mohou vypravovat J. Zubatý, }. Ja-
kubec, realističtí účastníci » Památníku*, z r. 1898 a j. v. Pak ovšem
lze si vysvětliti, že III. třídn Akademie posudků o zadaných pracích
neotiskuje jako jiné třídy, nýbrž chce, aby si je spisovatelé vychodili
u referentů.

Kdy se III. třída Akademie postavila v čelo nějakého naléhavého
podniku literárního, který by svědčil o tom, že chápe potřeby naše
kulturní.? Kdy vypsala na př. cenu literární, kterou by přispěla roz-
luštiti určitou otázku našeho života literárního anebo která by vyplnila
aspoň některou z přečetných t. zv. » mezer* naší vědecké literatury.?
To u nás učené společnosti více než před sto lety rozuměly jinak
organisaci vědecké práce. Pamatujeme se na jedno takové zasažení
v aktuální vývoj české literatury vědecké: pověstné souzení a kletbu
na první sešit Vlčkových » Dějin české literatury* za to, že se v nich
auktor objevil jako nevěrec v pravost obou padělaných Rukopisů. A tím
si III. třída Akademie utržila nesmrtelnou blamáž. Prostě odsuzovala;
k vědeckému odůvodnění svého příkrého stanoviska se doposud, ač
uplynulo tuším již deset let, nedostala.

Jiný příklad: III. tř. Akademie studium české dialektologie
podporuje udílením stipendií — myšlenka jistě dobrá a včasná. Ale
česká dialektologie z ní získala poměrně velmi málo. Někteří z obda-
řených doposud za udělené podpory nevykonali nic (na př. dr. V.
Flajšhans, jemuž se dostalo dialektologického stipendia po dvakráte).
A přece se dalo s těmi podporami udělati velmi mnoho. Na filosofické
fakultě studoval a studuje větší počet moderních filologů. Kdyby se
byli požádali správcové slovanských seminářů, aby doporučili vyško-
lenější studenty nebo mladší síly učitelské pro tuto práci a studentům
se dalo na prázdniny asi po 200, a třeba jen po 100 korunách pod-
pory, kolik jsme tu mohli míti sebráno dobrého materiálu dialekto-
logického! Ale takto se na př. v Čechách pořád musíme spokojovati

280

povšechným obrazem české dialektologie, který nám r. 1864 sestrojil
AI. V. Sembera v » Základech dialektologie českoslovanské« !

IIL tř. Akademie rozumí svému poslání v tomto národním ústavu
tak, že člen přinese své sežloutlé papíry, napsané před mnohými již
lety, kdy je nebylo ještě možná uveřejnit, dá si je od třídy schváliti,
v tiskárně vysázeti a pak exempláře uložiti někde ve tmavém sklepení
k věčnému spánku. A pak je v třídě klid a dělají se tisícové přebytky.

Víme, že všechny Akademie bývají poměrně nehybný, že stávají
se ve svém odbornictví formami jaksi ztrnulými, ale takový petrefakt,
jako je III. třída naší Akademie, sotva má kde jinde příkladu. To jest
ovšem přirozený stav tam, kde se zúmyslně uzavírají svěžímu přílivu
zdravých pracovních sil. Je-li kde třeba svěžesti, pochopení pro kul-
turní a národní potřeby se strany předních ústavů, má to býti v první
řadě u národa malého a v takovém nebezpečném postavení se naléza-
jícího, jako je národ náš.

Ještě doklad o mravní výši rozhodující většiny III. třídy Akademie.
Jest charakterisován jejím chováním k osobě dra V. Flajšhanse. Pokud
dr. Flajšhans byl příslušníkem strany realistické, zamítány mu v III. tř.
Akademie podané práce (»Dissimilace v češtině«, »Počátky literární
činnosti Dobrovského*), zamítány mu žádosti za stipendia a podpory
k odborným pracím. R. 1896 se však najednou » postavil na stano-
visko pravosti* (RKého), abychom mluvili slovy jeho upřímného vyznání,
a jsa na tomto stanovišti viděl, že » odchylky v RKém musí se dáti
vyložiti «, zejména když »si vzal právo, požadavky příliš přísné zmírniti
ve svůj prospěch ^« a napsal pověstný článek na obranu padělku
RKého. Po tomto podivném konvertitství ho III. třída přímo za-
hrnovala s neslýchanou ochotou a rychlostí bohatými podporami, uve-
řejňovala mu hned práce, mnohem slabší, nežli byly první jeho práce,
jí odmítané. V prosinci r. 1901 dr. Flajšhans prozradil, jak mu Kvíčala
změnil kritiku o »Staročeském slovníku* Gebauerově — ovšem ne na
prospěch Gebauerův — a štědrá ruka III. třídy se mu najednou zase
zavřela. Tak se to vše dalo, rozumí se, v zájmu české vědy, jejíž
strážkyní tu Akademie přece jest.

Česká Akademie vládne penězi veřejnými a je za ně zodpovědná
veřejnosti. Veřejnost česká má právo žádati z toho od našeho věde-
ckého ústavu zodpovědnost, má právo žádati, aby se ústav nedal vésti vášní
stranickou, nýbrž aby jeho vodítkem byl pouze prospěch české lite-
ratury a vědy. Ale to se aspoň v III. tř. České Akademie neděje.
Vinu- nese ovšem také naše žurnalistika a vedoucí kruhy politické.
Představte si vládu, která by tak ostentativně stranicky rozhodovala
a nakládala s penězi jí v správu svěřenými. Tu by se ozval snad
kde který z našich žurnálů. Ale proti rozhodujícímu domácímu zřízení,
na něž máme býti sami ještě přísnější, pro to není buď smyslu nebo
odvahy.

^ Srovn. o tom J. Gebauera »Několik slov k otázce pana dvoř. rady
prof. J. Kvíčaly... o panu dru Václ. Flajšhansovi«, příloha k »Listům filol.*
XXVIII. (1902).

ROZHLEDY.

POLITICKÉ: Nevážnost ke koruně i k lidu u pana dra Koerbera. Zakročftní panovníkovo proti
mlailočeské ohstrukci a proti — národním požadavkům českým. — Od politiky dynastické k po-
litice lidové? Či odvolání od císaře špatně zpraveného k císaři dobře zpravenému? Čeští rádcové
a informátor! koruny. — Zvolení ministra v příkaznosti oposičním poslancem : Sankce starým
hříchům české politiky. — Hříchy a neschopnost stran mladých. — Roztržka strany radikálně po-
krokové. — Mladočeši se organisují: krajinský tisk a krajinské sjezdy. — Půda pro politiku lidovou.
Miadočeský tisk pro všeobecné a rovné volení.

Mimo nadání sesunulo se v dobé předvánoční — aspoň pro
Čechy — politické těžiště s otázky poměru mezi vládou dra Koerbera
a mladočeskou delegací, tedy s půdy parlamentní na otázku poměru
českého národa k samé koruně. V rozmluvách, jež jsou obvykly v dele-
.gačním cerklu, upoutaly všechnu pozornost výroky panovníkovy o české
politice, jež učinil zejména k delegátu dru Kramářovi. Mocnář sám
uznal za nutné vyslovit co nejzřetelněji svůj souhlas s politikou dra
Koerbera vůči Cechům. Jeho ústy došla nejvyšší sankce politika od-
pírání českým požadavkům. Otevřené bylo řečeno, že Čechové ne-
mohou mít ani nejmenší naděje dobýt něčeho svou obstrukcí. Ba
přímo byly označeny české požadavky za přepjaté. Je jisto, že za výroky
panovníkovy je zodpovědný rakouský ministerský předseda dr. Koerber.
Není ponejprv, kdy ve své tísni se ukryl za autoritu koruny. A dosud
se mu vždy tím podařilo ne sice uklidnit vnitřně politické poměry
v říši, ale aspoň oddálit hrozící bouři a zjednat si moratorium pro
konečnou pacifikaci.

Ovšem cena, za kterou vykupuje si pan dr. Koerber svoje lhůty,
je příliš veliká. Je jí neméně než strhování koruny do vřavy politických
sporů dne. Že tím se neposlouží oddanosti dynastické, je jisto. Ne
nadarmo považuje se za příkaz v konstitučních monarchiích, aby pa-
novník stál mimo všechny boje stran. Nevtahovat korunu do politických
bojů je nejen požadavek úcty k mocnáři, ale i požadavek rovnosti
zbraní v politickém životě. Pokud je panovník nezodpovědný a osoba
jeho posvátná a chráněná výsadními právy, potud musí být požadavkem
spořádaného ústavního života, aby v politických sporech ta či ona
strana nezjednávala si převahu vyvolaným zakročením mocnářovým.
Proto, přivodil-li opětně ministerský předseda osobní exponování pa-
novníkovo, prohřešil se tím jen nově proti moudré politice dynastické
i proti základním postulátům ústavního života, prohřešil se tedy proti
svému poslání i vůči koruně i vůči lidu. Ovšem chyby jeho postupu
íu nás nikoho nezarazí. Dosud platí pro politiku, že účel posvěcuje

282

prostředky. A tak strany, jež prohlašují se za vlastní strážce ústavy,,
jen uvítají a ihned absolvují všechny vládní hříchy proti ústavníma-
duchu, jen když se jimi hoví jejich cílům. Proto zakročení panovníkovo
nedotklo se nikoho nemile, jen Čechů, proti nimž čelilo.

Co však je nejhorší pro vládní politiku, tah páně Koerberův —
neústavní a příčící se i všemu dynastickému cítění — naprosto selhal.
Úkolem zakročení bylo zakřiknout český odpor, zarazit českou obstrukci,
které se upřela s nejvyšších míst jakákoli naděje na úspěch. Při tom
se však zapomnělo, byla-li obstrukce taktikou jediné politické strany,,
že požadované t. zv. výkupné je jenom nepatrnou částí životně nutných
požadavků celého národa. Byla-li těmto požadavkům upřena všechna
oprávněnost, nejde již o postup proti Mladočechům, nýbrž proti všemu
českému národu. Ovšem využít příznivé situace pro sesílený a jednotný
postup národní bylo na vedoucí straně české. Mladočeši musili ne-
zbytně seznat z výroků mocnáře třeba špatně informovaného, že na-
dobro prohráli svoji politiku dynastickou. Odvolávat se od císaře špatně
informovaného k císaři dobře zpravenému bylo by důsledným pro stranu
dynastickou, ne však pro stranu národní, které dynastická politika —
a to viděli i na místech nejvyšších — byla pouhým prostředkem k do-
sažení národních cílů. Leč i nepolitickým byl by podobný postup.
Neboť právě poslední léta ukázala, že nedovedeme si zjednat ani pří-
ležitosti, abychom mocnáře dobře informovali. Národní strana svobodo-
myslná vyslala ze svého středu dva rádce koruny — dra Kaizla a dra
Rezka, jenž již za svého ministrování byl mužem mladočeské delegace.
A výsledek r Výroky mocnářovy proti národnímu českému snažení, jež-
musily 16. prosince vyslechnouti mladočeští delegáti.

Mladočeši měli proto nyní jedinou cestu politiky lidové. Dr. Kramář
také i v odpovědi panovníkovi i v delegační řeči 18. prosince mohl
budit trochu — třeba nedůvěřivé — naděje, že v národní straně
svobodomyslné ještě nevyhaslo všechno sebevědomí politické. Ale ovšem
nebývalo by smělo zůstat při slovech, třeba — zejména vůči minister-
skému předsedovi — sebe ostřejších. Činy by musily odpovídat slovům.
Zatím však prvým činem na nových cestách bylo zvolení ministra
v příkaznosti, dra Ant. Rezka, mladočeským poslancem. Strana, která
byla donucena opustit cesty politiky dynastické, jež chystá se k nej-
ostřejšímu boji proti vládě, k postupu, jenž byť nevysloveně čelí vůli
samé koruny, ta strana zvolí si za svého zástupce rádce koruny a ke
všemu nejen bývalého, nýbrž rádce, na jehož služby v budoucnosti
koruna ještě chce reflektovat (dr. Rezek je v příkaznosti!) Konečně
ani toho nelze zapomínat, že dr. Rezek sloužil vládě Koerberově nejen
za informátora o českých poměrech a jistě ne za českého konsula
mezi rádci koruny, nýbrž a hlavně za brzdiče českého parlamentního
postupu. Proto je jeho zvolení činem neoposičním, který nemůže za-
krýti důvod ex post v poslaneckých českých listech, že dr. Rezek
odešel ze svého úřadu pro neshody s drem Koerberem, a že jeho-
zvolení je jen novým projevem české nedůvěry proti dosavadní vládě.
Což, pro bohy, je vůbec teprv nutno panu dru Koerberovi dokazovat,,
že nemá v Čechách důvěry a lásky ?

283

Volba na Německobrodsku, z níž vyslán byl do zemského sněmu'
dr, Ant. Rezek, ukázala nejen přímo mladočeský úpadek a neschopnost
nápravy v národní straně svobodomyslné, nýbrž i nepřímo rozháranost
a akční nezpůsobilost stran mladých. Odpor proti kandidatuře Rezkově,
jež byla vlastně kandidaturou z nouze (když odmítli nabízený mandát
dr. Šubert a dr. Bráf), byl dosti silný v samé mladočeské straně.
Dr. Stránský, místopředseda českého poslaneckého klubu na říšské
radě neváhal veřejně se vyslovit proti uchazečství Rezkovu. Všichni
rozvážnější živlové, pokud nehlásají naprosto nesebevédomé službičko-
vání vládě (jako některé listy strany staročeské), viděli neradi volbu Rez-
kovu. Tím již bylo dáno, že mladé strany mohou docílit slušného
úspěchu, když již ne vítězství u volebního osudí. Ovšem býv^alo by
nutno, najít pro volbu — tedy v osobě kandidáta — to, co slučuje
oposiční živly. Zatím však oposicí byl určen za kandidáta pan
V. J. Klofáč, který svým vystupováním a svou minulostí musí být ne-
přijatelný sociálním demokratům a české straně lidové. Nezbylo tedy,
než aby tyto strany vyhlásily zdržení se volby. A tak oposiční kandidát
získal sotva třetinu všech odevzdaných hlasů.

Povážlivější nejednota, které se některé z mladších stran nedo-
vedly vyvarovat, ukázala se zjevem jiným, který však lze vítat jako
krok k politickému ujasnění. 27. prosince stoupenci » Osvěty Lidu*
(red. Aloise Hajná) ohlásili veřejným projevem své vystoupení ze strany
radikálně pokrokové. Strana trpěla vnitřní nejednotou téměř od sa-
mého svého počátku. Sama vznikla z odporu proti omezenému státo-
právnímu radikalismu » Radikálních Listů «. Bránila tomu, aby státní
právo bylo alfou i omegou všeho politického snažení, pro něž by se
zapomínalo na požadavky pokroku a svobody politické. Docílit sou-
zvuku mezi tužbami státoprávními a pokrokovými potřebami české po-
litiky bylo úkolem strany radikálně pokrokové. Leč vedení strany záhy
se zpronevěřilo vlastnímu jejímu poslání. Upadlo samo ve výstřední
státoprávnictví, jež zaslepilo je pro všechny potřeby doby. Ba zašlo
až tam, že se stavělo proti základním požadavkům politického pokroku
(všeobecnému a rovnému volebnímu právu do říšs. rady). Současně se strana
sbližovala se stranou radikálně státoprávní a národně sociální. Na vý-
chodočeském venkově trvala proti tomu snaha uhájit programovou
věrnost a čistotu strany. Když však všechny pokusy o nápravu stro-
skotaly o nesnášenlivost a nedostatek politického rozhledu u pražského
vedení strany, vystoupila řada čelných její lidí z organisace. Secesse
radikálně pokroková nehodlá tvořit nové strany ani nechce vstoupit
zatím do některé ze stran stávajících. Při neujasněnosti strannického
rozeskupení u nás a při vadách, jimiž trpí téměř všechny české strany,
správně soudí, že bude moci lépe pracovat pro politické buzení lidu
mimo strany.

Mladočeši z kvašení a přeměn ve stranách mladých čerpají na-
ději, že by se mohli ještě po delší dobu udržet při vesle. Ba chápou
se i práce politické mezi lidem, snaží se obnovit a utužit svoji orga-
nisaci. Učinili v poslední době v tomto směru dvojí: poslanci pokou-
šejí se zabezpečit si vliv na strannickou žurnalistiku. Poněvadž nemohou

284

nabýt přímého a rozhodného vlivu na »Národní Listy «, jež strana po-
nechala hříšnou svojí nedbalostí v rukou soukromých, až jí přerostly
přes hlavu, a poněvadž nemají ani hmotných prostředků ani odvahy
založit konkurenční svůj denník, spokojují se vlivem na tisk krajinský.
Místními listy chtějí učinit neodvislým své postavení na pražském den-
níku národní strany svobodomyslné. V nedávných dnech přešel již
druhý venkovský list (»Tábor«, dříve »Lučan«) v majetek družstva,
v němž si zabezpečili vliv mladočeští poslanci směru Kramářova. Mimo
utužování organisace krajinského tisku oživují Mladočeši svou stranu
i krajinskými sjezdy, jež jeden dobrý vliv budou mít nutně: budou
udržovat po venkově strannický zájem, i když — čeho od Mladočechů
sotva se lze nadít — nepřispějí k politické výchově a uvědomění lidu.
Za to pramálo právě v současné parlamentní prázdni vykonali
jednotliví poslanci pro svůj přímý styk s lidem. O vánocích bylo po
Cechách mrtvé ticho, jež přerušili jen jeden, dva poslanci. A přece
byla to parlamentní prázden po příkrých výrocích mocnářových, na
něž odpověď měla najít v Cechách resonanční půdu. A zdá se, že
širší kruhy politické v Cechách měly by dosti živého smyslu pro po-
litiku lidovou a pokrokovou. Aspoň dosti značná část i mladočeských
listů krajinských vyslovila se v novoročním čísle (na popud Ligy pro
všeobecné a rovné právo volební) pro zlidovění volebních řádů, v němž
zří jedinou cestu, kterou lze dojít zabezpečení národní naší samostat-
nosti. Spolu vyslovily se novoroční úvahy venkovského tisku shodné
proti politice dynastické, proti spoléhání na pomoc shora. Pro poctivou
lidovou politiku byla by dle toho v Cechách půda. A jaký význam
by pro nás měla politika, která by byla neodvislá nahoru a silně
podepřená dole, je jasno zejména v době, kdy je stále ještě neuspo-
řádán poměr Rakouska k Uhrám, a kdy v samých Uhrách ještě trvají
poměry rozhárané: sedmý termin rozvodu musil být opět odložen,
branná předloha prošla teprv do podrobné debaty a nepatrná obstrukce
má naději vydržet ještě as pět neděl. -Gg.-

Ze Slovenska. (J. Fadrus. Pravota Nár. Novin a F. Veselov-
ského. Továrna na cellulosu v T. S. Martině.)

25, října zemřel v Pešti Jan Fadrus, jeden z nejslovutnějších
sochařů maďarských z nemaďarské krve. Narodil se v německém
Prešpurku z chudobných rodičův rolnických 1. 1859. Dali ho za učně
k zámečníku, kde brzo hotovil velmi vkusné klíče. Jako voják za 3 léta
byl v Praze plavčím mistrem. Domů se vrátiv, dostal se do řezbářské
školy v Zayuhrovci, kde s počátky řezbářskými se obeznamoval. Později
jistému kupci s porcelánem maloval talíře, začež dostal i prémii na
výstavě 1. 1885. V tom čase všiml si ho ve Vídni sochař Viktor
Tilgner a přijal ho za žáka. Fadnis zde brzo došel velikého uznání.

Přestěhoval se do Pešti, kde bylo proň hojně práce. Jeho rodné
město objednalo sochu pro korunovační kopec při Dunaji. Fadrus
z bílého mramoru vyhotovil obrovskou sochu Marie Teresie na koni.
Je to dílo i tendenční; čelí proti Vídni a lichotí Maďarům, když je
představuje jakožto nejpevnější oporu trůnu a Habsburské říše. Toto

285

asi nebylo na ujmu maďarské slávě a popularitě Fadrusově. Socha
krále Matyáše v Kluži jest druhým vynikajícím jeho dílem. Má pak
i jiné pěkné práce.

V dubnu t. 1. počal churavět, a ač zdál se míti zdraví ocelové,
přece už 25. října nemoc vyhasila jeho život. Z chudobného učně zá-
mečnického stal se slaveným umělcem, rytířem řádu železné koruny,
čestným doktorem klužské university ... Ne protekcí, ale prací a
talentem.

Nová tisková pravota proti Národním Novinám je zase v proudu.
Kamenem úrazu a skalou pohoršení tentokrát je článek » Važme si
duchovní jednoty* v 88. čísle 6. roku. Za původce je oznámen pan
Jan Štróbl (pseudonym: Janko Klen), spisovatel v Ture. Sv. Martině.

I p. František Veselovský, slovenský sněmový poslanec, bude
míti ostudu, a sice s královskou sedrií v Nitře. Po dvou letech totiž
napadlo král. fiskusi Chudovskému, že Veselovský, když co kandidát
poslanectví mluvil k voličům 27. září 1901 v Korlátce a Osuském:
» bouřil lid«. Samo sebou se rozumí, že »proti maďarské národnosti «.
I to se rozumí, že po těch řečech o nějaké vzpouře nikomu ani jen
nesnilo se. Maďarská nácia to » bouření* přežila šťastlivě, tak že žád-
nému Maďaru ani jen vlas na hlavě nebyl zkřiven. V Korlátce a Osu-
ském Maďarů vůbec není.

Avšak i sám fiskus Chudovský už přiznal se veřejně a s vlaste-
neckou chloubou, že pozdvihuje tuto obžalobu na pokynutí maďarisu-
jícího spolku v Nitře. — Obranu povede p. Stepán Fajnor.

P. Vajanský půjde do státního vězení na 2 měáíce. Nejvyšší
soudní forum zavrhlo jeho obranu v pravotě tiskové.

Továrna na cellulosu, účastinná společnost v Turč. Sv. Martině,
měla valnou hromadu 16. listopadu. Účastinářů dostavilo se málo.
Z Moravy a Cech jen asi 6, ale representovali veliké tisíce účastin.
Rozdíl mezi Cechy a Slováky jevil se vypukle, nebo tak se stylisovalo,
že Češi jsou pro prodej továrny, Slováci ale — » neohrožení*, jako
vždy — proti prodeji.

Hromadě předsedal p. Boubela ze Vsetína. Podsprávce Henrik
Kubeš přečetl zprávu direktorskou. Z příčin politických uherská vláda
nechce dáti továrně koncessi. Správa doporoučí, aby továrnu prodali
Brašovskému účastinovému podniku na cellulosu. Totiž dle výpočtu
spoludirektora p. Nečasa tratí továrna měsíčně okolo 10.000 korun tím,
že nesmí pracovati, ač úředdíky musí platiti, a veliká jistina leží jí
ve stavbách a strojech mrtva.

Z řečníků p. M. Dulla, pravotář v T. S. Martině, tímto případem
snažil se ospravedlniti a vysvětliti Čechům slovenskou chudobu. Jak
bohatnout, když vláda hatí podnikavost.

Redaktor Nár. Novin, p. Pietor, byl proti odprodeji; jmenoval
jej samovraždou. Chtěl dále vymáhati koncessi. Avšak jemu i těm asi
osmi, kteří s ním rovně smýšleli, lehko bylo býti proti prodeji, když
měli spolu jen 62 účastin. Proto není diVú, když 34 účastinářů
s 4006 účastinami hlasovalo za prodej a za likvidaci.

286

Že uherská vláda má licenci hotovu pro ty, kteří odkoupí
■továrnu, a jen Cechy spojené se Slováky činí zde nemožnými,
to je skutečná a hanebná pravda. Že ale Češi i Slováci mohli a měli
býti na to připraveni, i to je pravda. V » Slovenském Týždenniku*
do tajností zasvěcený »účastinář« píše o tom mezi jiným i toto:
» Správa počala stavět prve nežli měla koncessi. Že při vymáhání kon-
cesse budou i těžší otázky, toho mohla se dověděti — ne-li jinde —
tak v Rakousku, kde jsou závody, které za 2V2 roku vymáhaly si
dovolení na spouštění odpadkových vod . . . Mohla a měla věděti, že
těžkosti budou. Přece však pustila se do stavění, a to jakých rozměrů!
Vydala na budovy a stroje netoliko celou jistinu, ale i z vypůjčeného;
a ne snad jen maHčkost, ale téměř 200.000 korun výše základné
jistiny. Tak potom není div, když těžko bylo čekati . . .

Příučka pro budoucnost je ta, že po vyléčení se z neduhu cellu-
losového bude třeba podnikatelům na také živly se opírati, u nichž
vedle podnikavosti a peněz bude i cílevědomá prozřetelnost. «

Slovák.

Po VEŘEJNÉM HOSPODÁŘSTVÍ. Zemský rozpočet na rok 1904. - Daňové privileje.^— Úspory
v zemských výdajích — Prof. Wieser o daňové poplatnosti Cechů a Němců v Cechách —
O poměru záložen k spořitelnám — Potřeba doplniti síť českých spořitelen.

V říjnu 1903 sněm král. Českého radil se o zemském rozpočtu
na rok 1903, zemský výbor sestavil koncem prosince rozpočet na
rok 1904.

Rozpočet na nejvýš smutný. Výdaje zemské v roce 1904 budou
činiti 73" 1 milí. K, úhrada celkem 61*6 milí. K. Schodek tedy obnáší
11^/2 milí. K a zemský výbor ponechává sněmu rozhodnouti, má-li se
schodek uhraditi zvýšením zemské přirážky z 55 na 72Vo či novou
výpůjčkou, a žádal vládu, aby sněm k tomuto rozhodnutí byl co nej-
dříve svolán.

Roku 1891 spotřebovala země 246 milí. K, r. 1901 50-2 milí. K,
nyní následkem dlouho odkládané úpravy učitelských platů, výdajů na
železnice místní atd. o nových 23 milí. K více, celkem třikrát tolik, co
ještě v roce 1891.

A zdroje příjmové skoro pořád tytéž, až na úděly zemí z vý-
nosu státní osobní daně příjmové a daně kořaleční. Přirážky zemské
stouply z 39V0 v roce 1890 na 55^0 v roce 1899, dluhy zemské
v témž období ze 3*3 milí. K na 48* 1 milí. K. Bude dále potřebí
nové půjčky 25 milí. K na investice a nyní nový schodek v řádném

rozpočtu.

Jaké z toho východisko? Zavésti nové, samostatné daně zemské,
zejm. přepychové? Uvažovalo se o dani zemské z ekypáží, mužského
služebnictva, z pian, velocipédů, honebních lístků atd., a seznalo se,
že by i při vysokých sazbách poskytly výtěžek pouze nepatrný a ne-
dostatečný a vyžadovaly nepoměrných nákladů vybíracích.

Jednalo se s vládou o zemskou dávku ze služebních platů nad
1200 K, tedy o jakousi zemskou osobní daň ze služebního příjmu

287

(nikoli z důchodu osob samostatně vydělávajících), ale vláda výslovně
odmítla zdanění úředníků státních a ponechala rozhodnutí sněmu,
mají-li býti zdaněni úředníci zemští, okresní a obecní a učitelé, tak že
byli vládou bezpodmínečně této dani obětováni pouze úředníci a zří-
zenci soukromí.

Co by však vynesla daň obmezená na tuto poslední kategorii
úřednictva, beztoho celkem nejhůře placenou a všem příhodám neza-
městnanosti a nezaopatření ve stáří vydanou ? Podrobiti snad učitele
a vzíti jim zase kus toho, co jim právě post tot discrimina rerum
bylo dáno?

Úřednictva samosprávného rovněž beztoho není příliš mnoho

a jeho platy v obcích a okresích vyžadují teprv úpravy.

Jest otázka, Ize-li osvobozování státních úředníků od veškerých
platů pro zemi a obce pokládati za správné.

Rozhodně nikoliv. Bylo věcí pouhé opportunity, že byla na př.
péče o zdravotnictví ponechána obcím, péče o obecné školství pře-
devším zemi, průmysl a obchod státu. Ať již měnitelné positivní právo
tu onu činnost přikazuje obci, zemi či státu, vždy jest to v podstatě
táž veřejná moc, které ony činnosti přísluší, a orgány samosprávné ji
vykonávají z vůle státu a jako delegáti svrchované moci státní. Právě
tak jako poplatník z téže kapsy zase platí státní daně i přirážky a daně
zemské, okresní a obecní. Kdo tedy žije ve státě, zemi, obci, měl by
platiti bez privilejí pro kterékoliv stavy, dle míry své daňové způsobilosti
veškeré dávky kteréhokoli činitele veřejného, pod nějž svým bydlištěm
nebo místem svého důchodu spadá.

Vždyť přece i státní úředník má zásadně týž prospěch ze zaří-
zení obecních a zemskýgh, jako jiné vrstvy obyvatelstva, a měl by tedy
rovněž k dávkám samosprávným býti přidržen.

Snad by se namítlo, že státní úředníci bývají přesazováni z obce
do obce, ze země do země — ale to je věc pouhé úpravy, nikoli
technicky nesnadné, aby zabráněno bylo dvojímu obtížení úředníka
ve dvou zemích nebo obcích v témž roce. A což úředníci soukromí
se nestěhují?

Jsme rozhodně proti všem daňovým privilejím, z titulu pouze
stavovského poskytovaným. Každý budiž za své výkony náležitě od-
měňován, ale každý si také plať, ve státě, zemi, obci, na železnici
a všude, na dávkách veřejných, co na něho touž měrou jako na kaž-
dého jiného občana náleží.

Zhola již nepochopitelné jsou daňové privileje důstojnictva, v době,
kdy není stálé vojsko stavem, k válce výhradně povolaným, nýbrž kdy
bude ve válce pouhým zlomkem občanstva, od své denní výdělkové
práce odvolaného, kdy z této misera contribuens plebs bude vzata
i většina nižšího důstojnictva.

Zemský výbor zvolil finanční, úspornou komissi, která bude
zkoumati všechny jednotlivé položky zemského rozpočtu, zdali by se
zde onde nedalo něco ušetřiti.

288

Mnoho se asi neušetří, leda na subvencích a i to je věc choulo-
stivá a pochybná. Těžko je odnímati nebo zkracovati subvenci ústavům
a podnikům, na určitý obnos od let již počítajícím a dle toho již za-
řízeným. Těžko bude také pan poslanec Kaftan a jiní horliví přimlou-
vatelé za zbytečné leckteré místní dráhy zpytovati svědomí, do jaké
finanční kalamity zavedli zemi i četné okresy z prospěchové politiky
okresní nebo i jiné.

Těžko bude i pan přísedící Adámek litovati své neobratnosti,
s jakou zmařil zřízení zemského technologického musea, aby nyní
musil podporovati museí pět větším obnosem, než by stálo jedno po-
třebné a dostatečné zemské prům^^slové museum v Praze.

Těžko dá se také pohnouti k jedné soustředěné a vydatné zemské
akci živnostenské, když mu nynější neupravcnost — třebas na úkor
věci i zemských financí — podává ve formě dotací maloživnostenských
disposiční fondy, jimiž odměňuje své věrné a milé okresy, ústavy atd.

Prof. Wieser, známý již svými vědecky neudržitelnými nacionál-
ními vývody ze své knihy o osobní dani příjmové, rozebíral nedávno
v »Deutsche Arbeit* opětně otázku poměrné poplatnosti Němců a Cechů
v Cechách. Aby odbyl české a sesílil německé požadavky důkazy
o finanční inferioritě Cechů, pokouší se o důkaz, že Němci v Čechách
platí přes polovici všech v Cechách vybraných daní, že však práv
a politické moci se jim dostává v míře, této poplatnosti nikterak při-
měřené.

Německé území platí prý 43 2Vo, české 56 8^0 veškerých daní
přímých, kdežto ještě roku 1882 byl prý poměr německé k české po-
platnosti 3936 : 60*04. Německá poplatnost prý tedy za 16 let nad-
poměrně stoupla silnějším městským a průmyslovým vývojem německým.
V přímých daních prý tedy vyniká německé území nad českým po-
měrně o plnou třetinu.

* *

Přesunutí převahy v poplatnosti uvnitř království Českého ve

prospěch Němců je prý fakt dějinného významu pro království České
i Rakousko. Země nebude prý moci odepříti Němcům protidávku za
tuto hospodářskou převahu, budou-li se jí s rozvahou a pevně do-
máhati.

Wieser dovozuje zejm. převahu německých menšin co do výděl-
kové daně z podniků veřejně účtujících. Třídí výsledky této daně dle
obvodů obchodních komor; ze 244.989 podniků v Čechách přísluší
126.353 k obvodům >německých« komor liberecké a chebské. Obvody
těchto komor, jež pokládá Wieser šmahem za německé, platí z 8*87 milí. K
výdělkové daně v Čechách placené 4 899 milí. K, tedy přes polovici.
Němci mají však převážnou převahu v třídě velkých a největších pod-
niků této daně vůbec ve všech obvodech komorních v Čechách. V 1.
a 2. třídě všeobecné daně výdělkové v Čechách obnáší německá
kveta 3-637 milí. K, česká 0*891 milí. K. Velký podíl mají však
Němci i ve středních a malých podnicích, německá kvóta v 3. a 4.
třídě výdělkové dané obnáší 2*136, česká kvóta 2206 milí. K. Né-

289

mecká poplatnost ve všeobecné výdělkové dani činí tedy v Čechách
vůbec 5-7 milí. K, česká 31 milí. K, poměr tudíž skoro 2:1. Prof.
Wieser pak ihned v důsledku těchto svých výpočtů dovolává se znovu
požadavků, které by Němcům měly býti v Čechách, v zemi i obcích,
povoleny. Zemští úředníci jsou prý takřka vesměs Češi, věcné potřeby
zemské hradí se výhradně u českých dodavatelů. Z 22-5 milí. K zemské
spotřeby za r. 1902 (bez nákladů na školství a úroků ze zemských
dluhů) mělo by dle početnosti připadnouti Němcům 85 milí. K ja-
kožto příjem z úřadů a dodávek, dle jejich poplatnosti dokonce
11 milí. K, připadá jim však méně o celé milliony. Je prý tedy po-
třebí i finančně-národního rozdělení v Čechách. Prof. Wieser žádá za-
stoupení německé menšiny v pražském sboru obecních starších, pří-'
znivější zřetel na německé školy v zemské potřebě na školství, z níž
připadá 61-03Vo Čechům a SSQó^o Němcům; více zemských peněz
na stavbu německých místních drah a ku podpoře německé vědy
a umění. Zemských peněz se dostává Čechům i Němcům přesně dle
početnosti, nikoliv prý dle poplatnosti, jak by se slušelo. Němci při-
spívají prý tudíž na české účely ročně 5 milí. K, čtvrtinou všech daní,
které musí zemi zaplatiti. Kdyby toho nebylo, byli by prý mohli
Němci v Čechách provésti úpravu učitelských platů beze zvýšení pivní
přirážky.

A již se vyskytly plány a agitace, aby německé okresy platily
si samy veškeré výdaje školské, budou-li za to osvobozeny od zemské
přirážky v tom poměru, jaký z ní vypadá na výdaje školské, a dv.
r. Grohmann s finančního hlediska Wieserova německé požadavky
školské v zemi zevrubně již formuloval.

Jaké k tomu stanovisko .> Ze u Němců výnos z podniků průmy-
slových a obchodních je nepoměrně více vyvinut nežli u Čechů, je
fakt obecně známý. Prof. Wieser však tento fakt upřílišuje a vyvozuje
2 něho nevědecky důsledky neudržitelné, methodou nemožnou,

Wieser hledí pouze k daním přímým, které činí jen daleko
menší část příjmů státních naproti ostatním jejich zdrojům, zejm. na-
proti daním nepřímým. A to ještě ne stejnoměrně ku všem, zejm.
málo správně k daním reálním, které jsou základem přirážek zemských.

Pokusy roztříditi kteroukoli osobní daň přímou dle národností
jejích platitelů jsou při prostoupenosti obou národů v zemi krkolomné
a nepovedou nikdy k jiným výsledkům nežli k pochybným odhadům.
Wieser dělí na př. daň výdělkovou dle komorních obvodů; v obvodech
německých komor však úplně přehlíží české menšiny, které v obvodě
komory liberecké čítají 900.000 obyvatelů a sice nikoliv menšinových
dělníků, nýbrž celých velikých krajů od Roudnice přes Jičín a Mladou
Boleslav, Nové Město a Náchod, Král. Hradec a Chlumec n. C. až
k Zamberku, s desetitisíci českých podnikatelů.

Ze svých výpočtů vylučuje prozatím úplně Prahu, která sama
platí asi tolik daní, jako čtvrtina ostatního království a nikterak dnes
již nemůže platiti za daňovou doménu německou. Zjišťuje daňovou po-
platnost menšin v městech a okresích národně smíšených soukromým

NAŠE DOBA. R. XI., č. 4. 1904. 20. ledna. 19

290

šetřením svých stranníků, tedy způsobem už zpředu nevěrohodným.
Opíraje se ó tento nespolehlivý podklad tvrdí pak na př., že Němci v ob-
vodě pražské komory platí v nejvyšší třídě všeobecné daně výdělkové
75^0 ^ v druhé třídě 50Vo celkového kontingentu této daně. Lze
číslice Wieserovy vyvrátit a nahradit jinými přesnými ? Nelze, vždyť
Wieser sám jich nedokazuje, nýbrž jenom postavuje a stačí je tudíž
popříti rozborem nemožné methody, kterou k nim dospěl.

A co by prospělo srazit byť i více jednotek z procenta Wieserova,
když přece poměrná větší daňová kapacita Němců v tomto směru
je prostý důsledek relativní průmyslové a obchodní převahy Němců,

kterou dnes již nepopíráme, pečujíce raději o její zmírnění.

Neúnavný a bystrý pracovník na úhoru našeho českého bankov-
nictví, ředitel zemské banky Fr. Procházka, nedávno v Českém klubu
pronesl hojně zdravých myšlenek o poměru českých spořitelen k zá-
ložnám.

Poměr ten není dnes právě přátelský. Oba druhy ústavů poklá-
dají se jen a jen za konkurrenty, závistivé konkurrenty, co do vkladů
i co do půjček. Když německé obce v zemích koruny České jaly se
zřizovati spořitelny městské, vydáno u nás — vždyť jsme vždycky
chtěli dělati něco jiného, třebas ne rozumnějšího, nežli Němci — heslo
ku zakládání spolků záloženských, které pak — po mnohých neshodách
s politickými úřady — po roce 1873 přestupovaly většinou na půdu zá-
kona o společenstvech. Rozumí se, že potyčky s politickými úřady ne-
povzbuzovaly spořivost v lidu a že rozpouštění spolků záloženských
bylo jen na velkou újmu povznesení hospodářskému.

Městské spořitelny těchto svízelů neměly, ale u nás nebylo jich
zřizováno, třeba že zásadní rozdíl mezi spořitelnou s garancií města
a pouhým výdělečným spolkem nebo společenstvem na prvni pohled
byl zřejmý.

Teprve po trpkých zkušenostech a po silných otřesech národ-
ního blahobytu — zažili jsme podobných nyní po 30 letech, ač přece
jen poměrně v menším rozsahu, znovu — razila si cestu myšlenka, že
obecní spořitelna i vedle záložny blahodárně může působiti. Naše kra-
jany druhého jazyka však daleko ještě jsme nedohonili. Jejich síť spo-
řitelní nemá mezer. Dle statistických výkazů za rok 1901 působilo ně-
meckých spořitelen v Čechách 113 (českých pouze 88), na Moravě 33
(české také 33) a ve Slezsku 22 (česká pouze 1), dohromady v českých
zemích spořitelen s německou správou 168 a s českou správou to-
hko 122.

Číslice tyto nesvědčí právě o naší vyspělosti hospodářské.
V Čechách i na Moravě mnohá okresní města a význačná tržiště ne-
mají ještě spořitelen, např. : Český Brod, Hořovxe, Humpolec, Karlín,
Košíře, Kralupy, Herm. Městec, Nusle, Přelouč, Semily, Smíchov, So-
botka, Česká Třebová, Týn n. Vít., Ústi n. Orl,, Vršovice a Žižkov.
Vysvětluje se to arci namnoze tím, že městská správa je rukou týchž
osob co místní občanská záložna; nač by tedy páni zřizovali spořitelnu,
která by po případě jim zkracovala dividendu v záložně.?

291

Protože jsou německé spořitelny nejen četnější, ale i starší, spra-
vují dohromady koncem roku 1901 1264 milí. K, české pak jen
512 milí. K národního majetku, ač by poměr dle počtu příslušníků
národností měl býti přímo obrácený. Protože spořitelnictví u nás Čechů
ještě dost se nevžilo, jsou i země české jakožto territorium ve stati-
stice spořitelnictví v Předlitavsku teprve na místě čtvrtém, jsouce před-
stiženy co do organisace spořitelní Hor. Rakousy, Solnohradskem
i Štýrském. V Hor. Rakousích připadá 1 spořitelna jižná 18.113 obyv.,
kdežto v Čechách teprve na 31.549, na Moravě na 37.228 a ve Slezsku na
30.035 obyv. I předměstí pražská měla by přistoupiti ku zřizování spořitelen,
třeba se připravuje sloučení jejich s Prahou. Spořitelna má přiblížiti
se ku vkladateli a bude jen výhodou budoucí Velké Prahy, když s ob-
cemi sousedícími získá i několik dobře spravovaných spořitelen před-
městských. Ostatně Král. Vinohrady již spořitelnu mají. Ani Velká
Vídeň se nehněvala, když jí připojená předměstí přinesla čtyři obecní
spořitelny s úhrnnými vklady 91 milí. Kas reservními fondy
4'79 milí. K. Pan ředitel Procházka doporučoval též právem, aby
i Městská spořitelna pražská dříve nebo později zřídila ve čtvrtích
města dnes již připojených, ale odlehlých (v Holešovicích a v Libni),
vlastní filiálky, aby tak zejm. dělnictvu tamějšímu poskytla blízkou pří-
ležitost k uložení částek vydělané mzdy, jako již nedávno takové sběrny
filiální zřídila městská spořitelna teplická pro obce dělnické Krupku

a Trnovany.

Jak sloučiti tedy zájmy spořitelní se záloženskými, či vlastně jak
rozděliti jejich úkoly .?"

Spořitelna má sloužiti k bezpečnému uložení částek nastřádaných
(tudíž v první řadě ohled na věřitele ústavu), záložny zase mají v první
řadě bráti zřetel k dlužníkům ústavu a poskytovati jim zápůjčky co
nejlevnější. Spořitelna může se více věnovati zápůjčkám na hypotéky,
kdežto záložny pracujíce po výtce s kapitály na krátkou lhůtu vypově-
ditelnými, mají se věnovati úvěru Oi-obnímu, krátkodobému a pomáhati
živnostníkům v městě a rolníkům v okresu.

Občanské záložny poskytnou tedy úvěr družstvům pro zřízení
kruhové cihelny neb vápenice, pro zužitkování lomu a poskytnou i úvěry
stavební ku stavbám domů obytných, kteréž pak po ukončení stavby
přenesou na spořitelnu v podobě hypoteční zápůjčky. Vedle toho pro-
spějí úvěrem osobním sdružením řemeslníků pro nákup surovin ve
velkém, při společné koupi obráběcích strojů, při společných skladech
výrobků, při veřejných dodávkách, při vývozu výrobků atd. a směnky
z úvěrního poměru toho získané postoupí v čas potřeby peněz spoři-
telně beze ztráty jediného dne úroků a bez nákladu poštovného.

Podobně i okresní záložny poskytujíce osobní úvěr hospodářům
i rolnickým družstvům pro chov dobytka, pro nákup hospodářských
potřeb pro společné mlékárny, pro obilní skladiště, pro vývoz obilí,
zeleniny neb ovoce atd. a taktéž v čas potřeby přenechají spořitelně
část své zásoby směnek jednotlivců nebo družstev a dají si vyplatiti
hodnotu za těchže výhodných okolností, jako záložny občanské.

19*

292

Pokud záložny svoje přebytky, fondy reservní, pensijní a jiné
ukládají v cenných papírech dobré záruky, mohou si také zápůjčkou
na ně opatřiti ve spořitelně na rychlo prostředky peněžní.

Žádná ze záložen místních nebo blízkých nebude pak nucena
udržovati velikou hotovost v pokladně jako doposud, větší částky peněz
uloží dočasně ve spořitelně, která se tak stane peněžním ústředím ce-
lého obvodu a může se ucházeti o podružní úřad Rakousko-uherské
banky.

I spořitelny, které by neměly investovati v nehybných zápůjčkách
hypotečních více než 60 proč. svěřených vkladů, uvítají tato smě-
nečná podání záložen, protože jim poskytnou možnost uložiti značnou
část vkladů v papírech, které beze ztráty a z pravidla i s úrokovým
ziskem zpeněžiti lze. Taková směnka záloženská bude úplně bezpečnou,
protože ponese podpis dlužníka a ručitele a žíro záložny, při směnkách
od družstev získaných někdy i čtyřmi podpisy.

Spořitelna prospěje tak i veřejnému zájmu tím, že dává penězům
kolovati opět v okrsku, kde byly uspořeny, aby oplodňovaly hospo-
dářskou práci vrstev co nejširších.

Tak stane se směnka řemeslníka a malého zemědělce způsobilou
k eskontu za sazbu nejnižší a výtěžek rozdílu úrokového zůstane
v rukou záložny a spořitelny domácí. Poskytuje-li záložna úvěr na
2 podpisy za 5 proč, přijme spořitelna směnku tu s 3 podpisy za
4 proč. a udá ji se svým žirem lehce za 3V2 proč. neb ještě pod
touto bankovní sazbou. Pro ústavy hlavního města má velkou cenu de-
centralisace censury takto provedená a směnka sama procházejíc ří-
zením ušlechťovacím, stává se zbožím stále vzácnějším a hledanějším.
Banka českých spořitelen s úspěchem zavádí novou směnku záložensko-
spořitelní ve vyšší svět peněžní a za ním následovati bude starší banka
spořitelen německých. *

Zakládání českých spořitelen obecních má však důležitost ne
pouze s hlediska české organisace hospodářské. Také s hlediska financí
městských.

Jako pro stát a zemi, i pro obec platí zákon o vzrůstu působ-
nosti a tím i o stoupání výdajů. Jako při zemi je i při obci nedo-
statek příjmů pro úhradu rostoucích výdajů. Obor místních daní je
velmi skrovný, přirážkové hospodářství uvádí se již samo znenáhla ad
absurdum. Obec musí tedy hledět nabýti příjmů soukromo-hospo-
dářských, musí vydělávati: na plynu, na jatkách, na uličních drahách,
na elektrárnách i na peněžních podnicích. Jsou města, ve kterých ob-
čanské záložny přispěly i k rozkvětu kulturnímu, věnovaly statisíce
zejm. na školství obecné, střední a odborné. Spořitelna městská může
k tomu účelu bez újmy svých předních úkolů přispívati ještě více
a dokonaleji.

Vláda nepovoluje s přílišnou ochotou spořitelny v menších
městech venkovských, ovšem jen v českých, města německá, i nepa-
trné městysy horské, již mají spořitelny skoro vesměs. Tím větší důvod,
abychom my svou sítí spořitelní svým krajanům německým co nejdříve
alespoň absolutně se vyrovnali. S.

293

ZEMĚDĚLSKÉ, PRŮMYSLOVÉ, OBCHODNL Organisace řemeslnictva v Německu — Řemesl-
nické pořádky závazné a svobodné — Tak zv. řemeslnické komory — Zkouška tovaryšská,
zkouška mistrovská a název »mistra« v Německu — Zvelebovací akce živnostenská rakouských
komor obchodních a živnostenských — Hattingbergovy návrhy k rozřešení dluhového problému v ze-
mědělství — Stanovení maximální hranice zadlužitelnosti pro majetek zemědělský.

Řemeslnické hnutí v Německu pohybuje se do jisté míry v jiných
kolejích než hnutí živnostnictva našeho, a organisační formy v Německu
stávající liší se v leckteré příčině od našich organisací živnostenských.
Německý říšský zákon ze dne 26. července 1897 zná jednak pořádky
(cechy) řemeslnické (Innungen), jednak komory řemeslnické. Kdežto
však v Rakousku jsou společenstva živnostenská, kteráž lze přirovnati
k říšsko-německým pořádkům řemeslnickým, organisacemi závaznými,
jsou v Německu dvě formy společenské organisace: pořádek svobodný
(freie Innung) a pořádek nucený (Zwangsinnung). Dle toho, proč vy-
sloví se většina živnostníků v dotyčném okrsku, zřídí se buď pořádek
svobodný, k němuž jest volno přistoupiti či nepřistoupiti, buď pořádek
nucený s přístupem závazným. Ustanovení to zavdává podnět k ne-
shodám a snahám minority, pořádek přetvořiti dle svého názoru.
Jestliže správní úřad na základě usnesení většiny nařídí usta-
vení se pořádku pro příslušníky určitých spřízněných odvětví nebo
určitého řemesla, opposice hledí existenci nuceného pořádku řemesl-
nického podvrátiti návrhy na zrušení jeho, což jest za určitých zá-
konem stanovených podmínek přípustno. V obvodech stávajících ře-
meslnických komor bylo napočteno 2564 pořádků nucených a 6271
pořádků svobodných. Pořádky zřizovány jsou hlavně v severním Ně-
mecku, na jihu nabývají jen zvolna půdy. Pořádky řemeslnické jsou
volně soustředěny ve svazech, kteréž volí ústřední výbor, jenž svolává
všeobecné řemeslnické sjezdy. Poslední takovýto sjezd konán byl r. 1901
v Gothě, příští bude konán na podzim r. 1904 v Berlíně. Ze by
právní podklad a zevní podoba těchto organisací byla výhodnější než
ona, jakou poskytuje náš řád živnostenský, nelze nikterak tvrditi. Naše
společenstva organisují se dle možnosti rovněž odborově, o povinnosti
k přístupu není sporu, tvoření okresních, zemských i odborových nebo
jinakých svazů jest v zákoně odůvodněno. Práva společenstev jsou vy-
tknuta a na jich vybudování i rozšíření se pracuje. V Německu lze se
v této příčině máločemu naučiti.

Jiným zvláštním zařízením říšsko-německým jsou tak zv. řemesl-
nické komory. V Německu stává 71 takovýchto organisací, z nichž 63
jsou ryzí komory řemeslnické, 8 komory živnostenské, na něž práva
komor řemeslnických byla přenesena. Komory, správněji komůrky tyto
započaly svou činnost 1. dubna 1901. Obvod komor není veliký. Ve
velkovévodství Badenském na příklad stávají pro 60.000 závodů ře-
meslných 4 komory (v Karlsruhe, Mannheimu, Freiburgu a Kostnici).
Každá komora skládá se z určitého počtu členů, průměrně as ze 24,
kteříž jsou zástupci pořádků řemeslnických a spolků živnostenských,
a jimž po boku stojí výbor pomocnický, čítající třetinu členů »komory«.
Takovéto, ba význačnější » komory « naše řemeslnictvo již má a může
míti v podobě jednot společenstevních, jen sladký zvuk názvu »ko-

294

mora« schází. Náklady všech čtyř badenských komor řemeslnických
páčí se na 30.000 Mk, tedy výdaje jedné komory na 7500 Mk. O vy-
spělosti německého řemeslnictva v komorách zastoupeného svědčí, že
téměř všechny poněkud větší komory řemeslnické mají svého tajemníka
s dokonaným juristickým vzděláním. Náklady hradí se příspěvky řeme-
slnictva ke komoře příslušného a z pokladen obecních. Úkoly řemesl-
nických komor německých vykonávají u nás jednak společenstva a spo-
lečenstevní jednoty, jednak obchodní a živnostenské komory. Tyto jsouce
povolány, posuzovati otázky národohospodářské, živnostenské i obchodní
s vyššího, objektivného hlediska, vykonávají zároveň důležitý sociálně-
politický úkol, používajíce příspěvků velkých poplatníků svých, drah
železných, dolů, bank, průmyslových velkozávodů z části na pro-
spěch drobného řemeslníka, částečně i takového, který nejniž-
šího censu (v Praze 8 korun výdélkové daně bez přirážek) ne-
dosáhl a tudíž ani těmi několika haléři na obchodní a živnostenskou
komoru nepřispívá. Pražská obchodní komora na příklad dává malým
řemeslníkům i malokupcům v podobě příspěvků na pokračovací školy
řemeslnické, kupecké, na podpůrnou akci živnostenskou, na stipendia
řemeslnická, na svépomocné podniky řemeslnické atd. bez mála osm-
kráte tolik, než z této skupiny poplatnictva na přirážkách bére, ne-
hledě ani k nákladům vlastní agendy komorní (kanceláře, správy),
kteráž přece ze značné části maloživnostenským záležitostem jest vě-
nována. Prosloví-li se komora obchodní a živnostenská na prospěch po-
žadavku maloživnostenského, a to při uskutečnitelných požadavcích
stává se vždycky, má projev ten daleko větší váhu než jednostranný
projev řemeslnických interessentů, nehledě ani k tomu, že v podobě
minoritních vot v komoře a prostřednictvím vlastních stavovských
organisací (společenstev, grémií) mají maloživnostníci nerušenou možnost
důrazně dáti výrazu i jednostranným požadavkům stavovským, kteréž
se s všeobecným prospěchem národohospodářským nesnášejí. Ostatně
není vyloučena možnost zorganisovati obchodní a živnostenské komory
tak, aby zástupcové maloživnostenští měli v určitých záležitostech vždy
zcela separátní votum, což se ostatně již dnes do jisté míry v ně-
kterých komorách praktikuje, aniž by ještě byl zákon komorní v tomto
směru změněn. Rakouské komory obchodní a živnostenské mají zároveň
povahu úřadů veřejných, a pokud jde o komory v Cechách, jest
zachování rozhodné české převahy v komorách českých podmíněno
jich jednotností.

*
Řemeslnické komory německé obrátily, osvědčivše tak praktický

smysl, činnost svou převážně k úpravě učednictví a živnostenského vzdělá-
vání, tedy na pole velice odlišné od oboru činnosti, jejž některé, v Cechách
ostatně velmi sporé vrstvy řemeslnictva přikazují vysněným a vytou-
ženým zvi. řemeslnickým komorám u nás. Akcentovati dlužno, že veškeré
vyspělé živnostnictvo a převážná část našeho řemeslnictva vůbec po
řemeslnických komorách netouží. Ostatně jest zjevem velice pozoru-
hodným, že říšsko-německé řemeslnické pořádky a komory snaží se
získati větší závody za členy, kteréž pozbyvše povahy řemeslného pro-

295

vozování k členství nikterak vázány nejsou. Německé komory řemesl-
nické obrátily, jak řečeno, svůj zřetel především k úpravě učednictví.
Vydaly předpisy o úpravě učednictví v řemeslech, kteréž vhodně
doplňují stávající zákony, vydaly ustanovení o formě i obsahu
smluv o učení, a mnohdy ustanovily zvláštní delegáty, aby nad
prováděním řečených předpisů bděli. Zvláštní péči věnovali úpravě
zkoušek učednických, to jest zkoušek na tovaryše. Zkoušky ty
nejsou ani dle německého zákona povinnými a učební pán jest
pouze zavázán, poskytnouti učni příležitost ke složení zkoušky na to-
varyše. Jelikož však od složení zkoušky závisí právo, svého času učně
míti a učiti, přihlížejí rodiče i poručníci k tomu, aby učedníci zkoušky
skládali. Řemeslnické komory předepsaly pro obvod své působnosti
tovaryšské zkoušky obligatorně, sestavily zkušební řády, zkušební ko-
misse a p. v. Jestliže učeň na sklonku doby učební při zkoušce pro
tovaryše předepsané neobstojí pro nedostatečné vyvzdělání, jehož se
mu se strany nedbalého mistra učebného dostalo, musí učeň v jiném
závodě zanedbané nahraditi a může žádati od bývalého učebního pána
náhradu škody. Zmíněné již komory badenské stanovily 400 zkušebních
komissí pro 400 obvodů zkušebných. Dle německého řádu živnosten-
ského (§ 131. lit. b) předepsán jest při zkoušce na tovaryše průkaz,
že učeň osvojil si průměrnou znalost dovedností svého řemesla, četné
komory však předpis ten zostřily, požadujíce vedle toho ještě zhoto-
vení a nákres kusu tovaryšského, anebo aby učeň před zkušební ko-
missí zkusmo pracoval a aby také zkoušku theoretickou, sestávající
ze čtení, psaní a živnostenského počítání, složil. Zcela spřízněná opráv-
nění příslušejí dle rak, živnostenského řádu společenstvům živno-
stenským a jest jen na nich, aby oprávnění těch využitkovala. Pražský
ústav pro zvelebování živností rozvinul v té příčině záslužnou činnost
iniciativní.

*
Pořádání výstav prací učednických souvisí v Německu namnoze
velmi úzce se skládáním zkoušek na tovaryše. Komisse zkušební zadrží
způsobilé kusy tovaryšské, kteréž se později vystaví na výstavách prací
učednických. Není tu tedy vystavování nahodilé, nýbrž na organisaci
učednických zkoušek připojené. U nás by se doporučovalo, aby živno-
stenská společenstva nejen, jak většinou se děje, zkoušky učednické
(na tovaryše) povinně ve stanovách předpisovala, nýbrž aby také dů-
kladné zkušební řády vydala, jimi se spravovala a aby výslovně stano-
vila, aby způsobilé předměty zkušební byly zadržovány a vystavovány
na výstavách prací učednických. Tak docílila by se žádoucí úzká sou-
vislost výstav a zkoušek.

* *

Řemeslnické komory dosadily též výbory pro zkoušky mistrovské.
Zkoušku mistrovskou nelze však ani komorami obligatorně předepsati.
Kdo však mistrovskou zkoušku složí, smí nésti název » mistra «. V praxi
však neukázalo se právo na titul tento valně účinným, protože obe-
censtvo nečiní rozdílu mezi klempířem a mistrem klempířským.

296

Z poznání toho vznikla snaha, spojiti s názvem mistra zvláštní práva,
jako výlučné právo míti učně, přednost při veřejných dodávkách a p.
Výhodami těmi, kteréž ovšem tak snadno v plném rozsahu uplatněny
nebudou, mají býti mistři nabádáni k návštěvě mistrovských kursů,
jakožto předpravy pro zkoušku mistrovskou. Řád pro zkoušky mistrovské
vykazuje ovšem přísnější požadavky než řád pro zkoušky tovaryšské.

Dle zkušebního řádu badenským ministerstvem vnitra vydaného
na př. jest zkoušený povinen krom zhotovení kusu mistrovského a
nákresu prokázati základní vědomosti z řádu živnostenského, ze zákona
o výdělkových a hospodářských společenstvech, o účetnictví a v určitých
řemeslech ještě vědomosti další.

V Badensku ustavilo se již 222 výborů pro zkoušky mistrovské.
V Rakousku nejsou zkoušky mistrovské zákonem vůbec zavedeny a není
na ně — s výjimkou živnosti stavitelské, zednické kamenické a tesařské,
pro něž jest zákonem ze dne 26. prosince 1893 předepsána (zpra-
vidla) mistrovská zkouška obligatorně, ani pomýšleno, ačkoliv by ne-
bylo závady, zavésti je ve společenstvech fakultativně; o výlučném
právu užívati titulu » mistra « nemůže býti dle platných našich předpisů
jinde, než ve jmenovaných stavebních živnostech, řeči.

Posléze pečují řemeslnické komory o rozvoj činnosti vzdělava-
telské, podněcujíce a podporujíce zakládání pokračovacích škol prů-
myslových, a činí náběhy k některým dalším oborům činnosti naší
podpůrné akce živnostenské, zvláště pokud jde o pořádání kursů mi-
strovských pro jednotlivá odvětví živnostenská atd. Není ovšem po-
chyby, že rakouské a zvláště české obchodní a živnostenské komory
v této příčině konají mnohem více, osvědčujíce právě na tomto poli
vydatně významný svůj úkol sociálně-politický, převáděti část příspěvků
velkopodnikatelského poplatnictva svého ve prospěch zařízení, sloužících
téměř výlučně výrobě drobné a střední. Podpůrná živnostenská akce
českých komor obchodních doznala účelného soustředění v neúnavně
činném ústavu pro zvelebování živností (t. zv. technolog, průmysl, museu)
při pražské obchodní a živn. komoře zřízeném, kterýž jest společným
vykonavatelem nejen akcí komorních, nýbrž i zemské akce (v užším
smyslu) a ve stálém styku s podpůrnou akcí státní.

Obchodní komory v Praze, v Plzni a v Budějovicích plnou měrou
dostávají tu úkolům dobrovolně převzatým; zejména komora plzeňská
projektuje pro r. 1904 řadu důležitých vzdělavatelských podniků živno-
stenských.

Z německých komor účastní se akce živnostenské, ač téměř vý-
lučně jen na prospěch německých malovýrobců, intensivně komora
liberecká, kdežto komora chebská již po celá desítiletí spí spánek
spravedlivých, omezujíc se v činnosti své na nezbytná úřední vyřízení.
Ústav pro zvelebování živností v Praze ochotně však vyhovuje přáním
z obvodu komory liberecké i chebské a bylo by jen nutno, aby také
tyto komory, když již kursy pražským ústavem pořádané nesubvencují,
alespoň účastníkům z obvodu svého poskytovaly pravidelně stipendia
k návštěvě kursů. Z komor moravských hlavně přičiněním čtyřčlenné
české minority počíná si živěji všímati akce živnostenské komora

297

brněnská, neváhajíc podporovati moravské účastníky kursů mistrovských^
pořádaných při pražském ústavě pro zvelebování živností.

Hattingbergův zevrubně propracovaný plán o postupu, jakým by
mohlo se dospěti k rozřešení dluhového problému v zemědělství, stal
se předmětem porad i usnesení rakouské rady zemědělské při mini-
sterstvu orby zřízené a vzbudil všeobecný zájem odborníků. Chceme
se dnes zběžně dotknouti původního programu Hattingbergova, vylí-
čeného v obsáhlém trojdílném spise, kterýž znamená více než jen
theoretický příspěvek literární k řešení úvěrní otázky v rolnictví. Zdá
se to býti skutečně praktický, v základních rysech svých proveditelný
plán, kterýž snad dozná ještě leckterých a značných změn, v podstatě
však jasně, střízlivě a soustavně naznačuje cestu k ozdravění úvěrových
poměrů zemědělských. Rytíř Hattingberg navazuje na stávající poměry,
zařízení a ústavy, a již tato skutečnost svědčí sama o zdravém smyslu
hospodářsko politickém. Reformní jeho návrhy lze tříditi na dva velké
obory: na reformu úvěru hypotékami ho a reformu úvěru osobního.
Ve směru prvém vychází H. ze správné zásady, že zemědělskému ma-
jetku nemovitému vyhovuje jedině úvěr nevypověditelný, malými splát-
kami znenáhla umořovaný, pevně a zároveň pokud lze nízce zúročitelný.
Leč takovýto úvěr není s to poskytovati soukromý kapitalista, nýbrž
toliko veřejný ústav úvěrní, v Rakousku tedy vlastně jen zemské banky
hypoteční.

Tato centralisující veřejná organisace úvěru hypotečního vedla
by ovšem k nebezpečnému vytlačování ostatních ústavů peněžních,
kdež posud větší část potřeby hypotečního úvěru zemědělského se
hradí, z hypotečních obchodů. K provedení této organisace bylo by
potřebí usnadniti i podporovati konverse dluhů hypotečních a podstatně
zvýšiti hranice úvěru bankami hypotečními dnes povolovaného. K tomu
cíli nutno předpisy o konversích, o odhadech zemědělského majetku
a předpisy řádu exekučního pozměniti. Dle analogie známé Falken-
haynovy (recte Ertlovy) osnovy o rentových statcích, související s prvnf
osnovou zákona o závazných společenstvech zemědělských, mají v exe-
kučních dražbách zakoupené selské statky býti přeměňovány v t. zv.
statky rentové, jenže se tento úkol nyní přikazuje bankám hypotečním.
Banky hypoteční mají se súčastniti dražeb selských statků, aby nedo-
statkem dražebníků statek nebyl prodán pod cenu, a statky nabyté
předávati náležitě kvalifikovaným žadatelům, kteříž cenu statku zúročí
a poznenáhlu splatí nevypověditelnou roční rentou.

K uskutečnění projektu Hattingbergova jest ovšem — vedle re-
organisace zemských ústavů hypotečních — zapotřebí všeobecné nu-
cené amortisace hypotečních zápůjček a jich přeměny v nevypovědi-
telné soustavně umořovatelné zápůjčky (na podkladě listů zástavních).

* *

Úkol reorganisace osobního úvěru rolníkova přikazuje Hattingberg

výlučně záložnám Raiffeisenovým. Vyloučena má býti směnka jakožto
forma úvěru pro rolníka nevhodná a nastoupiti má jen dluhopis. Přes
všecken velmi zdárný rozvoj Raiffeisenek v Cechách, na Moravě i jinde

298

jest více než pochybno, zdali jsou právě Raiífeisenovy záložny samy
o sobě s to úkolu tak velikému dostáti. Vždyť nejde jen o drobný
majetek zemědělský!

H. sice chce síť Raiffeisenek zhustiti, Raiffeisenky finančně i mo-
rálně posíliti, vkladům do nich pupillární jistotu přiznati, o provozovací
reservy se strany země a státu se postarati atd,, leč to vše nepřekoná
fakt, že Raiífeisenovy záložny nejsou a nebudou s to potřebám osob-
ního úvěru rolníkova plně vyhověti. Hrst statistických čísel o stavu
osobního úvěru rolníkova porazí tu úplně ideál Hattingbergův. Správným
však zůstává, že Raiífeisenovy záložny musí se věnovati výlučně osob-
nímu úvěru a vyloučiti zejména úvěr hypoteční naprosto, mají-li splniti
své poslání,

H. pomýšlí též na nucené uspořádání dluhových poměrů země-
dělských pro případ, nedělo-li by se tak dobrovolně. Docílilo by se
toho zákonem připuštěným monopolisováním zemědělského úvěru hypo-
tečního v zemské bance hypoteční (s vyloučením všech ostatních ústavů
úvěrních). Aby účinky tohoto monopolisování nebyly mařeny přeměnou
osobních pohledávek věřitelů cestou soudní exekuce na hypotékami,
žádá H. dále, aby tato možnost exekuční přeměny osobních dluhů
v hypoteční byla s jedinou zaklausulovanou výjimkou pohledávek zá-
ložen Raiffeisenových nadobro vyloučena. A tak vrací se H. v dů-
sledcích svého projektu k požadavku stejně obtížnému jako důležitému,
který stále slyšitelněji se ozývá, kdykoliv se jedná o řešení dluhového
problému v zemědělství: aby pro majetek zemědělský byla stanovena
maximální hranice (hypotékami) zadlužitelnosti, všechen úvěr přes tuto
hranici aby byl jen a jedině úvěrem osobním, pro nějž by exekuce
do pozemkového majetku samotného byla nepřípustnou, jenž by
se tedy zakládal na osobní zdatnosti a spolehlivosti hospodáře, na vý-
nosnosti jeho hospodářství, na jeho majetku movitém atd., podobně
jak se to má u úvěru obchodníkova a z valné míry i průmyslníkova.
Neboť nemožnost, přeměniti osobní dluh v hypotékami (s řídkou vý-
jimkou soudně exekvovaných pohledávek Raiffeisenek, přece osobnímu
úvěru rolníkovu sloužících) — znamená fakticky stanovení maximální
hranice zadlužitelnosti pro zemědělskou půdu, hranice dané výší úvěru
poskytovaného zemským hypotečním ústavem, monopolisujícím úvěr
hypoteční v zemi. A třebas Hattingbergovy projekty nebyly vesměs
proveditelný v podobě navrhované — také usnesení poradního sboru
zemědělského při ministerstvu orby o projektech těch nejsou slovem
konečným — k tomuto kořenu dluhového problému v zemědělství
vrátiti se musí každý, kdo problém dluhový chce opravdu rozřešiti.
Nabytá již práva věřitelská netřeba nikterak zkracovati. Teprve odstra-
něním neomezené zadlužitelnosti hypotékami ucpe se pramen předlu-
žování rolnického, který nikdy nevyschne, dokud pro zemědělskou půdu

maximální hranice zadlužitelnosti stanovena nebude. K.

SOCIÁLNÍ. Kriiničov - Slávkové hlídky - Berlínská stálá výstava říšská pro zařízení ku blahu
délnictva a bureau pro sociální politiku — Rentabilita podobného bureau pro naše Adámky —
BQlow a socialisiici<ý stát budoucnosti.

Textilni stávka v saském Krimičově, vlastně hned v samém po-
čátku z hromadné výpovědi dělníky v několika málo závodech dané

299

ve výluku všeho dělnictva počtem k 8000 ve všech asi 80 krimičov-
ských továrnách textilních se přesmyknuvší, má zřejmý ráz výzvy to-
várníků k organisovanému dělnictvu: kdo s koho, otevřený boj o tak
zvané panství v domě. Sasko, zejména podle překvapujících úspěchů
sociální demokracie při posledních říšských volbách » červeným krá-
lovstvím* nazvané, je přímo horkou půdou pro takový souboj a bývá- li
sociální demokracie občas chvástavou a dráždí-li svými výroky, kolik
že musí zaméstnatel ze svého panství v dílně popustiti dělnictvu (dle
stávkujících současně dělníků truhlářských v Praze na př. celou polovici),
jest na druhé straně pochopitelná nervosnost a umíněnost továrníků,
kteří upadají v druhý extrém a chtějí míti své kdysi feudálně nedo-
tknutelné panství v domě i za dnešních naprosto změněných poměrů
jednou konečně exemplárně zpečetěno. Ale v přítomném případě,
zdá se, naprosto nebyla půda pro takové vzdorné změření sil, je-li
ještě zaměstnatel pánem absolutním či musí-li ustoupiti konstituci
v továrně. Dělníci krimičovští (obvod cvikovský) líčí se souhlasně jako
lid pokojný, pilný, konservativní, kde namnoze generace mladší vy-
střídává starší v téže továrně, nestěhovavý, třebas politicky červený.
Od počátku let 90tých platila tu lltihodinná doba pracovní, ale při
daleko klidnějším chodu strojů dřívější soustavy. Moderní stroje v kri-
mičovském přádelnictví a tkalcovství převládající vykazují skorém až
zdvojené zrychlení chodu, které vyžaduje zrovna zimničného napjetí
dělníka chod stroje kontrolujícího a úžasnou hbitost napraviti rychle
vyskytlou poruchu (přetržení nitě a pod.) a ve spojení s neustálým
postojem, zejména u žen často zlých následků, vedrem v prádelnách
bavlny, zápachem tuků a olejů v tkalcovnách levných panských látek,
vdechováním jemných vlákének vlny a bavlny s povstávajícími z toho
chorobami dýchacích orgánů skutečně vysoké a čím dál nedostupnější
nároky činí na resistenci i docela zdravého organismu. Co tedy při-
rozenějšího než požadavek o kratší denní dobu pracovní, i hygienickými
autoritami za jedinou skutečnou odpomoc tu uznávaný (prof. Dr. Gruber
v Mnichově aj.). Dělníci krimičovští žádali nejprve počátkem roku 1902
prodloužení polední přestávky z 1 na 1^/2 hodiny. Po naprostém od-
mítnutí se strany zaměstnavatelů uveden teprve do proudu požadavek,
zkrácení denní doby pracovní z 11 na 10 hodin (vedle 5 — lOVo zlep-
šení mzdy); po odmítavé odpovědi a odmítnutí i jakékoli smírné dohody
se strany továrníků došlo 7. srpna loni k hromadné podmínečné vý-
povědi dělníky dané v 5 továrnách krimičovských, načež továrníci
ihned odpověděli výlukou dělnictva ve všech továrnách textilních, od-
mítnuvše znovu jakékoli prostřednictví nebo rozhodčí. Státní moc zby-
tečně ostentativně — protože průběh stávky byl klidný — uvalila na
obvod stávkový hotový stav obležení, zrušila samovolně zaručenou v Ně-
mecku volnost koaliční a zatýkala stávkové hlídky, zamezila i chystanou
společnou vánoční nadílku k vůli možným pobuřujícím řečem při tom,
vůbec šla tak daleko, že to i v Německu vzbudilo jednomyslný odpor
a sám Hans Delbrúck v »Preuss. ]ahrbúcher« ostře vytýká saské vládě:
»Co je komu do toho, vypukne-li spor mezi zaměstnateli a dělníky,
pokud není porušen právní řád.^ Saska vláda, když se jí už podařilo

300

skoro celou zem vehnati do tábora sociálně-demokratického, ani tir
nevěděla nic lepšího, než s celým apparátem moci státní a policejní
postaviti se na stranu zaměstnatelů. Může si to kulturní národ dát
líbiti ? Úřady samy jsou to, které massy dělnictva vhání do sociální
demokracie, poněvadž brání lidem, aby v živnostenských sporech zá-
konnou cestou hájili své zájmy !«

Válečné fondy stávkové jsou imposantní. Jen textilní svaz do li-
stopadu vydal na podpory stávkové již 600.000 M a 180.000 sebral
na dobrovolných příspěvcích. Po příkrém porušení práva spolčovacího
a shromažďovacího policií hrnuly se denně až desetitisícové příspěvky
dobrovolné a podpory o vánoční týden mohly býti zdvojnásobeny ze
7, 8, 11 a 12 M na 14, 16, 22 a 24 M. Také továrníci sbírají pří-
spěvky od příbuzných svazů (na 40.000 M scházelo se z počátku týdně)
ku podpoře slabších závodů, ale zápal dlouho nevydržel. Popírá se jim
už právo, činiti ze sebe mučenníky německé textilní industrie a v samém
saském průmyslu textilním ozvaly se vážné hlasy pro smír, když přece
obě strany sily své dost už změřily. Vedle živnostníků trpí i továrníci
sami pokračující a těžko napravitelnou ztrátou svých zákazníků do-
mácích (konkurrence Porýnska i v specialitách krimičovských) a angli-
ckých (Belgie); hlavní námitka jich, že by nebyli proti obecnému za-
vedení lOtihodinného dne pracovního zákonem, není rozhodující
již vzhledem k faktickému širokému průlomu, který hnutí desetihodinné
v textilním průmyslu již učinilo. — Na konci přes všechno křečovité
bránění konstituce vtáhne i do továrny, jako vtáhla do státu. Je jistě
lip (po anglickém příkladě) vymezit jí rozmyslně hranice, než nechat ji
se zavázanýma očima vtrhnouti do svého domu a snad potom hlouběji
a radikálněji než zdrávo. Ve vedení každé vojny krátkozrakost je nej-
horším nepřítelem.

Není od místa, u příležitosti krimičovského případu rozhlédnouti
se, jak v jednotlivých státech pohlíží se na hlídky stávkové, hlídky,
které stojí poblíž závodů stávkou postižených, kontrolují ty, kdo vchá-
zejí a vycházejí a hledí pohnouti k stávce. Při tom ovšem nemáme na
mysli násilné skutky, které zapovězeny jsou zákony všech civilisovaných
zemí.

Ve Velké Britanii dovoleny jsou stávkové hlídky (picketing) vý-
hradně jen, pokud při nich jde o opatření nebo poskytnutí informací.
Jinak zapovídá se zastrašování, ustavičné sledování dělníka neb jeho^
příslušníků dvěma neb více kollegy, hlídání a obkličování domů, zá-
vodů, ano i schovávání nástrojů, šatstva s úmyslem donucovacím, a to
pod pokutou 400 Mk nebo 3 měsíců vězení. Soudy pokládají za ne-
dovolené hlídky už pouhé shromažďování se rozčilených stávkujících
i bez hrozeb, nadávek, pobuřujících řečí a pod. a pravidlem hned
ukládají trest vězení, poněvadž pokuty platí dělnické unie. Ještě ostřejší
je ručení unií za škodu akcemi stávkovými způsobenou i v tomto směru
dle novější praxe, o níž jsme svého času referovali (známá afféra
dráhy Taff Vale skončila nedávno před nejvyšším soudem anglickým
narovnáním, jímž Unie dotyčná uvolila se zaplatiti náhradu škody

301

T sumě půl millionu marek!). Úsilí trade-unií o zákonné zvrácení této
praxe dosud je bezvýsledno.

V Unii severoamerické platí v četných státech ještě ostřejší
předpisy. Trestní zákon New- Yorský (1881) připouští k návrhu zaměst-
navatelovu jako provisorní opatření vydání soudního zákazu stávkujícím
pod vysokými tresty, aby se pokoušeli o jakékoli rušení práce v zá-
vodě a to i jen samým prodléváním v jeho blízkosti. V Rusku trestá
se porušení smlouvy stávkou a svádění k ní (nenásilné) trestem vě-
zení do 4 měsíců. Ve Švédsku obrací se praxe v poslední době proti
pořadatelům stávek (1893). Ve Francii povinnost k náhradě škody na-
stává již úmyslným pokusem, poškoditi něčí interessy výdělečné nebo
společenské. V Hollandsku, jak známo, po poslední velké stávce vy-
dána proti hlídkám stávkovým rovněž ostrá opatření; drakonická pak
přímo opatření protistávková obsahoval loňský vládní návrh zákona
australského státu Viktorie, jednoho z nejdemokratičtějších na zemi.
V Německu na základě § 152. živ. ř. jsou hlídky stávkové dovoleny
a zákazy jich v jednotlivých státech říšským soudem zrušeny jako proti-
zákonné. U nás platí v té příčině známá ustanovení koaličního zákona,
dle kterého i nátlak stávkovými hlídkami podléhá trestu vězení od
8 dnů do 3 měsíců.

Často už měli jsme na těchto místech příležitost s potěšením si
opakovati, že myšlenka sociální reformy a především živoucí cit potřeby její
žije dnes už svým samostatným životem, který už nepotřebuje z věnčí
násilného pohánění revoltující bídou, ani nedá se másti občasnou reakcí
nebo střečkováním jistých — třeba občas i vedoucích — proudů sociální
demokracie. Zaznamenáváme dnes dvě nové, pozoruhodné sociální
instituce ze sousedního Německa, jednu státní a druhou soukromou.

V polovici m. r. vstoupila v život říší zařízená a vydržovaná
stálá výstava pro zařízení ku blahu délnictva v Berlíně-Charlottenburku,
která nemá se omezovati snad jen na pole úrazové, ale má poskyto-
vati i přehled toho, co iniciativa humáních podnikatelů a obecně
užitečných spolků k duchovému, tělesnému i mravnímu povznesení
dělnictva vymyslila a provedla. Prvějšímu účelu slouží továrníky a od-
borovými úrazovými pojišťovnami vystavené stroje s ochrannými opa-
třeními, k jichž vysvětlení v chodu jsou po ruce vyškolení úředníci.
Náklad na elektrický pohon nese říše. Vystaveny jsou přístroje,
které okamžitě staví celé skupiny strojů, důmyslně zamezují poranění
při soustruzích i strojích hoblovacích, stroje, které automaticky se
zavírají, posune-li dělník ruku příliš dovnitř, nebo opatření, které
připouští spuštění stroje jen současným hmatem obou rukou, tak
že tím dělník i proti sebe větší neopatrnosti úrazu na rukou předem
je chráněn atd. Neobyčejně poučnou je exposice opatření k ven-
tilaci dílen a odvádění prachu při různých výrobách se vyvinujícího,
Prof. Sommerfeld znázornil tu ničivé účinky stálého vdechování prachu
zejména na plíce, na př. u sazečů a kamenníků; zbarvení plic prachem
při různých pracích se vyvinujícím, množství prachu v plících naleze-
ného atd. Zrovna křičící výzva, které jistě tak mnohý podnikatel ne-

302

odolá, aspoň pokud jeho hlavní chybou je pouhá váhavost. Vzornou^
exposici má továrna na akkumulátory v Berlíně-Hagenu; vedle účelného
zařízení dílen vykazuje pravidelné — týdenní — lékařské prohlídky
dělníků, dává jim zadarmo mléko a vzornou čistotou dosáhla toho, že
od let dělnictvo její je ušetřeno chorob z otravy olovem. Stála jí ovšem
tato péče v r. 1902 na 60.000 Mk vedle bezplatného poskytování
kávy a mléka a lázní — blahoslavená, ušlechtilá pýcha, která takto se
chlubí a smí pochlubiti. — K těmto exposicím přistupují modely děl-
nických kolonií jednotlivých závodů a stavebních spolků; příznivě vy-
jímá se tu šťastnější Stuttgart s malými domky v zahradách roztrouše-
nými proti Berlínu, který při enormních cenách pozemků musí se spo-
kojiti s dělnickými kasárnami, v jichž čtyřpatrové skupině na nádvoří
zrovna jen pro dva stromečky zbylo místa. K tomu se řadí bohatý
výběr modelů továrních kuchyní, jídelen a místností pro zotavení děl-
nictva, koupelen atd. - Říšský zdravotní úřad vystavuje nejobyčej-
nější potraviny dle jich výživnosti na jednotku v ceně 50 feniků
každého druhu. Výsledek: se zřetelem k výživnosti čočka a hrách jsou
nejlacinější. — V správní budově nalézáme také kromě knihovny pro-
storný sál pro přednášky z oboru blahočelných zařízení dělnických.
Prostor výstavní jest zdarma. Plán výstavy vznikl již r. 1893 z tehdejší
výstavy hygienické a z pozdějších speciálních exposic státních i sou-
kromých sem spadajících vznikla nynější výstava, jejíž náklady zařizo-
vací páčí se na víc než million marek a správní na 70.000 Mk.

Mohli bychom skončit stereotypním už: A my? Ano, my jsme
— chudší, bijeme se s životem pořád ještě víc holýma rukama. Takta
na nějaké to museum — pro nás ku podivu kouzelného zvuku — roz-
křídlí se hned kde jaký společek, ale vidíme, co to stojí. A bez pa-
tronance veřejné, dostatečnými fondy vládnoucí, něco v tom začínat
je hotové dětinství a jistá blamáž. Zvlášť u nás, kde by musila přece
býti musea dvě, české a německé. A třeba mezi německými firmami
v samé Praze najdeme cennou exposici sem spadající, ne víc, co by
na jedné ruce spočetl, jak by to bylo s českým museem, kde v našich
teprv dozrávajících hospodářských poměrech je přirozeně mnohé ještě
žádoucím luxem, co jinde už přešlo pod niveau běžné míry životní ř
Zatím u nás před nějakým časem náš pracovní úřad statistický slíbil
založiti katastr (archiv) blahočelných zařízení dělnických pro informaci
zaměstnavatelů prý; od té doby však nic o něm nebylo slyšeti. Ale
co je v Rakousku zakatastrováno, aspoň ještě nikdy se neztratilo. Na-
nejvýš to zastará, ale se světa zmizet nemůže.

Druhý počin, soukromý, na poli péče sociální je berlínské bureau
pro sociální politiku, které má vstoupiti v život 1. lednem t. r. dle
vzoru pařížského musea sociálního, které je ohniskem vědeckého i prak-
tického úsilí na poli sociální reformy ve Francii. Bureau je vlastně
berlínským sekretariátem frankfurtského Ústavu pro obecné blaho, ale
má býti v úzkém styku se známým týdenníkem » Sociále Praxis*, Spo-
lečností pro reformu sociální (německou to sekcí známého mezinárod-
ního sdružení pro ochranu dělnictva) a německým Spolkem pro sociální
politiku. Redakce >Soc. Praxis* přesídlila se již do místností nového

303

bureau, a Společnost pro sociální reformu má tam již své místnosti.
Bureau chce vydržovati odbornou knihovnu, poskytující prameny pro
veškerá odvětví literárních prací sociálně-politických; archiv, pořáda-
jící nepřetržitý denní proud materiálu sem spadajícího a udržující jej
v evidenci k poskytování informací; čítárnu; poradnu jak pro literární
činnost, tak i pro praxi sociální, zejména pro dělnickou právní ochranu,
pojišťování, bytovou otázku a ochranu dělnictva. Bezplatným propůj-
čováním místností ke schůzím spolků sociálně-politických a dělnických
organisací chce se státi střediskem všeho snažení sem spadajícího, po-
stoupiti pak i k pořádání sociálně-politických kursů a přednášek atd.
Místnosti má v Berlíně, Nollendorfstrasse 29 — 30 II.

Také na takové bureau se možná rozkřídlí leckterý ctižádostivý
náš spolek, na nějž už žádné museum nezbude. Radíme mu, aby
počkal aspoň, až budeme míti nějakou tu Společnost pro obecné
blaho. Společnost pro sociální reformu, Sociální praxi a Spolek pro
sociální politiku. Leda by se uvolil, že nebude poskytovati jenom in-
formace o otázkách sociálně-politických, ale už hotové sestříhané a
slepené články, brožury a snad i knihy o tom pro naše Adámky
s uvedením vystříhaných pramenů pod čarou k vůli většímu dojmu.
To by se možná i vyplácelo.

Říšský kancléř německý hrabě Biilow má takto mnoho příbuzných
rysů řečnických s naším neroztrhatelným p. Korbrem, jenže snad je
joviálnější a nepodává výsledky své pilné lektury (ein unermiidlicher
Lerner) s takové úžasné výše duševní převahy a bystrozraku pro všecko,
jako náš p. Korber. Měl při prosincové rozpočtové debattě v ně-
meckém říšském sněme hojně příležitosti vysloviti se o tom, nač už
dávno byli v Německu zvědavi, jak to do opravdy myslí se sociální
demokracií. Dle »Kreuzztg".« byl už zrovna strach, že věří v její roz-
klad a následující z toho polepšení její a že sociálně demokratické ne-
bezpečí podceňuje. Napravil se. Řekl, že už dovede se sociální demo-
kracií zatočit a povalit každého, kdo se nepokloní majestátu zákona,
striktně vykládaného. Jeho kritika sociální demokracie byla bezohledná,
jak jí to plně patří pro její nesnášenlivost až k terrorismu, církev-
nictví a chvástavost, která už pomalu překonala všecko, co kdy mě-
šťácký tisk a strany na tomto poli vykonaly. Ale dál ho přívrženci
různých káznicových předloh nedostali. Odmítl každou náklonnost k ner-
vósnímu zákonodárství, promluvil vřele o tom, jak správné dráhy vidí
jen v soustavné práci sociálně reformní a organickém, klidném vývoji,
dovolávaje se proti velikášství sociální demokracie důvěry občanstva
v sebe samo, ve svou sílu, která je větší, než si myslí. Jistě je, ale
zatím je ta síla latentní, malomocná, protože hledá teprve nové nějaké
své plamenné dogma, které soc. demokracie dávno má a s kterým až
po dnešek ještě vystačuje. Ale ve svém vtipkování zašel příliš daleko.
Žádal kousavě soc. demokraty, aby konečně jíž jednou pověděli, jak
si v praxi svůj stát budoucnosti představují ne-li jako káznici a pod.
Představme si škodolibou, ploskou pochvalu, jakou by výrok takový
u nás provázela snad rozhodná většina různých vedoucích listů a po-

304

ložme vedle ní klidnou a věcnou kritiku, jakou tento passus kancléřovy
řeči provází na př. »Fkft, Ztg.«. To je, praví, velmi choulostivé pole,
a kdo docela pevné nesedí v sedle, raději ať se na ně neodvažuje.
Bůlow, jako už Bismarck, žádal od soc. demokratů, aby mu přesně
pověděli, co přece chtějí postaviti na místo dnešních řádů společen-
ských, jak jejich stát budoucnosti vlastně vypadá a v praxi má býti
zřízen. Dal tím jenom lacinou zbraň soc. demokratům do rukou, neboť
mohou mu prostě namítnouti, že mu jádro sporu je stejně cizí, jako
růstalo cizím Bismarckovi. Skutečně křivdili soc. demokratům všichni
ti, kdo od nich žádali, aby přesně popsali stát budoucnosti, jejž oče-
kávají. Na tom nemění ničeho, že se skutečně někteří soc. demokrati
mořili s konstruováním takového státu. Dokázali tím jen, že svého
svatého Marxe sami nepochopili, jako na příklad Bebel ve své knize
»Oženě«. A jestli dokonce vrchní theoretik Kautsky pokusil se o nárys
státu budoucnosti, nanejvýš tím dokázal, že Marxovi rozumí lip než
Marx sobě sám. Neboť Marxovi samému nikdy nenapadlo, kresliti si
stát budoucnosti, naopak podobnou choutku přímo odmítl. On toliko
věřil, že může dokázati vývojovou tendenci ke kollektivismu, která
si s přírodní nutností zjednává platnost, a tím učinil vše, co lze žá-
dati slušně od vědecké theorie. Je-li tu skutečně taková tendence, a
je-li opravdu, není-li paralysována, po tom lze se ptáti, ale ne po
tom, jak vypadá stát budoucnosti. Poslednější otázka a kritika tohoto
státu je sice agitačně velmi účinná a jista pochvaly mnohých, ale ne-
bude nikdy slavnou kapitolou v kritice marxismu. Kdyby se byl Búlov omezil
na ono správné jádro otázky, mohl Bebela jako spisovatele rozcupo-
vati jen což.

Svědí zrovna v péře improvisovati, co by tak o této věci do-
vedly říci a řekly na př. *Nár. Listy « ve svém úvodníku nebo reliéfu
z říšské rady, ale ony to jistě řeknou samy a několikrát. p.

ŠKOLSKÉ: Definitiva okresních školních inspektorův — Učitelstvo a strany politické — Nový
disciplinární řád pro učitelstvo ve Štyrsku.

V časopisectvu učitelském přetřásá se v poslední době živěji
otázka zdefinitivnění okresních školních inspektorů. Od roku 1889,
kdy ministr vyučování Gautsch podal na říšské radě návrh zákona,
jímž okresní dozorcové školští se měli státi definitivními úředníky stát-
ními do IX. služební třídy zařazenými, nebylo otázkou touto hnuto
ku předu. Od vydání základního říšského zákona školského jsou v Ra-
kouska okresní školní dozorcové v postavení zatímním. Asi z poloviny
vybíráni jsou z učitelů škol středních, kteří se o místa ta ve školství
obecném rádi hlásí, protože jsou pro ně považována za poslední stupně
k ředitelským místům na školách středních. Z druhé poloviny náležejí
okresní inspektoři školní do statutu učitelstva škol obecných a mě-
šťanských. Jsou to v největším počtu případů ředitelové škol mě-
šťanských, kteří rovněž rádi ucházejí se o místa ta, znamenající nej-
vyšší karriéru, jíž se mohli v životě domoci, jednak z jisté ctižádosti
po moci nad podřízeným sobě učitelstvem, jednak pro poměrně dosti
nepatrný paušál, který při nedávném ještě bídném hmotném po-

305

stavení učitelstvu škol obecných a měšťanských znamenal přece jen
jisté zlepšení hmotné.

Není sporů o tom, že úřad okresních dozorců školských je
velmi důležitý a že, kdyby byli k němu vybíráni lidé pevných povah,
nepodléhající různým vlivům v okresních radách školních, lidé znající
myšlenky předních vychovatelských klassiků, lidé s bystrým smyslem
pro vnitřní drobné reformy ve školství, lidé s jemnějším smyslem pro
poměrně největší spravedlnost při důležitém obsazování učitelských
míst — pokrok ve vnitřním vývoji obecného školství byl by nepopi-
ratelný. Takovýchto opravdu vyvolených inspektorů školních je však
jenom hrstka nejskrovnější. V největším počtu případů jsou naši školní
inspektoři lidé se skrovným rozhledem ve školství a vychovatelství,
kteří pro svůj důležitý úkol neosvojili si nic, kromě trošky znalosti
zákonů a nařízení školských, lidé. jejichž duševní bystrozrak hlouběji
než ku vnějšku školství a vyučování nesáhá, lidé neznající zákonů
dětské psychologie, lidé bez hlubšího porozumnění snahám a cílům po-
krokového učitelstva. Naši inspektoři školní nemají proto také téměř
pražádnou účast v literatuře paedagogické. V časopisectvu učitelském
více než třeba rozšířeném je jméno inspektora školního bílou vranou.
Dá-li inspektor školní pak přece něco k nějaké vážnější práci učitelské,
na př. k monografii toho kterého školního okresu, pak je to jenom
pouhé jméno pro povzbuzení učitelstva.

Není divu, že při těchto vlastnostech valná většina školních in-
spektorů stala se rozsévači školského byrokratismu, pěstujícího prázdný
formalism, nudné uniformování method učebných a ubíjejícího každou
jen poněkud volnější individualitu učitelskou.

Při silném vlivu, jaký je okresním dozorcům ve školním úřadě
zaručen, lze vypočísti, v jakém duchu se školství vyvíjí. Vlivem inspek-
tora-byrokrata dosazováni jsou na důležitá místa správců škol zase
jenom lidé šířící a utužující školní byrokratism v ústavech svému ří-
zení svěřených. Muži se samostatnějším úsudkem, s větším rozhledem
a vzděláním, pevnější povahou setrvávají namnoze po celý svůj život
ve školství na místech podřízenějších. Je příznačným, že mnozí učitelé
se značnou literární činností paedagogickou, kterou nemálo přispěli
a přispívají k výchově mass učitelských (Mrazík, Černý a j.) nemohou
se domoci ve školství míst vůdčích. K jakým neblahým a pro školství
osudným zjevům dochází při obsazování míst ředitelův a správců škol
osobami byrokratism školský utužujícími, měli jsme příležitost ukázati
v listopadovém čísle této revue.

Nelze popříti, že pro definitivu okresních školních inspektorů
jsou některé věcné důvody. Při definitivním obsazení míst okresních
dozorců školních uprázdnila by se pro učitelstvo zvláště škol měšťanských
značná řada definitivních míst učitelských, která při nynějším zatímním
postavení inspektorů mohou býti obsazena jenom zatímně nedostatečně
honorovanými zástupci, kterým naděje na definitivní postavení nekyne.
Tím odstraněna by byla také místa osobních podučitelů na školách
měšťanských, která jsou důsledkem nynější zatímnosti školních inspek-
torů. Postup učitelstva byl by při tom živější! Mimo to, při defini-

NAŠE DOBA. R. XI., č. 4., 1904. 20. ledna. 20

306

tivním postavení, nepokládali by mnozí školní inspektoři z řad učitelů
středoškolských úkol svůj ve školství obecném za stav přechodný,
a nevynakládali by všechny své síly k tomu, aby z místa tohoto se
dostali postupem k místu lepšímu a stálejšímu. Také postavení školních
inspektorů, vybraných z řad učitelstva škol obecných a měšťanských,
by při definitivě získalo na samostatnosti jak vůči okresním hejtmanům,
kteří okresním školním radám předsedají, tak vůči samosprávným
členům této korporace.

Ohled na lepší postup učitelstva škol měšťanských a tím i obecných
a snaha po odstranění nevhodné instituce osobních podučitelů vedly
hlavně orgán ^Jednoty učitelstva škol měšťanských « » Školu měšťanskou
a živnostenskou*, že se jediná mezi časopisy učitelskými pro defini-
tivu okresních školních inspektorů vyslovila. Zdá se však, že článek
uveřejněný v 22. č. tohoto orgánu nebude v této otázce výrazem
všeho členstva »Jednoty«.

Učitelstvo české ve své velké většině snahy po zdefinitivnění
okresních školních inspektorů odmítá. Naproti tomu v učitelstvu ně-
meckém jeví se poněkud větší sklonnost ku přijetí definitivy vzpome-
nutých školských činitelů. Fakt tento ukazuje také, že poměr mezi
školními inspektory a jim podřízeným učitelstvem je na straně německé
daleko přátelštější a teplejší, než na straně české. Český člověk
v nadřízeném postavení rád dává cítit propast, jaká je mezi ním a podříze-
nými, k nimž přece nedávno náležel a z nichž vyšel. Byrokratism
školními dozorci šířený propast mezi učitelstvem a inspektory valně
rozšířil a odmítání definitivy školnícli inspektorů se strany velké vět-
šiny učitelstva je toho jen přirozeným následkem.

Učitelstvo české touží dnes po tom, aby samo nabylo moc,
školní inspektory si voliti. Školský program učitelstva sdruženého
v » Zemském ústředním spolku* v této příčině výslovně žádá: » Dozorce
paedagogické volí sobě učitelstvo každého školního okresu na dobu
6 let, dozorce zemské na tutéž dobu zemská konference učitelská. «
Mimo to touží tento program po tom, aby paedagogický dozorce měl
na zřeteli stále zdárný rozvoj školství a byl rádcem učitelstva a jeho
spolupracovníkem. Program pak učitelstva pražského a okolního, sdru-
ženého v »Komenském« výslovně uvádf: > Okresní školní inspektor
jest učitelstvu paedagogickým rádcem. Po vykonané prohlídce školy je
povinen ve zvláštní poradě učitelské podati svá dobrozdání o působení
každého učitele zvláště, má vyslechnouti učitelem podaná vysvětlení
neb obranu. Obsah tohoto jednání musí býti protokolován, všemi
účastníky podepsán a opsán, originál je uložen u okr. šk. rady (opis
v archivu správy školy) a je podkladem pro veřejnou kvalifikaci, kteréž
je potřebí k úřednímu jednání, zvláště pro obsazování učitelských míst.
Okresní porada učitelstva obecných škol vždy po 6 letech činí návrh
tří členů svých, z nichž zem. šk. rada, tímto ternem vázaná, ustano-
vuje okresního škol. inspektora, který po dobu své volby požívá do-
volené a přiměřeného cestovního paušálu, Ve dvou obdobích po sobe
nemůže nikdo být okresním šk. inspektorem. Administrativní stránku všeho
školství v okrese vykonává úředník okresní šk. rady. — Pro volbu

307

okresních inspektorů pro měšťanské školy rozdělí zemská školní rada
všecky okresy (české zvlášť a německé také zvlášť) na řadu skupin
dle krajů; učitelstvo měšť. škol těchto krajů ve zvláštní konferenci
vykoná volbu tří členů, z nichž zem. šk. rada jmenuje okr. šk. do-
zorce pro měšťanské školy tohoto kraje. « »Učitelslcé Noviny* pak
z 1. prosince v polemice se » Školou měšťanskou a živnostenskou « vy-
slovujíce se pro definitivu školních inspektorů, povzbuzují : »Pracujme
co nejusilovněji, aby inspektoři nebyli jmenováni definitivně, aby i do-
savadní způsob jmenování jich byl odstraněn, aby dozor nad školami
postaven byl na zcela jiný, moderní a demokratický základ, aby pře-
stala dosavadní neobmezená moc inspektorů nad učitelstvem, aby za
inspektory voleni byli svobodným učitelstvem učitelé, kteří prokázali
k úřadu tomu způsobilost zvláštní zkouškou, aby úřad jejich nebyl
stálý a aby po určité lhůtě vraceli se zase do školy. Jen tak zavládne
ve školství pokrok a svobodný duch v učitelstvu.*

Druhá otázka, která se dostala v poslední době v učitelstvu na
přetřes, je otázka poměru učitelstva k politickým stranám českým.
Věstník Zemského Ústř. spolku » Český Učitel* věnoval jí celou řadu
článků, ukazujících, jak mnoho je tu nevyjasněného. Politický klub
české strany lidové rokoval o otázce politických stran a učitelstva dne
1. pros. ve zvláštní schůzi. Učitel V. Beneš ve věcném referátu dovo-
zoval, že učitelé zvláštní stavovskou stranu politickou, jakou mají na
př. dělníci, rolníci a j., vytvořiti nemohou, protože na ni ani počtem
svým nestačí. Nemohou si ani vytvořit jednotnou organisaci vlastního
stavu. Chtějí-li být politicky činnými, musí vstoupiti do politických
stran občanských. Správnost tohoto úsudku potvrzují němečtí učitelé
v Cechách, kteří si poměrně silný politický vliv (jsou na zemském
sněmu zastoupeni 6 poslanci a mají i zástupce svého v zemské školní
radě, kdežto učitelé čeští v žádné z těchto korporací zastoupeni ne-
jsou) vymohli jedině svojí prací v politických stranách německých.

Učitelstvo české dle referátu V. Beneše nechce však ve své valné
většině býti politicky činným. Úřední jeho postavení a vratký, ničím
nestanovený postup je příčinou závislosti učitelstva na všech stranách.
Učitelstvo nemůže míti určitě vyhráněného politického přesvědčení,
protože po celý život téměř je nuceno žádat. O žádostech jeho pak
rozhoduje občanstvo různých politických stran, klérus ve všech úřadech
školních zastoupený, i vládní byrokracie, kteřížto faktorové touží po
tom, aby učitelé politicky nevystupovali. Činitelé o žádostech učitelských
rozhodující nejsou vázáni žádnými určitými zásadami při obsazování
míst a voliti mohou dle § 11. zem. zák. z 19. prosince 1875 dle
toho, »kdo se jim zdá býti nejzpůsobilejším*. Na dobu služebnou a
způsobilost, kteréžto okolnosti při postupu státního úřednictva a uči-
telstva jsou v největším počtu případů rozhodujícími, samosprávné
úřady školské, v jichž rukou spočívá osud učitelstva, hleděti nemusí.

Při těchto poměrech je jasným, že učitelstvo české ve velké své
většině není činným politicky po svém vlastním, samostatném přesvěd-
čení, po případě proti přesvědčení těch, kteří o jeho žádostech roz-
hodují, neboť by si tím samo zastavilo ve svém služebním postavení

20*

308

postup. Poměry, jimiž je skličováno, vedou učitelstvo ke skrývání
vlastního jeho vnitřního přesvědčení in politicis a ke kompromissům
s těmi faktory, kteří o něm rozhodují. Je v tom také jeden z kořenů
mravní otázky učitelské.

Mimo to každou žádost učitelskou provází okresní mspektor
školní podrobnou tabulkou, v jejíž jedné rubrice dává kvalifikaci o po-
litickém chování učitele, při čemž se řídí nařízením zemské šk. rady
z r. 1895, ukládajícím učitelstvu » obzvláštní zdrženlivost u vykonávání
všeobecných práv«, t. j. při svobodném projevování mínění, při půso-
bení ve spolcích, shromážděních a při volbách.

Je samozřejmým, že učitelstvo, jako stav poddajný, uvyklý bráti
každé nařízení školního úřadu úzkostlivě na vědomí, aby snad ten
který § nepřekročilo, poměrům, jimiž je sevřeno, se nebrání, ale plně
se jim přizpůsobuje. Souhlasí uvnitř s pokrokovějšími politickými stra-
nami, ale veřejně a otevřeně s nimi nejde, aby si neuškodilo u poli-
tických stran vládnoucích, které nad učitelstvem moc svou vykonávají.
Za těchto poměrů je možno do jisté míry i pokrokem nazvati, že uči-
telstvo za Mladočechy, kteří o něm dosud všude rozhodují, se již nebije.

Učitelstvo má dle referátu V. Beneše, uveřejněného plně v »Učit,
Novinách «, tiché příslušníky své ve všech z 11 politických stran če-
ských. K Mladočechům, jako k vládnoucí straně s příslušnou mocí,
hlásí se z učitelstva dosud značný počet. Učitelé tito prošli liberální
výchovou mladočeskou a nevzdělávajíce se politicky, rychle se stranou
se octli v úpadku, Mladočeské prostředí nejlépe ze všech také hoví
jejich pohodlí a zájmům hmotným. Řady učitelů hlásí se ke straně
radikálně pokrokové, radikálně státoprávní, hrstka zvláště starších jde
ještě se Staročechy, hrstku převedl posl. J. Černý vlivem svým k ná-
rodním dělníkům, hrstka učitelů pro soukromé zájmy hmotné přissála
se ke klerikálům. Jednotlivci z učitelstva jsou upřímnými stoupenci
strany sociálně-demokratické, několik učitelů jde s theoretickými anar-
chisty. V poslední době přilákal k sobě vzrůst strany agrární po ven-
kově řadu učitelů. Klub české strany lidové čítá mezi členy svými
přes 60 otevřených svých stranníků a počet jich stále roste, což po-
dává důkaz, že strana realistická v učitelstvu, politicky se stále vzdě-
lávajícím, nabývá půdy stále větší.

Převážná většina učitelstva je dle V. Beneše politicky indiferentní.
Cítí úpadek stran starých, ale pro zápas mladých nemá ani chuti ani
vůle z ohledů, které plynou z jeho služebního postavení. Většina tato
nepracuje ani pro pokrokový politický tisk, odebírá a čte nejrozšíře-
nější denník český, jsouc tak spolu odpovědna za všechny ty škody,
které list tento v nejširších vrstvách lidových rozséváním pověrčivosti,
podněcováním nižších pudů a splošťováním českého života působí.

Jako od každého vzdělaného člověka musí se také od učitele
žádati, aby měl určitý politický karakter. Vliv učitelstva jinak nesešili,
nevstoupí-li učitelé do politických stran a nesúčastní li se činně jich
práce. Proto je volání tu a tam v učitelských listech se ozývající, aby
učitelé zatím do politických stran nevstupovali, zcela nemístné. Politické
práce na všech stranách je u nás třeba jako soli, a chce-li učitelstvo

309

opravdu kulturně pracovat nesmí se vyhýbati ani práci politické, která
přinese velikým vrstvám z politických práv vyděděným to, co jim
patří a pro co je obecná škola se všeobecnou povinnou návštěvou
školní vychovává. Politická práce přinese však i hojný užitek učitelstvu,
které se jí činně súčastní. Po vydobytí větší skývy chleba nastává
učitelstvu neméně velký a vytrvalý boj za plná občanská práva,
z kterých je dosud ve mnohém směru vyděděno. Politickou prací
domůže se učitelstvo náležitého zastoupení ve školních a zákonodárných
korporacích, z nichž je dosud namnoze vyloučeno, a v nichž bude
moci teprve pracovat k uskutečňování svého programu, na posledním
sjezde vypracovaného.

Účastí na politické práci ve stranách učitelstvo přiblíží dobu,
kdy padnou řetězy nehumánního a nepokrokového řádu disciplinárního,
které již v některých zemích rakouských jsou ne-li odstraněny, tedy
aspoň hodně uvolněny, také v Čechách. Otázku úpravy disciplinárního
řádu učitelského v pokrokovém duchu doby lze pokládati nyní pro
učitelstvo se zdravým právním citem za nejpalčivější a měla by se vy-
naložiti síla všech učitelských korporací k jejímu příznivému rozřešení.

Je charakteristickým, že nejen hmotné, ale i právní poměry
učitelské zlepšují se v jiných zemích rakouských dříve a lehčeji než
v Cechách. Tak učitelstvo ve Štyrsku na př. domohlo se právě no-
vého disciplinárního řádu, jaký mu musí učitelstvo v Cechách záviděti.
Dle něho ^ vede šetření o protizákonném chování učitelově ve věcech
školských výhradně okresní školní rada a rozhoduje o trestním postupu,
jejž schvaluje nebo zamítá zemská školní rada. Při zavedeném vyšetřo-
vání je okresní školní úřad povinen písemně oznámiti učiteli, proč je
vyšetřován. Vyšetřování vede předseda okr. šk. rady, který si může
přibrati na pomoc okresního školního inspektora. Při vyšetřování mají
se uvážiti všecky okolnosti, které mohou obviněnému sloužiti za obranu.
Má se také zachovati důstojnost učitelova i jeho úřadu. Žáci vyšetřo-
vaného mají býti vyslýcháni, jen když toho účel šetření nevyhnutelně
vyžaduje.

Je-li při vyšetřování podstatný rozdíl mezi výpověďmi obviněného
a výpověďmi obviňujících, mají být obě strany slyšeny vůči sobě.
Vyšetřovanému musí se vždy dáti příležitost obeznámiti se s postupem
vyšetřování před závěrkem disciplinárního vyšetřování. Na požádání
vyšetřovaného musí se mu předložit k nahlédnutí všecky spisy vyše-
třovací. K tomu se mu má poskytnout aspoň 8 dní času. V dalších
8 dnech má obviněný právo podati proti obviněním prohlášení buď
protokolární nebo zvláštním podáním. Podá-li nové důvody, jež nemají
jen účel vyšetřování zdržovati, může se ve vyšetřování pokračovati,
ve kterémžto případu má obviněný právo činiti návrh na Qovolání
nových svědků.

Po skončeném vyšetřování pošle okr. šk. rada akta se svým pro-
hlášením zemské školní radě. Ta odevzdá akta předsedovi disciplinár-
ního senátu, není-li třeba, aby vyšetřování bylo ještě doplněno.

^ ^Učitelské Noviny* z 31. prosince 1903.

310

V disciplinárním senátě zasedati má vedle místodržitele nebo místo-
předsedy zem. šk, rady jako předsedy, administrativního referenta zem.
sk. rady nebo jeho zástupce jako zpravodaje, člena z. šk. rady vo-
leného zemským výborem, zemského škol. inspektora, člena z. š. r.
voleného pokud možno ze zástupcův učitelstva také učitel škol obecných
a měšťanských ze Štýrského Hradce, jmenovaný ministerstvem vyučo-
vání z terna, navrženého zemskou poradou učitelskou nebo jeho zá-
stupce touže cestou jmenovaný.

K disciplinárnímu řízení zvou se členové 8 dní napřed a 3 dni
před řízením oznámí se den řízení vyšetřovanému. Disciplinární senát
je způsobilý k usnášení, jsou-li kromě jeho předsedy ještě 3 jeho
členové přítomni. Je oprávněn vrátit akta okr. šk. radě, uzná-li pot řebu
jich doplnění a může k řízení přizvati svědky, aby vůči vyšetřova nému
svědčili. Výdaje spojené s vyšetřováním hradí zemská školní rada a
vyšetřovaný jenom v případě, je-li odsouzen a byli-li svědkové k jeho
žádosti povoláni. Obviněnému, který má právo býti při řízení přítomen,
náleží poslední slovo. Členové senátu mají právo činiti otázky ke zpravo-
dajovi, obviněnému i svědkům. Na konec dává zpravodaj rozhodnouti
návrhy, má-li se vyšetřování doplniti, není-li příčiny trestat obviněného
trestem pořadovým nebo disciplinárním, nebo má-li se trest přisouditi.
Rozsudek má se opírati pouze o přitěžující okolnosti, vytčené obvině-
nému při vyšetřování a řízení. O řízení sepisuje se protokol a vý-
sledek oznámí se obviněnému i místní školní radě. Obviněný může do
Í4 dnů podati protest k ministerstvu. Pořadové tresty udílejí se na
základě usnesení okr. šk. rady, ale obviněný může proti nim podati
ve 14 dnech stížnost k zem. šk. radě, proti jejímuž rozhodnutí není
již v otázce výše trestu odvolání. Disciplinární tresty jsou: důtka, pře-
ložení z trestu na místo s týmž nebo nižším platem, propuštění z místa
a z úřadu učitelského. Zastaví-li se učiteli po čas vyšetřování služné,
stanoví zem. šk. rada výši příspěvku na výživu obviněného a jeho
rodiny, který nesmí přesahovati dvě třetiny platu. — To jsou zásady
disciplinárního řádu podstatné jiné než zásady disciplinárního řádu
v Čechách, na Moravě a j., jejichž krutostem je učitelstvo těchto zemí
vydáno na milost i nemilost. —

UDEBNÍ: Novější české hudební publikace symfonické a komorní.

Po létech velikých činů Smetanových a Dvořákových zdá se,
jakoby měla nadejít naší hudební produkci léta žní nebohatých. Po
létech zázračné přímo produkce léta umělci reproduktivními požehnaná
— je-li virtuosita, sama sobě jsoucí cílem, požehnáním. — Produkce
nejvážnějšího rázu, skladba symfonická, zastoupena jediným dílem star-
šího, ale stále se vyvíjejícího pracovníka. Emanuel Chvála vydal
v edici Mojmíra Urbánka symfonický obrázek »0 p osvícením. Od
posledního jeho díla orchestrálního, od »Jarní symfonietty«, přetížené
thematickou prací a plastiku ve příliš hutné instrumentaci utá-
pějící ke prostší, jasnější, melodicky bohatší symfoniettě druhé

311

»0 posvícení*, jest veliký krok. Česká lidová taneční nota a národní
píseň udaly základní tón díla. A skladatel nevypadává z tónu toho ani
při umělé, plně ovládané práci symfonické. Je-li Chválova technika
orchestrální poněkud těžkého rázu: dobrým, dokonalým provedením,
v jakém jsem je právě neslyšel, dalo by se docílit téže lehkosti a pů-
vabu zvukového, jehož snadno docilujeme, hrajíce skladbu ve pěkné
Kaánově čtyrručné úpravě. — Lépe než v symfonii, zříme se na
tom, přehlížejíce díla genru komorního. Pravda, z každoročně rozdělo-
vaných cen komorního spolku neslyšíme téměř jediné veřejně zahrány,
natož tištěny. Ale snad jsou vinny spíš nepříznivé komornímu dílu
nakladatelské poměry, než skladby samy. Předloni, tuším, cenou po-
ctěné dílo Vítězslava R. Mosera, serenada pro dvoje housle,
cello a klavír propracovala se přece do veřejnosti; s francouzským
titulem vydal ji Lav. Hardtmann v Záhřebu — kde skladatel ostatně
působí jako professor houslí na zemském hudebním závodě. Sloh její,
daleko vzdálen myšlenkové hloubky a prohloubeného, umělého a hlasy
samostatně vedoucího pravého stylu komorního, jest spíše slohem
prosté dobré hudby domácí. V intimitě domova oceníte i ve prove-
dení lepších dilettantů tu hudbu měkkou, klidnou, na dlouhých pro-
dlevách bassů co chvíli své melodie sdkolébávající, sladce ve mnohých
nónových a undecimových harmoniích nyjící, líbeznou. — Z naklada-
telů domácích zase Mojmír Urbánek odvážil se vydat jediné doma
tištěné dílo komorní. A zase jest to dílo Chválovo. Ctyřvěté kla-
vírní trio z g-moll nejúsečnější, dokonale přehlednou formou zpra-
covává své rhytmicky rázné, většinou národně zabarvené myšlénky.
Mnohá z nich, jako velmi půvabná, rozrušeně zpívající věta vedlejší
či energické thema scherza či široká kantiléna věty volné, především
pak jadrné obě myšlénky fmalní vás zaujmou na první poslech. Jen že
jest tu a tam výraz Chválův, jeho umělý kontrapunkt trpký ; třeba
vžít se trochu v mužnou jeho drsnost, pak oceníte bohatství citu a
života, jež v díle se kryje. Dělo se mi s dílem tím při přečetných
jeho reprodukcích jako s dílem Brahmsovým: zájem pro ně neocha-
boval, vždy stejně rád jsem je hrál, jen stále prostším mi připadalo,
zpěvnějším a jasnějším. A v obecenstvu chytaly zejména radostné, svěží
rhytmy finální věty i v místech, kde dosud komorní hudby snad ani
neslýchali. — Berlínská firma Simrockova uvedla do světa jiné naše
české trio: Vítězslava Nováka op. 27. Myšlenkovým základem svým
spočívá na lidové písni slovácké, na jejích vášnivě trhaných rhythmech; pří-
značných jí zvláštních obratů harmonických a především rázovitých effektů,
jimiž lidoví hudci ji instrumentují, effektů slováckého cymbálu rovněž
přiměřeně využito. — Zcela nově a samostatně koncipováno jest dílo
ve stavbě a ve formě své. Forma sonátová jeví se tu v nejtěsnější,
nejzhuštěnější své podobě. Ze dvou základních motivů, co nejrůzněji
varirovaných vyrůstá stavba vzácné umélosti a rozmanitosti a jednot-
nosti zároveň. Není tu obvyklých oddělených sonátových vět. Jedno-
tlivé veliké oddíly, jednotlivé velkolepé variace základních myšlének,
zasahují do sebe, jeden s druhým srostlý, jeden ze druhého, nálada
z nálady vyrůstající: forma nejčistší, dokonalé plastiky, při své ne-

312

smírné bohatosti detailu, zcela preliledná ve svých mohutných kontrastech
a především ve své jednoHté, nepřetržitě stoupající gradaci. A při tom, že
trio jest každým svým taktem kusem mistrovské moderní thematické
a kontrapunktické práce, uchvacuje vás silou svého poetického obsahu,
sugg-estivností svých nálad. Celá tragedie se tu rozvine : prožíváte
s sebou veliké boje, hluboké melancholie, satanské výsměchy a zoufalé
pochybnosti, zamlklé strachy plížícího se šílenství a v úkrytu číhající
smrti, strachy rostoucí v hrůzu a v děs, propukávají v divých vý-
křicích, vybuchující v barbarském řevu před zkázou, která, neodvratná,
dávno tušená, těžkým, olověným krokem stane, týčíc vítězně svůj černý
smuteční prapor nad zmařeným žitím. — No\^á'covo trio jest dnes
nejsmělejším, největším pokroklřským čiaem na poli české komorní
hudby. Technickou svojí stránkou a silou své posie jest z nejvyšších
jejích dosud dosažených bodů. A jest týmiž vlastnostmi z nejvyšších
dosažených bodů dnešní moderní komorní produkce vůbec. Kdyby
k nim pojila se Dvořákovsky bohatá invence . . .}\ K. Hoffmeister .

T ITERARNI: A. Sova, Povídky a menší črty, Ivův román, Výpravy chudých — L. Hrdina,
A-' Vlastní silou - Zdeněk Zahoř, Člověk, jenž nevydal básně, a jiná prosa — J. R. Neubauer ,
Ta první láska. . .

A. Sova. Povídky a menší črty. — Ivův román. — Vý-
pravy chudých. Nakladatelství Hejda & Tuček.

Tyto tři knihy jsou důkazem o neúnavné literární činnosti A. Sovy.
Lze na nich určitě konstatovati stálý rozvoj ku předu, rozvoj od struč-
ných skiz a povídek k románu lásky, od románu lásky k románu
sociálnímu. A ještě jiný rozvoj! V knize »Povídek« je to rozvoj umě-
lecké techniky. Rovněž i v druhé knize, v » Ivově románě*, kde spi-
sovatel jakoby větší část svého zájmu soustředil ještě na zevně umě-
leckou stránku své knihy. Ale již v posledním románě » Výpravy
chudých* rozvoj spisovatelův jeví se v docela jiném směru, zde náhle
zájem jeho upoutává více život sám — široký jeho proud, takže ani
nenalézá v objemu této dvoudílné knihy dosti místa pro vše, co by
tam chtěl vtěsnati: od dětství sledovaný vývoj jednotlivcův, život ma-
lého města a zhoubné sociální působení v něm jistých činitelů, strhu-
jících i silnější individuality, jakou byl Martan, otec hrdiny Rudolfa,
pak zase i různé proudy života pražského, tu kus bídy studentské,
kus světa literárního, dělnického, kus otravy hospodské a vše to již
s určitým zájmem, aby nám ukázal část naší bídy. Tu A. Sova, jemuž
až dosud literatura a umění jakoby byly cílem pro sebe, opouští své
čistě literární stanovisko a sestupuje opravdověji a bezprostředněji
k životu, má mimo literární cíle ještě cíl jiný, jenž zde již proniká.
Ovšem nevím, zda-li kritika, která při »Ivově románě « chválila umě-
lecké rozpětí, lyrismus atd., zde nebude znamenat couvnutí. »Výpravy
chudých* nejsou skutečně ucelenou knihou a zmíním se ještě o tom,
avšak přes to zřím v nich rozhodný krok ku předu, neboť poměr
spisovatelův k životu je tu upřímnější a prostší, než na příklad ještě
v »Ivově románě*. Ani zde sice nenalezl p. Sova zcela pravého, hlub-
šího základu životního, ale blíží se mu — a to již mnoho, znamená.

3ia

v dřívějších dvou knihách, zejména v » Ivově románě* vadí mi
jistá — nevím, označuji-H to správně, ale mně se tak jevilo — jistá
samolibost a padělanost spisovatelova, jistá pósa. A. Sova totiž, kdysi
opěvující lány, luka a lesy, zaplatil také daň literárnímu aristokratismu
a z něho právě zbyla mu pósa, která hlásí se i tam, kde cit má mluvit
bezprostředné. Ale pósa je klamem. Odvrací spisovatele, aby vstoupil
v upřímný styk s čtenářem, aby dal sebe, jakým skutečně je, a ne,
jakým se chce jevit. Ovšem možno, že i to, jakým se chceš jevit,
srostlo s tebou tak, že již jsi i takovým — ale pósa konec konců
je také v běžném životě nepříjemnou a nepříjemně bije ti tedy i v li-
terárním díle do očí. Pravím to proto, poněvadž jsem přesvědčen, že
v knihách Sovových bylo by více citové vřelosti, kdyby nebylo té jisté
strojenosti a řeknu i často pósy stilové. Pan Sova byl nazván lyrickým
romanopiscem. Ale je za tím t. zv. lyrismem skutečná, prožitá citovost?
A jakého rázu citovost.^

Zajímavo, že ta díla prosy A. Sovy, která mají ideový podklad,
jsou historiemi mladých literátů. Zřejmo, jak literatura vždy hrála
značnou roli v životě spisovatelově. Literatura! Ale právě proto, že
literatura, nabývám dojmu, že spisovatel podlehl, jak již jsem to na-
značil, nejednou více pouhému pojmu literatury než živoucímu obsahu
živého života.

V » Kas tě živorících«, jedné z nejstarších prací autorových,
vylíčeno spisovatelem samým to jisté literaření pro literaření — víc
hra než život. Zachycen tu život studenta, jemuž zlatá mlha umělců
bez obzoru do budoucnosti stoupla do hlavy. Viktorovi, hrdinovi po-
vídky, bylo umění jen velkým slovem a autor s nádechem milé ironie
vylíčil, jak sám patrně kdysi cítil v sobě a jak i sám z prázdného
pojmu snažil se vybřednouti. Jsou tu počátky bojů, ale bojů více
o úspěch, než o proniknutí k životu. Tato povídka vykazuje také
nejvíce psychologie z celé sbírky — i ta láska k Pavle, vlastně zami-
lovanost, již A. Sova nazval v úvodu maloměstskou, šosáckou láskou,
je upřímně podána.

Dle této povídky myslil bys, že tedy spisovatelovou snahou bude,
uniknouti prázdnotě pojmu a zakotviti pevně. Skutečně, všecky po-
zdější práce A. Sovy, zařaděné ve sbírce » Poví dek «, vykazují více
pevnosti a sebevědomí, ale přes to neznamenají rozvoje k životu a do
hloubky, nýbrž zevně umělecké úsilí, úsilí po formální dokonalosti.
A. Sova sám praví o svých » Povídkách « v úvodě: »Jsou dosud zají-
mavým dokladem bojů, kterak hledány byly nové mety umění. Mnoho
spodních, sotva viditelných pramenů teče pod písčitými a kamenitými
partiemi, jež, bůh ví, co chtěly tenkrát povídati. Ale i mnohé stojí za
to, aby přečteno bylo zasvěcenými i nezasvěcenými do tajemných vý-
vojových dob české prosy a aby dochována byla v knize po rocích
i tato rozvojová fáse.« Tato rozvojová fáse znamená fási rozvoje umě-
lecké techniky, neboť poslední povídka »Tragoedie myslivny« z roku
1899, povídka, uzavírající tento vývoj, je námětem i vnitřním prove-
dením zcela všední prací, stojící po této stránce za » Kastou ži voří-
šcích*. Myslivec, záhy po svatbě nevěrný své ženě, která za nevěru

314

jej upálí a sama vrhne se do studně — toť tragoedie myslivny. Jen?
forma je jistější, praegnantní — tam šly ty nové mety umění.

Z ostatních prací této první knihy prosy jsou naturalistně popisné
črty, na př. »Shon« — líčí se tu nález oběšence v lese, ~ »Pří-
čina strastí« — naznačeno, jak člověk, aniž by chtěl, stává se
vrahem, — povídka »Anna«, jednající o svedení dívky studentem
Ronzem, »Rozvíření samotářských strun* — črta, jež má
býti protestem proti cynismu, ačkoli v jádru v ní samé je jistá dávka
cynismu. Autor vidí, kde je pravda^ ale málo to cítí, málo ho to bolí

— víc jakoby experimentoval. Tento nedostatek pravého citu hlásí se
z obou posledních črt. Myšlenkově povznesl se p. Sova v této knize
povídek nejvýše v ^Lyrických vteřinách duše«, jakýchsi to
básních v prose.

»Ivův román« je již dílem větší koncepce. Ivo, zakončiv po
svízelných bojích studia právnická, zamiluje se na venkově, kde dlí
návštěvou u provdané, zámožné sestry, do Štěpánky, dcery bývalého
virtuosa na cello. Setkávají se jednou, dvakrát, a pak již Štěpánka je
Ivovi drahou, zamiloval se do ní, cítí to stále určitěji. Štěpánka až
dosud nikoho neměla ráda. Znala se jen s Richardem, otcovým žákem.
Ale mnoho let se neviděli. Tu přišel Ivo, vyznal jí lásku a ona také
hned jej má ráda, tolik ráda. Nikoho nemá tolik ráda, jako jej, proč
by to zapírala. Nevzpírala se, když Ivo ji uchopil v náručí a líbal
dlouze a vášnivě. Mají pak tajné schůzky a když Ivo jednoho dne
prohodil, že v zámku jeho sestry již tuší jejich lásku, Štěpánka ne-
chápala v první chvíli, proč že by již někdo věděl o těch dvou, třech
schůzkách. Viděl je snad někdo? Ne, nikdo jich nemohl vidět. Vždyť
se vždy sešli jen tak náhodou, jen tak pouhou náhodou. A hle, můj
bože, nemá to snad být? . . . Neví, sluší-li se to. Ale myslí, že to
nemá být, že to přece jen nemá být. Jak je to nehezké. Co on soudí
o tom ? Lidé si myslí hned tolik nejhorších věcí . . . Věří mu zcela,
tolik mu věří. Ale mohlo by se přece jen přihodit něco, co nikdo
nepředvídá. A tak je třeba pomlčet ještě, a tak nutno uchovávat svoje
tajemství. Pak Ivo stane se snoubencem Štěpánčiným a po návratu
z venkova do Prahy vídají se denně. Tu jednoho dne ubírají se na
procházku, zastávají se před vysokou stěnou plakátů. A Štěpánka
náhle chvěje se rozčilením, ukazuje drobným, malým prstíkem: > Richard

— Richard Kolman. Ach, Ivo, vidíš, on koncertuje v Praze, Richard. «
Ovšem, že chtějí také viděti Richarda, naslouchat jeho hře. Jdou do
koncertu a po vystoupení Richardově, jenž hraje Griegovu cellovou
sonátu, ptá se Štěpánka Ivy, co soudí o Richardovi. »Co že soudí?
Je po čertech chytrý — a snad i nadaný, « odpovídá závistivě Ivo.
>Nemyslil jsem, že je tak smělý. Ostatně jeho temperament chytá se
dobrých i špatných věcí. A to je asi to všecko.* vŠtěpánka neodpovídá
a kousá se do spodního rtu. Oba vyciťují, že je mezi nimi nějaké
nedorozumění. Když pak vracejí se z koncertu, Ivo tuší, že Štěpánka
je mu dnes vzdálenější než jindy, že ji uchopil jakýsi mocný, nevidi-
telný vír. A konce lze si domysliti. Mezi Ivou a Štěpánkou nastává.

315

ochlazení, mezi Štěpánkou, která je pianistkou, a Richardem sbh'žení..
Ivo žárh', až jednoho dne Stěpánce posílá Hst, v němž loučí se a dě-
kuje za všecko, za krásné to jaro a léto a kouzlo lásky, které prý
zmizelo. Soudí, že Štěpánka se vzpamatuje. Ale když marně čeká od-
povědi a posléze k ní chvátá, dovídá se, že Štěpánka odjela s Ri-
chardem a již dnes neb zítra že oba koncertují v Lipsku. Takový je
konec Ivova románu.

Jaká je idea tohoto románu? Jací jsou to dva lidé, Ivo a Ště-
pánka? Co zamýšlí se nám jejich láskou pověděti ? Ivo píše nějakou studii
a postupem děje pronáší své bezpečné úsudky o všem možném, tak
o mladé i staré generaci, o hudbě, o literatuře, o politice, o Husovi
atd. atd., román v tom směru je přímo malou encyklopaedii, autor
vždy nalézá si příležitost, aby buď ústy Ivovými neb jinak pověděl ty
neb ony své názory. Jenže způsob, jakým se to děje, je právě poseurský,
slyšíte často veliká slova, za nimiž není skutečného prožití. Pak mluví,
se většinou bez organického spojení s dějem, i zdá se vám, že Ivomluví
přímo pro parádu. A vlastní cena Ivova pod tímto nátěrem pósy — to
vlastně, co dělá člověka člověkem? Ta podstata Ivova projevuje se
v jeho lásce k Stěpánce — jaká je láska Ivova, takový je Ivo. Tato láska
Ivova k Stěpánce je vlastně hodně podobna lásce Viktorově k Pavle
v » Kastě živořících «. Tam tajné schůzky, zde tajné schůzky, tam mezi
Viktorem a Pavlou neviděti nijakého hlubšího pojítka, než trochu té
zamilovanosti, jež stačí pouze na jistou dobu, zde mezi Ivou a Ště-
pánkou rovněž nijakých vniterných vztahů, tam Pavla opouští Viktora
a jde za doktorem Levým, který svou solidností lépe odpovídá její
střízlivější povaze, zde Štěpánka odchází s Richardem, s nímž pojí ji
hudební nadšení. Rozdíly jsou pouze v podání karakterů. Tam Viktor,
velikášský slaboch, ale milý, upřímný, v zápětí si uvědomující a jdoucí
nejednou do sebe, proto celá ta povídka působí mile a příznivě, —
zde Ivo také slaboch, avšak nezískávající si sympatie, poněvadž příliš
domýšlivý a příliš egoistický, poněvadž hrdina pósy. Ivo ve své lásce
k Stěpánce hraje roli zcela běžného milence, od prvého dne je žárliv,
nejprv na inženýra, pak na Richarda. Všecek ráz Ivovy lásky vysvítá
z těchto slov románu: »Jsi unavena?* táže se Ivo Štěpánky na vrcholku
kopce pod Troskami na výletě, jehož účastní se celá společnost. Dává
jí plaid přes ramínka a při tom ji políbí, aniž by to kdo pozoroval.
Ano, je dobře, skrývati se ještě s láskou, myslí si. Má to zvláštní
kouzlo, dovedeme-li mystifikovati pozorovatele. Částečná ta mystifikace
dráždí, protože to tajemství je každému známo. Milenec má býti vždy
takový, zdá se mu. Má milence vyprávět o zvláštních, třebas lživých
věcech, jež učiní pravdě podobnými, ale zvědavce kolem má obloudit,
má je mystiíikovat střízlivým svým chováním. Ano, tak to bývá v ži-
votě, »Jsi unavena ?« táže se jí ještě jednou šeptem, aby nikdo ne-
zvěděl o tom tajemství. — A jako zde mystifikuje Ivo, tak mystifikuje a
podelhává i sebe sama později, když je žárliv na Richarda a mysti-
fikuje i Štěpánku, přicházející jednoho dne k němu do bytu, aby zvě-
děla, proč poslední dobu se vzdaluje. Byl churav, praví, a nemá síly,
říci jí pravdu, že vlastně Richard je příčinou. Ba i v listě, který ji

316

na konec posílá, mystifikuje Štěpánku a mystifikací doufá jí zase zí-
skati. Ale Štěpánka list roztrhá a již se nevrací. Také malým tyránkem
je Ivo v lásce. Štěpánka kdysi pozvána byla do sousedního dvorce;
i nezdá se mu v tom dosti taktu, že žádá někdo, aby byl baven tou
drahou dívkou, kterou miluje, že nemá ohledu na jeho lásku k ní.
Proto na její písemný dotaz, má-li jíti, vůbec jí neodpoví. Chtěl prý
se přesvědčiti, zda sama ze své vůle by odešla a zda mohla by na
něho zapomníti po celé odpoledne. »}sou to snad maličkosti. Ale mají
veliký význam pro lásku, pro jeho lásku. «

Taková je tedy láska Ivova. A láska Stěpánčina — Štěpánka
sama.? Láska Stěpánčina — toť sotva víc než flirt. Ani jí nepojí nic
hlubšího a vážnějšího k Ivovi, než všední zamilovanost. Je ostatně
i dívkou běžnou a teprve ke konci, kdy v poměru k Richardovi pro-
bouzí se její hudební zájem, povznáší se nad běžnost, ač autor nám
:to víc povídá a mne Štěpánka sama o tom nepřesvědčuje. Nedá se
ovšem upříti, že takových zamilovaností bývá v životě a že budou
vždycky Hdé, v nichž román Ivův a Štěpánčin vyvolá ohlas, jimž ten
4;. zv. » lyrismus* nahradí skutečnou hloubku citovou a myšlenkovou,
budou se i líbiti malebné a vystižné popisy, v nichž mnoho bedlivě
a všímavě odpozorováno životu a přeneseno na papír, bude se leckomu
líbiti i karakteristika podřízených osob, i některé ty úvahy, ale o to
jde, že od moderního spisovatele a jednoho z t. zv. přednějších bás-
níků lze žádat, aby v románě lásky vylíčil lásku opravdovou a vážnou,
zvláště když v Ivovi snaží se nám představili representanta nevšední
intelligence a pravé modernosti. K té pravé modernosti nestačí však
jen krásná a veliká slova, nýbrž za krásnými slovy musí se skrývati
i duše opravdová. Té hlubší opravdovosti postrádá Ivo a postrádá jí
•též Štěpánka.

Od románu lásky Ivovy přešel p. Sova k dvoudílnému románu
» Výpravy chudých «, k románu sociálnímu,

S počátku vlastně zdá se, že román bude historií jednotlivce,
vývojem studenta Rudolfa, jemuž kyne též perspektiva literáta. Román
4:aké s počátku získává si všeho zájmu čtenářova. Dětství Rudolfovo,
výprava k tetě, která měla poskytnout synku učitelovu podporu na
studie, nemoc matčina, zvláště kapitola VIL, toť velmi hezká, milá
místa knihy a vůbec nejcennějším ze všeho, co prosou p. Sova dosud
napsal. Zde mluví opravdový cit. Ale autor opouští pak Rudolfa v jeho
vnitřním rozvoji a teprve až, když má vstoupit na universitu, počínáme
opět sledovat běh jeho života. Ale od té chvíle Rudolf vlastně již je
osou, na niž spisovatel navazuje své vypravení o městysi, o kupci
Lubichovi, maloměstském molochu, tyjícím z kasy záložny, o dceři
kupcově Elišce, v Praze pak, kde takřka po celý II. díl méstys a kupce
Lubicha ztrácíme s dohledu, historii o rodině bednářově, o Petrovi atd.
Mezi různými historiemi není však dostatečného vnitřního spojení a
tím zájem čtenářův se roztřišťuje. Také spisovatel čím dál více refe-
ruje a konstruuje a nedává čtenáři dosti živě prožívat. Čím více děj
postupuje, tím více za jakoby osoby mluvil sám, takže tyto nepůsobí bez-

81 1

prostředností. Také se zdá, že spisovatel způsob svého myšlení i svom
fraseologii vtěluje jednotlivým osobám, zvláště Rudolfovi a otci jeho.
Rovněž je osudné, že v této obšírné knize, která má některá místa
skutečně milá a hezká, nenabýváme opravdového a hlubšího zájmu ani
pro jednu z předvedených postav, ani pro nijakou ideu, ačkoli spi-
sovatel zde již ideou byl veden. — Román končí defraudací záložny,
vzbouřením lidu, stroskotáním samovlády kupce Lubicha, který vyssával
kraj. »Ten velký, okresní Moloch, jenž dosud stál rozkročen jako ne-
smírný netvor nad krajem, svalil se náhle temným zvukem a pod ním
strženo množství pokojných střech. Pod ním zničeny mnohé úrody
polí a luk, pod ním malí, drobní, pilní, ale pošetilí červi se vzbouřili,
pozdě uvažujíce, proč dali vzrůsti tak démonické moci ... A vidí
(Rudolf) celou vlast od jihu k severu, od východu k západu —
množství takových okresních i zemských Molochů vstává nebo již
stojí, rozkročuje se víc a více, pracuje pro svou politiku úlisně, láká
oběti do tenat, svádí malé okresní i zemské občanské boje ve pro-
spěch svůj a svých osobních přátel : . .« Touto generalisací dostává
se osobě Lubichově typického pozadí, zde je závěrečná idea. Ale my
přijímáme ji lhostejně, spisovatel nedovedl nás pro tuto ideu vzrušiti
— >typ« Lubich provází nás z knihy jako matný, příliš bledý stín.

T. j. třeba že tedy tento román znamená krok ku předu a sblí-
žení pouhého literáta s životem, zbývá učinit ještě další krok a na-
lézti úplně to »něco«, co by z knihy, která má a může míti snad
význam pro rozvoj české prosy — tak nějak se to říká a tak nějak
se o tom vyslovil také autor v úvodě ke svým »Povídkám« — učinilo
i knihu v tom nejvlastnějším smyslu životnou a opravdovou. Slibné
počátky ve » Výpravách chudých* k tomu jsou a jen lituješ, že celá
kniha nevyzněla tak, jako několik prvých kapitol, v nichž projevuje
se ti již jiný hlas, než v dřívějších knihách prosy A. Sovy, kde hle-
dány byly nové mety umění.

Proto doufejme, že nyní, kdy spisovatel s formálním svým roz-
vojem je u konce a kdy nastupuje obrat, vytvoří díla, která rozezvučí
v nás hlubší struny a nebudou jen t. zv. díly literárními. To ovšem
není již jen věcí jeho nadání, to je víc úkolem jeho vnitřního rozvoje
jako člověka. z.

Dr. 3^. L. Hrdina: Vlastní silou. Román. Libuše, roč. XXXIII.
Dr. Hrdina přičiňuje se přes dvacet let o zábavu čtenářů. Novější
dobou objevují se a zároveň zapadají jeho drobnější práce ve feuille-
tonu a v zábavné příloze » Národní Politiky «. V literatuře nepůsobí
svými pracemi nejmenšího rozruchu, literatura přestala patrně již dávno
od něho něco očekávat. Neznám jeho starších prací, ale jsou-li takové
jako román » Vlastní silou «, nic se tomu nedivím. Bývá tak vždycky,
že lidé nechtějí poslouchat, když chce mermomocí mluvit, kdo nemá
co říci. — Román > Vlastní silou* váží látku ze života pražského kupce,
který se poctivou přičinlivostí dodělal k stáru s.ušného jmění. Látka
jistě dobrá a vděčná, po jaké naši romanopisci nesahají zhusta, také
však obtížná, neboť žádá důkladnější znalosti kupeckého života, nežli.

318

jaké lze nabýti jen tak od vidění nebo z doslechu. V románu »Vlastní
silou « není však nic, co by svědčilo o bedlivějším studiu pražského
kupectva, ani nic, co by působilo dojmem prožitého, procítěného,
a není v něm kromě toho ani jiskřičky tvůrčí fantasie. Slepují se tu
pouze příběhy, nějakých lidí beze všeho charakteru universálním tmelem
náhody. Význačné pro autorovo tvoření i smýšlení jest ustavičné nadouvání
nepatrných věcí a opomíjení věcí podstatných. Věnuje padání a šumotu
dešťových kapek dlouhé líčení, ale událost pro vývoj románu základní
podá pouhým oznámením holého fakta. Podniká-li kupec obchodní
cestu nebo najímá-li nového mládence a podobné starosti a práce, které
koná sta a sta lidí jako samozřejmou denní povinnost, je to přímo
<u p. Hrdiny mučednická obětavost a nadlidská starost. I slovný výraz
hledá se spíše vzdutý než přiléhavý. X. je nyní obchodním cestujícím,
zní u p. Hrdiny: převzal na sebe funkci cestujícího.

Zdenek Zdhoř : QXovék^ jenž nevydal básně, ajináprósa.
Král. Vinohrady. Nákladem vlastním. Cena 1 K. Člověk, jenž nevydal
básně, poněvadž nenalezl nakladatele ani redaktora, který by je chtěl
vytisknout, vydal si aspoň knížečku prosy vlastním nákladem. Je to
hodný hoch, učil se a četl pilně, a stačí jen zavadit, aby se z něho
sypalo jako z fonográfku všecko, co umí. Je vesel, všemu se směje
zrovna tak, jak se všichni studenti po maturitě smávají, a dal si to
vytisknout. Má-li na to dost peněz, proč ne. Utrácejí lidé za věci
pošetilejší.

J-. R. Neubauer: Ta první láska . . . Novella. V Praze. Ná-
kladem dělnické knihtiskárny. Cena K 1*50. Pan spisovatel buďto
právě absolvoval měšťanskou školu, nebo tam ještě chodí. Kdyby svou
novellu podal jako úlohu z volného slohu, myslím, že by dostal jed-
ničku, když by se na takovou lapalii, jako je grammatika, nehledělo.
Jinak je to 108 stránek hloupostmi potištěného papíru. — ský

ZPRÁVY.

Hnutí mírové a socialism. Známý pracovník mírový, re-
daktor A. H. Fried v Berlíne, napsal nedávno článek o poměru ně-
mecké sociální demokracie k hnutí mírovému, jehož obsah stručně
jest asi takový: Něm. soc. demokracie drží se stále Brusselské reso-
luce, dle které socialisace Evropy musí býti prov^edena před paci-
fikací. Haagská konference byla pro ně »komedií«, ratifikovaným mí-
rovým podvodem,* (»Vorwárts«,) a rozhodčí soud »soudnímu dvorem
šašků «. Přišli k veslu francouzští soc. demokraté. Socialistický mi-
nistr Millerand otevřel mírový kongress 1900 prohlásiv se solidárním
s ideami tam zastupovanými. Jaures vstoupil na arénu a prohlásil
»organisaci míru«, vypracování myšlenky smírčích soudů za pro-
gram soc. demokracie. V jediné řeči nazval pokusy mezinárodního
smírč. soudu »racionelním vývojem lidského ducha«, v »Petite Répu-
blique« hájí socialista Gerault Richard haagský smírčí soud. V témž
listě se praví, že byli socialisté prvními, kteří haagskou konferenci
pojímali vážně, což jest lež, jak dokazuje demonstrace socialistů
v Amsterodame 1899. Pro příští mezinárodní kongress socialistů
v Amsterodame určeno jako část programu thema » mezinárodní
smírčí soudy. « Tedy pokrok. Fried ironicky podotýká vzhledem
k passivitě německých soc. dem., že budou nyní osvobozeni brus-
selské resoluce novou maximou, a lituje, že strana, jež má 3 milliony
voličů, k této největší otázce časové chová se nečinně, což jest větší
překážkou hnutí, než chauvinové a Všeněmci.

Memoiry dělníkovy. Gohre v loni vydal »Denkwurdigkeiten und
Erinnerungen eines Arbeiters«, memoiry prostého života dělnického,
úchvatné právě tou prostotou; pisatel, dělník Karl Fischer, nechtěl
a ovšem také nedovedl napsat knihu » zajímavou «, ale podal více, podal
historii opravdového života a tím více než zajímavý příspěvek k historii
nového průmyslu německého (doba 1863 — 85). Nejlépe bude, přeloží-H
se knížka, stojí za to. Gohre nevydal Fischerovy memoiry všecky,
bezpochyby vyjde ještě část druhá. Na každý způsob již teď upozorňu-
jeme nejen na aesthetickou a sociální stránku knihy, ale na její hod-
notu výchovní a náboženskou. Fischer líčí tu starý posud ještě nejen
idealisovaný, ale bohužel praktikovaný patriarchalism rodinný, jenž ve
skutečnosti pravidlem není než brutálním egoismem a policajtstvím
nejsilnějšího, otce (»ve svém domě jsem policií já!«); Fischer však

320

také líčí tu zastaralou výchovu náboženskou a její mravně špatné ná-
sledky. — NB. Fischer není proti náboženství, pouze proti officielnímu
církevnictví.

V Anglii současně vyšel spis podobný: Vzpomínky starého hrnčíře
na dětství (When I was a child. By an old Potter), jen že autor není
již dělníkem, stav se z hrnčíře duchovním. A konečně můžeme ještě
srovnat spis americký: The Story of a Labor Agitátor by Jos. R. Bu-
chanan (N. York).

Popularisace literatury. Zřizují se po vzoru švýcarském spolky
pro vzdělání lidu ; Wiesbadenský vydává lacinou knihovnu (Wies-
badener Volksbíicher), kterou doporučujeme povšimnutí. Nikoli pouze
pro láci (pravidlem svazeček za 10 pfenniga), nýbrž pro vhodný výběr;
ten spočívá v tom, že se neprodávají pouze spisy německé, nýbrž
z celé literatury světové a hlavně schválíme to, že se nepěstuje ta
zastaralá kazatelská nudnost, které se říkalo » mravní výchova lidu«,
a jež lid od literatury přímo odháněla: lid — to nejsou malé nezku-
šené děti, lid chce dnes přemýšlet o všech časových otázkách a
proto se mu mají předkládat všecky dobré spisy, zabývající se důle-
žitými otázkami sociálními, náboženskými, mravními, politickými atd.
Dělat rozdíl mezi inteligencí a lidem v těchto věcech, je již hodně
zastaralé, což ostatně docela názorně lze vidět na schůzích lidu soci-
alně-demokratického a »lidu« ostatního.

Alkoholismus a idiotie. Jest zaručenou statistickým šetřením
skutečností, že za nesčetných případů jest blbství dětí příčinou alko-
holismus rodičů. V Bicětru vyšetřil Bourneville mezi 1000 dětí tam
přijatých, že u 471 byl otec pijanem, u 84 byla opilcem matka; za
57 případů mohl prokázati, že ploditelé byli právě za výkonu příslušného
zpiti. Prokázáno také, že ženy s mužem pijanem plodí děti blbé nebo
mrzácké, potom v druhém manželství s mužem střízlivým rodí však
děti normální. Opět jsou četné příklady, že v rodinách jsou děti nor-
mální a slabomyslné, narozené vedle předcházejících období pijanství
nebo střízlivosti svého otce.

Sebevražda mládeže.

Dne 4. svolal akademický spolek »Jungmann« schůzi, aby se
porokovalo o smutném fakte, že v poslední době, brzy za
sebou, udaly se dvě sebevraždy žáků vyšších tříd, jednoho gymna-
sisty, druhého realisty. Oba nešťastníci zakončili život v místnostech
školních a je tudíž pochopitelno, že mládež na školách samých
a také mládež akademická oběma případy byla vzrušena a roz-
čilena. Kdo třeba jen podle denních zpráv stopuje život akade-
mický a školský, nebude myslit, že to vzrušení a rozčilení je jen
chvilkové; nikoli, ty akutní zkušenosti sesílí jen chronické vření
a vyzvaly k opravdovému uvažování o poměrech středoškolských
a životě studentském vůbec. Ten dojem zanechala diskusse v »Jung-
mannovi«.

Každá sebevražda je něco hrozného, úžasného a dokonce
sebevražda jinocha a dítěte! Mládež je synonymem pro štěstí —
avšak moderní poměry kulturní tento názor vyvracejí tou hroznou
statistikou mladistvých sebevrahů, jejichž počet ve všech civiliso-
vaných státech, jak se zdá, stále roste.

Zamýšlel jsem tentokráte pokračovat o thematě minule
dotčeném, totiž o potřebě statistiky; mezi tím obrátila schůze
»Jungmanna« pozornost na thema sebevražednosti. A přece
i zde mohu opakovat požadavek, aby se nám statistiky dostalo
co nejdříve; nejen statistiky hospodářské a pod., nýbrž také »mo-
rální«, jak se jí říká. Abychom konečně měli jasnější a přesnější
názory o tom, co máme, co děláme a kam směřujeme, a jedním
slovem, co jsme a jací jsme. A abychom se mohli věcně srov-
návat s národy jinými a zejména s našimi sousedy. Kdybychom
měli žádanou statistiku, mohli bychom o příčinách sebevražd
mluvit přesněji nežli dovedeme mluvit dnes, kdy podrobnější
statistiky (podle národností a zemí) nemáme.

Z toho důvodu je nesnadno ukázat příčinnou souvislost mezi
sebevraždou mládeže a naší školy, ačkoli souvislost taková pravdě-

NAŠE DOBA. R. XI., č. 5. 1904. 20. února. 21

822

podobná je; běží arci o to určit, jaká ta souvislost je a jak:
značná.

V Německu a jinde předmět je statisticky i sociologicky pro-
pracován mnohem lépe. Máme z nové doby o věci spis A. Baera.*
Protože mezi kulturními poměry v Německu a našimi je značná
podoba, můžeme si ze spisu vybrat dost poučení, již za tím
účelem, aby se při sbírání potřebného materiálu ostražitěji po-
stupovalo.

V Prusku již r. 1883 ministerstvo vyučování dalo vyšetřovat
psychosnost a sebevražednost žáků; podle referátů mnohých od-
borníků (mezi nimi také Virchowa) by vyplývalo , že zvýšený
počet žákovských sebevražd se školou nesouvisí, že škola jen
výjimečně je vinna na samovolné smrti svých žáků. Také v Ně-
mecku totiž se vyslovovalo mínění, že škola (střední) žactvo pře-
těžuje a že vůbec celý školský systém za neblahé jevy je odpo-
věden; proti tomu Baer dovozuje, že psychosnost a sebevražednost
mládeže není zapříčiněna přetížením a systémem školním, nýbrž
poměry rodovými, charakterem degeneračním, konstitucí, sociál-
ními poměry dětí a vlivy výchovy rodinné. Avšak i Baer připouští^
že škola nejen v jednotlivých případech má vinu (spoluvinu —
bych řekl) ale vytýká také systému zejména to, že způsobuje
a zveličuje strach před zkoušením. Statistika pro vyšší stupně
střední školy udává při jedné čtvrtině jakožto motiv činu strach
a bázeň. S systémem zkoušení souvisí všecko to »inspicírování«
a všecek ten tlak, který se školou způsobuje nedostatkem vý-
chovy. Střední škola, to Baer přiznává, příliš je jednostranně roz-
umová, nevychovává ostatních mohutností duševních a nevychovává^
vůbec, jen vyučuje.

Velmi často slýchat a číst, že sebevražda vůbec pochází
z psychosy. Ale z čeho pochází ta — psychosa } Je psychosa
méně vážný a smutný fakt, než sebevražda.? Podle stavu věci ne-
běží o psychosní stav, řekl bych vyslovený, nýbrž o to, co se
zove slabostí. U Hdí slabých a seslabených různé city a vášně
(na př. zmíněný strach) působí nepoměrně zle.

Co se týče sociálních a hospodářských poměrů, kterými se
sebevražednost velmi často vykládává taktéž, myslím, že na mládež
samy o sobě působí méně. Jest u nás více studentů chudých nežli
v Německu; ale i tu chudí nemají přece již těch starostí, které
sebevražedně působí na chudé lidi starší. A nejen chudoba, také

1 A. Baer, Der Selbstmord im kindlichen Lebensalter, 1901.

32;^

bohatství vede k témuž konci, jak statistika také dětských sebe-
vražd dokazuje. Pravda je, že naše mládež chudá i bohatá před-
časně stárne.

Proč žalovat konečně jen na střední školy a ne na vysoké,
na kterých se vzdělávají školští professoři, a jaké jsou školy obecné,
odkud přicházejí žáci do gymnasia.? Sebevraždy vždy a zejména
dětí usvědčují chorobný stav společnosti, také naší společnosti
české, stav nejen biologický, ale také mravní. Baer podává po-
drobnější vyšetření 25 případů. Z nich nad třetinu vykazují mo-
tivy, které se rozhodně musejí posoudit jakožto nemravní (zkla-
maná ctižádost, a strach před trestem pro nevhodné chování a
tak podobné.) ^

Namítám si sám, může-li se mládež vyšších škol středních
takto posuzovat — není to přísné, necitné, »kantorské« ? To není
posuzování a odsuzování mládeže. Nechci klást váhu na to, že
alespoň mladík 15 — 1 Slety již je za své skutky do jisté míry
spoluodpověden, moje posouzení mládeže je odsouzením nás do-
rostlých! Jestliže ted některé případy sebevraždy nás děsí a roz-
čilují — obávám se, že to bude rozčilení jen chvilkové. V civili-
sované Evropě rok co rok samovolně umírá, při nejmenším
60.000 lidí, den co den čteme v novinách o jednotlivých pří-
padech — jaký to dělává na nás dojem.? Jistě bychom měli insti-
tuce své civilisase důkladně revidovat, mezi nimi také školu;
doufejme, že paedagogové a úřady o vyslovených vadách moder-
ního školství pod tíhou černé statistiky sebevražednosti budou
přemýšlet energičtěji a že se také vzchopí k reformnímu dílu. Ale
nemysleme, že mají tu povinnost jen paedagogové a úřady —
máme ji všichni, neboť naše instituce to konec konců jsme zase
my sami. O děti při tom všem neběží v prvé řadě, jak už věděl
ten saský ministr, jenž o děti a jejich výchovu neměl starostí, ale
o — dorostlé.

Průmyslový feudalism Spojených Států.

Napsal J. Rubinov. Přeložil Jan Gabriel.

Tyto dny navštívila mne známá, mladá ženština, jež řídí pře-
kladatelskou kancelář a práce psacími stroji právě v centru
New-Yorka; mluvili jsme o charakteru té kancelářské práce; kan-
celář byla umístěna v téže budově, kde jest účtárna známého
finančního a průmyslového » krále* John a Morgana; brzo jsme se
rozhovořili o tom podivuhodném muži, který jest hlavním klientem
mé známé.

»Jest mi pro jeho závod překládati dopisy ze všech jazyků, «
pravila má známá. »Věřil-li byste, že není země, ze které by nebyl
zasypáván dopisy, ani naše matička Rus se neopozďuje za ostat-
ními. A o čem všem nepíší! Píší vynálezci, fanfastové, učenci,
časem i taškáři, ba i blázni. Američan ovšem, jako pravý business-
man, neodhodí dopis nepročta ho.

Mezi stem dopisů může býti jeden důležitý, pročež překládám
je všechny a často se jim upřímně zasměji. Většina dopisů je od
žadatelů. Vskutku bezděky se domníváš, že má Morgan nějaký
bezedný sud peněz. Právě minulý týden jsem překládala dopis
ruského sedláka, který žádal Morgana o 300.000 rublů a sliboval,
že mu je splatí, bude-li živ.«

Myšlénka ruského sedláka, který žádal amerického millionáře
za půjčku 300.000 r., byla skutečně komická, takže pohnula všechny
přítomné k upřímnému, delšímu smíchu. Avšak pro mne toto
kouzlo jména Morganova a druhých amerických millionářů i na
obraznost ruského čtenáře nebylo novinkou. Jsa dopisovatelem
několika ruských časopisů, stále jsem byl nucen připomínati
o šlechetných činech těchto millionářů ve všech dopisech, a po-
slední dobu jmenovitě často v nich bylo možno setkati se s jmény
— Rockfellera, Carnegie a Morgana. Následkem toho docházela
mne celá řada dopisů a dotazů: hrabě K. očekával, že Carnegie
daruje několik tisíc dollarů na ruskou selskou knihovnu, mladý

325

učenec B. kojil se nadějí, že mu umožní pokračovati v jeho dra-
hých pokusech, aby nalezl bezpečný prostředek proti tuberkulím,
továrník L. důvěřoval, že mu sdělím přesnou adressu Morganovu,
čímž prý prokáži veliké služby ruskému průmyslu atd. atd. Každý
z těch dopisů byl více méně směšný, avšak celkovitě zobrazují
nám vážný sociologický symptom, symptom toho kouzla, jakému
se těší jména amerických millionářů i v dalekém Rusku. Morgan,
Rockfeller, Carnegie a tutti frutti jeví se jako nějací nadčlověkové,
jimž nic není nemožným; spolu s touto představou spojeno jest
přesvědčení, že své nadpřirozené síly ochotni jsou vždy upotřebiti
na prospěch lidstva.

Ani Rusko nečiní výjimky. Jízda amerického millionáře
Evropou podobá se triumfálnímu pochodu. Příchod Morganův
nebo Schvábův vzbudil i v Londýně větší sensaci, než příchod
některé korunované hlavy. Byli ovšem i v Evropě již dříve mil-
lionáři; Rothschild i jiní budili podivení a zvědavost. Avšak
evropští millionáři byli předně — resultátem století a celých po-
kolení a národ si na ně zvykl jako na trvalý stav; za druhé roz-
měry evropských kapitálů nijak nelze srovnávati s majetkem ame-
rických nabobů. Sám Andrew Carnegie obdržel podíl v Carnegie Co.
300,000.000 dollarů či půl druhé milliardy franků, jmění Rock-
fellerovo není známo; jeho roční důchody páčí se na 30 — 40 mil-
lionů dollarů; a Morgan.? Oceňte jmění toho člověka — jenž
během 3 — 4 let postavil se v čelo veškerého průmyslu, veliké
části železnictví, zorganisoval parolodní syndikát a sjednotil prů-
mysl anthracitového uhlí a který za organisaci ocelového trustu
obdržel jedině za kommissi asi 50,000.000 dollarů. Amerika již
poznala mnoho millionářů, tak veHké vidí však poprvé!

A i Amerika, nehledíc na svou starou známost s nimi, chová
se k millionářům s jakýmsi vášnivě slušným uctíváním, pohlíží
k nim jako k nějakým vyšším bytostem, jimž vše možno a od
nichž možno vše očekávati. V New-Yorce žije millionářka Elena
Goold, dcera známého Goolda, starší panna, jež se oddává dobro-
činnosti. Před několika lety dala vytisknouti statistiku pošty (žá-
dosti, prosby) týdenní. Napočetlo se na 1000 dopisů, v nichž žá-
dáno na různé potřeby o million dollarů. Od těch dob posílal ta-
jemník Gooldové tuto statistiku většině žadatelů zpět. Morgan a Car-
negie počínají si s těmi dopisy ještě prostěji: házejí je do koše . . .

Jak viděti, vytváří se v Americe spíše než kdekoli jinde ne-
veliký kroužek ne miUionářů, ale milliarderů nebo americky billio-

326

nerů, kteří netoliko dle náhledů Američanů ale celého světa mohou,
budou-li chtíti, ukázati neobyčejně silný vliv na národní i světový
život; a pátráme-li po příčinách tohoto zjevu, není nám jich dlouho
hledati, neboť odevšad slyšíme touž odpověď: trusty a syndikáty.
A není nijakých pochybností, že dík trustům a syndikátům se-
skupily se ohromné, k víře nepodobné kapitály svrchu jmeno-
vaných i jiných osob.

O trustech i v Evropě se poslední čas mluvilo a psalo do
únavy; v Americe docela tonuli v masse speciální literatury; zde
čítá se o této otázce sta knih, tisíce časopiseckých článků a sta-
tisíce nebo milliony časopiseckých poznámek. K tomu se druží
speciální schůze, pojednávající o trustech, mnohosvazkové výzkumy
officielních kommissí a návěští na všech rozích a křižovatkách
v čas voleb. Nicméně však není posud mezi massami amerického
lidu určitých názorů o těchto průmyslových organisacích.

ToHko dvě nečetné skupiny tvoří výjimku. Přesvědčení stou-
penci marxismu vidí v trastech resultát mohutného processu prů-
myslové koncentrace; a koncentrace bohatství i tvoření se obrov-
ského majetku, ačkoli poskytuje jim výtečný materiál pro politické
řeči, ve skutečnosti tvoří nutné dle jejich náhledů stadium pře-
chodné v rozvoji společnosti. Toť určitá sociologická theorie, avšak
přívrženci její nečítají více než asi 10.000 hlav v massách ame-
rického lidu — kapku v okeánu. Druhou ještě menší skupinou
jsou — organisátoři a vůdcové trustů, kteří nalezli v trustech vý-
tečný prostředek pro rozmnožení svých millionů; takové rozmno-
žení peněžní aristokracie pokládají za nutný sociální jev.

A ostatních 75 miUionů? Co ti mysU o úkolu průmyslových
trustů a syndikátů.^ Řekne někdo: nelze požadovati na lidové
masse sociologických názorů. To jest ovšem pravda, avšak takovou
duševní chudobou vyznačují se i názory mnohých vůdců těchto
lidových mass.

Mezi politiky, advokáty, žurnalisty a jinými stavy, které tvoří
veřejné mínění, vyskytují se právě tak zuřiví odpůrci, jako enthu-
siasté průmyslové konsolidace, avšak důvody obou stran mají
podivuhodně úzký a dočasný ráz. Posuzuje se vliv této konsoli-
dační tendence na zájmy některého občanského útvaru. » Trusty
zvětšují export, jsou tudíž chvályhodný, « křičí jedni. » Trusty
zmenšují poptávku po dělnictvu, dlužno je tudíž zavrhnouti,* vo-
lají druzí. Tážete-li se jich, »jaký úkol hrají trusty v rozvoji spo-
lečenském.?*, tázaný odpoví vám, že není universitní professor;

327

kdykoli Američan pronáší slovo universitní professor, zní jeho
hlas velmi sarkasticky. Professori universitní netěší se u prakti-
ckého Američana veliké vážnosti.

Seriosním studiem syndikátů a jejich vlivu na hospodářský
život dlužno uznati zkoumání, provedené ofíicielní » průmyslovou
kommissí«. Tato kommisse, zřízená před 4 lety k tomu účelu, aby
zkoumala všechen ekonomický život Spojených Států v jeho sou-
vislosti, skončila nedávno své práce a podala zprávy své v 19 ve-
likých svazcích.

Největší dva svazky o 2500 stranách věnovány otázce trustů,
•čemuž kromě toho uděleno ještě sto stránek v posledním svazku,
kde vyložena resumé kommisse. Sta stran uděleno otázce o jich
vlivu na ceny, o jevech nemírné kapitalisace, o vlivu sazby na
trusty, o vlivu trustů na zájmy dělnické a o mnohých ještě po-
drobnostech působnosti průmyslových syndikátů; avšak tážeme-li
se, jaký vliv mají trusty na rozvoj americké společnosti, narážíme
na úplný nedostatek náhledů v té věci. Jest to tím charakteristič-
tějším, ježto průmyslová kommisse uznává tuto snahu po konso-
lidaci průmyslové nevyhnutelným, elementárním jevem; máme tudíž
právo očekávati, že kommisse pocítí nutnost zamysliti se nad
otázkami »co dále* a »kam kráčíme .^« Avšak, když před kom-
missí kladeny podobné otázky, jednotlivé odpovědi obmezovaly
se na výhody, jež prý přináší zmaření konkurrence, nebo na značné
úspory ve výrobě anebo p. v., to jest obmezovaly se jen na úzce
ekonomické resultáty skutečné činnosti trustů.

Ve zprávách jest ovšem krátký odstavec pod eíŤfektním ná-
zvem »Social eÍTfects« — sociální výsledky — , avšak obsah toho
odstavce prozrazuje velice úzký názor o významu tohoto terminu,
takže narážíme opět na dočasný, takřka statistický výklad jevů.
Kommisse posuzuje otázku o vlivu trustů na »opportunity«, t. j.
na (štěstí) vyhlídky, jaké člověk má v životě. Názor o důležitosti
♦opportunity* — jest čistě americký názor. *Každý člověk měl
někdy své vyhlídky, avšak většina jich nepochopila a prozívala
je,« praví americké pořekadlo; utvrzuje přesvědčení Američanovo,
že jmenovitě jeho otčina poskytuje každému vyhlídky na štěstí
(opportunity), možnost dosáhnouti nejvyššího stupně na sociálním
a ekonomickém žebříku, státi se presidentem nebo millionářem.
Jak známo, každý americký mladík — budoucí president; Evropan
si nedovede ani představiti všechnu sílu této illuse.

328

Šťastný obchodník, finančník nebo politik v Americe jest
dle všeobecného názoru člověk, jenž dovedl zužitkovati své vy-
hlídky, které jsou přístupny všem.

Otázka o vlivu trustů na rozvoj a organisaci společenskou
obmezuje se u kommisse na jednu fási, t. j. jak působí trusty na
vyhlídky, na štěstí. Jak odpovídá kommisse k tomuto úzkému, ale
zajímavému dotazníku .?•

Zmenšila se snad opportunity pro malotovárníka, táže se
kommisse, a jest nucena odpověděti kladně. V každém průmyslu,
a jmenovitě v těch odvětvích, jichž dotekl se proces koncentrační,,
potřebí velikého kapitálu, aby úspěšné vedení podniku bylo jen
pravděpodobně zajištěno.

Kommisse však nalézá útěchu z tohoto smutného zjevu (ovšem
jen pro jednu třídu méně zámožné bourgeoisie) v tom, že konso-
lidace neuchvátila posud veškeren průmysl, a že v celé řadě in-
dustrie převládá drobná forma výrobní.

Druhá důležitá otázka: může i nyní mladý člověk bez kapi-
tálu dosáhnouti nejvyššího stupně společenského nebo ekono-
mického.^ Kommisse shledává, že taková možnost posud existuje,,
když ne v oboru neodvislého podnikání, tož v tom oboru, že
možno sloužiti trustu, čímž i vynikající lidé zjednávají si zname-
nitý důchod. A tak není, proč by se Američané znepokojovali;,
možnost nových millionářů není vyloučena, národ jest tudíž spasen.
Vlivu trustu na společnost vůbec kommisse věnuje devět řádků,
jež my zde slovně uvádíme: ^Roztřídění společnosti na
řídy. — Mnozí se domnívají, že průmyslové syndikáty snaží se
posíliti snahu po rozdělení společnosti na třídy. Ve skutečnosti
však vidíme opak, standard of living (úroveň životní) zvýšila se
jak u chudých tak i u středních tříd; rozdíly mezi sociálními tří-
dami rychle se zmenšují, pokud věc se týká skutečného komfortu
a prostředků k rozumovému rozvoji. Zlepšení prostředků provo-
zovacích, následkem toho i zlacinění produkce zvyšují standard
of living a sbližují i méně zámožné třídy s úrovní boháčů ve všem,.
co v pravdě jest důležito pro kulturní život.*

Takový jest závěr růžového optimismu, jímž okrášlena jest
celá zpráva kommisse, jakož i veškeré officielní zprávy vůbec.

(Pokračováni.)

Jaký je zděděný charakter českého národa.

Separatismus uherských Slováků a vývoj české kultury

od 15. století.

Napsal O. Jozífek. ~ V Praze. Nákladem »Času« 1903.^

Autor jest znám svými zajímavými psychologickými analysami
českého života. V prvé práci pokouší se nalézti odpověď na
české poměry v náboženském vývoji Evropy, shledávaje, že různé
náboženské útvary ideové dávají různý stupeň síly charakteru ná-
roda a tím uzpůsobují jej k životnímu úkolu. Autor vidí hlavní
obsah života člověkova ve výživě, v situaci jeho, že mu uložen ži-
votní úkol: udržet se, setrvat při uložené povinnosti — jde o to,
aby člověk vyhověl tomuto úkolu, byl tak silným, aby povinnost ne-
konal tupě, ale vědomě a došel tak úspěchu životního, povznesl
svou míru životní. Hmotně (vlastně hospodářsky) pracující lidé tvoří
ohromnou většinu národa a štěstí národa závisí na zdatnosti lidu.
Autor dí, že lid je nositelem pokroku a dějinného vývoje (21. 22.).
Jde tedy o to, aby lidový člověk byl pod vlivem nějakým, který
by jej posiloval v uloženém mu úkolu (str. 16.), který by posiloval
jeho vůli. Takový vliv má dle autora náboženství. Různá nábo-
ženství, různě silná vůle.

Autor praví, že charakter evropských národů diferencovala
reformace. Tehda byla vzácná příležitost, zasáhnout reformací
všechny vrstvy národa (19. a 22.) a stvořit tak rovnoměrný cha-
rakter národa, pomocí něhož vypěstována politická svoboda, ho-
spodářská zdatnost, jevící se zejména v industrialisaci a podnika-
vosti, v uvědomělé mravnosti, lásce k bližnímu, humanitě (17.).
Poněvadž pak zvýšená hospodářská zdatnost měla za následek
zvýšení blahobytu, vytvořily se v protestantských společnostech
lepší sociální poměry (38.).

V prot. společnostech vyvinuly se jisté tradiční útvary ho-
spodářské, politické, sociální — následkem jistých forem nábo-

^ Ku věci hodlám se vrátit sám a pronést názor svůj. Red.

330

ženského života v církvi a v rodině (12., 13.) — a tyto tradiční,
solidní útvary jsou pramenem spořádanosti a zdatnosti společností
těchto (14.).

Odlišení, jež způsobila reformace, týká se dle autora vůle,^
ne intellektu (20.). Ten je u všech národů evropských stejný. Proto
intelligence u katol. národů dovede recipovati protestantské spole-
čenské útvary (konstitucionalism, podnikavost) (23.), ale ne lid ka-
tolický, »jenž úplně závisí na výchově, jakou jedinci dává rodina
a prostřednictvím rodiny církev. Ten nese úplně hysterickou po-
vahu, jakou mu vtiskl katolicism, povahu, vyznačující se nedo-
statkem pevné vůle, malou vytrvalostí ve všední uložené práci « (23).
Lid tento nezastane svého úkolu, který naň vkládá katolická in-
telligence, napodobící: protestantské společnosti (24.) — poněvadž
nemá náboženské formy, která by jej učila politické a hospodářské
samostatnosti. »0 tyto prvky civilisace je veřejný život katolických
národů chudší. « (Viz též str. 53 — 57.)

Tento všeobecný soud o katolickém a protestantském lido-
vém člověku, čerpaný z » psychologie práce« (15.) applikuje autor
na české poměry. Česká společnost národní (podobně jako fran-
couzská) byla kdysi protestantskou a v té době charakter český
a francouzský byl tak rovnoměrný, schopný politické a hospo-
dářské zdatnosti, jako dnešní anglický a německý. To dokazují
naše úspěšné konstituční boje 1575 — 1609, hospodářská zdatnost
bratrského rolníka, řemeslníka a luterského měšťana, a zemana
českého. Tehda nebylo propasti mezi českou intelligenci a mezi
velmi netečným lidem jako dnes (24.). Ztráta tohoto protestant-
ského charakteru a záměna katolickým je příčinou naší krise. —
Pomoc politická i hospodářská je jen zdola — návratem k prote-
stantismu, neboť jen taková >í'forma«, jež zasáhne široké vrstvy,
dovede změnit charakter národa. Potřebujeme posílení vůle a
všech jejích plodů sociálních v boji s Němci - třeba, aby náš český
lidový člověk, živící se, vyrovnal se německému — nás ohrožuje
ten německý zdatný lidový člověk — ne ani ta intelligence ně-
mecká (32.). Oproti Drtinoví a Masarykovi ukazuje, že jejich snahy
obrodní nedají se naštěpit na katolické prostředí, nýbrž jen na
protestantské, z něhož vyŠli Komenský, Hus, Chelčický, na něž
oni se odvolávají.

To jsou názory autorovy o sociálních produktech reformace.
Potud autor pozoruje správně — dnes i katolíci v Německu při-

^ Reformace zasáhla dynamickou stránku lidské duše (38).

831

znávají tu přednost protestantům — aspoň částečně a hledí kato-
lickou » formu* náboženskou přizpůsobit k takové účinnosti jako
jest protestantská, tím, že hledají v katolicismu účinné prvky
(Augustinism). Ovšem bezúspěšně, poněvadž vlastní hybnou silou
katolicismu jsou ideje, jež všelikou reformu vylučují.

Jinak jest ale tomu, kde autor vykládá vznik reformace, kde po-
dává náboženskou filosofii. Tu nelze souhlasiti. Autor pozoruje přímo
ze života, ale zapomíná, že čím lidový člověk žije, že je ohlas ide-
ových vlivů, jejž má naň náboženská intelligence (kněží a Písmo).

Autor dí (38.): »Morálka, národní mravnost, je produkt spo-
lečnosti, lidového prostředí, není emanací žádného náboženství,
žádné církve.* — »Při řešení sociálních otázek málo prý byla
rozhodnou meritorní část protestantismu, tak zv. křesťanská mo-
rálka (37.), a jedině tu rozhodla ta rutina, získaná disposice, větší
zdatnost — plynoucí z posílené vůle — a ta .^« Na str. 19. dí:
»Pro další vývoj lidového prostředí (t. j. pro posílení vůle) nebylo
hlavní věcí rozumové pochopení odborných theorií Lutherových
a uposlechnutí jeho příkazů mravních, nýbrž fakt diferenciace, ten
fakt, že se massa lidu, že se rodiny náhle viděly dosti znatelně,
t. j. jistým počtem rituálních odchylek odlišeny od svého katoli-
ckého okolí a také od své katolické minulosti. Tento pocit odli-
šení — tedy vůle pokročit — udržovaný v permanentní své
síle právě každodenností rituálních formalit rodinných, je hybnou
silou protestantismu, co se týče lidového prostředí, je to to, co
dalo lidu počáteční rychlost, co začalo tvořit jeho charakter, od
čeho se počala vyvinovat posílená vůle protestantského člověka.*
Tedy psychologický pochod autora: vidí diferenciaci mravní (po-
sílená vůle) a myslí, že jí způsobila diferenciace technická — jisté
rituální odchylky. To je velmi mechanický výklad mravního hnutí,
jakým byla reformace. Ovšem, u autora i reformátoři jsou rutinéři
(str. 18.): >Luther a druzí k opravám byli vedeni tradicemi svého
stavu, jež se ventilovaly v evropském theologickém světě, získaly
si pozornost prostého lidu, přešly v něj ve zjednodušené podobě,
přece však schopné diferencovat lid, rodiny po stránce duševní,
při čemž však ideový obsah — na př. myšlenka umravnění —
oněch otázek tak schudl, že pro další vývoj reformovaného lidu
padá více na váhu moment psychologický, fakt diferenciace: vzhůru
proti papeži, změna v ritu a v rodinném životě. Lid chtěl ne býti
lepším, nýbrž opraviti kněžstvo a papeže, a v kostele také přijí-
mati víno« — k tomuto pojetí reformátorů jako professionistů

332

(viz str. 20. nahoře!) svedlo autora pozorování, že všechny úkoly
životní se pojímají materialisticky — ale tomu tak nebylo u re-
formátorů, a nebylo tomu tak v pohnutých těch dobách. Ti lidé
se odlišili od katolického kruhu ideového, ne rituálně a politicky,
ale novým názorem o spasení, jež jim bylo středem všeho úsilí
duševního. Katolické náboženství jim nedávalo jistotu v tom a oni
našU novou. I lidový člověk dovede subjektivně myslit, rozjímat.

Tedy lid myslil o svém úkolu životním — rovněž i refor-
mátoři: Luther, ty vnitřní boje, probojování se k víře, k jistoté
spasení — to je ideový proces. ^

Podobně Chelčický (ani ne kněz). Právě ty mravní ideje
způsobily — chceme-li mluviti s autorem — posílení vůle a ty
další sociální účinky. Posílily vůli, poněvadž byly determini-
stické oproti nominalistickému indeterminismu, jenž otravoval
theologii a v populární formě jako laxism zpovědní a odpustkový
a slepé poslušenství, nezodpovědnost — i lid. Proti tomuto lax-
nímu názoru mravnímu povstala část kněžstva a část laiků. De-
terminism ten náboženský byl tím tak účinný, že učil, že člověk
je obtížen hříchem, sám se ho nezbaví, ale jen milostí boží, a ta
že se dává srdečné lítosti a úsilí životnímu. To byla ta hybná
síla — to byly věty prosté, přiléhající na zkušenost každého: uče-
ného i prostého, poněvadž v tom sebepoznání světla a tmy v sobě
je si inteligent i člověk lidový blízký.

To, co Luther a Chelčický chtěli a učili, nebyly odborné
theorie (19.), nýbrž právě oni bojovali proti tomu, aby náboženství
nebylo učeností, dogmatikou, ale individuálním přesvěd-
čením. Právě proto pronikala reformace do lidu, že odtloukla
z náboženství tu učenost a učinila z něho věc svědomí, že učila
každého konstruovat svůj poměr k »Bohu vykupiteli*. Tyto
věty o poměru člověka k Bohu byly mravní a byly jako takové
přijímány, a byly duševní posilou.

Tyto věty, že člověk nic není, učily nehledati pomoci u druhého,
učily nebáti se, učily samostatnosti — věta, že vše hledati jest
přímo u Boha bez prostřednictví kněžského, je rovněž tak
silná — neboť hledati u Boha, jest obraceti se do svého nitra,
hledati v sobě a nalézati, t. j. získávati nové ideje o životě,
o úsilí životním, o pravdivosti k sobě, o neodpouštění' k sobě.

^ Proto není psychologicky správnou veta autorova: ^Reformace ne-
zasáhla intellekt, jen vůli.« — Naopak, nejprve intellekt, pak cit a vůli.

333

Myšlenky o poměru k Bohu jsou zajisté částí našeho vědomí. To
jsou ukázky psychologie protestantské zbožnosti, jež jsou zároveň
psychologickým výkladem síly, kterou ona dává, — Nesprávná je
především věta, že mravnost národní není emanací náboženství
— naopak lidová mravnost (ta tu míněna) pokud je, zakládá se
na ní, životní metafysiku, která je důvodem snášení těžkého života
a pochopení bhžního, má člověk lidový z náboženství. Není to
tak mechanické, jak se zdá; ten duševní kout lidového člověka,
kde se ptá po smyslu svého těžkého života, jest dost pohnutý.
A i dobře situované vrstvy s lidovou intelligencí obracejí se s me-
tafysikou životní do náboženství. Právě protestantské společnosti
ukazují tento individualism v lidu velmi dobře vyvinutý (u kato-
líků schází), a ten je silou protestantských společností. — I soci-
ální psychologii autorově měl bych leccos k namítání, ale tím by
referát o této originelní a promyšlené knížce se stal až příliš
obšírným.

Druhá studie jest applikací na větu studie první (30.), že re-
formace rozlišila evropské národy na řadu národních individualit,
že v ní hledati původ vědomí národnostního. Ukazuje, že refor-
mace česká způsobila duchovní jednotu českoslovanskou, počeštila
Slováky. Ukazuje, že v 500.000 slovenských evangelíků máme
specificky český svět (60.), jest nám pečovati, aby tito byli za-
chováni, neboť oni, jako protestante, jsou disponování k silné in-
dividuahtě životní (62.). K—l.

Vliv roční doby na opilství.

Jedna z nejzajímavějších kapitol nauky o alkoholismu stopuje^
jaký vliv má na rozsah opilství roční doba, či ji-
nými slovy — zda-li v některých měsících ročních jest alkoho-
lismus horší, v jiných mírnější.

Mezi faktory, které mají vliv na alkoholismus, hraje podnebí
a rasa neposlední úlohu. Bylo zjištěno, že náchylnost k pití lihovin
je tím větší, čím studenější, lépe: sychravější, vlhčí je ta která
země. Zjev ten vysvětluje prof. Sikorskij, který napsal velmi
pěknou knihu o alkoholismu v Rusku (O bjií^híh cnHpTHHXT. Ha-
miTKOB-L Ha 3í];opOBbe n HpaBCTBeHHOCTb Hacejienia Pocciii, KícbT)^
1899), tím, že lid se domnívá, jakoby lihoviny zahřívaly.
Grotjahn pak upozorňuje na to, že po požití lihoviny vskutku
nastává subjektivní pocit tepla, který pijáky k tomu domnění vede^
Vedlejší příčinou jest i způsob života, který je u seveřanů zcela
jiný, nežli u obyvatelstva jižních krajů. Bowditsh dí přímo:
Opilství přibývá se zeměpisnou šířkou.^ V Sikorského knize
pak nalézám tabulku tuto:

Pásma stejné průměrné temperatury

Střední tem-l ř*,^^^ ^"^'^^ I

, alkoholem naj

peraturarokuh million ob.

I. Severovýchodní . .

II. Střední pásmo . . .
III. Jihozápadní pásmo .

2-60

4-8

7-6

96
53

Tyto cifry jsou tak výmluvné a přesvědčivé, že nebude asi
nikoho, kdo by neuznal hoření věty, že čím studenější
země, tím více alkoholismu.

1 Dále di : ^Alkoholismus je konstantně častější, brutálnější a ve svých
účincích, jak na jednotlivce tak na společnost zhoubnější, čím více se blí-
žíme severnějším krajům. «

;>,:H5

Tu se naskytuje otázka: Zdali pak také v jednom a
témže kraji jest alkoholismus horší ve studených
měsících a mírnější v teplých?

Pravý opak byl shledán.

Největší počet onemocnění následkem nemírného pití padá
do teplých měsíců ročních a nejmenší do studené doby roku.

V té příčině zjednal si velikou zásluhu A. Báhr, který ve
svém spise o alkoholismu sledoval co nejbedlivěji vliv roční doby
na alkoholismus a jehožto vývody chceme tu probrati.

Švédský badatel Magnus Huss již dříve pro Stockholm
dokázal, že v letech 1848 — 1850 případů alkohoUsmu, jež do lé-
čení přišly, bylo v červenci až v říjnu více, než-li v chladných
měsících ostatních. Také vonFranque, Nikolajev a Burg
uvádějí, že v nejparnějších měsících červnu, červenci a srpnu při-
chází nejvíce onemocnění s alkoholismem a v nejstudenějších:
prosinci až únoru, nejméně.

Báhr nyní zpracoval materiál skládající se z případů chro-
nického alkoholismu a deliria opilců, které byly přijaty od r. 1879'
do r. 1898 do osmi veřejných nemocnic berlínských a jichž bylo
celkem 15,997 čili 799 ročně. Podle čtvrtletí bylo:

od dubna do června . . . 3923 = 24 53Vo,
od července do září . . . 4355 =. 27-22Vo,
od října do prosince . . . 4263 =^ 26'65Vo,
od ledna do března . . . 3456 = 21-60Vo.

Největší počet případů padá tudíž na měsíce červenec, srpen,
září, kdy je největší horko a nejméně případů pozorováno ve stu-
dených ročních dobách (lednu, únoru, březnu). Nejvíce případů
bylo v červenci, totiž 1555 (9*72o/o) a nejméně v březnu:
1114 (6-96«/o).

Jak tuto zkušenost vysvětUti .í^ Tolik je jisto, že všude v chlad-
nější době roční pije se méně, v parnější více. Vysvětlení tohoto
fakta podávají různí pozorovatelé různě. Jedni odvolávají se na
okolnosti sociálně oekonomické, snazší výdělek v létě atd., jiní
vidí ve zjevu tom zákon biologický. Podle Báhr a mohou
jen oba ty momenty, t. j. sociálně oekonomický a meteorologicko-
biologický, vysvětliti nám toto kolísání alkoholismu v různých
dobách ročních, maximum v červenci, minimum v březnu. V létě
je větší žízeň (:= moment biologický) a větší výdělek (= moment
oekonomický); kromě toho jest účinek alkoholu v létě tím zhoub-
nější, protože se mozek v letním vedru nalézá ve stavu ochab-

386

losti, únavy a větší přístupnosti k narkotisujícím a paralysujícím
účinkům alkoholu, dovede mu tudíž méně vzdorovati, než-li ve
studeném období roku.

K potvrzení tohoto názoru, že meteorologicko-biologické vlivy
skutečně působí, lze užiti i té zkušenosti, že sebevraždy ne-
vyskytují se nejčastěji v zimě, kdy jsou sociální poměry nejhorší,
nýbrž právě naopak v létě. Největší počet případů padá do června,
nejmenší na prosinec.

Bylo by žádoucím, aby se vypátraly ještě ostatní vlivy soci-
ální a biologické, na př. jakou úlohu hraje při alkoholismu stáří
člověka, pohlaví, stav atd. Ale tyto poměry jsou až na pohlaví
dosud neprozkoumané, protože se statistika těmi směry nevede.
Snažil jsem se opatřiti si dokumenty, jak alkohohsmus řádí v růz-
ných stavech u nás nebo v cizině, neb aspoň které stavy jím nej-
více trpí, ale nemohl jsem nikde nalézti příslušná data, ačkoHv
studia moje vztahují se k několika tisícům pramenů. A přece je
této statistiky alkoholismu podle stavů nanejvýše potřebí. Člověk
zakopne o ten nedostatek při každém kroku.

Proto navrhuji: Úřady nechť vedou přesnou statistiku noto-
rických opilců.^ Nechť podrží v evidenci všechny ony osoby, které
přišly do rukou úřadu pro nějaký přestupek nebo zločin v alko-
holismu spáchaný. Nechť mají při tom hlavně na zřeteli stav, vý-
chovu a předchozí vzdělání, věk, přestálé choroby, ať už z alko-
holismu neb z jiných zdrojů vzešlé (nákaza, poranění, otravy) a
zvláště nechť pátrá se po dědi čnosti. D. P.

1 Už se děje, ale pomoci četníků, které nemohu uznati za povo-
lané k takovému úkolu.

Pokusy o lidovou četbu u nás.

Napsal Prokop z Bohutifia.
(Dokončení.)

11.

Další druh četby pro lid jsou lidové noviny. Také »Krame-
rius« se sice ohlašuje jako list toho druhu, ale není jím, je
povahou rozhodně časopisem zábavně poučným. Ráz Hdových
novin pěkně viděti na » Ruchu «, »Jiskře«, » Vzdělání lidu«, které
se sice poněkud hší, a ovšem pak také na nejstarším Hstě »V boj«.*
Všechny mimo »V boj«, který co do času řadí se přímo za
»Ždarský Obzor «, jsa takto třetím listem lidové práci věnovaným,
jsou dítkem XX. století. Kéž jsou vlaštovkami nového jara osvě-
tové práce lidové! Z té duše jest jim přáti, aby zapustily svěží
kořínky, a símě jich nepadalo na skálu, ale v půdu žírnou, kde
by přineslo užitek stonásobný! Kéž nezůstanou pouze potištěným
papírem, ale přejdou do žil venkovského člověka a mají skutečný
výsledek ve skutcích a dílech jeho! Kéž zvýší úroveň mravní
i osvětovou po českých městech i vískách! Nejstarší z lidových
novin je »V boj«. Založen jako čtrnáctidenník 27. října 1900, za-
hájil 1. lednem 1901 svůj druhý ročník jako týdenník. Má
zvláštní přílohu » Hlasy z Pošumaví «. Ke spolupracovníkům čítal
již prvý rok dra Preiningra, Hubku, Joklíka, Mrázka, J. Černého,
J. Kříže atd. Na štít si napsal heslo vychovávati lid a přímým
bojem proti frázi přivésti jej ku poznání dobra a pravdy. Proto chce
čeliti těm, » kteří udržují vládu tmy«, a » zbraní « jeho má býti
»dáti lidu vzdělání to nej větší «. Akcentuie ovšem hlavně výchovu
politickou, ale také kulturní, hospodářskou a mravní. Tu by se
mi lépe zamlouval postup opačný. Nelze si mysliti přece zdatné

^ >V boj« vychází každý čtvrtek. Předplácí se poštou nebo s donáškou
do domu ročně 2 K, do ciziny 3 K. Při hromadném odebírání na 10 ex.
2 zdarma. Jednotlivá čísla v adm. 2 h, jinde 4 h. Majitel: pí. Vlasta Strá-
nečka. Vydavatel: Vlád. Havel, Čekanice, p. Sedlice u Blatné.

NAŠE DOBA. R. XI., č. 5., 1904. 20. února. 22

338

politické organisace bez předchozího řešení otázky mravní, kul-
turní a hospodářské. List obratně věnuje péči učitelstvu i samo-
správě; chce také potírati znásilňování » národa národem* a pra-
covati o hmotném povznesení lidu, jakož i všímati si otázky ženské.
Úkol tedy přesně stilisovaný, ale dojista značný a pro tisk, který
musí počítati s nízkou úrovní českého venkova, věru až příliš roz-
sáhlý. Ráz jeho, jak svědčí energický vstup, název i obrázek (po-
zději vypuštěný) na štítě — český lid s kovářem v čele žene
jakési bezbranné vojsko (snad pruské!) k severní hranici — jest
rozhodně radikální. Obávám se, že list při svém směru a nízkém
stupni lidového vzdělání v Cechách nebude moci ideje své usku-
tečniti, aniž by se vystříhal toho, co hodlá potírati do úmoru,
totiž fráze. Ci neodporuje již titulní obrázek větě úvodní proti
znásilňování národa národem.^ Ale tolik nutno říci, že » V boj « je
velmi dobrým organisačním listem, a tu může straně, které
slouží, platné služby prokázati. V otázce výchovné stojí ovšem
tak, jako »Kramerius«, za lidovými listy moravskými. Vždyť ubohé
vzdělanostní poměry naše žádají dnes předem vychovatele,
pak teprve může se zdarem pracovati organisátor.

Přes uvedené výtky bylo by nespravedlivo list kaceřovati.
Obsahujeť, pokud jsem mohl stopovati, řadu dobrých věcí, mnohé
velmi cenné. Má stálý obzor právní, kde poučuje nejen voliče
(Říšská rada. Zemské sněmy), ale také našemu venkovanu dává
mnohý praktický pokyn. Články Joklíkovy lze tu jen chváhti,
škoda, že nejsou psány lidu přístupněji, jako věci Nečasový a Le-
pařovy v moravských listech. Krásné a nad jiné vhodné tácky
zdravotnické z péra lékařů Preiningera a Mrázka druží se k věcným
a pro Pošumaví významným statím Hubkovým, které se mi v listě
obzvláště zamlouvaly. Škola i učitelstvo bohatě zastoupeno pracemi
J. Černého i Donáta. Všimneme-li si ještě snah o organisaci spol-
kovou, hlavně Sokolstva, bohatého přehledu událostí politických
i hospodářských z celého světa, jež příjemně oživují četné sen-
tence, hlavně ovšem politického rázu z Havlíčka, Husa, Huga,
Smilesa, Lindnera, Quise a j., věru musíme chváliti neobyčejnou
horlivost i dovednost vydavatelovu. List těšil značným prý se také
úspěchům. Hejretovo » Vzkříšení* s ním splynulo.

Škoda, že obsah pozdějších ročníků není tak bohatý, jako
prvých. Neutěšené poměry naše jistě také i jej ohrožují. Prvé roč-
níky mohly býti vzorem krajinskému tisku. Dále dlužno se zmíniti
o »Ruchu«. »Ruch« je listem v pravdě pokrokovým a výchovným.

339

Směr jeho pěkně charakterisuje úvodník »Co chceme ?« Žádá umrav-
nění všeobecného. Každý ať jedná s jiným, jako si přeje, aby se
s ním jednalo. Povinností každého jest, aby především polepšoval
sama sebe, tím také polepšuje svět. Pravá svoboda možná jen tehdy,
až statečnost i poctivost budou vládnouti. Uznává moc nevědomosti
a tu chce právě potírati, neohroženě pokračuje ku předu. Akcentuje
cenu příkladu a odsuzuje malomyslnost. Slova »Nejde to« zničila
prý celé národy. Lásku k bližnímu, neúmornou práci a snahu prospěti
co nejvíce, píše zlatým písmem mezi svá hesla. Proto také list
věnuje zvláštní pozornost mládeži. Rovněž však sociálních problémů
si všímá, ukazuje na př. k jasným vzorům Dánska pro naše rol-
nictvo, i k poměrům našim vůči Židům, dále dbá i hygieny,
akcentuje tu hlízu alkohohsmu a konečně hledí si i stránky vý-
chovné, a sice již do jisté míry politicky výchovné. Neboť politiky
se »Ruch« nezříká. Té slouží četné, cenné sentence, kterými hst
přímo vykvétá, některé básně, zprávičky ze života, a posléze pak
zajímavý oddíl statistický »Mluva číseU anebo » Ztracené miHony«
jsou pravým skvostem; když ty nevzbudí myšlenku nápravy v lebce
našeho člověka, pak sotva co! Neméně chválím účelnost rubriky
»Ze života «, kde totiž ve formě » denních zpráv « celá řada pouč-
ných, věcných statí zahrnuta, varujících i povzbuzujících našeho ma-
lého člověka. To je zvláštnost, kterou by měly veškery listy
krajinské odkoukati a nápodobiti. A věru že to je methoda zna-
menitá, čtenáři zvyklému jen na bezcenné denní zprávy vložiti
v tento zamilovaný oddíl věci vážné a důležité.

Ještě více převládá ráz novinový v > jiskře*. Úvodníky po-
litické, články politické, rozhledy politické a kulturní tvoří část
obsahu, který doplněn je zajímavými zprávami čistě lokálními
»Z města a kraje «, kde se záležitosti táborské, soběslavské, pelhři-
movské přesně probírají, a pak hlídkou samosprávnou, což zaslu-
huje zvláštní pozornosti, ano uznání. Věcí samosprávných bylo by
dobře si všímati a na ně přesně i přísně poukazovati ve všech
krajinských listech. Po té stránce je »Jiskra« věru značně zajímavá,
ovšem hlavně jako list krajinský.

Jiného směru je » Vzdělání lidu*, vycházející ve Chvojenci
redakcí Eduarda Navrátila; uvádí se jako list pokrokový, určený
drobné práci. Pozornost věnuje životu společenskému, výchově a
školství, umění a literatuře, člověku a přírodě, má dále hezký ho-
spodářský koutek, stati z kuchyně a konečně jakousi kroniku ve-
řejných událostí, ohlasy novin »páté přes deváté* a » černou

22*

340

hodinku*. List dobrý a užitečný, pokud lze souditi z prvých číseL
Určen také poněkud venkovskému učitelstvu. Má řadu zpráviček,.
málo soustavných článků. Chváliti lze rubriku hospodářskou a ho-
spodyňskou, a také články z veřejného života se zamlouvají. Za to
zdravotnictví by mělo býti lépe zastoupeno! Zvláštní, že Hst přináší
zprávu o Skrdlově » Vlasti «. Neškodila by též rubrika samo-
správná a více poučných statí. Velmi cenné by rovněž bylo, roz-
šířiti hlídku pro drobnou práci! Tím by list značně získal.

Konečně zbývá ještě promluviti o letácích. V Jičíně vyšla
minulého roku zajímavá brožurka osmistránková t> Co jest vzduch ?«
z péra Dra Alexandra Baťka, professora tuším na plzeňské
škole průmyslové. Vydána jako číslo prvé ^Přednášek pro
lid z oboru vědy a práce«. Myšlenka výborná, kterou lze jen
vítati co nejsrdečněji. Mně právě se tento způsob velmi zamlouvá
a přál bych si, aby příkladu prof. Baťka se následovalo v Cechách
hojně! Probrati jednotlivé otázky vědecké jako celek je správné
a pro lid výhodné, tak myslím, naučí se náš člověk velmi mnoho,,
jistě z toho má daleko více, než z rozkouskovaných zpráviček no-
vinářských. Takové letáky z oboru hospodářského, právnického,
zdravotního by dnes působily nad jiné dobře! Bylo by záhodno,
aby se články toho druhu množily a rozšiřovaly po celých Cechách,
Moravě i Slezsku v hojné míře.

S potěšením věru lze každému příteli pokroku tento náhlý
a mnohoslibný ruch na poli osvětové práce sledovati, vždyť jediný
rok tolik nových pracovníků uvedl v šiky. Kéž vytrvají při svých
plánech i předsevzetích, a překážky nechť jich záhy neodvrátí od
cesty nastoupené! KoUk tu různých drah a všechny vedou správně
k cíli! »Žďárský Obzor « akcentuje stránku spíše poučnou a čá-
stečně také lidovědnou, »Buditel« zase hlavně výchovnou, věnuje
dokonce přílohou svojí )>Malý Buditel « pozornost útlé mládeži,
tak jako to dělal Nejedlý v » Hlasateli*. Oba tyto listy níží se
k úrovni lidové, kdežto »Kramerius«, zakládaje se na pěkné poesii
i belletrii, úrovně své nesnižuje. »Ruch« bojuje rovněž za nápravu
mravní i kulturní, sleduje však již také cíl politický a pracuje
obratně s pevnými daty statistickými ; jeho dílo týká se celého
národa českého, kdežto » Jiskra* věnuje se po přednosti zájmům
kraje a samosprávě, čímž blíží se poněkud »Žďárskému Ob-
jsoru*, a » Vzdělání lidu « konečně sleduje rozvoj drobné práce.
Každý má tedy svou přednost, a dlužno říci, že veškery pokusy
ty jsou dobré a celkem správné. Krajinský tisk náš by se

341

tu měl mnohému učiti! Spojením na př. takové »Jiskry« se
^Zďárským Obzorem « nebo » Ruchu « s »Krameriem« vznikly by
výborné listy české! Ale přes to mám některá přání. Vedle
řečeného již požadavku na uvedení dat biografických a literárně
historických při básních, přál bych si předně, aby se také lid
informoval soustavně o moderních proudech myšlenkových ať
v kulturních, ať společenských a hospodářských otázkách, dále
aby se samosprávě věnovala větší péče a konečně, aby se
vesměs pěstovala hlídka drobné práce osvětové.

III.
Přítomná stať nemá jen účelem poukázati na velezáslužnou
činnost několika nadšenců, kteří s láskou konají národu díla, pří-
5lušící vlastně předním ústavům ať národním, ať osvětovým; sle-
duje ještě jiné cíle. Předně slovo naší intelligenci, hlavně
venkovské. Máme tu několik pěkných vzorů lidové práce, — pří-
klady prý táhnou, — nuže, kdy promění se veškery naše krajinské
listy otravných namnoze obsahů přičiněním místní intelligence
v utěšené »Buditele«, »Obzory«, »Ruchy«, »Vzdělání« > A když
se nechce do vlastní práce původní, ať alespoň o to se če-
ská intelligence pokusí, aby nebylo v Cechách obce,
kam by tyto listy nedocházely a kde by se nečetly, aby
nebylo spolku, kde by všechny tyto listy nebyly vyloženy,
.aby i v naší české hospodě, tom, žel Bohu, nejoblíbenějšíin místě
našeho lidu, několik těchto listů sloužilo sousedům k zábavě a
poučení. Kolportovati lidové časopisy naší intelligenci po celých
Cechách, Moravě i Slezsku bylo by na místě i na čase. Tím by
se značně prospělo českému člověku, o nějž se bez odporu tak
málo staráme! Kolportáž dobrých knih byla důležitým prostředkem
naší osvícenské intelligence v době probuzení. Buditelé vycítili
dobře, že literatura bez čtenářů je mrtva, a proto starali se hor-
livě o to, aby získali české knize odběratelů i čtenářů. Česká
kniha, v tom neb onom koutě vlasti vydaná, nastoupila cestu po
vlastencích, kteří si tehdy navzájem konali služby knihkupecké.
Tak pracoval Jungmann na Litoměřicku, Vojtěch Nejedlý opatřil
Palkovičovi v Praze prodavače. Sedláček i Rautenkranc starali se
s vlastní škodou o rozšíření české knihy, a Kramerius, tento mistr
praktického řešení otázky drobné práce, s nevšedním úspěchem
pracoval i tímto směrem. Milá postava pátera Vrby, jak jej Jirásek
ve »F. L. Věku« líčí, nebyla zvláštností. A této činnosti nám

342

nelze ani dnes zanedbávati. Co lid baví a poučuje na Žďársku,
Budějovicku, Pardubicku i Rokycansku, to bude alespoň částečné
dobře působiti po celých Cechách. Proto třeba již jednou praco^
váti soustavně i trochu účelně a listům těmto získati přístupu do-
všech obcí českých. Alespoň tolik af se učiní pro pokro-
kovou myšlenku, jíž se každý z nás honosí a chlubí! Tím se
zvýší úroveň lidového vzdělání a bude pak lze snadno přistoupiti
i k vážnějším úkolům místní práce osvětové.

Dále pak slovo redakcím. Ty by měly udržovati vzá-
jemný styk, ano konati jakési porady o kulturních potřebách li-
dových a jich ukojení. Nejlepší pak články,^ jež by vzbudily
zájem všeho lidu českého, třeba otiskovati zvláště — jako
letáky, zkrátka založiti společnou třeba akcí ja-
kousi lidovou letákovou knihovnu, jež by soustavně
poučovala v kr ej caro výc h knížkách lid o důležitých
otázkách! Jednotlivé pak letáky bylo by lze spojiti
časem v lidové sborníky, vjakési rádce lidové tako-
vého asi druhu, jako byl Sychrův »Veleslavín«.

A konečně slovo o letácích. Již bylo v tomto listě, tuším,.
vícekráte navrhováno, aby se krásná literatura česká konečně roz-
hodila letáky mezi náš hd lačný čtení, poučení a odkájený patoky
nejhoršího druhu. Literaturu krásnou máme, je na čase získati
ji pro chudý lid. Ale což nad to, máme dnes rovněž bohaté,,
krásné překlady z literatur cizích. A tu může náš pro-
stinký český člověk poznati ve své řeči mateřské celou ohromnou
poesii všech národů.

Věc je snazší, než by se zdálo; a dá se demonstrovati na
příkladech — ovšem v cizině. Myslím tu Henckellovy »Sonnen-
blumen«. Známý sociální básník německý, Karel Henckell, vydal
několik cenných sbírek letákové poesie, jimiž seznámil lid nejen
se soudobými básníky německými, ale také se zajímavými duchy
básnictví světového. Byron, Ada Negri, Ibsen, Béranger, Petofi,
Burns, Percy Bysshe, Shelley, Vrchlický, Leopardi, Lermontow,.
Poe, Hugo, Stecchetti, Puškin, Carducci, Tennyson, Mickiewicz a j.
druží se k sobě věrně předními svými plody na malých vkusných
letácích po 10 fenikách! Německý tedy dělník nabude poučení
také o Vrchlickém, náš člověk nikoli! Než všimněme si též me-
thody Henckellovy, zasluhuje věru pozornosti značné! Leták o Vrch-

Tak činí již časopis »V boj.«

343

lickém bude vhodným příkladem. Autor neznající česky byl nucen
omeziti se pouze na Adlerův překlad básní Vrchlického vyšlý
v knihovně Reklamově. Podává motto z básníka, podobiznu jeho,
tré ukázek, dále stručný životopis i charakteristiku jeho díla, a sice
poetickou na letáku samém, k níž připojuje ještě v malém » Uka-
zateli« (Anzeiger), který s každým číslem vycházel, pěkný, věcný,
byť stručný rozbor Vrchlického díla, úsečný posudek a ukázku
z Barevných střepů »Poesie a prosa«.

Tolik zví německý proletář za 10 feniků o našem velkém
básníku, kdy dočká se mistr Vrchlický toho, aby za 10 haléřů
poznal i náš chudičký člověk ukázku jeho básní, viděl jeho po-
dobiznu, četl o něm, aby jeho věci utěšovaly chudičkého chalup-
níka za dlouhých zimních večerů! Kdy se toho dočká Cech?
Kdy náš Machar? Dejž jim Bůh tak dlouhého žití, aby se i toho
dočkali! Kdy učiní se dílo Kollárovo, Celakovského, Havlíčkovo,
Erbenovo, Nerudovo, Hálkovo, Zeyerovo přístupno srdcím našeho
chudičkého člověka? Nadchne se soukromý nakladatel
pro tuto myšlenku, ujme se jí literární družstvo, všimne
si Česká Akademie této palčivé otázky časové? Po-
třebujeme »Ceské expedice« pro století XX.! Kdo nám ji zřídí?
Kdo zaujme místo Krameriusa nové doby? Kéž se najde obětavá
síla pro toto ladem ležící pole! Kéž krásné příklady našich obě-
tavých pokrokových vlastenců, jevící se v »Buditeli«, »Zd'árském
Obzoru«, »Krameriovi«, »Lidovém Vzdělání«, »Ruchu« i letácích
jičínských nejsou hlasem volajícího na poušti, kéž najdou též pra-
covníky i mecenáše zde v Praze, aby se nám již jednou zazele-
naly nivy osvětové práce lidové po celých Cechách!

Nové úkoly veřejného zdravotnictví.

Napsal doc. dr. Lad. Haškovec.
(Dokončení.)

Nesmíme totiž považovati každou nervovou neb duševní ne-
moc, která byla stihla některého člena rodiny, za projev here-
dity a odvozovati z ní důsledky pro potomstvo. Na druhé straně
opět nesmíme zapomínati, že spojení úplně zdravého a ze zdravé
rodiny pocházejícího individua s individuem něco zatíženým dě-
dičně i chorým, po případě může vésti i k obrodě eventuálního
potomstva jeho. Na všechny tyto speciální výpočty a pravděpo-
dobnosti nelze tu vcházeti. V určitých případech jest to věcí zatím
posouzení domácího lékaře.

Tolik můžeme jako všeobecné pravidlo přece označiti, že
individuum choré a pocházející z rodiny, kde choroba dědičně
přenosná a zdraví zhoubná objevila se ve více generacích co ta-
ková neb v různé transformaci a stala se jaksi přívlastkem rodu,
spojí-li se se stejným individuem, dá vznik eventuálně potomstvu
chorému.

Na nebezpečí, jež pro společnost plyne z takto povstalé
chorobnosti, upozorniti, jest povinností lékaře a veřejného zdra-
votnictví. Kdo pak s plným vědomím o rozsahu celého nebezpečí
proti tomuto upozornění jedná, páše hřích stejný, jako kdo vě-
domě stává se zločinným škůdníkem zdraví svého bližního.

Požadavek, aby každý před civilním neb církevním sňatkem
vykázal se svolením lékařským, jest přece tak přirozený a samo-
zřejmý, že vzhledem ku vážnosti celé věci nelze sdíleti četné ná-
mitky a pochybnosti proti němu vyslovené. — Poukazuje se na
dosavadní zvyklost, ale kdybychom jen té se drželi, vůbec žádný
pokrok by nebyl možný. Námitka, že zasahujeme tím ve svo-
bodnou vůli jednotlivce, jest neodůvodněna. Sám dosavadní zákono-
dárce cítil potřebu legální sňatek omeziti pouze na osoby stářím^
zdravím i jinak způsobilé.

345

Společnost lidská má právo, aby třeba nucené hájila zájmu
bližního a odvracela od něho škodu. Přiznáváme státu právo od-
váděti vojsko, sváděti bitvy, v šanc tisíce životů dáti pro bezpečí
ostatních. Zájem potomstva a muže i ženy v manželství jest stejně
důležitý, abychom, hájíce ho, třeba nuceně sáhli v problematickou
svou svobodnou vůli a volbu. Ostatně jako v jiném oboru při-
rozený, či chceme-li říci nepřirozený vývoj našich řádů společen-
ských bezděky vedl k tomu, že tisíce a tisíce individuí nesmí a
nemůže dáti průchod své svobodné volbě proto, že nemá majetku,
že nemá určitého společenského postavení, a jako nikdo jich ne-
lituje, nikdo zde ujmy, kterou trpí na svobodné volbě, nedbá, tak
i s lehkým srdcem můžeme odmítnouti námitku, týkající se po-
rušení svobodné volby, zde, kde běží o zdraví potomstva a bliž-
ního. — A dále jako si osobujeme a máme právo sáhnouti na
osobní svobodu a vůli škůdníků svého zdraví a majetku, stejně
máme právo sáhnouti na osobní svobodu a vůli jiných závazněj-
ších škůdníků, kterými by byli tací rodičové, kteří vědomě ploditi
by chtěli individua nezdravá.

Nejhlavnější námitka, která zákonným ustanovením z předu
navrhovaným činěna bývá, jest obava před rozmnožením nezákon-
ných sňatků.

O tom, zda-li by zavedením nucené lékařské porady smlou-
vajících se stran před sňatkem nelegální sňatky se rozmnožily,
může býti různě uvažováno. Kdežto jeden může tuto obavu míti,
druhý nikoliv, a naopak souditi, že vžitím se moderních těchto
pokrokových zásad v lid a uvažováním o celém souboru této
otázky spíše opak by byl dosažen.

Nikdo se neptá zákonodárce nakazujícího » nepokradeš*, —
zda-li to platí i pro hladovícího a zdali se tím krádeže neroz-
množí, a přece hlad hlásí se stejně elementární silou jako pud
pohlavní a přece jest mnoho hladových, kteří nepokradou. Jest
ještě něco, co pozvedá morální sílu člověka nad zvířecký pud
a potřebu, a to pozvedati, síliti a tužiti jest přece cílem a vrcholem
výchovy lidské. Před diskussí o pudu pohlavním pokrytecky
lidstvo prchá a nezřídka na účet humanity, pokroku, osvícenosti,
mravnosti, vzdělanosti, ethiky a všeho možného jiného pášou
se největší hříchy proti přirozenosti a zdraví přítomných i bu-
-doucích!

Proti návrhům z předu činěným ozvaly se též námitky me-
ritorního rázu. Pravili jsme již, jak si jich provádění představujeme.

346

ačkoli načrtali jsme jen zásady všeobecné. Namítá se, jsou-li soudy
lékařství tak bezpečné a lékaři tak mravně vysoko, aby lidstvo-
z podobných zákonných ustanovení škody neutrpělo.

K námitce této dlužno podotknouti, že ovšem zbývá v lé-
kařství jako v každé vědě a v každém oboru vědění lidského
mnoho soudů nejistých, ale i v lékařství máme už velmi mnoho
soudů bezpečných a nezvratných. Část těchto soudů týká se právě
pathologické heredity a nemocí, šířených nakažlivými chorobami
na přítomné i budoucí. Nuže a jen v okrsku těchto bezpečných
soudů pohybovati se může zákonná instrukce, o níž byla řeč.
Pokud se lékařů týče, nelze obviňovati celý sbor, chybí-li někdy
jednotlivec. Lékařstvo co sbor jest materielně i mravně tak vy-
soko, že s khdem může obecenstvo jemu svěřiti své zájmy.

Ostatně každé dílo lidské jest dílo lidské a tudíž nedokonalé.
Nikomu nenapadá obviňovati celý soudcovský stav projeden případ
nevinně odsouzeného a nikomu nenapadá podceňovati celý tech-
nický sbor pro jeden zřícený dům. Na lékaře ale troufá si každý,
protože, jak Albert vtipně poznamenal, osvojuje si medicíně roz-
uměti každý.

Někteří příliš útlocitní Hdé děsí se každé připomenuté zá-
konné úpravy smlouvy manželské proto, že by se mnohý tak do-
věděti mohl o chorobě v něm dřímající a o níž nevěděl. Připome-
nutí její přinésti by mu mohlo mnoho útrap, jichž mohl býti ušetřen.
Avšak podobné námitky jsou naprosto malicherný. Bylo řečeno,.
že raditi neb nařizovati může jen důvěrná porada lékařská. Každý
lékař ví, jak se má chovati, co sděHti nemocnému má, může a
nemůže. Choroba nepatrná, léčitelná, pro zdraví potomstva a ženy
bezvýznamná nemá co činiti se stvrzením, o něž ten či onen žádá.
Lékař maje před sebou ustrašené, neurasthenické individuum ne-
bude mu přitěžovati sdělením o dosud nepoznané chorobě. Ostatně
na druhé straně mnoho lidí zase za nejedno včasné upozornění
bylo by vděčno. Rada a slovo lékařské ostatně i v jiném ohledu
blahodárně by působily.

Kolik jest sňatků, k nimž žena dá svolení z vůle oslabené,
mysli utýrané, umučené nesvědomitými rodiči a příbuznými!
Komu spíše žena taková má se svěřiti než lékaři, jemuž cele dů-
věřovati může, a kdož lépe a vlivuplněji může ještě v čas nejed-
nomu neštěstí zabrániti než lékař? Není vážných námitek proti
navrhovanému provádění porady lékařské a mnoho vážných po-
hnutek mluví pro ně.

347

Lékařskou prohlídku před sňatkem ostatně vyžadují samy
stávající naše občanské zákony. Cl. 48 praví: »Zuřiví, šílení,
blbí a nedospělí nemohou platných smluv manžel-
ských činit i. «r ČI. 53dí: »Ned ostatek potřebných příjmů,,
dokázané neb vůbec špatné mravy, nakažlivá nemoc
aneb vada, která by byla manželství na závadu, to
vše jsou právní důvody, by se odepřelo povolení
manželství.*

O věku přesvědčí se úřad z křestního listu. Jak se může
přesvědčiti o ostatním .í* Kdo jest tu povolán, aby rozsuzoval o du-
ševní neb tělesné zdatnosti smlouvajících se stran.? Může-liž tak
laik zástupce úřadu civilního neb církevního } Pouze zuřiví, šílení
a blbí dnes dávno už nerepresentují choromyslné a individua ob-
čansky a právně nezpůsobilá a nepříčetná. Nejeden chytrák a piják
jest nebezpečným šílencem, nejeden stísněný neurasthenik, nejeden
ve veselé náladě nalézající se muž nebezpečným paralytikem! Kdo
jest zde povolán, aby vyhovuje intenci platného už zákona v čas
na nemocného upozornil a druhou stranu před neštěstím varoval.?*

Jedině lékař to jest, který však dle dosavadní zvyklosti při
sňatku neintervenuje. Kdo má upozorniti na nakažlivou nemoc
neb jinou vadu, o níž zákon mluví.?" Vidíme tedy, že požadavek,,
o němž tak dlouho jsme mluvili a proti němuž činí se tolik ná-
mitek, vlastně má se předpokládati stávajícími již zákony. Avšak
nucená prohlídka před sňatkem měla by i s jiné strany užitek.
Nejeden rozvod legálně odůvodněn jest trvalou vadou před sňatkem
stávající. Není lépe sňatku se vyhnout včasným upozorněním.?*
Není tak lépe, než tisíce nadějí shrouceno v hrob, tisíce slzí vylito
a život otráven?

Hlasy po podobné zákonné úpravě smlouvy manželské, pro
niž zde horujeme a která by se měla rozuměti i ze znění stáva-
jících zákonů, ozývají se na více stranách. Tak Cazalis^ horUvě
se této myšlenky ujímá, stejně Hegar, ^ Toulouse (Causes de la
folie, cit. Cazalis), Fournier, ^ který poukazuje v delším spise na
smutné následky nákazy příjicí pro ženu a potomstvo, Jullien,*
který šíře rozbírá následky u žen po gonorrhoické nákaze. V starých
hinduských zákonech, v bibli zakazuje se již sňatek epileptikům!

1 Le science et le mariage 1900.

2 Deutsche Revue, cit. Cazalis.

3 Syphilis et Mariage 1900.

* Blenorrhagie et Mariage 1898.

348

:Staré zákony řecké jsou obecně známy. V americkém státě Da-
kotě zakazuje se manželství choromyslným, tuberkulosním a alko-
holikům, ve státě Michigan choroduchým a nevyléčeným syfilitikům
a gonorrhoikům. Dr. Návrat na 3. sjezdu českých lékařů a přírodo-
zpytců navrhuje zákaz manželství některým epileptikům. Jak viděti
s různých stran hlasy o legálním projednání zdravotní stránky
sňatku se množí.

Vážné poučení o předmětu tomto nalezne čtenář též v Hay-
-craftově spisu (Přírodní výběr, překlad dr. G. Zdárského, Laichterův
výbor nejlepších spisů poučných) a ve článku dra Waltera o man-
želství a jeho vlivu na přítomné a budoucí (Panýrkova bibliotéka
'lékařských spisů populárních, Hejda a Tuček). (Viz též můj článek
v Lidových rozpravách lékařských (J. Otto): Snahy veřejného
zdravotnictví v otázce smlouvy manželské. IlI. č. 12.)

Dle toho, jak kdo jest pro zdraví bližního, pro majetek bliž-
ního ohledný, dle toho návrhy zde projednávané bude posuzovati.
Pro povahu bezohlednou, sobeckou a bez každého citu altruisti-
ckého jest každý podobný zákon zbytečný, ano i směšný. V po-
krokových ideích lidstva vždy však zvítězila idea pospolitosti a
humanity pravé a zvítězí i tu. Není daleka doba, kdy ve všech
státech pokroku milovných nová úprava smlouvy manželské po
stránce zdravotní bude rozšířena, doplněna a moderním poznatkům
našim uzpůsobena.

Pravda o ,, slovanských apoštolech" a jicb

působení.

Napsal A, Briickner v Berlíně.
(Pokračování.)

Rostislav a jeho ^-věče* (lidový sněm ještě nepotlačený napo-
tomní mocí Svatoplukovou) byli těžce zklamáni: místo touže-
ného biskupa s družinou přišli dva bratří, kněz a mnich, s ně-
kolika soudruhy, namlouvající lidu potřebu slovanských obřadů
a zvláštního písma; ale Moravané usmířili se na oko v naději,
že na této zacházce také budou moci dojíti ke svému vysněnému
cíli, k neodvislosti duchovní a politické.

Brzy však Cyrill nahlédl, že by zřejmé zprotivení proti Římu
jeho životní dílo, slovanské obřady, jen poškozovalo: na vzdálenou
Byzancii, stále mocnějšími Bulhary od Moravy oddělenou, nemohl
počítati, musilo tudíž pro každý případ dosaženo býti uznání
a trpění slovanských obřadů Římem, nemělo-li dílo skončiti jako
v Cařihradě. Katoličtí spisovatelé líčili Cyrilla a Methoděje do-
konce jakožto oddané syny Říma, aneb pomáhaH si z nesnází
frásemi o nerozdělené ještě církvi, kterou prý oba bratří zastu-
povali. Tato námaha dělá týž žalostný dojem, jako to obcházení
Lamanského kol kaše glagolské. Soíistika tu nepomáhá. Slavofilové
nalezh pravdu: již Cyrill a Methoděj byli zapřísáhlými nepřáteli
Říma; šli-li do Říma a papeži poslušnost slíbili, nestalo se to
z vnitřního popudu, nýbrž z nouze. A naše důkazy pro toto od-
vážné tvrzení.? Legendy samy podávají je a ty úctou před pa-
pežem přímo kapají; vidíme, jak Cyrill se neostýchal přednášeti
proti latiníkům obvinění nejzpozdilejší. Jeho chovanci, Rusové,
v pozdějších stoletích vyčetli latiníkům mezi jiným, že za podklad
věcí uctívají » matku « (zaměňovali slova » mater « s »materies«) —
zcela na téže úrovni spočívají zpozdilé obžaloby na latiníky v le-
gendě Cyrillově — jak tento muž latiníky musil nenáviděti, když

350

takové nesmysly (o protinožcích, hadech, dřevěných nádobách
a pod.) proti nim přednesl a pověry lidové a zbytky pohanských
obyčejů jim podstrčil! V legendě Methodějově nepolemisuje se již
proti jednotlivým latiníkům, nýbrž zcela bez ostychu napadeno
rozkolné bludařství o poměru Syna k Otci, t. j. samo učení pa-
.pežovo, a na svém úmrtním loži Methoděj nástupce od něho sa-
mého ustanoveného neposílal již do Říma k papeži o potvrzení:
rozkol byl zjevný, papež Štěpán z toho učinil důsledek a Svato-
pluk byl vykonavatelem rozsudku. Legenda Klimentova, přirozené
pokračování legendy Methodějovy, lže až se hory zelenají, nadává
statně Svatoplukovi a častuje nás pohádkami, z nichž však pravda
prosvitá. Když totiž po smrti Methodějově latiníci jeho přívržence
tím zřejměji obvinili z bludařství, Svatopluk, maje sváru již dosti,
jako nejvěrnější syn římské církve, protože mu každá svrchovanost
ale také i jen oprávněnost k urovnání theologických sporů chybělo,
žádal, aby hádající se přísahu složili na souhlas svého učení
s římským; tuto přísahu mohli zajisté vykonati jen latiníci, opí-
rajíce se o list papeže Štěpána V.; přívrženci Methodějovi, kteří
to vykonati nemohli, podlehli dle slovanských zákonů, byli pro-
hlášeni za kacíře a musili, nechtěli-li bludy odpřísáhnouti, opustiti
zemi. Odtáhli do — Bulharska; cestu tam připravil jim Methoděj
dávno, jakkoliv jeho legenda o tom moudře mlčí.

Proti tomu nebudiž ukazováno na uctivý tón, jejž slovanské
legendy o papeži zachovávají; katolíkům to lichotilo a dali se
vskutku navnaditi a ošáliti. Legendy nesměly ani v žádném jiném
tóně mluviti — neboť Cyrill a Methoděj překročili práh apoštolů
a poklonili se papežům, z nichž Jan Vlil. Methoděje tak důrazně
obhájil a zachránil proti celému vztekem zachvácenému německému
kněžství. Za to si Method a legendy žáhu schladili na latinících
samých. Cyrill zemřel v Římě; Methoděj sice mrtvolu jeho nechtěl
ponechati v kacířském okolí, ale neprorazil proti vůli Římanů
aneb také nechtěl — nebylo snad pro budoucnost lhostejno,
bude-li ležeti na svaté římské půdě bratr. Řekové a přátelé
Photia, kteří se vedrali do římského území, že by byli smýšleli
»papežsky« — — nikdy, a slavoíilové právem to věřili; jejich
vlastní zášť proti Římu větřila instinktivně a neklamně sym-
pathickou zášť proti Římu obou bratrů.

Papež Mikoláš obeslal bratry před svou soudnou stolici pro
jich smělost a novoty — legenda přirozeně zcela jinak líčí pří-
činu povolání; ale papež Hadrian schválil {}) jejich celou působ-

351

nost v Panonii a Moravě. Jak podařilo se Řekům vymoci na pa-
peži neslýchané dovolení slovanských obřadů? Latinská legenda
nedotýká se mnoho tohoto kamene úrazu; Římané neměli se na
to příHš upozorňovati; slovanské jsou hovornější. V latinské le-
gendě převezení a pozdravení ostatků sv. Klimenta, které bratří
s sebou odnesli z Chersonu, líčí se chytře jakožto hlavní příčina
cesty do Říma — vskutku tyto ostatky ukázaly se neobyčejně
zázračnými: zakryly podloudné zboží, propašování slovanských
obřadů Římem. Důvody, jimiž bratří zdráhajícího se papeže svedli
k nešetření římských zákonů, z části nám jsou dány, z části lze
je uhodnouti. Ku povznesení papežské stolice bylo předůležito,
aby Pannonie a Morava, bez ohledu na stav věcí utvořený za po-
sledních desítiletí, zpět vráceny byly do stavu předchozího (stěho-
vání národů!), aby z německého biskupského svazku byly vyba-
veny a bezprostředně pod pravomoc Říma postaveny; tato vy-
moženost byla nějaké koncesse hodná, když zároveň na vždy
zaručovala odloučení od německých biskupství. S jiné strany Ře-
kové oháněli se důvodem naprosto lichým, přece však ještě po
jednom století opakovaným: surovost a zarputilost barbarských
Slovanů byla tak velká, že jim jen povolností ve věcech obřadní
řeči (jako bychom byli v čase Badeniho jazykových nařízení!)
křesťanství mohlo být vštípeno. Methoděj domníval se snad, že
Slované nenávidí Němců a bojí se jich tak velice, že tím i la-
tinské obřady Němců spolu trpěly. Pak poukazovali bratří na ne-
spočetné barbarské Slovany, kteří příkladem Moravanů slovan-
skými obřady nejsnáze by se získali dříve pro — římskou stolici;
snad naznačili, že by se tím jistě dali získat Bulhaři. Rozpaky pa-
peže zaplašili konečně poukázáním na orientální zemské církve
s vlastní řečí obřadní, snad také naznačením, že se časem ještě
mnohé dá změniti — pro přítomnost je koncesse nezbytná, ne-
mají-li Moravané zdivočiti úplně — tout comme chez nous! A Ha-
drian II. snad s těžkým srdcem povolil, ano přivlastnil si dokonce
větrné theologické důvody bratří, a aby práci provedl důkladně,
prohlásil to slavnostně mnohonásobným opakováním slovanské
mše v římských kostelích, což legenda vynáší nejslavněji a nej-
důrazněji, jestli si to nevylhala.

Co Cařihrad nikdy by nebyl poskytl, dal Řím, ale Řím byl
přelstěn, jako vždy ve styku s Řeky a Rusy. Průběh stal se typickým;
ruským analfabetům bylo vždy hračkou a zábavou podvésti Řím: abych
vzpomněl jen jednoho klassického případu, nevzdělaný Dimitrij 1.

352

jesuity a celou římskou diplomacii ošálil zcela hravě — oni pro-
hloupli, on se jim smál a neštítil se dokonce před samými jesuity
papeži se posmívati — jen jeho bezpříkladná lehkomyslnost uči-
nila komedii náhlý konec. A tak bylo v 16., 15. a 13. století —
tak bylo 869. Ve styku s východem papežská diplomacie posud
vždy vyšla na krátko, dala se ještě vždy napáliti, a ještě dnes
nenaučila se z toho ničemu.

VI.

Avšak mlhy, které bratří rozestřely, se rozprchly a již
Hadrianův nástupce odvolal povolení (.?), zapověděl slovanské
obřady. Viděli jsme, jak Methoděj v Římě ještě jednou prosadil
uznání slovanských obřadů, avšak již v uznávacím listě papež
umístil omezení, že na Moravě žádnému (rozumí se z velmožů,
vždyť obyčejný lid nepřišel v úvahu) latinská mše odpírána býti
nesmí. A po smrti Methodějově slovanské obřady byly zapově-
zeny podruhé, nyní však pro vždy. Kolísání římské kurie přestalo
nadobro; nemělo žádného smyslu povoliti Slovanům, čeho nedo-
sáhU vzdorní Germánové ani Keltové; všeobecnost římské církve
takového porušení svých zákonů, svých zvyklostí trpěti nemohla.
Výsledek byl pronikavý: když po letech Mojmír II., Svatoplukův
syn a nástupce, jda vstříc zajištěnému panství, také církevní zále-
žitosti své země nově si přál uspořádati, ve vyjednáváních ani
slůvkem zmínka se nestala o slovanských obřadech nebo o Metho-
dějovi: zdálo se, jako by se i Moravané štítiH na tuto episodu jen
vzpomenouti. Tak v Moravě samé požár slovanských obřadů
pečlivě byl rozšlapán, ale dávno zalétly jiskry do sousedství
a znítily se zde nově a lépe.

V Římě tedy kolísáno po nějaký čas vůči neslýchané novotě,
až jediné, pravé stanovisko bylo zaujato. Jak německé ducho-
venstvo k řecké novotě se postavilo, netřeba vypisovati. Jak za-
choval se ku věci Cařihrad.? V Cařihradě vřeli zlostí nad prací
obou bratří, která své kruhy brzy zatahovala také nad Bulharskem
— alespoň bych nevěděl, jak vysvětliti podání legendy Metho-
dějovy, že » (řecký) císař na něho nevrazil, a kdyby jej dostal do
své moci, že by Methoděj to odpykal svým životem*. Legenda
tvrdí sice, že jen jeho úhlavní nepřátelé to rozšiřovali a Methoděj
dává císařskému vlastnoručnímu psaní zcela jiné znění, já
však věřím, že úhlavní nepřátelé si to nevyssáli z prstů. Pro
Methoděje, který s Římem byl již hotov, bylo důležito, aby ne-

353

došlo k roztržce také s Byzancí, i vydal se sám na cestu, aby za-
pudil mračna císařského hněvu. I zde podařilo se mu dosáhnouti
příznivého výsledku; lehce můžeme uhodnouti důvody, jimiž pů-
sobil na císaře a patriarchu: za cenu slovanských obřadů připou-
táme si Slovany bezpečně; příklady východních zemských církví
Řekům nemusil uváděti, jak v Římě učiniti musil. Zášť proti
Římu překonala řecké rozpaky; pocit vlastní bezmocnosti vůči
Moravanům také radil k obratu. Tak vítězil Methoděj: s povzde-
chem ach a ouvej konečně Řím i Byzanc povoHly slovanský
obřad! Dílo zdálo se vzdorovati všem bouřím a přece bylo ihned
z dosavadní živné půdy vyvráceno.

Neboť ani na Moravě dílo bratří nenalezlo očekávaného
přijetí. V prvém okamžiku novota vzbudila zájem novotářských
Slovanů; lichotila jejich pýše, že mají, čím zatracení Švábové se
vykázati nemohou, avšak brzy se nadšení ztišilo. Bezděky podezří-
váni Řekové; ne nadarmo hučeli latiníci do uší s výčitkami
řeckého bludařství, nepotřebností slovanského obřadu, a snad
Rostislav sám naléhal na bratry, aby si z Říma zaopatřili schvá-
lení svého díla. A ještě hůře bylo později, když Svatopluk za-
pudil Rostislava: osobní rozpory siláka Svatopluka a jeho okolí
s asketickým arcibiskupem, přísně dbajícím kanonických zákonů
(zvláště o manželství, o němž Svatopluk a jeho lid měli své vlastní
velice volné názory a obrátiti se nechtěli), nepřestávaly a ostřily
protivy. Svatopluk byl dosti moudrým, aby se tím pouhým slo-
vanským brimboriem klamati dal; musil si říci, k čemu tato
zvláštnost pro Slovany by v celém římském světě byla; pozoroval,
že přidržením se Řeka se množí nesvornost a nebezpečí, že k ná-
rodním a politickým ještě vznikají i rozpory náboženské. Ale nej-
lepší doklad jeho moudrosti byl, že choval se vyčkávavě; nechtěl
spor s arcibiskupem dohnati k nejkrajnějšímu, ačkoliv tradice vy-
trvale o jakési klatbě vypravuje, kterou Methoděj uvalil na kní-
žete a zemi — za trvání při římském učení, jak ze psaní papeže
Štěpána víme určitě. Jakmile smrtí arcibiskupovou hlavní opora
Řeků v zemi padla, nezpěčoval se déle a prokázal ještě tolik taktu,
že při konečné odpravě nebyl přítomen. Dýchal volněji, když Re-
kové a jich přívrženci vyklidili zemi.

(Pokračování.)

NAŠE DOBA. R. XI., č. 5., 1904. 20. února. 23

Klerikalism.

Prof. Masaryk (»Naše Doba« XI., č. 1.) napsal: »V užším slova
smyslu mluvíváme o klerikalismu jakožto zneužívání náboženství k cílům
politickým*; doklady evanj, klerikalismu prý jsou: politika německého
císaře, styky něm. protest, poslanců konservativních s katolickým
centrem a odpor časopisu >Kreuzzeitung« proti reformnímu hnutí
katolickému.

Tyto příklady nepřilehají dobře k výměru svrchu uvedenému.
Svědčí o nedbání skutečného zájmu protestantského, opouštění vlastních
zásad, avšak není v nich zneužívání náboženství. Ale výměr (proí.
Masaryka) není vůbec správný; na jedné straně jest příliš úzký a ne-
vystihuje klerikalismu, na druhé straně příliš široký a dá se do něho
zahrnouti mnoho, co klerikalism není. Ku př. každý nábožensky in-
differentní ano cynický politik a státník, jenž by náboženské horlivosti
lidu zneužil pro své poHt. cíle, byl by také klerikál. Než jaký.? Z de-
finice není také patrno, proč se mluví o jakémsi zvláštním nad
jiné velikém nebezpečí klerikalismu pro svobodu svědomí a svo-
bodu a samostatnost ducha vůbec.

Klerikalism není ojedinělé, více nebo méně se vyskytující
zneužívání náboženství skrze jednotlivce neb korporace k té neb oné
církvi přináležející, nýbrž jest to systém. Jest to systém nábožensko-
církevní, jehožto podstatnou částí a vůdčí myšlenkou jest učení
o božském poslání kněžstva jako nevyhnutelném prostředníku pravého
náboženství.

Systém takový není pak nikde tak důsledně ~ až k neomyl-
nosti papežské — proveden a nikde tak dokonale organisován, jako
v církvi řím.-katolické. Tu jest klerikalism silný a důsledný s organisací
velkolepou.

Tu není pouze snaha rozšířit zásady čistě náboženské, nýbrž
i moc a autoritu kněžstva, protože je poslouchati jest částí a pod-
mínkou pravého náboženství i nábožnosti. Avšak autorita kněžstva na
lid musí se zakládati na moci světské a politické, jinak jest nedoko-
nalá a nemůže nikdy dosáhnouti toho, aby pravé náboženství nabylo
vrchu. Proto z důvodů náboženských snaží se tento systém
o panství světské a politické, proto i úsilí o stát papežský, proto chce
i spojení církve se státem a v konečných svých cílech panství církve
nad státem. Neboť moc církve-kněžsťva jest moc pravého náboženství.

355

A nejen na důvodech náboženských jest snaha tato založena, nýbrž
i cestami a prostředky náboženskými se o tuto moc a panství
pracuje, jako skrze kazatelnu, zpovědnici, missie, náboženské spolky atd.
Jest tu tedy zneužívání náboženství — ale pouze jako vlastnost
klerikalismu, jenž sám však jest systém. Tak i prof. Masaryk v » Čase*
v r. 1901 č. 145. uvádí i přijímá výměr Hoensbroechův takto: :^Jest
to světský a politický systém, jenž pod rouškou náboženství a s po-
zlátkem náboženství snaží se po světsky politickém a pozemsky ma-
terielním panství a moci.« Klerikalism jest tedy systém a ono zne-
užívání náboženství jest systematické zneužívání a cíl jeho panství
a moc ne kohokoli, nýbrž tohoto systému.

Když pak takto klerikalismu rozumíme, chápeme také jeho ne-
bezpečí a jeho zhoubný vliv na ducha lidského a rozumíme i jeho
veliké moci na všecky, kteří s ním nepřetrhli všechny svazky; chá-
peme také, že boj proti němu není snadný. Pouhý protiklerikalism
nedokáže ničeho, obzvláště když při všem protiklerikalismu dopouští
se, aby základy vychování mládeže položil — klerikalism. Pouhá věda
nesvede také ničeho; rovněž nevěřím, že ku př. francouzský stát nyní
svým násilným způsobem ochrání lid francouzský před ním. Ani od-
loučení církve od státu ani snahy našeho tak zv. reformního kněžstva
náš lid katolický od klerikalismu nevysvobodí. Jen jedno hnutí jím za-
třáslo a téměř polovičku jeho příslušníků od něho osvobodilo a to
byla reformace, která přiložila ruku k základní myšlence klerikalismu,
totiž o božské autoritě církve nad lidským svědomím, a vedla lidi od
člověka k Bohu a bibli.

Z reformace vyšlý protestantism není tedy klerikální systém,
nýbrž přímo protiklerikální; odmítá myšlenku odvislosti člověka od
člověka jakéhokoli a zavrhuje tak veškeré kněžství. Když pak v jedné
části anglikánské církve — high church — jsou klerikální zásady
a snahy, tedy jest třeba říci, že se tato část sotva za protestantskou
považuje. Jestliže pak u protestantů se vyskytne nějaký zjev, jenž zavání
klerikalismem, jsou to pravidelně jen tendence některých osob,
a jest to vždy něco protiprotestantského. Klerikalism však v římské
církvi jest něčím podstatným a není nikde církve katoHcké ne kleri-
kální a ona se klerikalismu nemůže zbavit, leč by se změnila ve
svém nejvlastnějším základě.

Proto i konfessijní škola katolická, jakožto část klerikál. systému
a k jeho službě zřízená, jest klerikální, kdežto škola konfessijní evan-
gelická, k službě protest, náboženství zřízená, není klerikální — protože
to není náboženství klerikální.

Vůbec tedy vedle sebe stavět klerikalism katolický a prote-
stantský nelze; tvrditi pak, že protestantský klerikalism jest horší a ne-
bezpečnější nežli katolický, jest možno jen velké předpojatosti a ne-
návisti proti protestantismu.

A jest to jistě velice podivno a zajímavo, že právě u nás, kde
protestantism jest zastoupen tak nepatrnými církvemi, tak mnoho
se mluví o klerikalismu protestantském, kdežto v zemích většinou
evangelických se o takovém klerikalismu ničeho neví. Na tom nezá-

23*

356

leží, myslí-li se zrovna domácí evang. církev, nebo cizí. Zdálo by se,
že u nás tlak tohoto klerikalismu jest obzvláště veliký. Že tomu tak
není, nepotřebujeme dokazovati. Příčina pak, proč v českém tisku straší
evangel. klerikalism, jest dle mého mínění zase onen rozpor v českém
člověku, který jest způsoben rozporem mezi českou minulostí a pří-
tomností. Rozum a snad i svědomí táhnou minulost pryč od římského
katolictví, ale srdce váže přítomnost, vychování, okolí k Římu. A srdci
jest každý důvod, který mu ulehčuje trvání v římské církvi — vítaný.
Odtrhnout se od této církve.?* Snad k protestantismu.? Vždyť jest pro-
testantský klerikalism horší nežli katolický!!* y. Sottček.

Dollinger vidí podstatu klerikalismu (Dollinger mluví o ultra-
montanismu, kteréhožto výrazu v Německu užívají pravidlem)
v papismu, z papismu prýští všecko ostatní: papež rozhoduje ne-
omylně nejen v otázkách víry, nýbrž i mravnosti a proto také po-
liticky; papism církve je čistě monarchický, kněží jsou sluhové řím-
ského jedinovládce, jehož příkazy musejí provádět přímo nebo ne-
přímo.^ Ultramontanism podle Dollingera je nábožensky italský, římský;
je proti náboženským zvláštnostem lidu německého, vnucuje italský
způsob zbožnosti jak cizí kabát. ^

Nad Dollingera pokračoval Kraus. Vidí v ultramontanismu kato-
licism politický. Ve svých proslavených listech, vydávaných v » Mnichov.
Allgemeine« pod jménem »Spectator« podává (1895, II. list) tento
promyšlený výměr: »1. Ultramontánním jest, kdo klade pojem církve
nad pojem náboženství. 2. Ultramontánním jest, kdo zaměňuje papeže
s církví. 3. Ultramontánní jest, kdo věří, že království nebeské je z to-
hoto světa a že v moci klíčů Petrových je obsažena také světská juris-
dikce nad knížaty a národy, jak to tvrdil středověký kurialism. 4. Ultra-
montánním jest, kdo míní, že náboženské přesvědčení může se vynutit
nebo zlomit násilím hmotným. 5. Ultramontánní jest, kdokoli je
ochoten, obětovat jasný příkaz vlastního svědomí výroku cizí autority.*

Z této definice Kraus-Spectator velmi důvodně potíral ultra-
montánní methoduv politice, žurnalistice, vědě a zejména v hi-
storii, kterouž právem a docela správně charakterisoval, jakožto
»systém pomluv a lži«, užívaný proti všem lidem nepohodlným. Kraus
docela správně přijímá, co již Gi o ber ti ukazoval ve svém zname-
nitém spise »Moderní jesuita* (Gesuita moderno), že totiž ultramon-
tanism, papežství, není než jesuitstvím.

Tyto správné vývody seslabuje Ehrhard, podávaje svým »libe-
rálním« katolicismem jen další důkaz toho, že Gioberti byl v právu.
Ehrhard liší totiž ultramontanism » neoprávněný* (od oprávněného),
přepínající předně centralism církevní; druhé, potlačuje relativní sa-
mostatnost církví jednotlivých, zejména také v otázkách politických a
domáhá se obnovení světského panství papežského na základě katolického
dogmatu (»ultrasaekularism* to zove Ehrhard).^

1 J Friedrich, J. v. Dollinger, 1901, III., 398.

2 III. 78.

3 Ehrhard, Der Katholizismus a t. d., 246. Ehrhard slova »klerikalism«
užívá pro označení oprávněného vlivu církve a kléru v středověku, (str. 25., 30.)

357

Hledě ke všem daným výměrům označoval bych všeliké úsilí,
kladoucí církev před náboženství a specielně zneužívání náboženství
k cílům politickým za klerikalism. Podle okolností užívá klerikalism
prostředků nestejných a užívá jich více méně poctivě; pravidlem dnes
jich užívá jesuitsky, v zlém a nejhorším slova smysle.

Připouštím, že katolicism dnes je nejklerikálnějším pro svůj
kněžský systém; avšak pan farář Souček sám připouští klerikalism
jednotlivců a částí některých protestantských církví. Jistě nelze kleri-
kalism obmezovat jen na klérus - všichni, kdo přijímají názory a směr
kléru, hájícího především nikoli náboženství, ale svůj stav a organisaci
církevní, jsou klerikální. M.

ROZHLEDY

pOLITICKE: Smutné zjevy politického života v Čechách. Dobrodružná kandidatura. Kdo je
A vinen? - Smiřování bez konce a — bez výsledku — Český ministr krajan ze řad oposičního
českého klubu poslaneckého — Politické ústupky v licitaci ad minuendum. Návrh dra Bráfa na
moravskou universitu v Praze. Odmítnutí jeho Mladočechy.

» Zraky celého národa upiaty jsou k říšské radě« — znívala
obvyklá novinářská fráse, kdykoli česká delegace dobývala — a roz-
umí se nedobyla — - nový kousek rovného práva pro Čechy. Smávali
jsme se smutné nabubřelé frási; neboť ve skutečnosti ani k Vídni
nikdy se nepoutal opravdový poHtický zájem český prostě proto, že
dodnes je náš lid politicky nevychován, neprobuzen, beze všeho stá-
lého a věcného zájmu pro veřejný život. Snad dovede na chvíli upou-
tat pozornost politickou u nás nějaká hlučná, možno-li sensační akce.
Podařený novinářský boj, tažení proti vlastizrádcům ať již v řadách
realistických nebo sociálně demokratických, či docela vyostřená vo-
lební vřava a jakákoli jiné. barnumovština politická vyplňují a i vyčer-
pávají všecken veřejný zájem, kolik ho vůbec je. To je jediné, trudné
poučení, které nám podávají poslední léta pohtického života českého
od tažení protipunktačního až po všechny živější akce posledních dnů.
A při tom každá nová česká barnumovština ukazuje, jak ode dne ke
dni klesá politická úroveň v Cechách. Pokřik protipunktační, klatby
na živly neňárodní, vyhlazovací boj proti domnělým českým losvon-
romistům buntujícím s Berlínem — vše to byly zlé příznaky naší po-
litické nevyspělosti. Ale jedno jim nelze upřít: vždy měly — ať sebe
ubožejší a nižší — myšlenkový podklad. Čím však dnes je bouřena
pozornost českého lidu, zatím ovšem v jediném volebním okresu, nemá
ani stínu boje myšlenkového.

Volební boj na Královéhradecku ukázal se typickým příznakem
naší politické ubohosti; tím horším, že jde o jeden z t. zv. nejpro-
budilejších okresů a že je jisto, že volební circenses dle královéhrade-
ckého vzoru by našly stejně nadšené diváky i účastníky v kterémkoli
jiném českém okresu. Šlechtický dobrodruh, který mimo bezpříkladnou
smělost a trochu peněz nemá pražádné způsobilosti pro veřejnou práci,
dovedl rozbouřit celý okres, jemuž dosud byl zcela cizí, dovedl v šachu
držet po celou volební kampaň vážné politické strany, vedoucí stranu
národa nevyjímaje, dovedl přinutit velké národní organisace politické,
aby boji volebnímu proti němu věnovaly mnoho sil, práce — s po-
chybnou do poslední chvíle nadějí na úspěch. Ostatně nezáleží ani na

359

samém výsledku. Podlehne-li hr. Sternberg, budou ovšem české listy
bít pravdu v tvář výklady a chvalozpěvy o zdravém politickém smyslu,
o uvědomělosti českého voličstva. A přece průběh volební, sama sku-
tečnost, že muž pochybného poHtického charakteru, jenž neostýchá se
bojovat nejšpinavějšími prostředky agitačními, mohl s úspěchem vy-
stupovat jako poslanecký kandidát, je svědectvím jediného: české po-
litické opozdilosti. A je jisto, propadl-li by hr. Sternberg na Králové-
hradecku, že může znovu bez bázně a bez ostychu stejně úspěšně
pokoušet zdravý politický smysl českého voličstva zítra na Příbramsku,
pro něž již o kandidatuře Sternbergově se mluvilo, pozítří na Pod-
řipsku a v kterémkoli jiném okresu, jejž si právě vybere.

Zoufalý zjev, jenž by měl budit české strany politické, pokud
mají jen trochu smyslu pro své poslání a úkoly v životě národním,
ba pokud nezapomínají na samy existenční své podmínky. Či k čemu
by byly politické strany, když by mohl lidu stačit za zástupce člověk,
jenž výslovně prohlásil za svoji přednost, že nemá politických zásad .^
Ale zatím aspoň strannická žurnalistika chápe svůj úkol pohodlně. Ne-
snaží se vyšetřit příčiny smutného zjevu a pracovat pro nápravu. Stačí
jí, najde-li jen pro sebe a pro svoji stranu omluvu a výmluvu, a svrhne
vinu za žalný stav českého lidu in politicis na odpůrce. A tak základní
tón i vyvrcholení časopiseckých úvah o volbě na Královéhradecku
zněly dle strannické příslušnosti listu: »MIadočeši jsou vinni«, »Agrár-
níci jsou vinni « atd. Jistě pravda, jsou vinni i Mladočeši i agrárníci.
Ale což Mladočeši a agrárníci pojali do svých řad všechnu českou
intelligenci, jež je povolána i povinna konat buditelskou práci mezi
lidem? Nevyrůstá již od půldruhého desítiletí česká intelligence mimo
všechen mladočeský vliv ? A kde byla, kde je nemladočeská intelligence
při politické práci .í> Je jisto, že pracují jednotlivci z pokrokové české
intelligence velmi vytrvale a obětavě na českém venkově. Ale jak jsou
nemnozí a jak se ztrácejí v počtu těch, kteří nevyužijí hřivny svěřené
a zakopají ji bez užitku v zemi! Zde nutno žalovat nejen na starý,
český svět, od něhož nápravy konečně ani nelze čekati; ale budit vě-
domí politických povinností v mladém českém světě je nutno, je nutno
budit politicky českou mladou intelligenci, aby mohl býti probuzen
politicky lid. Dokud nenabude intelligence opravdového zájmu o věci
veřejné, nelze čekati ani požadovati věcný a trvalý politický zájem
u širokých vrstev lidových. Tedy organisovat a oživit politicky intelli-
genci je prvým úkolem všech, kdož počítají na politickou budoucnost.
Proti tomuto velkému i těžkému úkolu jsou všechny politické transakce
dneška malicherné.

Kdo vidí všechnu politickou bídu našeho lidu, nedovede přisu-
zovat větší význam vyjednáváním stran mezi sebou i s vládou a všemu
umění vídeňské politiky. Neboť musí vidět, jak je všechna naše politika
nezaložená, bez opory v lidu. Proto také všechno rozhodování nyní
může být jen chvilkové, pro dnešek. Urovnání národních sporů, stabi-
lisování poměru mezi jednotlivými národy v Rakousku, nemůže nastat,,
dokud lid sám nebude o sobě rozhodovat, a to nejen formálně (pod-
mínka: všeobecné a rovné volení), nýbrž i věcně. A toho lze se do-

360

pracovati jen poctivou politickou výchovou lidu. Ovšem, naše strany^
rozhodující v pohtickém životě, mají pro tento vlastní základ politické
naší budoucnosti nemnoho smyslu. Pro ně jsou důležitější otázky: Na
jaře chystá pan dr. Koerber nový smiřovací pokus, který — nebudou-li
ochotni Mladočeši zlomit si politickou páteř — zůstane zase jenom
pokusem. Konkrétním výsledkem nového smiřování bude as jen jmenování
českého ministra krajana, za něhož je vyhlédnut pan dr. Žáček, dosud
člen mladočeského poslaneckého klubu na říšské radě. Jmenování mi-
nistra krajana ovšem nebude neštěstí. Ba, sluší považovat spíše jen za
vhodno, aby vláda měla vždy — i za nejostřejšího rozporu svého s če-
ským poselstvem — člena, který by byl dobře informován o českých
poměrech a potřebách. To je zájem samé vlády. Ale české poselstvo
nemůže se účastí toho či onoho českého politika při vládě nijak vázat.
A docela již by přece nemohlo připustit, aby ve vládě, proti níž bo-
juje, byl účasten jeho člen. Proto povolání dra. Žáčka do ministerstva
musilo by značit jeho rozchod s českým klubem poslaneckým.

Neboť, že není mezi Mladočechy nálada přijmout za výkup ústupky
podpoloviční, svědčí, že výkonný výbor národní strany svobodomyslné
odmítl rozhodně návrh, který činil professor Bráf v »Konservative
Korrespondenz«. Dr. Bráf radil, aby Mladočeši přijali zatím, dokud
není naděje na zřízení moravské university, podvojné osazení professur
na české universitě v Praze, jako přípravu pro zřízení druhé univer-
sity. Návrh nedošel ohlasu ani v ostatní české veřejnosti, a dnes již
považuje ho za odbytý sám prof. Bráf. —gg-—

Po VEŘEJNÉM HOSPODÁŘSTVÍ: Valná hromada Rakousko-uherské banky - Banka Rak.-
uherská v roce 1903 — Německé spořitelny v Čechách — Říční regulace v Čechách — Ra-
kouské železné dráhy v roce 1902 — Říšské finance v Německu.

Idylické klidné ústraní valné hromady banky Rakousko-uherské
doznalo letos zajímavého vzrušení.

Peněžní kruhy naše věnovaly akciím Rakousko-uherské banky
dosud malou pozornost, třeba že akcie tyto jsou papírem jednak úplně
bezpečným, jednak i při dnešním dosti vysokém kursu a při slabších
finančních výtěžcích přece ještě naproti jiným ukládacím hodnotám
papírem dosti výnosným. Záložny naše pěstují po většině naproti svému
určení býti zdrojem osobního úvěru, půjčky hypotékami. Jednota záložen
obmezuje se na revisní činnost a na vydávání » Věstníku « a každoroční
statistiky, mimochodem řečeno statistiky, v níž po drahně let již text
zůstává skoro úplně nezměněn a toliko číslice se vždy nahrazují nověj-
šími bez nového poučení, pokynu a pod. — v ostatním jsou pod —
drahými — ochrannými křídly Živnostenské banky, bez vlastního
finančního ústředí, bez čilejšího jednotného vedení. Spořitelen českých
je dosud málo a teprv nedávno se organisovaly, soukromníci buď neznají
nežli záloženskou nebo spořitelní knížku, nebo, jsou-li »pokročilejší-«,
raději nešťastně spekulují, než v papírech ukládají. Marně bylo po léta
upozorňováno, jaký národní význam měla by uskutečnitelná větší účast
českého kapitálu v akciích banky Rakousko-uherské. Teprv loni chopila

361

se soustavné akce bankovní Česká společnost národohospodářská a pro-
vedla ji společně s mladým, ale čilým svazem českých spořitelen.

Kdo chce míti hlas ve valné hromadě banky, musí dát zavčas
na své jméno přepsati a deponovati 20 akcií, jichž kurs obnášel v po-
slední době asi 1610 K. Těchto majitelů bylo k podnětu vynikajících
kruhů bankovních působením České společnosti národohospodářské
a svazu českých spořitelen u českých ústavů získáno do stanovené
lhůty 98, kdežto celé Zalitavsko mohlo na valné hromadě letošní
soustřediti hlasů pouze 67. Ovšem také čeští Němci nelenili s agitací
a sehnali 147 hlasů; jsou mezi nimi nejenom spořitelny, ale i četné
pensijní fondy spořitelen, obce a školní fondy obecní atd., poučný
to doklad námahy, s jakou hlasy byly sbírány.

Maďarská polovice má na svých 67 hlasů 6 zástupců v gene-
rální radě banky, my nemáme ani jediného. Byl tedy přirozeným po-
žadavek českého zastoupení v generální radě — ostatně byl požadavek
tento tlumočen již v předčasném, obsahem i formou nešťastném a obecně
(i námi) tehdy odsouzeném vystoupení Kaftanově na loňské valné hro-
madě banky, zbytečném a předčasném, pokud jsme nebyli dostatečně
připraveni a pokud tedy naše vystoupení bylo ani ne dobrodružným
experimentem, nýbrž směšnou žvanivostí. Německá většina loňské
valné hromady nepovažovala za potřebno na malomocnou českou re-
klamaci ani odpověděti — za to hned po valné hromadě byly ně-
mecké noviny plny nových útoků proti českému nebezpečí a české
nenasytnosti a proti domnělému vnášení národnostních momentů v ústav
ryze hospodářský.

Letos v předběžné poradní schůzi smluven postup jiný. Řečníkem
oficielním ustanoven prof. Fiedler, který požadavky české — rozšíření
sítě filiálek, zastoupení v generální radě, zdemokratisování úvěru ban-
kovního — odůvodňoval ryze hospodářsky, klidně, střízlivě a věcně.
Jeho německý odpůrce, pražský továrník Sobitschka, dopustil se tak-
tické chyby, že po umírněném Fiedlerově projevu odpovídal vášnivě
na loňskou řeč Kaftanovu, s aparátem číslic libovolně sestavených^
jichž pochybný — dle pohodlné Wieserovské methody — podklad
brzy na to (10. února v » Politik*) Fiedlerem byl prokázán.

Sami Němci mimočeští přiznali morální úspěch Čechům — o pře-
kvapení valné hromady nemohlo býti vůbec ani řeči, německá správa
bankovní svými přísnými kautelami zavčas může vždy přehlédnouti si-
tuaci a se připraviti, všech účastníků valné hromady bylo letos 395
(jindy málokdy překročeno bývalo statutární minimum 100) akcionářů,
měli jsme tedy jen čtvrtinu hlasů. Jak málo však je tomu let, co měli
jsme tam zástupce jednoho, tři, deset?

Z výroční zprávy vyjímáme, že v r. 1903 zřízeno bylo 10 po-
bočních míst bankovních, 7 v Předlitavsku (z toho v Čechách: Čáslav,
Humpolec, Kutná Hora, Bílina, Duchcov) a 3 v Uhrách, žádná filiálka.
Celkem fungovalo loni: dva hlavní ústavy ve Vídni a Pešti, 45 filiálek
a 66 pobočních ústavů v Předlitavsku, 33 filiálek a 83 pobočních

362

ústavů v Uhrách. Výnos hrubý činil K 20,177.448, výdaje K 10,356.078,
čistý zisk K 9,821.370. Z toho připadne akcionářům 43^0 ze spla-
ceného kapitálu 210 milí. K, tedy K 9 03, státním správám K 625.000.
Dividenda r. 1903 činí tedy na akcii K 60 20. Zlatý bankovní poklad
koncem r. 1903 činil K 1,109.589.285, stříbrných mincí bylo u banky
za 292-8 milí. K. Oběh bankovek činil koncem roku 1770 84 milí. K
a byl nejvyšší dne 31. října (1773 3 milí. K), nejnižší dne 23. března
(1448-8 milí. K). Z českých filiálek byly za rok 1903 aktivní: Praha,
Ústí nad Labem, Králův Hradec, Pardubice ;passivní: Budějovice, Kolín,
Plzeň, Liberec, Zatec, Děčín, Trutnov, Warnsdorf, Cheb a Teplice.
Značně stoupl výnos filiálky pražské (K 551.787).

Na valné hromadě banky Rakousko-uherské uváděl německý
řečník proti nám převahu německých spořitelen v Cechách, čítaje mezi
ně arci i t. zv. Českou spořitelnu. Výmluvné to poučení pro ty mezi
námi, kteří za loňského runu pořád nechtěli pochopiti, že podnět runu
a run sám jest věcí vedlejší, hlavní věcí že jest nezanášeti český ka-
pitál do německých ústavů, kde jest proti nám zfruktifikován hospo-
dářsky i — jak patrno — politicky.

Ostatně účinky runu jsou patrný: Přes snahu Němců zmírniti
nepříznivé účinky odtoku českých peněz z tohoto německého ústavu,
bylo v České spořitelně loni vybráno celkem 79 5 milí. K a složeno
jen 45 milí. K, kdežto u městské spořitelny pražské loni bylo vybráno
jen 40-94 milí. K a vloženo 6037 milí. K; zde tedy přírost vkladů
o 19-43 míli. K, tam úbytek 34 5 milí. K. V měsících runu, v únoru
a březnu 1903, bylo u České spořitelny vybráno vkladů 2305 a
21 92 míli. K, koncem 1903 měla tato spořitelna, vkladů 199-65 milí.
proti 226*10 milí. a 21448 milí. K v obou letech předcházejících.
Spořitelna městská v Praze měla koncem roku 1903 vkladů 149-11
milí. K proti 12482 milí. K v letech 1902, má tedy dnes již bez-
mála plné tři čtvrtiny vkladů, jež má spořitelna Česká, kdežto v ne-
dávných letech neměla ještě ani polovici. Rovněž stouply vklady

v českých spořitelnách venkovských a v bankách pražských.

Zmínili bychom se ještě o jedné nedůslednosti. Na jedné straně
voláno z podnětu Wieserových studií po autonomní hospodářské a j.
statistice české, která by však zásadní (celkovou) pravdivost poměrné
daňové (aspoň pokuď se přímých daní výdělkové a příjmové týče)
převahy Němců v Čechách přec jen musila doznati, a na druhé straně
jsme plni zbytečné a ochromující skepse, kdykoliv činí se pokusy
o naši hospodářskou emancipaci z velkoprůmyslové, obchodní a peněžní
převahy německé, jejíž jest potom poměrná převaha Němců co do daně
výdělkové a příjmové pouhým neodvratným důsledkem. Bylo tomu
tak loni při vybírání českých peněz z německé » České spořitelny*,
letos zase v příčině akce bankovní.

Jiní zase diví se, že na Wieserova tvrzení — výsledek, při vší
nesprávné pohodlnosti použité methody, dlouhé práce s celým aparátem
najatých pomocných sil pracovních — čeští statistikové nevytřepali

363

ihned z rukou zdrcující pro Wiesera odpověď, a nepováží, jak by teprv
uškodila na rychlo vysypaná, nedbalá nebo povrchní odpověď. A od-
pověď ta může se rozumně týkati skoro jen methody Wieserem
použité.

Lednový » Obzor národohospodářský « právem tu však namítá
další otázku, Ize-li z té poměrné převahy v oboru pouze jistých daní
přímých vyvozovati důsledky Wieserem požadované .í* Soudí rozhodně,
že nikoliv, i když se již naprosto nehledí k námitkám, proti samé
methodé Wieserově se vnucujícím. »Dávno již je jasno, že politická
práva, účast ve správě veřejné, ve státě, zemi i obci, nejsou závislá
na vzájemné míře finančního přispívání k jich úkolům. Bojujeme proti
privilegiím velkostatků, které přece vznikly a opíraly se o veliký ma-
jetek pozemkový a jeho daňovou poplatnost. Chceme odstraniti vo-
lební řády, které spočívají právě na zastoupení zájmovém, a zavésti
všeobecné rovné hlasovací právo do zákonodárných sborů ve státě
i zemi, bez ohledu k poplatnickému významu jednotlivých stavů pro
stát nebo zemi.«

Němci proti nám uvádějí v zemi svou vyšší poplatnost, třeba že
převaha ta není tak veliká, jak tvrdí Wieser. Kde jsou však v tom
ohledu ještě za námi nejenom Poláci a ostatní Slované, ale i sami
Němci ve všech mimočeských zemích, vyjímajíc jediné Dolní Rakousy!
Upozorňoval však kdy ve státě někdo z bohatších zemí škodolibé, jak
máio daň příjmová a výdělková i všechny nepřímé daně, jimiž my
v Cechách a na Moravě zase nepoměrně vysoko jsme stiženi, vynáší
v Korutanech, Tyrolsku, Krajině atd., vytýkal kdy někdo, že země
chudší neuhrazují svými daněmi ani výdaje vlastní správy.^ A nejsou
passivní jen země slovanské, Dalmácie, Halič, nýbrž i některé německé
země alpské.

V zájmu říše připlácíme konečně my v celém Předlitavsku ne-
poměrné procento k říšským výdajům na prospěch Uher.

»To, co požaduje prof. Wieser pro Němce, je politika brutálního
egoismu. Provádějte ji důsledně, a vyřkněte, nač Praha, nač Vídeň
platí zemské přirážky — ony nebudou chtít nic od země, a země ať
nic nechce od nich; nač bohaté země české a Dolní Rakousy doplácejí
na země pasivní — ať se zavedou »finanční kurie« Wieserovy i v rámci
Předlitavska; nač kvótu nepoměrnou k výdajům říšským — pryč od
Uher. Atd. atd. Proč jen uvnitř Čech dělení dle národnosti, proč ne
týž bezohledný egoism země naproti zemi, měst naproti venkovu, ko-
nečně i stavu naproti stavu .^«

Tento egoism, který by pak plně odůvodňoval jako důsledek
finančních kurií národních i národnostní hospodářské ohraničení —
národní cla hospodářská — vůbec, je však právě u Němců tím ne-
spravedlivější, že nynější jejich průmyslové bohatství není plodem
vlastního jejich počinu, nýbrž ovocem staleté všestranné a velmi vy-
datné péče státní právě o německočeské kraje z peněz všeho poplat-
nictva vůbec.

Konečně, chtějí-li Němci, co jim dle domnělé jich převahy náleží
v zemi, spokojme se zase my třebas i s nesprávným procentem, jaké

364

nám na daňové poplatnosti v zemi naproti Němcům přisuzuje Wieser,
ale chtějme opět na státu, aby aspoň dle tohoto procenta a dle naší
poměrné účasti též na všech daních nepřímých, které tak veliký mají
význam zase ve financích státních, dal nám v rámci Předlitavska po-
měrné obnosy na kulturní a hmotné potřeby našeho národa, poměrné
zastoupení českého živlu v úřednictvu — i v nejvyšším — , v důstoj-
nictvu a zkrátka v celém životě státním — a uvidíme, komu se vlastně
křivdí v tomto státě a který zase národ přes všechnu svoji vynášenou
poplatnost přec ještě více od státu pro sebe dostává, nežli mu sám
poskytuje.

