Full text of "Naše slovensko = our Slovakia"

See other formats

Google

This is a digital copy of a book that was preserved for generations on library shelves before it was carefully scanned by Google as part of a project
to make the world’s books discoverable online.

It has survived long enough for the copyright to expire and the book to enter the public domain. A public domain book is one that was never subject
to copyright or whose legal copyright term has expired. Whether a book is in the public domain may vary country to country. Public domain books
are our gateways to the past, representing a wealth of history, culture and knowledge that’s often difficult to discover.

Marks, notations and other marginalia present in the original volume will appear in this file - a reminder of this book’s long journey from the
publisher to a library and finally to you.

Usage guidelines

Google is proud to partner with libraries to digitize public domain materials and make them widely accessible. Public domain books belong to the
public and we are merely their custodians. Nevertheless, this work 1s expensive, so in order to keep providing this resource, we have taken steps to
prevent abuse by commercial parties, including placing technical restrictions on automated querying.

We also ask that you:

+ Make non-commercial use of the files We designed Google Book Search for use by individuals, and we request that you use these files for
personal, non-commercial purposes.

+ Refrain from automated querying Do not send automated queries of any sort to Google’s system: If you are conducting research on machine
translation, optical character recognition or other areas where access to a large amount of text is helpful, please contact us. We encourage the
use of public domain materials for these purposes and may be able to help.

+ Maintain attribution The Google “watermark” you see on each file is essential for informing people about this project and helping them find
additional materials through Google Book Search. Please do not remove it.

+ Keep it legal Whatever your use, remember that you are responsible for ensuring that what you are doing is legal. Do not assume that just
because we believe a book is in the public domain for users in the United States, that the work is also in the public domain for users in other
countries. Whether a book 1s still in copyright varies from country to country, and we can’t offer guidance on whether any specific use of
any specific book is allowed. Please do not assume that a book’s appearance in Google Book Search means it can be used in any manner
anywhere in the world. Copyright infringement liability can be quite severe.

About Google Book Search

Google’s mission is to organize the world’s information and to make it universally accessible and useful. Google Book Search helps readers
discover the world’s books while helping authors and publishers reach new audiences. You can search through the full text of this book on the web

atthtto://books.google.com/

B 1,241,446

PLY Jo
ss75 ©. 55th CL,
Cleuctand, Cire
11

. La Si.
EG, AS v
i

q Nw OOo.

de Li KA

S373 ď. salá 7
Eleuctand, Clee

SIL.

ee oe

SEŠIT 1. ROČNÍK II.

: I a" ‘i M. s
A ň ruil r \ Ja ]

u 7 „2 aga 5 Ty .
—_ AT i "M. ha
-“. “i 4 j AA ts, |

Pfedplatné v Rakousko-Uhersku, Bosné
a Hercegoviné Cini: celoročné K 12—,
pololetné K 60—, čtvrtletné K 3—. Do
Némecka K 1296, do Ameriky K 14-96,
n do ostatních stata K 14°16. 0

REDAKCE A ADMINISTRACE PRAHA-IIL., VYŠEHRADSKÁ TRIDA CIS. 39 NOVÉ

DB
lolo|
. NSS
VAN

OBSAH: Uhry a apoštolové panslavismu. — Ferdinand Tomek: Již tomu rok.
Dr. František Soukup: Sociální demokracie v Rakousku pro délnictvo a národnosti
v Uhrách. — K teorii slovenské pisné. — Aliquis: Zo života slovenského učiteľa.
B. Prorok: Vzpomínky na slovenské slavnosti v Turč. Sv. Martiné. — Nihil: Ludevit
Kubány a Ján Čajak. — Fr. Kretz: Z okolí Čičman. — L’Assiette au Beurre: Slované.
— Politický pfehled. — Rôzné zprávy. — Slovenské soudy. — Pro Slováky. — Z ma-
ďaronských časopisú. — Národohospodáfský a finanční pčehled. — Z českých časopisú.
— Literatura a umční. — Rôzné publikace a knihy té shc zaslané — K našim obrázkúm

— Redakční oznamovatel. o000
QE aR CLARE RT CLR CAR S S I
aR NEREZ TEN TE EN ESA EA ETA A I ES Seat
TÍ earn

18
ie Pozvání ku pedplacení na Il. ročník #3cen
Ta J 66 TZ
eaten „llašeho slovenska“. U:
- 3 Cen ) x UT?
sa—jr >: Prosíme ct. odbératele naše, by laskavč predplatné na ws5ee4
ejtám — další ročník naší revue obnovili, jakož aby nám veškery čIcEN
PC nedoplatky za starý ročník poslány byly. ZELER
TE uate
>atzar Predplatné obnáši : - water
ae 2) Pro Rak.-Uhersko, Bosnu a Hercegovinu ročnč K 12— — úž ov
a púlletnč „ 6—, wearen
w=jyeoue Do Nčmecka . . . . . . . . . . . ročné , 1296 wescen
sezón Do Ameriky oe » 1496 See
<7] f= Ň 12
water Do ostatnich zemí... „ 1416 weacaen
ate i se zásilkou poštovní. ETICEN
se>1[23t Pľikládáme za tou príčinou všem odbčratelúm našim eat
=e složní listy poštovské. - Vydavatelstvo. Ta
(81 Cat: Lelo

089 Feat Cat CEN Beat Cent Ceca Cet EN INT a ara tet
res PE EJ EE eat

Iiglovskú hryudzu << Pete Makovich)

d ennik

AIAIAIAIALALALATALALAT ALATA! AAAIAIAA AA AAAAAAAIAIAIAAAIALAIAIAAAIAIA
LAT ROAANOAANAAARAAAANRANRAR NAAN ARN
A [|
Ú A
XI ar s : x
p Ý P. T. Hodláme založit pri naší redakci
si HA
] JI | “i
AM: „SLOVENSKOU KNIHOVNU“,

VY ha TT g 1 - a m m
A A do niž vradili bychom rádi veškeru starší i novéjsi lite- f)
A Á raturu slovenskou a o Slovensku. Prosíme proto naše 0
BOS pratele, by nám v této snaze nápomocni byli. Kdo A
| wy muzes, daruj nám kni neh brozury starsi, anebo nám
x Š, daruj knihy neb t y starší, aneb:
%. x udej alespoň prameny, kde bychom tyto zakoupiti neb 0
nú 4 zaopatriti si mohli. Bude to v budoucnosti dilezity archiv fl
A fh ve vécech slovenskych, 0
A A Vydavateľstvo „Našeho Slovenska“. a
A
| i U
A sa sa A rer TT Par TETA Te er Pry a FA, [AT ATATATATATA TATA TATATAŤ, “
ÚOVÍTVTTVTVNVTTTVNÍVOVU V TVYÝV VÍNO TO VV TN ows
O OS SAS UUM UU Ue MU ANY YUU VOU

000 K tomuto číslu pfilozen jest prospekt nakladatelstvi

Pavla Kulíška a Milana P. Slobody z Myjavy,
jež doporučujeme bedlivé pozornosti naších čteniáňú. ooo

- G. Mally: Dčdeček.

AUG 1 71911

SEŠITI. 000000 RÍEN 19085 "0 ROČNÍKU. -
| | REVUE © | M
hd .
NASE SLOVENSKO. —
Časopis hajici zájmy uherskych Slovakia, —
AUG1 71911

UHRY A APOSTOLOVE PANSLAVISMU.*)

[7 tmto názvem vyšel v Berliné némecky a v Uhrách, ve Zvoleni ma-
ďarsky psaný spis nejmenovaného autora, který se skrývá za značky X. Y. Z.,
jisté proto, aby vzbudil tím včtší pozornost. Brožura tato se zabývá poméry
uherských Slovákú a jmenovité česko-slovenskou vzájemností a proto zaslu-
huje, aby naše obecenstvo bylo s jejím obsabem a smčrem obeznámeno.

Rozptylené, beze vší systematičnosti prináší rúzné tendenčné nasbírané
smyšlénky o politických poZadavcich Slovákú a jmenovitč zlomyslnč napadá
nás Čechy proto, že bratry Slováky podporujeme. Aby se autor ukázal čte-
nafstvu jako vážný pozorovatel a aby své brožufe dal vážný základ, podává
nčkteré včci z filologického a historického stanoviska. Než, autor napsal svoji
brožuru tak tendenčné, že nemá ani filologického ani historického podkladu.

Brožura (tato náleží zajisté též k ončm, které jsou a byly psány na ob-
jednávku vládních kruhú. Tendenčné, neobjektivné je psán každý fádek jme-
nované knihy. Púvodce nehledél na to, aby podal kus vážného studia, aby
predvedl pomčry v objektivné pravdivém svčtle, nýbrž píše pravé zúmyslnč
tendenčné, prekrucuje historické a filologické zásady, aby si u objednavatele
získal tím včtších zásluh.

Hlavním cílem brožury je podetnouti kofeny česko-slovenské vzájemnosti.
Za tim účelem dokazuje v prvé fadč to, že Češi a Slováci ani jazykem ani
púvodem nenáležejí k jednomu a témuž kmeni, ba zabíhá tak daleko, že po-
pírá jejich príbuznost a bratrství. — Podobnost české a slovenské feti pňi-
pisuje toliko nahodilým historickým okolnostem a nikoliv blízskému púvodu.
Die autora se čeština mezi Slováky rozsifila pfichodem Husitú na Slovensko;
Jiskru pňedstavuje nejen jako bojovníka za husitství, za náboženství, nýbrž
jako prvního česko-slovenského agitátora. I pozdčjší historické události —
jmenovité panování krále Matyáše a Vladislava, ba i reformaci popisuje z toho
stanoviska, že tyto napomohly rozSifeni a udomácnční se češtiny mezi Slo-
váky. To, že čeština byla v XVII. a XVIII. století současné i spisovnou fečí
Slovákú, pfipisuje jen témto historickým událostem, nikoliv bratrstvi a spoleé-

*) Ungarn und die Apostel des Panslavismus von X. Y. Z. Pan-Verlag G. m. b. H.
Berlin, W. 35.

2 Revue Naše Slovensko

nému púvodu obou národú. — Autor jde ve své zaslepenosti tak daleko, že
tvrdí, Ze by se na Slovensku i ruská nebo chorvatská fet byla stala fečí spi-
sovnou, kdyby jim byly okolnosti bývaly tak pfiznivy jako byly češtinč.

Rozbírá dále odtržení se slovenčiny od češtiny a utvofení samostatné
spisovné feči slovenské a pfi tom o nynčiším slovenském spisovném jazyce
tvrdí ten kolossální nesmysl, že tento nemá kofen v feči slovenského lidu.
Autor chce býti pľed svétem i ochrancem Slovákú — ktefí ho chválabohu
nepotfebují, — a jako takový jim radí, aby se vystríhali všeho českého vlivu.

Po tomto úvodč pokračuje dále ve svých tendenčních zámčrech.

Hlavní snaha nejmenovaného autora smčfuje k tomu, aby pied svčtem
očernil nás Čechy. Bratrství Čechú a Slovákú a celou československou vzá-
jemnost, chce postaviti do takového svčtla, že my Češi máme zálusk na
bratry Slováky a na celé Slovensko. Lásku a sympatie a podporování Slo-
vákú se strany nás Čechú vyličuje tak, že to nečiníme ze soukmenovstvi a
bratrské lásky, nýbrž toliko z prospéchdistvi. Že chceme dociliti sjednocení
se Slovákú a Čechú jen proto, abychom mohli za nedlouho pfedstoupiti pčed
svét: „Nás Čechú je mnoho, my chceme takovou samostatnost jakou mají
Maďaľfi“. To jsou doslovné citovaná autorova slova, jimiž musí k hnévu po-
puditi každého fádného Čecha a jimiž si chce pčed Maďary a Némci zjed-
nati zásluhy.

Jinou tendencí brožury je, vylíčiti požadavky Slovákú jako neoprávnéné,
bezpodstatné, protistátní a všeobecnému pofddku nebezpečné. Zde v prvé
fadé popírá samostatnou historii Slovákú v minulosti a z toho následuje to,
že Slováci nemají pražádných práv ani v budoucnosti. Toto též dostatečné
dokazuje zastaralost a opozdilost autorových názorú, jelikož Slováci mají právo
na své národní a jazykové požadavky již proto, že jsou tu, že žijí jako Slo-
váci, bez ohledu na déjiny vúbec. — Požadavky Slovákú vyličuje jako proti-
státní, zlomyslné tvrdí, že Slováci budou za krátko požadovati vlastní vojsko,
vlastní peníze a vlastní prapor. Kdo takto mluví o Slovácích, ten staví poža-
davky Slovákú do falešného svčtla, neboť o všem tom se Slovákúm ani nezdá.
Ba i ten požadavek Slovákú, aby mčli samostatné školy, vysvčtluje autor tak,
že to žádají Slováci proto, aby se v téchto školách Maďači naučili slovensky
a aby slovenští národnostní poslanci mohli na snému_ jednati i slovensky.
Takováto predpojatost a tendenčnost hraničí již s hloupostí. Ano, za podklad
slovenských požadavkú staví egoismus a sice egoismus jednotlivých národních
osob. Autor se nestydí vtírati se i do osobních záležitostí slovenských vúdcú.
Vytýká jim neukončení studií, nikoliv aby poukázal na jejich zásluhy o vše-
obecné dobro Uherska.

Tretí snahou brožury je, brániti Maďary pred onémi zaslouženými a
pravdivými tvrzeními, která Bjôrnson a jini vzdčlanci uvedli pred celou Evropou.
Za tím účelem opévuje nejprve maďarskou kulturu a za nejlepší dúkaz pova-
žuje to, že Madafi jsou nejbližšími bratry Sumirú, nejstaršího to národa. Za
maďarskou kulturu považuje, že Madari naučili ostatní obyvateľstvo Evropy
hotoviti čižmy a nositi široké gaté. Hrdé ukončuje hymnu na maďarskou kul-

Revue Naše Slovensko 3

turu s odvoláním se na maďarské básníky Aranyiho, Jókaye, Munkácsyho
a Zichyho, ačkoliv by se obrazy téchto posledních stydčla vystaviti kterákoliv
obrazárna. Autor haji Maďary i vúči té obžalobé, že zacházejí se Slováky ne-
spravné a protizákonnč. Maďary vyhlašuje za nejtolerantnéjsi a nejtrpélivéjs
obyvatele Evropy, zapominaje na to, že dnes již celý vzdélany svét ví o Cer-.
nové a o tom, že jsou všechna uherská státní vézeni pfeplnéna Slováky.
Opovažuje se uvádčti jako hlavní bod maďarské politiky to, „že každá ná-
rodnost múže vzdčlávati svoji matefskou fet a udržovati svúj národní ráz,
oproti tomu však že musí ctíti svoji vlast, dodržovati její zákony, jedním
slovem, že musí býti každý vérnym státním občanem Uherska.“ — Kdyby
toto bylo hlavní zásadou uherské politiky, i Slováci by s tím byli jisté spo-
kojeni. Autor pri tom aspoň opomenul zmíniti se o elastičnosti pojmu „ma-
ďarské státní myšlénky“ a zapomnél na to, že tomu je teprve nékolik rokú,
co Bánffy vefejné hlásal vyhlazení národností a druzí politikové se ped
svčtem honosili, že v Uhrách neexistují žádné národnosti. Haji Maďary pro
zavieni gymnasií a zkonfiskováni Matice a drze se odvolává na to, že pfece
mají „Slovenský kulturní spolek“ — který slouží maďarisaci. Chce Maďary
pred svétem hájiti proti všem útokúm. Opovažuje se dokonce tvrditi, že
v Uhrách je ta nejvčtší svoboda tisku, že Slováci mají časopisy, které pro né
vydává sama vláda, o kterých však zapomnčl doložiti, že tyto časopisy ne-
slouží vzdčlání slovenského lidu, nýbrž maďarisaci. Autor prináší celý opis
ružomberského procesu proti Hlinkovi, aby tím dokázal spravedlnost maďar-
ského soudnictví. Proto se však nehnčváme, nebof Clovék, který není krátko-
zraký a který smýšlí spravedlivé z toho samého, jakož i z krásného dopisu
amerického fardfe Porubského musí seznati, že Slováci jsou v Uhrách vskutku
utiskováni a utlačeni. Celý ružomberský proces prináší autor brožury v do-
slovném pfekladé jedinč proto, že tím chtél vyplniti nékolik archú brožury a
zvčtšiti tak nezasloužený honoraf za svoji zrádnou práci.

Aby hlavních zde naznačených snah brožury dosáhl, použil autor pro-
sttedkú „captutige benevolentiae“ na nékolik stran.

Némce si chce ziskati tím, Ze je upozorňuje na zmáhání se Čechú a na
to, že s pripojením se k nim Slovákú, budou žádati samostatnost. Maďary si
nemusí ani získávati na svoji stranu, neboť ti mu tak jako tak nevéri co píše,
opčvuje-li jejich kulturu a hájí-li je pčed útoky Slovákú. Z maďarského obe-
censtva nebudou beztak mnozí tuto brožuru čísti a lid, ten všeobecné okla-
maný maďarský lid, rovnčž tak nesedne tomuto úskoku koaliční vlády na lep.
— | židy chce pfivabiti na svoji stranu tím, že liti Slovaky jako nejzufivéjsi
antisemity. I zde autor zapominá, že antisemitismus na Slovensku nemá po-
hnutek národních, rassových, nýbrž hospodáčských a že vzmahanim se lidu,
Sirenim se socialismu ubývá i antisemitismu, tím více, že i z uherských židú se
mnozí pridali k sociální myšlénce a uznavaji správnost národnostních požadavkú.
— Ano i mezi Slovaky by chtél autor nalézti pčívržence u onéch národnostních
politika, ktefí se pčidávají k Turč. Sv. Martinu. Než, i zde se dožije zklamání, neboť
v poslední dobé i martinská družina je pčivržencem československé vzájemnosti.

4 | ‘Revue Nase Slovensko

Brožura svoji neobjektivitou, bezpodstatnou tendenčností nám jisté mnoho
neuškodí. Málokdo se najde, ba myslím že nikdo, kdo by uvčfil a sednul na
lep hloupym tlachanindm X. Y. Z.

Pro nás tato brožura musi však pčece miti jistý význam. V obecném ži-
voté má platnost ta zásada, že čeho se nepfritel bojí a leká, to je jisté dobrým
prostfedkem boje proti nému. — Brožura tato napadá hlavné československou
vzájemnost. To je známkou, že se ji Maďafi a Némci stejné bojí, když autor
proti ní píše nšmeckou a maďarskou brožuru. Útoky namffené na českoslo-
venskou jednotu musí nám býti dúkazem, že existence československé vzá-
jemnosti je Čechúm a Slovákúm prospčšna. — Maďarúm a Nčmcúm ale
nebezpečna.

To je dúkazem, že spása jak Čechú tak Slovákú spočívá jedinč ve
vzájemnosti a bratrstvi a čím vice tuto vzájemnost utužíme, tím více nepňítele
oslabíme ! |

DODATEK.

Podali jsme zde o brožufe nejmenovaného autora X. Y. Z., který broji
proti česko-slovenské vzájemnosti a snaží nás Čechy pied svčtem očerniti,
že chceme bratry Slováky počeštiti, prostý referát. — Osoba púvodce nám
byla pri psani tohoto referátu neznáma. Mysleli jsme, že nčkterý maďarský
politik sbírá tím vavriny, nebo že nčkterý žurnalista z maďarských denníkú
napsal tuto brožuru na objednávku z vládních kruhú.

Od té doby jsme se dozvédéli, že púvodcem jmenováné brožury je Jan
Gerô, professor na gymnasiu v Baňské Bystfici a redaktor vládou vydávaného
maďarisačního časopisu „Krajan“ a pončvadž osoba púvodce též podá jisté
objasnéni k obsahu brožury, doplňujeme naši zprávu jeSté následujícimi po-
známkami.

Jmenovaný profesor Jan Gerd je synem slovenských rodičú, ktefí nosili
fádné jméno Guričan. On ale již v mladi rodičovské jméno odhodil a koupil

si za korunu jméno Gerd. — Odpadnul tak od slovenského národa, a se
slovenskými záležitostmi se ani z literárního ani z politického stanoviska fadu
let nezabýval. Žil v té dobč v ústraní svému povolání. — Pred pčti roky

začali Maďaroni v Baňské Bystfici vydávati proti Slovákúm časopis „Krajan“
a když prvého redaktora pro to, že Slováky dosti zaslepenč nenapadal, pro-
pustili, prevzal redakci ,„Krajana“ Gerd. — Gerô dobfe védél, že si ve vlád-
ních maďarských kruzích Clovék nejsnáze získá zásluhy, když pronásleduje
Slováky. Dle toho se pustil do práce. Od pfevzeti „Krajana“ v každém čísle
napadá prední slovenské národovce, zejména slovenské poslance v té mife,
že se to již znechutilo i slovenským rolníkúm — a posílají „Krajana“ hro-
madné nazpét. |

Gerô se pustil do studia národnostních pomčrú a psal své tlachanice
jmenovité do „Budapesti Hirlapu“. V brozure „Uhersko a apoStolové pansla-
vismu“ napadá slovenské národovce tím, že se tito ujímají Slovákú z hmot-
ných pohnutek. Svym životem dokazuje však Gerô to, že právč on koná

Revue Naše. Slovensko 2)

každý krok v národnostní otázce z hmotných ohledú. Pisatel této brožury
není již spokojen se svým dosavadním postavením a s redaktorstvím „Kra-
jana“, nýbrž chce dostati profesuru v Budapešti a chce obdržeti redaktorství
vládního denníku „Slovenských Novin“. Tento cil vedl jej i pri psaní této
brožury.

Na doklad Gerčovy neorientovanosti v slovenské otázce, ptipomindme
jen to, že byl minulého roku vyslechnut jako soudní znalec v jednom poli-
tickém procesu a mčl podati své minéni o tom, co znamená slovo „sloven-
čina“. — Ve své pfepjatosti zašel tak daleko, že se nestydél podati pred
soudem své minéni v tom smyslu, že „slovenčina“ značí v nejširším slova
smyslu ony tužby a snahy Slovákú, aby byla opét utvorena fíše Svatoplukova.
Témito poznámkami se nedotýkáme osoby pisatele, pfipomindme jen jeho
odrodilectví, pfepjatost, která též dúkladnč posvítí na to, s jakými tenden-
cemi jest jmenovaná brožura psaná. Pľimyslíme-li si k hloupým tlachaninám
brozury tu okolnost, že ji psal pfepjaty odrodilec, puk váha a význam bro-
žury úplné odpadá.

SZ 5252

FERDINAND TOMEK:
JIŽ TOMU ROK...

U mém psacím stole zvláštní oddčlení
skvost chová velký, klenot, který si

má mysl nad stfibro a zlato cení:

to vzacnych prátel drahé dopisy,

je často znovu pročítám, i je mi,

jak zas bych mluvil s osobami témi,

co popsaly ten papír kdysi bílý,

jenž zvolna žloutne neúprosnou chvili.
Zde Vrchlický, tu Čech, tam Jirásek

a Krásnohorská, Heyduk, Vlček — jména,
jež ctí i kterým rouhá se náš vék!

Zrak zas hltá slova,
jež psala drahá ruka Andrejova,
a srdce tone v nejistoté, má-li ©
Vás litovati, bratfi pod Tatrami,
že v téžkém boji zástali jste sami,
či šťastnými-li Vás má zvati snad,
že taký prorok vyšel z vašich fad.

Rok bude tomu — Narození Pánč
jsme čekali a téSili se na né.

Dnes vzpomínám ... Rok bude tomu záhy,
co dopisem má sbirka rozhojnéna,

jenž v oko mé již mnoho vehnal vláhy:
psalť mučedník ten dopis — Andrej Hlinka!
Jim za hrstku mné knížek díky vzdával,
jež konejšiti mély smutku nával

a svétlo vnésti do Zalafni cely.

Dnes vzpomínám — a stále v duchu slyším,
jak pfepinénou sini burácely

ty jeho téžké, téžké žaloby,

i kterak hlasem mírnéjším a tišším

svých bratfi líčil práci, jako by

se obával, by výtka sebechvály

naň nedopadla — — —

„Naše slávnosti sú slávnosti otrokov,
všade rinčí povedomie pút a nevoľnosti.
Čo mohli pobrať, pobrali: čo dalo sa
sputnať, sputnalf — len myseľ, duch — ten
nedá sa uputnať. Sme väzňovia. A čo je
väzenie ohništé, kde niet živej vatry,

len čierne uhlie z rozmetanej pahreby!
Nam.i dnes. advent; naša pieseň i dnes je
piesňou otroka, podiel náš i dnes podiel
vyvrhľa: tupý pokojíček, zatvorené vráta,
omrežené okná, oblámaná voľnosť. — Ale
si nezúfame, rpímezaveľké vecia
preto duch náš a myseľ naša nenie
myseľ väzňa a otroka.“

6 Revue Naše Slovensko

Tak psal mi Andrej z cely žaláční. byť smrtí vrah mu hrozil tisíckrát,

O drazí bratťi, k Vám dnes hlas môj volá: nic nemusí se budoucnosti bat!

jde od srdce — kéž v srdce opét zní! Ať tfeba hrozí Vám vždy novou mukou —
Lid, takového jenž má apoštola, jen probúh! v klín svých neskládejte rukou!

BA 84 BY

Dr. FRANTIŠEK SOUKUP:

SOCIÁLNÍ DEMOKRACIE V RAKOUSKU PRO DELNICTVO
A NÁRODNOSTI V UHRACH.

V Vídni, v rozsáhlém a nádherném sálu dčlnického domu v XVI. okresu,
konala se v nedčli fišská konference zástupcú sociální demokracie
všech národú Rakouska. Pozváni k ní byli zástupcové sociální demokracie
všech národú Uher. Význam konference této spočívá v tom predáležitém faktu,
že v ústavních déjindch habsburské monarchie jest to poprvé, co pod jednou
stfechou stáli tu pohromadč zástupcové organisovaného dčlnictva všech národú
Rakousko-Uherska, sjednoceni v jednom volání po všeobecném
a rovném, primém a tajném právu hlasovacím v Uhrách, po
rovné spravedlnosti vúči lidem a stejné spravedlnosti vúči
národúm.

Otázka volební reformy v Uhrách stala se dnes akutní politickou nutností
prvého fádu. Ani koaliční vláda maďarská nemúže ji více oddalovati a parlament
uherský bude nucen v dobách nejbližších se jí zabývati. Ale to je to úžasné,
pred čím stojíme: volební oprava tato nemá byti uvolnénim dosavadní tyranie
a krokem k nové a lepší budoucnosti všech národú Uherska, ale — a to je
ten ďábelský plán maďarské koalice — instrumentem nového upevnéni
maďarského národního státu, nového útlaku a nových zlo-
činú. Sociálnč demokratická „Népszava“ v Budapešti zachytila v téchto dnech
vládní osnovu volební opravy, dfive ješté, než-li byla predlozena vefejnosti,
a správnost dat jejích nebyla ministrem vnitra Andrássym popfena.

Dle této osnovy má býti v Uhrách zavedeno všeobecné právo hlaso-
vaci (voliti má každý 24letý státní občan, i analfabeti), ale — a v tom je ta
neslýchaná nepoctivost a vérolomnost i vúči korunč — hlasovací to právo
nemá být ani rovné, ani tajné, ani primé.

Nemá být rovné, pončvadž vláda chystá se zavést volební právo plu-
ralni; dle toho mají dva hlasy obdržet všechny čtení a psaní znalé osoby,

1. jež absolvovaly čtyfi nižší tridy stčedních škol:

2. platí nejméné 29 K primych daní:

3. zamčstnávají trvale nejménč jednoho mužského pomocníka,

4. jsou nejménč od 4 let nepfetržité zamčstnány u jednoho a téhož
prácedárce :

5. jsou v stari nejméné 32 let, sloužily ve vojštč a jsou otci nejméné tri déti.

Revue Naše Slovensko 7

Ti hlasy mají pak obdržet osoby 1. jež absolvovaly stfední školu,
2. platí nejméné 100 K pfimych daní.

Volební právo nemá byt pfimé, pončvadž na.pť. analfabeti nebudou
moci volit pčímo, nýbrž deset analfabetú bude si moci zvolit jednoho volitele
a tento teprve bude moci volit jedním hlasem poslance.

Volební právo nemá být konečné tajné, hlasovacími lístky, nýbrž ústní,
vefejné, aby bylo možno kontrolovat, jak kdo voli.

Už z toho je patrna beťárská rafinovanost, s jakou tato volební reforma
byla sdčlána. Dle toho bude celkový počet voličú v Uhrách (počítaje v to
dvojnásobné a trojnásobné honorace) 4,447.671, z čehož pripadne Maďarúm
618%, všech hlasú, Slovaktim 10-3", (!), Némcúm 152"/, Rumunúm 74%,
Rusínúm 0-5“, Chorvatúm 1-1“, Srbúm 24. a ostatním národnostem 13%.

Dčlnictvu pfipadne jen 36°9°/, všech hlasú.

Maďarská vládnoucí korupce má tedy včtšinu zabezpečenu — naproti ná-
rodnostem i naproti dčlnictvu. A co nedokáže pluralita, census daňový a
školský, a volby ústní, dokončí žandarmerie, vojsko a kriminály. Volební
oprava bude provedena, hr. Apponyi bude na sjezdu míru pét hymny o uherské
demokracii, ale v stavbé dosavadního vládního systému uherského nebude
hnuto ani cihlou. |

Jde proto o vše nesmírnou a dalekosáhlou. Parlament jest v Uhrách vše-
mohoucím vykonavatelem zákonodárství a správy státní, od jeho reformy zá-
visí také reforma všech vefejnych pomčrú v Uhrách in capite et membris.
Ale to, co dnes presentuje vláda maďarská, to není reforma, to je pokus
o volební loupež ahotové zahlazení nemaďarských národ-
ností, jaký hned nemá sobé rovna.

V této tézké chvíli, kdy se v Uhrách bude jednati o osudu milionú, roz-
hodla se promluviti také sociální demokracie všech národú Ra-
kouska, a učinila tak na fiSské konferenci 27. zafi 1908 ve Vídni. Prúbčh
konference byl vzrušený. Mluvili zástupcové všech národú Rakouska —
Némci, Češi, Vlaši, Poláci, Slovinci, Rumuni, Maďaťi, Slováci,
Chorvaté, Srbové, i zástupce Bosny a Hercegoviny — a všichni
za jedno v jedné kritice a v jednom volání po vSeobecném a rovném právu
hlasovacím a autonomii národú. Byla vyslovena odhodlanost vésti boj proti
maďarské gentry až do poslední krajnosti a za obrovského nadšení byla pfi-
jata tato resoluce:

»Dtivérnici sociální demokracie v Rakousku, shromáždční na fišské konfe-
renci, pozdravují srdečné a bratrsky zástupce socidlnich demokratú v Uhrách
a v Chorvatsku, ktefi na pozvání naše účastní se této konference jako
hosté. Současné prohlašujeme se solidárními s tfídnč uvédomélym prole-
tariátem našeho sousedního státu v jeho téžkém boji o rovné právo.

Ríšská konference prohlašuje, že zavedení nezfalšovaného všeobec-
ného rovného a tajného a pčímého hlasovacího práva v Uhrách jest ne-
jenom požadavkem spravedlnosti politické, sociální a národni, nýbrž sou-

Revue Naše Slovensko

časnč nutností, jež se dotýká nejdúležitčjších Zivotnich zájmú státu v první
fadé však délnické tfídy všech národu v Rakousku stejnou mčrou jako
v Uhrách. Sociální demokracie v Rakousku sleduje proto boj o volební
právo v Uhrách, pľejíc mu co nejhoroucnčji uspéch a jest odhodlána
stati ze všech sil pfi soudruzich v Uhrách.

Mezinárodní solidarita, jež spojuje proletariát všech národú, stává se
pro délnictvo Rakouska a Uher bezprostfedním hluboko sahajicim spole-
čenstvím zájmú, spočívajícím na mnohostranných hospoddfskych a poli-
tických vztazích mezi občma státy. Dosavadní opozdénost Uher jest osud-
nou prekážkou politického a sociálního vývoje v Rakousku. Feudální bar-
barství vládnoucí oligarchie v Uhrách, jež dčlnictvu v Uhrách zadržuje
práva a stlačuje jeho životní úroveň, jest současnč trvalým a bezpro-
strednim ztížením a ohrožením vývoje proletariátu v Rakousku. Vládnoucí
a lidu nepratelSti kruhové v Uhrách, opirajici se o volební bezpráví, jsou
zčejnými a tajnými spojenci všech nepfátel dčlnictva v Rakousku a každého
kroku v jeho emancipaci. Demokratisace Uher a Rakouska je kromé toho
nezbytnou podminkou pro rozumnou úpravu vzájemného pomčru mezi

občma státy. |
Základy míru mohou býti stvočeny jedinč zdemokratisovanými Uhrami

a zdemokratisovaným Rakouskem, zaručením samostatnosti a svobody
obéma státúm a současnč trvalým zabezpečením všech velikých a náro-
dúm obou státú společných zájmú.

Rovné právo, jež jest nezbytnou podminkou pro Zivot stati a národú,
_ jest právé proto vážným ohrožením vlády násilí, jež dnes v Uhrách pa-
nuje pod jménem vlády koaliční, která ze všech sil se nyní zasazuje
o jeho zmafeni. Z nejnovčjších projevú této vlády vychází na jevo, že
tato zabývá se plánem znemožniti zavedení všeobecného rovného, pčímého
a tajného práva hlasovacího, za nčž se koruné zavázala a jehož zárukou
je veľejnč a slavnostnč pronesené slovo císafe rakouského a krále uher-
ského a na místo toho podstrčiti chce novou formu volebního bezpravi
a rovné právo zfalšovati korupčním a zkorumpovaným systémem práva
plurálního a ústního výkonu volby. |

Takovýmto zpúsobem mají býti dčlníci podvedeni o své právo, po-
tlačené národnosti v Uhrách trpce zklamány ve své dúvčfe a ve svých
oprávnčných nadéjich a národnostní rozbroje upevnčny na včky.

Tato neslýchaná vérolomnost koaliční vlády a drzý pokus, aby na -
korunu padlo zddni spoluviny na této vérolomnosti, ano, aby na ni uva-
lena byla zodpovčdnost za to.a za všecky následky s tím spojené, jež
mezi národy Uher musí tu vzejíti — vše to je provokací, jež ospravedl-
ňuje a pľikazuje nejostčejší odpor.

Sociální demokracie v Rakousku činí proto jenom svoji povinnost,
jestliže všechny zodpovčdné činitele vážnč varuje pred tim, aby dopustili
tento politický zločin, ohrožujíci nejen politickou budoucnost Uher, nýbrž

| _ j Rakouska. Současné volá k tfídnč uvčdomélému proletariátu v Uhrách,

ne A

i |

? f “Pe rá Ťa, g a A. i
SS" x „m

_
=
a
2
ba
—
—
“i
=
k]
st
ko
mi
=
[27]
a
=
ko
a = |
=~
=
By
~
ME:
»
č
=
NS
—
——
m
‘iil
ao
[|
—
o
—

[u "
. NATITLA Al
PLA. č ©

Revue Naše Slovensko 9

aby v boji, jež za volební právo vedl s obdivuhodnou odvahou, neohro-
ženč a houZevnaté vytrval až do konce a prohlašuje, že bude vždy pamét-
liva své povinnosti, podporovati ho bratrsky v tomto boji o rovné právo.

Večer konala se v sále svazového domu dčlnického v VI. okresu videnském
veliká manifestační schúze slováckého dčlnictva ve Vidni,
na níž referovali fíšští poslanci Némec a dr. Soukup. Zajem byl ohromný.
Všude patrno, že hnutí roste a pújde k vitézstvi. Tézka práce a cesta kame-
nitá, ale tim vdččnéjší a zasluznéjsi. — |

SA SZ SZ

K THEORII SLOVENSKÉ NÁRODNÍ PÍSNÉ.

hs to již asi všeobecné známo, že veľká částka našich lidových písní
je složena v stupnicích gregorianských, což poukazuje na to, že tyto
písnč vznikly v té dobč, kdy se ještč užívalo téchto stfedovčkých stupnic
i v profanní hudbé a které dnešní moderní hudbé, aspoň v tomto zpévu, nejsou
více známy. Že se tyto až podnes v lidovém zpčvu zachovaly, nechci pfi-
pisovati nčjakému mimofádnému konservatismu, nýbrž spíše tomu, že kraje,
v nichž ony ješté v ústech lidu žijí, leží pončkud oddálenč, nezastihl je proud
moderní hudby a zachovaly se v té formé, v jaké svého času povstaly. Nechci
ani rozebírati, zda tyto stfedovéké stupnice slouží nám k chvále čí k hanč,
což bych mohl jinými slovy fici i tak, zda máme na né býti hrdi, anebo mame-li
se za né stydčti. Faktum však je, že tak jako tak s nimi počítati musíme. |
Stupnice: tyto se však nezachovaly v jejich púvodní formé, neboť znalec
pri bližším zkoumani jisté zpozoruje, že se zde staly vskutku zmčny a to po-
vážlivé, neboť jimi byla porušena jadrnost téchto písní. Z kulturnč-historického
stanoviska je v každém pfipadé dúležito védéti, jaká byla jejich prvotná, ne-
falšovaná forma a nadejde jisté tas, že se z téže samé príčiny bude poZadv-
vati jejich rekonstrukce, to jest vyplenční všech melodických a rytmických
zmén, které se do nich dostaly cizím vlivem. Hudebník, který se tohoto úkolu
ujme, bude míti veľmi tézkou úlohu, neboť pri dotyčném zkoumání bude
muset zjistit, co je v napévu púvodního a co se naň bčhem času pňilepilo.
Co z tohoto posledního povstalo z nutných melodických anebo harmonických
príčin a tak nabylo jaksi právo na existenci a co povstalo bez nich, dílem
neznalostí, dilem ale napodobováním cizích hudebních forem. Pfi vší odlouče-
nosti slovenského lidu vyvinuly se časem tolikeré styky se sousedrími národy,
které zanechaly patrné stopy i v písních tohoto lidu, ba co více, nastala na-
vzájem jakási výmčna nejen melodických ale i mnohem dúležitčjších rytmických
forem v lidové písni, tak že dnešního dne pokud se týče nékterych nápčvú,
Ize téZko fici, jakého jsou pívodu. Pfispélo k tomu ješté i to, že v dobé ná-
rodního probuzení v polovici minulého století Slováci nemčli žádných tvorivych
hudebníkú, a tak se básnilo na nápčvy toho času pochycené, bez ohledu na

10 Revue Naše Slovensko

to, jakého jsou púvodu. Tím zpúsobem obdržela všeslovanská hymna našeho
Tomášika napév polský, Kuzmányho „Kto za pravdu horí“ napév némecký,
. „slovenčina moja“ je složená na arii z Donizettiho zpévohry „Dcera pluku“
a četné jsou nápčvy maďarské, z nichž pfipomínám jen „Nad Tatrou sa blýska“
a „Koníček môj bystrý, vraný.“ Všechny tyto uplné zdomácnély a bylo by
skutečným hfíchem, za téchto okolností dati nékteré ze jmenovaných písní jiný,
púvodní nápčv jen proto, že dosavadni nápčv je cizí.

Na onu zmínčnou pfeménu forem slovenských písní nejvčtší vliv mčla
dozajista cikánská hudba, kterou z pfitin, o nichž bude jesté ret, považuji
za nejvétsiho hubitele téchto forem. Slováci, bohužel, podnes nemaji výkonných
hudebníkú své vlastní krve, a téch nékolik málo, ktefi jsou, jsou nasáklí ma-
nýrami cikánské hudby, že se od nich nčjaká náprava v tomto smčru ne-
múže ani očekávati.

V létech šedesátých minulého století, když se následkem politické kon-
stelace národní život rozproudil Zivéjsim tokem, byl to Josef Piťo, starý náčelník
hudebního sboru cikánského v Liptovském Svatém Mikuláši, který využívaje
času a okolností, vrhl se na slovenskou národní píseň, což mu tehdejšího času
vyneslo nejen povést nejlepšího interpreta téchto, ale ješté až podnes se o ném
vyprávi, že slovenskou píseň nebyl nikdo s to, podati tak vérné, jako právé
on. Co je na tom pravdivého a co je pouze zveličováním, nejsem s to po-
souditi, neboť moje životní pomčry nesly již s sebou, že jsem to na vlastní
uši neslyšel, a ti, ktefi mi o tom vypráváli, Cinili tak pod dojmem nadšení oné
doby : ale zprávy, které jsem od nich z hudebního stanoviska požadoval, byly
úplné nedostatečné k tomu, abych si mohl o tomto „nejlepším interpretováni“
našich národních písní učiniti určitý pojem. Zústal jsem tedy i nadále odkázán
sám na sebe, leč po pilném studiu všech mné prístupných sbírek našich písní,
jmenovité však bedlivym pozorováním živého zpévu lidu, utvoril jsem si
„na vlastní pésf* o této interpretaci názor, o kterém se domnívám, že nebude
príliš vzdálen od oné ideální.

V této dobč prišlo mi právšč vhod vydání „Trávníc“, uspofadané Karlem
Salvou v Ružomberku, jehož vyšly sice jen dva sešity, obsahujici asi 25 písní.
Prisly mi vhod z toho ohledu, nebof dle titulu knihy byly to „Trávnice, ako
ich hrával Josef Piťo a harmonisoval jeho syn Šándor“, z čeho jsem soudil, že
dostanu konečné autentickou zprávu o tom, po čem jsem tak dávno, leč marnč
toužil. Priznati však musím, že mne toto vydání ani v nejmenším neuspokojilo,
ba co více, utvrdilo ve mne to pčesvčdčení, že ani tento vyhlášený Piťo ne-
podal interpretací našich písní nic tak obzvláštního, co by se pro nynčjší pokolení
musilo uznati za smčrodatné. Oproti tomu jsem se presvedčil, jak interpretace
i tak znamenitého hudebníka, jakým Piťo skutečnč byl, kazilo naše písné a
to jmenovité ony, které vnitfnim svým ústrojím se déli od maďarských, ciká-
novi taktka v krvi tkvicich písních a to jsou právč ony specificky
slovenské písnč, jimž rovných marné bychom jinde hledali. A tyto písné
složeny jsou bez výjimky v gregorianských stupnicích. Od samouka, jakými jsou
všichni cikánští hudebníci, nelze konetné ani poZadovuti, aby se vhloubil až

Revue Naše Slovensko 11

k jádru téchto stupnic, jimž i nynéjší hudebníci „z povolani* vénuji malou po-
zornost, nebof, jak už bylo fečeno, v moderní hudbé neexistují. Z toho však
nenásleduje, že bychom zmény všantročené témito samo- a nedouky do našich
písní musili pfijati jako hotovou minci, ba právč naopak, naší povinností má
býti, abychom je od nich očistili, bez ohledu na to, že zmčny tyto vešly béhem
času do úst lidu. Mezi seriosními hudebníky nemúže býti dle mého náhledu
ani feči o tom, abychom naše písné sbírali a pčechovávali vté
formé, o které Ize dokázati, že není púvodní, ale že béhem po-
sledních 40—50 rokú vznikla cizím v.ivem, tak feteno našim pfičinčním, jelikož
nám cikánská hudba platí nade vše a v naši nerozvážlivosti, našim souhlasem
jsme hotovi dáti sankci všemu tomu, co nám cikánský nedouk podává jako
výtvor slovenské músy.

Z tohoto zfetele musím rozhodné protestovati i proti tomu, že jsme se
vrhli na cymbal a tamburice, na kterýchžto nástrojích natahujeme naše písné
na cizi kopyto, neboť na obou téchto nástrojích není možný takový prednes,
jaký naše písnč vyžadují.

Z toho samého zfetele mčlo by i vydavateľstvo martinských „Slovenských
Spevov“ pfedchazeti dobrým prikladem a neostýchati se již pfed vydáním té

které pisné pľiložili pitevní núž a odfezati z ní všechno to, co na ní cizí vliv“

prilepil. Vždyť také vydavateľstvo samo v „Pripomenutí“ píše, že cílem tohoto
vydání je, „zachrániť naše piesne pred zopsutím“, kteréžto slovo si aspoň já
vysvčtluji tak, že chce naše písnč notopisem ustáliti tak, aby každá další zmčna
na včky byla vyloučena. Nemélo by tedy již „zopsuté“ pisné vydávati, nýbrž
hledčti již a priori vymýtití z nich všechno to, co tam nepatfi a co je zfejmym
humplováním nápčvu.

Aby toto aspoň v budoucnu bezpodminetné bylo dosaženo, je v prvé
fadé treba ustáliti theorii naší lidové pisné, dle které by se tyto nové, v pfe-
vážné včtšinč cikánskou interpretací vzniklé zkomoleniny melodie a rhytmu
mohly určité poznati. Pokud se týče písní novčjších, pohybujicich se již v mo-
derních stupnicích, nebude mnoho obtizi, jelikož pravidla hudby podávají nám
zde celkem určitou rukovéf. Mnohem tížeji to pújde s onémi ostatními, z nichž
pokud se to znezpracovaného v „Slovenských Spevoch* dosud nasbíraného mate-
rialu dá zjistiti, — je jen málo takovych, na nichž by pri prisnéjSim zkoumání
nebylo pozorovati zkomolenin, povstalých z príčin na počátku této úvahy zmí-
nčných.

Témito jsou, jak jsem již fekl, zmčny intervallú povstalé :

1. z melodických nebo harmonických ohledú: 2. z části z neznalosti,
anebo napodobovanim cizích forem.

Pokud se týče prvých zkomolenin, tfeba poznamenati, že zde v prvé
fadé padly za občť zvétSené kvarty vlydické stupnici, které tvofíc s to-
nikou nezpévny tritonus, ustoupily mírnéjší, čisté kvarté. Takto zkomolené
pisné nelze více poznati, neboť lydické nápčvy nemaji žádné takové charakte-
ristické modulace, z níž by se dalo na bývalou lydickou stupnici souditi.
Pončvadž ale lydická stupnice se po ztráté zvštšené kvarty úplnč rovná našemu

12 Revue Naše Slovensko

modernímu „dur“: nezbývá nic jiného, nežli vraditi tyto písné mezi písné slo-
Zené do moderního „dur“.

Za to však zústalo dosti onéch lydických kvart a je pozoruhodno, ze
se tato kvarta dá pfesné lokalisovati, neboť ji múžeme nalézti skoro vý-
lučnč v severo-západním zákoutí Slovenska a to na takových místech, kde si
lid zpívá dvoj- i trojhlasné, což nelze pozorovati též jinde. V jaké souvislosti
stojí jedno s druhým, to tfeba teprve rozluštiti.

Z harmonických zfetelú nejvčtším zmčnám je podrobena stupnice do-
rická, toto „mixtum compositum“ s malou tercií a septimou, ale veľkou sextou.
Spodní tetrachord je tedy mčkký, vrchní však tvrdý. Stupnice tato má však
ješté i jiné charakteristické známky, dle nichž, kdydy již všechny zmínčné
intervaly byly zkomoleny, Ize ji poznati na prvý pohled. Toto jsou její rha-
psodické modulace, jakož i to, že napév začiná obyčejnč v oktavé a pfi usta-
vičném modulování prejde celou stupnicí a končí na primé. Jako prvá modu-
lace a to často již Vv prvém takté, zjeví se tonina dominanty a možno fici, že
vyjimaje VI. stupeň, jsou všechny stupné pri téchto modulacích zastoupenv.
Toto ustavičné modulování vyžaduje však úvodní tón, (Leitton),
a nevyskytne-li se tento sám sebou, utvori si ho nápčv z jednoho z .onéch
charakterických intervalú. To se stává skoro vždy pri modulování do toniny
tretiho stupnč s veľkou sextou, která, aby se dostala dominantní septima, snizi
se o púl tónu. Príklady nám to ukáží, a pčedpokládám zde, že každý, kdo
se o pfedmét téchto fádkú zajímá, bude miti „Slovenské Spevy“ po ruce.

Zde je na pf. píseň: „Keď som išol cez tri vrške“ (dil Il. č. 101. Tato
píseň je naznačená do „G-dur“, coz je však chyba, neboť podle onéch
shora zminénych známek je to píseň doricka a mčla by miti dle našich mo-
dernich pčedznakú jedno b, anebo jeSté lépe žádný pfedznak, neboť je napsána
pravé v onom stupni. v némz Ize dorickou stupnici zahráti na klavíru na
bilych klávesách. Vidíme ono ,sbéhnuti* od oktávy k primé, potom zamo-
dulovani do toniny vrchní dominanty v druhém takté, v tfetím do malé septimy,
ve čtvrtém do spodní dominanty, v pátém opšt do malé septimy, jež se udrží
i v šestém takté. V tomto takté nalezneme však v onom „fis“ porušený intervall,
aby se dostal úvodní tón k spodní dominanté, který potom obráti na ruby
celou stupnici. Sila jeho je totiz tak mohutná, že harmonii posledního taktu
zmční na tvrdou, ačkoliv by za jiných okolností, dle malé tercie, mčla býti
mčkká. Sbčratele, jakož i redaktora „Spevov“ tento intervall tak popletl, že
píseň vradili do „G-dur“ s ukončením na dominantč. Kdo by se tedy pit
harmonisování této pisné držel tohoto predpisu, ten by ji harmonisoval špatné,
zbavil by ji totož úplné její dorického charakteru. Jiz z tohoto jediného pfi-
kladu je vidno, jak velice záleží na tom, aby se stupnice pfesné určila a ne-
vydávalo se všechno jen tak bez kritiky. Sama. redakce označuje tuto píseň
jako „starodávnou príbelskou“ a pňece ji natáhne na moderní kopyto.

Podobného kardinálního omylu se redakce dopustila i s písní: „Hrach
sa mi neurodiu“, uvefejnénou v tom samém dile pod číslem 378. Je to píseň
lydická, zacinajici na kvinté se základním tónem „G“ a kontici polozávčrem

Revue Naše Slovensko 13

na sekundč, ovšem že s jedním porušeným intervallem, který celou tuto konfusi
zavinil. Je to ono „F“ v druhém takté, místo néhoz mélo by stati „Fis“. Toto
snížení intervallu povstalo zrejmé lenivosti, anebo jako to my fikame „lajdáctvím“ ;
náš lid totiž veľmi rád snižuje stoupajici intervally (což mohu dokázati sty pfi-
kladú) a z toho jsem pred nékolika roky vyvodil axiomu, že se tyto gregoriánské
intervally mnohem lépe udržovaly v sestupu, nežli ve smčru opačném a odporučoval
jsem, v nejistých pripadech sestrojiti si stupnici dle sestupujicich inter- .
valu, pri čemž jisté narazíme na ony charakteristické intervally, dle nichž potom
nejen že múžeme určiti stupnici, ale poznáváme i všechny porušené intervally.

Frygická stupnice, nejkrasnéjsi ze všech, zachovala se nejlépe pro
svoji pribuznost s našim „dur“, její sestra však, plagálna aeolická, dle polohy
púltonú úplné s ni totožná, vystavena je tim více zkomoleninám, pocházejícím
z hudby cikánské. Tyto ji zbaví úplné její formy a utvofi z ní néco takového,
co má celkem cizí vzhled a frygický charakter celku zmizí k nepoznání.

Malá septima mixolydické stupnice podléhá též často zméné v té
mífe, že s harmonického zfetele stává se z ní úvodní tón. Tímto však ztratí
svoji zvláštnost a stane se moderní stupnicí dur, anebo lépe fečeno jonickou,
a to proto, že pro bývalou malou septimu i v této formé projevuje silnou
náchylnost k modulování do toniny spodní dominanty. Všechny tedy zdánlivé
„dur“ pisné, které modulují, dle nynčjších názorú, neobyčejným zpúsobem do
toniny spodní dominanty, byly kdysi pisnémi mixolydickými, ztrátou malé septimy
se však staly jonickými. Píseň „Prala som ja na potočku“ (I. č. 16.), která
je dosud pro naše theoretiky, pokud se týče jejího určení, tvrdým ofiSkem, dle
výše zminéného byla pravdépodobné též mixolydická, coz soudím podle její
modulace do spodní dominanty, která je tak silná, že vydrží až do konce
a píseň končí v toninč této dominanty. Že by to byla píseň lydická, jak ji
určil zesnuly Kadavy, pro to není žádného dokladu, neboť to, že napév začíná
dominantním akkordem je mnohem prfijatelnéjsi, nežli vysvétlovani Kadavého,

že to „Fis“ je lydická kvarta.

O jonické a aeolické stupnici Ize z tohoto ohledu málo co fíci,
neboť tyto se ničím nelíší od našeho dur a moll. V aeolické stupnici se však
často stává, že se malá septima zvýší, když melodie stoupá, čímž se dostane
úvodní tón. Z tohoto ale vznikne zvétSeny intervall mezi malou sextou a touto
zvýšenou septimou, coz pak nese sebou, že se v spodním tetrachordé na pri-
slušném místč intervall též zmční a sice stane se z čisté kvarty zvčtšená. Tyto
dva mimofádné intervally importovali do hudby cikáni, a Maďafi ťíkají této
takto zpotvofené aeolické stupnici „maďarská“. Intervally tyto dávají stupnici
jakýsi sentimentální nátčr a cikáni umčjí i s harmoniemi, které k tomu náležejí
znamenité zacházeti, neboť mimo základních harmonii I., IV. a V. stupné znají
jen zmenšené akkordy (dle Verdiho „somárske mosty“), které v „moll“ se
svými malými intervally hodí se „pro všecko“, neboť s nimi možno zamodu-
lovati do čehokoliv. K vali témto akkordúm méni potom intervally jak se jim libi
a jak jim to v prstech leží a pranic si z toho nedčlají, když k väli effektu
méni intervally hned v tuctech.

14 Revue Naše Slovensko

Ze je tomu tak, dokáže nám piiklad.

Máme zde jednu píseň složenou ve formé naši lidové pisné a podávám ji
hned i s harmoniemi. Je to píseň v stupnici hypoaeolické, o které již víme, že pokud
se polohy púltonní týče, shoduje se úplné se stupnici frygickou, jenže nápčv se
pohybuje od spodní kvarty do vrchní kvinty, anebo ješté výše. Náš príklad má jesté
následovní známky této stupnice a sice nápčv jde vétSinou diatonicky a má
v 1., 2. a 4. sloce rozhodné frygické závčry. Harmonisace pohybuje se v mezích,
jaké tyto starodávné stupnice ukládají k vúli rozmanitosti, avšak prvé dva
frygické závčry zústaly nepovšimnuty, aby se krásný effekt tohoto zavéru
uchoval na konec. Jako zvláštní znak. této stupnice musím pfipomenouti i to,
že melodie klesne v poslední sloce o jeden celý tón pod po-
slední tón napévu, coz tímto poprvé prohlašuji za charakteri-
sticky znak frygické, hypoaeolické a hypojonické stupnice,
kterýžto oxiom doporučuji tímto do pozornosti odborník u. Já
jsem se o ném aspoň nikde nedočetl, podarilo se mi však s ním rozluštiti již
více záhadných písní.

Nyni si však vezméme jednu z písní, uvečejnčných v „Slovenských
Spevoch“ a to píseň „Tečie voda, tečie“ (I. č. 42.) a tuto též podávám tak,
jak jsem ji pčed desíti roky harmonisoval a vydal. Kdo si téchto obou písní
lépe povšimne, hned musí zpozorovati, Ze je to vlastné jedna a ta samá píseň,
jenže v oné druhé nalezneme šest alterovaných intervallú, které budí naši po-
zornost. V obou pfipadech prvá sloka má za základ mčkkou „A“ harmonii
a ono „gis“ v druhém zpracování je úvodní tón, vzniklý tím, že zde cikán
užívá zmenšenou harmonii druhého stupné, aby mohl sloku ukončiti na harmonii
dominanty. V druhém takté začal s toutéž harmonií, jenže se mu zde zase

Revue Naše Slovensko 15

nehodilo na arsis druhé čtvrtč pfipadajici „F“: zvýšil si to tedy beze všeho
na „Fis“ a pľijímaje „E-dur“ harmonii jako dominantni, dospél ve čtvrtém
takté k polozávčru. Ono „Dis“ povstalo zľejmč též onim zmenšeným akkordem,
neboť si nevédél jinak pomoci, aby prešel z dur do moll. Na ty nasledujici tfi
„Gis“ jako úvodni tón, vztahuje se totéž, co jsem byl fekl o onom prvém.

Obč dvč harmonisace jsou celkem správny, a pňece jaký je mezi nimi
rozdíl! V prvém prikladé je totiž píseň rekonstruovaná tak, jak vznikla,
s prísným podržením všech intervallú hypoaeolické stupnice: onen druhý je
však zpracováním té samé písnč, s tím rozdilem, že je nápčv vzat ze „Slo-
venských Spevov“, kamž se jisté dostal podle interpretace Pifovy, neboť píseň
je označena jako liptovská a poslal ji takovy hudebnik, který ji dozajista slyšel
od Piti.

Z tohoto príkladu vidíme jasnč, jak cikánská harmonie hubí naše zpčvy
a to z té jedinké príčiny, že témto starobylým intervallúm nenalézají rovných
v písních maďarských a pfizpúsobí si tytéž tak, jak to jejich hudebnimu natu-
ralismu nejlépe vyhovuje. Lid, odkázaný na cikánskou hudbu, začne zpívati
pisné tak, jak mu je cikán zahraje a ponévadz to činí ve formé, která lahodí,
šífi se tyto a jim podobné zkomoleniny jako požár a uvazime-li i to, že se studiu
téchto starých stupnic včnuje pramalá pozornost i se strany na slovo vzatých
hudebníkú, tak se potom nemúžeme ani dost málo diviti, když se podobné
chyby objevi i v seriosnich dilech a tato pak jakoby dávala sankci tomu, co
by z našich písní mélo na véky zmizeti.

Mám védomost o tom, že slovenští evangelíci pracuji k očisté svych
církevních písní od podobných z neznalosti na né prilepenych trosek , byla to

16 Revue Naše Slovensko

téžká práce, ale dotyčný odborník po pilném studiu s nevšední zručností pčekonal
všechny obtíže s tím spojené a na základč starodávných pramenú uvedl všechny.
podezfelé písnč do jejich prvotní čistoty. Ani našim lidovým písním, tomuto
skoro bych fekl — jedinému, z déevnich dob nám se zachovavším pokladu,
nčco podobného by neškodilo, jenže.bycho m musili všechny cikánské
hudby, cymbály a tamburice poslat do horoucích pekel!

Lidové pisné naše múže fadné interpretovati toliko zpév
vedený svédomité, a téch nékolik našich: zpévackych spolkú konalo by
neocenitelnou práci, kdyby se vénovaly jen zpčvu lidovému. Docili s tím
mnohem krdsnéjSich úspčchú, nežli s néjakymi prelozenymi pisničkami a pri
tom by púsobily i v zájmu zachování tohoto našeho pokladu, po kterém již
z tolika stran nepfitel číhá l —rd.

SZ KZ ZS
Ň 4

ALIQUIS :
ZO ZIVOTA SLOVENSKEHO UCITEL’A.
Črta.

V, dosť tmavej, deťmi až nabitej učebni, sedí na vyvýšenom mieste za
stolíkom Poničan. Bľadá jeho tvár má ustatý a pri tom trocha chorobný
výraz. Oproti nemu v štvrtej lavici stojí ticho asi jedenácť ročné dievča a má
uprený zrak na učiteľovi.

„No Zuzka! odpovedej z dejepisu dnešnú úlohu“ — hovorí jej ticho učiteľ.

„Árpad a hofoglalov“ — začala — a zasekla sa.*)

„No len ďalej“ — posmeľuje učiteľ, — „ale je to nie hofoglalov, ale
honioglaló.“ | |

Zopár — v prednej lavici sediacich "detí sa zasmialo.

„Árpád a hofoglalov“ — začala zase tichšie a sklopila oči... a ďalej
ani muk. —

„Prečo nehovoriš ?“

„Pekne prosím pána učiteľa, nemohla som sa naučiť, keď nemám ma-
ďarskej čítanky.“ —

„A kde ti je?“

„Otec mi ju včera, keď som sa večer pri stole učila, chytili a hodili
do peci.“

Učiteľ už nahnevaný zavolal: „A prečo to urobili?“

„Že by som sa vraj radšej katechismus, históriu, počty a spievať učila,
a že čo ma trápite, keď tomu nerozumiem.“

Ostatné deti začaly sa smiať.

#) Dejepis ako i iné predmety sa musia učiť deti po maďarsky. Má byť: Arpad
a honfoglaló — Árpád vlasť zaujímajúci. —

Blatnický zámek v Turčanské stolici.

‘Revue Naše Slovensko 17

„Ticho!“ zkrikol učiteľ a zlostne pozrel na deti, pri tom nezabudol udrieť
trstenicou pár razí na stolik, že sa len tak hlásilo: — potom ale prešiel si
dlaňou po čele. —

Deti začúchly. —

Čo jej mám povedať? — mysli si — „veď má pravdu!“ Potom ale
vstal, zišiel dolu a pristúpil ku nej.

» To čo je zákonom predpísané, musíme sa učiť. Proti tomu nesmieme sa
protiviť. A preto povedz otcovi, že by ti kúpil zase knížku maďarskú, ináče
ak nebudeš vedieť, musím ťa potrestať.“ —

„A už to nie!“ — ozval sa hlas z vonku a za tým strmo otvoriac dvere
vstupil dnu do učebni jeden vysoký asi tridsaťpäťročný chlap. Tvár mu až
tak blčala od hnevu.

„Ja som pánom nad mojím dieťatom!“ — pokračoval ďalej ešte s vätším
krikom. „My vás platíme — a tak učte naše deti tak, ako čo dosiaľ —
v našej slovenskej reči“

„Dosť už!“ — pretrhol ho učiteľ. — „Vy viete dobre, že je to zákon
Kráľom potvrdený, že musíme učiť po maďarsky — preto sa protiviť zákonu
nemôžeme, ale ináče sa vynasnažujem učiť i slovensky, ako mi je len možné,
— a ako mi sily dostačujú.“ —

„Keby ste nechceli, nerobili by ste. Kto že vám rozkáže, keď vás my
platíme?“ .

„Je pravda, že ma vy platíte. — ale vy viete dobre, že my učitelia, mu-
sime zákon plniť, ináče nás povyhadzujú von. Čo budete mať z toho? — a
k tomu kam sa my podejeme? Však ver" vám nepríde do umu, že kde sa ja
podejem so ženou i s detmi, keď ma vyhádžu von na ulicu? Na koho sa mám
potom oprieť? — Na vás? — Veď vaše heslo i do týchto čias bolo to: že
keď jeden odíde, že však príde druhý, čo vraj len učiteľ! — Vy si s tým
ale nepoľahčíte, keď dostanete iných, ktorí nebudu s vami cítiť. Veď som i ja
Slovák , kosť z vašej kosti a chcem i snažím sa zachrániť to, čo je k zachrá-
neniu. Či ma už nepoznáte ?“

„Veď ja to viem, že ste boli, ale teraz“ ... pokračoval Štrba už tichšie,
spokojnejšie ...

„Čo teraz?“ — zvolal učiteľ nahnevane, „nuž vy, ktorí ma len poznáte
od pätnásť rokov, vy mi neveríte? Vy, ktorí ste sa mohli presvedčiť z kroka
na krok? Nuž sa vy nazdáte, že moje presvedčenie, moje svedomie je také
ako šaty, ktoré sa dajú prezvliekať a navliekať dľa ľubovôly ? Chojte! — to
som si nezaslúžil od vás, takú nedôveru a potvárku! Ja som sa nazdal, že
vy ľudia moji budete mi ešte podporou, záštitou v týchto krušných časoch...
a tu ešte i vy trízníte ma, i vy obťažujete zhorčujete môj živôt“ — a odvrátil
sa od neho.

„Veď ja pán učiteľ,“ — pokračoval Škrba už priateľsky, — „nie že by
som bol proti vám, veď já viem, že ste nám neboli na škodu, že ste naše
deti dobre učili, ale viete, to už.človeka len musí dopáliť. Prídem domov
večer z roboty, dieťa už sedí pri knížke za stolom a len herbeľuje a herbe-

18 Revue Naše Slovensko

fuje*). Ja z toho nech tu zkapem ak rozumiem len troštíčka. Spytujem sa
jej: reku Zuzka moja, čo sa to učíš? Že vraj fidras,**) — druhý raz: že vraj
tertenetem***) a sám das by to vedel, že čo všetko ešte !—

„Ale no že Zuzka moja,“ — pokračujem v otázkách — čo je to? Na
čo je to? — Či ty to vieš? Začne — povie dve tri slová — a potom nič.
Viete pán rechtorf) čo je to nič?! A k tomu mi dieťa začne plakať, že sa to
ona nemôže naučiť. — No tak čo? Veď človek, čo by sám anjel bol i vtedy
musí výnsť z trpezlivosti. Veď som si už i hútal, keď už tak tvrdia tú druhú
reč, tak nech že ich pán Boh požehná tam, ale potom nech učia miesto ma-
ďarčiny aspoň anglicky, tú reč čo rozpravajú v Amerike. To už áno! —
tak, keď by sme anglickú reč vedeli mali by sme zárobky dvojnásobné. S tou
rečou si už môž. chleba zarobiť... Ale s maďarskou! — No čo mi to stojí,
keď sa i tak budem musef po šírom svete túlať, aby som si zahľadal živnosť
pre seba a moju rodinu. — No už je to len raz nie dobre na tomto svete“
mudroval ďalej Štrba — „i platíme i školy staviame, — nik nám nepomôže
ani len haliera, všetko len plať ty sedliak, — a práva do ničoho nemáš...
S Bohom!“ — zavolal... a pri dverách sa ešte raz ozval: „A ja si dieťa moje
nedám mučiť. Ja ho živím, opatrujem, — já mám právo nad ním! — a zase
sa rozohniac tresol dvermi tak, že len tak zadunelo. —

„Môžete výnsť trocha na dvor“... povedal učiteľ deťom.

Této sa z radosťou vyhrnuly von, aby sa v druhom okamžení už ihraly
na rozličné hry. —

Učiteľ vstal. Na deti ani nepozrel, nemo prešiel popri ních a vstupil dnu
do svojho bytu.

Jeho žena bola zamestknaná s utieraním náradia od prachu.

Nepovedal jej ani slova, začal se prechádzať po izbe, založiac si ruky
na chrbát. |

Učiteľka už poznala zvyky svojho muža, vycítila ona hneď, že sa mu ne-
jaká nepríjemnosť stala, i pozrela naňho tým skúmavým pohľadom, ktorý je
tak charkterizujuci pri starostlivých ženách.

Učiteľ takmer ešte ani nepozrel na ňu a predsa pocítil jej zrak uprený
na sebe.

Zastal. Pozrel na ňu. Jeho tvár vyrážela bôl i nervózu.

„Čo tak pozeráš na mňa?“ opýtal sa jej drsno a potom doložil:

„Nikdy nemôžem byť bez toho, aby som nebol skúmaný.“ Hneval sa, že
nevedel ukryť pred ňou nepríjemnosť, ktorá sa mu stala pred chvíľou.

„Ale mužu! — rozhovorila táto tíško a prívetive .. „Čo sa tak trápiš?
Čak ver sa ti zase niečo nepríjemného prihodilo ?“

„No veď ty!“ — zvolal rozdráždene, — už vidím, že stojím pred vy-
šetrujúcim sudcom.“ —

*) = rapotať, bez smyslne sa učiť na hlas, ako dáky stroj.
**) fóldrajz = zemepis.
***) = tôrtenetem — dejepis.

+) Učiteľa najmä keď je i kantorom ľud volá rechtorom.

Revue Naše Slovensko 19

„Nehovor že tak!“ — prehovorila ticho a z hlasu jej vyrážal hlboký bôľ,

že ju muž tak zahriakol... „vieš já chcem len dobre“... a slzy jej
poihraly v očach. —
„Prosím ťa len nezapočni!“ — zvolal zúfale učiteľ, — „ešte mi ty začni

tu plakať, dosť mám svojej biede!... No veď ti už poviem keď už tak chceš
vedieť: Tak Zuza Štrbovic nevedela úlohu a ja som ju vyhrešil a som sa jej
spýtal, že prečo sa nenaučila ? Ona mi povedala, že jej otec hodil maďarskú
čítanku do peci. K tomu prišiel mi i Štrba dohovárať, ako čo by som ja bol
príčina. — To je hrozné položenie! Ľud sa búri proti nám hľadajúc v nás
príčinu i terč na kom môžu vyliať svoju nevoľu a hnev. Štát ale nás nemilo-
srdne tlačí — a cirkevná vrchnosť? — Tá už dávno zosňala s nás ruku“...

„Len sa už prosím ťa toľko nesužuj. Veď to nesmieš byť tak citlivým.
A konečne, veď sa ti ešte nič takého zlého nestalo. Vieš dobre, že ľud ne-
môže sa na pôsobiteľoch vyvfšiť, nuž vfší sa na učiteľoch, ale uznať musíš,
že svoju nevoľu ukázat musí akým takým spôsobom“...

„Pán učiteľ“ — vbehol dnu jeden chlapec — „tu sa dáky pán v Škole,
aby ste hneď prišli.“

» To bude škôldozorca“ — povedal žene a rýchlym krokom ponáhľal sa
do učebni. —

A opravdu podškôldozorca ho už čakal v učebni. —

Po krátkom pozdravení začal podškôldozorca:

„Prosím ráčte mi ukázať, čo učíte z maďarčiny.“

Tento nemo pristúpil ku stolíku a ukázal mu učebný rozvrh.

„Len toľko?“ — spýtal sa podškôldozorca s posmešným úsmevom.

„Prosím, držal som sa dľa štátneho učebného rozvrhu a dľa možnosti
som sa usiloval ho i previesť.

„Uvidíme. — Ráčte se vypytovať dietok.“

Učiteľ znechutený nad chladným pánovitým držaním sa podškôldozorca
začal sa spytovať. |

Deti odpovedaly.

Pozrel na podškôldozorcu. Tomuto pohrával posmešný úsmev okolo úst,
no tvár mu bola bladá ani z vosku.

„Dosť už, pán učiteľ“ — hovoril tichým, fahavym kancellárnym tónom a
ten výsmešný bagatellizujúci úsmev mu ešte vždy tam sedel okolo úst. Vy sa
nezdáte, že je to učenie? ... To je nič!... To je žiaden nie výsledok!...
To je len nazpamäť naučené!“

„Prosím toto je cvičenie reči s umu, každý deň i pred poludním i po-
poludní cvičím deti a sa s nimi shováram,“ — hovoril učiteľ, citice sa byť
urazeným. Ano deti vedia to, čo som prevral, bo celú látku som ustavične
opakoval a k tomu novú dodával, lebo som vedel, že príde niekto zo škôl-
dozorského úradu a že keď nebudú vedieť zručne odpovedať, že mi povedie,
že je to nič.“

„Prosím dovoľte — ja už viem... Ale ináče sa budom ja spytovať.“

„Čo máš na sebe?“ spýtal sa jednoho chlapca po maďarsky.

20 Revue Naše Slovensko

„A kabát“... odvetil.

„Čo je kabát?“

„Ruha.“

„Čo si ty?“

„Ja som žiak.“

A tak to išlo ďalej. Deti dosť dobre odpovedaly. V tom podškôldozorca
pristúpil ku najzadnejšej lavici a začal tam té najsprostejšie deti sa vyzpytovať
a zase také, ktoré pozde sa daly zapísať a neriadne chodily do školy. Této
slabo vedely. —

„Vidíte!“ — zvolal víťazoslávne, že nevedia !“

„Dovoľte, — pane podškôl“.

„Nehovorte mi, — poznám ja už taký spôsob výhovoriek. Čo ste ešte
učili ?“

Učiteľ ukázal mu triednu knihu a učebný rozvrh — ale už nepovedal ani
slova, vidiac že je všetka námaha daromná. —

Začal sa zpytovať z každého predmetu. Keď dokončil pristúpil k Poníča-
novi a povedal mu ticho nehľadiac mu do tvári:

„Pane učiteľ! Vo vašej škole je vyučovanie maďarskej reči vyobcované“ .. .

„Pane!“

„Prosím, — vyobcované! Lebo to čo deti vedia, — to je srovna tak
ako nič. — A či vy viete, že v štvrtej triede majú sa už vedieť shovárať po
maďarsky a svoje myšlienky majú vedieť vyjadriť v maďarskom jazyku,
v šiestej triede ale majú mať úplne v moci jazyk maďarský, tak v reči, ako
i v písme?“

„Ano poznám zákon“, — odvetil učiteľ, — ale prosím aby tí strážcovia
zákona nebrali na otázku výlučne len učiteľa, ale i té rozličné prekážky
vzali do ohľadu, ktoré znemožnia vyplnenie toho zákona. Zaiste neráčite vedieť
s akými prekážkami je nám nutno bojovať, keď že deti len v pozdnej jaseni
príchádzajú do školy, na jar ale, za včasu sú brané k polným prácam od
rodičov. — A potom ten odpor ľudu“...

„Nehovorte také niečo pán učiteľ! Ľud je dobrý. Ľud nestará sa o to,
že čo sa v škole vyučuje a ako. Ale vy ten ľud búrite, vy ten ľud podhucká-
vate, proti štátnej reči a štátnej idei.“

„To si vyprosím“ — zvolal nahnevane učiteľ.

Deti medzi tým strnule pozeraly na učiteľa a podškôldozorcu. Nerozumely
pravda nič, ale cítily, že je zle, že niečo je nie v poriadku.

„lnáče“ — pokračoval podškôldozorca — „veď kto že vám berie reč?
Nik. Môžete sa shovárať ako chcete. Štát len práve stará sa o blahobyt
ľudu, keď mu dáva príležitosť vzdelať sa v štátnej reči: áno poskytuje mu
tým nesmierne výhody. Národnosťam za to neberie žiadna práva, veď môže
si učiť“.

„A kedy? Keď takmer celý čas učebný vynalozime na to, aby sme vy-
hoveli požiadavkám Štátu ?“

Revue Naše Slovensko 21

„Kedy — kedy, — hm! — Čo ma do toho? Mňa se to úplne nič ne-
týká, len čo sa vyučovanie maďarského jazyka týče“ ... Ktoré knihy upotre-
bujete ?“

„ Této a této“ — ukazoval učiteľ — „všetky sú ministrom potvrdené.“

„Máš ty knihy?“ — spytuje sa podškôldozorca jednoho chlapca. —

„Áno mám.“

„Ukáž mi ích.“

Chlapec vytiahol kapseľku z podlavici a pojednej vyťahuje z nej knižky.

Podškôldozorcovi napadla malá, neviazaná knižočka. Vzal ju do ruky, tu
vidi, že sú to „Rečňovanky Škultétyho“. Prehfňa sa v nich, — tu číta: „Verný
Slovák“ — veršík to ktorý se začína: „Ja som malý, ale Slovák“.

„Čo je to? Takéto knihy vy upotrebujete?“ — doložil posmešne,
„i táto Knižočka je ministrom potvrdená?“
„Prosím,“ — začal učiteľ, — „ta knižočka sú nevinné veršíky, nebola

ešte shabaná a už asi šesťdesiat rokov i viac je tomu čo je prvý raz tlačená
a od tých čias bez poznámky vrchnosti bola viac razí vydaná a koneéne je
ona nie učebnou knižkou, bo si jú deti kúpily k domácemu čítaniu.

„Tak?“ — a usmial sa — „a od koho?“

„Nuž odo mňa“ — odvetil učiteľ dákosi ostiechave, ako čo by sa bol
cítil vinným, bo vedel dobre, že už bude mať preháňačky... „Je to najlepšia
knižočka na Čítanie pre slovenské deti“ — doložil.

„Tak? — rozumiem.“

„A ty čo máš za knihy?“ spytuje sa iného žiaka.

Tento vybral mlčky všetky.

Podškôldozorca pozorne prezeral každú. V čítanke ako sa tak prehfňal,
zbadal biely papier. Roztvoril ho, a tu videl mappu Europy a Ameriky na
ktorej boly označené čiary, ktorými sa cestuje z Europy do Ameriky.

„A toto je čo?“ — spytuje sa učiteľa.

„Neviem!“ — odvetil tento resignovane.

„Kto má ešte takúto mappu?“ — spýtal se detí.

Asi pätero mu ukázalo. —

„Pán učiteľ, neviete, že s agentúrou vysťahovaleckou zaoberať sa je prísno
zakázané ?“ — obrátil sa k učiteľovi.

„Také potváranie si vyprosím“ — zkríkol urazený učiteľ — „a“...

„fu sú dôkazy, — a k tomu len tichšie“ ...

„To sa žadne nie dôkazy“ — odvetil učiteľ.“ Ľuďom posielajú to z Bremen
a Hamburgu poštou a títo dajú to svojím deťom aby sa s ními ihraly, čo s nepo-
trebnými obrázkami a poznáčkami. lnáče som ích ešte nezbadal, bo pod
učením nesmú mať deti školské len patriačnú knihu, alebo písanku a tabuľku.
Slidieť ale do kapseliek, — odpusťte, — ani mi len nenapadlo, bo mi ani
z ďaleka neprišlo do umu váhu klásť na také maličkosti. A ja“ — povedal to
vyvýšeným hlasom, — „ja že by napomáhal ruch vysťahovalecký ? ktorý ľud
milujem a vidím se žiaľom, že aká škoda narobila sa práve tým, že mnohí

22 Revue Naše Slovensko

tam zostali na veky, — iní zase nesčíselní morálne klesli, alebo ich osamote
nechané ženy znemravnely.“ — |

Podškôldozorca mávol len rukou, ako čo by bol povedal: nechajme to
tak, nech verí kto chce. Potom sa ale spýtal:

„Učily sa deti maďarské piesne spievať?“

„Áno.“

„Vedia zaspievať hymnus?“

„ Vedia.“

„Prosím ráčte začať.“

Učiteľ si vzdýchol, pozrel na deti, dal znak aby vstaly, potom ale začal:

„Isten ald mag a magyart“ *)

Čo si myslel, čo cítil, čo pretrpel pod spevom týmto, — to len sám
Všemohúci vie oceniť, tú hanbu tú jeho mizernosť a ten posmech, ktorý
šľahal z očí podškôldozorcových, keď videl sa zvíjať v trapiech a v poní-
žení učiteľa! —

Áno, on musel spievať a prosiť Boha o blaho tých, ktorí ho tak tríznia,
ktorí idú mu o živnosť, ktorí hľadajú najmenšej zápierky, aby ho mohli vy-
hnať z chatrného bytu, odobrať skrovnú živnosť žene a jeho drobným a ne-
vinným deťom. On spieval, a srdce mu pri tom krvácalo, on pokoril sa, on
nechal sa tupiť, len aby svoju rodinu mohol zachrániť od najkrajnejšej
núdzi...

Keď odišiel podškôldozorca od neho, nebol vstave ďalej vyučovať, roz-
pustil deti a šiel do svojho bytu, kde ho už jeho manželka očakávala usta-
rostená, lebo veď príchod škôldozorcu v slovenských školách je nikdy nie
niečo prijemného, povzbudzujúceho, ale vždy zlovestného, bo škôldozorca
nikdy nepríde nepredpojate s dobrým úmyslom, ale vždy s istým cieľom,
s istým plánom, aby mohol najsť chybu, aby mohol žalovať pred výborom
stoličným a ministrovi a aby videl a i pásol sa na útrapách svojho podria-
deného a ukázal svoju moc nad ním. — A čo je najhlavnešie, aby vždy
mohol vykázať, že ako on bdie úzkostlive nad drahou vlasťou, — lebo ináče
ľahko sa mu môže stať, že ho odhodia ako nepotrebné staré železo, alebo
nepostúpi ďalej.

Keď vyrozprával jej, že čo sa stalo, zamľkli oba. — Cítili, čo má prísť,
bo veď videli to i na iných a k tomu vedeli to oni veľmi dobre, ba veď
mnohoráz i zkúsili i vyčitali z novín té krivdy, ktoré sa páchaly na sloven-
ských ľuďoch a ktoré tak zrejme dokazovaly tú holú no hroznú pravdu: že
pre Slováka nieto obrana zákona, že každý ktorý sa priznáva k svojmu slo-
venskému rodu vydaný je beztrestne všemožným prenasledovaniam, že proti
nemu sú všetky prostriedky dobré, že je psanec s ktorým sa môže
ľubovoľne bez všetkej zodpovednosti nakladať, áno že len
týmto náčinom možno najlahšie postup v úrade a v hodno-
stiach dosiahnuť.

*) Bože požehnaj Madara.

Revue Naše Slovensko 23

O týždeň pozdejšie podškôldozorca zastupujúc starého svojho šéfa líčil
tými najtemnejšími barvami nebezpečie panslavismu, ktoré se šíri z Rovesného
a ktorému je pôvodca zaťatý pansláv učiteľ.

„S hrozením som sa presvedčil“ — hovoril medzi iným — „v škole
učiteľa Poničana, že maďarská reč — vzdor nariadeniu zákona — je tam
vylúčená a len na oko, akoby len na posmech vyučovaná! Dietkam miesto
lásky k sladkej maďarskej reči vštepuje nenávisť, áno búri i proti maďarskej
národnosti, bo prosím tu je čierno na bielom, — a vytiahol knižočku
„Rečnovanky Škultétyho“ — a začal čitať:

VERNÝ SLOVÁK.

Ja som malý, ale Slovák, Hej panáčku, málo ľudí
Slovák s dušom aj s telom: statočných ste vídaval,
kto Slovákov nenávidí, keď myslíte, že by Slovák
nie je mojím priateľom. reč za zlato predával.
Jeden pán mi pred nedávnom Pekný je ten váš dukátik,
pekný dukát prislúbil, ale krajšia moja reč,

aby som reč nie slovenskú, ktorú si ja nie za dukát,
ale cudziu zaľúbil. ani za svet nedám preč.

A tak je nič z našej čary,
ostaňme len pri svojom:

ja svoju reč, — vy svoj dukát
zadržte si s pokojôm. —

„Nie je toto dostatočné?“ — zvolal vyvýšeným. rečníckym páthosom.
A takéto buričské knižky, ktoré nenávisť rozsievajú a vštepujú proti rytierskemu
maďarskému národu a proti svatej jednotnej štátnej idei som našiel v Škole
učiteľa Poničana v Rovesnom. Áno viac... tu zastal, aby dojem a zvedavosť
poslucháčstva bola stupňovaná. — „Ráčte sa prizrieť aké mappy sa užívajú
v Rovesnom“ — a ukázal na malé mappky zaslané od rozličných cudzozemskych.
agentúr na jednotlivcov do Rovesného. —

Všeobecné ustrnutie nastalo, keď videli otázne dôkazy.

Keď videl účinok svojho rečníckeho talentu doložil:

„Ja, Slávno Shromaždenie stoličné! opovažujem sa tvrdiť, že Poničan je
i tajným agentom vysťahovania sa do Ameriky. Keď predostieram skúšenosti
moje pred slávno shromaždenie stoličné a jeho osvietenosť pána hlavného
župana“ — tu sa obrátil k hlavnému županovi, ktorý uprostried dlhého ze-
leným súknom pokrytého stola na zamatovom kresle sedel — „navrhujem:
aby se proti otáznemu učiteľovi zaviedla čím najprísnejšia disciplinárka, — a
aby nemohol i do tých čias nebezpečný jed vštepovať do útlych, nevinných
sťdc dietok jemu sverených, — nech je vyzdvyhnutý do právoplatného vý-
roku z úradu a nech sa o tom uvedomí i cirkevná vrchnosť.“

Keď zakončil nastalo všeobecné éljenovanie, výjmúc dvoch troch, ktorí
ale ani slova neopovážili sa povedať na obranu Poničana.

24 Revue Naše Slovensko

Po reči podškôldozorcovej povstal jeden člen z výboru a povedal:

S hrozením sme vypočuli oznámenia pána podškôldozorcu, áno otvorene
rečúc, ani by som si nebol mohol predstaviť, že takéto vlasti zradné veci sa
môžu páchať v našej vlasti, tým menej v našej nám tak drahej stolici. Za
panslavismus sa mohol v našej stolici tak rozšíriť je pričinou, že sme do
týchto čias prižmúrili si oči a že sme nedozerali dostatočne na krtičnú
prácu panslávov. Preto tým s vätším uspokojením prijímam zprávu pána
podškôldozorcovu, lebo vidím z nej, že máme v ňom muža za svatú vec
vlastenectva neohrožene sa zaujatého, vidím v ňom smelého zástupcu záujmov
maďarstva a jeho kultúry, a proto mu tu verejne vďaku vzdávam a jeho
návrh prijímam.“

Na reč túto ozvalo se hromové éljen a každý šiel blahoželať poškôldo-
zorcovi, ako ochrancovi pravého vlastenectva pred vlastizradným pansla-
vismom. —

Hlavný notár ale, Viktor Klenovský, ktorý takmer v súsedstve sedel pri
ňom, nadhol sa k nemu s úsmevom a podávajúc mu pravicu, povedal mu
potíšku :

„No toto sa ti kapitáľne podarilo, teraz už bude z teba hlavný škôl-
dozorca.“

Tento ale plával od radosti. Bol uveličený nad svojím úspechom. Klaňal
se na všetky strany s úsmevom a pri tom skromne poznamenal:

„Prosím, to je nie moja zásluha, to je len moja svatá povinnosť,“

Na druhý deň ale v X-Megyeihirlape, úradnom to plátku stoličnom, úvodník
mal názov „Odhalený pansláv“, v ktorom zle nedobre bolo na Poničana ako
na buriča a vlastizradcu, ktorý maďarský chlieb jie a predsa je taký nevďačný,
že bojuje proti všetkému čo je Madar. Ale to sa nesmie ďalej trpeť. Takúto
burinu treba nemilosrdne vytrhať a vykynožiť, aby sa nerozmnožila medzi
dobrým, tichým ľuďom slovenským. Kto je tu nie spokojný a nechce byť
Maďarom nech ide k Moskovítom, ale tu sa nesmie trpef, aby sa podrývala
jednota štátu ani supremacia maďarského národa. My všetkých privijnieme
ku srdcu, kto je dobrý vlastenec, kto je maďarského smýšľania, ale každého
rozmliaždime a zničíme, ktorý sa proti tomuto prehreší, lebo tu — a to nech
si panslavskí buriči dobre zapamätujú musí znieť zvučný jazyk maďarský a
síce od Karpatov až po Adriu — a za ten čas nepopustíme, kým neutvoríme
duchom i rečou jednotný, silný maďarský stát.

Veľkú zásluhu si ale vydobil náš všeobecne ctený i milovaný, mladý
podškôldozorca, ktorý bol tak smelý vstrčiť ruku do osieho hniezda a ho
zničiť. Prajeme mu ku jeho kultúrnym snahám mnoho zdaru i dobre zaslú-
ženej odmeny, ktorú si zaslúžil veru svrchovane. —

Z novín týchto prevzaly zprávu všetky maďarské peštianské denníky —
pravda: rozlične skombinovanú, dľa toho, ako im to do krámu svedčilo. Jeden
z najprednejších denníkov, ktorého redaktor vysokú hodnosť a titul obdržal
len proto, že vedel klassicky luhať a štvať proti národnostiam — s veľkým

Belanský kroj v lété.

Revue Naše Slovensko 25

apparátom opísal celú tú udalosť pod názvom: „Nebezpečné šírenie sa pan-
slavismu v stolici X.“ Pospomínal celú minulosť: Štúra, Hodžu, Hurbana,
Kollára a ích nebezpečné vlastizradné náuky. Potom ruský rubeľ, ktorý sa
kotúľa medzi Slovákmi a Čechov, ktorí sa snažia odtrhnúť a pripojiť územie
Slovákmi obydlené k Českému králôvstvu, — a keď už pospominal všetky
nebezpečenstvá, ktoré sa v jeho rozpálenej a fígľami štréberskými naplnenej
hlávke zrodily, prešiel i na nebezpečného buriča Poničana, ktorého nalíčil ako
umného no nebezpečného človeka a natáral o ňom možné i nemožné, až sa
hory zeleňaly a človek keď to čítal zadivil sa, že ako sa zmestí na jednom
stipci toľko tendencioznosti, perfidnej Iži najvyberanejšej a že ako môže i ten
mítvy papier snief na sebe toľko špiny a toľkú zvrhlosť.

Ohlas slovenských časopisov nič nestály. Poničan bol povláčený, čo ne-
bezpečný pansláv a agitátor po celej krajine, a to bolo dostatočné, aby bol
jeho osud zapečatený, lebo církevna vrchnosť kdeže by sa tá postavila proti
záujmu vlastenectva a kdeže by mohla strpeť, čo len domnenku, že pod jej
autonomným právom záštitu poskytuje národnostným buričom. A aby doká-
zala svoj rídzy vlastenecký cit, na základe práva svojej autonomie zprísnila
ešte administratívny súdobný výrok a pozbavila ho nielen úradu, ale mu
i veľké trovy súdobné namerala. —

Ce Ze 2s

E. PROROK:

VZPOMINKY NA SLOVENSKE SLAVNOSTI
V TURC. SV. MARTINE.

Z chladného, pošmourného dne na začátku srpna, v pčedvečer národních
slavnosti slovenských, pfijeli jsme do Turč. Sv. Martina. Malé nádraží
bylo pčeplnéno lidmi: mnoho cizich prijelo a mnoho domácich tu čekalo, aby
hosty pfivítalo a do svých domovú odvedlo. Jsouf martinské slavnosti jediným
národním svátkem Slovákú a proto scházejí se k nim Slováci ze všech končin
Slovenska. Mimo to pfichdzi sem v tyto dny mnoho Čechú, Polákú a jiných
hostí. —

Den byl smutný, bezslunný a vzdor vší srdečnosti stísnčná byla také
nálada milých hostitelú našich : slavnosti počínaly letos za smutných okolností:
v týž smutný bezslunný den, v pčedvečer slavnosti, za účasti mnoha domácich
i včtšiny na slavnosti zavítavších hostí konal se tu pohfeb paní Vilmy Ďulové,
dcery známého politického vúdce Slovákú, Viléma Paulíny- Tótha. Dojemné
bylo pozorovati, jak v pomérné malé národní společnosti slovenské jeden
s druhým citi, jak trpí-li jeden, trpí i ostatní: smutek rodinný stává se tu
smutkem národním.

A druhý smutek vidčli jsme v milé, srdečné rodiné paní Ivánkové. Takto
vládl tam veselý ruch, bylf plný dúm hostí, všechny místnosti na „kasárna“

26 Revue Naše Slovensko

preménény, jak žertem fíkala Hanka. Slovenky jsou vzornými hostitelkami ,
plný dam hostí a nikde žádný zmatek, žádné roztilovani. Vše bylo dobfe
zafízeno a opatfeno a celá rodina pohybovala se mezi množstvím svých hostí
klidnč: všichni členové snažili se buditi a udržovati srdečnou a veselou ná-
ladu. Jen na okamžik bylo vše zaplaveno smutkem, hlubokým smutkem,
z mčkkých slovenských duší vytrysklým: bylo to v okamih, kdy mluvilo se
o odsouzení dvou členú rodiny: Dra Milana Ivanky, slovenského poslance a
Miloše Pietra, redaktora „Hlásníka“. V tu chvíli zvlhl veselým, roztomilým man-
želkám téchto národních trpitelú zrak a dlouhý smutný pohled do neurčita zdál se
tázati: Jak to jen pretrpime ? Co bude z nás a z našich déti, pújde-li to tak dále?

Ale Slovák nedovede dlouho truchlit. Místo náfku si zazpívá a s písní —
na rtech lehce pčejde pres všechny trampoty. Nic není s to pro trvale sklíčiti
neb zničiti jeho duševní Gilost; z jeho hluboké duše i v nejtéžších pomérech
tryská radost, jas a svčží síla životní. Tak odpoledne o nadvládu zápasil
smutek, ale na večer vitézné zavládlo veselí, srdečné, nenucené veselí. Mar-
tinský Spevokol „besedou“ v národním domé zahajoval slavnosti. Pčkná,
prostorná dvorana byla do posledního mista naplnéna a prekrásná tu byla
podívaná na malebné, bohaté vyšívané národní kroje, v nichž slovenské dívky
i paní veľmi etné se dostavily. Program večera vyplnily hlavné krásné, tklivé
pisné slovenské, jež výborné prfednesl Spevokol a slečny Kraftovy, dále né-
kolik klavirnich čísel mistrné zahrál slovenský virtuos na klavír a komponista
pan Vladimír Šašek. Ku konci sehrána pohádková hra „Matkino srdce“ od
Blažeje Bully, v níž ochotníci martinští dobfe si vedli. Po programu mládež
ve dvorané za zvukú hudby hrála společenské hry a vážnéjší buď vedle
v Kasinč se bavili, buď sem tam pfecházeli vitajice známé a s cizími se
seznamujíce. Dlouho do noci setrvala společnost v domácí, srdečné, nenucené
náladč. A dlouho do noci, ba lépe fečeno do rána znély až k nám do našeho:
bydlištč tklivé zvuky sladko bolných slovenských písní.

Druhý den na to konaly se hlavní slavnosti, totiž výroční valná hromada
Museálné spoločnosti a ženského spolku Živeny. Valná hromada Museálné
společnosti zahájena o 9. hodinč tajemníkem Sokolikem. Za predsedu ad hoc
zvolen Pavel Mudroň, načež redaktor Slovenských Pohladú, Josef Škultéty,
pčednesl obsažný, vfely nekrolog nedávno zesnulého pčedsedy Museálné spo-
lečnosti, Andreje Kmeťa, nejzasloužilejšího pracovníka slovenského musea. Po-
kladník Andrej Halaša podal zprávu o finančním stavu společnosti, stčžuje si
hlavné na nedbalé placení členských pfispévki; konstatoval však s potčšením,
že na novou budovu Musea zaplaceno již pčes 40.000 korun.

Za pčedsedu Museálné společnosti zvolen pak Štefan Mišík, administrator
v Hnilci; ostatní funkcionáfi zústali a schváleni na další tfi roky. Valná hro-
mada zakončena dlouhou, vécnou pfednáškou dra Julia Botty z Veľké Revúce
„O nálezoch v Gemeri z doby neolitu a bronzu“.

Po ukončení zasedani veškerá společnost vyšla pred novou stavbu musea,
která byla nyní slavnostné otevfena. Pfed zavfenou bránou Spevokol zapé
zvláštní slavnostní kantátu od Vajanského : |

Revue Naše Slovensko 27

Z nižiny života k velebnej vysote Na rumech zdvíha se vzdelánia svätyňa,
zdvihame skrúšene navlhlý zrak: plápolá voňavý obetný plam:

túžime dušami k pravde a jasnote, Okolo modlí sa slovenská rojina,
lebo nás objíma krivda a mrak. Bože náš, ochraňuj osvety chrám!

Predseda Štefan Mišík pak u brány Musea pronesl oduševnčlou fet
o významu, úkolech a historii museálních společností vúbec a zvláštš o úkolech
slovenského musea, které je té doby jediným kulturním stfediskem Slovákú.
Pak otevfena brána musea a obecenstvo vešlo, aby si prohlédlo bohaté jeho
sbírky. Cizé účastníky nejvíce upoutala sbírka pčekrásných vyšívek a krojú
ze všech končin Slovenska.

Valná hromada Živeny odbyta velmi krátce o 11. hod. pčed polednem
současnč se shromáždčním Museálné společnosti. Dámy Živeny shromáždily
se v malé mistnosti vedle dvorany a zcela tiše odbyly si tu svoji výroční
valnou hromadu, jejíž program sestával pouze z podání pokladní zprávy
a nových voleb. Pokladní zprávou zjištčno, že spolek má jméni 29.992 kor.
hotové v bance Tatfe uložených. Po pfečtení pokladní zprávy provedeny
volby. Dámy funkcionáčky se podčkovaly a byly hned na to opét zvoleny.
Predsedkyni zústala tedy opčt pani Elena Soltészová, pokladní paní Anna
Halašová, tajemnikem Svetozár Hurban Vajanský. Schúze ukončena návrhem
tajemníka, aby Živena vénovala 400 korun na slovenské čítanky pro lid, coz
dámy kladnč odhlasovaly. A výroční valné shromáždční Živeny bylo u konce.

Délalo to na nás dojem, že Živena nežije, nýbrž toliko Zivot. Nejvčtší
vínu na tomto nedostatku života ovšem nese maďarská vláda, která všade
a tedy také zde národní život tlumí a dusí, užívajíc k tomu prostčedkú možných
i nemožných. Živena má na pf. stanovami povoleno zakládati divéi pokra-
čovací školy a prec vláda nedovolí, aby založila treba jen hospodyňskou školu.
A snad je to účinek stálého potlačování, že Živena ztratila životní energii.
Aby vláda nemčla co zakazovat, nepodniká se teď nic.

Škoda! Ženská intelligence slovenská, jejímž jediným stčediskem Živena
jest, mčla by pravé teď hodné práce, kdyby ji hledala — — Pozorovali jsme
na pľ., že dívčí dorost slovenský je z valné části hodnč povrchní, mélky —
Čím to jest? — Výchovou! Na vzdčlání synú intelligentní rodina slovenská
občtuje vše, na vzdélani dcer buď nestačí. nebo se fekne, že je to zbytečné.
Pro dcerku stačí maďarská polgárka (mčšť. škola), nebo nčjaká nčmecká
škola v TéSiné. Nu a odtud pochází ta mélkost slovenských dívek —

Zde by méla Živena hned široké pole práce: čelit nčjak této nesprávné
vychové, nahradit nétim nedostatek národních škol — Vždyť žena jako matka
a vychovatelka je tak dúležitým, ba nejdúležitčiším činitelem v národč! Žena
mčlká je neStéstim pro každý národ a hlavné pro národ, který právč zápasí
o svoje národní bytí — —

Po hlavních shromáždéčních a krátké prohlídce musea byl v národním
domé, jako každoročné, společný občd. Společnost súčastnčná byla velmi
četná. Tabule vinula se jako včnec kolem všech zdí velké dvorany a hosté
Sedéli tésné vedle sebe, aby mista stačilo. Mimo to galerie i lože byly plny

28 Revue Naše Slovensko

divákú. Na jevišti pak shromaZdén byl Spevokol a spolek mošovských tam-
burašú, ktefí po Čas obéda nékolik slovenských písní zapéli a zahráli.

Společnost sestávala hlavné ze Slovákú, ze všech krajú Slovenska sem
pribylých, z nčkolika českých turistú a turistek a četných hostí z Polska. Češi
byli tu veľmi slabé zastoupeni a representováni. Nebýti téch nékolika naho-
dilých turistú a turistek, nebylo tu nikoho. O vzájemnosti mezi Čechy a Slo-
váky se stále mnoho mluví, ale ménč se toho provádí. Češi mají Slovensko
theoreticky velmi rádi, ale pčece dosud mnohem více vyhledávají Švýcary
a jiné horké kraje, než-li Tatry a vábec krásné horské Slovensko.

Za to Poláci byli četnč a dobfe representováni. Byl tu Roman Zawilinski,
gymn. feditel v Tarnove v Haliči, autor knihy „Slowacy, ich žycie i literatura“,
dr. Kazimir Okaszsewski-Baranski, redaktor „Dziennika Polskiego“ ze Lvova
a j. I hojnč studentú polských tu bylo.

Pri občdč proneseno slovenskými pčedáky nékolik zdravic, adresovaných
hostúm, Museálné společnosti, Zivené a pod. Za Čechy pfripijel Dr. Al. Kolisek
z Hodonína, pľeje úspčchu slovenské hudbč a písni, a prof. Frinta z Hradce
Králové pozdravil slovenskou žurnalistiku. Poláci vzpomínali polsko-slovenských
stykú a pľáli slovenské véci úspčchu.

Nálada byla po celý čas občda velmi živá a občd sám ukončen byl
velmi pôknč: oravský slavik, kaplan Tománek, jsa bouflivé vyvoláván, zapél
svým roztomilým, nedostižitelným zpúsobem nčkolik ze svých pčekrásných písní.

Na to se hosté rozešli, aby se za krátko, totiž na večer opét v téže
dvorané sešli. Ale zase jiný pohled skytala dvorana tentokrát. Nebylo tu pfiprav
k akademii, ani k banketu, ale — k tanci. V tento den bývá v Turč. Sv.
Martinč každoročné poťádán hlavní slovenský ples.

Návštéva byla opét pčehojná. Dámský svét slovenský ukázal tu svoje nej-
nádhernéjší toalety: zde nemčli jste dojmu, že jste v utiskovaném Slovensku.
Mluvilo se dokonce o toaletách, které byly pfimo z Pafíže objednány. Kon-
statovali jsme, že jsou pčkné, ale v duchu jsme si mysleli, jak daleko by to
bylo krásnčjší, kdyby dámy byly místo téch paťížských toalet oblékly své
nádherné vyšívané kroje. — V tento večer jsme tu, bohužel, kroje nespatrili.

Mládež bavila se zase výborné a dlouho do rána. Tančena as dvakrát
francouzská čtverylka a jinak hlavné holdováno slovenskému čardaši, který
Slováci zvlášť rádi a velmi pčkné temperamentné tančí.

V den valných shromáždční nevlídné počasí se pončkud vyjasnilo. Hlavné
okamžiku otvírání nové museální budovy slunce plné vysvitlo z pod mrakú
a teplé paprsky prozáfily sínč musea, jakoby mu svétlo do vínku prinaSely.
Ale na druhý den ráno našli jsme nebe opét ponuré a nevlídné. Odpoledne
však udrželo se opét bez deSté a tak umožnén pčkný, veselý výlet do blízkých
hor, jímž slavnosti martinské zakončeny. Mládež si tu ješté zazpívala, za-
hrála, pfi zvucích cikánské hudby zatančila, starší si začečnili, ještč i zazpívali
a slavnostní dny martinské byly u konce.

Znaveni sice tak mnoha požitky, ale plni krásných dojmú, rozjiZdéli se
hosté do svých domovú. Slováci osvčženi a potčšeni, že vidčli a ukázali kus

‘Revue Naše Slovensko 29

své kulturní práce, svoje museum, a cizí hosté, plni radostných pocitú, že
našli tu mladou slovenskou ratolest tak svčží, zdravou a plnou životní mizy —

A milým srdečným hostitelúm nemohli jsme než fici, že pfijedeme pžíští
rok opét a že nás Cechú pfijede mnohem více, nežli nás bylo letos.

ZY 2 Ze

NIHIL.
LUDEVÍT KUBANY A JAN ČAJAK.

venskej literatúre, ktorí žiaľ Bohu, „hnaní Zitia nevoľou“ — nestačili sa vyvinúť úplne
bo ťarcha (tíha) života a skorá (časná) smrť ím v tom prekážala. —

Kubány i Čajak boli vrstovníci i priatelia, vzdor tomu, že povaha ích bola rozdieľna,
bo ako uvidíme Kubány bol rázny, plný ohňa muž, kdežto Čajak viac povahy mákkej
jemnej. —

Ľudevít Kubány narodil sa 16 októbra r. 1830 v Zahoranoch v Malohontskej stolici,
kde bol otec jeho učiteľom. Zahorany sú malá dedínka na planine ťahajúcej sa medzi
Rimavskou a Balogskou dolinou v župe Gemerskomalohontskej.

Obtočená je lesom a z nej na všetky strany rozprestiera sa utešený výhľad. Na
sever s ďalekou ohromnou Kráľovou Hoľou, potom Muráňske vrchy, Fabová, Hradová.
Na východ Kohút i Železník, ďalej Plešívské vrchy, na jich modrý Bikk i Matra už len
ako by v mhle (mize) na západ chýrna (povestná) detvianska Poľana i Lysec. Pod pla-
ninou leží so svojími milými čistými dedinkami krásna, bohatými lúčinami i nivami posiata
Rimavská dolina. Na tejt) čnejú starodávne ešte za Husítov vystaváné kostoly so zvlášt-
nymi väžami. Po nej sa hadí tichá neveliká vfbinou a jalšinou (olSovim) obtočená rieka
Rimava:

Neďaleko Zahorian sťa výhonok planiny je Magin hrad tiež husítsky: teraz už len
nepatrné pozostatky označujú jeho miesto. Nad celou ale dolinou zdá sa panovať Synec,
zavalitý krásny vrch.

Z tejto dedinky prešiel Ľudevítov otec do súsednej dedinky do Drienčan za učiteľa.
Drienčany sú pravou protivou Zahoranom. V úzkej malej dolinke Blh je postavená. Tu
nieto toho smelého širokého výhľadu. A predsa fe tu všetko ako by na obrázku. Úzka
dolinka je porastlá bujnou trávou, ktorá sa ozaj stlie ako smaragdovej barvy koberec
posiaty pritom pestrým kvietim. Neďaleko dedinky vypína sa zavalitý Háj, pod ním sú
rozvaliny husítského hradu v ktorom Valgata jeden z vodcov Jiskrových — vládol. |

Tento Háj je vápenitý a má v sebe dve jaskyne, o ktorých si ľud povesti vypráva.

Na juho východ tiahne sa nevysoké no malebné pohorie, tam čnie Balogský zámok.
— V doline ešte i teraz vidieť násyp, nímž Huňad zahatal dolinku a tak vytopil posádku
Valgatovu. Nad dedinou na vrsku belie sa chrám, za ním stojí starobylá väža. Chrám je
obtočený múrom (zdí) a okolo chrámu je hrobytov so starobylými podobou jednoduchých
sarkofagov piesočnými kameňmi, už časom ohlodanými, tak, že nik nevie čie kosti prách-
nivejú pod nimi. Za kostolom boli tri malebné menšie jazera, teraz pravda už takmer
vyschlé.

I ľud je tu zvláštny. Umný, pracovitý, obchod vedúci a predsa kfcovite sa pridržiava
svojích zvláštnych starodávnych obyčajov — a má i krásne starobylé piesne. V tom čase
nejedna babička vedela vyprávať malému Lajkovi rozličné báje a povesti. Teraz zaiste
i tam už duch novej doby vyhladil mnoho zvláštneho a vzáctneho. —

„V takomto okolí súc, ako by sa nebol vyvinul cit krásy vo vnímavej duši šuhajovej !“

(em. podať bratom Čechom malý obrázok o dvoch milých zjavoch básnických v slo-

3 Revue Naše Slovensko

Ľudevíta otec, ako desaťročného dal do Popradu, aby sa tam naučil nemecky.
R. 1842— 1844 strávil v Míškovci, ztade odcestoval do Prešpurku, aby sa tam soznámil
s Ľudovítom Štúrom. Za tým bol vychovávateľom za jeden rok u grófa Zichyho. Pokra-
čoval potom v učení v Ožďanoch, kde založil slovenský čítací spolok. Z Oždian šiel do
Levoče, kde začal literárne pracovať. Roku 1849 bol dozorcom pri sklenených hutách
v Zlatnom. R. 1850 bol pri úrade slúžnovskom v Rimabrezove, potom bol v úrade v Jel-
šave, zase r. 1853 v Rimavskej Sobote. R. 1855 okresným notárom v Bátke, konečne
r. 1860 obdržal slúžnovský úrad v Rimabani, ktorý zastával až do roku 1867. Po vyrov-
nani pozbavený bol úradu a tak i chleba. I začal sa živôt trápny, núdzny, ako sám píše:
„Stav môj je krutý, s piatimi dietkami ide to krute!“ I dokonal živôt po mnohých ná-
mahách žalostne, bo pri hre v karty, ktorej sa náhodou súčastnil, jeho spoluhráč Antolík
preklal ho nožíkom.

Z krátko narysovaného životopisu jeho vidíme, že Kubány mal živôt plný premien,
plný neistoty a biedy hmotnej ku ktorej sa družila i tá doba, ktorá nádeje naších predných
mužov do vysoka vyzdvihla, aby ích zase zničila a tak nádeje zkvetlé zase pochovala.
Podobá sa ona tomu danaidskému sudu, ktorí napľňali poprední naši mužovia, no zostával
prázdny, bo neprajníci naši vždy sa o to postarali, aby dno bolo vybité a tak námahy
bezúspešné zostaly. I nie div, že v takýchto zvízeloch nevyvinie sa úplne genij, ktorý by
utvoril mohutné diela. A predsa Kubány bol ten, ktorý mal nadanie k tvorbe takýchto
diel a ktorý i pri takýchto neprajných životných pomeroch vytvoril nám básne plné sily,
ohňa a myšlienok vzletných.

Ale pozrime trocha na tvorby jeho:

V krásnej básni „Naša chvála“ hovorí:

„Kto ťa pochváli, Slovensko moje? Velikosť tvoja v minulosť skrytá,
Cudzí nie — keď nie vlastný syn. Jako hviezdička z pod mračna svitá,
"Temer si ničím v ľudstva ústroje — A osvecuje nočnú púť.“

Preca ťa venčí slávy čin.

a ďalej prirovnáva národ náš ku pútníkovi, ktorý utrmácaný „dáky hostinec vyzerá“, aby
si oddýchol, prenocoval, no:

„K psote zvyknutý bedár bez dychu — — — — — — — — —

Pusti sa ďalej v noc hluchú tichú Ty si Slovenstvo ten pútnik psoty!
A ide — kým nesvitne deň. Po noci tvôj krok sa brodí,

Tak i národy jeden v paláci Cesta ďaleká, plná trampoty,

Slávy spočíva po dennej práci, Nohy slabnú — deň nevzchodi. .“

Druhý i v noci nemá sen.
Lež nádej neutuchuje v ňom, bo má nádeju v ľulu veď je on:

„V núdzi stužený ľud náš je zdravý,
Jak ryba na dne mora.“

K tomu žije prirodzene, má vieru a pre túto vlastnosť i nemožnosť keď mu kážeš
spraví, — a k tomu dodáva:

„Nie som prorokom — bo som syn krvi,
Ale ostatní — vraj“) — budú prví!“

Potom ale končí:

„Slovenstvo moje, to tvoja chvála! V opovržencoch za vše povstáva
Cudzí ti i tú nežičí : *) Vedomie svojich vlastných sil;
Trň si mu v oku, a on bez mála Príjde hodina tvojej oslavy,

„Ukrižuj!“ Na teba kričí. Nebe odplatu krásnu pripraví

Ale nič, že ťa ten svet zaznáva!“) A vzíde ti deň šťastných chvíľ.

1) nepfejí: *) pry; *) neuznává.

Revue Naše Slovensko 31

P Ľudovít Kubany pri jasných papršlekoch národného žitia s príležitosti pamätného

dňa 7. júna r. 1861. Keď na shromaždení v Turč. sv. Martine prijaté bolo Daxnerom vy-
pracované „Memorandum“, v ňomž hája sa práva Slov. Národa, keď iláska panovníkova

| zažiarila na národ vtedy ako sa rozplýva radosťou :

; „Matička Tatra, vyjasni čelo! V harmoníj tónov ľúbeznom znení

Nie sme viacej neboraci; *) Hymna sebapovedomia ;

| Čuješ jak slavne, nadšene, vrelo Cit sen nevyrve z pfs naších nikda

f Zneje Hymna: ,Hej Slovaci ?“ Ni posmech, hrozba, ni nátisk, krivda,
| Z tisíc úst kypí v mohutnom vrení A čo sa priam svety zlomia!“

Ale neúprosný živôt a borba (zápas) o udržania seba i rodiny a vôbec útisky a
! nesnádze čo Slovak preniesť musi už zračí sa v jeho básni „Sahara“. ‘

| „Ach počujte, bratia drahí, Oj to sú vám té myšlie iky
| moja hlava tá Sahara: čo sa k sláve povzniesť chcejú —
| schnú v nej žriedla, schnú v nej vlahy, vzdialené však od studienky
bo ju páli biedy spara.“) občerstvenia v púšti tlejú.
| A tá smädná“) karavána A ten Samum smrtonosný
Čo sa ohňom piesku brodí ! čo jím ryje v piesku hroby
v modlitbách si už od rána je ten strašný neúprosný

- prosí o kvapôčku") vody: osud — slovenskej chudoby...

| Týchto pár riadkov pravdivejšie nám odhaľujú jeho živôt i celú tiaž jeho strádania,
| ako akýkoľvek obšírny životopis. A v krásnej básni „Trpezlivosť“ takto vzdychá:

„Oj! nazrite mi do hlbín duši, aby On želiac stvoru úbohú

A rečam tým uverite; skriesil vo mne trpezlivosť. —“

Čo v ních za bolesť — cit váš netuší, Darmo! Mefisto nového Jóba

že len blúznim si myslíte, — Pokúša — diabla tak skučí zloba:
Neblúznim ľudia! modlím sa k Bohu, „Krásna — lež nemožná to čnosť!“ —

Nie div, že v tak mohutnom mužovi neblahým osudom navštívenom vrie to ako
v sopke:
„Plameň blnká v mojej hlave,
vo vniutre jak oheň Hekly,
jako čo by v strmom splave
prúdy lávy vo mne tiekly.
Jak to šľahá, vrie a hrmí:
jak to praští a lomcuje!
sťa keď z Tatier potok strmý
v priepasť letí, padá v sluje!“ —

Kubány napísal i objemnú báseň „Radzivilovna“. Dej jej je vzatý z dejín Poľska,

Kubány nebol len výtečný.n básnikom, ale i beletristom. Jeho historická povesť
Valgata, v ktorej opisuje dejstvovanie Husitov v Uhorsku v XV. stoleti, je najlepšia histo-
rická povesť slovenská. Večná škoda, že je nie dokončená. (Pokračování.)

ZS aT a.

*) ubožáci: “) vedro: °) Zizniva; ") kapičku.

32 Revue Naše Slovensko

FR. KRETZ:
Z OKOLÍ ČIČMAN.

Národopisná studie.

ame už sice — nedosti včrné, protože dle maďarských statistik —

národnostní mapu uherského Slovenska, víme v kterých osadách a
méstech jaké množství prihlásilo se ku slovenskému jazyku obcovacímu, ale
nemáme dosud mapy národopisné. Dílo Dr. Niederle je mapou národ-
nostní nikoliv národopisnou a proto ménč významnou, pončvadž tu pouhá
Statistika bez map jest dosti zfetelnou. Avšak určení hranic národopisných,
krojových je vše daleko dilezitéjsi a toho díla dosud nemáme. A sesta-
vení takového díla dnes bude tím obtiznéjSi, čím více horečka sbčratelská
vyplení osady ba celé kraje tak, že tam po púvodním kroji a jiných etno-
grafických památkách nezústane ani nejmenší stopy. Tak se staré památky
nezachraňují, obzvlášté když jim v zátiší venkova žádná zkáza nehrozí a když
jsou stálým vzorem pro novodobé práce na základé starých tradic. Jakmile
se stafiny vytratí, veta je po rázovitosti obydlí a kroje, tak tedy sešablono-
vatí druhdy v pestrosti se koupajfci krajiny, odkud šílení, potulní sbératelé a
jich náhončí vybrali poslední tretku ze zapadlých chalup a truhlí. A takovému
žalostnému osudu podléhá na Slovensku dčdina po dédiné, sbératelsky moloch
pohlcuje vše, co mu pod ruku pňijde ...

A také národopisné nanejvýš zajímavé Čičmany a okolní dčdiny, do
nichž dnes chceme letem se podívati, pozbývají kvapem své národopisné
rázovitosti a bývalá krojová i stavební malebnost rychle se odtud ztrácí.

Čičmany vyhožely, zústalo tam málo púvodních rázovitých, starobylých
domi a v okolních vesnicich, kam dospéjeme dalekými lesy, není také již
starých staveb.

Zapadlý kraj. Jdeme od Ilavy v trenčanské stolici podél potoka na Rovné,
Zliechov a Valašskou Belou. Tfi zajimavé dédiny, zvlášté Zliechov a Belá.
V létč je tam mrtvo. Záhy z jara pobere odtud gazda všechen zdravý a práce
schopný lid jak z vesnic tak z lazú do úrodných nížin uherských na polní
práci. Lazy jsou skupina nékolika domú, kde prebývají príbuzné rodiny. Polo-
ženy jsou na svahu hor a v horských úvalech, obklíčeny chudým polem,
loukou a pastvinami. Lazy jsou pojmenovány dle rodin je obyvajicich. Tak
na pr. Štrbkovci, Kralovci, Peteluši, Stratenci a j. Od osady jsou vzdáleny
2—3 hodiny. K obci Belé náleží pfes 70 lazú. Pouze v nedéli a svátcích se
slezou všichni obyvatelé do osady a tu si po kostele náležité podají pálené.
Tu ožije krčma, ve které židák po celý týden línč se povaluje a pro nedčli
hojnost otravy chystá. Nejveseleji a také nejsurovéji je zde v pozdním pod-
zimu, kdy se robotníci, dčlníci polní, z práce domú navrati. Tu se žije, pije,
až do nčmoty, mladí i stafi.... Když je tak v podvečer nedčle vidíte tu
spité, nečekli byste, že jest to bodrý, krásný, nádherné vystrojený lid, který
tutéž nedčli časnč z rána z lazú s písní na rtech do kostela si vykračoval.

Belanský kroj v zimé.

Revue Naše Slovensko 33

Ty krčmy! Knéz a učitel, dobrá kniha, časopis mél by zde plnou parou
pracovati proti šeredné demoralisaci. Vypuďte odtud korhelstvo a zazafi zde
blahobyt.

Krojovč" má tento kraj obzvláštní zajímavost. Už z dálky po lesnich
okrajích a lučních stezkách bélaji se postavy žen. Muži nemají v kroji zvlášt-
ností, nosí huňatý kabát a širák. Vzácný je ženský kroj jak po stránce umé-
lecké i co do zpúsobu jak se nosí. Nikde jinde neuvidíte takové krojové
zvláštnosti. Nápadné jest vázána šatka, která je bohaté bílým aneb žlutým
hedbavim vySivana, na hlavč. VySivani je na široké obrubé umčlým plochým
stehem s ornamentem geometrickým. Šatka se váže na „podošky“: za tím
účelem se musí dfive vlasy zvláštním zpúsobem splést, na které se napfed
uváže platény čepec a pres to šatka tak, že vyšívání vynikne. Košile nenosí,
jako vúbec na Slovensku, nýbrž opléčko s pľišitou sukní a rukávce, na nichž
jsou pékné vyšívané náramky, touže technikou jako na šatkách. Kazajek ne-
nosí, jenom v zimé odívají se koženým kabátkem, který je zvlášté na zadu
velice pékné kvčtinovým ornamentem vyšívaný. Vzacné jest vyšívaná zástčra
a sice pruh do ní vsazený. Má vžor buď kohouty, leluji, nebo hvčzdy, všecko
jest provedeno pracnou prolamovací technikou, která jest všude obdivována.
Zastéra se pfivaze širokou tkanou pentli; ze zadu se pfiváže fjertoch, velice
fasnatý, na télo tésné prilehajici, který nahofe vrcholí v okraj, formu, péknym
ornamentem prošívanou. Na nohy obouvají hunčné papuče šňúrami ovázané.
V púli opásají se rudč červeným šálem a tak celá ženská postava v tomto
úboru jest skvostné umčlecké dílo. Naše dva obrázky ukazují zimní a letní
kroj. Také už i sem dávno vnikli sbératelé výšivek a co bylo cennéjšího
vynesli, tak že dnes nenajdete zde téch skvostných hedvábných, stríbrolesklých
výšivek. Vyšívá se sice podnes, ale ani technikou ani materialem nedovrší se
staré práce. Ve Zliechové vážou zcela jinak šátky na hlavu: také k tomu
účelu nejprve musí pfizpúsobiti účes vlasú. Šátky se položí pak na vrkoče
vlasú a ovážou pentlí, tak že s obou stran hlavy tvofi se dva hrbole a ostatní
cípy šátku splývají na ramena, tak že zpúsob ten Zivé pripomina typy z horké
Afriky. Originelnčjšího zpúsobu vázání šátkú, vyjimaje kraj uher. hradištský
na Moravé, jsem nevidél. Jak dlouho ještč zde tento nádherný kroj bez po-
ruchy potrvá, není jisto. Zdejší lid vždy houfnéji odchází na dolní zem do
práce, nemá doma, kdo by vyšíval, z cest pfivezou méstské šaty, ostatní
privezou mužové, ktefí daleko po svété obchodují sklem a drobnostmi. Tak
i zde jsme pred určitým zaniknutím kroje národního.

Zapadlo slunko nad čičmanským olesnatčlým krajem, když jsme se dali
cestou na Privíz. Snad až po druhé sem zavítáme, nebude už tolik krojové
nádhery. Nikdo se o zachovani kroje nestará a židé zliechovští, belánští dávno
staré výšivky do širokého svéta odtud rozptýlil. Škoda t&chto skvostú!

34 Revue Naše Slovensko

Apponyiiv povestný „Ostrov S5vobody“.

L’ASSIETTE AU BEURRE: SLOVANE.

(] dálostí prítomné doby, pro každého Slovana pamétihodnou, Ize nazvati
zvláštní vydání paťížského illustrovaného časopisu „ĽAssiette au
Beurre“,, které nese název: Les Slaves — Slované.

Prohlédnčte jej stránku za stránkou a neodloZite tuto publikaci bez po-
hnutí. Trpici Slované! . . . Utiskované české menšiny v nčmeckém území
Čech, poznanští Poláci, štvaní pruskými hakatisty jako psanci, Slováci vy-
daní ve psí tyranské hegemenii Maďarú . . . Probíráte obrázek za obrázkem
a nčco jako stín smutku dolehne na vaši mysl. Kus stesku a hnčvu zalom-
cuje ve vašem nitru. Kéž by to nebylo radčji skutečností. Kéž by to nebylo
pravdou, že nejsme ošlapkem mezi národy, že nejsme občtmi násilí, jež musí
úpčnlivým hlasem volati o soucit!

Pod dojmem téchto citú není toto zvláštní slovanské vydání pafizZského
listu pro nás nččím radostným. Než, musíme zachovati strizlivou mysl a býti
vdč čni, včele vdččni ončm francouzským a českým umčlcúm, ktefi propújčili
své umční k výpravč této publikace, vydané z podnčtu českoslovanské sociální
demokracie, jejíž zásluhy o toto číslo nutno s pochvalou uznati.

Revue Naše Slovensko 35

Francie a celá Evropa zví z ného, jaké slasti zakouší Slované v Evropé
za kultury XX. století. Kam nedolehl hlas Bjérnsontiv, kde Zalujici péro zú-
stalo bez účinku, tam snad bude púsobiti malífúv štčtec, tužka karikaturisty.

Maďafi se ničeho tak neobávají, jako toho, objeví-li se pred Evropou
sesmčšnéni. .

Pruským hakatistúm a nemeckým germanisatorúm bude sražena aureola
šifitelú kultury. Tfeba odhaliti každého, kdo se dopouští násilí na právech
národú a šlape práva lidskosti, vjeho pravé podobé. Kde nepúsobí rozumný
dúvod, tam jisté zraní sesméSnéni a opovržení.

Toho docili toto vydání ,L’Assiette au Beurre“ svrchovanou mčrou.
Iitustrace v ném jsou provázeny textem francouzskym a českým. „Výkfik
k Evropč!“ (Appel a L’Europe) je psán dr. F. Soukupem, členem
rakouského parlamentu. „Dovoláváme se svčdomí Evropy.“ — volá v ném
pisatel — „Proti imperialismu maďarské šlechty, proti Asiatúm v Uhrách.
Veliký Bjérnson pronesl tu nedávno slovo osvobozujici. Ale náčelník téchto
Asiatú, maďarský ministr vyučování, hrabč Apponyi odpovédél zpupné, on že
pújde „se vztýčenou hlavou“ na všechny kongresy míru. A v uherském par-
lamentu prohlásil pri jednání o kralovrazdé v Portugalsku, že maďarskému
národu bude vždy sloužiti ke cti, že pry z prostfedkú obrany vylučoval po-
litickou vraždu. — Takhle mluví ti Asiaté vždy jen pro forum Evropy. Krás-
nými frazemi provadéji neslýchaný podvod na Evropé. A tomu cili platí také
ze svých disposičních fondú všechnu úplatnou žurnalistiku Evropy.“ Líčení
národnostních a sociálních pomčrú uzavírá pak autor slovy: V srdci Evropy
máme všechny hrúzovlády absolutistické Asie. Proto voláme k civilisované
Evropč : Povstaňte na soud! Pomozte smazat tuto hanbu civilisace!“ Článek
tento je doprovázen kresbou ,Povéstny Ostrov Svobody hrabčte Apponyiho:
maďarský žaláf, v nčjž maďarští četníci bodákem ženou zástupy národnostních
„buňčičú“ ... |

Na jiném misté píše člen rakouského parlamentu J. Hudec „O národ-
nostních zápasech v Čechách“ (též francouzsky: La lutte des natio-
nalités en Bohéme).

Ostatní část vénovana je vesmčs kresbám a karikaturám, z nichž uvá-
dime: A. Brunner: „V Cernové je klid“ ... Hrabč Apponyi. — Nad
mrtvolami zastrelených Slovákú stojí opfen o bodák a zamýšlen maďarský
četník . . . Toť Apponyiúv „klid“, jak jej zvčstoval v uherském parlamentč.
Tato ponurá kresba je plna hluboké ironie. — Pak následují: Kresby od
Strimpla: Biskup a Maďar a Maďarský Bucefal k osvčžení své krve se
krmi détmi slováckými. — Delanoy: Ubohý Slovák. — Steinlen: Se-
veročeští horníci. — Z. Brunner: V severních Čechách. Nemecký zamést-
navatel. — Markous: Pruský civilisator. — Mikuláš Aleš: Školy a
hibitovy v severních Čechách. Výjevy z némeckého území: Polorozpadlá
chajda — česká škola, rodina českého dčlníka, vyházená némeckym majitelem
domu na ulici. Rozbité a poškozené pomníky a kfíže s českými nápisy. —
Plaček: Na severočeském hibitové: Vdova s ditétem klečí u rovu svého

36 Revue Naše Slovensko

muže, český se modlí a dité se naivné táže: „Povéz mi, maminko, nebude
se pámbíček zlobit, ze s ním mluvíš česky?“ — D Ostoye: .Némci bojí
se jen boha... a polských dčtí. — Roubille: Polka, zmučená, v okovech
shroucená u kúlu . . . Prusky voják, pozoruje ji: „Ta zatracená Polska ne-
vypadá jakoby nás mčla ráda.“ — Pilawy: Pfi tažení Prušákú. — Grand-
jonau: V Budoucnosti. — D’ Ostoye: Reč k polským vojínúm. Vilém II.::
„Béfeme-li vám vše, co máte, činíme tak proto, abyste ve válce, nemajíce
ničeho, co by vás k životu poutalo, nasadili jej pro nás bez lítosti.“

V účinnost téchto kreseb nelze pochybovati. Je v nich zachycen kus
hrozné skutečnosti, moderní barbarství, jemuž je posledním dúvodem bodák
a pésf. Mezi témi, jimž se toto číslo ,L’Assiette au Beurre“ dostane do
ruky bude zajisté tisíce téch, ktefí se otfesou ošklivostí ... A to právš je
paprskem útčchy nám, ktefí v ném krvdcime z otevfenych ran, vidíme však
našeho nepfitele odkrytého v celé jeho podstaté. Kus po kuse chlubné lži
maďarské a nšmecké, šífené svčtem, padají a sympatie ciziny jsou v našem
zápasu mocným činitelem, s nímž musíme neustále počítati.

POLITICKY

Politická situace v Uhrách jest velice za-
temnéna. Blízká doba má rozhodnouti, pfe-

jdou-li Uhry na dráhu svobodomyslnosti a |

politické i národní spravedlnosti, anebo
bude-li o nich i dále rozhodovati určitá spo-
lečnost lidí, často pochybné morálky a po-
chybných vzdčlanostních kvalit. Proto stojí
na jedné stranč dosavadní silní držitelé moci,
pčedáci koalice, ktefí s lehkým srdcem pfed
pältčetím rokem vzali na sebe dalekosáhlé
závazky a nyní se zpečují tyto vyplniti, sna-
Zice se urvati to, co se ještč urvati dá. Na
druhé strané stojí všichni ti, kdož upfimné
si preji demokratické reformy, všichni ti,
kdož dosud jsou z politických práv vydé-
dčni, blok za všeobecné volební právo.
V ostrém vzájemném boji pňfíliš se nevybi-
raji prostfedky. Zvlášté koaliční vládní strany
projevují pťíliš málo ostychu ve vybéru po-
mocrníkú a prostfedkú. Vyjednávaji s ko-
runou, chtčjí slevit ze svých požadavkú
vojenských, diktovaných velikášstvím a za-
pominaji pti tom na jednu okolnost: že totiž
není to jen koruna, se kterou smluvili zli-
dovční volebních ťádú, nýbrž že volebni
reformu jsou dlužni širokým massám lidu,
které nebude Ize pčimčti k upušténí od je-

PREHLED.

diné možné reformy volebnich radi — i kdyby
snad koruna projevila jistou shovívavost.
Nálada v koalici není proto asi nejlepší, jak
ostatné ukazuje nervosita téch, ktefi citi
zodpovédnost za své počínání. Proto spo-
juji se s čertem-ďáblem, neboť strach pied
všeobecným volebnim právem, bázeň pted
klesnutím supremacie maďarské a demo-
kratisaci pčekonává veškeré nepfatelstvi mezi
politickými soupeťi. Proto ozval se také.
Tisza, bývalý pfredseda ministerstva v ča-
sopise „Az ujság“ a žádá, aby tento časopis
zanechal boje proti plurálnímu právu vo-
lebnímu. List Tiszúv pňivítán byl v ma-
ďarském tisku koaličním s velikou radostí.
Opčt pfibylo o jednoho bojovníka proti
právúm lidu a národností více. Pouze „Pester
Lloyd“ upozorňuje hr. Tiszu, že se mýlí,
souhlasi-lis názorem Andrássyho, že paktum
koalice s panovníkem pňipouští pluralitu
Takovým zpúsobem hlásati teorie politického
klamu prý nelze.

Avšak ani oposiční blok nelení. Ministr
vnitra v kabineté Fejervaryové, vlastní pä-
vodce všeobecného práva hlasovacího Josef
Kristóffy mél v Pešti v demokratickém
klubu velikou fet proti plurálnímu a večej-

Revue Naše Slovensko 37

nému právu hlasovacímu, ve kteréž učinil
sensační v pravdč odhalení v pľíčiné zá-
vazkú, které pňevzala vládní koalice stran
volebního práva. Podle Kristóffyho nebude
plurálním právem zachována svrchovanost
maďarského plemene v Uhrách, nýbrž tolíko
autokracie určité koterie. Ve smíšených
okresích bude otfeseno panství maďarského
plemene, protože v posledních desíti létech
malé usedlosti vétSinou se dostaly do rukou
nemaďarských. Pluralita pfinese oslabení
politické posice maďarského národa. Plura-
lita není žádným prorokem, nýbrž podstatnou
reakcií.

- Pluralita spotivajici na berním censu, vydá
Maďary všeobecnému posmechu celé Evropy.
Mnohem zajimavéjsi, než tato polemika proti
plutálnímu právu byly autentické zprávy,
které udal fečník o paktu vládní koalice
s korunou o všeobecném právu hlasovacím
v zemích koruny svatoStépanske.

Kristóffy pňečetl odstavec paktu toho
o volebním právu a dovodil zevrubné, že
osnova volebniho radu, jakou chystá hr. An-
drássy, jest v čiré protivč ku paktu tomu,
neboť v programu smluveném mezi korunou,
Weckerlem a Kossuthem, nalézá se vše-
obecné právo hlasovací, tajné, podle obcí
vykonávané, rovné, bezprostfedni.

Kristóffy zakončil své výklady témito
slovy: „Dodávám ješté tolik, že moje vo-
lební akce nemčla jiného účelu, leč učiniti
pčítrž neudržitelnému stavu, za
kterého vládne v maďarské vlasti toliko malá
skupina nékolika rodin, od jejichZto soutéZe,
nia! nivosti, ješitnosti a prospécháňství závisí
osud a vývoj celé zemč.“

Dlužno miti za to, že Kristóffy nemluvil
ze svého viastniho popudu a záleží ted
jenom na panovníkovi, zda dodrží své slovo
a nepťipustí plurální právo. Dosavad i dle
odpovédi hr. Andrássyho na interpelaci po-
slance Vlada ize souditi, že neustoupil.

Die zprávy Népszavy, pfimo potvrzené,
pčedloha dává volební právo všem občanúm,
starým nejméné 24 let.

Analfabeti budou míti jenom ':,, hlasu.
Deset jich totiž volí jednoho volitele. Anal-
fabetú jest 1,270.924, dostanou tudíž 127.092
hlasú.

Na základé gramotnosti nabude volebního
práva 2,618.501 mužú. Z téch jeden hlas
bude miti 1,534.443. Dva hlasy pťísluší tomu,

kdo absolvoval aspoň 4 nižší tidy stčední
školy, kdo zná čísti a psáti a platí aspoň
20 K pfimé dané, kdo je gramotný a aspoň
5 let u téhož zamčstnavatele, kdo je gra-
motný, aspoň 32lety, vysloužilý voják, ma
aspoň 3 dčti. Dva hlasy obdrží 866.267
mužú, majicich tedy 1,732.534 hlasú.

Tri hlasy pfipadnou tomu, kdo vychodil
stfedni školu, nebo kdo je gramotný a platí
aspoň 100 K pťímé danč.

Takých je 217.791, pfipadne jim tudíž
653.373 hlasú.

Všech hlasú jest tedy 4,047.671, z nichž

maďarských. ......... 61-08 proc.
mémeckych.......... 152 »
slovenských ..... . 103 „
rumunských ......... 74 »
ruských ........... 05 »
chorvatských . ........ Vl »
srbskych. .......... 2°4 »
jiných o 13 ”

Dčlnických hlasú jest 36°9 proc.
z 217.791 trojnásobných hlasú jest

maďarských .......... 717 proc.
némeckych .......... 169 ,
slovenskych.......... 3l ,
rumunských . . . ....... 31 ,
ruskych............ 02 ,
chorvatských ......... 05 ,
srbských .........2.. 30 ,
jiných. . |... 09 ,

z 866.267 dvojnásobných hlasú jest

maďarských .......... 63:3 proc.
nčmeckých .......... 167 ,
slovenských . ......... 101 =,
rumunských .........2.. 50 ,
ruskych. ........... 02 ,
chorvatskych ......... [2 ,
srbských . .......... 23 ,
jiných. 2... 2... ww. [2 ,

z 1,534.443 jediných hlasú jest

maďarských . . ........ 58:6 proc.
nčmeckých .......2... 135 ,
slovenskych.......... 135 ,
rumunskych.......... 91 ,
ruských . ........... 06 ,
chorvatských ......... 13,
srbských ..........-. 21 ,
jiných 2... 1 ww ee ee ee 13 ,

z 1,270.924 negramotných voličú jest
maďarských .......... 322 proc.
némeckych .......... 48 ,

936
slovenskych.......... 10°3 proc
rumunskych.......... 388 ,
ruských... ......... 57 ,
chorvatských ......... 10 ,
srbských . .......... 38 =,
jiných. ..... A 34 ,

Délnic kých hlasú jest:

z trojnásobných hlasú ..... 00 proc
z dvojnásobných hlasú ..... 340 =,
z jediných hlasú ........ 545
Na Slovensku budou hlasy následovné
rozdčleny:
oravská stolice obdrží 17.331 hlasú z nichž
slovenských. ......... 90:08 proc.
maďarských. ......... 40 =O,
tékovska stolice obdrží 44.384 hlasú, z nichž
slovenských. ......... 48:09 proc.
maďarských. ......... 4.— ,
ostčihomská stolice 26.422 hlasú, z nichž
slovenských .....:.... 72 proc.
maďarských .......... 832 „
honťanská stolice 35.088 hlasú, z téch
slovenských .......... 39:2 proc.
maďarských . ......... 948 M,

mésto Baňská Šťavnice s Bčlou
5.225 hlasú, z nichž

slovenských
maďarských

liptovská stolice 19.683 hlasú, z téch

slovenských .......... 864 proc.
maďarských .......4... 82 ,
novohradská stolice 59.589 hlasú, z téch
slovenských .......... 256 proc
maďarských . ......... 719 =,
nitranská stolice 110.763 hlasú, z téch
slovenských .......... 66:0 proc.
maďarských .......... 241 ,
prešpurská stolice 87.494 hlasú, z téch
slovenskych.......... 47°5 proc.
maďarských .......... 427 ,
mésto Prešpurk 20.219 hlasú, z téch
slovenských .......... 80 proc.
maďarských . .. . .... .. 404 ,
némeckych. . . ........ 505 ,
trenčanská stolice 50.050 hlasú, z téch
slovenských .......... 828 proc.
maďarských .......... 80 ,
turčanská stolice 13.338 hlasú, z téch
slovenských .......... 69-8 proc
maďarských .......... 105 ,

Revue Naše Slovensko

zvoleňská stolice 33.092 hlasú, z téch

slovenských ..... . . . . 830 proc.
maďarských .......... 135 ,
abaujtorňanská stolice 34,433 hl., z téch
slovenských ........... 16:0 proc.
maďarských .......... 1817 ,
mésto Košice 10.435 hlasú, z téch
slovenských . .... . 12°6 proc
maďarských .......... 182 ,»
gemerská stolice 49.876 hlasú, z téch
slovenských .......... 359 proc.
maďarských .......... 017 ,„
šáryšská stolice 24.420 hlasú, z téch
slovenských .......... 60:1 proc
maďarských . ......... 194 _
spišská stolice 33.935 hlasú, z téch
slovenských .......... 443 proc
maďarských .......... 169 ,
užhorodská stolice 20.050 hlasú, z téch
slovenských .......... 24:1 proc.
maďarských .......... 538 ,
ruských . . ... 0... 120 ,
zemplinská stolice 57.545 hlasú, z téch
slovenských. ......... 19°06 proc.
maďarských. ......... 724 ,

V jinych stolicích, kde bydlejí Slováci, pomér
tento bude následovní:

báčbodrogská stolice obdrží 171.320
hlasá, z téch

slovenských .......... 48 proc
maďarských .......... 383 ,
srbských. ........... 163
némeckych. .......... 357
mésto Nový Sad 8.484 hlasú, z téch
slovenských .......... 36 proc.
maďarských .......... 307 ,»
srbských . .......... ll ,
nčmeckých. .......... 263 ,„
békéšská stolice 83.136 hlasú, z téch
slovenských .......... 22:6 proc.
maďarských .......... T33 ,
čanádská stolice 34.433 hlasú, z téch
slovenských .......... 12:9 proc
maďarských ........2.. 1060 ,

K tomu jesté pčidruží se nové rozdéleni
volebních okresú. Oravskou, turčanskou
a liptovskou stolici hodlají sjednotiti. K ni-
transké stolici pfipoji 6 maďarských vesnic
z komarňanské stolice. K zvolenské stolici
pripojí prievidzký okres z nitranské stolice
a mésto Kfemnici se sousedními vesnicemi.

Revue Naše Slovensko 39

z tékovské stolice. K tčkovské stolici pripoji
udvardský okres z komarňánské stolice a
párkáňský okres z ostfihomské stolice. K hon-
ťanské stolici ptipoji novohradský a bala-
šaďarmotský okres z novohradské stolice.

Dle tohoto rozdčlení okresú na véky pry
bude zajišténa supremacie maďarského ple-
mene v Uhrách, i když by volební právo do
autonomnich sború bylo ješié více rozSifeno,
než volební právo do parlamentu.

Takovou reformou volebního práva a ta-
kovým rozdélenim stolic respektive volebních
okresú dosáhla by arci feudálné reakčni a šovi-
nistickaé maďarská koalice toho, čeho si pfeje:
zachovani dosavadní supremacie sociální a
národní. Podafi-li se ji to, bude spokojena.

Slovenský život zkvétá. Lid všude
hlásí se k slovenské myšlénce. Tomu na-
svčdčuje také první porada slovenských
sedlákú, odbývaná 15. zafi v Budapešti. Schúze
ta, na níž bylo zastoupeno 22 slovenských
volebních okresú 82 selskými delegáty, dala
základ k organisaci slovenského agrárni-
ckého stavu a jejíž dosah bude Ize toliko
v daleké budoucnosti oceniti. Na scházi pro-
mluvil nejdfive poslanec Bella, který pťí-
pomínal nutnost organisace slovenské strany.
Mezi jiným feki: „Každý Slovák — pňívrženec
našej snemovej národnostnej strany, ktorý
sa prihlási, bude zovnútorným členom ná-
rodnostnej strany a bude patriť do jej slo-
venského oddelenia.“

Die poslance Hodži „dnešní den jest vý-
znamný proto, jelikož slovenská politika a
slovenská organisace pfestala býti praci
nčkolika šlechetných avšak slabých lidí a
pčešla. do rukou veškerého našeho lidu.“

Na konec byla pfijata resoluce, v níž se
dúrazné vyzývají národnostní poslanci, by
zmužile bojovali proti novému olupování
nemaďarských národnostních lidových mas.

V první schúzi snému pčedložil dr. Wekerle
rozpočet na rok 1909, Charaktistickou
jeho známkou jest značný vzestup vydajú.

Proti položce vydajú 1.343,609.342 korun
stojí položka prijmú 1.393,785.695 korun, tudíž
zvýšení 50,176.353 K. Mimoťádné výdaje
212,120.563 K a pfijmy 161,992.281 K tudíž
schodek 50,128.284 K.

Výdaje velice vzrostly, kterýžto vzrúst
jest vyvolán jednak zvýšením požitkú státních

ztizenci a účedníkú a jednak investiční čin-
ností uherského státu. Uherský stát jest
podnikatem prvého fadu a výdaje s touto
činností spojené rostou rok od roku. Vedle
investic na státních drahách a ve státních
železárnách bude miti uherská vláda za-
potfebi značných sum na vybudovani statnich
uhelnych dolú, jichž téžba má Ciniti do čtyť
let nejméné 20 milionú metr. centú ročné.
Všechny tyto výdaje nebude Ize uhraditi
z béZnych pčíjmú a tak dr. Wekerle ohla-
šuje nutnost uzavčení nové pájčky. Ovšem
v nejbližším období spokojí se prý vláda
s vydáním druhé části uzavčené pdjcky
150 mil. kor.: nicméné pňíhodného okamžiku
použije vláda k tomu, aby použila svolení
k emissi nové renty. Zdá se, že tento pfi-
hodný okamžik nastane ptíštím jarem, neboť
není myslitelno, že by uherská vláda chtéla
po celý pristi rok hraditi značné investiční
náklady z bšžných pfijma. |

Celý rozpočet uherský činí dojem znač-
ného napjetí a dr. Wekerle sám praví, že
vláda chce se stále fiditi zásadou velké
opatrnosti a spofivosti. Jen tak bude Ize
udržeti uherské finance v úplné rovnováze.

Ústčední výbor slovenské národní
strany prohlásil: „Výbor uzavrel jedno-
hlasne a jednosvorne, že slovenská národná
strana pripojuje se k stránkam krajinským,
ktoré idú bojovať za všeobecné, rovné, tajné,
a po obciach vykonávať sa majúce volebné
právo. Vstúpenie do tohto bloku v iných
ohľadoch a smeroch stránkn neviaže.“ Tím
vstup do protivládního bloku oficielné ohlášen.
V bloku jsou ješté Rumuni, sociální demo-
kraté, nemecká lidová strana, zemská radi-
kální strana a selská strana. Srbové, ktefi
pri volbé karlovického patriarchy deélali
mišmaš s vládou, nejsou v ném. Ba vyskytly
se hlasy, aby byli z národnostního klubu
vyloučeni, když se i tak (mimo M. Polita)
paktují s vládou.

Blok začal svoji práci ostče. Všude ohla-
šovány lidové schúze, kteréž však služnovci,
tito všemohoucí bašibozuci v Uhrách ne-
povolovali. Zvlášté sociální demokracie vede
si sméle. Hodila do boje celou svoji exi-
stenci, angažovala se na všechny strany.
Ano i rakouská sociální demokracie pfispéla
ji také na pomoc, když v památné videnské
schúzi manifestovala pro uherský proletariat.

Revue Naše Slovensko

RÚZNÉ ZPRÁVY.

Cizina, zvlášté anglická žurnalistika včno-
vala v novéjsi dobé Uhrám více pozornosti
než dfive, pčesvčdčivši se, že pod pláštém
maďarské svobodomyslnosti skrývá se nej-
cernéjsi zpátečniciví, barbarismus. Maďarská
vláda občtuje proto obrovské miliony na
informování ciziny, zaplavuje články veškeré
svétové časopisy. Tak v srpnovém čísle
„Contemporary Rewiew“ rozepisuje
se hrabč Josef Majláth, který ve svém článku
tvrdí, že celá protimaďarská akce je plodem
nčkolika národnostních fanatikú. Odvolává
se na francouzskou žurnalistiku, která je na
strané Maďarú. Ličí celou černovskou udá-
lost, pravda ve smyslu apponyiovském, po-
mlouvá Bjôrnsona a dr. Dušana Makovi-
ckého, jakožto napovčdu všech utrhačných
informací. Potom piše o národnostní otázce,
kterou pry udržuje pouze nékolik ztracených
existencí. Článek konkluduje v maďarský he-
roismus a rovnoprávnost národnostní.

Zákon z roku 1886 (8 82. z. čl. XXIL)
nafizuje, aby administrativní (stoliční) účed-
nici vúčedních stycích užívali fed lidu (6. od-
stavec) a státní vladé ukládá, aby voleni
byli toliko účedníci znalí jazyka toho kterého
kraje (27. odstavec).

Takto nafizuje zákon, praxe nás však po-
učuje 0 opačném. V bystficko-násodské sto -
lici byla volba podslúžnébo a 2 podnotárú.
V stolici mají vštšinu Némci a Rumuni,
v stoličním výboru však Némci. Výbor, který
určí kandidáty, kandidoval na dotyčná mista
úťedníky, ktefi vedle neznalosti nčmeckého
a rumunského jazyka, ani dle postupu nebyli
pripustni ke kandidatuče. Nčmečtí členové
stoličního výboru protestovali proti takové
kandidatuče, když však jejich protest zästal
bez výsledku, obrátili se na nejvyšší ad-
ministrativní soud, aby tuto kandidaturu
zrušil.

Nejvyšší administrativní soud však odvo-
lání zamítnul a ve svém odúvodnéní mezi
jiným praví:

„Národnostní zákon pfi obsazovani veľej-
ných ufednickych mist nedává uherským stát-
ním občanúm z národnostního stanoviska
žádné privileje a § 6. dotyčného zákona zní
jasné, že pri obsazování takových mist má
se hledčti toliko na schopnosti, což se ovšem
rozSifuje tím, aby se v národnostních kra-

jich bral ohled na osoby, znalé národnostního
jazyka lidu, jestliže též v.jiném ohledu jejich
schopnosti jsou dostatečné. Tomuto diskret-
nimu opatfeni nesmi býti pňikládána však
bezpodminečné platná pravni moc, neboť
výše uvedený § 6. toliko v mezich možností
požaduje, aby ufednik s národnostmi, které
v jeho okresu bydlí, jednal v jejich jazyku.
Z toho následuje, že znalost tohoto národ-
nostního zákona není však takovou pod-
minkou kvalifikace, která by se od ufednika
v národnostních krajích musila bezpodmi-
nečné požadovati. Ačkoliv jest žádoucno,
aby úfedníci, často se stýkajíci s lidem,
uméli jeho jazykem mluviti, pčece s odvo-
lanim se na znénf národnostního zákona
§ 82. zák. 1886 XXII: tudiž neexistovani
takové podmínky, kterouž výše uvedený
zákon nestanoví, nemúže sloužiti co zá-
konná pľekážka kandidatury. Toto odvolání
se na národnostní zákon tfeba tudíž pova-
žovati toliko za upozornční výboru, který
účedníky kandiduje, aby v mezích svého
diskrecionálního púsobení v národnostním
zákonu obsažené základní zásady dle mož-
nosti uplatnil, což jej ale vžádném
určitém sméru neváže.“

Tak se vykládá v Uhrách zákon. Jak vy-
padá však onen vychvalovaný ústavní život
v Uhrách, múžeme si domysliti, když se
národnostem „dle možnosti“ slibuje a vyšší
úťady délaji, co sami chtéji.

“a

Uherský ministr Andrássy odebral poštov-
ní dopravu do Uher časopisu „Štampa“,
který vychazi v Bélehradé, jelikož pry pfi-
nášel protimaďarské články.

Redakce „Ľudových Novin“ vyzvala
slovenský katolický lid, aby u pňíležitosti
S0letého jubilea papeZe Pia X. žádal téhož
za zrušení suspense ab ordine uvéznéného
Andreje Hlinky. Redakci došlo na 30.000
podpisú, které odevzdány v Rimé.

“

Slovenský kapital začíná opét pracovati.
Ľudová banka v Novém Mésté
n. V. zvyšuje svúj akciový kapitál na
500.000 K a v Pišťanech 2fizuje filiálku. —
V Šidé, slovenské kolonii v Chorvátsku,
bude založen nový slovenský penéZni ústav
s akciovým kapitálem 75.000 K.

Revue Naše Slovensko | 41

Maďarský denník „Egyetértés“, jehož hlav-
ním redaktorem jest František Kossuth, psal
o maďarských sedlácích následovné: „...Špi-
navi, v košili a podvlékačkách obléknuti
s dlouhými vlasy a špínou páchnoucí lidé,
ktefí neumí počítati ani do desíti, postavy
zahalené do Inénych hadrú s namaštčnými
hlavami, jako divoši v daleké Africe.“ Tak
se píše v Uhrách o selském stavu.

Dánský časopis „Nordisk Ugeblad“
v Kodani, uvefejnil článek o Slovácích pod
názvem „Barbarisk Civilisation,
Magyarer og Slovaker“ ve kterém
se nynčjší politika vládní, pronásledování
nemaďarských národností, odsuzuje.
.»

Dnem 1. listopadu bude zahájena v Ko-
línč výstava uherských slovenských akade-
mických malíčú. Obsahovati bude kolekci
asi 200 malebných koutú Slovenska a rázo-
vitých jeho typú. Výstava tato je první
slovenskou výstavou v Čechách, i Ize se
naditi, že bude hojné navstévovana. Vyté-
žek z výstavy určen jest utiskovaným bra-

trim slovenským.
%

Poslanec Ratkaj chtél podávati v obci Ozore
v tolňanské stolíci zprávu ze své snčmovní
činnosti. Jako člen košutovské strany, jež
souhlasí s pluralitou, musil pfed voliči utéci.

SLOVENSKE SOUDY.

Rudolf Čipka a Josef Dianiška
z Tisovce odsouzeni byli každý na 13 dní
do včzení a k 10 kor. penčžní pokuty pro
domnčlé zneucténí maďarského praporu.

V girailtovském okresu pfi minulých vol-
bach do zemského snčmu kandidoval také
Ivan Pivko. Kandidátní čeči nebylo mu
však dovoleno prosloviti, jelikož tamní slúžný
každou schúzi zakázal. Proto Pivko navštívil
pouze jistého svého známého a tam u ného
— ped 3 osobami —- rozmlouval o béZnych
udalostech. Soud jej proto odsoudil na
14 dní do státního vézeni a k 50
korunám penéžní pokuty pro poťádání
nedovolené schúze.

NÁ]

PRO SLOVÁKY.

Slovenští rolníci v Praze. Za velmi šťast-
nou myšlénku, která stykúm československým
pčišla vskutku vhod, Ize pokládati uspofadani
výpravy slovenských rolnikú do Prahy. Vý-
prava tato, kterou vedl posl. dr. Blaho, pfi-
byla do Prahy dne 22. záňí. Uvitani bylo
nadšené a slavnostní. Vlak se slovenským rol-
nictvem byl očekáván zástupci mésta Prahy:
klub agrarnich poslancú poslal k uvítání 26
svých členú, dostavilo se členstvo Českoslo-
vanské Jednoty, fady národních korporací.
Na vrelou uvítací fe¢ naméstka starosty mésta
Prahy p. Jirouska a pčedsedy Českosl. Jed-
noty p. prof. Táborského odpovídal posl.
dr. Blaho. Po tomto pozdravu byli milí
hosté vedeni uprostfed mnohotisícového zá-
stupu českého obecenstva od nádraží pfes
Pľíkopy do MéSfanské Besedy. Sučanská
hudba hrála v pochod a bouflivé projevy
radosti, volání „Sláva“ a „Na zdar“ nebralo
konce. Český lid vítal slovenské rolnictvo
s netajenou láskou... Večer stráven byl
v MéSfanské Besedé. Druhého dne po pro-
hlídce pražských památnosti byla v poled-
ních hodinách hostina na Zofiné, vystro-
jená na počest poutníkú, které se súčastnili
opét zástupcové mésta Prahy, Českoslov.
Jednoty, poslanci agrární strany atd. Starosta
mésta Prahy, dr. Groš, oslovil účastníky,
v závčrku své ťeči tka: „Odevzdejte svým
bratfim na krásném Slovensku naše nejvrouc-
nejší pozdravy a vzpomeňte si s láskou na
Prahu, kde žijí vaši upfimni bratfi a nejlepší
pratelé!* Na slova starostova odpovídal p.
Josef Branecký, rolník ze Skalice, dp. Ju r-
kovič ev. faráť z Kraľové, p. Ignác Polák
z Hochštetna a posl. dr. Blaho, který pravil:
„Je tov déjinách československé vzájemnosti
prvý prípad, že široké vrstvy sloven:
ského lidu zavítaly do Prahy. Dékuje
za pohostení starostovi a jeho naméstkovi
a volá: nechť se Praha vzmáhá k slavé a
zdaru českého národa a ku cti jednokultur-
ního akrví jednotného národa českosloven-
ského“. Všem účastníkúm výpravy rozdáno
pak na památku album mésta Prahy. Odpo-
ledne byla na programu navStéva Národ-
ního divadla. Večer dorazila do Prahy
část výpravy, která byla maďarskými četníky
na cesté zadržena. Zpráva tato vyvolala
v Praze rozhoťčení. Byli to divadelní ochot-

42 Revue Naše Slovensko

níci ze Smolnic, ktefi očekáváni na nádráži
a viele uvítáni obecenstvem i svými druhy
v Praze již meškajícími, byly vedeni do Ná-
rodního domu na Kral. Vinohradech, kde
byl uspočádán pčátelský večírek se slo-
venskými zpévy a tanci. Druhého dne navsti-
vila výprava české museum astaromést-
skou radnici, kde byla uvítána starostou dr.
Grošem. V kapli staroméstské radnice
vysiechli pak účastníci mší. Z radnice dali
se slovensti rolníci na cestu do jubilejní
výstavy, kde byli uvítání cis. radou
L. Bondym. Ostatek dne stráven na vý-
stavč, kde slovenská mládež pťednesla své
tance. Večer zaplála výstava v nádherném
osvétleni... S velkým zájmem setkala se
také u účastníkú výpravy návštéva Nároado-
pisného musea českoslovanského,
které chová mnoho ukázek slovanského lido-
vého uméni. — Doba.k navStévé Prahy byla
vhodné volena i tím, že slovenští rolníci
mohli se súčastniti í velikého sjezdu
agrární strany českoslovanské, jejíž den-
ník „Venkov“ vitaje sjiZdéjici se do Prahy
pčíslušníky rolnického stavu, volal: „Buďtež
pozdraveni všichni, kteri jste prijeli z da-
leké Rusi a zejména vy, téZce ujačmené
včtve slovanské pod slováckými Tatrami
v Uhrách“. Sjezd sám byl pak jevištém po-
tčšitelných projevú bratrstvi rolnikú českých
a slovenských. Po zahájení sjezdu pfedse-
dou posl. Žďárským, ujal se za deputaci
slovenských rolníkú p. Branecký, který
pravil:

Vysokocténé valné shromáždéní! Milí bratňi
a sestry!

Sledovali jsme se zájmem minulé volby,
sledovali jsme účinek vašeho pokroku, vaší
práce, uvažovali jsme, jak bylo možno, že
české rolnictvo utvorilo tak silnou stranu,
tolik zástupcú svých že má ve sborech zá-
konodárných. Divili jsme se tomu velice.
Avšak, drazí, když vás dnes vidíme, nemáme
se čemu diviti, vidíme-li ty tisíce rolnictva,
sjednoceného pod jedním heslem, tu není
co pochybovati, že by vítézství vás mohlo
minouti. Síla národa spočívá v rolnictvu.
Rolnictvo jest základem každého státu, každé
vlasti. (Výborné. Potlesk.)

Drazí moji! My jsme vždy dosud myslili,
že vy již jste v tom nejlepším pokoji, že
nemáte již nepfitele, který by se opovážil hlavu
proti vám zvednouti. Ale dnes vidíme,

pravý opak a vidíme, co zkoušíte od Némcú,
ale doufám, že lehko je odbudete.

Vzpomeňme nyní na naše utrápené zbité

Slovensko, na utiskované slovenské rolníky.
Je nas pal druhého milionu Slovákä-rolníkú,
a musíme se žalem pfipomenouti, že ani
jediného zástupce nemáme tam, kde by nás
mél zastupovati, kde se jedná o naše dobro
neb zlo. Drazí moji, pak nechť vám není
divno, že slovenské rolnictvo není
vzdelané, že je chudé a že nás zabi-
její nejen na poli politickém, nýbrž
i na poli hospodáťské m. Se žalem mu-
sime vyznat, že nemáme ani jediné odborné
hospodafské vzdčlavací školy. U vás jsme
zvédéli, že jste méli 364 schúzí, a já
musím se žalem povédéti, Ze není nám
povolena ani jediná! (Hanbal) Ješté
pred 10 lety méli jsme šest velkých vzdé-
lavacích čtenáťských spolkú, dva nam
z nich zrušili a jiné povoliti nechtéji, že
pry sev nich péstuje panslavismus! Mú-
žete si tudiZ pfedstaviti, odkud vyjíti ma
naše organisace! Lid se nemúže sjednotiti
a v takových taborech, jako je váš dnešní,
mluviti a posiliti se. Následkem toho neni
možno ho organisovati. (Hanba jim.)

Dale ješté jednu pijavici máme na téle,
která nás trapi. To jsou židé. Všechen ob-
chod, všechen prúmysl je v-rukou židov-
ských, takže my rolníci jsme odkazani
všechny naše produkty dle jejich libovolných
cen jim do jejich nenasytných kapes házeti!
(Hanba vydčračúm!) Ale ujišťuji vás, že ze
všech sil se pňičiníme, aby stav tento ne-
potrval dlouho, že pricinime se o osvobo-
zení lidu našeho z téchto spárú. (Zcela
spravné! Potlesk.)

Chci pčedevším vám podékovati za všechnu
bratrskou laskavost, kterou jsme zažili Ve
vaší opravdu bratrské náruči. Dale jako SlOo-
vák a rolník jménem uherských Slovákú @
rolníkú zdravím Exellenci pana ministra kraT
jana, na néhož my uherští Slováci jsme€
hrdi. My se hlásíme k vám jako SlováC%»
jako vaší bratfi, jako rolníci. (Výborné 1
Sláva! Potlesk.)

Brati moji, zdar a slávu volám vaší pev né
organisaci, která již široko daleko saha nej€"!
v Čechách ina Moravé, které jsme souse dí:
a která sahá až k hranici uherské Slovac©
a v nás vzbuzuje dúvéru, že nebudou VÍC“
miti moc ti divocí pohraničáfi, za náš gr©“

Revue Naše Slovensko

najatí, nás zastaviti a chtiti nás hnáti zpét,
jak se nám stalo na této cesté k vám, kdy
nás zahnali 8 hodin cesty zpét domú. My
však v noci se dostali pťes hranice a pťišli
jsme sem k vám. (Výborné! Dlouho trvajíci
potlesk.) Této vaší organisací volám: Na
zdar! a slibujeme vám bratfi moji, že do-
lehne ozvéna tai k nám, a že ta cesta bude
‘ miti účinek na naše bratry a že pľiští vý-
prava bude čítati ne 140 neb 160, nýbrž
aspoň tisíc, dvatisíce Slovákú. (Na zdar! Vý-
bornč! Sláva! Potlesk. Rečníku se blaho-
preje.)

Na tento projev odpovédél pčedseda sjezdu
posl. Žďárský:

Po krásných, dojemných slovech prfitele
Braneckého mohu vyslovíti jen radostné po-
téSeni nad pevnou válí a odhodlaností na-
Sich bratrú slováckých, již projevují v ha-
jení svých práv proti svefepému nepfiteli a
mohu zajisté jménem všech pfislibiti mu
všestrannou a účinnou pomoc naší. Nemohu
jinak než veľejnč pťíteli našemu fici, že boj je-
jich jest bojem naším (Výborné !), že utrpení
jejich je utrpením naším a že vzpomeneme
jejich lásky k nám v dobách každých a pro-
síme, aby bratfi ze Slovače obraceli se ča-
stéji k nám a spéli k onomu cili, aby je-
dnotlivé naše slovanské včtve stály zde jed-
nou jako mohutný kmen, jako mohutný strom
naší velké matky Slávy! (Výborné! Dlouho
trvajíci potlesk a volání slávy).

Současné se sjezdem konaly se na ostrové
Žofínském dva tábory českého rolnictva,
kde promluvil za bouflivého ohlasu za slo-
venské rolniky opét p. Branecky. Tak se
stal agrarni sjezd v Praze soutasné dnem
sblížení se všeho rolnictva z českých zemí
s rolnictvem ze Slovače. Bylo by záhodno,
což bude véci české agrarní strany, aby
v tomto sméru bylo i dále pracováno a
sblížení tomu dán trvalý a prak-
ticky cenný podklad. Tím by výprava
slovenského rolnictva, ze které její účastníci
budou zajisté čerpati mnoho povzbuzeni a
uchovaí dny ztrávené v Praze v trvalé
vzpomínce — méla pro budoucnost mnoho-
vlivné výsledky. Nechť slova nadšení vtéli
se vždy ve vážné činy! K tomu pra-
cujme!

Tiskové pomčry v Uhrách odbyl mezi-
národní žurnalistický sjezd v Berlínč beze
všeho povšímnutí. Vzhledem k tomu vidél

se Ústťední svaz slovanských novináťú nu-
cena učiniti následujíci prohlášení:

— „Ústťední svaz slovanských novináťú,
pojednav o mezinárodním sjezdu žurnalistú
v Berlínč, usnesl se jednomyslné na pro-
jevu, kterým protestuje proti: Ihostejnosti
sjezdu, jenž, ač byl upozornén na pro-
nasledovani tisku nemaďarských
národností v Uhrách jakož i tisku
chorvatského tamže a polského v Prusku,
neujal se svobody tiskové a nepozvedl
hlasu svého k jejith ochrané. Tím jeden
z nejpodstatnéjších úkolú mezinarodniho
svazu stává se illusorním a pred slovanskou
žurnalistikou vyvstává otázka, zdaž môže
náležeti a pisobiti v organisaci novináť., je
nejpfednéjsiho úkolu, hájení svobody tisku,
pčestává dbáti, když jde o novinafe
slovanské.

Z MADARONSKYCH ČASO-
PISÚ.

Slováci, krajani! Dajte sl pozor na
seba! Hladní vici sa tárajú v našich ob-
ciach!

Tak volá maďaronský „Krajan“ v „Baň-
ské Bystfici* v čísle ze dne 6. srpna na
úvodním misté a schátralým tonem, v jakém
si prodejný maďaronský tisk libuje, latefi na
Čechy a píše:

Nenie dost tomu, že všeliaké hnusné, psie
časopisy pod kepeňom tej našej „sloven-
činy“ búria ľud proti zákonom, úradníkom,
ešte toho bolo treba, aby sa dajakí Česi
motali tu u nás. Keď človek v týchto letných
dňoch cestuje, na každej dráhe sa stretne
s Čechámi, ktorí dľa ích programmu na
vnivoč chcú obrátiť Slovákov. Česi medzi
sebou uzavreli, že budú ích spisy, literatúru
rozširovať medzi Slovákmi, poneváč toľko
čarbú, že to nemá kto prečítať u ních, a
peniaze za to nevyhodí. Česi v prvom ohľadu
bojá sa Nemcov. V každom ích časopise
môžeme čitať, že majú strach pred vzdela-
nosťou a rečou nemeckou. Jako si teda po-
radiť? Chcú chytiť Slovákov, aby mohli uká-
zať celej Europe, že však v Uhorsku tiež
bývajú Česi, teda ich je viac, jako počty
ukazujú. Žalujú sa Česi, že ich školy v ta-
kom počte vyvedú vyučených ľudí do sveta,

že títo mladíci nemôžu dostať zamestnanie
v Čechách. Musia sa teda tárať po celom
svete. Mnoho ích príde aj k nám. Tu sa
naučia dľa možnosti aj maďarskú reč, aby
len vyžiť mohli. V srdci sú ale proti nám.
My takovýchto mladíkov nepotrebujeme.
Musíme si teda do povahy vziať, že aj my
máme stredné a vyššie školy, z ktorých
mnoho vychádza diplomatičných mladíkov,
o ktorých sa musíme v prvom rade po-
starať!

My máme viac škôl, ako cela Morava a
Čechy, teda musíme na tom byť, aby náš
diplomatičný mladík dostal úrad a nie bár-
saký Čech. Sú u nás veľké panstvá, ze-
mänstvá, grófstva, na ktorých nenájdeme
úradníka Uhra, ale Čecha. Prečo? Preto,
lebo naši mladíci, jako jagri vyštudujú tie
najvyššie školy, teda dľa ích učenia žiadajú
aj plat.

Česi ale zložia pár striedných tried, potom
idú do horárských škôl, čo sa s našou Aka-
demiou ani len spomenúť nedá, a potom za
malý plat slúžia v takýchto panstvách. Mô-
žeme si mysleť, že je to veľký rozdieľ!

Keď Česi vyučia si svojich synov, nech
sa o nich starajú doma, a nech ích nepo-
sielajú k nám. To je práve taká vec, jako
keď má jeden otec mnoho detí, a nevie sa
o ne postarať, nuž ích pošle do sirotáru.
Tak aj Česi! Keď nemôžu sa postarať o svo-
jich vyučených, nech ích neučia! Struna sa
dá natiahnuť, ale keď ju mnoho ťaháme,
tak naraz praskne. Tak praskla aj žila ži-
vota českého. Teraz chcejú, aby túto cho-
robu napravilo Uhorsko! My nemáme s Če-
chámi níč! Keď ím je dačo treba, nech klaknú
na kolena pred Rakúskom, pred Nemcom,
poneváč on stojí k ním najbližej. Češi si
ďalej uzavreli, že budú v Uhorsku medzi
Slovákmi predávať české knihy a spisy.
Toho z našej stránky potreba niet. Naša
reč slovenská je celkom neodvislá od českej.
Slovenská reč niet nárečie reči Českej, ale sa
môže táto myšlienka obrátiť! Slováci boli
prvší, a zo slovenskej reči povstala česká!
Veď veľkí mudrci to sami tvrdia, ba čo
viac, jedon ruský učbár hovorí, že on sám
nevie k akému konárovi stromu slovanstva
má patriť reč naša! A či nie? My máme na
roli kapustu a Čech má zéli. My máme fa-
rára, kňaza, a on má panáčka. My si vyro-
bime za deň zlatovku, aon dostane rynskú!

Revue Naše Slovensko

My robíme s mlieka sýr, a Čech robí tva-
roch. My si nadusíme zemiakov, a on po-
trebuje máčku s knedlikami. My si vypi-
jeme vína, a on chlastce pivo. My hovoríme,
vravíme, a on mluví. My máme kravy, a on
má krávy. My ideme do Viedne, a on chodí
do Vídňa. My ťažko pracujeme, máme mo-
zolné ruky, a Cech si kúpi „Gašparka“, —
celý deň spí, a večer hrá. V Čechách sa na
„Gašparka“ jednoducho vyfákajú, poneváč
tam už aj vrabci a sovy tak húkajú, ako
„Gašparček,“ u nás ale takých sprostostých
niet, teda keď takíto trhani prídu do obce,
obecenstvo sa na to díva, obetuje krajciare,
ba čo viac, dá sa aj najesť týmto hladošom.
Keby naša administracia stoličná tak zlá bola,
nedovolila by žiadnému Čechovi tárať sa po
dedinách.

Nech nás Boh chráni od takejto rodiny!
A potom ešte čo chcú títo brata z mokrej
štvrti? Chcú u nás predávať knižočky, aby
sme sa vraj naučili česky!

Pri našej materinskej reči naučme sa
štátnu reč, z toho budeme mať osoh, ale
českým knihám a rozprávkam dajme svätý
pokoj! Keď ich majú tak veľa, nech s ními
v zime zakúria do kachiel, alebo ako Česi ho-
voria, nech si vraj v peci zatopí. Zatopiť
v našej reči znamená toľko, že sa dakto
dostal pod vodu, a tam vydal svoju dušu,
— u Čechov ale topia sa kachle, keď vonku
mrzne.

_ Staré porekadlo je, že keď pes vidí u nás
Cecha, tak si hneď sadne! Ale prečo? Veď
to môže každý poriadny uhorský Slovák
uhádnuť! My si nesadneme pred ním, lebo
sme na Boží obraz stvorení, ale každého
Čecha, ktorý nám sprosté knihy dáva, alebo
predáva, od seba odvrhneme. V Luhačovi-
ciach utvorilo sa, že filierove sporiteľne
budú Česi rozširovať medzi Slovákmi! Ešte
kýho čerta! K tomuto nemajú žiadneho
práva. To naše zákony nedovolia, aby cudzí
ľud ešte aj so sporiteľnami u nás pánslávskú
politiku rozširoval. To by boly také banky,
také peniaze, aké sa nachádzajú u socia-
listov. Ku pr. v Zay-Uhrovci (Trenč. st.)
robotníci fabriky paličkovej dali sa sviesť
socialistom. Keď bolo už v kassy pár sto
korún, — prišli tí faktorovia z Budapešti,
vzali kassu so sebou, a úbohých robotníkov
nechali v bláte práve v tom čase, keď vy-
pukol Štrajk. Aj páni Česi by tak urobili

Revue Naše Slovensko

s fillerovými bankámi. Jedným slovom, Česi
nech se starajú o seba, ale nie o nás Slo-
vákov. My máme svoju vlasť, my si tu
pekný groš zarobíme, tu žijeme, ako žili aj
naši pradedovia, a žiadnej neplechy nepo-
trebujeme. Česi sa len preto zaujímajú o nás,
lebo vidia, že my Slováci ím môžeme po-
môcť! Poneváč ale takéto chovania sa je
nevlastenecké, lebo rozmnožuje tu pansla-
vizmus, musíme sa chrániť od každého Čecha,
ako od smrtedelného hriechu! Nekupujme
teda České knihy, a sprosté časopisy. Keď
je nám slovenská kniha potrebná, tú dosta-
neme aj u nás. Nekupujme české kalendáre,
lebo my jsme nie Češi ale uhorskí Slováci.
A keď teraz v letnom čase navštívia nás
Češi, obzrime ich, ako nepriateľov našej
vlasti. V tom páde budeme čistí pred Bohom
a pred zákonom krajiny našej.

NARODOHOSPODARSKY A
FINANČNÍ PREHLED.

Otázka zňízení samostatné cedulové banky
uherské jest stále v popfedi diskuse a po-
zornosti. Bankovní komise uherského snému
uvefejnila pisemné dobrozdání o bankovní
otázce presidenta ulerské úvčrní banky
Kornfelda, o kterém již dávno kolovaly
rúzné zprávy. Kornfeld staví se na stano-
visko docela nestranné, uvažuje výhody i ne-
výhody obou bankovních systémú a pfipo-
juje k tomu na konec poznámku, že celé
otázce bankovni nepľikládá takovou rozho-
dujíci váhu, jaká se ji pľikládá ve všech
kruzích politických i hospodafskych. Zňízení
samostatné uherské cedulové banky nesetkalo
by se dle jeho úsudku s pfilisnymi obtiZemi.
Lze očekávati nerušenou činnost této samo-
statné banky, bude-li vedena s pfisnym za-
chovavanim zásad hotové platici banky a
bude-li plniti pfesné pčikázané úkoly. Samo-
statná banka nemúže v hospodáťském sméru
poskytnouti víc nežli rakousko-uherská banka.
Zňízenim samostatné banky nastane značné
zdražení penéz, alespoň v prvních létech.
Samostatná banka bude nucena po dlouhou
dobu byti pňi povolování uvéru spíše pňís-
néjší než jest rakousko-uherská banka. Do-
savadní společenství bankovní neškodí úvčru
Uher na mezinárodním trhu. Absolutní parita

s Rakouskem na finančné-technickém poli

‘spoletné banky jest pro mezinárodní uvér

Uher spíše s výhodou. Z téchto dúvodú po-
važuje Kornfeld za radno na další periodu
privilegia, která by ovšem sahala pouze do
vypršení obchodních smluv, udržeti spole-
čenství bankovní a upustiti od zťízení samo-
statné uherské banky. Jak vidno, považuje
Kornfeld občti, které by byly spojeny se
zľizením samostatné banky, za včtší, než hy
byly výhody, které by tím byly získány.

Dale doporučuje výslovné, aby brán byt
zfetel na zemédélsky ráz zemé a doporučuje
i prijimani prolongačních smének, ovšem
jenom v tom pfipadé, ručí-li charakter po-
davatele za to, že sménka v pfipadé pre-
sentace bude správnč zaplacena. Ohledné
otázky placení hotovými vyslovuje se Korn-
feld rozhodné pro to, aby samostatná uher-
ská banka byla hned od počátku bankou
zlatem platici. Tím by bylo zabranéno zne-
hodnocení uherské valuty, což má nejen
značný význam vúči cizinč, ale zvláštč také
vúči Rakousku, jehož obrovské úvčry budou
miti Uhry i nadále zapotfebi. Kornfeld se
domnívá, že bude banka s to, aby zásadu
placení hotovými udržela a pripomina k tomu,
že bude úkolem všech vúdčích mužú v zemi,
aby pfidrZovali vedení banky k nejpfisnéj-
šímu vykonávání povinností, které budou
z valné části spočívati v tom, že bude nutno
odmitati ony živly, které od zťízení samo-
statné banky očekávají rozmnožení úvčrových
možností v Uhrách.

Názory Kornfeldovy byly vykládány, jakoby
se nestavél proti zňízení samostatné banky.
Kornfeld opravil pozdéji dúkladnč tento
omyl, a sice v Ťfeči, kterou mčl na schúzi
bursovní rady. Kornfeld zabýval se nejprve
pčesnéjším určením finančaích občtí, které
bude bankovni rozluka od Uher minimálné
vyžadovati. I když se pťedpokládá zvýšení
úrokové míry v Uhrách jen o 1 proc. zna-
mená to roční finanční občť na úrocích as
43 mil. kor. Die výkazú penéZnich ústavú
uherských odhaduje totiž Kornfeld dluhové
bfemeno uherských dlužníkú na 4 miliardy
kor. po srážce vzájemných dluhú penéžních
ústavú na 3500 mil. kor., k čemuž pfistu-
puje jesté asi 800 mil. K, jež Uhram páôjčily
ústavy zahraniční a jež v Uhrách byly vy-
pújčeny od osob soukromých. 1“, z téchto
obnosú znamená tedy ročné 43 mil. kor.,

z čehož 4 mil. kor. pájdou pňímo de- ciainy.

Dluhové bfemeno osob hospodafsky slabých

a úvčru potfebnych se tedy rozlukou ban-
kovní citelné a téZce zvýší a pfispéje jen
k zostfeni sociálních protiv v Uhrách, ježto
zisk z vyšší míry úrokové poplyne do kapes
osob, respektive institucí, finančné silných,
které jsou s to cizím peníze pújčovati. Proto
také jest mylným názor, jakoby na udržení
bankovní jednoty mély zájem jen velké
banky a ústavy, kdežto na samostatné uher-

ské bance je interesováno veškeré obyva-:

telstvo. Pravý opak je pravdou. Egoistní
stanovisko každého bankovniho fiditele mu-
silo by vyzniti rozhodné pro rozluku ban-
-kovni, ježto by tato znamenala včtší pňíjem
úrokú a vyšší zúročení rozpújčených kapi-
„tálú. Všecky ostatní hospodáťské pochyby
jsou dle Kornfelda nepomérné nižšího vý-
znamu. Kornfeld je tedy toho názoru, že
hlavní dúvod leží na strané dlužníkú. Vývody
a výpočty Kornfeldovy jisté se neminou
účinkem na širší kruhy, které jsou povolány,
aby v této dúležité hospodáčské otázce fekly
poslední slovo.

Z ČESKÝCH ČASOPISÚ.

Volební oprava v Uhrach pojišté-
ním nadvlády maďarské na véky.
V úvodníku s tímto titulem napsaly „Ná -
rodní Listy“ ze dne 19, zafi t. r. Uherský
ministr vnitra hrabč Andrássy popľál si sice
Iháty pál tčetího roku, než svúj návrh vo-
lební opravy pfichystal, ale výkon jeho,
pokud již ze zpráv časopisú maďarských je
znám, bude za to opravdovým rekordem
maďarisační politiky, jímž bude zastinéno
vše, co doposud v Uhrách se uchystalo na
úplné zatlačení národností. Ve spojení s no-
vým vyrovnáním uherským, s hospodáčským
programem Košutovým, se školním zákonem
Apponyiovym stane se volební oprava hlav-
ním pilifem národné, t. j. maďarsky jednot-
ného státu, jenž je konečným cílem maďar-
ských politika, k némuž z désnou dúsledností
a houževnatostí spéjí od dob Beustových.
na nových, výhradnč maďarskému národu
hovicich základech.

Výše než všeobecnost a rovnost voleb-
ního práva postavil hr. Andrássy myšlenku

Revue Naše Slovensko

naprostého zabezpečení nadvlády svého ná-
redw; aby toho dosáhl, nelekal se nijakého
prostfedkn ; této myšlence občtoval i posa-
vadní rozdčlení Zup a volebních okresú
i zvláštní postavení mést s vlastním sta-
tutem.

Nad to vykofistil do krajnosti tak zvamau
vyšší kulturnost živlu maďarského i jeho
domnélou včtší poplatnost, aby rozmnožil
počet hlasú maďarských. Konečné použil
i soustfedční délnictva ve včtších maďar-
ských neb pomadafenych méstech ke stej-
nému účelu, a ježto narodnostní venkov se
pľece jenom nedal naprosto pominouti, sáhli
ku prostfedku velikých okresú volebnich
vedie malých volebních okresú méstskych a
prúmyslových, v nichž o vlivu vládním nemá
pochybnosti.

Tato uherská volební oprava jest napo-
menutím i pro nenčmecké politiky
této poloviny soustátí.

Napovédéla-li volební oprava cislajtánská,
že sesiluje dualism, nedopňávajíc slovanské
vštšinč obyvatelstva náležitého zastoupení
na radé fiSské, hlásá to volební oprava uher-
ská smčle a plnými ústy. Sjednocení Némci
ovládají rozdélené skupiny poslancú slovan-
ských na radé fíšské, v Uhrách pak budou ná-
rodnosti navždy odsouzeny ke čtvrtinové men-
šiné, i kdyby se jim nékdy podafilo dobyti
všech okresú, o nichž sami tvúrcové volební
opravy uherské doznávají, že mají pčevahou
obyvatelstvo národnostní.

Jako obnovené vyrovnávaní hospodafské,
tak i volební opravy zde i v Uhrách nade vší
pochybnost dokazují, že nynéjší vládní
soustavy tu i tam sesilují dualism,
že pomáhají ke vzrústajíci moci zde
Némcám, tam Maďarám.

A kdo to ješté stále nevidí a ne-
pochopuje?

LITERATURA A UMÉNÍ.

Sobrané žarty a rozmary cena 60 ha-
lierov: G. K. Laskomerský — Laskomerský
(vlastné Zechenter), jest typickým pčedsta-
vitelem slovenského humoru resp. jeho za-
kladatelem. „Žarty a rozmary“ vyšly púvodné
r. 1878. Jest to sbírka humoristických novel,
majicich povétSiné déjištém Baňskou Bystrici,

Revue Naše Slovensko

Kremnici a okolí, kdež byl Zechenter léka-
fem. Veselé vzpomínky z cest a života od-
nášejí se hlavnč k dobám studijním, nčkteré
k dobč muinéjsi a vyjadfuji hned naivní
radost studentika, jenž ve společném student-
ském vyleté „Majales“ vidél nejsvčtlejší
bod studijního roku, hned zase („Prvý ta-
nec“) sytým humorem a plastickým stilem
“- živé vypravuje o svém prvém bálovém vy-
stoupení (neumél tančiti) pľí némZ uvedl
celé obecenstvo v úžas i nebezpečí svým
divokým rejem. „Ostatný fašiang“ líči
výpravu 5 studentú, hudebnich diletantú, vy-
stoupivších z bidy na plese, z néhozZ jen uté-
kem se spasí, nedovedše vyhovčti všem
pranim rozjafenych tanečníkú.

„Cestovanie na vakacie“ líčí širokým
stílem veselou cestu studentú z Pešti do
Bystfice na velikém formanském voze. —
Veselé pňíhody se stihají, všude humor, vtip,
jenž neopouští autora ani v situacich méné
pčíjemných, Jež zažili studenti v tésnych
hospodách zájezdních. —

Jina skupina novel („Praktický lékar“,
„Pokrok umelectva, zázrak vedy“,
„Allopathia“) čerpá látku z ovzduší lé-
kafského; ze všech srší srdečný smích. Tu
a tam vyskytnou se i sceny naivnéjsi, až
pčíliš nevinné, výraz trivialnčéjší z mluvy
Hdové, ale pravé proto jest četba tím pfi-
stupnéjší duši prostého čtenáče. Méné vhod-
nými se zdají latinská a nčmecká pfislovi a
citáty, jimiž Laskomerský četbu proplétá.
Jednak se jimi nezvyšuje síla vtipu, jednak
jsou nejvčtší části Ctenafstva nepochopitelny.

Druhá serie dopisnic „Uherští Slováci“,
- vyšla pravé nákladem knihupectví R. Pro m-
bergera v Olomouci. Serie tato obsahuje
následujíci čísla : Dievčata vyšívajú. V nedelu
pred kostolom. Pri kolíske. Prosessia v Detve.
Od krstu. Ženy pri okopávaniu. Zavíjanie
mladej nevesty. Svadobný tanec. Tato serie
druhá nezadá nikterak prvé, již vydané
serie, jak co do vkusnosti, tak umčlecké
jakosti. Pfatelam a milovnikim uméleckych
dopisnic doporučujeme viele obé tyto serie.
Snažíme se, aby místo bezcenného braku,
kterým je trh s dopisnicemi zaplaven, pro-
nikaly dopisnice tohoto druhu, které užitečné
spojují s krásným a zachycují nám lidový
život slovenský v Uhrách. Objednávky
pčijímá R. Promberger, knihkupec v Olo-
mouci.

RÚZNÉ PUBLIKACE A KNIHY
REDAKCI ZASLANÉ.

Spolek bibliofilú podnikl vydání díla
v českých pomérech ojedinčlého a pti tom
eminentního významu národního a umčlec-
kého. Jest to vydání veškerých básní Petra
Bezruče v umélecké úpravé Vojt. Preissiga.
Netfeba vyličovati jak hluboký a trvalý vý-
znam národní má poesie Bezručova: jest to
výkňik urážené a potlačované národnosti,
takové živelní síly a pravdy, jaký dosud
nebyl v poesii slyšen. Tu básník spolu pro-
živá nejvyšší bolesti utlačovaného národa a
slova jeho jsou plamenným protestem, který
se ozývá nejen jako vyktik Čechú slezských,
utišténých pfemoci cizího veľkokapitálu, ale
vyvolává i v nás stejné city, odpovidá i na-
šim národním bolestem a našemu útisku
sociálnímu. Spolku bibliofilú záleželo však
také na tom, aby podal české vefejnosti vy-
nikajíci ukázku českého umční grafického a
jelikož není u nás dosud téméf knih tako-
vých, které by byly spolu venkoncem také
uméleckymi díly výtvarnými, pokusil se slou-
čiti oboje: dilo básníkovo a dílo výtvarní-
kovo v jednotné dílo umelecké. Z toho dú-
vodu svéfil úpravu (vytvofeni leptú a t. d.)
knihy, známému vynikajícímu výtvarníku-
grafiku V. Preissigovi. Doporučujeme čtená-
fúm, aby knihu subskribovali (subskribční
cena 20 K), protože bude tisknut jen nepa-
trný náklad pro subskribenty. Do knihkupec-
kého obchodu tato kniha nepfijde. Obnosy
subskribční pfijima pokladník „Spolku biblio-
filá“ p. dr. Jan Náhlovský, Kr. Vinohr. 1074.

„Komenského“, nejstaršiho a nejlacinéj-
Siho pedagogického týdenníku, vyšlo práve
3. číslo XXXVII. roč. s tímto obsahem: A.
Menšík: Jak skloňuji se žáky vzory holub a
muž. F. Dvoťáček: Novy Vorlúv ,Zpévnik*.
Davorin Trstenjak: Učitelské bratrství. Karel
Krivý: Nejvolnéjší škola. A. Kratky: Listy.
Literatura, Rôzné zprávy, Školní praxe, Učeb-
né pomôcky. — Komenský vychází každý
čtvrtek nákladem Družstva knihtiskárny
v Zabfeze na severní Moravé za roční pfed-
pouze 7 K.

Vzdélani Lidu, orgán společné kulturní
komise čes. hasičstva a učitelstva, dokazuje
pravé vyšlým 2. číslem VI. roč. opét, že je
nejlepším soustavné vzdčlávacím lidovým

listem. Vedle zajímavých drobných zpráv
v každé rubrice píše o slastech povo-
lani učitelského vepištole k rodi-
tam „Nejkrásnéjší povolani* od J. Koukala,
referuje o literatufe Tolstého u nas a
o novinkách literárních, pčináší prednasku
pro schúze rodičú „Zdraví — hlava
všeho“ od R. Berana, poučuje odborným
článkem o sirotčích pokladnách a vy-
pújčkách z nich, hospodyňkám podává další
oblibené recepty „z kuchynč“, refe-
ruje o vefejnych událostech u nás a
v cizinč s podrobnou denní jich kronikou,
a jednatelúm hasičských sború po-
skytuje návod, jak mají ve sborech kulturné
pracovati (ve čl. „Hasičským sborúm“ od
H. Sedláčka): zábavná „černá hodinka“ pak
zakončuje číslo zajímavým obrázkem ves-
nických pohčbú „Smrt na vsi“ od O. Pospi-
šila. Príloha „Vzkťíšení“, nejlepší to noviny
pro mládež, pňináší pékny obrázek Lau-
dúv, skvostnou povídku Voj. Beneše,
litici jak společnost vychovává zlotince a
počátek „Občanského katechismu“
v otázkách a odpovédich od VI. Klímy, vý-
tečnou to práci, psanou dospélejsim žákúm a
dorostu. Na „Vzdelání Lidu“, jež vychazi
14dennč v Moravanech u Pardubic, pňed-
placi se s prílohou 5 K ročné, na pfilohu
samu 1°40 K.

K NAŠIM OBRÁZKÚM.

Kroje z Détvy (Zvoleň), z Vydrné a
Marikové (Trenčín). O rozmanitosti sloven-
ských krojú netčeba plýtvati slov. Jest tak
neobyčejna, že musí vzbuditi národopíscovu
pozornost. Od kraje ku kraji se méni ve
formé, v barvé i pfikrase. Nese v sobé roz-
díly chudoby a zámožnosti. U mužú je pod-
statnou částkou slovenského lidového kroje
košela, gatč, nčkde širší nebo užší, že vy-
padaji jako sukné, pod nimi pfiléhavé noha-
vice, pčes košelu a nohavice opasek (femen),
kolem hrudi bruslak (vesta), pfes néj kaba-
nice (kazajka), na hlavč širák, v zimé čiapka
nebo beranice, krpce, čižmy, topánky (obuv)
a kožuch. U ženy: rubáč, košule bez rukávú
z konopí nebo Inu, pfipoutana na plecích
tkaničkami, rukávce, kryjici plece a ramena,
sukné, v lété t. zv. letnice, k ní pľišitý živo-

‘Revue Naše Slovensko

tok, nebo volný lajblík, na sukní ozdobná
fértucha, zastérka (pňi práci), pas, tkaný
nebo pletený, kolem hrdla šatka (hustka),
na hlavč čepec (u vdaných), u dévcat vénec
ze zahradních nebo umčlých kvétin, nebo
porta ve formé diadému atd. Ve formé slo-
venského kroje panuje nejvétsi pestrosť,
jako v jeho názvech. Kroj jest kusem své-
ráznosti slovenského lidu. Vizme náš obrá-
zek. Tato národní odlišnost nalézá v kroji
obdivuhodného vyvrcholení.

G. Mally: Dčdeček. Prosty a jímavý obraz
zachycuje tato pozoruhodná práce sloven-
ského malife G. Mallyho: Prostá lidová
jizba, v kolébce décko. DédouSek, rázovitý
slovenský stafec, sedí u kolébky šťastné
diimajiciho nemluvnéte, mozolnaté ruce má
složeny v klín. Je zadumám ... Snad denní
starosti odvrátily kamsi jeho myšlénky. Na
okamžik. Slabé hnutí décka, lehké jako za-
ševelení vánku, sotva slyšitelný sten — a
chmury jsou ty tam. Pred nim décko, Zivot,
mládi a tolik nadéji... A v jeho blízkosti
i srdce dédouSkovo, snad téžce zkoušené,
znovu omlazuje. Zdarilé toto dílo mladého
slovenského umeélce, získá zajisté pochvalu
všech našich čtenáfťú. Reprodukci naši pro-
ved! reprodukční závod fy Deport a Panzer
v Praze.

REDAKCNI OZNAMOVATEL.

Na začátku Il. ročníku. Rada českých
časopisú provázela ukončení prvého ročníku
„Našeho Slovenska“, vťelými slovy o práci, —
kterou jsme dosud vykonali. Vzdáváme jim
za to viely dik. Pokud se týče sméru,
v némž bude naše revue dále vedena, trvá-
me na tom, čím jsme se fidili v prvém roč-
níku a prohlašujeme : V zachovani nestran-
nosti vidíme jedinou záruku výslednosti -
našich snah. Netážeme se nikoho po jeho
osobnim politickém pfesvédceni, nýbrž pfi-
hlizime k tomu, má-li dobrou vúli Slova-
kúm v jejich téžkém postavení prospéti a
ulehčiti. Obraz nynčjšího položení Slovenska
chceme podati vérné. Kfivych usddkad a
jakýchkoliv pčedsudkú se v každém sméru
vyvarujeme, coz zdúrazňujeme vúči všem
osobám a kruhúm, které nám nabízejí
svou ruku k součinnosti.

Majitel, vydavatel a zodpovčdný redaktor ANT. REIS.

— Knihtiskárna OTAKAR JANÁČEK v Praze, Jáma 8.

-NUJÉ po JBAOSIL "URC (AS “UAL "2070208 d 304

SEŠIT 2. LISTOPAD 1908. ROČNÍK II.

REVUE

NASE SLOVENSKO.

Časopis hajici zájmy uherských Slovákú.

ŽILINSKÝ:
ŽIDÉ V UHRACH.

(>= dnešních pomčrú uherskych, nechf se stránky národnostní, kulturní
a hospodáfňské, nebyl by podán dosti včrné, kdybychom v ném neza-
chytili postavení a vliv jednoho, početné velmi silného, v Uhrách usedlého
živlu a to jest, živlu židovského.

Židy v Uhrách nelze házeti do jednoho pytle s jeho druhy haličskými,
silnč zabarvenými proletáfsky, nebo s jeho druhy ruskými, hrdiny „pogromú“
— rozdíl mezi nimi vyniká velmi kfiklavé.

V Uhrách, kde jednotlivé národnosti vydány jsou nejvčtšímu útisku, kde
občanské zákony jsou pro né takčka suspendovány, je vskutku nápadným
zjevem, že právč židé nemohou si na své postavení v žádném smčru naľfíkati.
Naopak Ize fici, že židé, pri dnešní maďarské nádvládč, jsou v Uhrách spíše
favorisovani a zaujímají ve společenském, občanském a politickém Zivoté Uher
veľmi vlivné postavení.

Maďarští politikové rádi používají frázi, ve které dávají Uhry za vzor
jinym zemím, pokud se jedná o toleranci náboženskou. Dopoustéji se ovšem
včdomé lži, tvrdí-li pri tom, že stejná tolerance panuje v Uhrách i v otázce
národnostní. Není to zrovna žádnou predností uherské ústavy, že vúči príslušníkúm
rúzných vyznani zachovává rovnoprávnost. Uhry jsou státem nábožensky veľmi
smiSenym. Dle statistiky z roku 1906 tvori zde katolíci v procentech 49°18,
fecko-katolíci 10°94, evangelíci reformovaní 14°24, evangelíci augsburgského
vyznání 7°29, fecko-východní 12-85, unitari 0°40, židé 5°02, rúzná vyznani a
bezkonfesijni 0°08. Maďafi sami nejsou nábožensky jednotní. Z 8,651.520 osob,
které se roku 1900 pfihlasili za „Maďary“, je 4,950.079 katolíkú, 2,384.382
evangelíkú reformovanych, 359.475 evangelíkú augsburgského vyznání, 246.628
fecko-katolíkú, 31.833 fecko-východních, 67.924 unitáčú, 6.748 rúzného vy-
znání a bez konfese. Maďarú židovského vyznání se prihlásilo 594.451 osob.

Maďarské státní myšlence nezáleží také na tom, jakého je kdo vyznani,
nýbrž citi-li se byti Maďarem. Rekli jsme již, že židé v Uhrách jsou spíše
favorisováni a že požívají plné volnosti. PovSimnéme si početní síly uherského
židovstva. Data z roku 1906 odhadují židovské obyvatelstvo v Uhrách na
897.576 osob. Tito tvofí dohromady 579 hlavních a 1769 filiálních židovských
obci, ve kterých púsobí 1752 rabínú a jejich pomocnikú, učitelú náboženství.

50 Revue Naše Slovensko

Z uvedeného celkového počtu židú se k jednotlivým národnostem pfi-
hlásilo:

k Maďarúm ...... 594.451
k Nčmcúm . . . . . . 208.224
k Slovákúm. ..... 10.501
k Rusínúm ...... 10.145
k Rumunúm. ..... 4.205
k Chorvatúm ..... 386
k Srbtm ....... 56
k rúzným ...... 3.194

Z téchto čísel vidíme, že dvč tretiny židú se prohlásilo za Maďary.

Pro maďarisační politiku v Uhrách mají židé velký význam. Tato by se
bez nich, na pf. na Slovensku, téméf neobeSla. Židé uheršti náležejí nejvčtším
dílem k tčídám lépe situovaným, k vrstvé zámožné, k inteligenci. Nedemokra-
tické zfizeni uherských komitátú a obcí, hluboce zakofenčný virilism, zľízení,
které udržuje nadpravi majetných, skytá židúm výhodnou pfilezitost, aby se
zde uplatnili. Židovské obyvatelstvo, stranící na Slovensku šmahem Maďarúm,
napomáhá k udržování umčlé maďarské nadvlády ve slovenských stolicích,
méstech a obcích. V tomto smčru Ize se na uherské židy divati jako na ne-
prátele slovenských národních snah. Židovstvo, které na pf. v Rusku naľiká
na utiskování, zde na uherském Slovensku, kde požívá volnosti a dobfe si
stojí majetkové, paktuje se s utiskovateli domaciho slovenského obyvatelstva
a slouží maďarisaci. Židovský advokát, lékať, továrník, obchodník, krčmáf je
oporou maďarisační politiky na Slovensku. Židovstvo, jakožto majetný živel,
kofisti z nelidového uherského zfizeni, nadržujíciho bohatým a privilegovaným,
uplatňuje se v ném a dává takto nabytou moc k disposici Maďarúm. Ze to
nečiní zadarmo, je zfejmo. Sklizi za to koncese a výhody ve smčru hospo-
dafském. Slovák na pf. neobdrží povolení k otevčení hostinské živnosti. Krčmy,
až na pranepatrné výjimky, jsou v rukách židú, ktefi pri tom lichvafi a vše-
možné bohatnou a úťady, jež jsou vesmčs v rukách maďarských, zamhufuji
k tomu oči. Ruka ruku myje. Židé škodí proto Slovákúm nejen politicky ale
i hospodáčsky. Nechuť Slovákú vúči židúm prýští proto z téchto dvou pňíčin,
nikoliv z antagonismu náboženského. Zde židé zaviňují sami, že v uvédomé-
lejších vrstvách slovenského lidu vyvolávají odpor, tento odpor s národním
uvédomovanim Slovákú v budoucnosti ješté poroste. V Uhrách se dopoustéji
židé téže nespravedlnosti, jako jejich soukmenovci v Čechách a na Moravé,
že s domácim obyvatelstvem, mezi nímž žijí a ze kterého bohatnou, neciti a
že se fadí k jeho národním odpúrcúm. V Čechách a na Moravé Ize již pfece
pozorovati u židú znenáhlý obrat, nastane-li i v Uhrách, to je dosud otázkou.
Jsou zajisté i mezi uherskými židy jednotlivci, ktefi maďarisační politiku uherské
vlády neschvalují, dosud je jich však pofidku.

Škody, které dnes púsobí Slovákúm, jak politicky tak hospodáťsky, jsou

ohromné. A vúči tomu je ostfejší slovo na misté, aniž by bylo diktováno né-
jakou rasovou a náboženskou nechutí, antisemitismem.

Revue Naše Slovensko 51

Pripojme ještč nékteré číslice, které pro seznání síly židovstva a jeho po-
stavení v Uhrách jsou dúležity. Pri sčítání obyvatelstva prihlásil se k Slovákúm
veľmi nepatrný zlomek židú, který nepadá témčť na váhu. Život v židovských
obcích má natér vesmés madarsko-némecky. Uveďme k tomu tuto podrobnost:
Die údajú uherského statistického účadu konalo se v roce 1906 v židovských
obcich celkem 471 kázání, dle jazyka bylo z tohoto počtu 171 kázání v ja-
zyce maďarském, 214 v jazyce némeckém, 21 v jazyce maďarském a nčmeckém,
45 v jazyce hebrejském a 5 v jazyce anglickém.

Povolanim náležejí uherští židé, jak již bylo fečeno, k tčidám majetnčjším,
jsou prúmyslníky, obchodniky, provozují samostatné živnosti, početné jsou
silné zastoupeni v tak zv. svobodných povolanich.

Mezi 4805 lékafi bylo roku 1900 témčí 50 proc. židú, t. j. 2321: z 898
zvčrolékafú bylo téhož roku 233 židú: z 1639 lékárníkú bylo 129 židú:
z 4507 advokátú bylo 1538 židú: ze 717 hercú a hereček bylo 156 židú a
židovek.

V tomto sméru je poučna uherská školská statistika, vykazující, jaké pro-
cento tvoňí židovské žactvo na stfednich školách a vyšších učelištích Na
gymnasiích studovalo roku 1906 mezi 54.199 žáky 11.026 židú: na re-
álkách mezi 9.54) žáky 3.429 židú: úhrnem studovalo na gymnasiích a
reálkách mezi 63.739 žáky 14.455 žákú židovských. — Na prúmyslových
odborných školách studovalo roku 1905—1996 3.761 žákú, z toho 630
židovských. — Na vyšších obchodních školách studovalo 7.355 žákú a
žákyň, z toho 3.571 židovských.

Studium Lniversitní: na právnických fakultách bylo ve školním
období 1906 zapsáno 6.478 posluchačú, z toho 1.780 židú: na filosofických
fakultách 1.753, z toho 312 židú: na lékaťských fakultách 1.271, z toho
994 židú: studujicich pharmacie bylo zapsáno 278, z toho 80 židú: po-
sluchačú na polytechnice bylo 1.233, z toho 502 židú.

Na zvérolékafské akademii v Budapešti studovalo v školním období
1905—1906 celkem 403 posluchačú, z toho 218 židú. Pomčrné velmi slabé
jsou zidé zastoupeni na vyšších hospodáfských účelištích (vysoké
škole lesnické, báňské, zemédélské akademii) kde nalézáme mezi 1089 žáky
celkem 60 židú: na rolnických školách bylo mezi 675 žáky 23 židú: na
rúzných zemédčlských odborných účelištích (škola mlékaťská, drúbežnická,
zahradnická atd.) studovalo 368 žákú, mezi nimiž byli toliko 3 židé.

Dle statistiky o pohybu obyvatelstva dle náboženského vyznání pľedčí
židé svým číselným vzrústem veškeré uherské obyvatelstvo; tak pfibylo r. 1906
na každých 1000 osob v procentech u katolíkú 12-3, fecko-katolických 12-7,
evangelických reformovaných 83, evangelických augsburgského vyznání 9-0,
fecko-východních 75, unitáfú 106 a židú — 144. — Nepatrné procento
tvoti také židé mezi uherskými vystéhovalci; mezi osobami, které se
roku 1906 z Uher vystéhovali, tvofili katolíci v procentech 69-2, na druhém

misté fecko-vychodni 27-2, židé toliko 05 procenta.
4%

52 Revue Naše Slovensko

Pokud se týče usedlosti, jsou židé z 50 proc. usazeni v méstech. V Buda-
pešti samé bylo napočteno 167.674 židú, čili 23-4 procenta. Na Slovensku je
nejvice židú v Košici, Prešpurku, Nitfe a Bardéjové.

Bez prehánční Ize fici, že židé v maďarské politice hrají veľkou úlohu a
tim i v uherské politice ma arisační. V politice rovnéž i jako Zurnalisté jsou
krajnč Sovinistitti a Stvavi. Na toto púsobení židovstva, jako elementu národ-
nostem hospodafsky i politicky škodlivého, tfeba zvlášté poukázati a nelze jej
ničím omluviti. Škodlivý vliv židovstva Ize po této stránce cítiti v celém Zivoté
Uher a židé stávají se takto spoluvinníky všeho, co se dnes v Uhrách odehrává.

„Slovenský Týždenník“ citoval nedávno fadu jmen členú uherského par-
lamentu. Vedle jejich nynéjSich pomaďarštčlých jmen uvedl zároveň jejich pú-
vodní jména, která nezústavují pochybnost o tom, k jakému elementu jejich
nositelé náležejí. V tomto rejstfíku členú uherské snémovny vyskytují se tato
jména:

Béla Henrik (Weiss Chaim) — Csóti (Kaufmann) — Farkasházy (Fischer)
— Fenyvesi Soma (Feigelsberg) — Fildes Béla (Weiss) — Hédervári Lehel
(Kohn) — Hódy (Kohn) — Horváth József (Horowitz) — Kardos Samu (Kohn)
— Kálosi József (Griinfeld) — Kelemen Samu (Klein) — Lányi Mór (Lilien-
feld) — Lazar Pál (Weiss) — Mezôfi (Morgenstern) — Molnár (Berger) —
Nagy Sándor (Kohn) — Petô (Pollaček) — Pilisy (Perger) — Rajk (Reich)
— Rákosi Viktor (Krebser) — Ság Manó (Kohn) — Sándor Pál (Schlesinger)
— Somogyi Aladár (Krauss Armin) — Sútimegi Vilmos (Kohn Schmiile) —
Szatmári Mór (Sau Moritz) — státní sekretáf Szterényi (Stern) — Szunyog
Mihály (Kohn) — Vázsonyi (Weissfeld) — Visontai Soma (Veilsberg).

Budiž zde uvedena i humoristická poznámka, kterou „Slov. Týžd.“ k témto
jménúm pfipojil, v níž pravil: „A toto jsou ti plnokrevní a vyslovení Madafi,
kteňfí fečnívají pravé tak jako na milenium fečnil kdysi jistý plnokrevný Maďar
v Ružomberku: — „Phány moji! Dnes je tomú akkúrát thisic roky, khet naši
predky prili tú.“ —

Ze statistiky židovského obyvatelstva v Uhrách tfeba také vytknouti jednu
výmluvnou okolnost: Že se židé usazují nejvíce v krajích nejzanedbanéjsich.
Stolice, které mají nejvíce analfabetú, vykazují nejvčtší procento židú. K ne-
včdomosti a zuboženosti kraje pojí se tak židovstvo jako nové velké zlo.
Krčmáfem v takové slovenské obci je Zid. Lid se utápí v kofalce a zanáší
do krčmy poslední groš. Není-li penčz, pije na úvčr. Po celém kraji rozpíná
žid svoje lichváfské sité. Väčihledé bohatne, majetek lidu prichazi do jeho -
rukou a slovenský Clovék ocitá se na miziné.

Vládč ovšem ani nenapadne, aby slovenský lid pčed témito pijavicemi
nčjak chránila. To je rub oné tolerance k náboženskému vyznání, s jakým se
pred svčtem honosí. Takto si však my toleranci nepčedstavujeme. Toleranci
vúči židúm nesmime zamčňovati se shovívavosti vúči jejich nesvédomitosti na
poli hospodáfském a politickém. Tato shovívavost je ovocem dnešního panu-
jícího systému v Uhrách. Tento systém, založený na vládč majetných má dvč
ostff: hegemonii maďarstva a vykofisfovani hospodafsky slabšího obyvatelstva.

Revue Naše Slovensko 53

Dúsledkem rozmachu lidového hnutí a postupujíciho uvédoméni mezi
národnostmi v Uhrách mezi jiným bude, že konflikt se živlem židovským bude
v Uhrách nabývati stále ostfejších forem, nenabudou-li mezi ním vrchu živly
rozvážnčjší a spravedlivéjší a nenahlédnou-li uherští židé v čas, že hrají úlohu
nebezpečnou, jež se jim v budoucnosti múže státi osudnou.

SA A SZ

SAMO CHALÚPKA.

est Samo Chalúpka náleží k rodiné, která slovenské literatufe :dala
nčkolik pracovníkú. Samúv otec, Adam Chalúpka, evangelický faráf
v Horní Lehoté v gemerské stolici, :napsal nékolik dél církevního rázu. Jeho
starší syn, Jan, zaujímá čestné místo mezi literáty slovenskými. Samo, jeho
mladší syn (narozen roku 1812, zemrel 1883 v Horní Lehoté), studoval
gymnasium v Gemeri, Kežmarku a RoZnové. V Prešpurku, kde studoval theo-
logii, vstoupil ve styk s vynikajícími osobnostmi slovenskými, Lud. Štúrem,
Lichardem, Matúškem a jinými, jichž družná práce o rozkvét slovenské litera-
tury má velké zásluhy. S nimi společné založil Literární jednotu slovenskou.
Když roku 1830 vypuklo polské povstání, zanechal Samo Chalúpka na krátko
studia. V mladistvém nadšení chtél uplatniti své slovanské ideály jako dobro-
volník v polském tábore. Když dospél na bojišté, byla již polska véc ztracena
a Poláci poraženi. Na ústupu byl Chalúpka zranén. Ohlasem -téchto dobro-

54 Revue Naše Slovensko

družných okamžikú jeho života je báseň „Všeslav“, plná tesknoty nad bratro-
vražedným bojem Slovanú se Slovany, Rusú s Poláky. Po návratu z Polska
odebral se Chalúpka na vídeňskou universitu. Roku 1840 pfevzal po svém
otci evangelickou faru v Horní Lehoté.

Básnická činnost Sama Chalúpky není nikterak obsáhlá, pisné jeho jsou
však prodchnuty ryzím slovenským citénim. Jeho práce, roztroušené zprvu po
slovenských časopisech, v prešpurských „Plodech“, které prinesly pívé jeho
verše, dále v Dobšinského „Sokolu“, „Orlu“ atd., vydali roku 1868 jeho pňá-
telé v Baňské Bystrici, ve sbírce „Spevy Sama Chalúpky“. Tutéž vydal po-
zdéji znovu K. Salva v Ružomberku s podobiznou a životopisem básníkovým.
Báseň „Likavský väzeň“, kterou otiskujeme v tomto čisle, odpovídá Chalúpkové
zalibé v lidové povésti a ústním podání. Púvodné mčla název „lánošikova
dumka“ a podkladem jejím je povést o Jánošikovi, tomto lidovém hrdinovi
slovenském. Jaroslav Vlček ve svých „Dčjinách literatury slovenské“ k této
básni poznamenává : „Samo Chalúpka, prvý v naši básnické literature, se ujal
vdččné tradice janošíkovské a dal ji obecnč-národní význam. V Jánošíkovi,
postrachu bohatých a záštité chudých, kterého pfikuli v likavském podzemním
včzení, je potlačen i genius národa.“ V básni „Branko“ opčvá Chalúpka
domnélého Jánošikova pčedchúdce, Branka, který se rovnčž uchoval v pové-
stech slovenského lidu. Nejznamnéjsi Chalúpkovou prací je báseň „Mor ho!“
coz znamená staroslovanské heslo k útoku. Vyniká mohutným vzletem, myšlén-
kovč nemá však dosti pravdivosti. Povaha a jádro Chalúpkovy poetické tvorby
jsou v „Dčjinách literatury slovenské“ od Jaroslava Vlčka vystiženy v tomto
úsudku: „Studoval starobylost, báje a fet svého kraje, stfehl a snášel vše,
co byť i jen z daleka se lidového života týkalo, a v umčleckém pojetí samorostlé
písné a ballady stal se mistrem. Na tomto poli natrhal u nás Samo Chalúpka
nejkrásnčjší kvčty.“

K prvému vydání jeho „Spevú“ dlužno podotknouti, že byl v ném uchován
i zvláštní jeho pravopis, odlišný od obecného pravopisu, který dle domnční
Chalúpkova sytéji vystihoval mluvu slovenského lidu v Pohroní, mezi kterým
žil. — Obšírnčjší životopisná data o Chalúpkovi Ize nalézti v časopise „Slov.
Pohľady“ VII. a „Sokol“ Il.

ad NÁ RZ

SAMO CHALÚPKA:
LIKAVSKÝ VÄZEŇ.

S Likavy, zo zámku, junák väzeň hľadí:
či Tatra už kopnie? či sa háj už mladí? —

Rozvíjaj sa, háju, ty moja hospoda:
zažiadala sa mi tá zlatá svoboda.

Tu moja hospoda na skale vysokej
tu je junák väzeň vo váži hlbokej.

Revue Naše Slovensko
Mocné moje ruky na skalu prikuté:
bystré moje nohy v železách obuté.

Rúčky moje, zvyklé nad Turkom víťaziť:
hoj, ktože mi vás dal k tej skale priväziť?

Nôžky moje, zvyklé nad Turkom víťaziť:
hoj, ktože mi vás dal tak ťažko okovať?

Dali mi vás, dali, zo troch stolíc páni,
keď nás postrieľali v kráľoholskej stráni.

V tej zakliatej stráni hoj, v tom krutom boji:
tam ste vy mne padli, vy junáci moji!

Jedni popadali, druhých zoväzili:
veru že sme bratia, nešťastný boj bili. —

Hoj, vyletel vietor zo zelených hájov,
niesol zlú novinu do slovenských krajov.

Tie zelené háje za nami uvddly;
tie slovenské kraje v ťažký žial upadly. —

Kraje naše, kraje! veď sa vám zazdalo,
že už tak ide byť, ako by byť malo.

Zdalo sa vám, zdalo, ale nestalo sa:
tie naše nádeje ako rania rosa:

Slnko ju prihreje, vietor ju oveje:
tak ste vy nám zmizly, vy naše nádeje!

A čo by tam zmiziy? — či sa už vyžila,
jako bútla jedľa, tá slovenská sila? —

Nezmizly! — Hoj, nesmúť, ty rodinko moja:
a kto sa nás báli, nech sa nás len boja. —

Len sa mne ty rozvij, háju môj zelený:
nebudem ja dlho v zámku zaväzený.

Hoj, neväzia ma tie hlboké väže:
hoj, nedostrežú ma tie zámocké stráže.

Tie hlboké veže — veď ich ja prelámem:
tie zámocké stráže — veď ich ja oklamem.

Hoj, počím sa ony za mnou v pohon dajú,
už ma ty ukryješ, zelený môj háju. —

Pomôž Bože, pomôž, na tú našu Tatru:
na Tatre vysoko roznielim ti vatru.

V tej kosodrevine vatru si roznietim :
slovenskej rodine svobodou zasvietim.

A čo dobrý junák, keď tú vatru zočí,
z údolí i s holí ku mne si priskočí.

56 Revue Naše Slovensko

Kolo mňa, junáci! kolo na okolo:
hoj, bude nám bude, jako nám nebolo.

Nech mi len valaška zablysne sa v pästi:
dá Boh, lepšie dni nám svitnú v našej vlasti.

Nech len treľba naša po horách zahučí:
dá Boh, že sa lepšej pravde svet naučí.

Tej pravde slovenskej: mne tak, ako tebe,
nezáviď inému, Čo praješ sám sebe! —

Zavej vetre, zavej, cez hory, cez háje:
pozdrav že mi, pozdrav, tie slovenské kraje.

Pozdrav že mi, pozdrav, tie slovenské rody:
hoj, udre raz i nám hodina svobody.

Z NAŠEJ DEDINY.
2. Uľa.

“aie slniečko — bolo práve prvého Aprifa — začalo hneď z rána prihrievať
a pod jeho vrelými lúčami topil sa vúžľabinach t...... kých vrchov
ešte ukrytý sňach, tak že potôčky zrastaly a Rimava sa rozvodnila. I niesla
kalné vlny svoje na dol, brala so sebou všetko, čo jej v cestu prišlo, aby
potom korysť svoju tu, lebo tam, ako prišlo — uložila.

Práce okolo poľa bolo plno: i vo farskej záhrade narábaly ženy rýlom
a hrabľami, pri čom im Jano, farský sluha, pomáhal. Práve doviezol na fúriku
potrebný trus, keď zavolala naňho Voľková:

„Nože, no, Jano, kde že je tá tvoja veľkomožná, čože už aj ona nepride
robiť medzi nás ?“

„Jej je ni súra,“ odpovedal Jano a obrátil fúrik.

„Tak?“ opýtala sa Voľková posmešne. „Jej je ni súra a nám je, lebo nám
nemá kto nosiť mäso a chlieb z fary vo vačku, ako jej.“ A obrátiac sa k druhým
ženám pokračovala: „Ani jedno sám nezje, všetko len oblizne a hybaj do
vačku a odnesie domov svojej panej veľkomožnej a svojim „bambuchom“
(deťom) — a kým my na úpeku robíme, ona sebe sedí pod stenou ako
„pani v chládku“.

Voľková, ako dobrá záhradníčka poznala kvety a medzi nimi i „paniu
v chládku“ (nigrina damascena). Poťahom na tento kvietok a na poznámku
Voľkovej podotkla tejže dcera Judka, už nie celkom mladá:

„To aby neuhorela“ a jej nie pekná a počerná tvárička zmraštila sa do-
bromyslným úsmechom.

„í, jaj, nak aj zhorí taký chlap,“ zašomrala stará Mravcuľa, ktorú ináče
Bodňou prezývali.

*AOYIIZ

Revue Naše Slovensko 57

„Ej, ver si ťa vymodlila dobrého muža.“ Pokračovala Voľková a keď Jano
zase prišiel, zavolala naň: „Jano, ver tá teba nezaslúžilal“ —

„máj, čože robiť?“ ohlásil sa Jano. Voľkovej poznámka mu troška po-
lichotila — a tak pokračoval: „musíme sa miešať dobrí s planými, mudrí so
sprostými. Bo ak sa len sami múdri brať budeme, čo si počnú tí sprostí?
Veď zahynú, ak sa ich dakto neujme. Múdry muž musí mať sprostejšiu ženu
a šikovný dostane obyčajne dáku naničhodnicu. Korheľovi sa dostane gazdo-
vlivá a tichá, ale jazyčnica, tá zase pripadne statočnému chlapovi. Tak, lebo
by inak svet obstáť nemohol: rozpadol by sa. A mne je moja žena dobrá
taká aká je. Ja som s ňou spokojný a rád ju mám takú, akú mi ju pán Bôh
požehnali!“ To povedal, išiel zase ďalej.

Voľkovej ešte ani to nebolo dosť, ona ďalej dodievala:

„No len vidz a počuj, ako ti ju, kmeticu zastáva. Ver si ty, Jano mô,
len taký mäkký posuch (koláč): tak ti s ňou zachodí, ako čoby veľač viac
bola, ako my. Nás ti ani do dvora nepripustí, musíš v pondelok z ráň (za
rána) náky (na veky) vyčkavať pred bránou, kým nenaďapí sa dáky chlap
čoby prvý vošiel do dvora. I dnes som musela isť do školy — aj to len pod
oblok — a zohnať mendíka, aby šiel predomnou na faru“ — —

„A ja som cigáňa poslala polaziť“, ohlásila sa mladá žena Ifa, ktorá
dosiaľ len mlčky pracovala.

„A ja že?“ zašomrala hrubým hlasom Bodňa: „Ja som skoro celá zme-
ďanela od zimy, kým som pred vrátami čakala, lebo ja som samá prvá
prišla.“

„Keby ti to tí páni vedeli, prečo my v pondelok vše pozdejšie prídeme.
Náky nám dovrávajú, že sme zaspaly.“ Hovorí Voľková hrabľami urovnávajúc
pokopanú zem.

„i, bol by čert, nie robota, žeby nám on tu takto mal rozkazovať. Počkaj,
poviem pánu farárovi, veď ti oni vyženú babony z hlavy.“ Dudre Bodnička,
temer vždy nahnevaná. Pri tom rýpe tým rýlom do zeme tak horlive ako by
si tým svojmu srdcu uľaviť chcela. Voľková šťuchla ju do lakťa a so smiechom
jej povedala:

„No že sa, vy stará Bodňa, pomknite, aby som vám hrabľami oči ne-
vybila.“

Starká sa na tú „Bodňu“ naozaj nahnevala.

»Udan, čo ma máš nazývať, ta by si vyžrala, keby ti tu bodňa bola plná
žinčicou.“

Podotknúť nutno, že Mravcuľa chodila do „vároša“ (mesta) na robotu
a že si tam prisvojila aj niekolko maďarských výrazov, ako práve „uďan“
(ugyan). A čo sa bodni týče, v našej dedine bodňou menujú takú nádobu,
v ktorej donášajú so salašov kyslú žinčicu na chrbte do dediny.

Voľková si z hnevu Bodničkinho nič nerobila a so smiechom vravela ďalej:

„Prepáčte za privranenia a keď ste už tú žinčicu spomly, tak vám už len
poviem, ze by sa jej ta napila, keby nám jej Kúštík (na ten čas bača) tamto
z Čela (vysoký vrch nad našou dedinou) doniesol.“

58 Revue Naše Slovensko

„Čerta zješ, nerob si chuť na ňu,“ odtušila smierená Bodňa.

Jano zase doviezol jeden fúrik a uškrnul sa na ženy.

„Háj, už ste si ta napásly tie jazyky“ povedal im.

„Ej, bodaj ťa na vršku mátalo, aby ťa matalo!“ zolala Voľková, — „aby
si vedel že sme si, a čo na to príde, ani ty si si svoj nedal do árendy.“

Jano by bol na tuto reč povedal niečo opepreného, ale predišla ho Katka,
lebo priam u dveriec záhrady volala na ženy:

„Ženy, desiata tu, poďte jesť.“ Voľková sa zasmiala.

„Počuješ, Jano, že jesť, dobrá povesť!“ A ochotná Katkinmu zavolaniu,
zapichla hrable do zeme a keď sa Bodňa nepoberala, ale akoby nebola po-
čula, ďalej rýpala do zeme, štuchla ju Voľková a riekla:

„No, starká, počujete: keď jesť, tak jesť a keď robiť, tak sa skryť.“

Starka hodila hlavou a strmo zapichla rýlo do zeme.

„Tebe je vždy do smiechu“ dudrala, ale hneď i poberala sa za druhými.
Katka im položila mlieko a chlieb na pažiť, ženy si posadaly a ujedaly, keď
postavil sa pred ne cudzí chlap. Sotva ho Voľková zhliadla už zavolala naň:

„Laľo, Paľo, kde si sa tu vzal?“ Voľková znala všetkých ľudí nie len
v našej dedine, ale i v blízkom meste a s mnohými sa rodinkala a zase iným
od maly tykala, ako práve prichodziemu. Oslovený bol chlapík malej, územ-
čistej postavy, tvár jeho uhorená, ligotala sa akoby namastená bola, nadto
ešte svietila dobrým a blaženým úsmevom. Pri tom roztiahal ústa od jednoho
ucha ku druhému. Na hlave mal veliký zamastený klobúk, halena a nohavice
boly silno obdraté, ale za to bila do očí kapsa na boku prevesená, ktorej
remeň cez prsa idúci bol husto — husto gombíkami rôzného druhu a podoby
pošitý. Snáď ani Jánošíkov povestný opasok nebol tak cifrovano „vygom-
bičkovaný.“ Táto kapsa, té gombíky, to bola pýcha Gloňkova, lebo to bolo
priezvisko príchodzieho. Na Voľkovej prívet ešte milšie sa usmial a pokloniac
sa povedal ťcho, šušľavo:

„Pritol tom (prišiel som). Potlali ma páni, aby tom prinietol túto rietitu
(riedčicu).“ Pri tom ukázal na velkú drôtovú riedčicu, Čo sa zem osieva.

Ale Volková neverila Gloňkovmu poslaniu a preto riekla: „Paľo, teba
ale poslali s prvým apriľom!“

Paľo pokrútil hlavou:

„Nie, tu je litt (list); kitatonka (kišasonka — slečna), potielaju pani
farárke, de aby pritly k nám.“ Pri tom s veľkými obradami vytiahol lístok
z kapsy, ktorý podával panej, práve dochodiacej do zahrady.

„Čo robia v papierní?“ opýtala sa ho pani, rozkrúcajúc karotku. Lebo
Paľo služil v papierní „u Pánov“.

„Papier“ povedal — a to celkom správne, tázaný. Ale Voľková, ako to
počula, začala sa smiať a Judku tú počalo dusiť, že i mlieko musela odložiť,
tak sa rozveselila.

„Hajaj, Paľo, ako si to povedal,“ vysmievala ho Voľková. „Veď sa ťa
nezpýtali, čo robia v mašine, ale páni a kišasonky.“

Ale Gloňko roztiahol ústa na široký úsmev a povedal: „Niťť.“

Revue Naše Slovensko 59

„Že nič!“ smiala sa Voľková „dačo ažda len robia, či varia, či šiju a či
v záhrade pri ženách pracuju?“

Gloňko kýval hlavou a riekol: „Ahá!“

„No, shováraj sa s ním, keď je Nemec!“ škádli zase posmešnica a do-
pijúc mlieko, opytuje sa: „A čo robí Uľa?“

„Ale moja Ulla?“ opakuje otázku Gloňko a usmieva sa blažene.

„Tá, tá, tvoja Ufa.“

„Doma je: tpala ette, koj tom oditol do pánov.“

„A nemala ísť dakde do roboty?“

»Nepojde; bola vtera, nak ti oddýchne, bude prať.“

„No, či ti jej je nie svet? Že včera bola v robote, už dnes bude od-
dychovať. Ale do práce sa, ženy!“ Ženy poschovávaly zbytky chlebíka do
obrúskov, složených pod sladkou jabloňou a braly rýle do rúk. Voľková práve
zahnala sa hrabľami, že zahrnie pokopanú zem, keď zastala, zdvihla hlavu a
načúvala. Jej ucha dotkol sa vzdialený ešte, ale zlovestný krik. Tušila, že sa
tam na nižnom konci dediny, odkiaľ ten zvuk prichodí, niečo stalo. Dáka
dedinská sensácia a preto nie div, že bola zvedavá. Krik bližil sa a riastol.
Zprvu nebolo počut inšie len: „jaj Bože môj!“ zase: „jaj pád nešťastný,“
potom ešte: „kde, a kto?“ A tak približily sa hlasy až pred kostol.

Nie len Voľková zastala v práci, ale i druhé ženy: počúvaly, či ažda,
nedaj pane Bože, horí a či čo? Jano, sluha tiež zastal: jemu prišla na um
žena, deti a chalupa pod slamou ale ako zastal a trošku na bok hlavu vystrel,
videl strechu svojej chalupy z poza mosta a veru z tej sa nedymylo, tak je
tam všetko dobre.

Len Gloňko stál spokojný opretý o svoju palicu a čakal na vybavenie
svojej záležitosti. Tušil, že bude obdarovaný, že mu daju pán farár „tigaró“
(cigaru, odhorok), pani dáky pekný gombík a možno ešte i dvagrošník za
posluhu.

Katka, zvedavá, ako sama pramati Eva, vybehla pred vráta a ďalej, pred
kostol. Čosi kamsi vrátila sa letiac ako na krýdlach vetra do zahrady a zde-
sená, prebládnutá volá:

„Ľudia boží, ženy, počujete, žena sa utopila!“

„Jaj, pád hrozný, neslýchaný!“ zkríkla Voľková a hodila hrable.

„Kde, kto?“ volaly druhé ženy.

„Jaj, neviem ani kto, len to som dopočula, že ju na „Piesku“ cigáni
vytiahli z Rimavy. Ludia bežia ani dažď.“

Voľková nečakajúc koniec reči Katkinej, tak rýchlo, ako jej to len do-
volila boľava noha, bežala von dvorom a dolu dedinou.

„Ešte utopila, kýho paroma že robila?“ šomrala Bodnička a horlive ešte
dva, trikrát pichla rýlom do zeme, potom ale energicky vrazila rýl dnu a
pobrala sa za Voľkovou.

Za touto vybehla i Iľa a Judka, ktorá si vždy zakládala na tom, že vie
čo sa patrí a preto i teraz neletela behom ale zdržiavala svoju zvedavosť.
Len keď už bola pred kostolom, schytila sa i ona bežať s druhými o závod.

60 Revue Naše Slovensko

Na ulici pobehúvali ľudia, najviac ženy a deti a jedno druhému pokri-
kujúc, ako splašení. Zo všetkého počuť bolo najviac : na Piesku.

„Piesok“ je ľavý, plitký, neúrodný, štrkom zanesený breh Rimavy poniže
našej dediny. Troška ďalej na dol stáva sa breh strmším a na stráni nad
Rimavou je cintorin. Vedľa cintorina, ba ešte i bližšie ku dedine stoja početné
cigánske koliby. Lebo nikde je cigáňom nie tak dobre ako v našej dedine.
Ľud je k ním shovievavý, trpí ich kminstva a chová ich; nadto majú cigáni
v blizkosti i mesto.

Z týchto kolíb vylákalo teplé jarné slniečko celý roj väčších i menších
obyvateľov na breh Rimavy. Ženy išly za „chlebom“ žobrať, — chlapi po-
stavili sa na breh rozvodnenej rieky ozbrojeni hákami a sekerami, aby ulovili,
čo ím Rimava doniesla z hora. Lebo nedarmo sa vravi: „Voda komu —
tomu, ale oheň nikomu.“

I naší cigani považovali to, čo z Rimavy vytiahli za svoju korisť a vlastnosť,
pridížajúc sa tej chvalitebnej zásady: kto si ztratil, nech si hľadá, kto si
našiel, nech si nedá. Zvlášte dreva, dosák a dreveného riadu donáša taká
rozvodnená rieka a to usilujú sa cigani na breh pritiahnuť.

Ale dnes im priniesla Rimava ešte inšie: utopenca. A tým znovu upevnila
sa povera, že Rimava každoročne musí mať svoju obeť. Podobne, ako Egypt-
čania verili, Ze Nil nezúrodní zeme do tedy, kým mu neprivedú mladuchu,
tak od starodávna ide podobná povesť i o našej Rimave. Niekedy je obetí
i viac, tak dravá býva tá naša inač nepatrná a na pohľad nevinná riečka.

V to ráno mali cigáni šťastný lov: vytiahli si hromadu dreva, jednu
lavičku a dve kupy (kupa — konev). Keď tieto dostali na breh, vymenili
svoje náhľady a domnenku, že dakto načieral vodu z Rimavy a vtedy že
strmé vlny vytrhly nádoby z ruky načierajúceho. A ako sa naťahovali, zazreli
pod vrbou zachytené niečo veľkého a belasého, ako ženská šata. I zvolá
jeden z malých: „Aha, dade, žena!“

Zdesení — lebo cigáni boja sa smrti, — cúvli a chceli utopenú ženu
ponechať svojmu osudu, ale jeden zo starých, srdnatých a otužených hákom
pritiahol ju na breh.

Strhol sa krik a škrek medzi cigánčatmi a čo bojazlivé, to ušlo do
koliby. Niekoľké rýchlonohé cigánky bežaly do dediny, aby zavolaly ľudi na
pomoc. Zbehli sa ľudia, zvlášte ženy povyskakovaly zpoza krosien, čo ešte
„dotkávaly“, a bežaly pozreť, čo sa to robí a kto môže byť tá utopená žena.
Všetky ale, čo prišly a pozrely na úbohú jednohlasne dotvrdily, že je to žena
nie z našej dediny, ale akiste z mesta, które leží asi pol hodiny na sever od
našej dediny. Tam, v nižných záhradách stoja malé domky a chalupky chu-
dobných ľudí a z tých možno, vyšla táto chudinka, išla si na vodu a ako
načierala, spadla a dravé vlny schytily ju a niesly na dol.

A ako tak sem tam hádaly, povie jedna: „Mne sa vidí, že je to Gloň-
kuľa! — Uľa!“ zvolá druhá. „A ver je ona!“ dotuší tretia. „A muž jej je na
fare!“ zvolá zase jedna. Hneď schytila sa Voľková, lebo už aj ona bola
prišla, že sama donesie smutnú zvesť manželovi nič netušiacemu. A ako beží,

Revue Naše Slovensko 61

aby ona bola prvá, zadychčaná, vidí ešte poniže školy, že Gloňko stojí pri
moste a čosi obzerá. Ano, tam si postál a spokojne sa usmieval, obzeral
podarúnky, ktoré dostal na fare. Pán farár mu dal „tigaró“, pani farárka dva
grošník a dva gombíky. Jeden z nich je taký veľký ako tvrdý toliar a krásný,
že nemožno z neho oka zpustiť. Na ňom je mesiačik z plechu a jedľička
a pod ňou malinky domček. Ten gombík maly p. farárka prišitý na kabátiku
a kedy koľvek prišly „do pánov“ a stretly sa s Gloňkom na dvore, usmial
sa tento blažene a vždy zamilovane pozeral na ten prekrásný gombík. Toľkej
túžbe nebolo možno odolať, preto bol gombík odpáraný a darovaný, aby si
ho šťastný majitel pripojil ku svojej bohatej sbierke.

Takto obdarovaný a úplne blažený Paľo obrátil sa k mostu, že ide
domov, keď zavolá naň známý hlas Volkový:

„Paľo, Paľo, postoj: Uľa!“

On postál, obzrel sa a nazdajúc sa, že Voľková ešte vždy chce vedieť,
čo Uľa robi, povedal s úsmevom: „Doma je, tpala ette, koj tom oditol.“

„Nie, Paľo, nie je doma, tu ti je, án, na Piesku!“ Vypráva Voľková
zadychčaná. |

„A to de by tu robila?“

»Utopila sa, voda ju doniesla, tam ti leží po niže dediny.“

Gloňko ale krútí hlavou a hovorí: „To ni moja Ulla, to buda druhá.“

„Ona je, Paľo, poj, uvidíš na vlastné oči,“ presviedčala Voľková.

„Nemôdem, páni ta budú hnevať, de podde idem domov.“ Ale Voľková
ho nepustila, chytila tho za rukáv a tak ho dákosi nakriatla, že šiel. Ľudia
stretávajúci ho hľadeli naňho so sústrasťou, ale on presvedčený, že svoju
Uľu doma nehal v bezpečnosti a to ešte spiacu, usmiatý, uspokojený, kráčal,
len aby sa sprostil Voľkovej.

Na Piesku plno žien: celý zástup obstúpil utopenú. Stará Hanzuľa mi-
losrdenstvom hnutá, preukázala nebohej posledniu (pravdepodobne i jedinú)
službu lásky: zatlačila jej oči, ktoré boly polootvorené, povystierala údy,
napravila, narovnala odev, zahladila plavé vlasy, ktoré voda rozcúchala —
a ruky složila na prsiach ako k modlitbe. I prežehnala ju a vzdychla k pánu
Bohu, spolu i s druhými tu stojacími ženami. Tvar utopenej je biela, máličko
nadutá, obratená k nebi, ale výraz tváre je spokojný. Šatka z hlavy je má-
ličko odchýlená, i vidno pobelavé vlasy, i biele uši a v jednom stiebornú
zaušnicu.

Ako ženy videly Gloňka rozstúpily sa a on zastanúc nad utopenou,
oprel sa o svoju palicu a hladel na ženu.

„To ni moja Ulla!“ krutil hlavou. „Moja Ulla ottala doma, to je ni ona
to je druha!“ Tvrdil určite a spokojne.

„Uľa je,“ Skriepila sa Voľková a s ňou i druhé, čo ju poznaly. „Čo si ty
za muža, že si vlastnú ženu nepoznáš?“

Na to povie Gloňko s hlbokým presvedčením: „Moja Ulla mala dve
dauttnice a táto má len jednu.“ Hneď sohly sa ženy aby pozrely, či je tak —
a v skutku, táto mala jednu zaušnicu, druhá jej pravdepodobne vo vlnách ostala.

62 Revue Naše Slovensko

„Ľa, tak tom povedal, táto má len jednu dautnitu a UHa mala dve
dauttnite !“ Chcel sa usmiať, ale mu to nešlo. Jeho úsmev prechádzal v akési
ustrnutie. Čím ďalej sa díval na tú pokojnú, tichú, bielú, k nebu obrátená
tvár, tým viac zmáhala sa v ňom desná istota, že to len predsa musí byť
Uľa. Čo si aj prihodu so zaušniciami nevedel vysvetliť, musel uznať, že jeho
dobrá žena nečaká ho viac tam doma, že je to ona, táto utopená, nehybná,
mrtvá.

I začal sa chveť vňútorným pohnutým, sadal si na zem ku utopenej,
hládkal jej tvár i ruky a volal žalostne: „Ach Ulla moja, Ulla moja dobrá,
nuť ako de ti ta tem dottala preto ti mňa takto darmútila?!“

A sklonil hlavu do dlaní, plakal usedave.

S24 84 84

FR. KRETZ:
NA ZLIECHOV A BELU.
Cestopisná vzpominka. S tčemi obrázky.

[)““ od Váhu, za roklinami a vysokými vrchy, kam o déjstvu ve svété
ani zpráva nezaletí, rozptýlené po horských svazích v horním Tren-
čansku, smčrem jižním od Žiliny, pod Čičmany čarovnými, usazeny jsou četné
rodiny na luzích, náležejícich k osadám Zliechovu a Valašské Belé, které rá-
zovitým krojem, skvostným, zvláštním vyšíváním na šatkách a rukávcích vy-
nikají. Sem málo kdo zabloudí, je cesta daleká a neschúdná a dojdete-li ko-
nečné k cili, nenajdete ani noclehu ani potravy. Jsem zvyklý už na takové
trampoty, jinačí to už na Slovensku nebude. Za to ale požitky národopisné,
krajináťské a jiné, nahradí všecky ostatní svízele. Cesta z Illavy nad Teplou
až do Rovného vede lesem. Pčkná cesta, co chvíli potkáváte povozy a zpivajici
chasu. Z Rovného dále vozovou cestou ku Zliechovu, pčkné, čisté osadč,
s jedné strany vroubené horskými velikány. Celá obec je jako novč posta-
vena. Aspoň stfechy jsou nové, po ohni se odklidily doškové stfechy a na-
hradily šindelem, který se z dálky leskne jako stfíbro. V nedčlní den zaleskne
se i Zliechov se svým šumným obyvatelstvem v plné nádhefe krojové, zcela
odlišné od ostatních. Hned na první pohled nápadný je úbor ženský, zejména
úprava šátku, vlastné vyšívané šatky na hlavč. Aby se mohla šatka dle zdej-
Siho zpúsobu uvázat — na podviky — musí za tím účelem dfíve pfipraviti
se účes vlasú. Vlasy se rozčesají tak, že na temeni hlavy v pravo a v levo
se stočí ve dva hrbolce, na tyto se priváže obyčejný platény čepec a pies.
tento uváže se zvláštním zpúsobem šatka, skvostné vyšívaná holbeinovou
technikou a olemovaná krajkou. Vyšívání je pčerozmanité, skvostné provedené
geometrickým ornamentem, pfipominajicim vyšívky moravské z Velké a Ja-
vorníka. |

Terminologie výšivek je typickou, odpovídá formám výšivek : Na slivečky,
na zahýbanečky, na racky, na strapaté rúže, na mehenickú formu, na velké

Revue Naše Slovensko 63

srdca, na pol srdca, na čičmanské srdca, na konvičky, na pilečky, na kluky,
na kulichy, na pohárky, na záklučky, na čerešienky, na kfiz, na perkované
kolesa, na staroverské rúže, na štepené kolesa, na pol kriz, na hladké
rúže a jiné. Avšak nejenom šatky, také rukávce, šorce a fértuchy jsou
vzacné vyšívané , vzorek je harmonický se šatkou a tak tvori celý úbor ženský
vzácný umčlecký soulad. Vdané ženy nosí z nití pletený čepec — jak už bylo
uvedeno — který je zakrytý platénou grgulou, na dva dolú visici rohy upra-
venou. Tak se to nosí v Belé. Ve Zliechové a v Rovném tato grgula nevisí
dolú, nýbrž vyčnívá nahoru. Pfes ni váže se teprve vyšívaná šatka. Svo-
bodná dévéata nosí vrkoče, pletence, ku kterým mají pfivazané dlouhé, až po
kolena sahajici stuhy. Chodí obyčejnč prostovlasé, zvlášté do kostela. Rukávce
mají pčkné výšivky, na né se obléká kamizola, je to kožíšek ovčí bez rukávcú,
na zadu i pčedu vyšívaný červeným, žlutým, modrým i zeleným harasem.
Kamizoly hotoví „handrbolci“ v Némeckém Pravné pfi Prividzi. V zimč nosí
ženy jesté „kabanice“, kabáty tésné ku télu pfriléhajici. Vyšívky na rukávcích
slovou „pieravnice“. V nedčli nosí Šorec, který je nahofe v pásu vyšívaný a
husto faldovaný jako i rukávce. Ve všední den nosí bílý fértoch z predu i ze
zadu. Sváteční fértoch má pčkný vyšívaný pruh, prolamovaný. Opásány jsou
pásem, dva až trikrát, anebo tkanicemi červené barvy. Obouvají hunčné krpce,
které mají obtočené až po kolena návlakami černé barvy. Nyni už začínaji
nosit boty — čižmy. Vyšívání je provedeno rúzným hedvabim, novéji už se
vyšívá i vlnou a práce daleko se nevyrovná starším, stfibrolesklým vyšívkám,
které vzbuzují všeobecný obdiv u odborníkú. Mužský šat není významný.
Nosívali velké opasky. Košile jsou z hrubého plátna, doma tkaného, které
u krku se zapínají mosaznou sponkou. Na hlavé nosí obvyklé širáky. Kabát
je krátký z vlnčného, doma zhotoveného bilého sukna. Pfes néj nosí hunku
o néco delší. Také nohavice jsou z bílého sukna. Do krpcú natahují punčochy,
které sami mužští pletou z vlny dfevénymi jehlami. Okraje punčoch jsou na
pif ornamenty rozmanité ozdobené. Kabáty a hunč (haleny) jsou po okrajích
červenými tlustými, doma hotovenými, šňúrami lemovány. Ženy vúbec umí
zde výborné vyšívat a šiťkovat. Na zcela jednoduché obruči natáhnou si tlusté
nité a už pracují vzácné ornamenty. Vidčli jsme tak pracovati na lazích. Úpadek
ve vyšívkách jeví se v tom, že se pracuje nyní více bavlnou a nitémi než
hedvabim, proto také je ornament takto provedený hrubší a neumčlý, kdežto
staré hedvábné práce vynikaly presností, jemnosti a uhlazeností. A se zánikem
technik vyšívacích mizi i ladnosť kroje, zvláštní úbor, zvláštč vázané šatky,
který frapantné se podobá vázáním šátkú dam holandských a anglických ve
stredovéku, v dobách vyspčlé nádhery krojové a úpravy ženských Sati zvláštč.
Tak záhy asi zde zaniknou ony arabské typy zliechovských žen a jenom na
obrázku se potomstvo potčší pohledem na bývalý statečný slovenský kroj
zliechovský.

Jemu príbuzný je kroj ve Valašské Belé, kam ze Zliechova asi za dvé
hodiny dorazíme. Ves neveliká, odbývají se zde i trhy, ale náleží sem veliká
fada lazú až na tti hodiny vzdálených od osady, které vévodí na kopečku

64 Revue Naše Slovensko

úhledný kostelíček. Údolím protéká čerstvá Belanka, která hned za Belou žene
chudobné mlýny. V létč je zde mrtvo. Chudičká pole na stránich spíše se po-
dobají úhorúm. Jenom tu a tam spattite pastevce, ktefí v podvečer na hra-
nicicn lesú zapalují ohné proti divočákúm a bijí „kuligou“ (na holi železnými
kroužky), aby stádo svolali.

Byla sobota, když jsem šťastnč dospél do Belé. Nikde nebylo živé duše.
Pred jedním chatrným domem stál žid. Ale jaká fet s ním v sobotu? Ani
nože mi nechtél pújčit, a spat, na desce jak mrtvola, ani sena ani slámy
nemél. Podezfele si mne prohlížel. Druhého dne už byl k feči. Lid se scházel
do kostela, z dálky už bčlaly se postavy a žid chystal pálené, kterého se vždy
plné sudy odbudou. A je tu takových krčem nékolik, kde se tento zdravý lid
otravuje. Nikdo ho nepoučí a nevede k lepšímu životu. Toto otravování datuje
se z nedaleké doby. Mládež už delší čas, od jara až do zimy, odchází do
polní práce na Dolní zem. Doma zústanou starci a dčti na hlídání dobytka.
Odvod dčlnictva déje se skoro na jafe: pňijdou nahánčči, kofalka teče potokem
až se všecko vali po pfrikopech, podepíše se smlouva a hajdy do svčta. Ve
svété se pije dál, otrava se epidemicky šífi a co se ve svété pľes leto vydčlá,
to se doma pres zimu v krčmách prohyfi. UZ odkládají národní kroj na dobro
a oblékají se do fabrickych hadrú. Dokud se lid zdržoval doma a nemél stykú
se širším okolím, dokud nepoznal otravného ducha dnešní doby a vedl tradi-
cionelné idyllický život na svobodných stráních romantické krajiny, byl i mravné
neporušený a vyživil se dobre. Dnes už je tak zlá porucha mravú, že se nedá
nic napravit. Tento zajímavý národopisný ostrúvek v okolí Čičman vybledne
a sevšední, že po letech nebude tu po bývalé nadhefe krojové ani památky.
Je také odtud veľmi mnoho vystčhovalcú v Americe, ktefí posýlají domú pe-
nize a platí za né danč. Mnozí se z Ameriky zase v tento chudý kraj vraci.
Ve Zliechové chodí mužové po svété se sklem a galanterním zbožím. A tak
všelijakým zpúsobem vyhledávají chleba. Pole zde nic nenese, dobytek je
kostrbatý, není ani sena ani zrna. Maso se pfivazi sem buď z lllavy, buď
z Prividze.

Už jsem poslal více svých pratel do tohoto kraje a múj pfitel Bartoň za-
chytil tam více obrázku na památku, snad se tam nedostaneme, snad po letech
bude po národopisné specialité veta, protože se zde všecko kazí následkem
čilejšího styku s cizinou. Jenom starší ženy konservativné Ipi na kroji, jak ty
budou uloženy na hfbitov, šat se rozpadne. Jenom ve sbírkách národopisných
trvale se budeme obdivovati vzácným technikám a ornamentúm ze Zliechova
a Belé. Nejen vyšívky na šatkách, ale i vložky v zástčrách jsou pľevzácné.
Vúbec v tomto kraji a okolí bylo sídlo zručných vyšívaček, odkud dnes už
všecko je vyneseno a rozptýleno do svčta, tak že pokolení dnešní ani ne-
pozná ony skvosty umčlecké, jakými za starších dob tento zapadlý kraj
oplýval. —

AZ 84 84

Typy žen a déti ze Zliechova.

Ku článku „Na Zliechov a Belú“.

Revue Naše Slovensko 65.

PODTATRANSKÝ :
Ó PREČO?

Ztrhaná struna nevydá hlasu: |

zvädnuté lice nejaví krásu: , La.
zlomené srdce láskou nehorí:

ztýraná duša biedne Zivori!

Z tej struny ale zvučaly zvuky:

na líci kviťly tiež krásy puky:

a srdcom vládly pocity blaha,

i dušu nádej zdvihala drahá!

O prečo všetko, čo nám je milé,

zaniká, mizne krátkej po chvíle?

SLÁVIKOVI V PARKU.

(Do pamätníka.

Zašveholil hlások milý tvoj,

a čul ho stromu list i chvoj;
načúval vtáčik i môj sluch

a v túžbe lete! k tebe duch.

Keď prst tvoj ztriasol strunami,
zvlnila hruď sa zvukami,

a z rtov sa vzniesol plný krás
ľúbeznej duše tvojej hlas:

tu ztichnul mojej duše dych,

zo srdca vzňal sa zbožny vzdych:
„» Tú perlu žehnaj, Bože náš,

a chráň jej diamant, krásny hlas!
Veď spevom svojím družinu

hne ona k láske, ku činu:

ai my, starí, zo zeme

na jej hlas k boju vstaneme!!*

4 SA NZ

LID. SPÍŠKOVÁ:
SKIZZA Z CEST.

P celou dobu mého pobytu v ciziné nedovedla jsem se ubrániti patricijské
touze. — V ciziné citi každý néjak intensivnéji — jasnéji svúj patrio-
tismus. Setkání se s krajany uprostfed cizích lidi, cizích zvykú, cizí mluvy
púsobí na nás milým, mčkkým dojmem, rozechvívá struny toho pravého vla-
stenectví, sili hrdost národní. Též otázka všeslovanská pfichazi nám Castéi
na mysl a zahlodává se v naše nitro.

‘To všechno je pfrirozené, lidské a psychologicky vysvčtlitelné :

1. co je nám vzdáleno stava se nám i dražším,

2. oceňujeme spravné teprve to, co jsme ztratili.

66 Revue Naše Slovensko

Tato vlastnost púsobí, že se krajané v cizinč sbliZuji a tvoňí jednolitý
bratrský spolek a tím otázka slovanské vzájemnosti nabývá hlubšího významu.

Pod témito dojmy sblížili jsme se my Češi v Ženevč vúzký kruh. Tčšili
jsme se na společné schúzky, kde jsme po celodenním pobytu mezi cizinci
zase sméli si srdečné pohovofiti a zaplašiti chmury chladnosti, které nás v první
dobč obklopovaly. — Srdce pookfeje a v duši se slévá nčha a radost a naše
večerní schúzky za vlahých nocí, na bfezich krásného jezera, odkud val pfi-
jemný chladný vánek — méli zvláštní kouzlo intimnosti, znak to srdečného
kamarádství.

Sotva jsme uslySeli, že na blízku dlí Slovák, uherský vypovézenec
MUDr. Škarvan, zahofeli jsme touhou, spattiti jej. Doslechli jsme, že spolu
s prof. Velemínským prekládá Tolstého, což jej v našich očích obestfelo zá-
fivou gloriolou a hned jsme se usnesli, že jej záhy navštívime a skutečňč za
jednoho parného srpnového odpoledne vybrala se celá naše česká karavana
na vycházku do blízké vesnice Grand Lancy, kde náš krajan ostává.

V malé útulné ville v uzkém kruhu rodinném žije život zevnéjskem prostý,
nevlidny, vnitiné plný, krásný. — Jeho domácnost, zpúsob života, jednání, vše
je provanuto dechem neskonalého, nézného dobra. Je to človčk velice intelli-
gentní, povznesený svým duchem nad zkostnatélé autoritafstvi.

Má stálý styk s Tolstojem, pfejima jeho zásady, jež neutkvívají na po-
vrchu, nýbrž pronikají nejtajnéjsi hlubiny té jemné, ušlechtilé duše. Všechny
znaky lidské nízkosti jsou mu neznámy , on stojí oproti nim čist a duše jeho
je napinéna velkým, ideálním Dobrem.

Ten pojem Sifi ve svém okolí, v pomčru ku své Zené a dčtem. Tak
zvláštnč púsobil na nás neobyčejnč jemný zpúsob mluvy a jednani vúči rodinč,
kdežto jsme zvyklí pri podobných navstévach slychati odméfené rozkazy ženč smi-
šené s ironickou blahosklonností, neustálé peskování déti za každou, sebe menší
malichernost, jen aby se ukázala hostúm nedotknutelná autorita muže a otce
— hlavy rodiny, neobmezeného pána, a zde slyšíte opak. Nedovedu vypsati
dojem jeho slov, když mladší, temperamentní hoch slovácké povahy, provádčl
ku obveselení hostú a povšimnutí své nepatrné osobičky rúzné kousky a otec
místo lání usmál se na ného nebeským úsmčvem, fka: „Sašutko, nebuď hlúpy
ako zver, buď ako človek,“ jemným, dobrotou a láskou prochvélym hlasem.
A hoch jako okouzlen otcovou laskavostí uposlechl jej beze všech námitek —

Jeho manželství vzneslo se na ideální „splynutí duší“, tu vysnénou har-
monii myslí a citi, o jaké kdy snila dívka za lunojasných vlahých noci.“

Jeho žena — Italka — snédych lici, černých vlasú, svým zjevem prozra-
zuje divčí skromnost a néZnost, púsobí mile, prosté — z jejího hlasu, pohybú,
úsmčvú, prazafuje čistá, nadšená láska k muži a v její pritomnosti zdá se
nám, jakoby se vznášel nad námi bílý andél a mával svými kfidly kol našich
skrání — cítíte se jako začarováni v kouzelný okruh dívčích, luzných snú,
v tajemnou fiSi neskonalého dobra a dokonalosti. Toť pravý obraz toužení
emancipátorú porobeného Zenstvi, jichž nejvčtší a nejsvčtéjší touhou je po-
vznésti ženu na niveau dokonalosti a jemné ušlechtilosti — — — — — —

Revue Naše Slovensko 67

Ač: vaddlen své otčiny prec na ni nezapomíná. Jeho vznešený patriotismus
jevi se ve výchové déti, mluví s nimi slovensky, tím je seznamuje s tím
malým národem, budí v nich zájem oň. Snaží se podle sil svých a okol-
ností, jež nese s sebou pobyt v cizí krajiné, vznítiti v dčtech cit a touhu
vlasteneckou. To je zajisté jedna z nejsvčtéjších povinností národních, neb
až dorostou, pak sami se budou starati o potfeby a touhy slabých a utlačo-
vaných a pľirozený cit povede jich kroky k ochrané a povznesení Slovákú. —

Navstéva ta zanechala u mne hluboký dojem — duše má byla naplnčna
úctou k tomu velkému, dobrému muii-tlovéku a nitro mé rozechvélo se
opravdovym obdivem. — Tím více vše na mne púsobilo, že tento zvláštní
tlovék je Slovák, ke kterým nás poutá vňelý soucit a útrpná, občtavá laska.

Opouštčla jsem jeho útulek s pocitem veľkého nadšení a zvčtšení síly a
chuti k práci a zdokonalení svého pfiStiho života. —

Vzpomínka na tuto idyllu vysnčného, nízkým duším nepfistupného štčstí,
velké, mocné lásky, zústane v nitru mém co jasný bod mé první studijní cesty
do ciziny, od níž jsem si slibovala tolik krásných a mocných dojmú.

Odcházela jsem velice dojata a s nejupňímnéjší touhou kráčeti ve šlé-
pčjích toho muže — duše má slavila velký svátek: vzkfiSeni. Vše kolem se
na mne usmívalo tím plachým, dobráckým úsmčvem, který tolik zdobil tváť
toho muže. Nitrem mým rozezvučelo se velké, čistč vniterní štčstí — cítila
jsem, jak okfívám a nabývám nových sil k práci pro dobro — všechny
chmurné myšlénky byly zažehnány slavným znčním zvonú — jich tóny nesly
se tak mile, mékce a vnikaly v nejvétsi hlubiny našich duší —

NIHIL:
LUDEVÍT KUBANY A JAN CAJAK.

(Pokračování.)

Paludzi. Dedinka to malá s krásnym velikým dreveným chrámom, okolo ktorého

šumia ozrutné (obrovské) storočné lípy. U prostried dediny tečie bistrotoká Palu-
dzianka, aby sa vliala do neďalekého Váhu. Z brižku nad dedinou prestiera se pred nami
celý utešený Liptov ako by na dlani. Na severovýchod Kriváň strmí do oblakov a podobá
sa ohromnému skamenelému orlu s rozpiatými krýdlami, na sever zavalitý Baranec, na se-
verozápad Choč s menšími, no malebnými vrchmi: na juh ale malebná Nízká Tatra sa dvíha
po jejž holi: ch stáda oviec sa pas .

Tu v tomto krásnom kraji, kde jedľa šumí, krásny sverázny Spev sa ozíva. Kde ve-
čierkom po úbočiach blčia ohnitky, pri ktorých pískajú Suhajci pasúci kone, alebo voly.
Tu kde letia plte po bystrom Váhu, žil on naplňajúc dušu svoju krásou prírody, šumom
jedľového lesa a spevom slovenských diev nasládzal sa.

Chodil do škol elementárnych v Sv. Mikuláši. R. 1841 šiel do Rožňavy na tamojšie
gymnasium. Tu pobudol do roku 1848. Z tadeto šiel do Levoči, kde bohoslovecký
kurs skončil roku 1848. V Levoči študujúca mládež bola vtedy samého zápaľu za
vedu: za všetko krásne a dobré. Tu s oddanosťou pracoval v súkromnej jednote
k vzdelávaniu sa „domorodej slovenčine“ — založenej Jánom Franciscím dľa vzoru preš-

U) "Paar i priateľ Kubányho bol Janko Čajak. Narodil sa 5. januára r. 1830 vo Veľkej

68 Revue Naše Slovensko

porského ústavu. „Udalosti r. 1848. vyhnaly i šuhajov levočských zo škôl, koho do poľa a
vojanského tábora, koho do krútňavy (víru) vyšetrovania a väzenia politického. „Šťastný
bol, kto v búrke našiel útulku.“ Takýmto bol Janko Čajak, bo telom slabý, nebol súci
k vojenským trampotám. Útulok našiel za rok v rodičovskom dome, potom ale u prof.
Plecha stal sa pomocným učiteľom. Konečne r. 1850 odobral sa do Viedne na universitu,
kde skončil bohoslovie. Staričký Ján Kalinčák, farár svatojánsky (a otec slávneho Jána
Kalinčáka) vzal ho k sebe za administrátora. Martin Szentiványi, jehož syna Čajak vy-
učoval, dal ho posvätiť r. 1860. Po smrti Kalinčákovej zostal v Svatom Jáne riadnym
farárom. Ťažké úradné povinnosti, k tomu ustavičné vyučovanie zemianskych synkov,
s ktorými chodieval až matúru skladať, — i rozličné nepríjemnosti, ktoré mu ustavične,
strpčovaly živôt — dotiahly mu ťažkú nemoc suchoty, nasledkom čoho zomrel 4. fe-
bruára 1867. ,

Čaják nenapísal mnoho, ale čo pozostalo, to má stálu cenu, bo z jeho básničiek
vidíme opravdovú básnickú náladu, peknú jemnocitnú dušu, istú lahodnú nežnosť, ktorá
prechádza niekedy do bôľného vzdychu. Niekedy vytryskne z neho i humor. Čajak neštíti
sa ani ostrého sarkasmu, najmä keď švihne ňou odrodilstvo a zpustlé zemianstvo. Nechybí
mu ani hľbka myšlienky ako to vidíme v básňach „Syn krivdy“, „Svetlonosi“ atď.

Ale uvime kitôčku z jeho milých básničiek:

„Strieborný mesiačík do potôčka hľadí —
Zaspievaj si šuhaj, kým si ešte mladý.
Zaspievaj, zaspievaj, ale tak do chuti,

Že zabudneš na svet — na zem, či sa krúti.“

Utešená báseň jeho: „Poesia“ vypráva nám tak ľahúčko, že ako prichádza k nemu
už neskoro a v studenom vetre deva. Keď príde dumka nemu spytuje (táže) sa ho, že
ako môže v takej chudobe žiť bo veď:

„Tvoje steny bez zrkadla,
Bez opony, oblok *) nízky:
všetko bohatstvo, čo vídať,
Rozhádzané sem tam knižky.“

On jej odvetí, že je chudobný šuhaj veľmi, že by ju vďačne vítal hrdo, ale nemá
z čoho. Ďalej spytuje (táže) sa deva, že prečo je tak pusto uňho, i priatelia kde sú mu!
Po odpovedi básnikovej premena sa stane v chatrnej izbe i ukáža sa mu sťa nádherná
komnata. I spytuje sa básník:

„Či si prelud snov tráplivých ?
Či skutočnost to zemskosti ?“

Ona mu odvetí:
„Ani jedno ani druhé: A mne bolo tvojho ľúto:
slabé vaše zemské oči. lý pohľad dávam ti ja.
Aký zrak máš: taký život, Ži pokojne, mysli na mia;
Taký svet sa s tebeou točí. Menujem sa poesia. - -

Láska k národu a slovenčine je v fom hlboko zakorenená. — Dojemne vypráva nám
v básni „Syn krivdy“, že pride deň

„Kde sa duch sveta pozdvihne
k súdnym hlasom zavolá:
Národy kde sú vám hrivne ?“

#) Okno.

Revue Naše Slovensko 69

I prichádzajú národy jedon za druhým. Jedni ukážu nimi spustošenú suseda zem,
iní „pyšní na svoje talenty otvoria knihy veliké“, len jeden národ príde všetkého mena
zbavený, od bratov ako od zverov (zvéfe) rozdriapaný, zkrvavený, — i celý svet zkrikne
naňho s posmechom :

„Čím že ty vládneš popelvár ?“ *) Nesiem kríž Božieho Syna,
Ale duch mu sveta pomôže : Vieru, čo premáha svety |“
„By zmľkly zmyje a hadi, I začnú volať na ucho,

I zvolá: Cos mi doniesol, Ale bez hlasu zmrtvení :
Syn krivdy dávnej — syn mladý?“ On bude duchom vesmiera,
„Hrivna je tuná sverená“ Duchom pravdy posúdený !*

Pokorne tento odvetí:

Lež náš básnik nie je len do vážnych myšlienok zabraný, citi on i teplý prúd lásky
mladistvej, vidzme ako vie o nej spievať:

„Komu ty svietiš mesiačku? Keby si mňa chcel počúvnuť,
Či tejto pustej doline? Ja bych ti inšie naložil:
Či tamto tomu potôčku, Po noci sa len tak ztúlaš

- čo v skalách ospalý hynie? a mne bys v dačom osožil.““)

Vidíš ten biely domček tam!
Tam rozšír svetla svojho moc
A cez oblok po tichúčku
Pošopni milej dobrú noc!“

Láska jeho ale nevzdychá, že by krýdla veterného mlyna do pohybu doniesla, —
oj to nie! Gna mu dovolí i žarty: tropiť, keď píše: Ako dievča na priadkach zadriemalo,
a tu mládenci — šarvanci — (veselí chasníci) nikdy na dobré nepomyslia, len na pistvo —
podpália jej kúdeľku. Zobudí sa i kľaje ich a vyratúva: ze včera Preten jej zosňali,
dnes kúdeľku zažali ... Ale oni sa len smejú bo veď:

„Od každého, kým spala, -
tichý pišťok dostala.

Inde nám zase rozpráva že dievča ide ku zpovedi. Ale čo že! Keď za ňou šuhaj
švárny ide, len tak na prezvedy i privolá jej, že je ešte privčas do kostola.

„Deva kroky zhamovala,
reč šuhaja sa jej zdala,
veď kostol vraj neuletí

A since tak šumne svieti.

A takto medzi hovorom vyšli až do poľa, lebo veď „vyvedla ich tajná vôľa“.

„Mať doma všelijako myslí,
bo z kostola dávno vyšli.
Hlavou pokrúca povedá:

„Ver sa tá dlho zpovedá!“

Skoro ale prejde do vážneho tónu, bo veď svet núti človeka k vážnym myšlienkam.
Tu podávam jeho krátičkú báseňku v jejž pár riadkoch toľko vážneho obsahu je uložené,
áno celý zivôt sa v ních zračí:

-— — —— ee —o—>

*) Pecivál.
**) Prospél.

70 Revue Naše Slovensko

„Sedmoro mám k nevystáťu: Plané srdce — dobrú hlavu,
Výnosnú zem neposiatu, Na kostolnom dachu ***) trávu,
Prázdny záčin“) u sedliaka, Žiť vo svete jako hudú,

Plné bočky **) u židáka, Nepovedať pravdu ľudu.“

Márnosť nádejí, stavby povetrných zámkov v jak chutnom obrázku nám podáva:
Malé chlapiatko sa baví nad vodou a pri tom obrázky ukladá si do trávy:

„To vraj vojaci na koňoch,

a toto šable čo majú,

A toto zasi ja budem,

Keď ma na vojnu ta dajú -— —

Takto sa teší a rozpráva si, — ale:

„V tom vetor tuhý zaveje,

Na oči skrúti mu vlásky:
Zmiznú vo vode — nič nevie —
Červené, biele obrázky.

Neúprosná nemoc hatí ho v ďalšej jeho tvorbe a on v predtuche skorej smrti napísal
citnú báseň „V mojej nemoci“. |

Lesy šíre, lesy tmavé Ale pride jaro zasi

Tam nad Váhu brehami, Objíme vás zasi máj,

Už sú vaše barvy hravé Zkapú suchov chladné pásy
Zasypané suchami. Vydýchne si vôňou háj.

Neblištia sa už ohnisky Potom — potom — ak dožijem —
Po rozsiahlych stráňach tam. Oddýchnuť si prídem k Vám
Nepasú sa tam koníky, Túžby moje tam rozvijem

Len dumný les stojí sám. a pesničku zaspievam. —

Lež túžby svoje už nemal času rozviť, bo neúprosná smrť nedopriala mu dožiť jara
a on ustarostnený spieva ešte:

- „Deti moje, deti moje, Piesne moje, plesne moje,
keď ja zomriem, kto vás príme? keď ja zhyniem, kto vás príme?
Či vás budú menom volať? Či vás výchry rozchytajú?
Či vás budú kfmiť chovať? Či vám ľudia miesta daju?

On už dávno večný sen sníval v mohyle na stráni svatojánskej, keď jeho verný
druh Pavol Dobšinský sosbieral roztratené jeho básne a vydal ích roku 1875.

MAĎARSKÝ PODVOD.

(Jon reforma byla uherské snémovné konečné prediozena. Stalo se tak
# dne 11. listopadu t.r. V dčjinách boje národností a uherské demokracie
s maďarskou oligarchii bude tento den dnem svrchovanč památným. Památ-
ným proto, že veliké dílo ústavní reformy, k jehož provedení se maďarská

%) Humno. — **) Bečky. — ***) Stfecha.

Revue Naše Slovensko 11"

vláda pfed páltfetím rokem zavázala, raffinovaným zpúsobem obráceno v nový
vražedný nástroj vúči nenavidénym nemaďarským národnostem. Z všeobecného
rovného hlasovacího práva, jež slibovalo Uhrám novou budoucnost, vyklubal
se nestvúrný plurální systém.

Lze fici, že téméf všechny „reformy“, které vyšly z uherského parla-
mentu mčly jeden a týž cil: pfripraviti národnostem ještč užší pouto, pfitlaciti
je ke zdi a každé hnutí jejich znemožniti. Druhým cilem všech téchto reform
bylo: udržeti lidové vrstvy v podruží. Reforma, kterou uherská snémovna
touto volební pfediohou má provésti sama na sobč, je vyvrcholením neblahé
činnosti této zákonodárné korporace, jež si pfedlohou zajišťuje možnost, aby
i nadále mohla v této činnosti pokračovati. |

Prfedlohu volební, podanou uherské snémovné, provází její púvodce,
hrabč Andrássy zdúvodnčním, jímž se snaží svou soustavu volební podeprfiti.

Proč nebylo zavedeno všeobecné, rovné právo hlasovací? Na to podává
zminéné odúvodnční tuto odpovéd: „Neuznává za nutné, aby volební právo bylo
zménéno zpúsobem radikálním. Se stanoviska národné jednotného státu
(maďarského) a zdravého společenského vývoje jest nebezpečno na-
jednou pľejíti z dosavadniho omezeného volebního práva na neobmezené
všeob. rovné volební právo. Kdyby neobmezené volební právo bez prechodu
najednou bylo zavedeno, byla by státní moc vydána v Sanc nezá-
možnému, politicky nevyškolenému davu, který nemá vúbec potfebné soud-
nosti a národní schopnosti k fizeni státních záležitostí.“

Toť maďarský názor o lidu! Pfettéme si jen pozorné tuto vštu. Demo-
kratický živel, toť dav, nezámožný (proletariát), bez soudnosti a bez schop-
nosti k fizeni státních záležitostí . . . Pfed padesáti, ba sto léty, takový názor
v šlechtických vrstvách a mezi majetnými prevládal. Déjiny ho nadobro vy-
vrátily. Vyvrací jej Spojené. Státy, Francie, Švýcarsko. Není tomu dávno, co
se o lidové vrstvy opfelo i Rakousko. A tyto názory jsou v Uhrách dosud
státnickými moudrostmi! S vážnou tv4H fímského augura je za
viddnim stolkem hlásá p. hrabč Andrássy ! Maďarský „ostrove svobody“ zmiz
a propadni se!... | |

Vyloučením žen z volebního práva odúvodňuje hr. Andrássy velmi
klassicky: Nový zákon i bez žen chce volebním právem obdafiti tak veľký
počet nových živlú, že by tyto politickou lehkomyslností risiko ještč stupňo-
valy, nehledč k tomu, že ideální nazírání na úkoly ženy vyžaduje, aby
se žena vzdalovala bojú politického života. — Toto nazírání není pranic
„ideální“, nýbrž hrubč konservativní, neboť nestaví vzdčlanou, inteligentní
ženu ani na roveň analfabety — muže — který má "/. hlasu. V tom jakož
i v mnoha jiném, se maďarská talmi-svobodomyslnost pravé liší od svobodo-
myslnosti pravé a nefalšované.

Hranici včku určuje Andrássyova predloha na 24. rok. — Kdyby veškeňí
24letí muži mčli volební právo, bylo by nynčjší mocenské postavení rázem
prevraceno — tak zdúvodňuje hr. Andrássy toto ustanovení. Vodítkem k nému
byla obava pfed početností voličú dčlnických. — Jest teba — praví zmínčná

- 72 Revue Naše Slovenské

zdúvodňováci zpráva — aby délnicka tfída mčla pfiméfené zastoupení
v poslanecké snémovné, avšak bylo by škodlivo, kdyby politická
vláda dostala se do rukou dčlníkú. Nebof nemají žádného
jméni a žijí výhradnč ze mzdy za svou denní práci, nemají, bohužel, u nás
z včtší části.ani stálý pfijem, aby si mohli osvojit vzdčlání a mohli být
účastni vychování, jehož treba, aby se jim s klidem mohla svéfiti rozhodujíci
moc nad budoucností národa. Není správno, maji-li rozhodujíci
vliv na osudy zemé, kdo nemaji žádného jméni, ktefi zejména
v dobč hospoddfskych krisí naslouchají radám zoufalství a na nézZ velice pfi-
tažlivé púsobí politika ukvapeného pokroku. V domácích pomérech nemúže
býti proto vážné pomysieno na zavedení neobmezeného všeobecného práva
hlasovacího. —

Tyto dúvody hr. Andrassyho — nejmírnčji fečeno — postrádají veškeré
vécnosti. Rekl-li ve svém exposé ve snémovné na výkrik jednoho národnost-
ního poslance „není mým zvykem nositi šatstvo, odložené panstvem“, pak
fekl jen částečnou pravdu. Spravedlivá volební oprava, jakou zamySlel Kri-
stoffy, je mu „obnošeným šatstvem“ — ne tak ale staré, nemoderní, pťežilé
dúvody proti takovéto spravedlivé reformé. Téch se chápe občma rukama.
Negentlemansky shledává staré politické šlágry. Tvafi se na jedné strané,
jakoby byl spadl z mésice. Coz nevi ničeho o tom, jaké účinky mélo za-
vedení rovného a hlasovacího práva v Rakousku a Némecku? Zmocnilo se
zde délnictvo vlády a na škodu státu? Pan hr. Andrassy dobfe ví, že nikoliv.
— Není správno, maji-li rozhodujici vliv na osudy zemé, kdo nemají žádného
jmční — tato včta v Andrassyové zdúvodňovací zprávč prozrazuje vše. Bo-
hatství, peníze, plná kapsa — tomu chce zajistiti rozhodující vliv. Hrabé
Andrássy fíká tomu také jinak jemné „panství inteligence“. Odúvod-
ňovací zpráva totiž praví: Základem volební predlohy jest inteligence a vo-
lební právo jest vázáno na nejmenší míru této inteligence, t. j.: na znalost
čtení a psaní. Volební právo pak pťísluší také tém, ktefi neumčjí čísti a psáti
maďarsky. Toto rozSifeni volebního práva na živly nemadarské mélo by za
následek, že by bylo více analfabetú oprávnčno voliti, než je dnes voličú,
a to pľipadá na 10 analfabetú 1 prvotní volič. Nesporné by se volebni právo,
založené pouze na čtení a psaní, ve svých dúsledcích rychle pfiblizilo ná-
sledkúm úplnč neobmezeného obecného volebního práva a brzy by svou po-
četností mčli neobyčejnč veľkou moc ti, kdo z nedostatku politického pies
svčdčení snadno povolují i nejSpatnéjsim vlivúm. :

Rozuméjme dobže : Hr. Andrassy zajišťuje pry svojí volební reformou prevahu
živlúm majetným a zároveň inteligentním. Vliv analfabetú stlačuje na
minimum. Délnici, i pokud znají číst a psát, jsou mu nevyškoleni, politicky
neschopni a nemají jméni. |

Zavedení pluralitniho systému je proto nejzpúsobilejším prostčedkem —
prací odúvodňovací zpráva k pfedloze hr. Andrassyho —. Každý plnoletý.
státní občan mužského pohlaví má ovšem právo mluviti do státních záležitostí,
avšak ten, u néhoz následkem včtšího vzdélani, včtších védo-

„NIE © AOUDIIZ PN“ NYUBJI ny

"vpiog

77“

Revue Nase Slovensko 13

mostí a zkušeností vždy možno se nadíti vétSiho zájmu a smyslu pro vefejné
záležitosti, a který svými majetkovými a rodinnými poméry úžeji
je spjat s vlastí, má ve vefejném Zivoté miti také včtší, bezprostredni vliv.
Dale se zde praví: klesání duševní urovné a vážnosti parlamentu mohlo by
ohroziti také samotné základy státní existence. A posléze: navržená plura-
.lita není pry kopií néjakého zahraničního systému, nýbrž je to čisté maďarská
instituce, která je prizpúsobena domácim pomčrúm, domácím potfebám,

Vzdélanéjsi a majetnéjší Inou úžeji k vlasti — praví tedy Andrássy. Tuto
včtu musíme chápati čisté maďarsky. V majetných a vzdčlaných tfidach
Uherska mají pčevahu Maďafi — tak prohlašují všeobecné maďarští politikové a
zvlášté hr. Apponyi to udava kde jen múže. Lidu bez majetku s jednoduchým
školským vzdčláním nelze dáti do ruky rovnocenný hlasovací lístek, neboť
není dosti spjat se svou vlastí, je však dosti spolehlivý, aby mu byla do ruky
vložena zbraň, aby tuto vlasť svou krví hájil — — Krátce fečeno: zásady
volební reformy hr. Andrássyho jsou toliko stélesnénim zkostnatšlého konser-
vatismu, kastovního sobectví, občanské nerovnosti. Predloha tato otevírá do-
koran dvéľe znásilnční hospodáfsky slabších a nepohodlných živlú v oby-
vatelstvu Uher. Proto se nedivme, že v této čisté maďarské instituci nechybí
ani vefejné hlasování — srovnává pry se s maďarskými ttadi-
cemi — jak fekl hr. Andrássy ve svém snémovnim exposé, když osobné
obhajoval zásady, na nichž jeho reforma volební je zbudována.

Čemu flká hr. Andrassy čisté maďarská instituce, tradice, stanovisko jed-
notného státu, velké národní interesy a všechna ona velká slova, jimiž hr.
Andrássy prošpikoval svoji volební slátanici, to múžeme vyjadfiti stručné, dvéma
slovy: maďarský podvod.

Plurální systém je vrcholem maďarské zlotfilosti. — Nic horšího nemohou
již maďarští usurpatofi politické moci v Uhrách proti národnostem a vúči
lidu podniknouti. Proto je den, kdy pfedloha tato byla podána, dnem pa-
mátným. Kdyby nic jiného, již pouhý fakt, Ze do pfiStiho volebního zápasu
vstoupí prúmysloví dčlníci, čilí, občtaví a houževnatí, bude míti účinky da-
lekosáhlé. Tímto dnem počínaje, bude se moc téchto násilnických živlú lámati.
Násilí a reakci nelze stupňovati do nekonečna.

A zejména, pracuje-li s takovym apparátem chvástavosti, Iži a krasofetnéni,
jakého užil Andrássyúv blíženec, hr. Apponyi, právč den na to, kdy na stúl
uherské snčmovny položeno nekalé dílo maďarské feudální a šovinistické
zpupnosti — volební reforma. Hr. Apponyi, vítaje dne 12. deputaci Bosňanú,
pribylou do Pešti, prones! tato slova: „Vidčli jste u nás mnoho, co mohlo
vzbuditi vaši pozornost a mnoho jste se pfi této navStévé naučili. Ovanul vás
posléze v našem mésté duch déjin a mčli jste pocit, že se s vámi o naše
ústavní svobody délime. Okamžik, v nčmž král s odvoláním se na své
predky na uherském trúnč, rozšífil suverenní práva na Bosnu a Hercegovinu,
tento okamžik znamená pro obč zemč zrození svobody. Uhry jsou kla-
sickou zemí Evropy, kde prebyvda svoboda. Je to zemé samo-
správy.“ Je tfeba k témto farizejským frázím jeSté nčco pfitifovati?

74 Revue Nase Slovensko

LIDMILA SPISKOVA:

SOBRANÉ DIELA SVETOZÁRA HURBANA VAJANSKÉHO.

TATRY A MORE.
Básne. Nákladom knihtlačiarského účastinarského spolku v Turčianskom Sv. Martine 1907.
Cena 1 K 71 hal. — (Druhé vydanie.) Sväzok III.

ajanský náleží k trojhvčzdí, jež vzešlo na úsvitč Slovenska. (Pavel Országh, Ondfej
\_ ects a Vajanský.) Vajanský je kfisitelem slovanské poesie. Pozvedl básnictví na

niveau uméni — dfivéjsi „básníci“ slovenští prosté slabiky odčítali: bylo to hanebné
veršotepectví, načichlé maďarským šlendrianem.

Vajanský je epikem i lyrikem. — Jeho básnč jsou prodchnuty zvláštní jemností: je
vidčti, že je na dile pracováno s láskou a pochopením. Je neobyéejné jemným a bystrým
pozorovatelem lidských, trpících duší — zná dobfe život v téch malých slovenských:
chatkách — cítí s porobenými. —

Sbírka „Tatry a more“ vyvolala svého času veľkou účast nejen na Slovensku ale
i v Čechách. Je provanuta čistým, vlasteneckým nadšením, jež zústává nedostupno mélkym
duším. — Knížka podává nékolik včtších epických básní a fadu drobných lyrických obrázkú,
jež se stHdaji jako v kaleidoskopu, melancholie eroticko-vlastenecká, opévovani luny,
jedle, enika —

Nejvčtší a nejlepší je epická báseň „Herodes“.