Ani v novější době však průmysl nikterak není výhradným ma-
jetkem a důvodem k osobování si jakýchkoli privilejí žádného národa
a žádného kraje. »Vzniká, udržuje se a roste ne-li již přímou státní
podporou, tedy aspoň pod křídly celní ochrany. Všichni spotřebitelé
přispívají k jeho rozkvětu, platí ve clu a zvýšené o něj ceně výrobku
daň k jeho vypěstění, a tato podpora z kapes všeho obyvatelstva je
tím důležitější, čím větší má význam těžká péče o odbyt naproti
snadné poměrně stránce výrobní v průmyslu. Ať již se tedy průmysl,
zejm. velký usadil kdekoliv ve státě, je výsledkem péče celého státu
a peněz všeho poplatnictva, zásluhou a majetkem všech krajů a všech
národů.

Na bedrách státní protekce a naší české neprozíravosti, která
pořád nechápe, že musi pracovati i s oběťmi k své průmyslové a ob-
chodní emancipaci, sesílil tedy průmysl německý a domáhá se ústy
vědeckých pracovníku brutálně respektování své finanční potence i do-
konce finančního rozhraničení národnostního. Nemluví však o osamo-
statnění, když se o to jedná bráti peníze i od českých lidí, požado-
vati i od nich zvýšenou cenu svého zboží, bez které by v soutěži s ci-
zinou nemohl obstáti a jakou mu umožňuje celní ochrana, poskytnutá
na jeho prospěch státem z kapes poplatnictva všech národů — i če-
ského.*

^ *

Dne 20. prosince 1903 konala se v Pardubicích schůze interes-
sentů českých i moravských s přednáškami prof. Smrčka a Hráského
o průplavu pardubicko-přerovském a kolínsko-pražském s účelem pod-
nítiti agitaci ke zbudování průplavu prve jmenovaného směřující. Prof.
Hráský zejména upozorňoval na nutnost, aby vláda zřídila v Pardu-
bicích exposituru vídeňského ředitelství pro vodní stavby, jakož i aby
ph zhotovení projektů plavebních dbáno bylo i zájmů zemědělských
i průmyslových. To stalo se dokonalou měrou při projektu kanalisace
středního Labe, neděje prý se však při projektech na regulaci pří-
toků. Jelikož tvoří přítoky s Labem jedinou síť vodní a změny v pří-
tocích způsobí změny v Labi i zájmovém území (úpravou přítoků se
zrychlí i zvětší přívaly vodní do Labe, zhorší se v něm průběh velké
vody), měly prý by veškeré stavby vodní a meliorační řízeny býti
toutéž zemskou komisí vodní, jež by v sobě soustředila nejen iniciativu,
nýbrž i nadána byla veškerou potřebnou kompetencí.

865

V zákoně o regulaci řek ze dne 13. února 1903 sice stanovena
stavba některých údolních přehrad k účelům retence, to však k zame-
zení škodlivého účinku ze zrychlení vod při Labi samém stačiti
nemůže.

Za katastrofálních přívalů v červenci a srpnu r. 1897, kdy dosud
největší známé množství srážek v povodních těch spadlo a kdy stiženy
krutě Krkonoše a Jizerské hory, nebylo na Labi od Pardubic dolů
žádné neobyčejné povodně — zadržení jakéhos množství srážek těch
v nádržích údolních není tedy jedinou anebo dostatečnou pomocí ke
zmírnění rozvratu, jenž v poměrech zátop v Polabí nastati může; zde
třeba se postarati též o vodojmy, o zdrže v širém kraji, jehož povodí
jest větší než povodí horské. Zakládání těchto vodojemů nemá však
česká komisse zemská přímo ve svém programu a přece nebyly by to
vodojmy ani nákladné, ani nezúročitelné, nýbrž lukrativně podniky.

Jest to soustavné a současné odvodnění pozemků v obvodu toků,
jež upraveny býti mají. Těžká, zamočená půda nepřijímá dost vody do
sebe, ta stéká a rozmnožuje velké vodní stavy v řekách, kdežto půda
drenovaná jest malým přičiněním vytvořený vodojem, jenž za přívalů
vodu zachycuje a jen znenáhla propouští.

Věc je skutečně zajímavá a v širších kruzích co do významu
nedost oceněna: ne pouze přehrady údolní a nádrže, nýbrž i celé roz-
sáhlé povodí řek je regulátorem jejich stavu; je-li odvodněno, vsaje
jako houba do sebe většinu přívalu, není-li, pouští dešťové vody plně
do koryt říčních. Přepážka horská působí jen v obmezeném obvodě,
o několik kilometrů doleji nebezpečí povodně se nezmenší.

U nás regulace říční na tuto okolnost nepamatovaly. Zase kus
prozíravosti, s jakou byly dělány zákony průplavní a regulační. Nyní
se již naříká, že přepážky údolní jsou z SOo/q skoro v krajinách ně-
meckých, kterým skutečně pomohou od povodní a zjednají levnou sílu
jejich mlýnům a továrnám, zatím co dolní české kraje budou obdaro-
vány povodněmi tak utěšeně jako dříve.

Vydána byla právě statistika železnic parních v Rakousku za
r. 1902. Koncem roku 1902 bylo v královstvích a zemích na radě
říšské zastoupených celkem 19.891 km. železničních tratí. Státem bylo
provozováno 11.751 a soukromými podnikateli 8027 km. Veškerých
osob dopraveno bylo drahami v Předlitavsku vůbec 173 62 milí. (stát-
ními drahami 91*34 milí.), na kilometru však jelo průměrně po stát.
drahách 236.007 osob, po soukromých 347.531 osob. Mají tedy sou-
kromé dráhy frekvenci skoro o polovici větší nežli dráhy státní.

Ještě nepříznivějším jest poměr tento co do dopravy zboží.
Úhrnem dopraveno bylo v témž roce všemi drahami předlitavskými
119-36 milí. tun zboží, státními drahami však jen 41*74 tun a sou-
kromými 77 62 milí. tun, čiH doprava nákladní předčí u drah sou-
kromých průměrně o více než tři čtvrtiny dopravu nákladní drah
státních, t. j. dráhy soukromé jsou v krajích dopravou mnohem bo-
hatších než-li dráhy státní, jsou skoro vesměs v Čechách, na Moravě,
ve Slezsku a v Dolních Rakousích (jižní dráha sprostředkuje spojení

366

s Terstem a Rjekou), kdežto státní dráhy probíhají většinou méně bo-
hatými a vyvinutými kraji, zejm. v Haliči a zemích alpských.

Odtud také rozdíly přijmuv a čistého výnosu. Na 11.751 km.
státních drah přijato celkem 272 milí. K a na 8027 km. drah sou-
kromými společnostmi provozovaných přijato 373 milí. K, příjem
státních drah na 1 km. činil průměrně jen 23.668, drah soukromých
46.084 K, tedy skoro dvakrát tolik. Průměrný čistý výnos předlitav-
ských drah činí na 1 km. 10.229 K, u státních drah jen 5408 K,
u soukromých 17.152 K. Čistý výnos soukromých drah jest více než
třikrát vyšší výnosu drah státních.

O postátňovací akci není teď ani slechu. Státní úvěr je již dost
zaujat půjčkami investičními a vodocestnými a vláda teď sama šrou-
buje sazby svých drah znenáhla do výše na úroveň tarifů drah sou-
kromých.

Německo stojí před reformou říšských fmancí. Společné výdaje
říšské uhrazují se dle ústavy říšské především výtěžkem z cel, společ-
ných daní spotřebních a příjmů poštovních a telegrafních, dále, pokud
nejsou zavedeny jiné dané říšské, z příspěvků jednotlivých států dle
počtu jejich obyvatelstva. R 1879 bylo ustanoveno, že všechny příjmy
z cel, daně tabákové, z kolků a spotřební daně kořaleční s přirážkou
mají se přikázati jednotlivým státům až na 130 milí. M., jež podrží
říše. Vskutku bylo pak zemím přikázáno více, než-li činily jejich matri-
kulární příspěvky, protože daně i cla rostly jednak stálým zvyšováním,
jednak přirozeným vzrůstem počtu a zámožnosti obyvatelstva; v r. 1904
by dle toho připadlo jednotlivým státům přes 553 milí. M. Nyní má
výtěžek cel, kolků a tabákové daně zůstati zcela říši, státům má se
přikazovati jen přebytek daně kořaleční, která vynáší nyní s přirážkou
asi 230 milí. M., tedy asi 100 milí. M. Ovšem by se pak zase zmen-
šily matrikulární příspěvky jednotlivých států. Vidí se však již ne-
zbytným zavésti nové nebo zvýšené daně říšské, protože ve správě
civilní šetřiti se již nemůže a ve vojenské a námořní se nechce a kolo-
niální luxus bude státi milliony nové a nové. vS.

7EMÉDĚLSKÉ, OBCHODNÍ, PRŮMYSLOVÉ. Poměry živnostenských společenstev a činnost
^ společenstevních instruktorů v Rakousku - Informační kursy pro činovníky živnostenských
společenstev a obchodních grémií v Praze — Vládní osnova zákona upravujícího lékárnictví.

Sekční rada v ministerstvu obchodu dr. Fuchs konal ve společ-
nosti rakouských národních hospodářů zajímavou přednášku o stavu
živnostenských společenstev v Rakousku a činnosti společenstevních
instruktorů. Zpracoval obsáhlý materiál soustavně a velice instruktivně.
Zajímavá jsou data o jmění společenstev živnostenských (dle řádu
živnostenského), kteréž není nikterak tak skrovné, jakož se téměř
obecně za to má. Jmění vídeňských společenstev (grémií) obnášelo
31. prosince 1902 K 8,660.000, jmění společenstev s českou řečí
jednací v Čechách 3,350.000, s německou řečí jednací K 2,560.000.
Oč by bylo jmění to větší, kdyby se bylo všude řádně nebo alespoň

367

správně hospodařilo! Znamenalo by skutečnou hospodářskou moc! Leč
ani dnes není jmění to nepatrné a dlužno tudíž vítati všechny snahy
čelící k tomu, aby bylo vždy a všude řádně spravováno a účelně po-
užíváno. Meritorní činnost společenstev v rámci zákonem živnostenským
vymezeném roztřídil přednášející na 4 oddíly. V prvém zmínil se
o poměru společenstev k pomocníkům a učňům. Tu mnoho potěšitel-
ného uvésti nemohl. Sprostředkování práce, noclehárny, výborové roz-
hodčí jsou vesměs instituce v praxi při společenstvech z různých dů-
vodů velice málo se osvědčující, toliko poměry učenické lepšily se
zaváděním zkoušek a pořádáním výstav.

* *

V dalším oddílu vylíčil činnost společenstev na poli humanitním.
Počet zvláštních pokladen pomocnických klesl v létech 1894 — 1902
z 907 na 824 z přirozené potřeby koncentrace tohoto pojišťování
v okresních pokladnách nemocenských, počet pokladen učenických
stoupl z 265 na 396. Pojišťování nemocenskému mistrů prostřednictvím
mistrovských pokladen nemocenských stála v cestě celá řada překážek^
mezi nimiž nebyly poslední různé t. zv. podpůrné spolky, jichž
pomoc ovšem bývá neorganisovaná a více či méně náhodná. Pres to
však založeno bylo v Cechách 23 nemocenských pokladen mistrov-
ských, z nichž 21 jest obligatorních ve smyslu § 115. a) živn. řádu.
Vylíčiv zevrubně bolestnou otázku pojišťování invalidního a starobního,
přešel přednášející k třetí části svých vývodů, k vzdělavatelské čin-
nosti společenstev. Tu byla činnost společenstev i instruktorů rázu pře-
vahou podpůrného; jednalo se o to, využíti zejména zařízení, poskyto-
vaných ústavy podpůrné akci živnostenské sloužícími. Posléze v od-
dílu o působení společenstev na poli hospodářském dotkl se předná-
šející zejména svépomocného ruchu družstevního, kterýž by rád uvedl
v těsné spojení se závaznou organisací společenstevní, tak jak to řád
živnostenský umožňuje.

Zvláštního povšimnutí doznalo řešení otázky maloživnostenského
úvěru dle projektů dra Lichta na Moravě a dra Poláka v Cechách.
V Brně byli živnostníci roztříděni ve 4 spřízněné kategorie, pro něž
byla založena 4 spořitelní a úvěrní družstva. Tato 4 družstva jsou spo-
jena se 3 výrobními družstvy v ústřední svaz německých výdělkových
a hospodářských společenstev na Moravě. V Cechách však pokusil se
dr. Polák za pomoci zemského jubilejního fondu úvěrního sorganisovati
úvěr maloživnostenský v rámci povinné organisace společenstevní. Za-
loženo bylo od r. 1899 do 31. pros. 1902 13 úvěrních družstev při
společenstvech s 663 členy a 1168 podíly. Úvěrní fond zemský po-
volil jim zápůjčky v obnosu K 47.000, za něž příslušná společenstva
živnostenská s určitým omezením ručí. Živnostenských společenstev
ve smyslu řádu živnostenského v Rakousku jest 6000 (68 svazů spole-
čenstevních) a jest v nich soustředěno průměrně 70 — 90o/o veškerých
živnostníkův. Společenstva rakouská čítají 600,000 samostatných živnost-
níků a více než 700.000 (?) pomocníkův a učňů. Připomeneme-li, že jmění

368

společenstev v Rakousku obnáší mnoho millionů korun, seznáme, že
tu jde o organisaci, která věru již zasluhuje povšimnutí a péče.

*
Informační kursy pro starosty, činovníky, komisaře a tajemníky
živnostenských společenstev, při pražské obchodní a živnostenské ko-
moře pořádané, vzešly z podnětu společenstevního instruktora dra Po-
láka, jehož činorodá iniciativa uskutečnila již nejeden podnik živnosten-
skému ruchu společenstevnímu prospěšný. Kurs posléze v lednu t. r.
konaný trval plných šest dnů a rozdělen byl na dvě oddělení. Pod-
statnou součástí kursu byly vycházky do ústavů pro živnostníky důle-
žitých. Píle a vytrvalost téměř sta účastníků byla obdivuhodná. Poslu-
chači opustili na týden své povolání, aby někdy již od sedmé hodiny
ranní nepřetržitě po 6 hodin poslouchali přednášky, jejichž konečným
cílem bylo oživení živnostenských společenstev a obchodních grémií,
vnitřní náprava v těchto zákonných organisacích živnostnictva. Při
příležitosti čtvrtého, lednového kursu, učiněn opět ' vážný krok ku
předu. Pojednáním univ. docenta Josefa Grubera o obchodních a živn.
komorách zahájena » Sbírka živnostenských přednášek «, jež na základě
kursovních výkladů budou postupně vydávány. Akcentujeme slovo
>kurs«. Nebyly to jen volné přednášky, nýbrž škola přísné kázni
podrobená, poučující i podněcující, škola živnostenské samosprávy a
svékázně stavovské. A bylo radostno pozorovat, jak ochotné a vděčně
se posluchači této kázni podrobují, jak si navzájem přísně kázeň tuto
ukládají, A šlo-li v prvé řadě o živnostensko-právní výklady pro činov-
níky společenstev důležité, v další řadě jednalo se o výchovu organi-
sační kázně, bez níž není úspěchů v žádné organisaci, tudíž ani v orga-
nisacích živnostenských. Největší česká obchodní komora měla přímo
povinnost pracovat pro obrození společenstevního života, v němž jest
důležitý kus veřejného života národního vůbec. A po zdaru prvých
informačních kursů má povinnost vyvrcholit dílo započaté a dokázat,
že pojala svůj úkol až do posledních důsledků. Bez nadsázky lze tvrditi,
že snad ještě nikdy nebylo s tak skrovnými prostředky hmotnými tak velice
mnoho na poli živnostenské samosprávy vykonáno a že informační
kursy pražské jsou jedním z nejzáslužnějších podniknutí obchodní ko-
mory pražské. O kursech proniklo poměrně málo do širší veřejnosti,
ač, jak suché úřední zprávy uvádějí, doznaly ohlasu i u jiných komor.
Soudíme, že, docílila-li by obchodní komora vídeňská v kursech infor-
mačních, bude-li je po pražském příkladě pořádati, podobného úspěchu,
byl by pro její práci vyvolán zájem kruhů nejširších i — nejvyšších.
Uzavírá-li ve Vídni prostičkou ústřední učenickou výstavu slavnostně
ministr za přítomnosti odborových přednostů, místodržitele a purk-
mistra, jak by se as veřejně ocenilo sebezapření a obdivuhodná píle
činovníků společenstevních, projevená v tak stkvělé míře na informač-
ních kursech pražských!

Nová vládní osnova o úpravě lékárnictví vyhovuje zájmům ve-
řejným i zájmům stavu lékárnického mnohem více než osnova, časně
z jara v r. 1903 odborným korporacím vládou k podání dobrého zdání

369

rozeslaná. Ostatně tato neškodná výměna názorů, mezi ministerstvem
vnitra a bezpočtem poradních sborů, rad, komor a grémií měla hlavně
ten účinek, že vláda velmi zdvořile pořídila z dobrých zdání jednotli-
vých korporací více nebo méně kusé výtahy a na konec si uspořádala
jako obyčejně věc podle svého. A uspořádala ji tentokráte dosti dobře.
Především vypuštěno bylo někdejší odiosní ustanovení, že má býti
úředně odhadnuta cena lékárny pro případ, že majitel lékárny chce
lékárnu převésti na jiného smlouvou mezi živými. Osnova stanoví to-
liko, že nová lékárna nesmí se přenášeti smlouvou mezi živými před
uplynutím prvých pěti let svého trvání. Osnova stojí na stanovisku
čisté osobní koncesse (nedotýkajíc se ovšem starých práv radikovaných,
před r. 1859 vzniknuvších), umožňuje však zároveň přenositelnost lé-
káren a uznává obchodní cenu lékárny. Vadou a jistou nedůsledností
jest však, že vláda nepřistoupila na požadavek, že kupujícímu, proká-
že-li stanovenou způsobilost, nesmí se udělení koncesse lékárnické ode-
příti. Že řízení týkající se zřizování nových lékáren poněkud je těžko-
pádné, není konečně mnoho na závadu, uvážíme-li, že počet lékáren
smí jen pozvolna a obezřetně býti rozmnožován. Právo žádati za zří-
zení nové lékárny má každý kondicinující farmaceut, kterýž vykazuje
zákonnou způsobilost a desetiletou praxi. Vypisování konkursu tu tedy
odpadá, povolení nové lékárny jest však omezeno určitými úvahami,
vztahujícími se k počtu obyvatelstva, jeho blahobytným poměrům,
nesmí býti ohrozená existence lékáren sousedních a musí býti slyšena
zájmová zastupitelstva lékárnického stavu, lékárnická grémia. Nejostřeji
se staví lékárníci proti ustanovení osnovy, dle něhož pokladny nemo-
censké a jich svazy jsou oprávněny své vlastní lékárny zřizovat a z nich
léky také ambulantním členům svým poskytovat. V celku však lze
tvrditi, že osnova vládní nastoupila » zlatou střední cestu « a šťastně
rozřešila ostré rozpory zajmuv, a také práv nabytých potřebnou měrou
šetřila. Snad se podaří příslušné komissi poslanecké sněmovny rady
říšské vládní osnovu ještě zlepšiti, ač není vyloučeno nebezpečí, že
sněmovní komisse osnovu ministerstva pokazí, jakž se již nejednou
stalo. Rozhodně však nelze se srovnati se samostatným návrhem posl.
Sylvestra, jenž upravuje lékárnictví nepřiměřeně a jednostranně.

SOCIÁLNÍ: Návrh pražské sociální komise obecní na zřízení obecních prodejen uhlí pro chudé
a jeho osud — Pohřeb jeho na útraty žurnalistické cti „Nár. Listů" — Nezdar stávky krimi-
čovské — ,,Stávkokaz" — Postup obranných organisací podnikatelských a pražská stávka truhlářská.

Byl jednou jeden král, jistě byl, a v jeho říši panovala ukrutná
zima, tak že mrzla nejen ptáčata v povětří, ale i poplatníci a rekruti
na zemi, o obyčejných chudých ani nemluvě. I zželelo se králi takové
bídy a kázal velekněžím, aby vyprosili oblevu. I vzbouřili se uhlíři, že
přijdou o chleba a byli rozčileni, dokavad jim z kompetentních míst
nebylo řečeno, že veleknězi oblevu buďto vymohou, nepřijde-li zatím
sama, anebo nevymohou. Nenastala, a chudí mrzli dál, než by si kupo-
vali za poslední groš umouněné kamení, které nehořelo. Ale uhlíři
byli spokojeni, protože zima patří jim, a kdyby i ani kousek uhlí ne-
prodali. Od toho jsou uhlíři. Rok na to divnou náhodou nebyla vůbec

NAŠE DOBA. R. XI., č. 5. 1904. 20. února. 24

370

žádná zima, uhlíři neprodali vůbec nic, ale nebouřili se. Pak přišla
zas krutá zima, krutší ještě než předloni, a král — zatím už mladý
— poručil, aby se nakoupilo za jeho peníze uhlí a bez zisku prodala
těm nejchudším, kteří měli zrovna ještě na cent uhlí týdně, ale ne-
měli na tři centy očerněného kamení. Myslil, že se při centu uhlí za-
hřejí a při třech centech kamení by mrzli dál. I vzbouřili se uhlíři
zas, že by musili se chopit žebrácké hole, kdyby jim byli vzati chudí,
kteří aspoň někdy koupí očerněné kamení, a kdyby poznali opravdové
uhlí, že by ani už kamení nechtěli. Dokázali nezkušenému králi, že
by do svých skladů musil za prodavače postavit aspoň ministry, tak že
by mu to přišlo draho a chudým taky. Že vůbec krále nemají proto,
aby prodával uhlí, že by mu pak mohlo napadnout, prodávat všecko
sám a to že by brzo neměl komu. A tak přemluvili krále, že toha
nechal; chudí mrzli dál a uhlíři hlídali své uhlím znečištění kamení a
zavázali se, že opravdové uhlí nikdo nebude prodávat, i kdyby je chudí
opravdu chtěli hotově platit, protože oni také musí kupovat kamení a
co s ním. Kamení ale v uhlí musí být tolik proto, že by jinak ne-
mohlo být tolik uhlířů. Kamení je přece obživí, třeba nehřeje.

To je začátek pohádky o pražské obecní komisi sociální, jejíž
pokračování by bylo příliš zdlouhavé a která krátce učí toto.

Pražská sociální komise obecní je pro pražskou městskou radu
komisí dnes skutečně nejpotřebnější a ze všech nespočetných obecních
komisí svého druhu jedinou. Vede každého městského radu zrovna
za ruku, nežádá na něm, aby si lámal hlavu, co s jejími návrhy, ma-
jí-li přijít ještě do nějaké jiné komise či co: ze všech možných ná-
vrhů, co vyjdou z komisí, aspoň o návrzích sociální komise je jisto,
že se zamítnou. A hned se ubohé hlavě radovské uleví a sociální ko-
misi žehná. Kdyby tato komise byla nad všemi komisemi, aby
všechno musilo jí projít, bylo by to nejjednodušší. Protože by se to
pak všecko zamítlo. Ani sám by pak nemusí 1 se žádný rada tolik na-
máhat s vymýšlením návrhův a voličstvu by se omluvil, řka: Prosím
vás, to všecko by musilo také do sociální komise, a to víte, kdyby
náhodou byla pro to, potom se to zamítne. Proč? Protože v té ko-
misi zasedají lidé, které jsme si tam povolali, aby nám v těch pro-
žluklých sociálních věcech radili; ale to jsou vám samí takoví profes-
soři, doktoři a podobní lidé nepraktičtí, to my praktikové už vycítíme
z jejich návrhů vždycky nějakou čertovinu a raději to hned zamít-
neme. Kdo ví, co by z toho mohlo pojit, jak povídal p. dr. Scharf,.
třeba to na pohled vypadalo nevinně. Těm není co věřit a děkujme
Pánu bohu, že nás tak varuje.

V naší blahoslavené samosprávě přijde vždycky na to, jak a kda
čeho se chopí. Sociální komise řekla: mrznou chudí, bezejmení chudí.
Kdyby byla řekla: mrzne řemeslnictvo a živnostnictvo, nebo mrznou
poplatníci, to by byla jiná. Ale ona řekla jen: mrznou chudí. A to
budou nejspíš ti dělníci nebo nějací úřadníčkové, co nic nedělají a
leda píšou. Ale mrznou. Drobný uhlíř u nich pí-ijde o peníze a ani
jim už neprodá na dluh, zvlášť když sám je ubožák a má v krámě
vlastně kamení uhlím znečištěné a protlouká se tím jak může. Draho

371

a špatně koupí a tak i prodá. Proto, navrhla sociální komise, ať
se zřídí obecní prodejny uhlí, zatím jen čtyry v nejchudších čtvrtích,
kde by za ceny režijní prodávalo se nejchudším z chudých (obýva-
jících kuchyni nebo nejvýše ještě jednu mÍLtnost, zpravidla s houf-
cem noclehářů) na poukaz chudinského otce týdně 1, při četných
příslušnících domácnosti nejvýše 2 metrické centy uhlí nebo koksu.

Rada městská ale krátce řekla,- to že je ještě spousta jiných
věcí nezbytné denní potřeby, které by stejným právem mohly se žá-
dati od obecních prodejen (zajímavé doznání!) a tím že by se vyhla-
dověl a zproletarisoval drobný obchod vůbec. Myslila při tom patrně
na ty už dnes zproletarisované živnostníky, proti nimž samo obchod-
nictvo brání se požadavkem průkazu způsobilosti, které ale je nedo-
tknutelno, jakmile jednou v řady živnostnictva vstoupilo. Pak už je to
před demagogickýma očima městské rady ne cizopasnictvo na těle
konsumenta a zejména chudého konsumenta, ale »živnostnictvo«.
A rozumí se i poplatnictvo, z něhož ale pokladna berní má jen škodu,
protože náklady s vybíráním a vymáháním berní od něho berně samy
zpravidla převyšují. Marně namáhala se sociální komise dokazovati, že
reelní obchod naopak bude zbaven neplatících, protože nuzných zá-
kazníků, že se mu z platících nic nevezme, a mohla doložit, že tím
nad to ještě solidní obchod bude zbaven parasitních existencí a ne-
kalé soutěže — všecko to odbyla ve své povýšenosti většina prak-
tikův a v obecní samosprávě vyučených advokátů v radě městské po-
známkou, že prý to vůbec zavání socialismem, pod nímž si patrně před-
stavuje všecko, co za našich otcův a dědečků nebylo. A ono naopak
bývalo, a už za prapradědů! Také si většina přiznala s uznání hodnou
otevřeností, že by ta režijní cena za její režie vlastně ani žádnou
slevu neznamenala — před tímto důvodem klobouk dolů. To mluvili
praktikové a celou ostatní trapnou exkursi sociálně-politickou mohli
si uspořit. Tenhle důvod stačil za sto jiných. Ještě dobře, že nena-
padlo nikomu vyslat obecní deputaci na studijní cestu do měst ně-
meckých, anglických a j., kde takové režijní prodejny obecní jsou;
my máme režii svou, původní, jak o tom svědčí městské dráhy.

»Národní Listy« napsaly k té celé věci epilog, že si těžko před-
stavit trefnější. Šikovný redaktor lokálek zachránil tuto perlu ze sucho-
paru svého národohospodářského kollegy a referoval s gustem o po-
hřbu » tohoto robátka sociální komise « v rubrice, kterou denně špi-
kuje referáty o krkavčích matkách, denních skandálech, různých per-
versitách a co tak všecko lidská zkaženost natropí, aby to už na řád-
kovém honoráři něco vydalo. A čtenáři toho druhu lokálek robátko
smlsli jako mandli, čímž náš největší list své referentské povinnosti

dostál.

V krimičovské stávce dělníci kapitulovali. I zaměstnatelé byli
dobře organisováni a měli dostatečné fondy — dělníci resignovaně
musili si doznati, že další boj je marným vyčerpáváním organisačních
peněz, ochuzováním výdělku dělníkova i místního živnostnictva, ohro-

24*

372

žením celého krimičovského průmyslu ztrátou trhu na konkurenci,
anebo skončí postupným vytlačením starousedlého dělnictva množícími
se přespolními (i z Cech a Polska) stávkokazy.

Stávkokaz! ohyzdné slovo. Zajímavě o něm rozjímá v posledním
čísle svého týdenníku Harden. Vzpomíaá, jak se svými druhy mládí
hřímal s nadšením verše Coppéovy Grěve des forgerons. Hrdinovi
básně, otci Jeanu, když nemůže se už dívati na spousty, které v jeho
rodině způsobila vleklá zimní stávka, čta • denně v očích udřené ženy
touž výčitku, touž otázku, a když jako poctivý muž jde do shromáž-
dění stávkujících, jimž stál v čele, a řekne otevřeně, že déle nelze se
mu dívati na to umírání hladem doma a — chce za dosavadní mzdu
vstoupiti zas do práce — vrhne mu po chvíli tísnivého mlčení kdosi
ve tvář urážku: zbabělý chlape ! Starci zatmí se před očima, hoří
smýti urážku a v souboji na kovářská kladiva roztříští protivníku lebku.
Před soudem žádá si smrti, jen ne káznice. — Planuli jsme jako děti
pro tohoto hrdinu, domnívali se poznávati bídnost světa, který spra-
vedlivého dohání ke zločinu. Oh, až jen budeme velcí . . . ! A když
jsem byl velkým, slyšel jsem báseň přednášeti na dělnické slavnosti.
Čekal jsem bouřlivé nadšení; když rozpalovala nás, synky buržoů, jak
asi teprv dělníky. A zatím posluchači mručeli a na konec ozval se
sykot. Hádanku mi rozluštil soused: Jak mohli jen něco takového dát
na program! I slepý musil předvídati, že organisované dělnictvo ne-
může míti soucit se — stávkokazem.

Dva světy, dvojí mluva; a obojí má svůj žargon. *K práci
ochotný « tu, » stávkokaz « tam. Dobrý příklad obojího žargonu. K práci

— špatně placené — ochotným je ubožák, jejž i malá mzda vytrhne
z krušné bídy, a pak, až octne se mezi lidmi, soudruhy, bude ihned
kouti zbraně s nimi. Tak to samo se železnou nutností se vyvíjí. Ale
organisovaní soudruzi nemohou se naň dívati objektivně, a ani nechtějí.
Zahájili boj o lepší mzdu, chtějí změřiti svou sílu, už vítězí skorém

— a tu jim v poslední snad chvíli cenu krušného boje z ruky vyrazí
stávkokaz. Klnou mu a zuří proti němu. Pak s rozhořčením buržoa,
i liberální, mluví o terrorismu, který se naprosto nesmí trpěti ani
v sebe spravedlivějším boji mezdním. Kdo chce pracovati, tomu nesmí
v tom býti bráněno, nesmí být za to tupen, mrzačen. Terrorismus —
to je zas výraz žargonu stavovského. Ovšem bázeň a strach ochlazuje
chuť, nebo neodolatelnou třeba nezbytnost z hladu, státi se stávko-
kazem. Ale což zastrašování, hrozba není nesporným právem válečným ?
Polovice setnin by utekly z boje, kdyby se nebály. Tisíce by porušily
slib stávkový, kdyby se nebály hanby a výprasku. Ale bez hrozeb
trestního zákonníka by také tisíce kradly, loupily, falšovaly, podváděly,
křivě přísahaly a vraždily. Jest specifická morálka stavovská vedle vše-
lidské; řídí se jí dělníci stejně, jako továrníci, kteří zas brání svou
kůži proti požadavkům dělnictva vůči soutěži za příznivějších podmínek
pracující a chtějí býti pány ve svém domě. Tato morálka stavovská
přehlušuje v boji lehce i všeněmeckou ; včera se volalo: očisťme ně-
mecké země od cizonárodních trosek, a dnes volají rolníci němečtí

373

ruského, továrníci českého a polského dělníka do země. Kapitál už
dávno před proletariátem měl svou internacionálu.

Jedno jest jisto: úspěch zaměstnavatelů ve stávce krimičovské
neobyčejnou měrou posílil jich sebevědomí, dnes v celém Německu
mezi nimi proudí živý ruch organisační, roste vědomí, jaká síla tkví
v pevné, cíle vědomé a obětivé solidaritě, rostou přívrženci obranných
organisací zaměstnavatelských, stávkového zajištění, a nebude dlouho
trvat, i tu po stopách mezinárodních organisací kartellových dočkáme
se i v tomto směru mezinárodní kooperace. Pro to všecko jsou tu
klassické a pádné vzory — právě v dnešních organisacích dělnických.
I u nás už případ krimičovský, aspoň v miniatuře, vrhl reflex do
současné, už skoro tříměsíční truhlářské stávky v Praze a okolí. Máme
už hotovu truhlářskou obrannou organisaci zaměstnavatelskou a vede
si ve stávce daleko sebevědoměji a solidárněji než kdy jindy, třeba
se zbytečně drobet naparuje a ke svému mládí dělá příliš starý, světa
zkušený obličej. Případ je dost ostatně analogický krimičovskému; po-
žadavek devítihodinné doby pracovní pro obvod pražský je za dnešních
poměrů příliš neskromný a neuskutečnitelný, dokud nebezpečná kon-
kurence mimopražská (venkovská i vídeňská) má pracovní dobu daleko
delší a dokud na ten čas už i desetihodinná doba (proti zákonné ma-
ximální době llhodinné) je cennou a uspokojivou etapou, které
ostatně dosud ještě celá řada silnějších a resistentnějších oborů prů-
myslových, než je pražské truhlářství, nemůže si dopřáti. Pro chudou
říši — a tou jsme — je příliš mnoho a předčasné sociální politiky
luxem, končícím úbytěmi, jako každý jiný luxus, který v bohatší zemi
teprve klesá na niveau zvýšené, obecně lepší míry životní a z luxu
stává se kulturním pokrokem. Cestu k pokroku kroky krátí, ale skoky
ji prodlužují.

Každá taková nová organisace na té či oné straně jest sociálním
pokrokem, zvlášť až se překoná stadium počátečního se štíření, na
párování a dětinského (po případě taky chlapeckého) pachtění se za
effekty prskavek novinářské polemiky. Až se strany sejdou, změří stříz-
livě svoje síly a s tužkou v ruce budou počítat, aby se nepřepočítaly.
Jako právě v Krimičově; jednou mně, podruhé tobě. Pak se ze zmatku
pouličních potyček přejde k mužnému změření sil, a na konec vede
tudy cesta k dohodčím výborům jako pravidelné instituci po vzoru
anglickém. Čtěte, praví Adler, zprávy o chování se delegátů dělnictva
v anglických dohodčích komorách, a musíte doznati, že bursovní ko-
misaři nemohou opatrněji a přesněji zjišťovati denní kurs zboží a effektů,
než zde zástupci dělnictva vyšetřují skutečným hospodářským poměrům
mocenským odpovídající kurs práce. R.

ŠKOLSKÉ: Z učitelských organisaci — Repraesentační učitelský dům, či rodinné učitelské
domky? — Síla učitelské organisace na Moravě — Orgán Ústř. spolku učitelského ve Slezsku
— Valná hromada Jednoty učit. měšť. škol v Čechách -;- Nový disciplinární řád učitelstva buko-
vinského — Nedostatečný návrh zemského výboru v Čechácíi - Ze statistiky rakouských střed-
ních škol. —

Hlavní těžiště práce v Zemském Ustř. spolku jednot učitelských
v Cechách je nyní v podnicích hospodářských. K záložně, vykazující

374

značný vzrůst, ke knihkupectví, k akci pojišťovací u banky » Prahy «
družiti se má v blízkém čase stavba velikého repraesentačního domu
učitelského. Dle plánu mají se opatřiti peníze na jeho stavbu půjčkou
ve formě dvacetikorunových podílů členských, z nichž by se určitá část
každým rokem vylosovala a splatila tak, že v 16 letech by byl celý
kapitál splacen. V domě konaly by se všechny schůze, měla by v něm
býti záložna, knihkupectví, hovorna a pod. Spolek k vystavění učitel-
ského domu trvá sice již několik let, ale jmění jeho na podnik, vyža-
dující k provedení značný kapitál, dosud ani zdaleka nestačí. Není pak
ve spolku ani potřebné jednoty v této věci. Část učitelstva kloní se
k názoru učitele p. Kožíška, který stavbu učitelského domu nepovažuje
pro tuto dobu za věc nejaktuálnější. Podnik tento dle názoru p. Ko-
žíškova nezasahoval by blahodárně do života největšího počtu učitelstva.
Pro zdravotní i společenské poměry učitelstva měly by blahodárnější
význam rodinné domky učitelské. Sebraný kapitál by stačil, aby při
vymožení slušné subvence i náležitého zákona specielního se stavbou
učitelských domků po venkově na místech, kde jsou bytové poměry
učitelstva nejubožejší, se započalo. Znalec neblahých bytových poměrů
učitelských musí se přikloniti k názoru p. Kožíškovu. Mluví pro něj
také fakt, že dosavadní hospodářské podniky učitelské, ačkoli ukazují
rapidní rozvoj, jsou přece jenom v počátcích a proto slabé. Bylo by
dobře vyčkati, až se ustálí a sesíH.

V Ústředním spolku jednot učitelských na Moravě je sdruženo
do 20. ledna 1904 3953 skutečných, povinnosti své řádně plnících členů.
Ústřední spolek českého učitelstva ve Slezsku soustřeďuje v 6 okres-
ních jednotách 259 členů. Nejmenší ze zemských spolků učitelských
počal vydávati měsíčně svůj orgán »Skolský Věstník«, slibující hájiti
stavovské i školské zájmy a práva, podněcovati touhu po sebevzdělání
učitelstva, buditi lásku k práci národní, šířiti správné názory o školství
slezském, poukazovati k jeho zvláštnostem i obtížím, přispívati ku své-
ráznému vývoji českého školství ve Slezsku. Věstník zaslouží účinné
podpory se strany učitelstva českého i moravského.

Jednota učitelstva měšťanských škol v Čechách měla dne 2. února
výroční svoji valnou hromadu. Zřizuje si svoje nakladatelské družstvo
»Komenium«, jehož hlavním úkolem bude vydávati učebnice pro žáky
měšťanských škol. Ve spolku je sdruženo 904 učitelův, učitelek, ře-
ditelů, katechetů měšťanských škol a 14 inspektorů. V uplynulém
správním roce přijal spolek 7371 a vydal 6836 K. Poprvé vydaný
kalendář Jednoty byl aktivní. Přijato zaň 1965 a vydáno 1819 K.
Z pojišťování členstva u » První české akciové společnosti* měla Jed-
nota 501 K příjmů, vedle 1003 K, které se jí ještě dostanou. Při jed-
notě zřídí se pojišťovací odbor. Dle přijatého návrhu bude Jednotu
spravovati zastupitelstvo volené ve valných hromadách krajinských
spolků.

Tvrdým oříškem pro členstvo Jednoty je otázka správného roz-
řešení zásad, jichž by bylo třeba dbáti při spravedlivém postupu
učitelstva měšťanských škol. Na měšťanské školy postupují z obecných
škol učitelé s nejrůznější dobou služební. Mnozí v pozdním věku vy-

875

konávají zkoušky a dostávají pro dobu služebných svých let většinou na
obecných školách strávených namnoze definitivní místa na školách mě-
šťanských na úkor svých koUegů s menší celkovou dobou služební,
ale s delší působností na školách měšťanských. To budí přirozeně
řevnivost. Zdá se, že otázka tato, při níž najdou se vždy obtíže, nebude
ani navrhovaným konkretálním statutem učitelstva měšťanských škol
vyřízena. — Při jednání o čtvrtých ročnících, jichž zřizování známým
ministerským výnosem se povoluje, poukázáno na význam jich pro
účinnější šíření lidového vzdělání. V Ústí nad Labem, kde je první
takovýto ročník nákladem města v Cechách zřízen, dobře se osvědčuje,
ačkoli žáci platí po 50 K školního platu. Nepatrnou zemskou sub-
vencí asi 280.000 K mohl by se v každém okresu zříditi aspoň jeden
takový ročník při jedné chlapecké a při jedné dívčí měšťanské škole.
Náklad ten kryl by se pouhými třemi desetinami zemské přirážky, při
čemž jeden žák by stál zemi pouze 27 K. V přijaté resoluci dožado-
valo se shromáždění vydání zemského zákona o zřizování a vydržování
kursů při měšťanských školách čili t. zv. čtvrtých ročníků.

Spravedlivějšího řádu disciplinárního domohlo se v zemích ra-
kouských vedle učitelstva štýrského také učitelstvo bukovinské. Zemský
sněm přijal tu dne 28. prosince osnovu nového disciplinárního řádu,
podanou poslancem Straucherem, vypracovanou na podkladě programu
svazu německého učitelstva rakouského. V přijatém návrhu zákona je
ustanovení o disciplinárních senátech, do nichž si bude učitelstvo
voliti své zástupce. Vykonávání občanských práv, základními zákony
říšskými zaručených, nesmí býti nikdy předmětem disciplinárního vy-
šetřování. Vdova a sirotci po propuštěném ze služby školní učiteli
z trestu dostanou výslužné, příspěvek na vychování dětí nebo od-
bytné. Zanesené tresty do výkazů o stavu učitelstva budou po
třech bez trestu uplynulých létech vymazovány, a učitelé z trestu pře-
ložení dostanou nové dekrety, na nichž poznámky o přiřknutém trestu
nebudou. Disciplinární soudy zřízeny budou pro okresy i pro zemi.
Do okresních vysílati budou okresní porady učitelské po 4 členech
a 4 náhradnících na dobu tří let. K nim přidruží se okresní in-
sp.ektor a jeden učitel nebo professor místodržitelem delegovaný. Do
zemského disciplinárního soudu zvolí zemská porada učitelská 8 členů
a 8 náhradníků ze všech definitivně ustanovených učitelských osob
v zemi na dobu 6 let. Mimo to vyšle tam dva členy zemský výbor
a dva zemská vláda. Zapisovateli v obojí kategorii soudů budou úřed-
níci školních úřadů. Vyšetřování zavede okresní školní rada i na žádost
učitele. Předběžné ústní šetření zavede inspektor, nebo zástupce
učitelstva nebo jiný znalec školství v okresní školní radě. Na anonymní
udání zřetel brán nebude, Obžalovací spis se všemi důvody musí se
dodati obžalovanému, jemuž se ponechá na vůli podati protispis a po-
skytne právo nahlédnouti do všech aktů, záležitosti jeho se týkajících.
Obžalovaný bude míti právo přibrati si k disciplinárnímu řízení tři dů-
věrníky a obhájce, jímž bude moci býti buď právník nebo osoba uči-
telská. K uznání viny obžalovaného bude třeba souhlasu dvoutřetinové
většiny přítomných členů senátu, k výměru trestu postačí souhlas vět-

376

siny, při čemž rovnost hlasů bude značiti zamítnutí navrhovaného trestu.
Obžalovaný bude míti odvolací právo k vyšší instanci.

Na Moravě nebyl přijatý zákon o změně disciplinárního řádu
požadavkům učitelstva jen z částí vyhovující dosud potvrzen, v Čechách
vypracoval zemský výbor předlohu osnovy zákona, která se novým
disciplinárním řádům ve Styrsku a zvláště v Bukovině, ani z daleka ne-
vyrovnává. Dle ní musí se každá osoba učitelská podrobiti služebnímu
přeložení, zemskou nebo okresní školní radou nařízenému, když na
platu újmy neutrpí. Přeložení takovéto může jen v případech potřeb-
ných a nutných býti nařízeno a nesmí míti povahu trestu. Okresní
školní pokladna uhradí přeložené osobě vzniklé výlohy. Důtka má
býti udělována vždy jen písemně, má obsahovati výstrahu před přís-
nějším jednáním v případu opětného porušení povinnosti, a po třech,
u ostatních disciplinárních trestů po pěti letech bezúhonného chování po-
stiženého má býti v osobním jeho výkazu vymazána. Disciplinární trest
může jen po předcházejícím disciplinárním vyšetřování následovati,
a vyšetřování může jen po rozhodnutí plenárního sezení okresní
nebo z nařízení zemské školní rady zavedeno býti. Disciplinární
řízení povede komisse ze tří členů volených v plenární schůzi
okresní školní rady. Obviněný má býti uvědomen o tom, od
koho a proč byl obviněn a má mu býti dovoleno nahlédnouti v prů-
běhu vyšetřování do listin disciplinárních, má se mu poskytnouti právo
dotazovati se svědků a býti přítomen disciplinárnímu jednání se svými
dvěma důvěrníky. Po závěru vyšetřování pošlou se všechna akta
i s prohlášením okresní školní rady zemské školní radě. Proti disci-
plinárnímu výměru zemské školní rady může obviněný v době 40 dní
podati odvolání k ministerstvu vyučování. Při výměru trestu má
zemská školní rada bráti zřetel na všechny polehčující i přitěžující
okolnosti.

Návrh zemského výboru obsahuje sice některá zlepšení stávají-
cího řádu, ale požadavkům učitelstva nikterak nevyhovuje. Osobám
učitelským nepodává zvláště právo hájiti se s pomocí právního jich zá-
stupce, dále právo voliti si svědky, neurčuje, že občanská a politická
práva učitelská nemají býti nikdy předmětem disciplinárního vyšetřo-
vání, ponechává právní následky vyšetřování na dlouhou dobu tří až
pěti let.

Právní poměry učitelského stavu byly podrobeny v několika čí-
slech » Přehledu* břitké kritice, jejíž autor navrhuje učitelstvu ve spra-
vedlivém a nutném jeho nynějším boji za práva dvojí správnou, k cíli
vedoucí cestu: 1. všemi silami a prostředky zvyšovati vzdělanostní
učitelskou úroveň a 2. bojovati za svobodu, za právo jiných, zejména
širokých lidových vrstev. » Cesta pokrokového učitelstva českého, sku-
tečně českého, může být jen cesta společná s cestou českého dělnictva.
Proto je přímo kategorickým příkazem pro učitelstvo, aby podporo-
valo všecky pokrokové snahy dělnictva, teď na př, úsilí o všeobecné
rovné hlasovací právo. «

Podivným, ničím neodůvoditelným způsobem jsou v zemích ra-
kouských rozděleny prázdniny ve školách. Před vydáním základního

377

říšského zákona školského zavedeny byly na všech školách hlavní
prázdniny dvouměsíční na srpen a září ustanovené. Nový zákon sta-
noví, že školní rok na obecných školách trvá 46 týdnů a prázdniny
tedy pouze šest týdnů. Dodnes je platný tento zákon jen pro řadu
obcí venkovských, kde však namnoze se svolením zemského úřadu
školního rozšířeny byly hlavní prázdniny na jeden a půl měsíce, tedy
o 3 — 4 dni, V místech se středními školami rozšířeny byly hlavní
prázdniny na obecných a měšťanských školách na dva měsíce. Na
mnohých středních školách, kde se konají počátkem července matu-
ritní zkoušky, rozšířeny byly dvouměsíční prázdniny ještě o půl mě-
síce. Také vánoční prázdniny jsou nestejným loktem rozměřeny. Zatím
co na středních školách trvaly do nedávná od 24. prosince do 1. ledna
a letos byly ještě o den rozšířeny, vyměřeny jsou pro nejmenší žáčky
na pouhé 4 dni, od 24. do 27. prosince. V posledních dnech měsíce
prosince, kdy mysl dětí je upjata k dojmům vánočním, k dárkům, ke
stromečku a pod., je nařízeno zcela nepedagogicky vyučování. Zákonné
vánoční prázdniny na školách obecných nestačí ani k patřičnému vy-
čistění školních místností a musí býti proto místními úřady školními
o den, dva i více rozšiřovány. Pro žáky škol pražských a předměst-
ských zavedeny jsou v měsících červnu a červenci z nařízení mini-
sterstva vyučování odpolední prázdniny, dostoupí-li teploměr ve stínu
18 " R. Je nepochopitelným, proč nařízení toto není platným také pro
venkovská města a vesnice. Nestejné prázdniny nejsou vhod ani ro-
dičům vyjíždějícím o prázdninách na venkov. Žák střední školy, který
má od 1. července prázdno, musí čekati půl měsíce na svého mlad-
šího bratra nebo sestra ze školy obecné, který musí až do 15. čer-
vence školu navštěvovati. Požadavek rovně dlouhých vánočních i hlavních
prázdnin pro žáky všech škol obecných, měšťanských, středních a jim
na roven postavených odborných je zcela oprávněný. Zdá se, že v nej-
bližší době bude splněn. Na základě výnosu zemské školní rady
z 10. ledna 1904 podávají nyní okresní školní rady v Cechách dobro-
zdání o tom, je-li prospěšno zavésti na obecných a měšťanských
školách prázdniny tak dlouhé a v tentýž čas, jako jsou zavedeny na
školách středních. Očekává se, že pro tento požadavek vysloví se
okresní úřady školní z důvodů hygienických i pedagogických.

Dle statistiky vydané o stavu středního školství je ve školním
roce 1903 — 1904 v Předlitavsku 222 gymnasií, o 3 více než v roce
předchozím. V Cechách je ze 63 gymnasií 34 českých (přibylo 1),
28 německých, 1 utrakvistické. Na Moravě je z 30 gymnasií 16 če-
ských, 14 německých, ve Slezsku ze 7 gymnasií 1 české, 1 polské,
5 německých. Ve všech gymnasiích cislajtanských je letos 78.250 žáků.
Na gymnasiích v Čechách je 9596 českých a 5847 německých žáků.
Z počtu všech gymnasií je 116 německých, 51 českých, 30 polských,
3 rusínská, 5 srbsko-chorvatských, 6 vlašských, 11 utrakvistických.
Slovinci nemají jediného státního gymnasia.

Rychlejší vzrůst lze znamenati na re alkách. Přibylo jich v po-
sledním roce 6, tak že celkový počet jich stoupl na 121. V Čechách
je v 21 českých reálkách 9446, ve 14 německých 4664 žáků. Na

378

Moravě je z 31 reálek 15 českých, 16 německých, ve Slezsku jsou
4 vesměs německé. Ve všech reálkách předlitavských je letos 42.262
žáků. Úhrnný počet žactva všech gymnasií a reálek stoupl z 115.691
na 120.512, tedy o 4921 za jediný rok.

Z počtu všech reálek je 69 německých, 37 českých, 10 polských,
1 srbsko-chorvatská, 3 vlašské, 1 utrakvistická. Rusíni, Slovinci reálek
nemají. Němci mají stále větší počet státních středních škol, než všichni
národové slovanští v Rakousku dohromady. Ve 48 mužských pedago-
giích je 7368 kandidátu proti 7791 v roce předchozím, v 19 ženských
pedagogiích z 139 kandidátek proti 3072 v roce minulém. Z úhrn-
ného počtu 10.930 všeho žactva na pedagogiích je 2421 ve čtvrtých
ročnících.

Statistika tato ukazuje na nezdravý stav přeplněnosti českých
středních škol třídami a tříd žactvem. Při 53 gymnasiích českých je
83 poboček, při 38 reálkách 137 poboček. Tím je nemálo znesnad-
něna práce českých professorův a ředitelů proti práci professorův a
ředitelů německých, kteří ji mají na ústavech bez velkého počtu pa-
ralelek a při nejmenším počtu žactva ve třídách velmi usnadněnou.

Značnou péči věnuje vyučovací správa školství průmyslovému,
v němž dosahuje znamenitých pokroků. Státních škol průmy-
slových je v Předlitavsku nyní 21, z nichž v Čechách 6. Na vyšších
školách průmyslových klesl však počet žáků z 2430 na 2376, na mi-
strovských ze 3131 na 3111, ve veřejných kreslírnách z 202 na 169,
ve speciálních kursech stoupl počet žactva z 2176 na 2397, v pokra-
čovacíeh školách se státními průmyslovými spojených je letos 2829,
v obchodních 360, v ostatních specielních odděleních 1115, úhrnem
tedy 12.360 proti 11.998 v roce předchozím.

Řemeslnických škol státních je v Rakousku 6, z nichž
3 v Cechách. Ve vlastních školách řemeslnických je 440, ve veřejných
kreslírnách 134, ve speciálních kursech 331, v pokračovacích školách
s nimi spojených 1184, úhrnem 2085 proti 2205 žákům v roce před-
chozím. V tuto statistiku nejsou pojaty řemeslnické školy zemské, jichž
je v Čechách dodnes 5.

Státní školy odborné, přízni vládní nemálo se těšící, mají
v oboru textilním celkem 768 žákův a žákyň, a to v krajkář-
ském 414 řádných žákyň, 64 hospitantů, 290 žákyň navštěvujících
zároveň školu obecnou. Ve tkalcovském a stávkářském od-
boru je celkem 2748 návštěvníků, z nichž ve vlastních odděleních 905,
v kursech večerních a nedělních 920, ve specielních kursech 532 a
v ostatních 391. V obor upro zpracování dřeva a kamene
je celkem 3838 frekventantů, z nichž 1186 žáků řádných, 143 hospi-
tantů, 405 návštěvníků veřejných kreslíren, 1189 žáků pokračovacích
škol, 781 v odděleních pro žáky obecných a měšťanských škol, 134
v kursech specielních. V oboru sklářském a keramickém je
1007 návštěvníkův a to 266 řádných, 68 hospitantů, 27 ve veřejných
kreslírnách, 407 v pokračovacích školách, 99 v odděleních pro žáky
obecných a měšťanských škol, 50 ve specielních kursech. V oboru
pro zpracování kovu je celkem 1074 žákův a to ve výše uve-

379

děných odděleních za sebou 588, 14, 18, 341, O, 113, 0. V různých
oborech bylo úhrnem 1234 posluchačů a to 711 4- 179 r- 29 -j- 213
-|-43-|-59-|-0- — Kreslířské školy státní mají 219 posluchačů
proti 225 v roce minulém. Celkem je ve 100 státních ústavech prů-
myslových 26.307 posluchačův a posluchaček.

UMĚLECKÉ: XI. výstava ,, Mánesova": Joza Úprka — Prvá korporativní a samostatná účast
českých umělců na výstavě světové — Jak uznává vídeňská vláda význam českého umění a jak
česká samosprávná obec - Potřeba knihovny umělecké.

O Uprkovi mínění už je ustáleno. On je rhapsodem moravského
Slovácka, zvaného pro malebnost kraje i kroje svého malým Japonskem,
kde lid strojí se vesele jako do tance a kde každou neděli celý kraj
vypadá » jako v baletu «, jak trefně podotkly francouzské dámy zavítavší
tam. Tohoto Slovácka Úprka je pravým lidovým pěvcem, z něho vy-
rostlým, jdoucím ne nad ním, nýbrž s ním, ba spíše za ním. Je vy-
pravovatelem, vyjadřovatelem, ličitelem denního jeho života, něco po-
dobného jako v poesii Burns a Kolcov. Ale musíme obmezit jeho obor.
On je totiž opěvovatelem jen pěkných stránek denního života slováckého
a světlých jeho okamžiků. Bez nejslabšího přídechu tendence, bez
nejmenší přízdoby idealisující líčí život v ustálených od starověku ko-
lejích pozvolna tekoucí, s tuhým konservatismem formy, zvyků, obyčejů,
život v kraji slunném, vinném, tudíž veselém, jenž jest hotovou idyllou
v našem venkově předměstsky zevšedňujícím a podivuhodně vzdoruje
vlivům nivellisující civilisace městské. Veselost, pracovitost, zbožnost
líčí, jak sám to vymezil na lunetách brněnské » Vesny «. Veselost mla-
dých i dospělých, o hodech, o starodávných slavnostech, o pouti,
o svatbě, při práci i odpočinku; pracovitost při všeho druhu práci,
skoro všude venku, na volném vzduchu a při plném světle slunečním
— těchto obrazů je číselně nejvíce, k vážné stránce života kloní se
umění Uprkovo; zbožnost je většinou líčena zcela dle života jako obřad
a paráda, ale jsou také doklady rozechvělého povznesení mysli k Bohu.
Tato veselost, pracovitost, zbožnost je po většině zástupová, davová,
družná. Proto často víc je zachycena stránka zevnější než vystižena
stránka vnitřní. Ruch, pohyb, mihot zástupu bývá podivuhodně za-
chycen, rychle, směle a jistě. Tváře při tom jsou někdy jen barevnými
skvrnami, někdy přímo patronovitě hozenými (zvláště dívčí tváře), že
vypadají jako barevné loutky, hrubě pomalované, primitivně lidové.
Ale jen někdy. Že Úprka dovede vystihnout duši, dokázal v obraze
»Od keré?« (Od které?), kde z tváře šohajíkovy a děvčat čistá veselost
a jiskřivá srdečnost a čtveračivost je nevýslovně živě a plně vyjádřena;
v » Nedělním ránu«, z něhož vane dech pravé modlitby — povznesení
mysli k Bohu; v »Paběrkách«, kde v stařence i v krajině jest plno
smutku blížícího se zániku; v dědáčkovi, jenž za svými vnoučaty stranou
od pohřebního průvodu se belhá, ve znamenitém obraze » Pohřeb «,
díle nejnovějším, v němž Úprka sestupuje hlouběji k životu a výraz
i malířský prostředek k němu stává se vyspělejší, zralejší. A všecku
sílu své charakteristiky osvědčil v obraze » Na kázání «. Tu je také nač

380

zadívat se . . . Zimní neděle v Hroznové Lhotě. Kostelík natlačen
lidem. Je kázání. Kazatele nevidět, ale cítit účinek jeho slov. Pozornost
napjata. Ale co hlava, to jiný dojem. Malá i dospělejší děvčata tvoří
jasné, veselé tóny této skladby, poslouchají naivně a víc hledí, aby
pěkně stála a pěkně poslouchala. Před nimi a za nimi dvě stařenky
stojí: přední — vážná, mohutná, přísná, pravý patriarcha mezi ženami
— je zabořena do smyslu slov kazatelových; zadní — maličká, drobná,
usměvavá — očima jen visí na kazateli a libuje si, jak ten jejich »pa-
náček« dnes pěkně káže! Z mužů ten přední, přišlý z Uher, poslouchá
upřímně; druhý je přímo u vyjevení, jeho soused jako by byl pře-
kvapen, že to » panáčkovi « tak jde; tam ten vnořil se do sebe, jako
by cos vyrovnával se svědomím; jiní poslouchají vážně, ale dosti lho-
stejně, a staříček uprostřed, vysoká postava, jenž tu v hnědém kožichu
stojí jako basový tón v církevním chorálu, ten přimhouřenýma očima
a staženou tváří ostře analysuje slova kazatelova a má lecjaké své
pochybnosti . . .

Nejsou všecky obrazy Úprkový takové hodnoty, jako právě vy-
jmenovaná jeho hlavní díla. Někde jsou rozkošné partie, na př. skupiny
dětí v » Božím těle«, ale zjev učitelčin není dosti zladěn s celkem. Na
velikém obraze »Na panském«, díle novějším, v širém poli s vlídným
pozadím řada okopavačů a okopavaček, shrbených při práci nebo na-
rovnávajících si na chvíli zmožená záda — jímavý, vážný obraz práce,
opětný důkaz, jak Uprka sílí a jde do hloubky — přerušena je děv-
čátkem nesoucím uzílek, které hledí, vlastně šklebí se proti slunci a
zároveň proti pozorovateli a kazí mu všecku náladu z obrazu. Dojem
se přelamuje; zbytečná tato stafáž, přímo amatérsky fotografická, ruší.
Dojem práce je ničen nezvanou cizí zvědavostí. Zakryjte si stafáž, a
obraz nabývá neobyčejné vážnosti a velebné nekonečnosti.

Ale do výstavy nechodíme přec, abychom hledali chyby, nýbrž
co je tam pro radost, pro pookřáni od dusnoty velkoměstské. Ne-
chceme před nedostatky zakrývat oči, ale nechceme pro nějaký sem
tam nedostatek v kresbě nebo malbě ztrácet smysl pro velmi cenné
základní vlastnosti umělcovy, pro původnost, samorostlost jeho, pro
jeho srostlost s krajem a lidem, pro sílu charakteristiky, pro jeho slo-
váckost v každém hnutí, záchytu i výstihu, pro zdravý cit, jiskrnou
veselost, přirozenost a nestrojenost — všecko vlastnosti čím dál vzác-
nější. Paleta jeho připomíná živě slovácký orkestr. Třeba ne vždycky
zcela čistý, zladěný a sehraný, třeba se někdy rozchází, ale písnička
je vždycky originální a chytavá. Nejnovější obrazy rázem vábí sytěj-
šími, svítivějšími tóny, vyzrálými, mužnými — na př. skizza ke
» Svatbě*!

Byla to dobrá volba, krátce po WorpsM^edských vystavit dílo
Úprkovo. Jde on podobnou cestou, jako tam ti, a sám si ji vyměřil
a proklestil. Třeba k tomu silného talentu. Pokoušeli se také jiní tou
cestou jít, ale slováckosti nenašli. Hans am Ende chtěl se také po-
worpswedštit, a nepoworpswedštil se.

381

^Ministerstvo kultu a vyučování jmenovalo zvláštní komissi českou,
aby sestavila pro uměleckou výstavu rakouskou na světové výstave
v St. Louis representativní oddělení české. Vojtěch Hynais, Celda
Klouček, Jan Kotěra, Augustin Némejc, Jan Preisler, Ladislav Šaloun,
Jakub Schikaneder, Max Svabinský jsou členy této komisse. S počátku
nabídnuto bylo českému oddělení 17 6 běžných metrů. To bylo od
zástupců uměleckých spolků našich a od Akademie umění prohlášeno
nedostatečným a odmítnuto. Po té nabídnuta mimo původní místo
ještě loggie v rakouském pavilloně, sousedící s místem původně nabíd-
nutým a další samostatná místnost v budově mezinárodní výstavy umě-
lecké, v celkové výměře 175 běžných metrů, čímž se rozměry, věno-
vané výstavě českého umění, zdvojnásobily. Tuto nabídku česká ko-
misse přijala, » poněvadž se přesvědčila, « jak sama v prohlášení ze dne
11. t. m. praví, »že místo, jí k disposici dané, třeba ne ideální, přece
jest dostatečné, aby se české umění mohlo representovati, ovšem při
výběru přísném, jak toho účel, význam a poměry místa na výstavách
světových přirozeně vyžadují, a poněvadž tím umožněno, aby umělci
české národnosti poprvé korporativně se súčastnili na světovém vý-
stavišti a tím učiněn první krok k dosažení místa, které tomuto umění
přísluší, « Komisse jednala úplně za souhlasu »Mánesa« a »Jednoty vý-
tvarných umělců« (tu pouze jeden člen výboru nesouhlasil s přijetím
funkce v řečené komissi).

Zajímavé je podotknutí o součinnosti umělců českých s polskými:
»Poměry i jednání komisse bylo tehdy i vždy později v úplném sou-
hlasu s poměry a jednáním umělců polských.* Praktická politika, bez
bubnů a trub, a hle, jak úspěšná! Neboť v poslední době ještě příznivější
změna nastala, »že umění českému, jakož i polskému, vykázáno po
samostatné — teprve po ustavení komisse uvolněné — místnosti ve
výměře 120 čtver. metrů (která, odpočítávají-li se vchody a připočí-
tává-li se přípustné rozmnožení stěn, má 37 T běžných metrů) a sou-
sedící loggie ve výměře 27 čtver. metrů (měřící 7 5 běžných metrů
stěny). Umění českému dostalo se touto disposicí spolu s uměním
polským stejným dílem polovice veškerých místností, rakouskému umě-
leckému oddělení vyhrazených.*

Klidné a věcné prohlášení umělecké komisse čte se velmi pří-
jemně, jak zřídka kdy se přihodí. Bez slůvka sebechvály, jak se na
muže sluší — chvála je pro chlapce — ač mohou se pochlubit sku-
tečným úspěchem. Ano, úspěch předpokládá, že nejenom věc sama,
o niž se zápasí, je spravedlivá, ale že i ten, kdo ji vymáhá, všude pře-
devším sobě vymáhá respekt.

V touž dobu, kdy vídeňská vláda v jednom případě spravedlivěji
zachovala se k umění českému, uznávajíc význam jeho, jak chová se
česká samosprávná obec k tomuto umění českému? Týž den, co pro-
hlášení výstavní umělecké komisse, přinesly denní listy zprávu z městské
rady pražské, že rada městská vyslovila svůj souhlas, aby výstavní
pavillon » Mánesův « pod Kinskou »byl ponechán až do' té doby, kdy
»Mánes« bude míti svůj definitivní pavillon výstavní. Městská rada

382

smíchovská však souhlas svůj s tímto návrhem odepřela^
trvajíc na odklizení budovy dle původních podmínek.*
Smíchovský Shylock!... Městská rada pražská usnesla se však » pod-
porovati kroky »Mánesovy«, aby také Smíchov udělil své svolení k po-
nechání tohoto v uměleckém ohledu důležitého podniku.« Odkud pak
probůh volí se lidé do smíchovské městské rady ? Ti by měli nakládat

cihly a nikoliv spravovat moderní město.

Pořád ještě nedostává se nám dobrých návodů k bližšímu a
přátelštějšímu seznámení s prací uměleckou. Kdo můžeš, podporuj
činnost nejčinnějšího sdružení uměleckého u nás, »Mánesa«, staň se
jeho členem, ať umožní se mu další ještě činnost, vedle časopisu vy-
dávati též knihovnu uměleckou, v níž by se předváděly nejen
vůdčí zjevy a hlavní směry umělecké, ale podával návod k bližšímu
a intimnějšímu styku s prací uměleckou a k uměleckému cítění vůbec.
Jak toho třeba, ukázala i poslední výstava »Mánesova«. Většina obrazů
Úprkových je v rukou soukromých, a bylo viděti, že lidé koupili
obraz a nevěděli, co s ním. Zarámovali ho až běda. Neporozumění je
v tom i nevkus. Bohatě vyřezávaný zlatý rám, sám sebou pěkný, ho-
dící se pro hlavu Rubensovu, nehodí se pro kožich slovácký. Ještě
méně nafoukle pyšný, funivě těžký, falešně zlatý rám hodí se pro
svěží, srdečně veselý výjev mladičkých Slovenek s jiskrným šohajem.
Ale to celkem jsou maličkosti proti » názorům* smíchovské městské rady.

LITERÁRNÍ: Jos. Šíř, Horské prameny -Jan Seidl, Od jara do zimy — Frant. Hrnčíř, Jasno a
chmurno — L. Quis, Korespondence K. Havlíčka — Zd. Tobolka, K. Havlíčka Obrazy z Rus
— Veščij Oleg, Bulharsko a Makedonie — J. Zd. Roušar, Na půdě sopečné.

Jos. Sír: Horské prameny. Nákladem ústředního knih-
kupectví učitelstva českoslovanského v Praze. Cena 3 K.

Bohatému hochu brání rodiče vzíti si chudou dívku, lichvář odírá
neprozřetelné dobráky, a podobné příběhy, ačkoliv se dosti zhusta
opakují, mají vždycky jistou zajímavost, neboť tím, že připouštějí takřka
nekonečné variace vnějších okolností, nabývají po každé aspoň zdání
novoty. Takové příběhy jsou i v literatuře dosti oblíbeny a poněvadž
nevyžadují zpravidla mnoho invence, svádějí často pilné pozorovatele
a horlivé sběratele lidopisných detailů, aby jich užili ke zpracování se-
braného materiálu, svádějí k literární činnosti nevalného významu.
Kniha toho druhu jsou i »Horské prameny*. Spisovatel knihy má pří-
ležitost pozorovat kus rázovitého českého života v zapadlém koutku
mezi Jilemnicí a Vrchlabím, má vřelý soucit i lásku ke svému okolí,
má i pěkné nadání pozorovací a bylo by škoda, kdyby svého nadání
a vzácné příležitosti užíval výhradné k sentimentálnímu povídkaření.
Objektivní pozorování a účelné zapisování všeho, co může a dovede
vidět a slyšet, byla by činnost záslužnější a významnější.

3^an Seidl: Od jara do zimy. Povídkové obrazy z české pří-
rody. Libuše, roč. XXXIII., čís. 3.

Seidlovy povídkové obrázky svědčí o výborné znalosti české pří-
rody, zejména říše ptačí, a to nejen dokonalým ovládáním prostředků

383

slovních, jimiž se učení i neučení znalci těchto oborů vyjadřují, nýbrž
i výběrem zjevů obecně málo známých a svou speciálností zajímavých.
Kniha bude se jistě zamlouvat čtenářům, kteří rádi čtou o přírodě a
na umění hlavní váhu nekladou. Umělec zůstává totiž daleko za znalcem,^
a kde mu bylo necháno hlavní slovo (Včely), je mdlý, rozvláčný a
málo originální.

František Hrnčíř: Jasno i chmurno. Povídka. Dětských besed
Máje čís. 2. Cena 2 K.

Povídka pro děti dělaná podle obvyklé, traditionelní šablony.
Obsahuje jakousi kroniku pohorské vesnice za války r. 1866 a v letech
následujících. Po způsobu všech kronik registrují se tu události pro
jednotlivou vesnici neobyčejné sice a památné, jako obsazení vesnice
nepřátelským vojskem, cholera, oheň, povodeň, výroční trh, posvícení,
události, jimž by umění vypravovatelské mohlo dodat obecnější zají-
mavosti, které však v podání Hrnčířově působí dojmem naprosto ne-
zábavné, ploché všednosti. Kterýkoli vzdělanější pamětník starší vesnice
zachytil by mimoděk aspoň nějaký svérázný detail, ale p. Hrnčířovi
se ani tolik nepodařilo. Kdekoliv se o to pokoušel, utkvívá na věcech
obecně známých a stokrát lépe vylíčených.

Jeho vesničané jsou tradicionelní chudí, hodní, pracovití lidé,
kteří mají při každé příležitosti plná ústa Pánaboha a zbožných flos-
kulí, nad nimiž se vznáší v nadpozemské vyvýšenosti nějací hraběcí
dobrodinci, a které opakuje dobrý kněz a šlechetný starý učitel. K tra-
dici náleží ovšem také neznalost nebo úmyslné znetvořování dětské
duše. Děti rozjímají tu o věcech dle dětské zkušenosti zcela nemožných
a to ještě ve větách a obratech běžných pouze v kazatelské a mravo-
učné praxi. Novým odstínem je tu sedmiletý chlapec rozjímající
o křivdě takřka doslovně dle zásady Tolstého: neprotiviti se zlému.
Tradicionelní je také povrchní znalost spisovné řeči a titěrnosti, jako:
»šlo se vesele do milé školičky «. — ský.

*
Ladislav Qnis^ Korespondence Karla Havlíčka Borov-
ského. V Praze 1903. Nakladatelé Buršík & Kohout. Cena 11 K
20 h. L. Quis odhaduje v předmluvě na některých příkladech množ-
ství dopisů ztracených. Zajisté nemálo překvapuje, že za necelých
posledních dvacet let tolik nám z Havlíčkovy korrespondence buď
zmizelo, buď se stalo nepřístupným. Mnoho ztraceno z těch listů, jež
byly známy V. Zelenému (otci). Ale ještě r. 1888 měl V. V. Zelený mnohé
listy v rukou, které buď zmizely nebo jsou nezvěstný. K. Tůma po-
dává v životopise Havlíčkově mnohé citáty listů, kterých se vydavatel
nedopátral nebo nedožádal. Vydavatel na jednom místě (str. 247) sám
udává, že některé listy před lety sám četl, které nyní scházejí. Po-
znamenávám tato fakta jako charakteristický doklad toho, jak jest u nás
postaráno o literární památky i tak významných a populárních spisovatelů,
jako jest Havlíček. Ovšem vše netřeba pokládati za ztracené. Mnoho
listů Havlíčkových jest asi rozptýleno po světě v soukromém majetku,
v místních museích a společnostech, o kterých nyní nevíme. Vydavateli
samému za vydávání korrespondence dostávalo se nových a nových pří-

384

spěvků. Ovšem většina z těchto listů je ztracena navždy. Jaký osud stíhal
korrespondenci Havlíčkovu, toho charakteristický doklad slyšel jsem
sám vypravovati od nebožtíka řed. Gablera. Z jeho korrespondence
s Havlíčkem máme dochováno 86 listů Gablerových, ale jediný úryvek
listu Havlíčkova Gablerovi. Když Gabler meškal jednou brzy po ná-
silném odvezení Havlíčkově do Brixenu ve svém rodišti, odvezl si tam
značný balík Havlíčkovy korrespondence, rukopisů básní a j. V té
době meškal tam návštěvou jeho strýc, důstojník. Tu pak onen strýc
Gablerův ze strachu, že snad přijdou k nim hledat, celou tu korre-
spondenci a rukopisy Havlíčkovy hodil do ohně. Podobný strach nebo
nepřízeň k Havlíčkovi řádily asi také jinde. Z listů Havlíčkových
v Quisově > Korespondenci « neotištěných uvádí na př. Dr. Zd. Tobolka
v článku » Příspěvky k bližšímu poznání K. Havlíčka* (Naše Doba,
str. 757 [koncept] a str. 841 n.).

Nového světla na literární činnost Havlíčkovu korrespondence
nevrhá mnoho; bývalyť z ní významnější části buď uveřejňovány nebo
citovány. O Palackém na př. korrespondence jeho nedávno vydaná
přinesla nám světla mnohem více. Ideově pro Havlíčka nenachá-
zíme tu nového nic. O vývoji jeho poučuje nás tato korrespondence
již více; zejména vidíme, že Havlíček jest již na Rusi člověk úplně
vyspělý a hotový, o čemž se přesvědčujeme ostatně z jeho prvních
prací literárních. Tu pro nás mají největší cenu listy Havlíčkovy ke
K. Zapovi. Havlíčkova činnost spisovatelská získala tu ovšem nejeden
vzácný dokument literární. Nové doklady nacházíme tu pro Havlíčkův
život intimní, doklady to, kterými se jen potvrzuje ustálený v celku
charakter Havlíčkův. Některé nové příspěvky podávají listy Havlíčkovy
též pro jeho životopis a pro rozsáhlou jeho činnost veřejnou. Tu mohl
vydavatel korrigovati leckde dosavadní údaje životopisné. Dosti získá-
váme též pro objasnění doby po stránce literárně historické a kulturní.
Viděti tu na př., jak daleko zůstával skutečný život za snahami vla-
stenců-buditelů. Zejména je nápadné, kterak mnozí Cechové v té době
smýšlejí sice upřímně česky, ale vyjadřují se jen po němečku, jak si
počínali mnozí buditelé naši asi šedesát let před tím. Věrný obraz
z listů těchto lze sestrojiti zejména o životě venkovských měst českých.

V uveřejňování korrespondence L. Quis v celku držel se dvojího
principu: postupu chronologického a při tom zároveň podle osob, tak
že pod každým samostatným záhlavím je sestavena korrespondence
Havlíčkova s určitou osobou, a seřazení těchto záhlaví v celku postu-
puje podle doby, kdy byla korrespondence s jednotlivými osobami
začata. Jistá nesoustavnost v dodržování tohoto postupu byla zaviněna
tím, že se vydavateli za vydávání scházely nové příspěvky, které by
se byly měly zařaditi napřed. Avšak přesný přehled umožňují praktické
seznamy korrespondence, vzadu připojené, jeden podle pořádku abe-
cedního, druhý podle pořádku časového.

Vydávání korrespondence Havlíčkovy L. Quis podnikl s vážnou
prací a bedlivým studiem doby a osobností souvěkých. Svědomitě
kontroluje každý fakt historický a literární, poučuje se o osobách,
s kterými se Havlíček buď stýkal nebo o kterých se děje v korre-

385

spondenci jeho zmínka. Jeho úvody ke každému z XVIII odstavců
vykládají poučné o životě osob, s kterými si Havlíček psal, jinde
u spisovatelů významnějších aspoň o poměru jejich k Havlíčkovi, oce-
ňují význam korrespondence s každou osobností; listy samy pak bývají
objasňovány přehojnými věcnými poznámkami. To je největší přednost
tohoto vydání Quisova. Ke konci (od str. 747) vydavatel po způsobu
jiných vydání korrespondencí předsílá listu vždy stručný obsah listu.
Pro listy dřívější učinil tak aspoň vzadu v širším » Obsahu «. Způsob
to praktický a vhodný. Pracovníkům rovněž prospěje dobře obsáhlý
>rejstřík jmen a věcí« a jiné přídavky na konci.

Vydavatel snažil se otisknouti listy Havlíčkovy co možná všecky,
někde jen holé oznamné lístky, abychom měli obraz Havlíčkův co
tnožná úplný; naproti tomu u některých osob vynechával, co se mu
zdálo nedůležité (na př. dopisy Příborského uvedeny jen obsahem,
místy výtahem, str. 720 n., neotiskoval všech listů Girglový':h, str. 182,
pozn. 2. a j.). To lze jen schvalovati. I tak dostalo se do Korrespon-
dence Havlíčkovy ještě dost zbytečného. Neuznával bych na př. po-
třebu otiskovati dlouhé výlevy erotické a plané meditace v listě
Girglově z 27. září 1843 (str. 57 n.), když se z toho nic netýká
Havlíčka. Naznačením obsahu a nepatrnými výtahy bylo by se ušetřilo
několik stran a čtenáři několik minut času. Mnoho nevýznamného i pro
nejzevrubnějšího biografa Havlíčkova obsahují listy Františky Wei-
denhofferové a jiné. Stručné naznačení obsahu bylo by tu zase úplně
vyhovělo. Vypuštěním mnohých míst i z jiných listů nebyl by se
celkový obraz nijak porušil, jak míní vydavatel. »Dobové zbarvení « pak
lze čerpati plněji a charakterističtěji z jiných dokumentů. Za to nelze
schvalovati, že »Karla Havlíčka listy rodinné «, vydané r. 1888 V. V.
Zeleným, nebyly pojaty v úplnou korrespondencí Havlíčkovu. Byli
bychom za tyto listy vydavateli raději odpustili zbytečné překlady ně-
meckých listů — do tak širokých vrstev čtenářstva, které by nerozuměly
listům německým, sotva asi tato korrespondence přijde; v korrespon-
dencí, vydávané Českou Akademií nepřekládají se na př. ani listy
latinské, čehož by si ovšem bylo spíše přáti — byli bychom mu rádi
odpustili zbytečné připojování adress, stereotypicky se opakujících,
zbytečné velmi obsáhlé přílohy (epigramy, »Dumku na Batelovském
vrchu« str. 196 — 220; jsouť otištěny s týmž kritickým apparátem až
na malé opravy v » Básnických spisech « Havlíčkových, vydání to po-
řízeném od téhož vydavatele L. Quise), podobně další přílohy (str. 379
až 398 a j.), již jinde otištěné. Kdyby se takto mělo důsledně po-
kračovati, bylo by bývalo třeba otisknouti dosti značnou část z Havlíč-
kových prací básnických, kritických a publicistických, poněvadž o nich
je v listech řeč. Na konec vydavatel od těchto příloh upouští i tam,
kde byly součástí vlastního listu Havlíčkova (na př. 791 n.) a odkazuje
pouze na příslušná místa v » Básnických spisech* Havlíčkových. Neradi
postrádáme v této sbírce jiných významných dokumentů, týkajících se
Havlíčka (vysvědčení, rozvrh práce týdenní v semináři, denník semi-
nářský, zápisky o cestách, denník z Moskvy atd.). Částečně nás s nimi
seznámil již V. Zelený v článku »Ze života K. Havlíčka*, Osvěta 1872

NAŠE DOBA. R. XI., č. 5. 1904. 20. února. 25

386

a 1873. Kde jinde máme tyto dokumenty hledati nežli při korespon-
denci ?

Způsob vydávání listů L. Quis nevolil všude stejný. Podle vlast-
ního doznání listy Havlíčkovy, Palackého, Boženy Němcové, V. Hanky^
V. Gablera, AI. Krásy a německé Mat. Havlíčka i dra Pinkasa otiskl
prý vesměs věrné podle originálu. Jiné listy české na př. Girglovy,
Ter. Girglové, Fr. Weidenhofferové upravoval a opravoval pravopisně
i grammaticky. Tomuto postupu ovšem rozumíme. Ale nepotřebný a
trochu dobrodružný jest způsob vydávati ony listy rekonstruovaným
pravopisem před r. 1848 (na př. listy Girglovy, str. 41 n, a jiné)^
zvláště když pravopis tento je proveden nekonsekventně.

Od svědomité péče, jež při listě neodpustí nejlhostejnější adressu
ani poštovní razítko, odráží se hrubá nepieta k památce Havlíčkově,,
která zbytečným vypuntičkováváním slov, obratů a celých míst stírá
podstatnou známku Havlíčko\^a charakteru spisovatelského. L. Ouis
pokazil úzkostlivým tečkováním pečlivé vydání Havlíčkových »Básnických
spisů«. Co často bývá na celém listě nejcharakterističtější, osoby, to
se puntíčky zpravidla opatrnicky zakrývá. Ovšem vydavatel v před-
mluvě uvádí na svou omluvu, že mu výbor musejní uveřejnění listů
Havlíčkových » dovolil jen potud, pokud neobsahují žádných ústrků osob
dosud žijících nebo o vlast naši zasloužilých*. Chápeme takové ohledy,,
kde jsou rázu čistě rodinného, ale zdá se nám taková šetrnost k oněm
osobám docela nemístná tam, kde se týká veřejného působení jejich.
Proč na př. krýti puntíčky osoby třeba dosud žijící za jejich ochotnou^
pomoc reakční vládě ve výboru musejním proti Palackému? A jaký je
v této šetrnosti rozum } Kdyby táž osoba byla rok před vydáním kor-
respondence zemřela, bylo by dovoleno uveřejniti její jméno .^ Pokud
žije a pokud se může brániti, když by soud takový shledala nespra-
vedlivým, nemá to býti dovoleno? A jaký je smysl v této šetrnosti,,
jestliže se jmenují plným jménem mezi těmi, kdo dělají » chorus proti
Palackému «, »i Šafařík, Purkyně a Nebeský « a notoricky bezcharak-
terní člověk, jako byl Hanka, se šetří puntíčkováním? (str. 567 n.)
Musejní výbor jistě asi nechtěl, aby nám vydavatel Havlíčkův soud
o literární činnosti Chocholouškově tečkami úplně zamaskoval (str. 318).
Vydavatel však tečkoval silně i tam, kde k tomu rozkazem musejního
výboru nebyl vázán. Či šel snad zákaz výboru musejního tak daleko,
aby se nesmělo vytisknout plné jméno nakladatele Pospíšila, protože
je tam nazván >skoupým« a že místo honorářů platí jitrnicemi (str. 135 n.) ?
A o čtyřicet let dříve smělo se bez závady vytisknouti plné jméno
tohoto vlasteneckého nakladatele při hněvivém soudu Celakovského
— jistě ne nespravedlivém — že si svým domnělým mecenášstvím,
prokazovaným české literatuře, »svou vlastní ochlebuje hubu?« (viz
»Čelak. Sebr. Listy*, str. 155.) Listy Havlíčkovy k Fr. Kavánovi L. Quis
dostal od osoby soukromé a svým řáděním tečkovacím učinil nám nej-
význačnější misto v listu z 9. července 1851 docela nesrozumitelným
(str. 448). Tady to nebyla šetrnost k osobám žijícím ani k zasloužilým
vlastencům, nýbrž k nejhorší vládě a jejím úřadům, jaké kdy spravovaly
náš stát. Kdo se bojí otisknout výrazy, jako je » zatracené* úřady

387

(je tam »z é«, str. 135) nebo přívlastky o jednání státního

návladního, který v Kutné Hoře pronásledoval Havlíčka (str. 633),
komu jsou výrazy i v listech jemnocitné ženy, jako byla Bož. Němcová
(str. 413), příliš silné, kdo pokládá za nutné vytečkovati poslední
slovo v biblickém rčení » metati perly před svině « (v listě Palackého,
str. 687), ten si má k vydávání vyvoliti nezávadné estetické a vlaste-
necké limonády, a ne Havlíčka.

Korrespondence jest ozdobena podle dnešní módy nakladatelské
65 illustracemi osob a míst pro Havlíčka důležitých, 11 fascimilii
listů Havlíčkových, jednoho Palackého a novin a časopisů Havlíč-
kových. Mnohé z nich jsou názorné, mnohé však nepřiléhají
dobře k věci. Na stránce 93. je na příklad vyobrazen » Chrám
Blaženého Wasilija v Kremlu* nějakým pohlednicovým obrázkem, na
němž nápadně vynikají nejmodernější obloukové lampy elektrické.
A přece se v textu listu Havlíčkova připomíná (str. 92), že posílá
v čele listového papíru vyobrazení tohoto chrámu. Bylo by tedy při-
rozené reprodukovati illustraci z tohoto listu. Totéž platí o obrázku
Moskvy (str. 91); naproti tomu máme u Havlíčka vysvětlivky k obrázku
zcela jiného rázu (str. 114). A tak i jinde. V tom je přece také
kousek činnosti Havlíčkovy. Co s »Pohledem na Královy lázně«
(str. 342) z ulice, když přece Havlíček zjevně několikráte píše, že má
z bytu krásný pohled na řeku a na zámek (na př. str. 422 a j.)?
Kromě toho nynější » Královy lázně « byly od té doby, co tam Ha-
vlíček bydlel, přestavěny. K čemu obrázek dnešního Německého Brodu,
v němž se moderní továrny tlačí hodně do popředí (str. 374.) .í' Vět-
šinu osob sotva by asi poznal Havlíček z podobizen (na př. na str. 336
V. V. Tomka na krku s nějakým řádem, který dostal po více než
třiceti letech po smrti Havlíčkově, a j. v.) Dílu byla by prospěla větší
bedlivost při korrektuře; hojně nedopatření a chyb tiskových sice
vzadu opraveno, ale zůstalo jich — často smysl rušících — větší počet
neopravených. Je.

Karel Havlíček Borovský'. Obrazy z Rus. Uspořádal a vydal
Dr. Zd. V. Tobolka. Ottova Světová knihovna. 1904. Za 60 h.

Proti staršímu vydání V. Zeleného » Obrazů z Rus« (Havlíček
sám jich nevydal v samostatné knize) v » Sebraných spisech K. Havlíčka*
z r. 1870 a pozdějším jeho otiskům z r. 1886 a 1897 toto vy-
dání jest rozšířeno o referát Havlíčkův » První zkouška z českosloven-
ského jazyka v Moskvě*, jenž byl vytištěn v » Květech* 1843 na str.
235 — 6, o dva kratičké zlomky, dochované v pozůstalosti Havlíčkově,
a sice »Perekladnaia« a »Izvoštik< — takové úryvky mají místo v kri-
tickém vydání, v knihovně pro nejširší vrstvy, jako jest » Světová
knihovna*, nezdají se mně na místě — a o dvě stati rázu politického,
totiž ^Neobyčejný katechismus* a » Rusové*, které Dr. Tobolka z » Ná-
rodních Novin* a ze » Slovana* otiskl v » Politických spisech K. Ha-
vlíčka*. Pěkná látka k » Obrazům ruským* jest uložena v dopisech
Havlíčkových z Ruska. Tak jedenáctiřádkový zlomek »Perekladnaja*
má vhodný doplněk v listu Havlíčkově K. VI. Zapoví (Korespondence
str. 88 — 90), kde Havlíček plasticky v celistvějším obraze popisuje

25*

388

Ti>Perekladnuju«. Havlíček byl by asi toto místo klidně přejal do svého
vylíčení celistvého, kdyby byl měl tento list po ruce. Instruktivní úvod
vydavatelův čtenáře dobře poučuje o vzniku, rázu, účelu a přednostech
těchto vynikajících statí Havlíčkových. jc,

Věščij Oleg: Bulharsko a Makedonie. S mapkou západní Ma-
kedonie. Přeložil Jan Wagner. Nákladem E. Beauforta. Cena K 240.

Věščij Oleg — p. Bašmakov — působil delší dobu jako soudce
ve Východní Rumelii, zná bulharsky, vynikající osobnosti v Bulharsku
a má tedy pohotově srovnání z doby osvobození a nynějška. Od něho
pocházely stati v loňském » Ruském Věstníku «, v nichž popisoval všechny
důležité faktory v Macedonii; nedávno napsal ve Vergunově »Slav-
janském věku« článek o ruské politice se stanoviska právního. Věščij
Oleg patří k nejpřednějším ruským žurnalistům a již proto nás zají-
malo, s jakého stanoviska pohlíží on, který zná půl Asie a celou Evropu,
na stav věcí macedonských. Konstatujme si ihned, že vřelé péro jeho
prozrazující pravoslavného Rusa, s vervou se ujímá ubohé macedonské
ráji, které by přál ze srdce lepšího osudu. Ale spis ruského žurna-
listy je nejen znamenitým informačním cestopisem, nýbrž i důležitou
snůškou politických dat, které nynější situaci vysvětlují, ač se v mnohém
leccos změnilo, ježto je spis psán r. 1899. Obzvláště zajímavá jsou
ona místa, kde autor hledá » lidovou duši« bulharskou; v částkách
těchto se blíží našemu Holečkovi. Věščij Oleg jeví se tu nejen sna-
živým ethnografem, nýbrž i hluboce a filosofický vzdělaným spiso-
vatelem. Ruský autor vidí v slovanském obyvatelstvu Macedonie Bul-
hary, ač také na severu uznává existenci Srbův. Skoda, že neznal
srbsky. V pojednáních svých v »Naší Době« a »Slov. Přehledu « vy-
světluji přechodní dialekty srbsko-bulharský. V zahraniční politice říše
naší vidí systém německo-maďarský a katolický.

Spis tento je neobyčejně důležitá a zajímavá kniha, která nutí
na každé stránce k přemýšlení; u nás se bude zajisté hojně čísti.
Škoda, že není také přeložena do němčiny. Doslov psán je loni a
objasňuje polemiku Karajova v » Právu* s Rizovem. Pro V. Olega má
podřízený smysl, zvítězí-li v Macedonii Srbové nebo Bulhaři; pro něho
je dnes rozhodující, aby Macedonie byla zbavena tureckého jha. On
také podává zde do podrobná program, kterak se má vypracovati bu-
doucí samospráva Macedonie, jejíž zavedení znamená ubezpečení míru
evropského na několik desítiletí. V čele Macedonie musí státi kře-
sťanský guvernér, zemi, která zůstane pod svrchovaností sultána, ob-
sadí kontrahenti berlínského kongressu, jako se stalo u Kréty.

íos. Zd. Raušar: Na půdě sopečné. Z potulek po Srbsku, Ma-
kedonii a Turecku. Matice Lidu 1903, str. 143.

Kniha Raušarova tvoří doplňky k spisu »Věščího Olega*; věno-
vána je hlavně Srbsku, v němž autor dlouhá léta ztrávil. Raušar napsal
několik brožurek srbsky, na př. o výletu Srbů na jubilejní výstavu
r. 1891, přeložil popis kl. Chilandarského od otce Sávy, ba on také
po srbsku básní. Dříve uvedený spis ruský je zároveň politickým trak-
tátem; Raušar však dovedně popisuje dojmy své a zachycuje vzpo-

389

minky. Jisto je, že je dobrým pozorovatelem, který dovede příjemné
vypravovati; obrázky jsou většinou lehce, feuilletonisticky podány, ale
přece nastiňují plasticky srbský život na př, v srbské kafaně, v Topči-
deru, Sabor v Bože Palance, zvláště zajímavé jsou obrázky ze života
robijašů -trestanců. Nás bezprostředně se dotýkají články o Ceších
v Srbsku, aktuelní je » rodina Karadžordževičů«.

Věščij Oleg nepopisuje Soluně, kdežto zde je mezera tato vy-
plněna; ze Soluně obrací se autor na Svatou Horu; cílem cesty
jeho jest monastýr Chilandar, jehož život nám spisovatel podrobněji
líčí. Raušar končí poutavým vypravováním o cestě do Cařihradu,
v němž zažil velikonoce. »Na půdě sopečné* čte se velice příjemně.

Albánie týká se povídka K. N. Leon tě va »Pembe«, jež
vyšla u Otty v » Světové knihovně* (str. 84). Leontěv byl lékařem při
ruských konsulátech v Turecku a zachytil zde zrovna fotograficky život
pravých Albánců — pohraniční Albánci jsou loupeživí, bezcitní berní
úředníci. V líčení jeho není ani stranickosti ani zaujatosti pro nějakou
stranu. Leontěv pronikl hluboce život albánský; rovněž o dřívějších
Recích najdeme zde vhodné poučení.

První číslo »Izvěstijí Petrohradského blag. obščestva« je vě-
nováno velkým dílem macedonské otázce. V době poslední poslalo
j-Figaro* Berra, jenž má lidský smysl pro křesťanské ubožáky. Mezi
»četníky« bulharskými bojuje slavný cestovatel z Afganistanu, Pamiru,
Aljašky, Japonska, spisovatel Tageev; dále nadšený idealista Prze-
valskij; v Rylském klášteře mešká žurnalista Bo ri so v-Kor ze ně v-
skij, jak z dopisů > Moskevských Vědomostí « a »Siov. Věku« patrno.
Poučné jsou články prof. Saka v »Slov. Přehledu «. Za to nejsou
v Bulharsku spokojeni s dopisy Kirilova (Berbenko) v »Novém
Vremeni«. Dr. J. K — k.

OOZHLEDY CÍRKEVNÍM ŽIVOTEM V R. 1903 :, Vatikán - Francie — Německo — Holiandsko
^ - Anglie - Amerika — Srbsko — Rusko — Čechy - Rakousko.

V rozhledech předešlých podával jsem obšírnější obraz situace
církevní; pokračuje letos, mohu psát stručně, jen zaznamenat, co pro
vývoj církevní a náboženský je charakteristické. Některé věci projednal
jsem již také zvláště a obšírněji.

Velikou událostí v katolickém světě stalo se úmrtí Lva XIII.
a zvolení nového papeže Pia X. Sic transit! — ^ jako by Lva XIII.
nebylo bývalo, tak rychle naň katolický svět zapomněl. Řekne se, že
národové vůbec rychle zapomínají, ale tím se věc nedá vyložit cele;
neběží jen o národy, nýbrž také o intelligenci a o intelligenci histo-
rickou těch národů, a ta, jak vidět docela zřejmě ze spisovatelů ka-
tolických (zejména časopisů theologických) vlastně o Lvu neměla a nemá
co povídat. Stopuji publikace Lva se týkající a vidím všude potvrzení
úsudku zde v článku o Lvu formulovaném (»Naše Doba* X., 801,
srv. XI., 80; Úsudek o Lvu XIII.). Přímo nepěkné věci vyšly na jevo
po smrti papežově — honba a hledání peněz. Zesnulý papež byl la-
komec; poschovával své peníze a klenoty v rozmanitých úkrytech a
teprve po dlouhém hledání se našly; listy liberální, instruovány přímo

390

z Vatikánu, ukazovaly na různé hodnostáře, kteří oddávali se shledávání
ukrytých pokladů — aby skandál nebyl příliš veliký, vynalezena poví-
dačka, že Lev peníze odevzdal Oregliovi, aby teprve čtyry měsíce po
jeho smrti byly vručeny nástupci. Ve skutečnosti se peníze musily
shledávat a od šťastných nálezců vymáhat; liberální listy vyzvaly vati-
kánský tisk, aby to vyvrátil, dovede-li — vatikánské listy mlčí, neboť
vědí, že zprávy o Vatikánu vycházejí — z Vatikánu.

Veliké milliony Lva XIII. dokázaly světu, že papež není tak
chudý, jak se bájilo, a dokázaly mu také to, že finance Vatikánu, a
zejména sbírky Petrova haléře, nejsou účtovány a kontrolovány; takové
poznatky přirozeně podkopávají víru v Řím a trhají chytrácké sítě va-
tikánských jesuitů.

Je přirozeno, že nový papež v okamžiku, kdy jeho věrní hledali
a vymáhali dědictví po předchůdci, obíral se otázkou sociální; 21. pro-
since vydána prvá obšírnější enunciace Pia X. o — sociální otázce.
Motu proprio (z vlastní vůle) obrací se proti křesťanské demokracii
italské, ale pojednává o socialismu vůbec. A jak! Docela v duchu řím-
ského kurialismu, kterému náboženství a sám katolicism je jen pro-
středkem politickým. Motu proprio zdůrazňuje přirozené rozdíly lidí,
rovni jsou prý jen v tom, že byli od téhož boha stvořeni, vykou-
peni a že týmž bohem budou spaseni. Pius X. uznává především právo
monarší a soukromého majetku (to je právo * přirozené «); bohatí mají
podporovat chudé, chudí mají podporu přijímat. Vedení křesťanské de-
mokracie přísluší jen biskupům, biskupové mají také právo a povinnost
bdít nad publikacemi katolických spisovatelů; tito nemají polemisovat,
ať sporné otázky mezi nimi rozřeší — biskup ....

Z italské literatury: R. Mariano, Papá, clero e chiesa in Italia,
1903. Mariano je typ: nepřítel papežství ale také beznáboženského
státu a protestantismu (dříve soudil o protestantismu jinak).

Ve Francii se církevní situace nezměnila. Vláda Combesova
proti kongregacím pokračuje vytrvale a neštítila se na konec obnovy
processu Dreyťussova; je to tah proti klerikálům a monarchistům vy-
datný, neboť všecka bídnost klerikální politiky se takto dá usvědčit
dokumentárně. Avšak více než vláda a liberální parlament rozrývá
francouzskou církev vědecký směr katolických theologů, odhodlaných
hájit zásady vědeckého svědomí nejen v historii, ale také v dogmatice.
Francouzskou kritikou šíří se názory a methoda Harnackova, nejen
Zákon Starý, ale i Nový zjevují se v novém kritickém světle. Celá řada
theologů odhazuje nemožný orthodoxism. Loisy stal se obecně známý
tím, že jeho články a kniha (Evangelium a církev) arcibiskupem pařížským,
a po něm některými biskupy, byly zatraceny; letos se proti Loisymu
rozhodl také Řím. Loisy odpovídá odpůrcům novou knihou: Autour
ďun petit livre (kolem malé knihy). Ukazuje, že theologii teď běží
o nový názor na boha. Totéž tvrdi abbé Hébert: »bůh-žandár,
jemuž se vyučuje v katolicismu hodí se divochům, nikoli svobodným
lidem. « Vedle Loisy a Héberta vynikají ještě abbéové Houtin (také

391

jeho spisy dány na index), Duchesne, Misset, Hemmer a j.*
Proti takovým autoritám officielní theologie nic nezmůže, třeba že se
spojuje s nacionaUsty a protiněmeckými ultramontány.

Z literatury francouzské charakterisuje náboženské a mravní hnutí
inteligence, usilující o opravdové znovuzrození Francie a záchranu re-
publiky, sborník statí professora G. Séailles-a: Les Affirmations de la
Conscience Moderně, 1903. Kdo chce poznat moderní Francii myslící,
přečti si spisek.

Německý císař odplatil (3. května) italskému králi návštěvu a
za té příležitosti byl také ve Vatikáne — Francouzové z toho měli
starosti a přemýšlejí posud, jak by se president dostal k papeži; italští
katolíci jásali a ukazovali na protestantského císaře vyhledávajícího
papeže, katolíci němečtí jedni se těšili, druzi netěšili a protestante také
byli ve svém výkladu rozdvojeni. Rakouští officiosové nevěděli kudy
kam — doma >Los von Rom« a papež fraternisuje s protestantským
císařem! A k tomu císař rakouský, panovník katoHcké říše, ještě v Rímé
nebyl! Ovšem hájil Vatikán posud zásadu, že panovník katolický do
Říma italského nesmí — pro ty, kdo diplomatický kaleidoskop sledují,
bylo právě proto zajímavé podívání, jak návštěva Vilémova se posuzo-
vala ve Francii a v Rakousku. Kard. RampoHa (teď zmizel s jeviště)
byl proti trojspolku a právě proto Vilémovu návštěvu uvítal, aby v Ra-
kousku osten pocítili; a pocítili jej i Francouzové, neboť přes všecek
boj s církví, s poHtickou mocí Vatikánu se počítá a proto si vládní
listy francouské vynalezli theorii, že president je jen hlavou státu ka-
tolického, ale není monarchou a tudíž by do Vatikánu zajít mohl.
RampoUa by to také byl měl rád — ale ve Francii se Rampollovy
příliš okaté politiky přece jen báli a tak zatím k návštěvě nedošlo.

U nás je pohádka, že protestantism je náboženstvím něťneckým.
Pravda je, že mnozí protestante sami to hlásají, ale nehlásají to všichni,
a stejně je pravda, že katolíci v Německu silné reklamují své nacio-
nální němectví — německý císař jedná jen jako politik, když si vede
jako hlava veliké katolické menšiny v Německu a když centru dělá
ústupky. Toto katolické přibarvení berlínské diplomacie jeví se v pas-
sivité vůči reformnímu hnutí katolicismu. V Bavorsku reformní hnutí
zrodilo za vůdcovství dra Klasena reformní stranu, jejíž orgánem byl
»Das Zwanzigste Jahrhundert* ; dr. Klasen náhle zemřel a zanedlouho
vystoupli z výboru časopisu vynikající předáci v hnutí Schell,
Schnitzer a Rudolphi. Zásluhu o to má prý nový mnichovský
nuncius papežský. Monsignore M a ech i. Jednotlivci pokračují v kritice
katolicismu, zejména Sickenberg-er, professor na lyceu; titul no-

1 Spisy Loisyho, propadlé inkvisici: La Réhgion ďlsrael. — L'Evangile
et L'Église — Études evangeliques — Le quatriěme Évangile — Autoure
ďun petit livre. Spis: Evangelium a církev vyšel německy: Evangelium und
Kirche, 1904 (v německém vydání dophiky).

Spisy Houtinovy : La Question biblique chez les catholiques de France
au XIX siécle — Mes difficultés avec mon Évéque.

Na index se dostal také abbé Denis, žák Loisyho: L'Église et TÉtat
a Un Caréme apologétique; také Katechism pro franc. gymnasia psaný abbém
Sifflet dostal se na index, ale ještě za Lva XIII.

392

vého spisu ukazuje směr dostatečně: »Extremer Antiprotestantismus
im kathol. Leben und Denken«. Schellův » Kristus « vyšlý ve známé
sbírce charakterů, také se nelíbí orthodoxním (na př. posudek jesuity
Knabenbauera v »Stimmen aus Maria-Laach«).

Pro katolicism v Německu je charakteristické, že katolíci pře-
stupují k protestantismu, deset-až třináctkrát četněji než protestante pře-
stupují ke katolicismu. Zaznamenal jsem si tuto statistiku:
Přestouplo katolíků evanjelíků

R. 1895 3895 588

1896 4367 664

1897 4469 705

1898 5176 699

1899 5651 668

1900 6104 669

N. B. Nejvíce katolíků přestupuje v krajích čistě katolických.

Liberální politika vůči katolicismu snáší se docela dobře s libe-
rálním protestantismem, k němuž se císař Vilém zná. Své credo vy-
slovil v dopise admirálovi Hollmannovi. Dopis je posud předmětem
úvah. Nás tu jen zajímá stránka politická. Předně, jak Vilém důsledné
a všemožně dělá ze svého děda pro Prusy a Němce předmět kultu;,
v dopise k Hollmannovi zařazuje jej mezi proroky: Hammurabi, Mojžíš,
Abraham, Homer, Karel Veliký, Luther, Shakespeare, Goethe, Kant a
— císař Vilém Veliký.

Dopis císařův, jehož theologický obsah psán pod dojmem ná-
zorů Delitzschových aHarnackových, orthodoxním kruhům protestantským
způsobil značné bolení hlavy. »Kreuzzeitung« otiskla ho bez poznámky;
jiné listy těšily se jak mohly, že císař je ještě pravověrný. Císař se
sice ještě vyslovuje orthodoxně, ale je vidět, že píše pro veliké pu-
blikum a že by v soukromí ze své orthodoxie slevil hodně.

Z církve protestantské zaznamenávám tu ještě debattu z gene-
rální synody pruské, o níž se stala zmínka v rozhledech církevních
pro listopad (str. 157).

V Hollandsku katolická minorita (IV2 milí. proti 2'^Ia milL
protest.) ztratila úmrtím svého znamenitého vůdce a obhájce rovno-
právnosti, Monsignora Schaepmanna.

V Amsterodame se odbýval »II. mezinárodní sjezd Unitárních a
jiných liberálních myslitelů a pracovníků «. V řečeném rozhlede za-
znamenal jsem také již přednášku berlínského professora Pfieiderera:
NZ je ohlasem náboženských tužeb doby, v níž povstal, nikoli
spisem historickým, musí se lišit náboženský Kristus od historického
Ježíše.

V Anglii boj liberalismu proti jingoismu má svou parallelu
v odporu liberálů a neanglikánů proti konfessionálnímu zákonu škol-
skému z r. 1902.

V otázce ritualismu přijat parlamentem 139 proti 59 hlasům
disciplinární řád pro státní církev. Tento nový řád dává státním
soudům právo složit duchovního z »živnosti« (»living«), když laikové
si naft stěžovali a když do tří měsíců nezanechá svou ritualistickou
propagandu.

393

Proti návrhu hlasovali ritualisté, konservativci High Churchu
a předseda ministerský Balfour sám; ale propadli. Věc je velmi po-
učná: hierarchie anglikánská nebyla s to, opřít se romanisujícímu ritu-
alismu, neměla autority — parlament, laikové, si udělali pořádek.
Ovšem vtírá se tu myšlénka, k čemu jsou biskupové.? Snad se mnohý
také zeptá: jací jsou to duchovní vůbec?

Z anglické literatury zaznamenávám dokončení (7. sv.) důležitého
sociálního spisu Ch. Bootha: Life and Labour in London. Podává se
tu popis života církevního a náboženského.

Ve Spoj. Státech založen ve Washingtone ústav pro výchovu
katol. kněží na Filipínách.

Z amerických církevních otázek všiml jsem si sporu o děti
v kostele: jakou účast může dítě brát v bohoslužbě, zejména tam,
kde kázání tvoří její podstatu? A kázání snažící se být na »výši« vzdě-
laného a skeptického slova?

Čeští (» Moravští «) Bratří v Bethlehemě slavili (v květnu 1903)
stoletou památku svého hlavního chrámu; slavnost byla v hlavní věci
hudební. Organist p. Wolle svou prací od r. 1884 dosáhl, že se Bratřím
stala Bachova hudba » biblí hudební*, jak se na slavnosti řeklo.

Pozoruhoden je pokus americké episkopální církve o sblížení
s církví pravoslavnou; zvláštní komitét (Commission of Ecclesiastical
Relations with Foreig Churches) vyslal do Ruska biskupa Graftona,
jehož výklady o věci uveřejněny byly samým Petrohradským metropo-
litou Antonijem.

Ze světa pravoslavného nelze povědět nic potěšitelného.
Mrtvota a hniloba officielní církve zjevila se v tom, jak bělehradský
metropolita Innocenc uznal srbské královrahy, týž metropolita, který
se nebránil proti ženitbě krále Alexandra atd. — poslušný sluha, ne
Páně, ale každého pána chlebodárce!

Z Ruska zasluhuje povšimnutí nová revue »Novyj puť«, určená
speciálně pro otázky náboženské; v »Novém puti« otiskují se řeči
» nábožensko- filosofických schůzí «, odbývajících se v Petrohradě mezi
literáty (hlavně směru symbolického a dekadentského) a známými vůdci
církevní hierarchie. Z referátů je vidět, jak v Rusku i konservativní
lidé zavrhují samodržaví, které ze synodu udělalo ministerstvo vyznání
a z církve policii. Zajímavý jsou v referátech výklady církevních spi-
sovatelů a autorit — rozumí se, že jsou přísně orthodoxní. Pro ruské
censurní poměry je pokrok, že se v této formě přece na světlo pro-
bírá hlas volající na poušti. A zajímavo vidět, jak se intelligence za-
jímá o otázky náboženské.

Z našeho českého života podal jsem referát o slavnostech
Husových; dotkl jsem se také klerikálně-nacionalistického tažení proti
protestantismu a svobodě náboženského myšlení a cítění; tmáři jsou
dnes všude stejní — v Paříži, v Mnichově, ve Vídni a tudíž také
v Praze, všude se klerikalism a zpátečnictví halí v togu nacionalismu.
Pro massy; pro »intelligenci« se drapíruje dekadentně symbolistickou
aesthetikou a jesuitskou literaturou. Katolíci^ měli r. 1903 (v srpnu)
dva sjezdy: Jednota duchovenstva pro král. České v Praze a v Brně

394

3. českoslovanský sjezd katolický. Tu i tam slyšeny hlasy t. zv. kat.
moderny, jimž v Brně odporoval kanovník prof. Pospíšil. Zazname-
návám, že »Aletheia« (leden 1903), orgán theologie proíessorské, kato-
licismu reformnímu věnovala článek jakožto úvod k přednášce polského
prof. Straszewského, dospívajícího k vývodům souhlasným s Ehrhardovými.

Na Slovensku otázka náboženská také se stává palčivější.
Officielní církve mravně znamenají pramálo, obě slouží maďarské po-
litice a tudíž mamonu. Mladší katoličtí duchovní počínají se trochu
hýbat sociálně, zakládají spolky konsumní a spořitelny proti židům,
však nábožensky tento praktický antisemitism nepři vodí valné změny;
ale je to něco. Stejně sluší zaznamenat, že se počíná cítit metla alko-
holismu; ale ten cit je ještě velmi slaboučký, Slovensko, může se říci,
celé pije a jeho inteUigence světská i duchovní je mu v tom zhoubným
vzorem. Za těch poměrů nově vzkříšený »Hlas« odvážil se určitěji
promluvit k otázce náboženské. Je to pro Slovensko nutné a počin
nemine se dobrým úspěchem. Ani lid, ani intelligence na konec ne-
odolá poučení prýštícímu z přesvědčení a z úsilí po, mravní nápravě;
nesprávný je názor, že se kritikou církevních poměrů pracuje pro
vládu — naopak, trpění nynější hniloby církevní podporuje maďari-
saci stejně jako alkoholický šovinism.

Z Rakouska německého nového nic. Ve Vídni pořád ještě
panuje »křesťanská« strana a přirozeně tudíž se strany druhé pokra-
čuje politické »Los von Rom«, ačkoli se zdá, že pozbývá své prvotní
politické agressivnosti. Se strany katolické bylo mnoho hluku pro to,
když Rakousko při volbě Pia X. podalo veto (proti zvolení Rampolly).
Komičtí lidé, ti političtí katolíci — jako by katolické Rakousko bylo
katolickým nábožensky! Vždyť všecko neštěstí Rakouska spočívá právě
v tom, že jeho katolicism je politický a že sebeklam katolických stran
nevidí, že samy jsou politickými! Vídeňským antisemitům a sociálům
» křesťanským « že běží o — náboženství? V delegacích hr. Golu-
chowski (min. měsíc) věc vyložil. Rozumí se, že uspokojivě.

Z literatury uvádím Scheicherův spis: Der oesterr. Klerustag.
Ein Stúck Zeit- und Kirchengeschichte 1903. O sjezde německého
kléru a specielně řeči mons. Scheichera jsem referoval. V prvé části
spisu podává se referát o sjezde r. 1901, v druhé o sjezde r. 1902,
který se také konat měl, ale nekonal pro nesouhlas biskupů. Naši ka-
tolíci různých barev a stupňů ať si knihu přečtou, co zejména se říká
o církevnictví státním (Staatskirchentum), Scheicher sám je v divné
posici — vidí, že rakouský katolicism nestojí za nic a že je mravní
mrtvotou a hnilobou, na druhé straně proti liberálům hájí kněžstvo, ze-
jména odmítá výtku vlastnosti, která byla nazvána »Kadavergehorsam«.

O aféře Kohnově nereferuji, je známa z denních listů; roz-
umí se, že se z Říma vrátí bez pohromy, a stejně se rozumí, že kato-
lická moderna, kněžská i laická, své protikohnovské tažení zastaví.

Ve Vídni zemřel 9. srpna 1903 historik Onno Klopp. Byl rodem
Hanoverán, záhy se dostal do služeb krále Řehoře V., od roku
1866 žil ve Vídni. Přestoupil r. 1873 ke katolicismu a jako konvertit
měl v Rakousku zabezpečenu svou dráhu, jako před ním jiní. Je pro

395

rakouský katolicism a jeho kaltarní passivitu charakteristické, že pro-
testantští konvertitově mu občas dodávají trochu mízy (zároveň
s Kloppem bar. Vogelsang a katolisující R. Mayer). Klopp stal se uči-
telem arcivévodů Frant. Ferdinanda a Otty, Literární činnost velmi
pilná: ještě v Hinoversku napsal spis »Tilly im dreissigjáhrigen Krieg«,
v němž Tillyho brání; ostré posudky spisu zvýšily patrně sklonnost ke
katolicismu. Vydával lit. pozůstalost Leibnizovu (historicko-politickou);
V Rakousku napsány spisy »Der Fall des Hauses Stuart und die Suc-
cession des Hauses Hannover in England*, »Das Jahr 1683 und der
darauf folgende grosse Túrkenkrieg* atd.

STUDENTSKÉ: Stav českého studentstva v posledních letech - Vývoj a třídění směrů — Křídlo
nacionální a pokrokové — Antagonism čítáren — Ochablost r. 1902—1903 a nový ruch 1903 :
»Svépomoc«, protest proti Podlipnému, akce pro místnosti universitní, přeměna »Slavie«, »Vatra«
— Hnutí studentů slovanských a italských pro nové university.

České studentstvo vyvíjelo se dosud tím směrem, že se odlišo-
valo od ostatních vrstev národa jako určitý celek, ovšem stojící pod
převládajícím vlivem současného stavu národa celého, a zároveň samo
se rozrůzňovalo ve skupiny, větším dílem obdobné stranám, v něž
dělil se celek. V posledním období, totiž od roku 1899 do počátku
r. 1903, shledáváme tyto tři jevy — osamostatňování zevní, rozrůzňo-
vání vnitřní a při tom vždy rozhodný vliv společnosti nestudentské —
výrazněji než kdykoli dříve. Jevily se u obou hlavních táborů student-
ských: nacionálův i pokrokových, zvaných tak podle hlavních hesel
jejich. — Ve všestudentském spolku pro nošení odznaků » Studentu*
a » Všestudentském výboru «, obou z r. 1899, pak v »Unii« z r. 1902
jevila se tendence nacionálního křídla po studentské odlišnosti.
Tyto náběhy (které vesměs po krátké době zmizely) však byly zře-
telným pendantem k současným náběhům starších i mladších politi-
ckých stran, směřovavším k volebním a taktickým koalicím, a rovněž
byly jen efemérní, U křídla pokrokového rovněž jevily se opětné, ač
dočasné pokusy o samostatnější vyhranění studentstva. Byly to situační
články v » Almanachu Slavie«, » Studentských Směrech « a » Student-
ském Sborníku*, pak vystupování spolku » Slavie «, vesměs prodchnuté
myšlenkou, že veřejnost mimostudentská nemá se vměšovati do vnitř-
ních věcí studentských; při tom nicméně studentstvo bezděčně se po-
drobovalo vlivu pokrokové veřejnosti, representovanému hlavně časo-
pisy: »Cas«, » Právo Lidu«, » Moderní Revue «. — Mezi oběma křídly
kolísalo^ studentstvo radikálné-pokrokové, které i se svým spolkem
»Ant. Cížkem« a s »Casopisem Pokrokového Studentstva* podlehlo
sklonu orgánu strany své » Samostatnosti « a souběžně s ní provádělo
v těchto letech odvrat od směrů pokrokových k nacionálním, — od-
vrat, rovněž plný kolísání a prostoupený dočasnými exkursemi rozlič-
ných druhů.

Uvnitř studentstvo rozštěpovalo se ve skupiny; differenciace
tato jevila se konkrétně jako vystupování jednotlivých frakcí z někdej-
šího střediska studentského, ze » Slavie «. Roku 1890 vystoupili :studenti
staročeští a založili »Akademický Čtenářský Spolek*; dnes již není

396

studentstva vysloveně staročeského ani mladočeského. »Akad. Čten.
Spolek « sdružuje studenty » salonní*. Nejnověji pořádá přednášky
o otázkách dneška. Roku 1897 vystoupili ze » Slavie « radikálové, r. 1899
sociální demokraté, r. 1900 radikální pokrokáři. Ve » Slavii* zůstalo
studentstvo realistické (ostatně i realističtí studenti učinili r. 1901 do-
časný náběh k organisaci separátní) a mimo to pokrokové studentstva
nehlásící se k určitým stranám ; tato většina^ měla ráz převážně arti-
stický, který se projevoval v četných uměleckých podnicích spolku. —
Nacionální křídlo, založivši si » Národní spolek českých techniků* a
»Spolek malostranských akademiků«, třídilo se méně určitě — již názvy
obou spolkův ukazují na rozdíly docela podružné; pokud tyto skupiny
vystupovaly, měly nátěr radikálně-státoprávní a národně-sociální. Stou-
penci strany národně-sociální semkli se úžeji bez formy spolkové.

V popředí studentského života v období tom stál antagonism
>Slavie« a »Akademické Cítárny«, založené »Spolkem pro posta-
vení Akademického Domu«; zásadní spor jejich, idea veřejné čítárny
oproti čítárně akademické, byl totiž ještě zostřen potřebou hmotných
prostředků na udržování čítáren — tedy konkurrencí obou čítáren,
jež obě stály veliké peníze. »Slavie« udržovala čítárnu subskripcemi a
rozličnými kulturními podniky, » Akademickou Čítárnu « vydržoval » Aka-
demický Dům« za pomoci roční subvence (3000 K) obce pražské.
Opětovné porady o sloučení čítáren nevedly k cíli, a spor pozbyl váhy
jednak založením veřejné čítárny obecní, jednak pokrokovějšími živly
v indifferentní » Akademické Čítárně* a povlovným oslabením nacio-
nálních předsudků, jimiž bývala stíhána »Slavie«.

Stav ten vyústil r. 1902 a počátkem 1903 přirozeně v ochab-
lost obecnou. Strannické rozvrstvení studentstva bylo dokonáno, a
téměř současně (vlastně o něco dříve) s AI. Hajnovým přehledem
českých politických stran, podniknuta byla — ve » Studentských Smě-
rech* 1901 a >Almanachu Slavie* 1902 — revise stran těch se sta-
noviska studentského. V tom směru nezbývalo tedy co dělat, a spor
obou čítáren ochabl stejně. Teprve r. ipo^ vynořují se z této stagnace
počátky nového rozvoje a čilejšího života.

V studentstvu i mimo studentstvo nastalo nové seskupování,
projevující se u studentů dosud oslabením strannických protiv a pře-
tvářením organisací. Jako u českých stran politických povede tento
pochod i u studentů k zjednodušeni situace.

Náběhy, zahajující tento nový směr, jsou: předně založení » Své-
pomoci«, spolku pro zaopatřování zaměstnání studentům nemajetným.
Dále významný protest všech téměř spolkův a časopisů studentských
proti farizejství, jež provedl při oslavě Husové 5. července r. 1903
dr. Podlipný. Dále akce všeho studentstva v říjnu 1903 pro dosažení
lidských a důstojných místností na vysokých školách pražských;
jest charakteristické, že k akci této, spojené s krátkou stávkou poslu-
chačstva i professorů, došlo teprve letos, ač ze skupiny »Studentských

^ Sluší upozorniti, že secesse z let 1899 a 1900 nezměnily na počtu
členstva mnoho; z toho je patrná veliká převaha »nestranných« nad »stran-
níky«. —

sg-

Směrův« už od r. 1899 a zvláště 1901 bylo vybízeno k ní a zatím
účelem pracováno i statisticky. Mimo stálý vzrůst posluchačů v těsných
učebnách příčinou toho bylo právě, že dříve studentstvo bylo zaměst-
náváno vnitřními spory a nepomýšlelo na společné akce vůbec, což
nyní odpadlo. Akce tato nedosáhla sice velikých úspěchův, ale zůstane
památnou i mimo vlastní svůj účel jakožto spojení studentstva pro
existenční potřeby vlastní. Nelze tu nepozorovati probuzení studentské
svépomoci v několika směrech zároveň.

Tyto náběhy provázeny jsou změnami organisací spolkových.
> Slavie « i za zmíněné stagnace zachovala si vynikající postavení: všecky
zmíněné akce a projevy byly inspirovány nebo vedeny ze »Slavie«,
ač nebývalo to rozhlašováno, aby předsudky neublížily věci. Vnitřní
život ve » Slavii « však rovněž neunikl rozkladu; ne bez příčiny mnozí
starší pracovníci odvraceli se znechuceni od ní, finanční tíseň trvala.
Naproti tomu projevovalo se mezi bývalými členy » Slavie « přání po
středisku, které by jim nahrazovalo bývalou » Slavii*. To vše vedlo
v květnu 1903 k přeměně »Slavie« v společenský klub
mladé intelligence, který v únoru 1904 vstoupiti má v život.
Studenti seskupení kolem » Slavie «, pozbyvše takto střediska, vstoupili
zprvu do ^Akademické Cítárny«; když se však objevilo, že »Akad.
Čítárna* vlastně nemá právní základ spolkový, nýbrž vyvíjela v minulých
letech činnost jen z milosti policie, učinili si střediskem »Jungmann,«
dosud spolek akademiků kraje pražského, který změnil se ve spolek
všeobecně studentský a spolu se » Slavií « převzal další vydávání » Alma-
nachu Slavie«, studentského kalendáře.

Posléze vytknouti sluší oživený ruch mezi studentstvem morav-
ským, akademickým i středoškolským, z jehož projevů první je
brněnský časopis »Vatra« (založený v prosinci 1903); až se projeví
určitěji, všimneme si ho podrobně zároveň s ostatní studentskou
literaturou. Organisačně projevil se moravský ruch obnovením ústřed-
ního spolku moravského studentstva »Komenského« (25. ledna 1904.)

Jako v Praze potřebné universitní místnosti, tak v celé Cislajtanii
potřebné university musí být vymáhány demonstracemi,
poněvadž na » kompetentních místech* k potřebám národů neněmeckých
jsou velmi nedoslýchaví. Italští studenti demonstrovali pro vlašskou
universitu od Innsbrucku až po Řím tak bouřlivě, že v samé Itálii
musilo býti povoláno vojsko proti nim. V zápětí na to, 28. listopadu,
slovanští studenti na universitě Vídeňské překazili chystaný protest
Němců proti novým universitám a dali v universitě i před .parlamentem
pocítit početní svou převahu. Krok tento, zvláště uskuteční-li se tužší
sblížení slovanských studentů ve Vídni, dlužno vítati iako známku
procitajícího sebevědomí Slovanů ve Vídni.

Němečtí studenti uspořádali přece protestní schůze v Brně i ve
Vídni proti druhé české universitě. Schůze tyto i resoluce, přijaté na
nich, pokud je známe z moravských německých časopisů, jsou hrozným
dokladem nacionální potřeštěnosti německé. Jádro jejich zní: »l.My Němci
jsme měli na Moravě universitu, kterou nám zrušili před 50 lety; my

398

tedy máme » historické právo « na novou. 2. My jí vedle toho také
potřebujeme, neboť německá universita Vídeňská je přeplněna právě
studenty pocházejícími z Moravy, 3. Ale nežH českou universitu na
Moravě, raději nechceme žádné! 4. Statistika ukazuje, že ze 100 stu-
dentů na Moravě je jen 22 českých a z těch ještě 7 studuje na vy-
sokých školách německých; tudíž moravská universita musí býti ně-
mecká!* Rádi bychom znali tu statistiku, co tak divně ukazuje! A které
národnosti přeplňují Vídeňskou universitu? Právě slovanské, a z Mo-
ravy Cechové. Chápou-li se Němci takových zoufalých důvodů, je to
neklamným znamením, — že převaha jejich na Moravě počíná býti
v koncích.

Také již mluví a jedná se o zřízení university moravské jako
události neodvratné. Návrhy prof. dra. Bráfa v »Conservative Corre-
spondenz« otištěné jsou známkou téže situace. Studentstvo moravské
postavilo se celkem proti nim.

Dvě sebevraždy studujících škol středních vzrušily v lednu
pražskou veřejnost, následkem toho že někteří svalovali vinu za ně na
poměry středoškolské. 4. února věnován příčinám případů těch večer
akademického spolku Jungmanna, kde za přítomnosti asi 500 osob,
mezi nimi četných odborníků z řad učitelstva i lékařstva, pojednáváno
zejména o domnělé spojitosti případů těch (i četnějších venkovských
sebevražd z posledních let) se střední školou a prostředím vůbec.
Celkem konstatováno, že bylo by jednostranno viniti j e n školu, ale že
spoluvinu, zejména passivní, školního systému popírati nelze; také
rodina, duševní stav individua atd. padají na váhu. Skončeno apelem
na sbírání materiálu statistického o této otázce a na reformu škol
středních. e. Chalupný.

ZPRÁVY.

Zprávy knižní a literární. Th. Kolde, prof. cirk. dějin Der
Katholzismus und das XX. Jahrhundert, 1903: Kritika spisu
Ehrhardova (Mk 1.). — Joh. Weiss, prof. theol., Das álteste Evan-
gelium. Kin Beitrag zum Verstándnis des Markusevangelismus atd.,
1903. (Mk. 10.) — Otto Baumgarten, Prof. Theol., Neue Bahněn.
Der Unterricht in der christlichen Religion im Geist der modernen
Theologie 1903. (Mk. 120) — W. Wrede, prof. theol., Charakter und
Tendenz des Johannesevangeliums, 1903. — Die baby-
loni s ch-assy ri sch en Keilinschriften und ihre Bedeutung fúr
das Alte Testament. Ein assyriologischer Beitrag zur Babel-Bibel-Frage
von Dr. C. Bezold, Professor der Orientalischen Philologie zu Heidel-
berg. Mit 100 Anmerkungen und 12 Abbildungen. 1904 (M. 1-50.). —
Der moderně Geisterglaube. Ein Beitrag zur Losung spiri-
tistischer Rátsel. Sepsal P. Tomaschki, 1903. Nákladem G. Striibniga
v Lipsku. Autor prostudoval z autopsie všecky zjevy spiritistické, od
pohybování stolku a spojeného s tím ťukání a psaní, až po domnělé
materialisování duchů. Výsledek jest: v člověku jest jasné vědomí
(Oberbewusstsein, objektives leh) a utajené vědomí (Unterbewusstsein,
subjektives leh). Toto poslednější jest příčinou skutečných fenoménů
zvláštních: autosuggesce, hypnosy, automatismu, somnambulismu, telepa-
thie, hysterie atd. Vše ostatní jest podvod, vědomý nebo nevědomý.
Mnozí spiritisté jsou svedení svůdcové. Kniha stojí za čtení zvláště
za naší doby, kdy v severních Cechách se spiritismus počíná značně
šířiti, a je i cenou snadno přístupna. Stojíť jen 1 marku. — P. Heinrich
Denifle, Luther und Luthertum in der ersten Entwicke-
lung I., 1904: Kniha čte se jako pomsta za spis hr. Hoensbroecha
o papežství; shledána kde jaká skvrna na Lutherovi, ale učený spi-
sovatel se neptá, proč Luther přes ty své poklesky tak mocně působil ?
Prostě proto, že církev, která Luthera odchovala (na to P. Denifle
také nepamatoval!), stala se nábožensky nemožnou. Není nezajímavo
poznamenat, že předmluva psána je ve Vídni. — Dr. Emil Lobl,
Kultur und Press e, 1903: Vídeňský žurnalista skizzuje psychologii
žurnalistiky; mnohý dobrý pokyn nejen pro žurnalistiku německou. —
Prof L. Ziegler, Das Wesen der Cultur, 1903. — Zur Ein-
fiihrung in die Philosophie der Gegenwart von Alois Riehl
1903 (M. 3): I. Wesen und Entwicklung der Philosophie. — Die
Philosophie im Altertume. TI. Die Philosophie in der neueren Zeit. —
íhr Verháltnis zu den exakten Wissenschaften. III. Die kritische Philo-

400

sophie. IV. Die Grundlagen der Erkenntnis. V. Der naturwissenschaft-
liche und der philosophische Monismus. VI. Probléme der Lebensan-
schauung. VII. Schopenhauar und Nietzsche. — Zur Frage des Pessi-
mismus. Vlil. Gegenwart und Zukunft der Philosophie. — L. Feuer-
bachs Sámtliche Werke. Neu herausg. von W. Bolin und
Fr. Jodl. I. sv. 1903. (Mk. 4.) — P. J. Moebius, dr. med., Goethe 1903
(2 sv. po Mk. 3): pathologické postavy Goethovy; autor dokazuje, že
Goethe nepodal dost správné analyse. — Ch. Bonnier, La Lignée
des Poetes Frangais au XIX siécle, 1903: výborná anthologie
novějších franc. básníků od Lamartinea až po Verhaerena. — Prof.
J. Kohler, Verbrechertypenin Shakespearés D ramen, 1903.

— K. Biicher, Der deutsche Buchhandel und die Wissen-
schaft 1903: zajímavý kulturní obraz Německa a analyse knihku-
pecké a nakladatelské organisace. Německo má 6000 knihkupectví, ta
jsou rozdělena na 1411 míst; německé knihy (vědecké) jsou často
40 — 60Vo dražší než anglické a francouzské. Spisovatelé němečtí mají
se organisovat k obraně svých zájmů. K. Schirek, Die Punzierung
in Máhren. Gleichzeitig ein Beitrag zur Goldschmiedekunst, 1902.
(20 Mk., illustrace!). - R. Calwer, Das Wirtsc haftsj a hr 1902.
Jahresbericht uber den Wirtschafts- und Arbeitsmarkt, I.: Handel und
Wandel in Deutschland, 1903: se stanoviska socialistického (revisioni-
stického). — Deutschland als Industriestaat von Dr. F. C.
Huber, Professor an der Technischen Hochschule, (10 Mk.). — Mit-
teilungen des K. und K. Kri egs-Arc h i vs. Herausgegeben von
der Direktion des K. und K. Kriegs-Archivs. 3. Folge. 1. Bd. Wien,
1902. (M. 8.) — J. Schreyvogels Tagebúcher aus den

Jahren 1810 — 1823. Herausg. von K. Glossy, Wien, 1903: zajímavá
kulturní kronika starorakouské Vídně! — Dr. Alex. v. Helfert, Vom
Wiener konstituiren den Reichstage.Ju li-Oktober 1848, 1904.

— Prof. J. Kaerst, Die antike Idee der Oekumene, 1903.
(Mk. 1*20.) — G. Gruppe, Kulturgeschichte der rom. Kaiser-
zeit, I. sv. 1903 (Mk. 9): Stanovisko katolické. — J. Běloch, Grie-
chische Geschicht, III. sv. 1. část. 1904. — Friedrich Leo, Prof.
f. klass. Philol., Die griechisch-romische Biographie nach
ihrer litterarischen Form. 1901. (M. 7.) — Handbuch der
mittelalterlichen und neaeren Geschicht e. Herausg.
von G. v. Below u. F. Meinecke; bude asi 40 svazků. Prvý
vyšel: A. Schultz, Das háusliche Leben der europ. Kulturvolker vom
Mittelalter bis zur zweiten Hálfte des 18. Jahrh. (Mk. 9.) —
Jiidische Statistik von Alf. Nossig, 1903: Berlínský spolek pro
statistiku židovskou, založený 1902, vydává tuto prvou zprávu: židů je
10,597.250. — Fr. Mehring, Geschichte der Deutschen So-
zialdemokratie, 4 sv. (á Mk. 4) v 2. opraveném vydání.

Kulturní, hlavně hospodářský stav Japonska.

Často se cituje výrok známého vůdce opposiční strany pokro-
kové, Okumy, že Japonsko v XX. st. na stepích sibiřských
zápasit bude s Ruskem o panství asijské. Japonsko na počátku
nového století boj s Ruskem podniklo, ale jak se zdá zatím hlavně
o Koreu; v ofíiciálních prohlášeních čteme, že podniklo boj z na-
léhavých, ba životních potřeb existenčních.

Úkolem této stati je, podat pro posouzení válčícího Japonska
hlavně data hospodářská a vůbec to, co osvětluje situaci Japonska
v^či Rusku a Evropě; nepouštím se do podrobnější statistiky
vojenské, protože je z denních listů dost známa.

Pro další poučení sestavil jsem literaturu poměrně snáze
přístupnou. Japonsky neznám, ale stopoval jsem, co v překladech
je přístupno a co podle mého zdání je poučné a charakteristické;
všímám si zejména kulturní revoluce japonské, pokud to z daleka
a bez znalosti jazyka je možné.

V »Naší Době« je pěkný orientační článek v roč. IX. od
p. Př. Hájka; je tam také Hteratura. Uvádím ještě:

J. Wernicke, Japans wirtschaftliche Kulturentwickelung und
sein Preisniveau, Jahrbticher f. Nationalók. u. Statist., 1897;

Rein, Japan 1881—86, 2. sv.;

Rathgen, Japans Volkwirtschaft und Staatshaushalt, 1891;
» Die Entstehung des modernen Japan, 1896;

Fesca, Beitráge zur Kenntnis der japan. Landwirtschaft,
1890—93;

H. Dumolard, Le Japon Politique, Économique et Sociál,
1903, 2 sv.;

B. H. Chamberlain, Things Japanese, 3. vyd. 1899;

A. v. Siebold, Der Eintritt Japans in das europ. Vólker-
recht, 1900.

Populární spisy:

A. Fischer, Bilder aus Japan (Illustr.), 1897;

NAŠE DOBA. R. XI., č. 6., 1904. 20. března. 26

402

St. Ransome, Japan in Transition: a Comparative Study of
the Progress a t. d. of the Japanese since theirWar with China, 1899;

S. L. Gulick, Evolution of the Japanese, Sociál and
Psychie, 1903;

K. Munzinger, Japan und die Japanesen, 1904 (autor napsal
také spis: Die Japaner).

G. Wagener, Papierschmetterlinge, 1899 (obrazy chudších
vrstev lidových).

Spisů psaných Japonci je také dostatek: Tokuzo Fukada,
Die gesellschafdiche und wirtschaftUche Entwickelung in Japan
1900 (Miinchener volkswirtsch. Studien von L. Brentano und
W. Lotz);

O dvou spisech japonských: T. Suganuma, Dějiny tržby ja-
ponské, Tokio 1891 a T. Yokoi, Dějiny tržby japonské, Tokio
1898, je referát v Jahrbucher fiir Nationalok. u. Statistik, 1902.
Z knihy japonského socialisty Katayama, Dějiny dělnického hnutí
v Japonsku jsou zprávy v článku G. Ecksteina: Die Arbeiterbe-
wegung im modernen Japan, Neue Zeit 1904.

Poučná je statistika v rakouské vládní předloze pro obchodní
smlouvu s Japonskem r. 1897 (20 der Beilagen — XV Sexion
1898).

Kakasu Okakura, The Ideals of the Kast 1903;

Inazo Nitobé, Bushido, (bušído -- přikázání rytířstva, totiž
starých samuraji) the Soul of Japan, 1902;

J. Heco, Erinnerungen eines Japaners, Schilderung der Ent-
wickelung Japans vor und seit der Eróťfnung bis auf die Neuzeit.
Uebers. u. bearb. v. E. Oppert, 1898.

Pro dějiny literatury a t. d. viz: Tomitsu Okasaki, Geschichte
der japan. Nationalliteratur von den áltesten Zeiten bis zur Gegen-
wart, 1899;

W. G. Aston, A History of Japanese Literatuře, 1894 (ve
sbírce: Short History of the Literatures of the World);

C. Netto u. G. Wagener, Japanischer Humor. Mit 257
Abb. 1901.

Dějiny jap. umění stručně v obšírných dějinách Mutherových.

Náboženský vývoj Japonců: Griffis, The Religions oí Ja-
pan, 1895.

403

Japonsko je velmi hustě obydleno. Na 3850 (?) ostrovech,
z nichž Japonsko se skládá, žilo a žije:

1879

35,77

1885

37,87

1890

40,45

1894

41,80

1903

47,60

Hustota obyvatelstva pro celé Japonsko udává se nestejně,
podle toho, čítá-li se území celé, nebo ne; některé části jsou
obydleny málo, některé ostrovy stále vůbec nejsou obydleny.
Plocha se počítá na 417.000 ^/;/-, na km^ 113 obyv.; odpočítá-li
se severní ostrov Jeso, málo obydlený (5 ob. na km^)^ ostatní země
má na kvr" 148 obyv.

Odpočítá-li se půda neobydlená, pohorská, neobdělaná a za-
lesněná, žijí Japonci jen asi na 70.000 hn^^ hustota tudíž obnáší
na knt^ 599 obyv.

Co to znamená, poví nám srovnání s nejobydlenějšími ze-
měmi evropskými. Nejhustěji obydlenou zemí je Sasko: 280 na/^z/ř^;
Belgie: 229, Anglie s Walesem: 215, Rakousko: 87, Uhry: 54,
Německo průměrně: 104, Francie: 72, Rusko: 20. V Sibiři se po-
čítá jen: 0*4, v střední Asii: 4 4.

Hustota jeví se také počtem a velikostí rodin. V Japonsku
rodiny průměrně mají 5*5 členů; v Německu jen 47.

Je přirozeno, že Japonsko si hledá kolonie. K tomu se mu
především hodí Korea, kterou již v IlI. st. si podrobilo; dále hledí
Japonci do Cíny a chrání ji teď, když ji napřed pokořili a Formosu
■okkupovali. \J čínských městech přibývá obchodníků japonských,
na Korei číslo usedlých Japonců roste stále.

O tom podává poučení tato statistika cizinců ve Výcb. Asii
vůbec:

Čína (v přístavech ci-
zincům otevřených
1902)

Korea 1902 . . . .

Japonsko 1901 . . .

•a;

! c

: >>tj

, o z.

I J

I <

^(P

6020

5482 2461

1359 1263

268 1220 1899 18962
19106 140 275:5000 43 96 30' 50 ^24740

■— 2119 1507 7351 603 486 178 ~1~ 13560

1 1 I I i i

26*

404

Vidíme: Japonců je zejména na Korei mnoho; po nich je
nejvíce Angličanů, Američanů a na třetím místě jsou Němci;
Francouzů je méně a dokonce Rusů. Na Korei Rusové jsou jen
mocí vojenskou, Japonsko kolonisační a obchodní. Také v Rusku
(asijském) je mnoho Japonců: 4000 se udává za r. 1898.

Pro celkové posouzení Vých. Asie stůjtež zde tyto číslice:

plocha
čtv. km

obyvatel

na 1 čtv.
km

47,609.000

113

1,286.000

0-4

5,530.000

5,713.000

320,500.000

5,530.000

1,850000

0-6 i

2,250.000

1 '

Japonsko 417.000

Ruské území východní 2,995.000

Mandžursko 939.000

Korea ; 219.000

Čína . 5,303.000

Mandžursko 939.000

Mongolsko i 2,788.000

Tibet 2,109 000

Japonsko má podle toho před Ruskem výhodu ve své hu-
stotě a centralisaci lidí a sil, kdežto Rusko zápasit musí s pro-
storem. Na př. pro obsazení Koree Japonsko svými parníky stihne
za 24 — 30 hodin na nejvzdálenější místa severní obou břehů; ve
Fusaně jsou za 6 - 8 hodin. Rusové z Evropy do Mandžurie a
Koree potřebují tolik dní, kolik Japonci hodin.

Kolonisační úsilí Japonců vykládá se také anthropolo-
gicky.

Japonci jsou lidé průměrně hodně malí, Číňané Japoncům
říkají »Japonci trpaslíci«; malost tuto vykládají mnozí tím, že Ja-
ponci byli tak dlouho uzavřeni, tím prý degenerovali; hledají
prý proto cizí krev. Je možná, že tento důvod Japonci sami mají
již vědomě, neboť medici na a hygiena od samého počátku prvé
hoUandské kolonie v Japonsku pilně se pěstuje. ^

Zemědělství a dobytkářství. Půdy kultivovaně, jak
už řečeno, je málo; snad ani V12 území. Větší část kultivované
půdy věnována je rýži, potravě tříd vyšších; sedlák a chudina živí

1 Číňané také byli uzavření, ale mají ohromné území a rozmanité ná-
rody; nemusili tudíž degenerovat. Jiný výklad: Nízká postava Japonců prý je
od zvyku sedat na nohách: cirkulace krve se zadržuje, zakrňují dolní konče-
tiny, ne trup. Děti chodící do školy, a sedící na lavicích po evropsky, prý
se vytahují.

405

se bobem a prosem. OdlesňoVáním a zvýšenou meliorací dá se
ještě získat úrodná půda; sotva však na rýži, jen na obilí. Na
vysokém stupni je zahradnictví, výživné i okrasné.

Japonci jsou téměř vegetariány, jen ryby tvoří část národní
kuchyně. Buddhism zapovídá zabíjení zvířat a odsud nepatrné do-

bytkářství.

dobytka hověziho koni

1878 1,080.000 . 1,541.000

1887 1,020.000 1,538.000

1890 1,045.000 1,546.000

1893 1,105,000 1,561.000

Statistika dobytka poraženého se udává takto:
hovězího koní

1890 76.918 24.832

1893 104.772 30.990

patrně strava většinou cizinců, tříd emancipovaných a chudých
(koně).

Vojensky padá na váhu malý počet koní. Rusko (celá říše)
v r. 1900 mělo 25 milí. koní, Německo 4 milí., Francie 3 milí.
Ovce se nepěstují vůbec, neprospívají.

Značná je produkce zeleniny, čaje, pro vývoz i spotřebu do-
mácí. Mimo to vyrábí se rýžová kořalka (saké), pivo, zvláštní
omáčka bobová (šoya; platí se z ní zvláštní a výnosná daň) a t. p.

Drahotní poměry a ceny. V posledních letech se téměř
všecky přírodniny i tovary zdražily. Zdražuje se nejvíce: rýže,
obilí, saké, čaj, tabák, bavlna a bavlněná příze, surový hedváb,
plátno, železo, uhlí, dřevo, olej, petrolej. Od r. 1888—1890 ceny
stoupaly více než o 117o- Zlaciněly: sůl, šoya. také bílé látky
bavlněné.

Sluší poznamenat, že toto zdražení se děje v době, kdy zá-
roveň se znehodnocuje stříbro a valuta a kdy zlato šmahem se
vyváží ze země (protože se dovážejí tovary). Zdá se však, že oba
jevy nesouvisí příčinně.

V celku dnes ceny v Japonsku jsou již téměř na výši
evropské. Některé věci jsou dražší. Rozhodně lacinější je pouze
dřevo a hedváb.

Lacinější než v Evropě je drůbež, ryby, maso, zelenina; dražší
je máslo, mléko, pivo. Uhlí (kamenné) je lacinější, ale méně vy-
datné. Boty, obleky jsou asi tak drahé, jak v Evropě. Porto listovní
je levnější.

406

Strava massy lidu je rozhodně lacinější, nežli v Evropě,
Živí se prosem, rozrríanitými zeleninami, trochu rybami, sprostým
druhem rýže, čajem, saké.

Výživa se v Japonsku zlaciňuje tím, že se rýže, proso, žito
(kaše) nemele, nýbrž připravuje přímo v domácnosti; v Evropě
cliléb mletím a pečením se značně zdražuje; v rodině dělnické
snad o 120—160 korun.

V městech lze za našich 20 haléřů dostat oběd: rybu,
rýži, saké.

Třídy bohatší poměrně žijí draze, protože mají veliký
počet služebnictva, luxusem květinovým a uměleckým a t. p.

Rodina dělnická v Japonsku žije mnohem levněji, než
naše v Rakousku nebo Německu. Uvnitř Japonska žije rodina
o 3 — 4 yen ^ měsíčně. V městech i dělnická rodina potřebuje něco
více; ale potřebuje přece mnohem méně, protože byty jsou laciné
(ročně asi 18 — 25 kor.). Lacinější je také oblek a domácí nářadí:
oblek z modré bavlny (na venkově dělník v létě nahý, potřebuje jen
opasek), nepotřebuje bot (nosí jen slaměné sandály a krátké bavlněné
ponožky), nářadí téměř není, spí se na rohožkách v bavlněných
vatových pokrývkách. Protože se nepojídá maso, tož náš dělník a
rodina spotřebují mnohem více: byt ho stojí 200— 400 kor., oblek
pro osobu ročně aspoň 50 kor., maso pro rodinu 300 kor. atd.

To jest: japonský dělník s rodinou vyživí se, vydělá-li si
ročně asi 200 kor.; náš musí si vydělat 800 kor.

Poměry hospodářské a sociální. Mzdy jsou v Ja-
ponsku aspoň o polovičku levnější než v Evropě; ale stoupají.
Denní mzda cvičených dělníků obnáší něco nad 40 sen denně.
Míra úroková je nepoměrně vysoká: IP/o i nad to.
Zlato a stříbro, jak řečeno, stále se vyváží. Oběh peněžní
je skrovný; v roce 1901/2:

zlata 14,549.646

stříbra .... 1,000.000
niklu ..... 300.000
bronzu .... 100.000'^
Papírových peněz 187,194.336 yenů.

1 yen (= 2 K 45 h) — 100 sen -- 1000 nn.

2 Od roku 1897 platí zlatá valuta. Jednotlivé yeny se nerazí, jen mince
po 20, 10 a 5 yenech; stříbro: 50, 20, 10 senu, niklové 5 senu, z bronze 1 sen
a 5 rinů.

4^7

v roce 1900 bylo: bank 2534 s kapitálem 347,717.608 yenii
s deposity 561,576.193 yenů; půjčky: 500,041.517 yenů.

Vklady spořitelní (poštovní) jsou ještě nepatrné:
1900-1901: 2,335.173 osob vložilo 39,434.012 yenů.

Vnikání cizího kapitálu způsobilo značnou revoluci.
Japonsko bylo, podobně jako Čína, proti cizině uzavřeno, t. j. do-
stačovalo si hospodářsky a hospodaření bylo úplně naturální (také
daně se odváděly v naturaliích). Když země otevřena cizincům,
byla otevřena především cizímu kapitálu; naturální hospodaření
musilo být nahrazeno peněžním, a lze si pomyslit, že přechod se
stal revolučně a sice byla revoluce nejen hospodářská, bankrot
(zlato a stříbro ucházely ze země, vláda vydávala špatné mince),
nýbrž i politická. Revoluce r. 1868 následující nebyla pouze
revolucí konservativců a pokrokovců, nýbrž měla velikou příčinu
hospodářskou, nespokojenost schudlých vojínů a šlechty.

Roku 1873 provedena reforma berní a tím Japonsko
dostalo se na klidnější dráhu; zejména snížena vysoká daň po-
zemková. Massa sedláků a velkostatkářů však valně byla rozči-
lena změnou dávek naturálních v peněžní, tím více, že se peníze
znehodnocovaly.

Japonsko má velmi malá polní hospodářství; prů-
měrně velikost, vlastně malost jednoho obnáší méně než hektar,
kdo má hektarů pět, je již velkostatkářem. S přeměnou daní zrušen
zákaz prodávat pozemky; teď ročně asi ^/20 půdy přechází z rukou
do rukou. Také roste počet nájemců; asi Vs půdy obdělávají si
vlastníci, ^5 nájemci (1892: 59,53Vo — 40,67Vo).

Život selského lidu je bídný, nedostává se mu prý ani
polovina tolik potravy, kolik by potřeboval, aby se najedl. Proto
utíká do měst. Japonská města proto v posledních letech
silně vzrostla: Tokio má iV-i milí., Osaka 821.000, Kioto
353.139, Nagoya 244.145, Kobe 215,780, Yokahama 193.762, Hiero-
šima 122.306, Nagasaki 107,422. Ostatních měst čítajících 30 až
100.000 je 41.

Na konci let osmdesátých hospodaření kapitalistické počíná
pronikat ve všech oborech a průmysl tovární a podnikatelský
zatlačuje teď starší průmysl domácí a řemeslnický.

Roku 1889 dána konstituce (volit smí, kdo platí 10 yen
přímých daní), která přirozeně sesiluje váhu kapitalistů; velko-
statek, jako všude, pomáhá si politickými privilegii.

408

Hlavním podnikatelem a hospodářským vůdcem
je stát; japonský průmysl je proto do značné míry umělý. Ja-
ponci rychle se učí, dost dobře napodobují, ale posud musejí mít
Evropany a Američany za učitele nejen ve vojsku, na vojenských
lodích a v arsenálech, ale také v mnohých továrnách, na želez-
nicích atd. A tito cizí učitelové a spolukapitalisté jsou drazi.^

Velkoprůmysl roste zejména od čínské války.
Roku 1894 bylo 40 evropsky zřízených prádelen, r. 1898 již 72;
a podobně rychle se množí podniky v ostatních oborech. Avšak
posud Japonsko je státem po výtce agrárním a malo-
p r ů m y s 1 n ý m.

Dělnictvu se nedaří dobře, třeba že v některých odvětvích
mzda stoupá. V Tokiu v prádelnách muž dostane denně, jak už
řečeno, asi 40 sen, ženy něco nad polovičku, mladé dívky ještě
méně (15—20). V dolech mužové mají ted 40 sen (r. 1892 měli
14 sen!); lepší řemeslníci v městech mají asi 50, 60 sen.

Dětské práce se užívá způsobem úžasným: v prádelnách
dostávají 8 — lOletí hoši 10 senu, v sirkárnách šestiletí! někdy
jen 3 seny!

Sociálního zákonodárství ještě není; doba pra-
covní se určuje podle potřeby podnikatelů, rozumí se; pravidlem

se pracuje nad 11 hodin.

(Dokončeni.)

1 Kapitán Hirayama, ředitel námořnické školy, uveřejnil letos (čerpám
z Allg, Zeit. Beilage No. 39) o počtu těchto cizinců zprávu, ze které vysvítá,
že postavení vedoucí jsou v rukou cizích, jen místa nižší mají Japonci. Nej-
větší jap. plavební společnost: Nippon Yusen Kaiša má na svých parnících
293 důstojníky; z těch je Evropanů: 22 kapitánů, 21 prvých inženýrů, 23 prv-
ních důstojníků, Japonců jen 5 kapitánů, 6 prvých inženýrů, 4 první důstoj-
níci. Mezi prvými strojníky 13 cizích, 15 domácích; teprve důstojníci a stroj-
níci druhého a třetího stupně jsou většinou domácí. Parníky do Austrálie a
Evropy jsou docela pod evropským komandem, na linii do Ameriky a Sang-
haje je polovice pod komandem domácích kapitánů, jen linie do Bombay je
docela japonská, většinou Japonci je říděna linie do severní Číny, Vladivo-
stoku a na asijské pobřeží. Ve všech ostatních společnostech poměr je týž.

Reforma vysokých škol technických/

Pokusím se naznačiti cesty, jimiž úprava vyučování na vyšších
technických ústavech vzdělávacích se bude museti bráti, aby
vyhověla zvýšeným požadavkům doby přítomné. Na konec chci
se zmíniti o jednom z nejnovějších zařízení na vysoké škole
, technické hlavního sídelního města, které způsobilo, že ujalo se
lepší poznání v oněch kruzích, jimž náleží konečné rozhodnutí
ve všech otázkách veřejného vyučování. Prozíravé péči c. k.
správy vyučovací jest co děkovati, že především jedna z rakouských
vysokých škol technických obdržela elektrotechnický ústav, jenž
nejen důstojně se řadí k nejlépe zařízeným ústavům podobného
druhu v sousedních státech, ale je i v mnohém ohledu předčí;
že na troskách dřívějšího mechanicko-technického kabinetu vznikla
moderně zařízená laboratoř, odpovídající potřebám vztahujícím se
jak k vyučování, tak z části i k vědeckému badání; že má se
nyní přikročiti k stavbě chemicko-technického ústavu vysoké školy
hodného, a že vedle toho také otázka postavení strojnické labo-
ratoře byla už pojata v rámec vážných studií a úvah.

Není žádné pochyby, že pro rakouské vysoké školy tech-
nické nastala nová, šťastnější éra. Dík tuhé vytrvalosti a cíle
vědomé snaze sborů professorských, dík obětavosti vysoké vlády,
vidíme již některá přání a požadavky splněny. Mnoho důležitého
jest ještě ve vývoji. Nepochybuji ani okamžik, že k dosavadním
vymoženostem další se přidruží, a že v brzku také rakouské vy-
soké školy technické budou obklopeny ústavy, o nichž naši po-
tomci právem kdysi snad poznamenají: Spojenými silami za
dob tísnivých byly uvedeny v život k užitku a cti
Rakouska, ke prospěchu jeho hospodářského vývoje.

1 Pod názvem: Vyučování na vysokých školách technických a otázka
laboratoři, měl prof. Ludvik z Tetmajeru přednášku ve spolku Vídeňských
inženýrů a architektů. Podáváme ji, vynechávajíce místa formální; na konce
z podrobného plánu učiněn výtah Red.

410

Mocné přírodovědecké objevy a vymoženosti druhé polovice
minulého století přetvořovaly skoro všechny obory živnostnické
a průmyslové činnosti. Přivedly obchod a dopravu na nové dráhy
a vyvolaly netušené sblížení národů na světovém trhu. Tento
rozkvět živnostnické a průmyslové výroby, zřízení a zabezpečení
nových prostředků dopravních, usnadnění výměny průmyslových
výrobků na domácím i světovém trhu nezůstalo bez vlivu na po-
žadavky, které dosud bylo zvykem klásti na praktické techniky,,
a tento vliv musel nutně působiti také na přeměnu oněch ústavů
vyučovacích, na něž připadá vzdělávání pomocných sil tech-
nických. Rok co rok stupňovaná potřeba sil pro vyšší obory
pracovní, pro koncept a odborné propracování problémů techniky,,
hromadná poptávka a použití techniků pro pracovní obory, které
nevyžadují akademického vzdělání, způsobila dělení práce a jako
následky toho vidíme, že ve Francii a Belgii, později v Německu,
Rakousku- Uhersku, ve Švýcarsku a jiných státech vznikají a nad
obyčej silně se vyvíjejí technické ústavy druhého řádu,,
technické školy střední. Posavadní technické vzdělávací ústavy,
průmyslové školy, průmyslové akademie a polytechniky postou-
pily středním školám část svých učebných předmětů, přizpůsobily
svůj vlastní program požadavkům doby a pojaly do něho ony
nauky, které v podstatě vyplňují také nynější vyučovací plány
vysokých škol technických. Tím, že byla zajištěna svoboda vy-
učování a učení, volné přesídlení, že dovolen individuelní pořádek
ve zkouškách a že bylo propůjčeno právo promocí, byla dosažena
vnější rovnost vysokých škol technických s alma mater. Skutečná
rovnost nastala teprve tím, když k vědeckému projednávání
učebných předmětů se přidružilo odborně vědecké ^badání, tato
tradicionelní doména docentů universitních. Dnes nepomýšlí
nikdo na to, vzdáti se těchto vymožeností vysokých škol tech-
nických, a i s takovým úsilím a talentem vedený boj Gottingského
professora, dvorního rady dra Kleina, zachrániti universitám
inženýrské laboratoře věnované cílům vědeckého badání,,
zůstal bez pozoruhodného výsledku. Znovu se v universitních
kruzích přetřásá otázka připojení vysokých škol technických
k universitám. V rektorské řeči dne 16. října min. roku praví
prof. Dr. z Escherichu: »Technické vědy našly by na uni-
versitách své theoretické vědy pomocné a přišly by do užšího
styku s řadou jiných nauk, jež jim jsou nepostradatelné, ale ná-
ležejí k starému stálému stavu universit, jako k předmětům
národohospodářským, k různým odvětvím věd právních a hygieny.

411

Ze spojení vysokých škol technických s universitami, doufá
prof. z Escherichu, že opět vznikne »Univeráitas litterarum*
v časové, života plné formé, a očekává od toho, že přinese život
do vědy a vědu do života ! Musím přiznati, že jsem byl pře-
kvapen těmito slovy tak vynikajícího člena vídeňského universit-
ního sboru. Jsem toho náhledu, že časové a života plné osvěžení
universit dá se dosáhnouti mnohem snadněji než sjednocením
s veskrz čilými, utěšeně zkvétajícími vysokými školami techni-
ckými, jimž také přece nemůže býti odepřena dobrá míra vědy.
Ostatně idea připojení vysokých škol technických k universitám
je mnohem starší než rektor z Escherichu citáty L. Meyera
(1873), Riedlera (1896) a j. označuje. Geniální tvůrce grafické
statiky, můj nezapomenutelný učitel a pak přítel, prof. dr.
C. Culmann, poznamenává v předmluvě k svému epochálnímu
dílu již r. 1865:

» . . . . švýcarská polytechnika kvete jistě ne proto, že na
jejích nižších kursech je studium nucené, ale poněvadž na ní
následkem náhodného spojení s kantonální universitou se vědečtěji
vzdělává než na jiných technických ústavech. A jak právě proto
se vyrovnala brzo všem ostatním technickým ústavům — vyjma,
pařížskou polytechniku a k ní náležející školy odborné, — právě
tak rychle bude předhoněna tou universitou, která, opatřena jsouc
řádnou fakultou přírodovědecko-mathematickou, otevře technikům
posluchárny a je k vyšším snahám nadchne.

Velmi význačným pro celý stav technického vyučování na
konci let padesátých a na počátku šedesátých minulého století je
toto Culmannovo vyjádření:

»Bude to ostatně ještě dlouho trvati, než bude možno tímto
způsobem s Curychem soupeřiti. Kromě Francie nepovažuje se
dosud za nutné dáti technikům nejvyšší mathematicko-přírodo-
vědecké vzdělání, jež v zemi se podává. Gottingy mají jednu
z nejvíce vynikajících fakult mathematicko-přírodovědeckých, a poly-
technika byla pěkně při tom přeložena do Hannoveru. V témže
vzájemném poměru stojí Heidelberg a Karlsruhe, Tiibingy a Stutt-
gart, Lipsko a Dráždany, a tam, kde oba ústavy jsou v stejném
místě, jsou pečhvě od sebe odděleny, jako ve Vídni, Praze,,
Mnichově, Berlíně . . . .«

Culmann přeceňoval ostatně vliv university v Curychu na
duševní život a výši duševního ruchu švýcarské polytechniky.
Kdyby Curyšská universita a zvláště její filosofická fakulta byla

412

měla tak veliký vliv, nepřišla by správa švýcarské polytechniky
ík tomu, aby zřídila vlastní všeobecné, filosofické oddělení a je
bohatě přednáškami všeho druhu vypravila. Připojení kantonální
university Curyšské k švýcarské polytechnice má sice výhodu spo-
lečného použití vynikajících sil, ale založení vážnosti tohoto nej-
vyššího technického ústavu vzdělávacího pochází bez pochybnosti
odtud, že činni na něm byli současně mužové jako Cul man n,
Zeuner, Semper, Bolley, Clausius, Wolf, Reuleaux,
Kristoffel, Vischer, Lubcke, Scherr, Bohmert, Cher-
buliez a j., že správa tohoto ústavu na osiřelé nebo nově zřízené
stolice povolávala zásadně mladé, talentované a pracovité muže a
dávala jim k vyvinutí plodné činnosti potřebné prostředky.

Zda za panujících poměrů a přítomného vývoje vysokých
škol technických jednotná vysoká škola má oprávnění a vyhlídku
na uskutečnění, je při nejmenším pochybno. Vysoká škola, obsa-
hující všechna odvětví vědy, předpokládá přece, jak to wíirz-
burgský professor dr. S c h a n z ve své před rokem konané rek-
torské řeči dobře připomněl, jednotnou střední školu. Omezení
mathematicko-přírodovědeckých nauk, které by nutně bylo ná-
sledkem, muselo by býti na újmu technickým školám odborným,
což činí přednosti jednotné vysoké školy zcela illusorními. Má-li
se jednotná vysoká škola s prospěchem osvědčiti, musila by, jsouc
také v stavebním ohledu ideálně t. j. v systému paviUonním za-
ložena, nalézati se na stejném místě, aby studující nemusel vyko-
návati žádných cest, by došel z jedné fakulty k přednáškám na
jiné. Bez pochyby by splynutí obou vysokých škol mělo za ná-
sledek důkladné změny nynější organisace správy vysokých škol
technických. Dnešní pravoplatná instituce pospolitosti professor-
ského koUegia, která přímo ochromuje vývoj odborného oddělení
vysokých škol technických, musela by padnouti a nastoupiti místo
ní autonomní konference professorů odborných. Jako další následek
spojení obou vysokých škol by bylo utvoření společného senátu,
jemuž by připadlo prostředkování mezi professorskými sbory a
vyučovací správou, vyřizování všech správních a disciplinárních
záležitostí, zastupování na venek atd. O přeměně ostatních správ-
ních odvětví vysokých škol technických nemohu se na tomto
místě zmiňovati.

Nedostává se mi víry v možnost uspokojivého řešení otázky
spojení obou vysokých škol, a prof z Escherichu snad má
pravdu, dává-li projev přesvědčení, že příhodná k tomu doba uply-

413

nula. Dle mého náhledu je z materielních důvodů sotva možno-
mysHti třeba jen na přeložení jednotlivých fakult z jedné ze stá-
vajících vysokých škol na druhou, ač na př. médi ci n ská fa-
kulta se svými naukami, postavenými na základech mathematicko-
přírodovědeckých, ze zkušenosti, z této velké učitelky techniky,
náleží spíše v řadu technických škol odborných, než k theologii,
filologii a právnictví.

Vývoj vysokých škol technických v různýcli státech byl různý.
Napoleon I. zřídil pařížskou »Ecole polytechnique* s tím úmyslem,
by v ní kandidátům služby státní bylo udíleno přípravné vyučo-
vání pro odborná studia technická. Pařížská »Ecole polytechnique«
je svou organisací ve veřejné protivě se svobodným duchem ústavy
zemslcé, jest sotva více čím, než svými výkony podivuhodným,
jinak zastaralým vojensky organisovaným mathematicko-přírodově-
deckým ústavem cvičebny m. Absolventi tohoto ústavu mají
právo ke vstupu na některou z připojených, samostatných škol
odborných. Odborné školy dle vzoru francouzského, s tím však
rozdílem, že na nich dopřává se místa také oborům propaedeu-
tickým, vidíme vyvinuty v Itálii a to částečně přiřaděny k staro-
bylým universitám. Podobné jsou poměry ve Spojených státech
severoamerických. V Rusku vedle samostatných technických spe-
ciálních ústavů vzdělávacích, jež částečně požívají zvláštních privi-
legií, jako carský ruský ústav pro stavbu cest v Petrohradě,
jsou vysoké školy technické s rozdělením na fakulty, jako v Petro-
hradě, Varšavě, Kijevě.

První polytechnický ústav s pevným studijním řádem pro
vyšší obory inženýrské práce v Německu byl zřízen v Karlsruhe.
Polytechnika v Karlsruhe byla uvedena v život r. 1840 za Red-
tenbachera. V Curychu následovala r. 1855. Švýcarská poly-
technika má i nyní ještě normální studijní plány, které se svými
repetitorii a cvičeními »z pravidla* jsou závazný. Od třetího roku
počínaje jsou sestavení studijních plánů volná — ovšem jen v před-
náškách jedné školy odborné. Obyčejně normální studijní plány
jsou používány, poněvadž jsou sestaveny, jak řiditel to při své le-
tošní zahajovací řeči dobře poznáme nr], tak jednoduše, účelně,
logicky a bez přetížení, že k dosažení určitého cíle i při svobodné
volbě sotva by se podařilo lepší a účelnější sestavení.

V Anglii nekráčel vývoj technického vyučování stejně
s požadavky doby. Vychvalované přidělení vysokých škol techni-
ckých k universitám, jak tomu je v Londýně a Manchestru, zů-

414

stalo bez pozoruhodného vlivu na vyučování technické. Anglický
obchod, průmysl a živnosti zůstaly pozadu! To je příčinou, že
prozíraví angličtí patrioti nyní se snaží zřízením technických ústavů
vzdělávacích, především velkou vysokou školou technickou zřízenou
podle vzorů německých, odstraniti opoždění v oboru vyššího techni-
ckého vyučování.

Historie výv^oje německých vysokých škol technických od
Redtenbachera je známá. Vznikly z větší části z vyšších škol
průmyslových, z průmyslových akademií nebo ze škol polytech-
nických, nebo byly zřízeny a vypraveny podle místních potřeb.
O vývoji technických ústavů vzdělávacích v Rakousku od doby
Gerstnera (1803) aPrechtla (1815) viz všechny žádané zprávy
osvětlující spis dvoř. rady prof. Schona: "^ Vysoká škola technická
a její organisace v Rakousku. « Vývoj vysokých škol technických
v Rakousku je podoben vývoji v Německu. Především oběma spo-
lečnou byla tendence vědecky vzdělávati pionýry pro vyšší obory
technické práce. A je- li nesporným to, že musí býti úlohou vy-
sokých škol technických, účinně připraviti pro vyšší pracovní obory
odborných činností technických, zůstává s druhé strany právě tak
platným, že této vyšší úlohy nelze dosáhnouti ani zevnější rov^
ností s universitami, ani potlačením zcela neoprávněného zasaho-
vání technických škol středních do pracovních oborů vysokoškol-
ských. Také vyžadovaná ochrana stavu při dnešní již mnolioná-
sobně pociťované konkurenci, která akademicky vzdělanému
techniku vyrůstá v absolventech technických škol středních na
místech průmyslu soukromého a živnosti stavební, nic nemůže
.změniti! Tu může zjednati obrat jen vyšší ni veau odborného a vše-
obecného vzdělání vysokoškolských techniků. S neúprosnou nut-
ností plyne z toho požadavek revise učebných programů
vysokých škol technických a časového upravení
jejich vědeckých učebných pomůcek! Neboť, jako tech-
nika a technické vědy neznají klidu, nemá též konce organisace
a vnitřní stavba technických ústavů vzdělávacích! Budou ve svém
vývoji neustále pokračovati a stát bude museti stále nové oběti
přinášeti, aby své technické ústavy vzdělávací udržel v souhlase
s požadavky doby, s požadavky hospodářského života národa.

Ze mathematika, přírodní vědy a výtvarné umění musejí zů-
stati základy technického vysokoškolského vyučování, jest uznáno
beze sporu, a křivdí se tajnému radovi dru R i e d 1 e r o v i jistě
neprávem, imputuje-li se jeho Zprávám z r. 1896 mínění, jakoby

41 ř

chtěl otřásti těmito pevnými základy technického vyučování. Riedler
dal svým myšlenkám průchod těmito slovy: »Ne potlačiti, ale ča-
sově organisovati chceme nauky připravující k technickým od-
borům. Nepředpojatá kritika musí mně přiznati, že

1. vysoké školy technické jsou zřízeny ku pě-
stění věd technických, na nich propaedeutické nauky ne-
mají míti ani samostatného cíle ani takového sledovati; že

2. musí býti postaráno o časové upravení od-
borných nauk bez dalšího prodloužení doby vyučo-
vací; že

3. s probuzením a methodickým vzděláním od-
bornického způsobu myšlení již hodně záhy může
býti začato, tedy že v řadu propaedeutických předmětů každého
oddělení mají býti v dostatečné míře přijaty také čistě odborné
předměty vyučovací, konečně, že

4. propaedeutické obory různých škol odbor-
ných mají býti přizpůsobeny jich podstatě a po-
třebám, t. j. že mají býti přednášeny zvláštními docenty a to
jen v nevyhnutelně nutném rozsalm.

Nepřípustnost prodloužiti dobu vyučovací a nutnost vsunouti
čistě odborné předměty již do prvních ročníků jednotlivých od-
dělení vede samo sebou k požadavku koncentrace propaedeutických
předmětů a k úplnému využití daného času. Koncentrace látky
vyučovací dá se beze vší pochyby dosáhnouti i bez nebezpečí, že
se upadne v povrchní zběžnost, vyžaduje však zavedení přiměřeně
širších cvičení, bez nichž je vůbec nemožno nabýti zručnosti
v upotřebení poznatků v přednáškách získaných, v přeměně na-
shromážděného vědění ve skutečnou znalost. Další úprava cvičení
vede k pracím v seminářích, které daleko více než všechny
ostatní paedagogické pomůcky jsou způsobilé prohloubili vědění
a zvýšiti tím niveau odborného vzdělání. Cvičení seminárních
súčastní se vždy jen výše se snažící, ve studiích pokročilí kandi-
dáti; nenáležejí tudíž rovněž jako přednášky o vybraných částech
z mathematicko-přírodovědeckých a technických nauk do normál-
ního studijního plánu, jaký vyplývá ze zkušebního řádu jako re-
gulátoru i při plném šetření akademické svobody. S prospěchem
konaná cvičení předpokládají souvislou dobu, menší skupiny, do-
statečné místnosti a přiměřené rozmnožení sil pomocných při sto-
licích silně navštěvovaných škol odborných, dají se tedy prováděti
bez finančních obětí vysoké vlády vůbec jen výminečně. Vedle

416

finančních a technických obtíží, které s sebou ponesou přechodní
léta nového řádu vyučovacího, působí také koncentrace propae-
deutických nauk obtíže, jež tkví dílem v ponětí vyučovací
svobody, v právu minulosti, dílem v předpokladu ne-
překonatelnosti starého, vžitého zařízení! Všechny tyto obtíže
nejsou však nepřekonatelný. Vždyť v kruzích, jimž náleží nařizo-
vání učebných programů, vidíme jako integrující součást vlastního
plnění povinností snahu, zjednati moudrými opatřeními platnost
požadavkům doby. Riedlerův útok na bývalý studijní řád strojni-
ckého oddělení vysoké školy technické v Charlottenburgu neměl
dojista jiných pohnutek a podkladů.

Oživení praktického vyučování v dílnách přednáškami theo-
retickými, jak jest tomu i ještě nyní na jednotHvých technických
ústavech vzdělávacích vyššího řádu ve Spojených státech severo-
amerických, bylo neudržitelno v učebných plánech vysokých škol
technických na pevnině. Vyučování zručnosti bylo přikázáno
středním technickým školám a je na vysokých školách nahrazeno
vyučováním laboratorním, urovnaným měřením, vážením,
pozorováním, početním zpracováním nabytých resultátů a látkovým
propracováním v připojených diskussích. Vyučování laboratorní
pohybuje se vůbec v rámci vyučování přípravného za účelem, po-
dati kandidátu jisté znalosti a záhy navykati jej k odbornému
způsobu myšlení, nebo slouží ke prohloubení přednášek a postu-
puje s nimi parallelně. Práce pokročilého v laboratořích inženýr-
ských jsou aekvivalentní seminárním pracím studujících v oborech
theoretických; nenáležejí tudíž k vyučování povinnému. V těchto
cvičeních má však studující nalézti příležitost zkoumali přírodní
zákony na objektech svého užšího oboru, z vlastního názoru po-
znati a číselně oceniti vlastnosti stavebních a spotřebních mate-
rialií, působení energie, zvláště při přechodu transformátory. Má
nalézti příležitost zkoumati příčiny ztrát, stanoviti velikost ztrát
energie třením, skrčením, kondensací, vnitřními odpory a pod.,
zkoušeti působení pomůcek pro zamezování ztrát, cejchovati měrné
nářadí a apparáty při jeho pracích se naskýtající a vůbec prová-
děti samostatné vědecké práce.

(Dokončení.)

Dnešní krise v průmyslu bavlnářském.

Pise Richard Morawetz.

Průmysl bavlnářský prodělává dnešního času těžkou krisi, jejíž
neblahé vlivy vrhají své stíny tak daleko, že myslím, že ně-
kolik vysvětlivek o vzniku a příčinách tohoto neblahého stavu
zajímají i kruhy jinak o průmysl méně interessované.

Kdo jen trochu sleduje denní zprávy novinářské, pokud se
týkají trhu surovin, pozoroval zajisté, že kolísání cen, které roku
letošního u bavlny bylo lze pozorovati, muselo míti špatný vliv
na obchodní situaci trhu textilního, která beztak nebyla právě
zvláště příznivá.

Rozumí se samo sebou, že nejzávažnějším činitelerťi při stou-
pání neb klesání cen jest změněný poměr mezi nabídkou a po-
ptávkou. Uvážíme-li, že se světová spotřeba poměrně málo mění
vzhledem na mnohem větší rozdíly v nabídce, které mohou povstat
více neb méně zdařilou úrodou, pochopíme ihned, že hlavní otázka
jest jakost a množství roční úrody. Proto každý, kdo na textilním
průmyslu jest interessován, očekává s pochopitelným zájmem každo-
roční první zprávy o stavu úrody. Často stalo se již, že jediná
zpráva o nedostatečném vlhku v některém kraji neb o zkáze škodným
hmyzem způsobené vzrušila mysle bursiánů starého i nového světa.
Avšak vzdor tomu nemožno přičítati těmto údajům valné ceny.
I když se se sklizní úrody již počíná, nemožno si ještě učiniti
pravý úsudek o množství bavlny, které se urodilo. Tomu ovšem
nelze se diviti, neboť sklizeň trvá každoročně od srpna do ledna,
ze tudíž ještě v říjnu t. zv. smrtící mrazy (killing frosts) mohou
zničiti vše, co toho času ještě v přírodě se nalézá. Teprv koncem
listopadu uplynul kritický čas a 3. prosince vydává pak vládní
kancelář úřední odhad úrody. Tento pak bývá zhusta směrodatný
pro další situaci na trhu bavlnářském.

Leč skutečně takto stávající poměr mezi nabídkou a po-
ptávkou nebývá — bohužel — vždy jedinou směrodatnou okolností
pro stanovení cen. Mnohem významnější jest v mnohých letech

NAŠE DOBA. R. XI., č. 6. 1904. 20. března. 27

418

spekulace, která hlavně v době poslední průmysl bavlnářský těžce
poškodila! Ba možno říci, že nešťastnou dnešní situaci vyvolala
jedině spekulace. Úroda americká — která pro situaci hlavně
bývá směrodatnou — obnášela v posledních letech l^U až IIV4
millionů balíků o 500 angl. librách. Průměrné roční ceny obnášely
pak 3V4 až 6 pence (1 angl. pence rovná se 10 h) za libru. Cena
3V4 d. byla jednou vyvolána neobyčejně velikou úrodou 11^/4 mil-
lionů balíků, která v r. 1898 — 99 ovšem daleko přesahovala svě-
tovou potřebu. Od té doby ovšem světové požadavky značné
stouply, kdež jsme jedenáctimillionovou úrodu od výše uvedenéha^
roku ještě neměli. Roku 1902—3 obnášela celá úroda jen IOV4
millionů, co ovšem znamená nedostatečné množství naproti poža-
davku světovému.

Nezůstalo však jen při stoupání cen, které by okamžitými
poměry bylo oprávněno, američtí milliardáři rázem chopili se této
příležitosti, by hromadným skupováním suroviny ceny vyhnali
ještě mnohem výše. Tento manévr byl provázen očekávaným vý-
sledkem, neboť cena, která dne 15. listopadu 1902 obnášela 4"40 d.,
vyhnána na 720, které výše dosáhla dne 15. června 1903.

Poněvadž pak celá loňská úroda byla spotřebována, povstaly
veliké požadavky na úrodu novou — letošní, která dle zpráv
amerických měla býti tak veliká, že vyhoví všem dnešním poža-
davkům, tak že opětně byla naděje, že zase nastanou klidné
poměry v našem textilním průmyslu. Ceny rychle klesaly až na
5 d. Nyní zasáhla spekulace. Ceny počínaly rychle stoupati, avšak
nikdo nevěřil, že se v této výši udrží.

Dne 3. prosince vydána pak oficielní zpráva, že úroda od-
hadnuta jen na 9,982.000 balíků. Bursiáni jásali. Ještě malé kles-
nutí cen a dále hnali ceny až na 8^4, které výše dosaženo po-
čátkem února.

Tedy táž bavlna, která v říjnu 1903 prodávána za 50, pro-
dávána dne 2. února 1904 za 87 hal.

A není pochyby, že by odvážná americká kapitalistická
skupina ještě dále byla pokračovala na této cestě, kdyby se ne-
byla uskutečnila událost velikého světového významu: válka Rusko-
Japonská.

Avšak první rána ve vodách východních měla i na bursu
v Novém Yorku svůj vliv.

Horečnému stoupání následovalo ještě rychlejší klesání, které
bylo přímou panikou.

419

Již po sedmi dnech bylo lze koupiti bavlnu za pouhých
67 hal. a dnes, dne 19. února, stojí 71 h.

Z toho již vidíme, že nastal úplný chaos, i museli bychom
se jen diviti, kdyby krise nenastala.

Avšak ona nastala se všemi zhoubnými následky. Nastala
v takové míře, že dnes vůbec ještě nelze učiniti si pojem, jaké as
budou její následky.

Výrobky průmyslové nemohou nikdy následovati tak rychle
kolísavým cenám suroviny. Každý, kdo v takovém čase jest anga-
žován v průmyslu bavlnářském, ať prádelna, tkalcovna neb tiskárna,
trpí při této situaci. Ale nejen průmyslnictvo, také v první řadě
dělnictvo trpí těžce pod těmito poměry. Nastává všeobecné ome-
zování výroby a právě vrstvy nejširší těžce sténají pod tlakem
těchto neblahých poměrů.

První krok toho druhu podniknut v Anglii, kde se valná
většina přádníků usnesla, snížiti pracovní dobu na pouhých 40 hodin
týdně!

Většina průmyslu evropské pevniny musí následovat.

Jsou to tedy především nejširší vrstvy lidu, které takto trpí
pod násilným manévrem několika milliardářů.

V textilním průmyslu samém budou se pak zajisté nezavi-
něné úpadky množit mírou povážlivou.

A proti tomu jsme žel Bohu úplně bezmocní, musíme klidně
na to pohlížet, jak si někohk lidí hraje s osudem millionů dělníků,
jak celá ta akce stojí pod komandem několika spekulantů, kteří
třeba ještě před krátkým časem byli chuďasi a vyšinuli se na ny-
nější svou výši pouze hazardní hrou na burse. Hlavními původci
posledních událostí na bavlnářském trhu jsou prý spekulanti Vincent,
Sully, Brown. Posléze jmenovaný vládne dnes nepočítanými mil-
liony, před šesti lety byl ještě obchodníkem velice skrovných pro-
středků. Sully zavinil prý poslední klesání cen tím, že prodal celé
zakoupené zásoby suroviny, kdežto Brown veřejně prohlašoval, že
ceny musí ještě o 50 proč. stoupnout, »a kdyby sám měl držet
celý trh«.

Ze se za stávajících poměrů jedná denně o rozdíly mnoha
millionů, rozumí se samo sebou. Koupil-li někdo ku př. v říjnu
50.000 balíků, které 2. února zpeněžil, vydělává as 8,750.000 K,
avšak již 10. února ztrácí ze svého výdělku — pak-li bavlnu ne-
zpeněžil — as 5,000.000 K. Rozdíl kursů mezi záznamy říjnovým

27*

420

a únorovými obnáší při pouhé spotřebě americké suroviny v Ra-
kousku as 35 milí. korun!

Dnes, kdy období již tak pokročilo, není pochyby, že by
další klesání cen mělo ještě horší následky, než předchozí stou-
pání. Pro obchodníka jest těžkou pohromou, má-li zboží z draze
koupené suroviny lacino prodávati a hlavně pro obchodnictvo
malé znamenalo by další snížení cen přímo katastrofu. Bylo by
to tím více politování hodno, poněvadž se právě textilní průmysl
český nalézá ve slibných začátcích.

Učiniti si úsudek, jak se situace na dále vyvine, jest velice
těžko. Nenastanou-li další vážné komplikace politické, lze spíše
očekávati opětné stoupání cen. Jak veliká jest úroda, skutečně
nemožno ani dnes ještě určitě říci. Dle všech dosavadních zpráv
myslím však, že se americké spekulaci letošního roku ještě jednou
podaří provésti vehký manévr, který již jednou provedla. Byla-li
s to udržeti ceny na začátku období, kdy ještě musela míti
vliv téměř na celou úrodu, nebude jí to působit nejmenší obtíže
nyní, kdy větší část již jest spracována. Ze úroda letošního roku
jistě veliká není, že válka, která ovšem sníží poněkud výrobu
přímo angažovaných států a na druhé straně má veliké své potřeby,
že konečně celá světová potřeba ročně roste, to vše jsou okolnosti,
které mluví pro opětné stoupání cen. Nelze též přehlédnouti, že
letošní úroda bavlny indické jest poměrně malá. Proti pusté
spekulaci ztrácí ovšem veškeré odůvodňování toho neb onoho ná-
hledu svou cenu, zde jest nejzávažnější otázkou, jak se as nadále
zachová americký velkokapitál.

Tyto poměry volají po nápravě, které se však celý svět po
dnes marně dovolává. Proti americkým massám kapitálu není
možno podniknouti jakýkoliv boj.

Vždyť i zdánlivě nejúčinnější ochrana, ku které ohrožený prů-
mysl sáhnouti může — totiž systematické omezování výroby svě-
tové— zůstaly bez účinku. Naopak: po provedení tohoto z Anglie
pocházejícího návrhu, stoupaly ceny rychleji než dříve.

Že se ale na něco pomýšleti musí, by se svět vymanil z na-
prosté odvislosti od americké převahy velkokapitálu, o tom pou-
čila nás nejlépe situace letošní. Vždyť nelze ani předvídat, jak da-
leko by jednou odvážná spekulace svou hrou mohla jíti, jak da-
leko by již dnes byla, kdyby nebyla politická událost náhodou
výpočty její zmařila.

421

Jen jedna cesta může vésti k cíli: rozsáhlá kultivace bavlny
v zemích jiných, takže by americká bavlna nedominovala na trhu
tak jako dnes. Jest toho třeba z důvodu výše uvedeného a též
proto, poněvadž světová spotřeba stále stoupá, tak že by po ně-
kolika dalších letech ceny i bez působení spekulace dosáhly značné
výše.

V Úpici, dne 19. února 1904.

česká poesie politická do Havlíčka.'

Napsal Jan Jakubec.

V prvních dobách našeho obrození český verš nevyznačuje se
tím rázem, s kterým se potkáváme v poesii světové, poesii
to, která vstupujíc v službu určité idey, podniká zároveň boj proti
moci, ať jest to boj rozhodujících činitelů, ať moc ustálených ná-
zorů v širokých vrstvách. České poesii poHtické v této době chy-
běH ovšem vzdělavatelé i příznivá půda ve čtenářstvu. Šlechta
a vzdělanci nesli náš úpadek politický tupě; často bývali sami
činiteli této politické násilné reakce; národ český domácí šlechtě
býval cizí. Přece však česká poesie politická a sociální koncem
XVIII. století naproti jiným přežilým druhům básnickým, jež sví-
rají pouta staré tradice básnické, naproti anakreontským hříčkám,
neplodnému idyUismu, naproti veršům příležitým zůstává nejživot-
nější a tím i nejcennější ze všeho, co tehdy opěvoval český verš.
V poslední čtvrti XVIII. století česká poesie politická je
převahou sociální. Sociálně reakce sloužila právě stavům pri-
vilegovaným; na jejich prospěch poddanství a služebnost prostého
lidu přitužována, na její prospěch šlo i zanedbávání vládního do-
zoru, aby bylo šetřeno zákonité míry v tomto nevolnictví, na
její prospěch zpravidla mlčela všeliká spravedlnost tam, kde měla
rázně zasáhnouti. Tíži sociální nespravedlnosti cítil lid. A jako
každou jinou svou tíseň nebo radost vkládal i tento nejtěžší ži-
votní zájem svůj do svých skladeb. Nejedná píseň lidová, bezpo-
chyby za této těžké doby vzniklá, pronáší stesky na robotu, na
nemilosrdné zacházení s lidem na panstvích, na těžké platy, na
vydírání a nucené podplácení úředníků, na libovolné nespravedlivé
odvádění selských synků na vojnu a podobné zjevy. Za vzorem
písně lidové jdou pak prostí skladatelé učenější. Jejich skladbám
zpravidla chybí poesie, za to dojímají prostým drastických vyli-
čováním útrap robotného hdu a neřestí panských zřízenců. Naši

* Předneseno v jednotě učitelské »Komenský.«

423

veršovci rádi sahají k satiře; tu pak bývá úplatnost a hrabivost
panských úředníků a zřízenců vděčným předmětem jejich. Hyper-
bola, zevšeobecňování bývají, jak pochopitelno, nejoblíbenějšími
prostředky jejich.

Nové myšlenky evropské, kterými měla býti i nejprostšímu
člověku vrácena jeho důstojnost lidská a měly býti vyrovnány
příhšné sociální rozdíly mezi lidmi, svými důsledky zasahují též
nejprostšího člověka: i on touží po svobodě, po uvolnění z otrocké
závislosti na pánech a když toužené » svobody* nepřicházejí, chce
se vyprostiti ze stavu nesnesitelného násilně; vznikají selská po-
vstání, která ovšem bývala mocí potlačována. Zejména větší po-
vstání z r. 1775 přivedlo lidu aspoň na papíře jisté zmírnění ne-
volnictví. Ale ve skutečnosti bylo je znáti málokde. Tu pak selský
lid upírá zraky své na Josefa II., spoluvladaře Marie Teresie, který
se snažil upřímně, aby lid povznesl v blahobytu jeho, ve vzdělání
i mravně. Proto stává se pro lid ideálem panovníka.

Charakteristicky osvětluje nám tklivé resignované utrpení
selského lidu a jeho touhu po změně nespravedlivých poměrů
sociálních, zároveň i jeho vroucí, důvěřivou oddanost k Josefu II.
jakožto očekávanému vysvoboditeli z nich památný »Selský
otčenáš«, vzniklý asi koncem let sedmdesátých XVIII. století.
Neznámý skladatel užil oblíbeného způsobu v lidu, prokládati
text modlitby » otčenáše « časovým veršovaným obsahem. Tento
prostý, dojemný projev básnický byl skládán uhnětenému lidu ze
srdce. Písař sou věky, který tento » otčenáš « zapsal do knihy cho-
vané na radnici netolické, podle sdělení Erbenova připojil k němu
zajímavou poznámku: »Za ten otčenáš každý ten robotní člověk
tak potěšen byl, jakoby jeho kráva zlaté tele byla porodila. « ^

Ovšem se ani druhá strana, která se novými snahami sociál-
ními, podporovanými od nejvyššího zástupce státu, cítila značně
zkrácena, své výhodné posice nevzdávala bez boje. Sahala také
k verši jako ke zbrani. Zajímavý příklad je nám zachován ve
veršované skladbě psané v tónu písní lidových, »Spásovná
novina v píseň uvedená o sedlské svobodě*, vzniklá
asi hned po vydání robotního patentu r. 1781.'' Neznámý odpůrce
svobod lidových byl asi některý panský úředník. Malomocný
hněv veršovníkův upadá tu ve zjevnou nelibost nad činem císaře

1 Vytištěn od K. J. Erbena v Lumíru 1861, str. 373 n., Alfr. Waldaua
v »Obrazech života« z r. 1861, str. 330 a jinde.

2 Uveřejnil ji Jos. Truhlář ve Světozoru na r. 1877, str. 177 n.

424

Josefa II., kterým se dostalo ochrany slabému stavu; jeho vzpou-
rami se správa zemská děsila jako novým hnutím husitským. Na
konec tento přívrženec starého řádu svůj hněv ze změny sociální,
vzniklé na prospěch stavu selského, utišuje si aspoň posměchem,
kterým splácí sedlákům za jejich porážky v selských vzpourách.
Za robotu prý sedlák bude pykati těžším závazkem, straší veršovec;
musí prý být vojákem; vladykové strčí prý jej do jiných klecí.
Tendenci skladatelovu však prozrazuje podezřelá chvála »moudrých«
prý sedláků, kteří chtějí raději zůstati poddanými, aby v nouzi
a nehodách měli oporu ve svých vrchnostech. Skladba sama jest
nejlepším svědectvím, jak se na prospěch selského stavu změnily
poměry: nyní vábivé přemlouvání a věšení strašáků, kde se dříve
zakročovalo zbraní a karabáčem.

Z veršovou sociálních a politických zvláštní zmínky zaslu-
huje známý velmi plodný sedlák veršovec a rychtář v Milčicích,
Franěk Jan Vavák (1741 - 1816). Široký obraz současného
sociálního stavu nakreslil nám r. 1789 ve velmi obsáhlé skladbě,
čítající přes 1000 veršů, kterou nazval » Historická píseň
o zkáze, těžkostech a trestách robot y.«^ Vavák chtěl
tímto způsobem mladšímu pokolení, pro něž robotu pokládal již
za zrušenou, zachovati poučení, co bylo vytrpěti jeho předkům.
Bez poesie sice a velmi rozvláčně, ale přece pro svůj předmět
účinně vylíčil nám tu útrapy robotníků, tíži poddanství, nekonečné
práce a břemena, tyranské zacházení s lidem, těžké tresty za ne-
patrná provinění, vyssávání selského lidu panskými úředníky, ne-
spravedlivé řízení soudní a podobné zjevy.

V celku český verš z této doby, pokud usiluje o napravení
sociálních poměrů, nepostupuje výboj ně proti stávajícím řádům.
Poesie česká té doby zná a cítí největší strádání v tehdejším
životě našeho lidu; ale projevuje se spíše steskem a žalem na to,
co musí prostý člověk snášeti, nežli revolučním hněvem, který se
domáhá napravení jako svého práva. Básnictví české nejde tu za
myšlenkovým vývojem větších národů, kde právě poesie bojuje
nejodvážněji proti přežilým řádům. Kde lze v českém umělém
básnictví znamenati přece jakékoli projevy myšlenek sociálních a
politických, bývá to jen pronášeno v duchu snah a idejí josefm-

* Je uveřejněna a příslušnými doklady gloso vána od B>. Paroubka
v Českém Lidu r. III. (1894) v článku *0 lidu poddaném na panství podě^
hradském za stol. XVIII. «

42r

ských, zejména těch myšlenek, jež mohly v lidu dojíti pochopení.
Ale česká poesie tehdejší doby nepodává jasný obraz ani těchto,
úsilí a myšlenek; neprožila jich ještě. Slabé ohlasy osvícenských
snah josefínských dostaly se přece do českých veršů a hlavně na
jeviště, na př. příležitá báseň »Svátek českého jazyka*
kterou složili Václav Stach, Karel a Václav Thám u příležitosti
první české hry, provozované »v Pražském vlastenském Divadle «
dne 20. ledna 1785^), nebo proslov Ant. Jos. Zimy při provozo-
vání české hry v t. zv. Boudě dne 8. července 1786'-). Ony zní
z publicistických projevů, na př. v předmluvě V. Tháma k »Básním
v řeči básnické« z r. 1785, nebo ve význačné »Knize Jozefově«,
zpracované V. Mat. Kramériusem podle němčiny a vydané r. 1784,
kde ostře proniká zejména zadržovaný hněv proti kněžím.^

Ze současného proudu myšlenkového proklestilo si demo-
kratické smýšlení a josefínská nechut k aristokracii vedle počína-
jícího se českého národního povědomí cestu i na divadlo. U nás.
nejvýznačněji jeví se v původní zajímavé činohře od Ant. Jos.
Zimy ^Oldřich a Božen a« z r. 1789^). Odpor k Němcům
ospravedlňuje se tu důvodem politickým i národohospodářským,
pro který tehdy již byl probuzen smysl. Podobné ideje nacházely
ovšem přístup i do kusů německých, které překládány do češtiny
(na př. ve Weidmannově hře, přeložené r. 1785 od Václ. Tháma,
» Stepán Feldyger neb Sedlská vojna« a j. více).

Skladby politické ve vlastním smyslu století XVIII. přiklo-
ňují se ještě těsněji k osvícenému absolutismu. Jsou skoro na-
pořád rázu příležitého; politická bývá v nich však zpravidla
jen událost sama, a nikoli politické ideje. Nic politického nepo-
střehl na př. ani v neobyčejné politické události, návštěvě Pia VI.
u císaře Josefa 11. ve Vídni, Bohumír Jan Dlabač, když ji opěvoval
bez pochopení ustálenými oslavnými obraty a tradicionální pří-
zdobou veršovou r. 1782. Mezi příležitými básněmi, jež skládali
naši veršovci, jako K. Thám, Franěk Vavák, Vác. Stach, B. J.
Dlabač na př. na smrt císaře Josefa II. a Leopolda II., písně ke
korunování králů českých, písně na oslavu příchodu panovníkova

^ Celá báseň je v původní podobě reprodukována v »Lit. čes. XIX-
stol-s I. díl, str. 238 a 239.

2 Tamže, str. 243.

3 Podrobněji o ní v »Dějinách literatury české« Jar. Vlčka, II 1., 255.
^ Rozbor její napsal Jar. Vlček v článku »Dvě původní dramata česká

z doby osvícenské*, Obzor liter, a uměl. II (1900), str. 17 n.

426

do našich zemí, k narozeninám nebo svátku mocnářovu, které se
předstihují v poníženém klanění se vysokým osobnostem, zajímají
nás nejvíce narážky na bouřlivé události ve Francii. Vavák k tomu
účelu r. 1794 složil » Krátké pozorování zlostné a ne-
pravé války národa Francouzské ho«, kterou ovšem za-
tracuje. Charakteristický doklad tehdejšího smýšlení o velkém
hnutí na západě zanechal nám Vojt. Nejedlý v »Písni na den
narození J. C. K. M. Františka II.«, jež se r. 1794 zpívala
v arcibiskupském alumnátě. Vojt. Nejedlý ujišťuje tam věrností
a oddaností Cechů k svému králi. Vzhledem ke krvavým udá-
lostem ve Francii zažehnává tu náš český básník svobodu:

Pryč! pryč! od nás marný zvuku,
ošemetná svobodo!
V množství psot a v smrti hluku
podává ti zrádnou ruku
blázen, bídná nehodo!

A kůr opětuje:

Pryč! pryč! od nás prázdný zvuku,
zrádná, krutá svobodo!

Zajisté zvláštní projev českého básníka, kdy u jiných ná-
rodů pěvci s nadšením a nejvyšším zanícením právě svobodu pro-
hlašují za nejvyšší svůj ideál!

Officiálním rázem vlasteneckým vyznačují se hojné písně,
skládané a častěji ještě překládané za válek Napoleonských, písně
pro české vojsko. Tiskly se zpravidla jako letáky, aby měly
přístup co největší do lidu. Kde kdo z tehdejších spisovatelů če-
ských přispívá nějakou veršovanou skladbou: Jan Nejedlý r. 1800
přeložil »Vlastenské zpěvy «, » Válečný zpěv pro český pluk«, obojí
z Meinerta (r. 1800), Jan Nepomuk Štěpánek Collinovy » Válečné
zpěvy pro české země obránce* (1809). Všelijaké písně válečné:
pro český vojenský výbor, pro český pluk, pro českou obranu
píší na př. ze známých jmen Frant. Mart. Pelcl, Jos. Jungmann,
Jos. Rautenkranc, Mich. Silorád Patočka a j. Postup těchto písní
válečných bývá obyčejně tento: vytýká se zhoubné, nelidské řá-
dění krvelačného a lakotného nepřítele Francouze, vznešenými
příklady z české minulosti válečnické povzbuzují se čeští bojovníci
k statečnému boji za krále a vlast, vojínové ujišťují svou věrností
a oddaností. Často bývá ukazováno na statečného arcivévodu
Karla, kterým se vojínové smějí honositi jako vůdcem. Týž obsah
vkládán též do rozličných přehojných tištěných kázání a modliteb.

427

Porážka Napoleonova zaujala též české básníky.^
Zejména mír oslavován několika českými básněmi. Jos. Rauten-
kranc uvítal tuto událost prostým »Zpěvem plesajících
Čechů o slavnosti pokoje 1814«. Rautenkranc mluví tu
jako zástupce běžného názoru tehdejšího. Napoleon se mu obje-
vuje jako zhoubce míru, rušitel všech řádů, který zle nakládal
s legitimními vladaři, ba i sv. otce zajal. Náš český básník jásá
pak nad pohromou, která Napoleona stihla. Povzbuzuje na př.
i Francouze: » Plesejte i Francouzové! Tyrana jste zbaveni. Važte
svobody si nové právním králem vedeni. «

Novým pojímáním, vybočujícím z běžných názorů širokých
vrstev, jaké projevili nad velkým pádem Napoleonovým přední
básníci světoví, jako Byron, Alex. Manzoni, Viktor Hugo a j., ne-
vyniká ani proslulá óda V. AL Svobody »Na mír Evropy*,
kíerou po uzavření míru vídeňského r. 1815 básník napsal v ja-
zyku českém i latinském. Dobyla si pochvaly samých vladařů
vítězů, jimž básník nešetřil lichotivými chválami. V. A. Svoboda,
který jinak ukazoval smýšlení radikální, hledaným vzletem ódickým
sleduje postup porážky Napoleonovy: líčí jeho zpupnost, jeho
panovačnost nenasytnou, výpravu na Rus, pohromu jeho a pád
a radost z osvobození lidstva od jařma tyranova. Na konec těší
se z řádu zavládšího zase:

Neztroskotá pak nikdy drzá smělost,
co smlouva králů trojjediných věky,
statnost co obcí a všemocná
Páně upevnila na vždy síla.

Nová idea hlásí se, ač nesměle, u Svobody ve zjevné zálibě
jeho v činu zbratřeného národa slovanského, Rusů, myšlenka
slovanská, které se Svoboda učil u Ant. Marka.

Pádem Napoleonovým vyčerpávají se též pro český verš
události rázu politického.

(Pokračování.)

1 R. 1813 vznikl z hříčky slovné — jméno Napoleon a stejný zvuk
český »na pole on« — epigram, který prorokoval Napoleonovi zlý konec na
Rusi. Tato zajímavá kuriosita, psaná kulhavým distichem, zní:
Na pole on císař chodíval a bil se a vyhrál ;
přes rok vyhráti nepůjde na pole on.

Průmyslový feudalism Spojených Států.

Napsal J. Rubinov. Přeložil Jan Gabriel.
(Pokračování.)

Všechno jde dobře, « takový jest nutný závěr. Kritisujeme-li jen
zběžně, napadá nám ihned nesouhlas tohoto závěru. Sama
komise doznává, že tendencí trustů bylo posud zvýšení cen; stati-
stika 12. sčítání dokázala, že denní mzda dělnická posledních
deseti let se nijak nezvýšila, a Index Bradsbreeta^ ukazuje vše-
obecně veliké zvýšení cen na předměty denní spotřeby.

Tu část zpráv komise, která jest věnována trustům a syndi-
kátům, napsal Jeremiah Jenks, prof. kornelské university. Od těch
dob počítají prof. Jenksa za autoritu v otázce trustové; před ně-
kolika měsíci byl pozván akademií New-Yorkskou (politic. věd),
aby tam přečetl úvahy o trustech, v nichž povšiml si také otázky,
jaký sociální vliv mají syndikáty. Otázky této dotekl se s téhož
stanoviska jako své zprávy v průmyslové komisi (jím napsané).
Hleděl vším způsobem dokázati, že trusty nezmenšují »opportu-
nity« pro obratné, mladé lidi, poukazoval na vysoké, znamenitě
placené úřady v syndikátech, uvedl za příklad Schwaba, jenž
počal jako prostý dělník a jenž nyní bére milliony služného a
skončil odkazem na Andrew Carnegie — jenž prý s charakteri-
stickou pro něj důvěrou pravil: » Kdyby Andrew Carneoie přišel
do Ameriky nyní a ne před 50 lety, nabyl by ještě většího jmění.*
Tento odkaz učeného professora na autoritativní domněnku milliar-
déra zněl velice originelně. Prof. Jenks ani nechápal, že dokázal
opak toho, co chtěl dokázati.

Pisatel těchto řádek, jako posluchač, otázal se prof Jenksa:
»Jaký jest, dle vašeho názoru, vliv trustů a syndikátů na rozdě-
lení bohatství vůbec .^« Prof. Jenks odpověděl, že ačkoli pro určitou
odpověď na tuto otázku není statistických dat, přece doznává^ že

1 Ukazatel kolísání průměrných cen vůbec, sestavený dle trhových
cen celé řady důležitých produktů spotřebních.

429

trusty podporují ovšem koncentraci bohatství. »Tomu-li tak,« ná-
sledovala druhá otázka, »neodpírá-li tento fakt tvrzení, že vyhlídky
na štěstí (opportunity) se zmenšily? Pohlížíme na tuto zále-
žitost nikoli se stanoviska jednotlivce, jenž se může státi millio-
nářem, nýbrž se stanoviska společnosti, lidové massy, jejíž »oppor-
tunity« k získání bohatství zjevně se zmenšují, děje-li se koncen-
trační proces bohatství. Mám zajisté na mysli sociální vliv syndi-
kátů.« Odpověď zněla, že přednašeč studoval otázku o trustech
s oekonomické, nikoli však se stránky sociologické.

Tato novější snaha odděliti oekonomiku od sociologie jest
právě tak charakteristická jako neplodná. U nás v Rusku Petr
Struve vytýkal Karlu Marxovi, že jeho theorie hodnoty a nad-
hodnoty a osvojení si této nadhodnoty kapitálem jest theorií, v níž
sociologické elementy převládají proti oekonomickým. Tato výtka,
zdá se nám, zasluhuje nejvyšší chvály. Jaké místo zabírá politická
oekonomie v hierarchii sociálních věd, nesnaží-li se vysvětliti spo-
lečenské vztahy, prýštící z hospodářských podmínek.^ Pročtěte
znamenitou jinak knihu Wiesera »Přirozená hodnota« (natiirlicher
Werth), v níž jest vyložena jeho theorie » odečtu « (Imputation)
části produktu ode tří faktorů výroby, a nehledě na vší sílu analyse,
která provází rozvíjení této theorie, nelze nechápati, že se zde
jedná o obchodní arithmetiku neb o obchodní účetnictví, nikoli
však o odbor všeobecné vědy, a charakteristické jest, že sám
Wieser praví, že cílem jeho jest objasniti oekonomické kategorie,
aby to uspokojilo každého obchodníka nebo továrníka, nikoli však
dozkoumati se »metafysické příčiny příčin «. Hospodářské kategorie
Wieserovy jsou úplně nezávislý na nějakých poměrech sociálně-
historických, jsou tudíž sociologicky neplodný.

Promluvil jsem o Wieserovi zúmyslně, poněvadž jeho oeko-
nomické theorie jsou v poněkud změněné formě velmi populár-
ními mezi americkými autoritami, a oekonomické učení americké
hvězdy, prof. kolumbijské university Johna Clarka, jen málo čím
liší se od učení Wieserova.

Wieseru jeví se každý výrobní pochod rovnicí, jehož jedna
polovina, cena výrobku, jest známa. Druhá polovina jest úhrn
známých kvantit všech faktorů výroby, jichž bylo upotřebeno
abychom výrobek obdrželi. Ježto ve výrobě podobných výrobků
upotřebuje se týchž faktorů výrobních, avšak v různých kvantitách,
dostane se nám tak celé řady rovnic s týmiž neznámými; řešení
těchto rovnic, stanovení neznámých, t. j. určení role zvláštních

430

faktorů výrobních nečiní obtíží. Tak řeší Wieser otázku o tom
jaká část produktu vyrobena každým faktorem. A poněvadž jest
těsná souvislost mezi cenou výrobku a nákladem výrobním bez-
pečným faktem, jejž znala politická oekonomie již před 175 lety
(a toho faktu nepopírá ani Wieser, ačkoli jako přívrženec psycho-
logické školy objasňuje jej dle svého) — následuje odtud nutný
závěr: dělník dostává takovou mzdu, která se rovná úloze, kterou
konal při výrobě; kapitál, země a pod. rovněž takovou náhradu,
která se rovná jich produktivnosti.

Nehledě na ostrou kritiku, které podrobeny byly všechny
tyto »Productivitátstheorien« testem Wieserovým, Bóhm-Bawerkem,
prof. Clarke vystupuje horlivým stoupencem této theorie a (což
jest velice charakteristické pro amerického oekonomistu) úplně
určitě dopovídá, čeho Wieser nedořekl: Wieser sám praví, že
přesně určiti roli faktora výrobního a stupeň jeho účastenství při
výrobku není možno, že jeho analyse má praktický charakter,
avšak že pokládá takové praktické řešení úloh dostatečným pro
cíle politické oekonomie. Clarke však tvrdí, že v každém výrobků
určitá část byla vykonána prací, určitá část kapitálem a určitá
část zemí a že »tendence volné soutěže zůstavuje
v processu dělení každému faktoru tu část, jakou
vykonal.«

Ve svých lekcích »o socialismu a kommunismu* prof
Clarke dodává: »socialisté tvrdí, že má každý obdržeti mzdu dle
zásluhy t. j. dle toho, jakou práci vykonal. A v pravdě soudobý
systém volné soutěže snaží se uskutečniti tuto zásadu, kdežto
socialisté hledí ji protrhnouti z čistě ethických úvah.«

Jest zjevno, že nemožno si představiti většího antagonismu,
nežli jaký jest mezi »productivity theorií« Clarkovou a theorií
nadhodnoty. Avšak dejme argumenti causa, že úplně souhlasíme
s optimistickými theoriemi Clarkovými, že vše směřuje k lepšímu
dle vyšších zákonů spravedlivosti a že dělník obdrží, co sku-
tečně vypracoval atd.^ . . . podává-li nám to uspokojující odpověd
ku žhavé sociální otázce.?

Odstraňuje se tím snad vliv faktu, že bohatý stává se bo-
hatším a chudý chudším }

1 Prof. Clarke nebojí se dovésti theorie své k logickému konci. Osobně
jsem slyšel jeho tvrzení, že při kácení stromu sekerou, část výroby náleží
dělníku a část — kapitálu t. j. sekeře a ježto dělníku patří náhrada (cena),
již by mohl vyrobiti bez kapitálu: jest závěr očividný.

431

Odpovídá se tak snad k otázce, kam vede nahromadění
obrovských kapitálů a spojené s ním politické a oekonomické
moci v rukou nemnohých lidí ?

Smiřuje-li nás to s problémem nezaměstnanosti ?

K těmto otázkám možná jediná odpověď: Nikdy, nikdy
a nikdyl-

Jinak řečeno, úplně empiricky vyvstává před námi celá řada
oekonomických, chcele-li jinak, sociologických otázek, při jichžto
řešení všechny tyto oekonomické theorie jsou neplodný. A tato
bezmoc ofíicielní optimistické oekonomiky řešiti nutné otázky,
vede v Americe k demagogické agitaci proti trustům, v níž vy-
znamenává se William Bryan.

Koncentrace bohatství a koncentrace netoliko průmyslu,
nýbrž i moci (vlády) — jest jedním z těch empiricky poznaných
zákonů, které jsou příliš nápadný, než abychom jich nemohli pozo-
rovati, i když nemáme statisticky daných. A proto se kritisuje tak
ohnivě tato koncentrace. Při tom obrátila na sebe značnou po-
zornost řada článků, vytištěných v časopisech »Indenpendent«, na
způsob symposia. Všech článků dvacet; všechny psány jsou lidmi,
kteří zaujímají náležité postavení a mají reputaci, lidmi, jichž hlasu
v Americe pozorně naslouchají. Dle těchto článků možno tudíž
podrobně seznámiti se skoro se všemi náhledy, které jsou v po-
chodu před. našima očima se rozvíjejícím.

Známý americký statistik, chef pracovního bureau ve Wa-
shingtone, Kar. D. Ridt, zahajuje debattu a klade otázku. Officielní
postavení statistika, jako hlasatele » všeobecného blahobytu « po-
zorujete z prvých řádek. Hned z počátku počínáš pochybo-
vati, existuje-li takt koncentrace; tážeš se tudíž, nač ostatních
devatenáct článků ? Všeobecné tvrzení, že národní bohatství kupí
se toliko v nemnohých rukou, nemá nijakých statistických dů-
kazů — tvrdí Ridt a má úplnou pravdu.

Avšak proč }

Ne snad proto, že by snad jediný jen statistický argument
stál proti tomuto empirickému sevšeobecnění, nýbrž prostě proto
že Amerika nemá statistiky rozdělení bohatství. Statistická methoda
je.st zajisté důležitá; vylučuje ona však každou jinou pozorovací
methodu } Fakt, že obrovské soukromé kapitály vzrůstají, nemůže
ovšem Ridt popírati, avšak tvrdí, že tyto kapitály umožnil
všeobecný vzrůst bohatství v zemi a nikoli expropriace chudých
bohatými.

4-32

A skutečně dané, uváděné Ridtem, určitě dokazují faeno-

se jevil

nienální vzrůst

amerického

národního

bohatství, který

takto :

roku

1850

bohatství
7.135 mil.

dol.

lidnatost
23-2 mil.

průměrné
bohatství
307 dol

1860

16.159

31.4

514 >

1870

30.068

38-5

780 ^

1880

43.642

500

850 »

1890

65.037

62-6

1.038 .

1900

94.000

76-3

1.235 *

A skutečně z 29.000 milí. dollarů přibylých během posled-
ních desíti let, mohlo povstati také mnoho velkých millionářů.
A proto Ridt kategoricky tvrdí, že formule bohatí zbohatnou, a
chudí chudnou« — není správná, že ji dlužno zaměniti tvrzením:
» chudí stávají se zámožnějšími, a bohatí bohatšími. « Avšak ani
pro tento závěr není nijakých statistických důkazů.

Jasný jsou toliko tyto fakty: Ve svém ročním almanachu
New-York World dal vytisknouti seznam všech amerických
millionářů; seznam tento není úplný, avšak svědomitě sestaven;
obsahuje asi 30 stran a přes 4.000 jmen. 4.000 millionářů, mezi
nimiž Ond. Carnegiemu zůstaven jediný řádek. A přece bohatství
jeho páčí se na 300, ač-li ne na 400 milí. dollarů. Jaká část
z oněch 94.000 milí. dollarů připadá 4.000 millionářů, nemožno
stanoviti, poněvadž není statistiky. Připomínáme však tohko, že
člověk s 10 milí. dollary jest v New-Yorce jako boháč sotva znám,
a poznáme zde jména ne jednotlivců, nýbrž rodin, jichž členové
mají desítky, ba i sta millionů — jen v Nev^^-Yorce: Gavemeyer,
Loy, Astor, Belmont, Carnegie, Edisson, Fisch, Galér, Goold,
Iselin, Lob, Mackey, Miliss, Morgan, Rockfeller, Seydje, Schifif,
Seligman, Slon, Vanderbildt, Wetni.

Zde toliko 21 jméno, 21 rodina — asi 75 majetků — a kolik
tisíc millionů v těchto rukou! Máme právo dle toho usuzovati,
že polovina amerického bohatství náleží 4.000 rodinám v seznamu
uvedeným .í^ Mnozí stanovili, že jim náleží 75Vo, 80Vo ba i 90Vo
všeho jmění.

Aby ukázal, že hmotný stav lidových mass se zlepšuje, Ridt
vítězoslavně poukazuje na vzrůst vkladů do spořitelen, kam vloženo
2.597,094.580 doU. od 6,358.723 vkladatelů. Avšak také on nucen
jest doznati fakt všeobecně známý, že značná část těchto vkladů
nepatří třídě pracující, nýbrž kapitalistůni, které láká zaručený

438

3^/2^/0 — i 4^/0 důchod i tenkrát, když 3*Vo státní papíry prodávají
se na burse nad nominální hodnotu. A proto Ridt se domnívá,
že polovina té sumy přináleží dělnictvu. Připusťme; jak nepatrná
však jest tato částka 1.300 millionů dollarů, jež representuje ve-
škeré úspory národní massy, kdežto bohatství Sp. Států vzrostlo
za posledních 10 let o 29.000 millionů. A skutečně nemnoho čísel,
Ridtem uvedených, dokazuje nám to, co on chce dokázati.
Neboť tvrdíme-li, že »bohatí bohatnou, a chudí chudnou«, není-li
tím již řečeno, že boháči odnímají chudákovi těch několik set
dollarů úspor, které on nastřádal mnoholetou prací } K důkazu
této these postačí, přesvědčíme-li se, že chudí méně participují
při rozdělení všech sum, získaných výrobou. Dle 17. sčítání
z r. 1890 počítalo se 4,251.613 dělníků, jejich mzda rovnala se
1.891,228 321 dollarů. R. 1900 počet jich vzrostl na 5,321.087 či
o 25'2'Vo; mzda jejich obnášela 2.330,273.021 doll. či vzrostla
o 23 2'Vo t. j. méně nežli počet dělnictva. Průměrně se tudíž mzda
dělníkova nezvýšila, nýbrž naopak poněkud zmenšila se 444'8 r.
na 43739 r.; zmenšení není sice značné, přece však pozoruhodné.
V rychle vzrůstající výrobě Spojených Států dělníku dostává se
menší části, ostatním třídám tudíž větší, a možno-li až dosud
některým dělníkům »schovati bílý groš pro černý den«, nebylo-li
by správno již na tomto základě odmítnouti koncentraci bohatství .í*

Zapomeňme na chvilku svých sympathií nebo antipathií;
vždy však jest nám doznati, že jakmile skutečný blahobyt ne-
vzrůstá úměrně s průměrným bohatstvím průměrného člověka, —
povstává koncentrace. Průměrně bohatství zvýšilo se za 50 let
s 307 na 1.235 doll. či čtyřikráte více. Jmění průměrné rodiny
mělo by obnášeti asi 6 — 7 tisíc doll. Mělo by obnášeti! .

Dokazovati však koncentraci jest tolik jako stříleti dělem
po vrabcích.

(Pokračování.)

:NA.ŠE doba. R. XI., č. 6. 1904. 20. března. 28

Pravda o ,, slovanských apoštolech" a jich

působení.

Napsal A. Briickner v Berlíně.
(Dokončení.)

Z té příčiny musil Svatopluk od moderních snášeti nejostřejší ža-
loby. Ze vznášejí je slavoíilové, jest samozřejmé — nesrozumi-
telné jest, jak Moravané a Slováci ještě dnes to mohou opakovati.
Při nejmenším slýcháme: Svatopluk nepostihl situaci, aneb že měl
málo porozumění pro slovanskou věc. Zda Svatopluk měl poroz-
umění pro slovanství, o tom soudí němečtí současníci jinak, kteří
při smrti této »vagina malitiae* zajásali; ne z lásky kjeho úhlavním
nepřátelům, nýbrž z pravého ocenění stavu věcí, která jeho státni-
ckému rozhledu dělá všechnu čest, vyhnal Methodiany ze země.
Jak málo se v zemi stali oblíbenými potvrzuje zjev, že i za ne-
přítomnosti obávaného knížete žádný se jich neujal — zajisté by
chlubná legenda Klimentova o tom byla nadělala mnoho hluku;
když je provázející vojíni opustili, skrývali se pořád ještě plaše
přede všemi, nemohli tudíž od nikoho očekávati ochrany neba
sympathie.

V čem jim na Moravě bylo zabráněno, našli bohatě v Bul-
harsku. Zemi mnich, později arcibiskup na svých mnohých cestách
z Byzance k Velehradu procestoval aspoň jednou napříč, pozdější
účelné legendy dávají mu pokřtíti nebo na víru obrátiti i knížete
Borisa. Již okolnost, že jeho žáci, byvše vyhnáni z Moravy, své
kroky obrátili do vytouženého Bulharska, podává domněnku,
že methodějovské dílo k největšímu nepohodlí Reků nalezlo cestu
do Bulharska ještě za jeho života. U Bulharů byla radost ze slo-
vanských obřadů nezkalena, neboť předně neniusili se žádného
na světě báti (Byzanc třásla se úzkostlivě před nimi) a pak byla
řeč tohoto obřadu jejich vlastní bulharská; co Moravanům bylo
odporné, co jim znělo ci^e a protivně, bylo hudbou pro uši bul-
harské; jich politická samostatnost měla býti samostatností církevní
jen ještě korunována, — vše od základů jinak než na Moravě.

435

Nejen však k Bulharům, také k jiným jižním Slovanům slo-
vanský obřad rychle se šířil; z části ještě za života Methodějova,
toho věčného cestovatele; z části vyhnanými žáky k Chorvátům,
k nimž se dostal přes Panonii, k Srbům, kteří jej bezpochyby při-
jaiy od Bulharů. Ku konci 10. století, když brzy po konci bulhar-
ské říše také konec bulharské samostatné církve a jejího obřadu
nastával, dobyl tento obřad svého největšího, rozhodného triumfu;
Rusové obdrželi na Chersonu sice křest z rukou řeckých, ale jejich
nová církev převzala hotovou bulharskou tradici. A ještě jedna důležitá
událost spadá do tohoto století: na bulharské půdě, mezi »Polo-
řeky«, barbarství glagolské abecedy nahrazeno abecedou řeckou
nezměněnou (až na přijetí několika glagolských značek pro ne-
řecké hlásky) a v tomto novém písmě stěhoval se obřad do Ruska;
stará glagolice udržela se, stávajíc se vždy netvařnější v Mace-
donii a do dnes mezi Chorváty jako abeceda sv. Hieronyma,
jméno »Methoděj« se ztratilo proto, že získalo kacířského přízvuku,
a právem.

U západních Slovanů zbytky glagolice a slovanského obřadu
ještě po nějaký čas zachovávány; vil. století obživly ještě jednou
v českém klášteře na Sázavě; náboženská česká národní hymna,
Gospodine pomiluj ny, za jejíchž zvuků na Moravském poli
padH nebo v Itálii zvítězili, jest také vzpomínkou na dobu metho-
dějskou. Jinak řeč západních Slovanů ve své křesťanské termino-
logii zachovala mnohý zbytek doby methodějské a předmetho-
dějské; ruská řeč spisovná kráčí ještě dnes, aspoň v pravopisu
úplně, z části také v hláskách, tvarech a slovech, po cestě řeči
methodějské. Když konečně otec Cech a svaté římské říše otčím,
Karel IV., umělé obnovení slovanských obřadů — což Řehoř VIL
českému Vratislavu rozhodně zakázal — prosadil, musil si k tomu
objednati Benediktiny z Chorvátská; skutečné oživení zcela mrtvé
formy se mu více nepodařilo. Poláci zůstali od slovanského ob-
řadu téměř ušetřeni; aspoň nedostává se posud jistých zbytků a stop.

VII.
Na Cyrillo-Methodějském díle samém nejdůležitější jest jeho
stránka filologická. Cyrill a Methoděj nedah se odtrhnouti od svého
soluňského základu řeči, v pravém poznání, že kdyby ku př. na
moravské zvláštnosti řeči byli brali ohled, byli by museli dílo své
měniti ustavičně a proto místnímu přání nehověli. Jak správně si
počínali ukázala ihned Pannonie, nejbližší stanice jejich působení,

28*

436

v které také mluveno slovansky, což však ani moravsky ani so-
luňsky nebylo; ukázalo to Srbsko a Bulharsko; ukázali to Rusové,
o jejichžto řeči zvěděti mohli mezi Chazary jistotu. Ztrnulým,
pevným držením se jednotného základu odstranili mnohé těžkosti:
v 16. století ještě odpíral kardinál Hosius požadavku překlá€u
bible atd. slovanským jazykem, že by musila být překládána, kolik
by bylo nářečí, a kdo by mohl za překlad se zaručiti nebo jej
kontrolovati? Této námitce slabě odporoval protestant Verger
s poukázáním, že by se na místě mnohých nářečí mohl zvolit
jazyk smíšený. Cyrill a Methoděj šli cestou vhodnější: nemísih
žádných nářečí, vytrvali při jediném; jediná koncesse, ku které
přistoupili, spočívala v přijetí několika církevních výrazů v Moravě
a Pannonii, již od Němců zavedených. Ovšem, že jejich dílo po
své filologické stránce v následujících stoletích, jak na ruské tak
na srbské půdě nezůstalo bez protivníků: místní nářečí, proto že
nebylo methodického školního vyučování, vždy rušivěji se uplat-
ňovala, ale základ zůstal neporušen, o jednotné spisovné řeči
mohlo se pro východní a jižní Slovany (i s Rumuny), mluviti po
staletí. Ano, stará církevní řeč působí ještě dnes, obzvláště u Rusů;
ruskému jazyku, ovšem že ne jazyku Turgeněva a Gorkého, ale
jazyku »dokladů« a »zápisků«, zpráv, znáti podnes něco z plesni-
viny neprovětrané církevní atmosféry a řeči, jistý břečivý tón,
kvakerská přisládlost, jako na úřední středořečtině.

Od času, co jižní a východní slovanské řeči jho církevní
řeči, z počátku velice pozorně, později vždy rozhodněji počaly se-
třásati, aby se samy k novým, zvláštním spisovným řečem vzdě-
laly, význam cyrillo-methodějského díla i se stránky filologické
zcela značně upadl; působí spíše jen rušivě, ku př. v otázkách
pravopisu, s kterým to v ruštině strašně vázne.

Se stanoviska politického, národního, kulturního dílo slovan-
ských apoštolů vždy neobyčejně přeceňováno; mluvím o » apo-
štolech*, ale Cyrill a Methoděj neobrátili k víře ani Moravany,
ani Pannony, ani Bulhary — ale nechci se od užitého, jakkoliv
nesprávného výrazu oddáliti! Ctihodné stáří, lpění milionů na něm,
ukazuje nám rozměry větší, než jsou nebo byly; zapomíná se
lehce těžkých škod, jež slovanské vzdělanosti způsobilo. Dílo toto
nepřivodilo sice nevyhnutelného rozdělení Slovanů mezi Římem
a Byzancí; nejvýše je podporovalo — avšak kvantum vědomostí,
jež Slovanům sprostředkovalo, bylo příliš nuzné; východní a jižní
Slované upadali následkem toho pořád v hlubší barbarství, místo

437

aby vynikli; jak pramen byl nevydatný, dokazuje, že ještě v 15. stoL
nebylo žádného úplného církevně slovanského textu bible; teprve
namáhavě ku konci století ze všech možných pramenů musil býti
slátán — kdysi tak se věc měla se sv. písmem. Kromě ní nebylo
skoro nic, mimo legendy a homilie, homilie a legendy; právem
mohlo se přidávati ku každému pojednání o rukopisech povinné
»blagoslovi otče«, neboť každé »slovanské« pojednání bylo pouze
— zbožným pojednáníčkem.

Mnoho bylo bájeno o národním významu slovanského ob-
řadu. Polské duchovenstvo jest »latinské«, a bylo kdy duchovenstva,
národnějšího } S národností řeč obřadní nemnoho souvisí, zvláště
při charakteru katolických a pravověrných obřadů, ježto spolu-
působení obce vylučuje; pro modlitbu a píseň užívá se i v kato-
lické církvi jen mateřštiny. Rusové byli by se také s řeckými
obřady (jak dlouho byli jejich biskupové Rekové!) stah tím, čím
jsou dnes. Protož lze jen u Bulharů a Srbů, pro brzký a úplný
pád politické samostatnosti, slovanskému obřadu jistý zachovávající
ráz, jisté posilnění národního sebevědomí přiznati, jinak byl vždy
jen na škodu.

Vracíme se k východisku svých vývodů: Za nedlouho bude
tomu 1000 let, co moravská říše byla odstraněna — tak náhle, že
žasnoucí podání všehkými bájemi náhlý pád říše olemovala. Říše
mocného Svatopluka - déle než 100 let po jeho smrti ozývalo se
o velkém králi německé hraniční podání, až v Meziboří, — neměla
žádného trvání; stalo se Svatoplukovi, zrovna jako Boleslavu Vel-
kému u Poláků: obou nástupcové, ač nikoli lidé nestateční —
Mojmír II. a Měška II. (oba po zakladatelích dynastie pojme-
nováni) nestačili na neblahé pletivo všelijakých vnitřních a ze-
vnitřních bojů a podlehli již v prvních desíti nebo dvanácti letech.
Ale Svatopluk a Boleslav, dva největší západoslovanští vládcové
všech časů, mají ještě i jiný společný rys: uctívali stejné kněze
latinské, ačkoli oba nepoměrně pravějšími Slovany byly než všichni
slavoíilové, policejní špiclové a vyzvědači dohromady, neb ti Bu-
dilovičové, Kulakovští, Makuševi a jak se všichni jmenují, kteří
o zradě na svaté slovanské věci, t. j. na obřadě a abecedě, na-
říkají. Proti Boleslavu jich výtky nejsou obráceny; že jsou úplně
neospravedlněny i proti Svatoplukovi, dokazují naše výklady. Kéž
by byl Svatopluk zrovna tak moudře se postaral o následnictví
na trůn, jak moudře učinil, že vyplenil dílo ^slovanských apoštolů«
ze své země.

Subvence na umělecké výstavy.

Napsal Edvard Bém,

Není případněji vystižen obraz naší malosti, ubohé
"úzkostlivosti, střízlivosti a bezspontannosti — než
v, jednání o kulturních otázkách: největších nutnostech
národa a generací.

Lidé, kteří chodí zívat do divadla, jež prokazuje jim alespoň
tolik ochoty, že zbavuje jich na několik hodin hrozné nudy — : od-
važují se rozhodovati o repertoiru, neb o umění. Genia pronásledují
ukrutnými vtipy a poznámkami, frivolnost, ač se jim líbí — je
předmětem jejich mravního rozhořčení.

Agrární nadkulturní velikáni — chytře používají zmatků, jež
způsobili unudění a zívající, toto nejspodnější bahno živoření —
k útokům na umění: a chtějí škrtat v rozpočtu zemského výboru sub-
venční obnosy českého i německého divadla — neboť lid trpí nedo-
statkem a bídou.

Hladové duše musí se obětovat — za hladové materiálním ne-
dostatkem. Altruism u nás vítězí — neboť jedná se o poslanecké man-
dáty. Kulturně hladových duší je málo — a proto pozornost nadkul-
turních kandidátů obrací se k hladovým materiálním nedostatkem, bída
se líčí křiklavými barvami — neboť jedná se o effekt.

Tak přibližujeme se k době, v níž materiální bída má býti spo-
jena s ještě větší a hroznější bídou — kulturní.

Ten ideální a kulturní národ zůstane ale přece vysoko povzne-
seným — neboť fráse, effekt a pósa dají mu lesk a slávu — a stíny
zahalí se nedotknutelností. Nádherné paláce budou obydleny kretény
a luzou — neboť stačí jim nádherný šat k representaci — úpadku.
Tak bude to krásné a úchvatné: nádherná roucha zevně, a uvnitř
— hniloba.

Do chrámu umění vstoupí zbožní — k modlitbám všednosti,
rvaní a výkřiků — — . Nadšeně bojující v subtilných objetích — se
sprostotou. Velcí a chrabří — vulgárností. Ponravy objeví se na po-
vrchu země — neboť déšť bouřných mračen zkypřil temné lůno země.
A po bouřích svítí slunce. Je nezbytno ploužit se alespoň v kalužích
bláta — když horská pásma tajemných vůní a nádherných horizontů
- — jsou plazivým nedostupná. A přijdou lidé, jati altruismem, ohyzdných
ponrav nezašlápnou — neboť jsou neškodný. A potom! K tomu jsou
nebesští ptáci. Je lépe dívat se na ohyzdné ponravy, než na vznešená
oblaka — a cítit svou povýšenost v nízkosti. Pták hledá druha,

439

•staví hnízdo, touží milovat. — Proč u nás ponravy s lidskou tváří ne-
mohly by uzavřít lyrickou allianci, má- li tolik naděje v naší kultuře
— na mohutnost? Mír tak toužený — byl by dosažen. A kaluže bláta
promění-li se v prach, bude vždy času dost — ukrýti se i s povýše-
ností v chladných dírách. Jen odvážně! Neboť spontánnost a touha
ponrav mají také svůj nádherný sen — o kalužích bláta. A potom

nejodpornější ulice — má svou zajímavost, příčinu i vznešenost.

Jen žádná oblaka! Jejich velebný, rytmický let — je nebezpečný. Od-
porem a vřavou by se ukřičeli; dlouhým díváním jejich bezpáteřné
tělo — stalo by se monstrem. Těch už je dost.

Ironie se pod trestem vyhnanství zapovídá — ve světě nedotknu-
telných velikánů malosti.

To je, myslím, u násr

Kulturní doba ukazuje na tajemných hodinách — dvanáctou
půlnoční.

Jitro kdes v dálce jen, na východě: rozechvívá něhou svou a
stříbrem světla — horská pásma vznešenosti života. V rytmech bílých,
letících oblaků, jež objímají větry síly, v jichž mohutných a velebných
objetích roztouženosti: vznikají subtilné a nádherné architektury věčných
proměn a tajemných stylů krásy — pod hlubokým modrem horizontu:
dýchají v barevných harmoniích čarovné květy Snů a Touhy, jichž
vůně a tóny jsou mysterní hudbou a mluvou. A mlčelivé soumraky
fialových dálek když je zahalí: rozzáří se v mlhách, rozechvěny žárem
země, jak hvězdné, světelné zjevy se zlatými, bílými, oranžovými, žlu-
tými a zelenými závoji, jichž reflexe oblétají temně modré silhuety
hradů duše — zasněné pod fialovou kupolí nebes. — — Nikdo ne-
spatřil jejich vznešenost, nádheru, velebnost a krásu — kdo očí ne-
zavřel. Neboť touhy, žár a sny vdechly jim život — — a zase
touhy, žár a sny mají moc a štěstí slyšeti jejich hudbu, viděti jejich
nádheru,

A půlnoční zvuky táhle znějí krajem. Příšery malosti, střízlivosti,
ubohé úzkostlivosti, nudy, udýchanosti a bezspontannosti jím vládnou,
plouží se jím jak ohromné ponravy, straší temnou nocí — jak příšerní
netopýři.

A všechno mlčí — neboť je noc.

Proč rozhněvat zbožné — v modlitbách všednosti }

Proč pohrdat nadšeně bojujícími v subtilních objetích — se
sprostotou }

Proč dráždit velké a chrabré — vulgárností .í*

Ponravy objeví se na povrchu země. Nedotknutelní velikáni ma-
losti mají velkou naději — na allianci.

Běda! Třikráte! Třikráte! Ideální národe!

Táhlé zvuky dozněly. Nový zjev se objevil. Příšera deficitu
uměleckých výstav. Tupost, smutek a mrtvo duše ji stvořily.
Kulturní bída ji vychovala. Své roucho hrůzy a děsu jí
zapůjčila.

Udýchaní a střízliví šli kolem ní — a mlčeli.

Velikáni malosti v domýšlivosti — ji přezírali.

440

Zbožní v modlitbách všednosti a rvaní vedli ji jako zajímavou
attrakci do poslední ulice — jež byla jejich chrámem.

Velcí a chrabří vulg-árností — ji objímali, neboť nalezli ztra-
cené dítě.

Nadšeně bojující v subtilných objetích se sprostotou — vzývali
ji jako božskou inspiraci — neboť přišla na svět nevinna.

A to jim hchotilo. Všichni ji milovali a těšili se z jejího příchodu

— ač pohled její byl děsivý a mluva hrůzná. — Jediným gestem svých
rukou rozprostřela své černé roucho — a zatemnila cestu k tajemství
života a krásy, po nichž toužily mladé duše.

Jen několik bytostí vzdorovalo její moci. Tušili hrůzu jejího stínu^
jenž zatemňoval a ohrožoval kulturní vývoj mladé generace. Hledali
pomocnou ruku. A marně, neboť staré ponravy a netopýry příšera
deficitu uměleckých výstav již — neohrožovala. V jejich rukou byl
osud subvence na umělecké výstavy. Čisté umění, krása, umělecká vý-
chova! Jaké zbytečnosti! Jsme kulturní národ! Umění nevychovává nám
charaktery. Ani čisté duše veliké touhy!

» Mánes « ohrožen ve výstavní činnosti deficitem 40.000 K, podal
petice o subvenci zemskému výboru, městským zastupitelstvům Prahy^
Karlina, Král. Vinohrad a Smíchova. Na každý sbor byl rozvržen
obnos 2000 zl. Městská zastupitelstva nadšeně — neodpověděla, a po-
litické listy zahalily se — v mlčení. Jak úchvatné! Vždyť jsme kulturní
národ. Jedině zemský sněm přislíbil subvenci — a v poslední době
i tento slib bude nepochybně zrušen — úspornou komissí nadkul-
turních, křičících a bědujících agrárníků.

Nutno spořit. Praha za milliony staví representační dům. Lány
kulturní bídy budou o něco rozšířeny. Roste málo koukolu. A proto
ve jménu kultury — ať roste ještě víc! Pósa, fráse, kotterie, bombast

— zachrání lesk národa! Koukolu dá se nové jméno » božská manna«,
nebude podléhat daním, neboť nutno pěstovat — duchové obrození.

Nešťastné mladé duše, jež nepřekročily hranici své vlasti — aby
poznaly, jak v jiných zemích pohlíží se na umění, jak jedná se o kul-
turních otázkách: největších nutnostech národa a generací.

Přesmutná perspektiva: neboť bratří a sousedé malosti,
střízlivosti a ubohé úzkostlivosti vládnou a na umění
spoří. — — — Genius tuposti vznáší se nad nimi. Má křídla —
netopýra.

Kdvard Béví.

ROZHLEDY.

I30I.ITÍCKÉ: Ještě volba na Královéhradecká: Porážka autority politických stran. Volební boj
Sternbergův typickým projevem poliiického života českého venkova. Zvolení Sternberga vý-
razem odporu vůči inteligenci — Pražské demonstrace; , Nepokrokové kousky pokrokové vláily —
Odpor proti dru Koerbrovi. Obstrukce a její obět - Úspěchy národní na poli politiky pokrokové
— Apel dělnictva na korunu. Lidový parlament oktrojem ? — Vlivy zahraničné politiky na vnitrní
poměry naší říše. Konec uherské obstrukce — Potřeba politiky pokrokové. Pronikání pokrokových
snah v Cechách. Reorganisace strany staročeské. Zjednodušení českých stran politických.'

Na Královéhradecku byla rozhodnuta 26. února volba užší, do-
plňovací, která vzbudila v Cechách mnoho pozornosti, mnoho překva-
pení i zděšení. Že mohl boj o jediný mandát a k tomu boj mezi
osobami pro aktivní českou politiku dosti nevýznamnými upoutat tolik
veřejného zájmu, je příznačno pro poklesnutí našeho politického života.
A ovšem je v tom i neklamné znamení, že nešlo pouze o mandátový
boj mezi několika uchazeči a jejich stranami, nýbrž o mnohem více.
Tisk všech stran a barev se zabýval volbou a nalezl, že v ní poražena
byla česká demokracie, zdravý smysl českého voličstva a bůh ví jaké
ještě drahé a nejdražší naše statky. Tomu bohudík není. Co se vlastně
stalo? Do volebního boje zasáhl politicky nový člověk, hrabě Vojtěch
Sternberg. Pravda, nepovstal v něm uchazeč nejlepší a nejčistější po-
litické minulosti. Před sedmi, šesti léty ještě vystupoval proti českým
snahám národním. Na to potuloval se kdesi mezi Boery. Později marně
se ucházel o uplatnění v diplomatické službě. Až před dvěma as roky
si vzpo.Tiněl na český národ a jemu nabídl své služby. Počal mezi
českým lidem vystupovat politicky. Kandidoval na Moravě do zem-
ského sněmu proti P. Ševčíkovi a jako uchazeč protiklerikální docházel
tiché podpory mladočeské a samého dra Stránského, místopředsedy
poslaneckého českého klubu na říšské radě. Selhalo mu však. Proto
počal si připravovat půdu ve východních Čechách. A. tu docházel pod-
pory agrárníků (poslance Chaloupky) i mladočeského tisku (p. Mourka).
Nikomu nenapadlo — mimo realistické a pokrokové listy - odmítnout
pochybného politika. Teprv když sáhl osmělen po mandáte, počaly se
strany bouřit a učinily z boje proti Sternbergovi povinnost národní.
Neomalený a mravně bezohledný volební postup (uplácení, nízké po-
dezřívání odpůrců, násilnické scény na schůzích) nezbytně pohnuly
všechny měšťanské strany a všechny slušné lidi, že vydali heslo za-
bránit zvolení Sternbergovu. A výsledek? Hrabě Sternberg zvítězil.
A význam i tíha volby je právě v tom, že zde zvítězil dobrodružný,
samostatný uchazeč proti vážným politickým stranám, a to proti všem

442

stranám národním. Neboť není ani jediné české strany, která by se
nebyla angažovala proti hr. Sternbergovi. Tedy ne o to jde, že zvítězil
kandidát bezvýznamný, ba špatný — kolik stejných a snad i horších
prošlo pod ochranou různých stran! Ale to překvapilo, že všechny
strany společně nebyly s jediného pochybného kandidáta. Ve volbě
královéhradecké byla poražena autorita politických stran. To je význam
volby a význam zlý. Neboť sotva kdo se odváží tvrdit, že by české
voličstvo — stejně jako žádné jiné — bylo dosti politicky vyspělé,
aby nepotřebovalo strannických vodítek.

Je proto přirozeno, že volba je považována za pohromu a že tisk
všech stran hledá vinníka. Kdo je vinen.? Mladočeši.?^ Agrárníci? Strany
mladé.? Jistě že Mladočeši a jistě, že agrárníci. Ale realism byl by
špatnou slovanskou sebeobžalobou, jak rád sám sebe nazývá, aby ne-
uznal i vinu stran mladých a tedy i české strany lidové. Jakmile se to
stane, nepůjde v otázce: kdo je vinen? o marné rekriminace, o sva-
lování viny s druha na druha, nýbrž o vyšetření příčin, proč mohla
vážnost stran tak zle poklesnout. TTejpohodlnější výmluva a nejlacinější
taktika je svalovat všechnu vinu na sternbergovské peníze. Je pravda,
že hraběcí uchazeč byl dosti negenerósní a pracoval, kde se dalo sliby
výhod i platil hotovými. Je jisto, že zejména jeho náhončí byli lidé
najatí, kteří konali volební práci, agitaci za mzdu, ne pro víru svou
v osobu uchazečovu. Ale tak nízké mínění o českém lidu přece nelze
míti, abychom věřili, že jedině trochou zlata zakoupil si hr. Sternberg
na 5000 voličů. Nikdo přece nebude světu namlouvat, že všech 5000
hlasů bylo koupeno. Vsdle peněz, jež jistě více pohltila nákladná a di-
voká agitace než přímé kupování hlasů, působily ještě i jiné momenty.
Z nich nejvíce se uvádí moment nejmakavější: neschopnost protikandi-
dátů a vlastní osobní r.působilost Sternbergova. O způsobilosti nebo
nevhodnosti kandidátů, diktovaných stranami, netřeba se rozepisovat.
Jediný dr. Ant. Hajn (a soc. dem. Svěcený) byl lépe kvalifikován než
hr. Sternberg. A že dr. Hajn venkovu vůbec a Královéhradecku i místně
je kandidát cizí, je jasno. Byla-li nad to pro dra Hajná i pochybená
agitace, jak tvrdí » Právo Lidu», musily být pro volbu samu naděje
jeho nepatrné. To tím spíše, je-li hr. Sternberg muž značné energie,
dobrých schopností asimilačních pro dané právě okolí, obratný řečník,
jak mu přiznalo »Slovo« i »Právo Lidu«, listy jistě mimo podezření,
že by hraběcímu uchazeči stranily. Proto as měla značný vliv osobní
agitace Sternbergova, jenž ve dvou měsících uspořádal ve svém okrese
162 schůzí a navštívil na dvě třetiny obcí (všech je 267) volebního
obvodu. A osobní styk jeho s voliči působil tím více, čím méně čeští
poslanci mezi lid sami chodí a čím více je venkov zůstavován poli-
ticky bez rady a poučení.

Ale to je jen způsob agitace. Více však rozhodl její obsah,
hesla, kterými se hr. Sternberg vemluvil lidu. Nevystupoval se širokým
programem; naopak přímo se chlubil, že nemá politických zásad. Ani
obstrukcí nebouřil lid proti vládě a proto je marno přisuzovat jeho
zvolení českému neukojenému a nespokojenému radikalismu. Před
volbou (v » České Otázce*, v Chocni a j.), za volby i po volbě pro-

44;í

hlasoval se pro politiku rakouskou, dynastickou, pro politiku trůnu,
oltáře a šavle. Ale vyneslo ho k mandátu jiné heslo: odpor proti
inteligenci, proti doktorům a žurnalistům. Lid byl zklamán Mladočechy,
jež mu vždy a zejména v létech posledních, od vzniku hnutí agrárního
představovala městská inteligence. Mladočeši nedovedli lidu vymoci
slibované úspěchy. Zato jednotlivci z nich dovedli se velmi dobře opa-
třiti úspěchy osobními. }e tu pochopitelno, když ke všemu ostatní inteli-
genci stran mladších málo bylo viděti při veřejné práci, že se odpor
proti Mladočechům slil s odporem proti vši intelligenci. A této nálady
hr. Sternberg využil stejně jako probouzejícího se stavovského uvědo-
mění rolnictva (vystupoval jako samostatný kandidát agrární). Zvo-
lení Sternbergovo a ještě as nejednoho dobrodružného politika tedy
umožnili, kdo podkopávali přímo i nepřímo význam inteligence a vy-
vyšovali zájmy stavovské. Tedy v prvé řadě agrárníci i Mladočeši.
Neboť heslo »sedláci volte jen sedláka« není teprv z nedávné agitace
agrární nýbrž již z agitace mladočeské z let osmdesátých a devade-
sátých. Mladočeši spoluzavinili svou politickou praksí (ve školních
radách, jednáním o zvýšení učitelského služného, výběrem svých kandi-
dátů), snižování venkovské inteligence, jejíž převážnou částí jsou
učitelé. (Dokladem jsou mimo jiné i poslední říšské a zemské volby:
na sněme není ani jediný český učitel). Ale ovšem je vinna i inteli-
gence, jež tvoří kádr stran mladých a s ní i tyto strany. Od 10 až
15 let jsou Mladočeši na novou českou intelligenci beze všeho vlivu.
Proto viníme-li, že se dosti nepracuje politicky mezi lidem, viníme
nejen Mladočechy nýbrž i ostatní k práci povolané živly. Nebo kde
byla po celou tu dobu nemladočeská inteligence .?* — a je jí více než
inteligence mladočeské. Pravda, je to inteligence mladší, tedy s menším
společenským vlivem a mocí. Leč kdyby všechna politicky pracovala,
jistě by zmenšila a omezila nechuť lidu k intelligenci.

Dosud mimo to strany politické českému lidu representují jen
Mladočeši a agrárníci, kteří se liší od Mladočechů jen několika stavov-
skými hesly, a proto nemohou na dlouho získat důvěru, kterou ztratili
Mladočeši. Národní strana svobodomyslná je takto (nepřímo i v agrár-
nících) jedinou representantkou českých stran politických. Proto nedů-
věra k Mladočechům mění se v nedůvěru k politickým stranám vůbec
a na výsluní této nedůvěry a nedůvěry k inteligenci, která rozhoduje
ve stranách, zraje ovoce pro politické dobrodruhy. Proto mohl hrabě
Sternberg zvítězit proti všem českým stranám.

Ale jaké je odtud poučení a příkaz pro budoucnost.^ Jediné:
budit a organisovat mladou a tedy nemladočeskou inteligenci k po-
krokové práci politické, bez níž se nikdy nezabrání, aby neopanovali
mysl lidu političtí dobrodruzi s erbem i bez erbu. Stal se sice pokus
využít volby za doklad proti pokrokové politice zejména proti poža-
davku všeobecného a rovného volení. Ale neprávem. Vždyť na Hra-
decku je k volbě oprávněno za našich volebnxh řádů jen as 85 proč.
všeho obyvatelstva a z tohoto nepatrného zlomku volilo ještě jen as
72 v prvé volbě, 755 proč. v užší. I na to se poukazovalo, že prý
hr. Sternberga v užší volbě volili i pokrokoví voliči p. Hajnovi. Ale

444

z dat dosud o volbě známých nelze ani odhadovat, jak se voliči po-
krokoví rozhodovali v druhém běhu volebním. Neboť v užší volbě volila
řada obcí, jež se prvé volby neúčastnila, a jinde zase, kde v prvé
volbě volili kandidáta pokrokového, zdrželi se volby uŽ5Í. Počet hlasů,
jež přibyly hr. Sternbergovi, byl většinou z hlasů nově získaných.
Proto pokrokové politiky se bát nemusíme: žeň demagogům poskytují
dnešní nelidové, zpátečnické volební řády. Přibrání nejširších vrstev
lidových v aktivní život politický by jenom zmenšilo nebezpečí de-
magogie a téměř znemožnilo politiku úplatkářskou.

Leč nejen český venkov i hlavní město země, Praha, sama v po-
sledních dnech osvědčila, jak nezbytnou je pro náš politický život
pevnější organisace inteligence a její zasahování v běh politických věcí,
a jak nad sůl potřebný je pro rakouskou politiku, t. j. pro politiku
vlády a míst nejvyšších, živý smysl pro úkoly a potřeby pokrokové.
Praha stala se jevištěm podivných událostí, jimž byl vtisknut ráz poli-
tický. 6. března a v několika následujících dnech demonstrovala pražská
mládež proti Němcům a němectví, jež zosobňuje v očích průměrného
pražského občana německý kulérový student. Proto také vrcholily
protiněmecké demonstrace ve sběhu české mládeže na Příkopy v době,
kdy tam němečtí studenti promenují, a proto celé nebezpečné projevy
demonstrační omezily se vlastně na to, že děti ve stáří od šesti let
se zdobily slovanskou trikolorou a poodrostlejší (z nichž část navště-
vuje i školy vysoké) počaly nosit i studentské barety. Více se v Praze
vlastně nestalo; leč že snad někoHkát přezpívaly davy Hej Slované! a
Kde domov můj } A proti podobnému nebezpečí pražskému němectví
daly státní, bezpečnostní úřady dvakrát vyrukovat vojsku (pěšímu
i jízdě)! Kde komu musil tu být patrný úmysl vlády, jejž ostatně pro-
zrazoval neomaleně i německý tisk. Z nevinných demonstrací měly být
udělány bo.uře, aby v Praze mohla vláda užít výjimečných opatření.
Německé listy i němečtí poslanci mluvili o potřebě výjimečného stavu
v Praze bez ostychu. Takové bylo politické pozadí pražských demon-
strací: Vláda Koerberova neví si rady. Bojí se přece české obstrukce
na říšské radě a nedůvěřuje si, že ji dovede odstranit po dobrém nebo
aspoň represaliemi v samém parlamentě. Proto měly bouře v Praze,
jež by ospravedlnily v Cechách, vůči lidu vládní represalie, zastrašit
poslance. Obavy před pouličními následky české obstrukce měly způ-
sobit ochabnutí a ještě větší sebenedůvěru českého poselstva, než
v jaké již nyní Mladočeši tonou. Ale selhalo vládě. Rozvážnější živlové
nabyli záhy vrchu. (Projev české strany lidové ze 7. března a projev
českých poslanců říšských z 11. března, jež radily ke klidu.) Panu
dru Koerberovi z pokusu vyvolat pražské bouře nezbylo po týdnu nic,
než špatná pověst o tom, jak pokroková jeho vláda dovede nešikovné
užívat nepokrokových prostředků politických, a sesílený odpor české
delegace proti jeho kabinetu. Aspoň projev českých poslanců ze dne
11. března výslovně prohlásil za prvou snahu českého poselstva od-
stranit vládu Koerberovu.

Pád kabinetu Koerberova, jenž tedy nejnověji byl vyhlášen za
cíl české obstrukce, nebyl by pro nás ovšem positivním úspěchem"

•145

politickým. Změna kabinetu není ještě změnou systému vládního. Leč
v politice nelze zcela přezírat i tak zvané úspěchy mravní^ a tím by
pro Mladočechy bez odporu byla porážka Koerberova. Při hříších,
kterých se dopustila nynější vláda proti českému národu, znamenalo
by naopak strpění Koerbera v čele ministerstva jen novou porážku
mladočeskou. Mimo to odchod dra Koerbera byl by pro Mladočechy
i jednou z příležitostí, jež jsou pro ně stejně vzácný i cenný, jak
čestně opustit cesty obstrukční. Upustit beze všeho od obstrukce bylo
by smrtelnou ranou pro Mladočechy a nebylo by beze škody i pro
českou věc. Proto je hlavním úkolem politického umění vedoucí české
strany nalézt ústupky dosti cenné, aby vyvážily plné pětiletí českého po-
litického boje, a přece podobného rázu, aby je vláda poskytnouti mohla.
Jest zřejmo, že dnes jimi nebudou ani ústupky jazykové ani skutečné
založení (nejen slib) moravské university české. Jazyková úprava i druhá
česká universita staly se příliš předmětem politických bojů, jim silně
zahradila cesty německá agitace, abychom mohli čekati, že kterákoli
vláda bude mít dosti moci je povolit. Ale nelze pro český rozvoj ná-
rodní nalézt jiné stejně potřebné a snad i vhodnější zisky? Nebyly by
dosažitelné pro nás úspěchy na poli politiky pokrokové.^ To tím spíše,
že dělnictvo, jehož vliv politický i bez mocného přímého zastoupení
(v parlamentě) je větší než nejedné silné strany parlamentní, dle všech
známek chystá se nutit k rozhodnutí ústavní krise rakouské i místa
nejvyšší. Aspoň poslanec Daszyňski 13. března v Krakově na lidové
schůzi dovolával se zakročení koruny. Dle něho dynastie má povinnost
zjednat klid a mír v říši; a nemůže-li toho docílit s parlamentem pri-
vilegovaným, nesmí se uhnout povinnosti v daném historickém oka-
mžiku opřít se o lid, o parlament lidový.

Není pochyby, že rozhodnutí musí nadejít záhy, a že — po-
něvadž rozhodnutími na poli národním naprosto nelze nijak přispět
k odstranění rakouské ústavní krise — vláda i koruna budou konečně
nuceny jinak si opatřit dělný parlament. A Rakousko nebylo by prvou
říší, kde v tísni činitelé nejvyšší by se odvolali k lidu. Jde jen o dobu,
kdy bude nutnost rozhodnutí krajní. Běh věcí uspišují tu nepřímo
události zahraničně. Nebezpečí, že s jarem snad bude třeba zakročit
na Balkáně, vyvolalo již dříve Pittreichovy ústupky češtině (plukovním
řečem) v armádě. V Uhrách způsobilo odstranění obstrukce a povolení
branců, aniž by bývalo nutno opravdověji se pokusit Tiszově vládě
a její většině o protiobstrukční změnu jednacího řádu. A je jisto, že
urovnání parlamentních poměrů v Uhrách bude pro rakouskou vládu
novou pobídkou, aby co nejdříve zjednala si možnost provést ústavní
cestou vyrovnání s Uhry. Je tedy doba zralá pro rozřešení. A na ne-
německých národech rakouských je, aby spolupůsobily pro rozhodnutí,
které by jim bylo zárukou spravedlivé národnostní politiky pro bu-
doucno, když již jim nemůže přinést okamžitý národní zisk.

Je proto potěšlivé, že postupně pronikají a zakořeňují se zejména u nás,
Čechů snahy o pokrokovou politiku. A nepodmaňují si pouze tábor
mladých, u nichž zdomácnily již před desíti, patnácti lety. Co je vý-
znamnější, pronikají, ovšem v slabých ohlasech, i do stran, které se

446

samy prohlašují otevřeně za konservativní. Již na samém sjezdu strany
národní (staročeské), který se konal 13. března, ozvaly se hlasy, jež
uznávaly potřebu změny programu vlastní strany ve směru pokrokovém.
Proti oficiálním mluvčím (dr. Mattuš), kteří rozhodně se vyslovovali
proti všeobecnému a rovnému volení, projevilo i se mínění příznivé vše-
obecnému volebnímu právu. Strana staročeská si uvědomuje tím, že
nemůže získat trochu cennější dorost politický, nepřizpůsobí-li se po-
třebám a náladě doby, nestane-li se, když ne pokrokovou, aspoň mo-
derní stranou. Není pochybnosti, že umírněná, otevřeně oportunistická
strana, která by počítala s danými poměry, plnila by dobré politické
poslání v národě. Utvoření silné umírněné strany přispělo by značně
k politickému vyjasnění. Dnes dle mínění, které je vyslovováno otevřeně
mezi Staročechy, umírněná česká strana nemusila by být, ba neměla
by být ani příkře protipokroková a docela již ne klerikální. Staročeská
strana má dobrou možnost vytvořit s umírněnými Mladočechy a s ně-
kterými méně pokrokovými živly stran mladých silnou národní stranu
neradikální. Ovšem je otázka, dovedou-li vůdčí kruhy strany národní
vhodné příležitosti využíti. Neboť politického smyslu, jehož podstatným
znakem je způsobilost slučovat živly příbuzné k společné činnosti za
společným cílem, je u nás pramálo: stejně mezi starými jako ve světě
mladých. I z mladých stran stále se ozývají přání po zjednodušení
českých stran politických (nejnověji na schůzi radikálně pokrokové
secesse, stoupenců » Osvěty Lidu«). Ale ke skutku nedochází, ač mladá
pokroková nestátoprávní intelligence, jejíž valná část dosud není v žádné
strannické organisaci, by byla způsobilým a dobrým materiálem pro
opravdově pokrokovou, lidovou českou stranu. I tu je pouze zapotřebí
silného a organisátorského ducha, jenž dosud není patrný ani u jednot-
livců ani u organisací pokrokových. — Gg. —

Ze Slovenska. Pravoty »Považských Novin «, Valáška, Vese-
lovského.

»A budete je honiti z města do města«. Jakoby na ti^to výpověď
písem upomínalo, co za nynějších dnů děje se na Slovensku.

Vyšetřující soudce prešpurské sedrie nařídil vyšetřování proti
»Považským Novinám* pro článek » Vítězství pravdy «, v srpnu vyšlý.
Je to prý už pátý žalovaný článek těchto novin za půl léta. (»Po-
važské Noviny « vycházejí v Pov. Novém Městě jednou za měsíc. Celo-
roční cena 75 krejcarů.)

Vajanský vysedává dvouměsíční trest ve státním vězení následkem
novinářského článečku, nevinného jak ranní rosa.

Jana Valáška, sněmového poslance, žalovali protivníci u král. kurie
pro programní řeč v Krakovanech. Chtěli ho tak připravili o posla-
necký mandát. Pověděl prý: »Tato krajina patří Slovákům, Maďaři ať
jdou do Asie, odkud přišli před 1000 lety.« Potom že žádal sloven-
činu při soudech, ve školách a v daňových knížkách.

Kúria to vyšetřila, ale svědkové i Valášek přísahou dosvědčili
bezzákladnost obžaloby.

44'

Následkem toho kúria zavrhla obžalobu a mandát Valáškův po-
tvrdila.

Avšak současně i nitranský kr. fiskus zavedl v téže záležitosti vy-
šetřování a tomuto už podařilo se docíliti, čeho chtél. Za bouření
p^roti maďarskému národu nitranská soudní stolice odsoudila Valáška
na 3 měsíce státního vězení a 300 kor. pokuty. Valášek appelloval.
Ale královská tabule v Prešpurku zvýšila trest na jeden rok státního
vězení a 1000 kor. pokuty. (Taktéž i na zaplacení všech pravotních
výloh.) Podanou proti tomu nullitu zavrhla i král. kúria, totiž forum,
které Valáška nedávno osvobodilo.

Od 20. ledna 8 dní trvalo líčení pře sněmového poslance Fr.
Veselovského před král. soudní stolicí v Nitře. Státní fiskus vinil ho
z bouření proli maďarskému národu. Dopustil se prý toho program-
nimi řečmi v Cerové a Osuském 21. září 1901.

Případ tento naše slovenské poměry nanejvýš karaktcrisuje a za-
slouží náležitého povšimnutí všech, jimž Slováci nejsou lhostejni.

Už samo to je nápadná extravagantnost, když fiskus za dvě léta
»buřiče« nechá na svobodě a žaluje ho až v třetí rok po spáchání
kriminálního »zločinu«. Věděl přece fiskus o všem hned, svědci
hned byli shledáváni, zápisnice o jejich výpovědích hotoveny.

Vlastně ani není znám v Uhrách případ, že by za poslaneckou
programní řeč byl kdy kdo soudně stíhán.

I to je pravda, že dle zákona každá veřejná schůze a řeč musí
býti oznámena služnému, jehož právo a povinnost jest, aby na schůzi,
jestli řečník dopouští se protizákonnosti, odňal mu slovo.

Tak i při řečech Veselovského mohlo a mělo se díti.

I souditi mohli Veselovského hned, když jeho řeči byly všem
v živé paměti. Ale dali se ho souditi až v třetí rok po jeho řečech,
zjevně na to počítajíce, že po 3 létech nebude moci dokázati protivu
žaloby. Po 3 létech kdo si pamatuje programní řeč, pověděnou v takých
zastrčených Lhotách, jako jsou Cerová a Osuské?

Pět dní byli svědkové motáni otázkami, točícími se hlavně vůkol
toho, zda-li V. pověděl: » Chceme ve školách slovenčinu a slovenčinu
na soudních listinách, výrocích, předvoláních. Vždyť máme na to zákon,
jen že u nás zákony námos ožne se neprovádějí, ale jen ty, které vás
drou.« Dále, řekl-li: »My zde nemáme jiného práva, kromě placení
daní,« a jmenoval-li krále císařem.

Svědčili proti němu hlavně jen státem ovládaní lidé, státní učitelé,
notáři, slžúný, navzájem více neb méně si protimluvíce.

Nejudatněji svědčil jeden státní učitel (Matulay). Ten všecko
slyšel, co státní fiskus chtěl míti slyšeno. Domů přijda všecko si napsal.
Po řeči Veselovského bylo mu prý do pláče a i skutečně se doplakal.
Tcíito byl » korunním svědkem « obžaloby.

Ale Veselovský ku své obraně o něm pověděl: ^Rozhodné, ob-
těžující svědectvo bylo proti mně jen jedno. Ale tohoto svědka zde
pozorovav, zbadal jsem, že se mu ruce třesou, každý sval se mu chvěje.
Dověděl jsem se paK, že je i tento jediný svědek alkoholik, chorobný
opilec. Vždyť ten zde svědčil také věci, o jakých žádný z ostatních

448

svědků nevěděl ani slova. Po čas mé řeči motal se tam ochmelen mezi
ženami, až ho tyto zahnaly.*

V. slavné sedrii a přítomným arcivlastencům i toto řekl: »Zde
v Uhrách, v Rakousku a na celém Východě jsou početné malé národy.
Tyto se mohou jen tak udržeti, budou-H vzdělané třídy dokazovati
vůči lidu kus lidskosti, lásky, spravedlnosti a ne samou ukrutnost a
zvěrstvo, a jestli přesvědčení navzájem si uctí. Maďaři se svými slo-
vanskými sousedy žili zde v přátelství za 1000 let. Je to však trapná
otázka, udrží-li se Maďarstvo i jen za několik desetročí, jestli by Slo-
vanstvo upadlo.*

»Zádám, abyste mne osvobodili. Ne k vůli mojí osobě, ale proto,
že zde v mojí osobě obžalována je vlastně celá jedna krajinská strana . . .
Vavřínový věnec mučennictva necením si příliš vysoce neb ono nikdy
nedonáší dobrého těm, kteří je zapříčinili. I srdce Hdu cítí s trpícím !«

Fiskus mluvil půl dne; obránce Fajnor celý den.

A výsledek?

Čeho oko nevídalo, ucho neslýchalo (v Nitře!) — soud Veselov-
ského osvobodil.

Fiskus ovšem appel!uje. Slovák.

Z/AHRANICNÍ. Příčiny války — Význam její pro válčící mocnosti - Vnitřní poměry ruské —
Válečný postup — Neutralita? - Revanche ruskými investicemi a bengál s Fašodou - Domácí
francouzské hospodářství — Cestou k Vatikánu - Volební reformy — Hererové a jejich „Ziichti-
gung" — Ruhe i«t die erste Biirgerpflicht — Beblovo vlastenectví — Obchodní smlouvy.

V osmi létech, jež do dnes od míru v Simonosaki uplynula,
nebylo vůbec okamžiku, kdy by byla jen poněkud zviklána jistota, že
mezi Ruskem a Japanem bude jednou rozhodovati stará »ultima ratio«,
ba dvakrát — po prvé při uzavírání smlouvy Simonosacké samé, po-
druhé při okupaci Port-Arthuru Ruskem — bylo nebezpečí válečné
odvráceno jen nepřipraveností mocností, zvláště Japanu. Má tedy do
sebe hodně komiky, když dnes se píše a mluví, jako by vypovězení
války záviselo jen na tom, že si jedna z válčících stran postavila v po-
slední chvíli nějaký justament, jejž druhá nemohla splnit, a nejlepším
dokladem, jak papírová byla vůbec již poslední vyjednávání, jest fakt,
že dle doznání, publikovaného oficiálně od obou válčících stran, nezá-
vislost Korey, o kterou se pro forma na prvém místě jednalo a jedná,
byla oběma stranami několikráte uznána, k přes to vzájemné noty
o tom byly vráceny a doplňovány. Než i v průběhu celých zmíněných
let je vinu na situaci v nejzazším Orientu, a tudíž na dnešní válce,
těžko individualisovati. Jisto, že nebylo snad dosud války tak říkajíc
hospodářštější, a že je v tom doktrinářství mnohem méně, než kdykoli
jindy, svaluje-li socialistický tisk dnešní válku na vrub brutálního kapi-
talismu. Avšak ani Bezobrazov, který se s oblibou nyní vydává za
zištného osnovatele ruské orientální politiky, ani panující ruská rodina,
jež prý má v podnicích korejských mnoho jmění, ba ani německý
císař, jehož přičiněním otevřen kdysi německý trh ruským půjčkám,
určeným k akcím orientálním — zajisté, že ne pouze pro prospěch
Rusku samému — nejsou tu zodpovědní sami, a jest s podivením, že

449

může i vážný tisk líčiti na př. obsazení Port-Arthuru jako pouhou,
Ruskem neprohlédnutou intriku Německa, jako by bylo jinak Rusko
se navždy spokojilo Vladivostokem. Zabráněním okupace byla by pro-
kázána jistě Rusku služba, protože by bylo donuceno, věnovati se na
dlouhou dobu svým vnitřním věcem, avšak pak by. všechny dnešní
jeho podniky, zejména diplomatickou komedii s Mandžurskem, prová-
dělo Japonsko — a výsledek by byl konec konců stejný. Za váiku
odpovídá tedy tvrdá lidská povaha, která při všech krocích počítá
s násilím, jakožto konečným prostředkem k řešení všech nesnází
a sporů.