Je to ten tichý stesk, tolikrát opakovaný, bez nčjakého positivního výsledku. Kus
slovácké bidy — vše je pékné shrnuto v takovy roztomilý, prostý rámeček s idyllickým
pozadím. Tak plasticky je zde vše podáno. Ten Janko a Anička jsou takové prosté, snivé
dušinky, v jich utiém srdéčku tkvi jen láska, taková občtavá, nčžná, která dovede se
skrčit v malém koutečku — tím však se stává dojemnčjší. Ti drobečkové nepoznali nikdy
blaha, jen bídu, utrpení a slzy bolu — kolik mají soucitu a pochopení pro bídu jiných,
jich duše je tak jemná, dobrá.

_ Na druhé strané na effekt vypočtená úlísná laskavost Herodesa — lupiče téch

drobných detí. Matkám je vydírá z náručí, otcúm slibuje, jakými je udčlá pany — to je
léčka na kterou je chytá — a bláhoví lidé chtéjice zabezpečiti svým détem lepší bu-
doucnost, vydají své poklady do cizích, barbarských rukou.

„Hospodin málo udelil
Slovákom úrodných polí,
ale im, dietky požehnal,
súsedov dravých to bolí.
Niekdy im vzali pastviny,
roviny, nížiny všetky:
dneska im berú ostatok:
spevavé, štčbotné dietky“.

Ubohé dčti naloží do „volských vagónov“ a očíslují.

„Už nie ste detušky,
včuľ ste len čísla a zveri“.

Odvezou ty ubohé siroty do pustých maďarských stepí — tím si chtčjí zabezpečiti
novou silnou generaci. vychovat je ve svých školách, neboť, jak známo, jeví se u Maďarú
degenerační úpadek. —

Je to známka mravní pokleslosti, kde dovedou lidé oproti lidem páchati tak kruté
násilnictví, — Tu musí každý vzplanouti spravedlivým hnčvem a jen ješté více si zamilo-
vati ty bodré, tolik potlačované Slováky. —

Láska s odvah ou rodí se v srdečku malého Janko. Jednou za noci prchnou z domu
otčimova. Na nádraží se skrčí do koutka, mezitím pfijede vlak, strážník je adhání. Jejich:

Revue Naše Slovensko 15

touha po domovč jen se sesiluje stálými pľekážkami. — Dé€ti skrčí se meži kola vozá.
Brzy však údy jim zemdlí, fetézy se zbarví mladičkou krví — vlak uhání dál a vleče
s sebou již jen dvé bezduchá tčlíčka. Na hofe ve vozech páni sedí na mékkych diván-
koch, klidné usínají, dobfe se bavi, pod nimi „v muke pekelnej slovenské siroty hynú“. —

Zde je na široké plátno vržen malý obrázek slováckého života. Je zde tolik pro-
stoty, která dojme a mimodék vynutí slzy. Je tu mnoho psychologických detaiia, které
dovede postfehnouti človčk, který zná dobfe bídu a útrapy malých, utlačovaných a též
s nimi citi.

„Maják“ — báseň ta vyniká pčknou líbivou skladbou, je effektní. Je zde mnoho
ohnč a romantického zabarvení s pčknými poetickými intermezzy. Pľipomíná romány pa-
desátých let — forma je pčkná, elegantní.

Historie první lásky, dévy na opusténém ostrovč — jen včtrúm a vážným cypfišúm
žaluje svúj bol a touhu.

Vypravovani starce o zradč jeho ženy proniká srdce mladé dčvy a truchlý stesk
zhrzené lásky se misi ve Splouchani vln. Tajivé schúzky Despy s Veselinem, jichž lásku
pfirovnava básník k pásce mofe a nebe, jež se nikdy nespojí. Jich horoucí láska nenalézá
v budoucnosti vfelého vyplnční. Veselín pobádán láskou Despy unáší ji na malot bárku,
za zvuku hromu a svčtla kHZujicich bleskú — divé vlny hučí jim pochod svatební.

"Na vlnách loďka kolébá se a zoufalému starému otci pfi pohledu tom srdce puká.

Na pustém mofi maják svítí, toť osamély stafec, jehož jedinou láskou, svčtlým
poutem k životu, byla Despa. Po druhé oklamán a zbaven svého ditéte v zoufalé bolestí.
rozbiji kyjem lampu majáku. Tupou bolestí schvácen stafec vrhá se do vln, na rtech mu
odumiraji jména ženy a dcery.

— Kykymora — allegorická báseň — Maďaria vládne — černá noc kol, až pfemo-
žena padá, na její trón zasedá svčtlá Slavie.

Na rozhraní nové doby — stará božstva shozena, za jich pádom sa schumelila búra.
za búrou smrt a hrobová tišina.

Pieseň Horovita, sladká letni dumka s balladovym spádem.

Havran, vlastenecká báseň. Slovensko v porobé — Maďaria, drzá prostitutka —
účad, zlato dává tém, kdo zaprodávají své prvorozenstvi — srdce a čest nesmčjí mít —
bestialním zrakem pase se v utrpeních porobeného a vždy víc a víc jej zaplétá ve svá
tenata — konec nadčje v jasný den Slovenska. —

jaderské listy. Cyklus básní vzpominkovych, náladových. Pékné genrové obrázky
s hlubokými reflexemi — misty zaznívá svéZt humor — hluboký smysl pro pfirodni
krásy, na bfezich čisté Adrie. Jen poslední vymyká se z rámce vzpominkového, v jakém
jsou ostatní shrnuty.

Ostatní básné jsou již menší a slabší | — Celkem kniha velice pôsobivá. —

KOREŇ A VÝHONKY.
Román v dvoch častiach. Cena 3 50 K.

Je to tak krásný citový román, jakých je pofidku. — Kolik hlubokého citu, vielého,
oduševnčiého vlastenectví je zde. Vše je podáváno s hlubokým porozumčním, jemnou
láskou — nádherná epopeja, v níž je zachycen život lidský ve všech fázích, od nevédo-
mého pláče dčcka, po dojemnou smrt starce. Je zde odkryt intimní život Slovákú v jich
chudých chýžkách i život maloméstské honorace, tyjici z nevédomosti ubohých, strojí
hostiny a orgie, o jakých se ani Neronovi nesnilo.

„Notár Diinnagel je pfedstavitelem despotické vlády — leskem svých hostin, bez-
vadným patizskym frakem zaslepí ty slabé dušičky patolízalú a Splhavch. Celý ten ne-
mysfícií brav jde z svým beranem, nevyjímaje ani pana súdce — za zpčvú jejich hvalo-
zpšvú a nadšených hymen obdivu, on vraždí, defrauduje obecní majetek. — Odnárodňuje

76 Revue Nase Slovensko

bláhové, pfilis dúvčňivé mčšťáky — je brzdou společenského i národního živoťa. Ten pro-
hnaný vrah a ničitel štéstí lidských dáší okouzluje všecky svou démonickou silou. —
Jeho moc a na oko nezištná laskavost, imponuje i tém jasnéji myslicim hlavám kocourkov-
ského Rohova.

- Lenóra — (allegoricky Maďarie) sprostá, prodajná dčvka, úžasnč vypočitavá, pod
pláštém „vysoké intelligence“ šlape svoje city a przní idyllický život svého muže Jána:
Drevanského a jeho rodiny. — Mohutná rodina Drevanská vlastenecky založená s po-
zadim bystrých a velice ušlechtilých nék‘erych členú, zasahuje mocné a blahodárné v život
slovenské chudiny. — Je jim rádcem i bystrým. skromným vúdcem.

Pomalé odumirani Ľázovo ukazuje nám hnisajíci rány na tčle slovenského národa.
Skrývá se zde špatné pochopení intelligence, která nepfesahuje meze bezhlavého opičení
mravú, tak zvanč „lepších kruhú“. — Je to krásné svaté rozhorlení nad drzostí a prosto-
pášností a dojemná čisté lidská láska k nevédovérné trpicim (Marie).

Pékna studie ženy (Marie), ženy jemné, záhadné, hlnboce založené s nadšenými
touhami po čemsi velikém, krásném a dokonalém. — Je to blouznilka, která, když zmírá
její láska a s ni i pochopení pro život, odchází do káštera. —

Mirko je ideál intelligentního Slováka, který ve Vídni, odkud vane naň jen cizota, zakládá
slovenskou oasu. Pohrdne společenským postavením, plynoucim ze sňatku s nékterou
Vídeňačkou, žení se. Akvarel, púsobící ideální svčžestí barev a vzácnou plastičností — kde
každy pfedmét nabývá života technickým vystižením stínú. Jsou zachyceny jemné nuance
skryté hlubiny, otvirajici se proziravému mysliteli. — Je to kniha krásná svou ušlechtilou.
snahou a bezvadnou formou -— hluboce promyšleným a citovč velice pusobicim dčjem —.
včru čtenáčúm hodnou vňelého doporučení.

Pripadá Vám, jako byste se dívali oknem ujíždčjíciho vlaku — malé slovácké dč-
dinky, púsobící svou prostotou ubíhají pľed Vámi v kaleidoskopické pesirosti — stále
noví lidé — nové krajiny. —

Bylo by záhodno, by i intelligenti povšimli si takových vzácných dél a poučili se
o skutečném stavu sociálním i hospodáťském na Slovicku. Mnoho se mluví o Slovacich
na hlučných schúzích a soiré nčžných dam méstské honorace — je však tfeba lepší a
vfelejší informace. —

Nuže pomáhejme s bratrskou láskou vzdčlávati rovinu, by vyrostlo na ní bujné,
nadéjné oseni!

PAVEL BALOGH:
JEDNOJAZYCNE A MNOHOJAZYCNE UHERSKO.*)

fi jmeninách zakladatele uherského království a prvého nositele svaté ko-

runy, naskytá se nám pfilezitost, abychom státotvornou koncepci tohoto
velikého krále postavili vúči destruktivním snahám našich dnú a uherskou
státní myšlénku, která byla jeho myšlénkou, vúči federativnímu obrazu státu.
a jeho moderní páce, otázce národnostní.

*) Tento článek z péra maďarského šovinisty P. Balogha pfinesl dne 20. srpna t.r.
„Pester Lloyd“. Otiskujeme jej v pfekladu a jsme pňesvčdčeni, že po jeho pfecteni
bude každému členáfi jasno, jakými cestami bloudí duch maďarského šovinismu. Nemo-
derní, barbarský názor, podepfeny Ižistátnickými sofismaty a diktovaný rassovou nepfti-
četností — toť jeho obsah.

Revue Naše Slovensko 77

b Je to tím nutnčjší, abychom se dnes touto otázkou zabývali,. jelikož se
z jisté vážené strany hlásá mylný názor a mnozi v néj také včfí, že našemu
prvému svatému králi pfed rokem 892 nikoliv uherský národní stat, nýbrž
polyglottní národnostní stát tanul na mysli.

Tento názor zdá se miti jistou oporu v ,Napomenutich“, jimiž se tento
zbožný velký král obracel na svého jediného: syna a jež inartikulována pozdčji
také do. Corpus juris, byla uctívána jako politická závčť krále Štčpána I.
Je to zvlášté jeden výrok, který vykladači písma a značek doby pozdčiší,
z téchto „Napomenutí“ vyjmuli a tento výrok zní: „Slabou a pomijejici je
zemč s jedním jazykem a jednoho mravu (Imbecile et fragile est regnum unius
linguae uniusgue moris). | tak vynikající. duchové jako byl baron Josef Eôtvôs,
hlubokomyslný politický filosof a Michael. Horváth, historik, dospéli ve svých
spisech, svedeni tímto výrokem, k závčru, že prúkopník a pfedchfidce uher-
ských králú z této zemč nechtél utvofiti néjaky národní stát a že jeho pťání
se po stoletích „jako velká kletba na nás vyplnilo“. Touto „veľkou kletbou“
je dle jejich minénf národnostní otázka.

Novčjší škola historická upadá oproti tomu v jiný extrém. Cituje dotyčné
„Napomenutí“ svatého krále v celém rozsahu a vykládá jej doslovné. Zvláštní
dúraz klade na úvodní vétu, v níž se praví: „Zisk, který zemi pľinášejí cizinci
a hosté, je tak veliký, že múže býti mezi královskými ozdobami dobfe postaven
na šesté místo“ ... „Neboť“ — tak zní „Napomenuti“ dále — pfijdou-li hosté
z rúzných krajin a zemí, pľinesou sebou rozličné jazyky a mravy, rozličné
znalosti a zbranč.“ Zde pak následuje ono principielní prohlášení o pomíjivosti
a slabosti jednojazyčných zemí. Závčrečná véta udílí však v nápadné impera-
tivni formé princi Emerichovi následující pokyn: „Proto ti ukládám, synu múj,
abys blahovolné o né pečoval a choval je v úctč, aby radéji u tebe prodlévali
nežli jinde.“ |

Z toho usuzuje mladší uherská historická literatura, že se tato rada mou-
drého krále vztahuje výlučné na vlivné cizince: na jejich včdu a umční, na
jejich válečné ctnosti nebo technické schopnosti, které si nepfal pýchou nebo
žárlivostí uherské rassové výlučnosti z kulturniho hospodáfství zemé míti vy-
loučeny. Rovnéž tak ne ani po své smrti. Tato kritika nebéfe nikterak zfetel
na tehdejší již polyglottní charakter obyvatelstva této zemé a královské „Na-
pomenutí“ se na tuto okolnost nijak nevztahuje. Ano, mnozí naši autofi zabí-
haji ve svých závčrech tak daleko, že fikaji, že v prvých stoletích uherského
království obyvateľstvo této zemé bylo již nutné jednojazyčným, že uherský
(rozuméj vždy maďarský. Pozn. red.) kmen ony národy, pfi zaujetí zemč po-
drobené, do té doby již úplné pohltil — neboť jen tak by méla ona slova
svatého krále néjaky smysl, jimiž vúči pfekotné assimilaci a rassové netrpčil-
vosti poukázal na slabost a pomijivost jednojazyčných zemí.

Není treba teprve obSirné vykládati, jak pfehnanym a libovolným tento
výklad jest. Invase Maďarú nalezla v této zemi četné autochtonní národy
s tak velikým počtem duší, že i od sebe oddéleni, mohli tvofiti mnohá kní-
žectví. Ončch devadesát rokú, které uplynuly do založení království pod

78 Revue Naše Slovensko

panstvím vojvodú, bylo príliš krátkou Ihútou a vedoucí maďarský element byl
početné pťiliš malý, než aby mohl pčemčnu mnohojazyčné zemč v zemi jedno-
jazyčnou učiniti skutkem. Chybél k tomu v prvé ťadč vnéjSi mir. Neboť Maďaľi
byli po padesát rokú nepfetržité zamčstnáni výpravami za hranice, jež pro nč
vždy, jako u Merseburgu a na Lechové poli končily smutné. A pozdéji k tomu
chybčl také vnitfní mir, když totiž pohanští dfevní Maďaľi, oddaní vife ša-
manské, pfijetim kfesfanstvi prodčlali epochální národnč-psychologický a mo-
rální pťevrat, pfi némzZ pfistéhovali fečtí, slovanští a italSti knčží byli jejich
vúdci. V takové epoše vnitfního pferodu a cizího duchovního vedení je nemy-
slitelno, že by se byli do doby svatého Stépdna Slováci na severu zemč,
frankské a slovanské národy za Dunajem, Bulhafi a Rekové na jihu zemč,
poslovančné dakorumunské kmeny Sedmihradska pomaďažili.

. Poméry nedospčly pravdčpodobné ješté tak daleko. O tom nás poučuje
cizí hierarchie, kterou král udomácnil v zemi v desíti biskupstvich a fficeti
klášteľích: o tom nás poučuje tak zvané Ohtumovo povstání, které hlava jedné
zfejmé nemaďarské provincie jižních Uher inscenovala ku své vlastní zkáze.
Onéch 94 rokú, které v novč založené vlasti uplynuly pod vládou vojvodú,
stačilo nanejvýše k tomu, aby byla dovršena pacifikace podrobených pra-
obyvateľú této zemč. Instituce svatého Štčpána mohly však nanejvýše uvésti
v béh onen proces, aby jinojazyční národové s vedoucím maďarským národem
splynuly v jednotném citéni, kdežto jazykové splynutí musilo býti ponecháno
dobám pozdéjsim. Jak dalece se podaťilo toto jednotné citéni uvésti ve skutek,
dokazují zpčvy prastaré slovanské kroniky, které ješté dnes v ústech slo-
váckého lidu v horních Uhrách žijí a které moudrost svatého Štčpána, triumf
uherských zbraní — velebí v slováckém jazyce.

Nelze nikterak pochybovati o tom, že tento zbožný král nemohl tehdy
se stanoviska státníno mnohojazyčnost národú, jednotných v citéni, považovati
za néco nepovážlivého. Je toliko otázkou, prot takový stav vzdor tomu po-
važoval za žádoucí a proč zemé jednojazyčné označil za slabé a pomijivé.

Správnou odpovéd na tuto otázku múžeme čerpati nikoliv z dnešních
pomčrú, nýbrž ze situace Evropy v Xl. století.

Doba svatého Štčpána nebyla dobou jednojazyčných státú, neboť konsolido-
vané politické národy tehdy ještč neexistovaly. Rimsko-nčmecké císaťstvi se teprve
krátce pfed tím promčnilo z východo-frankské fiSe v cisafstvi némecko-italské,
a mčlo, právč tak jako cisatstvi byzantinské, charakter polyglottní. Ve Francii
Hugo Capet zahájil právč prvý vládu skutečných francouzských králú. Nicméné
na periferii podržela tato zemč vlivem zde usedlých Flámú, Normanú, Bretoncú,
Burgundú a Baskú ráz mnohojazyčný. Anglie byla za časú svatého Štčpána
provincií, dobytou Dánem Knutem, ve velké části Spanél panovali arabští
kalifové, Italie byla svétodéjnymi boufemi rozbita na deset části.

Ze současného obrazu tohoto dílu svéta plynulo naučení, že jediné veliká
polyglottná státní télesa zkvétají, kdežto jednojazyčné malé státečky jsou pouhou
htitkou rozmarného osudu nebo prosté kofisti silnčjších. Národní rassy v Evropé
byly ještč pfiliS vzdáleny tomu, aby se organisovaly ve stát na podkladč

Revue Naše Slovensko 79

homogeneity. V žádném z nich nebylo ještč vypésténo národní sebevédomi
a žádná z jednotlivých národních rass s její nčkolika kmeny, s její ohromným
počtem duší, s její omezenými materielními a rychle vyčerpanými mravními
prostfedky nebyla schopna, aby se zaffdila jako stát a aby tento stát vúči sou-
sedúm uhájila a udržela. Též pradčjiny Madara svými smutnými pfiklady toto na-
učení potvrdily. Kmeny dfevních Maďarú byly nuceny, aby svá prvotní sídla
opustily, jelikož jinojazyční, mocnčjší sousedé je odtud vytlačily. Učinili pak tti-
kráte pokus, vyhledati novou vlast a začíti zde jednojazyčný státní život s výlučné
maďarským charakterem. Všechny tyto pokusy se však ztroskotaly a skončiy pro
Maďary katastrofou: na Uralu, v Lebedei a v zemi Etelkóz na dolním Dunaji.
Pribéhem pál století trpčli postupnč pod útiskem Chazarú, Pečenčgú, Bulharú.

Konečné nalezli v dnešních Uhrách požehnanou púdu, která svou strate-
gicky snadno obhajitelnou pfirozenou hranicí a svými bohatými pľírodními
poklady ukázala se pro založení státního útvaru svrchované vhodnou a s po-
mocí podrobených mnoha malých národních kmenú pod he-
gemonií národa maďarského mohli se vyvinovati jak hospodáfsky, tak
i politicky a vojensky ve velikou moc.

Státnická moudrost svatého Štčpána počítala s touto situací, když svému
jedinému synovi testamentárné vsuggeroval, že uherský stát, obydlený jedinč
uherským (t. j. maďarským. Pozn. red.) kmenem ve své úplné osamocenosti
by byl uprostfed cizích národú slabý a pomijivý. To neznamená, že by byl
kdy chtčl mnohojazytnost státu učiniti permanentní institucí a jeho uherského
(maďarského) charakteru jej zbaviti.

Ústava, jež se za ného rozvíjela, veľejná moc, soustčedčná v rukou uher-
ského krále, komitátní systém, toto šťastné sloučení vojenské a administrativní
organisace, založení uherské šlechty a systému šlechtického veľkostatku: to vše
je dúkazem, že tento moudrý král v této zemi chtčl vybudovati silný a lidnatý
stát pod uherským vedením, s národním režimem a hegemonií jedné
rassy. Humanní trpélivost, kterou otcovským zpúsobem jevil vúči svým
jinojazyčným poddaným, ochota, s jakou pfijal cizí pfistéhovalce a tyto nadal
pohostinnými právy a privilejemi, — to vše mčlo za účel, aby senema-
ďarské živly vzemi Maďarú cítily zcelaspokojenya mohly se
k Maďarúm snadno pfivinouti a Ččasem se snimi assimilovati.

Král Štčpán Svatý byl prvým, ve velkém slohu pracujicim stavitelem jed-
notného uherského státu. Ničeho nebyl tak dalek, jako toho, aby na této
púdé vytvofil federativní státní útvar, republiku rovnoprávných národ-
ních kmenú. Pľi své stavbé neodmitnul ani cizí material, ani cizí formy,
jedinč však proto, aby tím této budové dal více pevnosti a vybudoval z ní
státní útvar, aby jeho pfisluSnost k ostatním evropským státúm byla tím dťíve
uznána. Let i pfi upotčebení cizího materiálu a použití cizích forem jednal
v duchu uherském a mél pfed očima uhersko-národní cile.

Vytvofil národní království, jež bčhem deviti desítiletí dosáhne svého
tisíciletí, pčežilo veškeré státy tehdejší Evropy a udrželo se až do nové doby.

Žehnejme jeho památce v dnešním svátečním dni!

Revue Naše Slovensko

POLITICKÝ PREHLED.

Den 11. listopadu byl dnem, kdy hrabé
Andrássy pfedlozi! uherskému parlamentu
návrh zákona o volení poslancú do snému.

Proti této reformé se ozvaly nemaďarské
národnosti, sociální demokracie a maďarské
oppositni strany: občanská radikální strana,
strana demokratú, reformovaní národní so-
cialisté a strana selská.

Po celých Uhrách byly svolány lidové
schúze, aby na nich bylo protestováno proti
tomuto novému útoku na demokratism, proti
novému znásilňování milionú. Vláda se však
postarala, aby lid nebyl poučen, aby nemohl
dati výraz svému pol.tickému pťesvčdčení,
by ona bahnitá, klidná nálada politického
života nebyla rušena obžalobami a stesky
potlačovaných nemaďarských národností a
maďarského proletariátu. Sta a sta schúzí
nebylo proto povoleno, avšak tyto nepovo-
lené schúze vykonaly také svoji úloliu. Lid
se pľesvédčil, že se s ním zachází zcela
otrocky, že je ditétem, které nemilosrdná
macecha kruté bije, nedovolí mu však plakati,
tím méné si postéZovati. A kde byla povolena
schúze, tam se štvalo proti ní v kostele,
v ufadé; svolavatelé schúzí byli pfedvolani
pčed slúžné a tam jim pfisné uloženo, že
nesmi boufiti proti vládé, a tím proti madar-
skému národu. A když ani sliby faráčú, sto-
jicich ve sluZbé maďaronského klerikalismu,
ani hrozby slúžných a méstskych kapitánú
nezpomohly, celou vesnici, v níž bylo shro-
máždční lidu, obsadili četníci. A tomu se
tika. stát ústavní, ostrov svobody. Ano, stat
otroctví, založený na milionech četnických
bodákú a nespravedlivosti stoličních úťednikú.

Jedinou nadčjí národností byl jen slib krá-
lúv, který týž učinil, když nynčiší koalice
pčevzala vládu po Tiszovi. Avšak annexe
Bosny, kterou si Maďaľi chté!i osvojiti na
základč jakéhosi historického práva, zdá se,
odklidila i tento slib. Andrássy se aspoň ve
svém časopise chlubil, že schválení své pčed-
lohy již obdržel. Tomu však nemožno vôľiti,
jelikož o čestném slovu, o citu pravdy a
spravedlivosti, o základech ethiky u Maďarú,
vlastné jich pfedstaviteld, plutokratických
oligarchú, nemúže být ani ťeči.

Opposiční blok pracoval a pracuje dále.
Avšak není nadéje, že by jeho práce byla

korunovárfa zdarem. Proto není divu, že
Arnošt Garami, jeden z vúdcú uherské
sociální demokracie, navihnul, aby v tom
ptipadé, kdyby volební reforma v nynčéjší
formé byla pfijata, svolán byl kongres strany,
na kterém by navrhl:

„Nechť se mimofadny kongres strany vy-
sloví, kdyby se vládou navrhované plurální
a vefejné volební právo stalo zákonem vzdor
odporu veškerého proletariátu : socialné demo-
kratická strana nevstoupila by do parlamentu,
který by byl na tomto zakladé svolán: tomu
ptiméfené organisace a zpúsob boje strany
ve všem by byl ihned zménén, aby odpovidal
podminkam boje mimoparlamentního.“

Návrh svúj odúvodňoval (Népszava dne
29. fíjna): Když zvitézime: vybojovali jsme
právo lidu. Když prohrajeme: lid i na dále
bude otročen.

První pčípad znamená další vývoj Uher
na základech zapadoevropskych, ke kultufe
západní, znamená lidový parlament a vstup
proletariátu a potlačených do parlamentu.

Druhý pfipad znamená udržení polobarbar-
ského stavu, zamezení další evoluce die
vzoru západního, znamená konservování
tfidniho parlamentu a znamená — snad —
vstup nékolika proletáčú do parlamentu
oligarchú.“

Národnostem se líbil návrh Garamiho,
zvlášté u Rumunú došel včelého pčijetí. Vo-
lební reformou nejvíce ztratí Rumuni, proto
takový boj proti pfedloze.

O návrhu tom „Slovenský Týždenník“
psal: „Prichodí hútať nad tým, či nám slo-
bodno pozvať ľud, aby šiel voliť, keďže bude
zrejmé, že jeho vôľa bude pod záštitou zá-
kona i pod záštitou závratníckej politiky
zfalSovana.

V takom pripade by nam prichodilo roz-
mýšľať nad tým, či by to bolo svedomité,
posielať ľud na také voľby, ktoré by ľudu
večite pripomínaly, že to volebné právo
stalo sa zákonom napriek danému sľubu.

V takom prípade bolo by nádobno snáď
hľadať také spôsoby, aby sa bojovalo za
právo ľudu nie pomocou snemu, ale mimo
snemu.

Pisateľ týchto riadkov netlumočí tentokráť
návrhu takého, ktorý by sa bol vyvaril v po-

Slováčtí rolníci na trhu.

Fotografoval dr. Sv. Túma, Bud

Revue Naše Slovensko 81

radach, on tlumoči výlučne názor svoj vlastný.
Ale odporúča svoj návrh na uváženie. A
myslí, či by v istom páde nebolo treba
siahnuť k takému prostriedku, ktorý by
v krátkom čase poučil smerodajné kruhy
o tom, že národy môžu uplatniť svoju vzácnu
vôľu len vtedy, keď sa im to najvyšším
zákonom neprekazilo. Takýmto prostriedkom
by bol volebný bojkot.

Keď by tak potom národnostné strany a
ich ľud voľby bojkotoval, to jest keď by sa
na voľbách vôbec nesúčastnil to by malo
ten následok, že by boj o našu národnosť
plynul mimo snemu divoko, vydaný na pospas
vášňam sklamaného ľudu a na sneme nebolo
by ľudí, ktorí, zastunujúc svoje národnosti,
prekážajú súčasne aj šovinismu v tom vý-
boji, ktorý výboj je namerený nielen proti

nám, ale i proti iným, vyšším. Volebný bojkot
by bol našou nemou demonštráciou, ktorú
by ale počuli a ťažko cítili všade, lebo snem
by sastal výlučným majetkom ľudí politicky
zlých.“

Jak vidno, autor sám není si jist dosahu
passivity volební. Stranční se politického
života neprospélo dosud žádné strané.

“

Poslanec Eôtvôs pfthlasil se do klubu
neodvislé levice osmačtyficátníkú, kde navrhl
resoluci, kterou se vládní osnova odsuzuje
co nejrozhodnéji, s prohlášením, že levice
osmačtyficátníká bude všemi prostfedky bo-
jovati proti pfiznivému vytizeni osnovy té
a pro zavedení práva volebního na základé
rovnosti. Úsudek o této události, budiž jaký-
koliv, byl by prozatimné pňedčasný.

CV 2a Ze

RÚZNÉ ZPRÁVY.

Slovenský Komlóš, vesnice slovenská
v békéšské stolici, jest již znám z déjin slo-
venského utrpení. Disciplinární fizeni proti
tamnímu farafi Hrdličkovi a učiteli Stykovi,
pronásledování tarimních obyvatel pro pan-
slavismus dokazují, že komlóšané nechtéji
se zfici svého rodného jazyka. Na jafe
Andrej Beňo, člen obecního výboru, po-
dal návrh, aby ufedni jazyk byl slovenský a
aby také obecní ufednici osvojili si béhem
určité doby slovenštinu. Stoliční výbor však
tento návrh zavrhnul. Pfedstavenstvo obce
chtélo zavésti dvojí vyhlašování a sice slo-
venské pfed kostelem a maďarské na obec-
ním domé. Stoliční výbor békéšské stolice
opét zachránil viasť a slovenské vyblaSovani
nepotvrdil. A aby komlóšanúm odpadla chuť
k dalšímu panslavismu, obžaloval státní ná-
vladní tamního starostu pro podnécování
proti uherským zákonúm. Maďarské časopisy
pak psaly, že pouze témi nejsurovéjšími
prostfedky bude možno zničiti toto pňidržo-
vání se jazyka Svatoplukova.

“

Stolice — to jsou hráze uherské ústavy.
Tak se ráda chlubí maďarská žurnalistika.
Ve skutečnosti jsou to však chudobince pro
zkrachované šlechtice a asyly pro rozličná
indivídua, trpíci na paralysu progressivu a na

pronásledování nemaďarských národností.
Proto [sou hyčkány stoliční výbory a stoliční
úťedníci, tito dvorní dodavatelé vládní vét-
šiny, proto tolik pčečinú administrativnich.

Již nékolikrate méli jsme piíležitost po-
ukázati na tyto nefesti. Nyní pfichazi na radu
opčt marmarošská stolice. Dr. Mikuláš
Gottesmann, člen autonomního výboru, po-
dal žalobu na tamniho podžupana pro de-
fraudaci, falšování vefejnych listin a zatajo-
vani ufednickych pčečinú.

Obžaloba — která pfed časem zmizela ze
stoličného archivu — obsahovala také ná-
sledujici pfipady :

Jan Cipler, ktery v jedné osobé byl i sta-
rostou, i notáčem (tajemnikem), za nékolik
let defraudoval daňové pfispévky. Slúžný
notáfe suspendoval, podžupan jej ale uvedl
opét do ufadu.

U Varovského, notáče v Doleni Neresnici,
konstatovali 130 pfipadi defraudace a pod-
župan jej pak dal do výslužby se zvýšeným
služným.

A podobných pťípadú líči vzpomenutá ob-
žaloba celou radu.

“

Katolická církev maďarisuje Sloviky a
evangelická také. Biskup Párvy má hodného
následovníka v superitendentu Scholtzovi.

A opet Kovačice. Konsenior Dolleschal
(potomek českého Doležala), pomocí admi-
nistrátora nechal nejprve vyhoditi z presby-
teria všechny nepoddajné presbytery a dal
potom ze 24 členú zvoliti za inspektora a
podinspektora své kreatury. Církev podala
proti této svévoli stížnost k generálnímu
konventu. Konvent její stížnost zavrhnul.

Maglód, je slovenská vesnice blíže
Pešti. Kázání déje se slovensky, maďarsky
pouze jednu nedčli v mésíci. Farar vyučuje
konfirmanty jazykem slovenským. Jinak zde
vládne madarisace v celém svém lesku.
Školy jsou maďarské, následkem čehož dčti
zapomínají slovensky.

Cirkev se proto usnesla, aby se ve škole
aspoň vyučování náboženství konalo v slo-
venském jazyce. Proti tomuto usnesení
appeloval sám tamní faraf, slovenský renegát
Šimko. Záležitost tato octnula se po mno-
hých pňekážkách na generálním konventu.
A tento s odvoláním se na to, že Maglód je
na cesté k úplnému pomadafeni a tak uve-
dení slovenského jazyka pňi vyučováni ná-
boženstvi by tento pčirozený postup za-
mezilo, CemuzZ ze statních zájmú nelze ne-
chati dojíti, usnesení cirkevniho sboru mag-
lódského zrušil.

“

Slováci nyní pfed volební reformou na
lidových schúzich chtéli protestovati proti
zavedení plurality a prohlásiti se pro lidovou
a demokratickou reformu. V Uhrách však
není spolčovací a shromažďovací zákon, ná-
sledkem čehož zde vládne v tomto ohledu
bašibozuctví slúžných a méstskych kapitánú.
Tito, když nechtéji, nevezmou oznámenou
schúzi na védomi. Appelace je možna pouze
na ministra vnitra, avšak odpovéd tohoto
pfichazi obyčejné pozdé, neboť ptenecha
celou záležitost stoli i, vlastné témzZe oso-
bám, které lidovou schúzi nepovolili. Tak
[| nyní celá fada schôzí nebyla povolena
z dúvodú, jaké možno uvésti toliko v tomto
oligarchickém staté.

V Lokci (oravská stolice) nepovolil slúžný
schúzi, neboť tamní lid je prý prosáknut
panslavismem a boufeni proti státu (pro-
hlášení se proti pluralité), by ještč tento
panslavism prohloubilo.

V obci Káptalan nebyla povolena schiaze,
jelikož ,lidové schúze jsou s to, skaliti
tichou náladu voličstva“.

Revue Naše Slovensko

V Dicsôszentmártoné nepovolil slúžný schdzi,
neboť v tentýž den nemúže býti více schúzí
než jedna.

V Trenčíné nebyla schúze, jelikož by pry
sloužila národnostním zájmúm a súčastnili
by se jí také voličové z jiných okresú.

A takovýmto zpúsobem nebylo povoleno
nej nénč 50 schúzí na Slovensku a asi 100
rumunských schazi.

“

V Novém Sadu vycházejíci srbský časopis
„Branik“ uvefejnil svého času dva články
o Černové. Státní návladní shledal v nich
podnécovani protí maďarskému národu a
autor jich, J. Petersky, byl odsouzen na
6 mésicu do statniho vézeni.

“

Slovenský proletariat se vzmáhá, Cemu
dlužno se jen téSiti. Slovenští socialisté
o svčdčili se již nyní mužnými bojovníky za
demokracii. Jejich mésitnik „Slovenské
Robotnické Noviny“ počínaje 1. lednem
1909 bude vycházeti tydné. Predplatné 4 K
ročné. Redakce v Prešpurku (Poszony, Vá-
sártér 12.).

“

Dne 13. listopadu byla v Praze valná
hromada „Detvanu“ spolku slovenských
siudujícich. Po zvolení nového výboru byli
zvoleni za čestné členy spolku bývalí jeho
členové: Phil. Dr. Jaroslav Vlček, univ. pro-
fessor a Dr. Vavro Srobár, lékať z Ružom-
berku, který po jednoročním pobytu ve
státním včzení segedinském pfisel do Prahy
za účelem duševního zotavení a byl také
scházi pčítomen. Slečna Jánošková prednesla
báseň od Sládkoviče a slečna Daxnerova
zazpívala nčkolik slovenských pisai.

“

Biskup Párvy opčt koná svoji vlastene-
ckou povinnost. I tentokráte obéti jeho lásky-
plného púsobení je Florián Tománek,
kterého pfed krátkou dobou z oravského
Hruština pťeložil do Ružbachu v spišské sto-
lici. Dne 25. číjna mélo býti v Ružbachu shro-
máždčéní lidu proti pluralité. Bylo by to první
vefejné vystoupení spišských Slovákú. Poli-
tická vrchnost proto ihned vyjednávala s bi-
skupem Párvym, jelikož toto lidové hnutí bylo
pfipisovano Tománkovi. Slúžný schúzi ne-
povolil, do vesnice vyslal celou četu četníkú
a biskup Párvy napsal Tománkovi následu-
jici list, pod číslem 2401.:

Revue Naše Slovensko

„Milý synu! Po opétnych dobropfejaych
pokusech a zklamán v trpélivém očekávání,
pčesvčdčil jsem se, v čemž utvrdil mne také
Tvál dopis ze dne 20, t m., že Ti nemohu
s klidem svéfiti práci pro duševní blaho vé-
Hicich a od púsobení Tvého na tomto polí,
budeš-li pokračovati v dosavadním smčru a
oboru, nemohu čekati dobrý výsledek. Proto,
védom si své arcipastýčské povinnosti a od-
povédnosti, suspenduji Tč „ab ordine et
officio“.

Současné jej poslal do kláštera v Marianskem
Bešňové. Zde ho však kapucini nechtéli pfi-
jmouti, jelikož politická činnost nemúže byti
príčinou k pokání v klaStefe. Proto se tázali
Párvyho, je-li Tománek skutetné susren-
dován a proč. Párvy odpovédél, že Tomá-
nek není suspendován, do kláštera jej posílá
proto, aby jej odstranil od sloverského ná-
rodního hnutí. Zároveň sdéluje, že na To-
mánka bude platiti 100 korun mésiéné.

To je již 20. stanice, kterou Tománek
z benevolence biskupovy zaujal.

“

V Satmáru mčl tamní maďarisační spolek
„Széchenyi társulat“ hromadu, na které byl
také pfitomen Koloman Széll. Pronesl
zde velikou kulturni feč, ze které části, tý-
kajíci se národností — otiskujeme :

„Ve veliké práci budování a konsolidování
uherského státu má ivi podíl pésténi a roz-
šičování maďarské kultury a maďarského
jazyka.

Nikoliv však násilné. Tím, co více účin-
kuje: tou vnitční silou pravdy, že zde, na
tomto bodé Evropy, mize existovati toliko
jednotný, silný stát, když se nám _ podafi
naše nemaďarské spoluobčany presvédčiti,
že Sifenim maďarské kultury, pracujeme
v jejich prospéch, neboť je chceme vycho-
vati, aby mezi námi. jako bratfi, byli schopni
k vyplnční každého takového mista, na kterém
osvojení si maďarského jazyka je bezpod-
minečné nutným. Vážné, spravedlivé, tole-
rantnč se chceme chovati vúči nim, pfed
zákonem a v každé fási státniho života
nechť požívají rovnosti a je podlou lží,
tvrdí-li naši nepfatelé opak toho. Musíme je
pčesvčdčiti, že chceme než-li jejich dobro,
neboť kdo se múže uzavírati pied tím, kdo
pčináší svétlo a hlásá spravedlnost. A toto
my hlásáme a to pňinášíme. Jedno však po-
žadujeme. Žádáme, nedotýkáme-li se jejich

jazykových a kmenových zájmú v mezích
jednotného maďarského státu a když vúči
témto chceme býti spravedlivými, nechť se
tedy podrobí jednotné maďarské státní my-
šlénce a požadavkúm maďarského státu. Ne-
chceme káceti jejich kultury, není naší žá-
dosti, abychom ji pohltili, nechť se však
podrobí jednotnému maďarskému státu, ne-
jenom však pouze zevné, nejenom tak, že
tu a tam hlásají, že oni také uznávají spo-
lečnou vlasť, nejenom nechť milují tuto
společnou vlasť, nýbrž nechť uznají maďar-
ský stát, jednotnosť maďarského státu, jed-
notný maďarský, národní stát, z jehož po-
vinnosií a práv žádný syn této vlasti ne-
múže se vyjmouti, nechť vzývá svého Boha
kterýmkoliv jazykem. Nedčláme agressivní
politiku, naopak, chceme je pfipoutati k ma-
ďarskému státu, nechť však ani oni nepro-
vozují offensivni politiku, abychom nebyli
nuceni proti nim vystoupiti k obrané našich
nejsvétéjsich zvykú, našeho jazyka, jazyka
a kultury jednotného maďarského státu.

Na tomto misté Evropy — a déjiny nás
tomu učí — múže státi toliko silný, konso-
lidovaný stát. Méla-li tato hypothesa opráv-
né ost pfed stoletími, dnes je oprávnčnčiší. -

. Silným je však stát pouze tehdy, když jest

uvnitf jednotný, bez vnitfni síly, neni sily.

A sila, vnitční sila tohoto státu spotiva
v jeho maďarském karakteru; tento stát
múže býti jediné maďarský. K zajiSténi bu-
doucnosti této vlasti jsme povrinni, pčedati
ji našim potomkúm tak, jak jsme ji pfevzali
od našich pfedka. Tento stát jsme založili
jako stát maďarský, vúči všem vlivim vý-
chodním a západním jsme jej uchránili a
také jej jako maďarský stát udržíme, neboť
to není pouze naší svatou povinností, to je
našim citem, který žije v každém maďarském
srdci.“

„Nehlásáme boj. Pokoj pfinaSime našim
cizím spoluobčanúm. Nestojíme zde, jako
Ríman, v jedné ruce mír, v druhé ruce boj:
v obou rukou [finášime mir, avšak vúči
všem tém, ktefi se nepodrobí maďarskému
státu, neuznají hegemonii maďarského státu
a v ném vládnoucího maďarství, dovedeme
se ubrániti.

Dvé véci nedovolíme v žádném pľípadé:
za prvé, aby z ciziny pťicházely aspirace,
které otrávi naše cizí spoluvlastence. V této
vlasti nestrpíme ani rumunskou, ani sloven-

skou, ani slovanskou, ani srbskou, ani né-
meckou irredentu.

Za druhé: každý občan této vlasti jest
našim bratrem. Pfed zákonem jsme si všichni
rovni. Nesmime dčlati rozdílá. Ctíme si také
jejich kmenové a jazykové zvyky, odpoví-
daji-li požadavkúm maďarského státu. Ctíme
vše s tou nejvčtší bratrskou láskou, cum
amore. Ctíme si vše, co se neprotiví jednoté
maďarského státu, avšak nestrpíme žádné
takové hnutí, které by chtélo uvnitď néco
déliti, vyvolalo by vnitční nové skupení,
chtélo by délati vnitční demarkacionalni Cary
na téle jednotného madarského statu, nebof
tento stát není založen na zásadách federa-
lisace, nýbrž na zakladé jednotné maďarské
myšlénky.“

Celá feč nesla se timto duchem a končila
v jakési nové okkupaci vlasti, kterou dlužno
provésti pomocí maďarského jazyka.

Srbským Casopisim, Odjek*, „Samouprava“,
»Veterne Novosti“, „Zvon“, „Za otačbina“,
„Politika“, „Pravda“, „Trgovinski Glasnik“
byla zakázaná poštovní doprava do Uher.

“

Ministr vyucovani hrabé Apponyi zakázal
upotfebovani slovenské školní knížky: Sľa-
bikár a čítanka, vydané Bežou, neboť
pry jsou v ni obsaženy články nevlaste-
neckého ducha.

Poslední číslo maďarského illustrovaného
časopisu „Vásárnapi ujság“ pľináší vyobra-
zení spišského biskupa Párvyho, an stojí
uprostčed svých slovenských véficich. Obraz
chce délati effekt, a tomu svéddi také text,
jímž je doprovázen, z néhoz otiskujeme:

„Alexandr Párvy mezi véficimi. — Mnoho
se mluvilo u nás o tom, která národnostní
politika je vlastné správná. Jeden zná dobrou
administraci, jiný opét dobrou školu, tfetí
pčísnost považuje za takovou, která vede
k cíli. Snad každý z nás má pravdu, avšak
A. Parvy nalezl vedle toho tu nejvčtší pravdu
a tou není nic jiného, než-li že hlavní pod-
mínkou k dobrému fizeni národnostního oby-
vatelstva je láska. Biskup A. Párvy, ačkoliv
je 67 let stár, výborné si osvojil slovenský
jazyk a tak se s chudým (szegény) a dobrým
slovenským lidem osobné dovede stýkati
a prostfedkem lásky podivuhodnou mérou
dovede parírovati práci agitátorú, ktefí se

Revue Naše Slovensko

proto velice na ného zlobí.“ Potom vychva-
luje cestu Párvyho po katolických cirkvich
v liptovské stolici a konkluduje, že lid pčed
tím byl pfedpojaty, potom však šel s radosí
do kostela. „Najednou s vlastních úst biskupa
Párvyho zavznčla nejčistéjší slovenčina“,
která obrátila mysli k nému.

A takovými nepravdami klame se maďar-
ské obecenstvo. Párvy se mu pfedstavuje
v rouše beránka. Černová, suspendování
Hlinky a Tománka, pronásledování Moyše
a celé fady slovenských kaplanú, o tom
všem se mlčí. O bohumilém konani „hroz-
ného Alexandra“, který nastoupil svúj úťad
„s láskou k lidu“ nesmí nikdo včdčti.

Když však Parry je tak pfimy väči svým
knéZim, proc není takový i vúči sobé a
jinym faradfim své diecese. Nedávno se
projednaval pfed soudem v Budapešti proces
plný skandálá, v némzZ hlavní roly hrál Párvy
a faráfská hospodynč Koráčová. Proč ne-
suspenduje faráfe Kerna v Morkušovicích,
který svým nezľízeným životem otravuje
celé farní okolí? A jeho „kanonické“ chyby,
jež jsou dostatečny k suspendování, jsou
Párvymu také známy. Kern je však hlavním
kortešem (dodavatelem voličú) ministra Giin-

thera, a biskup Parry musí chrániti maďar-

ský charakter Uher.
s

Na podzim pfedeSlého roku byl uvefejnén
V „Slovenském Týždenníku“ článek:
„Pan Zultán to rozkázal“, ve kterém slúžný
Zoltán Thuranszky spatľoval urážku své
osoby a podal proto žalobu. Dne 27. fijna
bylo líčení. Autor článku Petr Cheben byl
uznán vinným a odsouzen na osm dní
prostého vézeni a 100 K pokuty.

iV.

PRO SLOVAKY.

Problémy rakouské politiky. Ve schúzi
delegaci Ťišské rady ze dne 28. fijna t. r.
ujal se slova poslanec Kramaf, zabývaje
se rúznými otázkami vnitční politiky Ra-
kousko-Uherska. Dokazoval nutnost toho,
aby Rakousko vážné si všímalo otázky slo-
venské a snažilo se ji-luštiti, pronesl úsudek
o annexi Bosny a Hercegoviny, témito slovy:

„Slovanství, které my hlásáme, není žádné
slovanství dobývačné, nýbrž slovanstvi vzá-

Revue Naše Slovensko

jemné lásky, vážnosti a svobody, je to slo-
vanství, majici naprosto mírové poslani vúči
druhým národúm. Rakousko potfebuje takové
evoluce v rakouské politice; není mu tfeba
obávati se slovanské otázky, bude-li samo
spravedlivým k Slovanúm k Rakousku ná-
leZejicim a nebudou-li jmenovité Slo-
vané v Uhrách tak potlačováni, jak
se to vskutku déje.

Neboť pravé uherská vnitční po-
litika jest nebezpečím pro ťíši. Roz-
čilení nad annexí nebylo by tak velkým,
kdyby nehrozilo nebezpečí, že Bosna do-
stane se Uhrám. Nepfali bychom si nic tou-
zebnéji, kdyby Bosna dostala se Chorvatsku
a Dalmácii, které osvobozeny by byly tisni-
cího panství maďarského. Rozčilení nebylo
by také tak velkým, kdyby Bosna byla pfi-
vtčlena k naší poloviné fíše, ale že právé
má dostati se Maďarúm, púsobí tak drá-
zdivé, neboť v uherskou svobodu
nevéfi nikdo v celém svété. Kdyby
Bosna dostala se Maďarúm, stala by se ji-
hoslovanská otázka akutní a vyvstalo by
velké nebezpečí pro Rakousko, neboť sy m-
patie všech čestné liberálné smý-
šlejícich lidí nejsou na strané Ma-
ďarú. Nelze pochopiti, že národy byly osvo-
bozeny z tureckého jha, aby dány byly pod
jho maďarské.“

„Zafizení, jež budou v Bosné a Hercego-
vinč provedena, budou rozhodujicimi pro
celou budoucnost a pro posuzovani annexe.
Provedení téchto zafizeni nesmi však byti
ptenechano nékolika účedníkúm, musi vy-
slechnuto býti také lidové zastupitelstvi, musí
býti utvofena čestná správa, která také
čestné svobodu chce a která nehodlá pro-
vozovati žádnou germanisujíci nebo
maďarisujicí politiku a vyvolavati ná-
boženské tfenice, nýbrž chce dati lidu zkrátka
čestnou svobodu. jestliže však v Bosné a
Hercegoviné má být provozována politika,
jako v Uhrách proti Slovákúm,
Chorvatúm, Srbúm a Rumunúm, pak
nebude jihoslovanská otázka naprosto roz-
_ lušténa annexí, nýbrž vyvstane teprve v celé
sve velikosti a stane se hrozivým nebez-
pečím monarchie. Za pomčérú dnešních
v Uhersku nelze se diviti, že ná-
zory ciziny v tomto sméru nejsou
pravé lichotivy pro pany, ktefi zde
jsou u vesla a tomu neodpomohou žádné

sebe včtší pľipitky, pronášené dle kalg-
burgského receptu na mírových konferencích,
neboť svét spatňil, co se zde déje.

Rakousko má vedle svého velkého poslání,
udržovat evropskou rovnováhu, jesté jiný,
pravé tak veliký a pravé tak dúležitý úkol
ve svčtové historii, vyrovnati totiž protivy
mezi slovanstvím a némectvim.

Vnitfni politika Rakouska jest rozhodujici
pro to, jak bude toto druhé veliké poslání
svétodéjné splnčéno. Podafi-li se Rakousku
poctivou a pokojnou politikou dati národúm
pocit spokojenosti, vychová-li politika ra-
kouská nsrody k tomu, aby pokojné žily
vedle sebe a podafi-li se v Rakousku roz-
fešiti veliký problém slovansko-némecky,
stane se veliká svétova otázka — Slo-
vanstvo a Némectvo — mnohem ménč ne-
bezpečnou. Pro Rakousko jsou jenom ty
otázky významnými, které se týkají národú,
majicich v Evropé pokrevné pľíbuzné, ktefi
se svými soukmenovci cítí a myslí a s nimi
snášejí slasti i strasti Avšak národa,
který je v Evropé naprosto cizí
(t. j. Maďarú. Pozn. red.), který svou
politikou násilného potlačování
národností pozbyl sympatie, kte-
rou dfive mél, tfeba se jen málo
obávati. Národa takového mohla se obá-
vati jenom slabá Vídeň, protože následkem
své pochybené politiky byla osamocena a
bez podpory národú ostatníc!.

Jestliže však Rakousko i nadále bude si
hráti na némecky pfedvoj, anebo jestliže
bude provozovati politiku maďarskou
nebo politiku skutečného, nikoli však do-
mnélého potlačování Némcd, nebude se moci
vyhnouti katastrofé, jejíž výsledek nemäže
nikdo pfedvidati. Jisto však je, že padne
jisté katastrofé za občt stát, který nedovedi
ve svých dlouhých déjinach rozfesiti veliký
problém zjednání míru národú uvnitť svých
vlastních hranic.“

Armáda a slovanské národnosti. Po-
slanec Klofáč pronesl dne 30. fijna t. r.
v delegacích obsažnou fet, ve které ostfe
kritisoval poméry v rakousko-uherské ar-
madé. Vytknul vládč, že zneužívá vojska
jednostranné proti slovanskému obyvateľstvu
této fiSe. Za ptiklad uved! také krvavé udá-
losti v Lublani, kde proti sloviaskému lidu

bylo neodúvodnéné použito vojska, pri čemž
pravi I:

„Ostatné, pánové, jedna véc je nápadnou:
kdykoliv teče následkem zakročení
vojenského krev, je to vždy jen krev
slovanská. Rád bych opravdu vidél stati-
stiku, kolik za posledních dvacet roká ve
srážkách s vojskem a Cetnictvem zastčeleno
bylo Slovanú a kolik Nčmcú a kolik Maďarú!
Jen o zastfelenych Slovanech víme, jednou
jsou to Češi, jindy Slováci nebo
Chorvaté, dne 20. zafi Slovinci. Mimo-
dék tak človéku napadá myšlénka, která
opravdu pobuťuje, že jakmile jedná se o
Némce nebo Maďary, vojsko má roz-
kaz co nejmirnéji se chovati — a my proti
tomu ničeho nemáme, neboť jsme pfedevsim
lidé a máme cit! — ale jakmile jedná se o
Slovany, upozorňují se velitelé oddílú, že
mají pti nejmenší pfileZitosti užití hned zbra-
né! To je, pánové, co nás urážií, co nás
dráždí a odpovéd pana ministra, která pro
tragedii lublaňskou nenašla jiných slov, než
která jsme slyšeli, rozčilení naše a naši ne-
spo„ojenost musí jen stupňovati.“

V další své feti pfednesi stížnost, uvadéje
príklady, na odsouzenihodný fakt, že zvlasté
dústojnictvo armády urážlivč se chová k pii-
slušníkúm slovanských národú, Čechú atd.
a pravil:

„Nechť nikdo nefikaé, to jsou maličkosti.
My každému od srdce pfejeme chvílku zá-
bavy a pfejeme i dustojnikovi. Ale jako se
nikdo nesmi odvážit — a ani mu to nena-
padne! — pfi jakékoliv zabavé urážet na-
rodnost maďarskou nebo némeckou, tak také
nesneseme, aby výminka byla činčna, kdy
jde o narodnost nasi. Urážka je právé v tom,
že mladí dústojnící troufají si sesméšňovati
jen českou národnost! Tolik národní hrdosti
a tolik úcty sami k sobé máme také, jako
Maďaťľi, a proto žádáme, aby opravdové
jednou armádní správa postarala se o to,
aby žádný pčíslušník armady — prostý nebo
generál — netroufal si dotknouti Se cii a
jména národa, který svou inteligencí a po-
platností pro armádu znamená víc, než kdo-
koliv jiný! Nerad bych, panove, kdybych
k této záležitosti musii se ješté jednou vra-
ceti! Jestlize to, co jsem už fekl, stači, abych
hlasoval proti rozpočtu ministerstva váľky
— nutí mne k tomu zvlášť i pohled na to,
k čemu armáda dnes se propújčuje
v Uhrácha v Chorvatsku. Nechť mi
nikdo víc nemluví dnes o jednotné armádčé.

Revue Naše Slovensko

Neexistuje víc! Madafi dosáhli, čeho
chtéli a je zajímavo, že kfesfansko-socialni
strana nčmecká, která kdysi s vlajícími pra-
pory vytáhla do boje proti Maďarúm, dnes
ku všemu tomu úplné mlčí. Chorvati a
Slováci jsou Maďarúm občtováni,
to stačí, aby i bosenští Chorvati se pčesvčd-
čili, jak daleko na vídeňskou pomoc dr. Luegra
mohou spoléhati!

To všecko, na co jsem v čas jesté slo-
vanské delegáty upozorňoval, stalo se. Slu-
žební a vyučovací feč, korespondence a dis-
lokace jsou hlavními v cmi a ne „kommando-
sprache“. V tom všem — pfi chabém, ne-
sjednoceném postupu slovanských delegátú,
ktefí vojenské politice nevčnují žádné po-
zornosti — Maďarúm na účet Slo-
vant bylo vyhovéno. Madarisace
varmadé jde dokonce už tak da-
leko, že chorvatský, némecky
nebo slovácký reservista dostává
povolávaci listek vyplnéný jen
maďarsky, ačkoliv tomu ani za
mak nerozumí, coz v pfipadu mo-
bilisace múže miti ovšem pova-
žlívé následky.

Když je jednota armády jednou už pro-
tržena — a to za netajeného souhlasu
mnohých generálú — bylo by další sebe-
zapiiani Slovanú vic, než naivností. Co
v armadé pfiznano bylo Maďarúm, musi být
pčiznáno také nám. My Češi od této chvíle
na tomto stanovisku musíme stát pevné a
dúsledné!

Na konec mám pak jen jediný dotaz: co
znamená nynčjší soustčeďování uher-
ských plukú v Bosné? Je-li v tom
tendence, jak ji vyciťuji, aby Maďaťi mohii
jednou odvolati se, že Bosna a Hercegovina
byly k monarchii pfrivtéleny za pomoci uher-
ských plukú a že tedy Uhry mají na
Bosnu a Hercegovinu nárok, pak
proti tomu protestuji hned dnes. Armádní
správa nechť nezapomina, že lecjakys jeji
manévr už dovedeme prohlédnouti a že jsme
a zústaneme na stráži!“ (Hlučný potlesk a
souhlas. Rečníku se gratuluje.)

- Zajimavy odkaz. V Pribyslavi zemfel mi-
nulého mésice 83letý soudní adjunkt ve
výslužbč p. Reficha, který celé své jmční
odkázal na dobročinné účele. Zesnulý usta-
novil také ve své zavéti, aby každému

Revue Naše Slovensko

dráteníkovi, který vdobé od sv. Václava
až do sv. Matéje pújde Sobéslaví, bylo vy-
placeno 10 K z obnosu, který k tomuto
účelu odkázal. Odkaz tento je zajisté vzacným
pňíkladem dobrotivého smýšlení zesnulého
starce.
©

O slovenské a české literatufe napsal
spisovatel William Ritter delsí stať do
pačížské revue „Mercure de France
1.—X. 1908“ zafadénou v rubrice Lettres
Tchégues. Referuje v ní o souborném vy-
dani spisú Sv. Hurbana Vajanského a dále
o české literatufe revualní, pfi čemž ne-
opomenul se též zmíniti o revui „Naše
Slovensko“. — V „Mercure de France“
mají všechny evropské národy vyhraženou
svou literární rubriku, jejíž účelem jest, po-
dati pokud možno časový obraz o literatufe
toho kterého národa. Rubríku „Lettres
Tchégues“ rediguje již od péti let p. William
Ritter za pomocí spolupracovníka z uher-
ského Slovenska. Tuto neúnavnou a obé-
tavou práci p. Williama Rittra nutno po zá-
sluze oceniti. Informovati cizinu pravidelné
o české a slovenské literatufe, o našem du-
ševním životé väbec, je svrchované natno
a zjedná našemu národnímu životu více re-
spektu, nežli cokoliv jiného. Bohužel pan
William Ritter stéZuje si a zajisté právem
na liknavost českých nakladatelú, ktefi vzdor
vyzvanim, neuznají zadobré, aby za
účelem referovani posílali re-
dakční výtisky knih, vydaných
jejich nákladem, ba mnozí na takové
vyzvani nedají ani odpovédi. Této stíž-
nosti pana Williama Ri tra popčáváme zde
zúmyslné mista a doufáme, že na príslušných
mistech bude ji vénuvana pozornost. Stále
nafikadme, Ze cizina o nás ničehož nevi,
že onás nesprávne je informovana a úspešné
snaze jednotlivce, k zjednání nápravy v tomto
sméru, odpíráme i takovou podporu, která
nám nepúsobí pražádné obtíže. U jinych
národú takové zjevy se nevyskytuji. Re-
daktor rubriky „Lettres roumaines“, pro
rumunskou literaturu, dostává nejen všechny
punlikace rumunské Akademie ale i od ve-
škerých rumunských nakladatelú. Podobné
je tomu i u Némcú, Maďarú atd. Kéž se
zde stane náprava, coz si ze srdce pfejeme,
nebof pľi našich česko -francouzských stycích
nemúže býti lhostejno, jsme-li schopni

i skutkú, opravdovosti, jedná-li se o naši
národní representaci.

— V 266. čísle revue ,Mercure de
France (ze dne 16. července 1908) v ru-
brice pro maďarskou literaturu napsal ma-
ďarský korespondent Felix de Gerando
posudek o jisté maďarské knize, pojednáva-
jící o národnostních pomčrech v Némecku.
Autor její zle se kasá na utlačovatele Némce
a projevuje lítost nad osudem Polákú v Po-
znani. Toto neupčimné maďarské rozhofteni
nad nčmeckými utiskovateli Slovanú, odbyl
p. William Ritter veľmi účinným a zároveň
zábavným zpúsobem. Vzal totiž kritiku pana
de Gerando, opsal z ní vše, zaméniv toliko
jména národností: Némce za Maďary, Po-
láky za Slováky a pončmčené polské ves-
nice za pomaďarštčné názvy dédin sloven-
ských. Jak tato priléhava zaména pôsobila,

Ize si domysiliti.
“

Výstava maliťú z uherského Slovenska.
Dnem 1. listopadu byla v Kolíné otevčena
výstava dél slovenských malíčú z Uher. Vý-
stava tato potrvá do 30. listopadu t. r. Umi-
sténa je v nové škole v Koliné, na Pražském
Prčedméstí. Prístup od 9. hod. ráno do 4. hod.
odpoledne. Výstava tato má za účel, sezná-
miti České obecenstvo s malifskymi pracemi
slovenských umčlcú, s typy lidu slovenského
a pčírodními krásami uherské Slov.če. Po-
lovina čistého výtčžku této výstavy bude
včnována hmotné podpofe lidu slovenského.
Vstupné za osobu 40 h, rodina (4 osoby)
1 K. Studentský a délnicky listek 20 h.
Vstupné pro ditky v prúvodu učitelú 10h.
Doporučujeme českému obecenstvu, aby tento
prospčšný podnik hojnou návštévou pod-
poťilo. — Pčed zakončením výstavy hodlá
Českoslovanská jednota v Praze na vystavé
té pofadati slovenský večírek.

Vzorková sift českých a slovenských
výrobkú. V Rusku usedlý Čech, pan Sva-
topluk Koníček, Bolšaja sadovaja 163, zňi-
zuje v Moskvé pfi nakladatelstvi „Slavie“
vzorkovou síň českých a slovenský.h vý-
robkú, s výstavkou reklamních brožur, kata-
logú, cenníkú atd., za účelem propagandy
mezi ruským obecenstvem pro styky rusko-
československé. Pan Sv. Koníček je mužem
snaživým a je nutno, aby jeho podnikúm

byla včnována se strany českého a sloven-
ského obchodnictva náležitá pozornost.
s

Obchodnické zájmy, časopis hajici zájmy
maloobchodníkáú zbožím koloniálním, sttiZaim
a pekafi, vycházející na Král. Vino-
hradech, zavedl rubriku „Slovensko“
ve které umisfuje zprávy ze Slovenska.
V jednom z posledních čísel u efejňuje dopis
ze Slovenska, v nemž se praví: „Slovenský
obchodník múže vypravovati hrozné véci
nejen o národním útisku, ale i o utisku ho-
spodafském. Nesvédomité, vydčračské firmy
vnucují zvlášté ménč uvédomélym kolegúm
lecjaký nepr“ dejný šmejd, a to ve velkém
množstvi, užívají všelijakých úskokú pfi
uzavírání obchodú a pak, když obchodník
nemúže se u nich dovolati svého dobrého
práva a zboží k prodeji se nehodici nemúže
vratiti ani ovšem s podvodnou firmou po
dobrém se dohodnouti, je ubohý obchodník
vydán na pospas vydčračství a vykotisťování,
které jej môže zničit.“ — Redakce „Ob-
chodnich Zájmú“ hodlá púsobiti pro s-u-
činnost českých obchodníkú s obchodníky
slovenskými.

Z MAĎARSKÝCH ČASOPISÚ.

Veškerá maďarská žurnalislika je nyní za-
mčstnána volební reformou. Kolik hlav, tolik
navrhh k zamezení neštčsti, které plyne
z této reformy pro maďarskou myšlénku,
vlastné pro hlasatele této myšlénky, ktefi
z ní tčží a žijí. Když se v Uhrách nékdo
nemúže dodčlati kariéry, tak začne zkrátka
žíti z nacionalismu. A to se v Uhrách vy-
placi. Proto taková pfedpojatost proti vo-
lebni reformč, jako výsledku pokroku, proto
taková nesmiľitelná zášť proti „vlastizrád-
ným“ národnostem a „tulákúm bez vlasti“
(hazátlan bitangok), jak Andrássy, tento do-
mýšlivý aristokrat pojmenoval celý uherský
proletariát. To je strašidlo, které oslepí
i toho nejspravedlivčjšího Maďara, tímto
argumentem se pracuje v celém politickém,
společenském a literárním svété Uher.

Mezi tyto nenasytné hlasatele maďarské
státní myšlénky náleží také Arnošt Baloghy,
poslanec, který myslí, že v jeho rukou
leží osud Hungarie a který v „Pesti Hir-
lapu“ (26. zafi) horlí pro pluralitu.

Revue Naše Slovensko

„Nelze pochybovati o tom“ — píše — „že
pluralita je umčlá korekce. Umély nástroj
k dosažení nčjakého účelu. Možno jej od-
souditi se stanoviska rovnoprávnosti, ize
mu vytknouti, že dle kategorií rozdčluje
souhrn státních občanú a že neodúvodnéné
pčikládá včtší váhu jednomu občanu, než
jinému, ačkoliv. k seznání pravé vládnoucí
myšlénky není potfebna ani kultura knihy
pozemkové, ani diplom, stačí k tomu jedno-
duchý, čistý zdravý rozum. Dále možno vy-
tknouti, že ani jinde, ani u nás, když státní
ztizeni spočívalo na aristokratičtčjších zá-
kladech nepomýšlelo se na pluralitu, nyní,
když demokratičtéjší proud oviada svétovy
vývoj, použití plurality znamená zpátečnictví,
Z teoretického stanoviska Ize pluralité mnoho
a velice mnoho vytknouti.

Avšak nesmíme hledčti na doktriny pfi
otázce volebního práva, nýbrž na konečný
cil a výsledek, který Ize docíliti nejakým
zpúsobem, byť i ne spravedlivým.“

Zde vidíme aspoň trochu upfimnosti,
Všechno zdeptati, co se pľíčí maďarské a
aristokratické hegemonii. A zde Baloghy
uznává, že pluralita nebude s to, zachovati
maďarský ráz uherského státu.

„V zájmu této myšlénky musime se chopiti
nččeho jiného a na &tésti máme zpúsob,
který je i pfirozeny i čestný.

Vložme konečné do zákona pravou vúdčí
myšlénku maďarské vnitfni politiky, avšak
nikoliv tak, jako v osudném národnostním
zákonu, který byl púvodcem tolikého zla.“

O tomto pfirozeném a čestném prostčedku
k zachovani maďarské supremacie rozepisuje
se Baloghy dále v „Pesti Hirlapu“ (2. fíjna).

Pluralita dle ného není potfebna pro uplat-
nční Maďarství, neboť není schopna rozši-
fovati teritorium maďarské národní myšlénky.

„ Veškeré občanstvo Uher“ — pokračuje
— ,neni spojeno Jediným svatým a nedo-
tknutelným národním citem. Kletbou maďar-
ského národa, jeho téžkou, ptipadné osudnou
tihou je, že menší část jeho občanú nikoliv
na jediném, nýbrž na tfech ¢tyfech oltatich
chce obétovati v rúzných jazycich zjevivším
se „niárodnostním“ geniúm. Národnosti, jako
zvlastni centra zájmú, ačkoliv bez možnosti
zvláštního vývoje, osobi.č se chtéji uplat-
niti. Vždyť dnes již i v parlamenté hlásají
tyto své snahy a zde s obalem, onde bez

"BUJIOD PYSUBIUJOJIS "URJEW AS "NL "9UgU20S "d 104

Revue Naše Slovensko

obalu vyzradí, aby vedle maďarského národa
i národnosti, jako politické jednoty byly
uznány.“

Tato tendence je srozumiteľlná a jasná.
Kdo nevčťí, ať sleduje parlamentární feti
našich národnostních poslancú a pozoruje
jejich skutky. Nejen ethická, nýbrž politická
individualita. S touto tendencí osobitého
uplatnční se musíme konečné zatočiti v zájmu
nás všech.

Tuto tendenci jsme dosud politickými vý-
kony velmi málo hatili. Naši státníci, pravda,
fečnili v parlamenté a na banketech o „ma-
ďarské státní myšlénce“, my sami jsme toli-
kráte hlásali „bratrskou lásku“ — a separa-
tistické snahy dále se SiH a zkvétají.

Rozdil a boj mezi vývojem uherského
státu bude existovati do té doby, národ-
nosti budou se pokoušeti s nadčjí na zdar,
aby se osvobodili ze svého politického pod-
ručí a své ethické touhy, aby doplnili oso-
bitými politickymi právy, která by jejich
ethickému stavu odpovídala, dokud není
bezpodminetna pciitická autorita vládňou-
ciho maďarského národa také zevné, zá-
konem zabezpečena, rozumí se, ne takovým
zákonem, jako z. čl. 44. 1818., který mluví
o jednotném a nedčlitelném politickém ma-
ďarském národu a vedle toho dává možnost
k uplatnční se národností a jejich jazykú.

Ethický vývoj národností nelze již dnes
násilím zameziti, avšak toho si ani nikdo
nežádá, ačkoliv politika, která v dosažení
svých zámčrú opírá se vždy jen o sílu, je
k tomu oprávnčna. Dnes jsme ješté tam, že
v politice nehraje prim krasocit, nýbrž po-
Hitika je otázkou síly. To popírají toliko fa-
rizejové. Avšak ethickou tendenci národ-
nostní v Uhrách nikdo nechce zameziti. Nikdo
jim nebere jejich kmen, náboženství, jazyk,
zvyky. Jedná se však o to, kdy jednotlivé
massy splynou s maďarským národem. Je
otázkou, zdaž se to nékdy stane. Tuto
otázku nechme pľi volební reformé stranou.
Novy volební zákon nechť nemaďarisuje.
Není to úlohou nového volebního zákona.“

„Nechť se každý vyvíjí ve své zájmové
sféfe, jak mu libo, avšak v politické zájmové
sféte nechť každy občan této viasti, bez
rozdilu, citi bezpodminetné vúdčí sílu vlád-
noucího národa. Nechť cítí, že zde jinou
politiku nelze dčiati, než maďarskou. Nechť
citi, že zde není mista pro zvláštní politický

individualismus. Nechť zde každý citi, že se
musí stotožniti s jednotnými politickými
zájmy uherského státu a že témto zájmúm
každý, kdo zde bydlí, musí býti nápomocen.

V citéni to se musí uplatniti védomi, že
tato zem je zemí Uherskou (rozuméj Ma-
ďarie) a že zde každý občan je uherským
(rozuméj maďarským) poddaným. Všechno,
co se u nás zve politikou, musí byti ma-
ďarské, nejenom spravedinost.

Slepý také múže vidéti, že politická jed-
nota je možna bez poškození ethických
zájmú, když jednotliví kmenové budou si
rozuméti ve vyjadfovacim orgánu politického
života, vjazyku. A právš proto, neboť jazy-
kové isolování u nás jest nejhlavnéjší zbraní
osobitných národnostních politických snah :
štváčúm pfechazi mráz po zádech pfi po-
myšlení, že massy, naučivše se státnímu ja-
zyku, budou ztraceny pro tyto snahy a že
se vžijí do maďarského politického a národ-
ního života.“

,youpremacie maďarského národa bude se
moci pouze tehdy určité uplatniti a vyjadfiti,
když uZivani politických práv spojíme se
znalostí maďarského jazyka.

„Národní spoluciténi*, „národní život“ ne-
Ize vytvofiti zákonem, avšak podmínky
možno jim určiti.

A zde je pfileZitost. Uzákončním práv
maďarského jazyka užíváme pľirozenou,
čestnou a právni zbraň.

V otázce maďarského jazyka k nynčjší
základní práci nejsou potfebny teorie, po-
chybná mudrování, nýbrž odvaha, prosáknutá
silným národním védomim a určitost, nezna-
jici smlouvání.

V životé maďarského národa byl osudným
omylem každý takový zákon, který v otázce
národního vývoje byl vynesen pouze v zájmu
„dneška“, aniž by jím byli zákonodárcové
zajistili také vývoj budoucnosti.“

Supremacie maďarského národa. Ačkoliv
novou volební reformou, bude-li taková,
jakou slibuje byti, Madafi v olupování práv
nemaďarských národú dosti značné pokro-
čili, pčece jim nestačí zákon, nýbrž požadují
positivní práci k zabezpečení maďarské
nadvlády. Rozvrh této práce je obsažen
V programu národní obrany v „Pesti Hir-
lapu“ (4. fíjna), který se skládá ze čtyť
boda :

„I. Uhry musí obdržeti nové administra-
tivní a politické rozdčlení novým ohraničením
stolic a volebních okresú, aby se tím jak ve
snému tak i ve stolicich zajistila prevaha
Maďarú a současné abychom touto admini-
strativní zbraní zamezili Sifeni se národ-
nostních snah.

I. Ve všech ončch částech vlasti, kde
cizí elementy hrozí maďarský kmen potla-
Citi, kde se národnosti vzmáhají, musíme
Maďarství posilniti novou kolonisací a par-
celovanim púdy.

lil. Musíme délati madarisaén! kulturní
politiku, která začíná opatrovnou s maďar-
ským jazykem, pokračuje lidovou školou
s maďarským vyučovacím jazykem a ma-
ďarskou lidovou knihovnou, a která postupné
zmaďarisuje všechny školy Uher. Státní jazyk
Ize šíčiti nejlépe v mladistvém včku: ne-
smíme proto ničeho zapomenouti ve škole,
neboť to nebudeme nikdy moci nahraditi
v kasárnách — nebo ped volební komisí.

IV. Musíme inaugurovati maďarskou ná-
rodní politiku. Také peníze musí státi ve
službé maďarisační politiky, Naším velikým
nestéstim je, že celý náš finanční svét je
chladný vúčí národním zájmúm. Učme se od
národností, kte, é založily silné penčžní ústavy
8 mnohamilionovým kapitálem, který vý-
hradné slouží národnostním zájmúm a které
zvlášté v Sedmihradech začínají níčiti Ma-
darstvi.

V téchto čtyrech smérech musíme začíti
najednou celou akci.“

Z MAĎARONSKÝCH CASO-
PISÚ.

Na Slovensku byly teď pfed podanim vo-
lební reformy svolány lidové schúze — které
však byly ihned zakázány. Myjavský „Ob-
zor“ (25. fijna) má z toho velikou radost.

„Veliký rámus délaji panslávské listy" —
píše — se schúzemi, které národniari svo-
lali. Účel téchto shromáždšční je, pťipraviti
Slováky k volbám. Na nich se _ pfedstavi
lidu budoucí kandidáti poslanecké strany
panslávské. Všude ty samé blbosti a lži
tlachají o potlačování Slovákú, o hrúzovládé
„čvachovských“ maďaronú za tím účelem,
aby se lid roztrpčil, aby se v ném vzboufila

Revue Naše Slovensko

krev proti pánúm, proti vlasti a úfadúm.
Jelikož tyto schúze jsou za tím účelem
svolány, aby Sifily nenávist a nepokoj, jest
nutno tyto pfekaziti a agitátory pňísné po-
trestati. Proč nepoučují lid o užitečných vé-
cech, jak Ize dúchody si zvétsiti nebo Zivo-
bytí zlehčiti, leč ženou jej do rukou soci-
alnich demokratú, kteňí jej ozbrojí holemi,
kamením a revolvery a fikaji, že bojují
s dobrým spojencem, odhodlaným ke všemu,
co prospívá. Ano, lupič pľátelí se jen s lu-
pičem. Lupičúm není však potiebi práva,
svobody a poslanectví, nýbrž fetéz, karabáč
a Ilava (vézeni u Trenčina). Zdaž nemluvím
pravdu, drazi bratňi Slováci? Vezméte tudiz
hole na ty svolavatele panslávských schúzí.
Ať jdou do Čech a do Ruska. My je ne-
chceme. My je nenávidíme, neboť jsou to
tuláci, buľiči, Iháfi a podplacení lott. Ani
jeden statečný Slovák ať nejde na jejich
shromaZdéni. Ukažme tém bufičúm, že ne-
jsme jejich otroci. Doli s nimi! Ven s nimi!
+ .

A "dále (1. listopadu) psal:

„Stéžují si panslávské časopisy, že ufady
nepovolily schúze, které budoucí kandidáti
panslávské strany svolali.. Stéžují si tyto
listy, že žijeme v dobé strašného potlačo-
vání a že vás, Slováky, všude odstrkují.
Utady nezakázaly všechny schúze, pouze
tam, kde není dostatečné záruky, že by se
Hd nebouľil, nedopustil se násilí. O potla-
čování Slovákú ani feči, vždyť Jednota ka-
tolického lidu a kfesťanští socialisté se shro-
mažďují a ufady jim nedélaji žádné pfe-
kaZky. Je vSak rozdil mezi panslavskym a
kfestanskym lidovým shromáždčním. Panslavi
mají své tajné cile, které sméfujf proti jed-
noté Uher a aby jedna národnost šla v pravo
a jiná opét v levo. Vyslechnéte jen takového
bfichatého pansláva, když vyleze na Sud,
aby vykládal svoji moudrost. | když nefekne,
co chce fici, posluchači mu rozumí. Všade
obžaloba. Pfekypuje závistí a mstou proti
Uhrám, kde toliko páni mají právo, kde
ubohé Slováky týrají, tupí, pokutují, zneucťují
a oblbují. A jaké city vzplanou .v poslucha-
čích po takových fečech? Zajisté, že k:Zdy
véfi tomu bfichatému panslávovi, vždyť vét-
Sina posluchačú je nevzdčlaná, která vôľí,
co ji takový vypasený a zlatým fetézem
ovčšený „pan sedlák“ rekne. A následky?
Ty samé, jaké vidíme u červených socialistú.

‘Revue Naše Slovensko

Revolver, kamen, železná húl a oheň. Vždyť
kdyby úťady nebyly si tolik hrály se soci-
álníni demokraty, nemusili nám dnes pťe-
rústi pčes hlavy a ohrožovati naše životy a
majetky. A pravé tak bude i s panslávy.
Také vidi témto mčly by býti úťady pfisny.
Je zfejmo, že panslávi nenávidí Uhry, nená-
vidí jejich zafizení, jejich zákony, jejich státní
jazyk. Nelnou s dčtským citem k domoviné,
leč zbožňují Čechy a Rusko. Jsou zrádci
vlasti. A takovým nesmime dati ani právo,
ani svobodu, ani žádné výhody. Musíme je
vyloučiti z hranic ústavy a zakročiti musíme
proti nim i mimofádnými a velice pfrisnymi
zákony, neboť — jenom tehdá bude mír
a jenom tak zajistíme budoucnost Uher, naší
v asti“.
z»

A opét stesky. Dr. Filberger, redaktor
„Obzoru“, který stále lže, že Slováci
nejsou potlačováni, kydá dále hanu na Slo-
váky. Mluvi o rovnoprávnosti, lidovou schúzi,
svolanou v jeho okresu, však nepovol |. Sou-
časné je i slúžným, pilífem „ostrova svobody“.
A ve svém, vládou financovaném listé píše
(7. listopadu):

»Nékolik do Slavie zamilovaných panákú,
ktefí nechtéji, by pod Karpatami a mezi
Dunajem a Tisou bydlel jeden silný, svorný,
vzdélany a hrdinný národ, zahájilo boj „za
tú našu slovenčinu“. A jak jej zahájili: Tak,
Ze podnčcovali proti lidové stranč, ve které
Slováci začali se cítiti jako doma, že vy-
nadali každému, kdo nebyl s nimi za tím
účelem, aby Slováci nenávidčli knéze, pany
a maďarony. Potom založili národnostní
stranu s programem tajným a falešným.
Potom se spľáhli se sociálními demokraty
a hledali pňízeň Čech. Následky panslávské
politiky jsou ty nejsmutnéjší a neuspokojí
ani samotné vúdce. Oni se postavili proti
státu, naše vlasť však jen tehda búde miti
budoucnost, když v národč bude úplná shoda.
Národniari však neupevňují tento svazek,
nýbrž pracují proti nému. A konaji to jménem
všech Slovákú, ačkoliv ohromná včtšina Slo-
vákú neuznává Jurigu a Hodžu za svého
vúdce a nehodlá pod Karpatami zakládati
československý stát. My jsme mnohokráte
napomenuli „Ľudové Noviny“ a „Slovenský
Tyždenník“, že jejich politika nevede k do-
brému a napomenuli jsme Slováky, aby se
nenechali svésti panslávúm. A Slováci drželi

se naši pravdy, čímž dokázali, že jejich osud
je spojen s osudem národa maďarského a že
v budoucnosti hodlají s Maďary v téže shodé
Ziti, jako po dlouhá staletí. A tak co hledá
Hodža s jeho vlastizrádnou politikou? Proč
se sbližuje s nepfateli Uher a národa maďar-
ského a proč nehledá pňízeň vlasteneckých
stran? Nemusí býti vládní, když chce být
v opposici? Nechf se sblíží s Andrássym
nebo Kossuthem, upfimné, s otevfeným
srdcem a programem, který jest možný za
našich pomčrú a môže býti ujištén, že padnou
hráze, které nás déli a národnostní otázka
bude feSena k prospéchu celého národa
(kterého ?). Pokud však „Ľudové Noviny“ a
„slovenský Tyždennik“ a s nimi i vidcové
budou hráti na falešných strunách, nevyko-
nají ničeho a žádný rozumný a viastivérny
Slovák neuzná je za vúdce“

‘tv.

NARODOHOSPODARSKY A
FINANCNI PREHLED.

Kdo dosud jesté nevédél, že v Uhrách
každý mluvi i o tom, čemu nerozumí, nechť
si pčečte jednani finanční komise uherského
parlamentu. Byl projednáván rozpočet míni-
sterstva obchodu. Budžet spadá totiž pod
prísnejší domáci pravidla, tak že není na-
déje, k plenárnímu pojednani toho-kterého
budžetu určitého resortu. Proto bychom prá-
vem mohli očekávati, že aspoň jednání ko-
mise bude dúkladné.

A co jsme vidéli? Finanční komise, která
je asylem finančních a hospodáčských kory-
fejú parlamentu na jedno posezení pro-
jednala rozpočet, který má 482 mil.
kor. preliminovaných vydajú. Debaty
se súčastnili čtyľi advokáti, dva universitní
professofi, 1 básník, 1 hvézdaf, jeden mi-
nistr a jeden bývalý president bankovní.
Tento poslední rozumí dôkladné obchodu.
Referentem byl advokát, a k tomu agrárník:
to je fotografie ubohého obchodu. Obchod-
ník nebo živnostník ani jeden neb.l pfitomen.

A pustému zevnéjSku odpovídal prázdný
obsah debaty. Mluvilo se o admini. traci že-
leznic, podporování malého prúmyslu, želez-
ničních spolcích, vefejnych komunikačních
prostčedcích, vývoji prúmyslu, družstev pro
výrobu surovin, pokladné nemocenské, pla-

tech poštovních a telegrafnich zfizenci. O ob-
chodé se väbec nemluvilo. Toliko Kossuth
prohlásil, že je stoupencem hospodáfského
osamostatnéni. Nebyl tam Szterényi, statní ta-
jemník a Kossuth musel mlčet.

Není potom divu, že uherský obchod se
nerozvijí, a tomu pfiméfené a prúmysl stag-
nuje, možno-li zde vúbec o nčjakém pri-
myslu mluvit.

Vláda chce proto penčzi prúmysl pozved-
nouti. Ministr obchodu povolil na rok 1908
subvenci 21 novým podnikam, do kterých
vloženo bude 15 mil. K kapítálu a poskyt-
nou práci 3300 dčlníkúm. K zvčtšení 31 stá-
vajicich továren povoleno 3,012.000 K státní
podpory. V téchto podnicích investováno
13,300.000 K a pracuje v nich 2800 dčlníkú.
Strojú bylo darováno 96 továrnám v cené
1,332.567 korun.

Že takovým hromadným poskytováním
výhod prúmysl se nezvedne, je skoro jisto.

„Remeslnícke Noviny“, vydávané ve
Skalici k povznesení v odborné organisaci
slovenského femesinictva, konaji na Slo-
vensku dúležitou, ač velmi obtiZnou missii.
Lze si vfele pľáti, aby púsobení tohoto časo-
pisu setkávalo se s nejlepším zdarem.

V čísle „Rem. Novin“ ze dne 5. listopadu
v dopise z Turč. Sv. Martina tlumočena je
stížnost, že slovenské vedoucí kruhy nevé-
nují svému Zivnostnictvu a obchodnictvu
dosti péče a žádá, aby vúdcové slovensti
neopomijeli a zabývali se odbornými otáz-
kami femeslnictva.

Nevšímavost maďarské vlády k potčebám a
snahám slovenského lidu zakouší hojnou mé-
rou i slovenské femesinictvo. „Remeselnícke
Noviny“ v dopise ze Skalice na pf. píši:

(Naše remeselníctvo začíná cítiť
potrebu spolčovania). „Skalickí remesl-
níci, nemohúc sa dočkať potvrdenia stanov
svojho remeselníckeho spolku, ktoré už
dávno boli ku zaslaniu na potvrdenie na
patrične miesto odovzdali, nemajúc ani ná-
deje, že by sa to v krátkom čase stať mohlo
a citiac už veľkú potrebu toho, aby sa
mohli spoločne stýkať, ako tak spoločne sa
poznávať a aspoň na dobročinných cieľoch
spoločne pracovať, za tým cieľom počali
všetci skalickí remeselníci vstupovať do

Revue Naše Slovensko

spolku sv. Vincenta, ktorý má svoje miest-
nosti v „Kat. Kruhu“ a tu utvorili svoj „re-
meslnícky odbor“, v ktorom môžu aspoň
v medziach stanov tohoto spolku spoločne
pracovať, dobročinné cieľe podporovať a seba
vzdelávať do toho času, až sa milostivej
vláde uráči nejaký ten samostatný spolok im
povoliť. Preto vyzívame aj ostatných reme-
selníkov, ktorí sa ešte do tohoto odboru za-
písať nedali, aby to čím skôr urobili a samo-
chca sa od svojich kollegov neodťahovali.
Nech nikto nepočúva na plané reči niekto-
rých rypalov; každý člen je vítaný. Už je
darmo, aj remeselníctvo začína mimovofne
cítiť, že patrí k sebe.“

Tak znemožňuje maďarská vláda i sloven-
skému femesinictvu, aby se odborové, ku
svému hospodafskému zvelebeni, organiso-
valo.

Z CESKYCH CASOPISU.

Jak se dafi dčlníkúm v Maďaril. Pod
tímto titulem pľináší „Právo Lidu“ ze
dne 18. fijna t. r. následujícií zprávu:

Z Ružomberku se nám píše: Varujte dél-
níky, by sem necestovali a nebrali práci
u textilní firmy Ignáce Mautnera a spol. Dčl-
nictvo je zde ptimo zotročené a popohánéči
firmy, za pomoci beťárských četníkú, zde na-
kládají s déiniky ješté húče než s otroky.
Panuje zde Čirá libovúle továrnika. Pro
lifady neplatí žádný jiný zákon, než pouhý
pčíkaz továrníkúv. Slyšte, jak to zde chodí.

Máme továrnu rozdélenou na dva díly, a
sice na starou a novou pľádelnu. Ve staré
se pracuje na dvč smény. Továrna se spustí
o pal 6. hod. v pondčlí ráno a bčží celý
týden až do nedčle do rána do 5 hodin.
Každého dne je pouze 10minutová pies ávka,
aby se mohl parní stroj namazat. Smény
zde trvají celých 12 hodin. V nové pľádelné
se pracuje jen jednou sménou, a sice od 5
hodin ráno do 9 hodin večer bez polední
pčestávky. Zamčstnáni jsou zde ve dne
v noci nejenom dospéli mužové a ženy,
nýbrž i déti od 9 let počínaje. Usne-li né-
které dité únavou nčkde v koutku, poleje
ho vrchní mistr studenou vodou, a když
ze spánku vydčšené procitá, dostane ješté
napohlavkováno. Lidumilní vrchní mist#i jme-
nují se Čížkové a jsou bratranci. Postavy

Revue Naše Slovensko

jsou oba pfimo trpasličí, ale na malé déti
jeSté stači, na dorostlé volají Cetniky.

Firma má v tovarné zatizenou strážnici
pro četníky, ktefi zde vedou ve dne v noci
dozor nad délniky. Kdyby nepľišel nčkterý
dčlník včas do práce, tak se proň pošle
četnik, který ho do práce pfivede. Popohá-
néti jsou zde velice suroví vúči délnictvu
a nejenom že mu surové pro každou ma-
ličkost vynadají, oni se odvažují dčlníky —
tčeba i otce anebo matky rodin — i télesné
trestat. Odvazi-li se týraný odporovať, za-
volá se naň četník, jenž jej ihned odvede
do vézeni. Je-li to Slovák, tak mu jesté
četník poľádné nabije, tfeba vefejné na ulici
pred sbéhem lidí. Maďarský četník nedéla
žádné okolky a nikoho se nebojí, továrníkovi
za kofalku slouží vérné jako pes.

Délník V. N., príslušník pardubický, od-
bčhl si do závodní kantiny pro svačinu.
Jelikož do ustanovené doby pro svačinu chy-
bélo ješté nékolik minut, chopil jej v prú-
jezdu noční vrátný za krk a hodil ho na-
zpét, nadávaje mu pfitom mezi jiným „česká
svinč“ atd. Napadený je organisovaný sou-
druh a nejsa na podobné zacházení zvyklý,
vzepfel se vrátnému a vracel mu nádávky.
Ale se zlou se potázal. Vrátný zavolal čet-
niky a diktoval jim, aby vzpurného délnika
zavňeli, pfi čemž mu bohupusté spilal a
vyhrožoval fackami. Četníci tak ihned uči-
nili a zavedli délnika do tovární straznice,
kdež s ním ihned zavedli protokol, jelikož
se dopustil veliké urážky vrátného tím, že
se vzepfel jeho spilání a týrání. Na to byl
„zločinec“ propušičn. Nékolik hodin na to,
když se nacházel ve svém byté, vtrhli k nému
pod vedením domovníka dva četníci v plné
zbroji a S nasazenými bodáky, a vedli jej
zacházkou pro postrach všeho délnictva
okolo továrních bytú do mésta, kdež jej
uvrhli do vézeni. Než jej propustili, tak mu
četníci pohrozili, že ho zavfou pľíšté hned
na pár dní, kdyby se ješté jednou opovážil
nékterému popohánéči odmlouvat. Délnik se
však nenechal zastrašit a odpovédél zbuj-
nickým četníkúm, že se ničeho nezákonitého
nedopustil, následkem čehož nemá žádných
obav. Proti zneužití účední moci Cetnikd
ohlásil protest. Cetníci mu na to znovu vy:
hrožovali, že ho zavfou na novo na nékolik
dní a potom že ho pošlou postrkem na
hranice. Nechť si potom stčžuje kde chce.

Četníci maďarští mají zde opravdu ne-
omezenou moc a ufady maďarské jim dají
vždycky za pravdu, zvlášté stčžuje-li si na
jejich darebactvi „cizozemec“, jimZ je ovšem
také každý občan z PŤedlitavska.

Prosíme Vás, zastaňte se nás, aby se
s námi, dčlníky z Rakouska, lépe nakládalo.
Snad by se dala zjednat náprava cestou
parlamentární v delegacích?

Poznámka redakční. Všechno je marné.
Ministfi naši pokrčují prosté rameny, když
se od nich žádá, aby zakročili u uherské
vlády ve prospéch dčélníká z Rakouska.
„Uhry jsou cizozemskem, nemáme tam žád-
ného vlivu,“ odpovídají. Mohli by se ovšem
zcela lehce chopit rúzných donucovacích pro-
stčedkú, ale tak daleko jesté nejsme, aby se
vláda naše zastala i délníkú, když se jim
déje ktivda.“

Maďarské kľeče. Brnčnský „Hlas“ pľi-
nes! v mésici fijnu t. r. nékolik statí, v nichž
pojednával podrobnéji o národnostních po-
mérech v Uhrách, o dnešní politice Maďarú
a jich postavení k Némcam. Cast téchto statí
pro jejich pozoruhodnost zde otiskujeme :

— „Nápadno je, jak velice lichotivé uchá-
zejí se Maďaľi o pľízeň Nčmcú v Hii. Ve
svých apologiích mluvi o své blahovúli vúči
Némcúm a nčmčiné, popfavajice ji Čestného
mista jako jazyku vyučovacímu na školách:
vidi nemčiné mají ohledy (vlastné vúči ži-
dúm), ale ostatní nemaďarské jazyky igno-
rují. Proč nepíší, že všecky jazyky požívají
práv a výhod jako nemčina? Oni dokumen-
tují své úzké pľátelství se židy, ktefi jsou
neobmezenými pány v Uhrách a kteľí, ob-
chodujice s námi a 8 cizinou, nezbytné po-
tfebují nčmčiny: vláda ochotné jim v tom
vyhovuje a na svúj náklad vyučování ném-
činč zavedla. Odpadnou-li židé od Maďarú,
pčestanou-li býti jich korteší, ztratí Ma-
dafi naprosto všecku vládu v úze-
mích nemaďarských. Židé jsou jejich
spolehlivé bašty: ovšem služeb téch nekonaji
zadarmo, nýbrž požívají za to všelikých
výsad a koncessi. Na druhé strané lichotí
Madafi Némcúm, aby zlomili jich pfedpo-
jatost proti Uhrám, která poslední dobou
zvlášté ve sméru hospodáťčském byla citelnou.
Aby si je navnadili, poslali výmluvného hr.
Apponyiho, ministra vyučování, na inter-
parlamentaini konferenci do Berlina, pfi

které pťíležitosti on tyto dny proslovil vúči
Némcim v fi8i velice lichotivou fe¢. Prohlá-
sil zde Némce za národ hlubokého myšlení
a hlubokého politického pojeti. Némecky
duch je ze všech nejvice universální a kdyby
jednou spadl človék s mésice 1a zem a
kdyby se mne ptal, které feči se má naučiti,
aby poznal kulturní život lidstva na naší
planeté, doporučil bych mu neprodlené stu-
dium némecké feči, nebof studiem každé
jiné feti pfehlédl by sice mnoho ale pfece
jenom pouze omezené pole. Znalost nemecké
Ťeči poskytne znalost celé kultury, kultury
témčľ všech ešté Zijicich národú. Je to tedy
zvláštností némeckého ducha býti zároveň
jndividuelnim a universalnim, míti schopnost
cizí národní individuality oceňovati a po-
jímati. Dale chváli zásluhy nčmecké politiky,
že ona zároveň blahovolné, pfatelsky, bra-
trsky a zároveň s porozuménim se chová
vúči cizím národním individualitam. (Viz
Poláky!) Žvastal tam hr. Apponyi tedy chvalo-
ťeči, pfetvafoval se, lhal, vždyť doma je
despotou a úhlavním nepfitelem
národnostních individualit. Je tedy
chvastání jeho pouze lákadle m pro Ném-
ce, aby se neodvraceli od Uher a
naklonili se k nim vytrvalým pfatelstvim.
Ovšem, Némci nejsou krátkozrací. Mohou
si v ohledu narodnostniho barbarství podati
s Maďary obé ruce.

Ješte jednu véc mél hr. Apponyi povčdčti
Némcúm v H3i. Madafi dékuji svou existenci
Némcim a Bismarkov ké balkanské poli-
tice protislovanské. Danajsky dar
Bosna a Hercegovina učinčný Rakousku, je
balastem a problematickým územím, které
bylo dáno Rakousku, aby se vklínovalo mezi
jihoslovanské zemé, aby tyto se nespojily.
A také Madafi jsou klínem mezi jiZnimi a
severními Slovany, mají tedy Madafi zá-
sluhu — a to hr. Apponyi zapomnél v Ber-
liné povčdčti — že dosud nemecká fiše vú-
bec existuje. Nebeť kdyby nebylo Maďarú:
ktečí zadežují proud Slovanú jižních a sever-
ních, dávno by na východé byla ohromná
slovanská fiSe, která by Némce i ze za-
padu vytlačila. Jenom že ten maďarský klín
už je hodné práchnivý a dlouho nevydrží.
Ovšem, blahovolnost nepfatel Slovanú, umož-
ňuje jak existenci, tak hegemonii maďarskou
proti všemu právu a pravdé. Ale co je
umčlého, neudrží se trvale. Čas všecko

Revue Naše Slovensko

pfevrati. Maďaľi sice vyhostili všecky ne-
maďarské ufedniky, zaplavili celou uherskou
zemi maďarskými nápisy, do všech koutú se
vedrali, ale nic naplat, nemaďarský lid ne-
všímavč chodí kolem téch nesrozumitelných
nápisú, myslí si, ať si celou uherskou zem
robijí maďarštinou, srdce a duši lidu ne-
pčekonají, ba čím vice busi do nemaďarského
lidu, tím více se k sobč národy tulí a tvofi
oproti chorým, neplodným Maďarúm neroz-
bornou baštu. Maďaťi myslí, že národnostní
hnutí u nemaďarských kmenú je výsledkem
nejakého popuzovani a štvaní nejakých za
hraničních agitátorú. Proto se také proti
vlivúm ciziny ukrutné haji. Ale pčetvačuj
se. Oni védi dobfe, že všec y jejich pro-
stčedky, jichž až po dnes užili, aby aspoň
provedli v Uhrách nucené uživání maďar-
ského jazyka, byly marny. Na všech stranách
hlásí se mat čštiná ku svému právu. A tento
hlas je vždy mocnéjší, pončvadž uvédoméni
národní roste, pfibyva také více podnikavosti
a blahobytu a proti boháčúm si Madafi ne-
troufají, šlapou pouze po slabých. Positivní
praktické výsledky na polí prúmyslu, ob-
chodu a hospodafstvi nemaďarských národ-
ností zarazi Maďary, ktefi ve svém jádru
jsou naprosto nezpúsobilí v oboru ponika-
vosti. A tento vývin nemaďarských národ-
ností a na druhé stranč rapidní hmotný
i mravní úpadek Maďarú pfispiva k veliké
rozrušenosti vládnoucí kliky, která dnes nebo
zítra se bude poroučeti, pončvadž už to na
všech stranách vfe, i lid obecný, selský na
maď rské stranč posud stojici, prohlédl onu
hňišnou hru, kterou s ní zemanstvo provadi
a hlasité projevuje svou nevoli. —

Uhry jsou státem mnohojazyčným jako
Pfedlitavsko. Jednotlivé kmeny jsou zde na
stejné kulturní úrovni, jsou také početné vý-
znamny. Bytují zde od pradávna a mají tedy
pčirozené právo a nároky na rovnocen-
nost s ostatními, taktéž na všecky pod-
minky zdárného kulturního vývoje na základé
jazyka matefského. V Pfedlitavsku zmafeny
byly záhy snahy germanisační, nešlo to, aby
tolik národú sklonilo se pode jho nčmčiny,
némeckym natérem záhy prosvitaly barvy
jednotlivých národú a dnes už statečné vše-
cky národy pľedlitavské aspoň uhájily práva
jazyková a školství, jakožto prúkopníky
k dalšímu kulturnímu rozvoji. Rúznojazyčné
národy žijí tu vedle sebe a stát se nezbofil

‘Revue Naše Slovensko

celistvost monarchie není ohrožena, ačkoliv

jsou zde národy se státoprávními požadavky.

Všecky národy mají za sebou slavnou histo-

rickou — ne pouze válečnou jako Madafi

— a kulturné-uméleckou minulost, dovedly

naduté snahy nemecké hegemonie svrhnouti
a očistu provedou v dohledné dobé od ném-
činy na celé čáfe. Neni tu panslavismu,
je zde uvédoméni, politická vyspé-
lost a zralost. Na tento stupeň vyšinuly
se viibec národy všecky teprv: v dobách
pozdéjších a teprve minulé století vyneslo
na povrch otázku národnostní, individuelní,
ze které vyplynulo m oho sporú, které na
mnoha mistech ješté podnes nejsou uklid-
nčny. Tak je i v Uhrách. Žily tam kmeny
rúzné vedle sebe, státní čečí byla latina,
všude i na fišském snému. Teprve po zá-
blescich svobody a národnostního hnutí za-
čaly jako ostatní národy i Madafi pronikati
se svou individualitou a otevfené se k tomu
priznavaji, že jejich kultura teprve od roku
1867 nabyla rázu pfisné narodniho. Tak tedy
Madafi nabyli národního uvédoméni teprve
nedávno, ale dobyli velkých úspčchú, po-
névadZ méli na své strané zemany, šlechtu,
vládu a fadu výtečných politikú, ktefi vý-
borné umčli teZit z politických situací a ne-
šikovnosti nemeckých vlád vídeňských. Ne-
jsou o nic napfed než ostatní národy: to,
čím jsou dnes, dékuji náhodé, nikoliv své
minulosti a domnčlé historícké pfednosti. Je
pravda, že ve všech smérech expansivné
pracovali a chtéli v každém oboru vykázati
se svou prací, svým umčním, svou kulturou,
svým prúámyslem. Ale tak rychle, za nékolik
let nedá se dohoniti néco, na čem jiné ná-
rody po staleti pracují. Madafi snaži se byti
ve všem svými, na všem musí býti maďar-
ská punce. Bez součinnosti ostatních ná-
rodností marno je jejich všecko usilování
a snažení. Na mocnéiší kulturní, prú-
myslový, hospodáťský rozmach
jsou Maďaľi malí a slabí.

A seslabuji se stále více vnitfnimi národ-
nostními potyčkami, oni nedovedou rozumné
k sobč je pľivábiti, oni je odpuzují, Cini si
z nich nepľátele. Jak maze taková fise pro-
spívat? Na brané v Prešpurku je tento ná-
pis: Omne regnum in seipsum divisum, de-
solabitur. Kralovstvi samo v sobé rozdélené
se rozpadne. Tato slova by méli Madati
miti každodenné pfed očima, snad ubylo by

téch rozbrojú a národy navrátily by se ku
společné vlastenecké práci. Ale Maďaťi ve
své zaslepenosti budou je kopati dále, už
to pfedpovidaji v návrzích k nové volební
opravé, kde chtéjí vúbec národnosti ze snému
vyloučiti. Tedy nový boj je na obzoru.
Takovi nesmifitelni a neúprosni jsou doma,
do svčta však hlasaji, jací jsou trpélivi be-
ranci. Kdo tomu véfi? Dnes je cizina tak
dalece informovaná, že pokusy oči-
sty se strany Maďarú jsou marny. —
Očistu musí provésti doma, musí se shostit
bidného Sovinismu, musí procitnouti ze své
zaslepenosti a nicotného velikášství. Ne-
maďarské národy nemají pfehnané poža-
davky, žádají provedení národnostního
zákona. O tom mlčí Madafi velmi opatrné
ale na druhé strané svétu namlouvají, že
chtéji miti národnosti každá svúj samostatný
stát, sném, vlastní samosprávu. Ba ješté
dále sahá fantasie Maďarú, tvrdí a troubi
do svéta, že se Slováci chtéjí spojit s námi
a s naší strany že se déjí pčekotné agitace,
aby se lid na Slovensku rozvášnil a boučil
proti maďarskému státu. O tom nevíme my
ničeho, Slováci tím méné. Jedno je jisto, že
Madafi stále vice pfituzuji maďa-
risaci a maďarské ufady s ncmadar-
skymi národnostmi nemilosrdné
jednají. Mnozí, aby uhájili Život a existenci,
stávají se pokrytci a tak na luzích „svobodné“
uherské vlasti bují plevel všeho druhu a
pľispívá k urychlení politického i ho-
spodáčského bankrotu v Uhrách. Kre-
ditu za hranicemi nemají, a kdo zná soud-
nictví v Uhrách, nerad se s nimi zabývá.
Tak pozvolna se Madafi isolují, absorbuji
síly poplatné a hledí v ústrety žalostné bu-
doucnosti. Nemine je msta za jejich padouš-
ství. Zcela loyalní lidi osočují z vlastizrady,
policejné stihají cestujici, cestovani činí ne-
možným, pončvadž se tam bez maďarčiny
nelze dohovofit a tak odpuzuji od sebe ci-
zinu zcela systematicky, snad tím chtéji od-
Straniti styky s nemaďarskými národnostmi,
aby se tam néjaka irredenta nešíčila. My
pravíme toto: Dejte nemaďarským ná-
rodnostem to, co vykládáte svétu,
totiž, že prý není vEvropé národa,
který by tolik práv a svobod poží-
val jako nemaďarské národnosti
v Uhrách. — Dejte jim práva a svo-
body!

LITERATURA A UMÉNÍ.

Ružomberský medveď. Epos. Vsiedmych
spevoch. Dľa odohratej skutočnosti v meste
Ružomberku, vo 8. roku po uplynulom století
osvety, so sprievodom gajd spieva Medvecký.
Nákladem Karla Salvy v Ružomberku. Ve
zpévich téchto je humoristicky vylíčena zná-
má událost s medvčdem, vyloveným z Váhu,
pti které maďarská úfední horlivost sklidila
velikou blamáž.

Slovenský pravopisný ukazovateľ k sú-
kromnej potrebe. Šimon Roháček v Modré.
Spisek jest analogou českých „Pravidel hle-
dicich k českému pravopisu“ a má býti, jak
autor v pfedmluvé podotýká, „chodničkom,
ukázať k správnemu písaniu slovenských
slov“ v dobé, kdy „sa kruh slovensky píšú-
cích ľudí šíri, ale vedomosti pravopisné sa
úžia“. V dobé, kdy maďarský terror snaží
se vyhladit nebo aspoň otupit cit pro ma-
tefStinu a správné psaní, kdy nemá k mlá-
deži pristup slovenský učitel a škola, kdy
složitéjši mluvnice by byla nepochopena —
jest knižka Roháčkova podnikem velmi do-
brým, majic jednoduchou formou a praktic-
kým zpúsobem vniknouti mezi lid. Ovšem
neobsahuje všech pravidel, nýbrž jen kardi-
nální. „Úplné správne písanie možno si úplne
osvojiť cvikom a pozorným čítaním dobrých
slovenských kníh a časopisov.“

K NAŠIM OBRAZKUM.

Tisovec, mčstečko v gemerské stolici,
jehož vyobrazení v reprodukci dle fotografie
Pavia Socnané v Turč. Sv. Martiné, pčinášíme
v tomto sešitč, zaujímá v déjinach Slovenska
dúležité místo. Národní uvčdomélost pro-
nikala v nčm vždy mocnéji nežli v jiných
méstech slovenských. Za maďarské revoluce
r. 1849 stalo se pamčtihodné tím, že odepfelo
pčispčti k rozmnožení maďarské revoluční
armády určitým počtem mužstva. Rada jeho
občaníi pykala pak v Zalatich za to, že se
mesto nepodvolilo maďarskému diktátu. Ve-
liké zásluhy o Tisovec a jeho národní život
ziskala si zde usedlá a vážená rodina Dax-
nerú, ze které vyšel i Štefan Marko Daxner.
vlivuplný slovenský politik, který za revoluce
maďarské pro své národní pôsobení jen
stézi unikl šibenici, o kterou se „mladá ma-

Revue Naše Slovensko

ďarská svoboda“ opírala. Rodina Daxnerá
dosud v Tisovci zdárné pôsobí k probuzení
lidu slovenského.

RÚZNÉ PUBLIKACE A KNIHY
REDAKCI ZASLANÉ.

Moravsko-slezská kronika. Právč vy lý
Ill, a IV. svazek XIX. ročníku pťináší do-
končení románu „Spása“ od ližšiho Sumína,
dále novou beletristickou práci od V. K. Je-
ťábka pod názvem: „Počestná obec Valčice“,
obrazy z moravské dčdiny. V Moravsko-
slezské kronice vyšla již fada cenných a rá-
zovitých literárních prací, čerpaných ze ži-
vota lidu moravského a slezského a Ize ji
viele doporučiti. Vychází ve svazcích dvou-
môsíčních, celkem 33 archi ročné za pňed-
platní cenu K 3—, poštou K 330 rotné.
Nakladatel R. Promberger v Olomouci.

„České. Revue“, mčsíčniku národní strany
svobodomyslné vyšel právč druhý sešit roč-
níku druhého. Sešit se opét velmi ptiznivé
doporoučí svým bohatým obsahem, z nčhož
uvádime: Dr. Jiťí V. Daneš: Pomér Srbú
k Rakousku: Prof. dr. Al. Mrázek: Pfirodni
filosofie církevních otcú, Vas. Nemirovič-
Danče.ko: Japonští školáci: Ing. J. Dvorský:
Doprava vodní na Vitavé a Labi v Čechách:
F. V. Moravec: Princip národní výchovy ve
školství obecném; Ing. Vlad. List: Parní
turbiny (se 7 vyobrazeními) ll. Feuilleton:
Politik samouk. Poznámky. O knihách a
divadle. — „Česká Revue“ vychazi za re-
dakce dr. Zd. V. Tobolky. Roční pfedplatné
na „Českou Revui“ činí 10 K, pro organiso-
vané členy národní strany svobodomyslné
8 K. Administrace nachází se v Praze ll.,
Vladislavská ul. č. 20 (dim MéSfanské besedy
Pražské).

Slovácké dité poprvé studováno jest sau-
stavnéji ve stejnojmenné monografii, kterou
uveťejňuje dle ukázek ze školské výstavy
v Uh. Hradišti známý autor spisu „Valašské
ditč“ p. učitel Milán Šilk a, v posledním
čísle paedagogického týdenníku „Komenský“.
Upozorňujeme na toto pojednáni všechny,
kte#i ve století ditéte o dité se zajimaji.
„Komenský“ vychazi v Zabfeze.

Vynálezy a pokroky č. 4. roč. V. Popu-
lárni, bo. até illustrovaný časopis technický.

at i o o
Majitel, vydavatel a rodpovédny redaktor ANT. REIS. — Hlavní spolupracovník MILAN FRIČ, — Knaihtiskárna
oe povšdný OTAKAR JANÁ v Praze, Jáma 8.

IZLIJ A LYJLULÍ YO ÁUIPYSIJUIUY ys AUAJILUJIL

"JWBHIIAO S BIBG :BISNSny joey

—— O : hel ies Cua, i “eee a +. 5 "7 , A

SEŠIT 3. PROSINEC 1908. ROČNÍK II.

NAŠE SLOVENSKO.

Časopis hájíci zájmy uherských Slovákú.

P. S. ČAMBURSKÝ:
O PARASITISMU. V UHERSKÉM ŽIVOTÉ.

posledních létech vzbudilo stupňované pronásledování Slovákú v bra-

trské české vefejnosti nebývalý pred tím zájem. Nejbližší naši bratri
začali si všímati našich poméri, ba pečlivé sledovati, soustavné studovati
život slovenský. Tím se piirozenč vysvétluje i zvýšený zájem o život uherský,
bez jehož dúkladné znalosti vskutku téZko Ize porozuméti životu slovenskému.
Véci uherské jsou projednávány v českém tisku s informovaností mnohdy
prekvapujici, byť by se i nepodafilo vystihnouti zvláštnosti uherských pomčrú.
Velmi mnoha úkazúm, ať už se týkají uherského života politického či národo-
hospodáťského anebo kulturního, nelze prosté porozumčti bez znalosti nejvčtší
uherské zvláštnosti: uherského pňíživnictva, parasitismu, jevíciho se v každé
fási, v každém oboru uherského života v nejrozmanitéjších formách a to
v nejpokročilejších stadiích vývoje.

Parasitism jeví se v Uhrách hlavné vtom, že vyšší tfídy, majicf v rukách
vládu, zákonodárství, utlačují a vykofisťují tridy nižší zpúsobem, který ptimo
pobutuje. V celku je pri tom pťirozeno, že toto vyssávání pociťují pčedevším
národy nemaďarské, nezastoupené zhola nic, nebo jen nepatrné v tridach
vyšších a pozústávajíci ve vétSiné tim ohromnčiší z nižších a nejmenších trid
obyvatelstva. Let tím vším jsem ješté nefekl nic nového. Däležitčjší pri tom
je, že mimo tfidního vyssávání existuje v Uhrách vyssávání národnostní. Slo-
venský sedlák, rolník atd. je vyssáván nejen jako sedlák a rolník, ale vedle
toho všeho ještč i jako Slovák.

Toto pHiZivnictvi ukazuje se již pri zdanční. Uherský malý človék platí
pomérné mnohem více piimych daní, nežli kapitalisté, stčední a veľcí majitelé,
pončvadž tito již pri roztfiďování pozemkú podle jakosti dovedli svým veľkým
vlivem prosaditi, aby jejich pozemky byly zaradény do trid horších, méné
zdančných. O danich nepňímých, jmenovitč potravních, ani nemluvim, ponévadz
zde není zdančn majetek, nýbrž žaludek, který u chudáka nefunguje o nic
hire nežli u boháče.

Takovýmto zpúsobem jsou tedy vyssáváni nejen malí lidé nemadarsti,
nýbrž i maďarští. V čem zde záleží osobitný útisk národú nemaďarských ?

98 Revue Naše Slovensko

V nemaďarských krajích Uherska postupovalo se již pri komasaci (za-
okrouhlovani pozemkú) a pi spojeném s tím tridéni pozemkú zpúsobem na-
nejvýše stranickým. V zemanských obcích a v odrodilých selských obcích
byly pozemky zafadény — nechf byly jakkoliv dobré — do tríd nejhorších
a na základč toho zdanény často až smčšné nízko. Uvédomélej§i obce se
však nemálo divily, když jejich bídné, neúrodné pozemky byly uznány za
vzorné a podle toho zdančny tak, že se jejich majitelúm podnes v očích jiskri.

Tímto se však docílilo nejen včtší zatížení obcí a občanú, z maďarského
národního stanoviska „nespolehlivých“, ale výborné toho bylo použito zejména
pri volbách do snémovny.

Soupis voličú dčje se totiž v Uhrách až dosud na základč censu t. j. da-
ňového minima, které opravňuje k hlasu. Je to již samo sebou ustanovení
zpátečnické. Leč na tom není dosti. Tento census není všeobecný, jednotný,
zemský, nýbrž rúzný dle obcí. Na základč rozňídční pozemkú je tento census
smčšnč nizky v obcich zemanských, némeckych a slovenských odrodilých,
oproti tomu v uvčdomélejších slovenských obcích je nápadné vysoký. Ta-
kovými machinacemi se stává, že lidnaté slovenské obce vykazují jen
hrstku voličú, kdežto se na pr. nčmecké obce na Slovensku voliči jen hemží.
Výsledkem toho je, že slovenský kandidát nemúže dosáhnouti včtšinu ani
v nejprobudilejších slovenských okresích.

Jaké kriklavé rozdíly jsou ve volebním censu, toho dúkazem je na pt.
stolice turčanská, kde v némecké obci Vrícku Činil r. 1899 volební census
1K 70h a v uvédomélych slovenských Mošovcích (rodišté Jana Kollára)
14 korun.

Stát se snaží všemožné napomáhati rasse maďarské na úkor ostatních.
Státní železnice, cesty atd., staví i v krajích čisté slovenských, dčélníici ma-
ďarští. Že se dopravou téchto lidi ze vzdálených krajú práce zdraží, na to se
nehledí, rovnéž tak ne na to, že práci sotva prospívá, když se dčlníci ne-
mohou s obyvatestvem kraje, v némzZ pracují, dorozuméti.

Na podporu Čangú (kmene domnčle maďarského), kteží následkem své
neschopnosti k životu, mnohokráte již stáli na pokraji hmotného úpadku, vy-
daly se ze státních penéz miliony. Nemaďary nechá stát klidnč utikati do
Ameriky. Že se takovýto postup mstí na samotné viddé, je celkem pfirozeno.
Do Ameriky se již vystéhovaly statisíce Maďarú a Čangové vzdor všem pod-
porám a sanačním akcím, den ze dne více upadají.

Vlastnosti parasitství jeví se v hojné mífe i u Maďarstva. Je to pčedevším
jejich nenasytnost. Nedosti na tom, že Slováci a jiné nemaďarské národy již
pro:o, že vétSinou obývají hornatčjší a neúrodnéjší části zemé, jsou chudob-
nčjší než-li Maďači, obyvatelé Zirnych rovin, nedosti na tom, že Nemaďaťi a
jmenovité uvčdomôlejší jejich čásť, jsou pomčrnč více zdančni než-li Maďaľi,
nedosti na tom, pravím, zpupnosť a nenasytnosť Maďarstva jde jeSté dále.
Jejich časopisy vyzývají vládu, aby expropriovala, t. j. vyvlastnila majetky ne-
maďarské a odevzdala je maďarským kolonistúm. „Zem Maďarúm!“ toť jedno
z nejnovéjších, ale i nejnemravnčjších jejich hesel.

"Revue Naše Slovensko 99

Parasitický život pretvorí konečné parasitické organismy tak, že v pokro-
čilejších stadiích parasitismu nejsou ani s to, aby žily jinak, než-li parasiticky.
Odnímáme-li takovým organismúm podminky parasitského života, ohrozime
tím jejich existenci.

Všecko to platí plnou mérou i o parasitismu v životč uherském.

Heslem posledních desítiletí je: vytvoriti uherský prúmysl! Vláda se snaží
jej všemožné podporovati, ale nikoliv vybudovanim a zdokonalováním pfi-
slušného odborného Skolstvi, nikoliv ochrannými cly, zdokonalovanim doprav-
ních prostčedkú atd. Déje se sice i v téchto smérech hodné, tak že to nijak
nehodláme podceňovati. Uherska vláda chce však rychlého vývinu prúmyslu
dociliti jmenovité tím, že osvobozuje od daní fabriky, ba celá prúmyslová od-
vétvi a to na léta, ba desítiletí. Jak je oproti tomu ubíjen prúmysl uherských
nemaďarských národú, toho ukázkou je historie turč.-sv.-martinské to-
várny na cellulosu, které nedovolili pracovati, pokud byla v rukách česko-
slovenských a která od té doby, kdy je majetkem jedné peštské banky, pracuje
bez prekážky.

Muoho se mluví a píše o maďarské politice. Dnes není již celkem ani
neznámou maďarská literatura. Množí se znenáhla i úspéchy maďarské Thalie
atd. Vzdčlaný svét se diví, čeho všeho je ten barbarský, asiatský národ
schopen. Nuže a Evropa se v této véci mýli a to dúkladné. Vždyť i intellek-
tuální práci v téchto oborech poskytují z veľké části Nemadari. Stačí pouká-
zati na Némce Wekerleho, žida Abrányiho, Bródyho a o hercích ani nemluvč.

Politika maďarská již tak se hemží jmény némeckymi, slovenskými, ba i
arménskými. Tisk a literaturu mají prevazné v rukou židé. Ti udávají v Uhrách
tón v dennicich, knihách i na divadelních prknech, tím se na pr. vysvétluje
neobyčejná záliba pešťského obecenstva v divadelních kusech, kupletech a
pisnich, púvodem i duchem skrz na skrz židovských. JeSté více pfispívají ne-
maďarské národy na maďarské politické a kulturni účely penézi, svým mozol-
ným, krvcpotnym daňovým grošem. Vždyť maďarské denníky, maďarská divadla
nejsou nikterak méritkem kulturní vyspélosti maďarského obecenstva. Ty žijí
z rúzných státních a stranických subvencí a paušálú. I nemaďarských grošú
je k tomu zapotfebí, aby se mohly dávati kusy, urážejíci v hloubi duše Némce,
Slováky, Rumuny atd., i nemaďarských grošú je zapotiebi k toinu, aby pešťské
denníky mohly žádati expropriaci Nemaďarú ve prospéch Maďarstva. Hrabé
Mikuláš Szemere na snému dokázal, že vétSina maďarských denníkú by byla
bez státních subvencí nemožna. Na potirani nemadarskych národú ve volebnim
boji ztravi miliony státních penčz. Sám Bánffy za svého ministerského pred-
sednictvi dle vlastního doznáni upotfebil za tím účelem 5 milionú.

Parasitickou je i sama idea maďarisace. Maďarstvo chce sesiliti na úkor
milionú jiného plemene. Chce v sobé pohltiti více Nemaďarú, nežli činí počet
jeho vlastních príslušníkú. A chce to provésti vétSim dílem nikoliv svoji prací,
svými penézi, nýbrž zase státními, vydčenými z včtší části rukama nemaďar-
skýma. Príčinou maďarisace není domnčlá maďarská neplodnost. Naopak, Ma-
dari se rozmnožují s rapidností, jedinč parasitúm vlastní.

100 ‘Revue Naše Slovensko

Parasitismus nezústal bez účinku ani na národy nemaďarské. Na pi. i slo—
venský lid si v mnohých krajích zvykl, spoléhati se na cizí pomoc. V nej-
úrodnčjších létech dovolávají se mnohé obce, ba okresy a stolice s velikou
vytrvalosti státní pomoci, místo aby se vzchopily k rozumnéjšímu a moder-
néjsimu hospodafení. Slovák by byl s to, proplytvati púl dne a jiti až do tretí
obce pro otep slámy, darovanou státem a representující hodnotu asi 1 koruny.

Nemyslím naprosto, Ze by se Uherskn nalézalo v takovém stadiu parasi-
tismu, z nčhož nelze vybfednouti. Naopak, doufám, že jeho mladý organismus.
snese jeSté mnohé krise. Chtčl jsem však upozorniti na to, že megalomanie,
chorobná rozpinavost Maďarstva, tohoto — díky evropské neinformovanosti —
až do poslední doby jediného predstavitele Uher, naprosto nesvčdčí o nčjaké
zvláštní jeho vnitfní síle. Zejména pri studiu uherských pomčrú tfeba miti
stále pred očima, že nejvýbojnčiší národy nejsou nejmocnčjší a že za vnéjším:
leskem často se skrývá vnitfní rozklad, pokročilá hniloba.

Nynéjsi sociální, hospodáťský, umčlecko-včdecký a politický život uherský
nelze vysvétlovati a odúvodňovati jinak, nežli prírodními zákony o pfizivnictvi,
parasitismu. Rozmach Maďarstva na pohled tak mohutný, podivuhodnou roz-
šífenost jejich jazyka, evropský vývoj jejich mést, university, akademie, obra-
zárny, divadla maďarská na stranč jedné, nepomérnou pak opozdilost ve vSech
téchto smérech jevicf se u Rumunú, Slovákú, Srbú, ba dokonce též i u sedmi-
hradských Sasú, naprosto nelze vysvčtlovati ani státotvorným pudem, ani
zvláštním národním védomim, ani staletou kulturou, ani bohatstvím, ani prací,
ani energií tohoto plemene.

Vstoupíš-li na uherské území, ať už se strany némecké u Prešpurku, ať
se strany českomoravské u Trenčína, polské u Čace, Suché Hory a Orlova,
ruské u Munkáče, ať už se strany rumunské u Predeálu, anebo srbské u Ze-
munč, všude stejnč vidíš a cítíš, že octl jsi se v zemi maďarské a ne slo-
venské ani rumunské ani srbské. Nápisy na železničních vozích, nádražích,
kondukteňi a vúbec veškerý železniční personál nepokládá nikterak za svou
povinnost mluviti fečí veliké včtšiny obyvatelstva, zabirajici territoriálnč dvé
tretiny zemč. Pošta, železnice, soudy, administrace, domobrana, parlament a
vúbec všechny statni instituce jsou výlučné maďarské, školství státní rovnéz.
Jen nékolik srbských, rumunských a saských stfedních škol je trpéno a ovšem
v krajích národnostmi obydlených také néco škol elementárních, vydržovaných
konfessemi, pronásledovaných však strašné státními orgány. O všech téchto
zjevech Ize dokázati, že nevznikly ani péci, ani bojem, ani prací plemene ma-
ďarského, ale jinou methodou žití. Maďarstvo nevnutilo ostatním národúm
uherským ani svého náboženství, jako Turci islam národúm balkánským, ani
specielné svúj kulturní karakter, jako Némci svým sousedúm. Maďarstvo ne-
typisovalo se rassovité ba ani ne télesné, nýbrž tvori ve všech svých částích
konglomerát, v nčmž výraznč znamenati Ize součásti, z nichž vznikl, ale mezi
nimiž právč element specificky maďarský hledati dlužno drobnohledem. Už
tento nedostatek výrazného typu sám pro sebe poukazuje na vývin pfiziv-
nický.

Revue Naše Slovensko 101

Prúbčhem tohoto pojednání dokážeme, že:

1. Madarstvo od počátku své existence v Uhrách počalo
se vyvíjeti parasiticky, |

2. nynčjší život maďarský eklatantné vykazuje všechny
charakteristické známky priZivnictvl,

3. Maďarstvo samo parasitismem tím rychle degeneruje
a hyne, a pončvadž žádný parasit neprospívá svému hospo-
dáči, tudíž maďarským pňíživnictvím degenerují a hynou
také nemaďarští národové uherští, konečné

4. pokusíme se udati zpúsoby a cesty, jimiž majl se bráti
národové nemaďarští, chtéjí-li čeliti parasitismu a jimiz
mohl by snad také národ maďarský obrácen býti ke smčru
regenerace.

Jelikož však nemúžeme predpokládati, že širší obecenstvo je dostatečné
seznámeno se zjevy souvisícími s prizivnictvim v prirodé organické vabec,
musíme je neustále pfipominati a pak vždy poukázati na zjevy obdobné, jež
nám poskytuje Maďarstvo.

Pfíživnictví je zjev v pifrodé velice rozšíčený a častý. Minime tím prírodu
tak zvanou hmotnou, i tak zvanou duchovní, svét vnéjší zrovna tak jako svét
ducha. Ve svété vnéjSim setkáváme se s priZivnictvim zrovna tak jako u živo-
čichúv.

Pfíživníci, parasiti jsou živočichové anebo rostliny, žijíci na jiných živo-
&iSich anebo rostlinách — svých hospodafich — živíci se na účet jejich. —
Pfiživnictví není tudíž spolužití za účelem vzájemného prospechu, jak je tomu
u symbiosy, nýbrž príživník Škodí svému hospodáfi. |

V prirodé rozeznáváme obyčejnč následující stupné pfrizivnictvi :

1. pfizZivnici praví, živící se úplnč na účet jiných živočichú,

2. spoluhodovníci, kommensalové, ktefí jedi z pokrmu hospodáťova,

3. vzájemníci, mutualisté, jež jsou vzájemnč na sebe odkázáni, a konečné

4. papfizivnici, pseudoparasité, t. j. živočichové priZivajici se jen výjimkou,
na pf. ponravy much v človčku.

Kommensalism a mutualism jeví se velice rozličné. Jeden živočich použí-
vati múže druhého i jen za obydlí, jako na pr. úhoť hadí, Fierasfer, zdržující
se v tčle morské okurky, Zivici se však raky, vystrkujicf hlavu obyčejnč zad-
ním otvorem svého živého obydlí. Mnoho kommensalú je mezi raky a červy,
jichž valná část potfebuje k svému životu stále cizí pomoci, jako na pf. rak
poustevnik moňskou rúži. Raci poustevníci, Paguridae, mají jako jiní raci po
pčti párech nohou. Když mladý rak vyleze z vejce, má zadní télo primé.
Avšak vrozeným pudem hnán, najde si za nedlouho prázdnou skorapku sli-
máčí a vtáhne télo do ní, tak že mu zbývá: prední pár nohou, silná klepeta
k chytdni kofisti, pak nasledujici dva páry nohou k chúzi, avšak pár čtvrtý a
pátý zakrní ve skofapce; témato zadníma nohama drží se skofápky. Když jest
mu skofápka už príliš tčsná, najde si skofápku včtší a vtáhne se do ní. Né-
které druhy rakú-poustevníkú nosí na své skordpce stále jednu anebo nékolik

102 Revue Naše Slovenske

morskych rúží, actinii, jež chrání raka svými kopfivovitymi ústrojí pred ne--
pritelem, začež ponechává jim rak část své potravy. Pľestčhuje-li se, pak
presadí rúži do svého nového obydlí. Nejznámčjší takovýto rak-poustevník je
rak bernhardský, Pagurus Bernhardus, dlouhý 13—16 cm., žijící v severním:
mofi početné často na pobžeží.

Avšak každému pristupny, ba všeobecné známý pfiklad typického parasita, .
poskytuje nám rostlina kukučina, zlatá nit, cuscuta.

Kukučina potina rústi ze semene, jako kterákoli jiná rostlina. Vyklíčí, za-
pustí kofínky do zemé, vyhání listy, zvedá se a zdálo by se, že bude vyhle-
dávati potravu ze zemč a vzduchu vlastní námahou. Když však vyrostla na
nčkolik cm. od zemé, zvláštním pudem hnána, zpozoruje, že v blízkosti její
roste krásné jetelí, i nakloní se k nému, vpustí ssavé své nitky do jetelového-
stébla a začne z néj ssáti hotovou potravu. Za nékolik dní uschnou kukučinč:
nepotrebné kofínky, shnijí v zemi, usychá i spodní část stébla, odpadá, kuku-
čina visí pak už úplné na jeteli. Zlodéjskym zpúsobem žije pak dále, rozpro-
stírá bledožluté svoje výhonky s jednoho jetele na druhý a za nedlouho zkazí
značný díl úrody. Pak kvete nepatrným kvčtem, semeno její pak zraje témčí
současnč se semenem jetelovým a po kosení dostane se do stodoly, odtud do
sýpky a pak opét na pole a tak déje se to od statisíce let. Podobný stav
vidíme u jemele, rostoucího parasíticky na jedlích, dubech i ovocném stro-
movi. Rovnčž pfiZivnicky žijí mnozí živočichové, zvlášté hmyzy, Cervové, vši,.
blechy, štčnice atd.

Príživnictví rozšífeno je velice i v Zivoté lidském. Jednotlivci zrovna tak
jako celí národové podléhají neúprosným zákonúm prírody a sice jakmile pre-
. Stanou pečovati o svou existenci sami, začnou vyssávati lidi, národy jinorodé,
ztrácejí ihned schopnost užívati a vyvíjeti svoje ústroje a degenerují.

Prirodozkoumatelé dokazují, že rostliny a živočichové, jež dnes známe
jako prizivniky, byli kdysi fádnč vyvinutými tvory. Mčli dobre vyvinuté ústrojí,
živili se prací a námahou. Avšak v nešťastném okamžení, když lákáni blizskym
pohodlím a hotovou potravou, začali ziti z cizího, octli se postupné nejdrive
na stezce, pak na cestč hynutí. Zrovna tak i národové. Riman, živivší se po
staletí rolnictvím, vyvinul v sobé vysoké ctnosti, jakmile však počal podma-
ňovati národy cizí, zvrhl se rychle na piizivnika a zahynul. Tak i Spanél,
když počal krásti a domú dovážeti bohatství Mexika a Peru, doma počal
slabnouti a hynouti.

Stéblo kukučiny roste velice rychle, asi v péti dnech délka jeho se
sečtvernásobila. Žije a roste ze zásob potravy, jíž dostala v semeni od rodiče
na cestu. Avšak potravy této je velice poskrovnu, rychle se vyčerpá, a ponč-
vadz parasitická rostlina nedovede si dobývati živné látky ze zemé prací, ba
postrádá také ústrojúv, jimiž by se zásobovala výživnými plyny ze vzduchu,
roztahuje svoje vlastní buňky a nedbá ani toho, že slábne, jen když se tím
môže dostati co nejdfive na jinou rostlinu. Pravda sice, že parasit, nenalezne-li
v blízkosti takové rostliny, uvadá a klesá k zemi. Pfi čemž je zvláštní, že

Revue Naše Slovensko 103

kukučina, jakmile se dostane k živé rostlinč, ihned vypouští ssavé výhonky,
klesne-li však k zemi, nedovede téchto organi do zemč zapustiti.

Dotkne-li se však klesajici kukučina treba jen suchého stébla, ihned
se kolem ného ovine a konec výhonku počne se hned vzpfimovati a vrtéti
jako ručička hodinová, hledaje živou rostlinu, k níž by se mohla prissati. Pfi
tom je nápadné, že výhonek parasita vyhýbá se suchým stéblúm a hledá jen
živé. Konce spodního stébla usýchají. Kdo by si pri tom zjevu nevzpomnél
rozpínavosti Maďarstva, národa to púvodné kočovného, který octnuv se mezi
národy vyvinutéjšími, bloudi a hledá, kam by se mohl pľissáti, nechává pak
kus svého tčla v Bukovinč —- Čangovci — kus v Sedmihradech — Sikulové —
vypouští jednotlivá ssavá vlákna až po hranici rakouskou, po Užhorod, po
Nitru, hledaje cizí bytost, na níž by se prissal.

Když kukučina príhodnou rostlinku najde, pfichytne se ji a vypustí tri,
čtyľi až pét ssavých bradaviček a prilne jimi ku svému hospodáfi. Pak vpustí
do téla hospodáťova svazeček vláknitých bunék, vrústá se v néj. — Viz staro-
slovanské zfízení Župní, v nčjž se nomádové už dávno vrostli. Ssavé buňky
parasitovy vnikají do téla hospodáfova. velikou silou se protlačují i dosti
tvrdou korou, pak se vtlačí mezi buňky hospodafovy nékdy až do dfeva. Když
už je parasit tak upevnén, odumírá mu také poslední kousek stébla u spodu
a visí na hospodáfi energicky, ubíraje mu potravu.

Docela tak dčlá i priživnický národ: Madafi ani nevédi, odkud píišii.
V blouznční o Dentumogerii sami nevčňí. Cikáni nazyvaji se farahouny, ačkoli
v Egyptč nikdy nebyli. — — Roma — — roman — —

Velcí reformátoti lidstva byli pčedevším vychovateli svých národú a jest
zvláštní, že v první radé svymi naukami a zafizeními úzkostlivč dbali toho,
aby národ rosil sám ze sebe, nikoliv pribíránim sil z národú jinych. Tak
vidél Mojžiš, že jeho národ, žijíci z bohaté vzdčlanosti egyptské, potina Ziti
životem prizivnickym, proto jej ohromnou silou vytrhl z tehdejších okolností,
zavedl na poušť a cestu, kterou veliký zástup vykonati múže v nčkolika ne-
délich, nechal je konati ¢tyricet let, t. j. pokud pokolení ptíživnicky vychované
nevymžfelo. Stradanim, Zizni, hladem, nepohodami pak vychoval nové pokolení,
dal mu nová zafizeni, nové zákony. To jest, národ židovský vyrostl takrka
z jediné rodiny. Když pak dosáhl zemč zaslibené, zákony Mojžišovy bránily
požidovštční kánaanských národúv — V. kiiha Mojžišova 7. kapitola počí-
najic 1. veršem: Když pak uvede té Hospodin, Búh tvúj do zemé, do niž
vcháziš, abys ji vládl a vyplenil mnohé národy od obličeje svého, Hettea,
Jariezea, Amorea, Kananea, Fererea, Hewea a Jebuzea, — sedm národú
vétSich a silnčjších nežli jsi ty... a dá je Hospodin, Búh tvúj, tobé, abys je
pobil... — jak prokleté je vypleniš, neučiníš s nimi smlouvy, ani neslituješ
se nad nimi. Naprosto nespfízníš se s nimi... — dcer svých nedáš synúm
jejich a dcer jejich nevezmeš synu svému... — neboť odvedla by syna
tvého od následování mne, a sloužili by bohúm cizím, a popudila by se pak
prchlivost Hospodinova na vás, a vyplenila by tč rychle. Ale radéji toto

104 Revue Naše Slovensko

učiňte jim, oltáfe jejich zbofte, modly jejich pak ztroskotejte, háje vysekejte,
sochy pak spalte ohnčm...

S tak hroznou pňísnosií uložil Mojžiš svému národu, aby se bránil proti
parasitismu. Radéji vybiti do nohy, nežli požidovštiti. Radéji vrazditi a také
sám pfi tom zavraždén býti, nežli pribírati cizotu do svého národa.

Nuže Mojžiš pochopil pfíživnictví v celé jeho podstaté. Zákony a pfred-
pisy o čistých a nečistých pokrmech, o občtích, o Cistoté lidí, pribytkú, dvorú,
odčvu, o léčení nemocí atd. to všecko dokazuje, že chtél národ svúj vše-
možné chrániti pčed parsitismem. Masa zvifat, jež jsou svými ústrojími Clovéku
blízsko, nedovolil požívati. Zapovédéi jisti maso vepfové, koňské, oslí, vel-
bloudí. Dále zapovčdčl požívati maso dravcú teplokrevných proto, že zvífata
tato už svým pokrmem blíží se piíživnictví. Zapovédél požívati i krev hovad,
ponévadz „v krvi je život“. — Ale zapovédél i občtovati tvory nečisté, t. j.
parasitické, ba také živočichy chybnč urostlé, ba dokonce také vykleštčná
hovada. Včdčiť, že následkem chyby jedné jest obyčejnč chyba druhá, že pri-
roda tčlesná souvisí úzce s prírodou duševní. Nedovolil ani mužúm chybné
urostlým zastávati úťad knéZsky.

A hrozné trestal, vykofefioval také pfiZivnictvi duchovní. Dokázalo-li se
na nčkteré mčsto, že obyvatelstvo jeho slouží bohúm cizím, uložil: „zbiješ
pak obyvatele mčsta toho mečem a jako véc proklatou zkaziS je i všechno,
cokoli bylo by v ném, hovada jeho pak mečem pobiješ. Veškerou pak kofist
jeho shromáždiš uprostfed ulice, a spálíš ohném mésto to i všechny kofisti
jeho docela. Hospodinu, Bohu svému, aby mésto to zbofeništém bylo na véky
a nebude nikdy vice vystavéno . . .“ Tak bezohledné, neúprosné, kruté chránil
Mojžiš myšlénku jediného Boha pred nákazou parasitismu. |

Védél, že hromadéni latifundií v málo rukách je piiživnictví i ustanovil
rok padesátý jako „léto milostivé“, aby Clovék, treba mezi časem zchudlý
mohl opét nabýti jméni. Pres všecku uzavfenost práva mojžíšského prikázal:
stejné právo budete míti, jak pfichozi, tak domácí. „Pfíšelci pak neučiníš
krivdy, a nebudeš ho utiskovati, nebo vy také byli jste priSelci v Egypté ..“

k k
k

Rekli jsme, že Uhry trpí na parasitism. Ano, v zemi této je pťíživnictví
rozSireno mčrou úžasnou, a zdá se, že zanedlouho na všech institucich uher-
ských musi se objeviti dčsné následky tohoto neprirozeného vývinu. Neboť
píživnictví jest úpadkem pňírody, je hrichem, za který trestá Búh celá poko-
lení, mnohé miliony tvorú a to také tvorú lidských.

Abychom však videli vývin pfizivnictvi co nejjasnéji, musíme se opét
vratiti k názorným príkladúm. Stéblo kukučiny, jakmile vytáhlo se ze semene,
roste velice rychle. Prúbčhem asi péti dnú délka jeho se asi sečtveronásobní.
Žije pak a roste ze zásob potravy, kterou dostalo od rodičú na cestu již v se-
meni. Potravy této je však málo, rychle se vyčerpá a ježto parasitická rostlina
není s to, aby si dobývala ze zemé potravu vlastní prací, nemajíc žádných
ústrojúv, jimiž by brala a zpracovala části potravy, obsažené ve vodé anebo

Revue Naše Slovensko 105

ve vzduchu v podobé plynú, roztahuje tudíž buňky vlastního téla a nedbá,
že tím tfeba také slábne, jen aby se dostala co nejdfive k nčjaké rostlinč
pro ni prihodné. Pravda, nemá-li parasit takové prihodné rostliny na blízku,
musí pfece jen zvadnouti, klesnouti k zemi a shniti. Pňi čemž je to zvláštní,
že kukučina, jakmile se k pfihodné živé rostlinč dostane, ihned vypouští ssavé
korinky, klesne-li však k zemi, nedovede téchto orgánú vpustiti do vlhké zemé
— — dotkne-li se však stébla tfeba uschlého, ovine se hned kolem ného,
konec výhonku pak se vzpfimuje a kroutí jako ručka na hodinách, hledaje
živou rostlinu, na niž mohl by se pissáti. Když však již jednou na stéblo
privinul, vyhýbá se nápadné stéblúm suchým a hledá toliko živé.

Kdož pak by si pri tomto zjevu nevzpomnél rozpínavosti kočovných ná-
rodú, které dovedou po drahnou dobu blouditi pustými místy, když se však
dostanou mezi národy živé, vyvinutéjší, tékaji hledajíce, ku kterému z nich by
se mohli prissáti s prospéchem co nejvčtším. Odtud ona nápadná tékavost,
toulavost kočovníkú, na pf. cikánú.

Když kukúčina ovinuta kolem suchého stébla vypouští zkoumavé výhonky,
nechává spodní části svého téla odpadávati a toliko konec hofejší vine se
dále. Docela tak počínají si i parasitičtí národové. Za svých toulek nechávají
části svého téla odpadávati, po krátké dobč pak nevčdí odkud a kudy pňišli,
nicméné však vyprávčjí o svém púvodu smýšlené, hloupé báchorky.

Tak se na pf. zvou cikáni Farahouny, tfeba že nebyli nikdy v Egypté.
Cikán jmenuje se „roma“, žena pak „romni“, jakoby pocházel od Rímanúv
anebo Rumunúv. Úmysl je patrný: parasit, z nčhož visí hadry, pľijda mezi
národy vzdčlané, rád by aspoň tím docílil toho, aby byl respektován, že se
prohlašuje za potomka slavných pčedkú. Zrovna tak i pfizivnici parasitických
rodú, nemající čím by se honosili, mluví neustále o svých bohatých a slavných
predcich a príbuzných, treba že není na tom často ani zbla pravdy.

V Uhrách potvrzuje se tato vlastnost parasitúv zvlášté eklatantné. Histo-
rikové védetti nedokázali dosud ani približné, odkud Maďarstvo pfiSlo. Známe
sice báchorku, Ze pry Madari prišli do Uher asi pred tisíci lety pod vädcem
Árpádem z „Dentumogerie“ pres Karpaty, a to údolím potoka Laborce u Mun-
kačeva, kdež vystavčli hned hrad Munkáč. Maďarský spisovatel Vámbéry —
olim Weinberger — zabývající se studiemi o pravlasti Madara, di ve svém
díle, že tatarské slovo árpád není jménem vlastním — nomen proprium, —
nýbrž jménem obecným — apellativum — u Tatarú na pf. jest árpádu počet
libovolný. Povést o Árpádovi je tudiž báchorkou, již Anonymus Belae regis
notarius, Zijici — jak se aspoň soudí dle jeho zpúsobu psaní — o nékolik
set let pozdéji nežli officielní historie uherská udává, zkonstruoval. Povidani
o Árpádovcích postrádá tudíž všeho védeckého podkladu. Jádro nynéj3iho
Maďarstva, Kumáni, usadili se teprve ve 13. století po Kr. v okresich Kis Kun,
Nagy Kun a Jász mezi Tisou a Dunajem. Reč jejich sném uherský kolem
r. 1290 vyhlašoval za „lingua aliena“ — jazyk cizí. — Po linguistické pak
stránce je tato fet jazykem obyvatelstva okresú kumánských .kolem mésta Kis
Kin Félegyháza, Karczag, dále v nynčjších župách Pest-Pilis-Solt-Kis-Kún a

106 Revue Naše Slovensko

Jász-Nagy-Kún-Szolnok. Reč ta jest uznanč nejryzejší maďarštinou v Uhrách.
Není tam ani stopy po Kumánech, jež by značily nčjaký rozdíl mezi tímto
kmenem a Maďary, není tam pražádného názvu, žádného zvyku, žádného fol-
klovistického prvku, žádného rozdilu v lidovém typu, jímž by se dalo dokazo-
vati, že pfedkové nynčjších Maďarú nebyli Kumáni. Podobné má se véc
s báchorkou, že Maďafi prišli pfes Karpaty do Uher. Kočovný národ na svých
koních chodíval rozlehlými pastvinami podél fek a chránil se púvodné i jen
priblížiti krajúm, které už dávno pred tisíci lety mčly kulturu pomérné vyvi-
nutou, prúsmyky pak obsazené hrady, pevnostmi, zámky, mezi nimiž potom-
kové domnčlých zakladatelúv vlasti ješté dnes, po 700 letech, dlí jen neradi.
Dale dle fabulosní historie uherské Madati už roku 886 v Pusztaszeru dali
základy k uherské ústavč, ačkoliv ani o 400 let pozdéji nemčli výrazu pro
pojmy slov: zemé, domu, krále, bratra, meze, peníze a sta jiných.

Když kukučina nalezla pfihodnou rostlinku, pfichytne se ji a vypousti
3, 4 až 5 ssavých bradaviček a pfilne jimi ku svému hospodáfi. Pak vpousti
do jeho téla svazeček vláknitých bunčk t. j. vroste se do ného. — Ssavé buňky
parasitovy vnikaji do téla hospodáfova velikou silou, u pfíživníkú stromových
proniknou i korou dosti tvrdou a vtlačí se pak mezi buňky hospodáfovy —
nékdy až do dreva. Když už je parasit takto upevnén, odumírá i poslední
kousek jeho stébla u spodu a pak visí úplné na svém hospodafi, jemuž ener-
gicky krade potravu.

Docela tak potina si i pfizivnicky národ. Nehledí se upevňovati sám
v sobé, nýbrž s velkou energií se vtlačí do národa, z néhoz múže ssáti živnou
vláhu. Všechny instituce, jež nalezl ve vyvinutém narodé, využívá ve svúj pro-
spéch. Národ parasitický, i kdyby chtél, nedovede si vytvofiti institucí sku-
tečné životoschopných, jež by napomáhaly jeho vnitinimu vývoji, společenské
formy, zákony, nafizeni jim vytvočená jsou vždy parasitická, jinými ani ne-
mohou byti.

Všechny zpúsoby práce, jichž parasit užívá, vypočteny jsou výlučné pro
bytost parasitickou. Parasit chytá se všeho živého, co vidí u svého hospodáre
povésti, písní, prísloví, feči, mody, déjin, všecko toto pak vydává za svoje,
Boha, zemi, myšlénku, cizí knihu, všecko nazývá svým. Maďar má svého pro-
slulého Maďarok ištene, Uhry nazývá maďarskou zemí — Maďarorság — za
svoje vydává velikány uherskych déjin, nestaraje se, zda byli púvodu slovan-
ského, jako na pr. Zrínsky, čí púvodu rumunského, jako na pr. Jan Huňady.
Mládež, prizivnicky vychovaná, chce bez tvrdé práce dostati se k živobytí.
Tomu již napomáhá také tím, že se stará, aby jeho potomek padl na místo,
kde bude moci Ziti z cizího.

Také jest celý vychovávací zpúsob prizivnika vypočten na jejich zpúsoby
žití a od tohoto sméru je nedovede nic odvrátiti, jediné mojziSovské vyhlazení
na pousti.

Se zjevem pfizivnictvi nesmime zamčňovat zjev spolužití — symbiosy. —
V spoluživnictví spájejí se dva aneb více jednotlivcú za účelem dosažení vzá-
jemných výhod. Naše jehličnaté stromoví, sosna, jedle atd., mají na svých

Revue Naše Slovensko 107

kofenech bakterie, které berou z púdy nčkteré části potravy a zpracovavše je
dodávají je korenim svých spojencú, sosen, jedlí, avšak v odménu za to živí
kofeny jehličnatých stromú své bakterie látkami, jichž by si tyto nedovedly
opatriti. To jest vzájemnost: já dávám tobé, dávej také mnč. Také žijí v sym-
biose s nčkterými bakteriemi téZ známé rostliny motylokvété, kamž náležejí
také naše znamenité, velice výživné luSténiny, jako: hrách, boby, Cotovice atd.
Toť krásný zjev pfírody, který napomáhá existenci tvorú v okolnostech,
v nichž by bez vzájemnosti Ziti nemohli.

Parasitismu bližší je spolujedlictví — kommensalism — kde jeden tvor
žije buď z prebytku potravy, kterou opatfil druhý společník, anebo z odpadkú
potravy druhého, aniž by se mu za výživu nččím odméfoval. Pľíživník ne-
múže byti vúbec vdččen, neboť kdyby se svému hospodáfi za potravu nččím
odmčňoval, nebylo by to už pňíživnictví, nýbrž spolužití — vzájemnost.

V společnosti lidské Ize vidčti celé rody, ba dokonce společenské . tridy,
zijicl ve vzájemnosti, jiné pak žijícl v pomčru spolujedlictví. Kdykoli však
máme pred sebou rody, které se dovolávají cizí pomoci a které cizí pomoci
používají, navzájem si však pomáhati a se občtovati nechtéji, múžeme býti
jisti, že máme pred sebou parasity.

Velice zajímavé jsou zjevy pfrizivnictvi také v fíši živočichúv. Prizivnictvi
v živočišstvu je velice rozmanité a to netoliko co do zjevu celkového, ale také
co do rozličných podrobností, jimiž teprve nabývají jednotlivé prípady anebo
skupiny svého zvláštního výrazu. Príživnictví je v živočistvu tak rozmanité
proto, pončvadž co do prostoru a času podléhá rozličným odchylkám : pri-
živník ziti múže na povrchu téla hospodáňova, múže pak sídliti také v jeho
útrobách. V pfipadé prvém pfirozené části téla hospodáťova jsou čini-
teli, ktefí mají rozhodujici vliv na vývin a život parasitúv, v prípadé druhém
jsou to útroby hospodáfovy, dle nichž musí si prizivnik svúj zpúsob života
usporadati.

Pokud se týče času, múže se prizivnik zdržovati u svého hospodáfe buďto
jen dočasné, anebo od času k času, anebo konečné múže u ného bydleti
stále. Nékteri prizZivnici jsou príživníky jen v určitém včku života, ve včku pak
ostatním žijí svobodné, — jini opét žijí v mladosti svobodné, teprve v do-
spélém včku života stávají se pfizivniky. Prikladem v tomto pripadé jsou
ovady — oestridea — Zijici v mládí jako prizivnické ponravy pod koží na-
šeho hovéziho dobytka, zvané uhry — pozdčji však dospéji a prokoušou se
na vzduch jako létací hmyz. Prípad druhý vidíme na mnohých fádech, které
žijí v mládí jako bourci, velice svobodným, pohyblivým životem, jakmile však
dospéjí stávají se pňíživníky.

Společnost lidská poskytuje neobyčejnou hojnost pčípadú parasitství, a to
jak parasitství stálého, tak i parasitství prechodného, parasitství vnéjšího pravé
tak, jako vnitrniho. Kolik déti a mladých lidí žije 15—20 ba také 30 let volné,
a pak teprve se dostane k mastným hrncúm a stane se príživníky. Kolik jich
opouští femeslo, jemuž se dobfe a pilnč vyučili a stanou se uniformovanými
sluhy, a pak už ostatní vék svého života zabijeji zahálkou. Jiný je opét pri-

108 Revue Naše Slovensko

živníkem po celá léta, a teprve pozdčii, jakoby puzen vnčjší silou do života,
chopi se poctivého vydélku a živí se jim do smrti.

Nékteri parasiti žijí v závislosti na bospodáfi spíše v mládí než ve véku
pozdéjsim, tak na pf. tasemnice, tak zvaná hlísta stuhová, mezi lidmi na pf.
vesnický hospodský-Žid, stavší se pozdčji podnikatelem.

Zvláštní zjev poskytuje nám vývin motolice ovčí obecné známé — Di-
stomum hepaticum —. Z oplozených vajíček motolice, dostavších se s trusem
ovčím na vlhkou louku, vylíhnou se malé larvy, jež pomocí vláskú tčlo jejich
pokryvajicich po néjakou dobu ve vodč volné plují. Pak vniknou do tak zva-
ného mezi-hospodafe, tak zvaného slimáka močálového. V ném pozbudou
vláskú a proméni se v tak zvané sporocysty. Sporocysty zplodí pak ve svém
vnitru partnenogeneticky nové pokolení, tak zvané redie. Redie vylezou ze
sporocyst a usadí se v bezprostfední blízkosti svých rodičú, t. j. zústanou
ve slimáku. Redie liší se značnč svým organismem od sporocyst, vyvinutým
motolicím však nejsou podobny ani redie ani sporocysty. Redie rodí pak par-
thenogenesí pokolení další, tak zvané cerkarie, jež již svého dosavadního no-
sitele opustí, vyrojí se a za nedlouhou dobu odpočívají ve vodé, čekajíce na
ovci, jež je s trávou sežere. V útrobách ovčích vyvine se cerkarie v dospélou
motolici.

Všichni prizivnici vznikli z tvorú, rostlin anebo živočichú, žijícich púvodné
volnč, nepfiZivnicky. Je to patrno na jejich vývinu. Pravda, mnozí parasiti
jsou už do té miry zakrnéli, do té míry vzdáleni púvodní své ústrojnosti, že
jen s téží Ize určiti, ze které rodiny rostlin anebo živočichú pocházejí. Toliko
zkoumáním jejich zárodkú podaťilo se dokázati jejich príslušnost.

Promčny, které podstupuje parasit následkem prechodu ze života svobod-
ného do prizivnictvi, Ize rozlišiti ve dva druhy. Jeden z nich ukazuje tak
zvané novotvary, t. j. útvary, jichž dotyčná rostlina anebo živočích vábec
nemčl, druhým pak jsou tvary zpétné, t. j. zména ústrojú, které mu byly za
svobodného života nevyhnutelné potfebny, v prizivnictvf jsou mu však na-
prosto zbytečny. Tento druhý zjev jmenujeme zakračním.

Novotvary u parasitú jsou háčky a pfilnavé ústroje, jak u rostlin, tak
i u živočichú. Háčky pak bývají včtším dilem chitinosní t. j. rohovité útvary.
Nehty a pazoury vyskytují se zvlášté u parasitických rakú, ssaci nádobky pak
u hlíst.

Oproti tomu zakrňují u parasitú ústroje pohybové, u parasitických rakú
scházejí údy, zvlášté nohy, predeSim pak nohy článkovité, jež jsou pro ple-
meno račí zrovna typické. Vši a blechy pozbyvaji ktídel. Dale pak mizi článko-
vitost téla a v dúsledku toho postupuie také redukce útrob, tak že konečné
zbývají také z ektoparasitúv, na pf. kočenových rakúv, jen úplnč nečlánkovité,
neforemné váčky, bez údú. (Další pčišté).

he WA NÁ

Revue Naše Slovensko 109

JOSEF VESELY:
JAN HOLLÝ.

[)“ 14. dubna 1849, v tento historicky památný den, kdy maďarský sném
v Debrecínč za vedení Košutova prohlásil neodvislost Uher a sesadil
habsburskou dynastii, loučil se v mčstečku Dobré Vodč u Trnavy navždy se
životem tichý a plodný slovenský básník — Josef Holly. Boure a víry této
revoluční doby zastaly jej již jako chorého, vetchého stačečka, stiženého sle-
potou, jehož život zvolna dohasinal. Šetrná smrt vyvedla jej z doby krvavých
dčjú a zmatkú v zátiší vččnosti, v zátiší, podobné onomu, v némz se vlastné
odehrála celá jeho životní pouť. Pouze ten svčt, který nosil ve své hlavč byl
plný velikych činú, slavných událostí i truchlivých dčjú — svét smyšlený.
Jan Hollý byl slovenským Homérem. Jeho láska k antickému klassicismu je
zľejmč znatelna-na veškerém jeho básnickém dile. Co opévovali stáčl fečtí
básnici v déjich Hellady, to opčvoval Hollý ve Slovanstvu. Tvofivý jeho
duch zpracovával látku, kterou mu poskytovala slovanská minulost a slovanské
bájesloví a déjiny. Zpracovával ji v hrdinský epos, selanku, ódu a žalozpčv.
Z mlh déjin vystupují v jeho zpévich slovansti rekové a bojovníci, zakladatelé
státú, v nich plesá sláva a moc slovanských národú i Iká jejich poroba.
Prvými literarnimi plody Hollého jsou preklady klassikú. Také prvým jeho:
samostatným dilem je spis: Rozličné básné hrdinské, elegické a lyrické z Wir-
gilia, Teokrita, Homéra, Ovidia, Tirtea a Horáce. Spis tento vyšel r. 1824
v Trnavé. Druhou jeho velkou prací je preklad Virgilovy „Eneidy“, který
vyšel r. 1828 rovnéZ v Trnavé. Zde vyšlo také r. 1833 jeho púvodní včtší
dilo „Svatopluk“, vítézná báseň, jehož vydání umožnil kanovník ostfihomský,
Juraj Palkovič, príznivec slovenské literatury a Hollého. Za „Svatoplukem“
následuje hrdinský epos „Cyrillo-Methodiada“ vydaný r. 1835 v Budiné a epos.
„Sláv“ (kol r. 1836). Drobnými jeho pracemi jsou „Selanky“ a „Žalozpčvy“.
R. 1841—2 vydal „Spolek milovníkú feči a literatury slovenské“ v Budinč
všechny jeho básnické práce ve čtyfech svazcich, pod názvem „Básné Jana
Hollého“. — Výbor jeho nejlepších prací uspočádal a vydal r. 1863 v Pešti
Josef Viktorin, spolu se životopisem (a podobiznou) a zprávou o pomníku a
spisech jeho pod názvem „Jána Hollého spisy básnické“.
Načrtnéme nyní stručný obraz života básníkova. Jan Hollý se narodil dne
24. brezna 1785 na Búroch v stolici trenčanské. Po gymnasižlních studiích
v Prešpurku pobyl 6 let v seminári v Trnavé. V létech 1808 až 1814 byl
kaplanem v Pobedine a Fraštáku. Tohoto roku obdržel faru v Madunicich, kde
ztrávil tricet rokú. Zde v tomto útulném zátiší na Pováží pohroužil se úplné
do svých básnických snú. Včtšinu svých veršú napsal pod širým nebem,
v prirodé, v háji „Mlíči“ lezicim na blízku dédiny, kde sedával pod véko-
vitým obrovským dubem a tvofil. Starý, oblibeny jeho velikán — dub, Sumél
nad jeho hlavou, v háji prozpévovali ptáci a duch Hollého bloudil v mlhavém
dávnovčku Slovanstva a kfísil jeho veliké dčjinné postavy a kruté i slavné plemenné
pútky. Toto své oblibené misto opčvá také v ódách „Na Mlíč“, „Na Dub“.

110 Revue Naše Slovensko

Az do své smrti trápen byl Hollý hostcem, který si privodil pri vykoná-
vani svého úťadu. Jako kaplan v Povediné jezdíval na koni do filiální osady
slou:ziti mši. Nepohody a deštč, které na téchto cestách musil zakoušeti, pťi-
nesly mu tuto trapnou nemoc. Nové, veliké neštéstí však naň ještč čekalo.
V kvčtnu r. 1843 v domé, sousedicim s farní budovou, vznikl požár. Záhy
octla se i fara v plamenech. Hollý, jsa hostcem upoután na lože, nemohl sám
nebezpečí uniknouti, byl však jedním déinikem z fary vynesen a uložen pro-
zatím v kostele. Plameny však zasáhly i kostel. Nežli byl Hollý z hofíciho
chrámu vyprostén, utrpči četné popáleniny a utrpčl i na zraku. Po tomto ne-
Stésti vzdal se Hollý účťadu. Odstčhoval se do Dobré Vody, kde mél prfitele,
faráfe Lackoviče. Zde napsal ješté ,Katolicky zpčvník“. Na podzim r. 1847
ztratil úplnč zrak a více jej již nenabyl.

Na Slovensku požívá Jan Hollý úcty, jako málokterý jiný ze slovenských
básníkú. Mezi Čechy je však dosti málo znám. Cetbé jeho dél vadí také ná-
fečí, jímž psal. Hollý psal slovenštinou Bernolákovou, která byla prvým vážným
pokusem o samostatný slovenský spisovný jazyk. Jinak možno Hollého jako
básnika zaňaditi mezi romantiky. Mocnč púsobila na jeho rozvoj Kollárova
„Slávy Dcera“ a jeho slovanofilské nauky.

O vážnosti, jaké se Hollý téSil mezi slovenskými vzdélanci a literáty,
svčdčí také včnované publikace „Janu Hollému Bietislavsti Slávové“, báseň,
včnovaná roku 1839 Hollému Slováky v Prešpurku. Mezi českými spisovateli
mél Hollý též své ctitele a pratele. Vrelého obdivovatele mčl Hollý zvlasté ve
Vinafickém. V srpnu r. 1840 byla mu vénována báseň „Janu Hollému, slav-
nému básníku slovenskému“, tištčná v Praze u Jana Host. Pospíšila.

Slováci, vdččni jeho zásluh, postavili Hollému nákladný a umčlecky cenný
pomník, pri jehož odhalení opčvoval Ludevit Štúr Hollého v básni:

V dobrovodskej stráni vysoká mohyla, Tu tá jeho vážna
Nad kým že sa nesieš, Schýlila sa hlava,
Nad kým že sa nesieš, Tu leží pokrytá
Koho si pokryla? Slovákov oslava!“
„Leží v lône mojom Neskrývaš mohyla
Ten váš všetkých milý, Len ostatky jeho:
Spevy jeho sladké Tie spevy sa nesú
Všetkých vás pojily; I z hrobu nemého:

A s nimi zalieta
I to bystré oko,
Tou našou rodinou
Ďaleko, široko !

Príštího roku bude tomu právč šedesát rokú, co odpočinul na hibitové
slovenský Homér, pévec velikých slovanských snú, Jan Hollý, jehož jméno
bude zajisté pri této prilezitosti Slováky a Čechy vzpomenuto.

z ——

Revue Naše Slovensko

JÁN HOLLÝ:
NA HLAVY.

RReknite pokladené v temných hlavy kostniciach, která je
Kterého, zdáliž pána neb sedláka?

Pravte, které možných vypatý hore krk nosil boháčov,
Které chudobných znížený žebrákov?

Privetivé na kterú sa, zakáď žila, hojne smálo šťastí,
Kterú nevoľný zhusta trápil odsud?

Táto-li snaď belšá preto len, že sa jej mnohý klaňával,
A vždycky v hodnej mával uctivosti?

Tam tá černejšá asnaď je, že len simy tu nevďak,
A zlý ze vatšej stránky ňésla posmech?

Prehrozným vy mlčáce tichom samy zavdanej otázke
Vrátiť mi žádnú odpoveď nevíte.

Len v hromadách strašných k videňú sebe rovnaké ležíte,
Jak výš vybehlé kopce zrúcaných skal:

Neb jako trúchlácé smútkom lesy, keď belohrivý jích
Už rúch a vábných listopad zbaví krás.

Tak hľa je, keď sa človek jednúc mine, všetka s ním i sláva
I česť i dávan luďmi zajde rozdil.

Každý tam jednak bude tleť v prachu, ohlasom dokáď ho
K strašnému hrozná nezbudí dňu trúba.
Spisy básnické: Basné rozmanité.

UMKA “) A BÁSNÍK.

Už sa za Harvanicou tratené ukrývalo slnko,

A skvelšú do zlatých strílalo žáru oblak:

Už spevy aj devčat hlasitých aj stíchnuly vtákov:
Len slávici milú húdli ve chrasti peseň:

Keď som nad mihavou a po nežných ľahky plynúcou
Rákosinách mlákou ešte ve klíči sedel.

Lúbežný mne tiché dávaly vánky šuchot.

Tam jako rozmýšlam a hrdinské činy premítám,

I slavského ku mej víťaza básni hľadám:

Ejhľa naráz vážná z hustej ven dúbravy panna
Vystúpi a chytrým ke mne sa hýbe krokom.

Rúcho do pat zešlé mala belšé nežli kropáček,

Ba mnoho vác belšé než je plachta Vily.

Koľko sa mohlo vidčť, pletený skvel na hlave vínek,

A tvár peknejšá nežli Rusalky bola.
TI oo

*) Musa

112 Revue Naše Slovensko

Já spanilú poznám po velebném spôsobe Umku,

A zradujam sa, že mej vnukne ku pesni muža.
Než tá sednúcá na milostnú vedľa travičku
Príjemným hovoriť takto započne hlasom:

Dosti si válečných už znel tu po dúbrave pesní.
Dosti do víťazskej ustami trúby fučal!

Spívaľs jak hroznú Svatopluk na Karolmana védol
Vojnu, i jak víťaz sa z jeho vlády vydrel.

Jak zmužilých veľké založil královstvo Slovákov —
Ach beda! zlá že ho zlých nesvora zňésla synov.
Spívaľs ďál, jak vyprosení z Cárihradu bratri,
Konštantín a Method, sem Tatry došli učiť.
Spival’s též, jak Slav pribehlého do vlasti na lúpež
A strašný ľudu mord na hlavu zhubca potrel.
Ostatňé aby som na pamať neprivádzala všetko,
Čos po iných spíval, hráľs i Selanky milé.

Včul teda víťazskú na mojém zaves už Dube trúbu.
Radšej si truchlú pred seba vezmi peseň.

Neb vác máš smutných ve slovenském národe príhod
Než veselých: vác bid nežli dobrého zažil.

Tak hovorí a takou mňa rečou na Žalospevy zbúdzá.
Já na to odpovedám týmto milenke slovom:

S víťazskými nerád sa na večnost básňami lúčim ,
Nez poneváč núkáš, staň sa po voli tebe.

Len sama mne prispej, jako si prispívala dovčul,
Svetlo zapáľ, a šerú mrákotu z mysli vyžeň.

Keď si mi poslušný, ona ďálej sa ozve,

Na mňa i vždycky vác neZli na zisky hľadel:
Chcem tebe prispívať, jako som prispívala dovčul,
A vlastnú udeliť, jak uvykla, pomoc.

Tak povedá: a v tom do šerého sa húšťa zabírá,

I k Dubu pospíchá, kde svoje bydly mata.
Roztomilé všade hneď, kde bílú kladla nožičku,
Vyšly a najsladšú dýchaly vóňu kvety.

Já zbudený tehdáž na nové sa Žalospevy oddám,
A vnukaného badám vnútri ku týchto ducha.
Dobre sa tehdy milé vy hrdinské prospevy mejte.
Má už len truchlú zneť bude Umka peseň.

Spisy básnické: Žalospevy.
°
PAVEL SOCHAN:

ŽENSKÝ KROJ V BOŠÁCÍ (V TRENČANSKÉ STOLICI).
(K fotografii P. Sochánč.)

[ Jou bošácká a dolina srnianská mají společný ženský kroj, který
nápadnč liší se od krojú sousedních jak svým tvarem a barvou, tak
i výzdobou výšivkovou. V kroji tom silné pfevládá barva bilych látek, proto
o bošáckých ženách a dívkách, když se na povozech ubírají na roboty na
dolní kraje Uher fíká se, že „už idú biele husy“.

"pyesog A fox 4ysueZ “guyyoos "d NAUPII NY

Revue Naše Slovensko 113

Spodni šat je rubáč dlouhá z konopného „režného“ (nebileného, tedy
žlutavého plátna) košile. Ze zadu kryje rubáč bílá fasnatá kasanice okolok,
jenž je „navázený“ t. j. do hustých, stejnomčrných záhybú sesbíraný a v pasu
širokým vyšívaným obojkem opatfený. Okolok sahá až k zemi, v predu
se vykasava (upina), aby byl rubáč s obou stran odhalený a to pro chloubu
čistoty a panenství. V predu zahaluje ho zastéra bílá neb bledč modrá
(svčtlá). Skládá se ze dvou polí, spojených uprostfed stuhou a lemovaná ve
spodu krajkou. VySivani rozkládá se dole a stfedem. Rubáč od dríku (pasu)
nahoru souvisí s opleckom, jenž je červeným harasem protkávaný („zará-
baný“) kus plátna, objfíimajicí trup téla.

Hofejší část téla pokryvaji rukávce, které na hrudi volné visí, do ši-
roka se rozkládají a v zadu pruhové „nášivky“ oplecka malebnč púsobit ne-
chávají. Rukávce bývají Inčné a jsou dosti komplikovaný háv a celé umčlecké
dílo. Záleží ze dvou rukávú, ze dvou „driečkú“ (predniho a zadního) z „obojku“
kolem hrdla a ze dvou „obojčekú“ kolem ramen. Na kmentových rukávech
je na obojku „lienec“.

Rukávy spojuje s prednimi driečky na Svu „mrežka“ a s vyšívaným
obojkem „scinky“. Pod plecí na ramenou stkví se vyšívané pruhy „prolánky“
(priramky). Od prolánkú po obojek sahajícíci část zove se „nadprolánky“. Do
obojka sbíhající se fasy jsou „ennice“, avšak na plecich tak jemné sefadčné
fasy, že tvoňí hladký povrch, zovou se „níry“. Predni dríček je v poli roz-
stfižený a jmenuje se „rozparek“, jehož kraje jsou „oscinkované“ (obšité).
Pod pazuchami (pod rameny) spojují driečky „cvikle“, aby ramena v ru-
kávech byla volnéjsi. Prední driečky jsou delší než zad ní.

Vlasy proplétají si dívky ve troje, do „zápletek“ a pak upravuji na rož-
katou „grguľu“. U vdaných je grgule ze dfeva. Hlavu pak pokrývají si dívky
ručníkem (šátkem) obyčejné červeným (tureckým), méné bilym, ve smutku
„pobielovým“ (žlutým). Ručník váže se v týle: na čele následkem hranaté
grgule dčlá rožky. Proto se Bošáčankám také všude posmívají, že nosí na
hlavách rožky, tím více, jelikož i sami takovou úpravu hlavy zovou „ručník
„na rožky“. Zemanky vážou si ručníky „okrouhle“, t. j. bez grgulí.

Sváteční pokrývkou hlavy je úzký ale dlouhý šátek bily, škrôbka, proto
tak nazvaná, že musí býti stále naškrobená. Škrobku vážou u krku na mašli
v pravou stranu a pustí „konce“ hluboce dolú na záda. Na temeni hlavy je
škróbka tak složena, že tvofí „lopatu“, t. j. hladkou plochu čtverhranou.
Škróbku upevňuje si k hlavé šňúrkou „závinkem“. Pod škróbku piitahuji se
vlasy „štvrtkou“ (v Srniem „podvazkem“) zvanou stuhou, z níž upraví u krku
„sluku“, pak konce splývají dolú na záda. Konce škróbky tvofi „správy“, t. j.
výšivky, jež spojuje se Skrébkou úzká „mrežka“ a lemuje široká „čipka“
(krajka) pletená z hedbavi aneb „šeršelinové“ ze „žihlavy“ (kopfivy). Správy
tyto jsou vesmés skvostné práce uméní výšivkového a hlavné krajkového. Jsou
to ony známé dvojité exempláfe, které k výzdobč dámských rob ak dekoraci
salonu se upotfebuje. [sou to vesmčs starožitnosti z minulých století, jelikož
je od dávnčjšího času nevyhotovují aniž hotoviti umí. Škróbek mčla kdysi

114 Revue Naše Slovensko

každá divka včtší počet, dnes nosí je již málo která, jelikož jsou vyplenény
pro musea a milovníky starožitností.

Na škrobce, upevnčné na vrch hlavy za závinek nosí dívky do kostela
pčrko z muškátiku.

Ženy halí si hlavu „če pcem“, jehož náčelník zovou „tabličky“ a dénce
„površky“. Bývá vyzdoben vyšíváním na obou částech, a to často velice
skvostnč. Vyšívání na čepci musí vždy souhlasiti s vyšíváním na rukávcích.
Na čepec se váže ručník.

Dívky se stydí ukázati se nčkomu s holou hlavou a pro vdané je to primo
neslusnosti. |

Ornamenty, jaké se ve výzdobč na okolcích, zástčrách, rukavcich, škrób-
kách a čepcích vyšívají, jsou geometrické, rostlinné i živočišné, všechno
prísné stylisované. Názvy jednotlivých motivú jsou: tulipán, pracka, gabka,
osie hviezda, zrkadlo, sekáče, vták, vtáčky, závrtáky, ružičky, hodiny, basa,
pero, pazúrek, zákrutáky, trnový veniec, hreheň, poveterňák, krokvičky, vla-
čuhy. Vyšívané techniky nesou názvy: maluvačka (krizkovy steh), vybádance
(vrkúčky), lopátky (plochý steh), prenným stichom, od seba, na obal, kraj-
šovská retázka, na ovesky, pazúrek, vláčový steh.

Do kostela nosí s knížkou obrus. V zimé aneb v chladném počasí oblé-
kají bílé kalmukové kabáty, vroubené modrými šňúrami.

Mentéky nosily len ženské pred 40 léty z černého sukna, vykládané
liškou s bledémodrymi šňúrami. Byly tak dlouhé, že sahaly až po paty. Dnes
nosí pouze modré mentiky, krátké s černým barancem.

SLOVENSKÝ UČITEĽ.
(Črta z národného boja.)

) zimné poobedie, pošmúrne, smutné: sňah poletuje len akoby sa zabával
a nechce úplne zakryť zem. A mohol by napadnúť, roztopiť sa a svlažiť
pôdu, studne vyschýňajú a starí ľudia nepamätujú tak málo vody. Poletuje
a len zase prestane.

I ulica je času primeraná, akoby vymretá : len kto musí opúšťa teplú izbu,
ktorá je ľuďom v zime tak vábna, príjemná.

Drevo puká, oheň osvetľuje steny neveľkej, skromne, ale vkusne zariadenej
izby, a príjemné teplo tisne sa k oblokom, aby rosou svojou na chladnom
skle ešte väčšmi zatemnilo izbu. V obloku sú zimné kvety, opravdový kontrast
budiace pri pohľade na zamrznutú zem. Verne ošetrované ani necítia, že ich
súdruhovia nemôžu sa pýšiť svojou barvou, vôňou, ale nútené sú k odpočinku.
Ich krása svedčí o nežnej ruke ošetrovateľky. Je to učiteľová štihlého vzrastu
a bielej pleti, sediaca pri obloku. Vydala sa pred troma mesiacmi do školy za
mladého učiteľa. Vydala sa dobre. Osoba beznáročná, skromná, sišla sa s ti-

Revue Naše Slovensko 115

chym, práci verne oddaným mužom, ktorý vie si vážiľ pokojný domáci krb,
kde najde oddych po ťažkej školskej výučbe. Výučba naozaj obťažená nesve-
domitým zákonom o vyučování maďarčiny, teda o dvojrečovej výučbe. Slo-
venský učiteľ vystavený je tým do rúk za zásluhami sa sháňajúcim škôldozorcom.

Učiteľ je v škole. Až do izby zavznieva niekedy jeho hlas. A teraz najmä
čez malú predsieň deliacu školskú sieň od bytu učiteľského, cele zretedlne
počuje mladá učiteľová hlasy svojho muža, hlasy hnevlivé. Úzkostne pozerá
k dverom, veď jej muž od dvoch mesiacov, ako sa začala škola, nikdy tak
tak nekričal. Ba sám hovorí, že je šťastným učiteľom, poneváč sa ťažko nahnevá.
Tým väčší pocit strachu prejde mladou učiteľkou, keď si pomyslí na príčinu
hnevu : príčina musí byť závažná.

Pomalý sa stmieva. Len štyri hodiny a denné svetlo treba nahradiť lampou.
I sňah padá hustejšie, tíško sletujúc popri obloku. Učiteľová netrpelive čaká na
koniec školského vyučovania, chcela by už vidieť svojho muža, — len čím
skorej pozrieť do jeho nahnevanej tváre, pohladiť ju rukou, udobriť okom,
a rozohnať mrzutosť tichým bozkom. Ešte ho nevidela nahnevaného, — i strach,
i zvedavosť ju opanúva.

Konečne počuť spev, — pokojný spev nábožnej večernej piesne. Ten
upokojil aj prestrašenú učiteľovú. Veľmi ho rada počúva. Ľúbezné detské hlasy
spojené s učiteľovým basom a doprevádzané harmoniumom budia v nej ten
dojem : ako jej je dobre tu v škole na skromnom sice, ale pokojnom chlebe.
„Stojí pri obloku, oči hľadia na padajúci sňah, ale duša je pri mužovi opano-
vaná spevom.

Vrznú dvere, počuť „dobrú noc“ a zástup detí vychodí zo školy. „Už
ide“ — zašepce, keď utíchly detské kroky, a vskutku vo dverách stojí mladý
učiteľ naprávajúc si bajúzy a s úsmevom hľadiaci na svoje žieňa. Je pokojný.
Učiteľová pobehla k nemu, bystro mu pozerajúc v oči, a keď vidí ten jeho
stály, pokojný úsmev, pritúli sa k nemu a bozká ho.

„Však si sa nahneval? — povedz mi — préco?“

On bez .odpovede pritisne ženu k sebe a vážno hľadi v jej oči, akoby
rozmýšlal, čo jej odpovedať.

»„ Viem, že si sa nahneval, kričal si a ty nezvykneš.“

„Áno, žena .moja, dnes som sa nahneval. Dnes prvý raz v tomto školskom
roku. Príčina je vážna a môže mať ďalšie následky.“

„Nerozumiem. — Ale počkaj najskôr donesiem kávu.“

O chviľku sedeli obydvaja pri káve a učiteľ hovoril.

» Tunajšia štátna škola robí iba rozbroj medzi deťmi. Neprejde jedén deň,
aby deti štátnej školy neprenasledovaly deti našej cirkevno-slovenskej školy.
Ja som mojím deťom zakázal púšťať sa do bitky a žiadal som oznámenie mi
toho, kto sa dotkne našich detí. Niekoľkých som i pomenoval štátnemu uči-
teľovi — ale ako vidím, on ich ešte pobáda k ďalšej bitke. Dnes mi už prešla
trpezlivosť. Prídem poobede do školy — v škole neobyčajne stiesnená nálada,
tváre prestrašené a vačšia čiastka deti zvedave pozerá do prvej lavice. Pozrem
sta, tu moje najmilšie školské dieťa, to chutné dievčatko od susedov, poznáš

116 Revue Naše Slovensko

ho, bojazlive si zakrýva čelo a zdržuje plač. Odtiahnem zakrvanú ruku a ukáže
sa mi veľká rana na čele. To drahé, múdre čielko takto zpotvorené |! Nevdojak
som zaťal päste. Nezbedný chlapec zo štátnej školy prebil jej skalou čelo.
Zúrilo to vo mne, ale som sa opanoval do konca hodiny, potom to vypuklo.
Povedal som deťom slová, ktoré by sme mali mať vytlačené na prvých stra-
nách šlabikárov a čitaniek, a vytlačené hrubými písmenami, aby deťom ích
zmysel vošiel do krvi. „Nedajte sa biť, vráťte jeden úder dvoma údermi“ —
je jadro môjho napomínania. A chlapcom som doložil: Zrušujem zákaz o bitke ;.
ak sa vás daktorý z ních dotkne bez príčiny, vráťte mu to citeľne. Vôbec
nebuďte od týchto čias ako tiché barance oproti tým, ktorf vás prenasleduju ;.
pristúpte hadovi skorej hlavu, ako vás on uštipne.“ Tým väčším chlapcom až
žiarili oči smelosťou a odhodlaním, vidno bolo, že aj v našej slovenskej krvi
jesto udatnosť, ale zatupená od mladosti. Rodičia sú bojazliví, tak vychovavaju-
aj svoje deti. Škola {ch tiež len ústupčivosti a uponíženosti navyká, keď sám
učiteľ je prvým vzorom otroctva. Veď naozaj, najväčšia čiastka nášho učiteľstva
je podnožou škôldozorcovou: za jeho potľapkanie po pleci a privetivý úsmev
hotová je udusit iskierku povedomia v sebe i v zástupe detí, budúcich to
potomkoch nášho slovenského ľudu. Na váhu tu padá pravda aj slabo platený
učiteľský stav, jeho odvislé postavenie, a vôbec nezdravé pomery celého
uhorského zákonodarstva. —“

„Bojoval som so sebou, či som to oprávnene zakázal bránenie sa proti
štátnym nápadníkom ? — či naše slovenské deti musia byť tak opovržené ži-
dovéatmi zo štátnej školy? — či majú právo ony tuná v našej slovenskej obci:

meno pradedov nosiace roľnícke deti skalami biť a hlavy ím prebíjať? — a
tak či som ím správne zakázal verejne aotvorene sabrániť? — Nie! — —
Povinnosť učiteľa je k poriadku a slušnosti navykať deti, — to som chcel aj

docieliť, avšak keď z druhej strany deti práve opačne pobádané a nútené sú,
k tej otvorenej neslušnosti, ako mi tu príchodí konať? Zrušiť dosavádnú osti-
chavosť, — otvoriť deťom oči so slovámi: skorej ho ty udri, ako on teba! —
Či som teda správne pokračoval žena moja? Musiš ale byť pripravená na
nejaké vyšetrovanie, budú hľadať panslavismus, možno príde disciplinárka, vy-
hodenie zo školy, lebo štátnemu učiteľovi dovolená je akákoľvek neslušnosť,
môže byť do nekonečna drzý, len nech preukáže pri tom svojom skutku:
vlasteneckú prácu a odmena ho neminie — a mne sa čo dostane za po-
diel? — —“

„Moja láska a oddanosť, a uznanlivosť našich ľudi. Takého ta rada mam.
A čo fa aj pokarhajú, čo ťa aj vyženú zo školy, neumreme hladom.“ — —
a svoje krásne bystré oči pohrúžila do učiteľových.

Už je cele tma. Sňah zakryl vidiek: povstavší vietor hučí komínom, roz-
háňa smeti ulice smiešané tenkou vrstvou sňahu, určenou krátkemu trvaniu,
lebo oblaky smyzly, obloha je jasná a veľký blády meslac osvetľuje zem.

Mladý učiteľský párik sedí ešte vždy tesno pri sebe v útulňej izbe a vedie
rozhovor 0 najnovšom prípade, ktorý zvestovala slúžka. Stalo sa totižto, že:

‘Revue Naše Slovensko 117

traja beťári zo štátnej Školy napadli najstaršieho mendíka,“) udajne ako vodcu
slovenských detí neďaleko mestského mlyna, kde bol na večeri. Mali aj nože
pri sebe. Tento nerozmýšľal mnoho, — jednoho hodil do žľabov (úzký potok
s vodou pro mlyn), druhému päsťou rozbil nos a nadrapil ucho, a tretí ušiel.
.Slúžka s hrôzou vykladala, že ho skoro utopeného vytiahli a druhému Ze
musel lekár ucho sošívať.

Oba boli vzrušení týmto chýrom, ale keď sa ím stretly zraky, vyjasnila
sa tvár a mnoho hovoriaci úsmev zaihral na jich rtoch. —

M. F.: |
PRÁVNÍ POSTAVENÍ CIZÍCH OBCHODNÍCH SPOLEČNOSTÍ
V UHRÁCH.

‘os eee maďarská vláda pňi vydávání rúzných zákonú hledí ponejvíce
na zachovani maďarského rázu uherského státu, pri stylisování obchod-
ních zákonúi je dosti liberální. Jest vidéti snahu vlády, pozvednouti uherský
obchod a prúmysl.

V Uhrách cizí obchodní společnosti a osoby mají tatáž práva, jako uherští
státní občané. Zde jest úplnč vyhovéno požadavkúm mezinárodního soukro-
mého práva. Uherské zákony nedčlají také rozdíl mezi jednotlivými obchody
a proto v Uhrách i cizinci mohou nabývati 1emovitostí, ne tak v Prusku, kde
jest toto podminéno svolením státu. Podobnč dosti liberálními jsou uherské
zákony i ohledné provozováni živnosti a usazování se. Obchod dle uherských zá-
konú jest provozováním živnosti a jelikož jest totéž dle 8 1. živnostenského
zákona — vyjimaje nčkolik zvláštních pripadi — bez ohledu na pohlaví, vék
a státní pfíslušnost každému dovoleno, múže v Uhrách jak cizinec, tak i tamni
občan otevriti obchod. To samé platí i o osobách právních a společnostech,
prví musí jmenovati obchodvedoucího, kdežto druzí jsou v jejích zafízení za-
stupováni k tomu účelu povolanými úňady.

Nejenom však cizinci mohou v Uhrách zakládati obchodní společnosti,
nýbrž také cizí obchodní společnosti mohou zakládati odbočky, filiálky. Ježto
dle uherského obchodního zákona, obchodníci a obchodní společnosti musí
své firmy dati zaznamenati, protokolovati, u príslušného soudu v jehož okresu
nalezá se jejich závod, doléhá tato povinnost také na uherské odbočky cizích
obchodníkú a obchodních společností. Jsou nčkteré státy, které neznají nutnost
protokolování obchodních firem v takovém rozsahu, jako v Uhrách a proto
se stává, Ze se jedná o záznam takové odbočky, jejíž centrála je firmou ne- |
:protokolovanou , v takovém pripadé je nutno, dokázati toliko stav, který odpo-
vida právním pomčrúm dotyčného státu. Právní praxe pri protokolovani firem
cizích filiálek pňidržuje se právních pravidel státu, ve kterém sídlí centrála

Chudo ch rodičov syn, stravujúci sa po domoch a služiaci pri cirkvi.

118 Revue Naše Slovensko

dotyčné odbočky a to i tehdy, rúzní-li se tyto od uherského obchodního zá-
kona, vyjímaje onen prípad, kdy protokolovani naráží na uherské zákony,“) ob-
sahujíci určitou zápovéď!

Pri protokolovani filiální firmy naskytá se otázka, kterou společnost nutno
považovati za cizí! Dle theorie **) a praxe je smčrodatným sídlo dotyčné ob-
chodní společnosti, totiž její obchodní centrum.

Lze-li zjistiti, že centrální vedení té které obchodní společnosti je v ciziné,
pak pri určováni její povahy a právního charakteru je nutno brati zčetel na
zákony, platné ve státé, kde společnost má své sídlo.

Tento postup jest nutný již se zretelem na veliký praktický význam toho,
že uherský obchodní zákon rozeznává pouze čtyfi druhy obchodních společ-
ností: vefejnou společnost, komanditní společnost, akciovou společnost a spo-
lečenstvo. Vycházíme-li tudíž z naší hofejší zásady, dospéjeme k poznání, že
v Uhrách nejsou možny jen takové společnosti, které svým zfízením odpo-
vídají výšejmenovaným čtyfem společnostem, nýbrž také i jiné útvary, jako-
vkladní akciová společnost nebo společnost s ručením obmezeným.

Další podminky zaznamenání firmy vztahují se v uherském obchodním zá-
konč toliko na akciové společnosti a společenstva, vycházeje z toho predpo-
kladu, že pti verejných a komanditních společnostech, které jsou spíše sou-
kromého rázu, kladení dalších podminek je zbytečno. Pri takovém stylisovani
— a zároveň interpretaci — zákona mohlo hy se však stati, ze by i jiné
útvary společnosti, zvlášté společnost s ručením obmezeným, byly pojímány do:
této kategorie,***) kdežto jejich charakter vyžadoval by takový postup jako
akciová společnost nebo společenstvo. Zde zákon upadá v extrém, když nejen
takové společnosti povoluje, nýbrž poskytuje jim takové výhody, jichž domácí
společnosti nemohou býti účastny. V zájmu rovnováhy bylo by zahodno-
všechna ustanovení obchodního zákona, jež se vztahují na akciové společnosti
rozsiriti na všechny ony útvary mimo vefejné a komanditní společnosti, jichž
charakter odpovida typúm jiných společností.

Nežli prikročíme k seznani jiných ustanovení, musíme zaznamenati, že
uherský obchodní zákon vúči obchodnim společnostem nezná účedního svo-
lení, nebo koncessi; kontrola domácich a cizích akciových společností a spo-
lečenstev jest v rukou soudú.

Uherský obchodní zákon (§§ 210. a 230.) ustanovuje pouze, že cizí
akciové společnosti a společenstva, chtéji-li na území koruny svatoštépánské
založením odbočky provozovati obchod nebo jednatelství, jsou povinny dáti
svoji firmu pred zahájením obchodu protokolovati, u té které soudní stolice,
na jejímž území se odbočka nebo jednatelství nalézá.

*) [sou-li na pfiklad námitky pokud se ťýče pravosti firmy, nebo kdyby ohrozila
práva stávajíci již nékteré domáci obchodní společnosti. Podobné nelze firmu protokolo-
vati, když cil společností naráží na uherské zákony. Rádúm v Uhrách nepovoleným, není.
dovoleno obchod provozovati.

**) František Nagy: Magyar kereskedelmi jog (Uherské obchodní právo) 8 20.
***) Právní praxi tu vysvétluje zákon , nejnovéjší výnos kurie číslo 97.079/1908.

‘Revue Naše Slovensko 119

Jako každá akciová společnost a společenstvo, tak i cizí společnosti jsou
povinny predložiti své stanovy príslušnému soudu. $ 211. uherského obchod-
ního zákona obsahuje dále sedm ustanovení ohledné protokolování firem.
Uznání kompetence uherských zákonú a soudú, jmenovani takových zástupcú,
jichž činnost a protokolovani firmy dotyčná společnost uzná a určování pod-
minek reciprocity jsou dáležitéjší. Verifikace reciprocity odpadá, když s do-
tyčným státem uzavňely Uhry smlouvu ohledné vzájemného pripusténi zaklá-
dani obchodních společností V daných rripadech stačí vysvčdčení vystavené
konsulem. Zvlášté dúležito je 2. ustanovení, které vyžaduje, aby kapitály,
včnované k provozování uherského obchodu, v Uhrách byly umístény, coz
má ten účel, aby strana, s dotyčnou společností obchodujici, mčla jistou zá-
ruku již i v domácich movitostech dotyčné společnosti. Jelikož však zákon —
vyjímaje nékolik druhú obchodu — výši a zpúsob umisténi kapitálu blíže ne-
určuje, toto ustanovení se v praxi neprovádí. Toto ustanovení by mélo jen
tehdy svúj význam, kdyby deponovaný obnos stál v pomčru s obchody nebo
se základním jménim a kdyby vynášení kapitálu za hranice bylo znesnadnéno.

Pri protokolování filiální firmy je nutno udati jména zástupcú a výši ob-
nosu v Uhrách umisténého.

Podle zákona protokolované cizí akciové společnosti a společenstva jsou
povinuy vésti zvláštní knihy o uherských obchodech a protokol radnych val-
ných hromad a bilanci, jak uherské filiálky, tak i celé společnosti. Za zane-
dbání této povinnosti jsou všichni členové zastupitelstva solidárné zodpovédni
a ize je také penczité pokutovati. Ve zvláštních prípadech, když se obnosy,
sebrané k tamnímu obchodu, použijí k jiným účelúm nebo jsou-li tyto obnosy
z Uher vyvezeny, mohou býti potrestání vézenim do tfi mčsícú (§ 219.).

Ona ustanovení cizích společností, která méni charakter společnosti, nebo
rozhodují o likvidaci nebo fusi společnosti, jsou pro uherskou odbočku
platny pouze od dne, kdy byly do uherského obchodního rejstriku zaneseny.

Cizi obchodní společnosti nejen v dobé protokolování firmy, nýbrž i prú-
béhem Činnosti — jako domdaci společnosti — jsou pod dozorem obchodního
soudu. Tento dozor smčfuje hlavné k tomu, zda nenastala zména v podmínkách
protokolování firmy. V takových pripadech obchodní soud účedné požádá dotyčné
zastupitelství za opravení podminek, ptipadné naťídí vymazání firmy. S tím také
paralelné postupuje v $ 217. obchodního zák. vložené actio popularis, které pokud
se týče dozoru i bez direktního zájmu poskytuje každému toto právo. Vyma-
zání firmy se nafídi: 1. když společnost pfestala existovati nebo ztratila
disposiční právo nad svým jménim; 2. když společnost nekoná své povinnosti
ohledné jmenování zástupcú, zvláštního knihvedení a predložení zápisú a bi-
lancí: 3. když dotyčný cizí stát, v némž společnost má své ústfedí, nezachovává
podmínky reciprocity; 4. když nafízená exekuce proti společnosti nebo proti
její uherské odbočce skončila bezvysledné; 5. když společnost své kapitály,
včnované uherskému obchodu, ztenčila nebo vynesla za hranice.

Porovnáme-li tato ustanovení s ončmi požadavky, které klade mezinárodní
soukromé právo ohledné uznání a pfipusténi cizích společností, jakož i ohledné

120 Revue Naše Slovensko

základních principú, pak shledáme jistý soulad. K zvlášté zajímavému výsledku
dospéjeme, učiníme-li to na zakladé nároku vypracovaného výborem Inter-
national Law Association na XXI. konferenci v Antverpách r. 1903 (Draft of
an international code providing for the recognition of foreign Compagnies).
I zde protokolování udržuje domicil; stejné podmínky jsou také ohledné
zastoupení, trvání firmy. Dlužno také vytknouti ono ustanovení uherského
obchodního zákona, dle kterého protokolovaná cizí společnost musí doma
néjakou činnost vykazovati, kterýžto požadavek pfi správném vysvčtlování
zamezí, aby in fraudem legis byly protokolovány takové cizí společnosti, které
by jako domácí společnosti nebyly možny.

Dále nutno poznamenati, že uherský zákon nčkteré druhy obchodu zvlášté
posuzuje. Sem náležejí vefejná skladišté, železniční podniky, pojišťovací spo-
lečnosti a hypoteční ústavy. Na tyto se vztahují všechna ustanovení uherského
obchodního zákona, jež vztahují se na akciové společnosti a společenstva
i tehdy, když nemaji formu společenskou. Ostatné se s nimi jedná, jako s do-
macimi podniky. Pojišťovací společnosti jsou pfipustény, podrobi-li se ustano-
vením ohledné pojišťovacích společností, z téch jsou nejdúležitéjší : deponování
K 200.000 pojišťovacího fondu z každého druhu pojišťovacího obchodu a usta-
novení ohledné základního jméni a premiového fondu, sestavení príjmú a vý-
dajú a sestavení bilance. Také cizí hypoteční ústavy povinny jsou podrobiti
se ustanovením zákona XXXVII. z roku 1876 a následkem toho založiti k po-
jišténí vydaných dlužních úpisú zvláštní reservní fond ve výši K 400.000
a jeho výši ve stanovách označiti.

Obč ustanovení netýkají se formy podniku, nýbrž toliko charakteru ob-
chodu, coz nelze odsouditi. Ohlednč podnikú, které se zabývají úrokováním
kapitálú, nestávajl žádná zvláštni nafizeni.

Verifikace zminénych podmínek nedčje se cestou administrativní, nýbrž
toliko cestou soudní, následkem čehož každá cizí společnost, která byla zalo-
žena ve svém púvodním státé, odpovidd zákonným podmínkám, má právo
k protokolování své firmy, vyjímaje ončch pčípadú, kdy také domácí společ-
nosti podobného charakteru se zfetele nárvdohospodáčského nebo živnostensko-
pravniho jsou podrobény jistým obmezenim.

Tento postup, zvaný systémem normativních ustanovení, má platnost již
v každém moderním státč, a jen nčkteré státy (také Rakousko) pľidržují se
kreCovité systému vládního povolení a vládní kontroly. Nevýhody tohoto vlád-
ního poručnictví jsou všeobecné znamy.*)

Systém vládního koncessování společnosti existuje již než v Rakousku,
Rusku, Rumunsku a v Bosnč. Nás zajímají nejvice ustanovení rakouských zá-
konú. Dle bodu c), odstavce I., nafizeni z roku 1865: ,koncese mize býti
odeprena, když účel společnosti protiví se zájmúm rakouského státu a když

*) S 208 rakouského obchodního zákona, nafizeni z 29. listopadu 1865, zákon o cizích
pojišťovnách z 29. bfezna 1873 a s ním souvisici regulativ z r. 1896 je vybudován na zá-
kladé statniho povolovani.

PASULJUVJJ JO}O}S A BABJAK] PEJH

Revue Naše Slovensko 121

její stanovy naráží na princíp rakouských zákonú pokud se týče dopravní bez
pečnosti,“ což je velice širokým polem pro libovúli.

Tento kardinální rozdíl mezi uherskymi a rakouskými ustanoveními však
nepčekážel, aby tyto dva státy se nedohodly v otázce vzájemného uznání svých
obchodních společností, coz je frappantním prikladem, že určení reciprocity na
podkladč mezinárodních smluv i mezi nejdivergentnéjšími zákonodárstvími ne-
narazi na žádné prekážky. Obchodní spojení Rakouska a Uher a stávajíci
hospoddfské pomčry primo nafizovaly, aby tato otázka byla takto uspofadana.

Nejnovéjší zákon na tuto otázku se vztahující, je 19. odstavec zákona
o vyrovnani z roku 1907, dle nčhož: „Na území jednoho státu zákonité zalo-
žené akciové společnosti (komanditní společnosti na podíly), společnosti s ru-
čením obmezeným, pojišťovací společnosti, vefejné společnosti a prúmyslová
družstva mohou rozšífiti svoji činnost také na území sousedního státu a mohou
tam zakládati odbočky. V takových pfipadech jsou považovány za rovnocenné
s domácimi spol:čnostmi a institucemi a ohledné obchodú, provozovaných
v sousedním staté jsou podrobeny toliko oném ustanovením, kteréž jsou platny
k provozování stejných obchodú domácích společností.“ Zákon o vyrovnání
nicméné ponechává v platnosti všechna ustanovení, vztahujici se na vzájemné
pripusténi akciových společností, pojišťovacích společností, vefejných společ-
ností a prúmyslových společenstev, jež jsou obsaženy v zákonech XXII z roku
1878 a XXXIX z roku 1899. Dle toho oba státy vzájemné ulehčují činnost
obchodních společností, vyjimaje spofitelnich ústavú. Rakouský ústav nemusí
vykazovati v Uhrách deponovaný kapitál a reciprocitu. Pojišťovací společnosti
musí ještč vykázati, že odpovídají právním ustanovením platným v jejich do-
movinč a na území zrizené odbočky.

Tato ustanovení jasné dokazují, že vzdor vzdjemné se potirajicim nari-
zením bylo možno stav obchodnich společností mezi Uhrami a Rakouskem
stanoviti na zakladé reciprocity; pravdou však jest, že v praxi pohofí vždy
ten stát, který jest ve svych zákonech liberálnčjším. Tak na pfiklad rakouské
pojišťovny bez každého jiného prúkazu oprávnčnosti mohou v Uhrách zfizo-
vati odbočky, kdežto uherské pojišťovny musí se podrobiti príslušnému regu-
lativu.

Na konkurs cizích obchodních společností vztahujici se nafízení jsou
dosti nedostatečny a nejasny. V tomto ohledu trpí však také mezinárodní
konkursni zákon nedostatky.

Uherský konkursní zákon vychází z toho stanoviska, že konkursní fizeni
proti verejnému dlužníku mize býti rozSifeno na kdekoliv (tudíž i v cizinč) se
nalézajici movitosti a na nemovitosti, jež jsou na území uherského státu. Oproti
tomu, bylo-li konkursní rizeni zahájeno v ciziné, tehdy jsou vydány — jestliže
mezinárodní smlouvy jinak nenafizují — všechny movitosti společnosti, nalé-
zajícícií se na území uherského státu, vyjímaje obnosy, sloužíci ku zajišténí a
pojistné fondy akciových společností a společenstev, na které uherské soudy
vyhlási zvláštní konkursní flzení, což platí | o nemovitostech.

122 ‘Revue Naše Slovensko

Zajímavá jest otázka, jaký stav nastane tehdy, když nad centrálou v ciziné
nebyl vyhlášen konkurs a uherští včfitelé žádají prohlášení konkursu nad
tamní odbočkou a zdaž je v tomto pfipadé nutno obrátiti se na cizí soudy
se zadosti za uvalení konkursu. Jak jsme již vidčli, na uherskou odbočku tfeba
uvaliti zvláštní konkurs. Je otázkou, zdaž se tento dle 8 211. obchodního zá-
kona vztahuje pouze na ono jmční, které jest umísténo v Uhrách, nebo na
veškeré jmční společnosti. Tento pomčr není dosti v zákonč objasnén.

Poznamenavame ješté, že obchod s cennými papíry a akciemi cizích spo-
lečností podléhá témZe nafizenim, jako obchod s domácimi hodnotami a Ze
i jejich zdanční je založeno na analogických principech.

Pri vymčfování dané a poplatku nutno Giniti rozdíl mezi společnostmi,
které podléhají verejnému účtování (akciové společnosti a společenstva) a ji-
nými společnostmi. Prvé jsou povinny vésti zvláštní knihy, a jejich daň určuje
se v 10% čistého vytéZku, vykázaného na základč bilance. K této ptímé
(státní) dani druží se ješté 30°). dúchodové prirážky a obecni dané (v Buda-
pešti 33°/.). Dle tohoto cizí společnosti platí danč asi 16—17", čistého výtčžku.

Jiné obchodní společnosti platí — jako samostatní obchodníci — dúchod-
kovou daň Ill. tridy, která obnáší také 10°). Jelikož však pfiznani dúchodku
není povinným, autonomní komise, která vyméruje daň, vyméfuje vždy menší
daň, asi 2—3“., která se zminénymi prirážkami činí 4—5°/. čistého výtšžku.

Letos však byly uherskému parlamentu pňedloženy nové návrhy ohledné
vymčfování danč, jež zcela radikálné zmční celý systém zdanéni.

Z téchto nových návrhú uvádíme: daň u společenstev, které podléhají
vefejnému účtování, vyméruje se následovné : u uhlotčžačských společnosti 7“/,
u jiných báňských společností 5“., u jiných podnikú 10%, u penčžních ústavú,
které" vybírají od klientú více než 8°, činí tato daň 15%. čistého zisku. Ony
cizí akciové společnosti a společenstva, jichž firmy nejsou zanešeny v žádném
obchodnim rejstriku v Uhrách, jakož i jiné společnosti, platí 5%. vydélkovou
daň. Reforma daňová obsahuje dále progressivni dúchodkovou daň, která za-
číná u 07/ a pri dúchodech 10.000— 200.000 pokračuje v 3—5°, leč u prú-
myslových podnikú nesmí presahovati 3“. Do této kategorie zdanéni náleží
také v Uhrách dobyté zisky cizincú a výtčžky cizích akciových společností,
společenstev, pojišťoven a báňských společností.

dá NÁ NI

PODTATRANSKÝ:
PRACH.
Fira, vetor veje šírou púšťou. ta, v šíre svety:
i horou hustou, tu na list sadne zelený,
i údoliami, tam v kalich kvietka zbarveny ;
i rovinami stebielko v tráve
a zdvíha zeme útly prach. objíme hrave,
Veď jeden krídel vetra šľah ba i tú brala holú stráň

a prášok letí pokryje, — zvolí tam si stán!

Revue Naše Slovensko 123.

A bars ho okom sotva zrem, Vy chcete zničit ducha let?
a vetor Smiera ho tam, sem, Veď prach ste zničiť v stave nie
a bars dlie v spánku hrobovom: Duch žije večne! — Sily svet
spočíva predsa živôt v ňom! ho zpútnať nemá! — Nezhynie!
Nezničí ho ni vody plav, Bars podlou zlosťou jarmený,
len zmení jeho suchý stav, bars v skutkoch javných hatený:
keď zvlaží ho a rozriedí on predsa v kutoch chalupy
a v prvky pravé roztriedi, i v chyžach skvostnych vystúpi!
tak že sa v rastlín koreni Je v zemskej vlahy prameni,
on v pokrm zdarný premení. v útlej sa tráve korení,
A prach ten teraz zúrodňuje pole: vyvádza z prachu strom i kvet,
prúdi sa stromom : konáriky holé preniká tajný hviezdosvet,
obvija listim; v ovocí on zreje: myšlienky budí: — národy
i v chlebe síti: nový živôt leje ku shode, bratstvu privodí,
do tela prácou, hladom zmoreného, a celú ľudstva rodinu
napruží rozum, myšlienkam dá jeho ponúka. volá ku činu! —
zas novej sily: — vznáša duše lety Ó, marná vaša práca je! —
a silou svojou podmaňuje svety ! Neuhasíte ducha, — nie! —

o. Duch voľný v každom národe
I telo prach je, keď duch opustí ho; i z prachu vzniká k svobode!
veď z prachu vzato, no, Smrť nezničí ho: I národ náš sa vyšínie .
prach žije ďalej, lenže v Ziti novom, hor’ z prachu k nebies výšine!
a dává život nový iným tvorom! Už značí slnca jasný svit,

._, * Ze voľným žitím bude Zif!!

4 4

MARIA KUPCOKOVA:
KED SLNKO ZAPADLO.

Ciro horel západ nad horámi, keď slnko zanikalo za koruny Stihlych
jedieľ. Zlatožltá jasavá gloriola rozprestrená v podobe veľkého vejára, .
prešmykla sa a zmizla za tem4na vysokych hôr. Zableskla posledným svojím
reflexom na bielých stenách domov a v osvetlených oknách rozložila svoj
krátky stánok. — Zdalo sa, že vábi snivú a tichú náladu.

Nežnou vôňou ružovou nadýchnutý sad, oživený za dňa štebotom mladých
dám, zatichnul. — Po bokoch neširokej a drobným pieskoni vysypanej cestičky
mohutnely lipy a šeptaly tajnú rozprávku. Ticho všade... Len malý cvrček
vylieval svoje žiale a z diaľky tichý vetrík niesol tlumený hlas fujary a ne-
melodický cvengot zvoncov domov vracajúceho sa stáda.

Serpentinový chodniček, po ktorom teraz kráčal mladý pár, bol úzky —
S jednej strany objímal ho sem tam pobehujúci potôček, s druhej strany ale
umelé pestované margaretky, popretkávané kde tu krvavým makom.

Mladá dáma šla krokom napred: bola to príjemnej tváričky blondinka.
Jej ľahký, pružný krok a svižná postava prozradzovaly každým pohybom živú
letoru a jaro života. Za ňou kráčal elegantní mladík.

Mladá dáma — menujme ju Oľgou Podhradskou — sohnula sa a utrhla
niekoľko margaretiek, z ktorých začala viť malý veniec. Myseľ jej avšak výrila

124 Revue Naše Slovensko

niekde inde a ona zabudnúc, že nieje sama, trhala útlé lístky bielých marga-
retiek a za každým utrhnutí šeptom odriekala „miluje“, „nemiluje“, lístky
padaly ticho a zachytávaly sa na lemovaní jej bielej sukienky ...

Zamyslela na neočakávaný rozdvoj, ktorý tak rychle, neočakávane sa
dostavil.

Tok jej života vrati sa zas do starého koryta. Musí sa uspokojiť s kruhom
starých známostí, ktorý na krátký čas bola zanechala. V duchu si umienila,
že pilne oddá sa maľbe a dokončí započatý obraz: kytku bľadožľtých a tmavo-
červených ruží. Častejšie navštívi svoje dávne priateľky a vždy na niečo sa
ponosujúcu pani farárku, a ticho, mlčky vypočuje jej ponosy na presilenie
rúk, — hneď potom stesky za vädnúcou jej krásou, vyvýšenú morálku, že
jaká ona bola tíchá a nábožná za mladi, nie taký vetroplach, ako terajšie
dievčence a mladé ženy, — večer ale vyhľadá striebristým listom šelestiacu
smutnú vfbu, usadí sa pod ňou na malú, z bielych žabíc urobenú a zeleným
machom posiatu pohovku, a nemo bude pozorovať, ako trblieta večerná ro-
síčka na nežných a jemnocitných pukoch orchideí. Vedľa nej nebude sedieť
nikdo, nikdo — jej muž večne je na cestách v obchodných záležitostiach.

A tak ťo pôjde až do zimy, až sa zavre medzi Štyri steny malej izbičky.

Bola tak rada, že ho vír osudu sem zahnal, bol mladý, zdravý miloval
horu, a prírodu, jako ona, ráno chodili spolu po rose, taktiež i večer, a jaký
boli šťastní a veselí ... Dobrý Bože, jako si ho za ten krátký čas oblúbila.
Nie! Bol a je to len púhy zvyk, čo ju k nemu púta, ano púhy zvyk, opra-
vovala sama seba, znepokojená svojimi myšlienkami. A teraz té milé, pekné
chvíle a rozkošne prechádzky po vonnych chodničkoch prestanú.

Až to slnce úplne zajde a mesiac bude do tmy striebro liat, a noc rozloží
svoj stánok na zemi, jeho tu nebude, nebude nikdy viac.

„O čom dúmate, milostivá?“, nežne spytal sa jej mladý muž.

Paní Podhradská pretrhla niť svojich myslienok.

„Len tak! — myslela som na západ slnca a na mäkký súmrak, ktorý
drieme v lone lesa, že ho už zajtrá neuvidíte, ostatne ani nebudete mať času
na to, prechádzky vaše budú po korse, prídu starí známi priatelia a vy za-
budnete na idylické večery, ztrávené niekde v zapadlom kraji pod horami“.

Uprela svoj zrak do vlniek žblnkotajúceho potôčka a chcela sa pousmiaf.
Hrdlo jej však stiahlo a ľahky ton sa jej nedaril — Pocítila sama chvenie
svojho hlasu.

„Milostivá!...“

V pohľade mladého muža vycítila jemnú výčitku. Oľga rychle otočila hlavu
v iný smer a tupo dlvala sa do diaľky.

„Utešená panoráma“ — povedala s namáhavým sebazapieraním a sbierala
silu, by nepodľahla smútku, ktorý objimal jej myseľ.

„Milostivá .. . Oľga... vy mi krivdite ... Všetky mi drahé miesta som
už aj trikráť prešiel, by som si ich čim hlbšie do pamäti vštepil. Bol som
aj u sochy Ukrižovaného, kde som vás po prvé shliadnul, odenú modre. Stála
ste jako socha vytesaná z bieleho mramoru, a vo vašich očiach spočival zá-

‘Revue Naše Slovensko 125

hadný taj smútku ... Stál som stranou od vás, vami nepozorovaný a chcel
som vedieť, kde duch váš vtedy blúdil, keď slzy zjavily sa vo vašich, mne
tak záhadných očiach, a jako malé briliantové hviezdičky jagaly sa na vašich
mihalniciach. Mňa vtedy nútila nejaká neviditeľná moc, by kľakol som pred
vami a vyľúbal smútok z vašich tajemnych očí. K tejto soche Ukrižovaného,
ku ktorej som vás tak rád doprevádzal, položil som kytku červených ruží,
by vás upomínala, až ja tu nebudem, na naše vychádzky. Zajtra, ach, zajtra,
už budem mať len rozpomienky — krásne rozpomienky na prežité jaro života“.

Prišli na neveľmi široku cestu a išli vedľa seba.

Šero sa už rozložilo svojím právom a od hôľ tiahnul prijemný nočný chlad.

Mladý muž, hnaný nejakým neviditeľným pudom, hovoril tiško dalej.

„Neviem sa vžiť do toho, že ja posledné hodiny trávím tuná. Zajtra už
budem sedieť v neprijemnej veľkomestkej chyži, predomnou bude ležať kniha
a ja tvár v dlaniach pochovanú, budem sniť o zmiznutom šťastí“.

Ruky sa im náhodou stretly — zachveli sa obidvaja a citili, že horúci
prúd prechodi ich ruky a prelieva sa po všetkých žilách. Zatichli a Sli
ďalej mlčky.

Lipy vydychovaly silnú voňu.

Od nízkych, tmavých víb u potoka letela k ním ticha milostná pieseň.
- Ľúbostné mladé hlasy sa vo vzduchu vlnily a opájaly láskou každeho, však
znenahla slably a slably a kolembané nočným vánkom usínaly v diaľke.

Mladá žena a mladý muž s posvätným citom nasluchali tej záhadnej
piesni, ktorá blaží a zároveň mučí. — Snáď to bol pôvab hasnúceho dňa, či
snáď opojná vôňa večera? Oba vzplanuli rovnou túhou, ktorá ich nervy roz-
vírila a rozpaľovala krv v žilách.

Paní Podhradská chvela sa jako osika. Neznámy, nezvratný zákon jej
podlamoval sily a ona sa mu poddávala.

„„Oľga — nežne hovoril ďálej mladý muž — odchodím, ale verte mi,
aspoň teraz verte mi, že tu zanechávam celú svoju dušu. Tá košatá lipa a
malá lavička, na ktorej som sedával a čakal, až zabelie sa váš šat a uvidím
vás a stisknem vašu mäkkú, malú rúčku milovanú, tá lavička je svedkom
mojích snov a utajovaných túh, v ktorých túžbach privolával som si váš milý
zjav na oči — snil som o štastí lásky a o nedostižnom blahu.““

Horúci, trhaný dých, a Šum jeho slov vkrádal sa vždy hlbšie do roz-
vlnených ňádier, by rozvíril city utajené. Sladka túha obletúvala ju až na
zamdlenie a jej ružové rty rychle sa pohybovaly, jej rúčky chcely ho objať,
objať tak vrele.

„Neuvoď nás v pokušenie, ale zbav nás od zlého...“ nábožne znely
slová modlitby Kristovej zo stá a stá hrdiel, domov vracajúcich sa pútnikov.

Ako blesk, tak rýchle zmizlo kuzlo intimnej chvile. Mladá žena s hrúzou
si uvedomila priepasť, ktorá ích delí. Rozbúrená krv tíško chladla, a ona sa
rýchle rozhodla.

„Vráťme sa — preriekla trhano — sotmieva sa, chcem byť doma, potre-
bujem pokoj, je mi nevoľno““ a skoro letkom šla domov.

126 Revue Naše Slovensko

Západ už uplne ztemnel. Hora sliala sa v jednu čiernu chmár, malebné
tony v poliach splývaly v čierny závoj, ktorý všetko pohltnul do tajomnej
svojej sieťe. Na tmavomodrej oblohe zjavil sa srp mesiaca so svojimi stkve-
júcimi družkami. Mladý muž zastal.

„Ostanfe s Bohom, milostivá, ďalej neidem. Pôjdem touto malou pešinkou
na stanicu, zavazadlá mám už odnesené a s ostatným som vyrovnaný,“
dodal trpko.

Pani Podhradská cítila sa byť bezpečnou, bo už videla silhuetty strechy
domu, kde bývajú: zmizla jej však zmužilosť. Srdce prihlásilo sa k svojmu
právu, a prudký žial zaplavil jej hruď. Odchodi, by ho viac neuvidela, Septal
jej neviditeľný hlas. V zúfalej bolesti stála pred ním, mocne tiskla zuby na“
ružove rty, aby nejak sa neprezradila, čo deje sa v jej hrudi. Chcela preho-
voriť, ale hlas jej zlyhal.

„Milostivá . .. Olga... Začo som si to zaslúžil od vás, aby ste sa tak
ľahostajne a cudzo so mnou lúčila — keď viete, že celý môj živôt posvátil
som vám.“

Mladý muž nežne chytil jej ruku, by ju zľúbal — snáď naposledy.

Zúfale vytrhla ruku z jeho rúk, a vyrazila zo seba: „S Bohom!... Ne-
mučte ma... nemučte ...“ a zrýchleným krokom pošla k besiedke, viničom
obvinutej. Myslela tam najiť úľavu svojej rozbúrenej duši. Sadla si a sklonila
rozpálenú tvár do chvejácích studených rúk. Myslela na prvú svoju lásku. —
I ten sa práve tak lúčil ako tento, prisahal jej vernosť. A nenazdajky svitnul
zase krásny, jasný deň, našla toho, ktorý si ju vážil, Ale čo sa mám zas trápiť
so vzpomienkami. Odišiel, zabudnul a moje vysnené blaho zmizlo jako záblesk
slunka za stromami. Oj, neverím vám, vy jašteričky jedovaté, neuštipnete ma
viac vaším sladkým jedom, aby ste potom s výsmechom na rtách prchaly ďalej
a ja vás nemohla rozmliazdif.

Boľastná kvinta z rozvučaného piana dotkla sa jej sluchu, vstala a pošla
k domu — svetlo z otvoreného okna vrhalo rudé škvrny na čisto vymetený
dvorec, po ktorom kráčala. Spešne pozrela do okna a videla pri piane sedeť
peknú postavu — svojho mužovu.

Nepozorovane vnišla do chyže, ticho a nežne bozkala vysoké biele čelo
svojho muža a s trpkým žiaľom v očiach čítala na konci drobnymi riadkami
posiatu „finale“.

„Olinka zaspievaj“ — prosil muž — „a vlej za mňa do tej piesne všetky
prosby biednej duše mojej. — Oľga moja odpust mi, že som fa zanedbával —
odpusť — a zabudni na všetko, už viac nikdy nepôjdem na cesty.

Zdíhave uháňal neďaleký vlak, keď ozvaly sa citné hlasy.

Z počiatku chvel sa jej hlas, avšak nabýval vždy viac a viac síly, keď
spievala nežných výčitiek plnú pieseň:

O, laska, laska,
laska velika,

vSak si zklamala
môjho Janíka velice.

Revue Naše Slovensko 127

J. U.:
BECKOV, LIETAVA, TEMATÍN.

U trenčianskej stolici ležia všetky tieto trí pamätné hrady. — Tesne nad
Váhom pri mestečku Beckove vypína sa na strmých bralách Beckov.
O jeho povstaní sú rozličné tradicie. Ľud má krásnu povesť. Ctibor, pán Váhu
a okolia, ako Matúš Čák Trenčiansky mal obľúbeného dvorného blázna Becka.
Tento raz svojho pána na toľko rozveselil, že v svojej naašenosti zvolal, aby
si žiadal cokoľvek, žiadosť jeho splní! Boli práve pri Váhu pod strmými bralmi.
Becko nelenivý žiadal, aby mu na tých bralách vystavil zámok. Rozumie sa,
že hrdý Ctibor dostal slovu. Svolal svojich ľudi, ktorí dňom i nocou pracovali,
až vyzdvihli na strmom brale mohutný hrad. Ctiborovi sa potom na toľko
zaľúbil, že sa presťahoval doň.

Ľud i to rozpráva, že ako vôbec pyšní boháči, i Ctibor neumrel priro-
dzenou smrťou. Na svadbe jeho syna, ktorá trvala celý rok (chcel totižto za-
svätiť to svolanými hosťmi hneď aj krštenie a poctiť ich kmotrovstvom) stala
sa tá nehoda, že jeden z poddaných rozmliaždil v nepozornosti dvornému
psovi nohu. Rozlobený Ctibor bez vyslyšania prosby o milosť všetkých hosťov,
dal chudáka s brala hodiť do prepasti.

O krátký čas sa stalo, že unavený Ctibor ľahnul si na tom istom brale
do trávy a zaspal. V spaní uštipla ho vretenica do oka. Vyskočil, a citiac
tmu v očiach i bolestí po celom tele zažal behať ako šialený, a v tomto
zmátku zrútil sa s brala do prepasti.

Historia beckovského zámku jest odchýlna. Zámok už stál dávno pred
Ctiborom. V 13. století mal ho v rukách Matúš Čák Trenčiansky. Po smrti
Čákovej vládli v ňom uhorskí páni a kráľovské kniežata, až roku 1386 dostal
ho Ctibor ako dar od Márie I. Tento Ctibor súčastnil sa i Kostnického sjazdu
a umrel r. 1424,

Dedičom zámku stal sa Ctibor III., ktorý bol r. 1428 hlavným ríšskym
kapitáňom proti husitom. Tento rok je pamätný i tým, že vtedy prišiel na
Slovensko Prokop Veľký — a tiekla okolo beckovského hradu česká krev.

Za Ctiborovcí dostal sa Beckov do rúk rodine Bánffy, ktorá vládla ním
do r. 1646. I Turci ho napadli r. 1599, ale bez výsledku.

Na hrade Beckove zdržiaval sa kňaz Bornemissa, kde písal pamätnú po-
stillu, vydanú grófom Balassy. Beckov bol teda uhorským Vartburgom, — odtiaľ
sa šírila reformaca po Uhorsku. Zámok r. 1729 zhorel, a teraz stoja tam len
pamätné múry.

Zámok Lietava leži neďaleko Žiliny. Začiatky zámku padajú do čias
Kvádov a Markomannov. Lietava bola v 12. století majetkom kráľovským
potom ju dobyli Tatári (1241.) a tak dostala se do rúk Zápoľovcov a Thur-
zovcov. Zámok Tematín mal obyvateľku pani Čachtickú, ktorá savkrvi slo-
venských dievčat kúpavala. V 14. století bol zemanskou pevnosťou : vládol
v ňom Ujlaki, pozdčjší kráľ Bosny, potom Thurzo palatín. Roku 1710 ho do-
bylo rakúske vojsko a zničilo.

128 ‘Revue Naše Slovensko

JÁN FRANCISCÍ.

Z doby prebúdzania sa slovenského národa jeden veľmi činný muž, Z po-
sledných vrstevnikov Ľudevíta Štúra je Ján Francisci. Bojoval za národ umom
i mečom.

Narodil sa dňa 1. júna 1822, v Hnúšti v gemerskej stolici. V Prešporku
stal se predným činiteľom Štúrovy školy a prenasledovaný viedol mladíkov
z Prešporku do Levoče roku 1844. On je jeden z troch odsúdených „sokolov“
(1848.): bol v žalári, skoro pod šibenicou, len nepredvidany obrat a postup
ruského vojska oslobodil ho od smrti. Po revolúcii stal sa komissárom v De-
brecíne a r. 1864. hlavným županom stolici liptovskej. R. 1861. založil a redi-
goval „Pešťbudínske Vedomostí“ politický časopis, ktorého pokračováním sú
„Nár. Noviny“. Na veľkom národnom shromaždení v Turč. sv. Martine on
predsedal, a memorandu.n národa slovenského vypracované Št. M. Daxnerom
on predložil peštianskemu snemu 27. júna 1861. Bol zakladateľom „Matice:
Slovenskej“, která ho vyvolila za doživotného čestného predsedu, — podporo-
vateľom slov. gymnásii, — kráľovským rádcom, — vyznačený bol rádom Franca
Josefa a ruským rádom sv. Anny, a konečne správcom knihtlačiarského spolku
v Turč. sv. Martine.

Umrel dňa 7. marca 1905 ako 83 ročný starec. —

LID. SPÍŠKOVÁ:
ZE SLOVENSKÉ LITERATURY.

LETOPIS ŽIVENY.

Sborník zábavno-poučných prací. — Rediguje Svetozár Hurban Vajanský. Vydává „Živena“
spolok slovenských žien. IV. — Cena 3 koruny. — Turčiansky Sv. Martin. — Tlačou knih-
tlačiarského spolku 1907.

Svätojanská svadba. Zpracováno na základé povčry. Konec pfipomina Hálkovu
„Muzikantskou Lidušku“.

Veľké šťastie. Novella Timravy. Zivot tii dívek, panovačné, krásné Otyly —
pro kterou žádný ženich na okolí nebyl dosti dobrý — tiché tolik odstrkované Katuše
a krásné, energické Józy. Józa je zvláštní typ ženy, ideál intelligentní ženy, která své
vzdélani velice prohloubila — z duše nenávidí každou upjatost a vyvýšenost — je od-
vážná, každou nepfistojnost a lež tepe ironickým vysméchem, bývá až nemilosrdná, beze
všech ohledú, až to nékdy zarazi. — Je to taková samorostlá, nezkažená špatné pocho-
penou kulturou, u ní není setčen pel pravé ženskosti — beze všech zbytečných kudrlinek
— její duše je krásná svou rozvitou a uvédomélou nahotou pravdy, urážejíci pouze fa-
lešný jemnocit —

Je to román tfi dívek a ta ze všech nejponíženčjší vitézi — Katuša ta zosobnéla
skromnost, která zažila tolik pfikofi v domé svých „dobrodincú“ — kde zkusila trpký
chléb milosti, tisíckráte zaslechla výčitky a vyvyšování se všech nad ní —

Taková zakfiknuta bolest plní její duši, vnímavou pro utrpení. — V strašné své
bolesti a duševní rozháranosti mní, že by byla odstrčena i od toho, kterého má tolik
ráda, vždyť tolik zvykla býti zneuctívána a ponižována — náhle, kdy myslí, že vše je
již pro ni ztraceno, zasvitne jí z pod téžkých mrakú sluníčko takové jasné a krásné —

mi . % : SI

Hrad Beckov
nad Váhem.

‘aie =

Hrad Tematin v stolici trenčanské.

Revue Naše Slovensko 129

Dosud neciténým blahem zachvéje se její celá bytost a ten jenž je pfedmétem její tiché
lásky, pozvedne ji z prachu a duševního bahna, v jakém tkvéla a které ji v tom domé
obklopuje — — — — — — — — — — — — — — — — — — —

Hrdá, chladná, vždy klidná krasavice Otyla, pyšná na svou krásu, nesla své tužby
píliš vysoko, myslíc, že všem jen ona se líbí a všady jen ona vitézi, je hluboce uražena
ve svém hrdém srdci — sklizi to po čem toužila svým rozumel, zahlušujíc hlas srdce
— jen planou rúži, která dokud byla vzdálena a zdanlivé nedostižna oslňovala ji, sotva
však zfela blíže, vidi jen nékolik plátkú a stfed prázdný — vrátila se chtic utrhnouti
rúži, kterou hrdé minula — leč pozdé již — rúže zatím zmizela —

Józa ta ohnivá, propuklá již žena miluje uvédoméle — taková sžíravá, hluboká
vášeň zachváti její nitro — Ta výbojná, energická žena, všady vitézici nevšední krásou,
hrdým uvédomélym gestem odstrkuje vše nízké a nicotné, nešálí se klamnými nadéjemi,
jsouc nadána zvláštní bystrosti ducha, záhy pozná, že u levita panuje jina —

Tak skromná, tichá Katuša nevédomky odnáší palmu vitézstvi, snad vdék za mi-
nulá utrpení —

Pekné studiové skizzy žen — — — — — — — — — — — — —

Materina dúška. Horal. Dojemná legenda pfipomina národní píseň ,Osifelo dité“.

Honorár. Pavel Socháň. Veselohra v 2 dejstvách. Pčkná veselohra srší bodrým
nevinným humorem, beze všech planých vtipú, jako bývá obycejné u veseloher. Vyhovuje
piné svému účelu, kde se divák nejen pfijemné pobaví ale i poučí, vede k ptemySleni,
coz je vlastné úkolem divadla, aby si obecenstvo odneslo mnoho dojmú, neodcházelo
s prázdnou hlavou — a pravé takým lehkým zpúsobem, hodí se pro širší obecenstvo,
též i intelligentúm poskytne milé občerstvení po fadé planých frašek — — — — —

Z ciest. Šest piesní. Svetozár Hurban Vajanský. — Jako pokračování vzpomínek
ze sbírky „Tatry a more“ — zde je to však néjak intimnéjší a nám bližší — hodici se
do rámce sborníku. |

Blud. Novella. Ľudmila Podjavorinská. Venkovský život se všemi prostými ra-
dostmi — kus Tolstého názoru na život — „Pýcha pfedchazi pád“ a „Skromnost vítézí“
to jsou asi motta té novelly —

Aby človék mohl cítiti míru svého Stésti a dovedl jej oceniti, musi pfestati kruté
boje, ponížení a utrpení, odhoditi pýchu a plané vyvyšování se — jen kruté stíhané a
mnoho bolu pretrpévší duše dovedou se sblížiti tou jemnou, skutečné vččnou láskou —
jen duše, které mnoho vytrpéli a mají jemný soucit pro utrpení druhých a ne hrdý
vysméch — láska jest údčlem nešťastných. Lidé milovaní Stésténou nedovedou si svého
štéstí vážiti, nikdy jim není dosti veľkým, jsou nenasytni a sobečtí — jich láska nemá
toho vielého a skutečnč duševního podkladu. — Čistá, velká láska rodí se jen v duších
téZce zkoušených, ale velkých svými vnitčními pfednostmi — odstrkovaní a posmívaní
pfemySleji, hledají dobro, když všude vidí jen bahno a hnus všednosti — jich duše, jako
by se témi utrpeními očistila a stala se bílou, néZnou holubicí — dobro a krása duše
zvitézila a potlačila lidské nefesti.

Ten skutečný, vzorný život potlačí pýchu a planou hrdost, povznese skromnost na
prestol Stésti, toho nejvyššího a nejčistšího, o jakém kdy srdce lidské snilo —

Želme svých zlých skutkú, odpouštčjme pokleslým a vše, i zlé splácejme jen láskou,
beze všech aspirací, jen láska budiž naší touhou a cílem našeho žití, každý náš skutek
buď ni posvécen —

Milujme krasu a dobro!

Toť základní myšlenky, na nichž je novella zbudována. — Zásady humanismu a
skutečného, čistého kfesfanstvi, jak jej hlásá Tolstoj —

Celá jemná, citlivá ženská duše, je v té povídce.

Kedysi ateraz...... Peter Kompiš ml. — Vzpomínky erotické.

A verím pevne ... Peter Kompiš ml. — Allegorická báseň, plná nadéje v jasný
den Slovenska.

130 | Revue Naše Slovensku

Dozvuk. Peter Kompiš ml. — Výlevy melancholické nálady, duše truchlící za zmi-
zelým jarem. — —

Slovo lásky. Novella. Janko Jesenský. Historie zhrzené a znovu zrozené lásky.

„Na násypoch.“ Scéna z mesta. V. H. V. — Krásný dojemný stesk velkým citem
rozechvélého nitra — Obrázek té strašné bídy, o niž bohatí nechtéjí slyšeti, pfeziraji ji,
ba Stiti se jí. — Látka, která by se dala široce rozvésti, leč právč svou stručností a
úsečností púsobí tím více — život téch spodních vrstev, Zijicich ode dneška do zítľka.
Včru, kolik nových pocitú vybaví se čtenáfi v duši jen pončkud pitistupné citúm —
len lehce nahozená slova o útrapách a ponížení matky, kdy chodí s nejmladším déckem
v náručí na rohy ulic Zebrati, za zimnich večerú, kdy na promenadé procházejí se vzne-
Seni v teplém obleku, rúméní od mrazu — chodí tak necitelné kolem ubohé ženy, jen
časem zazni hrubá nadávka, urážlivá poznámka: pľíjemné znaveni vracejí se domu do
dobfe vytopenych pokojú, k lahodné a hojné vecefi, mluví o hospodárnosti chudých,
jakými by méli býti (samé výtečné rady), lají jim a vymýšlejí vše možné. Žádný však
jim nepodá pomocné ruky, fikaji, že jen lenošií mají bídu, kdo chce pracovati, že se
čestné uživí a ješté i uhospodafi, žádnému však nenapadne, jakým by on byl v jich po-
stavení, byl-li by tak cnostným, jak nyní mluví.

Býti bohatým a cnostným není žádnou zásluhou, ale v hojnosti býti prostopášným
a lenochem je hfich hoden opovržení všech.

Je to nejkrásnéjší z celé knížky, kde promluvila skutečné a pravdivé lidská duše, jen
tfeba čtenáfúm pozorné čísti a zamysleti se nad tím a jednati. — Výron citlivého lidského
nitra. — Je to tak všední historie, kolik je však v ni vážné, životní tragiky a my chodíme
kolem téch kaštanových búdek nevšímavč, nemáme pončtí o tom jich intimnim životč. —
Zde promluvila holá skutečnost, beze všech pfikras — Ubohá žena, která nevi komu
má dati jedinou pňikrývku, zda chorému décku, či muži, který v mrazu a snéhu stojí. —

Je to jen deset stránek, kolik na nich však vepsáno trpké pravdy, jak naučí pfe-
mýšlení, skromnosti a autokritice.

Menší práce pomijím. — Kniha je uspofadana s velkou pietou — — — — —

VENČEK SLOVENSKÝCH NÁRODNÝCH PIESNÍ.
Turčianský sv. Martin. — Tlačou a nákladom knihtlačiarského účast. spolku. 1908.

Slovenské písnč večné krásné svou snivou melodií, tam proniká žhavý oheň, nevinný
žert (Kehy já vedela....) i sentimentalita podzimního podvečera, kdy temné stiny kladou
se po stezkách (Ja som bača starý.... — Zahučaly hory....) i divoké odvážné (Hej,
hore háj, dolu haj....) — presládlá, nčžná erotika (Prídi, Janik ....) — (Anča čierna ....).

Mají širokou základnu tak, že dovedou zaujatí pyšného Šohaja, romanticky naladčné
dievča i tklivý bol zkoušeného a sklamaného starce — jich púsobnost proto je tak
mnohostranná. .

Mnohé jsou naivní, skrývají bol prchlého jara (Okolo mlýna....) výlevy žárlivosti,
sladké výčitky, stesky sklamané neb neopétované lásky, náček opuSténé mati.

Zpévy jsou melodické táhlé a misty to zni jako bublání potúčka za žhavého poledne
tak sladce a vábivé — jinde zafiva obloha neobyčejná intensita jasu a bujarosti, takovy
jemný skčivánčí trylek jasajici, vlévajici do duše blahou potéchu — chvilemi tklivý žal
zachváti tvé nitro, jak by taký vfely, soucitný smutek rozestfel se krajem. — Jsou to
pravé perly tvorby lidové poesie. Mají púsobivou krásu hudebních melodií. básnický
vzlet a jimajici prostotu. — Jsou výronem prosté duše — stvofené vniterní potfebou,
posvécené poetickou náladou — jsou obrazem slováckých duší: chvilí hľmi divoký tem-
perament, okouzlujici svou žhavostí i intensitou ohné a svčtla, které sviti i hľeje — ny-
jícím melancholickým smutkem zachvátivším nitro — kde se rozezvučela vnitfni vášeň
prechazejici z jednoho extrému do druhého. —

Revue Naše Slovensko _ 131

Mnoho zajímavá i vdččná by byla Studie slovác. písní z umčleckého stanoviska, po —
stránce hudební harmoničnosti i lahodné zvučnosti.

Pri zpévu tom máš však úžasný strach, by té poesie nechopily se neohrabané ruce
k ziskani vnéjšího lesku a nesetfely jich pel prvního panenství. Nedej Bože, by sí smyslel
néktery kolovratkaf vrzati nám pod okny od rána do večera sebe libeznéjší pesničku.

Tato knižka je hluchá pro toho, kdo nezná slovác. písní — psaná slova bez not je
jen ukázkou lidového písemnictví - - za to pro interessenta, znajicfho nejen hudebnost
melodii jednotlivých písní skýtá nejen radost, ale jest též pomúckou pro lepší poznání
a prohloubení ich — — — — — — — — — — — — — — — — —

Slovenský pravopisný ukazovateľ k súkromej potrebe. — V Modre 1908. Tlačil a
vydal Šimon Rohášek. — Práce posvčcená ušlechtilou snahou podat lidu pomocné ruky
ku sebevzdélani a nahradili jim čím strádají. — Slováci vétSinou nemají svých škol a jsou
povinni navStévovati školy maďarské tím zanedbávají proti své vali rodný jazyk. — Nuže,
knížka ta budiž darem tém, kdož mají touhu vzdélavat se ve své matefStiné a v první
fadé naučiti se spravné psáti. — Též levná cena (50 h) napomahá k hojnému rozšíťení.

SA SA 8&4

POLITICKÝ PREHLED.

Dnes irožno již fici, že Andrássyho volebni
1eforma, i když nebyla pfijata parlamentem
tak, jak bylo očekáváno, pťece prorazí. Jest
avšak pravdépodobno, že bude podrobena
podstatné zméné.

Proti pluralité je toliko strana národnostní
a strana socialné demokratická, která jest
však odkázana na činnost mimoparlamentni.
Strana krajní levice také se staví proti pčed-
loze, avšak její opposiční slanovisko nelze
bráti vážné, jelikož v uherském politickém
životé máme dosti pňíkladú, že strany ma-
ďarské, stojici proti vládé, aby nebyly na-
tknuty z vlastizrády a paktu s nevlastene-
ckými živly, v posledním okamžiku se pod-
daly. “

Národnosti — jak jsme se již zmínily —
své stanovisko vidi pčedložené reformé do-
kumentují pofadanim lidových schôzí. AČ-
koliv politické ufady tyto projevy všemožné
znemožňují, nelze citéni lidu zméniti. Rumuni
pomýšleli také na svolání národní konference,
na niž by určili politické, hospodafské, kul-
turní a jiné své požadavky. Ozvaly se však
hlasy, které neschvalují tento ksok. Dle
Mocsonyiho, veterána rumunských vádcú:
„Andrássyho pfedloha sméfuje k výlučné
hegemonii maďarského národa, uzákonční
pčedlohy neznamená však jesté politickou
smrt Rumunú. Rumuni i mimo parlamentu
zistanou tím samým polilickým faktorem,
s nímž každý politicky system musí počítati.

Rumuni musí sesíleti v poli kulturním a
hospodáčském. Svolani konferenci nedopo-
ručuje, jelikož nyní nejsou takové poméry,
jako v roce 1848. Na konferenci byly by
pretfasany jen stížnosti, a vážní politikové
nesméji plakati jako ženy. Rumunské pfi-
sloví dí: Rumun mlčí a koná.“ Z téchto slov
mohli by se poučiti také Slováci a více se
starati o svúj hospodáčský vývoj.

Strana socialnč demokratická v otázce
volební reformy, méla 6. prosince poradu,
na níž bylo prohlášeno, že v dobé parla-
mentárního projednávání reformy má býti
k její zamezení vyhlášena všeobecná poli-
tická stávka. Prostfedek, pravda nevhodný,
jednak proto, že strana tato v Uhrách je
teprve v plénkách, a jednak proto, že vláda
má po ruce tolik prostťedkú k potirani po-
dobného hnutí, že jej hned v zárodku udusí.

A jak Ize dosud vycítiti, vláda s osten-
tativní dúslednosti pracuje pro reformu. Marné
byl hr. Andrássy usvédčen ze Iži, jelikož se
svého času odvolával také na H.H. Asquitha,
jako na osobu, která je také pro pluralitu,
marné je odvolávati se na pakt, vláda, repre-
sentant privilegovaných feudalú, trvá na
základčé maďarské státní myšlenky, v jejímž
jméné déji se všechny nepravosti a ufedni
atrocity.

Avšak v koalici to vče. Priznakem ne-
shody je vystoupení lidových, vlastné kleri-
kalnich poslancú proti rozsudku kurie, nej-

132

vyššího uherského soudu, jímž jistý katolický
knéz byl odsouzen do vézeni a k penôžité
pokuté, že vybízel v kostele lid, aby nepo-
depisoval zápis občanského sňatku (v Uhrách
občanský sňatek jest povinný a teprve po
ném múže následovati dobrovolný citkevni
sňatek). Žárlivost rúzných politických stran,
rvaní se o místečko v ufadé tam, kde para-
sitismus ovládal veškeren politický a spole-
čenský život, jsou dosti závažnými pčíčinami,
aby pfetrhly veškeré styky mezi jednotlivými
politickými stranami. Nyní do toho pfiSlo
odhalení Polónyiho, tohoto intrikána, který,
když se svým soukromým životem stal na-
hote nemožným a nevhodným nékolika
magnátúm, stále se nyní mstí na svyci sta-
rých známých. Ačkoliv je jisto, že Polónyiho
nevedly čisté pohnutky, jeho nedávná fet
mčla velký účinek, již i z toho dúvodu, že
obsah paktu podala osoba pfi ném intere-
sovaná a není možno jej více popírati, jak
se dosud stalo.

Die paktu méla se utvofiti vláda na zá-
kladé programu z roku vyrovnání, S povin-
nosti všeobecného volebního práva hlaso-
vacího. To se stalo, vládu pfevzala —
aspoň včtšinou — strana neodvislosti s pro-
gramem z roku 1848. Doba této pfechodné
vlády méla trvati nejdéle 2 roky, a ona
vládne již 5 let. Existuje celá fada závazkú,

Revue Naše Slovensko

jímž vláda nedostála a vykonala mnoho
skutká, k nimZ dle paktu nebyla nucena.
%

Slovenský život začíná téci bystfejším
tokem to potvrzuje mnoho takových zjevä,
které v nedávné dobé jistč ješté nikdo ne-
čekal. Národní védomi razí si cestu všude,
i tam, kde dosud bylo úplné ticho, do novo-
hradské stolice, kde slovenské obce jsou
velice vystaveny maďarisačnímu proudu. Zde,
kde vládla netečnost, národní Ihostejnost, jsou
pofadany lidové schúze. Velice významnou
jest schúze v Ozdiné, v malé obci u Lučence.
Obec má 400 obyvatelú a bylo do ní koman-
dováno 16 četníkú. Klidné povaze tamního
lidu dlužno dékovati, že zde neoyla druhá
Černová.

Zcela jinak by to vypadalo na Slovensku,
kdyby tam byly slovenské školy. Nedostatek
škol a k tomu madarisace stavajicich škol,
valné zamezuje kulturní vývoj, který jest
podkladem hospodafské neodvislosti. Slo-
váci, včdomi sobč významu školy, dávají
své syny vzdčlávati na českých školách, ne-
déje se to však soustavné, proto tak mizerný
výsledek. Navstévy českých škol se však
Madafi bojí. Proto také poslanec Ballagi
žádal zrizeni katedry sl venského jazyka na
peštské université, aby prý Slováci mohli na-
bývati vyššího vzdélani pod státním dozorem.

RÚZNÉ ZPRÁVY.

Rakousko-Uhersko a slovanská
otázka. Pod tímto názvem vyšel v „Spec-
tatoru“, váženém anglickém periodickém ča-
sopise, článek. Autor článku žádá primo,
aby monarchie väžné fešila otázku slovan-
skou a vyhovéla slovanským požadavkúm,
neboť v opačném pfipadé octne se ve vel-
kém nebezpečí. Z článku vyjimame :

„Pro dualismus jest životní otázkou, aby
neklopýtl, neboť asi ¢tyficet procent obyva-
telstva tvori Slované, Uhry jsou teplým
ložem slovanských aspiraci, a pľivtčlením
Bosny a Hercegoviny slovanská otázka octla
se ve velice palčivém stadiu. A nejen doma,
nýbrž také za hranicemi. Nejen obyvateľstvo
Bosny a Hercegoviny je velice poboureno,
nýbrž také Srbsko a Černá Hora velice po-

dezfele hledí na vývoj véci. Tyto státy jsou
velice slabé, jelikož jsou však v blízkosti a
svoji záležitost mohou konati společné s Tu-
reckem, nejsou poméry v jižní části monar-
chie dost málo pťíznivy. Také Rusko se citi
býti dotčeno, zavdala se pficina k nedivéfe,
což také trochu znepokojuje. V Rusku po
japonské vojné a prohlášení ústavy velíce
rychle se vzmáhá panslavistický duch. Rusko
si opčt získalo vädčí stanovisko mezi slo-
vanskými kmeny a proto jej velice poboutila
akce Rakousko-Uherska.

Zabaveno.

Revue Naše Slovensko

Zabaveno.

Ptivtčlením Bosny a Her-
cegoviny k zalitavské části, jich úloha, vy-
plývajíci z této otázky, stane se nemožnou.
Madafi však citi, že musí obdržeti svúj po-
díl a požadují splnéní slibu z r. 1868, a sice,
že teritoria, která pľináležela kdysi k uher-
ské korunč, kdyby pťišla pod žezlo habs-
burské, pfipadnou Uhrám. Madafi nemohou
pripustiti, aby tato teritoria byla pťivtčlena
k Rakousku, aby Bosna a Hercegovina staly
se fiší, a dualismus pfeménil se v trialismus.
To by byl začátek federace, v kterém Ma-
dafi spatfuji nebezpečí své národní neod-
vislosti. Situace Maďarň jest mnohem téžší,
než Némceň. Celá jejich historie mluví proti
spojení se s Némci za účelem zabezpečení
vlády nad Slovany a jinými národnostmi.
Avšak z toho môže vzejíti také jiné neštéstí.
Madafi jsou velkými politiky a budous-li pči-
tlačeni ke zdi, velice snadno mohou stanouti
v čelo Slovanú, kteri jim vdééné propújčí
vädcovství. My jsme toho pfesvédceni, že
Maďafi, budou-li vážné a moudfe jednati se
Slovany, prožijí trochu mlhavou dobu, avšak

133

pozdéji procitnou, aby se stali vädci jiho-
východní Evropy.“

Nelze popfiti, že článek jest dosti objek-
tivní, avšak postrádá podklad pravdy a správ-
nosti. Kdyby Rakousko-Uhersko bylo jedním
státem s jedním společným Ťfiškým parla-
mentem, snad by se véci takto konkludovaly.
Avšak zde jsou dva státy, s dvéma parla-
menty a politický život každého jednotlivého
státu plyne svým vlastním tokem.

Maďarská koalice nemdze si dosti vyna-
chváliti svoji vládu. Zapomíná, že tolik ná-
rodnostních proces nebylo za žádného mi-
nisterstva, že tolik společenské špíny nebylo
ani za tyranské vlády Kolomana Tisy. A k tomu
se druží také železniční neštčstí. Neuplyne
týdne, aby nčkde nebyla srážka vlakú. Za
jedenáct mčsícú (od 1. ledna do 24. listop.)
bylo 34 železničních neStésti, 15 mrtvých,
128 rančných, 19 zničených lokomotiv a 227
porouchanych železničních vozí.

Hungary and Hungarians, Angli-
cký publicista W. B. Forster Bowil vydal
zminénou knihu, která dosti objektivné po-
jednává o pomérech uherského státu. Nej-
zajímavéjší částí knihy jest pojednání o po-
méru Uher k Rakousku. Podkladem celého
tohoto pojednani jest známá fet hr. Appo-
nyiho The Juridical Nature of the relations
between Austria and Hungary pronešená na
mírové konferenci v St. Louis. Autor ve
svých zavérech pfichazi k zajímavým, vlastné
nesprávným výsledkúm. Mezi jiným napsal
také : „Austrie neutvofila dnešní Uhry, nýbrž
Uhry vlastné vytvočily dnešní ústavní Ra-
kousko.“ Jinde opét fek! „Uhry mohou vét-
ším právem počítati na pozornost jedno-
tlivcú, než jiné státy, a opáčné, žádnému
státu neškodila tato pozornost jednotlivci,
jako Uhrám.“ W. B. Forster Bowil pokládá
Némecko za nepfitele Uher a nikoliv Ra-
kousko. Ostatné včští Maďarúm velikou bu-
doucnost a nové Uhry povstanou na tro-
skách Rakouska.

S velikou pochvalou vyslovuje se o prúi-
myslových a hospodáfských pomérech Uher.
Od väžného angglického politika nečekali
jsme takovou unáhlenost, která svčdčí o po-
vrchnosti. Stejné pochvalné se zmiňuje
o kulturních a umeleckých snahách maďar-
ského národa.

1 34

Autoru velice se líbila Pešť. A to nám
stačí. Z celé knihy to zrovna kfičí, jakoby
Uherskem byla jen Budapešť — a cikánská
hudba.

Celá kniha je vlastné apotheosi maďa.-
ských žen, maďarských snah, ačkoliv ne-
úplnou a chybnou. Mezi illustracemi zastou-
peny jsou všechny národnostní typy, pouze
maďarský scházi. Maďarská operetní pév-
kynč Šáry Fedak opévovana je jako Slo-
venka.

Il. rolnický sjezd v Skalici. Dne
15. listopadu byl sjezd rolníkú ze západního
Slovenska, na némž však byli pfitomni také
účastníci z východních a jižních stolic. Pres
50 slovenských obcí bylo zastoupeno asi 3L0
delegáty. Sjezd byl svolán na oslavu deseti-
letého jubilea skalického konsumního druž-
stva.

Sjezd byl zahájen v nedčli fečí tamniho
faráče Dr. Okánika. Účelem sjezdu — čekl —
je, privésti sedláka k povédomi vlastní síly,
šíčiti odborné vzdélani mezi selským stavem
a organisovati jej.

Po ném prednášel ružomberský lékač Dr.
Vavro Šrobár, který teprve pred nékolika
dny byl opustil szegedínské státní vezení.
Mluvil o zdraví sedláka. Pojednal o otázce
alkoholismu, poukázal na jeho škodlivé ná-
sledky. Poukázal na význam ženy v do-
macnosti.

Modranský učitel Kopa pfednášel o pé-
sténj vína, Ľudmila Markovičová o sloven-
ských vyšívkách, Dr. Ivan Dérer o pozem-
kové knize.

Skalický rolník Bránecký promluvil o orga-
nisaci slovenských sedlákú, Dr. Antonín Šte-
fanek o poddanstvi.

Po sjezdu bylo divadelni ptedstaveni. Tamni
ochotníci sehrali „Rozmajrín“, lidové drama
od Urbanka.

“

Slovenský poslanec Milan Hodža,
hlavní redaktor „Slovenského Tyždenníka“,
byl vážnčé nemocen, trpél na spálu. V po-
slední dobč se však jeho stav náležité
zlepšil.

Slovenské lidové drama „Rozmajrín“
od Františka Urbánka bude pfepracovano
na operettu a uvedeno na jevištč vídeňského
„Theater a. d. Wien“. Komposice je svéfena

‘Revue Naše Slovensko

mladému slovenskému skladateil Mikulaši
Schneider-Trnavskému.
s
„Moderne Kunst“ vydá na jafe 1 aďar-
ské číslo. Akci tuto hmotné i mravné podpo-
ruje František Kossuth.
s

Dne 20. listopadu byla ve Vídni konfe-
rence slovenských socialistú na níž
bylo rokováno hlavné o sesileni odborového
tisku. Zároveň bylo ujednáno jakési pev-
néjsi sbliženi mezi slovenským proletariátem
a českoslovanskou stranou sociálné demo-
kratickou.

Slovenský poslanec Ferdiš Juriga, který
jest na odpočinku ve vacovském státním vé-
zeni, podal žádost za zákonem povolenou
Ihátu ,podminéného propuštéční na svobodu“
po odbytí “, vymčťeného včzení. Žádosti
jeho nebylo vyhovéno.

Ministr obchodu rozeslal na všechna fidi-
telstvi železnic ve smišených krajích dôverný
prípis, aby na pfisté pouze „skuteční“ Maďaľi
byli pčijímáni do služeb. Národno tní lidé
mají byti ze státních služeb propoušténi.
Následkem toho bylo již na Vrútkách u Turč.
Sv. Martina vypovézeno nékolik Slovákú.

V poslední dobč objevila se v nékterych
českých časopisech zpráva, že Andrej
Hlinka, který byl odsouzen na čtyfi roky
do státního vézeni a nyní sedí v Segediné,
vážné onemocnél, že jeho života jest již na
mále a že se jedná již jen o jeho rehabili-
taci v Rímč. Múžeme fíci, že zprávy tyto
postrádají veškerého podkladu. Hlinkovi,
který si 1'/, roku včzení již odpykal (Ru-
žomberk a Segedin), zbývá ješté trest 2'/, roku.
Dalšího procesu posud proti nému není, ač
maďarské soudy r.dy by mu jesté nékolik
procesú povésily na krk. Ve vézeni zachazi
se s ním prisné dle instrukci. Vše to neni
tak hrozné, avšak vézefisky život sám strašné
púsobí na duševní stav véznéného. Pfi tom
všem se Hlinka iti dosti dobfe — pravda
okolnostem pňimččené — naučil se rumun-
sky, pňeložil veľkou část bible do sloven-
ského jazyka a i jinak zamčéstnává se stu-
diemi. Aninestie pro ného je vécí politickou,
a proto se taky ani nestane, dokud v Uhrách
vládne dnešní systém. Úkolem českých po-

Revue Naše Slovensko

litikú je, aby se této véci ujali, avšak sku-
tkem. — Cirkevni záležitost jeho je pravé
v kritickém stavu a sice v kongregaci kon-
cilu. Pomocná práce v této véci je velmi
svízelna a nevdéčna. Rozhodnutí jest pro
kurii (jiZ i z ohledu církevní autority) tvrdým
ofiškem, protože biskup Párvy podal na
Hlinku nejhroznéjší obžaloby a vídeňský
nuncius stojí ve službách uherské vlády.
Rímská kurie nemúže také zatím ignorovati
priložené dokumenty, pokud jsou po stránce
formální správny. Den, kdy kongregace bude
se zabývati véci Hlinkovou, jest již ustano-
ven. Obrana Hlinkova jest též již pfipra-
vena.
“

„Budapešťský nakladatelsky spolok úč.
spol., který vydává „Slovenský Týždenník“
začal vydávati nový détsky časopis „Zor-
nička“. Pfedplatne 2 koruny ročné, vychazi
dvakrát mésitné. Nyní, když apponyovské
zákony zabraly i postedni zbytky lidové
školy, když slovenský jazyk jest vyštván ze
sini uherských škol, jest povinností každého
starati se o slovenské dítky. Tcto povin-
nosti hodlá učiniti zadost také zmínčný ča-
sopis. Adressa : Budapes:-VIII. ROkk-Szilard
utcza 19,

Rumunský finanční týdenník „Revista
economica“ č. 49. pfinesl informační
článek o slovenském penéZnictvi pod ná-
zvem „Bancile slovacesti“.

“

The Political Evolution of the
Hungarian Nation by the Hon. C. M:
Knatchbull-Hugessen. Není tomu
dlouho, co Uhry byly celému vzdčlanému
svétu neznámy. Musil pfijit Bjérnson, by
poukázal na maďarskou rytifskost, na vé-
zeni, plná národnostních vúdcú, na celý ten
politický švindl maďarských státníkú. Proto
také maďarská vláda si pospíšila a p. Abranyi,
šef disposičního fondu se stará o správné
informovani ciziny.

Knihou stejného charak.eru jest i zminény
spís, pokud se jednalo o „informováni“.
První část spisu jest historická, ačkoliv po-
strádá kritičnost historika. V otázce vefejno-
právné sleduje credo Apponyiho. Uhry i po
vyrovnání zústaly suverenním státem, ačkoliv
vykonávají nékolik státních funkcí společné
S Rakouskem. Zdroj mocí je národ: múže

135

se zľíci nékterych svých práv ve prospéch
svého krále, môže je však dobyti zpét.

V otázce celní je pro samostatné uherské
celní území. Vytýká nedostatečnou repre-
sentaci uherského státu v diplomacii.

V otazce bankovní pľiznává právo samo-
statné uherské cedulové banky. Jest to dle
ného pouze otázka času.

Horuje dále pro maďarské vojenské po-
žadavky.

V národnostní otázce hlásá hegemonii ma-
ďarského národa v jednotném maďarském (?)
státé. Toto své stanovisko chce obhajovati
proti Chorvatim a proti národnostem, avšak
bez účinku. Vystupuje proti Bjérnsonovi a
Tolstému. O duševní a hmotné svrchova-
nosti maďarského národa není pochybnosti,
jiný kmen nemúže v Uhrách vládnouti. Vy-
týká Maďarúm, že nebyli dosud dosti bez-
ohledni vidi národnostem.

Z tohoto šovinistického stanoviska posu-
zuje také Andrássyho volební reformu. Tato
nesmí pčekážeti národním aspiracím maďar-
ského národa, naopak rozdčlením volebnich
okresú má udržeti jeho supremaci.

Otázce uherské dává význam evropský.
Rakousko snad obdrží útvar federalistický,
avšak jenom se svolením Uher.

Velice si libuj2 v programu strany neod-
vislosti, který jest vitčzstvím myšlenek z roku
1848. Současnč jest nadšen nynéjsi vládou.
„František Kossuth probouzí zásady staré
strany neodvislosti: hrabč Andrássy repre-
sentuje gentry, smetánku sloupú Tisovy
vlády: hrabč Zichy opét konservativní, kle-
rikální živly: hrabé Vojtéch Apponyi na-
rodní pojem zvláštní maďarské kultury, ma-
ďarskou myšlenku.“

O společenských pomérech se kniha ne-
zmifiuje ani slovem.

Informovani ciziny vládou plyne plným
tokem. Oliver Eéttevényi Nagy,
professor na král. právnické akademii v Ko-
šicích, cestuje po Evropé a všude pfednasi
o uherském vefejném právu a 0 pravnim
pomčru mezi Uhry a Rakouskem. Pfednasel
již v Praze ve spolku némeckych pravniku,
v Mnichové a v Berliné.

Hrabé Josef Mailáth napsal článek
do Westminster Gazette, v némz
seznamuje anglickou veľejnost s minulosti

136

a pfitomnosti maďarské politiky. Uvod článku
pojednává o poméru mezi Uhry a dynastií,
povstalém po nešťastné bitvé u Moháče.
Vytýká dynastii, že nedovedla porozumčti
duši maďarského lidu. Vyrovnáni z roku 1867
učinilo však konec tomuto vzájemnému
podezťívání. Optimisté, ktefi očekávali Peri-
klesovou dobu maďarského národa, byli
však pfece zklamáni. Maďarský národ musí
stále bojovati. NejtéZsi otázkou boje je ná-
rodnostní otázka a pomér k Rakousku. Do-
kazuje totožnost Szechenyovy a Kossuthovy
politiky, ačkoli prostfedky k dosažení cíle
mčli rozdílné. Článek konkluduje, že bu-
doucnosť maďarského národa spočívá v do-
hodé mezi ním a králem.

PRO SLOVAKY.

Protestní schúzi proti násilí páchaném
na národnostech a dčínictvu v Uhrách
poťádal dne 22. listopadu t. r. Politický klub
dčlnický v Čechách, v sále Typografické
Besedy v Praze. Schúze tato konala se za
obrovské účasti lidu, vedle studentstva če-
ského, slováckého, rusinského a chorvatského.
Za slovenské socidlné-demokratické délni-
ctvo byl pčítomen red. Lehotský z Preš-
purku, který byl ptedmétem včelých ovací.
Na to ujal se slova fíšský poslanec dr.
Soukup, který pravil:

„Celé Uhry stojí dnes ve znamení kolo-
sálního zápasu za volební reformu. Orga-
nisované déinictvo Uherska jest mobilisováno
do poslední : vé organisace, nemine nedele,
aby ulice Budapešti nebyly skropeny krví
proletariátu a Zalafe za Litavou jsou plny
bojovníkú za velikou véc politické rovnosti
a svobody v Unrach. Dnes jsme šťastni, že
múžeme ve svém stredu uvítat a pozdravit
pčedního pracovníka slovenského proletariátu,
jejž ze žaláčú vacovskych pfivedla ces a do
stčedu našeho. Pozdravujeme té, drahý pfi-
teli náš Lehotský (Shromáždční propuká
v bouflivé projevy, máva klobouky a volá
nepfetrzité: Sláva Lehotskému! Sláva slo-
venské sociálni demokracii!) . . . pozdravu-
jeme bratrskou stranu naší na Slovensku,
s níž jsme za jedno v její radostech i utr-
pení. (Potlesk...

Není tomu dávno, co se ve Vídni konala
fišská konference sociální demokracie v Ra-

Revue Naše Slovensko

kousku, jež stala se památnou tím, Ze na
ní poprvé, co Rakousko Rakouskem stojí,
sešli se zástupcové všech národú Rakousko-
Uherska se zástupci Bosny a Hercegoviny»
a že se to ovšem mohlo státi jedinč pod
prapory mezinárodní sociální demokracie.
Tenkráte jsme protestovali proti osnové
ptipravované, dnes pro estujeme proti hoto-
vému faktu. Andrássy volební opravu uher-
skému parlamentu dne 11. listopadu pňed-
ložil.

A zde musíme mluvit! Otázka volební
reformy v Uhrách jest stejné svrchovaným
zájmem naším. My jsme s Uhry spojeny
svazky dualismu, my tvoťime s nimi jednotné
území celní a hospodafské, jednotné territo-
rium mezinárodní a tu nám nemúže být Iho-
stejno, co v Uhrách se déje a je-li tu repre-
sentantem státní raisony jediné četník, voják,
knéz, kriminál a hľbitov! (Bouflivy souhlas.)

Opozdénost všech veťejných ztizen{
v Uhrách hází balvany na cestu vývoje ra-
kouské poloviny fiše. Nám nemúže být !ho-
stejno, stéhuje-li se z Uher každý mésic na
30.000 lidí a stává-li se tato armáda neza-
méstnanych, jež vlastní jich domovina ne-
múže uživit, nástrojem sniZovani mzdy i u nás.
Nám nemúže byt Ihostejno, jsou-li Uhry pod
pouty černé vatikánské internacionály a
jsou-li tu všechna politická práva v rukou
beťárské policie a žandarmerie. (Potlesk.)

Ale vedle velikého zájmu ekonomického,
kulturniho i politického je tu pro nás i emi-
nentní zájem národní. My se cítíme se Slo-
váky jedno félo a jedna duše i krev (Bour-
livý souhlas) — jedno jsme a jedno chceme
zústat ! Jejich násilná maďarisace je zločinem,
stlačením civilisace, návratem k barbarstvi,
veľkovýrobou analfabetú V tomto sméru
znamená vrazdéni národnostní i zkázu ho-
spodáťskou. Múžeme zde mlčet?

Jedinou cestou k napravé jest tu volebni
refofma a reforma parlamentu. Uherský
parlament je vším — suverénem, pčedstavi-
telem uherské státní neodvislosti, vr hním
kontrolorem vší správy fiSe, depositáfem
všech ústavních práv. On je plodem neslý-
chané demoralisace, korupce, násilí, olova
a prachu. Jim a v ném vládne šlechtická
oligarchie maďarská se zkrachovanou ze-
manskou gentry milionim národú Uherska.
A výsledky toho za padesát let? Hrúza a
ustrnuti! Na jedné strané velikolepé boule-

‘Revue Naše Slovensko

vardy budapeštské a na druhé stranč školy
horší, nežli stáje pro dobytek. Na jedné stranč
proudy šampaňského, úžasný prepych, vše
pčekonávajíci západoevropský rafinement, a
na druhé strané hlad, pelagra a mor v ce-
lých komitátech. A tak bychom mohli jít do
nekonečna. (Bouflivy potlesk.)

Zmčna pomčrú v Uhrách pľedpokládá
zmčnu zastoupení v parlamentu. Odtud ten
kolosální souboj o parlament, otfasajici všemi
fundamenty uherského státu a zufici již th
roky po celé zemi.

Je znám pakt mezi korunou a vládou
Fejerváry-Kristóffy. Tenkráte se oba kompa-
ciscenti v Uhrach zavázali zavést všeobecné
právo hlasovací. Každý tenkráte rozumči,
že je to i rovné právo hlasovací. Pakt ten
pfejala i vláda Andrássyova. Ale stále stu-
dovala, rok, dva, tľi. Až skutečné pfisla
annexe Bosny a Hercegoviny. Jeden kompa-
ciscent se zavázal, že annexi schválí a
Andrássy pfedstoupil pčed parlament a ve-
Fejnost s elaborátem volebního lupu, jenž
nemá na svété sobé rovna.

Volební právo v Uhrách má být sice vše-
obecné, ale nemá být ani rovné, ani pľímé,
ani tajné. Místo rovného práva hlasovacího
zavadi se právo plurální, jež jde tak daleko,
že zavádí se census inteligence i census da-
ňový, a osobám, jež platí nejménč 20 K daní,
dává se volebni právo dvojnásobné a osobám,
platicim 100 K daní, dokonce volební právo
trojnásobné. Tím se docházi k úžasným vý-
sledkúm. Osnova dává trojnásobné volební
právo 119.174 mužúm, a dvojnásobné volební
právo 406.754 mužúm. Jediné tito lidé, ktefi
budou z dúvodú majetkových disponovati
1,171.130 hlasy, mohou sami o sobé pťehla-
sovati všechno délnictvo v Uhrách, které
nebude miti ani 1 milion hlasú. (Razné pro-
jevy.)

Volební právo nemá býti ani pňímé, po-
névadz analfabeti (a v Uhrach je jich dle vládní
statistiky nesmírná cifra 1,300.000 osob) budou
volit na každých deset teprve 1 volitele.
A volební právo nebude ani tajné, nýbrž zú-
stane vefejnym, aby výkon volebního práva
mohl i na dále zústat pod komandem za-
môstnavatelú, policie, cirkve a státu. Vezméte
k tomu ješté neslýchanou geometrii pri tvo-
fení volebních okresú, a je ihned očividno,
že volební reforma Andrássyova jest namí-
fena proti dvéma frontám: proti délnictvu

137

a proti nemaďarským národnostem. A efekt
její ? Kolosální zvýšení počtu hlasú na 4 mil.,
ale v rámci tohoto nesmírného počtu zabez-
pečeni tyranie nepatrné menšiny nad velikou
včtšinou. Volební reforma se provede, ale
v základech státu se nepohne ani pilifem.
Z Evropy vzali to nejhorší, co mohli, kleri-
kalni plurální systém belgický a potencovali
to povčstnou beťárskou nestydatostí. Uhry
mají zústat eldorádem defraudantú, kuplíčú,
zlodčjú a vrahú, — ale současné peklem dčl-
nictva a kriminálem narodd. V tom spotiva
permanentní, akutní nebezpečí i pro nás, a
proto protestujeme. (Bouťlivý potlesk.)

Státní raisona uherská se nemúže dlouho
již opíratí o bajonety vojska, o kľíže fím-
ských chrámú a krucifixy soudních siní. Na
Balkané již vyletují jiskry a bestie války se
hotoví fvat jicny dél. Varujte se komplikací
v Uhrách, jež by mohly vést k dúsledkúm
nedozírným. Volební reforma Andrássyova
nepfinasi ratolest míru, ale hází pochudné
permanentní občanské války do zemé, a pro-
rokuje boj na život a na smrt! Béda tém,
kdož zapaluji doutnáky u sudú sociální ne-
spokojenosti a s frivolním smíchem ženou
véc do sociální revoluce ! Sláva všeobecnému
a rovnému právu hlasovacímu v Uhrách. Ono
vitézi a zvitézi i zde! (Stále se opčtující
bouflivy potlesk a souhlas.)

Po ném ujal se slova redaktor Lehotský
z Prešpurku, který vyslovuje srdečný po-
zdrav a dík za solidaritu, projevovanou Slo-
vákúm v dnešním jejich krutém boji, pravil:
„Mám za nutné poukázati na to, že Rakousko
bylo pfed nékolika roky reakcionafské a vy
jste poukazovali na Uhry, jako stát, kde
má býti uvedeno v zákon právo. A dnes
jste nás pfedbéhnuli, jste svobodnčjší, a my
otroky a musíme jíti k vám, chceme-li po-
hovofiti svobodné. Dnes vidime všude po-
stup demokratismu, všude se mluví o svo-
bodé a konstituci. Tak tomu je i v Turecku.
Vidíme, jak dostava Vilém pfes nos pro
jeho všetečnost, ba i v Rusku Ize po to-
likerých krveprolitích pozorovat jakýs takýs
pokrok. A pľicházím-li k Uhersku, musím
poznamenati, že i u nás se nám podafilo
pošinouti otázku volební 1eformy mezi otázky
akutni. A musím pfiznati, že hlavné záslu-
hou naši sociálné-demokratické strany. Po-
čátek našeho boje byl vlastné iniciativou
k vašemu zápasu, a kdyby nebylo nás, ani

138

snad vy byste neméli vašich 89 poslancú.
Nemáme tu sílu, jako vy zde v Rakousku.
Ale i u nás nám pfispél též znamenité ma-
névr Vídné proti bandč maďarských oligarchú.
Kristólty to byl, který povččen Vídni, vrhl
mezi lid pochodeň všeobecného a rovného
hlasovaciho práva. Timto manévrem byl by
konec vládč Asiatú. A proto nečekali tito
fariseové, leč upustili od svých národních
požadavkú, od maďarského komanda, od
červeno-bilo- zelených fánglí. A to se jim
podarilo, ale s odhozením svych požadavkú
odhodili svoje zásady. rfevzali vládu —
poznamenávám i pfechodni vládu — se zá-
vazkem zavedení všeobecného, rovného a
tajného práva hlasovacího. Tento pfechod
trvá však již pťíliš dlouho a my, délníci
a nemaďarské národnosti citime se
jako za času Tatarú. Tato Andrássy-
ovsko-Košutovská banda vi dobfe, Ze jest
v Uhrách vše proti ni. A proto všemi
prostčedky pracuje k potlačení každého vol-
ného hnutí. Prinesla mnoho zákonú, rozpu-
stila mnoho svazú a skupin, nepovolovala
schúze. Vzdor všemu nemohla délnictvo
ubíti zcela. My délníci jdeme znovu do boje.
Dne 6. prosince koná se sjezd naší strany
v otázce volební reformy a určení prostčedkú
— nejradéji hromadné stávky — aby-
chom donutili vládu k postupu. A víme též,
že tento prostčedek je dvojsečný a kdybychom
v tomto spravedlivém boji padli, neznamená
to ješté náš hrob. Touto „reformou“ an-
drássyovskou jsou i méšťácké strany národ-
ností o jednu zkušenost bohatší. O jedno
zklamáni bohatší. Poslali tisíce telegramú
a vzdor tomu v koruné se zklamali. A tato
okolnost pfispéje k tomu, že i strany mé-
šťácké nemaďarské dospéji k tomu náhledu,
že se musí spoléhati pouze na sebe.
Bude-li tato „reforma“ uzákonéna, započ-
neme nový boj, budeme kráčeti do žaláťú,
budeme pfinaSeti penčžní občti a na osobni
svobodé. A proto vás žádám o podporu,
neboť naše zájmy jsou vašimi zájmy“.
(Bourlivy demonstrativní potlesk).

Jménem Českoslovanské Jednoty
v Praze pozdravil schúzi p. red. Pavlú, po-
ukázal na nutnost, aby délnictvo a nema-
ďarské národnosti péstovali mezi sebou so-
lidaritu a to tím více, že začátek boje za
všeobecné rovné právo hlasovací v Uhrách
byl začátkem nového rozmachu hnutí na

Revue Naše Slovensko

Slovensku. Jménem požadavku tohoto zví-
tézila maďarská koalice v Uhrách a bylo
mnoho nadčje, že zavedena bude ústava li-
dová, když koalice hlásala její hlavní zá-
sadu a koruna dosadila jménem té zásady
koalici k vláde. Ale pul tfetiho roku uply-
nulo a ač hnutí za všeobecné rovné právo
hlasovací rostlo, neprovedla koalice nic. Nyní,
když zmčnila se konstelace mezinárodní,
koruna svolila k zavedení plurálního hlaso-
vacího práva, když Maďaťi slíbili
schválení bosenské annexe. Tím
spíše nyní je jasno v Uhrách, že lid a ná-
rodnosti jen svou silou dobudou, co po za-
konu a právu jim patti. Bčhem posleoních
desiti let udál se na Slovensku veliký po-
krok. Pred desíti lety dély se nesmélé po-
kusy 0 první slovenskou schúzi, dnes v nej-
zastrčenéjších stolicích konaji se Cetné schuze,
na nichž se protestuje proti plurálnímu hla-
sovacímu právu. Slovenská národní strana
stojí na stanovisku demokracie, blizic se
nejdemokratičtéjší strané sociálné demokra-
tické a je toho názoru, že v tomto boji ná-
rodnosti musí postupovat solidárné s prole-
tariátem uherským. (Fllučný souhlas.)

Boj tento je neobyčejné nesnadný. Jako
všecko násilí v Uhrách i volební predloha
s plurálním hlasováním je navržena jménem
uherské státní mySlenky. Ve volební pfedioze
omezuje se právo hlasovací dle vzdélani, ale
jménem státní myšlénky maďarské v Uhrách
se vzdélani odpira národnostem a lidu. V pčed-
loze stanoví se, že nesmi být poslancem ten,
kdo byl odsouzen pro povestný § 172. (pod-
nčcování proti tridé a národnosti). Všichni
socialističtí a národnostní pňedáci byli pro
tento paragraf ve včzení. Kdo bude moci
být za národnosti a délnictvo poslancem ?
(Projevy odporu.) Liteni dalších bezpravi
volební pčedlohy vyvolalo velké projevy roz-
hoféeni. Plurální právo hlasovací je namifeno
hlavné proti sociální demokracii. Podle vo-
lební pľedlohy Andrássyovy nedosáhli by
délníci včtšinu, leda v jednom volebním
okresu. (Hanba beťarúm.) Národnosti a hlavné
Slováci mají být poškozeni rozdélenim vo-
lebních okresú.

Rečník pokládá za nutno zminiti se o jedné
dúležité véci: V téchto dobách, kdy v Ra-
kousku byla ministerská krise, zpúsobená
prehnaným nacionalismem, v Uhrách vládní
strany a listy poukazovaly uštépačné na po-

Revue Naše Slovensko

mčry rakouské, že prý volební oprava ne-
splnila nadéje a nestlumila národnostní boje.
Však na tom lidový parlament nemá viny,
že trvá boj šovinistú. Pňíčinou národnostních
štvanic nejsou vrstvy, které teprve dostaly
volební právo, nýbrž ty vrstvy, které rozho-
dovaly ve starém parlamenté a za starého
parlamentu štvanice poťádaly. Také v Uhrách
nebude všeobecné rovné hlasova.i právo
podporou šovinismu. Jen jim mohou uplatniti
se v zákonodárství široké vrstvy lidové a
národnosti. Jen jim mohou uplatníii se
v zakonodarstvi široké vrstvy lidové a ná-
rodnosti. Jen jím se rozproudí čilejší život,
jen jím zvednou se nadčje. Není jiné cesty
pro národnosti uherské a lid v Uhrách než
tato. (Bouflivy potlesk.)

Jménem akademického odboru Českoslo-
vanské Jednoty pozdravil schúzi pfedseda
tohoto odboru, Maxmilian Kolaja. — Po-
stavení Rusínú v Uhrach vylíčil pak stu-
dujici Vasil Struk, který mimo jiné
uvedl: „Rusíni jsou nejubožším národem
v Uhrách. Die sčitáni r. 1900 bydií 424.774
rusínských chudých obyvatel v horách. Činí
dnes 25“, všeho obyvatelstva, kdežto r.
1880 tvožili 2:6“/,. Jsou maďarisováni. Smutné
to pro ukrajinský (rusínský) národ, jehož pri-
slušníci v Uhrách, v Haliči i Rusku jsou
štváni a utlačováni. Z Haliče dčly se pokusy
nejzuboženéjší včtvi ukrajinského národa
v Uhrách nomáhati osvétové, ale maďarské
úťady kiuté stihaji takové pokusy. Rusinskou
inteligenci v Uhrách, hlavné knéZstvo, vláda
uherská zdemoralisovala a učinila si služeb-
nými. hDéti codi vétSinou do čisté maďarských
škol. Maďarské jsou i školy feckokatolické
církve, která stojí ve službách maďarisace.

Jako hospodafsky a školsky, ta jsou po-
tlačováni Rusíni i politicky. Dosud nemaji
ani jednoho poslance na snému uherském
a dle Andrássyovy „opravy“ mají mít Rusíni,
ktefi tvoňí 25 proc. obyvatelstva, jen 0:5 proc.
hlasú a jestliže budou rozestrkáni po
okresech s Maďary, nedostanou na dále ani
jednoho poslance. (Velký odpor.)

Za Chorvaty promluvil studujici Ha-
nibal Capponi, ktery protestoval
protinásilnickému a brutálnímu
režimu maďarskému v Chorvatsku,
který by se neudržel pri své moci, kdyby
v Chorvatsku bylo zavedeno všeobecné, rovné,
ptimé a tajné hlasovací právo, pro které

139

tato schúze manifestuje a bojúm za osvo-
bození Chorvatska od nadvlády maďarské
šlechty provolal: „Živili!“ Po jeho čeči pii-
kročií pfedseda k zakončení této veliké
manifestační schúze, v závčrečných slovech
tka:

Nepfedkladame resoluci, naší resolucí je
kletba na ty, kdo potlačují délnictvo a ná-
rody, naší resoluci je odhodláni a slib, že
budeme bojovati neunavné, pevné, vždycky
pro svobodu. (Buracejici potlesk.) Naproti
dualismu a solidarité vládnoucích stavme
dualismus a solilaritu potlačených.