Jest těžko říci, který z válčících států válkou více riskuje. Jisto,
že oba vydávají se hospodářsky v nebezpečí velmi značné. Již přeru-
šení vzájemného obchodu jest ztrátou, uváží-li se na př., že Rusko
dopravuje v posledních létech do japan, přístavů ročně jen 316 par-
níků (Anglie 1618, Německo 362), k tomu pak nutno ještě kalkulovati
se ztrátami v námořním obchodu s mocnostmi jinými, stíženém v Ori-
entě značně válečnými akcemi. Hlavní však je, že finanční stav žádné
z obou zemí po nadělení válečných nákladů netoužil, a že válka —
ať už dopadne jakkoli — učiní je vzrůstem státního dluhu ještě většími
hospodářskými vasally států cizích, než bez toho již jsou. Na nějakou
milliardovou kontribuci nemůže pomýšleti žádná, Japonsko naprosto
ne, Rusko proto, že by se dostalo do nových zápletek. Ti ruští pa-
trioti tedy, kteří doufají, že by nešťastný pro Rusko výsledek války
mohl míti blahodárný vliv na vnitřní poměry ruské, mohou také i v pří-
padě ruského vítězství skládati leckeré naděje v to, že síly nového
ministra financí nebudou větší než lidské.

O vnitřních poměrech říše ruské daly válečné události prese vši
bdělost censury vůbec proniknouti zprávám, ne-li vesměs zaručeným,
přes to velmi charakteristickým. Významná jest především již povolnost
vlády, jaká se souhlasně cizími i ruskými listy oznamuje, oproti Po-
lákům, Finům, ba dokonce i v otázce maloraské. Významnější jsou však
četná zastavení listů a jiné tresty tiskové za — uveřejňování kritik
o osobách v orientální politice súčastněných a posledních jmenováních.
A přece byl to i francouzský, ovšem ne slepý list, jenž musil do-
znati: »Le tsar lui-méme est trěs perplexe ne voyant Thomme de la
situation ni aux finances, ni aux aífaires étrangěres«. A jak nebýti
> perplexe «. Alexejev, který hned za Bezobrazovem platí za hlavního
strůjce války, připravil se k této tak důkladně, že musil na rychlo
býti učiněn pouhým věšákem na řády a důstojnosti, a moc jeho roz-
dělena mezi vůdce posud nekompromitované. Hrabě Lamsdorf pak
osvědčil se tím, čím se nyní Alexejev stal legálně, per nefas, ježto je
dnes zřejmo, že nitky orientální politiky nebyly a nejsou v jeho rukou.
Z nesnáze pomoci má rehabilitovaný Witte, jehož intimní styky s Ně-
meckem příčí se tradicím, udržovaným od dob Alexandra III. v ro-
dině Romanovičů, a který se posud vlastně osvědčil jen dovedností
v zjednávání úvěru. Přes to by ovšem bylo nutno kurs Witteův, který
by měl za následek i jiné důkladné osobní změny, vítati, proto že
byla by v něm alespoň nitka programu ohledně vnitřní správy Ruska.

NAŠE DOBA. R. XI., č. 6., 1904. 20. března. 29

450

Dosavadní průběh války ukázal však v celé nahotě, co je ruský
absolutismus. Vypravují se hrůzné věci o zákeřnosti Japonců, vymýšlejí
se povídačky o falšování signálů, mluví se o mírumilovnosti carově^
pro niž nebylo možno zbrojit atd. — a zapomíná se, že těsné před
přerušením diplomatických styků byla vypsána půjčka 300,000.000 rublů^
zapomíná se — nehledíc ani k právě uvedenému, jak velká se dělá
carismu ostuda, může-li se tvrditi, že lze samodržitele zaplésti do války
proti jeho vůli, a je-li při tom ke všemu jisto, že ti, kdo tedy nesou
na válce vinu na místě carově, zcela ležérně dopustili, aby se k ní
vůbec neděly přípravy. Proto se přece léta nevyjednávalo, aby ruští
jednatelé se mohli domnívati, že uspokojí odpůrce neústupnými papí-
rovými notami! A jestliže jinému se chtělo v Petrohradu, jinému na
východě, jest to jen důkaz, že v samoderžaví jest gosudarem vlastně-
každý činovník.

Obecně se uznává, že dnešní válka jest méně ještě, než která-
koli z dřívějších, pouhou soukromou záležitostí válčících stran. Uvažuje
se o možnosti či nemožnosti její lokalisace, a mocnosti se předstihují
v projevech neutrality. Příjemně as překvapilo katolické křesťany, že
i Pius X. uznal za vhodné, vložiti církevníkům válečného území ne-
utralitu na srdce, neboť tím nad slunce jasněji dokázáno, že, co se
týče prolévání krve, jsou lidé pouhým učením Kristovým pramálo vá-
záni. Vážnější však, než tato humoristická spíše episodka, jest otázka
neutrality, pokud jde o Francii, Německo, Ang-lii, Spojené Státy a
hlavně — Cínu. Ze tato ji asi sotva zachová, jakmile jcn poněkud
bezpečně bude možno na výsledek války hádati, je téměř jisto, neboť
absolutní její neutralita by mohla při uzavírání míru snadno učiniti
její území objektem kompensačním. Podivnou a z části i tragikomi-
ckou roli hraje tu Francie s Německem. Že Německo, jehož důstojníci
do dnes namnoze se v armádě japonské nalézají, drží přes to palec
Rusku, jest jasno i bez povyku »Národních Listů «.

Přes mnohé záhady, které tu ještě jsou, není celkem pochyb-
nosti, že samo obsazení Port-Arthuru stalo se z iniciativního přičinění
Německa, a že hrot služby té byl, vedle aliance rusko-francouzské,.
ohledně které jej tehdy ministr Hanotaux stěží zachytil, namířen v první
řadě k tomu, aby Rusko zaměstnalo se dostatečně v Žlutém moři a
dalo pokoj jinde — tehdy zejména v Malé Assii. Poněvadž se stát-
m'mu sekretáři Biebersteinovi stal však zároveň malér, že ho Witte
trochu »pumpnul« a kořist investoval v asijských svých podnicích,
vysvětluje se zcela dobře nejen zájem pp. Němců na zdaru nynějšího
ruského dobrodružství, nýbrž i paralelní s tím jejich opposice proti
rusko-německé politice, kterou by jejich, naši i francouzští šovinisté
tak rádi udali jako ragovou.

Tato milliardová de facto otázka rozrušuje také Francii, jenom
že daleko hůře. Situaci výborně vystihl »Simplicissismus« svým obráz-
kem, na němž praví francouzský důstojník ruskému: »Das viele Geld,
das wir euch gegeben haben, verplámpert ihr jetzt mit Japan, und

451

wenn es gegen Deutschland losg-ehen soli, habt ihr nichts mehr«. —
Idea revanche, která zplodila Francii takové oběti ve prospěch Ruska
(jest ještě v dobré paměti, jak geniální v tom oboru Witte sehnal přes
noc tři francouzské miiliardy), dospívá k těmto koncům. Věru, velký
to trumf tolik i v zahraniční politice sužované nynější vlády proti šo-
vénům! To tito též vycítili a proto listy jejich zase přišly s často již
ohřívaným effektivným úspěchem aliance — Fašodcu. Při tom ultra-
vlastenecká »Patrie« nic nedbala, že dělá v případě tom přílišný kom-
pliment — iniciativě ministra Delcassé.

Kolem boje klerikálů a šovinistů proti nynější vládě točí se
vůbec celý vnitřní život Francie, a válka i tu přidala oleje do ohně.
Svým příkrým vystoupením proti dvojspolku stížil Jaurěs značně po-
stavení vlády a dopustil se tak chyby, která však skoro úplně jest
vyvažována tím, že muž takové autority vyslovil se otevřeně o chou-
lostivém thematu v době hrozících zápletek, do nichž může Francie
snadněji než kterýkoli jiný stát býti zavlečena. Ostatně v zemi, kde
afféra Dreyfusova neumírá a kde — vážný ovšem celkem — případ
Pelletanův může býti tak zneužíván k intrikám, není opposici o zbraň
nikdy nouze, a proto Jaurěs by stejně sám o sobě tolik nepokazil.
Vláda má ostatně posud — jak ukazuje nejnovější její útok na kon-
gregační školství — prese všechny difference v majoritě, přece v této
dost a dost ideové podpory.

Co Francie dostává se od Vatikánu dál a dále, hledá Německo
k němu vytrvale cesty. Nejnověji má baron Hertling ujednati s pa-
pežem dokonce i zřízení nunciatury v Berlíně. Po pardonu jesuitům
pokrok rozhodně důsledný!

Z té příčiny též nelze se mnoho diviti, že přes demokratické
volební říšské řády, dají partikulární volební tak zvané reformy tolik
— jak se v Bavorsku a Sasku nejnověji ukázalo — námahy.

Pěkný obrázek poskytuje též Německo ve své politice koloniální.
V době, kdy Hererové chápou se proti kolonisátorům zbraní a kdy
panovník hlásá zase dle hunského svého hesla exemplární jejich »Zúch-
tigung«, poskytlo zrovna soudní jednání nad princem Ahrenbergem
názorný příklad německé kárné methody v koloniích. Je zajímavé, že
všechny říšsko-německé listy se stydí za kolonisátora šílence, právě
jako se styděly za normálního vraha, avšak nejnovější řečnický výkon
císařův valná část z nich vůbec neregistrovala.

Říšský sněm německý přinesl Němectvu dvojí cenné poučení.
Předně mu ministr v. Kinem vyložil, že Jenu zavinilo Mladé Německo,
kdežto ministru v. Kinem vyložil zas »Berliner Tageblatt«, že jeho
heslo »Ruhe ist die erste Búrgerpflicht« plakátoval po bitvě u Jeny
v Berlíně jistý tuze pokojný komandant. Za druhé se však Němci do-
věděli od Bebla, že by sociální demokraté se postavili s puškou v ruce
proti tomu, komu by se zachtělo kousku německého territoria. Ovšem
nepověděl Bebl, zda se vztahuje jeho výrok též na Klsasy a co by pak
dělal se svými proklamacemi z let sedmdesátých.

Tah, jímž mířil německý celní tarif na rakouský export, utrpěl
silně válkou. Oddálena jí totiž celní smlouva ruskoněmecká, jíž chtělo

29*

452

Německo činiti na Rakousko náležitý nátlak využívajíc protivných sobě
hospodářských zájmů naší monarchie. Přes to obtíže jsou značné a
optimismus rakouského vyslance v Berlíně, s jakým se dle ujišťování
německých listů na věc dívá, není ničím odůvodněn. —mn~

Po VEŘEJNÉM hospodářství. Statistika českých záložen — Zemské železnictví v Cechách
1902 — Splavnění pražské Vltavy — Otázka pivní daně na Moravě.

Statistika českých záložen v Cechách, na Moravě a ve Slezsku
za rok 1902, jako obvykle jednotou záložen vydaná, obsahuje týž bez-
mála text jako v letech minulých, jen číslice vystřídány jsou jinými.

Záložen s ručením neobmezeným bylo 180, s obmezeným 465,
občanských tedy úhrnem 645, k tomu 14 starších spolků záloženských
a v Cechách 124 okresní záložny hospodářské, celkem byly tedy
783 záložny v zemích koruny České. Na Čechy připadalo z občanských
záložen 329, na Moravu 304, na Slezsko 12, záloženských spolků bylo
v Čechách 10, na Moravě 3, ve Slezsku 1.

Úhrn vkladů vykazuje u 558 občanských záložen 621"59 millionů
korun, přibylo jich za rok 1902 i s kapitalisovanými úroky pouze
o 183 milL, takže bylo vlastně více vybráno nežli vloženo.

Záložen, které spravují nejméně 2 milí. K vkladů, jest 65, a to
50 v Čechách a 14 na Moravě; jedna má dokonce 20 milí. vkladů,
dále má nejméně 10 milí. vkladů 7 záložen.

Jako vždy minule vytýká i letos statistika Jednoty, že záložny
průměrem berou příliš vysoké procento ze zápůjček a že — zvláště
v Cechách — příliš pěstují účet hypoteční na místě osobního.

Bylo by však dobře, právě v této každoroční publikaci ukázati
i na jiné vady našeho záložnictví.

Záložny nemají vlastního samostatného ústředí finančního, jsouce
v závislosti na Živnostenské bance, této nejnehybnější z pražských bank
vůbec, která se o ně stará jen potud, pokud z nich může pohodlně
těžiti. Byla ostatně u nás již nadhozena myšlenka spojiti české záložny
a spořitelny v jediné finanční ústřední přeměnou dnešní české spořitelní
banky, kteréžto ústředí zahrnovalo by potom na 900 millionů korun
českého kapitálu.

Ostatně, nevzmuží-li se nynější vedení českých záložen, aby vy-
manilo se z drahého a lethargického objetí Živnostenské banky, vznikne
asi záloženská banka se strany, od které by si toho v zájmu solidnosti
tohoto útvaru bankovního nejméně bylo přáti.

Záložny nemají ani po jiných stránkách dost pevného a účelného
vedení. Jednota záložen s nevyrušitelným klidem kráčí po cestách dávno
vyšlapaných — revise, Věstník, statistika — jste maně upomínáni na
onoho proslulého úředníka, který s vítězným klidem kdysi prohlašoval :
»Já se o nic nestarám, já do ničeho nelezu, já si jen dělám svou práci
pomalu a špatně. « Záložny byly dosud úplně stranou při loňské i le-
tošní akci ohledně Rakousko-uherské banky, drží se stranou českého
podnikání (za to dovedou se nepoměrně vysoko angažovati z osobní

453

a místní protekce), pěstují hlavně úvěr hypoteční a úřednický. Rozdílejí
druhdy hojně subvencí a podpor, ale i to bezplánovitě a rozptýleně,
často společkům a místním podnikům velmi pochybné důležitosti.
A přece by tyto tisíce ročně věnované, pod účelným vedením několika
jen rozumným účelům národně kulturním určené, vykonaly u nás ne-
smírně mnoho, i když bychom odpočetli obnosy, jaké někdy záložny
poskytují k úhradě potřeb obecních (na školství a pod.).

Vyšla též zpráva zemského výboru o zemském železnictví v Če-
chách v roce 1902. Máme 710 km zemských místních drah v Čechách,
které způsobují roční obtížení země obnosem 253 milí. korun. Osobní
i nákladní doprava po nich je slabá, na jeden vlak místních drah při-
padalo roku 1902 dopravených osob toHko 21*9, čistého nákladu pouze
15*7 tun, k čemuž bylo nutno použiti lokomotivy asi 30 tun těžké.
Poměr úhrnných výdajů k úhrnným příjmům činil 82^0 (u státních
drah necelých 80Vo)> poměry provozovacích výdajů k příjmům přes
727o (u státních drah necelých 66^0).

Roku 1902 se příjmy našich místních drah proti roku před-
chozímu celkem ještě zhoršily; prý následkem špatnější kampaně cukerní.

Celkem bylo dopraveno na všech místních drahách 1,134.665 osob;
jelikož úhrnná průměrná provozovací délka obnášela 710 km, připadá
na 1 km průměrně 1597 (roku 1901 1610) dopravených osob. Úbytek
ukazuje se na valné většině místních drah; na pěti se doprava ne-
patrně zvětšila a jen dráha Ostrov-Jáchymov vykazuje značný přírůstek
310 osob na 1 km. Pod průměrem, že na jeden smíšený vlak připadá
21-9 (roku 1901 22*4) osoby, zůstalo r. 1902 12 drah. Nejnepříznivější
obsazení vlaků měla dráha Mělník-Mšeno (9*7 osob!), kdežto nejlépe
obsazeny byly vlaky na dráze Čerčany-Modřany (36-3 osoby), kde jsou
zavedeny letní, četně obsazené vlaky výletní.

Osobní doprava by však mohla býti značně stupňována, kdyby
byly na našich místních drahách zavedeny příhodnější jízdní řády —
JSOU případy skoro neuvěřitelné, že vlak místní dráhy odjíždí ze stanice
přípojné na dráze hlavní o několik minut dříve, nežli dojede vlak na
trati hlavní — a kdyby byla jak zvýšena rychlost vlaků, tak zvláště zkrá-
ceny zoufale dlouhé zastávky ve stanicích. Co by na př. pro turistiku
i pro své finance mohly vykonati při častějších vlacích a rychlejší
jízdě i lepším spojení místní dráhy posázavské!

I doprava zboží se následkem slabší cukerní kampaně proti loňsku
celkem zhoršila, třeba že dráhy, u nichž dovoz řepy a řízků méně
padá na váhu, vykazují veskrz větší množství nákladů. Průměrně jedním
vlakem bylo dopraveno čistého nákladu nejméně 2*8 tun na dráze
Mikulášovice- Rumburk (roku 1901 34 na dráze Ostrov-Jáchymov),
nejvíce 402 tuny (r. 1901 451) na dráze Postoloprty — Louny.

Počet vozidel doznal u některých místních drah proti dřívějším
letům jistých změn odprodáním přespočetných vozů jiným místním
drahám. Rozmnožení vozidel stalo se při místní dráze Mělník-Mšeno,
pro niž zakoupena jedna nová lokomotiva pro obsluhování labského
překladiště.

454

Výsledkem skrovné vozby jsou nepříznivé finanční výsledky, ze-
jména místní dráhy, které jsou spravovány soukromými drahami,
udržují důsledně své místo co do výloh provozovacích nejnevýhodnější.
Kdežto v r. 1901 byly pouze 4 dráhy, jichž příjem nestačil na úhradu
vlastní režie, bylo jich v roce 1902 pět, Mělník -Mšeno (se schodkem
33.346 K), Mšeno-Dolní Cetno (se schodkem 45 403 K), Rakovník-Mlado-
tice (se schodkem 6106 K, Nový Dvůr-Bezdružice (se schodkem
10.261^ K) a Mikulášovice-Rumburk (se schodkem 1012 K).

Úhrnný provozovací výnos drah, vykázaný statistikou zemskou,
činil za rok 1902 524.460 K; odečte-H se od toho úhrnný schodek
97.138 K, zbývá výnos 427.322 K, úhrnný zařizovací kapitál místních
drah v obnosu 90,239.450 K zúrokuje se tedy pouze 0.53 proč. Naše
zemská železniční politika dodělává se neslavných úspěchů finančních;
neozývá se aspoň nyní svědomí těch pánů, kteří byli nejhorlivějšími
přímluvčími i sebe beznadějnějších místních drah, jen když byly pra-
covateli projektů firmy jimi protěžované?

Nyní zavádí zemský výbor v rozpočtu zemském období úspor,
hlavně na subvencích pro účely kulturní a hospodářské; kolik subvencí
bude musit škrtnout nebo obmezit, aby zde uspořil, co nerozumnou
železniční politikou bylo rozplýtváno!

♦

Rokem 1904 má se počíti s prováděním projektů průplavních a
kanalisačních dle zákona z r. 1901. V Cechách jsou to Vltava uvnitř
Prahy a Labe od Mělníka k Hradci Král., s jichž splavňováním se má
počíti.

Zvláště splavnění pražské Vltavy je již neodkladným. Zdymadla
na Vltavě pod Prahou u Troje, Klecan, Libšic, Miřovic jsou již hotova
a dokončením pobočního průplavu z Vraňan do Hořína bude celá
vltavská trať z Prahy až do Mělníka přístupna velkým lodím nákladním.
Tím otevřena bude cesta plavbě z Hamburku až do Prahy, a jest
tudíž na čase, aby se i vltavská hladina uvnitř Prahy přísťapnou stala
pro plavbu nákladních lodí a překládání zboží z lodí na dráhu.

Přípravy k uskutečnění tohoto úkolu staly se již v dřívějších
letech, takže Praha má již nyní dostatečný počet přístavů: na Smí-
chově, v Podolí, Karlině, Libni a Holešovicích. Ona má tedy přístavů
dosti, postrádá však cesty, která by do nich vedla. Pražské přístavy
jsou nádražími, do kterých však dosud nevede žádná železnice. Odtud
v^yplynuly snahy po kanalisaci Vltavy a Labe od Prahy k Ústí n. L.
a potom i Vltavy v obvodu města Prahy, snahy, jež důrazně od let
80tých již tlumočila zejména pražská obchodní komora. Teprve roku
1901 pověřila však vláda kanalisační komisi, aby vypracovala projekt
na uprůplavnění Vltavy uvnitř Prahy. Kanalisační komise skutečně dala
vypracovati projekt, který hoví stejně požadavkům dopravním jako
esthetickým — vždyť zde bohudíky neměl vlivu ani p. dr. Podlipný,
ani všechno krásné v Praze horlivě vyhlazující většina sboru obecních
starších v Praze. Při zhotovení plánů bylo vzato za zásadu, že hladina
Vltavy uvnitř Prahy má vzhledem k malebnosti pohledu zachována
býti pokud možná v dnešním stavu, že v Praze jsou možný pouze

455

pevné jezy, jelikož by při pohyblivých jezech základy pobřežních
staveb a mostů byly ohroženy, že misto dosavadních 4 zdrží mají
býti upraveny pouze dvě, a že pro nákladní lodi a osobní parníky
mají býti upravena od sebe neodvislá plavidla komorová tak, aby osobní
parníky nerušené Prahou projížděti mohly. Pro vory zřízeny býti mají
vorové propusté jako na dolejší Vltavě.

Pod dnešním Sítkovským jezem a místo něho býti má zřízen
nový pevný jez od konce Žofína na prodloužený konec Židovského
ostrova. Vodní síly na levém břehu se vyvlastní, městská vodárna na
pravém břehu má býti zachována. Na pravém břehu vedle Žofína umí-
stěno bude komorové plavidlo pro osobní parníky. Plavidlo to obdrží
také střední vrata, aby malé parníky rychle proplaveny býti mohly.
Na levém břehu v rameni mezi Ferdinandovým nábřežím a Židovským
ostrovem umístěna budou plavidla pro nákladní lodi a sice dvě sdru-
žená za sebou, v nichž bude lze proplaviti buď jednotlivé lodi, aneb
dvě velké lodi s vlečným parníkem najednou.

Dnešní staroměstský jez má býti zrušen, takže hladina vodní
kolem Střeleckého ostrova sníží se o 94 cm., o kteroužto míru také
řečiště prohloubeno bude. Tím povstane výhoda, že vysoké vody
v tomto obvodu a tím inundace níže položených částí Starého Města
bude snížena a také, že niveau Střeleckého a Žofínského ostrova bude
nad normální vodou o 94 cm. vyšší než dnes a tudíž i při povodních
nebude tak vysoko zaplaveno. Vorová propusť zřízena bude uprostřed
nového jezu Sítkovského, voroplavba nebude tedy na překážku ani
dopravě parních ani nákladních lodí.

Při vypracování projektu hledělo se hlavně také k tomu, aby
zachovány byly pokud možná starožitnosti naší Prahy a to zejména
krásné skupiny staroměstských mlýnů a Sítkovské věže.

Aby zachovány býti mohly staroměstské mlýny, jest nutno při-
váděti jim zvláštním průplavem potřebnou vodu z nádrže nad sítkov-
ským jezem. K tomu účelu zřídí se od Žofína přes první pilíř Fran-
tiškova mostu a dále rovnoběžně s Františkovým nábřežím až k staro-
městským mlýnům zvláštní náhon 5 — 6 metrů široký, který sloužiti
může i co promenáda. Mezi tímto náhonem a nábřežím Ferdinan-
dovým přitékati bude voda od Sítkovských mlýnů k staroměstským
mlýnům a vtok do tohoto průplavu regulován bude zvláštní stavidlovou
uzavírkou.

K napájení Certovky, jež se má zachovati, projektuje se při-
váděči kanál podle Ferdinandova nábřeží, který současné sloužiti bude
k ochraně nábřežní zdi.

V dolejší trati od Františku až k úití přístavu v Karlině pro-
jektuje se odstranění jezu novomlýnského a znovuzbudování Helmov-
ského jezu na výšku novomlýnského. Plavidla pro osobní dopravu i pro
nákladní lodi projektují se v rameni vltavském mezi ostrovy Štvanicí
a Korunním ostrovem. Spád nového Helmovského jezu a tedy i pla-
videl bude obnášeti 440 m.

Lodi v plavidlech proplavené dostanou se spodním kanálem,
který se vytvoří dělící zdí rovnoběžně s regulovaným břehem Velkých

456

Benátek až k jižní špičce tohoto ostrova, do hlavního řečiště Vltavy^
kam až sahá vzdutá voda od zdymadla u Troje. Pravý břeh podle
čtvrti svatopetrské upraví se tak, aby až k projektovanému mostu přes
Štvanici použit býti mohl pro výkladiště zboží, podbřeží se spojí ram-
pami s vysokým nábřežím jakož i vlečnou drahou s nákladním ná-
dražím dráhy severozápadní. ^

Tak vypadá projekt vltavské kanalisace dle přednášky nynějšíha
ředitele kanalisačnich prací vltavolabských v Praze, Rubína, po stránce
technické.

Hůř je s nadějí na brzké provádění z důvodů politických. Mlado-
češi udělali si v roce 1901, aby měli záminku vzdáti se na čas ob-
strukce, průplavní zákon, jehož vydání zaplatili již tenkrát a jehož čá-
stečné provádění v Cechách bod za bodem platí a budou platiti ne-
ustále, závisejíce při všem na dobré vůli vlády ve Vídni a Němců na
snémč v Praze.

Sněm český jediný neuzákonil předlohu o zemském příspěvku^
který je podmínkou skutečného provádění staveb vodních; sněmy na
Moravě, v Haliči a Dolních Rakousích tak již učinily. Sněm český
osnovu nevyřídil pro obstrukci Němců a Němci budou obstruovati
na sněmu, pokud nepřestane mladočeská obstrukce na říšské radě.

Jakož bylo na počátku, tak i nyní a na věky atd.

Také na Moravě mají svou otázku pivní daně k úhradě rostoucích
výdajů zemských. Úprava platů učitelských schválena ode dne 1. ledna
1895 v sezení ze dne 5. listopadu 1903 a zemskému výboru uloženo,
aby sněmu předložil osnovu o úhradě vyššího nákladu asi 28 milL
K s touto regulací spojeného. Ale vláda nepředložila zákon a úpravě platu
k sankci, dokud nebude prý zajištěna spolu úhrada tohoto nákladu.

K tomu cíli by se buď rnusila zvýšiti o 12%, zemská přirážka^
tedy na 69'V() u daní reálních a na 75Vo ^ ostatních daní přímých^
buď zavésti po českém příkladě daň pivní, třeba že by tato daň pravé
na Moravě působila nestejnoměrněji nežli v Cechách vzhledem k tomu,.
že ve vinných jižních krajích piva málo se spotřebuje.

Nicméně příklad český silně láká a potom — neseberou-li pivní
daň země, urve ji opět stát a země by zase byly na holičkách se
všemi svými úkoly školskými a kulturními. S.

ZEMĚDĚLSKÉ, PRŮMYSLOVÉ, OBCHODNÍ: Zahraniční tržb.-i Rakousko-Uherska v roce 190$
- Vzrůst aktiv a obchodní bilance — Tržba Přecllitnvska s Uhrami v roce 1903 — Passivuin
Přecilitavska se zmenšilo — Zápovňď dovozu amerického masa - Zájmové společenství venkova
a velkých měst.

Zahraniční obchod Rakousko-Uherska v roce 1903 vykazuje po-
zoruhodný obnos 3983*8 mil. korun, tedy okrouhle 4 milliardy a do-
stoupil tak výše, kteréž nikdy před tím nebylo dosaženo. Přírůstek
obnáší oproti r. 1902 350 mil. korun, z čehož 151 milionů připadá
na přívoz a 199 milionů na vývoz. Obchodní bilance se tím o 47 mil.
zlepšila. Úhrnem obnáší vývoz 211205 mil. K, přívoz 1871*75 mil. K^
aktivum bilance tudíž 2403 mil. K.

457

Přívoz surovin se zvýšil o 70 mil. korun, kdežto přívoz polo-
tovarů pouze o 4*8 mil. a tovarů o 25 mil. Byl by to moment zvlášť
potěšitelný, kdyby příčinou vzrůstu hodnoty přívozu surovin bylo jen
dovezené množství a nikoliv také zvýšená cena. Na příklad vzrostla
dovezené množství bavlny jen o 4^/2'Vo (68.000 q), stoupnutí ceny
však obnášelo 20Vo (33 mil. K). Vývoz vzrostl potěšitelně, což svědčí
o rostoucí intensitě hospodářské práce. Ze 199 mil. korun, tvořících
přírůstek vývozu, připadá na průmyslové výrobky 137 mil. K a na
suroviny pouze 62 mil. K. Z obnosu 137 mil. připadá na tovary
104 mil. a na polotovary 33 mil. Hlavní úlohu tu hrají výrobky ryze
průmyslové, nikoliv výrobky průmyslu zemědělského. Bilance obchodní
svědčí o postupujícím zprůmyslnění státu našeho a tudíž i o rostoucí
hospodářské jeho potenci.

V dovozu dlužno si povšimnouti nejprve přírůstku dovozu ba-
vlny o 33 milionů a přírůstku dovozu lnu o 10 milionů. Přívoz obilí
stoupl o 7'4 mil., přívoz semen o 16 milionů (!), přívoz jatečného
dobytka o 6 milionů korun.

Pokud jde o tovary, stoupl přívoz krátkého zboží o 6*4 mil.,
chemických produktů o 3'4 mil., strojů o 34 mil., kůže a zboží
z kůže o 2*5 mil. a zboží papírového o 2'4 mil.

Na straně vývozu zaznamenáváme vzrůst vývozu obilí o 16"6
mil. K, kterýž dlužno přičísti téměř výlučně zvýšenému vývozu ječmene,
kdežto jiné druhy obilnin, jako oves a kukuřice, vykazují úbytek.
Vývoz luštěnin vzrostl o 7'4 mil. K, ovoce o 4'8 mil. K, jatečného
dobytka o 13*8 mil. K, oproti čemuž se vývoz dobytka tažného
o 19 mil. K zmenšil. Velký úbytek (o 71 mil.) vykazuje vývoz vajec.
Ve vývozu průmyslových výrobků zemědělských zaznamenává cukr pří-
růstek 2r8 mil. K, slad 7*7 mil. Vývoz dříví vzrostl o 42 mil. K,
přírůstek, z něhož se nelze těšiti. Vlny se vyvezlo více v hodnotě
5 mil. a mineralií v hodnotě 22 mil., v uhlí však nenastal žádný
posun. Hlavní číslici vzrůstu našeho vývozu tvoří tentokráte, jak bylo
řečeno, ryzí průmyslové výrobky. V průmyslu textilním stoupl export
zboží bavlněného o 34, zboží vlněného o 22, lněného zboží o 36,
lněné příze o 3*7 mil. K, šatstva a prádla o 11 mil. K.

Vývoz zboží koženého stoupl o 6, papíru a papírového zboží
o 31, kaučukového o 2, skla a skleněného zboží o 5, porcelánového
o 2, krátkého o 3'4 mil. korun. Zboží železné vykazuje stoupnutí
o 10 mil., zboží kovové o 21, stroje o 48, sirky a p. o 5, nábytek
o 2 a chemické výrobky o 33 mil. K. Úbytek vývozu lze zjistiti
u zboží hedvábného o 0"6 mil. K a u příze vlněné o 1 mil. K. Přes
všechny nedostatky roste tedy vývoz mocnářství potěšitelně a to právě
v oborech, kde vzrůst vývozu znamená skutečný prospěch národo-
hospodářský. Báchorka zejména v našich kruzích o neschopnosti prů-
myslu rakouského k vývozu leckdy rozšiřovaná mizí před doklady
bilance obchodní, kteréž rok od roku výmluvněji zobrazují důležitost
dalšího .rozvoje vývozu našeho.

458

Tržba Předlitavska s Uhrami v r. 1903 vykazuje dle před-
běžných číslic passivum naše v obnosu 25 8 milionů korun. Vývoz
do Uher obnáší 9082, dovoz z Uher 934-0, rozdíl tedy 258. V r. 1902
obnášelo passivum naše 70-7, před tím 27-7. Dlužno ovšem vyčkati,
zdali číslice pro rok 1903 nedoznají jistého posunu, až permanentní
komise pro zjišťování hodnot ceny definitivně ustanoví.

Passivum Předlitavska, to lze říci již s bezpečností, značné po-
kleslo, leč vzdor tomu se nezdá, že by tržba naše s Uhrami doznati
mohla velikého rozpjetí, poněvadž celkový obrat valně se nemění.
Jinak tomu jest u tržby zahraničně, kde úhrnná tržba naší monarchie
s cizinou dosti pravidelně a intensivně stoupá. Následující číslice
objasní blíže tržbu Rakouska s Uhrami:

Vývoz do Uher Dovoz z Uhcr

surovin 824 5508

polotovarů 97 6 592

tovarů ... 728-2 3240

čili

výrobků zemědělských a lesnických . . . 63-2 572-3

hornických a hutnických 31 1 16-1

průmyslových 813 9 345 6

Charakteristika vzájemného vývozu a dovozu se v celku neiněi.í.
Vývoz náš do Uher v podstatě spočívá v tovarech, resp. ve výrobcích
průmyslových (88, 89^/o), dovoz z Uher do Předlitavska záleží pře-
vážně v surovinách, čili ve výrobcích zemědělských a lesnických (59,
61%).

Mezi výrobky průmyslovými, od nás do Uher dováženými, čelné
postavení zaujímají výrobky průmyslu textilního, vykazující vesměs pří-
růstek, mezi výrobky zemědělskými neb zemědělsko-průmyslovými,
z Uher k nám dováženými, v popředí dlužno řaditi pšenici, žito, oves
a zvláště pšeničnou mouku, jejíž dovoz do Předlitavska stoupl velice
značně (v r. 1902 bylo dovezeno k nám z Uher 5,836.094 q pšeničné
mouky, v r. 1903 6,274.036 q, tedy -|- 437.942). Zrušení zušlechťovacího
(mlecího) řízení v tomto ohledu tudíž selhalo úplně.

* *

Vídeňští řezníci a obchodníci s masem objednali na zkoušku
z Argentiny maso, aby paralysovali přechodné zdražení cen masa.
Příklad vídeňský byl by nezůstal bez následovníků v jiných rakouských
městech, kdyby se byl vydařil. Vláda však zakázala dovoz argentin-
ského masa do Rakouska, dovolávajíc se důvodu, že zdravotní certifi-
káty úřadů argentinských neposkytují bezpečné záruky, že zvířata do-
tyčná byla při poražení zdráva. Vlastní příčinou zákazu byly ovšem
úvahy hospodářsko- politické. Jednak zřetel na prospěch domácí výroby
zemědělské, kteráž právě v rozvoji dobytkářství spatřuje nejúspěšnější
pole své činnosti, jednak zřetel na chystané uzavření obchodních a
celních úmluv se Srbskem, Rumunskem a Ruskem. Státy tyto čítají
na dovoz svého dobytka do Rakousko-Uherska a sotva by byly ochotny
poskytnouti rakouskému průmyslu celní úlevy, kdyby Rakousko bylo
zaplavováno aiuerickým masem a stalo se tak neschopným konsumovati

459

ve větší míře maso států východních. Zemědělství domácímu nadchází
ovšem povinnost dokázati, že jest hodno ochrany, kteréž se mu do
jisté míry přece jen na újmu, třebas že na ten čas zdůvodněnou
újmu velkoměstského obyvatelstva doptalo, neboť » zdravotní* důvody
rakouské vlády jsou jen zástěrou vlastních důvodů národohospodář-
ských a jest snadno možno, že by si bylo zvláště dělnické a chudé
obyvatelstvo městské časem na prospěch své výživy zvyklo levnějšímu
argentinskému masu, třebas by se ovšem lahodností čerstvému masu

domácímu nevyrovnalo.

* *

Prvý vagón argentinského masa z Rakouska sice vrácen, otázka
dostatečného zásobování měst masem však zůstala otevřenou, nedošedši
rozřešení zámořským dovozem. Předseda ministerstva poněkud se
ukvapil, nazval-li jednání vídeňských řezníků »nevlasteneckým«. Řezníci
prostě po kupecku hleděli v době zdražení cen masa dosíci masa
levnějšího v zájmu svém překupnickém zajisté, leč také v interesu oby-
vatelstva. Posud jsme neslyšeli, že by dovoz potravin z ciziny byl po-
važován kde jinde za »nevlastenecký«. Nikde se věru tak zbytečně
a tak okázale nemluví o vlastenectví jako v Rakousku, kde »vlaste-
nectví« zjevuje se v tolika leckdy navzájem se potírajících odrůdách,
a kde přec skutečného, opravdového vlastenectví jest tak pořídku.
Pan Korber jako by tu byl učelivým žákem naší vlastenčící policie.
Naše zemědělství k obhájení svých odůvodněných zájmů nemá zapotřebí
fráse o nevlastenectví řezníků. Zemědělství důvěřujíc, že vláda bude
chrániti zájmy domácího chovu dobytka, zajisté se postará o to, aby
velká města byla v přiměřeném množství, ve vhodné kvalitě a sne-
sitelné ceně zásobována masem domácím. Tím jedině zdůvodní zákaz
vládní, který by přirozeně nemohl míti dlouhého trvání, kdyby země-
dělství potřebám domácího trhu nedovedlo vyhověti. Vedle účinnější
zákonné a správní ochrany proti šíření nákaz dobytčích, vedle vybu-
dování dobytčího pojišťování a nezbytně potřebného rozšíření i zvele-
bení chovu dobytka, jest to zejména organisace nákupu jatečného
dobytka pro zásobování měst, kterouž by se měly zemědělské kruhy
a korporace zabývati co nejpodrobněji. Bylo by to účinnější a účelnější,
než volání po nemožném naprostém zákazu dovozu dobytka z Uher
a některých zemí balkánských, kteréhožto dovozu dnes jest nezbytně
k výživě předlitavského obyvatelstva zapotřebí.

V zásobování měst masem spatřujeme znamenité pojítko spo-
lečných zájmů venkova a mést, zemědělství a průmyslu, kteréž musí
býti obapolnými prospěchy k obecnému dobru národohospodářskému
posilováno, nikoliv však jen jednostranně využitkováno. K.

COCIALNÍ. Německý zákon o živnostenské -práci dětí — Šetření v té věci u nás provedené —
^ Opětný zmar francouzské osnovy zákona o úpravě prostředkování práce.

Německý zákon o živnostenské práci dětské z 30. března m. r.,
vstupující letošním rokem v platnost (o jeho vzniku srov. »N. D.«
1902, str. 613. — 5.), vztahuje se k hochům a děvčatům mladším 13 let

460

a i starším, pokud ještě nedostáli povinnosti školské (končící pravidlem
14. rokem, v některých spolkových státech však už 13. rokem). Roze-
znává děti vlastní a cizí. Vlastními rozumí: 1. děti, které s těmi, kdož
je zaměstnávají, nebo jich manželi příbuzní jsou až do třetího stupně,
2. jimi přijaty za vlastní nebo jsou jich poručenci, 3. byli jim ode-
vzdány v nucené vychování, vesměs pokud takové děti patří k do-
mácnosti toho, kdo je zaměstnává, ať pro sebe, nebo pro jiné. Jiné
děti pokládají se za cizí ve smyslu tohoto zákona.

Zákon upravuje jen živnostenskou práci dětí, ne tedy také za-
městnávání jich v zemědělství a čelední službě. Pro úpravu této práce
má teprv sbírán býti materiál. Dosavad upravena byla v Německu jen
tovární práce dětí; zákon nynější vztahuje se dál i na živnosti ne-
tovární, obchod a dopravu, domácký průmysl, divadla, roznašečství atd.

Především zapovídá zákon zaměstnávání cizích dětí v celé řadě
podniku a dílen vůbec (na stavbách, v cihelnách, lomech a dolech,
v celé řadě průmyslů keramických, kovových atd., při tlučení kamene,,
kamenictví, povoznictví, při spedici, míchání a mletí barev, při skle-
pařských pracech a pod.) V dílnách, kde zaměstnání děti není předem
vůbec zakázáno, pak obchodních a dopravních živnostech nesmí být
děti (to i následující ustanovení týká se vesměs dětí cizích) pod 12 let
stáří vůbec zaměstnávány; děti přes 12 let pak ne v době od 8 hod.
več. do 8 hod. ráno a ne před dopoledním vyučováním, vůbec pak
ne dále než 3 a o prázdninách 4 hodiny denně. O polednách pře-
stávka nejméně dvouhodinná, odpoledne smí práce počíti nejdříve ho-
dinu po škole. Zaměstnání dětí při veřejných představeních divadelních
a j. není dovoleno; výjimky jen v zájmu umění nebo vědy na zvláštní
povolení. V hostincích a výčepech nesmí být zaměstnávány děti
pud 12 let a děvčata vůbec (do 13 let resp. 14 let) při obsluze hostí.
Uvedené právě předpisy o dovolené živnostenské práci dětí platí také
pro roznašečství a posýlky, s jistými úlevami pro první dvě léta po
vejití zákona v platnost. V neděle a svátky práce dětská úplně od-
počívá, s výjimkami ohledně představení a roznašečství. Pravidelné
živnostenské (ne tedy jen příležitostné) zaměstnávání dětí předpokládá
písemné oznámení místnímu policejnímu úřadu a vydání pracovní legi-
timace.

Ohledně vlastních dětí platí rovněž zákaz zaměstnání v jistých
odvětvích živnostenských jako u cizích, a nad to vůbec v dílnách,
kde se pravidelně používá motorů. Ohledně dovolené práce vlastních
dětí platí omezení jako u cizích (až na omezení pracovní doby!), jen
že ochrany požívající stáří snižuje se na 10 let. Do 12 let nesmí být
zaměstnávány pro jiné. Klid nedělní a sváteční platí i pro ně. Spol-
ková rada zase smí povoliti úlevy pro první dvě léta a pro zvlášť lehké
a věku dětí přiměřené práce. Také ohledně veřejných představení platí
stejné předpisy jako pro děti cizí. Taktéž v hostincích a výčepech, ale
připouští se výjimky v obcích s méně než 20.000 obyvateli. Rozna-
šečství a posílky vlastních dětí — ale ne pro jiného — je dovoleno.

Policejní úřad může i dovolená zaměstnání dětí, ukáží-li se pod-
statné závady, ještě více omeziti. Ovšem i jednotlivým státům nebrání

461

tento zákon říšský, aby práci dětí ještě dále omezily. Dozor i v sou-
kromých bytech, kde jen vlastní děti jsou zaměstnány, i v noci může
býti prováděn, je-li důvodné podezření nočního zaměstnávání dětí. Tresty
na nezachování jednotlivých ustanovení tohoto zákona dostupují výše
až 2000 marek pokuty re3p. vězení do 6 měsíců.

Třeba zákon daleko zůstává za požadavkem, dle něhož dítě patří
do školy a na hříště, ne k práci živnostenské, přece znamená zásadní
pokrok vůči dřívějšímu zastavování se zákonodárství přede dveřmi do-
mácnosti. Velikou mezerou zůstává ovšem vyjmutí zemědělství z plat-
nosti zákona, ačkoli pokrytecké fráse o idyle pasáctví a pod. dávno
už jsou diskreditovány. Také výminkami a přechodnými ustanoveními,
jichž hojnou měrou spolkovou radou bylo použito (na př. i snížení
ochranného stáří na 8 let u vlastních dětí při dlouhé řadě »lehkých
prací « zejména v domáckém průmyslu) mnoho ze zákona v praxi
zmizelo. Právem poukazuje se v odpověď na námitku motivů, že dětská
práce v pokročilejších létech dětství má blahodárné účinky na tělo
i ducha, k tomu, že výdělečná práce, i lehčí, naopak svou jedno-
tvárností dítě nepovzbuzuje, ale otupuje a umořuje tělesně i duševně,
činí z něho bezduchý automat, o ethických závadách společenských
při práci výdělečné zejména dětí dorůstajících ani nemluvě.

Oč ale praxe zákona především hrozí se ztroskotati, je okolnost,
která je kletbou nakládání nových a nových zákonů třeba sebe mo-
dernějších a pokrokovějších na bedra nemodernisované a úkolům jí
kladeným ani početně ani kvalitou nedorostlé správy veřejné. Facit je,
že její přetížení orgánové (zde tedy hlavně živnostenští inspektoři
a živnostenská policie) dostali nařízeno, aby při svých inspekcích při-
hlíželi i k tomu, zda-li také tento nový zákon se zachovává. K tomu
někde drobet dobrovolné policie učitelstva, a to je zatím pro počátek
skorém všecko.

Moderní stát vypadá se svým skvělým zákonodárstvím pomalu
jako protz, který pro plné ruce zářivých prstenů nemůže ani prstem
hnouti. Paráda na venek tu i tam, uvnitř — v organismu správním —
se zákony nové nejvýš přelétnou, je-li čas, ale nežijí v něm.

U nás dospěli jsme v řešení této otázky zatím teprve k jakémus
takémus šetření dle vzoru německé ankety o dětské práci mimotovární
z r. 1898, která vyvolala právě zmíněný zákon německý v život. Vý-
sledky jeho byly publikovány teprv loni, tři léta po provedení
{v květnu 1900); materiál je kusý, scházejí ne snad jen celé školní
okresy, ale celé země, tak že zpracování tohoto materiálu může po-
skytovati obraz jen docela povrchní. Provedené šetření (cit. *Národo-
hosp. Obzor« 1903, str. 346.) vykazuje, že z 3,207.674 dětí v zemích
předlitavských, veřejné školy navštěvujících (1,63 milí. hochů, 1,57
děvčat), bylo 154.791 (4-5%) uží/áno k pracím živnostenským, země-
dělským a jiným, Dle pohlaví činí procento na hochy připadající 515^0.
na děvčata 4-45^0 ■ ^^^ způsobu tohoto zaměstnávání připadá 1*6^0
celkového počtu dětí na práce živnostenské, 32^0 na zemědělské a jiné
práce za úplatu prováděné. Připomenouti třeba, že při práci živno-

462

stenské jakožto v každém směru ve svých účincích na děti vlivnější
nerozeznává se mezi prací za úplatu a bez ní; ostatně scházelo k otázce
v tom směru v příslušných dotaznících už — místo. Naproti tomu vy-
šetřována práce zemědělská a jiná, jen pokud vykonává se za úplatu,
protože práce bez této ú^jlaty na venku ovšem (v domácnosti) je vše-
obecnou a má škodlivý vliv na zdraví dítek, návštěvu školní atd. zpra-
vidla jen(?), když vykonává se u cizího za úplatu, na výdělek. — Z po-
drobnějších tabulek o zaměstnání dětí uvedeme tuto alespoň říšáký
průměr a země české. Dle toho zaměstnáno bylo školních dětí

živnost, prací zeměd. a jinou za úplatu dohromady

v Čechách 23.139 = 2-4V,) 31.778 = dSV,, 54.917 = 5 7'Vo
na Moravě 10.073 === 2-77o 21.809 = 5-9Vo 31.882== 8-6^0
vj Slezsku 2.360 = 2-5%, 7.718 = 8-3*Vo 10.078 = lO-g^/o

v celé říši 51.781 = l-óVo 103.010 = 3-2Vo 154.791= 4-8V(j
Dle pohlaví (v témž pořadí zaměstnání):

hochů děvčat hochů děvčat hochů děvčat

v Čechách 11.060 12.079 17.440 14.338 28.500 26.417

na Moravě 4.892 5.181 11.688 10.121 16.580 15.303-

ve Slezsku 1.291 1.069 4.206 3.512 5.497 4.581

v celé říši 26.595 25.186 57.604 45.406 84.199 70.592-

Pokud jde o zaměstnávání dětí v živnostech, největší procento
vykazuje Vorarlberg (16"7, a sice v neobyčejně rozvětveném tamním
průmyslu domáckém, zejména textilním). Pokud jde o tovární práci
dětí, ze všech zpráv lze souditi na poměrně značně menší rozšíření
jrjí, než na př. v Německu, a to ještě zpravidla záleží v lehčích vý-
konech a stížnosti na škodlivé její účinky jsou celkem dosti řídký.
Nejčastějším je živnostenské zaměstnání dětí v živnostech hostinských
a výčepních (posluha, čištění, stavění kuželek), pak posilky a rozna-
šečství, pak pomocné výkony v živnostech obchodních a dopravních,
podomní prodej nejrůznějšího druhu od nasbíraných lesních plodin až:
k roznášení výrobků rodičů a pod. Užívání dítek při veřejných pro-
dukcích je celkem řídkým. Z průmyslových zaměstnání vytknouti sluší
nejrůznější domácký průmysl, práce v lomech, hliništích, cihelnách
a pod. — Zaměstnávání školních dětí při zemědělských a jiných,
pracích (na něž se šetření v Německu nevztahovalo) je skoro dvoj-
násob větší než živnostenské, ačkoliv, jak řečeno, vyšetřováno bylo při
oněch pracích jen zaměstnávání za úplatu. Je jím hlavně pasáctví, ale
vedle něho i zaměstnání namáhavější a tudíž závadnější, namnoze ná-
sledkem nouze o čeleď (lesní práce, hnojení, setí, dojení atd.). »Ji-
nými pracemi*, jen velmi nedokonale vyšetřenými, rozumí se hlavně
dohled nad mladšími dětmi a služba kostelní. — Co do stáří zaměst-
návány jsou pracemi zde uvedenými většinou Q) děti od 10 let —
úsudek u srovnání s říšskoněmeckým šetřením poněkud málo věrohodný.
I lehčí z uvedených prací stávají se závadnými v mnohých pří-
padech buď příliš dlouhou, nebo příliš pozdní nebo časnou doboa
pracovní; na př. k roznášení mléka musí děti vstávati v zimě často.

46:5

3—4 hodiny před východem slunce, práce v hostincích trvají zhusta
pozdě do noci, jako zejména v horských zemích rozšířeiié stavění ku-
želek, kterouž úmornou práci vykonávají hoši ve všední dny 3 — 4,
v neděle a svátky 6 — 8 hodin denně. Že při domáckém průmyslu
vražedná, nekonečná doba pracovní tím zhoubnější je pro děti, ne-
třeba vykládati. Pokud jde o výdělek dětí z podobných zaměstnání,
uvádíme namátkou některé příklady. Tak platí se v Cechách pasákům
10 K ročně vedle stravy, šatů a obuvi, mlácení 80 — 90 h se svačinou,
roznášení novin 4 K měsíčně, šití nitěných knoflíků 4 — 5 h denně,
pletení sítek vlasových 15 h denně, skládání uhlí 40 h denně, na
Moravě za skládání řepy 60 — 80 h denně, ministrování 30 — 40 K
ročně atd. Výsledky šetření i v tomto směru jsou ostatně dosti
chaotické. Co do účinků dětské práce na vývoj jich tělesný i du-
ševní čteme o známých zejména mravně zhoubných účincích pa-
sáctví, o zakrňování dětí, které musí vykonávati těžké práce v hospo-
dářství v náhradu za dospělé čeledíny a služky, o ztrátě radostí
mládí a jich vlivu na duševní vývoj u dětí, příliš záhy za výdělkem
a ziskem hnaných, o zhoubném vlivu společnosti dorostlé čeledi, s níž
děti často spí v téže posteli atd.

Celkem lze říci, že příliš jednostranně černě vyličované účinky
tovární práce dětí, pokud je připuštěna, při pokračující hygieně a
sociálním zákonodárství továrním jsou daleko méně záhubny, než celá
řada jinakého volného zaměstnávání dětí nejrůznějšími pracemi bez
dohledu, discipliny, bez omezení pracovní doby, bez jakékoli závory
proti vykořisťování dětí atd., tak že všeobecného ochranného zákona
pokud se týče zaměstnávání dětí vůbec je potřeba přímo palčivá.

Osnova zákona, přijatá koncem m. r. dolní sněmovnou fran-
couzskou o zrušení soukromých kanceláří pro prostředkování práce
bez výkupného (srov. »N. D.« prosincový přehled) za pouhé odškodné
ve výši zisku posledních tří let, byla senátem — tak jako všecky
předcházející osnovy — zamítnuta. R.

ŠKOLSKÉ: Katecheti a učitelé - Nové požadavky katechetů^ — Zásada šetřeni ve škol-
ství obecném a česká veřejnost - Zpráva zemské školní rady v Čechách o stavu národního škol-
ství za školní rok 1902—1903.

Ukázali jsme v loňském ročníku »Naší Doby«, jaké výhody po-
skytnul katechetům obecných a měšťanských škol zemský zákon ze
dne 27. ledna 1903. Dle něho dostává učitel náboženství hned od
prvního vstupu do školy nejvyšší základní služné učitele I. tř., kterého
se podaří dosíci světskému učiteli ve mnohých případech až ve 13.
roce služebním. Katecheti mají právo na 40^0 pense již po 10. roce
služebním, učitelé až po 13. — 14. Pense přirůstá katechetům každo-
ročně o 2 4'V(), učitelům a učitelkám jen o 2^0- Na plné výslužné má
světský učitel nárok až po 43. — 44. roce služebním, katechetovi do-
stává se této výhody již po roce 35., tedy o plných 8 let dříve.
I kdyby se bral zřetel k tomu, že katecheta má o 4 roky delší před-
pravné vzdělání, musilo by se přiznati, že je proti světskému učiteli

464

o celá 3 — 4 léta ve výhodě. Katecheti jsou dále proti učitelům svět-
ským ve výhodě v tom, že se jim počítají do kvinkvenálek i do pense
všechna léta zatímního působení hned od nastoupení. Katecheta do-
stane první pětiletý přídavek hned po pětileté době služební, kdežto
světský učitel, jemuž se počítají kvinkvenálky teprve od zkoušky způ-
sobilosti a to od doby, kdy se stal defmitivním, dostává první kvin-
kvenálku v nejpříznivějším případě v osmém roce služebním, ve
mnohých pak případech, kdy nabývá pozdě definitivy, až i ve 12. a 13.
roce služebním.

Učitel službu svoji počínající dostává až do zkoušky způsobilosti,
kterou až po dvouleté praxi konati může, 900 K remunerace. Na to
se stává učitelem II. tř. se služným 1200 K. Nárok na plné učitelské
služné 1600 K má teprve po lOleté službě od zkoušky způsobilosti,
tedy ve 13. — 14. roce služebním a to ještě s podmínkou, nabyl-li
před tím jako učitel II. tř. definitivy. Jen v řídčích případech na ven-
kově je možno, aby učitel na základě konkursu dostal místo I. tř. se
služným 1600 K před 13. — 14. rokem služebným. Katecheta však,
který o místě zatímního učitele a učitele II. tř. se služným 900 K
a 1200 K neví, protože se hned stává učitelem s nejvyšším služným
1600 K, dostane za dobu prvních 14 let působení — jak » Učitelské
Noviny « z 19. února vypočítávají — o 10.120 K služného s kvinkve-
nálkami víc než za stejnou dobu světský učitel.

Než, tím nejsou hmotné výhody katechetů na školách obecných
a měšťanských proti učitelům světským vypočítány. Nejvíce samo-
statných katechetů je v obcích, které mají nad 8000 obyvatelů,
v kterýchžto obcích jsou zavedeny pro učitelstvo 10 — 40^/q aktivní
přídavky. Protože se pak tyto přídavky počítají ze základního služného,
jsou zase katecheti dostávající hned od začátku služby základní služné
nejvyšší proti učitelstvu světskému u veliké výhodě. V Praze na př.,
kde je aktivní přídavek čtyřicetiprocentní, dostává katecheta obecné
školy hned od počátku 640 K ročně na aktivním přídavku, zatím co
zatímní učitel je po 3 — 4 roky beze všeho takového přídavku a po
dalších 8 — 10 let služby dostává jako učitel II. tř. pouze 480 K
ročního přídavku. Za 14 let služby přijme katecheta v Praze na aktivním
přídavku o 4160 K víc než za stejnou dobu světský učitel. Mimo to
získávají pražští katecheti hmotně na přídavcích drahotních, které Praha
vyměřuje dobrovolně učitelům 11. tř. po 120 K, učitelům I. tř, pak po
200 K ročně. Tím získává katecheta proti učiteli světskému za dobu
prvních 14 let služby o 1600 K víc. V celku tedy přijme pražský
katecheta obecné školy za dobu prvních 14 let služby na základním
služném, aktivním i drahotním přídavku nejméně o 15.880 K víc než
učitel neb učitelka. Protože však z pravidla bývají katecheti ustanoveni
v Praze pro spojenou obecnou i měšťanskou školu zároveň a tím do-
stávají základní služné se všemi přídavky zvýšené, přijmou za dobu
prvních 14 let služby — dle výpočtu »U. N.« — úhrnem o 24.370 K
víc než učitelé světští. Vyplácí se jim tedy doba čtyřletého a laciného
seminárního vzdělávání, o které mají víc než učitelé světští na obec-
ných i měšťanských školách, bez odporu znamenitě.

46;

Uvedené výhody ve školství obecném a měšťanském kate-
chetům nestačí. Touha osob duchovních po hmotných statcích a vý-
hodách byla, jest a bude vždy nevyčerpatelná. Katecheti chtějí si vy-
moci na zemském sněmu vyšší základní služné, vyšší kvinkvenálky
a vyšší přídavky než jaké mají světští učitelé po dlouholeté době svého
působení a zahajují za tím účelem novou akci. V petici ke sněmu
zemskému poukazují na své vyšší předběžné vzdělání a delší studia
odborná, jež se od nich vyžadují. Katecheta dle petice může do služby
školní vstoupiti o 5 let později než světský učitel, který prý v té době
může dosíci místa učitele I. tř., kteréhož po desetileté službě od zkoušky
způsobilosti učitelské (ve 12 letech po absolvování paedagogia) musí
dojíti. Jen prý v méně příznivých případech a jen po několik roků
může býti služné světského učitele nižší, než služné katechety, v mno-
hých (!) pak případech může býti stejné a po 121eté službě napořád
jest prý stejné. Zřetel na vyšší předběžné vzdělání a delší studia od-
borná, jež se od katechety vyžadují, v zákonném ustanovení služného
katechetu nedošel prý naprosto žádného výrazu. Učitelkám literním
přiřknuto je vyšší služné, než učitelkám industriálním, tam prý dbáno
bylo vyšší kvalifikace, jen u katechetů nikoli. Katecheti žádají proto za
opravu zákona v tom smyslu, aby jim bylo přiřknuto vyšší služné
a vyšší kvinkvenálky, a protože podmínky kvalifikace u všech kate-
chetů jsou stejné, aby všem katechetům přiřknuto bylo stejné základní
služné bez rozdílu, působí-li na škole obecné nebo měšťanské, v po-
zdějších letech služebních pak aby příjmy katechetů nebyly nižší, než
ředitelů škol měšťanských.

Srovná-li se skutečný stav věcí, jak jsme jej výše vylíčili, se stavem,
jak jej líčí petice katechetů, sezná se, jak nepěkně katecheti předstí-
raným a nepravdivě líčeným stavem věcí klamou veřejnost za tím
účelem, aby novou stupnicí hmotných výhod a privilegií přiblížili se
k žádoucímu cíli, kterým není nic jiného, než uvedení školy a učitelstva
v tužší odvislost na kléru a nepokrokové zkonfessionování obecného
školství. V poslední době vstupují katecheti do ústředních organisací
učitelských, zvláště do »Jednoty učitelstva měšťanských škol*. Zdá se,
že se to děje za tím účelem, aby světští údové této organisace proti
novým zvýšeným požadavkům katechetů za cenu jejich členství nevy-
stupovali. Nejen učitelstvo, ale celá pokroková veřejnost by měla bdíti,
aby zvětšováním výsad a rozmnožováním práv katechetů zlo panství
kněžstva ve školství obecném a měšťanském se opět nevrátilo k velké
škodě národní společnosti.

Ve zprávách zemského výboru oznamovaných v denním tisku
á ve zprávách o zasedáních zemské školní rady v Cechách čte se nyní
velmi často, kolik žádostí o nové třídy, pobočky a školy bylo zamít-
nuto. Zpráva zemského výboru zcela otevřeně prohlašuje, že je nutno
na školství co nejvíce šetřit a že proto budou škrtány v zemském
rozpočtu různé položky na školství. Ve veřejnosti, v níž zájem pro
školství je náležitě probuzen, ozvaly by se protesty proti takovémuto
druhu zemských úspor, ukazovalo by se na citelné škody, jaké tím
mohou pro národ vzniknouti. Zvláště pak česká veřejnost, vědoma si

NAŠE DOBA. R. XI., č. 6. 1904. 20. března. 30

466

jasné toho, jaký význam školství pro vnitřní vývoj národa má, vědoma
si toho, že české školství za německým v Cechách je hrozně pozadu,
odhodlala by se k mocnému protestu proti pěstění úspor ve školství.

Je příznačným pro stupeň našeho národního vývoje ten klid,
s jakým přijímá náš denní tisk a celá téměř naše veřejnost zprávy
o šetření na záležitosti tak eminentně kulturní, jakou je bez odporu
národní školství. Po celá desetiletí třelo učitelstvo v Cechách krutou
bídu, po celá desetiletí nepřijímalo od bohaté země nic než drobečky
a když konečně se svědomí veřejnosti české poněkud probudilo a do-
hnalo zemský sněm k poněkud slušnější úpravě hmotného postavení
učitelstva, přichází tatáž veřejnost česká s údivem, že úprava stála
11 millionů K. Místo rozpomínání na trudné postavení učitelstva
v Cechách v minulosti, místo ujasňování si, že těch 11 millionů korun,
o něž je služné učitelstva zvýšeno, bylo vlastně krvavou daní učitelstvem
po léta zemi splácenou, přichází veřejnost česká s údivem nad zatěžo-
váním zemského rozpočtu a souhlasí klidně se stanoviskem zemskéha
výboru, dle něhož se má co nejvíce šetřit — na školství.

A přece spotřebná daň z piva, na úhradu učitelských platů
určená, vynesla loni o celý million korun více, než bylo třeba, a pro
budoucí léta je praeliminováno na výnosu této daně o 5 millionů korun
víc, než co bude třeba na zlepšené platy učitelské. Bylo by tedy při-
rozeným v zemi kulturní, kdyby se millionových přebytků daně z piva
užívalo k potřebnému rozšíření a vnitřnímu zdokonalování školství. —■-
Zvláště na české straně by se mělo usilovně naléhati na to, abychom
ve školství dohonili své sousedy, kteří jsou stále napřed. Je tolik na-
léhavých otázek, jimiž by se mělo ve školství hnouti. Jeví se potřeba
náležitého rozšíření školství pokračovacího do všech koutů české země,
školství zemědělského, obchodního. Je naléhavá potřeba postarati se
o opatření sirotků rozmnožením sirotčinců, postarati se o zřízení ná-
ležitého počtu vychovatelen a ochranoven pro mládež zanedbanou a
spustlou, je potřeba postarati se všude o školy mateřské, o ústavy pro
mládež slabomyslnou, hluchoněmou, slepou. Jeví se potřeba systemiso-
vání míst zvláštních školních lékařů, v kteréžto věci je země naše daleko
i za Japonskem. Také otázka rozšiřování měšťanských škol o čtvrté
ročníky na základě výnosu ministerského a mn, j. věcí naléhají na
svědomí zemského zastupitelstva a žádají v zájmu pokroku brzké
rozřešení.

Zásada úspor ve školství vyžádala si již roku loňského řadu obětí.
Zavřeny byly 3 školy české a 1 německá. Na Písecku, kde připadá
na třídu průměrně 72 dětí, ubyly 3 třídy, na Jindřichohradecku 1.
Letos se v úsporném systému ve školství pokračuje a lze očekávati,
v tomto směru nové rány.

Je-li nepochopitelným mlčení široké veřejnosti k provádění zá-
sady úspor ve školství, je tím nepochopitelnějším mlčení užší její části,
t. j. českého učitelstva. Kromě několika časopiseckých článků a zpráv
nevzchopilo se učitelstvo k žádnému ráznějšímu činu. A přece mělo
by se mluviti proti nemístnému šetření ve školství nejen na schůzích
učitelských, ale i na svolaných schůzích lidových.

46^

Zemská školní rada v Čechách vydala svoji obvyklou výroční
zprávu o stavu národního školství za školní rok 1902 — 3. Snaha po
dosažení úspor probleskuje jejími stranami. Konstatuje se tu hned na
začátku »že ve všech případech při zřizování nových škol přihlíží se
také k tomu, Ize-li omeziti počet tříd dosavadní školy
a takto dosáhnouti úspor. « K tomu cíli spojují se obecné školy
správou s měšťanskými.

Měšťanské školy v Cechách vzrostly proti minulému roku o 28,
tak že jich bylo ve vzpomenutém roce úhrnem 481, z nichž 289
českých (169 chlapeckých, 83 dívčích) a 192 německých (109 chla-
peckých, 83 dívčích).

Obecné školy vzrostly o 53, tak že jich úhrnný počet dostoupil
čísla 5232. Z těchto škol bylo 3025 českých (2694 smíšených, 170
chlapeckých, 161 dívčích) a 2207 německých (1978 srn., 121 chl.,
108 d.). Ve prospěch zřízení měšťanských škol nevymizely dosud ka-
tegorie obecných škol šesti- a sedmitřídních. Šestitřídních bylo 98,
z nichž 54 (-{-4) českých a 44 (-{-2) německých, sedmitřídních 10,
z nichž 5 č. a 5 n.

Z 228 soukromých škol bylo 121 českých, 107 německých, dle
konfessijnosti pak 44 katolických, 57 evangelických, 31 israelských,
96 simultánních. Z těchto škol 46 nemělo právo veřejnosti.

Pokud se týče poměrného počtu žactva ve třídě byly nejpřízni-
vější poměry v městském okresu královéhradeckém, kde připadalo prů-
měrně na jednu třídu 50 žákíi, v královédvorském (53) a pražském
(54), nejhorší v okresu klatovském (75), smíchovském a krumlovském
(71), slánském, vltavotýnském a krumlovském (70). V německých
školních okresích byly poměry příznivější. Ani v jediném nedostoupil
průměrný počet žactva na třídu čísla 70, ve dvou klesl i pod číslo 50.

Z 5726 budov školních bylo nevhodných 723 (499 č., 224 n.)
Zpráva připomíná, že »také byty řídících učitelů někde nevyhovují
počtem místností a mají zdravotní závady*.

Dětí ve věku školou povinném bylo 1,131.473, z nichž 565.977
hochů a 565.496 dívek. Z těchto dětí 7.874 hochů a 14.492 dívek
navštěvovalo školy soukromé, 12.956 chodilo do vyšších škol (střed-
ních, průmysl., hosp.) nebo bylo vyučováno doma, 3.890 nedostalo
se vyučování pro tělesnou nebo duševní vadu, 109 normálně vyvinu-
tých dětí zůstalo bez vyučování. Počet posledně jmenovaných klesl
v posledním desítiletí z 936 na 109.

Na jaký odpor dosud povinná návštěva školy naráží, ukazuje
fakt, že pro nedbalé zanedbávání musilo být užito ve 4718 případech
trestů vězení na 1 den, ve 30555 na dobu několika hodin, v 26119
případech uloženy peněžité pokuty, na nichž zaplaceno 20.921 K, neza-
placeno 25*096 K. Zpráva kára místní školní úřady nejen za to, že
namnoze otázce docházky pozornost nevěnují, ale že nezřídka i čle-
nové těchto úřadů děti sami nedbale do školy posílají. V českých
školách bylo neomluvených zameškaných půldnů 10*26 proč, v ně-
meckých pouze 524 proč. Ve prospěch docházky školní působily po-
lévkové ústavy, jichž přibylo 697, takže nyní jest jich 864. — Zla

30*

468

úlev v docházce použilo 4775 proč. dětí ve věku posledních dvou
školních roků. Procento dětí, jež úlev nepoužily, kleslo o 2*53 proč.

Světských učitelských osob bylo na českých obecných a mě-
šťanských školách 11,223, z nichž 82 bez učitelského vysvědčení, na
německých 7.364, z nichž 17 nezkoušených, zvláštních učitelů nábo-
ženství (katechetů) bylo na českých školách 245, na německých 145,
farářů a kaplanů vyučovalo náboženství na českých školách 2088, na
německých 1400, světských učitelů vyučovalo tomuto předmětu na
českých školách 578, na německých 552. Na českých školách byla
neobsazená místa 3, na německých 33.

Jazyku německému bylo vyučováno na všech českých školách
měšťanských a na 498 obecných, jazyku českému pouze na 137 ně-
meckých měšť. i obecných školách dohromady. Frančině vyučovalo se
na 116 českých a na 114 něm. měšť. školách, angličině pouze na
1 měšť. německé, těsnopisu jen na 16 německých, ručním pracím pro
chlapce na 27 českých a na 20 něm. školách.

Ze 26 ústavů učitelských bylo 14 českých (9 veřejných), 12 ně-
meckých (9 veř.). Tři dívčí česká klerikální paedagogia vychovávala 348
chovanek, t. j. víc než jedno státní. Na všech paedagogiích vychováno
bylo v Čechách 3731 kandidátův a kandidátek, jež vyučovaly úhrnem
404 učitelské osoby (24 ředitelové, 128 hlavních, 157 cvičných, 95
pomocných učitelův a učitelek).

Pro mládež ve věku školou ještě nepovinném bylo 174 jeslí a
opatroven, 284 mateřských škol, úhrnem 458 ústavů, z nichž 237
českých a 221 německých. Ústavy tyto vydržovány jsou z prostředků
obecních, z nadací, z prostředků duchovních kongregací, spolků a
soukromníků. — Pokračovacích kursů hospodářských bylo pouze 84,
z nichž 51 bylo spojeno s českými, 33 s německými obec. a měsť.
školami.

Ústavy pro hluchoněmé byly pouze 4, v nichž dostávalo se vy-
chováni a vyučování 402 hochům a dívkám. V jediném ústavě pro
vychování chudých slepých dětí a léčení na oči chorých v Praze bylo
vychováváno 45 hochů a 31 dívek. V jediném ústavě pro slabomyslné
(»Ernestinum« v Praze) vychováváno bylo 65 chovanců (44 mužských,
21 ženských), z nichž ve věku školou povinném bylo 34 hochů a 17
dívek. — Pro dítky koktavé a jinými poruchami mluvy stížené zřídila
Praha střídavě v I., VII. a VIÍI. části tříměsíční kursy, v nichž vyučo-
váno bylo 96 hochů a 39 dívek. Vychovatelen pro mládež zanedbanou
a spustlou bylo 5, v nichž dostávalo se vychování 252 hochům a
dívkám. Dvě polepšovny zemské měly 122 chovanců a 20 chovanek
obojí národnosti. Mimo to staral se ve svém ústavě o 10 chovanců
spolek pro blaho opuštěných káranců. — Ze 34 sirotčinců bylo 13
českých, 21 německých. — Útulky pro děti školou povinné byly zří-
zeny jen v několika městech. Praha jich měla 25. Z toho je patrno,
jak je pole českého lidumilenství zanedbané. Sem měly by se také
obrátit přebytky zemské dávky z piva.

Celkový náklad na obecné školství v Čechách vzrostl v r. 1902
na 36,627.651-68 K.

469

Divadelní a literární. Dhadelní - N. Karějev, Učebnaja kniga novoj istorii - Jos.
Kořenbký, K protinožcům — Paměti presidenta Kriigera — .Schiel, 23 let bouře a slunečná
v jižní Africe.

Zase cyklus: na oslavu dvacetiletí Národního divadla pořádán
přehled vývoje české činohry; prázdné opičení po divadlech jiných,
které stálo množství zbytečné a zmařené práce. Ředitel Subrt kdysi
vzal před se dramata starého Klicpery, pevně jsa odhodlán, že v nich
nalezne nejpodivuhodnější vlastnosti moderní a dramatické. Provozována
jich tehdy řada pod záminkou jubilejního cyklu, teď nejnudnější z nich
»Ptáčník«, které je aspoň krátké, předvedeno znovu; hráli se »Ženichové«
Macháčkovi, veselý šprým, dosud oblíbený na venkovských jevištích.
Zajímavá, nejzajímavější z celého cyklu, byla hra Tylova » Tvrdohlavá
žena«, plná časových narážek z r. 1848, podivuhodně ještě na naše
dny se hodících; tak málo je ještě vybojováno z toho, co už ona
generace vymáhala; a vymáhala bez kompromisů, bez neupřímnosti,
přejíc každému téže svobody, které se domáhala pro sebe; ukazuje to
postava žida ve hře. Blíženec jeho »Pražský žid« prodělal podivnou
změnu, chtěli dílo zmodernisovat a znásilnili je škrtnutím důležitého
motivu. Je trudno počítat i Bozděchova »Jenerála bez vojska« k hrám.
naprosto zastaralým, jejichž obnovení nepotěšilo nikoho, ale schematické
kontrastování tří různých žen, které svorně protěžují téhož muže, pů-
sobí zde s přílišnou úmyslností a pravidelnosti, než aby mohlo pobavit.
Přímo trapný byl dojem Jeřábkova »Syna člověka« s jeho prazastara-
lými motivy dějovými a nejasnými myšlenkami o svobodě, rovnosti,
vlastenectví. Nízký druh dramatiky kvetoucí na předměstských divadlech
zastupovala Štolbova » Závěť », a přímo osudně vyzníval cyklus v dvě
díla nová: v úchvatného, působivého »Žižku« Jiráskova, který však
není dramatem, a v krvavé drama Vrchlického »Knížata«.

Byla to zároveň nejvážnější domácí novinka tragického druhu,,
toto drama, jež je z největších dramatických poblouzení básníkových.
Hrdinou je Boleslav Ryšavý, passivními nositeli titulu knížat jsou jehO'
bratří, pověstní Oldřich a Jaromír, a básník nám předvádí vše, cO'
historie zachovala kuse a nejasně o vládě ukrutníka, ztrátu Krakova,,
vykleštění Jaromíra, povraždění Vršovců, oslepení Boleslavem Chrabrým
a doplňuje je sentimentální scénou, jak Boleslav navštěvuje svou dceru
a octne se mezi spiklenci, kteří ho však ušetří. Vidíme Vršovce padat
šípy úkladných vrahů, slyšíme Jaromírův křik při operaci, ač tato měla
býti provedena bez bolesti, a vidíme žhavá železa, jak se mají vbodnout
v oči Boleslavovy. Při tom nezbylo času a místa na maličkost, na dra-
matické připravení, na psychologické odůvodnění dějů, které seznáme
právě tak holými a nevysvětlenými fakty, jakými je čteme u Palackého.

Další novinkou byla komedie Růženy Svobodové »V říši tu li-
pan ků«. Je to z části roztomilý obrázek města obmezenců, s ostrými
satirickými šlehy na spolkaření a dobročinnost, s pěkným kontrastem
lepší mládeže, ale provedení trpí nesnesitelnými bizarnostmi. Je osudné,
když v české hře měřítkem vzdělanosti kraje a lidí se činí známost
německé literární historie, to však zavinily více poměry historické a
literární než autorka. Ale že opravdu celé meto je mystifikováno do-

470

mnělým Goethem, jest motivem tak nepravděpodobným, že veškery
jemné a pěkné detaily nemohou za to odškodnit.

Jar. Kvapila »Oblaka«, nejúspěšnější novinka, předvádí nám
obyvatele idyliické venkovské fary: synovec farářův je matkou zaslíben
bohu a v stáří zralejším, než mívají alumnové, dokončuje právě běh
-Studií theologických v biskupském městě. Tu setká se s družkou
mladších let, která se zatím stala slavnou umělkyní a přichází, aby se
nalokala mládí, Petr podlehne kouzlu a chce prorazit zdí, která ho dělí
od skutečného života, chce opustit povolání své, ale tu přichází jemně
a bez násilí rozvaha, ohled na starou matku, na vlastní zlomenost, na
ztracený bez toho život, a matka, strýc a Mája svorně a jemně mu
dávají měkkou ohlávku, byť i Mája při tom trpěla a svou vlastní pověst
v paměti těch dobrých lidiček zničila. Jméno má kus po symbolu,
oblacích, která prý zobrazují genia v jeho nespoutaném letu. Ale genia
činí právě ovládání, jeho běh překonává obtíže a překážky, však je
vědom cíle svého, proto obraz není šťastný a provedení hry trpí, čeho
bychom se u obratného režiséra nejméně nadálí, scénickou neobratností
a nedostatky technickými měrou povážlivou.

Séntimentálnost sdílí s novinkou polskou, Rydelovým dramatem
»Na vždy«. Je to drama obětí; žena se obětuje nemilovanému muži,
aby vyhověla matce, tento muž se obětuje za soka, vyhnance uprchlého
ze Sibiře, když vidí, že žena jeho ho dosud miluje, a konečně vyhnanec
obětuje se za chotě milenčina, aby zmařil obět jeho. Nade vším pak
bdí — rádce svědomí, kněz, který svými řečmi plnými uvědomělé,
vášně prosté moudrosti, jakoby mdlou limonádu přilévá do nápoje
vášně. Novinka slovanská, ale upomíná valně na německá, tklivá
dramata doby dávno minulé.

Starý dluh byl konečně splacen, když na Národním divadle pro-
vozována byla Ibsenova »Divoká kachna*. V posledních pak dnech
se octl poprvé na Národním divadle Moliérúv »Tartuffe«, jinak
nebylo pro klassický repertoire, na př. pro Shakespearea, učiněno nic;
po »Oresteii« není již slechu.

Za to nevyhnutelný již »lehčí genre« zastupují obě francouzské
novinky, jedna z nich, »Milenci« Donnayovi^ vystupuje s nároky
býti dramatem vážným, náladovým, ale působí se svým prostředím
prodejných žen spíše jako parodie na tuto náladovost, a druhá »Můstek«,
kterou napsali Grésac a Croisset, utíká se pod záminku masopustu.
To už je tedy zákonem, že nejen letní období, které počíná někdy
v dubnu a končí říjnem, nesnese vážné stravy, za to potřebuje hodně
pepřených novinek nějakých, nýbrž i krátká sezóna vážné práce vy-
žaduje aspoň jednu novinku nejlehčího druhu; ubohé vážné drama!
Situace tak sprostá, jako v této veselohře, nebyla snad přece ještě na
Národním divadle předvedena.

Hledíme-li k dramatům po kratší nebo delší době nově sehraným
anebo na jevišti se trvale udržujícím, vidíme vedle Svobodových » Směrů
živo ta «, Gogolova »Revisora« a Lotharova » Krále Harlekýna «, Kvapi-
lovu ^Princeznu Pampelišku* a »Zazu«. »Noru« přivedla na rychlo
a na krátko na povrch scény pohostinská hra pí Henningsové. Nově

471

nastudováno » Vodní družstvo* Štolbovo, které přes starodávnou fakturu
svou se dosti líbí. Z prastarých dob divadla na hradbách nebo za
hradbami konečně vyváženo nemožné dramatisování románu Verneova
»Déti kapitána Grant a«. K větším naivnostem klesnout se nezdá
již ani možným, ale správa divadelní dovede obecenstvo někdy ne-
tušené překvapit.

Divadlo se namáhá vychovat si dorost; vystupují vedle naprosto
nezměnncho a nevzdělatelného p. Matějovského noví milovníci, avšak
dosud ani p. Wiesner ani p. Hašler nedovedli dokázat své nezbytnosti.
Slečna Dostálová pro churavost odstoupila s jeviště, nevíme, na jak
dlouho. S úspěchem debutovala dcera herce p. Sedláčka v několika
drobných úlohách, na př. v » Medvědu námluvčím«, v nichž dosvědčila
pěkné vlohy a rutinu. Nadanému chorvatskému herci Ivonu Raičovi
poskytla jen » Urania « skrovnou příležitost, aby ukázal své pokroky
v jazyce českém a své schopnosti herecké v úloze Hanuše v Halbově
» Mládí «.

Pohostinské hry na Národním divadle měly v této sesoně ráz
mezinárodní. Bez hlubšího dojmu přešla hra virtuosa Coqueiina mlad-
šího, který předvedl se svou společností francouzskou dvě veselohry
a promluvil několik monologů, kterým obecenstvo se zájmem a nepo-
rozuměním naslouchalo. Událostí prvního řádu byla však hra dánské
herečky paní Henningsové, povolané představitelky Ibsenových žen.
Betty Henningsová, narozená r. 1850, působí překvapující mladistvostí,
která jí dovoluje hrát nejen podnes nejsvěžejší a nejpošetilejší ze všech
Nor, ale také Hedviku, čtrnáctileté děvčátko v ^Divoké kachně«.
Zvláště toto dítě se svým ubohým vzezřením výrostka, duší plnou
uměleckých tušení a touhy po radosti a životu, v ubohém okolí, v němž
přilne celou žhavou láskou svou k bídnému Hjalmarovi, — nalezlo
v umělkyni po stránce zevní i vnitřní stělesnění.^ které teprv otevřelo
oči obecenstva pro význam Ibsenovy tragikomedie jakožto tragedie
dětské duše. Před málo lety teprve odvážila se paní Henningsová
přes hranice své vlasti na jih, do Evropy, a setkala se s nejvřelejším
přijetím a uznáním v Berlíně. Hrála tu s vlastní společností, a jest vý-
znamno, že si nikdy nepřiváděla oblíbených stafáží, nýbrž že hrála
s prvními umělci kodaňského jeviště. Hrála též uprostřed německého
ensemblů, ale co se zdálo snadným při podobě dánského a německého
jazyka, to vypadalo jako šílený pokus vůči obecenstvu naprosto ne-
znalému jazyka a vůči hercům, s nimiž nebylo možná dorozuměti se.
Také skutečně pražské obecenstvo, které ku hrám francouzským a ru-
ským, jimž konec konců také nerozumí, rádo zaplatí i zvýšené ceny,
nechalo divadlo při prvním vystoupení herečky prázdným, ač hrála při
cenách obyčejných. Teprve vlastní umění její přemohlo tuto upjatost
a docílilo úspěchu tím slavnějšího, že byl spojen s vítězstvím Ibsena
samého. Se stanoviska umění malých národů, které tak těžko nalézá cestu
jinam než na jeviště kmenů příbuzných, jest tento úspěch a vůbec
tuto pohostinskou hru vřele uvítat.

472

Na jevištích mimo Národní divadlo sehrána řada novinek, fran-
couzských a německých frašek, v jichž provedení zvláště smíchovské
divadlo dostupuje značné dovednosti; »Urania« libuje si více v před-
vádění pohádek s mírným přepychem scénickým, mezi nimi ^s- Český
Honza « pseudonymního Ledy upozornil na se silnou dávkou zdravé
satiry; na Vinohradech konečně hrají vše a hlavně klassická dramata
a i zde odměňuje dobrou vůli hojná návštěva. Obecenstva pro druhé
divadlo bylo by dost. — n —

H. Kap'feeB'L. YqeÓHa^i KHiira hoboh HCTOpÍH. Cno. 1900. —
y^eÓHan Kiiiira HCTopiu cpeí^mixt B-feKOBx. Cn5. 1900. — y^eÓHan
KHiira jípeBHen iicTopiii. Cno. 1901.

U nás jsme zvyklí pohlížeti na učebnice středoškolské jako na bez-
významné kompilace, ale neprávem. Na středoškolské učebnici mělo
by velmi mnoho záležeti, měla by býti psána od nejvzdělanějších
a nejzkušenějších učitelů, kteří alespoň některou část dějin speciálně
studují a zkušeností vědeckých dovedou užíti v ostatních částech.
Učebnice má vynikati přesnou methodou, jasným přehledem, zkušeným
výběrem látky, dokonalou formou a vkusnou úpravou. Všecky tyta
vlastnosti mají učebnice Karéjevovy a liší se naprosto od našich zvláště
i tím, že položeno těžisko do dějin vnitřních či kulturních, kdežto
u nás stále ještě ve všech dobách v popředí stojí dějiny vnější či
politické. Následkem tohoto principu podařilo se K-ovi zpracovati
dějepisnou látku organicky, čímž ukázal zároveň možnost nové me-
thody; u nás obecné užívá se schematického zpracování, které
sice uškatulkuje velmi symetricky látku, avšak olupuje žáka i učitele
o přehled a velice ztěžuje opakování delších period, protože schází
vnitřní pojidlo, které by bylo paměti pevnou oporou. Kromě toho
velmi moudře postihl K.^ že největším balastem pro pamět jest mnoho
jmen osobních a místních, která jsou s velkou část zbytečná, máme-li
na mysli opravdu »dějiny« a nikoli »heroy«. Těžisko leží vždy v ději,
osoba často je vedlejší i v takových událostech jako jsou bitvy, poli-
tické smlouvy a p., kde osobní moment je nejsilnější. Tím dosáhl K.
širších obrazů s hlubším pozadím národů bez příchuti osobní roztří-
štěnosti. Kolik středoškolský žák znáti má vojevůdců, z nichž dobrá
třetina zcela nahodile posunuta na dějiště okolnostmi, na něž neměla
pražádného vlivu! A o kolika vědeckých a uměleckých dobrodincích
lidstva se ani nedovídá, nebo také spokojiti se má s pouhým jménem
jako u generála. Další veliká přednost jest v K. užívání chronologie.
Již tím, že líčí dějiny organicky, má u něho chronologie jiný, a řekna
hned, správnější význam. V našich učebnicích na každé stránce jest
několik tučně tištěných letopočtů a hned i po straně, takže to až
nevkusně vyhlíží bez ohledu na to, co to znamenati chce pro vyučo-
vání. U nás při schematickém zpracování jest totiž chronologie jediný
zřetel, který tmelí látku, tudíž jediná pomůcka pro žáka i učitele k udr-
žení souvislosti příslušných dějů; u K. naopak přejdeme často až
i deset stránek, nežli se s takovým letopočtem sejdeme, nemať ho
potřebí, neboť dějiny u něho spínají se vnitřní podstatou, plynou jaká

473

potůček v řeku, řeka ve veletok. Tu se tak lehko něco neztratí a co
se ztrácí, jest právě vedlejší část dějin, která by celkový obraz jen
zatemňovala, kdyby neustoupila v pozadí. Kromě toho spisovatel přidal
na konci každé knihy chronologický přehled (3 str.) velmi
stručný, takže opravdu vybráno jen to, co si žák lehce může a pro
věc musí pamatovati.

Při organickém zpracovávání látky měl spisovatel stále na mysli
jednotlivé podstatné části, a aby žák sám každou z nich lehce mohl
si opakovati, přidal na konci knihy vždy zvláště vypracovaný přehled.
Tak starý věk přehlednut je na 13, střední na 21 a nový na 20 str.,
k čemuž přidána ještě tab. schematického přehledu knihy. Tato no-
vinka v knize vyplynula ze snahy spisovatelovy, aby kniha nebyla
jednou z deseti, nýbrž aby byla nová, pokroková, moderní, t. j. vy-
hovovala oněm požadavkům, o nichž se často mluví, jichž si však
právě ti nevšímají, pro něž se o nich mluví. V každém odstavci pře-
hledu uvedeny jsou po straně §§ knihy, aby žák mohl nahlédnouti
beze ztráty času na místo, jež se mu v paměti zatemnilo. Jakkoli
v tomto přehledu bude spisovateli nejedno pozměniti v novém vydání,
přece již nyní je to výborná pomůcka k opakování vůbec a maturitě
zvláště. Před lety jsem sám takový přehled napsal a dosud jej žákům
půjčuji k opakování a vím, že jim velmi dobré dělá služby.

Jiná přednost a po mém zdání veliká — je ta, že spisovatel
nevložil do své učebnice pouze to, čemu se žáci musí naučiti na-
zpamět, nýbrž i to, čeho k lepšímu porozumění vývoje historického
sice potřebují, čemu však nemusí se přímo učiti. V našich učebnicích
je pouze látka určená k memorování a dle povahy učitelovy k biflo-
vání, proto žádáme, aby kniha měla co nejmenší rozsah; jest pak toho
potřeba i proto, že naprostou převahu mají dějiny vnější, v nichž se
to hemží vlastními jmény, jimiž se sice nic nevysvětluje, za to ne-
smírně stěžuje žákovi pensum. Kdyby toho nebylo, nic by neškodilo,
aby spisovatel učebnice nerestringoval látku, nýbrž aby obšírněji o dů-
ležitých dobách dějin vnitřních pojednal. K. zejména pří líčení země
ukazuje vliv přírody na člověka, při mezinárodní politice již v nej-
starších dobách postihuje tytéž rysy jako dnes (dynastické sňatky,
kolonisování, obchod a j.) jsou platný, a tím žák lehce porozumívá
zápletkám politickým a zároveň je mu historie učitelkou, nikoli sužo-
vatelkou. K. jako bývalý professor universitní má i v Rusku odvahu
ve školní knize mluviti o liberalismu a ultramontanismu, o radikálních
a konservativních proudech, b sociálních ideích a o všech projevech
lidské společnosti v dějinách, aniž jen dost málo pouští se zřetele
nedospělost středoškolské mládeže. Sám historik-filosof píše učebnici
s tohoto širokého hlediska, ukazuje moc ideí naproti materialismu
v historii a jeho projevu fysickou mocí. I tam, kde tak silně indivi-
dualita působí na proud dějin jako ve Francii za Ludvíka XIV., vždy
vidíme národ jako mocnou podstat této individualistní politiky, ovšem
národ krvácející pod drtící patou nezřízené ctižádosti svého krále.
Národohospodářská stránka dějin jest doménou autorovou a vidíme
to již v starém věku — pohnutky hospodářské a sociální i v despo-

474

tické říši hrají svou úlohu — nejlépe však v novém věku, kde zá-
jmová politika dochází dosavadního vrcholu. V kulturních dějinách
daleko lépe pracovalo se K. při sepisování vývoje slovesnostního nežli
umění výtvarných, takže tato nedocházejí vždy plného významu a ná-
ležitého ocenění. To je vůbec chybou historiků, že se uměním zabý-
vají, pouze když musí, ve škole rádi odstavce o něm vynechávají nebo
pouze čtou zapomínajíce na to, že umění jest vlastně korunou
své doby ažek nám mluví právě tak jasnou řečí o duchovním
rozvoji národa, o jeho hospodářské výši, o sociální vyvinutosti a poli-
tické dospělosti, jako kronika a nápis. Jeho řeč je pouze těžší, ne
každému srozumitelná, právě tak jako archeolog vyčte ze střepu často
více, nežli nearcheolog z celé knihy. To platí o starých dobách stejně,
jako o středokřesťanském románském umění, o době gotiky a výborně K.
zpracované renaissance, jakož i duchaplném baroku a mazlivém rokoku,
ztrnulém empiru a pseudoklassicismu, nebo rodící se moderně. Umění
jest zrcadlem národa, tím výše stojí národ kulturně i hospodářsky, čim
znamenitější má umělce; jen v době blahobytu a pokročilého vzdělání
daří se umění: potřebuje mnoho peněz a jemného vkusu.

K. právem vynechává politické dějiny tam, kde jich pro vývoj
vlastní nebo sousedních říší není nutně třeba, nebo obmezuje je na mi-
nimum, při čemž vynechává v^šecka jména osob, o nichž nelze mluviti
s naprostou určitostí, nebo které nic nám známého nevykonaly kromě
svedení slavné nebo neslavné bitvy. Rád seskupuje příbuzné národy
a ukazuje, co mají společného a čím se liší; tím nabývá jisté plastič-
nosti pro zájem a pamět žákovu důležité. Jeho popisy zemí (Řecko,
Itálie a j.) jsou vzorné, dokonce to není seznam jmen, jež má žák
proto pamatovati, že se nám jich jména dochovala, nikoli aby z jich
povahy nabyl prostředku k porozumění na př. hospodářských poměrů
"příslušného obyvatelstva. Ke každému svazku přidáno je několik lito-
grafovaných listů map kolorovaných v malém sic rozměru, ale velmi
přesně přiléhajících k učivu a velmi jasně podávajících obraz přísluš-
ného předmětu. Malý rozměr zabraňuje, aby žák žáku překážel, hojný
počet obrázků usnadňuje názornost nejdůležitějších ^dějinných dob
a událostí. Tak pěkné a nákladné úpravy u našich knih nemáme, ač
s dobrým prodávají se výtěžkem; vždyť jsou tu na 19 listech 54 mapky.
Obsah rozdělen ve dví: v prvém jsou nadpisy záhlaví, v druhém látka
dle příbuznosti obsahové, na př. I. d.: mezinárodní styky staré doby;
společnost a stát v starém světě; dějiny náboženství vdávnosti; dějiny
filosofie a vědy v řecko-římském světě atd.; v II. d.: mezinárodní styky
středověku; církevní poměry středověku (a, b); společné rysy dějin
západo-evropských národů; společné rysy dějin slovanských ná-
rodů atd.; III. d.: kulturní a politický vývoj v nové době; mezi-
národní styky nové doby a j. v. Již tato ukázka svědčí, jak pevný
podklad a široké hledisko dal spisovatel své školní knize a nechybím,
řeknu-li, že si obyčejně dal na ní záležeti a zasluhuje se strany školské
plného uznání.

V jednotlivostech bude třeba leccos opraviti, také bude možná
některé články skondensovati, čímž nabude se nejen přesnější formy

475

slohové, nýbrž půjde proud dějin o něco rychlejším tempem. Spiso-
vateli běželo všude o největší dosažitelnou jasnost a proto někdy ma-
luje širokým štětcem, leč při novém čtení snadno se přesvědčí, že
někdy malý obrázek je jasnější nežli široké plátno. Také v některých
jednotlivostech nesdílím mínění spisovatelova o osedlosti, o Brahmovi,

0 knězích řeckých, Řecko a lesy a j. nebo v III. d.: poměr prot. unie

k zimnímu králi, bav. Maxmilián táhl do Cech, Ferd. II. nesesadil

Valdštejna před Plzní, vynechání Komenského a j. Nebylo by účelao

vytýkati takové jednotlivosti, z nichž mnohé lehce dají se opraviti,

jiné nemají konečně pro ruského žáka takové ceny jako pro našeho.

A tak zakončuji: po mém soudě a po mé zkušenosti učitelské je

Karéjevova učebnice dějepisu všech tří věků kniha výborná.^

V.J. Dušek.
*

^os. Kořenský^ K protinožcům. Nakladatel J. Otto v Praze.

1 sešit za 60 h. Dostati se až k protinožcům u nás, nezkušeného ná-
roda vnitrozemského, znamená ovšem aspoň čin národní. Jinde se u ná-
rodů velikých takové cesty podnikají na tisíce, cestovatelé se vracejí
s cest, vypravují o svých zkušenostech ve svých společnostech, nejvýše
že udělají tu i tam nějakou přednášku nebo napíší do svých novin
nějaký ten feuilleton. Ale u nás takovou cestu se vším čtenářstvem
sledují noviny, korporace národní přispívají na ni a na konec musí
z ní vzniknouti nezbytný cestopis, i když se neputuje za nějakou ideou
nebo pudovou snahou prozkoumati kus neznámého kouta na zemi,
nýbrž chodí se jen po vyježdéných, pohodlných kolejích, Jos. Kořenský
projel Suezským kanálem přes Ceylon do jižní Austrálie, dále na Nový
Zéland, nazpět kolem Nové Guineje a kolem pobřeží východoasijského
přes Japonsko, Sibiř a Rus nazpět do Prahy. První díl jest ukončen
17. sešitem a zahrnuje plavbu do Austrálie až na Tasmánii. Zájem pří-
rodopisný u našeho cestovatele všude převládá. Je to v krajích, »kde
vše divné se rodí a zraje«, jak pověděl český básník. Vedle přírodo-
pisných popisů bývají stručně zachycovány vzpomínky historické, někde
národopisné črty, tu i tam také kulturní zjevy, styky s krajany Čechy,
rozhovory na lodi, mnoho se povídá o hotelích, uvádějí se i adressy
hotelů, které chtěl cestovatel navštíviti a p. Nepopíráme větši při-
tažlivost pro čtenářstvo v tomto rouše, ale pro nás by byla kniha,
která by podávala systematické poučení o vzdálených krajích, třeba
také kompilaci, milejší a užitečnější. Vedle toho by byl nějaký prů-
vodce po takovéto cestě od zkušeného cestovatele jistě vítán, —k—

Paměti presidenta Pavla Krúgera. Z burských bojů
s Anglií o jižní Afriku. Autorisovaný překlad dra Jiřího Gutha. Ná-
kladem české grafické společnosti »Unie« v Praze. Cena 7 K 20 h.
Pavel Krúger, od r. 1883 čtyřikrát volený za presidenta v Transvaalu,
nedávnými boji v jižní Africe tak proslavený, nepsal těchto pamětí
sám, neužil k nim bohatých archivů a úředních zpráv, nýbrž diktoval
je svému sekretáři po svém usídlení se v Evropě. Tím ovšem pozbý-

1 O referát byl jsem dávno požádán, ale okolnosti bránily mi dříve
dostáti slibu.

476

vají mnoho ve svém významu. Také se v knize veliký státník, »Bis-
mark jižní Afriky«, jak o něm před ukončením války jihoafrické kolo-
valo lichotivé slovo, celkem ztrácí. Nežli se čtenáři poskytne pohled
do toho, jak vzniká mladý stát jihoafrický, jak je mu bojovati s úklady
dobývavé politiky anglické, musí se tu prokousati všelijakými smělými
dobrodružstvími loveckými, boji s domorodci a podobnými příhodami.
Všechny události proniká vřelá zbožnost Kriigerova. K pamětem při-
pojeny řeči Krúgerovy, oběžníky Krúgerovy a Steijnovy. Málokteré
knize české dostane se takové úpravy jako této, papír jako pergamen,
tisk jako ve starých biblích — a to vše podniká sensace na účet
české literatury.

23 let bouře a slunečná v jižní Africe. Burské boje za
svobodu a neodvislost líčí burský plukovník Schiel. Autorisovaný pře-
klad dra Jiřího Gutha. Nákladem české grafické společnosti x>Unie«
v Praze. Cena 8 K 50 h. Jiný výtěžek sensace dne. Burové svými po-
sledními boji, kterými hájili svobody proti usurpatorům, dobyli si
ovšem práva, aby se jejich činů zmocnila též literatura, jako se jich
zmocnily všelijaké jiné podniky lukrativní. Takové sensace sloužívají
přirozeně též spekulaci nakladatelské a za živého ještě zájmu chrlí se
knihy, které se překládají hned do všech jazyků evropských — pře-
kladatel velkovýrobce se ovšem vždycky najde — ošoupané klišé hodně
křiklavých obrázků putují z tiskárny do tiskárny, kniha se plýtvavě
vyzdobí a žije pak svůj život nakladatelské jepice. Za několik neděl
o těch knihách již nikdo neví kromě antikvářů. A taková kniha je
také tato. Teď se nám jich asi vývoji zase o dalekém Východě. Ne-
únavný dr. Jiří Guth patrně prolije při tom mnoho potu. — /—

STUDENTSKÉ: Studentská literatura: Časopisy, Moravské listy, »Almanach Slavie*, »Čtyři ka-
pitoly* — Studentstvo a střední stav — Sebevraždy studentů — Studenti a — válka rusko-
japonská! — Proti buršákům! — Radikálně pokrokový Sedan 1903—4.

Studentská literatura česká zrovna tak jako život studentský sám
od r. 1901 postupně upadala. Od prosince 1903 máme sice čtyři stu-
dentské časopisy, ale žádný z nich z daleka nevyrovná se star-
šímu ^Časopisu Českého Studentstva* z let 1890 a 1891, -^Student-
skému Sborníku « r. 1897 nebo » Studentským Směrům « r. 1901, ba
namnoze ani »Akademickým Listům« r. 1878. To prosté srovnání
svědčí, že i při jisté benevolenci, s níž sluší pohlížeti na činnost mlá-
deže, dnešní literaturu studentskou pochválit je těžko.

Z nynějších časopisův od r. 1901 pravidelně vychází jedině
»Casopis Pokrokového Studentstva*. Je studentským orgánem
strany radikálně pokrokové a agituje pro ni. Čilé vedeni i podpora
strany umožnily mu existenci i vydání dvou knih, z nichž O. Kramá-
řovy » Úvahy o střední škole* jsou prací bohužel dosud nedostatečně
rozšířenou a oceněnou. Tón listu kolísal mezi pěknou instruktivností a
nepěknými agitačními machinacemi. Obsahově od r. 1903 t. j. od progra-
mového článku E. Čapkova »My a politika«, psaného sice s nespráv-
nou tendencí, ale opravdu cenného, klesal neustále co do jakosti i ob-
sažnosti textu — současně i souběžně s ostatním úpadkem studentstva
i s úpadkem radikálně pokrokové strany.

477

Většinu vad jeho sdílel druhý orgán, ^Studentský Sborník*
(od r. 1899); předčí jej poměrnou nezaujatostí strannickou a zásadním
odporem proti nacionálnímu šosáctví; obsahově však jest ještě slabší
a pro hmotný zdar snižuje se i k takovým prostředkům, jakým byl
jeho letošní pamflet na nenáviděného prof. Vávru. Přes to r. 1902 — 3
přerušit musil vydávání. Vedení listu je sociálně demokratické, obsah
však velmi málo socialistický a list znamená dnes pro studentstvo
i pro socialism velmi málo.

Za list obsahově nejlepší jednomyslně a právem byly pokládány
>Studentské Sméry« (od r. 1899). Vedení jejich však neuznávalo,
že úroveň obsahová není ještě vším, že mnohý list je pěkný a cenný
a přec úkolu svému nevyhovuje; neslevilo nikdy se zásady, že časopis
má se vkusem i obsahem čestně representovat literárně, ale hřešilo
proti zásadě, že studentský časopis má býti 1. studentským, 2. časo-
pisem. V » Studentských Směrech « jevil se vliv artismu a akademický
ráz, pak realism. Vlivy ty byly spojeny v listě tím, že z každého
převzata hlavně negativní, kritická část a že zájem o umění, literaturu
a vědu převládal. Byly (o ostatních studentských časopisech to platí
menší měrou také) svědomitě stopovány nové knihy, divadla, koncerty,
ať měly speciální význam pro studenty či ne, kdežto o politiku, ná-
boženství, hospodářství nebylo trvalého zájmu. Tím papírový a neži-
votný ráz škol středních byl spíše podporován nežli paralysován,
a realismu škozeno tím, že odpůrci prohlašovali »St. Směry* za orgán
realistický a pokoušeli se na nich dokumentovat j-nepolitičnost rea-
lismu*. Tato chabost a špatně pochopená noblessa byla tím nápadnější
u listu, jehož skupina vystupovala v studentském životě vždy velmi
rázně a určitě; vyvolala i vnitřní spory, následkem kterých r. 1901
a počátkem 1902 dočasně změnil se ráz listu. Časopis programově
a samostatně hleděl informovati čtenářstvo, podrobně stopovati stu-
dentský život, vzbudit zájem o reformu výchovy, politiku, náboženství,
hospodářství a filosofii. Ale směr tento nepotrval; list vrátil se do sta-
rých kolejí, a jsa nad to neprakticky veden a nedbale vydáván, došel
až k těm smutným koncům, že za posledních 9 měsíců vyšlo — je-
diné číslo. » Studentské Směry « v praxi zdiskreditovaly princip, který
dříve v polemice s » Časopisem Pokrokového Studentstva « zásadně tak
vítězně obhájily: že studentstvo má míti zájem o politiku, ale varovat
se předčasného politického strannictví; neboť zájem o politiku nejevily,
pod patronátem určité politické strany být nechtěly a samy se udržet
nedovedly. To arci nesvědčí o chybnosti principu, nýbrž o nedosta-
tečné schopnosti provádějících.

Čtvrtý list, brněnská »Vatra«, založená koncem r, 1902, jest
plodem moravského separatismu, tentokráte (jak se zdá) zdravého.
Časopis ten je dobrou, ba snad i nutnou přípravou studentstva morav-
ského, slezského i slovenského pro příští universitu moravskou. Jako
mladý podnik je pln nesrovnalostí — od nejrozumnějších názorův až
k nejprázdnějším frásím. S úsudkem nutno zatím vyčkati; dle dosa-
vadních čísel charakterisovati lze > Vatru « jako moravské » Studentské
Směry «. Osvojí-li si jejich přednosti a uvaruje-li se vad, dostojí úkolu

478

svému čestně. Jako jeden z úkolů svých formulovala prostřednictví
mezi plným životem a dnešní školou; málokdy byla řečená formule
trefnější. Jen také dle ní jednat!

Je-li »Vatra« v opak k ostatní studentské literatuře příznakem
období nového, slibujícího pokrok, tím více platí to o nových stu-
dentských rubrikách v moravských časopisech (»Mor.
Rozhledy « v Přerově, též »Mor. Obzor « a »Ceskoslovanská Morava «
v Kroměříži). Ačkoli jsou teprve v počátcích a tu i tam psány příkře,
jsou značným pokrokem nad obvyklé dřívější studentské dopisy do
venkovských listů, hemžící se malicherným a sobeckým klepařením.

Ze všeho studentského tisku nejlépe plnil úkol svůj každoročně
kalendář Almanach Slavie. Letošní ročník jeho byl však také
mnohem slabší předešlých (vyjmeme-li dva úvody informační).

Skupina radikálně-pokroková vydala v prosinci 1903 agitační
brožurku J. Kopalovu »Čtyři kapitoly«, v časopisech věru příliš
obšírně kritisovanou a 13. ledna na debatním večeru ^Pracovního
kroužku Akademické Čítárny «, navštíveném všemi stranami student-
skými, naprosto odsouzenou Knížka ta je neutěšeným plodem dnešní
výchovy, zejména školní, přecpávající hlavu i sloh prázdnými a ne-
přesnými abstrakcemi — prací, jaké píše mnoho a mnoho studentův
a z nichž tato náhodou dočkala se uveřejnění. Smutno, že některé
strany takovým způsobem zneužívají mládeže k svým účelům.

Probouzejícího ruchu v studentstvu tentokrát účasten je ku po-
divu i salonní Akademický Čtenářský Spolek. Sice se ne-
vymkl dosud ze svých tradic, ale jeví se i v něm konečně vážnější
myšlénky. V jednom z posledních večerů jeho přednáškového cyklu
(21. ledna) p. Bozděch pronášel mínění, že » vzdělávání lidu«, demo-
kratické heslo pokrokového studentstva, je pouze frásí; studentstvo má
prý pracovati pro střední stav jakožto stav svůj. O tomto názoru dalo
by se mnoho diskutovat; nelze nepozorovati v něm vliv třídní nauky
sociální demokracie. A celou dotyčnou přednášku lze vítati jako zna-
mení přechodu (dosud jen přechodu!) od zvetšelých frásí starých
k reálnějším a pokročilejším heslům.

Rozčilení, vzniklé lednovými sebevraždami studentů, značně vzrostlo
novými třemi případy, které přihodivše se právě ve dny, kdy na střed-
ních školách rozdávána jsou vysvědčení pololetní, přiměly jistou sku-
pinu studentstva k prohlášení, aby sdělena byla jim data o případech,
v nichž na školách zneužito bylo disciplinárního řádu a pod. Konečně
i c. k. zemská školní rada v Praze a Spolek českých professorů za-
bývaly se událostmi těmi a rozumí se, oponujíce studentstvu tvrdily,
že škola jimi není vinna. Tím úsudkem arci nic není pomoženo; okol-
nost, že z 25 případů, probíraných zemskou školní radou, dvacet
(80Vo!) udalo se na ústavech českých, pak svědčí, že u studentů če-
ských jsou speciální příčiny sebevražednosti, na něž jak nával mládeže
k studiím, tak i známá přísnost školního systému vůči mládeži české
není bez vlivu.

479

Ku podivu, zájem o všecky tyto závažné otázky najednou v po-
zadí zatlačil problém — mají-li čeští studenti v nynější válce sympa-
thisovati s Rusy či naopak. V středisku, Akademické čítárně, zuřil ně-
kolik dní ústní, písemný, plakátový, div ne i pěstní boj o tuto věc.
Studentstvo súčastnilo se demonstrací na Staroměstském náměstí a
ulicích pražských (21. i 28. února) a 27. února pokroková část jeho
protestovala proti ztřeštěným zbožňovatelům carské knuty, kteří
»v zájmu všeslovanské myšlenky « zvali studentstvo na pravoslavné
bohoslužby za vítězství ruského militarismu nad japonským. Naši stu-
denti zápasí o chléb, o zaměstnání, o volnost smýšlení, jsou dohnáni
i k sebevraždám — a část studentů nemá pilnějších starostí, nežli v době
volebních vítězství politického dobrodruha na Královéhradecku starat
se (a takovým způsobem!) o příhody na Korei a v Mandžurskul

Jako za dřívějších let demonstrace protivládní odnášeli židé,
tentokráte zas projevy pro cara odnesli — pražští buršáci. Demon-
strace carofilské, jichž vlastním původcem dle všech příznakův a in-
formací byl Klofáč a jeho lidé, přišly velice vhod » Národním Listům «,
aby zvířený prach zakryl mladočeskou porážku na Hradecku. Když.
masopustní »tajný« telegram z Petrohradu selhal, vzpomněly si na-
jednou po 40 letech, že na Příkopech provokativně bumlují o nedělích
buršáci. Několikadenní výzvy přivodily opravdu 6. — 13, března proti-
bumly s české strany, jimž policie, vojskoi německé noviny neprávem
vtiskaly vzezření vzpoury. Mezi českým studentstvem vedlo to k urči-
tějšímu vyhránění rozporu mezi massou štvanou několika demagogy,^
jež se chopila čepičkových odznaků (které nepodařilo se u nás
trvale zavést v letech 70, 80 ani 90tých prese všecky pokusy, a které
rozhodně zamítlo i studentstvo jinoslovanské, na př. polské v Curychu
r. 1902) a jiných projevů zdiskreditovaných už r. 1899, a jež div ne-
ukřičela i rektora na universitní schůzi, a mezi studenty pokrokovými,
kteří na schůzi »Jungmanna« rozhodně se ohradili proti podobnému
jednání, škodícímu národu i studentstvu a prospívajícímu leda dohasí-
najícím veličinám politickým.

Ze v akademickém dorostu vzbudil se tak rychle, byť jen chvil-
kově, zájem o věc jinak bezcennou, ukazuje, jak žízniVa jest vyprahlá
půda studentského života pro každý popud, kterýž absolventu ne-
plodné střední školy za pustého našeho veřejného života nějak vy-
plňuje duševní prázdnotu.

V takové situaci dařívá se agitacím všeho druhu, a strana ra-
dikálně pokroková nejvíce jí využiti hleděla pro sebe. V posled-
ních letech arci pokusy toho druhu vesměs se nezdařily, a letos tím
méně. Agitace mezi abiturienty vyzněla fiaskem 30. října 1903, rovněž
tak agitační protirealistické » Čtyři kapitoly « 13. ledna 1904, a posléze
strannické a sobecké zneužití jubilea processu s »Om]adinou« 15. ledna
a 9, března porážkou, které neodvrátil ani pokrokářský a radikální
štáb, sezvaný na potření odpůrcův, ani ukřikování jich organisovanou
klakou, ani komické popírání statistických dat, ani jízlivé vtipy a *šlágry«,
ani falšování překladu z Denisa, čímž vynikli dr. Ant. Hajn, dr. Kříž,
dr. Rašín, dr. Důtka, Kunta, Hubka atd. Výrok dra Hajná: »V roz-

480

hodné době přestaneme být svobodomyslnými a snášelivými a využijeme
všech prostředků zvláště proti domácím odpůrcům státního práva, ať
jsou to universitní professoři nebo doktoři . . .« a ostatní beztaktnosti
dokonce přiměly nestranné, ba i přívržence dra Hajná a některé účast-
níky pokrokového hnutí, že se jich zřekli na místě velmi rozhodně.
Ba radikálně pokrokové studentstvo i předáci strany té dospěli až tam,
že jeden přítomný byl nucen charakterisovati jejich jednání jako » cho-
vání se opilé massy na volební schůzi «. Takového sebevražedného
mravního Sedanu pokrokové hnutí prese své chyby přece nezasloužilo.

1. března 1904. Ch.

úsilí o obrození samosprávy.

Napsal K. Harmach.

Na podzim roku minulého vyvolala redakce » Věstníku samo-
správného a národohospodářského « akci pro oslavu 40letého
jubilea české samosprávy.

> Říkáme si, že jsme autonomisty, ale o nic jiného — dle
pravdy — tolik se nestaráme, jako právě o autonomii. A přece
kde jinde jsme tak samostatní, jako právě v autonomii, kde nikdo
nám nepřekáží, žádný státní úřad, žádná nepřátelská vláda. A jest
nejvýše potrebno, abychom se na naši autonomii rozpomenuli a
vážně obírati se jednou již začali její revisí, její reformou.

A bude potřebí ohledati samotný základ, na němž vybudo-
vána jest samospráva, bude potřebí uvážiti, jak dalece se vžilo a
osvědčilo nerespektování přirozeného rozdílu obcí venkovských
a městských při konstituování obcí, bude potřebí posouditi, jak
osvědčilo se v samosprávě naší zavedení principu zastupování
zájmů resp. poplatnosti, bude potřebí vyšetřiti, do jaké míry vy-
hověly naše samosprávné korporace úkolům vyměřené jim pů-
sobnosti, pokud účelným ukázalo se vytváření rozdílu mezi samo-
statnou a přenesenou působností, pokud prospěšným stal se roz-
voji samosprávy známý správní dualismus, tato zvláštnost rakouská.*

Těmito slovy uvádělo provolání potřebu oslavy jubilea, oslavy
ale věcné, z níž by vzešlo obrození samosprávy naší ja-
kožto základu politického, národního i národohospodářského na-
šeho snažení.

Myšlénka narazila na odpor. K provolání učinily některé
okresní výbory výzvu na zemský výbor král. Českého, aby akci
jubilejní v čelo se postavil. »Věstník« sám žádal iniciativy městské
rady pražské.

Zemský výbor - odmítl a tím zdá se — officielní akce ju-
bilejní je pohřbena.

Odmítnutí zemského výooru vyvolalo posměšky radikálních
a pokrokářských novin, vyvolalo i hlas, který v zájmu menšin

NAŠE DOBA. R. XI., č. 7. 1904. 20. dubna. 3-|^

482

volal po urputném boji proti zákonným, út^^arům, v něž se sa-
mospráva vtělila.

Promluvil i » Obzor národohospodářský. «

Paušálně odmítá se jubileum, a to proto, že nestojí prý do-
savadní výsledky samosprávy za oslavu, že jde spíše o oslavu osob
než o vážnou práci reformní.

»Proč pak — napadá s-Národoh. Obzoru* na str. 46. letošního
ročníku — všichni ti pánové, co o tom oslavení jubilea čtyřiceti-
letého tolik horují a tolik cítí potřebu, při té oslavě promluviti
si o reformě naší samosprávy a její moderní revisi jistě palčivě
nutné, pánové, kteří přece již za své dlouholeté praxe jistě již
musí míti vůdčí myšlénky této revise v hlavě srovnány, nevystoupí

— zejména vedoucí hlavy v úřednictvu — hned s osnovou no-
vého řádu obecního alespoň v hlavních rysech .?«

Po těchto hlasech ozval se v půH února hlas neméně zá-
važný prof. Dr. Albína Bráfa v :s'Alétheii.« » Radil bych: Nečekejte

— ale jubileum neslavte!

Což se může, nepočkáme-li, dělat něco jiného než slavit ju-
bileum. Snad přece: Zpytovat svědomí! A zní-li to slovo
příHš ostře, volme jiné: udělat jednou solidní, řádnou billanci;
zjistit a sestavit povahu i velikost všech aktiv naší obecní, okresní
i třeba též zemské samosprávy, zjistit povahu i velikost všech
jejich passiv, i vyvodit saldo, pravé a poctivé saldo . . . Našlo by
se snad u nás mužů dost, vzdělaných a pravdymilovných, kteří
by na řadu otázek — správně, bez záludných suggescí, s ryzím
zřetelem k vyšetření objektivně pravdy sestavených - odpověděli
podle svého poctivého přesvědčení, kde a proč jsou úspěchy, kde
jsou a jakou mají příčinu nedostatky a chyby. «

V ovzduší takto naplněné zapadne sjezd české strany lidové,,
který bude míti úkol usnášeti se o programu samosprávném, jehož,
návrh, v »Case« uveřejněný, vyvolal již nyní bohatou — zatím
ovšem soukromou výměnu myšlének.

Doufejme proto, že letošní rok otřese zapomínanou samo-
správou, přivede intelligenci k seznání hlubšímu její podstaty a
věcnou, spravedlivou a poctivou kritikou minulosti dá posilu a

důvěru k práci další za lepší budoucnost.

V lednovém čísle loňské » České Revue* pokusil jsem se
nastíniti, jakou cestou se u nás brala samospráva, jak vydatnou
pomocnicí byla v našem společenském a politickém životě a ja-

483

kých škod způsobeno jí bylo nepodařeným stilisováním ustanovení
o pomocnících volených jejích činovníků.

Tato politická funkce naší samosprávy za dob passivního
odporu přivodila našim snahám politickým znamenitých účinků.
Bez pevné a úplné organisace této těžko by bylo bývalo prová-
děti ony podivuhodné, jednomyslností prodchnuté volby, bez ní
těžko byly by se organisovaly tak vydatné sbírky pro Národní
divadlo, Ustř. Matici a ostatní veliké vlastenecké úkoly, bez ní
nesnadno byl by se provedl v království našem skoro již úplný
vítězný boj jazykový, který nám přivodil a utvrdil vládu českého
jazyka v společenském i veřejném životě v městech a okresích
ryze českých nebo s menšinami německými.

To jest jedním z největších aktiv naší samosprávy za uply-
nulé čtyřicetiletí. Stalo se tak z popudu a přímého úsilí zaklada-
telů samosprávy u nás, jak velkolepě o tom svědčí předmluva
Dr. Riegra k jeho »Rukojeti,« r. 1866 vydané, i to, že nejhorli-
vější političtí agitatoři, ba nejpřednější politikové ucházeli se
o místa volených i úřednických činovníků samosprávných.

A toto politické zabarvování samosprávy, jakož i upřílišněné
zdůrazňování autonomie samosprávných korporací stalo se však
i příčinou, že vlastní agenda a působnost správní obcí i okresů,
ba i země samotné, přicházela ku platnosti v řadě druhé a ne-
může se vykázati výsledky stejně vydatnými. Vidíme to na práci
zákonodárné zemského sněmu, vidíme to na účinku těch různých
šíře známých i neznámých zákonů policejních, vidíme to na stupni
zakořenění principielních zásad, vtělených v samosprávném zřízení,
vidíme to na stupni znalosti zákonů, v obor samosprávy spada-
jících, u činovníků samosprávných, vidíme to na stupni zájmu ve-
řejného tisku, intelligence i nejširších vrstev lidových o ideový
základ, úkoly a rozvoj samosprávných našich korporací.

Tu — ^ jak vidno '- — jsme vinni všichni, nejen samosprávní
úřadové samotni — všichni: tisk, intelligence, političtí vůdcové a
strany. Podceňovali jsme v tomto vlastním oboru působení význam
práce obecní či okresní, vyčerpávajíce všechnu energii a veškeren
zájem jen ve sledování a zasahování do volebních zápasů o obec
a okres.

A zápasy tyto nesou na sobě následkem toho bohužel příliš
často znamení politického strannictví. Nikoliv úsilí o nejlepší
činovníky odborné, se samosprávným zřízením nejlépe seznámené
a prakticky vycvičené — alébrž heslo politické příslušnosti a

31*

484

strannické spolehlivosti rozhodovaly pak pravidlem u našich voleb
samosprávných. Tímto úsilím prodchnuté vítězství ovšem nemá
pokdy dostati se ku přesné práci správní, neb zájem zachovati
posici nutí ovládlou stranu nejrůznějším způsobem zabezpečiti se
i pro příští období a tu při volbě prostředků nejde tak o skuteč-
nou potřebu všeobecnosti, o zdokonalení vlastní správy, jako o effekt
vnější, zalíbení se voličstvu a pod.

Tento politickostrannický stín, pokud provází naše volby
samosprávné, vyvolává však i ve straně poražené protitlak: všemi
prostředky se snaží podrýti autoritu vítězných protivníků, každý
jejich čin stíhají neúprosnou kritikou, a každý sebe menší pochy-
bený krok zavdává jim ihned příčinu k nejzevrubnějšímu studiu
paragrafů našeho obecního či okresního zřízení, jen aby protestem
či námitkami seslabena byla posice vládnoucí strany. Nejsem
pravdě příliš dalek, pravím-li, že to byla ve většině případů cesta,
kterou se prohlubovala v našich Hdech známost zákonů samo-
správných.

Máme za sebou čtyřicet let práce samosprávných korporací.
Za dobu tu pomáhala vítězit živlu českému po obcích a okresích
českých a převahou českých. To jest závažným jejím aktivem a
to musí smířiti nás při účtování práce 40tileté s celkovým výsled-
kem, pro vlastní správní výkony její ne dosti příznivým. Vinu
zanedbání nese v prvé řadě právě ten přenesený obor působnosti,
který našim samosprávným korporacím přikázal náš politický a
národnostní zápas. A jestli v tom oboru působnosti dovedla naše
samospráva zhostiti se úkolu svého s výsledky čestnými, zdaž ne-
máme z toho spíše čerpati naději i důvěru, že v ní tkví síly dost,
aby, vrácena jsouc především vlastním úkolům svým správním,
i tu dodělala se výsledků stejně čestných a příznivých.

A o to právě jde: Neztráceti mysh, nezavrhovati paušálně
samosprávu, ale pomáhati vrátit samosprávu vlastním její úkolům
správním.

Revisní i reformní plán samosprávný v hlavních rysech je
dávno již hotov. Odkazuji tu na práce uložené v »Samosprávném
Obzoru* a ostatních zašlých i dosud vycházejících časopisech, sa-
mosprávou se obírajících, ukazuji tu na řadu značnou různých
petic i návrhů pro sněm král. Českého.

Uzákonění revisních osnov jest odvislo od parlamentních
stran a od schválení vlády.

485

Ani jeden, ani druhý činitel však dnes pro revisi není zaujat.

Nejvlastnější překážkou, pro niž žádná strana parlamentní
neclice opravdově pohnouti reformou samosprávy, jest právě to
politické aktivum české samosprávy, které se jeví v utužení po-
mocí samosprávy české národnosti v obcích a okresích převahově
českých a které znepokojuje Němce v území s menšinou českou.

Před 40 lety dáno bylo Cechům a ovšem i Němcům obecní
a okresní zřízení. Sotva se nadali ti, již zřízení dekretovali, že
zřízení samosprávné bude míti takovou politickou a národní dů-
ležitost pro nás Cechy, jakou, jak historie 401etá dokazuje, mělo.
Ovšem bylo samosprávné zřízení, většině nadržující, dvojsečným
mečem: jen pomocí jeho bylo lze vybojovati poněmčilé území
české a převahou české, jen pomocí jeho ale mohou Němci v uza-
víraném území nadvládu svoji podržeti.

Národnostní zápas náš velí, opravit volební řád dnes, kdy
posice v obcích a okresích převahou českých zabezpečena, a kdy
strannická tendence jeho zadržuje naše vítězství v uzavíraném území.

Proto má pokus o reformu samosprávy u nás tak horkou
půdu pod sebou, tak vznětlivou, jak přesvědčilo nás opět minulé
zasedání sněmovní.

Z ohledu tedy na taktiku národnostní politiky oddaluje se
revise správního zřízení u nás, ačkoliv obě národnosti jsou pře-
svědčeny o relativní její dobrotě a prospěšnosti, ba dokonce
i nutnosti (viz hlasy o krajském zřízení).

A vláda .í^ Té na samosprávě, její zdatnosti, málo záleží, spíše
zdá se, že ji samosprávní zřízení v těch mezích a v tom objemu,
jak bylo před 40 lety uzákoněno, mrzí, je nepohodlným. Jestliže sobě
strany parlamentní samy nevynutí u vlády provedení reformy,
vláda sama počin sotva učiní. Spíše reakčních kroků můžeme od
vlády naproti samosprávě očekávati, jak svědčí malá úcta vlády
k sněmu českému, malá ochota vládních orgánů k samosprávným
sborům, kdy o exekuci k nim obraceti se musejí, nápady s vo-
jenskými certifikáty a pod.

Za těchto okolností nedá se mysliti, že by rozhodující kruhy
samy hnuly otázkou reformy samosprávy a přičiniti se chtěly
o brzké její zákonné provedení.

Odmítnutí oslav zemským výborem a zamlklost okr. vý-
borů fakt tento jen potvrzují.

Tou cestou dnes se bráti za reformou samosprávy bylo by
tudíž marno a bude na dlouho patrně bezvýsledno. Nezbývá tudíž

486

nežli spokojiti se zatím s úsilím možným a to je: vštípit v široké
kruhy samosprávných pracovníků vědomí, že přišel čas, aby samo-
správa naše vrátila se vlastní své práci správní, při tom, že bude
jim podstoupiti tuhou konkurrenci s orgány vládními, a mají-li
udržeti své posice, že stane se tak jen tehdy, osvojí-li si důkladnou
znalost zákonů správních, pochopí-li cenu zodpovědnosti správy
cizích, veřejných záležitostí a svým karakterem zaručí-li nestran-
nost v řízení a rozhodování ve sborech samosprávných.

Chceme-li pracovati o lepší správu našich samosprávných
korporací a tím přivoditi naši samosprávu do vlastních její kolejí,
jak u jiných států se děje, musíme započíti namáhavou práci od
počátku znova.

Nejprve shora. Bude nutno nejintelligentnější naše lidi o vý-
znamu samosprávy uvědomiti a zájem pro ni u nich vzbuditi.

Prvý pokus, českým klubem před šesti lety učiněný, pro-
vésti extensi »o samosprávě « - minul bez znatelného ohlasu.
Česká strana lidová chce reformní myšlénky vtěliti v určitě vy-
hraněný program. Sjezd strany bude o něm jednati. Nejde však
tu jen o program suchý, chladnou theorii. Jde spíše o postup a
organisaci práce. Budit zájem lidu pro samosprávu a její moderní
úkoly, uvědomělý lid organisovat pro realisování těchto úkolů a
vybojovat korporace, v nichž by se ve skutek uváděly tyto úkoly:
v tom leží celý úkol, celé úsilí příští generace.

V tom směru paralysovat bude nutno promyšlenou činnost
sociální demokracie, paralysovat potud, pokud třídní jednostran-
nost svésti může na scestí.

Ten úkol řešiti má i příští sjezd lidové strany, těmi hledisky
ovládána býti musí jeho práce: sestaviti program samosprávný
lidové strany.

A po sjezdu nastane povinnost program v život uváděti.

Nemáme brožur o významu samosprávy, nemáme přednášek
o ní, nemáme řečníků, nemáme pomůcek.

Vše to se musí teprve stvořit, vzdělat, vyhledat.

Nemáme rozhledů samosprávných po našich revuích, nemáme
pravidelných hlídek správních a dobře vyzbrojené právní porady
po našich týdennících a krajinských listech, není porozumění
v našich dennících pro reforemní vážné články samosprávné. Ne-
máme však pro vše to ani pracovníků.

487

I vše to musí přijít, bude potřebí vychovat k tomu úkolu
pracovníky a vyhledat sil pro počátek.

Nemáme samosprávné jednoty, kde by se soustředili všichni
odborníci, nemáme organisace vzdělávací samosprávných činovníků,
nemáme článků o samosprávě v čítankách, nemáme v soustavě
učební středních a odborných škol nauky o samosprávě, nemáme
extensí, nemáme kursů, nemáme stipendií do ciziny.

Vše to teprve na nás čeká.

Jak bohatá to práce, jak vytrvalé snahy bude k tomu po-
třebí!

A ta musí býti podniknuta, neb teprve potom nadejde doba
lepší naší samosprávě, teprve potom bude i naše samospráva
zrale způsobilá, sama provésti reformu svoji i — vnější s vý-
sledkem zaručeným.

stát a prostituce.

Mezi otázkami, jejichž řešení právě v přítomné době nabývá
určitějších forem, je i prostituce. Snahy sociálně humanitní
hledí s lidské společnosti setřást obojakost a povrchnost, s jakou
se dosud pohlíží na prostituci jako na nevyhladitelné zlo. Spo-
lečnost s falešným studem vyhýbá se mluvit o tomto zlu a po-
ložit meze otravě, která se šíří a proniká všechny vrstvy lidstva
— pod přímou ochranou státu.

Vzrůstem průmyslu a zostřením boje o chléb uvolnily se
svazky, které dosud poutaly ženu k rodině; a tu nedostatek prů-
pravy k samostatnému výdělku, nouze o práci, povrchní vzdělání
i raffinovanost nynějšího způsobu života jsou asi hlavními příči-
nami, které tisíce žen vhánějí do řad prostitutek a strhují do kalu
a mravní bídy, z níž téměř není vyváznutí. Svými důsledky mstí
se toto hýčkané zlo na všech třídách lidstva, šíříc těžké pohlavní
nemoce mezi muži, rozvracejíc rodinný život a plodíc duševní
i tělesné mrzáky místo zdravého potomstva.

Říká se, že úcta k ženě je měřítkem mravnosti národa: ale
pak nynější stav prostituce je nejtemnějším stínem, kterým je
zbarven a zdržován kulturní i mravní pokrok moderního lidstva.

Nelze upříti, že otázka nezřízeného pohlavního života úzce
souvisí s otázkou alkoholismu: proto boj, rozvinutý v přítomné
době za pokrokem mravnosti, je namířen proti oběma.

Neupřímné stanovisko dnešní intelligence k prostituci označil
prof. Masaryk' slovy: »Je to nezvyklé mluvit o věcech těchto
veřejně. Ale právě o tom, co vlastně má největší důležitost pro
nás, o otázkách nejživotnějších, odkrytě se nemluvívá; snad ne-
mluví se o tom z té příčiny, že jest zla příliš mnoho a že lidé už
jsou otrlí a zvyklí mu tak, že ho nevidí, ačkoliv v poslední době
svědomí také u nás se probouzí. «

1 >Mnohoženstvi a jednoženství.

489

U nás přijala otázku do svého pracovního programu sociální
komise pražská, při níž zřízen subkomitét pro potírání alkoholismu
a prostituce.

Vzhledem k důležitosti předmětu chci se zmínit o směru,
jakého hledí dodat boji proti prostituci — zejména proti policejně
favorisované — jeden z největších její odpůrců v Německu, Rob.
Schmolder, vrchní soudní rada, který čerpaje zkušenosti ze své
praxe, uveřejnil řadu článků o věci (na př. v loňské »Zukunft«),
a z jehož studie »Stát a prostituce« uvedu hlavní myšlenky.

Podotýkám, že názory, které Schmolder ve své knize rozvi-
nuje, nesmějí svádět k přílišnému optimismu, ale jistě naznačují
jeden z hlavních taktických prostředků, kterými je třeba bojovat;
úplná náprava koření daleko hloub: v poměrech mravních,
za jejichž povznesením jistě spěje celý kulturní vývoj lidstva.

Schmolder líčí způsob, jakým se doplňují řady prostitutek
ve většině zemí. Policie založí seznam žen, jež pokládá za prosti-
tutky, a udělí jim licentiam stupri, t. j. povolení k řemesl-
nému vedení nekalého života. Důvod, o který se při tomto způ-
sobu policie opírá, je, že prý prostitutky odvádějí pozornost mužů
od vdaných žen a počestných děvčat.

Tedy zlo se tu zakrývá zlem. Stát uznává prostituci za ne-
vyhnutelné zlo, které hledí udržovat v příslušných mezích.

Avšak způsob, jakým se toto doplňování kontingentu prosti-
tutek děje, je v jednotlivých zemích různý a zvláště v Německu
(stejně v Rakousku) svým sumárním měřítkem strhuje do kalu
i děvčata, která snad jen jedenkrát ze slabosti podlehla: všem po-
stiženým děvčatům bez rozdílu vnucuje kontrolní knížku, nedbaje
zdali se snad dobrovolně k prostituci přihlásí. V tomto případě
stát ukládá děvčatům za jejich životní povolání to, co se u jiných
všeobecně za hanbu pokládá. V jiných státech je toto nebezpečí
o tolik menší, že policie přijímá do seznamu prostitutek jen ty,
které se samy přihlásí, v Praze pak docela vylučuje ony, které
byly již trestány.

Pro policejní kontrolu nad prostitutkami se uvádí, že se nu-
cenou prohlídkou zdravotní zmenšuje nebezpečí nákazy, a aby se
ohraničila tato třída ze společnosti vyloučená. A tu Schmolder
právem na to poukazuje, že při sumárním měřítku, kterého, jak
nahoře řečeno, policie užívá, i mnoho nevinných trpí, a že celé
řadě žen, jež by se rády vrátily k čestnému životu, se vtisknutím
policejní známky k tomu zatarasuje cesta. Neprávem se dále mezi

490

výhodami, které policejní kontrola v sobě chovná, uvádí zachování
veřejné slušnosti, veřejného pořádku a všeobecného zdraví.

Pokud se týče veřejné slušnosti, tu naopak policejní kon-
trola přivádí stav nejhlubší mravní skleslosti; neboť veřejné pro-
stitutky, cítíce nad sebou ochranu policie, pohybují se otevřeně,
se smělou tváří na ulici; jejich život vtiskuje markantní rysy jejich
tváři a zanechává stopy v jejich šatu, chůzi i pohledech. Stálé ne-
bezpečí nákazy, které jim hrozí, a pravidelné prohlídky lékařské
ubíjejí v nich poslední kapky studu, neboť svému řemeslu obě-
tovaly čest a všecko, nemají tedy více co ztratit.

Němečtí lékaři Reich a Kúhn praví -.i »Pro nás je to vždy
předmětem upřímné lítosti, vidíme-li, jak je tu žena snižována,*
>Tyto prohlídky a schůzky v předsíních musí nutně zničiti po-
slední zbytek studu. «

Jejich zjev na uhcích musí urážet veřejnou mravnost, nikoli
ji podporovat.

Lepší poměry nejsou ani ohledně veřejného pořádku, který
by snad policejním dohledem byl podporován. Neboť týmž oka-
mžikem, ve kterém se prostitutka vylučuje z čestné společnosti,
přibližuje se zločinným individuím, která se kolem prostitutek nej-
raději shromáždí.

Nejzávažnější a snad jedinou výhodu přivádí pohcejní kon-
trola na poli zdravotním, než ani tu není úspěch trvalým a vše-
obecným a cena úředního dohledu se na mnoze stává illusorní.

Je známo, že veliké sociální nebezpečí, které spočívá v po-
hlavních nemocech, se šíří právě z řady prostitutek. Impotence, četná
oslepnutí, neplodnost jsou nejčastějšími následky pohlavních ne-
mocí; vyskytují se i v jiné formě jako dědičná syfilis, skrofulosa,
epilepsie, hluchoněmost a blbost, a uvrhují v úplnou zkázu úžasné
procento lidstva.

Tragickým při tom je, že nemoci pohlavní nákazou se pře-
nášejí i na jiné: nakažený muž přenáší nemoc na svoji manželku,
která se pak stává neschopnou zrodit zdravé potomstvo. Pařížský
lékař Barthélemy uvedl na brusselské konferenci r. 1899 případ,
kde nakažený mladík polibkem přenesl syfilis na svoji babičku
a sestru. -

1 »Die Prostitution im 19. Jahrhundert«, Leipzig 1885.

2 Jako doklad uvádím dále případ zjištěný loňského roku ve vídeňské
opeře, kde venerická nemoc byla přenesena divadelními kostýmy na celou
řadu osob nevinných obojího pohlaví. Ref.

491

Jak illusorním se jeví nynější způsob policejní kontroly,
o tom uvádí Schmólder zajímavý doklad z Anglie. Tam byla
v letech 1867 — 1882 provedena statistika pohlavních nemocí mezi
14 městy, ve kterých byla zavedena policejní kontrola, a 14 městy,
kde jí nebylo. A výsledek srovnání byl, že v Anglii policejní
dohled do dnes zaveden nebyl.

Pokud se týče hygienických výhod, kterých prý policejní
dohled dociluje, tu svědčí zkušenosti často o pravém opaku a do-
kazují illusorní cenu celého zařízení.

Po syíilitickém onemocnění následuje 2 — 3 roky a mnohdy
déle perioda recidivy, ze které, jak Dr. Šperk (Petrohrad) dokázal,
Vt všech pohlavních nákaz pochází. Immunita proti nákaze dosta-
vuje se teprv později.

Rovněž gonorrhoe je u žen v četných případech nezhojitelná,
anebo vyžaduje těžké vnitřní operace.

Co s těmito rekonvalescenty v době jejich condylomatesy .f*
Prostý rozum dává tu direktivu, aby styk pohlavní jim byl za-
kázán a znemožněn. V praxi však právě tyto jednou onemocnělé
policie podrobuje svému dohledu a tím vhání je znova do neka-
lého života. A tu zvláště velká města podávají doklady o bez-
mocnosti policejního dohledu, jemuž se sta prostitutek, vyspělých
v raffinovanosti, prostě vyhne. A právě do velkých měst proudí
značný příliv zdravého venkovského obyvatelstva jednak za po-
vinností vojenskou, za studiemi, nebo za výživou a zábavou, kde
pak nebezpečí nákazy podléhají. Tak v Paříži ročně 1000 — 2500
prostitutek se ze seznamu jednoduše musí vyškrtnout »comme
disparues«.i) V Berlíně bylo v letech 1888 — 1891 průměrem denně
4000 prostitutek policejně vedených, což znamená dohromady
208 000 týdenních prohHdek; ve skutečnosti však dostavily ' se
pouze 94.000krát. Je jisto, že právě ty, které mají špatné svědom
se prohlídce vyhýbají.'-

1 Pařížský lékař Dr. Reuss pravi ve svém díle »La prostitution au
point de vue de Thygiěne et de radrainistration«, Paříž 1889, str. 249.: Elles
se soumettent á la visitě médicale assez volontiers, quand elles sont
saines. Mais quand ellcá sont malades, c'est une autre aflfaire. Le séjour
de Tinfirmerie les effraye. Elles se cachent et elles táchent par touš les
moyens en leur pouvoir, de retarder le plus long-temps possible un examen
médical, dont la conséquence premiére et inévitable sera de les envoyer
justement á cette infirmerie.

- Proti policejnímu dohledu, »reglementováni«. vyslovují se poslední
dobou téměř všichni lékaři; zejména stalo se tak na posledním německém
sjezdu k potíráni prostituce, pořádaném loňského roku ve Frankfurtě n/M. Re/.

492

Lékaři jednomyslně uznávají, že největší nebezpečí pohlavní
nákazy pochází od děvčat nedospělých: a přece v Berlíně v roce
1898 bylo nově zapsáno policií: 7 děvčat ISletých, 21 děvčat
lóletých a 33 děvčat IVletých! Kde tu zůstalo nobile officium
státu, býti ochranou mládeže? Brusselská konference se také
usnesla doporučit všem státům, aby prostituce nedospělých děvčat
byla úplně potlačena, dosud to však zůstalo bez výsledku.

Jak úžasně řádí venerické nemoce mezi mladými lidmi ve
velkých městech, o tom svědčí číslice, které Blaschko na uvedené
konferenci přednesl. Dle něho v Berlíně, kde je reglementování
zavedeno, onemocní ročně 25% studentů a 16 5% obchodnického
dorostu.

K řešení otázky, aby se zamezilo nebezpečí pohlavní nákazy,
pokud je nutno připustit prostituci, hleděl přispět Dr. Mirreur
z Marseillu; doporučuje totiž koncentrování prostitutek v nevě-
stincích, časté lékařské prohlídky a přísné, stoupající tresty oněm
přechovavatelkám, v jejichž místnosti se objeví onemocnění, které
nebylo ihned ohlášeno policii. Mirreur snaží se zachránit, co za-
chránit se dá, sám znaje dobře stinné stránky svého návrhu.

* *

Až potud Schmólder uvádí důvody, kterými hledí dokázati
nepatrnou cenu reglementování. Pak obrací se k positivní stránce
své studie a klade si otázku, v čem má spočívat náprava.!^ A od-
povídá: » Zlepšení třeba, také po zdravotní stránce, v první řadě
očekávat od povznesení všeobecné mravnosti. «

Při veškeré vzácné snaze, kterou Schmólder pro svoje thema
jeví, nelze upříti, že počíná si, alespoň na dnešní sociální poměry,
příliš ideálně. Nelze ovšem upříti značný pokrok, který se stal od
dob starověku i středověku, kde »courtisány« se veřejně pohybo-
valy na dvorech knížat. Také nevěstince, které jsou nejhlubším
snížením ženy a ve kterých morální špína nejvýše se vypíná, budí
časem v mužích odpor, a byly již tyto místnosti — alespoň v zá-
padní Evropě — odstraněny.

Snad nejvíce tu lze čekati od pokrokového hnutí žen. Ve
stejném poměru, jak se těžiště činnosti ženiny přenáší z domác-
nosti do obchodu, škol a života veřejného, stoupá její vnitřní uvě-
domění a žena si vynucuje větší vážnost u mužů.

Lichou jest domněnka, která nejvíce prostituci podporuje,
jako by se mladý muž nedovedl obejíti bez žen. Lékařské auto-
rity mluví o opaku a pozoruhodným je výrok petrohradského

493

prof. Tarnowského: » Jistý a mravní prostředek proti syphilitě a
venerii jest ve výchově vůle, v uvědomění prospěchu z po-
hlavní zdrženlivosti.*

Brusselská konference, jejíž pozoruhodné snahy s tolika pře-
káž^:ami se setkávají, usnesla se také vyzvat všechny vlády, aby
poučováním a varováním mládeže, zejména rekrutů, studentů,
učedníků, hleděla čelit nebezpečí nákazy. Je třeba dále, aby i ženy
byly poučovány o nebezpečí prostituce, kterou vidí všude kolem
sebe se rozvíjet, a která zabíjí rodinný život i plodí mrzáky. Bylo
by správné, 'aby se mužská mládež věnovala rozumně sportu, který
tuží tělo a sílí vůli, ne nezřízenému pití.

Tedy v povznesení všeobecné mravnosti vidí Schmolder nej-
větší zbraň proti prostituci, a k tomu cíli nabádá pracovat. Jen
jedno staví se tu v cestu: je to stát se svou policejní kontrolou.
Není možno, aby stoupla úcta mužů k ženám, pokud vidí na
ulicích řady poHcejně chráněných nevěstek, v kterých nutně spa-
třují vyvrhel společnosti a jejichž měřítko často ve své blaseova-
nosti přenášejí na všechny ženy. Co pomohou všechny snahy a
poučování, jestliže sám stát svádí mládež k nemravnému životu
a budí v něm klamnou domněnku, že pod jeho ochranou je po-
hlavní styk neškodným! Bude-li zrušena tato uměle pěstovaná pro-
stituce, zlepší se poměry, neboť nabídka roste poptávkou. Uvědo-
mění a emancipace žen bude jistě míti- vliv i na omezení pro-
stituce.

Schmóldrovy názory dají se takto krátce shrnout:

1. » Policejní dohled (reglementování) je v odporu s učením
křesťanské církve. Zasahuje do občanské svobody. Strhuje násilím
ženy, které by se rády znova povznesly, do nejhlubší špíny. Po-
rušuje veřejnou slušnost a veřejný pořádek. Podmaňuje náš národ
syphilitě a gonorrhoi. Proto reglementování musí za těchto okol-
ností padnouti. «

2. »Mocný další mravní pokrok nastává našemu národu. Lze
očekávati, že jistě klesne poptávka po prostituci a počet prosti-
tutek, jakmile se hospodářské poměry konsolidují a tento dohled
padne. «

Nelze tu ovšem odevzdávati se klamnému optimismu, ná-
prava je ještě příliš vzdálena. A pokud nenastane pronikavá re-
forma, je třeba užívati trestních ustanovení naproti živnostensky
provozované nemravnosti. Schmolder navrhuje proto toto znění
trestního opatření:

494

»Trestána budiž žena, která živnostensky smilstvo provozuje
a při tom veřejnou mravnost, veřejný pořádek a všeobecné zdraví
ohrožuje.*

V zápětí toho by nastalo zrušení policejních licencí prosti-
tutkám, které by v tom případě se staly trestnými, kdyby vystu-
povaly veřejně způsobem, jakým to nyní nevěstky činí, anebo
kdyby vzdor onemocnění svoji živnost dále provozovaly. Od to-
hoto repressivního způsobu lze očekávat, že by silně klesl počet
nákazu šířících nevěstek, které dnes volně se pohybují.

Při výměře trestu postiženým by rozhodovala jejich minulost
a to tak, že naproti lehkomyslným a nenapravitelným by se po-
stupovalo těžšími tresty, vězením; nedospělá děvčata pak by bylo
třeba odevzdati vychovatelnám a polepšovnám. Tím bylo by do-
saženo, k čemu reglementování směřuje, ale čeho nikdy nedosa-
huje: že by totiž odstraněny byly nakažené ženy a že by přibyla
těch, které, onemocní-li, by se dobrovolně hlásily do nemocnic.
Trestnými by byly dále i ty přechovavatelky, v jejichž bytech
jsou nevěstky vykořisťovány.

V otázce prostituce, vinou zastaralých nařízení, chová se
poHcie obojatě. Jindy vševědoucí, zavírá oči v mnohých případech,
nechce a nesmí vidět. Neboť co ví, musila by potlačit, třeba že
by se s jistotou dalo očekávat, že se totéž s větší silou jinde
objeví.

Proto především je třeba, aby zrušeno bylo právo policie
udělovat licence, zapisovat ženy do seznamu nevěstek a strhovati
je do nejhlubší mravní špíny; dále nesměla by provádět pravi-
delné lékařské prohlídky, které po zdravotní stránce nemají toho
významu, jaký se jim připisuje, a v mravním ohledu jsou zlem
do nebe volajícím. Policii by pak musilo přispět veřejné mínění
národa, kráčejícího vstříc vyššímu stupni mravnosti. y. Tomas.

Reforma vysokých škol technických.

(Dokončení.)

Mylným je domnění, že odborně vědecké znalosti dá se plně do-
síci pouhou prací docenta z kathedry. Že této znalosti lze na-
býti jenom harmonickým spojením přednášek a hojných cvičení,
pokud se týče prací v laboratoři, o tom poučuje historie vývoje
technického vyučování v druhé polovici minulého století, potvrzují
to výsledky, jichž bylo dosaženo následkem zavedení širšího vy-
učování ve cvičeních a laboratořích na technických ústavech vzdě-
lávacích států sousedních. V kruzích odborných není o tom po-
chybnosti, že jen rozumným spojením theorie a cvičení, vyučo-
vání v laboratoři lze dosíci oněch výchovných resultátů, které
v přítomné době musí býti očekávány, ba požadovány od vy-
sokých škol technických.

Pokusil jsem se ukázati, že technické ústavy vzdělávací po-
třebují revise vyučovacích programů, aby jejich oddělení byla při-
vedena v souhlas s požadavky doby. Zavedení více cvičení a la-
boratoří, rozšíření stávajících a zavedení nových odborných nauk
samo přivede ke koncentraci propaedeutických předmětů, jež zase
vésti musí k nepovinnému projednávání vybraných kapitol a k se-
minárním cvičením pro pokročilé a výše cítící studující. Podrob-
nějším poradám, jest zůstaveno rozhodnouti o tom, nemá-li ta neb
ona z dosavadních nauk některého oddělení obětována býti jiným
důležitějším předmětům.

Z mých výkladů je zcela jasno, že otázka povznesení niveau
odborného vzdělání nikterak není v souvislosti j e n se zřízením
laboratoří. Vždyť jsou odbory na vysokých školách technických,
pro něž sotva laboratoře padají na váhu, jichž však plány vyučo-
vací nutně potřebují základní změny. Záležitost laboratoří má pro
nás v Rakousku také ještě jinou stránku, než na kterou jsme pou-
kázali se stanoviska vyučování; má také důležitost eminentně ho-
spodářskou, jež dříve neb později musí přijíti k platnosti. Není

496

u nás především instance pro rozhodné, správné nálezy co do ma-
terialií a spotřeb techniky, které země vyrábí pro svůj vlastní trh,
bere nebo dává na trh světový. Průmyslník pro své výrobky nemá
autoritativního místa pro hájení svých zájmů. Tak je zatlačen na
př. náš tkalcovský průmysl z nejdůležitějších míst fabrikáty angli-
ckými, požívajícími svobody celní, neboť jest nemožno, dáti
u nás úředně prozkoumati vlastní výrobky podle stávajících před-
pisů anglického lloydu. Není místa, kde by se mohly vyvíjeti a
uzrávati ideje a problémy techniky, jichž blahodárné účinky by
prospěly všeobecnosti, nejvíc však samé zemi mateřské. Jistě jste
byli překvapeni novotami, které nedávno v tak skvělé formě z oboru
vývoje stavby parních turbin přednesl tajný rada Riedler. Těchto
vymožeností sotva by se bylo dosáhlo, kdyby nebylo možno po-
mocí pokusů ve velkém theoretické vývody prozkoumati v labo-
ratoři inženýrské a je přivésti v souhlas se skutečností. U nás
v Rakousku není vůbec žádné centrály pro zkoumání techniky;
není duchovního pojítka všech interessentů, není ohniska pro
technicko-vědecký pokrok. Myslím, že nechybím, řeknu-li, že
v Rakousku není nikoho, kdo by schválil různotvárnou úpravu vy-
sokých škol technických, jež by nutně vedla k různotvárnému
vzdělání technika. Snaze po jednotném vzdělání technika nestojí
však v cestě zřízení » Rakouské centrální laboratoře pro technické
zkoumání* v říšském hlavním městě, která by v moudré prozíra-
vosti přiměřeně velkou byla založena, dostatečně dobře vypravena
a která by se řadila k vysoké škole technické za tím účelem, aby
v místnostech tohoto ústavu bylo pěstováno jak vyučování a od-
borně vědecké badání, i aby odpovídala odborným a obchodním
potřebám všech interessentů. Dle svých cílů a účelů musel by se
ústav rozpadati v oddělení geotechnické a strojnické, a toto zase
ve dvě pododdělení, totiž hydrotechnické a thermotechnické.

Pro chemicko-analytické potřeby laboratoře, jakož i pro vy-
řízení příslušných zakázek, bylo by třeba opatřiti ústav také do-
statečnou chemicko-analytickou laboratoří. Co v jiných státech
vede ke stkvělým výsledkům, ponese také v Rakousku blaho-
dárné ovoce. A přestáli-li rakouští technici vždy i za nerovné kon-
kurence boj vítězně pro svou schopnost a pevnou vůli a utvořili
díla, která zemi jsou k stálé okrase a užitku, nesmí se přezírati,
že se časy změnily; a kam může vésti opoždění v technických
oborech vědy, poučuje dnešní stav živností a průmyslu, obchodní
a dopravní poměry v Anglii!

497

Že takovéto novoty na vysokých školách technických jsou
proveditelný, je při náležité úlevě professorům, zvláště od admini-
strativních jim nepatřících záležitostí, při četně navštěvovaných
ústavech i od úmorného zkoušení, to zvláště vytýkati bylo by
zbytečno. Novoty ty uloží c. k. správě vyučovací mnoho starostí,
vysoké vládě značné finanční oběti. Nedostane-li se k provedení
těchto novot žádoucných prostředků, nepřestanou vysoké školy
technické v Rakousku plniti věcně i na dále své povinnosti, avšak
na závodění sesterských ústavů států sousedních budou míti účast
jen v míře skrovné; bude lze je srovnati s medicínskými fakul-
tami na universitách, jimž nedostává se místností a pomocných sil
pro cvičení a nejdůležitějších pomůcek pro vědecké badání, totiž
dobře zařízených, anatomických, fysiologických, pathologických neb
hygienických laboratoří.

Mé výklad}'- o utváření vysokých škol technických by byiy
neúplné, kdybych opomenul vzpomenouti oněch opatření, jež ke
zvýšení všeobecného vzdělání stavu technického ukázaly se nevy-
hnutelnými. S povolané strany bylo již dříve na to poukázáno,
že akademicky vzdělaný technik v boji o vyšší místa podléhá často
pro nedostatečnost všeobecného vzdělání. Zvýšení niveau všeobec-
ného vzdělání dá se na vysokých školách technických zvláště tím
dosíci, že snaživějšímu studujícímu bude dána příležitost mimo
dobu povinného vyučování poslouchati přední přednášky z oborů
historických, literárně-historických, politických, právnických, jakož
i z oboru umění. V harmonickém spojení s řádem odbornýcli,
speciálních přednášek a seminárních cvičení vede rozšíření již stá-
vajících a zavedení nových, všeobecně vzdělaných odborů k tomu,
aby k vysokým školám technickým přiřaděna byla » filosofická
oddělení* s rozdělením na nauky:

mathematicko-přírodovědecké,
technicko-umělecké,
historicko politické a obchodní,
podobně, jak tomu je na všeobecném filosofickém oddělení švý-
carské polytechniky, které mohlo v letošním zimním semestru po-
dati studujícímu k výběru ne méně než 120 přednášek s 10 cvi-
čeními a odbory pro umění.

Na konec zmíním se o cílech a účelích, jakož i o vnitřním
zařízení mechanicko-technické laboratoře vídeňské. Jest to podle
místností, zařízení a dotace laboratoř pro vyučování, jež
má studujícímu dáti příležitost poznati z vlastního názoru methody

NAŠE DOBA. R. XI., č. 7. 1904. 20. dubna. 32

498

a pomůcky ke zkoušení moderních technických materialií, má však^
pokud to budou prostředky dovolovati, býti otevřena i pokroči-
lejším studujícím a prakticky činným inženýrům. Tím má se dru-
žiti k podobným ústavům v říši sousední, které vedle učebných
mají i vědecké cíle.

Mechanicko-technická laboratoř zaujímá ve třech poschodích
hlavní technické budovy 14 místností s plochou 674-5 m2 (jen asi
polovici toho, co ústav pro zkoušení materialií na polytechnice
švýcarské). Celá laboratoř je rozdělena na tři skupiny. V první sku-
pině je instrukční místnost s příruční knihovnou, se sbírkou de-
monstračních objektů, pak od ostatních oddělená místnost pro
práce mikroskopické. Laboratorní vyučování s počáiečníky má býti
vykonáváno v malých skupinách. Každá skupina obdrží thema, jež
jednotlivci pod dozorem a vedením experimentálně a početně vy-
pracují, načež se skupina sejde v instrukčním sále, hlavně k tomu
určeném, aby diskutovala tu o nabytých výsledcích. Místnost
s mikroskopy slouží výhradně účelům vědeckým, obsahuje úplné
fotomikroskopické zařízení ke zkoumání složení minerálů a kovu,
polarisační apparát a elektrickou pec pro temperatury do 1600^ C.

V druhé skupině je chemicko-fysická laboratoř s dílnami
k přípravě a zpracování minerálních pokusných látek. Fysická la-
boratoř má vedle potřebných přístrojů na tlak, trhání, broušení a
t. p. 12 míst s úplným opatřením pro běžné práce při zkoumání
stavebních látek. K laboratoři je připojena místnost s parními
stroji, pak váhovna a cementové dílny. Konec této druhé skupiny
tvoří chemicko-analytická laboratoř s připojenou prádelnou. Labo-
ratoř tato slouží výhradně vědeckým účelům, je zařízena pro che-
micko-analyiické práce všeho druhu, zvláště pro analysi kovů.

Třetí skupinu tvoří v přízemku a připojeném sklepě velká
strojírna, moderními stroji a apparáty opatřená, dílny ke zpraco-
vání pokusných látek, místnost pro akkumulátory, konečně více
skladišť pro pokusné materialie a pro nářadí zřídka užívaná.
K pohonu všech těžších strojů užívá se důmyslně sestrojeného
olejového akkumulatoru z továrny Amsler-Laffon v SchaíŤfhausích.

S adaptačními pracemi místností laboratorních se začalo
v srpnu r. 1901 a do června 1903 bylo vše tak daleko hotovo,
že objednané stroje a nářadí mohlo býti převzato. Veškeré výlohy
mcchanicko-technické laboratoře činí okrouhle 230.000 K.

K obsluze laboratoře professoru mechaniky k ruce jsou dáni
1 konstruktér, 2 assistenti, 3 mechanici a sluha. Zdar neb nezdar

499

laboratoře závisí od odborné znalosti, pracovitosti, osobní náklon-
nosti ustanovených k experimentálnímu zkoumání, od zručnosti a
intelligence pomocného personálu. Každá změna v personálu hlu-
boko se dotýká ústavu a bude-li dosavadní měnění trvati dále,
nebude moci ústav zdárně prospívati. Bude nutnou, vážnou sta-
rostí vysoké správy vyučovací, aby zařídila místa s dostatečnými
dotacemi a oprávnila ustanovené na pensi a tím odvrátila nebez-
pečí ochromení činnosti ústavu.

32-

česká poesie politická do Havlíčka.

Napsal Jan Jakubec.
(Pokračování.)

Samostatný živel politický do českého básnictví za doby obro-
zenské dostává se u nás uvědomováním jazykovým.
Do verše českého přešel zejména z četných obran jazyka českého,
které jsouce vedeny duchem Balbínovy latinské » Obrany jazyka
slovanského, zvláště českého*, vydané r. 1775 Pelclem, nejednou
projevují též smysl politický. Nátlakem germanisačního úsilí vlád-
ního probouzí se u nás dřímající síla individuality národní. Z utla-
čování svobody jazykové vzniká první politické úsilí pozdějších
mladších generací: boj o práva jazyka českého. Neblahým stavem
jazyka českého naši mladší buditelé jsou vedeni k tomu, aby se
domáhali toho, aby se v otázce svého jazyka určoval národ sám
a ne cizí vláda, aby tu sami působili politicky. U stavů uherských
nacházeli rázný příklad politického zasažení v této věci.

Politický ráz nesou na sobě Ant. Jar. Puchmajera bás-
nické protesty proti vytiskování českého jazyka z veřejného života.
Proti bezprávným » nátiskům všech nečechů«, proti »přistěhovancům,
kteří prý jako vosy z hnízda se vyrojivše a po Cechách se roz-
hnídivše,^ odevšad i z těch nejčeštějších míst jazyk náš vypích-
nouti se snažili*, Puchmajer ozval se rázně již v předmluvě k dru-
hému svazku » Sebrání básní a zpěvů« z r. 1797; nadepsal ji
>Hlas volajícího na poušti«. Směleji a pronikavěji stav če-
ského jazyka Puchmajer vystihuje ve veršovaném věnování
IV. svazku * Sebrání* (pod názvem Nové Básně z r. 1802) hraběti
Františku Šternberkovi; později nazval tuto báseň »Hlas Čecha*.
Účinně líčí tu básník úpadek české řeči, odrodilství vyšších stavů,
bezpráví na obyvatelích česky mluvících, kterým prý do úřadu,
do umění a k vědám » vchod německý brání zámek trojí*.

Čech vlastenec se za odbůjce drží
a za úsilí — posměch od nich trží.

501

Tu již znamenáme zjevný boj za práva české řeči. Slova
Puchmajerova znějí již docela jinak, nežli první veršovaný projev
na obranu českého jazyka, který Dobrovský pokládal za tak vý-
znamný, že jím ukončil svou »Geschichte der bohmischen Sprache
u. Literatur* (z r. 1792). Veršovec Fr. Knobloch v této své »Wey-
straze na hánce jazyka českého«, »Teutona« žádá o milost
k českému jazyku těmito slovy: »Tak krutým bys neměl býti,
nechť si tvá (t. j. řeč) i předek má, mně bys neměl všeho vzíti
místa; s tvou af přebývá. «

V básni Puchmajerově vidíme již odpor k osvícenským
snahám, které dřívější generaci uváděly v nadšení. Básník viní
osvícenství ze zanedbávání citu, zejména citu náboženského; osví-
cenství prý í>nyní jen světlý mozk a srdce tmavé činí*. Puchmajer
báseň svou přiostřuje i sociálně; šlechtě vytýká otevřeně zejména
zištné vyssávání poddaných.^ V celé básni znáti mladého zaníce-
ného Puchmajera, který v témž svazku Nových Básní opěvoval
smělou ódou Jana Zižku z Trocnova, jemuž se zřejmým
antagonismem k Němcům vykládá zvláště za zásluhu, že »zbil
škodné Cechům Germany*. Napravení tohoto zřejmého bezpráví
na českém národě Puchmajer čeká ovšem od mocných ochránců
a hlavně od milosti panovníkovy, což vyslovil zvláště v pozdější
své ódě »Na jazyk český«. Vyvolal ji známý dekret z 23. srpna
1816, vydaný na prospěch jazyka českého.

Upevněný absolutismus nedal vlastně ani na jiné řešení my-
sliti. Panovníkovi připisuje se i v této otázce všemohoucnost. Mí-
nění doby současné o moci panovníkově vyjádřil na př. nejčin-
nější člen básnické družiny Puchmajerovy, Vojt. Nejedlý, v tomto vy-
líčení (v básni »Na Antonína Puchmajera*, Nové Básně, sv. IV, 1802),
které by se ovšem docela hodilo představě římského imperatora:

»Mocnář řídě národy v zlatě sedí,
na bohaté krajiny mile hledí,
hrdé město, zahrada, jak jen kyne,

z skal se vine.

V básni se hrabě Frant. Šternberk chválí, že prý působí
»Ne jako Lítoň, který v pejše žije,
a z slz a potu ubožiny tyje,
a mní, když péče všem oň o jednoho,
že proň jsou všichni, on pak pro nikoho.

A slavných předků světlost zdědiv rodu,

věk v marném hubí zhejřilosti brodu,

a jsa jich vnukem jen dle žil a kostí,

má všech jich vady, žádné však z jich ctností.

502

Okem káže: poklady země nesou;
oko mračí: k smrti se světy třesou;
jasní pohled: otroci vzhůru skáčí,

radostí pláčí « atd.

Hlouběji nežli Puchmajer v úsilí jazykové zasáhl mladší
vrstevník Puchmajerův, Josef Jungmann. Jeho publicistické pro-
jevy, zejména proslulé » dvojí rozmlouvání ,0 jazyku českém'«
(z r. 1806) na vrstevníky působily velmi silně. Proti starším bu-
ditelům Jungmann pokročil hlavně v tom, že chce všechnu práci
a úsilí buditelské stavěti na prostém lidu, že požadavky jazykové
reklamuje mu jako jeho právo přirozené i historické. U Jungmanna
postřehujeme již silnější antagonismus k Němcům, jimž chce aby
se národ český vyrovnal co nejvíce vzděláním i co do literatury.
Jungmann proti předchůdcům v politických snahách opírá se sil-
něji zejména o ideu slovanskou, která jest u něho proniklá již
silnějším citem. Příbuzenstvím s národy slovanskými chce zmírniti
hmotnou i duševní převahu živlu protivného. Zejména se Jung-
mann rozehřál pro myšlenku společného slovanského jazyka i spo-
lečné slovanské říše. Politicky byl hotov obětovati této ideji vše:
i jazyk český i dosavadní historické útvary státní, jen aby tak
našel východisko z naší malosti.

Básnicky Jungmann svých názorů politických nešířil. K tomu
dospěl teprve nejdůvěrnější jeho žák, s nímž Jungmann své na-
děje a myšlenky politické nejraději sdílel, Ant. Marek.

Své smýšlení o stavu českého národa a jeho nadějích cha-
rakteristicky vyjádřil v proslulém svém »Básnířském psaní
Marek Jungmannovi*, které napsal již r. 1811 (jest uveřej-
něno v V. svazku Puchmajerových sbírek »Nových básní « z roku
1814). Markova slova znějí v této básni ve smyslu přátelských
projevů a nabádání Jungmannových.

Jako Jungmann, tak i Marek upírá tu zraky na mocné Slo-
vanstvo, zejména »na východní stranu*. Marek tu již za prvních
neurčitých počátků německého pangernianismu, více než deset let
před Koilárem, projevuje básnicky myšlenku panslavismu a to
panslavismu již politického; i jméno »Slávie« jakožto společné
představy všech Slovanů se u něho již — ovšem ne poprvé —
vyškytá. Marek vychází z představy hmotné moci, veHké rozlohy
slovanských území, myšlenky to, která se již po století u nás
opakovala a tehdy bývala zejména po Schlozerovi a Herderovi od
Slovanů ráda opakována. Marek si naše postavení uvědomuje po-

503

liticky: jmenuje největší ničitele Slovanstva v minulosti i přítom-
nosti, jež vidí v Němcích a v Turcich. Smysl politický Marek
projevuje dále tím, že se nespokojuje jen elegickým žalem nad
ztrátou naší slavné minulosti, nýbrž obírá se přítomností Slovanstva
posud i politicky silného. Slovanstvo představuje si s politickým
náčelnictvím nejmocnějšího a nejsilnějšího kmene, Rusů. » Úkazy «
■cárů ruských chtěl by míti rozšířeny i na Cechy; avšak za daných
poměrů politických Marek nebrojí proti zevnějšímu poddanství
(>odvádění berní«) »cizokrajanům« ; za to vnitřní oddanost, lásku
radí vznášeti jen na Slovanstvo. Upírá zrak k budoucnosti; pro
nás čeká příznivějších časů, kdy prý »za cizotu přijde domácnosti
cena«.i Myšlenku panslavismu tu Marek pronáší konkrétněji a
určitěji nežli později Kollár.

Vrstevníci slovům Markovým porozuměli lépe, nežli pražská
censura, která je propustila. V. A. Svoboda na př. v »0 mluvu
na list P. A. Marka P. Jungmannovi zaslán ý« » bratru
v Čechyi« jménem mladší generace vlastenecké děkuje za naději,
»ano doufati nám ukázalo v statnost bratří Slovanských «.

Markovo první » psaní básnířské« zůstalo nejsilnějším pro-
jevem politickým druhé generace buditelské.

Markova politická myšlenka slovanská v několika pozdějších
pokusech básnických dochází ohlasu a povšimnutí. V jedné básni,

^ Uvádím ono význačné místo v souvislosti :

»Co z toho, že nás Tevton tiskne z jedné strany

a z druhé bídné žití mezi Ottomany.

Že outočícím Srbům chrabrá klesla ruka

a rozvalena říše krále Svatopluka ?

Vždy Rurykovo žezlo nám se nevyrvalo,

to násilám tatarským šťastně odolalo.

Až podnes stojí Moskva, sídlo starožitné,

a Petra velikého hrady nedobytné,

jenž ve své vládě drží statně carujíce

dvou dílů země staré valné polovice.

Že úkazům jich kraj náš nepodléhá Český,

to sluje pronášeti malomyslné stesky.

Nech v ouřadě, nech v vojště cizokrajan dvoří,

nám neodcizí lásky, jaká v srdcích hoří.

Z svých statků nebo jmění odplativše berni,

vždy ovšem svému jménu dostojíme věrni.

Jeť možné dokončení příznivějších časů,

kdy ušetřeno bude lépe našich hlasů. «

504

kterou nám zaclioval Čelakovskýi a kterou označuje jako Kol-
lárovu, máme věrný ohlas myšlenek Markových, pronesených ješté
konkretnčji nežh u Marka: Němec a Maďar rozděhH si loupež-
svoj, {>raví se tam, dědictví to Slovanovo; oba pak Slovana
hnětou. »Co je zdárno,« dovozuje básník dále, »na Dunaj (roz-
uměj do Vídně) to musí, jasná hlava, zlatomožný rod; jiný sází,
jiný češe plod, po vlastech nás chudá bída dusí«. Vysvobození
z těchto poměrů si básník představuje politickým rusismem, jak
vidno z tohoto obratu: » Pojďte, pojďte, jarobujní Rusi! mocni
mstitelově našich škod; vašich mečů vraždná luza zkusí. «

Nezvykle silný živel politický přináší do naší poesie Jan
Kollár.'^ Slovanská myšlenka ozývá se jako základní tón též v jeho-
poesii politické. V politických názorech KoUárových, pokud je
vyjádřil básnicky, jsou znatelný dva směry: první padá do po-
čátku let dvacátých a projevuje se v »Básních« z r. 1821 a
v »Slávy Dceři« z r. 1824 a ještě více v básních netištěnýcb
z téže doby; druhý pak směr vidíme v pozdějších KoUárových
pracích básnických. V prvním období znamenáme zřetelný vliv
idejí, hlásaných v Jeně za KoUárových studií universitních, a celého
studentského prostředí německého. Jsou to radikální názory poli-
tické a zejména snahy pangermánské. Takové smýšlení mladistvě
radikální a revoluční Kollár hlásal již v prvních svých pokusech
básnických. Myšlenky tyto byly u nás nezvyklé a odtud takový
úspěch jejich.

Jako němečtí básníci a pubHcisté hlásali svým krajanům ne-
návistný vzdor proti cizímu poddanství, tak i Kollár přináší si
živé povědomí o ponížení a porobě Slovanů pod cizími vládami
a vybízí Slovany, aby se snažili vytrhnouti z nedůstojného jha ci-
zinského; jako prostředek k tomu ukazuje na meč; nám prý ne-
zpomůže chabé lkáni, nýbrž jen zmužilé srdce a čin, radí
zcela ve smyslu válečného nadšení u dobrovolnických legií němec-
kých. Jako němečtí básníci jdouce ve stopách KoUárových rádi
své době stavěli za vzor skvělé bojovníky historické, tak i Kollár
z minulosti slovanské vybírá skvělé příklady statečnosti, jimiž.
chce povzbuditi zejména generaci přítomnou. Tyto myšlenky Kollár
pronáší v nejsmělejší a nejpolitičtější své básni, nazvané » Vlaste-
nec*, kterou složil hned po příchodu z Jeny, ale která byla uve-

' F. L. Čelakovského Sebrané listy (1869), str. 90.

2 Srovn. můj článek, Politické a sociální názory v Kollárově poesii,
Rozhledy III (1894), 313 n.

505

řejněna teprve po čtyřiceti letech. Kollár jde tu tak slepě za svými
vzory německými, že si neuvědomuje ani rozdílného postavení
našeho a německého národa; co u nich se jevilo jako boj za svo-
bodu, u nás by bylo znamenalo revoluci brannou.

Ve snahách buditelských Kollár postřehuje na základě získa-
ných svých názorů politických nejhlavnější nedostatek: nikde se
neozývalo úsilí po samostatném zřízení politickém, které by bylo
slovanské duchem i formou. Proto Kollár pronáší názor podobný,
jako četl u svého učitele Friese, že jen v nezávislém národě může
se vyskytovati pravé vzdělání, když veřejné záležitosti jsou svě-
řeny vlastenecké vládé. Proto hlásá za první podmínku obrození
národního samostatný národní stát (v epigramu »Daremná práce«).
Vývoj řeči národní zdá se mu možný jen ve vlastní obci. Byl to po-
žadavek v duchu idejí německých. Proto Kollár snahám buditel-
ským vytýká nedostatek úsilí politického (v epigramu »Slovanská
svatba «).

Rovněž jiné zásady politické postřehujeme u KoUára jako
ohlas jeho studií v Jeně. Tak požadavek budícího se konstitu-
cionalismu německého, že všechen život státní má vycházeti zdola
t. j. z národa samého, a ne od diplomatů a vládců. Naproti zvůli
vladařské staví se svrchovanost národa. Panovník má mít úlohu
prvního služebníka ve státu. Týž úkol přisuzuje vladařům Kollárův
epigram » Proroctví*: svět nemá prý sloužit trůnům, nýbrž trůny
světu. A podobným způsobem Kollár vytýká nedostatek života
veřejného u nás, politickou nevolnost národů, absolutistickou po-
litiku současné doby v nápise »Náš vék«.

Kollár hlásá politický život ve státě slovanském. V jednom
listě Celakovského máme dochovaný epigram »Sňatek« od Kol-
lára, který si slibuje nejnádhernější a nejradostnější svatbu, »choť
Vltavu kdy Dunaj pojme a Tatru Ural*. Míní tu tedy básník po-
litické spojení zemí slovanských.

Jak si stát slovanský Kollár představuje, pověděl jasně v jedné
znělce, kterou Jungmann ovšem nepředložil ani censuře (SI. Dc.
II, 56). Příštím potomkům dává tam tuto radu: »Zřiďte obec, jed-
ním jménem zvanou, pevnou, ať ji cizí holomci, svornou, ať ji
vlastní lakomci nezbourají novou zase ranou; údy mnohé, hlavu
jednu mějte, vyrostlou však z těla vašeho, černé s bílým nikdy
nemíchejte. To nás cestou posud vedlo křivou, vy se chraňte
bludu našeho, a vlast stvořte čistou, trvanlivou.* Přeložena do
přesnější mluvy politické tato rada znamená zřízení společného

506

Státu slovanského, jaksi federativního, ze samostatných součástí,
ale s panovníkem společným, který by byl rozený Slovan, tedy
asi podobná myšlenka, jakou si představoval professor jenský
Oken pro sjednocené Němce, totiž státy německé spolčené pod
náčelnictvím Rakouska. Jenže Kollár nemluví tak konkrétně; ne-
označuje především způsob, jak by se dalo provésti toto spojení,
kdo by měl býti náčelníkem atd. Takto Kollár setrvává na sta-
novisku nejasného panslavismu politického, pro který uvádí za
důvody slavnou minulost i velikost rozlohy slovanských vlastí.
Jinak však náš básník těší se jen nejasným plánem o spojení
Slovanstva, který si upřádá v době velikých převratů politických
beze vší znalosti podstaty a podmínek skutečných států; nepočítá
s danými poměry, nenastiňuje konkrétního cíle, jehož by bylo lze
dosíci. Ant. Marek svou slovanskou říši s ruským náčelnictvím
kresHl reálněji.

Národnostně Kollár v panslavistické říši budoucnosti s po-
čátku přeje si míti všelikou individualitu kmenovou setřenu: místo
pojmenování Cech, Rus, Srb, Polák pište Slovan — nabádá všecky
soukmenovce v epigramu »Dobrárada«; a v jiném epigramu pro-
rokuje vnukům, že prý u nich za století bude vše jen po slo-
vansku, nic pak po polsku, po rusku, po česku, po srbsku. Kdo
mají na mysli jen svůj kmen mezi spisovateli, ti prý dbají jen
o list, kdo celé Slovanstvo, ti dbají o strom, pověděl básník
v epigramu »Strany.« Je to básnický výraz pro nejasnou všeslo-
vanskou spisovnou řeč Jungmannovu.

V pozdější době v politických názorech Kollárových zavlá-
dají představy ještě abstraktnější a neurčitější, duch mírnější, smi-
řující se s poměry danými, až na konec života od mladších stran
Kollár prohlašován za vládního reakcionáře. Smělé povzbuzování
k boji za vlast, odhodlanost obětovati se za národ ustupuje ná-
zoru, že národ český lze zachrániti probuzením jeho vědomí ná-
rodního, zvýšením jeho vzdělanosti v jazyku národním. Kollár čím
dále, tím více abstrahuje od skutečných poměrů politických, pře-
chází v ideje humanitní. Přizpůsobuje se tak znenáhla svému pro-
středí domácímu, kterému v našich poměrech politických nebylo
lze vyvinouti veřejně jakékoli úsilí politické. KoUárovy úrazy
s censurou, dále netečnost a neuvědomělost vlastního národa na-
šeho básníka vpravují znenáhla v poměry neutěšené skutečnosti.
Jako ostatní buditelé též Kollár se přesvědčuje, že všeliké úsilí

507

o reformu státní a sociální by se úplně rozbilo, nebylo-li" by do-
cela na závadu snahám buditelským; na to jej upozorňoval zejména
Jungmann. Básnické práce Kollárovy naplňují se jiným obsahem.
Proti svým radikálním názorům z mládí Kollár v pozdější době
zatracuje všeliké násilí, jímž by národ měl býti zbaven tyrana;
dřívější svůj živý hněv proti tyranům politickým přenáší jen do
historie, na tyrany v šeré minulosti. V duchu humanitních zásad
zatracuje úkladnou vraždu, třeba se děla na prospěch vlasti. Před-
váděje Miloše Obiliče, jenž z vlastenecké lásky zavraždil úkladně
sultána Amurata, vítěze na Kosovu poli, básník vykládá: »Sláva
nechce míti zabijáků lestných jako Corday Charlotta, ani Scaevol,
Sandů, Ravaillaců; národ náš ať na ctnosti jen stojí, lépe nebýti
než života a cti hledat s nešlechetnou zbroj í« (IV, 19). A podobně
dřívější představa básníkova o společné politické říši slovanské
rozbíhá se více a více v nejasnou abstrakci, až se mu zdá snem
a na konec v prosaickém spisu o literární vzájemnosti slovanské
Kollár upouští ode vší vzájemnosti politické a Slovanům prohla-
šuje i za prospěšné, že žijí pod cizími vládami.

Smysl pro samostatnost politickou v duchu státní filosofie,
hlásané v Jeně, si Kollár zachovával ovšem i v dobách pozdějších.
V dějinách Slovanstva pokládá na př. za nejosudnější ty události,
jimiž vzaly za své samostatné říše slovanské, Srbsko, země koruny
svatováclavské a Polsko (III, 92). Právě tak truchlí nad pádem
samostatnosti charvátské, jež byla obětována poměrům dynasti-
ckým a země pak připojena k Uhrám. Se zřejmou zálibou chválí
Slovany korutanské, že již v dávných dobách dávali svým vla-
dařům právo knížecí z rukou lidu; tedy docela v duchu státo vě-
deckých theorií Friesových. KoUárovi přispěly studie jeho v Něm-
cích, že první mezi našimi básníky a spisovateli obrací zřetel ke
stanovisku národohospodářskému, na př. moře pro Slovanstvo
ztracené zdá se mu » nejvalnější ztrátou*, poněvadž k životu ná-
rodnímu bývá prý klíčem vzdělanosti (II, 43 a 44). Tehdejší celní
boje politické KoUárovi vnukají pochopení pro to, co hlásá
moderní obranné heslo »Svůjksvému« (v básni »Slovanka k svým
bratřím a sestrám «) a p.

(Dokončení.)

Průmyslový feudalism Spojených Států.

Napsal J. Rub i no v. Přeložil Jan Gabriel.
(Pokračování.)

Většina autorů dalších článků nesnaží se popírati tento zjev, nýbrž
vysvětluje jej. Mezi nimi nalézáme též několik větších millio-
nářů, kteří spolupůsobí a súčastňují se při tomto koncentračním
pochodu. Možno uhodnouti jich názor na otázku: vidíme zde čtyři
a osmdesátiletého bankéře New-Yorkského Pljuškina, Russela
Saydjea, organisátora půl tuctu trustů, K. Flinta a mnoho jiných.
Všichni zaměňují koncentraci bohatství za koncentraci výroby;
a když dokázali hospodářské výhody této, domnívají se, že také
správně odpověděli k otázce oné (koncentrování bohatství).

»Zůstane-li nezodpověděnou otázka, užitečno a prospěšno-li
lidovým massám nahromadění velikých bohatství, « píše Flint, » ne-
podléhá nijaké pochybnosti, že pokrok posledních desítiletí byl by
nemožným, kdyby se dík centralisaci bohatství nebyly rozvily
způsoby a druhy průmyslu a kommunikací, které tak značně
zvýšily blahobyt člověčenstva. Avšak tato technická zlepšení jsou
toliko resultátem koncentrace kapitálu a výroby, nikoli však
majetku.*

»Až koncentrace kapitálu uvede cenu výrobků na minimum,
tehdy národ počne vyráběti předměty přepychové, « tvrdí Saydje,
jenž jest proto přesvědčen, že * mluviti proti nakupení bohatství
(zde pozorujeme přesunutí názvu: nakupení místo koncentrace)
značí stavěti se proti spravedlnosti.* Dále tvrdí New-Yorkský
» skoupý rytíř*, jehož pověstná skoupost již dvacet pět let jest
nevyčerpatelným pramenem pro humoristy, že »na bohatém člo-
věku spočívá veliká zodpovědnost, aby tak užíval svého bohatství,
že z toho vznikne největší užitek pro největší počet lidí,* a končí
důvodem, že »koncentrace bohatství schvaluje se hdovou massou.*
Proti tomu ovšem nelze již ničeho namítati. Přivykly-li slepice^
aby jim podřezávali krky a líbí-li se jim to, kdo má právo na-
mítati co proti tomu.^

509

Avšak zvláštním jest, alespoň z našeho ruského stanoviska,
že také američtí professoři málo se liší ve svých náhledech od
tčchto peněžních aristokratů. Tak prof. Jalské university, známý
WiUiam G. Summer, beze všech okolků mluví ve prospěch kon-
centrace bohatství v rukou jen nemnohých »hlav průmyslových «.
» Koncentrace bohatství jest vůbec termin relativní,* praví. » Ne-
možno pochybovati, že v krátké době někteří kapitalisté budou
míti jmění za billion (tím rozumí Američan milliardu) dollarů.
Jest to fakt, ku kterému možno vlasti blahopřáti. « A jakoby
v předtuše, že tím může naraziti u radikálního čtenáře, pokračuje
ctěný profesior: »Kdybychom se mohli zbaviti někte-
rých svých náhledů o svobodě a rovnosti, kdy-
bychom se mohli zbaviti filosofie 18. století, dle níž
lidská společnost má býti přivedena ve stav vše-
obecného štěstí, (to be brought into a statě oí
blessedness), mohli bychom nabýti jakýchsi před-
stav o sociální organisaci.« Tato slova zasluhují vším
právem kursivu. Komentuje v doslovu tuto myšlenku, volá re-
daktor »Independentu« : »0, vy otcové americké revoluce, co
byste asi řekli, čtouce tato slova .^I« Opustíme prof. Summera a
zapamatujeme si, že jest zapřísáhlým stoupencem strany konser-
vativní. Poslyšme však, co píše jiný šťastný vládce universitní
kathedry, professor sociologie (!) v Syrakusské universitě (u nás
v Americe jsou zvláštní americké Syrakusy), John Commons, jejž
americká společnost počítá k výstředně červeným, takřka k so-
cialistům.

»Ani jediný z lidí nemůže nabyti millionu,« píše professor
Commons, »neposkytne-li současně možnost millionu lidí zvětšiti
jich nepatrné jmění. Jaké v tom neštěstí tedy, jsou-li někteří mil-
Uonáři darmošlapy, hlupci nebo sprosťáky, jaké neštěstí, jsou-li
idee jejich mělké, plány nerozumné, a obracejí-li se od získání
peněz k něčemu jinému } Čím liší se od kterékoH jiné spole-
čenské třídy .^

Millionáři jsou zkrátka produktem vlivu přirozeného výběru
na všechnu společnost: oni jsou vybráni, protože se hodí nejkpe
pro jistou práci; možno je tudíž přirovnati k velikým státníkům,
učencům nebo vojevůdcům. Následkem tohoto výběru kupí se
bohatství v jejich rukou — bohatství, které jim částečně patří
a jež je jim částečně svěřeno. Oni mají vysoké důchody a žijí
v rozkoši, avšak toť zařízení výhodné pro společnost* A pro-

510

čteš-li tyto řádky, počneš se dotazovati sama sebe, nezasloužil-li
si proíessor své » červené « reputace proto, že snad přednáší socio-
logii, jež jeví jakousi podobnost se slovem socialismus, anebo
proto, že má velice revoluční rodinné jméno (Commons — značí
společný majetek).

Karel Grosvenor, jeden z nejlepších politiků republikánské
strany, vyslanec státu Ohio v kongressu, pravá ruka zemřelého
presidenta Mac-Kinleye, posuzuje otázku se stanoviska politického
a vzhledem k jeho vlivu na politický život Spojených Států
nelze jeho hlasu nenaslechnouti; to, co praví, jest velmi za-
jímavým pro charakteristiku podivuhodné nevědomosti amerických
poHtiků, ať již se to týká jakékoli otázky společenského života,
jest- li ona theoretickou. Grosvenor nazval svůj článek: *Centra-
lisace bohatství — jest zabezpečením míru státního,* a počíná člá-
nek svůj slovy:

»Cím více rozděleno bohatství státu mezi jeho obyvatelstvo,
tím více zaručena nedotknutelnost státu. Bohatství, peníze i ma-
jetek vedou ke konservatismu.« Jak viděti, obtížno jest dle toho
stanoviti Grosvenorův názor: hned jest pěknou koncentrace, hned
rozdělení bohatství. Něco dále velmi přesvědčivě odmítá, že by
trusty vedly ku koncentraci. » Místo koncentrace bohatství v tru-
stech máme rozděleno bohatství ve skutečnosti po vší zemi.«

A protože vše jde výborně, dlužno upozorniti klidné oby-
vatelstvo na škodlivé agitátory. » Největší nebezpečí, hrozící nyní
americkému národu, jest antagonismus mezi prací a kapitálem,
mezi nemajetnými a majetnými, mezi chudými a boháči. Úkolem
demagogů jest sířiti tento antagonismus. Ve skutečnosti však chléb
chudasa i jeho dítek, domácí krb jeho, — vše to závisí na zdaru
jmění v rukách těch lidí, které mu demagogové líčí jako nejhorší
nepřátele.* A tak Grosvenor řeší úkol, ani ovšem netuše, že právě
tato vzrůstající odvislost dává vznik celé otázce.

Ostatně něco dále sám doznává, že koncentrační útvar
bohatství jest škodliv pro lidové massy. »Skoupý boháč, jenž hro-
madí peníze a žije žebrácky — plodí tento škodlivý útvar kon-
centrace bohatství, poněvadž ubírá peníze průmyslu {} !). Avšak mil-
lionář, který žije z kapitálu, jejž vkládá v průmyslové podnikání,
— jest pramenem náležitého štěstí a blahobytu pro všechny, kteří
pracují jeho kapitálem . . . Nechť boháči utrácejí své peníze . . .«
I aby přesvědčivěji dokázal výhodu, plynoucí z cirkulace kapitálu.

511

Grosvenor poukazuje na rozdělení 140,000.000 dollarů na roční
pense, kteréžto peníze podporují trh všeobecný blahobyt.

Nevíš, čemu více se diviti v tomto originálním politicko-
oekonomickém systému; zda přežvykování staré theorie z XIX.
věku, dle níž průmyslové upotřebení kapitálu bylo dobrodiním
pro lid, poněvadž zvyšovalo wages-fund — anebo diametrálné
opačnému tvrzení (beze všech výhrad), že mrhání kapitálu podpo-
ruje cirkulaci, pročež jest blahodárným - typický to obraz ultra-
vulgární politické oekonomie. Úplné zaměnění pojmů »kapitál«
a »penízc« nedovoluje Grosvenoru viděti, že jeden a týž kapitál
nelze současně utráceti a upotřebovati k vyrubě, a proto jedním
dechem žádá i utrácení i průmyslového upotřebení kapitálu.

Dlužno podotknouti, že ani politikové protivného tábora,
jako Wil. Bryan, kteří horlí proti koncentraci kapitálu, nemohou
podati uspokojivé odpovědi k otázce. Bryan, jehož péru náleží
rovněž jeden z článků symposia, tvrdí, že »resultátem koncentrace
bohatsví jest — monopol. Člověk nemůže býti monopolistou a
současně věřiti v doktriny republiky, poněvadž monopol opírá se
o libovolnou vládu centralisační« atd. atd. Avšak nehledě k to-
muto pochmurnému názoru, Bryan jest úplně bezmocen, má li
stanoviti nějaký korrektiv, a vykládá tohko o nutnosti zrušiti mo-
nopoly, jež on pokládá za příčinu koncentrace, ačkoli ve svém
článku nazývá je resultátem této. Professor Clarke snaží se udržeti
rovnováhu a sedá na dvě židle. Souhlase se Summerem a Com-
monsem, že rozměry velkých majetků dále porostou, a že majetek
milliardový bude v brzku obyčejnou věcí v Americe, Clarke právě
tak protestuje proti monopolům vyslovuje se pro veliké útraty
a žádá záruk pro svobodnou konkurrenci (pěkná jest mi to svo-
bodná, přirozená konkurrence, která potřebuje ochrany!), která by
umožnila rozdělení hodnoty výrobní na tři faktory, dle toho, jak
se výroby účastní.

Professor Clarke, je-li vůbec obhájcem koncentrace kapitá-
lové, jest apologetou velice umírněným proti svému koU. univer-
sitnímu prof. Pakeovi. Pake čte v Columbia University sice jen
latinu a literaturu (tedy ani politické ani sociální nauky), avšak
kromě toho jest dilettantem v literatuře vůbec, rediguje časopis
Bookman a píše »essays« na rozmanitá themata, při čemž s po-
divuhodnou vytrvalostí a taktem jest vždy obráncem nesprávné
stránky otázek. Tak v Americe, v zemi — ženské neodvislosti
par excellence — Pake nenadále počne propagovati ideu, že

512

oborem žen jest kuchyně a rodina. Rovněž obhajuje millionáře
jest Pake plus royahste que le roi méme. »Sociální užitek kon-
centrace* dle jeho rozHšení tak jest očividný, že postačí naň ukázati.

»Na bohatství národa spočívá komfort i štěstí všech občanů.
Lehčí práce, dostižitelnější zábavy, lepší životní úroveň a větší
vědomí lidské důstojnosti, všech těchto vlastností nabývá společ-
nost úměrně se vzrůstem blahobytu. «

Ale dovolte, namítnete zajisté, vždyť Pake neobraňuje kon-
centraci, nýbrž široké rozdělení bohatství. To jest zjevno, avšak
pro Pakea není takového protikladu. A proto hned za touto loyální
tirádou, proti níž nelze ničeho namítati, pokračuje:

»Největším pramenem síly jest bohatství. Lehkomyslná kri-
tika nazývá tento pramen vulgární. Avšak síla není vulgární. Ve-
liké majetky jednotlivců děděné vedou k založení aristokracie,
a aristokracie vždy se zakládá na síle. Naše doba — jest toliko
prvým stadiem ve vývoji, a to stadiem nápodoby a pablesku bo-
hatství. Doba následující bude lepší a nádhernější, bohatství bude
míti silný vliv a dá vznik zodpovědnosti občanů. Člověk, který
zdědil million, může jej ztratiti nevázaným životem, ale dědic sta
millionů nemůže býti mrhačem, a jest-li nezpůsobilým člověkem,
tož okolí jeho se již postará, aby jeho majetek zůstal neztenčeným. «

Zde poprvé ve své studii narážíme na víru v morální před-
nosti millionářů, jako zvláštní rozřešení problému; ještě později
seznámíme se s rozmanitými podobnými variacemi na thema. Na
jakých faktech spočívá však přesvědčení Pakeovo, že pozdější ge-
nerace millionářů budou lepší nynějších .^^ Skutečný život dává za
pravdu jinému faktu; děti energických pracovníků, jichž milliony
JSQU tedy jaksi ospravedlněny touto vytrvalou prací, — degene-
rují. Noviny bývají přeplněny hrdinskými skutky této » zlaté mlá-
deže«: hned čteš o mládeneckých hostinách, jichž se účastní nahé
tanečnice, jindy o kostymních zábavách, jichžto lákadlo spočívá
v tom, že šat oblečen na ruby a strana hibetní obrácena jest
vpřed, což se nazývá také »Looking Backward Bill« (vtipná pa-
rodie na román Bellamyho: Looking Backward » pohled na zad«)
zde jsou rozličné závody a sport všeho druhu bez konce, konečně
neočekávané svatby s herečkami, právě tak nenadále rozvody atd.,
V honbě za novými dojmy a za novými zábavami loudá se párek
millionářů po ulicích New-Porta (letní sídlo amerických milHo-
nářů); v millionářovo rámě zavěšena kráčí statná, rozkošně oble-
•čená — loutka! Jiný millionář rozesílá pozvánky známým (i dá-

513

mám) k hostině na počest vynikajícího hosta z dálného Východu.
Hostem tím jest — dressírovaná opice, jež se účastní banketu,
av.^ak opivši se počne házeti sklenkami a noži po hostech. Třetí
mladý millionář, rovněž z mladšího pokolení — žije veřejně v kon-
kubinátě s herečkou, rozvedenou manželkou anglického lorda, a
promrhav své jmění za někoUk let nenadále zmizí a odnáší s sebou
brillianty herečky, jež ona obdržela od bývalého manžela.

Syn zemřelého Pulmana, vynálezce spacích vozů, umírá mlád
ještě v nemocnici následkem opilosti a syfilis; druhý jeho syn —
otcem při závěti opomenutý, toulá se tu a tam po brlozích měst-
ských. A z tohoto materiálu, myslí Pake, že povstane nové čisté,
velmi ethické pokolení, a to prostě proto, že z millionů jejich
stanou se stomilliony.

Čistokrevný člen New-Yorské rodové aristokracie, radikál a
horoucí ctitel národohospodářských náhledů Jind. Georgea a ethi-
ckého učení našeho Tolstoje — Arn. Crosby píše o sociálních
vlivech koncentrace bohatství. Crosby mohl by nám všelico zají-
mavého pověděti, avšak on jest více belletristou nežli filosofem.
Slovo ^ society « má pro něj týž význam jako výraz >monde« a
tak jest také jeho článek úžasně povrchní. Ze by otázka, jak pů-
sobí koncentrace bohatství na vyšší třídy americké společnosti,
byla tak důležitou, nelze tvrditi, nicméně Crosbymu podařilo se,
jako vždy pověděti několik zajímavých věcí: »Mládenec s jedním
millionem považuje se za člověka, který má sice jakési prostředky
životní, avšak nijak za partii žádoucí. Pro matku, která má vyšší
pretense, provdati dceru za takového člověka, znamená odsouditi
ji ku stále chudému a trudnému životu. Nejlepší autority dozná-
vají, že mladí se mohou »bráti,« když mají úhrnem alespoň 5 mil-
lionů, avšak budoucnost předpovídati nelze. Takoví mladí lidé
mají spěšně a rychle nalézti si družku života, pokud není pozdě.
Člověk, jenž má 10 millionů, počítá se již za boháče. Dlužno-li
počítati za veliké boháče millionáře o 30 neb o 50 millionech,
rozhodovati nechci ... To se týká New-Yorka, ale v New-Yorce
soustřeďují se boháči všech konců země.«

I Washington není leč zimním předměstím New-Yorka. Aes-
thetický kritik P. More naříká, že bohatství a jeho nabytí jeví se
jediným kulturním ideálem současné Ameriky, kdežto ideály
druhé, jako: odvaha, náboženství, svoboda, humánnost atd., zanikly.
Hrdiny dne nejsou ani vojíni, ani učenci, ani průkopníci nových

NAŠE DOBA. R. XI., č. 7., 1904. 20. dubna. 33

514

myšlének, nýbrž majitelé petrolejových pramenů, železných drah
a železářských závodů.

Vykonav nevděčný úkol rozboru všech těchto náhledů, jsi
zajisté jen málo spokojen. S tím shoduje se i redakce Indepen-
dentu, která napsala doslov k řadě těchto článků. Ruskému čte-
náři bude asi podivnou nestrannost, jak za sebou následovaly
jednotlivé články, někdy zastávající mínění zcela opačná. Tato
nestrannost ještě více prosvítá z doslovu, v němž redakce skoro
ani nemá slov, aby vyslovila nespokojenost svou s takovými kraj-
nostmi, jako jest tvrzení Sapderovo, že obecenstvu líbí se tak
veliké kapitály, nebo ohnivá íilipika prof. Summera proti ideálům
svobody a rovnosti. Ačkoli redakce s věcné stránky velice spo-
kojena jest tím, že se jí podařilo v jedno svésti tak výminečnou
řadu vynikajících náhledů, doznává, že neuspokojují. Redakce to-
hoto polonáboženského orgánu lituje, že ani jeden z autorů ne-
dotekl se zla samého, jež z koncentrace majetku vyplývá: »jest to
progressivní degenerace společenského svědomí a morálky pod
vlivem úplatného (corrupt) bohatství s korrupční politikou.* Avšak
dle pravdy celá tato řada článků neobjasňuje nejen vliv na mo-
rální, nýbrž ani na materielní stránku vývoje americké společnosti.
Autoři snaží se odpověděti k otázce, jaký vliv má koncentrace
bohatství na millionáře, a jen tu a tam prokmitá úvaha o těch
vztazích, které povstávají následkem koncentrace mezi šťastnými
vyvolenci a ostatním lidem.

(Pokračování.)

ROZHLEDY.

POLITICKÉ. Tichý státní převrat v Rakousku - Ani § 14. netřeba — Probuzení ústavního
smyslu u Poláků — Němci, vlastní původci platné ústavy při jejím skonávání - Národní hege-
monie náhradou za politickou svobodu - Politickou svobodou k národní rovnoprávnosti a k svo-
bodě národnostní — Lepší poznání u Mladočechů : Nezůstane-li náprava kusou?

V Rakousku všechen rozmyslný tisk od šesti, sedmi let stále
upozorňoval, že národnostní spory, které zbavují parlament všech ži-
votních sil a vší schopnosti práce, na konec vústí v absolutism. Ra-
dikálně nacionální živlové na obojí straně měli jen smích pro nebez-
pečí státního převatu, který si patrně představovali zcela naivně jen
v průvodu ozbrojené moci proti lidu a s bubnem proklamací, jimiž by
se zrušily ústavní zákony. Této dekorace státního převratu ovšem jsme
se nedočkali. Ale čert absolutismu, jehož moderní děti politické v Ra-
kousku se nelekly, pokud byl malován na stěnu, udomácnil se velmi
pohodlně ve vší státní správě. Vláda pana dra Koerbera provedla
státní převrat zcela potichu. Fakticky vyzdvihla všechny ústavní zákony,
na něž přísahali její členové, a ponechala v platnosti článek jediný:
§ 14. o císařských nařízeních z nouze. A celým svým postupem až
frivolně ukazuje, že nepotřebuje ani tohoto pochybného úlomku z pyšné
kdys stavby rakouské ústavy. O velikonocích, sotvaže odebrala se
říšská rada na krátké jarní prázdniny, povolil si pan dr. Koeber bez
rozpaků § 14. kontingent branců. V Uhrách po plný rok odpírala
říšská sněmovna vládě brannou předlohu. A rozhodující místa netrou-
fala si doplnit moc vojenskou bez parlamentního svolení. Po celý rok
byl odkládán odvod, strpěny nejisté poměry ve vojsku, dvojí mini-
sterstvo bylo obětováno, aby posléze a za cenu velmi značných ná-
rodních ústupků mohl být ústavním způsobem povolen v Uhrách branný zá-
kon. Jinak v Rakousku. Obstrukce, která byla překážkou povolení kontin-
gentu nováčků, přetrvala jediný měsíc, březen a již 2. dubna opatřila si
vláda brance bez parlamentu. Ba, pan dr. Koerber byl do té míry
bezohledný, že nečekal ani až sám si povolí § 14., co potřebuje. Státní
správa na týden před povolením kontingentu nutila obecní starosty,
aby doručovali (v přenesené působnosti) obsílky k odvodu, pro nějž
ještě nebylo zákonného podkladu! Tím až křiklavě doznal p. dr. Koeber,
jak si neváží nejen ducha ústavních zákonů, nýbrž i jejich formy.

Je přirozeno, že mnohým otevírá oči úplné ovládnutí absolutismu
v Rakousku, za něhož je jenom ještě trpěna říšská rada, která se scvrkla
na postulátní sněm s právem přijímat vládní předlohy, ale bez možnosti

516

bránit jim. A tak se probudil ústavní smysl i v Polácích, kteří ně-
kterými projevy časopiseckými přímo apelovali na Maďary, aby v zájmu
ústavního života v Zalitavsku nepřijímali vyrovnání § 14. A netajili se
při tom, že § 14. považují za základ ústavních běd v Rakousku. Neboť
jím příliš lákavě usnadňuje se vládě, aby vládla bez parlamentu, místo
aby dle své povinnosti se pokoušela učinit parlament dělným. Že Po-
láci nad bezparlamentním životem v Rakousku se mrzí, je velmi po-
chopitelno. Neboť žádná strana nedovedla lépe a zištněji využívat
slabostí rakouské říšské rady a bezradnosti vlády vůči jejímu rozdro-
bení než polské kolo. S parlamentem ztrácejí Poláci pramen stálých
národních ústupků, ztrácejí trh, na němž vždy mohli a dovedli dobře
politicky zpeněžit svých šedesát hlasů. Ale tím již je dáno, že na
odpor polský proti vládě bezparlamentní nelze počítat. Stačí, aby
pan dr. Koerber ukázal Haliči štědrou ruku a Poláci jistě zase na
čas zapomenou na všechnu ústavní bídu Rakouska. Jim ústava nikdy
nepřirostla více k srdci než právě jako vládní forma, která jim zaru-
čuje slušný a trvalý politický zisk.

Ostatně prosincová ústava nepřirostla k srdci ani vlastním jejím
původcům, liberálním Němcům. Jinak nemohli by tak hrozně lhostejně
přihlížet k jejímu sKonu a neučinit ani jediný, opravdový pokus zá-
chranný. Neboť je jasno, že všechny německé návrhy, jak udolat
českou obstrukci, čelí pouze k zachování a uhájení německé hege-
monie, ne však na ozdravění ústavního života. To je i smysl rady,
kterou dal panu dru Koerberovi sjezd německé strany pokrokové na
Moravě. Dle dra Grossa, mluvčího sjezdu (10. dubna) je nutno českou
obstrukci překonat mocí: v parlamentě pomocí pracovní většiny, mimo
parlament vyhladověním Cechů, hospodářským i kulturním. Že při tom
hyne všechna politická svoboda v Rakousku, že trpí nejen Češi ná-
rodnostně, ale všechen rakouský lid, tedy i sami Němci politicky,
toho měšťácké strany německé nedbají. Jsou zaslepeny jedinou utkvělou
myšlenkou: zachovat svoji nadvládu a to třeba na úkor všech svobod
občanských. Zachraňují tím ovšem, co zachrániti se nedá. Ale než se
ustálí poměry, kolik zhoubných škod ještě způsobí jejich politická ne-
příčetnost? A jak čelit zatemnění politického rozumu u Němců .^

Pro Cechy je cesta jediná a je dána vlastně samým německým
postupem. Němci pracují o národní hegemonii na úkor politických
svobod. Pro Cechy je přední heslo akutní politiky právě naopak: Po-
litickou svobodou k rovnoprávnosti národní a k svobodě národností.
Svoboda národní i svoboda politická jsou nerozlučně spojeny, jedna
bez druhé není prostě možná. A jak nese sama povaha jejich a ko-
nečně jak určuje i složení naší říše je svoboda politická prostředkem
k svobodě národní. To rozpoznávají již sami Mladočeši a čelní jejich
poslanci avisovali obrat. Dr. Kramář ve svém listě, v »Lučanu« se
vyslovil jako pro přední a aktuální požadavek české politiky pro boj
za zlidovění volebních řádů. Otevřeněji ještě promluvili pan dr. Fořt,
v Kolíně (10. dubna) a dr. Fiedler v Karlině (13. dubna), kteří se
shodovali v tom, že program státoprávní nedostačí, že nutno vybu-
dovat si i program říšský, který by se snažil o cíle dosažitelnější.

517

A prvým krokem, s nějž můžeme býti i pro ně bylo všeobecné a
rovné právo volební, kterým by parlamentně na vždy se zlomila ně-
mecká hegemonie. Dr. Fiedler, řekl-li a řekl i b^ vyslovil-li se píro
zlidovění sborů zákonodárných a zejména pro lidovou nacionální poli-
tiku a proti aristokratické, státoprávní politice, vyslovil se i pro ne-
zbytný její důsledek: pro politiku pokrokovou, svobodomyslnou, jež
by dbala nejen svobod občanských nýbrž i svobody duchové, nábo-
ženské. Vystihl tím, co je zřejmo každému, kdo viděti chce: lidová,
česká politika musí být — dle tradicí i dle založení našeho lidu —
politikou pokrokovou, ač-H se má aspoň trochu pevněji ukotvit. Státo-
právním hlomozením možno na čas ohlušit pokrokové svědomí českého
lidu, ale zaujmout plně duši českého lidu jen pro snahy státoprávní
nelze. Dokladem nejvýmluvnějším je tu všecken dosavadní běh české
politiky, která stále se pohybovala v kolejích státoprávních a stále
r.ůstávala bez ohlasu v lidu. Státní právo bylo své doby oblíbené heslo
politické, ale v mozek a v krev českým lidem nikdy nepřešlo. Bylo
své doby dosti mocné, aby stačilo na ubíjení domácích odpůrců, ale
nikdy nemělo síly, aby sešikovalo v neoblomný odpor a udrželo v bo-
jovné kázni lid proti Vídni. Dnes pozbylo i svého kouzla jako zaklí-
nači formule proti domácím pochybovačům. Zrádci na státním právu,
jak je pojímají naši radikálové, se množí (4. dubna k nim přibylo
i » Slovo «, jshoi lidé mají dobrou státoprávní minulost) a aby odemstil
urážku opuštěnému božstvu vychází se svými kletbami již jediný, opu-
štěný jeho žrec — »Samostatnost«. Smutně sentimentální konec hrdého
politického snu. Leč život právě nechce a nestrpí sny, potřebuje
práci, snad méně pyšnou, ale za to tím výslednější. V té je česká
budoucnost. —■^g —

yAHRÁNIČNÍ: Čilý život v diplomacii — Dohoda anglofrancouzská — Její motivy — Její vý-
" znám pro poměr Francie k Rusku — Definitivní otevření přístupu k Tichému oceánu?

Již dávno nebylo doby, bohaté tolik na změny mezistátní kon-
stellace, jako uplynulá čtvrt roku. Válka rusko-japonská, která v za-
hraničných ministerstvech všech evropských a z části i mimoevropských
států (Sev. Amerika) způsobila při svém vypuknutí tolik paniky, oká-
zala zároveň nejen kabinetům, nýbrž i publiku, na jehož náladě stát-
níci namnoze závisí, leckteré chyby a zrůdnosti v zahraniční politice
dosavadní a dala podnět k čilosti, u diplomatů zřídka kdy obvyklé.
V posledních pak několika nedělích objevují se již výsledky.

Hlavním z nich jest dohoda anglofrancouzská. Když pařížský
Temps uveřejnil dne 9. t. m. hlavní část formálního jejího obsahu,
nastal v zahraničném tisku obecný úžas. Ve spoustě dat, v nichž se
obyčejný smrtelník jinak jen málo orientovati dovede, je totiž jedno
jasno: že si oba státy pro budoucnost navzájem darují: Francie Anglii
Egypt, Anglie Francii Maroko. Francie zřekla se skoro veškeré inter-
vence při finančních akcích egyptské vlády a tím padá poslední pře-
kážka definitivní anglické tamtéž nadvlády. Anglie vyhradila si sice
v Maroku na 30 let obchodní svobodu, avšak zřekla se veškerých

518

práv na zemi a výslovně přiznala Francii právo do vnitřních maro-
kánských záležitostí volně zasahovati. Tato pro obě strany přímo velko-
lepá kompensace dokazuje při nepovolnosti, jaká jinak dnes u všech
světových států v koloniální politice jest zvykem, že se nejedná jen
o nahodilou smírčí dohodu, nýbrž že jde u obou států o pronikavou
změnu dosavadní jejich zahraniční politiky.

Motivů tohoto náhlého rozhodnutí není nesnadno se dopátrati.
Válka uvedla Francii v hroznou osamocenost, správněji řečeno, uká-
zala Francii fakticky dávno již isolované, že její spolek s Ruskem jest
jenom pro ohromné materiální francouzské oběti. Francouzští šovinisté
utrpěli zejména ledovou sprchu, když pohyb papírů na mezinárodních
trzích, válkou způsobený, jim okázal, že prostřednictvím ruských in-
vesticí platí vlastně subvence — německému průmyslu. Francouzská
neutralita byla v nejkrajnější míře ohrožena, což oficiální ruský tisk
francouzské vládě neomaleně každodenně připomínal. Naproti tomu
nebylo a není jisto, do jakého poměru dožene balkánská otázka Rusko
vůči nejmocnějšímu trojspolkovému činiteli — Německu. Možné tyto
sbližovací perspektivy mezi Německem a Ruskem přivedly však angli-
ckou veřejnost zase k umlčovanému v poslední době poněkud poznání,
že — jak se Times vyslovily — » pravým odpůrcem Anglie jest Ně-
mecko, ježto jest odpůrcem hospodářským. « Tak vešly ovace, jichž se
dožil v Paříži Kriiger, v zapomenutí.

První otázkou, která se na základě tohoto nového anglofrancouz-
ského poměru naskýtá, jest, jak se vyvine dál poměr Francie k Rusku.
Combes pospíšil si prohlásiti, že na ruskofrancouzské alianci se ničeho
nemění. Rusko pak v přítomné době mnoho namítati nemůže, ne sice
proto, že mu záleží na alianci k vůli Cechům, jak se nejnověji p. Ho-
leček dověděl v Petrohradě, nýbrž prostě proto, že dohoda anglo-
francouzská znamená prozatím neutralitu Anglie ve válce. Ovšem však
i Francie jest nyní prosta nebezpečí býti do války zavlečena, což
může míti důsledky pro poměr ruskofrancouzský ještě další, protože
značná část vládní většiny ve Francii jest v poslední době stále víc
a více pronikána antipatií vůči dvojspolku a poněvadž anglická vý-
prava do Tibetu může přivoditi nové komplikace v poměrech zahra-
ničních, při nichž by zahraničnímu kabinetu francouzskému bylo na
dvou židlích seděti znemožněno.

Průběh války ostatně ukazuje, že Francie měla na čase poměr
svůj k Rusku uvolniti. Nepřipravenost s jakou na straně ruské válka
započata a anarchie, která po odstranění Alexejeva za ponechání mu
souverenity ve velitelských poměrech ruských nastala, klidí právě smutné
ovoce. Dle vlastnoručního listu carova Alexejovi, uveřejněněného v pa-
řížském Temps, jde prý o válku, »dont le résultat doit étre ďouvrir
á la Ruí-se ďune maniěre definitivě Tacces du Pacifique.« Po katastro-
fách jako Petropavlovsk jest takový resultát války víc než pochybný.

Praha, 15. dubna 1904. —mu —

519

^ÉCI CHRVATSKE. Nový bán — Klerikalism — Jak se vychovává naše mládež - Pokračování
* khtienovštiny — Zanedbávání hospodářských poměrů -Khuenovština v našich stranách — Sírany
mladé — Chrvatský realism — Socialisté.

Když v loni konečně odešel z Chrvatska hrabě Khuen-Héderváry
— byv jmenován uherským ministerským předsedou — oddechlo si
Chrvatsko z hluboká. Řeklo se: stane-li se kdokoliv jeho nástupcem,
hůř" nám býti nemůže . . . Zoufalý optimism, jenž s dostatek charakte-
risuje 201eté hospodářství hraběte Khuena. Jeho nástupcem stal se
bývalý velký župan virovitického županství, hrabě Tošo Pejačevič, syn
bána Ladislava, jenž roku 1883 odstoupil s bánské stolice, nechtěje
se podrobiti maďarskému nátlaku stran společných erbů. A v skutku:
již tento čin otce, pak dost klidné synovo úřadování, konečně zpráva,
že děti své učí chrvatštině — všechno to naladilo naše novinářstvo a
veřejné mínění dost příznivě vůči novému bánu. Tato důvěra rostla,
když nový bán znovu a znovu akcentoval, že bude jeho hlavní snahou
zavést do země » slušnou a poctivou vládu «. Vyskytly se dokonce hlasy,
(na př. konservativně oposiční »Ag"ramer Tag-blatt«), jež ho vítaly
upřímně a bez výhrad. Lid věřil v lepší budoucnost — poněvadž byl
naivně přesvědčen, že s hr. Khuenem musí padnout celý systém.

Dnes již může se poněkud posoudit, zdaž nový kurs splnil na-
děje v něj kladené. A tu musí se bohužel uznati, že přinesl velmi
málo dobrého. V některých vlivných službách staly se sice podstatné
změny, nemožné kreatury bývalého bána byly přesazeny do výslužby
a nahrazeny novými lidmi, a v některých případech umírnila se drsná
a křiklavá nespravedlnost, dalo se zákonům průchod. Nový bán spo-
lečně s novým sekčním šéfem nitra jezdívali několikrát do Pešti, by
aspoň nějaké finanční koncesse vymohli Chrvatsku, poněvadž v tom
ohledu bylo doposud úžasně hospodařeno i se strany Maďarů i se
strany bývalého bána. Štěstí jim jen minimálně přálo, vymohly jen
velmi bídné koncesse — ale o tom později. V celku tedy bylo aspoň
zlomeno s příkrostí, jež dosavade vládla, ačkoliv bývalý systém hluboko
se byl vštípil, zejména nižším vládním orgánům, jež nemohly pochopit,
že spravedlivě a zákonně se může také v Chrvatsku úřadovat. Byl
mrtvý klid jako po hluboké, vysilující krisi.

Ale nejnovější zjevy jakoby věštily, že tomuto ubohému a na-
danému lidu není souzen klidný a normální vývoj. Naopak: jakoby
se mu chystalo ještě větší a osudnější pokušení. Takto, z krise v krisi
probíhal jeho osud od r. 1848 — kdykoliv doufal, že již již je na
nejlepší cestě k svému zdravému pokroku — vždy ho ohromná vlna
cizích vlivů nebo domácích nepřátel vrhla neúprosně zpět.

Tato zoufalá hra, zdá se^ znovu se chystá. Poměry v Uhrách
utvořily se tak, že vídeňská kamarilla opět jednou potřebuje opory ve
svých »vždy věrných a oddaných « Chrvatech. V Uhrách chce proti
nezkrocené oposici použiti konservativní živly, v první řadě katolickou
lidovou stranu. A proto se snaží, by také v Chrvatsku zavlál klerikální
vítr. Našich 40 poslanců v pešťském společném sněmu mají býti po-
slušným beránkem černé reakce — a klerikální Chrvatsko klidně se
zajisté nechá využitkovat pro akci na Balkáně a jako protiváha proti

520

maďarským radikálním choutkám. Vídeňská kamarilla velmi chytře po-
čítá — chce tímto způsobem lapit dvě mouchy najednou. Bylo totiž
doposud naše kněžstvo větším dílem oposičního smýšlení, jak proti
maďarské praepotenci tak proti vídeňskému vlivu, a zároveň kladlo
dost velký důraz na svou politickou práci, již často stavělo aspoň
rovnocenně vedle svého náboženského působení. Zejména starší kněžská
generace byla dost liberální a v národnostním ohledu uvědomělá a ryze
oposiční. Zakládáním klerikální strany ovšem že by se velmi rychle
odvrátilo kněžstvo od národnostní práce a zfanatisovalo pro výlučné
své stavovské otázky, zároveň však bylo by takto — jak se to roz-
umí u každé konservativní a autoritářské strany — slepý nástroj pro
všechny reakční snahy Vídně, jak proti domácím slovansko-demokra-
tickým živlům, tak proti maďarské liberálně-kalvinské oposici. Kama-
rilla nemusela se mnoho namáhati: nalezla v hr. Pejačevičovi ochotného
pomocníka. Je dobrým a věrným katolíkem, mimo to i jeho nejbližší příbuzní
hoví aristokratickému pietismu; .matka jeho ve jménu » drahého národa
a milované víry« převzala protektorát nad různými růžencovými spolky
a zahájila pro ně veřejné sbírky. A s druhé strany mocně na něho
působí nešťastný zlý duch Chrvatska, hrabě Khuen, jenž se mezi tím
stal uherským ministrem a latere. Vždy ochotný nástroj Vídně —
pomáhá novému bánu dobrou radou i proti kněžstvu i proti oposici:
nejsou prý tak zlí, mnoho jen mluví — ale může jim se docela klidně
a dokonale zatočit krkem. On to ví — má v tom zkušenost . . . Tak
zavál v Chrvatsku klerikální vítr, jenž již dnes nese docela ráz otevře-
ného boje na celé čáře. Prvním signálem bylo před několika lety po-
volení řádu jezovitů stavit klášter a kostel v Záhřebe. K tomu
přišel dále I. chrvatský katolický kongress, jenž se již zabýval otáz-
kami klerikální agitace a zejména akcentoval vůdcovství biskupů, epi-
skopátu, v politickém působení. Nedlouho potom měli čelní nadbisku-
pové, záhřebský Posilovič, lublaňský Jeglič a sarajevský Stadler,
tajnou konferenci, jež zajisté byla věnována otázkám postupu »kato-
lické« myšlenky . . . Také biskup krkský, smutně mezi Slovinci pro-
slulý Mahnič, přihlásil se k práci — podle osvědčeného způsobu chytře
smíchal náboženství s nacionalismem a založil »staroslovanskou akademii«
na ostrovu Krku, jež na oko byla založena pro pěstování staroslovan-
ského církevního jazyka, drahé to a populární výsady chrvatského
národa, ale ve skutečnosti měla a má za úkol vychovati nejnesnášeli-
vější fanatiky Říma. Dokazuje to »revue« »Hrvatska Straža«, kterou
plní professoři této » akademie «, a jež krajně fanaticky polemisuje se
všemi literárnínji zjevy u nás. Konečně i v Dalmácii, té staré osvěd-
čené tvrzi klerikalismu, zaproudil nový živější ruch a biskup splitský
dopomohl k založení klerikálního časopisu »Dan«. V bánském Chrvatsku
nenarážel hr. Pejačevič na žádnou překážku, Nadbiskup Posilovič byl
odjakživa úplně passivní, neměl rád agilnějšího nižšího kléru, stranil
vládě, ač byl při svém nástupu naivní oposici veleben jako Chrvat
a jako důkaz vítězství chrvatskému národu příznivého smýšlení ve Va-
tikáne (poněvadž nám Vatikán pod maďarským nátlakem neposlal
čirého Maďara!). Posilovič tedy podle pokynu vlády vydal kněžstvu

jednoho županství dost ostrou epištolu, ve které mladým kněžím dů-
tklivě radí, by se v kostele varovali všech politických narážek a také
ve veřejném životě jen důstojně a svému stavu přiměřeně vystupovali,
nechtějí-li, by se také u nás zavedl ominosní »Kanzelparagraph«. Na
první pohled velmi rozumná slova — a kdo by nebyl zasvěcen dů-
kladně do chrvatských poměrů, jen by ho vítal jako očistu církve od
politiky. Ale ve skutečnosti byl vydán proti nepohodlnému, neodvislej-
šímu a oposičnímu kněžstvu, jež si troufalo poněkud agilněji zasáh-
nouti do pořádání lidových schůzí, tam řečnilo proti vládě a v tom
smyslu navrhovalo ostré resoluce. — Orgány jednotlivých diecésí za-
čaly psáti velmi ostře a velmi bezohledně proti všemu laickému u nás;
zejména záhřebský »Katolički list* a sarajevská »Vrhbosna«. Ve školách
opanoval čistě klerikální duch; většinou byli ustanoveni fanatičtí kate-
chetové, bez důkladných vědomosti, ale s celým aparátem klerikálníha
farizejství. Ti se jali horlivě zakládati »mariánské kongregace« na všech
středních školách, nedávno dokonce byla založena i na universitě pod
protektorátem jezovitů; tím se zároveň široce rozvinulo úžasné špic-
lovství, pokud již ho nepěstovali maďaronští profesoři. Všechno to
zvěstovalo určité hnutí, a před několika nedělemi vystoupilo docela
otevřeně na veřejnost: bylo uveřejněno a rozesláno pozvání na sub-
skripci 2000 akcií po 50 K, jež poslouží jakožto základní kapitál pro
»I. chrvatské katolické tiskové družstvo « se sídlem v Záhřebe, a s úkolem,
by založilo tiskárnu a nakladatelství, vydávalo denníky, revues, bro-
žury, knihy — zkrátka, by všemožným způsobem těžce zkoušený
chrvatský lid — »obrodi]o v duchu Kristovu . . .« A víte, kdo toto
pozvání podepsal ? Všichni biskupové, známí jakožto kreatury vlády a
k tomu superior milosrdných sester Seigerschmid, bývalý předseda
oposice Bresztyenszky a — — Strossmayer! Strossmayer již je úplně
hříčkou svého okolí, a tak přišlo, že nechal se lapit jako cenné lákadlo.
Bresztyenszky má za sebou pestrou minulost; byl tajemníkem ultrama-
ďaronského bána Raucha, potom kollegoa a intimním přítelem hr. Khuena
na universitě; jakožto universitní profesor byl úplně pasivní; když
náhle musel do pense, začal vydávati — rytíř řádu sv. Řehoře! —
časopis »Balkan«, v němž pod rouškou šlechetné akce pro smíření
katolické a pravoslavné církve fedroval zájmy Říma; konečně stal se
z něho velmi uhlazený a velmi rytířský odpůrce Khuenova režimu a
k vůli své diplomatické jemnosti a konciliantnosti svorně ho zvolila opo-
siční koalice a potom spojená »hrvatska stránka pravá « svým před-
sedou. Nedávno se poděkoval, zejména mu byla nepříjemná přítomnost
realistů v této straně — a nyní docela otevřeně vystupuje pro kleri-
kalism. Konečně je zajímavou a nebezpečnou osobou cizinec Seiger-
schmied, poněvadž jakožto superior milosrdných sester má pod sebou
všechny kláštery a ústavy - jejich na Balkáně — tedy důležitá osoba
pro příští akci Rakouska na Balkáně; kromě toho svým zvláštním
způsobem vystupování má přímo neomezený vliv na své fanatické
okolí. Tak tedy nalezl Pejačevič ochotné pomocníky, kteří nyní již docela
otevřeně začínají boj. Aby pak smutný ten zjev byl dokonale hořký,
doplňuje ho ryze chrvatská specialita: do spolku maďaronsko-klerikál-

522

ního ochotně se přidružil — ovšem doposud jen skryté — i » největší
Chrvat* před bohem, advokát dr. Frank, takto vůdce » čisté strany
práv«, jenž považuje se hodným dědicem zakladatele strany práv
Antonína Starčeviče. Ještě u příležitosti katolického kongresu byl velmi
liberálním, psal proti kněžím, hlavně ve jménu pravoslavných a moha-
medánských Chrvatů (s chrvatské katolické strany chtělo se totiž
chrvatství indentifikovat s katolicismem) — ale jakmile odešel liberální
Khuen a přišel klerikální Pejačevic, znenáhla otáčel kabátem, a dnes
nadržuje nejzuřivějším klerikálům (ovšem — »Chrvatům«) a tedy
takto i vládě. Ostatně — o tomto » vůdci oposice« uslyšíme ještě
jiných věcí.

S těmito vyhlídkami oslavil chrvatský lid svůj první »uskrs«
pod novým báném. Dnes není si ani ještě vědom, že jeho optimism
byl úžasně předčasný a že pod vládou toho bána se naň připravuje
mnohem větší, mnohem těžší a osudnější lískok. Khuen mohl bru-
tálně potlačit každou volnost — ale bylo to otevřené a bezohledné a
musilo vyvolati reakci. Nyní ale chystá se zdlouha připravovaný, syste-
matický a chytře provedený atentát na kulturu, na cítění a myšlení
lidu, přichází akce, jež ze všech nejzhoubněji a nejničivěji může pů-
sobiti na všechny vrstvy a na nedohlednou dobu.

A z této situace není žádných světlých vyhlídek. Na mládež, na
mladou generaci nemůže se téměř spoléhati. Výchova je v Chrvatsku
na všech školách v takových rukou, že absolutně není s to vypěsto-
vati ocelné charaktery a inteligentní, neodvislé jednotlivce. V poslední
době ohromně se zhoršily poměry na našich školách. S jedné strany
profesorský materiál v žádném ohledu nestojí na výši svého úkolu
podle charakteru a vzdělání a s druhé strany stávají se styky profesorů
se žáky opravdu křiklavými. Khuenovština jakoby i v tom ohledu nesla
překrásné ovoce. Uvádím jen některé případy — úplně zaručené. Na
záhřebské obchodní škole byl nedávno jmenován katechetou šlechtic
Mihalovich, takto blízký příbuzný bána Pejačevice, chovanec Germa-
nica v Římě. Jistý žák stál na chodbě, hledě na stěnu. Tento kate-
cheta šel mimo — a poněvadž ho žák nepozdravil — nemohl ho
vidět! — vyťal mu několik poličku, svalil na zem a do něho kopal.
Žák dostal — 16 hodin karceru. Na jistém venkovském gymnasiu
navrhl profesorský sbor vládě ku vyloučení dva žáky, poněvadž jeden
řekl svým kolegům, že souhlasí s Darwinovou thecrii a druhý mu při-
svědčoval. Pokud návrh ten není vyřízen, zapověděl jim sbor chodit
do školy. — Jistý profesor záhřebského gymnasia žaloval u ředitele
žáka první třídy, že ho pozdravuje slovem »servus«. Třídní podle
příkazu ředitele diktoval žáku 16 hodin karceru. Když malý hoch dal
se do pláče a prohodil, že ho jinač ani nebude pozdravovat, vyšlo
konečně na jevo, že žalující pan profesor je — jeho bratranec. Vlast-
ního bratrance žaloval a před ředitelem zamlčel své příbuzenství . . .
Ale ovšem — čeho by u nás většina profesorů nebyla schopna? Má
na př. ve svém středu kolegu, jenž vždy kolem prvního přichází do
školy tak opilý, že koná »přednášku« ve svém kabinetu, poněvadž se

523

přes dlouhou chodbu do třídy nedostane. V takovém stavu jednou
sfackoval oktavána, a když otec žákův na něj si vyjel, omlouval se mu
— svou opilostí. A jednou také kolem prvního, v stejné náladě viděli
ho ráno k sedmé hodině žáci, jak mimo školu jezdí na koni vlašských
kočí, surových obchodníků s dobytkem, již ho častovali nejsprostšími
epitéty . . .

V takovém ovzduší vyrůstá naše mládež. Jaký div, že to v šle-
chetných a nezkažených duších vyvolává ostrou reakci } A dostavila se.
I doposud se u nás vydávaly na středních školách časopisy; jeden do-
konce, »Nova Nada«, vyvinul se ze skromného litografovaného listu
jedné třídy ve velmi slušný tištěný orgán celého chrvatského a
slovinského středoškolského žactva, jenž přinášel mnoho pozoruhodných
věcí, zejména v kritické rubrice, jež předčila svým hlubokým obsahem
všecky tehdejší chrvatské časopisy! Z toho střediska vyvinulo se ně-
kolik slušných lidí, kteří již nyní hrají důležitou úlohu ve veřejném
životě. Ale všechny ty časopisy převážně jen pěstovaly literaturu —
o jiné otázky, studentskou, sociální, náboženskou, o politické poměry
ani nezavadily anebo jen opatrně, akademicky a povšechně mluvily.
Nyní, zhoršením poměrů, také přišla ráznější reakce. » Středoškolský
výbor* vydal v Záhřebe (ovšem byl nucen tisknout v Pešti!) již dvě
čísla časopisu »Naša Snaga« (Naše síla). Pozoruhodný zjev — pře-
krásný a přesmutný! Není pochybnosti, že je v celku produktem skrz
na skrz chorobných našich poměrů. Svým ostrým, bezohledným tónem,
zralou, až příliš propracovanou věcností, krajně radikálním stanoviskem,
převážně vzdělávacím obsahem — vypravuje nám ohromnou spoustu
hříchů, jež naše škola spáchala na těch mladých duších. Zničila v nich
každou mládeneckou radost, každé instinktivní nadšení, každou důvěru
a naději na zlepšení nynějšího stavu. Vysoko u nich vypěstovala stu-
denou rozumovou práci, chladné theoretisování, nenávist, pomsty-
chtivost a zoufalou, pod rouškou vypočítané reální práce, obětavost.
Není totiž pochybnosti, že celá ta reakce bude jen smutně plýtvanou
energií; žactvo pramálo porozumí tomuto výkřiku poctivých nešťastníků,
velká snaha a uložená energie nebude v žádném poměru k malému
úspěchu. A mladíci, stojící docela bezbranní proti ohromnému vlád-
nímu aparátu — jak šílený nepoměr! — zkusí jistě celou tíhu jeho
pomsty a pocítí ji snad pro vždy ... Již je sedm od nich předloženo
vládě na vyloučení, dva dokonce ze všech gymnasií v Chrvatsku. Tak
systém žádá u nás své oběti, jež jinde v normálních poměrech mohly
by klidně se vyvíjet a přinášet nejlepší ovoce. AI;; ten systém zajisté
potrvá hodně dlouho. Již se proslýchá, že šéfem vyučování stane se
notorický klerikál, bývalý profesor kanonického práva, nyní justiční
šéf. A ten systém také svěřil vychování a dozor žáků nejnižších tříd
v šlechtickém konvikte uvedenému již Mihalovichi. On » vychovává*
své svěřence, že ani řádku nesmějí psáti domu bez jeho vědomí, vždy
si musí libovati v krásném konviktském životě (ač jich nemilosrdně
bije a tresce), žádnou knihu mimo školní a nábožnou, zejména ne zá-
bavnou, nesmějí čísti, dokonce jim zakázal chodit — na tělocvik. Ale
když v Záhřebe koncertoval nedávno Kocián a hrál také skladbu —

524

s odpuštěním — od bánovy dcery — tu pan praefekt komandoval
všechny své chovance ke koncertu, by » nadšeně <' tleskali — ne
virtuosu, ale vznešené skladatelce . . .

Malá episoda — ale význačná pro naše poměry. Tak je to ve
všem — řekl jsem již, že khuenovština hluboce, velmi hluboce je za-
kořeněna všude. Musí se uznati: Khuen byl pro naše lidi jako stvořen

— znal jich do duše, dovedl jich připoutat, zlomit, pokořit a vy-
úžitkovat. Neohrožený krotitel. Ještě v poslední chvíli, v okamžiku,
kdy krátkozraká oposice chtěla imponovat obstrukcí v chrv. sněmu
u příležitosti budgetní debatty a potom rozhorleně odešla — v tom
okamžiku využitkoval šťastný okamžik a nechal navrhnouti předlohu
o úplném zrušení poroty ve věcech tiskových. Ovšem — madaronští
mamelukové předlohu jednohlasně přijali. Pejačevic převzal to dědictví
a nemá ani touhu ani moc, by je zrušil. A tak u nás započalo sub-
jektivní pronásledování ubohých redaktorů, zejména socialistického listu,
jež obyčejně — jak je to pochopitelno u našich soudců — skončí
odsouzením. Ale dále, na všechny strany ukazuje slíbená »slušná a
poctivá vláda«, jak je prosáklá khuenovštinou. Tak na př. byl úplně
i bez nejmenších důkazů vypovězen redaktor socialistického časopisu
z jistých lázní, kde se klidně oddal léčení. Prý měl úmysl pobuřovat

— okolí. Stížnost ovšem byla marná. — V Irigu, v bohatém Srěmu,
byl sedlák Aca Bankovački od okresního hejtmana odsouzen na 14 dní
vězení, poněvadž — na poště chytli jeho poukázku, kterou objednal
vládou povolený srbský socialistický časopis. K tomu ovšem není třeba
dodati ani vykřičníku. — Když vyšlo první číslo studentského časo-
pisu »Naša Snaga«, očekávalo před domem, v němž bydlel admini-
strátor, tohoto neméně než 5 detektivů pod velením vyššího policej-
ního úředníka, doktora práv, a skutečně chytli studenta, jenž šel do
průjezdu, aby si zapálil cigaretu . . . Vůbec udělal ten časopis velmi
zlou krev ve všech třídách záhřebského obyvatelstva. Opatrná oposice
mlčí jako zařezaná, » realisté « neberou » zavedené hochy « vážně anebo
sladkým chováním chtějí je přitáhnout na své kompromisní stano-
visko; vláda vede nejpřísnější vyšetřování; policie zimničně pátrá po
balících z Pešti a — šťastně jich nezachytí; a veledůstojná kapitola
také se rozhoupala a nařídila jedinému slušnému záhřebskému knih-
kupci pod vyhrůžkou zastavení všech dalších objednávek a neúpros-
ného boykottu, aby ihned z výkladní skříně odstranil veškeré exem-
pláře. Tak klerikalism pracuje do rukou vládě. Ostatně — kněžstvo
je všude stejné. Jsou zrovna na horké půdě chrvatských zemí s tolika
náboženstvími mnohé klassické doklady. Stadler, jenž pro své » patři o-
tické« chování v otázce sv. jeronymského ústavu dostal přísnou důtku
z Vídně — koupil nyní prostřednictvím oddaného člověka tiskárnu
v Sarajevě a hodlá založiti klerikální denník pro Bosnu — ovšem, jak
pochopitelno, pro vládu příznivý. Mohamedánský reis-el-ulema nemi-
losrdně všechno zabavuje preventivní censurou v časopisu pokroko-
vější mohamedánské inteligence »Behar«, co neodpovídá přísným jeho
konservativním názorům nebo — »náhledům« vlády okupovaných zemí.
A v Chrvatsku pravoslavní episkopové v Pakracu a Plaškcm na pokyn

525

vlády v posledním okamžiku odřekli svolení k vykonání »molebství«
v Záhřebe a Rijece pro zdar ruských zbraní. Tak i ti vychvalovaní
» národní « pastýři svého stáda v záležitosti svých tak vroucně milo-
vaných souvěrců a slovanských bratří — pokorně couvnuli před pří-
kazem cizí, madaronské vlády! Jen konsekventní pokračování v Khue-
nově systému.

Rozumí se, že ten systém nejzhoubněji řádil v hospodářském
ohledu. Je známo, že Khuen přenechal všechny kasy úplně prázdné
svému »šťastnému« nástupci. Sáhnul dokonce na fondy, jež vládě jsou
jen svěřeny ke spravování. Když dělal tak pán — proč by ne sluha.
A kradlo se a korumpovalo na všechny strany. Nedávno vyšel najevo
ohromný skandál s jistým národním poslancem (jenž se dodnes ne-
odřekl mandátu!). Jeho předchůdci a on sám se svými věrnými pro-
dělali za řadu let celých 30 milionů z fondu »imovne obci« v Brodu,
jedné z nejbohatších obcí bývalé Krajiny. 15 let seděl ve sněmu a ne-
omezeně » hospodařil « v obci na svůj účet. Nyní chtěl pod nestydatě
nízkou cenou prodati ohromné prostranství této obce s nesmírnými
lesy jisté pešťské firmě. Oposiční noviny dopodrobna uveřejnily všechny
křiklavosti — a tak s lítostí byla přinucena »slušná a poctivá* vláda,
by ho — propustila. Poslancem »lidu«, dokonce i na pešťském sněme
— zůstal. — Neméně rozšafně si vede jiný sloup Khuenovy éry,
velký župan Kukuljevič. V jeho županství má lid, totiž dědicové chu-
dých »graničárů«, jejichž kolektivní vlastnictví je majetkem t. zv. ma-
jetkových (»imovných«) obcí, ještě doposud, po zrušení Krajiny, právo
užívat jisté množství dříví. Jednoho dne jednoduše bylo těmto uži-
vatelům zakázáno bráti si své dříví a nařízeno, by místo toho odebírali
uhlí z uhlokopu sv. Trojice. Uhlí to je mizerné, nemá žádného odbytu,
národ nemá kamna zařízena pro topení kamenným uhlím — ale vše-
mohoucí faktoři bedlivě provádějí nařízení. A proč.? Poněvadž je pan
velký župan sám — hlavním akcionářem toho uhelného dolu . . . Ejhle, to
byla příčina posledních bouří v Chrvatsku před několika měsíci.
A konec? Vláda do vzbouřených okresů koncentrovala velké množství
četníků a vojska. Župan klidně vládne dál. — Hlavní město Záhřeb
chce nyní konvertovat svůj dluh. Nevypsalo však konkurs — většina
zastupitelstva je maďaronská — nýbrž beze všeho přijalo velmi ne-
vhodný ofert jistého pešťského ústavu. Jeden z oposičních poslanců —
úplný laik v peněžních věcech! — pozeptal se u pražské » Ústřední
záložny českých spořitelen «, pod jakými podmínkami by ten obnos
konvertovala (pešťskou nabídku neuvedl). Dostal velmi výhodnou od-
pověď. Sdělil ji ihned rozhodujícím kruhům, A co se stalo ? Místo aby
se vešlo do úmluv s pražským ústavem, seznámil — podle všeho —
sám starosta peštskou firmu o nabídce českého ústavu, a tato firma
ihned také povolila stejné podmínky. Pražský ústav nyní povolil ještě
výhodnější podmínky — ale věc nějak podezřele utichla.

Ale mnohem smutnější je zjev, že khuenovština pronikla všechny
vrstvy a všechny strany. Vláda na př. měla své vyzvědače do-
konce ve výkonném výboru soc. demokratické strany. Mnohem zhoub-

526

něji však a pronikavěji zžíral a rozleptal tento systém naši oposici.
Ač měla několik bystrých hlav, klesla konečně na takovou mizernou
úroveň, že byla prostě zábavnou hříčkou v rukou Khuena. K tomu ji
ten systém i jinak otrávil. Nedávno rozvířila dost prachu — a potom
hezky ztichla, jak to u nás již bývá — aféra s poslancem Frankem,
zmíněným již vůdcem Starčevičovy » radikální* strany a prof. Krš-
njavim, bývalým sekčním šéfem, velmi bystrým člověkem, ale bohužel
úplnou stvůrou systému. Kršnjavi měl povídavý okamžik a vypravoval
v Opatii jistému advokátu, jenž se neúčastní politického života, tuto
historku (bylo to zrovna v době, kdy v Uhrách se jednalo o podpla-
cení oposičních poslanců hrabětem Szaparym, důvěrným přítelem
hr. Khuena): v debattě o koupi statku Božjakoviny pro vládu měl
Khuen parný den. Vědělo se všeobecně, a zejména oposice číslicemi
dokazovala, že se tento statek ohromně přeplácel (byl totiž koupen
od jednoho vlivného maďarona, jenž úplně přišel na mizinu), A tu
vstal Dr. Frank, nejlepší financier oposice, před kterým jediným se
Khuen bál. Bán zbledl, upřeně se díval na Franka. A tu najednou
Frank velmi delikátně začal mluvit o Khuenu, přiznával mu v té věci
úplně čisté prsty, šikovně zachránil své oposiční renomé — zkrátka:
bán byl spokojen, a šťasten řekl Kršnjavimu na jeho otázku, kolik
proto dostal: »Vorláufig nichts, aber ich verstehe ihn.« Nedlouho
potom dostal velký radikál a vždy » principielní* oposičník Frank velmi
výnosnou při záhřebského — madaronského — zastupitelství, v ní vy-
dělal 20.000 zl. A dostal ji vzdor velkému počtu — maďaronských
žadatelů. Ovšem, když nyní ta věc vyšla na jevo, všelijak se Kršnjavi
vykrucoval. Je ale charakteristickým, že Frank nepohrozil žalobou
Kršnjavimu — nýbrž těm časopisům, jež to první přinesly. Dnes ovšem
— po dlouhých polemikách — všechno utichlo . . .

A takový duch vládne všude. Kolik bylo pokřiku a nadšení,
když se zakládala »Rolnická banka*. Všichni neodvislí živlové musili
přinášet svůj obol, všichni jásali, že to bude pevná hradba proti cizi-
neckému kapitálu a hlavně se ukazovalo na to, že tato banka bude
zakládat Raiffeisenovky a tím že zachrání našeho rolníka a úspěšně
bude konkurovat s peštskými úvěrními spolky. Z počátku opravdu bylo
pěkných náběhů. Do řiditelství dostaly se dokonce dvě platné mladé
síly (realisté); Raiffeisenovky se zakládaly hojně, banka kvetla. Však
bychom nebyli v Chrvatsku, kdyby to tak všecko hezky šlo ku předu.
Kněží si zajistili rozhodující vliv a spolčili se ještě s některými »ge-
scháftsmanny«. V březnu byla druhá valná hromada — a tu se uká-
zaly krásné věci. Khuenovština na celé čáře — i v tom nejnárod-
nějším ústavě! P. Řadič, přímo súčastněný, popsal celý děj v » Novém
listě* rjeckém velmi věcně a pěkně — po dlouhé, smutné době zas
jednou také věcný článek od něho, dokonce s těmi nenáviděnými
> ciframi*. Tedy na valné hromadě po bouřlivých scénách bylo konečně
jasno, že p. Řadič měl svou interpelací pravdu: banka, šlechetný ná-
rodní ústav, nechce se zabývat zachraňováním chudého rolníka, chce
jen čistě spekulativní, výnosný obchod. Tak banka, v které rozhodují
antisemitští kněží, spolčila se na př. s jistým židem Spitzerem, jenž

527

ani není agentem, pomocí jeho koupila jistý statek za 176.000 K, a dala
mu provisi — 32.000 K (zprvu dokonce chtěla dáti 42.000 K!), sama
pak vydělala celkem 23.831 K. To je její reelní manipulování! Dále:
při této interpelaci tvrdil jeden z vlivných členů výboru, ovšem kněz
a profesor theologie, že banka nemohla koupiti jiný statek, poněvadž
nebylo nabídek. Zatím však je nyní utvrzeným faktem, že před ho-
řejším nabídnutím dostala banka ofertu velmi výhodnou, zejména pro
parcelaci mezi rolníky — ale že ji odmítla! A do třetice: jistý statkář
chtěl koupiti statek ve svém sousedství. Přišli k němu dva členové
ředitelství banky, jeden ovšem farář a vůdce našich křesťanských sociálů,
a ptali se statkáře, co asi myslí, že by se za ten statek dalo — po-
něvadž ho chce koupiti rolnická banka. Statkář řekl sumu,
ochotně přenechal »bance« statek v šlechetném úmyslu, že s ní ne-
bude konkurovat. Jak se pak podivil, když za nedlouho koupili ten
statek s 8000 zl. výdělku — p. Spitzer a dobrý jeho jeden přítel,
takto velký činitel v »rolnické bance*!... K úplnému obrazu této
národní a oposiční banky jen schází ještě připomenouti, že jako
svého inspektora jmenovala bývalého notáře za Khuena, jenž do-
cela v intencích svého pána nemilosrdně trýznil ubohý lid — a že
ihned po valné hromadě pro interpelaci p. Řadiče, jako jeho inspi-
rátory propustila okamžitě oba členy svého ředitelství - — realisty.

Tentýž den odpoledne měla » strana práv« (oposice, v níž jsou
i realisté) svou schůzi, a tu na surový nátlak některých starých pánů,
kteří jsou také v » rolnické bance «, byl tajemník Řadič nucen složiti
svou funkci, kterou mu beztoho neplatili řádně, ač slíbili.

»Matica Hrvatska« byla vždy pevnou hradbou národního smý-
šlení u nás. Byla baštou oposice. Netušenou měrou vzkvetla v osm-
desátých a devadesátých letech. Nyní se již i tam vyskytují divné věci.
Kde kdo bere peníze, časopis vydávaný rok po »Matici« pohltil ho-
rendní sumu — a bilance vypadají dost zvláštně. Tak na př. budget
pro letošní rok je velmi paušální a nejistý. Počítá se přes 2000 K za
byt — a Matice přece má svůj dům. Správa žádá skoro 6000 K, ač
tajemník dostává jen 1600 K. Jako podpory uvádí se 1334*95 K, ač
o těch podporách žádný neví, ač se honorář spisovatelům počítá zvlášť.
Vzniklo tedy podezření, že je jich zapotřebí pro vzniklý deficit — po-
něvadž počet členů dost citelně klesl. Ale nejdivněji se vyjímá bod
»různé'« s 21.52761 K, ohromný obnos s docela neurčitým účelem,
když se uváží, že celý budget sotva přesahuje 90.000 K. Tak se
hospodaří s těžce nasbíraným národním obolem.

Na všech stranách smutné úkazy — a není z nich východiště.
Řekl jsem již, že bývalý systém hluboce a všestranně otrávil náš život.
Dokazuje to i mladá generace. Měla slušnou průpravu, vrátila se z ci-
ziny s mnoho chutí a dobré vůle, mnoho slibovala — ale málo, velmi
málo vykonala. Náš »realism« dnes je jen na naši půdu přenesené
mladočešství. Nic víc. Jakmile se mladí lidé vrátili do své vlasti,
ihned je otrávil domácí vzduch. Nějaký čas experimentovali — pak
zažíznili brzkými a velkými úspěchy, vpašovali se do starých stran,
chtějice je obroditi nebo rozbíti. Nepodařilo se ani jedno ani druhé.

528

Připojili se k spojené oposici — ale dnes musí smutně doznati sami,
že nemohli rozvinouti svou energii, že jim prostě nedovoleno pra-
covati. Rozutíkali se tedy po venkově, uspořádali mnoho lidových
schůzí — národ přicházel, byla to pro něj novota, ale úspěch při
tak zanedbaném lidu daleko zůstal za dobrým úmyslem. A mladí
mezitím podlehli otravnému vzduchu svého okolí, pomohli k reputaci
starším a nyní jsou všude odkopáni. Jako určitý blok již neexistují, je
mezi nimi příliš velkých rozdílů. K tomu se jim přidružila velmi po-
chybná individua — zdá se, že »realism« přišel u nás v modu, a tím
rychleji bude diskreditován. Jaký je to >realism«, ukazuje nejlépe
faktum, že je předseda mariánské kongregace na universitě — » rea-
listou* (aspoň tak o sobě říká). A při nedávných demonstracích proti
»čisté straně práv« ukázali realisté celou ubohost svých stoupenců.
Klesli docela na niveau naší nejhorší vlastenecké luzy z devadesátých
let, ukázali svou »uvědomělost« rozbíjením oken, zpíváním a křiče-
ním — jen že neměli ani tolik kuráže, jako jejich odpůrcové . . . Vy-
čerpali se agitací pro volby do podpůrného spolku a nyní na universitě
nedělají nic. Svůj časopis »Hrvatska Misao« nedovedli vyplniti a proto
ho přenechali zbrklému a neúnavnému Řadiči, jenž jej plní takovými stře-
štěnostmi v ^slovanském a demokratickém « duchu, že byli nuceni již
veřejně ohlásiti, že se s obsahem toho listu nestotožňují. Hodlali na podzirťi
založiti svůj denník, měli již sebraný slušný kapitál, ale intriky a mali-
chernosti rozbily všechnu přípravnou práci. Nyní prý se chystají za-
ložiti týdenník — uvidíme. V intrikách, v přechytření byli vždy
velcí a vyčerpali hodný kus své energie. Dosud jsou nuceni většinou
sedět v redakcích anebo aspoň spolupracovat v listech konservativních.

Sami »vůdcové« cítí nyní tajný záchvěv studu. Před časem jeden
z hlavních » realistů « uveřejnil v » Novém Listu « velmi pěkný článek
pod titulem »Do kouta«, v němž pádně a výmluvně dokazoval úplný
rozklad a bezmocnost realistů a nutnou potřebu, by aspoň v poslední
chvíli uchopili se slušné práce a spolu se všemi mladšími a neodvislými
lidmi založili novou skupinu politickou a sociální. Zejména teď, kdy
otevřeně vystupuje klerikální hnutí, by toho bylo velmi zapotřebí. Ale
»realisté« ještě ani z daleka nezúčtovali se staršími otázkami, na př.
srbskou, sotva že zdomácněly u nás schůze podle § 2. — a na tak
velké otázky, jako je stanovisko vůči klerikalismu, nemohou se abso-
lutně odv'ážit, jak to jasně ukazuje smutný průběh schůze za tím účelem
svolané. A zdá se, že nové volby budou co nevidět. Jak naleznou tu
mladou, sebevědomou generaci? Jak naleznou venkov.^ Vše velmi smutno
— a maďaroni opět budou oslavovat jedno ze svých skvělých vítězství!

Zdá se vůbec, jako by u nás nebylo smyslu pro drobnou, vy-
trvalou a praktickou práci. Jsme příliš velikašští — malichernostmi se
nezabýváme. Mezitím Maďaři s námi dělají co chtějí. Jen dva nejno-
vější případy: kolik se namáhala chrvatská vláda, by nám vymohla
nějakou slušnou subvenci — a Maďaři dali milostivě 10 mil. K
z 321 mil.! Podle klíče našich příspěvků musilo by se u nás investovati
aspoň 26 mil. A těch 10 mil. bude upotřebeno na regulaci Drávy, by
příliš neškodila také — Uhrám, pak na dráhy, zejména na dávno slí-

benou v Lice. Ale jak? Dostaneme úzkokolejnou, nejhorším směrem,
mimo hlavní města — zato bude přímo spojovat Bosnu s Rijekou a
Peští — a o to se jedná! — Pak maličkost: parníky anglické Cunard
line, jež převážejí vystěhovalce z Rjeky, nuceny jsou kupovat své maso
v Pešti za 150 K (bez převozu) za q; rječtí obchodníci nabízeh nej-
lepší maso po 128 K za q. Ale ovšem — to je chrvatské maso —
a to nesmí nalézti odbyt, ač Chrvatsko také přináší určitý svůj obnos
k subvenci pro tuto paroplavební společnost, ač je chrvatské maso
tak věhlasné, že nedávno na trhu v Karlovci koupila dvorní kuchyně
8 volů . . .

Ale především my sami jsme vinni, když se s námi tak zachází;
A v té neutěšené situaci není téměř světlejší vyhlídky. Sem tam ně-
jaký časopis, zejména se v novější době slušně emancipovala provincie
od nesnesitelného záhřebského vůdcovství, jak to dokazují denníky
»Narodna Obrana« v Osijeku a zvlášť rjecký »Novi list«, jenž zasluhuje
mnoho uznání, pováží-li se, v jakých poměrech vychází.

V celku však nutno klásti hlavní naději do naší sociální demo-
kracie. Má u nás ohromný, docela jiný účel a význam než jinde. Jinde
předcházely ji měšťácké strany, jež aspoň v jistých rozměrech vybo-
jovaly základní práva a požadavky moderního pokroku. U nás celou
tu práci musí obstarat ona. A sama. Ohromný, těžký, ale krásný úkol.
Očekávají ji velké otázky a úžasné zápasy na všech frontách — dou-
fejme, prohlížejíce její dosavadní postup, že půjde dále nejen do šířky
ale i do hloubky. Tyto dni — po dlouhé době — má svou pra-
covní konferenci strany — snad bude ta východištém nové, plod-
nější práce. Dovede-li si přisvojit vedle dobrých agitátorů i slušnou
inteligenci — pak má vyhráno. Snad přece ten náš lidový materiál
není tak špatným, aby nezasluhoval i toho posledního experimentu, j,

4.-5. IV. 1094. *

Po VEŘEJNÉM HOSPODÁŘSTVÍ. Ještě jednou profesor Wieser a zemské hospodářství v Čechách.
- Prof. Herkner a vnitřní kolonisace v Čechách — Průmysl a zemědělství.

Prof. Wieser, povolaný za nástupce Mengrova na profesuru ná-
rodního hospodářství do Vídně, svými články, uveřejněnými nejprve
v » Deutsche Arbeit« (říjen až prosinec 1903) a nyní i v samostatné
brožuře o daňové poplatnosti německé a o veřejném hospodářství
v Cechách, pokusil se dáti Němcům vědecký podklad pro jejich ex-
pansivní snahy politické. Kdežto Němci platí prý v Čechách plnou
polovici přímých daní, jsou v zemském hospodářství za české vlády
zkracováni. A z toho vyvozována veliká a vždy rostoucí známá řada
požadavků Némectva v Cechách naproti zemi, Praze atd., německé
okresy posílaly petice, že si budou své školy a jiná zařízení, dosud
zemí poskytovaná, vydržovati samy, jen aby byly sproštěny přirážek
zemských a pod.

Ze jsme hlavně v průmyslu a obchodě za Němci, věděli jsme
dávno, a že tato naše opozdilost projevuje se i v daňové poplatnosti,
bylo každému zřejmo; pochybnosti budilo tu především procento ně-
mecké účasti v daních přímých, Wieserem vypočtené, a odpor kladen

NAŠE DOBA. R. XI., č. 7. 1904. 20. dubna. 34

530

proti vyvozování politických důsledků z této uměle zveličené německé
převahy daňové.

V České společnosti národohospodářské podnikl nyní Dr. Krejčí
přesnou revisi druhé a hlavní věty Wieserových tvrzení: že zemské
hospodářství křivdí Němcům, a byl s to učiniti Wieserovi řadu
vážných výtek.

Především po formální stránce: Wieserovy výčitky o křivdě ně-
meckým zájmům v zemi zakládají se na rozpočtu a ne na účtu, tedy
na číslech o výdajích pouze předf)okládaných, kdežto byla po ruce
přesná data o výdajích skutečných. Rozdíl mezi výdaji rozpočtenými
a skutečnými však činívá statisíce a miliony (na př. r. 1902 vydalo se
na zemské železnice v Cechách proti rozpočtu o iV* milionu K méně).

Nad to počítá W. dle rozpočtu pouze za jediný rok 1902, jejž
si zcela libovolně vybral, ač jsou tu snadno přístupny rozpočty i účty
za více než 40 let, čímž porušil jednu z hlavních zásad methody sta-
tistické, tak zv. zákon velkého čísla. Ani zvolený rozpočet však W,
nevyčerpává úplně; ztratilo se mu neméně než 3^/2 mil. K oproti roz-
počtu sněmem schválenému, a 2^4 mil. K oproti neschválenému (^ne-
uvádí totiž ani, podle kterého z nich počítá). Tím porušil W. druhý
hlavní zákon methody statistické (úplnost, pozorovaný předmět ca
možná vyčerpávající).

Wieser však ani po věcné stránce nepočínal si přesně vědecky.
Utvořil skupiny pro zařazení jednotlivých zemských výdajů libovolně
a nedůsledně, neudává ani úplně ani přesně, které výdaje zemské přijal,
do jednothvých svých skupin, tím nevědecky znemožnil kontrolu své
práce, neboť nelze veskrze sledovati ani, zda jednotlivé výdaje právem
byly zařazeny do té které skupiny, ani, které výdaje byly pominuty.
Výpočty jeho ani číselně nejsou správné, poměrná čísla vypočítává na
základě čísel libovolně zkrácených, a při všem tom dovedl jen závě-
rečným výpočtem dokázati, že Němci dostávají prý od země o 13Vo ^^^^
v roce 1902 o 5 mil. K méně, než jí dávají.

Avšak tento důkaz nejen že se Wieserovi nepovedl; nýbrž naopak,
naše zemské hospodářství nekřivdí Němcům ani v těch oborech, na
něž Wieser své stesky vlastně omezuje: při místních drahách, země-
dělství, umění a vědě. Neboť i v příčině místních drah zemí podporo-
vaných, třeba že potřeba byla i jest tu na straně české nepoměrně
větší než na straně německé, přes to ze všech těchto drah připadá
na Němce plných 4406Vo stavební délky a ne méně než 42"36Vo.
celkového obtížení země, každým způsobem tedy mnohem více, než
by jim patřilo i dle kvóty obyvatelstva; nad to i mnohé dráhy ryze
českým územím vedoucí slouží jen účelům jiným, ne českým, na př.
dráha Postoloprty-Louny účelům krajů německých, dráha Solnice-
Rychnov a j. německým podnikatelům, továrníkům a velkoobchod-
níkům. Nad to pak teprv v posledních letech dochází k většímu za-
stoupení českých krajů v zemské akci železniční, z celé této dosavadní
zemské akce prováděla se ona část, jež je na prospěch Němcům, po-
měrně rychleji než část druhá. Cechům sloužící.

531

V příčině zemědělství z úřadních čísel o rozdělení dotací zemských,
jež se vyplácejí prostřednictvím Zemědělské rady, za dobu od roku
1880 — 1902, resp. 1892—1902, plyne, že režijní náklad na německý
odbor v celku se téměř vyrovnává s českým (487:513), ač německé
zemědělství v Cechách svým významem, rozsahem, počtem svých pří-
slušníků a zvláště svou potřebou nerovná se ani z polovice českému,
že v mnohých letech náklad na odbor německý činil dokonce více,
než na odbor český (roku 1896, 1899, 1900 a 1901) a že r.žijní
tento náklad roste u německého odboru mnohem rychleji než u českého.
Ze součtu všech ostatních zemských dotací a subvencí v r. 1880 až
1902 pak připadlo Němcům 43"2Vo5 ^ při některých druzích dotací
těch je poměr pro Němce ještě mnohem příznivější; činíť podíl jejich
47-3, 47 5, 541, 67-4, 7l'9, ba při Inářství dokonce 98 8^/o! Za všechna
ta léta podíl Němců na úhrnu režijního i subvenčního nákladu činí
44-6o/o.

Také ze zemských dotací, přímo ze zemské pokladny vyplácených,
pokud se dají národnostně děliti, dostává se Němcům většího podílu,
než by jim patřil i dle kvóty obyvatelstva.

Mimochodem řečeno, tyto číslice svědčí o tom, že německý
odbor zemědělské rady byl daleko čilejší odboru českého; je- li snad
pochopitelno, že Němci obdrželi skoro veškerou dotaci Inářskou, ač
jistě Inářství pěstuje se i v českých krajích, jest podíl český 554%
na souhrnu režijního i subvenčního nákladu zemědělské rady (českého
i německého odboru) rozhodnou, našimi činiteli samými zaviněnou
křivdou a naprostým nepoměrem jak naproti kvótě obyvatelstva če-
ského k německému vůbec, tak zvláště naproti poměrnému zastoupení
zemědělství českého k německému v Cechách jak co do počtu přísluš-
níků, tak co do plochy.

V příčině umění a vědy v království Českém sestaveny příslušné
položky zemských účtů jednak za rok Wieserem zvolený (1902), jednak
za posledních 10 let vlády české i za posledních 10 let vlády ně-
mecké. I shledáno, že v r. 1902 činil německý podíl 41"56Vo» ^ roce
1902—1883 celkem 41-lo/o, v r. 1883—1874 dokonce 55-97o. Ne-
hledě k tomu, že v tomto oboru jest opět potřeba u Cechů intensiv-
néjší než u Němců, dostává za vlády české německá menšina od země
na vědu a umění nejméně o 4Vo více, než by jí patřilo dle poměru
obyvatel; dokud však menšina tato byla v zemské správě rozhodující,
dávala české většině aspoň o 18*^/0 méně, než co jí i dle kvóty po-
pulační dáti měla.

Na národní školství si Wieser nestěžuje; a jak si také stěžovati
na zkracování, když dle úřadních účtů za r. 1874 — 1901 činil ně-
mecký podíl na řádné zemské dotaci v celku za těch 28 let o víc než
5Vo více, než německá kvóta v obyvatelstvu Čech, z příspěvku zem-
ského fondu k mimořádnému a stavebnímu nákladu okresních školních
fondů připadlo Němcům dokonce 73"9Vol Čechům, tvořícím "^/s oby-
vatel země a majícím také v této příčině i relativně větší potřebu,
dostalo se teprve od r. 1882 z prostředků zemských na školství o něco
málo víc než polovice, tedy pořád ještě méně, nežli by jim dle počtu

34*

532

obyvatelstva příslušelo, takže si Čechové poměrně mnohem více své
školství vydržují z vlastních prostředků než Němci.

Za vlády německé v zemi pak dostávalo se nám ze zemského
nákladu na národní školství někdy ani ne 30%, tedy mnohem méně
než polovice toho, nač bychom měli nárok, kdežto Němcům za vlády
české dostává se vždy mnohem více, než jim patří.

Arci, ve školství jsme svojí nemístnou »zásadní« oposicí proti
novým zákonům školským zavinili sami, že náš podíl v zemských vý-
dajích školských byl tak nepatrný.

Wieser i v jiných menších věcech nekriticky a nevědecky pře-
jímal tvrzení německonacionální žurnalistiky, i když jejich přehnanost
byla očividná a snadno se dala kontrolovati.

Po stránce daňové byla nevědeckost jeho počínání osvětlena
ostře již v březnové schůzi obchodní komory a dojde zevrubnějšího
leště rozboru.

Shrneme-li však jen to, co již důvodného proti jeho tvrzením
u nás bylo pověděno, musíme litovati, že učenec jména Wieserova
snížil se k tak nevědeckému a frivolnímu útoku, dav v šanc svoji vě-
deckou reputaci. Statistika jeho patří do té kategorie statistik, kterými
lze dle známé fráse dokázati všechno. Kdyby se daly německou kri-
tikou vytknouti podobné vážné, ba křiklavé methodické vady a věcné
nesprávnosti nějaké práci učence českého, co by tu bylo na německé
straně povyku a výsměchu o inferioritě české vědy a o českém méně-
cenném globu vědeckém. Práce Wieserova je pádným dokladem, jak
slabé výkony dovedou podávati i světla prvého řádu i v té pro svoji
pedantickou důkladnost velebené říši vědy německé.

Také profesor národního hospodářství v Curychu, Herkner, známý
u nás svojí Dělnickou otázkou, vzbudil nejnověji rozruch v naší veřej-
nosti článkem o národním významu německého rolnictva v Cechách.

Pozoruhodný článek jeho obsahuje tyto vývody: Postavení Němců
v Cechách je ohroženo tím, že musejí základy své hospodářské exi-
stence hledati především v průmyslu, který má z pravidla nepřízni-
vější poměry fysické zdatnosti a úmrtnosti nežli zemědělství a sotva
by se vůbec bez přílivu obyvatelstva z rolnických krajů udržeti mohl.