O plurálním volebním právu v Uhrach po-
dali sociálné-demokratičti poslanci Némec,
Daszyfiski, Pittoni, WitykaPerners-
torfer v číšské radé rakouské interpelaci
na celé ministerstvo v nasledujicim znéni:

Králuherský slíbil národúm Uher-
ska opčtovné aslavnostné zavedení
všeobecného a rovného práva hla-
sovacího. Tento slib byl však poru-
Sen. Král uherský dal pčedbéžnou
sankci osnovč volební reformy,
která na vččné časy má plurálním
volebním právem avefejnym hlaso-
vanim pojistiti panstvi tfidy uher-
ských velkostatkáňú. Pro úzké vztahy
hospodafské a sociální mezi Rakouskem a
Uhrami jest však trvání tohoto reakcionáť-
ského režimu nebezpečím i pro Rakousko.
Délnictvo rakouské hledí s vážnými obavami
na to, že uherská koaliční vláda, která právé
nyní vede tažení proti organisacím uherských
délnikú, snaží se z Uher učiniti zem pro
chov stávkokazú, která i rakouským délni-
kum múže se stati nebezpečnou. Národové
Rakouska hledí s rozhoféenim na to, jak
bratrští národové jejich za Litavou vydáni
jsou brutální cizovladé. Jak nebezpečnou jest
maďarská oligarchie i našim zájmúm, uka-
zuje povážlivá evropská situace: vydávaji-li
panujíci v témž okamžiku, ve kterém panství
monarchie nad jihoslovanskou zemí upevňují,
Jihoslovany v Uhrách a v Chorvatsku v plen
tčidč maďarských velkostatkafu, musí náro-
dúm balkánským jeviti se monarchie jako
násilník, jako ut!acovatel jejich národnosti.

V r. 1905 odúvodňoval rakouský minister-
ský pčedseda Gautsch své zasáhnutí k za-
bránční uherské volební reformy tím, že

140

v otázce tak dúležité, ohrožujíci také zájmy
rakouské, musí slovo rakouského minister-
ského pfedsedy také býti slyšáno. Mohl-li
rakouský ministerský pfedseda tehdy zasáh-
nouti proti demokratisaci Uher, bylo by
nyní zajisté povinnosti rakouského
ministerského pťedsedy, poučiti ko-
runu otom, že nedodržení slova ná-
rodúm uherským musiinárodnostmi
Rakouska býti považováno zaohro-
žení jejich zájmú. Rakouský parlament
má právo zvédéti, zdali rakouský minister-
ský pfedseda této povinnosti učinil zadosť.

Z dúvodú téch činí podepsaní k celému
ministerstvu tento dotaz:

Co učinila rakouská vláda, aby ko-
runu poučila o tom, že návrh volební
opravy, pťedložený uherskou vlá-
dou, považuje se národy Rakouska
za téžké poškození jejich zájmú?

Vídeň, 26. listopadu 1908.

Výstavka slovenských výtvarníkú byla -

dne 13. t. m. otevčena v Kyjové na Moravé.
Umístčna je v budové Občanské záložny a
potrvá do 28. prosince. Je otevčena denné
od 9 do 3 hod. odp. Vstup 60 h., studujici
a délnictvo 20 h.

Vzdčl. odbor télocvič. jednoty „Sokol II.“

na Smichové, pofadd cyklus pfednášek o
slovanských národech. Prvou na fadé byla
pčednáška „O Slovensku“, jež se konala
14. t. m. PfednaSel p. red. Pavlú.

Českoslovanská Jednota v Praze vy-
dala slovenské pohlednice, jež jsou
prodávány v kancelati Čes. Jedn., Praha Il.
(stará škola u sv. Jindľicha) od pul 2. do
púl 3. hod. odp., dále v Panoramč Česko-
slovanské Jedn., Praha VI'., Skuherského ul.
(proti expositute Méstské spofitelny) od 8
do 12 hod. dop. a od 2 do 6 hod. odp. a
sice pohlednice Slovačka po 10 hal. a se
Slovákem po 8 hal. Pfi vétSim počtu sleva.

Vánoce Slovákáú-dráteničkú. Dámský od-
bor Českoslovanské Jednoty pľipravuje vá-
noční nadílku Slovákúm-dráteníčkúm v FE raze
dlícím a obrací se proto s prosbou ke všem
tčm, kdo by mchli a chtéli dárky (teplým
prádlem, obuví, odloženým Satstvem, ovo-
cem a v posledních dnech též pečivem)

Revue Naše Slovensko

k této nadilce pfispéti. Darky pľijímají se
v sekretariátu Českoslov. Jednoty, Praha ll.,
stará škola u sv. Jindficha. Penčžité dárky
ptijima sl. M. Eliášova, jednatelka dámského
odboru Českoslov. Jednoty v Praze Il., Za-
hofanského ul. č. 4.

AV.

SLOVENSKÉ SOUDY.

Bjórnsonúv článek: , Nejvétsi prámysl Uher“
uvefejnily také „Zvolenské Noviny“ pod
názvem „Biórnson pokračuje vobha-
jovani Slovákä“. Autor, vlastné pfekla-
datel článku Jan Kvetoň, který článek ten
opatňil malým komentafem, byl obžalován
pro podnécovani proti maďarskému národu.
Dne 21. listopadu bylo líčení: rozsudek:
400 korun penčžní pokuty a čtyľi
mésice státního vézeni.

Dne 21. listopadu byl v Prešpurku pro-
jednáván tiskový proces proti „Ľudovým
Novinám“. V článku „Nollite tinoe“
shledal státní návladní boufeni proti maďar-
sl.ému národu, včlánku „Naša zaostalosť“
pak podnécovani proti společenským tňidám.
Autor článku Josef Vančk v obou pčípadech
uznán vinným a odsouzen na 6 mésicu
státního včzení a 600 korun penéžni
pokuty.

Dne 20. listopadu byl projednáván pied
prešpurskou porotou proces Františka Húš-
čavy pro známé „laudatio criminis“, jež
shledal státní návladní v líčení návratu z vé-
zení hochštetského občana Hynka Poláka,
uvefejnéném v časopise „Napred“. Ob-
žalovaný byl uznán vinným a odsouzen na
šest nedčl obyčejného vézeni a
k hražení výloh.

44. číslo „Ľudových Novin“ bylo za-

baveno.

Z MAĎARSKÝCH ČASOPISÚ.

Reforma volebního práva a bu-
doucnost Maďarú. Pod tímto názvem
vyšla zajímavá brožura, jejíž autofi Oskar
lászi, Julius Rácz a Zoltán Zigány

Revue Naše Slovensko

se všeobecného hlediska socialismu posu-
zuji pluralitu. Účelem brožury je, v poslední
hodinu boje za všeobecné a tajné volební
právo rozptýliti všechny národní pochyb-
nosti upčímných a dob?fe smýšlejícich vla-
stencú a pčesvédčiti je, že myšlénka plura-
lity a vefejného hlasování nebyla inspiro-
vána zájmy nžrodními, nýbrž nejhnusnéjsimi
tfidnimi zájmy.

Myšlénkový pochod celého spisu jest ná-
sledovní: Vefejny život Uher jest zkorum-
pován. Vláda nékolika privilegovaných oli-
garchú jest ložem celé této korupce. Život
ončch vyšších je sama Spina a téch chu-
dých milionú : bída a hlad. Pope feki: „Po-
buda, který prohýčil své jméni stane se
vlastencem.“ A zde v Uhrách tolik šlechti-
ckých pobudú prohyftilo otcovské statky.
Klesnutí prúmyslu, vystéhovalectvi, trvalá
smrt hlady: to je vulkán, nad nímž hyfi
vyssávajíci vlastenectví.

Ríše je teď ve veliké krisi, není však
pčíčiny k zoufalství, neboť „tato dnešní po-
litická a hospodáfská krise, je počátkem
procesu, jehož výsledkem bude nastoupeni
vážného, účelného, hospodiťského a soci-
álač-politického útvaru na misté dnešních
bezzásadních veľejnoprávních politických
stran. Uherska politická reakce nemäže ješté
dlouho provádčti starou taktiku, kterou ži-
votní zájmy občanstva umlčovala strašáky
národního nebezpečí.

Nové Uhry jsou nejen v zájmu proleta-
riátu, nýbrž také v zájmu občanstva. Pod
dnešním systémem sténá každý. A jak je
vlastné možno, že maďarská intelligence je
proti demokratické volební reformé? Vysvé-
tlení Ize nalézti v tom, že nedovedla se
ješté vymaniti z duševního otroctví ma-
ďarské žurnalistiky, která hraje komedii stra-
šáka. Socialism a národnosti — tím dovede
odzbrojiti reakce celou uherskou vefejnost.

Strašák socialismu již však zkomírá. Aspoň
vzdčlané občanstvo jest již na čistém
s tímto nebezpečím. Vi, že organisovaný
proletariat jest nejjistéjším pilifem národ-
niho pokroku.“

Strašák národnostní stále ještč žije. Ma-
ďarská vefejnost proto považuje za oprá-
vnéna všechna ona pronásledování národ-
ností, avšak „když obrovský ruský a né-
mecký stát se svými bohatými penézZitymi
zdroji, s obrovským vojskem a obrovským

141

byrokratickým apparátem nedovedly assi-
milovati nepatrný finsky a polský národ:
jaká hloupost vétiti, že slabé, chudé zane-
dbané Uhry dovedou násilím assimilovati
včtší polovinu obyvatelstva této zemč.“
Statistickými údaji se dokazuje, že tvrzení
vlády o pluralité postrádají fakéhokoliv véc-
ného podkladu. Dokazují, že dle spravedli-
vého ruzdéleni volebnich okresú v celé zemi
bylo by — dle počtu mužských osob 24letých
které znají čísti a psáti — a)v jednojazy-
kových stolicích 238 maďarských a 21 ná-
rodnostních okresú, b) v smíšených stolicích
107 maďarských, 84 národnostních. Avšak
národnosti mohou počítati toliko na dvé
tčetiny téchto mandatd. Kde je zde právní
titul pro pluralitu? Kde národnostní nebe-
zpečí? „Andrássy vynašel toto volební právo
proto, aby zajistil existenci politické samo-
vládč jeho kliky. A délá totím zpúsobem, že
parlamentu vyžene demokraticky citici ob-

. čanstvo, malostatkáfe, zastupitele národností

a dčlnictva“. Pluralita není s to zachovati
hegemonii maďarského národa v Uhrách,
naopak roznití boj mezi jednotlivými spo-
lečenskými tfídami a národnostmi.
Brožura tato byla maďarskou žurnalistikou
pčijata dosti nepfiznivé.
s

Josef Ajtay: Volební reforma. Je
to úhrnné vydání politických pojednání, jež
autor svého času napsal do „Budapesti
Hirlapu“. Celý spis zaujímá, pokud se týče
společenských a národnostních otázek, sta-
novisko nejkrajnčiší reakcionáťské. Podle
autora je Andrássyho volební reforma šetrná
vúči národnostem a svým demokratismem
si také podmanila veškeré délnictvo.

Ajtay usiluje pfedevsim o to, urtiti zá-
kladní zásady chystané reformy. Touto zá-
kladní myšlenkou múže býti toliko zajišténí
maďarského národního charakteru jednot-
neho uherského (dle ného maďarského)
státu. Nikoliv reforma volební, spočívajíci
na rozSifeni hlasovaciho práva, nýbrž forma
této reformy múže Skoditi, prípadné pro-
spéti zájmúm uherského státu. Volebni re-
forma bude prospésna, když bude vhodným
činitelem k harmonickému reznícení národ-
ních sil a mize škodití, když síly lidu po-
užije k potírání živlú nyni vládnoucích.

Nejvétsi nebezpečí této nové volební re-
formy spočívá v tom, že se dostane do

142

parlamentu hodné poslancú s národnostním
programem, čímž prý bude porušena ma-
ďarská jednotnost uherského státu. Toho se
však nemusí nikdo báti, jestliže vláda na
jiném poli dovede čeliti narodnustnim sna-
hám. Všeobecnému hlasovacímu právu nelze
se vice vyhnouti, proto vadí nové rozdelení
volebních okresú: na místo dosavadních
229 maďarských, 57 rumunských 43 sloven-
ských nechť se zfidi 300 maďarských, 28 ru-
munských a 24 slovenských okresú.

V tfeti části brožury pojednává o vlastní
reformé Andrássyho. Odsuzuje vyloučení
starých voličí: — negramotných. V pluralité
Ze se neuplatňuje dostatečné pfechod mezi
jednotlivými kategoriemi hlasú. Hlavné staví
se proti dvojímu hlasu na zakladé vojenské
služby.

Zajímavý jest závčr brožury, který však
nebyl v „Budapesti Hirlapu“ otištén: „Kdyby
nám videfiska politika nasadila na prsa re-
volver a žájala od nás, abychom se za
cenu reformy, naším pomčrúm odpovidajici,
zfekli našich národních požadavkú, nebo
abychom pfevzali bfemeno néjakych nových
povinností vúči Rakousku, v opačném pfi-
padé že by nás oblažili nejradikálnéjší vo-
lební reformou, když by bylo nutno i cestou
oktroje, ani na minulu bychom neičli uva-
žovati, leč ze dvou zel voliti to menší: vo-
lební reformu na misté resignace. Neboť ne-
smime zapominati, že škodlivým následkúm
revoluční tendence všeobecného, rovného
hlasovacího práva dovedeme čeliti: zahájime
neohrožený boj za hospodáčské osvobození
Uher, boj, který sloučí, sjednoti celý národ.
Kdežto ústup, resignace, znamenaly by úpa-
dek samostatného uherského státu.

Dnes již nesmíme pochybovat. o tom,
že to bylo velikou taktickou chybou, když
vúdcové národního boje neuchopili se ihned
všeobecného vo:ebniho práva a nechali ab-
solutistickou vládu, aby v záfivém rouse
lidských práv hrála falešnou komedii.“

Zajímavo jest, že tato brožura byla vy-
dána nákladem budapeštské lože svobodných
zednáťú, coz jasnč dokazuje, že i ty nej-
liberálnčjší živly maďarské inteligence vézi
v osidlech bezohledného maďarského šovi-
nismu.

NÁ

Revue Naše Slovensko

Z MAĎARONSKÝCH CASO-
PISÚ.

Predloha hr. Andrássyho o volební reformé
je nám všem známa a proto není tfeba vy-
ličovati její reakcionáčský natér. Lidu je
však tčeba naházeti písku do očí, aby ne-
vidél pravdu, aby nepocitil tíhu tohoto no-
vého ujafmeni. Proto ,Krajan* jest pln
radosti nad tímto novým činem koalice, proto
vychvaluje Andrássyho, jako muže práce,
muže lidové politíky. Že jeho slova nejsou
upčimná, Ize vycítiti. V článku „Hrabé
Andrássy a pčedloha všeobecného
volebního práva“ (19. listopadu) psal:
»Dne 12. listopadu pčedložil fíšskému snému
s velikou pili vypracovaný návrh pfistiho
všeobecného práva. V tomto vážném oka-
mžiku nechceme poukazovati na brebtani
Hodžovo, jelikož, mluvíme-li o základních
záležitostech naši zemé, nemúžeme bráti
zčetel na mouchy. S činem hr. Andrássyho
koalice dosáhla posledního stupné, jehož dle
smlouvy musela dosáhnouti. Nechť se tudíž
stydi vSichni ti, kdož svého času psali, že
koalice tohoto stupné nikdy nedosáhne.
Návrh hr. Andrássyho v déjinach naší vlasti
znamená veliký krok ku pfedu, jelikož do-
sud byl v celé fíši toliko jeden milion
voličú a ode dne 12, listopadu budeme míti
dva miliony Sestsettisic voličú. Je to veliký
den demokracie, veliký svátek. Tento den
budeme každoročné svčtiti, pončvadž nás
bude upominati na vyspélost celého národa.
Proto však hr. Andrássy nežádá, abychom
zapálili pochodné a bengálský oheň. Je to
duše, charakter, který takové véci nežádá.
A v tom nalezá potéSeni a veliké uznání,
že vyhovél požadavkúm celé vefejnosti.

U této vážné otázkv se však musíme ješté
trochu pozdrzeti. Die zákona pfirody ne-
méli bychom k tomuto zákonu ješté práva,
jelikož taková veliká zména volebního práva
se ani v ostatní Evropé nestala najednou. —
Na místo rozšíčení volebního práva, vláda
naše dala jej skoro každému občanu. A tuto
téžkou úlohu vykonal hr. Andrássy. My
prostí lidé s radostí pťijímáme vypracovaný
návrh všeobecného volebního práva, nedo-
vedeme a nemúžeme pochopiti, kolik dní,
kolík noci probdél náš ministr, nežli vypra-
coval celou tuto pčedlohu. Andrássy není
pritelem demagogie a revolty. Jeho úloha

Revue Naše Slovensko 143

byla téžká. Kdyby nebyl vypracoval tuto
pčedlohu, vládnul by dále Josef Kristdffy,
drabant, tento by byl povéfen vypracovanim
pčedlohy, avšak z toho by bylo naše obe-
censtvo mélo malou radost. Hrabč Andrássy
tak neochvéjné miluje svou vlast a své
spoluobčany, že nedovolovalo mu jeho své-
domí, aby pčedloha všeobecného volebního
práva vypracována byla človčkem, který by
opovrhnul celou vefejnosti.

Nejdfive fekl, že své jméno propújčí jen
takovému zákonu, který zajistí blaho a roz-
kvét celé fi8i; když se ujal této vážné a
veliké práce, velmi dobfe si byl védom toho,
že nepfatelé, socialisté a panslávi, budou
proti nému pracovati, avšak jeho silné pfe-
svédceni nad nepfateli zvitézilo. Každý, kdo
zná charakter Andrássyho, védél, že Andrássy
Se nelekne ani revolverú socialistických, ani
blbého kasánií se národniarú, ktefi jsou pod-
porováni z Čech. Dal si dobrý pozor, aby
nepadnul do tmavé jámy.

O významu této práce hr. Andrássyho ne-
máme ani zdání. Veliké vojsko nevlastenecky
citiciho obecenstva stálo pčed ním. Andrássy
však zvitézil, jelikož jeho svédomi bylo pfi
fešení této palčivé otázky vždy čisté.“ A po-
dobným lichotivým tónem nese se celý článek.

Nadávky jsou argumentem maďarských a
vládou podporovaných maďaronských časo-
pisú. Nikde na svčté nestojí žurnalistika na
tak nízkém stupni vzdčlání a společenského
taktu, jako v Maďárii. Žádná polemika, žádný
argument, leč státní návladní a nadávka.

Takovými nadávkami Je pčeplnén i článek
Chrapounská společnost“ v „Ob-
zoru“ (22. listopadu),z néhoz vyjimame ná-
Sledujici část: „Divná je ta Hodžova spo-
lečnost. Takové smíšené zboží nenalezneš
u žádného vesnického hokynáfe. Je tam ka-
tolik, evangelík, starovčrec, neznaboh, liberál,
radikál, zámožný pan sedlák a chudý pán:
Slovák, Rumun, Chorvat, Čech, Némec, pan-
sláv, knéz, červený socialista, jedním slovem
sbéď že kdybychom ji sehnali dohromady,
povstala by taková bitka, že by z nich žádný
nevyšel s nepochroumaným hľbetem.

Skutečné, chrapounská společnost, která
je zrozena v hľíchu a plodí hľichy. Sama
nevi, co vlastné žádá. Dčlá rámus po celé
zemi. Jednou jako pokorný sluha, jednou
Jako nestydatý burič. Jednou hrozí, jednou

prosí. Jednou holduje králi a posílá mu tele-
gramy na znamení úcty a oddanosti, jindy
opét hazi na panovníka bomby. Jednou se
vydává za společnost horlivých katolíkú,
jednou opét štčká na knéze a biskupy a
plivá na sacrament. Jednou se bije v prsa,
že miluje vlast a v následujíci pak chvíli
paktuje se s Čechem, Rusem, Rumunem, by
mohli celé Uhry rozdčliti.

Skutečné chrapounská společnost. Hloupá,
falešná, nevzdčlaná, nepfatelska a závistivá.
Klame, že pracuje pro blahobyt Slovákú.
Avšak klame a ohlupuje Slováky. Aby Slo-
váci její klam nezpozorovali, obléká se
v roucho čistoty, v ruce drží bílou lilii a kFičí
plným hrdiem: Slováci, naši bratfi, nedejte
se ¢vachim! Tito jsou vašimi tyrany. Na né
pracujete ! Ti pohltí ovoce vaší prace!

A lid véfi, že páni jsou jeho nepfately,
že jej vyssávají a olupují. Nevidí ve své
zaslepenosti, že ti vúdcové, ktefi jej proti
pánúm podnécuji, jsou pijavkami a línými
červy, ktečí žijí z kfiku a klamu. Ano, ať se
jich zeptá slovenský lid: Kdo na né pracuje?
Jak zbohatnuli? Ať ukáží výsledek své do-
savadní práce. Ať skládají účty ze svého
dosavadního hospodafeni, avšak nikoliv
fečmi, jaké jsme slyšeli od Hodži, Skyčáka,
Ivánky a jiných mudrcú, nýbrž nechť ote-
vrou své pokladny a skladišté a nechť do-
kazi skutkem, že jsou pľáteli, obhájci a
vúdci Slovákú. Rečí již máme dosti, žádáme
skutky. Ano, skutky, neboť lid klamati, sli-
bovati mu, vábiti jej k červeným socialistúm,
liberálúm, Čechúm, Bjérnsonovi, není žádným
umčním, to dovede každý chrapoun. Lid
slovenský čeká však odménu. Ano, odménu
za svoji obétavost, kterou prokázal v zájmu
Hodži, Skyčáka, Jurigy, aby se dostali do
parlamentu.

Zdaž obdrží Slováci tuto zaslouženou
odmčnu? Ne! Nikdy! Neboť chrapounská spo-
lečnost dovede toiiko lIháti!“

Tak tudíž dolú s ní!

Aby se zdálo, že sémé, zaseté vládními
časopisy maďaronskými, pľináší již ovoce,
v redakcích téchto časopisú, píši dopisy z
jednotlivých obcí, v nichž hfmi se ni pan-
slávy a Čechy. Jeden takový dopis („Obzor“
dne 29. listopadu) otiskujeme: „Trebatice
(nitranská stolice). Nechť Búli požehná re-
dakci Obzoru, že tak mužné a neohrožené

144

bojuje za kľesťanské zásady. Jak se mi zdá,
celé panslavské hnutí pochazi od nejpodlej-
ších vlastizrádcú. Hodža a jeho náhončí,
všude, kde mluví, podnécuji lid slovenský
proti knčžím, cirkvi, bohatým a úťadúm,
neboť chtéji, aby lid katolický nectil ani du-
chovni osoby a vidél v každém pánu svého
nepťítele. Jsem déinikem a chodím také na
Moravu pracovati a zkoušel jsem tam, jak
by se tam Moravčíkové téSili, kdyby se ka-
toličtí Slováci od Uher odtrhli. Naši pan-
slávi se pomocí Čechú snaží, aby povstal
českoslovanský stát, pod žezlem českého
krále, v némzZ by obnovili náboženství Jana
Husa, kacife. K tomu pracují Hodžovci a
Šandorfiovci. To jest jich hlavním cílem.
Vúdcové sami to nemohou provésti, proto
potrebuji katolické Slováky. Kolem Treba-
tice Marxovicovci rozšiťují vlastizradu po-
moci „Ľudových Novin“. Ve vrbovské filiálce
novoméstské lidové banky Cablk, rozšiťuje
panslávské a buľičské časopisy. Každý dobrý
katolík a Slovák musí se proti panslavúm
postaviti a hnutí téchto lotrú zameziti.“

- Nevétime, že by tak mohl psáti slovenský
délník, který chodí na Moravu. I tento copis
jest však také dúkazem, jakymi prostčedky
se pracuje k zachranéni toho „dobrého, ne-
zkaženého, nezčechisovaného“ slovenského
lidu.

Aw)

NARODOHOSPODARSKY A
FINANČNÍ PREHLED.

Ve Velkych Topoléanech (nitranska
stolice) byl založen nový slovenský penéZni
ústav, Ľudová banka, s akciovým kapi-
tálem 100.000 korun.

V otázce bankovní potina se uplatňovati
názor strízlivéjší a rozumnčiší. Parlamen-
tární strany rády by otázku tuto upravily
kompromisem, dle kterého by rakousko-
uherská banka žádala zvlášť o privilegium
pro rakouský cedulový ústav a zvlášť pro
uherský. Obč banky byly by uplné samo-
statny v otazce povolovani úvčrú a diskontní
potfeby, postupovaly by však ve všech dú-
ležitých otázkách spoleéné, což by imohlo
býti vyznačeno na venek tím, že by v čele
obou ústavú byl jeden generální guvernér.

‘Revue Naše Slovensko

Zarizeni rakousko-uherské banky, které pry
se tak osvčdčilo, musí byti zachováno v zá-
jmu obou statu. Účelem tohoto kompromisu
by bylo rozluštití politickou stránku otázky
dle pfani strany neodvislosti, pfi tom však
uspoťádati hospodáňskou stránku otázky tak,
aby nemohlo dojíti k žádným otfesim a
a k žádným hospodáťským bojúm. Tato
úprava bankovní otázky pfedpokladala by
ovšem schválení nejen rakouské vlády, ale
ovšem také v první fadé banky samé, o Čemž
však dlužno pochybovati, že by tato učinila
takové zvláštní a veliké koncesse strané
neodvislosti.

„Remeselnícke Noviny“ si velice sté-
žují, že na Slovensku není ješté upravena
otázka informační, následkem čehož hlavné
slovenští obchodníci a živnostníci trpí ve-
liké škody. Snad by si obchodní „Unie“
mohla celou tuto akci osvojiti: jmenováním
spolehlivých dúvčrníkú v každé slovenské
obci a mésté, sbiranim dat o nedostatcích
slovenského prúmyslu a obchodu, čímž by
velice prospéla slovenskému hospodafskému
vývoji a českému kapitálu. Chceme-li pra-
covati, musime se vzájemné znáti, netfeba
se však obávati začátečních obtíži.

K NAŠIM OBRAZKUM.

Karel Augusta: Bača. Život slovenských
pastyfu ovcí je pro maliče vdéčnou látkou.
Prítomn práce malife Karla Augusty kreslí
baču — nejstaršího a nejzkušenéjšího ovčáka,
jemuž stáda jsou svéfena — v širokém rámci
ptirody, modravých lesú a pahorkú, niv, se
zelenajicimi se koberci pastvisk. Zvonky
oveček daleko široko se rozléhají po strá-
ních i dolinách, v nichž panuje velebný klid.
Poslušné, se svešenými hlavami jdou ovečky
za svým pastyfem — bačou. Bača nepo-
spicha; zcela pohroužen do zvukú, které vy-
luzuje ze své fujary... Toť jeho skromné
uméni, jímž se jeho duše raduje a v tram-
potách dne konejší a ukolébává.... Práce
tato je zajisté péknou ukázkou Augustovy
umčlecké tvorby. Reprodukci naši provedla
firma Deport & Panzer v Praze. Pcdoty-
kame, že originál je dosud na prodej.
Kdo by jej chtél zakoupiti, nechť se obrátí
o informace na naší administraci.

eee
Majitel, vydavateľ a zodpovédny redaktor ANT. REJS. — Hlavní spolupracovník MILAN FRIČ. — tiskárn
OTAKAR JANÁČEK v Praze, fama 8. ove R Kalh °

SEŠIT 4. LEDEN 1909. ROČNÍK II.

REVUE

NASE SLOVENSKO.

Časopis hajici zájmy uherských Slovákú.

J. F.
PAVEL ORSZÁGH-HVIEZDOSLAV.

(K 60tym narozeninám.)

[ šedesátá a první polovice sedmdesátých minulého století vyplnčna
byla na Slovensku ruchem politickým, který zamčstnával pravé ty nejlepší
duchy národa, ktefí v mládí svém slibovali mnoho úspčchú pro mladou ro-
dici se literaturu. Byli to hlavné Hurban, Francisci a Pauliny-Tóth, ktetí za-
ménili musu za politiku a činnost buditelskou. Jiným tenkráte ještč žijícím
básníkúm Tomášikovi, Chalupkovi, Královi a Bottovi a Sladkovičovi, v némz
vyvrcholila škola štúrovská, již státí vyráželo péro z rukou. Nemá tedy doba
tak významná a pohnutá svého pévce, jenž zachytil by kolotajici život, nad-
Seni a nadčje rozlévajici se od Tater až k osadníkúm dolnozemskym, od
Košic ku Skalici. A ani četná vydání a čilost časopisecká nepľinesla nového
hlasatele. Inter armis silent Musae.

Teprve po hrozném sklamání, kdy brutálnč potlačen byl celý život ná-
rodní nohou podmanitele, v dobách ne nepodobných zajetí babylonskému,
kdy národ úpčl v poutech zaražen, zakfiknut pľíkrou hrou Osudu, tenkráte
zasvitly na poli poesie dvé hvézdy, jejichž lesk nepominul za dlouhých
téch tricet let. Byl to ohnivč temperamentní Vajanský a vážný, kontemplativní
Hviezdoslav. A jako kdysi ponížení národa židovského vzbudilo proroky a
žalmisty, Zalujici, kárající a vedoucí, tak povstávají tito dva duchové s po-
svčceným nadšením pravých básníkú, vášnivč protestujici proti kfivdé a vlé-
vajici nové nadéje do žil ztrátou krve již umdlévajicich.

Kdyby Slovensko v budoucnosti jakýchkoliv pokrokú dosáhlo, vždy s vdčč-
ností pripominati si bude téch, ktefi v dobách nejkruSné@jsich byli mu tésiteli
a obhájci. Tím Zivéji dnes cititi bude národ srdečnou účast pti významných
pfileZitostech jako je Hviezdoslavovo šedesátileté jubileum.

Narodil se v Nižním Kubínč, zemanské dédiné pod Chočem, 2. února
1849 ve stolici oravské. Školu lidovou vyšel doma a gymnasium studoval
v Miškovci a Kežmarku, probíjeje se životem samostatnč dle príkladu svých
slovenských pčedchúdcú a vrstevníkú. Již tenkráte projevoval talent a jako
kvintán urval vavčíny básnické, získav první cenu v konkurenčním zápase,
kteráž tradicionelnč náležela oktavánúm. Psal ovšem maďarsky a snad by

146 Revue Naše Slovensko

i utonul v záplavč, nebo zdobil jako maďarský poet cizí literaturu, jako Slovak
Petrovič-Petôfi. Zásluhou básníka Matušky však vrácen byl národu.

Práva vystudoval v Prešovč a stal se pak podsoudcem pfi okresním
soudč v Dolním Kubiné. Nechtéje snášeti déle ústrky pro své národní pfe-
sýčdčení, založil si po 3 letech advokátní kanceláť v Naméstové a po 17 letech
uchýlil se do soukromí v Dolním Kubínč, kde žije dosud.

Literárnč púsobiti počal do „Sokola“ a „Orla“ a když vznikly „Slovenské
Pohľady“, stal se jejich stálým pfispivatelem a uložil v nich nejkrásnčjší plody
své poesie. R. 1892 pfistoupil turč.-sv.-martinský knihkupecko-nakladatelský
spolek k vydávání jeho souborných vydání, z nichž vyšly posud 3 svazky.

Stfedem první sbírky je velká básnická povidka ,Hajnikova žena“. Román
mladého páru, hajníka Michala a Hanky. Déj odehrává se v nádherné pfirodé
pod Tatrami, kde v zapadlé hájovné prožívá Michal Čajko se svou ženou
krásné chvíle mladého manželství. Do hájovny zabloudí syn majitele panství
svétacky Artuš Villani, jenž vzplane vášní ku krásné ženč svého služebníka.
Hanka odmítá ráznč vetfelce, jenž po krátké dobč opét se vrací, ale bez
úspčchu. A pak idylla mční se v drama. Hanka nesvčfuje ničeho svému
muži a trne strachem pčed možnými nástrahami pána. Šlechtic potupiv na
honč svého hajného, odstraňuje jej rozkazem, aby pronásledoval jako nejlepší
stčelec uprchlého jelena, sám vniká do chalupy, pfepada ženu hajníkovu,
která v obranč své cti zavraždí jej tesákem. Muž, jenž tuší nebezpečí vrací
se nenadále domi, zaprisaha ženu, že nebude odporovat tomu, co vykonati
mini a prohlásí se za vraha. Je zatčen a dodán soudu. Žena jeho utiká se
pred urážkami lidí do domu otcovského, ale ani tam nenalezá útulku. Matka
sice ji ochraňuje, ale otec nechce slyšet o zené vrahové. A když pak matka
žalem se utrápí, dcera seSili, téka po lesích a zpiva. Mimovolnč zachrani muže
svou pfritomnosti v soudní sini pčed rozsudkem, který mu hrozí. Hajník vraci
se domú na rumy svého štšstí. Ziska konečné odpuSténi otce zavraždčného
a podafi se mu pľipoutat i šílenou Hanku, která teplem jeho lásky v lesní
tišiné okfívá. |

Déj plyne vážným epickym tokem, klidnč jako mohutná feka. Necitite
nikde násilností, nikde nechutného romantisování. Do plastického líčení déje
zapadají lyrické reflexivní passáže a tam, kde dčj vyvrcholuje, preruSen je
s veľkým uménim intermezzy písní, zvlášté Silenstvi Hanky je vylíčeno jen
jejimi zpčvy. Michal, hrdý syn tatranské pfirody pfipomíná nám hrdiny byro-
novské, šílená žena Shakespearovu Ofelii, epická Sife upomíná nás na Homera
a prece vše je tak ryze slovenské, tak čisté domácí od pfirody a poméri,
v nichž jednajici osoby Ziji, až po hlubiny jejich duší.

Jiné basné ze „Slov. Pohľ.“ do souborného vydání pojaté „Na obnôcke“,
„Poludienok“, „Večera“, „Bútora a Čútora“, „V žatvu“, „Prvý
záprah“, postrádají včtšího déje, jsou spíše obrázky ze života lidu, jeho
starostí a zábav s velikým umčním načrtané, ba spíše jakoby z kamene te-
sané. V zpracovani látky je Hviezdoslav realista. Jeho verš bývá nékdy až
prikry, tvrdý, ale vždy životný, coz pouze zvyšuje dramatický dojem. Hviezdo-

Revue Naše Slovensko 147

slavovi je cizím onen svižný, hravý ton, jenž charakterisuje jeho druha Va-
janského. | humor jeho je jen prchavý úsmčv vážného muže.

Nejvčtší práce a nejdokonalejší jsou idyllické eposy „Ežo Vlkolinský“
a „Gábor Vlkolinský“. Rodinné kroniky zemanské dédiny, v níž Hviezdo-
slav ztrávil své mládí a do vzpomínek téchto vložil básník celé své vypravo-
vatelské umční. Déj je prostý: Ežo (Ezechiel) Vlkolinský zamiluje si dčvče
selské. Hrdá matka zemanka nechce prfivolit, aby syn její snížil se k nešlech-
tici, zapudí jej a vydčdí. Ten uchýlí se ku strýci Eliašovi, ožení se s milova-
nym dévéetem a po letech teprve získává odpuštční matky naivním sprostfed-
kováním vnuka, jenž v ní probudí lásku matefskou. Druhá báseň „Gábor
Vlkolinský“ zajímavá je vzpominkami, jak proudy nové doby pronikaly až do
zapadlého Vikolina. Do drobných starostí šlechty, pčerušovaných jen slavnostmi
rodinnými, svatbami, jakoby ozvénou vnikají zachvévy doby, prohlášení kon-
stituce, rovnosti občanské, která zneklidňuje „pány bratry“, bojici se o privi-
legia, volby, nové sméry politické, vystoupení Košutovo, národní pohyb slo-
venský r. 1848 i nadšení let 60tych.

Pfed zrakem zjevuje se nám celý malý svčt plný výrazných osobností,
tu hrdých, rozpustilých zemanú, finčícich ostruhami a šavlemi, v mentiekách
kožešinami podšitých, tu lid selský, učelivý, rychle chápavý nových pomčtú.
A oba tyto svéty pomalu splývají, pňíkré rozdíly rodové mizí pod paprsky
rovnosti občanské.

A jako v této kronice neodbočuje z vyméfené cesty líčení událostí, tak ani
postavy pfimo mythické a legendární nikdy nesvadéji jej do svčta fantasií a
romantiky. V básních „Agar“, Ráchel“, „Kain“, „Sen Šalomúnov“
jakoby nevidél u hlavních osob nic tajemného, mystického, tak líčí jejich čistč
lidské bolesti a nejkrásnčjší své verše posvécuje matce-ženč. Hojnost pifmych
fečí, citoslovce, nedopovézena véta, slovo, nebo pouze pomlčka dramatisují
nendpodobitelné jeho vypravování. Zná kouzlo prostého slova, jemuž učil se
primo z bible.

S biblickou velebou psány jsou zvlášté jeho „Žalmy“. Hluboky žal nad
ponižením národa a nezvratná dúvčra v lepší budoucnost. A tím stává se
Hviezdoslav idealistou, takovým idealistou jako celá generace jeho slovenských
vrstevníkú. Jenže zdobí-li tento idealismus básníka, jest chybou politika a ve-
fejného činitele a u téchto pňestává se nazývat idealismem, ale fatalismem,
resignací. Bohudíky náš Hviezdoslav není politikem.

Svétovy názor a credo hásníkovo nacházime v hluboce reflexivní jeho
lyrice (Žalmy, Letorosty, Sonetty a verše pfilezitostné). Poslední jeho
básnč jako „Stesky“, nesou již znak Šedin, vzpomínky a didaktika.

Pro literaturu slovenskou získal nesmírných zásluh. Ačkoliv stoupá ve
Slepéjich idealistické školy štúrovské, vymanil se z romantického jejich po-
jimani a udefil na nové struny. Zušlechtil Ťeč, v níž odvazné doplnil nedo-
statky spisovné slovenčiny novými výrazy domácího dialektu, obohatil básni-
ctví novými formami verše a strofy, podál vzory metriky, která u starších
bývala často zanedbána.

10%

148 ‘Revue Naše Slovensko

Sám vzdčlav se na vzorech svétovych mistrú, chtél i slovenskému čte-
. náčstvu odhaliti pohled do luhú cizích a pilnč proto pfekladal.

Z Puškina: „Ruslan“, „Husar“, „Cigáni“), z Lermontova, z Mickie-
wicze („Krimské sonetty“, „Faris“), ze Slowackého, z Goetha, Schillera a
básníkú maďarských Petôfi-ho, Aranye a Madácha (Tragedie človčka). R. 1903
obohatil slovenskou literaturu Shakespearovým „Ha mletem“. (Preložil
i Sen noci svatojanské.)

Pokusil se také o drama a podal ve Slov. Pohľadech ukázku z dramatu
„Herodes a Herodiada“.

Mize tedy Hviezdoslav klidné pohlížeti na svou práci, bilance bude mu
prízniva. Slovensko vzdá hold svému básníku a národ český také neopomene
vyslovit mu svúj obdiv a blahopfrani, aby jeSté dlouho setrval ve zdraví a zá-
služné své práci.

„Nech ho pán Boh živí!“

Rodný domek Hviezdoslavúv ve V. Kubínč.

Revue Naše Slovensko 149

Z POESIE HVIEZDOSLAVOVY.
ŽALM ŽALOBY.

S húfom plesajúcich predtým, horlivých v chvále vstupoval som v chrám
tvoj, Bože velký!
a zavše rozžala sa duša moja plameňom vďaky prudko salajucim;

čo svieca vzplápolala mi túžbou v nebesá, jak pochodeň dychtenim víchričným,
srdce dojatím zinäklo čo vosk, myseľ roztála jak medu samotok ...

Veď konal si dielo svoje pri nás, uverených v tebe i oddaných ti, konal
milostive :
dňom dobrým dals zasvitávať nám, nociam velels" zmrákať sa pokojným:

lúčom úsvitu zaklepávals" v tiché okience: rozväzujem sny — vstaň, čeliadko
vernál —
a hneď rozletela sa po posteliach čo včeliek rôj, jas zory v tvárach jej,

i večera hviezdny zrak len vida! dovfSenie prác poctivých námah statočnosti,
bo všetko spravoval vladár múdry a pečlivá úlu riadila králica!

Však i požehnávals" rukám hojne, zlátils" mozole, znoj ovicvals’ zdaru zavanutím,
bo tvoju pomoc zavše privolal i zase vrátil horúci vierou ret.

Sťa na vianočnom nebi hviezdy, vrelé pohnútky lásky rodily sa v dušiach:
i tie tys’ budil, tak tužiac náš čaro-kruh — Ja jeho slabý zvest...

| — Dnes — 4, protiva! — prichádzam sám, sám, ach, v svätyňu tvoju pošmurný
a padlý —
So stropu čierna svisla opona: oltár jak krb opustený.

TiS okolo mňa mftva, hrobová tma — holubíc svätých zmlklo hrkútanie,
zvuky varhanov skrahly na ciagle, ramená sviecňov svetiel nepodnesú,

len večná cesta kríža uniká v temna diaľ, Golgoty obraz vypína sa k nebu:
aj v deň narodzenín mojich znamenie! dar muky kalicha!

A nemám smelosti k predu, ni si! k oltára stupňom, zaplakať ti u nôh:
u dvier trniem v úzkosti, pokorený klesám — šepocem: žaloba.

Žaloba, Hospodine ! trpká žaloba, ťažká — žaloba bez konca —
ty odel si ma v smútku oblak, skrze teba tesklím muž bolesti.

Prstom hnevu zahrozils mi, hôf prchlivosti svojej švihols" nad zdeseným,
rozjatrilo sa rude nebo tvoje, zrachotilo hromy a ohňom zdáždilo:

úder za úderom padal — vo vyhni súžby — zdrcujúcim kladivom na synovo
srdce,
| v duši bratrovej zotmilo sa na hlbokú polnoc, blesk šprihal zufania —

Rozorvals" reťaz rodinky milej, ohnivá zdrvil, stuhu lásky potrhal na strapce,
vyvrátil zo základu zbožný dom — všetko metnul čiernemu osudu!

Pomstils’ hriechy — lež jaké, Bože jaké? Či neslúžiia ti dosť v pokore a pravde
čeľaď onoho hniezda? jej bez poškvrny stôl nebol ti Zertviskom?

Či nevzývali ťa? neďakovali ti? nespominah valne dobrôt tvojich veľkých? --
prečo? — ach, márne zpytujem — Ty zkúšaš rád, i stíhaš zlosť v diafnych pokoleniach.

150 Revue Naše Slovensko

Však tým väčšmi bolí rana syna človeka, čím záhadnejším je trestu naloženie,
po príčinách sháňa sa um, srdce upravuje dotaz — niet, kdo by odvetil.

Až z brál pochýb zavzneje ohlas: márnosť! — Ach, márnosť! — Sladké sväzky

krve:

i ony krehké spojivá len, spolok súrodých duší len odkvet púpavy.

Kde obličaje jasné, čo svietily mi v mladosť? kde súzvuk sfdc, čo ma vyprevadil
na púť života neznámu s mnohým želaním, podňal mi perute?

Kde rozkoš nežných poťahov? shliadania útecha? druženie sfz žiaľnych

i radostných?

kde viery ligotné zdroje, nadejí zelené hory, slnce milostivé?

Kde oplata za vernosť? záloh budúcnosti istý? náhrada za ztraty?
Veta po všetkom, veta! — Otvorils" priepasť a zavrel minulosť. —

Dom spustnul, spustnul na veky! čo vymretý úl čaká na posiedný nápor,
vefrakev krásneho žitia on, rakev, Bože! jak nad ňou neželieť?

Býval čo hudby nástrojom: „Prebuď sa, dušo!“ zunel v svit, zunel v tône noci
„Pane dňov a pane nocí“: už clivie — sňals" struny jeho, ukrátiv vlastnú česť.

Spustnul návštevou zhuby. Prijde jaro, však nezaľudní ho, ba ešte zaplaví
zelenou vlnou stopy sväté, na vzácné upomienky povesí úponky divizny.

V zahradách rozhostí sa plen, plevel

rofami zbujnie, cudzina koristiť

bude z pôdy potom vlaženej, až medze osfknu a. skvília poloky — — —

Ach, rozmetal si krb vznešený! vykorenil nevšedný rod, uschoval do mohýl
studený jeho popol — ja posledná iskra z neho stlievam, až dotlejem —

Zhasnem i ja bez stopy, vražedný osteň doryje raz v srdci — tebou zaražený,
a všetky zvuky duše mojej i tento kvif zapadnú v času prúd.

Dovfšiš dielo. — Však nevyčítam ti, Bože! uznávam právo tvoje, súd tvoj je

najvyšší —

veď čože je človek, abys" pamätal naň? Odpusť — za všetko ďakujem

Ty si pánom života i smrti, tys’ dal i mohol vziať — Kto by sa protivil!?
A čože je človek, bys" musel naň pamätať? Prepusť! — ďakujem za všetko...

Z „RÁCHEL“.

Zelela Ráchel svojich drobných synov

a nedala se upokojiť ničím...

Veď pravda: nie len nad ňou nad nevinnou
sa skrížil blesk a zhrmel : pálim! ničím!
vrah vtrhol širšie — než trest Hospodinov —
i ostrím vzteku pfskam holubi¢im

nejedným zaryl v ľaliovú stránku,

tam, srdiečko kde klenutú má schránku ;

i pravda: nie len v Betléme (preds" meste
tak tichom...) domy v susedstve i diali

II.

Mat. 2, 18.
tá istá stihla neresť: plen bol v ceste
i živle, i keď zbojné pokonaly
tu ruky dielo krve, na rozcestie
ucúvnul : ztadiaľ sťa vôd búrne valy
však rozlial sa v tom, zhučal po okolí,
i pustošil zas ani príval v poli,

tak, šírym krajom že nebolo zrazu
dieťatka, čo dve preihralo letá

i menej, leda kuklo v svet, by mrazu
či sparnu aj hneď podľahlo čo kvieťa:

Revue Naše Slovensko 151

to všetko trpká pravda: — lež, že zkazu

aj inde badať, zrieť, jak slzy svieťa

v tisícich očiach, plač čuť z dvorov iných.
kto schlácholí tým stesk pís materinych?

Kto zbráni matke, desnom na bojišti

že iba svoju ztratu hľadá, cení?

len tomu citu naslúcha, čo prýšti

sa z vlastnej rany, béfom vytlačený?

Kto križ jej zmeria? myšlienky kto zni8ti,
i podvráti ju v srdca dôvodení ?

Kto preisti ju? kto k prešinutiu vážky
jej vpamäť prizve celý pôrod ťažký? ...

A Ráchel mala, ach, tak rúče deti,

tak veľmi krásne ! milé — Kto ich videl:
plň tvárok, vláskov struč, smev ústok svätý —
kto čul ich lalot: každý uzávidel

jej!... I dosť dlho práhla po nich: v strety
až slietly jej vraz z blankytových sídel,

bo blizny : veľdar po jalovom čase,

tie mala len — i ni“, nič nemá zase!

Jak púčky z jara stred zelenej chvoje

— zdíž jarku lúčin — oleandra krovím:
tak prsama jej zvislo obidvoje

vše, prospech ssajúc s každým ťahom novým,
a zakaždým, čo pozačrely v zdroje,

i splácaly priam vzhľadom vďakoslovým
jej: za slasť slasťou budúceho jadra —

Už nezvisnú viac, zšarpané jej ňádra...

Jak zakladala si v nich! Koľko sťastia

si sľubovala, až tak zhúknu v mužov!
Vídala denne, ako každé vzrastá

tým cieľom, bujnie, kypí silou dúžou:

i nie div, že aj preháňala zčasta,

i párila už so Sárona ružou —

Muž (potajmo rád) vysmial sa jej neraz.
To vtedy : ináč, hrozne ináč teraz...

Ó, Herodes, ty strašný kosec mlade!

prv, nežby i len zkvitnúť bola stihla
rodičom v radosť vlastnej na záhrade

a nie to, že by ovocím sa prihla

m v lono... Zajals" postať v prísnom rade !
nevynechal si, čo by láska zdvihla

jak hladná... Pusto nivou tu i ďalej —
púšť v chyžke, v duši Ráchel osiralej —

Čas pokory, jak zákon určuje ho
výmerom chladným, len že pretrpela. —
No ani lieku nevynesla z neho:

žiaľ prv tak búrny : sťa vír rieky, v žriela
tým viac sa vhlbil vnútra zmoreného ;

len občas zvieril. | ač zokrúhlela
už mesiačka tvár : utrápená celky
sedala pilne detskej u postieľky.

Tam denne znova prehrýzala ztratu.

Tu zdalo sa jej: škriatky že sú Zivé;

ich trepot zrela, rúček stuhu vzpiatu,

škrek čula svieži: vrkla privetive

k nim, k prsiam siahla spešne, ale na tú
postieľku v tom zrak zblúdil — skríkla dive :
niet! niet ich, Bože! — Skubala sa, vila. .
až celý dej múk znova zobrazila.

Zas, tak sa zdalo, podrobene nesla

svoj krutý osud. Zrakma primrazená

na lôžko, takmer bez života hesla,

sťa socha dlela — leda vo pramená

ak vlasov sbehly prsty prútom kresla —
V tom zosíkla, jak výčitky by šteňa

ju kúslo : lícom siz tok hmyri plachý,
jak na nitku by stýbal perál hrachy ...

V ten deň — Ó, že tak ľahkoverná bola! —
(— Lúč ranný vľudne kľul sa cez záclonku —)
chlapčiatka práve pridojčila, zpola

zaspalé kládla v hniezdko : i tu zvonku
ktos’ zabúchal, ba zdalos’, že i volá.
Vybehla švižko, pritúžiac si sponku

u ňadier : mykla závorou dvier — Vkročil
muž v skvelom plášti: zastal, jak ju zočil.

Až zľakla sa ho: nevedela, čo mu?
Cúvala k izbe, on však zrovna za ňou —
„Čo chcete ?“ hlesla. „Ty si pani domu?“
sa pýtal, vstúpiac. Vzdychla: „skromnou
paňou...“
„No mladá, švarná...“ „Dajte pokoj tomu ;
čo chcete?...“ Sadnul: štrklo sťaby zbraňou —
„Z Jerusalema idem, z dvora kráľa...“
„Od kráľa? k nám? ach...“ „No? čo bys
sa bála!“

A hovoril k nej tak dôverne, milo.

„som kráľov človek, áno...“ istil vábom

a ozieral sa. „Kráľu zaľubilo

sa vo mne zvlášte...i som (— vskutku

drábom

bol —) jeho radcom. Dieťa narodilo

vraj kráľovské sa tu kdes": ktorým rabom,

či nevieš. ..?“ „Také?... nečula som
v meste,

len úbohá... vraj porodila v ceste.“

„A predsa má byť pravdou. Slýcham práve:
aj pastieri vraj stvrdili tú hádku:

„v.

152

noc zblkla jasom, zjavy ligotavé,

chór... Nič váš pasák . . :?“ „Ach, nemáme
statku...“

„Tak budete mať! — Bych ho prevzal k sláve,

to chlapä hľadám —“ „Ó, to ctii matku!...“

„ Však zmizlo: môž" byť, od východu dadi. . .“

„[1? zrela som ich: v sedlách dlhé brady...“

„A ty máš deti?“ „Máme, veru máme |
Boh smiloval sa; naraz šťastím sierým

nás obohatil... Nie! On neoklame —

Tu, hľa, sú, vidzte! pod mäkuškým pi rím...“
„Skutočne, ani cherubovia v Chráme...“
„Šak? ale moje obidvoje ...“ „Verím.

A jak sú staré ?“ (Zun, jak cingot zbroje —).
„Pri prsiach ešte - ale moje! moje!“

„Pst, nie tak hlasno : vzbudíš si ich, a to
by škoda bolo —“ „Pravdu máte, veru —“
„ Tichúčko spia si vedno, poobjato,
sťa vtáčky v hniezdku. Dych tak zplna berú
ni z prúdu vetra...“ „Moje striebro-ziato !*
„Tak jedno radšej ...?“ „Och, nie! bez
výberu —
sú obe moje...“ (Štrng zas kviľný —)
„Hľa-hľa —“
„Nič: hoja-hoja ...“ nad posteľ se nahla.

„A Šimon je kde?“ „Manžel? či ho znáte?

Je v dielni. točí. Dcére Jakimovej

nábytok chystá — krása! stľpce, hlate...

Tak živí nás, hľa, hojne...“ „Nono, shove

I preň mám rozkaz —“ „Ale! aby zlaté

var’ lože zrobil tomu decku . . .?“ „To, hej!

choď poň, mi náhlo...“ „Hneď, len deti!
pane...“ ’

šla: a ten práve oboril sa na ne — —

prišla zpät. „Priam (kývla v dverách) bude
tu... Ako?“ stfpla, „kde hosť? Ani stopy —“
Pobehla k deťom: z bočkov jarky rudé..-
„O hrozné!“ rykla, „vražda!...“ Jedno
vzchopi,
kväcla hlávka... „Och, ty
blude ! —
Joj, detí moje! moje zlata kopy —
O, Simon! Šimon, tvojej pychy blysky ...“
a 8 jakom dusným sklesla u kolísky.

zas druhé:

Bor hryzavý však už ju prebral z mďoby,
skočila Ivicou — Šimon vstúpil dnuká —
»„vidz, mužu!“ kríkla, „nikdy toľkej zloby —
O, že som pošla — pukni, srdce ! — puká...“
tu zvrávorala. „Jaj-jaj | bez choroby

mi zvädly, Bože ! — Simon, svidrík ! kľuka...

Revue Naše Slovensko

bež za ním! rýchle! — Dočkaj, idem i ja,
zločincu šprihnem v oči ani zmija —

Lef, ach... Bol... Mal plášť sťa krv —
ich krvi rata...“
A Šimon slúchnul. No aj vrátil v chvíli
sa zpät, i riekol krušne : „celá čata
ich v meste. Všade takto poplienili...“
Stal k lôžku — v bradu vpálil — zchvel sa
— „Kliata
zášť... Och, kráľ ! (zúpel), čo ti urobili...?“
„Kráľ 1?“ zjakla — „ako? — Či čo tys’ dal,
Bože!
a nevzal, matke kráľ odobrať môže!?

Kráľ smel by...?“ Skrekla spurou. Manžel
vzdychol:

„že decko...“ „Či ho tieto steny kryjú !?“

„Vraj vraha vetrí vňom...“ „Preds" nie
môj príchov!

nuž prečo stupil na nevinných šiju... .?“

„A ond žije, ušlo nocou tichou —“

„O, šťastná mater !... Ak i naše žijú!

oj, Šimon! kries ich, joj...“ „Žiaľ: viac

j sa nedá,

hlboké rany...“ „Hlboké ! 6 beda!...“

Tu popadla si sirú hlavu v dlane,

zkvílila desno; k postieľke sa vrhla —
dosť odtískal ju Šimon. odhodlane

dosť, bársi i sám plakal : chvatom strhla

s nej pokryvadlo predsa maľované,

a nôžky, z níchž už teplá svežosť prchla,
hneď tohto, hneď zas toho — blaha trosky —
k rtom tiskla siným, obsýpala bozky —

„Tie rany ! ústka ...“ To už Šimon zmaril.

Jak zmetala sa podlahou ! ni ryba,

juž z Jordána vôd rybár na breh šmaril:

vlas svoj si rvala a jak v nich by chyba,

sa tľkla v ňádra — Jaký oheň žiaril

jej z kalných očí! tvárou Skub — a iba

ten ston úst: „Bože — Simon! vzkries ich,
rrebuď...“

Bezradý tlšii: „nebuď taká, nebuď...“

V tom shon a lomoz zbúril na ulici
povedľa, kriku-nárku divý zmätok.
Hlas prehlušil ho hrozby : zákerníci
vy! lotri, kati! Či to ovčí statok

pre vaše jatky ? — Po nich, nevofnici !
hej, kuše! skaly !... Ale na ostatok,
ač povel súril biť ich, potrieť! smazať!
čuť bolo, jak húť útekom hnal nazad.

Báňská Kremnice.

Revue Naše Slovensko 153

„Hľa,“ privrával sa Simon k žene, ktorá

čo zlomená byľ mdlela na podlahe,

„tak mnohá krivdu utrpela stvora,

tak mnozí ... (podňal záster, slznej vlahe

beh pretrel) darmo, keďže prišlo shora.“

Však Ráchel leda šepla: „deti drahé ..:“

Kvif strúchlil zvonku. „Hľa, múk cudzích
vety —“

Ach, matky, dcéry Siona!
za spustlú záhradu kto nám dá náhradu
prázdneho do lona?

Ach, Betlém, Betlém ! hniezdo ty
tak teplé ešte v svit — a teraz chladný byt
a z pač mitvoty.

Ach, ne-ne-nešťastnice my !
Hľadáme poklad svoj, ten milý tvárok rôj —
niet! niet ho na zemi —

Ach, súžba, trýzeň, ach!
Ples prešiel vtrápenie, smiech zašiel vkvílenie
a radosť zhasla v tmách...

Ach, jaro túžob, nádeje :
list bujný, Číry puk — — a teraz vráže múk,
krvičky krupaj2...

Ach, dravec | Selma! ukrutník! —
No cele nezbils" nás: na dlhý, dlhý čas
nám zbudol plač a krík!

Ten vzlietne ako čierny stín,
sta chmára žaloby ... Do tvojej utroby
zrachotí Hospodin !
Zdrtí ťa, zdrtí ťa
Hospodin ! Hospodin !

„Jak smutné ...“ Ona: ,joj-joj, moje deti...“

Pod večer (— Slnko prez deň z chmury
v chmuru

sa zatrácalo : až i predo sklonom

zaniklo v hrádzach oblačného múru —),

v ten čas tlum mužov zachytil sa honom,

odetých tmavo. Znali práce súru:

z dom do dom vbehli, i keď v tom i onom

odbavili sa, inam mízli v byty —

Za nimi vrzgal povoz čierno-krytý.

Tak zanedlho vtrhli k tokárovi.

„Daj korisť !“ velel predný, „do obrusa —

Hrob čaká veľký otvorený, nový —“

Zostkal Šimon, tíško vetil: „tu sa...“

„Čo1?“ skrikla Ráchel, „mojich synkov —
óvi! —

brať chcete? — Nedám! — Nedám! Nech
sa zhnusia!

za vrch, za háj
paliem —

nech páchnu, smrdia...

až zadrhne sa celý Je.usalem !

Oj, nedám!“ vzdorne strmla ku odporu,
zrak plný hrozby — „Život vzal im ľutec,
no prach je môj, môj! — môj, až do úmoru —
Môj skvost... už prach len! O ten krve
pútec -—
jaj ! tielka...“ padla na ne. Mužia sporú
reč zamenili: vodca zhromžil: „utec! —“
I Šimon dodal: „neodpomôž š biedam ,
nech vezmú, dovoľ...“ „I ty?“ zhíkla —
„Nedám,

Och, nedám...“ Vtedy vstúpil dnuká levit.
A spoznajúc spor, riekoi príkre: „ženo |

čo stváraš? — Mrtvé iným patrí previť —
Čo zúriš ? Radšej Jehovovo meno

privolaj, by ti ráčil pouleviť:

rec: poručeno. Jemu poručeno .. .“
Vzozrela divom: „ako? — Kary všetky! —
kňaz ... kde bol ale, keď kántrili dietky ?“

„MIč! drzá dlevka ...“ zahriakol ju zlostne ;
„urobte konec...“ I bars zbraňovala
všemožne, vzali párik neľútostne —
Pobehla: „i mňa!...“: no už k zemi sprala
ju premoc. „do pokory! v jarmo postné...“
Kňaz popolom ju ihneď posypal, a
bezduchá takmer, vlas skudlený vranný,
ležala ani červiak rozšliapaný ..,

— Av dobe smútku dochádzali tešiť

ju bližší-ďa!ší, spríbuznení zvlášte.

Trúfali — ovšem, mýlne — slovy riešiť

jej ťažký ponos, utlumiť vznet zášte.
Noémi. sestra, rekla; „nesmieš hrešiť! —
Boh nahradiť môž...“ „Nikdy! — Ale kážte,
len kážte ..“ trpko vetila, „veď snadno
to tebe: z detí neztratilas’ žiadno...“

A Dina, staršia sestra, prehodila :
„neblúzni, Ráchel! — Predsa čo sa stalo,
viac neodčiniš, barbys’ utopila

sa v slzách. A, hľa, matiek vôbec málo
máš v meste, čo... | našej Enoch Zilla...
tiež odomreli : pretrpela stálo...“

„Ach, nevrav !“ vtrhla jej v rec; „teb: snadno
keď nemala si, nemáš dieťa žiadno...“ “

Brat Jafet prihnal až hen z Betánie
ju ponavštíviť. S Urie!om, bratom,

154

sa sišli u nej. Ako kde sa žije,

si spomínali v tichu. Hurtom-chvatom

vraj rúca sa to v priepasť... Kto však pije
krv, deti zjedá, národ denne mlatom
poráža, sdiera: nemožno, by minul...

by i sám vposled strašne nezahynul !

„A vy ste mladší —“, ozvaj sa strýc Sádoch,
„Lež čo ja prežil? koľko hryzoviska !

Jak pohnali nás v poputnatých radoch

v otrockú službu! sušiť trasoviská

pod medlo-chramy, cirkus... Za to v sadoch
však kráľovských, nu, najviac hadov píska
hja...“ Načúvala čím dial, zvedavejšie,
zmihala zrakom, vzdychla, povolnejšie —

Z hlavného mesta navrátiv sa, vstúpil

k nim Argob, ziatník (súsed), i jak bratra
ho spytovali: čo tam? predals’, kúpil? —
„Ech, hluk tam, zmutky ... Syna Antipatra
kráľ priklopiť dal: vraj liek — by si upil,
otcovi podal jedu. Dneská zajtra

podistým zase Machabejských priklad...“
„Och...“ zdýmla srdom, čujúc jeho výklad.

1 Šimon krotil ju vše, ako vedel:
zavádzal reči, ako mohol, milé —

Revue Naše Slovensko

No obyčajne, sotva dopovedel,

už prervala ho spurne. „Čo máš v tyle

za žernov? — Lebo kto by doma sedel

a točii, vftal, keď mu srdce píle

podstrkli brvnom.. .!?* vyčítala mu raz,
„si muž? si otec? — Čo nepomstíš úraz...“

„Ach, nepleť, nepleť —“, odvetil jej vtedy,

a zvítal krúžkom. Smyslel, k práci primať
ju. Poukázal, ako u súsedy

sa všetko hýbe! — videť prizdzu snímať,
nebodaj k utku — mlynec kedy-tedy
veselo zhrmi —; ale vše mu príjmať
„nač?“ odvet mrazný — Ľahostajná celky
sedala ďalej v dumách u postieľky.

Napokon dovtípil sa. Posteľ malú
pochytil v náruč. „Čo chceš ?“ krikla, „ty...
há ?“
„Je predsa prázdna — ta s ňou na povalu!“
„Nepravda! môj bôľ dvojitý v nej líha!...“
„Tam, ,alijah, kde; v olivy tieň stálu...“
„Tam? — Myslíš: slietnu s neba? V skutku?
iha!...
Tak vynes skoro! Tam ich budem lákať,
vtač jara — v lôžko čakať, čakať, čakať...“

Z „GÁBORA VLKOLINSKÉHO“.

„— RRop! postoj, braček!“ na Gábora tak,
čo vedľa stúpal s kosou trávovou

jedného rána (— Bolo ku Jánu,

nedlho po pohrabe Markinom —),

zo dvora z.olal Ezech, zpredo dvier.

„Len tohto šťurka hodím materi...
(chlapiatko myslel, čo sa pripilo

mu kolo krku váľky ramienok

a s škrekom laškovalo). Kdeže si,

hej, Žofka!?... Na ho, ber!...“ A valašku
popadnuv v schode, sišie! podstenou,

do fajky krešúc — „Kosiť už? a čo?

kde? ...“ opýtal sa druha s podivom.

A Gábor až sa spátil, zapílil:

„hej (vrkol) skosiť trávu — konča hriad —
Políha —“ „Tak? To zruť ju! —“ Ezechiel
sa zasmial. „Tedy spolu zajdeme,

ja zase vybehnúť mám na salaš:

čo, ako hudú tam tí gajdoši? .. .

No, dlho som ťa, Gábor! nevidel:

i ako sa máš? čo vieš nového?

a u vás jak tam? ...“ Kosou na pleci

druh posepnuv: „ja? len tak... U nás?
Ech —“

zalomil hlavu. „Akés" písmiská

nám prichádzajú — A sú nemecké

či aké — nikam porozumeť im —“

„NO nič tol“ Ezech bodre. Vedel síc,

čo za písma to? čul, oč chodili

k nim slúžnovci, však zručne obrátil:

„slovenské budú skoro! Ako sa

i patrí pre nás s právom . . . Nedávno,

vieš, kde som bol?“ „Nie ja — kde?“
„V Martine!“

„Var na jarmoku? Kúpils", predal si

a do re.. .?“ „Čoby! Celkom pre iné,

pre zvláštne, braček! Neuhádol bys’.

Pán farár zajal ma — a dobre mal!

Bár by bol zťato vyhnal viacerých,

čo korbáčom aj! Menovite mlaď,

i teba s ňou: — bol bys’ mal vytriešťať

zrak na čo, mal i čoho slúchať! ... Bo

tam ti bol sviatok veľký — zriedkavý !

Zástupy ľudstva sa ta shrnuly

‘Revue Naše Slovensko

so všetkých strán, sťa príval: ledva im
postačil rýnok šíry — ulice!

A popri hodnej pospolitosti

v halienkach nových, v krásnych Siriciach
si tiahnuť videl v rúchach slávnostných
sbor kňazstva vážny, s pásmi, klobúkmi
so zlatou šnúrou, učiteľstva húf —:

i našich všetkých: pánov, zemanov,
županov ... tobôž v skvostných oblekoch:
až sa im v slnci liskly mentieky

s drahými majcmi, prámy — inakšie,

než kuny naše tu... A na rynku

v prostriedku, sťaby na sihoti stál

— okolo hukot rieky, prúdy vln —-:

hral Piťo! rezal —“ „A čo robili

tam tolikí?“ „Vieš — národ držal sjazd,
nuž: shromaždenie . . . Vtedy prvý raz
sa Ozval ten náš národ slovenský

do sveta mocne: svoje žiadosti

vyslovil, spísal, predniesť uzavrel

pred krajinský snem, pred vladárstvo — Ťaj!
tie reči bol bys’ počul ohnivé!

Jak hrmel Hurban! . . . Potom istý — no,
akže sa zovie? -- pozor sokolí,

reč, jakby švihal jedľou, mečom ťal...
ha, viem už: Daxner! — Bol tež vicišpán —
Vraj: chceme žiť tu v našej otčine!

Nie paholčiť, nie slúžiť otrokmi:

lež popri bratu brat ... žiť, svobodne,
životom plným, seba dôstojným

i vlasti spoločnej! . .. Tá chvála v tom!
tá radosť, sláva! Nikdy toho dňa!

A kofki iní prehovorili

tak do srdca a duše! Posaváď

ti ma to dvíha, hreje — Listie líp,

pod ktorými ta stála porada

u ch ámu nášho: i to počul si,

155

že ztlieskalo vše! ... Vskutku, nádherný
deň to bol: nemáš, brate, v lete ho
čo do svetla i tepla! Od lásky
tam všetko vrelo valom, kypelo:
pán sedliakovi padol v náručie,
i najďalší sa stali blízkymi —
Jasalo všetko! Slzy útechy
na očiach starcov, mládež zjatrená
sta zore! .. . Spevot, výskot bez konca,
že celý Turec zaplnil sa ním,
i prez hory mu Cluplo: aspoň, keď
sme vracali sa, tak sa zazdalo
nám, ním že kraľovanská dolina
vždy ešte hučí! šumí Orava,
a Choč náš starý že var" omladol,
nás usmievave víta k návratu —
To bys" bol mal čuť, videť, priateľu!
Ak opis tak chceš, dám ti noviny —
Nuž, neboj: prijdú písma slovenské
od súdov, vrchností! Keď platíme
ich my: nám našsky slúžiť musejú,
tak bude pravda pravdou! ... Len by ľud
náš poznal seba! svojho držal sa
tak aspoň, jak sa pluha držať vie:
a Slovákovi musí svitnúť tiež,
tiež! ...“ rozkladal i ďalej druhovi,
až rozpálený. A ten medzitým,
kto zná, či súchal aj? či v myšlienkach
nebrúsil kade-tade? M62’ i tkvel
len na tých písmach ...
Došli k rozcestiu.
„Nuž s Bohom tam kos!“ dodal Ezechiel.
„A narob sena aspoň so desať,
nie krtinák — kôp, toľkých!“ poriskom
v znak otočil. „Ba —“, Gábor s úškrnom
mu, „taký bedár, jak ja: skorej ty
tam zavaľ grúňom z toľko syrných hrúd“ —

64 84 84

P. S. ČAMBURSKÝ:

O PARASITISMU V UHERSKÉM ŽIVOTÉ.
(Pokračování.)

(T)"“ ukázali jsme, kterak pľíživnictvím zakrňují orgánové púvodné
volní a mční se vobdobné ústroje parasitské, čímž organisace púvodné
stávavší klesá na úroveň nižší, smčrem ku promčné regresivní. Tak jsou háčky
a pfilnavé ústroje u hlíst organisační typy, jichZ druhové volné Zijici téhož

kmene postrádají.

156 Revue Naše Slovensko

Je samozfejmo, že také téch nčkolik tísícú kočovného lidu, prišedšího do
Uher, mélo jakous-takous organisaci. Avšak už v historické dobč zmizela
organisace tato beze stopy. Pojmy jako obec, vesnice, dédina, župa, stolice,
pčevzali Madafi beze zmény, a organisace tyto trvají doposud. Tak i organi-
sace némecké, jako na pf. marka, udržely se dosud. Viz spišská mčsta Kaisers-
mark-Kaesmark-Kežmark. Názvy i organisaci účadú župních, (Župan, slúžno-
dvorský, stoliční soud atd.) podobné organisaci zemskou (král, nádvorník,
pohárník), našli Maďafi už hotovu. Naproti tomu vyvinuli parasitské háčky,
jimiž k organisacím tém pfilnuli. Jsou to pčedevším rozvétveny systém výsad-
nictví a spousta privilegií. Už Kumáni vymohli si na Ladislavu Kumánském
rozsáhlé výsady.

V dobé novéjsi — rozumí se — bylo by vécí velice nesnadnou, vypo-
čítávati pčedpráva a nadpráva Maďarstva.

Okres Kumánú a Jazygú mél zvlástního nejvyššího soudce — comes et
judex Jazygum et Cumanorum — jímž býval fišský palatin. Dale mély všecky
tri okresy společné a částečné také zvláštní své soudnictví. Byli povinni účast-
niti se insurrekce, avšak neplatili mýta na cestách zemských ani vodních.
Neplatili biskupského desátku — dežma —, jehož nebyla sprošténa ani svo-
bodná královská mčsta. Mčli pravovarečnč právo, rovnéž právo výčepu a jiná
práva regální. Za témito výsadami hnali se neustále. Roku 1746 dostalo se jim
společného erbu, r. 1751 zákonním článkem 25. byla privilegia jejich inarti-
kulována, vnešena do zákonu. Roku 1754 byla jednou pro vždy sprosténa
placení dietálních tax. Konečné pak r. 1791 udéleno okresúm tém právo, vy-
silati dva poslance na sném fiSsky. Poznamenáváme, že takových privilegií
nemél žádný jiný okres, žádné svobodné mésto královské v zemi. Avšak co
do skutečné, životaschopné organisace ryze maďarské tyto okresy netoliko že
v ničem nevynikají, ale právč nápadné zústávají pozadu za sousedními i dalšími.

Vyšších škol na území tom nikdy nebylo a není jich ani posud. Vyšší
školstvo maďarské soustfedilo se za starších dob na hranicích slovensko-
maďarských a rumunsko-maďarských v Šárošpataku a Debrecinč. Nižší školstvo
zastoupeno je mčrou nedostatečnou. Pfed nékolika lety referoval školní inspektor
stolice jász-nagy kun-szolnocké stoliční vrchnosti účedné, že z nedostku ná-
rodních škol nenavštčvuje školu na 10.000 déti. Ve skutečnosti však postrá-
dalo v stolici té školního vyučování 14.000 dčtí. Ve školním roce 1900-1901
navštévovalo ze 100 školou povinných déti nejmaďarštéjší této župy školu 76,
v rovnéz ryze maďarském Keckemété 66 procent, ve mésté Hód-Mezô-Vášarheli
— je to mésto se 60.000 obyvateli, navštévovalo školu 69 procent školou
povinných déti, v sikulské stolici Háromszék v Sedmihradsku 75%. Naproti
tomu na Slovensku navštévovalo téhož školního roku v župč nitranské 95 pro-
cent, v nejchudší a pronásledované župč oravské 85 procent, a ve slovenském
mést® Báňské Šťávnici 98 procent déti Školou povinných.

Naproti tomu uherské vlády všemožné podporují piisobeni tak zvaných
všeobecné vzdčlavacích spolkú maďarských. [sou to zvlášté tak zvaná „Femka“,
Hornouherský vzdélavaci spolek, „Emka“, spolek téhož druhu v Sedmihradsku,

Revue Naše Slovensko 157

a pak „Demke“, obdobný spolek pro jižní Uhry. Všecky tyto spolky podporo-
vány jsou vládou a vrchnostmi až po stoličního úfedního sluhu. Ovšem hlavní
príjmy vyssávají docela pfizivnicky z pčíspčvkú, rúzným zpúsobem vynucených
na ptíslušnícich národností, proti nimž činnost jejich jest mifena. Kterak do-
padá to s činností téch spolkú, vidíme z vyzvání, z néhož doslovné citujeme.

Je to vyzvani „Femky“, spolku sidliciho v Nitfe, poZivajiciho osvobození od
kolkú a všech možných výhod. Spolek“ tento ve zminéném vyzvání dí do-
slovné:

„Hornouherský, maďarský vzdčlanostný spolek už od 20 let plní národní
velikou kulturní missii. V Horních Uhrách, ve 14 velkých župách saturovaných
panslávským pohybem sméle staví se proti agitaci národnostní, ohrožující
maďarskou státní ideu a národního ducha. Vytrvale povzbuzuje ochabujici
Maďarstvo a lidi zavedené znovu získává maďarskému pfesvédéeni. Jednim
slovem, s uspéchem velikym a pfekvapujicim rozšiťuje maďarského ducha a
maďarskou feč a to jak na poli výchovy tak v životé společenském.

Úplnč ze svých sil — ? ? ? — vydržuje 35 matetskych školek ročním
nákladem 51.000 korun, 9 matefskym školám poskytuje pak podpory, stálou
roční podporou obmýšlí školy a détské útulny, zakládá a vydržuje 40 lido-
vých a vefejných knihoven, 20 výlučné maďarských pčveckých kruhú, nadé-
luje chudým détem školní knihy, udili podpory hornouherským učitelúm a uči-
telkám za úspešné vyučování maďarštiny. V našich mateľských školách účastní
se maďarského vyucovani 3000 rozených slovenských déti za pečlivého dozoru
maďarských opatrovkyň a péstounek.

Vzdálení vln politických stran, vytrvalou a nadšenou prací stavime ma-
ďarské národní školy. — (Proč délate to v Turci, Trenčínč, prot ne v Hód-
Mezô-Vásárhelyi?) — V našich matefskych školách zaznívá maďarské slovo
a maďarská píseň z dčtských rtúv. V našich knihovnách shromažďujeme a roz-
dáváme vétné živé tvorby maďarského ducha, všude rozSifujice, posilujice a
péstujice národní cit a vzdélanost.

Prostfedky hmotné, k činnosti naši potfebné, vyprošujeme, očekáváme a
získáváme od institucí naší vlasti kvetoucích ve SfastnéjSich pomčrech, od
jednotlivcú požehnaných zemskými statky, od obétavych korporací. Bez pro-
stfedkú téchto nebylo by Ize zajistiti ani polovičatý úspéch našich snah. A vý-
kňik náš byl od národa dosud vždy vyslyšen. Véfime a doufáme, že národ
vyslyší nás také nyní, když turčansko-svato-martinský panslavský program vy-
bojné vystupuje proti idei jednotného a nedílného státu maďarského.“

Potud „Femka“ Predevším poznamenáváme, že denunciace tato proti slo-
venskému národnímu programu je neslýchanč drzá. Tento program totiž už
v prvém svém bodč staví se na zásadu jednotného a nedilného státu, ovšem
ne maďarského, nýbrž uherského. Toto nebylo by sice nic divného, ježto
nynéjsi vládnoucí kruhy uherské jsou s to, aby odpfisahly treba nejzákladnéjší
pfirodni zákony a fakta, domnivajice se, že tím slouží tak zvané maďarské
státní idei. Avšak se stanoviska pfiZivnictvi konstatujeme zde vynikajici zjev,
že Madarstvo bezstarostnč nechává osvétové zanikati svoje, abych tak fekl,

158 Revue Naše Slovensko

životní centra, tedy mčsta jako Hadház-Szoboszló, Hód-Mezó-Vásárhely, Bo-
szôrmény, Jász-Berény, Kecskemét, Karcag, Szolnok atd., nestavic jim škol a
nechávajíc množití se analfabetúm, naproti tomu s velikou námahou vtiská
veliký počet škol a jiných vzdélanostnich institucí svým odpúrcúm. Je to úsilí,
sméfujici k tomu, aby sousední národnostní organismy natfeny byly jakýmsi
maďarským povlakem. Zrovna tak jako parasit obkličujíci v tenké vrstvé
avšak na ploše co nejširší télo svého hospodáfe, snaží se pčedevším docíliti
co možná nejvíce kontaktních bodú a tak ssáti živné šťávy z ústrojí hospo-
dafova, nechávaje pfi tom odumírati právé púvodní centra vlastního svého
organismu. Skutečné púvodní organická centra Maďarstva prestala už býti jimi,
pončvadž život Maďarstva soustfeďuje se na periferiích, národnostních roz-
hraních.

Názorný obrázek tohoto úkazu poskytuje nám rozsáhlejší hnízdo kukučiny
(kokotice) v poli jetelovém, kdež uprostfed kukučina už hyne, zatím co na
periferiích, stýkajíc se s jetelem, znamenité buji.

Madarisatofi tfeba sebe zufivéjší jsou si toho asi včdomi, že pomaďažiti
nemaďarské národy v dobé dohledné je véci nemožnou. Avšak, co délati má
pčíživník, neschopný už Ziti, než na téle cizím. V zoufalství žene se smérem,
jímž Žene jej degenerační jeho pud.

Kterak prešlo Maďarstvo už dávnčji v životé hospodafském na cestu para-
sitickou, je v nedostatku tehdejších statistických výkazú nejasno. Avšak v dobé
novčjší máme po ruce mnoho dokladú, že uherské vlády, nepredvidajice koneč-
uých výsledkú svého počínání, bezdétné napomáhaly parasitskému vývinu
maďarského hospodáfství. V Uhrách musí vláda maďarským hospodáfúm
opatfovati polní dčlnictvo, uherská vláda dochovává plemenný dobytek a
s obétmi podčluje jim maďarské hospodáfe. RovnézZ uherská vláda dochovává
plemennou drúbež, rozdává včelní úle, pofizuje vzorné včelíny, státní klece pro
králíky, uherská vláda péstuje ve velikých rozmčrech sazenice pro vinohrady
a rozdava je Maďarstvu.

Uherská vláda péstuje ve velikých rozmérech ovocné stromky, určené
rovnéž k rozdání.

Uherská vláda reguluje feky a pozemky, rozumí se, v nejvčtších rozmé-
rech kolem maďarské Tisy. Už r. 1880 vydala vláda na účel ten 50 mil. kor.,
na vystavční mésta Segedina téhož roku 30 mil. kor.

— Od r. 1896—1901 vydala uherská vláda na regulaci fek, rozumí se, hlavnč
v krajích maďarských, po ročních 9'/, mil. kor.

Na zfizeni silnice, vedoucí ze Segedina do mésta Nagy-Kálló, 58 mil. kor.

Uherská vláda každoročné vynakládá veliké sumy na malohospodáfe k za-
kupování výsevního zrna.

Uherské státní dráhy mají tarify bagatelné nízké pro dopravu hospodáf-
ských plodin.

Veškerá daň pozemková dle stálého katastru obnáší 65 mil. 612.000 kor.,
zatím, co jediný dúchod z tabákového monopolu obnáší 133,247.000 korun.
Daň z lihu 77 mil., kolky a tak zvané právní poplatky 92 mil. kor.

Revue Naše Slovensko 159

Z porovnání vysvitá, kterak velice protežováno jest v Uhrách polní hospo-
dafstvi. Avšak tu opét Maďarstvo a Maďaronstvo. —

Pri sestavování stálého katastru, k zjišténí čistého výnosu, tvoficiho základ
pozemkové danč, vrchnosti pokračovaly tak strannicky, že pozemek ndlezejici
Nemaďaru je zatizen leckde dokonce pétkrat včtší daní, než pozemek stejné
veliký i výnosný náležejícií Maďarovi nebo Madaronu. Délo se to tak, že pa-
tfičný katastrální komisaf pfi klassifikaci výnosnosti pozemkú protekcí vťadil
na pf. pozemek výnosnosti druhé tfídy do tfídy sedmé a pozemek tridy Sesté
zapsal treba jako púdu neúrodnou, dani nepodléhajici.

Nynčjší uhersti agrárníci nejsou ovšem spokojeni s dosavadním protek-
čním systémem, nýbrž dílem už prosadili, dílem pripravuji celou radu zákonú
na „ochranu a podporu zemédélstvi*.

Výsledky toho všeho pfirozené musí býti parasitské. Maďarský sedlák
neštépuje sám, pončvadž dostane stromky už odchované od státu. Avšak
nastane-li neúroda, dožaduje se od státu podpory v hotovosti. Prihazi se
často, že biharský sedlák vymohl si pilnou podporu státní. Vyplacena byla
mu ve Velkém Varadínč. Obdržev ji, Sel do obchodú a nakoupil za obnos
témčľ celý hedvábných tkanin, šátkú a šperkú pro ženu a dceru a neveliký
zbytek probil v zábavé v hospodé a pak vrací se spokojené domú.

Anebo domníváte se snad, že majitel stfedního statku státem prehojné
podporovaného pomýšlí na zvelebení výnosnosti a vzorné zfizeni svého statku
vlastní silou? To stává se jen v pňípadech velice vzácných. V naši dobé vét-
Sina uherských stfedních hospodárství chce si pomoci tím, že se prodává po
parcelách drobným hospodáťúm. V zakupování téchto parcel nejpilnčjší
jsou banátští Némci, hned za nimi dolnozemští i hornouherští Slováci, pak
Rumuni, pak Srbi a nejneradéji zakupují pozemky Madafi.

Nutno poznamenati, že Maďafi mají celou radu parcelačních a agrarnich
bank, vládou silné podporovaných. Avšak výsledky jejich nestojí v žádném
pomčru ku prostfedkúm, jež mají k disposici. Tak na pf. Maďarská koloni-
sační a parcelační banka roku 1907 pri své investici 20 milionú korun
rozparcelovala 6474 katastrálnich jiter. Naproti tomu Slováci bez pomoci
parcelačních bank zakupují každoročné značné komplexy púdy patfivší dosud
panstvim.

Tak vypadá to v polním hospodáfství. Podivejme se na prúmysl. Pfi
zakládání podnikú v Uhrách stává se takrka pravidlem, že zakladatelé nehledi
k výhodám produkčním, nýbrž hledí si pčedevším zajistiti státní subvence
a rúzné podpory, bezdaňovost a pod. Od deseti let, od kdy vlády uherské
započaly ve velikých rozmčrech podporovati rozmach tak zvané vlastenecké
industrie — ,honi ipar“ — udéluje vláda každý mésic celým tuctúm závodú
prúmyslových buďto zrovna penčžité podpory v hotovosti, anebo v odpouSténi
daní, poplatkú celních a povozného na státních drahách na 5, 10 až 15 let.

Minulého roku podporovala vláda uherská mezi jinymi:

Továrnu na possamenty v Nagyatádu, jíž udčlena na 10 let bezdaňovost.

160 ‘Revue Naše Slovensko

Továrnu na automobily v Budapešti, jíž udčlena podpora 150.000 korun
v hotovosti a pak bezdaňovost na 15 let.

Tovarné na zinkové barvy v Budapešti udčlena bezdaňovost na 8 let.

Továrnč na pletací stroje v Malé Pešti udčlena bezdaňovost na 5 let.

Tovarné na kyselinu solnou v Nové Pešti, zajistény tak zvané „státní
výhody“ — jsou to bezdaňovost státní, obecní, sprosténi jakýchkoliv daňových
pfirazek, cla pri dovozu strojú z ciziny, kolkú, poplatkú poštovních, povozného
na státních drahách atd. atd.

První rčcká továrna na umčlá hnojiva a chemikalie „Agrikola“, úč. spol.,
nabyla státních výhod pro dobu 15 let.

Továrné na médénou skalici v Prešpurku udčleny státní výhody prozatím
na 5 let.

Továrné na kyselinu sírovou a umčlá hnojiva v Subotici udčleny státní
výhody na 10 let. |

Takto jde to jiZ po mnoha léta s mésice na mésic. Clovék domnival by
se, že když tydné zakládá se v Uhrach nékolik podnikú, je každý kout Uher
- industriálními podniky zrovna pčecpán. Avšak vypadá to témčť tak jako s buda-
pešťskými kavárnami, jichž zakládá se ročné 400, zaniká pak 350. Z uherských
podnikú zaniká tydné nékolik. Státní podpory nejsou s to, aby vychovaly
životaschopné industrie. Industrie, jež toliko subvencí dovede existovat, zpravidla
vibec nebývá životaschopna. Známe malotovárníka, jenž dostával od uherské
vlády po 4 leta podpory po 8.000 korun za tím účelem, aby založil továrnu
na furnýry. Továrnu také založil, avšak současné pfiSel do bližších stykú
s pany od účadú, chodívá s nimi na hon, černou kávu, kartuje a za nékolik
let je utracena netoliko státní subvence, nýbrž také soukromé jeho jméni.

Pri tom není tčeba snad ani dokládati, že všecky tyto podpory udšlují se
toliko podnikúm sloužícím maďarisaci. Vždyť známo je, že podnikú nemaďarských
na pf. slovenských, vláda uherská vúbec nepodporuje, ba, múže-li, staví jim
v cestu nejriznéjsi prekážky.

Znám jest prípad turč. sv.-martinské továrny na cellulosu, jež, dokud
byla v rukách slovenských, nemohla dosáhnouti po celý jeden rok provozo-
vací koncesse, jakmile však prodána byla maďaronúm, mčla za 24 hodin
i koncessi provozovací i osvobození od daní. Že pres to všechno neprospívá,
to je nutný následek parasitského vývinu.

Ale nejlépe a v nejpokročilejším jeho stadiu vidčti parasitism uherský
na vývinu hlavního mčsta uherského v Budapešti. Zde opirati múžeme se
na vývody maďarského publicisty Michala Pásztora. Tento vydal pod
názvem „Az eladóodott Budapest — „Zadlužená Budapešť“ — roku 1906
znamenitou studií, jejížto vúdčí myšlénky zde shrneme.

»Nynéjsi Budapešť je vlastné jen mésto tficetileté. Prúbčhem krátkých
triceti let vyvinula se v mésto tak krásné, tak veliké. Za tficet let rozmnožilo se
obyvateľstvo ohromnou mérou.

Mezi fadami včžatých palácu hrčí kočáry, uhánčií elektriky pozemní
i podzemní a točí se gumová kola. Ulicemi jejimi hlučí, hemží se život —

"[U3[9)S04 S HSAUEBN 29I1UIOJY Í "PYSISVIU VUKJJ 2I1UW3JY

Revue Naše Slovensko 161

vččný hluk svétového mésta slyšíme v tomto lesku a velikosti. Možno-li
tomuto hluku vériti? Ne. Zdání klame, zvuk lže. Veliký lesk, nás tak oslepu-
jici, neosvčtluje skutečný život hlavního mésta, ale zakrývá jeho chudobu.
Veliký počet téch vézatych palácú vystavén byl na dluh, chudí, zadlužení lidé
je obývají. Naše bohatství je samá hypokrise, naše dobré žití, samá illuse.
Tato illuse je však včcí velice drahou. Budapešťského Clovéka stojí illuse
dobrého žití zrovna tolik, jakoby dostával za to skutečný blahobyt. A chceme-li
zvčdčti, co stojí Budapešťana jeho illuse, jeho sny, jež se každým ránem
rozplynou, tužby, jež se neuskutečňují, podívejme se, jak veliké dluhy má
budapešťské obyvateľstvo. Pončvadž Budapešťan také illusi béfe na úvčr.

A teď nékolik dat.

Na budapešťské domy a jiné nemovitosti bylo za posledních tficet let
pozemnoknižné zaneseno 1838 mil. kor. dluhú. Ačkoli prúbéhem téchže 30 let
smazáno bylo 1049 mil. kor., zústalo prece 790 mil. kor. dluhú. Je to zname-
nitá suma, povazime-li, že hodnota vystavénych domú za posledních tficet let,
počítaje v to také mnoho drahých vefejnych budov — vždyť jediný parlament
stál 33 mil. kor. — páčí se 1147 mil. kor. Je to 78procentní zatížení.

Roku 1897 vystavčlo se v Pešti domú za 98 mil. kor. Roku 1898 za
89 mil. kor., roku 1899 za 92 mil. kor. a za desitileti 1892 až po 1903 za
706 mil. kor. Pri takové závratné stavební činnosti by se človék právem
domníval, že budapešťské obyvateľstvo bydlí v ohledu zdravotním i mravním
výtečné a pohodlné, avšak skutečné pomčry poučují nás o opaku. Dle spoleh-
livých výkazú roku 1901 mezi 718.000 budapešťského civilního obyvatelstva
bydlelo silné pres polovici t. j. 365.000 lidí v bytech o jednom pokoji,
180.000 lidí v bytech o dvou pokojích, 23.500 lidí uchylovalo se na noc do
dilen a kancelafi a jen 133.000 lidí bydlelo v bytech o 3—4 pokojích, zatím
co veliký prepych, bydleti s rodinou v byté 5—6pokojovém dovoliti mohlo si
toliko 16.500 lidí. |

Dle popisu budapeštského méstského statistického ufadu r. 1906 bydlelo
v byté o jednom pokoji bez kuchyné na Csákyho ulici 17 lidí — otec se
ženou a 5 détmi, I nocležník se ženou a rovnéž 5 détmi; jiný nocležník s jedním
ditétem, pak konečné jeden podnájemce. — V jednom pokoji v Kisfuvaros
utcza bydlelo 16 lidí, v jednom pokoji s kuchyni, v Parkányské ulici 12 lidí,
4 muži a 8 žen. Žilo pak v Pešti v téže dobč 110.336 lidí, nemajicich vlast-
ního bytu. Celkem Ize fici, že v hlavnim mésté maďarském je prúmčrné každý
sedmý človék nocležníkem anebo podnájemcem Také jiná velmčsta mají
svou chudobu, ale tuto nelze s peštskou ani srovnati.

V Pešti bydlí v bytech o jednom pokoji 58:8 procent,

ve Vídni , M „ „ T53 ,

v Štyrském Hradci , , , » 1674 ,

v Brné , » » » 457 ,
obyvatelstva, dokonce v Berliné, jehož bytové pomčry jsou dosti kritické,
bydlí jenom 118 procent obyvatelstva v bytech o jednom pokoji, avšak také
z toho 535 procenta tak, že na jeden byt pripadá toliko jeden obyvatel.

162 | Revue Naše Slovensko

V Budapešti je dčlníkú obchodních a prúmyslových v užším slova smyslu
110.000 t. j. zrovna tolik, jako sluhú. Avšak prúmyslníikú Zijicich z odčvnictv
žije v Pešti 42.000, tedy téméf celá polovice všeho prúmyslu. Co se týče
však modního šacení, to je Budapešťan chlapík. Citujeme z Pásztora:

„Nedostává se nám na maso, avšak novou bluzu ženč musíme koupiti,
pončvadž — Bože odpusť? — co fekl by svét — koupíme ji na dluh, na
splátky. Ale koupíme ji, pončvadž v naši dobč šaty dčlají človčka, zvlášté
v Budapešti.

Nemúžeme si dáti zapsati dčti do školy, nemáme vzíti odkud zápisného,
zústáváme dlužni kramáfi, avšak služebnictvo musí býti. Nám Pešťanúm ani
jaro není jarem, pončvadž pripominá nám, že zimník pozbyl aktuality, treba
je koupiti si svrchník a jarní klobouk manželce a hlavou celé spousty Buda-
pešťanú kolotají temné myšlénky o nevyplacených jarních i podzimnich účtech.
Nicménč však honosíme se, že dobfe žijeme, tékadme, bčháme, zápasíme,
úpíme a to všechno pro fikci, Ze jini pokládají nás za pany. Jako by v uradé
nevédéli o nás, že jsme chudí, jako by milostpaní sousedka nevédéla, že naše
paní manželka zanesla svoje zlaté hodinky do zastavárny, aby si mohla kou-
piti jarní klobouk, jako by domovník nevédél, že dlužni jsme služebnictvu už
dva mésice mzdu. Všichni všecko včdí o sobč navzájem, ale mlčí, pončvadž
jsou všichni chudáci. Oni jsou také chudáci, oni jsou také pány. A chudáci
drží s pány.

Milý čtenáfi, ty nám fekneš: vždyť i v jiných veľkomčstech je tomu po-
dobnč. Kdybys však znal Pešt, fekl bys, že tak jako tu, tak doslovné bidné
není tomu nikde jinde. Ale když také jinde je tomu tak bidné, to nemluví
nikterak proti faktu, že je to vlivem parasitských pomčrú.

Peštský sklepník, jde-li mu obchod velice bidné, vydéla mési¢né 240 korun.
Nosí-li kávu pikolo v noční kavárné s dobrým obratem, vydčlá ročné 4—500 K.
Jsou však v Pešti vrchní číšníci s ročními príjmy 20.000—30.000 korun.

V Budapešti žije 18.768 lidi ze zpropitného — holičtí pomocnici, sklepníci,
pomocníci u fiakristú — jest jich 990 — cikánští muzikanti, domovníci, la-
zební sluhové, masséfi atd.

Ale mimo tyto žije v Budapešti ješté mnoho jiných lidi ze zpropitného, jako
sluhové klubovní a úňadní, sluhové, pokojské, panští mládenci, domácí úfad-
nictvo pohfebních podnikú atd.

„Kultura Budapešti je chorá kultura“.

Zadluženost Pešti má také svou jinou pficinu. Príčina ta jest psychologie
budapeštské společnosti.

Budapeštská společnost má dva hlavní dominujici živly : gentry a zidov-
stvo. Gentry zastává verejné úfady, židovstvo annektuje obchod a podnika-
telstvi — hle jak markantné parasitské zjevy. — Obč tyto rassy mají mnoho
naivity, mnoho lehkomyslnosti, avšak žádná z nich nemá vytrvalosti. Nápad-
nost, hazarderie a panovačnost, tyto vlastnosti charakterisují jak peštskou
gentry, tak židovstvo. Není v nich ani pilnosti rassy germánské, ani houžev-
natosti anglosaské — my pak doložili bychom: zrovna slovenská rassa má

Revue Naše Slovensko 163

obč ty vlastnosti: pilnost i houževnatost. — „Tak úplné bez penéz začínati
odchody, podniky, jako déje se to v Pešti, neznají nikde jinde.“

Na budapeštské université studuje každoročné 6000—6500 posluchačú.
Avšak jak studují, o tom poučuje nás zpráva rady universitní v r. 1904
následovné :

„Náhlý tento vzrúst nemúžeme pokládati za zjev zdravý proto, že dle
zkušeností posledních let nechávají se zapisovati za posluchače na právnickou
a státnickou fakultu lidé — a to na sta takových lidí — ktefí ani vlohy, ani
pčípravné vzdčlání, ani hmotné poméry neuzpúsobují k pokratovani studií
vysokoškolských, ktefí navStévu pťednášek úplné zanedbávají.

O jedné části téchto posluchačú musíme si utvofiti minéni velice nepfi-
znivé z disciplinárních pťelíčení, jež zavedli jsme v posledních letech pro
falšování indexú posluchačských ve velkém. Pro společnost naši nemúže býti
nikterak lIhostejným, avšak pro pfisluhovani práva a spravedlnosti múže se
státi osudným fakt, že lidé navyknuvší si za universitní léta povinnosti své
v nejvétsl mire zanedbávati, budou se po stech tlačiti do úťadú soudcovských,
advokátských, státních návladních atd.“

To jsou slova universitní rady o kvété a budoucnosti Maďarstva, o pešt-
ských jogászech-juristech. A skutečnč takými soudci, takovými advokáty jsou
ti lidé také v životč. O peštských advokátech mohla by se napsati celá kniha.
Poznamenáváme jen, že r. 1905 bylo jich 1328 a 966 kandidátú advokatstvi.
Velika jejich vétSina žije velice bidné.

Podobnč preplnčna je v Pešti také dráha lékačská. Žije v ní ptes 1300
ékafú a včtšina z nich je zadlužena. Docela pfirozené. Polovice budapeštského
obyvatelstva je členem nemocenských pokladen, vždyť r. 1904 léčili lékafi
-budapestskych pokladen 344.311 nemocných, poliklinika a charité 50.000
a v jiných nemocnicích ošetčováno bylo 47.000, okrouhlým počtem 441.000
nemocných. Avšak lékafi nemocenských pokladen jsou v Pešti slabč placeni.
Druhá, menší polovice peštského obyvateľstva používá lékafú soukromých,
a jen velice malá část pacientú je s to, aby svého lékafe slušné honorovati
mohla.

Ale nejzajímavéjší společnou tfídou peštskou jsou účedníci. O státních
ufednicich uherských fekl státní sekretáf Szterény : Kdybychom sestavili výkaz
o dluzích všech státních úfedníkú, nemýlim se velice, odhaduji-li smutný tento
výsledek na 35—40 mil. kor. Tím mínčni jsou dle Pásztora všichni zňízenci
státní, na samotné úfedníky pak pripadá dle téhoz pres 20 mil. kor.

V Pešti tlačí se všecko do úťadúv. Všeobecné platná kvalifikace v Uhrách
je právnictví, proto se hlavné absolvovaní právnici ucházejí o úťady u soudu,
v ministeriích, administraci, feditelstvi financí, drah, pošt, u mčsta, polície.
Na mista právnických praktikantúv u budapeštských soudú prfedznačeno je
stále na každé místo 70—80 uchazečúv a nezapomínejme, jsou to místa, kde
treba sloužiti z počátku zdarma a pak za 3, 4 až 5 leto platé 1000 ko-
runovém.

11"

164 Revue Naše Slovensko

Avšak podobné pomčry jsou také v úfadech jiných v Budapešti. VSecko
je pfeplnéno, s príjmy mizernými, peštský život však klade na one veliké po-
zadavky a z toho jdou dluhy.

Když mésto Pešť r. 1901 chtčlo konvertovati dluhy učitelstva, bylo pfi-
hlášeno 1,741.849 korun dluhúv. Kterak takový zadlužený učitel koná životní
svou povinnost, to podáno je názorné v následujícím obrázku:

Učitel odešel do školy jsa už z domu velice rozčílen, je 15. den v mé-
sici a nemá ani haléfe na nejnaléhavéjší domáci potfeby. Ve škole začne vy-
učovati. Ale za chvíli klepou na dvéfe a sluha vyvolá jej pčede dvéfe tridy.
Tam čeká na nčj véritel a vymáhá placení. Učitel se v minuté zapomene a
pie se s včfitelem tak hlasité, že déti ve tridé každé slovo obou.

Konečné pfimél véritele nékolik dní čekati, s téZkou starostí v duši vrací
se do tfidy, rozmrzen, rozptýlen, často zoufalý, vyučuje déti maďarskému vla-
stenectví, pfemySleje, odkud vzíti peníze, až se včfitel zase objevi.

Asi pred tfemi lety sedčli v Pešti v kavárnč ¢tyfi vyšší ministeriální
úfedníci. Bylo to zrovna v dobč, kdy zdravotní policie pfistihla jednoho buda-
peštského fezníka, že místo skopového prodával maso psí. Ministeriální účad-
níci rozmlouvali o tom pripadé. „Je to skandál!“, rozhorlil se jeden z nich,
„v této Pešti Clovék ani nevi, zda ji maso psí, či srnčí!“ — „Eh, cose oto
staráš?!“, ozval se druhý“, „jediný prípad neznačí ješté ničeho. Tčšme se,
že my nejíme takových delikatess.“ — „Ba, já je už jedl, moje žena a dčti
také“, fekne čtvrtý. — „Co!“, vzkžíknou kolegové. „Tož, tu psinu, od téhož
fezníka. Teď vím už zcela určité, že to bylo psí maso, když jsme je jedli,
nechtčl jsem véfiti ani Zené, ani kuchafce“. „Proč pak se nehlásíš, človčče,
proti tomu fezníku za svédka, vždyť prece víš, že vrchnost vyzývá obecenstvo,
aby podávalo dúkazy.“ „Hm“, zavzdechne si interessovaný. „Dlužen jsem
tomu fezniku nékolik set korun, oznámim-li jej, nedá mi už na úvčr. Co mám
dčlati! Myslím, že teď už beztoho nebude sekati psinu.“

Tak vyvinutý peštský život na dluh má také svoje specielní orgány —
parasitské ústroje. Vždyť musí si vypújčiti také obchodník, prúmyslnik,
mlékaf, jenž na úvčr dává, advokát, lékaf, učitel, uradnik musí občas také
platiti. Odkud tedy berou Pešťané peníze? Na to máme dúkladnou a spo-
lehlivou odpovéd: V Pešti bylo roku 1907 145 tvérnich družstev, tak zvaných
„korunových spofitelen“, jež mčly 121.229 členúv. Z nich bylo téméf 40.000
vefejných úfedníkú, soudcú, učitelú, železničních zrizenci, advokátú, lékafú a
inženýrú, 26.000 soukromých úfedníkú a 18.700 délníkú prúmyslových a ob-
chodních. |

Mysleli byste, že v Pešti je vyvinut duch stťádavosti. Avšak, podíváte-li
se na véc z blízka uvidíte, že peštská družstva založena jsou ne za účelem
napomáhání stfádavosti, nýbrž spíše za účelem Sireni zadluženosti. Máme pred
sebou výkaz o jméni a členstvu 13 nejvčtších úvčrních družstev budapeštských.
U téchto tfinácti nejvzornéji vedených spolkú méli členové splacených člen-
ských vkladú na začátku r. 1905 K 15,472.571, avšak titéž členové méli
ze spolkú vypújčeno K 20,747.475, tudiz o 5 mil. více, nežli vložili. Dlužník

Revue Naše Slovensko 165

takového družstva musí býti členem spolku. Chce-li tudiZ nékdo dostati pújčku,
musí vstoupiti nejdfive za člena. Tedy vstoupí a žádá pújčku, na pf. 600 K,
uvádíme zde konkretní prípad. Z téchto 600 K strhne mu správa členské
prispévky za dobu minulou 26 týdnú po tčech kor. činí K 78:—, dále členské
prispévky na 13 týdnú predem, činí K 39°—, pfrispévek k reservní základné
všeobecné, k „základné .úvčrné“ a pojistné K 42—, 8’), úroky ze K600—,
úroky z opozdční členských príspčvkú, „poplatek za informaci“, „poplatek na
výlohy správni“, „za tiskopis“, „zápisné“, spolu úrokú a poplatkú K 7867,
to činí se členskými splátkami K 237167 a dlužník dostane v hoto-
vosti vyplaceno netto K 362-33, je členem spolku a dlužníkem. Jemu
sice nebézi o členství, nýbrž o dlužnictví.

Tedy za dobrodiní, že dostali jsme 362 korunovou pújčku, platíme po
4—6 let 8°. úrokúv ze 600 K, každoročné pak 2% na tiskopisy a 4! za
manipulaci, celkem 14°. Prispévky na fondy reservní, úvčrné a pojistné se
členu po uplynutí doby patňičné členské roční tfídy vráti.

A prece v Pešti bylo pred 3 lety takovýchto spolkú 145 s 121.000
členy, včtšinou současné dlužníky a 200,000.000 t. j. dvéma sty milionú dluhú
smčnečních. Pravda, úvčrná tato družstva reeskontují portefeuillní svoje smčnky
u včtších penčžních ústavú, a tak snadno pochopíme situaci, že když r. 1907
peštské penčžní ústavy restringovaly úvčrním družstvúm reeskontní úvčry,
octlo se 60 družstev nad propastí, ale díky ochotné státní pomoci vlády
uherské, vrhnuvší jim 2 milionovou pújčku, ještč se udržely a napomáhají
hospodafskému rozkvétu peštskému dále.

Pešťan béfe na úvčr všecko: byt, odčv, obuv, pokrm, nápoj, domácí
nábytek, zlaté hodinky, operni kukátka, domy, šperky, amatérské pťístroje
fotografické, myslivecké zbranč, klassiky, lexika, i jiná skvostná díla, všecko
na splátky, vstupuje současné za člena korunové spofitelny a současné za
dlužníka na splátky. Avšak všechno toto, pfijde-li nouze, zastaví, zatizi pújč-
kami, prodá za čtvrtinu ceny. Výjimku činí tu jen peštská milionafska aristo-

kracie, nékolik veľkoobchodníkú a velkotovárníkú. (Pokračování).
sa
FR. KRETZ:

DO BÁŇSKÉ KREMNICE.

[7 stránce turistické popsáno je Slovensko jenom v té oblasti, kde vévodi
Tatry a částečné Karpaty a to je vylíčeno pouze po stránce krás prirod-
ních. Avšak vedle téchto je zde ještč néco zvláštního, co jinde marné hledáte,
ba po čem už jinde není ani stopy: etnografické zvláštnosti. Ovšem kraj ná-
rodní v plné nadhefe spatčujeme jen v nedčli a o svátcích, ale tolik rúzností
krojových, tolik rázovitého umční sotva kde jinde mimo moravského Slovácka
najdete. Má tedy putování po Slovensku i tu prednost, že vedle nádhery

166 Revue Naše Slovensko

krajinafské najdete rovnocenné skvosty národopisné, kroje, zvyky a starodávné
zpúsoby života, lepé pisné a tance. Nedivme se, že do téchto luzných končin
nesoustreduje svčtová turistika své kroky. Jsou toho vinny pomčry a feknéme
hned: pomčry politické. Na celém svčté není cizinci tak nevolno jako na
Slovensku, nikde není tak stfežen, ba pčímo obtčžován a tím zpúsobem i ne-
primo vyhánčn za hranice jako zde. Zimničná úzkostlivost Madara a jich drábú
má ohromné velké oči a pro velký strach, že by se Slovensko dalo vznititi
k novému vzbouťení, sleduje kroky turistú, tfeba zde nechtéli nic více, než
co jinde turista hledá a o politiku ani nezavadí. Madafi stále ve výhni udr-
žují strašidlo panslavismu a pod touto vlajkou potírají každé slovenské slovíčko.
Včru, každý je na rozpacích, má-li se na Slovensko pustiti, aby bez úrazu
se mohl vrátiti, neboť zde nepanuje svoboda slova, ani sebe nevinnéjSiho a
pouhá česká rozmluva s lidem venkovskym mize vás pfivésti do nepfrijem-
ných stykú s maďarskými ufady. O takové „radostné“ cestování arci nikdo
nestojí a obrátí své kroky radčji jinam. Maďafi také o turisty nestojí, aspoň
se neroznese do svčta pravda, jak žijí v Uhrách nemaďarské národy. Musíme
se tedy s tim péknym krajem seznamovati aspoň v obrázcích, letem zachy-
cených. Snad pňece jednou roztrhnou se ony černé mraky, které leží jako
pustý stredovék nad Slovenskem, ve kterém vzdor nesnesitelné porobč dosud
je tolik samostatné umčlecké tvorby a ruchem současné doby nepotfisnéného
starobylého života slovanského.

Chcete-li proniknouti Slovensko do všech koutú, zavadíte často i o kraje
bez národopisného statku. Jsou to kolonie vklinéné do Slovácka, tak jako u nás
máme ostrúvky národnostní. Z rúzných príčin, buď náboženských, buď hospo-
dáfských usadili se i na Slovensku Némci, zvlášt v místech kutacich, kde
nalezli zaméstnani a živobytí. Zvláštč bohatli ve spišské stolici a obsadili horní
mésta Šťávnici a Báňskou Kremnici. Ze spišské stolice béhem dlouholeté války
a následkem pustošení vojenských tlup byli témčí vyhlazeni, na jiných mistech
ješté se drží, ač už jejich fady profidly a zbytky byly pomadarStény.

Tak mne táhla touha poznat Némce na habaňských dvorech v Levárech,
Sobotišti, Stupavé, Dobré Vodé a jinde, kde ještčé mezi sebou po némecku
hovori a jejich jména na ryze némecky púvod ukazují. A také jsem se pustil
na Spiš, což jsem popsal ve spisku: Toulky po spišské stolici. Také v Né-
meckém Pravné, Gajdelich je hodnč nčmčiny, které málo porozumíte a ve
mnohých mistech je ješté hodnč prostuupeno obyvateľstvo némeckym živlem.

Už je tomu nčkolik let co jsem si zajel z Turč. sv. Martina do Báňské
Kremnice. Nesla mne tam touha poznat tamní méstsky archiv a zdatného
archiváte Pavla Križku, védatora na slovo vzatého a tichého, drobného pra-
covníka. Už jsem ho nezastal na živu, krátce pfed mou návštčévou zemfel.
Kremnici jsem našel ve zvláštním stavu: hrála všecky barvy jako kaleidoskop,
tak že jsem se nevyznal. [sou zde znatelné stopy bývalé némecké prevahy,
která podlehla mocným, svézim, zdravým vlivúm slovenským. Velikolepá je
cesta do Kremnice. Vábný kraj, kudy nás nese vlak od Vrútek a kraj nám
rychle prchá a vždy luznčjší panorama mihne se nám pred očima. Tak rádi

Revue Naše Slovensko 167

bychom vyskočili ze supícího vlaku a pustili se do romantických údolí, do
čarovné blatnické doliny, která prekypuje krásami pfirodnimi a je milým
útulkem všech, kdož rádi potčší se harmonii barev a groteskními stíny pa-
dajicimi z omšených skal v hluboké úvaly, jako vzpomínka zašlých mladých
fet. Prcháme dál ke Klášteru pod Zniovem se starým hradem. Divame se v tu
stranu, kde vdálce, ve stínu lesú mizí rozkošné údolí vedoucí k Pravnu. Sem
málo kdo si zajde. Ale jak krásná cesta odtud na Prievídz! Ani jsme se neroz-
hledli, už jsme v štubňanských Teplicích, skrovných lázních prostých nádhery,
ale velice útulných, kam si múžete zajet osvčžit se v tajemném klidu krásných
lesú. Zde už se začíná ménit typ krajiny, už se tu ukazují stopy horských
karakterú. Jako bychom byli poblíž Alp. Po lukách rozhozeno je bčlavých
balvanú, ze smrkových lesú šífí se vzduchem príjemná vúnč a nahýbáte se
ven z vozu, abyste pookňáli. Prisedli k nám lázeňští hosté; vykládá jeden
s nadšením, jak mu dobfe bylo v Teplicích štubňanských, kde pry zapadá
vášeň a v hlubokosti lesa usíná pfi šepotu ptactva neklid a všecek duševní
rozruch. ...

Vlak nese nás dále do hor. Stoupáme, pod námi jsou hluboké doliny,
rokle, tu a tam sedi samota, drobná horská víska. Doliny jsou už jako pro-
pasti proryté horskou bystfinou, která žene pily, jež zpracují ohromné množ-
stvi dfeva z okolních lesú sem navezeného. Obydlí dčevafú jsou dfevčná, živé
pripominaji chaty valašské, mají chodby kolem do kola a štíty jsou véjifovité
zrobeny. I cesty jsou zde drevem dláždčny. Bydli zde nejvice Némci, prostí,
chudi lidé. Vjeli jsme do tunelu, je jich tu nékolik, trať stoupá a točí se, tak
že objevuje se nám co chvíle jiný malebný obraz, za krátko spatfíme
hluboko pod sebou cil naší cesty, staré báňské i historicky význačné mésto
Kremnici. Kremnice leží v tekovské stolici, v údolí, ohraničeném vyso-
kými, zalesnélymi vrchy, v jichž útrobách uložila pfiroda prevzácné bohatství
kovú. Už začlná Kremnice býti hojnč vyhledávána jako letní sídlo a staví se
zde smérem ke strelnici, nad kterou vysoko se vlak zatáčí, malebné villy.
Z vlaku spatfujeme na protivné stranč na vršíčku kapličku, odkud je rozkošný
pohled na celý kraj a horskou skupinu, ve spod ční komíny z hutí a dolú.
Vlak uvolňuje si, jedeme už ke stanici, která leží vysoko nad méstem. Po
ptikrém svahu sejdeme k prvním chalupám. Nejvice upoutá naši pozornost
nádherný gotický zámecký a farní kostel, který byl r. 1887 nákladné restau-
rován. Starý farní chrám byl na námčstí. Roku 1879 byly na ném zpozorovány
trhliny, pročež bylo nafizeno, aby byl rozbourán. Také nékolik domú, které
pukaly, musilo býti odklizeno. Jsou totiž pod méstem rozsáhlé šachty, které
zpusobily pohyby zdiva. Starý farní kostel zasvécen byl sv. Kateriné a ob-
sahoval hojné uméleckych památek. Jeden oltáľ v ném byl zasvécen sv. Janu
Nepomuckému. Mimo to je v Kremnici klášter a kostel fádu františkánského
a fad jeptišek. V klášteče františkánském žil fráter Fr. Konrád Švestka,
rodák z Kromčfíže na Moravé, muž vzácného ducha a neúmorné píle. Naučil
se malovat a obnovoval malby kostelní a obrazú. U ného jsem našel radu aktú
slavného Jar. Čermáka, malife českého. [sou to první jeho kresby z akademie.

168 Revue Naše Slovensko

Kremnice leží na kopcovitém svahu a je velice nepravidelné stavčna.
Není zde ani obchodniho ani prúmyslového ani zemédélského ruchu. Mésto
vadne, staví se pouze maďarské školy a erárni budovy. Hornictví zde dosud
kvete. Proslulá je zdejší mincovna. Mincovní značka K. B. (Kôrmôcz-Banya)
čili Kremnice Báňská už na nejstarších mincích je známa. Razily se zde i české
mince. Za starodávna byl zde zámožný, rušný život, po kterém dnes neni ani
potuchy. Bývalý blahobyt se odtud už vystéhoval. Kremnice je dnes mrtvé
mésto bez obchodního života a vúbec bez krve. Dosud zde prevládá néméina
a marno je všecko úsilí Maďarú, pomaďarštití toto starobylé mčsto. Pouze
účednictvo je officielním nositelem „státní“ feči. Ve smčru etnografickém není
zde nic zvláštního, v okolí též vyhynul národní kroj na dobro. Co se týče
vyznatnéjsich památností mista, je zde vedle vzácného gotického kostela umé-
lecká kolosální socha sv. Trojice na namésti, méstsky dúm, budova reálky,
evangelický kostel, mincovna, nemocnice, synagoga a — nejvzacnéjsi — stará
mčstská brána z r. 1600 s kamennými figurálními ozdobami. Jinak zvlasté
doporučuje se vzorný archiv ku prohlédnutí. Okolí má krásná výletní místa.
Nás nesl vlak odtud dál do srdce Slovenska, do Zvolené, pes Hronskou
Bfeznici, odkud vede odbočka do Šťavnice. —

B24 BA wa

L. NIEDERLE :
Z PRAVÉKU SLOVENSKA.*)

Kh doba, kdy slovenští badatelé soudili a se zápalem prohlašovali, že
Uherské Slovensko jest ode dávna srdcem Slovanstva, Slováci uherští
že jsou první obyvatelé dnešní své vlasti a feč slovenská že je nejbližší staré
feči všeslovanské. Tak hlásal kdysi v prvé dobč svého tvožení P. J. Safarik,
tak M. Hodža, Lud. Štúr, a myšlenky ty propaguje ještč z části znamenitý
ruský slavista T. Florinskij.

Ale dnes soudime jinak. Dnes i ta část theorií Florinského, jež dokazuje
starobylý ráz slovenštiny oproti jazyku praslovanskému, setkává se u ostat-
ních slovanských jazykozpytcú s rozhodným odporem, a minéni, že by kdy
kolébka a centrum Slovanstva byly ležely na jih od Karpat, že by pfedkové
dnešních Slovákú sedčli už od pradávna v nynčjších svých sídlech uher-
ských, — je pravdé nepodobno. Dnes naopak soudíme, že kolébka starých
Slovanú byla v Zákarpatí mezi Vislou a Dnčprem, a že tam kdesi vyvíjela
se ode dávna i dialektická oblast československá, — tedy mimo dnešní zemč
české. Slováci pak, jsouce vétvi kmene. českého, prišli do své dnešní vlasti
odtamtud, ze severu, tak jako do svých nynčiších sídel odtamtud pžišli Če-
chové, jako Slovinci, Bulhafi nebo Srbochorvaté. Pro autochthonnost Slovákú
není dokladu žádného.

*) Stať tuto vyjímáme ze sborníku „Slovensko“, který vydala ,Umél. Beseda“ v Praze
jako premii svým členúm v r. 1901.

Kremnice : Partie kostela.

Revue Naše Slovensko 169

Nebyli-li však Slováci autochthoni v severních Uhrách, tož pfece nepňišli
sem teprve v dobé historické, jak snaží se dokazovati jedna škola maďarská
a tu a tam i nčkterý nemaďarský historik. Také tento pozdní príchod kmene
slovenského se prokázati nedá. Slováci zde byli podle všeho mnohem dfive,
ba neváhám souditi, že byli zde již pčed dobou, do níž se jinak nejobvykleji
klade príchod Slovanú do severních Uher, totiž pčed IV.—V. stoletím po Kr.
Ale pri tom nepopiram, že úplné jasných a bezpečných zpráv ani o tom nemáme
a že nám zde prameny jmenují v.dobé pr. Kr. narozením i po ném fadu jinych,
jisté neslovanských kmenú.

O nejstarších dobách ovšem historie zcela mlčí. Jsme odkázáni jen na to,
co nám poví archaeologie, ale toho je dosud jen málo. Ačkoliv i na Slo-
vensku počíná se v posledních letech ufčšené jeviti čilý ruch archaeologický
— uvádím jen v Uhrách jména A. Kmeté, A. Sokolíka, P. Sochánč, J. L. Ho-
lubyho, J. Petrikoviche atd., na Moravském Slovensku J. Kučeru a L. Červinku, —
pčece víme dosud príliš málo, abychom mohli za pomoci nálezúv archaeolo-
gických vykládati počáteční historii končin slovenských. Vidíme jen, že horní
Uhry byly obydleny už v dobé kamenné (neolithické), tedy už v druhém tisíci-
letí pred Kr., — ale jaký to byl lid, povédéti nemúžeme.

První, kdo podává zprávu historickou, kterou bychom mohli vztahovati
i na končiny severních Uher, je Herodot v V. století pí. Kr., jenž se ve své
historii zmiňuje (V., 9, 10) o kmeni Sigynnú, potulujicim se na vozich taže-
ných malými koňmi na severu od Dunaje v zemi pusté, daleké, plné včel.
Ale kdo bvli tito Sigynnové, opét nevíme. A kdo byli pozdéji v pramenech
jmenovaní severouherští Anarti, Teurisci, Baimi, „pannonští“ Osi? Ani toho
nevime s bezpečnosti! Národnost jmenovanych kmenú prameny určité neudá-
vají. Soudime jen z rázu jména, že Anarti spolu s Teurisky byli asi príslušníci
oné velké vétve národa gallského, jež bčhem IV. a III. století pf. Kr. šífila se
od horního Dunaje a východních Alp jednak do nížin pannonských, jednak
pres Dunaj i do severních Uher, mezi sklony Karpat a konečné i za Karpaty
až ku bfehúm mofe Černého, k ústí Dunaje i Dnčpru. Určité víme jen, že
k témuž kmeni patfi Kotini, o nichž Tacitus pfimo dí, že mluvili fečí gall-
skou, a ktefi se ze starších svých sídel moravských dostali ve II. století po Kr.
do západní části severních Uher, ustupujice patrné tlaku severních Nčmcú nebo
Slovanú. Více ne.

Na druhé, východní strané Podkarpatí sedčli zase již ode dávna kmenové
dáčtí, púvodu nejspíše thráckého. K nim čítají nčkteňí právč uvedené Caesarovy
Anarty, k nim čítá Ptolemaios v ll. stol. po Kr. fadu menších kmenú, jako
Buridavensie, Potulatensie, Albokensie, Saldensie, Kaukoensie atd., ačkoliv jsem
pčesvčdčen, že vSichni nejsou skutečné púvodu thráckodáckého. Nepochybuji,
fídč se jinými dúvody, že v té dobé pojem „Dácie“ a „dáckých“ kmenú byl
ponejvice jen pojem politický a zemčpisný a že zahrnoval v sobč už značnou
část obyvatelstva púvodu jiného, mezi tím i slovanského.

Také germánských invasí Slovensko nezústalo uSetreno. Nejdfive se
z Germánú objevují suévští Kvádové, jež sice mnozí slovanští historikové

170 Revue Naše Slovensko

(mezi nimi i vážený náš spolupracovník p. Križko) mají za Slovany, ale jež
já sám po dobré úvaze k Slovanúm čítati nemohu. Kvádi prišli asi koncem
I. stol. pf. Kr k dolní Moravé a odtud se brzy rozšífili i do Uher k Váhu,
k Hronu a Iplu. Aspoň cisaf Markus Aurelius, když za valek markomann-
ských (166—180 po Kr.) spisoval své filosofické úvahy, dokončil jejich první
knihu, jak z poznámky na konci pripsané vidíme, kdesi „na Hronu v zemi
Kvádské“. To byli první Germáni na púdč dnešního Slovenska, první vina
ončch velkých pohybú némeckych, jež se pak počaly ve velkém rozlévati pres
Dunaj v II. stol. po Kr. a jež pfirozené často zaplavovaly i kraje slovenské.
O počátku a pričinč téchto pozdéjsich pohybú máme zachovánu dáležitou a
zajímavou zprávu historickou.

Julius Kapitolinus v životopise Marka Aurelia (kap. 14. a 22.) vypravuje
totiž, jak tlakem severních barbarú (patrnč zavislanských Slovanú a Gothú)
zdvihla se celá tada kmenú na sever Karpat a Sudet sedících, jak pfestou-
pila hory a postupem svým k Dunaji uvedla zase v pohyb jiné, dosud rela-
tivnč klidné kmeny dácké, suévské Kvády a Markomanny a konečné i Jazygy
sarmatské, ktefí se sem byli asi pred stoletím pfistéhovali z jižního Ruska,
usídlili se na stepích mezi Tisou a Dunajem a moc svou rozšírili jisté i do
severního Podkarpatí. Zminény tlak a zpúsobené jim pohyby byly pak jednou
z hlavních pňíčin krutých válek zvaných markomannskými, a mély mezi
jinym za následek, že se v severních Uhrách, na territoriu dnešního Slo-
venska, vystfidala po sobč fada rúzných kmenú severnich: sarmatští Roxo-
lani, Alani, némecti Astingi, Vandali, Lacringi, Victovali, Taifali, Langobardi,
a pak nejspiSe slovanští Burové, Lugiové a Kostoboci, ktečí však vesmés
neziistali zde sedčti, nýbrž zarazili jen na čas, zastávkou pfi pochodu do končin
jižnéjších.

Slovensko v dobč té predstavovalo jisté obraz ethnologicky pestrý a ve-
lice pohnutý. Vedle zmínčných národú historie zná jich ješté tadu v dobé
následujícich století. Od západu z Moravy a Rakous vnikli sem pozdéji vedle
Kvádú nčmečti Rugové, z Moravského pole obsadili na čas roviny mezi Horni
Tisou a Dunajem Langobardi, od východu šífili sem na jisto už od Ill. století
moc svou Cernomofsti Gothové (Taifali), pak Gepidové, od východu zasáhly
sem i nabéhy hunnské, pozdéji Dukelským prúsmykem avarské, — a od severu
pri tom všem, jak je zajisté pfirozeno, počali už velmi brzy vnikati do Slo-
venska i zakarpatští Slované.

Nehledč ke sporným Karpúm, Kostobokúm a Burúm, vnikli sem predné
ti Slované, ktefí ve IV. stol. Priskovi podávali nápoj „medos“ zvaný, od
nichž Attilovi Hunnové pfejali slovo „strava“ pro hostinu pohfebni, a ti,
kteí na stfedním Dunaji sluli Rimanim Sarmaty služebnými, svrhnuvšími
r. 337 jho svých pánú, vlastních kočovných Sarmatú. Také mapa Peutingerská
zná už v Dácii Slovany — Sarmaty Venedy — vedle Sarmatú kočovných
(5. vagi, amaxobii).

Jsem vskutku pčesvčdčen, že Slované začali do Uher od severu vnikati
už pred IV. a V. stol., je-li správná these, kterou dnes západo-slovanští archaeo-

Revue Naše Slovensko 171

logové vice ménč rozhodné akceptují: že totiž pohťebišté zvaná poli popel-
nicovými rázu lužicko-slezského a rozšifená v celé starovčké východní
Germánii, jsou projevem kultury slovanské, že pfedstavuji nám stopy Slovanú
do Germánie postupujicich, — pak bychom pfichod prvních Slovanú ze Za-
karpati do Slovenska datovati mohli už do doby ped Kristovým narozením.
Neboť i na Slovensku jsou nálezy tohoto rázu: hroby u Púchova, Domanik,
Medovarcí, Lišova, Sv. Antala. Ony ukazují, že lid, jenž je zakládal, pronikal
už v dobč pfedkristové od Visly do údolí povážského a do údolí Hronu do
župy Hontské. Vyložil jsem své miméni o tom blíže na archaeol. sjezdu ruském
v Kijevé r. 1899.

Byli-li Slované, ktefi sem už v téehto dobách starých od severu proni-
kali, už dnešní Slováci uherští, resp. pňímí jejich pčedkové, či zda to byly
části jiných vétvi slovanských, které se pak ve IV.—V. stol. posunuly k jihu
do Pannonie, do Alp, na Balkán a teprve potom udčlaly místo českým Slo-
vákúm, — to je už jiná otázka, na niž si netroufám určité odpovédéti. Ale
mám za nejpodobnčjší pravdč, že Slováci jakožto část kmene českého postu-
povali ze své zakarpatské kolébky od severu současné s ostatní částí, jež šla
pčes hory Sudetské do Čech a Moravy. Dostali se tedy do svých končin
v stejnou asi dobu jako Čechové do Moravy nebo do Čech. Nepfišli teprve
V „novčjší“ dobé, jak chtčl Hunfalvy a jini maďarští historikové, a nepfiSli ani
z Pannonie v st. IX.—X., jak na základč Diimmlera novč opét Králíček
vykládá. Počátky slovanské historie na Dunaji náležejí v Uhrách už českým
Slovákúm.

Nejisto ovšem zústává, zdali se osídlení Uher provedlo z Moravy, po osa-
zení Moravy od Slovanú, prúsmykem Vlárským a níže podél Dunaje, či
zda primo a současnč s Čechy na západč Sly rody slovenské pres severní
Karpaty do údolí vážského. Možno je ostatné, že postup se dál smčrem
obojím.

BA SZ NZ

KUNA:
ŽIDOVSKÁ PÚDA V UHRACH.

Re 1904 vydal Géza Petráševič spisek pod názvem „Židovští statkati
a pachtýfi“, který obsahuje zajímavé a poučné véci. Spisovatel po-
ukazuje na prekvapujici zjev, že židé v posledních letech kdeko:iv naskytá se
jim pňíležitost skupují úrodnou púdu Uherska, kdežto pred tím kupčili vý-
hradnč majetkem movitým, penčzmi a cennými papíry. Hlavní príčiny toho
vidí v pfiliSném vzrústu kapitálu a bezmérném zadlužení pozemkúv. Speku-
lanti, vétSinou židé, tak dalece rozmnožili svúj majetek, že nemohou se na
dále zabývati lichváčstvím (úžerou), proto hledí zapustit mocnčjší kofeny za-
kupováním statkúv.

Druhá pňíčina je velký úpadek stčední ttidy zemčdčicú. Za dob absolu-
tismu, kdy tfída zemanská nebrala účasti na Zivoté verejném, zavládla passivita

172 Revue Naše Slovensko

i na poli hospodáfském, čehož následkem bylo i zaražení vývoje. Když pak
rokem 1867 zasvitla v Uhrách doba liberalismu, svobodného hospodafenl,
"zjevilo se židovstvo, které nenasytné vrhlo se na neorganisované, nepripravené
domáci obyvatelstvo, jež upadlo od té doby do rukou lichvafskych.

R. 1903 zadlužení pozemkové obnášelo okrouhle 1400 mil. K a když
pripocitame jiná zatížení zvýší se suma tato na 2600 mil. korun.

Velmi smutná je statistika pčevodú majetkových. R. 1875 v 193.568 pňí-
padech prešel pozemkový majetek v hodnoté 332,800.000 K na nové majitele,
v roce 1879 bylo již pčípadú 253.500 a hodnota majetkú 382,000.000 K a
od té doby číslice tyto stále stoupají, tak že v r. 1901 počet pčípadú obnáši
549.431 a hodnota vzrostla na 824,645.000 K. Jen čtvrtina pťípadú nastala
odúmrtím, ostatní pak prodejem, vétSinou exekučním prodejem.

Vysoké zatiZeni snáší pčevážné hospodáťstva stčední a malá, kdežto 39-1",
uherské púdy, t. j. 16,853.089 katastrálních jiter, jest majetek vázaný (fidei-
komisi státní, církerní, obecní statky).

V židovských rukou pfed 15 lety bylo 1,747.255 kat. jiter za 10 let
potom 2,619.300 kat. jiter u 2.788 židovských statkáťú. V tom započítány
jsou však pouze statky nad 100 jiter. Za 10 let vzrostl pozemkový majetek
židú z 370/ na 5571.

Jestli židé pfisvojili si v témže poméru 5°57°/. i ze statkú pod 100 jiter,
jichž v Uhrách je asi 15 mil. kat. jiter, tedy 1,200.000 jiter, drží ve svých
rukou 4 miliony jiter, tedy více než stát (5°68°/) nebo církev (490%). Ži-
dovstvo vykrojilo od r. 1867 ze zemé uherské 8°18°/.

Rovnéz zimničné hledí zmocniti se židovstvo púdy pronájmem. Pachtyfi
kfesťanští jsou z velké části bývalí statkáfi, ktefí pozbyvše svého majetku
nevzdávají se svého zaméstnani. Velkostatkari pak radčji pronajímají židovi,
který slibuje včtší procento.

Jestliže r. 1894 z 4291 pachtýfú bylo 2697 židú, kteri prevzali do pro-
nájmu 2,745.000 jiter (584%) o 10 let pozdčji bylo jich z 4861 už 3170,
ktefi vzdčlávali 3,350.740 jiter, t. j. 712%. Uherska.

Tím smutnčjší jest zjev tento pro ostatní obyvateľstvo, povážíme-li že
židovští pachtyri zjevují se jen na hospodafstvich polních prevazné na Dolní
zemi. Odmyslíme-li tedy lesy a béteme-li za základ pouze onu část púdy, jež
slouží polnímu hospodáfství, asi 30 mil. jiter, pomčrné číslo nebude 712",
nýbrž 11-16%.

Ale jeSté ani to neodpovídá skutečnosti, nebof nejsou zahrnuty menší
statky pod 100 jiter. A i z téch velkou část drží židé, zvlášté na Hornej
zemi. Taková tedy byla naše uherská hospodáťská politika, že židé drží v pachtu
na úkor domácího obyvatelstva 12°/. vzdčlavatelné púdy. Plocha zemé, na
které židé hospodaňí jako majitelé nebo pachtyfi obnáší 37‘5°/, veškeré vzdé-
latelné púdy uherské, t. j. 8 milionúv kat. jiter.

Pozemkový majetek židovský rozmnožil se za 10 let o 2°61°/. Jak velké
bude toto procento za 100 let? Jaké budou následky pro národní hospodafrstvi
a sociální postavení národú uherských ?

2—.——— A. eee

Revue Naše Slovensko 173

Nejménč dovedou se bránit proti židovské expansi Maďafi. Za 10 let
(1870—1880) zmizelo 500.000 rolníkú a pfes 1,300.000 zemédélskych rolníkú
Kam se podčli? Hledají chléb svúj po továrnách, nebo nadobro odstéhovali
se do Ameriky. |

JOZEF MALIAK:

BEH ŽIVOTA SAMUELA ORMISA.
(Latinsky pisaná autobiographia.)

rvé počiatky známostí prijal som v elementárnej škole veľkorevúckej, v ge-

merskej župe, kde som 1. Jula 1824 uzrel svetlo. Moji rodičia boli
tamejšími mešťanmi: otec menom Michal a matka Juliana Šebian, oba nábo-
ženstva evanjelickeho dľa augsb. vyznania. Od útlej mladosti posvätili ma
štúdiam. Grammatický a filosofický beh dokončil som na štiavnickom lyceumu
v rokoch 1838—1846, vyznačený pre neúmornú pilnost Roth-Telekiánským
stipendiumom. V tom čase sa v Uhrách vätšina predmetov ešte v latinskom
naukosdelnom jazyku prednášala, takže dľa vymedzenia mluvnice, ktoré Me-
lanchtom vyslovil, že „je grammatica umenie správneho latinského hovorenia
a písania“, všetci žiaci latinsky hovorili. Tak sme tedy hovorili latinsky, ako
by to bola bývala naša materčina. Pilnovali sme i grécky jazyk a literatúru,
kdežto pestovanie živých rečí ponechané bolo súkromnej pilnosti.

Zo Štiavnice odobral som sa do Požuna, kde som na archilycaeume
evanjelickom zvíšil dvojročný theologický beh v rokoch 1846—1848. Práve
keď som hodlal navštiviť university nemecké, vypukla občianska válka, ktorá
môj zámer prekazila. A tak prijal som miesto vychovavateľa najprv v dome
zemského pána Petra Vajdu v obci Jánošovce, pozdéjSie v dome Mikuláša
Kováča na Ordoši v Novohrade. !

Po ukončení občanskej války účinkoval som najprv ako riadny učbár
v prvej triede na štiavnickom lycaeume za dva roky, kde som pre žiakov svojich
napísal : „Krátky Zemepis“ a „Stručný prírodopis“, obe dielca došly schvá-
lenia vysokého rakúského ministerstva výučby a boly odporúčané všetkým
nižším gymnasiam.

Zo Štiavnice povolaný som bol do Rožňavy, kde som na vyššom gym-
nasiume vyučoval v maďarskom naukosdelnom jazyku mathematiku a physiku.
Ale ponevádž bola už vtedy maďarčina na silu Slovákom vnucovaná, želajúc
radšej svojmu než cudziemu rodu služby svoje venovať, prijal som úrad evanje-
lického farára v slovenskej obci Nižná Slaná, kde som r. 1857 vstúpil do
manželstva so cnostnou pannou Mariou Polonec; manželstvo toto bolo
požehnané viacerými dietkami, z ktorých ostal na živote jeden syn a dve
dcerky.

Ako farár slovenskej cirkve venoval som obzvláštnu pozornosť náprave
slovenskej elementárnej školy a mnoho som pracoval, aby som ju pozdvihnul
na stupeň škôl vzdelaných národov. Gemerský seniorát ale vyznačil ma hod-

174 Revue Naše Slovensko

nosťou škôldozorcu, v ktorej hodnosti postavený vyvinoval som obsažnú činnosť
cielom zdokonalenia pospolitej školy.

Medzitým založila veľko-revúcka evanjelická cirkev r. 1862 slovenské
gymnasium spojené s učitelským semeniskom, ktorý ústav Jeho cisarsko-krá-
lovským Veličenstvom potvrdený kvitnul pod menom veľgymnasia dvanásť
rokov, až r. 1874 maďarskou vládou bol vyzdvihnutý.

Od časov svatých apoštolov Cyrilla a Methoda nemali Slováci v Uhorsku
žiadných vyšších škôl s naukosdelnou rečou slovenskou. Toto po tisíc rokoch
prvé gymnasium slovenské naplnilo i moju hruď tak velkou radosťou, že
opustiac s mnohými výhodami spojený úrad farársky prijal som pozvanie za
riadneho učbára na tomto slovenskom gymnasiume. Bola to herkulovská práca
stvoriť behom niekolkých rokov učebné knihy pre všetky predmety v sloven-
skom jazyku, ktorým sa na gymnasiume vyučuje. A stvorili sme ich nie len

ku spokojnosti králov-
skej vlády, od ktorej
boly obodrené, lež stvo-
rili sme ich také, že ak
neprevyšovaly, ale isto-
tne sa podobným učeb-
ným knihám iných
vzdelaných — národov
úplne vyrovnaly. A tak
S pomocou bozou sme
i toto fazké dielo ku
koncu Sfastne privedli.
Mne dostalo sa do
údelu prednášať latin-
ský jazyk a literatúru
súčasne s philosophi-
ckým studiumom vo

vyššich triedach, za kto-
rým účelom spísal som
učebnú knihu logiky a
psychologie. Najvätšú
činnosť ale venoval
som stúdiam vychova-
vateľským a napísal
som „Výchovovedu“ a
„Učbovedu“ pre semi-
naristov, ktoré obe diela
vydal „nakladatelský
velkorevúcky spolok“.

Roku 1871 vyvolený
som bol za správcu
týchto ústavov, v kto-
rej hodnosti sotrvá-
val som dva roky. Zo

všetkých sil vynasnažoval som sa umenie výučby povzniesť až na ten stupeň
dokonálosti, aby dľa náuky Jána Ámosa Komenského boli v stave nielen vy-
nikajúce talenty, lež i žiaci chatrnejšieho nadania pochopiť a naučiť sa všetkým
tým úlohám a predmetom, ktoré od vyššich školských vrchnosti sú pre gymna-
sium predpísané. Sledovali sme dôsledne zásadu v tom porekadle vyslo-
venú, že z každého dreva možno vykresať sochu bôžika (ex guogue ligno posse
fieri Mercurium), jestli len vhodným spôsobom budí sa u žiaka pozornosť.
záujem, pilnosť a chápavosť. Spojenými silami bolo docieleno, že len 2%
všetkých Žiakov tohoto ústavu bývalo prinúteno opetovať triedu, kdežto na
ných ústavoch prepadanie Žiactva dosahuje výšku i 15 až 29%.