Avšak rolnická basis německého lidu v Cechách je velmi úzká
a nestačí, aby dodala německému průmyslu svými populačními pře-
bytky dostatek pracovních sil, s druhé strany jsou Češi rozsáhlými
velkostatky v svém území donucováni vystěhovávati se za lepší mzdou
do krajů německých. Tím trpí národně i Němci (české menšiny v ně-
meckém území) i Češí, kterým se v německém ovzduší vždy přece
ztrácí značný díl příslušníků odnárodněním. Národnostní spor značně
by se zmírnil, kdyby Němci větší měrou mohli zásobovati německé
okresy průmyslové svými přebytky obyvatelstva rolnického a kdyby
Cechové méně byli donucováni k vystěhovalectví.

V obojím směru vidí Herkner odpomoc v zakupování velkostatků
a rozprodeji jich obyvatelům rolnickým v podobě selských statků jenom

533

tak velikých, aby mohly býti obdělávány majitelem pouze se členy
vlastní rodiny bez pomoci cizích sil pracovních. K těmto transakcím
měly by se zříditi zvláštní pozemkové banky, které by nepochodily
ani špatně — parcelování velkostatků bylo by dobrým obchodem —
v zájmu národním i sociálním měly by se však arci spokojiti obvyklou
měrou úrokovou,

Myšlénka skutečně pozoruhodná — na naší straně. Že by se
vnitřní kolonisací dal příliv českého obyvatelstva do německých krajů
průmyslových značněji obmeziti, nelze se nadíti, při nejmenším je to
prostředek, který by svoji účinnost citelně mohl projevovati teprv po
delší řadě let.

Neníť to jenom nedostatek přebytečného obyvatelstva německého,
který vyplňuje německé průmyslové okresy přistěhovalci českými, nýbrž
skrovné životní podmínky, jaké poskytuje severočeský průmysl a zejm. hor-
nictví svému dělnictvu, a které jen českému, na hladové mzdy velkostatků
zvyklému dělníku rolnickému zdají se žádoucími, kdežto obyvatelstvo
německé vystěhovává se za lepšími ještě podmínkami existenčními do
Německa.

Podobně stěhují se angličtí dělníci do Ameriky, západoněmečtí
do Anglie, východní Němci na průmyslový německý západ, činíce
místo Polákům pruským, za něž přistěhovávají se opět náhradou na
čas Poláci ruští. Tak jde i u nás český dělník do německých krajů
a na jeho místo přichází jako celoroční nebo aspoň celoletní a sezónní
dělník uherský Slovák.

Právem tudíž Němci, zejm. prof. Rauchberg, ukazují na národní
význam moderní politiky sociální: jenom zlepšení životní úrovně děl-
nictva udrží německého dělníka na domácí půdě a všestranná sociální
péče odnárodní na prospěch němectví i českého dělníka, kterému
vzdání se národnosti zpříjemněno bude zlepšením jeho stavu soci-
álního.

Avšak totéž platí také o nás: zlepšení životní úrovně a zvýšení
možnosti výdélkové udrží také naše lidi ne sice všechny, ale ve větším
počtu aspoň,' na naší půdě. Že právě my silně trpíme vystěhovalectvím
ne sice zahraničním, ale domácím, do Vídně a do německé části Cech
a Moravy, je známo, a statistika nejnovější doložila tento fakt číslicemi
pro nás velice povážlivými:

Dle výsledků sčítání z roku 1890 a 1900 byly u nás v Cechách,
pokud se bilance stěhování týče, aktivní (t. j. přistěhovalo se více,
nežli se vystěhovalo) pouze Praha a čtyři hejtmanství ji obklopující
(Karlín, Žižkov, Vinohrady, Smíchov), potom z českých politických
okresů pouze čtyři: Plzeň, Budějovice, Náchod, Louny, kdežto z ně-
meckých okresů plných 10: Liberec, Jablonec, Rumburk, Ústí n. L.,
Most, Teplice, Duchcov, Chomutov, Karlovy Vary, Falknov; stejno-
měrné byly pouze tři české okresy Slaný, Kladno a Ml. Boleslav, z ně-
meckých Zatec, Děčín, Cheb, Friedland, Šluknov. Všechny ostatní byly
pasivní.

VÓ4:

Vystěhováním ztratily Čechy v letech 1880 — 1900 plných
312.622 obyv., Morava 129.102 obyv., obrovskou většinou českých
(Slezsko jen 7475); dokonce úbytek obyvatelstva nastal v letech 1890
až 1900 v jedenácti okresích českých a toliko ve třech německých,
v 12 českých okresích je stagnace obyvatelstva, v německých pouze
ve čtyřech.

Herkner tedy uhodil na bolavou stránku, ani ne tak německou,
jako českou. Vnitřní kolonisace je — vedle větší podnikavosti prů-
myslové a obchodní — náš český problém. Latifundia pcrdidere Italiam,
království Svarcenberské, panství Liechtensteinů, Thurn-Taxisů a těch
skoro nesčetných panských rodů je z valné části příčinou vylidňování
našeho venkova.

A upozorňujeme: Herkner nevybízí Němce k zakupování velko-
statků v českých krajích k dobývání nové půdy na Češích, nýbrž hu-
stější osídlení německých krajů středním stavem rolnickým, a nepřímo
doporučuje kolonisaci vnitřní i Cechům, aby se nemusili stěhovati do
Němec.

Věc arci není snadná.

Prusko věnovalo na kolonisaci polských krajů již sta milionů,
s malým úspěchem po stránce germanisační, Poláci obratnou protiakcí
dovedli dobře čeliti germanisačním zámyslům vlády. Uvnitř národa, na
jeho vlastním území, má kolonisace především ráz hospodářský a soci-
ální a jen nepřímý, arci veliký, význam národní. Nedávno ředitel zemské
banky Procházka v České společnosti národohospodářské mluvil o há-
jení české půdy, naznačiv nebezpečí, jaké vzniká z nevážení si půdy
naším rolnictvem a upozorniv na zajímavý úkaz, jak v Čechách i na
Moravě prozíravé obce samy zakupují nebo najímají panské dvory
a velkostatky, aby je potom rozprodaly nebo rozpronajaly mezi své
příslušníky. Nedalo by se tohoto příkladu následovati hojně i jinými
obcemi ?

Na naše zkostnatělé banky si s něčím podobným, jako je reali-
sování návrhů Herknerových, ani netroufáme!

Herkner svým článkem obrátil znovu pozornost k rolnictví jako
k jádru národa. Ti, kdož mají v rukou půdu, jsou nejlepšími strážci
národa. Není pochyby, že význam půdy bude stoupati, v hospodářství
i v politice, a že jako dříve i v budoucnosti budou nejvíce z vý-
robních stavů ceněni ti, kteří vyrábějí statek nejpotřebnější, chléb. Již
Havlíček to poznal (1847); lituje, »že se za našich časů, a to sice
zvláště v naší vlasti, pro zvelebení rolnictví v poměru tak málo činí,
kdežto se o jiné záležitosti, jmenovitě o průmysl, mnohem více dbá.«
Výrobky průmyslu nejsou tak nutně a nevyhnutelně potřebný člověku
každému, jako pokrm každodenní, a kdo má v rukou špižírny, ten nej-
jistěji vládne světem. »Fabrikace, spekulace, agitace jsou draci, kteří
konečně sami sebe pohltiti musí.« Nesmíme prý zapomínati, že bo-
hais ví a jiné výhody z fabrik a průmyslu vyplývající jsou vždy jen na
c^3 c; .. j;s'é. »Dnes počne nějaká nová fabrikace, výdělek z ní je

53c

ohromný; zejtra však již jiné sousední země také ji zavedou, a je po
všem. Jediné hospodářství je véc soHdní, vždy trvající, bezpečná. Ne-
pochopuji, proč se ve vlasti naší tak úrodné posavad o zlepšení ho-
spodářství a rolnictví tak málo staráme (aspoň mnohem méné než
o průmysl), kdežto by přece při dobře vedeném rolnictví země naše
ještě snad o polovici lidu více uživiti mohla. Síla země založena na
rolnictví vždy spočívá pevněji než na fabrikách, skrze které se, když
neslušně rozmnoženy budou, jenom velký počet nastávajících že-
bráků v zemi zahnízdí. Kromě toho zapomenouti nesmíme, že se
skrze hojné fabriky také nemravnost a luxus uvádí, protože se při
jzvětšeném počtu fabrikátů také všemožně odbyt vyhledávati a tudíž
lid buď lácí buď jinak k nepotřebnému vydání zaváděti musí.«

*
Proč tedy ta úsilná péče naše o průmysl a obchod .^^ Protože
zemědělství potřebuje zámožných konsumentů, aby produkty své co
nejvýhodněji mohlo odbýti. Protože zemědělství jenom v sousedství
zámožných krajů průmyslových přechází k oné intensivní výrobě, která
poskytuje nejvíce výtěžku hrubého z půdy a která zaručuje dobrému
hospodáři svojí potřebou usilovné práce a intelig^entní péče převahu
nad latifundiemi obilními s námezdnou prací dělnickou. Protože za
dnešních poměrů a na dlouho ještě poskytuje zemědělství snad slušný
a stálejší, ale nicméně menší z pravidla výtěžek nežli průmysl a obchod,
které mohou tudíž vytvořiti daleko větší kapitály a vrhnouti se potom
úsporami svými na získávání a těžení půdy, jakmile se časem rolnictví
postupně bude ukazovati vděčným oborem hospodářským. Protože
zemědělství, majíc i při sebe větším místním odbytu a potřebě konsu-
mentů pro svoji výrobu nepřekročitelné meze v přírodních podmínkách
a vlastnostech půdy, může vyživiti vždy jen nanejvýš určitý obmezený
počet obyvatelstva, kdežto průmysl může, pracuje li za tak výhodných
podmínek, aby našel dosti odbytu, vyráběti takřka bez obmezení, zá-
sobovati z jediného místa třebas celý svět a vyživiti tedy nepoměrně
více obyvatelstva. Bez průmyslu a obchodu není tedy ani hojné popu-
lace, ani veliké daňové a kapitálové síly, ba ani intensivního země-
dělství! .S'.

VEMEDELSKE, PRŮMYSLOVÉ, OBCHODNÍ. Činnost spolku českých textilníkň — Stav textil-
■^ ního průmyslu v roce 1903 — Informační kursy pro činovníky živnostenských společenstev
moravských v Brně — »Dělení« obchodních a živnostenských komor - Důsledky reakční politiky
živnostenské.

Spolek českých textilníků vydal právě zprávu o činnosti své
a rozhled po stavu textilního průmyslu v roce 1903. Pro poměry byla
(a jest) v prvé řadě charakteristickou nejistota trhů surovinových. Ce-
nová nejistota surovin stihla průmysl bavlnářský nejvíce. Padají tu
na váhu momenty spekulační, kteréž se však mohly uplatniti jen proto
tak intensivně, že bavlnářský průmysl světa rostl nepoměrně rychleji
než produkce bavlny. Význam americké bavlny stoupal rok co rok.
Oproti polovině let devadesátých obnášelo stoupnutí téměř 50 procent!
V Německu, Anglii a Francii zahájeny za podpory vlád pokusy o pě-

.36

stění bavlny ve vlastních koloniích. Tato myšlenka emancipace od americké
bavlny nebude bezúspěšná, leč bude potřebí řady let, než se uplatni.
Pokusy uspokojují posud kvalitou, daleko však ne potřebnou kvantitou,
k jejímuž docílení je třeba založení rozsáhlých plantáží a vycvičeného
dělnictva.

Průmysl Inářský trpěl rovněž nedostatkem suroviny. Rozho-
dující jest při lnu sklizeň ruská, podobně jako při bavlně sklizeň ame-
rická. Úbytek sklizně ruské byl tím citelnější, poněv^adž zaměstnanost
průmyslu Inářského byla dobrá; vzrostl dovoz suroviny, stoupl vývoz
lněné příze. — Pro průmysl juty nebyl rok přízniv; trpělť najme
soutěží německou a byl nucen k opětnému obmezení výroby. V prů-
myslu vlnařském byly poměry dosti trudné. Ceny suroviny stou-
paly, a pokud polevilo stoupání, byla sleva vyvážena úbytkem jakgstním.
Průmysl přešel i v nový rok s velikými zásobami zboží. — Statistika
obchodu zahraničního jest následující:

Dovoz: 1902 1903

mil. K mil. K

len (surový) 269.660 q za 1992 414.112 q za 3963

konopí (sur.) .... 82.697 > » 6-06 102.677 * * 8269

juta (sur.) 507.404 » > 12 7 399.049 » ^ 12-3

lněná příze ..... 17.722 » » 44 18.872 * > 48

jutová příze 37.521 » » 18 32.927 » » 16

lněné zboží 792 » * 0 7 935 » » 0 9

jutové tkaniny .... 7.276 ^ » 05 7.844 » » 06

provazu, zboží .... 9.783 » » Q-Q 12.580 ^ » 1-19

Vývoz:

len (surový) 78.320 q za 53 101.733 q za 7*2

konopí (sur.) .... 76.830 * » 49 78.976 » » 505

juta (sur.) . ' 2.199 * » 0*06 1.573 » » 004

lněná příze 79.684 » » 15-4 98.128 » » 19 2

lněné tovary .... 25.678 » > 16 5 30.451 ^ > 202

jutové tovary .... 31.637 » » 3-4 37.055 » > 3S

provazu, zboží .... 20.997 » » 2-1 15.470 ^ » 1-5

*
Pro české hospodářství národní jest potěšitelným momentem,
že vzdor nepřízni situace všeobecné a trhu světového vzniklo roku
loňského dvacet nových českých závodů tkalcovských (mechanických),
že existující již české tkalcovny přistavěly nebo ieště přistavují 1710
nových stavů mechanických, že počet vřeten českých závodů vzrostl
o 30.384, posléze, že zřízena nově česká továrna na niťování jutové
příze. Pokud se tkne přechodu závodů z českých rukou do německých
a naopak, staly se pouze 2 navzájem se vyrovnávající změny. Přáli
bychom si, aby úspěchy tu docílené byly vesměs trvalými! Potěšitelnou
byla též účelná a rostoucí činnost spolku českých textilníků, jenž za-
ujímá nyní mezi odborovými průmyslnickými organisacemi Rakouska
čestné místo. Činnost směřovala k rozšíření a upevnění organisace če-
ských textilních průmyslníků, k vybudování vnitřní organisace spolku,
ku zřízení české školy přadlácké (na bavlnu), při čemž byl spolek

vydatně podporován obchodní komorou pražskou a sněmem českým,
k úpravě podmínek platebních, k udílení včasných informací o váž-
ných událostech trhu a p. v. Zvláště dlužno vytknouti, že spolek vy-
dává »Textilní Obzor«, pořádá »textilní extensi«, že vyslal odborného
delegáta do Anglie (a to ne na pouhé studijní cesty, u nás tak oblí-
bené a ponejvíce poměrně velice málo plodné, nýbrž k skutečnému
studiu prostřednictvím delšího praktického zaměstnání), že přičiňoval
se o lepší telefonické a poštovní spojení textilních středisek atd.

*
Příklad, daný obchodní a živnostenskou komorou v Praze, pod-
nítil zemskou jednotu živnostenských společenstev na Moravě k uspo-
řádání informačních kursů pro činovníky společenstev živnostenských.
Kurs rozpočten byl na 3 dny, vyučováno bylo od 8. do 12. hodiny
dopoledne a od 2. do 5. hod. odpoledne, celkem tedy 21 hodin
vyučovacích. Vedle politiky živnostenské přednášeno bylo o některých
předmětech speciálních, jako o podpůrné akci živnostenské, o úkolech
technologického průmyslového musea v Praze, otázce učednické, školství
pokračovacím, o úvěru, obchodních a živn. komorách, starobním a ne-
mccenském pojišťování, dále pak probrány byly důležitější oddíly
z řádu živnostenského, praktické případy ze života společenstevního,
pracovní smlouva a živnostenské soudy, nejdůležitější předpisy z práva
obchodního a směnečného. Jistým nedostatkem lze nazvati nedosti
souborné probrání řádu živnostenského, poněvadž mu bylo věnováno
poměrně velice málo hodin vyučovacích. — Účastníků bylo 1, hodinu
130, poslední hodinu 100. Vytrvalost a pozornost účastníků, kteříž
z největší části na vlastní náklad 3 — 4 dny v Brně meškali, byla po-
divuhodná. Zdá se, že informační kursy skutečně přispějí k oživení
namnoze mrtvých forem společenstevních. Při zahájení byl zastoupen
moravský místodržitel, ministerstvo obchodu, čelné úřady a poslanci.
V Praze, kde organisován byl kurs bezprostředně obchodní komorou
daleko rozsáhleji, vyčerpávaje danou látku a neomezuje se na pouhé
přednášky, podobná representace, kteráž přece při nejmenším svědčí
o zájmu a dobré vůli dotyčných činitelů, chyběla úplně.

* *

Přípravy k opětné » opravě « živnostenského řádu a několik na-
hodilých stavovských kandidatur maloživnostenských vyvolaly opět
v jedné části maloživnostenského tisku požadavek, kterýž se zdál v po-
sledních létech úplně odbytým, proti němuž vyslovili se ještě před
2 léty jednomyslně maloživnostenští zástupcové v zemské komisi živ-
nostenské, požadavek » dělení « obchodních a živnostenských komor.
Dělení jest název ovšem zcela nesprávný. Může se totiž výlučně jednati
o odloupnutí volebního sboru maloživnostenského od nynějších ob-
chodních komor, a to snad ještě ani ne celého, a utvoření nových
zvláštních komor » řemeslnických* (snad dle příkladu říšsko-německého,
kde však vznik komor řemeslnických jest naprosto jinakého původu
a vychází z poměrů a potřeb zcela jiných, neboť v Německu nejsou
všeobecně povinně organisována společenstva živnostenská). V Cechách
tvoří sbor maloživno.stenský voličové, platící státní daně výdělkové

538

(bez přirážek) nejméně 8 K, avšak méně než 100 K ročně. Leč kdo
platí na př. 90 K státní daně výdělkové, není již maloživnostníkem
dle starého pojímání na voličských schůzích. Nové řemeslnické »komory«
skládaly by se tudíž nanejvýše z tohoto sboru a pak živnostníků, pla-
tících méně než 8 K a dnes od přirážky komorní zcela osvobozených,
z prospěchů komorami poskytovaných však nevyloučených, anebo zvo-
lilo by se jiné, ještě nižší kriterium. Děliti komory na čistě obchodní
a čistě živnostenské nemá smyslu, byly-li by v čistě živnostenské
komoře zastoupeny všechny kategorie průmyslu, tedy i přední a veliký
průmysl, továrny. Toť by bylo přímo proti intencím těch, kdož po
» dělení « komor, správněji po utvoření zvláštních řemeslnických komor
volají.

* *

Přihlédněme k následkům řečeného » dělení «, Tu jako na zavolanou
přichází nám instruktivní Gruberovo pojednání o komorách obchodních
a živnostenských, kteréž uvádí data věru směrodatná. V Praze činí
komorní přirážka celých volebních sborů maloživnostnického a malo-
obchodnického pouhých 7^/o celého výnosu komorní přirážky, ostatních
93Vo připadá na střední a velký průmysl, resp. obchod, Odhadneme-li
účast sboru maioživnostenského samého na 4V2Vo> odhadujeme pří-
znivě, a tu ještě padají na váhu větší maloživnostníci v tomto volebním
sboru zastoupení. Tedy na finanční stav obchodní a živn. komory
pražské (a přibližně podobně jest tomu u všech komor) by odloup-
nutí sboru maioživnostenského nemělo žádného nepříznivého vlivu;
naopak by komora finančně získala, kdyby obmezila své příspěvky
účelům maloživnostenským věnované. Dnes totiž věnuje komora pražská
na účely maloživnostenské, najmě vzdělavatelské a hospodářské, přímo
136.000 korun, více než pětkrát tolik, co vynáší komorní přirážka
sboru maioživnostenského a maldobchodnického dohromady. Na správu
(kancelář, agendu) komory nepřispívají tedy maloživnostníci vůbec
fakticky ničím, ta připadá jim úplně bez náhrady k dobrému, pokud
se týká záležitostí maloživnostníků je dotýkajících, a těch je hojnost.

V citovaném pojednání jest jasně dovozena spletitost a sou-
vislost zájmů průmyslu a obchodu všech kategorií navzájem. Také
ústavní právo volební, komorám příslušející, z velké části na
prospěch malokupců a maloživnostníků vykonávané, odporuje změně
zákonné v organisaci komor. Naproti tomu jsou jednotlivosti po-
družné, které dělí nejen výrobu a obchod, velkovýrobce a malo-
výrobce, nýbrž také různé malovýrobce mezi sebou. Pověstný jsou
rakouské spory o oprávněnosti jednotlivých řemesel; vedle toho kři-
žují se leckdy zájmy maloobchodníků se zájmy řemeslníků velmi tuze,
jako jde-li o omezení prodeje řemeslnických výrobků na řemeslníky,
o prodej piva a vína v láhvích, o různá omezování obchodu atd.
Naproti tomu mnohý řemeslnik je spolu obchodníkem! Posláním komor
obchodních a živnostenských právě jest, aby posuzovaly otázky dané
s vyššího hlediska národohospodářského, nikoliv s hlediska jediné sku-
piny interessentů. Mohl-li by si tu kdo na komory stěžovat, byli by
to spíše obchodníci a průmyslníci, protože komory namnoze reakčním

539

snahám maloživnostniků hoví měrou zcela neobyčejnou. Vláda přece
musí vyslechnouti všechny interessenty. Dnes stává se dohoda inte-
ressentů v komorách, po případě tlumočí se vedle vlastního dobrého
zdání komory též votum menšiny, pak by tu byla dobrá zdání příkře
jednostranná, postrádající odůvodnění a váhy, z nichž by si teprve vláda
vybírala dle potřeby. Ostatně činnost komor netkví již hlavně v po-
dávání dobrých zdání, nýbrž v positivní práci ku zvelebení řemesla,
průmyslu a obchodu. Tuto positivní činnost nebude lze komorám ře-
meslnickým vyvinovati nikdy pro nedostatek prostředků; ba leckteré
z nich nebudou si ani moci vydržovati dokonale vzdělaného tajemníka.

Tlumočiti vládě a sborům zákonodárným přemrštěné, neuskuteč-
nitelné požadavky, nesnášející se s hospodářskými a sociálními zájmy
obyvatelstva, mohou řemeslníci již nyní prostřednictvím společenstev
a jednot společenstevních. A komora řemeslnická neznamenala by
nic více než společenstevní jednotu, jediný zisk by byl leda zvučný
název zvolených členů: »pan rada řemeslnické komory «. Řemeslnické
komory staly by se u nás za nedlouho hnízdem hospodářské a politické
reakce. Nevydávaly by zkušební řády, nepečovaly by o výchovu učňů
a nepořádaly by odb. kursy, jako říšsko-německé komory řemeslnické,
kteréž takměř výlučně se touto činností zabývají, nýbrž domáhaly by
se rozšíření průkazu způsobilosti na továrny, utužení cechovnictví, od-
stranění §§ 37. a 38. živn. ř. a p. Prvý požadavek znamenal by ta-
kové ochromení průmyslové podnikavosti, že by se nenalezla žádná
většina parlamentu, a ještě méně některá zodpovědná vláda, která by
k němu svolila. Byl by to pokus o zlomení naší soutěživosti s cizinou
a o vyhladovění lidu, jemuž již dnes vypovídají sociální demokraté
vším právem boj na nůž. H. Waentig výtečně vylíčil zoufalou situaci
takovéhoto »maloživnostenského státu « ve své knize o středostavoyské
politice živnostenské, tepající ostře, ale zaslouženě cechovnické utopie
a reakční snahy » malého muže«. Stroskotal-li by se kdo v jedné živ-
nosti, byl by odsouzen k zahynutí nebo k prosté nádeničině, protože
by přec v padesáti létech svého věku nezačal nebo ani nemohl znova
prodělávati drahou a dlouholetou proceduru učednickou a tovaryšskou!
A § 37. .^ Úplné jeho odstranění by znamenalo na příklad, že by
truhlář nábytku nesměl si stoličku nebo skříň sám neb svými pomoc-
níky natřít, nýbrž musil s ní běžet k mistru natěračskému, od mistra
natěračského k mistru zámečnickému, kterýž by směl jedině kování
(třebas z továrny koupené!) na skříň přidělati, od mistra zámečnického
k mistru sklenářskému, kterýž jedině by směl skříň zasklíti, odtud
k mistru dalšímu atd., až by skříň nebo stolička šťastně za rok a za
nesmírně drahé peníze byla hotova. Posloužilo-li by to odbytu řemesl-
nických výrobků, mistru truhláři, a spasilo-li by to ostatní súčastněné
mistry, snadno usoudit. Kdyby Angličan, Francouz neb dokonce Ame-
rikán vyslechl takovéto požadavky, pro jichž tlumočení mají býti zří-
zeny samostatné řemeslnické komory, dal by jistě účastníkům dobrou
radu, aby nepožadovali zřízení řemeslnických komor, nýbrž ústavů
choromyslných. Celá věc by byla spíše masopustní fraškou, kdyby

C40

zároveň neměla vážné pozadí národní a politické! Dnes obch. komory
české uplatňují skutečně český živel v obora národohospodářském,
používajíce zákonných i faktických prostředků jim po ruce jsoucích,
mnohdy nehlučně, ale tím bezpečněji, ony dnes plní důležitý úkol
sociálně-politický a národní, převádějíce příspěvky velikých, ponejvíce
německých poplatníků ve prospěch lidí středních a malých, a to ne-
přímo i bezprostřední hmotnou podporou. Odloučením sborů malo-
poplatnických by byl velmi povážlivě ohrožen jich český ráz! A přece
lze tak snadno vyhověti zvi. přáním maloživnostníků i uvnitř komor,
pouhou změnou jednacích řádů, osamostatněním vot maloživnostnických
a podobně. Také jest otevřena cesta, vybudovati stávající již zemskou
živnostenskou komisi v zemskou živnostenskou radu po způsobu rady
zemědělské. Zvláštní řemeslnické » komory « však budou vedle po-
vinných živn. společenstev a jich jednot naprosto zbytečný a bez-
významný. K.

^-'OCIALNI Invalidní a starobní pojištění samostatných řemeslníků.

Svůj známý projekt rozšíření závazného pojišťování invalidního
a starobního na řemeslnictvo obhajuje prof. Jiří Adler (Kiel) v úno-
rovém čísle Conradova měsíčníku zejména proti kritice z tábora libe-
ralismu (Hasbach). Uvádí, že všecko, co stát v posledním desetiletí
(v Německu) řadou zákonných opatření vykonal ku povznesení řemesl-
nictva (zavedení fakultativních nucených společenstev a komor řemesl-
nických, zřízení ústřední pokladny společenstevní, podpora technického
pokroku u řemesla) se strany řemeslnictva pokládá se za pouhé » drobné «
prostředky. Žádá se od státu něco většího, a to dnes zejména závazné
pojištění samostatných řemeslníků pro případ stáří a invalidity. Tento
požadavek, vyslovený poprvé r. 1901, fascinuje širší a širší vrsty ře-
meslnictva; poslední všeobecný sjezd komor řemeslnických a živnosten-
ských (v září r. 1903 v Mnichově konaný) vyslovil se proň, a krátce
po zahájení nynějšího zasedání říšského sněmu strany řemeslnictvo
patronisující učinily návrhy v tom směru, k nimž však hr. Posadowsky
na ten čas zachoval se chladně, ale aspoň studium otázky připověděl.
Dle všeho máme tu — i u nás — co činiti s požadavkem, který
stavovskému hnutí řemeslnickému bude v nejbližší budoucnosti vtisko-
vati ráz, a proto je na čase, věcí podrobněji se zabývati.

Prof. Adler je, jak známo, theoretickým vůdcem tohoto hnutí,
jehož cíle a cesty formuloval již v roce 1901 a později obšírně ve
svém spise o vývoji německé politiky řemeslnické (1903). Jemu jest
idea pojištění řemeslnického (na rozdíl zejména od našeho heslového
formulování stavovského) přirozeným důsledkem dělnického pojišťování
směrodatného vzoru Bismarckova, tvořícího svou velkolepou organisací
skutečnou epochu v dějinách světových. Princip jeho ^ hodí se však

1 Naší úlohou — řekl Bismarck — je praktické křesťanství, t. j. soucit,
pomocná ruka, kde je nouze. Stát musí být štědrým k chudobě. Ale tu
nesmí jiti o almužnu, nýbrž o právo na opatření, kde dobrá vůle pracovati
víc nestačí. Proč by mel jen ten, kdo jako vojín nebo úředník stal se ne-
způsobilým k výdělku, míti právo na pensi a ne také vojín práce?

541

nejen na námezdního dělníka, ale stejně i na široké vrstvy samostat-
ných drobných producentů, kteří i přes eventuelní z pravidla nevelké
úspory v stáří a invaliditě stejně jako dělník ocitají se v prekérní
situaci. Námitku, že jim, z pravidla přec jen lépe situovaným než
dělník, je možno, postarati se soukromě o své pojištění, vyvrací zku-
šenost, že t. zv. lidové pojištění není rentovým, a to proto, že po-
jištěná suma z pravidla jest nepatrnou a stačí právě tak jenom na
potřebné.

Pojištění těchto vrstev ovšem nelze provésti pouhým napodo-
bením dělnického pojištění, ale nutno vyhověti jich odchylným po-
měrům hospodářským. Adler má za to, že nemá tu zejména jíti o za-
vádění pojištění nemocenského a úrazového, protože vrstvy stredosta-
vovské na rozdíl od dělniků mají přec vždy malý kapitálek nebo aspoň
snazší úvěr, aby si v takovém případě vypomohly na několik neděl
nebo třeba i měsíců. Teprv kdy jde o opatření delší, jeví se potřeba
organisace státní, tedy jen pro pojištění starobní, invalidní, vdovské
a sirotčí (čítaje v invaliditu i trvalou neschopnost k práci, zaviněnou
úrazem v závodě). Pojištění vdovské a sirotčí A. zatím odkládá až do
předložení příslušné, říšským kancléřem v známé souvislosti s novými
obilními cly slíbené osnovy zákona, o které doufá, že neomezí se jen
na dělníky.

Pokud jde o nejbližší na ten čas středostavovské pojištění sta-
robní a invalidní, má za to, že při nedostatku vyhovujících podkladů
statistických nutno se zatím spokojiti s pojištěním oné části středních
stavů, která ho nejnutněji potřebuje, čítajíc poměrně nejvíc existencí
proletářských, totiž řemeslnictva. Po zkušenostech zde nabytých bude
lze postoupiti k vrstvám živnostenským a zemědělským. Chtíti pomoci
jedním rázem všem středostavovským vrstvám městským a venkov-
ským, znamená ohrožení celého projektu nepřipraveností a nedostatkem
zkušeností. Návrh Adlerův tedy stručně chce toto: Zavedení závazného
pojištění (státem) samostatných řemeslníků (v Německu počtem asi
1,400.000) proti hospodářským následkům staroby a nezpůsobilosti
k výdělku. Z těch mají vrstvy proletářské (na 800.000) prostě při-
členěny býti k pojištění dělnickému — stejná životní míra, stejná
renta; ostatní, zámožnější (s důchodem nad 2000 mk.) mají býti pojati
v zvláštní organisaci pojišťovací s 3 třídami roční renty 300, 400,
500 mk., z nichž lze si voliti. Prémie mají krýti dvě třetiny renty,
třetí třetinu a správní náklad ponese stát z výtěžku daně dědické,
která by se zavedla a již mírnou sazbou by stačila na krytí těchto
nákladů (zkušenosti z Francie a Anglie).

Projekt tento později — na podnět z říšského úřadu pojišťova-
cího — doznal změny zejména upuštěním od návrhu zcela samostatné
pojišťovny pro majetnější řemeslníky, tak že dle usnesení posledního
kongressu řemesl. komor spočívá na těchto zásadách:

Všichni mistři řemeslničtí, kteří jsou občany státními, budou
pojištěni bez ohledu na výši svého důchodu (patrně ale do maximál-
ního důchodu 4000 mk.). Řemeslníci s důchodem do 2000 mk. za-
řaděni budou do stávajícího pojištění invalidního, které pro majetnější

542

doplněno bude dvěma zvláštními třídami. Nárok na rentu invalidní
poskytuje trvalá nezpůsobilost k výdělku, stlačující výdělek (silám a
schopnostem pojištěného odpovídající) pod třetinu pravidelného vý-
dělku v téže kategorii řemesla v místě. Renta starobní nastupuje se
po překročení 70. roku věku.

Projekt tento podroben byl ovšem četným námitkám, praktickým
i theoretickým. Namítá se především, že (na př. v Sasku) málo jest
řemeslníků, kteří by připadali na obtíž veřejné dobročinnosti. Námitka
ovšem podřízená; řemeslníků vůbec není více než 2o/q všeho obyva-
telstva, takže malé zastoupení jich mezi almužníky tím snadno se vy-
světluje, nehledě k tomu, že řemeslník s ochabnutím sil mnohdy vstu-
puje zas v řady dělnictva, kde najde aspoň skrovného výdělku, že
vyvinuto je podporování starých a invalidních řemeslníků ve stáří členy
rodiny, společenstvy a pod. Dále se namítá, že k vůli nejvýš deseti
procentům všech řemeslníků, kteří budou požívati renty invalidní, není
správno, uvaliti závazné pojištění na celý stav, s jeho samostatností
ostatně prý nesrovnatelné. Ale záchrana i jen lOVo ^^ bídy je výkon
úcty hodný, nehledě k morálnímu účinku takového zajištění pro nej-
horší případ. » Samostatnost* pak u proletářských vrstev řemeslnictva
je pouhou frásí. Ostatně princip závaznosti opírá se o prospěšnost,
a ta i zde je dokázána zkušeností, že dobrovolné pojišťování řemesl-
níků je minimální, nebo aspoň velmi nedostatečné, protože malý muž
s nechutí platí — třeba i málo — na něco, co třeba ani nenastane.
Proto je tu zakročení státní nezbytno a odůvodněno. Podřízenější jsou
námitky, jak budou vybírány prémie od řemeslníků (jako dosud ty,
jež platí — za dělníky!) a jak rozliší se smíšený důchod z řemesla
od vedlejšího z polního hospodářství, obchodu a pod. (rozhoduje, který
pramen výdělku převládá!). Hlouběji jde liberalistická námitka, že po-
jištění ochromí vědomí vlastní zodpovědnosti a podnikavosti řemesl-
níkovy, že bude k tomuto stavu takto zajištěnému poutati a i lákati
lenošivé vrstvy.^ Námitka čistě doktrinářská a lichá proto, že každý
už jako dělník je stejně pojištěn, naopak platí prémii jen z polovice
(druhou platí za něho zaměstnavatel, kdežto řemeslník musil by si ji
platit sám) a ostatně řemeslníku je již dnes přístupno dobrovolné po-
jištění dle platného zákona o pojištění invalidním, takže ono obávané
lákadlo musilo by již dnes jeviti účinky.

Příspěvek státní — vypočtený nejnověji na 7^/2 milionů marek
ročně á 50 mk. ročně pro 150:000 rent po dosažení normálního stavu
(Beharrungszustand) — proti němuž poslední námitka směřuje, jest
stejně spravedlivým pro dělníka jako pro proletářského řemeslníka,
který na pojištění notoricky sociálně nutné sám ztěžka stačí. Státní
příspěvek je tu odůvodněn a nutný ze zájmu veřejného (tak i Ad.
Wagner). Doktrinářství, státní příspěvky potírající, ostatně v praxi čím
dál, tím více mizí. Ani ochranné clo v podstatě není ničím jiným,
než ochrana, poskytnutá producentům na útraty celku. Nejnovější irský

^ Srov. »Národohosp. Obzor*, 1904, únor.

543

zákon (v obou sněmovnách velikou majoritou přijatý) všem pachtýřům
— tedy samostatným výrobcům — kteří chtějí se státi vlastníky půdy,
zajišťuje příspěvek státní, který rozpočten jest pro 400.000 pachtýřů
na 240 mil. marek. Tedy pachtýři dar peněžitý od státu — ve vlasti
manchestrovství !

Celý dosavadní vývoj dělnického pojišťování (v Německu skoro
ISietý) neobjevil nic z obávaných účinků uspávačích, naopak přinesl
veliký prospěch, jakož vůbec málo je fakt tak skutečně dějinného
významu, jaký náleží moderní německé, čím dál i jinde směrodatnější
soustavě nuceného spoření se státním příspěvkem, zavedeným pro
případy nezaviněné nezpůsobilosti k výdělku starobou nebo jinakým
ochromením pracovní způsobilosti. R,

ŠKOLSKÉ. í^kolství Ústřední Matice Školské - Česká škola vídeňského »Komenského« a trudné
postavení jejího učitelstva — Obsazování míst hlavních učitelů na paedagogiích — Akce uči-
telstva po větším zastoupení ve školních úřadech — Klerikální denunciace učitelstva a jeho tiskit
— Náboženské nevolnictví v zemích rakouských.

Právní poměry nše naší, pokud se týkají školství, nemůže osvětliti
nic jiného ostřeji, než existence spolků, vydržujících velkou část škol
národních menšin. Žurnalistikou udržovaný boj národnostní brání tomu,
aby zemský sněm svorně vypracoval a přijal vhodný zákon, který by
národním menšinám nejnutnější potřeby ve školství opatřil. Není k tomu
také ani na jediné straně v zemském sněmu zastoupené dost dobré
vůle. Posledně přijatý zákon menšinový ukázal se v této věci naprosto
nedostatečným.

Ústřední Matice Školská může svůj velký úkol plniti jenom stálým
appellem k dobrovolným sbírkám, ku kterým přispívají z největší části
nejchudší vrstvy našeho lidu. Dle zprávy, podané na valné hromadě
dne 25. března, vydržuje U. M. S. nyní 4 střední školy (3 gymnasia
ve Vyškově, Zábřehu a v Místku na Moravě a 1 reálku v Olomouci)^
50 škol obecných se 119 třídami, 45 opatroven a mateřských škol se
64 odděleními. Všech tříd obecných škol matičních je 93 v Cechách,
18 na Moravě, 16 ve Slezsku. Při matičních školách působí 5 ředitelů^

41 professorů, 21 řídících učitelů, 28 správců škol, 23 učitelů I. nebo
II. tř. se zkouškou dospělosti, 13 učitelů výpomocných, abiturientů to
gymnasií nebo reálek, 3 řídící pěstounky, 38 pěstounek I. a 18 II. tř.
a 4 pěstounky výpomocné. Celkem působí na matičních školách obec-
ných 120 osob učitelských, na mateřských 64 zkoušených pěstounek,^

42 katechetů za odměnu dle počtu náboženských hodin, 39 učitelek
industriálních a 45 opatrovnic, lo jest dohromady 351 osob, velký
to školní okres.

Školy matiční jsou z poloviny umístěny ve vlastních budovách^
z poloviny druhé jsou v budovách najatých. Do středních škol matič-
ních chodí 1030, do obecných 7490, do opatroven 3869, úhrnem
12.369 dětí. Proti roku minulému vzrostl počet dětí o 1726.

V posledním správním roce založeny byly Ú. M. S. nebo za jej
pomoci tři školy obecné, a to v Orličkách u Landškrouna v Cechách^

544

na Nové Ulici u Olomouce, v Rychvaldě ve Slezsku, a opatrovny
v Běhánkách u Teplic a v Dol. Kounicích.

Při veškeré snaze U. M. S. a při všem možném napínání oběta-
vosti českého lidu není možno všem potřebám národních našich menšin
vyhověti. Plných čtyřicet tisíc českých dětí chodí — jak ve výroční
zprávě Ú. M. S. je konstatováno — do škol německých. Smutný to
fakt pro národ, oslavující J. A. Komenského, který první prohlásil
požadavek vzdělávání veškeré mládeže, bohaté i chudé, obojího pohlaví
na základě jazyka mateřského.

»Komenský«, spolek k zařizování a vydržování českých škol pro
Dolní Rakousy ve Vídni, podal na valné hromadě dne 28. února vý-
roční zprávu za 32. rok své záslužné činnosti. Spolek vydržuje českou
sedmitřídní školu se sedmi pobočkami v X. okrese, 2 české dětské
opatrovny a 4 školy jazyka českého. V obecné škole » Komenského «
ve Vídni je letos 386 hochů a 430 děvčat. Většina tříd této školy
je žactvem přeplněna. V prvních chlapeckých třídách jest na př. po
74 žácích, v první dívčí dokonce 91 žákyň. Ve dvou opatrovnách
»Komenského«, zřízených ve III. a X. okresu, tísní se 110 dětí ve
věku od 3 do 6 let.

Nedostatku škol usiluje » Komenský « odpomoci zřizováním škol
mateřského jazyka, jaké jsou již ve Ilí., V., IX. a X. okrese. Školy
tyto mají nahrazovati českou školu dětem, které jsou nuceny choditi
do škol německých. Výhodou jejich jest, že nevyžadují velkého ná-
kladu. Nejstarší z těchto škol ve III. okrese dovršila letošním rokem
své desítiletí a podala vzdělání jazykové více než 500 dětem různého
věku. V posledním roce byla navštěvována 66 dětmi ze III. a XI. okr.
Druhá takováto škola v V. okrese zřízená dovršila svoje pětileté trvání
a podává vzdělání 32 hochům a 31 děvčatům ze IV., V., VI., XII.
a XV. okresu. Do třetí školy českého jazyka v IX okresu zřízené,
posílalo 36 čes. rodin 23 hochů a 31 dívek. Čtvrtou školu v X. okr.
navštěvuje 40 dětí různého věku, které vyučují se ve 4 odděleních.

Spolek »Komenský« měl v roce 1903 celkem 53.869*80 korun
příjmů a tolik též vydání. Větší subvence poskytuje mu Ústř. Matice
Školská v Praze (14.000 K) a město Praha (6000 K). Ostatní vydání
kryjí se dary, sbírkami a příspěvky členů, jichž čítá » Komenský «
1324. Právní poměry říše nemůže osvětliti jasněji jako fakt, že česká
obecná škola vídeňská nemůže se domoci práva veřejnosti. Čtrnáctileté
děti musí dojížděti ku přezkoušení na veřejnou školu českou do Břec-
lavi, aby mohly nabýti pravoplatného vysvědčení propouštěcího. Akce
»Národní rady dolnorakouských Čechů « za vymožení veřejných škol
českých ve Vídni naráží na nejhouževnatější odpor. Petice tří tisíc
českých rodičů byla jak zemskou školní radou dolnorakouskou, tak
ministerstvem vyučování vyřízena nepříznivě. O podaných žalobách na
školní úřady dolnorakouské k říšskému a správnímu soudu bude se
jednati v době nejbližší.

Trudné je postavení učitelstva na škole » Komenského « ve Vídni.
Právní nárok na výslužné nemají, odbytné povoluje se jim jen ve

545

zvláštních případech. V případě delší nemoci dostávají definitivně usta-
novení učitelé jen po tři měsíce plné služné a dalších šest měsíců jen
polovinu služného. Při delším trvání nemoci považuje se služební poměr
učitele za zrušený.

Učitel, na škole » Komenského « ustanovený, dostává v prvním
roce služebním 1200 K služného, které se mu po jednoročním půso-
bení zvýší na 1320 korun. Pouze třetina učitelstva školy může míti
1440 K ročního služného, a do této třetiny je vřaděn i řídící učitel.
Pětileté přídavky může povoliti spolek učitelstvu jen čtyři po 120 K.

Bídné toto hmotné postavení učitelstva české vídeňské školy má
v zápětí, že učitelstvo na škole nesetrvává, ale že přirozeně snaží se
dosáhnouti lépe placených míst na školách veřejných. Prospěch školy
a žactva tímto ustavičným střídáním se učitelů nemálo trpí. Jen usi-
lovnějším hmotným podporováním snah vídeňského »Komenského« se
umožní, aby trudné postavení učitelstva české školy vídeňské se vy-
rovnalo, ne-li postavení učitelstva veřejných škol v Cechách, tedy
alespoň postavení učitelstva matičního.

Poslední úprava platů státního úřednictva a professorstva měla
v zápětí velký vzrůst posluchačstva filosofických fakult všech rakou-
ských universit. Kandidáti professury měli v posledních létech na
středních školách rakouských rychlý postup a byli povoláváni k půso-
bení mnohdy i před ukončením zkoušek. Poměry tyto se již změnily.
Zkoušených kandidátů professury byl již v tomto školním roce pře-
bytek a mnozí nemohli již míst hned po prázdninách dosáhnouti. Lze
očekávati, že situace pro kandidáty professury na středních školách
v nejbližší době bude ještě více ztížena. Obava o existenci vede po-
sluchače filosofie k tomu, že se počínají starati o to, aby jim byla
také místa hlavních učitelů na paedagogiích výhradně zachovávána
Akademický historický klub v Inšpruku podal v tomto smyslu mini-
stru vyučování memorandum a vyzval české kollegy k akci podobné.
V poslední době nedostatku zkoušených učitelů pro střední školy stá-
vali se dosti zhusta na učitelských ústavech rakouských hlavními učiteli
učitelé zkoušení jen pro školy měšťanské. Na 14 českých paedagogiích
je ze 72 učitelů 23, t. j. 32o/o, na 36 německých ze 188 učitelů 74,
t. j. 393^0 bez akademického vzdělání. Akademikové inšpručtí do-
vozují v uvedeném pamětním spise, že žádný zákon nepřipouští takovéto
obsazení míst na ústavech, řadících se ke kategorii vyšších škol střed-
ních a že pro toto obsazování je nutná zákonná aprobace pro školy
střední.

Mezi učitelstvem škol obecných a měšťanských je dosti jednot-
livců, kteří stálou prací sebevzdělávací osvojili si vynikající znalost ně-
kterých oborů vědeckých. Mnozí z těchto učitelů jsou osvědčenými a
uznávanými pracovníky ve vědě. Veřejnost pak nemusila by pranic
namítati, kdyby takovéto osvědčené a veřejností uznané učitelské síly
stávaly se na paedagogiích učiteli učitelů. Veřejnost nemusila by proti
takovémuto obsazování nic namítati tím spíše, protože akademické
vzdělání samo není bezpečnou zárukou dobrých učitelů pro paedagogia.

NAŠE DOBA, R. XI. 1904. č. 5. 20. dubna. 35

546

Je známo, že mnozí z těch jednotlivců, kteří nabyli akademického
vzdělání a vykonali předepsané zkoušky, dále se sami nevzdělávají,
a že dávají se tak ve mnohých oborech předstihovati nejen učiteli, ale
i prostými dělníky, kteří o dalším svém vzdělávání pracují vytrvale a
stále po celý život.

Třeba však přiznati, že hlavní učitelé, kteří v posledních létech
přestoupili z obecných a měšťanskách škol na paedagogia, jsou lidé
bezvýznamní, v literatuře i vědě nevynikající, že jsou to lidé, kteří
míst svých se domohli postranními pěšinkami, a že nelze od nich
očekávati, že úroveň učitelského vzdělání na učitelských ústavech zvýší,
že přispějí vzorem svých povah k vybudování pevného karakteru bu-
doucího učitelstva, ale že spise úroveň tu sníží, a že konservativností
svou budou pracovati na ústavech do rukou římského klerikalismu.

Učitelstvo musí dbáti za nynějších poměrů, kdy učitelský dorost
je odkázán na přípravné vzdělání na paedagogiích, o to, aby na tyto
ústavy dostávali se za hlavní učitele muži vynikající, akademici i učitelé,
muži s náležitou znalostí duše dětské a paedagogiky. Při tom ovšem
musí býti stále základním požadavkem učitelstva akademické vzdělání
v tom směru, aby kandidáti učitelství po absolvování střední školy
vzdělávali se na universitách, neboť každá vážnější studie o nynějších
ústavech učitelských musí dospěti k jich odsouzení.

Odchodem ředitele reálky V. Jarolímka na místo zemského in-
spektora na Moravě uprázdnilo se v zemském úřadě školním jedno
z míst, která obsazuje vláda. V zemském školním úřadě nemá 11.223
českých učitelů ani jediného zástupce. Vládnoucí mladočeská strana
neuznala za dobré učitele školy obecné nebo měšťanské do zemské
školní rady vyslati, jako to učinily německé strany na zemském sněmu
zastoupené. Učitelstvo, sdružené v pražském » Komenském «, proto vším
právem obrátilo se na vládu, aby nyní, kdy jedno z míst v zemském
školním úřadě je uprázdněno, obsazeno bylo učitelem školy obecné
nebo měšťanské. Veřejnost česká může býti zvědava, ukáže-Ii se vláda
k oprávněnému požadavku učitelstva spravedlivější, než vládnoucí česká
politická strana.

Otázka náležitého zastoupení učitelstva ve školních úřadech je
vůbec jednou z otázek, vyžadujících nejrychlejšího vyřízení. Nelze si
mysliti rozhodnější pokrok ve školství obecném, nebude-li ve školních
úřadech rozmnožen a uplatněn vliv odborníků ve školství a seslaben
vliv laiků, kteří jsou ve mnohém brzdou při vnějším i vnitřním rozvoji
školství. Zatím co ve Slezsku, Styrsku, Kraňsku, Korutanech jsou
v okresních školních úřadech dva volení zástupci a 1 virilník, zatím
co ve Vídni zasedají v okresním úřadě školním 3 volení zástupcové
učitelstva škol obecných, 3 volení zástupci učitelstva škol měšťanských
a 3 vol. zástupcové učitelstva škol středních, zatím co ve mnohých švý-
carských kantonech má učitelstvo ve školních úřadech polovinu členů
— má učitelstvo pražské všech škol obecných i měšťanských jediného
voleného zástupce v okresní radě školní, učitelstvo ostatních okresů
školních pak jednoho voleného člena a jednoho virilníka. Pražské uči-

)

547

telstvo proto vypracovalo návrh zákona, jímž se stanoví, aby v pražské
okresní radě školní kromě dvou ředitelů učitelských ústavů zasedali
dva volení zástupci učitelstva škol obecných, 2 z učitelstva škol mě-
šťanských a aby každý volený zástupce měl svého náhradníka. Sdru-
žení pražských poslanců zemských bude požádáno, aby návrh zákona
na sněmu podalo. Je třeba, aby k akci pražského učitelstva připojilo
se ostatní učitelstvo a souhlasně domáhalo se zemského zákona, jímž
by se počet volených zástupců učitelstva všech okresních úřadů škol-
ních rozmnožil.

Římské klerikály pobouřil v nemalé míře článek » Učitelských
Novin* o náboženském přesvědčení učitelstva, a přinutil je k tomu,
že veřejnosti české odkryli jednou upřímně svoje černé ledví, hrozící
užívati proti nepohodlným učitelům podle zásady macchiavelistické
všech prostředků, zvláště pak bezohledných a nemravných denunciací
ve školních úřadech.

Pisatel článku, psaného se vší vážností, dovozoval upřímně, že
mezi 98 učiteli-katolíky není ani deset přesvědčených katolíků, kteří
by měli »víru obecnou, pevnou, stálou a především tak živou, aby ji
skutky osvědčovali a přísně i upřímně dle ní živi byli«. Závěru tohoto
dalo by se užít i u jiných intelligentních stavů společenských, ani stav
kněžský nevyjímajíc. Vždyť i mnohá církevní knížata nemohla za
Pia IX. býti pro dogma o neomylnosti papežské, a přece toto dogma,
proti rozumu lidskému směřující, předkládá se příslušníkům církve
k věření. Článek »Učit. Novin « otiskla na úvodním místě klerikální
» Křesťanská Skola« a po ní »Cech«, který věnoval jej » vysoce váže-
ným členům c. k, zemské školní rady«, aby posoudili, »může-li škola
v rukou takových učitelů vyhověti prvnímu a základnímu paragrafu
školních zákonů«, který mluví o mravně-náboženském vychovávání
mládeže ve školách. Nekatolické smýšlení většiny učitelstva chystá se
klerikální denník vykořeniti tím, že ve všech úřadech školských budou
zástupcové » křesťanské* církve katolické nepohodlné učitele udávat.
Celá věc ukazuje, jak silné je dosud v zemích rakouských náboženské
nevolnictví, a měla by se státi podnětem pokrokovým živlům v říši,
aby pracovaly pro uskutečnění pravé náboženské svobody. Kus nábo-
ženské nesvobody v zemích našich ukazuje ustanovení říšského zákona
z 25. srpna 1868, dle něhož náboženské přesvědčení dětí ve věku od
7 do 14 let nemůže se změniti ani tehdy, přestoupí-li jejich rodiče
na jinou víru. Správní dvůr právě dne 9. t. m. zamítl žalobu kupce
Kretschmera z Krnova, který přestoupnuv k protestantství, při-
hlásil své dvě děti, které se dříve učily katolickému náboženství,
k vyučování náboženství evangelickému. Politické úřady vyhověly pro-
testu farního úřadu proti změně náboženského vyznání dítek a správní
dvůr krok jejich schválil. Děti zmíněných evangelických rodičů musí
býti do 14. svého roku vyučovány náboženství katolickému. — Jiný
důkaz náboženské nevolnosti ve školství je ten, že za správce obecné
školy nemůže býti potvrzen učitel, který není zkoušen pro výpomocné
vyučování náboženství, k němuž přísluší většina žactva školy. Nekatolíci

35*

548

nemohou se státi správci veřejných škol obecných, protože většina
dítek ve škole je téměř ve všech veřejných školách katolická.

UMĚLECKÉ. Umění v Praze za Rudolfa II. — Výstava pohledů na Starou Prahu — Gurlittova
knížka o stavitelství — Výstava „Mánesova".

Zlatým věkem zvali nám věk Rudolfa II., a za nedostatku zlata
v přítomné době honosili jsme se zlatem minulosti. Chudí rádi vyzlacují
skromné stěny svých příbytků zlatem pohádek. Sám Dobrovský nazval
dobu Rudolfovu » zlatou dobou českého jazyka «, ba » nejskvělejší dobou
pokud se týká děl, která v českém jazyku o rozmanitých předmětech
byla psána a všeobecně čítána«. Čeština prý dosáhla tak velikého
stupně dokonalosti, že spisovatelé té doby jsou ještě nyní pokládáni
za klassické. K císařovu trůnu tlačili prý se s českými spisy. Melantrich
věnuje mu 4. vydání své bible z r. 1577 a kněz Matouš Benešovský,
vtipná hlava, mluvnici českou, dělaje mu naději, že on, Rudolf, neb
některý z bratří mohl by pomocí češtiny domoci se vlády nad jinými
slovanskými národy.^ Všecky vrstvy národa byly lákány do čtení a
povzbuzovány k přemýšlení. Nejvzdělanější část myslí a píše svobodně,
vypravuje dále Dobrovský. Nadbytek, jenž za Rudolfa nastal v hlavním
městě a v celé zemi, živil umění pokojná, která ve všech koutech
království nalézala milovníky, příznivce a ctitele. Čeští pánové a české
dámy z přední společnosti skládají české písně a jsou statečnými ob-
hájci svého jazyka.

Jungmann to po Dobrovském opakuje, ale ne tak přesně. Kdežto
Dobrovský mluví jen o řeči, Jungmannovi doba ta i obsahem knih je
nad jiné vynikající. Ale obsah ten je většinou prázdný. Tato literatura
— toť tak zvaný » zlatý sál «, s pozlaceným, těžkým, štukovým stropem,
v němž společnost v těžkých oděvech a velikých škrobených límcích
těžce a škrobeně se pohybuje a slohem nákladným a těžkým, jakoby
také do tuha naškrobeným, mluví, ale ovšem čistým a správným. Na-
sloucháme, co mluví, a necítíme, že by jiskry přeskakovaly do nás
a zapalovaly nám mysli a rozplameňovaly srdce. Štítných, Husů, Chel-
čických a Komenských v ní není. Ne, ta společnost je až na malé
výjimky nudná. Myslitelů v ní není, básníků teprv ne. Jen z daleka
zaznívá sem vroucná píseň duchovní, velebné slovo Bible. To ze sboru
bratrského — ze světa zcela jiného.

A poměry národnostní? Teprve za vlády Rudolfa II. Němci po-
čali se opět usazovati v Čechách. Císař sídlil v Praze a dvůr jeho byl
německý. Četní dvořané Němci šířili znovu pozvolna němčinu mezi
šlechtou. Němečtí kazatelé, německé kostely i německá škola objevují
se v Praze — vypravuje už Pelcl.

Kde tedy zlato? Snad v umění doby té, v dílech uměleckých,
nahromaděných ve sbírkách Rudolfových? Rudolf byl ovšem náruživým
milovníkem umění a největším sběratelem své doby. Zdědil tuto vlast-

1 O 200 let později už byly důvody slabší. Potřebu češtiny dokazovali
vládě, že důstojník, znající česky, dovede se dorozuměti s ostatními vojíny
Slovany, jichž prý jest v rakouské armádě přes polovici.

549

nost po otci a také šestinu umělecké pozůstalosti otcovy zdědil a
druhou šestinu po svém záhy zemřelém bratru. Sám pak dále sbíral
obrazy, sochy, drobné umělecké předměty, ale také roztodivné podiv-
nůstky. Okolo r. 1600 měl už přes 460 nejlepších obrazů od mistrů vlaš-
ských, nizozemských a německých. Byli mezi nimi Correggio a jeho žák
Parmeggianino, oba se znamenitými pracemi; rovněž tak Brueghel st., Sny-
ders; Diirer s několika slavnými obrazy, Cranach a j. Ze současných po-
žívali císařovy přízně hlavně Nizozemci a Němci: Kolíňan Hans von
Achen, jdoucí za Tintorettem a Veronesem; Jos. Heintz, napodobitel
Correggiův; velebený Jiljí Sadeler, výborný ryjec; Roelant Savery,
oblíbenec Rudolfův; Bart. Spranger a Rottenhammer, odlesky velikých
mistrů renaissančních. O českých malířích nic nezvídáme, A vedle
obrazů těchto mistrů byly tam antiky (Ilioneus) a jiné vzácné skulptury,
skvostné práce zlatnické, křišťálové, illuminované rukopisy, drahocenné
tisky a vazby, ale také hřebík z archy Noemovy, čelist Sirény z aegej-
ského moře a jiné hodně středověké kuriosity a zrůdnosti byly ukryty
v nepřístupných těch sbírkách. Majitel jejich nebyl Karlem IV., aby
uměleckým svým smyslem chtěl z pustin vyvolávat život, povznášet
město a celou zemi. Byl to — jak Denis jeho povahu rýsuje svou
jemnou suchou jehlou — samotář spíše rozkošnický než ctižádostivý,
který miloval umění, jako miloval i hudbu a ženy; ale jako byl v po-
božnosti své povrchní, zdá se, že i poměr jeho k umění byl přiliš
volný. Národ z jeho rozkošnických choutek posily neměl. Cizota dvoru a
jeho světa uměleckého jest předzvěstí brzkého odcizení samostatnosti
národní. A přec, jaká škoda, že se nezachovalo nám, co nasbíral!
Ať by si tarn měl třeba ohryzek z Adamova rajského jablka, jako
nejzvláštnější kuriositu, jen kdyby se byl celek zachoval nám! Jaké
poklady by Praha měla, kdyby Švédové, Vídeň, o jiných nemluvíc,
nebyli poklady její roznesli, a kdyby otupělosti doma bylo méně, která
dopustila, aby při dražbě zbytků Rudolfovy sbírky r. 1782 byl na př.
Ilioneus prodán za 35 krejcarů! Ovšem, v touž dobu bylo nejvzácnější
stavitelské památky moravské, románské rotundy ve Znojmě, vzácné
svou malířskou výzdobou, používáno za prasečí chlívek! . . .

Dali jsme se povalit na zem, a povalené nás svlekli do nahá a
což divu že povaleným stáhli také skvostné prsteny s rukou. Nyní Vídeň
má část nejskvostnějších čísel sbírky Rudolfovy, Praha na výstavě
»Umění v Praze za Rudolfa II.«, pořádané od Umělecko -průmyslového
musea zdejšího, má jen — fotografie čísel těch. Vídeň — poklady
pražské, Praha — fotografie těch pokladů. Toto rozdělení svou křik-
lavou výmluvností nedalo dívat se dost klidně na ty fotografie.

Výstava tato předvedla jen nepatrné trosky z » umění v Praze «
— nikoliv úplně pražského — za Rudolfa II. I v té nepatrnosti byly
zajímavé a cenné. Nejobšírněji zastoupena byla nizozemská rodina Sa-
delerů, zvláště Jiljí Sadeler, »fénixem v umění « zvaný, jejž Rudolf
z Říma povolal do Prahy. Od něho přes 50 podobizen vystaveno,
zobrazujících muže doby Rudolfovy, 13 krajin, pohled na Prahu, ně-
kolik allegorií a obrazů svatých, vesměs výborných rytin, většinou
podle obrazů malířů u Rudolfa oblíbených. Za to co lepšího je z olejo-

&oO

vých obrazů Sprangerových, Heintzových, Rottenhammerových, zastou-
peno bylo jen fotografiemi; origmály jsou ve Vídni. Rovněž tak bronzy,
šperky, křišťálové poháry, až na několik z majetku zdejší šlechty a
musea samého. Adriaen de Vries padl především do oka. Česká práce
hlásila se tiskem a illuminátorstvím: Melantrich, Veleslavín, Daniel
Sedlčanský, Impressí Šumanská; krásný výtisk kancionálu bratrského;
Jan Táborský z Klokotské Hory, Jan Kantor Starý, Matouš Radouš
z Chrudimě a j. Mince a pečeti, zajisté pěkné práce, nevystaveny.
U východu opomenuto vyvěsiti oznámení: » Pokračování hledej ve Vídni,
Stokholmu, Upsale, Drážďanech, Mnichově, Norimberku* . . .

*
O velkonočních svátcích byla zde ještě druhá retrospektivní
výstava. Klub za starou Prahu a Národní jednota pošumavská vystavily
množství pohledů na starou Prahu, známé rytiny, litografie i méně
známé kresby z různých dob a také množství fotografií bývalých ma-
lebných koutů a zbořených staveb. Taková výstava byla by velice uži-
tečná, kdyby byla jen trochu systematicky a účelně uspořádána. Ale
na to bylo by třeba více příprav a delšího trvání výstavy. Nejen před-
stavit Prahu v různých stoletích, ale proti bývalým pohledům postavit
pohledy nynější a možno-li i budoucí (jak to provedl částečně arch.
Polívka, načrtnuv pohledy na Hradčany, až by bylo nábřeží malo-
stranské vystavěno), aby pozorovatel srovnáním sám posoudil, kde
změna byla, po případě kde bude k horšímu a kde k lepšímu. Jak
poučné je takové srovnání, možno poznati v » Kulturních pracích*
(Kulturarbeiten : Hausbau) Pavla Schultze-Naumburka nebo i v malé
knížce Cornelia Gurlitta »Úber Baukunst* v Mutherově sbírce illustro-
vaných monografií »Die Kunst*. Obě knížky stojí za přečtení, jsou
jako pro nás psány. Gurlittova dá se beze všeho přenést na poměry
pražské. Šest krátkých, ale s důkladnou znalosti věci psaných studií:
O restaurování. Přímé či křivé ulice. Široké či úzké ulice. Nahoru a
dolů, Klidná či hlučná náměstí, Křižovatky. Zvláště pedantským sta-
vebním úřadům, jichž byrokratism tak rád vodívá stavební čáry zrovna
tam, kde jich není třeba a kde zrovna jim v cestě stojí něco památ-
ného malebného a za to však uprostřed náměstí a na nejkrásnější
vyhlídce dovolují stavěti veřejné záchodky, a na druhé straně » nad-
šencům« dilettantům, kteří prudkou svou snahou o zachování lecjaké
pochybné budovy dobré věci jen škodí, v knížce té skrývá se mnoho
cenných pokynů. » Věřte mi: všecko jde, co zde navrhuji! Třeba jenom
překonati velmi nepříjemný moment: ten, kdo pian města dělá, musí
několik hodin přemýšleti; ale díky potomků odškodní ho kdysi za tuto
hroznou nevyhnutelnost,* podotýká čtverák Gurlitt.

*
»Mánesova« XII. výstava vybrala tentokrát jen 80 prací od 31
svých členů. Počítáme do toho také novou architektonickou úpravu
a výzdobu pavillonu od arch. Ant. Pfeifera, velmi vkusnou, jemně zla-
děnou a přívětivou, která místnostem přidala prostoru a světla. A ještě
jeden nový činitel-umělec přibyl: z Kinské zaléhá sem hlas kosa, jakoby
na vížce pavillonu sedícího, tak plný sladkosti a medové šťávy, a ku

551

podivu dobře doplňuje, ba zvyšuje náladu slavnostního ticha. Rozkošno
tu posedět. Není v Praze tak příjemného místa k příjemné, tiché a přece
velmi živé besedě. Myslím, že výstavní bulletiny brzy oznámí, že i členové
si. smíchovské městské rady scházejí se tu aspoň na malou chvíli.

Většina členů »Mánesa« zastoupena malíři, sochaři i architekty.
Z nepřítomných zvláště Preislera neradi pohřešujeme. Jako všude jinde
nyní, také zde převládá krajina, ne na újmu výstavě; především Hu-
dečkova krajina, tu náves s oblačným nebem, tam cesta zlatým listím
jako zlatými vzpomínkami posypaná nebo les s podzimem v potoku,
všude — země proniklá duší — neobyčejné krásy a hloubky. Svabinský
rovněž pevně a jistě kráčí ku předu svou cestou — vítěznou. Dvě
jeho podobizny, jedna — vybraná noblessa, druhá — vážná velikost
v prostotě, a různý tento povahový ráz vyjádřen stejně velikým uměním,
mistrovskou technikou, jeho to vlastní uměleckou řečí. Proč vedle nich
tak silný talent, jako je Slavíček, nechce si vážit samostatnosti své, jež
svítí z nádhery obláčků — ne těch emailových v »Návsi«, než těch
večevních — , a chce se státi poplatníkem Worpswedských > Co pěk-
ných malířských myšlenek a šťastného jích řešení je v pracích Bémo-
vých, Braunerové, Honzíkových, Šimonových atd. atd., od Šalounovy
fontány, plné ladu a síly, počínajíc až k nejzazší stěně, k velebnému
pathosu Suchardovy » Prahy a Vltavy !« T.

T ITERÁRNÍ : Anna Maria. 17 povídek — F. Bartoš, Sto lidových písní českoslovanských -
-L' Josef Kuťfner, Slovanské svity — Kronika královské Prahy a obci sousedních - Devatenácté
století slovem i obrazem — Slánský obzor.

Anna Maria. 17 povídek. J. Laichter, Král. Vinohrady.
Pí. Anna Maria dovede žensky pozorovat život. Její duše je měkce
ženská a při tom tolik positivní, jako duše ženy snad každé. A za-
dívala se do té duše žen zvláště. Zná ji. I chce zachytit, co ji bolí
i rozveseluje při ní, snaží se pověděti pravdu plnou a vylíčit její ra-
dosti i žalosti, známé a tolikrát již pověděné. A tu zdá se, že ji vy-
ličuje nebo o ní vypravuje tak, jak se jí zjevila, když poučena životem
i knihami rozhlédla se světem. Ale proti tomuto reflexu života přímo-
čarému a někdy i krásnému (detaily v povídkách Safírové oči. Po-
vídka o slečně Růžence atp.), jednoduše prostému stojí tu ještě něco,
co autorka přejala, jakoby něco daného. Nutí to mysliti v jednom
směru, který tolik mluví a vzpírá se proti základním snad složkám její
povahy. Je to jakoby nějaká morálka. A ta, že nevypučela zcela volně
a přirozeně, ale spíše vypěstována byla, způsobuje jakési rozdvojení
(Jarní). Zpívá tu na jedné straně — někdy až příliš vysoce — velká
nota altruistní přesvědčení, a na druhé straně je zase tolik lpění na
životě, tolik buržoasní chuti k životu řekl bych — — A tak věsí se
ony dvojí tóny cize nějak na tuto jásavou píseň života, mladého života,
bujného těla (rozštěpenost piegy Málem vánoční, srov. Těžká nálada
a Co si povídali dva v lednu). Veškeré cítění i myšlení neprolnulo
tu ještě v jednotnější tón základní. Vedle tohoto rozdvojení^ kalívá
druhdy čistý tok upřímnosti vypravovatelčiny také tendence (Žebrák,
Lalouš atp.).

A tak je tu na jedné straně prostý a jasný postřeh, přímo,
skoro naivně někdy pověděný. Je vždy snad správný, skutečný, životný

552

tolik, i nesnese ničeho »literárního«, žádné affektace, žádné vyumělko-
vanosti, ač přece je někdy výbojný (O Růžence, O koketním děv-
čátku atd.). Ale proti němu to, co diktoval rozum knihami vyškolený,
v čem je rušivé zabarvení tendenční, vede si affektovaně, vyhledává
umělůstky drobné i větší strojenost (Nanda, O koketním děvčátku atp.
Ze Safírových očí na př.: >A v saloně v koutě k sobě přitisknuty
o nevděku a nevěře, zradě černé jako hřích mluvily — holčičky*, Jarní.
Citát z Verlaina před Málem vánoční).

Jest jasno, že kde kouzlo duše autorčiny podává se klidně, prostě
a upřímně, zavane k vám jako nějaká vůně z prostředí, v němž vy-
pučela drobná ta kvítka, zavzní k vám jakoby něco z tónů čistě če-
ských. A tu časem najdete v těchto psychologických miniaturách
ženské duše formu dosti přesnou a pěknou stilisaci (Přítelkyně a j.).
Ale právě proto tento debut nutí nás čekat. Cest icy un livre de
bon foy, lecteur Prokop Mir. Haškovec.

F. Bartoš^ Sto lidových písní českoslovanských.
České knihovny zábavy a poučení č. XV. V Praze 1903. Nákladem
J. Otty. Za 1 K 20 h. Z veliké zásoby českoslovanských písní lidových
náš proslulý folklorista, Fr. Bartoš, pořídil výbor. Jako Moravan, který
sám z písní moravských větší část sebral a vydal, přirozeně při vý-
běru hleděl si více písní moravských; jen ze Sušilovy sbírky přejal jich
dobrou polovici. Satirické písně české na př. byly by zasloužily lepšího
výboru i ocenění. Svůj výbor podle nejednotného dělidla rozděhl na
devět oddílů (1. písně o písních a zpěvu; 2. ballady; 3. legendy;
4. písně milostné; 5. písně o rodině; 6. písně vojenské; 7. písně
o přírodě; 8. vtipy a žerty, humor a satira; 9. elegie, nénie). Každá
píseň rozebrána vytčením obsahu a potřebným výkladem obratů, slov
i stránky obyčejové, kulturně historické. Knížka určena mládeži střed-
ních škol a tím jí dána její podoba a ráz. Jc.

Josef Kuffner^ Slovanské svity. Volné listy z kroniky roz-
voje. V Praze 1903. Nákladem J. Otty. Při této knížce zdá se mi jedna
věc zvláště charakteristická: jest věnována slovanské myšlence, ale
auktor nevešel v pokušení, aby si přečetl spis Kollárův o vzájemnosti
slovanské, ač si všímal i jazykozpytných děl Kollárových jako je »Staro-
italia slavjanská*, jejížto vědecké ceny se tak horlivě ujímá proti ka-
cířským odborníkům (str. 124 n.). O ostatní literatuře této otázky se
týkající ani nemluvím. V Kollárově uvedeném spise byl by Kuffner
našel tuto otázku osvětlenu filosoficky, osvětlenu velmi hluboce, byl
by tam shledal pozoruhodné pokusy o její řešení po stránce praktické.
Kuífnerovi jako publicistovi patrně nešlo vůbec o historický základ
myšlenky slovanské — nebo kde se toho dotýká, děje se to více jen
příležitě — nýbrž jen jak to přinesl denní vývoj. Asi od výstavy Ná-
rodopisné měli jsme více zevnějšího popudu přemýšleti o svém po-
měru k jiným bratřím slovanským. Koncem let devadesátých vznikla
myšlenka na sjezd slovanských novinářů, tenkrát usilovalo se o zalo-
žení slovanského informačního kanceláře tiskového; hojnější návštěvy
slovanských hostí vedly k založení Slovanského klubu v Praze, Češi

553

alpinisté uváděni do slovanských překrásných koutů alpských, národo-
hospodářské heslo »Svůj k svému* rozšířeno na všecky Slovany, zří-
zeni universit slovanských bráno většinou za společnou záležitost. Tyto
snahy nacházely v J. Kuffnerovi horlivého propagátora, mnohdy i pů-
vodce navrhovatele ve feuilletonech » Národních Listů*, které tuto vy-
dává knižně.

Jsou to jen nové prostředky — a ještě ne vesměs — naší staré
idey slovanské, o níž pracovali básnicky i vědecky naši buditelé a
kterou theoreticky ve smyslu kulturním stanovil Kollár, ve smyslu po-
litickém Havlíček, Palacký a j. Ideou slovanskou chce J. Kuífner řešiti
všecky naše nynější nesnáze a nedostatky. »Věc naší rovnoprávnosti
není otázka českoněmecká, nýbrž otázka slovanská*, praví na př.
v úvodním slovu. Slovanskou myšlenkou chce odstraniti dosavadní
výtky naší nerovnocennosti literární a umělecké (» Otázka k litera-
tuře*, 115 n.); naše smiřování českoněmecké nevede k cíli, poněvadž
»my Slované jsme se nedohodli. Až se dohodneme, bude se ve Vídni mluvit
po slovansku.* Nutnost »nejživějšího styku slovanského ve všech
oborech kulturní práce« (str. 31) byla uznávána již od našich buditelů.
Rovněž potřeba znáti jiné hlavní jazyky slovanské (»V porobě idey«)
hlásána u nás také již před 60 a více lety, ale je zajisté zvláštní, že
praktické znalosti jazykův slovanských u nás bylo dříve, než Kollár
tento požadavek formuloval, poměrně více nežli potom. A ještě jiné
shody nám připadají mezi tím, co zde hlásá J. Kuífner a co prováděli
již naši buditelé. Jungmann a jiní naši buditelé podléhali fantastickému
snu jednotné řeči slovanské; naděje v uskutečnění její brali zejména
z příkladu spisovné řeči německé. Kuffner má také při hlásání vzájem-
nosti slovanské na mysli příklad německého úsilí o národnostní a po-
litickou jednotu od dob Napoleonských (str. 49n., 55). Ale jako
měl zcela jiný základ společný spisovný jazyk německý, tak jsou zcela
rozličné podmínky u Němců než u nás Slovanů v základech jednoty
národní. A po stránce praktické spisovatel sám asi udělal zkušenosti
v otázce slovanské trochu nemilé. Jaký je výsledek těch sjezdů slo-
vanských novinářů? Přes podnikané sbírky a žurnalistickou propagandu
nemůžeme se domoci pořád tiskového kanceláře slovanského; Slo-
vanský klub v Praze žije tuším životem docela neznatelným a pomalu
skomírá. A tak je to se vším, co jsme posud začali. Jako Slovany nás
tyto nezdary bolí, ale to je dokladem, že nám nezbude než při všem
spoléhati jen na sebe.

Idey, které si Kuffner obral za předmět svých feuilletonů, vy-
kládá svou methodou a stilem: reflexí a filosofováním, dialektikou o věci
třeba nejobyčejnější a tisíckrát již opakované, k informaci stačí mu
jediná knížka, která mu padne do rukou, třeba už měla táž otázka
svou bohatou literaturu; někde přibírá kus historického výkladu a vše
to vpraví, na všecky strany obraceje svůj předmět, do svého akade-
micky přísného stilu feuilletonního, jenž se hemží vykřičníky, otazníky,
dialogy, stručnými větami, až se čtenáři tato forma při čtení třiceti
feuilletonů stává jednotvárně únavnou. Bedlivější informace nebyla by
vadila knížce v některých podrobnostech. Kollára na př. nelze nazvati

554

> naším prvním turistou v moderním smyslu slova« (str. 120.). Asi
dvacet let před jeho » Cestopisem* popsal nám cestu do Itálie také
v moderním smyslu se zajímavými individuálními pozorováními M. Zd.
Polák. »První zaplanutí slovanské idey* nesmí se hledati teprve r. 1848,
nýbrž již aspoň čtyřicet let před tím; česká žurnalistika za téhož hnutí
(1847) je nesprávně charakterisována (»v Praze vycházejí dva tři časo-
pisů skrovničkých rozměrů a ty promlouvají ke kruhu čtenářstva číta-
jícího sotva do set«, str. 139.); v těch letech však je právě náhlý
veliký rozvoj časopisů u nás, jako u jiných národů; českých vycházelo
na půl sta a mnohé v dosti velikém počtu exemplářů.

Jedna věc je při knize zjev zvláště zarmucující. Knížka jest
určena ještě k úkolu buditelskému, aby šířila uvědomění nejen slo-
vanské, nýbrž i české zejména v českých třídách zámožných. Tyto
třídy Kuffner zná velmi dobře z vlastního názoru a mluví tedy kon-
krétně. Je viděti, že namnoze chybějí v těchto vrstvách nejelementár-
nější základy národního uvědomění. Tam bude zajisté knížka Kuífne-
rova plniti své poslání. Je.

Kronika královské Prahy a obcí sousedních. Sebral
a vypravuje prof. Frant. Ruth. Obrazem doprovází Pavel Kórber. Ná-
kladem P. Korbera. Seš. 1. — 14. Seš. po 60 h. Starobylé naše hlavní
město uvedlo již mnoho publikací v život, které se snaží vystihnouti
slovem i obrazem historii a podobu jeho. V posledních letech u nás
větší smysl pro staré stavitelské památky pražské vyvolal zejména ruch
a činnost za starou Prahu. V něm. našlo asi podnět také toto dílo.
Postupem abecedním vystiženy jsou tu ulice, náměstí a jednotlivé pa-
mátnosti Prahy i všech předměstí dohromady. Čtenář má tu příležitost,
podivovati se píli a znalosti spisovatele Fr. Rutha i velké hojnosti vy-
obrazení, při nichž převládá věrnost a názornost nad stránkou umě-
leckou. Text i obrázky jdou do přílišných podrobností; spousta všed-
ností a nevýznamných podrobností zaplavuje tu a zastiňuje to, co je
krásné a charakteristické. Ovšem praktický postup podle abecedy
umožňuje, aby si každý vyhledal, o čem se chce poučiti. Ale do ta-
kových podrobností, aby tato »Kronika« kulturnímu historikovi byla
úvodem k vlastnímu odbornému badání, nemůže jíti; a chtít nahrazovat
praktické pomůcky, jako jsou adressáře a j., také nemůže. Nač tedy
takové titěrnosti, jako označování bytu lidí trochu známějších } Nač
otiskovati kde jaký citát z básní často hodně nevýznamných a po-
dobné věci? Nevím, není-li to pro náš malý národ význačné, že
cokoli začneme podnikati ve větším slohu, nikdy nemůžeme najíti
konce foliantům. Doporučovalo by se, aby nakladatel po ukončení této
kroniky pořídil z nepřehledného celku přísný výbor a udělal o Praze
knížku vkusnou, účelnou a praktickou, jak to umějí dělat u jiných ná-
rodů. Praha si toho přece od nás Čechů zaslouží! —k—

Devatenácté století slovem i obrazem. Nákladem
Jos. R. Vilímka v Praze. Seš. 1. — 40. Seš. po 60 hal. Přehled století
uplynulého jako všecky přehledy, které chtějí stručně a povšechně vy-

555

stihnouti bohaté dění, pokrok ve vzdělanosti pro vrstvy co možná nej-
širší, které tu jsou hlavním odběratelem. Při takových dílech jsou
obrázky věcí hlavní — a ty bývají rázu internacionálního — text
k tomu je jen průvodem. Pro ty obrázky nejvíce řvavé a lákavé hledí
se při vypisování k tomu, co hodně bije massám do očí: z dějin za-
ujímají na př. bitvy, slavnostní průvody, králové, knížata, jenerálové
a podobné zjevy hlavní místo, tichá práce, pro život kulturní tak vý-
znamná, ta se do těcho přehledů již nevejde. Z této práce hodí se
do nich nejvíce ještě obory technické, částečně vědy přírodní. Ovšem
nechceme popírati, že tu neodborník, zejména průměrný, vzdělanější
člověk, najde poučení dost a dost. Vlastenecké stanovisko vyžádalo si
ovšem trochu více zření k našim věcem českým. Kdyby se bylo vy-
dalo dílo o našem domácím vývoji zvláště, bylo by to ovšem mnohem
poučnější a záslužnější. Takto není tu náš život správně vystižen jako
skutečný člen ostatního života kulturního, ani zase nevyhovuje vylíčení
jeho jako samostatné součástky. — k—

Slánský Obzor. Věstník musejního a lit. spolku » Palacký*.
Redaktor Petr Hrubý. 1903. Tento svědomitý sledovatel místního
života kulturního dospěl již k ročníku XI. Z článků významu všeobec-
nějšího vytýkáme zejména »Vinancký jako básník« od K. Schein-
pfluga. » Slánský Obzor« podává příklad dobře organisované místní

drobné práce kulturní. —k—

OTUDENTSKř^. Organisačně-politická pověrečnost a pokus o »Svaz českpslovanského studentstva*
^ — Střediska bývalá (Student, všestudentský výbor, Unie, starý A. Č. S.) a dnešní situace —
Anarchisté - Publikace »Studentská otázka a studentské sebevraždy*.

Není snad výmluvnějšího svědectví o politické neschopnosti dnešní
společnosti české nad pověrečnost organisační, která věří, že
několika větami stanov aneb ústavy a formálním zbudováním organi-
sační kostry odstraní bolestné nedostatky všeho druhu. Je z\q} tož
založme nový spolek! — je taktika obvyklá. Klassickým příkladem
této choroby je Národní Rada: sešla se, zvolila výbor, odbory, před-
sedu a všemožné činovníky, pořád se ustavuje a dělá formální přípravy
sama nevědouc dobře k čemu a nemajíc ani síly ani schopnosti k práci.
Ale národ má Národní Radu a je upokojen — má dobrou záminku
k zahálčivosti ještě větší než dosud. Zrovna tak^ před šesti lety na
živnostenském sjezde v Táboře jeden bodrý účastník myslil, že živnost-
nictvu bude pomoženo jednoduše zřízením zvláštního ministerstva živno-
stenského ve Vídni. Zrovna tak (třeba že zdánlivě zásadně se liší od
tohoto »cislajtánského« návrhu) státoprávní ptakopravci tvrdí, že for-
málným ustavením českého státu národ bude spasen. A podobně den
za dnem po vlastech našich » pracuje* se tak, že několik lidí se sejde,
sepíše resp. opíše stanovy nějakého nového spolku, kde vymezí jako
úkol jeho »povznášeti vzdělání* a pod., zadá je místodržitelství k schvá-

1 Drastickým, navždy památným dokladem této skutečné nemoci ná-
rodní je návrh Národních Listů z 10. května 1861 : »Také jedna cesta, na které
bychom se mohli dodělati národní zpěvohry*. Tou cestou je — založení
»uměleckého spolku.* Není možno nic absurdnějšího.

556

lení, pak spolek ustaví, zvolí výbor, komise a odbory — a pak spolek
uloží k polospánku. Ve spolku pracují tři čtyři lidé, na výborové
i spolkové schůze stěží sežene se minimální nutný počet přítomných,
počnou nářky na schůzích i v novinách na netečnost členstva, a spolek
bídně se plahočí, div že zůstane — aspoň pro forma — na živu.
V kolika případech takových účastníci si doznají, že nedokrevností tou
vinno bylo zakládání spolku, když původci nebyli si jisti, za jakým
určitým cílem opravdově chtějí se brát, a když spolek zakládali
dříve než existovaly podmínky, nezbytné pro jeho činnost?

To vše děje se v spolcích studentských i nestudentských ; ale
je potřeba, zvláště důtklivě připomenouti to studentstvu v době, kdy
zase zakládají »Svaz českoslovanského studentstva« jako
domnělý všelék chyb a nedostatků nynějšího studentského života.
Snadno se řekne: » Studentstvo je rozháráno, nemajíc střediska; utvořme
středisko, a nastane svornost« — ale těžko se to dokazuje, a ještě
tíže provede. Kdo bezprostředně zná dnešní studentstvo, ví, že příčiny
rozháranosti jsou jinde nežli v nedostatku střediska, a ví, že ústřední
spolek v té podobě, jak si jej myslí propagátoři jeho, je nemožný.
R. 1899 za ochotného souhlasu rektora prof. Reinsberga ustavil se
»Všestudentský výbor« — a neprovedl ničeho, leda že předseda jeho
M. Fučík si dopomohl k stipendiu města Prahy; jinak dělal studentstvu
tak malou čest, že byl po několika měsících sesazen. Téhož roku
s ohromnou reklamou vznikl, ale brzy potupným marasmem zahynul
čepičkový spolek » Student*; osudy jeho jsou významné: zahyne-li
vlastním studem spolek s více než tisícem členů, favorisovaný oficielním
denním tiskem — to přece svědčí o nemožnosti jeho! R. 1902 u.stavila
se »Unie studentských spolků « se stejnou reklamou — a neprovedši
ničeho, shasla nepozorovaně, neboť její schůze byly navštěvovány na
konec sotva pěti členy. A tomu se říkalo a říká » středisko « pěti tisíc
pražských akademiků . . .

Teď vynořil se znova podobný plán a vzbudil naděje, protože
za ním stojí prof. Jarník, známý neúnavnou činností v Akademické
Mense, Svépomoci a jiných humanitních institucích studentských. Ale
dobrá vůle, byť uznání hodná, sama o sobě nikdy neprovede díla
prospěšného, a prof. Jarník sám doznal veřejně, že není dostatečně
informován o vnitřním životě studentském, kdežto pracovníci, znalí
studentské přítomnosti i minulosti, na důvěrné schůzi 19. března a na
přípravné všestudentské schůzi delegátů 22. března vesměs postavili
se proti plánu a na ráz dosáhli aspoň, že nejnemožnější body jeho
byly vypuštěny nebo změněny. Když pak byl zvolen výbor pro vy-
pracování stanov » Svazu «, ukázalo se, že ze studentů, jdoucích
bez výhrady za heslem střediska, nikdo není schopen podnik vésti,
a hlavní činitelé musili býti vzati z těch, kdo na plán pohlížejí
s reservou, Organisační pověrečnost, ba mánie ukázala se tu zase
plně: dříve počato psáti stanovy, nežli stoupenci
>Svazu« sami se sjednotili na tom, co vlastně »Svaz« má

557

dělat a proč existovat! Patrno, že jim jde víc o firmu a formu
než o skutečnou práci. ^

Nikdo vlastně neví určitě, čím »Svaz« má býti. Proti pouhé
representaci ozvala se většina; když pak řečeno, že »Svaz« má vyři-
zovati jen úkoly » administrativní «, nikdo nedovedl uvésti jediný kon-
krétní příklad, co si myslí onou administrací. Nikdo snad z těch, kdo
vytrvale volají po středisku studentském — jsou to zvláště starší páni,
vzpomínající se zálibou na bývalý veliký Akademický Čtenářský Spolek
— neupamatoval se určitě na ráz a minulost spolku toho. Nevzpomí-
nají, že jádrem starého Akademického Čtenářského Spolku byla čítárna
s knihovnou a takové středisko že studenti dnes mají také — v Aka-
demické Čítárně; zapomínají, že za podpůrný Jubilejní Fond bývalého
A. Č. S. plnou náhradou jsou dnes ústřední spolky »Husův Fond« a
»Svépomoc« — postrádají tedy hlavně jen firmy všestudentské; ne-
vzpomínají, že representační vystupování starého A. Č. S. dnes dílem
je zbytečno (Riegrova pohřbu na př. súčastnilo se všecko studentstvo
spontánně) a rovněž tak jiné jeho projevy (jako věnce, podávané kdysi
hercům a herečkám při jubileích nebo pozdravné a soustrastné telegramy);
nevzpomínají, že jinou činnost onen ústřední spolek téměř nevyvíjel,
to že dělaly spolky menší, jako stará Slavie, ba že už v sedmdesátých
létech pro čilejší činnost jaksi proti A. Č. S. vznikl radikálnější Spolek
Českoslovanského Studentstva — slovem, že vyjma nejstarší, nejméně
vyvinutou dobu nikdy nebylo studentského střediska toho
významu, jaký se mu dnes přikládá, nejvýše s krátkou vý-
jimkou velké Slavie v prvých letech devadesátých, a ani za dob vel-
kého A. Č. S. že se nezdařily pokusy o svaz aneb Unii spolků, po-
něvadž spojené spolky jsou vždy aparátem dvojnásob těkopádným.

A. Č. S. pořádal arci 1 — 2 debatní večery za rok. Ale oč bohatší
je dnes činnost menších spolků! Na př. spolek »Jungmann« od
ledna do března 1904 uspořádal řadu veřejně přístupných večerů
s přednáškami a rozhovory o nejzajímavějších otázkách (Národnost a
třída — Studentstvo v posledních letech — Studentské sebevraždy —
Názory O. Jozífkovy — Podstata politiky — Význam J. S. Machara —
O pražských demonstracích), na nichž, ač »Jungmann« sám je spolkem
studentů pouze pokrokových a bezohledně se staví proti masse stu-
dentské, popřána úplná volnost projevům všech přítomných, nevyjímaje
ani ty, kteří se pokoušeli vážný rozhovor sesměšňovat. Co tedy brání
studentstvu všech směrův, aby se účastnilo rozhovorů takových ?
A naopak na universitní schůzi 12. března přes přítomnost několika
professorův a na přípravné schůzi » Svazu* přes přítomnost professora
Jarníka seriosní námitky pokrokové opposice byly impertinentními'^

1 Bylo tvrzeno dokonce, že plán »Svazu« má býti jen reklamní po-
můckou pro chystanou všestudentskou slavnost. Brzká budoucnost rozhodne
o event. pravdivosti toho mínění.

2 Pro úroveň jedné části studentstva jest charakteristické, že těm,
kteří dne 22. března se ohrazovali proti umlčování massou, bylo vytýkáno,
že prý ze sebe dělají mučedníky! Tedy mají ,,Maul halten und weiter
dienen" ?

558

poznámkami ukřikovány, čímž podán nejlepší důkaz, jak málo jest na-
děje na soužití všeho studentstva v středisku. Zároveň ukázalo se tak,
že dobrou vůli k zavedení slušného modu vivendi mezi studentstvem
nemají ti, kdo říkají »Pane, pane«, to jest, kdo stále mluví o potřebě
střediska, nýbrž ti kaceřovaní, kteří znajíce nemožnost střediska v pra-
vém smyslu slova pracují k spojení všech opravdových a slušných
živlů na poli sebevzdělání a jiné pokrokové práce. Spojení pod firmou
spolkovou to právě být nemusí.

Jest ještě jeden živel, který na oko chce středisku, vskutku je
však předem znemožňuje: sobecká demagogie, jdoucí v šlépějích pů-
vodců »Všestudentského výboru* a »Unie«. V té formě, v jaké vy-
stupuje teď, je zase po dlouhých létech novinkou. Jsou to lidé, plní
slov a frází, kteří během jedné schůze třeba třikráte změní přesvěd-
čení dle toho, který názor právě převládá, kteří dnes lichotí a po-
chlebují osobám, proti nimž zítra se zachovají co nejurážlivěji, jakmile
seznají, že jejich osobním aspiracím s té strany nekyne nejmenší pod-
pora. Hledí jen na sebe upozornit povykem, který zdvihají.^ Odkoukali,
jak patrno, taktiku Klofáčovu.

Jsou to příznaky doby, jež umožňuje mandáty Šternberků, a do-
klady, jak smutně působil na širší studentstvo loňský úpadek student-
ského tisku, o němž pojednáno v t. 1. minule.

Jak patrno, chystaný »Svaz« bude míti postavení nesnadné. Pře-
jeme mu, aby existoval a dobře působil aspoň pro styky studentstva.
Avšak, ačkoli zakročením pokrokových živlů plány » Svazu « nesrovna-
t elně byly zlepšeny, naděje nejsou veliké. Jest třeba, by studentstvo
nečekalo na heroldovské paláce blahobytu a pracoyalo čile v organi-
sacích již existujících! »Svaz« není všelékem, a snadno mohou se na
něm opakovati slova, jež r. 1902 pronesena byla na protestní schůzi
pokrokového studentstva: »Byli jsme před »Unií« a budeme i po ní,<'
která se vyplnila nad očekávání záhy. —

Poslední dobou, zejména za demonstrací pražských, objevila se
v studentském životě čilá skupina anarchistů. Pokládáme anarchism
za dobrou štiku v našem veřejném životě i přes nedostatečnou oprav-
dovost mnohých jeho representantů, která vybočila až v malichernou
škorpivost a mstivost od té doby, co přes návrh na boykot >Casu«,
vyšlý z této skupiny, na její vlastní schůzi dne 27. února v »Typo-
grafické Besedě*, následkem vystoupení realistů proti němu, přešlo se
k dennímu pořádku. Sluší litovat, že podobnými důvody členové této
skupiny dávají se příměti až k tomu, co r. 1901 » Studentské Směry «
právem vytýkaly (na str. 224.) klerikálům: že » berou mezi sebe lidi,
jež ostatní studentstvo ze svého středu vylučuje« — neboť možno
předvídati, že ze spojení zásad a bezzásadnosti nevzejde nic uži-
tečného. —

1 Neostýchají se i mystifikovat veřejnost. V „Nár. Listech" a ,, Politice"
na př. vyšly proklamace jakéhosi ,,Všestudentského Výboru", patrně samo-
zvaných několika anonymů, kteří se vydávají za něco, čím nejsou. Neboť
žádný v šes tuden tský výbor neexistuje.

559

Za doby planých těchto hluků vyšla neveliká knížka (»Stu-
dentská otázka a studentské sebevraždy), která by mohla
a měla studentstvu prospěti trvaleji, ani ne tak proto, že je to vůbec
první kniha, obírající se programově a bez frází speciálními otázkami
dnešní situace studentstva českého, jako proto, že obsahuje denník
studenta F. Hanuše, jenž zemřel sebevraždou. Denník ten jest vzácný
zjev jako doklad psychologický, literární i společenský, jediný toho
druhu, pokud vím. Život mladého, šlechetného trpitele, prosycený
tragikou (t. j. zápasem s osudem) v plném smysle slova, vykreslen tu
v bezděčné zpovědi tahy nezapomenutelnými. Denník ten je zároveň
konkrétním dokladem k vědeckým vývodům knihy o sebevraždách
mládeže, i k praktickým návrhům, v ní obsaženým, a vyvrací řadu
povrchních článků, které hleděly umlčeti svědomí veřejnosti, vybur-
cované z klidu sebevraždami studentů.

5. dubna I904.i Ch.

1 Minule vyskytly se tiskové chyby: na str. 476., ř. 5. zdola »1903«
místo >1901«, na str. 478., ř. 2 shora *řečená« místo »řečena« a na str. 480.
datum »1.« místo »14. března. «

ZPRÁVY,

Knižní a literární (Dokončení minulé série.) Nátur und
Staat je titul spisů, podávajících výklad žiií společenského se stano-
viska přírodozpytného, hlavně darwinistického; je v něm dost pouč-
ného materiálu; vyšly již: H. Matzat, Philosophie derAnpas-
sung 1903; W. Schallmayer, Vererbung und Auslese im Le-
benslauf der Volker, 1903; A. Rappin, Darwinismus und
Sozialwissenschaft, 1903; A. Hesse, Nátur und Gesell-
schaft, Eine kritische Untersuchung der Bedeutung der Deszendenz-
theorie fur das sociále Leben, 1904 (á Mk. 3, kdo abonnuje všecko
á Mk. 240.). — Sechzen Jahre in Sibirien. Erinnerungen
eines russischen Revolutionárs von L. G. Deutsch. Mit 7 Portráts u.
6 Illustrationen. 1903. (Mk. 3.) — Ernst Wolffing, Prof. f. Mathe-
matik: Mathematischer Biicherschatz. Systematisches Ver-
zeichnis der wichtigsten deutschen und auslándischen Lehrbiicher
und Monographien des 19. Jahrhunderts auf dem Gebiete der Mathe-
matischen Wissenschaíten. In zwei Teilen. I. Reine Mathematik, mit
einer Einleitung: Kritische Ubersicht uber die bibliographischen Hiifs-
mittel der Mathematik. (Abhandlungen zur Geschichte der mathema-
tischen Wissenschaften mit Einschluss ihrer Anwendungen. Begr. von
Moritz Cantor. XVI. 1.) 1903 (M. 14.). — Leo Koenigsberger,
Hermann von Helmholtz 3. sv. 1902 — 1903: třetím svazkem
ukončena biografie Helmholtzova, podávající cennou a poučnou historii
fysiky. — V Petrohradě počal letos vycházet: Věstník psycho-
logii, kriminaTnej antropologii i hypnotizma; redaktory:
V. M. Bechterev a V. S. Serebrennikov; bude 10 ses. ročně, za
rub. 6"50. — Nakladatelství J. Otto vydává: »Slavische Roman-
Bibliothek*. Redaktor je pan Jar. Kamper. I. sv. : J. Zeyer, Roman
von der treuen Freundschaft der Ritter Amis und Amil. — Doc. dr.
L. Haškovec počal vydávat: Revue v neurologii, psychiatrii,
fysikální a diaetetické therapii. Vychází měsíčně, kromě
brpnn, 12 kor.

Kulturní, hlavně hospodářský stav Japonska.

(Dokončení.)

Sociál i sm se probouzí a organisuje, ale pomalu. Massa děl-
nictva, zejména příliv z venkova, je neuvědomělá; hlad je ve-
liký a žene do každé práce. Prý celé bitvy mezi sebou svádějí
konkurrující dělníci venkovští. Sociali smu agrárního dokonce
není, massa malých hospodářství se mu protiví. Přes to prvá
socialistická agitace r. 1882 byla pod vlivem H. George, jehož
idee američtí vystěhovalci seznali. Jeho spis Progress and Poverty
byl také přeložen. Koncem let devadesátých pronikl do Japonska
marxism a idee anglické. Roku 1897 podle anglického vzoru »fabiů«
založena v Tokiu »Socialistická společnost*.

Katajama vydává » Socialistu* (třikrát měsíčně, asi 30 stránek,
2 stránky anglicky; před tím se list zval »Svět dělnický«); mimo
to vycházejí listy odborové.

Vůdcem je zmíněný Sen Katajama, studovavší v Americe,
přestouply na křesťanství; organisuje podle anglického vzoru
sdružení odborová. Sociahsm se ujímá v oborech nově za-
vedených, evropských, kde domácí tradice nepůsobí. Prvý prole-
tářský spolek byl r. 1897 dělníků železničních; vůdci dělnictva
jsou typografové a tiskařové.

Stávky dělnictva také se již organisovaly; » spolek strojníků
dráhy Niponské«, založený 1898, provedl úspěšnou stávku (1900).
Vláda hned na to prosadila v obou sněmovnách »zákon k ochraně
míru a pořádku«, čelící proti odborovým organisacím.

Finance a světová tržba. — Bude Japonsko
s Evropou hospodářsky konkurrovat.?

Podrobnější statistiku finanční a tržební podávají četné pří-
ručky; upozorním jen na věci charakteristické.

Roční budget obnáší teď kolem 274 milí. yenů příjmů,
vydání tolilcéž; rakouský budget přes 1700 milí. korun — tedy
při polovině obyvatelstva Rakousko vydává a přijímá téměř třikrát

NAŠE DOBA, R. XI. 1904. č. 8. 20. května. 3g

562

tolik. Nejvíce se vydává na státní dluh, vojsko a loďstvo; na vojska
přes 45 milí., na loďstvo k 30 milí., na školství necelých 7 milí.

Největší důchody (přímé) jsou z daní na alkohol a cukr
(69 milí.) a z daně pozemkové (46 milí.); daň důchodová a živ-
nostenská (jen 17 milí.). Státní dluh obnáší přes 500 milí. yenů;.
roční úrok kolem 40 millionů.

Dovoz a vývoz obnášel přibližně v milí. yenů:

1897 1898 1899 1900 1901

dovoz 261 324 229 313 282

vývoz 165 168 218 209 266

Dováží se (1901) v millionech yenů nejvíce z: Anglie 50,
Britské Indie a ze Spojených Států 42 a z Filipín 2, z Číny 27,
z Hongkongu (angl. osady v Číně) 11 milí. a Německa 28; z Ruska
evropského téměř nic, málo z asijského (asi 4), z Rakouska jen 4
(hlavně cukru), z Francie jen 3, z franc. Indie 4, z Koree 8 millionů.

Vyváží se (1901) nejvíce do Spoj. Států 72, na Filipíny 2,
do Číny 42, do Hongkongu 41, do Francie 27, do Itálie 12,
(z Itálie se dováží nepatrně), do Anglie 11, do Britské Indie 9,
do Německa 5. Do ruské Asie něco přes 2, do Koree 11 milí.

Spojené Státy a Anglie mají tedy s Japonskem nejživější spo-
jení; povšimnutí zasluhuje, že Spojené Státy z Japonska vytiskují
Anglii. Podle officielní zprávy obchodního úřadu angl. klesl
anglický dovoz do Japonska z 33 na 2lVo, kdežto Spojených
Států se zvedl z 8 na I570.

Dováží se do Japonska nejvíce bavlny (60), cukru (33),
železa, ocele a jiných kovů (24), zbraní a strojů (16), petroleje (14)^
bavlněného zboží (14), rýže (11), hnojiva (9), vína a potravy jiné (7)

Vyváží se nejvíce hedbáví (80 suroviny — 30 zboží)
bavlnové příze (21), uhlí (17), mědi (14 suroviny — 2 zboží)
potravin (10), čaje (8), textilního zboží (7), sirek (7), barev a materi-
alií (6), rohožek na obilí (5 milí), rýže (3), porcelánů (2V2).

Formo s a dováží pouze za 13 milí. yenů, za 11 vyváží,

Již z těchto údajů lze vysoudit, že Japonsko s Evropou
hospodářsky konkurrovat nebude. Alespoň ne značně.

Bavlnářství japonského není se co bát; Japonci nemají
bavlny, dovoz je dražší než do Evropy; Evropa je zapracovanější.
Vlny v zemi není, dobytkářství je slabé.

Uhlí se těží stále víc, ale přece málo v srovnání s Evropou;
ročně těží:

563

Japonsko 5—6 milí. tun, Francie 31 milí. tun, Německo 97
milí. tun, Spoj. Státy 203 milí. tun, Anglie 209 milí. tun.

Kovů se dobývá také poměrně málo.

Nejvíce pokročila výroba hedbáví, bavlnářská, sirek,
rohožek, porcelánu; přibývá také produkce čaje.

Doprava domácí je poměrně drahá; není větších řek,
železnic je posud málo, jen asi 4500 km. Lodí pro dopravu do
ciziny je posud také málo; dopravu zboží a dokonce osob zpro-
středkují lodi cizí. Sotva že polovina dovozu a vývozu je již
v japonských rukou. Vláda platí společnostem, zahajujícím dopravu
do Evropy a Ameriky, prémie, ale mnohem menší než státy
ostatní platí společnostem svým.

Japonskému exportu jsou příznivý nízké mzdy
a skromné požadavky dělnictva; v Japonsku průmysl má velmi
lacinou půdu, i v městech: hektar půdy v Japonsku stojí (rýžové)
asi 930 marek, kdežto by v Německu stála 2000 — 2500 mk, tedy
skoro 4krát tolik. Městská půda v Japonsku stojí 3000, v Ně-
mecku 250-700.000 mk, tedy ló.OOOkrát více!

Dovozu do Japonska bude vždy vadit rozdílnost ja-
ponské kultury, mravů a obyčejů. Japonec nepotřebuje, co potře-
buje Evropan, ani šatstva, ani nářadí, ani předmětů umění a lu-
xusu — kupuje jen, co je praktické a co zatím nedovede dělat
sám anebo co v Japonsku neroste a se netěží.

Japonsko staré a nové. Reformace Japonska je rozhodně
revoluční, třeba že její přátelé ukazují na to, že Japonsko již
v XVI. st. přišlo s Evropany v bližší styk a že se země sama pro
moderní reformaci připravila. Zdá se, že Japonci v průmyslu a
vědě pokračují zdatněji jen v oborech, ve kterých už dříve sami
vynikali, v oborech jim docela nových se vyznají málo. Jistě velmi
mnoho evropského se přijímá povrchně. Je přirozeno, že revoluce,
třeba že již trvá přes 30 let, rodí dost nezdravého a nepěkného.
Vidíme podobný proces, třeba že v menším, na sobě a několika
národech v Evropě.

Z kritiky nynějšího stavu, psané samými Japonci, vyznívá
zvláštní rozechvění, nejistota, nerozhodnost, jak posuzovat Evropu
a sebe. co podržet z kultury starojaponské, co přijmout z evrop-
ské. Vidět, že Japonci, třeba žili léta a léta v Evropě a studovali
evropské knihy, Evropě přece dost nerozumějí, osvojují si techniku,
administraci, militarism, ale neosvojuji si názory a ideály ethické

36*

564

a sociální. Na druhé straně, těžko je, vžít se do názorů japonských.
Přiznávám se, že nerozumím staré kultuře japonské; je mně příliš
materialistická a má v sobě cosi malicherného, řekl bych zmali-
cherňujícího — nedovedu proto litovat zániku Japonska starého
ale v Japonsku novém vidím ve mnohém, jak bylo řečeno, Evropu
špatně přeloženou. Ale je pravda, pokus Japonců je nad míru
zajímavý, jedinečný — národ, jehož vůdcové vědomě odhazují
všecku svou minulost, uvažující právě o tom, nemají-li přijmout
cizí (anglický) jazyk a náboženství, je jistě unicum. A docela po
Japonsku vidí se důvod pro protestantism, jejž by chtěli adoptovat,

v hospodářské převaze jeho vyznavačů. Docela po Japonsku }

také ve Francii se tak o protestantismu soudí a také — u nás.

Ostatně se mi zdá, že uvažování o protestantisaci Japonska
jsou hodně akademická. Chci říci, jsou to nejasné tužby ultra-
reformistů, lid ani většina intelligence na pokřesťanění nemyslí.
Stačí jim náboženství domácí, šintoism, buddhism a konfucianism.
Tato tři náboženství splývají v mysli lidu v divnou směsici, což
není dobrým vysvědčením ani pro duchovní sílu, ani pro opravdovost
Japonců. Do značné míry se tento synkretism dá vyložit nedo-
konalostí všech tří soustav. Šintoism je fetišistický polytheism
s tendencí hlavně politickou (mikádo je synem hlavní bohyně
slunce) ; buddhism podává učení o spasení, konfucianism
je jen morálkou. Šintoism v XVIII. st. stal se náboženstvím
státním, buddhism má však nejvíce vyznavačů, konfucianism stal
se učením samurajů.

Na sklonku 40 let XVIII. st. založila chudá selka Omiki
náboženství: tenrikyo (» učení o nebeském rozumu*); náboženství
toto, čítající prý asi 5 mil. vyznavačů v prostém lidu, klade váhu
na čistotu srdce a zdá se, že vzniklo pod vlivem křesťanství. Je
velmi výlučné, kdežto ostatní tři se navzájem tolerují.

Křesťanů je v Japonsku přibližně: katolíků (od 1862)
52.000, protestantů (od 1859) různých sekt (hlavní missie je ame-
rická!) 42.000, pravoslavných z Ruska (od r. 1871) na 25.000.
Většina missionářských znalců nevěští křesťanství valného rozší-
ření — japonský národ svými officielními církvemi (šintoismem
a buddhismem), neopravdovostí kněžstva a jeho politickým rázem
a účelem hodně zpovrchněl. Asi tak, jak mnozí — křesťanští
národové officielními církvemi svými.

Tu i tam se vyslovuje mínění, že křesťanství evropské může
mít v Japonsku vliv, když buddhism, plod ducha arijského, zdo-

565

mácněl. Proti tomu buď stručně upozorněno, že buddhism do Ja-
ponska přišel z Cíny (přes Koreu) a v čínské formě.

Vliv evropské filosofie — Spencera, Ruskina, Nitzsche a všech
možných — v intelligenci šíří agnosticism a materialism. Proti
tomu vzpírají se zastancové domácích náboženství, ale většinou
z pohodlí, část z nacionálního konservatismu a jen malá část proti
filosofii a křesťanství pomýšlí na reformu Hdového náboženství.

Jak už řečeno, revoluce byla do jisté míry připravena vý-
vojem vlastním. Jistě si nesmíme představovat, že je zachvácen
reformací národ japonský celý; nikoli, jen šlechta, staří samuraji,
vojenská třída v službách bývalých daimiů (šlechty vojenské), pro-
vedla revoluci r. 1868 a provádí revoluci hospodářskou a kulturní;
v čele stojí vláda. ^ Proto moderní Japan nijak nejeví se lidovým,
je stejně aristokratickým a absolutistickým, jak byl. To vidět
ze silného kultu císařova a jeho rodu, vidět to z vysokého censu
volebního; 10 yen daně je pro Japonsko summa veliká a znamená,
že nanejvýše něco přes 2^1^ obyv. účastní se přímo moderní vlády
konstituční. Ozaki, ministr vyučování, v jedné své řeči bičoval ne-
zřízenou lásku peněz, kterážto necnost v novém Japonsku se velmi
silně vyvinula, a řekl: kdyby po tisíci letech Japonsko se stalo
republikou, bezpochy by si vyvolilo za presidenta bohatého bankéře
nebo majitele lodí — slovo »republika« stálo ho postavení. Orien-
talista Ular (v La Revue), znalec Cíny a Japonska, zove Japonce »ná-
rodem špionů, « starý japonský stát spočíval dle něho na propra-
cované soustavě udavačské. Stát nynější — tak tuším lze říci —
je theokratická despocie zmírněná t. zv. konstitucí, která ve skute-
čnosti není než aristokratickou oligarchií.

Buržoasie je nevyvinutá, starojaponská a stejně massy lidu.

Japonci sami žalují na rozrušení rodiny a nemravnost, jako
by tím byla vinna evropská kultura. Ale mnozí evropští pozoro-
vatelé vytýkají Japoncům národní, přímo bestiální smyslnost:
na př. Mr. Gulick vykládá, že za posledních 30 — 40 let všecky
druhy prostituce náramně se rozšířily; každý měsíc 40 až 50 ubohých
těch žen dopouští se sebevraždy. V roce 1898 list »Yorozu Coho«
uveřejnil seznam 493 hodnostářů a boháčů, mezi nimi 9 ministrů
a exministrů a 15 senátorů a j., kteří vydržují veřejné domy.
Ovšem — není tomu v Evropě žádná analogie.?'

1 Pozoruhodná je statistika školská: r. 1897 bylo děti školou povin-
ných 7,175.786, z těch navštěvovalo školu 4,782.771; Rusko má obyvatel-
stva 2V2krát více, ale sotva 4V2 milí. dětí chodí do školy.

566

V Tokiu v chudé čtvrti v jedné škole ze 100 dětí bylo jen
úředně 30 zapsáno jakožto manželská; 16 neznalo otce, 9 ani
matky. Zena, to zdá se být jisté, má v Japonsku postavení do-
cela asijské.

Vyškytají se častěji příklady zpronevěřování peněz, vydí-
račství a pod. zlořády mezi úředníky; ale většina pozorovatelů
chválí úřady z nezištnosti a plného citu povinnosti. Roku 1901
Taru Hoši, exministr, vůdce liberální strany, probodnut byl při
seděni na radnici Tokijské; vrah to učinil, aby prý potrestal pod-
platného škůdce. Roku 1902 jistý důstojník, major, provedl s 200
muži za velmi tuhé zimy cvičení, při němž téměř všichni zmrzli;
velitel sám donesen byl do garnisony polou zmrzlý. Otec mu
psal, aby si vzal život harakirim, kdyby zlý osud jeho samojedi-
ného měl nechat na živu. Roku 1901 mladý důstojník ukončil
život slavnostním harakirim; v listě oznámil, že to učinil proto,
aby vzbudil pozornost: již léta přesvědčoval prý své představené,
ale marně, aby severní hranice proti Rusku lépe byla opevněna.
Podobných příkladů je dost, z nichž vysvítá, že Japonci jsou pev-
ného charakteru a že mnohým o reformy jde do opravdy,

S některých stran se chválí pohtická schopnost Japonců,
zejména prý schopnost kolonisační osvědčila se na Formose vůči
Číňanům (1-5 milí. z obyv. 27 milí.) i domorodcům, brzy potlačili
zbojnictví atd. ^ Na př. Číňanům nezakázali opium naprosto, ale
státním monopolem stížili požívání; doma v Japonsku opium pod
trestem zakázáno; zakázáno prý také kouření cigaret hochům pod
19 roky {}) V tom a pod. vidí se reformní opravdovost.

Dost obecně se žaluje na nesolidnost japonského obchod-
níka; mnozí pozorovatelé kárají japonskou Iživost, přetvářivost,
ješitnost a vůbec povrchnost. Zdá se, že evropejsky zařízený stát
a čelní jeho orgánové jsou lepší, než massa, také intelligence, po-
nechána sobě a svým zděděným vlastnostem; podobný rozdíl mezi
státními úřady a » autonomií « obyvatelstva pozorovat také u ná-
rodů jiných — ovšem při posuzování hlubším rozdíly nejeví se
tak značnými. -

Uvedený Japonec, Okakura, president akademie umění
v Tokiu, třeba že je přítelem reformy, píše s nadšením o pravé

1 Naproti tomu je fakt, že Korejci Japonců rádi nemají; to dosvědčuje
anglický pozorovatel Angus Hamilton, Korea, 1904.

2 Japonský důstojník prý řekl : ^Jako individuum Japonec je lhářem,
jako národ (míněn stát) je příliš počestný. «

567

asijské kultuře; nelíbí se mu na dnešním Japonsku a na západě
vědařství (»scientificism«) a duch kupecký. Přeje si, aby ideály
západu a východu se slily v harmonický celek: »Jeden je ideál
asiatský, plný grandiosních vidin všeobecného pronikání konkrétním
a jedinečným, druhý je evropská věda se svou organisovanou
kulturou, vyzbrojená ve všech oborech specialisovanými vědo-
mostmi, smělá svým ostřím konkurrující energie. « . . . . »Z Asie
samé, z starých cest národa, veliký hlas musí být slyšán, buď ví-
tězství z vnitřku, nebo děsná smrt z věnčí. «

Nitobé lituje, že staré rytířské mravy samurajů odumírají
a že není ještě pravé náhrady — není ještě nového světla, síly
a uspokojení. »Filosofie: má dát — dal utilitářů a materialistů
dochází uznání mezi těmi, kteří šrotují logiku pro lidi o půl duši.
Jediná ethická soustava, silná dost, aby čelila utilitarismu a ma-
terialismu je křesťanství, ale posud se nezhostilo cizího hávu.<'

V slovích těch a pod. cítí se rozechvění japonské filosofie
reformní.

Na počátku války stihla zpráva o úmrtí knížete Konoje,
bratra císařova, presidenta senátu. Konoje studoval 6 let v Ně-
mecku, stal se tam doktorem práv; v Japonsku založil spolek:
»To-a-dobun-kai«,^ jehož členové se rekrutují z příslušníků všech
asijských národů a jehož účelem je zachránit východní Asii a
zejména Cínu před Ruskem. Spolek vysílá do Číny učitele, čínské
studenty posílá na učení do Japonska, zapřádá spojení se státníky,
zkrátka organisuje a uvědomuje Asii proti Evropě, vyhání Evropu
Evropou.

Podobný spolek je liga protiruská: Tairo Došikvai, národní
sloučení všech stran politických; členové nosí nad evropským
oblekem klobouky a rákosové pláště japonských sedláků — docela
tak prví slavjanoíilové nosili selskou, třeba že původem tatarskou
murmolku. Vůbec v japonském myšlení stojí teď proti sobě přátelé
staré, národní kultury a kultury nove, evropské, mezi oběma stojí
mnozí nerozhodní a prostředkující, obdobně jak na Rusku proti
sobě stáli slavjanoíilové a pozdější rusofilové a západnící. Reformy
revoluční přirozeně vzbuzují proti evropeismu národní cítění a
myšlení japonské (starojaponské) a asiatské neboli mongolské;
proti evropeismu stojí japonism a panmongolism, jak u nás proti
němectví stavíme češství a panslavism. S.

1 Čínské jméno spolku jest: Tung-ya-tung-wen-hui = kongregace kul-
tury východní.

Státní podpora zemím na obecné školstvo.

Otázka školská zabírá od několika let vždy větší míru činnosti
sněmů jednotlivých zemí rakouských. Zejména když všechno
učitelstvo obecných škol rakouských svými zástupci na památném
dušičkovém sjezde ve Vídni r. 1900 prohlásilo, že úprava hmot-
ného postavení učitelů ve smyslu, aby první odstavce § 55. říš.
zákona o školách obecných ^ konečně byl uveden s papíru také ve
skutečnost, jest také otázkou nouze a tudy vymáhá řešení
zrychleného, kterémužto požadavku organisace učitelské jednot-
livých zemí dodávají potřebného, neutuchajícího zdůrazňování:
neumlkají na sněmích i na místech jiných hlasové, že stát k tolika
právům sobě vyhrazeným musí vzíti na svá bedra také část po-
vinností, pod jejichž tíhou nyní již jednotlivé země zrovna klesají.
Ačkoli stát svými předními orgány na požadavky takové neustále
se odezývá: non possumus!, nebude možno jinak, leč aby mezi
obapolnými právy a povinnostmi — státu a zemí — vzhledem
školstva obecného nastalo žádoucí vyrovnání.

Obdobný process odehrál se mezi státem a kantony ve
Švýcarech — ovšem že role tam byly , rozděleny zrovna naopak
nežli jsou u nás. Zajímavo jest, stopovati průběh jeho, ježto sou-
diti možno z něho i na vývoj otázky té u nás, ač zde poměry
máme povahy mnohem různorodější.^

1 § 55. odst. 1. ř. z. šk. zní: Nejmenší plat vyměřen buď tak, aby učitel
a podučitel, jsa prost všelikého překážejícího mu zaměstnání vedlejšího, mohl
se ze vší síly povolání svému oddávati, učitel pak aby mohl také rodinu svou
dle poměrů místních vyživovati; menšího platu, nežli takto vyměřeného,
nesmí v nižádné škole býti.«

2 Na základě pramenův a protokolův úředních vypisuje postup tohoto
boje mezi Spolkem a kantony švýcarskými zevrubněji curyšský stavební se-
kretář dr. Emil Klóti článkem »Kampfum die eidgenossischeSchul-
subvention« v poslední školské ročence švýcarské (Jahrbuch des Unter-
richtsvvesens in der Schweiz — roč. XV., v Curychu, nakl. Orell a Fussli.
1903). Náčrt následující pořízen na základě práce Kloliho.

569

Švýcarská spolková ústava z roku 1848 obsahovala vzhledem
školstva toliko ustanovení jediné, totiž či. 22., který zněl: »Spolek
jest oprávněn, zříditi universitu a školu polytech-
nickou.« O škole obecné se tudy ani nemluví. Ta byla po-
nechána péči kantonův. Ale již tehdy pronášena mínění, že Spolek
musí bráti na se vyzdvihování obecných škol, přesahuje-li jejich
vydržování finanční síly kantonův.

První žádal finančního podporování obecné školy Spolkem se-
minární ředitel Fries r. 1861 ve schůzi švýcarského učitelského
spolku. Trvalo však téměř deset let, nežli se věc dostala ve vážné
úvahy. Bylo tomu za doby revise spolkové ústavy. Nastal ruch za
účelem, aby ústava nenechávala naprosto mimo sebe školstva
obecného. Četnými peticemi žádáno, aby Spolek si vyhradil větší
vliv na školstvo a by zřizoval semináře na vzdělávání učitelův
obecných škol. Ruch ten však neměl valného úspěchu. Školní
článek revidované ústavy rozšířen jen v toto znění: »Spolek jest
oprávněn, zříditi universitu, školu polytechnickou a jiné vyšší
vyučovací ústavy.*

I ujaly se věci učitelské jednoty. Probíráno v nich thema,
zdali by Spolek neměl míti práva a povinnosti přidržovati kantony
k takovému zařizování a vedení obecných škol, aby byla pro
každého zajištěna míra všeobecného vzdělání školního, jak potřeba
k plnění občanských práv spříseženských. Dle toho Spolek měl
míti také právo, aby se každé doby směl přesvědčiti o stavu a
výkonech vyučovacích ústavů kantonův. Mínění to tlumočeno a
hájeno také v pamětním spise Spolkové radě podaném. Ale té
podávány také přípisy, jimiž se s jiných stran bylo ohrazováno
proti každému se vměšování Spolku v otázku vyučování primár-
ního. Počaly pak znova porady o otázce školské. Spolková rada
dostávala se všech stran návrhy na jiné znění školního článku.
Žádáno jimi, aby byly v něm zdůrazňovány zásady, že vyučování
v obecné škole jest zdarma, že jest škola ta bezko n fes si j ní,
že duchovní řády jsou vyloučeny z vyučování, že
Spolek vyhrazuje si na ni vliv a vytýká nejmenší míru poža-
davků, jichž obecná škola dosahovati musí. Ale nebylo možno
sjednotiti se o žádnou z těchto zásad, poněvadž nebylo věcí možnou
rozptýliti námitky většiny obyvatelstva, jež chtělo míti zachová-
vána vladařská práva kantonův.

Konečně r. 1874 dostalo se školnímu článku zase nového
znění, totiž: »Spolek jest oprávněn, mimo zřízenou polytechnickou

570

školu zříditi universitu a vyzdvihovati jiné vyšší vyučovací ústavy
nebo takové ústavy podp oro vat i. Kantony pečujíodo-
statečné vyučování primární, jež má býti výhradně
pod vedením státním. Vyučování to jest závazné a ve ve-
řejných obecných školách zdarma. Veřejné školy ať jsou zařízeny
tak, aby do nich mohli choditi příslušníci všech vyznání bez ujmy
svobody víry a svědomí. Proti kantonům, které těmto po-
vinnostem neučiní dosti, učiní Spolek potřebná
opatření.«

Nová ústava, která článek tento obsahovala, byla přijata li-
dovým hlasováním dne 14. dubna 1874 většinou 340.144 hlasů
(proti menšině 198.013). Ale spor o otázku školní následkem nové
formulace nemohl přestati. Ze znění článku školského není patrno,
že by Spolek směl obecné školy podporovati hmotně, ba
možno z něho dedukovati, že by to bylo věcí neoprávněnou.
Tehdejší spolkový předseda Schenk chtěl, aby spor byl konečně
odklizen, a navrhl tudy k článku školnímu dodatek: »Spolek bude
podporovati obecné školy způsobem, jenž bude zákonem místněji
určen. »Návrh ten však zamítnut. Nechtěli podpor, kterými by prý
samospráva kantonů docházela škody.

Učitelstvo však přes neúspěch tento nedalo se odstrašiti od
dalšího usilování, aby Spolek vedle nabytých práv ke školstvu
převzal také větší k němu povinnosti. Švýcarský učitelský spolek
r. 1879 snesl se na thesi, aby kantony pořizovaly žactvu učebné
poniůcky zdarma, »bylo-li by potřeba, by se jim k tomu dostá-
valo příspěvků spolkových.* Také Spolková rada požádána, aby
předložila návrh (osnovu) spříseženského (spolkového) zákona škol-
ního. Spolková rada pak se usnesla, podrobiti kantonální školní
zákony revisi, aby uvedla v školní zákonodárství země pokud
možno největší jednotu a tím způsobem připravila cestu po pří-
padě všeobecně závaznému školnímu zákonu. Učitelstvo románské
části Svýcar nebylo tehdy za jedno s učitelstvem německým. Již
r. 1877 se prohlásilo proti vydání spolkového zákona školního,
ba poznačovalo zákon takový zrovna za protiústavní.

Téhož roku podal přednosta spříseženského departementu
vnitra Numa Droz spolkové radě zprávu, ana se zabývala vý-
kladem školního článku spolkové ústavy a vměšováním se Spolku
v obecné školstvo. Dle zprávy té nebyla tehdy doba vhodná k vy-
dání spolkového zákona školního. Doporučováno toliko poskyto-
vati kantonům příspěvků, podněcovati a povzbuzovati je, soupů-

571

sobiti u vzdělávání učitelů pro obecné školy. Za příčinou věci
právě dotčené měl býti zřízen spolkový učitelský seminář s oddě-
leními v německé, francouzské a vlašské části Svýcar. Kdyby však
nebylo možno provésti tento záměr, tedy měly alespoň kantonální
učitelské semináře přijati stejné osnovy učebné, aby se mohlo do-
stávati jejich odchovancům diplomů platných pro celé Švýcary. —
Tyto návrhy podány kantonům na prozkoumání. Kantony některé
snášely se s thesami Brožovými, jiné však prostě se vyslovily
proti jakémukoli zákonu spolkovému u věcech těchto. Učitelstvo
ovšem uvítalo návrhy s velikou radostí vidouc, že Spolek do
opravdy se ujímá povznesení jeho vzdělávání a vyrovnávání dosa-
vadních rozdílů v něm velmi patrných.

Spolková rada asi v touž dobu vydala poslání shromáždění
spolkovému. Poslání to zvláště se zabíralo provedením či. 27.
(školního) ústavy a týkalo se zejména statistických prací k školstvu
hledících. V příčině otázky podporování škol hmotně zase spol-
kový rada S c h e n k podal programm, v němž vylíčeno, že kanton
ten onen často ani při nejlepší vůli nemůže býti s požadavky do
něho činěné, poněvadž jest hospodářsky málo silný. Za takových
případů prý musí Spolek býti kantonům prostředky svými nápo-
mocen — Spolek svá » potřebná nařízení « musí prý podporovati
^potřebnými příspěvky «. Zároveň navrhováno ustanoviti výchov-
ného tajemníka pro statistické práce. Hlasováním lidovým r. 1882
zamítnuto však služné pro úředníka toho a tím zároveň programm
Schenkův. Bylo to novým vítězstvím protivníků vměšování se
Spolku do školních věcí kantonálních.

Když tedy nedopuštěno podporovati kantony v oboru školy
primární, obráceno se ku školám odborným: živnostenským, ku-
peckým a hospodářským, kuchařským a domácenským, jimž koncem
let osmdesátých poskytovány podpory spolkové. Podpory ty ne-
byly nikomu proti srsti, ač také v ústavě nebylo o nich zmínky.
Týmž právem byly by mohly býti poskytovány kantonům sub-
vence Spolku pro školy obecné. Ale tu věc byla politickým noli
me tangere — to prý může býti vyřízeno jedině cestou zákono-
dárnou, změnou školního článku v spolkové ústavě.

Roku 1892 konán v Bernu sjezd učitelstva, který se snesl
vyzvati ústřední výbor švýcarského spolku učitelského, aby opět
zaklepal jako neodbytný žadatel na dvéře Spolku, by otázku pod-
porování primárního školstva znova vzal na zřetel. Spolek učitelský
vypracoval za tou příčinou nový pamětní spis od sociologa Theo-

572

dora Curtiho. Tímto spisem obráceno zření ústředních úřadů
na jinou stránku vyřizovací otázky školské. Curti míní, že Spolek
nemá zasahovati drsnou rukou v organický vývoj kantonálního
školstva. Místo vydání spříseženského zákona školního bylo by
prý lépe a úspěšněji vydati zákon o podporování (subvenční),
k němuž oprávněnost lze dovozovati z či. 2. a 27. ústavy, ježto
z požadavku do kantonů činěného, aby se staraly o dostatečné
vyučování primární, plyne i oprávnění, býti jim nápomocnu za vy-
konávání té povinnosti. Podnět Curtiův přijat, a spolková rada
měla vyšetřiti, Ize-li takové podporování kantonů provésti. Spol-
ková rada jala se brzy příslušné práce. V říjnu 1893 spolkový
rada Schenk vypracoval osnovu zákona subvenčního, dle níž
bylo opatřeno podporovati kantony pro určité školní účely, za
kterým koncem bylo v spříseženském rozpočtu zařazovati položku
roč. 1,200.000 franků. Rozdělení úhrnu toho mělo se dáti jednak
dle počtu obyvatelstva v kantonech, jinak dle hospodářské možnosti
jednotlivých kantonů, jež za tou příčinou rozřazeny ve tré tříd.
Zásadou zároveň bylo, že žádný kanton nesmí býti nucen přijati
subvenci, a který ji chce míti, že musí o ni žádati.

Roku 1894 svolán všeobecný učitelský sjezd do Curychu.
Měloť právě učitelstvo velmi pochopitelný zájem o návrh Schenkův.
Učitelstvo však nebylo v tom názoru svorného. Hlavní referent
sjezdu postavil se proti němu celkem na stanovisko zamítavé do-
vozuje, že Spolek jest sice práv, poskytovati podpor, ale jen těm
kantonům, jež nejsou s prostředky pro dostatečné vyučování pri-
mární. Jelikož pak návrh Schenkův chce podporovati kantony
všechny, protiví se ústavě. Mimo to jest věcí spornou, zdali na-
vrhovaný úhrn na subvence skutečně by dostačoval na povzná-
šení výkonův obecného školstva. Příznivěji k návrhu vedl si re-
ferent pro francouzskou část školstva. Sjezd pak se snesl na re-
soluci, jíž se projevuje souhlas učitelstva s ní. Politické pleti-
chářství však ohrožovalo návrh měrou valnější. Mělť býti povalen
návrhem jiným, jejž učinila konservativní strana v zemi. Zmehlo
jí však přes všechno namáhání. O Schenkově návrhu byla úřada
dne 5. července 1895. Navrhovatel dovozoval jeho ústavní opráv-
něnost, dokládaje se tím, že se má dostati toliko sankce tomu, co
již se skutečně děje poskytováním učebnin, map atd. Spolková
rada souhlasila, a tak přiveden k místu návrh subvenčního zákona
ze dne 5. července 1895. Podstatně i téměř slovně jest totožný
s návrhem Schenkovým. Schenk pověřen jest vypracováním po-
slání radám, ale dne 8. t. m. už byl nebožtíkem.

Nástupcem jeho jako předseda odboru byl Ruffy, který ne-
maje takového zájmu o blaho školy též věci učitelstva zane-
dbával. Proto učitelstvo znepokojené a otálením netrpělivé pohá-
nělo uspíšení podání návrhu zákona subvenčního. Ale ten. přes
to dlouho dále v schránce odpočíval. Mocnějšího postrku dostalo
se věci konferencí kantonálních výchovných ředitelů, jež se v ty
časy utvořila za příčinou porad a společných rozhovorův o důle-
žitých školních otázkách. Ta ihned po svém utvoření vzala na
přetřes a přetřep otázku subvenční. V poradě r. 1897 v Lucernu
konané, vyslovila svůj souhlas se subvencionováním kantonů
Spolkem a dohodla se o návrhu » spolkového zákona, týkajícího
se podporování veřejných primárních škol Spolkem. « Návrh také
se výslovně dožaduje podporování škol pokračo vacích. Jinak bytně
se shoduje s návrhem spolkové rady až na způsob rozdělování
subvence, pro nějž vytýká zásadu jinou.

Elaborát konference vychovávacích ředitelů kantonálních
předložen už novému správci departementu vnitra, jímž se stal
r. 1898 spolkový rada Lachenal. Ten se opět ujal díla v duchu
Schenkově. Zajistiv se, že Spolek jest oprávněn poskytovati kan-
tonům podpory pro obecné školy i beze změny ústavy a že návrh
Schenkův neporušuje vladařských práv kantonův, zosnoval nový
návrh, lišící se od návrhu Schenkova a konference výchovných
ředitelů pouze tím, že se způsob rozvrhování podpor na kantony
měl říditi počtem obyvatelstva, zjištěným posledním sčítáním lidu.
Návrh Lachenalův neprojednáván ihned, poněvadž spolkové radě
bylo se tehdy zabývati jinými naléhavými finančními záležitostmi
(pojištění nemocenské, úrazové a j. sociální věci). Zase bylo na
učitelstvu, aby otázkou rušněji pohnulo. Učitelský sjezd r. 1899
v Bazileji konaný prohlásil za věc pilnou a naléhavou také finanční
subvencionování obecných škol, jež musí býti provedeno, i kdyby
bylo potřeba nových pramenův uhrazo vací ch. Resoluce
případná podána konferenci výchovných ředitelův. Ta po krátké
době učinila podání spolkové radě žádajíc, aby bez meškání bylo
přistoupeno k zákonné úpravě subvencionování primárních škol
Spolkem, poněvadž kantony dospěly již hranice finanční své vý-
konnosti. Konference zároveň zdůrazňovala, aby při tom byla za-
chována práva kantonů vzhledem organisace a správy obecného
školstva. Spolková rada na podání to dlouho nereagovala vůbec,
až když 19. června 1900 dr. Gohal interpelloval v národní radě,
dáno v odvet, že jest sice zamýšlena subvence 2 milí. franků na

574

obecné školy, ale že nelze udati, kdy předloha bude vydána —
pro nutné vyřizování věcí jiných. A také tehdy nebyla právě doba
k vyřizování subvenční otázky příznivá. Konservativní strana po-
kládala dosud otázku tu za takovou, jíž se svrchovanost kantonů
porušuje, a také vtom smyslu stavěla se v odpor žádoucímu jejímu
vyřízení. Nadarmo konference výchovných ředitelův činila opět a
opět prohlášení, že věc tato není nikterak záležitostí politického
strannictví. Oddělení pro vnitro dožádalo se proto právnického
dobrého zdání u prof. Hiltyho vzhledem ústavní oprávněnosti
subvence. Ten oprávněnost potvrdil. Konečně dne 18. června 1901
vydáno » poslání spolkové rady spolkovému shromáždění, týkající
se podporování veřejných obecných škol Spolkem «. Poslání to, opí-
rajíc se o dobrozdání prof. Hiltyho a právního oddělení spřísežen-
ského, vypisovalo nutnost školní subvence. Návrh spolkové rady
ovšem prošel nejdříve ohněm půtek poHtických stran. Většina kom-
misse národní rady navrhovala přijetí jeho, ale menšina jej zamí-
tala navrhujíc, odkázati jej zpět spolkové radě, aby učinila návrh
nový, jímž by se jednak upravovala povinnost podporování škol
Spolkem, jinak zachovávala samospráva kantonů v školstvu obecném.

Ze vzrušených debatt konečně vyplynul návrh modifikovaný,
kompromissní, s nímž se shodla i spolková rada. Dosaženo věci
dlouho toužené a formy, stranám často nad věc cennější, šetřeno.
Na mnohá přání zůstal článek školský ústavy spolkové neporušen
a oprávněnost podporovací Spolkem přičleněna v či. 27. bis, jenž
schválen v následujícím znění: »Kant.onům se dávají na pod-
poru ve vykonávání povinností, náležejících jim
v oboru primárního školstva, příspěvky. Podrobnější
ustanovuje zákon. Organisace, řízení primárního školstva
a dozor nad ním zůstává věcí kantonů, s výhradou
ustanovení článku 27. «

Hlasování lidu o předloze té vykonáno dne 23. listopadu
r. 1902. Přijata. 258.567 hlasy proti 80.429 zamítavým. Posláním
ze dne 11. prosince r. 1902 spolková rada podala radám osnovu
spolkového zákona týkajícího se školní subvence, jímž se provádí
nový hlasováním přijatý článek ústavy. Spříseženské rady odvzdaly
osnovu kommissím, jež se o ní radí. Nelze pochybovati, že tento
poslední krok vykoná se rychleji, nežli proběhla stadia dřívější, a
že plodem všeho bude zákon, jenž uspokojí všechny strany v zemi.

Tak skončen ve Švýcarsku boj o hmotné podporování škol
obecných ulevováním finančních břemen jednotUvých kantonů
výpomocí jim ze státní poklady poskytovanou. A konečnou do-
hodou ani stát práv svých nerozmnožil ani kantony svých nepo-
zbyly. Stalo se skutkem, co ředitel seminární Fries již r. 1861
předpovídal: že jedinou cestou, aby švýcarské školstvo bylo po-
vzneseno a dále vytvářeno, jest poskytování subvencí spolkových
kantonům. Takový požadavek pronesen také důrazněji u nás uči-
telstvem na sjezde shora dotčeném, kde prohlášeno, že mají-li
země provésti ustanovení říšského zákona školního vzhledem
přijmuv učitelstva, což jim říší uvaleno jako břímě největší, beze
státní podpory se neobejdou, aby finančně nevykrvácely. A další
vnitřní vývoj školstva toho teprve bude podpory té vymáhati měrou
vzmocňovanou. Fr. Krček.

Novější dokumenty hnutí protialkoholového.')

Podává MUDr. K. Bulíř.

(I. Moderní kultura a boj proti alkoholismu. — II. Alkoholismus a tuberku-
losa. — III. Úloha alkoholu ve státní domácnosti národů kulturních. — IV.
Člověk a narkosa. — V. Alkoholik pod poručenstvím. — VI. Alkohol a ko-
jení. — Alkohol a umění.)

Minuly doby, kdy hlas odpůrce alkoholu byl hlasem volajícího
na poušti, zmizel, aneb aspoň umírnil se smích, ne-li úšklebek,
se kterým všude byl vítán milovník nápojů přirozených bez alko-
holu.

Otázka o pijáctví dob minulých prohlubuje a rozšiřuje se
znenáhla v moderní otázku o alkoholu vůbec, a pravidelně opa-
kují se sjezdy, otevřené k volné diskussi mužův i žen, všech stavů
a povolání, mající na mysli nejen vyhojení pijákovo, ale i zamezení
zla se stránky ethicko-sociální.

Se vzrůstajícími zájmy pro otázku alkoholovou vzrůstaly
i programy jednotlivých sjezdů, a počet přihlášených přednášek
byl rok od roku rozsáhlejší, tak že pracovní materiál dal se jen
stěží vždy zmoci. V tom ohledu doznal poslední sjezd — první
to na půdě Německa — té změny, že ku projednání připuštěny
byly jen jednotlivé vybrané kapitoly, při čemž však hleděno k tomu,
aby při omezeném čísle řečníků neutrpěla zajímavost i rozmanitost
látky projednané.

I. Moderní kultura a boj proti alkoholu.
(Dr. Ph. J. Bergmann, Stockholm.)

Čím obrovitěji vypíná se budova kultury, tím větší vrhá stín.
S moderním lidstvem kulturním má se to jako se starým poko-
lením gigantů, kteří týčiH ohromné balvany proti nebi, ale od bohů
potrestáni — zpět do prachu byli uvrženi. Moderní člověk umdlévá
též uprostřed velkolepé práce kulturní, ochablost a mdloba zmoc-

^ Dle »Zprávy o IX. mezinárodním sjezdu proti alkoholismu v Brémách
14.— 19. dubna 1903.«

577

ňuje se sil jeho: jest to alkoholismus. Nepostavíme-li se na odpor
tomuto dílu rozkladu, půjdeme vstříc degeneraci a zkáze kultury
na prospěch ras střízlivých.

Alkoholismus jako mezinárodní zlo lidové, jest zjevem mo-
derní kultury; za časů starších byl jen lokální a sporadický. Otázka
o alkoholu jest otázkou moderní a jednou z nejnaléhavějších zále-
žitostí naší doby.

Ve všech zemích vykazuje statistika obrovské číslice dege-
nerace, zhouby a ničení: alkoholismus jest děsivým požárem bu-
dovy kulturní. Tři čtvrtiny určitých zločinů, více než polovina
všech zločinů v zemích řádné statistiky dá se odvoditi alkoholismem.
Ty tisíce blbců a idiotů, potomstvo to rodičů-alkoholiků, mluví
úchvatnou, příšernou řečí!

Stává se tedy problémem doby moderní pozvednouti kulturu
odstraněním alkoholu, jehož všeliká, předstíraná zásluha jest illu-
sorní; vždy zbývá jen veliký rejstřík hříchů a ohavností jeho s těmi
miliony zločinných, choromyslných, neduživých a jinak zchrátralých
degenerovaných existencí, jež se protloukají světem. Boj proti
alkoholismu stává se bojem za volnost a kulturu, jedním z nej-
větších, nejvýznačnějších a nejčestnějších, jaké jsou známy.

Moderní kultura bude hnutím protialkoholovým v nejednom
směru obohacena a obrozena dechem ideálního nadšení, jímž
hnutí to jest prodchnuto: blíží se nová doba, věk nadšení a roz-
nícení, kdy vztýčí se ideály lidstva v nové kráse, a poesie vtělí
se v maso a krev. — Poetové a snílkové nazýváni byli vždy uto-
pisty; jest však také poesie činu, a jsou utopie, které nebudou
vždy utopiemi. Veliký, nešťastný Nietzsche pravil: K čemu pití,
k čemu jest opilost .■' Nač potřebuje nadšenec vína .^^ A s opovr-
žením pohlíží na prostředky, jež mají přivoditi * opičení se po vy-
sokém vzedmutí duše« a radí dále, držeti se vody a ji vniterním
ohněm, vnitřní lahodou duše opět a opět ve víno přeměňovati.

Činí se také námitky: Není dobře, hdstvo nátlakem vycho-
vávati a zdržovati ho před pokušením; nebezpečím a srázemi vede
cesta k pevnému a silnému charakteru. Je-li pravdivá tato zásada,
proč používati jí jen vzhledem k nápojům opojným.^ Pryč tedy
také se všelikým ochranným hrazením a mostním zábradlím: nechť
učí se lidstvo v temnotách balancovati, aby nepadlo do dravého
proudu! Možná, že utopí se ten a onen, to však neškodí; zbystří
se aspoň pozornost a bdělost ostatních !

NAŠE DOBA. R. XI., č. 8., 1904. 20. května. 37

A tak vedla by i v ostatních důsledcích ad absurdum věta, že
lidstvo má se vychovávati pokušeními ! Všichni abstinenti, nejen ti,
kteří ve Velkém Nazarejci vidí a ctí Dokonalého, ale i oni, kteří
skepticky se staví proti křesťanství, za svatá považují slova, vy-
trysklá z nejhlubší znalosti povahy Udské: »A neuvoď nás v po-
kušení !«

Hnutí proti alkohoHsmu zůstane vždy bojem za osvobození
a volnost ; žádný nepřítel nestál více peněz, více krve a více zni-
čených sil pracovních jako alkohol. A jest to starý, zarytý nepřítel!

Žijeme však v podivuhodné době, která epochu tvoří v dějinách:
spousta starých předsudků a zastaralých názorů jest opuštěna;
kráčíme vstříc lepší a vyšší budoucnosti, a možno, že opuštěn
bude také alkohol a mravy, jež ssebou nese, právě jako divocí
národové přijetím kultury zanechali' tisíciletého zvyku tetování.

Žijeme v době, jež za úkol si vzala velký, světový čin: do-
byti vítězství nad alkoholem, vítězství slavnější, nežli všeliká hrdinství,
o nichž mluví dějiny. Každému jest volno přispěti k lesku slav-
ného toho činu dějiného. Bojujeme na různých cestách a různými
methodami ; musíme však vědomi si býti toho, aby síly naše ne-
tříštily se marně na stezkách, k cíli nevedoucích. — V historii
hnutí osvědčila se úplně methoda radikální, abstinence, jak
znějí raporty a příklady z různých bojišť.

Zkušenost učí, že alkoholu prostá družnost jest veselejší,
kultivovanější, nežli kultura pivní, vinná, kořaleční. V takovém
tovaryšstvu jest výměna názorů čilejší, poněvadž jeví se více zájmu
pro otázky časové, více touhy po vzdělání, ano i více uměleckého
vkusu a více porozumění pro umění. Alkohol činí život spole-
čenský jen surovým ; mnoho známek a příkladů nasvědčuje tomu,
že blíží se čas, kdy křídla ducha nebude rozpínati alkohol, nýbrž
— abstinence ! Jest to patrno již nyní v oboru tvoření umělec-
kého, v poesii i kultuře esthetické. Stává i jiné opojení^ nežli je
opojení alkoholem: — jest to opojení ideály, opojení družností,
člověka důstojnou, opojení poesií a zvláště poesií činu !

II. Alkoholismus a tuberkulosa.

(Dr. med. Legrain, Paříž.)

Není pochyby, že je vztah mezi tuberkulosou a alkoholismem;

jako faktor predisponující zaujímá alkohol proti tuberkulose stejné

postavení jako proti ostatním infekčním a kontagiosním nemocem.

579

Problém stává se však tím vážnější, jelikož tuberkulosa s oblibou
zachvacuje tělo lidské a nejvíce obětí požaduje.

Alkohol predisponuje individuum k tuberkulose účinkem
obleňujícím protoplasma buněčné, jež ztrácí tím svou zdolnost
proti útoku parasita. Alkohol predisponuje dále, jelikož ruší obranné
prostředky organismu a s sebou nese povšechné poruchy celkové
(nepravidelná a nedostatečná výživa, anorexie, autophagie, dystrofie).
Sládci mnichovští, již živí se tím » výborným trunkem Hdu bavor-
ského,« umírají v 30Vo na tuberkulosu. — Alkohol, vyvolávaje
stav vrozené slabosti dětské, predisponuje k alkoholové heredita-
řitě tuberkulosy.

Alkohol predisponuje člověka sociálně k tuberkulose, je-
likož ničí v něm každou morální zdrželivost, každý morální ideál,
a vědomí pravých potřeb. To vše má u člověka za následek za-
nedbání stavu fysického a všechnu tu bídu se známými zjevy:
malé, přeplněné a nezdravé příbytky, pochybná výživa, neznalost
všech základních pravidel individuelní a všeobecné hygieny. —
Alkoholik neumí ani jíst, ani se šatiti ; nedovede také udržeti svůj
život v souhlase s pravidly ethickými, mravními.

Nejsou proto na poli sociálním pravou příčinou zárodky
nakažlivé (bacilly), ale ony faktory, které stupňují sílu bacili,
a jejich jedovatost přivádějí k plné platnosti (těžké nemoci, prosto-
pášnosti, zhýralosti, neužitečné únavy a přepjetí, fysická, morální
i pekunierní bída): všechny ty příčiny, jež většinou direktně
pocházejí z obvykle pěstěného zneužívání alkoholu. — Prakticky
nemůže se zaměniti tuberkulosa s tuberkulosními.

Logicky tudíž vysvítá, že radikálnímu potření tuberkulosy
předcházeti musí ošetření a zpracování tuberkulosních, a postup
ten v první řadě jest sociálním, zamezovacím. Rozluštění této
otázky není však možno, pokud platí tažení vlastní příčině nemoci,
ač jest jisto, že hlavní úlohu hrají příčiny akcessorní, nápomocné.

Nade vši pochybnost dokázána jest nákaza přenosností tuber-
kulosy a nutno nebezpečí tomu důrazný boj vypovědíti ; má-li
však zřizování sanatorií blahodárným účinkem se vykázati, nutno
také klásti patřičný důraz na spolucítěný vývoj prostředků vy-
varovacích, z nichž nejdůležitější jest boj proti alkoholu. Vítězství
nad alkoholem znamená přibližně také vítězství nad tuberkulosou.

Sanatorium pro tuberkulosní vyžaduje za protějšek sanato-
rium pro alkoholiky.

37*

580

Solidarita ve hnutí protialkoholovém zmůže více v boji proti
tuberkulose nežli sanatoria, jež nečiní ničeho pro doby po zhojení,
v nichž setkáváme se, jasněji než dříve, s pravými příčinami ne-
moci.

Činnost antituberkulosní musí býti zároveň činností antialko-
holovou. Lékaři dispensatorií a sanatorií pro tuberkulosní mají
za povinnost, sami býti abstinenty i pacienty své k abstinenci
vychovávati; stávající i nově zřizovaná sanatoria měla by býti zá-
roveň střediskem pro výchovu antialkoholovou — příkladem a
poučením.

III. Úloha alkoholu ve státní domácnosti národů

kulturních.
(Dr. polit. M. Helenius, Helsingfors.)

Několik suchých číslic úvodem. Německý národ spotřebuje
ročně přes 2,500.000 hl. alkoholu v nápojích destillo váných a asi
70,000.000 hl. piva, víno v to nepočítaje. Direktní vydání za ná-
poje alkoholové páčí se ročně na 3.000,000.000 marek. Za obnos
ten dalo by se nakoupiti tolik obilí, že by celé loďstvo německé
musilo jedenáctkráte vyplouti k jeho dopravě. Kdyby dán byl
rozkaz, aby celý ten obrovitý náklad byl vsypán do moře, zajisté
rozlehl by se celou zemí výkřik úžasu a rozhorlení. A přece se
stanoviska národohospodářského neutrpěl by národ činem tím ta-
kové škody, jako vyhozením oněch 3000 millionů marek za lihové
nápoje. Nesmíme totiž zapomenouti, že vyhozením oněch millionů
není celá věc ještě skončena. Suma ta representuje totiž jenom
direktní vydání za alkohol; připočtením vydání i n direkt n ích
t. j. všelikých škod, lihovými nápoji způsobených, stoupla by celá
suma zajisté značně.

Dle německého říšského rozpočtu na r. 1902. — 3. obnášela
vydání na vojsko a loďstvo přes 800,000.000 marek; direktní účet
za alkohol lidu německého jest tedy 3 — 4krát tak velký. — Kultu
Bacchovu věnuje německý národ ročně téměř desetkrát tolik jako
svému ministru kultu a vyučování.

A lid německý považuje se přece toliko za » prostředního
pijáka!* —

Dříve se věřilo, že alkohol má sílu léčivou, dnes však
víme, že alkohol není nutný — a tedy vydání národa za líh
že jsou zbytečná. Ale i mírný požitek téhož škodí: Kraepelin
dokázal, že i nepatrné dávky nápojů lihových snižují zpravidla

581

naše duševní schopnosti i síly fysické. Tím jeví se i otázka alko-
holová ve svých vztazích státohospodářských ve světle zcela jiném.

Obstoj í-li však vůči statistice známé výroky (Gladstone), že
alkoholismus nutno považovati za velký, historický bič, jehož účinky
dají se srovnati toliko s hrůzami velkých válek? — Věru není to
porovnání přehnáno: evropské války v celém 19. století vyžádaly
si asi 7V2 millionu lidských obětí; přibližně týž počet obětován
byl ve 30 letech molochu-alkoholu! Víme také, že ve mnohých
zemích 30, ano i 50 Vo mužských choromyslných, 50 — 8OV0 rnuž-
ských zločinců propadá na účet alkoholismu.

Všechny ty zástupy převedeny byly alkoholem z produk-
tivní části lidské společnosti do neplodné passivity. Stávají se,
často v nejlepších letech, břemenem společnosti — oni, jejich ženy
i děti. Zvrhlost plemene, zdecimování lidnatosti dovrší dílo alko-
holismu.

Uvážení zasluhuje klamné domnění, že stát nemůže po-
strádati daní pivních a kořalečních. Jest patrno, čím ma-
jetnější jest národ, tím větší sumy platí v přímých daních ; čím
více holduje alkoholu, tím větším stává se i počet těch, od nichž
stát nemůže čekati žádných daní přímých. Kdo klade hlavní váhu
na daně nepřímé, nechť uváží, že národ abstinentní odevzdá státu
zajisté více ve zvýšených příjmech celních, poštovních i železnič-
ních, nežli zalkoholisované obyvatelstvo v dani z lihových nápojů.
Mimo to způsobují závody, produkující alkohol státu tolik vydání,
že jest pochybno, zbude-li co, zaplatí-H se z daní alkoholových
trestnice, káznice, nemocnice a polepšovny, jichž zařizování jakož
i udržování podmíněno jest konsumem alkoholu. —

V Anglii jsou daně lihové velmi značné: obnášely v po-
sledních letech ročně průměrně 36,000.000 liber šterlingů a přece
názory velikých státníků směřují zcela jinam. Gladstone vy-
jádřil se k deputaci sládků: »Co se státních příjmů týče, nemu-
síme se, pánové, znepokojovati. Otázka příjmů nesmí nikdy
překážeti novým, nutným reformám. Ostatně věděl bych
si již rady, kde nalézti nový pramen státních příjmů, kdyby střídmý
lid přestal svůj výdělek utráceti. «

Nemenší pozornost nutno věnovati úloze alkoholu v domác-
nosti dělníkově. Není divu, že dělník pije, když vidí totéž
činiti i u ostatní společnosti, a lepšího příkladu nenalézá u těch,
kteří by mohli více věděti, nežli on, a kteří snáze mohli by si
opatřiti správné vývody o skutečných vlastnostech alkoholu.

582

Castěji poukazovalo se již na to, že šetrnost jednotlivcova
prospívá celku. Ušetřený kapitál přijde do oběhu, míra úroková
nahromaděným kapitálem se sníží, a následek toho jest živější
produkce, větší poptávka po silách dělných, stoupnutí mzdy, větší
obrat.

Vše to platilo by ve zvýšené míře, kdyby ušetřily se obrovské
sumy, vydané za nápoje lihové a použily k podnikům užitečnějším.
Ve zvýšené produkci prospěšnějších předmětů nalezli by lehce
práci i ti lidé, kteří dnešního dne zaměstnáni jsou ve vinopalnách,
pivovarech a podobných závodech.

Celá země — dle slov Johna Brig lita — změnila by se,
a to ku svému prospěchu, tak, že by nebyla skoro ani k poznání.

(Pokračováni.)

česká poesie politická do Havlíčka.

í Napsal Jan Jakubec.

(Dokončení).

Kollár zůstává až do velikého hnutí politického v letech čtyři-
cátých nejvýznačnějším a nejsilnějším zjevem českého básnictví
politického. Poesie vrstevníků jeho buď se motivům politickým
vyhýbá nebo nedosahuje jeho účinné síly. Politická poesie Kot-
lářova působí na vývoj české poesie politické až do Havlíčka
mocněji nežli světový proud idejí politických. Kollár učí mladší
generaci, aby náš život národní prociťovala také politicky. Jeho
vlivem udržuje se zejména idea slovanská v popfedí poesie poli-
tické. Podle Kollára se naši básníci nejraději utíkají do minulosti,
aby si uvedli na mysl kontrast její k přítomnosti a z toho pak
upadají v elegické žalostění. Vedle toho přispívají tu ovšem také
světové proudy myšlenkové, které k nám přes opatrné závory zpá-
tečnické vlády přece pronikaly, a dále zpozdilá a úzkostlivá opatření
policejní vlády Metternichovy, zejména pověstné jeho censury.
Ale smýšlení své projevovati jakkoli veřejně tehdy u nás nebylo
lze. Nejlépe vidíme to, srovnáme-li básnickou činnost na př. Ce-
lakovského s jeho korrespondencí. Kdežto z korrespondence jeho
poznáváme, kterak silně touží po volnějším životě politickém, po
svobodě svého národa: v poesii jest nucen buď mlčeti o těchto
nejžhavějších svých tužbách nebo se uchylovati k zahalené allegorii,
jakou nacházíme na př. v básni »Leden«, kde doufá v pomoc
Slovanstva od Severu t. j. Markova slovanského Východu, v » Ci-
kánově píšfalce« a j., nebo přenášeti je na vzdálené předměty,
jako přenáší své ruso- a cárofilství na Rusy samé v básních »Smrt
Alexandra*, >Veliká panichida*, »Rusové na Dunaji« a j. Jinak
z celé básnické činnosti Celakovského vyčítáme upřímné smýšlení
demokratické, které nám jej neustále zbližuje a dává mu ráz ryze
český. Většina básníků současných, jako Jos. Kras. Chmelenský,
Fr. Vacek Kamenický, V. Jar. Picek, Kar. Drahotín Villani a j.

584

pějí básně krotce vlastenecké; chtějí národní a jazykové uvědo-
mění buditi i tam, kde ho posud nebylo.

V roucho allegorické, v roucho bajky, snu, vidění zahalují
své myšlenky též ostatní básníci v letech třicátých a čtyřicátých^
chtěj í-li vrstevníkům svým uvědomiti politické poklesnutí národa
českého proti jeho slavné minulosti — tam, kde Puchmajer, Ant.
Marek, Kollár mohli mluviti ještě docela volně. K bajce sahala
již před sto lety politická satira; naši básníci znali příklady
u Pfeffela, Lessinga, Schubarta, Gockingka a jiných. Současná
doba dávala jim jen jiný ráz. K takovým polozastřeným obrazům
utíkal se rád zejména Jos. Jaroslav Langer. V básni » Slavie ve
snu« nebo v bajce »Svatba« hlásí se ke KoUárovým zásadám
vzájemnosti slovanské, »Zižkův dub« má za předmět oblíbený
Markův a KoUárův kontrast mezi chabou přítomností a slavnou
minulostí — proti starým lvům postaven tu nynější »zaječí a liščí
rod«; ba i naše řeky zdají se mu »pachnout umrlčinou«; báseň
»Ceské lesy* jest asi nesmělým ohlasem Markova názoru o slo-
vanské říši s náčelnictvím ruským. Ohlasem » Českých lesů« je
zase báseň K. Sabiny (Sabinského) » Slovan* (Hronka 1837, II, 104).
Básník vidí jako Langer mraky na východě; Slovan čeká, až
v kraje jeho přijde ^božské světlo«. Z větší osvěty čeká Sabina
uvědomění politické:

Tiše Slovan kráčí dále, mlče k východu se dívá,
srdce soukromě mu plesá, v Slávsku noci že ubývá,
Francouz horlivě zazpívá, German hlukem odpoví,
Slovan mlče pokračuje — naději svou nezjeví.

A týž ráz shledáváme též jinde; na př. u nevýznamného
básníka, Jana Slavomíra Tomíčka, u K. Hynka Máchy a jiných.
Na většině z těchto básníků leží těžká tíseň, právě že si uvědomují
politicky neutěšený stav svého národa. Cistě národnostní a jazy-
kový moment v této době ještě neustále převládá.

Volání po svobodě, politický liberalismus, zatím více vědecký
nežli praktický, tichý boj proti sesílenému absolutismu, touha po
životě konstitučním, v němž by národu jako jednotlivci byl za-
bezpečen volný vývoj — vše to ze západu evropského doléhalo
ovšem až k nám, ale nenabývalo v naší poesii svého ztělesnění.

Politická poesie světová v letech třicátých ještě má ráz ab-
straktnější a kosmopolitický. Jako celou dobu vyznačuje touha
po svobodě, náklonnost k revoluci, kterou mělo býti onoho ideálu
dosaženo, tak i poesie bojuje za heslo svobody, svobody docela

585

abstraktní, vybízí ke krvavým činům válečným, bojuje proti všeliké
despocii a tyranům, proti zpátečnickým vládám bez rozdílu ná-
rodnosti i náboženství. Básníci v tehdejších událostech politických
stojí vždy na straně těch, kdo za jakoukoli svobodu pozdvihli
proti útisku zbraň. Básníci tehdejší stopují s nadšením boj ujař-
mených Reků proti Turkům, jako to dříve skutkem osvědčoval Lord
Byron, básně ty provázejí sympathiemi a souhlasem revoluční
události červencové v Paříži, oslavou bastilly naháněly strachu
zpátečnickým vládám domácím. Volná Amerika září jim jako
ideál svobody politické. Zejména pak polská revoluce r. 1830 a
1831 v nejbližším sousedstvu německém budí živý a mocný ohlas.
Ustálilo se vědomí, že Poláci bojují nejen za svou samostatnost
národní, nýbrž i za volnost všech národů, v Polsce že má býti
zaražena mez západní svobodné Evropy proti východnímu despo-
tismu. Krvavá pohroma nešťastných polských bojovníků pokládána
tehdy za porážku svobody a za posilu vítězného reakcionářského
despotismu. Francouzská a německá poesie politická odtud pře-
jímá vděčnou látku: polské dějiny, polské boje poslední doby,
polští hrdinové, jejich zápal a nadšení za svobodu a za vlast, obě-
tavost polských vlastenců a vlastenek, později útrapy jejich a
bloudění světem, kruté prostředky ruského absolutismu na potla-
čení revoluce polské, ochotná pomoc cizích vlád proti emigrantům
polským, ve francouzské a německé poesii současné těší se ne-
obyčejné oblibě. U Francouzů zasvěcují oddanému polonoíilství
svou lyru Beranger, Viktor Hugo, Delavigne, Laprade a mnozí jiní.
U Němců sbírka hrab. Aug. Platena »Polenlieder« jest typickým
projevem německého básnického polonoíilství. Mik. Lenau provází
nešťastné Polsko nejhlubšími city svého žalu a soustrasti, jako
hněvem vítězného jeho potlačitele. Slezan a člen Mladého Německa,
Jindřich Laube (1806 — 1884), oslavil r. 1833 polskou revoluci ro-
mánem »Das neue Jahrhundert«. Julius Mošen (1803 — 1867) tomuto
zanícení pro polské hrdiny věnoval velmi populární píseň »Die
letzten Zehn vom vierten Regiment«, která se melancholickým
nápěvem složeným Lud. Bergerem, také u nás hojně zpívávala,
ohlasy polských bojů nacházejí se hojně také u pozdějších básníků
politických, Jiřího Herwegha a j. Táž nálada byla tiskem připra-
vena i v nejširších vrstvách.

Stejně jako poesie horuje pro Poláky tehdejší publicistika.
Vydávány hojné letáky a spisy, psané buď od Poláků samých
nebo od jejich přátel v cizině, nadšené články novinářské všude

586

připravují pro hrdinský národ, za jaký tehdy Poláci vesměs po-
kládáni, pochopení a sympathie. Zejména charakteristické pro
tehdejší dobu jsou horující projevy v »Briefe aus Paris« veHkého
publicisty německého Ludvíka Bórne. ^ Organisovanou emigrací
polskou, osobním stykem toto nadšení udržováno delší dobu
v živém hnutí; chtěli tím Polsku zajistiti v budoucnosti samostatnost.
Tiskem rozšířena pro Poláky nálada v nejširších vrstvách. Polákům-
emigrantům připravována všude okázalá uvítání a pohostinství;
byli podporováni hmotně i mravně, bývali nadšeně, často i senti-
mentálně uctíváni. Za všeobecné nálady revoluční cítilo se v tom
zároveň osvědčení proti vítěznému despotickému absolutismu, jenž
měl v ruském cáru Mikuláši nejmocnějšího a nejzarytějšího ochránce.
U nás neblahá revoluce polská tím hlouběji zasáhla v rozvoj
ideový. Evropský proud ideový setkává se tu se smýšlením, jež
se vyvinulo na naší domácí půdě. Zejména myšlenka slovanská
jest zasažena krvavým sporem rusko-polským živěji nežli se dalo
doposud. Jinam kloní se však svými sympathiemi starší generace
buditelská, jinam buditelé mladší. Starší generace Jungmannova
a KoUárova, které šlo vždy skoro výhradně o svobodu národnostní,
v tomto krvavém konfliktu slovanských bratří vidí jen nový do-
klad pověstné nesvornosti slovanské. Mnozí z těchto starších bu-
ditelů revoluční činy Poláků odsuzovali, stojíce na přísném poža-
davku jednoty slovanské. Pokládalif za štěstí pro Slovanstvo, že
Poláci jsou sloučeni s Rusy pod žezlem cárá ruského. Charakteri-
stický projev tohoto smýšlení podal Ant. Marek v jednom listě
Jungmannovi (15. července 1833). Vykládá tam, že se mu nechce
básní Mickiewiczových, které tlumočily nenávist pokořených Poláků
k Rusům, ani čísti. Básnické plody tohoto rázu pokládá za nový
»zábludek svých bratrů Slovanů «. Podobně se Ant. Marek nemálo
horšil na české noviny, které tehdy stranily Polákům. Celakovský,
ač byl celým srdcem smýšlení rusofilského, vítal jako asi před
dvaceti lety Jungmann první zprávy o hnutí v Ruském Polsku a
zejména neoprávněné pověsti o znovuzřízení Polského království
s povděkem. »Přál bych — byl by aspoň jeden dvůr slovanský
v Evropě více, a Rusové by při tom mnoho neztratili,* píše Ka-
marýtovi počátkem r. 1831. Později, jak známo, Celakovský těžce
zakusil volnější projev smýšlení o brutálním jednání cárá Mikuláše

1 Srovnej o tom článek dra Ok. Wagnera »Borne a Poláci« v Slovan-
ském Přehledu II, 175 n., kde uvedena též hojná literatura k německému
polonofilství.

587

proti Polákům. Jistý stín revoluce polská vrhla též na básníka
Jos. Jar. Langera. V básni » České lesy«, uveřejněné roku 1831
v »Čechoslavu«, byl mu básnický obraz mračna od východu, jenž
nenese hromy, nýbrž z nebe smilování, vykládán jako buřičská a
politicky nebezpečná myšlenka, jako sympathie s revolucí polskou.
Neenergického, úzkostlivého auktora, tato nehoda ovšem od politi-
ckých básní úplně odvrátila a spolu zavinila jeho ochabnutí v čin-
nosti literární vůbec. Smysl politický pak do Langerových básní
vkládán od vrstevníků i tam, kde nám ho již nelze najíti.

Mladší generace básnická cítila ovšem s modernějšími proudy
osvětovými v Evropě, které usilovaly o volnost politickou naproti
jakémukoliv despotismu, a proto takě celou duší byla při těžce
zkoušených Polácích. K. Sabina (Sabinský) na př. v básni » Polán*
podává zřejmý ohlas elegických polonoíilských básní Mik. Lenaua.
Lenauova báseň »Polenťiiichtling«, v níž básník líčí hrdinu pol-
ského zahnaného na poušť arabskou a truchlícího nad pádem ne-
šťastné vlasti, Sabinovi byla přímým vzorem. Sabina tu stručně
nešťastné syny poražené Polsky sleduje rozptýlené na rozličných
stranách: Polák ukovaný v pouta na Sibiři, jako Polák bloudící
po arabské půdě, vlasti divých, volných Beduínů, litují, že nezhy-
nuli ve vlasti za povstání. Lenauský bol ozývá se zejména v po-
slední sloze:

Do všech úhlů světa snáší
vichr kletby, smutné vzdechy;

ze všech stran se ozývají
prázdné národů útěchy;

jen na hrobech Ostrolenky
bledá postava se hnula,

mrtvé čítala vzdychajíc:
Jeszcze Polska nezgin^la.

Refrain básně »Jeszcze Polska nezgin^la« zároveň vystihuje
naději emigrace polské, že jejich vlast přece ještě není ztracena.
Sabina s básní svou uchýlil se do časopisu na Slovensku vychá-
zejícího, »Hronky« (1837, II, 105), kde bylo přece trochu více
volnosti tiskové.

Na Slovensku mladší básníci, seskupení kolem energického,
velmi talentovaného vůdce, Ludevíta Stúra, jsou vesměs zřejmí
polonofilové. Člen této prešpurské družiny, Samo Chalupka, vybral
se docela jako dobrovolník Polákům na pomoc, byl svědkem po-
rážky polské, byl i raněn. U nás v Čechách u mladších spiso-
vatelů se polonofilství jeví zvláště zálibou v polské literatuře;

588

naproti dřívějším »Všeslovanům« mnozí z mladších obírají se
výhradně Hteraturou polskou. Ta byla jim nejen nejsympatičtější,
nýbrž i modernější. Zejména Mickiewicz získává u nás širšího a
širšího kruhu čtenářstva.

V literatuře české však polonořilství na dlouho neovládá
mysh. Pojímání slovanské myšlenky v duchu KoUárově nabývá
převahy. Smýšlení této doby nejlépe tlumočí znárodnělá krátká
píseň »Hej, Slované «, která se ráda vykládává za naši národní
marseillaisu. Platí myšlence slovanské, vlastně národnímu antago-
nismu proti Němcům. Složil ji r. 1834 Slovák Samo Tomáši k,
když se ubíral Prahou na studie do Němec. Politicky myšlenka
slovanská v duchu Kollárově a Safaříkově uzrála konečně r. 1848
v podobě » Slovanského sjezdu «.

Silné a hojné politické poesie světové let třicátých a čtyři-
cátých v současné poesii české máme jen slabé ohlasy. Je to ze-
jména přesvědčení o nutnosti boje za vlast, povzbuzování k činu,
tušení veliké revoluce politické, která se ohlašuje v poesii západní,
u nás pak vyvolává živou náladu bojovnou. Vždyť i básník tak
jemného cítění a tichého žalu, jako je Karel Hynek Mácha, vykládá
svou činnost básnickou tímto bojovným vyznáním:

Až zařva český lev
na nepřátely vstane,
až prapor vzhůru vzplane:
má jemu budiž krev.
Však pokud dřímá hněv!
větřík jen lehce vane,
vře srdce mu oddané
a zní mu jen můj zpěv!

Básně jeho však nijak nezní jako příprava a výchova k to-
muto boji. Jeho mysl zaměstnává se mnoho osudem vlasti, pří-
tomným stavem politickým, ale básník čtenáři dává znáti jen tíži
svého zármutku z neblahého postavení českého národa za jeho
doby (na př. ve skladbách ^Budoucí vlast«, »Sen o Praze«, » Zou-
falec*, » Návrat*.)

V básni »Ples ]ebek« uvedeného již Jana Slavomíra Tomíčka
předkové v podobě kostlivců, shromážděných na hoře, zanechá-
vají mladému rodu toto napomenutí, psané krví a pronesené bal-
ladickou formou:

Klop, klop, slyš mladý rode, naše slasti,
msty plné poslyš zvuky, klop, klop, klop!
I vyrvi dýku z duše svojí vlasti
a hrůzoplný upokoj náš hrob!

i89

Charakteristický doklad oné bojovné nálady v duchu asi
Freiligrathově zachoval nám ve svých » Lyrických básních «, vy-
daných r. 1836, Matouš Fr. Klácel, který později vynikl jako
vědecký spisovatel filosofický. Klácel častěji vybízí k boji a
k srdnatosti, zejména v básni ^Posvěcení slávských jinochů*.
Báseň *Hlas z Blaníka* kreslí živě boj za osvobození české vlasti:

Stojte! stavte se v řad!

Čechia heslo je první,

blíži se vrah ku nám, bratři, utichněme,

pomsta tichá vždy je nejvřelejší :

Napřed! Na lva pozor,

pusťte na otroky hrůzu!

Zhyn, zhyn! Jen ho doraz! Čechia, Čechia!

Tu máš! Bože, smiluj se! Zab ho!

Rovněž u družiny mladších básníků slovenských zname-
náme tajený hněv k utiskovatelům jejich svobody, k Maďarům
i k vídeňské vládě. Vedle žalných stesků na bídu sloven-
ského lidu, na jeho porobu, na jeho neuvědomení a netečnost
vedle vlasteneckých appellů na srdce neuvědomělejších, zejména
na srdce dívek a žen, zní z těchto pokusů básnických pevné pře-
svědčení, jaké nacházíme zejména u Mickiewicze, že národ lze spa-
siti jen obětováním sebe; vybízí se tu k mužným činům proti
přívalu bouřnému — a na konec proniká pevná naděje v lepší
budoucnost národa. Obraz bouře v těchto básních vlasteneckých
jest hojně užívaným prostředkem pro očekávaný násilný převrat;
jím značívá se budoucí boj. Rázná píseň Jánka Matušky »Nad
Tatrou sa blíska, hromy divo biju!« ozývá se sborově u mladých
slovenských poetů, kdykoli propuká jejich nespokojenost s po-
měry domácími nebo trpkost nad novým násiHm jejich národních
odpůrců. Časté vybízení k boji jakoby bylo předchozím tu-
šením politického hnutí r. 1848; čím více se tomuto roku blíží,
tím směleji zní.

Průmyslový feudalism Spojených Států.

Napsal J. Rub i no v. Přeložil Jan Gabriel.
(Dokončení.)

Jediný Crosby na začátku svého článku poznamenává, že povstává
zde jakýsi feudální stav. » Základem pro tuto třídu byla
v středověku moc hospodářská, politická a sociální. Millionáři mají
nyní již moc hospodářskou ve svých rukou; následkem úplat-
nosti politiků nabývají moci politické a získají si zajisté i moc
sociální. « Ond. Carnegie zase v krátkém článku, jehož jsme zúmy-
slně neuvedli proto, že chce býti originálním, a právě tím liší se
od celé řady článků, praví: »Millionář bude ochráncem chudého.
Jemu svěřena na krátkou dobu značná část národního jmění,
avšak on ho upotřebí na prospěch společnosti daleko lépe, než
by to mohla společnost sama.«

Na jedné straně feudalismus, na druhé dobročinná ochrana
millionáře, — zdálo by se, že jsou to diametrálně protivná sché-
mata pro další společenský rozvoj, avšak obě tyto theorie jsou si
daleko blíže, než bylo by možno očekávati, neboť známý ame-
rický publicista W. Ghent praví přímo: »Následující stadium v so-
ciálně-oekonomickém rozvoji Ameriky bude jakýmsi blahodárným
feudahsmem.« Článek Ghentův »o průmyslovém feudalismu« vyšel
později v témž žurnálu »Independent«. Ve článku Ghentově na-
lezla asi redakce, co darmo hledala ve všech článcích symposia:
— odpověd na palčivou otázku. Dle náhledu redakce »Indepen-
dentu« jest článek Ghentův »jedním z těch článků, které jednou
vytištěny, těší se dlouhému životu, poněvadž jako každé vyni-
kající dílo ve vědě, nebo v umění — podává věrnou zprávu, věrný
odlesk stavu, načrtnuté člověkem, jenž vidí to, kolem čeho ostatní
přecházejí nepozorujíce, a jenž ví, jak lehko lze pohnouti lidi, aby
to pozorovali rovněž.*

Takové doporučení článku listem, v němž onen vytištěn byl,
jest i v Americe nezvyklým, a proto obrátilo pozornost tisku na
obraz Ghentem nakreslený.

591

Vážné tvrzení populárního spisovatele, že my, jdouce vpřed,
ve skutečnosti rychle kráčíme nazad, — nemohlo nenaraziti u ame-
rického veřejného mínění. Přede dvěma, třemi lety, kdy asi po-
čínala politická agitace imperialismem a centralismem, — pravil
prý poněkud excentrický redaktor-vydavatel listu »Cosmopolitan«
Waker při banketu: »Půjdou-li věci jako nyní, budeme míti za
25 let císaře ve Washingtone, na kterého však sypati se budou
úsměšky. « A nyní nás posílají již ve feudální doby.«

Narážka Crosbyho o jakési podobnosti mezi feudálním systémem
a současnou strukturou americké společnosti, padla zajisté v úrodnou
půdu; a myšlenka o feudalismu budoucnosti není pro Ghenta
pouhou jen frází.

Cím více roste síla velikých, průmyslových podniků, tím více
vzrůstá — odvislost podniků menších. Tyto menší podniky mohou
z různých příčin existenci svou uhájiti, avšak pole jejich činnosti
bude obmezeno, a způsob práce záviseti bude úplně od větších
podniků. Menší továrníci i kupci tvoří třídu odvislou, a odvislost
jich vzrůstá. V témž postavení jsou rovněž i drobní účastníci ve-
likého trustu. Často jeden větší akcionář řídí osudy celého obrov-
ského syndikátu. To jest pravdou jmenovitě v Americe, kde před-
seda akciové společnosti jest absolutním monarchou, jenž ustano-
vuje i složení veškeré správy.

A hle, následkem koncentračního pochodu pozorujeme na
jedné straně lidi s hospodářskou mocí takřka neobmezenou, na
druhé straně vidíme, že počet lidí odvislých od služného rychle
vzrůstá. Ačkoli Ghent daleko není marxistou, avšak, jak viděti
z následujícího obrázku, hospodářský vývoj rýsuje se mu jako
marxistovi. Dělnictvo, praví, již dávno upadlo v otroctví, protože
se odcizilo půdě a následkem upotřebení parní síly v průmyslu;
ono ztratilo takřka svou hospodářskou svobodu, a jediný pro-
středek podržeti jí aspoň část — jest kollektivní dohovor o mzdu
a délku pracovní doby. Vzrůst obchodu vytvořil ohromnou třídu
klerků (commis) a jiných služebníků, nejodvislejší to asi třídu spo-
lečenskou. Vzrůst bohatství zvýšil za posledních 50 let počet do-
mácího služebnictva.

Syndikáty železných drah a trusty továrníků pro hospodářské
stroje stáhli kličku kolem krku farmářova. Také členové svobod-
ných živností pocítili změnu.

Kapitál, jenž podporuje tisk, řídí jeho taktiku a všeliký
projev; honba universit, kollejí a církví po velikých darech, boháči

)92

věnovaných, nutí tyto instituce chovati se šetrně k názorům,
přáním a předsudkům boháčů. K tomuto seznamu odvislých dlužno
připojiti ještě dvě důležité třídy: zákonodárce a zákona vykladače
{soudce).

Připomeneme-li sobě, že v Americe jest přes 50 zákono-
dárných sborů, tudíž asi 100 zákonodárných sněmoven, možno
souhlasiti s Ghentem, že zákonodárci tvoří celou jednu třídu spo-
lečenskou, a druhou soudcové i advokáti. Právě tak, jako až do
občanské války zákonodárci, soudcové a advokáti ve svých zá-
konech a v jich interpretaci podrobovali se zvůli otrokářů, tak
i nyní vyhovují millionářům svými zákony a rozsudky ve všem,
co se dotýká života i zdraví odvislých tříd, a my dodáváme, co
se týká skutečných politických práv těchto tříd.

Podivno, že si toho Ghent nepovšiml, tím více, poněvadž
jest to vážný důvod pro jeho theorii.

Dlužno si povšimnouti, jak jeden jižní stát po druhém odňali
černochům politická práva na jich představitelstvo, i jak soudcové
všech Spojených Států ochotni jsou pomoci kapitálu, kdykoli se
střetne s prací (pomocí celé řady paragrafů, jež zakazují dělnictvu
všechno spolčování, jakmile by toto spolčování škodilo kapitálu,
ba zakazují dokonce dělnickému spolku vypomáhati penězi stáv-
kářům, ježto taková pomoc prodlužuje stávku).

Sestavení všech těchto faktů vede Ghenta k tomuto závěru:
»V rychlém vzrůstu odvislých tříd, ve faenomenálním zveličování
složení těchto tříd a v odpovídajícím tomu vzrůstu bohatství v ru-
kou několika desítek magnátů — máme sociálně-oekonomický
organismus, jenž v sobě obsahuje veškeré podstatné elementy re-
naissančního feudalismu. «

Ghent dokládá však, že »jest to spíše třídní než osobní feuda-
lismus, — oprava to sotva asi nutná, a že jedním ze symptomů
jest ono nadměrné koření, kterým se klaníme kapitaHstům —
nikoli jako osobám, nýbrž jako členům určité třídy.*

Takový jest poněkud změněný tvar »Verelendungstheorie«,
které nabývá Ghent čistě empirickou cestou sociologických pozo-
rování — bez pomoci dialektiky a bez oekonomické analyse, jíž
upotřebil její zakladatel. V této theorii o renaissanci feudalismu
projevila se zoufalost i pessimismus nejlepších tříd americké spo-
lečnosti vzhledem k budoucnosti, a tento rmutný sociologický
vývod, nezosnovaný na nijakých oekonomických theoriích, jest tak

593

důležitý a znamenitý, že článek Ghentův v pravdě zasluhuje té ne-
smírné pochvaly, kterou ho zasypala redakce Independentu.

Ať uhodl Ghent budoucnost nebo ne, ale jistě mistrovsky
označil nám neobmezený strach americké společnosti před bu-
doucností, již by neosvětloval ideál.

Tonoucí i stébla se chytá, a tímto stéblem jest pro Ghenta
(a netoliko pro něj jediného) dobročinnost a laskavost našich bu-
doucích, feudálních baronů. Bývali dobří páni i ve středověku,
a není fysické nemožnosti být takovým i v budoucnosti. Tvrzení
Maccauleyovo, že privilegované třídy, hrozí-li se vážně jejich moci,
zvyšují své požadavky a tím urychlují svůj pád, — tentokráte jest
nesprávným.

Současní aristokrati jsou daleko prozřetelnější, a tato opa-
trnost zděděna bude také jejich potomky a bude jim velice pro-
spěšnou. Nebudou natahovati oprati tak, aby život stal se nesne-
sitelným. Nikoli, jim jest milejší, když ne uspokojený, tož alespoň
trpělivý národ.

Snad i pokusí se v praxi uskutečniti princip Benthamův
a majíce v rukách svých první a nejlepší plody průmyslové vý-
roby, budou hleděti, aby uskutečnili » největší blaho pro největší
počet lidu«. V tom zajisté spočívati budou záruky jejich moci.

Dlužno dále doznati, že Ghent chápaje se toho stébla, tím
neméně hledí, aby se klamal vzhledem k morálním motivům do-
bročinnosti budoucích baronů. Celý poslední citát dýše silným,
avšak smutným sarkasmem. Ostatní adepti této theorie jsou buď
naivnějšími nebo méně upřímnějšími. Důvody pro tuto dobro-
činnost a pro vysokou úroveň praktické morálky jsou — u všech
stejný: právě tak pro veliké dary Carnegieho jako Morgana, Rock-
fellera, Vanderbildta a jiných; jmenovitě povstala však tato theorie
po velikých darech Ond. Carnegieho,

Snad jest to jen maličkost, avšak maličkost charakteristická,
že jeden čas těšily se zvláštní popularitě doutníky »Benefactor«
(dobroděj). Svobodní Američané a, prosím, i zámožnější (doutníky
se prodávaly po 10 centech) kouřili »thymian svému dobroději«,
— který si koupil světoznámost za nějakých 5 — óVo svého ohrom-
ného jmění. Tuto theorii millionářské dobročinnosti hlásalo jme-
novitě duchovenstvo, — a mezi nimi opět se vyznačuje známý
redaktor Hstu všude populárního > Outlook* — L. Abboth.

Tak na př. uvedu, co káže jeden z kazatelů v nedělním
kázání několik dní potom, když Carnegie daroval 10,000.000 dol.

NAŠE DOBA. R. XI., č. 8. 1904. 20. května. 38

594

— polovinu na 65 knihovních budov v New-Yorce a polovinu na
fond praemiový pro dělnictvo v Pittsburgu.

»Carnegie — jest nový Messiáš nového věku! On jest před-
chůdcem nového typu amerických boháčů, na jichž hlavy vděčná
massa lidu s nadšením postaví korunu, boháčů, kteří budou pe-
čovati právě tak o svou dobročinnost jako o své finanční ope-
race . . . Vítám a pozdravuji tč, svatý Ondřeji dvacátého věku^
jehož nemůže kanonisovati žádná církev, poněvadž stojí mimo
církve, jejž však prostý lid uznává svým dobrodincem.* Vidíme-li
zde nesmírnou poklonu štědrosti jediného člověka, tož jiný, velice
známý duchovní baptistický, pohrávající si radikalismem, zašel
mnohem dále, když řekl (týž den):

»Až idee Ond. Carnegieho opanují americké boháče, tehdy
přestane nedorozumění mezi kapitálem a prací. Snad bylo by lépe,
kdyby nebylo ohromných kapitálů, avšak ony jsou a rostou. Tyta
veliké kapitály postavily naše železné dráhy, parolodní i telegrafní
kommunikace, naše továrny a závody; ony daly vznik našim ve-
likým školským i vědeckým ústředím. Kdyby nebylo snahy po
bohatství, společnost vrátila by se k barbarství. Avšak massy lidu
jsou nyní znepokojeny a mír na zemi může nastati přec jenom
tenkráte, až boháči budou následovati příkladu Carnegieho. «

Dobročinnou působnost Carnegieho a jemu podobných bo-
háčů dlužno posuzovati se dvou rozličných stanovisek; se stano-
viska psychologie a osobní morálky rozhodnutí Ond. Carnegieho,
skončiti honbu za penězi a naložiti nabytým jměním dle svého
náhledu, nemůže nevzbuditi našich sympathií, jmenovitě uvážíme-h,.
že jeho jednání jest výminečným. Ostatně bylo by naivním oče-
kávati, že Carnegie sám, jak se mnozí domýšlejí, doslovně usku-
teční větu: » umříti boháčem znamená umříti v opovržení*, a že
dle této hyperboly rozdá své jmění. Carnegie v pravdě rozdal asi
30 millionů, avšak to jej neožebračilo, a bude-li rozdávati dle
svého slibu ročně 10,000.000, dlužno si uvědomiti, že má zajištěný
roční důchod 15 — 20 millionů dollarů. A tu zajisté ntmůže býti
ani řeči o sebeobětování ve prospěch nějakých sociálních ideálů,
toť fakt čistě osobní — chvályhodné umění zaříditi si život svůj
dle svého přání a pochopení, že marno jest honiti se za penězi
jako za penězi. A v pravdě, uznáme- li toliko principy novějšího
národohospodářství, jež činí základem hospodářského života nikoli
»tovary« nýbrž »užitek« (utility), jest nám doznati, že Carnegie
obdržel aequivalent vydaným milhonům: dosáhl nesmrtelnosti za

595

živa. Celá země naplněna jest knihovnami a ústavy Carnegieho,

— jméno jeho vidíš na stech průčelí budov. Naleznou se zajisté
sta i tisíce lidí, kteří by rádi vydali poměrně větší část svého
jmění, aby dosáhli takové popularity jako Carnegie.

Jedinou originální črtou v životě Carnegieho jest, že přestal
prakticky působiti a účastniti se aktivně kupení kapitálu (passivně
hromadí se jeho jmění i bez toho) v době, kdy taková činnost
mohla mu získati ohromných důchodů. Tohoto příkladu Carne-
gieho nenásledoval ještě ani jediný americký millionář.

Veliké dary jsou nyní — v módě, avšak ony vyžadují ve-
likých prostředků, pročež všichni velicí dárcové, pokud se týče
hromadění peněz, ani o vlas nezmenšují své energie a horlivosti,
nijak nemění svých method. Zde opravdu pravice neví, co činí
levice. Morgan, věnující několik millionů dollarů na porodnici,
a Morgan, vyjednávající se stávkáři ocelového syndikátu nebo se
stávkujícími horníky, — tof zcela různí lidé s rozmanitými prin-
cipy, snahami a mravními kodexy.

Jinak řečeno, štědrost amerických millionářů jest fakt —
jedinečný, který má sice mravní význam, ale jest úplně neplodným
pro sociálně-hospodářský život země. I pro mírný předpoklad
Ghentův, že budoucí američtí průmyslně-feudální baroni zavedou
morálnější methody také v pochody výroby, rozdělení a nakupení

— jediný fakt štědrosti není dosti silným důvodem.

Zatím, jak ukazují svrchu uvedené citáty ze dvou kázání —
klerikalismus chce viděti v té štědrosti něco více — jmenovitě
úplné rozřešení » sociální otázky «, jak tvrdí L. Alboth — takřka
jedině možné rozřešení sociální otázky vůbec. Pro představitele
duchovenstva jest zplna logickým tvrditi, že takové rozřešení má
přijíti » shůry «, nikoli » zdola «.

Ethický rozvoj zámožných tříd dosáhne tak vysokého stupně,
že millionáři počnou považovati nabyté jimi kapitály za zvláštní
fondy, které jim byly svěřeny Pánem Bohem pro národní blaho.
Jak jsme výše viděli, velmi podobný tomu názor pronesl Carnegie.
Avšak týž Carnegie byl po dobu své průmyslové činnosti jedním
z nejúpornějších hospodářů, neustále veda potyčky s »trades-
unionisty«.

Odvrátíme-li se na okamžik od teleologického prvku theorie
Abbothovy, ukáže se ona velice podobnou theorii Ghentově.
Abboth, jak viděti, pokládá nutným, aby rychle vzrůstající bo-
hatství země svěřeno bylo millionář ům, kteří již budou pečovati,

38*

596

aby se ho upotřebilo pro národní blaho. Jinak řečeno, ze zřízení
demokratického přecházíme takto ku zřízení aristokratickému —
ku tvaru »dobročinného feudahsmu«. Rozdíl v tom, že Ghentjest
poněkud skeptičtější ve výkladu motivů, jež nutí feudální barony
k této dobročinnosti; tam, kde Abboth vidí nejvyšší rozvoj ethiky,
Ghent pozoruje toHko praktické užití >principu Benthamova*.

Následkem poplašného volání, Spencerem před několika lety
podňatého, o » blížícím se rabstvu« zřízení kooperativního, — a ná-
sledkem poplachu, způsobeného Manchestrovci všeho světa, vzhledem
k sarkastickému předpovídání >o sytých sviních na svých stáních «
a o úplném zničení svobody a soukromé podnikavosti, když stát
svírá nařízeními všechen život, — jest velmi zajímavo poznati, jak
se jeví budoucí společenský život Ghentovi, kdy nastoupí fáse
dobročinného nebo nějakého jiného průmyslového feudalismu.

> Není potřebí radikálních proměn v politické organisaci státní,
praví Ghent, poněvadž současný politický mechanismus výtečně
se hodí k nepozorovatelnému a nezákonnému potlačení autokra-
tické moci. (Ghent mluví o politickém mechanismu americkém.)
Prvním úkolem feudálů a jich věrných přisluhovačů bude odstra-
niti nespokojenost. Tím směrem řízeny budou školy, university,
kázání, tisk, politické řeči, ba i divadelní hry«.

» Znepokojené srdce chuďasovo, které stále hledá odpovědi
na proklaté otázky pozemského bytu — nalezne všude uklidňující
odpovědi.*

»Literatura bude zabarvena dobrodušně a tlumeně jako v do-
bách Karla 11. Místo poesie zkvétati bude impotentní román. Každý
dvorní pochlebník bude psáti romány. Sladký sentimentalismus
ovládne malířství, sochařství a architekturu*.

» Takový bude,« volá Ghent, » náš budoucí dobročinný feuda-
lismus. «

Člověk, seznámený s íntellektuálním životem Spojených Států,
pozastaví se tu v jakýchsi rozpacích. V pochmurném náčrtu bu-
doucnosti poznává věrný odlesk skutečného nynějšího života.

Vždyť vše, co Ghent s takovým pessimismem očekává v bu-
doucnosti, již dnes existuje. Škola, universita, církve, divadla i po-
litické tribuny hlásají dnes již chuďasovi » uklidnění*. Kritika
dnešních řádů s universitní stolice pronesená má za následek brzké
odstranění kritika z university, a tak zvané universitní skandály
jsou častým zjevem ve Spojených Státech. A jak by tomu mohlo
býti jinak, když všechny university závisí na štědrosti millionářů.

597

Církev v Americe představuje mocnou záštitu konservatismu; i ve
svých nedělních kázáních vystupují duchovní proti všem projevům
kriticismu. Jako výtečné potvrzení myšlenky Ghentovy slouží mi
řada přednášek, konaných kněžími v ohromné dvoraně Hebrew
Institutea — národního domu v centru new-yorkského ghetta —
před několika lety. Látkou těch lekcí byla: » Marnost všeho po-
zemského«, » Skutečná dobročinnost hledá si náhrady v lepším
světě « atd. atd.

A literatura? Mezi sty a tisíci romány, které ročně plní ame-
rický knižní trh, celá léta nenaleznete jediného, který by budil
nové myšlenky. »Zábava« stala se účelem belletristiky a »an inte-
resting story to be told« (zajímavá fabule pěkně vypravovaná)
stala se ideálem literatury. V divadle, které žije skoro jediné
z přepracování sensačních románů, — vládne nechutný sentimen-
talism a malebná maškarádní »historie« v nejlepším případě, —
a v nejhorším vulgární uctívání ženského těla. Taková jest sou-
dobá skutečnost, od níž dle náhledu americké intelligence není
spásy, neboť »budoucí fáse« Ghentova jeví se nám toliko poněkud
markantněji nežli skutečnost.

Ghent poznamenává tudíž plným právem, že obraz jím na-
črtnutý není utopie; avšak velice nás překvapuje v závěru jeho
tvrzení, že tato budoucnost má také chvályhodné, ba kouzelně
krásné stránky. » Mocnářství toť svět,« volali přívrženci Lud. Na-
poleona, a totéž volání bude heslem přívrženců nového regimu,
jenž zajisté přinese s sebou i mír i stálost.

Ať již bude jakýmkoli, skutečné ženoucí síly pohánějí nás
k tomuto regimu stále rychleji. Jediná toliko moc mohla by za-
brániti uskutečnění tohoto regimu — vůle národa. Avšak baroni
se nebojí, a vasalové neočekávají takového projevu národní vůle.

Takový skepticismus největší v celém světě demokracie
a republiky bude se zdáti mnohým podivuhodným, avšak pocho-
pitelný jest tomu, kdo zná trapnou zdlouhavost politické organi-
sace dělnické ve Spojených Státech. Tato organisace se stále
uskutečňuje, a hlavní vadou Ghentovou jest, že pokládá za možné
skutečné uklidnění systémem dobročinného feudalismu. Vůle ná-
roda může se zajisté projeviti také tenkráte, když feudální systém
zabere celou společnost. Ghent nám může namítnouti, že se snažil
charakterisovati jen nejbližší fási, a co bude dále, — to jest
ovšem něco jiného.

ROZHLEDY.

POLITICKÉ. Povelikonoční zasedání říšské rady. České naděje. Vyhladovování obstrukcí ne vlády,
nýbrž národů - Konec mladočeské obstrukce ? Volby do delegací. Mladočeští delegáti vysláni
hlasy německými. Účast v delegacích — Upřímnost a otevřenost základem politiky lidové. Mlado-
české hříchy proti ní — Poctiví vyjednavači — Odhodlání Němců. Dvojsečná jejich zbraň — Co
dělat r Rada dobrá a ne drahá: Nechtě obstrukce! Klidové a pokrokové politice! Povinnost všech
lidí pokrokových. Společná jejich organisace. Dobrý návrh o ní. Ale marno stavět proti mlado-
češství - druhé jeho vydání ve »spojené české opostci«.

Říšská rada sešla se k povelikonočnímu zasedání 20. dubna.
V Cechách očekávalo se nové jednání poslanecké sněmovny s napjetím
a ne bez nadějí. Miadočeši za parlamentní prázdně několikráte k lidu
promluvili. A byli to jejich přední lidé (dr. Fořt, Fiedler, Kramář),
kteří avisovali obrat na cesty politiky pokrokové. Mimo to zejména
přičiněním » Národních Listů « — ač i drobný tisk poslanecký nebyl
tu bez viny — udržován byl lid v domnění, že čeští poslanci změří
své síly s drem Koerbrem, že zkusí, může-li být obstrukce vůbec
ještě účinnou zbraní proti vládě Koerbrově. Neboť politický vývoj po-
sledních pěti let ukázal, že obstrukce sice dovede ochromit parlament,
ale neuvádí do rozpaků vládu. Všechny t. zv. státní nezbytnosti do-
vedl si pan dr. Koerber i za obstrukce opatřit — a to snadněji než
v parlamentu — § 14. Ukazovalo se čím dále tím zjevněji, že ob-
struovat lze v Rakousku s úspěchem potřeby národní, pro něž raka
vládní ani prstem nehne, ne však potřeby vlády samé. Mimo to udo-
mácnění § 14. a fakticky bezparlamentní vláda rovnají cestu plnému
absolutismu. Před těmito škodami obstrukčního postupu nemůže za-
vírat oči ani nejzaujatější nacionální šovinista. Proto, měl-li se zachovat
postup obstrukční, zdálo se nutné konečně dokázat, že obstrukce do-
vede způsobit neodčinitelné škody i vládě, že dovede vyhladovovat
nejen národy nýbrž i jejich macešskou vládu. Bylo třeba obstrukcí
znemožnit akt, který by si pan dr. Koerber nemohl opatřit svým § 14.
Proto zvolili Miadočeši volby do delegací za předmět své obstrukce.
A dovedli v době předvelikonoční skutečně oddálit jejich výkon pouhým
ohlášením, že je budou obstruovat. Všechna politická veřejnost česká
s nebývalou jednomyslností souhlasila s odhodláním Mladočechů. Ži-
vlové radikálnější proto, že věřili, že obstrukce bude vítězná a bude
smrtící ranou centrálnímu parlamentu i vládě Koerberově, Rozmyslní
Jidé nadali se, že obstrukcí delegačním volbám docílí se aspoň vy-
jasnění, že bude zjevně dokumentována pochybnost dosavadního po-
stupu, a tím že bude i zpečjtěn opravdový obrat z dnešní politiky
obstrukční pasivity k aktivní politice v parlamentě i v lidu. Ba doufali
mnozí, že sami Miadočeši po některé očistě budou schopni obrat pro-

599

vésti. Neboť je přece zjevno, že postavení národní strany svobo co
myslné je sice ve voličstvu seslabeno, ale odbytou že strana mlado-
česká prese všechny své hříchy není a pro nejbližší léta nebude.
Metat los o její plášť je dosud hodně předčasno. Proto však všichni,
jimž nejde věc strany nad zájem národa, musili si přáti, aby mlado-
čeští poslanci dokázali, že jsou schopni provést ohlašovaný obrat.

Ovšem jednání parlamentu v tomto směru zklamalo. Pravda
ve věci samé, o obstrukci způsobilo jasno. Aspoň mladočeská obstrukce
ukázala se naprosto nezpůsobilou čelit vládě. Ve vědomí své slabosti
dobrovolné abdikovala. Česká delegace na poslední chvíli se rozmyslila
a propustila delegační volby, jedinou to potřebu vlády, k níž je za-
potřebí činnosti parlamentu. 22. dubna na mimořádné schůzi posla-
necké sněmovny, kterou jedině pro volby delegační proti všem parla-
mentním zvyklostem svolal předseda sněmovny hx. Vetter, byly de!e-
gační volby vykonány za neopravdové a neupřímné obstrukce českých
poslanců radikálních, kteří se ani neodvážili skutečného pokusu o pře-
rušení volebního výkonu, nýbrž jen hlučeli a pískali a rozbíjeli desky
svých stolků. Mladočeši ohradili se proti nezákonnosti voleb a volby
se nesúčastnili. Poněvadž však již předem ujednali volební dohodu
s Němci, byli zvoleni jejich kandidáti hlasy německými. Tím octli se
v nové, choulostivé situaci. Měli přijmout mandáty delegační z rukou
Němců a to na základě volebního aktu, jejž prohlásili za nezákonný.^
Samy »Národní Listy« nezdržely se této nepříjemné otázky. Poslanci
mnoho starostí s odpovědí si nenadělali. Nezákonnost voleb i podivná
skutečnost být zvolenu vlastním svým odpůrcem jim nevadila. 14. května
sešly se delegace a Mladočeši do nich šli. Stejnou hru sehráli i s kvó-
tovou deputací, do níž rovněž nechali vyslat své lidi hlasy cizími.

Ukázali-li Mladočeši nesebevědomým ústupem, že jejich obstrukce
je přímo škodná, neboť děje se jen na útraty potřeb rakouských ná-
rodů, nikdy na útraty vlády, ukázaly spolu, že nejsou schopni politiky
pokrokové a lidové. Nejen že za celé povelikonoční zasedání ani je-
diným skutkem neosvědčili, že a jak chtějí provozovat politiku po-
krokovou. Ale celým postupem s delegační obstrukci ukázali, že
nemají trochu smyslu pro politickou upřímnost a otevřenost, jež
jsou nezbytný politice lidové, ani pro politickou páteřnost, bez níž
neobstojí politika pokroková. Do poslední chvíle slibovali, že zmaří
obstrukci volby do delegací (*Lučan«, list dra Kramáře ještě 16. dubna).
A zatím, — jak doznal právě pan dr. Kramář, — již před veliko-
nocemi předsednictvo českého klubu poslaneckého se zavázalo Polákům
starat se o to, aby obeslání delegací stalo se hladce a bez obstrukce.
Nemusí se při tom i nejklidnější český člověk bouřit, když vidí, jak
jeho poslanci ho mají přímo — za blázna? Ale nediskreditují se čeští
poslanci v očích odpůrců hrozbami, jež nemohou nebo nechtějí splniti?
A nevydávají se nejhůře v ruce vlády, když podkopávají poslední
zbytek důvěry, kterou — ne měli, ale získat mohli na novo v lidu ?
Parlamentní zastoupení, jež nemá opory v národě, kdyby sebe více a
sebe ostřeji bouřilo, nevynutí si u vlády ani trochu respektu. Toho
měli při volbách delegačních Mladočeši pamatovat. Potom snad či

600

i pravděpodobně by byli poraženi se svou obstrukcí v parlamentě, ale
byli by ušli porážce horší, porážce ve vlastním národě. Byli by pozbyli
pochybné prestiže státníků, ale byli by na cestě stát se lidovými po-
litiky. Byli by ztratili na své pověsti — beztoho již ne dobré — u ko-
runy, _ ale nebyli by propásli vhodnou a snad již poslední příležitost
rehabilitovat se v očích svého lidu a dalšími skutky pokrokové politiky
upevnit své postavení v národě. Ale i v politice je pozdě bycha honiti.

Co nejhoršího při tom je, že Mladočeši, jak dnes je zřejmo, dali
se od obstrukce odvrátit polskými vlivy, že naběhli Polákům, kteří
hráli s nimi zase jednou ošemetnou hru. Polský *Czas« (v informaci
prý od samého Abrahamowicze) prvý věděl a řekl, že Mladočeši ne-
budou obstruovat obeslání delegací. Po činu sami Mladočeši doznali,
že jejich předsednictvo bylo vázáno Polákům, působit proti obstrukci
delegačních voleb. Nevnucuje se tu přímo myšlenka, že slib Polákům
byl dán dříve a potom teprv že počaly úvahy a rozvahy o tom,
byla-li by obstrukce delegačnímu volení výsledná .?> A nyní dodejte
k tomu, v jakém parlamentním postavení byli Poláci vůči Cechům
i Němcům, a ubohost parlamentního postavení české delegace až pře-
kvapí. Na venek hráli Poláci dosti obratně úlohu poctivých a ne-
zištných vyjednavačů, prostředníků mezi Cechy a Němci o národní
smír. Od Čechů — asi za tuto svou ochotu — přinesli panu dru Koer-
berovi velmi záhy slib, že dostane parlamentně, čeho by nedostal
§em 14.: delegace. Ale ochota Cechů nepřekážela jim ani v nejmenším,
aby v důvěrnosti, po tichu a v přítmí koutů parlamentních kuloárů
nevyjednávali s Němci o spojení proti Cechům. Zatím — zasedání bylo-
11. května přerušeno - spojení neobjevilo se ani nutným. Ale ne-
bude-li navázáno na podzim, kde na jaře nit jednání došla.? Na sjezde něm.
strany pokrokové v Žatci 15. května prozradil pan dr. Schiicker, že
mezi Němci a Poláky se konalo jednání o utvoření parlamentní většiny,
která by pojala všechny strany, jež přejí dělnosti, a která by tak nej-
účinněji isolovala Cechy. Němci nadějí se, že podobné rozeskupení
parlamentní bylo by smrtí české obstrukce. A tomu Poláci podávali
jednu ruku, zatím co druhou tiskli Čechům r,a jejich ústupnost při de-
legačních volbách. Němci dosud, jak odtud patrno, stále věří — a dnes
ani ne neprávem — že se podaří zdolat českou obstrukci. Mají ještě
jednu hodně ostrou, ovšem dvojsečnou zbraň: obstrukcí na zemském
sněmu oplácet obstrukci české na říšské radě. Že od této zbraně ne-
upustí, zavazoval se v Zatci dr. Eppinger.

Jaká tu pro české poslance porada.? Jediné mohou udělat se ctí.
Doznat, že obstrukce osvědčila se proti životním potřebám rakouských
národů, ale selhala proti t. zv. státním nezbytnostem a tím i proti
samé vládě. Neboť Rakousko není státem pevného ústavního života,
jenž by nesnesl vládu skrytě absolutní a bezparlamentní. Je proto nutno
nejprv snažit se o ukotvení ústavního smyslu v lidu, je nutno rozšiřovat
a sílit občanské svobody, aby národové a jejich sněmovní zástupci ne-
byli pouhou hříčkou v rukou vlády. Toho docílí se jenom věcnou, důsled-
nou a sebevědomou oposicí, bude-li ji provázet pokroková práce zákono-
dárná i buditelská práce politická v lidu. Na tyto cesty nutit českou

601

delegaci je úkolem všech pokrokových lidí. Ovšem k tomu je nutno,
aby jejich práce došla jednotné organisace, netříštila se. Proto bylo a
je tak časté volání po zjednodušení českých stran, za něhož by se se-
skupili v jedno všichni živlové pokrokoví. Ovšem politické transformace
neději se na obrátku. Ale práce čekat nemůže. Proto byl by dobrý a
úrodný návrh, jejž v odpověď na články » Přehledu* uveřejnila se sou-
hlasem » Osvěta Lidu*. Navrhuje se jím založit pokrokové sdružení (co
politický spolek), jenž by obvyklými agitačními prostředky řídil sjed-
nocenou pokrokovou práci v lidu, zejména akce o pokrokové reformy
zákonné (občanského, trestního, tiskového zákona, zrušení policejního
soudnictví, omezení vypovídacího práva obcí a mn. j,). Činnost, jež by
takto poutala v práci všechny pokrokové lidi, aniž by je nutila měnit
strannickou firmu, byla by účinná pro svou organisovanost a dobrá
pro svůj směr. Jistě výslednější by byla než rekreace státoprávního
radikalismu mladočešství, jež chystá » Spojená česká oposice«, v níž si
podaly ruce strana radikálně pokroková, státoprávní a národně sociální.

-Gg.-

yAHRANICNÍ: Osamocenost Německa — Po Anglii Iialie — Státní myšlenka ubíjí kulturu —
" Fiasko hakatismu — Soudcovská neodvislost a pov^^šenost vojenského stavu nad život veřejný —
Podpora »poškozeným« — Úspěchy Combesovy vlády — Válka.

Když minulý měsíc zvěstovaly telegrafní dráty netušený úspěch
politiky pana Delcassé v poměru Francie k Anglii, byl to německý tisk
a vůbec německá veřejnost, jež všemi silami se snažily význam anglo-
francouzské dohody seslabiti. . Slovu isolace se v Německu kromě ně-
kolika málo statečných vyhýbali jako čert kříži a samy » Hamburger
Nachrichten« — list, který má dosti příčin radovati se z neúspěchů
dnešního kursu v Německu — zamhouřily obě oči a těšily se tradicí:
rusofilstvím velikého kancléře, které dochází nezbytně v Německu nyní
uznání. Jediní sociální demokraté připravili v říšském sněmu četnými
dotazy o dohodě panu z Búlovů několik horkých dnů a kaučukové
výroky i kaučuková gesta, jež jim byla odpovědí, zvyšovala jenom
blamáž státnického umění nekorunovaného chefa Německého státu.

Zatím však korunovaná hlava Německa nastoupila svoji středo-
mořskou cestu a zatím francouzský občan president stal se předmětem
nadšených ovací na půdě italské. Všeobecná nepozornost, s jakou
řečnické výkony císaře německého na jihozápadě Evropy — s jedinou
výminkou sjezdu s králem španělským — sledovány, chlad, který v pří-
pitku krále italského Loubetovi osvědčen vůči trojspolku, upjatost
publika italského vůči císaři — s výminkou opět jeho tčte-á-tcte se
signorou Morosini — a za to radost téhož publika z trojbarevné fran-
couzské trikolory, to všecko jsou události, které musily naplniti pessi-
mismem nejen vznětlivější německou a germanofilskou žurnalistiku,
nýbrž i otrlejší německé diplomaty. Před cestou Loubetovou snažil se
německý tisk dokázati, že nová úprava poměru republiky k Anglii,
znesnadní nastávající styky italsko- francouzské, K tomu odpověděla
bezodkladně za italskou vládu >Tribuna« a to hodně pro Němce ne-
uspokojivě. »Piátelé Anglie jako vždy, « praví, » přátelé Francie jako

602

druhdy, dostali bychom se do trapných rozpaků, kdyby nepřátelství
mezi oběma bylo trvalo dále. Itálie může a musí tedy s uspokojením
uvítati úmluvu, jež se nedotýká přímých našich zájmů, námi dávno
opuštěných (rozumí se na Středním moři) a při tom dává nám mnohem
větší volnost ve stycích i s Paříží i s Londýnem a zbavuje nás tak
nebezpečí, že bychom se někdy musili rozhodnouti buď pro Francii
nebo pro Anglii.

Bystří Němci vycítili také, že pocty Italů platí spíše ještě než
hlavě Francie představiteli republiky, a když revoluce, kterou
pro Itálii prorokovaly snad všechny klehkální listy na světě, nenastala,
přes to, že president Lonbet osvědčil před Vatikánem pramálo respektu,
byla bezděky německá veřejnost vedena k úvahám o reflexu svých
vnitropolitických poměrů na zahraniční postavení říše. Bilanci Německa
v tom směru sestavil v týdenních svých politických rozhledech chef-
redaktor »Berliner Tageblattu« p. Levysohn, a to způsobem tím pepr-
néjším, že tu jde o žurnál, jehož ráz není zrovna protivládní. List
velmi správně ukázal, třeba že nevolil vždy výrazu úplně přiléhavého,
jak moderní německý stát ničí prestige Némectva, co nositele sympa-
tické kultury. Všehltavý nacionalismus, který velí největší nesnáše-
livost a největší hrubství na jedné straně a na druhé dopouští ně-
meckým státníkům páchati upřílišněnými koncessemi centru zradu na
veškeré minulosti velikého Německa, militarismus, kráčející ruku v ruce
»s německou myšlenkou*, který automatisuje německé občany a vedle
ohavných berlínských pomníků vyrábí neméně ohavné korupční pro-
cessy, faktický říšský absolutismus, za něhož budou moci pomalu již
nemluvňata uraziti hlavu státu, to všecko jsou dle více méně zřejmého
doznání vlastního německého listu hlubší, vniternější příčiny averse
Evropy vůči Německu, jimiž ovládána je i suchá diplomacie.

Říšský sněm přinesl jako na zavolanou hned několik obrázků jak
o vnitřním stavu říše, tak o nadějích na změnu. Tak připravil na po-
čátku měsíce příjemné překvapení vládě svými ciframi posl. Skarzyňski.
Ukázal, co peněz vyplýtváno na kolonisační politiku v Poznaňsku, aby
na konec konců mohla vykázati — fiasko. Do polských rukou dostalo
se víc německé půdy než naopak, protože německé pozemky zvláště
ty, jež náleží řádu něm. rytířů, jsou zadluženější. Jejich majitelé nedo-
vedou si .jinak pomoci, než rozparcelují-li své statky a prodávají dílce
Polákům.

Lepší data přinesla ještě debata rozpočtová. O chronickém de-
ficitu 100 millionů marek, který říši hrozí, preliminovaném na běžný
rok zatím jen obnosem per 83,214.860 M, řečeno mnoho pro Prusko
nelichotivého. Větší však ještě nepříjemnosti měla říšská vláda při po-
ložce vejenství. Soc. demokrat Gradnauer interpeloval nepřítomného
ministra vojenství o pensionování tří soudců v processu s lieutenantem
Bilsem a stěžoval si na tajný výnos téhož ministerstva, dle něhož má
býti při processech s důstojníky zásadně veřejnost vyloučena. Plu-
kovník Vallet de Ballet pomohl si v obou případech zkrátka — od-
volal se na nejvyššího vojenského pána. Od posl. Bebla se zase do-
věděla veřejnost, že vydán výnos, aby neaktivní důstojníci nesměli

603

býti publicisticky činni a že ministr vojenství mu výnos ten zapřel.
Zástupce ministrův »obhájil« svého pána sofistikou, že nezapřel výnos,
nýbrž ien tresty, kterými dle Bebla se v něm hrozilo.

Též Hererové zabývali zase říšský sněm. Jednalo se o podpoře
» poškozeným a potřebným « osadníkům. I vyskytl se poslanec, kte-
rému se zdálo, že ta potřebnost není pro povolení úvěru 2,000.000 M
ani rozhodná. Soc. demokraté ve spojení s centrem však zabránili,
aby se doložka z předlohy vypustila.

Zatím co německá soc. demokracie ztrácí při doplňovacích volbách
mandát za mandátem, jest postup socialismu ve Francii dokumentován
novými municipálními volbami. Pro vládu mají bezprostředně význam
ovšem jen volby v Paříži, avšak ty dopadly pro Combesovo mini-
sterstvo velmi příznivě. Proti staré municipální radě vykazující 43 opo-
sičníků, 9 konservativců, 32 nacionalistů a 2 neodvislé, zvoleno nyní
9 konservativců, 25 nacionalistů, 2 neodvislí, 18 radikálů a radikálních
socialistů a 26 socialistů.

Válka rusko-japonská vzala obrat pro Rusy rozhodně nepříznivý'.
Jedinou výhodou jejich jest, že Japonsko musilo hledati úvěr za okol-
ností velmi nesnadných, Rusko však samo vydlužilo si prozatím —
800,000.000 franků.

Ze Slovenska. (Odsouzení Babky, Hrušovského, Gregora-Tajov-
ského. Volba poslance v Naďlaku. »Zvolenské Noviny «. Jubileum Ště-
pána Fajnora. O » Bance Tatře «.)

8. února prešpurskou porotou byl souzen Jiří Babka, učitel
v Sielnici (Liptov). Samo sebou se rozumí, že »bouřil lid,o^ totiž Slo-
váky proti Maďarům, a sice v hospodářském listě » Obzoru «, jehož je
redaktorem.

Vzdor znamenité obraně dra J. Rumana a své vlastní, byl od-
souzen na 3 dny do vězení a 20 K pokuty.

Z řeči p. dra Rumana vypisuji: » Příčinou československých styků
je neprovádění národnostního zákona, nebo Slováci, když ve své ma-
teřštině vzdělávati se nemohou, přirozeně utíkají se k češtině, protože
slovenčina a čeština nejsou dvě rozdílné řeči. Ostatně, tomuto česko-
slovenskému přátelství nestavějí se v cestu vrchnosti vládní, ale » Ná-
rodní Noviny* v Turč. Sv. Martině. «

15. února rovněž v Prešpurku byl souzen Igor Hrušovský,
úředník > Lidové banky « v P. Novém Městě. I zde se samo sebou
rozumí, že » bouřil lid<', totiž Slováky proti Maďarům, a sice v »Po-
\ražských Novinách «, jichž je redaktorem. Hájil ho dr. R. Markovič,
ale marně. »3 dny vězení, 40 korun pokuty* — zněl ortel.

Soud v Ružomberku slov. spisovatele J. Gregora-Tajovského
odsoudil ne 3 měsíce do prostého žaláře, na zaplacení 200 K pokuty:
Tajovský nebouřil lid, ale byl negalantním. Maďarské herečky, když
hrály v Martině, pojmenoval » šilhavými*, a sice v »Ludových No-
vinách*.

O této pravotě čteme v »Hlase«: »Pana Gregora slíbil obhajovati
p. dr. Ferdinandy, advokát v T. Sv. Martině, Slovák a národovec.

604

Ale dva dny před líčením vypověděl, doporoučeje p. Gregorovi, by
o obranu požádal p. dra Jana Mudroňa, advokáta v T. Sv. Martine,
Slováka a národovce. Ale i p. dr. Mudroň vypověděl. Ač advokát
nesmí se zříci zastávání u soudu, když to jednou přijal, bez toho,
by se nepostaral o jiného zástupce, případ tento i pro jinou příčinu
je pro nás veimi poučným. Je známo, že takéto přestupky bývají tre-
stány pokutou 20 K. Řeč státního fiskusa, jenž žaluje z povolání, tak
rozčilila laika Gregora, že se choval před soudem vzdorovitě, což mu
škodilo. Při advokátské obraně tomu bylo by se vyhlo. V Martině
máme celou národní radu, štáb na obranu našich lidí; je tam na tucet
advokátů národovců, a nenašel se člověk jediný, jenž Gregora byl by
se zaujal. Fakt tento pro nás mladé je nanejvýš poučný !« — (»Hlas«
1904, str. 95.).

5. března byla volba sněmového poslance v Naď laku, na
Dolní zemi (stolice Čanádská). Rumuni a částka Slováků kandidovali
národovce, Rumuna. Maďaři byli totiž rozpadlí na více stran, pročež
Nemaďaři činili pokus dle toho dávní ho: »Inter duos litigantes tertius
gaudet.« Ale Jidáš špatně zradil je. Pensionovaný notář Rusu, Rumun,
člověk odvislý, minulosti zlé, byl tentokrát mezi náčelníky Rumunů.
Natolik jim imponoval, že ho postavili v čelo deputace, která kandi-
daturu Rumuna měla úředně oznámiti předsedovi v den volby. Ale
Rusu tuto důvěru konvertoval na bakšiš pro sebe. Jistotně vydělal
více než Jidáš, více než toliko 30 stříbrných dostal za těch 5 minut,
o které » opozdil se«. Přišel s deputací o 5 minutách po půl deváté,
co úplně dostačilo, aby kandidování národnostního bylo dle zákona
neplatné. Tak potom oklamané Slováky a Rumuny rozchvátily mezi
sebe strany maďarské, a nám zůstalo fiasko.

V městě Zvoleně mladý advokát dr. Vladimír Fajnor jal se
vydávati raz za měsíc »Zvolenské Noviny « pro tamější město a okolí.
Strčil tím holi do vosího hnízda. Zvolenští » vlastenci « (maďarští) od
zlosti div se nerozlejí na smůlu. Teď i oni vydávají kontralist » Kra-
jana*.

Zvolen zdá se býti městem budoucnosti. Leží nejvíce ve středu
Slovenska, a spolu s celým tím krajem je národně nejmrtvější. »Zvol.
Novinám « sluší přáti dlouhý věk a mnoho energie.

Jen nedávno v tomto Zvoleně osadilo se několik slov. intelligentů.
Založili tam i banku, zařídili slov. zábavu, atd. Ale — jako praví Slo-
váci — už i hryzou se mezi sebou, až strach na to hleděti. Po širém
slov. kraji jdou odtud zprávy smutné o scénách, aférách, vyzváních na
duell, o pomluvách, kortešačkách, štvanicích . . . »Pakli se vespolek
koušete a žerete, hleďtež, abyste jedni od druhých' zkaženi nebyli. «
(Galat. V. 15.)

16. února Štěpán Fajnor, advokát v Senici a veterán, jakých
máme málo, slavil své 60. narozeniny.

Jméno Š. Fajnora mělo by býti známo i v českých zemích. Je
upřímným přítelem české osvěty, je milovníkem styků československých.
Znamenitý řečník, advokát a znalec slovenských písní, hudebník-skla-
daiel atd. V práci za národ býval vždy mezi prvními, a i teď ochotně

605

žertvuje zdraví, jmění, talent, kde toho vyžaduje naše dobrá věc.
A nechlubí se tím!

Naši někteří mladší » výtečníci « ani nic výtečného nevykonali,
ale když vejce snesou, dají o sobě psáti novinám za celé týdny. O svých
nepříjemnostech s nynějšími úřady, bez nichž zde není téměř žádný
Slovák, píší celé knihy, »aby vidíni byli od lidí. «

O Fajnorovi bylo by co psáti. Ale když heslem jeho nebývá:

» Čelem do zdi,« snad i proto u nás všelikde není persona grata.

Bůh ať živí nám ho ještě za mnohá blahá léta!

Zisk »Banky Tatry^c za r. 1903 obnášel 100.483-43 korun.
Správa navrhla odpísati z toho 82.477'42 K, a sice 60.000 K na rátu
ztráty Ocskayovské a 18.00562 přidati k zásobné základnině. Takýmto
nezdarem znechucen jistý Votický (Slovák a účastinář) v » Českém
Lloydu« uveřejnil své náhledy o hospodaření v » Tatře*. Dotekl se
nepříjemně i některých vynikajících osob ústavu, začež tyto v »Nár.
Novinách « uveřejnily proti němu zuřivá osvědčení.

Je pravda, že některá slova Votického pravdě neodpovídají. Má
pak důkladně odváženo býti každé slovo, jímž karakter se posuzuje;
ale i to je pravda, že pravdu povědíti lze bez nadávání — ještě
i Votickému. Nejmocněji působí pravda, když je povědína elegantně,
s olympským mírem ducha, a ne berzerkersky. Správce banky dr.
Štefanovič jako se silným sokem hrdluje se s Votickým v dlouhém
» Osvědčení* nesalonně, bez pokoje silného, jaký u silných osobností
čekáme. Osvědčení jeho svědčí i o slabostech, na než upozorniti » opo-
važuji« se. Na př. Votický o S. napsal, že je »muž naskrze passivního
života. « Na to S.: »»Muž naskrze passivního života — takto se opo-
váží tam dalece v Praze troubiti jakýsi mravní vyvrhel slovenský
o mně. Zde, doma, u nás, takouto hloupou lež podvraceti netřeba,
vždyť ví to každý slovenský člověk, že z mých vrstevníků, jak starších
tak mladších, byl jsem já nejpohyblivější, nejčinnější a jako taký získal
jsem si uznanlivost všeobecnou. » (»Nár. Nov. « č. 45.)

Napsal-li by něco takého o sobě na př. náš Hviezdoslav, jenž
už mnoho nesmrtelného napsal a dal svému národu, o tom pochybuji.
Dojista by se lépe vyjímalo, kdyby tolkou chválu o p. Š. byli už i jiní
napsali, a ne jen on sám pro domo sua.

Co povědí na to ti jeho mnozí vrstevníci, mezi nimiž je jich
několik, kteří rovněž mají se za »nejčinnější« .?

A co se té »uznanlivosti« týče, inu nejvšeobecněji ví se to, že
na př. roztrhání distriktu předdunajského, v němž jedině ještě měli
evangeličtí Slováci většinu, je ovoce veliké » pohyblivosti « pana S.
v řečňování a v silácké nepolitičnosti. Čím za to národ odškodil, není
mi známo. Nepassivní člověk měl by míti i positivní výsledky na ná-
roda roli dědičné.

Obratným advokátem byl, to se mu uznati musí, a tím v Preš-
purku Slovákům dělal čest. Ale právě proto jeho odcházení z velkého
města jakoby do Zastrčené Lhoty, z důležité posice na nepatrnou,
zdá se mi býti »bez slávy přičiny«. V Prešpurku nelze ho nahraditi,

606

kdežto v Martině na direktorstvo banky bylo by lidí jak dřeva. Když
před nim byl direktorem člověk nic neskončivší, nemá smyslu, proč
teď od rázu musí jím býti jeden z dvou, třech nejlepších slovenských
kriminalistů. Je v krajině dobrých direktorů bankových hojně, ač do
kriminalistiky se pranic nerozumějí. Vůbec talent ciceronský a bankářský
vidí se mi spolu patřiti, jako »nebe a dudy«.

Vlastně i vysvítá z » Osvědčení* Štefanovičova, že v » Tatře «
fiskálské vědy byl dostatek i bez Štefanoviče. » Kandidovali mne moji
známí proto, nebo si ode mne slibovali, že pod mojím vedením bude
se v »Tatře« šafařiti svědomitěji, rozumněji, rigorosněji nežli dosud. «
Tak píše pan Stefanovič v tom svém » Osvědčení*. Tomu je i tak,
a to právě je^ svědectví naší chud(*by a toho, co národ slovenský ná-
ramně hatí. Šafařilo se se slovenským jměním »nesvědomitě, neroz-
umně, nerigorosně !« Proč.í^ Buď byla vinna » rodinná klika«, již mnozí
vzpomínají, a z toho by následovalo, že u Slováků i teď »od hlavy
ryba smrdí «. Nebylo-h kliky, pak je ta chyba, že vůbec není mezi
Slováky dostatek lidí » svědomitých, rozumných, rigorosných«. V bance
>Tatře« účastináři činí teď pokus s kriminalistou, bude-li z něj bankář.
Minulosti na tomto poli, tuším, nemá; je asi nováčkem.

Když Slovák vysoce nadaný, za obhájce práva a pravdy způ-
sobný, zanechal tribunu Ciceronovu a stal se bankéřem, je pro národ
asi škodou. Právě teď jistina jeho hojných zkušeností a zklamání
mohla nésti rodu úroky. Ale když už tak býti musí, i v čele » Tatry «
přejeme mu mnoho zdaru. Slovák.

■yÉCI CHRVATSKÉ: Klerikální denník »Hrvatsko« - Povolení Jesuitů — Selská strana — »Po-
» kret« • Lidové knihovny - Jak intelligence »vychovává« lid - Živná půda khuenovštiny.

Rozkladný process v Chrvatsku všestranně pokračuje. Přišla krise
osudnější a těžší než všechny z posledních dvaceti let. Příznaků, jež
by věštily šťastný východ, je velmi málo. Staré hříchy všech našich
politických stran a kulturních proudů mstí se krutě a neodolatelně.

K příslovečné již nevraživosti a hašteřivosti různých stran a osob
přibyl nejhroznější činitel: klerikalism. Dříve, než kdo tušil, objevil se
docela otevřeně. Sotva byla vyhlášena subskripce na založení » Katolického
chrvatského tiskového družstva* (dosud se ani neustanovila tiskárna) a již
1. květ. objevilo se první číslo klerikálního denníku. Pokřtili ho podle osvěd-
čeného způsobu »Hr\/atstvo« . . . Začal velmi slibně. Předcházela ho
velmi pohnutá polemika. Jak jsem již posledně uvedl, podepsal pozvání
na subskripci také Strossmayer. »Obzor«, orgán >chrvatské strany
práv« za několik dní oznámil v čele, že se z bezpečného pramene
dozvěděl, Strossmayer že prý svůj podpis nedal . . . Řekl to prý sám
některým čelným stoupencům strany práv, když ho navštívili. Dále:
redaktor diécesního orgánu záhřebského biskupství, Kořenic, nechtěl
uveřejniti provolání ná subskripci, zadal nadbiskupu žádost za propu-
štěnou z redaktorství. Vedle jiných důvodů uvedl také nepoctivé jed-
nání přípravného výboru se Strossmayerem. Sir. že prý ani nevěděl
o nějakém chystaném denníku a dokonce ne o založení určité strany.
Přišel k němu pověstný již superior Seigerschmied, něco mu sdělil

60^

o založení tiskárny, jež by tiskla nábožné a apologetické knihy a bro-
žury — a on koupil několik akcií. Podpis takto že byl od něho
»furtim« (kradmo) vylákán . . . Toto »furtim« stalo se nyní velmi po-
pulárním. Hned v prvním čísle »Hrvatství« uveřejňuje redakce štvavý
úvodník, v němž prohlašuje tvrzení Kořenice holou lží. Strossmayer
prý docela se vším souhlasil a vědomě dal svůj podpis. Kořenic nyní
v » Obzoru « opakuje doslova celou rozmluvu se Str. (byl sám v uve-
dené deputaci, jež žádala vysvětlení) a znovu tvrdí, že podpis Str. byl
nepoctivě, kradmo vylákán. Pod takovými nechutnými auspiciemi začal
tedy náš klerikální denník (jenž se dokonce v Lublani doporučuje
velkými plakáty!).

Je ta polemika s několika stran velmi zajímavá. Ukazuje skvěle
klerikální praksi. Zakladatelé věděli, že jméno Strossmayerovo táhne —
a neostýchali se využitkovat docela ležérně jeho stařeckost. Tímto
jednáním ovšem že nepřispěli k popularitě ani u našich málo soudných
lidi (několik horkokrevných mladých lidí dopřálo si již nevinnou de-
monstraci a spálilo veřejné první číslo . . .). Hůř je, že přispěli k po-
pularitě takového bojovníka, jakým je Kořenic. Je typem našeho
klerikála, jak týž se jevil doposud. Vždy okázale akcentoval svůj pa-
triotism, vášnivě potíral u nás všechny i nejmenší záchvěvy volnějšího
ruchu (zejména zuřil proti mladým proudům v umění) a vypočítavě
hlásal, aby kněžstvo samostatně nevystupovalo. Věděl dobře, že je mu
mnohem více na prospěch, když je hezky zastoupeno ve všech stra-
nách a všude s rozhodujícím vlivem ... A konečně: p. Kořenic je
akcionářem akciové tiskárny, jež vydává »Obzor« . . . Nyní najednou
objevil se v póse velkého Chrvata a odpůrce » římské* politiky . . .
Bylo by to komické, kdyby to nebylo tak smutné. Náš lid nyní ho
obdivuje, stal se hrdinou — nikdo se nedívá na věc hlouběji, každý
jen vidí povrchní formu. A tak se u nás dalo ve všem: vyháněli jsme
vždy čerta belzebubem. Dokazovali jsme svou »pokrokovost« urputným
zápasem pro — staroslovanštinu, hlaholici v církvi. Řím se nám vysmál,
znal naší »sílu« a odhodlanost — a zakázal ji i tam, kde již staletí trvá.
Dokonce přímo z Říma přišel příkaz — na denunciaci jistého chrvat-
ského kněze vídeňské nunciatuře! — že diecésní » Katolický list« musel
ihned zastaviti uveřejnění čistě historického pojednání známého histo-
rika a kněze Tkalčiče, v němž tento věrohodně dokazoval užívání hla-
holice v záhřebském biskupství v minulých staletích. Klerikalism takto
pracuje plnou parou. Nejvyšším rozhodnutím ze dne 12. dubna t. r.
bylo povoleno Jesuitům usídlení v Chrvatsku. Bude to časem památné
datum . . . Rozumí se, že ihned začali svou činnost. Již v loni založili
kostel a koupili pozemek pro větší klášter, seminář a gymnasium. Nyní
pracují moderními prostředky, by nabyli popularity. Uchystali s ohromnou
reklamou ve svém kostele provedení oratoria »Sv. František « od zná-
mého kněze-skladatele Hartmanna, a kázáním a konferencemi působí
na inteligenci, zejména na ženy.

Ovšem, musí se uznati, že doposud tak zjevná forma klerikalismu
u nás nebyla sympatickou. Proto je také pochopitelno, že i klerikální
denník nalezne dost překážek. Otázka je však, jak to dlouho potrvá.

608

Již nyní lze tušiti postup klerikálů, když dovedli pro svůj nepopulární
denník získati za hlavního redaktora Dra Harambašiče, svého času zu-
řivého státoprávního radikála a nadšeného patriotického básníka . . .
Náš lid je příliš měkký, líný a poddajný, než aby mu bezohledná
energie neimponovala. Proto také se může dodělati poměrně velké
popularity politik takového zrna jako je Štěpán Radic, jenž nyní chystá
novou stranu — selskou. Pokud byl tajemníkem, a dokonce nepla-
ceným, chrvatské strany práv, byl v ní spokojen a mluvil pro koncen-
traci oposičních živlů. Nyní najednou, když byl neslušným způsobem
zbaven tajemnictví, objevil mnoho hříchů ve vedení a u hlavních ma-
tadorů té strany a rozhodl se založiti stranu lidovou, selskou, jak ji
již r. 1902 ohlašoval jeho bratr Antonín, dovedný redaktor » lidové
revue« »Dom«. Je sice pochopitelno, že nekritickým živlům může lid
býti modlou, a v našich rozháraných poměrech dokonce se mohou vy-
skytnouti nadšenci, kteříž jen v lidu, bez intelig-ence, vidí jedinou
spásu a naději národa — ale na založení solidní strany, jež chce ze
základu obroditi náš život a dodělati se velkých praktických úspěchů —
absolutně to nestačí. Konečně: Radic nikdy nedovedl kolem sebe kon-
centrovati trvale určitý kádr lidí. Neshodl se ani se svými nejbliž-
šími přátely, spolubojovníky ještě z pražských časů, již mu přece mohli
nejlépe porozuměti a všelicos odpustiti. Vystupují nyní proti němu
docela otevřeně ve svém týdenníku »Pokret« (Hnutí). Hnutí.?' Ano —
ale velmi smutné. Podle firmy měl by to býti orgán chrvatských po-
krokářů — ale obsah krutě hanobí to pyšné záhlaví. Těch několik
čísel, jež doposud vyšlo, svědčí o úplném bankrotu našich »realistů«.
Obsah je bídný, docela bezbarvý, ba není téměř článku, jenž by za-
sluhoval přečtení. Snad má vinu na tom i doba vycházení .^^ (Vychází
totiž v neděli ráno.) Všechny listy dosud vydávané mladými lidmi
byly obsahově mnohem hlubší a vážnější. Je to debácle, jenž dokonce
i u nás, kde jsme na takové věci zvyklí, působí trapně. Každé číslo
konservativního denníku » Obzoru « stojí obsahově mnohem výš než
nejnovější náš pokrokářský týdenník. Aspoň v kritice bývala tato ge-
nerace vždy silnou. Nyní dokazuje, že kritisovat zapomněla a tvořit
nedovede. Ovšem, nesmíme zapomenout, že titíž vydavatelé sedí také
v redakci > Obzoru*. Konejšíme se tedy, že asi v tomto ukládají své
lepší zboží.

Se stejným titulem založil v Sarajevě Rud. Zahradník (Čech?)
malý čtrnáctidenník (asi jako »Kramerius«), jenž doposud opravdu pře-
kvapil slušným a vybraným obsahem, zejména uvážíme-li, za jakých
poměrů se vydává. Tyto poměry asi rozhodly, že se hlavně omezuje
na citáty. Kromě domácích spisovatelů hojně uvádí výroky Havlíčka,
Palackého a j., pojednává o nacionální ekonomii, o slovanství, ba —
u nás nový zjev — i o ženské otázce! V celku potěšitelný zjev.

Rovněž musí uspokojiti velký odbyt, jaký nalezly lidové knihovny,
vydávané sociálními demokraty a redaktorem dubrovnické »Crvene
Hrvatske*. Obě přinášejí slušné články a rozšířily se hojně. Tedy ra-
dostný zjev — jenž byl by tím radostnější, kdyby ho nekalilo vědomí,
že také jiné knihovny, na př. kněze Biničkého, jenž vydává docela ne-

609

chutný škvár a s tendencí strannickou, nalézají odbyt, mnohdy větší,
než slušné knihy. Bude zapotřebí mnoho práce, než se náš lid vychová.
Doposud se k tomu cíli pracovalo velmi málo. Všechny strany
jen ho využitkovaly pro své strannické zájmy, vyhledávaly ho jen před
volbami, když kortešovaly pro své kandidáty. V posledním roce vzmá-
halo se táborové hnutí, hlavně přičiněním některých mladších. I starší
politikové a usedlí vůdcové rozhoupali se ojediněle, aby neztráceli
své renommé. V celku však tento ruch netrval dlouho, a nyní, zdá se,
nadobro zanikl. Nedávno měl smutné ukončení. Všechny strany opo-
siční velkolepě ukázaly lidu své pravé nitro. Do Samoboru, asi 20 km.
od Záhřebu, svolaly velký tábor. Předsedal místní poslanec, velikášská,
nepopulární osoba. Přišli také fanatičtí stoupenci pověstného advokáta
Franka — faráři a » dělníci «. Tábor vedli a mluvili mírnější příslušníci
strany práv, bývalí »obzoráši«. Dopustili se mnohých netaktností, jež
byly velevítány » frankovcům*, kteří přišli s úmyslem rozbiti schůzi.
Před veškerým lidem (bylo ho asi 10.000!) sehrány nehezké scény
mezi » inteligencí*, vášeň a strannickost vybuchla, zejména » čistí « (stou-
penci dra Franka) se vyznamenali. Faráři chytře spřadli své čistě kle-
rikální tendence s velkými frázemi o vlastenectví, haranguovali ne-
stoudně lid — a když Hd byl roznícen, tiše zanechali bojiště. Před-
seda je velmi neoblíben v onom kraji, zejména proto, že nedávno
vyhrál process o dělbu velkého pozemku. Process dlouho trval a nyní
musí sedláci zaplatiti ohromné útraty. » Čistí « o všem tom věděli a po-
štvali lid. I stalo se. Předseda sotva živ utekl, obecní písař byl těžce
poraněn, v obecní budově Samoboru a sousední obce Podvrh bylo
všechno zničeno, spisy spáleny, roztrhány a zahozeny do řeky, do-
konce zmizel velký peněžní obnos z podvršské obce . . . »Inteligence«
»vychovala« svůj drahý lid — a lid to odnese. Jednal v slepé, zoufalé
vášni. Nyní se s celou tíhou vrhnou na něj naše úřady. To znamená:
102 osoby již byly vyslechnuty; 20 jich bylo odevzdáno soudu, 42 se
nalézá ve vyšetřovací vazbě . . . » Čistí* skvěle dosáhli svého účelu:
ukázali vládě, že lid nechápe svá občanská práva, že nedovede zacho-
vati pořádek — že tedy se mu nesmí povoliti schůze . . . Vláda tomu
dobře porozuměla, nyní zakazuje i nejnevinnější tábory — ostatně
není to nevhod také druhému křídlu oposice, kterému bez toho —
aspoň většině vůdců — tyto schůze nebyly sympatické . . . Vůbec
jsou všechny naše oposice prohnilé a nezpůsobilé říditi slušnou poli-
tickou akci. Řekl jsem posledně: khuenovština. (Dokonč.)

po VEŘEJNÉM HOSPODÁŘSTVÍ. Válečné půjčky ruská a japonská - Naposledy ještě prof.
■* Wieser a daňová poplatnost Čechů a Němců v Čechách.

Válka rusko-japonská donutila oba zápasící státy, obrátiti se
o výpůjčku k cizině, třeba že s ruské strany ještě po vypuknutí
války se ohlašovalo, že cizozemské finanční výpomoci Rusku nebude
potřebí.

Ze Japonsko se svými financemi nevystačí, vědělo se hned od
počátku. Ukazuj e-li celý dosavadní průběh války, oč lépe bylo Ja-

NAŠE DOBA. R. XI., č. 8. 1904. 20. května. 39

610

ponsko k válce připraveno vojensky nežli Rusko, finanční jeho pří-
prava byla slabá.

V míru simonoseckém 1895 obdrželo Japonsko od Cíny válečnou
náhradu asi 900 mil. korun, kterou se rozhodlo věnovati úplně sesí-
lení vojská a zvláště námořnictví válečného. Již r. 1896 určeno tedy
mimořádně 543 mil. K pro nové lodě válečné, 236 mil. na nové
armádní sbory a opevnění pobřežní a 102 mil. K na zbudování státní
sítě železniční. Roku 1897 následoval nový požadavek 158 mil. K a
dvě léta později dalších 120 mil. na účely válečné a všechno to (i jiné
výpůjčky státní) vydáno do konce roku 1903, úhrnem od r. 1896
plných 1890 milionů korun, ročně tedy za poslední léta průměrem
235 mihonů korun.

Válečného pokladu, z kterého by se byly uhradily první veliké
výdaje mobilisační, Japonsko nemělo, další trvání války podmiňuje tedy
cizozemskou výpůjčku nebo zavedení nuceného oběhu bankovek a
vypůjčení si zlata od japonské banky cedulové a jiné vnitřní výpůjčky,
které by však mnoho asi nevydaly.

Snad spoléhalo Japonsko, že válečné úspěchy zjednají mu u po-
litických přátel levný úvěr v míře pro pokračování ve válce dosta-
tečné. Úroky, na jaké jsou angličtí kapitalisté ochotni poskytnouti Ja-
ponsku prostředky k vedení války, vedené přece také v interesu
Anglie, jsou však — i na poměry východoasijské — dost lichvářské.
Japonsko vypůjčuje si 10 mil. liber šterl., tedy asi 250 mil. korun,
na pokladniční poukázky, které mají býti pojištěny důchodem celním,
obíhati sedm let, poskytovati majitelům zúročení 6proc. a vydati se
k tomu všemu za kurs 93 proč, z nichž ještě 2 proč. obdrží pro-
středkující syndikát bankovní. Dostane tedy Japonsko pouze 91 proč;
bude platiti po 7 let úroky vlastně asi 7V2procentní a po sedmi
letech zaplatí na místě 227.5 mil. K, které obdrželo, plných 250 mi-
lionů korun.

Pevnější je finanční situace Ruska, jehož ohromné vnitřní zdroje
cizozemská haute finance dosti dovede oceňovati. Dle rozpočtu na
rok 1903 čítalo se v Rusku příjmů řádných 20325 mil. a mimořád-
ných 170-3 mil. rublů; výdajů řádných 1877*8 a mimořádných 2313
mil. rublů, úhrnem tedy přebytek 937 mil. rublů, jinými slovy Rusko
mělo v tomto roce rozpočtených příjmů asi 5850 mihonů korun (Ra-
kousko asi 1726 mil., Francie asi 3340 mil. korun), tedy víc než
třikrát tolik co Rakousko a o polovici více nežli Francie. Státní dluh
Ruska činil počátkem r. 1903 6643*7 mil. rublů čili asi 17600 mi-
lionů korun, Rakouska 9090 milionů korun, Francie přes 26 mi-
liard korun.

V tomto obrovském rozpočtu byly nyní zredukovány výdaje,
zejména mimořádné, železniční, o 134*4 mil. rublů, řádné výdaje toliko
o 3 proč. Ovšem válka stojí peníze a Rusko, nechce-li sáhnouti k ban-
kovnímu pokladu a výdaji papírových peněz, musí rovněž na trh pe-
něžní, který Francie, a bude-li potřebí, za dobrý úrok i Německo
rádo poskytne.

611

Šlo o půjčku 800 mil. franků, kterou nabízelo Rusko francouz-
ským kapitalistům na 5 proč. za kurs 98 proč. na pokladniční po-
ukázky splatné v nominální hodnotě po 3 — 5 letech a znějící na
obnosy po nejméně 25.000 franků.

Rusko nechtělo totiž menší obnosy vydaných poukázek, aby ne-
mohly vniknouti v širší obecenstvo, v drobnější kapitalisty francouzské,
v jejichž rukou nalézá se značná část rent ruských, takže by nový
výdaj menších papírů v tak značném obnosu najednou nezůstal bez
-otřesů v kursech renty.

Francouzští velkokapitalisté jsou arci dost mocni, aby celých
800 milionů vyplatili a pokladní poukázky si ponechali uloženy až ke
dni splatnosti za vysoký (na francouzské poměry) úvěr Sprocentní a
s nadějí na 2procentní výdělek v rozdílu mezi přijímacím kursem
98 proč. a nominální hodnotu po krátké době 3 — 5 let.

Nicméně zdálo se i ve Francii na pováženou vázati obnos tak
ohromný na dobu tak dlouhou a neposkytnouti věrné dosavadní
klientele možnost účasti při obchodě tak výnosném. Vláda ruská na
konec přistoupila tedy na poukázky po 500 a 5000 fr., dosáhla však
za to zvýšeného kursu 99^/2 proč. (ovšem dostanou banky od vlády
ještě jakousi provisi) a z celkového obnosu zápůjčky vyplatí se polo-
vice (400 mil. fr.) ihned.

Otázkou je arci, na jak dlouho stačí i celých 800 milionů franků:

dle skromných zajisté odhadů vyžaduje nyní vedení války s Japonskem

měsíčně 80 — 100 milionů rublů, a ruské loďstvo baltické prý teprv

v létě pojede na východ a mobilisace pozemního vojska dávno ještě

není dokončena.

Česká společnost národohospodářská v druhém debatním večeru
podrobila zevrubnému rozboru data a vývody Wieserovy ohledně po-
měrné daňové poplatnosti Čechů a Němců v Čechách. Referát dra
Živanského dokazoval dnešní naprostou nemožnost přesně statistického
rozřešení problému, který si Wieser položil. Nikdy totiž nebylo pro-
vedeno u nás vůbec šetření o národnosti poplatníků, natož pak šetření
správné a vskutku objektivní a úspěšné. Yžáyt ani obyvatelstvo samo
se při mnohem jednodušším sčítání lidu nezjišťuje co do národnosti,
nýbrž jen co do jazyka obcovacího. Jednou z největších obtíží jest,
že by se celá řada poplatníků nedala vůbec zařaditi do určité kategorie
národnostní, na př. právnické osoby, zejména veřejnoprávní, podni-
katelská sdružení osob, obchodní společnosti, společenstva a pod., ano
i určité osoby fysické. Vždyť sám pojem národnosti je neujasněný, jaké
obtíže působí při vyšetřování národnosti Židé, a přibližně řešiti problém
vzájemným srovnáním statistiky národnostní a berní, k tomu nemáme
dodnes ani nezbytné místně podrobné, časově i věcně jednotné stati-
stiky berní. Wieser ostatně sám tento nedostatek výslovně uznává,
pomáhaje si právě v nejnejasnějších a nejspornějších případech svým
ošetřením soukromým*, to jest skoro výlučně pouhým nijak nedolo-
ženým tvrzením buď interessovaných poplatníků nebo politických přátel,
.poslanců atd.

39*

612

Avšak ani na základě nedokonalých statistik o i^eči obcovací a
daních nepočínal si Wieser nestranně a přesně vědecky, dopustiv se
i formálních chyb početních.

Při objektivním rozčlenění daně dle řeči obcovací, při čemž
Prahu vzhledem k velké její poplatnosti (ISVo všech přirážek zemských)
dlužno bylo připočísti oběma národnostem dle kvót obyvatelských,
lze viděti, že platí Češi úhrnem na basi přirážkové 42 77 mil. korun.
Němci 25 78 mil. korun, t. j. Češi asi 6204Vo, Némci 37 OóVo oproti
kvótám obcovací řeči 62*67 ke 37 27.

Takový nestranný postup vede však k výsledku, jehož Wieser
pro své cíle nemohl potřebovati. Proto Wieser k poplatnosti českých
menšin vůbec nepřihlédl, protože prý neplatí skoro žádnou přímou daň
(výška daně význačnějších českých menšin sahá daleko do desítek a
statisíců korun), naproti tomu velmi přemrštěné vypočítal daň něme-
ckých menšin v Praze a v českých školních okresech.

Ve výpočtech pro Prahu Wieser nedrží se přesně daně z toho
roku, na jakém buduje ostatní výpočet pro království, a vůbec ani
jen jediného roku, podle toho, jak kdy jednotlivé německé podniky
platily větší daň. Při všeobecné dani výdělkové připočítal Wieser bez
jakéhokoliv odůvodnění Němcům najednou téměř 100.000 K, při dani
podniků veřejnému účtování podléhajících počítal daň státních, zem-
ských a obecních podniků z polovice na konto německé, bez jakého-
koliv odůvodnění; rovněž tak daň soukromých drah, která v Praze
obnáší téměř polovici celého obnosu této kategorie daňové, počítá cele
k Němcům, ač účastněn je v nich také velmi silně kapitál cizozemský
zrovna tak jako v některých tak zv. německých filiálkách bank cizích.
Při jen poněkud objektivním národnostním členění daně těchto podniků
dospěli bychom k výsledku, že roku 1902 připadalo z daně podniků veřejně
účtujících na Čechy 74, na Němce 19 a na skupinu neutrální 7%.
Ovšem, ani tento výsledek neodpovídá skutečnosti, ale je viděti, jak
naprosto strannický je výpočet prof. Wiesera a k jak diametrálně jiným
odhadům se přijde, položí-li se základ jen poněkud objektivní.

O dani domovní v Praze Wieser tvrdí, že z ní Němci platí 30V2°/o.
Příslušné šetření v tom směru není ještě skončeno, zatím jen pro Libeň
bylo vypočítáno, že skutečným Němcům patří tam celkem 38 domů
s úhrnnou činží 89.610 K, kdežto Wieser činži tu uvádí na 174.456 K.
Sami Němci nevědí, co by chtěli míti, a dospívají při odhadech svých
domů k rozdílům až 700.000 K. Vzhledem k povaze naší daně do-
movní, která z daně výnosové se stává vlastně daní bytovou, bylo by
nadto ospravedlněno daň tu členiti národnostně dle poměru obyvatel-
ského a slušelo by tedy položiti na konto německé toliko 738.000
resp. 743.000 K místo Wieserových 2-3 milí.

Celkem jeví se národnostní poplatnost daňová dle přibližných,
avšak objektivně, nestranně dosažených a jistě v celku správnějších
výpočtů n^ž jaké podává Wieser, v Praze za rok 1902 takto:

Na Čechy připadá 10,269.000 K, na Němce 1,922.000 K a na
neutrální 337.000 K, kdežto Wieser udává podíl Němců na plných

613

6'3 mil. korun, čili Němcům přidáno o 220Vo více, než skutečně
platí, skoro 6*4^0 z celého zemského rozpočtu na rok 1902.

Přemrštěné jsou i výpočty Wieserovy co do poplatnosti ostatních
německých menšin. Tak vypočítal Wieser poplatnost Němců v prvé a
druhé třídě výdělkové daně v komorním obvodě pražském na 534.000 K,
kdežto při poněkud jen přesnějším výpočtu by se Němcům mohlo při-
znati asi 382.000 K. Ve III. a IV. třídě všeobecné daně výdělkové
v nejlepším případě platí Němci v komoře pražské 29.000 K, v plzeňské
30.000 K, v budějovické, kde Němci nejsou formálně zastoupeni ve sboru
komorních členů, nejvýš 19.000 K v třídě III. a 36.000 K v třídě IV.
Naproti tomu české (nezastoupené) menšiny v německých komorách
liberecké a chebské platí nejméně 168.000 K v tř. III. a 301.000 K
v třídě IV.

Podobně nesprávný jsou výpočty Wieserovy o činžovní dani ně-
meckých menšin. Na př. na Zižkově prý dle Wiesera Němci platí
■90.000 K daně domovní, však dle přesného šetření českého kvóta ně-
mecká obnáší nejvýše 15.000 K.

Také při národnostním členění poplatků z převodu pozůstalosti
nepočínal si Wieser dosti vědecky. Srovnával tři nahodilá finanční
ředitelství česká a tři německá, zamlčel však při tom, že v německých
oblastech, jejichž data uvádí, žije mnohem více obyvatel, než v do-
tyčných českých, a že jich tam také mnohem více umírá, takže již
proto okresy německé musejí vykázati větší počet pozůstalostí a větší
hodnotu jejich.

Také »důkaz« o posunu hospodářské moci v posledních 20 letech
ve prospěch Němců se Wieserovi naprosto nepodařil, jak ostatně již
prof. Bráf na to poukázal. Data, na základě jichž Wieser tak činí, jsou
opět jen data nedokonalé berní statistiky, kterou Wieser tu naprosto
zaměňuje se soustavnou statistikou hospodářskou vůbec. A přece měl
Wieser jistě po ruce dosti pomůcek z jiných odvětví hospodářské
-Statistiky (statistiku povolání obyvatelstva, akciových společností, spo-
lečenstev, peněžních ústavů atd.), z nichž by se byl přesvědčil o opaku
toho, k čemu na základě dat berních dospěl. Při srovnávání dat
2. různých let nesmíme zapomínati na pronikavé změny nejen v technice,
nýbrž v samých základech soustavy přímých daní u nás, na změny
v territoriálním ohraničení jednotlivých okresů politických, školních a p.

Pro finance zemské ostatně začínají nabývati významu také daně
spotřební, k nimž Wieser vůbec nehledí, protože právě u nich by se
musil u nás podíl obou národností říditi dle kvóty obyvatelstva a to
by se bylo špatně hodilo k základnímu thematu Wieserovu, že se totiž
Němcům od země nedostává tolik, nač mají nárok dle své účasti na
příjmech zemských.

Jak i tento důsledek je nesprávný, uvedli jsme minule.

Úsporná komise zemského výboru navrhuje kromě škrtů v jednot-
livých položkách výdajových, zejména subvenčních a železničních, zvý-
šení zemské pivní dávky ze 140 na 2 K, zemskou daň ze spotřeby
-cukru a tabáku — i těžiště samosprávných financí přesunuje se tedy
vždy více v daně nepřímé. * ^S".

614

ZEMĚDĚLSKÉ. PRŮMYSLOVÉ, OBCHODNÍ. Z posledního zasedání ústřední komisse pro zá-
ležitosti živnostenského vyučování — Úlevy ve službě vojenské absolventům nižších průmysl.,
řemeslnických a odb. Škol — Specialisace státních průmyslových škol — Otázka připuštění absol-
ventů vyšších průmysl, škol na techniku — Všeobecné školy řemeslnické — Zřízení přadlácké-
školy v Liberci — Upjatost vůči českým požadavkům a permanentní kompetenční konflikty.

O březnových schůzích Ústřední komisse pro záležitosti živno-
stenského vyučování vyšly právě obsáhlé protokoly v ústředním věst-
níku pro živn. vyučování v Rakousku. Především byl konstatován vzrůst
rozpočtu státního, řečeného vyučování se týkajícího. V r. 1896 obnášel
rozpočet ten 5,149.838 K, v r. 1904 9,511.467 K, tedy o 84-7Vo.
více. Zvláštním předmětem jednání byla otázka, jakých výhod nutno se
domáhati pro absolventy průmyslových škol při plnění povinnosti
branné, pokud ovšem již výhod těch účastni nejsou. Hlavním poža-
davkem ministerstva vyučování tu jest, aby byla stanovena dvouletá
presenční služba pro absolventy mistrovských škol při státních školách
průmyslových, odborných škol pro určitá odvětví živnostenská, troj-
třídních škol řemeslnických a škol řemeslnických pro řemesla stavební
a umělá. Dále se požaduje odložení služby vojenské pro žáky určitých
ústavů do jisté doby, a což jest zvláště zajímavo, přiznání práva jedno-
ročního dobrovolnictví absolventům znamenitými uměleckými, věde-
ckými, literárními neb technickými výkony zvláště vynikajícím, i když
se jim formálních průkazů pro dosažení práva jednoroční služby do-
brovolné jinak nedostává a p. v.

Schváleno, aby se pokračovalo v pokusech, zavésti při jednot-
livých školách kočovné vyučování pro živnostníky. Obšírná a zajímavá
jest zpráva o akcích, jež by bylo potřebí zavésti ohledně státních prů-
myslových škol, kteráž doplněna jest obrazem o působení absolventů
těchto škol a potřebné reorganisaci, podaným ministerstvem obchodu
na základě šetření, obchodními komorami a živn. inspektory vykona-
ného. Zvláštního povšimnutí došly tu názory a návrhy obchodní a živno-
stenské komory pražské, zejména též pokud jde o specialisaci státní
průmyslové školy v Praze a rozdělení této školy tím způsobem, že
stavební oddělení má samostatně býti vybudováno.

Návrhy ty nalézají se nejen ve zprávě, nýbrž i v programu,,
ministerstvem vyučování navrženém a ústřední komissí schváleném.
Specialisaci tou stanou se státní průmyslové školy mistrovské daleko
širší měrou než posud přístupnými těm, kdož v určitých odvětvích
malých a středních živností chtějí se dokonale vyvzdělati; specialisace
vyšších průmyslových škol pak uzpůsobí absolventy potřebám praxe
v určitých oborech nejvyšší dosažitelnou měrou.

Chvalitebnou výjimkou má lučební oddělení vyšší školy pražské
zřízení takové, že se žáci posledního 4. ročníku rozdělí podle proje-
veného přání na 3 skupiny: 1, pro hospodářský průmysl, 2. pro
textilní a 3. pro chemický velkoprůmysl. Při oddělení strojnickém vyšší
školy by bylo záhodno zříditi postupně tyto skupiny: pro všeobecné
strojnictví; pro elektrotechniku; pro stavbu cukrovarů, lihovarů a pivo-
varů; pro stavbu mlýnů a strojů hospodářských; při oddělení stroj-
nickém školy mistrovské skupiny pro strojníky, modeláře a slévače,
elektrotechniky, zámečníky, mlynáře. Při oddělení stavitelském školy

615

vyšší by byly skupiny pro všeobecné stavitelství budov městských a
hospodářských, pro stavbu budov továrních, pecí atd., pro stavby že-
lezniční a vodní; při škole mistrovské skupiny pro zedníky a kamen-
níky, tesaře, stavební truhláře, klempíře a instalatéry. V Praze by se
celé oddělení stavební nad to ještě osamostatnilo. S takovýmto spe-
cialisováním souhlasí (dle zprávy komory) ředitelství školy pražské,
kteréž v nynějším rámci školy činí již samo k němu velice zdařilé ná-
běhy (roztříděním posl. ročníku chemického oddělení, nejnověji zří-
zením speciální skupiny pro elektrotechniky atd.). — Návrh budějovické
komory na zřízení utrakvistické průmyslové školy (mistrovské) v C. Bu-
dějovicích byl odkázán — dalšímu šetření. Rozhodovaly tu v prvé řadě
zajisté národně-politické obavy Němců.

*
Zpráva o aktivování pětiměsíčních kursů ku vyvzdělání technických

sil pomocných pro stavbu dopravních zařízení vzata byla na vědomí.
Kursy ty zřízeny byly pokusmo se zvláštním zřetelem na projektované
stavby vodních cest a provádění regulací řek při státních průmyslových
školách v Praze (29 posluchačů), ve Vídni (24) a v Krakově (24) a
vydařily se úplně. Navštěvovati je byli oprávněni absolventi vyšší i mi-
strovské státní prům. školy; stavbě vodních cest věnováno 15, silnic a že-
leznic 15, mostů 7, vyměřování 4, zákonovědě a zamezování úrazů 1, v celku
42 hodin týdně. — V otázce připuštění absolventů vyšších škol prů-
myslových na vysoké školy technické, čímž by maturitní vysvědčení
školy reálné bylo na roven postaveno maturitnímu vysvědčení vyšší
školy průmyslové, zaujala ústřední komisse stanovisko kompromisní.
Vyšší průmyslové školy jsou po názoru komisse samostatné ústavy vy-
učovací, poskytující uzavřené střední technické vzdělání; maturitním
vysvědčením průmyslových škol nepřiznává se tudíž právo k vstupu na
vysoké školy technické. Aby však zvláště osvědčeným absolventům
průmysl, škol byl umožněn vstup na tuzemské techniky, má nastati
všeobecná úprava podmínek, za kterých jsou oprávněni absolventi
vyšších průmyslových škol složiti maturitní zkoušku na reálce, kterouž
by však neskládali z předmětů, z nichž složili již úspěšně maturitní
zkoušku na škole průmyslové, pokud tyto předměty se na průmyslovce
alespoň přibližně tou měrou vyčerpávají, jako na škole reálné. Řešením
radikálnějším a spolu racionálnějším této otázky by však bylo, kdyby
na vyšší škole průmyslové položena byla větší váha na všeobecné
vzdělání vedle odborného. Prospělo by to průmyslové škole i jako
samostatnému učelišti s uzavřeným cílem vyučovacím, i jakožto prů-
chodnímu ústavu, jehož někteří absolventi vstupují na vysokou školu
technickou.

Nedostatky všeobecného vzdělání obtížněji se v praxi dohánějí
než nedostatky vzdělání odborného, jemuž na konec praxe přece jen
jest nezbytnou učitelkou.

Ve zprávě o případné reorganisaci všeobecných škol řemeslnických
vykládá se, proč školy ty přestaly býti na mnoze všeobecnými, t. j.
pokud lze největšímu počtu řemeslnických odvětví zároveň sloužícími.

616

a staly se školami převahou zpracování kovů pěstujícími. Nestalo se
tak ani vlivem ministerstva, ani vlivem sborů učitelských, nýbrž prostě
tím, že většina žáků vzhledem k svému budoucímu povolání obrátila
zřetel k odvětvím kov zpracujícím. Původní účel škol, prospívati všem
řemeslům, nelze splniti, vyžadoval by vlastně zřízení učebných dílen
pro veškerá řemesla při škole. Také valného zlevnění nelze docíliti
tím, že by při trojtřídní škole řemeslnické 1 třída odpadla, a postup
takový nelze ani z důvodů věcných doporučovati. Kde tomu hověly
poměry, zřídily se školy řemeslnické pro řemesla stavební neb uměJá.
Na zřizování nových státních všeobecných řemeslnických škol se
naprosto nepomýšlí, a vlastně ani na jich reorganisaci. Státní správa
vyučovací nechce tu podnikati žádných » neplodných pokusů orga-
nisačních«. Řečník Klusemann ze St. Hradce nazval s upřílišněnou
příkrostí školy řemeslnické dokonce » přežilými* a žádal na místě nich
za úpravu průmyslového školství pokračovacího. Ve směru positivním
připustilo ministerstvo jedině, že možno od případu k případu uvažo-
vati o tom, zdali by nemohly dvoutřídní školy s nynějším učebným
cílem škol řemeslnických, kteréž by navštěvovali hoši ještě poslední
léta školou povinní, býti přičleněny ke průmysl, školám odborným.

*
V oboru školství textilního vzat byl výlučný zřetel na zřízení
přadlácké školy v Liberci, a to pro všechny obory a suroviny (přízi
bavlněnou, mýkanou, česanou, len, jutu, konopí a ramii). (Dříve za-
ujímala tu správa vyučovací stanovisko více specialisaci škol těch pře-
jící.) Nápadno jest, že označen bezohledně Liberec za nejvhodnější
místo pro školu a že zřízena tam býti má v místním připojení na
libereckou školu tkalcovskou úplná škola přadlácká, tedy škola velmi
nákladná, s německou řečí vyučovací, ač závažný dil našeho průmyslu
textilního jest českým co do podnikatelů a převahou co do dělnictva
a učednictva. O možnosti zřízení české školy přadlácké se strany vy-
učovací správy vůbec nebylo mluveno, ačkoliv ministerstvu programa-
tické usnesení zemského sněmu českého a zdůvodněná podání obchodní
komory pražské a spolku českých textilníků nemohla zůstati neznáma.
Posléze přijat byl i návrh libereckého komorního presidenta, kterýž
vedle ministerských referentů hlavní slovo v komisi vede, aby libere-
ckému ústavu byla přičleněna i škola barvířská a appreturní. Za to byly
zamítnuty ťeškeré požadavky české, kteréž by jakkoliv znamenaly roz-
nmožení neb rozšíření školství českého, s výjimkou zásadního přisvěd-
čení dalšímu vybudování průmyslové státní školy pražské a udělení
subvence dennímu oddělení odborné pokr. školy zlatnické v Praze.
Ve příčině odborných škol tkalcovských hájen požadavek, aby hlavní
váha položena byla na vybudování čelných škol tkalcovských, jinak aby
školství to spíše bylo restringováno. Zdárná činnost technologického
průmysl, musea pražského byla sice referentem ministerstva výslovně
uznána, leč subvence odepřena z formálního, sotva úplně správného
důvodu kompetenčního, že museum to jakožto orgán podpůrné akce
živnostenské náleží výlučně v příslušnost ministerstva obchodu. Kolik
dobrých věcí bylo již zmařeno tímto permanentním, ryze formálním

61'

kompetenčním konfliktem ministerstev obchodu a vyučováni. Plzeňskému
umělecko-průmyslovému museu odepřena subvence stavební pro —
» zásadní* námitky ministerstva financí. Všeobecným pokračovacím
ákolám průmyslovým v Dol. Rakousích nebude státní správa vyučovací
potud udíleli subvencí, pokud tam zůstane v platnosti nynější úprava
školství pokračovacího zákony zemskými, kteréž povinnost příspěv-
kovou určitě vymezují. Toto stanovisko státní správy vyučovací pobízí
k veliké opatrnosti při případné úpravě pokračovacího^ školství průmy-
slového a obchodního zemským zákonem v král. Českém, aby na
konec » autonomní « úprava nevyzněla opět ve výhradní » právo « pla-
titi, podobně jak tomu jest při školství národním. A'

SOCIÁLNÍ. — Uherská stávka železniční — J^urésův denník — Reforma úrazového pojišťování
dělnického

Dubnová uherská stávka železniční nebyla první velkou stávkou
svého druhu; měli jsme na př. jen loni dvě veliké stávky železniční,
jednu australskou (ve Viktorii), kde také účastnil se jí aspoň zlomek
úřednictva státních drah, ostatně s nezdarem, a druhou holandskou,
vítěznou. Ale čím se uherská stávka ode všech dřívějších liší zásadně,
jest, že nositelem jejím nebylo organisované dělnictvo, ale personál úřed-
nický, neorganisovaný, vehnaný do náhlé stávky elementárním tlakem
existenční tísně, kdy míra hořkosti poslední kapkou zklamání skutečně
sama přetekla. A pak stáli jsme tu před divadlem, které mělo cos
podobného se starými selskými bouřemi. Tlumené vření propuká ve
zjevný odpor v pravém slova smyslu přes noc, samo šíří se bez všeho
stávkového vedení jako jiskrou, a v několika hodinách st jí tu jako
jednolitá massa všechen personál s rukama s resignovaným vzdorem
založenýma, od staničního přednosty k sluhovi staničnímu, od stroj-
vůdce k poslednímu pošinovači vagónů, personál dělnický v jednom
šiku s personálem úřednickým pod služební přísahou, která vidi před
sebou stroje a ne lidi. Vření, a to hluboké, bylo starého data. Přes
30 let nezlepšilo se nic na služebních platech personálu železničního,
ačkoli všude jinde mzdy a platy stouply, a to opětovně. A když ko-
nečně vynucena na vládě na oko milionová předloha o zlepšení platů,
ukázalo se, že zlepšení na jednotlivce přepočteno činilo by průměrem
ne více než 73 korun ročně; a i to mělo být vyváženo újmami na
druhé straně omezením dosavadního pravidelného postupu do vyšších
kategorií platebních a zmenšením příbytečného. To a přísné nastupování
proti vůdcům hnutí se zákazem schůzí k společnému hnutí obrannému
směřujících bylo přímým podnětem k propuknutí stávky, která v málo
hodinách vedla k úplnému zastavení dopravy na všech tratích státních
drah. Co následovalo, bylo na straně pobouřených a organisovanému
boji stávkovému nezvyklých zaměstnanců chybou za chybou; počátečné
zastrašení vlády hospodářskou pohromou, ze zastavení dopravy hrozící,
zaslepilo stávkující a svedlo je k nemírným diktátům, které vládu z po-
čáteční ochoty k smírnému vyjednávání zatlačilo na pole bezohledného
hájení státní autority a rozvinutí celého aparátu státní moci proti stav-

618

kujícím, tak že v málo dnech stávka byla zlomena jednak povoláním
stávkujících vojenskou službou povinných k činné službě vojenské
v oddělení železničním, jednak nahrazením personálu hlásící se nabídkou
pracovní mimo řady stávkujících vedle bezohledného nastupování proti
těmto mocí policejní a soudní. Tak i tato kapitola sociálních bojů
v Uhersku skončila způsobem v zemi už obvyklým: povalením stávky
mocí jako vnitřního nepřítele a rušitele zemského míru po způsobu
zrovna středověkém. Není pochyby, že způsob, jakým státy se cho-
vají vůči bojům sociálním, je už dnes spolehlivým měřítkem jich
niveau kulturního.

Jean Jaures začal vydávati socialistický denník »rHumanité«.
V programním článku praví, odůvodňuje titul svého listu: Všichni socia-
listi pracují o uskutečnění humanity, která u všech národů je kompro-
mitována a zlomena protivami třídními, nevyhnutelným bojem proleta-
riátu proti kapitalistické oligarchii. Socialismus, který prostředkem spo-
lečného vlastnictví výrobních prostředků vssává v sebe všechny třídy,
rozluští tento konflikt a způsobí, že každý v sobě samém nesmířený
národ stane se kusem humanity. Čím víc u jednotlivých národů a
individuí vyvíjí se demokracie a rozum, tím víc zříká se historie toho,
aby utíkala se k násilí. Nutná společenská evoluce bude tím snazší,
čím úžeji semknou se všichni socialisté, všichni proletáři a my všichni
v tomto listě chceme k této jednotě pracovati. Vím, jaký houževnatý
boj a rozbroj ve všech zemích dnes socialisty rozděluje ; je mi znám
konflikt v methodě a taktice a bylo by dětinským, chtíti tyto rozpory
zastírati vnějším pláštěm jednoty strany ; ale nebudeme také rozpory
ty prohlubovati otravnými polemikami. Socialisté revoluční i reformní
jsou nám především socialisty a jen reakci budeme neúprosně potírati.
— Udržeti velký list při životě a nevydati jej na pospas obchodním
zájmům, je problémem těžkým, ale nikoli nerozluštitelným. Dokázaly
toho velké listy provinciální a dovede to tedy i pařížský list. — K tomu
sluší připomenouti, že podnik Jaurěsův, třeba sebe odvážnější, není
dnes už alespoň beznadějným, protože i francouzský socialismus přes
dosavadní svou rozervanost v jádře svém v posledních deseti letech
vypracoval se od snů k cíle vědomému postupu. Přestal už býti ne-
určitou citovou náladou, která skládá se z rozhořčení a malomoci a
pojímá už dnes své úkoly věcně programově, vyzuv se už z dětských
střevíčků nečinného čekání na nějakou příští světodějnou revoluci, zá-
sluhou právě oné krystalisační, moderní socialistické frakce francouzské,

jejíž duševním vůdcem je Jaures.

Střízlivou a věcnou kritiku našeho úrazového pojišťování dělnic-
kého a výhled do jeho reformy a dalšího vybudování na základě při-
prav, vládou už vykonaných, čteme v právě vydaném pamětním spisu
rakouských obchodních a živnostenských komor (redakcí komor pražské,
liberecké a vídeňské), který sice přímo připíná se k periodické (pěti-
roční) revisi nebezpečenského roztřídění podniků, úrazovému pojištění
podrobených, ale v úvodě nemohl se vyhnouti pořád aktuální, ano

619

palčivé otázce reformy. Za zvláštní zásluhu nutno mu přičísti, že ve-
formě sice mírně a uhlazeně, ale ve věci zcela rozhodně obrací se
proti paušálním a do omrzení otřepaným heslům a frásím, které ne-
chybí na žádné schůzi průmyslnických bundů nebo v žádném z jich
orgánů, kdykoli na úrazové pojištění přijde řeč; jsou to zejména vo-
lání po nahrazení našeho systému kapitálové úhrady pojistné německým
systémem přirážkovým a territoriálního systému systémem odborových
družstev pojišťovacích rovněž dle vzoru německého. I když se připustí,
že by bylo bývalo správnější, od počátku postupovati týmiž směry jako
Německo v obou těchto věcech, je neméně jisto, že dnes už daným
odchylným vývojem návrat resp. převrat na ony dráhy je fakticky ne-
proveditelný nebo při nejmenším bezúčelný a dalším vývojem pojišťo-
vání sociálního předstižený. Naopak nám bude dnes reorganisace na-
šeho sociálního pojišťování doplněním jeho jednak pojištěním invalidním,
a jednotným, organickým sčlánkováním jeho s dosavadním pojišťováním
nemocenským a úrazovým daleko snazší než Německu, které si cestu,
k tomu právě svým systémem úrazového pojištění stížilo. A co se týče
nejčastěji pronášených stížností do tíživosti systému kapitálové úhrady
pojistných rent místo pouhého rozvrhnutí roční potřeby přirážkou, do-
vozuje pamětní spis výmluvně a nespornými daty číselnými, že my,
kteří jsme systém kapitálové úhrady z obavy před ještě vyššími a ještě
tíživějšími než dosud tarify příspěvkovými provedli jen na polovic, dnes
vývojem věcí vlastně proti zákonu máme fakticky želaný systém při-
rážkový, nebo lépe smíšený, a že, kdybychom se nakrásně odhodlali^
k přemetu v systém čistě přirážkový, byli bychom na tom hůře než
jsme dnes. A tak dospívá pamětní spis k závěru, že pro nás nejvýhod-
nějším je dnes tento smíšený systém, vyvinuvší se praeter legem, sta-
bilisovati a doplniti přípustnou již na základě dosavadních zkušeností
kontingentací celkové sumy příspěvků pojistných, aby průmysl sproštěn
byl obavy před dalším možným zvyšováním tarifů příspěvkových,
k nimž nervosnost správ úrazových pojišťoven a dosavadní sama přesná
litera zákona vlastně žene. To je formule reformní neobyčejně šťastná
a reformní plán logicky a střízlivě z daných vývojových poměrů vy-
růstající. — Ovšem je ještě celá řada léků, kterých nezbytně vyžaduje
k ozdravění našeho úrazového pojištění dobrozdání komorní. Především,
vyříznutí podniků zemědělských ze společné organisace, kterou, na
účet průmyslu, zatěžují nesmírně svými největšími risky bez náležitého
příspěvkového ekvivalentu a podrobení jich samostatné organisaci od-
borové, aby si náklady pojištění platily samy a průmysl zbaven byl
agrárního cizopasníka. Čísla oficiální statistiky úrazové sama mluví
o tom řečí, která nestrpí vytáček a odporu proti této sebeochraně prů-
myslu. Druhým bolestínem našeho úrazového pojištění jsou podniky
stavební se svým nepoctivým přihlašováním zaměstnaného personálu,
čemuž radikální přítrž bude moci ovšem učiniti teprv chystaná reforma,
která, na místě dnešního kolektivního pojištění úrazového zavede po-
jištění individuální, jak už při nemocenském pojištění stává, a z nemo-
cenských pokladen učiní společný výkonný orgán pro všecky obory
pojištění, svému okolí daleko bližší, než úrazové pojišťovny zemské,.

620

při čemž naše i v tomto obora neplodná a pletichářská samospráva
bude musit ustoupiti vydatnější ingerenci správy státní. — Právem
navrhuje dále dobrozdání de lege ferenda odstranění nanejvýš neho-
spodárných a jen k lehkomyslnosti na straně dělníka a strannickému
favorisování jeho na straně ústavní autonomie svádějících drobných
rent za nepatrnější úrazy a náhradu jich pouhým odbytným ve formě
a výši bolestného, kdežto na druhé straně bylo by pak možno méně
rigorosně než dosud si počínati při vyměřování rent za úrazy skutečně
těžké. Objektivnosti a věcnosti při vyměřování rent vůbec bude na
prospěch, když výměra jich odejme se správě ústavní a svěří zvláštní,
svým složením přesnou objektivnost zaručující rentové komissi a když
nad smírčí soudy úrazoven postaven bude odvolací tribunál, jednotnost
a správnost praxe zaručující. V rámec sanačních opatření spadá dále
účinnější péče o závodní opatření k zamezení úrazů s vydatně mír-
nějším klasifikováním podniků, v té příčině všem moderním požadavkům
vyhovujících a konečně menší fiskálnost státu vůči pojišťovnám, od
nichž si dnes dává každé spolupůsobení svých správních orgánů zapla-
titi a jimž dosud ani nepřiznal osvobození od poštovného. R.

• OKOLSKÉ: První mezinárodní sjezd pro školní zdravotnictví v Norimberce.

První mezinárodní kongres pro školní zdravotnictví konán byl
ve dnech 5. — 10. dubna 1904 v Norimberce. Těžiště sjezdové práce
tpoloženo bylo do sedmi hlavních skupin rozdělených dle následujících
themat: 1. Hygiena školní budovy. 2. Hygiena vyučování. 3. Návod
o hygienickém vyučování žákův i učitelů. 4. Tělesná výchova školní
mládeže. 5. Choroby mládeže a lékařův úkol ve škole. 6. Hygiena škol
zvláštních. 7. Hygiena mládeže mimo školu a přednášky o otázkách
všeobecných.

V následujícím referátu seřadíme nejdůležitější požadavky školních
hygieniků na sjezde norimberském přednesené.

Jeví se nutnost osvětlovati školní místnosti rovnoměrně
-diffusním světlem. Nejlepší přístup světla do školních místností je od
-strany severní. (Prof. dr. Erisman z Curychu.) — Školní budovou bu-
doucnosti jsou vzhledem k rostoucí drahotě pozemků a prostředků
stavebních přenosné pavilony, jaké mají již pro pohyblivé obyvatelstvo
své města: Berlín, Hamburk, Strassburk, Mnichov a j. Nejlepším je
zařízení školních baráků lužických v Nízkém. V posledním pětiletí po-
staveno jich bylo 56 o 96 třídách. (Předseda hamburské školní synody
učitel Meyer.)

Byt učitelův třeba oddělit od školy, zřizovat velké učebny, pro-
stranné chodby, zavádět topení z vnějšku a větrat po každé hodině.
(Inž. Recknagel z Mnichova). Žádoucí jsou dvorany pro děti při od-
dechu. (MUDr. Pelikán ze Slaného.) Ventilace dle systému Tichomičova
iiltruje vzduch nepřetržitě, zbavuje jej prachu, dopřává mu času otepliti
se, připouští i nižší stropy, je laciná a úhledná. (Inž. Paluta z Moskvy.)

Humanitní vzdělání ustupuje na středních školách reálnému. Po-
třeby praktického života ukládají školám vyšší požadavky. Při tom ne-

6121

zbývá místo pro hygienicky zřízený život žáka, který je nucen praco-
vati 9—11 hodin denně. Počet nervosních žáků dostupuje až óO^/q-
Je třeba snížiti učebny cíl vzhledem k úrovni průměrného žáka.
Zkoušky nutno odstraniti z důvodů zdravotních, psychologických
i paedagogických. Pro žáky méně nadané je třeba zříditi školy po-
mocné, odpolední vyučování nutno zrušit a vyučovací dobu přiměře-
něji upravit dle poměrného vývinu žactva. (Dr. Benda z Berlína.) Do-
savadní rozvrh učiva na vyšších třídách je zhoubným přetěžování m<
žactva. Systém zkoušení, přehnané pěstování řeči a mathematiky,
methoda učby dějepisné a vyučování náboženství jsou hlavními vinníky.
Je třeba, aby ubylo vyučovací látky ve vyšších třídách, aby se upustilo-
od vědění nepotřebného, aby se zkoušky obmezily a tam, kde jsou
založeny na učení z paměti, aby se vůbec zrušily, z dějepisu aby se
vypustilo vše, co je vědecky nezjištěno, aby učba náboženská byla spo-
jena s vyučováním dějepisným (Prof. dr. Schwend ze Stuttgartu.) Do-
mácí práce žáků je třeba zrušit a odkázat je do hodin školních.
Pro žáky pod 14 let nesmí práce denní přesahovati 6, pro starší-
7 hodin denně. (MUDr. Jáger z Halle ) Rovnost ženy s mužem vyžádala
si společenství obou i ve škole. Třeba dbáti při tom na různý vývoj.
Učebná osnova měj zřetel na rychlý tělesný vývoj děvčete, učitelé
i učitelky buďte hygienicky vzděláni, v nejvyšších třídách ať vyučují
spojenou mládež také učitelky. (Prof. dr. Hertel z Kodaně.)

Duševní námaha dětí má na nervové nemoci úlohu jen pod-
řízenou. Podstatnou příčinou je tu dědičnost, nervové složení a vše-
obecně slabé disposice ústrojů nervových. Postup a šíření při nemocech
nervových nelze ani u dospělých ani u dětí kontrolovati, neboť odborníci
v psychopathologii málokdy se do školy dostanou. Zvláštní škola pro
děti nervosou stížené byla by žádoucí. Škola nervositu mládeže nese-
siluje, naopak spíše děti nervosní otužuje. (Zdrav, rada dr. Wildermuth
ze Stuttgartu.)

Vyučovací hodiny ve školách je třeba omezit na 45 minut a.
všechny předměty učebné kromě tělocviku položit na dopoledne.
Jednoduchá dopolední frequence školní činí žáka volnějším,
hoví jeho individualitě, budí radostnou a samočinnou práci, činí vy-
učování živějším, zjednává žáku častý a příležitý odpočinek. (Dr. Hintz-
mann z Elberfeldu.) Odpolední vyučování je nezdravým, neužitečným
a skoro bezvýsledným. I šest dopoledních hodin je lepší než vyučování
odpolední. Dokázáno je, že za tři čtvrti hodiny naučí se žák víc než.
za celou. Po každé liché hodině buď přestávka nejméně desetiminutová,
po každé sudé 15minutová. Jednoduchá frequence bude míti výhody
i v době zimní, neboť dítě půjde jenom jednou do dusné školní atmo-
sféry. (Dr. Semerád z Ml. Boleslave.) Odpolední hodiny jsou lepší než
pozdní dopolední při jednoduché frequenci. (Dr. Lay z Karlsruhe.) Proti
tomu poukazováno, že teprve pokusy se zjistí, nebudou-li i pozdní do-
polední hodiny lepší než odpolední, osvěží-li se žáci náležitě odpolední
prázdninou.

Hygienické návody pro učitele jsou žádoucími, Hygie
nické vzdělání buď podáváno učitelům jako povinný předmět v paeda-
ogiícgh. (Proí. dr. Wernicki a dr. Blasius z Branšvicka.)

622

Vyučováním žactva ve dvou odděleních (škola pokro-
-čilých a škola doplňující) dle duševního nadání žactva, kteréžto
zařízení osvědčilo se v Mannheimu, hoví se rozmaru přírody, která
nestejně obdaruje duševními schopnostmi. Děti necítily prý se v od-
děleních pro méně nadané sníženými, a úřadové školní zaznamenaly
při tomto zařízení úspěch neočekávaný. Doplňovací třídy v Mannheimu
dělí se ve třídy opakovači, z nichž může dítě pro nemoc nebo jinou
příčinu se opozdivší pokrokem ve škole opět býti vřaděno do třídy
hlavní a v třídy propouštěcí, v nichž nabývá žák propouštěcího vysvědčení
jako na hlavní škole. Rozdělení toto připouští i pomocné školy pro
duševně omezené a podařilo se jím vymýtit ze školy repetenty. Nadaní
žáci netrpí při tomto rozdělení k vůli méně nadaným, tito pak nejsou
zbytečně vedeni k dostihování nadanějších. Pracování k t. zv, střed-
nímu typu nelze schvalovati vzhledem k různosti duševních fondů co
do jakosti i mnohosti, protože by tu lidská společnost přicházela

0 úspěchy nadaných. (Sk. lékař dr. Sickinger z Mannheimu, dr. Moses).
Obávati se jest při rozdělování tomto křivd a chyb, ježto není po ruce
dost spolehlivých psychologických známek pro určení kvality i kvantity
duševních sil dítěte. (Dr. Lay z Karlsruhe). V rozdělení žactva dle
nadání třeba viděti zvýšenou akci proti dětskému zločinectví. Při roz-
hodování, kam dítě zařaditi, musí míti poradné slovo školní lékař.
(Řed. Trúper z Jeny.)

Pro sexuelní poučováni jsou nejpovolanějšími vzdělané
matky, jichž třeba pro tento úkol získati. Není však třeba vylučovati
při tom muže. Základem výkladů bude učení o buňce. (Dra Forste-
rová z Norimberku.)

Hygieně třeba zjednati průchod do nejširších vrstev přednáškami,
universitními extensemi a působením zvláštních spolků. Dobrodiní hy-
gieny nesplní úkol, nenajde-li porozumnění v lidu. Celý inteligentní svět
třeba volati k šíření myšlenky zdravotní. (Dv. r. Forster z Norimberka.)

— Všechny vědecké autority prohlašují alkohol za jed pro mládež,

1 menší jeho dávka porušuje paměť, rozptyluje pozornost, překáží spo-
jování představ. Ničí tělesné zdraví mládeže, činí ji přístupnější in-
fekčním nemocem, ochabuje její vůli, je příčinou tělesné i duševní za-
krnělosti mládeže i mnohých dětských nemocí.

Všemi svými prostředky musí škola proti alkoholu bojovati. Ro-
dičům při zápisu třeba dávati vhodné letáky, pořádati s nimi porady
a pod. (Dr. M. Blitzstein.) — Zlozvyk kouření šíří se přes zákazy
státu i církve ve školách a zachvacuje i ženský svět. Třeba mu vypo-
věděti boj jako alkoholismu. V nikotinu mají svůj původ mnohé ne-
moci očí, uší, srdce i střev. Kouření zavinilo úpadek národní písně.
Zpívá se méně od té doby, co se kouří. Škola nesmí v boji proti
kouření si ulevovati. (Dr. Stanger z Trutnova.) — Z ohledů hygienických
třeba z vyučování cizím řečem odstraňovati pojmy v duších
dětí nezakořeněné. Látka pro vyučování buď brána vždy jen ze sku-
tečného života všech vyučovaných dětí. (Dr. Uhlemayer z Norimberka.)

— Ve zvláštní zdravotní knize, která by se měla při školách za-
vésti, měl by býti podrobný popis školní budovy, záznam infekcí ve

623

škole, výkaz ročních vyšetřování školními lékaři. Účelem jejím pak by
mělo býti: vyhledávati zdravotní vady školy, poučovati učitele i lékaře
z prakse pro budoucnost, informovati pro všeobecný postup proti ne-
mocem školních dětí. (Dr. Meder z Brna.) Lázně měly by býti zři-
zovány při všech školách. (Dr. Schmidt z Bonnu.) Také na soustavné
vyučování plavbě, v níž je ideál gymnastiky, by nemělo býti
v plánu vyučovacím zapomínáno. (Dr. Merkel z Norimberka.) Tělesné
výchově mělo by býti více místa ve školách poskytnuto. Důraz
třeba klásti na školní hry, vycházky a cesty, bruslení a sport vůbec.
K vyučování tělocviku měli by dohlížeti zvi. inspektoři. (Prof. P. Jaro
z Vídně.)

Mezi školní mládeží objevuje se často astigmatismus, při
němž obrysy předmětu splývají v mlhovinu. Působí bolení hlavy a
otupuje zrak. Krátk ozrakost mládeže buď potírána náležitou vzdá-
leností oka od předmětu jasného. Brejle možno dáti krátkozrakým,
nikoli astigmatikům. (Dr. Steiger z Curychu.) Krátkozrakost mládeže
stoupá ve všech školách. Žáku se má urovnati náležitě osvětlení před-
mětu, má býti varován blízkého dívání se na předmět, nemá číst při
soumraku a světle blikavém. (Med. r. dr. Cohn z Vratislavi.) Školní
knihy měly by býti podrobeny jak pedagogickému, tak typografi-
ckému dozoru. (Dr. Neuburger z Norimberka.) — Sluch dětí měl
by býti každoročně učiteli vyzkoušen a nedoslýchaví školním resp.
ušním lékařům k vyšetření doporučeni. (Prof. dr. Denker z Erlangen.)
— Více péče mělo by se věnovati hluchoněmotě, s níž bývají
spojeny často duševní i tělesné nedostatky. Měly by býti zřizovány
opatrovny pro hluchoněmé děti, školou ještě nepovinné. (Uč. Baldrian
z Vídně.) — Pozornost třeba ve školách věnovati zanedbané rýmě.
Téměř třetina dětí má vady nosní, jež stěžují dýchání, ohrožují vý-
slovnost a hlas. (Dr. M. Bresgen z Wiesbadenu.) — Chatrným chrupem
trpí školní mládež. S vývojem mozku kráčí současně újma ve vývoji
čelisti a chrupu. Děti s výborným prospěchem mají často chatrný chrup.
Zkáza zubů kráčí s civilisací. Nutné je zřízení zubních školních lékařů.
(Dr. Greve z Mnichova.) Školní úřady měly by zříditi pro nezdravý
chrup dětí chudších ve škole zvláštní kliniky s lékaři odborníky.
(Dr. Sickinger z Brna.) — Mládež naslouchající vyučování dýchá slabě,
při tělesné práci je tento její výkon daleko silnější. Třeba zaváděti
dýchací gymnastiku v tělocvik a hry. Děti, které nemohou dý-
chati nosem, zasluhují pozornosti, neboť vyvíjí se u nich často nemoci
plic. (Řed. Winkler z Vídně.) Při vyučování je třeba upozorňovati na
pravidla dobrého sezení, které vydatné dýchání zaručuje. Šat mládeže
má býti volný a neupjatý. (Dr. Hoffmann z Bukovce.) Je třeba škol
a ústavů pro zakrslé a zmrzačelé dítky, jichž je všude málo.
Na 50.000 dětí v Německu volá po škole pro děti se zkřivenou pá-
teří. (Dr. Rosenfeld z Norimberka.) Ochrana proti infekčním ne-
mocem vyžaduje, aby nebylo více dětí než 40 ve škole. Přeplněná
škola je pravým semeništěm nakažlivých nemocí. Tuberkulosní učitel
ve škole je nebezpečnějším než tuberkulosní dítě. Je nutná každodenní
kontrola čištění a větrání školních místností. (Prof. dr. Hueppe z Prahy.)

)24

Všecky tyto na Norimberském sjezdu projednané záležitosti, tý-
kající se školního zdravotnictví, ukazují nejen na potřebu školních
1 ékařů, ale i na potřebu odborných školních lékařů, jakými se
honositi mohou již mnohé obce v Americe na př. a jinde. Je třeba,
aby služba školních lékařů byla upravena jednotně, aby byly náležité
vymezeny jich povinnosti i práva. (Dr. Samosch z Vratislavě.) Školní
lékař není jen k tomu, aby léčil; on je rádcem školy a ochráncem
zdraví dítek, starajícím se o to, aby škola úpadek zdraví nezavinila.
Má míti účast při sdělávání vyučovacích osnov. (Prof. dr. Liebermann
z Pešti.) Přední úkol ve školním zdravotnictví má míti stát, pro
nějž instituce školních lékařů má mnohou důležitost. (Prof. dr. Leu-
buscher.) Strážcové státu by měli v přední řadě bdít nad péčí o zdravé
tělo a o všestranně vyvinuté fondy duševní. (Dr. Kapf z Wertheimu.)
Zdravotní nešvary a bezohlednosti musí býti ve škole dětem zoškliveny
a snaha po obecném povznesení stavu zdravotního musí se státi ži-
votním úkolem. (Prof. dr. M. Breitung z Koburku.)

Se sjezdem, na němž bylo proneseno 8 řečí v plénu, 152 v od-
děleních, a jehož se účastnilo přes tisíc delegátů z různých států, spo-
jena byla vhodná výstavka.

LITERÁRNÍ : K. Sezima, Passiflora - Naše klenoty : Básně Rud. Mayera — Výbor z prací Fr.
Jaromíra Rubše — Národní báchorky a pověsti od B. Němcové.

Karel Sezima: Passiflora. Nakladatel J. R. Vilímek.

V lednovém literárním přehlede dotkl jsem se zde při posudku
belletrie A. Sovy rozdílu mezi knihami pouze literárními a knihami,
z nichž mluví životní opravdovost. Dnes ještě důtklivěji chtěl bych
vytknouti tento rozdíl a názorně ukázati jej na knize, v níž není ani
potuchy po tom, co nazval bych hloubkou a opravdovostí životní.
Mám na mysli Passifloru Karla Sezimy, román, jenž není a nebyl dik-
tován vnitřní potřebou a jemuž nepředcházelo vlastní prožití a pro-
cítění, jenž není tedy knihou, vyšlou přímo z nitra autorova, nýbrž
jen výsledkem, konglomerátem různých literárních vlivů, hlavně ovšem
vlivu Zolova, do krajnosti vyhnaným plodem četby, knihou čistě jen
literární a v tom směru přímo typickou. Proto zdržím se u ní obšírněji.
Též z toho důvodu, že román Sezimův kritikou byl prohlašován za
knihu ryze uměleckou a že tudíž podle takové knihy lze měřit i na-
zírání a výši jisté čásli naší kritiky.

Mohlo by se zdáti, že Sezima v Passifloře obírá se pohlavním
problémem. Tento problém hraje v životě značnou roli, je tedy při-
rozeno, že ozývá se i v literatuře. Ovšem záleží na tom — ovšem zatím
se nedotýkám stanoviska spisovatelova — s jakou opravdovostí a váž-
ností se tento problém pojímá a řeší. A tu jsem nucen, hned předem
konstatovati, že o nějaké vážnosti a hluboké opravdovosti v knize Se-
zimově nemůže býti ani řeči. Ba, autorovi pohlavnost není ani pro-
blémem, je mu daným faktem, který v jeho románě hraje stejnou
úlohu, jako na př, v knihách Zolových dědičnost, alkohol atd., faktem,
o nějž opírá všechen děj knihy, všecko myšlení i konání svých osob,

625

jejž zolovsky personifikuje. Kniha jeho činí na mne dojem, že o po-
hlavním problému sám vůbec ani nikdy opravdově neuvažoval a úsilně
nemyslil, nýbrž že toliko pilně čítal belletrii proniknutou pohlavností.
Román jeho ukazuje, jak pilně chodil do učení k Zolovi, Sacher-
Masochovi, Bourgetovi, Olovi Hansonovi, ď Annunziovi a snad i k ji-
ným, ale především k Zolovi. Pohlavnost jej zlákala ne jako životní
problém, který jej trápí a tíží a v němž za každou cenu chce mít
jasno, nýbrž jako něco moderního, jako něco, co zkrátka již v lite-
ratuře je a co tedy musí být i v jeho moderní knize. Vzor, jak si tu
počínat, podali již také jiní belletristé a především ovšem zase Zola,
a že autor vynasnažil se, aby nezůstal v ničem za svými vzory ba
pokud možno v některých směrech je i předstihl, toho důkazem
jeho kniha.

Děj románu stručně je tento: Pavel Braun, gymnasijní suplent,
vyučoval za studentských dob Kláru Lutnových, dcerku poštmistra
svého rodiště. Shledává se s ní po letech v domově, v Kostelci nad
Lesy, Klára však není již bývalou dívkou z pošty, provdala se zatím
z rodiště a nyní s podkopaným zdravím, s plicní chorobou vrátila se
domů od muže, s nímž žila pouze nějaký čas a iejž opustila. Pavel
Braun dovídá se od ní celou historii jejího manželství. Klářin muž,
Viktor Nell, byl přednostou p . . ské nádražní stanice. Seznámila se
s ním na prvém svém plese a v několika měsících došlo ke sňatku.
Nell byl výstředník a následuje doba pohlavních orgií. Nell však záhy
Kláry se nasytí, načež vodí pak k sobě do bytu jiné ženštiny, nej-
častěji přímo od vlaku, a Klára »z temného okna, při rudém zákmitu
lucerny konduktérovy « pozoruje, >jak smlouvá na peróně tato do-
staveníčka.* Také mimo domov hýříval Nell, co zatím Klára trá-
vila celé noci, » sžírána hrozným smyslným ohněm, ubohou, pošla-
panou a poníženou touhou, mít svého muže doma, mít zase toho, po
němž práhla každá krůpěj její roznícené krve flagellantky.« Jednou
přivedl si v noci do její ložnice celý zástup mužů a dvě ženštiny, tu
došlo k bouřlivé scéně a Klára v nočním oděvu, bosá prchla do zimní
noci a se zárodky plicní choroby vrátila se k matce. Zde nyní Braun,
který stal se suplentem v rodišti, pilně navštěvuje chorou a je jejím
těšitelem. Ale v těšiteli probouzí se všeovládající smyslnost, zatouží
po těle Klářině a když Klára, již prý dokonce nenapadá hráti si na
romanticky nedostižitelnou cenu jeho touhy, odmítá přistoupit na
bližší styk, poněvadž jsouc chorá bojí se býti jeho, tak jako se bojíme
vložit někomu do ruky peníz falešné hodnoty, a poněvadž, co by pro
něho znamenalo splnění, pro ni bylo by snad smrtí, Braun raději
hodlá rychle vzdáliti se z rodiště, aby ušel pokušením. Ale při lou-
čení žádá, aby prý byla jeho alespoň na jediný smrtelný okamžik, a tu
dochází k výbuchům vášně a smyslnosti. Braun drtí překážky, až
Klára náhle volá: » Nechtě mne — — pusťte — — krev mne dusí!«
> Téměř bezduchá vymkla se z jeho objetí, škubajíc sebou v strašných
konvulsích. Na rty tiskla rozervanou krajku, která barvila se krví. « Od
té chvíle pak již rychle blížila se Klářina smrt.

NAŠE DOBA, R. XI. 1904. č. 8. 20. května. 4()

626

To je v hlavních rysech historie románu Sezimova. Tak, jak je
podána, postrádá reaHty vnější i vnitřní. Jak vnějškově je román ne-
pravdivým, poučuje již pouhý rámec děje. Otec Klářin, Lutna, je pošt-
mistrem ve venkovském městě. Spisovatel líčí nám tohoto maloměst-
ského poštmistra takto: »Byl jemný znatel života a žen, filosofický
gourmand s tenkými rty a měkkými, řídkými vlasy, s jemnými vějířky
vrásek kolem očí. Vášnivý hráč na violoncello, numismatik a sběratel
starožitností — bytost passivní a zapadající nějak vedle své ženy. Vy-
bledlý sanguinik, trpíval časem krvácením z plic a nespavostí, proti
níž stále častěji utíkal se k morfiu. « Jeho žena Tereza byla dcerou
zchudlého šlechtice a mladší o dvacet let. Spisovatel českou paní pošt-
mistrovou líčí: »Z bílých, dychtivě rozevřených chřípí paní Terezy,
z veHkých rudých jejích rtů, vyběhlých v ohnivý smyslný květ, dýchal
život jako prudká, podmaňující vůně. Plný, nespoutaný život, vášnivý
a horečný. Ty její skvostně opovržlivé, tvrdě neúprosné rty! V nich
soustředila se celá nenasytná její duše, všecko bezuzdné její tělo,
všecka její erotická posedlost a nezkrocenost. Celá dravost jejího po-
hlaví atd. atd.« Později přicházejí na řadu krásně modelovaná ramena
s leskem tavícího se sněhu, jež tak ráda stavěla na odiv, vysoká, ne-
ochvějná ňadra . . . boky, plné elektrických jisker, ruce knížecí, mdle
bílé se štíhlými prsty a opálenými nehty, ale s tahy dravčími . . .«
»S tímto tělem, jemuž jedině sloužila, a které jedině dovedla zbožňovat,
provozovala pravý umělecký kult, hříšný a rouhavý. Milovala dlouhé
hodiny mdlých, vřelých koupelí . . . lenivé chvíle česání, kdy mohla
rozpuštěnými vlasy halit královský majestát svých beder jako draho-
cenným pláštěm, a polonahé boky šlehat jako řeřavými kovovými
hady . . . Milovala opakovanou rozkoš, s níž desetkrát denně svírala
bezvadný peň svého těla, širokou hruď i ohebný dřík v pancíře ko,rsetů,
forem co nejsmělejších a nejdobrodružnějších. Jako rozmařilá orientálka
protahovala se v hlubokých černých hedvábech podušek, na pohovkách,
jež byly jako triumfálními vozy jejích dokonalých úspěchů a bez boje
dobytých vítězství.*

Poměr manželů byl dle autora plný »plemenných neshod«.
Poštmistr Lutna » skláněl pokorně hlavu pod spárem této sanietové tyg-
řice jako nevolník, nedbaje, že mu při tom pomalým, ale nezastavi-
telným proudem unikají z těla poslední krůpěje řídké krve. Bylo mu
zvláštním, mrazivě jímavým požitkem, ovinula-li mu paní Tereza kolem
šíje jeden ze svých dlouhých vrkočů, jehož zlatý konec dala hrýzti
jeho zubům a smyčku takto utvořenou stále pevněji utahovala kolem
jeho krku. Nechával se bez hlesu škrtit strašným tím poutem . . .
bičovat jezdeckým bičíkem, mrskat důtkami, šlehat knutou na psy . . .
šlapat po sobě jejíma drobnýma nožkama v černých hedvábných pun-
čoškách a intensivně bílých střevících s vysokými podpadky.« A ovšem
taková paní Lutnová byla starému muži nevěrna. »Paní Lutnová do-
vedla rozpalovat kolem sebe žádosti . . . Ústa vysychala před jejím
pohledem, její úsměv vrhal plameny do krve mužů. V lenivém triumfu
vládla nad galantní smečkou svých ctitelů, většinou důstojníků koste-
lecké posádky, k nimž přidružila se časem i některá lehkokrevnější

627

místní veličina. Advokát, právní přítel jejího muže, mladý lékař, povo-
laný někdy k naléhání mladé paní místo starého chirurga, jemuž ona
ani za mák nedůvěřovala, kaplan-zpovědník paní Lutnové nebo Klářin
katecheta, jehož bylo nutno pozvat časem na láhev vína a poptat se
na pokroky děvčátka v nauce Kristově . . . Někdy i nezkušený po-
štovní praktikant zatřepetal se bezmocně v jejích sítích a mohl mluviti
o štěstí, nestál-li ho žert paní Terezy více, než trochu setřelého pelu
mládí . . . Jindy jako těžká, tupá moucha vrazil do heboučkých jejích
pavučin i silný, opálený a zarostlý vozka. «

Rozumí se také, že pošta takových manželů vyhlížela jinak, než
všecky jiné české pošty. Byla to budova s osmáhlou červení prejzové
střechy a komíny bizarrního tvaru, imposantní stavení, spojené krytou
galerií s rodinným domem. Rodinný dům z časného počátku 18. sto-
letí měl vysoký portál, druhé patro poněkud nižší prvého, vestibulem
stál odvrácen docela od ruchu poštovního života (ten ruch na malém
městě!), zadní jeho průčelí s balkonem hledělo do » francouzského
parku «, levé křídlo a veranda přiléhaly k prastarému zpustlému sadu
— zkrátka hotový zámek. »Po balustrádě vysoké zdi s výklenky, pí-
skovcovými vásami a tepanými mřížovými koši šlo se z verandy
k osmiúhlému kamennému pavillonu v nejzazším cípu sadu.« A k tomu
si představte v takovém > francouzském parku « skleníky jako veliké
křišťálové rakve, plné zmírající vegetace, čínský kiosk prostřed parku
jako hrobku opuštěného chrámu, v níž na noc jako věčná lampa za-
žehována žaponská svítilna, představte si, dovedete-li ^vysychající pláč
basénů« a na stupňovitém návrší uprostřed parku, kde ve věnci černých
cypřišů vyzdvižen byl štíhlý a prastarý čínský kiosk, pestřící se pa-
poušky v mosazných klecích mezi květy orchideí, na ohnivé oranži
tapetovaných stěn, papoušky, které paní Tereza učila žvatlat nejstraš-
nější blasfemie na něhu, lásku a vášeň a jež v groteskním pří-
svitu žaponské svítilny krmila kukuřicí a krvavým masem: a máte
představu nějakého pohádkového zámku a parku a tím víc, povážíte-li,
že paní Tereza později zaměnila papoušky opicemi a že dala pro ně
poříditi koketní a fantastické kostumy ve stylu polovice 18. století,
od hedvábných punčoch a střevíců s vysokými podpadky až po srdco-
vité, hluboce vykrojené živůtky atd. atd. a že učila ty malé, ochočené
ďábly, napudrované jako markýzky allurám rokoka, že komponovala
pitvorné travestie galantních slavností, bergerií a venkovských scén
á la Boucher, Watteau, Fragonard, inscenujíc hrozné parodie na zašlý
svět bel-espritu, na věk svrchovaného půvabu a grácie v milování . . .
s těmito, jak dí autor, nejnestoudnějšími všech zvířat.

Již z těchto několika ukázek vidět nevnímavost autorovu pro
realitu života, náklonnost jeho k fantastice. Autor naučil se této své
fantastice hlavně u Zoly, k čemuž ještě se vrátím. Vyhledává právě
takové nemožné, čiře na effekt vypočtené scény, libuje si v hrůznostech.
A jako Zola stlačuje všecko konání lidské na čistě animální a rád
symbolisuje, právě tak i Sezima činí z člověka bytost čiře animální.
Všecky jeho postavy stravovány jsou smyslností do krajnosti upřílišenou,
smyslnost je tu podstatou a symbolem života, jen jí a v ní se žije,

40*

628

Jak panu Lutnovi unikaly pod spárem sametové tygřice poslední krů-
pěje řídké krve z těla a jakou měla paní Tereza erotickou posedlost
a nezkrocenost, již jsme viděli. Ale stejně i v Kláře, v Nellovi a Brau-
novi bouří smysly. Tak Klára již v patnácti letech je Venuší s tělem^
které zformovalo se pro lásku* a jakmile na prvém plese požádá ji
» divoký tanečník*, jenž měl všecky vlastnosti » mužství « o polonaisu
(na našem venkově polonaisy.?), > chvěje se jako květina, jež zlato
oplodňujícího pelu tuší vířit kolem svého kalicha. « Tu »bylo jí jasno
— tén člověk chce ji mít.« A Nell? Autor výslovně dí, že ke Kláře
pudil jej jen >žár prudkých smyslů*, »něco, co pudí černocha ke
krásné bělošce, snědého jaguára k mladé a světlé antilopě.* To jest
i když to přirovnání s jaguárem a světlou antilopou pominu mlčením
a ponechám rozhodnutí přírodozpytcům, tam, kde u jiných spisovatelů
setkáváme se s láskou, vyrůstající z povah a ze skutečné spřízněnosti
duševní, zde setkáváme se s pouhou fysiologií, s » mužstvím* a »žen-
stvím«. A proto pak ovšem v manželství těchto dvou lidí nastávají
pohlavní orgie. Tu Nell přetrumfl samu paní Terezu, neboť v jeho
vášních dle autora j> přestávala náhle všecka civilisace a začínal už di-
voch, jenž Kláře dával pocítit plameny svého dechu i krve, tvrdý
bronz údů, svalnatou sílu celého těla«.^ »Jako zkušený hráč na housle
popouštěl a napínal její struny, « > rozevíral pootevřený květ její vášně «
a tu ovšem zrak Klářin byl »šťastný, blahem zdivočelý,* »její deli-
kátní nozdry vzedmuté a pobouřené jako chřípí ušlechtilého koně,
rozohněného větrným letem.* Vedlo by však příliš daleko, abych citáty
z knihy dokládal, jakými barvami Sezima líčí »smyslný žár snědého
jaguára* a » nejsžíravější možnosti vášně, exaltovaná muka a plačící
rozkoše « Klářiny, v níž prý dřímaly zárodky Astarty i Madonny, jen
rád bych upozornil, jak v takové » moderní* knize i vnitřní zdůvod-
nělost hraje právě tak ubohou roli, jako vnější realita. Na př. Klára
obratem ruky je pohlavní výstředkyní, která za těhotenství proklíná
příchod nevolaného mateřství a sama by si přímo » rvala z těla klíčící
zárodek«, a obratem ruky (spisovatel praví »od okamžiku, kdy dítě
oddělilo se od jejího těla«) je vášnivě milující matkou. U Sezimy jsou
rozhodujícími jen jisté zevní fysiologické momenty a pak nastává
i v nitru obrat jako na kolovrátku. Nějakého duševního rozvoje, něja-
kého psychologického objasnění, nějakých povahových základů a hlubších
rysů nežádejte a nehledejte, spisovatel nejvýše vám řekne, že Klára
byla tvorem, nesoucím v sobě látku ke svatosti a k zločinu. A tak
ta Klára, která rázem podlehla kouzlu mužskosti Nellovy, projevujícímu
se tím, že » pevně stavěné jeho nohy, utažené v uniformu železničních
úředníků, rýsovaly na šedém parádním sukně skvostná lýtka*, ta Klára,
která žije sprostě vedle sprostého a surového Nella a svou smyslnou
lásku k němu nazývá něčím hlubokým a absolutním ( — pak, odkud
v ní ta schopnost k analysám.? — ), horuje nakonec o obcování duší,
spojených noblessou své osamělosti, ačkoli takřka jedním dechem
vzpomíná na vyhaslý oheň té síly, jež s Nellem dohořela a zakouší ve
svých představách > nádherného pokoření, býti kořistí mužů barbarské
ragy s tvářemi faunů*, » cítit se unášenu a znásilňovánu «. » Srdce jí
bušilo v rozkošném zoufalství, div ňadra nerozbilo. «

629

Tolik asi chápu, že na této Kláře chtěl spisovatel ukázati nějaký
psychopathický process. Ale jako má málo smyslu pro pravdivost
vnější, tak ovšem také nemá smyslu pro realitu vnitřní, vždyť konečně
je samozřejmé, je-li fantastika zevně, že bude i uvnitř. Tato fantastika
ovšem je příznačná Sezimovi, je naučená u Zoly, dle jehož vzoru ve
své Kláře — Passifloře v tom psychopathickém processu podává nám
něco podobného, jako Zola činil svým experimentálním románem.
O experimentálním románě psal zde mnoho před lety prof. Masaryk
v článku »Zolův naturalism«. Vlastnosti, tam vyznačené, naleznete
i u Sezimy. A naleznete i v jiném směru příbuzenství se Zolou, na př.
v líčení osob a povah. Sezima přímo slepě vidí na svých lidech jen
to, co chce svým románem konstatovat a demonstrovat — tedy
především sílu a různé cesty pohlavního pudu. Neříkám, že to vidí
v životě, Zola ovšem také tak leccos, ba, snad mnoho z toho, co
konstatoval, neviděl v životě, alespoň ne tak, jak potřeboval ke kon-
strukci svého experimentálního románu — experimentální román
a konstrukce, není již v tom proliklad? — ale přece tak zvané
» lidské dokumenty « měli jsme tu z prvé ruky, kdežto fantastika Se-
zimova je oplodněna Zolou t. j. je to fantastika vyčtená, literární.
Pak, jsou-li i osoby Zolovy často jen pouhými schématy, co říci teprve
o osobách Sezimových, na nichž života, opravdového, všestranného
života — neříkám již ani našeho českého života — vůbec by se's ne-
dohledal! A přece dnes chceme, aby již i historický básník a spiso-
vatel dovedl se vžíti v dobu, kterou nám líčí, aby nám osoby histo-
rické předváděl v základním pojetí věrně a pravdivě. Nuže, od roma-
nopisce přítomnosti něco podobného nemáme žádat .^ Sezima vůbec
nemá také ponětí o nějakých jemnějších záchvěvech duševních, rovněž
ne smysl pro jemnější cítění, vše pohybuje se u něho jako u Zoly
v rysech hrubých. A když konečně již hrubé rysy a ne drobno-
malba vnější a vnitřní, tedy ty hrubé rysy kdyby alespoň byly věrné
a pravdivé. A pak jak všechny ty jeho osoby jsou od základu nízké,
nechci-li říci sprosté, třeba autor na jich vylíčení vyplýtval mnoho
květnatých slov a obrazů! Je jisté mnoho nízkého a smutného v životě,
ale opravdový umělec nebude tu plovat s proudem, nýbrž jako tvůrce
bude stát výš a předvede nám to nízké s všelidského hlediska.

Zbývá konečně pověděti několik slov o Braunovi. Tento hrdina
Sezimův nebyl sice »snědým jag'uarem«, byl » čistě intellektuelním
člověkem «, » chodícím jen cestami abstrakcí a rozpalujícím se jen pro
idee«, asketický, mladý učenec, chtějící míti ze sebe » krásný, členěný
organismus, ocelový stroj, který šel by přímo a rovně a dovedl by
vzdorovat prostředí i jeho vlivům*, ale autor usoudil, aby » tento
ocelový stroj « poznal zákon přírody, a proto, když ocitá se v blízkosti
Klářině, pojednou » zatoužil po prostých něžnostech živočichů a jal se
záviděti motýlům jejich smrtelné milování«. » Všecka abstrakta byla
mrtvá«. »Mysl jeho ovíjela horečnými imaginacemi kouzelnou hmotu
těla mladé ženy, jež zdálo se mu v takových chvílích vyzářením všech
hvězdných lesků a kterým v tajemné jakési transubstanciaci kolovaly
pro něho všechny šťávy vesmíru «. »V hořkém pantheismu byl by chtěl

630

vyžíti celé mystérium bytí«. »Býti hmotou . , . zcela hmotou « — —

» Hroutil se v něm sebev^ědomý positivismus Nový, z bezdna

prýštící pramen poznání, plný tekutých stínů a tajemných záblesků,
temnou vláhou napájel zprahlé kořeny jeho životního stromu*. A tak
nám autor i na tomto » ocelovém stroji* ukazuje, jak mocným jest
zákon přírody. Braun — » ocelový stroj « jednoho dne, aby realisoval
své poznání a učinil zadost zákonu přírody, vrhá se na chorou Kláru,
aby ji znásilnil. A když Klára pak dnou jeho hyne, má pro to svou
filosofii. ^Představa pozorovaných vztahů v malé oné rodině, s níž
přišel do užšího • styku, promítala se v jeho mozku do nesmírných
kosmických dimensí. Klára, Nell, starý Lutna, paní Tereza — — on
sám i jiní, jejichž životních běhů stal se kdy bezděčným svěd-
kem — ti všichni vstávali nyní jako stíny v jeho mysli, aby nad
otevřenou hrobkou věčnosti hráli před ním znovu intimní dramata
svých srdcí — — Bytí jednoho, tisíce, millionů tvorů lhostejno před
ohromností celku*. A pak » všecky ty svůdné moci přírody, všecko
říjení lidské zvěře i veškerá ubitá mdloba a rozčarování splývalo v je-
dinou ohromnou sumu lásky, v jediný strašný zákon vesmírový « . . .
Mám vám říkati, jak málo životnosti, ale za to mnoho konstrukce jest
v tomto Braunovi ? A neznáte Bourgetova Žáka ? Nuže, nepřipomínáte
si, kde autor nalezl originál pro tuto svou postavu? Mám ukazovat na
ty jisté podobnosti a rysy, které pojí Brauna, jenž znal toliko chladné
nadšení mladého učence, studené duše mozku, fanatismy myšlenek,
s Greslouem Bourgetovým ? Nalezly-li ostatní osoby oplodnění hlavně
u Zoly, zde opět Bourget byl zdrojem, z něhož autor čerpal místo
ze života.

Mohl bych se ptáti, co konec konců s tou pohlavností a smy-
slností, kterou nám Sezima vystavuje na všech svých osobách. Není
spíš úkolem člověka přemáhati tělesnost, zdolávat přírodu? Nedokazuje
se dnes již vědecky, že pohlavní pud není tak závratnou silou, jak
ráda by nám namluvila fantasie spisovatelova? Ale když již má ten
názor a chce jej demonstrovat svým románem, proč tolik literární pa-
dělanosti, proč, chci-li již být umělcem, ne čerpat tam, kde jsou sku-
tečné zdroje umění, proč podávat nám něco z druhé ruky — ne
přímo ze života ? A proč ne pravdivě, — pravdivě tu svou pravdu ?
Ale tu došel bych ovšem i k otázce, kterou jsem ostatně již dříve
nadhodil, je-li ta pravda autorova jeho vlastní pravdou, t. j. uvědomělou,
zažitou, vniterní jeho pravdou a ne víc osvojenou a uměle navěšenou

Řekl jsem, že román vyznačuje se sensačnostmi a scénami na
eífekt vypočtenými, jakými oplývají romány Zolovy. Tak na př. mohu
uvésti scénu, kdy Kláře umírá dítě, před několika dny zrozené, a
scénu, kterou poměr mezi Klárou a Nellem končí. Obě scény jsou
čistě Zolovské, Prvou scénu líčí Sezima takto: » Hleděla (Klára) na
trapný zápas dítěte se smrtí, na jeho vytřeštěné, z důlků vystupující
oči — a šílena hořem, bila hlavou o zeď, trhala se sebe šat, drala si
nehty ňadra, rvala své bledé maso, bledé a vyčerpané dlouhým lůžkem
rodičky. Když přišel lékař, dítě už dotrpělo*. Spisovatel pak líčí, jak
Klára pozdě přes půlnoc seděla nad mrtvolou dítěte, a tu konečně

631

přicházel Nell domů z hýření. » Držel se sotva na nohou, opilý až
k bezvědomí, s jedinou vzteklou myšlenkou, hořící utkvěle v zamlženém
mozku. »Kde je dítě.!^« blábolil. »Pusť mne k němu. Musím to cháně
zabíti « . . . »Je mrtvo !« Vypiala se proti němu, štíhlá, bledá, s pla-
noucím zrakem jako živá výčitka. »Lžeš!« » Přísahám ti!« »Lžeš! Pusť
mne k němu!« Smýknul jí na koberec a dvěma pádnými kroky byl
u kolébky. Prudkým, zuřivým kopnutím zvrátil ji na zem. »Proklatý
zmetek !« A znovu zvedal nohu v těžké, lovecké botě, aby rozdupal
ubohý, drobný trup, pohozený na běli rozmetaných podušek «. Pak
líčí spisovatel, jak Klára se naň vrhla a zuby zaťala mu do hrdla.
»Přejel si hřbetem dlaně krvácející hrdlo . . . zapotácel se nejistě a
široce rozkročen, sáhl po dětském těle na podlaze. Dotekl se ho jenom
koncem prstů a ihned zase uškubl. »Br . . . Opravdu — je to už stu-
dené jako ledová kra« . . .

Scénu rozchodu s Nellem líčí Sezima: »Jedné noci probuzena
byla Klára ze spánku hlukem a hrubými hlasy na schodech. Nell vracel
se domů z pitky, uspořádané po zdařilém jakémsi lovu u jednoho
z jeho účastníků. Ale nepřicházel sám . . . přiváděl si společnost*.
Spisovatel líčí, jak vtrhli do ložnice Klářiny také dvě ženštiny, jak
Nell přinesl likér a naléval. »Pili, kleli a zpívali, opřeni o stěay, se-
díce jízdmo na stolicích«. Nell pak obrátil se ke Kláře, »rozkročen
postavil se těsně u hlav postele a s pathosem opilce jal se jí kázat
o povinnostech ženy v manželství. Přešel brzy ve frivolně žertovný
tón a povzbuzen veselostí ostatních, počal ji náhle vychvalovat*. Ná-
sleduje celá stránka, načež Nell pokračuje: »Je teď trochu vyhublá,
chudáček . . . Trápí se láskou ke mně. Ale neškodí — i tak stála
by za podívanou ... na mou čest! — Nuže, drahoušku, ukaž, jak jsi
poslušná . . . Chci se s tebou pochlubit před panstvem* . . . Trhnul
prudce pokrývkou, kterou ona křečovitě svírala v zubech. Levici
snažil se podsunout pod Kláru a ovinout ji kolem jejích boků . . .
V tom však stalo se cosi hrozného. Zapraskaly vlasy, kmitl pruh noč-
ního šatu . . . Vůně zcuchaných kadeří šlehla pokojem. Skokem octla
se Klára u stolu, uchopila s něho těžkou bronzovou lampu a hořící
mrštila ji za sebe. Světlo shaslo. Nějaký výkřik . . . krev . . . Plna
hrůzy vyrazila Klára z ložnice. Prolétla ostatními pokoji a polonahá
prchala předsíní, korridory a schodištěm do nádražního vestibulu.
Cítila, že tři, čtyři muži jsou jí v patách. Pronásledovali ji usilovně.
Rozpalovaly je její bílé, zářící nohy na dlaždicích, na nichž v jejích
stopách pot ihned ledovatěl*. Chápete, jak může tato Klára později
mluvit o ohni té síly, která s Nellem — zemřel byv přejet vlakem —
o ohni té sily, která s ním vyhořela, a o svém pohlavním žití s ním
jako o něčem hlubokém a absolutním } Ovšem, ta Klára, která sou-
časně horuje o obcování duší a sní o faunech, je všeho možná, vždyť
Klára vlastně je jen jméno a to ostatní vše je navěšeno na toto jméno,
jak to fantasie a fantastika spisovatelova, schopná všech nechutností,
vyžadovala. Takových scén, jaké jsem uvedl, je totiž v románě
více, na př. scéna, kdy Braun za ukojením smyslnosti vrhá se na
Kláru, a hned v zápětí scéna, v níž paní Tereza v téže chvíli, co

632

lékař ošetřuje Kláru, vinou Braunovou chrlící krev, nabízí se Braunovi,
nebo scéna, kde Klára, zvěděvši o smrti Nellově, tančí jak Salomé pro
hlavu Křtitelovu. Autor zná patrně podobné scény z Flauberta nebo
Sudermanna nebo Wilda. Také příšernostmi snaží se působiti na čte-
náře. Paní Tereza dala si postavit máry, na kterých nesena byla rakev
s mrtvolou jejího muže v ložnici na totéž místo, kde stávala dříve
postel zemřelého. Těsně vedle svého vlastního lože. Ložnici dala si
celou potáhnouti černým, suknem. Později znovu dala si zhotoviti hou-
pačku a na houpačce houpal ji Braun a paní Tereza řičela při tom
jako Messalina.

Avšak dosti již! Již příliš dlouho obíral jsem se touto knihou.
Nebylo by toho potřebí, kdyby u nás i v uměleckých věcech bylo
správnější nazírání. Pak by kritika nemohla v takové knize vidět knihu
ryze uměleckou, a zvláště, když již dávno naturalism Zolův důkladně
byl rozebrán. Nač tedy ještě dnes tyto odvary a nač to velebení }
A proč hledat problémů, kde jich není? Autor přečetl si nějakou vě-
deckou nebo polovědeckou knihu o sexuelních věcech a belletrii, na
niž jsem již dříve poukázal, a napsal román. To není řešení problémů
a zvláště ne sexuálního problému. Ten dnes již i ve vědecké i v krásné
literatuře řeší se zcela jinak, než pouhou applikací výjimečných stavů
a než pouhou » ohromnou sumou lásky, jediným strašným zákonem
vesmírovým*.

Kritika chválila také styl knihy. Ze Sezimy prý vyvinul se pravý
umělec stylista. Vidím, jak lehko je u nás být ryzím umělcem. Stačí přečísti
si několik cizích autorů, užívat hodně silných výrazů, vrhat obraz na
obraz, ať se podaří nebo nepodaří, užívat nejabsurdnějších přirovnání,
ale zdánlivě hodně barvitých — a jsi umělcem a máš obdivovaný,
umělecký, moderní styl. Na př. Sezima hned na 1. straně románu
mluví o úmrtní zprávě a dodává: » Následovala řada rodinných jmen,
lhostejných celkem jako teskný oblak ptáků, táhnoucích melancholicky
spleenem jeseni, pod popelavou monotonií podzimkové oblohy «. Čte-
náři, který při takových slovech nemyslí, zní to patrně — umělecky,
ale je třeba mít jen na očích skutečnost, a obraz, v němž jména pří-
buzných na takovém zarámečkovaném parte hrají úlohu oblaku ptáků
pod popelavou monotonií oblohy, objeví se okamžitě v pravé podobě.
Hned na nejbližších stránkách mluví autor o » trpce sladké* svěžesti
listí, o větru, který mu zněl pojednou jako » nářek květin*. A tako-
vými obrazy a nejbarvitějšími epithety kniha se jen hemží a čtenář
kochá se ovšem, aniž analysuje. Neboť znamená mu to moderní umě-
leckou formu. |e-li však obraz možný, je-li přirovnání správné, hodí-li
se epitheton — toť vedlejší. Autor užívá pak obrazů, přirovnání, křikla-
vých epithet bez výběru, hází je na papír, jak se mu namane, jako
malíř, když přímo z tuby vrhá barvy — jde to rychle a dojem již se
dostaví. Říká se tomu literární impresse. Posadí-li si nějaká žena na hlavu
hodně křiklavý klobouk, plný pestrých květin, per a ozdob, řekneme,
že je nevkusná a krčíme rameny, o pianistovi, když tluče do klávesů,
hned víme, že nemá umělecké jemnosti, o houslistovi, technicky vy-
spělém, ale s neoduševnělou hrou, mluvíme jako o akrobatovi, ale

633

knize, přetížené nevkustnostmi a křiklavostmi se obdivujeme a jsme
nadšeni uměleckou formou. Co je to forma — a co je to umění ?
Což nesouvisí forma úzce s člověkem? Ano, forma takové knihy, jako
je Sezimův román, nemůže být ani jiná, a naopak, již několik řádek
stačí, aby mne poučily o tom, jakého obsahu a jaké jakosti knihu
mám před sebou. To souvisí jedno s druhým. Opravdový umělec
nebyl by schopen napsati knihu, vniterně tak nepravdivou, jako je
Passiflora, a nebyl by schopen také takové formy. Ten nerealism, ta
přehnanost a sensačnost a vnitřní neopravdovost knihy nutně jeví se
pak i v nerealistické, přehnané, na sensaci a effekty vypočtené, ver-
balistní formě. Jinými slovy: nikdo nemůže se dát jinak, než jakým
skutečně jest, Ale tolik je jisto, že skutečnému umění faleš a neoprav-
dovost je cizí a že skutečný umělec přímo by se štítil takových pro-
středků, jakých užívá Sezima. Opravdové umění působí především
svou vniterností — ta a jen ta hlásí se i z obrazů malíře a soch so-
chaře, v umění vždycky mluví k nám především vnitřní hodnota člověka,
jíž se dosahuje v nejvážnějších a nejpovznesenějších okamžicích života.
Kdyby se autor mohl a dovedl na sebe dívati očima objektivního po-
zorovatele, kdyby dovedl vidět za knihou člověka, možná, že by se
pozastavil nad kopií lidské duše, která by se mu v rámu jeho románu
zjevila. ^Spisovatel plní pro nás úkon, který je vždy ctihodný, vždy
nejvyšší*, pravil Carlyle. Ovšem, p. Sezima jej naplnil, jak dovedl.
Ale kniha jeho proto nemůže být zvána cennou a dokonce již ne umě-
leckou. Chybí jí právě ta vnitřní, těžce a poctivě dobytá pravda —
a o formě jsem své mínění již pronesl. Avšak i kritika měla by k ta-
kovým knihám — vždy a za všech okolností — zaujmouti odmítavé
stanovisko. Neboť musíme si uvědomiti, že prospěch literatury, rozvoj
literatury a prosy etc. etc. jsou pojmy velmi relativné. O život nám
v poslední řadě jde, ne o literaturu. Kdyby taková kniha, jako je
román Sezimův, byla ojedinělá, nebylo by třeba slov, ale je jen jednou
z těch t. zv. moderních našich knih, jichž modernost spočívá v zevním
nátěru a v literární routině. Znovu opakuji: > Spisovatel plní pro nás
úkon, který je vždy ctihodný, vždy nejvyšší*. Naše kritika měla by
na to myslit, stále myslit, a snad bychom pak si i lépe uvědomili,
v čem vlastně pravá modernost spočívá. Z.

Naše klenoty. Význačná díla českého písemnictví. Nákladem
» Nakladatelského družstva Máje«.

Č. I. Básně Rud. Mayera. Vydal Antonín Klášterský. Za
80 haléřů.

C. II. Výbor z prací Františka Jaromíra Rubše.
»0 významu a životě Fr. J. Rubše « napsal Fr. Sekanina. Za K 1'30.

Č. III. Národní báchorky a pověsti od Boženy Něm-
cové. I. Otiskl V. Tille. Za K 1-40.

Po kritickém vydávání starších českých spisovatelů »Naše Doba«
volala již po několik let. Vyzývali jsme k tomu zejména naše kom-
petentní ústavy a spolky literární (Srov. »Naši Dobu«, VI. (1899),
5tr. 241 n). Nakladatelské družstvo Máje odhodlalo se k podobnému

634

kroku. Nemůžeme se však při posavadních pokusech zhostiti myšlenky^
že se tu spolek českých spisovatelů »Máj« dává určovati více zájmem^
knihkupeckým nežli literárním. Nevytýkám ten zájem obchodní; na-
opak je mi známa zkušenost, že je jen v prospěchu literatury, pro-
spívá-li solidní podnik nakladatelský také obchodně. Ovšem úspěch
obchodní musí se dostavovati jako výsledek promyšleného a zdravého
podniku literárního. Ale zač máme pokládati literární podnik, který
vydá ve sbírce tři čísla a každé z těchto čísel je provedeno na jiném
principu a jiným způsobem?

Ideálu kritického vydávání se nejvíce přiblížil vydáním »Ná-
rodních báchorek a pověstí od Boženy Němcové«
V. Tille, sám horlivý propagátor myšlenky, aby se u nás pořizovala
kritická vydání starších spisovatelů českých. Správně hájí v předmluvě
zásady, že se má spisovatel vydávati věrně nejen co do obsahu, nýbrž
i co do řeči, třeba se odchylovala od ustálené spisovné řeči nynější,
»Ale my nemáme práva měnit tuto řeč české spisovatelky. Ona vě-
domě a důsledně tak psala, ze soudobé řeči spisovné, z řeči mluvené
i vlastním citem a přemýšlením svůj styl a svou řeč si vytvořila —
kdo se opovažuje měniti a opravovati jí tento styl a tuto řeč, lže
čtenáři ať s úmyslem, ať bez úmyslu, a hřeší na mrtvé, která se brá-
niti nemůže. « Slova zajisté velmi případná, ale je smutné, že jest
u nás stále ještě nutno, podobné myšlenky šířiti a jich se ujímati,
kdežto jinde jsou to již samozřejmé zásady. Kritická vydávání spisů
pro vydavatele není práce zrovna nejvděčnější. Kdo sám nezkusil,
těžko dovede oceniti několikeré úmorné korrektury, přesné srovnávání
s originálem, které je ztíženo ještě tím, že pro vzácnost originálu
nutno jej pro tisk přepisovati. Vydavatel k » Národním pověstem a bá-
chorkám B. Němcové « vzal za základ první vydání, které se vleklo
pro skrblictví nakladatelovo i pro nepochopení jedné části kritiky
(Jakub Malý) po tři léta (1845—1848). Toto první vydání Tille věrně
rekonstruuje, jen formát jest jiný, ale stránky původního vydání jsou
označeny po straně. K prvnímu vydání sáhl proto, že není ještě po-
kaženo spekulací obchodní, jak to vydavatel tvrdí o vydáních po-
zdějších. Toto první vydání bude pak doplněno některými přídavky,
které vycházely po různu jinde. Ovšem od vydání přísně kritického
čekali bychom ještě na konec poznámky, které by nám vystihovaly
změny v pozdějších vydáních, pořízené ještě B. Němcovou samou. Na
rozbor lidových pohádek u B. Němcové, který V. Tille slibuje přidati
ke svému vydání, lze se zajisté od odborníka ve studiu této tradicio-
nální literatury tak na slovo braného co nejvíce těšiti.

Při. »Bás nich Rudolfa Mayera« vydavatel Ant. Klášterský
nebyl již tak úzkostliv. Otiskoval vydání Jos. Durdíka z r. 1873. Při-
pomeneme jen jednu charakteristickou věc. Vydavatel v » Doslovu*
připomíná, že mu » laskavostí rodiny Durdíkovy dán v poslední chvíli
před dotištěním této knihy ještě k disposici malý zápisník Mayerův,
kam psával své verše a odkud již Durdík vybíral pro svoje vydání
Mayera. « Dovedete si představiti kritického vydavatele, který se ne-
stará o rukopis vydávaného básníka, ač smí s bezpečností předpoklá-

635

dáti, kde se ten rukopis chová, až do » poslední chvíle před doti-
štěním ?« Při jednom rukopise (»V poledne*), jehož snímek je ke
knize přidán, přece Klášterský sám konstatuje odchylky od znění
Durdíkova. Místo úvodu vydavatel předeslal » Vzpomínku na Rudolfa
Mayera« od dra Jos. Durdíka, stať pěknou, výstižnou, ale psanou již
r. 1873. K tomu bychom právem očekávali po plných třiceti letech
rozbor od vydavatele s dnešního stanoviska a po studiích Mayera se
týkajících. (Srovn. na př. článek O. Wagnera »Sociální poesie Freilig-
rathova a její český ohlas« (t. j. Mayerova báseň »V poledne«)
v *Naší Době« IX. (1902), 241 n.)

Nejhůře v »Našich klenotech« pochodil Fr. Jar. Rubeš. Místo
celého díla pouhý výbor; výbor nevystihující nikterak spisovatelskou
činnost Rubšovu, jak kritikou jeho dokázal Arne Novák (»Filol. Listy «
XXXI. (1904), str. 53 n.). Výbor, při němž si vydavatel Fr. Sekanina
dovoHl měnit výrazy, obraty i verše; vše, co se s našimi spisovateli
tropí jménem brusičsky upravené češtiny a hlavně jménem školy. Li-
terárně historický úvod byl sice s láskou pracován, ale nezdá se nám,
že Rubše ve všem správně charakterisuje, a zejména trpí trochu fra-
sovitostí.

»Naše klenoty« vynikají vkusnou úpravou; jsou ozdobeny pěkně
provedenými podobiznami a snímky rukopisů. Je.

STUDENTSKÉ. Hmotná a vůbec sociální otázka studentská: Svépomoc a Husův Fond, Všestu-
dentská slavnost a Svaz — Příznivé příznaky zájmu o společenské poměry studentstva — Uni-
versitní budovy — Otázka technické knihovny — Studentský odbor Národní Rady.

V činnosti pro hmotné zlepšení poměrů studentských značný
krok učiněn loni založením » Svépomoci*, spolku pro zaopatřování za-
městnání nemajetným studujícím vysokých škol pražských. Zásluhou
prof. Jarníka Svépomoc počínala si tak čile a rázně, že hmotná otázka
studentská obecně pokládána byla za blízku rozřešení. Husův Fond,
Akademická Mensa a Svépomoc byly hlavními sloupy činnosti hu-
manitní.

Ale ve skutečnosti nedošlo to k harmonii takové, jakou mnozí
čekali a jaké si přáli. Svépomoc v horečné snaze po stále nových a
nových oborech činnosti už na sklonku r. 1903 dospěla tak daleko,
že vyvolávala jistou reakci a skrytou nevoli u jisté části studentstva.
Vydatnou reklamou dovedla na sebe veřejnost upozorňovat měrou ne-
bývalou, a tak z čistá jasná hlavní podpůrný spolek, Husův Fond,
upadal v polozapomenutí. Svépomoc však neustávala na cestě nastou-
pené. Kde jaký zajímavý nebo časový předmět přibírala v svůj program,
až na konec došla do krajností, kterými popudila proti sobě právě tu
část studentstva, která ji vyvolala v život. » Koncesované « pásky na
studentské čepice jsou poslední stanicí zarážejícího vývoje spolku, který
pro samé novoty div nezapomíná na původní, vlastní úkol svůj.

To vše mělo v zápětí jednak nepříznivé hlasy ze studentstva
v tisku (v » Přehledu «) i na schůzích; na poradní schůzi o založení
studentského Svazu 22. března dokonce řečeno, že Svépomoc dnes

636

jest byrokraticky řízenou institucí, aniž kdo z přítomných členů vý-
boru proti tomu se ohradil. A do třetice sluší upozornit na Husův
Fond. Spolek ten, jehož správa v posledních letech zavdávala příčiny
k rostoucím steskům, byť veřejně nekonstatovaným, aby se snad spolku
neublížilo, s patrnou řevnivostí a zaražeností pohlížel na sebevědomou
reklamu Svépomoci. Jako už před několika lety jevila se jistá nechuť
mezi Husovým Fondem a Akademickou Mensou, podobně děje se
i nyní. Jisté, že správa Husova Fondu i studentstvo samo netečností
svou jsou spoluvinny na tomto stavu, jehož nejneutěšenější stránkou je
hmotná tíseň Husova Fondu.

Jsou optimisté, kteří od všestudentské slavnosti si slibují takový
zisk, aby podpůrným spolkům pomohl z tohoto stavu. Beze všeho
škarohlídství však lze pohlížet na tyto naděje s nedůvěrou, a nelze říci,
zdali slavnost více neuškodí nežli prospěje.

Kdo nestranně pozoruje, jak se poměry studentské vyvíjejí, ne-
může nepozorovat, že slavnost i Svaz už předem škodí jistou měrou
morálně. Patrno předně, že vzájemný poměr Husova Fondu a Své-
pomoci slavností sotva se zlepší; patrno, že v programu chystané slav-
nosti jsou věci naprosto nesympatické pokrokovému studentu; a patrno,
že od chvíle, kdy počaly přípravy k slavnosti k Svazu, společenský
život studentstva značně poklesl. Nebude tomu později ještě hůře?

Jestli řešení sociální otázky studentské po této stránce značně
zklamalo nedávné ještě nadšence, na jiné stránce jeví se počátky
lepšího porozumění potřebám studentstva. O zájmu, vzbuzeném sebe-
vraždami studentskými, promluveno již na tomto místě několikráte;
zdá se, že otázka ještě není vyřízena, a patrno jisté kvašení na obou
stranách, které se pro věc exponovaly. Tento zájem však jest jednou
potěšitelnou známkou širšího porozumění pro společenskou otázku
studentskou v celém rozsahu jejím, oproti dřívější pozornosti pře-
vážně věnované jen podpůrné činnosti. Vývodům brožury » Studentská
otázka a studentské sebevraždy* o vadách a proletarisaci inteligence
dostává se stále více potvrzení opravdovou tísní absolvovaného stu-
dentstva zejména v úřadech státních. Jeví se i známky zájmu pro tě-
lesnou výchovu studentstva, jak svědčí pokus o občerstvení fysickou
prací, započatý nedávno v zahradách dra šl. ze Starcků na Hradčanech
malým kroužkem studentským. Jest otázka, nezklamou-li tyto všecky
náběhy ještě více nežli zklamala Svépomoc. Ale i v nejnepřízni-
vějším případě zůstanou příznaky doby, ve které počínají se inten
sivně pociťovati všestranné vady postavení dnešního studenta a inteli-
genta vůbec.

Poněkud zasahuje sem i otázka místností universitních. Přes ne-
tečnost a netaktičnost mladočeské strany svépomocná akce professor-
ských sborův i studentstva konečně vedla aspoň k určitému slibu, že
se stavbou nových universitních budov v Praze bude započato. Za to
křiklavé nedostatky brněnské české techniky prozatím zůstávají.

Do veřejnosti pronikla i otázka utrakvistické knihovny pražských
technik. Tato knihovna (právě tak jako veřejná universitní) jest umí-
stěna v technice německé. Němečtí buršáci ztropili proti svým českým

637

kolegům v baretech výstupy, které nutí k přemýšlení o utrakvismu
obou knihoven. Vedle žádostí za umístění technické knihovny v bu-
dově neutrální ozývají se i hlasy za rozdělení její v českou a německou.
Jest otázka, při čem Cechové jsou ve větší nevýhodě, zdali při utra-
kvismu či při rozdělení. To je spíš otázka provedení. Ale jisto je, že
tendence národnostního vývoje směřuje od let šedesátých postupně
k národnostnímu rozhraničení ve všech oborech.

Národní Rada ustavuje studentský odbor. Jsme zvědavi, koho
»vedoucí strana* na to chytne. Mladočeši, jak patrno, mají i v dnešní
» vážné době« smysl pro vtipy. Baví se eskamotérstvím : z ničeho dělat
něco. Jenže takovým kouzlům už se nevěří ani na Fidlovačce.

5. května 1904. Ch.

Pan M. Fučík zaslal redakci dopis, v němž ohrazuje se proti
» vědomým nepravdám «, jež o něm prý byly v minulém čísle (strana
556.) napsány. Aby nikomu nebylo ukřivděno. Stůj zde jediné věcné
tvrzení z jeho dopisu: » Stipendium města Prahy obdržel jsem již
v r. 1898 a v roce 1899 je ztratil a v době pokusu ovšest.
výbor jsem je již neměl.« V ostatních bodech trvám na všem
a posloužím p. M. Fučíkovi řadou dokladů, bude-li třeba. A i vůči
citovanému jeho tvrzení cituju Almanach Slavie z r. 1902: »M. Fučík
chodil po všemožných schůzích, ostouzel Slavii jako »zástupce« stu-
dentstva. Za svou » činnost* odměněn byl v zápětí stipendiem města
Prahy« (str. 120.); dále, r. 1899, po pokuse o Všestud. výbor bylo
v novinách konstatováno, že p. Fučík právě obdržel ono sti-
pendium, a bylo to uváděno v spojení s jeho vystupováním. Pan Fučík
ani tehdy před pěti lety ani přede dvěma lety se vůbec nepokusil vy-
vrátiti tato tvrzení; dnes je už na to pozdě, a p. F. nemá práva,
urážlivě imputovat mi » vědomé nepravdy* tam, kde jsou již několik
let po ruce objektivní doklady mého výroku. Ch.

ZPRÁVY

Ethický a sociální moment ve financích a daních. Na evan-
gelicko-sociálním kongressu, konaném za předsednictví prof. dra theol.
Adolfa Harnacka dne 3. června v Darmštattě, rozprávěl berlínský
professor dr. Adolf Wagner o ethickém a sociálním momentu ve
financích a daních. Ethické pojímání financí a daní, přiměřené dneš-
nímu mravnímu vědomí, vede k požadavku do každého, aby přesně
a svědomitě šetřil jednotlivých ustanovení a prováděl je, pokud jest
na něm, správně i při svém vlastním ztížení. Požadavek ten jest činiti
po přednosti a měrou svrchovanou do příslušníků vyšších, zámožnějších,
vzdělaných tříd, a to tím přísněji, poněvadž třídy ty mohou více vy-
konávati než vrstvy v těch příčinách nižší a jelikož tyto nižší třídy
zasahovány jsou bez toho všude stávajícími nepřímými daněmi spotřeb-
ními; tedy mohou očekávati a žádati, aby vyšší třídy konaly svou
berní povinnost přesně. Správné ethické pojímání vede však pro ka-
ždého, a zase zejména pro příslušníky vyšších a zámožnějších tříd,
k dalšímu požadavku, podporovati nezištně všechna zařízení v užívání
a pořizování veřejných finančních prostředků, jež jsou přiměřena po-
třebným a účelným státním úkolům, a mezi nimi také oněm, jež hledí
k správné, důsledné a v svých jednotlivých cílech oprávněné a usku-
tečnitelné » sociální « finanční politice, tak zvláště také všechny pří-
padné reformy v oboru zdaňování. To se má díti také tenkrát, jsou-li
taková zařízení na ujmu vlastnímu soukromému hospodářskému zájmu,
tak třeba majetných, bohatých tříd. Při zpětném účinku finančních za-
řízení na hospodářské postavení lidu, tříd, jednotlivců, má každý způsob
užívání a pořizování finančních prostředků také zároveň význam soci-
ální. Proto se musí ke každému takovému zařízení a způsobu užívání
a zjednávání prostředků přehledati také spolu se stanoviska sociálního
a musí se věci ty upravovati hledíc zároveň k požadavkům odtud vyplý-
vajícím. Tak se stává finanční politika zároveň důležitým členem soci-
ální politiky a vyvíjí se v » sociální « finanční politiku. Užívání velikých
finančních prostředků ke všeobecným státním účelům, zejména pro
prvý ze všech: pro účel jistoty, práva a moci, tudy na předním místě
pro dostatečnou brannou moc lidu, není s tímto požadavkem » sociální «
finanční politiky v odporu. V oboru zdanění žádá » sociální « finanční
politika přesného provádění zásad a požadavků » spravedlnosti*, vše-
obecnosti a rovnoměrnosti zdanění a pro provádění těchto zásad še-
tření principu zdaňování dle hospodářské zmožitelnosti jako hlavního

639

měřítka. Jen vyvinutá berní soustava, v níž jsou spojeny rozličné způ-
soby daní, zaručuje správnou funkci zdaněřií jako uhrazovacího pro-
středku pro velikou finanční potřebu a trvá tudy také ve všech uspořádaných
státech. V té soustavě lze rozeznávati čtvero hlavních daní, nepřímé
daně spotřební, daně dopravní (směnné), daně přímé, daně dědické.
Nepřímé (a druhdy i přímé) spotřební (a užívací = Verbrauchs- und
Gebrauchssteuer) mají býti, pokud výnosu jejich jest potřeba jediné
za úhradní prostředek pro všeobecnou finanční potřebu, omezeny pokud
možno na zboží k spotřebě a požitiny, které nepatří k potřebným
prostředkům potravním a životním. Z tak řečených daní dopravních
(směnných) slouží daně ze směny majetku více nebo méně také na-
značenému sociálnímu účelu finanční politiky. Mohou však býti, zároveň
fiskálně s výhodou, tomu účelu ještě lépe přizpůsobeny, zvláště za
důležitého případu směny pozemkového majetku, zejména městských
a úplně neobdělaných pozemků (staveniště). Také daně bursovní, od-
bytní, emmissijní jsou právě po zásadách sociální berní politiky opráv-
něny; také zároveň na doplňování jiných daní. U přímých daní jest
však zprvu rozeznávati zdaňování státem a obcemi, také pro sociální
pojímání. V státním zdaňování srovnává se novější německý (pruský)
vývoj od zdanění výtěžkového k osobnímu právě tak s požadavky so-
ciální berní politiky jako s požadavky berní politiky vůbec a berní
techniky. U státního zdaňování jest žádati: ne příliš nepatrného osvo-
bozování od daně pro malý důchod, zvláště z práce a pro malé jmění;
progresse berní sazby, jedenkrát a naprosto postačující na vyrovnávání
účinků nepřímých daní, pak však dále přes to povlovného, mírného,
dalšího stupňování berní sazby pro větší důchody a jmění; vyššího
zdanění důchodu fundovaného, nejlépe způsobem daně majetkové
(z jmění). V obcích možno ospravedlniti zachovávání přímé daně z vý-
nosu v jistém objemu. Ale při nevyhnutelné technické vadnosti jest
tento způsob zdaňování přece zase doplňovati měrou silnou zdaněním
personálním, zejména důchodkovým; jest to také v zájmu sociálním.
Daň z dědictví jest vytvořovati vedle ostatních tří hlavních, také ještě
vedle všeobecné daně majetkové, právě dle hlediska sociální finanční
politiky. Při tom jest žádati: sproštění malých dědictví, zatížení všech
dědicův, také nejbližších příbuzných a manželů, progressivně stoupající
sazbou berní dle vzdálenosti příbuznosti od majetníka dědičného jmění.
Návrhy tyto — dí prof. Wagner — nejsou programem berním.
Vědě jest toliko vytýkati cíle; praktická státní politika má pak toho
dbáti, jsou-li oprávněny, Kč.

Vzrůstání obyvatelstva v Rakousku vzhledem k nábo-
ženství. »Statistische Korrespondenz« oznamuje, že se soudíc dle vý-
sledků sčítání lidu r. 1900 rozmnožilo obyvatelstvo v desítiletí 1890 až
1900 nej ví ce mezi vyznavateli augšpurské konfessea nejméně
mezi Židy. Ze všeho obyvatelstva zemí na říšské radě zastoupených
(= 26,150.708 duší) bylo 79«/o (— 20,660.279) římských katolíků, 12%
(= 3,314.439) sjednocených Řeků, 2-32Vo (= 606.764) náleželo ne-
sjednocenému řecko-východnímu vyznání, l*4°/o (:= 365*454) bylo

640

evangelíkův augšpurského vyznání, 05o/o (= 128.557) evangelíkův
helvetského vyznání a 4-68Vo (= 1,224.899) Židů. Přírůstek obyva-
telstva činí průměrem od r. 1890 pro státní řečené země ^"^^Vo-
Židé jsou pod tímto průměrem; u nich činil vzrůst toliko yi^^ja. Ale
i římští katolíci jsou pod průměrem^ {q-J2^/o). Nad průměrem jsou
evangelíci augšpurského vyznání; u nich přibývání se značí číslem
ij-yj'^/o. Nad tento průměr vynikají ještě mimo to průměry vzrůstu
v jednotlivých zemích. Tak přirostlo evangelíkův augš. konf. v Cechách
o 2006 Vo. v Styrsku o 25 9^0, v Dolních Rakousích dokonce
o 37-OlVo.

Potírání tuberkulosy ve Francouzsku. Ve Francouzsku, ze-
jména také ve francouzském vojsku, jeví se veliká úmrtnost
následkem tuberkulosy. Okolnost tato na výsost pro poměry
tamější povážlivá byla podnětem, že se tam zařídila národní sub-
skripce na potírání tuberkulosy. V provolání za tím účelem vy-
daném se vytýká zejména, že v Německu mají 64 sanatoří, v nichž
může býti ošetřováno 23.000 nemocných, kdežto ve Francouzsku jsou
taková sanatoria toliko dvě. Dále se v něm připomíná zprávy senátora
Gotterona ministru války, dle které v Německu zemřelo za tři léta
1300 mužů, kdežto ve Francouzsku za touže dobu 10.000 mužů ná-
sledkem tuberkulosy. V čele výboru subskripčního podepsán Bruar-
del, který měl, jak známo, také na berlínském sjezde na potírání tu-
berkulosy úlohu vůdčí.

Vážená redakce! Prosím, abyste ad »Pokusy o lidovou četbu
u nás« přijali vysvětlení, že můj »Kramerius« není určen — jak pan
pisatel stati se domnívá — pouze pro Podbrdsko, nýbrž pro veškeru
obec čtenářskou ve všech českých zemích, o čemž svědčí fakt, že
více než polovina odběratelů mého listu sídlí na Moravě a na Slovensku.
Tím odpadá i výtka, jakoby list nevšímal si potřeb svého kraje, resp.
českého západu. Lidový časopis, vydávaný v 20 až 30tisícovém ná-
klade a mající valnou část čtenářstva i za hranicemi, nemůže při nej-
lepší vůli říditi se potřebami místa, v němž vychází, naopak, obzor
jeho musí býti co nejširší. Proto také nese můj list označení » lidové
noviny*. Ze pak má ^Kramerius* ráz převážně belletristický, rád při-
znávám, neboť čeliti přesládlé belletrii á la slečna Krásnohorská trochou
perného, zdravého puškvorce, jest zajisté zrovna tak záslužné a obro-
zující, jako série článků o pěstování cukrovky. Takový zjednodušený
filtrační apparát — aby posloužil chalupníkovi zrovna tak dobře jako
doktoru — to by tak asi byl, anebo lépe řečeno: chci., aby byl
»Kramerius«. Karel Horký, redaktor »Krameria«.

V Rokycanech, 3. března 1904.

Sjezd právnický.

Denní listy obšírně a s sympathií psaly o vnějším průběhu
právnického sjezdu, upozornily na některé osobní jeho
stránky a uvedly také seznam a částečně i obsah přednášek;
úkolem těchto řádek je upozornit na některé stránky sjezdu,
symptomatické pro naši vědeckou organisaci a kulturní úroveň.
Stav právnický je národně velmi důležit: po duchovenstvu je mezi
akademickými stavy nejčetnější; vedle professorstva právnické
fakulty máme veliký počet úřednictva, zeměpanského a autonom-
ního, máme advokáty a mnohé úředníky podniků finančních a ho-
spodářských — právníci ovládají všecek náš veřejný život.

Na sjezde skoro všecky přednášky byly rázu praktického;
interes našich právníků je soustředěn na otázkách speciálních,
detailních. Nemyslím, že probírání na př. určitých §§ toho onoho
zákonníka může větší publikum, třeba že právnické, zajímat, ale
to je věc vedlejší; důležito je to, že české právnictvo nemá do-
statek zájmu o theorii. Právní věda dnes řeší mnohé problémy
theoretické, právnická věda rozšiřuje dnes své obzory, zejména
sociální a pracuje k reformě nejen zákonodárství a správy, nýbrž
také universitního studia práva a konečně právnická věda pilně
hloubá o samých základech práva, práva vůbec a jednotlivých
jeho odvětí. Jména: Liszt, Stammler, Ant. Menger i neprávníkům
jsou známá a representují mu hledání nových směrů, nových
method a hlubších základů. Právní věda opouští mnohé zastaralé
theorie a methody a hledá intimnější styk s životem.

Tohoto úsilí na sjezde právnickém bylo pozorovat málo, jen
nepřímo ten onen odborník při svém speciálním thematě věci se
dotkl; ale nedostalo se účastníkům sjezdu znalecké orientace po
dnešním úsilí pokrokových právníků, neukázány ty vůdčí pokro-
kové idee, pozornost neobrácena k novým, širokým obzorům.
A přece právě všeobecný sjezd měl by své účastníky uvést na
tuto dráhu — speciální výklady čtou se lépe v časopise a v po-
zorné odloučenosti studovny.

NAŠE DOBA, R. XI. 1904. č. 9. 20. června. ^^

642

Tento nedostatek nejeví se toliko v nepěstění t. zv. filosofie
právní, nýbrž také v nepracování v oborech práva positivního,
zejména veřejného. Jistě je nápadné, že právo státní a různé jeho
problémy netěší se v českém právnictvu téměř žádné' pozornosti;
povážíme-li, že politika česká desíti- a desítiletí sleduje cíle státo-
právní a že poslancové skoro většinou bývaly právníky, je tata
státoprávní mrtvota mezi našimi právníky politicky velmi význačná.

Reforma správní a tudíž problémy práva správního v různých
oborech jsou dnes důležitým a slibným předmětem studií a úsilí;
čeští právníci nevěnují také tomuto předmětu mnoho péče, ačkoli
také v Rakousku potřeba pronikavé reformy správní se počíná
pociťovat a požadovat. Pro české právníky věc také státoprávně
a jazykově nad míru důležitá.

Nápadný je fakt další, že čeští právníci poměrně velmi málo
se zabývají sociálními a hospodářskými problémy českými. Byly
přednášky o časových úkolech sociálních, přednášky, řekl bych,
dosahu evropského, ale nebyly přednášky o našich specielních
.úkolech českých. Právě po této stránce naše právnictví mělo by
být národnější.

Ovšem právě tato okolnost nutí k otázce, nebylo-li by pro
obory sociální a hospodářské lépe, aby se od právovědy oddělily
a ustavily samostatně. Obory tyto sice právě novodobým vývojem
na sebe jsou odkázány, ale to nemluví proti dělbě vědecké práce.
Dojista nejsou vědy sociální a hospodářské tím přílepkem juris-
prudence, jakým se jeví v naší vědecké a národní organisaci;
poukaz na rakouské poměry nestačí. Němci v té příčině již jsou
mnohem lépe opatřeni pěti universitami, státní správou a také
svou politikou, která pořád vědoměji hledá prospěchy hospodářské.
Již z toho důvodu intensivnější pěstění těchto oborů bylo by
v zájmu národním.

Přestávám na těchto poznámkách. Právnický sjezd je upo-
zorněním, že naše národní organisace je nehotová, že v důležitých
oborech jsme pozadu za pokrokovými národy (návrhy na sjezde
skoro všecky byly hodně konservativní!) a že zejména věda není
u nás ještě dostatečně uznávána.

Národní vzdělání v Rusku.'

Národní vzdělání v Rusku nalézá se ve správě zvláštního mini-
sterstva národní osvěty, které pro správu odboru školského
a vyučovacího má své místní orgány. Nejdůležitějšími z nich jsou
popečiteli (čestní předsedové) krajů. Všech učebných krajů jest 12,
z nichž každý má k sobě přiděleno po několika sousedních
guberniích.

Ve východní Sibiři, Přiamurském generálním gubernatorstvu
a Turkestanském kraji jest vyšší dozor na národní osvětu svěřen
generálním gubernatorům. Bezprostřední dozor k učebným ústavům
náleží jejich představeným, ve mnohých z nich — koUegiálním
sborům (v gymnasiích a reálkách řediteli a prof. sboru; v univer-
sitách — rektoru a sboru professorskému). Dozor k nižším učebným
ústavům jest svěřen ředitelům a inspektorům národních škol.

Pod správou ministerstva národní osvěty nalézá se většina
učebných ústavů říše. Avšak i všechna jiná ministerstva a vyšší
státní úřady mají ve své správě značný počet učebných ústavů.
Také velká část nižších národních škol (farní školy a školy gra-
moty — v místech, kde není jiných škol národních pro skrovný
počet dětí neb z jiných příčin, tam zřízeny tyto školy prozatímního
charakteru, v nichž učí se pouze čísti a psáti a něco počítati) —
nalézají se ve správě nejsvětějšího synoda (asi tolik jako u nás
nejdůst. konsistoř). Zvláštní skupinu prvopočátečních škol (načal-
nych škol) 2 tvoří nižší školy, nalézající se ve správě ministerstva

1 Vyňato ze spisu >Rusko koncem XIX. věku.« (Sestavil professor
Děrjužinskij za spoluúčinkováni Kovalevského, Benoita, Grigoreva, Ovsjanikova
a Galeckého.)

2 »Načalnoe učilišče« jest podle toho, kde jest, buď >gorodskoe« —
v městě, nebo »selskoe« — na vesnici. Do této školy, která se rovná asi
čtyřem prvním ročníkům naší obecné školy, vstupují obyčejně děti 8— 9leté
a pobudou v ní tři léta.

41*

G44

vojenství. Značný počet ženských učebných ústavů nalézá se ve
správě vlastní kanceláře fondu imperatrice Marie. Většina techni-
ckých i jiných odborných škol nalézá se v oboru působnosti
ministerstev: financí, vojenství, zemědělství a císařských statků,
vnitřních záležitostí, dopravních prostředků, imperatorského dvora
a jiných.

V následujícím krátkém náčrtku o současném stavu národní
vzdělanosti zavedeno rozdělení učebných ústavů ve dvě větší
skupiny — všeobecně vzdělávací a speciální, při čemž v každé
skupině pozorovati lze učebné ústavy tří kategorií: elementárního
(prvopočátečního »načalnago«), středního a vyššího vzdělání.

I. Všeobecně vzdělávací učebné ústavy.

Elementární školy (načalnyja učilišča).

Elementární či prvopočáteční národní školy mají za úkol
podávati základní prvopočáteční vědomosti a utvrzovati v lidu ná-
boženské a mravní pojmy. Do polovice XIX. století dál se vývoj
těchto škol zdlouhavě. Po roce 1856 bylo ve všech částech říše
8227 národních škol s 450.000 žáky. Za panování imperatora
Alexandra II. dostalo se školství značného vývoje, hlavně péčí
zemstev (utvořených r. 1864) a městských všeobecných správ (re-
formovaných 1870). Ku konci zmíněné vlády (1880) bylo v 60 gu-
berniích evropského Ruska venkovských elementárních škol všech
vědomostí a názvů 22.770 s 1,140.915 žáky.

V nynější době hlavní správa elementárních škol soustředěna
jest v ministerstvě národní osvěty a v oboru působnosti nejsvětěj-
šího synoda, jemuž přináleží všeobecné řízení farních a gramot-
ných škol.

Ve veliké části gubernií zřizovány jsou elementární národní
školy zemstvy, městskými správami, selskými obcemi a soukromými
osobami. Pod všeobecným dozorem ředitelů a inspektorů národních
škol vedou jejich učebnou a administrativní stránku školní rady
guberniální a újezdské. Cleny těchto rad, nalézajících se pod před-
sednictvím místních náčelníků šlechty, jsou zástupcové ministerstev
národní osvěty a vnitřních záležitostí, církve, zemstva a městské
správy, dává-li město prostředky na školy. Předměty vyučovací
v elementárních národních školách jsou: Zákon boží (modlitby,
biblický dějepis, krátký katechismus a liturgika), církevně slovanská
řeč, ruský jazyk, krasopis, arithmetika a církevní zpěv. Kromě
těchto povinných předmětů vyučuje se ve školách, kde možno.

645

tělocviku a mohou též zavedeny býti práce řemeslné, ručn
a zahradnictví. ^

K národním školám náležejí též tak zv. městské (gorodskoe
učilišče), - újezdné a dvoutřídní venkovské (selskoe uč.) školy.
Městské školy představují nižší školy s mnohem širší učebnou
osnovou než obyčejné elementární národní školy a mají šestiletý
běh učebny. V nich vyučuje se zákonu božímu, čtení a písmu,
církevně slovanskému jazyku, arithmetice, prvopočátkům geometrie,
zeměpisu a dějepisu (se zřetelem k Rusku), vědomostem z přírodo-
pisu a fysiky, kreslení a rýsování, zpěvu a tělocviku. Městské
a újezdské školy jsou vydržovány hlavně ze státní pokladny a
spravovány bezprostředně orgány ministerstva národní osvěty.
Ve dvoutřídních selských školách trvá běh pět let; osnova jest
menší, než v městských. (Újezdsky školy se v poslední době zru-
šují a nahrazují městskými.)

Zvláštní skupinu národních škol činí jinověrecké konfessio-
nální a jinonárodní školy. Tyto školy jsou rozšířeny v těch kon-
činách, kde převládá jinověrecké obyvatelstvo, jako v pobaltických
guberniích a v povolžských osadách s protestantským obyvatelstvem
a v guberniích židovské osedlosti. (Židům jest dovolen pobyt
pouze v několika guberniích jihozápadního kraje.) — V jino-
národních školách jest kurs učebny čtyřletý.

K národním školám náležejí též školy nedělní a večerní.
Prvé nedělní školy vznikly ku konci padesáti let, a dosud nedo-
stalo se jim dostatečně širokého vývoje. Školy ty bývají mužské,
ženské a zřídka smíšené. Bývají zařizovány především soukromými
osobami. Žáci v nich jsou vesměs různého věku počínajíce ne-
dospělými a končíce vzrostlými i letitými.

Souběžně s elementárními školami vytčených kategorií do-
stalo se širokého rozvoje školám církevně farním a gramotným,
jež ve správě nejsvětějšího synoda se nalézají. Zvláštní pozornost
k rozvoji těchto škol byla obrácena v letech osmdesátých. Účelem
těchto škol jest: » Utvrzovati v národě učení pravoslavné víry a
křesťanské mravnosti a seznamovati s prvopočátečními užitečnými
vědomostmi. « Mohou býti jednotřídními s tříletým během a dvou-

1 Nyní zavádí se i kreslení a počátky zeměpisu a dějepisu.

- »Gorodskoe učilišče« má podobné zřízení, jako u nás školy měšťanské.
»Selskoe učilišče* má podobnou osnovu, asi jako vyšší třídy Střidných škol
našich, ale převládá v nich směr praktický. Žáci učí se téměř všude ručním
pracím, zvláště hotoveni předmětů pro hospodářství polní a domácí potřebných.

646

třídními s během pětiletým. Vyučuje se v nich: Zákonu božímu,
církevnímu zpěvu, čtení církevního i občanského tisku a písmu
prvopočátkům arithmetiky a ve dvoutřídních kromě toho počátkům
z církevního a vlasteneckého dějepisu.^

Školy gramoty představují školy elementární, ve kterých
vyučuje se těmže předmětům, ale ve značně menším objeme.
Správa církevně farních škol a škol gramoty náleží biskupským
školním radám a jejich újezdným oddělením pod vyšším dozorem
a řízením nejsvětějšího synoda.

Z jiných úředních působností největší část elementárních škol
ve správě své mají ministerstvo války, kancelář fondu císařovny
Marie, imperatorský lidumilný spolek a ministerstvo vnitřních
záležitostí. 2

Dle zprávy sborníku vydaného r. 1898 odborem ministerstva
národní osvěty pod názvem »Statistické vědomosti o po-
čátečním vzdělání v ruské říši r. 1896« bylo všech ele-
mentárních škol všech druhů 78.724 s 3,801.133 žáky (z nich
2,948.274 mužských a 831.544 ženských). Z úhrnného toho počtu
škol nalézá se ve správě ministerstva národní osvěty 32.708 škol
(v čemž jest zahrnuto 1.114 škol nedělních, pokračovacích a opa-
kovačích) s 2,339.934 žáky; ve správě nejsvětějšího synoda jest
34.836 škol s 1,116.492 žáky; ve správě ministerstva vojenství
10.270 škol s 301.093 žáky.^

1 Nyní zavedeno i kresleni a ruční práce.

2 Kromě toho jest množství soukromých škol, z nichž mnohé jsou
vzorně zařízeny podle nejlepších škol švýcarských, amerických a švédských.
Mnoho soukromých škol jest vydržováno různými továrními závody, železni-
cemi (na tisíce), spolky a jednotlivci. Velmi mnoho dětí vyučuje se doma
domácími učiteli, jimž působení domácího učitele počítá se do let služebných,
přestoupí-li na ústavy veřejné, a mohou i obdržeti výslužné.

3 Návštěva elementárních škol jest nepovinna a bezplatná; ve vyšších
třídách »gorodských učilišč* platí se školné 10 — 20 rublů ročně. Služné uči-
telů elementárních škol jest velmi různé. Na školách gramotnosti dostávají
10—15 rublů měsíčně, na farních (církevních) 20—40 rublů, na zemských
200 — 500 rublů ročně a byt. Na »gorodských učiliščích« podřaděných mini-
sterstvu nár. osvěty jsou učitelé zařaděni do tříd úřednických a mají služného
nejméně 600 rublů a bytné. Přirovnáváme-li služné učitelů ruských s našimi,
nesmíme zapomenouti, že cena mnohých potravin jest na Rusi o polovici
menší, než u nás. Přes to jest služné učitelů vůbec na Rusi poměrně k ny-
nějším platům úředníků veřejných a soukromých nepatrné a proto většina
míst učitelských jest zaujata na elementárních školách po veliké většině uči-
telkami. Tak na př. v Petrohradě v elementárních školách bylo v loni 451
učitelek (i na chlapeckých školách) a pouze 16 učitelů! Podobný poměr jest
i v jiných školách elementárních.

647

Střední učebnéústavy.

Středními, všeobecně vzdělávacími učebnými ústavy, jichž
účelem jest poskytovati vzdělání, jež samo v sobě ukončeno jsouc
mohlo by důkladnou předpravou býti k osvojení vyšších vědo-
mostí obecného neb odborného vzdělání, jsou gymnasia, progym-
nasia a reálky. Úkolem gymnasií jest poskytovati vychovávajícímu
se v nich mladému dorostu všeobecné vzdělání a býti zároveň
připravovacími ústavy ku postoupení do universit a jiných od-
borných učilišť; reálky pak mají poskytovati učícímu se v nich
mladému dorostu vzdělání přizpůsobené praktickým potřebám a
připravovati jej k nabývání technických vědomostí ve vyšších od-
borných učebných ústavech.

Prvé gymnasium bylo založeno r. 1726 při akademii nauk
v Petrohradě, druhé bylo zřízeno r. 1755 při Moskevské univer-
sitě se dvěma odděleními — s jedním pro šlechtice — druhým
pro nešlechtice — s úkolem připravovati posluchače k poslouchání
universitních přednášek. Systematické uspořádání gymnasií počalo
v prvých letech 19. století, kdy rozhodnutím ministerstva ná-
rodní osvěty ustanoveno bylo otevříti je postupně ve všech gu-
berniálních městech říše jako učebné ústavy přístupné všem stavům
a rozdělené na 4 roční běhy.

V osnově současného ústrojí středoučebných ústavů nalézá
se reforma z r. 1871, upevňující v něm převládající postavení klas-
sicismu. Dle statutu z r. 1871 uznávají se gymnasia jen klassická
se dvěma starými jazyky (latinským a řeckým); reálná gymnasia
byla přeměněna v reálky. Doba učení v gymnasiích jest 8letá;
největší důležitost přiznávána starým jazykům, jejichž vyučování
věnováno nejvíce času, vyučování přírodopisu bylo zastaveno;
zmenšen počet hodin dějepisu a jiných předmětů.^ Absolventi
kursu gymnasijního obdrží vysvědčení dospělosti, které je oprav-
ňuje postoupiti do všech vyšších učebných ústavů a dává jim
právo zvláště přede všemi jinými vstoupiti do státní služby.

8 Ode dvou let změněna na dobro osnova vyučovací v tom smyslu,
že latině vyučuje se až od 3. tř., řečtině pouze jako předmětu nepovinnému,
za to vyučuje se novým jazykům a sice francouzskému a německému obli-
gátně, pak přírodním vědám. Učitelé středních škol nemají služného, nýbrž
dostávají honorář 60 r. za hodinu. Starší mají příplatek. Letošním rokem
(1904) honorář zvýšen na 75 rublů za hodinu. Při gymnasiích jest kromě uči-
telů a ředitele ještě inspektor, jemuž svěřena vychovatelská a hosoodářská
stránka nejen při škole, nýbrž i při pensionátu, jelikož téměř všechna gym-
nasia jsou spojena s pensionátem.

648

Progymnasia představují rovněž klassické učebné ústavy a
mohou sestávati ze 6 tříd. Reálné ústavy v nynější době mají
6 tříd; 5 i 6 tříd reálných učiHšť mohou v souhlasu s místními
potřebami skládati se buď ze dvou oddělení — ze všeobecně
vzdělávacího a obchodního — aneb z jednoho z nich. Při vše-
obecně vzdělávacím oddělení v některých reálných školách stává
vyšší doplňující třída, určená k tomu, aby připravila žáky ku při-
jetí do vyšších odborných ústavů, v kterýchž žáci podrobují se
přijímací zkoušce. — Dne 1. února 1899 bylo v Rusku 191 gym-
nasií, 53 progymnasií a 115 reálných škol.

Vyšší učebné ústavy. Nejdůležitějšími, vyššími všeobecné
vzdělávacími ústavy jsou university, jež vznikly v Rusku dle vzoru
západo-evropského. Prvá universita byla zřízena r. 1755 v Moskvě.
Druhou dle času jest r. 1802 obnovená Derptská universita (pů-
vodně zřízená v polovici 17. stol. za panování Švédů v Pobal-
tickém kraji a trvající do začátku 18. stol.). Potom zřízeny byly
následující university: Charkovská a Kazaňská r. 1804; Petro-
hradská 1819, Kyjevská sv. Vladimíra 1833, Novoruská v Oděsse
1864, Varšavská 1869 a Tomská r. 1888.

University záležejí ze 4 fakult: historicko-filologické, fysicko-
matematické, právnické a medicínské. Výminku činí Petrohradská^
při níž jest fakulta východních jazykův, ale není medicinské. Zří-
zení této jest zbytečným, jelikož v Petrohradě je vojensko-medi-
cinská akademie; při Tomské universitě zřízeny dosud jen dvě
fakulty — medicínská a právnická (z r. 1898) — v Derptské (od
r. 1893 nejmenuje se město Dorpat, nýbrž Jurjev) universitě stává
kromě obyčejných čtyř i pátá fakulta — luteránského bohosloví;
v Novoruské universitě medicínská fakulta zřízena teprv r. 1896.

Působnost universit ve svém historickém vývinu přežila ně-
kolik period charakterisujících se větším neb menším převládáním
samosprávy.

Statuty z r. 1804 (trval do 1835) a z r. 1863 (trval do
1885) zajišťovaly universitám samosprávu, jevící se větší kom-
petencí universitních professorských sborů, zvláště pokud se týče
volby rektora, děkanů, fakult a professorů. Naopak statuty z r. 1835
(trval do 1863) a novější z r. 1884 poskytují universitním sborům
professorským obmezenější kompetenci. Statutem z r. 1884 princip
volitelnosti rektora, děkanů a professorů odvolán. Nejsou více vo-
leni sborem professorským, ale jsou jmenováni ministerstvem ná-
rodní osvěty. Zatímní ustanovování professorů universitních děje

649

se tak, že uprázdní-li se kathedra, vypíše se na ni konkurs. Potom
podává fakulta a universitní sbor professorský dobrozdání o učených
pracích kandidátů, zároveň s dodatkem popečitěle učebného kraje,
a pak se potvrzuje ministerstvem. Rektoru, jmenovanému na 4 roky,
svěřeno jest bezprostřední řízení všech částí universitní správy;
jeho nejbhžší vyšší instancí úřední jest popečitěl učebného kraje,
jemuž náleží vrchní dozor nad pořádkem a disciplinou v univer-
sitě. Řízení disciplinární a dozor nad studenty svěřen jest inspek-
toru, jmenovanému ministrem a podřízenéiiui rektoru.

Dne 1. února 1899 bylo ve všech devíti universitách říše
16.497 řádných a 1.109 mimořádných posluchačů. Z jednotlivých
universit největší počet posluchačů připadá na Moskevskou (4.407),
Petrohradskou (3.788), Kyj evskou (2.604), Jurjevskou (1.218), Char-
kovskou (1.387) a Varšavskou (1.114).

Roztřídění posluchačů po jednotlivých fakultách jeví se dne
1. února 1899 takto: Na právnické fakultě (jest při všech univer-
sitách) bylo 7.109 posluchačů; na medicínské fakultě (v 7 univer-
sitách) bylo 4.638 posluchačů; na fysicko-mathematické (v 8 uni-
versitách) 3.772 posluchačů; na historicko-filologické (v 8 univer-
sitách) 648; na fakultě východních jazyků (jest pouze při Petro-
hradské universitě) 182 posluchačů a na bohoslovecké (jest pouze
při Jurjevské universitě) 148 posluchačů. Kromě universit třeba
k vyšším všeobecně vzdělávacím ústavům počítati odděleně nalé-
zající se učebné ústavy, jež dle povahy vzdělání jimi poskytova-
ného více neb méně se shodují s jednotlivými fakultami. Takové
jest imperatorské Alexandrovské lyceum, imperatorské učiliště
právnictví a Děmidovské lyceum v Jaroslavi, souhlasící s právni-
ckými fakultami. (Pokračováni.)

Dějiny ženského hnutí ve Finsku.

Šest set let náleželo Finsko ke Švédsku, až po válce švédsko-ruské
počátkem 19. století bylo připojeno k Rusku. Národ byl vy-
čerpán a skoro vykrvácen válkami rychle po sobě následujícími,
proto po připojení k Rusku delší dobu nepokračoval ve svém vý-
voji. Žádná z myšlének francouzské a americké revoluce nedo-
lehla k malé, vzdálené zemi. -Ale spící síly klíčřly a pojednou
vzpučely. Tak i ženská otázka. Jakmile totiž Finsko si uvědomilo,
že jako národ ještě žije, bylo mu zapotřebí pomoci žen. Ku konci
let třicátých mladý jeden student, pozdější to íinský básník To-
pehus, uveřejnil v novinách vyzvání k ženám finským, kde vřele
a výmluvně volá je k práci národní a na srdce jim klade, aby
u dětí svých pěstovaly lásku k rodné opovržené řeči: »Bez po-
moci žen nikdy nezískáme budoucí generace pro nějakou velkou
ideu.« Další popud přišel ze Švédska od spisovatelky Fredriky
Bremerové, jejíž knihy ženy finské četly s velikým zájmem. Román
její »Hertha« vyvolal první discusse toho druhu v novinách.
Hrdince románu vytýkáno všeobecně v kritikách, že žena, která
jako ona je samostatnou, myslící, energickou, vyvolá snad úctu a
obdiv, ale nemůže nikomu jeviti se roztomilou a milování hodnou,
poněvadž postrádá té ženské slabosti, která v muži hledá a nalézá
opory. První postavila se proti takovému názoru pí. Fredrika Ru-
nebergová, žena velkého nár. básníka finského. Nelze popřít, že
i na pí. Runebergovou vliv měly knihy Bremerové, ale jinak je
jako spisovatelka zcela samostatnou individualitou a tak nad svou
dobu pokročilou, že ve svých spisech již tenkrát staví pro ženu
tyto požadavky: vyšší vzdělání, odborné vzdělání, právo k studiu
lékařství i právo, aby směla dle svého přání voliti si povolání ži-
votní, pro ženu provdanou pak právo majetkové a zletilosti.
V letech šedesátých také jakási Ehrenrothová uveřejnila v novinách
několik článků, poukazujících na nespravedlivé postavení ženy.

Oběma těmto ženám po boku stál básník Topelius. Byl rek-
torem university a v letech sedmdesátých uvedl též v život

651

Otázku, měly-li by ženy stejně jako muži býti oprávněny k studiu
na universitě. Ale z politických příčin zůstalo při pouhé otázce.
S básnickou intuicí pochopil Topelius význam a dosah možného
intellektualního vývoje ženy a povznesení jejího postavení. To do-
kazují jeho básně, věnované Fredrice Bremerové a Ireně Astró-
mové, první to doktorce filosofie, kterou se stala r. 1882. Obě
věnování tlumočí nejušlechtilejší pojetí ženských snah.

Poněvadž i ve Finsku, jako všude jinde, největší překážky
ženskému hnutí činěny stranou nábožensko-konservativní, a Tope-
lius ve svém životním názoru byl positivně křesťanským, jeho
spolupůsobení tu tím více padá na váhu.

V letech sedmdesátých, po dlouhotrvajících polemikách při-
kročeno k uskutečnění vyššího vzdělání žen.

V Helsingforsu zřízena akademie pro ženy, na které před-
nášeli universitní professoři. Na žádost vydávána i vysvědčení, ale
podnik jinak byl zcela privátní a posluchačky nebyly nuceny pod-
robovat se přijímacím zkouškám V tom čase počaly také ženy
uveřejňovati různé články v novinách, jednající o postavení ženy.
Paní Mina Canthová, později chvalně známá dramatická spisova-
telka, byla pak první ženou, která o ženské otázce ve Finsku
psala finštinou.

Jako mnozí z jejích současníků i ona neušla vlivu spisů a
dramat Ibsenových, která tehdáž ve Finsku počala se čísti a na
scénu uváděti. Středem a hlavním cílem ženského hnutí bylo tu
úsilí za povznesením ženského vzdělání. V r. 1882 vydaly ženy ve
městě Knopio provolání, žádajíce, aby zřízeno bylo dívčí lyceum,
které by žákyním sloužilo jakožto předprava k studiu universit-
nímu. (Zeny totiž směly na zvláště podanou žádost domáhati se
povolení ke složení maturity.)

Toto provolání dalo podnět k peněžní sbírce, z jejíhož vý-
těžku měla být zřízena společná střední škola pro hochy i dívky
finské. Již dříve jednalo se o stejnou školu švédskou, která také
hned r. 1883 byla zřízena. První škola finská toho druhu pro
hochy i dívky otevřena byla r. 1886. Jiná otázka, která se stejným
zájmem byla přetřásána, týkala se majetkového práva vdané ženy,
o jehož úpravu žádáno na sněmu zemském peticemi v roce 1882
a 1885.

První petici o změnu zákonných předpisů, upravujících po-
měry výdělkové ženy vdané, přednesl na sněmu učitel obecné
školy Svedberg jakožto zástupce selského stavu. Bezprostřední

652

podpory dostalo se této petici dramatem pí. Canthové, nazvaným:
>Žena dělník:ova«, které tehda uvedeno bylo na scénu a vyvolalo
živou polemiku.

A právě v témž čase založen » spolek žen finských*, jenž vlastně
již před tím rok existoval, ale pod jiným jménem. Tento finský
ženský spolek má dnes 20 filiálek na venkově. Působí přednáš-
kami, literaturou,' články v novinách, sněmovními peticemi i jiným
způsobem pro reformu právního postavení ženy v rodině i ve
společnosti. Tak zasadil se již o umožnění universitního studia
ženám, o právo volební žen, o stanovení vyššího stáří k uzavření
manželství, o uznání ženy za plnoletou dokončeným rokem 21.,.
o širší připuštění žen k povolání učitelskému, o odstranění pro-
stituce a podobně.

Právě tak působí spolek pro povznesení žen různými spisy ^
shromážděními a praktickými podniky, jako ku př. jsou elemen-
tární kursy pro služebné, pro dělnice v městech a pro selky, jakož
i kursy kuchařské pro služebné. Ambulatorní kursy kuchařské a
kursy ručních prací pro selky, jakož i vyučování zahradnictví hrají
tu také důležitou úlohu. Zvláštní a pro finské poměry karakteri-
stický jest národně tendenční a demokratický směr tohoto žen-
ského spolku. Filiálky jeho počítají ku svým členům většinou
selky, a takřka všecky podniky spolku mají v prvé řadě na zře-
teli dobro žen z lidu. A zcela také zvláště pro Finsko karakteri-
stická jsou shromáždění, která spolek svolává na venkově. Proudy
posluchačstva na 300 — 400 osob scházívají se z vesnic a okolních
samot, aby se poučily o základních bodech ženské otázky. V r. 1882
založeny byly dva ženské časopisy.

V r. 1892 založen nový velký spolek ženský. Působí v Hel-
singforsu schůzemi, diskussemi, peticemi, přednáškami, vydáváním
časopisů atd. Na podnět tohoto spolku byla podána na sněm pe-
tice, domáhající se volitelnosti žen do obecních úřadů. Petice zí-
skala majoritu stavů a nyní již i senátu.

Ku konci let devadesátých utvořily se ve středu spolků děl-
nických zvlášní ženské odbory s programem socialistickým. Tak
povstaly spolky služebných, odborné spolky švadlen, ženských pří-
ručích obchodních, dělnic továrních atd. Tyto spolky, jak již ře-
čeno, tvoří oddělení mužských spolků dělnických a nejednou jejich
jednateli bývají i muži.

Nejnověji zřízen spolek, jehož účelem jest rozšiřovati mezi
ženami selskými užitečné a jim potřebné všeobecné i specielně
hospodářské vědomosti. Také dobročinné a missijní spolky byly

65Í

důležitým činitelem pro rozvoj ženy finské. Vyvinují velice obsáhlou
a široce rozvětvenou činnost dobročinnou. Sluší zde připomenouti
jistou Karamzinovou, která zasadila se o založení spolku diakonek
již v letech 1867. Ženy ve Finsku starají se také činně o zaopa-
tření slaboduchých, mrzáků a slepců.

Souhrnný přehled dnešního postavení ženy ve Finsku byl
by asi tento:

Neprovdaná žena stává se 21. rokem plnoletou a tím přisu-
zuje se jí právo, spravovati neobmezeně svůj majetek. Má hlaso-
vací právo v obci, když platí obecní daně, jest volitelná do školní
rady a může být jmenována poručnicí. Zeny smějí vydávati pe-
riodické časopisy, svolávati schůze, řemesla provozovati a zastávati
úřady komptoiristů, knihvedoucích a účetních při bankách a správě
obecní, při poště jako expeditorky nebo představené poštovní
expedice nebo jako písařky a telegrafistky, při dráze jako písařky,
při státních úřadech jako kancelistky a opisovatelky a sněmovní
stenografistky.

Na zvláštní žádost smějí ženy zastávati úřad učitelů řečí a
a kreslení na vyšších státních školách pro hochy, smějí skládati zkou-
šky universitní a studovati lékárnictví i státi se majitelkami lékáren.

Statistika frekvence školní dívek i ženských sil učitelských
je ve Finsku asi taková:

Ve školním r. 1897—98 chodilo do škol obecných 43.795
děvčat, vyučovalo tu 1.401 učitelek.

Normální a mateřské školy navštěvovalo 486 děvčat, učilo
tu 9 učitelek.

Ve školním roce 1898—99 bylo na vyšších státních školách
dívčích 1.758 žákyň.

Na privátních, státem podporovaných školách (k těm dlužno
počítati lycea, měšťanské školy a reálky společné pro hochy a dívky)
1.897 děvčat. Vyučovalo tu 200 učitelek.

Na privátních, státem podporovaných školách dívčích, pří-
pravných, elementárních a mateřských bylo 2.972 žákyň a vyučo-
valo tu 318 učitelek.

V r. 1900 studovalo 6 žen na polytechnice, 40 jich zažádalo
o povolení ku zkouškám lékárnickým, 111 dívek složilo zkoušky
maturitní, 8 zkoušky jako kandidátky filosofie, 2 zkoušky lékařské.

Na podzim 1900 bylo zapsáno na universitě 398 studentek.
Větší množství lékařek praktikuje již v Helsinforsu a některých
městech provinciálních, a několik žen věnovalo se vyšším vědeckým
studiím.

654

Prvním ženským lékařem byla si. Rozina Heikelová 1878.

V praktickém směru podávají ženám poučení školy ručních prací,
hospodářské školy a kuchařské.

Kuchařské školy existují teprve od nedávná, kdežto školy
tkalcovské a hospodářské pro ženy existují již po delší řadu let.

V lidových vyšších školách jsou také zvláštní oddělení pro prak-
tické vzdělání žen. Ve městech přístupny jsou ženám vyšší i nižší
školy řemeslnické. Školy průmyslové, kreslířské jakož i hudební
ústav v Helsingforsu přijímají také žákyně. V porodním ústavě
v Helsingforsu jsou zařízeny kursy pro babičky a v nemocnici
rovněž pro ošetřovatelky. V zahradnické a kuchařské škole p. Poyho-
nové v Haapavesi jakož i v několika hospodyňských školách vy-
učuje se zahradnictví. (Jsou to kursy pololetní.)

V nedávné době povzbuzen peticí ženského spolku finského,
vydal senát také prohlášení, že zákonitě jest povoleno ženám na-
vštěvovati i školy rolnické.

Pokud se týče právního postavení ženy vdané, jest tato zá-
konem podřízena poručnictví mužovu. Od r. 1889 smí rozhodo-
vati samostatně o svém výdělku a zákon z téhož roku přisuzuje
jí i větší právo nad jejím zděděným majetkem, ale vždy pod po-
ručnictvím muže. Dle zákona jest muž jediným poručníkem dítěte
a za živobytí mužova nesmí žena rozhodovati o vychování, o po-
zdějším povolání a zaměstnání dítěte. V rukou otce spočívá také
rozhodovací právo nad uzavřením sňatku dcery, ale zákon při-
pouští tu i radu matčinu.

Po této stránce ve Finsku jako všude jinde mrav předhonil
zákon, neboť matky vždy mají určitý vliv na výchovu svých dítek
a právě v jejich rukou spočívají většinou starosti o ně. V mate-
rielním směru uznává se, že domácnost neposkytuje všem ženským
členům zaměstnání a že se jim tedy musí přiznati právo, aby si
ho hledaly mimo dům. Otcové i bratři jsou rádi, že nespadá na
ně více starost o nezaopatřené ženy příbuzenstva. Dávno však ne-
uznává se ještě ani ve Finsku žena vdaná za plnoletou, za schopnou
vládnouti samostatně svým majetkem, být spoluporučnicí svých
dětí. Poněvadž lid finský zaměstnává se především rolnictvím,
jehož některá odvětví, jako mlékařství a chov dobytka, spočívají
hlavně v rukou žen, dlužno podotknouti, že finanční stránka ženské
otázky není zde ještě tak palčivou, jako v jiných zemích velko-
průmyslnických. V.

Novější dokumenty hnutí protialkoholového.

Podává MUDr. K. Bulíř.
(Pokračovaní.)

IV. Clověkanarkosa.
(Prof. dr. A. Forel-Morges.)

Buffon pravil: Le style c'est rhomme. Na počátku dvacátého
století můžeme však říci větším právem: mozek jest člověk;
styl je pouhou částí jeho. Analfabeti nemají stylu a jsou přece
také lidé a to ne vždy hloupí. A styl slouží za dnešních dnů často
k tomu, nitro člověka spíše zakrývati, nežli je odhalovati.

Člověk bez mozku jest člověkem bez duše. Pomocí nervů
citlivých přijímaje orgány smyslovými vněmy světa zevního,
registruje a kombinuje je mozek miliónkráte v pocity a představy^
přeludy obrazné a všeliké abstrakce, vytvořuje z nich niterný svět
duševní. Tak vyzbrojen, hraje mozek v nejrůzněji modulovaných
harmoniích (a bohužel často také disharmoniích) na klavír naší
poddajné muskulatury, která pomocí kostěného podkladu (z části
i bez něho) udílí našemu tělu rozkazy mozkové ve formě našich
činů a všelikých pohybů.

Lidský mozek, tato nejvelkolepější ze všech živoucích orga-
nisací, jest struktury neobyčejně jemné; každé poškození téže,
a více každé trvalé porušení její tkáně, poškozuje člověka v nej-
vnitrnějším jádru jeho charakteru. — Mozek novorozencův podobá
se bláně nepopsané: bez porozumění pro hotové abstrakce, ale
tím citlivější pro všechny konkrétní smyslové dojmy, jakož i pro
jejich associace a kombinace. Harmonicky mají tudíž vychováním
vyvíjeti se všechny hlavní činnosti mozkové, intellekt, cit i vůle.

Uvážíme-li tato fakta, doznáme zajisté, že otázka sociální
není pouhou otázkou žaludku, ale více otázkou mozku; neboť co
člověk jest, jest jen svým mozkem: žaludek krmí a vytápí v nás
jen zvíře. — V novější době mluví se mnoho o nadčlověku,.
kdežto věru více pozornosti by zasluhovali ti bezčetní p o d-
člověkové. —

Pračlověk, člověk přírody, žil mnohem rovnoměrněji nežli
člověk kulturní; rostoucí kultura způsobila, že boj o žití nevede

656

se více pěstí a zbraní, ale mozkem, vůlí a intelligencí. Jest jisto
že člověk pochází od vyšších, opicím podobných předků a že se
jeho schopnosti a vlohy během tisíců a tisíců let zdokonalovaly
nenáhlým organickým vývojem mozku. Opice anthropoidní, pithec-
anthropus, člověk neanderthalský a nynější člověk kulturní tvoří
patrnou stupnici zdokonalování jak mozku, tak jeho funkcí, stupnici,
kterou můžeme dokázati biologicky, paleontologicky, ethnograficky
i historicky.

Normální hodnota mozku člověka kulturního jest však sou-
stavně poškozována a snižována jistými prostředky umělými
řadou cizopásníků, kteří zadržují vyšší vývin našeho mozku, ano
i způsobují progressivní zvrhnutí se jeho. Jedním z hlavních
pasořitníků, jež kultura našemu ubohému, přetíženému mozku
dodává, jest narkosa. Pod jménem narkosy označujeme ochromu-
jící účinek jistých látek, narkotik. Účinek těchto počíná ponejvíce
lehkým rozčilením sféry motorické, jemuž předchází dissociace
činnosti duševní a snížení činnosti mozkové. Jest tedy narkosa
podobna spánku; a právě jako ve spánku přichází parcielní, byť
i intensivní rozluka projevů mozkových, bouřlivé sny, náměsíčnost,
tak mohou i v narkose vystupovati projevy mohutné, ale špatně
a neúčelně koordinované.

Kdežto však normální spánek podmíněn jest normální regu-
lací zmožené tkáně mozkové, jež ve spaní odpočívá a opětně se
napravuje, spočívá narkosa na ochromující otravě s celou řadou
pobočných, nepříjemných zjevů. Tato ochroma jest pouhým symp-
tomem; co děje se s neviditelnými molekulami tkaniva, dosud
nevíme. Co však víme, jest to, že, zvykne-li si člověk na narkotikum
(častým nebo pravidelným užíváním téhož), vyvinuje se u něj
vášnivá náruživost, umělý pud, umělá potřeba: člověk stává se
otrokem narkotika. Veškerá činnost jeho jest podlomena ; dle
jeho individuality, dle druhu a dávky narkotika, mění se druh
i intensita pathologických příznaků. Jedno však jest jisto: Obvyklé,
byť i mírné požíváni narkotik nemůže nikdy stupňovati tělesnou
neb duševní výkonnost, produktivnost, naopak snižuje obé, více
neb méně, kvalitativně i kvantitativně.

Každá vzrůstající mánie, ať již se jmenuje vášní alkoholovou,
morfiovou, aeterovou, kokainovou, hašišovou, chloralovou, opiovou
a j., má tu vlastnost, že rychleji nebo pomaleji vydává mozek
lidský v plen konsekventní zvrhlosti. Vůle, mysl, fantasie, intelli-
gence stávají se špatnější, rozháranější, neschopnější. K tomu při-

G57

drQŽuje se i chátrání tělesné, a dle dávky nebo individua mohou
nemoci z nariíosy, neb poruchy duševní bídnému životu učiniti
konec. Při mnohých narkotických náruživostech objevují se stavy
bezvědomé dráždivosti duševní, které značně disponují k činům
zločinným. Tak hlavně stává se u alkoholu.

Potměšilá vlastnost narkosy jeví se i v tom, že člověka klame
i Huse mi. Kdežto totiž téměř každé poškození, každý úraz tělo
naše nepříjemně, ano bolestně pociťuje a úrazu všelikému se
vyhýbá, působí narkosa ochrnutím mozku právě naopak pocity
příjemné. Narkosou otupují se také pocity a dráždidla silnější,
jako intensivní zima nebo horko, bolest, neštěstí, zármutek a j.
Narkotisovanému jeví se celý svět v růžovém ozáření; cítí se
blaze a spokojeně, nemyslí dále a užívá. Následná těžká hlava
(kocovina) zapudí se nanovo narkosou a tak člověk upadá nepo-
zorovaně do bahna. A když to pozná, bývá již obyčejně pozdě.

Jest falešno, tvrdí-li se, že člověk potřebuje narkosy; žádný
člověk zdravého rozumu nebude u nás přece tvrditi, že Číňané
děkují svou kulturu — opiu! Tu připouští se, že onen nemrav
přispěl hlavně k ochromení a zvrhlosti rassy.

Milý alkohol musí však udržeti svoje místo ; jemu na počest
musí stavěny býti chrámy Bacchovy ! — Bude se dále píti, byť i
lidstvo desetkráte zahynulo, byť se zdesateronásobily blázince,
polepšovny, ústavy pro idioty, byť naše společnost stále více a více
zakrňovala a stávala se neurasthenickou.

Lidé pijí a opíjejí se, poněvadž jim dotyčné prostředky pod
samý nos přistrkovány bývají, poněvadž bezmyšlenkovitá zvyklost
pití nápojů opojných stala se zvykem a mravem a poněvadž
touha kapitálu po zisku zmocnila se tohoto snadného pramene
výdělku a vyrobený jed vnucuje nesvědomitě všem lidem. Všude
tam, kde národ měl tolik mravní síly a obrátil se ve své většině
k abstinenci (Norvéžsko, Švédsko, Kanada), patrný jest mohutný
rozmach potěšitelné a nadějné reformy vzestupné těla i ducha,
jak jednotlivcova tak celé společnosti. —

Heslem zdravé sociální hygieny budiž: Úplná zdrželivost ode
všech narkotických prostředků, především alkoholu, pro všechny
zdravé i všechny vyhojitelně nemocné. Životní podmínkou a účelem
veselého a šťastného člověka jest vedle zdraví — práce. Jako
záškodníci a hrobaři práce patří narkotika k největším nepřátelům
štěstí životního.

NAŠE DOBA. R. XI., t. 9. 1904. 20. června. 42

658

V. Alkoholik pod poručenstvím.
(Prof. dr. Cramer-Góttingy.)

Německý občanský zákonník praví: »Pod poručenství (kura-
tellu) může býti dán ten, kdo následkem pijáctví nemůže obsta-
rávati svoje záležitosti, anebo vysazuje nouzi sebe neb svou
rodinu, anebo ohrožuje bezpečnost spoluobčanů.*

Pod jménem » pijáctví* nutno tedy rozuměti stav patho-
logický. Chorobnost stavu toho záleží v neodolatelném
nutkání, jež žene člověka k pití. Pijan musí píti, kdežto člověk
pití neoddaný, odolává tomuto nutkání a může přestati s pitím,
kdy mu libo.

Tato choroba, tento nedostatek ve zdržení se mohou
býti vrozeny, ale i získány.

Pokud se týče vrození zmíněných stavů pathologických,
můžeme říci, že hlavní houf pijáctva přichází již na svět s jakýmsi
schodkem schopnosti odporu, zdolnosti, a že u velikého
počtu pijáků můžeme dokázati větší neb menší počet tělesných
i duševních stigmat zvrhlosti.

Ze příčin získaných hrají jistou úlohu i nemoci in-
fekční. Po přestálém tyfu, chřipce stali se lidé již nejednou
pijáky; podobně mladé dívky, jimž ordinovány byly při bledničce
nápoje lihové, staly se obětí alkoholu.

V jistýcii okolnostech mohou k pijáctví zavésti také určitá
období životní: klimakterium (doba odkvetu, odkvetlost
ženská), jakož i předčasná senilní involuce bývají přečasto
spojeny s takým úbytkem zdolnosti, odpíravosti, že za příznivých
okolností zavádějí k pijáctvu.

Vidíme však také vzniknti alkoholismus u lidí z rodin
zdravých a zdolných: vinu toho nesou dnešní poměry spole-
čenské as nimi spojené mravy pijácké. Člověk snaží se snad
z počátku vybřednouti ze zmatku alkoholového, a dosud stávající
schopnost odporová tomu připouští, ale znenáhla mJzí pod
různými vlivy škodlivými zdolno.st ta, a co dříve bylo pouhým
požitkem, stává se nutností.

Z krátkého náčrtu vysvítá již zajisté nepochybnost tvrzení,
že pijáctví jest chorobou. U většiny pijáků pozorujeme mimo to na
těle řadu zjevů, které poukazují na poruchy orgánů centrálních:
třesení rukou, zastřená, nejistá řeč, změny v reakci zorniček,
náchylnost k závratím, záchvatům zuřivosti, zběsilosti, anebo
sklíčenosti a tísně, vynořující se tu a tam utkvělé představy žárli-
vosti, — stále pokračující ethická zvrhlost. —

659

Pijáctví jest zhojitelné, vstoupí-li piják do účelně zařízené a
znalecky vedené léčebny pro pijáky a tam setrvá nejméně 1 — 2 roky.
Každý piják má chvilky, kdy jest si plně vědom osudných ná-
sledků oné choroby, kdy slibuje v dojemné náladě nápravu a jest
ochoten, podrobiti se léčení v odborných ústavech. Nevydrží tam
však, anebo předem odpuzuje ho délka léčení: a léčení alkoho-
lismu ve 3 — 4 týdnech jest bezvýsledné a končí vždy fiaskem.

Nutno tedy míti po ruce prostředek, jímž by každý piják
byl donucen, setrvati v léčebnách dobu, k vyléčení nutnou. Tímto
prostředkem jest toliko možnost, dáti pijáka pro jeho nemoc
pod poručenství, neboť potom rozhoduje poručník nad místem
pobytu svého poručence.

Tato zásada, přijatá do říšského zákoníka německého, jeví
následující výsledky: Dle statistických dat nalézalo se v nemoc-
nicích německé říše v r. 1895: 12.231, v r. 1896: 14.238, v r. 1897:
14.323 chronických alkoholiků. Číslice let posledních zajisté stále
stoupaly. — Pod poručenství bylo postaveno v Prusku v r. 1900:
688, v r. 1901 852 osob pro pijáctví. — Zajisté mizivě nepatrná
čísla vzhledem k velikému počtu chronických alkoholiků. — Pří-
činu toho hledati dlužno v netečnosti publika; pití jest
u nás ve všech kruzích rozšířeno, a lid považuje kuratellu pro
pijáctví za těžké zasahování do osobní svobody jednotlivcovy,
neuvažuje při tom, jak velkým dobrodiním může státi se poručen-
ství pro pijáka, jež přečasto jest jedinou možností záchrany před
úplnou zkázou.

Jinou chybou jest, že zavedení poručenství většinou stává se
příliš pozdé, jelikož panuje dosud ve všech téměř vrstvách oby-
vatelstva úplná neznalost pojmu i významu alkoholismu. Piják
přichází na pranýř teprve tehdy, když již nedá se nic zachrániti,
staví se pod kuratellu, když již rodina jest ruinována a zdárné
vyléčení téměř úplně vyloučeno.

(Z jiné strany považuje se útočiště k zákonodárství a moci
státní za jistý extrém, který není nutný v době, kdy hnutí a vliv
spolků abstinentních stále stoupá. Pomoc bude jen tehdy platná,
bude li s každým pijákem nakládáno jako s choromyslným: jako
jsou choromyslní vyléčitelní a nevyléčitelní, tak jsou i vyléčitelní
a nevyléčitelní pijáci. První umísťují se v ústavech, a jen ti druzí
•dávají se pod poručenství. Poručenství nevyhojí ani choromyslného,
ani pijáka; tvoříť ve většině případů jen truchlivé zakončení nešťast-
ného, ztraceného života. Dr. jur. Rize — Halle n. S.) (Fokrač.)

42*

Moudrá Libuše - mužem.

Prof. A. Bruckner (Berlín), i

První pojednání (>Pravda o slovanských apoštolech*) odstranilo
staré předsudky jak německých tak slovanských dějepisců,
ukázalo, že římská církev zcela neprávem ke svým svatým připo-
četla Reka Methoděje, jenž zemřel s prokletím na rtech proti ka-
tolickým článkům víry a obyčejům; jenž osobně Římu za vše, za
úřad a svobodu, ano za holý život děkovati maje, slavnostně to-
hoto Říma se zřekl; jenž se pokusil, a jak se domníval, s výsled-
kem, zříditi v srdci západních zemí, na Moravě, předsunutou fili-
álku církve Photiovy, která by časem všecky Slovany od Volhy
až k Labi a Saale dostala pod řecké jho. Byl to nejzáslužnější,
v pravdě národní čin mocného knížete na této Moravě, Svatopluka,
že ochránil západní Slovany zahnáním Methodianů před » dobro-
diním« slovanských obřadů a řecké církve, jakkoliv i němečtí dě-
jepisci, jako Diimmler, bezmyšlenkovitě po slavofilských frázistech
opakují, že Svatopluk byl beznárodního smýšlení. Mundus vult
decipi ... A ne dosti na tomto jediném klamu — ke kostelu
Methodějovu na moravském Velehradě putovali letos pražský ar-
cibiskup, česká vysoká šlechta, ano i majitel domu, v kterém kázal
Hus, aby vyznačeno bylo katolické stanovisko proti slavnostnímu
položení základního kamene k pomníku Mistra J. Husi v Praze
dne 5. července 1903, a netušili, komu jich katolická pocta byla
prokázána, jsouť přece Methoděj i Hus Římu — ambo mehores
(oba lepší). Ale opět protestujeme proti obecně opakovanému vý-
myslu slavofilských TartuíTů a komediantů, jakoby něco z »human-
ního« ducha Methodějova v Husovi dále působilo nebo znovu
obživlo — patrně musili by taktéž Mistři Vyklef a Luther býti
Methodiany! Jak viděti, jest val lží, který Cyrill a Methoděj a po

^ Tato druhá studie prof. Briicknera vyšla také v Mnichovské Allge-
meinc Zcitung č. 249,250 (Allerlei Mystifikationen. II. Kuiistliche Sagen. Die
weise Libussa — ein Mann.) Jak oznámeno při studii prvé, autor tuto svou
stať pro české vydáni opravil a rozhojnil. Red.

(i61

nich tisíce básníků, dějepisců, vlastenců, nepřátel a přátel kolem
svého díla vystavěli, bezmála neproniknutelný — neznám většího
ve světových dějinách. Byl nejvyšší čas, učiniti do této zdi lží
první průlom.

Nedaleko od této Moravy, na které tato komedie se ode-
hrála, s drastickou dohrou, na Vltavě a Labi naskýtá se nová
příležitost, odstraniti starobylou zakořeněnou pohádku; vždyť tato
pohádka nabyla významu nejen pro nejstarší dějiny a bájesloví,
ale i pro krásné písemnictví, zejména pro německé. Také její
nimbus buď zničen, budiž i zde pravdě pomoženo k vítězství.

Když knížecí CoUoredovský důchodní Josef Kovář v říjnu
1818 poštou vlasteneckému vrchnímu purkrabímu hraběti Františku
z Kolovrat dva pergamenové listy anonymně poslal, které našel
neb prý našel r. 1817 na zámku Zelená Hora — Kolovrat přene-
chal je nově zřízenému českému národnímu museu — , netušil
žádný, jaký význam tento spis jednou měl dosíci, jaké rozhořčené
bitvy se oň povedou, jak se vzdor tomu po dlouhý čas ~ až
do dnes ~ směrodatný státi musil pro posouzení staroslovanských
poměrů.

Listy obsahovaly zlomky epické básně, jež dle řeči do 10.
nebo 11. století náležeti chtěla. V prvním ze zlomků byla vylí-
čena staroslovanská »zadruga,« patriarchální vláda otce v rodině
a pod., ctihodný řád soudní atd.; druhý týkal se známého sporu
rozvaděných bratří před kněžnou země, před Lubošou, kterou na-
dále zváti chceme Libuší, zdomácnělým to německým tvarem.

O pravosti neb nepravosti tohoto » Zelenohorského rukopisu*
bylo mnoho bojováno; když Cech jako Dobrovský, nebo Němec
jako Pertz a jiní jej bezpodmínky zavrhli, kdežto Palacký kolísal,
vyvstali mu výslovní obhájcové, později Palacký sám, a vybojovali
na nějakou chvíli vítězství: »Zelenohorský rukopis,« připustí-li se
to nebo ne, vliv měl na veškeré vědecké nazírání na slovanskou
pradobu a starožitnosti. Jak by byli ustrnuli odpůrcové i obháj-
cové tohoto »rukopisu,« kdyby se jim celý sporný kus jednoduše
byl odňal poukázáním, že rukopis a báseň již proto ani desátému
ani jedenáctému století náležeti nemůže, protože obsah (svár »bratří«
před kněžnou země, její rozsudek, jeho následky), jedním slovem,
protože celá česká » národní pověst* o Libuši samé, kterou posud
nikdo v pochybnost nebral, která ještě dnes všude, učencům jak

662

laikům, básníkům jak dějepiscům, platí za národní pověst pravou
— jest pozdní výmysl, o kterém český národ nikdy nejmenšího
neměl tušení. Kdo by tehdy byl odhalil pravdu, že j> spanilá kní-
žecí dcera« a » moudrá kněžna země« — byl muž, jemuž v ce-
lém dlouhém žití nic podivnějšího se nepřihodilo, nežli to, že po
něm staré hnízdo bylo pojmenováno: proti takovému kacíři byli
by se spojili přátelé i nepřátelé Zelenohorského rukopisu, aby
takové hanebné zasáhnutí v posvátnost národních pověstí odrazili!
A přece dá se důkaz tohoto »bludařství« vésti s nepřekonatel-
nou, mathematickou jistotou, výstraha pro všecky badatele pověstí
a antikváře zároveň. A pro tento všeobecný význam, přesahující
daleko z rámce ojedinělého případu bude prospěšno, vejíti v bližší
podrobnosti.

»Zelenohorský rukopis* jest tedy klam, — nikoli z důvodů
starožitnických, mluvnických, dějepisných, nýbrž proto již, že jeho
obsah spočívá na klamu pozdějším; má náležeti do desátého neb
jedenáctého století, kdežto jeho obsah vynalezen teprve ve století
dvanáctém. K tomuto poznatku v příkrém odporu stojí význam,
který věda a krásné písemnictví pověsti o Libuši stále přikládá.

V Schmollerových Staats- und vv^issenschaftlichen Forschun-
gen vyšel r. 1902 (svazek XX. sešit 4.), od prof. H. Schreuera
článek: Untersuchungen zur Verfassungsgeschichte der bóhmischen
Sagenzeit; článek dokazuje možnost pečlivým rozborem báječného
obrazu této doby, srovnaného s germánskými a indogermánskými
poměry a podepřeného nespornými dějepisnými prameny; tím
získáno samostatné východisko pro české právní dějiny, tudíž
materiál pro srovnávací slovanské právní dějiny, jakož i pro po-
znání indogermánských poměrů; ba sama srovnávací právní věda
mohla se nadíti z Cech vydatného obohacení svého materiálu a
své theorie.i

Pověst o Libuši jest tedy jádrem staročeského podání; jak
známo, Libuše pokořena byvši nespokojenými muži, musila proti
vlastní vůli vyvoliti manžela, Přemysla, a stala se pramátí domácí
dynastie Přemyslovců; založila Prahu, prorokuje budoucnost ná-
rodu (falšovaná Libušina proroctví zhotovena od největšího slovan-
ského padělatele Hanky hned v několikerém znění). Jak často byla
tato » pověst* poeticky zpracována! Vypočítati všechny, kdó ver-
šem a prosou, eposem a dramatem, idyllou a románem ji zpraco-

* Prof. Schreuer v Mnich. Allg. No. 284 slibuje odpověď na tuto stať
a její vyvrácení; trvá prý na výsledku své (hoře uvedené) práce. Red.

668

váli, bylo by zdlouhavé; jejímu rozšíření jen v německé literatuře
až po Brentana jest věnována zvláštní dissertace od E. Grigoro-
vitze (1902); a Grigorovitza přestává u Brentanova dramatu, do-
týká se jen ještě Grillparzera, ale nebéře ohled na slovanské zpra-
cování látky, které patří k nejstarším a nejlepším; k. př. polské
ze 16. a 17. století: nejlíbeznější a nejrozmarnější idylla nejplod-
nějšího a nejznamenitějšího básníka starší doby (W. Potocki) jest
právě »Libuše,« připsaná zeťovi básníka. Práci nepoměrně důklad-
nější a lepší o německých látkách Libušiných všech dob podává
krásná kniha A. Krausa. (Stará historie česká v německé Htera-
tuře, 1902); její hlavní část (str. 6 — 109) je věnována Libuši.

Mezi novějšími vynikají Cechové sami; epické umění geniál-
ního Vrchlického, jakož i dlouho zneuznaného Julia Zeyera po-
kusilo se na této látce, která také operám dala vděčné libretto.

Ani nás nenapadá, chtíti z pantheonu krásné literatury za-
jímavou pohádku vyháněti — básníkům, malířům a myslivcům
zůstane vše dovoleno, majíť ještě od Ars poetica výsadu lháti;
avšak z nauky o pověstech, jakož i z předsíně národních dějin,
chceme tohoto vetřelce vyhnati, kde se na škodu pravdivých, jed-
noduchých poznatků tak dlouho a vyzývavě uvelebil, jen fantom
má býti konečně zničen, jenž učence tak dlouho měl za blázny.

Mluví se o » českých padělcích, « o » Zelenohorském « a » Králo-
dvorském rukopise«, o jiných textech a glossách, ale zapomíná
se, že tyto moderní padělky skoro nahraditi se dají pravými sta-
rými věcmi, které, když už se pojala nedůvěra, prohlášeny za pa-
dělané. Byltě to Cech Sembera, který v přehorlivosti svých honů
po padělcích i všecko pravé z Hankovy dílny odvozoval. A dlouho
již před ním jest dělána stejná chyba; české dějiny a literatura
trpěla nejen padělky, ale i tím, že pravé cenné památky hozeny
jakožto padělky do starého železa.

To se přihodilo zejména nejstaršímu domácímu dějepisnému
prameni, dílu ještě z konce 10. století, které od starých autorit
(Dobnera a Dobrovského) za pozdější slátaninu bylo prohlášeno,
a přes lepší názor Balbína a Athanasia a pres protesty ještě v 18.
století, za takovou až do nedávná platilo. Bylo zásluhou mladého
pražského dějepisce Dra. Josefa Pekaře, že starý opovržený pramen
očistil, zasloužené místo v hlavě veškeré české annalistiky vybo-
joval, desátému století důležité dílo zpět získal.

Až dosud pražsk}^ kapitulní děkan Kosmas (kol r. 1120)
platil za otce českého dějepisu; nyní musel místo toto postoupiti

664

vznešenějšímu spisovateli — ze samého rodu Přemyslovců —
mnichu Kristiánovi, synu knížete Boleslava, jenž kolem r. 993 ži-
votopis českého (napotomního) národního svatého a zemského pa-
trona Václava sepsal a sv. Vojtěchu, pražskému biskupu, věnoval.
(Dobner a Dobrovský viděli v tomto věnování odvážný padělek,
který jen o pravém stáří slátaniny klamati měl).

Nechci zde opakovati vítězné důkazy mladého učence; budiž
však podotknuto, že ku př. ihned ve věnování biskupu Vojtěchu,
kde se poukazuje na Francii, tato země ještě »zemí Luteringů a
Karlingů« označena jest, jak se skutečně Francie v 10. ne ve 14.
století označovala; že se křty dospělých, vydatný obchod s otroky
v Praze a pod. předpokládal, což opět jen v 10., nikoli však v 13.
neb 14. století možným je atd.

Pro náš účel jest rozhodné, že tento pramen 10. století po-
číná malou zprávou o české národní pověsti, která vzdor své da-
lekosáhlosti posud zůstala úplně nepovšimnuta. Pro českou ná-
rodní pověst dosud právě Kosmas byl pramenem směrodatným.
Byly sice pozdější rozšířené zprávy, ale ty dle všeho pocházely
z Kosmy, byly tudíž pro pověsti a pradějiny bezvýznamné;
v každém století tato potopa pověsti rostla; v 14. u tak zvaného
Dalimila (a jeho německých zpracováních) udržuje se tak tak v me-
zích — až na nepěkné výstřelky dívčí války; ale v 16. u Hájka
překročuje veškeru míru; Hájek dovedl bez chyby předložiti nej-
přesnější chronologické a jiné detaily. Proto nedbáno těchto mlad-
ších »pramenů*, odvoláváno se i na samého Kosmu; chci však
ukázati, že Kosmas mnohem jest horší než Dalimil a Hájek do-
hromady, že si » pověsti* nebo pradějiny své domoviny sám sos-
noval, ano z prstů vyssal. Neboť máme nyní důkazem Peka-
řovým možnost, kontrolovati t. j. lži odkrýti podle jeho pramenů
— nebo správněji podle jediného pramene, podle mnicha Kristi-
ána legendy o Václavu.

(Pokračování.)

ROZHLEDY.

pOLITICKÉ. Delegační automat na povolování státních nezbytností — Drahý lesk velmocénskélio
A postavení říše — Kdo uvalil nová břemena na poplatnictvo — Trpělivost a indolence lidu —
Vážnost českého poselstva a kdo ji podkopává — Panovník proti českým delegátům — Česká od-
pověď k tomu — Choroba páteře dra Žáčka — Vymýcení českého živlu z byrokracie — Svolání
českého sněmu na přání velkostatku — Dohoda mezi velkostatkem konservativním a ústavověrným

— Šlechtická vláda na obzoru? - Obstrukce a její škody — Nálada protiobstrukční ve straně
agrární i mladočeské — Reorganisují se Mladočeši? — Manévr s novým denníkem.

Prvým týdnem v červnu bylo zakončeno jednání delegací, které
jako vždy mělo ráz výlučně formální. Vláda přišla se svými požadavky

— tentokráte ve věcech vojenských horentně už neskromnými — a
delegace po trošce bezcílného mluvení vládě přisvědčily a delegáti šli
zase po svých. Skutečného vlivu, ba ani opravdovou kontrolu na spo-
lečnou správu státní delegace nikdy neměly. Samým složením delegací
i postupem jejich jednání, jenž je stejně výsledkem delegačního jed-
nacího řádu i dlouholeté tradice, je dáno, že delegace jsou pouhým
představitelem fiktivní parlamentní vlády v naší říši, že význam jejich
nejde nad význam sněmu postulátního, jehož jediné právo je povolovat
požadavky státní správy. A v povolování vládě jsou delegace věru
velmi ochotny a to i tehdy, když jde o zatížení poplatnictva vojen-
skými náklady, jež budou vyžadovat jenom nějaké nepatrné půl čtvrté
sto milionů. Lesk velmocenského postavení říše, na němž tolik Ipějí
kruhy nejvyšší, dovede vždy zaslepit i potřebný počet delegátů. A to
je tím snadnější, čím více delegátů je svými stavovskými zájmy spjato
s postavením a s mocí koruny. A v tom směru jsou zatíženy delegace
nejen 20 zástupci sněmovny panské, kteří plní celou třetinu delegací,
nýbrž i zástupci sněmovny poslanecké, pokud náležejí kurii velkých
statků. Tedy as polovina delegátů je vždy z vrstev, jejichž zájmy jsou
totožný se zájmy míst nejvyšších. Proto ochota a obětovnost lidu ne-
zračí se nikdy v souhlasu delegace, který ie předem zabezpečen každé
tak zvané státní nezbytnosti. Tomu bylo i letos, kdy pro zvýšené po-
žadavky vojenského rozpočtu ze 40 delegátů poslanecké sněmovny
hlasovalo jenom 19 a mezi těmi téměř polovice poslanců šlechtických.
Na většinu doplnilo počet hlasů 19 delegátů sněmovny panské. Všude
jinde, kde by na poplatnictvo byla uvalena podobně nesnesitelná bře-
mena jenom pomocí poslanců z kurie velkých statků a pomocí panské
sněmovny, rozpoutal by se v lidu neutuchající odpor proti parla-
mentním privilegiím šlechty, proti velkostatkářské kurii ve sněmovně
poslanecké a aspoň proti způsobu obesílání sněmovny panské. Ale
v Rakousku marno čekat živější politické hnutí lidové. Zde i nejsilnější
impulsy vyznívají na prázdno.

666

Proto, je-li všecken lid politicky nehybný a nade vši míru trpě-
livý, nelze se ani valně divit, že poslanci nemají ani za mák sebevě-
domí a páteřnosti. A nedostatek páteře jistě ukázali zase poslanci
čeští. Prohlásili volby delegační za nezákonné, neúčastnili se jich, tak
že byli zvoleni čeští delegáti německými hlasy, a přece do delegací
šli. Je pravda, že trpný odpor vůči delegacím by nebyl politikou nej-
šťastnější. Ale stejně je jisto, že toho si měli být čeští poslanci vědomi,
nežli se rozhodli voleb se zdržet a prohlásit volby za nezákonné.
Neboť přijímat delegační mandáty z voleb nezákonných, je tolik jako
sankci dát tomu, co včera jsem zavrhl. A že tím se neprospěje váž-
nosti českého poselstva, je nade vši pochybu.

Ovšem mnoho, co by ještě na vážnosti ztratila, česká delegace
již vůbec nemá. Aspoň způsob, jakým byli přijati čeští delegáti —
respektive pan dr. Pacák, ale rána byla asi mířena na celou českou
delegaci — ukázal, že vláda ničeho nepomine, čím může demonstrovat,
jak jsou přezíráni a v jaké jsou nevážnosti čeští zástupci lidu. Kdyi
v zahajovacím cerklu delegačním pokusil se dr. Pacák, předseda če-
ského poslaneckého klubu na říšské radě, s panovníkem zavésti roz-
hovor o věcech politických — a to bylo dosud vždy obvyklé téma
delegačních rozhovorů — došel příkrého odbytí. Panovník prohlásil,
že nebude "mluvit o politice, proto že jeho výroky jsou tlumočeny
veřejnosti obyčejně nesprávně a zkomoleně. Je jistě správno, že pa-
novník se vyhnul politické rozmluvě s delegáty, která za rakouských
poměrů má ráz málo konstituční a velice se vždy podobá osobnímu
nátlaku císařovu na jednotlivé politiky. Ale při tom bylo povinností
vlády informovat o rozhodnutí panovníkově všechny delegáty. Místa
toho nechal však pan dr. Koerber české členy delegací beze vší
zprávy, tak že pan dr. Pacák musil naběhnout. Tím, že právě vůči
českému delegátovi byl pronesen výrok o nesprávném informování
veřejnosti o císařských slovech, byl dán rozhodnutí mocnářovu ráz
proti českým poslancům; na českých delegátech nezbytně utkvěla
příhana, že sami nesprávně a nepravdivě sdělují výroky panovníkovy.
Čeští delegáti až na jediného dra Žáčka odpověděli panovníkovi tím,
že při závěrečných delegačních cerklech se vyhnuli tomu, aby je císař
mohl oslovit. Odpověď jisté nejmírnější, jakou mohli dát. A i k té se
neodhodlali všichni. Pan dr. Žáček ani zde si nedovedl jednou páteř
narovnat. U něho zkřivení páteře se stane asi nemocí smrtelnou, ač-li
ho od smrti politické v čas nezachrání nanebevzetí do sněmovny
panské, pro niž nemoci páteře jsou jenom předností.

Je přirozeno, vidí-li vláda, že čeští zástupci nedovedou se ani
v takových maličkostech ukáznit a vynutit jednotnou slušnou odpověď
na nepopiratelnou urážku, že troufá si pan dr. Koerber ode dni ke
dni vůči Cechům víc. Po okázalém preterování českých úředníků v le-
tošním jarním jmenování u soudů, které vzbudilo tolik bouře, po-
kračuje ve vylučování českého živlu z úřednictva sice méně zjevně,
ale tím nebezpečněji. Při jmenování auskultantů prostě zůstávají čeští
uchazeči bez povšimnutí. Tím již nepůsobí se pouze českým úřed-
níkům škoda hmotná jako při preterování v postupu, nýbrž český

667

živel se z rakouské byrokracie vůbec vylučuje. Při tom, že Rakousko
je a dle všeho postupu vlády Koerberovy má se stát ještě více státem
byrokratickým, je v pomíjení českého živlu v úřednické kariéře jistě
i nebezpečí národní.

Pravda, není příliš jisto, že pan dr. Koerber na dlouho se ještě
udrží při vesle. Aspoň svolání českého sněmu k letnímu zasedání vy-
kládalo se v kruzích konservativních, jež bývají dobře zpraveny, jako
porážka jeho vlády a prvý přípravný krok k tomu, aby byl odstraněn
na dobro. Od prvých dnů své vlády má pan dr. Koerber nepřítelem
nejen Čechy, kteří mu valně nebezpečni nejsou, nýbrž i konservativní
velkostatek. Tak zvaná historická šlechta česká vystupovala proti dnešní
vládě sice velmi málo zjevně, ale za to tím účinněji tajně a postran-
ními cestami. Kompromis s ústavověrným velkostatkem, jemuž po-
stoupili konservativní velkostatkáři 21 mandátů při posledních zemských
volbách, považoval se v prvé chvíli za úspěch vlády. Zatím dnes se
ukazuje, že byl tahem proti dru Koerberovi, prvým krokem k dohodě
mezi velkostatkem konservativním a liberálním. A letní zasedání zem-
ského sněmu českého mělo být španělskou stěnou, za kterou by se po-
tichu dohoda, pro niž půda je připravena, dovršila. Z dohody mezi
obojím velkostatkem má být obšťastněno Rakousko zase šlechtickou
vládou, jež by vystřídala Koerberovu vládu — prý — občanskou. Při
tom se spoléhá na vliv, jejž mají velkostatkáři přímo i nepřímo na
strany měšťanské, jež mají vlivy šlechtické přimět k umírněnosti. Němci
ovšem prohledají celý plán a snaží se mu zabránit. Svědčí o tom,
jak dr. Eppinger, jenž náleží jistě mezi rozvážné politiky, a jak pražský
německý tisk stupňují svůj radikální postup zejména vůči českému
sněmu. Neboť čím vzedmutější budou vlny radikalismu německého ve
stranách jindy umírněných, tím obtížnější bude dohoda německého
velkostatku s českým.

A dle samého počátku letního zasedání sněmovního zdá se již,
že občanským stranám německým se podařilo, ne-li překazit, aspoň
oddálit dohodu obou šlechtických táborů. Stupňování německého radi-
kalismu vedlo až k prohlášení dra Eppingra, že německá obstrukct
zemská by se nespokojila pouhou kapitulací mladočeské obstrukce na
říšské radě a že cílem německé obstrukce je vynutit zabezpečení ně-
mecké priority v říši. Tím svedeni byli zase Mladočeši, aby na čas
se vrátili ke svým obstrukčním plánům. A za neústupného radikálního
postavení Čechů i Némců, jež by nemohl ovládnout vliv poslanců
velkostatkářských, pozbyla dohoda ústavověrné a historické šlechty
aktuality. K praktickým politickým výsledkům nemohla vést. Proto
vůdce německého velkostatku dr. Baerenreither se sněmování ani ne-
účastnil, ústavověrní velkostatkáři sotva se ukázali ve sněmovně. A přední
politik české šlechty, kn. Lobkowicz, využil svého práva jako zemský
maršálek a již po prvých dvou dnech sněmovních, jež ovládla německá
obstrukce, přerušil jednání zemského zastupitelstva tím, že ponechal
si určení další (třetí) schůze. Sněmovní zasedání, zahájené 14. června,
bylo 15. června již odročeno takto na neurčito.

GG8

Proto však Čechy nemusí bolet ani hlava páně Koerberova ani
nemusejí je rušit vládní aspirace stran šlechtických. Češi nemají, čeho
by ztratili ve vládě Koerberově. Ba nelze upřít, že by národně za
vlády šlechtické pravděpodobně získali menší, nevýznamné láspěchy.
Za to by však vláda velkostatkái^ů bránila pokroku politickému a zvláště
sociálnímu. Ale tím přispělo by se jenom k vyjasnění vnitřně poli-
tických poměrů; národní boje, které zamořily všecken náš státní život,
byly by na čas odstaveny a středem politického snažení i zápasu by
se staly svobody politické, bez nichž nemůže být ani svobody ná-
rodní ani svobody hospodářské. Proto bylo by jen na prospěch, kdyby
české strany upustily od obstrukce. Neboť za obstrukčního povyku
mizí lidu s očí neschopnost vedoucí strany k opravdové, věčné práci
politické. Bude-li obstrukce vystřídána věcnou oposicí, buď bude musit
vedoucí strana se reorganisovat vnitřně i zevně, bude se musit od-
hodlat na cesty politiky lidové a pokrokové za přibrání schopných sil
nových — a pro to disposice u strany mladočeské nejsou — anebo
ukáže naprostou svoji neschopnost a velmi záhy zmizí. Obstrukce proti
tomu by jenom živila dosavadní politické zmatky nejen v parlamentě,
nýbrž i doma mezi voličstvem.

Ve vedení nejsilnějších českých stran politických nálada pro
upuštění od obstrukce je. Na sjezdu české strany agrární ve dnech
svatojanských v Praze poslanec Prášek mluvil odkryté a zřejmě proti
obstrukci. Ve straně mladočeské zatím poslanecký tisk, zejména listy
páně Kramářovy, pracují, pokud je radikalism Němců nedrží v šachu,
pro změnu taktiky. Ovšem uznávají, že je třeba svolat sjezd strany a
tomu dát rozhodnout o věci, která se stala pro stranu od pěti let
z prosté otázky taktické základní otázkou politickou. Ale zdá se, že
umírnění poslanci chtějí tentokrát učinit více než dát si schválit obrat
v taktice sjezdem strany. Cítí, jak kolísavou půdu mají pod nohama,
že by každý silnější otřes mohl zavinit jejich pád. Proto se upevňují
stranicky, jak nejlépe mohou. Starají se, aby oživili a doplnili svoji
zevní organisaci (pokračují v krajských sjezdech, jež chystají zejména
ve východních a jižních Čechách, kde je nejčilejší hnutí protimlado-
českých, pokrokových živlů). Mimo to chtějí, prý do opravdy — zí-
skali aspoň již koncesi tiskařskou pro denník v Praze — založit vlastní
svůj denní list, na nějž by mohli vždy a ve všem spolehnouti. Je
pravda, že tím by na léta ještě upevnili Mladočeši svoji posici a že
by nově zdrželi zdravý rozvoj českého politického života. Na štěstí
v.šak zůstane zase jen při snaze. Jak v zákulisí se tvrdí, celé získání
koncese p. Ventou pro nový mladočeský denník ukáže se pouhým
manévrem, jímž se má působit nátlak na »Národní Listy «. A při ma-
névru střílí se vždy slepými patronami.

ZAHRANIČNÍ. Ne žluté, ale černé nebezpečí — Francie a Německo sokové v pokrokovostí —
Nota proti Loubetovi a Itálie - Oekumenický koncil — Po politice protiklerikální politika
sociální — Německo a Anglie — Trojspolek — Válka.

Solidní list začíná dnes svoje zahraniční úvahy rusko-japonskou
válkou a výkladem o boji kultury prý bílé a žluté. Mandžursko, Korea,

669

Lioatong atd. jsou končiny zaměstnávající sensace chtivé publikum a
nesmějí tudíž chyběli v části geografie, s níž jest žurnalistice denitě
v jejích sloupcích operovati. A přec existuje daleko blíže boj, při němž
krev sice neteče, který však má a má míti pro Evropana přes to větší
důležitost, než řádění torpéd na dálném Východě. Vždyť žluté nebez-
pečí je i podle nejpessimičtéjších politiků a geografů na slušnou
řadu let vzdáleno vší aktuality, kdežto kultura černá je nám příliš,
příliš biízká, abychom její přítomné uplatňování nepociťovali.

Bývalo prestiží nové německé říše, že v ní, monarchii, které
přece záleží na všech kultech a ritech, poněvadž korunu propůjčuje
pro každý národ a každou konfessi jeho a její bůh, postupovalo se
v politice proti Vatikánu daleko briskněji, nežli ve třetí republice,
jejíž liberté znamená dle tradicí přece jen na prvním místě svobodu
duševní. 1 po roce osmdesátém, kdy bezohledný kníže Bismarck tonul
již v ohledech na nové své politické přátele, nemohl nikdo srovnávati
klerikalismus francouzský s německým, neboť tento neměl toho stát-
ního uznání, co onen, tak že se mohlo s dobrým svědomím říkati:
plutokratická a klerikální třetí republika, ale nemohlo se s dobrým
svědomím mluviti o katolicko-klerikální Německé říši. Dnes se poměry
podivuhodně změnily. Tou měrou, co Waldeck-Rousseau připravoval
cestu Combesovi, tou měrou vyšlapoval pan z Búlowů pěšinku k Vati-
kánu, a konečně v době, kdy postavena francouzskému konkordátu
otázka bytí či nebytí a kdy dochází ke stěhování francouzsko-vatikán-
ských diplomatických jednatelů, ruší se v Německu protijezuitská
legislace a uvažuje se o zřízení berlínské nunciatury. Tento reliéf
k událostem posledního měsíce mohl by snad přece trochu osvítiti
české frankofily, kteří pro samou antipatii vůči Combesovi nevidí a
nechtějí viděti dalekosáhlý kulturní i politický význam jeho protivati-
kánské politiky.

Papežský protest proti návštěvě presidenta Loubeta v Římě při-
nesl Vatikánu bouři, jíž se nenadal. Oznamuje se sice též celá řada
projevů souhlasu, jichž se dostalo kardinálu del Val od francouzských
legitimistů jakož i od klerikálů jiných zemí, avšak ani sdělení pape-
žovo, jež prý učinil vůči rakouskému vyslanci, že očekává klidně roz-
luku, nemůže zatušovati, že se Vatikán zas jednou dopustil rozhodné
— řečeno s jeho stanoviska — neopatrnosti. Vždyť v samém Římě
vynesl mu protest řadu demonstrací pro Francii a to jest tím pová-
žlivější, že se stále mluví o úmyslu papežově zavésti s Itálií jiný mo-
dus vivendi.

Přátelské nynější styky Itálie s Francií vylučují starou vatikánskou
myšlenku, aby obchodní poměr, v jakém Vatikán jest v různých smě-
rech, zejména co do missií, vůči republice nahrazen byl protekcí italskou,
myšlenku, kterou do nedávná klerikální vlaské listy zvláště neomaleně
hlásaly, a jest skoro nepochopitelno, jak vůbec důsledky noty pro Itálii
mohly býti ve Vatikáne přehlédnuty, když současně docházejí zprávy^
že papež uvažuje o svolání odročeného oekumenického koncilu a že
učinil u ministerstva Giolittiho příslušný dotaz. Odpověď, které se mu
dostalo, může ho jistě uspokojiti, avšak politika mass má přece větší

670

význam, než dobrá vůle ministerstev a přemílání decenia starých zá-
konů. Jak však smýšlí italské publikum o vatikánsko-francouzských
sporech, o tom po uvítání, jehož se v Římě Loubetovi dostalo, a po
triumfa, jejž tehdy slavily garibaldianské tradice, není možno býti
v pochybnosti.

Combesova vláda došia ve svém protiklerikálním boji celkem
tolik podpory voličstva, že o životní síle nového ve Francii režimu
nelze co do církevní politiky míti pochybnosti. Vzhledem pak k tradi-
cionelnímu příkladu, jímž úspěchy francouzské kultury jsou ode dávna
pro ostatní země a národy a vzhledem k smutnému stavu náboženské
a církevní otázky ve většině zemí stredoevroj^ských, jest se jistě
z těchto pokroků francouzského státnického umění co nejvíce těšiti.
Jak však všechny známky nasvědčují, dojde v brzku ke zkoušce da-
leko přísnější, pokud ve Francii se theorie shoduje s politickou praxí.
Nové idee ohledně hospodářské organisace společenského života seži-
votnily ve Francii již tolik, že viděti zástupce jejich na křeslech mini-
sterských jest sensací nanejvýše u vedoucí v Cechách žurnalistiky. Avšak
k vysokým politickým stupním nevedou jen idey, nýbrž i odborné a
osobní schopnosti pro úřady a pod. Svědčí sice o jisté kulturní výši
národa, dovede-li na předním politickém místě snésti na př. schop-
ného socialistu, není to však ještě důkazem, že by směr, jejž osob-
nosti takové zastupují, byl již v žilách i nervech národa. Poslední
zprávy oznamují, že vláda hodlá učiniti útok na })aladium francouzské
buržoasie, jehož se dosud bály ruce státníkovy dotknouti ještě více,
nežli křížů na justičních budovách. Důchod, ten důchod, podle něhož
se ve Francii do liedávna posuzoval člověk obojího pohlavn asi tak,
jako se podnes v Rakousku a najmě v Cechách posuzují lidé podle
počtu roset, jejž smí nositi na svém límci hlava rodiny, má prý býti
konečně zdaněn způsobem, přesahujícím všechny obavy rentierů. Jistě
to ještě větší úkol, nežli boj s kongregacemi nebo proces o nobis
nominavit !

Německo nepřestáv^á se zaměstnávati úvahami o své isolaci a ná-
tlaku, který provozuje naň »la force de choses« směrem k Rusku.
Návštěva anglického krále v Kielu dala podnět k naději, že snad se
přece hr. Búlowovi podaří dostati se z pouště, do níž ho zavedlo ho-
vění choutkám imperialistickým ve spojení s koncessemi centru a
s famosní trojspolkovou po/.ůstalostí po Bismarckovi. Avšak sám čelný
německý list jako »Berliner Tageblatt* byl nucen vyhlásiti návštěvu za
pouhý akt zdvořilosti a zdůrazniti representační ráz oprávnění angli-
ckého panovníka. »Die ()ffentliche Meinung Alt-Engíands,« praví do-
slovně, >istin den letzten Jahren so systematisch in eine antideutsche
Stimmung hinein gehetzt worden, alldeutsche Strebungen haben bei
uns so nachdrúcklich, wenn auch vergeblich, die Gesinnungen der
Nation zu vergiften getrachtet, dass zwischen beiden Volkern eine
Verstimmung tiefst gehender Art eingetreten ist.«

Trojspolek stává se institucí č'm dál tím pomilovánihodnější. Na
horentní cifry rakousko-uherského vojenského rozpočtu odpověděla Itálie
projektem oblažiti i svoje poplatníky novými náklady vojenskými a při

07 1

tom každé maličkosti, jako ku př. poplachu o fortifikaci adriatského pobřeží,
užije se v ni k rozsáhlým pouličním demonstracím. Přes to však Gio-
litti pokračuje vytrvale v politice Crispiho. Ujišťuje císaře Viléma věr-
ností k trojspolku a při tom organisuje nejintimnější styky s Francií,
ujišťuje rakousko-uherskou vládu věrností k trojspolku a při tom ne-
přestává litovati a po případe i nelituje projevů irredentistických.

O válce ruské nedá se mnoho říci. Obrázek jistého humoristi-
ckého listu představoval nedávno výjev, jak přináší kdosi ruskému
oddělení, trpícímu nedostatkem střeliva, na místě munice zásobu ikon,
a zdá se, že průběh války chce proměniti smutný tento pro ruské ve-
dení kompliment ve skutečnost. ~mn —

V Praze, dne 10. června 1904.

"l/^ÉCI CHRVATSKK: Živná půda khuenovštiny — Podařený clirvatský ministr — Chrvaté a ar-
» máda — INIeKalomanie — »Slovansko-keliická liga* — Hospodaření v dalmatských obcích —
Maličkosti z vládní prakse — Konference soc. demokracie — Stávka železn. zřízenců. (Dokonč.)

Ano, khuenovština má mnoho na svědomí — ale tak ohromnou a
ohromující jistě by nebyla v národě, kdyby v něm nebyla nalezla živnou
půdu, ochotné jednotlivce až i mezi nejoposičnějšími hlavami . . . Opo-
sice u nás nejen že nikdy neměla pevný a vypracovaný program,
poctivou taktiku a slušný základ — nýbrž také jednotlivci většinou
nebyli té čisté a tuhé povahy, jakou vážná duba vyžaduje. Proto u nás
tolik zjevů divných přeměn, politických dobrodruhu nebo vypočítavých
štrébrů. Nejzuřivější radikálové končili jako nejoddanější maďaróni. Jsou
to již staré tradice . . . Jistý Ilir nechtěl ani jísti salát — poněvadž je
zelený ... ale zemřel jako uherský kuriální soudce ve výslužbě; Gaj,
velký křísitel chrvatského národa, prodal své noviny ministru Bachu
— dnes jsou to mizerné maďaronské »Národní Noviny«; jiný byl
starčevičovcem nejradikálnějšího zrna — a potom krajně absolutisticky
vládl ve sněmu jako předseda; jiný zas byl a je skvělým řečníkem,
vzdělaným a pokrokovým člověkem, ale když byl šéfem soudnictví,
zpracoval úžasně zpátečnicky tiskový zákon ... A tak to pokračuje do
dnes. Viděli jsme příklad Harambašičův. A jiný neméně smutný: ve
větším městě zdárně působil jistý mladý kněz, lid v něm viděl platnou
sílu — nyní náhle byl trestně prosazen, vyšly o něm na jevo velmi
nepěkné věci . . .

Můžeme se potom diviti, když lid volí maďarony .^^ Řekne prostě:
to je vládní člověk, má tam »nahoře« vliv, vymíiže silnici nebo les .. .
Ano — vymůže! Ale ne vždy. Maďaróni jsou zejména nyní v nemilých
rozpacích. Jedná se o nové finanční vyrovnání s Uhry. Maďaróni chtěli
by aspoň něco vymoci, co podle zákona nám patří, ne k vůli lidu, ale
k zachování své reputace a — mandátů; Maďaři však nechtějí ani účty
skládat, aby se mohlo vše poctivé určiti. Regnikolární deputace rozešly
se s nepořízenou — Chrvaté trvali na svých minimálních požadavcích.
Maďaři nyní — jak se proslýchá — povolali je na nové úmluvy; již
napřed lze odhadnouti, že na konec maďaróni budou spokojeni se
vším. Jen když nám Maďaři neutrhnou Slavonii — toť jejich vítězství!
Mluví se dokonce, že již nový bán má toho vladaření dost. Je prý

672

nemocen a stav, ve kterém mu Khuen zanechal Ct.rvatsko, a ještě více
mrazivý vítr, jenž fouká z Pešii, nemohou mu zpříjemniti bánské křeslo.
Je lepší než jeho spolupracovník, chrvatský ministr Josipovich v Pešti.
Týž stará se o chrvatské zájmy takto: když Maďaři vymohli si vojenské
koncesse, interpeloval ministra zemébranectví, zda hodlá také věnovati
náležitou pozornost kadetním školám v Chrvatsku, zejména co se týče
vyučovacího jazyka. Ve výnosu byla řeč jen o češtině, maďarštině a
polštině — a my přece máme chrvatské komando při naší zeměbraně.
Ministr Nyiri krátce mu odvětil, o to že se postará kadetka v — Pe-
čuhu (v Uhrách)! Josipovich se s odpovědí docela spokojil ... a přece
je známo, že se tam vůbec chrvatštinč nevyučuje, naopak v nejnovější
době proslýchalo se, že zrovna na této kadetce Chrvaté zkusí nejvíce
od šovinistických profesorů. Zejména jeden že se vyznamenává. Ale
ovšem — a to je charakteristické! — zrovna tento nejzuřivější je
rodem — Chrvat! Je to vůbec jeden z nejsmutnějších zjevů, jak náš
lid vždy dokonale podléhal rakouskému militarismu. Naši nejstatnější
synové, když stali se rakouskými důstojníky, zejména za bývalé »gra-
nice« (vojenské krajiny) byli vždy Rakušany, a což horšího: vždy vy-
chovávali děti úplně cizácky, tak že vůbec chrvatský neumějí. Nedávno
zemřelo několik takových » slavných « generálů, a synů těch vojáků je
v celém mocnářství - v Chrvatsku nejméně. Dříve stávali se z nich
Rakušané, později Němci, nyní asi uvidíme v nich také — Maďary . . .
Ale to jsou pro nás maličkosti, kdo by se o to staral! My máme
důležitější věci na starosti. Právě se chystáme změniti mapu Evropy.
Byli jsme v Rusku, stýkaly se jen s knížaty, generály, ministry atd. —
viděli jsme, jak je to krásné v Rusku, jak lžou *německo-židovské«
noviny o »nesnes:telných poměrech« a — hodláme založiti »Slovansko-
keltickou ligu«.Pan Cerep-Spiridovič, takto předseda slovanského dobro-
činného spolku v Moskvě, přijede v létě do českých lázní, pronajme
tam celý hotel — a bude se o tom rokovati. Původně vyjednávalo se
s Riciottim Garibaldim — až konečně se seznalo, že je to poněkud
dobrodružná firma . . . Tedy »slovansko-keltická liga« ! Přistoupili k ní
velcí Francouzové (= nacionalisté) a ovšem že zvolili také za člena
našeho Tresiče-Pavičiče. Básník, dramatik, filosof, essayista, nyní bohužel
také politik a vydavatel »Jadranu« v Terste. Pěstuje velkou politiku,
procestoval Evropu a navštívil všechny vlivné osoby — zkrátka muž,
jenž drží nitky Evropy ve svých rukou. A aby to tak okatě ncřekl,
suggeruje tento úkol takovým megalomanským blouzněním své vlasti:
». . . chrvatský národ není nullou, nýbrž velkou silou, jež v minulosti
rozhodovala v Evropě a jež by opět mohla rozhodovati. Proto také
s námi počítají cizí státy, a počítaly by ještě více, kdybychom sami
ukázali více snahy o získání své politické samostatnosti. Těm státům
je velmi dobře známo, že v případě přeměny nynější soustavy centra-
listické ve tederalistickou m ěl by chrvatský národ hlavní slovo
ve vnější politice státu a tenkrát byly by ony státy nu-
ceny počítati s chrvatskou politikou. (Nemohu si odepříti,
musím podškrtnouti.) Ještě větší důležitost měl by chrvatský národ,
kdyby se případně mocnářství rozpadlo a on využil příležitosti a usku-

673

tečnil své politické ideály. Naše poloha je tak šťastna, že byly by
nuceny Francie, Rusko a Anglie ucházeti se o naše přátelství (tak!),
poněvadž bychom mohli se státi jazýčkem na politické váze, zejména
kdybychom byli v dobrých stycích s bratry Srby . . .« Tak napsáno
v 16. čísle »Jadranu«. Pro Čecha je to známá hudba: pozdravuje zde
dalmatskou variaci známé povídky o velkém a malém pánu a Čechách,
jak ji vypravoval nedávno bratr Slovan ze svého putešeství na Rus . . .

Kromě blouznění o této lize a horování pro dohodu s Italy (jež
přecházelo často všechny rozumné meze) rozpoutal se nyní u nás ne-
líčený zápal pro bratry Rusy . . . Klidná rozvaha, objektivita, spra-
vedlnost — kde pak; jen zuření, slepé nebo vypočítavé, ve jménu
velkého slovanství a vítězství ruských zbraní . . . Zpívá se všude ruská
carská hymna, nadává »Japončíkům« — každý klidnější hlas se ututlává.
Ku př. nejpokrokovější náš denník odmítl uveřejnit výtah z petrohrad-
ského dopisu z dubnového čísla ^Slovanského přehledu«! Ohledy, ano —
poněvadž jsou abonenti již rozeštváni ... A zas Dalmácie, ta vždy
horkokrevná, nadšená Dalmácie vévodí. Ovšem — nemá jiných starostí.
Na př. autonomii obcí. Proč by se člověk o to staral? A proto se
nyní povážlivě množí případy, že se musí vypsati 200-300Voní obecní
daň, že musí přijít komissař, že v processu s obecnými hodnostáři vy-
noří se na světlo nejhorší věci. Tady, v obcích, měla by se koncentrovati
celá národnostní práce, tady, kde jsme autonomní, měli bychom ukázati^
co chceme, co dovedeme. A že je zrovna zde nejhorší krach — to
znamená, že u nás mají se odložiti všechny bombastické programy
a na jich místo přijíti celé, poctivé, zkušené a obětavé osoby. Re-
naissance jednotlivců — toť první náš úkol. Pak nebude také možno,
aby se konaly tak divné volby do delegací, jako letos, z nichž po-
divným řízením osudu vyšel jako delegát pro Dalmácii nejnezpůsobilejší
člověk, stvůra Vídně, hotová nulla. V dnešních kritických okamžicích
bude tedy ubohou Dalmácii zastupovati člověk, jenž nemá ani ponětí
o jejích stescích a potřebách !

Ostatně — v Chrvatsku samém není o mnoho lépe. Všude roz-
klad a krise. Po vážném pochopení situace a úkolů ani stopy. Vláda
a maďaróni dělají stále co chtějí. Posledně jsem se zmínil o skandálu
s prodejem Pleternice. Správce nebyl sproštěn služby, vláda ho
jenom přeložila k jinému úřadu, on se však poděkoval — ale oba
mandáty do sněmů si nechal. Nemá k složení příčiny, prohlásil v »Neue
Freie Presse« . . . Nedávno byl zvolen nový výbor do » Hospodářského
spolku «, v němž byli také někteří mladší. Předseda — madárón —
se poděkoval, vláda vypsala nové volby na nátlak sekčního rady, a nyní
se úsilně pracuje, by se vytlačili mladší a dostali tam jen oddané
stvůry ... Je v tom systém. Zejména spolky jsou u nás nenáviděná
věc. Khuen škrtnutím péra rozpustil všechny politické kluby na ven-
kově — stav ten trvá dodnes. V jeho šlépějích chodí šéf pro vyučování.
Týž si to udělal ještě pohodlněji: stanovy professorského spolku ležely
hezkých pár let na jeho stolku. Nečetl jich, sám to uznal — ale no-
vému bánovi řekl, aby spolek nepotvrdil, je prý nebezpečný. Když
professorská deputace přišla k samému bánu a vyložila mu účel spolku,

NAŠE DOBA, R. XI. 1904. č. 9. 20. června. 43

674

podivil se, poněvadž slyšel od šéfa něco docela jiného. Pak v brzku
potvrdil stanovy a tak desavouoval svého podřízeného — ale ten
klidné zůstal dál. Musí asi ještě některé své příbuzné zaopatřit službami . . .

Khuenovština také jinde znovu se potvrdila. Jak jsem již v pře-
dešlém dopise tušil, stalo se: konverse dluhů města Záhřeba definitivně
svěřena uherské hypoteční bance v Pešti — vzdor mnohem výhodnější
nabídce pražské ústřední banky českých spořitelen. Pak obrázek prakse
našich úřadů: v Irigu, ve Slavonii byli dva sedláci zavřeni 5 d n ů,
poněvadž — doprovodili delegáta pro sjezd uherské soc. demo-
kracie na nádraží, on sám byl po návratu svém také zavřen na 5 dnů,
a kočí, jenž ho odvezl do vzdálené stanice, byl ve vazbě 7, pak znovu
ještě 5 dnů — dohromady 12 dnů! Tak se sedlákům prakticky vy-
kládá — zákon!

Jak je to možné.? U nás bylo a je možné všechno. Ostře to
jistě osvětlí stenografický zápisník o soudním jednání, jež vedl záhřebský
soud proti neohroženému odpůrci hr. Khuena, dru Franku Potočnjakovi.
Potočnjak nyní chystá do tisku ten obšírný zápisník — bude to skvostný
dokument, jak se u nás právo a spravedlnost vůči nepohoďným lidem
mění v nenávist a v čirou pomstu. Potočnjakovi dodnes není vráceno
odňaté za Khuena právo konati advokátní praxi.

Dva zjevy v těchto smutných dobách jsou aspoň poněkud světlej-
šími body našeho života. Je to především konference soc. demokratické
strany chrvatské, jež poprvé po r. 1896 byla tak četně navštívena
a jež důstojným průběhem, pěknými přednáškami a poradami a váž-
nými polemikami ukázala velkou duševní potenci této strany u nás,
především však správné pochopení situace a nezlomnou chuť k práci.
V celku bylo 89 delegátů, mezi těmi z venkova 11. Navržené resoiuce
znovu projevily jasný rozhled a pokrokovost té strany, jež má v našich
poměrech tak těžké postavení.

Viny ohromné stávky železničních zřízenců uherských státních
drah zalehly také k nám. Také v celém Chrvatsku stávkovali zřízenci
svorně bez rozdílu národnosti. V pohnutých těch dobách ukázalo se
několik pěkných rysů. Tak znovu a znovu zpívali maďarští zřízenci
chrvatskou hymnu — ač jim je Chrvatsko jako trestní kolonie . . .
A dále: na záhřebském nádraží mezi 194 zřízenci je Chrvatů jen ip^
Němců 3, Maďarů 172. Z těch umí chrvatsky jeden a »rozumí« 14,
Vzdor tomu, ve velkém okamžiku stávky, vymizely všechny národnostní
protivy a část záhřebského chrvatského obecenstva akklamovala nadšené
zástupy stávkujících a všechny vrstvy s nimi sympatisovaly. Snad při
této příležitosti promluvil zbytek duše našeho soucitného lidu, kterou
žádný systém doposud nemohl zničiti.

6. V. 1904. ^ y.

ATĚCI JIHOSLOVANSKÉ: Agrární hnutí na všech stranách — Vystěhovalecká otázka — Propast
» mezi intelligencí a lidem — Průmyslníci chrvatští a srbští kupci — Finanční vyrovnání chrv.-
uherské — Slavnosti a významné cesty - Král Petar a kníže Ferdinand - Mládež srbská a bul-
harská — Milanovština — Tři chrvatské rovy — Bulharské národní divadlo — »Manes«
v Záhřebe. .^

U všech jihoslovanských národů vidíme tentýž zjev: ohromnou
propast mezi intelligencí a lidem. Intelligence vzděláním daleko po^

<«*

675

kročila ku předa, příliš neorganicky přijala kulturu jiných národů anebo
bezohledně jen hověla svým zájmům a choutkám. Těžké následky
tohoto vývoje vidíme již dnes. Propukly docela spontánně, neočekávaně,
a co ještě více překvapuje: téměř současně u všech Jihoslovanů. Ovšem
že v různých formách, hlavně v podobě agrárních hnutí, vzbouření,
stávek anebo klidném založení » selských « stran. V Bulharsku jest
agrární hnutí doposud latentní; v Srbsku však již zcela zjevně začalo
se s organisováním selské strany. Selský lid, rolnictvo zastupuje přes
90Vo celého národa. Ač tedy srbský národ v ohromné převaze je
lidem rolnickým, agrárním, přece ani jedna politická strana doposud
si nevšimla jeho potřeb. Největší, radikální strana byla jen stranou
intelligence, pro její zájmy pracovala — pro lid měla jen hezké sliby
v době voleb. Lid poznenáhlu se probuzuje a chce sám zastupovati
své interessy. Podobně i u Slovinců, v jižním Štyrsku, vážně se pra-
cuje o emancipaci selského lidu od intelligence. Lid je do krajností
znechucen nízkým zápasem obou měšťáckých stran, liberální a kleri-
kální, jež soustavně zanedbávaly jeho hmotné potřeby. Chystá založení
»neodvislé selské strany «, neodvislé od všech lublaňských vůdců, jež
by konečně pracovala energicky pro záchranu selských statků. V chr-
vatském národě vynáší hříšné zanedbávání lidu nejsmutnější ovoce.
Intelligence fri volně vyčerpávala celou svou energii ve vášnivých a zby-
tečných strannických zápasech, chlácholila a haranguovala lid vlastene-
ckými frásemi — nyní přichází reakce. Lid, materielně na pokraji
záhuby, zoufale hledá nápravu — sám. Ovšem, jak to jedině dovede
zanedbaný, svých ústavných práv a povinností neznalý lid: jitřením,
ničením cizího majetku, romantickým bouřením (dokonce s puškami!),
bezúčelnými stávkami. Vidíme tak v nejnovějších smutných událostech
v Irigu ve Slavonii (dva zastřeleni!) pak v Záhoří, v severním Chrvat-
sku, v nejprobudilejším to kraji. Příčiny jsou opravdu přesmutné.
Podle oficielní statistiky je denní mzda v Záhoří 66 — 80 haléřů bez
stravy, ženy dostávají jen 60 hal., a jsou okresy, kde ženy dokonce
pracují o 50 h. Záhoří, před zničením vinic filoxerou bohatý a bodrý
kraj, je nyní jevištěm největší bídy. Ale ani v ostatním Chrvatsku není mzda
o mnoho větší. Nejvyšší je ve Slavonii, kde dosahuje až 3 K. Je tam ne-
dostatek pracovních sil následkem překotného vystěhování do Ameriky.
A tu bych hned upozornil na problém vystěhování u nás. Když objektivně
prohlížíme dosavadní výsledky vystěhovaleckého proudu, nemůžeme
určitě tvrditi, že nám pomohl, ale ještě méně smíme prohlašovati, že nám
uškodil. Nejvíce proti němu vystupují statkáři a kněží. První ztrácí
levnou pracovní sílu, poněvadž je dělníků méně, a ti, kdož se ze světa
vrátí, příliš jsou probudilí a sebevědomí, než aby pracovali za mizerný
groš jako dříve. Druzí vášnivě potírají vystěhování, poněvadž jim ne-
napravitelně ubudou oddané a věrné dušičky. Chrvatský sedlák beztak
není orthodoxním, není fanatickým sluhou kněze, v náboženském na-
zírání zachoval si jistou nedbalost, povrchnost a dobráckost. A nyní,
když přijde do styku s pokrokovějšími živly v cizině, když vidí volnost
a neodvislost amerického občana — třebas nestal se nejpokrokovějším
americkým obyvatelem, přece nikdy už není a nebude oddaným ná-

676

strojem klerikální propagandy. Vystěhování nám škodí potud, pokud
nebylo doposud účelně regulováno. Cizí agenti bezohledně využitkují
nevědomosti lidu a štvou ho do krajů, kde největším úsilím sotva se
udrží v konkurenci. Dále: je velké nebezpečí z vystěhování proto,
poněvadž cizí kolonisté zabírají za levné peníze půdu vystěhovalce a
trvale se usadí. A konečně: náš člověk stykem v cizině, zejména
sňatkem s cizozemkou, velmi lehce propadne odnárodňování. Už jeho
děti z takového sňatku sotva doáedou chrvatsky. Jinak ovšem by bylo,
kdyby šel jen na určitou dobu do ciziny a potom se zas vrátil. Ale
v dnešních našich poměrech není na to pomyšlení. Posílá sice hezké
sumy domů, pamatuje na své, pomáhá jim — ale vrátit se nemůže.
Prostě proto, poněvadž nemůže nalézti zaměstnání. V cizině pracuje
v dolech, v průmyslových podnicích, v městech — stane se dělníkem
a zapomene agrární práce. A ve vlasti — díky úplnému zanedbání
průmyslu — nemůže nalézti přiměřeného zaměstnání průmyslového
a k rolnictvu již se nehodí. Pak se raději vrátí do »nové vlasti « —
a tam zůstane. Toho problému chrvatská intelligence, jakož i srbská,
nechápe. Nechápe ani jedna ani druhá, jak by se mohla účelně vy-
užitkovati tato horečka, jež nemilosrdně řádí mezi chrvatským a srb-
ským lidem ve Slavonii, Lice a Krbavě, Dalmácii, Bosně, Hercegovině,
ano i v Černé Hoře (odtamtud jde proud také do Srbska a Rakouska).
Prostě ta intelligence nechápe velkou kritickou dobu přechodu agrár-
ního období do průmyslového. Hledá spásu v politických malicherno-
stech. A když konečně něco průmyslového podnikne, chce nelidským
zacházením a mizernou mzdou rychle zbohatnout. V našich průmyslo-
vých podnicích přímo se dělník vydírá. Ku př. v uhlokopu sv. Trojstva
v belov. křížev. županství dostává dělník za 12 hod. dobu pracovní —
1'20 až 160 zl. beze stravy! Proto jest pochopitelné ono množství
stávek, jež v novější době propukly v Mitrovici, pak zejména v Osi-
jeku, — dokonce dívky v jistém okresu v zapadlé Lice zahájily stávku
pro nelidskou mzdu. Ovšem, většinou stávky končí nepříznivě, po-
něvadž je dělník nevzdělán, neví naprosto ničeho o organisaci, pod-
stoupí nerovný boj s mnoho zoufalého citu, ale bez nutných příprav.
V Srbsku, v Bosně, Hercegovině a Dalmácii ovšem jsou poměry ještě
horší; z Černé Hory přímo zástupy utíkají, dík » nezištné a patrio-
tické* vládě knížete-básníka . . . Intelligence ani se nenamáhá, aby
dostala podniky do svých rukou. Rolník přenechává půdu kolonistovi,
intelligent prodává za směšnou sumu cizím, německým, francouzským,
belgickým a anglickým kapitalistům nejvýnosnější průmyslové podniky.
Tak nedávno koupila německá společnost důl Rudé u samého Záhřeba^
chystá úzkokolejnou dráhu přeměnit v širokokolejnou (i akcie tyto dráhy
financovány jsou v Berlíně!) — domácí intelligenti v samém centru
chrvatské kultury přihlížejí klidně . . .

Když někdo domácí chce něco podniknouti — tu všemi mož-
nými prostředky proti němu intrikují. Svého času vyšly na jevo
ohromné, neuvěřitelné věci, jak domácí lidé systematicky zničili krásné
plány našeho ojedinělého, nyní již zemřelého průmyslníka, knížete
Dumičiče. V nejnovější době zase podnikla pěknou akci lublaňská

677

kreditní banka, směřující k sjednocení v akciovou společnost všech
malých a většinou passivních paroplavebních společností v Dalmácii,
jež by pak úspěšně mohla čelit zkostnatělému Lloydu a rozmnožením
spojovacích tratí velmi prospěti Dalmácii. Ale již se mezi dalmatskými
Chrvaty intrikuje, jen aby se pěkný plán znemožnil. Ještě smutnější
je nízká konkurence mezi uhersko-chrvatskou a chrv. akc. paropla-
vební společností. První má velkou subvenci od maďarské vlády —
a naši lidé, ač sedí v řiditelství, k vůli tomu zatajili mnohokrát své
smýšlení. Neodvislí živlové založiH nyní s kapitálem 300.000 K čistě
chrvatskou společnost. A boj začal. »Ungaro-croata« snížila cenník
pro konkurenční trať z 1-20 zl. na — 20 kr., intrikovala — jak se
tvrdilo s druhé strany — i proti nákupu lodí konkurenční společ-
nosti; tato pak, podle tvrzení vážných lidí, naopak není v čistě chr-
vatských rukou, nýbrž byla fmancována také pomocí peněz — rjeckých
maďarských kupců a podnikatelů . . .

Všude smutné úkazy; propast mezi intelligencí a lidem stále se
rozšiřuje. Ani selská strana, kterou v Chrvatsku hodlají založiti bratři
Radičové, nepřinese podle všeho žádného vyjasnění a obrození. Jest
příliš nejasná a kompromisní; nezastupuje ani čistě materielní poža-
davky lidu, agrární potřeby, ani jen politické ideály. Chce — podle
nejnovějších projevů — spojovat všechno: i potřeby lidu i politické
požadavky intelligence, otázky čistě hmotné s blouzněním politickým
i kulturním na základě demokratickém a slovanském — snad vůle
dobrá, ale výsledky kulhají. Je zapotřebí mnohem pronikavější, mnohem
drobnější, ale vytrvalejší práce — ze základů. Lid chrvatský a srbský
musí se naučiti klidu, svým právům a svým povinnostem. Pak nebude
slepě bouřit a ničit cizí majetek, jak ku př. v loni v županství belo-
varském, což nyní nese smutné následky. V éře »slušné a poctivé«
vlády octnou se tyto dni v monstre-processu neméně než 263 obža-
lovaní, od 13 do 73 roků, před — chrvatskými soudci, v době nej-
větších polních prací — as jistotou, že budou od intelligence, svých
soudců, nemilosrdně odsouzeni . . .

Poměry již dospěly k tomu, že i průmyslníci chrvatští a kupci
srbští konečně procitli k životu. Chrv. průmyslníci měli v Záhřebe
poradu o nejnutnějších krocích, jež musí podniknouti k svému bytí;
přišel dokonce maďarský delegát, jenž sliboval podporu a součinnost.
Stejně mluvili chrvatští na schůzi maďarských v Pešti. A srbští ob-
chodníci z Bělehradu uchystali ve velikém počtu výlet do Pešti, by
navázali přímo styky s obchodnictvem maďarským. Budoucnost nám
ukáže, zdaž vedle nadšených přípitků a bohatých hostin bude i dost
dobrých praktických výsledků.

Maďarští obchodníci a průmyslníci leželi v náručí slovanských
kollegů — mezi tím však bojoval se tuhý boj mezi chrvatskou a ma-
ďarskou regnikolární deputací o finanční vyrovnání. Tu Maďaři ukázali
svou příkrost a nespravedlivost v takové míře, že i krotcí chrvatští
delegáti, Khuenovy stvůry, musili konečně vystoupit ze své reservy.
Maďaři chtějí výhodně paušalovat chrvatskou tangentu ve svůj pro-
spěch — chrvatští delegáti pod nátlakem celého chrvat. veřejného

678

mínění postavili nejmírnější požadavky — žádají jasné účty. Maďaři
však ještě příkrost přiostřili a tak pravděpodobně chrv. delegáti budou
nuceni přerušiti vyjednávání a chrv. sněmu vrátiti své mandáty. Byl
by to čestný čin — nejčestnější, jejž kdy maďaroni vykonali. V této
kritické době vyšla důkladná brožura o chrv. -uherském finančním vy-
rovnání, o němž bude ještě zde pojednáno.

Ostatně — Chrvaté nedají se starostmi vytrhnouti ze svého
nadšení. Uchystali zas v Dubrovníku svěcení praporu pěveckého spolku
— docela strannickou slavnost státoprávních radikálů, na kterou ne-
přišli ani mírnější Chrvaté, natož teprve Srbové. Zas vychvalována svor-
nost — v praxi. Oslavovanou kmotrou byla patricijka Caboga, blízká
příbuzná knížete Caboga, majitele cihelen v okolí Dubrovníku, jenž
vzdor všem prosbám nechce regulovat vzniklé jámy, tak že letos již
400 sedláků onemocnělo malarií. Patriotism a — patriotism.

Slavností a slavnostních cest bylo v poslední době vůbec mnoho.
Baron Burian objížděl Bosnu, viděl poměry tak, jak to právě systém
chtěl, k tomu vůbec nerozumí » bosensky « a šťastnému obyvatelstvu
slíbil, že povede režim dále v osvědčených stopách svého předchůdce.
Vrchní velitel Albori zas přehlížel všechny posádky, až i v novopa-
zarském sandžaku a tím znovu roznítil různé hlasy o jistých plánech
rakouské vlády. Stejně se smýšlí také o cestě generála Bečka, šéfa
generálního štábu, po Dalmácii, ač on v rozmluvě prohlásil, že přišel
jen se podívat, zdaž je Dalmácie opravdu tak nespokojená a antira-
kouského smýšlení, jak se ve Vídni myslí. Ovšem, že byl v tomto
ohledu důkladně desavouován — bohužel ale také dalmatští poslan-
cové. »Narodni List«, orgán posl. Biankiniho, docela správně upozornil
na velkou netaktičnost, když lid všude tak nadšeně vítá rakouského
generála, představitele nynějšího systému — tentýž lid, o němž po-
slancové ve sněmu a v říšské radě vždy tvrdí, že je strašně zanedbán
v každém ohledu a hluboce — právem — rozhořčen na vídeňskou
vládu. Pravdu má Biankini — jen zapomněl se otázati, kolik sami
poslancové udělali, aby lid byl probudilým a uvědomělým a tak pří-
padným chováním nedesavouoval své poslance . . . Konečně i místo-
držitel Handel podnikl » výlet* po Dalmácii a obcoval čistě úředně
oslavě 251etého přivtělení nejížnějšího cípu Dalmácie, Špice, k rakou-
skému mocnářství.

V Niši byla schůzka krále Petra a knížete Ferdinanda. Nejrůz-
nější a nejdobrodružnější kombinace z toho vznikly, zejména když také
černohorský kníže zaslal telegrafický pozdrav. Bylo by si věru přáti,
by mezi oběma slovanskými státy vznikly opravdu srdečné a prospěšné
poměry. Mládež obou národů také pilně k tomuto cíli pracuje. Srbští
studenti navštívili v Sofii bulharské a byli nadšeně uvítáni; pak 350
Bulharů odplácelo návštěvu v Bělehradě — však obyvatelstvo srbského
hlavního města chovalo se úplně passivně a neukázalo ani trochu zájmu
a pochopení pro akci svých nadšených mladíků. Bylo promluveno
mnoho řečí — musí se však přiznati, že o této »balkanské federaci «
panují ještě velmi nejasné a různorodé náhledy. O některých publi-
kacích o této otázce promluvím jindy. Prozatím zdá se, že aspoň

679

přijde k upravení některých celních otázek. Mládež srbská hodlá také
svolati kongress studentů všech jihoslovanských národů v Bělehradě
a uchystati výstavu výtvarnickou, jež by pak z Bělehradu byla přene-
sena do Sofie, Záhřebá a Lublaně. Nemůže se mladým studentům
upírati dobrá vůle.

Dobrou vůli být přísně konstitučním vladařem ukazuje vždy a
všude král Petr. Je lepší svého okolí. Toto nemohlo ještě zapomněti
praktiku Milanovy éry — zrovna tak, jak v Chrvatsku ještě bujně
kvete khuenovština, v Bulharsku stambulovština a mezi Slovinci raku-
šáctví. Bude ještě dlouho trvati, než se poměry zlepší. Srbští vládní
orgánové ve své horlivosti zavřeli jistého geometra, poněvadž se chystal
na povolený sjezd srbských socialistů, a bělehradská policie zavřela
několik členů nové náboženské sekty. Chytla je při hrozném činu:
když v soukromé místnosti předčítali si bibli ...

Chrvatský národ v poslední době ztratil tři své vůdce — ale
nemusí příliš Htovati té ztráty. O Bresztyenszkém měl jsem již příle-
žitost promluviti. Jen v našich rozháraných a malých poměrech bylo
možno, že přišel člověk jeho zrna do takového vlivu. Byl římský člověk,
dobrý debatér, uhlazené íormy - a jeho tragická nešikovnost a po-
litická slepota byla, že docela přežilým, antikvitním způsobem chtěl
svornost, imaginární součinnost všech opposičních živlů. Diplomatickým
chováním formálně toho docílil — zanechal však opposici rozdrobenější
a ve větší nevraživosti než kdykoli před tím. Druhý nebožtík, Ku-
mičič, byl také tragický typ našich poměrů. Istrán, nadšená a prudká
jižní krev, slušný povídkář — chtěl mermomocí hráti úlohu také
v politice. Dopadlo to bídně; měl vždy velkou zásobu prázdných a
dutých frásí a ve své naivnosti nechal se klidně ve všem využitkovat
chytrákem drem Frankem. Zemřel jako předseda jeho » radikální «
strany; politik v literárních pracích, snílek a rhetor v politice. Vcelku
měkká, poddajná povaha okamžitého citu — jak všichni Přimořané.
Ve svých literárních pracích hodně idealisoval svůj lid a hodně ne-
náviděl národního nepřítele. Historické jeho povídky byly mu vždy ve
službě nacionalismu. Ve své lásce k národu měl velká gesta a zvučná
slova — však nutno přiznati, bylo za tím i dost citu. Bez citu byl
třetí: Šupuk. Velmi zajímavá postava. Pocházel z nejvášnivějšího a nej-
línějšího kraje Dalmácie, — a klidně a neúnavně pracoval jako zemský
a říšský poslanec pro svůj Sibenik. Vyložený lokální patriota. Znal
jen své rodné město. Proň pracoval všestranně. Byl dlouhá léta jeho
starostou; svého času bezohledně potíral radikálnější hnutí, byl ty-
ranem, neobmezeným vládcem svých souměšťanů; ale miloval jich
z celé duše, zařídil jim vodovod, báječně levné elektrické osvětlení,
antišambroval neustále ve Vídni pro Šibeník . . . Ale i on dokázal
krátkozrakost svého patriotismu: zakoupil mocné vodopády blízké řeky
Krky a potom je prodal — německé společnosti ... Tři představitelé
staré generace — oné generace, od které se naši mladí mnohému
mohou naučiti, jak pracovat a jak — nepracovat.

S dvěma kulturními událostmi mohu ukončiti svůj přehled: první
je položení základního kamene pro bulharské národní divadlo v Sofii.

680

Bulharské divadlo utěšeně se vzmáhá; záhřebské a zejména bělehradské

v poslední saisoně povážlivě upadlo svým repertoirem do smutných

končin nestravitelných operet, frašek a nudných dramat; bulharské

však pěstovalo velmi slušný a moderní repertoir. Nedávno stal se jeho

artistickým správcem Chrvat, známý dramatický spisovatel; je tudíž

naděje, že také v novém divadle vychová zdatný umělecký personál

a podrží na výši repertoir a inscenaci. Vláda mu povolila velmi

slušnou subvenci.

A druhá událost: Mánesova souborná výstava v Záhřebe. Loni

Chrvaté navštívili Prahu - nyní čilý » Mánes « odplácí návštěvu. Je to

pro Chrvaty velmi významný čin, poněvadž jejich umění prodělává

těžké zápasy. Nevšímavost obecenstva, nevraživost zpátečníků, malé

poměry, žádné povzbuzování a materielní nejistota — toť jsou jeho

nepřátelé. Češi jim budou pomáhat svým dobrým příkladem. Bohužel

však, jak vysvítá z posavadních posudků, nevyslal » Mánes « represen-

tační výstavy. Chybí tam mnohé dobré dílo, jež bylo v Záhřebe

dychtivě očekáváno. Zejména Schwaiger a Uprka nejsou zastoupeni

tak, jak by toho zasluhovali a jak by také pro chrvatské poměry bylo

z výchovného stanoviska svrchovaně žádoucno. Však i takto nepřišli

Češi nadarmo — a zejména jejich plastika nalezla čestné uznání. Je

mnoho ještě překážek do oboustranného plného pochopení a ocenění;

počátek — a to sHbný počátek — byl však oběma výstavami učiněn.

7. VI. 1904. J.

Po VEŘEJNÉM HOSPODÁŘSTVÍ. Dodatečné úvěry železniční a vodní - Společný rozpočet
na rok 1905 a vojenské úvěry — Regulace a splavnění Moravy - Pruská průplavní předloha —
Poštovní spořitelna — Hospodářská samostatnost.

Málo kdy způsobeno bylo poplatnictvu našeho Rakouska takové
nadělení, jako v posledních několika zasedáních říšské rady a delegací.

Před samým rozchodem říšské rady podala vláda předlohu o do-
datečných úvěrech pro alpské dráhy, r. 1901 současně s neméně vý-
borným zákonem průplavním povolené. Rozpočty staveb, které nejsou
nikterak prvními svého druhu — stavěloť Rakousko před tím již dráhu
arlberskou — ukázaly se tak nedostatečnými, že na místě 135 milionů,
které byly preliminovány pro stavby určené ku provedení do konce
roku 1905, bude potřebí na tyto práce přes 195 mil. a že na místo
55 mil., které byly rozpočteny na dokončení oněch staveb v letech
1906 — 8, bude prý k dokončení potřebí 86 milionů, tedy celkem pohltí
dráhy alpské na místě 190 mil. plných 281 mil — nebude-li potřebí
ještě dalších úvěrů dodatečných.

Při podobných stavbách o přesném dodržení rozpočtu zřídka lze
mluviti; ale když objeví se po třech letech od uzákonění projektu po-
třeba zvýšiti rozpočet téměř o 50 proč, je to důkazem svrchované
ledabylosti a lehkomyslnosti.

U dráhy bohiňské nastalo prý překročení rozpočtu o plných
70 proč. Však byly prý také miliony oknem vyhozeny tím, že zvo-
leny byly špatné trasy, které musely býti dvakrát a třikrát překládány
atd. A ministerstvo předkládá osnovu o dodatečném úvěru s tak ne-

681

dbalým odůvodněním, jakoby se bylo překročení v této ohromné výši
rozumělo samo sebou.

V obnosu svrchu uvedeném obsažena i dráha Lvov-Sambor-ha-
ličsko-uherská hranice; na alpské dráhy samy rozpočten v r. 1901
stavební kapitál obnosem 178 mil. K. Při tomto kapitále a při před-
pokládaném — a zajisté optimisticky zvýšeném — čistém výnosu
alpských drah v obnosu 3*739 mil. K ročně, vypočetla vládní před-
loha rentabilitu těchto drah na 210 proč, čili asi tolik, kolik obnáší
nyní výnosnost státních železnic rakouských vůbec, patrně aby doká-
zala, že nové trati nebudou nevýnosnější dosavadních, třeba že — jak
zřejmo — i tyto vynášejí sotva polovici toho, co potřebí na zúročení
a umoření zařizovacího kapitálu. Při zvýšeném nyní kapitálu stavebním
vynesou tyto dráhy jen asi I1/2 proč, čili jinými slovy i při onom
růžovém čistém příjmu budeme na zúročení a množení kapitálu v nich
investovaného dopláceti ročně nových 6^/2 — 7 mil. K, o které stoupne

celkový deficit státních drah rakouských.

Omluvitelnější je poměrně též vysoké překročení rozpočtu při
kanalisaci vltavsko-labské od Prahy k Ústí n. L. Na místo 25'9 mil. K
bude tu potřebí asi 44*5 mil. K, tedy o 70 proč. více. Překročení roz-
počtu u vodních staveb bývá však pravidlem, zvláště u nás běží pak
o práce dosud neprováděné, na kterých i projektanti i prováditelé
teprv vlastně se zaučují. Nicméně i toto překročení je nepoměrné a
mělo býti doplnění úvěru požadováno již dříve a ne teprv nyní, když
peníze povolené bezmála již docházejí.

Připočtěte, prosím, po těchto zkušenostech i jen 40procentní
překročení obnosů rozpočtených — velmi, velmi povrchně — na ve-
škeré vodocestné stavby, zákonem z r. 1901 ne povolené, nýbrž naří-
zené, a zatočí se vám hlava z těch asi 1100 mil., které přímého
výnosu na úhradu zúročení a umoření stavebního kapitálu snad ani
neposkytnou, nebude-li se ještě nad to dopláceti na jich udržování a
provozování.

Ostatně pan finanční ministr na započetí staveb vodních naléhati
nebude. Dle zákona se má započíti s nimi v r. 1904; ale jako vláda vy-
interpretovala ze zákona, že může z každé vodní dráhy v zákoně uvedené
vyjmouti sebe menší část, kterou si vláda vybere sama, tak bude moci
i vyložiti zákon tak, že k započetí stavby postačí vystavění kantiny pro
dělníky, kteří na oné trati vodní v r. 1905 či 1906 atd. — snad —

začnou pracovati.

A nyní přicházíme ke konečnému nadělení, mimořádným úvěrům
vojenským a námořnickým. Vláda společná požadovala na r. 1905:
na ministerstvo vnějších záležitostí 12"16 mil. K, na vojsko 30899 mil.,
na válečné námořnictvo 51'27, na společné ministerstvo financí a
účetní kontrolu 4-69 mil. K, tedy úhrnem 377-11 mil. K. A po srážce
7'97 mil. vlastních příjmů čistého výdaje tedy 369*14 mil. K. K úhradě
těchto výdajů slouží především čistý přebytek celního důchodu na

682

celní hranici rakousko-uherské vybíraného (114' 71 mil. K) a zbytek
uhradí se kvótovými příspěvky obou států.

Kromě toho však vystoupila vláda říše, která na všechny strany
ujišťuje o své dobré shodě se všemi sousedy, s nutnými a neodklad-
nými požadavky na vojsko a námořnictvo: 165 mil. K na děla, 67 mil.
na výzbrojní předměty, 47'88 mil. na nové lodě, 38 mil. na houfnice
34 mil. na torpédové loďstvo, 10 mil. na podmořské čluny, 67 mil.
na přístavní stavby ve Fasaně, přes 22 mil. na lodní děla, torpéda,
uhlí, úhrnem 12096 mil na účely námořní a celkem tedy 391 mil.
korun, z kterých se již na r. 1905 žádá 88 mil. K na vojsko a 75*17
mil. na námořnictvo a na rok 1904 byly rovněž již desítky millionů
povoleny (houfnice, 25 mil. na děla a výzbroj atd.). K tomu přistupují
konečně výdaje spojené se zavedením dvouleté služby vojenské asi 50
mil. korun.

Vláda vynalezla však docela originelní způsob úhrady, aby snad
delegace mimo nadání proti požadavku vojenské správy přece jen
se nepozvedly: systém refundační, t. j. výdaje nyní povolené zmenší
prý mimořádný rozpočet ministerstva války, tak že bude možno z něho
po 25 let postrádati obnosu 27 mil. K, kterých tedy bude lze použiti
jako úhrady na zúročení a umoření půjčky nyní povolené.

Této úlevě nevěří nikdo, a nemůže ani; snad prvních několik let
nebude vláda požadovati nových větších investic, ale po 4, 5 letech
budou vedle refundační položky v mimořádném rozpočtu figurovati a
sice obnosy zprvu nesmělými, ale později znovu zase >normálními«
nové výdaje investiční, protože technika válečná a námořnická nestojí

— vždyť je to nejvděčnější obor techniky, každý pokrok v něm na-
lézá ihned bezpečný odbyt — a příští delegace nebudou méně » vla-
stenecké« nežli nynější.

A trpělivý poplatník bude platit a platit: na děla, na lodě, na
torpéda, na terstský přístav, na alpské železnice^ na průplavy atd., atd.

— jenom kulturní potřeby nežádají na něm od státu větších obětí,
tady se šetří a utrhuje — nač ostatně kultury, když stačí poslušnost
vrchnosti duchovní a světské . . .

Z Uher přicházejí zprávy o novém projektu splavného spojení
mezi Moravou (regulovanou) a průplavem dunajsko-oderským, který
má do Dunaje vyústiti co nejblíže u Vídně, nikoliv Moravou u Preš-
purku. Věc stala se akíuelní tím, že snad již v září t. r. počne se
konečně s regulací pohraniční Moravy na společný náklad obou států,
který byl zprvu rozpočten s rakouské strany na 1278 mil. K a k na-
léhání uherské vlády zredukován na 9*3 mil., rozdělených na 20 let.
Ročně má se tedy na společné útraty prostavěti 405.000 K.

Byl by věru již čas, aby počalo se konečně s regulací Moravy,
když jinde, v Haliči, Rakousích, Tyrolech bohatými subvencemi na
úpravu řek se plýtvá. Povodní plocha v údolí řeky Moravy na Moravě
dle šetření, provedeného z nařízení moravského výboru zemského, má
ohromnou výměru 36.600 hektarů nejúrodnější půdy, užívané ponej-

683

více jako role a louky, pak lesy. V tomto rozsahu bývají všechny po-
zemky každý rok aspoň jednou, obyčejně i vícekráte zaplaveny veli-
kými vodami, z břehů řeky Moravy vystouplými, jež činí pokaždé
mnoho velkých škod všeho druhu na pozemcích, na úrodách a mysli-
vosti, tisíce hektarů půdy kazí, zabahňují a ničí i s úrodami, zanášejí
štěrkem a pískem, místy odnášejí úrodnou prsť i půdu a břehy trhají.
Stejně bývají často zaplavena obydlí lidská, budovy hospodářské i prů-
myslové.

Tyto smutné poměry v nové době byly dle Sels. Listů moravs.
ještě zhoršeny regulováním přítoků řeky Moravy, Hané a Bečvy, pak
řeky Moštěnky s částí Bečvy, jakož i na četných místech již provede-
ným odvodněním pozemků. Neregulované řeky zaplavily totiž dříve
rozsáhlé krajiny, a vody z břehu vystouplé, jakož i vody na pozemcích
neodvodněných byly tím na čas zadržovány, kdežto nyní všechny vody
regulovanými koryty řek, pak vody z odvodněných pozemků potrubím
odvodňovacím a svodnicemi prudkým a náhlým tokem přicházejí do
neregulované řeky Moravy. Morava vody ty, nejsouc upravena, do
svého koryta nemůže pojmouti, tak že její vody u větší ještě míře,
nežli se dříve dělo, vystupují a větších škod dělají.

S regulačním projektem souvisí prý též splavnění Moravy, jímž
dosící se má alespoň průměrného středního stavu vodního 170 m. a
nejmenší očekávané hloubky O 80 m., tedy asi tolik, co má na velké
části své nekanalisovaná pruská Odra. U Hodonína provedlo by se pak
nevysokým komorovým plavidlem spojení Moravy s průplavem, který
bude v této končině od regulované Moravy vzdálen sotva 1 km.

Pruská vláda pokouší se po třetí, získati sněm pruský pro novou
svoji průplavní předlohu, kterou v dubnu 1904 po třetí již předložila
sněmu, arci zmenšenou, vlastně neúplnou. Kdežto dříve žádala vždy
celý t. zv. průplav středozemský, t. j. spojení Rýna s Labem, jímž
by veškeré vnitrozemské umělé vodní dráhy německé byly spojeny
v jedinou velikou síť od východu k západu jdoucí a veškeré veletoky
pruské, které vesměs od jihu k severu plynou, spojující, z předlohy
nynější je východní závěrečný kus průplavu středozemního, spojení od
Hannoveru k Labi, vynechán, od spojení sítě západní s východní tedy
upuštěno.

Předlohu tvoří vlastně pět zákonných osnov s obsáhlými 6 pa-
mětními spisy k odůvodnění těchto osnov. Čtyři předlohy týkají se
zmírnění povodňového nebezpečí a zlepšení poměrů říčních, a sice
průplavu od Rýna k Hannoveru (40 km., 194 mil. M), který má Rýnu
zjednati nové ústí na půdě německé pomocí dnešního průplavu dort-
mundsko-emžského, s pobočkami do Osnabrúcku a Mindenu a kanali-
sací Vezery od Hameln do Brém, zřízení velkoplavební dráhy z Berlína
k Štětinu (na lodě o 600 tun, 43 mil.), která má posíliti přístavní vý-
znam Štětina, naproti Hamburku i Lúbecku dosud stále klesající, dále
zlepšení vodní dráhy mezi Odrou a Vislou a kanalisace Varty od ústí
Noteče k Poznani (21 mil.) a konečně kanalisace Odry od ústí kladské
Nisy k Vratislavi a pokusných staveb na trati Vratislav-Fúrstenberg

684

n. O. (69 km. asi 19 mil. M). Úhrnem se má vydati na vodní dráhy
280 mil. a na ostatní stavby vodní (povodňové atd.) 120 mil. M.

Provincie a j. veřejné svazy mají krýti do jistého obnosu even-
tuelní schodek ročních výdajů provozovacích a vydržovacích, garanto-
vati Sprocentní zúročení třetiny rozpočteného stavebního kapitálu
u tratí hlavních a plné polovice u pobočných a od 16. roku provo-
zovacího zúročovati též půlprocentní umořování tohoto kapitálu, pokud
by nestačily běžné příjmy z poplatků průplavních.

Poštovní spořitelna vydala nedávno výroční zprávu za r. 1903,
konstatující všestranný vývoj tohoto ústavu. Vkladatelů spořitelních
bylo koncem r. 1903 1,694.702, počet jich oproti roku předchozímu
vzrostl o 84.172. Úhrn vkladů spořitelních čítal 180 mil. K, proti
r. 1902 přírůstek o 18 2 mil. K. Z vkladů připadá 54'5 mil. na Dolní
Rakousy, 356 mil. na Cechy, 14 mil. na Moravu, 13*2 mil. na Halič,
12 mil. na Tyrolsko, 6 mil. na Štýrsko, 58 mil. na H. Rakousy, 59
mil. korun na Dalmácii, 5*3 mil. korun na Slezsko a zbytek na země
ostatní.

Účtů chekových bylo 57.038 (proti 1902 více o 5185), účtů
clearingových 56.273. Souhrn pohledávek majitelů kont chekových
činil koncem 1903 2805 mil. korun.

Hrubý zisk poštovní spořitelny za rok 1903 činil 10*59 miUionů
korun, čistý 5'5 mil. (z výnosu spořitelního oddělení K 1*49 mil.^
z chekového 4 mil.) korun.

Na rentové knížky uloženo bylo u poštovní spořitelny 103'7 mil-
lionů korun.

Cizích peněz v celku spořitelně bylo svěřeno 570 milí. korun,
z čehož uloženo v cenných papírech 425*2 mil., v salinkách 32*9 mil.^
u bank na účtech 120*8 milionu korun a j. Z cenných papírů připadá
138*3 mil. kor. na společnou rentu 4Vo> 1^*4 na společnou rentu
4*2"/o, 22*3 na rakouskou korunovou rentu, 24*9 na rak. investiční
rentu, 10 5 na státní úpisy železniční, 18*8 na priority sestátněných
drah, 20*7 na půjčky veřejné, 46* 1 na zástavní listy a 4 4 na priority
soukromých drah. K tomuto přehledu připojuje »Hlas Národa« úvahu,
která i zde místa zasluhuje :

Nepopiratelnou důležitost pro národ hospodářsky se pjrobouzející
má kontrola, jakým způsobem zužitkují se jeho úspory. Neboť každá
jednotka národních úspor, která neplyne do rukou domácích, ztrácí
nejen pro hospodářství toho národa svoji cenu, ale z pravidla obrací
se proti jeho zájmům. Nejméně třetina veškerých kapitálů, které spra-
vuje poštovní spořitelna, připadá na země koruny české. Vezmeme- li
za základ přibližný počet obyvatelstva a počítáme li, že z kapitálu na
země české připadajícího jsou dvě třetiny peněz českých, dospějeme
k cifře as 127 mil. kor. našeho jmění národního, které jest uloženo
u poštovní spořitelny. Při tom není vzat ohled na statisíce Čechů ví-
deňských a velký počet drobného českého lidu, který jest rozptýlen
po ostatních zemích předlitavských. Úspory těchto lidí ponecháváme

685

na straně druhé a slouží nám pouze jakožto reserva proti těm, kdož
by namítali, že poměr 1 ku 2 třetinám není dosti opodstatněn.

127 milionů českých peněz tedy uloženo jest v poštovní spoři-
telně na 2^/2 až SVo- Nuže, do jaké míry prospívá tento kapitál našim
hospodářským zájmům a jaké jsou výhody, které c. k. poštovní spoři-
telna poskytuje českému podnikání ?

Kolik obsahuje zásoba cenných papírů, v nichž poštovní spoři-
telna ukládá svěřené peníze, titrů Zemské banky král. českého, kolik
Hypoteční banky král. českého a jiných bank a kolik českých půjček
městských? Zástavních listů celkem má poštovní spořitelna za 46 mil.
korun, tudíž obnos proti majetku celkovému jistě nepatrný, a bylo by
zajímavo zvěděti, nacházejí-li se mezi nimi některé z vyjmenovaných
českých papírů vůbec.

U bank uloženo má c. k. poštovní spořitelna úhrnem 120'8 mil.
korun. Ještě v loňském výkaze uvedeno bylo výslovně »u bank vídeň-
ských«. Letos zpráva sestavena opatrněji a položka tato označena vše-
obecně >u bank«. Což mají jedině německé a jedině vídeňské banky
právo, aby požívaly výhod tak značných, které plynou z levných mnoha-
milionových vkladů poštovní spořitelny ? Mělo by zajisté účel, aby za-
hájena byla akce mezi ústavy českými v tomto směru, které by před-
cházel dotazník, zdali se ucházely o vklad u c. k. poštovní spořitelny
a mnoho-li obdržely.

Jak málo ohledů má c. k. poštovní spořitelna k titrům české
provenience, jak velký mělo by význam, kdyby alespoň část z těch
127 milionů vrácena byla v jisté formě českému podnikání, českému
obchodu a průmyslu a nezůstala ležeti spůsobem, o němž možno nej-
méně říci tolik, že našemu životu pranic neprospívá.

Nás ani ono ustavičné stupňování německých požadavků a pre-
tensí, opírané o hospodářskou, vlastně jen o velkoprůmyslovou a ob-
chodní převahu, nebylo dosud s to přesvědčiti, že musíme pěstovat
svoje vlastní české národní hospodářství, všestranně a usilovně, využit-
kovat přírodních darů své půdy, talentu a pracovitosti svých lidí a
nastřádaných svých kapitálů.

Když nic jiného, tedy již ony výsměchy, jimiž stíhají Němci naši
průmyslovou zpozdilost, ono znevažování našeho národa po stránce
hospodářské kvality a poplatní síly, ono velkopanské volání po roz-
loučení všeho toho, co bylo dosud v zemi společno oběma národno-
stem, jako zbohatlý soused nechce míti "nic společného s chudším,
mělo by páliti nás v duši, abychom byli, zase jednou na svůj prospěch,
hospodářsky svoji.

Pravě vhod byla právě v Obzoru národ, citována slova Hornig-
kova z knihy, o které bylo r. 1784 řečeno, že jí děkuje Rakousko
za největší díl svého blahobytu.

» Obyvatelé zemští buďtež ze všech sil přidržováni k tomu, aby
se spokojovali svým domácím zbožím, svoji žádostivost a nádheru to-
liko na toto domácí zboží obmezovali a zboží cizozemského (vyjímajíc,
co by svrchovaná nouze anebo na místo ní zakořenělé nezbytné zlo-
zvyky, jejichž příkladem jest nám indické koření, jinak nedopouštěly)

686

co nejvíce, jak vůbec možno, se vystříhali. A čeho by se konečně ještě
nedostávalo a, jak řečeno z nouze nebo pro nevyléčitelné zlozvyky
bylo nezbytně potřebí, to aby u cizozemců, pokud jen vůbec možno,
z první ruky, ne za zlato ani za stříbro, nýbrž výměnou za jiné tu-
zemské zboží odebírali. Takové cizí zboží budiž pak odebíráno v po-
době surovin, uvnitř země fabrikováno a manufakturní mzda v zemi
samé vydělána. Nebudiž kromě důležitého uvážení nižádným způsobem
dopuštěno, aby zboží, které uvnitř země v dostatečném množství a
snesitelné jakosti dostati lze, bylo z ciziny dováženo ; a v tom nebudiž
s cizozemci ani soustrasti, ani milosrdenství, nechať to jsou přátelé, pří-
buzní, spojenci či nepřátelé. Neboť tu přestává všechno přátelství, kde
bylo by k mému oslabení a zkáze.

A to platí, i když by tuzemské zboží bylo snad špatnější co do
jakosti, nebo i vyšší cenou. Neboť lépe by bylo, nechť se to již ně-
komu špatně zpravenému zdá býti sebe podivnější, dáti za zboží dva
tolary, které zůstanou v zemi, než jen jeden, který však odejde do
ciziny. Není potřebí tato základní pravidla všeobecné ekonomie zemské
dále ještě dotvrzovati, rozumnost jejich je každému moudrému sama
sebou zřejmá. Tato pravidla nejsou vynálezem spekulativního ducha.
Povaha věci sama je podává, soudnost je potvrzuje a ona docházejí
vesměs nebo aspoň dílem skutečného provádění všade, kde kvete
blahobyt. «

A Hornigk neváhal ukládati — arci territoriálně rakouské —
provádění »svůj k svému* ani nejvyšším osobám císařským, s pochvalou
uváděje, jak Leopold I. 1673 při druhé svatbě své se honosil, »že nemá
na svém těle ani nitě, která by nebyla pracována v jeho zemích dě-
dičných«.

V nechvalné protivě k tomuto císařskému svůj k svému — jak
bychom vypadali, říkává proslulý náš národohospodář, my, naše ženy
a děti, kdyby s nás nějakým řízením osudu náhle spadlo všechno,
co není a mohlo by býti českým výrobkem. 6^.

ZEMĚDĚLSKÉ, PRŮMYSLOVÉ, OBCHODNÍ. Zpráva o činnosti českého odboru rady země-
dělské pro království České v roce 1903 — Stav českého zemědělství v tomto roce — Otázka
technického zužitkování lihu — Mezinárodní výstava pro technické zužitkování lihu a průmysl
kvasný ve Vídni 19U4.

O Stavu českého zemědělství v roce 1903 podán instruktivní
přehled ve Xíl. zprávě o činnosti českého odboru rady zemědělské
pro království České za rok 1903. Výsledky produkce hlavních plodin,
uvedené v číslicích, lze cňarakterisovati takto: Plocha věnovaná obilí
nadále mírné poklesla, kromě plochy ovesné. Tentokráte klesla i plocha
věnovaná ječmenu, dosud stále stoupající. Za to stoupla vydatně plocha
věnovaná cukrovce. Pokud se týče sklizně, byla tato, nehledíme-li ku
krajinám živelně postiženým, uspokojivá při obilinách, velmi vydatná
při cukrovce, kdežto úroda píce, hlavně píce luční, byla slabá a úroda
brambor množstvím ani jakostí neuspokojovala. Chmel se neurodil,
trpěl nemocemi a třebas ceny stouply, přece nenahradilo zvýšení cen
obrovské ztráty.

Sklizeň lnu dopadla v krajinách, živelními nehodami nepostižených,,
velmi uspokojivě, díky nikoliv tak přízni povětrnosti, jako spíše pa-

687

trnému pokroku v pěstování. V ovocnictví byla úroda různá dle druhů,
výsledek finanční uspokojivý. Ve vinařství nebyla úroda příliš uspo-
kojivá, ač příznivý říjen velmi mnoho zlepšil nevalný stav předchozí.
Peronospora řádila zle v nestříkaných vinicích, vina tedy byla na straně
méně dbalých vinařů. Pro lesní hospodářství by byl rok 1903 příznivý,
zejména co do vzrůstu odbytu a stoupnutí cen, kdyby nebylo pověst-
ného červencového krupobití, kteréž značí pro velké lány lesní v jižních
Čechách katastrofu věru nezvyklou, jejíž následky stěží lze předem od-
hadnouti.

Zdravotní stav hospodářského zvířectva byl u přirovnání s rokem
minulým příznivější. Dovoz cizího dobytka do Čech stoupl, cena do-
bytka udržovala se v celku na své výši.

* *

V oboru průmyslu cukrovarnického dlužno konstatovati opět
zvětšení osevu řepného a následkem toho též větší výrobu cukru, obojí
však nedosáhlo stavu z r. 1901. Cena řepy v Čechách kolísala mezi
170- 2*40 K za 1 q. Ceny surového cukru pohybovaly se na známé
nízké úrovni. Prosperita průmyslu pivovarského nepřetržitě klesala. Ne-
zřízená soutěž, tíseň konsumu, pocházející zmenší zaměstnanosti velkého
průmyslu, neúroda a zdražení chmele, zavedení zemské dávky 1"70 K
z 1 hl piva přispívala k vleklému upadání. Lihovarství zemědělské mělo
kampaň 1902 — 3 v celku dosti příznivou. Slušná sklizeň škrobem
bohatých zemáků na podzim r. 1902 poskytla dostatek hlavní plodiny
lihodatné, takže ostatních surovin (obilí, melasy), málo bylo používáno.
Rozumné zavádění novějších odrůd zemákových zvýšilo zřetelně prů-
měrný výnos hliz, škrobnatost i trvanlivost zemáků. Pokročilí pěstitelé
docílili až 45 q po míře, kdežto staré, zvrhlé, neb pro onu krajinu se
nehodící druhy bramborů nevydaly zhusta ani 20 metr. centů.

V posledním roce přibylo 6 lihovarů družstevních a 8 jednot-
livcům přináležejících. V situaci průmyslu mlynářského možno konsta-
tovati skrovné zlepšení.

* *

Ve zprávě samé — a tím po léta již se vyznamenává český od-
bor r. z. — čelné místo kvantitou i kvalitou vykonané práce za-
ujímá kapitola: Zákonodárství a národní hospodářství. Jest to přede-
vším stanovisko čes. odboru r. z. k otázkám celního tarifu, rakousko-
uherského vyrovnání a obchodních smluv, jakož i jednání o osnově
zákona stran zájmových společenstev zemědělských. Zejména v po-
sledním směru dlužno jen vítati energické kroky vedoucích kruhů
v radě zemědělské, čelících k uzákonění závazné, veřejnoprávní orga-
nisace stavu zemědělského, vzdor hlučné a bezdůvodné opposici, kteráž
uměle byla opět probuzena proti závazným společenstvům, pod rouškou
odboje proti osnově zákona v z. r. vypracované.

Dále zabýval se odbor otázkou zákazu rayonování při nákupu
řepy cukrové, opravou zákona o licentování býků plemenných, usnad-
něním odběru soli dobytčí, obchodními zvyklostmi na pražské plodi-
nové burse, opatřením proti dovážení jatečného dobytka ze zamořených
míst uherských a z ciziny, otázkou pojišťování dobytka atd.

688

V hospodářském školství pracováno i v roce uplynulém dle zá-
sady, v posledních letech přijaté a zcela správné, že nemají býti za-
kládány nové školy, dokud nebudou řádné upraveny poměry škol již
zařízených, aby se zabránilo přetěžování zemských financí i zbytečné

soutěži jednotlivých škol, leckdy nedostatečně navštěvovaných.

* *
*

Další body zprávy týkají se hospodářského vyučování a literatury,
pěstování rostlin, chovu zvířat, lesnictví, výzkumnictví, opatření proti
škůdcům hospodářských plodin, hosp. výstav, hosp. spolčování, hosp.
průmyslu, dopravy, tržby, úvěru a různých záležitostí. K závěru při-
pojena zpráva o pomocné akci k podpoře krajin stížených živelními
pohromami v r. 1903. V celku lze nazvati činnost českého odboru
rady zemědělské soustavnou a úspěšnou. Jest to ostatně jedna z málo
útěch, které v poušti dnešního veřejného života nás oblažují, že po-
radní odborné sbory české, jako rady zemědělské a komory obchodní,
vykazují činnost tak seriosní, v neposlední řadě zásluhou svého plně
kvalifikovaného a věci znalého úřednictva.

* *
*

Dějiny vzniku » mezinárodní výstavy pro zužitkování lihu a prů-
mysl kvasný ve Vídni 1904 « lze zevrubně stopovati v exaktní úvodní
zprávě k výstavnímu kaialogu. V listopadu r. 1901 studoval odb. před-
nosta v ministerstvu obchodu Ph. Dr, Exner pařížskou výstavu motorů
a strojů technickému zužitkování lihu sloužících. Z výstavy této a
z usilovného snažení říše německé po technickém zužitkování lihu
k pohonu, osvětlování a topení nabyl podnětů k zavedení podobné
akce u nás. Učinil 12. prosince 1901 návrh v poradním sboru pro
zvelebování živností, aby činěny byly s Hhem technické pokusy a aby
byl benzol připuštěn k denaturaci, jakož i aby kontrolní poplatek de-
naturační z lihu pro motorový pohon určeného odpadl. Z dalšího
jednání v té věci ministerstvy obchodu, financí a orby zahájeného
vzešla myšlenka uspořádati mezinárodní výstavu pro technické zužitko-
vání lihu a průmysl kvasný. Poslednější pojat do rámce výstavy z toho
důvodu, že Rakousko v otázce technického zužitkování lihu posud
valně nepokročilo, v průmyslu kvasném však čelné místo zaujímá.
K výstavě připojeno zvi. oddělení automobilové. K officielnímu obeslání
přes četné potíže získány vlády a interesované kruhy ve Francii, Ně-
mecku a Rusku. Francie a Německo ovšem kráčeti může v otázce zu-
žitkování lihu v před kroky mílovými, zatím co my jen zvolna pokra-
čovati budeme a to prostě z toho důvodu, že v říši naší jest nafta,
tedy i petrolej i benzin domovem, a benzin jakožto produkt vedlejší
vždy svou lácí bude soutěžiti s lihem, produktem hlavním, zvláště
pokud jde o pohon motorový.

Německo a Francie jsou však odkázány na dovoz řečených pro-
duktů a mohou již přiměřenou politikou celní, nehledě ani k nákladům
dopravním, ve prospěch lihu zakročiti. Že zužitkování lihu pro jiné
ještě účely než pro konsum lidský jest významu nesmírného, jest ne-
popíratelno. Při nadprodukci obilní i řepní otevírá se tu země-
dělství široké-, vděčné působiště. Rozšířené užívání lihu znamená oživeni

689

silného průmyslu lihovarnického a súčastněného průmyslu strojnického.
Obrátí-li se činnost lihovarů částečně v jiný směr než jest výroba lihu
konsumniho, lze v tom znamenati důležitou stránku sociálně-politickou,
omezení alkoholismu. Výstava, dílo míru, dala jaksi podnět ke smíru
zemědělských a průmyslových lihovarů, na jehož podkladě lze docíliti
ustálení slušných cen a spravedlivého roztřídění lihu kontingentového
(méně zdaněného).

Odstranitelné překážky t. zv. technického zužitkování lihu
spočívají, jak již podotčeno, v kontrolním poplatku 3 K za hektolitr
a ve vysoké ceně u nás dovoleného prostředku denaturačního, který
stojí 3 K na hl lihu.

Jest zřejmo, že lih takto uměle zdražený těžce může konkuro-
vati s levným, k účelům motorovým nezdaněným benzinem. Výsledek
zavedené akce vyvrcholil zatím ve výnosu c. k. ministerstva financí ze
dne 23. listopadu 1903, kterým zaveden byl prozatím pouze ku po-
honu motorů t. zv. lih motorový, denaturovaný novým prostředkem
denaturačním, jehož hlavní součástí jest benzol neb benzin.

Denaturace takto provedená stojí pouze asi 1 K při 1 hl lihu
a má mimo to tu výhodu, že benzol neb benzin lihu přimísený ne-
znamená žádnou ztrátu, neboť jest též ku pohonu motorů způsobilý,
a slouží v motoru společně s lihem vydávaje sílu v něm obsaženou.
Kdyby ministerstvo financí zrušilo ještě tříkorunový poplatek kontrolní,
snížila by se cena 1 hl lihu o 5 K proti dřívějšku, a tu by již snad
za určitých předpokladů mohl lih konkurovati s benzinem při pohonu
motorovém, při nejmenším do té míry, že zabrání přemrštěným
cenám benzinu. Ovšem je nutno, aby denaturace byla oběma nazna-
čenými způsoby zlevněna i pro lih k účelům osvětlovacím a výtopným
používaný, na kterémžto poli lih doznati může pak značného rozšíření.

Vídeňská výstava má tři oddíly:

1. Zužitkování lihu (tělesa osvětlovací, kahany, přístroje výtopné,
motory a pod.), 255 vystavovatelů.

2. Průmysl kvasný a odborné strojnictví (lihovarnictví, pivovar-
nictví, sladařství, škrobařství atd. jakož i zařízení strojová pro tyto
obory), 61 !2 vystavovatelů.

3. Mezinárodní výstava automobilů, 88 vystavovatelů.
Zejména v průmyslu kvasném a strojnictví jsou české závody

i ústavy čestně zastoupeny, žel, že některé z nich opatřily své exposice
nápisem pouze německým, čímž navštěvovatel o národnostních poměrech
dotyčných neinformovaný uvádí se v omyl na újmu pověsti naší. Poláci
mají vesměs také nápisy polské, a to ponejvíce na prvém místě. Zvláštní
zmínky zasluhuje exposice carské vlády raské, kteráž podává názorný
obraz všech zařízení a produktů, vztahujících se ke státnímu ruskému
monopolu lihovému.

V oddělení automobilovém převládají Francouzi; v malém počtu
tuzemských vystavovatelů zaujímají 2 české firmy místo přední. Přes
mezery, nedostatky a příměsky neodborného rázu lze nazvati výstavu

NAŠE DOBA. R. XI., č. 9. 1904. 20. června. 44

690

dobrou. Výstava podává nový doklad o tom, jak právě výstava spe-
ciální jest způsobilou přinésti poučení, všestranný užitek, nejen bez-
prostřední, nýbrž i nepřímý v budoucnosti; jest jen třeba podněty vý-
stavou dané dále energicky prováděti. K.

^-'OCIALNI. Patnáctý kongres evangélickosociální — Výsledky zkrácení doby pracovní v dolech.

Patnáctý evangélickosociální kongres, konaný koncem m. m. ve
Vratislavi, když se probral studenou dialektikou počátečních referátů
o křesťanské ethice a dnešní společnosti, o náboženské krisi v mo-
derním dělnictvu a o organisaci práce a jejím vlivu na osobnost, se-
stoupil do nížin vypořádání se s denními starostmi života dvěma refe-
ráty o moderním systému mezdním a reformě sociální, které podali
doc. Dr. Bernhard a známý svým apoštolováním za konstituční továrnou
továrník Freese. Z 39 milionů výdělečně činných Němců — pravil prv-
nější — připadá 27 milionů na námezdní dělníky, kteří dohromady
s příslušníky svými činí přes polovici všeho obyvatelstva Německa.
Celý život těchto dělníků nese s sebou cosi povážlivě vratkého, a jest
právě úkolem vší sociální politiky, přivésti doň stálost, urovnanost
(ochranným zákonodárstvím, zkrácením doby pracovní atd.). U mzdy,
ohniska poměrů dělníkových, ]e to právě nejnesnadnější, protože mzda
je výslednicí tolika složek, na něž míti vliv je nesnadno. Nežli bude
lze mzdu ustáliti, je třeba upraviti řadu jiných věcí. Všude musí býti
odstraněn truk a mzda bezpodmínečně vyplácena hotově. I vliv na
užití mzdy nelze zásadně odmítati jako nedůstojné poručníkování děl-
níka (jistá omezení ohledně mladistvých dělníků, zákaz výplaty mzdy
v hostincích, v přesných periodách atd.). Na výši mzdy má zdánlivě
nezvratný vliv mezinárodní kapitál. Může tu sociální politika něco
zmoci? Může zejména stát stanoviti minimální mzdy? V řízení submis-
ním (proti podbízení se oferentů na účet mzdy atd.) aspoň už se
klausule o minimálních mzdách osvědčila. Mimo okruh veřejných prací
lze snad regulovati mzdu ještě pro nejnižší kategorie mezdní (na př.
domácký průmysl), ale dále sotva, sic jinak by zaměstnatelé méně
zdatné dělníky šmahem propouštěli a i u ostatních mohla by mzda
minimální snadno státi se mzdou normální a tím vlastně mzdy by se
stlačily. I dělníci tedy právem pohlížejí na mzdy minimální jen jako
na prostředek z nouze a domáhají se zlepšení mzdy jinou cestou, od-
borovou organisaci. Dnes je v Německu organisováno na 1^/2 — 1^4
milionu dělníků a hnutí roste, zejména ve směru tarifu mezdního, pro
celá odvětví jednotně upraveného. Většina jich stává ovšem pro obory
převážně ruční výroby, kdežto čím komplikovanější je pokračující tech-
nika strojová, tím těžším je dosažení tarifového společenství. Zejména
ve velkovýrobě, kde základem je mzda akordní, tarif mezdní nutně
podléhá vlivu každého pokroku techniky, mění se podíl, který připadá
na práci stroje a větší pracovní výkon dělníkův, a ten stanoviti je
ovšem velmi nesnadno. Pokračující organisace dělníků i zaměstnatelů
nutí ke koUektivním smlouvám tarifovým, pokroky technické ale řešení
této otázky stále komplikují. V Anglii zasáhl do věci stát, garantuje

691

dělníkům zvláštní kontrolní komisí provádění tarifu. Podobně ve Vir-
temberku stát podporuje tarifní ujednání v živno^i knihtiskařské. Jeví
se tedy nutnost, zdokonalit techniku tarifních ujednání, zjednati mož-
nost tarif rychle přispůsobiti pokrokům techniky, jakož i stanoviti pro
to vědecký podklad. To by mělo býti úkolem moderních vysokých
škol technických ; jeť právě inženýrství přirozeným pojítkem mezi vý-
vojem technickým a hospodářským.

Korreferent Freese uvádí, že v jeho továrně trvá tarifní dohoda
už 20 let. Souhlasí s vývody referentovými, ale zbývající mezeru v nich^
která vadí plnému společenství zájmu mezi zaměstnatelem a dělníkem,
nutno vyplniti podílem dělníků na zisku. Mzda musí se skládati z pevné,
fixní mzdy (časové, kusové) a pohyblivého podílu na zisku. Je už ta-
kových závodů v Německu na 40, ve Francii 80, v Anglii 100. Váha-
vějšími než zaměstnatelé jsou v této otázce vlastně národní hospodáři
(kromě skoro jen Schmollera a Wagnera). Ale dny absolutního panství
jsou v továrně právě tak sečteny jako ve státě. Továrník musí se
spřáteliti se zásadou, že má garantovati aspoň pevnou mzdu v tom
kterém oboru obvyklou, podíl na zisku v poměru skutečné mzdy pak
přiznati jako právo, ne jako dobrodiní. Jen tak dojde mezi ním a děl-
níky ke skutečnému společenství zájmů. Při tom ovšem nutno vystří-
hati se vší libovůle a statut příslušný stanoviti vzájemnou dohodou.
Bilanci nechť zkouší účetní znalec. 15 procent bude asi maximem,
které může soukromý zaměstnatel povoliti, Srazí-li si předem svůj po-
díl, plat, atd., může jíti snad až do 30 procent. To všechno není
ovšem ještě žádným rozřešením sociální otázky, ale slouží sociálnímu
míru.

Na konec přijal kongres resoluci o úpravě domáckého průmyslu,
shodnou s usnesením současně konaného frankfurtského kongresu evan-
gelických spolků dělnických. Žádá, aby na domácké pracovníky obo-
jího pohlaví vztaženo bylo dělnické pojišťování, zejména nemocenské,
pokud možná i ochranné zákonodárství dělnické zejména vztažením na
ně živnostenské inspekce vedle zřízení ženských orgánů dozorčích,
dále postupné vztažení na ně tarifních ujednání mzdových a podporu

organisace domáckých dělníků a dělnic.

Nový zajímavý příspěvek k otázce, jak dalece zkrácení doby
pracovní je vyváženo zvýšenou intensitou pracovního výkonu, dávají
zkušenosti s devítihodinnou dobou pracovní v dolech, zavedenou zá-
konem ze 27. června 1901. Vlastně tu jde fakticky o osmihodinnou
dobu, protože hodina odpadá na vjezd a výjezd mužstva. Dle brněnské
výroční zprávy komorní v kamenouhelných dolech rosické těžařské
společnosti celková těžba stoupala nepřetržitě s 2 17 mil. metr. centů
roku 1882 na 3'38 mil. r. 1903. Jinak tomu je ale, srovnáme-H dří-
vější a nynější pracovní výkon jednotlivého havíře. Výkon jeho činil
prům.ěrně za šichtu při šichtě

llV2hodinné (1882—1888) . . . 6-50 met. centů
9 „ (1891—1893) . . . 6-90 „

9 „ (1894—1896) . . . 7-57 „

44*

692

9 hodinné (1897 — 1899) . . . 6-75 met. centů

9 „ (1900/01) 6-03 „

9 ,, (1. pololetí 1902) . . 598 „

8 „ (2. „ 1902) . . 5-63 „

8 „ (1903) 5-84 ,,

Roční pracovní výkon havíře činil při šichtě

llV2hodinné (1882 — 1888) . . 16389 metr. centů

9 ,, (1891—1893) . . 1892-2
9 „ (1894—1896) . . 2178

9 „ (1897 — 1899) . . 1911

9 „ (1900/01) .... 1690

9 ,, (1. pololetí 1902) . 828)

8 „ (2. „ 1902) . 821 I „

8 „ (1903) ..... 1645
a denní výdělek havířův při šichtě

llV2hodinné (1882—1888) . . . . 241-06 haléřů

9 „ (1891 — 1893) 294

9 „ (1900/01) 319

9 „ (1. pololetí 1902) ... 306

8 „ (2. „ 1902) .... 295

8 ,, (1903) 298-03 ,,

Data tato ovšem nemohou vykládána býti všeobecně a mohla by
správně býti pozorována jen v souvislosti s měnlivými poměry těžeb-
ními. Také jinak budou se jeviti poměry tam, kde pracovní době
devítihodinné nepředcházela desítihodinná, jako v Rosicích, a kde pře-
chod k době devítihodinné od lli/2hodinné byl náhlý. Ale přece jen
z dat vysvítá znatelná hranice, kde přestává vyvažování zkrácení doby
pracovní svěžejším výkonem pracovním a kde další zkrácení je už
provázeno poklesem i pracovního výkonu. V tom směru měla by ofi-
cielní statistika činiti pravidelná pozorování, a měli bychom pak objek-
tivní, pro obě strany, zaměstnatele i dělníky, i vládu nadmíru po-
učný a přímo směrodatný podklad jednak pro zákonnou úpravu pra-
covní doby, jednak pro stanovisko jednotlivých těchto činitelů vůči
stávkovým bojům za zkrácení doby pracovní v jednotlivých odvět-
vích živnostních. R.

SAMOSPRÁVNÉ. Účel této rubriky — Generální pořádek po venkovských obcích - Sjezd
všeprávnický o samosprávě - Petiční akce obcí za reformu samosprávy — Ostatní themata
sjezdová.

O jubilejní schůzi samosprávné, českou stranou lidovou na den
16. dubna na Král. Vinohradech svolané, karakterisoval takto jeden
z řečníků známost o samosprávě. »0 koni učil jsem se v druhé třídě,
čtvrté třídě obecné školy, v prime a sextě gymnasia, ale o samo-
správě nezaslechl jsem za celou tu dobu návštěvy školní ani slova.
Tak vychovávají se budoucí činovníci samosprávní. Vcházejí poctěni
důvěrou občanstva do sborů samosprávných beze vší předběžné
přípravy. «

693

A nedávno opět jeden z přísedících zkušební komise na střední
škole hospodářské v Ch., chtěje seznati zralost žactva v oborech samo-
správných, k svému úžasu konstatovati musil, že jim jest samospráva
španělskou vesnicí.

Uvedl jsem oba tyto doklady zralosti občanské pro samosprávu.

A přece samospráva jest jedním z nejdůležitějších svazků spole-
čenských, jsouc základem všeho veřejného života vůbec.

Máme-li tedy míti ten základ dobrý, zdravý — a věru my Ce-
chové musíme dbáti toho, aby vše u nás bylo zdrávo a pokročilo, —
jest nezbytno, abychom započali od počátku znova.

Již na škole obecné a pak na kursech pokračovacích, na školách
odborných i středních, bude potřebí zvýšiti péči o výchovu lidu na-
šeho pro samosprávu. V čítankách škol obecních musí býti dán základ
pro pochopení idey samosprávy, musí býti vyznačen jasný obraz
ústrojí i úkolů samosprávných organisací, musí býti osvětlen poměr
samosprávy k správě zeměpanské.

Na školách pokračovacích a odborných obraz, z obecné školy
v konturách ostrých načrtnutý, musí býti doplněn, detailně proveden,
aby žák úplně seznámen byl se vším, co se theorie i praxe samo-
správné týče, aby vstupuje do sboru samosprávného, znal podrobně
úkoly, jež naň čekají.

Univ. docent Dr. Funk při poradách všeprávnického sjezdu
pražského s údivem k nadhozeným těmto myšlenkám zvolal, že si ne-
dovede představiti vyučování samosprávě na obecné škole.

Výrok tento jest smutným dokladem o tom, jakých názorů jest
na mnoze i naše intelligence o samosprávě. Tento úpadek vážnosti
k samosprávě dnes stává se bohužel běžným a proto jest nejvýše již
na čase, začíti to se samosprávou do opravdy. Jest toho tim více
třeba, že stává strany, která dovedla oceniti význam samosprávy a
která velice horlivě připravuje se zasáhnouti v život samosprávný. Jest
to strana sociálnědemokratická, která prvá u nás v Cechách
vykázati se může samostatným programem samosprávným, který pro-
váděti hledí volení činovníci z řad dělnických soustavné a houževnatě.

S oběma stranami — selskou i městskou — svádí boj o nad-
vládu v obcích. Toho jsme v mnohých okresích svědky. Jde o boj
velice tuhý, zvláště na venkově, jehož předmětem jest v první řadě
revise veškeré obecní správy za řadu let. Intelligence povolána bude
boj tento svésti v koleje normální a v soulad uváděti prostředkujícími
návrhy zájmy všech účastných stran. Aby byla intelligence naše s to
úkol ten prováděti, jest nezbytno, aby co nejlépe byla se samosprávou
obeznámena a stále sledovala rozvoj její,

A k tomu určeny jsou tyto rozhledy.

Základem naší obce venkovské byla obec agrární. Starousedlíci
přinesli do moderní obce obecní statek. Z něho brali užitky staro-
usedlíci dle míry potřeby svého hospodářství. Byly to jmenovitě past-
viny a lesy. Ale záhy po uvedení v život obcí našich ukázalo se, že
přebytky z obecního statku nestačují k ukrytí obecních vydání, jež

694

rostla měrou netušenou. Bylo nutno pomýšleti na účelnější využitko-
vání obecního majetku a tudíž i obecního statku. Pastviny a lada se
rozorávají a řádnými smlouvami do pachtu dávají. Ale tím zaniká
právo starousedlých, neb zákon nedovoluje bráti z obecního majetku
jiných užitků, zvláště ne podílu na pachtovném. Tak přeměňuje se
ponenáhlu všude obecní statek na obecní jmění a přeměnu tuto
urychliti a tím každé další potýkání starousedlíků s obcí, které stálo
již u nás tolik ohromných ztrát, zaraziti, jest úkolem zemského sněmu
a jest si přáti, aby co nejdříve otázka tato zákonem byla vyřízena.

Dnes však nepostačuje k ukrytí vydání obecních příjem z obec-
ních nemovitostí a movitostí, skoro všude bylo nutno již sáhnouti po
jiných pramenech. Z prvu byly to obecní přirážky k přímým daním.
Ale i ty začínají obce děsiti svojí výší. Ve hledání dalších zdrojů při-
chází se na nepřímé dávky. Zavedení jich jest na venkově vždy ka-
menem úrazu. Proti dávkám volá se nejprve po využitkování co nej-
úplnějším obecních míst Volání to vede k přeměřování obecních
pozemků, cest, veřejného statku. Co soukromník zabral během doby,
musí obci vrátiti, neb ze zabrané části pachtovné platiti. Obecní stráně,
obecní lada, strže buďto se rozkopávají a nejchudším občanům na
brambory pronajímají, případně se vysazují ovocnými sady, zvláště
třešňovými, z nichž vzchází obci během doby znamenitý zdroj příjmů.
Ale i na návse dochází a veřejná místa před staveními v obci. Ukládá
se občanům vysazování a okrašlování jich; za povolení k vysázení stro-
moví platí ročně přiznávací činži. I k jiným účelům jest pronajímána
veřejná nebo obecní půda, jako k postavování vozů, kladení potrubí,
k stavbě plotů atd. Tak účelně a hospodárně využitkuje se v obci
každé obecní a veřejné místečko a plynou z toho pro venkovskou
obec značné příjmy. Podmínky pachtovní záhodno jest pro věčnou
paměť zanésti do knihy protokolů o zasedání obec. výboru vedených.
Vyvaruje se tím zbytečným a velice tuhým sporům mezi obcí a uži-
vatelem, když ku př. po čase pokácí strom na půdě obecní vyrostlý
a na podmínky povolení se zapomene. Čin takový snadno zavdá pří-
činu k nesprávnému stíhání pro krádež anebo alespoň svádí v základě
mylného používání ustanovení § 420. všeob. zák. obč. ke sporu o ru-
šenou držbu.

A teprve pak, když takto do pořádku dána byla obec a její
majetek co nejúčelněji a nejúplněji zužitkován, dojíti by mělo k po-
slednímu prostředku rozšíření zdrojů příjmových: k dávkám nepřímým.

Vynikajícím způsobem bylo postaráno o samosprávu při prvním
vědeckém sjezdu českých právníků v Praze.

Jako thema přímo zvolena otázka kardinální: >Kritika dosavadní
soustavy samosprávy a cesty budoucího rozvoje*. Že o samosprávě se
začlo poslední dobou soustavněji a odborněji mluviti a psáti, o to zá-
sluhu mají univ. professoři Dr. Albín Bráf, a Dr. Bohuš Rieger. Dožá-
dáni redakcí » Věstníku samosprávného a národohospodářského «, na-
psali do I. jeho ročníku r. 1901 dva stěžejní články: »0 vedoucích
myšlenkách naší samosprávy « a »Idey a skutečnosti v samosprávě*.

695

Dalšími články prof. Riegra o krajském zřízení dán byl základ pro
veškery další myšlenky reforemní.

Dvojím způsobem rozvinuje se na to debatta o reformě samo-
správy: jedni vidí ve správním dualismu rakouském hlavní kámen
úrazu a ve smíšené komissi krajské jediné úspěšné východisko, druzí
vybudováním a prohloubením dnešní soustavy chtějí odstraniti vady
a nedostatky nynější správy veřejné, pokud je opatřována orgány
samosprávnými. Cesta druhá nalezla souhlasu o sjezde všeprávnickém
a přijatá resoluce uvádí hlavní požadavky opravní.

Jsou tyto: 1. rozlišovati organisaci obcí dle jejich velikosti a ho-
spodářského rázu a sdružovati obce menší pro určité obory správy
veřejné; 2. uvésti v samosprávu kvalifikované úřadnictvo pod dozorem
vyšších instancí samosprávných; 3. ohraničiti důsledněji působnost or-
gánů samosprávných proti úřadům zeměpanským a rozšířiti ji na obory
příbuzné; 4. poskytnouti orgánům samosprávným donucovací výkonnou
moc v oborech jejich působnosti; 5. jasně vytknouti dohled úřadů
zeměpanských nad orgány samosprávnými ve směru právní kontroly
a přesně formulovati zakročování vyšších instancí samosprávných
z úřední povinnosti. Odstavec 6., vybízející k zřízení čtvrtého sboru
volebního v obcích, připojený dodatně k návrhu Dr. Jandače, nepřijat
jednomyslně. Ostatní body resoluce, žádající vyučování samosprávě na
školách obecných a odborných a zřízení stolice samosprávy při uni-
versitě pražské a technice brněnské, přímo otázky reformy obecní
organisace se nedotýkají.

Důvody referenta zem. rady dra Vaňka, návrhy tyto podporující,
byly asi tyto: Naše samosprávné korporace mají v sobě dosti síly,
aby přizpůsobeny potřebám doby schopny byly dalšího rozvoje. Vý-
kony v obcích a okresích dlužno zlepšiti. Co platná bude společná
komise, překlenující dualism, když nedostatečný zůstanou výkony obcí.
Ale i povážlivým ochromením samosprávy mohlo by se státi, že smí-
šená komise dnes při nedostatečné vyspělosti a připravenosti činovníků
samosprávných, kteří by snadno stali se v rukách odborně vyspělého
zeměpanského úřadnictva loutkami podobně, jak znamenáme v komisích
berních a školních radách. Taktéž návrh samosprávného programu, ^
připravený pro sjezd české strany lidové, na stejném stanovisku se
nalézá, volaje po lépe pro samosprávu vycvičených činovnících, po
dobré organisaci jich a po využití kompetence, zákony samosprávným
korporacím propůjčené.

Co se jednotlivých bodů resoluce týče, tu pokládám za nejzá-
važnější požadavek prvý. Tajemník Harmach v debatě poukázal dů-
kladně na potřebu rozlišovati organisaci obcí dle jejich velikosti a
hospodářského rázu. Potřeba tato přivoděna jest přímo rozvojem soci-
álního života po našich obcích, který se zakotvil ve tři typy obecních
svazků: venkovskou obec, maloměstskou obec a velobec s příslušnými
obcemi předměstskými, okolními a železničními. Každá tato typická
obec vyžaduje pro ukoj svých potřeb a zájmů samostatné cesty, zvláštní

1 Viz »Cas« č. 1.— 6. z r. 1904.

G96

své organisace. Podrobné návrhy, z rozlišování tohoto vzcházející,
bohužel pro krátkost času nebyly na sjezde publikovány, proto zatím
o nich pomlčíme.