Medzitým čím viac tato škola kvitla, tým vätšú závisť budila u Maďarov.
Naši Žiaci na uhorských akademiach i na nemeckých universitách vynikali
ako dobrými mravmi, tak i vedeckými známosťami a pilnosťou. Nechceli do-
pustiť naši nepriatelia, aby mali Slováci v Uhrách na dostač učených mužov,

Revue Naše Slovensko 175

Konečne uzavrela maďarská vláda dňa 20. augusta 1874 vyzdvihnuť túto školu,
pri čom jej učbárov chválami vyvýšila.

Hlavný pôvodca zrušenia týchto ústavov superintendent potisský Štefan
Czekuš podpísal mi svedectvo. Svedčí v ňom, že som od r. 1863—1874 za-
stával úrad riadneho professora na veľko-revúckom gymnasiume latiny, philo-
sophie, paedagogiky a didaktiky, že som bol od r. 1871—1873 správcom a
že som vynikal dobrými mravmi.

Tento beh života písal som v meste Turčanskom Sv. Martine dna 5. no-
vembra 1874. Samuel Ormis.

Táto latinsky písaná autobiographia pripojená bola i sinými svedectvami
a prílohami ku prosbe, ktorou sa Ormis uchádzal o miesto professora klassi-
ckých rečí v Rusku. Divnou náhodou zachovala sa i odpoveď sdelená mu
skrze ruský konsulát vo Viedni z 16./IV. 1875, ktorú tu v celom znení po-
dávam ku charakteristike tehdajšich ľudí, ktorým bola sverená vtedy správa
osvety v Rusku.

„Vašu prosbu ako i životopis a svedectvá poslal som do Petrohradu a
žial mi je, že vám nemôžem žiaden priaznivý výsledok sdeliť. Jedná sa totiž
o to, že vy ohľadom na váš pokročilý vek a ako otec rodiny nemôžte byť žial
bohu prijatý za učbára klassických rečí.“

V celom tom ohromnom Rusku nebolo tedy možno najst miestočka pre
jedneho slovenského professora pozbaveného chleba. Tie vytáčky v spome-
nutej odpovedi sú priamo zahambujúce. Ormis stál vtedy v úplnej mužskej
sile na zenite duševnej práce majúc krásnu literárnu minulosť za sebou a keby
mu bolo bývalo popriato aké-také útulné miestočko, otázka je, či by bol musel
tak rýchle zakončiť svoj život, ako sa to stalo následkom náporu pri kupe-
ckých podujatiach jeho dosavádnemu zamestknaniu cele diametralne stojácich.
Posledný dôvod, že ako hlava rodiny, ako otec troch dietok, nemôhol byť
prijatý za učbára je do prosta smiešny. Mne sa zdá, že tehdajší minister vý-
učby bál sa prijať vykričaného panslavistu a človeka svojou hlavou mysliaceho.
Ale nech je, ako chce, ale tá motivácia je nedôstojná, velmi príhodná
k tomu, aby otvárala všetkým Slovákom oči, totiž aby s celou dušou prilnuli
k zásade vyslovenej v jednom juhoslovanskom prostonárodnom porekadle:
„uzdaj se u se i u svoje kluse!“ Smysel tohoto porekadla je, aby sa každý
opieral len na vlastné sily.

Jedinou útechou v tomto hroznom súženi bol úprimny bratrský prejav
národa českého, který manifestoval nie slovami, ale dielami spoluútrpnej
nežistnej lásky a ktorý prvý priskočil nám na pomoc. Aby si čitateľ vedel
utvoriť pochop o tom, aký účinok malo zrušenie gymnasia veľko-revúckého
na najprednejšich mužov slovenských, dostačuje mi uviesť tu následujúci
prípad: Zvečnelý môj bývalý učbár Ormis, ku ktorému som sa vždy najvätšou
láskou vinul, a ktorý mi v mojom mladistvom veku, menovite ako theologovi,
mnohé vzácne rozpomienky sdeloval, prišiel jednoho dňa koncom augusta a
či počiatkom septembra 1874 roku ku mne s pozvaním, aby som išiel s ním
do Tisovca. „Píše mi“ — hovoril — „pani Daxnerová, že jej pán, odkedy

176 Revue Naše Slovensko

čítal publikovaný výrok zrušenia gymnasia, sa tak nápadne zmenil a stal sa
tak zádumčivým, že mu nič viac nedáva útechu, ba že v posledných dňoch
prestal prijímať i pokrm. Prosí ma, aby som prišiel navštiviť ho a čo je hlavná
vec i potešiť. Sober sa, pôjdeš so mňou i ty.“ Môžem povedať, že som ne-
videl muža v hlbšom zármutku pohrúženého než vtedy pána Štefana Marka
Daxnera. Vypravovala nám jeho pani, že ho žiadna rodinná ztrata tak nezdrtila,
ako tá zvesť o zrušení gymnásia. Pri tejto zvláštnej príležitosti ale videl som
i to, ak vrúcne bolo priatelstvo medzi oboma týmito mužmi a koľkú moc má
v takom trápnom položení súcitné slovo úprimného priateľa. Teraz už pochopí
každý, akým pocitom nekonečnej vďačnosti našich najprednejších ľudí prijí-
mané boly tie vznešené prejavy lásky bratrského národa českého. Istotne
pod dojmom týchto srdce a ducha povznaSajucich udalostí písal mi do Basi-
leje Ormis:

„Vy vezmite si za ideál Slovanov, máte Methoda, Husa, Žižku, Komen-
ského, Tranovského, Jozeffy-ho, Štúra, Kuzmányi-ho, Samuela Reussa atd.
Títo čistotou mravou, cielov, prostriedkov, krásou a dobrotou prevyšujú všet-
kých i Rékov i Rimanov i Germánov. Pravda, že zloba svetská zničila práce
a vyznania Methodovo a Husovo, v Komenskom zrkadlí sa hlboký. žiaľ ľud-
ského a národnieho utrpenia a my sme ešte nedokončili svet slaviansky a
preto nemáme tak skvelých pomníkov, ako je na príklad augšburské vyznanie
atd. Ale celá reformacia nemecká je nadpradená niť učenia Methodovho a
Husovho, nadpradená a nedopradená. — Nemci ju nikdy nedopradú, ako
vidno — tú úlohu nechajú Slovanstvu... My a Češi sme jedna rodina, oni
plamenným mečom napísali Nemcom na chrbát, čo my vedecky vyslo-
víme. Tam blízko máte v Kostnici spálenište Husovo, to plameň zápalu pre
vás!“

Pevná viera Ormisova v konečné víťazstvo spravodlivej veci nedala mu
klesnúť ani pod tak hrozným úderom, aký ho zastihnul zrušením veľko-revú-
ckého veľgymnasia. Nadal sa, že ešte sám dožije oživotvorenie vyššieho
vzdelávajúceho slovenského ústavu, ktorý bude o mnoho dokonalejší, než
zrušený. Ale jeho nádej čaká i dnes na túžobne očakávané splnenie. My pred-
bežne hotoviť sa musíme ešte ku tvrdším zkúškam, než boly tie, ktoré sme
dosial prestáli. Teraz ale máme z našich zkúšeností jednu velikú výhodu:
vieme, na čom sme. Naši úprimní protivníci povedali nám cele otvorene
svoj výrok: „una salus victis: nullam sperare salutem“. A našou povinnosťou
je vykonať všetko, čo vykonať možno, pre zachranenie našej ethnographickej
individuality. K tejto práci pomoc, Bôh!

amin

Ma,
Sa i

tht hips /
OL TY roe.

K. Lehotsky: Pred zkuskou.

Revue Naše Slovensko 177

B. P.:
SLOVENSKO V R. 1908.

[_) soins politický postup Maďarú v posledních letech vzbudil patrnou
pozornost k tomuto národu, který početné ne pííliš silný, dovedl si
vynutit v habsburské monarchii dominujici postavení, od jehoz vile a roz-
maru, jak se zdálo, závisela budoucnost fíše, a tak i rovnováha evropská.
Bližší seznámení se s pomčry a silou Maďarú prinesly mnohým badatelúm
zklamání. Národ, který stál v očícn Evropy jako heros svobody, národ, který
vždy s temperamentními hesly volnosti a rovnosti Sel do boje za svá práva,
ve skutečnosti potíral svobodu každého, kromé vlastní.

Ukázalo se, ze pod ústavním, moderním nátčrem Uher, který jediné byl
znám Evropé, skrývá se strouchnivčlé nitro stfedovékého stavovského státu
s útlakem tfidnim i nacionálním, nedopouStéjici pľirozený rozvoj k demokracii
a rovnoprávnosti sociální i národní. Ukázalo se též, že obdivovaná a obávaná
uherská ústava jest budova jen z venti vyzdobená, ale k pádu se chýlící.
Jen zevnčjšími podporami mohla se udržet, jakmile ji ty podpory byly vzaty,
stitila se sama svou tíží a vetchostí.

Bylo to na konci vlády Fejérváryho. Všechny ústavní prostfedky Maďarú
byly vyčerpány. Župní samospráva, mocná opora za fádných pomčrú, ne-
odolala mimofaddnym útokúm za doby války mezi korunou a držitely politické
moci. Maďarisační a centralisační snahy púvodné samy podkopaly tyto ústavní
bašty, pozdé teprve poznávali Madafi nebezpečí, jaké plyne z toho soustav-
ného omezování politické svobody ústavnímu zfizeni. Poznalo se též, že véc
svobody a demokracie je nerozdilné spojena s véci národní spravedlnosti.
Maďafi buďto zanechají svých nejskvčlejších tradic, zanechají politiky státo-
právni, zfeknou se boje za neodvislost a priznaji dnešní stav na zakladé vy-
rovnání z r. 1867, jinými slovy, budou ochotnými sluhy koruny a potom
podrží volnou ruku v národních a společenských vécech Uher, aneb pújdou
cestou k neodvislosti, ale potom nesmčjí bít se na dvč fronty, mít proti sobé
nejen Viden, nýbrž i vlastní lid a ostatní nemaďarské národy.

Koruna mčla v tomto sporu pomérné pfiznivé postavení. Stačilo pouze,
aby nabídla utlačeným milionúm politická práva a hospodáfské výhody, aby
spojila zájmy panovnikovy se zájmy lidu a mohla klidné čekat, až se shroutí
celý ten prolhany uherský ústavní systém, až budou Uhry u její nohou. Mohla
prizpisobit se novým pomérim, upustit od rúzných aristokratických a reakčních
copú, a mčla zabezpečenu druhou polovici monarchie. Mohla...

Političtí vúdcové Maďarú, resp. koalice, dobfe cítili, jak to s nimi stojí.
Na jafe 1906 konala se porada ústavní strany. Témčf samá aristokracie. Po-
vstal mezi nimi jeden z uznaných politikú a vylíčil jim situaci: „Dosud jsme
v Uhrách vládli my, aristokracie. Teď se rozhoduje o nás. Bez nás? Ano,
tehdy, jestliže dále zústaneme v oposici. Nemáme prostfedki, abychom zachrá-
nili dnešní ústavu. Sila demokracie spojené s korunou je včtší než naše. Buďto
tedy pújdeme dúsledné za svými hesly do vlastní záhuby, anebo — spojíme

178 Revue Naše Slovensko

se opčt s korunou. Vyhovíme její požadavkúm a zachranime svou moc.“
Hrobový klid. Zvitézil instinkt sebezáchrany nad ctí. V Uhrách patrné neplatí
Ehre verloren — Altes verloren. V dubnu už ujalo se vlády ministerstvo
koaliční. S pfesné udaným programem vládním, který končil všeobecným
volebním právem.

Zdálo se, že koruna zvitézila. Ale jen v tom okamžiku. Sotva Madari do-
stali moc do rukou, prvou jich starostí bylo, jak by si ji nadále zabezpečili.
Koruné činili v prvé chvíli každé pomyšlení. Smír zdál se úplný. Koaliční vláda
ho plnč využila, aby upevnila si nadvládu aristokracie, čili konservativních živlú
i na dále. Tak začala ta neskončená jeSté fada reformních zákonú prozatimni
vlády. Začala systematická pfiprava škol pro učení o svrchovanosti maďarské
státní idee, vtčlené v jeden národ, fizený dčdičnou aristokracií, majíci „histo-
rické“ zásluhy o udržení maďarského státu.

Apponyi svými zákony o úpravč platúv učitelských učinil si odvislými
učitele, prisnou disciplinou zavázal je positivné púsobit ve smyslu maďa-
risačním, znemožnil jim ukázat ve škole i mimo Školu na kfivdy feudální
vlády, potom získal si úpravou kongruy knčžstvo, katolickou autonomií, pfi
čemž prevedl miliony jiter púdy na úkor státu v právní majetek hierarchie,
získal si vyšší katolické hodnostáfe,„ s nimiž beztak udržoval velmi dobré
styky, potom pľišel se zákonem o zrušení školních platú, kterým podťal žily
nestátnímu Skolstvi, ať už obecnému či církevnímu, které pfi všeobecné reakci
aspoň pončkud bylo pristupno potfebám jednotlivých národností. Tento systém
doplnil jeSté pred koncem r. 1908 novým učebním fádem pro obecné školy,
jimz zvedl požadavky učení maďarštinč tak vysoko, že učitel jim bude moci
učinit zadost teprve tehdy, zanedbá-li všechno vécné učení.

Když tak ovládl reakční systém koaliční školu, jako základ budoucí vý-
chovy občanú, vrhl se na ostatní obory vládního vlivu. Zákonem o podpofe
prámyslu v Uhrách dostala vláda k disposici ohromné miliony, kterých užije
plnou mérou k včtšímu ješté uplatnéni volební korupce v Uhrách. Zákon
0 čeledi znamená moderní vydání povčstného zákona zr. 1514, jímž dovršena
v Uhrách poroba selského lidu zákazem stčhování, prímé to príčiny porážky
u Moháče 1526. Svoboda stčhování v Uhrách dnes na minimum omezena,
ačkoli vysokými dančmi a nepfiznivymi drahotnimi pomčry Zivot pracujiciho
lidu v Uhrách stává se nesnesitelným. Nic neobjasňuje poméry lidu lépe, jako |
fakt, že v kulturnč a hospodáfsky zpozdénych Uhrách padne na hlavu prú-
mérné 59 K vydélkové danč, v Rakousku pouze 39 K, ačkoli patrné podle
sociální a hospodáfské situace mél by být pomér obrácený. Lid houfné prchá
do Ameriky, aby aspoň holý život zachránil, ale líná a parasitická aristokracie
pomocí četníkú a pohraniční stráže násilím udržuje ho v Uhrách, aby méla
laciné dčlníky. Za prozatímní vlády koaliční poméry stále se zhoršují. Poli-
tické svobody ubývá, právo shromažďovací a spolčovací se omezuje, časopisy
národnostní a socialistické jsou pronásledovány se zutivosti, jako nikdy pred tím.

Tak pripravuje koaliční vláda pľerod Uher od stfedovéku k novovéku.
Kdo by obdivoval prozíravou politiku maďarskou, s hrúzou musí ustrnouti nad

Revue Naše Slovensko 179

tou krátkozrakou sobeckostí, s jakou Ipí na svých privilegiich dnešní držitelé
politické moci v Uhrách. Zde nemúže nastati klidná pfeména, po tomto ná-
silném zašlapání všeho demokratického osení múže pfijit jen násilná reakce,
která smete zbytky stredovéku. Ale nenastane potom v Uhrách vandalské
spustošení ?

Nejsou povinni povolaní činitelé predejit tém krvavým prevratúm. Je to
výhodné, je to rozumné, je to mravné, aby pro nékolik tisíc šlechtických
rodin v nejistoté a bidé a porobé upély miliony ? Má stále ješté být v Uhrách
povstání jediným lékem na bolavé rány lidu? Maji se opakovat hrúzy povstání
lidu r. 1514, nebo odboj Rákócziho, vyvolaný bidou lidu, či feži rumunských
sedlákú pod vedením Hóry a Klosky za Josefa II., neb vzpoura lidu ve
východním Slovensku r. 1832, která jeSté r. 1848 nahánčla strach Kossuthovi?
Kdo pozoruje poslední úskok Maďarú s plurálním volebním právem, s chystanou
volební geometrií, málem by musel pfiznat, že tak se musí stati.

Položili jsme si otázku, kdo byl oklamán pfi paktu mezi korunou a koalicí !
Vidíme, že nikoli koalice. Ta koalice, která hned od počátku cum reservatione
mentali pustila se do jednání, která ješté nedojela na hranice Uher po podpisu
paktu, a už se dohodla, že všeobecné volební právo uskuteční s plurálním
oklešténím, ta koalice, která prozatímní vlády: s vymezeným programem využila
či zneužila k vylíčenému upevnční svého postavení. Osudná polovičatost rakouská,
povéstné fortwursteln, která bojí se kofenné a organické reformy a vždy spoko-
juje se s nápravou ad hoc, s pouhou omítkou, nahozenou na bortici se zed,
ta polovičatost, která nepokusila se málo ješté vyčkat, aby jednou navždy
vypoťádala se s maďarskou oligarchií, ta polovičatost se mstí. Zase ozyvaji se
predzvésti obnovení bojú státoprávních. Stálo to za to, usmifovat se s ko-
alicí ? Myslela Vídeň, že Maďafi nejsou z téch, kdo se vždy vracejí k staré
lasce ? —

Vidíme, jak teď Madafi zase systematicky štvou proti Rakousku, jak staví
možné a nemožné požadavky, aby zase néco vydfeli v situaci, stisnéné balkánskou
boufi. ZAdaji samostatnou banku, ačkoli je to jedna z téch společných instituci,
která Uhrám nejvice prospívá, ačkoli védi, že kurs uherských cenných papírú
klesl tak nízko, jako nikdy pfed tim, a to následkem otfesené dúvčry k stá-
losti politických pomčrú, ačkoli ve skutečnosti vétSina poslancú je rozhodné
proti bance. Ale na vydírání jest jim každý prostfedek dosti dobrý. Hned na
to našli si záminku, jak by si dali zaplatit zvýšený kontingent vojáčkú a málem
že už nedosáhli maďarisace plukovní čeči u plukúv uherských. Ministru vojenství
pramálo patrnč záleží na tom, jakou fečí se mužstvo vyučuje, zda armáda je
institucí maďarisační či má význam militaristický. Madafi po néjaky čas, poučeni
prudkým pádem po „národní resistenci“, umírňovali se ve svých požadavcích,
ale teď patrnč už zase citi se zabezpečenými a opét vystupují vybojné na obč
fronty, proti národúm nemaďarským i proti Vídni. (Pokrač.)

a4 RA AZ
12%

180 Revue Naše Slovensko

LID. SPÍŠKOVÁ:
ZE SLOVENSKÉ LITERATURY.

SOBRANÉ DIELA SVETOZÁRA HURBANA VAJANSKÉHO.

Sväzok V. — Cena 2K 80 h. — Knihtlačiarsky účastínársky spolok v Turčianskom
Sv. Martine. 1908.

Dve sestry. Miniatura velkého romá iu „Koreň a výhonky“. Okolí zménéno, ale
jádro zústalo. Opét dvé sestry, ale rúznorodé povahou. Na jedné stranč jasná kfišťálová
horská bystfina — na druhé hluboká tan, kde nemožno dohlédnouti dna, vabici svou
jen tušenou hloubkou, na pohled záhadným klidem, skrývajíci boje a boufe silného ele-
mentu. — Tedy spisovatel opét kolisá mezi dvéma póly — probírá nerozhodnut proble-
matické záhady ženské duše. Jako pravý znalec loví rúzné perly a podivuje se jich
osobitým krásám. Stojí jako pfed záhadnou sfingou, nevi kam se pľikloniti, které pfi-
fknouti vetší krásu, kterou zvednouti na prestol včtší dokonalosti — a v obou pfipadech
dochazi stejného výsledku — vitézi sila a odfikani. Anna doplňuje Marii a Elena vítézí
nad Julií odfikanim a odpuSténim.

Též postavy mužú možno zaméniti Mirka za Alberta — oba po bludné a neopéto-
vané lásce docházejí Stésti tam, kde ho nehledali. Vážecký za Laco — jenže Vážeckýho
pčedčí energií, kterou se též vymani z područí Spiny. Z podivínského rozkoSnika stává
se silný a duševné obrozený Clovék. — Ovšem, rozuzlení je rozdilné — tam jediný Mirko
a Anička odnáší palmu šťastného vitézstvi — zde celé déjisté mční se v patriarchální, ale
púvabnou idyllu. I na obzoru duševního života starých manželú vzchází lepá večernice a
ozafuje svým magickým .svitem pfedvečer jejich života — a zase vítézí princip této
novelly : odfikani a utrpení. Provinilá žena zasvéti celý svúj život lásce a pokofe, vzniklé
z védomi viny, ta ji Cini snášenlivou a zakfikne každý výbuch odporu. Seriosní, až
ztrnule pfisny a cnostný muž trapi a dlouho pťezírá ženu, která se provinila kdys v dávné
minulosti (jako jeho snoubenka). Je zaslepen, až v posled pozná vzácné stránky té trpici
duše, která zanechala odlesk svých cností v duši dcefiné. —

Ľalia. Zase zlomek románu „Koreň a výhonky“ a sice co se týče společenského
a politického života. Záhajský po svém hyfivém, nadpomérném životé padá v propast.
V tom nezdravém ovzduši žije bílá, čistá lilie, tu je tfeba vytrhnouti z bahna a vsaditi
do prosté, ale čisté púdy, by utéSené zkvétala.

Anna je čistá ženská duše, která ale se vší bujností nevázané mladosti vrhá se
nevédomky ve vábný, ale zhoubny život — pľijde její ochránce v podobé Bránského,
oduSevnélého reformátora vfedú lidské společnosti. Jeho pficinénim pferodi se boučný
temperament Anny právč tehdy, kdy hrozí okolní bláto potfísniti její andélskou duši a
svrhnoutí v špínu — vdék za jeho šlechetná konáni stává se Anna dobrým strážným
andélem, který plaší z jeho čela chmury mrakú a kouzlí kol jeho rtú úsmčy pravého du-
ševního štéstí.

Jeho zásluhou pfeménila se bila lilie v libé vonící rúži. — Takové prodajné a po-
vrchní duše a la Masloň a stará koketná baronka Gerlingrová (která má za sebou život
plný povrchní a plané sensace) musí zhynouti a nemúže se dlouho udržet na vlnách
modrojasného plesa.

Abraham Diamant je též jedním z našich prznitelú — ssaje naši krev, žije z našich
mozolú a neodúvodnéné pýchy i lehkomyslnosti. Je cizopasníkem na téle našeho národa
— my jim opovrhujeme, ale nemáme dosti sil ho odvrhnouti a zašlápnouti — naopak
pčijímáme jeho domnčlou pomoc a dobrodiní (tajicí hojný zisk). Nedovedeme ovládnouti
energicky situaci, jsme velkomysini a opijejice se touto cností, zapomínáme razné jednati
tam, kde toho žádá náš i národní prospéch. Jsme takoví zjemnéli a la Žulinský, mame
veľké, krásné idee, hlučná hesla, ale za chvíli, když se již nasytila naše ješitnost, staneme
se rázem apathickými — ospalost je naším stadiem (Maš al). — Mezitím ovládá pole
špinavý, ale diplomaticky dobfe zaujatý žid a stává se mnohdy nefestnym, ale vitézicim —

‘Revue Naše Slovensko 181

sokem — Je v nás mnoho vzletného ohné, ale málo vytrvalosti Bránského. Doufejme
však že naše pfedsevzeti na pľíštč zrodí i zdárné ovoce. — — — — — — —

Snivá duše básníka opiji se poesií šeré, vlahé noci letní a zahloubává se v hluboké
reflexe pfirodnich tajú. Akkordy velebné hymny zanechávají echo v jeho duši.

Hásník. Studijní skizza opušténého starce.

Čierny idealista. Malá rozmarná episodka s nádechem jemného kouzla ideálnč
vznicené duše.

Rybáfova žena. Mladé Stésti manželsíví založeného v upfimné lásce vznasi se
nad temnými postavami chudých rybáčú jako lehký, modrý motýl prúsvitných kfidel, nad
velkým bodláčím.

Svadobné šaty. Slunce stojí v zenithu a brzy již se skloní ze své dráhy, nastává
príjemný poklid večerní, jen tiché, vzdálené blýskání ozaťuje ztemnély již horizont — a
pod kfídly jeho vzroste nový den s usmivajiciin se jitrem — malé mráčky pfelétly oblohu,
po chvíli se zjasnila a mladé slunko zazéafilo oslňujícim leskem. Celkem vSedni historie :
chudá, ale pékna a skromná švadlena vdává se za mladého, švarného pravotára. — Malé
intermezzo švitorných klevetilek jako v Macharové Magdalené starajicich se pťíliš o po-
čestnost mésta. Imposantni pozadí dodává prostému obrázku jímavé jemnosti. —

Zlistovrozčuleného. Nékolik drobných črt ku karakteristice človčka, který
privonél ke všem moderním védam, ale žádnou neprostudoval fadné — jen zavadil jako
letem, nenahléd! hloubéji. Má mnoho krásných a smčlých plánú i ohnivého nadšení, ale
pohfichu vše za chvíli pomine a rozplyne se v nivec pľed jeho tékavosti. — Je to taková
rozervaná duše, provati revolučním (vše ničícím) duchem — všady vidí samé nepfistoj-
nosti, ale nemá dosti sily a energie zaujati pôósu šlechetného reformátora. —

Jeho neúspčchv jak v literatufe, tak v politice i zanechávají v duši melancholický
stín a více rozdírají a napínají chorobné nervy a tím jsou pľíčinou duševní i télesné ruiny.
— Jeden z fady nepochopených talentú (ktefi ale jsou ve svém nitru pfesvédceni o své
velikosti), pred jejichž lichostí vše se rozpadává. Vstupují do fiše bludných atomú — mizí
v jich davu — zapominaji hledati hlavní chybu v sobé, ve své povrchnosti a to je též jejich
kletbou.

BÁSNE JÁNA HOLLÉHO.

Svazok 1. — Cena 3 K 40 hal. — Turčiansky Sv. Martin. — Vydanie knihkupecko-nakla-
datelského spolku. 1908.

Ján Hollý (1785— 1849) je rrvnim poslem jara na Slovensku, jako drobný skfivánek
péje, kdy jesté zemé je spoutána — za ním teprve pfichdzi roj smavých pčvcú, kdy celý
kraj již se sméje a oni ve svatém nadšení péji krásné pisné. — Jeho lyra, první zase po
dlouhé dobé, rozzvučela se zvuky rodné mluvy — jsouc vzrušena vťelou láskou k matce
Silavé. — Toto čisté vlastenectví je též základní složkou jeho tvorby.

Hollý pčekládá již v semináťi: Virgila, Horáce, úryvky z Theokrita, Homéra, Ovidia
a j., tato krasochuť a láska ke klassicismu (v dobč, kdy již i na Slovensko zavál moderní
duch) ho provazi jeho životem.

V jeho tvorbé není žádného vášnivého momentu, který by pobufoval, tam vládne jen
svatý klid a mír duše a libozvučná harmonie citú a myšlének.

Antická forma básní je nutna a odúvodnéna pro tvorbu Hollého, ta jedinč odpovida
jeho klassicky hluboce vzdčlanému duchu. — Nechal se svésti jejími ideami, které tak
výborné hodily se k jeho jasné mysli — byla však zároveň piicinou, proč se nestal Hollý
popularnim a jeho namnoze nčkde krásná mista nevnikla v duši toho lidu, pro který on
žil a pracoval s takovým vroucím, ale poklidným zápalem. Neméné osudným stalo se pro
néj bernolácké nafeti (západoslov.).

Holly byl současníkem Kollára, jehož „Slávy dcera“ téSila se tak vzacné oblibé, byla
hojné čtena a s opravdovým zápalem pfednášena, což v mnohých mladých dauších vzbu-
dilo touhu kráčeti po této stopč a tomu nadšení máme mnoho co dčkovati, neb nám

182 Revue Naše Slovensko

vzbudilo opravdu vzácné talenty. V tvorbé Hollého je možno znamenati dvé periody.
V první, lyrické (1832—35) jsou selanky. — Hollému jsou pastyfi jen stafazi — doplňkem
— péknym pfedmétem. který doplňuje a zvyšuje jemnou krásu pfirodni. V selankách
je hlavním momentem utéšená malba pfirodni a libý zpév ptactva. Obrázky jsou ovanuty
kouzelnym dechem malých idyllek (Jaroslav, Hlasislav, Kráska a Golislav).

Pristupujeme k druhé periodé Hollého (1837— 1841). Básnik pobádán jsa Musou, péje
žalozpévy. Nejznámejší jsou: Pláč matky Slávy, Pláč matky Slávy nad synami odrodilými
a Pláč matky Slávy nad synami Svatoplukovými. Zde rejprudčeji se ozývá tklivy bol nad
osudem národa a témi mlhami proráži, jako zafny paprsek zlatého slunce nadéje v jasný
a slavný den Slovanstva. K nim se druží ódy. NejvétSi a nejzdaťilejší (obsažené v této
sbírce) je veľký hrdinský epos Svatopluk, kteryz je též hlavnim representantem jeho epiky.
Epos je rozdélen ve 12 zpévi.

Némci uvéznény Svatopluk prosí Boha o vysvobozeni. Bah sešle dobrého andéla ke
Karolmanovi, který mu ve snu zjeví nevinnost Svatoplukovu Karolman svolá sném, kde
vyjeví svúj sen i prinamatovani andéla na pomijejícnost štéstí pozemského. Dle smluve-
ného plánu propousti Karolinan Svatopluka z včzení a slibuje za zadostiučinční brannou
moc ku opétnému získání trinu Slovákú, pod podminkou poddanství Némcú (roční po-
platek 100 koňú, 200 volú a též tolik hňiven stčíbra) — by nové jich pfatelstvi bylo spjato
tužším svazkem, zasnubuje mu svou lepou dceru. Svatopluk po dlouhém pfemitani svoli
a pfistoupi na všecky podmínky, hnán jsa touhou po vlasti — téSi se, že snad jednou
bude niožno setfasti se sebe nepfijemné jho. Mezitim co sbírá Karolman vojsko, počádají
se na jeho dvofe hry rytíčské, ku slavé a pobavení hosta. Černobog zahoťí pomstou
k Svatoplukovi, který svrhl jeho modlu a odvedl lid od bludného modlafeni, svolá své
včrné druhy, ktefi též byli strženi s výše božstva a vybizi je k podnécovani lidu proti
Svatoplukovi. Černobog využije válečných pťíprav a haní lidu nové božstvo, les ničeho
nepofidi — na mistech, kde stával jeho chrám, kde tolik lidí se mu klančlo, najde hro-
madu popele.

Černcbog, vida svúj neuspéch, kuje nové plány. Preméni se v Kastislava a jde
na Dévin, kde ve snu zjeví se Slavimírovi a vypravuje o chystané válce a zradé Svato-
plukové. Slavimír poboufen, vyšle Ludomira na zvédy — když pak tento ztvrdí ty zprávy,
táhnou nejdčíve pčednéjší hrdinové slov. proti Svatoplukovi. Zatím Némci vrátili se od
her k hodúm, kde Svatopluk Nčmcúm vypráví osudy svého národa. Zde básnik využil
všech zkízkú z čárných pisní i starých bájí mythicky zahalených. Zalétá až do Indie, kde
pry je kolébka Slovanú, odkud po dlouhých poutích pľišli do naší vlasti. (Škoda, že toto
mythické zabarvení nemélo vliv na zjemnéni formy zevní) Po té Karolman daruje Sva-
toplukovi vzácnou zbraň. Svatopluk pospíchá za svým vojskem. Pes Černobogem roz-
vodnénou Moravu spécha vojsko k Dévinu. Po hrozné bitvč s pohan. Slováky chtéji
dobývati hradu. Pfed bitvou jde ješté Svatopluk vyjednávati se svými krajany, ktefi ho
pčemluví a učiní svym králem za cenu zrušení slibu poddanství Némcúm. Svatopluk
váhá, konečné svolí a staví se včelo udatným jonákúm. ZvédévSe o tom Némci vzplanou
hnévem a útočí na Dévin. Po hrozných ztrátách na valech vrací se Némci do tábora.
Od Svatonluka vyslaní poslové pľinášejí zvesť, že Némci chystají se k novému útoku.
Za mllavého ranniho šera srazí se obč vojska pfed hradem — když Némci jsou již téméť
vysíleni, vybízí jich vúdce, udatný Bitwald Svatopluka k souboji, kde též rukou Svato-
plukovou padne a s ním i veškerá vojska bavorská.

Základní ideou je zde veľký boj Slovanstva s Némectvem. Povahová nerozhodnost
a váhavost, nepľátelská krutost a násilí púsobí stejné zhoubné, jako nevéra a domácí
zrada. Dlouhé líčení jednotlivých zápasú, zvlášté rozvláčný popis zbroje Svatopluka
darované Karolmanem (na 5 a púl str.).

Ráz epiky je plnč zachován plastickým líčením bitev a dúležitých historických mo-
mentú + déj rozprostira se pfed zrakem Ctenafe, co široký proud rozvodnéné feky, kde
nejsou k dohlednuti jednotlivé body. Holly stal se jitfenkou na slabé se rdicim nebi lite-
ratury slovenské — byl prvním hlasatelem jasného dne. Dosť bolo noci! Svitaj, svitaj!

Revue Naše Slovensko

183

POLITICKÝ PREHLED.

Prohlášení annexe Bosny a Hercegoviny
a vzniklých z toho zápletek a obav dovedou
Maďaľi náležité ve svúj prospéch využíti dle
receptu, osvčdčeného již za doby okupace.
Ješté ani nebylo jisto, jak pfijmou signatárni
mocnosti porušení smlouvy berlínské, jak
postupovati bude Turecko a Srbsko s Černou
Horou a již reklamovali si Maďaťi zemé
annektované pro sebe, pončvadž kdysi v mi-
nulosti spadaly pod vládu králú chorvatských,
ktefi bili ovšem zároveň králi uherskými.
Ale bude potfebi ješté mnoho porad, studií
a bojú, než upraven bude statopravni pomér
nových zemí k polovinám tohoto mocnéfstvi.

Maďaľi však stisnéné situace pčedválečné
použili hned k tomu, aby vynutili si staré
- požadavky, sméfujici k úplné rozluce a osa-
mostatnéni Uher. Je to pfedné roztižení jed-
notné armády a samostatné celní územi
s vlastní cedulovou bankou.

Vojsko použíti má i barev uherských pfi
praporech a vedle rakouského i uherský erb,
ve vojenském soudnim procesu pfi plucích
uherských užívatí se má madarStiny jako
účední a obcovaci feči a hlavné, že pluky,
u kterých prokáže se, že aspoň 20 procent
mužstva mocno je jazyka maďarského, vy-
hlasiti se mají za maďarské, v ostatních plu-
cich užívati se má maďaršiiny vedle ob.o-
vací feči pluku. Vláda chcpila se téchto
požadavkú horlivé, proto tolik ministerských
cest do Vídné a konečné uveťejnény byly
i kompromisy, jimiž fesiti se má tato otázka.
Prapory prý vúbec se odstraní, jako strate-
gicky bezvýznamné, fet služební, tedy i pfi
vojenském soudu, zústane nadále výhradné
nčmčina, požadavku plukovní feti maďarské
u plukú uherských prý se vyhoví a vydán
má býti nový branný zákon na 15—20 let,
který od Uherska bez souhlasu rakouského
ménén býti nesmí. Otázka samostatného
území celniho vyrovnáním Beckovým do
r. 1907 zfstava cnes v pozadi, za to tím
vetší agitace provadéji se proti společné
bance, jejíž pospolitost zákonné zajišténa je
pouze do konce r. 191€. Aby mohla púso-
biti dále, musí podati žádost k obéma vlá-
dám o prodloužení privilegia, které pfedloži
vlády svym parlamentum. Banka podala žá-
dost ze dne 21. prosince 1908. Rozvaznéjsi

kruhy politické, Wekerle, Andrássy, jsou
pro'i bance samostné, znajíce, jakou škodu
narodohospodafskou Uhry by utrpéiy úplným
rozloučením. Zaujímají tedy stanovisko kom-
promisni pro banku kartelovou. Tato zfizena
má býti tím zpúsobem, že akcionafi rak.-
uherské banky založí dvč banky zvláštní
s vlastními fiditelstvimi, které o společných
záležitostech raditi se budou pod pňedsed-
nictvím generálního guvernéra. Tímto zpú-
sobem vik se nažere a koza zústane celá.

Proti obéma témto požadavkúm pfikfe se
postavil rakouský parlament. Již kn. Lichten-
stein velkou svou protimaďarskou čeči o annexi
Bosny a megalomanii maďarské pohnéval si
pešťskou žurnalistiku. Vystoupení pak hr. Fr.
Thuna proti vojenským požadavkúm zavdalo
pňíčinu k mnohým úvahám a polemikám,
v nichž politi ové rakouSti vy.ičování jako
neloyální vúči panovnikovi, ježto zasahuji
do jeho pravomoci, kterou chtéji obmeziti.
Otázky vojenské mohou byti fešeny pouze
králem, jakožto nejvyšším pánem armády,
společným ministrem vojenství a náčelníkem
generálního štábu. Každé jiné zakrotovani
problaSovano jest politickou večejnosti uher-
skcu za nemístné a neopravnéné. Rakouský
parlament však vidí ve vojenství záležitost
společnou, která podléhá ovšem kontrole
otou parlamentu.

O národních maďarských požadavcích
mluvilo se pri novoročnich gratulacích, kde
ministfi Wekerle, Andrássy, Košuth, odpo-
vídajíce na proslovy, slibovali co nejvétsi
zájem, který ončm otázkám vénuji.

Jednání o fuzi v koalici bylo zatlačeno
prozatím do pozadí. Proti volební reformé
ve smyslu Andrássyho na mnoha mistech
na schúzích maďarských bylo ostfe hovoreno.
Ze slovenských povolena pouze jediná v Rajci.

Slovenské stanovisko k dnešním politickým
snahám je naprosto odmitavé. Je pfili$ pa-
trno, jak sesilnčl by živel maďarský na úkor
národností, kdyby povolena byla plukovní
čeč maďarská podle pfani maďarsk ch všem
plukdm, jejichž 20%, mužstva ovládá statni
jazyk. Všech plukú uherských jest 41. Z téch
je Maďarú 42°/,, Némcú 15“, Srbochorvatú
16°/,, Rumunú 15°, Slovákú 10'/,°/, a Ru-
sínú 15°/,.

184

„slov. Týždenník“ o madarisaci vojska
poznemenava :

„Maďari chcú pri vojsku maďarčinu nie
pre Maďarov, — lebo veď tí ju aj tak mali
— ale ju chcú pre nás, pre Nemaďarov. Oni
nám chcú natískat maďarčinu i pri tej ťažkej,
úmornej službe vojenskej. Dosif maďarisujú
školou, kostolom, kapitálom, úradmi a všet-
kými úradnými pobehajmi. Toto sa im už
zdá primálo. Napozatým chcú maďarisovať
i skrze vojsko. Zpomedzi 41 plukov, leži-
acich v Uhorsku, sú len štyri tzké, že niet
v nich Maďara ani pátiny. Také to čisté sú
následovné pluky:

Pluk číslo TI (Trenčin)
44 (Karanšebeš)
» 63 (Nasódska Bystrica)
» 64 (Orastie)

Revue Nase Slovensko

Čisto maďarské pluky sú tiež len 4. Ta-
kých plukov, kde sú Maďari vo väčšine, je
zpomedzi všetkých 41 len osemnást: takých
plukov ale, kde máme väčšínu my nema-
ďarské národy, je dvadsať a tri. A predsa:
vláda chce vyhlásiť za maďarské všetky tie
pluky, v ktorých aspoň rozumie po maďarsky
čo len pätina. Ostatné reči z týchto plukov
chce vytisnúť. Slovom, Nemaďarov by vláda
rada zase ponížiť, zase potupiť, švindlom
vziať 37 plukov za maďarské a len 4 za
slovenské a rumunské.

RovnéZ samostatná banka sloužila by ma-
ďarisaci, vedena by byla feudály a agrárníky
ku potlačení menšich lidí, byla by sinekurou
pro fvoucí politiky a pfivedla by sebou
mnohé nesnaze národohospodáfské.

RÚZNÉ ZPRÁVY.

Scotus Viator: Racial problems
in Hungary. (London. Archibald Con-
stable & Co. Ltd. 1908.) Krásnou knihou
prekvapil národnosti uherské znamy anglický
historik. Chtéje včnovati se déjinám rakousko-
uherským, upoután byl prohlemy národnost-
ními v této monarchii tak spletitými a po-
chopil záhy, že kdo neporozumí snahám
národnostním, neporozumi déjinam rakousko-
uherským vúbec. S veľkou pfipravou jal se
studovati již k svému dťivéjšímu dílu „The
Future of Austria-Hungary“ záhady
narodnostních zajmi a poznav z autopsie
i četné literatury nacionální pomčry uherské,
uložil poznatky a zkušenosti své do knihy,
která pravé vyšla: „Rassové problemy
v Uhrách“. Kniha včnována je hlavné Slo-
vensku, jeho historii kulturní i politické, jeho
utrpením a snahám. Skvostná výprava díla
zvčtšuje jeho vysokou cenu.

V budoucím čísle pfinese „N. S.“ podrob-
nčjší referát o celé knize a zde uvedeme
hlavní obsah díla: Po pčedmluvé brání se
autor proti Ižím, podezfivanim a urážkám
maďarského tisku a informatorú ciziny, jako
je dr. Yolland, Esterházy, Széll, Apponyi,
Majláth a pfemoudry dr. Gerd, ktefi vyhla-
šovali jej za podvodníka, podplaceného žida,
špiona a pod. Určuje Slovensko zemčpisné a
statisticky a prikrocuje ku staré historii, vy-

ličuje reformaci a protireformaci, probuzení
národa maďarského počátky slovenské lite-
ratury, literární a politický panslavismus,
pak počíná maďarisace, revoluce a doba
pčechodná až do vyrovnani rak.-uherského.
Od té doby datuje se zvýšení persekucí,
politická passivita. Autor seznamuje pak
vzdélanou cizinu s uherskými zákony o vy-
učování, se zákonem národnostním a uherskou
administrativou. Další kapitoly obsahují vy-
líčení volebního zákona a úžasné uherské
korrupce pľi volbách, právo shromažďovací
a persekuce tisku a končí maďarskou justicí:-
Na to následují články Jurkovičúv o lidovém
uméni, Vajanského o národní slovenské poesii
a o melodiích od A. Kolíska a M. Licharda.

Jako doklady slouží autorovi 19 pfiloh,
které obsahují: zprávu parlamentní komisse
o otázce národnostní 1861, petici biskupa
Moysesa, zákon národnostní 1868, rozdéleni
obyvatelstva na národnosti, statistiky kul-
turní (0 vyucovani madarstiné a zlých ná-
sledcích zvrácené výchovy). Mluví pak o ma-
ďarisaci pomocí církve, udává statistiku
rumunských a slovenských politických pro-
cessú a včnuje pozornost také stránce ho-
spodáťské.

V nasledujicim hovofí o národnostním hnutí
Rumunúv a vrací se opét ku Slovákúm,
k jednotlivým pťípadúm z nedávné minulosti

‘Revue Naše Slovensko 185

(senická volba, Hlinkova afféra, pfipad Vajdúv,
krise v Chorvatsku a úplatkovou afféru
Ľatkóczyho).

To, tim Arnošt Denis je Čechúm, našli
Slováci v Setonu Watsonovi. Historika se-
riosního, nezaslepeného stranictvím a dobrého
ptitele. Kniha rozleti se po celém svété a
snad opraví mnohé mylné náhledy o ,rytif-
ském“ narodé maďarském, bojujícím za právo
a svobodu. Dílo pfeloZeno bude do nčmčiny,
ruštiny a češtiny.

Madarské informace ciziny. Aby
zmenšili dojem, s kterym setkalo se odhal -
vání pravd o Uhersku v ciziné, sorganisovali
Madafi informaci ciziny pomocí penéz vlád-
ních. Vydávány jsou časopisy v jazyce fran-
couzském a anglickém a publicisté a politici
sami súčastňují se téchto akcí velmi horlivé.
V poslední dobč vyšia kniha hr. Majlátha:
„Res Hungaricae“ anglicky a némecky a také
anglická studie o uherském právu státním
a poméru k Rakousku od hr. Apponyiho.
Nového ovšem nepľinášejí mnoho a s knihou
Scota Viatora a projevy Bjôrnsonovými po-
lemisovat nemohou.

Cirkevni process Hlinkúv. V pro-
sinci projednávány byly žaloby biskupa Pár-
vyho proti faráči Hlinkovi pfed kongresací
koncilu v Rímč. Žaloba sestává ze 60 boda
a počíná slovy: „Eminence a pfedústojná
knížata! Knéz Hlinka, faráť ružomberský,
projevil se tak zločinným, bezbožným, za-
rytým a buľičským, že kdyby nebylo po
ruce nevyvratitelných dikazfiv (Rakovského,
Chudovského a Tholdova), zdálo by se nám
nemožným, že Clovék Bohu zasvéceny a jako
pasty? k blahu duší ustanovený zapadnul do
takového bahna divokosti a bezbožnosti.
Knéz tento slovem i písmem proslovoval
názory kacíňské, je rozSifoval, proti svému
biskupovi nejen boufil, ale místo povinné
piety i urážky a násilnosti páchal, lid popu-
zoval ku vzpoufe, ba dokonce ku krveprolé-
vání a Zhafstvi, dokázáno je také, že dopustil
se simonie, aby faru získal. Na své prvé
faľe podal Hlinka patrné známky své ne-
pokojné, nezkrotné a ctižádostivé povahy a
neuctivosti vúči svému arcipastýťi. Po 3 leta
pretvafoval se, jakoby již rozumu nabyl a
uchýliv se od zpúsobu svého života, polepšil
se. Když pak stal se faráčem ružomberským,

zhoršil se ješič více a rozšiťoval mnohokráte
názory kacifské, lid k rebelii, Zhafstvi a krve-
prolití popuzoval a odboj proti obecnému
poťádku zosnoval. Ku trestu včzení na 2 roky
byl odsouzen, rozsudek potvrzen byl i sou-
dem appelačním a má za následek notam
infamiae. Faru ružomberskou získa! simonií.
Prapor neposlušnosti, neuctivosti a odboje
proti vlastnímu biskupovi pozdvihnul.“

Proti této žalobč zásluhou dra Kolíska
z Hodonína shledán byl dostatečný material
svčdecký a dne 12. prosince žaloba projed-
návána byla pod pfedsednictvim prefekta
kongregace koncilní kard. Geunariho. Obháj-
cem Hlinkovým je Carlo Marini a dr. Al.
Kolísek. Definitivniho rozhodnutí soud ne-
vynesl, ale požádal o pľedložení dúkazú
Párvyho, na jichž základech rozhodnouti se
má, zda Hlinka zbaven bude fary a suspense
biskupova uznána. RuZombersti katolíci po-
slali stolici papežské ptipis, podepsany 5090
osobami, v nčmž žádají spravedinost pro
svého faráfe a vypočitávají zásluhy o církev
a náboženství.

My, kdož známe politické pozadí aféry,
již mčl býti Hlinka jako nepohodlný oposlč-
ník ružomberské radnice a zjevný pansláv
zničen, nemusíme vice vysvétlovat a pozna-

menávat.
s

Kaplan a biskup. Zvláštní zápas
odehrává se mezi biskupem Párvym a ka-
planem Flor. Tománkem. Mezi knéZstvem
na Slovensku, které jest vším možným spíše,
než duchovními pastýťi, našlo se nékolik lidi
odhodlaných a poctivých, ktefí pokusili se
podržet si své národní pčesvčdčení a volnost
projevu. Když dovedli odolati slibúm a ná-
strahám, když nedali se žkorrumpovati nadé-
jemi na fialové pásy a tučné obročí, pokouší
se jeho biskupská osvícenost zlomiť nepo-
hodlné svéfence moci. Je to zvlášté mladý
kaplan Flor. Tománek, jenž téší se neobvyklé
pozorností svého biskupa. Je muž plný ná-
boženské horlivosti, kanonickych mravú, ale
také vérnym Slovakem a pfitelem pravdy a
spravedinosti. S neobycejnou vervou dovede
budiť národní sebevédomi Sifenim tisku, po-
učeními a osobními viastnostmi. Ač ješté
nikdy nebylo mu vytknuto nic protizákon-
ného, pľesazuje jej biskup ze stanice do sta-
nice. Je tedy Tománek stále jako na cestách,
které budou pamétihodny tim, že Sitil národní

186

uvédomént i v krajinách nejzapadlejších, kam
jej biskupská milost poslala. Aby znemožnil
mu styk s lidem, poslal jej již dvakráte do
klášterního vézeni, pňi čemž se mu stala
blamáž, že jesuité v Trnavč a kapucíni
v Maria Bessenyô nevinného Clovéka véznit
odepťeli. Novým dopisem odstranil tedy
biskup Tománka do kláštera milosrdných
bratti ve Spišském Podhradí, pňi čemž spo-
lehá, že mniši v jeho diecési spíše podrobí
se jeho rozkazúm. Tománkovi zapovézeno
jest opouštéti klášter a mésto, stýkati se
s knéžími, zvlášté pak s kleriky a theology,
aby je nenakazil slovenčinou. — Je to tedy
21. stanice Tománkovy púsobnosti.
s

Cirkevni resistence v Kovačici.
Po odstranční farate Caplovite chopila se
evangelická církev kovačická pfikladu kato-
lické obce Lúček a občanstvo usneslo se
zdržovati se do té doby, dokud faráť Jan Ča-
plovič opét do svého tifadu uveden nebude,
navStévy chrámu, nedávati kčtíti, pohčbívati
a sňa “ky církevní uzavírati. Církevní vrch-
nost méni administratory, ale Kovačica pro-
hlásila, že v resistenci setrvá až do konce.

: s

Školní inspektor brašovské stolice
nafidil, aby nápis na školách rumunských
znél: „Reckoorientální konfessijní Škola“ a
nixoliv „Rumunská konfessijní škola“.

Ferdiš Juriga, slovenský poslanec,
zadal, aby mu ve smyslu zákona prominuta
byla poslední čivrtina dvouletého trestu. Ale
žádosti jeho nebylo vyhovéno. Emerich
Žalužinský býval redaktorem rumunského
sccialistického listu a v té hodnosti byl asi
pred tčemi lety odsouzen pro „buričství“ na
3 mésice politického včzení. Časem Žalužinský
zhavranél a vstoupil do redakce Kossuthova
osobniho listu „Budapesta“. Když teď musil

nastoupiti trest, jeho koaliční protektori vše-

možné se vynasnažili, aby renegát Žalužinský
byl propuštén. Skutečné po jednomési¢nim
vézeni další trest mu byl prominut. Takova
je spravedlnost maďarské vlády.

Vyučování náboženství, které
nékde odbývalo se jazykem matefskym i na
školách státních, nafizenim ministra Appo-
nyiho má byti provadéno pouze maďarsky.
Rumunští knézi vzepfeli se tomuto výnosu,

Revue Naše Slovensko

za což potrestáni odnčtím platu. Na jejich
žalobu odpovédél jim rumunský arcibiskup,
že v prvé fadé poslouchalií mají cirkevni
vrchnost, která káže, aby vyučovali nábo-
ženství dále rumunsky. Zajímavý konflikt.

Úprava kongruy. Je úžasno, čeho po-
užívá maďarská politika k Sifeni maďarisace. -
Nejen volební reforma, nejen zákony školské,
požadavky vojenské a bankovní, ale i úprava
knéZskych platú má sloužiti k rozmnoZovani
státní idee. Dle nové úpravy platú utvofeny
byly dvé tfídy kaplanské a faráňské, a vyšší
tridy dosáhnou pouze knéží, kteti ovládají
maďarštinu. Nižší tfida kaplanská spojena je
s platem 500 K, vyšš 1000 K, u faráťú nižší
800 K, vyšší 1600 K. Tim postiZeno bude
zvlášié duchovenstvo ritu feckého.

Ministr Apponyi a vyučování ma-
ďarské čečí. V zákonném čl. XXVII. 1907
t. zv. Apponyovském zákoné školském žádá
se, aby dité dovedlo myS'enky své v fedi
maďarské srozumitelné ústnč i pisemné vy-
jádňit. K tomuto paragrafu vydal Apponyi
tri nafizeni o methodé vyučovánií a rozvrhu
hodin maďarských. Dodatek týká se ovšem
škol dosud nepomaďaršténých, nikoliv tedy
státních. Pro školu šestitčídní s 1 učitelem sta-
noven počet hodin 13, s 2 učiteli 21"/., se 6
učiteli již 39, takže v jedné tridé vyučuje se
7 hodin maďarštiné. Zpúsob vyučování má
býti konversace a čtení s psaním. V prvé
tridé ma se docilit takového stupné znalostí,
aby dité na jednoduché otázky dovedio od-
povidat. Ve ctvrié tridé však má plynné
maďarsky hovorit se správnou vyslovnosti a
maďarským slovosledem. V šesté tridé by si
pral pan ministr, aby školáci rozmlouvali
v mavarStiné 0 obecni, okresní a municipální
administraci, o katastru, o knihách pozem-
kových, o daňových zákonech, o vojenství,
soudnictví a státním právu.

Učiteľ, která ze svých žákú nenadčlá ma-
ďarských advokátú, bude stihán disciplinarné.

Vyznamenani. Za služby, kleré proká-
zali maďarské vláde tadikalni Srbové pfi
volbé maďaronského kandidáta Bogdanoviče
na stolec patriarchální, obdrželi krize a fady :
dr. Krasojevič, A. Hadžič, V. Nedelkovič a
J. Dobrodolac. Je to od r. 1867 prvé vyzna-
menani Nemaďarú v Uhrách.

Revue Nase Slovensko

Maďarská lidová strana, která
kdysi mčla ve svém programu i spravedinost
národní, od prvnich počátkú aktivní sloven-
ské politiky ztraci púdu pod nohama. Je to
strana klerikální a pokouší se na svá hesla
získat lehkovérny lid. Mezi Slováky vydavaji
známého „Kresťana“ a „Naše Noviny“.

Anketa madarské seriosni revue ,Husza-
dik Század“ ptinesla zajimavé posudky zna-
menitych lidí ciziny o plurálním právu An-
drássyho, které vyznély pro pluralitu velmi
nepfiznivé. Andrássy vymlouvá rozličnost
názorú tim, že pry cizi politikové specielní
poméry uherské neznají. Po vydání knihy
Scota Viatora bude tato mezera ve védéni
znamenité vypinéna.

Zakázáno bylolidové shromáž-
dčéni proti Andrássyho reformé ve stolici
Novohradské v okrese hornostrehovském.
Jako dúvod udáno, že prý by se sešlo mnoho
lidu.

Andrássyho volební reform?», kterou
zavedeno bude plurální hlasovací právo je
už zajišténa. Souditi tak Ize z toho, že ko-
nečné administrativní úťady povolily licové
slovenské shromáždční proti pluralité v Rajci
(trenč. stol.), jež zahájil posl. Skyčák. Mluvil
dr. Jan Mudroň z Turč. Sv. Martina a dva
rolníci.

SLOVENSKÉ SOUDY.

Poslanec dr. Milan Ivanka pfed
prešpurskou kr. tabulí. V processu pro
pobufovani, jehož pry se dopustil posl. dr.
Ivanko ve svých kandidátních ťečech v okresu
pezínském loňského roku, uznán byl žalo-
vaný vinným a odsouzen soudní stolicí
v Prešpurku na 1 rok vezení a 1000 K pokuty.
Odsouzený appeloval ku král. tabuli, která
18. pros. zkoumala rozhodnuti prvého fora.

Starý obrázek. Pfedseda roztržitý, ner-
vosní, umlčujíci obžalovaného a napominajici
obránce. Fiškus (Zalobce) ohfiva staié fráze
o nebezpečí, které hrozí vlasti, o trestu-
hodné činnosti panslavských agitátorúv.
Scudcové neposlouchají, neboť vše je jen
komedie, aby vyhovélo se litefe soudniho

187

ťádu, rozsudek už mají dávno pfichystany.
Znamenité feci obrancúv jsou hlasy volají-
cich na poušti. Proto nikoho nepňekvapuje,
že rozsudek prvé instance uznán platným,
ano zvýšen byl pfisouzenim soudnich útrat
obžalovanému.

Státní žalobce poukazuje na piitéZujici
okolnosti, že obžalovaný je intelligentem, na

nebezpečí deliktu a na to, že obžalovaný

ve sve agitátorské činnosti pokračuje. Od-
suzuje národnostní buťiče, ktefi z egoistických
cílá podnécují lid, v čemž je podporují ne-
dbalé hospodáčské poméry lidu. Vzpomíná
také zahraniční akce meetingové ve prospéch
národnosií. |

Obhájce pfeje si zvlášté v politických pro-
cessech nestrannost a odôvodňuje jednotlivé
body appelace: Svčdkové žalovaného nebyli
pripusténi k výslechu a svédkové protivné
strany nepodali a ani nemohli podati ani
pňibližné správný obsah inkriminovaných ťečí.
O boufení mluviti se nemôže, pončvadž po-
litický program obžalovaného jest identický
S programem maď. lidové strany.

Dr. Ivanka brání se pak sám za častého
preruSovani se strany pčedsedy. Požadavek
vyucovani v jazyce matefském není pobuňo-
vánim, nýbrž pčirozenou podmínkou nabyti
elementárních včdomostí. Mimo to i národ-
nostním zákonem povolují se feci nemaďarské
do škol nižších a stfednich.

Obhájce oznámil nullitu.

JeSté Černová. Je tomu již déle nežii
rok, co pňišel svétit maďaronský dékan Pa-
zurik v prúvodu ozbrojené moci černovský
kostel. Neblahý chrám Pané! Hned pfi vchodu
do obce válela se v krvi polovice obyvatel-
stva a 15 nešťastníkúv vydechlo tam duši.
A misto aby zakročeno bylo proti vinníkúm,
štvavým knéžim, krvelačnému slúžnému a
vrazdicim žandárúm, obžalováno bylo 55 po-
zústalých pro násilí proti ufadim a soukro-
mým osobám, pro laudacio kriminis, ano
i pro krádež, a z nich 40 odsouzeno do vé-
zení a káznice dohromady na 36 a pul roku.
Úžas pojal celý vzdčlaný svčt, ale na tom
ješté není dosti. Následovaly tiskové pro-
cessy novin, který hrozný tento čín re-
gistrovaly.

Dne 18. prosince m. r. stál pčed porotou
pešťskou Andrej Obuch, úfedník banky
„Tatry“ v Turč. Sv. Martiné, aby se zod-

188

povídal z pobuťování proti maďarské ná-
nosti a osočování slúžného Pereszlényi-ho,
jehož se dopustil článkem „Černovská mas-
sakra“ v „Nár. Novinách“. Vedle ného ža-
lován byl Josef Cipár, stolafsky mistr
rovnéž v Martinč, pro osočováni téhož služ-
ného článkem „Dopis z Ružomberka“, také
v „Nár. Novinách“ uvefejnéného. Žalované
bránil Pavel Mudroň.

Zajímavý byl passus ve svédecké feči
slúžného Pereszlényiho, bezprostfedniho pú-
vodce krveprolití, z néhoz vidčti nestrannost
uherských administračních ufednikiv. Do
Ružomberka prý šel proto, aby v praxi se-
znal podkopnou práci národnostních agitá-
torúv a konal národní missi maďarskou.

Zmínili-li jsme se v processu Ivankové
o fečech státních Zalobcfiv, naskytá se zde
príležitost ukázati, jak asi taková fet vy-
padá. Poznámek není zapotfebí. Fiškus pro-
mluvil k dfimajicim soudcúm z lidu asi takto:

„Slavná poroto! [sou zažalovány dva články,
prvý pro pobufovani a osočování, druhý pro
osočování. Tfeba jen pťečísti oba články —
arjá více mluvit nemusím. Psalo je pero na-
močené ve žluči a jsou ony obrazem svých
autorúv. Jak strašlivá nenávisť, jaká hrozná
zásť a pomsta proti národu maďarskému se
v nich jeví! Jeden z pisatelúv je mladý,
druhý starší, ale v jednom jsou rovni: v ne-
návisti proti maďarskému národu. Hle, Obuch
už po tťetí stojí pfed soudem! Pékny to re-
kord! Druhý je Cipár! Už 47 let tu žije a
neumí maďarsky.

S lítostí musím vidét, že naše krásná ma-
ďarská vlast, zemč, která učí svobodé, dosud
nepfiméla téchto lidí, aby ji milovali. A hle,
tento již 47 let žije a neumi ješté ma-
ďarsky .... Žil v Ružomberku jeden slu-
žebník Páné, Hlinka. Mél hlásat pokoj a
hlásal nenávist, neposlušnost. Tomu poda-
filo se vzboufit lid. Duše lidu naplnil nená-
visti a když knčží šli do Černové, aby tišili
lid, vidčl tento v nich nepžítele. Nastala
srážka. Žandáfi v nebezpečí použili zbrané.
Hle, trpké ovoce práce agitátorské a Obuch
používá té pfilezitosti k boufení. Chce, aby
Uhry |ebyly nikdy jednotným státem....
Snad závidí Cechim stanné právo, nebo
Polákúm jejich osud a šibenice ve Varšavé
a Lodži? My jsme vašimi bratry, my vás
milujeme.

Revue Naše Slovensko

Ale když vy již v pokoji takto si počínáte
jak chovati se budete, když nás napadne
zevní nepčitel?“

Po feči obhájcové uznala porota oba vin-
nými a soud odsoudil Obucha na 8 mčsícú
a 800 K pokuty, Cipára na 2 mésice a 300 K
do obyčejného včzení. Oba podali nullitu.

V žalobé proti „Slov. Týždenníku“,
která projednávána byla pľed porotou v Pešti,
obžalovaný byl osvobozen.

Miloš Pietor a Jan Greguška, státní
vézhové vacovsti, propuSténi byli začátkem
prosince na svobodu. Prvy jako zodpovédny
redaktor „Nár. Hlásnika“ odsouzen byl na
4 mésice, druhý pro články v „Slov. Týž-
denníku“ odsedél 7 mésich. Pončvadž vézeni
je málo a včzňú mnoho, nezúslane nikdy
místo neobsazeno.

PRO SLOVÁKY.

Vánoce dráteníkú v Praze uspoľádal
dámský odbor eskoslov. jednoty na podnét
sl. Eliašové. Akce nebyla pfipravovana (pod-
nícena byla nepéknym zjevem, že dráteníci
V čase vánočním zneužívají pčízné pražského
obecenstva a zpivaji za almužnu po hospo-
dách idyilické své koledy), ale pfece na ozná-
mení v denních listech shromáždila se menší
penčžní hotovost, tak že pfes 80 dráteníkú
mohlo býti podčleno vánočkami i penčžním
dárkem a knihami. Zvlášté po knihách byla
velká poptávka. Ušlechtilá myšlenka zajisté
se ujme a v budoucích letech aspoň ty drobné
občti neblahých osudú budou moci pod vá-
nočním stromkem potésit se šatstvem a slo-
venskou knihou.

Českoslovanská jednota konala dne 14.
t. m. členskou schôzi, na které referoval
o činnosti spolku jednatel pan inž. Rotnági
a vylíčil jakými cestami méla by se ubírat
budoucí činnost ve prospéch českoslovanské
vzájemnosti. V feči neobyčejné obsažné od-
poručoval péstovani soukromých stykú osob-
nich, promluvil o stycích literárních a časo-
pisových, o pčednáškách informačních u Čechá
o Slovensku a opáčné, o turistice a spo-
lečných výpravách. Tfeba vénovati péči slo-
venským lidem pfichazejicim za prací, upo-
zorňovat kruhy zemčdčlské na robotníka

Revue Naše Slovensko

zemčdčiského, vésti pozor nad vyssáváním
a morálné pdsobiti na statkafe, aby poskytli
prileZitost lidem najatým ku vzdélani (četbou
novin, poučením) a vyloučili deputát kofalky
ze mzdy. Pokud možno podporovati vzdé-
lání školské i praktické mládeži rolnické,
vyvolávati výpravy poučné do českých kve-
toucích krajú zemédélskych a na hospodaf-
skou výstavu. Podobným zpfisobem napo-
máhati i maloživnostníkúm. Nedostatek in-
telligence zmírňovati podporami studentú
v Praze i v Pešti. Udčlovati cestovní stipen-
dia do ciziny. Pomocí penéZnich a obchodních
kruhú pdsobiti k hospodafskému povzne-
seni Slovenska upravováním pomčrú úvčr-
ních a navazovanim stálých stykú obchodních.
K feči p. R. tnágla pričinil mnohé poznámky
p. red. Hejret a p. disp. Pilát. Za prúbéhu
schôze pociťována nutná potfeba schúzek
častéjších, na nichž projednány by byly jedno-
tlivé otázky od odbornika.

Večer Hviezdoslavav poťádati bude Česko-
slovanská Jednota se slov. spolkem „Detvan“
na oslavu 60tych narozenin básníka v prvé
dny února.

O Bjôrnsonovi pednáší 3 . ledna dr. E.
Lederer, známý pfitel Slovenska, který da
slavnému básníku norskému podnét k vy-
stoupení proti maďarské tyranii, upozorniv
jej na utrpení uherských národností. Pfed-
nášku pofada spolek českožidovských aka-
demika.

V Podébradech poťádá „Volná Myšlenka“
dne 14. února pčednášku o Slovensku, kde
promluví Bohdan Pavlá.

189

K NAŠIM OBRAZKUM.

K. Lehotský: Pred zkúškou. Tento
obraz jest ukázkou z výstavy slovenských
maliťú v Kolfné, koncem pľedešlého roku
konané, která téSila se značné pozornosti
českého obecenstva — hlavné ovšem všech
pratel Slovenska. Když žádali jsme p. Le-
hotského o svolení k reprodukci jeho obrazu,
napsal nám mimo svého svolení nasledujici
fadky, které nejlépe objasňují vznik obrazu:

„Práve toho domu, kde som s mojími ro-
dičmi pred rokom býval, je majiteľkou jedna
slovenská roľnícka vdova, ktorá má 11—12
ročného, neobyčajne pilného a s dobrou pa-
mätou vládnúcého synka. Často som mal
príležitosť vídávať, ako tenže chlapec viac-
kráť i pred troma, štyrmi otvorenými kni-
hami sedával za stolom a pilne sa učieval.
Často som mal príležitosť i to vidavaf, ako
sa od jeho matky dával zkúšať i ako ho
matka sama vyučovávala, ako sa má vlastne
človek k Bohu „s vnútorným pohnutím mo-
dlievať, ako jemu lásku vyznávať“. Mňa to
pohlo vždy neobyčajne a umienil som si
namalovať výjav, ako cituplná matka svojho
nadaného synka zkúša pred odchodom na
jednu slovenskú slávnosť, na ktorej má
predniesť slov. báseň.

Obraz koupila na vystavé „Občanská zá-
ložna v Koliné“. Též ona mileráda svolila
k jeho reprodukci. Jak nám pan Lehotský
sdélil, má ješté nékolik obrazQ na prodej.
Kdo by se o tyto interesoval, ať dotáže se
nás, mileradi sdélime bližších zpráv.

824 SNAHA

K VÝPADU „NÁROD. NOVIN“ PROTI „NAŠEMU SLOVENSKU“.

Než-li počalo vycházeti „Naše Slovensko“, které svúj program prohlásilo v brožurce
agitační, obrátilo se vydavateľstvo na všechny téméf známčjší vefejné činitele slovenské
se žádostí o dobrozdání, zda podobná revue je potfebna a v jakém smčru nejvydatnéji by
mohla pracovat. A za odpovčď došlo mnoho dopisú, které schvalují náš plán, které pHmo
nadšené vítají nadéjny časopis, jenž za cil vytknul si seznamovat obecenstvo české s druhou
včtví tohoto národa, sprostfedkovat styky, který mčl býti tribunou uherských Slovákú
a sborníkem revualních prací pro poznání Slovákú a jejich politických, hospodáčských
a kulturních pomčrú a snah nevyhnutelný. Všdomí dáležitosti a ušlechtilosti naší práce,
opravdový zájem pro myšlénku slovenskou a hlavné pfiznivé pfijeti, jehož se dostalo na-
šemu časopisu u Slovákú, dodávalo nám chuti a usnadňovalo bojovati s nesnázemi, s jakými
podnik tak velký setkávati se musil.

Jediné u „Národních Novin“ a kruhú kolem tohoto časopisu soustfedénych, pozo-
rovali jsme zaujatosť a chladnost, kterou dovedli jsme si vysvetlit pčirozenou nedúvšrou

190 Revue Naše Slovensko

k novému zjevu jakým bylo „Naše Slovensko“. Ale doufali jsme, že chlad pomine a nám
dostane se tčeba tichého uznáni. Ale mýlii jsme se. „Národní Noviny“ hledaly pouze zá-
minku, pro kterou by proti nám vytrhly do pole. A záminku si našly v posudku tH slo-
venských kalendafi, uverejnéném na obálce 3. čísla tohoto ročníku. Jsme ochotni uznati, že
posudek onen byl pro slovenské poméry pľíkčejší a vytištén byl v té formé pouze nedo-
patfenim redakce onoho čísla a za jiných pomérú aspoň stylisticky byl by zmirnén, ale
pres to vše „N. N.“ k podobnému výpadu, jaký proti nám učinily článkem „Literarní zá-
kerníctvo“, opravnény nebyly. „Naše Slovensko“ ničeho nečestného se nedopustilo, ale
„Nár. Nov.“ tmysiné informují své čtenáčstvo klamné, citujíce jednotlivé včty a slova
a spojujíce je ve smysl, jehož ve skutečnosti nemají. Na tento úskok žalováno bylo již
i jinde a neby!o by téžko nalézti podobných pfipadd více. My tento zpúsob jednani od-
mitame a odsuzujeme. Z odpovédi autorky kalendafové recense uvadime:

„Pan pisatel článku „Literární zákerníctvo“ dopouští se na mnohých místech chyb-
ného výkladu mých slov (coz není velmi čestné). Ku pf.: 1. poznámka, že mnozí lidé
mají pro takovou literaturu jen opovržlivý usmév — je smutnym faktem a ne pouhým
výmyslem. fe to část mestské „inteligence“, která z pouhé pýchy a pfedsudku mluví opo-
vrZlivé o vécech, o kterých se ani nesnaží nabyti vlastního, správného úsudku. — V tom
ptece není nic urážlivého pro p. pisatele, pončvadž se výtka týká lidi, ktefi nedospéli
pravé inteligence a k tém nebyl p. pisatel počítán. — Proto nechápu to rozhorlení. —

2. „samé to massakry, soudní stíhání, tresty, včzení — to je úžasné“. — To je pfece
vskutku strašlivé a budí to úžas nad spoustou tolika kfivd a protivenství páchaných na
podrobených Slovdcich — to pfece budí rozhorlení v každém citlivém a pro spravedlnost
zaujatému srdci — či pan pisatel pochybuje ?

Jsem si toho dobfe védoma, jaký úkol mají kalendafe pro své čtenáfe. — Chtéla jsem
pouze jejich povznesení a nikdy není vše tak dobré a dokonalé, aby to nemohlo bý-
lepší. --

3. p. pisatel pčedpokládá u mne jakéhosi pfedpojeti, jakého väbec nebylo. — Ta
kritika nebyla dokonce tak zlá a odsuzující, jak si p. pisatel myslí. Mohu p. pisatele ujit
stiti, že byla dobre a upfimné minéna — byl vypsán prostý dojem z pňečténých knih. —

A piece je treba mluviti pravdu, byť byla i krutá a neoddávati se pťílišné citlivosti.
— Kritika má býti vždy upfimna, jen taková vede k pčemýšlení o vlastních vadách a k po-
vznesení i zlepšení a to je pťece též úkole.n kritiky. Chceme-li mluviti jen pochvalné Fedi,
pak radéji mlčme, neb pochlebovánim nikterak neprospéjeme národu. — Opičí láska rodí
jen zase faleš a lež a tim i duševní slabochy, ktefi nesnesou trochu trpké pravdy. —
Kritika má býti vúdcem a vefejné odhaliti hnisajici rány. — Tedy je zcela nemístná ne-
dútklivost p. pisatelova. — Tolik na vysvčtlení a zadostiučinční i ujištční, že byla véc
dobfe minéna a vyplývala s pfatelské lásky, která pohrdá bezpodstatným pochlebenstvím.
Ostatní mylné a chybné výtky nebudu rozebírati. — Na nemistné hrubosti, obsažené v tom
článku, neodpovidam a pficitam je jen okamžitému rozhorlení. Zároveň prohlašuji, že na
pčišté podobné hrubosti budu ignorovati a budu odpovídati jen na vécné kritiky.“

Pokud se týká jiných výtek v témže článku „N. N.“ neminime se jimi zabyvat.*)
Včeného nebylo nám vytknuto nic a nechápeme, že múže se nékdo rozčilovat, napsal-li
pisatel textu k obrázku, Ze bača jde s ovečkami, když pry bača s ovečkami nechodí. Ne-
védéli jsme, že kam jde ovce, že dle zásady „N. N.“ nesmi jit bača a naopak. Nevédéli
jsme to, nevíme toho ani dnes, ale pro národ český, ani slovenský, jimž jsme své síly
včnovali, nebude tato naše neinformovanost tak katastrofální, aby proto zdvihali meče
proti sobč. Či je to snad touha pana autora „Literárního zákerníctva?

„Naše Slovenstvo“ pújde dále cestou, kterou jsme v programu vytkauli a i čitatelé
„Nár. Nov.“ se pfesvéddi, že je u nás dobrá vále a nikdy ne zakefnictvi.

VYDAVATELSTVO REVUE „NAŠE SLOVENSKO“.

*) Augustúv obraz označen nám byl jako originál. — Výtka tedy nám nepattfi.

Revue Naše Slovensko 191

Též musíme odpovédéti nékolika slovy bývalému našemu spolupracovníku p. Milanu
Fričovi, rodáku turcéansko-sv.-martinskému. Neboť jak zachoval se on pľi této piilezitosti,
to nemúžeme pominout micenim a musíme jeho jednani postaviti do náležitého svčtla,
ne tak pčed našimi českými čtenáči — ja o pfed jeho vlastními krajany.

Po uvefejnéni zmínčné kritiky poslal p. Frič do „N. N.“ následujicí zasláno, které
redakce otiskla, aniž by se byla dfíve jen trochu informovala o poméru v naši redakci.
Zasláno — uveľejňujeme je celé, protože všude nečtou se „N. N.“:

Slovenskej verejnosti.

Medzi vydavateľstvom „Našeho Slovenska“ a mnou, ako redaktorom, už oi niekoľ-
kých mesiacov boly nedorozumenia v považovaní slovenskej otázky. A poneváč nechcel,
vlastne nemohol som svoje presvedčenie podrobiť škodlivým vlivom, pretrhol som všetky
styky s menovanou revue.

Je toto vlastne interná záležitosť redakcie „Naš. Slov.“, avšak po udalostiach po-
slednej doby nabýva širšieho dosahu.

Súčasne poznamenávam, že články spomenuté v „Národných Novinách“ č. 2. zo dňa

9. januára 1909 som nepísal a o nich som sa dozvedel len po vytlačení čísla. Ja mal som
na starosti niektoré články (p. Reis nenapísal ani riadka, len obstaral niektoré práce),
niektoré rubriky a korrektúru, ostatné, viac menej technické práce, medzi inými i obálky
boly sverené inému. A na obálke boly i spomenuté kritiky slovenských kalendárov, s ktorými ja
Sam resúhlasím a ich čo najenergickejšie odsuzujem. Odmietam od seba každé obvinenie, že
by som sa k podobným písačkám dal najať i vtedy, keď ide o vydania „starých“, ačkoľvek
šom — rozhodným privržencom „mladých“.

Ja za všetko beriem zodpovednosť, čo som napísal i vtedy, keď som niečo kriti-
soval, avšak za výstrelky vydavateľstva nikto ma nesmie odsudzovať. Moje právo bolo
tak obmedzené, že viac nemohol som konať, než som konal. A potom pri 7 hodinovej
dennej práci pisarenskej robil som dosť, tu nikto mi nesmie vytýkať ľahostajnosť a ne-
zaujatosť.

Škoda, že časopis, majúci tak vážny úkol, z rozmaru niektorých ľudí nekráča vyme-
TOU cestou. Snáď môjmu nástupcovi, p. J. Hallovi, podarí sa vydavateľstvo „Naš. Slov.“
pEsvedčiť, že československá vzájomnosť je niečo iné, než čo predstavuje. Lebo ak vy-
§ Näateľstvo nezmeni svoje náhľady, tak časopís nemá budúcnosti, tým menej, že za ním

— Zvlášte teraz — nestojí nikto.

V Prahe, dňa 9. januára 1909. Milan Frič.

Zasláno jest úplné vylhané. Nikde s naší strany nebylo feceno neb naznačeno, že by
p. Frič mél nčjaké viny na zminéné kalendáťové kritice a na jejím uvefejnéni. Chci klidné
a beze všeho roztrptovani objasniti celou záležitost mezi mnou a p. Fričem, která vlastné
byla intimní záležitostí naší. Ale p. Frič chtél se na nás vímstiti, že byli jsme nuceni
vzdáti se jeho služeb pro naši revui. Pan Frič nepfetrhl styky s námi —
nýbrž my s ním. Chorobným, pfepjatym svým počínáním vyvolával jeden spor za
druhým, ne se mnou, ale s druhým hlavním spolupracovníkem, které jsem musel stále
a stále urovnávati, až tento, nechtéje si nadále nechati libiti hrubosti pánč Fričovy, vzdal
se po posledním čísle spolupracovnictví na „Našem Slovensku“. Panu Fričovi absolutné
nemohl jsem pfi jeho povaze svéfiti celou redakci a též nechtél jsem nadále nechutné jeho
vystielky snášeti, vyhledal jsem proto jiného spolupracovníka, jemuž mohu celé literární
vedení za své nepfitomnosti v Praze klidné svéfiti a oznámil jsem to p. Fričovi zdvofilym
pňátelským dopisem, v nčmž žádal jsem jej, aby i nadále pčispíval do „N. Slov.“.

Na tento dopis dostal jsem od p. Friče tuto odpovčď:
„jak to teď bude?

Já vím, že finančné stojíme slabo. Proto zťíkám se honorafe na prospéch dobré véci.
Zústane všecko pfi starém. Jinak nemohu dčlati. Jiného východu není. V jiném prípadu

192 Revue Naše Slovensko

odpadá vúbec moje spolupracovnictví. Sdčlte Vaše rozhodnutí nejdéle do úterý večera
(22./12.), neboť jedu domô na svátky a chci tam néco pro Vás učiniti. Avšak nebo — nebo.
S úctou Frič.“

Jeikož vše s novým redaktorem již definitivné ujednáno bylo, sdčlil jsem to panu
Fričovi nasledujicim pfipisem :

»Velectény pane Friči! |

Nemohu dané slovo vziti zpčt. Neodmitam pfece Vaše spolupracovnictví, naopak bude
vitano a najdete vždy materiálu dosti, abyste do každého čísla alespoň pal archu napsal.
Žádal jsem nového redaktora, aby zadní rubriky psal co možno stručné. Nepochopuji,
prot byste za jiného uspoťádání nemohl spolupdsobiti? A pak — nemčli bychom ani pie-
vodce Vašeho rukopisu zadních rubrik do češtiny, neboť já rozhodné nemám na to času.
Se články už je to jinak. To samé jest s korekturanni.

Nezazlívejte proto tento krok. Uznávám plné Vaše zásluhy o „N. SI.“ — ale já musím
pčece míti hlavné na zňeteli, abych „N. SI.“ literarné co nejlépe zajistil. Až klidnč vše
uvazite, uznáte, Ze bude lépe, když zústane tak, jak jsem rozvrhl.“

V odpovéd bylo p. Fričovo výše uvedené zasláno v „Nár. N.“.

Ptám se každého nepfedpojatého človčka, zasloužil-li jsem já od p. Friče takového
zostuzení v „Národných Novin.* ? Nenalézám výrazu, abych odsoudil podobné jednání.
„Mladí“ se podčkují za takového pťívržence, který, véda jaké dopisy odeslal, jak jednal:
odváží se k podobnému prohlášení. Pana Friče nikdo neobmezoval, jen jsem se vždy tomu
opfel, aby véci od lidí jemu osobné nesympatických anebo na menší literární úrovni sto-
jicich byly beze všeho zavrhovány. Neméli jsme vždy tolik pňíspčvkú, abychom byli
mohli pťijímat jen práce stojící na vrcholi požadavkú, museli jsme i ostatní slabší práce
upravovat a pľizpúsobovat.

Kdybych vúbec mél vše vypravovat, co jsem od založení „N. SI.“ musel si pro dobrou
véc dat libit, abych jednou již započatou vée dále vedl a udržel, daleko, velmi daleko
by mne to vedlo. Stésti že mám dosti klidnou a houževnatou povahu, jiný by soiva
vytrval.

Na poslední vétu pané Fričova zaslána mohu jen toto odpovédét: Bohudík, že za
„N. SI.“ nestojí více takových Slovakd, jako jest pan M. Frič. Nebylo-li „Naše SI.“ lepší,
byl on v prvé fadé vinen, nebot ať laskavč vypočte co mimo obvyklých rubrik, které
z části psal též druhý redaktor, do „N. SI.“ napsal, nebo proň aspoň získal? O jeho
nezištnosti a občtavosti nechceme se též zmiňovati — ale bude-li si pan Frič pfati —
i tu mu posloužíme, že si každý fadek dal honorovati a nabízel své služby teprve
tehdy, kdy jsme je již nepotčebovali, ale my jsme jej o to nikdy nežádali.

S dalším uspofadanim redakce nemusí si pan Frič priliš lámat hlavu, však to již
nčjak udélame bez ného. Máme dnes piece již slušnou ľadu a velmi dobrých pfispivateld
.kolem naší revue soustčedčno, jak v Čechách a na Moravč, tak i na Slovensku, a dou-
fáme, že nás k váli p. Fričovi neopustí. Já nemusím psáti, ponechávám to jiným,
neboť každý nemôže být literátem — ale dovedu udčlat néco jiného, co nedovede každý
literát, tfebas i jména pánč Fričova: upravovat, aranžovat a pľivést pak to napsané mezi

lid, aby to pôsobilo, a to má také trochu ceny. Nikdy jsem se cizím pefim neodíval!
| Pres zasláno p. Friče i článek „Nár. N.“ pôjdu klidnč svou cestou dále. Lite-
rárnč je dnes „Naše Slovensko“ zajišténo. Sméle to tvrdím. Neníť „Naše
S"ovensko“ revuí čisté vedeckou, nýbrž revui, která má zobraziť našemu lidu českému
Slovensko jak bylo, jak jest, a jak jednou — bohdá — bude!

Finančné budeme miti ješté hodné co zápasiti, tu jsme též lehko zranitelni, — a na
to asi oba útoky byly vypočteny. Nechf! Občtoval jsem dosud pro udržení „N. SI.“
mnoho, uvalil na sva bedra i dosti závazkú — ale doufám v dobrou véc, kterou jsem
podnikl, doufám že se zdačí a Ze ji se zdarem pňivedu do téch kolejí, v nichž — tfeba
i beze mne — bude klidné k cíli svému se pfibliZovat. Ant. Reis.

Majitel, vydavatel a zodpovčdný redaktor ANT. REIS. — Knihtiskárna OTAKAR JANÁČEK v Praze, Jama č. 8.

/ m LÁ ee

‘fa + , |
M. +. vm AV m
al ee A.
a...

TA: ké

lá 231 a aaa _

= — — — Se -

i da

Na.

Milos Slovak:

SEŠIT 5. ÚNOR 1909. ROČNÍK II.

REVUE

NAŠE SLOVENSKO.

Časopis hajici zájmy uherských Slovákú.

HVIEZDOSLAV:
Z KRATŠEJ EPIKY.

U KAPLICE.

[Ja bubrovskom poli, kde ten vrštek holý,
stará kapľa stojí.
Strán nej štyri lipy: kvet s nich v lete kypi,
odnášojú vánky vôňu po okolí:
v zime s víchry v boji.

Pustá, oSarpana: preds" útulná schrana
prebolestnej Matky.

Obraz trápny: Sklonne laská syna vlone...

Skonal bár: nevydá svojho do skonania
poklad srdca sladký!

Chodník, čo ta vedie, trávou po nôh slede
zarastáva, kvietim.

A čo lipy šumia: ticho-trúchla duma,

bzuk včiel ak vše prerve jej tkanivo šedé —
Jak inakšie predtým! ....

V štvrtok, v ten Zelený, zvonov pritlumený
kvil sa ozval znova.

Z chulúpočky vyšla, za chodníčkom prišla,

hneď na schodku v zbožnom kľakla roztúžení
starenka i vdova.

„Ach, ty — vzopla ruky — sedmorakej muky
obeť! Matko božia!
Zdravas’, Panno, zdravá . . . Však či tým ti zľava?
Či ruženca toho pomykané puky
dač ti poosožia?

Jednoho si dala syna svetu: chvála!...
no už ním ti zbitý.
Ľutujem ťa, veru ... Však či zplna mieru
ztraty tvojej duša tá tým odhádala?
či ju srdce cíti?

Mne troch synov prialo nebo! Bied ni málo,
dobrôt diel až dúži —

194

Revue Naše Slovensko

Ten: plátenník .. . získa, ten šablič ou blýska,
tretí — či ho tvoje oko nezbadalo? —
u oltára slúži...

Hrdá som var, smela; ale šťastia veľa!
Každou pred potrebou

opatria ma, slovy sladia chlieb mi vdovy —

Žiaľ mi ťa .. . no odpusť, keď, jak by som chcela.
neviem plakať s tebou...“

— A jak po jarmoku tiahli krok pri kroku
nocou v hrmavici:

z lesa vyrútla sa na nich zbojcov chasa.

Kupec sklesol s voza, dvojostrý nôž v boku:
píchli pomocníci —

„Och...“ prikľakla s desom. (Lip mlaď hrala plesom.)
„Och, neresti Ženo!

Zmárnili mi kupca ... och, ten lupič! zhubca!...

I ty, i ja syna . . . Už bezpečná nie som...
Bohu poručeno ...“

— Vrah v otčine! Vojna: — žatva smrti hojná
poľom nedohľadným.

Junač stydne v krvi — Aj! záštitník prvý,

zbrane kýpť jak stíska, tvár mu nespokojná,
vranec rehce nad ním —

„O,“ zúpele, „beda . . .“ (Lipami kvet sedá.)
„O, žalujme spolu!

Do tých vetchých ňádier zase krutý záder —

I ty, i ja... mne však druhá radosť zbledá ...
Doúčam sa bôľu....“

— Svätú omšu slúžil: v sväto-taj sa hrúžil,
hľadal k jadru prielom...

Pozdvihol i dopil: tela oči sklopil.

prezrel duchom, vnikol: spojil sa, jak túžil.
s Kristom Spasiteľom —

„Joj . ..“ až na tvár padla. (S líp sneť píchla zvádlá.)
„Joj, môj poklad zlatý!

| kňaz, všetci traja . . . Jak mi srdce krája!

Chlúba-zhuba, skvost-pôst . . . Tvoja ztrata zvládla:
ratuj, božská Mati!...“

— Chodník, čo ta vedie, býlim po nôh slede
porastáva, prútim.

A čo lipy Sumia: clivá-tklivá duma;

len bzuk včiel ak pretne jej tkanivo šedé,
vtáčik zapísknutím.

Revue Naše Slovensko

VZKAZ.

Ó vytrvalosť, zmorený môj ľude!

Znám balvan ťažký, avšak neklesaj,

bár ešte míle po štrku a hrude

ho poteružíš — predsa, pamätaj!

raz skizne ti s pliec, skydne na pokraj

priepasti — rutom zhrmí úplazami

po prikrych spúškach, žlabím k remení

(jak brvno vše....) až v bezdno člupne tlamy,
morského oka znikne pod vlnami

jak povetroň v pád nebom svržený.

Ó srdnatosť, moj ustráchaný ľude!
znám silu hrozby — ale zmužilost:
ten, čo ti na kar v hájach svätých hudie
ten vichor — krátkych on niv hosť!
1 za ten čas, hej, mnohý letorost
ti utne ešte, byľky venca schváti,
no ver mi skmáše iba krehkú vňať,
môž" byť i jara celkovité šaty
skvost mája: kmenov avšak majestáty,
pralesa život, nemôž vytrhať.

Ó trpezlivosť, ztýraný môj ľude!
Znám palčivosť, hryz tvojích siedmich rán
lež nezúfaj! — Ach boleť ešte bude
ťa nejedna, krv z ních jak zo studán
‘$a zprýští: krv však aj, čo v nebies báň,
bo Abelova, volať neprestane!
Tá vyžaluje knihy nerestí
i Vyprosí: 0 pomsti, stresci, Pane...
A v tom i balsam z čaše Jeho skane
ti jazvy zavrieť, shasiť bolasti.

Veď nebadáš-li mrkať zkazy znaky:
svar, kúdol, vrávor, zmat, puch rozkladu?
Hoj, na všetko kde lož udrela fľaky,
smetiska hriechu rastú v hromadu,
tam dohnije to skoro k základu.

Kde svévola je zákon, zrady planstvo
však zásluhou, kvet vidín dravý zisk
pod svojích kopýt drzo sráža manstvo:
tam vánku prst — a nafúkané panstvo
bublinou pukne vlastných barinísk ...

Nuž, netrať mysle, nádej, vieru v obrat!
Tvoj štít je pravda: pravda víťazí! —
Veď stihla krivda z iných krás ťa obrať,
na krýdla ducha dať ti povrazy:
no slaboch je, kdo siaha k reťazi,
kdo srdca pozbyl potrati aj hlavu:
vidz, Čuj ích plesy-besy šialené
už prechádzajú v pomätenost pravú — — —
Jak Bôh, že jest i vedie sveta správu,
tak iste verím v tvoje spasenie! 13°

195

196 ‘Revue Naše Slovensko

SCOTUS VIATOR (R. W. SETON WATSON):

ÚRYVKY Z KNIHY „RACIAL PROBLEMS IN HUNGARY“.
Preložila M. ELIÁŠOVÁ.

[Pešých sedm oddílú včnoval jsem utrpením nemaďarských národností
v Uhrách a snažil jsem se ukázati, že zákon, zaručujíci stejná práva
národú, jest pouhou mrtvou literou. Školství, místo aby se opíralo o zásadu
vyučování v matefském jazyce, bylo po celý vék zneužíváno jako prostredek
madarisace; stat nemaďarských škol vúbec nezakládá a ty, které již stávají,
podporuje jen proto, by v nich mohl uplatniti svúj pčísný dohled. Mistni
správa je v rukou mocné užší společnosti, která používajíc nedovolených
výsad udržuje nemaďarské národnosti stále v menšinč, aby je vyloučila takto
z dohledu nad místními záležitostmi, úfady pak jednají s témito národnostmi
jako s cizimi vetrelci a dbají buď veľmi málo neb zcela nic jich národních
zvykú a tradic. Dalekosáhlý systém úpadku a podvádční pri volbách, znemož-
ňuje polovici obyvatelstva získati více než dvacet pčt míst v parlamenté a
soustfeďuje všecku politickou moc do rukou malé kliky vlivuplných šlechticú
a církevních hodnostáňú, professionálních politikú a židovských kapitalistú.

Nemaďarští vúdcové jsou vystavení stálým útrapám se strany soudní moci.
Tim hie pro nč, že soudcové a vitbec všechny vládní orgány jsou vybírány
z fad jich nejvétSich nepfatel, tito pak ovšem nejčastéji nepfatelsky jednají a
svudí. Pronásledování nemaďarské žurnalistiky provádí se s patrným úmyslem
pfivésti tuto na mizinu, neb pfinutiti ji k odvislosti.

Není tu práva shromažďovacího a tak národnosti jsou vydány na milost
účadúm a každá organisace je takto znesnadnčna. Vlastencúm slovenským a
rumunským pak zakoušeti jest rúzných mrzutostí a obmezovani; poméry tyto
ztrpčují jim Život a rasové riiznice se stále horší.

Takový jest asi nejstručnčiší náčrtek nynčiší situace nemaďarských ná-
rodností v Uhrach; a jestliže čtenáť studoval moje doklady z ufednich seznamú,
z denní maďarské žurnalistiky a z výrokú uherských státníkú, tedy již seznal,
že vláda maďarská provádí politiku maďarisační již déle než po celý jeden
včk, a že šílenost tato v nynčjším století ješté vzrostla.

A dnes je v Uhrách vlastenectvím upírati nemadarskym národúm právo
a existenci národní. L. Kossuth napsal jednou ve svém povčstném orgáné
„Pesti Hirlapu“: „Včru, pravím vám: nikdy nebylo a nemúže býti slovenského
národa v Uhrách.“ Koloman Tisza pfi památné debatč v parlamenté pronesl
drzou odpovéd: „Není slovenského národa!“ A nedávno Maďar, studujici
racovní otázku, napsal: „Naše národnosti nemohou než pfijati maďarskou
kulturu; neboť není ani srbské, ani rumunské, ani slovenské kultury.“ Tyto
výroky nutí nás prozkoumati slovo ,ndrudnost“ a nemúžeme najíti lepšího
objasnéni, než jaké našel nejvčtší a nejsvobodomysinéjsi maďarský státník.
Baron Eôtvôš ve své známé brožufe praví:

„Národnosť nutno priznati tém lidem, v nichž jasný osobní cit jest pro-
buzen.“

Revue Naše Slovensko 197

Plati-li toto posouzení v Uhrách, nemožno déle popírati, že tamní nema-

«ďarské národnosti mají svou vlastní kulturu a své zvláštní osobitosti, a hrdý

výrok Maďarú, že uherský stát zná toliko maďarské národnosti, jest pouhou
bezvyznamnou slovní hfitkou. Rumuni, Slováci a Srbové uherští jsou si vé-

‘domi svých národních práv a tradicí a jsou odhodláni zachrániti si je.

Když jsem cestoval po Uhrách, bylo mi stále vykládáno, že národní
hnutí mezi nemaďarskými národnostmi je dílem nékolika agitátorú a že ihned
klesne, jakmile tito budou umlčeni a uvéznéni. V takovém výkladu je ovšem

‘drobet pravdy : neboť každé politické hnutí již ode dávna bývalo vždy jen

dilem nčkolika osob a jsou-li massy lidu zbaveny svého viidce, bývají oby-
éejné bezmocny. Ale v našem pripadé tento dúvod padá. Zde se úmlčování
provádi (s krátkou prestávkou) již pres tficet let a nejen, že hnutí neutišuje,
nýbrž sesiluje je. |

Každé nové pronasledovani jakoby pfilévalo oleje do tohoto ohnč. Pečli-
vým pozorovanim seznamú pronásledovaných seznáme, že zde hnutí nikterak
nemožno pfrisouditi toliko nčkolika činitelúm. Ze 363 Rumunú, kteňí byli v le-
tech 1886—1896 souzeni pro politické pretiny bylo: 41 žurnalista, 29 advo-
kath, 6 studentú, 1 inženýr, 12 žen, 5 lékafú, 32 učitelé a profesofi, 42 knčží
a neménč než 155 rolníkú. Taktéž z 508 Slovákú, ktefí byli od roku 1896

pro politické pčečiny pred soud pohánčni, bylo 316 rolníkú a mimo to bylo

v ostatním počtu mnoho délnikú a také učňú.

Tyto číslice samy dostatečnč vyvrací tvrzení Šovinistú, že „nčkolik agi-
tátorú je zodpovédno za stávající mrzutosti“. Maďafi nemají ani nejmenšího
dúkazu, že by tento jejich výrok se zakládal na pravdč a mohlo by téhož
býti vhodné použito i o jejich vlastním hnutí na začátku XIX. století.

Více výborných a opravdu uvčdomčlých Maďarú vypravélo mi, že ná-

rodní hnutí je pouhou honbou za postavením. „Dejte vúdcúm lidu nékolik

dobrých mist,“ vykládali, „a bude hned po hnutí“. A zde jest možna jen
jediná jasná odpovéď: Je-li tu prostčedek tak nejvýš jednoduchý, proč ho tedy
nebylo již použito ?

Ale výroky takovými racovní monopolisté pouze hanobí vúdce nemaďar-
ských národnosti a bohužel, že véti jim často a opakují je i lidé velmi čestní,

jež sami nebyli by nikdy s to jednati tak nečestné jako Maďaľi.

A skutečnč, národnostní vúdci získali by pro vlastní osobu jen tehdy,
kdyby chtéli zraditi své zásady. Jeden z nich pravil mi s odpustitelnou roz-

trpčeností: „Snad se Madafi nedomnívají, že púsobí nám radost nechali se

véznit ?“ Pravda, uvčznční skýtá nemaďarským vúdcúm také mnoho výhod,
na pf. získávají príležitosti naučiti se cizím jazykúm neb jiným vécem, kterými
se pak uplatní. Jeden Slovak doktor, s nímž mčl jsem čest se seznámiti, učí
se pravé v uherském vézeni, za príkladem L. Kossutha, anglickému jazyku ;
podobné P. Hlinka studuje ve vézeni jazyk rumunský. Také jeden z prúkop-
niki sociální demokracie v Uhrách — rodem prostý rolnik, ale originelní a

nadaný človčk — dékuje jen opčtovanému uvéznéni za to, že nabyl značných
-védomostí, které mu pak byly ku prospéchu.

198 | Revue Naše Slovensko

Vláda takto svou krátkozrakou krutostí vychovává si své politické pro--
tivníky pravé tak, jako vláda z let čtyficátých umožnila L. Kossuthovi fetnické-
jeho triumfy v Britanii a Spojených Státech.

Uvadéje toto, neschvaluji snad pronásledování, ale chci pouze ukázati,.
jak pošetilým ono jest. Národní hnutí je silné a dravé a véznénim vúdcú ne--
klesá, nejsou-li tito úplnč zničeni. Maďarské noviny, které litovaly zrušení.
znamenitého zvyku, dle néhoz bývaly brány méstské zdobeny hlavami agitá-
torú (Magyar Hirlap, 22. zafi 1894), byly, mirné fečeno, trochu nezralé pro
devatenácté století a pro „nejsvobodomyslnéjší národ na svčté“: a že maďarský:
národ skutetné nejsvobodomyslnéjším jest, to každý Maďar pevné veri.

Pokud vládní kruhy maďarské udrží svoji moc a své choutky, potud:
racovní otázka zústane pouhou otázkou moci. Právš, jak drive považováno za
nutné shromážditi lidstvo v lúnu církve, aby dosaženo bylo spásy nesmrtel-
ných duší, tak nyní odnárodňování ospravedlňuje se tím, jakoby se tu jednale-
o politický prospéch a morální blahobyt občtí. „Le prétexte ordinaire de ceux.
gui font le malheur des autres, est guils veuleut leur bien.“

Včru, stát stává se tu molochem, jemuž má býti občtováno šest národú.
Jediným ospravedlnčním této maďarské politiky mohl by býti její úspéch : ale
zde nikdo z téch, kdož véc dúkladné znají, neodváži se mluviti o úspčchu.
Vzdor všem úsilím vlády, maďarisování zdafilo se dosud jen u Židú (ktefi
zústanou Maďary dotud, pokud se bude dafiti maďarskému státu a ani
okamžik déle) a u Nčmcú ve méstech, ktefi pňirozenč jsou pčístupnčiší maďar-:
ským vlivúm.

ČERNOVSKÝ PROCES.
Úryvek ze článku: Krveprolití v Černové.

Kdyby krveprolití černovské se bylo událo na pomezí srbském nebo ru-
munském, mohlo snadno vésti k zápletkám s Bélehradem nebo Sofií a zpú-
sobiti nepľíjemnosti nejen Uhrám, ale Rakousku vúbec.

Myšlenka, že Rakousko musi ve svých interních záležitostech slepé po—
slouchati Uhry a Uhry zase Rakousko (což má pfece vliv na smýšlení v obou
zemích a na jich vztahy k sousedním státúm), je skoro nesnesitelna a stala
by se brzo osudnou spojenství. Je nutno, nahlédnouti jen do dčjin posledních
púlstoletí a pčesvédčíme se hned, že theorie nezasahování v minulosti pro-
vádčna nebyla a že Uhry jsou v tomto ohledu hlavním vinníkem.

Po krvavém svčcení v Černové bylo osmnáct vesničanú ihned uvéznéne
pro „vzboučení v Černové“, jak to účedné bylo nazýváno a na nčkolik mčsicú:
potom byla vesnička obsazena četníky. Četníci, kteží stfileli do lidu, byli sice
postaveni pfed vojenský soud, ale zcela beztrestné zase: propuSténi.

Zatčení osmnácti osob nestačilo však mistnim úfadúm, jež byly odhod--
lány všechnu zodpovédnost uvaliti na Hlinku a jeho stranu. Proto 2. bfezna
1908 bylo u soudu v Ružomberku konáno pfeliteni s neménč než padesáti—

Revue Naše Slovensko 199

dvéma občany z Černové: za vinu kladeno jim násilí proti úťadúm a sou-
kromým osobnostem. Jako obyčejnč pčedsedou soudu byl p. Géza Chudovszky,
hlavní protivník Hlinkúv v okrese, a již to jediné, že Hlinkova sestra byla
označena jako hlavní vinnice, ukazuje, jak nezpúsobilým byl, fiditi toto pre-
líčení. Za takových okolností ovšem bylo Ize očekávati prísný rozsudek; ale
krutý výsledek pčekonal pak piec jen všechno očekávání. Pani Fullová, roz.
Hlinkova, žena 57letá, byla odsouzena na tfi léta do včzení a 22 mužú a 16
žen (mezi nimiž jedna pfi vraždéní ztratila muže a sama vážnč poranéna byla
a která byla matkou sedmi déti a usvédéena z ničeho jiného, než, že byla
v zástupu), byli odsouzeni do Zalafe na rúznou dobu, pohybujici se mezi 18
až 6 mésici. Tak nešťastní tito vesničané uvéznéni byli hromadné na 36 let
a 6 mésici za to, že jednali tak, jak by na jejich misté každý sebevédomy
človék byl jednal.

Podrobná zpráva o tomto úžasném procesu tvofila by nejvýš poučný ko-
mentáť o maďarském soudním stanovisku vúči poddaným národnostem ; jsem
však nucen obmeziti se v této knize pouze na zprávy krátké a uvedu tedy
jen nékolik silné charakteristických podrobností.

Vše bylo ovšem tak upraveno, aby vypadalo nade vší pochybnost jasno,
že vesničané již pčedem agitovali proti vysvéceni kostela: faráf Pazúrik pry
skutečnč obdržel výhružný dopis, varujici ho, že bude zbit, pokusí-li se vy-
konati obfad. Bylo dále dokázáno, že se dav vzepfel a vyhrožoval úťadúm
pňi jejich príchodu a jeden z četníkú prísahal, že slyšel výkrik: „Zabijte židy“,
coz se mélo vztahovati na židovský púvod knéze Fischera. Jsem dalek toho,
abych jim mél tyto vzpoury za zlé, neboť nevím, co jiného byli by mohli
činiti, aniž by klesli na stupeň ubohych mezkú.

Téchto 59 zatčených bylo vybráno prapodivnym zpúsobem. Ti vesničané,
ktefí se pľihlásili pti pčedbčžném výslechu, aby prokázali svoje alibi, byli po-
hnáni pred soud pro týž pfestupek jako ti, kteri zatčeni byli na misté. A velko-
obchodnická tato obžaloba hned pfedem odbyla obranu svšdkú, neboť ti,
kteri by byli mohli o celé prihodé nejspolehlivéjsich zpráv podati, byli buď
zavraždčni nebo na lavici obžalovaných: Za takových okolností hlavními svédky
byli četníci, „služný“ a oni dva súčastnéní knčží: a {i všichni ovšem byli ne-
prateli obžalovaných.

Soudce fidil pčelíčení s nejvčtší prisnosti a strannictvím, mrače se a od-
poruje svčdkúm (když svčdčili ve prospéch obžalovaných. Jednoho svédka,
Frant. Holotu, prerušil slovy: „To je lež, nedovolím, abyste mluvil takto dále!“
Když jeden z obžalovaných v krizovém výslechu žádal, aby knéz Fischer byl
vyslechnut pro potvrzení jistého výroku, Chudovszky zvolal: „Buďte tak laskav
a nepoučujte mne. Brzo se pčesvčdčíme, je-li ve vašich povidačkách co pravdy.“
Když jeden svčdek, Štčpán Fiath, v rozčilení zvolal: „Byla to vražda, zcela
obyčejná vražda!“ tu diktoval mu soudce ihned 500 korun pokuty nebo 5 dní
včzení. Když svédkyné Ludmila Druppova vypovídala, že pí. Fullová podné-
covala dav aby hazel na četníky kamením (coz velká včtšina svčdkú popí-
rala) a když pí. Fullová opovržlivč ji prerušila a lháfkou nazvala, soudce jf

200 ‘Revue Naše Slovensko

okamžitč diktoval pokutu 100 korun. Naproti tomu se svédky, Ktefi svčdčili
proti obžalovaným jednal až nápadné jemnč a shovívavč, nedovoloval do tisku
včci, které se zdály pňíznivy obžalovaným a vícekráte zavrhl návrhy na vý-
slechy ve prospéch obžalovaných. Jednalo se mnoho o tom, zda kočí Peresz-
lényiho švihal bičem do zástupu, jelikož to mohlo být považováno za provo-
kaci. Vesničané vypovidali že švihal, kdežto četníci vSichni to popírali. A p.
Chudovszky nedovolil, aby kočí byl vzat do pfisahy! Taktéž nepfipustil čtení
ufedni zprávy korunniho úfedníka ač jeden z četníká tvrdil, že kterysi vesni-
čan se zmocnil a užil jeho bajonetu ač na nikom nebyla nalezena stopa po
ránč touto zbraní. Pfi ohledávání ran bylo zjišténo, že četníci stfíleli do ne-
šťastných vesničanú, když tito byli již na utéku; a aby se všechna tato ne-
šťastná fakta nedostala do vefejnosti, proto tedy zakázal p. Chudovszky čtení
úfední zprávy.

Bylo dokázáno, že nikdo nebyl zranén kamením, kterým vesničané házeli
a nemohli tedy četníci a knčží býti ve velkém nebezpečí. Z 59 obžalovaných
pouze jeden pfiznal, že hodil kamenem; pouze pfi prvních sedmi bylo pro-
kázáno, že se súčastnili vzpoury, ti ostatní byli toliko pritomni v zástupu a
pouze hlasité protestovali. Ale rozsudek byl utvofen dle uherského kriminál-
ního zákona, dle kterého hromadné pfetiny jsou pfisnéji trestány, než jedno-
tlivé. Soudce mél bezpochyby na mysli známé prohlášení nejvyššího soudu,
ze i na pouhou passivní pčítomnost v davu, který se dopouští vysttednosti,
platí zatýkací rozkaz pro týž pfečin.

Knéz Pazúrik tvrdil, že on a jeho druh nešli do Černové s úmyslem, vy-
svétiti kostel bez svolení vesničanú, ale že pouze chtéli prečísti Hlinkúv dopis,
který schvaloval vykonání obfadu. Nepravdépodobnost tohoto povidani vy-
svítá již z toho, že vysvčcení bylo oznámeno na tento den ze všech okolních
kazatelen, že deputace z Černové marnč žádala Pazúrika, aby úmyslu tohoto
zanechal, a že slúžný pozval pňítele, kterého cestou potkal, aby Sel s sebou
na „svčcení“. Ukázalo se, že knčží prinesli s sebou vše, čeho k obradu treba,
ale to omlouvali pri prelíčení tím, že chtčli telefonovati biskupovi o povolení
obfadu v tom prípadč, že by vesničané povolili. Povážíme-li že prišli do Cer-
nové v 10 hod. 15 min., že nejbližší telefon byl pres míli vzdálen a že by to
bylo hodné dlouho trvalo než by se byli mohli spojiti se Spišským Podhradím
(vzdálenost 70 mil), nemúžeme pochopiti, jak mohli miti nadéji, že bylo by
možno začíti obtad pčed polednem; a po poledni pfece mše sloužena býti
nemúže! Zkrátka, témto jejich povídačkám nemožno včfiti. Buďto už méli
biskupovo svolení, nebo chtčli obfad vykonati násilím. JelikoZ kanovník Ku-
rimsky, který byl púvodné k vykonání obradu určen, nepfiSel, zdá se, že
první domnénka zakládá se na pravdč.

Pan Andaházy, hlavní slúžny okresu svčdčil, že sám v den krveproliti
v Černové dostal od četníkú zprávu o rozčilení ve vesnici a že opétné požádal
knčze Pazúrika i Fischera, aby zámčru toho zanechali. Když stáli na svém,
dal p. Pereszlényimu rozkaz provázeti je a odvolati četníky ihned, jakmile by
se setkali s odporem.

Pezinek : Rynok.

Pezinek: Deak Ferencza ulica.

Revue Naše Slovensko 201

Však i knčží i Pereszlényi tvrdili, že sešli se jen náhodou na cesté do
Černové : ale konečné poslednčjší, jsa konfrontován se svým predstaveným,
pripoustél, že mohl od tohoto néjaké rozkazy obdržeti, že se však na to ne-
pamatuje. Je pozoruhodno, ze p. Andaházy, jež jediný z úfedníkú choval se
tehdy taktné a humanné, byl pak s ufadu sesazen a Pereszlényi dosazen na
jeho místo!

Ale nejvčtší úžas jeSté vzbuzuje fakt, že tento Pereszlényi byl pri procesu
zpravodajem uherské telegrafní kanceláfe a tak zodpovédnym za zprávy o pľe-
líčení pro uherské noviny. A jelikož p. Chudovszky nepfipustil k pčelíčení ani
jediného slovenského nebo českého novináfe, byl ostatní svét odkázán pouze
na zprávy hlavních svčdkú žaloby, ktefí byli hlavné činni pfi krveprolití a
jichž dobré jméno záviselo od usvčdčení včzňú.

Myslím, že jsem fekl dosti, abych ukázal, že pri černovském procesu byla
spravedlnost na ruby obrácena a že rozsudek byl pro odsouzené doslovné
trestem za to, že odvážili se preziti krveprolití. Ružomberský soud neznal
milosrdenství, pro tento soud spravedlnost a nestrannost jsou zapečeténou
knihou a na kruté jeho výroky nutno svolati vyšší soud, vefejné minéni civi-
lisovaného svčta. Kdyby tato príhoda se byla udála v Turecku nebo v Rusku,
bylo by to vzbudilo bouflivy odpor po celé Evropé, a to, že stalo se v zemi
Zlaté bully a Pragmatické sankce nikterak nevysvétluje, proč mélo by býti
dovoleno, aby minula beztrestné. A je dosti mírné, vysloviti nadéji, že cti-
hodný cisar a král u príležitostí svého diamantového jubilea uzná vhodným
osvoboditi faráfe Hlinku a občti černovského procesu i tehdy, kdyby vše-
obecná amnestie pro politické pčečiny provolána nebyla.

SZ SZ ee

O DOLNOZEMSKÝCH SLOVAKOCH.*)

Ach Bože, Otče nebeský,
pohleď na téžké átisky

krajiny naší Uherské,

v které samá zlost panuje,
loupež, mord, zradstvi se kuje,
i jiné kousky lotrovské,

(Jerem. Lednícký v Tranovského Cithave Sanctorum).

Ho chce Bôh trestať, odobere mu rozum.“ Pravdivosť tohoto sloven-
ského príslovia ukazuje sa práve na maďarských politikoch a vládach, ktoré
ešte vždy blúznia o maďarskej štátnej idei. Tejto prináša sa v obeť všetko,
tak že sa zdá, že nechybí nám v Uhorsku nič viac, než maďarská štátna
idea za živa — a potom príde už len královstvo nebeské. Ale chyba by bola
len v tom, že maďarská štátna idea (maďarská jednorečovosť Uhorska, ma-

*) Srv. Slov. Prehled roč. IX.

202 Revue Naše Slovensko

rukou každý plamienok nášho národného života, maďarisujú všetko — a
výsledky ? V srdci Maďarstva, v jejich „Nagy magyar alíóldu“ (— veľká ma-
ďarská Dolná zem, okrídlený a pyšný názov veľkej nižiny uhorskej) jestvujú
krome srbských, rumunských a nemeckých osad silné slovenské kolonie,
ktoré mohutnejú každým dňom.

a a
*

Dolnozemské slovenské osady niesú staršie od 200 rokov. Vznikaly
rôznym spôsobom. Zakladali ích uprchlíci z horných strán, ktorí utekali z pod
zemanského jarma, dúfajúc naisť na šíroširej Dolnej zemi väčšiu slobodu,
lebo tí, ktorí utekali pred náboženským i politickým prenasledovaním. Tiež
jednotlivé vlády i zemepáni pričiňovali sa v rôznych dobách, menovite po
vojnách tureckých a rákócovských o to, aby pusté roviny dolnouhorské sa
zaľudnily.

Zemepánom i vládam záležalo v dobách prvej kolonisácie hlavne na pra-
covných silách, menej na reči, a tak osádzali sa v južnom Uhorsku rôzne
národnosti. Pod Jozefom II., ktorý všade fedroval Nemcov, dosťahovalo sa do
Báčky 3500 nemeckých rodín, ale i Srbi, menovaní Bunjevci, zabrali v tejto
stolici veliké kusy zeme. Potrební kolonisti hladaní boli tiež medzi Slovákmi
zvlášte vtedy, keď sa ukázala potreba hustejšie obsadiť vojenskú hranicu. Boli
to Slováci z pešťanskej stolice, ktorí založili slovenskú hraničiarsku osadu
Starú Pazovu. Prví kolonisti-Slováci prichodili na Dolnú zem zo západných
i východných stolíc Slovenska. zo západných katolickí Slováci (z nitranskej,
prešporskej a čiastočne i z komárňanskej a pešťanskej stolice) v menšej miere,
z východných (tekovskej, honfanskej a gemerskej), evanjelickí Slováci vo väčšej
miere a usádzali sa v Báčke v srbských dedinách, inde buď v rumunských
(Naďlak), nemeckých, lebo samostatne.

V Báčke (na pravom brehu Tisy) prví Slováci usadili sa na vyzvanie
pánstva futockého (r. 1740) v Petrovci, Hložanoch a Kysáči: tieto obce boly
už Srbmi obývané a staly sa matkami ostatných obcí báčanských.

Na ľavom brehu Tisy prvú slovenskú osadu založili prenasledovaní evan-
jelickí Slováci r. 1718. Zástupy Slovákov z Novohradu, Hontu, Gemera, Zvo-
lena a Pešti, vedené kolonizátorom Túrócim, obsadily Čabu. Táto mohútna
obec stala sa zas matkou slovenských osád po ľavom brehu Tisy.

Prví dolnozemskí Slováci začali žiť viac svojským životom až po tole-
rančnom ediktu (1781), keď daná bola všetkým sloboda náboženská. Založené
boly hneď mnohé církve evanjelické a toto je dôležitá událosť v historii dol-
nozemských Slovákov. Cirkevný život hrál a hrá až dosial v živote dolno-
zemského Slováka velikú úlohu. Až po založení cirkví vznikly našské obce.
Evanjelická cirkev má velikú zásluhu o to, že prišlí Slováci nevtopili sa do
maďarského mora, lebo dľa jej riadu vo všetkých slovenských evanjelických
církvach sa československy kázavalo a pri službách chrámových užívalo sa
výhradne knih písaných českoslovenčinou. (J. Tranosciova Cithara Sanctorum,
Biblia králická atd.) Knihy, ktoré užívali evajelickí Slováci, pochádzaly väč-

Revue Naše Slovensko 203

šinou z Čiech. Tak dostať sa mi “do rúk český preklad biblie z nemeckého
zo 16. storočia od Jana Stránčnského (prekladateľ a vydavateľ českých knih.)

Táto kniha prišla na Dolnú zem s evanjelickými Slovákmi, ktorí pochodia
z gemerskej a Hontu, kde uchýlilo sa mnoho prenásledovaných Čechov, a
tak je pravdepodobné, že knihu túto doniesli na Slovensko českí exulanti a
prenesená súc na Dolnú zem, konala poslednú svoju velikú missiu — udržovala
národného ducha a jazyk Slovákov.

Katolícki Slováci maďarčili sa už v troch generáciach. Tak previedlo sa
úplné pomaďarčenie obce Kupusínu v Báčke za 74 rokov. V tejto stolici po-
maďarčili sa dalej obce: Nemeš Militič, Temerín, Veprovce, Parabuť, ktoré
obsadili Slováci-katolíci z Trenčína (stolice). V Ade, kde i českí vysťahovalci
bývali, všetko sa pomaďarčilo. Zo slovenských evanjelických kolonií maďarčili
sa len tie, ktoré buď dostaly maďaronskú správu, lebo založené boly jako ne-
patrné cirkvičky pri veľkých maďarských mestách. (Hódmezôvásárhely, Senteš,
Makov). Podivuhodné je, že maďarčenie dialo sa veľmi ťažko a až do dnes,
keď sú tieto kolonie už ceľkom maďarské, volajú ich „tót egyházak“ — slo-
venské církve. (A jaký vliv mala na Slovákov československá kniha, doka-
zuje malá episoda: V Senteši, čisto maďarském meste obznámil som sa so
starcom, jehož rodičia boli evanjelickí Slováci. Starec sa pamätá, že spieva
a modlievali sa za jeho mladosti slovensky. Ale zabudnul materinskú reč a
nezachoval si nič viac, než začiatok nábožnej piesne z Tranosciusa: „Díky
Bohu vzdejme, králi nebeskému . . .“)

Väčšie slovenské obce obstály v boji za svoja národnost statečne. Tak
na pr. Naďlak, ktorý jako ostrov stojí v maďarskom mori, vzdoruje jeho vlnám
už vyše 100 rokov. |

* *
*

Slováci prenikajú jadro maďarstva (krome Srbov, Rumunov a Nemcov)
dvoma smery — od severu k juhu.

Slováci západní (zo záp. stolíc slovenských) vyslali svoj prúd, ktorý
prebieha stolicu komárňanskú (5:3“. Slovákov zo všetkého obyvateľstva), ostri-
homskú (85/ Slov.) a vniká až k Budapešti. Slovenské osady obkľučujú
kruhom samo hlavné mesto, ktoré má 35/ slovenského obyvateľstva, väč-
šinou robotný ľud. K Pešti tiahne sa tiež venec slovenských ostrovov od Hontu
(39°5°/. Slov.) a Novohradu (269%, Slov.) Od Pešti počína sa „Dolná zem“.
Hneď pri Pešti vykvitajú prvé slovenské dolnozemské osady: Kerestúr, zalo-
žený Rusmi, a Ečer, Szent. Péteri, Bíň a Piliš. Prúd slovenských osad tiahne
sa medzi Dunajom a Tisou a minúc slovenské dedinky na Dunaji M. Apostag
a Dunaeaházu vniká do Báčky (4-77. Slov.) a Sriemu.*)

*) Na pr. ve stol. pešť-pilišké sú tieto obce s väčšinou slovenskou: Šári (1705 SI.,
t. j. 65°/,), Dumaeďháza (1926 SI., 94°/,), Kerepeš (789 SI., 67°/,), Malá Tarča (713 SI.,
88!/,), Tarča (789 SI., 80°/,), Bíň (745 SI., 67%), Ečer (962 SI., 85%,), Péteri (1053 SI.,
85%,), Piliš (2384 SI., 51%), Sántó (1356 SI., 86%), Sv. kríž (964 SI, 91°,), Sentlásló.
(646 SI., 92°/,), Čomád (624 SI., 75:5%,), Pišpek (155 SI., 55%,), Boťany (347 SI., 67°),

204 Revue Naše Slovensko

Východné stolice slovenské vyslaly prúd od Košíc a Nov. Mesta Šaryš-
ského, ktorý zabieha do stolice biharskej (1°3°/. Slov.) a siláďskej (14/ Slov.)
tvorí pri Miškovci skupinu osád a vniknúc na Dolnú zem v stolici békéšskej,
kriesi na ľavej strane Tisy četné slovenské kolonie. Skupina najsevernejších
osád slovenských z tejto strany Tisy tvorí ostrov sarvašský, potom čabianský,
slovensko-komlóšskej a v Čamáde ostrov naďlacký. Prúd osad zavadiac o sto-
licu aradskú (1°6°/. Slov.) vniká do Torontálu, kde vytvorí 4 mocné slovenské
osady a spojuje sa vo Sriemie Starou. Pazovou s prúdom západným.“)

- Dolnozemski Slováci dľa úradnej štatistiky r. 1900:

Stolice záp. prúdu: Stolice vých. prúdu:
Hl. mesto Bpešť . . . 25.168 SI. Stol. békéšská . . . . 64.467 SI.
Stol. Pešť—Piliš . . . 33.365 „ „ aradská .... 5.600 „
„ Báč—Bodrog . . 30.068 „x „ o čČanádská . . . . 17.274 ,
Nový Sad ..... 1.480 „ „ torontálska . . . 14,969 ,,
Sriem ....... 11.330 , „ o temešská . .... 2.977 „
101.411 ŠI. 105.287 SL
Dolnozemských Slovákov bolo koncom r. 1900 206.698.
* *

Vtedy, keď prvi Slováci osádzali sa na Dolnej zemi, otázky národnostnej
esté nebolo. Náboženstvo zaujímalo prvé miesto — zurily náboženské boje.

Prvé intensívnejšie znaky národného života dolnozemských Slovákov ob-
javujú sa vystúpením Štúrovým. |

J. Kollár a zvlášte P. J. Šafárik, ktorý jako professor poetiky na srbskom
gymnasiume v Novom Sade na Dolnej zemi, po srbských monastýroch sbiera
dáta k svojim svetovým prácam, — zanechali v národnom živote mohútny
dojem. Pod predsedníctvom Šafárikovým založený bol na Dolnej zemi i „Slo-
venský literárny spolok“, ktorý sa však v revolúcii (r. 1848—9) rozpadnul.

Boje v búrlivých rokoch revolúcie odohraly sa tu len medzi Rumunmi a
Srbmi z jednej strany — Maďarmi z druhej a to s veľkou zurivosťou. Nepre-
budené slovenské obce zostaly tiché až na nepatrný počet (St. Pazova, Kysáč,
Kulpín). Slováci jako národ vôbec mierumilovný, nebúrili sa, samostatne jako
Nová Ves (250 SI., 61°/,), Žid (487 SI., 63“). — Ve stol. báčské: Selenča (3100 SI., 95%/,),
Lalit (1271 SI., 50%,), Pivnica (2871 Si., 57°/,), Hložany (2597 SI., 94°/,), Kysáč (3953 SI.,
92%), Kulpín (1848 SL, 58°/,), Petrovec (7491 SI., 95°/,). — Ve Sriemu mesto Stará Pa-
zova je skoro čisto slovenské (6678 ob., 5018 SI., 75°/,).

*) Ve stolici békéšskej, ktorá má 23°/, (64.467) Slovákov, majú slovenskú väčšinu
tieto mestá: Veľ. Čaba (27.488 SI., 73°/,), Slov. Komlóš (9050 SI., 87°/,), Sarvaš (17.771 SI.,
‘68°/,). — Ve stol. aradskej: Medešeďháza (1784 SI., 60°/,). — Ve stol. čanádskej má
skoro polovicu ob. Slovákov Slovenský Banhedeš (2800 SI., 49°/,), väčšinu slovenskú majú
Vegheďháza (772 SI., 55°/,), Albert (1175 SI., 95“ ,), Ambrózka (978 SI., 94°/,), Pitvaroš
(2699 SI., 86°/,), Naďlak (7424 SI. 54°/,). — Ve stol. torontálskej: Šándor (735 SIL, 77°/,).
Kovačica (4141 SI., 91“,,., Padiná (4090 SI., 94°/,), Slov. Aradác (2222 SI., 91°/,). — Ve
stolici temešskej: má Temešvukovár skoro polovícu Slovákov (577 SI., 48°/,). — (Podrobná
statistika je v „Narodopisnej mape uhorských Slovákov“ od L. Niederle).

Revue Naše Slovensko 205

revolucionári nevystúpili, ale pres to bojovalo ich mnoho čo donútených gar-
distov po boku Maďarov. Neni sa potom čo diviť, že Srbi chovali sa proti
ním nepriateľsky a v Silbáši vykynožili mnoho Slovákov.

Prebudení jednotlivci bojovali po boku národností. Boli to bojovnejší Slo-
váci z vojenskej hranice, Kulpína a Kysáča, z ktorých mnohí zostali na bojisku.

Po búrnych rokoch revolúcie národný život omedzil sa na divadelné zá-
bavy, prednášky, sbierky na Maticu a slovenské gymnásia, volebné agitácie,
ktoré tiež z času na čas rozprúdily národný život. — Poslanecké voľby v mi-
nulých časoch maly len raz prajný pre nás výsledok, vtedy, keď r. 1869
v kulpínskom volebnom okrese zvolený bol Viliam Pauliny-Téth za krajin-
ského poslanca. Pozdejšie vystúpivší dr. Michal Mudroň prepadnul dľa zná-
meho uh. kráľ. volebného poriadku.

Až do nedávna dolnozemskí Slováci mali o moc väčšiu slobodu vo
veciach národných jako Slováci, žijúci na Horniakoch. Na nich zabúdalo sa,
a zatiaľ čo na horných stranách trestali každé slovenské slovo, maďarčiace vlády
jako by dolnozemských Slovákov nevidely. Boly síce tiež menšie preháňky,
ktoré sa ale so zbojnictvami, páchanými na hornouhorských Slovákoch, ani
prirovnať nedajú. Snád práve táto zabudlivosť vlád bola príčinou toho, že
národný život na Dolnej zemi nekráčal krokrom ráznejším. Všetci: i slovenské
centrum i nepriatelia považovali dolnozemských Slovákov za ztratených pre
slovenský národ nu vždy. (Dokončenie).

KUNA:
PEZINEK.

KK a jak povstalo toto mésto, proto není dosti spolehlivých dúkazú :
pravdépodobno však je, že mésto stálo už pred némeckou kolonisací
v 13. století. Král Bela IV. vyjmul Pezinek ze rady majetkú prešpurského
zámku a daroval jej r. 1256 hrabčti Kosmovi a Achillesovi, pčedkúm pe-
zinských a svatojirských hrabat. Toho času byl ješté zámeckým pozemkem a
pfipomind se pod názvem Tersi Bozen, r. 1355 však již pod jménem Villa
Bozen, jako hrad se již však objevuje o 3 roky drive.

Podle podani se jeho prví obyvatelé neusadili na jeho nynčjším misté,
nýbrž na tehdejším Zumbergu, tedy blíže k horám a teprve znenáhla se sté-
hovali blíže na rovinu, na louky. Néktefi odvozují jeho jméno i z toho, že
v dolnosaském dialekt Rasen znamená tolik co louka (Wiesen) a tak povstal
z némeckého slova Basen v maďarštiné užívaný název Bazin.

Pravdépodobnéjsim je, že jméno Bazin souvisí se slovem baza: nynčjší
jméno Pezinek však povstalo z némeckého Bôsing.

„Bazin“ pripomíná už listina krále Ondfeje II. z r. 1208, kterou ho týž
dává darem Tomášovi, nitranskému županovi. R. 1271 český král Otakar IL.,
když celé okolí Prešpurku pustošil, i Pezinek dobyl a rozbofil. Vladislav IV.

206 "Revue Naše Slovensko

daroval tento majetek Janovi, prešpurskému županovi, v odménu za zasluhy, >
které si získal v bojích proti Aprovi čili Apurovi, sedmihradskému vajdovi.
Mčsto i v 15. století zústává majetkem pezinských a svatojirských hrabat a
nemá ještč žádných výsad. Zde zemfel r. 1446 a je zde pochován ve farním
chrámč hrabé Juro. Tento se r. 1441 oženil se vdovou Ulrika Wohlfahrta
z Červeného Kamene, s níž obdržel i tento hrad. Pončvadž se však králi Ma-
tyášovi zpronevéfil, ztratil statky, leč jeho syn Petr, který zústal králi včren,
dostal aspoň část majetku zpčt. Po jeho smrti nalézáme jeho syny Jura a
Wolíganga v pezinském panstvu, které drželo soud nad 30 pezinskými židy,
obžalovanými pro domnélou rituelní vraždu. Tito byli odsouzeni k upálení a jejich
dčti, mladší 10. rokú, byly dány na výchovu do kfesfanskych rodin.

Po bitvé u Moháče je pánem Pezinka již Jan Zápola a po jeho smrti
mésto opčtné pripadlo králi. Král Ferdinand I. daroval Pezinek po Gašparovi
Serédym a grófovi Neuburgovi r. 1566 Echiovi Salm-Neuburgovi za udatnost,
jiZ znovu vydobyl Vesprém a Tatu. Od jeho potomkú prevzal mčsto r. 1575
do zástavy Jan Kružič, hrabé lepoglavský za pújčku 132.000 tolarú. Kružičova
vdova, rozená Kateľinu Pálffyova, vdala se za Štefana llléšhaziho. Tak se
dostal Pezinek do rukou této slavné rodiny. Pezinčané vynaložili všechno
možné, aby se z panství krutých llléšháziovcú vysvobodili. Prostčednictvím
svatojirských hrabat obrátili se o pomoc ku králi Rudolfovi, aby jim dovolil
vykoupiti se z poddanství. Toto dovolení s jistými podmínkami také obdrželi.

Ve smyslu této výsadní listiny byl Pezinek povýšen mezi královská svo-
bodná mésta. Jenže Štefan Illéšházy nechtél o takovém jednání ani slySeti a
činil Pezin¢anim a královským komisafúm všemožné pfekazky. Když se za
vážnými záležitostmi vzdálil na Moravu, jeho manželka, tedy majitelka Pe-
zinku, v jeho nepfitomnosti snazeji se s méSfany porovnala a smlouvu s nimi
9. dubna 1602 podepsala. Rozliceny llléšházy zapletl se dokonce i do žaloby
pro urážku královské osoby a utekl z Uher do Varšavy.

Pezinčanúm se pomstil tím zpúsobem, že se pfipojil k Bočkaiovi, který
mu slíbil, že mu ztracené majetky vrátí. Bočkaiovci zaplavili za kratko celé
horní Uhry a obsadili i prešpurskou stolici. llléšházy vrátil se do Pezinku,
který od povstalcú mnoho vytrpčl. Tito mčsto úplnč vydrancovali a na vícero
mistech zapálili. Mezitim llléšházy, jako obezčetný človék, který je pamčtliv
vrtkavého štéstí, pod rukou vyjednával s králem, aby se dostal k svému ma-
jetku. Začátkem r. 1606 nalézáme ho již ve Vídni, kde se jednalo o uzavčení
míru, coz se také podafilo. V odménu obdržel nejen pezinské a svatojirské
statky, nýbrž i jiným zpúsobem byl obdarován. Následkem toho Pezinek znovu
pozbyl práva, daného mu roku 1598 králem Rudolfem.

llléšházy stal se nejhorlivčjším a nejvlivuplnčjším pfivrzencem krále
Matyáše a vyšinul se r. 1608 k hodnosti uherského palatina. Tehdy postavil
llléšnházy prúčelí pezinského hradu. V kapličce postavené pfi tehdejším pe-
zinském evangelickém, nyni katolicko-farním kostele, leží Štefan llléšházy po-
chovan.

Revue Naše Slovensko 207°

Po jeho smrti se Pezinčanúm pfece jen podarilo vyprostiti se z pod-
danství. Král Matyáš výsadní listinou r. 1615 vystavenou, vrátil jim pezinské
panství a co k nému náleželo a kromč toho je obdafil nčkterými výsadami.
Pončvadž však ani Pezinek ani Sv. Jur nebyly s to, osvoboditi se od veľkých
bčemen a dluhú, prosili sami mčšťané krále, aby je vzal v poddanství, coz
se také stalo.

Tehdy prevzal strážce uherské koruny, hrabč Štefan Pálffy od krále Fer-
dinanda II. pezinské a svatojirské panství, bez mčsta Pezinku a Sv. Jura za
60.000 zlatých. Tak zústala zmínčná mésta až do r. 1444 v rukou Pálffyovcú,
kdy je královna Marie Terezie zase vrátila mčšťanúm.

Méstské hradby se začaly stavčti r. 1643. Bylo opevnéno celkem jede-
. nácti baštami a mélo 3 brány. Jednu z nich, t. zv. trnavskou r. 1663, když
se obávali tureckého vpádu, dali zazdíti. R. 1683 trpčlo mésto mnoho od pfi-
vržencú Emericha Thôkelyho, který se tam dne 27. srpna zdržoval. V fijnu
r. 1704 vojska Rákóczyho pod vedením Bočkaiovým mésto obsadila, vy-
drancovala a zapálila.

14. června 1747 bylo slaveno 100leté jubileum povýšení mčsta mezi svo-
bodná mésta královská.

R. 1784 celé mésto lehlo popelem. Totéž neštéstí potkalo mésto r. 1832

kdy pfi strašném vichru vypukl v sousední obci Cajlu oheň a vétrem byl
prenesen i do Pezinku. Méstsky archiv byl téméň úplné ohném zničen.
' Nékdej&i illéšházyovský zámek byl stižen mnoha nehodami. Zevnčjšek
jeho sice mnoho nevykazuje, za to však jeho dvorany skrývají v sobé mnoho
skvostných umčleckých pokladú. Hrabé Jan Pálffy, bohatý velmoz a znalec
a sbératel uméleckych pčedmčtú, ozdobil zámek vzácnými uméleckymi vécmi:
obrazy, gobeliny, skfinémi, vykládanými stoly a zrcadly. Mezi obrazy nalézají
se díla Quida Reniho, Coreggia, Brenghela atd.

V méstském museu nalézáme mnoho cechovních truhlic, náťadí, peceti atd.
Nejvštší ozdobou je však podobizna Jana Kupeckého (1667—1740), nej-
vštšího syna Pezinku, malife svétové povésti, jehož rodiče se sem pristčhovali
z Čech. Jeho otec, chudobný tkadlec, chtčl ho vyučiti svému femeslu, ale syn
mu z domova utekl a učil se ve Vídni malovat. Potom procestoval Italii,
odkud se vrátil do Vídnč, kde získal svými podobiznami svčtového jména.
Zemfel v Norimberku r. 1740.

V Pezinku kvetl kdysi prúmysl. Remeslníci sdružili se v cechy, zvláštč
vynikaly cechy stolafú, bednáčú, zámečníkú atd.

Reformace se v Pezinku rychle rozšífila. Velkym ochráncem protestantú
byl Štefan llléšházy. Jen málo katolíkú zústalo v mésté, ktefi byli nuceni cho-
diti do kostela do sousední obce Grinádu, pončvadž tato k panstvi llléšhá-
zyho nenáležela. Za Ferdinanda II. byl farní kostel opčt evangelíkúm odňat
a vrácen katolíkúm. Následkem toho si "evangelíci pomocí hornouherských
stavú v létech 1655—1659 postavili na hlavním námčstí nový kostel; držeti
jej však mohli jen krátký čas, neboť jim ho r. 1674 s kostelním majetkem
odňali a odevzdali jezuitúm. Téhož roku usadili se ve mésté i kapucíni. Tito

208 Revue Naše Slovensko

si v letech 1718—1726 postavili kostel i klášter. Evangelíci byli nuceni cho-
diti na služby boží do Modry. Nynčjší kostel založili si r. 1783, ale bez véže,
jež byla: pfistavena teprve v létech 1857— 1863.

V okolí Pezinku rodí se znamenito víno, které má již od starodávna da-
leko široko dobrou povčsť. Počet obyvateľstva se od počátku 19. století jen
málo rozmnožuje. R. 1819 mélo mésto 4270 obyvatel, nyní má dle nejnovéj-
šího sčítání 4899. Včtší polovinu tvori Slováci (2666), menší (1752) Némci,
kdežto za Maďary se dalo zapsati 418 osob.

SERGIEJ TRITONOVIČ:

ČERNOVÁ.
Slovenská tragoedia v V dejstvách.
OSOBY:
Alexandr Párvy, biskup spišskej dioecese. Jakub, bývalý kostolník.
Andrej Hlinka, ružomberský r. k. farár. Slúžný.
Fišer, administrátor. Podslúžný.
Pazúrik, dekan. Katrena, |
Kaločai, katechet. Zuza, j staré babky.
Pater Hildenbrand, kapucinský mnich asi Janko Orlovský, 28ročný mládenec, Amerikán
9Dročný spovedlný kňaz Párvyho. Veverica, hajdúch.
Gregor, mladý kňaz v kapitule. Mrmaj, sluha v ružomberskej fare.
Faga, obyvatel černovský. Martin,
Fagová, jeho žena. Michal, | mládenci.
Ruženka, ich dcera. Jurko,
Fula, obyvatel černovský. Anička, |
Fulová, jeho žena. Evka, dievčience.
Bačkor, senátor černovský. Zurka, |

Ľud. Dáma. Žandári. Mládež obojího pohlavia. Hrobári a nosíčia rakví. Starec. Mladá
žena. Žena s dietkami. Chór.

DEJSTVO I.
(Ulica v Ružomberku: v úzadiu kostol, pri ňom fara, ku ktorým vedú 2—3 schodíky.
Sviatoční deň popoludnie.

VÝSTUP 1.
Slúžný, Veverica.
Slúžný: lštván!
Veverica: Rozkaz! pán velkomozny. (Postavi sa strmo.)
Slúžný: A potom len opatrno: a všectko dobre prezerať!
Veverica: Rozumiem, pán velkomožný !
Slúžný: Menovite na pánslávov a amerikánov dávať dobrý pozor:

každý jejích krok stopovať. Kam idú, s kým sa rozprávajú, čo hovoria: všetko,
všetko musíme vedeť.

Slovenští dfevorubci.