Aby obce drobné způsobilejšími se staly k provádění úkolů
správních, odporučuje resoluce nucené jich sdružování k společné
správě. Kníže Lobkowicz zdráhal se přistoupiti k návrhu tomuto,
ukazuje na praxi, v opačnou stranu se klonící. Bál se patrně ccrtifika-
tistů, aby neovládly místa tajemníků takto vytvořených správních obcí.
Nemám těchto obav, vezme-li jmenování obv. či správních tajemníků
do rukou okresní výbor po způsobu instituce obv. lékařů. K nuce-
nému sdružování nutí zájem o rozvoj a zachování samosprávy a to
musí býti pro povolané kruhy rozhodujícím. S tou dobrovolností ne-
dostali jsme se u nás nikam, proto musí vyšší orgány dozorčí samy
míti právo zakročovat a sdružovat, pokud to bude nutno, či máme
toto důležité právo ponechati na pospas zeměpanské správě, která
stejně je interessována na větší způsobilosti orgánů samosprávných
k úkolům přenesené působnosti?! Vytvoření dobré organisace samo-
správného úřednictva dávno se již mělo provésti. Bez kvalifikovaného
úřednictva další rozvoj samosprávy není možný, to se všeobecně
uznává. Proto nač otáleti se životní přímo otázkou samosprávy?! A pak
ten zisk pro samosprávu, zavčas-li bude provedena zákonná organisace
jejího úřednictva, když by do samosprávy dostali se naši nejschopnější
právníci, kteří by zajisté raději pak volili službu autonomní před
službou státní! Ze dobrá organisace úřednictva samosprávného by byla
protichůdná idei samosprávy, jest tvrzení nesprávné, prozrazující na-
prosté neporozumění idei této. Za zvláště důležitý ještě pokládám bod
čtvrtý a pátý návrhu. Obce nemají paragrafu 14. a zvíření různých
rozporů, které obce následkem vniknutí nových živlů do obecní správy
očekávají, přivodí mnohé těžké ohromení života obecního. Začínají se
okazovati zcela určité formy obstrukční, které způsobí, že intervence
přejde z rukou vyšších orgánů samosprávných do mocnějších rukou
zeměpanských. Maření schůzí, volební protesty, nepřijímání funkcí
činovnických, disciplinární stíhání jednotlivých funkcionářů, rozpouštění
sborů zastupitelských a sesazování starostů, — vše to předpokládá
intervence politických úřadů a ty nebývají nikdy bez vnitřní radosti
nad opětným zase důkazem neživotnosti samosprávy. V oboru samo-
statné působnosti musí býti pravomoc vyšších orgánů samosprávných
postačitelna, aby udržeti, případné nahraditi dovedla řádnou, nepře-
tržitou správu v obci a nebyla při tom rwicena podrobovati svá opa-
tření novému uvážení, zcela neoprávněnému a s podstatou samosprávy
nesouhlasnému, úřadu politického.

Za to otázka čtvrté kurie voličské, tak jak stylisována byla,
nezdá se mi prostředkem dostatečným a vhodným. Otázka reformy
volebního práva vyžadovala určitějšího, přesnějšího vyšetření a návrhu,
opatrněji a zevrubněji upraveného, a nemohlo-li se tak pro nedostatek
času státi, raději měla býti celá otázka netknuta. O sjezdu vědeckém
politická demonstrace neměla by míti místa a o nic jiného vlastně —

607

tak alespoň se zdá z motivace návrhu, učiněného předákem politickým
strany státoprávní — navrhovateli nešlo.

Projednávání této resoluce sjezdové stalo se tím zajímavým, že
v debatu zasáhl nejvyšší maršálek zemský. Z projevu jeho zapamatovati
si dlužno místo, kde dal na jevo přímo svůj souhlas s navrženými
body reformy.

Resoluce jest výrazem smýšlení právnické intelligence o samo-
správě. Stalo se tak za účasti závažných činovníků samosprávných.
Z toho čerpati by se dala naděje, že celý svět samosprávný vysloví
se nyní o přijaté resoluci, případně ve formě petice k zemskému
sněmu přidá důrazu odbornému votu kruhů nejpovolanějších. Takováto
akce našich sborů samosprávných lépe by jim slušela a větší by jim
zabezpečila slávu, nežli smutně proslulé manifestace odvety za nespra-
vedlivé obsazování míst státních úředníků v území menšinovém.

Mimo thema o rozvoji samosprávy byla tato themata probírána
na sjezde: »Upi'ava policejního řízení trestního « a »Je-li potřeba zá-
kona o soukromoprávném ručení veřejných zřízenců po rozumu či. 12.
odst. 3. st. z. z. v moci výkonné?*

K otázce prvé vysloveno očekávání, že při brzkém předložení
nové osnovy trest, zákona bude zároveň předložena osnova policejního
zákona trestního, srovnávající se s požadavky vědy a s potřebami
nové doby.

Neuspokojuje-li toto rozřešení se stanoviska vědecké práce,
uspokojuje alespoň, pokud dalo spolu podnět k dodatku, aby » zemský
výbor dal si od podřízených jemu samosprávných úřadů předkládati
předpisy policejní od nich vydané a zařídil, čeho třeba, aby předpisy
ty vešly u veřejnou známost. «

K otázce druhé odpověděl sjezd záporně, uznav potřebu vydati
zákon, » kterým by se stanovilo ručení státní a veřejných kor-
porací za škody vzešlé z úřadního jednání neb opomenutí jejich

zřízenců.* eh.

ŠKOLSKÉ. Druhý sjezd českých učitelek — Požadavky jejich školské, vzdělanostní, právní
— Úspěchy denunciací klerikálního tisku proti učitelstvu — Praesidiální výnos zemské
školní rady.

České učitelky položily na program svého druhého sjezdu, který
byl konán ve dnech 14.— 16. května v Praze: 1. Kulturní působení
učitelek ve škole i mimo školu. 2. Vyšší vzdělání učitelstva. 3. Právní
požadavky učitelek. Lze jenom plně schvalovati, že učitelky naše, jimž
je svěřena důležitá funkce společenská, prohlásily za souhlasu veřejnosti
svoje oprávněné požadavky, že otevřeně pověděly, která lidská práva
se jim nespravedlivě odpírají, že ukázaly, jaké mají životní názory, jak
dívají se na svůj společenský úkol, jaké jsou cíle, k nimž v užším
i širším okruhu svého působení směřují.

Pokroková česká veřejnost nebyla do nedávná bez jistých obav
o učitelky, jež velikou většinou jsou vychovávány a vzdělávány v sou-

kromých ústavech klerikálních, které stát náš dává k velké škodě vlastní
a ke škodé svého občanstva stále a stále rozmnožovati. Přijmeme-li
ještě za fakt, že velké procento žen již přirozeností svou tíhne spíše
ke konservativnosti a zpátečnictví ( — klerikálové umějí všude tohoto
faktu dobře využívat, ženské spolky, řády a polořády jsou důležitým
členem klerikální organisace — ), musíme zmíněné obavy uznati za
oprávněné. Bohu díky, obavy české veřejnosti, pokud se týkaly učitelek,
se nesplnily. Život, další vzdělávání, vlivy pokrokovějších živlů národ-
ních, zvláště pak vliv učitelův a ostatní inteligence, s níž učitelky jsou
nuceny udržovati styky, způsobily, že símě zpátečnictví v soukromých
ženských paedagogiích zaseté se v duších velké většiny českých učitelek
neujalo. Celý průběh druhého sjezdu ukazoval, že české učitelky, sdru-
žené ve své Jednotě, řadí se čestně k pokrokovým organisacím českých
učitelů, že mají s těmito organisacemi mnohé společné názory na svůj
životní úkol. Jestli se pak ještě v některých věcech, zvláště pak v práv-
ních požadavcích ukázala tu a tam nějaká odlišnost, pak je to vinou
oné nedůvěřivosti a nevraživ^osti staršího data, která při dobré vůli na
obou stranách brzy vymizí.

Při rokování o prvním bodu programu zdůrazněna byla správně
potřeba styku školy a učitelstva s domovem žactva. Je ku podivu, jak
málo bylo tohoto velice účinného prostředku výchovného dosud dbáno.
Schůzky učitelů s rodiči, které se v poslední době tu a tam ojediněle
pořádají, měly by se státi všude závaznými. Výtěžek jejich mohl by
býti při správném jich řízení pro obojí stranu nevyvážitelný. Důležitým
bylo na sjezdu připomenutí, aby učitelky nevzdalovaly se života spo-
lečenského, ale aby mezi lid chodily, vzděláním svým mu sloužily,
vzorem svého života jej ušlechťovaly a tak jej k sobě povznášely. Za-
řizování škol mateřských a opatroven mělo by býti zvláště po stránce
hygienické účelnější. Nemístné systematické poučování a přetěžování
rozumu a paměti nepřístupným učivem nemělo by tu míti místa. Při
výběru učiva na všech školách by mělo býti dbáno více zásady prak-
tičnosti, učebnice všech oborů by měly sledovati povznesení života
soukromého, rodinného, občanského i národního. Větší péče by měla
býti věnována dívčímu školství pokračovacímu, které by mělo býti
opraveno a školám hospodyňským.

Učitelky české manifestovaly pro požadavek vyššího vzdělání, pro
nějž pokrokové učitelstvo již po řadu let se vyslovuje. Jako někteří
učitelé tak i některé učitelky projevují snahy své po vyšším vzdělání
nejen slovně, ale i prakticky mimořádným posloucháním přednášek na
universitě, návštěvou universitních kursů učitelských, navštěvováním
feriálních kursů universitních v cizině (v Jeně, Ženevě, Lausannu a j.).
Přijatá resoluce sjezdová doporučuje učitelkám vzdělati se na reformo-
vaných učitelských ústavech, postavených na roven škole střední, na
dvouletých kursech vysokoškolských a na filosofické fakultě university.
Otázce vyššího vzdělání vytknul sjezd učitelek dva cíle: vzdálenější na
zvláštní školské fakultě jako části širší fakulty filosofické, a bližší, který
by se dal snadno dostihnouti tím, že by se universita nynější, na níž
by se vědy pedagogické pěstovaly soustavněji, vzdělávání učitelstva

699

učinila přístupnější. Přístup učitelstva k universitnímu studiu předpo-
kládá náležitou reformu učitelských ústavů. Sjezd učitelek podrobně
vypracoval vyučovací plán reformovaných paedagogií. Elaborát jeho
s příslušnou literaturou, na němž měly účast nejen učitelky, ale i při-
zvaní znalci odborní, je cenný. Učitelky prohlásily se na sjezdu také
pro to, aby se vzdělání učitele školy obecné a měšťanské rovnalo.
Dokud však nebude splněn požadavek plného akademického vzdělání
na universitě, má nabývati učitelstvo škol měšťanských vyšší vzdělání
na zvláštních, nejméně dvouletých kursech, zřizovaných při universitě,
technice a umělecké akademii. Při dnešním systému vzdělávání a zkou-
šení učitelstva činí se ve mnohém menší požadavky na učitelky než
na učitele. Učitelky proto správně na sjezdu prohlásily, že jakýkoli
vzdělanostní rozdíl mezi učitelem a učitelkou je nepřípustný, že pro
stejný jich úkol musí být žádána stejná příprava. Sjezd nepustil se
zřetele ani vzdělání pěstounek pro školy mateřské a opatrovny. Žádal,
aby dosavadní jednoroční vzdělávání pěstounek na kursech při peda-
gogiích rozšířeno bylo aspoň na dvě léta. Také plán vzdělávání na
dvouletých kursech pro pěstounky byl vypracován a sjezdem schválen.

Třetím bodem sjezdového jednání byla palčivá otázka právních
požadavků učitelek. Po dlouhá léta byla akce Jednoty učitelek v této
otázce slabá a málo účinná. Učitelky nehlásily se s důrazem o svoje
volební právo, mlčely trpělivě, když jim sněm český odhlasoval svorně
nedůstojný pro ně celibát a tím je připravil o cenné lidské právo,
které mohou za nynějších poměrů získávat jedině za cenu svého pracně
získaného sociálního působení ve škole.

Učitelky jsou odhodlány bojovati usilovně proti znehodnocování
svého stavu upíráním hlasovacího práva. Správní soudní dvůr reklamaci
učitelek na volební právo v obcích zamítnul poukazováním, že nelze
příslušný paragraf řádu volebního v obcích ze 16. dubna 1864 roz-
šířiti vložením slova učitelky za slovo učitele z důvodů, že vyjmenování
v něm je taxativné a nepřipouští analogie. Učitelky žádají proto změnu
toho paragrafu, který má zníti: » Stále zřízené učitelstvo obojího pohlaví «
a o vynechání druhé části § 5., která praví, že volební právo vyko-
návati sluší za soběprávné osoby ženské jich plnomocníkovi. Nelze ne-
uznati oprávněnost požadavku volebního práva pro stav ženské inteli-
gence, který plní tak důležitou sociální povinnost.

Dle dosud platných ustanovení zákonných »smějí učitelky vy-
učovati hochy, nechť jsou ve zvláštních třídách odděleni nebo s dív-
kami spojeni jenom v nižších dvou stupních věku.« Sjezd učitelek
žádá změnu v tom směru, aby mohly vyučovati chlapce v pěti nižších
stupních věku, t. j. hochy 6 — llleté. Právem poukazováno, že
učitelé na smíšených školách si stěžují na to, že se jim přidělují stále
třídy vyšší, kde je větší počet vyučovacích hodin, více oprav písem-
ných prací, než ve třídách nižších dle zákona jenom učitelkám přidě-
lovaných. Pro volnou konkurenci s učiteli při obsazování míst dle doby
služební, způsobilosti se učitelky dosud otevřeně nevyslovily. Chtějí
míti napřed zákonem rozšířené pole své působnosti na obecných ško-
lách chlapeckých. Za to vyslovil se sjezd učitelek zřejmě pro obsazo-

700

vání míst dle konkretálního slatu tak, aby odpadly hranice školních
uzavřených okresů a obsazování dalo se tím způsobem jako u stavů
jiných.

Je-li zastoupení učitelů ve školních úřadech nedostatečné, pak
o zastoupení učitelek v těchto korporacích se nedá ani mluvit. V době,
kdy vlivem sociálních a kulturních poměrů počet učitelek do značné
výše vyrostl, kdy učitelky prací svojí si místo ve školství vybojovaly,
je na místě, aby žádaly poměrné zastoupení ve všech školních úřadech.
Jest si tak přáti mimo jiné i z toho důvodu, že by učitelky přinášely
do školních úřadů cenné zkušenosti z oboru výchovy dívčí.

Pro požadavek oddělování měšťanských škol správou od obec-
ných mluví všechny důvody didaktické, a třeba co nejrozhodněji od-
souditi, že v době vládnoucích úspor ve školství obecném toto vývoji
obou škol nezdravé spojování stává se takřka zásadním. Třeba vy-
tknouti, že královská Praha, tak často se chlubící svým nákladem na
školství, má všechny měšťanské školy spojené správou s obecnými, zatím
co na př. Kr. Vinohrady a j. obce městské oddělení těchto škol všude
důsledně již před léty provedly.

Dalšími důležitými a oprávněnými požadavky učitelek jsou: sní-
žení počtu let do pense vpočítatelných na 35, vyměřování výslužného
tím způsobem, jako se děje u katechetů. Neméně oprávněným je po-
žadavek, aby učitelka provdáním se nepozbývala jako se dodnes děje
práva na "výslužné a odbytné. Sjezd proto žádal, aby učitelka, není-li
definitivní, dostala zpět příspěvky splacené do pensijního fondu, je-li
stále ustanovenou, aby do desetileté doby služební dostala odbytné,
po této době pak výslužné, aby provdáním nepozbyla práva přijatu
býti zpět do činné služby, aby děti její, ovdoví-li a je-li potom opět
v činné službě, měly takový nárok na zaopatření, jako děti učitelů.

Značný pokrok viděti třeba v tom, že učitelky vyslovily se po-
prvé na veřejném sjezdu velikou většinou pro zrušení coelibátu jak se
stanoviska čistě ženského, tak se stanoviska lidského a národohospo-
dářského. Dnes učitelky po dlouholetém ostychu nebály se otevřené
říci, že uzákoněný coelibát je útokem na svobodu, že čmí život jejich
nepřirozeným, že jest těžkou daní, kterou musí učitelka zaplatit právo
na vlastní výživu. Jen hrstka učitelek chlubila se, že ráda nese okovy
coelibátu a bránila možnému z nich vysvobození frázemi o ideji sebe-
obětování a pod.

Z jiných požadavků na sjezdu prohlašovaných třeba ještě vy-
tknouti žádoucí požadavek snížení maximálního počtu týdenních hodin
vyučovacích, dále snížení počtu žákyň na tndu pod nynější maximální
číslo 80 a požadavek, aby učitelky literní aspoň po dovršení 151eté
doby služební byly zproštěny povinnosti vyučovati ženským ručním
pracím.

Chváliti dlužno, že učitelky české ozvaly se na sjezdu pro spra-
vedlivé požadavky učitelek industriálních a pro požadavky pěstounek,
jichž sociální poměry (nízké služné bez nároku na výslužné) volají
o slitování. Také hlas, aby vedení veřejných škol mateřských nebylo
svěřováno obcemi řeholnicím, byl na místě. V celku byl průběh dru-

(01

hého sjezdu učitelek, jemuž bylo přítomno hojně hostů z kruhů po-
slaneckých, učitelských všech kategorií škol, zástupců obcí a korporací,
zdařilý. Jest si jen přáti, aby brzy dostavily se jeho výsledky.

Klerikální tisk, jak již na těchto místech bylo referováno, štval
po několik měsíců školní úřady a veřejnost proti učitelstvu, které se
opovážilo v pokrokovějších svých časopisech o náboženském svém pře-
svědčení uvažovat a učitele-varhaníky vyzývat, aby se v zájmu zdár-
nějšího prospěchu ve škole dobrovolně funkce varhanické ve prospěch
kvalifikovaných absolventů varhanických škol vzdávali. Dlouhé skuhrání
přívrženců černé moci mělo výsledek. Praesidium zemské školní rady
vydalo dne 20. dubna 1904 výnos, který je zajímavým dokladem
k tomu, jakým duchem proniknuty jsou rakouské školní úřady, resp.
jejich předsednictva. Zajímavým při tom je, že ačkoli výnos úředně
ještě publikován nebyl, stal se známým nejdříve klerikálům, kteří se
doslovným jeho zněním v klerikálním svém denníku pochlubili. Kleri-
káiním snahám blízká »Nár. Politika « otiskla výnos bez komentáře.

Výnos odkazuje se předem k ministerskému nařízení z 8. června
1883j jímž se nabádá mimo jiné také k pěstění zpěvu církevního, míní,
že se toho dá nejlépe dosíci tam, kde nacvičování písní ve škole a
přednes jejich v kostele je řízen týmiž osobami. Předsednictvo zemské
šk. rady tím napovídá, že funkce varhanická je s funkcí učitelskou slu-
čitelná a že učitelstvo může proti slovům Písma sloužiti současně dvěma
pánům: škole a kostelu. Neschvaluje proto pokusy některých učitel-
ských časopisů, které v-yzývaly, aby se učitelstvo funkce varhanické
vzdávalo^ nesouhlasí také s počínáním některých okresních školních
rad, jejichž oběžníky s napomenutím, aby v duchu zákonů netrpěla
službou varhanickou služba ve škole— by mohly míti vzápětí úpadek
církevního zpěvu a porušení dosavadní dobré shody mezi duchoven-
stvem a učitelstvem. Předsedové okresních školních rad a zvláště
okresní školní inspektoři mají nebezpečným snahám učitelů v tomto
směru čeliti. Praesidium zemského úřadu školního nese dále těžce, že
některé listy učitelské uveřejňují články, jimiž náboženské přesvědčení
učitelstva má býti otřeseno. Také tomuto zjevu má býti se strany
školních úřadů vhodnými prostředky čeleno, »aby učitelstvo v poctivé
snaze o . mravně-náboženskou výchovu mládeže působením dotčených
časopisů zvikláno nebylo. «

, Předsednictvo zemské školní rady žije v přesvědčení, že tak
inteligentnímu stavu, jakým je učitelstvo, dá se neporušené náboženské
přesvědčení římsko-katolické se všemi jeho protimyslnými dogmaty
(credo quia absurdum!) cestou nařízení vnutiti. Bývalo vždy zle s věrou,
když musela býti různými nařízeními a j. donucovacími prostředky
uměle udržována.

Klerikálové jsou výnosem opojeni. Jsou přesvědčeni, že nikdo
nebude jim varhanictví laciněji zastávati než učitelé a proto ta starost,
aby se funkce té nevzdávali. Klerikálové také těžce nesou, že v uči-
telstvu prosvitlo uvědomění o násilném pořímštění našeho národa po
Bílé Hoře a mají strach, aby se toto uvědomování nešířilo prostřed-
nictvím učitelstva, universitních extensí a j. do širších vrstev lidových.

702

které jim zůstaly ještě věrnými. Proto ty jejich ničemné denunciace^
které před celou veřejností prováděti se neostýchají. Ale marné jejich
úsilí. Vývoj dá se sice úřední cestou na chvilku zdržeti, aby později
tím rychleji postoupil.

Výnos ukazuje také, v jakém duchu pokračuje Rakousko. Zatím
co v létech sedmdesátých vydávána nařízení, aby službou varhanickou
služba ve škole netrpěla, provádí se dnes opak. Čeká se snad po-
hroma, jaká stihla říši před 38 léty, aby se tu vstoupilo opět rázněji
na cestu pokroku, od níž jedině čekati lze spásu.? Výnos zemské školní
rady nesplní úkol, jaký od něho klerikálové očekávají. Dnes je uči-
telstvo, dík svému stálému dalšímu sebevzdělávání, svému časopisectvu
i svým organisacím, dál, než před léty, kdy o něm padlo slovo z kruhů
klerikálních, že se dá koupiti za nyklák.

UMĚLECKÉ: Výstavy: 65. výroční výstava Krasoumné Jednoty, Výstava titulních listů, »Máne-
sova« výstava grafická — Básníci kreslíři: Goethe, Hugo, Thackeray, Mácha - Úmrtí: Frant.
Lenbach, V. V. Vereščagin.

Na jarní výstavě v Rudolfinum »událostí« nebylo; těch
nemožno každý druhý rok očekávat. Ale v tom tisíci čísel byla řada
pěkných i milých věcí vedle větší řady věcí zcela lhostejných. Bylo
několik souborných výstavek našich i cizích umělců a spolků, mezi
nimiž, pokud se malby týká. Mollová byla nejlíbivější, Skotové nej-
prostší a nejpřirozenější a proto tak milí, a Raffaelli nejvynalézavější^
nejsmělejší, podivu hodný. Byly tam krásné lepty, barevné rytiny a
litografie francouzské a německé. Rus Rerich i vzbuzoval svými obrazy,
dýchajícími starým ruským, ba až normansko-ruským duchem (»Po-
hané ve staré Rusi* a »Staroruské město*), toužebné přání, uvidět
v Praze i ostatní jeho druhy z družiny mladší. Od našich umělců, ne-
organisovaně vystupujících, ale dobře vedle dobrých cizinců krok udržu-
jících, vynikaly zvláště práce sochařské, vynikaly v celé výstavě v^ůbec:
Myslbekův kardinál Schwarzenberg, tentokrát bronzový, se znamenitě
zachycenou hierarchicko-aristokratickou odměřeností a povýšeností,
a souborná výstavka Bohumila Kafky, jehož podobizny jsou plny života
a duše, skizza k náhrobku prof. M. plna ušlechtilosti, vkusu a vážné
nálady a také z ostatních studií a komposic většina má tolik životní
síly, že divno, proč chce jim někde pomáhati prostředky literárními.

Místnosti výstavní proti dřívějším mnohem účelněji upravil arch.
Polívka. —

Umělecko-průmyslové museum zdejší pokračuje čile v poučných
svých výstavách. Pořádá právě výstavu titulních listů, která
byla začátkem tohoto měsíce otevřena. Je pokračováním výstavy kniž-
ních vazeb a předsádkových papírů, před rokem pořádané, o níž na
tomto místě bylo také psáno, a pokračováním velmi bohatým. Množství
vzácných a zajímavých knih je tu sneseno, ze stol. XV. a hlavně ze
stol. XVI., kdy výzdobná illustrace knih byla v rozkvětu. Jsou tu tisky

^ V katalogu opět nestvůrně transkribováno: Nikolajewitsch, jinde zas
Répin a Tschougoueft (Čugujev, rodiště Rěpinovo)!

703

německé, benátské, nizozemské (Plantinovy), je tu řada Hollárovýcb
titulních listů, a je tu veliká řada starých našich tisků, které důstojně
a čestně se nesou vedle cizích. Jaké to bohatství dekorativní vynalé-
zavosti! Co tu intelligence, vybraného vkusu, co půvabu a krásy v dřevo-
rytových výzdobách, zvláště u benátských tiskařů! Zahledíš-li se do
každého důvěrněji a prohlédneš-li jich takto více, uznáš v této výzdobě
knižní stol. XV. a XVL zázračnou studnici s živou vodou, pro kterou
si zašli angličtí obroditelé úpravy a výzdoby knihy, zevnější i vnitřní,
Walter Crane a William Morris, a kam na osvěžení, posilu a poučení —
nikoliv však pro nápodobu! — každý umělec a přítel umění může si
rád zaputovat. Ve stol. XVII. pozorovati ponenáhlý úpadek; výzdoba
stává se pyšná, nabubřelá. Osvěžení přichází v XVIII. stol. ornamentem
rokokovým, později empirovým. Potom, asi od polovice předešlého
století, nastává v střední Evropě bezvkusná výroba; v Anglii naproti
tomu svítá nový den, radostné jitro obrození, jehož paprsky doletují
na samý konec XIX. a začátkem XX. stol. také k nám. Dobré poučení
o tom podá Walter Craneova kniha »The decorative illustration of
books, old and new.« (Se 164 illustr.) Umělecko-průmyslové museum,
chystá malého průvodce výstavou.

Z výstavy té mohla by krásná publikace vzejíti: Česká kniha,
jak vypadala průběhem půl pátá století. Ukázalo by se, co bylo lásky
u nás ke knize, jak na straně těch, kteří ji zhotovovali, tak těch,
kteří ji objednávali anebo kupovali. Stopy bývalé u nás záliby v pěkně
vyzdobené knize viděti až i v těch našich starých lidových písničkách,
jarmarečních a poutnických, jež tiskly se v různých městech českých,
moravských a slovenských, zvláště v Jindřichově Hradci, Skalici, Báňské
Bystřici, ale i v Bamberku. Bez nějaké výzdobky, obyčejně rokokové,
se titulní list písničky a pak následující stránka nemohly obejít. I tyto
titulní listy mohly by býti vystaveny, nejen pro zajímavost, ale i pro
zahanbení leckterého nehdového knihtiskaře.

XIII. výstavě »Mánesově«, grafické, právě otevřené, nej-
větší přitažlivosti dodávají umělci ruští, poprvé na západě tak hromadně
v tomto oboru vystavující. Bakst zaslal své litografie (výrazné podobizny)
a perokresby tak originálně dekorativní, Benois 12 původních kreseb
k Puškinovu ^Měděnému jezdci «, skvělou ukázku, jak illustrovat báseň j
Bilibin zcela nové obrázky k ruským pohádkám, illustrace k básni
Lermontova » Píseň o caru Ivanu Vasiljeviči a kupci Kalašnikovu«,
titulní listy a viněty; Dobužinský viněty a krajinky; Jakunčikova (f 1902)
prostičký venkovský hřbitov a kapličku; Lanceray nádherné perokresby
(obálky, titulní listy, illustrace k básním); Ostroumova řadu krásných
barevných dřevorytů (zvláště »Měsíc«!); konečně Sěrov zaslal několik
litografií (podobizen) a leptů, jež patří k nejlepšímu, co v tom oboru
vůbec bylo vytvořeno. Prvý i poslední dojem: umělci originální, svým
okem dívající se na svět, svou notu mající. A vedle nich je tu arci-
satirik Goya, zžíravý Rops, poeta litografií Henri Rivieře, silný realista
Storm van's Gravesande a Liebermann, jsou tu i malíři z Montmartreu-
Willette a Toulouse-Lautrec (tomuto sotva bude porozuměno). Výstava
z nejvábnějších, co jsme v Praze měli. Tento druh umění patří k nej-

704

intimnějším. Stupeň záliby, jakou v něm národ má, je dobrým měřítkem
jeho vyspělosti. Parvenuové projdou mimo; tento druh nesnese těžkých,
širokých zlatých rámů. Připomeňme si stesk Karoliny Světlé, té nedo-
ceněné ryzí duše české, jak v »Upomínkách« smutně kreslí srovnání
známých pražských rodin s rodinou továrníka rodem Saša! »Kde měli
u ostatních známých tak pěkné květinové stolky po pokojích roze-
staveny jako zde, kde tolik skříní na knihy, přihrádky na noty, desky
na rytiny k potřebě stále všude rozložené a připravené, aby byly
ihned po ruce, kdyby se někomu z rodiny zachtělo zahloubati se do
pěkného obrazu, písně neb básně, kde jinde než zde jsem viděla, že
se připisuje umění a lektuře skutečný význam a důležitost pro život,
že jsou považovány za nevyhnutelné vzdělávací prostředky a nikoli jen
za potřeby a předměty přepychu !« . . . Polepšily se od těch dob mnohé
rodiny naše, ale stesk Světlé zní ještě pořád a žaluje neuspokojen.
»Mánes« i tuto razí snadnější cesty a jistě naplní tyto cesty četněj-
šími poutníky, až vystoupí také s výstavou našich umělců, kteří v jeho
středu a s jeho pomocí utvořili družinu českých grafiků. Kéž přilnou,
jako tam ti Rusové a ten Francouz, HoUanďan, Němec, s podobným
ohňem v srdci k našim milým krajinám a koutům, jichž máme ne-
přehledně mnoho! Sama Praha je hodná, aby z celého světa sešli se
umělci a zapěli o ní v leptech, barevných rytinách i litografiích.

Velice zajímavou zprávu přinesl týdenník »Máj« v čísle 32.
o Máchovi. Slečna Božena Hindlová, dcera důvěrného přítele Máchova,
p. Eduarda Hindia, jenž býval valdštejnským úředníkem na Klášteře
u Mnichova Hradiště, zapůjčila mu nejen denník Máchův s jeho
vlastními kresbami, ale také celý svazek akvarelů Má-
chových. Jak náruživým navštěvovatelem hradů, a především českých
hradů, byl Mácha , víme už z pěkného životopisu jeho od Sabiny a
napovídají to zřetelně jeho básně i román. Do rubriky »Hrady spatřené*
vepsal ve svém denníku devadesát hradů a u každého zaznamenal,
kolikrát na něm byl, Bezděz a Dobrovskou Horu navštívil šestkrát,
Šternberk pětkrát, Karlův Týn čtyřikrát, Zvířetice, Kunětice, Kokořín,
Střekov, Hlubokou, Rataje a Okoř třikrát. S Hindlem prý leckdy
i přenocoval na hradě, zvláště na Okoři. RozdělaH oheň, jehož plápol
pomáhal Máchovi »osedlávat hippogryfa k jízdě do starého, romanti-
ckého kraje«, ovšem že ne oberonovsky. Při takové horoucí touze po
romantice hradů věru není divu, ba je přirozeno, že Mácha odnášeje
si z hradů těch spoustu dojmů, dech duše těch hradů, chtěl si také
odnášeti otisk vzezření jejich, těla, postavy jejich, a že do denníku
načrtával si tužkou obrazy hradů s jich okolím nejbližším, tu zběžněji,
onde podrobněji, ale vždycky s láskou a zanícením patrným. Tu a tam
si na náčrtku poznamenal, kde je bor, kde řeka nebo potok, kde
stavení a kde pole, a doma pak obrázky prováděl vodovými barvami.
Je prý jich »hezká řada«, čteme v »Máji«; určitější údaj byl by nám
milejší. A ještě milejší byla by nám výstava těch kreseb a akvarelů
v Museu zemském, kam ony také by patřily, a pečlivá reprodukce

705

barevná, kterou by se nakladatelské družstvo «Máje« zavděčilo všem,
kdož pěstují vroucnější styky s literaturou. Koho by nezajímal Mácha
kreslíř a malíř, jehož verš byl kouzelným štětcem i tajemnou hudbou
mohutného rytmu, zádumčivé slavných akkordů, hrdě smutných melodií ř

»Karlův Týne, pevný hrade,
památníku reka zpustlý,
slávy stíne, slávy hrobko,
zašlá hvězdo, zhaslé slunce;
ó, jak stojíš pustý, pustý —
Karlův Týne! Karlův Týne!«

Není to hotová symfonie, důstojná, abychom ji po bok postavili
Smetanovu » Vyšehradu « ? Stejně hluboce procítěna je jistě. A ta kom-
posice, ta kresba a malba — a při tom samá hudba — , ty tóny lo-
mené velikého západu! . . .

Němci dávno se postarali o kresby a malby Goethovy a zacho-
vali se k nim, jak se sluší. Staly se majetkem národním. Rodný dům
ve Frankfurtě i Goethův dům ve Výmarech o tom svědčí.

Francouzové rovněž otevřeli nedávno v Paříži museum zasvěcené
památce velikého svého básníka, důstojný protějšek ke Goethovu domu
výmarskému — dům Victora Huga. Zde na stěnách, ve skříních pod
sklem, v mapách rozestavena a uložena je spousta kreseb a maleb
slavného básníka, dostatečná prý, aby učinila člověka slavným, a do-
dávající prý ještě více slávy tomuto člověku. A to prý jest jen částí
z toho všeho, co Victor Hugo nakreslil. Gustav Simon, autor brožurky
»Maison de Victor Hugo«, praví, že celé to museum nemá tolik místa,
aby kresby Hugovy vystavilo. Hugo vášnivě rád kreslil a na všem, co
mu pod ruku padlo: na novinách, obálkách, pozvárkách, ba i na
okrajích rukopisů. » Zbořené hrady, měsíc, jenž vystupuje mění stromy
na obrysy fantomů, lodě zmítané bouří, nehnuta jezera, řeky vinoucí
se rovinami daleko se rozprostírajícími, kouzelné zámky, báječné kvě-
tiny a ptáky — všecky tyto předměty maloval s úžasnou jistotou.*
Miloval silné, výrazné kontury, bleskově oživující osvětlení a prahlu-
boké stíny. Romantik ve všem a ryzí. Kreslil jednak, inspirován jsa
od přírody, s jistou věrností dle přírody dojmy své z cest po Rýnu,
Francii, Belgii a Pyrenejích; jednak úplně jenom, co mu fantasie ma-
lovala: slnivé výjevy z Východu, fantastická města a hrady a pod.
A jakými prostředky pracoval! »Míchal jsem ve svých kresbách, « psal
Baudelaireovi r. 1860, » křídu, uhel, sepii, dřevěný uhel, sazové uhlí a
všechny druhy divných kombinací, které umožnily, abych vyjádřil při-
bližně, co je v mém oku, a nade všecko, co je v mé mysli .. .« » Victor
Hugo, kreslíř, odpovídá souhlasně Victoru Hugovi, básníku, a jak vy-
bírá své postavy tu z historie, tu z fantasie, tak v těchto kresbách
tento nový Piranesi — jak Gautier ho nazývá — někdy opouští sku-
tečnost, aby dal volně zahrát si obrazivosti své,« dí Henri Frantz
v článku » Victor Hugo's Drawings«, uveřejněném v »The Studio*
(únor 19C4) s 12 reprodukcemi znamenitých kreseb básníkových.

A náhodou druhý londýnský umělecký měsíčník »The Con-
noisseur« přinesl v čísle lednovém a březnovém t. r. řadu reprodukcí

NAŠE DOBA. R. XI., č. 9., 1904. 20. června. 45

706

z perokreseb autorova znamenitého románu »Vanity Fair« (»Tržiště
života* v překlade Mourkově ) — Thackeraye. Rozkošné kresby. Tha-
ckeray byl velice nadaný kreslíř a velice plodný, už z chlapeckých
let, kdy své školní knihy vyzdobovával karikaturami svých učitelů a spolu-
žáků a své zábavné knihy povedenými illustracemi. Latinský slovník,
takto »illuminovaný«, jejž si Thackeray koupil za šilink, byl nedávno
prodán za 24 liber št. Zamýšlel také, zrovna jako Goethe a Hugo,
státi se malířem a jednu dobu oddal se horlivě touze své v Paříži,
kde maloval kopie z Watteaua a Lukáše z Leydenu. Ale místo oprav-
dovým malířem stal se opravdovým spisovatelem. Kreslířem však zůstal.
Thackeray je pravý opak V, Huga. Je humorista a satirik. Jeho pero-
kresby k vlastním skladbám, dětským veršům, pohádkám, povídkám
jsou roztomilé, plny skvostného humoru a řízné charakteristiky. Na př.
uveřejněná v lednovém čísle »Connoisseuru« řada illustrací k zamýšle-
nému melodramatu »Banditova pomsta nebo Osudný meč« má cos
don-quichotského v sobě. Kresby jeho nejsou snad všude správné, jsou
prý tu a tam chyby v perspektivě i v lecčems jiném, »ale co se týká
šprýmovné fantasie a humoru, jeho illustracc zřídka kdy byly překonány. . .
Jeho nadání bylo druhu Hogarthova; a díla Hogarthova nebyla odsou-
zena jako bezcenná. Thackeray sám vždycky prohlašoval, že byť nebyl
umělcem prvého řádu, ani z polovice neby! tak špatný, jako dřevo-
ryte! ho představovali. A prohlídka jeho kreseb potvrzuje tento názor.
Zajisté, ačkoliv nedostávalo se mu akademické správnosti a technického
mistrovství, nepopiratelná původnost a humor jeho skizz zabezpečí jim
velmi dlouhou lhůtu života. Ony staví ho do řad karikaturistů na stejnou
výši s Leechem a Doylem a nedaleko pod Cruikshanka, ačkoliv, co se
týká obrazivé síly, byl roven tomuto. Ať jakékoliv jest mínění o něm
jako o kreslíři, málo kdo bude si troufat upírati mu jeho veliké zá-
sluhy jako iilustrátora vlastních jeho knih,« soudí Lewis Melville
v článku »Thackeray as artist« v řečeném měsíčníku.

Proti kresbám Hugovým a Thackerayovým kresby Máchovy,
pokud z malých reprodukcí v týdenníku »Máji« dá se souditi, nesou
se diletantsky. Jsou střízlivější a provedeny jsou zdlouhavěji, pracněji.
Nemají smělého, okamžikového vrhu, jako kresby tam těch dvou, ale
nejsou bez nálady. Milé jsou nám vždycky. Proto přáli bychom si zná-
mosti s nimi bližší.

Vedle šablonovitých charakteristik a povrchně chvalořečnických
životopisů, tak často hřmotících a prášících tu o jubilejích, tu o fu-
nusech, ozvou se časem též mužně krásné úvahy a úsudky, které do-
vedou říci plnou pravdu: chválu, aniž chválený aneb kdo z posluchačů
se musí zastydět, — bez lokajství a kostelnictví; a které dovedou říci
výtky a odsudky, aniž dotčený aneb kdo z posluchačů se musí urazit,
— bez hulvátství. Příkladem jsou úvahy Mutherova v >Zeitu« a Ave-
nariusova v »Kunstwartu«, jež se ozvaly hned po úmrtí Frant. Len-
bacha, nejslavnějšího portretisty zmohutnělého Německa, když byly své
slovo už dávno před tím, za živobytí umělcova, pověděly. Lenbach byl
dítětem štěstí. Ze zednického tovaryše stal se knížetem malířem, »Na-

ro7

dání nestačí, aby hýbalo světem. Třeba též síly loktů, bezohledně dát
se do toho. Poněvadž Lenbach měl obojí, život jeho byl řetězem
triumfů,* dí Muther. Hned prvý svůj obraz prodal dobře, hrabě Schack
koupil druhý a poslal Lenbacha do Říma, Florencie a Madridu, aby
mu namaloval kopie dle Giorgionea a Tiziana. Lenbach velice šťastně
je provedl a trefně k nim přimaloval hr. Schacka. A teď následovala
celá galerie vynikajících i vysoko postavených hlav: R. Wagner,
DoUinger, Strossmajer a Gladstone byli z prvých; ve Vídni maloval
císaře, kněžnu srbskou a část šlechty; v Berlíně Moltkeho, rodinu
korun, prince; ve Friedrichsruhe Bismarcka r. 1878 a potom mnoho-
kráte ještě, což pokládal za své hlavní vítězství; v Římě Lizta, Min-
ghettiho, Duseovou, královnu Margheritu a několik jiných krásných
žen, ba i Bismarckova odpůrce. Lva XIII.; pak vystavil si v Mnichově
vedle propylejí nádherný palác a naplnil jej uměleckými poklady. Hra-
běnka Moltkeová stala se prvou družkou jeho života. A zas zahajuje
se dlouhá řada podobizen: císař německý, králové a vévodové němečtí
i cizí, státníci, učenci, umělci, hudebníci, spisovatelé, většinou němečtí.
Ale to štěstí mělo také stíny. Lenbach zmanýrovatél. »Ani slavným
obrazům z dobré jeho doby nedostává se už toho podivu jako kdysi.
Podobizny dámské rádi bychom z jeho díla škrtli. « Některé sic velmi
jemně rembrandtovsky namaloval, ale » malířem krásných žen nikdy
nebyl . . . Lenbach nakreslí jen kaligrafickou elegancí linie profilu . . .
Bocklin řekl kdys, že na podobiznách mladých paní musí už barva
buditi dojem jara. Lenbachovy však dámské podobizny — místo co
by byly vonné a svěží — působí špinavé a olejovitě.« Lenbach vůbec
budí dojem staromistrovský. » Zůstal žákem klassiků . , . Ahasverem
umění, staletým, zosobnělým duchem galerií nazval ho kdys Helferich.«
Ze by byl évocateur ďámes, nemožno prý říci, soudí Muther.
Soud ciziny byl ještě střízlivější. Na světové výstavě pařížské 1900
Lenbach neměl štěstí.^ Ale: »Kdož mu upře, že aspoň mezi Němci
byl nejslavnějším podobiznářem svého věku? K největším podo-
biznářům všech dob zcela jistě přes to všecko nepatřil, « tvrdí »Kunst-
v^art*. Avšak což prý » Lenbach, vedle starých mistrů vrabec, nestává
se mohutným orlem, srovnali se s těmi, kdož okolo něho pracovali?
Neobohatil-li on, ač pro dějiny veškerého umění neznamenal nic no-
vého, přece umění své doby vymoženostmi zcela obrovskými?* Tech-
nickou stránku zdokonalil; od literáctví vedl malířství k barvě. Úpravu
výstav zumělečtil. A pak jeho smýšlení! Jak povznesl v Němcích po-
volání malířské, na jakou důstojnost! Nejmocnější osobnosti maloval
tak, jak sám chtěl, a ne jak ony chtěly. Moltke musel paruku sejmouti;
císaře Viléma I, namaloval vetchým starcem, beze vší parády; Viléma II.,
jenž několikrát chtěl být od něho namalován s velikou parádou, »v

1 »La peinture de Lenbach est une peinture travaillée, usée, ancienne,
cuite et recuite, on a souš les yeux une sortě de gratin creusé, raviné, roussi
au four, qui fait songer aux vieux tableaux trop vernis et non aux images
directes de la vie. Une telle exposition tendrait surtout a prouver que Tart
allemand procěde du musée, s'entete á une mixture ďHolbein desséché avec
Rembrandt appauvn.« (Gustav GeíTroy: La Vie artistique. VII. série. 1901).

45*

708

plném ornáte «, odmítl — že prý není malířem dekorativním. Čím
Tizian v Benátkách, Rubens v Antverpách, tím Lenbach v Mnichově.
Knížetem, trochu i despotou mezi malíři; ale snášeli jeho vládu, po-
něvadž vysoko povznášela celý stav i jeho cíle.

V Rudolfínské obrazárně visí od něho podobizna Gladstonea.

Zcela jiným novotářem, stejné podnikavým a smělým, ba mnohem
smělejším, nezávislým a samoten svou cestou jdoucím, s nikým se ne-
spolčuje, ačkoliv byl milým společníkem, byl Vasiiij Vasiljevič Verešča-
gin, jehož zahynutí s admirálem Makarovem a několika sty námořníků
na lodi »Petropavlovsku« dne 12. dubna t. r. vyvolalo v celém světě
vřelé ohlasy o jeho významu. Všude uznáváno, že tento Rus silného jádra
jako před ním Tolstoj, maloval skutečnou vojnu, a nikoliv bitvy jako
vojenské parády na výzdobu zbrojnic; prvý maloval hrůzu válečnou,
až lidem dech se tajil a vojsku zakazováno chodit na jeho výstavu.
Předmět strhoval, otřásající tragika jeho; jak to bylo vypracováno a
jak vystavováno, o to brzo rozpoutaly se spory na Rusi i v ostatním
světě. Mínění se nesrovnaně rozcházela. Šarlatánem zvali ho jedni,
geniem druzí. Dnes soud o Vereščaginovi nepřidává se ani k těm ani
k oněm. Nabyl klidu nabytou zkušeností, zbystřeným a vyjasněnějším
názorem i rozhledem. Zcela jinak působí ty obrazy hrůz válečných,
když uvidíme je po letech v Treťjakovské obrazárně v Moskvě, než
když jsme je viděli r. 1886 v Praze. »Pravdu měli ti, kteří rozčilovali
se špatnou malbou a jinými technickými a formálními nedostatky Ve-
reščaginovými. Mnohým zcela přirozeně protivil se všecek »amerika-
nism« jeho výstav, jeho bezobřadná spokojenost samým sebou. Pravdu
měli ti, kteří nenalézali duševní hloubky, ani psychického vyjádření
v jeho obrazech, a pravdivost jeho barev i světla nazývali fotograíič-
ností. Ale pravdu měli i ti, kteří upřímně byli rozechvěni vybranými
sujety, zdařilým a umným podvržením komposice, kteří odvolávali se na
výtvory Vereščaginovy . . . jako na závažné a drahocenné dokumenty.
Pravdu jen neměly obě strany, že se hádaly . . . Rozumí se, obrazy
Vereščaginovy (totiž obrazy a studie ze Střední Asie a Indie) zname-
naly krok v před ve smyslu slunce, světla a vzduchu, ale znamenaly
spíše jakýsi naukový, ale ne umělecký krok v před.« Neměly také,
ač jsou » velmi věrné a správné, jasné a světlé, vlivu na rozvoj ruské
malby krajinářské . . . Totéž platí o bitevních obrazech Vereščagi-
nových. Jsou plny tragiky tím, c o v nich vypravováno, ale ne tím,
j a k je to vypravováno. Zásluha Vereščaginova před lidstvem jako
vypravovatele velmi věrného a bystroduchého, pronikavého a zkuše-
ného o tak vážném díle, jako vojna, jest ohromná, ale zásluha tohoto
chrabrého, do šílenosti neohroženého zpravodaje, tohoto chladného
protokolisty bez duše a srdce, nikdy do samé hlubiny jevů nepronik-
nuvšího a o takové hlubině ani podezření nemajícího, zásluha jeho
před uměním, dychtícím nalézti v záhadné významnosti forem rozluštění
vyšších tajemství — rovná se nule. Vereščagin nebyl nikdy umělcem,
ale všecka jeho osobnost neúnavná, nezištná, naprosto oddaná nauce
a » viditelné pravdě* není prosta jisté grandiosnosti a náleží k nejvý-

709

znamnějšímu a neidůstojnějšímu, co v tom druhu dalo Rusko, «
(A. BcHya, McTOpin pyccKoii >kiiboiiiicii. R. 1902, Str. 188 — 191).

Ruský tento úsudek zazdá se leckomu asi krutým. Ale při mužích,
jako byli Lenbach a Vereščagin, když se řekne plná pravda — pokud
to lidsky možno — nezmenšuje ani nesnižuje se podstavec, na němž
oni stojí, nýbrž očišťuje se pouze z pozlátka naň naneseného. A po-
zlátko nepatří, jak známo, ani do pojmu pravosti ani vznešenosti.

T ITERÁRNÍ: Helena Nosková: Lidské srdce — K. EngelmiiHer : Pavouci — P. Papáček, Kel-
•L' tové a Němci či Slované — J. Slavík, Slované a Němci v staré době — L. Niederle, Slo-
vanské starožitnosti - Samo Czambel, Slováci a ich rač — Jul. Markovič, Nitrianský politický
trestný process — Věnc. Hrubý, Praktická rukověť srovnávací jazyků slovanských — Em. Smetánka,
Petra Chelčického Poatilla

Helena Nosková: Lidské srdce. Vilímkovy knihovny roč, V.
čís. 12. Na druhé stránce této knížky baví se mladý básník s vyni-
kající spisovatelkou: »Co pak je moderní literatura.^ Jen ironické po-
známky. Sujety jsou věčné. Tu se nedá nic nového vymyslit. Zbývá
tedy jen forma. « Zdá se, že v těchto slovech je obsaženo autorčino
credo. Její sujety, počtem čtyři, nejsou ani nové, ani rozmanité. Dají
se všecky snadno uvést na jeden základní vzorec. Dívka, jednou vdaná
žena, která »snad není hezká, krásná dokonce už ne,« touží po teplé
náručí lásky na hrudi té báječné bytosti, jež by ji jedinou nade všecko
a do smrti milovala. Báječná bytost se najde, dostaví se okamžik zá-
vratné lásky a pak to pokaždé pro dívku nějak špatně dopadne. To
by tedy nebylo nic nového. Rozhodně novou tváří je však dívka této
knížky. Máme tu jakýsi pokus nakresliti typ mladé dívky naší doby,
dívky studované, která má moderní literaturu v malíku, ba která čte
dokonce raději jen kritiky o literatuře než literaturu samu, dívky ana-
lysující a nespokojené s dosavadním řádem pro dívky z dobrých rodin
platným a zachovávaným. Vězí v ní ovšem ještě mnoho z bývalé dívky
z dobré rodiny, miluje elegantní zevnějšek, ukazuje ráda odbornou
znalost krejčovských detailů, zná zvláštnosti té které školy taneční
a její život může se pozorovat hlavně ve škole, na rodinných výletech
a na plesích, kdež se nejen tančí, ale i problémy řeší. Dívka totiž
mnoho čtla, mnoho si zapamatovala, její hlavička je napěchována mo-
derními aforismy a nejmodernějšími aspiracemi, mluví v krátkých hlav-
ních větách, ba i jen jednotlivými slovy jako lidé, kteří jsou proniknuti
vědomím, jak neskonale hluboký význam má každé slovo z jejich úst.
Jest-li dívka taková, jaký jest muž, k němuž se pnou její touhy t Nelze
o něm říci b mnoho více, než se říká v pohádkách: kde se vzal, tu
se vzal. Duchem je to jakási záhadná lyrická mlhovina a tělem cosi
uprostřed gymnasistů a solidních existencí. Mnoho nemluví, nedělá nic,
jen poslouchá řeči své dívky a dává se milovat. Druhá otázka, která
se sama sebou namítá, jest, v jakých lepších a krásnějších formách,
než jsou nyní běžné formy společenské, budou se realisovat touhy
moderní dívky, býti milovánu nade všecko a do smrti .> V žádných,
o to se dívka ani slůvkem nepokusí. V » Lidských srdcích « jsou totiž
jen začátky a doslovy nějakých románů, takových báječných románů,

710

které jsou sice v duchu hotovy, ale na papír nebyly přeneseny. To
snad je ta nová forma věčně stejných sujetů.

Karel Engelmilller: Pavouci. Blouznivé a bláznivé chvíle.
S titulní kresbou Luďka Marolda. Grosman a Svoboda v Praze.

Knížka obsahuje deset drobotin většinou erotických a satirických,
jakési mazleni s náladami, dojmy a nápady jistých chvil. Všem vadí
přílišný lyrismus, nestarající se o příčiny, ze kterých jistý dojem nebo
nápad vychází, ani o to, jest-li jinému dosti srozumitelný a pravdě
podobný. Nápady nepřekvapují zrovna novotou a bizarní nebo roz-
vláčné traktování jim nedodává říznosti. Nemají-li se takové drobotiny
minout s účinkem, musí být bezvadně propracovány i v maličkostech.
Kromě nejasnosti a přílišného lyrismu velmi nepříjemně působí dosti
častá, kancelářsky nemotorná vazba slov jako: vzpomínali na mnou
samým vykouzlené štěstí . . . divadelní cedule pro právě se rozbřesku-
jící den ... a pod. často. — ský.

Pavel PapdČek, Keltové a Němci či Slované. V Praze
1902. Nákladem vlastním.

Jan Slavik, Slované a Němci v staré době. V Jindř.
Hradci (v komisi J. Holče) 1903.

L. Niederle, Slovanské Starožitnosti. I. dílu část 2.
(Biblioth. historická č. VI.) Nákladem Buršíka a Kohouta. V Praze 1904.

Na poli starých dějin slovanských vyšly poslední dobou tři větší
samostatné knihy. R. 1902 Pavel Papáček vydal knihu »K e I t o v é
a Němci či Slovan é« (stran 69), jež jest vlastně přepracováním
jeho staršího spisu »0 předslovanské době v Čechách «, vyšlého r. 1892.
Obsahu svých thesí zůstal Papáček věrný a jako tam i zde dokazuje
autochthonost Slovanů v Čechách, speciálně pak, že Bojů u nás nebylo
a Markomani že jsou slovanští Moravané. Methodicky kniha nová uka-
zuje však přece pokrok, což bylo uznáno i od strany, která věcně
jeho vývody, zejména slovanství Markomanů zamítá.

Větší, ale za to nešťastnější knihou je spis JUDra Jana Slavika,
^Slované a Němci v staré době, zejména Cl. Ptolemaia
Velká Germania*, jenž se pohybuje úplně v kalných vodách Sa-
sinka nebo Pluskala, lově v nich nemožné etymologie a zvrácené vý-
klady historických zpráv. Cílem knihy jest ukázati, že Slované odedávna
seděli od Dněpra až po Rýn a že zejména germánští Suevi byli Slo-
vané. Kniha o tom ovšem nikoho nepřesvědčí.

Třetím spisem je právě vyšlý druhý svazek »Slovanských
Starožitností* prof. Z. Niederla, jenž s prvním, o němž bylo
už v »Naší Době« referováno podrobněji, tvoří dokončený první díl
celého velikého podniku, na dlouhou řadu let rozpočteného. V I. svazku
Niederle pokoušel se konstruovati odpověď na nejzazší problémy slo-
vanských dějin, určoval kolébku Slovanů, a hledal, jak povstali jazykově,
fysicky a jaké byly geografické známosti starých o territoriu pravlasti
slovanské. Úkolem druhého svazku je probrati historické zprávy o tomto
území až do doby císařství římského a vyšetřiti, co se v nich může
vztahovati k Slovanům. Není toho mnoho, ale jsou tu přece zajímavé

711

a nové věci. Podle Niederla jsou na př. v V. stol. př. Kr. Herodotovi
Neurové a podle všeho i Budini dvěma kmeny slovanskými; brzy po
tom asi ve IV. století udal se podle Niederla první historický útok
Germanů (germ. Bastarnů) na Slovanstvo; dále auktor probírá podrobně
poměr Skythů a Sarmatů k Slovanům, při čemž se setkáváme s řadou
nových chronologických určení. Nejobsáhlejší rozbor věnován je geo-
grafii Sarmatie Ptolemaiovy, v níž jméno za jménem podrobeno kritice,
někdy velmi detailní a rozsáhlé (srv. na př. výklad o Kostobocích).
I tu žeň pro Slovanstvo vypadla větší než v komentáři jiných vykla-
datelů. Niederle vede důkaz, že zejména Ptolemaiovi Jaboci, Velti,
Kostoboci, Sulani a Suobeni jsou Slované, méně jistě i jiní kmenové.
Kniha končí rozsáhlou kapitolou, věnovanou archaeologii Zakarpatí od
doby nejstarší až po dobu římskou. Zde zajímá nejvíce postavení
auktorovo k domnělé slovanskosti t. zv. polí popelnicových na Visle
a Odře a s tím souvisící klidná polemika se silně odchylným míněním
Píčovým, jenž Slovany v Zakarpatí nechce uznati ani v II. stol. po Kr.,
zamítaje i slovanskost zavislanských Venedů.

O významu díla Niederlova, o methodě a přednostech jeho bylo
promluveno již při referátu o 1. části I. dílu (N. D, IX, 389 n.) S ra-
dostí konstatujeme zejména rychlé vycházení, což při díle tak velikém,
založeném na ohromném studiu, znamená, že v něm auktor podává
výsledek pilné své životní práce, směřující k pevnému cíli. — / —

Slováci a ich reč. Napísal Dr. Samo Czambel. V Budapešti,
tlačou c. a kr. dvornej knihtlač. V. Hornyánszkeho, 1903. Str. 269
velké osmerky.

Auktor »Slováků«, člen uherského tiskového a překladatelského
oddělení v uherském ministeriálním praesidiu a slovenský překladatel
»Sbierky krajinských zákonov«, je filolog, který má za sebou již řadu
prací o jazyce slovenském. R. 1887 vydal »Príspevky k dějinám ja-
zyka slovenského«, obsahující výklady o vlivu jazyka českého v Uhrách
od historického úsvitu do polovice XVI. stol., jazykozpytný rozbor
Viliama Paulinyho-Tótha, úvahu o ruských slovích v spisovné sloven-
štině a drobnosti lexikografické. O tři roky později vyšel jeho » Slo-
venský pravopis, historicko-kritický nákres «, v němž naskizzovány roz-
manité systémy pravopisné u Slováků kdysi i posud běžné, soustavně
předvedena pravidla pravopisu slovenského, jak jej navrhuje auktor,
podány zvláštní některé pokyny pravopisecké, a vytištěn zevrubný
pravopisný ukazatel; k »Pravopisu« druží se brožurka »K řeči o slo-
venskom pravopise*. Slovenská desideria slovnikářská přednesena jsou
v Czambelově » Potřebě nového slovníka slovenského a maďarského*.
Soustavnou pak naukou spisovného jazyka slovenského jest jeho »Rukováť
spisovnej řeči slovenskej« (1902).

Kniha » Slováci a ich reč« práci Czambelovu dovršuje. V ní
auktor vykládá úhrnně a zevrubně své názory o původu Slovákův a,
poněvadž svědectví archaeologická i historická nedostačují, také o jejich
příslušnosti jazykové.

Slováci podle něho nejsou, jak dosud se myslilo, téhož původu
jako Čechové, nepřistěhovali se z původní vlasti slovanské, která se
hledá v Zakarpatí, spolu s nimi do svých sídel historických, nýbrž
jsou kmen vlastně jihoslovanský, část bulharsko-slovinské větve jižních
Slovanů, kteří se, vyšedše ze slovanské pravlasti, usídlili nejprve v Mul-
tansku a Valašsku, odtud pak se rozešli dílem do Bulhar, dílem k Alpám
(Slovinci), dílem do severozápadní části země uherské (Slováci). Jako
dobu, v níž se Slováci do nynějších svých sídel nastěhovali, Czambel
udává VI. stol. V Uhrách zabrali Slováci krajiny dříve osazené Poláky.
>Táto okolnost zadala první verků ránu kmeňovej čistotě Slovákov
a tým aj kmeňovej čistotě řeči slovenskej.« Na východ od Slovákův
usedlí byli, a to již od stolice novohradské počínaje, Rusíni. Slováci
šířili se tak, jak to lze pozorovati ve dnech našich v nejvýchodnějších
stolicích slovenských, na jejich útraty; pronikali dokonce i na Moravu
do končin, ve kterých se tam se Slováky dnes setkáváme. Kromě
Poláků a Rusínů stýkali se Slováci v Uhrách záhy s Maďary, s Němci
a s Cechy, s Cechy již od konce stol. XI., kdy král Koloman (1095
až 1114) do Uher je volal. Vpád tatarský byl pro Slováky strašnou
ranou. Ač cizinci tito neřádili v Uhrách dlouho, přece zahynulo vinou
jejich v Uhrách tolik lidí, že se králové uherští viděli nuceni zalid-
ňovati pusté kraje cizinci, mimo jiné zejména Cechy.

Vpád tatarský měl za následek, že se slovenština začala pronikavě
měniti. Odtržení od příbuzných kmenů jihoslovanských na jedné a styk
s Cechy na druhé straně způsobily, že se vzdalovala ponenáhlu od
skupiny jazyků jihoslovanských a blížila se za to skupině západoslovenské,
kazíc se mimo to i lexikálně a syntakticky vlivy maďarskými a něme-
ckými. Mohutný vliv český cd vpádu tatarského na slovenštinu půso-
biti^ nepřestal Za Přemysla Otakara II., který podporováním Němců
v Cechách Cechy ze země přímo vyháněl, kolonisace česká na Slo-
vensku pokračovala. Ve XIV. století význam češtiny v Uhrách posílilo
povolání Václava, syna krále českého Václava II., na trůn uherský (1301),
posílilo ji to, že Matúš Cák (f 1318) vojsko své rozmnožoval silami
českými, lesku jí dodávalo založení university pražské, na kterou se
i z Uher studenti dávali zapisovati. Koncem XIV. století octl se jazyk
český znova na trůně uherském, když Sigmund byl zvolen samostatným
králem uherským (1395). V XV. století vydáno bylo za dobu 1420
až 1436 v uherských městech asi 20 českých listin, vpády husitskými
pak, zejména působením Jana fiskry z Brandýsa, pronikla čeština i do
veřejného a církevního života na Slovensku a stala se tam vůbec řečí
spisovnou. V XVI. století byl češtině na Slovensku mohutnou podporou
lutheranismus; za jeho rozkvětu do pol. XVÍ. stol. stala se obcovacím
jazykem mezi obcemi samosprávnými i úředním jazykem v těchto obcích.
Tím vším se za čas slovenština změnila tak, že se stala jazykem
docela jiným, než bývala. Češi si Slovák}^ podmanili. Vyšlehla-li
v XVIII. století snaha z českého jařma se vyprostiti, byla to snaha
chvalitebná, a je jen potřebí, aby byla provedena naprosto. Slováci
musí se úplně vybaviti z vleku české kultury, která je jim, jak původ
jejich ukazuje, cizí, musí zejména v evangelických kostelích nechati

713

českého kázání, pokud se udrželo, a musí se přimknouti ke kultuře,
která je jim nejblíže, ke kultuře maďarské. Povinností vlády uherské
jest, aby podporovala prozkoumání lidové řeči slovenské, která se ve
staré ryzosti zachovala mnohem více než zkažený vlivy cizími jazyk
spisovný, od veřejnosti maďarské pak jest si přáti, » aby sa ujala vlastnej
řeči Slovákov v jej boji o osamostatnenie.«

Čím jsou podepřeny tyto theorie ? Cekali bychom, že důvody své
auktor vyloží souvisle. To se však nestalo, a jsme proto nuceni po
knize si je shledávali sami.

Jedním ze sloupů nauky Czambelovy jest tak řečená pannonská
theorie o vlasti církevního jazyka slovanského. Vlast tato hledána byla,
jak povědomo, dílem v některém nářečí makedonském — již Dobrovský
se vyslovil v tomto smyslu — v okolí Soluně, odkud pocházeli oba
slovanští věrozvěstové, dílem v Pannonii (kolem jezera Blatenského),
v níž Methoděj nějaký čas působil. Hlavními obhájci domněnky pan-
nonské byli Kopitar, Miklosich, Dúmmler a Maretič; jich drží se
i Czambel. Památek církevně-slovanských máme slušný počet. Nej-
starší z nich mají ráz čistě jihoslovanský. Soudili proto jmenovaní
badatelé, ježto jazyk Slovákův od jazyka řečených památek církevně
slovanských velice se liší, že se v Pannonii a dále na sever od Dunaje
mluvilo kdysi jazykem jiným než za dnů našich. Theorie tato je dnes
naprosto odbyta. Zevrubné studium památek církevně-slovanských a
nářečí jihoslovanských, zejména makedonských, ukázalo definitivně, že
vlast jazyka církevně-slovanského hledati dlužno v území makedonském.
Tím padly i všecky domněnky o starém jazyce pannonském, které
budovati bylo potřebí, aby se pannonská theorie zachránila.

Jinou oporu pro své mínění o jihoslovanském původu slovenštiny
hledá Czambel v tom, že Slováci jmenují jazyk svůj stejně jako Slovinci
jazykem slovenským a že i Maďaři mají pro oba jmenované kmeny
slovanské týž název »tót«. Opora tato arci neostojí. Název »tót« jest
dojista ozvěnou společného jména, kterého užívali o svém jazyce Slo-
váci i Slovinci (asi slověnLsk-); společné toto jméno však není ještě
svědectvím o jazykové příslušnosti, neboť Slovenci nazývají se i Kašu-
bové, kteří přece dojista nenáležejí k Jihoslovanům, a název Srb ne-
dokazuje, že by Srbové lužičtí byli blízcí nějací příbuzní Srbů jiho-
slovanských.

Czambel dovolává se kromě toho ještě některých jazykových
jednotlivostí, hojnějších dokladů pro dokázání své theorie očekávaje
od budoucího zevrubného popisu nářečí slovenských. Tak poukazuje
na to, že Slováci časují v 1. os. sing. praes. vediem, nesiem, pijem atd.
stejně, jako Slovinci, Srbové a Chorvati; že říkají staro víno jako
Chorvati a Srbové své staro vino; že místo vkladného ^, které má
čeština, vsouvají často a jako srbochorvatština (maták = matek, srb.
majaka, sestár = sester, srb. sestara); že délky a krátkosti v slovenštině
se nekryjí leckde s kvantitou běžnou v češtině a že by bylo lze objas-
niti ji z jihoslovanštiny; že není v slovenštině, zrovna jako v jazycích
jihoslovanských, hlásky ř\ že se v slov. místy vysouvá před / souhláska d,
zase jako v jihoslovanštině; že některá slova lze objasniti jen z jiho-

714

slovanštiny, jako prý jména Litava, Pieščany, Ki'ačany, Moštenica, Brdo,
Breznica, Kaliště, Kremnica atd. Ale jednotlivosti tyto jsou také neprů-
kazné. Říkají-li Slováci vediem atd., provedli důsledně jen to, co čeština,
odchylujíc se tím od stavu praslovanského, začala a nedokončila; staro
vino je v jihoslovanštině i v slovenštině analogický novotvar; a vkladné
místo e vyškytá se i v Cechách, v nářečí domažlických Chodů; kvantita
slovenská neliší se od spisovné české o mnoho více než kvantita ně-
kterých nářečí moravských; i čeština kdysi byla bez ř; dokladů s vy-
sutým d před /, podobných dokladům slovenským, je někoiik i v staré
češtině ; o vlastních jménech uvedených udělá si úsudek i neodborný
čtenář sám. Konečně nesmíme zapomínati, že živé jazyky slovanské
do sebe povlovné navzájem přecházejí. Zeměpisná poloha Slovákův
uherských sama sebou působí, že v jazyce jejich jsou stopy zjevů roz-
vitých bohatěji v jazycích slovanských sousedních, maloruském a jiho-
slovanských. Proto však nemáme ještě práva řaditi slovenštinu snad
k těmto jazykům.

Nemajíce pevných opor jazykových, padají ovšem i auktorovy
vývody historické. Své these tedy, že by Slováci byli Jihoslované,
Czambel nedokázal.

Co jest závěrem a tendencí knihy, to s její stránkou vědeckou
vlastně nesouvnsí. Pro otázku, mají-li jíti Slováci s námi, či se od nás
odtrhnout úplně, je provenience jejich lhostejná. Kdyby byli bývali
původně Jihoslovany — jako že nebyli — , historie je jednou spojila
s námi, a to rozhoduje, ne to, co bývalo před dávnými časy. Historie
ovšem kráčí ku předu a změny jsou možné. Je jen otázka, nevedla-li
by změna tak kritická, jakou navrhuje Czambel, Slováky ke katastrofě. ^

E. Smetánka.

Dr. Jul. Markovič^ Nitrianský politický trestný
p r o c e s s. Politická úvaha. Turčiansky Sv. Martin, 1903. Zprávy ze
Slovenska ohlašují samé politické processy pro všelijaká » bouření «
proti Maďarům.-^ Jak takové processy vypadají a v čem se vidí »pobu-
řování«, to nám ve svém processu velmi podrobně (na 254 stranách
lexikového formátu) vylíčil Dr. Jul. Markovič. Bylo by si přáti, aby
všecka soudní svévole maďarská, páchaná na Slovácích, všecka křiklavá
bezpráví byla stručně vylíčena ve spise německém, aby se tak obraz
toho dostal do širého světa. Před několika lety vedoucí Slováci slibo-
vali podobnou publikaci, ale k činu nedospěli, ač se od té doby na-
hromadilo mnoho látky nové. Tedy docela obdobný případ jako u nás,
kde vedoucí strana mladočeská je nám už po mnoho let dlužná slí-
benou publikaci o českých menšinách. —k—

1 Zmínky větší menší o knize Czarnbclově přinesly: Národnie Noviny
v číslech 9ó násl. z péra J. Škultétyho; Čes. Čas Hist. 1903, str. 441 násl.
od L. Niederle; Věstník č. akademie XIII. od F. Pastrnka; Archiv f. slav.
Phil. XXVÍ., str. 290 násl. od téhož auktora a >KiiBa>i CxapwHa 1903, str. 265
násl. od A. Budiloviče.

- Čienářům »Naší Doby« jsou známy ze zpráv »Ze Slovenska*.

715

Věnceslav Hntóý, Praktická rukojeť srovnávací
jazykův slovanských. V Praze 1904.

Knížka, věnovaná » milým slovanským kollegům poslancům na
radě říšské «, zbudována je na myšlence, vštěpovat Cechům, kteří si
nechtí osvojiti jazyky slovanské do té míry, aby jimi mohli mluvit,
nýbrž pouze, aby jim rozuměli, znalost několika jazyků slovanských
způsobem srovnávacím najednou. Je to nápad na první pohled svůdný,
a čtenáři -nefilologu, který slovanské jazyky v knížce Hrubého
popisované — jsou to všecky kromě obou nářečí lužicko-srbských
a kromě bulharštiny — již slušně zná, by se možná knížka Hrubého
dosti zamlouvala. Ale kdo by od ní měl v svém studiu jazyků slovan-
ských V3'jit, pro toho by to byla strava nadmíru nezáživná. Výhodnějším
prostředkem k passivnímu osvojeni bude přece jen studium jazyků
slovanských jednoho po druhém. Pozorné přečtení dobré učebnice,
pamatování nejběžnějších konversačních vět a čtení knih i časopisů
z odboru, o který komu právě především běží, nezabere mnoho času
a vede k slušným vědomostem bez velikých obtíží. Při studiu jazyka
druhého, třetího atd. dostaví se srovnávání již samo sebou, a znalost
materiálu jazykového, který jest v paměti pohotově, se jím mimovolně
utvrdí. Jazykozpytec s Rukojetí ovšem spokojen být nemůže.
Autor její má pěknou praktickou znalost jazyků slovanských, má i mnoho
dobré vůle, ale na každé téměř stránce ukazují chyby v jednotlivostech,
způsob vyjadřování a neznalost nových prací jazykozpytných, že se
podjal práce daleko, daleko nad svoji sílu. z.

Petra Chelčického Postili a. K vydání upravil Emil
Smetánka. Nákladem Comenia. Díl I. 1900, II. 1903.

Vydání Chelčického Postihy je splátkou na veliký národní dluh,
jehož by se pokolení naše mělo co nejdříve čestně zhostiti. Pořízeno
je tak, aby vyhovovalo nejen potřebám těch, kdo Chelčického budou
čísti pro myšlenky, nýbrž aby bylo co možná náhradou tisku nejstaršího
i jazykozpytcům. Čtenáře nefilologa starožitný jazyk a pravopis s po-
čátku arci poněkud zarazí, ale dobrá vůle překoná nesnáz tuto po
přečtení několika stránek, jejichž silný obsah odsune všecky zřetele
jiné do pozadí. K edici připojen je v II. díle zevrubný slovník, obšírný
věcný rejstřík a kapitola »0 postille Chelčického*, kde vydavatel
» stručně, ale případně a s podrobnou znalostí věci charakterisuje
Postihu po stránce obsahové i formální « (Listy íilol. 32, str. 143).
Z nov vydavatelových nejzajímavější jest srovnání postihy Chelčického
s Husovou. Chelčický měl při psaní knihy své kázání Husova před
sebou a přejímal z nich některé části dokonce doslova, dovedl však
při tom zachovati si samostatnost; Hus je v Postille své » učeným
středověkým scholastikem «, Chelčický ve výkladech svých »laikem
značného sice vzdělání theologického, ale bez přítěže učenosti školské*.
— Je povinností knihoven, aby toto vydání v nich stálo. z.

ZPRÁVY

Zprávy knižní a literární. F. J. Warne, The Slav Invasion
and the Mine Workers. A study in Immigration, Philadelphia,
1904. Statistika slovanských přistěhovalců do uhelných krajů Pensyl-
vánie; vlastnosti dobré i zlé Slováků, Poláků atd. se analysují, ale
také vady Američanů, využívajících slovanských dělníků. Autor si přeje,
aby Slované co nejdříve byli poamerikánštěni, nejen jazykově, aie také
sociálně. Americký kapitál má slovanské a vůbec cizí dělníky uvést na
životní úroveň dělníka domácího. Tudíž se Američané musejí vzdát
předsudků národních a vyděračství. — Verax, La Roumanie et
les juifs, 1903. — Prof. W. Dibelius a prof. G. Lenz, Handbuch
des Deutschtums im Auslande. Statistische, geschichtliche
und wirtschaftliche Ubersicht. 1904. Této knihy měli by si u nás
všimnout, jak Němci soustavně a pilně pracují o svých minoritách
v cizině, jakou si vedou evidenci a jak se o své příslušníky starají.
Knihu vydal: Allg. Deutscher Schulverein zur Erhaltung des Deutsch-
tums im Auslande. — P. Liman, Der Kaiser, ein Charakterbild
Wilhelms II. 1903. — Prof. E. Wolff, Grundriss der preussisch-
deutschen sozialpolitischen und Volks\virtschafts-Ge-
schichte vom Ende des dreissigjáhrigen Krieges bis zur Gegenwart,

2. vyd. 1904. — Vosberg Rekow, Der Grundgedanke der
deutschen Kolonialpolitik, 1903. — Beitráge zur Sta-
tistik der Personaleinkommensteuer in den Jahren
1898 — 1902. Insbesondere Quellen und Hohe des Einkommens
nach Geschlecht und Beruf der Zensiten, Wien, 1903. —

F. Kanitz, Das Konigreich Serbien und das Serbenvolk
von der Romerzeit zur Gegenv^rart I. sv., 1904. — Archiv fiir
Rassen- und Gesellschafts- Biologie einschliesslich Rassen-
und Gesellschafts-Hygiene. Zeitschrift fúr die Erforschung des Wesens
von Rasse und Gesellschaft und ihres gegenseitigen Verhaltnisses, fiir
die biologischen Bedingungen ihrer Erhaltung und Entwicklung, sowie
fiir die grundlegenden Probléme der Entwicklungslehre. Herausgegeben
von Dr. med. Alfred Ploetz in Verbindung mit Dr. jur. H. Friedmann
in Berlin, Dr, jur. A. Nordenholz in Jena und Prof. Dr. phil. L. Plate
in Berlin. Redigiert von Dr. A. Ploetz, 6 čísel ročně, 20 mk. —

E. A. Freeman, The historical Geography of Europe.

3. vyd. 1903. — E. Fuchs, Die Karikatur der Europáischen
Vol ker: I : vom Altertum bis zum Vormárz 1848; II.: von 1848

717

zur Gegenwart 1904, 1903. — J. Morley, The Life of W. E.
Gladstone, 3 sv. 1904. — A. Colquhoun, Greater America
1904. — Letters of Lord Acton to Mary Gladstone, edited
by H. Paul, 1904, (Velmi zajímavé charakteristiky angl. poměrů ná-
boženských a kulturních, posudky známých historiků, na př. Leckyho^
Mainea. Obzvláště zajímavý jsou názory historika Actona katolíka,
ale rozhodného odpůrce klerikalismu a absolutismu papežského. —
W. Míinch, Zukunftspaedagogik, 1904. — G. Cavaignac, La
Formation de la Prussc co nt emp orain e. II. sv. 1904. (I. sv.
vyšel 1891). —

Th. Suran, Les esprits directeurs de la pensée fran-
qaise du moyen áge á la revolution, 1903 (^ Rabelais, Calvin^
Ronsard, Montaigne, Descartes, Voltaire, Montesquieu, Rousseau.) —
W. Neurath, Elemente der Volkswirtschaft, 4. Aufl. 1903.

— M. Fassbender, Raiffeisen in seinem Leben, Denken und
Wirken, 1902. —

W. Cohnstádt, Die Agrarfrage inder deutschenSo-
zialdemokratie von K. Marx bis zum Breslauer Parteitag, 1904.

— F. Hanusch, Aus meinen Wanderjahren; Erinnerungen,
eines Walzbruders. Verlag des »Textilarbeiters« in Reichenberg, 1904.

— J. Vahlteich , Ferd. Lassalle und die Anfánge der
deutschen Arbeit erbe wegung, 1904. — Kommunale
Praxi s, Zeitschrift f. Kommunalpolitik und Gemeindesoci-
al ismus. (S přílohou: Kommunale Technik.) Herausg. von Dr.
A. Súdekum, Berlin. Vychází dvakrát měsíčně, ročně 6 mk. — Fr.
Oppenheimer, Das Grundgesetz der Marx'schen Gesell-
schaftslehre, 1903 (proti Marxově theorii reservní armády pra-
covní). — J. Grave, Malfaiteurs, 1904: líčení (ve formě románové)
života anarchistů. — S. and Beatrice Webb, The History of
Liquor Licensing in England, principally from 1700 to
1830, 1903. —

The autobigraphy ofa Thiefed. by H. Hapgood 1904:
prý vlastní životopis zloděje, osvětlující úžasné justiční poměry v Ame-
rice. — Arbeiterpol i tik und Wirtschaftsp flege in der
deutschen Stádteverwaltung von Dr. H. Lindemann TG. Hugo),,
2 sv. 1904. -

Stát budoucnosti. Napsal Ant. Menger. Přeložili J. Holm
a G. Žalud, 1904 (Vinohrady, Šumavská, 11.) — G. Langner, Der
progressive Strafvollzug in Ungarn, Kroatien und
Bosnien, 1904. — P. Ghio, L'Anarchisme aux Etats-Unis,
1903. — Matti Hellenius, Die Alkohol frage, 1903. Překlad ze
švédštiny: bohatá literatura všech zemí. Autor přirozeně je proti pití
alkoholu. —

Die AlkohoJ frage, Vierteljahrsschrift zur Erforschung der
Wirkungen des Alkohols. Unter Mitwirkung hervorragender Fach-
mánner herausgegeben von Prof. Dr. Victor Bohmert. Ročně 6 mk.
Časopis je pro mírnost, není absolutně proti užívání alkoholu. —
L. Lang, A vámpolitika az utolsó szász évbeň, 1904.

718

>Tržební politika za sto let«: autor referuje napřed o tržební politice
všech zemí, přechází pak k Německu a Rakousku a líčí také úsilí
Uher, zejména v poslední době. — - Reinhold Koser, Konig Friedrich
der Grosse. II., 2.: Letzte Regierungszeit (1763—1786), 1903. —
R. Hessen, Leben Shakespeare s, 1904. - H. Taine, Sa vie
et sa correspondance, II.: Le critique et le philosophe 1853
jusqu'á 1870, 1904. — R. Wessely, Vereinfachte griechische
Schulgrammatik I.: Formenlehre, 1904. — Andreas Osi-
ander's Schrift uber die Blutbeschuldigung. Wieder-
aufgefunden und im Neudruck v. M. Stern, 1903 (prvý soustavný
spis proti rituelní pověře; spis byl ztracen, ale antikvář hamburský
jej našel.) —

Th. Achelis, Abriss der vergleichenden Religion s-
wissenschaft, 1904 (ve sbírce katechismů Goeschenových). — Fr.
Naumann, Briefe iiber Religion, 1904. — J. Réville, Moder nes
Christentum 1904 (překlad z frančtiny). — Fr. Gottl, Die
Grenzen der Geschichte, 1904. — Ch. Gruber, Geographie
als Bildungsfach, 1904. — R. Eisler, Soziologie (Katechismy
Weberovy), 1903. — H. Zimmern, Keilinschriften und Bibel
nach ihrem religionsgeschichtlichen Zusammenhang.
Ein Leitfaden zur Orientirung im s. g. Babel-Bibel-Streit, 1903. —
Fr. Delitzsch, Babel und Bibel. Ein RiickbHck und Ausblick, 1904.
— A. Grotenfelt, Die Wertschátzung in der Geschichte,
1904. — W. Norden, Das Papsttum und Byzanz: Die Trennung
der beiden Máchte und das Problém ihren Wiedervereinigung bis zum
Untergange des byzantinischen Reichs, 1903. — J. Goldfriedrich,
Die historische Ideenlehre in Deutschland, 1902. —
W. Bousset, Die Religion desjudentums im neutestame. nt-
lichen Zeitalter, 1903. — P. Wernle, Die Anfánge unserer
Religion, 2. vyd. 1904 výborného spisu o vzniku křesťanství, po-
souzeného v »N. D.« VIII., 476. — H. Spencer, An Autobio-
graphy, 2. sv. 1904. — Franz Xaver Kraus. Ein Leben s-
bild aus der Zeitdes Reformkatholizismus, von E. Hau-
viller, 1904. —

^P. H. Denifle, Luther und Luthertum in derersten
Entvirickelung quellenmássig dargestellt. I. sv. 1904. Spis vyžaduje
obšírnější kritiku. —

S. A. Arrhenius, Lehrbuch der kosmischen Physik,

1903. — Mathematische und naturwissenschaft liché
Berichte aus Ungarn, red. von J. Kúrschák und Fr. Schafarzik,

1904. - E. Rutherford, Radioactivity, 1904. -

V. Bol. Pavlík-Sychra, vSpiritismus ve světle pravdy,
50 hal. 1903. — J. Svozil, O k 1 e r i kal ismu. Náklad »Samostat-
nosti*, 50 h. 1903. — Logika dětská a její výchova. Napsal
B. Queyrat, přeložil J. Kosi na, 1903. — Illustrv. J. J. Sborník ros-
sijskich poslovic i pogovorok, 1904. — Ve Světové
knihovně vycházejí stále zajímavé a poučné spisky; na př. básně
chorvátského básníka Preradovice, Havlíčkovy Obrazy z Rus; z české

literatury se vydávají také starší zje^jy, jako na př. Rozmlouvání Petra
Sv^atého (1885) a Prostopravda Mikuláše Dačického z Heslová, vyšla
také, ale okleštěná; správní výbor musejní totiž je tak předpotopný
a propůjčil rukopis s podmínkou, že se závadná místa vynechají. Mu-
sejnímu výboru takové stanovisko snad ještě stačí, ale vydavatel a
redakce se neměli podvolit! — Poslední soud, román dánského
konvertity J. Joergensena, vyšel překladem J. Zapletala, 1903. —
Bevolkerungsdichtigkeit der Hercegovina von Dr. G, V.
Danes, 1903: dr, V. Svambera vydává sbírku Travaux géographiques
tchěques, — Studentská otázka a studentské sebevraždy,
1904 (vydal V, Dorazil, Karlovo 36, Praha, 90 hal.): některá pojednání
o studentské otázce s denníkem gymnasisty F, H., jenž si vzal život. —
MUDr. J. Babor, Diluviální člověk, 1904. (Zeměpisná knihovna,
vyd, dr. V, Svambera, č. 1,) — MUDr. B. Brož, Dějiny města
Žďáru na Moravě, 1903. — Ev. Trubeckoj, prof. v Moskvě,
Filosofija Nitzsche, kritičeskij očerk, 1904, - V. Strouhal,
O principu Dopplerově, rektorská přednáška, 1904. — Dr. Zd.
Nejedlý, Dějiny města Litomyšle a okolí I.: dor. 1421, 1903.

— Dr. K. Chytil, O Junkerech pražských, 1903. (Rozpravy
Akademie). — Politika zdravého rozumu. Napsal K. Jiřík, 30 h.
(Lidové družstvo). — Kosta Majkič, Borba českog národa 1903
(otisk ze srbského » Nového Srbobrana« Záhřebského). — Dr. E. Cha-
lupný a dr. J. Pavlík, Poměry dělnictva Táborského, 1904.

— J. Prušák, Kriminální noetika, 1904. (Sborník věd právních
a státních.) —

Nynější rozšířenost hebrejského jazyka a písma. V Ně-
mecku objevila se v oboru obchodního práva sporná otázka, totiž
smí-li býti za vedení zapisovacích knih užíváno hebrejského jazyka a
písma. Rozhoduje tu § 43. obchodního zákonníku, jehož první od-
stavec zní: »Za vedení obchodních knih a při potřebných jinak zá-
pisech jest kupci užívati živého jazyka a písmových značek takového
jazyka.* Dle úmyslu zákonodárce měla býti hebrejština vyloučena, neboť
komisse na ustanovení obchodního práva, svolaná snesením spolkovým
ze dne 18 prosince 1856, přijala ustanovení to, ^uznávajíc, že hebrej-
ština nenáleží k živým jazykům*. Dle toho také dosud jednáno. Ale
zdá se, že návěští toto jest mylné. Bruno Blausc rozepisuje v » Archivu
fúr biirgerliches Recht«, že se hebrejštinou tak jako latinou v jistých
učeneckých kruzích nejen mluví, nýbrž i že jest lidovým jazykem
značné části židovského národa v Haliči, Polsku, Rusku, Palaestině, Arábii
a zemích kavkazských. Mluví jí asi 4 milliony lidí. Jako všechny ná-
rodní jazyky, má i hebrejština svá nářečí. V Palaestině lze rozeznávati
dvojí, sphardické, kterým mluví Židé orientální a bývalí španělští, a
askenasické, jehož užívají Židé němečtí a bývalí němečtí, nyní polští,
ruští, rumunští a uherští. Obojí nářeči štěpí se opět v množství místních
tvarů. Židé z Yemenu mluví mimo arabským také hebrejským nářečím,
které se naprosto liší od sphardickcho a askenasického.

Co se tkne písma, jest poznamenati, že v Německu užívají četní
Židé, pocházející z Ruska, Polska a Haliče, v obchodní korrespondenci

720

němčiny, ale písma hebrejského, poněvadž jiného neumějí. (Mittheil.
der k. k. Geogr. Gesellsch. sv. XLVL, čís. 9.-10.)

Prodlužuje-li se život lidský? O otázce té, k níž už namnoze
bývá přisvědčováno, jednáno na čtvrtém mezinárodním kongressu
pro pojišťovací vědu, konaném v září 1903 v New- Yorku. Po-
dávaliť totiž na tom kongressu příslušná data o trvání života lidského
za devatenáctého století účastníci jeho Fr. Z. Warner z Lon-
dýna, Pereyra a Leandré z Amsterodamu, Geře z New- Yorku, Raff-
mann z Budapešti a Mánes z Berlína. Z dat příslušných dospěno vý-
sledku tohoto: Doba (trvání) lidského života neprodloužila se dosud
v ten způsob, že dnes více lidí dožívá se nejvyšších stupňů věku nežli
před stoletím; ale následkem hygienických a sociálně politických po-
kroků zůstává mnohem více dítek na živu nežli dříve a mnohem více
lidí dospívá středních let života.

Vymírání domorodého obyvatelstva v Sibiři. Známo, že
domorodci sibiřští vymírají a příčinou zjevu toho se od tamějších po-
zorovatelů vytýká syfilis, jež tam strašně řádí. Dle zprávy časopisu
»Irkutskija Věd.« stížený jsou ohavnou tou nemocí více nežli dvě
třetiny obyvatelstva dorostlého i dětí. Shledává se tam po stech, ba
tisících dětí kojenců, jejichž obličej a tělo jest pokryto ošklivými vředy
tou měrou, že se často nejeví ani zdravého místa na těle. Aby se lé-
čili z tohoto ničivého zla, domorodci se bohužel neobracejí na lékaře,
nýbrž na šamany, kteříž ovšem o rozumné léčící methodě nemají ani
tušení. Někteří přírodní národové nalezli cestou zkušenosti některé
působivé prostředky proti syfilis; šamanové však neléčí zla toho léky,
nýbrž všelijakým kejklířstvím. Nejčastějším způsobem léčení bývá tento:
Šamanové shromažďují veliký počet mužův a žen syfilis stížených a
ošetřují je jaksi » hromadně «, pokropujíce je za rozličných obřadů vodou
a pak je propouštějíce. K obřadu tomu se schází z pravidla veliké
množství lidu, mezi nímž jsou netoliko nem cní, nýbrž i zdraví. Po
pokropení vodou počíná obyčejně pustá pitka, při které teče kořalka,
již vnutila domorodcům » kultura «, zrovna potokem. Všechno — ne-
mocní a zdraví, mladí a staří — pije z jednoho korbele; pak se nacpe
tabákem obrovská dýmka, z níž se kouří do kola, a konečně se všechno
objímá a líbá. A právě tento obřad, jímž chtí syfilis vyhojiti, přispívá
nejvíce k šíření toho zla — neboť právě ústa mnohých nakažených
jsou krbem hnisu.

Harnack o evangeliích.

První nyní protestantský učený theolog Adolf Harnack,
professor bohosloví na universitě berlínské, uveřejňuje v 115. sv.,
1. ses. (únor 1904) měsíčníku »Preussische Jahrbúcher« článek
o čtyřech » Evangeliích*, spojených v » Novém zákoně*, jejž tu
u výtahu uveřejňujeme.

S počátku namítá otázku, ku kterému druhu spisů náleží
Evangelia ta } Otázka ta není toliko literárně esthetickou, nýbrž
na zodpovědění jejím jest také velikou měrou závislá kritika
Evangelií; neboť už literární formou se odhaluje účel spisova-
telův. Byla-li forma poznána jistě, tedy se také ví, nač se smíme
skladatele tázati a které měřítko jest ku kritice přikládati.

Vzhledem Evangelií ovládá však netoHko u lajkův, nýbrž
i odborníků nejasnost co do jejich formy, která správné poroz-
umívání nad míru znesnadňuje. Ten je prohlašuje za biografie,
onen za díla dějepisná, třetí za spisy naukové, čtvrtý za úmyslné
dějepisné básně atd.

Cím chtějí býti Evangelia sama. ^ Všimněme si nápisu jejich.
Z pravidla vyzírá přece účel a literární druh spisu již z titulu.
Nápisy čtyř Evangelií jsou: » Podle Matouše*, > Podle Marka«,
*Podle Lukáše*, »Podle Jana« — tak podávají svědkové nejstarší.
Zběžná úvaha nám dí, že tyto úplně stejnorodé a zároveň neúplné
tituly nemohou pocházeti od skladatelů samých. Tedy původní
tituly se ztratily nebo byly spíše vymazány; neboť tituly musila
míti přece tato spisovatelská díla.

Ony nápisy však můžeme stopovati nazpět až do prostřed
druhého století. Skutečnost tato a stejnorodost činí jistým, že
nápisy pocházejí od toho, kdož ty čtyři knihy první složil a v jed-
notu spojil. Kdo byl mužem tím a na čí rozkaz tak učinil, toho
nevíme. Můžeme však důvodně pokládati za to, že naše čtyři
Evangelia byla skládána v Malé Asii — v Efesu nebo Smyrně —
jak se zdá v kruhu presbyterů a to ještě před středem dru-
hého století.

NAŠE DOBA. R. XI., č. 10., 1904. 20. července. ^ 4g

722

Co chtěl sběratel říci svými nápisy » Podle Matouše*, » Podle
Marka« atd? Co znamená toto »podle« a které podstatné jméno
jest před ním doplniti ?

Společný rukopisný titul pro všechna čtyři Evangelia jest —
to nám praví také nejstarší podání — »evangelium«. Není však
stejno, že sběratel nenapsal slova toho před každé jednotlivé
»Evangelium«, že ho neopakoval při každém jednotlivém Evan-
geliu. Společně měla býti »EvangeUem«; žádnému jednotlivému
spisu nepřísluší právo, zváti se evangeliem. Tím méně ještě smělo
býti pomýšleno na to, mluviti o Evangeliu Matoušově, Markově atd. ;
neboť slovo » evangelium* mělo již svůj genetiv, totiž >Ježíše
Krista «.

Z toho však na druhé straně vyplývá, že nesmíme vykládati
tituly » podle Matouše «, » podle Marka« atd. tak, jakoby byl chtěl
sběratel tím říci, knih> ty že nejsou od Matouše, Marka atd.
psány, nýbrž toliko nepřímo se na ně vztahují. O sobě předložka
» podle* ovšem výklad ten připouští, ba výklad ten činí býti na
snadě; ale v prvních stoletích nikdo titulům těm tak nerozuměl.
Kde kdo předpokládal jako věc samo sebou srozumitelnou, že
předložka » podle* volena tu jen proto, poněvadž slovo »Evange-
lium« nestrpí ani jména apoštola v genetive vedle sebe. — Zcela
jasnou se stává věc titulem apokryfního Evangelia: Evangelium
Petrovo chce býti pokládáno psaným od Petra a Petr v něm
mluví v první osobě; přece však i tento spis má titul: ^Evangelium
podle Petra«. Smíme právem přijímati, že ten, kdo dal našim
Evangeliím stejnorodé nápisy, činil tak ve smyslu, v kterém jej
vyrozumívala doba následující. Za spisovatele knih pokládal
ony čtyři autory, jejichž jména položil tvarem » podle Matouše « atd.
nad knihy. To čtvero však mělo býti považováno za jedno dílo
(»čtverotvárné Evangelium«, dí Irenaus, jehož doba mládí zcela se
blíží sepisování čtyř spisů). Právě proto sběratel dokonce ani
nenapsal » Evangelium podle Matouše« atd. V jeho smyslu by
bylo doplňovati před slovy » podle Matouše« atd. ne *Evange-
lium«, nýbrž »Kniha evangelia* nebo »První kniha evangelia*,.
a skutečně podává tak svědectví nejstarší, jež máme pro čtvero
Evangelií v latinském jazyku. Tak řečený kanón Muratori píše:
*3. kniha evangelia podle Lukáše*, »4. kniha evangelia podle
Jana*.

Kterak posuzoval tedy sběratel brzy před středem druhého
století knihy ty? Negativně lze na otázku tu odpovědíti: ne jako

723

knihy, které především k vůli svým skladatelům byly důležité
(neboť jinak by byl jméno skladatelovo vyjádřil genetivem), ani
ne za knihy, z nichžto každá jednotlivá o sobě činí dosti úloze,
již si vytkly (neboť jinak by nebyl sestavil čtyř), konečně ne jako
»Evangelia« — jako by bylo možno, by bylo evangelií několik! —
nýbrž jako knihy, které nějakým způsobem obsa-
hují »evangelium«. Přesněji positivně: v těchto čtyřech kni-
hách se představovalo pro sběratele » evangelium*; co o něm
možno věděti a co se věděti má, jest v nich obsaženo. Co však
»evanjelium« jest, o tom nebylo za doby sběratele, tedy asi kol
roku 130, sporu žádného: Ježíš Kristus, Syn Boží, jeho ukřižování
a jeho vzkříšení — to bylo evangelium. Kdo je věřivě přijímal,
byl jist odpuštěním hříchů a životem věčným; ty byly samo sebou
se vyrozumívajícími následky zjevení se syna božího, jeho smrti
a jeho z mrtvých vstání; neboť byly jeho účelem. V tom smyslu
četl sběratel knihy Evangelií; v tom smyslu je sestavil a jako pí-
semná pověření evangelia rozšířil. Oproti pochybováni, zdali vy-
psání jest také bezpečné a věrné, byla jména Matouše, Jana,
Marka a Lukáše ovšem s významem velikým a stávala se vždy
významnějšími, ale také jen za účelem tím. Jinak mělo »evangelium«
své dosvědčení částečně samo v sobě — v moci, jež z něho prý-
štila, jinak v Starém zákoně; neboť tímto bylo potvrzeno jako
předpověděným.

Z toho však vyplývá také, jak sběratel posuzoval literární
ráz jednotlivých knih evangelia. Nemožno, že je pokládal za bio-
graíie; neboť pojem evangelia o Ježíši Kristu se nekryje s pojmem
životopisu. Zcela dalekou musila mu býti také myšlenka na ně-
jakého druhu básně. Za spisy naučné — slovo to ve smyslu
nejširším — musili mu platiti. Zcela případnou ovšem ani tato
kategorie není — »naučení« jsou veliké skutky, t. j. události,
a knihy obsahovaly » naučení*, ale vydávaly zároveň svědectví
o něm a vyličovaly je v širokém dějinném rozvoji. Smrt a vzkří-
šení Kristovo byly » naučení « spolu s dějinným podstavkem, kte-
réhožto » naučení* ta potřebovala.

Toť mínění sběratele, jak je můžeme rozřešovati z nápisů
jim daných za souvislosti s tím, co víme jinak o křesťanství jeho
doby. Ale který měli úmysl skladatelé čtyř knih sami .í* Nevnutil-li
jim sběratel účel cizí.? Užíval jich faut de mieux pro své zá-
měry, poněvadž nenalézal knih, jak jich potřeboval.? Měli vůbec

46*

'24:

Úmysl jeden a týž, či sledovali úmysly rozličné? Původní tituly
jejich knih se ztratily; ale ztráta ta není snad veliká; vždyť máme
spisy samy!

Nežli k nim přistoupíme blíže, ještě slovo! Nejstarší pohan
obrácenec, který psal pro širší obecenstvo o Evangeliích, Justin
mučedlník — ne mnoho mladší sběratele — poznačuje je za » me-
morabilia*. Tu jest zcela odůvodněno poslouchati, a Johan nes
W e i s s, který nás podaroval nedávno výbornou knihou o Evan-
gelii Markově, učinil dobře, an zkoumal tuto karakteristiku pečlivě.
Justin byl mužem hterárně vzdělaným. Skutečně svědčí také jed-
notlivosti pro karakteristiku jeho: celé oddíly v knihách Evan-
gelií se čtou jako >memorabilia« (viz níže) a mohou býti dobře
srovnávány s pamětmi Xenofontovými a jiných. Přihlížíme-h však
místněji, jeví se různosti většími nežli podobnosti. U » memora-
bilií* nemůže se pohřešovati osoby zpravodajovy, v knihách Evan-
gelií však zpravodajové ustupují úplně v pozadí; dále nesnese
tento literární tvar žádných speciálních účelů, alespoň žádného
věcného účelu, vše ovládajícího, jenž ničí mnohostrannost » pa-
mětí«. Jak málo jsou Platonovy spisy o Sokratovi » memorabilia*,
tak málo jsou jimi Evangelia. Stopují, jak se ukáže, zcela určitý
účel. Justin širšímu obecenstvu, jež nevědělo docela nic, co s ti-
tulem »Evangelia« počíti, chtěl toliko poskytnouti zábřesku po-
rozumění, an knihy označil za »memorabiha«.

Nyní ku knihám samým. Jsme tak šťastni, že tři z nich po-
značují svůj účel s žádoucí zřetelností samy a — podivno! —
účely se úplně shodují. Z účelů však bude také lze určiti lite-
rární druh.

Lukáš píše na počátku své knihy (Theofilovi), že vypsal
následující, totiž mezi námi úplného přesvědčení dospěvši (nebo
prostě: dokonané) skutečnosti, od počátku, úplně, přesně a v ná-
ležité posloupnosti, >aby zvěděl jistotu těch věcí (naučení), jimž
jsi byl vyučován*. Jeho účelem bylo tedy, úplným a přesným
vypsáním skutečností, až k počátku nazpět sahajícím, zabezpečiti
rozhodující věci skutečnosti (t. j. naučení), jež jeho adressát
už znal.

Oč běží, to bylo srozumitelným samo sebou tak, že Lukáš
mohl zapomenouti, udávati to: skutečnosti, věci, kterými přineseno
bylo odpuštění hříchův a život věčný, jsou míněny, a skutečnosti
ty — pod jiným hlediskem zovou se * naučení* — jsou všechny

725

uzavřeny v Ježíši Kristu. Které části jeho dějin v smyslu Lukášově
jsou pro to přímo konstitutivní a které náležejí k »ujištěnosti«,
toho nelze hned rozhodovati na základě vstupu spisu, ale pokra-
čování a zejména konce nenechávají pochybovati: smrt a vzkříšení
jediné jsou skutečnostmi konstitutivními. Nebyly by jimi ovšem,
kdyby vzhledem osoby nebylo zvláštních okolností, a právě proto
musí se počínati z daleka, nežli se může vypravovati o smrti
a vzkříšení. Tak se třetí Evangelium jeví jako kniha, která chce
vypravovati o utrpení a vzkříšení Ježíšově, jež však, aby »ujiště-
nosti« a pravého porozumění (i to náleží k »ujištěnosti«) po-
skytla, počíná podivuhodným narozením Ježíšovým a líčí jeho ve-
liké skutky a mocné řeči. Slovo » evangelium « se vůbec v celé
knize Lukášově nevyskytuje: ani kázání Ježíšovo, ani zvěstování
jeho se neoznačuje takto. Není ani pravděpodobno, že Lukáš svou
knihu jmenoval »evangeliem«; neboť podle své knihy, Skutků
apoštolův (f. c. 20, 24), rozuměl evangeliem totéž co Pavel.

Čtvrtý evangelista končí své dílo slovy (20, 31): »To jest
psáno, abyste věřili, že Ježíš jest Kristus, Syn Boží, a abyste vě-
říce, život věčný měli ve jménu jeho.« To jest bytně totéž
co si vytknul za účel Lukáš. Lukáš klade toliko rozhodující váhu
na skutečnosti, smrt a vzkříšení a podává ostatní jako podstavek;
u Jana podstavek vzat k věci samé, poněvadž dle jeho přesvěd-
čení svědectví Ježíšovo, kázání pravdy, mluví tak hlasitě jako ona
skutečnost a přináší již věřivě poznávajícímu život. Zbytečnými
proto smrt a z mrtvých vstání nejsou — vždyť se již s počátku
knihy ohlašují; ale poměr kázání pravdy proti oněm skutečnostem
jest mysteriosní. Netřeba zde toho místněji vykládati — dosti, že
praktický účel, a jen takový, tane skladateli na mysli: chce svým
vypsáním vzbuzovati víru v Ježíše jako Krista, který jest Syn Boží,
resp. — jako Lukáš — dáti víře té ujištěnost. Slovo »evangelium«
se také u Jana nevyskytuje.

(Dokončeni.)

Situace výtvarného umění v Čechách.

Napsal Edvard Bém.

V našem národním životě vlasteneckých rtů, hřímajících hrdel,
teatrálních pos a živých gestikulací, v nichž vzájemná
spokojenost, tichošlápství a přikyvačnost jsou považovány za
národní cnosti, je nutno jedenkráte krátkým přehledem stanovit
přibližnou situační bilanci výtvarného umění. V Rudolfině zahá-
jili letos LXI. výroční výstavu, Umělecká Beseda delší dobu po-
řádá kramářské vánoční výstavy a povznáší význam výtvarného
umění (neboť je to velmi dojímavé, když pražský usedlý a řádný
občan, jednou pro změnu, místo drahocenného boa, položí své
manželce pod vánoční stromek — »malovaný obraz«) a Jednota
výtvarných umělců, odvážná jen — v zaslánech denních listů, za-
veslovala do tichých vod, kde umělecky dokonale utonula, a ži-
votně jen prohnilým, nejvyšším stěžněm své lodě udržuje se nad
vodou, jejž v klidu opatruje také dokonalý znalec umění p. pre-
sident Hlávka s III. třídou Akademie pro mírné umění, vědu
a slovesnost.

Nešťastný pokus s uměleckou restaurací J. Nowopackého,
jehož objevil po svém horoucím nadšení a zanícení pro Ot. Le-
bedu — p. K. D. Mráz, obdivuhodný a originální kompilátor
německých monografií, strašlivé fiasko poslední členské výstavy
a malá finanční podpora Akademie měsíčníku »Dílo« (neboť
teprve v té době vzpomněli si v Akademii, že v Cechách vychází
též »Volné Směry«, a bylo nutno s těžkým srdcem poskyt-
nouti jim v témž poměru královskou podporu 200 K) dokončily
na Jednotě výtv. umělců záslužné dílo zkázy.

Šedesát let vystavují v Rudolfině — a nevychovali nám
obecenstvo. Ta doba tak zřejmě a hrůzně mluví. Ani do dnešního
dne se netuší, jaké nebezpečí chaosu k nám přinesly rudol-
finské výstavy — ve své snaze ohromiti diváka tisícem i více vy-
stavených děl. Špatná i dobrá díla očekávala nevyspělé obecenstvo

727

— k němuž mluvil chaos. Zde byl opětně jeden nfzký a špatný
cíl: dosáhnouti vzájemné spokojenosti. Tak Emile Claus zabloudil-h
k nám, a nebyl-li zastrčen do neviditelna — octl se vedle Lieb-
scherova » malování «. Je přirozeno, že divák v takovém uměleckém
labyrinte spíše chápal prostřednost než výjimečnost — a tak
demokratická nerozdílnost mezi uměleckým dílem a divákem na-
lezla jednu společnou cestu: všednost. Od uměleckých výstav
žádáme v prvé řadě přísnost výběru, harmonii, vyzdvižení stylu,
individuality a hlavně vniterný národní charakter (ne
ovšem v tom způsobu, jak se u nás pojímá) — nikdy však chaos
tisíců. A pořadatelstvo rudolfínských výstav, jež disponuje roz-
sáhlou budovou a dostatečnými financemi : mělo povinnost
sledovati neúchylně tyto cíle: vésti, učiti a tříbiti
obecenstvo, zvláště v minulém století, kdy výtvarné umění ve
Francii a Anglii několika novými a vítěznými proudy ovládlo
kulturní svět. V druhé polovici XIX. století, vedl Edouard Manet
se svou impressionistickou družinou heroický boj, podporován
pérem Emila Zoly, vítězně přešel za hranice své vlasti — au nás
v té době líbily se a líbí se doposud >malovánky« — nehleda-
jící tajemnou mluvu krajiny, její styl a rythmus, jen opisující do
detailu v únavě a prachu, v nichž duše umělcova ztvrdla dechem
všednosti a obvyklosti — jak kámen. A takovým umělcům bylo
zdrávo v té ubohé české kultuře sterilnosti, jež bezpáteřně a bez-
myšlenkovitě, jak stádo, vždy přisvědčuje, kde nalézá většinu.

Strašlivé nebezpečí většiny dosud se u nás nechápe, kde
styk s uměním je podmíněn sensací neb nudou, kde hodiny pro-
žité před uměleckým dílem rovnají se hodinám prožitým ve
všedních rozhovorech za stoly s pivem — : nejsou-li vůbec pova-
žovány za oběť.

Kouzlo výjimečnosti a krásného paradoxu, jež vzniklo pře-
konáním dosažených a stávajících hodnot v meditujících by-
tostech, hledajících nový tvar a linii a nový svět v bezedných a
nádherných propastech života, kde hluboké prameny splývají
v křišťálné vodopády, posvěcujíce tajemstvím země, života a krásy
ty nejodvážnější a nejsilnější — : bylo odsouzeno vůdci (i v naší
oficielní, všední a prázdné literatuře) — a vlastně tlachaly —
většiny k tragické, tiché a krásné mluvě bolestí, snů a touhy — :
mezitím co většina v ohlušujícím křiku napájela se z vulgárních
koryt svých vůdců a hledala umění a krásu v zrcadle své všední
a duté bytosti na hladině bahnitého rybníku. Opsat neb namalovat

728

všednost s fotografickou přesností: v tom spatřována přirozenost
a božská prostota — a tlachalové většiny neostýchali se triumfo-
vati v papírové koruně umění. Tak stalo se umění záživným pro
celé stádo — a hlavně užitečným: neboť v pohodlnosti stádo
tučnělo. Výjimečnost a paradox odsouzeny k tajemné mluvě, ne-
srozumitelné vulgárním a všedním, nastala vláda demokratismu
v umění, neboť bylo užitečné a všem srozumitelné a hlavně
nebylo rozdílu mezi podávajícím a přijímacím. Jen tímto způ-
sobem možno si až do dnešního dne vysvětliti nepochopení a tra-
giku Josefa Mánesa, jenž v té strašlivé době všednosti sřítil se
do bezedné propasti, kde doposud jeho čistý a vznešený duch za
každým slovem reportérského péra p. J. R. Kronbauerova v »Máji«
tisíckráte sténá a tělo obrací se v nitru české země, nad níž
jakoby se vznášela nejhrůznější kletba všech velkých duchů
v temných, nehybných mračnech. A všimněte si minulé tvorby
Mikuláše Alše, jeho grandiosních gest, těch bohatýrských písní
v naphutném letu jeho genia, jichž umělecká prostota byla pova-
žována za drsnost a tak hrozně — mírněna, zušlechťována. A na-
hlédněte zas do některého z posledních čísel měsíčníku »Květy«
— a porovnávejte. Kdo tuší tragiku Alšova genia, jež z každé
kresby tam mluví.? — nad níž ta jeho silná ruka se chvěje, z níž
nyní každý karton padá jak uvadlý, podzimní list, jenž tiše a teskně
v bolestných dumách zpívá, že bylo kdys jaro — dnes v kráse
a smutku podzimu. Když seslábl, byl uznán, neboť jeho dnešek
vynutil uznání jeho velké minulosti, byl i pochopen, ovšem zase
česky — : jen na rtech. Vždyť jeho poslední výstava, pořádaná
» Mánesem «, byla tak četně navštívena, že skončila finančním —
deficitem.

To zřejmě mluví.

Uvažujte o posměchu, jenž stihá nejlepšího a nejčeštějšího
malíře mladé generace Jana Preislera, jenž je také drsný
(a nedej náhodo, aby ho také šlechtili) v nejkrásnějších visích a
snech horské vůně, jež jsou nedostupný udýchaným a všedním.
Letos již ani nevystavuje a ta naše průkopnická a obdivovaná
kritika — mlčí. Sledujte počátek tragiky velkého talentu Ant.
Slavíčka, jenž navazuje na uznané cizí mistry, kolísá v té české
malosti a vzájemné spokojenosti, a stále se lomí — ač svou ori-
ginelní hnii, barvu, ton a rythmus již dříve nalezl. Vžijte se do
toho uměleckého a existenčního zápasu, boje a strázně — v našem
prostředí unuděném, udýchaném a spekulativním, jež postrádá

729

opravdovosti, charakternosti a zbožnosti ke krásnu. Posa, vnější
lesk a vniterná tupost vše nahrazují. Nahlédněte do nitra vlasten-
čení a kultury. Dutá ohromnost dominuje, pravda je umlčena buď
křikem neb chytrou diplomacií vzájemné úsluhy rovnocenných
bratří obvyklosti, opravdový hněv a trest je považován za příhanu
národa a volnost slova upí v okovech demokratických despotů.
Tak národ, který touží po volnosti a svobodě, neuctívá ve svém
nitru pravdu, byť i krutou, jako první zákon vývoje a kul-
tury, nepovznesl ji na nejsvětější oltář svého života, ale za to po-
stavil chrámy vzájemného uctívání, lichocení, domýšlivosti a pode-
zíravosti. V nich zmizel pojem národa jako jednoty: ta síla tajemná
v dramatě lidstva: síla kladu a gravitace. Nastal pojem osobní
služebnosti a tím hojnost parasitů, otroků a profanace.

Tak šíří se kulturní mor.

V té době temna, všednosti a obvyklosti: tajemný zákon
paradoxu — dal vzniknouti v smutné české zemi nové ma-
lířské generaci, jež seskupila se ve spolku výtvarných umělců
»Manes«. Několik mladých uměleckých duší, opravdových a slibných
talentů, rozjelo se do ciziny. Tam láska k vlasti, k rodné zemi:
nabývala zbožné a vznešené mohutnosti — a v ní krystalisoval se
pojem národa jako velké jednoty v kladu života, kultury a krásy.
Vlivu této emigrace děkujeme i v literatuře za nejkrásnější, nedo-
ceněná díla J. S. Machara, chvějící se největším smutkem, bolestí
a nejčistší touhou. Ovšem u výtvarných umělců byla to dobro-
volná emigrace s nadějí návratu. Vzdálenost a osamělost v kul-
turních proudech ciziny, zdroj neustálého porovnávání: pozvolna
vybavovaly z podvědomí na duchový horizont jasné a určité kon-
tury nedostatků a malosti — a budily touhu k překonání stáva-
jících hodnot. Tak vznikl klad k boji: překonáním, osamostatněním
a výjimečností. Akademická detailnost a šablona, pompesnost a
vnějšek zamítnuty: nastal sestup k vniternosti, k tajemným zá-
konům života a nové, nepoznané krásy. Individuality vyhránily se
v charakterní typy a nastal boj tvůrčí silou v dosaženém
vlastním zákoně bytosti, jež podléhala jen svým snům a
touhám v neúchylné charakternosti. Ke konci minulého
století cítěna nutnost: založiti vlastní samostatnou uměleckou revui.
Vyšlo 1. číslo » Volných Směrů «. Vypsati radost mladé umělecké
obce nad tímto číslem, jež bylo tak chudičké — vlivem poměrů
a financí — náleží kulturnímu dějepisci. Bude to jedna z nej-
krásnějších kapitol poslední doby, s vůní jara v rozkvetlé touze,

730

provanuta smutkem a bolestí. Optimismus, jenž vznikl z čistých
snah a důvěry — brzo zmizel: nastala cesta pesimismu, na níž jen
opravdovost a neoblomná charakternost, zamítající kompromis
v umění i vkusu, udržovala tvůrčí sílu v linii vývoje. Neúspěch,
stíhající všechno vyšší a nadprůměrné — i zde vykonával svou
moc. Rok za rokem finanční deficit nalézal se v bilanci » Volných
Směrů «^ přes všechnu skromnost výdajovou, v níž reprodukční
i textové honoráře umělců obětovány udržení listu. Oficielní vět-
šina byla skryta za hradbami všednosti, a v ubohé úzkostlivosti
lpěla na obvyklosti. Tu ovšem » Mánes « ani » Volné Směry* ne-
podávaly. Vědoucí politická strana sestupovala k úpadku, a očí
měla zavázány před kulturou, vývojem a krásou paradoxu. Tak
všechno nové, odvážné, výjimečné, charakterní a vý-
bojné v žáru srdce a touhy: bylo umlčováno sterilnosti —
a z hradeb všednosti a obvyklosti: stříleno insinuacemi v křiku
a pošklebcích kulturních indiánů. A nyní slyšte: nenáviděná, bur-
žoasní a byrokratická Vídeň pomáhala » Mánesu « udržet roční
subvencí » Volné Směry «, nejlepší český umělecký list a celého
Rakouska: pomáhala k dosažení jeho dnešní výše —
mezitím co většina vlastního národa od oficielních
politických listů ažkČeské Akademii jej umlčovala
as ním ten zástup bojovných, mladých duší, toužících po zvýšení
a povznesení kultury svého národa. A svědomí mnohomluvných
vlastenců bylo klidné, jejich hrdost nebyla dotčena — ale za to,
přes všechnu odmítavost a nepochopení: když » Mánes « a » Volné
Směry« v cizině svou vlastní silou dobyly úspěchu a obdivu —
neostýchali se připsati s pýchou zdatnost a vyspělost nenávi-
děných průkopníků na svůj vlastní štít. Máme velké umělce
— křičeli kulturní indiáni do světa, ale umlčování těchto nad-
šených, silných a odvážných duší ve vlasti neustalo.
Říká se tomu charakternost, neb kulturní práce .^

(Dokončeni.)

střední Vltava jakožto plavební dráha v minulosti
a v budoucnosti.

Divukrásné jest v největší své části údolí střední Vltavy od
Budějovic ku Praze. Břehy vltavské brzy vysoko se vzpínají
nad hladinou, holé a pusté, brzy zas porostlé vysokými jehlična-
tými lesy až v samou hladinu se nořícími, jinde svěží zeleň lučin
mile dojímá naše oko. Křivolaký tok řeky každým téměř záhybem
dává nahlédnouti vám v divoká údolí postranní, v nichž úzký
štěrkový pruh mezi křovinami a travou naznačuje, kudy za jarního
tání nebo podzimních přívalů řítí se bystrý potůček. Scenerie mění
se co chvíli, řeka brzy hlasitě šumí v proudech mezi balvany a
skalami, brzy jakoby tiše stála.

Více krás dala příroda tomuto kraji, nežli poskytla samému
proslulému Rýnu v jeho parádní jaksi části od Mohuče ke Ko-
blenci, a slavené skalisko Loreleye našlo by zde několik soupeřů,
jimž by samo musilo přiznati palmu půvabu.

Co střednímu Povltaví chybí, je život, je práce člověka.
Pusto je v tomto údolí, kraj tento, několik hodin za Prahou, patří
k nejbídnějším, nejzanedbanějším a také nejneznámějším z celého
království. Po celé trati od Budějovic ke Stěchovicům není kromě
Vltavotýna a Kamýku jediné větší osady. Ani silnice nevede sou-
běžně s řekou, železnice široko s obou stran jí objíždějí, i lodní
stezky jen místy jsou udržovány, na rukou spočteš mosty, které
řeku v délce více než dvaceti mil přepínají, ani stopy téměř po
průmyslových podnicích, nepočítáš-li k nim namnoze silně za-
nedbané mlýny a pranepatrné i nečetné pivovary.

Nebývalo tak vždycky. Jako po silnicích táhly se druhdy
karavany vozků s drobnými náklady, dnes vytlačeny železnicemi,
tak i na střední Vltavě živý vládl ruch dopravní, dokud tok
vltavský byl nejlevnější drahou komunikační od jihu k srdci krá-
lovství.

Poohlédněme se stručně po minulosti plavby povltavské.

'32

Doprava na střední Vltavě provozována byla nejprve po
vorech. Zvláště dvě okolnosti přispívaly k jejímu rozkvětu: nedo-
statek soli v Cechách a dříví pro palivo (také k výrobě piva a
sladu) v Praze. Již od 13. století nebylo v okolí měst pražských
žádných lesů a zajisté dávno již před tím musili úřadové dbáti
o pravidelný dovoz dříví z hvozdů vzdálenějších. Dějiny výtoň-
ského cla v Podskalí sahají až do r. 1088. Od Kamýka k Podolu
nesměl již od dob Jana Lucemburského nikdo dříví shůry připla-
vené skupovati, aby se potřeba hlavního města neztenčovala.
Úpravy toku vltavského jsou původu ještě staršího. Stavby a jiné
práce vodní vykonávali mlynáři s tak zv. sekerníky, t. j. tesaři
v pracích vodních obeznalými. Všech 14 jezů tehdejších na Vltavě
od Budějovic do Prahy mělo dle nařízení Karla IV. býti opatřeno
pro voroplavbu vraty nejméně 20 loket širokými. Podobná usta-
novení vydána byla i pro Berounku, Lužnici a Otavu (jichž tehdy
rovněž již ku plavení dříví bylo užíváno), a měly jezy býti udržo-
vány tak, aby plavbě nepřekážely.

K dohledu na vodní stavby a předpisy zřízen r. 1340 zvláštní
orgán v tak zv. přísežných mlynářích zemských, kteří ustanovovali
výšku jezů, prahů a propustků (vrat); podávali dobrozdání v roze-
přích vodních, zhotovovali později i plány vodních staveb a obsta-
rávaU i všeliké jiné záležitosti vodního stavitelství, jsouce hluboko
do 18. století rozhodující, ba téměř jedinou autoritou technickou
v tomto oboru.

Do téže doby panování Karla IV. spadají též již snahy spo-
jiti Dunaj s Vltavou a tím i s Labem. V r. 1375 bylo navrhováno
vésti ku prospěchu českého obchodu průplav dunajsko-vltavský^
aby Praha založením Nového Města značně rozšířená a zřízením
university na přední kulturní ohnisko ve střední Evropě povýšená,
učiněna byla též prvním obchodním střediskem Evropy. Zámožný
rod Rožmberků chtěl k tomu propůjčiti prostředky. Karel IV.
vyslal dle Dubravia znalce, kteří odváživše prý vzájemně hladiny
Vltavy a Dunaje, nalezli příhodné místo, v němž Dunaj spojen
jsa s Vltavou, mohl by do Prahy přepravovati všeliké zboží z Itálie
a Germanie přivezené. Bylo prý již skutečně počato s kopáním
průplavu, čehož stopy ještě za Dubravia (v polovici 16. století)
byly prý patrný; pokračování v pracích bylo prý však překaženo
odporem obyvatelů podunajských, kteří prý se obávali, aby odve-
dením dunajských vod nebyli poškozeni. Zdá se však, že dílo bylo
překaženo nikoliv odporem obyvatelstva, jako spíše brzkým pře-

733

svědčením o jeho technické neproveditelnosti ve způsobu pro-
jektovaném.

Překážkou tehdejšího dovozu po řekách byla cla na četných
místech vybíraná (na Vltavě v Hluboké, Oujezdě, Zvíkově, Orlíku,
Kamýku, Bráníce a na Vyšehradě, kteréžto poslední až do 19. sto-
letí se udrželo).

Doprava lodní po střední Vltavě a vůbec rozkvět plavby
vltavská nastal teprve po spojení zemí českých s rakouskými za
Ferdinanda I. Mezi obojími zeměmi vzniklo čilejší spojení obchodní,
zvláště spotřeba soli v Cechách měla se nyní uhrazovati ne již
přívozem ze Sas (po Labi) a z Bavor (po tak zv. Zlaté stezce
na vozích a soumarech do Prachatic a později i do jiných po-
hraničných měst, odtud pak do vnitřních Čech po silnicích), nýbrž
ze solivarů rakouské komory solní, která byla majetkem Habs-
burků. Aby se tedy otevřela dopravě této soli — dovážené arci
do Cech již dříve, avšak jen po silnicích přes Krumlov a Budě-
jovice — lacinější cesta po Vltavě, jako bylo již dříve postaráno
o levný dovoz její z Gmundenu do Mauthausenu na Dunaji po
řece Travně, k tomu konci uplavněné, provedena v letech 1548 až
1550 dle vzoru travenského skutečně i regulace Vltavy od Budě-
jovic ku Praze německými řemeslníky gmundenskými. Vltava měla
býti uplavněna nejenom pro vory, nýbrž i pro lodě (pro trans-
porty soli a jiného zboží, zejména sýra a másla, jak tehdejší pra-
meny podotýkají.) V jezy, jichž bylo tehdy mezi Budějovicemi a
Prahou 24, vstaveny nové propustky, aby jak vory po vodě tak
i lodi po a proti vodě jezem procházeti mohly. Tyto nové pro-
pustky a splavy, provedeny byvše způsobem od dřívějších vrat
ku proplavování vorů skrze jednotlivé jezy rozdílným, nazývaly se
po německých řemeslnících, kteří je byli provedli, vraty něme-
ckými či němčinami. Byla tedy v některých jezech jak nová »cí-
sařská vrata a splavy«, jichž směly užívati toliko lodi a vory ve-
zoucí císařskou sůl, tak starší » vrata plavecká«, sloužící ostatní
plavbě soukromé a vydržovaná mlynáři-majiteU jezů.

Z Budějovic vozila se nyní sůl po lodích (jen v zimě po
vozech) do Týna nad VI., odtud pak do Prahy po vorech, které
směly a musily nakládati toliko sůl, jiné zboží pak, jen když
veškeré zásoby soli byly již z Týna vypraveny. Prázdné lodi vra-
cely se z Týna do Budějovic, toliko výjimkou pluly lodi i od
Týna ku Praze. První plavbu lodi s nákladem 125 beček soli

734

podnikl z Budějovic do Prahy Leonhardt Feldhammer osv. Vá-
clave r. 1550.

Regulace řeky bývala arci přečasto vodními přívaly v nivec
obrácena, snad ani stavby samy nebyly valně dostatečné. Na
sněmu českém r. 1578 proneseny stesky na obtížnou dopravu po
neupravené Vltavě. Veliká povodeň v květnu 1582, čtyři plné dny
a noci po celé zemi zuřivší, povzbudila k novým jednáním. R. 1586
zvláštní komise prohlédla veškeré jezy na Vltavě a ustanovila
řeku vyčistiti, t. j. prohloubiti. Avšak neprovedeno asi ani ten-
kráte důkladně, stesky na nesplavnou Vltavu na sněmu vyskytují
se i v letech 1593-1597 a hustě zejména na počátku století 17.,
přes to, že tehdejší velikolepé rybniční a stokové práce, na Tře-
boňsku provedené a pro udržování stejnoměrné vodnosti na Vltavě
i na Lužnici nemálo důležité, svědčí, že by k provedení regu-
lačních prací na Vltavě nebylo se nedostávalo vynikajících sil
odborných.

Drahota dříví v Praze za Rudolfa II. vedla k nařízení jeho
z r. 1603, že vory od Prahy (proplavování dříví Prahou počalo
asi značně později nežli voroplavba od Šumavy ku Praze), smějí
se plaviti jen po purkmistrovském svolení. Pomýšlelo se tehdy
i na kanalisaci Berounky pro dopravu dříví z lesů zbirovských
a křivoklátských, pražští nákladníci však zpěčovali se k tomu
čímkoli přispěti.

V těch letech, asi 1623, zhotovena též první mapa Vltavy
od Prahy do Mělníka.

Ku konci války třicetileté přes boje a nepokoje v Cechách
panující a všechen obchod stěžující plavbě a plavení dříví po
Vltavě dosti dobře se dařilo. Mandátem Ferdinanda III. z r. 1640
nařízeno, aby »k zvelebení minovaného stavu král. Českého*
Vltava ku plavbě uzpůsobena a k tomu účelu jezy a mlýny
strženy, překážející skaliska roztrhána a stromy na březích vyká-
ceny byly. Provedení svěřeno bylo strahovskému opatu Kryšpínu
Fukovi, který procestoval dvakrát Vltavu od Prahy až do Lito-
měřic, první roztrhal skály z řečiště podél štěchovických proudů
vyčnívající a snížil některé jezy, zejména i na Hluboké. I pod
Prahou byly Vltava i Labe k ní se připojující upraveny tou měrou,
že saské lodi jezdily skutečně až ku Praze a r. 1651 udržováno
bylo též přímé spojení po vodě z Prahy až do Hamburku. Pavel
Stránský mluví o tom, jak Labe od Děčína loďmi lidí domácích,
»rovněž i Míšňanů, obtíženými obilím a jiným zbožím druhu, ja-

735

kého chceš, jakož i v dlouhatánskou řadu seŠikovanými, ať tak
dím, hranicemi nebo vory prken, trámův a paHva až až uondáno«,
i Vltava »plťmi obtíženými všeho druhu obih'm, mimo to rybami,
sýrem, solí a ostatní stravou a dřívím stavebním takřka všecka
pokryta« jest. Opat Fuk byl po provedení regulačních prací delší
čas dozorcem nad plavbou po Vltavě, povýšen byv za své zá-
sluhy o upravení českých vod do stavu šlechtického s predikátem
z Hradiště, a v památku na tyto práce postaven dosud stojící
pomník při vjezdu do proudů svatojanských.

Zájem pro udržování plavby po střední Vltavě podněcován
vždy více vzmáhajícím se obchodem solním ze solivarů komory
rakouské. Od r. 1650 měla se sůl gmundenská dovážeti i na Mo-
ravu, r. 1692 zakázáno voziti do Cech bavorskou sůl z Hallu, na
všechnu cizí sůl pak uloženo vysoké clo a zakázán dovoz její po
Vltavě a Labi, aby se její doprava co nejvíce zdražila, r. 1706
zakázán dovoz veškeré soli z ciziny do Cech vůbec. Plavba po
Vltavě ku konci 17. století velice se zmohla; mezi Budějovicemi
a Vltavotýnem konalo se do roka na 600 jízd tam a zpět, pla-
vecký personál utvořil 1694 zvláštní lodní bratrstvo po způsobu
cechů. Ani přečetné vory, po kterých se sůl vozila od Vltavotýna
dolů, nedostačovaly, i naléháno na majitele jezů> aby lepším vy-
držováním lodních splavů i na této trati plavba lodní byla umož-
něna. V jezech zřízeny splavy pro lodi, kterými vory nesměly
procházeti. R. 1711. provedena projížďka po střední Vltavě až ku
Praze a zhotovena o ní zpráva s mapou. Kdežto dle této zprávy
nebylo mezi Budějovicemi a Týnem závad plavebních, vadily pod
Týnem ku Praze veliké spády a peřeje, dodnes neodstraněné.
K úplnému splavnění prohlášena za potřebnou suma 40 — 50.000 zl.,
k úhradě toho nařízeno r. 1719 všeobecné vodní clo, při čemž
udáváno, že ročně plyne po střední Vltavě 100.000 homolí soli
a 50.000 pltí.

V r. 1720 a následujících provedeno větší menší odklizení
naplavenin. R. 1725 stavové na sněmu českém, aby dlouho 'se
vlekoucí otázka úpravy horního toku Vltavy konečně byla vyří-
zena,- rozhodli, že má tu býti zřízena na březích stezka pro koně
a řečiště vyčištěno v šíří 7—8 sáhů. Dozor na stavbu měl pražský
přísežný mlynář Veselý, jemuž přidělen poprvé jakožto technicky
vzdělaný rádce inž. Ferdinand Schor, později professor na pražské
stavovské škole inženýrské, předchůdkyni to nynější vysoké školy
technické. Inž. Schor - který již před tím z vlastního popudu

736

Vltavu prohlédl a nový zevrubný plán toku vyhotovil — když
mu bylo svěřeno řízení regulačních prací, v letech 1726 — 1729
vyčistil svojí lepší methodou trhání skal řečiště od Kamýku do
Prahy, zreguloval jezy se zřetelem na vlek lodí proti proudu a
provedl dvě památné stavby, totiž komorová plavidla v Zupano-
vicích a Modřanech. Ledovými třenicemi bohužel obě stavby záhy
byly poškozeny, takže k navrhovanému zbudování komorových
plavidel i při jiných jezech vltavských nedošlo. Zbytky kamenného
plavidla županovického dosud se zachovaly, dřevěné modřanské
zaniklo i s jezem.

Za Marie Terezie stará myšlenka průplavu dunajsko-vltav-
ského znova přišla na přetřes, ovládavši jak theoretiky tak prak-
tické inženýry a stavitele vodní, a v poslední čtvrtině 18. století,
kdy vodní stavby ve Francii, Anglii a Prusku podnikané nutkaly
k následování i země ostatní, nabyly průplavní projekty v Ra-
kousku rozměrů druhdy až fantastických. Mezi těmito projekty
spojení Vltavy s Dunajem zaujímalo místo téměř nejpřednější,
avšak technické překážky provedení projektu toho v cestu se sta-
vící vždycky ještě ukázaly se nepřekonatelnými.

Vltavy samé ostatně hleděno si tehdy již lépe nežli v časech
minulých. Dalekosáhlejší úpravy provedeny po r. 1764, kdy byla
v Praze ku správě záležitostí vodního stavitelství v Cechách zří-
zena zvláštní komise navigační, která starala se o zřizování stezek,
rozstřelování skal z vody vyčnívajících, odstraňování naplavenin
atd. a ze které po rozmanitých přeměnách povstal r. 1868 nynější
technický odbor c. k. místodržitelství v Praze. R. 1770 zřízeno
v Čechách stavební ředitelství navigační, které zabývalo se přede-
vším splavněním Vltavy.

(Dokončení.)

Národní vzdělání v Rusku.

(Pokračování.)

Imperatorské Alexandrovské lyceum založeno bylo 1811 v Cárském
Selu. Účelem tohoto ústavu jest vzdělávati osoby uzpůsobilé
k různým odborům státní služby.

Lyceum, jež jest internát, záleží kromě přípravné třídy ze
6 tříd, z nichž tři jsou nižší střední a tři vyšší s kursem právnických
a politických nauk. Roku 1897 bylo v lyceu 242 posluchačů.
Imperatorské učiliště právnické založeno r. 1835 ku připravování
úředníků zběhlých v právnických naukách pro služby v minister-
stvě spravedlnosti. Učiliště, jež jest internátem, záleží z přípravky
a 7 tříd vůbec, — čtyř všeobecně vzdělávacích gymnasijních a tří
speciálních s kursem právnických nauk. Absolventům kursu uči-
hště z r. 1897 bylo dovoleno vstoupiti do služby i jiných mini-
sterstev. — Děmidovské právnické lyceum v Jaroslavi přetvořilo
se 1868 z ústavu všeobecně vzdělávacího, založeného 1803 Děmi-
dovým na summy věnované Jaroslavskému gymnasiu. Dne 1. února
1899 bylo v něm 281 posluchačů. — K historicko-filologickým
fakultám blíží se svým programmcm historicko-íilologické ústavy
v Petrohradě (založen r. 1867) a v Nežíně (týž má název ústavu
knížete Bezborodko, jenž daroval 1805 prostředky na zřízení
gymnasia vyšších nauk; povaha a programm toho ústavu nejeden-
kráte se měnily, až byl r. 1875 přeměněn v historicko-filologický
ústav). Oba tyto ústavy založeny ku přípravě učitelů gymnasijních
a vůbec středoškolských ústavů, zvláště starých jazykův.

Podobné zřízení jako fakulta východních jazyků má i Laza-
revský ústav východních jazyků v Moskvě. Týž byl založen r. 1815
Arménem Lazarevem, původně s názvem »Lazarevské učiliště
pro vychování dětí arménského původu «. Ustav ten r. 1848 pře-
měněný záleží teď ze dvou oddělení: z gymnasijního s 8 třídami
a průpravkou, a ze speciálního oddělení pro vyučování východním
jazykům, rozděleného na tři běhy.

Archeologický ústav v Petrohradě (založený r. 1879 z inicia-
tivy Kalačova) poskytuje vzdělání připravující odborníky pro

NAŠE DOBA. R. XI., č. 10. 1904. 20. července. 47

738

archeologii a archivy. Většina posluchačů jsou absolventi jiných
vyšších ústavů. Kurs učebny jest dvouletý. Přednášky jsou bezplatné.

Ženské vyučovací ústavy. Jako mužské tak i ženské
ústavy rozpadají se na tři kategorie: nižší, střední a vyšší.

Počáteční vzdělání poskytuje se dívkám obyčejně zároveň
s chlapci v elementárních národních školách a jiných podobných
ústavech. Zřídka kdy, a to obyčejně v městech, zřizují se školy
městské pro dívky oddělené od chlapců. Úhrnný počet dívek
učících se v elementárních školách činí okolo 25Vo všeho žactva.
Dle výše vzpomenuté »Statistické zprávy* jest ze všech žáků
národních škol (3,801.113) ženského pohlaví 831.544. — Střední
učebné ústavy ženské počínají vznikati za panování Kateřiny II.,
jež založila v Petrohradě r. 1764 dle plánu Beckého ^Vychovávací
ústav pro urozené dívky «. Dle vzoru tohoto ústavu zřízeny i v ji-
ných městech ženské učebné ústavy, většinou internáty, jež jmeno-
vány obyčejně instituty, do nichž přijímány byly jen dívky
šlechtického původu.

Na počátku let šedesátých 19. století počala vláda zakládati
střední ústavy ženské, přístupné dívkám všech stavů. R. 1870 byly
tyto ústavy přeměněny v gymnasia a progymnasia. Gymnasium
záleží ze 7 ročních kursů; za účelem přípravy jeho absolventek
k pedagogické činnosti může při něm zřízena býti 8. třída doplňo-
vací; ženská progymnasia záležejí ze 3 tříd, rozšiřují se dle po-
třeby, čímž se pak přeměňují v gymnasia. Absolventkám úplného
kursu 8 tříd, vyznamenaným medailemi, dostane se hodnosti
domácích vychovatelek; které neobdržely medaile, ale jen vysvěd-
čení dospělosti, mají právo býti domácími učitelkami; které ukon-
čily jen 7 tříd, mají nárok na místo prvopočátečních učitelek
a učitelek elementárních škol. Učitelky prvé kategorie mají právo
vyučovati ve středních učebných ústavech, a druhé — v nižších
učilištích. — Podobná ženská gymnasia pro dívky všech stavů
a vyznání náboženských byla zřízena v létech šedesátých fondem
imperatrice Marie. Dne 1. února 1899 bylo ženských gymnasií
a progymnasií pod úřední správou ministerstva národní osvěty
346 s 94.078 žákyněmi, ženských gymn. pod řízením fondu
imperatrice Marie bylo 30 a institutů 32 s 20.246 žákyněmi; ženských
biskupských škol, o nichž bude pojednáno níže, bylo 69 a všech
středních ženských učebných ústavů bylo 477 s 120.462 žákyněmi.

Vyšší ženské učebné ústavy vznikly v Rusku ze sou-
kromé iniciativy. Roku 1872 zřízeny byly vyšší ženské kursy

739

v Petrohradě prof. Bestuževym-Rjuminym a v Moskvě — prof.
Gerjem. Petrohradské kursy jsou soukromé učebné ústavy, jichž
ředitele a inspektorku mající na starosti výchovnou část jmenuje
ministr národní osvěty. Kursy jsou rozděleny ve dvě oddělení:
historicko-filologické a fysicko matematické. Dne 1. února 1899
bylo v kursech 916 řádných a 44 mimořádných posluchaček,
z nichž v historicko-íilologickém oddělení bylo 719 posluchaček
a ve fys.-mat. 241. Roku 1900 obnovují se vyšší ženské kursy
v Moskvě, zastavené r. 1888.^

Ženský medicínský institut.

V letech 1872 — 1882 trvaly v Petrohradě ženské ^Lékařské
porodnické kursy«, vzniklé ze soukromé iniciativy při vojenské medi-
cínské akademii. Ve zmíněné době poskytly tyto vyššího medicín-
ského vzdělání 1309 ženským, z nichž mnohé projevily velmi pro-
spěšnou činnost zvláště ve válce r. 1877. Vzhledem k jejich zásluhám
byl jim r. 1878 udělen náhrudní znak Ž. V. (ženština-vrač = ženská
lékařka) dávající jim právo k samostatné lékařské praksi. Roku 1897
obnoveny byly kursy, jež zanikly r. 1882, pod názvem: »Zenského
medicínského institutu.* Dle statutu má institut za úkol poskytnouti
osobám ženského pohlaví medicínské vzdělání zvláště přizpůsobené
k léčení ženských a dětských nemocí a k porodnictví. Prostředky
institutu záležejí hlavně ze soukromých podpor, subvencí měst, zem-
stev a z kolejného. Kurs učebny jest pětiletý. Absolventky kursu ob-
drží diplom na hodnost ženské lékařky, poskytující právo k veškeré
samostatné praksi. R. 1898 vydán zákon, jímž ženské-lékařky nabý-
vají práva k státní službě s pensí.Dne 1. února 1899 bylo v institute 386
posluchaček. Pro příští rok připravuje se zřízení druhého ženského
medicínského institutu v Moskvě. -

Speciální vyučovací ústavy.

1. Duchovní vyučovací ústavy jsou trojího druhu: 1. nižší ducho-
vní učiliště; 2. střední duchovní semináře; 3. vyšší duchovní akademie.

Úkolem duchovních ústavů jest poskytnouti dětem počáteční
vzdělání a připraviti je ke službě pravoslavné církvi. Jsou vydr-
žovány z prostředků odváděných duchovenstvem každého biskupství
a nalézají se pod dozorem arcibiskupa (archijereja). Mají čtyři
třídy, jichž osnova vyučovací blíží se osnově čtyř gymnasijních

1 Podobné kursy zřizují se v Kijevě a Kazani, a podle nejnovějších zpráv
jedná se o jich zřízení ve všech universitních městech, kromě Jurjeva. Kursy
moderních jazyků ve Varšavě možno též přičísti k vyšším ženským učebným
ústavům.

- Nyní již je. 47*

740

tříd. Do učilišť přijímají se děti členů pravoslavného duchovenstva
bezplatně, děti jiných stavů za plat. V různých guberniích Ruska
jest 185 duchovních učilišť s 31.000 žáky. Duchovní semináře
jsou učebně vychovávacími ústavy ku přípravě jinochů ke službě
pravoslavné církvi. Semináře jsou vydržovány z prostředků sv.
synoda a z podpor, poskytovaných ze státní pokladny. Do semi-
nářů přijímají se mladí lidé pravoslavného vyznání všech stavů.
Nejdůležitějším předmětem vyučovacím v nich jest bohosloví, avšak
ve značném rozsahu vyučuje se též naukám všeobecně vzdělávacím,
jaké jsou v klassických gymnasiích. Vyučování v seminářích jest
bezplatné. Nejlepší absolventi vstupují do duchovní akademie
(v posledních letech jest jim též dovoleno vstoupiti na Tomskou
neb Jurjevskou universitu); většinou bývají odchovanci seminární
biskupskou konsistoří ustanovováni za kněze a k různým službám
církevním neb za učitele a dohližitele v duchovních učebných
ústavech. Počet duchovních seminářů jest 55 s 18 000 žáky.

Duchovní akademie jsou 4: Kijevská, jejíž vznik spadá
ještě do 17. století. Moskevská, utvořená ze staré slovansko řecko-
latinské akademie, jejíž počátky rovněž sahají do 17. století;
Petrohradská, zřízená r. 1797, a Kazaňská, zřízená r. 1842. Účelem
duchovních akademií jest poskytovati vyšší bohoslovecké vzdělání,
v duchu pravoslaví; pro vyšší hodnosti církevní a podobné jim
obory. Z nauk, přednášených v akademiích, jedny, zvláště různá
odvětví bohosloví, filosofie a logika (úhrnem 14), jsou závazný
všem posluchačům, a druhé, rozdělené na skupiny, zůstaveny jsou
volbě posluchačů. Do akademií přijímají se absolventi kursů
duchovních neb klassických gymnasií na základě přijímací zkoušky.
Úplný kurs akademický jest 41etý. Ve všech čtyřech akademiích
jest okolo 800 posluchačů.

Ženské duchovní vyučovací ústavy.

Ve většině arcibiskupství zřízená * arcibiskupská ženská uči-
liště*, určená ku vzdělání dcer členů pravoslavného duchovenstva,
do nichž dovoluje se přijímati i dcery jiných stavů. Učiliště tato
dělí se na 6 tříd, učebná osnova souhlasí s kursem ženských
gymnasií. Absolventky úplného kursu obdrží hodnost domácí
učitelky. Učitelkami v církevních farních školách ustanovují se
především ty, jež nabyly vzdělání v ženských biskupských uči-
lištích. Kromě nich jsou ještě dvě ženská duchovní učiliště. V 69
učilištích těchto dvou typů vyučuje se 15.138 dívek.

741

2. Paedagogické učebné ústavy.

Největší části vychovatelů dostává se přípravy v universitách
a sice v historicko-filologických a fysicko mathematických fakultách.
Ku přípravě učitelů středních škol slouží též výše zmíněné hist.-
filologické instituty (v Petrohradě a v Nežíně). — Ku přípravě
učitelů elementárních národních škol jsou speciální učebné ústavy:
učitelské instituty, jichž jest v různých učebných okrscích 10
(počet posluchačů v nich okolo 700), učitelské semináře a školy
počtem 62 s 4.500 žáky. Ústředních učilišť jest 13, ženských
škol učitel. 4. účelem učit. institutů jest připravovati učitele pro
vyšší třídy městské školy (= gorodskoe učilišče); semináře pak
vzdělávati učitele pro elementární školy národní a školy vesnické.
Aby se vychovatelé prakticky pro své budoucí povolání připraviti
mohli, jsou při učitelských institutech zřízena městská učiliště
a při seminářích elementární. Učebny kurs v institutech i semi-
nářích jest tříletý. V některých seminářích však jest rozšířen na
čtyřletý. Kromě toho jest pod dozorem duchovním 14 církevně
učitelských škol s dvouletým kursem a 1.100 chovanci.

3. Medicínské učebné ústavy. Kromě medicínských
fakult nalézajících se v osmi universitách jest vyšším medicinským
ústavem též vojenská medicínská akademie v Petrohradě. Dne
1. ledna 1899 bylo v ní 750 řádných a 18 mimořádných poslu-
chačů. Stává též řada ústavů, jež poskytují odborné medicínské
vzdělání již lékařům v praksi se nalézajícím. Takový ústav jest
v Petrohradě — klinický ústav velkokněžny Heleny Pavlovny
a při něm porodnické kursy pro lékaře; v Moskvě — gynekolo-
gické a bakteriologické instituty; v Charkově — kursy pro lékaře
při bakteriologické stanici lékařské jednoty. K vyšším učebným
ústavům, poskytujícím vyšší lékařské vzdělání, náleží zvěřolékařské
ústavy ve Varšavě (1. ledna 1899 s 151 posluchači), v Charkově
s 297 posluchači, v Kazani s 436 posl. a v Jurjevě s 262 posl.
Ku přípravě akušerek (= lékařek babictví) jest 8 škol různých
názvů; ku přípravě ranhojičů a ranhojiček jest 6 civilních ran-
hojičských škol.

4. Technické a průmyslové učebné ústavy.
Vyššími technickými učebnými ústavy, jež mají za účel

připravovati zkušené inženýry — řídící orgány pro technické a prů-
myslové podniky, jakož i zaopatřiti kontingent osob nevyhnutelných
pro práce vládních technických úřadů, professorů a učitelů tech-
nických učebných ústavů, jsou: Petrohradský praktický technolo-

742

gický institut imperatora Mikuláše I. — nejstarší z technických
učebných ústavů (založený 1828). Dělí se ve dvě oddělení:
mechanické a lučebné. Kurs učebny jest 51etý. Dne 1. ledna 1899
bylo v něm 1.011 řádných a 5 mimořádných posluchačů (na
všeobecně vzdělávacím oddělení 280 posluch., v mechanickém
oddělení — 605; v lučebném — 131).

Charkovský praktický technologický ústav im-
peratora Alexandra III. — založený r. 1885. Kurs učebny jest
51etý) se dvěma odděleními — mechanickým (dne 1. ledna 1899
290 posluch.) a lučebným (84 posluch.) a se všeobecným kursem
(437 posluch.).

Imperatorské Moskovské technické u čil i stě, zaří-
zené roku 1868 (bylo přeměněno z » Průmyslového učebného
ústavu odchovanců Moskovské porodnice, « zřízené r. 1830). Kurs
vyučovací jest pětiletý se dvěma odděleními. Dne 1. ledna 1899
bylo 865 posluchačů (v mechanickém oddělení — 738 a v lučeb-
ném — 127 posl.)

Rižský polytechnický ústav, zřízený r. 1862 z pro-
středků města Rigy a stavů Pobaltických gubernií. Zreformován
byv r. 1896 má 6 oddělení. Kurs pětiletý jest na mechanickém,
lučebném, inženýrském a stavitelském, 41etý v zemědělském
a 31etý v obchodním. Dne 1. ledna 1899 bylo 1486 posluchačů
v stavitelském oddělení bylo 83 posluchačů, v inženýrském - 229;
v mechanickém — 352; v lučebném — 348; v zemědělském —
180; v obchodním - 294 posluchačů.

Tomský technologický ústav, založený r. 1900.

Kijevský polytechnický ústav imperatora Alexandra II.
založený 1898 s úkolem připravovati zručné techniky — inženýry
pro různé speciálnosti: Má 4 oddělení, odpovídající nejvíce roz-
vitým odvětvím průmyslu jihozápadního kraje: chemické, mecha-
nické, inženýrské a zemědělské. Doba kursu ve všech odděleních
trvá 4 roky. Ustav zřízen z prostředků, poskytnutých od místních
zámožných zástupců průmyslnicko-obchodní třídy; vydržování učeb-
ného ústavu děje se z prostředků pokladny státní. Začátkem
škol. r. 1899—1900 bylo na ústavě 593 posluchačů, z nichž 341
v 1. kursu a 252 v II. kursu.

Varšavský polytechnický ústav imperatora Mikuláše II.,
založený r. 1898, s tímtéž účelem, skládající se ze tří oddělení
(bez zemědělského, neboť místní potřebě vzdělaných agronomů vy-
hovuje ústav pro zemědělství a lesnictví v Nové Alexandrii v Lub-

743

linské gubernii). Vzhledem k tomu, že místní zemědělství má
nedostatek osob, připravených ku provádění melioračních prací,
jest mezi předměty vyučovacími v inženýrsko-stavitelském oddělení
vřaděno zemědělské stavitelství. Učebny kurs 4 roky. Ústav zřízen
skoro vesměs z dobrovolných příspěvků místního společenstva.
Běžná vydání kryjí se z říšské pokladny státní. Počátkem šk.
r. 1899—1900 bylo v ústavě všech posluchačů 431, z nichž 270
v I. kursu a 161 v 11. V nejbližší budoucnosti má se ještě
zříditi hutnické oddělení. Ústavy Kijevský a Varšavský nalézají
se ve správě ministerstva financí. Ve správě téhož ministerstva
jest také v Petrohradě nyní zřízený polytechnický ústav s 1800
posluchači, o čtyřech odděleních: obchodním, loděnickém, metal-
lurgickém a elektrotechnickém.

Hornický ústav imperatrice Kateřiny II. má za
účel vzdělávati hornické inženýry k dobývání a zpracování nerostů.
Jest zřízen r. 1773, s počátku ve vlastnosti hornického učiliště.
Nalézá se ve správě ministerstva zemědělství a říšských statků.
Dne 1. ledna 1899 bylo v něm 480 posluchačů.

Jekaterinské vyšší hornické učiliště,založenér. 1899;
má dvě oddělení — hornické a metallurgické.

Ústav inženýrů dopravnictví imperatora Alexandra I.
Jest založen v Petrohradě 1810; učebny kurs jest 51etý. Institut
jest vyšší technický učebny ústav, mající za účel vzdělávati inženýry
dopravnictví. Byv zřízen 1809 dle projektu znamenitého Francouz,
inženýra a učence Betankura, byl s počátku učebným ústavem
o čtyřech ročnících a měl vojenskou organisaci. Ecole des ponts
et chaussées v Paříži dala institutu prvé učitele — Fabra, Bažena,
Potjě a Destrema; před 10 lety byli z Francie ještě přihlášeni
Lanié, Clapeyron a Rocourt. S počátku přednášky i zkoušky daly
se francouzským jazykem. Po řadě různých změn byl institut
r. 1864 otevřen jako civilní učebny ústav s 51etým učebným
kursem. V letech 1882 — 1890 byly v institute 3 starší kursy,
a tenkráte přijímali se do ústavu jen mladí lidéj již ukončiH již
kurs v universitách neb vyšších učebných ústavech. Za těchto
okolností mohli inženýři dopravnictví jen velmi pozdě (asi v 30.
roce věku svého) začíti svou praktickou činnost; proto r. 1890
byly znova otevřeny první dva dříve zrušené kursy. Od té doby
trvá již institut jako vyšší učebny ústav s 51etým kursem, přijí-
mající mladé lidi, již obdrželi středoškolské vzdělání. Počátkem
škol. roku 1899 — 1900 bylo v něm 883 posluchačů. (Dokončení.)

Moudrá Libuše - mužem.

Prof. A. Briickner.
(Pokračování.)

Máme sice tuto legendu dnes jen v pozdějších českých spisech
14. století, na které již údaje Kosmovy vliv měly; u Přemy.slovce
10. století zní prapověst následovně:

»Morem navštívení tito nešťastníci, dnešní Slované Cech, na
severu bydlící dlouho bez zákona, bez knížete, vládce nebo města,
roztroušeni jako dravá zvěř bloudíce, jsou o plody své země a její
jinaký majetek připraveni. Vyhledali konečně prorokyni a žádali
od ní ducha rady a odpověď proroctví. Když toto obdrželi, zřídili
město, které nazvali Prahou. Na to nalezli nadmíru ostrovtipného
a moudrého muže, jemuž rolnictví dobře bylo známo; dle výroku
prorokyně ustanovili ho za knížete svého nebo-li správce — slul
Přemysl — a dali mu za manželku napřed jmenovanou panenskou
prorokyni. Potom si z potomstva svrchu řečeného knížete ustano-
vili vůdce neboli vévody, sloužíce modlám, libujíce si v nesvatých
obětích, až na konec vláda nad touž říší přešla na jednoho, jenž
pocházel od téhož knížete a jenž se zval Bořivoj.*

Toto jest celá národní pověst Čechů. V každém
slově poznati se může pravá tradice. Lid neví ničeho o tom, že
odněkud do nynějších sídel svých byl přišel; žije od dávna na
této půdě, ale tito autochtonové jsou zatím »bez práva a zákonů«,
řekli by ruští kronikáři o nich, t. j. bez pevných sídel, bez rol-
nictví, vydáni každé nahodilosti nejprvotnějšího hospodaření, bez
pomoci a rady proti živelním škodám, proti nemocem a hladu.
Mají však prorokyně, moudré ženy, panenské věštkyně (jako jiní
Slované, jako Germáné); žádali radu na nejosvědčenější. Radila
pevná sídla zříditi (Prahu založiti) a dáti se ovládati znalcem rol-
nictví. Muž jmenoval se charakteristickým způsobem Přemysl =
Prométheus, neboť takovým přemýšlením, předcházením chrání
svůj lid před katastrofami, jím stanou se prozíravými zemědělci,

745

kteří shromažďují a vyměňují zásoby a nejsou již vydáni slepé
vládě náhody. Dík zato sluší také věštkyni: proto jest provdána
za Přemysla, poněvadž dosud jako panna bohu sloužila, ale bůh
miluje změnu, nastoupí na její místo u něho mladší. Přemysl tak
stává se vévodou: hospodář, správce země, starosta (stařešina) ve
velké zadruze Čechů, jestliže něco podobného tehda bylo. Když
takto Přemyslem zvířecí stav překonán, pokrok stává se rychlejším;
po heroovi kulturním následují vévodové, kteří pocházejí z jedné
rodiny, ale jinak vůlí lidu, jak se ve shromážděních (vece) proje-
vovala, jsou vázáni; když na př. kníže Bořivoj lidu nemilým se
stal, sesadil ho jednoduše a zvolil Strojmíra, který vypovězen nebo
zahnán meškal v Německu; i Strojmíra zahnali, jakmile v otázce
jazykové — o tuto jednalo se v Čechách roku 890 zrovna tak
jako roku 1890! — národním požadavkům nevyhověl. A ani
Bořivoj, ani Strojmír nebyly pány celých Cech — vládli jen
v Praze: jinde byli jiné rodiny panovnické s touž mocí omezenou
sněmem; jak se na takovém shromáždění jednalo, jak se tam šlo
bez zbraní a přece hlavy rozbíjely, jak se usnesení muselo státi
jednohlasným, jak obstrukce byla pokořena, vypravují současníci,
mnich Kristián jakož i biskup Dětmar v Meziboři.

A to jest vše. Pravnuk právě téhož Bořivoje nezmiňuje se
ni slůvkem, že jeho praděd pocházel od onoho Přemysla v pověsti;
ani nezná, jak by se slušelo, jméno věštkyně, neví nic o přistěho-
vání národa. Avšak ví zcela určitě, že lid si Bořivoje zvolil a se-
sadil; ví, že kromě Bořivoje byli páni z Kouřimě, Pšova atd.,
kteří by se stejným nebo lepším právem od heroa zemědělství
Přemysla mohli odvozovati — neboť teprve jeho otec (Boleslav)
právě tyto Čechy jaks taks mocí a klamem sjednotil, ostatní »kní-
žata« zahnal aneb usmrtil, jako svého vlastního bratra. Mnich ne-
vyčerpal asi úplně tradici; lid zajisté ještě mnohé o Přemyslovi,
o jeho mocné vládě si vypravoval — avšak hlavní rysy pověsti
jsou mnichem Kristiánem na jisto pro vždy postaveny. V jakém
poměru má se k tomu »národní pověst* Kosmova.?*

II.
Knížecí syn Kristián, poněvadž hlavní účel jeho práce byla
oslava Václava, zavražděného strýce, a prabáby (Ludmily), mohl
zkrátka pominouti předchozí dějiny Čech — k věčnému díku nás
zavázal, že nám to málo nezadržel. Úloha Kosmova byla proti
tomu ze základu jiná; měl dáti souvislé zemské dějiny od počátků.

746

To znamená předem, spojiti své Čechy s oněmi osmi lidmi,
kteří od potopy uchráněni byh, a oněmi 72, již babylonskou věž
stavěli, a od nich vystavěti most k Bořivoji. Pro to neměl žádné
látky, ale Kosmas si ji našel jako každý středověký kronikář, na
př. ruský »Nestor«. I tento nevěděl o počátcích svého Kyjeva
zcela ničeho vypravovati, ale několik místopisných jmen z nej-
bližšího a dalšího okolí mu postačilo, aby sestrojil povídku, tím
snáze, že přenášení pozdějších poměrů na staré doby bral lehko.
Taková jména stačila také úplně i Kosmovi; z j ména samotného,
bez jakékoliv pověsti, zbudoval svou budovu lží, která jakožto
česká národní pověst se bére vážně.

Bylo zde především jméno Bohemus = Cech a podávalo se
zejména lidu samo, tak povstala mu osobnost samého Čecha, jenž
musel býti vůdcem svého lidu, protože mu dal své jméno. Proto
Cech musil zemi zabrati; později ukazovali i jeho hrob a naivní
dějepisci hledají ještě dnes v něm vše možné; Kosmas věděl také
udati, odkud svá nová sídla »Čech« zaujal a udává nám naivně
své prameny pro to — svou domněnku, ale toto (ut reor)
»jak se domnívám* vztahuje se nejen na vrch Říp mezi oběma
řekami Ohří a Vltavou, ale i na celého »Čecha« a na celou »pověst«,
jak ihned uvidíme.

Vedle jména lidu, které přeměnil na jméno osobní (snad
Kosmas v tom má pravdu, aniž by to tušil — jméno Cechové
může skutečně znamenati lidi, rodinu Čecha, vlastně místo, kde tito
bydlí, ale zbývají jiné možnosti: jméno může také býti místo-
pisným), bylo v zemi bezpočetných jmen starých sídel. Slovanské
pojmenování jest velice průzračné; tak nemohl při svém »do
mnívám se« zdánlivě ani chybiti. Byl prastarý hrad, Krakovec,
byly hrady Libušin a Tetín, vrch Kazín: tato tři poslední jména
zdála se svým tvarem poukazovati na jména ženská, na Libuši,
Tetu a Kazi; přirozeně byly sestry, dcery onoho Kroka, po němž
Krakovec slul; a byly tři, jak byly tři parce, grácie a jiná podobná
havěť. Následovala nyní episoda přistěhování a zabrání země
»Čechem« a jeho lidem, episoda prvního pokroku, prvního ustá-
lení vlády Krakem a jeho lidem. Zrovna dle téhož receptu pokra-
čoval současný »Nestor« uRusů aneb pozdější »Vincencius« u Poláků
Nestor nalezl místo pověstí jen místopisná jména z okolí Kyjeva:
Ščekovica, Chorivica, Lybed, Kyjev a Kyjevec — z ničeho nic
vznikli mu »tři bratři* Kyj, Sček, Choriv a jich sestra Lybeď; vy-
.stavěli hrad, který pojmenovali po nejstarším; tento vystavěl si

747

ještě na Dunaji Malý Kyjev (Kyjevec), neboť tudy táhl kolem,
chtěje řeckého císaře v Byzanci vyhledati — zcela jako Svatoslav,
Varjag, r. 970 skutečně to učinil. Tak zakryl Rus nedostatek jisté
zprávy nebo také jen pověsti; to činili středověcí kronikáři vůbec.

Tak vycedil také Kosmas z nahodilých místních jmen svoji
druhou vrstvu českých pánů; jen znetvořil jméno Krak (= krkavec,
dle něho pojmenováno mnoho Krakovů; jest to výhradně západo-
slovanské jméno, přichází na Labi, Visle atd. mnohonásobně);
psal ho místo jedině správného tvaru Krak úmyslně špatně Krok
(nerušilo ho, že jméno hradu a zakladatele úplně nesouhlasí), aby
na polský Krakov — pocházel sám přece od Poláků -- přespříliš
neupomínal. Nyní měl »knížete« a jeho dcery; jednalo se ještě je
nějak zaměstnati.

Dávno bylo známo, že Kosmas své představy o prapoměrech
Čech, jejich víře atd., ne domácímu podání, ale Ovidovým Meta-
morfosám a mnohým jiným latiníkům děkuje. Nechává tedy (po
pádu v ráji!!) zlatý věk vyvstati — důsledek nebyl nikdy věcí
středověku, neboť byl by se na svých odporech zadusil — kte-
rémuž konec připraven povstáním zlata a lakoty. Povstávají půtky
o jmění; byli povoláni sprostředkovatelé, soudcové — Krok stává
se nejváženějším soudcem; vojínů není ještě zapotřebí, protože
národové ještě daleko bydlí od sebe. Tím vyčerpána již úloha
Kroka; syny neodvážil se mu Kosmas přibásniti, za to ale dcery,
s kterými mohl dělati, co chtěl. Tak byla jeho celá pověst o Kra-
kovi jen parafrásí: aurea prima sáta est aetas dum vin-
dice nullo atd. (Nejprve byl zlatý věk bez jakéhokoliv
soudce atd.)

Tyto dcery učinil nyní Kosmas všecky kouzelnicemi a čaro-
dějnicemi, neboť ve svém prameni, u onoho Kristiána, četl o » pro-
rokyni*; o dvou neví nic vypravovati; dává jim bezúčelně umříti
jak jim bezúčelně, k vůli trojici a oněm jménům dal žíti. Jednalo
se mu jen o » nejmladší*, o jeho Libuši, která vládne, kdežto »její
sestry « čarují. Ale vláda žen jemná, slabá, spravedlivá nemá trvati;
o to pečují zlí mužové, již silnou rukou drženi býti musí na uzdě.
Očekávali bychom, že Kosmas dá dojíti k zevnitřní válce, nejjed-
noduššímu prostředku, aby nebezpečí slabého panství ženského
dokázal; místo toho přestál, svou obrazotvornost dále nenamáhaje,
na živnosti pana otce, v rámci sporů, jež Krokův věhlas dovedl
urovnati, kdežto respekt před slečnou dcerou se ztratil nadobro.
Vynalezl spor, v kterém spravedlivě podlehla strana napadlá a po-

748

haněla samého soudce, ženu s dlouhými vlasy a krátkým rozumem
— jak dlouho ještě dají se mužové vésti ženou ? Protož ustupuje
Libuše před nerozumným nátlakem lidu; zbytečně uvádí obhájení
z Phaedra o žábách a jejich králích a o holubu a jestřábu; zbytečně
maluje, znalá v bibli, slovy starého písma (Saulovými) pozdější
tyranství knížat. Staň se vůle lidu; udává jen, kdo má být zvolen.
Následuje známé vypravování o jejím koni, jenž našel cestu do
Stadic k Přemyslovi; o okolnostech, za kterých Přemysl poselství
vyslechl a předpovědi k tomu ex post dává; jeho jízda k Libuši;
založení Prahy, smrt obou, o níž Kosmas nic vypravovati ne-
věděl — nic o » choti- vladaři «, jakoby měl jen ploditi děti, a
o zeměpaní zrovna tolik!

Jak jednoduchá, čistá pověst u Kristiána Kosmasem znetvo-
řena, divoce změtená, vyplývá z následujícího. U Kristiána sou-
hlasí a hodí se vše nejlépe: věštkyně u něho nepadá ze své role.
Kosmas naproti tomu zaplétá se v předivo lží; učinil pouhou
věštkyni zeměpaní a nevyšel z rozporů; jeho Libuše založila, aniž
by se koho ptala, hrad Libušin — proč nemohla také založiti ze
své vůle sama Prahu.? Brzy dává lidu svého vládce si zvoliti; brzy
vzpamatuje se, že jej má ustanoviti sama; se svými sestrami
v rozhodné noci čaruje — ale co vlastně dělaly, zůstává neznámo:
jediná pravda, která naivnímu lháři uklouzla. Poněvadž Libuše
byla věštkyní, Přemysl, aby nebyl menší, musí se stát také kou-
zelníkem, jenž má moc, věci odčarovati a přičarovati, ale tím jest
jen tak mimochodem, kdežto Libuše, jež jest jinak vzor ženy —
Kosmas nemůže se jí dost vynachváliti - » protože nikdo ve všem
šťasten býti nemůže, byla takováto žena tak vysoké chvály* —
kouzelnicí; kouzelnictví bylo by bývalo po této chvále zcela zby-
tečné, ale od Kristiána nesměl Kosmas odbočiti a Kristián znal
jen pleitonissu — Kosmas opakuje o Libuši týž výraz; stává se
kněžnou, ne protože je dcerou Krokovou, nýbrž protože svému
lidu mnoho jistého pro budoucnost předpověděla —
vidíme tedy, jak zdánlivé potomství Krokovo zcela je zbytečným;
na důkaz tohoto věhlasu Libuše musila potom úplně zbytečné
> proroctví « na svém kolovrátku odříkati.

Co u Kristiána mělo hlavu a patu, stává se u Kosmy plné
rozporu. Nedal Tetě a Kazi vládnouti, poněvadž jich jména příliš
jednoduše zněla (Teta = teta, Káži = kázeň?); Libuše (»milá, pří-
jemná*) zní jasněji, majestátněji. Proti starším čarodějnicím mohla
podle slovanského dědického práva býti nejmladší. Ženatý kápi-

749

tulní děkan cenil mládí paní a věděl o paních vyprávěti; ve scéně
soudní na ně vylil celý kbelík nečistých vtipů. Ale vzdor vší od-
vážnosti v mahčkostech pozoruje, že Kosmas se neodvážil vyna-
lézti něco většího, že se cítil Kristiánem vázaný, protože má všeho
od něho, jeho stručnou zprávu jen rozšiřuje. Že dal pohance Li-
buši prorokovati o křesťanských svatých, patří k nedůslednostem,
jimiž se padělatel neurážel; že si pomáhá nepravou etymologií,
kde mu nic moudřejšího nenapadá, rozumí se samo sebou. Tak
dává Libuši vysvětliti jméno Praha; zaměňuje je se jménem prag
= práh — přes který vstupující klopýtá, ale jméno značí mýtinu
lesa ždárem povstalou. V jednom bodě odchyluje se Kosmas od
Kristiána. Tento dává Prahu založiti Cechem (bez jakéhokoli při-
spění Přemysla) a pak Přemysla za svého knížete (princeps nebo
gubernator) voliti; Kosmas patrně nechtěl, aby Přemysl na zalo-
žení Prahy zúčastněn nebyl, a proto pořad událostí obrátil. Jinak
drží se rámce Kristiánova.

(Pokračováni.)

Novější dokumenty hnutí protialkoholového.

Podává MUDr. K. Bulíř.
(Dokončení.)

VI. Alkohol a schopnost kojení.
(Pí. Elsa Rose-ová, Drážďany.)

Jednou z nejsmutnějších známek přibývajícího úpadku bílé rassy
jest rostoucí nemožnost žen, kojiti své děti.

Statistika neúprosně dokazuje, že z dětí, uměle živených,
umírá v prvním roce života třikrát až šestkrát tolik, nežli dětí,
prsem živených. Miliony lidí chová se vůči této smutné zkušenosti
zcela netečně; ano, mnozí tvrdí, že jest to jen ku prospěchu hy-
gieny rassové, mizí-li nesčetné řady dětí následkem nedostatečné
výživy: velikou úmrtností kojencův získává prý se přirozený výběr.
Možná; jakého však druhu .^

Zůstávají na živu jen ty děti, od přírody obdařené tak vý-
borným žaludkem, že jim nevhodná, umělá výživa neškodí. Nedá
se sice popříti přednost dobrých zažívadel pro osobní zdraví, ale
boj o život nevede se žaludkem, ale v první řadě
hlavou! Není vyloučena možnost, že ona pověstná duševní ome-
zenost selského lidu vysočiny švábsko-bavorské (odkud čerpala
autorka materiál pro svou přednášku. Pozn. ref.) dá se vysvětliti
z části tím, že nejlepší hlavy v dětském již věku musily ustoupiti
dobrým žaludkům.

Ženy, které samy dítě své nekojí, dají se rozděliti ve dvě
skupiny: 1. které kojiti nechtějí, 2. které kojiti nemohou.

Ženy první skupiny zasluhují opovržení vlastních
dětí svých; vydávají v sázku plod svého života, aby mohly
otročiti vlastní ješitnosti a jiným rozmařilostem, aby mohly volně
světa užívati. — Kojení není však pouze kojenci prospěšné, ale
i matce značně výhodné. Pohlavní orgány, porodem změněné,
vracejí se totiž — podporovány dráždivým úkonem kojení —
rychleji do stavu normálního, a není tudíž divu, že u žen ne-
kojících vznikají mnohem častěji různé choroby
orgánů břišních, nežli u matek kojících.

r5i

Nejnebezpečnější lákadlo, upustiti od kojení, leží ve zdán-
livé jistotě a snadnosti umělé výživy. Vynálezem apparátu Sox-
h letová zdálo se, že učiněn první krok k sestrojení hledaného
»homunkula«. I lékařstvo pozdravilo s netajenou radostí zdánlivý
pokrok v umělé výživě kojencově. Dnes však již proskakují otázky,
zda vynález Soxhletův nezpůsobil lidstvu více škod nežli užitku:
neníť a nikdy nebude sestrojen přípravek, který by jen poněkud
mohl nahraditi mléko mateřské.

Při druhé skupině žen mimoděk tážeme se po příčinách
zvrhlosti důležitých žláz prsních } Mnohokráte, a právem, obviňo-
vány byly nesmyslné pancíře, korsetty a šněrovačky, které tlakem
působí úbytek a atrofii prsu. Důležitější však příčinou neschop-
nosti kojení, na niž poukázal již r. 1900. Bunge, jest škodlivý
vliv alkoholu. Zvláštní cenu přičítá Bunge ve své statistice
těm případům, ve kterých matky dosud schopnost kojení vykazo-
valy, u dcer však schopnosti té již nebylo. Skoro u poloviny
těchto případů dalo se dokázati, že otec byl notorickým pijákem.
Z toho Bunge usoudil: Je-li otec pijákem, ztrácí dcera
schopnost, své dítě kojiti, a schopnost ta jest nena-
pravitelně ztracena pro všechny budoucí generace.
Tento poslední úsudek vyvolal sice v kruzích lékařských jakýsi
odpor, a jest také podivno, že Bunge v první řadě jen otce činí
zodpovědným a málo váhy klade na pití u žen; přece mluví jeho
statistika i v tom směru jasně. —

V první řadě případů, kde matka i dcera byly schopny ku
kojení, bylo jen 396Vo a 366Vo případů, ve kterých ženy ty
pravidelně pily nápoje lihové. V druhé řadě, kde matky ještě
kojily, dcery však již ne, stoupla čísla na 63'6Vo a 65P/o. V třetí
skupině, kde již nekojily ani matky, ani dcery, vyšinula se pro-
centa pravidelného požitku alkoholového na 732% a 82-3Vo.

Tato čísla hovoří srozumitelnou řečí, a potvrzují názor, že
pravidelný, byť i domněle střídmý požité kalkoholu
(i se strany ženiny) způsobuje neschopnost ku kojení.

VIL Alkohol a umění.
(Prof. P. Behrens, Diisseldorf.)
Nietzsche učil, že volné pokolení lidské nemůže býti nikdy
vedeno předpisy morálky a pevně stanovenými, předepsanými povin-
nostmi, nýbrž že samo, z dobré vůle a čisté radosti jimi se řídí, uznáva-
jíc svoji hodnotu. — Vše velké a závažné vzniká jen z rozkoše tvoření,
každý dobrý princip a řád jen ze záliby, kterou připravuje.

752

Lidský duch zušlechťuje a tříbí své smyslné rozkoše a po-
žitky — uměním. — Také zdržeHvost od nápojů alkoholových,
jež velikou má důležitost pro další vývoj lidstva, vykazuje řadu
podobných požitků, uměním vytříbených.

Jest totiž jistá esthetika v abstinenci alkoholové;
esthetika, která činí celý život osvícenější, klidnější, rovnoměrnější.
Souměrnost touhy tvořící stává se člověku údělem; nazírání umě-
lecké (intuice) jest spolehlivější, nápady cennější, trvanlivější, pro-
vedení schopnější, vyrovnatelnější: vše to podmiňuje pravé umě-
lecké opojení, opojení rozkošnější a půvabnější, nežli ona po-
vznesená nálada, dráždidly (stimulantiemi) vynucená.

A tento pocit přebytku síly a fantasie, který stojí k službám
činnosti umělecké, přenáší se i do ostatního života.

I život všední získává rovnoměrností jasné nálady na
ceně vnitřní a zvýšené procítění esthetické bére účast na všech
životních záležitostech. Optimistické nazírání na svět potírá veškeré
pochyby: člověk nabývá chuti k novému životu a s nadšením
chápe se životních úkolů.

Kraepelin dokázal, že požitek alkoholu snižuje činnost
duševní, a že obzvláště doznává újmy kritická schopnost úsudku.

Vážné umění nevzniká fantastickými sny a dobrými nápady;
také technická schopnost a obratnost jsou tohko prostředky po-
mocnými: umění stává se nepomíjejícím svědectvím své doby
a trvalým majetkem teprve hloubkou duševní, vědomě provozo-
vanou kritikou umělcovou při tvoření, která ho vede k urovnané,
vlastně harmonické činnosti, takže stává se pánem nad svou fan-
tasií. Jen umělec, který objektivně stojí nad svými ideami a pra-
cemi, může stvořiti dílo veliké.

Četné známky ve všech oborech životních ukazují k tomu,
že rozední vá se jitro nové renaissance, že probouzí se opět
kultura esthetická. Nedostačí však, že vytvořovány jsou jednotlivé
výkony umělecké: výtvory ty musí býti také řádně oceněny, musí
jim býti porozuměno. Nestačí, aby umělce pochopilo jen několik
rovnodušných umělců a znalců umění; všechen lid musí nejen
toužiti po umění, ale musí i dovésti je zažíti.

A jako zdrželivost přizpůsobuje tvůrce díla uměleckého
k cíli a dílu vyššímu, tak činí i požitek z díla uměleckého
přístupnější, prohloubenější: člověk nabývá nevědomky kritické
soudnosti vůči výtvorům uměleckým, jeho odpor k ošklivému a
láska ku krásnu se stupňuje, i^ím více cvičením a zdrželivostí
kritický instinkt se zostřuje, čím více zdrželivostí odvrací se smysl

753

od všeho povrchního a přikloňuje všemu důkladnému, tím více
vnitřního porozumění nabývá člověk vůči nejtajnějším zjevům
silných duší.

Takto přetvořený člověk bude požadovati, aby vše, co
do našeho života zasahuje a co ho obklopuje, posvěceno a okou-
zleno bylo krásou. Tuto touhu svou obrozený člověk doby nové
přenese na sebe sama, na své smýšlení i na své tělo. — Doži-
jeme se snad generace, kdy bude zahanbujícím zjevem tělo ne-
vycvičené právě tak, jako vzduch nevzdělaný.

Jdeme vstříc dobám, kdy jednostranné tvoření nahrazeno
bude všestranným, se vztahem nejen k tělesnému krásnu, ale i ku
stránce tvořivosti ducha a spořádaného zdraví. — Takové statné
pokolení procitne, podaří-li se nám zjednati nutné podmínky:
zděděnou sílu tělesnou i duševní a ochranu téže před plíživým
jedem nejhorším — alkoholem.

A právě umělci, lidé s citem uměleckým, zakladatelé nových
nauk, badatelé a tvůrci všech oborů, kteří nejvíce podílu mají míti
při rozednívání doby nové, právě tyto »citlivky srdce « stávají se
často obětí alkoholu, »Vratkostí jejich srdce< — praví A. Smith

— » vysvětluje se neobyčejná dráždivost těchto povah, jichž mozek
při zimničné činnosti bezohledně jest zásobován přehojnou, nad-
průměrnou stravou, takže vykonává — pokud se nedostaví reakce

— mnohem více, nežli u člověka průměrného. Tato choulostivost
vysvětluje také nebezpečnou reakci podobných povah vůči alko-
holu — nesnášelivost k alkoholu. — Neboť právě mezi nejnada-
nějšími povahami zuří alkohol nejhrozněji ; přečasto zachází geniální
člověk následkem alkoholismu — byť i rodina a vrstevníci udá-
vali zcela jiné příčiny záhuby.*

A přece právě tací lidé, průkopníci kultury, musí zachovati sobě
plnou sílu; přemohou-li svého odpůrce — alkohol — dokáží tím,
že abstinence alkoholová nehoví a nepodporuje šosáctví,
ale potírá je: v líném proudu alkoholovém utápí se šosáctví,
kdežto abstinence povznáší k volným výšinám!

Proto umělci, průkopníci kultury, v první řadě jsou povo-
láni, aby rovni společnosti vyvolenců v dyonizské volnosti vyvážili
radosti životní: vztýčí nové symboly, ohlásí nové hodnoty ra-
dostného života. Dají původ novým podobám družnosti; tělo
i duch sesílí ku kráse ve hrách i opravdovosti.

Tak krásou obrodí se šťastný rod lidský.

NAŠE DOBA. R. XI., č. 10. 1904. 20. července. 48

ROZHLEDY

POLITICKÉ. Třeba nemoc léčit, nejen příznaky : Změna řádů ústavních, ne jednacího řádu
parlamentního — Odstranění obstrukce prospěchem vlády — Cíle české obstrukce: Obstrukcí
k politice oportunní ? Ci upuštěním od obstrukce k věcné oposici a k pokrokové politice lidové V
Vláda rakouské bezradnosti — Ceterum autem censeo rozvážných sledovatelů rakouské politiky:
náprava jedině na cestách politiky lidové a pokrokové — Odboj proti Mladočechům a jich vedení

— Zjednodušení českých stran politických nebo všenárodní politická organisace ? — Zmatek místo
ujasnění. Dobrodružné kandidatury — Naděje dra Koerbera — Nové a nové požadavky maďarské

— Poslední dny centralismu.

Ukončením jednodenního zasedání českého sněmu nastala letní
prázden zákonodárných sborů v Rakousku. Vláda i národové mají nyní
dosti času, aby uvažovali o svém dosavadním postupu, aby vážili jeho
zisky a ztráty, a pomýšleli — na cesty nové, výslednější. Rozklad ra-
kouského ústavního života projevuje se na venek obstrukcí, českou na
říšské radě, německou na zemském sněme. Je proto přirozeno, že
otázka obstrukce budí nejvíce úvah. Zapomíná se, že obstrukce je
pouhým symptomem vnitřního úpadku parlamentního života u nás; že
je jenom zevním doložením rozkladu a umírání Ižiliberálních, sociálně
i národně zhola nespravedlivých ústavních zákonů z r. 1867. Základ
nemoci je v tom, že ústavní zákony dosud platné byly sestavovány,
ne aby se staly výrazem skutečných mocenských poměrů v rakou-
ských národech, nýbrž aby podporovaly a odvracely od poklesnutí
rozpadávající se a chřadnoucí moc německého měšťáctva. Tím se způ-
sobilo, že po neplných čtyřiceti létech jsou naše ústavní zákony v nej-
příkřejším odporu se skutečným rozdělením moci i mezi rakouskými
národy i mezi jednotlivými třídami rakouského obyvatelstva. A tu je
ovšem pochopitelno, že parlament nemůže požívat důvěry lidu, že je
lidu lhostejný a vydán rozmarům a různým i osobním zájmům po-
slanců. Proto zastavení obstrukce nebude a nemůže znamenat uklidnění
a ukotvení platné ústavy; jím může se přivodit jen klidnější postup
k změně ústavních zákonů, ale za to k změně tím hlubší. Proto
v otázce, budou-li Češi obstruovat či nebudou, pro vládu není, lépe
řečeno nemělo by být rozřešení krise.

Pan dr. Koerber pramálo získá, vymizí-li z parlamentu česká
obstrukce, ať již vypuzena mocí, změnou jednacího řádu nebo dobro-
volným složením zbraní, když by dosáhla svého cíle, jejž ji formuloval
nejnověji pan dr. Kramář: Českou obstrukcí uvést v Rakousku vůbec
všechen obstrukční postup ad absurdum; obstrukcí dojít k možnosti
politiky oportunní, politiky dle vzoru kola polského, jež by byla vždy
ochotna podporovat dobrou vládu, t. j. vládu platící dobré výkupné.
Ba na konci obstrukčních snů páně Kramářových je jistě, třeba toho

nevyslovil dosud, i účast v parlamentní většině — že ne pokrokové,
je jisto, neboť pokrokových poslanců je v rakouském ústředním sněmu
pranepatrná menšina. Ale znemožnění vší obstrukce, politika oportunní
a posléze místo u stolu sněmovní většiny — jsou to ceny, jež by vy-
vážily všechny škody snad kolikaletého ještě obstrukčního postupu ?
(Kalendářní termin hlavní obstrukční srážky a českého vítězství odna-
učili se stanovit již i Mladočeši.)

Nebylo by účelnější opustit obstrukci hned a nastoupit cestu
věcné oposice? Panu dru Koerberovi by se tím způsobily jenom roz-
paky a pád jeho urychlil. Jeho vláda je vládou rakouské bezradnosti,
která může chránit svůj život jenom pod přístřeškem § 14. Za klidných
parlamentních poměrů proti pokrokové, sebevědomé a poctivé straně
oposiční kabinet Koerberův neobstojí. Vždyť je osamocen hůře nežli
Mladočeši v nejprudších dobách obstrukčních. Pan dr. Koerber neví
sám, čí je. A pravda, není jediné strany, která by byla ochotna pro
jeho vládu se exponovat. Němci dávají, aby pan dr. Koerber pro ně
pracoval; ale za to neposkytnou mu, kde nepůjde o jejich prospěch,
kde docela by tak učinit mohli jen s trochou politického sebezapření,
ani jediného hlasu. Konservativní šlechta a klerikálové jsou prese
všechny vládní službičky od prvé chvíle tajnými odpůrci a podkopníky
ministerstva Koerberova. Polákům je lhostejno, zda Koerber či jiný,
jen když je to muž povolný při jejich parlamentních obchodech. Kde je
tedy jediná větší strana, o niž by se vláda mohla v parlamentě opřít?

Ale ovšem, nejde jen o to, porazit a odstranit dra Koerbera.
Tak malý cíl dnes snad by již ani Mladočechům nestačil. Otázka je,
jak zamezit pro budoucno vládu německy absolutistickou, jakou de
facto je vláda Koerberova. Odpověď je jediná: lidovou, pokrokovou
politikou. Jenom pokrokovou politikou lze ještě upoutat zájem lidu pro
věci veřejné. A dokavad nejsou pro běh věcí politických zaujaty nej-
širší vrstvy lidové, kterými jedině lze držet v šachu ústavní bezohled-
nosti vlády, dotud není naděje na účelnou změnu ústavy. Jednotlivými
reformami ve směru k dokonalejší i politické i sociální svobodě, jež
by vynutil nátlak zdola, sangažování lidu pro pokrokové tužby a
snahy, upravovala by se cesta ke konečné, celkové reformě všech
ústavních zákonů.

Proto nutno vítat každý projev, který svědčí, že národové ra-
kouští a jejich jednotlivé strany politické se vzpamatovávají, že cesty
pokrokové a lidové politiky nastupují. Ovšem k tomu nestačí trocha
pěkných a dobrých slov, jaká promlouvali na př. Mladočeši v Mladé
Boleslavi, a po nichž nenásledoval jediný dobrý skutek. Jde-li o stranu
tak zkompromitovanou, která tolik dobrého slibovala, aby zhola nic
nesplnila, bez skutků nelze věřiti jí nic. A to platí i o jednotlivcích
ze strany mladočeské, kteří třeba slibují nápravu i proti samému ve-
dení strany. Proto překvapilo, že mladočeského kandidáta dra Hermana
Janovského, byť i kandidoval samostatně a vystupoval proti vedení ná-
rodní strany svobodomyslné s nejpříkřejšími výtkami, mohli podporovat
i lidé pokrokoví. Kandidatura a zvolení dra Janovského na Slánsku
bylo činem odboje mladočeského voličstva a docela i činem sympa-

48*

756

tickým, neboť se dalo ve znamení snahy o reformu strany, o zjednání
pořádku ve straně a o přinucení strany k politice přímosti a otevře-
nosti. Ale vždy šlo tu o boj o pořádek ve straně rpladočeské, který
vybojovat přísluší samotným Mladočechům. Zasahovali-li na prospěch
dra Janovského ve volební zápas i stoupenci stran druhých, zejména
i stran mladších a pokrokových, dávali manifestační volbě na Slánsku
místo rázu protimladočeského ráz odporu proti dosavadním našim
stranám politickým vůbec. Propagovala li se ke všemu při volbě vše-
národní nějaká politická organisace, naprosto matná a neurčitá, byla
volební kampaň na Podřipsku velmi špatnou předzvěstí pro politické
ujasnění v Čechách. Je pravda, že dosavadní strannická roztříštěnost
je závadou našemu politickému životu. Ale zjednodušení stran nesmí
vyjít z mezí, jež určují aspoň stěžejné, základní zásady nynějších poli-
tických organisací. Musí se opírat o přesně vytknuté požadavky pro-
gramové. A tohoto nezbytného základu právě nemělo vystupování pana
dra Janovského, ač v jednotlivostech vykládal věci zcela přijatelné,
které pro Mladočecha jistě značí dobrý kus pokroku.

Ale poslední doplňovací zemské volby byly i zkušebným balónkem
pro vládu Koerberovu, jež prý stále počítá s nutností rozpustit říšskou
radu a zemský český sněm. A v tom na české straně vykonané volby
mohly vládu jenom posílit proti Mladočechům. O tři mandáty šlo a
ani jediného nenabyl žádný oficiálný kandidát vedoucí české strany
politické. Přesněji řečeno: ani v jediném okrese netroufala si národní
strana svobodomyslná vystoupit vlastním jménem a vlastní silou o mandát
se pokusit. Na Podřipsku a na Náchodsku kandidovali aspoň samo-
statní mladočeští uchazeči, lidé, kteří mají silný místní vliv a moc.
A i při tom kandidát náchodský dr. Čížek podlehl v druhém vo-
lebním běhu agrárníkovi Kotlandovi. A na Podřipsku prošel dr. Ja-
novský v dík nejen svému místnímu vlivu, nýbrž hlavně pro svoje ko-
zácké vystupování proti vedoucí straně české, — na jejíž program
kandidoval! Na třetí volební zápasiště na Královédvorsko Mladočeši se
ani neodvážili. Za to troufali si v obou volebních okresích východních
Čech, které stály v zápase, vystoupit stoupenci dra Sternberga a do-
cílili slušného počtu hlasů. Jak smutný obraz: strana dosud vedoucí,
s dlouholetou politickou, dobrou minulostí neodvažuje se vstupovat ve
volební zápas; za to lidé, kteří nemají žádných zásad, jež nepojí nic
než jméno — a snad peníze — dobrodružného, bezzásadního šlech-
tického politika, mohou směle vystupovat a získávají řady voličů! Věru
mladočeský úpadek je trudnější, než se nadali i nejzaujatější odpůrci
Mladočechů. Zkalily se vody veřejného života českého a lovit v nich
budou lidé nejpochybnější, nejméně ujasnění, nejplanější. Pod markou
odporu proti stranám vyšinou se jen obratní demagogové, lidé, kteří
nemají politické páteře, jejichž přesvědčení se bude měnit podle ná-
lady mas, V tom směru nelze se ubránit dojmu, že dobrodružnou byla
i , kandidatura dra Janovského a že podobných dobrodružných uchazečů
v českých volbách bude vždy hojněji.

Naděje na možné oslabení Mladočechů novými volbami je však
také jedinou příjemností poslední doby pro pana dra Koerbera. Jinak

75^

zejména projevy maďarských politiků mohou panu dru Koerberovi dělat
jenom těžkou hlavu. Že by docílil brzy vyrovnání s Uhry způsobem
parlamentním, asi sám nedoufá. Zbývá i tady mu za útočiště jedině
§ 14. Ale Uhry jen tak se neparlamentním vyrovnáním nespokojí.
Nejen strana neodvislosti stojí příkře proti přijetí vyrovnání vyřízeného
v Rakousku absolutisticky. I hr. Apponyi a baron Bánífy prohlásili,
že musejí Uhry trvat na tom, aby vyrovnávací předlohy byly v obojí
polovici říše projednány parlamentně. Ovšem pravděpodobno, nedojde-lh
na parlamentní projednání, že Maďaři se spokojí i s vyrovnáním § 14'.
jen když jim bude dobře vyváženo povolením jejich desiderií národ-
ních a o státní samostatnost co nejúplnější. A aby o požadavky ne-
měli Maďaři nikdy nouzi, starají se jejich politikové všech směrů. Nej-
nověji snaží se uplatnit nejen svým vlivem nýbrž i jazykově ve službě
diplomatické. Proto inscenovány byly bouře v uherském říšském sněmu
pro důtku ministerského předsedy starostovi debrecínskému za to,
že nepřijal německý dopis konsula galackého. Ovšem i hr. Apponyi
spokojoval se tu požadavkem, aby rakouská diplomacie ve styku s uher-
skými úřady neužívala němčiny nýbrž frančiny, jakožto řeči mezinárodní
a diplomatické. Ale hned na to týž hr. Apponyi počal propagovat
požadavek, aby Uhry zřídily si samostatné konsuláty ; zájmy uherského
obchodu a průmyslu prý se příčí zejména na Východě zájmům rakou-
ským — nelze proto, aby zájmy protichůdné hájil společný konsul.
Takovým způsobem Maďaři nepropasou jediné příležitosti k většímu
osamostatnění Uherského státu.

Pro přívržence silné moci ústřední v habsburské monarchii smutné
doby: v Rakousku rozklad centralistické ústavy, v Uhrách nezadržitelný
postup k úplné rozluce ... _ G^r _

Ze Slovenska. (Pravoty Rojka, Slov. Týždenníka, Veselovského.
— Národní Noviny proti Týždenníku. — Černoch pro maďarisaci. —
Ze Slov. Museální Společnosti. — Zvolenská knihtiskárna. — Slov.
peněžní ústavy v Bánovcách a v Kysáči. — Kleslost mravů v Nitře.)

Minotaurus na Krétě toliko každého devátého léta vyžadoval
lidské oběti od Athénských, dokud Theseus ho nezabil.

Novomódní labyrint máme i my: bludiště maďarské politiky. Mi-
notaurem je zde maďarsko-národnostní šovinismus. Tento pak ne jen
každých 9 let vyžaduje »lidských obětí «, ale téměř každodenně.

Oznamuji naše nejnovější oběti Minotaurovy:

Stařeček Slletý, r. kat. farář A. Rojko, napsal novinářský
článek » Novomódní loupežnictvo«. Poslal jej >Křesťanu«, listu kleri-
kálnímu a maďaronskému, po slovensku psanému v Pešti. Tento
» Křesťan* před poslaneckými volbami velmi oslavuje Slováky, ale teď
na př. ani jen slovo »Slovák« vytisknouti se neopováží. Proto i pro
dobře slovenský článek Rojkův neměl smyslu a místa. Tak potom
dostal se článek do rukou M. Hodžu, jenž jej uveřejnil ve svém »Slov.
Týždenníku « 8. června 1903. Pod novomódním loupežnictvem je tam
rozuměna násilná maďarisace, jež o jazyk olupuje národnosti.

758

Pešťanský státní fiskus v článku nalezl » bouření proti Madarům«
a žaloval. Rojko, jako původce, postaven před porotu. Ale pešťanská
porota v článku nenalezla toho, co v ném viděl fiskus, a starce osvo-
bodila. (2. května 1904.)

Tentýž »Slov. Týždenník« i 31. května měl pravotu pro
více článků, v nichž prý politisoval, nemaje kauce. Odsouzen na za-
placení 140 K pokuty a právo tni ch útrat.

Poslance Veselovského pro » pobuřování proti Maďarům «
(při programní řeči v Krakovanech) nedávno osvobodila kr. sedria
v Nitře. Fiskus apelloval a teď král. tabula odsoudila Veselovského
na 1 rok státního vězení, 1000 korun pokuty a na zaplacení pra-
votních útrat. Apelloval — od Kajfáše k Pilátu — na kúriu.

Kromě toho žaluje ho i senický služný pro » pomluvu úřadu «.
Jeví se v tom pravotení slov. poslanců jednotná methoda, dle zásady:
Audacter calumniari semper aliquid haeret. Chtějí to poslanectví ka-
ždému hodně ztrpčiti, chtějí je hmotně ožebračiti, chtějí je učiniti ne-
možnými. Kéž by bylo pravdou: »Hrom a peklo, marné vaše proti
nám jsou vzteky !«

Pokrokový »Slov. Týždenník«, znamenitě redigovaný Milanem
Hodžou, aby i na kalných vodách politiky mohl se svobodněji po-
hybovati, složil 11.500 K kauce. Je to dnes jediný slov. týdenník po-
Jitický, k tomu jediný a od stvoření světa první illustrovaný po-
litický slovenský list, jejž bylo a je třeba jako chleba. Ale lidé od na-
šeho »národního orgánu «, od martinských ^Národních Novin«
mají proň jen asi to středověké »anathema sit!«. Hněv svůj dokazují
mu zamlčováním a všelijak jinače. Pálili by jej jak Husa, kdyby směli,
kdyby měli vládu. I zde důkaz, nakolik nízký někdy dovede býti slo-
venský naturel. Tak malicherní lidé, koho ti přemohou z nepřátel,
když ani jen svou tak odpornou automanii přemáhati nechtějí. Jsou to
»Slavi« či »Sclavi«.M

S nimi závoditi dovede jen Černoch, ablegát Uh. Skalice.

Když ministr osvěty po tyto dny svolal poradu zástupců roz-
ličných vyznání a směrů, by slyšel jejich mínění vzhledem ku předloze
zákona, směřující za úplným pomaďarštěním lidových škol — Černoch
s návrhem souhlasil; Černoch chválil maďarščení Slováků, svých voličů,
on, Černoch, Skaličan, Slovák, výtečník, ř. kat. kněz a ostřihomský
kapitulník! Praví se o něm, že spekuluje na biskupstvo. Ve Skalici,
jmenovitě před volbami, simuluje Slováka, v Ostřihomě a v Pešti ma-
ďarisátora. Tak se to u nás lazí »per aspera ad astra «!

A opravdivý zájem národa je jim Hekubou.

Nesmírné oběti práce a sebezapření, zlata a krve vždy vyžadoval
— dle svědectví dějin — každý veliký útvar státní, každá svoboda
velikých myšlenek, velikých cílů. Pravda vědecká, náboženská, národní,
sociální, vůbec každá veliká » pravda « vždy dosud byla rozena s ná-
ramnou bolestí, s nadlidským napínáním všemožných sil.

Jen Slováků svoboda a pravda má býti jakýmsi pečeným ho-
lubem, létajícím do úst sám od sebe. Slováci místo žertvování zlata

759

a krve »na strach vragám* tlukou se sami mezi sebou. » Národní
Noviny « ubíjejí »Slov. Týždenník«. Černochové vychvalují maďarisaci!
Ani jen členové SI. Museální Společnosti, jichž je dosti
málo, a roční příspěvek dosti malý, neslouží na slávu nám. Jsou těch
ročních příspěvků dlužní do 3000 korun!

Ve Zvoleně slov. národovci zakládají účastinářskou knihti-
skárnu. Na sehnání 20.000 korun vypustili 1000 účastin. Bodej se
jim dařilo. Vždy ještě veliké množství slovenského čtení tiščeno bývá
u firem neslovenských. Tak na př. 18.000 výtisků kalendáře svato-
vojtěšského, »Katolické Noviny« a mnoho jiného.

Salva pak — nejpodnikavější slov. knihtiskař — tře psotu. Tak
se u nás rozumí přísloví: Svůj k svému!

V Bánovcech (st. Trenčanská) Slováci zakládají nový peněžný
ústav s jistinou 60.000 korun o 1000 účastinách. Cele tak i v Ky-
sáči (v Báčce).

Mezi městečky hornouherskými z nejvlastenečtějších, t. j. nej-
pomaďarštěnějších je Nitra. Jak blahý je zde život, jak počíná se zde
zlatý věk, o tom zajímavě píše nitranská lokálka maďarská »Nyitra-
megyei Szemle« v 26. čísle následovně: ^Bezcitná matka přivedena ku
policii, matka, jež válkem po hlavě tak udeřila své malé děvče, že
mozek mu vyšplechl, a bylo v zápase mezi životem a smrtí odvezeno
do městské nemocnice. Tehdy i svému synu zlomila ruku.«

O tomto mluví se veřejně. Ale komu je známo, že v Párovské
ulici mezi narozenými křesťanskými dětmi sotva se najde zákonité?
Padlé matky pak jiným — osobám pochybným — svěřují výchovu
svých dítek. Tak potom není div, když v Párovské ulici a po jiných
temnějších místech narozených nezákonných dětí 60^0 zahyne během
roku. Máme si snad utišiti svědomí tou pekelnou malicí, že takto
množí se počet anjelů? . . . Přičtemež k tomuto nápadně mnohé proti-
přirozené porody předčasné, počet mrtvonarozených, a potom ať svírá
nám srdce strašně tmavé podezření vzhledem ku ohromnému počtu
vražedlného odhánění plodů . . .

Račte se přecházeti po Párovské ulici a oslovte dle náhody tam
kterékoli dítě. S hrůzou zvíte, že i 14 — 15letí chlapci, dívky do školy
ještě nechodili, o náboženství nemají ponětí ...

Do každodenní školy chodí párovské dítě obyčejně jen tehdy,
kdy a dokud mu libo! Nejtemnější africké poměry.

Škola opakovači leží tam úhorem . . . Marii Pamfler zemřelo
161eté děvče. Byla tuze hubená, tuberkulosa — postrach Párovské
ulice — strhla ji do předčasného hrobu. Jen »dvě zimy« chodila do
školy, ostatní čas trávila v dílně na cigarettové trubky. — Matka
lourdskou vodou chtěla ji uzdraviti, by ji měla ku své pomoci.
Zemřela . . .«

»Nitra, milá Nitra, ty slovenská máti,
keď pozrem na teba, musím zaplakati!*

Slovák.

760

Po VEŘEJNÉM HOSPODÁŘSTVÍ. Platební bilance Rakousko-Uherska a Rakouska v posledním
desítiletí.

Ministerstvo financí vydalo právě vysoce zajímavou publikaci
o t. zv. platební bilanci naší monarchie.

Vydalo ji v řadě svých tabulek pro statistiku měnnou. Máť pla-
tební bilance veliký význam právě pro reformu valutní. Klade se
druhdy otázka, je-li naše platební bilance aktivní či pasivní, na roven
otázce: udržíme svoje draze opatřené zlato v zemi, zavedeme-li hotové
placení, t. j. neobmezenou povinnost banky Rakousko-Uherské vymě-
ňovati každou bankovku jí vydanou za zlato? Povinnost tato dosud je
suspendována, již od roku 1848, třeba že banka v posledních letech
nejen že bankovky dobrovolně zlatem vyplácela, nýbrž i dokonce zlato
obecenstvu vnucovala.

Co je tedy ona t. zv. platební bilance.? Je to poměr mezi veške-
rými pohledávkami s jedné a veškerými závazky s druhé strany, jež
mají naproti sobě jednotlivá národní hospodářství, tedy vždy veškerá
hospodářství uvnitř hranic státu jednoho naproti veškerým hospodářstvím
v obvodě všech států ostatních, nebo jedním slovem v cizině vůbec.

Dříve, za dob merkantilismu, kladena zde výhradně váha na
poměr dovozu a vývozu zboží, na t. zv. bilanci (rovnováhu) tržební.
Staletým cílem usilovné péče národohospodářské až do stol. 18. bylo
učiniti všemožným ztěžováním přívozu zboží (zákazy a prohibičními cly)
a všemožným podporováním průmyslového vývozu tuto tržební bilanci
příznivou.

V nové době však vedle dovozu a vývozu zboží zaujímají vždy
význačnější poměrně místo a působí na celkovou platební bilanci mezi
jednotlivými státy a cizinou i jiné převody majetkové, jaké způsobuje
pohyblivost kapitálu i osob — vedle tržební bilance působí vždy vý-
znamněji jiné složky v bilanci platební. Občané státu jednoho kupují
dluhopisy a renty států cizích, zakládají v cizině podniky železniční,
plavební, báňské, průmyslové, bankovní, pojišťovny atd., nebo kupují
jejich akcie a prioritní obligace, z čehož jim pak plynou zisky, divi-
dendy, úroky, amortisace jako důchody ze států dlužnických. Stát
jeden resp. občané a podniky v něm sídlící dopravují zboží cizozemské
pc svých železnicích a řekách nebo svými loděmi námořními. Lidé se
vystěhovávají z vlasti berouce s sebou své movité jmění nebo naopak
posílají úspory svým pozůstalým v domově nebo se s nahospodařenými
penězi domů vracejí. Konečně cestovatelský ruch přináší jistým zemím
a krajům miliony zahraničního kapitálu.

Tím vším vysvětluje se, proč státy nejbohatší a nejprůmyslovější
jsou co do své tržební bilance pasivními, t. j. dovezou v celku daleko
více zboží, nežli samy vyvážejí; majíce ze svých kapitálů v cizině ulo-
žených, z vykonávání dopravy zejm. námořní ročně miliardy národního
důchodu, mohou též zvýšiti svoji míru životní, mnoho spotřebovati
a v celém světě, kde co jest nejlepšího, skoupiti.

"61

Jak je nyní s Rakousko-Uherskem ? Že jsme co do své bilance
efekční, t. j. poměru mezi pohledávkami a platy z majetku cenných
papírů, pasivní, bylo známo; otázka byla, je-li toto pasivum vyváženo
aktivními položkami jinými, zejm. aktivním saldem našeho zahraničního
obchodu.

Avšak zjišťování jednotlivých složek platební bilance je věcí ne-
obyčejně obtížnou.

Vždyť ani srovnání tržebních výkazů nedává zcela přesného
obrazu vzájemných tržebních styků rozličných zemí. Co srovnavatelnost
číslic z jednotlivých zemí zvláště ztěžuje, jest především rozdílnost
klassifikace zboží. Statistika připojuje se k platnému celnímu tarifu,
zde více, jinde méně specialisovanému; na př. Rakousko zobrazuje
svůj dovoz z Německa v 1300 položkách, Německo svůj vývoz k nám
pouze v 900; každá statistika jde též svou vlastní cestou při vřaďo-
vání jednotlivých druhů zboží ve velké soustavné skupiny (potraviny,
surovi-ny, tovary). Dále vadí rozdílný způsob zjišťování zemí původu
a určení zboží dle toho, vyšetřuje-li statistika skutečnou zemi původu
nebo spotřeby zboží (jako u nás), nebo jenom zemi, z jejíhož obchodu
zboží pochází nebo do kterého přechází (jako na př. v Anglii), rovněž
i udávání svobodných přístavů (Hamburk, Brémy) jako vlastních zemí
původu nebo určení zboží (čímž na př. obchodní styky Rakouska s Ně-
meckem nemohou býti správně zjištěny), liestejné zaznamenávání zboží
tu dle váhy hrubé, tam dle čisté, nestejné zjišťování zboží jen prová-
ženého atd., konečně rozdílné methody zjišťování cen zboží (dle de-
klarací interessentů, dle odhadu, průměrných cen) při vývozu nebo
zase jiné při dovozu zboží a pod.

Pro počítání hodnoty vývozu dlužno pro posouzení bilance
čítati i dopravní náklady až ke hranici zemské, pro hodnotu dovozu
jak výrobní náklady statku v cizině, tak i dopravní náklady z ciziny
až ku hranici zemské, tedy na př. norimberské zboží exportované do
severní Ameriky dle hodnoty loco Hamburk pro Německo a pro Spo-
jené Státy dle hodnoty loco N.-York (transport po moři mohou ob-
starávati lodi v tomto případě buď německé nebo americké nebo státu
třetího — Ang-lie — , a dle toho pak se pošinuje bilance výlohami
lodní dopravy).

Hodnoty statistikou zjišťované mohou se tudíž shodovati jen,
pokud dvě země bezprostředně spolu souvisejí. Proto dlužno i číslice
zahraniční tržby bráti s reservou, a poněvadž každý stát zjišťuje přes-
něji a přísně dovoz zboží nežli vývoz, lze za to míti, že saldo zahra-
niční tržby vždycky je ve skutečnosti daleko příznivější (vývoz tedy
větší, přívoz menší) nežli v úřední statistice.

Tím nesnadnější je sledování majetku a majetkových pohybů
u ostatních složek platební bilance úřední kontrole nepodléhajících;
dlužno tu čítati na ochotu a přesnost bank, železnic, plavebních a j.
soukromých podniků, odhadovati, kombinovati, kontrolovati atd. Vý-
sledek vždycky pak lze bráti jen jakožto pravděpodobný.

S těmito výhradami uvádíme tedy zajímavější data z ministerské
publikace.

762

Cenných papírů rakouských je v majetku ciziny za 6859 mil. K,
uherských za 2527 mil., bosenských za 28 mil., úhrnem za 9414 mil.
jcorun. Z této 9^/2 miliardy korun připadá na státní dluh rakouský
2698 mil., na státní dluh uherský 1776 mil. korun. Priorit našich
je v rukou ciziny za 3104 mil., uherských za 72 mil. Akcií bankovních
a průmyslových má cizina u nás za 263, v Uhrách jen za 42, v Bosně
jen za 9 mil. korun, akcií dopravních podniků v Rakousku má cizina
za 610 mil. (v tom zejm. jižní dráhy a společnost rakousko-uherské
dráhy státní), v Uhrách za 217 mil. korun. Ostatek zbývá na zástavní
listy a veřejné zápůjčky. V tom není však zahrnuto 66 mil. K efektů
bosenských a přes 400 mil. K komunálních obligací a zástavních listů
uherských.

Je tedy v cizině našich cenných papírů o 4332 mil. korun více
nežli uherských. Avšak my jsme zase s druhé strany věřiteli Uher.
Máme uherských státních papírů za 1100 mil., uherských zástavních
listů asi za miliardu, v pohledávkách hypotečních proti uherským ma-
jitelům nemovitostí za více než půl miliardy korun, takže zadlužení
uherské v Rakousku a ostatní cizině obnáší celkem kolem 5 miliard K.
Naproti tomu — čítáme-li pouze zadlužení Předlitavska — sluší od
oněch 6859 rakouských mil. korun, které jsou v rukou ciziny, odpo-
čísti kapitalisovaný příspěvek Uher ke zúročení společného dříve dluhu
(1406 mil.), annuity rakouských železnic 1240 mil., cizozemské losy
a j. cenné papíry v majetku rakouském asi 724 mil. a konečně státní
papíry uherské v rukou rakouských 1100 mil., celkem tedy asi 4500
mil. korun, nehledíc ke zmíněným zástavním listům a hypotečním dluhům
uherským v majetku rakouském.

Komu jsme dlužní tyto miliardy ? Všem zemím západo- a středo-
evropským, Německu, Francii, Anglii, Hollandsku i Belgii a Švýcarsku,
v menších poměrně částkách i jiným zemím. Převahu má Německo, které
drží v majetku skoro polovici všech cenných papírů Rakousko-Uherska
v majetku zahraničním jsoucích (4601 milionů ze 9386 mil. korun), a
sice 2885 mil. rakouských a 1716 mil. korun uherských — má tedy
Německo z rakouských papírů zahraničních asi 42 proč, uherských
asi 68 proč, závisí tedy Uhersko na německém kapitále daleko více
poměrně nežli Předlitavsko. Francie má uloženo v Rakousku 2538 mil.
(asi jen o 350 mil. K méně nežli Německo), v Uhrách jen 310 mil.
korun, Anglie v Rakousku 262, v Uhrách dokonce jen 92 mil. K.
Dvakrát více nežli Anglie jest naším věřitelem Holand, který má umí-
stěno v Předlitavsku 536, v Uhrách 240 milionů, Belgie u nás 198,
v Uhrách 65 mil., ostatní země u nás celkem 440, v Uhersku 104 mil.
korun. Téměř 80 proč našich zahraničních papírů rakousko-uherských
ie v rukou německých a francouzských, my v Předlitavsku béřeme však
svoje peníze od států západnějších více nežli Uhry, které je přijímají
obrovskou převahou od nás a od Německa.

Z tohoto zadlužení platíme arci ročně veliké miliony úroků a
amortisací: od let 90tých asi 380, v roce 1901 následkem vzrůstu

763

našeho zadlužení emisemi nových půjček našich i uherských 403 mi-
liony korun ročně.

Aktivní jsou za to téměř všechny složky ostatní. Aktivní saldo
naší tržby zahraniční, jinak silně kolísavé, činilo v průměru let 1892
až 1901 2009 mil. korun, a je potěšitelno, že export surovin země-
dělských a průmyslových, který tolik závisí na nahodilé úrodě, je co
do svého významu pro tržební bilanci postupně, třebas znenáhla, za-
tlačován rostoucím nadvývozem tovarů.

Velikou důležitost má vystěhovalectví, které, zvi. pokud jde o stě-
hování do Severoamerické Unie, nabývá u nás v posledních letech
rozměrů úžasných. V pěti fiskálních letech 1891 — 1895 přistěhovalo
se do Severní Ameriky od nás (z Rakousko-Uherska) úhrnem 277.439
vystěhovalců, tedy průměrem necelých 56.000 ročně. Avšak od r. 1900
jsou to již 100 a více tisíc: v roce fiskálním 1900 — 1901 113.390,
v roce 1901-1902 171.989, v roce 1902—1903 plných 206.011.

Jsme druhými v řadě států, kteří dodávají Severní Americe lidský
materiál. V posledním roce vystěhovalo se do Unie z Itálie 230.622
osob, z Ruska evropského 136.093 osob, z celého světa 857.046 osob;
Itálie, Rakousko-Uhersko a Rusko dodávají tedy z toho plných 572.700
osob.

Toto vystěhovalectví má — nehledíc k veliké ztrátě pracovní
síly, jakou representuje — pro platební bilanci dvojí vzájemně pro-
tivný účinek.

Jednak berou vystěhovalci s sebou své movité jmění (v tom
i obnosy za zpeněžené nemovitosti). Loňští (1902 — 1903) vystěhovalci
rakousko-uherští měli prý při vstoupení na americkou půdu celkem
15-175 mil. K jmění (725 K na 1 hlavu); Němci z toho 4035 mil.
(na 1 vystěhovalce 170 K), Slováci a Poláci po 2065 mil. (51 K 5 h),
Chorvaté a Slovinci 2'035 mil. (61 K), Maďaři 1107 mil. (63 K),
Češi 1*087 mil. (113 K), židé 0*918 mil. K (na jednoho vystěhovalce
50 K), Rusíni 0*462 mil. K (46 K na osobu).

Toto jmění zbylo vystěhovalcům po zapravení výloh cestovních,
které byly téhož roku odhadnuty na 46*41 mil. K.

Avšak s druhé strany vystěhovalci posílají své přebytky a úspory
příbuzným (rodinám) ve staré vlasti. Tyto peněžní zásilky vzrostly
v letech 1893—1903 z 30*19 mil. na 161*46 mil. korun, z čehož
přišlo 76* 11 mil. korun do Rakouska a 85*35 mil. korun do Uher,
čítajíc zde jen platy prostřednictvím bank, kdežto poštovními poukáz-
kami došlo do Rakouska ještě v r. 1902 ze Sev. Ameriky 10*86 mil.,
do Uher přibližně na 20 mil. K více, nežli tam bylo posláno, při
čemž jde tu skoro vesměs o peníze vystěhovalecké.

Tato rozdílnost souvisí s okolností, převažuje-li vystěhovalectví
rodinné či jedinecké, trvalé či dočasné. Kde se stěhují celé rodiny,
odlučují se od vlasti zpravidla navždy.

Neméně důležitým je výnos turistiky a ruchu cizineckého vůbec.
Rakousko z něho v roce 1902 od cizozemců vytěžilo 63*13 mil.,
z čehož připadá 2406 mil. K na Tyroly, 16*63 mil. na Čechy - roz-

'64

uměj německo-česká místa lázeňská, Karlovy Vary, Mariánské Lázně,
Teplice atd. — 4-77 mil. korun na Vídeň.

Konečně platí cizina za dopravu zboží našim železnicím ročně
průměrem 15 mil. K a našemu námořnictvu ročně 60 mil. K, avšak
za to zase platy našich lodí na cestách v cizině konaných obnášejí
30 mil. K.

Úhrnem tedy platíme ročně v Rakousko-Uhersku do ciziny v prů-
měru let 1892 — 1901 na úrocích a splátkách z našich v cizině umí-
stěných cenných papírů 385 mil., jako zisk cizozemských pojišťoven
na život 8 mil., naše válečné námořnictvo utratí do roka v cizině
10 mil. — naproti tomu saldo naší tržby s cizinou činí v náš prospěch
ročně průměrem 201 mil. (v roce 1901 plných 287 mil. K), saldo
našich železnic a lodí z mezinárodní dopravy průměrem 38 mil.
(v roce 1901 45 mil. K), saldo z hnutí vystěhovaleckého průměrem
21 (v roce 1901 plných 62 mil.) korun, z hnutí cizineckého prů-
měrem 47 mil. a v roce 1901 61 mil. K. Z mezinárodního obchodu
efekčního vyplynulo nám příznivé saldo 71 mil,, v roce 1901 plných
170 mil. korun.

Je tedy bilance pro nás celkem příznivá. Nicméně nelze přehlí-
žeti, že naše zadlužení v cizině, cizozemský kapitál u nás investovaný
stoupá, nechť již jde o státní půjčky či o podniky rázu obchodního
(v těchto stoupl v Rakousku od roku 1892 asi o 160 mil. K a činí
koncem 1902 zahraniční kapitál v nich umístěný 249 mil. K), třeba
že následkem klesnutí míry úrokové nemá stoupnutí toto vždyck}^
v zápětí zvýšení břemene úrokového. S.

VEMÉDĚLSKÉ, OBCHODNÍ, PRŮMYSLOVÉ. Zpráva českého odboru moravské rady země-
^ dělské o činnosti v r. 1903 — Řízení ušlecliťovací — Význam a výsledky řízení ušlechťovacího
v celním území rakousko-uherském.

Český odbor moravské rady zemědělské ukončiv v r. 1903
prvé pětiletí své činnosti, vydal výroční zprávu o činnosti své v roce
uplynulém. Na poli zákonodárství zabýval se zejména otázkou závazných
společenstev zemědělských a přípravou osnovy zákona zemského, jímž
by doplněn a proveden byl zákon říšský, vedle řady jiných záležitostí,
dotýkajících se zviášť úpravy celních tarifů, otázky řepařské a cukro-
varnické, vládní osnovy zákona zakazujícího rayonování, surtaxy na
cukr, dovozu masa, vydání zákona o původu chmele a j. v. Velká
péče věnována hospodářskému vyučování kočovnému, které jest ovšem
tím cennější, sleduje-li cíle konkrétní. Tak snažil se působiti vedle jiných
přednášejících konsulent mlékařský nejen přednáškami, nýbrž informa-
cemi a prací na místě samém, směřující buď ku zřízení, buď ku zdár-
nému zavedení mlékáren družstevních, buď ku zlepšení jich výroby
v určitých směrech. Ve své stručné a tudíž přehledné zprávě podává
pěkný výčet své činnosti přednáškové, poučovalelské a organisační.
Také činnost inspektora chovu dobytka, ovocnářství a zelinářství i ně-"
kterých učitelů kočovných spěla dílem za konkrétními úkoly Hospo-
dářské školy pěkně se vyvíjely. Na všech českých školách zemědělských

í6o

na Moravě bylo v r. 1903—4 998 žáků proti 924 v r. 1902 — 3, což
znamená přírůstek 74 žáků, (137 žáků proti r. 1901; — 2).

Cítáme-li v procentech, připadlo v r. 1900 — 1 průměrně na
jednu rolnickou školu 22*5 chovanců, vr. 1901 — 2 20 8, v r. 1902—3
22, v r. 1903 — 4 25! Na jednu zimní hosp. školu připadlo v roce
1900—1 průměrně 322, v r. 1901-2 31.6, v r. 1902-3 30-6 a
v r. 1903—4 33-09 žáků.

Škol českých bylo na Moravě v r. 1903 — 4 celkem 34, a to
1 střední, 5 rolnických, 23 zimních, 1 hospodyňská, 1 Inářská, 1 les-
nická, 1 mlékařská a 1 pomologická, oproti roku předchozímu o 3
více.

Nikoliv skrovná péče byla věnována též pěstění rostlin, zvláště
pokusům v různých odvětvích rostlinné výroby. Zvláště konány po-
kusy se sušením cukrovky, se šťovíkem stepním, s čečorkou vratičo-
listou, seradelou, komonicí, lupinou, s tabákem, s žaponskou pšenicí.
Bedlivé sledováno zvelebování chovu zvířectva. Chov hovězího dobytka
podporován zejména zakupováním býků plemenných, odměňováním na
výstavách, podporováním chovných družstev, zakládáním kmenových
stád a očkováním tuberkulinem. Udělovány též odměny za zřizování
vzorných stájů a hnojišť, pořádány odborné kursy atd. Rolnických
družstev nákupních a prodejních bylo v obvodu českého odboru rady
zemědělské as 42, družstev mlékařských 95. družstva ovocnářská a
zelinářská 3, družstev Inářských 9, družstev lihovarských a škrobá-
renskych 11, okresních družstev pro zvelebení chovu hovězího dobytka
37. Zbývající část zprávy týká se hospodářského průmyslu, tržby a
úvěrnictví, zejména činnosti banky zemědělské, a záležitostí správních.

*
Řízení ušlechťovaci bylo v Rakousko-Uhersku doposud popelkou,

zatím co v zemích západních již po léta jest mocným prostředkem
k zvelebení průmyslové činnosti domácí a k povznesení vývozu. Teprve
vídeňská ústředna obchodních a živnost, komor rakouských, za účelem
přípravy nových obchodních smluv zřízená, energicky jala se propa-
govati vybudování řízení ušlechťovacího. V poslední době pak zejména
komerční rada Engel ve zvláštní publikaci vylíčil podstatu a objem
zušlechťovacího řízení v rakousko-uherském území celním. Řízení ušlech-
ťovaci, jakýsi druh řízení záznamního, záleží v tom, že dovoluje se
bezcelný přívoz surovin nebo polotovarů s podmínkou, že budou ve
stavu »zušlechtěném«, t. j. byvše průmyslově zpracovány, zase vyvezeny
do země jich původu, nebo vůbec do ciziny. Rozlišovati tu dlužno zu-
šlechťovací řízení aktivní, kde ušlechťovaci proces cizího zboží se v tu-
zemsku koná, a řízení pasivní, kde domácí suroviny a polotovary za-
sílají se do ciziny k zušlechtění proti bezcelnému zpětném přívozu.
Hlavní národohospodářský význam má ovšem řízení aktivní, které také
v celním území našem se značně rozvinulo vzdor tomu, že platné do-
posud předpisy úplnému jeho rozvoji na mnoze překážejí. Národoho-
spodářským účelem aktivního řízení zušlechťovacího jest udržeti vý-
konnost domácího vývozního průmyslu i tehdy, když nenalézá doma
dosti surovin a polotovarů, aneb surovin buď v kvahtě, buď v ceně

766

nepostačujících, aby udržel posice své na trzích zahraničních aneb
nových dobýval. Jest pochopitelno, že zájem domácího průmyslu i cel-
ního fisku nutí k jistým podmínkám, za kterých jedině řízení ušlechťo-
vací může býti povoleno. Z těchto podmínek jest nejvýznačnější průkaz
o totožnosti suroviny (polotovaru) beze cla přivezené ve výrobku z ní
vyrobeném a vyvezeném. Ze zásadně jest požadavek průkazu identity
nezbytným, o tom není sporu. Jde však o to, kterak průkaz ten po-
žadovati, aby nebylo řízení ušlechťovací znesnadňováno nebo dokonce
illusorním činěno. A tu jsou právě veliké rozdíly v řízení jednotlivých
států. Při věcech zastupitelných měl by na jisto postačiti průkaz, že
vyvezené zboží množstvím i jakostí odpovídá množství i jakosti suro-
viny beze cla přivezené, a nemělo by se býti dále zbytečně píděno po
průkazu totožnosti.

*
Nejlépe snad jest postaráno o snadné provádění řízení ušlechťo-
vacího ve Spojených Státech severoamerických, kde postaveno jest
řízení ušlechťovací na široký podklad zákonný. Tam není vrácení cla
prostřednictvím řízení ušlechťovacího již pouhou výjimkou, připuštěnou
zákonem neb správou státní. Každému, kdož clem povinné suroviny
dováží a zpracuje, a výrobky takto vyrobené samy o sobě nebo ve
spojení s jinými materialiemi opět vyveze, přísluší určité, pouze na
vyplnění některých formalit vázané právo na náhradu 99 proč. cla jím
nebo importérem za surovinu zaplaceného. Když továrník zboží takto
vyrobené prodá některé severoamerické firmě vývozní, jest tato opráv-
něna, žádati při vývozu zpětné zaplacení cla. Cplní úřad žádá a zkoumá
pouze » přiznání na místě přísahy «, obsahující zevrubné udání skuteč-
ností, majících důležitost pro uplatnění nároku na vrácení cla.

Zajímavá jsou data o jednotlivých oborech výrobních v Rakousku-
Uhersku, v nichž se řízení ušlechťovacího používá. V průmyslu mlýnském
zrušením t. zv. řízení mlecího, které v podstatě své jest jen řízením
zušlechťovacím, kdysi snad nepřiměřeně usnadňovaným, v posledních
letech svého trvání však potřebnými kautelami náležitě opatřeným,
bylo národní hospodářství naše připraveno (dle Engela) o 14'6 — 16"8
mil. korun ročně. V průmyslu textilním tvoří barvení příze a tkanin
důležitý obor aktivního řízení ušlechťovacího; hodnota tuzemské práce
ušlechťovací a tuzemských přídatků obnáší v ročním průměru posledních
let 700.000 K. Důležit jest též tisk tkanin, dovážených ze Švýcarska
a Velké Britanie. Tuzemský výdělek na této práci obnášel v r. 1894
1,348.000, v r. 1902 550.000 K.

Ve vyšívání (krumplování, protkávání) obnášel tuzemský zisk pro-
střednictvím zušlechťovacího řízení v r. 1902 docílený 18^4 mil K,
v konfekcionování látek v posledních létech průměrně 1 mil. K, ve
výrobě svazečků cigaretového papíru 500 — 600.000 K. V oboru šití
rukavic pohybuje se roční dovoz mezi 350 — 600 q v ceně 1^/2 až
41/2 mil. korun. Zpětný vývoz ušitých rukavic obnáší rovněž 350 až
600 q, leč v ceně IV4— 5V2 mil. K. Přebytek pro naše hospodářství
národní obnášel v posledních letech 350 — 640.000 K ročně.

76";

Šití rukavic v řízení ušlechťovacím hrozí však úbytek, poněv^adž
dle nařízení pruského ministra obchodu má býti tamní passivní
ušlechťovací řízení s Rakouskem a Belgií postupně zrušováno. Za to
rozvinulo se znamenitě řízení ušlechťovací ve výrobě kuchyňského ná-
dobí a náčiní.

Bezcelný dovoz železného plechu, železa a ocele obnášel v r. 1900
82.065 q v ceně 3,250.000 K. Opětný vývoz zpracovaného materiálu
obnášel r. 1901 56.678 q. v ceně 8 31 mil. K. Vedle práce sluší tu
ceniti i tuzemské přídatky. Průměrně v posledních čtyř letech lze ce-
niti přídatky a ušlechťovací práci na 6 mil. K ročně. Důležito jest
ušlechťovací řízení pro průmysl strojnický, kde jest domácí materiál,
železo, velice drahý. Leckdy umožňuje jedině řízení ušlechťovací vývoz
strojů a strojových součástek.

V r. 1900 vzrostl dovoz surovin na 134.514 q v ceně 1,580.000
korun. Opětný vývoz dosáhl v r. 1900 množství 125.495 q v ceně
97 mil. K. V posledních létech získalo národní hospodářství naše
v tomto odvětví ušlechťovacím řízením ročně 5 — 8^/2 mil. K.

* *

Z následujících číslic jsou zřejmý výsledky aktivního ušlechťova-
cího řízení pro národní hospodářství našeho celního území.

Cena tuzemských přídatků a práce ušlechťovací v korunách byla
v letech níže uvedených takováto :

Roku 1894

47,242.636

» 1895

45,067.424

^ 1896

47,766.020

» 1897

51,300.330

> 1898

57,720.518

» 1899

64,052.288

» 1900

71,460.096

1901

58,951.226

1902

44,288.542

í celní území získává ročně

Rakousko-uherské celní území získává ročně zušlechťovacím ří-
zením průměrně značně přes 50 mil. K: že na tomto zisku participuje
převážně Předlitavsko, nelze pochybovati. Větší polovice řečených
obnosů připadá na práci, menší na tuzemské přídatky. K.

COCIÁLNÍ. Pojišťování živnostnictva.

Program naší vedoucí strany politické, pokud jde o otázku roz-
šíření dnešního dělnicko-úřednického pojišťování sociálního na další
vrstvy, zejména drobných zaměstnavatelů, nuznou životní měrou děl-
níkům se blížících a namnoze životní míry těchto ani nedosahujících,
zdá se, konečně aspoň částečně vymanil se z agitačniho ovzduší malo-
živnostenského a obrátil k věcnému řešení tohoto problému. Alespoň
pracovní program, schválený v té příčině nedávno příslušnou pracovní
komisí klubu nár. strany svobodomyslné, udělil svoje placet — aspoň
ve hlavní věci — věcnému pojímání otázky, jaké z kruhů odborných,

768

na politických proudech nezávislých, už od několika let bylo hájeno a
jimi také na letošním českém vědeckém sjezde právnickém formulo-
váno. . V programu klubovním už schází důležitý pasus prvotního sně-
movního návrhu poslanců svobodomyslných z r. 1899, že má býti za-
vedeno zákonné pojišťování sociální řemeslnictva a živnostnictva » sou-
středěného ve společenstvech a grémiích «. Padá tedy tím neudržitelný
agitační požadavek, pojistiti cechovní maloživnostnictvo proto, že je
právě tím sloupem státu, za jakého je jeho mluvčí pořád ještě vydá-
vají a kterým už dávno není a býti nemůže; padá dále nemožné toto
omezení kruhu pojištěnců, které v nucenou organisaci zahrnovalo na
příklad i příslušníky grémií z kategorie velkoobchodnických velmožů,
kteří závazně k nim patří, poněvadž tu není výjimky, analogické vy-
loučení továrníků z nucené organisace výrobních společenstev; sic ještě
i v tomto nejnovějším programu žádá se zavedení obligatorního poji-
štění invalidního a starobního pro stav živnostenský a obchodnický,
ale znatelně už proniká přesvědčení, že tu může jíti reelně jen o úpravu
tohoto pojištění v rámci dalšího vybudování dnešního dělnického po-
jišťování sociálního, kde ovšem vládnou principy jiné, než požadavky
stavovské, totiž princip, že donucení k pojištění přirozeně vztahuje se
jen na ony vrstvy, které svou slabostí hospodářskou a nejistotou exi-
stenční samy o sobě z vlastní iniciativy na opatření takové nestačí.
Theoreticky zdá se být už rozřešena otázka, že na cestě dalšího vybu-
dování nynějšího sociálního pojišťování německého vzoru k lidovému
pojišťování je nejblíž stav drobných podnikatelů. O praktických a
vážných pochybách co do jeho provedení však návrh klubovní nezdá
se míti jasno, zejména o základní otázce, jak uplatniti při živnostenském
pojišťování vedoucí princip, totiž přesunutí jeho nákladů na náklady
výrobní, když přece schází tu nucený výběrčí příspěvků, jakým je
při dělnickém pojišťování zaměstnavatel, kdežto nuzný živnostník daně
neplatící ani příspěvky pojistné, které rovněž má přímo platiti, ne-
bude moci odváděti a tím ovšem nezbytná všeobecnost přesunutí
nákladů pojištění na náklady výrobní je podlomena. Návrh klubovní
o tomto základním principu patrně neví, ví ale ze zkušenosti přece,
že s placením pojistného o pojištění žádajících maloživnostníků bude
obtíž, nehledě k pořád ještě silnému proudu mezi nimi, kteří žádají
pojištění čistě na útraty veřejné, bez vlastního přispívání. A těmto
vrstvám a proudům činí klubovní návrh povážlivé koncese svým
finančním plánem pojišťovacím, který je hotovou mosaikou milodarů,
jak to správně charakterisoval »Hlas Národa*, kde vlastní nositel ná-
kladů pojistných, prémie, ustupuje věcně do pozadí a budí mocné na-
děje, že to přece jen už někdo za živnostníky zaplatí. Návrh klubovní
sice klade konečně se zdánlivou otevřeností nyní už důraz na hospo-
dářskou nezbytnost vlastního, dobrovolného pojišťování se (organisaci
připínající se na nynější zemský pojišťovací fond cis. Frant. Josefa),
ale pro finanční založení zemského »bonifikačního fondu«, jehož opatření
ku podpoře tohoto pojištění resp. zlevnění pojišťovacích prémií živ-
nostníků navrhuje, mobilisuje kde jaké subvenční prameny od státu a
země až do darů místních záložen, soukromých darů ano i dobro-

769

činné loterie, to všecko patrně jednak z malé víry v příspěvky poji-
štěnců, jednak z přehnané snahy, učiniti celý plán populárním ve
špatném smyslu, totiž podlomením vědomí vlastní povinnosti příspěv-
kové jako hlavního spolehlivého pilíře celého projektu. Pouhou pestrou
záplatou je bod druhý, totiž vypsání daňové přirážky k účelům tohoto
pojištění, protože tu jde přece o peníze z jedné kapsy, ze které se
stejně dobudou nebo nedobudou ať ve formě prémie, ať přirážky da-
ňové, jen že tímto způsobem ještě větší břímě uvalí se na platiče
za exekučně nepostihnutelné neplatiče, kteří v celé této soustavě po-
jišťovací mají hotovou prémii na pojištění na cizí útraty. To je Achil-
lova pata celého problému, kterou klubovní program zastírá právě tou
pestrou mosaikou svého štědrého » finančního plánu*. Ale což pak až
po živnostnících přijdou s požadavkem pojištění na stejných základech
milodarových na př. malorolníci, kteří se z klubovního programu ne-
vysvětlitelným způsobem ztratili ? Co na ně zbude, když už kde co sé
mobilisuje, jen aby právě živnostníkům dostalo se pojištění co jen
možná nejlacinějšího.^ Ci se prostě bude celý finanční plán násobit?

Všecky tyto odpory mohly odpadnouti, kdyby klubovní program
byl býval věcně domyšlen až do konce a ušetřen stavovského po-
cukrování, které pokazí žaludek, ale neposílí. Nezavrhujeme bonifikaci
naprosto, ale to je ultima i;atio pro zcela výjimečné případy nadlep-
šení mimořádně nuzných rent, ale žádný finanční podklad pojišťovací.

Leč by bonifikační fond — dle některých už známých vzorů —
nadlepšoval vůbec drobnější prémie do jistého maxima, kde by ale
musil pak býti skutečně pojišťovatelsky-technicky předem založen a
nesměl počítati s tím, co se odkud sejde. Pak mohla a měla celá ta
litanie » finančního plánu* odpadnouti, protože před žádaným v pro-
gramu vypracováním pojišťovacího plánu neznamená nic než větrné
zámky a lacinou, ale prázdnou agitační formuli.

Vůbec je ještě potřeba odmítnouti dva běžné a osudné omyly,
z nichž podobné záplatování pramení: Stárnoucí už dnes generace
musí v opravdu pojišťovatelsky-technicky založeném plánu zůstati mimo
kalkul; stejně musí se přestat mysliti tu vždycky v přední řadě na ty
vrstvy, které — buď nezpůsobilostí, buď přeplněním toho kterého po-
volání, buď ztrátou jeho existečních podmínek za dnešních poměrů —
nedopracují se než k bídnému stáří. Tu pak, a hlavně u poslední ka-
tegorie, je třeba jiných léků, tu jde o to, dáti národnímu hospodářství
domácímu zdravé potravy, ne kožichu pensijního, aby v něm dokle-

pávalo drobet lidštěji. i?.

SAMOSPRÁVNÉ : Samosprávní úředníci — Jubileum okresní samosprávy — Sjezd moravských
měst v Napajedlách.

K hájení zájmů samosprávného úřednictva v král. Českém usta-
vila se Jednota samosprávných úředníků obecních a okresních v král.
Českém. Jednota řadu let domáhá se vydání zákona, upravujícího po-
měry služební samosprávného úřednictva. Dosud marně. Zemský výbor
několikráte od roku 1889 předložil sněmu osnovy zákonů příslušných,

NAŠE DOBA, R. XI. 1904. č. 10. 20. července. 49

770

týkajících se úpravy služebních poměru jak obecních, tak okresních
úředníků, ale vždy osnova narazila na odpor, tu vlády, onde některé
strany sněmovní, vždy ale Němců. Poslední osnova zákonné úpravy
okresního úřednictva dostala se šťastně loni do zvláštní komise, při
projednávání však paragrafu o povinné právnické kvalifikaci okresních
tajemníků pohřbena zamítavým votem členů z kurie velkostatkářské.
Němců a agrárníků.

Jádro osnovy dotýká se těchto bodů: kvalifikační náležitosti úřed-
níků, povinné ustanovení jednoho konceptního úředníka, okresního
tajemníka, kompetence a formální náležitosti ustanovení úředníků, disci-
plinární řád a subsidiární předpisy o služebních příjmech, pensích,.
zaopatřování vdov a sirotků, a to tak, že minimum, zákonem stanovené,,
musí se úředníku, vdově a sirotkům dostati.

Nedostatek zákonné úpravy poměrů samosprávného úřednictva
jest přímo hanbou naší samosprávy a pokud skutkem se nestane, jsou
všecky pokusy, reformovat samosprávu, marný, bezvýsledný.

Úřednictvo jest důležitým činitelem při opatřování agend ve-
řejné správy, obcím a okresům svěřené, jest » duševním hýblem samo-
správy, ba namnoze i vládcem* — jak správně nedávno konstatoval
prof. Bráf.

To jest fakt, který odčiniti se nedá. Tvůrce samosprávy české
přidal voleným její čmovníkům k ruce pomocníky. Volení činovníci
měli sami nésti tíhu práce a zodpovědnosti úřadu. Ale poměry naše
byly mocnější úmyslu zákonodárcova: nemáme v našich poměrech dost
zámožných lidí, kteří by měli nejen duševní schopnost, ale i dost času
volného, aby se oddali dostatečnou měrou funkcím svým v obci neb
okresu.

Přešin běžných výkonů na bedra úřednictva stal se tudíž ne-
zbytným. Stal se a s faktem tím dlužno počítati. Není na úkor myšlence
samosprávy a není jinak ani v cizině.

Musíme-li se tudíž přes nepřesné znění zákona usmířiti s živlem
úřednickým jako nepostradatelným činitelem v samosprávě, pak jest
přímo povinností naší zabezpečiti samosprávu, aby úřednictvo měla
náležitě kvalifikované.

Zemský výbor a s ní zajisté veškera intelligence právnická přeje
si, aby v každém okrese byl právník s úplnou kvalifi-
kací konceptním úředníkem. A proti tomuto požadavku vede
se boj. Jsou to zvláště malé okresy, jež bojí se zvýšení osobního ná-
kladu. Jest ovšem pravda, že akademická vysvědčení nezaručují i prak-
tickou způsobilost, a úředník okresního zastupitelstva přímo musí vyni-
kati smyslem pro životní otázky, které okresem hýbají. Ale na druhé
straně jest rovněž pravdou, že jen úředník odborně stejně kvalifiko-
vaný jako jeho kollega zeměpanský, může záruku dáti za dobré výkony
úřadní, které jsou stejně hodnotnou součástí veřejné správy jako vý-
kony, zeměpanskými úředníky opatřované.

A jako námitka malých okresů, že právnická kvalifikace úřed-
nictva je nepoměrně zatíží, vlastně je doznáním nezdravoty jich exi-
stence a důvodem tudíž k spojení vždy několika malých okresů k spo-

771

léčné správě, tak námitka druhých, že odbytí doktorátu neprokazuje
ještě způsobilost k zastávání úřadu, vlastně dokazuje jen velikou důle-
žitost úřednictva v samosprávě a potřebu i praktické vyškolenosti jich
v životě, kteréž vyhověti záhodno příkazem delší praxe průpravné při
různých úřadech samosprávných.

Jak vidno z uvedeného, nedá se zákonná úprava poměrů právních
a hmotných samosprávného úřednictva prosaditi bez opravy práv-
ního názoru na úřednictvo jako pouhé pomocnictvo v obecním
zřízení i zákoně o okr, zastupitelstvu, bez revise zákonných předpisů
o slučování obvodů správních.

Avšak i otázka jednotné organisace samosprávného úřed-
nictva okr. a zemského vystupuje v úvahu. Zajímavý jest v tom směru
návrh V. Křižka (v Rozhledech č. 19), který roztřiďuje okresy ve tři
skupiny. Právník by vstoupil k zemskému výboru jako praktikant (XI.
tř.) a po 6 — 12 měsících byl by ustanoven tajemníkem v nejmenších
okresích (X. tř.) a postupoval by dle potřeby do větších a větších
okresů (IX. a VIII. tř.). Zvláště vynikající sekretáři VIII. třídy byly by
zároveň dozorčími orgány nebo by byli povoláni ke službě do zem-
ského výboru. Tím by tento centrální úřad nabyl zkušených a prak-
tických úředníků. Přesnou úpravou povinností těchto sekretářů vůči
výborům a zároveň vyhrazením jim některých iniciativních práv zabrá-
nilo by se šablonovité byrokratisaci těchto úřadů.

Ovšem k uzákonění těchto návrhů jest daleko. Praktičnější jest
jiný návrh, aby při větších okresních zastupitelstvech přijímáni byli
adepti samosprávy, náležitě kvalifikovaní, do praxe.

Zemský výbor měl by podporovati snahy tyto a k úhradě adjut
praktikantských poskytovati za určitých podmínek takovýmto okresům
subvence. Jest odvaha pro právníka nastoupiti praxi bezplatnou a vy-
dati se v šanc nejisté budoucnosti dnes, kdy protekcionářství otravuje
naši samosprávu měrou ještě nepřekonatelnou. A přece jen takto dali
by se vychovati lepší a odborně vycvičenější samosprávní úředníci.

Dne 25. července 1864 vydán byl zákon o okresním zastupi-
telstvu král. Českého. Zákon vyhlášen byl ve sbírce zákonů a nařízení
pro král. České v částce IX. vydané a rozeslané dne 5. září 1864
pod č. 27.

Okresní samospráva utvořena byla u nás na základě či. 17. zá-
kladních pravidel za tímto trojím úkolem: předně mají zastávati přiro-
zený obor svých vlastních záležitostí, kde nepostačuje místní obec; za
druhé mají vykonávati dohled k obci, jelikož potřebí teprve k autono-
mii ji vychovávati ; konečně také mají přejímati některé záležitosti
státní v oboru působnosti přenesené, aniž by samy měly exekutivu.

O samostatné působnosti okresů mluvi všeobecně § 50. cit. zák.,
který praví, že do působnosti okr. zastupitelstev náležejí všeliké zále-
žitosti vnitřní, jež se dotýkají společného prospěchu
okresu a jeho příslušníků.

Náleží sem zejména okresní hospodářství, péče o některé ústavy
všeobecně prospěšné, jako zemědělské, zdravotní, k opatřování chudých,

49*

772

dále správa okresních silnic, dohled na správu zemských silnic v okrese,
vrchní dohled na okresní hospodářskou záložnu a především dozor nad
obcemi v okrese se nalézajícími dle předpisů obecního zřízení.

Oborem přenesené působnosti rozumíme opatřování veřejné správy,
jež zvláštními zákony vloženo na okresy jako jejich povinnost. Týče
se to zejména provádění zákona branného, ubytování vojska a posky-
tování přípřeže, opatřování koní v případě mobilisace, odvrácení na-
kažlivých nemocí dobytka a j. v.

Orgánem usnesení činícím jest okresní zastupitelstvo, výkonným
a spravujícím okresní výbor.

Obvody jednotlivých samosprávných okresů neshodují se s ob-
vody okresních hejtmanství, nýbrž shodují se po výtce s obvody
soudních okresů.

Dohled nad okresními zastupitelstvy jest dvojí: v samostatném
oboru působnosti jest dozorčím orgánem zemský výbor, v oboru pře-
neseném okresní hejtmanství. Mimo to dohlížejí politické úřady k tomu,
aby okresy z mezí své působnosti nevykročovaly, aniž se na něčem
usnášely, co by bylo proti zákonům.

Obor působnosti okresních zastupitelstev určen jest velice roz-
sáhlý. Přes to jen v málo směrech rozvinula se práce v zastupitelských
okresích. A pokud se rozvinula, nepřekročuje bohužel v četných okre-
sích stupeň původní nahodilosti a nepropracovanosti.

Hned v okresním hospodářství nepřivedli jsme to za těch 40 let
dále, než bylo roku 1866. Jdeme tu toutéž cestičkou, týž primitivní
způsob vedení účtů, totéž rozpočtování a táž nepovinná, neodborná
revise, tytéž zdroje příjmů.

Tu čeká mladou generaci tuhá práce odborná: vytvořiti pro
okresní hospodářství odborně založenou nauku finanční i účetnickou.
Zvláště v otázce kontroly bude nutno věnovati zevrubného propraco-
vání otázce komunálního úvěru, otázce rozvoje samosprávných dávek
přímých i nepřímých.

Obor samostatné působnosti okresů omezuje se ve většině okresů
na správu okresních komunikací, na zřízení zdravotních obvodů a na
vykonávání dozoru nad správou obecní.

Co se komunikací týče, jest teprve poslední desítiletí utěšenější,
kdy příkladem českoskalickým povzbuzena celá řada okresů zavádí
racionelní způsob udržování silnic svých — válcováním.

Ale zase jen některé okresy — řepařské novoty se chopily a
70Vo okresů ostatních setrvalo v silničním hospodaření na stupni,
z dob patrimoniálních zděděném. Stavělo se mnoho silnic okresních a
svěřováno jich projektování technickému úřednictvu zemského výboru.
Tím docílilo se projektů dobrých. Ale nikoliv týmiž výsledky se může
honositi jakost provedené práce. Tu konstatovati lze výsledků nejroz-
manitějších. Hlavní chybu zříti dlužno v tom, že zemští technikové
příliš zabráni pracemi projekčními nemají času věnovati se přísnějšímu
dozoru nad prováděním projektů. Dobrých služeb v tom směru v ně-
kterých okresech poskytli zeměpanští inženýři; znají poměry lokální,
jsou spíše zavčas k disposici a jsou lépe s praxí udržování obeznámeni.

773

Nemůže již dlouho na sebe čekati doba dokončení sítě nových
okresních silnic a vystupuje stále naléhavěji potřeba, co nejlépe udržo-
vati postavené silnice, ba udržování silnic stane se pak jediným úkolem
silniční agendy okresní, jako je dnes u zeměpanské správy.

A jako dnes zemský výbor všechen svůj zřetel obrací k sestavě
co nejdokonalejších projektů silnic okresních, bude museti pak všechnu
péči vésti o to, aby nákladně postavené projekty racionálně byly udr-
žovány. Již nyní by se měli v technickém oddělení zemském na to
připravovati.

Studie v cizině jak inženýrů, tak cestmistrů, kteří by práce po
okresích zaváděli a řídili odborný výzkum materiálu, k disposici jsou-
cího, organisace přesná služby cestářské i dozorčí po způsobu služby
zeměpanské, zavedení povinné statistiky práce i výkonnosti rekonstruo-
vaných silnic — toť požadavky nové doby.

V zdravotnickém ohledu provedena sice organisace zdravot-
ních obvodů, ale po většině celá činnost ponechána byla ingerenci
zvolených lékařů a ochotě obecního představenstva. A budiž tu žalo-
váno, že v oboru tomto snad nejvíce pokulháváme a poskytujeme ne-
přátelům samosprávy látky k volání po odejmutí tohoto oboru z pů-
sobnosti obcí.

Tu musí stálá zdravotní komise napjati pro budoucnost veškero
úsilí a v závod vejíti s politickou správou, která poslední dobou s úcty-
hodnou vehemencí podniká úkoly veřejné správy na poli veřejného
zdravotnictví. Úkoly samosprávy v oboru hygienickém zevrubně na-
značil Dr. Jan Dvořák v roč. IV. Věstníku samospr. a národohospo-
dářského. Upozorňujeme na to.

V okresní správu spadá v ohledu zdravotním samostatné zřizování
okresních nemocnic a chorobinců.

Teprve v posledním desetiletí samospráva česká vybudovala ústavy,
vyhovující požadavkům vědy, založené na moderních základech. Ústa-
vům těm v čele stojí nemocnice vinohradská.

Co ostatního iniciativně bylo okresy zastupitelskými podniknuto
na prospěch okresu a jeho příslušníků, jest sporadické. Každý okres
něco jiného vynašel, založil, podporuje.

Není ústředního orgánu, který by zaznamenával ty přerozmanité
práce a úkoly, proto nelze je všecky uvésti a posouditi, zda a pokud
by bylo vhodno i v jiných okresích je zaváděti.

Rozmanitost, náhodnost a nesoustavnost musí do budoucna býti
odstraněna a nahrazena dobrým, zevrubným programem pra-
covním.

Byla by to záslužná práce, kdo by se podjal úkolu zjistit po
našich okresích, co vše ku prospěchu okresu a poplatnictva ten který
okres podniká: Na základě zjištěných dat dal by se zmíněný program
sestavit. Ukázalo by se, jak vynikající korporací státi by se mohla okresní
zastupitelstva a jak bohatá činnost je do budoucna očekává. Uvažme
jen, jak vydatně by mohla naše zastupitelstva přispívati pro zájmy
agrární, živnostenské, sociálně-humanní a kulturní svého okresu! Jen
chtít vidět práci, ne jí se vyhýbat a v nečinnosti poklidně odpočívat.

774

Bylo na jiném místě tohoto měsíčníku uvedeno, že okresy naše
mají za sebou skutečně záslužnou práci národní, zabezpečivše vláda
živlu českému po obcích a okresích českých, vybojovavše nám tak
mnohé smíšené město české.

Bylo poukázáno k tomu, že byl kladen i při okresní samosprávě
důraz na autonomii spíše nežli na správní funkci její, a že do bu-
doucna bude nutno dohoniti, co ve správě bylo zanedbáno. Ve funkci
dozorčí nad obcemi jest důležitý obor působnosti zastupitelských okresů.
A tu v prvém čtyřicetiletí můžeme ukázati k obsáhlé správní judika-
tuře, která přinesla již velice zevrubné zpracování práva správního.
Zvláště honební zákon a stavební řád judikaturou náležitě jest již ob-
jasněn a doplněn.

Ovšem řízení administrativní překáží, tak jak jest, rychlejšímu íi
všeobecnějšímu vedení sporů správních, zvláště vznášení rozepře k roz-
hodnutí správního soudního dvoru jest takřka výhradně dostupno tří-
dám majetnějším.

Byl by tudíž již čas, aby i správní právo hmotné i formální
podrobeno bylo zevrubné revisi; v obojím směru vždy houževnatěji
ozývají se hlasy po nápravě.

Nám ale dnes jde o nápravu ještě v jiném směru, totiž aby do-
zorčí úřady samosprávné měly právo zakročiti z úřední moci, když
usnesení obecní zdá se jim býti škodlivé, nepřiměřené, v odporu s ve-
řejnými zájmy, a když vchází v moc práva následkem toho, že ob-
čanstvu se zamlouvá a že nikým v odpor bráno není.

Teprve rozšířením dozorčího práva vyšších stolic v těchto smě-
rech zabezpečen by byl úspěšnější rozvoj naší obecní samosprávy a
uplatnění se dozorčích orgánů samosprávných.

Na závěr jest třeba dotknouti se ještě otázky potence okresních
stávajících svazků samosprávných. A tu shledáváme, že obvody zastu-
pitelských okresů a jich poplatnost jsou velice rozdílné, ba v převrá-
ceném poměru. Chudičké okresy jsou pravidlem rozlohou malé, bohaté
okresy rozlohou veliké. Existence malých a chudých okresů ubíjí zdárný
vývoj okresů bohatých a velkých. I tu bude nutno, aby bohaté a velké
okresy v zájmu své budoucnosti zaujaly k faktu tomuto své stanovisko
a pracovaly pro povinné slučování nedostatečných okresů v celky

větší a mocnější. Jinak se sotva hneme.

Ve dnech 14. a 15. srpna pořádán bude v Napajediách sjezd
českých měst a městeček z markrabství moravského. O sjezdu ode-
vzdána bude svému účelu radnice, zbudovaná ve slohu čisté renesance
a zdobená plastikou slováckého mistra Fr. Úprky a malbou slováckého
malíře Jana Kohlera. Sjezd rokovati bude ve 4 sekcích: a) o osnově
zákona zemského o smírčích soudech obecních na Moravě; ó) o osnově
zemského zákona o upravení chudinství na Moravě; c) o uspořádání
a povznesení finančních poměrů obcí moravských; d) o prostředcích
proti chikanování samosprávných úřadů úřady vládními.

Vedle sjezdu konána bude v Napajediách také retrospektivní
výstava moravsko-českých měst a městeček. Účast přislíbila c. k. stu-
dijní knihovna v Olomouci. C/í.

775

^KOLSKÉ. Poměry v Zemském ústředním spolku jednot učitelských v Čechách. — Nová oposice
O v ústředním výboru. — Prohlášení: »českému učitelstvu na uváženou.*

Nelze říci, že doba nynější správy Zemského Ústředního Spolku
jednot učitelských v Čechách měla kdy delší řadu dnů klidného roz-
voje. Od samého počátku ozývají se proti předsednictvu největší orga-
nisace učitelstva českoslovanského tóny oposiční, a jsou-li umlčeny na
jedné, ozvou se záhy na jiné straně. A je to přirozené, uváží-li se, že
předsednictvo spolku neustává dávati k oposici stále nové podněty.
Dávalo je hned na počátku své dráhy přijímáním klerikálních a od-
strkováním některých pokrokovějších živlů, hlásáním a také prováděním
třídní morálky o nezahazování nijakých zbraní, dávalo je později ne-
pěkným chováním při zemských volbách, které tak smutně pro české
učitelstvo skončily, při obnovování zemského úřadu školního, v němž
učitelstvo nemá ani jediného zástupce, nedůsledností ano bezcharakter-
ností politickou, dávalo je loňského roku ucházením se starosty o místo
v Praze způsobem zásadám učitelským neodpovídajícím, dává je opo-
míjením ideové stránky organisace a zvláště do neobmezené míry ro-
stoucím nepotismem, k němuž ponouká rostoucí hospodářská organi-
sace spolková, která by měla v přední řadě někomu jinému sloužiti,
než členům jednoho rodu.

Není divu, že při těchto poměrech bouří se citlivější svědomí
jak mnohých jednotlivců, tak korporací učitelských. Bouří se v po-
slední době zvláště tím nepěkným utajováním hospodářských záležitostí
spolkových, které by měly býti všem členům organisace jasnými, jako
jimi jsou v organisaci německého učitelstva v Čechách a všude jinde,
kde je jen trochu smyslu pro přímost a otevřenost, pro kterou se tak
pěkně vyslovoval již Karel Havlíček.

Nynější správa ZÚS vrhla se přímo s horečkou na zakládání
podniků finančních, zaměstnala v nich funkcionáře spolkové a s nej-
větším úsilím jala se vymáhati podporu těchto podniků se strany členů
organisace. Ideové zásady organisace (vyšší vzdělání, plnost občanských
práv s opravou disciplinárního řádu) staly se při tomto jednostranném
uplatňování hospodářské organisace pravými popelkami. Ruchu sebe-
vzdělávacímu nedostávalo se ústřední správou žádoucí posily a kdyby
některé ojedinělé jednoty akce sebevzdělávací se nechápaly, a kdyby
vedle ZÚS nebylo tu Dědictví Komenského, bohudík od ústředí dost
neodvislé, byla by bilance učitelstva ve směru vzdělávacím zcela ubohá.

Hospodářské podniky ZÚS, jichž úkolem by mělo býti: posilování
kulturních cílů učitelské organisace a podpora těch příslušníků stavu,
kteří se dlouhou hmotnou bídou, v jaké je nechávala země, zakrváceli,
staly se za nynějšího předsednictva starostí hlavní, ano někdy jedinou.
Při této snaze po rozvoji zakládaných finančních podniků nebyla bohužel
hybnou silou starost o celek učitelstva, ale hlavně snahy po osobním
prospěchu jednotlivců a jich rodu.

Po příkladu německého učitelstva učinil ZÚS smlouvu s bankou
» Prahou -<, která nabídla českému učitelstvu velmi slušné důchody,
bude-li podporovati její agendu mezi učitelstvem. Očekávalo se, že
důchodů těchto bude užito ve prospěch pojištěnců. Tito však odešli

776

s prázdnou, anebo skoro s prázdnou. Za vrchního sběratele dal se
zvoliti sám předseda ZUS, jemuž ochotný výbor odhlasoval usnesení,
dle něhož připadla největší část provise jemu jako vrchnímu sběrateli,
nejmenší pak pojišťovaným učitelům. Tak na př. roku 1902 připadlo
— jak bylo ve veřejnosti ukázáno — dle sběratelskéko skontra
vrchnímu sběrateli na provisích 4131'40 K, ostatním sběratelům dohro-
mady 1584*49, záložně učitelské za práce a náklady s pojišťováním
spojené 5723*77 K, kdežto výpomocné pokladně pojištěnců dostalo se
pouze hubeného sousta v obnosu 124*65 K, který i se superprovisí
vzrostl na 1214'85 K. Z této nízké částky mohli býti ovšem pojištěnci
jen nejskrovnější měrou podporováni prostřednictvím stokorunových
stipendií, o něž se přihlásilo 224 kompetentů, takže je mohl dostati
vždy jen každý šestnáctý žadatel-pojištěnec, kdežto každých jiných
patnáct vyšlo s prázdnou. Tak došlo opravdu k faktu, že organisace
a zvláště "pak její předseda jako vrchní sběratel pojistek a několik sbě-
ratelů jiných obohacuje se na účet pojišťovaných a namnoze bídně
hmotně situovaných učitelů. Věc jistě velmi nezdravá a opravy vy-
žadující.

Jiný nepěkný zjev, který zasluhuje, aby byl veřejností pokárán,
je akce předsednictva ZUS při doplňovacích volbách správního výboru
banky »Prahy«. Je jistě oprávněným, že učitelstvo, jehož členové tvoří
značnou část členstva tohoto pojišťovacího ústavu, domáhalo se přimě-
řeného zastoupení v jeho správním výboru. Správní výbor požadavek
učitelstva uznal tím, že na oficielní kandidátní listinu přijal bratra
předsedy ZUS a učitelstvu takto šel vstříc. Předsednictvo ZUS nechala
sice bratra předsedova na oficielní kandidátní listině, po straně však
sagitovalo silnou část členů banky »Prahy« z řad učitelských k volbě,
vyhlásilo svou kandidátní listinu sestávající ze samých učitelů a prora-
zilo s ní. Tím dostali se do správního výboru banky »Prahy« někteří
učitelé, kteří ani abecedu pojišťovacího ústavu neznají a vyloučeni
mnozí odborníci, kteří o rozvoj ústavu získali si hlavní zásluhy.

Přímo zarážejícím zjevem jest, že sagitovaní učitelé neměli tolik
mravního smyslu k zabránění tomu, . aby do správního výboru nebyli
vysláni dva členové jednoho rodu, z nichž jeden, výhodně situovaný
ředitel pražské měšťanské školy, vstoupil do ředitelstva banky a po-
stavil se tak pod zodpovědnost svého bratra, člena správního výboru.
Těžko je hledati v našem společenském životě namnoze hodně mravné
porušeném zjev podobný zjevu výše popsanému.

Orgán ZUS vyhlásil vítězství v bance » Praze « jako jeden z nej-
větších úspěchů organisačrjích, ale ve veřejnosti se touto věcí učitelstvu
Valně neposloužilo. Učitelstvo bude míti sice po jeden, dva roky
v bance silnou menšinu, ale dá se s bezpečností očekávati, že tento
stav nepotrvá. Dosavadní většina se jistě při nastávajících doplňovacích
volbách bude starati o to, aby učitelstvo nemělo nadále ve výboru
většího zastoupení, než na jaké má právo a jaké mu dle počtu pojiště-
ného členstva z jeho řad přísluší. Úspěch předsednictva ZUS nelze
tedy nazvati ani čestným, ani trvalým.

Nelze se stavěti proti tomu, aby pracující funkcionáři v organi-
saci učitelské byli placeni, ale odsouzení hodnou věcí jest, když věci
dospívají k tomu, že se tu placené funkce shrnují na určité osoby,
obročniky učitelské, ano na členy jednoho rodu. Předseda ZÚS je
placen na př. jako prokurista učitelského knihkupectví, jako člen vý-
boru banky »Prahy«, jako vrchní sběratel tohoto ústavu, čímž jeho
soukromé příjmy z učitelských podniků vyrůstají na značný obnos
6000 — 7000 K ročně. Bratr předsedy ZÚS dostává jako koncesionář
roční důchod z učitelského knihkupectví, z banky * Prahy « má vysoký
plat jako člen ředitelstva a mimo to dostává tu dietu za každou schůzi
výboru, čímž soukromé jeho příjmy z učitelských podniků dostupují
výše 3500 — 5000 K ročně. Muž tento, požívající jako ředitel pražské
měšť. školy jednoho z nejlepších učitelských míst, zpeněžil výhodné
knihkupeckou koncesi, které jako člen pražského zastupitelstva lehce
nabyl, tím, že od učitelstva za ni dostal obnos několika tisíců korun.
Uváží-li se dále, že třetí bratr je dobře placeným právním zástupcem
ZÚS, že blízký příbuzný těchto bratří je účetním učitelské záložny,
pak nemůžeme se diviti, když rozvážní mužové v učitelstvu vystupují
a žádají o nápravu věcí.

Dřívější oposice proti ZÚS ozývala se v kruzích učitelstva mimo
ústřední výbor postavených. Projevovala se hlavně tiskem v některých
časopisech učitelských. Přímo vystoupiti mohla na schůzích krajinských
a hlavně na valných hromadách delegátů. Zde však, ačkoli pronášela
věci nejzávažnější, byla vždy více méně násilně většinou umlčována,
čehož nejlepší důkaz podala poslední valná hromada delegátů, konaná
o minulých prázdninách.

V poslední době projevuje se nová oposice, jejíž význam je
zvětšován tím, že má dosti silné zastoupení v samém ústředním vý-
boru. Devět členů ústředního výboru dalo vytisknouti a jednotám
okresním rozeslati provolání, jehož jádrem jest:

Nové období organisačního ruchu učitelského mělo by usilovati
v přední řadě k vydobytí souboru oněch duševních i hmotných pod-
mínek stavovského pokroku, které si učitelstvo v posledním desítiletí
postavilo. Jsou to požadavky akademického vzdělání, reformy discipli-
nárního řádu, plnosti občanských práv, významnějšího zastoupení ve
školních úřadech, spravedlivějšího obsazování míst, zkrácení služební
doby na 35 let, úpravy zdravých bytů, jednoty aktivních přídavků a
docelení platů dle posledních čtyř tříd úřednických. Poměry, které
přivodila nynější správa ZUS možno odvrátiti jedině stálou bdělostí a
součinností všeho učitelstva, svobodou a právem veřejně projeviti po-
vzbuzující i varovné mínění, dále účelným dělením práce, moudrým
soustřeďováním schopných pracovníkův a především věrností k pro-
gramovým zásadám a ideím, které by vedly k duševnímu přerodu
učitelstva ve stav kulturně i sociálně aktivnější a všeobecnému blahu
platněji sloužící.

Náprava věcí nutně vyžaduje, aby ve spolkovém orgánu nalezly
svobodný ohlas všechny projevy, které o kterékoliv otázce vyslovují
se vážně a věcně, aby všechna snesení výkonných orgánů byla ve

T78

věstníku spolkovém řádně publikována jednak jako direktiva jednotám,
jednak jako předmět pro úvahy a kritiku všeho učitelstva. Od před-
sednictva žádá prohlášení, aby seznamovalo zástupce volebních skupin
upřímně a podrobně s vývojem všech otázek spolkových.

Četní členové předsednictva ZUS dosud málo se starali o reali-
sování • stěžejních požadavků učitelských. Za to jali se jednostranně
poutati pozornost i finanční síly učitelstva k podnikům hospodářským
a zdůrazňovati účastenství v nich jako přední povinnost org^anisační.
Na prohlášení podepsaní členové ústředního výboru jsou si plně vě-
domi významu, jaký má hospodářská síla organisační, která má sloužit,
aby se jí opíraly duchovní potřeby účastníků nebo potřebné akce své-
pomocné a lidumilné, ale žádají, aby snahou po hromadění zisku ne-
nabývaly rázu výlučně výdělkového, nýbrž aby účastníkům poskytovaly
nejvýše možnou míru výhod individuelních.

Specielně žádají revise dosavadních ustanovení o provisích a samo-
správy f)0Jištěncův a varují před hospodářskou emancipací učitelstva
od živností občanských, která by zbytečně přetrhovala výhodné styky
učitelstva s místními kruhy živnostenskými. V podnicích hospodářských
vidí autoři prohlášení správně prostředky, nikoli cíle organisačního
vývoje.

Odsuzují naprosto neobvyklý a v žádném veřejném hospodaření
netrpěný poměr, aby táž osoba nebo členové jediné rodiny zastávali
funkce, které se mají vzájemně kontrolovati. Případy veřejného života
přesvědčují, že využití svěřené moci a čestného postavení k soukromým
cílům bylo velmi často svodem k ideovému rozvratu, počátkem nepo-
tismu a příležitostí k demoralisaci v nejrůznějších podobách.

V organisaci mají převládati kulturní zájmy, z ústředí má vy-
cházet upřímná a soustavná činnost poradná, propagační a povzbuzo-
vací. Zvláštní pozornost má býti věnována realisaci požadavku akade-
mického vzdělání a péči o soustavnější popudy ku práci sebevzdělávací,
kterou b*y se zvyšovala dnešní hodnota příslušníka stavu a jeho práce
ve škole i v lidu. Zvláště třeba pečovat, aby práce učitelstva ve škole
prováděna byla v duchu přijatého kulturního a školského programu,
protože touto cestou lze/ soustavně a zdárně zasahovati v duševní
vývoj všeho lidu a budovati tak podmínky kulturního i hospodářského
pokroku národa.

Autoři prohlášení jsou přesvědčeni, že naznačeným kulturním
posláním organisace, sledováním vyšších a všeobecně důležitějších cílů
zjednají se příznivé disposice pro opětné sblížení a jednotný postup
všech kategorií učitelstva v nejdůležitějších otázkách. Vyslovují se pro
úplnou samosprávu větších skupin učitelského celku a plnou kompe-
tenci jejich ve věcech, které se týkají zvláště jen jejich zájmů. Spatřují
v naznačeném zhodnocení organisační činnosti, aby splývala s důleži-
tými potřebami lidu, ve sjednocení všeho učitelstva a v pracovních
stycích s pokrokovou inteligencí ostatních stavů záruku cenných vý-
sledků a nejlepší zbraň proti reakci jakéhokoli původu. Četné funkcio-
náře ZUS žádají, aby opustili funkce vedlejší a věnovali se naznačeným
úkolům.

779

Vážné prohlášení toto přišlo v čas. Všeobecné věty jeho jsou od-
vozeny z fakt, která se ve veřejnosti již delší dobu odkrývají a která
váhu učitelské organisace seslabují. Organisace, která se neodváží své
správě říci v čas pravé slovo, není založena na demokratických zá-
sadách, ale na škodlivém autoritářství. Předsednictvo ZUS odpovědělo
na prohlášení 9 členů výboru jednak anonymně, jednak neanonymně.
Anonymně tím, že ve spolkovém věstníku uveřejnilo fingovaný list,
jímž nepodepsaní voliči čelného pracovníka učitelského p. Kožíška,
podepsaného na prohlášení, nízce podezřívají, že »lakotně kostelnicí za
vdovin, slzami skropený groš.« Předsednictvo osvědčilo tímto činem na
novo, že dosud neodhodilo ve smyslu kulturního programu učitelského
nemravné heslo o nezahazování nijakých zbraní. Neanonymně odpově-
dělo předsednictvo podepsaným delším prohlášením, v němž výtky
oposiční menšiny výboru hledí jednak vyvrátiti, jednak seslabiti, s ne-
valným ovšem zdarem. Fakta, na nichž je založeno prohlášení opo-
sičního výboru, nedají se vyvrátiti ani seslabiti. Dříve nebo později
přijde čas, že většina učitelstva sdružená v ZUS prohlédne, odstraní
osoby, které tu nesledují v přední řadě učitelský prospěch všeobecný,
ale hlavně prospěchy osobní, které hospodářské organisace zneužívají
k tomu, aby opatřovali skvělými příjmy sebe a své příbuzné a zavede
žádoucí pořádek. Na menšině ústředního výboru, která s klidným a
věcným prohlášením vystoupila, jest, aby bedlivě sledovala vývoj věcí
v předsednictvu, aby sváděla je ze scestí na cestu pravou, nedala se
odstrašiti ani těžkou prací, která ji v oposici čeká, ani prostředky
kterými proti ní bude bojováno. Jen tak bude způsobena žádoucí ná,
pravá učitelských věcí organisačních.

TjMELECKE: Umění a náboženství — G. F. Watts.

V posledním svazku Mutherovy sbírky illustrovaných monografií
> Die Kunst«, krásné to studii o Fidiovi od Hermanna Ubella, čteme
hned na počátku: » Umění řecké mohlo dosáhnouti nejvyššího, poně-
vadž smělo vyjadřovati nejvyšší, co člověk má, jeho náboženské ideje.
Naše doba, po této stránce často velmi povrchně myslící, tuší sotva,
co umění ztrácí, je-li odloučeno od náboženského vědomí své doby
jako dnešního dne. Ztrácí to, co mu dodává nejvyššího vzletu, neko-
nečné hloubky, nejsladší vroucnosti a něhy, nejklidnějšího míru, není-li
naplněno jednou vírou, jednou nábožností jako lid, z jehož středu se
zrodilo. Ze žáru náboženského nadšení vznikla věčná umělecká díla
člověčenstvu, olympijský Zeus Fidiův i » svaté rozmluvy « Giovanniho
Belliniho, Parthenon i Život P. Marie od Diirera. Jak dlouho as výtvory
naší nevěrecké doby potrvají, které nemohly zachytit nejvyšší látku,
připoutanost našeho bytí k mocnostem věčným .^<

O tomto vážném thematě přemýšlel už v mládí svém Watts,
> malíř věčných pravd*, zesnulý 2. dne t. m. Záhy cítil nepoměr mezi
anglickým uměním básnickým a výtvarným. Kdežto Anglie nejpřed-
nější ze souvěkých básníků a spisovatelů počítala k synům svým, v ma-

'80

lířství marně se po něčem podobném rozhlížela. Cítil dále, že malířství,
nejsouc už ve službě ani náboženství ani státu, bylo v nebezpečí, že
ztratí svou povahu jako veliká intellektuální mluva. Hrdinský živel byl
z něho vypuzen, themata běžná byla triviální, chtělo víc bavit než po-
vznášet. Zvýšiti tón anglického umění a učiniti je důstojnějším národa
bylo snahou Wattsovou po celý jeho dlouhý život. Ža cílem tím ubíral
se napjav veškeru sílu a schopnost svou a doufaje, že jiní snad budou
povzbuzeni kráčeti v jeho šlépějích, » důstojněji snad, ale jistě ne oprav-
dověji.*

Už záhy mladý Watts snil o vystavěni velikého chrámu nebo-li
Domu Života, s širokými koridory a nádhernými síněmi, ve kterých
by umístěny byly řady obrazů o tajemstvích Života a Smrti. Moderní
to chrám zbožnosti, když staré chrámy mu nedostačovaly svou ztrnulou
obřadností, chrám tajemství lidského srdce. Vznešený tento sen umělcův
neuskutečnil se, a » nebylo nám dopřáno míti Sixtinskou kapli vyzdo-
benou rukou našeho Michelangela«, podotýká Wattsův životopisec. Ale
jen z polovice se neuskutečnil; Watts řadu vysněných obrazů nama-
loval — chrám klene se nad nimi jen v mlhách snů, upřímný pozo-
rovatel ho však vidí. » Všecky mé obrazy jsou symbolické a pro všecky
časy,« praví umělec sám. »Jejich symbolism je však více suggestivní
než vypracovaný v nějakém detailu. Chci naváděti lid k myšlení. Mou
myšlenkou jest opravdu kniha Ecclesiastes s vyšší pohnutkou. , Láska
a Živoť, tuším, nejlépe zobrazuje mé poselství tomuto věku. Život
představený postavou ženskou, nikdy by nemohl dosáhnouti takových
výší, kdyby ho nepodporovala a nevedla Láska « . . . » Maluji myšlenky,
nikoliv předměty, « řekl jednou příteli, »Maluji především, protože mám
co říci . . . Jsem myslitel, jemuž náhodou dostalo se používati štětce
místo tužky. Pročež obraz z mých vlastních, jejž mám nejradši, je ten,
v němž myslím s největším zdarem vyjádřil jsem svou myšlenku. Je to
beze vší pochyby , Láska a Živoť. Vyjádřil jsem svůj názor snad nej-
lépe v tomto obraze, protože tento názor jest nejprostší — že láska,
kterou ovšem nemyslím fysickou vášeň, nýbrž altruism, něžnost, vede
člověka k nejvyššímu životu« . . . *Mým úmyslem tak nebylo malovat
obrazy, jež by okouzlovaly oči, jako vnoukati veliké myšlenky, jež by
nesly se k obraznosti a k srdci a rozněcovaly všecko, co jest nejlepšího
a nejušlechtilejšího v člověčenstvu « . . . » Zajisté, umění může býti učite-
lem, ačkoliv není pochyby, že má jiné úkoly« . . . »Ba myslím, že
v budoucnu, a v silnějších rukou než jsou mé, umění promluví ještě,
jako veliká poesie sama, zvukem slavnostním a velebným, jakým he-
brejští proroci mluvili k Židům za starodávna, žádajíce vznešené snahy,
odsuzujíce způsobem nejostřejším převládající neřesti a varujíce hlubo-
ícými tóny před poklesky v mravech a povinnostech. V tom směru
třeba cos více učiniti, myslím, než dosud bylo učiněno « . . . »Učím
velikým pravdám, ale nedogmatisuji. Naopak, úmyslné varuji se veške-
rého vztahu k vyznáním a obracím se k lidem všech věků a každé
víry. Vedu je k bráně chrámové, a pak mohou vejíti a viděti Boha
po svém způsobu . . . Vzpomínám si na paní, která jednou mi řekla,
když řeč šla o náboženství, ,jest jenom jedna pravda'. » Zajisté*, od-

'81

větil jsem, »jest jenom jedna pravda. Jest jenom jedno slunce, ale vy máte
hodně mnoho oken ve svém domě, a slunce svítí těmito okny z východu,
západu, jihu, ale nikdy ze severu! Tudíž jest jenom jedna pravda ve
skutečnosti, ale je to nedorozumění připouštěti pouze jednu zástup-
kyni její.«

Toto credo umělcovo dává už tušiti povahu jeho díla. » Láska
a Život « — po skalnaté cestě ubírá se Život, líbezná bytost dívčí,
podporován a veden Láskou, ušlechtilým andělem-mužem. Fialky vy-
růstají podél cesty, kudy kráčí. * Láska vítězoslavná*, > Láska a Smrt«

— Láska, pěkný statný hošík, zabraňuje Smrti, vysoké, vážné postavě
ženské, kráčející se schýlenou hlavou a jako roztklivělá, vstup do domu.
Ale marno; Smrt vchází — ne zlá, ale jako přítelkyně . . . Představa
smrti silně zajímala Wattsa. » Kdysi malovávali ji v podobě přísné,
odporné ... Má zamilovaná myšlenka vidí ve Smrti druh chůvy, která
volá: ,Tak teď, děti, honem do postele a ráno pěkně vstát!' « —
V obraze »Čas, Smrt a Soud« Čas, muž silák, s upřeným do dálnk

— budoucna zrakem, kráčí pevným a neodvratným krokem, s lukem
v pravici; vedle něho Smrt, truchlivě schylujíc hlavu a v klíně majíc
plno květin, váhavě se ubírá, jakoby rozsmutnělá pro svůj osud, že
kam vkročí, většinou bolest vnáší, ač vnáší úlevu. »Víra« • — unavena
a zarmoucena jsouc krutým pronásledováním, umývá si zakrvácené nohy
a uznávajíc účinek lásky ve vůni a kráse květů a účinek míru a ra-
dosti ve zpěvu ptáků, cítí, že meč není nejlepším důvodem, a odkládá
jej« (výklad Wattsův). » Naděje* — z nejdojímavějších obrazů Watts-
ových; na zeměkouli, již jen asi z dvou třetin vidíme vystupovat
z oblaků, sedí krásná, ale slepá žena v světlezeleném rouše, nevýslovně
půvabně hrajícím na modrém pozadí; levicí drží lýru, na níž všecky
struny jsou již strhány až na jedinou jednu; této jediné dotýkají se
prsty pravice a hlava s bílým páskem, zastírajícím prázdné dutiny oční,
schyluje se toužebné a dychtivě co nejníže, aby zachytla hudbou této
jediné zbývající struny a blažila jí duši . . . Trilogie »Eva«: >Zrození
Evy«, »Eva sváděná«, »Eva kajícná*; mohutný obraz » Stavění archy «,
»Jonáš« vášnivě volající, aby lid odvrátil se od nepravostí; »Duch vše-
pronikající«, »Duch křesťanství*, » Posel* — míru, a vedle nich > Ma-
mon* — bůh tohoto světa, oděný v těžký zlatý brokát, sedí na trůně,
umrlčí hlavy jsou mu ozdobou; nohama šlape mladé životy . , . »Mně
prudká žádost po bohatství, jehož zla jsou napověděna v »Mamonu«
a v »Minotauru«, je hrozná. Napoleon pravdu řekl, že jsme , národem
kramářů', ale obchod ctí člověka, veden-li jest zákonně. Pouhé získá-
vání zlata znemravňuje. Nabývati ho bez jakékoliv práce a na útraty
jiných zdá se význačno pro přítomnou dobu,* praví Watts.

Tyto symbolické obrazy, z nichž jen hlavní jsou tu vedeny, jsou
jen částí Wattsova díla. Ještě jiný úmysl pojal, rovněž krásný, jímž
chtěl býti užitečen národu svému — myšlenku životopisných dějin
svého pokolení. Rozhodl se namalovat dlouhou řadu podobizen zname-
nitých krajanů současníků, v nichž by zachytil duševní význačnosti
jejich. Pokládal to za národní neštěstí, že tak málo podobizen vynika-
jících synů a dcer Anglie z dob minulých je viděti, i umínil si za-

782

chránit věk svůj od takové nehody. Je nepřehledná řada těch, jichž
vzezření a povahu zachytil pro budoucnost; jsou to pracovníci všech
směrů a stavů. Úžas vzbuzuje Wattsova sympatie k cizí práci i jeho
vlastní pracovitost. Jen některá jména z této galerie podobizen uvedu.
Ze státníků Gladstone a Salisbury; z básníků Tennyson (třikrát, byl
to důvěrný přítel Wattsův), Browning, Swinburne, M. Arnold; z umělců
Millais, Dante Gabriel Rossetti, Walter Crane, William Morris, Burne-
Jones; ze spisovatelů J. S. Milí, H, Taylor, Carlyle, prof. Max Múller,
W. H. Lecky, G. Meredith; z vojínů lord Lawrence a lord Roberts;
z filanthropistů T. Wright a Josefina Butlerová; z politiků J. Burns,
Balfour, John Russell, lord Rosebery; ze zástupců náboženstev kardinál
Manning (z nejhlubších podobizen vůbec), z medicíny A. Clark. Velice
však Watts litovával, že chybí Darwin, Ruskin a jenerál Gordon.

Veliké toto dílo své, jak obrazy symbolické tak skoro všecky
podobizny, nemaloval pro svůj zisk, nýbrž pro dobro veřejné, a jeho
národ to jest, jemuž životní práci svou, práci dobrých 50 let, zasvětil
a odkázal. Odkaz zajisté jediný svého druhu — bez jakékoliv pod-
mínky, bez nároků na odměnu. K vůli tomu dávno přestal přijímat
zakázky, prodal vůbec jen málo obrazů. Ideál šťastného umělce.

G. F. Watts (George Frederick) byl původu keltského, jako
Burne-Jones, a odtud zajisté také náklonnost k mystickému básnění. Na-
rodil se dne 23. února 1817 v Londýně. Už jako dítě kreslil — hlavně
koně a tváře lidské, fedenácti- neb dvanáctiletý namaloval řadu obrázků
z básní a povídek W. Scotta, které prý už projevují jemný smysl pro
barvu a nenepatrný stupeň obrazotvornosti, zrovna jako vyobrazení
boje o mrtvolu Patroklovu, k němuž nadchl ho Homér. V akademii
pobyl jen několik neděl. Sám se učil. Pravými jeho učiteli, jak říkal,
byly mramory Elginovy, t. j. ony skulptury parthenonské, práce Fi-
diovy, jež lord Elgin byl v Řecku odkoupil a vlastně uloupil (viz roz-
hořčené strofy Byronovy v »Child-Haroldově Pouti«!). Jinošství jeho
krásně vylíčeno ve vlastní podobizně, již sám jsa ISletý namaloval.
Pevnost, nadšení, vysoké aspirace, krása i síla mluví z mladé té tváře,
z těch očí, čela, z celého poprsí. R. 1837 poprvé vystavil s úspěchem.
Cena 300 liber, již r. 1842 dostal za karton k freskové malbě »Cara-
ctacus vedený u vítězoslávě ulicemi římskými «, umožnila mu touženou
cestu do Itálie. Ve Florencii přijal ho pohostinně lord Holland, britský
vyslanec, takže Watts místo rozpočtených několika neděl pobyl tam
4 léta. V jeho domě a v jeho letním sídle — Villa Careggi, v níž
Savonarola stál u smrtelného lože Lorenza Magniíica — poznal množství
vynikajících hostů, z nichž mnoho jich maloval. V Itálii pak vůbec
vedle nádhery přírody a zvláště nebe oddával a poddával se tajemstvím
starých mistrů koloristů. Na domluvu lorda Hollanda účastnil se ještě
jednou konkursu a dobyl svým kartonem » Alfred vybízí své poddané,
aby zabránili přistáti Dánům, anebo první námořní vítězství Angličanů*
prvé ceny — 500 liber. Vláda zakoupila karton a objednala pro dům
lordů fresko >Sv. Jiří poráží draka*. Po té Watts sám nabídl před-
staveným právnické školy (Lincoln's Inn) pro velkou síň rozsáhlou
freskovou malbu » Školu zákonodárství* — »mám nadbyt ctižádosti a

'83

vroucně si přeju býti užitečen svému pokolení,* psal jim — a provedl
ji také svým nákladem; ale představenstvo odvdéčilo se mu darem
500 liber a zlatým pohárem.

Veřejnost dlouho nepochopovala síly jeho umění. Teprve r. 1867
— 501etý — zvolen za člena Akademie. On však o hodnosti nestál.
Presidentství Král. Akademie, později nabízeného, nepřijal, ani baro-
netství, jež mu vláda dvakrát podávala. Uznání všeobecné dostavilo se
pak tím mocněji. »Šel jsem po schodech pevně přesvědčen, že malba
symbolická byla uměním mrtvým. Sestupoval' jsem s míněním úplně
jiným. Co způsobilo tuto náhlou změnu myšlení za těch málo oka-
mžiků? Že jsem uviděl dva obrazy od Wattsa — » Láska a Život « a
» Láska a Smrt« — napsal francouzský kritik po prvé návštěvě v South
Kensington Museum. Cítil zajisté, že obrazy Wattsovými, tak monu-
mentálními ve formě a tak hlubokými v jejich symbolismu, mluví duše
moderního člověka; že v nich nic není řeckého ani středověkého; že
autor jest dítětem své doby a neodvrací se s hrůzou od přítomna aniž
hledí roztouženě do minula, nýbrž cítí s nynějším světem a touží dáti
umělecký výraz povaze a cíli souvěkého myšlení.

Do posledních let Watts účastňoval se výstav v Král. Akademii
a pracoval bez ustání. Nejen doplňoval svůj odkaz národu, ale dokon-
čoval též veliké dílo sochařské » Tělesnou energii «, o němž přes 20 let
s přestávkami pracoval — dar londýnskému nábřeží. Jezdec krotí vzpí-
najícího se koně,* táhna levicí prudko za uzdu, a zakrývaje si pravicí
oči před sluncem^ upřeně hledí před sebe jako do budoucna, v němž
hledá projevit svou hrdinnost . . . Také hlas volající k národu!

Věrnou pomocnicí byla Wattsovi Miss Mary Fraser-Tytler, již
r. 1886, tedy málem 701etý, pojal za ženu. Štěstím naplnila mu do-
mácnost a sama jsouc umělecky nadána, vyzdobila mu dům, vyřizovala
za něho korrespondencj. a ještě jí zbylo času na podniky humanitní.
Ona dala popud a provedla také založení The Home Arts and Indu-
stries Association, sdružení, jehož účelem bylo vnášeti umění do okolí
prostého lidu, prosaičnost a ošklivost nahrazovat krásou. Watts za tím
účelem přijal objednávku dvou podobizen a stržených za ně tisíc gui-
nejí (přes 25.000 K) věnoval na podnik své ženy. Společně pak zbu-
dovali překrásnou hřbitovní kapli ve vsi Comptonu, blízko níž bylo
jejich venkovské sídlo Limnerslease, zajisté jedinou na světě, co se týká
plánu i provedení. »Vystavěna na láskyplnou památku všech, kdož na-
lézají odpočinku blízko jejích zdí, a pro útěchu a pomoc těm, jimž zá-
rmutek ještě zůstává z rozloučení. Kaple pro nový hřbitov v Comptonu
má na svých zdech pohádku, anebo aspoň několik zlomků pohádky,
o duševním životě, na jehož křídlech, na cestě mezi tajemstvím naro-
zení a tajemstvím smrti, hmotný život je povznášen k slavnému vě-
domí své příbuznosti s Nekonečným, « píše paní Wattsová v illustro-
vané monografii o kapli této, v níž popisuje hluboce krásnou symbo-
lickou výzdobu kaple, založenou na umění keltickém, starých to zbytcích
umění britského, irského a skotského. Skoro každý v obci přál si být
súčastněn výstavby kaple té. Šlechtid i velkostatkářka dělali cihly, za
zimních večerů vesničané poslouchali přednášky pí. Wattsové a pálili
pak cihly a symboUcké reliéfy.

'84

Povahu Wattsovu osvětluje též pronikavě jeho návrh » otevřené
pod širým nebem knihy výtečných Hdí«. Watts hlásá, že všední dělník,
který prokáže se hrdinou, má být uctíván. Vojín a námořník má prý
svou slávu, ale muž anebo žena, jenž v denním životě hledí smrti
v tvář pro své bližní, často odchází neuznán a neoplakán. Proto na-
vrhl, aby využitkovalo se veřejných zahrad a v nich na stěně vhodně
chráněné aby zapsána byla jména těch, kdož takto padnou v boji, za
příklad a na povzbuzení jiným. Počátek učiněn už v Londýně, v Post-
raan's Parku.

Názory své umělecké vyslovil ve studii »Nynější stav umění. «

Kanovník Barnett vykládá o účinku Wattsových obrazů na oby-
vatele Eastendu: »Mnoho obrazů Wattsových bylo ukazováno ve Whi-
techapelu v posledních 10 letech , . . Ony se nesou, jak víte, k velikým
záležitostem života, jež jsou záležitostmi obecnými — k lásce, smrti a
soudu. Jsou poetické, a »davové« (»masses«) jsou, myslím, přístupnější
poesii než »stavové« (»classes«). Je nemožno měřiti účinek popularitou,
ba ani zkušeností; ale tážete-li se po mém mínění, povím vám, že
obrazy Wattsovy byly účinnější než kterékoliv, jež jsme ukazovali.*

Část velikého odkazu Wattsova visí už po několik let v lon-
dýnské Tate Gallery (symbolické obrazy, přes 20), část v National
Portrait Gallery (asi 30), ostatek choval ve své vlastní gallerii (Little
Holland House), nepočítajíc menší dary jiným obrazárnám a ústavům,
na př. v kathedrále svatého Pavla visí darovaný »Cas', Smrt a Soud*.
» Angličané mohou cítit hrdé uspokojení, vědouce^^ že tyto mohutné
výtvory nebudou rozptýleny mimo domovinu, nýbrž budou chovány
pohromadě pro dobro obecné, aby v nadšení uváděly budoucí poko-
lení vznešenými myšlenkami a ukazovaly jim, že umění Anglie v 19.
století nebylo nedůstojno rozsáhlosti její říše, ani slávy její literatury,*
volá životopisec Wattsův.

Obrazy v Tate Gallery visí ve zvláštním křídle, dosti prostranném,
ale nádherná síň Domu Života to není. Dojem přec jest mohutný.
Stáli jsme tam před ♦.nimi ve sváteční odpoledne — ač návštěva byla
dosti četná, ticho bylo jako v kostele — šťastni jsouce blízkostí to-
hoto »malíře věčných pravd«, «malíře základních křesťanských cností,»
* malíře proroka a učitele,* jenž vždycky jest malíř a vždycky duch,
samá hudba v malířském výraze, samá poesie v obsahu a výslednicí
samá vznešenost.

Šťastný národ, který má takové starce! Carlyle, Darwin, Tennyson,
Gladstone, Spencer, Ruskin, Watts —jaká to ctihodná Himalaja velebných
kmetů! Jaké to svědectví národní síly!

Pěkné poučení o životě a díle Wattsově podává studie Julie Cart-
wrightové (Mrs. Ady) »G. F. Watts, Royal Academician, his Life and
Work* (Extra Number of the Art Journal 1896, 2 a půl šilinku,
s množstvím reprodukcí a 2 fotogravurami) a »G. F. Watts« od Ch.
T. Batemana (v knihovničce »Beirs Miniatuře Series of Painters«,
s textem populárním, velmi poučným, s 8 reprodukcemi, vkusně vá-
záno — za šilink!) Ohlasem těchto studií je tato zpráva. T.

785

LITERÁRNÍ: Vik. Dyk, Hučí jez a jiné prosy - Ot. Theer, Pod stromem lásky — Věra, Jedna
za mnohé — Studentský almanach — T. G. Masaryk, Karel Havlíček, 2, vyd. — Ad. Harnack,
Dějiny dogmatu, přel. F. Žilka — Vlastivěda moravská — Zákony školské —Dějiny obecní správy
král. hlav. města Prahy za léta 1860^80 — Les fetes de la Municipalitě de Paris.

Viktor Dyk: Hučí jez a jiné prosy. Nakladatelství Hejda
a Tuček. — Otakar Theer, Pod stromem lásky. — Věra, Jedna
za mnohé. — Studentský almanach.

»A vše jest klam a zříceniny*, byl by mohl dát p. Dyk za
motto této své knize, která v podstatě své je hodně sentimentální.
Jak to — Viktor Dyk — a sentimentální ? Všecky jeho historie mají
smutný konec a refrénem jejich je, »že štěstí jest jen obraz stinný
jen stinných věcí odjinud. « Představuji si to asi tak: ve společnosti
druhů a kamarádů byl snad autor veselým společníkem, ale když šlo
o to, chopit se péra a stát se literátem, bylo nutno odevzdat papíru
myšlenky » hloubavého ducha « a tak vznikl »Hučí jez«, v němž Alferi

— a rozhodně ovšem musil to být Alferi, neboť každé jiné jméno
bylo banální — prošel křížovou cestou světa a pohřbil své touhy. Na
konec »na stole ležely hodinky a revolver. Podivil se — — — Více
nic. Všechno už dožito, všechno umrtveno. Žádného života už nebylo
vněm, ani toho ne, jenž je vůlí k smrti . . . Unavený lodník složil
ruce, a loď plula po proudu, po proudu, plula, ještě plula, nesouc
živou mrtvolu . . . Více nic.« » Povídka o sentimentálním krokodilu«
je již názvem svým sentimentální a » Smutná láska « nemůže být ovšem
veselou láskou. Ne bez významu navazuje Dyk v této črtě na Jacob-
senova Nielse Lyhna, neboť i naučení z jeho Smutné lásky o tom, že
láska je illusí a že pouze mrtvé můžeme věčně milovati, je totéž jako
z Jacobsenova románu. Milujte prý jen na příklad nějakou Beatu,
v jejíž osobě divnou shodou okolností ztělesníte si všecko žádoucí
a láskyhodné, všechno, co může roznítiti apatické vaše srdce, a uvidíte,
že ta Beata stane se vám smyšlenkou tím více, čím prudčeji vzrůstá
váš žár. Tak se to alespoň přihodilo reku této Smutné lásky, jeho
Beata ztrácela svou určitou podobu tim spíše, čím více o ní snil,
stávala se legendou, zázrakem, až na konec miloval — koho vlastně .í*
Abstrakci, ale ne skutečnou Beatu. Krása absolutní odvracela ho od
relativného. A toho všeho byla příčinou jen okolnost, že Beata měla
velké, zářící oči jeho snu a že on ten sen vyvrcholil. Nuže, naučení,
nezamilovat se pouze do velkých, zářících očí! Episoda Tacitova,
toť do reelního prostředí vložená historie Alferiho. I Tacitus, nezku-
šený studentík, musí být oloupen o své touhy a ideály. A tak když
jej autor provede labyrintem světa, je mu na konci, jakoby stál na

vysokém vrchu — zahalen mračny. » Chladný vítr fičí prudký

vítr — — a on stojí na kameni. Vítr se vzpírá — — — což,
srazí- li ho dolů? Stojí dosud — — — jak dlouho vytrvá.? A před
sebou, s ptačí perspektivy vidí toto vše: své bolesti, národní katastrofy,
bídu sociální; šířící se skepsi, viklající se základy ve v^šem, všude a po
vždycky ... A jak to dole vše se chvěje a hárá, pojímá ho závrať

— — — nyní se sřítí jistě a klesne do toho víru«. Mimochodem
Tacitus má u nás svého předchůdce. Povídka »Smrt panenky « je
povídkou o sedmileté dívce, vrhající se oknem za panenkou, když jednoho

NA.ŠE DOBA, R. XI., 1994. č. 10. 20. července. 5Q

786

dne matka vyrve jí loutku z náručí a hodí ven na dlažbu, poněvadž
loutka byla od nevěrného otce. Povídka ještě nejméně literární, ač ne
zcela neliterární, jinak p. Dyk je každým coulem literárním člověkem
a jeho kniha prosy je knihou právě víc literárního hledání než knihou
života. Pan Dyk nazývá ji knihou své mladosti, ale nevím, zdali příliš
negeneralisuje, myslí-li, že ve všem tom, co do ní vložil, je mnoho
dobového, všeobecného, že ty záchvěvy, ty vášně, ty naivnosti, ten
pathos smutku jsou příznakem mladosti celé jeho generace. A je to
vlastně mladost, co mluví z této knihy .^ Viktor Dyk platí u nás za
literární individualitu. Jistý skepticism, sarkasm, dandysm, tak nějak
vymezují se její příznaky a možno zde shledati nejvíc v Episodě Ta-
citově. Mně hlásí se z knihy mnoho mlhy literárního mládí — nic
víc. Ani stylově nevystupuje tu hotová individualita, nýbrž literát,
hledající svou individualitu. Ale toho je si autor sám vědom, proto
nazývá svou knihu dědictvím mrtvého bez ladu a skladu — fundus
instruktus, s kterým se pokoušel žíti.

Jestli že kniha Dykova uhajuje přece svůj význam a to pře-
devším svou literárností, nevím, jaký význam bych přiznal knize Ota-
kara Theera 'i-Pod stromem lásky «. Za ní nevystupuje vůbec ani ně-
jaká proklubávající se literární individualita, ani muž, v jehož knize
bych hledal a nalézal výsledky hlubšího, opravdovějšího myšlení o ži-
votě. Řada povídek o lásce. Ale která z nich povznáší se nad úroveň
všednosti ? Myslil bys, když mladý člověk píše dnes tolik o lásce, že
zvíš, jak moderní muž nazírá na ženu. Ano vidíš i z této knihy, jak
muž rázu Theerova nazírá na ženu, ale moderním a novým nazvat ho
nemůžeš, je to nazírání pohlavního člověka, jehož celý karakter pro-
jevuje se ti povídkou » Dokud meč visí nad hlavou*, jejíž hrdina za
večera jde lesem a má strach o svůj život. Fantasie kreslí mu opilého
tuláka, neujdeš odsud živý, křičí vnitřní hlas. Pojednou nějaké kroky.
Zastavil se a vhupnul za strom. Srdce bilo bázní. Ale objevila se před
ním drobná postava a byla to žena. Přitiskla se k němu horkým, roz-
páleným tělem, objal ji atd. A z jeho nitra » ozvala se nesmírná radost
života, radost, jakou asi cítí rekonvalescent, když vyšel po prvé mezi
lidi.« V tomto znamení více méně je psána celá tato knížka.

Mnoho mluvilo se již u nás o knize Veřině »Jedna za mnohé«,
jež je jen pozoruhodným dokumentem doby. Takové knihy nemusí
být v nejvlastnějším smyslu uměleckými a přec vykonají svůj
účel. Věra, řešíc poměr muže k ženě, ukazuje k jediné možnosti a
k jedinému východisku, k úplné čistotě mužově a tím k manželství
novému a čistému. Dnes o otázce, kterou autorka zde řeší, mnoho se
uvažuje a přemítá, a autorka mluví tu jisté nejen za mnoho dívek,
nýbrž i za mnoho žen vdaných a také, což tím potěšitelnější, již i za
mnoho mužů.

A ještě několik slov o jedné knize, která vymyká se z rámce
běžné literatury! Minim » Studentský almanach*. Třeba jen trochu na-
hlédnout a prolistovat a seznáš, že statě tohoto almanachu, dotýkající
se akutních otázek českého studenta, jsou daleko hlubší, obsažnější a
cennější než příspěvky básnické a belletristické. Je tu rada básní a

78?

belletristických úryvků — kolik tu tedy příštích spisovatelů, příštích
snad umělců! Ale takřka o všech z nich platí, co v témž Almanachu
napsal Cyrill Dušek v Závěrečných kapitolkách: »Každý třetí z nás* píše
verše, bezmála každý vydává knížku aspoň jednu, třeba takovou, jejíž
existence za dvě, tři léta autora mrzí. — — — Umělcem býti — to
láká. Býti duší svého okolí neliterárního, ale za to živého zvyšovaným
výtěžkem, racionelním užitím vydané síly — to není pro nás dosud
hlavním jádrem kulturní práce, kterou každý z nás má začíti v sobě
a končit v přístupném sobě okruhu působení. Hodnocení a ekonomie
práce — to je přední požadavek našeho vývoje, ne skepse, determir
nistický psychism, individualisticko-misteriesní záhady a problémy zna-
vené moderní duše.« Všecka tato slova platí o většině literárních pří-
spěvků almanachu. Nevítá tě v nich a nejásá ti z nich vstříc radost
ze života, radost z práce, mladost ducha i těla, ale znavenost, přežilost.
Je to ovšem znavenost a přežilost z druhé ruky, knižní znavenost,
literární znavenost, ale tím charakterističtější, nedovede-li mladý student
podat své vlastní city, nýbrž jen city vyčtené a uměle osvojené. Já
alespoň nedovedu si představiti, že by z celé řady těch všech k literární
práci hlásících se lidí nikdo v pravdě mladistvě nemyslil a necítil.
Přece važme si mládí a buďme mladými ! A píšeme-li o lásce, buďme
i v lásce mladými a čistými! Tolik v těch básních a básničkách
i belletristických črtách mluví se tu a jedná se o lásce, ale nikde slova
krásného, všude láska sub specie pohlavnosti a pak-li že ne zřejmě
sub specie pohlavnosti, tu tedy náš český student vidí v ženě zas jen

milenku starého rázu, ne duchovní družku a přítelkyni. z.

T. G. Masaryk: Karel Havlíček. Snahy a tužby politického
"probuzení. 2. vydání, opravené a doplněné. V Praze 1904. Nákladem
Jana Laichtera.

Před osmi léty vyšla Masarykova kniha o Havlíčkovi v prvním
vydání. Právem dočkala se vydání druhého; je to kniha, třeba že
Havlíčka nelíčí nám tak, jak ve skutečnosti vypadal, plná nových hle-
disek, myšlenkových námětů, kniha nabádavá a vybízející nejen k váž-
nému přemýšlení o české politice, nýbrž i k vážné práci vědecké i po-
litické. Již první vydání Masarykova Havlíčka stalo se matkou řady
úvah o naší české politice, o Havlíčkovi a jeho době, doufáme, že
i druhé vydání práci v tom směru započatou jen posílí a povzbudí.

Druhé vydání Masarykova Havlíčka ohlašuje se jako vydání opra-
vené a doplněné. Autor vysvětluje, že opravy a doplňky udaly se jen
v jednotlivostech, ve věcech hlavních že nebylo co měnit, ale přece
vysvětlení toto neodpovídá úplně skutečnosti. Havlíček druhého vy-
dání knihy Masarykovy není sice Havlíček diametrálně rozdílný od
Havlíčka vydání prvního, ale přece je to Havlíček jiný dřívějšího Ma-
sarykova Havlíčka. Pozorujete nyní, že Masaryk připouští, že naše
obrození a naši buditelé podléhali více ideám německého liberalismu
nežli dříve myslil (str. 20, 21), vidíte, že Masaryk nyní přiznává, že
Havlíček nebyl tak dalek liberalismu Rotteck-Welckerovského, jak
v prvním vydání hlásal (str. 292), postřehujete, že nyní Masaryk při-

50*

788

pouští také větší vliv Voltairea na Havlíčka (str. 153). A třebaže Ma-
saryk všechna ta přiznání činí většinou jen tím, že vynechává věty
z prvního vydání (str. 261 prvního vydání) a nové přidává (str. 256,
290 ap.), přece tím pro historicky skutečného Havlíčka učinil v drahém
vydání mnoho, Ale přes tyto opravy přece ani nynější Masarykův
Havlíček není ještě Havlíček historický. Je to Havlíček méně nacio-
nální a více sociálně a nábožensky naladěný, nežli jak skutečně byl.

Jak vyložit toto nazírání Masarykovo na Havlíčka.^ Masaryk sám
částečně na to odpovídá tím, že spis svůj prohlašuje za spis politický,
ne za spis historický. Ale tím přece ještě nelze vyložit všechno. Že
Masarykův Havlíček není ve všem Havlíček skutečnosti, toho příčina
jest i jiná. Jest to silné přesvědčení autorovo, které, aniž to chce,
zabarvuje sebou samým prameny. Masaryk je př es vědce n, že Ha-
vlíček je předchůdce politického realismu a zcela určitě řečeno (s. 2)
směru, jehož Masaryk v politice jest theoretikem, a toto přesvědčení
nedovoluje Masarykovi, aby pátraje po zásadách Havlíčkových uvedl
důkladně všechny zprávy, které jsou po ruce, a aby v těch, které
uvádí, začasté nehledal více, nežli v nich ve skutečnosti jest. Příklad
věc objasní: prof. Masaryk je přesvědčen, že české hnutí revoluční
r. 1848 má význačný ráz náboženský a že Havlíček byl člověk nábo-
žensky naladěný více nežli jeho doba. Soudí tak po » psychologickém
a Hterárně-historickém studiu Havlíčkových spisů a jeho doby« a aby
toto tvrzení své podepřel více, hledí uvésti i »jednotlivosti« ze života
a korrespondence Havlíčkovy. Pro tvrzení o náboženském charakteru
českého hnutí revolučního odkazuje na jediný jako naprosto přesvěd-
čující pramen, na Springerovu »Geschichte Oesterreichs«. Ale podí-
váme-li se do Springera, uvidíme, že Springer praví »kirchliche
Gáhrung« (II, 608), ale ne to, co v poznámce Springerově prof. Ma-
saryk hledá, a prohlédneme-li doklady, které snesl pro náboženskou
náladu Havlíčkovu, poznáme, že neuvedl jednak doklady všechny,
jednak ty, které uvedl, často nesprávně vykládá. Prof. Masaryk odbývá
poměr Havlíčkův ke katolicismu (a to vlastně teprve nyní, v druhém
vydání str. 290) jen větou, že dělal katolicismu koncesse, ačkoliv Ha-
vlíček poměrem ke katolicismu velice důkladně se obíral, opomíjí tak
důležité návrhy Havlíčkovy, jako na splynutí augsburského vyznání
s katolicismem a jeho postavení tehdy jasně vyložené k otázkám dog-
matickým, nepřihlíží k tomu, co Havlíček soudil v různých dobách
o protestantismu, nechává stranou Havlíčkův výklad, mnou v úvodu
při vydání » Havlíčkových Epištol* otištěný, atd A nesprávně uvádí
pro velmi silnou náboženskou náladu (str. 291) jednotlivosti z Havlíčkovy
korrespondence a z memoirů o něm. Z memoirů proto, že by bylo
potřebí nejprve důkazu, že memoiry ty tlumočí motivy Havlíčkovy,
a ne té, která paměti o Havlíčkovi diktovala (ostatně i z těch memoirů
víme, že Havlíček nosil křížek jako upomínku na svoji mladou lásku),
doklady pak z doby po krisi Havlíčkově v semináři proto nejsou velké
váhy, poněvadž víme, že ve Lvově na ruskou církev Havlíček byl
vlastně upozorněn Zubrickým, že pravoslavné ceremonie v Rusku na
něho působily ze zcela jiných důvodů nežli z náboženských. (Viz
» Svátek pravoslavnosti« v > Obrazech z Rus«), a p. a p.

789

Druhé vydání Masarykova Havlíčka je vydání opravené a roz-
šířené. Právem zařazena byla do druhého vydání celá nová stať o právu
historickém a přirozeném, případně byl rozveden přehled událostí od
r. 1821 atd., učiněny opravy některých jednotlivostí, doplněny biblio-.
grafické poznámky a p. Ale přece i v druhém vydání zůstala některá
nedopatření.^

Bedlivější přečtení a prohlédnutí literatury od prvního vydání
Masarykova Havlíčka vyšlé i prvního vydání Havlíčka bylo by řadu
pochybení druhého vydání zmenšilo a cenu nového vydání zvýšilo.

Zd. F. Tobolka.

1 Na doklady uvádím: Str. 3. Měly být uvedeny též přetisky Havlí-
čkových překladů z Gogola, zvláště »Mrtvé duše«.

Str. 5. Vynechán spisek Řezníčkův. Baxa vydal vzpomínky příbuzné
Havlíčkovy o Havlíčkovi (otisk z Rad. Listů), ale ne Havlíčkův životopis.
Z článkové literatury neuvedeny různé stati.

Str. 7. Nesprávno je uvádět Fricovy Paměti pro psychologii radikalismu
r. 1848. Fric r. 1848 hrál v české straně radikálně-demokratické úlohu ne-
patrnou. Jeho Paměti podávají spíše psychologii radikálního mladočešství z let
osmdesátých, to jest z doby, kdy byly dle Fricova denníku a některých prací
dra Pinkase stilisovány. Pro psychologii strany radikálně demokratické mohou
být směrodatný radikální listy z r. 1848.

Str. 11. Odstavec o poměru Malého Znovuzrození k dru Riegrovi měl
býti poopraven dle toho, co Tůma praví v životopisu K. Havlíčka na str. 440,
jak jsem již vytkl r. 1899 (2. srpna) při recensi prvního vydání Masarykova
Havlíčka v Obzoru lit. a uměleckém.

Str. z7. a 56. Nesprávně, patrně dle Malého Znovuzrození, kladou se
tiskařské bouře k r. 1845, a ne, jak již Horáček ukázal, k r. 1844. Tím zaviněn
omyl na str. 343, týkající se vlivu těchto bouří na Havlíčka. Havlíček v době
bouří r. 1844 ještě nebyl v Praze.

Str. 41. Nesprávně uvedeno, že Havlíček vzdal se mandátu 16. pro-
since r. 1848. Stalo se to 14. prosince, ale Havlíček ještě 18. prosince r. 1848
mluvil na říšském sněmu.

Str. 53. Odstavec o české žurnalistice proti vydání prvému doplněn
a poopraven, ale celkem jestě^ stále patrný je na odstavci tom vliv nespoleh-
livého článku Jirečkova z Č. Č. M. 1849. II.

Str. 67. O účasti M. Bakunina při bouřích svatodušních opakováno
celkem z prvního vydání a jen něco bylo přidáno dle prací Helfertových.
Nesprávnosti o Fricových Pamětech, které bylo lze opraviti dle mého »Slo-
vanského sjezdu« str. 186.— 187. poznámka 3., zůstaly na dále.

Str. 109. Nepřispělo k vyjasnění, ponechala-li se na dále definice nacio-
nalismu jako nacionálního šovinismu.

Str. 145. V literatuře o r. 1848 neuvedeny knihy: Dvořák, Moravské
sněmování; Tobolka, Slovanský sjezd. K literatuře časopisecké autor patrně
neměl úmyslu přihlížeti.

Str. 152. Radikálům se neprávem vytýká, proč nepůsobili za reakce
z Londýna atd. Skuteční vůdcové radikalismu tehdejšího přece byli po květ-
novém spiknutí r. 1849 pozavíráni.

Str. 154. Dle dodatku v II. dílu Havlíčkových »Politických spisů«
mohlo se opraviti, jakoby byl Havlíček vystoupil na říšském sněmu jen
jednou a to krátkou řečí.

Str. 169. Havlíčkův názor o zákonném odporu nejlépe ukazuje vlastní
jeho článek (Politické spisy III, 800). Mohlo se o tomto článku šíře po-
věděti.

Str. 255. O vlivu V. V. Tomka, Fr. Braunera na Havlíčka, o vlivu ně-
mecké osvícenské filosofie Zimmermannovy (Naše Doba 1903) nemělo býti
pomlčeno.

790

Adolf Harnack: Dějiny Dogmatu. Přeložil F. Žilka. Ná-
kladem Samostatnosti. 1903.

Českému čtenáři dostává se v Harnackovi myšlenek, pro něž
v dnešních Čechách následkem protireformace není dosti pochopení.
Kniha řeší náboženské problémy na půdě křesťanství. V dnešním re-
ferátu poukazuju na několik vůdčích myšlenek díla, jež při čtení té
směsi theologických thesí dlužno míti na mysli a poznávati v nich
všeobecné filosofické pravdy.

Harnack má za to, že náboženství je sui generis lidské myšlení
o úkolu života: osobní poměr člověka k Bohu, t. j. myšlenky o něm
získané ne cestou vědeckého badání a důkazu, ani slepou poslušností,
ale cestou vnitřního přesvědčení, věrou, myšlením věrovým, ne důkazovým.
Náboženství nemá být nic jiného než tento osobní poměr k Bohu;
proto je něco volného, je to jen Bůh a člověk, ne jiný ohled. Jen
vnitřní potřeba ubezpečiti se o smyslu života a jeho příčině v Bohu
určuje směr náboženského myšlení a dává mu svobodu. Proto není
ani proti vědě, ani na vědě závislé — má pole svoje. — I křesťanství
bylo původně takto svobodné a má jím býti. Všichni myslitelé ná-
boženští — Pavel, Augustin, Luther tak náboženství křesťanskému roz-
uměli a očišťovali je od elementů, jež do něho nepatří. Proces ten dle
H. není ukončen a nelze zastaviti se v očistě tam, kam dospěl Luther,
ale jíti ve směru tom dále — k evangeliu.

Jaká je ta nesvoboda v křesťanství? To je dogma, jež do něho
nepatří. Původně tam nebylo. Prvotně bylo křesťanství jen toto: my
jsme v strašné moci hříchu, dokud nám Bůh nedá té milosti, abychom
se pokálí a poznali, že Kristus je cesta, jež nás z hříchu vede ke klidu
svědomí a životu věčnému. Tato víra v Boha skrze Krista milostivého
naší duši — to je celé křesťanství. — Ale křesťanství dostalo se mezi
Řeky, mezi řecké intelligenty, odchovance řecké filosofie a tito počali
používati dialektiky na vysvětlení křesťanských myšlenek a pojímali věc
tak, že tato jejich dialektika, apologetika má platnost absolutní, že je
dogmatem. Náboženství stalo se něčím nesvobodným: musilo se věřit
ve spekulace — v dogmata. Náboženství ztratilo na účinnosti; ná-
boženská morálka křesťanská byla jiná než morálka řecká — tam:
člověk nic — Bůh vše; zde: Člověk něco a Bůh také jen něco.
Ona morálka způsobuje hluboký otřes v člověku, tato nechává jej
spokojeným. Harnack dí, že náboženství, kde bere svůj cíl z morálky
(roz. racionalismu), stává se samo nemorálním. Harnack v celém díle
ukazuje, jak tato racionalistická morálka, uvedená v poměr člověka
k Bohu, působila destrukci v církvi počínajíc od gnostiků až po jesuity.

Str. 282. Odůvodnění větší souvislosti Havlíčka s Kantem a Her-
derem chybí.

Str. 298, 305, 336 a 383. Nesprávně přes moje upozornění v Obzoru
nár. 1903 na dále se tvrdí, že články označené chiflfrou K. v Národních No-
vinách jsou od Koubka. Chiífrou K. v Nár. Novinách označoval své články
Jakub Malý, jak se lze dočísti v Riegrově Naučném slovníku (heslo Malý)
a v Malého »Politických zlomcích* (Úvod) atd. atd.

791

Konečně pak, ježto řecká filosofie zvláště v době prvých tří
století po Kristu směšovala se s mythy a mystériemi pohanskými, do-
staly se i ty takto do zdogmatisovaného křesťanství. Toto zpracování
křesťanství řeckou filosofií provedeno koncem starověku a katolicism
á pravoslaví přijaly je téměř úplně. Katolicism a pravoslaví jsou dle H.
kompromisem mezi náboženskými elementy a raciona-
listickými. Století třetí až šesté jsou stálým bojem lidí nábožen-
štějších a zase racionalistů v církvi. Katolicism vylučoval vždy protivy:
důsledné náboženské myslitele a důsledné racionalisty. Na jedné straně
vyloučeny myšlenky Pavlovy, Augustinovy, i vyloučena reformace, na
druhé Origenes, gnostikové, sociniani a j. Z katol. hlediska jsou dvojí
kacíři — jedni racionalističtí, druzí náboženští. H. ukazuje, jak v dě-
jinách dogmat jde stále o spor těch dvou morálek: náboženské a
racionalistické. Ona chce náboženství očistiti, tato se ho zmocniti.
Ukazuje, jak v katolicismu racionalism vedl k učení o zásluze, zpovědi,
odpustcích, pokání, atrici, a jak zase na druhé straně Augustin a pak
Luther snažili se a provedli velikou reformu a očistu náboženství,
vrátili náboženství náboženství. Provedli redukci toho, co se považovalo
z katol. hlediska za náboženství, na to specificky náboženské.

Harnack oceňuje i determinism a indeterminism náboženský.
Pavel, Augustin,'^ Luther jsou deterministy (predestinace, milost). Harnack
váží si i realismu scholastického pro jeho determinism, řka, že působil
tím ještě dost dobře v náboženství (Bernard de Clairvaux, Tomáš
Aquinský) oproti indeterminismu scholastickému, který způsobil tu de-
strukci v církvi v XIII. — XV. stol. uče svobodné vůli, popíraje abso-
lutnost mravních zákonů a veda tak k autoritě a slepému poslušenství.
Reformátoři dobře znali kořen toho zla: nominalistický indeterminism
(proto byl Hus realista) a bojovali proti němu, proti principu, nejen
proti dočasným důsledkům,

Harnack tak uvádí boj mezi reformátory a kurialisty na vše-
obecný princip mravní. Harnack p^k ukazuje, jak Tridentinum v pod-
statě zůstalo při důsledcích nominalistické a racionalistické morálky
a jak jesuitism je vyvrcholení nominalistické morálky v laxní p r o b a-
b i 1 i s m — hrozný mravní zjev, s jakým se nikde jinde nesetkáváme
v dějinách morálky. Ukazuje, jak odtud katolická církev t. j. jesuité
ovládající Vatikán vždy potlačovali veškeré vnitřní snahy obrodní. Augu-
stinism vytlačen jesuity úplně z církve katolické (to znamená potlačení
jansenismu ve Francii) a jak se stává katolicism čím dál tím víc jesui-
tismem: Alfons Liguori vytlačil nejen Augustina, ale i Tomáše Aquin-
ského. ' y. Z. K—l.

Vlastivěda moravská. Díl II. Místopis Moravy. Vydává
» Musejní spolek v Brně«. Řízením předních pracovníků literárních na
Moravě pokračuje toto velmi široce založené záslužné dílo dosti rychle.
I. díl všeobecný » Vlastivědy moravské* jest věnován ve svazcích dosud

milost, predestinace, ospravedlnění jediné z víry, bezzáslužnost skutků
- Harnack ne úplně správně má jej za indeterministu v § 51. odst. II

792

vyšlých přírodním a zeměpisným poměrům, dějinám politickým a pra-
věku Moravy. V II. díle popisují se jednotlivé okresy moravské tím
pořadem, jak který pracovník byl se svým úkolem hotov. Jednotlivé
okresy soudní jsou vylíčeny každý v samostatném svazku a pak zase
shrnuty v širší celek podle krajů. Máme před sebou z publikace čtyři
svazky: Jihlavský okres, který popisuje A/. Josef Pátek^ učitel
v Lukách; Blanský okresod Jana Kniese, správce školního v Ro-
gendorfě ; Kunštátský okres od Jana Tenory, faráře v Ch valko-
vicích ; Litovelský okresod Viktora Pinkavy^ kaplana ve Vele-
Hbech u Nymburka. Ve všech svazcích postupuje se podle programu,
stanoveného patrně redakčním výborem, a sice podává se napřed
stručný všeobecný nástin okresu zeměpisný a přírodopisný, popisuje
se osazování krajiny, líčí se obyvatelstvo po stránce národní a národo-
pisné, sociální, hospodářské, osvětové, zejména podle farních úřadů a
škol, přidán pak přehled statistický. V části druhé vyličuje se po-
drobně místopis podle jednotlivých obcí, napřed okresní sídlo, ostatní
obce podle pořadu abecedního. Postup zachováván tedy všude týž,
ale užíváno k tomu nestejné methody: některý pracovník vede si sy-
stematičtěji, jiný jen méně systematicky, jeden vystihuje vztahy co
možná zevrubně, jiný hledí jen k hlavním, jeden originálněji, na zá-
kladě studia pramenného, jiný zpracovává výsledky badání cizích.
Z uvedených čtyř svazků daleko nad jiné vyniká co do originálnosti,
systematičnosti »Litovelský okres* , kde auktor hojně sahal k pramenům
většinou ještě nepoužitým; zejména konal pilné studie archivní. Popisy
jednotlivých obcí bývají často dosti podrobné, soustavné monografie
(město Litovel samo na př. obsahuje 87 stran, Jihlava 66 stran atd.).
»Dějepisu Brna« samého věnován jest obsáhlejší svazek o 355
stranách. Na základě hojné literatury odborné, která jest uvedena
úhrnem na 32 stranách napřed i na základě svých studií samostatných
vyličuje tu prof. dr. py. Sujan dějiny brněnské poutavě a bedlivě. Až
do konce 14. stol. vypsána tu historie Brna (hradu brněnského i města
Brna) podrobněji, od století patnáctého stručněji. Všude hleděno zá-
roveň k vývoji kulturnímu. Jak ol^sahem, tak i úpravou (je při ní 5 map,
6 tabulkových přehledů a hojné illustrace) patří tento svazek k předním
ozdobám » Vlastivědy moravské «. Celá publikace má v první řadě účel
populární: chce vniknouti co nejvíce do lidu a přinášeti mu poučení
o vlasti a tím buditi v něm lásku k vlasti a k dějinám domácím
i uvědomění národní. Tento účel plní také obsáhlé toto dílo doko-
nale. Publikaci činí přístupnější hojné illustrace. Měly by si díla všímati
větší měrou zejména knihovny školní a farní nejen na Moravě, jíž je
v první řadě určeno, nýbrž i u nás v Cechách a ve Slezsku. Tu ovšem
divně dojímá stesk vydavatelstva, že » Vlastivědě moravské* odběratelů
ubývá. » Vlastivěda moravská* je velmi pěkný akt místního patriotismu.
Redakci, hojným spolupracovníkům, zejména z řad učitelstva a ducho-
venstva, jakož i obětavému vydavatelstvu dělá čest. Příklad a zkuše-
nosti »Vlastivědy moravské« budou zajisté velmi poučný pro podobnou
publikaci, ač více rázu národopisného o Čechách a o Slovensku uher-
ském, kterou zamýšlí » Společnost Národopisného musea českoslovan-

793

ského« vydávati. Vždyť i Slezsko má již svou » Vlastivědu Slezskou «.
Bude pak lakto zjednán spolehlivější základ pro encyklopaedii náro-
dopisu českého.

U nás podobné publikace vydaly si některé pokročilejší okresy
samy. Vedle starších ukončených publikací vycházejí na př. »Ko-
línsko a Kouřimsko*, » obraz poměrů přírodních, života obyva-
telstva i paměti časů minulých* ; dále *Po děbradsko«, » obraz minu-
losti i přítomnosti okresu královéměstského, nymburského a poděbrad-
ského*; »Chrudimsko a Nasavrcko,* »obraz přírodní, hospo-
dářský a národohospodářský «. Zásluhu o tyto publikace má vesměs
učitelstvo příslušných okresů. Vrátíme se k nim, až více pokročí.

Jc.

Zákony školské. »lJstřední spolek jednot učitelských vydává
sbírku potřebnou a velmi praktickou. Obsahuje školské zákony: I. říšské,
II. zemské, III. vynesení, rozhodnutí a nařízení ministerská, IV. vyne-
sení, naří;:ení, usnesení a rozhodnutí c. k. zemské škol. rady, c. k.
místodržitelství a c. k. finanční ředitelství zemského. Posud vyšel 21
sešit, sešit (brožovaný) za 75 h.

Dějiny obecní správy král. hlav. města Prahy za
léta 1860-80. Díl I. (1860—70), sv. I. Vydala obec král. hlav.
města Prahy prací městského archivu, redakcí Vojt. Krause, magistrát-
ního adjunkta. V Praze 1903. Objemná tato publikace (o 266 stranách
lexikového formátu) vytýká si dvojí účel: 1. chce uvésti v známost
hojné prameny a pomůcky pro podrobné dějiny města Prahy v nové
době; 2. chce podati příklad jiným obcím českým, jak má se vésti
obec v duchu pokrokovosti a buditi smysl a láska pro samosprávu.
Hojný materiál k dějinám města Prahy podávají starší již každoroční
publikace: » Statistické zprávy« od r. 1870; od r. 1880 »Administrační
zprávy«; od r. 1898 pak »Almanach obce Pražské« vedle hojných
publikací jednotlivých. Z nesčetných zpráv a událostí, týkajících se
dějin města Prahy nutno kriticky vybírati. Že to není věc snadná,
toho dokladem může býti práce » Almanach města Prahy*, zajisté od-
strašující příklad nekritičnosti při vybírání událostí veřejných. Pořada-
telé uvedené publikace čerpali z přečetných spisů úředních, jež čítají
pro I. díl na 60 foliantů; kromě toho posloužily zde zejména časo-
pisy denní, monografie a j. spisy. Popis jde do velikých podrobností,
čehož budoucí historik jistě nebude litovati. S chválou lze vytknouti,
že při vyličování jednotlivých institucí hleděno k vývoji historickému.
Svazek druhý bude asi věnován hlavně vývoji školství a snah osvětových,
jež v tomto svazku nepodány. Svazek obsahuje tři barevné podobizny
purkmistrů a 15 obrazců budov, plánů jejich atd.

Les Fětes de la Municipalitě de Paris. Délégation du
Conseil Municipal de Paris aux Fětes Fédérales de Prague en 1901.
Úřední publikace municipální rady pařížské, nádherně upravená, vyli-
čuje dopodrobna slavnostní přijetí a hlučné sbratřování officielní Paříže
s officielní Prahou za sokolských slavností koncem června 1901. Ne-
zdá se, že by se z těchto přátelských styků byli o nás trochu lépe
poučili především Francouzové sami. Dočkali jsme se letos po udržo-

794

vání — skoro již dvacetiletém — styků a nadšeného přátelství, že
francouzský tisk naše Sokoly prohlašuje za » uherské «. To zajisté nej-
lépe ukazuje, že si tímto způsobem cizina o nás nezjednává správného
poučení.

OTUDENTSKÉ A LITERÁRNÉ STUDENTSKÉ: Poměr české veřejnosti k studentům Její ne-
*^ informovanost - Neupřímnost a zmatenpst všestudentských slavností — Satira na slovanskou
vzájemnost Mladočeská »snášelivost« v Cechách a jejich náhončí na Moravě Nízkost mlado-
češství a vyšší stanovisko Staročechů — Studentská výstavka — Slavnostní almanach — Almanach
Slavie 1904 — 5. — Časopis a »zásady« za Havlíčka a dnes u »Vatry« — Svaz — Národní Rada —
Manifestace pro Hrvaty — Také »oprava.«

» Útisku a vyzývavosti našich nepřátel — jimž zejména mládež
naše jest vydána — děkujeme za dávno touženou skutečnost, že stu-
dentstvo české po mnohaleté ztrnulosti probouzí se k novému životu
a chystá se organisovati řady své. V okamžiku tak vážném « atd.

Toto prohlášení vyšlo týden před všestudentskou slavností, po-
depsáno dvanácti osobami rozličných táborů — klerikály, pokrokovými
i bezbarvými. Podepsaní žádají v něm své kollegy, aby studentstvu
přispěli k založení a upevnění Svazu, výsledku »obrozovacích snah stu-
dentských«, jenž má » znovu pozvednouti význam českého studentstva«.

Motivace zaslána tohoto je překvapujícím dokladem dnešních
názorův a zejména poměru české veřejnosti k studentstvu. Studentský
Svaz byl dle toho způsoben » útiskem a vyzývavosti našich nepřátel*;
je to sice holá nepravda a výmysl, ale charakterisuje žalostnou nevy-
spělost našich poměrů: pro podnik, jejž pisatelé zaslána chtějí od-
poručit veřejnosti, neznají jiného důvodu než — Němce. Ale to není
jediné, co zaráží. Kdo vidí v plánu Svazu obrozovací snahy k novému
životu, ten by se měl napřed o věci poučit, nežli se jme kázat veřej-
nosti o ní; a kdo míní, že teprve teď studentstvo se probouzí po
mnohaleté ztrnulosti, zaspal všechen studentský život posledních let
a neměl by se plésti do věcí, kterým nerozumí, aniž popírat cizí práci.
Starší generace právem stěžuje si leckdy, že mládež její práci ne-
uznává; bohužel staří nebývají vůči mladým o nic spravedlivější —
a u starých nelze to omluvit nedospělostí.

Většina dospělých málo si všímá studentského života a ještě méně
mu rozumí; poněvadž o něm ví málo, domnívá se, že studenti dělají
málo, méně než dělala starší generace za let studentských, a v před-
sudku tom utvrzují se tím více, čím více i ohledy strannické a jiné,
nabývají vrchu. Taková starší generace, zkostnatělá v předsudcích,
může mládeži imponovat a prospět asi tolik, jako staří veteráni, ho-
nosivě a vždy stejně vykládající o svém hrdinství u Solferina. Další
zajímavostí zaslána i prostředí, z něhož vyšlo, je reklamní hluk. Udě-
láme reklamu všestudentské slavnosti — plán Svazu. Pak udéláme
reklamu Svazu, při tom vycinkáme německým vrahům a tím zase upo-
zorníme vlasteneckou veřejnost na sebe. Dostatečným argumentem
pro dnešní obrozování studentské je jim prostě — hlučná reklama,
která připravovala slavnostní náladu. A » Národní Listy « to vše har-
monicky doplnily úvodníkem z 29. května, kde podobnou logikou do-
kázaly, že neblahé pekelné símě realisticko-socialistické je potřeno na věky.

795

Nelze sice všecky autory »zaslána« stotožnovat s »Národními
Listy* — jistě mnozí z nich mají úmysly čisté. Ale dobré úmysly
nikdy neprovedou ničeho beze znalosti poměrův a
vhodných prostředků; jinak mohou ještě víc uškodit nežli
prospět. Na pr. obětavá činnost prof. Jarníka právem odměněna byla
na všestudentské schůzi bouřlivou ovací; ale jestliže týž prof. Jarník
na poslední přípravné schůzi ze zármutku nad rozháraným a nedů-
stojným způsobem jednání a nad umíněným sobectvím některých ne-
zvedených chlapců několikrát se chtěl vzdát účasti, a po dvou dnech
na slavnostní schůzi prohlásil, že všecko přípravné jednání dalo se dů-
stojně — s tím naprosto nelze souhlasit.

A na neupřímnost stonaly všestudentské slavnosti 28. až
30. května skoro veskrze. Řekněte nějakou námitku proti nim a od-
poví se vám: »Mládež přece se nemůže stále mračit, musí se pobavit. «
Proti tomu by nikdo jistě ničeho neměl. I dospělý potřebuje zábavy,
a mládež dvojnásob; ale čtěte oficielní návěští, referáty a články o slav-
nostech, a všude samé hymny o » velkém vlasteneckém činu«, jímž
tyto slavnosti byly. A proti tomu nutno se ohradit. Prohlašovat zábavu,
egoistní zábavu za vlastenectví, je sebeobelhávání. Máme zase citovat
slova Macharova, že vlastenectví není zábavou, nýbrž vážnou po-
vinností.^

Ale i když odmyslíme všecku tu neupřímnost, zbude mnoho
výtek. I v tom, jak se kdo baví, zrcadlí se jeho důvtip, vzdělání a
charakter. A vzpomeneme-li, že i v počátcích let šedesátých, kdy
v bezmezné naivnosti ve prospěch Národního Divadla po 5 — 10 zl.
prodávaly se ústřižky z Havlíčkovy čamary, Hálek prohlašoval v »Nár.
Listech «, že k vlastenectví studentskému ještě nestačí, zazpívat si
»šavlenku broušenou «, kdežto dnes po čtyřiceti letech studentský
průvod i tytéž » Národní Listy « myslily, že »šavlenkou« již dokázaly
své vlastenectví dostatečně; že v letech sedmdesátých v Akad. Čten.
spolku odznaky zamítnuty, kdežto na letošní slavnosti dělaly » konce-
sovanou« atrakci; připomeneme-li si posléze vedle baretů (a krajně ne-
kollegiálního a neslušného způsobu, jímž posluchači škol vysokých chrání
své domnělé privileg-ium na barety) na ostatní atrakce s »cabaretem«
a ubohými konfety — nevtírá se opět a opět úsudek, že massa stu-
dentská čím dále tím více klesá?

Nedovedou uspořádat nic upřímného, nehledaného, nic — če-
ského! Průvod — akademie — tanec — raut (!) — ochotnické
představení, to vše dovede každý spolek až do těch baráčníků. Pořa-
datelstvo to patrně cítilo samo a proto, když doba slavností se blížila,
přišlo s novými plány, které měly podniku dodat seriosnějšiho rázu —
původního arci nebylo ani v nich nic.

Nejprve to byl plán Svazu, o kterém jsme již mluvili. Plánu
tomuto, téměř mrtvě narozenému, životnosti na štěstí dodal Dr. Bar-
tošek. Pak přišla nová věc. Aby na slavnosti mohla být uspořádána
veliká schůze, určeno jednat o slovanských universitách a na
slavnost pozvat zástupce ostatních slovanských národů říše.

796

Nehledě ani k nešťastné a české studenty kompromitující aféře
se studenty vlašskými, manifestační schůze podala doklad, jak sportovně
a ležérně a pro jiné Slovany urážlivě pochopena byla slovanská
vzájemnost. Jestliže pořadatelstvo i předsednictvo schůze zachovalo
se vůči Rusínům tak, že pioti ruskému řečníku je musil hájiti Polák
— pak věru netřeba poznámek dalších. Přirozeně to vynutilo protesty
polského, rusínského i pokrokového českého studentstva. Také obsah
pronesených řečí neuspokojoval; řečníci jinoslovanští, ač uměli česky,
mluvili svými jazyky, pročež bylo těžko je kontrolovat, a tak pověděli
věci, nad nimiž pokrokoví Hdé pak trnuli překvapením. Je už jednou třeba
uznat, že slovanské jazyky nejsou pouhými dialekty a že Slované si
dnes nerozumí navzájem právě tak jako za dob, kdy Kollár svůj spis
o slovanské vzájemnosti vydal z dobrých důvodů německy.

Kromě pěkné řeči prof. Jarníka o » Svazu «, mluvil na schůzi
i posl. dr. Herold. Nás zajímá z jeho řeči jen to, že se zmiňoval
o nových proudech v studentstvu, ale nezrádcoval, nýbrž dopo-
ručoval snášelivost. Mladočeši patrně tuší neblahou budoucnost; je
jim už tak zle, že umějí také časem slušně mluvit o odpůrcích!

Ovšem jen časem; svrchu již uveden výpad »Nár. Listů « v starém
slohu, a zde nutno ještě dotknouti se mladočeského projevu, který
stojí co do nízkosti na úrovni »Sípů«. Jsou to politické články mo-
ravského studentského listu »> Vat ry«. První čísla tohoto mladého časo-
pisu posouzena byla v rozhledech našich velmi příznivě, ač ihned
vytkli jsme, že vedle rozumných názorů ve » Vatře « jsou i nejprázd-
nější fráze. Dnes kromě těchto írází nezbylo v časopise nic. Zmý-
lili jsme se, bohužel, arci ne svou vinou — v poctivém listě ne-
byli bychom se zmýlili. Ale Hst, který zprvu programově hlásá, že
chce, aby studenti vůbec nevstupovali do politických stran -- a hned
na to vhání studentstvo v stranu moravskou lidovou, tedy v stranu,
která dávno zklamala tak jako Mladočeši v Cechách, je bezzásadní;
a list, který štve proti realistům stavě je na roven klerikálům (!!) a to
doslova z tohoto důvodu: »Realistům se musí nadávat« — je
pro veřejné mínění oním útulkem, jejž tak reaUsticky pojmenoval
Machar. Tak jako » Vatra* neklesl dosud žádný, sebe bídnější stu-
dentský list. 1

1 Poslední (6.) číslo »Vatry« jako celek jest ukázkou takové humori-
stické bezcharakternosti, že na památku uvedeme aspoň trochu dokladů. Di.
Šrobár, redaktor slovenského »Hlasu«, napsal ortel nad oněmi články <^Vatry«
i pisatelem jich, potírající obé co nejkrutěji. (Na př. píše, že jsou to útoky
»odporné«, jakých je schopen »leda blázen*, kterého »m6že pretrumfovať
každá kofa z Ovocného trhu za daných okolností. «- Dále: »Grobianstvo a suro-
vost nikdy nebolo a nebude silné. Je to ťaženie proti realistom kus
svrblavosti po vyniknutiu a nič viac Dobrý turecký buben tiež tú
istú službu by mu vykonal . . . Pan H. hovoří »do nebe řvoucí hloupost* atd.)
Redakce Vatry tento ortel nad ní samou — protože je za list spolu odpo-
vědna — otiskla dodávajíc, že jí přes některé f!) výtky velice potěšil! A hned
vedle dopisu Šrobárova otiskla novou sérii perfidií, drem Š. odsuzovaných!
V čele listu k tomu připomíná: »Z ustaneme i nadále bez »zásad«
přístupni každému* rozuměj vzhledem k replice p. Šrobárově, která
redakci Vatry tak potěšila, každému »grobianstvu«, »surovosti«, »do nebe

797

1 tentokráte možno konstatovat, že daleko vyšší stanovisko než
Mladočeši zaujaly vůči studentům listy staročeské, konservativní
»Politik« přinesla 29. května pozoruhodný článek, řadící se čestně
k minulým podobným projevům staročeské publicistiky. Uvedeme
z něho několik vět:

»V posledních letech spokojováno se nářkem nad roz-
lukou, která mezi českým studentstvem nastala a nastati musila,
aniž kdo vyšetřil její důvody . . . Ale nevyčítejme akademické
mládeži naší, že nevyrovná se předchůdcům co do společenského vy-
stupování a co do jiných ohledů. Ne všecky zjevy toho bývalého ži-
vota studentského byly potěšitelný, ba nejeden z nich hodně povážlivý. «
Pisatel uvádí historické doklady toho a končí: »Ne, opravdu nemáme
proč, přáti si, aby doby staré studentské »bodrosti« a staré » jarosti «
se vrátily!* Konservativní časopis odmítá reakcionářství!

Nyní slovo o nejlepších částech programu slavností všestudent-
ských. Byla to předně výstavka studentských památností, dosti
smíšené hodnoty a neúplná; nejzajímavější částí byly ukázky středo-
školských časopisů, potají vydávaných a na mnohých ústavech kaceřo-
vaných.

Vážnost i humor střídají se v nich velmi pestře, doplněny tu
i tam illustracemi. Skoda, že nemůžeme jim věnovat pozornost po-
drobnější. Za druhé zbyl ze slavnosti ^Studentský almanach
1904 «, který rozebereme podrobněji, protože po dlouhých letech je to
zase jednou manifestační publikace studentská (Almanach »Majales«
r. 1899 byl psán nestudenty), protože je nejlepším, co ze slavností
zbylo, a vydává se za pamětihodný doklad o názorech a životě dnešního
studentstva.

Mimo zajímavé příspěvky rozličného druhu almanach obsahuje
jednak články, pořádané hlavně Dr. Bartoškem, jednak belletrii, redi-
govanou V. Dykem a Dr. J. Krejčím.

Články jsou co do předmětův uspořádány pěkně a obsažně, přes
to, že této části mohlo býti věnováno málo času. Se stanoviska po-
krokového (výjimku od toho činí jén některé bezcenné věci, vypo-
čtené na osobní reklamu) pojednáno zde o časových otázkách stu-

řvoucí hlouposti* atd.! — a prohlašuje list za »veřejné shro maždiště«,
tedy doslova za ten veřejný útulek, označený Macharem! V tomto úžasném
kalu tone list mládeže národa Havlíčkova! Žurnál je tedy dle Vatry veřejným
domem — nestojí i Nár. Politika nad tímto stanoviskem? Kdy seznají dva,
tři slušní lidé, kteří Vatře dosud slouží, komu to sloužili?

Pochopitelno tedy rozhořčení, s nímž 7. června moravští akademikové,
soustředění v »Komenském,« Vatru odsoudili a jí se zřekli; učinili to tváří
v tvář původcům článků těch, kteří místo aby se obhájili -— uprchlí ze schůze.
Schůze ta a její žurnalistická dohra má značný význam: Konečně ukázalo
se tu, že dnes v Čechách, na Moravě ani na Slovensku každá
ničemnost nestává se beztrestnou již tím, že směřuje proti rea-
lismu a realistům. Štvaní dohrává úlohu svou. To chytře vycítil v uve-
dené řeči sám dr. Herold; to se ukázalo i při volbách výboru »Svazu«
(24. a 26. června), kde vinníci z s>Vatry« málem by byli úplně propadli, pro-
tože nejen studentstvo pokrokové, nýbrž i massa již je odsuzuje.

798

dentských. Nejlepší je Bartoškův výtah z přednášky, přednesené
v Jungmannu, »Krise českého studentstva a její řešení «, provanuty
duchem bývalých »Stud. Směrů*, arci samostatně a temperamentně
argumentující; dále » Variace na otřepané thema«, důvtipná, jemná
satira na poměr bohaté buržoasie k studentstvu, a » Úryvky evoluce «,
originální črta o ženském studiu. Co do směru článků mohli bychom
většinu vítat s potěšením a zadostučiněním jako konečné vítězství ná-
zorů našich z minulých let, kdybychom důvěřovat mohli, že to nejsou
pouhá slova. Jak věřiti v krásná slova C. D.: » Nezvykli jsme požadovat
přísně, aby za každým pohybem ruky a za každou pronesenou my-
šlenkou stál člověk celý. Jsme příliš literární. Lesklá, plynulá, krotká
slova, těmi se tak skoro všecko odbude«, nebo v slova F. P.: »Co
mladého muže... nejvíce vzdělává, není knižní učenost, ale živý styk
s prostředím, ve kterém žije« — slyšíme-li je se stran, které v praxi
stavěly se názorům podobným na odpor? Jak věřiti v J. K. »positivní
úkoly: organisovat a centralisovat rozhovory, přednášky a studentské
časopisy*, pronáší-li je redaktor téhož » Časopisu Pokrokového Stu-
dentstva*, který letos i dříve všechny podobné návrhy nebo hotové
podniky odmítal anebo provázel krčením ramen proto, že vycházely
z jiné skupiny? Jak věřiti v procítěnost některých vývodův Almanachu,
když byly opsány téměř doslova od odpůrcův (rozumí se, že od
realistův), aniž udány prameny? Epigonství upřímné není hanbou.

Epigonská je ostatně i belletrie. Vlivy cizí (Nietzsche) i domácí
(Sova, Dyk, Holý, Zeyer) jsou někde až příliš znatelný. To bychom
u mladých autorův ani nevytýkali, jako spíše hranatost výrazu a kon-
fusnost ideového postupu u většiny. Žádný konservatorista by se ne-
odvážil vystoupit veřejně, pokud si neosvojil základy techniky; za to
v poesii troufá si na veřejnost i ten, kdo nedovede vytvořit ani ryzí,
pružnou a silnou větu nebo verš; troufá si na veřejnost i ten, kdo
sám neví, co mluví a co chce — jde přece, jako by na jeho slova
čekal svět. Aspoň jedinou ukázku z básně, která (patrně jako nejlepší)
byla zařazena v čelo knihy:

miluju vlast, jež ve žloutnoucím listí
^ bleskvidínaděje.

a hned další verše:

Mně milý ten, kdo za ránu zas raní —
a spásy nečeká . . . (!!)

Zdá se místy, jako by redakce byla pochopila svůj úkol — iro-
nicky. Práce, jako kostrbatá óda na Karlův most — jen proto, že přes
něj se neplatí krejcar, tomu nasvědčují. Bezcennější příspěvky přece
snad jsou nemožný.

Většina belletrie stůně citlivůstkářskou slabostí, která nepříjemně
dojímá. I pessimism má životní cenu pouze tehdy, pronáší-li jej od-
hodlaně silná, živoucná individualita, když tedy eo ipso sám překonává
sebe. — V belletrii této převládají výrony, které neboří ani netvoří,
pouze konstatují. A v tom je nedostatek umění. i)

1 Zajímavý protějšek k této belletrii činí Smetanův pochod studentské
legie z r. 1848, připojený k almanachu na radu J. Branbergrovu. Snietana
psal jej jako mladík 24letý, tedy ve věku, shodném asi s mnoha přispívateli

799

Lze arci namítnouti, že almanach ten má cenu jako příznak doby
a studentstva. Pak ale předně nebylo vůbec potřebí redakce — všecko
je příznakem prostředí svého — a za druhé: kdo smí si dovolit, vy-
dávat věci, které jsou pouze příznaky? Dokument historický je vždy
tím spolehlivější, čím méně chce býti dokumentem. Příznakem doby
a třídy není nic spíše nežli práce a snahy její; ty mají pak cenu
dvojnásobnou. A také vidíme, že ani jeden z příspěvkův Almanachu
není příznačnější nežli studentské práce, otiskované v belletristických
anebo jiných časopisech. A zatím co se vydává taková kniha, všecky
studentské časopisy hynou úbytěmi; není to nehospodárnost?

Ve všech těch směrech od almanachu slavnostního liší se pro-
spěšně kalendář »Almanach Slavie 1904 — 5 a Průvodce stu-
dentským životem*. Není to snůška příspěvků, nýbrž plod usilovné,
cílů vědomé práce pořadatelstva, kniha informační, vzdělávací a pří-
ruční. Soustavné návody pro veškeré školství, střední, odborné a vy-
soké, články ze studentské minulosti i přítomnosti, praktické pokyny
atd. — to vše zůstane rovněž příznakem doby, ač určeno předem pro
studentské potřeby praktické. Almanach tento jest nejlepší ze všech
dosud vydaných studentských kalendářů českých, třeba mu ještě lecos
chybělo k dokonalosti.

Poměry výmluvně charakterisuje okolnost, že studentský >Svaz,«
který se konečně ustavil 19. a 23. června, na tuto potřebnou příručku
studentskou nepřispěl ničím hmotně ani duševně. Nuže, nač je »Svaz,«
když nutné potřeby studentstva i s risikem peněžního deficitu obsta-
rávat musí spolky malé (Jungmann a j.)?

»Svaz« podnikl dosud jedině oslavnou schůzi Husovu 3. července
s přednáškou prof. Masaryka, jež mravně i takticky byla vrcholem
letošních oslav Husových. Arci vedle toho zvolil již řadu komisí a sekcí
bezmála tolik, co — Národní Rada.

Tato instituce začíná mít význam mravní, což pochopíme
z faktu, že předsedou jejím je dr. Herold, předsedou akademického
jejího odboru jeden člen advokátní kanceláře dra. Herolda, předsedou
mladočeské mladší generace pak koncipient dra. Herolda. O činnosti
sdružení těch nelze sice říci ničeho, ale k úsudku o nich tato ukázka
dostačí sama jediná. —

Pro úplnost uvádíme schůzi pražského studentstva slovanského
z 29. června, manifestovavší pro reciprocitu university záhřebské s cis-
lajtanskými. ^ 5. července 1904. Ch.

almanachu. Ale jaký rozdíl! Smetana vyvíjel se, jak známo, velmi zvolna,
a ani tento pochod nemá zvláštní ceny: a přece jaká přesnost a koncisnost
výrazu, kolik píle patrno z dílka tohoto! Z toho by si naše literární mládež
měla vzít příklad.

^ P. Em. Čapek zaslal redaktoru t. 1. dopis, kde proti tvrzení rozhledů
těchto prohlašuje, že »Časopis Pokr. Stud.« nikdy přímo ani nepřímo nebyl
{^odporován stranou radikálně pokrokovou. Trvám přes to na tvrzení onom ;
Č. P. S. byl stranou tou podporován přímo i nepřímo, hmotně i mravně.
»Samostatnost« na př. prohlásila (1901), že Politický klub rad. pokrokový
usnesl se předpláceti Č. P. S. pro veřejnou čítárnu v Č. Budějovicích. Že
strana podporuje list, který pro ni z přesvědčení agituje, není nečestno ;
konstatuji-li to zde, rovněž nejednám nečestně; nečestno je však, tato známá
a dokázaná fakta popírat.

ZPRÁVY.

Právní porady pro ženy v Německu. Důležitý krok v eman-
cipačním hnutí žen v Německu znamená zřízení tak zvaných právních
porad pro ženy. První taková porada zavedena byla v Drážďanech na
počátku minulého století. Od té doby zřízeno jich v Německu již ve-
liké množství, z nichž 18 spojilo se v kartel, jehož centrála je v Ber-
líně. Jedná se tu o právní zastání žen nezkušených, nemajetných, jež
často stávají se obětí neznalosti zákonů. Bylo nezřídka zjištěno, že so-
lidární cit muže k muži rozhodl v neprospěch ženy, když jednalo se
o rozvod, o právní majetek ženy, o manželský kontrakt a pod. I úřa-
dující soudce přečasto porušil zákon a rozhodl proti ženě nebo po-
hnul ženu k povolnosti, která měla pro ni špatné následky. Možno
tedy si představiti, jak blaze působí takové právní porady tam, kde
ženy vzdělané ujímají se žen, jež jsou bez rady a pomoci a ohroženy
v právním svém postavení. A s druhé strany otcA^rá se ženám v po-
radě pracujícím pohled do propasti sociálních běd a nešťastných svazků
manželských. Poznatky a doklady o sotv^a uvěřitelném právním poško-
zování ženy množí se v tak úžasné míře, že značnou část agitační
látky v ženském hnutí lze připočísti na účet poučení, získaného pro-
střednictvím těchto právních porad. Hlavní část všech jednání vyplňují
nešváry manželské, nebo žádosti za rozvod, také záležitosti, týkající se
alimentačních otázek a nemravného neb urážlivého chování se zaměstna-
vatelů. Neméně však často jedná se tu o rozpory mezdní, nedorozu-
mění v otázce nájemného, dědictví a pod. Velmi často je práce práv-
ních porad předcházející, sprostředkující, vyrovnávající, neboť v mno-
hých případech ženě zjedná povolnost jejího odpůrce již ten pouhý
fakt, že se jí dostati má právního zastání; ve všech takových přípa-
dech je zjevno, že jednalo se tu o využití její právní neznalosti a opu-
štěnosti. První výkaz činnosti německých právních porad pro ženy
mluví o 3.947 případech, v jediném roce vyřízených. Právní komisse
svazu německých ženských spolků marně usilovala, aby ženám vymohla
příznivějšího majetkového postavení zákonného. Snaží se tedy ženy jinak
všestranně informovati. V tisíci exemplářích rozesílá rodičům, nevěstám,
ženám vdaným leták, ve kterém udílí poučení o majetkovém právním
postavení ženy v manželství a radí k uzavírání kontraktů z příčin
ethických i praktických. V letáku uvedeno je množství formulářů,
manželských ujednání, odpovídajících nejrůznějším životním a majetko-
vým poměrům a sestaveným tak, aby poskytovaly ženě co největší
jistoty a ochrany. V Německu bylo takových letáků rozesláno již 60.000.
(Dle článku Dr. Anity Augspurgové z Zjitu.) ^'

Situace výtvarného umění v Čechách.

Napsal Edvard Bém.
(Dokončení.)

V dalším vývoji vznikly umělecké výstavy, pořádané > Mánesem*.
V Rudolfině, týmž poměrem, jak přinášeli zhoubný, umě-
lecký chaos, bezvýchovný a svádějící k všednosti, tak umlčo-
vali a tříštili české umění. S počátku byly to pouze členské vý-
stavy, narážející stejně na odpor, neúspěch a nepochopení, jako
»V^olné Směry «, získávající jen pozvolna, krok za krokem pevné
půdy. Po několika výstavách v Topičově saloně, jenž brzo zanikl
neúčastí a přeměněn v skladiště, bylo nutno uvažovati o nových
výstavních místnostech. V té době byly uprázdněny nově vysta-
věné sály ve dvoře u »Stajgrů«. Nebylo spolkových peněz na
stavbu vlastní budovy, a naši oficiosové, kteří rádi přijímají attribut
»uměnímilovných«, nejenom úzkostlivě zavírali své pokladny, ale
byli též hluši ke kulturním nutnostem v samosprávných sborech —
neboť kultura ohrožovala mandáty. Je nutno udržovati vzájemnou
spokojenost — neboť ona s mírumilovností jsou velmi zdrávy —
i když ležíme na písku. Proč pracovat na vývoji národa, proč mi-
lovat tajemno krásy, proč meditovat, proč stupňovat sensibilitu,
subtilnost a obraznost — je-li doménou všednost a obvyklost. Stačí
přikývnouti hlavou, jak hlemýžď vláčeti se prachem silnice a jsme
spokojeni. Stačí nám vědomí, že svítí slunce, že zítra bude svítit zas
(nepřijdou-li mračna), že silnice bude zas tak obvykle příjemná k hle-
mýždí procházce — a čarovná lyrika kosmu, nádhera horizontu,
vznešenost a prostota oblaků, hluboká tajemství života, subtilní
hudba barev, nuancovaná sny a oddanností květin v růžových,
rozechvěných jitrech a stlumených soumracích fialové intimity,
kouzelný rytmus zpěvu ptactva, meditace a tichá mluva stromů
v navečerech snění — : toť jsou naděje a sliby štěstí duše z ne-
známých světů nepoznané nádhery, líbající něhou jitra ohnivá
křídla snů a touhy — a nám stačí naděje a sliby obvyklosti

NAŠE DOBA. R. XI., č. 11. 1904. 20. srpna. 51

802

v prachu silnice, neboť je jisto, že bozi všednosti nás k smrti
milují.

A kultura? A národ? A mládež? Budme spokojeni.

V těch ztrnulých poměrech duchové chudoby a mravenčí
snahy za stéblem prohnilé slámy nezbývalo »Manesu« nic jiného,
než uchýliti se do nevýhodných sálů u »Štajgrů«, postrádajících
stropního světla, v nichž nebylo možno dekorativnost, styl a pla-
stičnost uvésti v harmonii. Uvážíte-li, že naše oficielní literatura,
spokojeně opisovačná, uznávaná a sympatisující s ohromujícími
effekty, vnějšími a vypočítanými — : nic neučinila pro výtvarné
umění, neboť v ubohosti a malosti duševního horizontu nemohla
jím se oplodniti, takže spíše je profanovala (a profanuje do-
posud — nahlédněte jen do čísel týdenníku »Máj«), že hchotila
detailním opisovačstvím všednosti, zamítajíc všechnu krásu výji-
mečnosti, že nerozšiřovala duchovou schopnost národa, setrvávajíc
v sterilnosti a spokojenosti — : tu pochopíte ten těžký boj mladé
družiny »Manesa«, jež rozvířila v našem výtvarném umění nové
proudy, jež nesly ve svých hlubinách touhu vniternostianové
krásy. Výtvarné umění bylo podceňováno, jeho klad o životě
byl neuznán, a na umělce, kteří rozmnožovali hodnotu národního
života, bylo pohlíženo jako na jakýsi druh gaminů a parasitů,
neboť nebyli užiteční ve smyslu většiny, nevstupovali do chrámu
všednosti a nenáviděli všechnu vnější, vypočítavou a promenádní
nádheru — : zbožňujíce prostotu. Vždyť u nás pojem o umění je
tak strašlivý. V těch surových výpadech, insinuacích, nájezdech,
upjatosti, v nesoudnosti a neprozíravosti — : jež soustředily kolem
sebe obmezenou chasu temna, od »Nár. Listů « až* do klerikálních
vrstev, jež necudně křičela před krásou božské nahoty díla (Ro-
dinův » Kovový věk«, Suchardova plastika na budově nádraží
Frant. Jos.), neboť jich křičící stud necudnosti měl sestru
sfnyslnost — bylo nutno bojovati a zároveň vychovávati duši za
duší, den za dnem. Byl to krásný boj odvahy a síly, opravdo-
vosti a touhy, jež v budoucnosti nebude možno klidně pře-
hlédnouti.

A stejně jako »Volným Směrům* cizina musila poskytnouti
finanční pomoc, tak vývoji uměleckých výstav musila cizina po-
skytnouti morální oporu. Ovšem zde již kulminovala výchovná
snaha. U nás, kde na svobodu a volnost v umělecké tvorbě dívá
se očima minulosti, kde krásná secese byla zvulgarisována,
profanována a přijímána s předpojatostí, bylo nutno vymýtiti.

803

aneb aspoň paralysovati tento neblahý stav — a tu přirozeně
pozornost »Manesa« obracela se do Francie, kde skulptura i ma-
lířství stály na výši světového umění a kvetly v kouzelné a nové
nádheře s vůní horské vegetace duchové tvorby. R. 1901 pozván
Auguste Rodin do Prahy. Uplatniti geniálního mistra v Čechách
— byl jeden z nejkrásnějších, výchovných snů našich mladých
výtvarníků. Pozvání bylo přijato a v pařížském atelieru pracováno
neúnavně na odlitcích děl; Rodin nešetřil nákladu — a tak roku
1902 došla již jeho exposice do Prahy. Šťastnou náhodou se stalo
že byla poslána téměř všechna mistrova díla. » Mánes « byl rozra-
dostněn a zároveň překvapen — neboť výstavní sály u »Štajgrů«
nestačily na exposici, a výhodnějších místností nebylo. Odvaha
a nebojácnost » Mánesa* přišla opětně k platnosti. Bylo nutno vy-
stavěti vlastní výstavní pavilon — a nebylo peněz. Architekti, so-
chaři a malíři sdružení v » Mánesu* spojili své síly k horečné,
obětavé a nehonorované práci. Tak vznikl výstavní pavilon pod
Kinského zahradou. Materiál a řemeslné práce zatížily spolkovou
pokladnu dluhem 16.000 K. Praha a Smíchov požádány o zapůj-
čení pozemku, a oficiosové s těžkým srdcem svolili na dobu ně-
kolika měsíců, neboť tušili, že jinak čekal je řád — Svaté Tuposti.

Na úhorovité půdě obvyklosti, v planém česko- francouzském
bratrství, vzrostl první květ, jenž později, o několik měsíců ohro-
žoval odvážnou snahu » Mánesa «. Otevření výstavy bylo velkým
slavným dnem, »uměnímilovní« rozhodující činitelé naučili se z pa-
měti řeči, rozplývali se o umění a kultuře, buben frasí hrozně
zněl a oficiální žurnalistika spletla si pojem umění s politikou —
neboť musila ukázati se na nevídané kulturní výši. Praha měla
sensaci a hrůza usídlila se v »Manesu« až do příjezdu Aug. Ro-
dina — a vyvrcholila pověstným banketem na pražské radnici.

Zároveň v té hrůze, nejistotě a sensaci, v boji s insinuacemi
a domýšlivou superioritou, vyjednáváno s pařížskou Société
Nouvelle d. A. et P. o repraesentační výstavu francouzského umění.
President spolku, spisovatel Gabriel Mourey, jeden z nej-
lepších znalců výtv. umění, sestavoval výbor děl, v němž byla
soustředěna malba, skulptura, lepty a umělecký průmysl. I krásný
primitivista Maurice Denis poslal k nám v optimismu svá díla,
jež v ubohosti názorů tolik zkusila i od kritiky. Každý brousil
svůj vtip — nevědomostí. Gabriel Mourey přijel do Prahy, pro-
mluvil zajímavou přednášku o Puvisovi de Chavannes s průvodem
obrazů, něco přes sto lidí přišlo, sensace zvolna mizela, s ní zájem

51*

804

o výstavu — jež skončila velkým deficitem. Umělecký průmysl
nemohl býti ani vystaven pro nedostatek místa a přesně určenou
dobu. A přišly ještě smutnější dny, zamlžené, s neustálými bou-
řemi a zápasy, jež nebezpečně ohrožovaly stroskotáním tu hrdou
a krásnou loď »Manesa«. Den za dnem vyžadoval napjetí všech
sil v boji osudově přisouzeném všem průkopníkům: v boji sílícím
a očistném. Velké výdaje komissionářské a dovozné vystupňovaly
na maximum deficit, návštěva výstav rapidně klesala, jubilejní vý-
stavy Mikuláše Alše, Josefa Mánesa, přes všechen planý obdiv a
nadšení národa — byly nenavštěvovány, vždyť národu stačilo vě-
domí, že má velké umělce, ale znát jejich díla — to byla již velká
oběť. A to vše nestačilo. Prozíraví otcové obecního zastupitelstva
na Smíchově útočili na »Manes«, aby zbořil výstavní pavilon, ná-
městek starostův a zemský poslanec vedoucí politické strany byl
jejich vůdcem se zarputilou neústupností, a jeho politická strana
jej nezakřikla, nestyděla se — a hlavní její žurnál charakterně
a obdivuhodně — mlčel. Zbořením pavilonu měl »Manes« ztratit
16.000 K a výstavní činnost měla býti zastavena. Nic nepomohl
pamětní spis Obchodního Musea, žádající i z obchodního a prak-
tického stanoviska trvání uměleckých výstav, nic nepomohlo, že
na výstavy »Manesa« jezdih do Prahy cizinci, že nabývaly světo-
vého významu: neústupnost šla tak daleko v bezohlednosti, že
»Manes« byl přinucen postaviti Smíchov před alternativu — : aby
výstavní pavilon zbořil sám, násilím, aby tím vykonal
památný záslužný čin v kultuře. Z toho ovšem vyplýval veřejný
skandál, jehož, po publicistických útocích, moudří otcové na krátkou
dobu se zalekh. Tak chápe se u nás práce pro kulturu, pro du-
ševní povznesení národa. A přišli k nám umělci z Worpsvi^ede
s čarokrásným Vogelerem, s intimním Ov^erbeckem, a okázalé
vlastenecké sebevědomí se nestydělo, že výstava byla navštívena
většinou pražskými Němci. » Mánes* vše tajil, jen doufal a tiše
pracoval, ač neunikl útokům v >Nár. Listech* o beznárodnosti.
Chasa Temna se opravdu činila. Pojem zásluhy o umění je
v Čechách téměř neznámou věcí. Jen pozvolna, od výstavy k vý-
stavě soustřeďoval » Mánes « kolem sebe zástup prozíravých a
zbožných duší, jež chápaly ty tiché slavnosti umění a krásy, jimž
umělecké výstavy se staly duševní nutností. A pozvolna pronikal
výchovný proud i k České útlé mládeži (Úprková vý-
stava), ač i zde jsou velké obtíže s byrokraty a klerikály, kteří
bojí se — o mravní zkázu dorostu. Jako každá politická strana

805

má vliv na mladé generace, tak i u nás, a tím více u nás, ve-
doucí strana vykonala strašlivý vliv na mládež svou politikou
kompromisů, etap, zbabělosti, přetvářky a bezcharakternosti. Vy-
konala strašlivé dílo, rozsela bezpáteřnost, povrchnost
a frasovitost, deprimovala odvahu a způsobila stag-
naci síly — a ten koukol než se vyplení, než naděje na sklizeň
v duchovém životě národa budou očištěny: to bude vyžadovati
ještě mnoho práce, zápasu a heroické síly v bolestných, trpkých
a smutných bojích. A loňského roku, když » Mánes « požádal za
subvenci na umělecké výstavy, vůdcové národa po ostrém boji,
do něhož zasáhla i mladá literární obec — skryli se za chytrou,
nedobytnou hradbu spořivosti, a jsou odhodláni za svou spoko-
jenost, za své mandáty — raději obětovati dorost národa, jeho
budoucnost a jeho duchové povznesení. Tomu <se říká
v Cechách vlastenectví, tak miluje se národ: ne v nadějích bu-
doucnosti, ale v stařecké, neschopné a ubohé současnosti přiky-
vačných obvyklostí.

Duchový život po většině v Cechách nalézá ospalost, chasa
Temna rozestřela nad ním příšernou, hlubokou noc.

Bouřlivé větry, trhající a zničující ta mračna temna: musí
přijít. Přijdou, aneb jsou již.^

Tak nízce a stařecky se u nás rniluje.

Spontánnost a nadšení a zbožná odvaha neúchylná a oprav-
dová, nebojící se strázně, bolesti a boje: zakleta je u nás k vý-
jimečnosti nebezpečnou většinou kývajících, kteří připsali jí svou
vlastní hanbu — a vynesH nad ní rozsudek vyhnanství.

Taková je situace kultury v Cechách, a tím též i výtvar-
ného umění, jež osudně, bez moci slova, musilo bojovati před
literaturou a pro ni, oplodňujíc ji v té všednosti, spokojenosti
a ubohé obvyklosti.

Jak bude dál } Česká mládeži ?

Harnack o evangeliích.

(Dokončení.)

Ucel druhého evangelisty Wellhausen ve svém výkladu po-
stavil v pronikavé světlo. Kniha Markova počíná slovy: » Po-
čátek evanjelium Ježíše Krista. « Zde tudy se potkáváme s hledaným
slovem, ale v tom smyslu, v kterém ho Kristus sám užívati ne-
mohl; neboť přídavku »Ježíše Krista « jest, jak učí dvě místa jiná,
v nichž se slovo to v Markovi vyskytuje, rozuměti v smyslu:
> (evanjelium) O Ježíši Kristu «. Marek chtěl tedy v své knize psáti
evangelium o Ježíši Kristu. Co to jest, o tom dle knihy samé
není možno žádné pochybnosti: až k okamžiku, kterého se po-
nejprve vynořuje v knize myšlenka utrpení, jest všechno přípravou.
Jakmile se vynořila, jest vodicí nití, jíž vypravovatel více z ruky
nepouští. Na smrt a z mrtvých vstání zamířeno je vše: ty jsou
evanjelium. Nechce Marek prokazovati mesiášství Ježíšova —
♦Kristus* se stalo již jménem vlastním — nýbrž, jako Lukáš, chce
dáti jistotu vzhledem naučení, t. j. skutečností, jež zakládají stav
křesťanstva v přítomnosti, smrt a vzkříšení - s Janem se může
dodati: jež ho potvrzují za Syna Božího. Velmi stará obměna
k Markovi 1, 1 správně to poznala: k slovům » Počátek evanje-
lium Ježíše Krista* přidává určení: »Syna Božího*.

Těm třem »Evangeliím« tedy sběratel nevnutil nic cizího:
jsou skutečně tím, za co je považoval, totiž spisy, v nichžto se
vypravuje evanjelium, t. i. utrpení a z mrtvých vstání Ježíšovo,
a vypravuje se tak, že vysvítá jeho ráz božský. Všechno, o čem
se podává v nich zpráva dříve, slouží účelu tomu. Víru chtí
ploditi a zabezpečovati v ukřižovaného a z mrtvých vstalého Syna
Božího. Při tom jen čtvrtý evangelista učinil pokus, vyzvednouti
podstavek tak, že se více nejeví podstavkem, nýbrž částí budovy
samé; ale pokus nedává obrazu jasného.

O literárním druhu, do kterého jest tyto tři knihy vřazovati,
nemůžeme býti dle toho na vahách. Jsou to spisy apologeticko-

807

didaktické, jež musily míti ráz dějepisný, poněvadž v předmětu
jejich spadaly skutky a naučení v jedno.

Poněkud jinak má se věc s Evangeliem prvním, které, ač
jistě mladší Markova a snad mladší Lukášova, přece jeví na velmi
mnohých místech rysy nejstarobnější. I zde se to osvědčuje ihned
na skutečnosti, že Matouš jest jediným evangelistou, který mluví
o » evangelium království «. Pokud a kterou měrou měl ještě po-
rozumění pro pojem ten, nemůže býti snadno určeno; ale již sku-
tečnost, že ho vůbec užívá, jest významnou. Ostatní svědkové
znají toliko evangelium o Ježíši Kristu a uvádějí je ve svém vy-
psání (Marek), nebo vynechávají titulu toho zcela, poněvadž jej
právem cítí v ústech Ježíšových nepřípadným. Pro Matouše musilo
míti » evangelium království « ještě nějaký význam — ovšem ne
nejpronikavější; neboť i u něho jest zaměřeno vše na smrt a vzkří-
šení. V hlavní věci tedy u něho přece není jinak než u jiných
evangelistů, jen že v hlavním účelu vyniká ještě mocně záměr,
který se jeví u jiných téměř už vyřízeným anebo přece se méně
zdůrazňuje: potvrzovati Ježíše za mesiáše v Starém zákoně slibo-
vaného. I první Evangelium jest spisem apologeticko-didaktickým>
v němž každé vypravování jest naučením a pro něž jest evan-
geliem ukřižovaný a z mrtvých vzkříšený Syn Boží. Zvláštní pole-
mické účely mohou býti u něho neb u jiných tří spisů neb u všech
mimo to ještě přijímány: jsou na všechen způsob podřízeny vše-
obecnému účelu apologeticko-didaktickému.

Když však bytně stejnorodé úmysly těch čtyř knih a jejich
sběratele jsou v předcházejícím případně určeny, slovem když po-
znán jest správně jejich pavelský ráz — komu nemusí býti
nápadno, že první polovice všech těch spisů, ba ještě větší sou-
část jejich látky jeví se jako ohromný ballast oproti účelu, který
stopovaly.^ Příběhy zázračné, příběhy o uzdravování, nejvznešenější
řeči, co chtí říci? Prorok to také činí. Není to v nezbytné sou-
vislosti se smrtí spásonosnou a z mrtvých vstáním syna božího.
Vyňato jest ovšem Evangelium Janovo; nebo tu jest, jak jsme
viděli, učiněn pokus, vyzvednouti látku řečí a zázraku do výšky
účelu samého. Úmysl ten jest rázem srozumitelným, jakmile bylo
poznáno, jak disparátně se má v jiných Evangeliích
veliká část látky proti účelu hlavnímu. Ale právě onen
pokus a ona nejasnost, která teprve hodně vysvítá jistým způ-

808

sobem ve čtvrtém Evangelii vzhledem ku poměru zvěstování íežíše
proti jeho smrti a jeho z mrtvých vstání, osvětluje skutkovost
v jiných Evangeliích co nejostřeji. Nemůže přece býti do žádného
z nich pochyby: jsou již pod vlivem podání, jež musila
pojímati, nebo spíše, měla vůbec vzhledem k účelu
jejž stopovala, v slovech Ježíšových jen úzké a ne-
jisté podání, ale jiná bohatá výpravná látka byla
jim poruče, jež se sama zvláštnímu jejich účelu ne-
při způs obo vála.

Rozevřeme Evangelium Markovo. Jak uměle jsou postavena
na četné zázračné příběhy a řeči světla, jež mají odzařovati hlavní
účel knihy. Stručné poznámky Wellhausenovyv jeho kom-
mentáři orientují o tom dokonale. Není- li však světlo světlem
uměle učiněným, pak se můžeme vsaditi o sto proti jedné, že
celé vypravování není historické, nýbrž že jest dostatečně znaků,
jež prokazují vznik jeho v době pozdější. Skrtneme-li pak ona
světla a ta vypravování, zbývá ještě značné jádro. To jest pod
jinými hledisky než jsou ta, jichž evangelista následuje, a lze
zároveň prokázati, že musilo alespoň částečně býti písemním ustá-
lením již tu: příběhy a skutky zdají se tu býti vypravovány jako
jednotlivé a pro sebe samy. To ukazuje také jejich forma: jeví
se jako paměti vzhledem jednotlivých skutkův a slov Ježíšových.
Toto uvažování souhlasí s nejstarším posuzováním Evangelia Mar-
kova. Presbyter Jan dí, že Evangelium to záleží v hlavní věci ze
zapsaných, častěji nesprávně spojených vypravování třetího a to
očitého svědka, vzhledem skutkův a slov Ježíšových.

Nejinak jest u Matouše a Lukáše. Část toho, co podávají,
se vylučuje, poněvadž jest vzato z Marka. Většina toho, co pak
zbývá, projevuje se — odklidíme-li i tu silná světla, jež jsou po-
stavena — rhapsodickými memorabiliemi: mnohost řečí, slov a
skutků, jak je zaznamenávají žáci vzpomínkami na svého učitele.
Vedle toho jsou však i části, jež mají ráz messianický a směřují
za koncem, ale ne k smrti a z mrtvých vstání, nýbrž za návratem
v slávě a soudem.

Tak leží za našimi čtyřmi knihami Evangelií vrstva zápisů*
která jest jiného rázu než ony knihy. Nechybějí v ní sice zápisy,
jež jsou příbuzný úmyslům Evangelií, ale ustupují do pozadí:
slova a skutky Ježíšovy, vypravovány jsouce jelikož takové pro
ně samy nebo pro konec věcí tvoří čá.st hlavní.

809

Toto pozorování se srovnává s dějinnou skutkovou povahou
vzhledem k vývoji kruhu učedníků Ježíšových. Největším obratem,
kterého v sobě zažili, byla metamorfosa ze žáků Ježíšových ve
věřící a služebníky Ježíše Krista, Syna Božího. Co obrat činí
tak pamětihodným, jest skutečnost, že nepřestávali cítiti se oproti
učiteli žáky, když už se věděli býti věřícími a služebníky. Příliš
živým a cenným bylo »skrovnější<?, čeho zažili jako žáci, aby
mohlo býti vyhlazeno větším, čeho zakusili nazíráním na kříž
a z mrtvých vstání. Učitel se stal Synem Božím, ale pro Syna
Božího nebylo zprvu zapomínáno přece na učitele.

Nejstarší vrstva zápisů, která jest za našimi knihami Evan-
gelií, srovnává se s tím stupněm. Jak záhy počala, kdož může
říci } Ale jistě jest lichým obvyklé tušení, že pominula desítiletí,
nežli tu bylo něco zaznamenáno. To má proti sobě všechnu psy-
chologickou a historickou pravděpodobnost, a jest proti tomu,
jak Ramsay nedávno právem připomenul, způsob a duch doby.
Netoliko, že zpráva o ukřižování byla asi za prvých měsíců po
něm někde a někým napsána — i některé vypravování a některá
slova asi vzpomínka ustálila písemně. Jak často asi při tom s po-
čátku zápasila pamět slova učitele s novým oceňováním učitele
jako ukřižovaného a vzkříšeného Syna Božího! Jak těžko se mohlo
udržovati podávané slovné znění, když se vnucoval nový smysl !
Se smyslem mění se také písmě.

V Pavlovi vidíme křesťana, který sebe ví výhradně věřícím
a služebníkem Ježíše Krista a jen proto také žákem. Ale čeho
nabyl on v jeden den, toho zažívali méně rázem též ostatní ne-
ustálou přeměnou. »Christi mors potentior erat quam
vita«, praví již spisovatel starý. Skladatelé našich čtyř knih Evan-
gelií stojí všichni již v téže víře a v témž názoru na věci, jako
Pavel. Zdá se, že vypravují skutky a slova Ježíšova; ale to se
toliko zdá: jisté přesvědčení vzhledem ukřižovaného a z mrtvých
vstalého Pána chtějí svými vypravováními způsobiti. Veliká látka
na účelu tom nezávislá, již jinak ještě přinášejí s sebou, vnucena
jest jim starším podáním, jež jde zpět na nezapomenutelné vzpo-
mínky očitých svědků, v němž Ježíš vystupoval jako mistr, jeho
učedníci jako jeho žáci. Učinili část té látky svému účelu slu-
žebnou, jiné nechali potrvati, jak se dostala do jejich rukou. Je-
diným sluncem jest pak přece všechno osvětleno, a není třeba
osvětlovati výslovně každou jednotlivou část.

810

Přesvědčení, na jehož základě a k jehož odůvodnění naši
čtyři evangeHsté psali, není toUk poměrně starým. Jest prastaré;
jest tak staré, jako křesťanská obec vůbec; vzniklo v den veHko-
noční. Bez něho nebylo by vůbec křesťanstva. Jest tudíž srozumi-
telným přání, že nemá býti vůbec za ním ještě něčeho dále hle-
dáno, nýbrž že na všechno, co leží vzadu, máme se dívati v jeho
světle. Tak toho žádají křesťanské církve, tak toho žádají také
čtyři knihy Evangelií. Ale právě knihy ty zavírají látku, která ne-
mizí v úmyslech jejich skladatelův a jež má svůj vlastní život.
Úzkostlivá víra a nábožensko-filosofická spekulace před ní varují.
Ale historik shledá právě tu svůj poslední a nejvrchnější úkol —
podivné rázné slovo »positivismus theologický« ho při tom nebude
rušiti — a ani křesťan nepozbude, nýbrž získá. Kč.

Národní vzdělání v Rusku.

(Dokončení.)

Imperatorské Moskevské inženýrské učiliště, založené
r. 1895. Poslední dva ústavy nalézají se ve správě minister-
stva dopravy. Institut civilních inženýrů imperátora
Mikuláše I. v Petrohradě má za účel vzdělávati inženýry civilní,
stavitelství a dopravy. Založen byl r. 1842 pod názvem »Stavitel-
ského učiliště*. Kurs učebny jest Slety. Dne 1. ledna 1899 bylo
v něm 353 posluchačů.

Elektrotechnický institut imperátora Alexandra III.,
nalézající se ve správě ústředního ředitelství pošt a telegrafů, při-
pravuje inženýry elektrotechnické pro potřeby průmyslové a vládní
služby telegrafní a telefonní. Kurs jest 51etý s obmezeným počtem
posluchačů — 300. Poslední dva ústavy nalézají se ve správě
ministerstva vnitřních záležitostí.

Střední průmyslové školy mají za účel připravovati pomoc-
níky inženýrům při různých odborech průmyslu. Takových učeb-
ných ústavů jest 18. Důležitější z nich jsou: Krásnou fimské
průmyslové učiliště připravuje průmyslníky pro zemědělský odbor
a hutnický (žáků v něm asi 300). Kommissarovská průmy-
slová škola v Moskvě poskytuje střední technické vzdělání me-
chanikům (žáků asi 6(X)). Kazaňská průmyslová škola s oddě-
lením lučebním a mechanicko-technickým.

Lodzinská textilní průmyslová škola připravuje průmysl-
níky zvláště pro barvířské a textilní práce — 446 žáků. Irkutská
průmyslová škola a Kostromská střední mechanicko-technická
škola (169 žáků).

Nižší průmyslové školy připravují zkušené mistry a dělníky
pro různé odbory. Takové jsou: 20 nižších průmyslových škol;
22 řemeslnických škol normálního typu; 15 škol pro řemeslnické
učně; 35 nižších řemeslnických škol a 66 průmyslových škol
různých názvů se zvláštním statutem; 158 průmyslových škol že-
lezničních; 44 plaveckých tříd ku přípravě kormidelníků a kápi-

812

tánů lodí kupeckých plavby pobřežní i vzdálené; 6 hornických
škol; řemeslnická oddělení a třídy při některých národních zvláště
městských učilištích a konečně hospodářsko-řemeslnické učebné
dílny (15), nalézající se ve správě ministerstva financí. Tyto dílny
mají za účel připravovati dělníky pro selské hospodářství, již by
dovedli nejen zacházeti s hospodářskými nástroji a stroji, ale též
pořizovati správky těchto, hotovíti zemědělské nástroje a jedno-
duché části strojů a jiných předmětů rolnické domácí potřeby,
k jichž vyrábění jest třeba znalosti tesařské, stolařské a kovářsko-
zámečnické.

Do dílen těchto přijímají se jinoši ne mladší 14 let, již ovlá-
dají vědomosti ze všeobecně vzdělávacích předmětů v objemu
kursů národních škol. Dílny tyto mají právo přijímati soukromé
zakázky, kterýžto důchod tvoří část příjmů, z nichž se tyto dílny
vydržují.

Petrohradská škola pivovarnická jména S. J. Vitte
náleží k nižším technickým učebným ústavům a má poskytovati
svým žákům theoretickou i praktickou přípravu k pivovarnictví.
Úplný kurs učebny ve škole té trvá dva roky o dvou třídách.
Při škole jest lučebná laboratoř pro praktická cvičení žáků, jakož
i pro zkoušení materiálu, výrobků a přístrojů vztahujících se ku
pivovarnictví.

Do školy přijímají se osoby všech stavů, ne mladší 17 let,
kromě toho žádá se dvouletá prakse v pivovaře a vědomosti ne
menší, než městského neb dvoutřídní-ho selského učiliště (= asi
naší měšf. škole). Kromě žáků, již celý kurs učebny systematicky
vybudou, přijímají se do školy též mimořádní posluchači, již přejí
si seznámiti se pouze s některými odětvími, jako jsou: sladov-
nictví, pivovarnictví, výroba kvasnic a podobné; jsou to osoby,
jež mají přiměřenou vědeckou přípravu. Ukončivše úplný kurs
školy, obdrží hodnost stárků. Škola jest vydržována z prostředků
pivovarnického svazu v Rusku.

Moskevská textilní škola, založená r. 1899 s účelem
připravovati mistry a dílovedoucí v prádelnách a tkalcovnách ku
zpracování bavlny, lnu, vlny, hedvábí a jiných tkaniv. Učiliště má
tři třídy s ročním kursem v každé třídě. Při učilišti jest prádelna,
tkalcovna a zámečnická dílna. Do učiHště přijímají se mladíci od
14 — 17 let, mající vědomosti v objemu kursu selského dvoutřídního
učiliště. Kromě toho mohou v učiliště přijati býti na základě
zvláštní zkoušky též tovární dělníci, poslaní od továren, aby se

813

kterémukoli odboru přiučili, bez omezení věku. Učiliště zřízeno
bylo z darů manufakturních továrníků a vydržuje se z prostředků
» Spolku pro zlepšení a rozvití textilního průmyslu*. Podobné
učiliště a z těchže prostředků bude v brzkém čase zřízeno v Petro-
hradě.

5. Zemědělské, lesnické a rolnicko-hospodářské učebné ústavy
mají úkol vzdělávati zkušené agronomy, lesníky a vůbec specialisty
rozličných odborů zemědělství a selského hospodářství.
a) Vyšší učebné ústavy této kategorie jsou čtyry:

1. Moskevský zemědělský institut, založený r. 1894 (na místě
dřívější Petrohradské zemědělské a lesnické akademie) se dvěma
odděleními — zemědělským a zemědělsko-inženýrským; dne
1. ledna 1899 bylo v něm 198 posluchačů (v I. odd. 176,vII. odd.

.22 posluch.).

2. Lesnický institut v Petrohradě; dne 1. ledna 1899 bylo
501 posluchačů.

3. Institut zemědělství a lesnictví v Nové Alexandrii v Lu-
blinské gubernii, založený 1869; dne 1. ledna 1899 bylo v něm
260 posluchačů.

4. Vyšší kursy vinařské při imperatorském Nikitském sadě
na Krymu s úkolem připravovati odborně vzdělané znalce vinařství.
Založeny jsou 1894. Kromě toho jsou zemědělská oddělení při
Rižské a Kijevské polytechnice.

d) Středních hospodářských ústavů jest 11 s 1449 žáky;
v počtu těchto škol jest 7 všeobecně zemědělských škol s 61etým
kursem; učiliště lihovarnické v Bessarabii; zeměměřicko-odhado-
vací školy v Gorkách v Mogilevské gubernii; oddělení pro zlepšení
chovu ovcí při Charkovském zemědělském učiHšti a paedago-
gické kursy (při tomtéž ústavě) ku přípravě učitelů nižších rol-
nických škol.

c) Nižší rolnické školy (r. 1898 bylo jich 101) rozdělují se
dle svého speciálního účelu na tyto skupiny: 1. obecné rolnické
školy (všech 68 s 2491 žáky); 2. zahradnické a zelinářské (3 státní
a 16 soukromých škol sóll žáky); 3. mlékařské (10 škol); 4. jedna
hospodářsko-řemeslnická škola; 5. jedna ovčácká škola; 6. čtyry
ženské školy pro selské a domácí hospodářství s 148 žákyněmi;
7. 8 praktických škol pro vycvičení dělníků. Kromě toho jest při
lesnických ústavech 28 škol ku přípravě nižšího lesnického perso-
nálu. Vytčené střední a nižší hospodářské školy nalézají se ve
správě ministerstva zemědělství a statků císařského dvora.

814

6. Měřické a topografické učebné ústavy připra-
vují geometry, zemědělské kresliče a podobné. Vyšším takovým
odborným ústavem jest Konstantinovský zeměměřičský institut
v Moskvě. Záleží se ze 4 všeobecně vzdělávacích tříd, odpovída-
jících III. — VI. třídě reálek, a ze speciálních kursů, jež mají dvě
oddělení (zeměměřické s Sletým a inženýrské s 21etým kursem).
Střední vzdělání poskytuje se v zeměměřických ústavech (jichž
jest 5). Všechny tyto ústavy nalézají se ve správě ministerstva
spravedlnosti a sice oddělení zeměměřického.

7. Obchodní ústavy soustřeďují se hlavně v ministerstvu
financí. Všechny dle zákona 1894 nově založené obchodní školy
nalézají se ve správě tohoto ministerstva.

Dne 15. dubna 1896 byl vydán normální statut pro obchodní
školy, jenž uvádí čtyři druhy takových ústavů: vyšší obchodní
školy, kupecké školy, obchodní třídy a kursy obchodních vědo-
mostí. Vyšší obchodní školy rozdělují se na Vtřídní, poskytující
všeobecné i obchodní vzdělání, a trojtřídní, poskytující jen obchodní
vzdělání. Obchodní školy patří ku středním učebným ústavům
a mají za účel, připravovati osoby na důležité úřady obchodních
a průmyslových podniků. Kupecké školy, jednotřídní s ročním
kursem a trojtřídní s tříletým kursem, připravují nižší příručí
obchodně-průmyslových závodů. Obchodní třídy a kursy obchodní
mají za úkol, poskytnouti osobám každého věku, nejméně 121etým,
přede vším těm, jež jsou ve službě obchodně-průmyslových zá-
vodů, vědomosti v různých předmětech odborů obchodních.
Obchodní učebné ústavy vydržují se z prostředků veřejných i sou-
kromých. Všeobecné řízení veřejných obchodních vyučovacích
ústavů náleží správní radě, záležející ze zástupců těch korporací
(zemstev, měst, stavů, místních obcí), jež dávají prostředky na vy-
držování učebného ústavu.

Do r. 1896 bylo 10 obchodních škol, z nichž 8 přešlo do
správy ministerstva financí a dvě nejstarší — Petrohradské obchodní
učiliště (zal. 1772) a Moskevské obchodní učiliště (zal. 1804) —
nalézají se ve správě fondu imperatrice Marie. Kupeckých škol
a obchodních tříd do r. 1896 vůbec nebylo.

Počátkem škol. r. 1899-1900 bylo ve správě ministerstva
financí 56 obchodních vyučovacích ústavů, a sice: 19 obchodních
škol, 16 kupeckých Škol, 9 obchodních tříd a 12 kursů obchod-
ních. Kromě toho má se v nejbližší budoucnosti otevříti ještě
25 vyučovacích ústavů, a to: 9 obchodních učilišť, 7 kupeckých

815

škol, 1 obchodní třída a 8 kursů obchodních. Úhrnný počet žáků
v otevřených dosud ústavech obnáší 10.950, z nichž 6013 navště-
vuje obchodní školy, 2284 kupecké školy, 1946 obchodní třídy
a 707 kursy obchodní.

Počet žáků v jednotlivých vyučovacích ústavech kolísá mezi
48—695; v obchodních školách mezi 27 — 967; v třídách mezi
18 — 1504 a na kursech 13 — 185. Všechny obchodní učebné ústavy
vydržují se společenstvy neb soukromníky. Na vydržování 56 obchod-
ních vyuč. ústavů vydá se ročně společenstvy i soukromníky
1,300.000 rublů.

Průměrný náklad na vydržování 7třídního obchodního uči-
liště činí 35.000 rublů, v některých učilištích však převyšuje
100.000 rublů.

Roční vydržování kupecké školy stojí asi 10.000 rublů. Vý-
lohy na vydržování obchodních tříd a kursů jsou velmi různé;
závisejí od počtu posluchačů a kolísají mezi 300 a 15.000 rubly.

Kromě uvedených obchodních učebných ústavů jsou ještě
dvoutřídní obchodní oddělení při 25 reálkách ministerstva ná-
rodní osvěty, při 4 reálných školách jinověreckých a při 3 sou-
kromých reálných učilištích, a jsou též ženské kursy obchodní při
Děmidovském útulku.

8. Umělecké a hudební učiliště ku vzdělání umělců
a hudebníků z povolání. Nejdůležitějšími z nich jsou: 1. Vyšší
umělecké učiliště v Petrohradě při imperatorské akademii umění
(zal. 1757) se dvěma odděleními: a) malířství a sochařství, d) archi-
tektury; při akademii jsou paedagogické kursy pro přípravu učitelů
kreslení. 2. Malířská, sochařská a stavitelská akademie. 3. Stroga-
novské učiliště technického kreslení v Moskvě (zal. 1825). 4. Cen-
trální učiliště technického kreslení bar. Stiglica v Petrohradě s nor-
mální školou a s kreslířskými třídami (do 2000 žáků). 5. Kre-
slířská škola imperatorské jednoty ku povznesení umění v Petro-
hradě (zal. 1839). 6. Umělecko-průmyslová škola N. V. Gogola
v Mirgorodu s oddělením pro keramické práce (asi 700 žáků).
Jest ještě 10 uměleckých a kreslířských škol v různých provin-
ciálních městech Oděsse, Voroněži, Pense, Vilně, Charkově, Ki-
jevě 2, Kazani a Ivanovu- Vozněsensku. V poslední připravují
se kreslicí pro továrny, jež zabývají se tištěním látek cicových
(bavlněných) (asi 50 žáků). Ve městečku Krásně na Volze, stře-
dišti to vynikajícího domácího průmyslu stříbrotepeckého, zřízena
r. 1897 kreslířská škola, která se teď přeměňuje ve školu stříbro-

816

tepeckou. Většina těchto učilišť založena v posledních letech. Další
vývin umělecko-průmyslového vzdělání bude usnadněn vydáním
nyní vypracovaného normálního statutu pro taková učiliště. Nižší
stupeň uměleckých učebných ústavů tvoří večerní a nedělní
třídy, navštěvované především řemeslníky. Nalézají se v Petro-
hradě, Moskvě, Tomsku a jiných městech a osadách.

Hudební vzdělání poskytuje se v následujících ústavech:
v Petrohradské a Moskevské konservatoři, ve Varšavském hu-
debním institute, při dvorním pěveckém sboru, synodálním učilišti
církevního zpěvu v Moskvě, v hudebních školách imperatorského
ruského hudebního spolku (v Oděsse, Kijevě, Charkově, Tifhsu)
a v celé řadě soukromých hudebních škol a kursů (v Petrohradě
24, v Moskvě 23 a v ostatních městech říše 108).

Vojenské a námořní učebné ústavy. Pro vyšší vzdělání
vojenské slouží vojenské akademie: Nikolajevská akademie gene-
rálního štábu, Michailovská akademie dělostřelecká, Nikolajevská
akademie inženýrská a Alexandrovská vojensko-právnická aka-
demie. Pak jsou vojenská učiliště: 4 pro pěchotu, 1 jízdecké,

I inženýrské a 2 dělostřelecká. Středními vojenskými učebnými
ústavy jsou kadetní školy (23) a junkerské (= kadetní školy pro
šlechtice), 7 pro pěchotu, 2 jízdecké a 2 kozácké.

Vyšší vzdělání pro námořníky poskytuje Nikolajevská ná-
mořní akademie se 4 odděleními (vodopisné, mechanické, lodě-
nické a vojensko-námořní) a Námořní inženýrské učiliště v Kron-
štatě se dvěma odděleními — loděnickým a technickým. Jsou ještě
důstojnické školy — podkopnické a dělostřelecké. Středním
učebným ústavem připravujícím důstojníky pro loďstvo jest Ná-
mořní kadetní sbor spojený s internátem s 3 všeobecně vzdělá-
vacími a 3 speciálními třídami.

Pro potřeby obchodního loďstva zřizují se tak zv. moře-
plavecké školy, převzaté 1898 do správy ministerstva financí.

V nynější době jest 35 plaveckých škol, mezi nimiž 3. řádu

II (ku přípravě kapitánů kupeckých lodí pro vzdálenou plavbu);
2. řádu 14 (ku přípravě kapitánů pro pobřežní plavbu aneb kor-
midelníků pro vzdálenou plavbu) a 1. řádu 10 ku přípravě kor-
midelníků pobřežní plavby. Kromě toho ku přípravě kapitánů pro
vzdálenou plavbu na lodích obchodního loďstva otevřeny školy
obchodního mořeplavectví s tříletým kursem při Oděsské vyšší
obchodní škole a v Archangelsku obchodní mořeplavecká škola

817

(na mořeplaveckém oddělení pětiletý kurs) a rovněž kapitánské
školy v městech Archangelsku a Kemu — po dvou pětiměsíčních
zimních kursech.^

1 Jmenovaní autoři stati neuvádějí v seznamu různých škol ještě školky
mateřské a různé ústavy vychovávací a dobročinné spojené se školami, taktéž
ústavy a školy pro neplnosmyslné. Na výstavce ^Dětského Světa« konané
letos v Petrohradě bylo lze pozorovati z vyložených prograramů a zpráv,
jakož i z vystavených prací, že co do počtu asi neostávají za našimi, co do
organisace mnohé z nich naše předčí. To týká se zvláště sirotčinců vydržo-
vaných z fondů Mariinských, v nichž dostává se jinochům i dívkám též ře-
meslného nebo obchodního vzdělání, tak že vystoupivše z ústavu jsou schopni
dobývati si ihned výživy. Ovšem fond tento má ohromné příjmy, páčící se
ročně až na 5 millionů rublů.

Taktéž dlužno připomenouti k číslu posluchačů vysokých škol, že ve-
liké množství ruské mládeže koná studia za hranicemi Ruska. Jsouť některé
university v Německu, sousedícím s Ruskem, jakož i ve Švýcarsku, přímo
zaplaveny ruskými posluchači. Menší počet jich obrací se do Francie a ještě
méně do Rakouska. Tato emigrace studující mládeže děje se z příčin různých,
z nichž hlavní jsou následující: 1. Na všech vyšších učilištích jest počet po-
sluchačů omezený a z přihlášených odmítá se často polovice. Přijetí záleží
od přijímací zkoušky. 2. Počet Židů omezuje se na 2^U všech posluchačů
ostatních. 3. Příčiny politické a policejní. 4. Konečně asi až na posledním
místě snaha rozšířiti a prohloubiti své vzdělání na universitách cizozemských.

NAŠE DOBA. R. XI., č. 11. 1904. 20. srpna. 52

Moudrá Libuše - mužem.

Prof. A. Briickner.
(Dokončení.)

III.

Kosmas tudíž nalezl u svého Kristiána jen pověst o prorokyni
a knížecím učiteli rolnictví; zkazil úlohu prorokyně, když
jí dal naroditi se kněžnou bez knížecí moci: kdežto u Kristiána
důsledně smí jen raditi, ale sama nic nevykonává, tážeme se
u Kosmy ustavičně a marně, proč má býti kněžnou, když nic vy-
konati nemůže. A stejně zkazil úlohu Přemyslovu: učitel rolnictví,
pendant k Demetře, stává se praotcem knížecího rodu — libo-
volný Libušin pacholek od koní mohl úlohu vyplniti — a zákono-
dárcem; a protože se Kosmas styděl, že nevěděl o Přemyslovi
ničeho vyprávěti, obestřel ho brimboriem laciného kouzelnictví.

Zbývá však přece možnost, že železný stůl (pluh), na kterém
Přemysl jedl, pochází z lidového podání ústního, že střevíce v kní-
žecím zámku na Vyšehradě poukazují na nějaký obřad, jaký
u známého dosazení korutanského vévody zvykem byl; ostatně
vypravuje si totéž starověk, stejně nejbližší sousedé Cechů Poláci;
také umístění ve Stadicích může spočívati na něčem více než na
»jak se domnívám*.

A nyní uvažme, že tento Přemysl, o kterém Kosmas dovede
vyprávěti jen o lýkových střevících a pod. — udání, že on s Li-
buší dal veškeré » zákony* země a zavedl otroctví a odvislost, jest
pouhým opisem Kristiánova »gubernator« — je bojovný, proti
Avarům a Frankům vítězně vystupující Samo z r. 630! Ba, dosáhlo
se šťastně toho, že Samo dějin s Přemyslem pověsti dokonce ča-
sově spojen byl. Kosmas totiž měl odvahu — cizí kronikáři nedě-
lali to lépe — že mezeru mezi Přemyslem a Bořivojem vyplnil
a sedm jmen knížecích si vymyslil. O těchto knížatech neví co
vypravovati, jen obměňuje u každého udání o přirozené smrti —
ale jména, jsou zde, vynalezena jako Nezamysl ku Přemyslovi (ne-
opatrný k opatrnému), Vojen k Neklanoví (válečník — zbabělec).

819

nebo jednoduše nic nepovídající (Hostivít, jako ostatní jména
všecka, v historické řadě knížat se neopětují);^ Křesomysl ještě
jednou s —mysl Přemysla, Unislav, Mnáta — devět pokolení
(s Přemyslem a Bořivojem, synem Hostivíta); jdeme-li zpět,
počítajíce pro generaci okrouhle 30 let, přicházíme od zná-
mého data Bořivoje na dobu Samovu. Tento výsledek nechává
nás lhostejnými; Kosmas byl jednoduše líným, aby více jmen vy-
nalezl.

Jména knížat Kosmas vynalezl, ale bál se ještě něco jim při-
básniti, spokojil se hluchou poznámkou, že prý žili jako hovádka,
duše prý byly jim na obtíž, těla ku potěše. Aby vysvětlil, proč
vždy jen jeden syn otci byl dán, vynalezl proroctví Přemysla
o svém potomstvu, zcela nesmyslné. Celý rodokmen od Přemysla
až k Hostivítovi je vylhán: poznáváme to již z toho, že se u Boři-
voje a jeho potomkův ona jména opět nenalézají, kdežto Slované
u vnuka vždy opakují jméno dědovo atd.; prohlédněme si jen
po této stránce kmeny Cechů, Poláků, Rusů, Srbů atd. Lži Kos-
movy byly v 13. stol. officielně uznány a schváleny; potom byly
ještě rozšířeny; ku př. svářící se před Libuší udělány bratry, jich
jména vymyšlena a pod. více; ano, král Václav byl již tak pře-
svědčen o původu svého předka (Přemysla) ze Stadic, že se za
tamější sedláky jako své příbuzné styděl, je všecky zahnati a ves
Němci obsaditi rozkázal. V témž století byl také následkem toho
Kristiánův text dle běžného nyní vypravování interpolován a
v českých rukopisech nyní prorokyně (»phitonissa«) dostala jméno
Libuša.

Ale Kosmas nespokojil se s vynalezením pověsti o Libuši.
V touze, vyrovnati se starým a stejně pamětihodné o svých
Cechách moci vyprávěti, vynalezl také české amazonky a podklad
k dívčí válce. Skutečnost, že ženy (Libuša a sestry) zemí vládly
musila dívky země naplniti sebevědomím; k tomu přišlo, že v blíz-
kosti jeviště dosavadních událostí se skutečně nalézal dívčí hrad
(to značí Děvín), bylo na snadě, z Libušiny ženské družiny do
toho hradu vložiti posádku. Justinovy amazonky byly přetrumf-
nuty. To prý bylo poslední vzepření žen v Cechách — od smrti
Libuše na dále byly ženy pod mocí mužů. Opět zase jen náhoda,
ohled na místní jména vedl k vynalezení episody. Kdo ví, jak Slo-

1 Dávno bylo poznáno, že teprve později alespoň jméno Přemysl
oživlo v dynastii; Poláci si netroufali míti Piasta, patrně proto, že knížetem
nebyl, kdežto Přemysl jím byl.

52*

820

váné o babě = ženě pohrdavě smýšlejí, ocení cenu této episody.
Zmínil jsem se jen o ní proto, abych konstatoval vzrůstání po-
hádek jako lavina. Neboť jak Kosmas zacházel s údaji Kristiáno-
vými o Přemyslu a věštkyni, zrovna tak ku př. » Dalimil* rozpředl
dívčí válku do šířky a délky, vytvářiv obdivuhodnou plnost jmen
a jednotlivostí, vše z fantasie, beze všeho skutečného pozadí,
pouhé rozpřádání stručných pokynů Kosmových.

Český lid tudíž o přechodné episodě Samově si nezachoval
žádné vzpomínky. Jest zrovna s podivením, jak nic v paměti lidu
se nedrží; máme zajímavé ukázky pro to z Bělorusi, krajin nej-
odlehlejších a nejnepřístupnějších (bez železnice, bez školy atd.)
— očekávali bychom, že právě zde tradice by se tuho držela a
přece neví lid zhola ničeho ani o starém Polsku, ani o tažení
z r. 1812 a pod. V 9. století vzpomínali si ještě Bavoři na Sama,
jakkoliv z něho učinili Slovana; v desátém nevěděli Cechové ni-
čeho o něm, ani Poláci — pokusy Přemysla aneb Lestka (Poláků)
s ním stotožniti, zůstávají čistě fantastickými. Také k zachování
historické tradice jest třeba jisté vzdálenosti, jsou především staré
záznamy nutný, jinak ztrácí se tradice nezbytně nejdéle za jedno
století, nezachovají-li je epické zpěvy — takové však chyběly zá-
padním Slovanům, nikdo u nich nic podobného nenalezl. Nesmí
se namítati, že Cechové ještě měli vzpomínku na panství Avarů —
jméno obr (= Avar) jest právě jménem, appellativem, neznačí již
tisíciletí historického Avara, ale fantastického velikána. Lidu suf-
ficit malicia dei (stačí starost dne); neobtěžuje svou pamět tím,
co bylo, a jestliže Samo skutečně vládl nad Cechy, jest jako vše
ostatní jednoduše zapomenut. Jeho jméno nemůže býti ostatně
slovanské, nejméně může sam znamenati samo vládce — v nej-
lepším případě jest sam = pán domu, sama = paní domu, ale také
jen v mladším jazyku; jméno není staré, ani původní. Ze Pře-
mysl a Samo v nejmenším nemají nic společného, že Přemysl je míru-
milovný heros kulturní, Samo vítězný válečník, nemusíme ani při-
pomínati. Tolik o nepodařeném pokusu, muže franckého podání
ztotožniti s neživotninami českých pověstí.

Ale vedle pověstí o Přemyslu-Libuši a náběhům k episodě
o Vlastě (tak jmenuje se dívčí válka »Dalimilova«) Kosmas po-
dává ještě jednu pověst, dle udání o Neklanoví a z Neklanových
časů. Vypravuje ji dodatečně, za Bořivoje. V této pověsti, jako
u Přemysla-Sama, rovněž chtěli poznávat historickou událost,
jejíž vzpomínka prý po staletí se v pověsti udržela. Zaráží, jak

821

události pověsti o Neklanovi souhlasí s podniky Karla Velkého
proti Čechám v r. 805 a 806. Dle pověsti stal se vpád západo-
českých Lučanů, jichž sídla kol pozdějšího Zátce se rozkládala,
proti středu Cech; Cechové chovali se defensi vně, došlo k velké
srážce u Turska v blízkosti Vltavy, v které vynikající hrdina Tur
padl; nicméně přece událost končí vítězstvím Čechů. Dle zpráv
franckých letopisů vpád Karla Velkého v r. 805 stal se od ža-
tecké krajiny. Cechové chovali se defensivně. Francké voje vnikly
pustošíce až přes Labe. Jeden z » vůdců « Slovanů padl. Nicméně
podnik skončil bez značnějšího výsledku. Není pověst o Vlasti-
slavovi (knížeti Lučanů) a Neklanovi vnitřní, česká, odlikou vnějších
franckých zpráv? Není těžko žateckého knížete Vlastislava při-
členiti karolingskému podniku.

Vypsal jsem celý odstavec, abych názorům Schreuerovým
dopřál plného práva. Avšak my jsme »rodokmen« Kosmův proká-
zali býti smyšlenkou a zařadění Nekláno vo do něho, zdali jeho
doba náhodou do r. 805 sahá nebo ne (jiní navrhují jiné dato-
vání), je nám lhostejným. V bojích mezi Vlastislavem a Neklaném
(obě jména jsou vymyšlena — pověst neměla zajisté žádného
názvu) jednoduše poznáváme výsledek bojů, které zahájily ko-
nečné sjednocení Cech Boleslavem. Byl to právě střed Cech,
který konečně zvítězil, byv jednou blízek podlehnutí; k bojišti
Turské pole (z Tura Kosmas učinil hrdinu) pojilo se vypravování
o rozhořčené bitvě mezi Lučany a Čechy. O takových bojích má
i Kristián zprávy; vypravujeť na konci své legendy o Václavu, že
světec v souboji musil přemoci knížete Kouřimského — vleklý
zápas protivníků zajisté rovnocenných měl rozhodnouti osobríí
souboj; co zde před r. 930 se vypravuje, tomu podobné mohlo se
státi dříve a jinde. V paměti lidu — Kosmas pověst nevynášel —
tento zápas utkvěl náhodou pro své vedlejší okolnosti; jak se
v podobných zápasech v pohanské době vůbec přiházelo, to vy-
pravovalo se právě o tomto jediném zápase. Přinesla se bohu
nejúspěšnější oběť, oběť koňská, a všichni přítomní pojedh z ní —
— z pohanského obětování koně (missionáři brojili všemi silami
právě proti všelikému požívání koňského masa, poněvadž oběti
koňské byly nejvážnější a nejúčinnější) učinil Kosmas k vůli
effektu oběť oslí, ale oslů snad v Čechách ani nebylo, naproti
tomu .po konojedích mnohé osady pojmenovány (Konojedy). Oběť,
účasť všech na ní zaručovala vítězství. K tomuto jednomu živlu
přidá se zcela obyčejný kousek čarodějnický: poraní se čaroděj-

822

nice při noční potulce a pod. a hle, druhý den hospodyně má
tyto rány a prozradí tím vlastní povolání. Největším dojmem pů-
sobí závěreční episoda a proto utkvěla událost v paměti hdu, jenž
světové události zapomíná, za to na románové a balladové látky
(žena zabije manžela a pod.) pevně se zachycuje: zde historie
o nevinné ratolesti » Vladislava «, který od svého vlastního strážce
záludně zavražděn byl, ale tento přichází o svou jidášskou mzdu;
kníže rozkáže jej na olši pověsiti a strom dlouho měl v ústech
lidu jméno Durinka. Jedná se zde o episodu z každodenních
svárů údělných knížat mezi sebou, ne ze zápasu s Němci. I zde
lze řečnická rozvedení Kosmova lehce odděliti, ale celek je nepo-
měrně charakterističtějšími tahy podán než hluchá pověst o Libuši ;
ku př. přenášení meče od dvoru ke dvoru při všeobecném hoto-
vení do boje (Kosmas mylně v tom vidí vyhrůžku) a j.^ K jeho
vlastním vynálezům mohlo by náležeti, že učinil čarodějnici ma-
cechou místo ženou jediného zbylého Lučana; že nechává Tura
v přestrojení úlohu s Neklaném sehráti; o oslí oběti místo očeká-
vané koňské již jsme promluvili; o řečích reků škoda ztratiti
slova. —

IV.

Posud vždy huboval jsem bezohledně na ctihodného kapitol-
ního děkana jako na lháře a vynalezače — avšak musím nyní
dáti průchod pravdě a Kosmu konečně omluviti. Udal totiž zcela
zřetelně, kde vynálezy jeho počínají a není jeho vinou, že pozdější
dějepiscové zběžně čtouce jeho zřetelného poukázání si nepovšimli.
Jak totiž vypravuje o těch zvířecích knížatech (mezi Přemyslem a
Bořivojem) dodává výslovně, že nemá nic, co by o nich řekl,
neboť mlčí prý o nich úplně — očekávali bychom tradici, pověst
— místo toho praví: písemné podání. O Přemyslovi věděl
vypravovati, poněvadž o něm bylo — ne lidová pověst, ale p í-
semné podání (právě Kristiánovo). Tudíž udává Kosmas zcela
výslovně svůj pramen; pro Přemysla Kristián, pro pověst o Turovi
ústní podání (přečtěme si jen, jak ji počíná!); vše ostatní jest od
něho - vynalezeno!

Kdyby tedy Kosmas čerpal jen z Kristiána, proč mlčením
přechází eíifektní episodu o Stroj mírovi z Bořivojových mladších

1 Místo meče snad se již tenkrát podával provaz, jak se v Polsku od
panského dvoru ke dvoru posílaly »wici« (= provazy); v Čechách stalo se
to ještě naposledy pod Břetislavem I. (1037). Smyslu těchto provazů Kosmas
už nerozuměl; také Neklaň asi rozeslal provazy — meč vynalezl Kosmas po-
dobné jako >osla«.

823

let? Protože o nich nic přidati nemohl a protože dle jeho doznání
mu bylo odporno, jednou řečené ještě jednou opakovati — z téhož
důvodu odmlčel se o křtu Bořivojově, o zabití Václavově a j. Pře-
mysla nesměl přejíti a sama stručnost Kristiánovy zprávy lákala
k setrvání a výkladům; lákala ho také ku podání jména věštkyně
samé. Ale jazyk, jinak věrný vůdce, může se státi svůdcem a ten-
tokráte skutečně Kosmovi vyvedl zlý kousek. Nalezl jméno hradu
Lubošín (jako Tetín u Kristiána) a odvozoval z toho správně
osobní jméno Lubuša (Luboša); ale chybil v tom, že kvůli ženské
koncovce jméno považoval za ženské; jméno jako ku př. Hněvsa
od hněv je odvozeno od Hub = milý a značí muže, jako jméno
Sviatoša od sviat = svatý, Novoša od nov = nový atd., jak panoša,
junoša = jinoch a j.; — uša by bylo spíše značkou pro osobu
ženskou, — oša hodí se mnohem lépe pro muže! Zdání tento-
krát oklamalo chytrého děkana.

Z tohoto vysvětlení vyplývá zároveň samo od sebe, že pověst
jen u Kristiána je původní, u Kosmy odvozená, rozšířená, nebof
nemožno, by povstala ona původnéjší z této odvozené. Následovně
vyplývá, nehledíc k ostatním ovšem důvodům, že Kristiánova le-
genda je starší, původní, Kosmova kronika mladší, odvozenou
zprávou; tudíž i z této stránky ospravedlňuje se slavně předpoklad
dra Pekaře.

Následuje dále, že české bajky a smyšlenky ne teprve od
Hájka a Hanky, ale již v dvanáctém století se počínají, a jak
časně se počínají, tak pozdě pokračují.

Tak vyšel ku př. před několika léty široce založený dějepis
Čech od prof. Bachmanna, ale vzhledem k bajkám (pro nejstarší
dobu) může Bachmann s Kosmou a jeho Libuší šťastně zápoHti
— avšak odmítnutí těchto nejnovějších českých bajek ponecháme
si k jiné příležitosti

Místo nepříjemné a neplodné polemiky chci upozorniti na
význam nově nalezeného pokladu, Kristiánovy legendy, pro nej-
starší dobu. O hlubokém smyslu jeho pravé pověsti o Přemyslovi,
čím ku charakteristice starého slovanského světa vůbec přispívá,
nechceme ovšem pojednávati, nebof podává svůj smysl teprve ve
spojení s jinými slovanskými pověstmi. Legenda však poskytuje
ještě jiného zajímavého. Prvé, že na počátku zemských dějin klade
založení Prahy, neboť nesmíme se klamati, české dějiny vyčerpá-
vají se bojem o Prahu; snad nikdy není změna národního osudu
tak na jedno město vázána, jako na Pra' u. Praha jeví se tudíž již

824

u Kristiána jako národní palladium, zrovna jak již u něho otázka
české řeči (při zapuzení Strojmíra) v popředí vystupuje. Tento boj
o Prahu vyplňuje další české dějiny. V 13. stol. radovali se již
Němci z času, kdy na pražském mostě žádného Čecha nebude
viděti — stalo se, jak »Dalimil« správně prorokoval, jinak: v 15.
století nebylo již na mostě žádného Němce viděti. A opět měl se
osud obrátiti, když hlavy nejlepších synů Cech vyvěšeny na mostě;
když Mariánský sloup, jako jindy morové a turecké sloupy, po-
staven na znamení katolického vítězství; když katolická reakce če-
skému národu dala nejhroznější, ba rány smrtehié. A opět stalo
se jinak, než se očekávalo: vedle onoho Mariánského sloupu
povstane brzy triumfující pomník Husův, a někdejší zničení Čech
katolickou reakcí splácejí dnes Němci s díky hnutím pryč od
Říma, kdežto český národ sám vždy rozhodněji od Říma odstu-
puje. Tak Řím opět jednou vytáhl kaštany z ohně pro jiného.

Zvláště pozoruhodno jest, že knížecí syn, který celé staré po-
dání výborně zná (co ku př. o moravském Svatoplukovi a jeho
chování vůči vlastnímu strýci vypravuje!), žádného zdání nemá
o nějakém příchodu Čechů do jejich sídel. O tom nebylo tudíž
v celých Čechách v 10. stol. žádného podání, a již z toho důvodu
jest pověst o příchodu u Kosmy čirým výmyslem. Pro ony ba-
datele, kteří Čechy co možná pozdě, ku př. jako předvoj Avarů,
do Čech přijíti nechávají, úplné mlčení tradice v tomto bodě je
velmi pozoruhodné. Srbové a Chorvaté, kteří v 6. stol. svá dnešní
sídla zaujali, podrželi stěhování v paměti; Čechové, kteří prý právě
v témž století přišli, nevědí o tom již nic.

Konečně poučným jest chování knížecího syna v otázce slo-
vanské liturgie a vůči tradici o Cyrillo-Methodějském díle. Ře-
zenský mnich zaujímá k tomu dílu zcela jiné stanovisko než Dě-
vínský žák; co Vojtěch bezohledně zatracuje, stavě se výhradně
na stanovisko římské, Kristián posuzuje jinak s nepokrytou sym-
patií. Mezitím co moravští Mojmírovci (Svatopluk a jeho synové)
s lehkým srdcem řecké kacíře vzdor jejich slovansko-národní li-
turgii byli opustili, postavily se Čechy do Methodějovy ochrany.
Cyrill a Methoděj neobrátili ani Moravany ani Bulhary, ale do-
mácí tradice tvrdošíjně na tom trvá — nevíme dnes, zda také
právem, že Methoděj Bořivoje na víru obrátil a pokřtil. Ano, mohli
bychom se pokusiti vztahovati na Bořivoje, co Methodějova le-
genda vypravuje o obrácení »knížete na Visle«. Dle svého zvlášt-
ního způsobu neudává žádné jméno (tohoto knížete na Visle), ale

825

jiné okolnosti (z nouze vynucené přijetí křesťanství ve vyhnanství,
co kníže Bořivoj (?) na svém knížecím stolci odmítl) mohli bychom
při trochu obrazotvornosti vztahovati na vévodu českého. Sympatie
Přemyslovců pro Methoděje a slovanskou liturgii táhnou se po
staletí. Teprve Řehoř VIL učinil všem pokusům o její oživení
(za » krále* Vratislava) na vždy náhlý konec: Ale ještě Bořivoj vzal
s sebou na Hradec ke kostelu sv. Klimenta slovanského kněze
(Kaika.^) a ještě jeho vnuk, svatý Václav, byl v slovanské liturgii
a církevní řeči od popa vyučován. Žádný div, že jeho synovec,
třeba že ostýchavě, kopí lámal za dílo Methodějovo. Zná zajisté
slovanské legendy a jich odůvodnění nebezpečné novoty, ať již
přímo ze slovanského pramene (zná přece zvláštnost slovanské
abecedy t. j. glagolice) aneb jiným nějakým zprostředkováním.
Sdílí ještě naivní názor, že slovanskou liturgií mnohé duše Pánu
se získaly — víme lépe, že slovanskou liturgií samou ani o je-
dinou duši více než řeckou a latinskou ke Kristu přivedeno ne-
bylo. Víme, že vzdor své slovanské liturgii Rusové ku př. ještě
v 13. a 14. stol. byli polovičními pohany, že jejich popové, když
se pohanství sami nesúčastnili, marně slovem a písmem proti
» dvojí víře « horlili. To vše Kristián netušil a věřil skutečně, že Slo-
vané byli tak tvrdošíjní, že jim křesťanství jen v slovanském ole-
mování á la Badeniho jazyková nařízení přijatelno se stalo. Tak
pokračoval v tom, co Cyrill a Methoděj počali, v nepravdivém
slavofilském chlubení a mluvení o samospasitelném slovanském
ritu — netuše jeho škodlivosti. Ale nad platonický obdiv již se
nedostal; u Vojtěcha tento zpěv sirenní nalezl jen zacpané uši.

Zvláště zajímavé jest, co Kristián vypravuje o klatbě, kterou
Methoděj uvalil na knížete a zemi pro nevěru, sloužení bohu a
ďáblu a neposlušnost proti vrchnímu pastýři sladké výmluvnosti.
O tom, jak lze dokázati, nestálo v slovanských legendách zhola
ničeho — jen oprávnění ke kletbě, které papež prý udělil, jest
pro tyto legendy vymyšleno a vsunuto. Tím více tradice věděla
o tom vyprávěti. Spojovala libovolné a náhlé spustošení Moravy
a zničení tamního veškerého církevního a státního pořádku pro
vždy s onou kletbou; nevěděla již více, že kletba Methodějova
platila — katolickému biskupu a jeho snaze o římské dogma a
latinský ritus; král a lid byli kletbu prý uvalili na sebe - tak
lži Methodějovy působily ještě po jeho smrti mythicky.

To jsou jen některé příspěvky, které se z Kristiánovy zlaté
legendy podávají pro nejstarší doby — každý z nich postačitelný,

826

stáří a pravost legendy dokázati, hojnost a jistota její skvostných
informací, kterém se přirozeně zvětšují, jak se blížíme k době a
účelům spisovateli bližším, k Lidmile a jejímu bohabojnému vnu-
kovi. Ale tento výtěžek nechceme zde již více vykořisťovati —
náš úkol jest dosažen, úplná neudržitelnost pověsti o Libuši jest
prokázána, Kosmas jako vymyslovač-fantasta, pracující nejopotře-
bovanějšími prostředky, odkryt.

Co konečně dostává se nám z toho pro nauku o pověstech
vůbec .^ Předně výstraha, abychom domnělým pověstem, i kdyby
jejich sepsání do 12. stol. zpět sáhalo, nedůvěřovali. Ale na tomto
cistě negativním výsledku nepřestáváme. Místo umělé, houbovité
pověsti, s kterou nelze nic kloudného poříditi, místo vynálezů
chytrého kronikáře, dostáváme pravou lidovou pověst, která i přes
svou stručnost dovoluje závěry dalekosáhlé jako každá pravá
pověst — avšak jakého druhu tyto závěry jsou, k tomu se vrá-
tíme při pojednání o jiných mystifikacích.

Autorita Kristiánovy legendy jest skvěle ospravedlněna;
místo na písku, zvedají se jí nejstarší dějiny Cech po prvé na
pevné půdě. Tyto dějiny musejí se nyní přepsati — kapitoly
i nejnovějších a nejlepších děl sem se táhnoucích jsou bezcenné,
zastaralé, nesprávné, musejí do starého železa pověsti Libušiny.

střední Vltava jakožto plavební dráha v minulosti
a v budoucnosti.

(Dokončení.)

K opatření peněžních prostředků pro účely navigační komise zří-
zen 1766 navigační fond, jemuž r. 1770 přikázány příjmy čtyř
stanic celních (na Vejtoni, v Karlině, Ústí a Dolním Gruntu). Sou-
kromá vodní cla (mýta), která bývala dříve velikou překážkou
rozvoje vltavské plavby, vybíraná tehdy ještě v Purkarci, Vltavo-
týně, Kamýku, Subotce a v Modřanech, byla nyní zrušena, clo ulo-
ženo však teď nejen na dříví, nýbrž i na ostatní zboží dle váhy
v centnýřích, novými úřady navigačními prováděny stavby regu-
lační, zejména na střední Vltavě, soustavně, dohled i stavby svě-
řeny ted výhradně inženýrům; r. 1771 byli pražští přísežní mly-
náři naposledy vyzváni, aby prohlédli jezy mezi Budějovicemi a
Prahou. Dle plánů majora Bernarda byly zřízeny četné stezky pota-
hové, do r. 1777 prolomeny jezy — největší to překážky plavby
— u největší části středovltavských mlýnů, a poněvadž zbylé jezy
nesáhaly přes celou řeku, byla průlomy těmi zjednána lodím
volná plavba i ve trati Vltavotýn-Praha. Od r. 1778 nebylo již
povoleno na Vltavě od Týna dolů nové jezy zakládati a pone-
cháno jen pět jezů pražských pro dodávání potřebného množství
vody městu.

Pro bezpečné vedení lodí rozdělena Vltava z Budějovic do
Prahy na 7 tratí, pro každou trať vycvičeni zvláštní kormidelníci,
kteří byli pod přísahu vzati a směli říditi lodě jen mezi dotyčnými
stanicemi. Později stala se však plavba tak bezpečnou, že vymě-
ňování kormidelníků mezi Týnem a Prahou jakožto zbytečné bylo
odstraněno.

Hlavním předmětem dopravy byla ustavičně sůl z rakouské
solní komory, doprava byla již r. 1774 pronajata knížeti Schwar-
zenbergovi, ale správu její řídil solní loďmistr státem ustanovený,
jímž byl r. 1793 Tomáš Lan na, jehož rod, převzav r. 1825 solní
pacht na vlastní vrub a od r. 1833 i provádění státních staveb
vodních, má od té doby veliké účastenství v plavbě i vodním
stavitelství českém.

828

Z oněch velkolepých průplavních projektů v Rakousku
koncem století 18. neuskutečněno nic kromě průplavu z Vidné
k Novému Městu Vídeňskému. Toliko knížecí schwarzenberský
inženýr Rosenauer, který projektoval průplav od Dunaje u Pa-
sová řečištěm Malé Mlhy k Vltavě u Vyššího Brodu, provedl též
skutečně v letech 1787 — 1789 spojení obou řek kanálem pro pla-
vení dříví z lesů krumlovských od jezera Plócklsteinského a od
horní Vltavy přes Hasslach do Dunaje v délce asi 51 km, které-
hožto průplavu podnes ku plavení dříví se užívá. Ředitelství vod-
ních staveb v Praze, obdrževši r. 1814 nové instrukce, dosáhlo
od Hluboké až ku Praze hloubky k nepřetržité plavbě s tehdejšími
plavidly potřebné,

Rozmachem stavby a dopravy železniční umlkla po celé půl-
století v Rakousku — jako v jiných státech evropských mimo
Francii — až do sedmdesátých let století 19. otázka průplavu
dunajsko-vltavského, za to však neustávaly snahy po zdokonalení
vodních cest přirozených.

Zřízením dráhy linecko-budějovické vzmohla se od let tři-
cátých stol. 19. opětně plavba po Vltavě od Budějovic ku Praze,
zejména doprava zboží kupeckého — celková doprava činila tehdy
asi 230.000 vídeňských centů = 128.000 metů ročně a stoupla
v letech šedesátých na množství trojnásobné — a obrácena tudíž
znova tehdy pozornost k lepšímu splavnění této trati vltavské.
Roku 1837 — 1840 provedena byla regulace až k Vyššímu Brodu,
r. 1841 až ke Krumlovu, odkud plavení dříví umožněno. V letech
1859 — 1862 zregulována Vltava opětně zvláště rozsáhlými soustav-
nými stavbami souběžných hrází k zúžení řečiště mezi Prahou a
Stěchovicemi, kde umožněna jízda parníky. Roku 1865 utvořila
se pražská společnost pro paroplavbu na Vltavě, která v srpnu
1865 parníkem »Praha« zahájila dopravu mezi Prahou a Stěchovi-
cemi. R, 1868 zřízen nad Prahou v Podole zimní přístav ochranný.

Od vystavění dráhy Františka Josefa od Prahy na jih (1871)
nemohla však lodní doprava z Budějovic až k Stěchovicům sou-
těžiti s dopravou železniční. Plavba po Vltavě od Prahy vzhůru
klesla již před rokem 1865, od kteréžto doby bylo lodí v Budě-
jovicích a Vltavotýně postavených užíváno pouze ku plavbě po
vodě, načež byly v Polabí prodávány a na labské čluny předělá-
vány, kdežto dříve jezdil jistý počet stálých lodí mezi Budějovicemi
a Prahou v obou směrech. Lodní doprava po střední Vltavě, která
činila v r. 1860 38.140 tun, klesla již počátkem let sedmdesátých
na čtvrtinu a v letech osmdesátých na šestnáctinu. Od roku 1882

829

plavba soli a tuhy odpadla úplně a zbyla na trati této až do po-
sledních let toliko voroplavba.

Tím vším klesl i zájem o udržení splavnosti střední Vltavy.
Řeka, po několik století dle daných prostředků technických a fi-
nančních dosti upravovaná, spustla v mnohých svých částech tak,
že nedostačuje ani lodím s ponorem 15 — 20 cm. Řečiště na mnoha
místech jest plno pískových nánosů a balvanů, vtoky bystřin po
větší část roku zcela vyschlých značeny jsou spoustou štěrku jako
poloostrovy do řeky vyčnívajícího, jezy jsou namnoze pouhými
rozvalinami, jimiž si voda prorvala cestu, vorové propusti zane-
dbány, mlýny namnoze zříceninami.

S řekou zpustl celý kraj. Celé Povltaví střední od Týna nad
Vit. až k okresům sousedícím s Prahou je příkladem úpadku hospo-
dářského a populačního. Z osmi politických okresů, hraničících
na střední Vltavu neb aspoň patřících k Povltaví, v posledním desíti-
letí (1890—1900) toliko ve dvou — Písek a Příbram — obyvatelstva,
a ještě neznačně, přibylo; v šesti ostatních — Týn n. Vit, Blatná,
Milevsko, Tábor, Sedlčany, Benešov — ubylo, tudíž konečným
výsledkem jest úbytek zalidněnosti v těchto okresích o 2441 oby-
vatelů. Přirozený přírůstek obyvatelstva přebytkem porodů nad
úmrtími získaný, v počtu 37.397 duší, byl převážen vystěhovale-
ctvím, jímž připraveny byly tyto okresy o 39.838 obyvatelů, o více
než dvanáctý díl svého obyvatelstva. Království české, které mělo
v desítiletí 1890—1900 přirozený přírůstek obyvatelstva 596.847
duší, pozbylo vystěhovalectvím vnitřním — do jiných zemí před-
litavských — i vnějším — za hranice státu — plných 121.244 oby-
vatelů, a z toho připadá skoro třetina na osm politických okresů
středovltavských.

Počet obyvatelstva na 1 km^ v roce 1900 proti r. 1890 na-
mnoze klesl v tomto obvodě : v Týně n. Vit. (okres) ze 69 na
68, v Blatné ze 73 na 71, v Sedlčanech z 80 na 76, v Milevsku
z 63 na 62 ; na Táborsku a Benešovsku zůstala zalidněnost ne-
změněna (81 a 78 obyv. na 1 km 2), toliko v Písku a Příbrami
zalidněnost nepatrně stoupla (ze 78 na 80 a z 98 na 99 obyv. na
1 km'"^). Při tom okresy tyto patří vůbec k nejřidčeji zalidněným
v království, některé dosahují jen polovice průměrné hustoty oby-
vatelstva v Cechách (Milevsko a Třeboň po 62 obyv. na 1 km 2,
Cechy průměrem 121 obyv.). Toliko Budějovice tvoří zde jeden z ne-
četných okresů českých, do kterých obyvatelstvo kromě přiroze-
ného přírůstku ještě se přistěhovává, ale ani tento okres svou

830

zalidněností (109 obyv. na km 2) nerovná se průměru populačnímu
v Cechách.

Srovnejme s tím husté obyvatelstvo německých okresů prů-
myslových: Teplice 456, Rumburk 406, Jablonec 402, Ústí n. L.
284, Aš 276, Most 255 obyv. na km^

Na Povltaví tedy zříme nejjasněji, co je naším českým pro-
blémem hospodářským : uživiti všechny své lidi a k tomu cíli
industrialisovati se, přímo řečeno, pečovati o vypěstění velkoprů-
myslu českého. Dnešní naše hospodářská zpozdilost působí, že po-
pulační vývoj obrací se směrem pro nás nepříznivým.

Honosívali jsme se druhdy svojí větší plodností nežli Němci
— ne velkým právem, protože rozdíl činil dvě desítiny procenta.
Němci měli dříve 37*29, my 37*47 živě narozených dětí ročně na
1000 obyv. Ale nyní přirozené plodnosti ubylo u nás poměrně
daleko více nežli na straně německé; dnes máme my pouze 34*62^
Němci 36*35 živě narozených dětí na 1000 obyv. ročně. Jsou to
naši mladí lidé, naše krev, stěhující se do německých okresů a
přenášející plodnost do nového domova, kdežto v našich krajích
zbývající dorost nedovede skrovnějším počtem svým naproti lidem
starým zabrániti tomu, aby v celkovém obyvatelstvu počet porodů
nejevil se relativně vždy menším.

Oč jsme vykazovali a dosud vykazujeme nad Němce značné
příznivější vývoj, byly poměry úmrtnostní. Jediné této příznivější
číslici úmrtnostní (24*71, Němci 26*68 úmrtí na 1000 obyv. ročně)
děkujeme za celkovou nepatrně příznivější bilanci přirozenou —
Němci mají přebytek porodů nad úmrtími ročně 907, my 9*91
na 1000 obyvatelů. Ale i zde jest u Němců pokrok větší nežli
u Cechů a i zde nedosáhli jsme daleko možného minima úmrt-
nosti: kromě celkového průměru Rakousko-Uherska, Ruska a Itálie
všechny ostatní evropské státy ukazují menší úmrtnost (zejména
Norsko a Švédsko) nežli české oblasti království. Největší úmrtnost
vykazují okresy s vystěhováním; v Ledči a Sedlčanech jí dokonce
přibylo, třeba že (přirozeně) aspoň Sedlčany (24*65) stojí pod
průměrem (Ledeč 30*10). Kdežto v okresích převahou průmyslo-
vých silně zlepšují se i poměry úmrtnostní — sociálním zákono-
dárstvím, zkracováním denní doby pracovní, zvyšováním mzdy,
zdokonalováním techniky, zlepšováním dílen po stránce bezpeč-
nostní a zdravotní — a přírost obyvatelstva v nejlepším věku
a zdraví, síle a energii tělesné i duševní číslice úmrtnosti i nadto
ještě zmenšuje, neklesá tolik číslice úmrtnosti v kraji našem^

831

protože zbývají v něm — kromě dorostu nezbytně potřebného
k převzetí hospodářství — jen lidé staří a vůbec méně resistentní.

I když tedy náš ryze český přirozený vývoj je o něco mála
větší nežli německý v Cechách, je přece pořád ještě malý — stojí
v desítiletí 1891 — 1900 jak za průměrem rakouským (106 na
1000 obyv.), tak za průměrem všech států evropských, vyjímajíc
Francii, pyrenejský poloostrov a Irsko. V roce 1900 stoupli jsme
sice v Cechách celých na přírost 106, ale rakouský průměr pře-
bytku živě narozených nad zemřelými činil v témž roce na lOOQ
obyvatelů 11*8, na Moravě 116, ve Slezsku 133, v Bukovině 154
a v Haliči 16-8.

Tento neveliký přírost český jest pak vyčerpáván vystěho-
valectvím. Přes 100.000 lidí nenalezlo v posledním desítiletí obživy
na české půdě — stěhují se sice lidé i z agrárních okresů ně-
meckých, ale tento úbytek jest daleko vyrovnán přistěhovalectvím
.do německých okresů průmyslových, kdežto v českém kraji jsou
přistěhovaleckými středisky toliko Praha a okolí, Plzeň, Louny,
Náchod a smíšené Budějovice.

Co nám odchází, ztrácí se nám v jiném ovzduší, ne-li vesměs,
tedy z převeliké části, dříve či později. A k těm okresům, které
dodávají hlavní kontingent exportu našich lidí, patří celé střední
Cechy, patří zejm. střední Povltaví.

Je nám tedy nezbytno sesíliti hospodářsky, zejm. průmyslově
a velkoprůmyslově. Jedním z prostředků pro hospodářské povzne-
sení našeho Povltaví je splavnění střední Vltavy od Budějovic
ku Praze.

Je známa historie průplavního zákona rakouského z roku
1901: je plodem hesla, aby politické rozpory byly na čas odloženy
pro řešení tíkolů hospodářských, měl býti náhradou severním ze-
mím státu za oběti, kterých se právě vyžadovalo pro železniční
investice, zejm. pro druhé spojení s Terstem. Zákonem bylo na-
řízeno zbudovati do r. 1923 na 15904 km. vodních drah — prů-
plavů a říčních kanalisací — střediskem jich má býti Vídeň, odkud by
vedly průplav dunajsko- vltavský na severozápad k Labi, dunajsko-
oderský na severovýchod a odtud dílem zase na západ k střed-
nímu Labi a dílem na východ k Visle a odtud k Dněstru. Stavební
náklad na tyto stavby rozpočten na více než 850 mil. korun, ale
vzroste o třetinu nebo snad polovici, jistě nepostačí ani miUarda,
a stavební doba protáhne se z dvaceti na třicet a čtyřicet let.
Vždyť nebude ani technicky možno tolik ročně prostavěti, aby celý
program stavební v původní stanovené době mohl býti proveden,.

832

nehledíc ani k tomu, že pro první stavební období 1904 — 1912
povoleny byly parlamentem peněžní prostředky zhola nedo-
statečné.

V rámci této soustavy vodních drah, které mají spojovati
veškeré splavné toky naší polovice, našlo místo i splavnění střední
Vltavy. Jsouc řekou poměrně na vodu chudou, musí Vltava, jako
pod Prahou se děje, tím více nad Prahou býti kanalisována, pře-
pásána zdymadly, jež mění volný tok řeky v stupňovité pořadí
vodorovných zdrží. Aby pak lodi z jedné zdrže do druhé dolů
i nahoru proplouti mohly, zřizují se v jezech komorové splavy,
nebo plavidla, ve kterých se lodi napouštěním vody do plavidla
z dolní zdrže do horní zvedají, nebo vypouštěním vody z horní
zdrže do dolejší spouštějí. Tím ruší se arci přirozený spád řeky,
ale umožňuje se plavba i proti proudu.

Kanahsace střední Vltavy bude podnikem technicky jistě ne-
snadným a finančně nákladným. Nehledíme-li k upravené již trati
od Prahy ke Stěchovicům (28 km.) s malým spádem (jen asi
12^/2 m) a větší vodností následkem vtoků Sázavy a Berounky,
jejíž kanalisace by tedy nečinila obtíží, zbývá technickému dů-
myslu překonati nesnáze vltavského toku od Stěchovic k Budě-
jovicům o délce 162 km. se spádem již v celku velmi značným
(asi I851/4 m) a k tomu velmi nesouměrným, četné prahy a pe-
řeje tvořícím (u Červené, Zvíkova a ve svatojanských proudech),
s množstvím plaveného štěrku v údolí většinou úzkém, vysokými
břehy a sráznými skalami vroubeném a místy dokonce na málo
(30) metrů šířky sevřeném.

Na některých místech křivolaký tok s příkrými záhyby nebo
poměry inundanční donucují vésti souběžné kratší průplavy po-
bočné, které musí býti druhdy vytesávány ve skalách (pod svato-
janskými proudy). Splavnění toku hlavního předpokládá též dále
úpravu přítoků, které majíce povahu bystřin zanášely by kanali-
sovanou řeku nebo pobočné průplavy štěrkem a prstí.

Nicméně kanahsace střední Vltavy je technicky možná a je
již vypracován kanalisační projekt, který dnešní délku neuprave-
ného toku od Č. Budějovic do Stěchovic zkracuje o 10 km., na-
vrhuje až do Prahy 34 plavidel komorových, z nichž plavidlo
u Zámostí bude míti výšku 11*20 m, u Podhradu a Županovic po
12'20, u Svatojanských proudů dokonce 1350 m. Z řeky Vltavy má
se užiti k plavbě do stěchovic toliko 101 km., skoro 47 km. bude
vedeno v průplavech a tunelech, ostré zátočiny řeky protínajících,
části u Podhradu a Županovic, kde pobočný průplav z tunelu

vycházeje překročí mostem řeku a opět v tunelu zajde, budou
stejně technicky zajímavé jako spolu s obklopující je přírodní
scenerií úchvatné. Tunely jsou dále též navrženy u Červené,
Orlíka a Svatojanských proudů.

Vzpomeneme-li si na pochybnosti a obtíže, s jakými zápasil
geniální Ghega při Semmeringu, jehož půlstoleté jubileum nedávno
bylo oslavováno, i na velkolepé výkony techniky železniční,
Arlberg, Mont-Cenis, Sv. Gothard, Simplon, dráhu sibiřskou i na
projektované dráhy bagdadskou, transafrickou, transsaharskou atd.,
nebudeme pochybovati ani o technické možnosti kanaHsace stře-
dovltavské.

Jsou však ohledy rázu národohospodářského a finančního.

Především vadí, že není v zákoně průplavním stanovena trať
budoucího průplavního spojení s Dunajem, zdali směrem k Vídni
či k Linci. Dovozoval jsem již před delší dobou, že na místě dvou
celkem paralelních průplavů, dunajsko-vltavského (k Vídni) a du-
najsko-oderského měli jsme s českého hlediska národněhospodář-
ského od počátku požadovati zřízení průplavu dunajsko-labského
od Vídně přes Moravu k střednímu Labi u Pardubic, jakožto
velkoplavební dráhy transitní mezi Dunajem a Labem, od něhož
by vycházely jakožto odbočné větve průplav přerovsko-ostravský
(o spojení s Odrou nemluvě) a splavněná Vltava od Prahy k Bu-
dějovicům, splavnění třebas na rozměry menší, nežli by jich vy-
žadovala vodní dráha mezinárodní.

Zdá se, že věci vskutku podobně se vyvinou. Stavební program
vládní pro první období do konce roku 1912 Vltavu nad Prahou
i průplav vltavsko-dunajský vůbec vypustil; nepoměrně mnoho
věnováno na průplav dunajsko-oderský, jemuž dostane se nepo-
chybně připojení k Labi, takže Vídni a Dunaji spojení s Ham-
burkem již touto cestou bude zjednáno. Avšak nejenom v sta-
vebním programu špatně jsme pochodili, ještě hůře je prozatím
i se skutečným prováděním toho mála, co nám bylo v něm po-
skytováno. Poněvadž sněm český neprojednal dosud osnovu zá-
kona o osminovém příspěvku zemském, právě v posledních dnech
s jistou okázalostí dává prohlašovati vláda, že všude jinde —
v Dolních Rakousích, na Moravě, v Haliči — počne se ještě letos
s prováděním průplavních staveb, kdežto v Cechách nemají býti
předsevzata ani jednání předběžná.

To však nemá nás zmalomyslňovati, nemá nám znamenati
leč dočasný odklad. Bude třeba naléhati na splavnění střední

NAŠE DOBA, R, XI. 1904. č. 11. 20. srpna. 53

834

Vltavy v druhém a třetím i čtvrtém období jakožto vodní dráhy
významu samostatného a jakožto nepochybné součástky vodního
spojení k Dunaji ať na Vídeň či na Linec.

Neboť toUk národohospodářské nadéjnosti, co má projekto-
vané vodní spojení od Visly k Dněpru, má naše Vltava také.
Vodní doprava i po dnešní střední Vltavě v posledních letech —
arci ponejvíce na trati od Stěchovic ku Praze — neobyčejně se po-
vznesla, od r. 1898 se víc než zdvojnásobila. Loňského roku bylo
dopraveno po lodích na trati Budějovice-Štěchovice 454.468 q
zboží, na trati Stěchovice-Praha 6,477.440 q — daleko více nežli
na Vltavě pod Prahou (2,936.320 q), nečítajíc voroplavbu. Jsou to
arci především hmoty stavební, lomový kámen, cihly, písek, ale
i dříví k palivu, polní plodiny, pivo a j. Pražská paroplavební
společnost pro Vltavu a Labe dopravila loni na trati Stěchovice-
Praha celkem 857.041 osob, na Labi od Litoměřic k zemským
hranicím bylo dopraveno loni — arci na větší průměrně vzdále-
nosti — toUko 577.156 osob.

Až bude Vltava uvnitř Prahy uplavněna, aby zboží z Labe
a dolní Vltavy mohlo nepřetržitě plouti až do Stěchovic a po
kanalisaci střední Vltavy až do Budějovic, plavba zajisté ještě
stoupne. Kdežto nyní středovltavská plavba směřuje pouze po
proudu — jak dáno jest polohou Prahy jakožto velikého odby-
tiště na dolním konci střední Vltavy i dosavadními obtížemi plavby
proti proudu — rozvine se potom i proti proudu, majíc na druhém
konci svém Budějovice i jako značné odbytiště o sobě i jakožto
překladiště pro spojení se zeměmi alpskými.

Neoddáváme se tím arci nijakým illusím o účincích, jaké
mají nové komunikace na povznesení výroby. Víme, že splavná
Vltava nezahrne povltavský kraj hnědým uhlím severočeským, ani
jej na dlouho neposeje komíny továrními. Ale poskytne obyva-
telstvu po desítiletí stavební práce zaměstnání a odbyt plodin,
bude vyžadovati značného stálého personálu k ob.sluze a udržování
staveb i k provozování plavby, vyvolá nové komunikace podélné
i příční, zjedná vltavskému údolí spojení s Prahou a vzbudí značný
ruch turistický.

Konečně umožní kanalisace využitkovati vodních sil vltav-
ských, které nadržením toku mohou býti získány. Síla tato jest
i za nejnižších stavů vodních ohromná. Činí nejméně 23.000 HP,
za nejdéle trvajících středních vod pak 67.000 HP, z čehož dosa-
vadních 35 jezů využitkovati mohou desetinu (6000 HP); nejméně
50.000 koňs. sil zůstává k vůli voroplavbě ladem. I po spotřebě

835

pro plavbu lodí a vorů na kanalisované trati zůstalo by při oby-
čejné střední vodě užitných asi 27.000 HP v hodnotě přes
30 mil. korun.

Těchto vodních sil bylo by lze využitkovati pro účely země-
dělské, pro průmyslové podniky, pro osvětlování měst blízkých
i vzdálenějších, pro vlek lodí a vorů.

Rozumí se, že tím vším není ještě dána úhrada oněch
112 mil. korun, jichž by splavnění Vltavy od Budějovic ku Praze
vyžadovalo.

Snad by nám tedy měly působiti rozpaky zřetele na finance
státní, ku kterým i my též musíme přispívati? Vizme však, jaké
byly a jsou v posledních 10 letech státní výdaje investiční pro
jiné země předlitavské.

Na vídeňské dopravní podniky zákonem ze dne 18. července
1892 povoleno pro první období stavební do července 1897 ze
státních peněz 82 mil. korun, zákonem ze dne 9. dubna 1894
zvýšena dotace o 35'36 mil. kor., a zákonem ze dne 23. května
1896 povoleno nových 2952 mil. korun, celkem tedy ze státních
peněz plných 146881 mil. korun na věc přece jen místního
významu, kdežto země přispěla 25.156 mil. K a město Vídeň samo
56*611 mil. K. Dráha arlberská stála nás 82 mil. K, haličská trans-
versální dráha 68 mil. K, haličské dráhy jiné, nestrategické, ale
stejně pasivní 60 mih K, na druhé spojení s Terstem povoleno
zákonem z roku 1901 135 mil. K do konce r. 1905 a na dokon-
čení r. 1906—1908 55 mil. K, tedy úhrnem 190 mil. K, kdežto
nyní se žádá pro tyto alpské dráhy 195 mil. K a na dokončení
dalších 86 mil. K, celkem tedy 281 mil. korun na podnik, jehož
výnosnost již tehdy (1901) čítána pouze 2.lVo!

Přístav terstský, toto zhýčkané děcko našeho státu, a spojení
isters. drah s přístavem (Terst-Herpelje) stály 132 mil. korun, na
nové přístavní stavby terstské požaduje se nyní 45 mil. K a celé
vystrojení přístavu bude vyžadovati (jistě ne posledních) 94 mil. K
— nic neříkajíc o nových půlmiliardových investicích vojenských
a námořních. V jiných zemích, zejména v alpských a v Haliči,
provádějí se právě nákladem z většiny státním regulace říční,
jichž náklady rozpočteny jsou asi na 96 milionů — u nás se
kromě kanalisace vltavsko*labské, ku které musila země přispěti
třetinou, šetří i s desetitisíci!

Bývali jsme příliš skromní ve svých požadavcích, často od-
kládali jsme své potřeby a zájmy národní se zřetelem k financím

53*

836

Státním, zatím co jinde se nerozpakovali dát si vystavět a vydr-
žovat od státu železnice, telegrafy, horské silnice, i tak luxusní
objekty, jakými jsou dopravní podniky vídeňské.

I když však dosáhneme splavnění a úpravy našich toků
bude tím vykonána jen povinnost státu, nikoliv ještě též naše.
Opět nové naše kraje budou těsněji spojeny s ruchem světo-
hospodářským, a bude potřebí usilovnějšího přičinění našeho,
abychom skutečně dovedli těžiti z nových komunikací. Doposud
málo viděti potěšujícího: není českých podnikatelů, kteří by pro-
váděti mohli ony velkolepé stavby vodní, jichž éra u nás bude
zahájena — jen naše námezdná práce, naše výborné síly tech-
nické, naše dělnictvo bude při nich súčastněno; není dále českých
podnikatelů, kteří by se opravdově chystali k provozování nákladní
dopravy po nově splavněných tocích. A přinese-li nová vodní
dráha i nový průmysl v tyto kraje, kdo bude asi jeho represen-
tantem.? I zemědělská výroba bude se musit přetvořiti, našedši
vodní drahou snadné spojení s velkoodbytištěm mléka, másla,
vajec, zeleniny, masa a pod., jakým stane se i tomuto kraji Praha,
venkovem naším dosud v celku tak špatně zásobovaná.

Veliký německý národohospodář a vlastenec Bedřich List
napsal v své národní soustavě poHtické ekonomie, že všude
a v každé době byly intelligence, mravnost a přičinlivost občanů
v rovném poměru s blahobytem národa — s těmito vlastnostmi
že i bohatství přibývalo nebo ubývalo.

Nebudu zde opakovati staré stesky na naši hospodářskou
opozdilost, naše hospodářské vady. Jen na to bych položil důraz,
že naše nepodnikavost, naše nedružnost, nestálost, touha po snad-
ném nabývání a požitcích, všechny naše vady hospodářské jsou
vlastně vadami mravními a že i naše hospodářská budoucnost
jako všeliká jiná nezávisí ani na nějaké změně zákonů a nařízení,
aniž na jiné pomoci s hůry, nýbrž že spočívá jedině ve vzdělání,
práci a charakteru! ^ Dr. Jos. Gruber.

1 V jiné poněkud formě předneseno při výpravě společenského khibu
»Slavie« v Praze do Povltaví dne 18./6. 1904 v Sedlčanech. — Prameny: Pro
historickou a hospodářskou část: Pamětní spis o státním stavitelství vodním
a plavbě v král. Českém. Praha 1891. — Staré pokusy a plány o uplavnění
řeky Vltavy, K. Chalupa v »H1. Národa* 1899. — Winter, Kulturní obraz
českých měst. — Gruber, O vodních cestách, Praha 1902, a či. Střední
Vltava v ^Obzoru národohosp.« 1903. — Pro technickou část publikace Po-
vltavské Jednoty v Českých Budějovicích, zejména professora Hráského
a inž. Mailera.

Reforma Číny.

Válka Japonska s Ruskem je akutním projevem chronického
hnutí vzdělané východní části asijské; také Čína se probouzí
a směřuje k reorganisaci svých ohromných sil. Důkazem tomu nad
jiné poučným a zajímavým je čínský pamětní spis z r. 1897.
Tento spis, napsaný po obsazení Kiau-čou Němci slavným učencem
Kang-yen-wei pro čínskou císařovnu, vyšel v Berlíně, v přednášce
dra O. Franka o ^Duševních proudech v dnešní Cíně«. Pojednav
napřed o nebezpečné situaci Číny a hrozivé aggressivnosti cizích
velmocí, čínský učenec pokračuje takto: »Nyní prosím, aby mně
bylo dovoleno, na naši chorobu otevřeně poukázati a bez ohledu
naznačiti, jak se má choroba tato léčiti, a sice chci při tom vzíti
za základ výrok Cung-huie (filosofa a ministra v polovici 17. stol.)
znějící: » Slabí mají býti podmaněni, pošetilci potrestáni, nezna-
jícím kázně mají země jejich býti vzaty, beznadějně ztracení mají
býti odstraněni.* (Suking, IV., II., 2.).

»1. Velké státy evropské mají roční důchod mnoha milliard,
jejich vyškolená vojska čítají do millionů, jejich pancéřové lodi
doset; mají moderní vědy, mají moderní stroje; každý rok přináší
tisíce nových vynálezů, tisíce nových knih; rok co rok nesčetné
zástupy rolníků, řemeslníků, kupců, vojáků a učenců přiučují se
svým odborným naukám; ženy a dívky, mladící a dítky, všichni
dovedou čísti a psáti. A my? Naše roční příjmy obnášejí 70 mil-
honů, naše dluhy 1000 millionů (to vztahuje se na válečný po-
platek, který měli po válce r. 1894 — 5 zaplatiti Japonsku), toť
slabost našich financí.

Vyškolených vojsk a pancéřových lodí vůbec nemáme, toť naše
slabost vojenská; moderní vědy, moderní stroje nás netrápí, tof
slabost našeho vědění. Naši vojáci nerozumějí ničemu ve vzdělání,
naši učenci ničemu ve vojenství, našim kupcům chybí škola,
našim rolníkům vzdělání, toť slabost naší výchovy. Massy oddá-

838

vají se rozjímavému klidu, a vzdělancům chybí energie, toť slabost
našeho charakteru. To jsou obavy, které mám pro slovo Cung-
huiovo: »Slabí mají býti podmaněni.*

2. Po 4000 let nestarali jsme se o žádné novoty. V cizích
státech panuje čilý život, avšak my zůstáváme neustále titíž a ne-
učíme se ničemu novému. Naši vysocí úředníci přestávají na své
zásadě: » Ctěte císaře a barbary držte vzdáleny. « Vláčí se mrtvou
učeností a zastaralým obřadnictvím, avšak cizinci se jim vysmí-
vají, neboť jejich podstata spočívá ve frázích a uvnitř jsou prázdni.
My jsme se nenaučili vpravovati se do času, odsud katastrofy ve
válkách s Francií a Japonskem; avšak ani to nás nepolepšilo,
proto jsme se dožili dnešních událostí (obsazení Kiau-čou). 400
millionů Číňanů je spravováno sotva od 100 hodnostářů, gene-
rálních guvernérů a guvernérů, avšak žádný z nich necestoval ani
jednou v cizině, žádný nezná moderní spisy o evropských ústavách.
Tito letití, dle staré školy vzdělaní pánové, jichž síly jsou již
v úpadku a jichž celý čas je zabrán státními záležitostmi, nemají
pokdy, obírati se novými objevy a moderními ideami, nebo poznati
poměry v cizích státech. Jejich uši a oči jsou ještě zvyklé na starý
způsob mluvení a myšlení, oni argumentují všichni stejným způ-
sobem a jsou obeznámeni pouze s obvyklým stavem klidu. U zna-
menitějších z nich pohybují se pocity, myšlenky, vědomosti a sta-
rosti vesměs v starém kruhu představ, bezvýznamnější však, plni
arrogance a domýšlivosti, pomýšlejí na své zábavy a výhody nebo
podporují sobecké plány svých příbuzných. Naproti tomu jsou
cestovatelé a missionáři cizích států v Číně, kteří naše poměry stu-
dují; oni diskutují v národně-oekonomických dílech a obchodních
tabulkách o íinančních a hospodářských otázkách, týkajících se
Cíny, píší novinářské články ku poučení svého národa, nebo se-
stavují úřední zprávy. Proto staré zlozvyky mají býti dokoná od-
straněny a má se energicky panovati podle ideí nových. Toto
je strach, který mám ze slova Cung-huiova: »Pošetilci mají býti
potrestáni.*

3. Od postoupení Formosy ví každý, že naše vláda důvěry
nezasluhuje, že náš národ nemá žádné síly. Chátra a divoši za-
městnávají nás v horách pohraničních, ve vnitřních provinciích
roztržky mezi lidem a křesťany. Chátra jest v nepřátelství s kře-
sťany, to je těmto důvodem k sjednocování různých sekt a sdru-
žení a tím nyní provádí nátlak ještě silnější; tak povstávají nepo-
koje a povstání, k jejichž potlačení nedostává se silné autority.

839

To berou si Evropané za záminku pro svá vojenská opatření. Tak
vyhnali také Rusové mohamedánské povstalce a zabrali provincii
Ili (r. 1871 — 81). To je bázeň, kterou pociťuji ze slova Cung-hui-
ova: ^Nemajícím kázně mají země jejich býti odňaty.*

4. Co se pak týče plánů Evropanů o rozdělení naší země,
vidíme, jak Afrika od různých mocností, Polsko od Ruska, Ně-
mecka a Rakouska rozděleno bylo, jak Annám od Francie a Indie
od Anglie byly přivtěleny. Avšak naše úřednictvo sedí, ruce v klíně,
a očekává svůj osud s tupou nevšímavostí. Tak to bylo r. 1884,
tak to bylo r. 1894. Nebylo nikoho, kdo by vzkypěl šlechetným
hněvem a slavnostně přísahal, že zůstane pevným a že zachrání
svou zemi. Od starověku vskutku nebylo takové podívané. Naši
princové a hodnostáři, naši učenci a naše massy upínají se na
život a čekají, že se stanou sluhy Evropy, že cizinci je pobíjí jako
jejich psy a ovce. Ach, nic není horšího než odumírání charakteru,
není horšího utrpení nad úbytě; listy švadle visící jistě zlomí
mrtvící vítr, po polosvadlých květinách ruka nemusí se namáhavě
vztahovati, odumřou a jejich postava zmizí. To je bolest, kterou
■cítím pro slovo Cung-huiovo: »Bez naděje ztracení mají býti
•odstraněni!*

ROZHLEDY.

POLITICKÉ: Vláda spravedlivá — když musí. Slovanské pobočky při učitelských ústavech ve
Slezsku — Křik a bouře Němců. Česká spokojenost — O Slezsku se v Čechách neví. Poli-
tické mrtvo a ticho. Proč? — Obrat v mladočeském postupu? Mladočeští předáci napovídají
a mluví — Obrat v politickém postupu dra Koerbera ? Jak snadno a lacino získá pan dr. Koerber
Mladočechy? — Od obstrukce k politice oportunní. Staré ceterum autem censeo pokrokových lidí.
Klerikalism nutí k pokrokové politice výbojné — Odboj proti vládě nejen na severu, nýbrž i na
jihu. Politické hračky, ale významné. Úpadek německého radikalismu ? Rytíře Schónerera sláva
a pád? — Konsolidace sněmovní v Uhrách.

Pan dr. Koerber, zdá se, rozkmotřil se se svými dosavadními
přátely z německé levice na delší dobu, ne-li na dobro. Konečně na-
dešla doba, kdy při nejlepší své vůli nemohl více dbát neomezeného
německého veta, kdy musil odhodlat se k činu aspoň částečné spra-
vedlnosti vůči slovanskému živlu i proti vůli německé. Ovšem i zde^
kde vyhovět jedné z kulturních potřeb Čechů a Poláků stalo se ne-
odbytnou nutností, rozhodla vláda polovičatě, čistě po rakousku. Proto
se dostalo ve Slezsku Cechům a Polákům, kteří potřebují jako soli
ústavu pro vzdělání učitelů, jenom slovanských poboček při německých
učitelských ústavech v Opavě a v Těšíně. Skutečný, positivní zisk pro
slovanský živel je nevelký tedy. Vždyť sama vláda odůvodňovala
Němcům, proč se odhodlala otevřít slovanské paralelky učitelských
ústavů mimo jiné i obavou, aby jinak nebyla nucena časem založit ve
Slezsku samostatné ústavy pro vzdělání učitelů: český a polský. Neboť
je neudržitelný stav, za něhož i pro české a polské školy ve Slezsku
se vychovávali jen němečtí učitelé. Včasným otevřením slovanských
paralelek docílí se — dle plánu vlády — , že budou pro slezské slo-
vanské školy vychováni v dostatečném počtu učitelé, kteří budou mít
aspoň — či lépe řečeno: jenom — formálnou způsobilost pro školy
české a polské. Neboť správa poboček a rozumí se i jejich duch má
zůstat německý. Tedy dle vlastního doznání pana dra Koerbera šlo při
tom jenom o akt vládní prozíravosti na prospěch Němců. Vláda nechce
zařízením poboček slovanských nic jiného, než včasným malým
ústupkem dobrovolným odvrátit hrozící pozdější velkou ztrátu.

Při všem dosavadním směru současné vlády je autentické vy-
světlení motivů pro vládní zasažení do organisace slezského školství na
slovanský prospěch i dosti pravděpodobné. A Němci měli by být panu
dru Koerbrovi vděčni za jeho obezřetnost. Měl-li by se kdo horšit,
byli b'^ to Čechové a Poláci, jež chce vláda darem poboček vlastně
obloudit. Ale zatím poměr je opačný. Češi i Poláci přijímají klidně za-
řízení slovanských paralelek — a to je konečně správné; neboť úplné
splnění životních potřeb slovanského školství nedovede na trvalo od-

841

dálit ani sebe chytráčtější částečné jejich splnění i když přijde sebe
včasněji. Méně vhodné již je, že se s české strany jenom příliš ne-
směle vzpomíná oprávněného požadavku samostatného českého ústavu
učitelského v 'Opavě, že se nevyznačuje dosti ostře, že poskytnutím
poboček českých při ústavě německém vláda splnila svou povinnost
nedostatečně, pochybeně a špatně. A zlou přímo je chybou, ozývá-li
se na české straně, třeba sebe skrytěji, vděčnost, která chce vidět
v činu vlády obrat k politice národnostně spravedlivé. V tom směru
nesmějí se naši lidé nechat másti povykem, který Němci inscenovali
proti vládě právě pro školské věci slezské. Chování Němců již by
jednou mělo přestat být směrodatným pro chování naše. Neuznávají-li
Němci dobrou vůli dra Koerbera vůči jejich přáním a tužbám, nená-
sleduje z toho, že by té dobré vůle dr. Koerber vskutku neměl. Ne-
chtějí-li Němci vidět, že zařízení slovanských paralelek není útokem na
jejich državu, nýbrž preventivním opatřením na ochranu jejich posicí,
jest jejich chyba. A Češi jsou nejméně povoláni, aby napravovali ně-
mecké chyby na německý prospěch.

Bouří-li Němci pro vládní ústupek slovanskému živlu ve slezském
školství, hrozí-li proto vládě oposicí, Češi mohou zůstat klidni a ne-
hnout ani prstem na prospěch vlády. I dnes, kdyby Němci porazili
vládu, porazili by svého dra Koerbera. Českým zájmem není udržet
německy úřednickou vládu, která na pátý rok již nečiní jiného než
hájí německé nadpráví. Spíše je na Češích, aby, kde mohou, přiložili
polínko. Množit nesnáze a obtíže vlády má zůstat direktivou pro Čechy.
Bouří-li Němci, demonstrují-li a manifestují na schůzích i na ulici proti
vládnímu opatření, není vhodno s české strany jenom mírnit a lít olej
na rozbouřené vlny. Ovšem nepotřebovali a neměli by Češi mani-
festovat na souhlas se způsobem vládního zasažení do poměrů slez-
ského školství či docela snad demonstrovat pro vládu samu. Ne, Ale
pro další své školské požadavky ve Slezsku by se měli ozývat hodně
hlasitě. A přenášejí-li Němci bouření proti slovanským pobočkám ze
Slezska do všech německých krajů říše, měli by i slezští Češi pocítit,
že nejsou osamoceni, že jejich tužby a jejich boly citelně se dotýkají
celého šestimilionového národa. A zatím: ve Slezsku se sotva znatelně
pohnula česká veřejnost pro svoje školské požadavky, jež se právě
stávají aktuální. A v Čechách mimo tisk o slezských věcech nezašustla
ani živá myš. Podezřelé ticho a mrtvo politické je v Čechách i na
Moravě. Jakoby nebylo boje o Slezsko. A příčiny toho.?*

Dávaly by snad správnou odpověď na udivené »proč.?« o če-
ském tichu ve věcech slezských netajené obavy radikálů, že Mladočeši
chystají obrat ve svém postavení vůči vládě Koerberově.^ Svědčí tomu
nejen upřímné projevy nadějí přímějších a politicky mírnějších Mlado-
čechů, že klidná diskuse o obstrukci, kterou vedli poslanci v mlado-
českých listech (»Lučan«, »Lidové Noviny«, »Národní Listy«), —
třeba ještě hájila obstrukci — značí připravování půdy pro konečný
ústup od obstrukce. Aspoň dr. Engel v »Hlasech od Blaníka« takta
odhadoval konec české obstrukce. A zajímavo, že téměř současně obje-
vila se v mladočeském tisku zpráva, že dr. Engel, jenž byl od prvé

842

chvíle a zůstal dodnes odpůrcem obstrukce, a jenž právě pro neshody
o taktiku vzdal se svého vůdčího postavení ve straně a ustoupil v po-
litické ústraní, vrátí se k politické činnosti. Leč i projevy samého
■dra Pacáka, předsedy českého klubu poslaneckého, třeba se slovy
osvědčovaly pro obstrukci, věcně vlastně čelí k taktickému obratu.
V Kutné Hoře aspoň pan dr. Pacák vykládal za nejnaléhavější potřebu
české politiky doma srazit všechny politické strany k odboji proti
Vídni a ve Vídni získat spřátelené strany k společnému postupu proti
vládě nebo aspoň nehnat je do náručí levice. Jen tak prý lze dojít
k tomu, co je cílem každé strany politické: nabýt vlivu na celou
správu státní. Ale je jasno, že česká politika, která se bojí osamocení
na půdě vídeňské, která počítá či docela spoléhá na spojenectví, ne-
může být politikou obstrukční.

Konečně o úmyslu obrátit v poměru proti vládě Koerberově
svědčí i způsob, jakým v českém tisku vyzdvihuje se vlastní — a jistě
i významné - politické pozadí vládního ústupku školským potřebám
slezským Čechům, Pan dr. Koerber netajil se, že Němcům přímo slíbil
ničeho nepodnikat na poli národní politiky bez jejich vědomí a sou-
hlasu. Leč povolením slovanských poboček při učitelských ústavech ve
Slezsku pan dr. Koerber byl nucen porušit svůj slib Němcům. A z české
strany již se počítá, že dr. Koerber vůbec se vymanil ze závislosti
na Němcích. A kalkuluje se, že uvolnění jeho bude tím trvalejší, čím
důsledněji Němci budou se odvracet od jeho vlády. Povolit vláda
Cechům ještě některé menší a nevýznamné ústupky — zatím se mluví
o sestátnění českého gymnasia v Zábřeze — , pro něž by Němci tro-
pili povinný svůj povyk, kdož ví, jak snadno a jak lacino by nezískala
českou delegaci — bez povolení vnitřní úřední řeči české, bez po-
skytnutí druhé české university. Vždyť již nejedněmi ústy bylo vyhla-
šováno za cíl české obstrukce: zlomit jedinou vládní zásadu dra Koer-
bera, dle které se vázal nepodnikat ničeho bez souhlasu Němců. A do-
sažen-li by byl cíl: byl-li by vymaněn pan dr. Koerber z područí ně-
meckého diktátu, zda nebyla by obstrukce dle toho zbytečná.^

Leč konečně sám ústup od obstrukce nebyl by jistě neštěstím.
Poslední pětiletí mladočeské politiky jasně ukázalo, jak je česká
obstrukce bezmocná. Dnes není snad již ani jedinkého politicky my-
slícího člověka v Cechách, jenž by věřil, že obstrukci lze vynutit státní
převrat, změnu ústavní ve směru k federalisaci říše, nebo jen —
skromně — restituci českých práv jazykových. Největším ještě dosaži-
telným úspěchem české obstrukce mohlo by být poražení vlády Koer-
berovy. Cíl jistě malý a naprosto nepoměrný obětem, jež obstrukce
ukládá českému lidu. Cíl, jehož snadněji a bezpečněji lze dojíti na cestě
pouhé věcné, ale ostré a důsledné oposice. A o to právě jsou důvodné
obavy, aby Mladočeši, opustí-li posléze obstrukci, nepřešli unáhleně
v parlamentní kruh, jenž je ochotný sloužit vždy a každé vládě. Volání
po spojencích, jež ozvalo se z řeči dra Pacáka, samo budí podobné
obavy. Neboť jak dnes věci stojí, Češi na říšské radě nemohou mimo
nečetné Jihoslovany najít spojence než v Polácích a snad ještě v ka-
tolické straně lidové, německé — ve stranách, jež jsou obě hotovým

843

výlupkem všeho rakouského zpátečnictví. Ale tím spolu je dána chy-
stanému sjezdu národní strany svobodomyslné zbraň, jak zavázat si
poslaneckou delegaci, aby nevplula plnými plachtami do vod opor-
tunních. Ze se na sjezde nemůže jednat o otázce obstrukce — ne-
obstrukce, o tom shoduje se všecken mladočeský tisk od krajně radi-
kálního až po nejmírnější. Ovšem radikálové ve straně doufají, že by
dostatečně svázalo vedení poslaneckému ruce, kdyby sjezd se rozhodl
pro ostrou politiku státoprávní. Ale politika radikálně státoprávní svojí
beznadějností a nutnou neúspěšností právě zavedla mladočeské po-
slance na dnešní jejich zcestí. Má li sjezd důvěrníků mít obrodný
význam pro národní stranu svobodomyslnou, musí nastoupit jiné cesty.
Musí vedle nutné očisty osobní přijat, co je dávné ceterum autem
censeo všech rozmyslných reálných sledovatelů běhů české politiky.
Musí odhodlat se k rozhodně pokrokové politice, k politice protikleri-
kální, k politice sloužící zájmům nejširších vrstev lidových. Tím zabil
by sjezd i dvě mouchy jednou ranou. Znemožnil by na říšské radě
politiku oportunistickou, která není myslitelná bez zpátečnických spo-
jenců, a upevnil by mladočeské posice doma. Zjednal by straně svo-
bodomyslné nový úvěr v lidu. A spolu přerušil by dnešní dobu šetření,
kterou Mladočeši mlčky povolili klerikálům, a za níž se český klerika-
lism tak utěšeně upevňuje na všech stranách. Vždyť letos mohl již se
odhodlat k prvému kroku o vlastní politickou organisaci rolnictva. Na
sjezde v Příbrami (na Svaté Hoře) došlo na založení politického spolku
katolických rolníků. Či není nový úspěch klerikální pro Mladočechy
mementem? Či nedotýká se dnes již klerikální, politická organisace
rolnictva Mladočechů? Vydali Mladočeši venkov již úplně ze svých
rukou i ze svého počtu .^

Ale sesílení pokrokové, pevně oposiční strany české mělo by
svůj dobrý význam i pro íoro externo. Za zmatků v Rakousku by snadno
i oposiční strana, jež by ovšem dovedla imponovat cizině, si zjednala
značný vliv na správu státní. Vždyť jak jsou jen neutěšeny poměry
Předlitavska, ukazuje nejen nespolehlivost a bezohlednost Němců,
kterou poznal pan dr. Koerber právě v aféře slezských paralelek. Na
jihu říše zase vládě připravují starostí nad hlavu Vlaši, jejichž radika-
iism nezná mezí. Vždyť již došlo na to, že ve vlašském tělocvičném
spolku v Terste chystali za politické argumenty — pumy.* Ať již běží
o nerozmyslný, spíše chlapecký kousek, při němž není politického ne-
bezpečí, příznačným zjevem pro vlašský radikalism nález pum zůstane.

Ze ani mezi Němci se radikalism nemírní, ukazuje slezský boj.
A lichý jsou tu naděje, s nimiž i německé některé listy přijaly dobro-
volný rozchod Schonererova Všeněmeckého Sdružení, jež čítalo v po-
sledních dnech ovšem již jen 16 členů, a jemuž hrozilo prý další po-
četní ztenčení. Jediným důvodem zde byla osobní nesnášelivost pana
Schonerera. Vážnějším zjevem již je, že Schonerer ztrácí svůj neome-
zený vliv v severozápadních Cechách. Nejvěrnější jeho město, Cheb,
přes výslovné varování Schonererovo usneslo se uvítat mocnáře za jeho
návštěvy Mariánských Lázní.

844

V Uhrách zatím, kdy vnitřní politika Předlitavska se rozbíjí na
malichernostech, a kdy v ní význačnými zjevy se stávají sváry stran
a straniček, došlo na úplné uklidnění a konsolidování. Uherský říšský
sněm vytrvale pracuje. Vyřídil již rozpočet na běžný rok a tím po-
stavil zase státní hospodářství uherské na pravidelný, zákonný podklad.
A co hlavní: posílil vládu pro další vyjenávání s Rakouskem. Proti
Rakousku bez parlamentní vlády, ba bez parlamentu samého — neboť
nedělná říšská rada jako kdyby nebyla — stojí Uhry v čele s parla-
mentní , pevnou vládou, která má ve svém vyjednávání o koho se
opírat ve sněmovně i v lidu. —Gg. —

'jiřAHRANIČNÍ. Plevě — Následky jeho smrti — Waldeck-Rousseau — Francie a Vatikán.

O politické vraždě již napsalo se mnoho a mnoho, jak k jejímu
ospravedlnění tak na důkaz, že i vražda taková nepřestává býti vraždou.
Připojovati tedy zvláštní nějaké poznámky ethické k činu, který se
udal dne 28. července v Petrohradě, příčí se trochu péru. Nicméně
několik okolností provázejících usmrcení Pleveho vrylo se pozorovateli
jistě tolik do mysli, že se bezděčnému moralisování nelze ubrániti.
» Odsuzujeme čin, avšak oběti nelitujeme^ bylo se dočísti s větší neb
menší variací v tak mnohém listu, ač-li dokonce — jak se přihodilo
na př. českému sociálně-demokratickému denníku - krvavý skutek
nevelebil, aby na konci prohlásil, že — jest proti násilí. A přec, jak
mnoho nespravedlivosti v onom » oběti nelitujeme!* Když omlouváme
útočníka motivy činu jeho, snažíme se zároveň dovoditi, že v Rusku
není jiného prostředku k boji za svoje přesvědčení, »Kde není hlaso-
vacího lístku, mluví pumy,« bylo také oblíbenou větou Pleveho nekro-
logů. Slovem pro atentát máme omluvu ve vládní soustavě, o níž se
domníváme, že jedině rozhoduje o štěstí neb neštěstí ruské společnosti,
a toto abstraktum, jehož jméno režim, stačí, aby se omluvila smrt a
zmrzačení nejen jeho představitele, nýbrž i řady lidí, kteří se názory
Pleveho o vládě asi tak obírali, jako Plevě Kristovým evangeliem.
Avšak proč nepoložiti si otázku, jak je takový Plevě u vládního ru-
ského vesla možný, jak může mu dokonce býti vláda svěřena, když
kongeniální s ním co do státnických zásad předchůdce Sipjagin skončil,
tak jak on.? Jest poslední příčinou toho jen car, kamarila atd. .?
Stačí moc těchto činitelů, aby všechny lépe smýšlející dovedla do-
praviti na Sibiř.? Jak se vnucuje a vnucuje do péra slovo slavného
francouzského racionalisty, že každé plémě má takovou vládu, jakou
zasluhuje ! Slovo to pak neplatí jen o majoritě ruské inteligence, která
dovede do nějakého svého 25. roku, obyčejně po dobu svých studií,
Rusko reformovati a revolucionovati, aby zachovala si ve svém dalším
životě jen platonické vzpomínky na moderní své myšlenky, nebo do-
konce stala se nejúčinnějším nástrojem samoděržaví, nýbrž stejně pro-
dlužuje despotickému režimu život každé plýtvání svým životem a svo-
bodou, zejména však prodlužuje jej propaganda činu. Kolik již zdatných
životů shltila v posledních 20 — 30 letech ruská popraviště, kolik před-
cházelo těmto justifikacím obětí? A jak málo se celkem v ruském ži-

845

votě změnilo! A nyní uvažme, kdyby se dovedly všechny oběti ty zor-
ganisovati ke krokům političtějším než jsou pumy? Jistě by i to stálo
mnohého život a svobodu, ale při nejmenším by bylo viděti rozdíl
mezi politikou propagandy a politikou kozácké nahajky. Rozdílu toho
dnes není.

Usmrcení Plevjho jest ovšem pro ruský oficiální svět ranou
prvého řádu, ježto nastalo v době nejvýš kritické. Proto nelze se di-
viti, že ač uplynulo již 14 dní od smrti bývalého ruského vniterního
ministra, car posud k jmenování nástupce se nedostal. Válka jest tu
příčinou více méně bezprostřední a přímou. Události na dálném Orientě
zaměstnávají jistě petrohradský kabinet tolik, že ani smrt nejoddaněj-
šího sluhy o sobě by vyrušiti jej nemohla. Situace ruská zdá se ža-
lostná. Vůdcové vodí své lidi od porážky k porážce a ruská žurnali-
stika se pak pře, je-li v tom plán neb ne. Zároveň však vycházejí na
jevo z ruského hospodářství vojenského čím dál tím lepší ukázky.
Počet armádních sborů a divisí v Mandžursku se totiž v oficiálních
ruských zprávách denně scvrkuje, ne že by snad tak mezi nimi řádil
nepřítel nebo válečné nemoci, nýbrž prostě proto, že už ani papír ne-
může snésti všechny ruské lži o mobilisaci. Cizí pak rusofilské kruhy
dělají carství ještě jeden kompliment: vyhlašují Kuropatkina za zname-
nitého válečníka, který boje jako na řece Jalu neb v průsmyku Ta-
lienském podniká pouze z petrohradských rozkazů proti lepšímu svému
přesvědčení. A nad tím vším vznáší se potřeba nové půjčky, jejíž
presumptivní poskytatelé, němečtí bursiáni, se již při smrti Bobriko-
vově důrazně ozvali, že ji povolí jen, bude-li jim dáno slovo o vnitřních
ruských věcech. Klausulí touto stal se sice Plevě již za svého ještě
života a vlády mrtvým mužem, neboť Witte, který jediné mohl tu
převzíti akci a jehož politický vliv tím opět restaurován, by ho na
dlouho vedle sebe nesnesl. Avšak smrt Pleveho, která sama o sobě
na bursách byla přijata s největším klidem, dává svým násilným rázem
budoucím ruským věřitelům pevnou pro jejich snahy oporu. Naproti
tomu bázlivý car a ustrašený dvůr by se jistě spíše sklonili k imitaci
svého rozhodnutí po smrti Sipjaginově a tak v rozpacích o jmenování
nového ministra pomáhá zatím čas.

Není snad přísně logické, avšak za to psychologicky až příliš
pochopitelné, přidružíme-li k právě podanému referátku o ruských
poměrech hned zprávu o stavu t. zv. ruského spojence. I Francie želí
smrti svého vynikajícího státníka a rovněž státníka, od jehož ruky jsou
posud na státním kormidle čerstvé stopy, avšak rozdílem tu hned na
první pohled jest, že smrti Waldeck-Rousseauovy Francouzi opravdu
želí, a za druhé, že bývalý francouzský ministerský předseda skonal
smrtí přirozenou a beze strachu o svoje dílo. Waldeck-Rousseau, který
i jako člověk zůstane bytostí nesmírně zajímavou tím, jak dovedl spo-
jovati vlastnosti státníka, odkázaného v díle svém na zájmy a pudy
massy, s jemností povahy, povznesené nad všední, jest v jistém smyslu
politikem celé střední Evropy, Francie jest již staletí jazýčkem, udá-
vajícím, které idee mají právě na evropském kontinentě převahu a od
století 19. jsou středoevropské státy, pokud neměly a nemají té po-

846

litické svéráznosti, které nabylo Německo po Versaillu, svými sněmov-
nami a vládami vždy více méně ohlasem Paříže. Jako nalezlo své doby
nadšený ohlas Thiersovo »Republika bude konservativní« t. j. oppor-
tunní, polovičatá, ohlas, kterým středoevropský liberalismus pečetil
svoji dekadenci, tak i bezhlavý šovinismus, vypěstovaný ideou revanche,
přešel do krve dnešních politiků v mnohých a mnohých parlamentech,
a tak zejména i francouzský plutokratismus jest podnes politickým
ideálem mnohých a mnohde. Tyto tři politické idee vládnoucí třetí
republice a působící rozvrat ve francouzské společnosti byly do r. 1899
zármutkem vymírajících nebo teprv v politický svět vstupujících svo-
bodomyslníků a demokratů. Obraz kompromisního a reakcionářského
státu, který druhdy súčtoval se vším překonaným, tížil rozpjetí poli-
tických povah. Tu ujal se náhodným do jisté míry sběhem okolností
ministerského předsednictví ve Francii Waldeck-Rousseau a po pěti
letech vidíme Francii kráčeti ve stopách své lepší, velké minulosti.
Waldeck-Rousseau mezi tím odstoupil, ba dle mínění některých prý
i nástupce svého desavouoval. Idea moderní Francie však jím ani ne-
padla, ani zrazena nebyla.

Podivnou lekturou byly nekrology klerikálních listů všech- států
a všech odstínů, Waldeck-Rousseauovi věnované. Kdyby byl státník
ten zemřel jen o několik neděl později, snad by se dokonce dočkal
vatikánského blahoslavenství. Zrádce Francie, jenž vydával zemi svou
němectví, bohopustý sociální demokrat, který vytvořil prvního sociali-
stického ministra, krvelačník, který strpěl vedle sebe Gallifeta, jak dávno
tomu, co všechny tyto — objektivně i se stanoviska pisatelů — ne-
smysly jsme čítali ve všech Bohu prý sloužících listech. A dnes? Vždyť
Waldeck-Rousseau zahájil boj jen proti kongregacím neautorisovaným,
a vždyť » nehnal věc do krajnosti«. Dnes však přerušeny již diploma-
tické styky pařížsko-vatikánské a zrušení konkordátu jest přede dveřmi.
A proto jest chybou Waldeck-Rousseauovou jen, že po něm mohl
přijít Combes, jinak sám proti Combesovi stojí v očích Vatikánu velmi,
velmi vysoko. Jak řečeno, škoda, že ... V celém tom uznání Waldeck-
Rousseauovi věnovaném a v celé té umírněnosti jest však prostě snaha
postaviti Combesovi vzor, jehož v očích Vatikánu ovšem nyní nutně
potřebuje a kterým by Vatikán nyní rád se spokojil. Avšak marné
volání. Publikace not, mezi republikou a Vatikánem, uveřejněných
v »Journal OfficieU, jakož i listů, jimiž kardinálové Vincenco Vannu-
telli a Mery del Val chtěli biskupy Dijonského a Lavalského odciziti
autoritě státní, politiku Waldeck-Rousseauovskou znemožnila na příště
i lidem jako p. Delcassé, a proto po Combesovi jest vůči Vatikánu
snad možný nějaký hr. Melin, nikdy ne však nový Waldeck-Rousseau.

V Praze, dne 14. srpna 1904. —mn—

VÉCI JIHOSLOVANSKÉ: Chrv.-uher. finanční vyrovnání ujednáno — Srbové pro finanční osa-
mostatnění Chtvatska — Systematický maďarský imperialtsm — Divné volby v Dalmácii — Velká
stávka uhlokopů - Éra hr. Pejačeviče — přímé pokračování éry hr. Khuena — Zmaj Jo van Jova-
novič — Jeden rok vlády krále Petra; nový král a starý systém — Styky bulharsko-srbské - Slovin-
ské politické poměry; slibné počátky — Proces Mihajlovského — Studium žen v Bulharsku.

Po dlouhém vyjednávání konečně se dohodly obě regnikolární
deputace a vypracovaly chrvatsko-uherské finanční vyrovnání. Chrvatsko

847

dostává několik milionů víc — toť všechno. Ghrvatští, maďaronšti dele-
gáti zanechali úplně svého původního stanoviska, žádajíce čisté a jasné
účty. Jak to vždy bývá u chrvatských politiků, obrátili v rozhodném
okamžiku frontu. Slevili úplně, odstoupili od svého principielního po-
žadavku a spokojili se žebráckým přídavkem. Tak potrvá 10 roků dále
fikce, roztroušená Maďary, že oni vydržují Chrvatsko. Ovšem, kdyby
se vymohly čisté účty, vypadalo by to docela jinak. Oba oposiční dele-
gáti chrvatští sice ohradili se proti tomu vyrovnání, na velkém mee-
tingu však, uspořádaném v Záhřebe všemi stranami, docela otevřeně-
ch valili »patriotické« jednání Maďaronů. S tak skromnými vůdci ovšem
že chytří Maďaři mají lehkou práci. Tu práci usnadňuje jim ještě pro-
slulý Dr. Frank, jenž všemi prostředky hledí hnutí táborové pro finanční
osamostatnění obrátiti ve svůj strannický prospěch. Bylo to zřejmo na
zmíněném meetingu; ještě okatěji se ukázalo v ustanoveném »mezi-
stranném« výboru. V tomto výboru, jenž měl za úkol sjednotiti všechny
strany a frakce ve společnou agitační práci pro toto osamostatnění,
šikovně prosadil svou stvůru za předsedu — a první práce výboru
byla: vystoupiti proti těm nepohodlným živlům, zejména »Novému
Listu* , jež si troufají na základě závažných příčin pochybovati o zdárné
práci takového výboru. Mysleli při tom ovšem na obojetné chování
strany Dra Franka, jež vlastně vždycky více prospěla Maďaronům, než
chrv. národu. Frank docílil ve výboru plnou satisfakci — všechny
strany uznaly jeho čistotu. Pak ovšem nezbylo soc. demokratům a selské
straně, než na tuto komedii reagovat vystoupením. Nejsmutnější je při
tom, že mladí, pokrokoví lidé úplně podlehli nátlaku starších stran,,
anebo zaujmuli, jak ku př. frakce kolem s>Pokretu«, nejasné, nepo-
ctivé, obojetné stanovisko. Potěšitelný je zjev, že značná část srbských
universitních posluchačů, jakož i hlavní orgány Srbů v Chrvatsku do-
cela otevřeně a upřímně vystupují pro finanční požadavky Chrvatů.

Maďaři, dík našim podařeným poslancům, docela systematicky
pracují proti všemu chrvatskému. Jsou mistři v konsekventní, velké
a drobné, historické a aktuelní práci. Již se objevili ve Slavonii emis-
saři, kteříž mají úkol » povzbuzovati* maďarské kolonisty k národní
práci, zejména k zakládání maďarských škol. Je to jen malý krůček
blíž k dávnému jejich ideálu: k odtržení Slavonie a k přímému připo-
jení k Uhrám. Dále: letos poprvé byli nováčkové z Přímoří zařaděni
mezi husary a vozatajstvo, tedy do eminentně maďarských pluků, ač
mají proslulé nadání pro námořnictví a dosud jen proň byli bráni.
Naopak bylo mnoho Maďarů z alfoldských županství přesazeno k ná-
mořní službě. Že všechny potřeby, od uniformy do posledního koštěte
a kartáče, pro chrv. zeměbranectví se musí objednávat z Pešti — je
stará, známá věc. Novější je zjev, že naši mladíci v kadetkách jsou
přímo terrorisování, nezpívají-li maďarskou národní hymnu. Stalo se
tak zejména v Pečuhu, kde 28 mladých Chrvátů bylo trýzněno a tre-
stáno a kteří podle všeho budou i vyloučeni. Nedávno bylo odhalení
pomníku Nikolu Zrinjskému v Cakovci, v Mezimuří. Bývalý ministr
Vlassics řekl v slavnostní řeči o něm, že nikdo nebyl lepším Chrvátem
a nikdo nebyl lepším Maďarem . . . Snad řečnický obrat? Ne — to

848

je stará maďarská taktika: co máme dobrého, třebas to ve všem bylo
naše, jak je to právě u Nikoli Zrinjského, chrv. básníka, — prosté
se usurpuje a cizina žasne, kolik geniů produkuje malý maďarský národ.
Nejsmutnější je, že v Mezimuří, jež patří pod biskupství záhřebské,
pod »patriotického« Posiloviče, nalezl se ještě kněz, jenž v chrvat-
štině, v mateřštině onoho lidu, opakoval stejný refrain. — Nejbrutál-
něji se ukazuje maďarský »liberalism« v novém návrhu o organisaci
lidových škol v Uhrách. Maďarisace nepokračuje tak, jak by si to Ma-
ďaři přáli. Zejména jim v tom vadí konfesijní školy. Ministerstvo osvěty
svolalo tedy poradní konferenci a navrhovalo: aby i u všech konfe-
sijních škol byla zavedena maďarština jako vyučovací řeč a aby všichni
učitelé všech škol skládali před státní komissí zkoušky jen maďarsky.
Přítomní Rumuni rozhodně se proti tomu návrhu ohradili; ale episkop
budínský, Lukijan Bogdanovič, vždy rozhodný Srb, nejen že úplně
schválil >patriotické« rozhodnutí maďarské vlády, ale dokonce litoval,
že v 52 školách jeho diecésí bohužel se dost neučí maďarsky . . .
Takové má chrvatský a srbský národ nepřátely — a příznivce.

Desorganisace a nemorálnost vždy v něm hrály velkou úlohu.
Chtěl s nimi dosíci svých ideálů a jen si více tím uškodil. Ukázalo se
to opět při doplňovacích volbách v Dalmácii. Na ostrově Hvaru (Les-
sina) zvolen byl známý Dr. Tresič. Volbu rozhodlo město Hvar —
takovou účastí voličů, že samy dalmatské oposičm listy dost zjevně
naznačily, že se k tomu zázraku musilo účinně pomáhati . . . Tresič
přijal mandát a nadšeně se poděkoval — » přání celého národa «.
Ošklivá kampaň odehrála se před volbami v Šibeníku. Samá diplomacie,
samé intriky — prostý kšeft »s drahými statky národa «. Volby do-
padly neočekávaně — zvolena byla politická nulla, člověk pro veřejné
působení ve sněmu nezpůsobilý. A proč to vše tak dopadlo ? Scházela
potřebná pevná ruka, scházel diktátorský povel: p. Trumbič, předseda
dalmatské strany práv, všemohoucí pán, klidně trávil měsíce v Itálii,
pokud doma zuřily nejtěžší krise. Zdá se, že Dalmácii nadcházejí doby
khuenovštiny bánského Chrvatska. Úplná politická nepřipravenost a
naivita lidu, pohodlnost, ješitnost i egoism vůdců byla by velmi živná
půda.

Nepochopení a nevšímavost vůdců drasticky také dokazuje velká
stávka uhlokopů v Siveriču (přes 900 stávkujících). Společnost vlašská
přímo vydírala ubohé dělníky, a když tito konečně se uchopili po-
slední zbraně a úplně bez organisace podnikli stávku — nechali jich
oslavení vůdcové na holičkách. Ani jeden se neukázal, ani jeden se
vůbec o celou » nepříjemnou* záležitost nezajímá. Je asi nyní na to
příliš horko . . . Dělníci vzdor surovému zacházení úředníků a vládního
komissaře zachovali doposud vzorný klid a pořádek. Mají plnou dů-
věru ve své zástupce, mezi nimiž, k chvále budiž řečeno, nalézají se
také někteří inteligenti. Ojedinělý zjev v Dalmácii — kdyby nebyl
posledním!

V Chrvatsku jsou konečně vyléčeni i ti nejzarputilejší optimisté.
Éra hr. Pejačeviče — toť přimé pokračování v intencích hr. Khuena.
Tábory a schůze šmahem jsou zapovídány, městská zastupitelstva rozpu-

849

stěna a v poslední době konfiskují se noviny, jako za nejlepších dnů
rytíře hedervarského. Všechno jak bývalo. Ale ne — přece je vidět
pokrok. Konstatovalo se to se zadostiučiněním. Oposiční žurnalisté tele-
graficky si stěžovali přímo u Pejačeviče a ten — kavalír ! — ihned
jim odpověděl. Khuen zajisté nebyl by býval tak jednal. Ale samá
odpověď.? »Aby se psala pravda a kritisovalo věcně«. Toť stará známá
písnička — tu zpíval navlas i Khuen.

Srbský národ a s ním i chrvatský ztratil jednoho ze svých nej-
lepších synů, básníka Zmaj Jovana Jovanoviče. Byl něžný lyrik, nalezl
silné akkordy v balladách, dokonale se přizpůsobil národnímu tónu.
Celou duší kotvil v tradicích a citech svého národa. Byl jeden z nej-
upřímnějších přátel shody chrvatsko-srbské. Neúprosným sarkasmem
a dobráckým humorem šlehal malichernosti, byl zakladatelem srbské
satyry. Byl zakladatelem ještě zasloužilejším: první mezi všemi srbskými
a chrvatskými básníky intensivně a systematicky pěstoval ušlechtilou
dětskou četbu. Hlavní však jeho zásluha kotví v evropském rozhledu.
Byl prvním, jenž literární Evropu otevřel Srbsku. Překládal mnoho a
krásně. Začínaje od Heine-ho, Bodenstedta, Tennysona pak od různých
francouzských a slovanských básníků až do Madache, Arany-a, Voros-
marty-a a Petofiho. Vykonal obrovskou a krásnou práci, jež zasluhuje
trvalé uctění.

11. června byl výroční den bělehradské královské tragedie.
Všechny časopisy věnovaly mu vzpomínku a všechny konstatovaly, že
tento konec byl sice krvavým a násilným, avšak nutným a logickým.
Nesmíme být příliš upjatými a musíme každému měřiti spravedlivě.
A tak, posuzujíce spravedlivě, bez evropské šablony, pamatujíce na
poměry, jež tam vládly — nemůžeme jen tak zhola odsuzovati svorný
úsudek všech novin. Nezdravé poměry přivedly násilný konec. Začala
doba lepší? Omladina na své slavnostní schůzi posuzovala nynější dobu
optimisticky. Ne tak neodvislé časopisy. Správně upozornily, že systém
zůstal, zůstali stejní lidé. Změnila se jen hlava. A tu nutno mluviti
plným uznáním. Král Petr až úzkostlivě hledí, by byl přísně konsti-
tučním a poctivým vladařem. Vyhledával přímé styky s lidem, proce-
stoval skoro celé Srbsko, navštívil všechny veřejné ústavy. On, jen on
je znamením lepší doby. Švýcarsko působilo na něj dobře. Pochopí ho
okolí? Snad, tam, kde má přímý vliv. Tak na př. vydal ministr vo-
jenství úkaz, jímž nařizuje vojenským lékařům, aby v neděli a ve svátky
konali přednášky o různých nemocech a hygienických zařízeních vo-
jákům; kromě toho odporučuje těm lékařům, by účinně podporovali
akci » spolku pro zachování národního zdraví « a vůbec každý podobný
hygienický podnik >civilistů«. Ale vládní orgány nezapomněly na starý
systém. S rozhořčením ukazuje veřejné mínění na úžasné nehospodářství,
jež se děje se státními lesy — s největším pokladem Srbska. Vládní
orgány nemilosrdně tam vládnou, rozdávají je svým příznivcům a dobře
podplácejícím cizincům, takže zavládlo nejhorší pustošení (jak je v Chr-
vatsku, o tom jindy).

Mnoho se komentovala, mnohem více než první, zvláštní a ne-
očekávaná druhá schůze krále Petra s knížetem Ferdinandem. Zdá se

NAŠE DOBA, R. XI., 1904. č. 11. 20. srpna. 54

850

opravdu, že mezi oběma sesterskými zeměmi začínají lepší poměry.
Prozatím je zrušen mezi nimi nucený pas (nedávno ho také Srbsko
zrušilo vůči Rakousku). Omladina klidně pracuje dále na sblížení a
vzájemném seznámení. 18. května vždy oslavuje bulharská mládež vý-
ročí smrti velkého svého revolucionáře Hrista Botjeva — a srbská tuto
oslavu důstojně vzpomínala. Nedávno pak dva srbští delegáti jeli do
Sofie, Záhřeba a Lublaně, kde všude byli upřímně vítáni, by ujednali
všechno pro jihoslovanskou výstavu v Bělehradě u příležitosti 100. vý-
ročí povstání Karagjorgje. Upřímným snahám omladiny srbsko-bulharské
mnoho překáží církevní otázka v starém Srbsku a Macedonii, kde zuří
nejkrutější boj mezi »exarchisty« a «>patriarchisty<;.

Klerikalism zhoubně působí mezi všemi Jihoslovany — ale nej-
zhoubněji jistě mezi Slovinci. Malý národ, roztroušený v 7 zemích^
politicky nevyspélý, bez dostatečných lidových škol, nemaje ani jediné
školy střední čistě slovinské — a rozháraný nejvášnivějším bojem.
Klerikalism ho přímo zničil. Vystupuje tam docela otevřeně nejhrubší
zbraní. Je surový a nevzdělaný. V kostele šíří pověry, agituje politicky^
ohlupuje a fanatisuje ženy missiemi — mimo kostel vzal v nájem konsum,
prodává lihoviny, prodává nestoudné plátky a brožury. V čele kráčí lub-
laňský biskup Jeglič, žák Stadlerův. Všemi možnými prostředky vyssává
z lidu poslední groše, by mohl stavět různé semináře, ústavy a kostely.
Neleká se žádného prostředku — stalo se již, že dělal nátlak na lidi
na smrtném loži, že vymohl divným jednáním testamenty, v nichž
všecko bylo odkázáno církvi a rodina zůstala chudá, bez krejcaru.
Když potřeboval ještě, najednou vydal i německý pastýřský list, on^
uvědomělý Slovinec, verboval sladce a otcovsky Němce svého biskupství.
A reakce toho všeho? Prasmutná ! » Liberální strana « není s to, by
tomu rozkladnému processu čelila. V lidu nikdy se nestala populární,
poněvadž byla vždy stranou pánů a měšťanů, kde pak působila, ne-
působila rozumně, nýbrž jen roznítila vášně. Dnes již nadobro ztratila
svůj vliv. Má své stranníky jen mezi střední inteligencí, a práce její
omezuje se na pusté a prázdné nadávání farářům. Positivného vykonala
velmi málo, snad jednotlivci v některých spolcích — dnes je úplně jalovou.
Malým paprskem naděje je mladá inteligence. Lze klidně říci, že slo-
vinská mládež ze všech jihoslovanských působí nejsympatičtěji. Je těch
lidí málo, ale každý je na svém místě. Jsou v různých stranách. Nej-
pracovitějšími se representují realisté, bývalí žáci pražské university.
Spolu se socialisty (ani dost málo ne ortodoxními) vydávají již druhý
rok krásný měsíčník »Naši Zapiski«, jež se vyznamenávají solidním a
cenným obsahem (vyšlo tam moho překladů i z češtiny. Také týmž
nákladem vyšla i Macharova » Magdalena*). Letos se přihlásilo k práci
i radikálně národní studentstvo. Soudíc podle několika čísel jeho or-
gánu » Omladina*, lze říci, že je v lecčems neujasněno a nerozhodnuto,
že však ukazuje mnoho dobré vůle a chuti k práci. A práci, drobnou^
promyšlenou, kulturní práci potřebují Slovinci nejvíce ze všech Slovanů.

V Bulharsku měli zajímavý process. Je vidět, že kníže Ferdinand
pochází z říše — processu pro urážku Veličenstva. Věc doposud ne-
známá v Bulharsku. Však Stojan Mihajlovski, známý politik, ji zkusil.

851

Byl první obětí nového zákona o tomto přečinu. Odsoudili ho na 7 mě-
síců a ke 100 franků — ale s výhradou, že trest se nevykoná, ne-
spáchá-li v 3 letech podobný zločin . . .

Zajímavým způsobem provedly v Bulharsku reorganisaci ženských
středních škol. Doposud organisace byla dost odvislou od náhledu
jednotlivých ministrů anebo veřejné kritiky. Nyní se postavila na pevný
základ. A musí se uznati, že v ženském vyučování udělali Bulhaři
velké pokroky — v tom ohledu mohou býti vzorem ostatním Jihoslo-
vanům. Ženská gymnasia rozdělena jsou na vyšší a nižší kurs. První
trvá dva, druhý pět roků. Program nižšího kursu: náboženství, ^ pří-
rodní vědy, bulharský jazyk a literatura, ruština, frančina nebo němčina
(dle vůle), národní a všeobecné dějiny, zeměpis Bulharska a všeobecný
s kosmografií, arithmetika se základy geometrie a algebry, fysika, che-
mie, hygiena a základy paedagogie, domácí práce hospodyně, kreslení
a krasopis, ruční práce, hudba, zpěv a tělocvik. Vyšší kurs dělí se
dále na 2 oddíly: paedagogický a všeobecně vzdělávací. V tomto druhém
vyučuje se: bulharština a starobulharština, francouzsky nebo německy,
dějiny literatury starších a novějších národů, soudobé dějiny a dějiny
civilisace, psychologie, logika a ethika, mathematika, fysika a astrono-
mie, chemie, kreslení, hudba, zpěv, tělocvik a nepovinně latina. V pae-
dagogickém oddílu: bulharština a bulh. literatura, ruština, francouzská
neb německá řeč, paedagogie a praktické cvičení, psychologie, logika
a ethika, anthropologie a populární medicína, poznávání občanských
práv a povinností, ruční práce, kreslení, hudba, zpěv a tělocvik. Z vše-
obecně vzdělávacího mohou absolventky přestoupiti na všechny fakulty
» Vyššího učiliště« (university) v Sofii; z paedagogického od letoška již
vůbec ne. Z tohoto se hlavně seskupují učitelky lidových škol.

Na sofijské universitě nejvíce jich studuje historicko-filologický
obor, specielně literaturu, filologii, dějiny, paedagogii a filosofii; méně
přírodní vědy a mathematiku, a jen dvě byly loni zapsány na práv-
nické fakultě (ani v Bulharsku nemají ženy doposud právo vstoupit do
státní stužby nebo vykonávat praxi advokátní). Když k tomu ještě
uvážíme, že mnoho jich studuje v cizině, zejména ve Francii a Švý-
carsku, musíme přiznati, že Bulhaři výborně mají postaráno o všestranně
vzdělaný ženský dorost. ^.

7. VII. 1904. *

Po VEŘEJNÉM HOSPODÁŘSTVÍ. Zemské finance v Čechách — Vyšehradský tunel a městská
renta pozemková — Státní dráhy v r. 1903 — Pusové a japonská půjčka.

Stojíme nejen v krisi parlamentní, nýbrž i v peněžní. Ve státním
hospodářství v roce 1903 objevil prý se skutečný schodek, rozpočty
posledních let byly v rovnováze udržovány prostředky vlastně jen
umělými a věcně nesprávnými — vřaďováním příjmů jen nahodilých
— vláda pomýšlí prý na nové zvýšení daně z kořalky a zvýšení tarifů
na státních drahách.

1 V městě Ferdinandu nedávno přijali učitelé resoluci, aby se z vyu-
čování vyloučilo náboženství, Zpátečnické měšťáctvo ovšem že vyzývá vládu,
aby kacíře propustilo ze služby a potrestalo.

54*

852

Ještě hůře je s financemi samosprávnými. I v té protěžované
Haliči kvete dělání zemských dluhů, v Cechách máme, jak známo,
úspornou komisi ke škrtání výdajů zemských, zejm. subvenčních.

Pochopitelno, že problému samosprávných financí chápe se
i theorie a publicistika. Dr. Urban z německé, dr. Fiedler z české
strany rozbírají bídu financí zemských a činí návrhy nápravné.

Je také vzrůst výdajů zemských přímo úžasný. V roce 1862
činily úhrnné výdaje zemské v Cechách pouze 32 1 mil. korun, v roce
1904 plných 6932 milionů, tedy 21krát více. Stoupání rychlé počíná
teprv od let sedmdesátých: v roce 1870 činily výdaje zemské ještě
pořád jen 4*66 mil. korun, v roce 1880 a 1890 vždy pokaždé již
o plných 10 mil. více, v desítiletí 1890 — 1900 znamenáme skok ze
24*04 na 42'94 mil., tedy o plných 18 milionů a v posledních čtyřech
letech dokonce nepoměrný vzrůst o 264 mil. korun, ročně tedy
stoupnutí průměrem o 6^/i milionu korun přes veliké škrty, které
byly úspornou komisí v rozpočtu na rok 1904 provedeny.

Zároveň nastaly posuny ve významu, jaký mají jednotlivé sku-
piny účelové pro finance zemské. V letech 60tých a 70tých činily
přes polovici zemských výdajů výdaje sociální a humanitní — na blá-
zince, porodnici a nalezinec — pro které se tehdy potřebovalo 176
mil. K v roce 1862 a 2*39 mil. K v roce 1870. Nyní sice tyto vý-
daje absolutně stouply — v roce 1904 na 8"8G mil. K — relativně
činí však jen asi osminu celkových výdajů zemských.

Po nich zabraly v létech šedesátých a sedmdesátých druhé
místo ve výdajích zemských výdaje na zemskou správu, plnou sedminu,
absolutně 048 mil. korun — nyní s 2*52 mil. korun činí tyto výdaje
jen něco více než třicetinu úhrnných výdajů zemských, výdaje na ve-
řejnou bezpečnost zůstaly, při absolutním arci zvýšení, relativně
stejným břemenem pro zemi, též asi třicetina zemských výdajů.

Co absolutně i relativně stouplo v zemských výdajích, jsou vý-
daje na účely hospodářské a vzdělávací. Ještě v roce 1885 věnovala
země na účely zemědělské pouze 215.000 K, letos věnuje plných 4*87
mil., na účely průmyslové před 20 lety asi 8000 korun, nyní tři čtvrtě
milionu, na komunikace — finanční zemské nadělení posledního desíti-
letí — 657 mij., skoro devítinu zemských výdajů, na účely vzdělávací,
zvi. na obecné školství, v roce 1862 jen 330.000 K, nyní víc než
stokrát tolik: 3922 milionů, z čehož 38*14 mil. korun připadá na školství
obecné.

Příčinu finanční bídy země nutno tedy spatřovati v říšském zákoně
školském, který přesunul břemena obecného školství prostě na orga-
nisace samosprávné, nepostarav se ani v nejm.enším o finanční zdroje
pro úhradu těchto břemen. Tím byl dán podnět k úplnému převratu
ve finančních poměrech země a sdženy též obce a okresy. V r. 1898
činila školská břemena země 20059 mil., okresů (lOproc. školní při-
rážka) 5*107 mil., obcí (spolu s Prahou a Libercem) 7*755 mil. K;
celkem 32*921 mil., a vezmeme-li při nedostatku jiných dat týž poměr

853

nákladů školních mezi zemí a obcemi i okresy za podklad i pro r. 1904,
činily školské výdaje letos u země 39-222, u obcí a okresů okrouhle
16 mil., úhrnem 55-225 mil. K, čili přirážka 82 proč, a asi tolik, co
věnuje stát na veškeré vysoké, střední a odborné školy v celém Před-
litavsku (55-089 mil. K dle rozpočtu ;ia rok 1903).

Arci dlužno i to připomenouti, že země velice dlouho a zbytečně
dlouho spokojovaly se pouhými přirážkami, místo co by se byly zavčas
staraly o samostatné zdroje příjmové. Namnoze záleželo tu na prevenci,
kdo dříve přišel, okupoval prostě zdroj příjmový.

Bije zde v oči něco, co odlišuje veškeru skoro autonomii od
správy státní: jakýsi rys diletantismu, práce toliko ze dne na den, bez
vzdálenějších perspektiv. Není dost trvalého interesu, rozhodující či-
nitelé v autonomii rychle se střídají, ani v úřednictvu není z pravidla
osob, které by soustavně o něco se staraly. Jaký také vděk, když
pracný elaborát úředníkův v sezení prostě — často s bídou — přečte
volený přísedící, sklízeje za něj sám ničím nezaslouženou pochvalu.

Vraťme se však k financím zemským.

Rozřešením finanční krise byla by, dle Fiedlera, dokonalá re-
forma rozdělení břemene školského, protože na to však dnes u nás
mysliti nelze, tedy aspoň vytvoření vlastní finanční soustavy zemské.

Dr. Urban s německého hlediska uvažuje trojí cesty: nalézti nové
zdroje daňové, činiti nové dluhy nebo zvýšiti dosavadní přirážky
k daním přímým nebo zemskou dávku pivní. První cestu zabraňuje
zemi vláda. Země pomýšlela na zdanění minerálních vod, uhlí, cukru,
na zavedení luxusních daní, zemské daně z jmění, samosprávných
kolků, přirážek k poplatkům z převodů majetkových — vláda posta-
vila se na odpor všem těmto projektům. Zemskou daň ze služného,
která měla býti vlastně obejitím zákazu autonomních přirážek k státní
dani příjmové, zmařila vláda prohlášením, že by státní úředníci musili
býti od ní osvobozeni.

Bylo by však možno po příkladě pruském přikázati zemím daně
reální. Dr. Urban poukazuje však na agrárnickou většinu v jednotlivých
sněmích, která by řádné využívání daně znemožňovala, na malou vý-
nosnost těchto daní — známo, že daň gruntovní celkem stále se sni-
žuje — na nutnost přikázati zemím pak i zákonodárství o těchto daních,
s hlediska centralistického posuzovatele věc ovšem nepřípustná.

Zbývaly by tedy dluhy nebo vyšší přirážky nebo vyšší daň
pivní. Rozmnožovati dluhy zemské bylo by lze jen nanejvýš pro plodné
investice, ale tím by se deficit jen o málo zmenšil.

A co jsou ony plodné, t. j. finančně výnosné investice.^ Snad
pasivní místní dráhy, které ještě po dlouhá desítiletí budou vyžadovati
zemských obětí, nebo dokonce nové dráhy vodní, ze kterých bude
vybírati poplatky stát?

Rovněž nelze prý již ani zvyšovati zemskou dávku pivní, ani
zvyšováním přirážek znovu konfiskovati reální majetek, jimi především
postižený. Dospívá tudíž dr. Urban pro reformu zemského finančnictví
k tomu, že reforma zemských financí musí se opírati o premisy pod-

854

statně jiné, než reforma ostatních samosprávných těles. Čím více se
samosprávná odvětví rozsahem svým a specifickým rázem svých úkolů
blíží správě státní, jak tomu právě jest u zemí, tím organičtěji se
musí její finanční soustava pojiti k finanční soustavě státní. Tato my-
šlenka došla již uznání v přikazování jisté části výnosu daně důcho-
dové (osobní daně z příjmů) a daně z líhu zemím, a bylo by tudíž
třeba vybudovati dále ještě tuto zásadu dotační čili podporování urči-
tých zemských správních účelů státem.

Jinými slovy, země byla by finančně úplně závislá na státě, a
stát, který by jednotlivé účely zemské financoval — ať to již na-
zveme dotací nebo subvencí — hleděl by pak přirozeně nabýti vlivu
i na správu dotyčných záležitostí, na to, co, kde a jakým obnosem
zaříditi. Vždyť stát vyhradil si i správu záležitostí, na které nepřispívá,
na př. v obecném školství. Ze by touto finanční závislostí zemská
samospráva byla nadobro pochována, je jasno.

Právem ohradil se prof. Fiedler proti tomuto principu, zatím
arci jen časopisecky. Co je však smutno, že vedoucí strana v národě
nedbá o to, aby do zemského výboru povolala lidi, kteří by měli
způsobilost a možnost říditi finance zemské, a ponechává tento nej-
důležitější referát zemský od let již Němcům, jako nebude kromě
Fiedlera a Kramáře pomalu na říšské radě míti delegáta, který by

dovedl do ruky vzíti rozpočet státní.

Město Praha dohotovuje tunel vyšehradskou skalou do Podola,
takže bude brzy již možno z Bráníka přejíti podél břehu přímo do
města a po úpravě nábřeží ve čtvrti sváto vojtěšské až k mostu Eliščinu.

Krajinářsky skála vyšehradská utrpěla jak výstavbou kostela,
který svými vysokými nyní věžmi činí svůj kamenný podklad nižším,
tak tunelem, který značně zmenšil těleso skalní.

Ohledy esthetické ustoupily zde arci nutné potřebě komunikační.
Co nás zde však zajímá, je zase starý problém vlastnictví pozemků
městských.

Město postaví nákladem všech poplatníků, i těch, kdo platí ne-
přímé dávky městské, na př. i mostné, novou komunikaci, rozhodně
na prospěch veškerosti. Avšak, kdo z ní budou míti největší, rychlý
a přímý prospěch, budou majitelé pozemků na té i oné straně skály
vyšehrad.ské. Vyšehrad, t. j. především jeho domácí pánové, získal již
zbudováním nábřeží Palackého a elektrickou drahou a získá vedle sil-
nice podolské i regulací Botiče a dostavěním Palackého nábřeží. Malých
a levných bytů ubývá, na místě bývalých zahrad vznikají bloky nových
činžáků s byty většími, krásněji zařízenými a ještě výše zdraženými.

Starousedlé obyvatelstvo vytlačováno jest do čtvrtí a osad vzdále-
nějších novými přistěhovalci, jimž zvýšené nájemné nepřekáží. Novou
silnicí podolskou nastane týž zjev i v Bráníce a Podole: pozemky
stoupnou v ceně, z polí a zahrad stanou se parcely stavební, řady čin-
žáků budou vroubiti břeh vltavský vysoko nad Prahou. Ruch stavební
ještě dále se rozšíří, jakmile bude síť tramwayová prodloužena do Brá-
níka, až snad i do Modřan. Každé přiblížení pozemků dosud rolnických

855

k středu města novou komunikací zvyšuje ceny jejich na útraty celku
ku prospěchu především několika jednotlivců.

Těmito šťastnými nemusejí ani býti nahodilí dávní, původní vlast-
níci pozemků novou komunikací dotčených, mohou to býti prostě
spekulanti, kteří zavčas zakoupili dosud levné pozemky, aby potom
v zastupitelstvu odhlasovali novou silnici nebo tramway, hodnotu po-
zemků jejich zvyšující. Vystaví se za městem pivovar, skoupí se daleko
v sousedství všechny pozemky, vymůže se pasivní elektrická trať a
parcely se potom znenáhla odprodávají s takovým ziskem, že tím za-
řizovací náklady celého pivovaru z valné části jsou uhrazeny. Město
zakoupí pozemky a vypraví parky, aby majitelé všech domů s parkem
sousedících své nájemné mohli snad zdvojnásobniti. -

Jen nepřímo získává město tím, že na zvýšení činží participuje
vysokou daní stát, ku které město vypisovati může přirážky.

V tom je problém: majitelé pozemků nabývají veliké renty úplně
bez vlastního přičinění a na útraty celku; vypisují se obecní dávky
k úhradě t. zv. zařízení obecně prospěšných, ale tato obecně sice pro-
spěšná zařízení přinášejí především a nejznačnější prospěch malému
kruhu právě zámožných osob, aniž město dosud jakkoliv zisku jejich
jest účastno.

V městském zastupitelstvu pražském učiněn byl návrh na obecní
zdanění pozemkové renty, ale není — zdá se — spěchu s jeho pro-
vedením.

Vláda uveřejnila výkazy o dopravě státních drah v r. 1903. Je
jich v Rakousku 12.170 km. (koncem r. 1903), jejich zařizovací ka-
pitál obnáší 2575 a půl mil. K, dopravily loni 47^4 mil. osob a 32^/6
mil. tun nákladu, a konečně vynesly asi 59^/4 mil. K, t. j. 2'3Vo onoho
zařizovacího kapitálu, tedy o něco víc nežli v r. 1902, ale přece ještě
málo, platíme-li sami asi 4^/4*^/0 na zúročení a umoření zařizovacího
kapitálu.

Bylo by zajímavo srovnati délku s jedné a výkony i výnosy
s druhé strany drah státních a soukromých. V r. 1902 bylo všech
železnic v Rakousku 19.900 km., z toho 11.864 km. drah státních
a soukromých v provozování státním, tedy asi 60^0- Tomuto poměru
daleko však neodpovídají ani výkony ani výnosy drah státních naproti
drahám soukromým.

Je to následek železniční politiky rakouské, nedůsledné a polo-
vičaté jako vždy a ve všem. A přec již v počátcích železniční éry ra-
kouské nalézáme tak podivuhodně správné názory o výhodnosti jednotné
soustavy státních drah v celé říši, že zasluhují věru, aby byly zachovány
paměti. V dobrozdání o státní stavbě železnic z počátku let čtyřicátých
mluví se o tom asi takto:

» Zkušenost, kterou v tom směru učinila belgická vláda — jež
ze svých drah bére zisk až 20 proč. (a jaké nepřímé výhody národní) —
a opatření, která již dílem podniká vláda francouzská, povzbudí snad
státní správu rakouskou ku zahájení podobných opatření.

856

Jednáf zajisté stát dle jiných zásad, nežli soukromník, může se
naskytnouti, že by přímý výnos dopravy železnic nebyl tak lákavým
avšak pro stát byl by nepřímý zisk — obrovským rozvojem národní do-
pravy, obchodu a průmyslu — užitkem přímo nevypočítatelným. Při
takových liniích lze málo počítati na podniky soukromé. Dovolil bych
si tvrditi, že jižní dráha vídeňsko-terstská, pro říši tak neobyčejné dů-
ležitá, patří do této kategorie. Nemyslím, že se na ni odváží soukrom-
níci, avšak právě proto mám také za to, že by se nemělo kouskovitě
povolovati soukromníkům, aby podnikali tam jednotlivé a velmi vý-
nosné trati, čímž by potom při pokračování velkých linií tratě obtíž-
nější a daleko nákladnější připadly výhradně k tíži pokladně státní.

Převezme-li stát celou dlouhou linii ode dvou důležitých bodů
i s větvemi pobočnými, vyrovnávají se veliké náklady, tak že stavba
takové dráhy i přímo výnosy dopravními, pro úroky a zařizovací ka-
pitál úhradu poskytnouti může.«

Nepostátnění severní Ferdinandské dráhy dopustili jsme v polou
let osmdesátých také my, postátnění dráhy severozápadní o desítiletí po-
zději jsme přímo zmařili; kladli jsme neprávem hospodářství nad ná-
rodnost a byli jsme za to a dosud jsme poškozováni nejenom národ-
nostně, nýbrž i hospodářsky.

Pro ty u nás, kdož pořád ještě v ekonomismu spatřují něco po-
výšeného zejména i nad ideu národnostní, a nikoliv podřízeného na-
opak vyšším cílům národním, humánním a mravním a pouhým pro-
středkem k jich dosahování, vzpomínáme si na ony moskevské kup-
číky, kteří prý tak hojně upisovali poslední, pro upisovatele výnosnou
japonskou válečnou půjčku, že kurs její poměrně silně stoupl. Také

ti jednali » hospodářsky* ... J.

ZEMĚDĚLSKÉ, OBCHODNÍ, PRŮMYSLOVÉ. Světlá stránka hnutí maloživnostnického -
Činnost technologicko-průmyslového musea obchodní a živnostenské komory v Praze — Zve-
lebovací akce živnostenská v král. českém a nutnost jejího soustředění.

Světlou stránkou hnutí maloživnostenského jest zájem, s nímž
sledovány jsou snahy zvelebovací akce živnostenské. Ačkoliv smér i cíl
zvelebovací akce jest v příkrém rozporu s reakční politikou živno-
stenskou, kterouž rozpoutané hnutí malých živnostníků snaží se, ovšem
v podstatných věcech marně, uplatňovati, přece »akce maloživnostenská«
doznala celkem vlídného přijetí i v těch opozdilých a zpozdilých
vrstvách řemeslnických, kde vládnou jinak jen zkazky starých časů^
kdy řemeslo prý mělo zlaté dno, jež mu novodobý vývoj hospo-
dářský vyrazil a které mu má opět » opravený* živnostenský řád zasa-
diti. Kolik illusí, kolik marných nadějí budí tu nesvědomiti křesťansko-
sociální agitátoři v řemeslnictvu, neboť, byť i všude nevystupovalo
hnutí řemeslnické pod štítem strany křesťansko-sociální jako v Dolních
Rakousích, svou podstatou vždy zůstává křesťansko-sociální, t. j. so-
ciálně i hospodářsky reakční. Jakoby zákony mohly trvale zastaviti
přirozený chod a vývoj hospodářského života, jakoby samy nebyly,
jsou-li dobré a zdravé, produktem tohoto vývoje! Zvelebovací akce

857

živnostenská jest jistým protikladem tohoto marného, a ne-li marného,
tedy všeobecnému hospodářskému blahobytu a pokroku škodlivéha
hnutí. Má upozorniti živnostnictvo na svépomocné počiny a moderní
prostředky v přítomném boji hospodářském. Ani »akce živnostenská «
není ovšem jediným spásonosným prostředkem. Směřujeť toliko ku
technickému a hospodářskému zvelebení řemesel.

Jediného, všeobecného prostředku spásy není, a nejméně jest
jím » oprava « řádu živnostenského ve smyslu reakčních požadavků » ma-
lého muže«. V král. českém hlavně 4 činitelé věnují se výlučně vý-
konu zvelebovací akce živnostenské v užším smyslu, vedle jiných, jichž
úkoly směřují ponejvíce také jinam: C. k. ministerstvo obchodu zasa-
huje svou » službou pro povznesení živností « také v kraje české,
zemský jubilejní fond úvěrní, ústav pro zvelebování živností obchodní a
živnostenské komory v Liberci a zejména technologicko-průmyslové
museum pražské působí přímo v zemi. Jiní činitelé, jako společenstevní
instruktoři, musea průmyslová, školy odborné atd., účinně spějí dílem
k týmž nebo spřízněným cílům, nejsou však vlastními orgány podpůrné
akce. Technologické průmyslové museum (ústav pro zvelebování živ-
ností) obchodní a živnostenské komory v Praze soustřeďuje v sobě
výkon podpůrné akce zemského výboru král. českého, obchodních a
živnostenských komor v Praze, v Plzni a v Budějovicích, a jest pod-
porováno ministerstvem obchodu, vykonávajíc též místní úkoly, kteréž
ústřední akce státní sama nevykonává a na mnoze ani vykonávati ne-
může.

Bylo by si jen přáti, aby z musea technologického bylo vytvo-
řeno skutečné středisko a ohnisko podpůrné akce v zemi, což ovšem
závisí především na výboru zemském.

Pátá zpráva technolog, průmysl, musea pražského podává stručný
a přehledný obraz činnosti ústavu, v níž zračí se všechny téměř čelné
úkoly akce živnostenské, kromě úvěrnictví, připadajícího zemskému
fondu úvěrnímu. Ustav pracuje s dosti značnými, a přece poměrně
velmi skrovnými prostředky. Na rok 1904 jest rozpočteno 97.430 K
příjmů a tolikéž výdajů. Při tom nedlužno zapomínati, že největší část
nákladu na síly úřednické neznamená nikterak náklad na správu ústavu,
nýbrž výlohu s bezprostředním výkonem akce spojenou, poněvadž
úředníci a zřízenci musejní z převážné části neslouží administrativě,
nýbrž vykonávají přímo akci živnostenskou, udílejíce odborné porady,
řídíce kursy, vyučujíce na kursech, přednášejíce atd. Odborná poradna
ústavu zodpověděla v oddělení mechanicko-technologickém 464, v od-
dělení chemickém 657, celkem tedy 1121 složitých dotazů technických,
nečítaje dotazy drobné, a pak dotazy povahy komerční a právní. Po-
kračováno bylo ve vydávání publikací musejních a knihovna učiněna
přístupnou interesentům. Při museu zřízena zkušební a pokusná stanice
pro průmysl textilní a papírový. Stálá výstava motorů, strojů a hmot
čítala 118 strojů, 20 větších přístrojů, 6 sbírek nástrojů atd. Rovněž
sbírky lučebného oddělení byly rozmnoženy.

858

Museum spolupůsobilo také při různých občasných výstavách,
zvláště při odborné výstavě knihařské v Chrudimi, při krajinských vý-
stavách v Pardubicích a Hořicích. Zejména z Pardubické výstavy
technologické prodáno 52 strojů a přístrojů za 130.000 K. Ze zemské
dotace maloživnostenské zakoupeny stroje 6 družstvům, jimž zároveň
zařízeny byly dílny. Krom toho zasáhlo museum účinně v ruch druž-
stevní i v četných jiných případech.

* *

Celné místo mezi podniky musea technologického zaujímají však

mistrovské, odborné a přednáškové kursy. V tomto odvětví činnosti
musejní spatřujeme i potěšitelnou účast místní samosprávy. Řada vý-
borů okresních a městských rad uděluje musejním kursistům stipendia,
okolnost, svědčící o rostoucím zájmu pro odborné vzdělání. Ještě před
několika léty nebylo slyšeti, že by se byl některý okresní výbor, až
na nejvzácnější snad výjimky, účinněji staral o živnostenské své pří-
slušníky a jich odborné vzdělání. Dnes zřizují stipendia kursistům,
podporují zakládání nemocenských pokladen mistrovských a p. více.
Někde, jako v Semilech, zřízen zvláštní » fond živnostenského vzdělání*,
k němuž přispěla městská rada, okresní výbor, živnostenské spole-
čenstvo, místní peněžní ústavy a z něhož zřizují se stipendia pro
účast na kursech musejních. Celkem pořádalo museum již 123 kursů
v Praze i na venkově s 2356 posluchači. Kursy ty liší se dosti pod-
statně od pravidelného vyučování školského. Navštěvují je mistři a po-
mocníci, prakticky již činí po dobu poměrně krátkou, aby své vzdě-
lání školské i praktické doplnili, s novými pokroky v oborech svých
se seznámili, ve speciálních technikách se zdokonalili, anebo nabyli
jistého soustavného podkladu svého vědění.

V Praze pořádán mistrovský čtyřnedělní celodenní kurs pro
obuvníky, mužské a ženské krejčí, osminedělní kursy pro stavební a
nábytkové truhláře, speciální knihařské kursy zlatičské a na úpravu
barevných ořízek, chemický kurs pro mistry v továrnách chemických
a pro drogisty, chemický kurs přednáškový pro fotografy a j. v. Na
venkově uspořádány 4 kursy obuvnické, 5 krejčovských, kurs tru-
hlářský, kurs pro zdobení kovů, kurs vlásenkářský. Také jednotlivé
přednášky národohospodářské, živnostenskoprávní a technické v Praze

i na venkově soustavně byly konány.

* *

Působení na výcvik učňů omezovalo se na pole, na něž nezasahá
ani škola (pokračovací), ani učení mistrovo. Především byly pořádány
výstavy prací učednických, čelící k tomu, aby učeň povzbuzen byl
k dokonalejší práci, mistr k pečlivější výchově a spolu aby podán byl
přehled pokroku výcviku učňů v dílnách. Místních výstav prací učed-
nických pořádáno za spolupůsobení ústavu v Cechách přes 50, za
účasti 2342 učňů. Všude opatřena přísná kontrola samostatného pro-
vádění práce. Práce na místních výstavách první cenou vyznamenané
vystaveny na výstavě ústřední.

S nemenší horlivostí ujalo se museum zakládání nedělních a svá-
tečních besídek pro učně. V 16 městech vyvolány besídky, aby v ne-

859

dělní neb sváteční odpoledne chránily učně od zahalčivosti a mravní
zkázy, poskytujíce mu útulek, svačinu, zábavu i poučení. O výsledcích
posavadního působení besídek uspořádalo museum písemnou anketu.
Posléze vzpomenouti dlužno odborných pokračovacích škol, při museu
stávajících. Jsou to školy pro knihaře a rukavičkáře, kteréž navštěvují
učňové z posledního ročníku všeobecných škol pokračovacích. Stálá
výstava modelů a pomůcek vyučovacích pro pokračovací školy průmy-
slové a sbírka nejlepších prací z výstav učednických jest nejnovějším
výsledkem pilné musejní činnosti.

* *

Jest jen litovati, že pokusy, aby zvelebovací akce živnostenská
v král. českém se netříštila, v posledních letech se zdarem podniknuté,
jak se zdá, uvízly. Posud tu není ústředního orgánu, kterýž by účelně
řídil živnostenské záležitosti v zemi. Jistého sjednocení docíleno alespoň
tím, že pražské museum technologicko-průmyslové stalo se střediskem
zvelebovaci akce zemského výboru a tří českých obchodních komor.
Aby se však podpůrná akce živnostenská v král. českém nevymykala
bezprostřední ingerenci správy zemské, aby správou státní byla náležitě
respektována, aby činnost zemského jubilejního úvěrního fondu pro
živnostníky byla s ní uvedena v souvislost, k tomu jest třeba vybu-
dování zemské živnostenské komise, v jejíž kanceláři by se příslušná
agenda soustředila a jejímiž výkonnými orgány by byly technologické
průmyslové museum a úvěrní fond. Některými prozíravými poslanci
byl již tento projekt ventilován. K.

OOCIÁLNÍ. Prázdninová kapitola.

Letošní psí dny vynutily sociálně-politicky naladěnému tisku mě-
šťáckému výkřik: prázdniny pro matku, prázdniny pro hospodyni.
V dnech, kdy sálají úpalem ulice měst — v nichž » každou travičku
dlažebním kamenem do země zatloukli « (tak nějak praví to názorně
Tolstoj) — kdy kde kdo jen trochu může, uteče se na několik neděl
kamsi na venek, třeba do komůrky, která v městech zdravotně i dra-
hotně platila by za paskvil vší bytové politiky, jen aby vytrhl se na
chvíli tisícerým chapadlům polypa denního zaměstnání, denních povin-
ností, denně do únavy před očima se sunoucí kulise jednotvárně se
vracejících jevů a úkonů dne, aby na chvíli popadl dechu, setřásl se
sebe celoroční prach a na chvíli žil docela sám sobě a někde v lesní
samotě dýchal volně vzduch, jehož mu žádný bližní neukrajuje, ne-
ujímá, neztrpčuje, snil tam chvilkový sen volnosti a svobody, pokud
to ještě dovede, a popřál tělu i duchu krátkého oddechu pro celý
dlouhý rok, na jehož konci kyne zas jen takový krátký oddech, ale
přece kyne a toužně je očekáván, zatím co v pohádkové podzemní
kobce Smrti nedočkavě i ta životní svíčka rychleji čadí, aby jen už
zas na chvilku jasněji si zaplála — v té době jediná jen matka-ho-
spodyně nemá prázdno a poutána od rána do večera k sálavé plotně
a nesčetným povinnostem domácnosti, je šťastna, když i jen může
muži nebo synu svázati raneček na prázdninový výlet a potom, prosta

860

toho bzukotu se všech stran na ni doléhajících přání, žádostí a nalé-
hání svého okolí, doháněti, na co v chvatu denního života mezi rokem
nezbylo času. Pro měšťáckou ženu středních a nižších vrstev a pro
proletářskou ženu není nedělí ani svátků, tím méně prázdnin, chce-li
být pečlivou hospodyní, nikdy oddechu a chvíle, kde by mohla slo-
žiti ruce v klín a žít chvíli sama sobě. Není-li z těch řídkých povah,
v nichž modernímu nervosnímu chvatu a útisku denního zaměstnání
nepodařilo se utlouci vždycky rozjasněným zrakem a slovem ozářenou
jemnou, klidnou a mírnou trpělivost a shovívavost ženství, je-li už jen
pouhým dělníkem nebo drobným měšťákem v sukních, zdrsnělým a
omrzelým po boku nebo ve vleku mužova zaměstnání, potom není
skutečně odkud by čerpala aspoň na chvíli oněch x paprsků, které
činí světlým, prohřátým a družným život rodinný. A náprava v těchto
směrech ukládá se známým — ovšem ne u nás — spolkům domác-
nostním, o nichž i na těchto místech svého času byla řeč, které na
př. dodávají za mírný poplatek malým domácnostem hospodyně, když
matka onemocní, slehne a pod., a jimž nyní klade se za úkol, dodati
hospodyni i na ten krátký čas, po který by matka hospodyně v těchto
domácnostech mohla vypráhnouti a oddechnouti si, při čemž náklady
s tím spojené měly by způsobem, který se zatím nenaznačuje, býti
včlánkovány v naše dnešní sociální pojišťování.