Ja do hory nepojdem,

drevo rúbať nebudem,

drevo by ma zabilo, zabilo, héj!
čo by dievča robilo?

Už môj milý z lesa ide,
malované drevo vezie,

píska sobe na listočku,
že ma peknú frajerôčku.

[m]

Revue Naše Slovensko 209

Veverica: Rozumiem, pán velkomozny!

Slúžný: A zvlášte, či nerozdávajú nejaké knižky lebo letáky, lebo
noviny medzi ľudom vlasti nebezpečné. Lebo to je taká háveď, ktorá by
nedbala krajínu ihneď Rusovi zapredať a nás všetkých dobrých vlastencov
na Sibir poslať. Ale jim stúpime na prsty. A teraz tu budete hore-dole pred
kostolom cirkulovať: a keď by ste zbadal nejaké kopenie, sháňanie sa ľudu,
ihned rozoženete tú háveď! Žiadne schôdzky sa nedovolujú. A keď by ste
sám s nimi nevládal, privoláte si žandárov!

Veverica: Rozumiem, pán veľkomožný !

Sluzny: V piatej hodine pridete na raport a potom mi všetko udate ;
koho ste videl, kam išiel, s kým išiel, čo sa rozprávali? O všetkom mi musite
dopodrobna zprávu podať! Rozumiete ?! (Odchodi).

Veverica: (salutuje za ním). Rozumiem pán velkomozny! (Vráti sa
S hnevom). Samý shon a špehovanie odkedy čert dovliekol sem toho jakéhosi
nového ďasa-fiškusa! Mohol aj tam kdesi v pekle v tej Nitre zostať!

Eh inakšie to bolo predtým: človek sadol si pri bráne na lavicu a sedel
celý deň a sa aj vyspal. Alebo mohol hen na hostinci vysedúvať, dokial sa
mu len chcelo a nik sa po ňom neobzrel, iba ak bolo treba nejakeho lumpa
odšupovať!

A terazl Choď hore-dole a stráž! Čo: no kýho dasa že mám strážiť!?
Tie prázdne ulice!? A v takéj horúčave! Idem ja radšej do chládku a sa
občerstviť a potom ti toho nahovorím, kolko len budeš chceť (poobzerá sa).
Nevídať nikoho: iba hen dve staré baby trkocú: tie snád len neobrátia mesto
na ruby. (Pozre druhou stranou) A lala hen Bačkor beží, ako by ho ktosi
honil. S jakou as ten prichodí.

VÝSTUP II.
Veverica. Bačkor.

Veverica: Kam že, kam kamarát, tak speSno ?

Bačikor: Specham toť na slúžnovsky úrad o radu a pomoc: veď sa to
tam u nás tuším rebelia ztrhne. A zvlášte ženy také kriky a lármo stvárajú,
že až človeka strach popáda. Nuž, reku, idem to vrchnosti oznámiť.

Veverica: To ty bratku dobre robíš! Pošlú vám tam celú kopu Zan-
dárov — aspoň sa jích my ztraseme — a vy jím tam musite kvartiere dávať
a jich pekne chovať, a za to ťa tvoji susedia velmi, ale velmi pochvalia!

Bačkor. No, ale čo mám robiť? Čo mám robiť? Dám sa hádam ubiť,
dám sa hádam zmárniť? Však tak sa ku mne chovajú, ako keby som všet-
kému ja bol na príčine. A čo ja môžem za to, Ze ho odohnali!

Že vraj držím s pánmi a jim do uší donášam! Nuž a s kým že mám
držať? A neni-li to moja povinnosť, aby som všetko, čo sa v obci deje,
vrchnosti oznámil? Tak aj teraz! Nuž či tonemám oznámiť, že sa tam v ko-
stole schádzajú a bez kňaza sa modlia a spievajú! A načo že je kňaz?!
A kostol není ešte ani hotový, ani vysvätený! A to všetko je práca toho
Orlovského , len toť prišiel z Ameriky a už myslí, že je tu bohom!

210 Revue Naše Slovensko

Veverica. Ej, toho aj pán slúžný, aj ja, mame v žalúdku. A sem pri-
chodí, pokúšať a rozličných pojtášov shromážďuje vôkol seba a nahovára,
že vraj neposlúchať pánov! Nu dám ti ja neposlúchať!

Bačkor: Veď, aj dnes je tu a čosi sháňa. Za dobrým iste nepriešel!

Veverica: Tu je? Však ho ja nájdem!

Bačkor: A ešte aj to ti poviem, že majte sa na pozore!

Veverica: Na pozore!? — Ako? Prečo?

Bačkor: Nuž len proto, že ten Orlovský už posháňal celú Černovú
a teraz tu okiste pokúša a búri ľud! Na večer má prísť Hlinka s vlakom,
pôjdu ho tedy na nádražie vítať a uvidíte, uvidíte, že vám tu čosi vyvedú.

Veverica: Ako to vieš? To by bola robota, to by bola robota! Nie,
to sa nesmie trpef, to sa nesmie stať! Ale čo robiť! Ako to zahatíme? Aha,
počkej, napadlo mi!

Bačkor: Podaj radu, tys múdrejší ako ja.

Veverica: To neviem: poď ty teda kamarát so mnou. Pôjdeme za
pánom slúžným a jemu vec oznámime. Ten si s nimi poradí, ten jich naučí!

Bačkor: Však aj ja som to tak myslel: no vidíš, a vy potom poviete,
že ja nič neviem.

Veverica: Na mieste si ty chlap, Bačkore ! poď, aj pán slúžny ťa pochvália
(potlapkúva ho po pleci. Odídu preč.)

VÝSTUP III.
Katrena, Zuza (prichodia se strany od kostola).

Katrena: Neni to už také, neni; ani ten zvončok už tak nezneje, jako
za pána farára. A pri pozdvihováni, Boženko môj, skoro som zaplakala.

Zuza: A ten kostolík prázdny ! Inokedy miesta nebolo a teraz sotva že
vidno človeka. Ľud, hľa vidíte, radšej stojí okola kostola, alebo ide do okolia
na Lúčky, lebo do Revúcej. A niektorí ani do kostola neidú: že vraj načo
darmo pohoršiť sa tam.

Katrena: Ba, prečo jím len bránia pred ten svätý oltár?

Zuza: Veď som si, aj, susedka moja, pomyslela: Boženko môj, čo sa
len tak previnili, Co sa len tak previnili? Však predca dali pánu Bohu, čo je
jeho a ľudom tiež. A chudoba jak za nimi banuje a siroty jak plačú.

Katrena: Ale tak je to susedka moja, tak: čím je človek lepší, tým
má viac nepriatelov. Však aj Krista Pána ľudia ukrižovali, bárs jim on len
dobre robil.

Zuza. Nevďačnosť to, veliká ľudská. Počula som, že jich to ten notár
s rychtárom obžalovali a preháňali. A veď tomu notárovi len nedávno ťaž-
kými peňazmi pomohli.

Katrena: Bôh nech platí jemu! No ale teraz čože susedka moja, kam
budeme chodiť tak spoločne pomodliť sa Bôhu? Ved ja bez toho kostolitka
už ani byť nemôžem. A sem, keď nám otca duchovného vyhnali ani ja viacej
nepôjdem.

Revue Naše Slovensko 211

Zuza: Vari by sme išly do Černovej, do toho nového.

Katrena: To, to: len že ten neni ešte posvätený pánu Bohu: a tiež
Jakés chýry zlé prichodia odtial.

Zuza: Čujem, slýcham čosi, ale tak myslím, že pán Bôh všetko to
obrati na tú dobrú stránku. Len majme trpelivosť.

Katrena: V tej sa ja cvičím už od mojej mladosti: a veru, susedka,
všeličo som zažila už na tomto svete.

Zuza: Tak, tak, dušenka moja, tak...

VÝSTUP IV.
Predošlé, Jakub.

Jakub (rozhorčený prichodí od kostola: babky sa obrátia): Sme jako
ztratené a poblúdilé ovce: sme jako ten ľud Israelsky opustený a bez pro-
rokov zanechaný. Vodcov už nemáme a na ktorú cestu isť, nevieme.

Zuza: Tak, tak, Jakubko, tak, tak ...

Jakub (stane si s babkami do kola a rozhorčeno sa zťažuje): A do
dedictva našeho nám vstupuje noha Filištínov ! Nevolní sme, nevolní, jako ten
národ Israelský v zemi egyptskej.

Hah, že dočekať som musel časov týchto, na ktoré len so slzavým okom
hľadím! Chrám svätý je opustený, cesty jeho zarastajú trávou, chodničky
k nemu vedúce pustnú a neprichodí nikto k nemu ani v deň nedele, ani v deň
sviatku! Čože z nás bude, keď sa od Boha odvraciame!

A fara, tam, kde bol predtým teplý a pritulný kút priateľstva, a kde
ovzdušie lásky kresťanskej a pobožnosti vládlo, tá stala sa pelešou lotrovskou !
Tam sa lumpi sháňajú : žranice a pijatiky do rána trvajú. A všetko to ten
„administrátor strojí!

Z uza: Ver, Jakubko, to nie je kňaz: bohoprázdný to človek!

K atrena: Ba, jako len predstupuje pred ten oltár boží a berie do ruky
- sviatosť nejsvatejSiu! Že sa nebojí Boha!

Jakub: Áno — ešte — 6 hanba a potupa — včerajšiu noc, akési
„handry zhýrale tam trávily vo společnosti kadeakých lumpov!

Čoho som sa dožil, čoho som sa dožil!

Katrena: A my s tebou, a my s tebou!

Jakub: Tridsať rokov slúžil som verne okolo chrámu a fary — to Bôh
na nebi je mi svedkom — a s radosťou som konal povinnosti svoje, ale
„dnešním dňom vypovedám službu. Nemôžem sa na ten neporiadok ďalej dívať
a i ten administrátor zhnusil sa mi celý. A keď nám kňaza-otca dobrého odo-
hnali, druhému ja slúžiť nebudem.

Zuza: To potom už úplne nám kostol od chuti odpadne. Doteraz bárs
i ten kňaz cudzý bol, predca ste nám vy bol známý a človek už jako tak
uspokojiť sa vedel. Ale teraz... keď vy vypoviete . . . no poručeno pánu

Bohu...
14%

212 Revue Naše Slovensko

- VÝSTUP V.
Predošlí, Fula, Faga, Fulová, Fagová, i viac chlapov ažier
(Prichodia a okolo Jakuba .sa shromažďujú, ktorý živo a rozhorčeno jim vysvet-
luje, obracajíc sa ku kostolu a fare).

„ Fula (prichodí s Fagom): Keď by na vlastné oči videli, čo zrobili, snáď
by predca obanovali skutok svôj.

Faga: Neverte, sused. Však čo nachodili, nadopisovali, naprosili sme > Sa,
ale nič: žiadnej odpovede nedali. Každý len pokrútí hlavou a keď aj sľúbi,.
to len na oko! Nesplní nič! Zatvrdlí to ľudia sú oproti nám malým.

Fula: Tak to ale zostať nemôže. Vidíte hľa, že národ úplne sa
odcudzil od kostola a z našich ani jednoho som nevidel vnútri. Vonku
zástupu plno, ale nik nechce ísť na pobožnosť.

Faga: Pousilujeme sa my čím skôr dostaviť a potom vysvätiť náš kostol ;.
zostaneme doma.

Fula: I tak nám málo čo bude spomoženo, lebo kňaza nepošlú nám
cudzieho. (K Jakubovi): A čož, kostolníčko, vy tiež nieste v chráme?

Jakub: Nie, priatelia moji! Cudzý je už pre mňa stánok ten presvätý.
(Faga, Fula, stanú si k ostatným a Jakub vede slovo ďalej.)

VÝSTUP VI,

Predošlí, Janko Orlovský, Michal, Paľo, Jozef mládenci, Ru-
ženka, Katka, Marta, Terka dievčence, aj iní mladenci i dievčence pri-
chodia.

Janko: (k Ruženke.) Aj, tys Ruženka tu? Ja myslel som, že spatrim:
teba v chráme na mieste zvyčajnom, kde dľa poriadku s družicami stávaš:
však márne blúdili tam oči moje. Ale čo za plam horí v tvári tvojej?

Ruženka: Ach sklamánie ma potkalo dnes nenadále. Ja i kamarátky
už vopred tešily sme sa, že dľa zvyku vo spoločnej púti pôjdeme bohoroditke-
Márii poklonu svoju vzdať a vo zbožných .srdciach ju zvelebif; a tu počujeme,
že putovanie nebude. (K Jakubovi): Avšak ujčok, či, čo hovorím pravda je?

Jakub: Tak je, dievka moja, tak! Vystane naše putovanie, lebo nemá,
kto národ zbožný doprevadiť.

Janko: A jeho velebnosť pan farár, zdaliž nezúčastní sa s námi tejto
pobožnosti.

Jakub: Nie, syn môj Janko Orlovského. Však vám známo iste, jako to:
s ním naložili !

Faga: Počúvame, počúvame, že cestu k oltáru jemu zatvorili: ale že
prečo sa tak stalo, to nám známo neni. Čo hádam, len ťažko neprevinili Sa
proti cirkvi svätej!

Jakub: Bôh nebeský chráň vás takejto mysle! Však pri stavbe chrámu
zkúsiť ste mohli vernosť a horlivosť jeho. Bôh na nebi najlepšie zná, čo príčina
toho! Ale iste, iste my hriešnici sme velkí a preto dopustil on vzdialiť od nás.
pastiera našeho dobrého.

Revue Naše Slovensko 213

Janko (živo): Ej, nieže tak ujčok smyšlajte v pobožnosti vašej. Pravda,
vy keď so dňa na deň v blizkosti miesta svätého bol ste a celé dni len
glorie znely v uši vaše, ináč ani nemôžete hovoriť: len seba pokorovať a
v. prsia biť sa kajúcne. Ale ináče to ukazuje vír a skutočnosť života!

- Hla! zlostná ruka katov naších tlačí šije naše a my, jako tie ovce sme trpe-
liví a tým viac od ních hanení a hnetení! Ale tak nesmie na ďalej to trvať.

Fula: Ver’ tak by to ani byť nemalo! Keď cez dlhé roky mohli sme
V x pokoji naživať, prečo že nie teraz? Príčina v nás neni.

„Jakub: Pokoj bol nad krajom našim a my slúžili sme Bohu vo všetkej
ochote. Ale teraz viac za svetom týmto sa ľud sháňa, kostol nepilňuje a preto
nás Bôh tresce!

Janko: Zase len lamentácie ! Nám tých viac netreba. (Horlivo.) Ale päsť
tvrdá, čo železo, tá nech v boji sa merá. A dokial len od Boha pomoči čakať
budeme, to nikam neprivedeme. Budeme nevolní vždycky! Pomož si človeče,
aj pán Bôh ti pomôže — vraví zkusenosť. Či hádam nie tak!!

Faga: Tak, pravdu čistú pravíš!

Janko: Vidíte to dobre, že ti páni sú nám všetci neprajnici. Oni vy-
hubiť nás chcejú a to začínajú s našími vodcami, aby nemal kto nás skutkom,
radou vodiť. A už drzosť jejich priďaleko siaha! Už vstupuje noha jejich na
tú pôdu, kde predtým v úcte mali naše zbožné city. Už nám aj oltár berú,
lebo obetovalo na ňom srdce slovenské s námi citiace, za národ svôj bijíce.
A vyháňajúc vodcov našich, vyháňajú aj nás. A my čo? Jakú odpoveď a
na to dáme? Budeme to trpét? Budeme aj naďalej ustupovať?

Michal ml.: Vystúpíme z cirkve, to bude odpoveď jím naša.

Janko: Netreba nám z cirkve vystupovať, ta nezvinila nám praničoho.
Ale musíme vôlu svoju prejaviť dôrazne a ukázať jim, že aj slovo naše má
mať svoju váhu.

Fula: Avšak jim ustúpiť znamená už viťazenie naše. A to oni nedovolia
dobrým rozhodnutím.

Janko: Treba jich prinútiť k tomu násilnosťou! Od Tatier a Kriváňa
hen vietor keď zburáca to zastene a kloní sa i ten dub stoletý, nuž či len my
máme hnev svôj v sebe dusiť a tak hynuť bez slova a slávy!

Jakub: Mladá krv, Orlovský, ihraje ti v žilách! a myslíš, že zmôžeš ty
sám ten svet celý! Počkaj, až sklamanie časté zastihne ťa, zbadáš jak ohybká
Je šija človeka.

Janko: K čomu mladosť zvykne v tom staroba sotrvá. Aj, vy ste zvy-.
knutí na prisnú poslušnosť, najmä keď kňaz velí, a bárs by i na životy vám
siahal, vy podrezať dáte hrdlá si svoje. Lebo si myslíte, že tím zaľubenie Boha si
ziskate ! |

Mne ale bridí sa sebaotročenie a chcem život volný, bárs aj borby plný
a ku tomu si chcem aj svôj národ učiť. Preto s tým poriadkom, ktorý tu za-
viedli spokojný som neni a krivdu spáchanú pomstiť hľadeť budem. —

214 Revue Naše Slovenske

VÝSTUP VIL
Predošlí všetci. Veverica.

Veverica: (trochu sa tacka, podgurášený. ) Čo sháňate sa tu ako na pro—
cessiu! Nemáte inej roboty? A tu darebáčite? Na, skutku sa mi odfialto od-
practe! — (zástup sa sráža do kôpok a ustupuje.)

Michal (domiňa Vevericu): A čo, len vy môžte darebáčiť a zahálať celé
dni! A ešte vám za to aj platia!

Veverica: Nekvokaj, papľuh so zamastenou hubou! Ja strážim naď
verejným pokojom a poriadkom a preto vás oslovujem, aby ste sa odtialto:
rozišli.

Michal: Nezavadzáme tu nikomu: a keď je vám tu tesná cesta, obej--
dite inou stranou.

Veverica: Hovorím ti, nekvokaj, lebo keď vytiahnem šablu, odrazím tí.
nos. Alovanti, kade, ktorý hore-dole sa mi rozchádzajte! (Začne zástup roz-
háňať a vytláčať.)

Faga: A kamže pôjdeme, keď sme sem schválne prišli !

Veverica: A čo je tu komedia? Hen máte kostol: chodfe se pánu.
Bohu pomodliť za dobré zdravie! Ale tu, aby ste sa mi kopili, to nedovolujem.

Michal: Ba, povedzte radšej, že „to neni dovoleno“ tak sa to hovort
po pánsky.

Faga: Do kostola nepôjdeme, lebo odtial nás vyhnali.

Veverica: Kto vás vyhnal? Čo vás vyhnal? Však práve teraz slúží
kňaz, môžte ta isť a koľko sa vám len páčí počúvať a sa modliť.

Faga: Jaká to modlitba, keď ti srdce hnevu plné? Či desaťkráť neza-
kľajes. keď pozreš v modlitbe ku tomu oltáru a napadne ti všetko, čo sa
bolo stalo! S tým kňazom mne nemožno sa modlíť!

Veverica: Lary, fáry, kmotre! Pomodlíš sa, či je to ten, lebo druhý ;
čert ako diabol. Všetci sú rovnakí !

Jakub: Neni sú, Ištvánko, neni! Jeden slúží pánu Bohu a druhý Bel-
zebúbovi. Jeden miluje svoje ovečky, jako dobrý pastier a druhý jich nená-
vidí a hrdúsí, ako vik.

Veverica: Eh, kmotre, čo tam po tvojich kňazoch! No ale pravda, ty
si tak z polovice svätý, ty jich musíš zastávať! Mne veru netreba ani kňaza:
ani kostola.

Jakub: Nuž a Bohu slúžiť kde že by si a dušu kdeže obživiš?

Veverica: Čo ja potrebujem akú službu? Ja si slúžim môjmu pánovi
a dosf!. A dušu kdeže obživím ? Nuž a Senky nat že sú? Azda na parádu!
Tam ti toľko rozumu namerajú, že budeš múdrejší, než desať fiškálov.

Jakub: Ale bez kňaza len nemôžeš byť! Narodí sa ti dieťa, treba ho
pokrstiť, kamže ho poneseš? Jako že ti dôjde bez svatého krstu večného spa-
senia ?

Veverica: Láry, fáry, malá to starosť o krst: to len vy také orácie
robíte! Keď nemáš kňaza a narodí sa ti dieťa a chceš ho mať pokrstené, nuž

Revue Naše Slovensko 215

zamotaj ho do plachty, sober, a choď ku Váhu: tam ho so pár razi zamoč
do vody a povedz Kristelejson — kyrielejson a máš pokrstené. A nemusíš
od krstu ani platiť. Hahaha!

Janko: Netárajte že tu verejne hbohaprázdne veci a nepohoršujte nás
v nábožných citech! Jakože len môžu strpeť vás ve službe!

Jakub: Oj, neznaboh ty celý a syn satanov si už zrejme! Bez kostola
a kňaza, to len diabli žijú. A k svätému stavu manželskému, jakože pôjdeš,
keď kňaz nepožehná svázok ten v Božom mene!

Veverica (posmešne): Potrebujem ja sobáš! Mne sobášu netreba! Keď
si ju už ktorú vyberem a sa mi pozdá, nuž poviem jej „poď“! A sobáš je
hotový! Ja som s mojou starou za pätnásť rokov žil, len tak, ako sa hovorí
na ľavú ruku a len pred rokom mňa s ňou pred oltárom sosobášili! Stálo
ma to pätku: mohol som raďšej si toho občerstvenia kúpiť!

Jakub! Oj, ty vyvrhel si ľudstva, čo za veci svätých posmechy si tropíš!

Janko: Jaký pán, taký sluha! Ale keď už sami nedbajú na to, či žijú
ako ľudia a kresťania — alebo ako zver, nech aspoň nám nesiahajú na to,
čo nám je svätého!

Veverica: Vy ste dnes všetci jakosi sväto naladení! (K Fagovi): Hja,
kmotre, mal ten váš kňazko, nepchať prsty ta, kde netreba, neboli by mu
jich privízgli. S pánmi neni radno sa naťahovať. (K ostatním): A preto vám
radím, aby ste dali všetkému pokoj a poslúchali kňaza nového.

Michal (zvolá, zástup sa hýbe): Toho si poslúchajte vy, my ho
nechceme!

Veverica (Nazlobeno začne ľudí vyháňať): Ale teraz vám už hovorím :
practe sa mi odtialto, lebo keď sa nazlobim, bude horšie ako zle: — preč —
preč (tlačí ľud von do ulice: tí sa nedajú, ale vystupujú na schodky ku kostolu
a potom zase na inom mieste obejdúc do kôpok sháňajú: z Vevericu
mládež posmešky robí! Veverica sa postaví.) Tristo olovených vám tie duše
páralo! Neidete! Neidete! Hej! hej! hej! hej! Však vás ja naučím! Však vás
ja naučim!

Michal: Hej, hej, hej, hej, (posmešne). Naučte, naučte, utekajte, ute-
kajte pre žandárov.

Veverica: (Vyhráža sa mu.) Ajidem, aj idem a teba, ty papľuh, prvého
dám zatvoriť, až prvého dám zatvoriť. To sa ja podívám!... (Zástup
s úsmeškom sa díva a vyprevádza Vevericu, ale ihneď sa vrátia a sotrvávajú
vo svojom mimickom rozhovore.)

Michal: To, to, len žandárov na nás! to vedia tí páni komandírovať!

Palo mládenec: Malé strachy z Vevericu aj zo žandárov, tým my
ešte pozreme do očí! o.

Jakub: Ba vždy len žandárov spomínajú a posielajú na nás! Či to kdy
bolo? Nikdy! Nikdy!

Fula: Však poriadny človek už ani na ulicu nebude smeť ukázať sa,
jebo sa musí obávať, že ho Zandar schyti! —

216 Revue Naše Slovensko

- Janko: (stane si na schodík, reční.) Občania a dobrí priatelia moj
Počujte slova, ktoré okolnosti preriecť ma nútia!

Michal: Čujme Janka, čujme: ticho tam! (obstanú ho.).

Janko: Ja, není dávno tomu, čo prišiel som — všetci znáte dobre —
domov z Ameriky a sokom slzavým a hruďou rozbúrenou patrím, čo deje sa
tuto! A vidím to nielen sám, vidíte aj sami, že krivda do nebes volajúca
stala sa s otcom duchovným a tak so všetkými námi. Jeho, miláčka našeho,
kňaza príkladného, vodcu za právo a pravdu našu slovenskú neohrožene bo-
jujúceho vyrvali nám, odtrhli od nás, aby tak tým lepšie mohli nad námi
vládnuť. — A poslali nám kňaza, ktorý nie je nám priatelom. . . .

Michal: Nechceme ho — nech ide odkial prišiel. ...

Janko: ...ktorý vyháňa nás prítomnosťou svojou už aj z toho stánku,
ktorý na svete nám najmilši je, z kostola. A my musíme ponevierať sa bez
duchovného vzdelania: my musíme po okolitých obciach chodiť, aby sme mohli
v pokoji a zo srdca sa pánu bohu pomodliť! Lebo, ktože je tu z nás, kto by
prekročil prah toho kostola, dokial pred oltárom jeho není otec Hlinka! Kto
že z nás by chcel požehnania prijať z ruky toho kňaza, ktorého nenávidíme,
lebo je zradcom duší našich a ubijcom snah našich slovenských!

A oni si myslia, že my tak spokojní budeme jako s námi naložili! Na-
zdajú sa, že aj my zanecháme nášho pastiera milovaneho a poslušní budemé
rozkazom jejich! Ale ja hovorim, že sa mýlia velmi!

Viaceri: Nepoddáme sa: vystúpime z cirkve!

Janko: Lebo my sotrváme pri Hlinkovi a kéď aj stokráť toľkí sa proti
nám postavia, ešte zvíťaziť musíme.

Zástup: Tak je, tak, nepoddáme sa! (zástup sa hýbe a prisviedča.)

VÝSTUP VIII. |
Predošlí. Fišer. (Prichodí od fary, zastane na schodoch.)

Fišer: (velmi sladkavo si počína, ale aj vyrátano). Ľudkovia mojí naj-
milejší, čo a aké že to shromaždenia držíte! A okolo chrámu, ach, ach!

Janko: (Tvrdo.) Však ten chrám je náš! A keď jste nás z neho vyhnali
budeme okolo neho chodiť!

Fišer: Priateľu najmilejší! Ja som vás vyhnal? Ja som vás nevyhnal!
Sami nechávate najsvätejšie veci! Ach oželejte skutky svoje zlé! Nedajte sa
diablu viesť do pekla ohnivého!

Janko: Mňa priateľom nenazývajte, bo ku priateľstvu patria srdcia na-
klonené. A to u mňa není!

Fišer: (nevinno.) Bôh na nebi vídí, ako vás milujeme!

Michal: Ako,koza nôž!.

Fišer: A modlím sa pri každej omši svátej, aby najsvätejšia panna
Mária sa prihovorila za vás, aby otvorila vám oči a napravil vás na dobrú
cestu! Prečo že, prečo zanecháváte kostol a neidete si hladať vaše spasenie! ?

Michal: Preto, že ste tam vy!

"PHOJS PYSUBQUITL A BUJEJA

es ——

ee eee

——_

ae ee

Revue Naše Slovensko 217

Fula: Nech stojí pred oltárom otec Hlinka, plný bude kostol! —
Fišer: Avšak Bôh tam stojí, dušo moja drahá! A vy Bohom pohrdáte ? !
Ej, ej! Ba dňom aj nocou plačem nad vámi a vaším večným životom!
Michal: A my nad vámi. | |
Fišer: Jako obstojíte na tom večnom súde?! A na duše svoje nemyslíte
níkdy ? Ó priatelia moji! vrafte sa ku poslušnosti, vrafte; a všetko bude vám
odpusteno. Poďte do kostola a najsvätejšia panna vás k sebe shromaždí a sa
prihovorí u Krista Ježiša! (Pozre ku dolnemu koncu odkial prichodí služný
a Veverica.) Ach, velkomožný pane, dobre že prichodite! (Ožije.) Hladím toť
luzu túto rozprášiť a nechceju poslúchnuť. Urobte vy poriadok! (Pokračování.)

VÝVOJ FEDERALISMU V RAKOUSKU OD ROKU 1848.

Dle rúzných pramenú sestavil R.

1848— 1850.

zavfením prešpurského míru v r. 1805 prestala existovati rise timsko-
némecká. Poslední rimskonémecky cisaf František II., který již rok
pčed tím v predtuše včcí budoucích pfijal titul cisafe rakouského, jakožto:
František .I., dal tím základ jednotnému cisafstvi rakouskému. Než ješté
pozdéji na delší periodu let, ale v jiné formč, vstoupilo Rakousko v užší svazek
se zemémi némeckymi. Po zničení moci Napoleonovy utvofen r. 1815 némecky
spolek, ku kterémuž Rakousko pľistoupilo se zemémi, jez dfíve pfinalezely ku
tak zv. riSi timsko-némecké, t. j. se zemčmi české koruny a alpskými dédič-
nými zemémi. Z tohoto „Bundu“ byly rakouské zemé vyloučeny po válce
v r. 1866. |

První snahy federalisační v Rakousku povstaly probuzením se konstituč-
niho zákonodárství v roce 1848, kdy jednalo se o to, má-li némecky spolek
utvofiti zákonodárný parlamet, a kdy soutasné zavedena ústava v Rakousku.

Az do r. 1848 spravováno bylo cisafstvi rakouské státní konferencí, jejíž
členy byli rádcové a státní ministfi. Maďafi mčli svého uherského a sedmi-
hradského kancléfe, jakož i ústavní sném v Prešpurku. V zemích českých
konány stavovské zemské snémy, z nichž český konán posledné v r. 1847.
Již tenkráte panoval mocný zájem pro spojitost zemí československých v Ra-
kousku a v r. 1846 vystoupil K. Havlíček Borovský ve „Slovanu“ s názorem
slovansko-rakouským, když napsal: „Neboť opakuji ješté jednou
s dúrazem, že vlast naše není Slovanstvo, nýbrž jen Čechy,
Morava, Slovensko a Slezsko.

Revolučním duchem r. 1848 nastala všeobecná touha po svobodé a par-
lamentarismu. Udélenim konstituce dne 15. bfezna 1848 druhým rakouským
císačem a korunovaným českým králem Ferdinandem V., jenž pfijal název
Ferdinand I., jakožto první konstituční císaf, nastala éra politických bojú. Jiz

218 Revue Naše Slovensko

dne 11. bfezna 1848 formulována v národním shromáždční v lázni svato-
václavské v Praze petice, se kterouž vyslána deputace ku králi. V této petici
žádáno v 11 bodech:

„aby české zfizeni zemské podle potfeby času bylo zménéno a roz-
šífeno pod jistotou takovou, aby záležitosti mčst a okrskú venkovských
zastupovány svobodnč volenými poslanci, i aby svazek mezi Čechy, Mo-
ravou a Slezskem byl utužen pospolitými stavy téchto zemí, kteri by
každého roku společné mivali shromáždční.“

Ve druhé petici ze dne 29. brezna 1848 vydanou výborem obyvatelú praž-
ských za predsedy V. hr. Deyma, žádáno mezi jinym:

1. Nezrušitelné sjednocení všech zemí ku korunč české patticich se
strany vnitrni jich samosprávy, zároveň s ohražením jejich pevného spo-
jení s veškerým státem rakouským, též dokonalé srovnání České a né-
mecké národnosti ve všech odvétvich učení a správy v téchto zemích,
jakožto základní zákon pro né.

2. Národní zastoupení, zahrnujici všecky prospéchy zemé stejnorodé,
všeobecné zákonodárné a danč povolujici na nejširším základč svobodného
volitelstvi a svobodné volitelnosti, též vlastní odpovédné ministerium vnitč-
ních téchto zemí a zfizeni patfících centrálních účadú pro né v Praze.
Situaci tehdejší doby výborné vystihl ve smyslu federativním K. Havlíček

Borovský ve svém článku v „Nár. Novinách“, ze dne 17. bčezna 1848 po
udčlení konstituce :

„Zároveň ale o to se pevné ujmouti musíme, aby koruna naše
(Čechy, Morava a Slezsko) v cisafstvi rakouském úplné admi-
nistrativní samostatnosti užívala a svou zvláštní konstituci,
svúj zvláštní sném méla. Bez toho není možná celému císačství jednu
konstituci dati a protož nadéi máme, že Čechové, Poláci, lllyrové, Uhrové,
Vlachové, Némci a každý národ svou zvláštní konstituci dostane, aby
užívati mohl pri snémich svého národního jazyka. Ve vyšší spravé zemské
ovšem musí býti všechny zemé sestredény; jakym zpúsobem se to stati
má, zanecháme rozhodnutí zkušeným diplomatúm.“

Sám vydavatel Národních Novin, hrabé Deym, napsal brožuru, kde žádal
ve trech pamétnich spisech @ decentralisaci celé fíše. Když pak 5. dubna
1848 jmenován byl arcikníže František Josef místovladačem v Čechách, žádal
Havlíček v Nár. Novinách, aby pfijal titul místokrále celé koruny
a mél zodpovédné ministerstvo.

Kabinetním listem ze dne 8. dubna odpovédél král Ferdinand na obé
petice pražské v devatenácti bodech, jež znamenaly pro Čechy alespoň počátek
samostatného politického života. Jazyk český prohlášen ve všech
včtvích státní správy a vefejného vyučování s fečí néme-
ckou za úplné rovnoprávný.

Nejvštší politickou chybou, ba pfimo pohromou bylo, že nesešel se zemský
český sném, nčkolikráte v červnu 1848 svolaný, kde mélo byti 210 šlechticú
proti 330 voleným poslancúm. Pro stav obležení nedošlo k obeslani snému-

Revue Naše Slovensko 219

Naproti tomu sešel se v bfeznu 1848 sném moravský a témčí jednohlasné
vyslovil se proti petici Pražanú o spojení Čech, Moravy a Slezska. To stalo
se proto, že Pražané ve své druhé petici žádali, aby král svojí mocí spojení
české koruny nafidil. Jelikož český zemský sném se nesešel, pčedal král Fer-
dinand záležitost moravskému a fíšskému snému ku zákonitému vyfizeni a tak
v obavé o ztrátu autonomie Moravy, zmafil moravský snčm české snahy státo-
právni. Jak jinak by véc dopadla, kdyby sném český a snčm moravský
spoletné se o véci byl dohodl!

Dne 25. dubna 1848 vydána ústava pro Uhry a dne 5. kvčtna vyšel
cisafsky list o pňímé volbé poslancú do fiSské rady zemí neuherských, čímž
utvočen dualismus. Současné pak signalisovány volby do snému frankfurtského.
Odpovédi na volby do Frankfurtu bylo svolání červnového slovanského sjezdu
do Prahy, který byl opétné veľkolepou manifestací rakouských Slovanú pro
federativní utváčení Rakouska pri rovnoprávnosti národú.

Boj proti frankfurtskému snému veden byl s nebývalou prudkostí. Když
již v dubnu zvolen byl Palacký sdalšími péti členy do pfipravného parlamentu
frankfurtského, ohradil se proti účasti známým dopisem, kde uvedl:

„Druhá pľíčina, která mi brani porad vašich býti účasten jest, že
nevyhnutelné sméfovati chcete a budete k tomu, abyste navždy nemožným
učinili Rakousko jako fíši samostatnou, Ťíši, jejížto zachování, celost
i upevnční jest a býti musí véci velikou a dúležitou netoliko národa
mého, ale i celé Evropy, ano lidskosti a vzdčlanosti samé. Kdyby státu
rakouského nebylo již od dávna, musili bychom v interesu Evropy, ba
humanity samé pficiniti se co nejdfive, aby se utvofil. Kdo žádá, aby
Rakousko pľipojilo se národnč k fii némecké, myslí, aby samo sebe za-
vraždilo, což nemá nižádného morálního ani politického smyslu.“

Na schúzi Národního výboru dne 4. kvčtna 1848 za predsed-
nictvi hr. Lva Thuna protestoval Dr. Rieger proti provedení voleb do snému
#rankiurtského slovy:

„Nejedná se nám o véc lhostejnou, nýbrž jedná se pri ní o náš
život. Némci chtéji rakouskému mocnáfství učiniti konec, nám však záleží
na tom, aby bylo zachováno. Máme pľed sebou návrhy nemeckého zfi-
zení, které, kdyby od Rakouska bylo pfijato, nezbývalo by mu ani stín
svrchovanosti. Rakouská však vláda kdyby ichtčla, nemá práva k takové
véci pristoupiti beze svolení svých národúv. Naše koruna česká
musí býti zachována vúplné svrchovanosti, nikdo nemá
práva se ji dotknouti, pokud celý národ s konstitučním králem naším
úmyslu svého a svolení svého u včci té nevysloví. Náš král český pri
svém korunování vykonal národu svému prísahu na zachování všech práv
a svobod tohoto království: dotknouti se téchto práv bylo by tolik, jako
zrušiti královskou pfisahu.“

Videňští revoluční liberálové a Madari podporovali se navzájem, pončvadž
snahou obou bylo pľipojení neuherských zemí definitivné k fíši némecké a
esamostatnční Uher se společným cílem — potlačení Slovanú. Proto myšlenka

220 Revue Naše Slovensko

federace mohutné klestila sobč cestu mezi rakouskými Slovany. Dne 5. června
r. 1848 napsal Havlíček v Nár. Novinách:

„Žádným zpúsobem nechceme býti provincií rakou-
skou, nýbrž koruna Česká požívati musí úplné samo-
statnosti tak, aby Rakousko bylo jen federací samostat-
ných zemí a národu.“

Dne 13. fijna 1848 došlo ku studentskému shromazdéni
v Praze, kde pfitomnymi českými i slovenskými vúdci manifestováno ve
prospéch federace Rakouska.

Poslanec Dr. Rieger ve své feti boufil proti spojeným videňským a
maďarským revolucionafiim a pravil, že vídeňské vzboufeni není boj proti
reakci, nýbrž boj maďarsko-nčmecký proti Slovanstvu, k po-
tlačení Slovanú, ktefíž vyhledavaji rovnoprávnost všech
národú rakouských v fíši federativní. Totéž potvrdili Slováci Štúr
i Hurban, ktefí tenkráte udržovali úzké styky s českými predáky.

- Významný obraz názorú némeckych liberálú podává fet posl. Giskry
ve frankfurtském snému r. 1848. Týž mluvil pro spojení Rakouska s Néme-
ckem, pro odstranční ústfední fíšské rady rak. monarchie a pro utvofeni perso-
nální unie s Uhry. Ve své feči pravil:

„Jest nesporno, že všichni Némci v Rakousku naproti Slovanúm
v celém Rakousku pfi součinnosti celkového státu tvorfi rozhodnou men-
šinu, a že pak Rakousko vzdor všemu obrannému a výbojnému spojení
s Némeckem musí se stati slovanskou friSi, Jaké bude pak tčžisko této
slovanské fíše? Opfe se na svobodné Némecko, aneb ve své nenávisti
k Némecku bude se opírati o kmenovč príbuzné Rusko, aby pak ve spo-
jení s ním tvofilo nový státní systém na slovanském podkladu v komplexu
evropských státú ?“

Mocné a významné projevy pro federalismus docházely z Uher, kde
tamčjší nemaďarské národy hlásily se o svá práva proti Maďarúm, ktefí usku-
tečnční neodvislosti své vidčli jen v bezohledném pomadafeni ostatních národú.

Dne 10. kvétna roku 1848 sešlo se prvni slovenské národní
shromáždční ve Sv. Mikuláši, kde formulována žádost národa ve
14 bodech a žádáno o jeden všeobecný sném všech národú v uherské koruné
Zijicich, na kterém by každý národ byl zastoupen. Dale žádáno bylo o národní
snémy pro každý národ zvlášté.

V podobném smyslu usneslo se rumunské národní shromáždéní
konané dne 15. kvétna 1848 v Blažejové v Sedmihradsku.

Ještč památnčjší pro snahy federalisační a ve svém usnesení radikálnčjší
zústává resoluce chorvatského národního snému, konaná dne 5. června
r. 1848 v Zahfebu. Resoluce zní:

„Hlavni naše snažení jest býti svobodným národem ve svobodném
císačství rakouském. Podle pragmatické sankce, pfijaté všemi rakouskými
zemčmi, pľipadají všechny bez rozdílu k celému rakouskému císaťství,
tedy i naše království i Uhry. Každá zemč méla zvláštní správu s tim

Revue Naše Slovensko 221

toliko rozdilem, že jedny stály na ústavním, druhé na absolutistickém
základč a všechny vespolek mély pro záležitosti, tykajici se celého cisar-
ství, jakož jsou zahraniční, vojenské, finanční a obchodní, společné
ústfedí, společnou vládu. Chceme pro záležitosti celého cisaf-
ství se tykajici jeden společný ze všech rakouských
zemí sestaveny sném se společným odpovédnym mini-
sterstvem. V ostatnich pak záležitostech nezávisela by
každá zemé a každý národ od onoho společného snému

a ministerstva, nýbrž nechť má každá zemé svúj vlastní

zákonodárný sném s vládou tomuto snému zodpovédnou,

a nechť se sama fidiaspravuje. Tento svazek stával již dfíve

i méni se teď jen ve formé.“

O bánovi zmiňuje se pak dále sném, že jest jedinč od národa a krále
povolaný a neni nikomu zodpovédny nežli národu a králi chorvatsko-sla-
vonsko-dalmatskému.

Na této schúzi byl též jednomysiné zvolen bánem Jelačič, a králem Fer-
dinandem potvrzen. Pomoci Jelačičových vojsk byla též dne 31. číjna revoluční
Vídeň dobyta a sném preložen do Kromčfiíže.

Ohnivým protestem proti dualismu a manifestací pro jednotné avšak fede-
rativní Rakousko byl projev K. Havlíčka u prileZitosti nastoupení
trinu cisafe Františka Josefa I. Dne 5. prosince 1848 uvefejnily
Národní Noviny:

„Ferdinand |. byl cisafskym svým slovem a pňísahou svou zavázán
zachovati neroztržitelnost a jednotu koruny uherské t. j. zachovati nad-
vládu maďarského národa nad ostatními pod korunou uherskou spojenými
národy. On zákonem potvrdil, že jazyk maďarský má býti fečí diploma-
tickou v celé korunč. On podle své prísahy nemohl dopustiti, aby Uhersko
rozdčleno bylo na více oddílú podle národú a nemohl tedy zavésti úplnou
a dokonalou rovnoprávnost národní v koruné uherské. Nový nyní nastu-
puje cisaf, ani prísahou takovou, ani slovem svým Maďarúm zavázán
není. Jemu nic neprekazi, aby chránil práva všech svých národú. Ustouply
cisaf nemohl pfipojiti pro svou pfisahu a dané slovo
zemč uherské pod jednu ustfedni správu, coz se stati
musí, ač nema-li zústati rovnoprávnost vSech národú
pouhým slovem a má-li se zadost učiniti žádosti národú
druhých kromé maďarského, ktefí takového spojení
úsilovné sobé pňejí. Nynčjší císať bude moci učiniti to, co ustu-
pujici cisat nemohl. On bude moci učiniti z Rakouska fíši jednu
a silnou, na základé rovného práva všech národú.“

(Pokračování.)

222 ‘Revue Naše Slovensko

SLOVENSKO V R. 1908.
(Dokonéeni.)

VW, takových zmatených pomčrech politických jest ovšem téZko slovenské
politice postupovat úspčšné. Slovenská politika nemúže a na dlouho jesté
nebude moci se pochlubit parlamentními úspéchy.

Co znamená téch 25 poslancú národnostních na 400 maďarských poslancú,
ktefi považují každý, sebe mirnčjší požadavek národnostní bezmála za osobní
urážku. Parlament jest pro nemaďarské národnosti pouze tribunou, v které
mohou hlásat evropské i uherské vefejnosti své stesky pomérné beztrestné.
Pravíme pom érné. Immunita poslancú je sice i v Uhrách zákonem chránčna,
ale ta platí pouze pro výstfednosti hýficích maďarských poslancú, nikterak ne-
chrání nevítaný element, nemaďarské poslance, od politických Sikan. Politika
slovenská nesmí tedy ani tolik počítat s extensivní parlamentární činností, ale
musí pfedevSim obrátit se ku vnitfni práci, k politické vychové lidu, k uvé-
domování a vzdčlávání a hospodafskému posilňování slovenského lidu. Drobná
práce. V tom smčru loňský rok znamená na Slovensku značný pokrok. Ne-
snese ovšem pňirovnání s českými poméry, ale na slovenské, ba i na uherské
pomčry jest činnost Slovákú čestná.

Agitace za všeobecné volební právo, .tento základ demokratisace Uher,
rozvinula se na Slovensku pres vSechnu persekuci, pres svévolné omezovani
práva spolčovacího mérou neobyčejnou. Počet schúzí pofádaných dostupuje
sta. V zimč nastává sice ponékud ochabnutí, a Ize toho litovat už proto, že
na Andrássyho predlohu mčlo se odpovédét jesté dúraznéji.

Postupuje hospodafska organisace. Zakladaji se nové penčžní ústavy.
Stavajici penčžní ústavy zvyšují svúj základní kapitál. Chystá se vydání ná-
rodohospodafského listu. Konají se sjezdy rolníkú v Pešti a v Skalici. Cini se
prípravy k založení včtšího penčžního ústavu v Pešti.

Po hospodafské stránce nebyl loňský rok tak nepfiznivy pro Slováky,
ačkoli velká pohroma stihla je nepčímo. Americká krise dala se veľmi dobfe
cítit i na Slovensku. Považme, že žije dnes v Americe 500.000 Slovákú.
Témčí sami pracovníci v nejlepších letech, kteri nechali doma ženu a déti,
nebo starší príbuzné.

Klidné múže počítat, kdo zná místní poméry, že 1,000.000 Slovákú
v Uhrách je odkázán na podporu téch amerických vystéhovalct. Ze statistiky
pošt vidíme, že na Sovensko pľišlo r. 1906 z Ameriky pres 77 milionú
korun (Prešpurské poštov. feditelstvi 20,095.855 K, Košické 57,567.523 K).
Výše penčz z Ameriky do celých Uher r. 1906 poslaných páčí se as 250 mi-
lionú korun. Tedy čtvrtina uherského státního rozpočtu! Takovy primo
. Životní smysl má pro Slovensko Amerika. Nelze se potom divit, že na Slo-
vensku stopují se zprávy o americké politice bedlivéji, než o politice uherské.
Vitézstvi Taftovo bylo prijato v nejposlednéjsi vesnici na Slovensku s uspo-

Revue Naše Slovensko 223

kojenim, pončvadž čekají príznivéjší konjunkturu prúmyslovou a tak. možnost
nového vydélku.

Loňský rok možno pfimo nazvati rokem československé vzájemnosti. Vlny
veľejného mínční českého byly pňíliš vysoko vzboufeny ozvénou hrozné feže
Černovské, veľkolepou agitatni cestou faráfe Hlinky po Čechách a mohut-
nými projevy norského barda svobody, demokracie, spravedlnosti, Bjôrnsona,
než aby se byly rázem utišily. Nebylo to pouhé chvilkové vzplanutí, které po
.sobč nenechává stop, ale teplo lásky a zájmu pro utlačenou včtev slovenskou
stále ješté rozehľívá české duše. Doufejme, že zase po tolika letech nespráv-
ného vzájemného pochopování, dostali jsme se na cestu sblížení, porozumční,
‘sbratfeni. Sila obou vétvi národa českoslovanského bude tím včtší, čím více
bude se jedna opírati o druhého.

K tomu prvým krokem jest vzájemné poznání a podpora. V tom sméru
vykonala velmi záslužnou činnost Českoslovanská Jednota a sdružení
Praha -Slovensku, z jichž členú vytvoňil se Pomocný komitét česko-
slovenský, který celou pomocnou akci pro Slovensko vedl. Seznamování
se Slovenskem dálo se na nesčetných primo slovenských vetircich, pčednáš-
kách o Slovensku, které dávaly dúkaz o zájmu českém pro Slovensko. Sluší
zde zvláštčé zaznamenati veľkolepou odpovéd českého Sokola na hanebné od-
souzení ubohých obéti Černovských, v bfeznu minulého roku, kdy v zápätí
Sokol uspofddal rázem pľes púl tisíce pčednášek o Slovensku, kde vežejnost
maďarská byla postavena do spravedlivého svčtla. — Stejnč ochotné ujala se
práce pro Slováky i rozvčtvená Česká obec hasičská.

Aby pak zústala celému tomu ruchu památka trvalá, rozhodla se Mo-
ravskoslezská besedav Praze, která pravé svou Moravskou čítan-
kou získala si všeobecného uznání, uspofádati podobné vydání Slovenské
čítanky, informační knihy pro zachycujici Čechy slovenskou minulost i pfi-
tomnost, vhodné príručky pro turisty po krásném Slovensku.

To, co jsme fekli o politickém a hospodafském životé Slovenska, to Ize
fíci mutatis mutandis i o Zivoté kulturním. Inter arma silent musae, v tčžkém
politickém a hospodáčském boji sotva zbývá mnoho času na krásné uméni
a na čistou védu. Pozorovat to nejlépe na osudu „Slovenského Obzoru“,
politické revue, jeho hlavní spolupracovníci rozprchli se, „hnaní žitia nevoľou“,
jeden za svým povolanim na venkov, druhý musil se ujati redakce, uprázd-
nčné uvéznénim redaktora, jiný odešel pfimo do včzení, čtvrtý musil všechny
síly včnovat politice — kde tu zbývalo času na uklidnčnou práci revuální?
Doufejme, že teď po návratu dr. Šrobára z včzení „Slovenský Obzor“ zase
se vzkňísí. A pece všude na Slovensku cítit rostoucí potfebu po duševní po-
travč. Časopisy se množí a pľibývá jim odbératelú. Knihkupci sdéluji, že jim
pribývá kupcú knih. Nakladatelsky spolek v Turč. Sv. Martiné po létech prací
mladých sil nadčjnč ozivl. Zaplavuje teď literární trh novými knihami — škoda,
že kvalita ne vždy vyznamenává se pokrokem — pustil se do záslužného, ale
nákladného díla, vydání sebraných spisú Vajanského. To je vlastné nej-
včtší literární událostí lonska. Hviezdoslavových spisú dil prvý vyšel v druhém

224 Revue Naše Slovensko

vydání. Pro ty, kdož stéZuji si na malou pomérné znalost Hviezdoslava, je te
osvčžujícií zpráva, když se málo čtou, aspoň se jeho díla hodné kupují.
Doufejme, že nastavajici jubileum Hviezdoslava zpopularisuje jeho umčleckou
tvorbu. Zaslouží si toho plnou mčrou tento nejvčtší literární talent Slovenska.
Jeho poesie má často pončkud trpkou príchuť, jeho styl odpuzuje na poprvé
Slováka i Neslováka, ale pri lepším seznámení púvodní trpkost mizí a zústává
príjemný požitek silného a originalniho umčleckého díla. V nejbližší dobé pre-
kvapi verejnost novým dilem, tragedií „Herodes a Herodias“. Jiné sebrané spisy
(Ferienčikovy, Laskomerského atd.) kromé spisú Jana Hollého, tohote
mohutného klassika, který dovedl do starých forem vliti nové myšlénky ro-
mantického nacionalismu, nemají významu pro širší obecenstvo.

Pfed samým koncem roku objevila se kniha, ne sice slovenská, ale hlavné
Slovensku včnovaná, Setona-Watsona Racial problems of Hungary.
Kniha tato je dúkazem, jak slovenská otázka stává se pomalu otázkou evro p-
skou. Objevení se podobné knihy souvisí tésné se vzpomenutou agresivní
politikou Maďarú: vážili je na váze, posoudili okolnosti, a shledali je prilis
lehkými. Doufejme, že slovenská otázka, jinak otázka sociálnía národní
spravedlnosti v Uhrách, nezmizí už z evropského jevišté, že kfivda,
Maďary páchaná, bude stále zrejméjsi, že hlavy téch velkých obráncú pravdy,
Biórnsonú, Watsonú, nezmlknou, že pod tlakem evropského opovržení Madafi
budou nuceni vyhledávat lidštčiší formy v politickém boji.

Ovšem, Slovákúm jest tťeba vždy na to pamatovat, že je nezachráni ani
cizina, že pľímo jim nepomúže k vitézstvi ani bratr Čech, že jest spása jich
národní véci jen u nich, že jen na jich síle, houževnatosti, odhodlanosti a obé-
tavosti záleží uplatnéni jich pravdy. Svobody se téžko dobývá, bez velkých
ebéti nelze dosíci veľkých cílú.

ZE SLOVENSKÉ LITERATURY.

HVIEZDOSLAV: HERODES A HERODIAS.
Turč. Sv. Martin. Knihtlač. uč. spolok. 1909.

V den všeobecných srdečných oslav veľkého básníka dne 2. února vyšel z tisku
čtvrtý svazek sebraných jeho dčl: dramatická báseň Herodes a Herodias. Tim pfi-
pravil slovenské literatuče milé pfekvapeni, neboť na tomto poli s uspéchem, po-
suzovaným s hlediska pfisné uméleckého, dosud nikdo nepracoval. Ale jméno Hviezdo-
slavovo jest dobrou zárukou, že mohli jsme již doufati, když „Slovenské Pohľady“ (loňský
ročník) pňinášely ukázky z nového tohoto díla, že bude to dílo dokonalé a cenné. Vždyť
již jeho epické básnč jsou skutečná dramata zauzlením déje, plastickým ptedvedenim celé
galerie charakterú, zobrazováním rušných scén, jichž dojem zvyšují četné pňímé čeči osob
jednacích. Jisté môžeme od Hviezdoslava na poli tvorby dramatické mnohé pfednosti oče-
kavati, pčimyslíme-li si k jeho veľkému duchu, k jeho vlastním schopnostem jeSté dúkladné
studium klassických dčl Shakespearových, Schillera, Goetheho a j., jejichž pteklady obo-
hacoval literaturu slovenskou.

TI TA A re i

Horská salaš.

Revue Naše Slovensko 225

Herodes a Herodias. Tedy thema biblické. Z doby jisté podivuhodné, kdy lidstvo
prožívalo horečku svého prerodu, kdy proti sobé počínaly vyvstávati dva svčty, antika,
záfici, plná jasu života, ale již rozvrácená pýchou lidí pfiliš vysoko vyrostlých, skepsi
škol filosofických, rozmafilosti zbujnélého lidstva a proti tomu mystičií východní prorokové,
hlásajicí skromnost a pokofeni pfed nepťemožitelnými silami neznámých božstev, potlačení
lidských vášní a sebeobčtováni. S dychtivostí chápeme se knihy v očekávání, jak asi
mini Ťešiti slovenský básnik téZké problémy onoho pfedrana kfestanstvi. A naše zvé-
davost bude tím včtší, spatfime-li mezi vystupujicimi osobami postavy, ve starším i dnešním
umční tak oblibené. Vzpomeneme krvelačného Heroda Antipu, rozkošníka a chlipnika, na
jehož rukou rdí se krev povraždčných, vzpomeneme smyslné Herodias, ženy v plném
rozkvétu vášní, divoké a ctižádostivé, Salome, tak krásné, uchvacujíci, s prudkými vznéty
erotickými, která tančí omamujici tanec za cenu zarostlé hlavy proroka ze stepí v Galád.

Moderní uméni libuje si v téchto zjevech pathologických, výstčedních, perversnich, leč
Hviezdoslav nedovedl by propújčiti svého čistého péra vkusu dnešní vefejnosti, nedovedi by
spouštčti se svých názorú uméleckych i ethických, tak hluboce kčesťansky založených. A tak
vytvoňil Hviezdoslav krásné dílo, jak mu jeho Musa velela, dílo klassické, které však
stihne i osud všech klassických dčl, která nedovedla vlichocovati se v pľízeň svčta:
bude se totiž chvaliti, bude se o ném mnoho mluvíti, ale nebude se hráti a málo Čísti.

Je to tragedie o 5 aktech. Stručný obsah je asi tento: Na dvofe tetrarchy galilejského
a perejského Heroda Antipa konaji se prípravy k jeho návratu z Rima, kam odešel získat
ptizen cisafe a pohnouti jej k udčlení skutečného království. Sluhové, dvofanstvo, rádcové
ze všech končin starého svéta svými rozmluvami seznamuji nás se situací. Dovídáme se
i o jeho záletech v Seffcris u Herodias, krásné ženy boháče Filipa. Královna Tamar
očekává na terase pfichodu svého manžela. Je trápena neblahým tušením a marnč snaží
se družky její rozveseliti ji zpévem domácich i cizích básníkú a vypravováním fantasti-
ckých pňíbčhá vychodnich poesií. Zatím pfichazi král, vlastné pouze tetrarcha Herodes
Antipas. Je vitán nadšenč. Oznamuje dvofanstvu dobrý výsledek cesty a pfedstavuje novou
královnu, kterou pňivedl ze Sefforis. Lid projevuje nespokojenost nad prohfeSenim krále
proti názorúm náboženským. Vyhnaná, potupená Tamar odchází s vérnymi družkami
a dvočanem Chuzou ku svému otci, arabskému králi Aretovi. Pňi odchodu setkávají se
s Filipem, který pfikvapil pomstit se na králi za krádež" manželky a ditéte Salome.

Pfekrasné poeticky vylíčena je zvlášté scéna na terasse, kde truchlí Tamar.

Jednani druhé spojeno je s prvním dosti volné. Odehrává se na stepích galadských.
Pfedvadi zprvu malou episodní idyllu stačečkú a skotačivé mládeže pfi čerpání vody,
líčí pak vystoupení Jana Kftitele, jeho rozhorlení proti nepravostem královým a jeho zajetí
S Janem odchází také Filip, který doprovodiv Tamar na hranice, stává se učenníkem Janovym.

Král žije na hradé Makor, kam zajatci dorazili pravé pfi návratu družiny královské
z lovu. Herodias plane záštím proti prorokovi, jenž ji pohanil a od kterého boji se, že
rozniti vzpouru mezi potlačovaným lidem. Vší silou naléha na to, aby byl usmrcen a pfi
om odehrává se malý slovní zápas mezi vérnym dvofanem Manahenem, soukojencem
Herodovým, a Herodiadou. Prvý poukazuje na zásluhy Janovy pro rodinu královskou, pfi-
pomíná vzorný a spravedlivý život a prorocké poslání. Herodias pak popouzí krále proti
prorokovi. Tu prozrazuje se Filip a žádá vrácení dcery Salome. Nastává rušná scéna.
Salome bčži k otci, sluhové ji odvadéji a Herodias velí usmrcení Filipa a uvéznéni Janovo.
Král chabé pfisvčdčuje.

Ve čtvrtém jednání Manahen uprosí Heroda, aby dal milost Janovi. Král slibuje.
Avšak i Herodias pfipravuje intriku k získání krále. Vystrojuje veľkolepý hodokvas na
počest narozenin tetrarchových. Zlaté nádobí, kvčtiny, nejpodivnéjší pokrmy, vína massická,
sareptska, cyperská, hudba, zpév a tanec, jimž má býti král opojen. Salome, aby získala
nazpét otce, o jehož zavrazdéni nevi, na radu matčinu tančí. Vše tichne, jen tlumený zvuk
tyry zaznivá. Herodes rozjafen je vínem a opíjí se pohledem na lepou tanetnici. Pi
tom hovofi:

lame: "Alka S IOS

226 Revue Naše Slovensko

Herodes. Tančí s túh korením... vieš, ja ťa, Salome,

nám, tančí?... hoha! Vidzte, pánovia, už zhltal do poly: i zapiť, zapiť, zapiť!

ju tančiť! nikdy toho divadla: bo smädom mriem... Eh, víno nehasí:

tej krásy, vnady, nehy, milosti preč s nim! Poď, krásko: druhú potovic

a hnutí spanilých tak pohromade, ťa vypijem! a bude po smáde:

čo stojí svet! — až zdúpneš od divu poď, prichýľ čašu ústočiek!... Ej, tančí

a novým kúzlom zápät okraješ len, smiechotka, a pradie prelesť — lesť —
a poskočíš... — Ó, zázrak, tlieskajte!... a snuje pohyby či pohnútky:

Či lahodnejšie vie sa ohnúť cypriš a sľučky viaže, oká z pôvabov,

vo svojom driečku hybkom, schytená nás podráždiť a poštvať... Čarodejko!

od vetra v chorovod? a hyacint kto naučil ťa svodný tanec ten ?

nežnejšie skláňa kučeravú hlávku, a k čomu on? ký s ním máš úmysel?

sám sebe dvoriac v kvetín besede? nám počariť? nás zakliať, spotvofit, ha!

a zefyr vari zhmyri ihravejšie na ľútych tigrov s Zizhou po krvi!?

po kyprej otave? nie, tajil bych > či na baranov hlúpych skrotiť nás? —

do hrdla! — A tých rúček posunky, Och, mám! mám záhu šelmy palčivú,

jak lichotivých háďat opletanie, ráz ochočenca však, tak podajný

smev úst sťa rozpuk ruže zakaždým, a mäkký, povoľný: nuž, neboj sa mal
podmaňujúci čarov novotou: skoč ko mne — rob, čo chceš, páš — rád
a očí blesky — Siriov dvoch fakle ťa, rád..!
na plecia čiernej noci stoknuté, a tanec tvoj — chval hoden, odmien

u brány raja — len ju otvoriť! všetkých! —
a jabko líčka zapálené, zpola tiež zaslúži viac, než... poď! Prisahám

vo tôni ambro-vonných kaderí: (vy všetci svedkami nám budete!):

jak granát v listve — len vhrýsť sa doň červom! čokoľvek zažiadaš, sa stane ti,

a bujný ňáder ruch — haj! najsladších tej nemožnosti niet!... Dar od kráľovnej
chvif o bdení a v spánku božských snov prv? — materinský zaľubenia pocel?
poduška svadobná: len zacláňavý Ti rada dáva ho: si radosť jej:

sduť oblak svetlý dychom horúčky, a teraz odo mňa — Jak? do ucha

pás rozpútať... Sem ohňa massického! že šepneš mi? Nu, nechže tak — 0, líčka
objedzu zapiť dovidených vnád - hlaď! paša... manna!... To že chceš? hi.

i tuSenych: ten z lepotvarov syt

Salome na pošeptnutí matčino žádá hlavu Janovu. Král tajnč rozkazuje vojínovi.
Společnosti zmocňuje se trapné očekáváni. Král mlčí a pije, pobizi i jiné:

Plný pokál mi
najtuhSej krví, duše révovej :
piť, piť, pif... Pime, hostia, do dňa! do dňa!
Krom dobrej vôle nič niet na svete,
čo hodno slovíčka, nič! Piť, pif, piť
do nekonečna, dúškom púšti... nuž,
zdrav, Zienko! pime do tmy bezodnej!...
O, hustá hmlo ty omráčenia, padaj
mi na ducha a sadaj! —

Žoldnéť pťináší hlav Janovu. Užas uchvátí všechny. Manahen vidi, že král zradil
své slovo a vystupuje proti Herodovi. Proklíná jej i s královnou. Dcefi zjevuje zavraždční
Filipovo. Herodias zufi a král omdlévá. V tom však pťichází zvést, že hrad je obklíčen
vojskem arabským, opilé stráže pľemoženy, rodina královská prchá tajnou chodbou
a Aretas a Tamar vstupují do hradu.

Další déj odehrává se na bojfšti, kde Aretas pronásleduje Heroda. Sceny živé pťi-
pomínaji tažení vojenská v Shakespearovi (Antonius a Kleopatra). Herodovi však štéstí
nepfeje. Vzplane také láskou k Salome. Ani cesta do Rima nepomáhá. Herodes Agrippa
stal se miláčkem cisafovym a Antipas je zdvoťile odbyt. Doma činí úklad Salome. Herodias

Revue Naše Slovensko 227

“však jej pfekvapi a Cini prudké výtky. Postavení tetrarchovo však se zhoršuje. Agrippa
„stal se králem, Antipas je sesazen a Hm8ti dôstojníci odvádčií jej do chmurné Gallie do
-vyhnanství. Jako kdysi v hľišich, tak i v pokutč zústává Herodlas s ním:

Herodes: Tedy spolu keď
sme hrešili, čo nefzá odtajiť,
ospravedlniť, ani jinak smyť:
i spolu pykať budeme?
Herodias: Och spolu,
len čím skôr zniesť tú — za hriech — pokutu!

Tím pčíbéh končí. Zavirame knihu pončkud nespokojeni. Mimodék dere se nám na
‘mysi, či nepochybil pčece Hviezdoslav, že tak povolil své soukromé zálibč a veliký talent
svúj a všechny své schopnosti stylu, bohatosť forem, obrazú, vénoval historii, která nám
je tak cizí, kterou necitime, která pňíliš našemu srdci je vzdálena? | její morálka je tak
príliš jednoduchá, pfirozena; za hrich následuje trest. Zasloužily osudy rodiny Herodesovy,
aby byly obsahem první tragedie slovenské? A je vôbec Herodes, požívačný, hľíšný,
zbabély, osobou tragickou? Nebo Herodias? Vždyť ani ten trest nepfijimaji z citu pro
spravedlnost, ale z nutnosti, zbabčle. Oč tragičtéjší je osud hajníka Čajky, oč dojímavčjší
nestésti jeho ženy! A jsou to lidé nám bližší, jejich zájmtim spíše rozumíme než zájmäm
opurpurovaných krald.

_ Uznáváme, že je v tom kus neskromnosti, diktovati básnikovi, co má psati a o čem,
ale Hviezdoslav nám odpustí. Phirozenost lidská je již taková, že dává-li nám nékdo ddim,
chceme i zahradu, pole, les, a když vidíme chudobu naší literatury a boháče, jako je náš
básnik, ochotného k darúm, voláme: Mistfe Hviezdoslave, to ješté nemáme, dej nám, napiš!

SLOVENSKÝ MÁJ.

Obrázkový časopis pre zábavu a poučenie ľudu. Vychodí 1. a 15. každého mesiaca s pri-
lohami „Škriatok“ a Ľudová Knižnica“. Predplatné na Slovenský Máj 2 K — na Škriatok
60 hal. — na Ľudovou knižnicu 2 K.

Začiatkom tohoto roku povstal nový podnik, ktorý si za účel vzal pracovať na kul-
túrnom povznesení nášho ľudu.

Tento podnik je tým vzáctnejší, že povstal v Prešpurku a tak zase je rozmnožený
počet prameňov, ktorým sa má prýštiť zdroj osvety medzi našim ľudom. Je to znak času
a vývinu nášho. Povstávajú medzi nami vždy noví a noví činitelia, o ktorých sme dosiaľ
ani neslýchali ani nechyrovali. A hľa, hrnú sa doplňať té šiky, ktoré si vytkly povznášat
duševní úroveň a prehíbiť povedomie nášho slovenského ľudu. — Je to znak novej doby,
kysnutia nášho. Tá duševná žížeň nášho ľudu, už veľmi klope na svedomie naše! —

Veznime len do ruky prvé dve čísla „Slovenského Mája“. Ako povstal? kto sú jeho
pracovníci? nevieme. Nepoznali sme ich dosiaľ. Tak sa zdá, všetko noví ľudia, a to ľudia
s dobrým úmyslom a tak sa zdá, že s: si povedomí vážnosti svojho podniku, bo veď si
za programm vzali: „Podnikajúc krok tento, sme naplnení pevnou vôlou a snahou, aby
sme ľudu nášmu poskytli dobré, lacné a pochopiteľné čítanie. — Nemáme velikých literárných
ašpiracií, nechceme v kultúrnych otázkach byť na Slovensku vedúcim orgánom, ale čo
chceme, to je jedine to, aby sme kultúrne povzniesli ľud. Dobrá kniha, dobrý časopis zá-
bavný, to sú najlepší priatelia ľudu nášho. — Naučte ľud náš čítať, priučte ho ku čítaniu —
a všetky vady, na ktoré sa dnes sťažovať musíme, zmiznú.“ — Zaiste pekný programm.

Obsah Slovenského Mája je dosť rozmanitý a všade vidno snahu, podať články časové,
zaujímavé i poučné. Belletria je zastúpená prekladmi z Čechova a Jiráska. — V rubrike:
Poučný Obzor nachodia sa krátke state, ktoré tiež s osotom bude čítať ľud náš.

Jednu závažnú vadu má Slov. Máj: jeho články totiž sú zvätša chybným slohom pí-
sané a k tomu v poniektorých článkoch sa len tak hemžia cudzé slová a výrazy, čo je

na velíkú škodu srozumitefnosti.
15%

228 Revue Naše Slovensko

Snažiť sa treba, aby bol Slov. Máj čím jasnejšie, ľudovejšie a rídzejšie písaný. Cia
menej cudzích slov použijeme, tým srozumiteľnejší sa staneme a to je iste každého z nás
najhlavnejšia snaha. — Usilovať sa treba pisateľom Slov. Mája, aby dobrou slovenčinou
a správnym pravopisom písali.

Pri niektorých článkoch badať, ako pôvodca musí sa boriť s ťažkosťami. Nie je to
pravda div, keď nemáme škôl, keď sme vychovaní v cudzom jazyku, tak že potom z tohoto:
aj myšlienky si prekladáme. Ťažká úloha je to potom, ale túto musíme predsa len rozlúštiť.

Čo najvätší cenu dodáva tomuto podniku, to je jeho príloha „Ľudová Knižnica“ —
a jej prvé číslo: „Čo treba vediet každému Slovákovi?“ Tento sošit zaoberá sa o pôvode
a potom o dejinách — a to až do najnovšej doby — nášho slovenského národa. A môžeme
povedať, že tento sošit je stručne, jasne a dobre napísaný. Ozaj pôvodcovi tohoto zna-
menitého spisku možno len ďakovať, že podal slovenskému ľudu takú prepotrebnú knížočku,
z ktorej môže čerpať i vedomie i povedomie toho, že slovenský národ veľmi značný a vážný
faktor bol v dejinách Uhorska, ano neraz bol on i hradbou, proti nábehom a náporom
rozličných hord.

My Slováci sme už akoby zvyklí, seba za menej považovať, bo to do nás v školách
nám neprajných vtľkajú, že naše dejiny po zaniknuti ríše Veľkomoravskej zanikly a že od
tých čias len z milosti a lásky Maďarov žijeme — a že — ako to každý deň od nich po-
čúvame, maďarský chlieb jieme a maďarské povetrie dýchame do seba. —

Každý pokus, ktorý snaží sa povedomie, vážnosti a ceny našej vlastnej vštepovať
do ľudu nášho a tak dvíhať ho k povedomému ráznemu životu, je nám veľmi vzáctny
a vážny. Zo srdca prajem, aby prvé číslo „Ľudovej Knižnici“ rozsialo sa v mnoha tisícoch
po všetkých končinách nášho Slovenska. Teším sa už vopred budúcemu číslu, ktoré má
obsahovať „O slovenskej literatúre“. Táto práca vyšla v knihe, ktoru anglický dejepisec
Seton Watson (Scotus Viator) o národnostnej otázke v Uhorsku napísal.

64 82 8S

HVIEZDOSLAV :
POĎAKOVANIE. +)

Nie, nestačím: mám jedny ruky len,

i tie sa chvejú už, je ťažké im

i ľahké pero; jedny mám len oči,

i tie už sliepňajú, sťa kahanček
dohárajúci v našich chalúpkach,

bo blikotal až do neskornej noci:

a jednu hlavu mam len, zaviatu -

už veku sňažením tiež, i tú však

mi závrať pojala, súc vyplašený

ja skromný, tichý z tône útulku

na vrchol svetlých poct... A moje srdce
je rozkvasené; moja duša je

v chlp roztrasená . . . | jak môhol bych
sa sdeliť s každým cele, ktorý sa mi
dožičil všetek srdcom, dušou? jak ... ?

Nuž, odpustite, zlatí priaznivci!
dobrodincovia moji veľkodušní !
blahorečníci, šťastia heroldi

a poklonníci s úctou, slávou — všetko

.-— u — ———— — —- —

*) Na četná blahopfam podékoval básníktouto básní, uvefejnénou v 17. čísle Nár. Novin-

surodi bratia z matky Slávie! —
ach, odpustite láskave mi, keď

vám jednotlive nezaťukám v okno,
jak priletelý zďala holúbok,

bych každému z vás podal snietočku
zakvitlej vďaku duše...

Ó, nech som
vždy ešte ten čo prv, tak mladý, silný:
štep na ohrade v jara obl.ku!
tu spôsobil bych jaseň pred časom,
sa zprudka zachvel vlastným pohnutím
a všetky, všetky otriasol bych listy!
ich tokom vetrov pustil v šíry svet,
že každému by, moji ľubimci,
vám lístok sletel v lono: popísaný
hustúčko-husto vďaky črtami,
stuľkaný úctou, láskou horúcou
pouzardelý všetek!...

Revue Naše Slovensko

Dneská takto
sach: — spatríte-li hockde u cesty
strom holý, toť som ja! — strom, týčiaci

meravé vetve prosto do nebies,

zkaď prosí jaro: toť, hej, moje ruky

tiež, ony! z toho zdroja prosiace

Zas na vás všetkých dobrôt zlatú žeň ...
-O, rosteže ju, roste, nebesá!

229

A nebies gazdo ty, ó, Hospodine!
požehnaj zplna môjmu národu,

kde čoho sa mu nedostáva dnes
(preds vidíš sám: je ošarpaný strom!):
požehnaj Slavianstvu, čo potrebuje,

by vykonalo slávné poslanie

na človečenstva prospech: požehnaj

na zemi všetkým ľuďom dobrej vôle!

, SA 84 Ze

K NASIM OBRAZKUM.

- Vrátná v trenčanské stolici. Na Sloven-
‘sku je plno pfekrasnych zakouti, která zú-
stávají i bystrému turistovi skryta. Obyčejné
pro svou vzdálenost od stanic Zeleznitnich
nebo mést. Nejsi-li informován od domácich,
‘ttehko pľejdeš partie, za které by se nemusily
stydéti ani Alpy nebo Norsko. Také Vrátná,
"Rozsutec, Malý Kriváň, Kozia Skala jsou
partie, které hlavní proud turistú nezaslou-
ženč pomíjí jen proto, že o nich nevi. Byl
jsem v prúsmyku Vrátné jednou. Výlet se
pravé nepodatil. Poprchalo už když ze su-
-čanského nádraží vykročili jsme k Malému
Kriváni (1668 m), ale doufali jsme, že se
pfece rozjasní, vždyť hory oravské a tur-
.€anské zaplaveny byly slunečním jasem. Po
nčkolikahodinné cestč dorazili jsme až na
„skalnatý vrchol Kriváné, ale sotva jsme se
„rozhlédli po doliné stolice turčanské a Stitech
-liptovskych (hory trenčanské byly už pod
mrakem) počala nás obkličovati hustá, stu-
dena mlha, která promáčela odév do nití.
Po nebezpetném bloudční v oblacich nalezen
„konečné chodník jimž spustila se společnost
pňíkrým svahem k prismyku Vrátná. Mlhy
rvésily se na bizzarní podoby balvanú jako
potrhané závoje. A pod kamenitými stranémi
hrčel potok kfišťálový a.divoky. Když vítr
pohnul mlhami, zjevila se dvojitá hlava roz-
Stépeného Rozsutce. Celá ptiroda má v sobé
néco divokého, píšerného. Dčdina Ťarchová
jako orlí hnízdo ukrývá se na úpatí. Tam
narodil se Janošík, zbojník, který mstil kfivdu

lidu, dobrým pomáhal a zlé trestal, bohatýr,
jehož víla horská milovala a darovala mu
kouzelný opasek a valašku. PH pohledu na
tyto rozervané stránč, pochmirné a pfece
tak púvabné, stále vrací se nám myšlénka
na mladého zbojníka. Z Ťarchova cestou
dostati se Ize do Varina, kde je stanice dráhy
košicko-bohumínské (mezi Žilinou a Vrút-
kami).

Chalupa v Turci. Zásluhou brnénského
Dušana Jurkoviče podniknuto bylo v posled-
ních letech mnoho skutečné uméleckych
budov ve slohu národním, kterým podafi se
nám snad vypuditi cizí „Švýcarské“ typy a
nevkusné stavby moderní, aspoň z našich
lázní. Ku studiu architektonického lidového
slohu, potfebi bylo zajisté mnoho píle a
námah, cestovani, kreslení a kombinování.
Podáváme vzor takové slovenské chalupy
z Turčanské stolice, kde lidové stavby po-
mérné dosti jsou zachovány, ač stolice hor-
ské Orava, Liptov, východní Gemer a Novo-
hrad tčší se včtším bohatstvím stylových
staveb lidových.

Na horské salaši, dle náčrtu Ad. Lieb-
schera, ovšem stylovitost téZko je hledat.
Budova tato slouží za pľíbytek jen dočasn -
a v zimé vydána jest na pospas vétrim,
boufim a snčhu. Na jafe začíná nový, veselý
život, valaši a honebníci seženou ovce, bača
je dojí, mléko nechá srazit, vati je a déla
bochánky sýra, z nčhož spracuje se pak
brynza.

vl. v.v

230

Revue Naše Slovensko

POLITICKÝ PREHLED.

Zlomyslníci mohou velmi pravdépodobné
hádat, kdy konečné „velká národní“ vláda
koalice dodýchá. Asi za 8 týdnú. V Uhrách
totiž má ministr nároky na pensi po tiiletém
účadování a dnešní kabinet za 8 týdnú do-
žije se oné vytoužené doby a pújde. Je již
«jasno, že déle udržeti se nedá. Koalice do-
stala se k vládč paktem s korunou, dle
nčhož provésti méla volební reformu na zá-
kladč všeobecného hlasovacího práva. Po
tti leta „pracoval“ Andrássy na pfediohach,
pčinesí konečné známý návrh, podaťilo se
mu i pfedbéZnou sankci ziskati, ale dále to
nejde. Proti nepohodlné opposici, která mu
hrozila z fad samé koalice, pomohl si tim,
že projednavani zákona opét odsunul. Nikdo
neví, na jak dlouho, ale Andrássy múže býti
klidný. On už návrhu podávati nebude.
Pravda, jsou na pňetfesu jiné dúležité otázky,
annexe Bosny, otázka bankovní, desideria
vojenská, jen že v téchto otázkách mají jed-
notlivé strany koalice volnou ruku, pro ty
koalice uzavfena nebyla. K vládč pripravuje
se strana neodvislosti, v níž hlavné v ná-
zoru 0 bance ozyvaji se hlasy primo proti
Andrássymu. Ministňí prohlašují se solidár-
ními pro banku, která není ani samostatná,
ani společná, pro útvar banky kartelové,
košutisté však v čele s pčedsedou snémovny
Juliem Justhem akcentují banku samostatnou.

Vúbec Justh stava se hrdinou dne, budou-
cím človčkem. Dal si vymoci audienci u krále,
ku které se dostavil 26. ledna, aby vyslovil
panovníkovi sv j názor. Oficielnč ho nikdo
neposilal, ani snčmovna, ani klub strany ne-
odvisiosti, jak vytýká mu Ugron, nikomu ne-
klad! účty zahaliv se mlčením, ale pňece
navitéva jeho jisté pro béh p .litiky uherske
význam má, nebo miti bude. Pozoruhodny
jsou také jeho výroky o nemaďarských ná-
rodnostech a z celého jeho vystupovani je
zfejmo, coma za lubem. Také návštévy mi-
nistrú ve Vídni byly četné a pončvadž se
v parlamenté o nich nehovofilo, soustčedil
se politický ruch v kuloarech. Čím dále tím
více mluvilo se o krisi a Andrássy nazna-
čován stále určitčii za občť, která hozena
má býti pfes palubu. Program Justhúv je
veľmi jednoduchý: Je-li Andrássy pro spo-
lečnou banku, je Justh pro samostatnou, je-li
A. pro plurální právo hlasovací, je J. pro

všeobecné, je-li A. proti národnostem, byť
by J. pro odstranén 1 vädčú národnosť "tak,
že nadčlal by z nich županú.

Není divu, že snémovna je stále prázdná,
mluvi se tam tak nezajimavé véci o reformé
daňové, že ani pikantnosti oposice nedove-
dou vzbuditi trvalejšího zájmu. Po debaté
daňové pňijde na pčetfes pfedioha branecká, .
jejíž ptijeti výbor vojenský doporučí a pak
vláda pľedloží resultáty svého vyjednávání:
s Rakouskem o záležitostech bankovních.

Národnosti na celou politickou situaci hledí
skepticky, jako na pouhou zábavu velkých
pánú „vládnoucí rassy“ a boj o kost.

O kombinacích Justhových praví „SI. Týž-
denník“ perné slovo:

Pán Justh dotknul sa vo svojich rozvrhoch
aj otázky národnostnej ; svedčí sa teda, aby
sme predniesli o nich svoju mienku. Celkom.
úprimne rečeno, my ľuďom z vládných strán
vonkoncom nedôverujeme. Julius Justh
je osobne človek ctihodný , pochybujeme ale,
že by so svojou dobrou vôľou medzi rváčmi .
v kossuthovskej strane mohol preraziť. Tote
je jedna obava.

Druhá naša obava je v tom, že pán Justh
spomína národnostnú otázku trochu príliš -
ľahkovážne. Že by sa nedbal s nami pomeriť,
to mu uveríme: to by nedbal ktorýkoľvek
rozumný Maďar, vo svojom vlastnom záujme.
Lenže ako pomeriť sa? Svojou dosavádnou po-
litikou, Apponyovskymi školskými zakonami,
svojim hurhajovým vlastenectvom kossuthov-
ská strana jasno dokázala, že k rozriešeniu
národnostnej otázky nemá ani porozumenia,
ani povolania. Jestli pán Justh má za to, že
národnosti neslobodno hatiť v ich osvete a
reči, tak mal toto povedať vtedy, keď snem
rokoval o Apponyiho vražedlných školských
zákonoch.

Pán Justh ale chce vymenovať národnost-
ných ablegátov za hlavných županov. Musíme
upozorniť pána Justha na to, že je narod-.
nostná strana nie stranou panskou, akou s8é-
strany maďarsko-vlastenecké, ktoré za úrady
a hodnosti pojednajú sa so svojim svedomím
a za dáky ten koštialik opustia ľud i program. .
Pán Justh nenajde medzi národnostnými able-
gátmi ani jednoho človeka, ktorý by mu išiel.
za hlavného župana, do tých čias, kým sa
požiadavkám ľudu. nemaďarského nevyhovie.

‘Revue Naše Slovensko

aspoň len v tej miere, akú naznačil národ-
nosiny zákon. Keby národnostní poslanci boli
chceli, mohli už mať úradov dosť. Len by
boli museli trošku zradiť svoj ľud. A práve
teto oni neurobili a neurobia.

Konečne a toto je nejvážnejšia obava, je
nám predsa len nápadné, že pán Justh myslí
odrazu na nás práve vtedy. keď chce niečo
u kráľa dosiahnuť. On síce — musíme vydať
svedectvo pravde — i dosiaľ vsúkromých
rozhovoroch -- vždy a dôsledne našim
poslancom hovorieval, že by on mal dobrú
vôľu rozriešiť našu otázku k všeobecnej spo-
kojnosti. Predsa ale by jeho vystúpenie bolo
bývalo cennejšie, keď by sa bol na to od-
hodial pred troma rokmi, keď sa jeho strana
ujímala vlády.

Vykízlo sa ovšem pánu Justhovi jedno
slovo, ktoré musíme priklincovať. On pove-
dal: „Neslobodno Nemaďarom prekážať v ich
o8vete a reči.“ Týmto svojim výrokom Julius
Justh priznal, že sa nám dosiaľ v osvete
i v materinskej reči prekážalo. My to síce
dávno vieme, keď to ale naši poslanci na
sneme tvrdili, vtedy práve Justhova kossu-
thovská strana revala na nich z plného hrdla,
že lžú. Teda — nelhali. Justh sám to vy-
znáva. On, Justh, predseda snemu — korunný
svedok. Julius Justh hovorí aj o rovnom vše-
obecnom práve hlasovania. Táto okolnosť núti

231

nás, aby sme sa zaoberali s Justhovym vý-
rokom vážne. Naše slovo je toto:

— My sme stokrát vyhlásili, že k vôli
poctivému rovnému všeobecnému volebnému
právu spojíme sa s kýmkoľvek. Na tomto
stanovisku stojíme i dnes. My vieme veľmi
dobre, že i Andrássyho intrigy, i celá „kriza“,
— že dnes vôbec všetko v Uhrách točí sa
len okolo všeobecného volebného práva. Jestli
teda vážne chce Justh voči Andrássymu po-
ctivé všeobecné právo hlasovania, vtedy my
— bez ohľadu na jeho smýšľanie o národ-
nostnej politike — vďačne vypočujeme jeho
návrhy. Podotýkáme ale, že vládne strany,
tak ako sú dnes, všetky vespolok i osobite
každá jedna, nútia nás na tu najostražitéjšiu
opatrnosť. Po všetkom tom, čo Kossuthova
strana s volebným právom dosiaľ vyčíňaľa,

. nemôžeme mať k nej ani biľky dôvery. Preto

by sme my len v takom ministerstve videli
garanciu rovného všeobecného volebného
práva, ktorému by stál na čele politik mimo
koalície, človek politickými hriechami koalície
nedotknutý a neporušený.

Teda: o všeobecnom rovnom a tajnom
práve hlasovania radi sa shovarame s kým-
koľvek. O tom ostatnom — až na tom sneme,
ktorý si v budúcnosti zvolí ľud na základe
všeobecného práva hlasovania.

ZV XY ZS

RÚZNÉ ZPRÁVY.

Oslava Hviezdoslava.

Den 2. února byl krásným svátkem Sloven-
ska. Vdččný národ pľipravil srdečné ovace
milému svému básnikovi, ovace, jakými múže
se pochlubiti veľmi málo mužú slovenských.
Oslavy neobmezily se pouze na články novi-
náňské, kterých ptinesly nejvice Nár. Noviny,
které vydaly 2. února slavnostní číslo s podo-
biznou básníkovou a ocenčním literárniho vý-
znamu z péra jeho velkého druha Svet.
Hurbana Vajanského a Jozefa Škultétyho, ale
i širší vefejnost oslavila jubileum slavnostními
večírky v Turč. Sv. Martiné, v Kubínč, v Pešti,
Tisovci, Naďlaku a jinde. Vfelá slova dikú
včnoval básnikovi i Slovenský Týždenník,
Ľudové Noviny, Nár. Hlásnik a zvlášté Slo-
venské Pohľady, které svému spolupracov-
níkovi vénovaly celé číslo. Krásný je zvlášté

proslov Vajanského, jímž číslo je zahájeno"
Oceňuje formou básnickou jeho velký význam
a koači slovy:
Čo že ti dáme, boháču, my biedni?
Ako ťa skrášliť jasného, my temní?
Akúže vďaku jaktať výmluvnému ?

Nuž tvojím slovom skladame ti holdu

našeho obeť abelovskú čistú:
„V nadeji blízkej spásy na novej času vlne
kráčaj v budúcnosť, postretaj ťa Hospodin
posolstvom radostným. Hospodine, smiluj sa!“

Literarné historickou staf o básnikovi na-
psal Jozef Škultety a básníci Sladkovičov,
Somolický a Kyčerský verši oslavují svúj
skvčlý vzor. Kromé toho pfinasi Slov. Pohľady
psychologický rozbor poesie Hviezdoslavovy
od P. B—ka a dúkladný bibliografický pfe-

232

hled ¢tyficetileté literární činnosti Pavia Orz-
zagha Hviezdoslava.

- Programy slavnostních večírkú vyplnčny
byly obsahem pfipinajicim se k jménu Hviez-
doslavovu. V Martiné prednes! prolog Va-
janského Pavel Socháň, slečny Izáková a
Kompišová deklamovaly jeho basné, Sveto-
zar Hurban pfispél úvahou, slečny Hrušovská,
Ivánková a Spevokol obstaraly čísla hudební.

Podobným zpúsobem oslaven byl 2. únor
i jinde.

Samému básníku gratulovaly četné depu-
tace a množství ptipish osob soukromých
i korporací. (Mésto Praha, Českoslovanská
Jednota, „Máj“, Národní rada, spolky slo-
venské, francouzský kritik Ritter, Machar a
četní jiní ctitelé jeho Musy.)

Také česká vefejnost upozornéna byla

mnohými články a vzpomínkami (Zlatá Praha, .

Čas, Nár. Listy, Den, Nár. Politika atd.) a
zvlášté vydafenym večerem, který pofadala
Českoslov. Jednota s Detvanem ve velkém
sále Mčšťanské Besedy. O básníkovi obšírné
promluvil pfedseda p. prof. Táborský (pfed-
náška vyjde v pľipravované Slovenské Ci-
tance), akademikové slovenští zaspívali „Nad
Tatrou sa blýska“ a novou effektní skladbu
Mikuláše Trnavského „Hor sa bratia“ a sl.
V. Daxnerova „Sokolíčku, sokol“ od téhož
skladatele.“) Dámský odbor Českoslov. led-
noty zapél pak nékolik slov. písní. Slečna
O. Janošková (z Lipt. Sv. Mikuláše) pfed-
nesla s uspéchem báseň „U kaplice“ a pani
Božena Nedvédova (roz. Hallová z Turč. Sv.
Martina) „Ráchel“, za níž sklidila všeobecnou
pochvalu. TéSila nas veliká návštéva českého
obecenstva, které demonstrovalo své vťelé
sympathie Slovensku a jeho velikému pévci.

Prednáška Seton Watsonova o otázce
slovenské ve Vídni.

Nepomohlo ani umléovani známého velko-
lepého díla Scota Viatora „Racial problems
in Hungary“, kterým chtéla pešťská a ví-
deňská žurnalistika odbavit nepohodlného,
ale neohroženého tribuna národností nema-
ďarských, ale samo dílo upozornilo učené
kruhy historikú a politikú na neudržitelné

*) Vyšlo ve sbírce „Pôvodné piesne Mi-
kuláša Schneidra- Trnavského“ nákladem Ku-
liška a Slobody na Myjavé. (Cena jedné
písné 1 K.)

Revue Naše Slovensko

poméry v posvátném Magyarországu. K pfi-
znivým posudkúm knihy se strany tlsku
anglického pfistoupilo uznani u historikú
videňských, jehož dostalo se sympatickému
autorovi tim, že pozván byl k odborné pfed-
nášce, kterou v ne velké, ale závažné spo-
lečnosti videfiskych universitních professorú
a politikú konal dne 16. ledna. Z kruhú
uherských zastoupen byl posl. Hodža a Sas
Edmund Steinacher, bývalý poslanec.

Seton Watson rád svolil a fekl asi toto:

„Laskavému pozvani duševních vúdcú vi-
deňského déjepisectva vyhovuji s velkou
obavou. Neboť neskonale tézZkym zdá se mi
vystoupení ped tak vybranou společností
a pfisnym soudem, zvlášté mám-li brániti
záležitost tak zoufalou, jako je obrana ná-
rodností nemaďarských v Uhrách.

Název „Uhersko“ vybavuje prúmčrnému
Angličanovi dvojí vzpomínku : na zlatou bullu
a Ludvíka Kossutha. Maďaťi bývají u nás
uznáváni za hrdiny svobody, o Nemaďarech
často nevi se väbec, že jsou na svété. | ja
poprve Sel jsem do Uher ‘ako vrelý kossut-
hista. Obrat v mých názorech vzbudila je-
diné otázka národnostní a zpúsob, jakým
odbývají ji v Uhrách v souxromych rozho-
vorech i v žurnalistice“.

Pak podal krátký obsah své knihy, pou-
kázal na ohromný material, z nčhož čerpal
a své tfileté badani v Uhrách. Výsledky své
práce a názory precisoval takto:

„Prozkoumav déjiny a instituce Uherska
i s ohledem na národnosti, pfesvédtil jsem
se a snadno mi Ize dokázati, že školství
a výchova, správa vefejna, justice, právo
shromažďovací, spolčovací, volebné a tis-
kové jsou nástrojem utlačovatelské politiky
proti národnostem nemaďarským, již v dneš-
ním kulturním svété není rovno. Abych tuto
téZkou obžalobu dokázal, nashromaždil jsem
ohromný počet dat a aby čČtenáfstvo mé
knihy mohlo jejich pravdivost kontrolovati,
uvádím je často pravé z maďarských úfed-
ních výkazú a z nemeckého časopisu vlád-
ního. .

Až po rok 1840 nebylo vúbec Zadného „Magy-
arországu“, byla jen „Hungaria“ vždy poly-
glottní, jak vidno již z prvých projevú
uherského krále Stépana Svatého.

Maďarská kultura, když odmyslíme. si
krásné .básnictví, není naskrze tvofivá, ale
nápodobuje kultury jiné, staré pak insituce

Revue Naše Slovensko

Uherska jsou bez výjimky púvodu slovan-
ského a némeckého. Nelze o mné fici, že
bych byl proti Maďarúm pfedpojat, neboť
mnohé jejich vlastnosti jsou mi sympatické.
Všechno to, co hovofim, nikterak nesméfuje
proti maďarskému kmenu, ale výlučné proti
panujícímu systemu.

Madafi rádi srovnávají svou ústavu s ústa-
vou anglickou, ale této analogie není. V theorii
je sice jakási podobnost, neboť obč ústavy
spočívají na fikcích, v praxi však vždy byly
vzdáleny a jsou do dnes.

Slovo „pansláv“ je v ústech panmaďarú
vidi Slovákúm obyčejná nadávka. Avšak pfe-
mnohé déjinné doklady svčdčí o tom, že
Slováci vždy, když z Pešté byli poníženi,
pohliželi s nadčjí do Vidné, nikoli do Moskvy
nebo Petrohradu, ba ani Jan Kollár nebyl
politickým panslávem, a váôdcové z r. 1848
Hurban, Štúr a Hodža byli spíše Velkoraku-
šany, nežili panslávy.

Na konci své knihy stojím na stanovisku,
že spojení národa srbsko-chorvatského je
nejtčžší a nejdáležitéjsí úlohou blizkého Vý-
chodu, jež rozfeSitelna bude tehdy, když
madarsti státnícií pfestanou provozovat svoji
Sovinistickou politiku rassovou.

Dnešní položení Srbska udržet se nedá a
chce-li tento malý stát existovat, musí do-
hodnouti se s monarchií Habsburskou. Nej-
ideálnčjší rozluštční by ovšem bylo, kdyby
Srbsko dobrovolné pridružilo se k Ťíši, coz
je málo pravdépodobné. Ale i pro Rakousko-
Úhersko je životní otázkou, zda jihoslované
spojí se pod jeho ochranu, nebo proti jeho
vúli. Budoucnost Bosny a Srbska závisí však
od stavu včcí v Uhrách a Chorvatsku, a
proto bezpečné Ize tvrdit, že rovnováha na
Balkané bude záviset od národnostní otázky
a všeobecného volebního práva. Déjinna
misse Habsburského domu panovnického je
zabezpečení rovného práva a svobody všech
národú pod jeho žezlem Zijicich.

Na to rozebírá pednášejíci jednotlivé de-
tailní otázky o zpúsobech maďarisace a jejich
výsledcích a výhledech.

Maďarisace počíná intensivné v letech čty-
ficátých. Tu nafizují zákony úplné pomadar-
štční školy i církve a vibec všech vefejnych
zatizeni. Ale kromé zákonú maďarisovala
i společnosí. Tak maďarský védecky ča-
sopis „Tudományos Gyiijlemény“ napsal:

233

Titul „národa“ pati jen panujicim Maďarúm,
vlast pak je majetkem maďarstva.

Když počaly vycházeti „Slovenskie Ná-
roďnje Noviny“ vyhlašovaly maďarské listy
již titul za nepoctivost a zradu, neboť prý
„národní“ fet je pouze maďarská. Jiný Caso-
pis „Társalkodô“ vyhlašoval za ničemníky
všechny ty, ktefi píší slovensky, nebo né-
mecky proti maďarisaci. Kossuth hlásal, že
ve školách nemusí se vyučovati v jiné feči
nežli maďarské. Jeho orgán „Pesti Hirlap“
psal: „Nikdo nemôže pochybovati o tom, že
Madafi mají právo rozšiťovati požehnání
maďarské úslavy na Nemaďary, jen s tou
podminkou, stanou-li se Maďary fečí, city a
cily politickými.“ Pak navrhovan byl i zákon,
aby občan neznajici maďarsky, nesmél býti
majitelem domu, aby nevydávána vysvčdčení
žákovi, jenž neprokáže, že není pansláv, ať
vojsko maďarské ubytuje se v místech ne-
maďarských na tak dlouho, až obyvateľstvo
se pomaďarští. Hrabč Karel Zay chce Sifit
maďarisaci pomocí cirkve.

Hlavním vädcem tohoto neslýchaného šo-
vinismu byl Ludvík Kossuth, hrdina svobody.
Lidé soudnčjší Szechényi a Majláth, kteti
nesouhlasili s takto provadénym maďarisová-
oím byli umičeni.

Roku 1867 zmocnili se Madafi veškeré
moci politické. K tomu dopomáhala jim dávná
politická výchova, silná šlechta a tíseň za-
hraniční. V obavách, aby národnosti znovu
nepokusily se o získávání svých práv, po-
cali maďarisovatí opét. Deák a Edtvés
byli pro maďarisování celého Uherska, dou-
fali však, že toto provedeno bude bez ná-
silností, bez ktiku, pouhou morální silou.
Vytvofili tedy podivuhodný národnostní zá-
kon z 29 odstavcú. Paragraf prvý mluví
o jednotném maďarském národč (magyar
nemzet) a ostatní paragrafy povolují národ-
nostem malé koncesse v užívání feci matef-
ské. Vlády a vrchnosti sofisticky vykládají
zákon tak, že tato část deroguje paragrafu
prvnímu a proto zachovávána býti nemúže

Je to vúbec zákon pouze pro zastfeni
černé skutečnosti pfed cizinou. V praxi usta-
novení jeho jsou často novými zákony pro-
hlášena za neplatná, ale pfi tom stále po-
ukazuje se na tolerantní zákon starý. Tak
na pf. r. 1870 vstoupil v platnost nový zákon
o soudnictví, ustanovujici za ufedni jazyk
výhradné maďarštinu.

234 Revue Naše Slovensko

Déle rozhovofil se o školství uherském a
srovnal ustanovení zákona národnostního
s úfední školskou statistikou. Promluvil

o zrušení slovenských stfednich škol a po-.

ukázal na odpor vlády k povolení škole
soukromé. ,„Zločinným úmyslem“, pravil
„pňekazili pokrok a osvétu púltčetího mil-
Honu lidstva po celé jedno pokolení a téch

nčkolik slovenských pfedbojovniki za rov-.

nost a svobodu buďto: donutili opustit vlast,
nebo označili je za vlastizrádce a panslávy
a pak je ztrestali — — —“

Pripomenul čisté hospodáťství admini-
strační ve stolicích, instituci virilistú a fad
volební, pčehmaty a zneužívání moci se strany
stoličních pašú, jejich činnost maďarisační.
Za všeobecné pozornosti precetl pak dlouhou
statistiku trestú a pokut.

Zajímavé jsou celkové výsledky maďari-
sace a otázka budoucích výhledú. Mezi ži-
dovstvem a.nčmeckým mčšťanstvem ovšem
provedena maďarisace s uspéchem; je však
problematické, zda trvale. Jen mezi odvislým
úfednictvem a služebnictvem se ji dafi. Ale
statistika nás poučuje, že Madafi získali za
posledních 30 let 261 nemaďarskou osadu,
naproti tomu však se 456 maďarských obcí
porumunštilo, poslovenštilo a pončmčilo.
Slováci sami pozbyli 89 obcí a získali 231,
z nichž na úkor Maďarú je 56 obcí. Rumuni
ziskali 302 nové obce. Jest tedy velmi ne-
pčirozená domnénka, že národnosti vzdají
se své individuality a rozmnoží svét ma-
ďarský.

Poukazuje na nelogičnost požadavku hi-
storického práva, jež dúsledné vzkfisit mu-
silo by i celky dávno zapomenuté a nároky
dávno promlčené, jako H3i Svatoplukovu,
Dušanovu atd.

Upozornil na dúležitý obrat v Uhrách, kde
národností počínají se kfisiti, a na blízký
pfevrat v jihovýchodní Evropé. Boj Maďarú
proti silám ptirody je marný a Madafi, tak
pyšní na boje za svobodu, bojujíce proti
národnostem, bojuji i proti svobodé.

O pľednášce pana Seton Watsona roz-
rozpfedia se pak vysoce zajímavá debata
již súčastnil se i Hodža, který poukázal na
aristokratický, feudální smér uherské poli-
tiky pfed i po roce 1848. Lid nedosáhl žád-
ného vlivu po revoluci, kdežto v ciziné zna-
menají téméf všechny revoluce uspéch de-
mokracie. Zisk z prolité krve lidu shráblo

zemanstvo, džentry a oligarchie, ktefi plu-
rálním právem snaží se moc udržeti i do
budoucnosti. Otázka národností s otázkou
demokratismu souvisí velmi úzce.
s

Daňová reforma. Nesnesitelné daňové
poméry, nespravedlivé rozdéleni, nespraved-
livý katastr a nové hospodáťské pomčry vo-
laly už naléhavé po opravách. V áda podala
návrh, o kterém vedena dlouhá debata, mezi-
tim co vétSina politikú meškala v kuloarech.
„Oprava“ dosavadní pomčry nezlepšuje. Po-
levuje-li daňovému bremenu v nčkterých méné
významných okolnostech, na druhé strané
dané zvčtšuje. Hlavního zla uherského da-
ňového systému, nespravedlivého nadržování
velkostatkafim reformní návrh se nedotýká,
což u stran opposičních s dúrazem bylo vy-
týkáno. Zvláštč Pavel Sándor ostfe posvítil
a pfiklady dokumentoval! pomér povinnosti
daňové u veľkostatkáfe a rolníka, vysvčtiil
historický vývoj dnešního systemu, který byl
sestaven od zemanských vlád po absolutismu
Bachové výhradné ve prospéch agrárnické
šlechty. Na obranu veľkostatku vystoupil
Ant. Eber a Baross, který se odvolává na
zásady Ludvíka Kossutha, že velkostatky jsou
Uhrám potfebny zvlasté v okršcích národ-
nostních, jako nejlepší prostčedek maďa-
risační. O nespravedlnosti zdanéni promluvil
Alexandr Petô a Vilém Mezôfi, který upo-
zorňuje na kfiklavé nesprávnosti a dokládá
je číslicemi. Tak na of. hrabč Zichy, který
má 8000 jiter nejúrodnéjší púdy v obci Báč-
topole, platí od jitra 4 K, kdežto malorolník
v téže obci platí 10K pozenikové dané.
Rolníci v Báčce platí 12K z jitra, kdežto hr.
Chotek, majitel 40.000 jiter, platí po 3K, Če-
konič z 50.000 jiter platí po 2K 50h, Wenk-
heim, majitel 90.000 jiter platí necelé 2 K atd.
Národnostní poslanec Aurel Vlad upozornil
na vyméfovaci komise, které bývají podplá-
ceny boháči, nebo jmenováni ze stoličních
virilistú, tedy také majitelú pády.

A meričtí Slováci. Maďarská vada
neustává pecovati o své déti ani za hrani-
cemi. Pončvadž Amerika vrací Slovákúm ze
zotročilých nesamostatnych individuí lidi silne,
sebevčdomé a hospodáfsky neodvislé, kteti

- doma dovedou rozvinouti blahodárnou Čin-

nost ve prospéch myšlenky demokracie a
národnosti, dává vláda stfežiti i slovenský

Revue Naše Slovensko

much v Americe, posila tam své siväry, zvlášič
knéZstvo a dává se informovati o slovesakém
Zivoté.

Jednou podobnou stvúrou je evangelicky
faráť Orbach, usvčdčený agent maďarské
vlády. Clovék jistč podnikavý. Žid, který pry
se dal pokitit (kfestnim listem však to do-
kázat nemäže) a vyšinul se až za pastýňe
duší slovenských. Vydává mimo to „Slovák
v Americe“, v nčmž počal napadati funkcio-
nafe Národního Slovenského Spolku, nažknul
je z nepoctivosti a hlavné pčedsedu Rovnianka
nazval defraudantem a všemožné snažil s
otčásti dúvčrou slovenské vefejnosti k jeho
bankovnímu domu. Ano, dokonce i žaloval
Rovnianka a jiné funkcionáťe, ktefi však v li-
čení dne 11. ledna v Pittsburgu byli uznáni
za nevinné. Ale tenkrát ukázalo se čertovo
kopyto. Orbach žádal, aby soud dal pčedložit
všechny účty spolku, jmenovitč seznam osob,
ktefi z Ameriky obdrželi stipendia, podpory
a dary k cílúm národním. Tím zpúsobem
snažil se maďarský Spehoun zmocniti se jmen
a následky pro ony osoby v Ulirách daji se
ptedpokladati. Soud, upozornén na tuto lesť,
vyžádal si potvrzení výhradné pro sebe.
Ježto Národní Spolek Slovenský nevyhovčí!
nčkterým formálnostem, žádaným zákony
americkými (není registrován ve všech
státech, neodbývá pravidelné schúze) nebyl
process úplnč skončen a spolek žádá za zménu
stanov, čímž vyhne se nepfijemnostem.

Maďarské noviny „Budapesti Hirlap“ a
„Slovenské Noviny“ používají tohoto násilné
ptitaZeného processu k podkopání úvčru
firmy Rovnianek & Comp. a banky „Tatry“,
která s ní je v obchodaim spojení. Poukazují
na cestu feditele p. Daxnera do Ameriky a
očekávají veľké ztráty banky „Tatry“. „Tatra“
však prohlašuje všechny tyto zprávy za
utrhačné a ujišťuje, že ztráta jí nehrozí. Od-
suzuje jednání Orbacha a Ant. Bielka, re-
daktora býv. „Ľud. Novin“, vycházevších
v Ružomberku a úfedníka „Tatry“, který
znemožnén jsa ve vlasti, odešel do Ameriky
esnovat dále své intriky.

Srbský poslanec dr. Michal Polit podal
interpelaci v záležitosti procesu velkosrbské
velezrády v Horvatsku. Považuje proces za
záležitost čisté politickou a žádá o zakročení
ve prospéch obžalovaných, s nimiž se ve
vazbč kruté zachází. Wekerle svou odpovédi

235

získal pochvaly maďarských poslancú, ale
odpor v kruzich horvatských a národnostních.
©

Slovenský denník. Budapešťský na-
kladatelský spolek rozhodl se zvýšiti akciový
kapitál a vydávati od června vedle „Týž-
denniku“ slovenský denník, jehož potfeba
se tak živč pociťuje. Dosud jediný denník
je psán v duchu maďarském.

“

Korrespondenční kanceláť pro véci
slovenské zakládá Českoslovanská Jednota.
Zaráži skutečné u české žurnalistiky malá
znalost pomérfi slovenských, o nichž zprávy
éerpaji z listh vídeňských. Tomuto nedostatku
má byt založenou kanceláží odpomoženo.
Vedení kanceláfe svéfeno býv. red. ,Slov.
Týždenníka“, Bohdanovi Paulú. —

Ktesťanští sociálové poľádali v Nitfe dne
31. ledna, 1. a 2. února shromáždční s pčednáš-
kami poslancú Giessweina, Hantze, Ernszta,
pak Krajcsovicse, Lakatoša a Bobka. Mluvilo
se také slovensky a kortešovalo pro novo-
pečenou stranu.

Úpadek mládeže. „Nár. Noviny“ pii-
nesly článek s tímto nadpisem, v némž pi-
satel projevuje svou nespokojenost nad čin-
ností mládeže. Je známo, že lidé starší rádi
vzpominaji na staré doby, proti níž sou-
časnost je bezbarvá, chabá, v úpadku. Tento
pčípad je i tu. Ale mládež cítila se býti
dotčena, odpovédéla na článek a tak vyvi-
nula se živá polemika, jejíž účinky jisté
budou prospéšny.

s
Kursy pro analfabety. Piurální vo-
lební právo, spjaté se znalostí čtení a peani,
donutilo rumunské národovce púsobiti k roz-
množení počtu voličú, tak že zfidili kursy
pro analfabety, jichž je mezi Rumuny 78°’,.
Andrássy s Apponyim však zakázali tyto
kursy. Tak vypadá svoboda a kultura u Ma-
daré!
s
Vystéhovalectvi do Ameriky dle
zpráv účadň stoličních opét vzrústá. Zvlášté
z okolí Trnavy a Prešpurka, tedy krajin
dosti zámožných.
s
Korjolan Brediceann, narodnostni
poslanec rumunský, zemfel dne 7. února,

236

rančn byv mrtvici. Byl výtečným pravnikem
a horlivým pracovníkem národním. Zastu-
poval okres oravický a mezi poslanci národ-
nostnimi téSil se srdečné pfizni.

©
Pronásledováni rumunského
tisku. „Gazeta Transilvania“ k jubileu
svého 70letého trvání vydala slavnostní číslo
s články pfednich rumunských mužú. Státní
návladnictví v Marošvášarhely spatfovalo ve
včtšiné článkú pfetin boufení proti národ-
nosti maďarské a navrhlo proti majiteli listu
Aurelu Muresianu trestní vySetfovani.
s

Immunitní výbor usnesl se na návrhu vy-
dani poglance Milana Ivanky, odsouzeného
na 1 rok do vézeni.

s
biskupovékarlovické fecko-orien-
talni metropole na své konferenci pro-
testují proti zpdsobu, jímž veden je „vlasti-
zrádný“ process záhľebský a proti urážkám
národa srbského.
s

„Ľud. Noviny“ mají 19, t m. tiskovy

proces pfed prešpurskou soudní stolicí.
s

Slovenské vyšívky. Je již povéstna
krotkost Madara, s jakou annektuji pro sebe
vše, co znamenitčjšího Uher se dotklo. Slavni
hudebníci, vynálezcové, učenci, ktefi nékdy
zdržovali se v Uhrách, jsou Madafi. Tak
také chlubí se pfed cizinou uméleckymi vý-
šivkami slovenských Zen a dévčat. Arci-
knéžna Izabella založila spolek pro pésto-
vání vySivkafstvi a školu v Ciferu. Z krásných
vyšívek pak uspoťádána výstavka v Pešti,
která téSila se velké pozornosti. Neméli by
Slováci využitkovat více vzácného tohoto
umční zorganisováním práce a obchodu?

Madarské noviny zaznamenaly také
jubileum Hviezdoslavovo, pfizvuku-
jice hlavné jeho neúčast na činné politice a
pčeklad maďarských básníkú Petôfiho, Ma-
dácha, Aranye atd. do slovenštiny.

Výborná methoda. Prazvláštní pro-
stfedek ke vStépovani nenávisti proti vlast-
nímu rodu vynalezli učitelé v Novohradč.
Déti, které hovofi slovensky, trestají tim, že
povésí jim na krk tabulku s nápisem „pan-

Revue Naše Slovensko

sláv“ a nakazují, aby ostatní déti provinilce
neušetfily posméchu.
s

Pani Vladová, choť rumunského posl.
dra Aurela Vlada, odsouzena byla pro po-
bufovani proti maďarské národnosti, jehož
se dopustila, že poučovala rumunské déti,
aby neužívaly pozdravú maďarských, na jeden
mésic do vézeni a k pokuté 300 K. V tyto
dny obdržela povolání do vézeni. Pokutu
zaplatily rumunské dámy.

Povolení poštovní dopravy odňal ministr
vnitra zahraničním časopisúm, které pfinášejí
nepfiznivou kritiku uherských pomčrú. Jsou
to bukureštský humor. list „Furnica“, jasský

„Literatura si stiinta“ (Literatura a véda),
revue „Romanul din Ardea rivista literara

illustrata“ (Sedmihradská ilustrovaná literární
rumunská revue). Pak Pittsburský „Ameri-
kanski Srbobran“ a srbský kalendáť „Vardar“
s

Maďaronské kalendáfe. Aby para-
lysován byl velký vliv slovenských kalendafi
v stolici prešpurské, rozhodli se vädčí kruhy
stoliční k vydávání lokálního kalendáfe slo-
venským jazykem. „Ľud. Noviny“ posuzuj.
tento zjev takto: „Je to veľký pokrok slo-
venskej politiky, že donútila tých pánov,
ktorí Slovákov maďarizovat chceli, na vy-
danie slovenskej knihy. Vytrvajme ďalej
v našom spravodlivom boji a uvidíte, že tak
jako dnes sú prínútení vydávať nám sloven-
ské kalendáre, práve tak budú časom prinú
tení nám postaviť slovdnské školy so slo-
venskou vyučovacou rečou a vydávať dopisy
a iné úradné listiny, v slovenskej reči vyho-
tovené. Nikdy by stoličným pánom nebolo
napadlo vydať slovenský kalendár, keď by si
Slováci neboli vyvolili svojich slovenských ab-
legátov, keby do stoličných a obecných vý-
borov neboli volili svojských ľudi, bojovní-
kov, keby si svoje práva v novinách a bárskde
inde neboli ustavične hlásali. Bojujme teda
len ďalej a vydobyjeme si aj dôležitejšie veci.

Proti maďaršténí jmen obci vyslo
vila se stoliční kongregace brašovská, kterou
obývají Sasové. Proti tomuto protestovala
menšina s posl. Zakariašem a pravdépodobné
ministerstvo vnitra jejich protestu vyhoví.

Revue Naše Slovensko

SLOVENSKÉ SOUDY.

Pro pobufovani proti vrchnosti zodpovidal
se 25. ledna pč. d ružomberskou sedzií posla-
nec Fr. Skyčák. Opét jedna z typických
žalob. Skyčák, který vedi dlouho boj proti
administraci oravské stolice, hodlal založiti
penčžní ústav v Jablonke, což „stoliční páni“
každou silou chtéli zničit. Ku poradé akci-
onafd, tedy nikoliv na vefejnou schúzi, pčišel
o své ujmé intervenovat Jur. Bulla, který
vyvolal konflikt. To bylo ,boufeni proti
vrchnosti“. Skyčák v feči dokazoval, že čin
jeho i kdyby vystoupení bylo sebe pfikfejsi
nemúže býti kvalifikováno jako boufeni proti
vrchnosti. Vždyť slúžný zneužíval zfejmé
svou moc a sám dopouštčl se pčečinu, když
bez pľíčiny vníkl do soukromého domu.
Svédkové byli včtšinou osoby úfední, ktefi
vypovédmi svými si odporovali, ale ač každý
dobfe cítil, že Skyčák je nevinen, pfece od-
souzen byl na 2 mésice státního vézeni, 400
korunám pokuty a asi 400 K soudních útrat.

Ovšem pfedsedal známý Chudovszky a
žalobu vedl Belopotocký. Skyčák appeloval.
Zajimavo je, Ze ve výroku jednani slúžných
se odsuzuje, ale obZalovany pfece ma byt
potrestan.

ZE SLOVENSKÝCH ČASOPISÚ

Slovenský Týždenník v úvodním
článku 7. čísla „Ľud závidí zverom“ líči
hroznou bídu hmotnou i duševní uherských
Rusini. Rozebírá velkostatkdfskou politiku
uherskou a poukazuje na nespravedlivost
rozdéleni majetku. Panstvo udržuje lid v pod-
danstvi „preto mu berú materinský jazyk a
národné školy — a toto nazvali vlastenecivom.
Oni nedbajú, že pod ich vlastenectvom ľud
alebo letí do Ameriky alebo, keď zostane
vo vlasti, „závidí zverom, lebo zverov páni
dobre kfmia“.

Ale Rusíni toto všetko nevedia. Rusinom
toto nemá kto riecť. Škôl nemaj , len kňazov,
zlých, maďarónskych, a ti slúžia nie ľudu,
ale biskupom nie pravde, ale vláde. Ani len
poriadných novín Rusíni nemajú. Ani poli-
tickej národnostnej strany. Ani knih, ani
spisovateľov. Ani národných hospodárov,
ktorí by ľudu banky a sporiteľne zakládali a
pomáhali slobodit sa z panského poddanstva.

237

Ved ani nam Slovakom sa dobre nevodi.
Ale začíname aspoň dobývat sily. Rastie
naše ľudské, občanské a slovensko-národné
vedomie. Rastú nám časopisy, banky a
sporiteľne. Ak sa tak budeme zmáhat ešte
za päť-šesť rokov, ako sme sa zmohli za
minulých 5—6 rokov, nu’ bude naša slo-
venčina dobre opatrená. U nás má kto bo-
jovať, u nás slovenský sedliak začíná byť
vedomý toho, že on chová krajinu. Slovenskí
sedliaci spasia slovenský národ. Ale Rusínski
sedliaci sú ešté tam, že musia — zverom závi-
deť. Majme, Slováci, pred očima biedny ľud ru-
sínský a nezabudnime naň. Iste, keď my bu-
deme mocnejší, aj Rusínom pomôžeme. Na-
teraz chráňme si ale i varujme to, čo máme
a veľaďme svoj národný statoček a kráčajme
cestou ustavičného pokroku i svobody.
Majme na pamäti, že náš nepriateľ, maďa-
rónsky čvach i gróf, dobre kimi vlkov, lebo
chce mať na nich výdatnú poľovačku, ale
národu dá mrznúť, hladovať a hynúť —
v mene maďarského vlastenectva.

$ .

Nemravnou politiku uherskou, provozo-
vanou k udržení lidu v porobč a nevédo-
mosti ostfe kritisuje „Týždenník“ a popu-
larnim zpúsobem charakterisuje dnešní ruch
na Slovensku:

Odkedy slovenský ľud začíná čítat dobré
rezké slovenské časopisy, odtedy prestává
byť otrokom pisárov, židov, odkundesov a
veľkomožných kožedráčov. Odtedy začína
myslet a videť a cítiť. Ba — kto sa bál slo-
venského ľudu — povedzme len — pred
desiatimi rokaml? Páni Soveni vedeli, že sa
u nás ľud dá nastrašit, alebo aj — Bože
odpusť hriechy — podplatiť. To nebola
chyba ľudu. To bola chyba štátu, ktorý sa
všemožne usiloval o to, aby hlavy ľudu boly
temné. Páni šovéni nechceli mať na Slo-
vensku ľudí, ale chceli mať povoľné stádo.
Teraz je na Slovensku nový svet. Slovák
sa budí. A ako tak začína myslef o sebe,
o svojich, o svojej duši, — nuž sa mu tak
vodí ako prvému človekovi, začína videť,
že je nahý.

Nahý všetkého toho práva i tej slobody
ktorou druhé národy oplývajú, Nahý toho
dobrobytu národného, ktorý nám berie ma-
ďarský Sovinismus, aby seba obohatil. A vtom,
že Slovák v povedomi napreduje, v tom je
istota, že sa maďarský šovinismus darmo

238

namáha o naše národné vykynoženie. Slo-
venský ľud začal mysleť — a hneď prišiel
na to, — že jediným jeho nepriateľom je
vláda tmy a Iže, vláda panskej vrstvy, ktorá
sa odrodila a ktorá len do tých čias bude
mať čo jesť, kým ju bude živiť Slovákova
mozolná robota. Táto vláda šíri tmu a lož:
my ale budeme živí vo vzdela: í a v pravde.
Dá sa povedať, že dnes už skoro polovica
slovenského ľudu sa vzdeláva i poznáva slo-
venskú pravdu. Šírte, bratia Slováci a sestry
Slovenky, medzi veškerým slovenským ľudom
slovenské vzdelanie a pravdu.. V našej po-
litike sa nám predsa len blížia krajšie časy:
Sirme teda slovenské povedomie v celom
národe, aby nás nenašly v duševnej tme.

O“.

Z MAĎARONSKÝCH ČASO-
PISÚ.

Pfi každém čisle rozvažujeme, zda jest
účelno vésti tuto rubriku hloupostí a hru-
bostí na úkor jiných dáležitéjších zpráv. Ale
priznati musíme že i v návalu práce jest
nám četba maďarských muchomúrek, psaných
jazykem „slovenských“ pro lid obveselením,
jehož poskytnouti minime i svým čtenáfúm.
Proto včnujeme témto dokumentúm lidské
hlouposti čas od času mista v našem časo-
pise, aby i česká vefejnost poznala, jak
nizkych a špinavých zbraní používá se
v Uhrách, proti národnostem a s jakými
šténicemi musí bojovati ti, kdož život svúj
zasvčtili velkolepému boji za národ a lid.

„Krajan“ vycházejíci v meste Beszter-
cebánya (Báňská Bystrica), v úvodníku
„Pokoj, jen pokoj“ dává klassickou radu,
jakým zpúsobem ize zavésti v Uhrách mir.
Všeho rozbroje pficinou pry jsou „narod-
niari, proto af pry nejdfive vadcové slovenští,
podékuji se z poslanectví. Af jdou pracovat
jak se patti. Politikou ať se nezabývají.
V tom pfipadé nebude, kdo by boufil lid
který bude pak Zit v pokoji. Nečekejme tedy
pokoj od vládní politiky, pončvadž tato musi
účinkovať, ale žádejme pokoj od Hodžovcú.
Ale kdyby Hodžovci žili v pokoji, museli by
pracovat. Práce však jim smrdí, proto zabý-
vaji se politikou. Jsou poslanci, ktefi ničeho
nedčlají, jen škrábou do novin a za to do-
stávají velké peníze (1)

‘Revue Nase Slovensko

Svúj program prohlašuje „Krajan“
v článku „Nepriatelia Slovákov, zajímavo
jaké by si pfal Slováky :

Krajani! Vaši vodcovia chcú vás obrátiť na
otrokov. Chcú, aby vaša vlasť stala se vašou
otrokyňou. Chcú, aby ste boli synovia nevol-
ného národu. Celé peklo poStvali na vás.
Bijú vás za vaším chrbátom, a do očí sa
vám prilizujú. Pozrite okolo seba. Každý
vodca je váš divý nepriateľ. Nenajdete medzi
níma verné, priateľské srdce, na ktoré by
ste sa mohli vrhnuť a vyžalovať svoje bôle.
Triznia vás, huckajú vás proti všetkému, čo
vám má byť svaté: proti viere a vlasti.
S búrením vybili vám na čelá haňby, potu-
py: preto naša vlasť vás nosila práve tak
pod srdcom, jako vaša matka. Od mlady,
od utelého defského veku vštepujú vám do
vaších sfdc, že vlastencom byť, je haňba, že
vlastenec je čvach, maďaron, že kto nepluje
do tvári svojej matky, svojej vlasti, kto ne-
hanobí mohyle naších politikov, zákonov,
ten v spoločnosti ľudskej už nemá ani miesta.

A táto zločinná nauka ujala sa u mnohých.
Odpadli od svojej vlasti, teraz pomáhajú
ubíjať, otročiť vlastnú krev svoju.

Krajani! Ťažká suďba tlačí vás k zemi.
Vyštvali vás z vašej vlasti. Túlate sa, jako
žobráci, idete do Ameriky, do cudzieho
sveta. Keď budete na týchto agitátorov po-
čúvať, nebudete mať vlasti, nebudete mať ani
len kúsok zeme, ktorú by ste svojou mohli
volať. Smutné pomery. Vy ste tomu neni
vinou, ale ti psohlavci, ktorí z búrenia žijú.
Blúdiace duše ste. Musíte túto cestu trňavú
zanechať, musíte zákonov a vlasti vašej sa
držať.

Krajani! Milujme sa! Veď musíme vedeť,
že ruka v ruke so všetkými obyvateľmi, vlasti
našej treba vám napred kráčať. Veď bôle
našej vlasti sú společné. Keď trpí Slovák,
trpí aj Maďar! Krajina naša žiaden rozdiel
nerobí medzi obyvateľmi, ponevač všetci
sme jej rovnoprávni synovia. Nepočúvajte
na Holofernesov! Nenadávejte predstaveným,
veď tí majú viac starostí, jako vy. Či kliatba
sa častorázy nevyplní práve na tom, ktorý
preklina? Nepytajte sa bratra vášho, co má
za materinskú reč, ale pýtajte sa ho, či je
» pobožný človek a dobrý vlastenec. A keď
vidíte, že váš brat je bohabojný a vlasť mi-
lujúci človek, privinte si ho k srdcu. Odvráť
sa milý Krajan, od všetkej neplechy! Odvráť

Revue Naše Slovensko

sa od agitátora, lebo on je tvojím vrahom.
Vyhýbaj sa mu, jako zdravý človék sa vy-
hýbá každej chorobe.

Áno, ruka v ruke, Krajani! Ciel je náš
jedon, spasa a blahobyt náš. To ale len
takým zpôsobom obsiahneme, keď budeme
pobožní a dobri viastenci.

Zvlášté srší pľímo duchaplností článek
„Krajanúv“ o anglické knize Scota Viatora.
Je pňirozeno, Ze Madafi tuto knihu nepfijali
s potčšením, ale pisatel „Krajana“ priSel
pfimo o rozum, ačkoliv knihu ani nevidél.
(Nazývá ji „letákem“ a publikace počítá 540
stran na drahém ručním papife, 42 obrázkú
a 1 mapu, vše v upravé u nás nevídané.)
Vznik díla líči veľmi fantasticky. „Ducha-
prázdni“ národniari, praví synové Iže a pod-
losti spojili se s Čechy, uzavfeli vydávat
v cizích fečích letáky proti Maďarúm, v nichž
ovšem vše jest vylháno. Mezi témi Čechy
našel se človék, který umí prý anglicky a
ten napsal onen „leták“ vydaný v Londyné.
Smélost pana Gerô jde však tak daleko, že
i onoho Čecha jmenuje. Je prý to jakýsi Frič.
Mini tím býv. hlavního spolupracovníka na-
šeho časopisu p. Milana Friče, jehož pova-

žuje za Čecha.

NÁRODNÍ HOSPODÁRSTVÍ
A OTÁZKA SOCIÁLNÍ.

Kdo zná vývin českého obrození, jak
pozdé k otazkam filologickým, historickým
a kulturním pfistoupily zájmy národohospo-
dafské, nebude se diviti, že ve slovenském
národním hnutí moment národohospodáňský
doposud byl zanedbáván. A pece národní
hospodafstvi jest jedním z nejúspéšnejších
zpúsobú k osamostatnéni a moci politické.
Dnes i slovenské vedoucí kruhy uznávají
dúležitost téchto problemi a Slov. Týžden-
ník zahájil novou etapu politiky slovenské,
akcentovanim zjevú sociálních, hlásánim de-
mokratisace a popularisovaiim politiky u téch
vrstev, jímž otázka chleba je značné bližší,
nežli jiné neméné dúležité zajmy kulturní a
politické v užším smyslu slova.

Ale i obchod a prúmysl na Slovensku činí
značné pokroky, na které pohlížeti musíme
s respektem, uvazime-li všechny ty pčekážky
vyplývajíci z politické situace, dosavadní

239

výchovy národa a vžitých pfedsudka i téch
kruhú, které nazývány bývají intelligenci.
(U slovenské džentry, která vidí Clovéka te-
prve v doktoru práv, je 1 mikulášský velko-
továrník pouhým garbiarem-koželuhem). Ale
jsou i Slováci podnikaví, chápaví, kteH do-
vedli ve volnéjších pomérech rozvinouti se
a dali rozkvésti imponujicim obchodním do-
mdm v Rusku ve Varšavé, Odésse, Moskvé,
Bukurešti a jinde, ktefí prosperují v Americe,
v Bulharsku, Švýcarsku a na dalekém vý-
chodé asijském.

I doma vyniklo v poslednich letech mnoho
penčžních ústavú a závodú prúmyslových,
které stanou se jisté pevnou baštou národní,
s niž maďarstvo v brzku bude musit počítati.

Již dnes stává se dfileZitou otázka shar-
monisovani všech téchto hospodafskych snah,
vypracovani a provadéni jednotného plánu

‘a bojovné taktiky proti úžefe (lichvč), proti

expansi cizího kapitálu a proti neslýchané
protekci vlád, která na úkor domaciho lidu,
vlévá a0 nových závodú proudy zlata a do
semitských žil jejich majitelú proudy arro-
gance a zpupnosti. Bude treba od základá
zabývati se témi spoustami otázek, které
v Uhrách dosud čekají rozňešení, jako jest
otázka agrarni, maloživnostnická, zákono-
dárství daňové, vystéhovalectvi, obchod a
prúmysl.

A prvním krokem k tomu bude probuzení
zájmu u intelligence slovenské a pozdvižení
vzdélanostni úrovné a širokého rozhledu
téch, kdo za své povelani vyvolili si púsob-
nost hospodafskou, nebo posvétill svúj život
činnosti politické.

K tomuto kroku, který včele vitame, pfi-
stoupila organisace účedníkú akciových pod-
nikú, vzniklá v kvétnu minulého roku, tím
že usnesla se vydávati samostatný časopis,
včnovaný národohospodáčským otázkám slo-
venským.

V lednu vyšlo první číslo „Sloven-
ského Peňažníka“, redakci Viliama
Paulinyho za spolupracovnictví Petra Kom-
piše, La a Vanoviče a Jana Páričky. Pťináší
programový článek od Paulinyho, „O pensí
soukromých ufednikfi“ od dra Wagnera,
„O exekuční novelle uherské“ od dra VI.
Fajnora a „O pohraniční stráži vystéhova-
lecké“ od Jos. Fábryho. Od části rubrikové
doufáme, že vyvine se v dúkladný pňehled
všeho hospodáťského snažení na Slovensku

240

Redakci doporucujeme zavésti staly obzor
o politice vnitfni i zahraniční, pokud dotyka
se zájmú hospodarskych, pfehled pohybú na
burse, který mčl by hledati souvislosti zjevú
života vefejného s národním hospodáťstvím.
Pro bankovní kruhy znamenitého poučení
poskytovalo by sledování vývoje českého
penéZnictvi a pro výchovu mladé intelli-
gence recense cizích literatur a časopisectva.

My k „Sloven. Peňažníku“, jehož
význam vidíme ješté vétSim, nežli naznačuje
úvodní slovo redakce, rádi a častéji se bu-
deme vraceti.

Prozatím pfejeme mu mnoho zdaru!

SI Pen. prináší zprávy o slovenských
penčžních ústavech, z nichž zaznamená-
váme:

Zvolenská ľudová banka uč. spol.

vo Zvolene, založila exposituru v Baňské
Bystrici, která v brzku zméniti se má ve
filiálku.

Ústredná banka uč. spol. v Buda-
pesti založena byla v lednu s 200.000 K
akciovým kapitálem. Reditelem je posl. Fr.
Skyčák. Splátky na akcie pfijima prozatim
„Úverná banka v Ružomberku“.

Naďlacká ľudová banka zdvíhá akci-
ový kapitál ze 100.000 K na 200.000 K.

Nový penčžní ústav zakládá se ve Velkých
Tapolčanech (nitr. stol.) s akciovým kapitá-
lem 100.000 K pod firmou. Meštianská
banka učastinný spolok. Za pfedsedu
zvolen dr. Jos. Minárik, lékať v Bytči a za
úťadujíciho podsprávce Igora Hrušovského,
účetního Bánovské ľudové banky. Akciové
splátky pťijímá pfedbéZné luď. banka v Bá-
novciach (Trencsén-Bán.)

I na zanedbavaném doposud slovenském
vychodé, zásluhou adv. dra Bazovského, vy-
rústá prvý slovenský penéZni ústav Vše-
obecná banka uč. spol. vLučenci se
základnou jistinou 200 000 K.

Turčianko sv.-martinská uč. spo |:
založila filiálku v blízkých Vrútkách (Ruttka).
Za správce jmenován adv. Matúš Dula.

Akciový kapitál povyšuje Ľudová banka
vNovom Meste nad Váhem na korun
500.000 a založí filiálku v Píšťanech.

Také Meštianska banka vTrenčíne
a Turč.-sv. martinska uč. spofitelňa
hodlají své akciové kapitály zvýšit.

Revue Naše Slovensko

Rozdéleni rakousko-uherské
banky jest dosud otázkou politickou. Ne-
vyplývá z potfeb národohospodáfských, ano
i proti nim se staví, ale politikové potfebuji
nové programy a vrhaji se na ústav, z né-
hoz zalitavská polovice mocnáčství dosud
tak hojné téžila. Slovenské kruhy projevily
své názory úvodníkem Nár. Nov. a v Týž-
denníku, kde zfizeni samostatné cedulové
banky z národnostních dúvodú odmitaji, ja-
kožto ústav pro zaopatfovani rvoucich poli-
tiki, který dovede pfevésti maďarisaci i na
pole hospodáťské. Za to Sloven. Peňažník
mylné zastává názor, že samostatná banka
Uhrám pfinese včtších prospéchú, nežli spo-
lečná. Ovšem, že rak.-uh. banka k národ-
nostem neprojevovala velké pfizné, jak o
tom svčdčí české boje o zastupitelství v ban-
ce, ale její význam jako regulatora mezi-
národního penčžního trhu, také nesmi se
pedcefiovat. (Tfeba vzpomenouti jen loňské
krise americké a jejich nepfiznivych násled-
kú na trhu evropském, které diskontní poli-
tikou banky u nás tak byly seslabeny, že
o néjakych pohromách mluviti se nedá.) A
pochybujeme, že samostatná banka byla by
k národnostním penéZnim ústavúm charmant-
nčjší.

Rovnianek & Co. Maďarské noviny,
s prúhlednou tendencí, využívají vnitčních
sporú mezi americkými Slováky a prohlašují
úpadek bankéfské firmy Rovnianek & Co.
v Pittsburgu a veľkou ztrátu Turč.-sv. mar-
tinské „Tatry“. Rovnianek, který v očích
maďarských vzrústá na jakousi polomýthi-
ckou postavu, je ovšem našim „vlastencúm“
osobností velmi nepňíjemnou a jeho pád
vroucím pťáním maďarským, ale bohudíky,
jak se dovídáme z nejkompetentnéjších stran,
povčsti o jeho úpadku nezakládají se na
pravdé.

Kapitálová sila Uher. Jak sdéluje
„N. W.T.“ pfipada z pľihlášek na 4"/, proc.
uherské státní pokl. poukázky na Rakousko
65 proc., na Uhry 15 proc. a na cizinu 2
proc. Necelou šestinou tedy súčastnil se
uherský kapitál na upisování pújčky, která
bude zúročena více než 4!/, proc. a která
má vyplnit prázdné uherské státní pokladny!
Je to véru nepňíznivý doklad k maďarskému
volání po samostatné uherské cedulové
bance.

Majitel, vydavatel a zodpovčdný redaktor ANT. REIS. — Knihtiskárna OTAKAR JANÁČEK v Praze, Jama č.

“ee
ree ee

SESIT 6. BREZEN 1909. ROČNÍK IL.

REVUE

NASE SLOVENSKO.

Časopis hájíci zájmy uherských Slovakia.

PAVEL ARELATO:

FERDIŠI JURIGOVI, SLOVENSKÉMU MUČEDNÍKU!

UŽ padly tetézy — a orel volné vzléť
a zkouší kžídla svá: mdlá nejsou vazbou let
hle, krouží vysoko, až pod nebesy.
Jas padá na k#idla a radost do srdce
vše vráceno, co miloval kdys nejvíce
skal hroty, rokle s sttibrnými plesy.

Kfik jeho vitézny se nese pres obzor,
pres hory, údolí, kam sahá žhavý zor,
jak náhle z volných prsou mocné vzdech’;
kraj jeho dédičný ! jej poznávají v raz
ty chýše, políčka, jež sotva drží sraz’
vše co tu žije, 1 to srdce v lidech.

Ó orle tatranský! Tvé padly okovy

a tvojích na rukou pruh jenom nachový
Tvé dlouhé žaluje nám utrpení:

však duch Tvúj nezdolán se silný navrací

zas ve Své zápasy a sladké ku práci,
Svúj vésti lid v zem jeho zaslibeni.

Jest ješté na horách kol všude mráz a sníh
i v srdcích národa, jenž tady žije tích
jak téZce upoutaný téžce porobami
však pod tím snéhem, víš, že raší skryté kvčt
a čeká slunka žár, až padne v jeho svčt,
by vzešel radostné tu pod Tatrami.

Jest blízko jara čas — Tvúj príchod včští je,
jenž sladké svobody i zde kvét rozvije
a v harmonii štčstí bolest zladí:

242 Revue Naše Slovensko

kdy hotkou za slzou, jež ješté fine se,
smích zlaté volnosti mu tváží prostre se,
bol všechen usmíží — když nenahradí.

Pak v písni národa všech mučedníkú dav
vék bude slavné žit a se zmučených hlav
za? jitini bude linout v jeho deje:
k nim vroucích v modlitbách své ruce bude pnout
ten národ svobodný a bez otrockých pout,
jak k bohatýrúm svojí epopeje!

Tys z bohatýrú téch! buď vroucné pozdraven,
tou hymnou bratrskou dnes v svobody své den,
dní lidu svobody, jenž dalek není:
neb mučedníkú krev tu rodí nadéji,
že padnou okovy džív nebo pozdéji
a vyjdou vitézi, kdo porobení!

ZS
NOVÁK:
FERDIŠ JURIGA.

(T)" nepýtal, milostí nedostal. Ak sa väzeň poriadne chová, dovoluje
mu zákon, aby desiatu čiastku svojho väzenia na svobode ztráviť
mohol: ovšem nie bez policajného dôzoru. Bárs všetci túžili sme za Ferdišom,
nikdo nečakal, že 16. februára roztvoria sa tažké brány vacovského vázenia
a po jedenadvatsiatich mesiacoch ostatné tri, že svobodno mu bude aspoň voľný
vzduch vdechovať . ... Dnes je už svetoznáme, čo všetko dovoluje si ma-
ďarská zpupnosť voči bezbranným.

Na krivdy však mysleť zbude času dosť: dnes radostná je chvíla: národ
slovenský svojho Ferdiša Jurigu na zlatej slobode s plesom vďaky víta.
Veľkí i malí, všetko hrnie sa ku nemu: blahoslavený, kto môže sa rúcha mu
dotknúť .. Vyvolajme si v duši obraz jeho, snáď len úrivkovitý, iste slabý,
však obraz vzácny, bo obraz našho Ferdiša Jurigu.