Je v tom všem mnoho vřelosti, mnoho upřímného soucitu s ženou,
s níž se slévá pot při plotně a která únavou usíná při nočním šití, ale
v podstatě jsou to střely, které přeletují cíl na ten čas dosažitelný.
Nejbližší a dosažitelnou etapou ulehčení ženě — a tu musíme zas
rozeznávat, jako při celé ženské otázce, mezi ženou proletářkou a jí
se blížící měšťkou — je zat í m, pozvednout ženu proletářskou, děl-
níka v sukních, aspoň na niveau drobné měšťky, která prosta plaho-
čení se prací, organismus ženy a povolání i povinnosti matky ubíjející,
může se plahočiti aspoň doma, v rodině, v domácnosti, pro ni a pro
své. K tomu směřuje — jak i o tom už častěji jsme referovali —
intensivní a nikoli bezvýhledná snaha mezinárodního sdružení pro
ochranu dělnickou dalším a dalším omezením výdělečné (živnostenské)
práce ženské, která především žene útokem na etapu, od žádané
shora dovolené ještě na hony vzdálenou, totiž naprostý zákaz noční
práce žen. A teprv odtud povede cesta krok za krokem k další
mezinárodní dohodě a postupnému omezování ostatní práce ženské,
ovšem na nezbytném pdokladě intensivní mzdové politiky dělnických
organisací, k tomu čelící, aby mzda muže dosáhla niveau mzdy hlavy
rodiny, aby důchod rodiny dělníkovy byl důchodem mužovým, ne
složkou důchodu jeho, ženina a nedospělých dětí, a aby tak žena
i děti vráceny byly rodině a tím rodina mužovi. Za tím vším
teprv leží etapa pravidelné roční dovolené mužovy a s ní teprve
za příznivých poměrů důchodových i prázdně ženiny. Že zatím — a
toto zatím je jak patrno zrovna nedohledné — aspoň pro drobné
méšťácké a dělnické třídy poněkud lépe situované dá se dosíci leckteré
úlevy dobrovolným pojištěním u zmíněných už domácnostních spolků
dle vzoru německého, je nepochybno.

861

Ale my u nás nemáme jich dosud ani pro úkoly palčivější, jako
jsou případy shora zmíněné (nemoc matky a pod.) a při lenivém chodu
naší sociální svépomoci sotva se jich tak brzo dočkáme. Volati tedy
za tohoto stavu věcí po matčině dovolené, je na ten čas pouhým
chvilkovým výplodem nálady psích dnů, která s nimi pomine a s nimi
na přes rok se zas vrátí, aby mezitím — nic se nestalo. R.

SAMOSPRÁVNÉ. Organisace práce samosprávy - Bohušovická schůze o návrhu krajských vlád
^ a krajského zřízení.

Jubileum samosprávy přivodilo na přetřes otázku organisace práce
samosprávy. Organisace dosavadní obcí a okresů ukázala se nedosta-
tečnou. Okresnímu výboru schází skoro úplně možnost z moci
úřední zakročovati tam, kde úkon obecní správy není přiměřený a
zákonům odpovídající, a kde občanstvo proti úkonu nezvedá odpor.
Avšak ani tam, kde z úřední povinnosti kontrola okresním výborem
měla býti provedena, najmě v obecním hospodářství, ukázala minulost,
že chybně používáno bylo pojmu samosprávy jako palladia, které vy-
lučovalo samovolnou účinnou revisi hospodářství vyšší samosprávnou
instancí. A nazírání toto tak velice pronikalo kruhy samosprávné a ší-
řilo odpor společný proti domnělému rušení práv obcí či okresů zem.
výborem, že zemský výbor uznal za nutné, osnovou zákona veškeren
omyl odstraniti a povinnou revisi účtů samosprávných korporací zavésti.

Následkem vadných těchto názorů byl vliv vyšších instancí na
orgány nižší jen velice skrovný, a zahleděli-li bychom se do historie
samosprávy obecní i okresní, shledali bychom, že v těchto směrech
samospráva takřka vůbec zůstala nehybně vězeti.

Jest příznačno ku př., že za 40 let nedodělali jsme se v účet-
nictví obcí ani okresů jednotné úpravy, ač úprava taková jest velice
snadná a byla by i nejvýše vítaná. Dnes uznává se, že opomenutí toto
nejen není v odporu s ideou samosprávy, nýbrž že opomenutí to ne-
bylo ani zdrávo samosprávě, a že tudíž nejvyšší čas, aby náprava
v tom se stala.

A tak je i v jiných oborech obecní či okresní správy. Nejen
že není jednotnosti hledisek a způsobu provádění, není ani známosti
toho, jak jinde se v určitém oboru jedná. Teprve letos vydána byla
sbírka normálií zemského výboru, teprve letos vyvolán byl veřejný
hlas po sbírce předpisů policejních, obcemi vydaných.

A přece vše to usnadnilo by práci činovníků i úřednictva, zlep-
šilo, zdokonalilo by práci tu a dalo základ nutné, vydatné po případě
reformě zákonné.

Přes to ale, nebude-li pro nutnou organisaci položen základ
zdola, nemám naděje, že práce shora přivodí výsledků trvalejších a
účinnějších.

Starostové obecní postrádají pevnější organisace, která by sezná-
mila je navzájem, opatřila prostředky k usnadnění a zdokonalení vý-
konů úředních, sdružila k vydatnějšímu obhájení zájmů samosprávy
proti vlivům vnějším, najmě politických úřadů.

862

A podobně je i s činovníky okresních zastupitelstev.

V Německu již dávno panuje zvyk, že se samosprávní činovníci
občasně na sjezdy sjíždějí, aby si tu pohovořili o otázkách pro samo-
správu důležitých a časově nutkavých. U nás bohužel nikdo v tom
směru dosud ani nezavadil. Ani jubileum samosprávy nevyburcovalo
naše pohlaváry z netečnosti. A my tím spíše, že jsme národ malý,
máme potřebu, aby i samospráva naše byla co nejdokonalejší.

Ve trojím směru postupovati by bylo radno: jiné jsou zájmy
obcí venkovských, jiné měst a jiné okresních zastupitelstev.

Svatojanský týden zemědělský přímo je stvořen pro pravidelné
sjezdy venkovských samosprávných činovníků, navrhovaly » Zemědělské
Listy. « •

Sjezd měst a okresů dobře by se hodil pospolu ve dni svato-
václavské.

Avšak nestačuje pouze na sjezdech hromadných probírati otázky,
samosprávných organisací se dotýkající, daleko větší a slibnější účinek
míti bude stálá a pevná organisace činovníků v okrese samém.

Organisaci provedla by po okresích zvláštní organisační ko-
mise, sestávající ze dvou zástupců okres, výboru, okres, sekretáře a
čtyř zástupců obec. starostů. Komise tato měsíčně by aranžovala dů-
věrné schůze starostů, na nichž by v úřadu se braly tyto předměty:
výklad nových zákonů a nařízení, postup práce obecního úřadu v příštím
měsíci, sdělení z praxe dle judikatury nejvyšších instancí, právní po-
rada ve věcech samosprávných, návrhy na zjednodušení, zdokonalení a
sjednocení praxe úřední a návrhy na reformu správní. Stal-li by se
důvěrný sbor starostenský i poradcem o nastávajících volbách okresních,
zemských, říšských i do ostatních správních organismů, byla by orga-
nisace ta rozhodujícím, nejvlivnějším činitelem v okrese. Neméně dů-
ležitým úkolem této organisace by bylo: pořádati samosprávné kursy
pro dorost samosprávný. Jednou ročně svolala by organisační komise
veřejnou schůzi pracovníků samosprávných, na níž by skládala účty ze
své činnosti a kde by se vyslechla i zpráva o zákonodárné činnosti
zemských i říšských poslanců.

První krok k organisaci provedl právě okres velvarský.

Obci Bohušovické náleží zásluha, že první v Cechách na veřejné
schůzi samosprávných činovníků (31. července) se obírala otázkou
krajských vlád a zřízení krajského. O thematě promluvil
tajemník K. Harmach. Otázku krajských vlád dle návrhu Korbrova
z r. 1900 nutno posuzovati s trojího stanoviska, politického, národ-
ního a správního. Návrh Korbrův v sobě tají úmysl, rozkouskovati
jednotné král. české na deset departementů, ovládaných přímo mini-
sterstvem, a ohraničení krajů dle úmyslů německých má se státi tak, aby
co nejvíce bylo krajů národnostně jednolitých, třeba i na újmu zdat-
nosti veřejné správy. O tom, jak by se měly menšiny ochrániti, osnova
se nezmiňuje. Otázka krajských vlád musí řešena býti jen a výhradně
jako reíorma veřejné správy, která jest nezbytně nutná, a to přede-
vším pro nás, pro naše království, jež jest největším i nejdůležitějším

863

správním útvarem celé Cislajtanie. Z toho důvodu je potřebno pilné a
svědomité studium otázky této, abychom mohli včasně postaviti proti
požadavkům vlády a Němců požadavky vlastní svoje. Jako kardinální
požadavky pro řešení veřejné správy vystupují tyto: odstraniti písemné
řízení a zavésti ústnost, bezprostřednost a veřejnost řízení, jehož před-
pisy nutno přesnou a jednotnou zákonnou úpravou zrevidovat a ustálit,
zjednodušiti postup instanční úplným zrušením ministerské odvolací
stolice, která se stala naprosto zbytečnou existencí správního soud-
ního dvoru, konečně zavésti do instančního řízení toliko dvoje stolice
rozhodovací s poslední instancí správního soudu, jehož organisaci a
působnost bude nutno tolikéž upraviti.

Avšak i otázka krajského zřízení samosprávného vyžaduje opa-
trného posuzování s naší strany. Samotné krajské zřízení nepostačuje
bez současné vydatné reformy celého ústrojí samosprávného.

Základem reformy musíme učiniti obec, jejíž vývoj ve tři od
sebe odlišné typy: obec venkovskou, městskou a veleobec, jest ukončen.
K těmto typům bude nutno přihlédnouti při budoucí revisi ústavy
obecní. Hlavním požadavkem reformním jest požadavek spravedlivého
zastoupení v obecní správě na základě všeobecného, rovného a pří-
mého práva volebního a spolu na základě poměrného zastoupení všech
v obci.

Splněním požadavku toho přivodíme klidnější, slušnější a spra-
vedlivější boj v našich obcích, zvláště smíšených, neb reforma zne-
možňuje každé znásilnění menšiny většinou. Dalším, neméně důležitým
požadavkem jest správné rozřešení otázky úřednické. V obcích ven-
kovských stane se tak pomocí obvodních tajemníků, v městech a vele-
obcích bude nutno vytvořiti řádné úřednictvo s podobnou pravomocí,
která jest údělem zeměpanského úřednictva. Také dohled k obcím
musí býti důsledněji proveden a donucovací moc autonomii zabezpe-
čena. S reformou zřízení souvisí reforma výchovy budoucích činovníků
samosprávných, kteří hned za školní docházky musejí se seznámiti
s duchem i zákony samosprávy.

Avšak i reforma organisace samosprávy jest nutná. Němci chtí
vložit mezi obec a zemi kraje a okresy vypustit.

Tajemník Harmach brání instituci okres, zastupitelstev, ukazuje
k dobrým i vadným stránkám a dospívá k úsudku, že by krajské za-
stupitelstvo řešilo ony úkoly, které vůbec přesahují síly okres, zastu-
pitelstev a jež z důvodů ekonomických i finančních nedobře se hodí
v rámec působnosti zemské správy. Připustíme-li tudíž z těchto dů-
vodů oprávněnost zřízení krajského, činíme tak jen v zájmu veřejné
správy a předpokládajíce, že současně se zavedením instituce této pro-
vedena bude náležitá reforma i okresního zřízení a budou základní
podmínky reformy obcí splněny i pro okresní a krajskou samosprávu.

V důsledku reformy organisace samosprávy vyplyne potřeba re-
vise instančního postupu a řízení v samosprávě a tu zkrácení cesty
instanční a zavedení ústnosti a bezprostřednosti v řízení přichází
v úvahu.

864

Schůze bohušovická dotkla se časové, velice významné otázky,
která by neměla zůstati šíře nepovšimnuta, neb jest to otázka emi-
nentně česká, a zvláště okres, výbory záhy měly by k otázce stano-
AHsko své zaujati. Při této příležitosti upozorňujeme na tyto práce
české, které otázky se dotýkají: Prof. dr. Boh. Rieger, »Přehled no-
vějších návrhů zřízení krajského*, K. Harmach, »K otázce reformy
obec. samosprávy*, dr. J. Sládeček, »Die Reform des osterr. Admini-
strativ-Verfahrens bei den Verwaltungs- und Finanzbehorden«, »Nár.
Listy* ze 17., 18. a 19. dubna 1904, (články dosI. dra Fiedlera).

Ca.

ÓKOLSKÉ. Činnost Zemského ústřed. spolku jednot učitelských v Čechách dle jednatelské a
^ účetní zprávy podané valné hromadě delegátů. — Výroční zpráva Dědictví Komenského, lite-
rárního sdružení učitelského za r. 1903-4.

Jednatelská a účetní zpráva Zem. ústřed. spolku jednot učitelských
v Cechách byla letos v čas vytištěna a do rukou učitelstva rozeslána.
Učitelstvo i širší veřejnost má příležitost bedlivě ji pročísti a kriticky
činnost ZUS. oceniti. V osobách vedoucích správu spolku nestala se
v uplynulém správním roce změna žádná. I pořadatel ústřed. orgánu
íiesetrval na své resignaci, ^ na níž v poslední valné hromadě delegátů
před širší veřejností tak resolutně trval.

Zemský ústřed. spolek měl zastoupení ve všech hlavních hospo-
dářských podnicích učitelských, dále v Nár. radě, v Ústřed. vzdělávacím
sboru a — na co jednatelská zpráva zapomněla — ve výboru banky
*Prahy«. Úsilí správy spolkové dostati zastoupení v nejvyšším školském
úřadu zemském nesetkalo se ani letos se zdarem. Jak vysoce důležitým
by takovéto zastoupení bylo, ukázal nejnověji zpátečnický výnos zem.
•školní rady o pěstování církevního zpěvu v interkonfesijním obecném
školství a povzbuzení učitelstva k dalšímu pěstování varhanictví.
Bylo-li úsilí předsednictva ZUS. o zastoupení učitelstva v zem. školní
radě bezvýsledným, pak úsilí o přiměřenější zastoupení v okres-
ních a místních školních radách se v uplynulém správním roce téměř
■ani neprojevovalo. A přece starost o větší zastoupení ve škol.
úřadech by mělo míti předsednictvo ZUS. stále na paměti a věnovati
jí pozornost nejen ve schůzích, ale i v žurnalistice spolkové. Jinak
přece učitelstvo svoje reformní snahy v oboru vyučování neuplatní,
jinak se o spravedlivější obsazování učitelských míst, o humannější
praxi při disciplinárním řízení, o potřebné rozšiřování školství atd.
nepostará, než když se vliv jeho ve školských úřadech sesílí tou měrou,
^by čeliti mohl namnoze zhoubným a neosvětovým vlivům autonomním,
klerikálním a byrokratickým, které tu mají rozhodující moc.

V ZUS. soustředěno je letos 120 okres, jednot učitelských se
7823 členy. Proti roku loňskému přibylo pouze 60 členů. Uváží-li se,
že všech českých učitelských osob, učitelky industriální a učitele ná-
boženství v to nepočítajíc, je v Čechách na 11.400, pak v ZÚS. je
sdruženo pouze 68 proč. tohoto učitelstva. Jednatelská zpráva neuvádí,
co bylo učiněno, aby se rozluka, která je jednou z negativních akcí

865

nynější správy spolkové, zcelila a více než 30 proč. českého učitelstva
pro společnou práci v ZÚS. získalo.

Pokud se týče zapravování členského příspěvku lze říci, že velká
většina učitelstva měla smysl pro organisační povinnost. V r. 1902 — 3
zapravilo stanovený organisační příspěvek téměř 97 proč. sdruženého
učitelstva, v neuplynulém ještě správním roce mají tento příspěvek za-
pravený 53 jednoty, t. j. 44"16 proč.

Ku provádění pracovního programu utvořili členové širšího vý-
boru pět odborů: hospodářský, právní, tiskový, školský a kulturní. Ku
práci v těchto odborech má právo přihlásiti se volně každý člen orga-
nisace. Starosta ZÚS. přesunul takto zodpovědnost za činnost spolku
na předsedy jednotlivých odborů, sám nepřihlásil se ani do jediného
odboru.

Intensita práce v ustanovených odborech nebyla všude stejně
velká, v některých byla nepatrná, ano i vůbec se neprojevila, anebo pro
krátkou dobu trvání a jiné příčiny projeviti se nemohla. Právní odbor,
resp. jeho předseda p. K. V. Tuček vyřídil 386 právních případů,
z nichž toliko ve 4 dožádal se pomoci právníka. Žádoucím by bylo,
aby ustavením se právních odborů při všech jednotách byla velká
práce předsedy ústřed. právního odboru přiměřeně rozdělena a pře-
nesena. Dosud je zřízen právní odbor jen v několika okres, jednotách.
Na nesamostatnost mnohých učitelů ukazuje fakt předsedou práv-
ního odboru konstatovaný, že totiž obracejí se často na odbor s do-
tazy, které lze zodpovídati pouhým nahlédnutím do sbírky zákonů
školských. Cit právní se nesešili jinak, než když všichni učitelé budou
za svou povinnost pokládati, aby často v zákony školské nahlíželi.
Úplnou sbírku zákonů školských počal vydávati ZÚS. Lze jen si přáti,
aby tato sbírka byla brzy vydána a vhodnými rejstříky k orientování
opatřena. Starší sbírky tohoto druhu jsou dnes již neúplné a ne-
vyhovují.

Že se spolek odhodlal k vydávání lidových kalendářů, lze
jenom chváliti. V druhém roce vydávání se kalendáře zlepšily jak po
stránce vnější, tak vnitřní a lze očekávati, že při dalším vydávání bude
míti spolek ?. »Havlíčka« a »Palackého« také hospodářský prospěch.
Je k tomu ovšem třeba, aby se agilnost mnohých učitelských jednot,
na jejíž slabost si jednatelská zpráva naříká, hodně zvýšila. Odebrati
jeden výtisk kapesního kalendáře učitelského, jehož vydávání od sou-
kromého vydavatele spolek převzal, mělo by patřiti k povinnostem
každého člena učitelské organisace. Lze jen toužiti po tom, aby ka-
lendář kapesní zdokonaloval se rok od roku hlavně ve směru pra-
ktickém tak, aby se stal nezbytnou kapesní příručkou pro učitele.

Spolkový věstník » Český Učitel* zlepšil se v uplynulém roce
hlavně ve své příloze » České Škole «. Redakce starala se vhodně, aby
zvláště ve výtazích z universitních lidových přednášek podávala uči-
telstvu dobrou četbu. Hlavní list byl často hodně prázdný. Polemiky
byly v něm vedeny zhusta způsobem nevěcným, nevhodným, hrubým
a v celku neúčinným a neplodným. Počet jeho odběratelstva nezvy-
šuje se v posledních 4 letech ani z daleka tou měrou, jakou zvyšoval

NAŠE DOBA. R. XI., č. 11., 1904. 20. srpna. 55

se v prvním tříletí svého vycházení. Hospodářský výtěžek jeho je
dosud nepatrný a nerovná se ani přibližně výtěžku orgánu německého
učitelstva v Cechách, jehož odbírání je ovšem pro všechny členy orga-
nisace závazným.

Otázka uskutečnění Svazu učitelstva českoslovanského nedostala
se v uplynulém roce valně ku předu. Přecházeti by jí mělo sdružení
učitelstva všech kategorií v Cechách. Nynější předsednictvo ZUS. na-
hrnulo však proti sobě tolik animosity, že se mu to asi nezdaří.

Podpůrné fondy zřízeny jsou pouze v 9 venkovských školních
okresích. Žádoucím by bylo, kdyby ustaveny byly při všech jednotách
a kdyby byly v jisté spojitosti s podpůrným fondem ústředním. —
Ústřední záložně učitelstva českoslovanského prospělo značně přesí-
dlení z Brandýsa n. L. do Prahy. Peněžní tento ústav vykazoval ve
správním r, 1903 značný obrat 3,157.040*36 K. Čistý zisk v obnosu
3580*65 K výši obratu poměrně neodpovídal. V prvním půlletí správ-
ního roku 1904 činí obrat záložny 2,645.876*66 K, závodní podíly
155.107-80 K, reservní fond 9353*13 K. Správní výbor záložny měl
by uvažovat o tom, jakým způsobem by mohla býti hodně vysoká
úroková míra pro dlužníky, dostupující 6^/2 Vo) snížena. Německé uči-
telstvo v Cechách má možnost vypůjčovati si spolkové peníze nejvýše
na 5 proč. — Neméně prospělo přesídlení do Prahy » Ústřednímu
nakladatelství, knihkupectví a papírnictví učitelstva českoslovanského «,
jehož počet odběratelů stoupl na 4000. Jednatelská zpráva musí nyní
dávati za pravdu všem, kteří vytýkali hned při zakládání posledních
dvou podniků , že Brandýs nad Labem není pro ně vhodným
místem. — Pojišťování na život u banky »Prahy« prostřednictvím orga-
nisace dodělalo se značných úspěchů, neboť počet pojistek organisačních
z obnosu 555.100 K na konci r. 1902 stoupl na konci r. 1903 do
výše 2,126.600 K. Z celkového výtěžku 33.574*73 K dostali pojištěnci
po vydáních režijních na slevách 7328*92 K, sběratelé 8274*73 K,
výpomocná pokladna pojištěnců 6131*32 K, záložna 6496*62 K, ZÚS.
4000 K. Z výpomocné pokladny rozděleno pojištěncům na stipendiích
celkem 5400 K. Uznává se potřeba nového regulativu v tom směru,
aby dostávalo se větších výhod pojištěncům, neboť jinak další rozvoj
organisačních pojistek se uvolní, nebo i zastaví. Jednotlivci, kteří se
k pojišťování přihlašují, přijdou při nynější praxi k tomu, že největší
výhody individuelní nabudou tehdy, přihlásí-li se u banky přímo sami,
bez agentů, ve kterémžto případě připadne veškerý výtěžek jedině
jim, kdežto při nynějším stavu věcí těží z výtěžku hlavně sběratelé
a zvláště pak vrchní sběratel, v druhé řadě ZÚS. a teprve ve třetí
řadě pojištěnci. Dostává-li nyní vrchní sběratel s hrstkou ostatních
sběratelů větší výtěžek než celé dlouhé řady pojištěnců dohromady,
pak nelze nazvati věc správnou ani zdravou.

Zakládání útulků pro studující synky učitelské je v počátcích,
zatím co v Zem. učitelském spolku německém je hojně rozšířeno.
První > Zoubkův studentský útulek* v Kostelci n. O., otevřený po-
čátkem šk. r, 1902 — 3 ve vlastní budově za podpory ZÚS., zdárně
prospívá. Útulky takovéto měly by býti zakládány hlavně v městech,

86'i

kde je více druhů středních škol. Někde (na př. v Plzni) konají se
k tomu již přípravy.

Solidárnost učitelstva v ZUS. sdruženého s ostatními slovanskými
i německými zemskými spolky za příčinou jednotného postupu v obecně
důležitých otázkách je vždy dobrá a úspěšná a měla by býti stále pě-
stována. V uplynulém správním roce projevila se zvlášť v zakročení
proti vydání zpátečnického řádu disciplinárního. Vhodné jsou sjezdy
abiturientův učitelských ústavů, které se nyní pravidelně o prázdninách
v různých místech konají a při nichž nastávající učitelé se poučují
o věcech organisačních, životosprávě, dalším vzdělávání, o cílech a
snahách českého učitelstva a p.

Na práci s realisováním kulturního programu, přijatého na po-
sledním sjezdu pražském, bylo téměř zapomenuto. Jednatelská zpráva
sice uvádí, že v tomto směru byla zahájena akce ve školském odboru
Národní rady, kde byly přijaty návrhy Fr. V. Moravce o výchově ve
společnosti, a návrhy V. Rašína o pokračovacích školách, dále pak ná-
vrhy F. V. Moravce a F. Fialy o vzdělání mládeže rolnické a spolu-
působení učitelstva v širším výboru, než to všechno je za celý rok
bilance velmi skrovná.

Ve příčině opravy disciplinárního řádu slibuje jednatelská zpráva
usilovnou práci. Svého času zpracovaný návrh bude podroben revisi,
v právním odboru projednán a jednotám rozeslán k vyjádření, kterými
cestami by bylo nejlépe možno jej uzákoniti. O vyšším vzdělání uči-
telstva připravuje se pamětní spis k ministerstvu vyučování. Účinným
by bylo, kdyby se přičiněním učitelstva ve veřejnosti české slovem
i tiskem radilo, aby ti, kdož se povolání učitelskému oddati chtějí,
vystudovali celou střední školu a po vykonání maturitní zkoušky se
dávali zapisovati do t. zv. pátých ročníků při paedagogiích. Čtyři dlouhá
léta na nynějších paedagogiích ztrávená jsou pro vzdělání učitelstva
velmi málo úrodná. Vyšší vzdělání učitelstva hleděl ZÚS řešiti cestou
svépomoci. V těchto dnech, od 17. do 27. srpna pořádá společně se
zemským spolkem moravským a slezským universitní prázdninový kurs
paedagogicko-přírodovědecký v Náchodě, k němuž přihlásilo se hojně
posluchačstva. Menšího významu je kurs pro mathematiku a deskriptivu
a kurs frančiny. Hmotně podporoval spolek vzdělávací snahy učitelstva
obnosem 1000 K k částečnému vrácení kolejného nemajetným účast-
níkům kursu v Náchodě, poskytnutím 3 studijních stipendií a subvencí
výstavě pro uměleckou výchovu v Kutné Hoře. Jde o to, aby správa
ZÚS pamatovala na vzdělání učitelstva nejen v určitých dnech, ale
stále.

Správa spolku domáhala se u ministerstva vyučování bezvýsledně
výnosu proti anonymním udáním, dále tak spravedlivé věci, jakou je
upravení prázdnin v tom směru, aby rovnaly se prázdninám na školách
středních, a povolení vedřin také na školách venkovských, dále ome-
zení zbytečného písaření ve školách, povolení, aby universitní knihovna
mohla půjčovat knihy širšímu učitelstvu, subvence pro universitní kursy
v Náchodě. Zemské školní radě podán společně s německým učitel-

868

stvem pamětní spis o obsazování míst a žádost, aby nebylo více škol
spojováno pod jednou správou.

Za nejbližší úkoly ZÚS označuje jednatelská zpráva: zménu disci-
plinárního řádu, spravedlivé obsazování míst, vymožení aktivních pří-
davků pro všechno učitelstvo, rozluštění otázky učitelských bytů, boj
proti klerikalismu ve sdruženém šiku učitelstva bez rozdílu politického
smýšlení a za současné realisace kulturního programu.

Jmění hospodářských podniků učitelských se v uplynulém roce
přirozeně zvětšilo. Podpůrný fond ZUS má 15001 80 K, Škodův
42060 K, útulkový 7450 K, pro stavbu sirotčince 2800 K, pro stavbu
učitelského domu 1400 K, Bolzanův sirotčinec 105.265 K, Samostatný
48.365"72 K, Spolek pro vydržování učitelského konviktu při Bes. Uč.
.18000 K, pro zbudování učit. domu v Praze 446950 K jmění. —
Účetní zpráva nepodává jasný obraz organisačního hospodářství a dá
asi opět příčinu k četným dotazům a nedorozuměním. Není sestavena
dle vzoru výroční zprávy »Dědictví Komenského*, jak bylo touženo,
a nevzbudí proto u posuzujícího učitelstva potřebné důvěry.

Současně s jednatelskou a účetní zprávou ZÚS dostává se nám
do rukou výroční zpráva Dědictví Komenského, literárního sdružení
učitelského za správní rok 1903-4. Spolek tento plní zdárně svůj úkol
a utěšeně se rozvíjí ku prospěchu věcí školských a učitelských. Vyda-
vatelská činnost D. K., která v minulých létech poněkud vázla, v po-
sledním roce se zvýšila. Zpráva konstatuje stálý vzestup co do množství
i odbytu nově vydaných publikací, jež se těšily hojné přízni i kritiky
mimoučitelské.

Jako nejpřednější čin D. K. uvésti třeba založenou » Bibliotéku
paedagogických klassiků«, řízenou prof. Drtinou, která po pečlivých
přípravách stává se skutkem. Zahájena bude vhodně po prázdninách
vzorným vydáním Komenského » Velké Didaktiky*, po níž následovati
bude Lockeův spis »0 výchově. « — V knihovně » Časových otázek
a rozprav paedagogických« vydalo D. K. R. Neuhoferův »Úvod do
psychologie dítěte «, F. V. Krejčího * Umělecké dílo v literatuře a jeho
výchovná moc«, L. A. Brůžkovu kritiku učitelského vzdělání v paeda-
gogiích a jejich příští reformu a Fr. Čadův spisek » Význam Komen-
ského Informatoria školy mateřské «. Jako zvláštní leták rozšířilo D. K.
ve 20.500 výtiscích přednášku prof. Drtiny »0 Komenském*. —

V Bibliotéce vzdělávacích spisů příležitostných vydán J. Miillerův »Sloh«,
kniha to, pokoušející se řešiti důležitou a časovou otázku výučování.

V druhém vydání vyšly J. Úlehlovy »Listy paedagogické« v novém
uspořádání, spis to, který lze pokládati za jeden z nejlepších, které na
poli paedagogiky v uplynulém čtvrtstoletí u nás byly vydány. Pře-
kladem Karpowiczových »Črt paedagogických* seznámilo se učitelstvo
s předním polským spisovatelem paedagogickým. Členstvu rozdána jako
prémie brožura » Anketa o umělecké výchově*, obsahující snůšku ná-
zorů o časovém problému vychovatelském. Mládeži české přineslo D. K.
k vánocům cyklus pěkných uměleckých obrázků s názvem >Jesle«
od bratří Wenigův a svazek Alšových » Pohádek* provázených slovem
V. Tilleho v nejlevnější ceně. Alšův Betlém doplněn čtvrtým archem.

869

Spolek se rozhodl vydávati také nástěnné obrazy k vyučování věc-
nému vyhovující ve směru uměleckém a jako první připravil » Malo-
městský trh« od malíře Jiránka. Spolkový orgán »Paedagogické Roz-
hledy« po vnitřní stránce zlepšil se zvláště pracemi několika univer-
sitních a středoškolských učitelů. Cennými rozhledy v oboru paedo-
psychologie nahrazují P. R. učitelstvu zvláštní orgán. Rozšířením
orgánu se bohdá umožní, aby »Paed, Rozhl.« také v jiných oborech
a zvláště v literatuře paedagogické a pro mládež staly se učitelstvu
bohatou a vyčerpávající revueí.

Po vnější stránce jeví se rozvoj literárního sdružení učitelského
stále větším přibýváním členstva. V posledním roce přibylo 411 nových
členů, takže čitá dnes D. K. 2401 člena. Finanční správě spolku věno-
vána značná píle a v tomto směru může býti D. K. jiným sdružením
učitelským a zvláště ZUS vzorem k následování. Účetní zpráva je po-
drobná, jasná, nic netají a plně proto uspokojuje. Slibné toto učitelské
sdružení má 49004'75 K čistého jmění a v uplynulém správním roce
mělo 5484945 K příjmů a vydání. Členem D. K. měla by se státi
každá osoba učitelská. Dosud je z 11400 učitelův a učitelek v Cechách
sdruženo v D. K. pouze asi 17^0^ z Moravy a Slezska pak zlomek
nepatrný. Také učitelstvo středoškolské, které má ve výboru spolku
zastoupení, nemělo by ze členství v D. K. škodu.

LITERÁRNÍ. Sbírky veršů : K. Leger, Fantastické povídky a Ballada o mrtvém ševci. — Alois
škampa, Poslední květ. — Josef Múldner, Ztroskotání. — Adolf Brabec, Květy samot. — Bohu-
slav Květ, Na vodách neklidu. — Rud. Stupavský, Z mého zpěvníku. — Rud. lilový, Květy
odboje. — Julius Myslík, Dělnické písně. — Jar. B. Zyka, Mužným duchem.
Fr. Polívka, Názorná květena zelní koruny české.

Navazuji na starší sbírku Legerovu, ^Fantastické povídky*;
sbírka poslední je jaksi jejím pokračováním a doplňkem; mohly vyjíti
s jedním titulem, U básníka sklonnost k realistickému pojímání prozírá
i z roucha fantastického, třeba často hodně nápadného. Lebkou, ob-
jevenou někde na šibeničníku, básník evokuje si na př. romantický
příběh krásné mladé cikánky, vášnivé tanečnice a věrné milovnice,
obětující se vlastním životem za jejího milence vraha (»Cigánka«); na
hřbitově o půlnoci básník svádí zesnulé obyvatele zapadlé vísky horské
k rozhovorům a meditacím o nynějším světě (» Vesnický hřbitov*), od
starého hlídače dává si vypravovati jeho pohádkový milostný příběh
o něžné víle, proměňující se za svítání v květ leknínu (»Leknín«),
k vyhublému umírajícímu jinochu v chudičké chýši dává sestupovati
obrazu vábné ženy se stěny (»Před smrtí«), k mediku, který svedl
mladou ženu k nevěře, přivádí tuto ženu jako nebožku, která se právě
pro tento svůj poklesek v téže noci otrávila — po » živém snu« trčel
na stole nůž zabodnutý od medika do její ruky a kapka krve (» Ná-
vštěva*) atd. atd. — tedy motivy, jaké v různotvárných variacích pro-
pracovala již skoro před sto lety romantika. Ale pod tím opestřeným
rouchem prohlížíte v duši člověka, který živě bolestní nad odnárodňo-
váním českého lidu mocí velkého cizího průmyslu (^Vesnický hřbitov*),
člověka, který cítí s lidmi uhnětenými bídou sociální, a podléhá podobným
novějším idejím. Skoro všecky básně pojí stejné nazírání: jakási touha ži-

870

votní, touha vyžíti se v rozkoši lásky, ať je znázorněna vášnivou ci-
kánkou, nebo starým mnichem, který za moru se poddává nevinnému
půvabu ženskému a odnáší si na onen svět spokojený úsměv z tiché
oddanosti krásné dívky židovské (»Mor v Koh'ně r. 1680«), nebo za-
chycena záchvěvy přírodní milosti pohádkovité víly, ba i nepřirozeně
v skomírajícím jinochu, který jsa v posledním tažení s jiskřícím okem
dává si vyprávěti o rozkoších Vídně tančící a objímající se a umírá
roznícen jsa touhou po ženském objetí.

Týž převážný ráz vyznačuje též druhou sbírku. Všude láska jako
ňejhybnější motiv života. Nadpřirozenou moc lásky, prpti které mluví
sice rozum, který chvíli triumfuje, ale neuvědomělý přírodní cit na
konec vítězí, Leger vyličuje v »Rybáku« — doplněk k »Leknínu« ve
starší sbírce. V » Nemocném « student poeta hynoucí láskou — do-
plněk k básni starší »Před smrtí «, láska a veselí života za života ne-
ukojené ohlašují se u mrtvého po smrti (»Ballada o mrtvém ševci« —
fantastický nápad o mrtvém ševci tančícím vysvětlen na konec rovněž
realisticky jako sen). A tak i jinde: láska vzbuzená v starém srdci
dívkou, která vlídností a předstíranou láskou množí návštěvníky v ho-
spodě (»Luční víla«), touha po objetí ženského těla, mladého a bucla-
tého^ přenesena do života posmrtného, ženy upíjející nezkušené mla-
díky (»Do alba«). »Carpe amorem« mohlo býti nadepsáno nad většinu
básní — láska buď jako » sladký hřích «, nebo mlsnota fysické lásky,
která se zálibou pozoruje dívku nedostrojenou (»Rozpustilý«), buď jako
čistá, posvěcená náklonnost (»Myslivna v zimě«, >Cestou z kostela*).
Navíc je v mladší sbírce Legerově hojný živel satirický — satira ozý-
vající se z pravidla násilnou, upřílišenou karrikaturou — často i di-
daktikou. Jak zcela jinak vyzněla by na př. satira Macharova v číslech
jako »Ve službách národa «, »Vař, hrnečku, vař!« nebo » Satira « a j.!
Navíc má dále tato nová sbírka několik čísel, v nichž je největší síla
Legerova — vystihování života maloměstského, malicherného, před-
sudky naplněného.

Alois Skampa ve sbírce »P o sled ní květ« doznává v jedné
básni, že si zachoval ideály svého mládí. Bohužel zachoval si také
poesii svého mládí: poesii bez velkých zkušeností, bez hlubšího nazí-
rání na svět a na život člověka. Zpívá o lásce: šťastný ten člověk na
př. s pietou chová si kytičku fialek od své drahé a neprodal by ji
za celý svět (»Poselství«), v zimě chodí ze sněhu vyhrabávat mateří-
doušku, posvěcenou jejich láskou, a tiskne ji ke rtům (» Zapadlou
stopou*), stále se trápí steskem, že on je starší, ona mladší; dovídáme
se z jeho básní, že je i hodným a šťastným manželem, ale vztah mezi
mužem a ženou neosvětlí vám ani jediným novým paprskem, nikde
nová nuance citu erotického. I ty obrazy básnické zní vám jako dávno
známé, i oblíbený rým »nebe — Tebe« je pro staršího básníka za-
jisté velmi charakteristický. V druhém oddíle »Z přírody* básníkův
cit přírodní mluví k nám jen vyčerpajícím, systematicky probraným
popisem, ale nikde není individuálních silných obrazů přírodních. Poslední
oddíl »Z pouti života* prozrazuje nám člověka zbožného, člověka, který mi-
luje svůj domov, svůj koutek v přírodě, člověka nebouřlivých projevů

871

životních, který si své malé strasti maluje v obrovských rysech, člo-
věka, který si svědomité zpytuje svědomí o všech svých činech —
zkrátka hodný člověk podle předpisů božských i lidských. Takto zů-
stává i poesie jeho » holubičkou tichou«, jak ji sám nazývá, skromnou,
která nepochybuje sice o svém vyšším určení, ale která nečiní také
velkých nároků literárních.

Poslední sbírka 3^os. Miildnera »Ztroskotání« čte se jako re-
zavý kontrast k básním Skampovým. Zde spokojená radost ze života,
u Múldnera stále se opakující teskný bol a jistá nuda ze života;
u Skampy oddané požívání štěstí z lásky k vyvolené ženě, u Miildnera
kletba takovéto lásky a odpor k ženě (vyslovuje to hlavně v oddíle
druhém ^Marnost ženy«); u Skampy stydlivé tužby milostné, u Múld-
nera žena tělesná, odhalená, noci s ní společně prospané; u Skampy
nevinná naivita, u Múldnera přespělé zkušenosti životní. Škampa s pietou
a žehnáním vyhledává místa, kde dříve meškával s milou, Múldner ta
místa stíhá proklínáním. Škampa je optimista, s každým údělem spo-
kojený, Múldnera nic trvale neukojí ani neupoutá. A tak i v podrob-
nostech a prostředcích básnických, Škampa náladu přírodní kupením
zjevů vleče po několika stránkách, Múldner s prospěchem zachycuje
jednotnou náladu v stručných slohách. Ten ráz ukazuje se zejména
v prvním oddíle »Moře«. Ovšem marně bychom tu čekali překvapení
vnitrozemce mořem a dojmy z cizího živlu; i sem vniká ona omrzelost
a neukojenost. Základní tón celé sbírky Múldnerovy vyznívá charakte-
risticky z těchto veršů:

»Mně jiných darů život nenabízel,
než ran, jimiž mne bičoval můj žal.
Žeň bohatou svých bolestí jsem sklízel
a jiné úrody ni lán můj nevydal. «

Ale z celé sbírky marně hledáte zdůvodnění tohoto pojímání;
pochybujete, že v tom je pravdivý obraz vnitřního života básníkova.

Několik náladových obrázků podává ze svých dojmů Ad. Brabec
v y> Květech samota. Byl u moře, viděl nějaký koutek v Itálii, prožil
šťastné i tklivé chvíle v lásce, se zálibou poslouchal flétnu, housle
v noci, violu a zveršoval to vše v několika nestrojených, ale často
také mělkých verších. Mladý člověk tu příliš často truchlí nad uply-
nulou mladostí, hledá svou ztracenou minulost, projevuje příliš jedno-
stranně náklonnost k chmurným zjevům — zajisté tu víc manýry, víc
vyčteno nežli skutečně prožito. Sbírku svou, nákladně upravenou, Brabec
věnoval Ant. Klášterskému; myslím, že se tím zároveň hlásí k svému
vzoru.

Bohuslav Květ v hisvnch^ nadepsaných »Na vodách neklidu*
dovede čtenáře zvábiti tím, co napovídá v úvodních slovech: »Chci
však ukázati v těchto verších obraz duše člověka, jenž prošel peklem
života a v posled zakotvil vší vroucností svého srdce v Bohu.« To
věru už něco znamená! Ale čtete a poznáváte, že tu dosti zbožných
hesel křesťanských, že básník je orthodoxní ve víře křesťanské, když
mluví o životě věčném, o z mrtvých vstání a jiných článcích dogma-

872

tických, že si osvojil trochu fraseologie biblické a nic víc, ač je ne-
smírně domysli vý na svou » Myšlénku «, které pěje hymnu;

»Myšlénko má! Rci, kdo by víc pro tebe dal než já!
Slyšíš ty kletby, padající na mou hlavu?
A tady stojím, oběť za tebe, však hrdý dosavad,
a chvějící se rty šeptají: Nikdy nazpátek!

A já juž mnoho za tě dal a nazpět nepůjdu,

nechf hřmějí salvy pokrytců a lotrů placených . . . .<

Ale hledáte jedinou myšlenku v celé sbírce a namáháte se darmo;
neřku-li takovou, za kterou by básník musel trpět hřímáním slov
pokrytců a lotrů placených, A marně badáte v jeho veriích, proč ta
úzkost a neklid, o kterých pořád mluví. Patrně nic než heslo! Básník
má přece na všecko svou zbraň. On »sice slaboch, chví se neko-
nečným děsem, když nejnepatrnější květ má v cestě zašlápnout* (str.
23.), ale na »psa podlého. Satana, revolver nabil ostrým nábojem* (13.),
naplije ve tvář šedivé nevěstce s odporným úsměvem (15.) — vůbec
i v jiných básních rád plije, stal se » tygrem vůči svým nepřátelům,*
vlídným beránkem k přátelům (34.), » samce v sobě zabil nelidsky, by
snáze vysmívat se mohl Milenci* (19.), polemikou > Čecha* a » Vlasti «
bouří proti sestárlé kultuře, proti vědě, proti přeučeným mozkům,
proti filosofům, kterým patrně za mák nerozumí atd. Opakuje zapo-
menuté středověké motivy sporů duše s tělem (27.), píše naivnosti
o hněvech palmy, vehnané do země severu, a vedle toho chce být
modernistou aspoň nucenou symbolikou a velikými začátečnými pís-
meny u některých substantiv, v čemž se žádnému grammatikovi na
světě nepodaří najíti nějaké pravidlo.

Rud. Stupavský ve sbírce »Z mého zpěvník u«, vyšlé v pu-
blikacích »Nového Života«, představuje se v zadu nejen svou podobiznou,
nýbrž i svým stavem: je kaplanem v Hulíně. Všem kaplanům zpívá
tuto kommilitonskou »Kaplanskou písničku «, která sama dobře uka-
zuje, čího ducha jest celá sbírka.

1. »Veselý my život vědem 4. Třebas kapsa svítí prázdnem,
na tom světě — kaplani, otvíráme rádi dlaň,

třebas někdy opuštěni národu i církvi svaté

jako větrák na stráni. platíme vždy svoji daň.

2. Celý svět je naším polem, 5. Ke všem vždycky úctu máme,
práce pro nás všude dost, laskavou, vždy směvnou tvář,
hned jsme tady, hned zas jinde - bychom v boji pevně stáli —
jak kdy komu pro radost. modlíme se breviář.

3. Škola, kostel našim rájem, 6. A když v srdce bol se dere,
k tomu hodný zbožný lid, matička nás potěší:

ve faře pak někde v koutku Trp jen, synku, s Pánem Bohem,

jako hnízdo malý byt. trpělivý nehřeší!

7. Za to všecko nevděk černý
duši naši zazebe,
ten však z mysli zapudíme
pohledem — tam na nebe.

i73

Jako kaplan R. Stupavský veršuje o tom, co v kostele svým
ovečkám kázává, co se s nimi modlívá; k tomu má své právo, jenom
že to poesie není. Básní také o všeličems jiném, o čem asi v kostele
nekázává a co se nemodlívá: má rád jaro, květy, zejména růži, letní-
večery, jako skoro každý básník, jenže praví básníci dovedou ten svůj
cit přírodní vyjádřiti básničtěji; R. Stupavský podává tu objektivně
popisované postřehy z přírody s nejvšednější meditací o nich a s ne-
patrnou náladovostí. Zpívá formálním primitivismem Hálkovým, Vojt.
Pakosty, ale beze vší hloubky citové, bez síly úvah rozumových.
Zbožným čítankářům to asi nebude vadit, aby těmito rýmovačkami
neobohacovali školní čítanky, jako v ně uvedli jiné prázdné veršovce
z duchovního stavu.

Hnutí socialistické si přirozeně podmaňuje také poesii. Motivy
staré omšené přebarvují se v duchu idejí socialistických. To vyznačuje
také verše Rud. lilového »Květy odboje«. Zrýmují se na př. takové
věci o starém králi a mladé princezně, nevěstě jeho, která miluje svého
lokaje. Ale ten nečinný lokaj, když na něm chce princezna, aby ji
unesl, omlouvá se hrozícím hladem a bídou. Ten hlad a bída je tu ne-
chutné vystrkování ran mrzákových. Sociální hnutí jich užívá zpravidla
jen na pravém místě. Podobné jinde lilový spojuje starou tradici lidovou,
pověry a pod. s novými ideami. Vůbec nemluví z těchto veršů pro-
cítění určitého názoru, nýbrž jen zevnější hesla a horování v duchu
strany. Nejlepší jest ještě oddíl >Sny«.

Pro pořadatele ^Dělnických písní« Jul. Myslíka rozhodoval
praktický ráz: zpěvem chtěl šířiti ducha a zásady své strany. Vybral
přes 60 písní, skládaných od skladatelů cizích i domácích, k účelům
své strany, vybral vhodné písně lidové obsahu demokratického a so-
ciálního, u mnohých přidány noty. Je vidět, že sociálním demokratům
nejsou lhostejný věci, týkající se jejich národa. Uvedené písně podá-
vají poučení o tom, jak skládají primitivní skladatelé písně: většina
jsou vážné parodie neb ohlasy známých písní lidových; neobratnost
veršovnická jeví se často jednak kostrbatým výrazem, jednak nu-
cením se do vzletnější mluvy; ale všude proniká z nich pevně názor
strany, důvěra ve vítězství vlastní věci.

Jiným duchem nese se Ja7\ B. Zyky »Anthologie sokolských
básní a příležitostných proslovů, připsaných Sokolstvu«, »M u ž n ý m
duchem«. Objemná sbírka příležitých proslovů, vyplynulých často
snad z nadšení, ale častěji jen vynucených, má přirozeně ráz více jen
dokumentární. Co zůstalo ze sokolské poesie živého, beztoho zná každý
Sokol nazpamět.

Fr. Polívka, Názorná květena zemí koruny české. Ná-
kladem R. Prombergera, knihkupce v Olomouci. O prvních dvou
svazcích tohoto široce založeného díla »Naše Doba« přinesla podrob-
nější referát. Nyní dokončeno jest celé dílo ve čtyřech svazcích
o- 3159 stranách s množstvím názorných illustrací. Auktor, jenž plně
ovládá svůj předmět, popisuje všestranně rostliny a složité životní
úkony jejich. Připojuje zajímavé poznámky praktické, geografické, hi-

874

storické, bájeslovné, pathologické, etymologické. Zvláštní pozornost
věnuje zejména důležitému opylení rostlin hmyzem. Tímto způsobem
jsou vystiženy v »Názorné květeně« všecky druhy našich rostlin kve-
toucích a mnohé cizozemské, jež se u nás pěstují v zahradách. Z rostlin
tajnosnubných popsány tu jen tajnosnubné cévnaté, jak bývá pravi-
dlem při populárních dílech; při vyličování jiných tajnosnubných bylo
by asi spisovateli překonati překážky příliš veliké. První svazek, který
vyšel naposledy obsahuje všeobecnou botaniku, soustavný přehled rostlin
a praktický klíč k určování rostlinného rodu; na konec připojen
seznam a biografie auktorů-botaniků. Při botanice všeobecné neza-
mlouvá se mi nevědecký pořádek podle jmen; tím je vědecký po-
všechný pojem o rostlině roztrhán; ovšem připouštím, že je to pro za-
čátečníka postup praktický. Vytkl jsem již v prvním svém referáte
upřilišenou snahu, každou květinu i sebe vzdálenější cizozemskou
chtíti pojmenovati po česku. Jak se* tu vyjímají jména jako dmuloret,
krutiplod, stejnolemka, zavrnutka, pochvatec a j. v., kterých ani od-
borník nikdy neslyší! Chtěl-li Polívka tímto způsobem dílo učinit čte-
nářům přístupnějším, nevolil cestu správnou. Každému zahradníku je
zajisté běžné odborné jméno latinské, a neústrojně nově ukovanými
jmény českými se našemu jazyku zajisté nijak neposlouží. Dílu jinak
důkludně a svědomitě pracovanému tato nezdravá snaha není na pro-
spěch. Našim botanikům, zejména českému učitelstvu, bude zajisté
» Názorná květena* svým snadným a příjemným podáním věrným a
bezpečným průvodcem ve věčně krásné řiši rostlinné. J, P,

ZPRÁVY

K reformě tělocviku. Všude poukazuje se na důležitý význam
našeho školství, kteréž v dobrém uvážení podrobeno býti musí nutným
reformám, má-li rozumnou cestou vypěstiti, vychovati lidi šlechetných,
poctivých povah a zdatných a svěžích sil tělesných,

O reformách mluví i píše se mnoho a také v skutek pomalu,
ale krokem hlemýždím se uvádějí. Jedna z nich, nejnovější, zabývá se
tělocvikem na školách, zvláště obecných a měšťanských, neboť od těchto
nejnižších škol lze očekávati prvních kroků.

Výchova tělesná byla dosud a je stále nesmírně zanedbávána.
Ač všichni uznáváme péči o zdraví a vědomi jsme si klesání tělesných
sil lidstva, přece nepřihlížíme k pěstění tělocviku na školách obecných
a spokojujeme se skoro až se zlomyslným jeho znehodnocováním.
Tělocvik zůstává za všemi předměty poslední; i německému jazyku
přičítá se větší důležitost.

V tomto roce zřízen při učitelském ústavě v Praze kurs pro
učitele škol měšťanských; řízen je dobře, tak, aby posluchači, pokud
možno, dobrých, praktických znalostí v oboru tom nabyli a samostatně
dovedli se říditi. Učitelé, kteří nabudou zde odborného vzdělání, po-
voláni jsou v prvé řadě, aby na školách obecných předmětu úplnou
péči věnovali, neboť je žádoucno odstraniti šlendrián, který dosud při
vyučování tělocviku vládne.

Učitelům tělocviku dobře přináležel by předmět hygieny úzce
s tělocvikem spojený. Zvláště na škole měšťanské bylo by spojení to
výhodné, protože mohlo by tvořiti, jak bylo již řečeno, samostatný
odbor, —

Dá se očekávati, že příslušné úřady, jež jeví o to zájem, vezmou
otázku reformy tělocviku v úvahu a přičiní se, aby konečně již počalo
se lepší výchovou tělesnou a upustilo od zastaralých, neprospěšných forem.

Zdravotní inspektorky v Anglicku. Roku 1897 zavedeno
v Anglicku zřízení zvláštních zdravotních inspektorek, kterým náleží
dohlížeti k dodržování a zachovávání určitých zákonných předpisů,
vydaných za ochranou dělnic. Činnost inspektorek těch prokázala se
tak úspěšnou, že vláda rozmnožila nyní počet jejich o tři (dosud jich
bylo 42, nyní 45).

Inspektorky tyto, zvláštní to úřednice, mívají občas společné po-
rady, aby směnou svých zkušeností a ideí úřední svou činnost pod-
porovaly a prohlubovaly.

876

Společnost Pestalozziova v Curychu založena 23. prosince
1896. Má tytéž cíle a stejnou organisaci jako berlínská » Společnost
Komenského «. Hlavním účelem společnosti jest povznášeti blaho lidu
podporováním vzdělání lidového a lidové výchovy ve smyslu a duchu
Pestalozzově. Účelu toho se má dosahovati: 1. zřizováním a vydržo-
váním veřejných čítáren s pobočními ústavy v rozličných čtvrtích
města; 2. zařizováním lidových koncertův a dramatických
představení; 3. zařizováním veřejných přednášek; 4. vhod-
nými publikacemi, jakož i rozšiřováním dobrých obrazů; 5. zařizo-
váním schůzí na probírání otázek, týkajících se vzdělávání mládeže
a lidu; 6. zakládáním a podporováním dalších ústavů, které slouží
dílu společnosti.

Vznik pověsti o potopě světa. V » Archivu fúr Religions-
wissenschaft« zkoumá dr. Bocklen nanovo pověst o potopě světa.
Dospívá při tom závěru, že pověst ta souvisí co nejtěsněji s kultem
měsíce a že pohřešuje každého historického pozadí. Oblouk ve mracích,
o němž bible vypravuje a který bývá pokládán za duhu, není, jak
patrno, žádným trvalým znamením slibu, nýbrž naopak symbolem po-
míjivosti a nemůže býti přiváděn v souvislost se suchem. Naproti tomu
objevuje se srpek měsíce každý měsíc znova a namnoze platí za zvě-
stovatele počasí suchého, krásného. I Řekům byl srpek měsíce jako
oblouk boha představou zcela běžnou. Výklad Bocklenův lze zcela
dobře slučovati s babylonskou pověstí o potopě, jejížto pouhou změnou
jest vypsání biblické

Rus Sybikov v Lhasse. Sybikov, Rus náboženství Buddhova,
zdržoval se r, 1900 a 1901 dvanáct měsíců v Lhasse, studoval podrob-
něji tamější život a přinesl odtamtud mnoho fotografií, jež budou ná-
zorninami v díle, které míní vydati. Zatím uveřejnil některé zprávy
o Lhasse (Sybikov jest Burjet; studoval na universitě petrohradské). —
Zprávy jeho podávají některé věci dosud neznámé. Okolo Lhassy vede
krásná široká silnice, která slouží pro průvody a cvičby kajicnosti.
Kajicníci padají po 2 — 3 krocích na zem; ku obchodu celé silnice
třeba upadnouti až 3000krát za den. V městě je toliko 10.000 stálých
obyvatel; jest však důležitým obchodním střediskem — obchod však
provozují z domácího obyvatelstva výhradně ženy. V paláci Potala,
který jest sídlem Dalai-lamy (nejvyššího kněze), jest poklad, mincovna,
škola bohoslovecká a medicínská, byty pro 1200 sluhův a pro 500
mnichův a vězení. V okolí, jak známo, jest mnoho chrámův a klášterů.
V třech z klášterů těch bývá 15.000 mnichů, jež se po přednosti za-
bývají » učenými pracemi*. V jednom z těch klášterů jest 8000 mnichů,
z nichžto 5000, věku počínaje od hocha do starce šedivých vousů,
studuje bohosloví.

Čína vydržuje v Lhasse mandžurského residenta a » vojsko*. Re-
sident vykonává také novou volbu Dalai-lamy způsobem tím, že vyta-
huje z osudí cedulku ze tří, popsaných jmény kandidátů chlapcův. Sbor
učených mužů vychovává pak zvoleného; až do 22. roku věku jeho

877

jest vláda v rukou vladaře, jmenovaného od císaře čínského. — N}^-
nější Dalai-lama, pátý od r. 1806, jest 27 let věku. Jeho rada, v jejíž
rukou hlavně záleží moc vládní, skládá se ze čtyř »galonů«, císařem
čínským jmenovaných. Správa země jest v rukou aristokracie v sobě
uzavřené. Vojsko tibetské má ,4000 mužů špatně disciplinovaných,
ozbrojených luky a starými puškami.

Alkohol a trestnost. A, Baer byl z nejprvnějších, kdož sou-
stavným a energickým způsobem poukazoval k tomu, že mezi poží-
váním lihovin a kriminalitou jest příčinný vztah. Od té doby vydána
již množství děl, jež se věcí tou zabývají a statistickými daty ji do-
tvrzuji. V Aschaffenburgově knize »Das Verbrechen und seine Be-
kampfung-« jest také hodně případné statistiky, která čtenáře může
plniti zrovna hrůzou, Baer svého času shledal mezi 3227 vězenci
v Plotzensee 1174, t. j, více nežli třetinu, přesně 36'5^/o pijanův.
Ko blin ski mohl mezi 390 vězni v trestnici v Dússeldorfu-Dehren-
dorfu jen 32*8Vo jich zjistiti, u nichž nebylo přílišné pití lihovin ve
spojitosti s příčinou jejich provinění. Dále Koblinski shledal, že 43Vo
všech zločinů spácháno v neděli, IS^o v pondělí, 16'3"/o v sobotu,
v ostatní dny všední jen 3 — 7Vo. Na žádost Aschaffenburgovu F e r t i g-
ve Wormsu podobnou učinil rozvahu a shledal: 35*1 Vo zločinův a pře-
stupků připadá na neděli (den bez práce), 173^0 na pondělí (den
po neděli často bývá »modrý« — modřiny), 142'^/o na sobotu
(s v a t večer), na ostatní dny toliko 6-6^0 — 9 6Vo.

Podobných věcí mělo by si býti všímáno též u nás!

Železniční síť na zemi. » Archiv fúr Eisenbahnwesen« podává
přehled o stavu vývoje železničního styku koncem r. 1901. Dle pře-
hledu toho činila veškera délka železných drah na zemi 816.755 km.
— t, j. délka více nežli 20krát větší nežli největší objem země, totiž
rovník, a přesahující dvojnásobně vzdálenosti země a měsíce. Kdyby
se však počítala délka kolejí, nabylo by se délky ještě mnohem větší,
poněvadž jest mnoho drah o dvojitých a trojitých kolejích.

Nejvíce železných drah má Amerika, totiž 410.630 km.,
z čehož připadají dobré tři čtvrtiny na Severoamerický státní spolek,
kde jest 317.354 km. železných drah. Evropa má mnohem méně
drah nežli Unie severoamerická, totiž jen 290.816 km. V Evropě jest
nejdelší síť železniční v Německu, kde činí délka její 52.710 km.
(Vg množství severoamerického), pak následuje R u s k o = 51.409 km.,
tož Francouzsko = 43.657 km., po té Rakousk o-U h e r s k o =
37.492 km., Velká Britanie s Irskem 35.462 km. (britská Se-
verní Amerika má 29.435 km.). V Asii činí délka drah 67.292 km.,
z čehož připadá na britskou Východní Indii 40.825 km.; v Austrálii
25.185 a v Africe 22.832 km.

Vystěhovalectví v Japonsku. Japonsko má rozlohy asi 400.000
km^, t. j. ^/n velikosti Francouzska. Má však 47 milí. obyvatel, tedy
tam žije průměrem 117 duší na km-, kdežto ve Francouzsku toliko-

878

71. Tokyo vzrůstá rychlostí podivuhodnou a má dnes 1,705.028
obyvatel, mezi nimi 940.661 mužův a jen 764.367 žen — poměr ten
se vysvětluje tím, že mnozí mužové japonští, pracující v městě, nechá-
vají svých žen ve vsích. Za posledních pěti let rozmnožilo se obyva-
telstvo japonského hlavního města o 279.662 duší.

Skutečného stěhování se z Japonska dlouho nebylo. Neboť Japonci,
již ze země odcházeli — bylo jich málo — činili tak s úmyslem, že
se opět později navrátí. Tací vystěhovalci jsou dosud jen výminkou;
neboť počet japonských poddaných v cizině žijících činí sotva 150.000.
Ale nelze popírati, že od několika let počet vystěhovalou se množí.
Odcházejí hlavně do Severní unie americké, do Honolulu, na Koreu,
do Austrálie, Kanady, Cíny, Siamu a Ruska. Několik Japonců studuje
ve Francii a Itálii, mnozí navštěvují německé university. Počet Japonců
v cizině meškajících činil r. 1896: 54.342; r. 1897: 58.785; r. 1898:
70.801; r. 1899: 99.039; r. 1900: 123.971.

Časopis pro potírání pohlavních nemocí. >Německá společnost
na potírání pohlavních nemocí « vydávala s počátku toliko » Zprávy*. Od
dubna m. r. vydává však zvláštní časopis na pěstování zájmů spolkových,
totiž s-Zeitschrift fiir die Bekámpfung der Geschlechts-
krankheitenc. Redaktory časopisu po sešitech vydávaného jsou
dr, Blaschko v Berlíně, berlínský prof. Les ser a vratislavský prof,
A. Neisser. (Vydává se nákl. Aqibrože Bartha v Lipsku — sv. za
12 m.). První svazek počíná uveřejňovati zprávu o jednání loňského
sjezdu na potírání pohlavních nemocí ve Frankfurtě konaného.

Jednotná kodifikace mezinárodního soukromého práva
státními smlouvami. Ve schůzi » Mezinárodního sdružení pro
srovnávací právní vědu a nauku o národním hospodářství* v Ber-
líně měl úřední soudce m. si. dr. Frant. Kalm z Heidelberka před-
nášku o tomto thematě. Stejný občanský zákonník pro celý kulturní
svět jest utopií; soukromého práva nelze odtrhovati od jeho territo-
riálních kořenův. Tím více jest však potřeba, aby se pomýšlelo na
porovnání kollissí, které se udávají z vedle bytného trvání rozličných
národních právních řádů; tím více potřeba jest starati se o to, aby
urovnávání těch kollissí konalo se všude, pokud možno, dle stejných
zásad. Toho však může býti dosaženo toliko, přivodí-li se k místu stát-
ními smlouvami jednotná kodifikace těch koUissijních (rozporných)
norem tak řečených. Snahy, kodifikovati mezinárodní soukromé právo
takovým způsobem jednotně, sahají nazpět až do osmnáctého století.
Teprve za nejnovější doby však dospělo se jimi, po rozmanitých
zklamáních, zřejmějších výsledků, z nichž nejvýznamnějším a nejslib-
nějším jest konvence v červnu m. r. v Haagu uzavřená — dosud však
ještě nesankcionovaná — o právu uzavírání a rozlučování manželství
a o poručnictví pro nezletilé. Dvanáct evropských vlád již konvenci
tu podepsalo. Na podzim t. r. mají se delegáti evropských států (ne-
účastní se toliko Veliká Britannie, Srbsko, Řecko a Turecko) znova
sestoupiti ve (čtvrtou) konferenci, na jejímž pracovním pořadu jsou

879

návrhy smluv o mezinárodním právu dědičném, o právu manželského
majetku, o právu poručnickém pro plnoleté a o právu konkursním. Dále
podnícena jest řada dalších předmětů, jež se zůstavují následujícím
schůzím » mezinárodního parlamentu «, který se takto tvoří. Dílo jest
v hybu a snad se více nezastaví, až se v hlavních věcech dosáhne
jednotné kodifikace mezinárodního soukromého práva. (D. Litztg.
čís. 24.)

Samo vraždy dětí před sto lety. V »ArQhivu fiir Kulturge-
schichte«, sv. I. ses. 3., dr. Dieudonnes poukazuje na statistickou
práci Casperovu, uveřejněnou r. 1825 v berlínských >Bei-
tráge zur medicinischen Statistik a Staatsarzneikunde«. Práce má název:
Uber den Selbslmord und seine Zunahme in unserer
Zeit. Casper v práci své poukazuje k tomu, že zároveň s pokroky
kultury a s rostoucím zjemňováním lidské společnosti musí přibývati
náklonnosti k samobojstvu. Nikde prý se nezjevuje stinná stránka kul-
tury křiklavěji, nežli když se pozoruje přírůstek samovražd dítek zrovna
neuvěřitelný. V 10 letech od 1788 do 1797 se v Berlíně oběsil je-
diný hoch; za 10 let potom následujících — 1798 až 1807 — byly
ve výkazech už tři samovraždy hochův, a za desítiletí 1812 až 1821
bylo zaznamenáno 31 samovražd, u kterých bylo poznačeno, že je
spáchali 3 hoši a 28 učňův. Casper příčinou těchto samovražd mla-
distvých osob vytýká: » Bohužel! že se vyskytuje takový zjev, který
jest důkazem, k jakým strašným koncům vede příliš rychlé vychová-
vání pařeništní, jímž se probuzují záhy city a názory, kterých nedo-
spělý rozum neumí ještě náležitě ovládati, a jak hluboce zhoubnou se
stává jinak zpuštěné vychovávání mladých lidí, již přece již vzrůstají
za doby kultury — a chorobné vznětlivosti, bohužel, pravím.* Casper
také uvádí příčinu samovražd jednotlivých. Za příklad: pasák se oběsil
na stromě z omrzelosti života; čtrnáctiletý pohůnek volařský se oběsil,
poněvadž se nemohl naučiti nazpamět průpovědem, jež mu kazatel
uložil; třináctiletý hoch vesnický se oběsil na šátku proto, poněvadž
si zoufal, že se nemůže ničemu naučiti a nic nemůže pochopiti; sedm-
náctiletý učeň tiskařský se otrávil opiem z omrzelosti života, poněvadž
se měl učiti ještě půl druhého roku; dvanáctileté děvče se chtělo uto-
piti v Odře, poněvadž se bálo trestu, rozbivši kávový šálek; šestnácti-
letý krejčovský učeň chtěl se zastřeliti v kostele, poněvadž ukradl hůl
a prodal ji; třináctileté děvče se oběsilo, poněvadž vzalo přítelce 3 to-
lary 18 grošů, a přítelka to řekla jejímu otci. R. 1818 zavraždilo se
dokonce dítě osmileté (příčina tu nevytknuta). Zarputilým sebevrahem
se jeví obchodnický učeň r. 1822: napřed si vystřelí náboj z bambitky
do úst; popálil se však jen v ústech, poněvadž měl nabito pouze
prachem. Pak si nožem podřezuje krk. Když si ani tak nezpůsobí
smrti, nabíjí bambitky znova, vystřelí si do čela — ale toliko kůži na
čele si roztříští. A to prý vše z přepjatosti a lichého citu pro čest.
Podobně zcitlivěným se jeví šestnáctiletý posluha, který se oběsil proto,
poněvadž mu jeho druhové vyhrožovali, že nebudou s ním sloužiti,
ježto vzal loutkáři paklíček tabáku.

880

Casper udává za desítiletí 1812 — 1821 úhrnem 31 samovražd,
spáchaných asi osobami do 20 let svého věku. Proti tomu bylo roku
1896 (dle výkazu Eulenburgova) spácháno v Berlíně osobami mladšími
20 let samovražd 43. Ovšem, že za srovnávání musí se míti také zření
k ohromnému zvětšení populace berlínské v devatenáctém století.

Mezinárodní shromáždění kriminalistův. Představenstvo mezi-
národního kriminalistického sdruženi konalo dne 7. května t. r. výroční
schůzi v Berlíně (schůze ty se konávají střídavě v Berlíně a v Paříži).
Usneseno, aby r. 1905 v druhé polovici září konána byla meziná-
rodní valná schůze sdružení v Hamburku. Na programu ustanoveny
následující věci: 1. Dorozuměti se o základních zásadách výročních výkazův
mezinárodně srovnatelných z oboru kriminální statistiky. 2. Rozebírati
otázku, jak jednati se zpátečnými ve smyslu přiměřené ochrany společ-
nosti. 3. Otázka méně příčetných. — K prvnímu bodu programu má
formulovati příslušné návrhy mezinárodní komisse, jež utvořena ze třech
kriminalistů (van Hamel, Prins, v. Lisst)a3 statistikův (v. Mayr,
římský B o s c o a pařížský Yvernés) a má poříditi v společných
ústních úradách statistickou pomůcku pro kriminálně politické otázky
nezbytnou. Co do otázky druhé mají se činiti náležitá snesení o zá-
sadním jednání s nazpět připadlými, hlavně vzhledem poklesků proti
majetku, aby společnost nebyla od takových říkajíc živnostenských
zpátečných ohrožována. O třetí věci — o méně příčetných — pojed-
náváno již předběžně na schůzi německé skupiny o letnicích t. r.

Kč.

Nové hlavní město federované Austrálie. V Melbournu zvo-
lila federovaná sněmovna velikou většinou za hlavní město federované
Austrálie místo Tumbut. Byla navržena tři města, totiž mimo Tumbut,
jež leží nedaleko řeky Murraye, Lyndhurst, vzdálený od Sydneye
jen asi 100 angl. mil a Bomb ala, ležící na jihovýchodě. Členové
poslanecké sněmovny z Nového jižního Walesu hlasovali pro Lynd-
hurst (až na skrovné výjimky), hlasy členů v Viktorie byly rozptýleny
pro Bombalu a Tumbut. Když Bombala byla zamítnuta, hlasovali všichni
pro Tumbut.

Sněmovna dále se usnesla, aby krajina zvící 1000 čtverečných
mil byla pokládána za území federované. Krajina ta se ohraničuje na
jihu Murayem a na severu Murrumbidgeem. Obyvatelstvo Nového již-
ního Walesu však se zpěčuje odstoupiti tak veliké území, a zdá se, že
vláda neochotě jeho povolí. X.

Pokračovací běhy pro praktické lékaře. Ve velkovévodství
Badenském zavedeny před lety pokračovací běhy pro okresní lé-
kaře a pro okresní lékařské assistenty. Do rozpočtu státního na rok
1904-5 přijata také položka na zřizování podobných běhů pro prak-
tické lékaře. Běhy pokračovací pro ně mají se konati každý rok
na obou universitách zemských (v Heidelberku a Frýburku). Účastenství
jich lékařům má býti usnadňováno tím, že část nákladu se převezme
na státní pokladnu. A'.

Letošní světová výstava v St. Louis.

Píše Richard Morawetz.

PO druhé vystoupila Amerika letošního roku se světovou vý-
stavou, kterou měly úplně býti zastíněny předcházející pod-
niky toho druhu. Již roku 1900, když Paříž ještě denně vítala
veliký počet hostí ze všech konců světa, počato reklamou pro
výstavu v St. Louis, která dne 30. dubna t. r. byla zahájena. Co
do velikosti upotřebené plochy jest letošní exposice větší než ona
výstavy Pařížské a Chicagské souhrnem. Zde měl se opětně roz-
vinouti onen zajímavý boj všech národů o superioritu na poli
různých odvětví průmyslu, školství, umění atd. Musím však bohu-
žel již předem říci, že každý navštěvovatel výstavy byl zklamán.

První pohled při vstupu na výstaviště jest ovšem imposantní.
Hlavní budovy jsou zevně velmi pěkné i jsou skoro symmetricky
seskupeny po stranách obdélníku, jehož čelo tvoří vkusná fontána.
Některé cesty jsou odděleny širokými vodními kanály, na kterých
se prohání benátské loďky.

Dobrý první dojem brzy mizí při vstupu do jednotlivých
výstavních místností. O nějakém soustavném uspořádání nemůže
býti řeči, ještě méně však lze mluviti o skutečné representaci
jednotlivých zemí a národů.

Spojené Státy ani nejsou řádně zastoupeny. Mají ovšem svůj
vlastní palác, v kterém hlavně znázorněna státní správa, poštov-
nictví a pod. Avšak v oboru stroj nictví a hornictví nepodávají
ani přibhžný obraz. A tak mohl bych jmenovati jeden stát po
druhém, žádný nevykazuje skutečný obraz dnešního jeho stavu.

Anglie letošní výstavu téměř ignorovala.

Větší pozornost věnována tomuto podniku jedině se dvou
stran a sice se strany Německa a Zaponska.

NAŠE DOBA, R. XT., 1904. č. 12. 20. září. 5g

882

Ovšem i zde lze nalézti důkladně sestavenou exposici jen
v některých odděleních. Německo vystavuje hlavně pomůcky vy-
sokého školství, díla výtvarných umělců, jakož i výrobky umě-
leckých škol a řemesla. Veškeré výstavní předměty jsou velmi
pěkně sestaveny, i obstojí zajisté vítězně soutěž v dotyčných od-
děleních.

Žaponsko poskytuje též zajímavou výstavku školskou jak ze
škol nižších, tak též ze škol uměleckých. Velmi vkusné jsou též
umělecko-průmyslové výrobky.

Rakousko zúčastnilo se vlastně jen pro forma svým malým,
ale velice vkusným pavillonem. Zevně ovšem nevypadá naše bu-
dova tak okázale jako representační budova německá, která zná-
zorňuje přesně Charlottenburgský zámek a i uvnitř ukazuje obe-
censtvu jen skvostné komnaty císaře Viléma, ba i jeho skvosty,
řády atd.

S politováním musím zaznamenati, že náš pavillon nebyl
koncem května ještě veřejně přístupen a byl i zevně nehotov. Malá
tato budova jest ozdobena postavami v slovanských krojích. Uvnitř
jest pak především pěkná výstava našeho železnictví, složená
z různých modelů staveb, pak statistik a pod.

Hlavní část rakouského pavillonu věnována však umění a
uměleckému průmyslu. Jest zde zvláštní místnost umělců polských,
dále umělců českých. Většina zde vystavených obrazů jest nám
z Mánesových výstav pod Kinského zahradou známa. Díla Šva-
binského, Slavíčka, Hudečka, Muchy, Kupky a jiných našich umělců
najdou zajisté i zde své obdivovatele. Umělci vídeňští, kteří též
v paláci umění zaujímají vlastní oddělení, mají i zde jednu místnost
obsazenu. Umělecko-průmyslové školství representuje se též velmi
pěkně ; exposice Kotěrovy a Suchardovy jsou zvláště pozoruhodný.

Celkem možno říci, že budova Rakouska podává pěkný
přehled uměleckého vývoje, lituji jen, že mi měsíc po zahájení
výstavy bylo možno jen tak tak jednotlivé místnosti proběhnouti.
A za to mohu pouze děkovati šťastné náhodě a laskavosti jednoho
pána, jinak byl bych musil vůbec opustit výstavu, aniž bych nahlédl
do vlastní naší exposice.

Z oboru strojnictví nevystavuje Rakousko nic ; v budově
školské a národního hospodářství marně hledáme jméno »Austria«.

Jediné sklárny hr. Harracha obeslaly výstavu českými vý-
robky, jinak nalézáme jen ještě několik ukázek vídeňského prů-
myslu zpracování kozí a kovu.

883

Přehlédneme-li vše, co Rakousko v St. Louis vystavuje, na-
budeme zajisté přesvědčení, že vlastně jen vývoj našeho umění
jest znázorněn.

Mluvilo se v posledních letech často o tom, že se světové
výstavy přežily, že nevyhovují v takové míře úkolům výstav jako
výstavy zemské a krajinské. Letošní světová výstava v St. Louis,
která bude spojena s obrovským deficitem, bude novým důkazem
oprávněnosti tohoto názoru.

San Francisco, 13. června 1904.

56^

školní knihovny a literatura dětská.

Školní knihovny uznávají se všeobecně za důležitý prostředek
vzdělávací a těší se nejen náležité péči paedagogů, ale i stálé
pozornosti úřadů školních. Každá škola jest povinna míti žákov-
skou knihovnu a vésti ji, jak školní úřady nařizují. Tato nařízení
od r. 1870 na několikrát vydaná, obsahují pak nejen předpisy
manipulační, ale i podrobnou instrukci o používání knihoven a
ustanovení ve příčině výběru knih pro školní knihovny. Dle tohoto
ustanovení smí být do školní knihovny přijata jen taková kniha,
kterou učitel za přiměřenou uznal a svým podpisem v seznamu
potvrdil, že zodpovědnost za to přijímá.

Po vydání tohoto ustanovení bylo úlohou učitelstva, jakožto
činitele v tom ohledu nejpovolanějšího, sednouti k velikému po-
kladu literatury domácí i cizí, pokud ji máme přeloženu, a vy-
bírati přiměřenou četbu a to nejen z toho, co tu již bylo, nýbrž
i ze spisů nově vycházejících. Úloha to zajisté nemalá, ale i nad
jiné čestná, neboť tu byla a stále jest příležitost ukázati, s jakým
pochopením a v jakém duchu vykonává učitelstvo svou osvětnou
práci. Ze to nemohl a nemůže konat každý jednotlivec pro svou
školu, je samozřejmo. Kde by se nabral času a peněz! Ustavily
se k té práci v každém školním okresu komisse, mezi nimiž úloha
vůdčí přirozeně připadla » Pražskému výboru ku prozkoumání knih*,
a pokud se týká knih nově vycházejících, pražským časopisům
paedagogickým.

Komisse vydávaly v kratších nebo delších lhůtách seznamy
vhodných knih, jež docházely úředního schválení a byly ostatnímu
učitelstvu bezpečnou pomůckou při zakládání a rozmnožování
knihoven. Ze seznamů »Pražským výborem ku prozkou-
mání spisů* po různu vydaných a z posudků v našich listech

885

paedagogických uveřejňovaných vznikl » Úplný seznam knih
pro knihovny školní schválených a dopor učených«,
jehož vyšlo r. 1902 nákladem M. Knappa v Karlině čtvrté vydání.
Je to smutný, na prahu 20. století neuvěřitelný dokument literární
nevědomosti a paedagogického předsudku, že se a priori pro děti
nehodí, co čtou dospěH, a že je tedy třeba zvláštní literatury pro
mládež. Seznam obsahuje přes 1900 čísel. KoHk je z toho původ-
ního, nedá se při známé praxi spisovatelů pro mládež zjistit;
zřejmě za překlad nebo vzdělání z cizích jazyků hlásí se asi tře-
tina čísel. Z české literatury kromě 8 spisovatelek a 9 spisovatelů,
kteří se s větším nebo menším nadáním pokusili též v opravdové
literatuře, jsou tu zastoupeni Cech, Celakovský, Erben, Heyduk,
Jablonský, Jirásek, Kollár, Krásnohorská, Mácha, Němcová, Pravda,
Rais, Sládek, Světlá, Třebízský, Tyl, ale nikoliv knihami, v nichž
kotví jejich význam v literatuře, nýbrž jen ve výboru nebo tím,
co na přání nakladatelů zvlášť pro mládež napsali. Od Čecha je
tu na př. jen »Pohádka o čarovném pavouku«, od Jiráska jen
»Staré pověsti české* a »Z Cech až nakonec světa«. V celosti je
tu Celakovského »Růže stolistá«, Máchův »Máj« a Němcové
> Drobné povídky «, »Pohorská vesnice* a » Babička « v úpravě
Bartošově. Za to však spisovatelé, k nimž se literatura nehlásí
a nikdy hlásiti nebude, a jichž je tu na sta, jsou zastoupeni snad
celou svojí spisbou. Od V. Špačka je tu na př. 14 knih, od F. J.
Andrlíka dokonce 43 knih, tedy osmkrát tolik, koUk se zdálo
přiměřeným z české literatury klassické. Z literatury světové do-
staly se sem jako zbloudilí poutníci do bahnitých pustin pouhé
4 knihy v úplném literárním překlade: Fénelon - Hulakovský.
Příběhy Telemachovy — Chateaubriand -Jungmann, Atala — Kry-
lov-Mejsnar, Bajky — Mažuranič- Kolář, Smrt Smaila - agy Cen-
giče. — Ostatní převody knih literárních (Andersen, Cervantes,
Cooper, Defoé, Eyrová, Lafontaine, Swift, Tolstoj) jsou volné
a bůh ví dle jakých zásad všelijak upravované překlady z pře-
kladů německých, zřídka z jazyků původních. Vlastně to nejsou
ani takové překlady. Pokud se z vlastní četby a z vlastního srov-
nání pamatuji, jsou to bídné předělávky o něco méně bídných
předělávek německých, v nichž původní dílo bývá zkaženo k ne-
poznání. V paedagogickém jargonu se tomu říká vzdělání. Co
takové vzdělání je, lze se nejlépe poučiti z » Českého Robinsona «
od Fr. J. Andrlíka. V žádné knize nehrabaly se nemotorné ruce
paedagogů celého světa tolik jako v Robinsonovi, ale to, jak ho

886

vzdělal náš Andrlík, je vrchol znesváření, taková škrabácká
opovážlivost, kterou lze vysvětliti pouze bezmezným literárním
ignorantstvím. Proti 4 překladům a 8 vzděláním, na nichž aspoň
jméno původcovo připomíná literaturu, je v seznamu několik set
překladů z němčiny. Literární dílo není ovšem přeloženo ani je-
diné, za to však vzorům našich Andrlíků, Hrnčířů a Spačků do-
stalo se pozornosti takové, jaké se ani doma v Německu nikdy
netěšili. Ambach, Fogowitz, Herrchenbach, Hócker, Horn a zvláště
Hoíímann, Nieritz a Schmid, proti nimž se vede v Německu již
od let nejostřejší boj vyhlazovací, jsou »králové a knížata* praž-
ského seznamu. Z jediného Nieritze je tu desetkrát tolik překladů,
jako z celé světové literatury dohromady. Některé jeho knihy jsou
i dvakrát přeloženy. Tak vzácný to spisovatel!

Ctění poučnému výbor valně nepřeje. Z 1900 knížek je asi
150, které se sice poučnými tváří, z nichž však sotva třetina toho
jména zasluhuje. (Z našich spisovatelů vědeckých je tu jediný
Palacký-Tomek, »Dějiny české v stručném přehledu*.)

Z pouhých dat, která jsem tu uvedl, je tuším jasno, že »Upl-
ným seznamem* jest úloha shora zmíněná provedena způsobem,
se kterým nemůže souhlasiti nikdo, komu záleží na pravém vzdě-
lání mládeže. Zvláště křiklavý nepoměr knížek zábavných a po-
učných (asi na 40 zábavných přijde teprve jedna poučná) činí
z » Úplného seznamu « akt přímo protikulturní.

Školní knihovna jest určena za prostředek vzdělávací, odtud
mají děti doplňovat a rozšiřovat své vědomosti. Kdo sestavoval,
doporučoval a schvaloval » Úplný seznam*, nestojí ve službách
vzdělání, neboť tolik má a může býti dnes každému jasno, že
pouhá belletrie ke vzdělání nestačí. A k tomu ještě jaká belletrie!
Sestavovatelé » Úplného seznamu* uznávají totiž, jak z hořejších
dat vidno, za přiměřenou pouze t. zv. literaturu pro mládež, onu
známou pseudoliteraturu nicotných povídkářů, kteří se vypočítavě
skrývají za domněle náboženské, mravní nebo vlastenecké ten-
dence a jejichž přiměřenost spočívá v jalovosti látky, v střízlivém
provedení, v moralisujícím tónu a v mělkosti neb naprostém
nedostatku vyšších ideí. Tato pseudoliteratura, vzniklá v porous-
seauovském filanthropismu, měla zejména v Německu několik
pravých specialistů, jejichž spisy byly u nás záhy překládány a
napodobovány zprvu hlavně od kněží a nyní skoro výhradně od
učitelů a učitelek. Věci dospěly pomalu tak daleko, že potřeba
vybírat knihy pro školní knihovny přestala, neboť několik »vyni-

887

kajících« a spousta nevynikajících učitelů-spisovatelů vyrábí ročně
více než dostatečné množství knih, jež svým autorstvím zbavují
podezření závadnosti. Že se touto činností nenalézá učitelstvo na
cestě správné, bývá příležitostně v »Čase«, v »Naší Době«, v »Pae-
dagogických Rozhledech*, v » Životě « ostře vytýkáno, neboť litera-
tura, od lidí bez uměleckého nadánf nebo bez náležité vědecké
přípravy pro děti upravovaná, není způsobilá povznášet dětskou
mysl a zušlechťovat dětské srdce a nevede ani k literatuře krásné
ani k literatuře vědecké, ale připravuje spíše k budoucímu čtení
krvavých románů a podobného šmejdu, spekulujícího na chtivost
sensace, kterou tak rádi vyčítáme lidovým massám, ačkoliv to je
pouhý následek toho, co bylo vypěstováno ve škole. Nemyslím
ovšem, že by všichni spisovatelé a schvalovatelé takové četby pro
mládež byli si dobře vědomi následků své činnosti. Většina těchto
dobrých lidiček nemá ani zdání o tom, že jsou vlastně nejlepšími
služebníky všeho obskurantismu a že svou spisbou navalují ne-
překonatelné hráze ušlechtilejšímu smýšlení a jemnějším požitkům
uměleckým.

Neudržitelnost těchto poměrů seznali někteří nakladatelé
a jali se vydávat knihy slušněji vypravené, s lepší výzdobou obráz-
kovou, a ne-li zrovna uměleckého obsahu, aspoň od uznaných
umělců pro děti psané. Vznikla tím v oboru dětské četby chvály
hodná konkurrence, která však valné změny nezpůsobila, neboť
pseudoliteratura bují nerušené dále. Pronikavou a trvalou nápravu
školní četby, to jest vyčištění školních knihoven ode vší pseudo-
literatury, nemohou způsobit ani nakladatelé, ani sebe ostřejší
projevy příležitostné, nýbrž usilovná práce a to nejen pokročilej-
ších učitelů, ale i spojených s nimi umělců a jiných odborníků.
Vhodnou příležitost dává nyní sympathicky a se všeobecným
souhlasem přijaté heslo: umění do škol. Práce pod tímto heslem
ujalo se již s chvály hodnou horlivostí zejména učitelstvo okresu
kutnohorského. Vydává časopis > Za uměleckou výchovou* a uspo-
řádalo o minulých prázdninách pěknou a dosti instruktivní výstavu
pro uměleckou výchovu, kdež se dostalo konečně žákovské četbě
povšimnutí také s jiného stanoviska, nežli se stanoviska pouhé
přiměřenosti. Sestavovatelé výběru knih pro mládež na výstavě
kutnohorské, otištěného ve výstavním katalogu str. 35. — 37., při-
hlíželi — dle vlastních slov — na prvním místě k těm knihám,
o nichž bezpečně ze své školní praxe věděli, že se malým čte-
nářům zamlouvaly. Kde nebylo možno spoléhati na vkus dětský,

888

brali zřetel k takovým knihám, které aspoň po stránce slohové
a obsahové svému účelu vyhovují. Sestavovatelé mají, jak vidno,
vůči umění slovesnému požadavky velice skromné. Vedle správ-
nosti slohové a obsahové hleděli však především k zevní úpravě
umělecké, k illustracím, k ornamentům po stranách textu a k drob-
nějším ozdůbkám, jakož i k tisku a vazbě. Dle těchto zásad vy-
brali 70 knih, z toho 60 illustrovaných, jež pokládají za nejlepší
část naší dětské literatury. Hledíme-li k tomuto výběru se stano-
viska umění slovesného a srovnáme- li s » Úplným seznamem*,
shledáme v kutnohorském výběru pokrok aspoň po stránce ne-
gativní: nepřijali totiž ničeho z tendenční pseudoliteratury.

Pokrok positivní, to jest uvedení umění slovesného do školní
četby, je v kutnohorském výběru nevalný. Proti » Úplnému se-
znamu* přibývají tu Čelakovského » Ohlasy ruské*, Erbenova
»Kytice« a VrchHckého »Legenda o sv. Prokopu«. Co bylo úmy-
slně pro mládež napsáno, upraveno nebo vybráno od autorů, kteří
mají nějaké jméno v literatuře, přijímá se tu všecko šmahem. Toto,
nejmírněji řečeno, shovívavé stanovisko plyne asi odtud, že se
sestavovatelé nezhostili ještě předsudku o zvláštní dětské literatuře
a že kladou hlavní, ba skoro všecku váhu na zevní úpravu
uměleckou.

Co nemáme pěkně vypraveno, z toho nevybírali, a co je
vydáno v pěkné úpravě, přijali, třeba to bylo umění jen druhého
řádu. A tak se zdá, že sestavovatelé kutnohorského
výběru zapomínají pro umění grafická na umění
nejvšeobecnější a školám i všemu obecenstvu nej-
přístupnější, totiž na umění slovesné. Každé jednotlivé
umění má svou zvláštní úlohu i v umělecké výchově a jest způ-
sobilé konat ji samo o sobě. Umění se ovšem mohou kombinovat
a vzájemně podporovat, ale nutné to vždycky není. Krásná báseň,
krásná povídka působí sama o sobě a není k ní třeba obrázku.
Co mohou na př. Erbenově » Kytici* přidat sebe lepší illustrace.í^

Je mi v zájmu dobré věci velice líto, že Kutnohorští nepo-
jali do svých opravdu pokrokových snah po umělecké výchově
náležitou měrou i umění slovesné samo o sobě, neboť tím, že
k jádru věci, k opravdové literatuře, vlastně ani nepřistoupili, po-
máhají udržovat škodlivé zdání, jakoby o umění slovesné bylo
ve školách dostatečně postaráno, a jakoby v tom oboru nebylo
třeba reformy. Obtíže, které se budou stavět proti uvedení litera-
tury do školní četby, budou daleko větší, než při kterémkoli jiném

889

umění, a je věčná škoda, nevyužije-li se právě pro literaturu tak
živého zájmu, jaký byl kutnohorskou výstavou v obecenstvu pro-
buzen. Dotknu se jen jedné věci. Úřední šroub approbační, nej-
větší a nyní skoro jediná záštita pseudoliteratury, sotva povolí
jinému tlaku než kontrole silného, pro dobrou věc získaného ve-
řejného mínění.

Východočeská výstava v Pardubicích měla ve školním oddě-
lení také žákovskou knihovnu, jejíž seznam na požádání zdarma
rozdávali. Seznam je po stránce umění slovesného ještě mnohem
shovívavější než kutnohorský výběr a obsahuje vedle belletrie
i dosti četby naučné. Četbu rozděluje na povinnou a dobrou,
která se mezi čtením povinných knih žákům půjčuje. K tomu je
připojena nejnutnější příruční knižnice žákovská, z níž učitel při
vhodné příležitosti jednotlivé stati předčítá. Je tu víc dobré vůle
než uvědomělé snahy o lepší školní četbu krásnou i naukovou.
Za povinnou četbu ustanovují se na př. Jiráskovy Staré pověsti
české, ale žádný český dějepis, v dobré četbě je hodně pseudo-
literatury, od Andrlíka hned 4 knihy, nejnutnější knižnice nemá
ani jediné dílo vědecké.

Také hořická výstava měla školní knihovnu. Obstaralo ji
vlastně knihkupectví Drnek a spol. v Brandýse n. L. Co přidal
školní odbor výstavní, bylo trochu pseudohteratury a trochu no-
vějších illustrovaných knih pro mládež, jak jsou z nakladatelských
reklam dostatečně známy.

Ze seznamů, které jsem tu probíral, vychází tuším na jevo,
jak je naše dosavadní školní četba chatrná, a jak naléhavá je
potřeba skutečné, trvalé reformy. Opravdová reforma může
nastati jen důsledným provedením zásady: co ne-
patří do literatury, nepatří ani do školní knihovny.
Proti seznamům sestaveným podle zásady t. zv. přiměřenosti musí
se poříditi a účinně propagovati seznam knih na prvním místě
uměleckých, do literatury příslušných, a pak teprve pro mládež
vhodných. Úlohou všech, kdož mají zájem o pravé vzdělání mlá-
deže, nebude již spisovat nebo upravovat a vzdělávat knihy při-
měřené, ale spíše číst knihy dobré a vybírat z nich, které se pro
mládež hodí. Tím však nebude ještě všecka práce vykonána. Pseudo-
literatura, která desítiletí nerušené naplňovala školní knihovny,
vytvořila hustou spleť zájmů, která bude v literatuře spatřovat
úhlavního nepřítele. Jsou tu jistí, ve školství velice vlivní činitelé,
kteří degradovali školní četbu za hlasatelku svých tendencí, a

890

poněvadž se to dlouho dopouštělo, pokládají si to nyní za samo-
zřejmé právo, jehož se tak snadno nevzdají. Nakladatelská speku-
lace, v oboru pseudoliteratury u nás snad nejpodnikavější, bude
také hájit svých posic všemi praktikami. A konečně, kolik ješit-
nosti bude uraženo, kolik ctižádosti zůstane neukojeno, kolik
» vynikajících spisovatelů « ztratí jediné existenční pole pro svou
spisovatelskou činnost !

To vše bude také ještě třeba překonávat, nežli se dostane
mládeži a přátelům jejím četby umělecké, jediné četby, která
opravdu vzdělává a ušlechťuje. Neboť kdokoliv rozpomene se
v dospělých letech na četbu svého mládí, přisvědčí zajisté, že nej-
ušlechtilejší rozechvění pro dobro a krásu přicházelo mu vždy
z knih uměleckých, kdežto po patronech rázu Andrlíkova zůstalo
v duši pusto a prázdno.

Maurice Maeterlinck. Z nové knihy: Le double jardin.

O Upřímnosti.

Není v lásce trvalého a úplného štěstí, než v průhledném
ovzduší naprosté upřímnosti. Až do této upřímnosti, láska
není než zkouškou. Žije se v očekávání, a polibky a slova jsou
jen prozatímní. Ale tato upřímnost jest možnou jen mezi vyso-
kými a vycvičenými myslemi. Ani není dostačitelno, aby byly
takovými ; třeba, mimo to, má-li upřímnost státi se přirozenou a
nutnou, aby mysle tyto byly téměř stejný, stejného rozsahu, stejné
povahy, a aby láska pojící je byla hluboká. Proto také život
většiny lidí míjí, aniž potkají duši, s níž by byli mohli býti
upřímnými.

Ale jest nemožno býti upřímným k jiným, dokud jsme se
nenaučili býti upřímnými k sobě samým. Tato upřímnost není
než vědomím a analysou, stavší se takořka instinktivní, pohnutek
všech hnutí života. Jest to výraz tohoto vědomí, jejž můžeme pak
stavěti na oči bytosti, u níž hledáme štěstí upřímnosti.

Pojmuta takto, upřímnost nemá za účel mravné dokonalosti.
Vede jinam, výše, chceme-li ; každým způsobem do oblastí lid-
štějších a plodnějších. Dokonalost charakteru, jak bývá obyčejně
pojímána, není přečasto, než neplodné zdržování se, jakýs druh
ataraxie, jakés zmenšení pudového života, jenž jest vůbec jediným
pramenem všech ostatních životů, které nám lze v nás organisovati.

Tato dokonalost snaží se potlačiti tužby příliš horoucí, cti-
žádost, hrdost, marnivost, sobeckost, chuť požitků, slovem, všecky
lidské vášně, t. j. vše to, co tvoří naši prvotní životní sílu, sám
základ naší energie existenční, již nic nemůže nahraditi. Potlačí-
me-li v sobě všecky manifestace života nahradivše je pozorováním
jejich zániků, v brzku nebudeme míti čeho pozorovati.

Na tom tedy nesejde, nemíti vášní, vad nebo nedokonalostí;
to jest nemožno, dokud je člověk člověkem v středu lidí, kdyžtě

892

chybuierne nazývajíce vášní, vadou nebo nedokonalostí, co tvoří
sám základ přirozenosti lidské. Na tom záleží znáti v jejich jednot-
livostech a tajemstvích ty, jež máme ; a viděti je jednati s dosta-
tečné výše, abychom je mohli pozorovati bez bázně, že nás schvátí
nebo že uniknou našemu dozoru, aby bez rozvahy byly na škodu
nám samým nebo těm, kdož nás obkHčují.

Jakmile s této výše vidíme jednati své pudy, i ty nejnižší a
nejsobečtější, ač-li nejsme samovolně špatni, — a je nesnadno jím
býti, když intelligence nabyla jasu a síly, které předpokládá
tato schopnost pozorování, — jakmile je vidíme jednati takto,
stanou se neškodnými jako děti pod dozorem svých rodičů. Mů-
žeme je ztratiti s očí, opomenouti někdy střežiti jich, nespáchají
než nepatrného zla; neboť závazek napraviti zlo, jež byly spáchaly,
učiní je přirozeně obezřelými a v brzku odnaučí je škoditi.

Když jsme nabyli dostatečné upřímnosti vůči sobě, neplyne
z toho, že jest nám sdělovati ji s každým na první potkání. I nej-
upřímnější a nejpřímější člověk má právo skrýti před druhými
většinu toho, co myslí a co cítí. Je-li nejisto, že bude rozuměno
pravdě, již hodláte říci, zamlčte ji. Zdála by se u jiných zcela
jinou než jakou jest ve vás, a přijavši v nich podobu lži, natro-
pila by stejného zla jako skutečná lež. Nechť absolutní moralisté
říkají cokoliv, jakmile nejsou již mezi stejnými myslemi, každá
pravda, aby činila dojem pravdy, žádá úpravy. Sám Kristus byl
nucen upraviti většinu pravd, jež zjevil svým tovaryšům ; kdyby
byl mluvil k Platonovi nebo k Senekovi na místě k rybářům gali-
lejským^ byl by jim nepochybně řekl věci zcela rozdílné od těch»
jež řekl.

Říše upřímnosti započíná teprve tam, kde této úpravy není
již třeba. Tu vstupujeme do výsadní říše důvěry a lásky. Jest to
rozkošná dědina, kde se scházíme nazi, kde se koupeme společně
za paprsků blahodárného slunce. A^ do této hodiny žili jsme,
majíce se na pozoru jako zločinci. Nevěděli jsme ještě, že každý
člověk má právo býti takým, jakým jest ; že není v jeho duchu
a v jeho srdci, rovněž jako není v jeho těle, žádné hanebné části.
V brzku zvíme, s ulehčením trestance prohlášeného za nevinna,
že ony části, o nichž jsme se domnívali, že třeba je skrývati, jsou
právě těmi nejhlubšími životní síly. Nejsme již samotni v mystériu
svého svědomí ; nejbědnější tajemství, jež tu odkrýváme, daleka

893

toho, aby nás jako druhdy zarmucovala, činí, že tím více milu-
jeme sladké a trvalé světlo, jež dvé spojených rukou tam vnáší.

Všecko zlo, všecky malosti, všecky slabosti, jež si takto od-
halujeme, proměňují se podstatně, jakmile jsou odkryty ; »a nej-
větší vina,« jak dí hrdinka jednoho dramatu, »vyznaná v upřímném
políbení, stane se pravdou krásnější, než nevinnost* Krásnější? —
Nevím ; ale mladší, živější, viditelnější, činnější a vroucnější.

V tomto stavu již nás nenapadne tajiti nějakou skrytou
myšlenku, nějaké skryté cítění všední nebo opovržlivé. Nebudeme
se již za ně rdíti; neboť vyznajíce se z nich, jich neuznáváme, od-
lišujeme jich od nás samých, dokazujeme, že nám již nenáležejí,
že se již neúčastní našeho života, že se již nerodí z činné, samo-
volné a osobné části naší síly, nýbrž z prvotní bytosti, neutvá-
řené a podrobené, jež nám skýtá zábavné divadlo, zábavné jako
všecka divadla, kde spatřujeme hru pudových mocí přírody. Hnutí
nenávisti, sobectví, pošetilé marnivosti, závisti nebo neupřímnosti,
pozorované při světle dokonalé upřímnosti, není již než zajímavým
a nevšedním květem. Tato upřímnost, jako oheň, očišťuje vše, co
objímá. Sterilisuje škodlivé fermenty, a z nejhorší nespravedlnosti
činí předmět zvědavosti, neškodný jako smrtelný jed ve výkladní
skříni musejní. Představte si Shyloka, schopného poznati a vyznati
svou lakotu ; nebyl by již lakomcem, nebo lakota jeho by změ-
nila podobu a přestala by býti protivnou a škodlivou.

Ostatně není nevyhnutelno, abychom se napravili z vyzna-
ných vad ; neboť jsou jisté vady nutné naší existenci a naší po-
vaze. Mnohé z našich chyb jsou samy kořeny našich vlastností.
Ale poznání a vyznání těchto chyb a těchto vad sráží chemicky
jed, jenž není již na dně srdce než neúčinnou solí, jejíž neškodné

hraně lze volně zkoumati.

* *

Očistná síla vyznání závisí od povahy duše, jež je činí, a té,
jež je přijímá. Za rovnováhy, všecka vyznání povyšují úroveň
štěstí a lásky. Sotva že jsou vyznány, dávné nebo nedávné lži,
největší poklesky proměňují se v neočekávané okrasy, a jako
krásné sochy v parku, stávají se usmívavými svědky a klidnými
důkazy jasu dne.

My všichni toužíme dospěti k této blažené upřímnosti, ale
obáváme se dlouze, aby ti, kdož nás rnilují, nemilovali nás méně,
až jim zjevíme, co si sotva troufáme zjeviti sobě samým. Připadá
nám, že jistá vyznání na vždy zohyzdí představu, již si o nás

894

učinili. Bylo-li by pravdou, že ji zohyzdí, to bylo by důkazem, že
nejsme milováni na výši, kde milujeme. Jestli ten, jenž přijímá
naše vyznání, nemůže se povznésti, aby nás pro toto vyznání tím
více miloval, jest omyl v naší lásce. Není se rdíti tomu, jenž činí
vyznání, ale tomu, jenž nechápe ještě, že samým vyznáním křivdy
jsme tuto překonali. To nejsme již my, kdos jiný je na našem
místě, kde jsme se křivdy dopustili. My ji vyloučili ze své pod-
staty. Poskvrňuje již jen toho, jenž váhá přiznati, že nás již nepo-
skvrňuje. Nemá již nic společného s naším skutečným životem.
My nejsme než jejími nahodilými svědky a o nic více zodpověd-
nými než je zodpovědnou dobrá země za špatnou bylinu, nebo

zrcadlo za ošklivý odlesk lehce se ho dotknuvší.

* *

Nebojme se také, že tato nepodmíněná upřímnost, tento
dvojí průhledný život dvou bytostí, jež se milují, zničí pozadí
stínu a taje, nalézající se v hloubi každé trvalé náklonnosti ; ani
že vyprahne velké neznámé jezero, jež na vrcholu každé lásky
živí touhu, poznati se, touhu, jež sama není než nejvášnivějším
tvarem touhy, tím více se milovati. Nikoliv ; toto pozadí jest jen
jakýs druh pohyblivé a prozatímní opony, propůjčující všedním
láskám illusi nekonečného obzoru. Odstraňte ji, a za ní zjeví se
konečně skutečný obzor s opravdovým nebem a mořem. Co se
týče velkého neznámého jezera, poznáváme v brzku, že bylo
z něho nabráno až do dnes jen několik kapek kalné vody. Ne-
zotvírá lásce svých spásných pramenů leč v okamžiku upřímnosti,
neboť pravda dvou bytostí je nepřirovnatelně plodnější, hlubší a
nezčerpatelnější než jejich zdánlivosti, jejich zamlčení nebo jejich lži.

Posléze, nebojme se, že vyčerpáme naši upřímnost, a nedo-
mnívejme se, že by nám bylo možno dosíci jejích posledních
hranic. Když ji považujem za absolutní a chceme, aby jí byla,
není nikdy než relativní; neboť nemůže se projevovati než v mezích
našeho vědomí a tyto meze se přesunují každým dnem. Tak že
kon nebo myšlenka představeny v světle, v jakém je spatřujeme
v okamžiku vyznání, může býti zcela jiného dosahu, než jaký jim
přikládáme dnes. Rovněž jako kon, myšlenka nebo cit, z nichž
se nevyznáváme, poněvadž jich ještě nepostřehujeme, mohou se
státi zítra předmětem vyznání naléhavějšího a vážnějšího všech
vyznání učiněných až do toho dne.

Přel. Marie Kalasová.

Albert Scháffle jako sociolog.

Podává Fr. Krček.

V časopise » Zeitschrift fíir die gesamte Staatswissenschaft«
(LX. roč., ses. 2.)i podjímá se dr. Othmar Spann pokusu^
narýsnouti způsobem nejobecnějším zásadní postavení Alberta
Schafflea v sociologii a oceniti výkony jeho ve vědě té. Nebožtík
Scháffle dle SchmoUera podal »první německý pokus socio-
logie«, a dle Spanna se dnes už německá věda chystá, aby také
v oboru sociologie převzala vedení.

Jako zakladateli německé sociologie náleží Schaffleovi místo
vedle Comtea a Spencera. Oceňovati tyto tři sociology proti
sobě, jest věcí nesnadnou, učiniti to všeobecně platným způsobem
úkolem zrovna neřešitelným, pokud není uznávaných měřítek a
základů pro to ve vědě samé.

Abychom věděli, co již před Schafflem bylo v sociologii
vykonáno, třeba se obeznámiti s ideí Comteovou o sociologii.
Tomu byla sociologie vědou, která má za předpoklad všechny
jiné vědy. Dle zásady ubývající všeobecnosti nebo přibývající kom-
plikovanosti člení mu se vědy v následující hierarchii: sociologie,
biologie, chemie, fysika, astronomie a mathematika. Sociologie
jako v největším stupni věda složitá zabírá tu místo nejčelnější,
potřebujíc k svému vzniku dostatečného vývoje a vybudování
všech věd dřevnějších, v řadě té následujících. Předmětem socio-
logie jest lidská společnost, lidstvo. V té jsou všechny jevy, i vědy
a umy, říkajíc jevy společenskými. Celek věd v řadě hierar-
chické večleněných tvoří vnitřní jednotu a korespondující jed-

1) Po smrti Scháffleově vydává jej bývalý jeho souvydavatel, lipský
univ. prof. dr. K. Bucher. — Práce, o kterou tu jde, má název Albert
Scháffle als Sociologe (str. 209—225).

896

notnosti předmětů onoho vědného celku jest nezbytně přimě-
řena také celková souvislost všeho jsoucna. Dle toho shledává se
zvláště zjev lidské společnosti vřazen v jednotné kosmické cel-
kové souvislosti. Tato idea sociologie Comteovy jest totožná s my-
šlenkou Laplaceovy světové formule. Comte očekával od své
sociologie pro myšlenku tuto a pro relativisticko-empiristický ráz
svého filosofování, že vývojem jejím jako vědy nejvšeobecnější
nastane revoluce všech věd. V sociologii nemůže proto býti ome-
zené stanovisko individua, nýbrž stanovisko obecně platné —
»pravá universalita « — společnosti. Ježto se vědy všechny, jsouoe
zjevy společnostními, prozkoumávají sociologicky, zároveň se r e-
volucionují, a na místo ducha mathematického vdechuje se
jim duch sociologický. Dle názoru toho společnost byla Comteovi
předním a posledním činem, soustavou vzájemné závislosti, pří-
činnou celkovou souvislinou individuí, a jako nejvyšší v ý-v o j o v ý
zplodek útvarem zobrazujícím pokračování organického světa, orga-
nismem přechodním. S hlediska toho Comte žádal jednoho sou-
vislého studia společnosti, pokládaje studium jednotlivých stránek
sociálního života — na příkl. politického hospodářství — za po-
čínání neplodné. Společnost jest celkem, jediným celkovým spo-
jením příčinným; může se postupovati jen od celku k jednotli-
vostem. K této všemocnosti ideje příčinné celkové spojitosti
přidružovala se přirozeně idea jednotné vývojové souvislosti
společnostního celku.

Tyto ideje byly také Schaffleovi pohnutkou k jednotnému
celkovému uvažování společnosti jako celkové souvisliny příčinné
a vývojové. Chtěl vnésti »jednotu v přílišné ojednotlivování a
rozkouskování zkumu v disciplinách obzvláštních*, vyhledávati a
zkoumati jednoduché všeobecné základní jevy života
sociálního, jež jsou společný rozličným stranám jeho.^ Spann
míní, že není třeba přijímati, Schaffle že vážil své snahy z Comtea.
Nebyloť tehdy, když se Schaffle sociologem stával, pojímati spo-
lečnost za příčinný a vývojový celek v Německu věcí nikterak
novou. Vždyť jediným thematem Hegelovy filosofie bylo roz-
umné vyvíjení. světa a společnosti jako součásti
světové. Comte jistě pro Francouze pojímání to znova objevil;
v Německu bylo již od dob Herderových obecným majetkem

1 Srv. »Bau und Leben des sociálen Korpers«, 2. vyd. 1881, I. sv.
str. 52 n.

897

vzdělání. V Hegelově dějinné filosofii pojímání to docházelo vzdě-
lání mnohem přesnějšího a bohatšího než u Comtea; zvláště my-
šlenka vývojnosti nabyla pak historickým materialismem Mar-
xovým svého nejvyššího sociologického, darwinismem svého
nejvyššího přírodovědného odůvodnění a vybudování. Sociolo-
gické ideje v Scháffl eo vě sociáln ě-vědeckém my šlení
jsou původu hegelovského.

Protiva hledíc kuComteovi a Spencerovise shle-
dává v oboru methodickém. Methodicky se mají proti sobě
Hegelova dějinná filosofie a Comteova sociologie jako these a
antithese. Toť jest methodicky poměr spekulativní a »posi-
tivní* filosofie vůbec. Comteova empirická sociologie se nesnáší
se spekulativní filosofií dějinnou; onano se jeví v této jako vlou-
pání se v ni přírodovědného myšlení. Ba i materiali-
stické pojímání dějin marxismem musilo se, jak Windelband^
správně vytkl, jeviti takovým vloupáním. Proto se také po té
uskrovňuje vliv Comteův a Spencerův více do neurčitá, na hle-
diska jednotlivná, ovšem také proto, poněvadž obdržovalo
všude vrch a samovládu myšlení přírodovědné. Spann zejména
zjišťuje, že Schaffle, pořizuje nárys svého díla »Bau und Leben
des sociálen Kórpers*, neznal ani Comtea ani Spencera z jejich
původních děl. Schaffle v úvodu k dílu tomu (r. 1874) sám vy-
znává, že dílo měl už úplně nezávisle koncipováno a většinou již
vypracováno, nežli se seznámil s pracemi Spencerovými, Lazaruso-
vými a Steinthalovými (známými pracovníky o psychologii náro-
dové n. druhové). Na »státo vědce « Scháfflea působily více než vlivy
Comtea a Spencera a uplatňovaly se také měrou větší organická
státní nauka a věda společnostní od Mohla-Steina; také Lange
a Lotze naň trvale působili. Souhrnem dovoleno říci co do po-
měru závislosti myšlenek a směrů Schaffleových: Comte působil
vlivně více na empirický ráz sociologie Scháffleovy, t. j. více
po stránce formulace, Hegel naproti tomu, dodávaje více směr,
Základově. Idea sociologie Scháffleovy jest původu hegelov-
ského; empirický ráz a mnohá důležitá hlediska a názory její po-
cházejí jednak od Comtea a Spencera, jinak z'Mohl-Steinovy vědy
společnostní, z organického státosloví, z psychologie národové a
z přírodovědeckého směru myšlení oné doby vůbec. Proti vlast-
ním výkonům a koncepcím však jsou všichni tito činitelé

1 Geschichte der Philosophie. 2. vyd. 1900. Str. 533.

NAŠE DOBA. R. XI., č. 12. 1904. 20. září. 57

888

vespolek jen prostředím (milieu), nikterak živly samostatně
budujícími.

Schafíle si představoval společnost- jako souvislinu vědomní,
jako psychickou vzájemninu lidí. Vnějším substrátem, ztěles-
něním toho psychického mechanismu, jsou statky a funkcionální
jejich zařízení (»ústavy« n. >instituce« n. »orgány«) s jejich
výkony. Společnost jest celkem, jednotninou, jejímiž posledními
prvky jsou jednak psychické akty individuí na sebe se vzta-
hující, jinak jako příslušný vnější substrát věcné statky.
Podle toho záleží bytost a funkce statků v účelích a tvarech
lidského jednání, a statky se musejí pojímati tudy ve svých
funkcích. Schaffle rozeznává statky dvojí, totiž a) statky sdě-
lovací n. symbolisovací vzhledem ideí, b) statky sloužící jednání
praktickému. Onyno slouží přímo vzájemnému vztahu indi-
viduí, ba činí vztah takový teprve možným (obrazová díla, tisk,
písmo; slovo, tón, posun atd.); tyto slouží praktickému jednání,
1. j. jednání takovému, které teprve nastává, když byl vzájemný vztah
individuí umožněn a zajištěn funkcí statků druhu onoho. Praktické
funkce statků jsou: usazení se (osídlení), ochrana, domácnost a
technika.

Funkcionálnímu sdružení společnosti funkcí statků jest pro
výměnu ideí (sdělování) po boku vývojově dějinná tradice
n. podání ideí pokolení dřívějších. Vnitřní souvislost individuí,
která tvoří společnost, přivádí se tudy k místu sdělováním a po-
dáváním. Společnost se proto pojímá nejvšeobecněji
jako příčinná a vývojová souvislina. Jak se jednotlivně
a zvláště vykonává formální rozlišení a funkcionální zbudování
této duchové kausální souvislosti, udává se vzhledem vnějších
zařízení n. ústavů společnosti z funkcí statků, vzhledem sociálně-
psychických útvarů společnosti ze základních tvarů duchové čin-
nosti individua přímo.

V díle »Bau und Leben des sociálen Kórpers* Schaffle
vytýká následující statky s paterou jejich funkcí:

I. statky idejního jednání n. práce duševní vůbec (sdělování =
oznamování a zobrazování = vytváření);

II. statky praktického jednání:

1. statky osídlení, t. j. úpravy vztahu k půdě (na přík. ma-
jetství pozemkové, budovy, cesty atd.),

2. statky ochrany (zbraně, oděv atd.),

899

3. statky domácnosti, t. j. hospodaření (oekonomika n. vý-
měna látek),

4. statky techniky a vykonávání moci.

Nezávislou na těchto statkových funkcích jest svou podstatou
sociální elementární společnost n. rodina — sociální
buňka — ■, poněvadž jest podmíněna zároveň fy siologicky.
Funkcemi jejími jsou plození, živení (tělesné zachovávání) a du-
ševní jakož i tělesná výchova osobních prvků společnosti.

Soupůsobením vypsaných statkových funkcí, záležejících v roz-
ličných druzích lidského jednání, tvoří se empirické n. zkušenostní
sociální orgány (instituce), na kterých se teprve jeví působnost
jednotlivých funkcí pro sebe způsobem patrným. Tyto pouhé
funkční soustavy, jež jsou ovšem skutečniny abstrahované,
ne zkušenostně věcné, jsou sociální základní spojeniny
n. tkáně. Tkáně jsou říkajíc principielními rozlišeninami
sociálního, veliké orgánové soustavy naproti tomu rozlišeninami
empirickými n. komplexními, jež slouží mnohým účelům.
Tkáně jsou tedy elementární části komplexní instituce, jsou
stejnorodými součástmi jejími a shledávají se tedy ve
všech zařízeních. Na objasněnou příklad: Silniční síť jest přede-
vším součástí (tkaní) orgánové soustavy osadnictví (ku které ná-
ležejí také domy, nábytek atd.); vzhledem své upotřebnosti vo-
jenské jest však také součástí (tkaní) sociálního ochranictví, jako
ztělesnina vykonávání moci na přírodě součástí sociální ústrojové
soustavy techniky, ba jako prostředek dopravní slouží dokoná —
podobně jako telegraíie atd. — duchové kollektivní práci.

Funkcionální rozlišení základních spojenin n. tkaní jest dle
toho následující:

1. Tkáně osídlení a dopravy n. tkáně úpravy vztahů so-
ciálních ústrojů k půdě. To jest sociální život prostorový a časový
jako obytnictví, cestářství a dopravnictví;

2. tkáně ochrany (buď jako zábrana nebo jako potírání všech
škodlivých vlivův osvětí);

3. tkáně domácnosti, t. j. vedení hospodářství n. výměny
látek (obdobně funkci organické výživy tkaní přítokem látek ob-
novovacích a odtokem látek spotřebovaných, t. j. statkové zacho-
vávání všech částí sociálního zařízení). Zkonkretňujeme opět pří-
kladem: Továrna vyloučí napřed ze surového výtěžku částku ná-
kladu na obnovení pohyblivého jistinového úhrnu (první fáse),
pak obnoví všechny výrobně látky (druhá fáse). Obě tyto činnosti

57*

900

dávají zjednávku. K tomu přistupuje kon trolla úkonů spo-
třebovacích, výluka spotřebovacích látek (za příkl. vybrakování
opotřebovaných nástrojů); poslední funkcí jest případné uložení
neupotřebitelné jistiny, resp. přijetí úvěru;

4. tkáně techniky a vykonávání moci. Technika jest zá-
kladním zařízením všech orgánů, které směřuje v své funkci ku
překonávání odporu proti uskutečnění ideje. Jest pořizováním
(opatřováním) a děláním. Organickou obdobou jest soustava
svalová;

5. tkáně duševní práce. (Vypisování a vyličování myšlenek
a citů, opatřování vnímání a pozorování, na příkl. anketami).
Obdobninou organickou jest soustava nervová.

Spannovi se jeví vyabstrahování tohoto zásadního rozlišení
»sociálního« výkonem tak značným, že bude na dohlednou dobu
základem prací dalších.

Funkcionálně differencovaným spojeninám jsou po boku
funkcionálně neurčené spojeniny hromadných (= davových)
souvislostí. To jsou volná, t. j. neorganisovaná elementární spo-
jení osob, pořizovaná duchovým obcováním, způsobovaná rovností
jejich zájmův. Za příklady se vytýkají třída, stav, jazyková ná-
rodnost a j.

Patero funkcionálně rozlišených základních tkaní udává ve
svém empiricko-skutečném spojení sociální orgány a orgánové sy-
stémy, t. j. relativně samostatná pořízení a hlavní opatření sociálního
života. V sociálním ústrojesloví Scháffle uvažuje složení jedno-
duchých tkaní v orgány za prvé dle jejich tvarů (nauka o orga-
nisačních tvarech n. o sociálních osobách — na příkl.: ho-
spodářské podnikací tvary) a za druhé dle jejich vytvoření
(nauka o sociální orgánové tvorbě n. sociální nauka orga-
nisační). O čemž místněji v >Bau u. Leben«, 2. vyd. 1896, L,
str. 138-175.

Hlavní instituce, soustavy sociálního opatření nebo orgá-
nových systémů se tvoří působností funkcí tkaní (resp. statků)
jednak a jinak přímou souvislostí duchovou individuí. Sociální
skutečninové okruhy oním způsobem utvořené jsou soustavy
vnějších (ztělesněných) opatření; soustavy vyvírající z bezpro-
střední vnitřní souvislosti individuí jsou opatření duchová. Sou-
stavy vnějších opatření se člení přirozeně podle patera funkcí
statků v a základních tkaní; soustavy opatření duchových bytně
podle základních tvarů individuálního života (jako: představování

901

a myšlení, cit a vůle), při čemž obor esthetický a náboženský za-
bírají postavení zvláštní.

Dle toho jest následující seřazení orgánových soustav nebo
sociálních částečných obsahů:

I. Orgánové soustavy vnějšího sociálního života: a) osad-
nictví, b) ochranictví, c) technika, d) národní hospodářství, e) vě-
domí společnostní (sociální život duchový.)^

II. Orgánové systémy duchového sociálního života: a) árMz-
nost, b) věci vzdělávací a výchovná škola, c) věda, d) krásné
umění, e) život náboženský, církev.

K tomu přistupují ještě:

III. orgánové soustavy jednotného chtění a konání pro trvání
a celkový život společnosti (záležitosti státní a obecní — vůbec
věci vládní).

Vývojový pochod lidské společnosti jeví se Schafíieovi
především jako pokračování a specifická komplikace zvířecího boje
o bytí. Druhy boje zničení a zatlačení vytvořují se dále
v tvary vyhýbajícího přizpůsobování, v smlouvu a
závod s následky dělby práce a pracovního spolčení.
Vzájemně užitečné přizpůsobování nabývá vždy větší převahy nad
ničením a vyhýbajícím přizpůsobováním. Z toho pochodu vzrůstá
civil i sace, v níž vedení sporu — rozličné dle vznětových
forem, zájmových základův a způsobů rozhodovacích — přizpů-
sobování a dědění (tradice) se vykonávají vždy více ušlechti-
lejšími tvary v sporových řádech práva, mravu (obyčeje) a
mravnosti. Právo, mrav a mravnost jeví se tedy řády
vývojovými. Pro vývoj společnosti samé Scháffle rozeznává pět
stupňů: 1. národ založený kmenově; 2. stavovská n. feudální spo-
lečnost; 3. společnost městsko-státní; 4. územní (territoriální) obec-
nost; 5. národní (nacionální) obecnost.

Zkoumání Scháffleova hledíc k theorii vývojové i k theorii
stavební a úkonové differenciace společnosti svědčí o podivuhodné
induktivní moci jeho myšlení, o převeHké bohatosti a věrnosti jeho
pozorování. Jeho rozbor » průběhu společenského boje o bytí«
(v »Bau u. Leb.«, L, str. 391 n ) obsahuje podstatou totéž, co po-
zději G. Si m mel ustanovil za ^sociální tvarosloví«, na něž
jediné chce sociologii stanoviti a obmezovati.

1 V přehledu Scháffleově (Bau u. Leben 1896, I., str. 175) není c) vy-
tknuto, ale podle rozděleni státků a tkaní bezpochyby sem náleží.

902

V ostatní části své rozpravy (str. 220 — 225) Spann oceňuje
Schafflea jako sociologa. Z té části excerpujeme co nejstručněji.

Spann nepočítá Schafflea ke škole biologické, ačkoliv se k ní
obyčejně počítává, hlavně proto, že se střetáme v jeho sociálně-
vědeckých vývodech co chvíli s biologickými obdobninami a
s názvoslovím biologickým. Schaffleovy pojmy nejsou však kon-
cipovány biologicky; nejsou homologie, nýbrž obdoby slouží do-
datečně k ozřejmování, za příměry, jsou methodickou pomůckou.
Přes to jest tomu dávati, že Schaffle v užívání analogií upřílišoval
a nerozrůzňoval přesně vždy analogie od homologie. Organická
analogie jest u Schafflea toliko technicko- metho-
dickou nenáležitostí významu podřízeného, jíž se
zříkal čím dál tím více. Schafflea tudy nesluší prostě připočítá-
vati k »orgánikům«. Nesmí býti ani pokládán za žáka Spence-
rova (lipský Pavel Barth tvrdí naprostou závislost onoho na
tomto). Již první otázka obou svědčí o zcela různém jejich posta-
vení oproti záhadě. Spencer činí otázku po »sociální jednotce«,
která buňkovým hromaděním tvoří prý » sociální aggregát«; Schaffle
naproti tomu se ptá na elementární povahu (přirozenost,
ráz) veliké sociální celové souvisliny. Jemu se tato souvislina jeví
jako nový psychologický svět jevů, ne hromadninou orga-
nicko fysickou. Spencer postupuje v sociologii deduktivně (syn-
these), Schaffle jako Comte induktivně (analyse). Snad ani popud
k užívání obdob Schaffle nemá od Angličana; P. v. Lilienfel-
dovy r. 1873 a n. vycházející německé »Gedanken iiber die
Socialwissenschaft der Zukunft« působily tu dle vyznání Scháff-
leova více. Spencer jako sociolog se Schaffleovi nevyrovnává; že
jeho sociologie dospěla takové slávy, toho příčinou jest okolnost
ovšem sama sebou velmi závažná, že jí dal samostatně podklad
přímo ve své filosofii (synthetické), jež jest rázu descendenčně
theoretického.

Dílo »Bau und Leben* vymáhá radostné odevzdanosti a pro-
nikavého studia vedle prozumění velikým theoretickým základům
sociální vědy, má-li býti zcela a plně pojímáno. Poněvadž se na-
mnoze těch věcí nedostává, díla toho mnohem méně všímáno nežli
spisu Spencerova. Dobudeme vsak jeho studiem jádra, jež vedle
radosti studováním působené jest bohatou odměnou. Jest to dílo
hlubokých, filosoficko-náboženských základních rysů. Jeví se v něm
společenský život jako součást světa, jež se spravuje opravdu
filosofickou žádostí zásadného se orientování, poznávání a vyzná-

903

vání se v širém světě, vztahů lidského života ku přírodě. Síla díla
toho není v holém abstrahování a dedukování, nýbrž v nazí-
rání. Skutečniny nechápe aprioricky, nýbrž se jich dozírá. My-
šlení Scháffleovo jest sice povahy filosofické, ale ne pozná-
vavě theoretické. Všeobecnou idei jednotného společenského
života přejal od Hegla; ale originální koncepce a názorné prove-
dení jest jediné dílem jeho. Nikdo před ním nedozíral tak orga-
nismu funkcionálního soupůsobení společnostních
skutečnin jak on; on také první osvětlil funkcionální sou-
hru společnostních jevů. Tím daleko předčí nad Comtea
Francouze a Spencera Angličana.

Historický materialismus Marxův se Schafíleovým
sociologickým výkonem doplňuje. Marx byl mistrem dynamického
problému sociologie, Schaffle statického. Marxovou zásluhou jest,
že jím byly po prvé pojaty veliké vývojové souvislosti sociálních
jevů (byť i nedostatečně). Schafíle objevil korrelátní, veliké fun kci-
onální souvisHny a základní rozlišeniny jevů společenských.

Schaffle jest nabádavým. Simmlovo odůvodnění sociálního
tvarosloví, ač jinak tak samostatné, má své kořeny v Schaff-
leově rozboru společenského boje o bytí; Simmel také dále vzdě-
lává sociální nauku o prostoru a času.^ Také technická oekono-
mika tak řečená, o niž se opětně činí pokusy, v sociologii Scháff-
leově jest obsažena v zárodku. Že německá věda přejímá nyní
vůdcovství i v sociologii, za to děkuje sociologické práci Alberta
Schafflea.

1 Rozprava případná— s>Soziologie des Raumes« — uveřejněna Simmlem
v časopise Schmollerove: »lahrbuch fiir Gesetzgebung« atd. 1903, str. 27 n.

Vývoj ženského hnutí v Rusku.

Ještě dnes v různých pověstech, legendách a příslovích dočí-
táme se o váženém a úctyhodném postavení ženy slovanské
v dobách předkřesťanských. Cím více však na Rusi pronikalo kře-
sťanství, tím více vzmáhalo se porobování ženy. Teprve Petr Ve-
liký osvobodil opět poněkud ženu z patriarchální porobenosti
ediktem z r. 1704, v němž zapovídá se rodičům a příbuzným, aby
nutily dcery k manželství. Potom Kateřina Veliká zahájila reformu
ve výchově, snažíc se zvýšiti duševní úroveň žen. Také zákono-
dárství chtěla příznivěji pro ženy upraviti, ale až za Mikuláše I.
v prvé polovici předešlého století stalo se skutkem, k čemu Ka-
teřina Veliká dala základ — totiž uzákoněna byla rovnost majet-
ková obou pohlaví v manželství.

K administrativním úpravám přistoupily i vlivy západo-
evropské kultury. V letech třicátých a čtyřicátých byly to zejména
i romány George Sandové, které probouzely v ruské ženě vědomí
jejího člověčství. Názory Sandové vřele propagovali i někteří ruští
spisovatelé jako Hercen, Bělinskij a částečně i Turgeněv. Tu za-
počala v mnohých ženách uplatňovati se touha po vzdělání a vě-
dění. Některé jaly se soukromě studovati. Ale i tehdejší císařovna
Kateřina Alexandrovna nezůstala \?zdálena pokrokových směrův
a horlivě podporovala snahy vlivuplného školního rady Višne-
gradského, který již r. 1856 vyhotovil plán vyšších dívčích škol.
Uzákoněny byly tyto školy r. 1858. — Tu tedy vzdělání, které
až doposud bylo monopolem šlechtičen a bohatých žen, stalo se
přístupno dívkám všech vrstev společenských.

Sotva však Višnegradskij, pokračuje ve svém osvětném sna-
žení, chtěl r. 1859 připojiti k vyšším dívčím školám další paeda-
gogické kursy, vzepjal se proti němu celý reakcionářský proud

905

tehdejších nepřátel ženského hnutí a vše zase zastavil. Pokrokové
snažení však šířilo se v tichosti dále, v ženách probuzené uvědo-
mění a touha po vzdělání neusínala.

R. 1860 konečně uskutečnily se přece ony paedagické kursy,
čehož zásluhu ovšem sluší asi především přičísti mocné sympathii
císařovny a prince Oldenburského. Přijato bylo do nich 250 žákyň,
většinou to absolventek gymnasií neb jiných škol soukromých.
V témž čase (1861) zrušeno bylo na Rusi nevolnictví. V této době ve-
likých převratů hospodářských, kdy celé společnosti do očí bila
otázka, co počít s dcerami a syny nevolníků, tím spíš přiklonil se
zájem k ženskému hnutí. Začátek let 60. znamená v každém směiu
nové svítání probouzející se duši ženy ruské. Paní Žebříková,
jsouc přesvědčena, že k náležitému rozvinutí duševních schopností
dítek první podmínkou je racionelní výchova, uveřejňuje svou
knihu o školách mateřských. Upozorňuje v ní na Fróblův systém
vychovávací. R. 1863 ottvírá v Petrohradě první školka mateřská
své síně maličkým.

R. 1871 úředně potvrzena t. zv. Fróblova společnost, jež zří-
dila seminář ku vzdělání pěstounek. Vyučuje se v něm: Základům
anatomie, fysiologie, zdravovědy, psychologie, paedagogiky, vy-
chovatelství, zoologie, botaniky — dále zpěvu, kreslení, modelo-
vání, tělocviku a Froblovým ručním pracím.

Matkám a vychovatelkám dostává se stejného poučení ve
zvláštních kursech. R. 1897 otevřela Fr. společnost školu pro
chůvy, po kterých poptávka stoupá. Také Hdové školky a feriální
kolonie vznikly zásluhou Fr. společnosti a přispěly nemálo k dobru
dětí z lidu. Fróblovy kursy mají pro ženské hnutí na Rusi ten
zvláštní, kulturně historický význam, že později daly základ k dalším
» Vyšším ženským kursům «.

Na petrohradském přírodovědeckém sjezdu r. 1867 historik
Bestužev-Rjumín vyslovil myšlenku, aby ženám se zřetelem na
jejich veliké, vychovatelské schopnosti poskytnut byl přístup
k universitním odborům filologicko -historickému a fysiko -mathe-
matickému. I jiní učenci souhlasili s tímto názorem. Nenalezl však
hned ohlasu u vlády. Teprve r. 1878 zřízeny byly zvláštní kursy
pro ženy a Beztužev postaven v čelo.

Tyto kursy navštěvovalo od r. 1882—96 asi 1.346 žen.
Z těch po předepsaných zkou.škách stalo se 514 učitelkami na
různých ústavech, 19 představenými gymnasií, 200 představenými
venkovských škol, 91 soukromými učitelkami, 49 přešlo jich ke

906

Studiu lékařství, 20 z nich staly se felčarkami a babičkami, 19
zubními lékaři a masseurkami, 62 spisovatelkami, 32 správkyněmi
hospodářství, 79 úřednicemi u dráhy, v bankách, v laboratořích,
v observatoři, v knihovnách a čítárnách; 511 se jich vdalo a to
66 před zkouškami a 445 po zkouškách. — (Bližší zprávy o těchto
kursech obsahuje článek V. J. Duška v 3. seš. N. D.)

Největší boje však, které ruské ženy podstoupily, měly za
účel vydobýti jim přístupu k lékařství. Tu již r. 1757 vidíme prvé
pokusy toho druhu. Tehda usneslo se medicinální kollegium na
tom, aby babičky vyzvány byly k návštěvě přednášek o anatomii,
o pomocnictví při porodu a jiných odvětvích lékařství. Nejnada-
nější z posluchaček byly vzaty za členy zkušební komisse do
Moskvy a do Petrohradu. Tyto pokusy medicinálního koUegia
však brzy zanikly a až do druhé polovice 19. století nedělo se
nic nového v tom směru. Teprve v letech 1859 — 60, kdy studium
věd přírodních tak skvěle v Evropě se povzneslo, lze i na Rusi
znamenati jistý ruch.

První pionerkou studia lékařského stává se tu Naděžda
Suslova, dcera sedláka, která r. 1861 podala žádost akademii lé-
kařské o připuštění k přednáškám. Po ní následovaly hned jiné
dvě ženy. Však krátký jen čas používaly pohostinství akademie,
neboť za 2 roky byly z přednášek opět vyloučeny. V ženském
studiu lékařství viděla vláda vrchol ženské emancipace, která by
na celou ruskou mládež mohla působiti škodlivě a revolucionářsky.
Zvláštní vědecká komisse, jejíž úkolem bylo otázku principielně
rozluštiti, nadobro odmítla možnost připuštění žen ke studiu lé-
kařství a označila přijetí oněch prvých tří posluchaček jen jako
přechodní a výjimečnou ochotu akademie. Ale bylo-li možno od-
hodlanost a snahu po vědění v ženách ruských ještě více pod-
nítiti, tu chování úřadů nejlepší k tomu bylo příčinou. Jmenované již
tři studentky obrátily se do ciziny, aby zde ve svých studiích po-
kračovaly. Za nimi pak šly jiné a jiné ženy ruské. Tu tehdejší
ministr kultu hr. Tolstoj vyzval professory, aby podali své náhledy
o ženském studiu. Většina posudků vyzněla v ten smysl, že
studium vůbec odvádí ženy od jejich přírodního určení. Jeden
z nejvášnivějších odpůrců ženského studia, prof. Walter v Kijevě,
napsal dokonce pojednání, ve kterém dokazoval naprostou ne-
schopnost ženského mozku k vědecké tvůrčí práci. Hr. Tolstoj,
který sám s odporem hleděl na každý hloub zasáhající převrat
v životě žen, souhlasil s jeho názory. Nyní však vystoupil mi-

907

nistr války Miljutin. Jsa dosti vlivný a odvolávaje se na názory
jiných učenců, znějící příznivě pro ženské studium, předložil caru
plán ku zřízení kursů lékařských pro ženy. Dokládaje se stati-
stikou, poukázal na velkou úmrtnost v provinciích a potřebu roz-
množiti síly lékařské, dále na emigraci vzdělané ženské mládeže
na vysoké školy ciziny, konečně na nebezpečí, vzrůstající vládě
tím, když výkvět národa vláda si odchovává jako svého odpůrce.
A velice příznivě zároveň zasáhla do věci bohatá aristokratka,
si. Lydie Rodstvennaja, která pro budoucí kursy lékařské zřídila
nadaci s kapitálem 50.000 rublů. Tak se stalo, že se svolením
carovým otevřeny byly ženské kursy lékařské 6. května 1872
a připojeny k lékařsko-chirurgické vojenské akademii, jež Milju-
tinu jakožto ministru vojenství byla podřízena. Tyto kursy po-
trvaly skoro 10 let bez překážky. Navštěvovalo je 1000 žen —
700 jich vykonalo zkoušky a nastoupilo praxi. Zejména prvých
90 studentek osvědčilo se výtečně ve válce r. 1877.

Zajímavo je, že kursy navštěvovalo v prvních 8 letech také
84 žen vdaných a vdov. Ze 712 studentek vdalo se jich v té
době 116.

Ve vyšších ročnících sňatků přibývalo — statistika je asi
takováto:

V I. semestru neprovdala se z 90 studentek žádná.
II. » provdalo se z 97 » 5

III.
IV.
V.
tedy čtvrtina.

Avšak v r. 1881 byl ministrem války jmenován generál Va-
novskij. Tento uznával za nepřípustné spojení ženských kursů
s lékařskou vojenskou akademií a rok po svém nastoupení vydal
dekret, dle něhož lékařské kursy ženské měly se rozpustit, jakmile
studentky je navštěvující by dokončily svá studia.

A skutečně r. 1886 byly pak kursy nadobro uzavřeny.

Za souhlasu cara Alexandra III. pracovala však zvláštní ko-
misse na zřízení nových kursů. Nejrůznější typy byly brány
v úvahu, a když konečně vyskytlo se vhodné rozhodnutí, stál
v cestě zase úplný nedostatek materielních prostředků.

Štědrosti moskevských žen jest co děkovati, že konečně
r. 1897 za cara Mikuláše II. postaven byl v Petrohradě samostatný
ústav pro studium lékařství žen ruských, který dnes je podřízen

111

118

315

908

ministerstvu kultu. V přítomné době čítá ústav 500 studentek,
má nejlepší síly učitelské, jakož i znamenité pomůcky vyučovací
a souvisí s internátem pro 150 žen, jehož zřízení dlužno přičítati
iniciativě p. Lichačevé.

Prakticky vykazuje statistika tyto výsledky: v Petrohradě
jest 147 praktických lékařek, z nichž 52 působí při obci, dále
na městských dívčích školách a na gymnasiích, v nalezinci, v je-
sličkách, v laboratoři, v sirotčinci, ve spolku pro opatřování levných
bytů atd. V jiných ruských městech jest asi 500 lékařek a asi
100 působí jich na venkově i v továrnách. Mimo to několik jich
zastává důležité zdravotní i kulturní poslání v Ašabadu, v Taškentu,
v Samarkandě a v jiných středoasijských městech, kde náboženství
zakazuje tuzemským ženám bráti si muže ku pomoci lékařské.
Také v oboru soudního lékařství mají být zastoupeny ženy. Ko-
misse, která touto otázkou se obírá, chce připustiti ženské soudní
lékaře ovšem pouze pro ženy a dítky, ale lékařky nesouhlasí
s tímto obmezováním.

Společnost ruská, jakož i universitní professoři, vzdělanci
i nevzdělaní lidé, všichni stejného jsou náhledu, že lékařky svou
zdatností, vytrvalostí a nevšední horlivostí prokázaly důležité služby
ruskému obyvatelstvu. Též v Moskvě pomýšlí se na zřízení lé-
kařské akademie pro ženy, ač se tu ozývají hlasy, že snadno dalo
by se uskutečniti universitní studium žen s muži na existující již
universitě. Dr. Hercenstein vzpomíná společné práce studentů
a studentek v letech 60. a 70. v anatomickém ústavě professora
Grubeho i na klinice prof. Eichwalda a p. Leshafta, kdy ani je-
diný nemilý případ se nepřihodil. A budiž zde i připomenuto, že
všecky ty výstřednosti ruských studentek, o kterých většinou rádi
se zmiňují nepřátelé ženského studia, většinou jsou nepravdivé
a přehnané. To tvrdí na př. německé studentky, které v Curychu
léta žily se studentkami ruskými a které vřele obdivovaly jejich
nadšení pro vědu, jakož i neúnavnou píli jejich v učení.

Vymožením ženských kursů lékařských učinila ženská otázka
v Rusku důležitý pokrok. Dospělo se k náhledu, že uspokojující
výsledky ženského studia lékařství zajisté i stejně by se ukázaly
v jiných odvětvích vědy, o čemž ostatně Kovalevská v matema-
tice, Berlínová zase v právech dostatečných podaly důkazů.

Za účelem povznesení upadajícího hospodářství byly u Moskvy
zřízeny také ženské kursy hospodářské v r. 1900.

909

Snahy žen v oboru zubního lékařství a lékárnictví ohlásily
se teprve v letech 80. ve Varšavě.

Ale ačkoli kursy zubního lékařství již po 10 let existují,
studiu lékárnictví vadí mnoho překážek. Není jednak dovoleno
mužům a ženám společné navštěvovati universitní přednášky
a pak místa provisorů nesmějí se obsazovati ženami v lékárnách,
v nichž zaměstnán též mužský personál. Od roku 1900 jest žen-
ským lékárnicím umožněno dosíci koncessí k zařízení vlastních
lékáren a mimo to pomýšlí se, aby v Moskvě otevřeny byly spo-
lečné lékárnické kursy pro muže i ženy, čímž ženám poskytnuta
bude příležitost k náležitému vzdělání se v tomto oboru.

V oboru filantropické činnosti žen možno poukázati na po-
těšitelné výsledky. Tak v r. 1900 založena v Petrohradě útulna
pro dělnice z venkova. Pak existuje tu útulna pro padlé ženy,
dále pracovny, které zaměstnávají ročně 44.000 žen, nedělní školy,
společnost mající za účel opatřování levných bytů a společnost
pro ochranu žen. Velmi důležitou institucí jest * Pracovna pro
vzdělané ženy«. Zde nalézá intelligentní ženský proletariát ochran-
ného útulku, přiměřeného zaměstnání a opatření.

Spisy Uspenského a později spisy Gorkého obrátily zájem
ruské intelligence k životu dělníka a posilnily snahy žen o zlepšení
stavu dělnic. R. 1897 založen byl »Klub dělnic«, který má nyní
v Petrohradě čtyři filiálky s útulnou, se školou a s knihovnou.
Neuvěřitelné vykořisťování fysické i mravní dělnic v tabákových
plantážích v Kavkazu a v kubánském rayonu přimělo ženské po-
krokové hnutí, aby postaralo se o lepší tovární inspekci v oněch
krajích. Prozatím odbývala se vládní anketa, mající za účel pečlivé
vyšetření tamějších poměrů.

Velkou vymoženost zákonodárnou pro ženy a zvláště pro
pracující ženy možno spatřovati v nedávno uveřejněném nařízení,
dle něhož mohou ženy s patřičnými doklady žádati o vydání
zvláštních pasů cestovních. Dříve směla žena žádati jen s povo-
lením manžela, kdežto nyní smí se od muže vzdáliti a práci hle-
dati, kde se jí líbí.

Ještě několik slov o právním postavení ruské ženy. V oboru
práva majetkového a v oboru práva osobního jest ruská žena muži
rovna. Od r. 1892 jest ženám dáno volební právo v městské samo-
správě za stejných podmínek jako při volbách do okresů, t. j.
volí plnomocenstvím. Nelze vždy všecky příznivé změny zákono-
dárné přičítati přímému vlivu ženského hnutí, ale ve skutečnosti

910

přece s ním souvisí. Neboť obyčejně ženy, i občanské i šlech-
tičny, hleděly vysokých úřadů získati potají pro reformy. Ruské
ženské hnutí musilo nepřetržitou propagandou od let 60. až do
dnes pracovati, aby bylo umožněno zřízení všech jmenovaných
vzdělávacích i dobročinných ústavů. S elementární silou vzepjalo
se ženské hnutí na Rusi a mělo v sobě cosi přímo velikého, po-
něvadž do řad bojujících především vstupovali chudí a vydědění.
Nehledali štěstí a hmotných statků, ale šli za světlem a za pravdou,
a jejich palčivou žízeň po vědění neschladilo ani utrpení, ani všeho
druhu strádání, ani hlad. Houževnatost a nadšená touha po práci
jsou vlastnosti, kterých nemožno ruské ženě upřít, jimiž poměrně
v krátkém čase vybojovala si sociálně vlivuplné postavení a celý
svět duševní svobody a jasnosti. v.

ROZHLEDY.

pOLITICKÉ: Podzimní zasedáni říšské rady. Rozhodnutí parlamentní krise ? Politické pííštipko-
*■ vání — Přípravy stran — k volbám? Mladočeši rozpomněli se na starý svůj demokratism. Hle-
dají spojence na novou dráhu či jen na záchranu mandátů i - I klerikálové se kryjí za štít my-
šlenky demokratické — Sdružení lidí pokrokových na Moravě.

Letní prázdniny politické již skončily na dobro. A s podzimkem
blíží se i svolání rakouských sborů zákonodárných, zemských sněmů
i říšské rady. Ovšem poměry, za nichž se representační sbory sejdou,
v podstatě a zejména tam, kde by změny bylo třeba nejvíce, se vůbec
nezměnily. Český sněm i říšská rada jdou opětně vstříc zasedání za-
mořenému obstrukcí. Ani Němci ani Češi nejsou nyní smířlivěji na-
laděni, než byli před parlamentárními prázdninami. Vláda v celku ne-
učinila ničeho, aby přiměla obstruující stranu k ústupu na nové, schůd-
nější cesty politické bez omezení svobod parlamentních.

Slovanské pobočky při učitelských ústavech ve Slezsku, jejichž
zařízení bylo prostě kulturní nutností, měly být dle úmyslu vlády aspoň
kaptací benevolencie u Čechů. Ale způsob, jakým byly pobočky usku-
tečněny, musí bránit jistě i nejmírnějším a nejpoddajnějším českým po-
litikům, aby je vyhlašovali za politický úspěch. Nelze více ani mluvit
o tom, že by zařízením slovanských paralelek při učitelských ústavech
v Opavě a v Těšíně vláda ukázala, že nepodléhá zcela německému
diktátu. Neboť je jisto, že dr. Koerber měl předchozí souhlas se za-
řízením poboček aspoň od některých německých politiků. A je i jisto,
že ani bezohledné bouře, které Němci frivolné vyvolali pro částečné
jen a nedostatečné splnění jedné z nejživotnějších kulturních potřeb
slezských Čechů a Poláků, nezůstaly bez vlivu na uskutečnění poboček.
Statut jejich ukázal, že vláda ochotně vyhověla německému přání, aby
němčina byla vyučovací řečí nejen pro němčinu, nýbrž i pro dějepis.
Správa slovanských poboček zůstane úplně v ruce správy německého
ústavu; vnitřní úřední řeč při správě paralelek bude německá. Slo-
vanské pobočky budou vždy jen o dvou třídách (střídavě prvé a
třetí a druhé a čtvrté), tak že slovanští žáci budou moci nastupovat
vždy teprv každého druhého roku. A na toto torso ne učitelského
ústavu, nýbrž jen na torso poboček při učitelském ústavě budou ještě
vládě hmotně přispívat česká a polská školská matice! Zde nutno
mluvit o kulturním skandálu, o hříšném a nesvědomitém odbývání slo-
vanských kulturních potřeb a ne o politickém úspěchu.

Proto pro Čechy dar slovanských poboček nemůže se stát an.
záminkou — a docela již ne důvodem — pro ústup od obstrukcei

9l2

A jisto je, dokud bude trvat na říšské radě česká obstrukce, že ne-
zanikne ani německá obstrukce na českém snémě. A nezanikne do-
brovolně tím spíše, když vláda svými plány do budoucna fakticky po-
slance zbavuje starosti, jak vyjít ze slepé uličky obstrukční. Úmysl,
s nímž vláda se chystá k novému sejití říšské rady, je toho rázu, že
umožní stranám aspoň quasi čestné podrobení se nutnosti ústupu od
obstrukce za výmluvy na vis major.

Jak zaznamenal dle své vídeňské informace pražský týdenník
»Přehled«, pan dr. Koerber počítá, že bude říšská rada opět nedělná,
a je odhodlán konečně k činu, který by přivodil rozhodnutí. Ale ovšem
trpce se zklamou všichni, kdož doufali, že pan dr. Koerber je přece
státníkem trochu větší koncepce, který — bude-li již nucen porušit
ústavu — bude dbát, aby přivodil ozdravění trvalé. Panu dru Koer-
berovi ani nenapadá, aby sáhl k reformě Steinbachově-Taaffově, která
by postavila parlament na nové, lidové základy, zangažovala pro jeho
činnost zájem vrstev nejširších — a tím zabezpečila by dělnost říš-
ského sněmu. Pan dr. Koerber je muž malých prostředků, bezodvážný
ke skutečným činům, přítel politického příštipkování. Jemu stačí zjednat
si klid v poslanecké sněmovně na chvíli. Proto neodhodlá se proti ob-
strukci k ničemu více než rozpustit říšskou radu a oktrojovat nový,
jednací řád, který by znemožnil všechnu obstrukci. Je si jist, že v ra-
kouském říšském sněmu nenašlo by se ani potom dosti lidí, kteří na
vládní násilí by odpověděli dosti rozhodně a bez ohledu na závory
jednacího řádu znemožnili podobné úskočné obmezení poslanecké svo-
body. Ví naopak, že právě dosavadním obstrukčníkům by přišla změna
a utužení jednacího řádu velmi vhod — ■ aspoň v skrytu srdce, když
by veřejně toho nepřiznali. Vždyť z české strany nejednou přímo za
cíl české obstrukce bylo vyhlašováno znemožnění každé obstrukce vůbec.

Jakmile by měl pan ministerský předseda zaručenu nerušenou
dělnost poslanecké sněmovny, je zřejmo, že bude se starat o dosti
silnou vládní většinu na říšské radě. A není pochyby, že v parlamentě,
kde vždy lze koupit za trochu politických úspěchů celé sněmovní strany,
podaří se mu brzy sestrojit vládní většinu. A jakého rázu by byla nová
většina v novém parlamentě, věru není těžko odhadnout. Haličská
cesta pana dra Koerbera nesla se za přiznaným úmyslem navázat osobní
styky, které by usnadnily pozdější vyjednávání s polským klubem.
Polská delegace je jistě vybrána, aby byla středem a jádrem vládní
strany. A více než pravděpodobno je, že další síly bude sbírat obmý-
šlená vládní strana předem v ostatních konservativních a docela zpá-
tečnických živlech ústředního sněmu, k nimž nutno čítat mimo kato-
lickou stranu lidovou, křesťanské sociály a konservativní velkostatek
i velkostatkáře ústavověrné a t. zv. slovanský střed, jež dohromady mají na
190 poslanců. Kombinace, jakých je na den několik, namítne se. Zatím
ano. Ale všechny dosavadní činy vlády Koerberovy pro toho, kdo
nedá se másti vněšnostmi, svědčí pro ni. Úzký styk ministerstva Koer-
berova s německými stranami liberálními dnes již jenom kryje fak-
tické veplutí vládní lodičky do vod konservativních. Německá zůstává
pravda vláda Koerberova, ale při tom stává se i zpátečnickou celým

913

svým směrem a ve všech resortech a to i přes moderní a pokrokové
řeči ministerského předsedy. Proto je pro nás, pro Cechy, dvojnásob
nepřijatelná. Národním odpůrcem jsou nám sice Němci, ale nebezpečím
národním pro nás je zpátečnictví ať již vystupuje v jakékoliv formě.
Mohou neviděti toho ti, kdož jsou povoláni řídit politické osudy če-
ského národa? Vidí-li však, jak hodlají nebezpečí bránit? Co chystá
vedoucí strana česká a jak mají se k životu t. j. k práci mezi lidem
i ostatní zjm. mladé naše strany?

V českých zemích politické strany zcela dobře vystihuji, že blízká
doba bude rozhodná, a po svém se k ní připravují. Ovšem při tom
pomýšlí předem — některé dočista i jenom — na volby. Pro ně bude
rozhodnou doba, poněvadž se bude zase rozhodovat o podstatné části
jejich politické moci, kterou jim zabezpečují právě mandáty. V tomto
osvětlení nutno pohlížet zejména i na některé poslední projevy a po-
kusy mladočeské, které byly by zcela sympatické, kdyby nepřicházely
tak příliš pozdě a kdyby nebyly nazbyt makavě patrný jejich motivy.
Pojednou vyslovují se nyní zase poslanecké listy (» Lidové Noviny « a
»Lučan« na př.) pro všeobecné a rovné volení. Jde snad při tom
o recidivu demokratismu u Mladočechů?

Dnes již pouhý projev pro zlidovění volebních řádů nelze pova-
žovat za dostatečný průkaz demokratického rázu té či oné politické
strany. Vždyť již i naši klerikálové jsou ochotni přijmout mezi své
programové požadavky všeobecné a rovné volení. Na Moravě křesťanští
sociálové na svém sjezdu velehradském přijali resoluci pro úplné zli-
dovění volebních řádů. A oficiální denní tisk klerikální již mohl ujistit
veřejnost, že se tím nijak neporuší jednota mezi katolickými stranami
českými na Moravě. A to ne proto, že by snad trpěly navzájem ne-
jednotu programovou, pokud jde o postulát způsobu obesílání zákono-
dárných sborů. Ale lacino chtějí se zdemokratisovat i ostatní klerikální
organisace politické. Konečně pro prvou chvíli by přineslo všeobecné
a rovné volení klerikálům i zisk; — as výchovnou jeho mocí, jež
posléz se stane zlým nebezpečím klerikalismu, nepočítají. Mimo to lze
mít za jisté, že spokojí se platonickým uznáním požadavku zlidovění
volebních řádů, jejž přejmou do svého programu i klerikální agrár-
níci a katolická strana národní. Ale rozpoutat pro požadavek silné
hnutí lidové ani se nepokusí.

A nepokusí se o to ani Mladočeši prese všechny své časopi-
secké projevy, příznivé všeobecnému a rovnému volení, s nimiž v po-
slední době nešetří. Právě že Mladočechům nejde o samu věc, nýbrž
jediné o řiápravu své pověsti. Proto také místo o poctivou pokrokovou
práci politickou v lidu pokoušejí se o nevýsledné a marné transakce
s mladým politickým světem. Pozorují, že ztratili všechnu půdu
v mladší inteligenci, že nemají dorostu. Avšak místo toho, aby hleděli
zjistit příčiny a důvody, proč se jim zcela odcizil dorost inteligence,
a aby dle toho zjednali nápravu, přišli s nabídkou na vyjednávání
o spojení mezi mladými pokrokovými politickými směry a lidmi s ná-
rodní stranou svobodomyslnou — zatím na Moravě. Ovšem doznal
pan dr. Stránský jenom odmítnutí, jak ze řad české strany lidové

NAŠE DOBA. R. XI., č. 12. 1904. 20. září. 58

914

(drem Kalandrou) tak ze rad radikálně pokrokových (drem Fišerem).
A obecnou sankci za mladý, pokrokový svět dal odmítnutí tomu sjezd
mladé pokrokové inteligence v Moravské Ostravě. Nic nebylo přiroze-
nějšího a nutnějšího než toto odmítnutí. Svědčí jen o neprozíravosti
Mladočechům, že nedovedou poznat, počítají-li na svoji záchranu na
cestách Hdové a pokrokové politiky, že musí být jejich postup opačný:
Nejprve činy — a nejen slova — opravdu pokrokové a lidové; potom
již by nalezli podporu u veškeré mladé inteligence beze všech trans-
akcí a vyjednávání. Ale do upřímně pokrokové práce se Mladočechům
právě nechce. A s pokrokovými jejich řečmi již se nespokojí nikdo.

Proto, nadejde-li zjednodušení českých stran politických, dojde-li na
sdružení všech živlů pokrokových, nebude to na záchranu mladočešství,
nýbrž na konečné súčtování s ním. V tom směru učiněn byl prvý
krok v Mor. Ostravě, kde byla ujednána dohoda mezi stoupenci české
strany lidové, radikálně-pokrokové a lidmi pokrokovými mimo strany
a to přímo proti politickému vedení českému na Moravě. Při dohodě
neběží — a to je zdrávo — o splynutí v jednotnou stranu pokro-
kovou. Jde jen o společný postup za společným cílem, o společnou
práci tam, kde jsou shodný programové požadavky stran a lidí pokro-
kových. Spojovat, sbírat síly je jistě důležitý úkol politický. A bez-
radnost v politické praksi, nemohoucnost a slabost mladého českého
světa měla neposlední příčinu právě v tom, že nebylo mezi mladými
tohoto smyslu politicky organisačního. Pokus, na němž se usnesl sjezd
mladé pokrokové inteligence moravské, může. být prvým krokem
k nápravě v tomto směru, a nezůstal by potom bez vlivu i na poměry
české. I v Čechách pokrokové sdružení působilo by velmi prospěšně.
Mohlo by snadno sloučit všechny pokrokové pracovníky, sorganisovat
jednotně jejich práci v těch směrech, kde je mezi nimi shoda pro-
gramová. A že podobných shodných požadavků mají celou řadu, ne-
třeba teprv enumerando dokazovat. (Reforma trestního, občanského
zákona, zlidovění volebních řádů a j. a j.) Při tom by zůstaly dosavadní
strannické formace mladého českého světa politického nedotčeny, pů-
sobily by svým směrem, zcela samostatně ve věcech, v nichž nejsou
shodný programové jejich postuláty. Uskutečnit toto rozvrstvení a při-
pravit jím půdu k jednotné pokrokové politické organisaci, za níž by
se uskutečnilo očekávané a předpovídané zjednodušení politických
stran, vyžaduje ovšem potlačení strannické podezíravosti a úzkoprsosti
stejně jako opravdový, živý zájem o samu věc a práci pokrokovou.
Jsou však obě podmínky splněny v mladém a pokrokovém — aspoň
dle jména — českém táboře?

Ostatně k čilejší práci — a rozumí se potom: i k organisova-
nější a usjednocenější — přinutí živly pokrokové pevnější sorganiso-
vání konservativních. V tom směru jsou zajímavý některé předzvěsti
— byť i dosud dosti slabé — ze strany národní, staročeské. Staro-
češi počínají se organisovat na českém venkově (v Kolíně a v Ně-
meckém Brodě založili své krajské Politické spolky). Mimo to refor-
muje se, jak musí být patrno jen trochu pozornému čtenáři, i »Hlas
Národa*. Pokud budou Staročeši schopni i programových reforem, jež

915

by je učinily stranou sice konservativní, ale stojící přece v zdravém
kontaktu s potřebami a úkoly moderní doby, tedy stranou ne zpáteč-
nickou, zůstává otázkou duševní výše a politických způsobilostí jejich
rozhodujících kruhů. Pro ozdravění politického života českého mělo
by, o tom není pochyby, konečné sformování poctivé a otevřené kon-
servativní, nezpátečnické strany význam značný. — Gg. —

ZAHRANIČNÍ: Nový ministr vnitra v Rusku — Bitva u Liaojangu — Válka a poměr ruskoně-
mecký — Mravné Německo — Francie a Vatikán — Anglická »výprava«.

Stálo několik dlouhých neděl úvah, než-li se car dostal k jme-
nování nástupce usmrceného ministra Pleve. Všeobecně se za to má,
že osoba Sviatopolka-Mirského značí ve vnitřní ruské politice kurs
mírnější, emancipovaný alespoň od nejsurovějšího terorismu, na který
éra Pleveova byla tak plodná. Zkrátka soudí se, že ruská vnitřní správa
politická bude se opírati o civilisovanější prostředky. Zda však se též
změní vůdčí politické idey, jest zcela nejisto a zdá se spíše, že nikoli.
Alespoň nově jmenovaný ministr prese všechny sympatie, které mu
vyslovuje světová žurnalistika a diplomacie, neosvědčil se posud jinak,
než jako obhájce oficiálně ruských tradicí. Jestliže tedy nelze mu snad
upírati rozšafnost a jemnost charakteru, neznamená to ještě pro Rusko,
že má pravého muže na pravém místě. Ruská vnitřní správa jest na-
prosto zpuchřelá, požadavkům doby nevyhovující. Trochu terorismu více
nebo méně nepadá v ní na váhu a pouhý rozdíl na př. ve výměře let
žalářů a sibiřského vyhnanství pro politické provinilce, který snad na-
stane, jistě nestačí k tomu, aby vrstvy na vládě nesúčastněné se se stavem
věcí smířily. Na druhé straně jest však v Rusku zase každý státník, jenž
chtěl by se uchýliti k politice širší či užší representativní soustavy
západoevropské, postaven před boj s analfabetismen, nekulturou ohromné
masy obyvatelstva, jakož i s mosaikovým rozdílem kultur, který ruská
říše vykazuje. Stav Ruska vyžaduje tudíž u vládního vesla muže celého,
který by nejen konstitucionalisoval, ale i pro konstituci vychovával.
Nikde však není dosud řečeno, že by Sviatopolk-Mirski měl vůbec ně-
jaké konstituční allury, tím méně že by rozuměl předpokladům zdárné
konstituce. Jeho interviews, jichž jest již několik, jsou nemastné, ne-
slané. Jest prý pro decentralisaci a to vzbuzuje proň, rozumí se, nadšení
i v Cechách, kde decentralisace, autonomie, státní právo atd. je mnohým
jedno a totéž. Avšak ruská decentralisace může býti pouhým staro-
věkým vydáním provincií v plen gubernátorům, jichž omnipotence a
administrativní vševědoucnost jest již dnes hlavní metlou ruského oby-
vatelstva. Jest prý proti náboženskému pronásledování a násilí ve věcech
svědomí. Ale náboženská * tolerance* se jak známo snáší zcela dobře
se zkracováním občanských práv jinověrců, s čímž se Mirski ohledně
židů vůbec ani netaií. Ostatně na humanitářské a dobrácké řeči nemá
rakouský dr. Koerber nikterak patent, rovněž jako nikoli na rozpor ve
slovech a skutcích. V rozporu tom pak ruští státníci nikdy nebyli
za západoevropskými pozadu.

58*

916

Válka ruskojaponská přinesla překvapení i těm, kdož si mizernou
situaci pro Rusko nijak netajili. V několikadenní bitvě u Liaojangu,
která měla přinésti obrat válečného štěstí, Kuropatkin poražen a za
strašných ztrát na obou stranách donucen k spořádanému — pro jeho
útěchu — ústupu. Novinami probíhá zpráva o výroku carově, že od-
hodlán jest vésti válku za jakýchkoli ztrát dále až k úplnému vítězství.
Že »úplné vítězství* neznamená u něho něco skromného, bylo již jednou
na těchto místech poznamenáno. Avšak i kdyby se při dalším postupu
Japonců měl pro Rusko opakovat dokonce r. 1812, není již možno,
aby Rusko v dálném Orientě proti stavu věcí před válkou čeho získalo,
a tato bezúčelnost války působí v samém Rusku již lítost nad prolitou
krví i těm, kdož fráse jako boj za cara, za vlast, za svatou Rus atd.
dovedou jinak obraceti v ústech bez uzardění.

Positivní výsledek měla pro. Rusko válka dosud jen v jednom:
v poměru Ruska k Německu. Schůze mocnářů obou říší právě ohlašo-
vaná bude, uskuteční-li se, jenom zevním zakončením obratu, který se
v poměru států těch fakticky projevil již celou řadou okolností, od
otázky lapání lodí a odplutí baltického loďstva až k nové obchodní
smlouvě.

Vyvyšování německého císařství v ohledu mravním, tolik obvyklé
u chvastavé šovinistické německé žurnalistiky právě jako u národů,
jimž osud nedopřál německého politického štěstí a německé politické
organisace, velmi jistě utrpí aférou hofmistra německé císařovny Múhr-
bacha. Jest přímo neuvěřitelné, co rafinované sprostoty se může skrý-
vati ve společnosti, k níž Múhrbach náležel, a nesvědčí o velkém re-
spektu nejvyšších míst Německa k primitivním zásadám lidské mo-
rálky, mohlo-li odstranění muže jako Múhrbach státi tolik práce,
i když se již ani nehledí k pikantnímu zahrocení aféry proti něme-
ckému dvoru.

V konfliktu Vatikánu s Francií není celkem mnoho nového.
Z denních listů vědí již čtenáři o kapitulaci biskupů lavalského a di-
jonského, kterážto však jistě nikoho nepřekvapila. Zápas s Vatikánem
jest posud něčím příliš odvážným, aby v kruzích kléru nebyly po-
chybnosti o výsledku a naděje ve vítězství kurie. Pro případ pak ví-
tězství podobného by francouzští církevní hodnostáři přispěním vládě
jistě hmotně mnoho riskovali a ideálnější úvaha pro politiku jejich se nemůže
na nich žádat, protože věci dospěly tam, kde polovičatost již neplatí,
z kněze pak nemůže se stát přes noc přesvědčením osvětář, Combe-
sovi upřímně aplaudující.

Výprava anglická do Tibetu ukázala se nejenom kouskem osvěd-
čené anglické bezohlednosti, nýbrž v neposlední řadě lehkomyslným
zahráváním s evropským mírem. Účelu svého Angličané plně nedo-
sáhli, třeba že již mají »smlouvu« s Tibetem, psanou tuzemským ja-
zykem. Neboť Lhassa jest i politicky tibetským Vatikánem: Dalaj-lama
uprchl a jiný lama podepsal smlouvu, aniž by k tomu měl plné moci,
což není bez významu jak pro další úmysly Tibeťanů, tak pro další
postup Ruska, s nímž se zájmy Anglie v Tibetu křižují. Také věcné
nepřináší smlouva Anglii mnoho. Kromě válečné náhrady, která se

9i;

platí Angličanům vždy, když se jim zachce válčiti, jsou to jen úlevy
pro obchod s Indií, k nimž se opatrný lama Younghusbandovi zavázal.
Avšak právě tato část úmluvy, o níž podrobnosti dosud nejsou známy,
jest zřejmou provokací Ruska, možnou prozatím bez pokusu o odvetu
jen pro válku v dálném Orientě. — w«—

V Praze, dne 14. září 1904.

VÉCI CHRVATSKÉ. — Poměry na Černé Hoře — Korunovace krále Petra: tah vedoucích po-
litiků — Rozháranost srbských politických stran — Všeobecné volání po organisaci a reorgani-
saci — Republikánská strana? — Jihoslovanská umělecká výstava v Bělehradě — Trojanovid —
Cesty a příběhy slovanofila Cerepa-Spiridoviče — Rusofilství, recte carofilství Chrvatů a Slovinců
— Zcela pochybená politika terstských vůdců — V Chrvatsku vládne khuenovština dál — Zajímavé
rozsudky — 1000! — Ciuvatský byrokrat — Bývalí radikálové — Doplňovací volby — Maďaři pro
chrvatskou armádní řeč? — Jen k vůli dekoraci ... — Jihoslúvanský zionism — »Práce« dal-
matskýcii politiků — Temperamentní Handel — taktní Hormann — Kucovlachové — Šťastné
Bulharsko.

Černá Hora se činí. Chce dohonit Evropu. Ovšem, že horečný
a neorganický chvat většinou jen škodí. Tak objednala za 46.000
franků automobil pro trať Cetinje-Podgorica, ale velmi hornatý terrain
vyžadoval již nákladné opravy a jízda se neosvědčila. Slavnostním způ-
sobem byla nedávno zahájená první stanice bezdrátní telegrafie na
Balkáně, pro spojení mezi Barem a Itálií. Je to symptomatické. Černá
Hora chce vší silou vymanit se z hospodářského vlivu Rakouska. Dříve
jí pomáhalo Rusko, jež kromě pravidelné peněžní podpory zařídilo na
Cetini ženské liceum a první vodovod a opatřilo černohorské vojsko
zbraní a- municí. Nyní však, po provdání Jeleny za krále italského, ne-
smírně roste vliv Itálie. Černohorská vláda, lépe řečeno, černohorský
kníže-despota, přeje mu z celé duše — z nenávisti k Rakousku, jež
zejména byla rozcštvána známou aférou nevplacených poukázek. Poli-
tika velmi krátkozraká. Nákladem vlašským staví se druhý vodovod
v Cetini; v Podgorici založena velká továrna na tabák vlašským syn-
dikátem, jenž koupil tabákový monopol. Jak se monopol provádí,
svědčí vření v černohorském lidu: » neznámým způsobem* vyhořelo
téměř celé skladiště tabáku. Tentýž syndikát vystavěl v Podgorici
vlašskou obecní školu pro 40 dítek; v celku je tam jen 750 Vlachů.
Řemeslníci téměř výlučně jsou Vlachové; rovněž některé cesty staví se
vlašským nákladem — a kolikerá suma vlašských podnikatelů doposud
přímo cestovala do rukou hrabivého knížete a potom do anglické
banky, kde má své ohromné deposity — to se vymyká kontrole ve-
řejnosti. Zejména v Černé Hoře, kde doposud vládne čirý absolutism.
Absolutism a hrabivost neplatí učitelům po několik měsíců řádný plat,
pronásleduje a vyhazuje nejlepší mladé lidi. V poslední době bylo za-
vřeno 15 obecních škol — ze spořivosti. A v anglické bance se uklá-
dají milliony . . . Peněžního ústavu není žádného — proto bujně kvete
lichvářství. V poslední době terror a hospodářská bída vyhání houfně
obyvatelstvo. Pracovní síly utíkají do Ameriky, Rakouska, Srbska a
Ruska; ale i intelligence a vojsko hledá jinde přístřeší. Dokonce dva
spřízněnci dvoru, dva Petroviči, po velkých konfliktech opustili na-
dobro nevlídné své hory. Není se tomu diviti, když na př. víme, že
po všech velkolepých reformách soudnictví dnes jako dříve a ještě

918

i častěji se stávají případy, že nepohodlní lidé zmizí a bez výslechu
roky a roky hnijí v podgorické proslulé trestnici. Křiklavý příklad
toho uveřejnil Milutin Tomič v »Slovenskom Jugu« v Bělehradě: jeden
jeho bratr od r. 1898, druhý od r. 1902 jsou bez nejmenší příčiny
a bez nejmenšího vyšetření a výslechu zavřeni , . . Letos zejména vy-
hání lid ekonomická bída; a pokud lid něco plodin má, musí je téměř
zadarmo prodávat jisté vlašské společnosti v Miláně, jež má úkol skou-
piti všechny produkty Černé Hory. Agenti její již konají svou službu . . .
Ovšem, ve veřejnosti, vůči cizině, hraje si vláda na velmi pokrokovou
a slovanskou. Ale vnitřní hniloba propukne teprve vší silou po úmrtí
energického knížete Nikity, až vzplane bratrovražedný boj mezi uhla-
zeným Evropanem, následníkem Danilem, a mladším Mirkem, jenž svou
čistě specifickou bodrostí a demokratičností získal si oblíbenost lidu.
A třetí, Petar, také jednou vyroste . . .

Kníže Nikita nejednou ukázal se šikovným diplomatem. Vzdor
všemu nadržování cizím vlivům platí jakožto ryze slovanský a srbský
mocnář. Jednou s Itálií, podruhé s Ruskem, po třetí třebas s Tureckem
— pak honem zas nějaký telegram knížeti Ferdinandovi anebo králi
Petru. Ke korunovaci krále srbského dokonce vyšle svého nejstaršího
syna Danila, manžela meklenburské Juty.

A propos: korunovace! V Srbsku je všechno velmi lidové a ne-
vázané; tak také o korunovaci debatovalo se hodně upřímně. Většina
listů byla proti korunovaci vzhledem na špatnou letošní úrodu a po-
vážlivý průběh rusko-japonské války. Oposiční časopisy velmi prudce
útočily na vedoucí radikální stranu, jež prý s tímto aktem pospíchá jen
pro upevnění svého vlivu. Ukazují na poměry, jež nejsou ani dost
málo za tento první rok nové vlády upraveny a srovnány. Zdá se
opravdu, že radikální strana v praksi úplně zklamala a nadobro zra-
dila svůj pěkný a pokrokový program. Prakse zůstala tatáž jako za
Obrenovičů, ač sám král kromě přílišné passivity není spoluvinen tímto
režimem. Jako za dřívějších dob vládne všude protekce, zejména se
nyní favorisují úředníci (na př. učitelé), jež se vyznamenávají stran -
nickou agitací pro vládnoucí politickou stranu. A mezitím zanedbávají
se nejnutnější instituce. Rozhárané poměry vládnou na př. na školách,
zejména ženských, v Bělehradě. V celém Srbsku jsou jen 2 poněkud
upravené nemocnice. Zejména bělehradská je v takovém mizerném
stavu, že sám král to rozhodně káral. Je to tím trapnější, poněvadž
u příležitosti lOOletého výročí Karaďorděva povstání bude pořádán
i I. sjezd srbských lékařů a přírodozpytců, jenž také vzbudil velký in-
teres a slibuje četnou účast z Chrvatska, Bulharska a Čech. S jakým
pak pocitem ukážeme našim hostům bělehradskou nemocnici ? — tážou
se neodvislé listy a trpce si stěžují na nevšímavost povolaných
kruhů. Ale ministři nemají mnoho starostí; letos na př. rozutekli se
téměř všichni na zotavenou do ciziny — a hodně dlouho zotavovali
svá umučená těla. K tomu musili se posilnit ke koťunovačním námahám.
Jak známo, bude korunovace v Bělehradě a pomazání v staroslavné
Ziči. Tak se šťastným kompromisem uklidnil konflikt vzhledem na
místo obou těch aktů. Méně šťastně řešena jiná starost: Srbsko po-

919

třebuje novou lojalní hymnu a již podruhé musil se vypsati konkurs.
Schází buď lojaiita nebo nadšení — anebo jedno nepřipouští druhého.
Nyní přední básníci byli přímo vybízeni k účasti. — A přece Petar
zasluhuje hymnu. Je tak konstitučním vladařem, že k vůli svému lidu
překonává všechny švýcarské vlivy a obcuje na př. molebství pro
— déšť! V zemi však poměry jsou velmi rozhárané a oposice roste.
Všechny strany mluví nyní o organisaci a reorganisaci. Vedoucí, radi-
kální, již dávno není silným tělem, nýbrž rozpadla se na několik
frakcí. Mezi oběma krajními jsou ohromné propasti. Lidé u samého
vesla nadobro se kompromitovali, levé křídlo zůstalo věrno radikálním
zásadám. Venkov žádá pevné semknutí, však všechny pokusy v tom
směru budou bezvýsledný. Liberálové také konají schůze k vůli orga-
nisaci. Nově založená strana selská rapidně roste v některých krajích;
pokrokáři — ale v uvozovkách! — také ukazují více života; socialisté
vystupují velmi energicky a vymohli několik cenných úspěchů. V nej-
novější době dokonce se mluví o založení — republikánské strany.
Mladá, nervosní, nešťastnými příběhy zmítaná země.

Rozumnější hledají spásu v praktickém působení. Po studentech a
obchodnících přišli na řadu železniční zřízenci. Asi 300 jich navštívilo
Sofii, aby navázali styky s bulharskými soudruhy. — Srbské omladině
podařil se velmi těžký podnik: jinoslovanská umělecká výstava bude
uskutečněna. Bude to jeden z nejlepších bodů oslavy povstání, Slo-
vinci zaslali asi 150 prací, rovněž asi tolik Chrvaté, zastoupení svými
nejlepšími umělci; Bulhaři slíbili účast a ovšem že Srbové se také vy-
nasnaží, by byli důstojně zastoupeni. Přípravné práce a úprava velmi
vhodně je zamýšlena.

Srbové v Dalmácii ztratili zdárného a pracovitého vůdce, advo-
káta Vladimíra Trojanoviče. Byl ve svém nacionalismu bezohledným,
čirý chauvin, vystupoval ostře proti Chrvatům, tak jak to dovedla
starší srbská a chrvatská generace navzájem. K chvále však budiž ře-
čeno, že nikdy nehledal svého prospěchu, byl obětavým, charakterním
a důsledným.

Charakterní lidé se potírají a pochybná individua — je smi-
řují. Divné zjevy. Známý předseda moskevského dobročinného spolku,
Čerep Spiridovič, procestoval v průvodu Chrvata a Čecha Dalmácii,
Bosnu a Srbsko — a všude byl nadšeně vítán jakožto »člen velkého
bratrského ruského národa«. Dělil šikovně diplomy čestného členství,
řečnil a nechal se intervievirovat, vykládal své rozumy a Chrvaté a
Srbové v Přímoří svorně mu tleskali. Však v Bělehradě již to tak
nešlo. Neodvislá »Štampa« v dlouhém dopise z Moskvy přinesla celou
spoustu velmi závažných obvinění proti tomuto pánu, a sice dost vě-
rohodných a doložených, z nejbližšího jeho okolí. Třebas nebylo
všechno pravda — již pouhé vystoupení a mluvení tohoto pána svědčí
každému myslícímu člověku o jeho úplné povrchnosti a šarlatánství.
Že sám Strossmayer ho uvítal, odsloužil mši pro zdar ruských zbraní
a žehnal ho — musí se blahosklonně přičítat jeho stařeckosti. Ostatně,
Strossmayer vždy si liboval ve velkých gestách a vzletných plánech —
a konec bylo odvolání, smíření a intimní rozmluva třebas s hr. Khue-

920

nem ... I nyní bylo zmíněné vystoupení dementováno . . . Čerep
byl v Bělehradě velmi chladně uvítán; tam byli skeptičtější než v Chr-
vatsku a Dalmácii a uchránili se tak před blamáží. Král Petar sice mu
povolil audienci, ale jen jakožto srbskému konsulu; odmítl však při-
jmouti diplom čestného členství Cerepova spolku, Čerep v brzku
z Bělehradu zmizel.

Je vůbec zajímavý fakt, že v nynějších poměrech, vzhledem
k válce, mnohem rozumněji si vedou Bulhaři a Srbové, než Chrvaté
a zejména Slovinci. U Srbů slepý fanatism pro Rusko jen sporadicky
se objevuje; naopak Chrvaté — mimo velmi vzácné výjimky — jsou
papežštější než papež; ve svém rusofilství, jež je čiré carofilství, jdou
tak daleko, že i oficielní telegramy ruské » opravují « ve prospěch
Rusům. Ve sve zaujatosti podněcují nejnižší vášně — pro myslícího
ovšem že působí neodolatelnou komikou jejich krkolomné strategické
moudrosti a nedůslednosti. Jsou důslední jen v jednom: všechno, co
píšou cizí listy nepříjemného o Rusku, obracejí na příjemno. Je to ta
vždy šílená logika: všecko je vylháno, co cizinec mluví. Logika šílená,
ale — pohodlná. Že dokonce tomuto proudu podléhají i seriosní a
pokrokové listy, je tím smutnější zjev. Ale v této práci patří Slo-
vincům laur. U nich přechází rusofilství přímo v mánii. Zejména v Pří-
moří, v Terstu. Je to charakteristické. Pod vlivem vlašské irredenty
vyvinulo se nejplanější a nejprázdnější nadšeni pro vlast, pro Rakousko
a — pro Rusko. Politikové slovinští v tom kraji volají proti Vlachům,
zejména pokrokovějším, rakouskou policii, denuncují jejich docela po-
chopitelné šilhání přes hranici a jakožto největší trumf vyhrávají vy-
hrůžku Italům a Rakousku: severním strýčkem. Tak zhoubně působil
vlašský vliv. Tam, kde by bylo zapotřebí nejklidnější, nejrozumnější a
všestranné práce osvětové a národní — tam se velkolepě vyvinula po-
litika frásí, politika prázdných hesel, hloupého rusofilství a sterilního
vyhrožování anebo dokonce — nízkého špiclovství. Pak ovšem je po-
chopitelno, že slovinský živel propadá odnárodňování anebo ohlupování,
že úřady svorně s biskupem Naglem šikanují neuvědomělý lid a na-
tropí tolik hanebného provinění, jako na př. vůči uniatskému hnutí
v Ricmaních. A nejhorší je, že v tom rusofilství nehrajou rubly žádnou
úlohu — to nadšení a zbožňování ruské vlády a cara je k zoufání
upřímné!

Že na té půdě kvete klerikální propaganda á vládní terror —
rozumí se samo sebou. Nejlépe je to vidět nyní v Chrvatsku. O nových
zjevech klerikalismu promluvím jindy — chci tentokrát jen uvésti další
»výkony« t. zv. »dobré a poctivé* vlády nového bána hr. Pejačeviče.
Nejvyšší soud — prosím, chrvatský soud! — - zrušil osvobozující
rozsudek, jímž sproštěn byl známý a charakterný odpůrce bána Khuena,
Dr. Potočnjak, v processu pro brožuru proti tomuto baňu, a nařídil
nové přelíčení. Koraču pak, vůdci to sociální demokracie, zvýšil trest
pro tiskové delikty ze 14 dní na — 10 měsíců . . . Naše časopisy se
tomuto rozsudku podivily a — dost. Jiný rozsudek: K vůli hnutí,
o němž jsem zde svého času promluvil, v kríževackém okresu bylo
obžalováno 263 osob, všichni sedláci. Osvobozeno bylo celkem 111,

921

jeden odsouzen na 3 léta, tři na 2 léta, tři na 18 měsíců, dva na 1 rok,
89 na 6 a 54 na 2 měsíce těžkého žaláře. — Pak jubileum, snad
ojedinělé v Rakousku: 23. srpna 1904 pod číslem 43611/III. oznámil
magistrát záhřebský denníku » Obzoru «, že ho — začínaje od banování
hr. Khuena — lOOOkrát zabavil. Významné jubileum. Mluví folianty.
Představte si krotký, obezřetelně vedený, přísně konservativní a ústavní
denník, tak něco jako »Hlas Národa* nebo německá »Politik« (abstra-
huji obsahovější redigování) — pak tento denník za 20 let má tu ne-
zaslouženou čest, že může oslavovati tisící zabavení! Znamená to, že
3 plná léta nepřišel přímo do rukou svých abonentů, nýbrž v » opra-
veném* vydání, jež někdy obsahovalo — 3 bílé stránky . . . Velká
čest — ale » Obzor « jí nezasloužil. Nesluší mu. Ale velká hanba padá
na systém, jenž to jubileum má na svědomí. Tento jeho » výkon*
prostě bengalsky osvětluje poměry v Chrvatsku, A útěcha: z těch 1000
zabavení patří již 26 na » novou « jednoroční éru, éru » dobré a po-
ctivé vlády* hr. Pejačeviče. Tedy: další jubilea lze očekávati . . .

V té éře stalo se v Chrvatsku poprvé, že chrvatský úředník,
domácí syn, u příležitosti narozenin císařových 18. srpna rozkázal od-
straniti chrvatský prapor z finančního úřadu, poněvadž vedle něho
nebyl vztýčen maďarský, tedy nebyla prokázána úcta » širší vlasti*.

Však oposice nemá těch morálních základů, aby prospěšně mohla
paralisovat takové zjevy. Ukázala to za nedávných doplňovacích voleb.
V okresu bývalého předsedy oposice, Bresztyenszkého, zvolen sice
jednohlasně farář Zagorac, poněvadž se zavázal, že nepřistoupí ke
klerikální straně — ale je to velice a nepěkně pronongovaná osoba,
jež absolutně nezasluhuje důvěry lidu. Fakticky nejhorší klerikál, tvůrce
našich »křesťanských sociálů«. V Iloku bezhlavost oposice neoznačila
ani určitého kandidáta, a co je nejskvostnější: pro vládního kandidáta,
advokáta, bývalého srbského radikála — hlasovali taktéž advokáti,
bývalí chrvatští radikálové. Šlechetné duše se nalezly! A k tomu
— neodvislé. — Nyní se ve dvou dalších okresích rozpoutal mezi
oběma opos. stranami vražedný boj nejhoršími zbraněmi — toť politická
výchova lidu. — Potom je pochopitelno, že lepší lidé, jako ku př. Vin-
kovič, nechávají sterilní nebo ziskuchtivé strany a pracují samostatně.
Dokonce je slyšet o mladší generaci, že se chce vzpamatovat své lepší
minulosti a že opětně samostatně a v pevném šiku vystoupí. Uvidíme.

V takovém stavu bylo Chrvatsko, když Maďarům byly dány vo-
jenské koncesse. Rozumí se samo sebou, že Chrvati vyšli s prázdnými
rukami. Jejich mluvčí vůbec nežádali ničeho, natož teprve aby vymá-
hali své plné právo. Zůstane tedj v Chrvatsku všechno jednání ně-
mecké (kromě u zeměbrany, kde je chrvatské). K vůli ironii pospíšily
si oficiosní listy maďarské a prohlásily, že nestrpí v Chrvatsku ně-
meckou armádní řeč, nýbrž že budou Chrvatům pomáhati v boji pro —
chrvatskou! Je to hořká ironie v ústech vládních žurnálů, když známe
jednání maďarské vlády na chrv. drahách, ve společných úřadech,
v kadetce v Pečuhu, když vidíme, jak systematicky odcizuje Slavonii
a hospodářsky ničí Chrvatsko, — když konečné vzpomeneme na ne-
dávné prohlášení min. předsedy Tiszy stran vyvěšení chrvat. praporu

»22

na gubernátorském paláci v Rjece: prapor ten, prý, byl tam vztýčen
jen k vůli — dekoraci . . . Tak se oficielně mluví o Rjece, na kterou
podle zákonů má Chrvatsko stejné právo jako Uhry.

Nedávno vedla se v chrv. listech zajímavá polemika o zionismu
u příležitosti prvního zion. kongresu jihoslovanských židů v Osijeku.
Výměna názorů nepřinesla žádného objasnění. Sám kongres zprvu byl
hlučný, potom odbyl se v nejlepším pořádku. Židé akademikové mají
ve Vídni svůj spolek »Bar Giora«, vydali almanach a celým svým
vystoupením, jež plně respektuje práva jejich »prozatímní vlasti«, uká-
zali lepší průpravu a sympatičtější vážnost než odpůrci, assimilanté.

V Dalmácii taktéž se rozvířila dosti nepříjemná tahanice pro do-
plňovací volby v městu Šibeníku. Konečně volili sice Chrvaté svorně;
avšak kandidát sotva zasluhuje takové svornosti: jeť politicky docela
neznámou osobou, k tomu úředník. Zajímavou věc ukázala volba: že
»autonomaši«, totiž Vlachové a partikularisté > dalmatini < , nejen že
mají velkou většinu v hlavním městě Zadru, ale velmi slušné menšiny
také v mnohých okresech, jež platí jako chrvatsky uvědomělé. Srbové
se zdrželi volby ...

Velká stávka uhlokopů v Siveriču ovšem že skončila porážkou
dělníků. Několik set nebylo ani s dřívějšími podmínkami přijato zpět.
Národní poslanci, vyjma chabé pomoci jednoho, vůbec si toho
velkého zápasu nevšimli. Ovšem nebyla to » velká politika«.

Ta rozčiluje a tu jsou všichni svorně při práci. Nejnovější aféra
v tomto směru: Místodržitel Handel je poněkud horkokrevný člověk,
rozzlobil se na článek v »Narod. Listě«, o němž se domníval, že pochází
z úřednických kruhů, zavolal si podezřelé, ostře se na ně osopil,
a když ujišťovali čestným slovem, že nejsou s tím v nižádném spojení,
vyjádřil se velmi nevzdělaně o »dalmatském čestném slovu «. Z toho
nyní velká aféra, chrvatské listy ostře žádají odvolání nebo odstou-
pení místodržitele a v tom jim pomáhají vlašské a srbské listy. Tedy
svornost. Jen aby byla také při vážnější a pro lid užitečnější práci.

Mnohem šťastnější byla rakouská vlá.da při volbě nového před-
nosty prvního oddělení bosenské vlády. Chéf Kosta Hormann je velmi
taktní a vzdělaný úředník, rodem Chrvat, ale již dlouho v Bosně.
Ovšem, že kalajovština nešla přes něj bez vlivu; ale známa je věc, že
ho Kallay příliš nemiloval a proto mu svěřil — » bosenské* umění.
Jiná je otázka, bude-li úřednictvo aspoň skrovné jeho reformy plnit.

Na Balkáně je poměrně klid. Turecko provádí slíbené reformy
ve slovanských krajích jak chce, totiž nedělá nic, Bratrovražedný boj
mezi Srby a Bulhary trvá v menších rozměrech dále — a turecká
vláda podněcuje vášně. Kromě Arnautů a Řeků začínají se nyní také
Kucovlachové (Rumuni) hlásit o své právo, zejména žádají své kostely
a kněze. Však oekumenský patriarcha v Cařihradě nechce svolit. Ra-
kousko, Rumunsko a zejména též Rusko podporuje jejich hnutí.

V Srbsku již nyní pociťují nedostatek píce, dokonce se dováží
z Turecka. Šťastné Bulharsko mělo letos skvostné počasí a počítá nej-
méně na 100 mil. franků vývozu plodin. Jeho finance toho nadělení
potřebují velice naléhavě.

8. září 1904. 7.

923

Po VEŘEJNÉM HOSPODÁŘSTVÍ. Také něco o neúrodě, o manévrech a zvýšení cen — Vy-
dírání konsumentů — Ligy konsumentů — Poprázdninová kapitolka o turistice.

Rok 1904 zaslouží býti označen jako rok sucha. Celé měsíce
ani nekáplo ve střední Evropě, slunce jakoby s krvavou ironií usmí-
valo se s bezoblačného nebe, a když mraky snad konečně pokryly
oblohu, rozptýlily se zas, neznámo kam. A země pustla, potoky vysý-
chaly, splavné jindy řeky bylo lze přecházeti suchou téměř nohou,
řečištěm jejich jezdilo se s povozy jako po silnici, země pukala, tráva
všechna vyschla a místo svěží zeleně šedá pokrývka prachová, neko-
nečná a dusivá, zastírala zemi.

Nicméně u nás, ani tam, kde nejtíže byli jsme postiženi, nelze
mluviti snad o neúrodé všeobecné. Obilní úroda byla snad slabší než
loni, kdy byla celkem nad průměr vydatná, ale i letos byla celkem
slušná, utrpí hlavně kraje řepové a bramborové, také o píci je nouze
— pícninám věnuje se u nás arci pozornosti nezasloužené málo —

takže v celku k nářkům přepjatým není příčiny.

Uherské ministerstvo orby pospíšilo si se statistikou obilní úrody
světové; proti loňsku je letošní úroda horší nežli loňská, ale jen o 5 Vo
celkové loňské číslice. Urodilo se na celém světě pšenice loni 883"6
mil. metr. centů, letos 844-1 mil., žita loni 435"3, letos 393"6 mil,
ječmene loni 310 5, letos 291*1 mil., ovsa loni 5139 mil., letos 4884
mil., kukuřice 8271, letos 806-7 mil., úhrnem tedy obilin loni 29706,
letos 2824 mil. metr. centů, o 146 mil. q. méně než loni.

Úbytek ten je pro nás ovšem citelnější tím, že postihuje jen
Evropu (kde obnáší plných 238 mil. q., hlavně u pšenice: 66*3 mil. q.
a u kukuřice: 71 mil. q.), kdežto v zámoří jest úroda uspokojivá,
u pšenice a kukuřice — v kterýchžto druzích je u nás úbytek nej-
větší — dokonce značně větší než loni (o 23'3 mil. q. a 55"4 mil. q.).
Zásoby z loňska zbylé odhadují se na 144 mil. q., světová spotřeba
obilnin asi na 2930 mil. q., takže letošní schodek úrody plně bude

kryt. Budeme však letos odkázáni na americké obilí více než jindy.

Zajímavo je však, že kde ceny obilní a jiných potravin nejdříve
stoupaly, bylo právě Rakousko-Uhersko. Příčiny neleží ani tak v abso-
lutním rozsahu letošní kalamity, jako spíše v psychologickém rozpolo-
žení našich tříd výrobních.

Je příznačným zjevem našich výrobních stavů, že každou kala-
mitou hned jsou ničeni a že padesátkrát do roka jejich existence jest
ohrožena. Když měla býti následkem chystaných manévrů u Strakonic
zastavena nejvýš na 9 dní vozba nákladního zboží (nikoliv rychlozboží,
potravin, živého dobytka a pod.) na některých jen tratích českých,
zvedly uhelné doly a velkoprůmyslové podniky pokřik a hrozily do-
konce zastavením výroby a propouštěním dělníků. Továrny, které se
pro případ stávky uhelné zásobují uhlím na celé týdny, naříkaly, že
nemohou se zásobiti uhlím na 10 dní nemajíce pro ně místa a ne-
byvše prý na to připraveny, ačkoliv je známo, že se manévry se
svojí velikou spotřebou vagónů k vojenským transportům a obme-

924

zením jiné dopravy opakují každé tříletí, a připravil se na ně zajisté
— arci v opačném směru — každý hostinský, řezník a pekař. A když
byly manévry odvolány, byly tu zas nářky z krajů pro ně vyhléd-
nutých, že tam budou četné existence zničeny jich odvoláním, tím, že
nakoupeny byly draho velké zásoby masa, mouky a pod.

Tyto nářky bývají však zástěrou spekulaci na zvyšování cen.
Urodilo se celkem o něco méně než loni — v Budapešti stoupla cena
pšenice ve dvou měsících z 868 na 1075 K, cena žita ze 6'30 na
8*10 K, cena kukuřice z 522 na 750 K, a vždy čilí pekaři zvýšili
prý hned také ceny svých výrobků průměrem o 30 proč.

Je málo píce a vláda, aby zamezila spekulační zdražení píce pod
záminkou vývozu za hranice nebo i skutečný vývoz, zakázala jej. Bude
tedy pro nedostatek píce asi dobytek odprodáván, maso by mělo býti
aspoň na čas důsledně lacinější a skutečně také ceny dobytka spíše
klesly, jistě se však nezvýšily. Nicméně vídeňští řezníci chtěli zvýšiti
ceny masa o 10 — 20 hal. na kg., až sama nehybná vláda odhodlala
se k zakročení.

Zdražilo se dále silně mléko, máslo a cukr a j. potraviny, buď
vůbec bezdůvodně nebo alespoň nedůvodně vysoko. A za potravinami
přijdou boty, šaty, líh, petrolej a jiné potřeby.

Zhoršení existence středních stavů se to jmenuje a vydírání kon-
sumentů to jest.

V té organisační téměř horečce, jaká zachvacuje dnes všechny
třídy a stavy, zůstává neorganisován jeden veliký činitel: spotřebitelstvo.

Zůstává neorganisováno na škodu svou, na škoda národa, na
újmu pokroku sociálního.

Na škodu svou, protože je bez obrany vydáno v šanc svým do-
davatelům v příčině ceny i jakosti zboží. Dříve starala se veřejná moc
o konsumenta: cechy, městské úřady, vrchnosti; byly taxy, zákazy,
tresty. Dnes sice i liberální zákonodárství ponechalo úřadu možnost
zabrániti lichvě cenové. Jak nedokonale, ukazují zkušenosti z manévrů
letošních: když bylo nařízeno, že nesmějí se housky, uzenky atd. pro-
dávati dráže nežli za ceny obvyklé, byly nyní tyto produkty vyráběny
opět ve váze poloviční nebo míň než poloviční.

Liberální theorie hledala nápravu v t. zv. svobodné soutěži vý-
robců a obchodníků; avšak ta nepomáhá, protože v praxi je vždy více
vylučována organisacemi výrobců i obchodníků. U oněch vždy hustších
vrstev obyvatelstva, které nejsou samostatnými podnikateli, aby se
mohly hojiti opět zdražením vlastních výrobků a výkonů, nýbrž jsou
odkázány na stálý plat nebo mzdu, znamená toto soustavné zdražování
znenáhla skoro všech potřeb životních snížení životní míry, dokud opět
zvýšení mzdy — a to nebývá snadné — nedohoní stouplé ceny
výrobků.

Na škodu národa, protože neorganisované spotřebitelstvo ne-
snadno si může vynutiti, aby dodavatelé jeho odebírali zboží od těch

925

výrobců, kterým ono chce svým konsumem zabezpečiti odbyt a
existenci.

Na škodu sociálního pokroku, protože neorganisované spotřebi-
telstvo nemá dost vHvu na upraveni podmínek, za kterých se vyrábí
zboží, jež ono konsumuje. Jen tak je možno, že za mzdy nedostačující
ani k nasycení se chlebem nebo zemáky desetitisíce domácích tkalců
vyrábí naše plátna, tisíce šiček vyšívá od rána do pozdní noci prádlo
našich zámožných dam, že jejich lázeňské a promenádní nebo i sva-
tební šaty zhotovuje v podkrovních komůrkách sta švadlen, kterým
výdělek sotva stačí na nájem a několik šálků špatné kávy denně atd.
A všechny ty výrobky, na kterých lpí mozoly, pot a konečně tuber-
kulosní bacily nuzných dělníků a dělnic, kupuje naše spotřebitelstvo
za drahé peníze v zářících krámech obchodníků, kteří k oněm bidným
mzdám přičiňují své několikanásobné zisky sprostředkovatelské.

Ne poprvé zmiňujeme se o této věci. Je potřebí organisace kon-
sumentů, která by naproti zkartelovaným nebo aspoň organisovaným
třídám výrobním a obchodním domáhala se pro massy svých objed-
návek toho, co si velcí zákazníci — stát, železnice, velkoobce atd. —
dovedli již vynutiti pro své zakázky: slušné ceny, které vylučují ne-
poměrný zisk, a vydatný vliv po stránce sociální i národní na pod-
mínky, za kterých se výrobky zhotovují nebo výkony provádějí, od
předpisů o původu a jakosti materiálu a j. do klausulí o minimálních
mzdách, pracovní době atd. dělnictva.

Konec prázdnin a letního cestování vyvolává vždycky smutné
úvahy o našem účastenství v turistice. Rozjíždíme se v massách po
světě, jakmile nastaly prázdniny ve školách, dovolené v úřadech,
mrtvá sezóna v obchodech. Slyšíte český hovor v Salcburce, Inšpruku,
Boženu, na Rivě, v Terstu, Rjece, Benátkách, Češi hlásí se k vám na
lanových a ozubených horských drahách švýcarských, v Paříži potká-
váte na ulici známé z Prahy, v Norderney, Heringsdorfu, Misdroyi, na
Bledu, v Jezersku a v Opatii atd. jsou celé české kolonie.

Jsou to nejenom zámožní obchodníci, stavitelé, lépe situovaní
úředníci a pod. — dnes cestuje, byť i jen na kratší dobu, velkoměšťák
snad již každý a z venkova již aspoň příslušníci t. zv. povolání inte-
ligenčních. Malý krejčí, který na své zavřené dílně měl tabulku s ná-
pisem »od 1. do 15. srpna zavřeno za účelem obchodní cesty«, vy-
šlapoval si v tu dobu v Ahlbecku, a jsou drobní řemeslníci a obchod-
níci, kteří mluví o Cařihradě, Pompejí, Paříži, Kodani atd., jako vypra-
vovali naši otcové o výročních nákupních cestách do Brna nebo do
Liberce.

Vedle těch, časem i financemi obmezenějších cestovatelů naše
haute volée jezdí v zimě do Říma, Egypta nebo do Alžíru a v létě
na norské fjordy, zabrousí do Londýna, Lisabonu a pod.

Můžeme říci, že projezdíme ročně daleko přes milion zlatých ne-
čítajíc ani podněty, jako pařížská výstava, která jediná nás stála mi-
lionů několik.

926

I tento výdaj potřeboval by trochu organisace a vedení. Po-
něvadž vystupujeme isolovaně, nejsme respektováni. Viz na př. Karlovy
Vary a Vídeň, kde je nás denně několik desítek z Cech a z Moravy
a nemáme dosud ani českého hotelu, ani české kavárny. Rozptylujeme
se a zanedbáváme krajiny slovanské. Malý, slibný počátek učinil český
odbor slovinského alpského družstva, ale podobných bodů kolonisačních,
jakými jsou Bled a Jezersko, by mělo býti více. Kálal upozorňuje
znovu v pěkné knížečce na cestování i usazování se Cechů na Slo-
vensku, které je zaplavováno Maďary a hlavně Němci z Pruska.

Co by tu všude české peníze vykonaly hospodářsky i národně,
o tom by obrázek poskytlo, kdyby se někdo podjal vypočísti, co
českých peněz se strávilo již v Alpách slovinských.

A což Praha jako cíl turistství.^ Jezdí sem cizinci, ale přečasto
zaříkají se, že byli zde poprvé a naposledy. Ne pro špatné železniční
spojení, ale pro úžasnou drahotu všeho, čeho se zde cizinec dotkne.
Hotelů, které jsou dražší než v městech německých — víme případ,
že bylo požadováno za týdenní pobyt v jednom pokoji se snídaní a
posluhou přes 100 zl. na » bratrském « Polákovi o kterémsi sjezdu — ;
fiakristů, kteří jsou dražší než v Berlíně, Paříži, Miláně, Terstu, Buda-
pešti, nevyrukují s taxou a ptá-li se po ní cizinec, obrátí ihned v nej-
hrubší tóninu, jakou vládnou (nedávno český venkovan si stěžoval
v novinách, že byly na něm požadovány 2 zl. od Františkova nádraží
k restaurantu ve Spálené ul.); posluhů, s jejich neznalostí města i způ-
sobů; restaurací, které donucují cizince jísti á la carte dvojnásob draho
to, co dostane Pražan za 50 — 70 kr.

Připočtěte k tomu elektrickou tramway s pomalou jízdou, dlou-
hými a častými zastávkami, 5 — lOminutovým čekáním na přestupních
stanicích, drahotu v krámech a celou tu neorganisovanost cizinského
návštěvnictví, a nedivte se, že, zatím co Pražáci a Cechové prolézají
kde co krásného ve světě, Praha je v létě cestovatelů prázdna. S.

ZEVIÉDĚLSKÉ, PRŮMYSLOVÉ, OBCHODNÍ. Řemeslnické sjezdy v Praze a v Č. Budějovicích.
— Živnostenský program budějovický. — Nebezpečí reakce hospodářské i kulturní. — Omyly
a zmatky v základních pojmech.

O významu různých manifestačních sjezdů chováme názor velm.i
pessimistický. Pouze tehdy, jde-li o rozvinutí intensivní a imponující
agitace pro určitý požadavek, jenž v dohledné době dojiti může splnění,
nabývají i manifestační sjezdy praktického významu jako pozadí, jako
opora těch, kdož ve sborech kompetentních o splnění požadavku
dotčeného usilují.

V srpnu konány v stejný čas dva sjezdy řemeslnické, v Praze
a v C. Budějovicích. Sjezd budějovický, ozdobený přítomností hraběte
V. V. Sternberga, byl na úkor pražského z úmyslu pořádán, kterážto
okolnost nesvědčí o jednotnosti řemeslnické organisace, leč také ne
o zásadních rozdílech věcných, protože řemeslnická organisace budějo-
vická odtrhla se od ústřední organisace pražské jen z důvodů osobních

927

a z potřeby zvláštního agitačního střediska určitých spasitelů živnost-
nictva na českém jihu. Sjezd budějovický přijal hotový program živ-
nostenský. Ne proto, že by program ten stál skutečně za vážnou
a věcnou úvahu, nýbrž aby bylo jasno, na jakém duševním a vzdě-
lanostním niveau stáli ti, kdož program sepisovali a kdož jej s já-
sotem za svůj přijali, budiž mu věnována stručná pozornost. Perla za
perlou tu nahromaděna ve skvostném roztřídění na část politickou,
sociální, reformní, živnostensko-právní, kulturní, výrobní a tržební, po-
sléze organisační. Celkem 146 bodů!

Jest věru těžko vybrati perlu nejkrásnější. Program jest psán
slohem telegrafickým a tonem kategorickým, vše jedno, ať jedná se
o požadavek dalekosáhlý anebo malicherné opatření, uskutečnitelné
jednoduchým aktem správním; program takový ovšem zdůvodnění ne-
potřeboval a také zdůvodněn nebyl. Největší problémy rozřešeny hravě.
Tak konfusně posud nebyl sestaven žádný program žádného stavu
v žádném národě.

» Budiž zavedeno státní všeobecné nucené starobní a invalidní
pojišťování výrobních tříd, počínající od 55. roku s důchodem 300 až
900 K ročně! Ochranný zákon výrobních a obchodních forem! Re-
forma obchodního práva se zřetelem k tržebním, obchodním a celním
smlouvám! Osnova celních smluv na základě ochrany řemeslného ex-
portu u zvýšení tržby! Povinný vliv obchodních institucí na tržbu!
Povinný vliv řemeslných institucí na výrobu! Obchodování s výrobky
továrnickými a řemeslnickými budiž odděleno, po případě viditelně
známkováno od výrobce! Právo obchodovati s řemeslnými výrobky
přísluší jedině těm řemeslníkům, kteří mají průkaz způsobilosti, jestli
se na tom súčastnéné či odborné společenstvo ustanoví! Zákaz po-
travních a konsumních spolků! Uzákonění živnostenského úvěru v rámci
stávajících spořitelen a záložen, za ochranné součinnosti společenstev
a státu !« Sic! Doslovně a pečlivě zaznamenáváme, chyba tisková vy-
loučena. Kdo čteš a můžeš, rozuměj! Tak střídá se spousta bodů v roz-
košném kaleidoskopu, a jest si jen přáti v zájmu českého živnostnictva,
aby vláda a parlament o programu budějovickém neuvažovaly. Stane-li
se tak přece, bude jediným výsledkem veliká veselost v ministerských
síních a neskonalá blamáž »organisovaného, pokrokového a programo-
vého živnostniclva«.

* -. *

Konfusnostmi naznačeného druhu ovšem se nebudeme zabývati.
Stačí, co jsme z bohaté zásoby citovali, a nevybírali jsme nikterak to
nejkonfusnější. Zdálo by se, že alespoň body, týkající se organisace,
sem tam rozstříknuté, původcům programu nejbližší, budou přijatelný.
Leč i zde shledáváme velké pomatení myslí. Pouze průmyslové radě,
zřízené při ministerstvu obchodu, dává se pardon. Tam žádá se jen
četnější zastoupení; na organisaci od vysokého c. k. ministerstva od-
vislou, jak poslední aféra sekčního rady Karminského jasně dokázala,
si netroufali.

928

Za to jiných plánů jsou plni: Zřízení živnostenské rady zemské
se sekcí českou a německou, a vedle toho hned reorg-anisaci stávající
zemské živnostenské komise jako poradního sboru zemského výboru!
Tedy hned nadbytek orgánů se stejným úkolem. Zemědělci spokojující
se s radou zemědělskou daleko předstiženi. Rozdělení stávajících ob-
chodních a živnostenských komor na maloživnostenské i maloobchodní,
průmyslové a velkoobchodní. Jest ovšem velikou otázkou, zdali by
maloobchodníci přáli si přejíti ke komorám maloživnostenským (přes-
něji: řemeslnickým), platiti velké přirážky a zříci se všeho, co jim
posavadní komory poskytují, kdyžtě zájmy malokupců a řemeslníků se
rozcházejí více, než zájmy malokupce a velkokupce, resp. průmyslníka.
Na nedůvodnost a národní nebezpečí tohoto požadavku jsme již v t. 1.
nejednou poukázali, přiznáváme však, že lze o něm alespoň diskutovati.
Mezi slepými i jednooký králem. Spíše lze o něm diskutovati, než na
př. o zřizování strojních síní v každém okrese, když i vídeňskou strojní
síň při službě pro podporování živností ani s velikými prostředky
nelze udržeti na výši doby z příčin na snadě jsoucích.

V Hoře sv. Kateřiny však zřídí okresní zastupitelstvo strojovou
síň s moderními stroji a nástroji, opatří odborný personál inženýrský,
zde vystaví firmy domácí i cizí nejnovější stroje, kteréž se do Vídně
nebo do Prahy i za náhradu leckdy zaslati zdráhají.

Na upravení a sjednocení podpůrné živn. akce zemské vůbec
zapomněli ti, kdož dovolávají se úpravy živnostenského zákonodárství
sněmy zemskými! Vidí v nekonečné dáli fáta morgana, a nevidí, co
jasně na snadě leží. A ještě k tomu dovolávají se autonomisté a státo-
právníci úpravy a rozvoje centrální služby pro podporování živností
ve Vídni. Na jedné straně okresní strojové síně atd., na druhé ví-
deňská ústředna pro podpůrnou akci živnostenskou!

Nejpodivnější však jest projekt vlastní organisace. Společenstva
živnostenská mají býti nucena státi se členy svazu společenstev a
spolků na podkladě spolkového zákona zřízeného. Velice snadné a po-
hodlné to získávání členů soukromému spolku. Tímto svazem má býti
— ^živnostenská rada království českého «. Tedy zákonná společenstva
živnostenská mají býti nucené členy jakéhosi ústředního spolku na zá-
kladě spolkového zákona, vedle různých živnostenských společků, besed
atd. Tato živn. rada má míti vedle společenstev, spolků, jich svazů
atd. ještě podružné odbory na základě spolkového zákona. Nehledíce
k tomu, že tu jest plně ignorována stávající již zemská jednota živn.
společenstev, zřízená na podkladě živn. řádu, tedy na základě daleko
solidnějším, než jaký poskytuje pouhý spolkový zákon, jest to hotový
babylon, který dokazuje, že »organisované a programové* živnostnictvo
jihočeské nemá ani poněkud jasného ponětí o programu, týkajícím se
vlastní organisace.

Konfusnosti budějovického programu živnostenského nejsou ovšem
valně nebezpečny. Jsou nanejvýše s to diskreditovati maloživnostenské
požadavky u všech myslících lidí.

929

Z programu vykukuje však velmi znatelně jiné čertovo kopýtko:
kulturní reakce, kteráž doprovází každou stranu ryze stavovskou.
Bod 1. E. »části kulturní* ustanovuje doslovně: Reforma obecného
školství k praktickému působení dorostu a zkrácení jeho na čtyři
roky. Na tomto faktu ničeho nemění, že se, leč j en pro dítky, vě-
nující se řemeslu, žádá pak zase od 12. roku věku návštěva škol
odborných.

Tak hluboko neklesla posud žádná strana, ani dolnorakouští
křesťanští sociálové. Toť pravý výraz ducha, jenž shromáždění ovládal:
Čtyřletá národní škola! S reakcí hospodářskou, ztělesněnou v programu
živnostensko-právním, podlamujícím volný pohyb a každou podnikavost,
kráčí ruku v ruce reakce kulturní a politická. Na nebezpečí toto ně-
kolikráte jsme již upozorňovali a budějovický sjezd řemeslnický po-
tvrdil naše předpovědi přímo drasticky. Na takovémto sjezde mohl
ovšem za souhlasu přítomných hrabě V. V. Sternberg bez ostychu
pronésti dobrou radu: »Živnostnictvo ať se drží (!) vlivu hostinských,
neboť ten, kdo má větší hubu, také vyhraje, a kdo více Iže^ většího
vlivu nabude. <^

Snad chtěl vtipný » český pán« pronésti bezohlednou charakte-
ristiku některých maloživnostenských vůdců, přísahajících na program

budějovický.

* *

Sjezd pražský byl vlastně jen přívěskem slavností řemeslnických,
konaných na výstavišti ve prospěch vlastního řemeslnického domu,
o jehož skuteóoé potřebě a účelnosti pochybují mnozí živnostníci sami.
Byl vskutku rázu »manifestačního« a třebas se referátům sjezdovým
dalo mnohé vytknouti, zejména že se pohybovaly dílem ve vyjetých
kolejích známých všeobecných požadavků a stesků živnostnictva, přece
nelze zneuznati snahu podati shromážděnému živnostnictvu stravu do-
brou. Řečníci nesnažili se rozněcovati dav nesplnitelnými hesly, v lec-
čems se ovšem mýlili a leccos podrobněji nepropracovali, nezanesli
však do shromáždění takový zmatek, jaký panoval v hlavách budějo-
vických účastníků, pokud program tam přednesený skutečně vyslechli
a o něm alespoň poněkud uvažovali. I v Praze kladen nadbytečný
důraz na stavovskou hrdost, nezakládána však alespoň nová stavovská
strana politická, jako v Budějovicích. Promluveno o významu řemeslnictva
a živnostnictva pro národ český, důtklivě á pěkně o povinnostech a
cílech řemeslnictva v národě českém, a o povinnostech samosprávy
k řemeslnictvu. Referáty doznaly ohlasu v resoluci, v níž žádá se
provádění hesla svůj k svému se strany českých obcí a korporací
samosprávných, znalost věcí živnostenských od toho, kdož chce živ-
nostnictvo ve veřejných sborech zastupovati, » patřičné zastoupení*
živnostnictva ve sborech zákonodárných, starobní a invalidní pojišťování
řemeslnictva, jednotná organisace živnostnictva v Zemské jednotě živ-
nostenských společenstev a p. v. Žádá se za vydání nového živnost,
řádu, snad z opatrnosti teprve po té přikázání živnost, zákonodárství
zemským sněmům, a dokud se tak nestane, aby prováděcí nařízení
k říšským zákonům živnostenským nebyla vydávána ministerstvem,

NAŠE DOBA, R. XI. 1904. č. 12. 20. září. kq

930

nýbrž zákony zemskými! Je-li požadavek přikázání všeho živnostenského
zákonodárství sněmům jednothvých zemí naprosto neúčelným a nebez-
pečným, poněvadž by pak v poměrech živnostenských, v podmínkách
nastupování a provozování živností atd. nastala ještě větší rozháranost,
než byla před vydáním jednotného živnost, řádu r. 1859 a poněvadž
se požadavek ten příčí moderní, všude jinde uplatňované snaze po do-
sažitelné míře unifikace práva živnostenského, jest požadavek eventuelní,
aby nařízení k zákonům říšským byla vydávána zemskými sněmy, v na-
prostém odporu nejen s platnou ústavou, nýbrž s kardinálními zása-
dami ústavnosti vůbec.

Ostatně se pořadatelstvo pražského sjezdu pro toto malé nedo-
patření nemusí příliš trudit. V Budějovicích zvrátili základní pojmy
o zákonodárství a moci výkonné, o říšském a zemském zákonodárství
úplně. Žádají odloučení živnostenského zákonodárství od centrali-
stické výkonné moci a přidělení autonomii, tedy něco, co podle
každé ústavy jest uplatněno a rozumí se samo sebou, o čem však pi-
satelé programu nevěděli. Jedním dechem však žádají zřízení — samo-
statného ministerstva řemesel a živností (to je odloučení od centrali-
stické výkonné moci.^) a vypracování jednotného živnostenského zá-
konníku, říšskou radou ovšem (to je přidělení živnostenského zákono-
dárství autonomii.^), do kteréhožto živnost, zákonníku mají se pojmouti
i rozhodnutí nejvyššího soudu (!) atd.

Sem dospěla politická výchova lidu, takový jest dlouho ohlašo-
vaný program živnostenský; trváme, že v Anglii nestojí na této úrovni
ani čtrnáctiletí hoši. Jak kyprá to půda pro Holanské a Sternberky!
»Se stavy impotentními (zvláště nevýrobními) chceme zachovati přá-
telskou shodu jen pokud stavovskému prospěchu to na újmu nebude
a v zájmu národní shody toho nutnost vyžaduje. Poměr náš ku stranám
potentním (výrobním) budiž vždy nejpřátelštějším — pokud to našim
zájmům nebude ku škodě. «

»Jako strana čistě stavovská, byť hlásíme se k programu třídnímu,
schvalujeme ustavení jedné národní strany české, jež by pojila v sobě
všechny strany . . . .«

Program nová, »čistě stavovská* strana již má: k ustavení vý-
konného výboru strany, ku jmenování důvěrníků, k přípravě k nej-
bližším politickým událostem v bodě 7. programu teprve své přátely
vybízí! V Babylóně nastalo pomatení jazyků, Budějovické potrestal Ho-
spodin pomatením myslí. A'.

COCIÁLNÍ.-VI. mezinárodní kongres socialistický v Amsterdame — Sociální politika obecní.

Amsterdamský mezinárodní socialistický kongres zářijový sankcio-
noval tedy pro celý svět známou loňskou německou resoluci drá-
žďanskou, která otázku, má-li socialismus býti revoluční stranou či svůj
program revidovati a státi se stranou reformní, rozhodla proti revisio-
nismu, ač pro ni (srv. náš loňský referát) při její zaklausulovanosti

931

hlasovali i revisionisté. Ale zvítězila-li formálně diktatura Bebelova, po-
mstil-li se Bebel Jaurésovi za nepohodlnou sobě podporu revisionismuc
v Německu tím, že dal teď proti němu touto resolucí zbraň Gues-
dovcům — poraženým není Jaurěs a všichni, kdo s ním šli, ale dik-
tatura německého socialismu, které teď — zdá se — ostatním zemím,
které zůstaly v nahodilé menšině, a to právě zemím pokročilým s re-
žimem parlamentním a demokratickým, je právě tak dost. Vedle pro-
testu proti způsobu hlasování — při němž malým nebo organisačně
nevyvinutým národnostem patřilo stejné zastoupení jako velkým státům
se starým, vyškoleným hnutím soc- demokratickým, tak že ony vlastné
rozhodly pro Bebela, protože u nich nemůže být přirozeně řeči
o aktivní a vlivuplné účasti na vládě ve státě jako v zemích demo-
kraticky spravovaných — dnes už zcela rozhodně se ozývá volání po
autonomii národních skupin socialistických dle poměrů a kulturního
stupně té které země a odmítnutí německé diktatury. Nejostřeji
ovšem z revisionistického tisku francouzského. Jaures sám ve své
» Humanitě* píše umírněně: » Proti prostředkujícímu návrhu Adler-
Vanderveldově vyslovilo se 21 hlasů, ale také 21 proň.^) A těchto
21 hlasů náleželo právě zemím, kde se vládne demokraticky a
parlamentně: Anglii, Švýcarsku, Holandsku, Belgii, Dánsku spolu
s nejvýznamnější socialistickou frakcí Francie; a to návrhu dodalo
morální autority a faktické převahy. « Daleko ostřejší je s-Petite Re-
publique«: » Zdravý rozum žádá, aby každá země, v rámci obecnéha
socialismu, zůstala pánem své taktiky. Jakým právem mohou Bulhaři^
Srbové, Češi, Rusové a Poláci své mínění vnucovati nám Francouzům^
nebo Italům, Belgičanům a Angličanům? Povolá-li car soudruha Ple-
chanova za nástupce Plehvova, nemáme nic proti tomu, ať on a jeho
soudruzi sami rozhodnou, jak se zachovají. Stejnou svobodu žádáme
pro sebe. Byli-li řečnickými výpady Bebelovými proti nám na př.
Bulhaři uneseni, nic to pro další postup neznamená. Země bude se
dál točit a národové budou kráčeti, každý dle svých prostředků, dál
na cestě pokroku, aniž jim v tom může bránit resoluce drážďanská či
amsterdamská.« A dál, vzhledem k charakterisované již shora kvalitě
obou hlasujících stran: »Cím víc která socialistická strana zvyká svo-
bodě a odpovědnosti, tím rozhodněji zavrhuje absolutní formulky úzko-
prsé taktiky,, které ochromují hnutí proletářské.« Pádně mluví pro
různosti taktiky dle zemí zejména i důvod, čerpaný z populačních po-
měrů francouzských. Na námitku, k čemu má Bebel ony 3 miliony
hlasů sociálně-demokratických z posledních voleb říšsko-německých,
než aby tím plnil volební listiny a statistiky, odpovídá Bebel hrdě:
»Mohu čekati, až z nich bude 7 nebo 8 milionů. « To ovšem Jaurěs
nemůže, nemá přirozeného většího přírostu populačního při známé
stagnaci Francie v té příčině; tam strana množí se nepatrně přírostem,
nejvýš ještě pokračující proletarisací jiných vrstev, má ale oporu v demo-
kratickém měšťáctvu s revolučními tradicemi, které je ochotno jíti
s proletariátem proti velkokapitalismu a klerikalismu a jehož ruky

1) Tím padl a přijata pak malou většinou drážďanská resoluce.

59*

932

tím vděčněji musí francouzský proletariát se chopiti, protože sám, jak
praveno, nemá té budoucnosti jako proletariát jiných zemí.

Dogmatická nesmiřitelnost Bebelova dala podnět k ne nové sice,
ale trefné paralele mezi počátky a vývojem proletářského hnutí mo-,
derního a proletářských počátků ranného křesťanství. Také království
božího na zemi nemělo se dostati povlovným vývojem, ale měli se ho
dožiti ještě vrstevníci Ježíšovi, stejně jako nedávno ještě Bebel proro-
koval brzké příští socialistického státu budoucnosti. Ale království boží
nepřicházelo a svět šel dál svými kolejemi, za životem a štěstím, řád a
vývoj společenský nedopouštěl zastavení se a čekání, až se div stane.
I křesťanství tedy nezbylo, než > program svůj revidovati* a s poměry
se srovnati, jak to právě šlo. A učinilo to tak důkladně, že odloživši
království boží do nedozírna, vrhlo se reformujíc do prostřed víru ži-
vota společenského a na konec ovládlo úplně římsko-měšťáckým státem,
jímž zprvu pohrdalo a jejž potíralo. Bylo dost asketické revolty proti
tomuto sesvětštění revisionistické církve, ale tato na konec zvítězila,
povznesši prvotní ideál na podstavec vyššího křesťanství a vyznavače
jeho ozářivši gloriolou světců. Tak dostanou se na konec i Marx,
Engels, Bebel do této kategorie svatých, které vyznavači sice ctí, ale

jichž život a skutky nemusí napodobiti právě proto, že to jsou svatí.

Dva vynikající pracovníci na poli německé sociální politiky obecní,
vrchní purkmistři Adickes a Beutler, vydali tiskem pozoruhodné své
přednášky z loňského prvního sjezdu měst v Drážďanech o sociálních
úkolech německých měst. Pokud jde o péči školskou a kulturní, oba
se shodují v tom, že obce nemají se omezovati na zřizování a udržo-
vání obecných škol a snad ještě škol vyšších, ale že především mají
zřizovati také živnostenské školy pokračovací a pro ženskou mládež
školy hospodyňské. Pokud jde o vzdělání dospělých, oba žádají zřizo-
vání knihoven, čítáren a péči o obecnou výchovu uměleckou (produk-
cemi uměleckými za levné vstupné atd.).

Podstatně různých názorů jsou oba autoři v palčivé otázce polir
tiky bytové a pozemkové. Oba sice zásadně souhlasí, aby stavba domů
zůstavena byla soukromému podnikání, kdežto obci náleželo by v pří-
padě akutní nouze bytové zakročiti podporováním obecně prospěšných
družstev stavebních, a na konec i stavbou obytných domů vlastním
nákladem. Beutler vedle toho doporoučí i přiměřený řád bytový s ná-
ležitou kontrolou a má i za užitečno, aby obec měla přiměřený ma-
jetek domovní ve všech částech městských. Naproti tomu však hájí
rozhodně nedotknutelnost soukromého vlastnictví jako základu dnešní
naši kultury, žádá odškodnění pro držitele nemovitostí, jestliže nové
řády stavební zmenšily možnost jich užívání nebo čjní nutnými znač-
nější přestavby. Naopak Adickes schvaluje pronikavé omezení soukro-
mého vlastnictví, nevzpírá se ani možnému vyvlastňování nezastavěné
půdy k zřizování domů obytných a staví za příklad anglickou my-
šlenku svobody stavební proti vůli držitele pozemku dle analogie svo-
body kutací dle horních zákonů. Při tom oba odmítají jakoukoliv ani-
mositu vůči spolkům majitelů domů a pozemků; Adickes výslovně chce

933

rozeznávati solidní podnikatelství staveb od nezdravého spekulantství.
To ale je ovšem pro řešení této obtížné otázky příliš akademickou
formulí, protože v neustálém stoupání činží jako nutném následku fakta,
že vlastnictví domů je obchodem a dům zbožím, nutno spatřovati
kořen zla, které trvá a ani nejvzornější solidností nedá se odstraniti.
— Oba plédují dále pro změšťování podniků živnostenských a doprav-
ních; v malém dá se do jisté míry sociálněpoliticky působiti i pokud
jde o poplatky za užívání podniků a zařízení obecních. — Ze vzrůstu
rozmanitých podniků a ústavů obecních vyplývá rostoucí počet děl-
níků obcí zaměstnávaných; oba autoři bez výhrady uznávají tu povin-
ností obce, býti vzorem a světlým příkladem ochranné politiky sociální.

OKOLSKÉ. Vzdělávání učitelstva. — Vývoj učitelských ústavů, jejich klesání' a nynější stav. —
• O Nový útok na snížení vzclělanostní úrovně učitelstva prof. Hirna. — Sjezd německého učitel-
stva v Mariboru proti chystané reformě. — Valná hromada delegátů ZÚS v Čechách.

Učitelstvo všech zemí rakouských přišlo po zralých úvahách
k přesvědčení, že dosavadní předpravné vzdělávání jeho na učitelských
ústavech pro zvýšené požadavky doby nevyhovuje. Od několika let
ozývá se v učitelstvu vždy zřetelnější volání po vzdělání pokud možno
nejvyšším — akademickém. Je fakt velice potěšitelný, že učitelstvo,
chápajíc vysoce důležitý význam, jaký by při zvýšeném vzdělání pro
všeobecný stav kultury míti mohlo, usiluje s největší opravdovostí vy-
rovnati se vzděláním svým ve smyslu slov Havlíčkových stavům nej-
intelligentnějším: profesorům, lékařům, právníkům,

Zpátečnický vítr však, který od let osmdesátých minulého sto-
letí ve všech zemích rakouských čím dál tím silněji zavívá, není bohu-
žel přízniv nejzákladnějšímu požadavku učitelskému. Vývojová čára
předpravného učitelského vzdělávání stoupala až do let osmdesátých,
nejvíc ve světlé pro Rakousko době zrání říšského zákona školského
a v kratičkém čase po jeho vydání. Z pouhých praeparand učitelských,
jejichž doba vzdělávací byla co nejskoupěji vyměřena, vznikly postupně
učitelské ústavy čtyřleté. Kdo do nich chtěl vstoupiti, musil se pro-
kázati původně, že absolvoval s prospěchem alespoň celou nižší střední
školu. Všeobecně vzdělávací látka prvních čtyřletých paedagogií vy-
rovnávala se původně všeobecné vzdělávací látce vyšších středních
škol. Podávala se v nich dostatečná míra vědomostí z jazyka mateř-
ského, z historie i zeměpisu, z věd přírodních i mathematiky, pěstěny
řádně schopnosti technické. Také z odborných nauk vychovatelských
nabývali kandidáti učitelství na tehdejší dobu slušné kvantum vědo-
mostí. Učebnice pro paedagogia byly tehdy velmi obsažné a některé,
na př. Lepařovy »Dějepisy«, vhodnou kulturní látkou předčily učebnice
vyšších škol středních. Jenom vzdělávání v cizích řečech omezeno bylo
nedostatečně nepovinným vyučováním němčině. Na ústavy učitelské
dáváni byli mimo to vynikající a předměty své dokonale ovládající,
akademicky vzdělaní professoři. Pro další vzdělávání učitelů měly
býti ve smyslu říšského zákona školského zakládány při universitách
zvláštní kursy.

934

Vnitřní rozvoj učitelských ústavů však bohužel dlouho nepotrval.
Záhy se zastavil. Možno říci, že na žádné ze školských kategorií
v Rakousku neprojevovalo se rostoucí zpátečnictví zřetelněji, než na
paedagogiích. Reakce pracuje plánovitě. Ví, že podetne-li učitelské
vzdělání, podetne nejbezpečněji kulturní kořeny národů, které překá-
iejí nejvíce jejím nekalým záměrům. A slepý jenom nemůže viděti, že
učitelské vzdělání podtíná se » reformami* paedagogií v Rakousku již
téměř dvacet let. Zpátečnická školská novella z roku 1883 oklestila ve
mnohém pokrokový říšský zákon školský. Zavedla úlevy v docházce
školní, jimiž se v letních měsících u venkovské mládeže ničí to, co se
učitelstvem v zimních měsících pracně postaví. Zmařila ustanovení zá-
konné o zřizování kursů pro učitele obecných škol na universitách a
technikách. Ztížila sociální postavení učitelstva ustanovením, že učitel
může se státi definitivním teprv po vykonání zkoušky způsobilosti,
kdežto před tím mohli učitelé nabývati definitivy hned od prvního
vstupu do školy po zkoušce dospělosti. Ustanovila, že za správce školy
může býti ustanoven jen učitel, prokazující způsobilost k vyučování
náboženství většiny žáků ve škole, kdežto před novellou mohli se stá-
vati správci škol osoby bez rozdílu náboženského vyznání.

Hned v zápětí za školskou novellou následovala zpátečnická re-
forma učitelských ústavů. Organisačním statutem paedagogií z roku
1886 vzdělání učitelstva se přímo podlomilo. Od té doby jsou učitelské
ústavy více hudebními ústavy, vzdělávajícími budoucí varhaníky kato-
lických kostelů, než ústavy, poskytujícími široké i hluboké vzdělání
všeobecné a odborně paedagogické. Všeobecně vzdělávací látka je
v nich snížena na nejskrovnější míru, namnoze pod míru vzdělávací
látky nižších škol středních. Od roku 1886 nevyučuje se na paeda-
gogiích trigonometrii a logaritmům, ačkoli se znalost těchto předmětů
při zkouškách pro školy měšťanské požaduje. Ve všech předmětech:
gramatickohistorických, přírodovědeckých i technických je látka na
paedagogiích omezena. Učebnice pro paedagogia zákonně předepsané,
stávají se rok od roku hubenějšími a nelze je po obsažnosti srovnati
s učebnicemi z let osmdesátých. Výcvik v technických dovednostech
(v kreslení, rýsování), pro budoucí učitele tak důležitý, je na paeda-
gogiích tak nedostatečný, že nevyrovná se v tomto směru ani výcviku
žáků měšťanských škol. Od roku 1886 nerozšiřují se na paedagogiích
dostatečnou měrou knihovny, nerozmnožují se tu náležitě přírodo-
vědecké kabinety, nezakládají jako sůl potřebné laboratoře, v nichž by
se měli budoucí učitelé cvičiti, ale množí se tu za to hudební síně,
z nichž ozývají se pokusy budoucích varhaníků na pedálech, cvičení
zvláště ve zpěvu církevním a pod. V odborných předmětech paeda-
gogicko-didaktických není zavedeno jako sůl potřebné čtení a rozbírání
paedagogických klassiků, jejichž znalost jest v učitelstvu dosud pra-
nepatrná. Mnoho zbytečného času zabírají za to pokusy a výstupy
kandidátů ve cvičné škole, kde navyká se šablonovitosti a uniformitě,
brzdám to všelikého pokroku školského. A kromě toho, kdežto dříve
přijetí do ústavu učitelského předpokládalo alespoň absolvování nižší
střední školy, po vydání vzpomenutého organisačního statutu zavedena

985

volnost taková, že ke zkoušce přijímací může se přihlásiti kde kdo,
dosáhne-li jen 15. roku veku a prokáže-li se vysvědčením zachovalosti.
A tak jsou známy případy, že do ústavu učitelského přijati byli na
jedné straně i sekundáni ze školy střední, na druhé opět přestárlí
obchodní příručí a pod. Neškodilo by sice u nás trochu americké
volnosti pro vstup do škol všech kategorií a konání zkoušek, a my
bychom byli první, kdo by se pro ni vyslovili, ale je ku podivu, že
nezavádí se také jinde. Učitel na př. po všech svých zkouškách ne-
může se státi řádným posluchačem universitním, a i když universitu
mimořádně po 8 semestrů poslouchá, nemá to pro něho kromě vnitřní
čádnou jinou výhodu, neboť ke zkouškám na universitě nemůže býti
bez maturitního vysvědčení z gymnasia nebo reálky v nižádném pří-
padě připuštěn. Jediné učitelkám poskytlo nedávno ministerstvo vyučo-
vání cenné právo, že mohou po mimořádném universitním poslouchání
konati zkoušky pro dívčí lycea.

Úpadek učitelských ústavů je patrný také v tom, že kdežto
dříve povolávány byly na ně nejlepší síly professorské ze škol středních
(Lindner, Lepař, Dittes a mn. j.), nyní posílají se tam ze škol středních
síly nejslabší a z poloviny dokonce učitelé měšťanských škol bez aka-
demického vzdělání, a to nikoli ti, kteří veřejně vynikli, ale učitelé
bezvýznamní, kteří se tam dostali postranními cestičkami.

Učitelstvo uvědomuje již po řadu let širší veřejnost o nedosta-
tečné míře a neutěšeném stavu svého vzdělávání na paedagogiích. Aby
přesvědčilo veřejnost o vážnosti svého požadavku v otázce vzdělání,
sahá ku svépomoci a zřizuje svým nákladem a za podpory universitních
professorů universitní kursy celoroční i prázdninové. Pražský » Ko-
menský« byl první a již od roku 1897 pořádá pravidelné celoroční
universitní kursy učitelské. Německý zemský spolek učitelský v Cechách
následoval. Spolek rakouských učitelů pořádal letos již po čtvrté prázd-
ninový universitní kurs učitelský, položený pokaždé do místa plného
krás přírodních. Zemské spolky učitelstva českoslovanského letos poprvé
uspořádaly zdařilé universitní kursy v Náchodě.

Za těchto poměrů by se zdálo, že touhám učitelstva po vyšším
vzdělání půjde se na rozhodujících místech vstříc. Ale zdá se, že ra-
kouské vládě není nic vzdálenějšího, než otázka zvýšení učitelského
vzdělání. Zatím, co střední školství rakouské se přiměřeně rozšiřuje,
jest při vnitřním úpadku i vnější rozvoj státních učitelských ústavů
zastaven. Vláda ponechává klidně péči o zřizování nových paedagogií,
zvláště ženských, klerikálním řeholím. Soukromá dívčí paedagogia roz-
množila se v Rakousku v poslední době jako houby po dešti, a dnes
již nic nezmění na faktu, že většina učitelek v zemích rakouských je
vzdělávána klerikálně v soukromých ústavech učitelek. Jak zhoubné to
přinese národům rakouským účinky, je na bíledni.

Nedávno probleskla v učitelských listech zpráva o nové reformě
učitelských ústavů a rozumí se — reformě zpátečnické. Před několika
léty již šířily se zprávy, že pro reformu rakouských paedagogií povolán
byl do ministerstva vyučování typický rakouský klerikál prof. Hirn, a
zdá se, že zásady nové reformy učitelských ústavů, které v posledních

936

dnech měsíce srpna uveřejnila vídeňská »Freie Lehrerstimme«, nejsou
od něho daleko vzdáleny.

Za základ reformy byla vzata myšlenka pronesená v trůnní
řeči, dle níž » nejdůležitější úlohou školy zůstane vychovatelská
její činnost, a že pronikavějších výsledků po této stránce bude dosa-
ženo přiměřeným zařízením učitelských ústavů«. Klerikálové dovedou
vždy užiti chytře pro své záměry slov z míst nejvyšších. Nová reforma
má býti provedena beze změny říšského zákona školského a to tak, že
využije se zákonného ustanovení, připouštějícího zřizování zvláštních
přípravek, Tedy reforma nikoli směrem vzhůru, ale dolů. Autor zásad
je proti mínění všeho pokrokového učitelstva rakouského přesvědčen,
že není třeba rozšířiti všeobecné vzdělání. Elementární (!) a základní
discipliny jednotlivých vědeckých předmětů mají býti přeloženy do
přípravky, aby se tak poslední ročník uvolnil a mohl se věnovati vý-
hradně odbornému vzdělání. Tím prý nebude žactvo více obtíženo.

V prvních třech ročnících přidá se vyučování řeči, mathematice,
dějepisu, přírodopisu, fysice, kreslení, krasopisu a tělocviku po hodině.
Náboženství rozmnoží se o jednu hodinu ve druhém a třetím
ročníku. K čemu to, když za nynějších poměrů je náboženské vyučo-
vání ve školách obecných a měšťanských svěřeno téměř výhradně
osobám duchovním } Učitelé světští učí náboženství jen v případech
nejojedinělejších. Reforma pracuje patrně v domnění, že konfesijní škola
se v brzku uskuteční a že v ní světští učitelé budou za dozoru kněží
dresirovati žáčky v nezáživném pro ně a nepochopitelném katechismu.

Nynější zkouška dospělosti má se podle reformního ministerského
plánu rozděliti. První její část má býti konána již na konci třetího
ročníku a zkoušeny mají při ní býti všechny vědecké předměty. Druhá
část zkoušky, jejímž předmětem budou odborné vědy paedagogicko-
didaktické, vykoná se na konci ročníku čtvrtého, který celý bude vě-
nován odbornému vzdělání učitelskému, k němuž bude počítána ovšem
hudba a to hodně hudby a zvláště hudby církevní. Této bude vě-
nováno až pět hodin týdně.

Kandidáti posledního ročníku budou zaměstnáváni prakticky, tctiž
konáním pokusů a výstupů dvanáct hodin týdně. Methodice všech
předmětů bude učiti jeden osvědčený odborník. Kde jenom se vezmou
takovíto universální učitelové, vyučující methodám všech předmětů.
Jedině methodika tělocviku a hudby svěřena bude učitelům těmto
předmětům učícím. Také školní hygieně a hospodářství má býti něco
času přidáno. Reforma tato má býti zavedena nejprve na zkoušku a to
v Brně, v němž jsou ústavy jak české, tak německé. Osvědčí-li se tu,
zavede se na ostatní paedagogia.

Zásady této reformy naplní učitelstvo přímo úžasem. Není po-
chyby, že ozvou se proti ní hlasy všeho pokrokového učitelstva v Ra-
kousku a že učitelstvo to se přičiní, aby ji v zárodcích zmařilo. Kdyby
se uzákonila, připravovalo by se učitelstvo rakouské podle ní dobře
pro školu klerikální.

Plán dv. r. Hirna na reformu paedagogií byl ostře odsouzen na
sjezdu německého učitelstva rakouského v Mariboru, konaném ve

937

dnech 6.-7. srpna. Ref. posl. Legler poukázal, že dle něho má býti
učitelstvo připravováno k nedůstojným službám kostela a že je novým
krokem ke zklerikalisování školství, což nemůže býti občanstvu lho-
stejným. Na potměšilost plánu ukázal posl. Seitz. Vláda nemůže docíliti
reformy cestou zákonodárnou a uchyluje se proto k nařízení. Mini-
sterstvo by mělo úmysly své předložiti učitelstvu k veřejné diskussi
a netajiti se s nimi a uskutečňovat je pokradmu a oklikami. Občanstvo
nesmí trpěti, aby r. 1904 bylo vydáno nařízení, které by školství za-
táhlo zpět před r. 1869, a rozhodne se pro nejkrajnější prostředky,
třeba pro stávku proti škole, která by byla vydána vlivům kněžským.
Přijatá resoluce protestuje proti novému statutu, jenž znamená zkleri-
kalisování a snížení vzdělanostní úrovně učitelské. Poukazuje na hlavní
nedostatky dnešních paedagogií: krátkou dobu vzdělávací, skrovnou
míru vědeckého poznání, ne vždy dostatečné vědecké i praktické
vzdělání učitelů paedagogií, povinné vyučování hudbě za opomíjení
moderních cizích řečí. Žádá pro vzdělání učitelstva ve smyslu dřívěj-
ších usnesení plnou střední školu a kursy na universitě. Projevuje
přání, aby nejdříve byla svolána anketa se zástupci učitelstva obecných
a měšť. škol a tou aby byla vypracována reforma, která by odpovídala
zásadám, jaké vyslovila velká majorita rakouského učitelstva. Lze oče-
kávati, že také učitelstvo ostatních národností, zvláště pak učitelstvo
českoslovanské, ve veřejných shromážděních proti klerikálnímu plánu
na reformu učitelského vzdělání rázně vystoupí. —

Valná hromada delegátů ZÚS v Čechách, dne 10. srpna v Praze
konaná, měla průběh klidný. Značná oposice pronesla v řečích svých
mluvčích J. Kožíška a J. Tůmy svoje názory na věci učitelské, ale
protože úmyslně vyhnula se kritice osob, nenarazila na tak hrubý
odpor, jako oposice předchozí. Posl. Černý referoval, o soustřeďování
a plánu práce v pěti ustavených odborech. Organisační práce rozšíří
se z ústředí do okresních jednot, od kteréžto decentralisace očekává
se zmnožení a zevšeobecnění práce. Na nedostatek propagační činnosti
ZUS poukázal správně }. Kožíšek. O požadavcích učitelstva musí býti
přesvědčováno občanstvo. Proti politickému indiferentismu nedávno
z ústředí hlásanému, prohlásil mluvčí oposice, že učitelstvo má vstu-
povati do politických stran, aby v nich požadavkům svým zjednávalo-
uznání. Předsednictvo při jednostranné péči o hospodářskou stránku
organisace nevyvíjí dost přesvědčovací činnosti, je v něm málo pro-
gramového ducha. Kulturní snahy třeba povýšiti za nejvyšší cíl orga-
nisace a předsednictvo musí jimi býti cele proniknuto. — Posl. Černý
uznal správnost náhledů Kožíškových. Oposici, která je dána růzností
náhledů, není třeba organisovati, ale uplatňovati. Není dosud dokonáno-
všude stavovské probuzení, v organisaci je mnoho pohodlníkův a ohle-
dářů, vyhýbajících se práci. — Za nejblíže dosažitelné body kultur-
ního programu označil ref. Moravec: úsilí o další vzdělání, manifestaci
proti reakční reformě paedagogií, péči o odrůstající škole mládež ven-
kovskou, zřizování pokračovacích škol hospodářských a hospodyňských,
péči o učitelstvo menšinových škol, stráž nad volbami do školních
úřadů, využitkovávání okresních porad, odpor proti chystanému re-

938

■ akčnímu řádu školskému. — Nízké denunciace klerikálního tisku proti
^učitelstvu, které počíná užívat hrstky svých občanských svobod i na
poli náboženství, byly odsouzeny za všeobecného souhlasu závěrečnou
fečí posl. Černého, který prohlásil, že učitelstvo nestrpí, aby se starý
poměr závislosti jeho na kněžstvu vrátil. Učitelstvo pokládá se za stav
s kněžským za rovnocenný, nedá si od něho bráti právo na svoji kul-
turní činnost, kterou by měly úřady chrániti. Klerikalism je nepřítel
a veřejnost má povinnost postaviti mu hráze. —

DIVADELNÍ: Brožurka »Nárociní divadlo a české draina« — Původní produkce dramatická:
Jar. Mayera »Johanna Radiniská«, Maškova »Dceruška hostinského*, Šmahova »Dcera«, Želen-
ského »Tažní ptáci«, Tylův »Hus«, Novákův balet »01im« — Z cizího repertoiru — Pohostinné
• hry — F. A. Hubertovy »Žné« — Odchod Jak. Seiferta.

Událostí období byla brožurka o šestnácti stranách, vydaná
» Kruhem českých spisovatelů « a podepsaná asi stejně tolika jmény
mladší generace spisovatelské, Národní divadlo a české drama.
Vzpomenuvši slibů, s kterými Společnost Národního divadla nastoupila
T. 1900 svoje působení, a výhod, poskytnutých jí zemským výborem,
ptá se, jak plní Národní divadlo své povinnosti k domácí produkci, a
nechávajíc operu stranou, ukazuje, že představení původních činoher
stále ubývá, takže Národní divadlo v devatenáctém roce působení svého
provedlo jenom tři původní novinky. Ale převaha cizích her není
omluvena uměleckou cenou her těchto. Naopak od Shakespearea hrají
se již téměř jen výpravné hry, Goethe a Schiller, Hebbel, Grillparzer
-a Ludwig nedostali se vůbec k slovu pro slátaniny jako »Tyranství
:slz« a »Nový clown«, pro Ernsty a Lothary, kteří se tu prohánějí,
pro škváry a la »Pietro Caruso«, ^-Slaměný panák* atd. Autoři nechtí,
aby domácí původ byl legitimací, otvírající kde jaké slátanině cestu
na prkna Národního divadla, ale ať stejné měřítko přikládá se pak na
•cizí práce. Divadlo systematicky pracuje na ubití naší činohry, již teď
při činoherních představeních bývá dům poloprázdný, byť se i jednalo
•o jubilejní představení Mošny, a to proto, že se hoví nejnižším pudům
výpravnými hrami, jako »Děti kapitána Granta*. Kdežto pak tato hra
uvedla se na scénu v samém prosinci, na vrcholu sezóny, vážné plody
•domácí čekají léta na provedení, hrají se na samém sklonku období,
hrají-li se vůbec. A k zástapcům domácí tvorby se chová Národní
divadlo tak, že nebylo slyšet nikdy tolik oprávněných stesků do ne-
šetrnosti divadelní správy ve styku s autory, jako právě nyní. Ne-
Tážnost, zpupnost a nešetrnost se zračí ve všem vystupování správy
TŮči spisovatelům, čehož se uvádí několik příkladů. Konečně se obra-
cejí autoři ke všem súčastněným činitelům, aby se postarali, by za dva
roky, až divadlo bude zase uprázdněno, opatřili zájmy české činohry
lépe, než jsou opatřeny dnes.

Potud brožura, jejíž slabé stránky není třeba vyhledávat, posta-
rali se o to někteří z podepsaných sami nekonečnými polemikami
časopiseckými, jež se k ní pojily, a při tom ozářily až nechutně hi-
storii jejího vzniku; F. X. Salda, jehož podpis byl z nejvážnějších, pro-
hlásil jej za neplatný. Brožura má zajisté v mnohém pravdu, jenže ji

939

nepověděla zvláště jasně a přesvědčivě. Posuzujíc čtyřletou činnost
správy Národního divadla, neměla pro ni měřítka racionelního, buď to
šestnáctiletá činnost správy starší nebo divadla německého, nýbrž klade
prostě ideální požadavky, jakoby špatný vkus obecenstva byl od vče-
rejška nebo od čtyř let. Nezaráží se ani při faktu, že ony tři české
novinky, které Národní divadlo všeho všudy r. 1902 provedlo, vesměs
propadly, že tedy je snad úpadek v české produkci dramatické nebo
neshoda mezi ní a vkusem obecenstva, neodvisle od přízně či nepřízně
:správy divadelní. A hlavně je psána tak, jako by chtěla, aby stará
správa se zase ujala divadla, k čemuž se autoři ovšem neznají. Ale
nedorozumění nastat musilo; nemá-li od r. 1906 spravovat divadlo
p. Schmoranz s pp. Kvapilem a Kovařovicem, pak převezme divadlo
jediná existující korporace, která může poskytnout finanční garancie,
a tím je staré Družstvo. Není také zcela spravedlivo, že se vypočítá
každá koruna, o kterou výbor poskytuje nové společnosti větší výhody,
a zapomíná se, že od r. 1900 zemský výbor, intendance dra Herolda,
osobuje si větších práv a zasahuje více do správy než dříve, paní
Benoniová by na př. nebyla již při divadle bez zakročení této instance.

Úvaha o divadle, vycházející z elity obecenstva, měla si položit
vyšší cíl; měla uvažovat, jak osvobodit divadlo od vlivu platící buržo-
asie, která je nutí hráti, co je jí vhod, poněvadž divadelní správa
nemá opory finanční, aby mohla po nějaký čas hráti před prázd-
nými domy.

Tyto řádky byly napsány, když jsem zahlédl Saldův článek
»Divadlo a literární ethika i kultur a« ve * Volných Směrech*.
Salda vytýká, že autoři brožury myslí jen na dva roky napřed místo
sto let, že čekají mnoho od nových lidí a od zemského výboru, místo
aby se postavili na vyšší hledisko; Salda žádá kritiku divadelní kritiky,
a žádá především literární ethiku a kulturu, jíž divadlo má tvořit
ovzduší. Krásný článek Saldův je utěšeným plodem polemiky této a
-odkazuji čtenáře k němu.

Jdeme nové divadelní sezóně vstříc, jak se v ní projeví vliv

brožury, vliv pathetického zvolání Březinova, článku Saldova? Tyto

vesměs ukazují, že divadlo svou kulturní úlohu nedohrálo, že není mu

třeba, aby se vzdalo osudu a bylo zábavou buržoasie, že elita duchová

ještě mnoho od něho čeká.

* *

Zatím, co veřejnost se takto zabývala divadlem a jeho správou,
na prknech samých se nedělo mnoho zajímavého; domácí produkce
se ozvala na něm dosti hlasitě, ale ne právě šťastně. Jaroslava
Mayera »Johanna Radimská* je drama ženy, která se v malém
městě nudí, aniž se může vykázat jedinou vlastností, jež by ji činila
sympatickou nebo důležitou. Odjede s milencem, svrhne hodomoře(!)
a když domů se navrátivši spatří muže laškovat se služkou, otráví
se jedem, který jí daroval prazvláštní učenec, s nimž se setkala v Itálii.
Jak vidět, technika autorova se nedovedla zbavit násilných effektů přes
všechnu snahu být moderním až do toho titulu.

940

Aktovka Maškova ^Dceruška hostinského* starosvět-
skými rýmovými verši předvádí starosvětskou historii o mrtvém mi-
lenci, který si přichází pro nevěrnou milenku v předvečer jejího sňatku;.
po čepobití, neboť je vojákem, a zvuky trouby a loretánských zvonků
působí k sesílení ponuré, strašidelné nálady. O ostatní dvě novinky
postarali se herci sami; pan Smaha napsal »Dceru«, která by se ne-
měla zapomenout v dějinách dramatu českého jako varovný příklad,
jak hluboko klesá domnělá rutina, když myslí, že seskupením několika
eíTektů, které v jiné souvislosti by mocně účinkovaly, lze stvořiti drama.
»Tažní ptáci« pana Želenského jeví dobrý pozorovatelský talent
u vylíčení života toulavých herců, ale veselohrou se tyto shrnuté rysy
nestaly, a ke všemu autor byl tak opuštěn všemi dobrými duchy hu-
moru, že se postavil proti svému vlastnímu výplodu, řediteli, který se
zachraňuje přímo geniálním nápadem, na stranu idealisovaného pro-
tivného intelligenta, který žert pokazí.

Nic v celé této produkci domácí, co by se jen poněkud zdvihla
nad nejbanálnější obzor života každodenního; na štěstí za příčinou
všestudentské slavnosti studenty-ochotníky byl provozován jednou
Tylův >Hus« (na Husův den byl hrán Jiráskův »Žižka«) a otvíral
vyšší rozhledy. Historii českou v tancích předvedl Novákův balet
»01im«, tendencí a volbou obrazů z dějin, jejichž nejskvělejší dobu
pomíjel, upomínaje živě na belletrii století osmnáctého a začátku de-
vatenáctého.

Co se pak týče repertoáru cizího, tu jakoby šlo divadelní správě
právě v tomto období o to, aby potvrdila oprávněnost všech stesků
brožury! Veselý obrázek »Doporučení« od Mauraye aspoň pobavily
a vyšších nároků nečiní tento žert; ale který běs oslepil toho, kdo
vytáhl zpod prachu desítiletí »Oheň v dívčím ústavě«! Bernardovy
»Médocké vinice« jsou zase jen ucházejícím žertem zcela bez-
významným. Konečné jsme zažili tu zvláštnost, že dánské drama »Stará
historie* od Marera bylo provozováno v Praze dříve než v Dánsku
samém, následek to pohostinské hry paní Henningsové. Že bychom
nebyli mohli nechat Dánům přednost, nebo se bez této vymoženosti
vůbec obejít, onen večer nedokázal; čtyři nepatrné aktovky, to byla
celá kořist, kdyby nebylo pro dobu veder červencových divadlo zí-
skalo po letech opět v podobě sezónního podniku, najatého i s de-
koracemi a kostýmy, Madáchovu »Tragedii člověka*. Jen že
tyto kostýmy a dekorace, které se půjčují po světě, nejsou daleko tak
nádherné, jaké mívá Národní divadlo, stroje nepůsobily nijakými pře-
kvapujícími effekty, a tak zbyla jenom nudná báseň, kterou maďarský
básník dle názorů svých kritických krajanů závodil s Goetheovým
Faustem, jehož jméno se však ani nesmí vyslovit, má-li celé to ne-
konečné mluvení Boha, satana a Adama být na okamžik snesitelno.
Několika názory geologickými a utopiemi socialistickými, které' dávno
zvetšely, ubráno kusu rovněž modernosti.

Z cizích hostí uviděli jsme v této - tragedii česky mluvící Char-
vatku, Ninu Vávrovou, v úloze Evy, tvořící hlavní přitažlivost kusu.
Pokusy, doplňovat členstvo Nár. divadla z divadel jihoslovanských, ne-

941

jeví se dosud velmi slibnými, jisté nečeské nuance přízv^uku zdají se
býti nepřemožitelný.

Jane Hading- se svou společností francouzskou předvedla drama-
tickou literaturu výhradně nižšího řádu, vystupujíc opět jako Sapho.
a poprvé jako Chátelaine a Second Madame Tanqueray,
kteréžto poslední drama aspoň bylo ukázkou divadelní produkce an-
glické, poněvadž tamní kritika je považuje za zjev vážný a čítá autora,
Pinero, k hlavním nositelům domnělé renaissance anglického dramatu,
o níž však cizí pozorovatele naprosto nedovede přesvědčit. Je to smě-
sice motivů dumasovských bez hlubších myšlenek, bez lesklé techniky,
hovějící anglickému vkusu, který chce na jevišti vidět nádherné zaří-
zení a skvostné obleky. Nemění se tím tedy obraz, který o anglickém
divadle jsme si učinili na základě veseloher, které překládá pro naše
divadlo od nějaké doby pan Mušek.

Drama určené pro Národní divadlo nedostalo se na ně pro různé
příčiny, o něž veselá vojna papírová se rozzuřila. Byly to »Žně« od
F A. Sub e r ta. Jako Šubert kdysi ve svém :!>Praktikusovi« uvedl
na jeviště aféru Skrejšovského, tak sáhl teď k motivům historie svato-
václavské záložny. Ovoce dlouholeté činnosti tichého vlastence je po-
hlceno nesvědomitostí synovou; jmění, z něhož měla být založena ma-
tiční škola, slouží za náhradu podvedeným, ale marně, neboť syn počne
svou hru znovu. Že je větším vlastenectvím vychovat řádně syna než
hrabat tisícovky na velkolepé nadace, je vlastní naučení z tohoto dra-
matu, ne právě vynikajícího technikou svou, ale autor sám není si
•důsledků těchto jasně vědom. Hra byla provozována spolu s celým
cyklem dramat Subertových v divadle smíchovském, které vedle hlou-
pých frašek občas se vzchopí k pěknému sehrání moderního dramatu.

Jakub Seifert rozloučil se — tenkrát definitivně — se scénou
Národního divadla, na níž působil déle 40 let jako zpěvák operetní,
milovník, bonvivant, hrdina, causeur, jako nositel konversačních dramat,
strážce uhlazeného .jazyka a forem společenských, stejně neodolatelně
deklamoval a vyslovoval břitké pointy — jenom drama z konce 19. st.
mu naprosto nesvědčilo se svými zlomenými postavami, s přítmím du-
ševních dějů polovědomých; celé období herectví českého mizí s ním,
posledním jeho zástupcem, z Národního divadla, které teď už kromě
Mošny nemá významného člena z doby divadla prozatímního, Seifert
uplatní se od nynějška výhradně jako ředitel » Uránie*. — n —

LITERÁRNÍ: Machar, Satiricon — Lud. Lošťák, Píseň bohatýrská — Samo Czambel, Minulost,
přítomnost a budoucnost českoslovanské národní jednoty.

J. S. Machar, Satiricon. 1903. V Rokycanech, nákladem »Kra-
meria«. 1904. Za 2 K. Ve věnování příteli Kupkovi, který knížku
opatřil charakteristickým obrázkem na obálce, vykládá básník, kterak
si dlouho splítal pojmy Satyr a satira, a osvětluje pak vznik své sbírky:
»V associaci těchto představ jevila se mi satyrská hra ne jako roz-
pustilý epilog tragické trilogie, ale jako nutné sestoupení s kothurnu.

942

proměna blesků Zeusových v bič, vážného monologu na veselý hvízdot,.
zorného úhlu Věčnosti v zorný úhel tohoto nicotného živobytí a světa..

Můj Satyr byl na jevišti a mluvil do hlediště. Tragedie

»Golgatha« musila mít svoji satyrskou dohru. « Nejen s »Golgathou«
je »Satiricon« ve vnitřním sv^azku, nýbrž je svým konečným dojmem,
svým vyzněním členem celé literární činnosti Macharovy a celé jeho
osobnosti. Jako »Boží bojovníci* jest ovšem útočnější, užší, obraci
zřetel ne k záhadám všeho lidstva, nýbrž k určitým poměrům našim,
je tendenční, jak to básník tak pěkně vyslovuje v básni »Na pochodu«:

Přes propasti a horské hřebeny
my vidíme svou zaslíbenou zem —
však v šalbách osudů duch zkušený
vi, že tam sami nikdy nepřijdem.

A je to bolest, touhy žhavý cit,
proč řezem, pálíme a bojujeme,
by zdravý, silný vsel tam aspoň lid,
s nímž jako zodpovědný chirurpr jdeme.

Při čtení sbírky Macharovy nadbíhá nám na mysli neustále Havlíček.
Ze *Satiricon« daly by se uspořádat oddíly, ve které Havlíček vpravil
své epigramy a ve které by se daly vpraviti všecky ostatní jeho básně:,
církvi, králi, vlasti, Musám, (světu), t. j. naše české poměry církevní,
politické, sociální a literární. Co se Havlíčkovi jevilo jako nejaktuálnější,
to podnes není vybojováno, za totéž po více než půlstoletí musí bo-
jovati ještě náš básník moderní. Jen že náš život přirozeně je rozvi-
tější, mnohostrannější a básníkovi podává více podnětů. Základní názor
o neblahém vlivu Říma na náš vývoj dějinný a povahu národní, posu-
zování kněží jsou si velmi blízké u Machara jako u Havlíčka. Cteme-li
čísla dotýkající se dogmatického rázu katolického náboženství, týž dojem,
u Machara jako u Havlíčka: i člověka neorthodoxního, nábožensky in-
differentního při prvním čtení zamrazí, když stopuje básníkův bez-
ohledný útok na staré tradice, teprve při druhém, třetím čtení ozývá
se rozum — a to bylo účelem Havlíčkovým i Macharovým, zde jako
při potírání nezdravé, ustálené tradice vlastenecké — chtěl » promluvit
k mozku*. A k stejnému cíli vedou u Havlíčka jako u Machara epigramy
politické: náš poměr k panovníkovi a k vládě vídeňské, ale zejména
naše vlastní činy a jednání. Že tu Machar jako člověk mnoho politicky
myslící a politicky živě cítící, jako bojovník za určitý názor politický
bývá častěji polemikem nežli satirikem, že svou poesii v zápalu denníha
boje někdy kommanduje k faktům méně významným, je zajisté při-
rozené a dává jeho osobnosti jen vyniknouti. A touž podobnost mezi
Havlíčkem a Macharem najdete v epigramech literárních, v epigramech,,
které ani činy ani osoby nijak nezaobalují, nýbrž jdou přímo bez
ohledu na právo i na levo. V podrobnějším srovnání našli bychom
jisté přednosti u Havlíčka, jiné zase u Machara. Ale to není mým
účelem. Toto příbuzenství s Havlíčkem epigramům a satirám Macha-
rovým dává zajisté nejlepší průvodní list a posvěcení. Ze si každý
čtenář ve sbírce vedle silných čísel najde také slabší — tomu osudu

943

neujde žádná sbírka epigramů a satir, ani těch epigramatiků, kteří z*.
celý život nenapsali více epigramů, než co Macharovi přinesl jediný
rok 1903.

Lud. Lošták, Píseň bohatýrská. Báseň ironická. Nákladem,
vlastním. V Praze 1904. Za 2 K.

Veršovaná polemika, kterou si autor zúžil obsahem i formou na
malý kroužek zasvěcenců hudebníků. Těch 600 čtyřveršových nerýmova-
ných sloh v » Písni bohatýrské* je článkem oněch bojů, které L. Lošťák
podniká odbornými rozpravami, zejména »Chromatickým hromobitím*,,
polemikami, usilovnou agitací a organisováním proti starší vládnoucí
generaci hudební za uznání hudby nejmladších, zejména hudby své.
Nehudebník, i když se probil odbornou terminologií symfonií, kontra-
punktů, fug, pianissim, crescend, mezzoforte atd., těžko si může udě-
lati správný úsudek, pokud tu autor bojuje za své uznání právem a
je-li v něm opravdu to, co v sobě sám hledá. Byli geniové neuznávaní
po celý život, ale ještě více lidí domáhalo se vysokého místa mezi
předními duchy, stýskalo si na neuznání, a zůstali přece nullami. Sa-
tiře p. Lošťákově ulomen byl hrot tím, že předmět jejího útoku, Ant.
Dvořák, právě zemřel, zemřel se světovou oslavou posmrtnou. V »Písni
bohatýrské « se čtenáři vlastně všeliký účinek satirický ztrácí a zůstává
spíše dojem elegický, dojem ze strastných osudů umělce, mužně, ale
marně zápasícího za své ideály. Ale i zde mnohomluvné, častěji opa-
kované výklady o vlastním utrpení, o svém charakteru, o svých cílech
a záměrech, za nimiž chce jíti vlastní silou, o svém programu atd.
čtenáře záhy ochlazuje. A konečně jako nechutná frase účinkuje vše-
obecné pohrdavé mluvení o našich českých poměrech, o » hrubém
davu« a p., kde chtěl být básník satirikem. Nerýmovaný verš autora
sváděl často k přílišné rozvláčnosti. Jc.

Dr. Samo Czambel, Minulost, přítomnost a budoucnost
československé národní jednoty. Kulturní a politická studie.
Z maďarštiny přeložil, poznámkami, repertoriem posudkův a doslovem
opatřil Edvard Guller. V Praze 1904. Cena K 120. Tato brožurka
vyšla před spisem » Slováci a ich reč«, která u nás vzbudila takovou
všestrannou pozornost. (Srovn. o ní »Naši Dobu«, XI., 711 n.) Byla
více rázu politického, kdežto Czambelova kniha slovenská za myšlenku
úplného odloučení Slováků od Cechů chce bojovati vědecky. Překlad
uvedené maďarské brožurky p. Czambelovy věru ani nyní není zby-
tečný. Lze jím nahlédnouti v zámysly autorovy. Překladatel nespoko-
joval se pouhým překladem brožurky, určené pro maďarské čtenářstvo
a jiným duchem psané nežli jeho spis slovenský, nýbrž stopoval autora
krok za krokem v jeho práci. Zejména kontroloval citáty, u nichž
přehojnými doklady dokazuje úmyslné tendenční překrucování a upra-
vování. Dokazuje tím zároveň, že boj Czambelův za » osamostatnění
slovenštiny «, za přetrhání všelikých kulturních, ethnických i jazykových,
svazků s Cechy není prost ani úhony charakterové. Překlad je opatřen.

944

instruktivním úvodem a doslovem o historickém vývoji slovenského
separatiámVi — překladatel Edv. Guller, ač sám rodem Slovák, vyslo-
vuje se — namnoze snad příliš astře — proti neblahé rozluce česko-
slovenské. V hojných poznámkách informuje také o nynějších pomě-
rech na Slovensku, zejména o nešťastném vlivu svatomartinského vedení.
Kromě toho snesl posudky o brožuře p. Czambelově, aby tím zároveň
osvětlil postavení jednotlivých stran v otázce pro nás a ještě více pro
Slováky nad míru důležité. Knížka proto zasluhuje vší pozornosti. .

AP
52
N35
roc.ll

Naše doba

PLEASE DO NOT REMOVE
CARDS OR SLIPS FROM THIS POCKET

UNIVERSITY OF TORONTO LIBRARY

•ví i :

/j^^

T^^»u. ^* .1?3^H>■J

•ít^vi?

>^:i^

n*^

>>■ i:

>s**

A ^*ř

Internet Archive Audio

Featured

Top

Images

Featured

Top

Software

Featured

Top

Books

Featured

Top

Video

Featured

Top

Mobile Apps

Browser Extensions

Archive-It Subscription

Save Page Now

Full text of "Nae doba"

See other formats