Ferdinand Juriga narodil sa 12. októbra roku 1874. vo Gbe-
loch, v západnej Nitranskej. Z tadiaľ pochádza veľa slovenských kňazov,
dobrých národovcov. Jste tradiciou tou posmelení dali malého Ferdiša jeho
roľnícki rodičia Michal Juriga a Maria Hurban na štúdia. V Uhorsku
ešte i podnes znamená to skoro heroický krok, jest-li sedliak z dediny od-
váži sa svojho synka dať na učenie. No Ferdišovým rodičom obľahčil krok
tento strýc jeho, vtedy už ostríhomský kanonik, Ján Juriga. Vzal Ferdiša k sebe
a tak sa stalo, že Ferdiš"skoro naučil sa maďarsky a prvé poznatky čerpal
v maďarskej ľudovej škole, v Ostrihome. Tu chodil i dve nižšie gymnásia.
Vynikal jako známy biják a dal strýcovi svätého života nemálo práce.

Revue Naše Slovensko 243

Na ďalšie učenie dal ho strýc do Skalice. Ovšem, že ho v Skalici príroda
nezaprela a súdruhovia, ktorými si svoje ostrihomské družstvo hradil s úľubou
spomienajú na prejavy jeho bijáckeho talentu.

Od štvrtej triedy gymnásia až do konca študoval Ferdiš v Ostrihome
jako clericus. Už vtedy prejavoval lásku k rolnickemu ľudu, v Uhorsku tak
tupenému. Hnusily sa mu zemanské mravy, chodil za otcom po poľnej práci,
so zaľúbením načúval výpravkám matky, ktorá bola známou vypravačkou a
hľadanou výšivačkou. Jako abiturienta pýtal sa ho správca ostrihomského
gymnásia: „Čím je váš otec“? (Mal všetky dáta podrobne naznačiť do nati-
onála.) Juriga odpovie: paraszt (potupné označenie roľníka od zemanov).
„snaď roľník, chcete povedať“ — opravil ho správca. „Len napíšte : paraszt“.

Theologiu študoval na viedeňskej universite, súc čo výborný abiturient
predstavenými poslaný do maďarského ústavu Pázmánovho. Tu hlavné philo-
sophickým študiumom otvárala sa mu cesta ku šlachetnej ctiziadosti: Hľadal
a nadvazoval styky s ostatními poslucháčmi university, zaujímal sa za spolo-
čenské postavenie Slovákov vo Viedni. Menovite Pavel Blaho a Anton Šte-
fánek išli mu v ústrety. V prázdninách vidíme ho na posvátnom Velehrade
skoro každý rok. Všetko elektrizoval rečou, obodril bujarým spevom. Vyhľa-
dáva spoločnosť známeho historika Fr. Sasinka a to zanícením naslúcha jeho
prednáškam o Slovanoch. Číta básne Sládkoviča, Kollára, Svatopluka Čecha
a vznetlivý duch jeho jako mladý orel krúži v roji myšlienok, hútajúc v sebe
veci veľké.

Vedel rozdiel medzi zrnkom a škarupinou. Formalismus nenávidel. A bol
nepoddajný. V millenárnom roku 1896 vydržiavaly sa i vo Viedni (kde, ne-
viem) millenárne bohoslužby maďarské. Juriga odoprel íst assistovať na ne,
bo to — vraj — nenie žiadny sviatok. V Pazmaneume on držal ducha slo-
venského i v súdruhoch. Jeho výbojnosť u slabších hraničila s terrorismom.
Nemajúc dostatočnej istoty v presvedčenosti jednoho druha Slováka, vzal ho
v spcmenutú millenárnu polnoc do kaplnky ústavu, prikázal mu kľaknúť pred
oltár a prisahať, že nikdy neodrodí sa. Eduard Horák prisahal, však prísahu
biedne zrušil a ešte biednejšie zahynul.

Jako mladý kňaz vystupuje na-javisko života s ustáleným už nazíraním
na život a s hotovým programmom. Pochádzal z ľudu: horel túžbou pracovať
za ľud a bude-li treba, i poslednú krv vychrliť zaň. Lenže mu brá-
nili. Zahodili ho najprv medzi Nemcov, potom medzi Maďarov. Tu i tam
jednako žiarila mu z bodrej tváre vrelá láska k ľudu, bárs národom cudzému.
Nemci i Maďari mile spomienajú naňho až po dnes. Kto však pozoroval ho
hlbšie, videl že darí sa mu jaku dubu presadenému do zeme cudzej.

Konečne roku 1899 dostal sa do Slovenského Medera, v južnej Nitran-
skej. Jest to jazyková hranica. Počíta asi 3000 slovenských duší a 500 ma-
ďarskych, alebo pomaďarčených. Slovenský Meder je toho času úplne nepre-
budený, na odnárodnenie odsúdený. Juriga vrhol sa do práce s chuťou vy-
hľadovaného. Potravný spolok, katolícky kruh holy mu čoskoro úzkymi. Celý
spoločenský život mederský objal svojou nenasytnou pracovitosťou. Družil

16"

244 Revue Naše Slovensko

kolom seba mládencov, založil spolok striezlivosti, sostavil desatoro kresťan-
skej miernosti, hymnu striezlivých a mnoho vtipných spevov na bičovanie
nestriedmostí. Veci tieto vedel tak popularizovať, že všetko cítilo s ním a činilo.
Sám tri roky nepil žiadneho liehoveho nápoje: ani vína ani piva. Súc na
hranici usilovne zachraňoval pamiatky po slovenských predkoch. Obrovské
džbány a vzácne kusy slovenskej keramiky zachránil pred vyplenením , taktiež
zaznačil mnohé zbytky rečových zvláštností a premnohé krásné výtvary speva-
vého ducha slovenského.

Po troch rokoch octnul sa vBlumentháli v nemeckom predmestí to
Prešporku. Tu ponorí sa znova v štúdium zvlášte philosophické, odbavi si
poslednú zkúšku prísnosti, Číta polských a ruských spisovateľov v pôvodine.
Sienkiewicz, Przerva Tetmajer, Gogol, Dostojevský, Tolstoj sú jeho tehdajši
priatelia. S ními baví sa dňom i nocou.

V tie časy prišiel do Prešporka za kaplána František Jehlička, nadaný
mladík s neobyčajným úspechom skončivší svoje štúdia na viedeňskej universite,
neskorej promovaný za doktora „sub auspiciis“. Už na štúdiach jednomy-
selní, podali si ruku obaja k jednotnému dielu obrodenia širšich vrstiev slov.
ľudu. Menovite katolícky ľud bol národne úplne zanedbaný. Drom Blahom
a Šrobárom r. 1899—1901 vydávany realistický „Hlas“ vyčítal starým náro-
dovcom nečinnosť, čo zbudilo u starých nemalé rozhorčenie, mladých však
idealistov pohnulo k práci a k boju. Vtedy složil Martin Kollár v ruky Jehli-
čkové samým kňazstvom zanedbané „Katolícke Noviny“. Tieto staly sa týž-
denníkom politickým a počaly vychodiť v Skalici. Zanedbané pole našlo
znamenitých oráčov. Juriga a Jehlička sťa dvojo hviezd stkveli sa svojim
menom na čele novín. Ku ním družil sa ružomberský farár Andrej Hlinka,
jehož spomenutie v Liptove pôsobilo jako blesk. Kým o čisto náboženské
noviny Slovákov nestarali sa biskupi ani len za vlas, ihneď vzali ich na mušku
čo noviny politické. Pastierskou palicou snažili sa zastaviť ich úspešnú prácu
v. burcovaní spiaceho národa. Meno farára Blahu, Jurigu, Jehličku musilo
z novín dolu. Neskôr i meno „Katolícke“ muselo preč, ba všetkým čítateľom
kňazom suspensiou vyhrážal sa biskupský sbor Uhorska. Zajimavo je pozo-
rovať, že počet odberatelov stúpa s náporom tým rovnomerne. Najprv v „Kato-
licke“, teraz „Ľudové Noviny“ počítaly roku

1905 (zo 400) 3000 odberatelov
1906 (volby?) 8000 »
1907—8 12.000 »

Prišly voľby do snemu, v nichž Juriga s Jehličkom dobili sa víťazstva.
Žiaľbohu, kým nové vydobytie pôdy Jurigove síly vzpružilo mnoho — sľub-
nému Jehličkovi jakoby bol prituhý vzduch na horách činov. Kasi tajná moc
ho zlomila. Ký div: po celý život teplúčkým, štastným vetríkom ovievaný
rástnul neobyčajný talent, neotuhnul však mocným ocelom charakter. Šlahly
blesky cirkevnej disciplíny, (?) zaburácal hromy trestného zákona a Jehlička
sa ohnul. Vidáme tak vyšvihlý stromčok po výchri oblúkom naklonený až
k samej zemi... Žiaľno i spomínať. Zrieknuv sa mandátu, odobral sa — na

Revue Naše Slovensko 245

pole čisto vedecké. I vyhnul trestu, kým Jurigovi 2, Hlinkovi 4 roky väzenia
priniesla nepoddajnosť.

Jurigovo poslanectvo padá už do rokov farárstva. Dvojo obcí, jako dve
milenky bľýskaly naň žárlivými očkami. Dubravka a Vajnory. Ferdiš volil
Vajnory pri Prešporku a tu je zbožňovaným farárom až po dnes. Biskup,
ktorý mu vytýkal odboj proti vyšším a shovievavosť k nižším, ponechal mu
faru, ačpráve poslanectvo prijať mu zakazoval. Zákaz tento Jehličku nalomil,
Jurigu zocelil.

Jeho prítulnosť k rolníckemu ľudu stavá ho v čarovný kruh u ľudu samého.
Juriga povýšil slovenské „haleny“. Sám dal si vyhotoviť slovenský kroj. Učil
v škole i v kostole ctiť si hav zdedený a reč i dobrý mrav otcov. Sám
s istou pietou nosieval drotárom mu darovanú, okovanú palicu, valašku a
malé, železné putá na prsiach... Otázaný: čo to má znamenať, odpovedal,
že sú to okovy sputnanej slobody slovenskej. „Chcem ich tak nosiť, jako
sv. Peter nosil ich za kresťanstvo !“. .. Jeho v slovenskom národnom slohu
vyšívané kostolné rúcha sú v tomto odboru ojedinelými umom i nádherou.

Celý zjav Jurigov je rázovite slovenský. Každým pohnutím obrvy a
každým dechom budí zo sna národne zaspalých, nepovedoných. Keď hovorí,
oči mu svieťa svetlom, reč sála srdečnou teplotou. Užíva šťavnatých výrazov
rečových, ľudových. Preto, sa tieto s neslýchanú rychlosťou a stálosťou ujímajú
za ním. Jeho heslá sú dnes heslami celého slovenského národa. Kto by
neznal dnes, že „čvach“ je odrodilec, komu by nebolo známo historického
významu motto: „za tú našu slovenčinu“? Cestujúci na západnych
vidiekoch Slovenska často počuje, jak sa tu Slováci a Slovenky vo vozňoch
i pri pokladnách železničných domáhajú svojich práv so slovami: „My nic
nechceme, enom co nám patri!“ Často počujete bedovat: „krivda
naša krivda.“ Heslá tie sa udomácnily pod vlivom svojráznej osobnosti
Jurigovej. Do podrobných záhybov života votkáva sa každé slovo, každá
upomienka rázovitých mužov, jest-li oni sily svoje zasvátili oslobodeniu
národa... |

Keď kázal kňaz v Lábe, aby si ľudia počas prôvodu „Božieho Tela“
obloky vyzdobili tým, čo je ím najmilejšie, všade vystavili ľudia do oblokov
popri svätých obrazoch veľkú podobizeň svojho milého poslanca Ferdiša.

Juriga pre seba nevynuťoval žiadnej auktority. Keď Vajnoráci počali mu
dávať titul „pán veľkomožný“ jako je v Uhorsku poslancom zvyčajno, raz na
vždy vyprosil si, aby mu tak „nadávali“. „Ja som brat váš a Ziadon veľko-
možný“ povedal. Za to však vo veľkej spoločnosti verejne zahanbil panáka,
že mu tento len „pán Juriga“ riekal.

Jako rečník živým postupom upútal obecenstvo. Ľudové shromaždenia,
ktoré vydržiaval v Trnave, v Prešporku, -v Chtelnici atd. sú slovenskému ľudu
nenahraditeľnou politickou školou, v ktorej majstrom je Juriga.

Čo ho i v kruhu neprajníkov prijateľným činilo, bola jeho rozmarná vese-
losť a to heslo: nehlásajme nenávisť proti Maďarom, to je zásada
záporná: buďme vrelú lásku k našej slovenčine. Heslo to u neho

246 Revue Naše Slovensko

neni nahodilé, ba hlboko založené študiumom, bo i za predmet doktorskej
dissertácie volil si: národnostní otázku z hlediska kresťanskej mravouky.

Zato na obranu práva ľudu slovenského stával si s dosiaľ nevídanou
nebojatosťou. Keď žiadal r. 1907 pri rozpočte ministra osvety, aby dali
Slovákom aspoň jednu strednú školu, jako dovoluje zákon z r. 1868, jako
hejno uštknutých dravcov s neslýchaným revom zdvihla sa celá snemovňa.
Pre ukrutný lomoz nemohl reč dokončiť. Avšak nadľudskou silou trhanym
hlasom prehrimoval celú snemovnu volajúc: „Keď tak rvete, Ze žádáme
gymnásium, čo budete robiť keď budeme žiadať universitu?“

Ferdiš Juriga dovedie za pravdy, ktoré hlásal i trpeť. Proti krivde na
slovenskom ľude páchanej ozýval sa ostro v „Ľudových Novinách“. Za
článok „Ohrňme rukávy“ (vysúkajme rukávy k práci) posúdil ho porotný súd
prešporský na 2 roky väzenia a 2000 korún pokuty. Jak žialne lúčil sa s nim
národ pred dvoma rokami, jak túžebne žiadal uzreť tvár jeho po dva roky,
tak radostne zre mu dnes v oči, zaiste mužovi tvrdšiemu jako bol.

BA NA BS

VÝVOJ FEDERALISMU V RAKOUSKU OD ROKU 1848.

Die rázných pramenú sestavil R.
1860— 1867.

? fi nastoupení trúnu dne 2. prosince 1848 prohlásil cisaf František
Josef l:

„Pevné odhodlán lesk koruny nezkalenč a celou monarchii nezten-
čenou zachovati, ale ochoten sdileti svá práva se zástupci
svých národú, spoléháme, že s pomocí Boží a v dorozuméni s národy
podafi spojiti všecky zemé a národy monarchie vjedno
veliké státní tčleso.“ Tim signalisováno zrušení dualismu ku vše-
obecné radosti všech národú.

Odpovédi na utvofenf nové maďarské, králem Ferdinandem nepotvrzené
vlády, bylo zfizeni chorvatské provisorní dvorské kanceldre
dne 27. prosince 1848. Byl to první čin nového císafe Františka Josefa a sou-
časnč smrtelná rána dualismu. President této chorvatské kanceláče jmenovan
současné členem rakouského ministerstva. Tato kanceláf pfeménéna v defi-
nitivni 20. listopadu 1861 a president jmenován kancléfem. Vyrovnanim v r.
1867 byla tato chorvatská kanceláf zrušena.

Dalším radikálním činem bylo zrušení dualismu a zavedení nové
ústavy pro jednotnou rakouskou fíši dne 4. bfezna 1849. Timto
činem Uhry zbaveny dosavadni neodvislosti a postaveny na roveň
ostatním královstvím vRakousku. V cisafském manifestu daném
v Olomouci praví se doslovné:

„Taková ústava, která netoliko zemé v Kroméfizi (na
tamčjší fišské radč), nýbrž celou fiSi v celistvém svazku zahrno-

Revue Naše Slovensko 241

vati má, tof jest, co národové rakouští slušné snedoékavosti
od Vás očekávají.“

V odpovéd na tento manifest proklamována dne 15. dubna 1849 pešťským
snémem úplná neodvislost Uher a rod habsburský zbaven uherskélio trúnu.

Revolučního stavu Uher využitkovali Slováci, a vyslali dne 20. bfezna
1849 k císafi deputaci s Hurbanem v čele s prosbou, aby Slovensko
učinéno bylo korunní zemí. Současné povolán do Vidné Kollár
jakožto dúvčrník v záležitostech uhersko-slovenskych; týž vyslovil se mezi
jiným, že v nových pomčrech bude tfeba pfidruZiti se na Slovensku české
spisovné feči. Všecko však zapadlo v archivech a z krásných nadčjí nezbylo
než zklamání. Jediným úspčchem bylo, že od roku 1849 vydávány vládou ve
Vídni uredni Slovenské noviny, které od roku 1850 vycházely vlivem Kollára
v češtinč. Na katolických gymnasiích na uherském Slovensku pňed-
nášena pak neobligátné čeština.

Na kromčfížském snčmu hájil Palacký stanovisko národní autono-
mie a ve svém návrhu ústavy žádal federativní rozdéleni Rakouska v nové
útvary dle národnosti: némecké, české, polské, ilyrské, vlašské, jihoslovanské,
maďarské a rumunské. Pozdéji zmčnil však Palacký svúj názor a prohlásil se
za federalistu statopravniho (jak sám napsal v roce 1864 ve článku

„ldea státu rakouského“).

Nová uktrojovaná kromčfížská ústava zústala však na papife a ani ťíšský
sném, ani zemské snémy nebyly svolány. Dne 5. kvčtna 1849 dovolával se
Havlíček v Národních Novinách znova federalismu: „My tedy nevidíme spásu
svou V ničem jiném nežli ve spojení s ostatními menšími národy slovanskými
v Rakousku, ktefí nyní bezpochyby po trpkých zkušenostech pfece seznají
užitečnost našich zásad (totiž federativních).

A jesté určitčji formuloval Karel Havlíček Borovský stanovisko
česko-slovanské ve „Slovanu“ v červenci roku 1850:

„Slovanská politika žádá, aby se napomáhalo k bližšímu spojení
posud roztrhanych částí jednotlivých kmenú v Rakousku. Česko-slo-
vanské zemč, Čechy, Morava, SlezskoaSlovensko v Uhfich
jsou již dávno v literárním a duševním životé jedním
národem. To však jest hlavní základ celé slovanské politiky a jediná
cesta ku skutečnému vitézstvi, abychom se jedni druhých nespouštčli ani
tenkrát, kdyby skutečné z néjakého jiného spojení vysvítal okamžitý
prospéch pro jednoho nebo druhého. Buď vSichni budeme svo-
bodnianebovšichni upadneme! Proti této zásadé bychom
se prohfešili my Čechové, kdybychom byli svolili k ná-
vrhu maďarskému, že nám české koruné chtéji pojistit
ta samá práva v Rakousích, jako má (neb vlastné méla)
uherská, jest-li upustime od spojeni se Slováky a s Jiho-
slovany, proti téže zásadš byli by se prohžešili Chorvati, kdyby
byli pčijali od Maďurú neodvislost své zemé a občtovali za to Srby
a Slováky maďaronské nadvládč“.

248 ©“ Revue Naše Slovensko
1860— 1867.

Do roku 1860 panoval v rakouské monarchii absolutismus, který každé
politické hnutí dusil.

V roce 1851 vyšel patent o fiSské radé s poradným vlivem: členové
byli císačem jmenováni, avšak Čech nebyl povolán žádný. Počátkem r. 1852
byla Kromčfížská ústava z r. 1849 zrušena a Bachem zavedena centralistická
správa v cislajtánských zemích. V roce 1853 a 1854 zavedena nčmecká
ústfední správa v Uhrách i v Chorvatsku s nendvidénym tam némeckym a
českým účednictvem. Po skončení rusko-turecké války v r. 1855, kdy Ra-
kousko ukázalo svoji nevdččnost vúči Rusku, obrátila vídeňská vláda svoji
politiku též vúči Maďarúm a od té doby dostávali se dfívčjší revolucionáfi
v Uhrách do státních účadú. Tento obrat nastal v očekávání zápletek v ltalii.
Skutetné též došlo v r. 1859 ku válce, jež skončila ztrátou Lombardie. Ne-
šťastný výsledek války a rozhárané finanční pomčry nutily vídeňské kruhy
k ústupkúm konstitučním. V čelo ministerstva povolán Goluchowski.

Dne 5. bfezna 1860 rozmnožena tak zv. žíšská rada: z Čech povoláni
hrabč Clam Martinic a Albert Nostic Rienek, z Chorvátska biskup Strossmayer
a baron Vraničany, kterizio poslední byli jediní rázní zastanci národních slo-
vanských práv. Ani Martinic, ani Nostic nehájili národnostní české zájmy a
vystupovali co privátníci pouze na obranu historických práv království
českého. Ostátoprávnípostavení zemíkoruny české aopráva
jazyka českého nezasadil se nikdo. Jediný Rumun Mocsónyi
hájil zásadu rovnoprávnosti a konstatoval, že český národ vúbec není za-
stoupen. Naproti tomu Maďafi hájili svúj názor o historicko-politické individu-
alité zemí koruny uherské a pľemluvili též v tomto smyslu prítomné
federalisty, ktefi chtčli monarchii pretvofiti na základč národní autonomie, dle
národnostních jednotek. Na nátlak Maďarú usnesla se rozmnožená fiSska rada
vedle návrhu federativní včíšiny na ndasledujici resoluci:

„Sesílení a zdárný rozvoj fiše vyžadují, aby se uznala historick o-p o-
jitická individualnost jednotlivých zemí, v nichž se pfirozený
vývoj a podpora rúzných národností na zfeteli miti má, a aby se uznání to
spojilo s požadavky a potfebami povSechného svazku státního: aby tedy pfi
zásadní rovnosti všech zemí mocnáťství nejen uznána, zalo-
žena byla jejich samospráva v administraci a vnitfnim zákonodárství, nýbrž,
aby se definitivné upevnil, zabezpečil a zastupoval jich vzájemný svazek státní.“

Tato resoluce, žádajíci federativní upravení monarchie, mčla za následek
vydání fíjnového diplomu dne 20. fíjna 1860. Rijnovy diplom prohlášen
za stálý neodvolatelný základní zákon státní se závazností pľo následníky
trúnu. Hlavní body fíjnového diplomu byly následující :

I. Právo zákony dávati, je méniti a rušiti, bude od Nás a Našich násled-
níkú vykonáváno jen společným púsobením zákonné shromazdé-
ných zemských snémú neb dle pňípadnosti společným púso-

ZAZNZNZ |
NŽÁNZAÁNŽN

Pohled 1

Stfed lázní s Malé Kamenné.

WZZUZNZ
ASTIN

vice.

Lázeňské námčstí.

‘Revue Naše Slovensko 249

benim fíšské rady, do které zemské snémy poslati mají počet členú, jaký
My ustanovime.

II. Napčíšté mají se v flšské radč vyjednávati všecky pfedméty zákono-
darstvi, které se vztahují ku právúm, povinnostem a zájmúm pro všecka Naše
království a zemč společným.

Ill. Všecky ostatní pčedmčty zákonodárství vyfidí se ústavné na snému,
jehož se týkají a to vkrálovstvích k uherské koruné pfíslušných ve
smyslu jich drivéjsich ústav a v ostatních královstvích a zemích
ve smyslu jich zemských Fadi.

Timto fíjnovým diplomem mélo býti téZisko zákonodárství pčeneseno do
zemských snčmú a celý ráz ústavy byl vlastné obnovením stavovského zem-
ského zfizeni. V českých zemích pfidala se jedna část šlechty k némeckym
centralistúm, kdežto druhá část primkla se ku strané české v nadéji, že by
domáháním se autonomie zemské, výhody stavovského zfízení, tím více
prisly k platnosti.

Současné zfizena opčt královská dvorská kanceláč uherská a sedmihradská
a uherský zemský sném s ústavou pred r. 1848. Srbská Vojvodina, zfizena
dne 18. listopadu 1849 byla zrušena. Ve Vidni ustanoveno státní ministerstvo
a 1 Maďar jmenován ministrem.

Schválením fíjnového diplomu opustili Čechové dosa-
vadní stanovisko národníautonomie apfijali program histo-
rického federalismu. Naproti tomu Maďaťi (s výjimkou starokonserva-
tivní Slechty) neuznali fíjnový diplom a žádali státoprávní postavení z r. 1848.
Tím postavili se Madafi proti historickému rozdčlení predlitavských zemí ve
smyslu federačním. Současné zavedena v Uhrách místo panujici nčmčiny
maďarština.

V Chorvatsku zavedena do škol chorvatština hned po vydání fijnového
diplomu. Bán Šakčevič svolal pak na 26. listopad 1860 konferenci, která
podala k cisafi petici o zavedení národního jazyka u místodržitelství, u bánské
stolice a ostatních politických úťadú. Žádosti bylo vyhovéno a současné zfizeno
pro Chorvatsko dvorní dikasterium provisorní. Na základč ústavním byla též
zľízena místodržitelská rada a bánská tabule. Tim, že ve smyslu fijnového
diplomu Chorvatsko bylo opčt spojeno s korunou uherskou byla sice chor-
vatská vefejnost nepfiznivé dotčena, protože viidcové političtí žádali neod-
vislost jak vúči Rakousku, tak i vúči Uhrám, ale verfejné minéni konečné
vidélo ve spojení s korunou uherskou menší zlo v té dúvčfe, že spíše bude
Ize v této formč časem neodvislosti dociliti.

Tato projektovaná ústava nebyla však uskutečnčéna a po dvou mési-
cích rozhodnuto o jejím zrušení. Príčiny toho byly rúzné, hlavnč odpor
Nšmcú proti federalismu a nastalý chaos v Uhrách. Ňíjnový diplom
vykládán byl totiž v Uhrách v tom smyslu, že všechny zákony, jež byly
v roce 1847 a 1848 uherským snémem a králem potvrzeny, nabyvaji
opčt platnosti. O rovnoprávnosti národú nechtšli Madafi ani slyšet a poža-
dovali svoji neodvislost jedinč za účelem maďarisování ostatních národú

250 Revue Naše Slovensko

v Uhrách. V nemalé mife púsobily proti uskutečnéní fíjnového diplomu uspéchy
Viktora Emanuela v jeho snaze o sjednocení Italie. Ztráta moci a vlivu v Italii
méla býti nahražena zajiSténitn nadvlády a vlivu Rakouska v némeckém spolku.
Ahy toho účelu docíleno bylo, padl program federativní a nastoupena dráha
konstitučního némeckého centralismu. *) Goluchowski byl propuštén a k utvo-
fení jednotného némeckého Rakouska konstitučního povolán dne 13. prosince
1860 rytir Schmerling. Dne 26. února 1851 uverejnéna únorovým
patentem nová ústava, kterou zavedena panská snčmovna a fiSska rada,
delegovaná ze snčmú zemských. Počet členú fíšské rady stanoven na 343
a sice 206 z Cislajtanie, 117 ze zemí uherských a 20 z Benátska. Zemské
fády, vydané pro zemé neuherské, zklamaly rovnéz; zákonodárné právo snčmú
zemských zmenšeno na míru nepatrnou a veškerá moc prenesena do fíšské rady.

Sotvaže svolán byl po dlouhé fadé let český zemský sném, učinéno
statopravni prohlášení a návrh kardinála Schwarzenberga dne 11. dubna 1861,
aby sném obrátil se na mocnáfe s prosbou o korunovaci za krále českého,
prijat byl jednomysiné. Zemské snémovni deputaci odpovédél cisaf jazykem
českým: „Dám se korunovati v Praze za krale českého.“ Na
pozdéjsich schúzích českého zemského snému protestováno proti nedodržení
fijnového diplomu a na nátlak kardinála Schwarzenberga rozhodnuto účastniti
se fíšské rady se státoprávním ohražením. Moravský sném vyslovil se
taktéž ve smyslu statopravnim.

Uherský zemský sném mél prúbčh mnohem bouflivéjsi. Velikou
včtšinou usnesl se sném na neobeslání fiSské rady, pončvadž byla ústava
oktrojována, a pončvadž cisaf nechtél potvrditi uherské zákony z r. 1848.
Snčm neuznával ani fijnovy diplom, který byl od uherských magnátú podepsán,
ani únorový patent a žádal o spojení Sedmihradska a Uher s Chorvatskem
a 0 personální unii Uher s ostatním Rakouskem. Däsledkem této oposice bylo
rozpušténí snému. V cisafském reskriptu dokazovala koruna, že nelze zavésti
žádanou ústavu z r. 1848, která uráži práva nemaďarských oby-
vatelú v Uhrách. O spojení Uher se Sedmihradskem prohlášeno v reskriptu,
že jest nezákonné, pončvadž bylovyhlášeno bezsouhlasu saského
a rumunského národa. Chorvatský sném souhlasil sice, že ná-
sledkem událostí v r. 1848 neuznává zákonodárný svazek s Uherskem, nicméné
vyslovil ochotu vstoupiti v užší svazek s Uherskem, pakli se zaručí samo-
statnost trojjediného království. Z roztrpčení nad zavedením únorového patentu
vyslovil se soutasné sném proti obeslání fíšské rady. Následkem
toho byl chorvatský sném rozpuštén.

Rišská rada sešla se 5. června 1861, a když z koruny uherské nikdo se
nedostavil, uznána za užší.

Jak téžké postavení mélo vyslaných 24 českých poslancú vysvita z toho,
že 130 poslancú bylo na stranč Schmerlinga. V snémovné panské, rovnéž užší,

+) Do této doby spadaji též pikle, které znovu Košut osnoval proti Rakousku. Na

znamení Napoleona méla totiž povstati nová maďarská revoluce za současného pfispéni
Rumunska a Srbska.

‘Revue Naše Slovensko 251

zasedal z Čechú jedinč Palacký. Cechové navštčvovali ťíšskou radu pravidelné
pouze v první dobé; pro nepľátelské chování Nčmcú väči Čechúm, usnesli se
konečné tito v r. 1863 navždy opustiti fíšskou radu.

Základní chybou Čechú bylo, že opustivše svúj.program národní autonomie
zr. 1848 nevypracovali společný program všech Slovanú rakouských. Následkem
toho nebylo souladu a spojitosti mezi Čechy a zejména uherskými Slováky a
Chorvaty. Čechové počali se pridržovati státního práva českého a jali se na
fišské radč bojovati též za státní právo uherské v dúvčňe, že tím pojistí též
neodvislost zemím českým. Anižby se byli Češi s Maďary smluvili, pomáhali
jim v boji pro neodvislost, ačkoli Madafi pfi každé pľíležitosti osvčdčovali se
býti nejzufivčjšími nepťáteli státního práva českého a federalismu vúbec. Proti
své vili pripravovali nevčdomky již tenkráte Čechové nešťastný dualismus, ač
proti nému bojovali. Zajisté bylo povinností českých poslancú, když již pro
fišskou radu se rozhodli, aby postupovali jednotné s ostatními Nenémci a Ne-
maďary a pohnuli je o dohodnutí s vládou ku vstoupení do fíšské rady. Když
jednalo se o vystoupení z fiSské rady, ukázala se opétné nesvornost mezi
českými poslanci. Aby čeští vúdcové vystoupení prosadili, byli moravšií čle-
nové (ktečí hodlali v fiSské radč setrvati) ze schúze vyloučeni, načež včtšinou
jednoho hlasu usneseno opustiti fíšskou radu. Tohoto kroku litovali nejen mo-
ravští poslanci, ale i Jihoslované a Poláci: vystoupením Čechú, representantú
nejvyvinutčjšího slovanského kmene, klesla ostatní slovanská oposice na Zivofici
zlomek fiSské rady. Mezi českými a moravskými poslanci panoval od té
doby rozpor.

Program tak zv. decentralistú fišské rady vypracovan byl Dr. Riegrem.
V programu varováno pred rozdčlením Rakouska na 2 díly, v némž spatfuje
se nejpovážlivčjší nebezpečí pro panovnický rod i pro fíši: „Chceme Ra-
kousko, jehož zemé a národy všechny budou rovnoprávne ve
stejném poméruk vládčústňední, všechny stejné spravedlivé
zastoupeny. Rakousko nebudiž napotom státem ani výhradné
némeckym ani vyhradé uherským neb slovanským, nýbrž
právč rakouským, budiž státem srovným právním základem
sjednocených národú.“

Ačkoli v Uhrách byla v platnosti vlastné liberálnčjší zemská ústava nežli
v zemích neuherskych, nepodafilo se Slovákúm nátlakem autonomních, v té
dobé již opčt maďarisovaných komitáti, dosíci žádného zastoupení v uherském
zemském snému. Proto vzchopili se Slováci ku mimoparlamentnímu politickému
činu a uspofddali dne 6. a 7. června 1861 druhý slovenský sjezd
v Turč. Sv. Martiné, kdy vypracováno memorandum s žádostí o utvo-
fení k«„ornouherského slovenského okoli“ se slovenskou úfední
fečí a se společným zemským snémem.

Vlivem znamenitého slovenského politika Štef. Daxnera odevzdáno bylo
toto memorandum ku parlamentnímu vyfizeni zemskému snému k rukoum
místopčedsedy Kolomana Tiszy. Dle královského reskriptu vyzván byl totiž
sném k rokování o návrhu zákona, který by obsahoval práva nemaďarských

252 Revue Naše Slovensko

národností : Slováci chtéli použiti tudíž této pfileZitosti, aby parlamentarnim
projednáním jejich pfani byl obsah memoranda uzákončn. Ku zkoumani slo-
venských návrhú zvolen byl zvláštní národnostní snémovni výbor, který však
vyslovil se proti všem slovenským požadavkúm. Dne 22. srpna 1861 byl vúbec
uherský sném rozpuStén a tím fešení slovenské otázky bylo na neurčito od-
dáleno.

Když slovenští vúdcové seznali nemožnost zákonitého fešení slovenské
otázky, vypravili dne 12. pros. 1861 pod vedením biskupa Moysesa deputaci
k císafi s prosbou, aby týž potvrdil slovenské okolí a národní rovnoprávnost
na základé své královské moci. Tento čin byl odbočením od sv.-martinského
memoranda, kde žádáno bylo uzákonční slovenských prání. Audience nemčla
však výsledku žádného. Slovenští vúdcové biskup Moyses a Dr. Kuzmány
udržovali sice spojení se Schmerlingem i Forgáčem, ale vláda nemohla se
odhodlati dopomoci Slovákúm k rovnoprávnosti, pončvadž koketovala usta-
vičnč s maďarskou konservativní šlechtou. Jediným úspčchem byl královský
reskript ze dne 27. července 1862, kterým se uherskému kancléfi Forgačovi
ukládá, aby ve srozumční s mistodržitelskou radou dal vypracovati a panov-
níkovi pfedložiti návrh zákona pro práva jazyková obyvatelú nemaďarských
v král. uherském. Dne 21. srpna 1862 byly pak potvrzeny císafem stanovy
Matice Slovenské. Za pľíčinou podčkování, vypravila se dne 10. zafi 1863
slovenská deputace k cisafi, pfi kteréž príležitosti biskup Moyes osvédčil, že
Slováci uznávají fijnovy diplom i patent z r. 1861. V oslovení bylo uvedeno:
„K radostnému povedomiu Života probudený mohutným cisárským slovom,
nadeje sa slovenský národ s istotou, že bude nie len šťastne pokračovať vo
svojom ďalšom bohumilom vyviňovaní sa, áno i rázným plnením otcovských
úmyslov Vášho cis. kr. apošt. veličenstva, menovite vo smysle dňa
20. oktobra 1860 najmilostivejšie vydaného diplomu a najvyš-
šieho patentu od 26. februára 1861.“ Současné ujistil biskup Moyses
panovníka, Ze národ slovenský bude jej pfi užším spojení Uher s fiší podpo-
rovati. Z toho jasnč vysvita, že Slováci byli by pfi dobré vali vlády ochotni
vstoupiti do videfiské fiSské rady. Touto deputací znepľátelili si Slováci
Maďary na smrt. Navazování stykú vídeňské vlády s maďarskou šlechtou na-
bývalo stále určitčjší formy a koncem roku 1863 Slováci vidčli, že Vídeň je
již nepovažuje za politický faktor, a že slovenská véc jest jak ve Vídni, tak
i v Pešti prohraná. Jest jisto, že neúspčch slovenské politiky privodén byl
hlavnč osamocením Slovákú a pasivní politikou Čechú.

Ve své snaze po upevnéni moci stavajici centralistické ústavy pfemluvila
videnska vláda v roce 1863 sedmihradské Sasy a Rumuny ku vstoupení do
fišské rady. Za tim účelem zaveden v Sedmihradech do tamnéjsiho snému
spravedlivčjší volební fad, a skutečné podafilo se též zvoliti včtšinu Sasi a
Rumunú, ktefi se též do fiSské rady videňské dostavili. Nicméné Schmerlin-
govč ústavč nedafilo se valné a čím dále tím více projevovala se nutnost
dorozuméni s Madary a pfedlitavskymi Slovany. Rozumí se samo sebou, že
koruna i nčmecká levice mčla na zfeteli jediné vyrovnání s Maďary, čímž

‘Revue Naše Slovensko 253

pčipravována púda pro budoucí dualismus. Tento proud vefejného minéni
vznikl již v roce 1863 s ohledem na politiku rakousko-némeckou.

Rok po odchodu Čechú z fíšské rady a sice pádu Schmerlinga v roce
1864 napsal Palacký ve článku: „Idea státu rakouského „následujíci,
federativní prohlášení :

„My Čechové žádáme sobč jisté uptimné zachování Ra-
kouska i jednoty jeho, neboť máme zato, že nemohouce silami
svými doufati ve zbudovani vlastního suverenního státu, ne-
múžeme historicko-politickou individualitu svou zvláštní ná-
rodnost i život autonomní nikde a nikterak ubezpečiti lépe
než v Rakousku t. j vRakousku svobodném iautonomné a rov-
noprávné zrizeném. NaS interes táhne násk tomu, abychom
jako r. 1848 vyslovili sepro Rakousko celé jednotné, pro moc-
narstvi rovnoprávných zemí a národu.“

A vúči maďarofilským dualistickým proudúm napsal dále:

„Když Slované skutkem prohlášeni budou za plémé pod-
fizené a jakož již fečeno za materiál vlády pro jiné ná-
rody, tu vejde také priroda vesvé právo a odpor její ne-
vyhnutelný promén{ domáci pokoj v nepokoj, obráti nadéji
v zoufalství a vzbudíikonečné tfenice azápasy, jichžto sméru,
objemu ani konce pňedvidati nelze. Den provolání dualismu
stane senutností pfírody neodvolatelnou, nutnosti také dnem
narození panslavismu ve formé nejméné žádoucí akmotfi
jemu budou otcové onoho. My Slované budeme tomu hledčti
s uprimnou bolestí vstčíc, ale bez bázné. Bylijsme pfed
Rakouskem, budemei po né m.“

Dne 27. července 1865 rozhodla se koruna pro vyrovnání s Maďary.
Schmerling propuštén a ku provedení vyrovnani povolán hrabé Belcredi
s Majláthem, který jmenován uherským kancléfem. Nesmirnou škodou
pro Čechy bylo, že do tohoto kabinetu nebyl povolán žádný Čech: to stalo
se jediné následkem dfívčišího vystoupení Čechú z Fišské rady. Dne 20. zdii
1865 zastavena únorová ústava.

Ve svolaném českém zemském snému protestoval hrabé Clam
Martinic proti utvočení dualismu :

„Zasazovati se budeme, aby jednota fíše nebyla roztržena, aby právo na
dva díly nebylo roztrženo, a dualismem státoprávní pomér roztržky nebyl stvoren.“‘

Že v této dobč panovala též snaha o docileni dohody s Čechy, dokazuje
cisafsky list na adresu českého snčmu, vydaný dne 29. prosince 1865:

„Kdo chce vmém manifesté ze dne 20. zari jasné naznačený cil, ten ne-
bude se také lekati námah a občtí, které s jeho dorozuménim spojeny jsou.
Radostné uvitám okamžik, vekterém zdar velikého díla
mnepovede do méhostaroslavného mésta Prahy, abych
tam uprostied svých včrných Čechúpo právu a svatém
obyčejiaktkorunovační vykonal.“

254 Revue Naše Slovensko

Volby do zemského snému uherského fidil sám Majláth a jeho nátlakem
zvoleni vétSinou prívrženci Deáka, který mčl již vyrovnání úplné pfipravené.
Ze Slovákú nebyl opétné ani jediný zvolen. Vlivem Majlatha odročií cisaf
sedmihradský sném a nafidil pčímé volby do pešťského snému. Tím vlastné
bylo spojení Uher se Sedmihrady dle zákona 1848 provedeno. Dne 14. pro-
since 1865 otevren uherský snčm. V trání feci uznána platnost uher-
ských zákonú zr. 1848 s výhradou jich revise. Madafi však
revisi uznati nechtčli. Další vyjednávání jak snčmu českého tak uherského
byla pferušena válkou s Pruskem. (Pokračování.)

a] BA A

OUIDO MARIA VYSKOČIL:
PROVALME HRÁZE!

‘a ee zda každému dafilo se tak, jako mému srdci. Ale mné alespoň,
kdykoli na svých prázdninových potulkách pfejizdél jsem moravské
hranice smčrem k Vlárskému prúsmyku, abych znovu s radostí shlédl všechny
známé obrazy a milá zátiší našeho Slovenska, vždy se zdálo, jakobych nav8ti-
viti mčl zcela nový kraj, podstatné odlišný svým životem od všeho toho, co
jsem vidčl a žil na sesterské Moravč. | ta krajinka, ať pčšky Sel jsem k Bakovu
a Velkému Hrozenkovu, či známou tratí odjíždčl na Trenčansko, jak by
zúmyslnč zménila svoji púvabnou tváfnost. První volný koník, který se pásl
za hubeným topolovým stromofadím na krátkotravném drnu, pripomínal mi
jiný kraj, prvý domek či baráček bez obvyklého modrého rámečku kolem oken,
jiný lid a jinou zem. A jakmile jsem zahlédl lesnaté stránč nad Vlárským
prúsmykem, podivná, nová vúnč jakoby prosytila vzduch čistý a lahodný.
A vše... vše v zcela zvláštním objevovalo se mné svétle: každý ten Siroko-
boký, červený buk, stojici bohatýrsky uprostčed svčžího palouku, šepotavé
dubiny i husté tlupy pohraničních lest, stfezicich pokorné to království holubičích
srdcí, do néhoz odtud byl jen krok a skok. Neznám opravdu nic tklivčjšího
nad onen obraz, který po krátké jizdé okouzlí oči cestovatele poblize Tren-
čanských Teplic. Z jittni mlhy vybavené modravé štíty Karpatských hor, zdají
se téméf pred očima vyrústati z plošného Pováží, jehož zeleným podrostem
pefestny leskne se Váh jako tajemná feka nepfebraného bohatství. Veselé
zvonky svobodných stád cinkají tu na pfivítanou, prostovlasý chlapec na ne-
osedlaném koni pouští se s vlakem v nerovné dostihy. Mezi žitništi a polnostmi
pšeničnými zaplane červená suknice a snédá krasavice zdravého kulatého
obličeje zakývá bilym fértochem neznámému pňíteli ve vlaku pozdravem.

A již i zadumané sídlo Matúše Čáka, povéstného vladyky na hrubé skále
vyrostlé, zaujme zrak očarovaný. veškerou tou barvitou pestrostí slováckého
Orientu.

A pňece — citíte radost krásného pohledu ve svém rozechvélém zraku
— leč srdce nezbavuje se starého pocitu, že život tohoto kraje s ončmi, jež
jste právč opustili, neni týž zcela a úplné, že jsou to vlastné dva soubčžné,

Revue Naše Slovensko 255

sesterské životy, jež dosud mají daleko k tomu, aby splynuly v jediný a viely,
jak to žádá vzájemná láska rodných téch bratrú veliké rodiny slovanské i doba
pohnutá, Slovanstvu nepfizniva. Vzpomenete, jaké zvláštní pfizni tčší se slovenská
idea v našem království. Výstfely černovské jakoby i nás probudily z platoni-
ckého zanicení. Nepostačuje již prostý politický souhlas s požadavky sloven-
skými, za každou resoluci tésné následují horlivé odhodlání k skutečné, praktické
pomocí. Délime se rádi o to málo, co máme. Víme o skromnosti tohoto
podaru a toužíme upfimné dati stokrát více, než múžeme. Práli bychom si,
aby slovácká rodina prisedla k našemu stolu, aby vúbec nebylo rozdílu pod-
statného mezi Čechem a Slovákem.

Leč prání i tužba zústávají neuskute¢nény, neboť mezi královstvím a Slo-
venskem trčí dosud neprobouraná zed, prekazka, jež nutno odstraniti, hráz,
o kterou tfiSti se veškeré naše úsill — moravský separatismus!
Zanechme na okamžik planého zanícení a uvažujeme o tak zvaném „moravském
separatismu“ trochu rozumové a prospéchafsky. Je to nutno v zájmu sprave-
dlivého závčru.

Není tak dávno, co naši krajané na Moravé, zvlášté ti, kteri ovládají
schopnost jakéhokoli umčleckého projevu, až úzkostivé se pfitifiuji, aby vše,
co vyšlo z jejich kadlubú neslo svéráznou pečeť své domoviny. Skutečnost
to, která v dobách vývoje byla srdečné vítána, pokud bylo jisto, že byla vy-
volána pfirozenou povahou úmčlcovou a rázem prostfedí, v nčmž tvoril.
(Vzpomeňme jen prvých obrazú Jozi Úprky !)

Leč poslední leta svým kvasením, narodohospodafskou fevnivostí a snad
i novými útvary politickými z krásné bývalé prirozenosti učinily zvyklost, modu,
manýru, a dnes dospéli jsme již tak daleko, že potfeby kulturního Života na -
Moravé feší se vúbec bez pratelského souhlasu s českými pracovníky.

Moravský separatismus vytvofil jakousi mez, která presné rozdéluje nositele
kultury v obou zemích k veliké Skodé jednotlivých úkolú, jez ke zdaru vSech
oblastí nedílného panství koruny svatováclavské, mají býti společnou prací
pravé fešeny. Zdá se, že již citi se toto nebezpečí nedalekého rozporu mezi
sesterskými zemémi, alespoň v kruzích umčleckých, které v téchto zásadních
otázkách zvláštní vykazují citlivost. Nepfejeme si, aby vefejné protesty umé-
lecké proti moravskému separatismu byli snad. poplašnými signály vyvolavajici
nedústojný konkurenční boj ve vrstvách, jež vždy si uchovávaly jakousi
povznešenost ideální, ale toužíme, aby vyburcovaly netečné a otevfely oči
zaslepenym.

Nebezpečí moravského separatismu neobmezuje se však pouze na zále-
žitosti ryze umčlecké, nýbrž pňenáši se na púdu národohospodáfskou i vmčšuje
v dnešní politiku markrabstvi. Morava tímto zpúsobem usiluje žit zcela odlišným
životem od své matefské zemé, aniž by smčrodatní činitelé rozvážili, s jakou
škodou snaha tato je provázena.

Pomijim otázky taktu, starých srdečných stykú, hospodarskych prospčchú
a úbytku potrebné síly národní, a poukazuji jen na to, co v této stručné úvaze

256 Revue Naše Slovensko

nejvíce padá na váhu: na pomčr královsví k Slovensku za dnešního
výbojného vzestupu moravského separatismu.

Voláme po sjednocení všech slovanských kmenú, neboť jen tímto zpú-
sobem silný celek bude možno chrániti slabší jedince. Jsme pfesvédéeni, že
jedinou spásou Slovenska bude jeho pfimknuti k silnčjší včtvi české. Neopo-
meneme ani jediné príležitosti, jež by urychlila sblizeni obou kmenú, a náhle
stojíme u neproniknutelné prekážky, pred zdí obihajici území, jež tuto samo-
statnost svoji klade za nejvčtší svoji kulturni vymoženost.

Vlastní „sesterská“ zemč staví se nepľátelsky proti českým scelujicim
mapám a zájmúm slovenským. Dýcháte jiný vzduch, prejíždíte-li hranice. Jste
cizinci ve vlasti, jež do nedávna byla vaši druhou domovinou. Chápete tu
tragiku tak trpce charakterisujicl každý slovanský pomšr vzájemný? A jste
schopni Ihostejnč pfihlizeti tomuto neodvratnému rozkladu ?

Ne, stokrát nikoli! Stojí-li v cesté k našim slovenským bratfim prekážka,
odstranime ji, týčí-li se hráz, provalime ji a v prúlomu setká se Čech se Slo-
vákem a svétla obou zemí splynou v jediné. Véfim, že to bude chvíle, která
vrati i Moravu společným naším snahám. Bude to zajisté pončkud trpká cesta
k vitézstvi, než nelze jinak! „Nad Tatrou sa blýská“: až k nám slyšet je
zlovčstné to dunční. Persekuce Slovenska není jesté skončena. Maďarský
zloboh dosud není nasycen. Proto na stráž, pčátelé! V jedinou fadu a v pevný
bratrský šik za společný cil, vítézství a zdar!

SERGIEJ TRITONOVIC:
ČERNOVÁ.

Slovenská tragoedia v V dejstvách.

VÝSTUP IX.
Predošlí, slúžný. Veverica.

Slúžný (s hrmotom a krikom): Vo mene zákona krajinského vás vy-
zývam, aby ste sa ihneď rozišli. Bez dovolenia môjho žiadne schôdzky držať
nesmiete!

Janko. My tu schôdzky nedržíme! Slovo priatelske previecť dovoleno
všade!

Veverica (na Janka): Hen ten, hen ten pán velkomoZny; to je nejvätší
burič !

Fišer. So žandármi treba schopiť dať takého poburovateľa ľudu! (prejde
k slúžnému.)

Michal. Na kňaza to hodne slovo vaše!

Slúžny. Ešte raz vas vyzývám mocou úradu a vo mene zákona, aby
ste sa rozišli, lebo ináče pomoc zbrannú soberem!

Ženy a panny (shrknú sa okolo slúžného a Fišera, ohnivo jich začnú
vysmievať). Žandárov, iha žandárov! Choďte pán slúžný pre žandarov! (k Fi-

Augustinianský dúm.

Revue Naše Slovensko 257

šerovi) Aj, vy pán kňazko, hanbite sa, hanbite, hanbite! (rozhorčeno, roz-
hodne) Kňaza poriadného ste nám odohnali a poslali ste nám lumpa....
lumpa, iha, iha . . . nepotrebujeme vás! Choďte si za vašim biskupom a vy
pre žandárov. (To všetko sa opakuje: slúžný a Fišer nevedia, čo robiť.)

Fišer (túli sa ku slúžnému, strachostlivo). Ale veď že dušenky moje ..
ja... ja. . . ja vás milujem! . .. Bôh vidí...

Ženy. Ale my vás nechceme: my vás nenávidíme, choďte s pomedzi
nás preč!

Fulová (Fišerovi do očí): Hanba! taký kňaz, taký kňaz, choďte zpat
odkial ste prišiel! Nechceme vás!

Ženy. Choďte, nechceme vás, nechceme!

Fišer (hnevlivo k slúžnému): Prosím, kde vaša obrana? Ako politická
vrchnost musíte ma brániť pred útokmi luzy.

Slúžný (ironicky). To dobrá vec! Ja musím brániť vašu reverendu
hahaha ! (k ľudu vážne a rozhodne) Ľudia! ešte raz vás oslovujem rozídte sa
v pokoji, lebo násilne vás dám ináče rozohnať! (Fišer mu hovorí a navádza
ho, aby išiel volať žandárov, ukazuje na Janka a iných, radia sa, potom sa
sobere on, slúžný a Veverica a odídu preč. Lud jich s posmeškami vypre-
vádza, potom sa vrati.)

VÝSTUP X.
Pozostalí (živo sa pohybujú).

Janko. Vidíte, hľa, jako nám oni dobre prajú ! Vidíte, že kňaz spája sa
so žandárom, kropáč s bodákom len, aby potlačiť mohol náš cit právom roz-
horčený! Či kedy otec Hlinka hľadal moc žandársku? Či na jeden povel jeho
neposlúchol každý ? Hoj, srdcia naše poslušné sú až do otrokárstva tomu, koho
srdce bije, duša horlí za nás: ale však vrahovi storaz tvrdosťou skaly platiť
my budeme! Preto i desať bodákov na každého keď z nás privedú, my jim
povolnými nikdy nebudeme !

Michal a mládenci (dvihnú ruky a volajú). Nebudeme a keby čo
robili, ešte nebudeme !

(Naraz zástup pozre smerom ku kostolu odkial prichádzal, a náramne zde-
senie počne prejavovať, niektorí pobehnú vpred, ženy niektoré zalamujú ru-
kami, počnú robiť cestu rozostupujúc sa, jeden druhému rozčúleno ukazuje).

VÝSTUP XI.
PredoSli. Dvoja žandári po predu, Hlinka, a zase 2 žandári.

(Prední žandári razia cestu medzi zástupom ; niekterých odsotia preč z cesty.
Hlinka kráča sebapovedome medzi 4 žandármi, ktori majú bodáky nasadené,
na pozdravy odpovedá pohladom a posuňkom ruky, ako by žehnal zástup ; zo
zástupu niektorí zalamujú rúkami, iní hrozivé pohyby robia, druhí ihned krá-
čajú za Hlinkom, niektoré ženy kľaknú a sa prežehnávajú a plačú. Tak prejde
sprievod a zástup cez jevište bez slova: všetci sa hrnú za sprievodom.)

258 Revue Naše Slovensko

VÝSTUP XII.

Janko (V najvätšej miere rozčúleny a rozhnevaný. Hladí za Hlinkom
a zástupom.) Ako? Je to vec možná? I také niečo stať sa môže ?! Už nebrání
kňaza posvätnosť úradu?! Už i na toho siaha surovosti ruka a to len preto
že je slovanským synom a rodu svojmu pevným. Hah! zabúdám, že už niesom
na slobodnej Ameriky zemi, ale na hrude zotročenej Slovenska krásného!

Vy tak teda si medzi námi vedete? Vy teda nás vo vodcoch pohanit
zálubu mate! ? No priložíme ruky k činu a zpružíme všetky svaly, aby okovy
na šije hodené popráskaly a zavítala k nám milá, krásná sloboda!

Opona dol. Konec I dejstva.

DEJSTVO II.

Fara v Ružomberku. Izba so dvoma dverami: písací stôl, pri ňom lenoška. Pri stene kle-
kátko k modleniu; nad nim socha panny Márie. Iné izbové náradie.

VÝSTUP I.
Fišer sám (vstává od stolíka).

Jakživ som na taký odpor nerátal. Ja myslel som, že vec snadno pôjde
a tá čím ďalej, tým viacej sa zauzluje. Všetko je zfanatisované a nenávisťou
presiaknuté, hotovo chrám rúcať a kňaza ubiť! Ale teraz snáď len utíchne luza,
keď vodcu nemá: lebo tak sa stane vždycky: ,,ubij vodcu a vojsko sa ti
roztrati“. —

A my sme ho odstránili: hoj tam bude mať času dosť rozmýšlať! A mne
je to len voda na mlyn, hahaha (zostane). Hlinka je v nemilosti a ja som
v milosti! Čo z toho nasleduje? Čo z toho následuje ? To, že Hlinka zostane
i na ďalej v nemilosti a pán Fišer — bude, ružomberským farárom! Hahaha!

Pst! Pst! Nepočul ma nikto ?! (obzerá sa, ide k obloku, ku dverám) Zle
by bolo! Zle by bolo, keďby moje plány vyšly na javo! Dozvedeli by sa to
pánslávi a luza a mohli by mi vykričať! Preto len opatrno! (sadá ku stolíku).

VÝSTUP II.
Predošlý, Mrmaj, sluha.

Mrmaj: Prosím ponížene, prišli ľudia z osady volať jich k nemocnému.

Fišer: (hnevne) Stokráť som ti už hovoril, že keď takito príjdu: niesom
doma. Povedz: niesom doma!

Mrmaj: Ale keď ten človek vraj už zomiera! A ľudia prosia velice!

Fišer: I tak mu nepomôžem : nech zomre! Povedz: niesom doma (ide
k obloku).

Mrmaj (bokom, mrzuto.) Niesom doma! A kýho čerta, kde že si a na
čo si?! Tuším, tuším, že mal ten Jakub pravdu! (preč.)

Revue Naše Slovensko 259

VÝSTUP IIL
Fišer sám.

Aby jim človek vysluhoval kedy se jím len zachce! Neni som vaším bláz-
nom, aby som za každým prašivým Slovákom hneď utekal a ho z ruky diabla
vymáhal! To odplatou vašou bude za vzdory. Mňa nenávidíte: či ja za to
milovať mám vás?!

Hoj, už je naplnená miera trpelivosti mojej. Nuž či sa uponížit a pokoriť
mám pred vami? Nie! Fišer zabúdať nevie. (Ide k obloku.) A dobre že ne-
sľubil som sa, bo prichodí práve podslúžný toť ku mne. Čo as dobreho
nesie ? !

VÝSTUP IV.
Fišer, Mrmaj.

Mrmaj: Prosím ponížene, pán podslúžny sa pýtajú, či sú doma?

Fišer: Čľoveče, stokráť som ti povedal, že keď prijdú pán podslúžny,
aby si povedal, že som doma!

Mrmaj: A kedby tak náhodou neboli doma, čo mám povedať?

Fišer: To je všetko jedno: doma som! Rozumieš!

Mrmaj: (bokom) Tomuto ale už nerozumiem. Tam, kde by mal byť
doma: neni doma: a kde by nemal byť doma: je doma! To je akási nová
móda ! (preč.)

VÝSTUP V.

Fišer sám.

Fišer: Sprostý chlap! Tak jednoduché veci pochopiť nevie. Ale čo mi
asi tento nesie? Iste, iste to bude záležitosť peňažná, lebo ten vie využiť člo-
veka až do poslednej kvapky ! Ale, čože robiť? Potrebujem ho k svojím cielom.
Počkaj len, počkaj! Až keď obsiahnem, po čom dychtím, až keď tu budem
vymenovaným a inStallovanym, potom môžeš klopať kolko len chceš! ani
pre teba nebudem doma hahaha. Slobodno! ©

VÝSTUP VI.
Fišer. Podslúžný.

Podslúžný: Servus humillimus! Dobre, že nachodím ťa, amicenko,
doma. Jakože sa máš? Vidím, že sa akosi hneváš.

Fišer: Ani nepýtaj sa; zle!

Podslúžný: Zle?! hm?! čo vari sa ti zle prisnilo o nejakej rybičke,
ako toť voľakedy hahaha?! No nerob si ty z toho nič! To ľudia už pomaly
aj zabudnú. —

Fišer: Daj že mi ty pokoj aj s rybičkami a hriechy staré nespomínaj.
Mám ja dosť iných starosti teraz!

Podslúžný: Čo? ake? Co fa tak trúdi? Snáď -- snáď .. ako by si
si nejaku gazdinu — pravdaže mladú — našiel? To malá starosť! Daj do
novín oznam ..

15.

260 Revue Naše Slovensko

Fišer: Ale prosím ťa, presťaň! Si ty už raz len, syn zkazený sveta
tohoto ešte zkazenejšieho! Radšej daj radu, čo s tymi Černovanmi robiť! ?
Naliezajú mi na krky bez prestania : kostol svätiť nechcejú : rozkazom biskup-
ským sa poddať nechcejú a sú tam niektorí, čo ľud len proti mne podnecujú!
Tu by ste aj vy mali zakročiť!

Podslúžný: A čo nás do vás! My sme zkazení synovia sveta tohoto
a vy svätá ecclesia! Jak sa to shoduje? Nevieš ty, že čert sa svatenej vody
bojí? A konečne, čo ste to vy mi za chlapy, keď jeden kostol vysvätiť neviete ? |

Fišer: Vieme, 6 vieme: lenže po našej vôli sa musí stať a nie, ako si
to tá luza žiada. Keď by sme my tu popustili, keď by sme tak robili, jako
nám to nakríčia, kde že by sa podela potom auktorita cirkve svätej ?!

Podslúžný: A tú auktoritu cirkve svätej my máme podopierať so žan-
dárskými bodákmi |! Čo? ha ha ha!

Fišer: Keď treba dno; každý prostriedok a cesta dobrá, ktorá vedie
ku cielu. Finis sanctificat media, amicenko ! Rozumieš!!

Podslúžný: To pekná mi auktorita, ktorá na vlastných nohách postáť
nevie!

Fišer: Tak musí byť, tak musí byť! A konečne, čo na tom neobyčaj-
ného? Keď si vy zjednáte platnosť zákonov mocou žandárskou, prečo že nie
aj my?!

Podslúžný: To je rozdiel, amicenko! A či Kristus chodil so žandármi,
alebo svätý Peter? Pustite tam len toho Hlinku, ten vám ho, vysvätí aj bez
žandárov! Ten pánsláv má viac auktority, ako celá vaša svätá cirkev!

Fišer: Anatéma sit! Ty syn zatratenia a Belzebúbov! Aby kňaz ab
officio et ordine, suspendovaný mal pravdu a moc! Ako to môžeš hovoriť?!
Ako to môžeš hovoriť?! (Rozčúleno behá a gestikuluje s hnevom): Čo prišiel
si sem tuším mňa hnevať a rozhorčovať! To si mi ty dobrým priateľom !

Podslúžný: Neni priaťeľ dobrý ten, ktorý v oči chválí: a videť sílu
nepriateľa a ju aj uznať len ku pozoru a príprave vedie. Ten pansláv je nám
práve tak nebezpečný, ako vám. Na zničeniu jeho nám vätšmi záleží, nežli na
úspechoch vašich! Preto však ale nemáme moc jeho nevidef?!

Fišer (nervosno): Avšak predsa zatvorený je: od sveta odlúčený, aby
slovom nepobúril, skutkom nerozplamenil myseľ ľudu za plány svoje! Tam
čuši! Svet s ním nestyká sa: jakúže mať moc môže?!

Podslúžný: Bláhový! A nevieš, že tým viac ľud za neho horlí, čím
širšie steny a pevnejšie zámky ho od sveta lúčia!

A konečne, sem hľaď a čitaj! (vytiahne písmo, oddá Fišerovi, ten čita).
Vidiš, nemáš čomu prevelmi tčšiť sa! A keď zase na slobodu stúpí, uvidite,
že náležite vám plány prekrižuje.

Fišer (bokom): Nečakaný to zvrat celej veci. Otriasť môže celú moju
stavbu, (K podslúžnému): A kedy že máte rozkaz tento previesť ?!

Revue Naše Slovensko 261

Podslužný: Veď čítaš zretedlne : „po obdržaniu tohto nariadenia bez-
odkladne nech je na slobodu prepustený do ďalšieho ustanovenia.“ Teda
ešte dnes bude na slobode.

Fišer. A nám narobí galiby, že sa z nej nevymotáme. Však vieš ku
jakému kroku odvážili sme sa spolu. Kdeže sebereme horribilnú tú summu,
která chýba?

Podsluž.: To ty lepšie musíš vedeť, amicenko, ako já: ale teraz
márne namáhanie všetko! Prepustif ho musíme a to bezodkladne!

Fišer (úzkostlivo): A nedalo by sa to zničiť! Výrok zatajiť a povedať
že žiadon neprišiel!

Podsl.: Tebe tuším strach rozvahu už odjima. Však predca vidíš, že
jedná se tu o úradny výrok!

Fišer: A predca sa musíme postarať o to, aby on neuzrel slobody!

Podsl.: Jako to myslíš? Veď tu zretedlne je pisane: „bezodkladne
prepustiť“ !

Fišer: Viem, viem — ale či hádam neni tomu spôsob, aby neškodným
sme ho zrobili?

Podsl.: Kto že zaviaže mu ústa, aby nehovoril? My k nemu prístupu
viacej už nemáme! |

Fišer: Pováž len! O veľku vec sa tu jedná! Náš čin — vyjdeli
na javo — zničení sme oba... a potom ta prijdeme my, kde on je teraz!

Podsl.: Viem o tom. A predisť tomu, žialbohu, moci nemáme.

Fišer: Musíme, čuješ, musíme tomu predisť!

Podsl.: Jako?...?

Fišer: Nesmie vyisť zo žalára!

Podsl.: Musíme ho prepustiť !

Fiše r (priblíži sa k podsl. rozhodne): Hovorim ti a rozumej: nesmie

vyisť!...
VÝSTUP VI.
Predošlí. Pazurik.

Pazúrik (úlisno): Laudetur!... (podáva a potriasa ruky).

Fišer: In aeternum. Prave vhod, carissime amice, prichodite, bo roz-
važnej rady vašej nám velmi potreba.

Pazúrik: Rady môjej? Sám som bezrady, mne jej práve natolko
treba ako vám. Práve teraz som dostal pripís od jeho osvietenosti pána
biskupa, kde mi na vedomie dáva, že prosbu Černovanov zavrhuje a Hlinku
ku funkciam nepripustí. Idem jim to do Černovej, tam ma skoro ukame-
‘novali. Že radšej kostol zbúrajú než aby ho bez Hlinku posvätili! Čo tu
teraz robiť, čo tu teraz robiť!? Nuž veru, domine fratre, tu úloha ťažká nám
nastáva! Vietor chytať a vášne krotiť, to je úloha!

Fišer (nervosne): Z trpelivosti vynese človeka tá slovenská luza. Ale
ja dávno hovorim: netreba sa s nimi vyjednávať, ale bárs aj pri assistencii
bajonettov kostol posvätiť.

262 Revue Naše Slovensko

Pazúrik: Vatra horí, bratre, vo hrudi tvojej! Znaj, že čelom krehkým
skalu neprerazíš a my nesmieme dať znak žiadnej násilnosti. Počuj že: on
za murom rozmýšla o krásnej slobode, my mu teraz stádo odvedeme hahaha |
V mútnom loviť! V mútnom loviť! hahaha!

Fišer (zúfalo): Horké naše lovenie! Dnes ešte bude on na slobode!

Pazúrik (prekvapený): Čóó! (Ustrne).

Podsl. (podá mu listinu): Áno tu rozkaz ministrov: „ihneď má byť
na slobodu prepustený“. —

Pazúrik (trasúcou rukou berie pismo): Dovolte! (čita.) (Zroneno):
Prehrali sme!

Fišer (hrozivo): Neprehrali! | s čertom sa spojim proti nemu.

Opona dol.

PROMENA.

Izba u Tagov v . ernovej. Jednoducha sedliacka izba. Okolo steny lavica: Pri obloku siôl
bielo pokrytý, na ňom chlleb. Pri stole na lavičke sedi Fagová a pradie, Rúženka upratuje

VÝSTUP I.
Fagová. Ruženka.

Ruženka (ponaťahuje obrus na stole: urovnáva periny na postely):
Musím, čím skôr do poriadku všetko priviest, kým nesíjdu sa pozvaní.

Fagová: Len pousiluj sa dieťa moje, aby všade boly poriadok a čistota!
Ja keď dievkou bola som, a bez chvály riecť môžem, že švárnou, to otec tvôj
len pre vlastnosti tie zamiloval si ma, bárs i o mnoho bohatšie sa mu ponú-
kaly. Ale on vravel: čo po majetku, keď neni poriadku!

A fafa Ruženka moja, čo matka starostlivá a ťa milujúca, spytam sa ťa
na niečo. Čo ty hovoríš na nadchádzanie ku nám Janka Orlovského? Veď
vari neušlo tvojej pozornosti, že ľahostajný mu dom náš iste neni.

Ruženka (haneblivo, objíme matku a sadne si k nej): Nuž, matičko
milá, čo mám vám riecť na túto otázku: sama neviem ani. Že keď ku nám
prijde, ja tomu rada som; ja celý svet bych v radosti zobjímala ...

Fagová (hladká Ruženku): Blahé roky tvoje: puk lásky: srdca mladuškej
devušky rozvija sa a tys šťastná v prvných dňoch ľubosti. Len dieťa moje:
sen jeden toť nedávno mi tak špatné tušenia dáva, že ty s nim Šťastná
nebudeš. A to mňa trápi: dňom i nocou na mysli mi tane. Videla som teba
ovenčenú letef povetrim, hen poza Váh a keď nad Váhom si sa vznášala,
naraz povichrica strhla ťa v jeho rozbúrený prúd a ty vo vlnách si zhynula.

Ruženka: Sny matičko klamú. Rozplašte myšlienky tak dumné a delte

so mnou moje blaženie.
Fagová: Tak dieťa moje! Ktorá že matka netešila by sa, keď vidí

dceru svoju spokojnú s životem. O, ja od tvojej maličkosti som téSila sa v tebe,
a teraz, keď už vyrostnutú a pre partu rozkvetnutú ťa vidím, to blahorečim
vždycky svojmu životu.

Revue Naše Slovensko — 263

VÝSTUP II.
Predošlé. Janko Orlovský.

Janko: Šťastlivý deň vám prajem v príbytku tomto.

Fagová: Aj tebe Janko: buď vitaný u nás! Čo tak spešno prichodíš?

Janko: Ano spešno, lebo už obavu som mal, že zameškám schôdzku,
ale ako vidím som ja tuná prvý.

Fagová: No však ostatní poschodia sa iste, lebo važnej rady treba
v mnohej miere. Ale to už tak obyčaj, že každý čaká, kým suseda vidí
k miestu sa uberať! A koho že si svolal?

Janko: Všetkých poprednejšich! Chceli sice ešte mnohí, prisť, zvlášt
z mladších ľudi, ale vaf celú dedinu nemôžeme prijať: tak len čo vážnejši
sijdu sa k porade!

Fagová: I tak dosť, lebo čo tí ustália, jakoby to dedina celá si žiadala...

Janko: Pomimo niektorých, čo vždy proti rečia! Tu na primer Bačkor
ten všetko úradom donáša a každý rozhovor tam udáva.

Fajová. Čo robiť? On z pokrevenstva je umohého a obce hlava. Musí
na dve strany obzarať sa; ale však Janko on to dobre mieni.

Janko. Kto s pánmi ruky si podáva a tam rady kuje, nie je ten pri-
atelom dobrej našej véci.

Fagová. Náhlý súd vynášíš Janko nad Bačkorom! Ale však posadni!
ustals asi, nechže prinesem ti niečo k občerstveniu. (Preč.)

BA ZV ES

P. S. ČAMBURSKÝ:
O SEPARATISMU V UHERSKÉM ŽIVOTÉ.
(Pokračování.)

T pochopíme výkazu statistickému, jenž meravými čísly praví, že v Pešti
r. 1905 bylo soudnč exekvováno, abychom užili bčžného výrazu „zaba-
veno“ 8.000 úfadnických platú ve výši 5 mil. kor. dluhúv.

R. 1901 exekvováno bylo z 103.793 daňujícich občanú pro daň 61.748
lidí, pončvadž však ze zbyvajicich 42.045 bylo 24.096 státních a 5.149 mést-
ských zfizenciiv, jimž strhuje se daň mésitni z platu, platilo jenom 12.800
Pešťanú daň dobrovolné a bez násilí.

Zjevy parasitismu v Pešti vidéti Ize na každém kroku. Známo jest, že
parasit nemá svých kofenú, ani jich nepotfebuje. Společnost lidská má svoje
kočeny v domácnosti. Parasit v lidské společnosti nemá domácnosti, ani ji
nepotťebuje. Tuto zbytečnost domácnosti a potfebu Ziti bez ní neni vidčti
nikde tak vypukle jako v budapešťských kavárnách. Avšak nechať mluví čísla.

Budapešť je velemčsto kaváren. R. 1896, tedy v roce milleniové výstavy
otevčeno bylo 432 nových kaváren, r. 1897 533, r. 1898 572, r. 1899 514,
r. 1900 427, r. 1901 398. Rozumi se, že každoročné znamenité procento téchto

264 ‘Revue Naše Slovensko

podnikú zaniká. Odhaduje se, že každého roku zaniká asi 80 procent nové
založených kaváren.

Povstává otázka, zda Pešťan nadšen je pro černou kávu, či pro kavá-
renský život vúbec. Skutečnost dokazuje, že Pešťan chodí do kavárny k váli
kavárnč a ne k vili kávč. Chodí tam ráno, odpoledne, večer, o púlnoci,
kavárna stala se mu druhým domovem, resp. stilisujme presnéji: prvým
domovem, pončvadž druhého nemá. |

Vstoupíme do kavárny, známý sklepník pľivítá nás hlubokou poklonou
a kfičí celou kavárnou: „Rožní stil, hnčdý kapuciner s pénou panu velko-
možnému“ . .. Sedneme na pohodlnou sametovou židli pod elektrický lustr.
Hodíme pohledem po zrcadle otočeném zlatými cirádami, zdali nám dobfe
stojí nákrčník a pak rozhlédneme se po obecenstvu kavárny. Zatím uklání se
nám kavárník, vrchni číšník, obsluhujici sklepník a pikolo. As desetkrát ptajf
se, co poroučíme. Donesou nám noviny, a za to všecko i s propitným spolu
platí človék 24 kr., zatím co se stén šklebí se na néj chudoba a nouze,
čerstvé natfená skčíň privádí mu na mysl obchodníka s nábytkem, jemuž je
ješté dlužen. Proto pešťský Clovék chodí domú nejradčji jenom spat a volný
svúj život travi v kavarné, kde múže sedéti na sametové foteli a shlížeti svou
frisuru v benátském zrcadle, za néZ není dlužen. Do nedávna jenom stačí
mládenci a muži trávili dny v kavárnč. Ted již odbývají také ženské v kavár-
nách svoje Zury. V kavárné pojednává advokát se svým klientem, v kavárnč
činí agent svoje obchody. Ve zvláštních kavárnách prodává se láska, v kavár-
nách se karbani. baví, beseduje... A náš zpravodaj dokládá, že budapešťskou
společnost nezreformují nové vynálezy, ani nové idey, nýbrž — kavárny.

Proto je vPešti kaváren mnoho a to skvostné zatizenych. V tom vycvičen
je také personál, jenž dobre ví, jak má se kde zacházeti s hosty. Tak na
pr. v kavárnách budinskych, kdež je mnoho ministerských úfedníkú, oslovuji
číšníci své hosty bez rozdílu: „Pane rado“. Ve včtšinč ulc oslovují je:
»velmozny pane“ maďarsky „nagyságos úr“ a v kavárnách, kam chodí nejvíce
obchodní pčíručí, je bčžné: „pane doktore“. A ovšem číšníci jsou dobňí psycho-
logové a dle jejich mínční zpropitné fidi se podle titulu. Avšak netoliko kavá-
renské publikum je tak zajímavo, ale zajímavý je také sám majitel kavárny.
Budapešťský kavárník je často zrovna tak chud, nuzný, právč tak zadlužen
jako jeho „veľkomožní“ hosté. Vždyť dnes v Pešti otevriti Ize skvostnou
kavárnu s nékolika sty zlatými. Kterak? Továrník kulečníkú, továrník nábytku
se spolti, a ponévadz billiard a drahý ozdobný. nábytek potfebuje vlastné jenom
kavárník, tedy hledají a také najdou ptihodného vrchního číšníka a pak otevrou
a zatidi mu kavárnu skvostné a skvčle. Rozumí se, své pohledávky na zafi-
zení dají si pojistiti. Když již však je kavárna zafizena, má kavárník uvér
všude. U mlékafe, obchodníka s kávou, u továrníka likérú, pravého francouz-
ského koňaku v nékterém pfedmésti budapeštském u obchodníka se sklem
a porculánem, u cukráfe a obchodníka s uhlím. Je-li kavárník chlapík mazaný
a dovede si opatfiti 6— 10 šikovných náhončích, tedy mu kšeft jde, pfes to,
že dává fídkou kávu a vodnaté mléko. A tak svým véfitelim platí. Stává se

2 EEE ré z

Villa Jestfabi,

NON VENO RONOIC NS

rk. 4 A

Poa.
A

LOCC

Stfed lazni.

Revue Naše Slovensko 265

však, že náhončí kavárníka X. slibem vyšší provise odláká konkurenční ka-
várník Y., kavárna zústává náhle prázdna, za nékolik dní dohrnou se véritelé,
zajisténi na prvém misté netratí vlastné ničeho, v nejhorším pfipadé seberou
celé zafizeni, po pripadé kavárnu se vším všudy. Ostatní včfitelé spokojí se
s fatkou, a všichni spolu úsilnč vyhledávají nového číšníka, který by proti
700 až 1000korunové kauci prevzal tento „závod“.

Dosavadní kavárník prfemlouvá jej také velice pilné, začež se mu nový
kavárník odplatí, poradí mu dobré nové místo vrchního číšníka.

Známo je, že v Pešti utrácí se nepomčrné mnoho na odév. [sou tam
bankovní úfadníci, ktefí pfes to, že mají 6000 korun ročního platu, utratí až
1600 korun na šaty, každodenné chodí do kavárny, hrají karty, pri čemž
10—12 korun dennč vyhrají nebo prohrají. Do divadla, do klubu nechodí,
bytného platí pak všeho všudy 360—480 korun ročné. Avšak, když jde
takový úfedník na letní dovolenou, utratí za mčsíc 800—1200 korun. Takto
Žije asi svobodný, neženatý úťadník.

Naproti tomu stojí ženatý ufadnik bezdčtný se 5000 korunami platu. Má
20.000 korun soukromého jmční. Tento pár vydává 1200 na bytné, 2000 kor.
na domácí potfeby, 800 kor. na šaty pro paní, 800 kor. na návštévu kavárny,
600 kor. na zábavu mužovu, tudíž spolu ročné 5400 korun.

Avšak mnohem hie jsou na tom státní účadníci. Tak na pf. podnotáf
u královské soudní stolice, což rovná se asi notáfi u krajského soudu. Začiná
se služným 2300 kor. Ročné utratí 2600—2700 kor. Po devíti letech dosáhne
sice mista podsoudce se služným 4000 kor., a po dalších deviti letech stane
se soudcem o služném 5000 kor. Avšak teď už nepomáhá ani to, pončvádž
životní jeho nároky rostly rychleji, nežli príjmy. Vzpamatoval-li se, než udélal
karieru, má svých 15—20.000 kor. dluhúv. Vzpamatoval-li se včas, oženil se
a dostal-li slušné véno, pak fádnč se namáhaje, dovede existovati alespoň
bez dluhúv. Avšak v Budapešti má to svoje téZkosti také s tím včnem. Žena
je z dobrého domu, ženich pak je jist, že dostane s ní pri nejmenším
40—60.000 kor., avšak po svatbč prijde prekvapení, že tchán vyčerpal se už
výbavou své dcery tak daleko, že zústaly mu nevyplacené účty, a když zeť
konečné vyrukuje s prosbou o penčžitou pomoc, po krátké kontroversi Ziruji
si oba dva navzájem po smčnce. Proto potom u takových úťadnikú otevfeny
jsou dvéfe každé úplatnosti. Vždyť v Pešti stalo se, že nechali se uplatiti
obnosy smčšné malými dokonce také soudcové kurie, nejvyššího to soudu
v Uhrách. Pred nčkolika lety dostal se na jevo jeden takový pľípad, kde
kuriální soudce prosí od strany, v jejížto pfi bylo mu souditi, tfi sta zlatých.
V dopise svém psal: ,Uvérte mi milostivá paní, že skutetné velice potfebuji
téch tri sta zlatých. Prosím, zašlete mi je telegraficky, pončvadž nebudu-li
moci zítra platiti, banka vyhlásí proti mné likvidaci. Za pfedeSlou zásilku
dékuji. Ruce Vám líbá ponížený služebník atd.“

Prípad tento byl projednáván pied disciplinárním soudem. Tak dostal se
na vefejnost. Jedna část obecenstva podivovala se tomu, že soudce dal se
uplatiti jen tfemi sty zlatých. Jinf pak se divili, že byl tak nedovedný, ne-

266 Revue Naše Slovensko

opatrný, že véc vyšla na jevo. Jen néktefi členové ďsciplinárního sondu
divili se, že Clovék majici 12.000 kor. služného odkázán je na úplatky.

Príčina toho je peštská mira životních potteb, která je velice vysoká.
Clovék by se sice domníval, že v sidelním mésté žíše, kde scházejí se dráhy
ze všech končin zemč, ve mésté leZicim uprostfed jednoho z nejúrodnčjších
territorií Evropy, v krajiné pfihodné ku pčôstování obilí, krmných rostlin,
dobytka, drúbeže, ryb, ovoce, mérou obdivuhodnou jsou životní podmínky
nutné laciné. Avšak v Pešti toho všeho nepozorovat. Jak mizerné Pešťané
bydlí, označili jsme dostatečné už dfive. Kterak jedi, o tom bylo by Ize mnoho
napsati, ovšem v prvotiidnich restaurantech, ji se v Pešti výbornč, avšak
ceny jsou rovnčž výborné. V Pešti stojí výživa o 25%, více než v Praze, a
o 30% více, nežli v uherských méstech, ležícich v krajich nepomérné chudších.
Pešť leží zrovna na části Dunaje, tekoucí smčrem k poledníku, spojující žírné
nížiny uherské s krajinou hornatou. A pfes to všecko taková drahota. Celá
komunikace Uher soustfedéna je zrovna v Pešti. Proč má tam byti drahota?
Čím kdo hľeší, tím trestán bývá. Nesmyslná centralisace má za následek za-
nedbalost jiných emporií obchodních a prúmyslových. Béfeme-li totiž vývin
toho kterého kraje jakožto celku, centralisací zakrňují velice vážné orgány.
V konkretní: mluvč: Kovový prúmysl uherský mél by miti prirozené sídlo
v rudohoti gemerském a spišském, s druhé strany pak v Sedmihradsku. Tam
má dostatek výtečných surovin, výtečné pracovní sily lidské i prírodní, avšak
uherské vlády chtély velkoprúmysl vyvinouti mermomocí v Pešti, kdež jsou
proň podmínky nepfiznivé. Rovnéž prúmysl dfevčný, tkalcovský, výrobky
hlinčné a porculánové atd. Všecko to žije v Pešti jen parasitsky, z protekce
vlády a státních mezítek. Charakteristické je, že beze zvláštních podpor,
refakcí atd. existovala by velice bidné také nejprirozenéjší industrie peštská
t. j. parní mlýny. Vždyť na pf. také peštský válcový mlyn, téSici se povčsti
svčtové, pracoval r. 1906 se ztrátou. Budapeštské obyvatelstvo sestava vétSinou
z úfadníkú a sluhú, tudíž konsumujicich. Aby tomu bylo tak, o to usiluje
predevším vláda.

Ovšem v jednáních uherského parlamentu neustále kfiklounsky se pfi-
zvukuje, že vláda je povolána vytvoriti uherský velký i malý prúmysl.
V Uhrách čeká se všecka iniciativa od vlády. Nynčjší vláda uherská, aby
jakz takž zodpovédéla požadavkúm na ni činčným, vynasnažuje se uspokojiti
kfiklouny. Avšak také tu parasitsky, povrchné. Nezakládá prúmyslových škol
v krajích pro prúmysl takrka praedestinovaných, majícich hlavní podminky
produkční v mífe svrchované. Uherská vláda nestaví komunikační dráhy,
železnice a silnice k vúli potčebám prúmyslu a obchodu, nýbrž podle protekce
jednotlivých svých stoupencú, tfeba by ani tito stoupenci ani dráhy v ohledu
národohospodáfském neznamenaly ničeho. Tak na pf, státní dráhu Vrútky-
Budapest následkem protekce mrtvého jinak mčsta Kremnice a bývalého
turčanského nadžupana nestavčli ani smčrem Vrútky-Rúžomberok: Baňská
Bystčice-Zvolen-Krupina-Šahy-Budapešt, ani smčrem Vrútky-Martin-Mošovce-
Baňská Bystfice-Zvolen atd. Budapest, nýbrž pomérné mrtvou krajinou na

Revue Naše Slovensko 267

Kremnici po Zvolen a také dále mrtvou krajinou po Lučenec. První ze smčrú
označuje kraje pro industrii píhodné, druhý pak témčť bezcenné. První
spaji mésta lidnatá, primo a cestou nejkratší, druhý kraje na obyvatelstvo
chudé, kfivé, zdlouhavé a draze. Tyto dva sméry vzaty byly sice pfed za-
početím stavby do povahy, avšak pľevážila protekce. Uherská vláda pfekazi
industriálnímu rozvoji už tím, že staví všemožné prekážky podnikatelúm,
chtéjícím založiti života schopnou industrii, kdykoli se vládním mezítkúm zdá,
že by industrií tou zmohutnél nemadarsky kraj. Tak pfekážela založení turč.
sv. martinské továrny na cellulosu, tak brání restauratérúm státních
drah odebirati pivo z Turčanského pivovaru atd. Uherská vláda nesmyslnou
centralisací v Pešti zamezuje vývin venkovských emporí a tím znemožňuje
konsum také samých peštských výrobkúv. Uherská vláda udélujic inženýrská
ufedni mista pfi státních podnicích, v prvni fadé má zfetel k šovinisticko-
maďarském politickému smýšlení petentú a pončvadž zrovna nadaní odborníci
neradi kloni Sfji v otrocké jafmo, vláda tím zastrašuje nejlepší svoje síly, které
hledaji radčji v zahraničí zamčstnání a existenci. Viz proslulý strojový kon-
struktér dr. Aurél Stodola v Curychu, muž svčtového jména, dr. Amadeus
Vozárik, praktický chemik v Štýrském Hradci, ing. prof. M. Ursiny, znamenitý
odborník a methodik v Brnč, bakalaureus Albert Mamatéj, praktický technik
v Braddocku, elektrotechnik Murgaš, rovnčž v Americe atd.

Naproti tomu snaží se uherská vláda vytvofiti industrii tím, že udéluje
podnikatelúm státní subvence v hotovosti, odpouští berné a vyzývá mésta
maďarská, aby darovala pozemky k továrním stavbám nahodilým podnikatelúm
a odpoustéla obecní poplatky na tucty let. Jak vidčti, principy vesmčs para-
sitské. Snadno je darovati, co dárce nic nestojí. Rozumí se, že podnikatel
pak patfičné nové industrie chtéj nechtčj veden je ku falešným kalkulacím už
od samého počátku, nucen je včtší hodnotu prikladati podfizenym faktorúm
produkčním, jako stavebním pozemkúm, bezdaňovosti, subvencím, než sku-
tečným vážným faktorúm: výtečným, pfihodné ležícím surovinám, blizkym
hnacím silám, zručnému délnictvu a činitelúm kupeckým. Hodnota darovaných
pozemkú utratí se snad už hned pfi stavbé továrny nádhernéjší stavbou,
skvostnéjsim zatizenim, spoléhání na subvence vede k nedbalejšímu dozoru
nad výrobou. K väli subvenci dlužno péstovati intimní styky s politickými
veličinami, k tomu vyžaduje se každoročné nčkolik banketú se šampaňským
atd. a ubohý podnikatel priibéhem 5 nebo 10 let začne pracovati s negativní
bilancí, nesnese vlnční konjunktury a hyne. Podle toho vypadají industriální
tvorby maďarsko-uherské.

Parasitism jevi se vUhrách všude na všech zjevech života soukromého i verej-
ného. Prosáknuty jsou jim však netoliko snad nčkteré kraje, nčkteré vrstvy spo-
lečenské, nýbrž také — a to zvláštč intensivné — nejvyšší kruhové a vláda sama.

Parasit nepouští kočenú do púdy, nýbrž od prvopočátku chytá se živých
organismú. Má-li vúbec ústroje souvisící s púdou, pak vyvíjí a používá jich
jenom dotud, než narazí na živý organism. Pokračování.

Ce ZY CN

268

ADOLF VLČEK:

Revue Naše Slovensko

SLOVENSKÉMU LIDU.

Slovensky náš lide, v podtatranské vlasti,
trpét udél Tvúj je místo žití slasti?

Trpét nouzi o chléb, o duševní statky,
trpét má tak vččné včtev Slávy matky?

Vétné má jen strádat, trpét zlobou lidí,

v sobectví jež hfisném Boha svého vidí?
Zpiti slávy mamem za obét chtí Tebe,

z Tvých mozolú, mohyl, stavét chtí své nebe.

Zákon pro Slováky jest jen mrtvým slovem,
Slovák nemá slávsky dýchat pod svým krovem,
Slovák v obét dát má vše, co srdci svaté,
Slovak ctít má zváli a násili klaté.

Slovák zapomnét má minulost své vlasti,
právo, slávskou duši, má v plen pánúm klásti.
Slovák zbabéle má na milost se vzdati,

za panský snad usmév svaté statky dati.

Jest-li úsmčv pánú mine se svým cilem,
hrozby, soudy, tresty jsou pak zloby dilem:
i pouta jimaj’ otce, poxutují ženy,

smichem provázejí jejich náčky, steny.

K žádostem a prosbám o právo jsou hluší,
zákony a sliby bez ustání ruší,

zlomysiné šlapou feti drahé práva,

o páchaných kfivdách letí svčtem zpráva...

A pľec — žel — jsou bratňí v sluzbé lidu, Boží,
jež svou slávskou duši k nohám pánú složí,
složí, mluvit nuti lid svúj cizi fečí,

ctit bezpravi káží a pfed mocí klečí.

Lepší skýva chleba, odménou jim za to,

že fet, právo lidu, prodali za zlato,

že svym krevním brattim kletými jsou svddci,
sluhové ti lidu, stáda svého „vúdci“.

Pravý Slovák nedá „vzorem“ tím se másti,
právo feči, lidu, nad vše bude klásti,
miluje on feč svou jako matka robé,
chrané práva lidu, hledá sílu v sobé!

Vyprosťovat ducha bude ze tmy sité,
„osvčtou k svobodč“ heslem méj i dité,
vzdélani a práce kouzelné jsou zbrané,
zurážejí hlavy hťíšné zväle sanč.

Osvčta a práce, láska k lidu, ťeči,
majákem jsou v jeho nekrvavé seči,
dennicí jsou jasnou, spásu jež mu vésti,
jimi zmúže víc než mečem, tvrdou pésti.

Revue Naše Slovensko 269

Pravý Slovák nevzdá se svých svatych statkú,
neleká se útrap, zloby a zlých zmatkú,

pevné tfímat bude prapor svého lidu,

v boji za feé, lid svôj nezná únav, klidu.

Laskoa bratfi silen v šlechetné své snaze,
snášet bude stra.ti za lid, právo, blaze,

z boje vzejde spása mu z otroctví zloby,
červánky se zjeví nové, lepší doby.

Vždyť násilím, Ižemi zbudované chrámy
vetché jsou jak chata, zrobená ze slámy:
základy své v písku zbudované mají,
zárodek již smrti jejich vznik již tají.

Obrody duch vniká do každého kouta,
zlomí, zdrtí Slovák svoje kletá pouta:
zaskvéje se Slovač ve svobody jase,
obrodi se, zmládne, slibné v krátkém čase.

vyj. v.
BOHUMIL SIMONIDES:

JAK ŽIJE HLINKA V SZEGEDÍNÉ ?

á již za sebou 20 mčsícú včzení. Celá ta doba včnována studiu. Naučil

se dokonale jazyku rumunskému. Mči pri tom dobré učitele-spoluvčzné
rumunské, jak píše „od sedliaka počnúc až po kňaza a professora seminarie“.
Cte ve vézeni dva rumunské denníky „Lupta“ a „Tribuna“ a nčkolik rumunských
týdenníkúv. Od 7—9 hodin ráno vénuje rumunštinč. Kromč toho hledí se
zdokonaliti v nčmčinč a frančinč. Hlavní však jeho práce ve včzení včnována
je prekladu s. Bible do slovenčiny.

Píše mi následovné : „Lapil som sa do veľkej práce: sv. Bibliu preklá-
dám do čistej slovenčiny a poznámkami opatrujem dľa Albioliho. Pri tom
mi velice dobrú službu koná vaša „Biblie zlatá“ a „králický preklad!“
Už som u 2. knihy Esdrášovej. Denne pracujem na tomto 6—8 hodin, čo
ma velice trápi, tak že mám hrozné bôle hlavy občas. Včera celý den som
sa vodou liečil, obkladkami.

Končím to predsa rád a s velkým pôžitkom, ba chcem tento hrozný čas
utrpenia nášho vykoristiť a využiť náležite: a chcem aj tu niečo užitočného pre
cirkev a ľud končiť. Toto mi osladzuje môj osúd trpký a krutý a dodáva
ostieňu k životu a snašání bremeň. Bôj je život človeka. — Podarí-li sa mi
dielo toto, a neodníme-li Pán odo mňa svojej milosti a pomoci, tak nebudem
toho ľutovať, a myslím, ani národ s cirkvou, že ma sem odsôtili na tak dľhý
čas. A dále píše: „S ľudom som v duševnom spojení so všetkými boľami a
neresťami pospiechajú sem, pravda fen listovne. Mnoho starostí mi dáva
Černovský kostolík, mám 25.000 K ešte dlhu a niet odkial platiť a rozhárané
pomery prekážajú všetko. Môj brat a rodina sú na zmenkách i majú mnoho
nepokoja a nepríjemností. Pre toto by zase žiadúcne bolo, že by som bol
na slobode.

270 Revue Naše Slovensko

Mám už 20 mesiacov za sebou, ostane ešte toľko a terar ma zase
prenásledujú novou pravotou pre nejaký amerikánský čľánok. Tam tiež môžem
očakávať nejaký úder, trebars som časopisu inkriminovaného nikdy nevidel. Ale
to je už môj osúd: trpieť a zase ľen trpieť — — ; .

Priložil mi také Hlinka dopis, který mu poslali jeho farníci. Od počátku, co dli
v Szegedínč, sta a sta dopisú naň pňichází od jeho ružomberských farníkú.
Z dopisu vidét, jak Ine lid ku Hlinkovi: také možno soudit z toho dopisu na nábo-
ženský stav a filosofii slovenského lidu. Dopis zní (uvádím včrné) : P. b. P. J. K.

V mene najsvätejšej Trojice začiname ten list pisal. Velebni naš pan
farar mesta ružomberka, mi plačúci ľud slovenski opovažujeme sa k nim par
riadkov pisať. Ah naš draho milovani dobri duchovni otec. De (kde) sa skrili
pre nas ako svati gregor do skali na morí. Oh oni trpelivi jobe keď sa tak
daleko od nas ztajili, nas plačúce siroti nechali, plakáme za nimi dobrim
duchovnim otcem ket šli na golgotu ružombersku, že od nas idu preč, že
ich v hrop uvrhlí — mi opuSténi lut slovenski plačeme za nimi slnko spra-
vedlnosti, ktere svetiš aj na špatnú zásad tim, ktori nas prenasleduju — dobri
bože, ti sam si spravedlivi svati ti šetko možeš — šetko udeluješ len jediného
hrišnika prazneho prepustiš. Ket nam je odnato potešena, nezufame ale po-
nizeni čakame trpelive navštivena lebo mocni je boh nam hojnejšu udelil
potešena (potčšení).

Mnoho ma pan Ježiš teras (nyní) milovníkov kralovstva nebeskeho ale
málo nosičov kriza — Mnoho má tich ktori potešena, ale malo ktorá súžena
(soužení) hľadajú — Vjac najde pan Ježiš tovarišov ku stolu ale málo
k postu — fseci (všichni) zjadaju (žádaj ) Krista milovat, ale malo ich
je pre neho trpet. Mnohi nasledujú ježiša až ku lámanu chleba, ale
malo ku pitiu (pití) s kalicha utrpenia. Mnohi zazraky jcho velebja, malo
ich potupu križa nasleduju. Ah ked sa ježiš skryje a nas na kratko opusti,
dame sa do bedakama (nafikání) alebo do malomyslnosti padneme. Lebo
človeka opravdove duchom chudobného alebo všetkich veci zbaveného de
(kde) nalezneme. Mi siroti opustenje sa neopovazime ich pozdravovat lebo
mi sme nehodni ich pozdraviť ale nech ich pozdravi sam pan ježíš ktori hovori
de je nemoc največa (nejvčtší) tam je pomoc najblišia — nech ich pozdravi
ružencova marija naša patronka — nech ich poteši svata ona podpora nevine
pronásledovanich svati Antonko (Antonín) utočistčé verjacich v zarmutku stra-
tenich veci. Velebni naš pan farar prosíme ich aich utrapene ruky boskavame
kebi (kdyby) boli dobri nem par riatkov pisať pak v celkov nocov sme pisali
list rekomandirovaní v nom dva obraski ukrižovaného ježišia na druhe strane
modlitba slovenska — či sa rača rozpamelať či ho dostali nebje (neb no).
Prajeme im všetko dobre nech ich duch svati potporuje ako šetkich mučet-
nikov nech im de milost vitrvanja — mi luť slovenskí s tim naše psana za-
vjerame a ich utrapene ruky boskavame s bohom do videnia.

Pisano dna 28. jula, Ružomberk. Pisala Klara Malencik.

Prosime náš atres sfanska ulica 214 malencik janos slovak jako kremen,

(List poslán Hlinkovi loni 1908).
2 Ze Ze

Revue Naše Slovensko 271

STANISLAV KLÍMA:
LUHACOVICE.

(Piedstavte si utéSené zelenou, lučinatou kotlinku, která je chranéna ze tfech
stran vysokými, lesnatými stránčmi pred studenými vétry severnimi a na
jih jest otevčena teplým vétrim jižním — a máte obrázek krajiny, v níž vy-
rústá nám pred našima očima velké slovanské Karlovy Vary — Luhačovice
na Moravč. Na severu ohraničují kotlinu Luhačovickou Jestčábi a Obétova
na zapadé Malá Kamenná a na východč Veľká Kamenná.

Ale nejen krásnou krajinou vyniká ten roztomilý koutek východomoravský.
Hlavní prednosti Luhačovic jsou léčivé solné prameny, které vábí k sobé
každého léta četné lázeňské hosty, hledajicf zde ztracené zdraví svých dý-
chacích, zažívacích a jiných orgánú. Počet lázeňských hostí prevýšil loni (1908)
již číslo 5000. Ovšem mezi témito lázeňskými hostmi nejsou všichni nemocní,
ale značná částka jsou lidé zcela zdraví, ktefí jedou do Luhačovic jen pňí-
jemné ztrávit své prázdniny.

Rozkvét Luhačovic datuje se od roku 1902, kdy pfeSly láznč luhačovické
koupí z majetku hrabčte Serenyiho v majetek akciové společnosti, v čele
s drem Fr. Veselým, majitelem moravského hočkého pramene Šaratice. Akciová
společnost zpúsobila rázným svým upravením lázní veliký obrat ke vzrústu
lázní luhačovických, že již dnes tušíme v nich pfiSti veliké láznč slovanské
a již dnes máme v nich dostaveníčko československé i českopolské.

V duchu slovenských lidových staveb pčestavčl totiž architekt Jurkovič
Janúv dam, kde umistény jsou nyní minerální koupele, prestavil mlýn pod
Jestrabim ve vodoléčebný ústav, vedle néhož na louce postavena plovárna se
slunečnými láznčmi. Podobné v lidovém slohu pfestavéna také na počátku lesa
chalupa „Mamčnka“, upravena čítárna a postavena nová villa Jestčábi, která
se svou červenou stfechou zdá se vám býti spíše zkamenčlou pohádkou nežii
skutečností.

Jurkovič vystavél dále druhou lázeňskou restauraci v moderním slohu,
inhalatorium a mlékárnu, založenou na ornamentu pfirozenych ktivych včtví
bfezových. Témito stavbami vtiskl Jurkovič Luhačovickým láznim tak určitý
ráz slovanský, že múžeme fici: „Jest to v prvé fadč jeho zásluhou, že se citi
zde každý z nás tak doma, že citi vanouti náš domácí slovanský vzduch, naši
zdravou národní osohitost, kterou tak prospéSné od ciziny a jejtho vlivu se
liSime. Vzpomínám si, kterak na mne púsobily tyto jeho zpola kamenné a
zpola dfevčné básnč slovanské, byvši poprvé reprodukovány ve „Volných
Smčrech“, tuším r. 1903. Néco podobného, tak ryze našeho, s tou stafáží
malebné lesnaté stránč, Ze by bylo majetkem naším, kterého se náš nepfitel
jeSté nezmocnil? A od téch dob, co jsem výtvory Jurkovičovy fantasie a jeho
studia lidových staveb na vlastní oči spatfil, vracím se vždy rád na ta mista,

která dýchají CeSstvim a slovanstvím tak, jako snad nikde jinde v našich
vlastech.

212 Revue Naše Slovensko

Jurkovič stavčl sice také jeSté jinde stavby ve slohu slovenském, na pí.
Pustevné na Radhošti, láznč v Rezku u Nového Mésta nad Metují, svoji villu
v Žabovfeskách u Brna, na Slovensku katolický spolkový dim ve Skalici, ale
nikde nevytvoril tak celé jednotné mésto, jako v Luhačovicích. Proto jest veľká
škoda, že se nepokračuje v dalším vybudovani lázní luhačovických tímto
smčrem. Nové divadlo, které loni vystavéno bylo u mlékárny, nebylo stavčno
ve slohu Jurkoviče a pak veliká nová villa lázeňská „Polska“ za čítárnou,
vystavčna jest ve slohu moderním. Jedinč slovenská búda, na stráni Malé
Kamenné, která je zároveň majetkem Jurkovičovým, vystavéna byla v po-
sledních létech ve slohu slovenském. Projektovaný „Slovenský dom“, na nčjž
byly již akcie vydány, nebude také ještč vystaven, ponévadz na potrebných
300.000 K byla upsána dosud jen asi desetina! Škoda by bylo, kdyby ne-
mohla být uskutečnčna tato myšlénka pro finanční obtíže, neboť v ohledu
slovenském získaly by tím Luhačovice velice, neboť by tak nejbližší naši
bratfi Slováci, ktefi do Luhačovic každým rokem houfnéji pficházejí, mčli
aspoň svúj „Slovenský dom“ na naší bratrské púdč, když jej nemohou miti
nikde na vlastní púdé.

Slováci jsou skutetné v této véci na tom le.

Na své púdč mají jediné slovanské velehory (vedle Slovinskych Alp Jul-
ských a Saviňských), divukrásné Tatry a v téchto Tatrách nemají mistečka,
o kterém by mohli fíci, že jsou tam doma. Štrbské pleso, Smokovce, Ta-
transká Lomnice jsou v lété dostaveníčkem maďarské aristokracie a pluto-
kracie a slovenčina jest tam úplné cizí. Jak bylo by krásné, kdyby na Tatrách
byla aspoň jedna slovenská nebo česká chata! I v samém sousedstvu Ru-
žomberka, v krásné lesnaté dolince u Lubochné, zfidila maďarská vláda pred
nčkolika roky ryze maďarské letní sídlo Fenyčházu.

Na čisté slovenském území jazykovém jsou svčtové lázné Trenčanské
Teplice a Píšťany, které navStévuje ročnč i tisíce českých hostí, stížených
rheumatismem, kde ale slovenčina jest také pouhou popelkou, kterou slyšeti
Ize leda u domorodých žen, nesoucích potraviny na trh.

Za to židé jsou v téchto lázních nejvčtšími pany !

A pfece slovenská inteligence nelíší se nikterak od ostatní uherské inte-
ligence v tom ohledu, že i u ní náleží k bon tonu i k udržení zdraví, aby se
každé léto na čas jelo do kúpel. Ve slovenských rukou jsou z menších
kúpelí na Slovensku jen jedinč Železnô, nedaleko Ružomberka (asi 4 hodiny
vozem) a Polhora pod Babiou Gurou v Oravč (6 hodin vozem z Tvrdošína
vzdálená). Jest proto samozfejmo, že Slováci rádi zajizdéji do Luhačovic, kde
na bratrské púdč naší citi se volnčišími, nežli ve své, maďarskou svobodou
spoutané, vlasti. V loňské sezonč (1908) bylo slovenské inteligence v Luha-
Covicich na 300.

Naši bratfi podtatranští nalézajii v Luhačovicích nejen osvézeni télesné,
ale i duševní. Jsouť oni téméf nejpilnčjšími návštévníky divadla a čítárny.
Ale i sami pfispivaji velmi k svéráznosti lázeňského života luhačovického.
Krásná a dumavá píseň slovenská rozléhá se v Luhačovicích všude: ráno

% M
i

Villa „Vlasta.“

Soukromé villy.

—y

Revue Naše Slovensko 273

z inhalatoria pravé tak jako večer ze slovenské búdy, odkud se rozléhá zpév
až k protčjším stránim, zvlášté je-li v ném tenor dra Blahy obsažen. Slovenská
píseň jest také nezbytnou součástí luhačovických slovanských večerú, které
bývají jednou až dvakrát za sezonu pofddany vždy za účelem sblizeni rúzných
slovanských národú zde zastoupených. Vedle slovenštiny slyšíme tu také ele-
gantní polštinu i ruštinu. Bývají to pravé hody duševní pro každého pfitele
slovanské vzajemnosti.

A kterak by Slováci nepodali zajímavou ukázku svého života: slovenský
výlet se zbojnickou pečienkou, pečenou na rožni v lese?

Ano, kdo chceš poznati slovenský život ve vší jeho ryzosti, krásnou
slovenskou píseň a lahodnou slovenskou mluvu a chceš se vyhnouti všem
neprijemnostem, které pripravují starostliví obráncové „uherské vlasti“ všem
českým turistúm na Slovensku, tomu upfimné radíme — zajeď si prve než
zajedeš na Slovensko, do Luhačovic. Zde možno se seznámiti se slovenskými
intelligenty ze všech stran našeho milého Slovenska, z dolní zemč i ze slo-
venských kolonií.

Slováci mají ovšem do Luhačovic dosti blízko. V Trenčanské Teplé pre-
stoupí z povážské železnice na trať vlárským prúsmykem vedoucí, na kterou
v Újezdč pripíná se lokálka luhačovická.

Húfe je nám Čechúm z království. Nám príjezd do Luhačovic umožnčn
jest jen dvojím zpúsobem. Buď se dáme z Prahy do Brna rychlíkem a pak
nekonečné dlouho se kobrtajícím vlakem po trati vlárské, anebo dáme prednost
paterému presedání v Čes. Tfebové, Pferové, Uherském Hradišti, Kunovicích
a Ujezdé, kterýžto poslední zpúsob nepfivede nás sice do Luhačovic ani o mi-
nutu dfive, ale má alespoň více rozmanitosti, nezli jednotvárná loudavá jizda
z Brna a hodí se tedy zvlášté pro toho, kdo není zavazadly príliš obtéžkán.

První dojem, když opustíme nádraži v Luhačovicích není zrovna zvláštní.
Rada vill kolem silnice ve všemožných slozích zejména však „švýcarském“ tvofi
tak zv. lázeňský „rayon“. Jsou to villy soukromé a proto ta nejednotnost
slohú. Tudy musíme projíti až dostaneme se k lesu na svahu Veľké Kamenné,
kterým se dostaneme kolem divadla a mlékárny na lázeňské námestí, utvočené
Janovým domem, lázeňským hotelem a kolonádou spojujici dva hlavní pra-
meny luhačovické Vincentku a Amandku. Pramen Janovka jest za Janovým
domem a inhalatoriem u rybníčka, dnes už zavezeného. Čtvrtý pramen Aloiska
jest pak asi 10 minut daleko v lese na svahu Velké Kamenné, u villy Vlasty.

Na námôstí luhačovickém soustčeďuje se veškeren život lázeňský. Ráno
od 6—8 a odpoledne od 4—6 hod. jsou tu promenádní koncerty, které letos
bude pry konati orchestr České Filharmonie. Sednéme si na lavičku a pozo-
rujme procházejíci se obecenstvo. Živo tu bývá zvláštč za nedčlního odpoledne.
I šohaj z Vlčňova ve svém pestrém kroji s červeným tčepením vzadu na vesté
mihne se kolem, i „dčvčice“ v krátkých sukénkách. Hudba hraje skladby
našich mistrú. Dvoťákovy „Slovanské tance“, Smetanovu „Prodanou nevčstu“
a všichni ti zde promenujici Pražané, Slováci, Poláci i Rusové citi se tu doma.
Hudba na počest sbratfení národú slovanských zahraje ruskou hymnu „Bože

274 Revue Naše Slovensko

cara chraň“, polskou „V požáru dýmu“ a naše československé „Kde domov
múj“ a „Hej Slováci“.

Sedčli jsme tak s jedním panem doktorem Slovákem, pfi koncerté na
námčstí luhačovickém, když tu hudba zanotí kterousi maďarskou písničku.
Snad považovali ji za slovenskou, ostatnč hudba je prý mezinárodní. Když
dohráli, ozval se frenetický potlesk nčkolika rukou nedaleko nás. Ohlizime se
po téch „Maďarech“, ktefi takto dávají svoji vlasteneckou pfisluSnost na jevo.
Bylo to nčkolik Židú z púsobišté našeho pana doktora. Jeden z nich pfibčhl
ihned k nám a vysvčtluje svúj enthusiasmus: „Pán doktor vedia, človek je
predsa len nejradšej, keď zahrajú tu „našu“. Oni tiež tleskajú, keď zahrajú
tú jejich „Hej Slováci“. Tedy Žid je tu jediným representantem Maďarstva.

Je z toho vidno, jak úplnč možno poznati Slovensko v Luhačovicích.

Ale hudba dohraje a obecenstvo se ztrácí. Pojdme i my se trochu projit
po krásných zdejších procházkách. Je-li dopoledne, pújdeme na Malou Kamennou
smčrem k slovenské búdč a vystoupneme až do nejvyšší besídky Svobodovy,
odkud je pfekrasny pohled dolú na Jestfabi s pozadím Obétové. Na Občtové
má býti postavena rozhledna a procházky rozšífeny až na její vrchol. Nej-
krásnčiší procházka jest u lomu pod Obétovou za Jestfabim, kde vede lávka
pčes potúček plný divoké romantičnosti.

Avšak hosté luhačovičtí, tfeba že jsou celý den na nohou, mají na pro-
cházky vlastné jen málo času. Nepijí-li zrovna vodu, musí buď do minerálních
lázní nebo do vodoléčby nebo do inhalatoria a krátkých intervalú mezi tím
musí zase človék použíti k tomu, aby nasytil neodbytný žaludek, který tu vlivem
vzduchu a vody hlásí se velice energicky k svému právu. Sotva, že stačíte
zaskočit si do čítárny, prečísti si co nového ve svété a piečísti si došlou
poštu nebo odeslati aspoň nejstručnčjší pozdrav domú. Na to je dost času,
nastane-li deštivé počasí, ale sviti-li slunéčko, bylo by hrichem toho nevy užíti.
Proto i skutečné nemocný musí se v Luhačovicích uzdraviti, jinak ani nemá
času na nemoc myslet.

Od Luhačovic však čekáme pro náš národ nejen uzdravení télesné, ale
i občerstvení duševní myšlenkou slovanskou jmenovité utužením našich vzá-
jemných svazkú s našimi bratry Slováky. A proto nechť vzrústají naše slo-
vanské lazné Luhačovice!

ZN ZN ZS

POLITICKY PREHLED.

V parlamenté tahne se debatta o ruznych potfebu silné monarchie a rozvratné snahy

užitečných i neužitečných pňedlohách, kruhy
diplomatické zabyvaji se situací zahraniční
a vniterní politika vyrabi se v kuloarech a
klubech. Proti požadavku maďarské feci
ozval Se v parlamenté dne 16. února národ-
nostní poslanec Maniu. Poukázav na ne-
bezpečí porušení rovnováhy evropské, na

maďarské, seslabujici riSi svou potlacovatel-
skou politikou, protestoval proti zneužívání
armády k cílúm maďarisačním. Reč dopro-
vázena byla nadávkami a fevem poslancú.
Predseda pferuSoval fečníka a maďarská
žurnalistika pustila ostrou palbu do „vele-
zrádce“. Klub národnostní souhlasil s feči

Revue Naše Slovensko

„Maniovou a zpráva, jakoby néktefi slovenští
členové výslovné nesouhlasili, ukázala se
nepravdivou.

Krise v koalici a v kabineté rostla vúči-
hledé tak, že i Kossuth musil se uzdravit.
23. února byl s Apponyim a svým „rozumem“
.státním sekretafem Szterényim ve Vídni, ale
o výsledku audience se nevyslovil. Po ná-
vratu zavítal do klubu strany neodvislosti a
-ostentativné doprovázen byl stále Justhem
a Holló-em, aby se demonstrovalo, že není
mezi vúdci strany, vládou a skupinou obou
poslancú žádného rozporu. Ve svých fecech
se pouze chválí, ubezpečuje, že dokud on
je pfi vládé, že vlast a strana neutrpí žádné
škody, vymlouvá se na nemoc, která ku po-
divu vrací se pravé v nejkritičtéjší chvíle
politické a oddaluje tak vypuknutí katastrofy.
Prohlašoval, že úplné souhlasí s programem
strany, ale aby také strana nežádala nemož-
nosti a aby opatrným pocinanim nepfipra-
vila si porážku. Tato opatrnickost budila
dojem, jakoby Kossuth pfes všechno ujišťo-
vání nebyl dosti pevný v domahani poža-
davku samostatné banky. Noviny rozepiso-
valy se o tomto passu feci, bankovní výbor
konal konference a deputace chodily se ptát,
co minil tou eventuelní porážkou. Kossuth
vykrucoval, vymlouval, ubezpečoval a když
bylo opravdu zle — onemocnél. Do schúze
strany neodvislosti poslal list: Je prý od-
hodlán vzdáti se vúdcovství strany, nebude-li
‘docilena uvnit? strany úplná jednota názorú.
.Prohlašuje pak své názory na program strany

215

za totožné, jako celá strana sama, pfece
však upozorňuje na rúzné opatrnosti, jichž
musí strana Setfiti, má-li byti schopna vlády.
Jeho názor na otázku bankovní je ten, že
nepodafi-li se dosíci banky kartellové, kterou
má v programu kabinet, zasazovati se bude
o banku samostatnou. S tím ovšem konfe-
rence byla spokojena a Kossúthovi pro-
voláno „éljen“.

Veľkou pozornost a obavu vzbudila audi-
ence Kristóffy-ho, jenž byl ministrem vnitra
v kabineté Fejerváryho a vlastní púvodce
návrhu na všeobecné hlasovací právo. Pfijat
byl následníkem trúnu, jenž mu je velmi
naklončn a rozmlouval s ním celou hodinu.
Zjeveni se nenávidéného ministra na poli-
tickém obzoru vzbuzuje neduvéru u poslancú
dnešní koalice.

S koalicí také to stojí zle. Košutisté hledí
vypichat stranu ústavní, již v čele stojí
Andrássy, i stranu lidovou. Ano radéji pry
pújdou s Tiszou, který ozval se zase ve
snémovné magnátú feci o zaliraniční situaci.

Bankovní výbor ústy referenta Holló vy-
slovil se pro samostatnou banku.

V parlamenté projednávána osnova da-
ňová a kontingent nováčkú. Mezi interpella-
cemi jsou dotazy poslancú chorvatských a
srbských po zahfebském processu. Jak na
jiném misté sdélujeme, zbaven byl poslanec
Ivanka mandátu a na místo zemfelého ná-
rodnostního poslance Brediceanu zvolen byl
v Oravici kandidát maďarský, renegát ru-
munský.

RÚZNÉ ZPRÁVY.

Boykot protidr. Bazovskému. VLu-
čenci daleko na slovenském vychodé stala
se hrozná véc. Tam, kde Madafi byli již
pčesvedčeni, že slovenské slovo už úplné je
udupáno, založil advokátní kancelaf muž plný
národního pčesvédčení, muž neohrožený a
energický, dr. Bazovský. Súčastnil, či spíše
vyvolal národnostní ruch svou horlivou čin-
ností buditelskou a organisátorskou, svým
politickým vystupováním a teď zasáhnul
Achillovu patu maďarstva lučenského tím,
že své sily vénoval práci hospodafské zalo-
ženim slovenské banky, o niž jsme se zmi-
mili v minulém čísle. Vztek representantú

vládnoucího národa proménil se primo v bés-
néni. Prvním harcovníkem proti dru Bazov-
skému byl místní plátek „Losonc és vi-
déke“, pak následovaly demonstrační prúvody
gymnasijní mládeže pod vedením svých pro-
fessorú a veškeré zášti a násilnostem dal
účední punc méstsky výbor, který svoláu
méSfanostou Wagnerem ku poradč, jak zbavit
mésto nenavidéného obyvatele. Uzavfelo se
boykotovat slovenského advokata a boykot
vyhlasit plakaty. Skutečné hned na to vy-
hlášky objevily se po mésté s napisem „via-
stenecké vyzvání“. Bombastické provolání
počíná slovy: „K vlasteneckému obyvatelstvu

18°

276

lučenskému hovofime. K občanstvu tohoto
Lučence, který dle svédectvi historie dlouhá
století stál ve službč maďarské kultury a
ochrany vlastí. K synúm pčedkúv, v nebez-
pečenstvích a boutich otužilých, jimž déko-
vati múžeme za své pokojné krby a životy,
neboť jejich jest zásluha, že na hranici to-
hoto mésta zlomily se vlny slovanského ná-
rodního mofe a nás nepohltily atd.“ Pak
prohlašují Bazovského za zrádce vlasti a
a obecenstvo se vyzyva: ,Pfetrhnéte s ním
všechny styky, vylučte jej ze všech svých
spolkú, ústavú, sború, z lúna celé náší spo-
lečnosti! Opovrhujme i témi, kdož se stý-
kají s dr. Ludvikem Bazovským, abychom
smyli hanbu s našeho mésta a okoli“.

Motivy tohoto prudkého odporu vysvetluje
nám druhý plakát téhož data. Zní:

„Vlastenecké obyvateľstvo mésta Lučence
a ckolí s pohoršením dovédélo se, že v tyto
dny utvoňil se panslávský penéZni ústav
Všeobecná banka uč. spoločnosť. Reditelem
banky je dr. Lud. Bazovský, členy feditel-
stva včtšinou panslávšti agitatofi, po celé
zemi známi. Musíme nazvat atentátem tento
nový skutek dra. Lud. Bazovského, který po
dosavadnim potutelném účinkování vstoupil
na pole činnosti jako zjevny nepfitel vlasti
maďarské ... Považujme jej, spoluobčané,
za všeobecné známého nepritele našeho ná-
roda, jehož boykotovati je povinnosti celé
společnosti. Podobné boykotujme každého,
kdo snim neufedné obcuje, kdo jemu nebo
jeho ústavu, personálu tohoto ústavu dá
mistnost obchodní neb byť, kdo mu prodá
živnost a jiné potrebné véci, takové lidi
úplné vyloučíme ze své společnosti, od nich
kupovat nebudeme, jim ničeho neprodáme,
s nimi do žádného styku nevstoupíme ...“

Založením slovenského ústavu znemoznény
budou lichvafské obchody místni spoťitelny
a úvérní banky, které pújčovaly dosud na
12 procent. Veškerá akce proti Bazo skému
vychazi pak jediné z této banky, která byla
ovšem nejcitelnéji zasažena podnikem slo-
venskýni. Lid široko daleko nemá podobného
ústavu, nemá inteligence a vydán byl úplné
na pospas „vlastencú“.

Gymnasiální mládež a luza vytloukla okna
jeho bytu, popisuje a špiní stény urážlivými
nápisy a obrázky, dr. Bazovský i jeho choť
jsou insultováni. V prvé dny skulečné po-
cítil boykot dosti nepríjemné. Proti „vlaste-

Revue Naše Slovensko

neckému“ deliriu konečné protestovali ve
prospéch dra Bazovského sociální demokraté
a slovensky lid uslySev, jaké pfikofi se déje
jejich vádci, prohlásil, že bude boykotovat
všechny obchodniky, ktefí odepfou prodej
dr. Bazovskému.

Rozpoutá se velký boj národnostní v kon-
činách už dávno zapomenutých a jak z prvních
pfedznakú patrno, bude se strany maďarské
úplné bezohledný. Však dr. Bazovský se
také nedá.

Peklo pro odbératele Sloven-
ského TyZdenniku chystá chrasťanský
faraf ve Spiši. Jeho prostčednictvím jde totiž
pošta celé obce a má príležitost zvédéti, co
ovečky jeho péči svéfené, čtou. Když nepo-
mohly výzvy s kazatelny proti Slov. Týžd.
a Ľud. Nov., hrozí véficim, že nedá rozhfeSeni
tém, kdož čtou tyto slovenské časopisy. Tak
bojuje se proti slovenskému tisku.

Výročí svobody tisku v Uhrách.
Dne 15. bfezna slavil se v Uhrách s veľkou
okazalosti počátek revoluce maďarské r. 1848,
vyhlášení svobody tisku. lronie osudu tomu
chtéla, že nadšení a nadeje tehdejších vädcú
vzboufeni zústaly posud nesplnény. Svo-
bodé tisku v Uhrach rozumi se dnes tak,
že časopisy podléhají vysokým kaucim a
opposi¢ni, nebo dokonce národnostní a so-
cialistické časopisy jsou stihany velikymi
pokutami a tresty, kdežto ve vládních služ-
bach stojici tisk dostává bohaté subvence.
R. 1848 vyhlásili zrušení censury, a r. 1909
ješté vždy je v platnosti noční censura a
konfiskace pracuje stejné spolehlivé. R. 1848
volali po konstituci v Uhrách, r. 1909 „kon-
stitučni“ ministersivo zakazuje si rady po-
slancú. R. 1848 žádali v prvém tisku, bez
censury vytisknutém, svobodu shromažďo-
vací a spolcovaci;,a dnes ješté praxe poli-
tických účadu toto právo vétšiné obyvatelstva
odpira. R. 1848 vyhlásili rovnost daňovou
všech občanú uherských, a ješté absolu-
tismus Bachovský musil téZce bojovat za
provedení zákona, aby i šlechta platila dané,
posud velkostatkafi v Uhrách platí pňimé
danč značné menší, než sedláci, a ze sto-
ličních a obecních pfrirazek platí jen polo-
vinu toho, co by na né dle rozdelení pľi-
padlo. R. 1848 ohlašovali neodvislost Uher,
r. 19C9 syn vúdce revoluce, Fr. Kossuth,

Revue Naše Slovensko

jako ministr a vúdce osmačtyficátnické strany
pricinuje se ze všech sil, aby pronikla po-
litika protiosmačtyficátnická. R. 1848 pod-
nikli Madafi boj za neodvislost, a bylo tfeba
pomoci ruské, aby byli zdoláni, po 60 letech
stačil jediný pluk honvédú, aby vyprázdnil
snémovnu. R. 1848 byli Madafi obdivováni
celou Evropou jako hrdinové boje za svo-
bodu, r. 1909 evropská vefejnost s úžasem
diva se na korupci uherské HSe a sympati-
suje s témi, ktefí proti režimu, vyšlému
z bojovníkú roku 1848, stojí v nejostľej-
ším boji.
s

Mandát posl. M. Ivanky. Po odstou-
pení posi. Jehličky zvolen byl v Pezinském
okresu opét slovenský kandidát dr. Milan
Ivanka. Proti jeho volbč podána žaloba,
která vyšetfována byla po dlouhém odklá-
dani v poslední dny. V čele vySetfujici ko-
mise byl Barna Buza. Verifikační komise
použila ráda pfilezitosti zbavit snémovnu
nepfijemného poslance národnostního, proto
zbavila Ivanku mandátu a odsoudila jej
na náhradu útrat vySetfovacich v obnosu
8000 K.

Vyšetfování trvalo dvé léta. Vyslech-
nuto 500 svčdkú. Svédectvi jejich je ka-
rakteristické. Svédci z inteligence, tedy
knéží, učitelé, notafi, židovští kramáfi a ob-
chodníci, ktefi jsou politicky pčedpojati proti
národnostnímu kandidátu, mluví o velkém
pohoufeni lidu a o nenávisti proti Maďarúm.
Podle svčdkú z lidu takové poboufené ná-
lady nebylo. Inteligence klade dr. Ivankovi
za vinu, že ješté pfed 4—5 lety byl v tom
kraji úplný klid. Národnostní „štvani“ v tom
kraji začala maďarská lidová strana. Ve ves-
nicich je pry rozSifena víra, že Maďaťi ne-
mají ve svété bratčí ale za Slováky že stojí
Rusi, Češi, Chorvati a s témi že se musí
spojiti: zkrátka — strašidlo panslavismu.

Jak se telegraficky oznamuje, postaví ma-
ďarské strany jednoho kandidáta a dr. Ivanka
vystoupi opét.

Novy literarni podnik slovensky.
NejvétSi slovenská nakladatelská firma. Na-
kladatelsky spolek v Turčan. Sv. Martine,
spojil se s Knihtlačiarským spolkem, což
znamená sesílení a sjednocení vydavateľské
činnosti v Martiné. Spolek kromé sebraných
spisú Vajanského a Jana Hollého začne vy-

277

dávat i sebrané spisy Martina Kukučina (dr.

Bencúra, odchovance pražské university),

nejtalentovanéjšího spisovatele po Vajan-

ském a Hviezdoslavovi následujíci generace.
*

Pravy Kossuth. Reichspost vydala
pamflet: Der wahre Franz Kossuth, v némzZ
vyličuje historii politických „úspéchú“ Kos-
suthovych. Pfed návratem do Uher pfivedl
v ltalii nékolik akciových společ. k úpadku.
Po smrti otcové 1894 pčestéhoval se do Pešti,
kde byl nejprve hostem mésta, až vyčerpal
povolený uvér 30.000 zlatých a musil býti
upozornén, že mésto neni ochotno dále ho
vydržovat. Založil potom s jistým Tar-
nóczym továrnu na stfikacky, které vymohl
vládní nafizeni, aby ve všech hasičských
sborech od vlády podporovaných, zakoupeny
byly stčíkačky od této firmy. Pfes to firma
za nékolik let padla. Když došly peníze,
Kossuth prodal rukopisy svého otce v uza-
vfenych bednách za 200.000 K uherské vládč
s podmínkou, že bedny budou otevčeny až
po 50 letech. Reichspost vyslovuje pode-
zťení, že snad v bednách ani není rukopisú
Ludvika Kossutha, pončvadž Fr. Kossuth
vydal od té doby nčkolik knih zápiskú svého
otce. Béhem času podporoval zfizeni fady lich-
váčských společností spolu s Moricem Rónaim,
nčkolikrát trestaným : založil pojišťovací spo-
lečnost, téméč bez krejcaru na hotovosti, pfi
čemž udélal za nčkolik let deficit 1.864400 K.
Na to zakoupili zlatý dúl v Bučumé v již-
ních Uhrách a v dobé zlatokopské horečky
chtéli akcie dolovací prodat v Anglii za púl-
druhého millionu K., ačkoli dúl koupili za
60.000 K. — Roku 1902 založil revolverový
denník Fiiggetlen Magyarország, bez penéz,
počitaje na úplatky vládní a na umlčovací
peníze bank. Bral 12.000 K ročního platu
bez práce. Když se dokázalo, že feditel zá-
vodu, Dénes, ukrad! 80.000 K, Kossuth, který
védél o všem, ještč jej svým jménem chránil.
Roku 1903 za obstrukce proti Tiszovi dal si
vyplatit od vlády 50.000 K za prohlidku no-
vého mostu. Za Khuena-Héderváryho v dobé
nejhorší obstrukce onemocnél. Poslanec jeho
strany, Papp, dostal tehdy 10.000 K, aby
také onemocnél. Fejerváryho vláda z vdéč-
nosti daia jej zvolit do feditelstvi plynárny,
odkud mu plyne 12.000 K ročniho pfijmu.
V povéstném švindlu bankovním bratfi Kar-
dossú byl také zapleten: v zabavených pa-

218

pírech bank nalézají se pry vysoké sménky
Kossuthovy. Tentu muž, placený všemi stra-
nami, stojí v čele strany neodvislosti a je
dnes i — ministrem. Na verejné vyzvání
Reichspostu, aby dokázal nepravdu téchto
tvrzení, Kossuth se neozval. Andrássy svého
času v podobné záležitosti pčinutil Polónyiho
žalovat. Politická situace dnešní patrné činí
Kossutha cenným.
s

Nový maďarisační zákon. Apponyi,
uherský ministr osvéty, ve své maďarisační
činnosti pokračuje. Jeho systém je, vnucovať
všude madarStinu, pfi tom odzbrojit pčíslušné
činitele vládní subvenci. Pfi volbé v Oravici,
v rumunském okresu, ukázalo se, Ze Appo-
nyiho úprava učiteľských platú a knéZské
kongruy má za následek zctročení téchto
Živlú, Často jediné inteligence v zapadlých
vsích. Knéží a učitelé v oravickém okresu
šmahem volili vládního kandidáta ve strachu,
aby nepozbyli vládní podpory. Apponyi ve
své školské reformní činnosti pokračuje
v tom smčru, že pfipravil pčedlohu zá-
kona o hospodáťčských opakovacích školách,
které budou povinným doplňkem obecné
školy, ale vyučování v nich bude výhradné
maďarské a trvati bude 3 leta. Obce a cirkve,
které dosud mohly aspoň druhý vyučovací
jazyk si určiti, budou musit platit na školy
výhradné maďarské, jinak jejich aspoň &4-
stetné neodvislé obecné školy budou po-
statnény. Tíhu tohoto zákona nepociti ani
tolik Slováci, pončvadž u nich školské po-
mčry nemohou býti horší, ale Rumuni a
zvlášté sedmihradští Sasi, ktefi vládč vždy
slouzili 1 za cenu ostatních 2 milionú Némcú
v Uhrách. Vláda se jim teď za politickou
pomoc odvdécuje !

Boj zaslovečinu vkostele. Ve
slovenské kolonii Sarvaši (jižní Uhry), počí-
tajici mezi 25.000 obyvately 17.000 Slovákú-
protestantú, národní včdomí bylo tak hluboko
pokleslé, že se renegátská mistni správa od-
vážila navrhnouti, aby do kostela zavedeny
byly dvakrát mésitné maďarské bohoslužby.
Proti tomu teprve vzepfel se hnév sloven-
ského lidu. Pči prvém maďarském kázání lid
hlučné protestoval voláním: „My chceme
kázeň slovenskú ! My sme Slováci! My ne-
chceme inej kázne len po slovensky!“ Rázný
odpor lidu tak zalekl maďarony, že snad pro

Revue Naše Slovensko

prvou dobu upustí od provedení svého zá--
méru.

Porada nemaďarských poslancú.

Národnostní poslanci uherského snému ko-
nali dne 10. bfezna poradu, jak zachovatt
se ku vládní pčedloze o upravé kongruy,
v níž navrhuje min. Apponyi nové zotročení
nemaďarských knézZi. Podle predlohy pozbyl
by knéz doplatku kongruy ze státních pe-
néz, dopustil-li by se podnécovani proti ma-
ďarské státní myšlence. Národnostní poslanci
zaujmou proti pčedloze krajné zamítavé sta-
novisko a vyšlou do debaty více fečníkú.
Jejich posice je ztížena tím, že v klerikální
lidové strané nejeví se velký odpor proti
pfedloze, pončvadž „ve strané mnozí jsou
pro pfisnéjsi disciplinování nemaďarských
knčží.“ — Z povéfeni národnostní strany posl.
Pop-Čičó bude interpelovat pro vládni atrocity
pti volbé v Oravici..

Vérohodnost kor. bureau. Koresp.

bureau pfineslo zprávu z Budapešti, že na--
rodnostní poslanci nesouhlasí s feci poslance
Mania. Národnostní klub dementoval tuto:
zprávu ovšem marnč. Slovenský poslanec
Kollár prý se vyslovil proti Maniovi. „Slo-
venský Týždenník“ v dúsledcích té zprávy
ostče ohradil se proti posl. Kollárovi, který
teď v „Pester Lloydu“ prohlašuje, že výroku,
jemu pňikládaného, neučinil.

Maďarisační prostfedky. ,Pesti
Hirlap“ piše v úvodníku č. 45.: „Je nám
tfeba nové národnostní politiky, aktivni, ma-
ďarisační politiky. Musíme zanechat politiky
dohody, jakou činili naši pčedkové v 48. a
v 68. roce (národnostní zákon). Dnes nejsme
ani v boji, ani po podobném vitézstvi, jako
jsme byli po r. 1867 vúči absolutismu. Dnes
jasnč vidíme, že v boji s dynastií a Ra-
kouskem nikdy nemúžeme počítat s národ-
nostmi nemaďarskými. Musíme se tedy vrátit
k dobám pied r. 1848, kdy naši radikálové
tak nadšené budovali maďarský národní stát:
a musime spéchat pfedejiti budoucnost, která
z Uher chce udélat národnostní stát. Naše:
národnostní politika musí byti radikální, a
— je-li tfeba — ani toho se nelekneme,
abychom národnostní agitátory vrhli do

včzení .. .“
=

Revue Naše Slovensko 279

Novy dualismus. Dr. Ant. Kalmar,
znamy uhersky publicista, vydal pod timto
titulem obsáhlou politickou knihu, v níž se
pokouší stanovit základy budoucí politické
taktiky a programu Maďarú. Kniha je Zurna-
listikou maďarskou hojné komentovana. Je
charakteristické, že tento politik nepočítá
naprosto s možnosti maďarského vítézství
proti dynastií, proto radí: je tfeba povolit
Vídni zvýšení kontingentu vojenského za dvé
včci: za samostatnou banku a podrženií
výkonné moci. Neodvislá strana má na
vybranou buď pfinésti občť na svém pro-
gramu a ustoupiti ve vojenských vécech, pfi
tom získati vládu pouze pro sebe, nebo
totéž povoliti, ale z nutností a ve spolku
s ostatními stranami. Pomér k Rakousku
pčedstavuje si Kalmár tak, že by zústaly
společné záležitosti, avšak fiSské ministerstvo
bylo by pčeménéno, finanční ministerstvo,
delegace a kvota zrušeny, konsuláty rozdé-
leny. Jako výraz vojenské moci panovníkovy
zústal by společný ministr války, jenž by byl
plnoprávným členem obou parlamentú, jako
kterýkoli domácí ministr, podobné í spo-
lečný ministr zahraničních záležitostí Občma
ministrúm k ruce byli by zvláštní uherští a
rakouští státní sekretafi. Jednim z obou mi-
nistrá byl by vždy uherský občan.

Madarské parlamentni mravy.
Predseda uherské snémovny Justh prohlásil
den po feči posl. Mania proti maďarisaci
vojska, se založenýma rukaia s pfedsed-
nického stolce, že nepfipusti, aby uhersky
parlament klesl na úroveň rakouského. Po-
slanci Maniovi dle stenografického zápisu
snémovniho dostalo se za jeho feči téchto
titulú: „Pes, sviné, mizerný darebák, nesty-
daty vlastizrádce, šibeničník, lump, rošťák,
beťár, zakefnik, bidny červ, hnusný hmyz,
podplacenec“. Ze spilajicich nikoho nena-
pomenul pfedseda. Byli mezi nimi: 1 hrabé,
1 knižecí advokát, 2 zemané, 2 knčží, 1 žid.

Pred néjakym časem pťinesly maďarské listy
zprávu o založení slovanské tiskové kance-
lare v Londýne, v jejíž čele môj stati Hlinka
a Scotus Viator. Zpráva byla ovšem pod-
vrácena, ale to nevadí maďarské žurnalistice,
aby opétovné nemluvila o perfidních lžích
o Maďarech Sifenych londýnskou kancelafi

slovanskou. — Podobné se vede českým
soc. demokratúm. V prosinci poťádali v Ty-
pografické besedé protestní schuzi proti An-
drássyho volební pfedioze. Hlavním feční-
kem byl dr. Soukup a redaktor Slovenských
Robotnických Novín, Lehocký. O schúzi této
dovédéli se Maďaľi teprve minulý týden (l)
a od té doby ve všech téméň novinách spu-
stili pčíval nadávek na Čechy a Slováky, na
rúzné „pokoutní“ schúze a žádají vynesení
zákona, jímž by bylo vyhlášeno za trestu-
hodné jakékoli vystoupení uherského občana
v ciziné proti panujíci maďarisaci. — P. Hlinka
bude z prvých občtí tohoro „liberálního
obratu“ v Uhrách.
s

Párvyho proces. Pfed rokem obža-
lovala Karla Hegediisová, poštovní ufednice,
biskupa Párvyho, že ji pfi jedné návštévé
sňal zlatý četéz s krku a slíbil vrátiť teprve
tehdy, až jej sama navštívi. Na dúkaz pravdy
dovolávala se svédectvi tH pčítelkyň. Vláda
tehdy mobilisovala celý soudní aparát, aby
tento difamujici proces odstranila. Hned na
počátku dala všechny tfi svédkyné zatknout
pro podezťení vydirani. Opposiční listy vidély
v tom zneužití soudní moci, ponévadz sama
žalobkynč ponechána na svobodé, což vy-
kládáno tak, že Hegediisová, histerická Žena,
snadno podlehne domlouvani Párvyho plno-
mocníkú a žalobu odvolá, coz skutečné po
2 mésicich učinila. Všechny tii svédkyné,
které selrvaly na svém tvzeni odsouzeny
byly, jedn na 4 roky vézeni, diuhá na 2 r.
a tfeti — služka — na pul druhého roku.
Sama Zalobkyné osvobozena. Královská ta-
bule v Pešti 11. bčezna rozsudek potvrdila.

Nedbalova „Z pohádky do po-
hádky“ vBudapešti. Budapesti Hirlap
16. bezna píše: „Z pohádky do pohádky“
je dílo kompromisu: malým není dost naivní
a dospélym trochu dčtské. Na výpravný kus
trochu bezbarvé, na malý vyplňujíci balet
vyžaduje príliš mnoho — v celku hudba je
téZkopadna, operní, méné prostťedkú púso-
bilo by silnejším dojmem.

Az Ujság: Sotva stoji za to mluviti
o hudbé baletu, velmi lehká, veľmi laciná,
velmi pochybného púvodu. Nedbal nemá
individuelního zvuku, každá fráze až trapné
obyčejná. Ani správa opery rňíliš se nena-
máhala s výpravou.

280

Alkotmány ve feuilletonu, vénovaném
Nedbalovu dílu, odhrnuje závoj s tohoto od-
mitavého stanoviská maďarských kritikú. Tim
odpornéji púsobí, že nékteré listy na skla-
datele i feditele opery nemilosrdné útočí,
pončvadž pry prijetím Nedbalova kusu udélal
zmčnný obchod s Vídni. Reditel opery svou
„Elianu“ prodal prý do Vídné za „Pohádku“.

Ivankaopét kandiduje. Prešpurk,
17, bfezna. (Púv. tel.) Dr. Milan Ivanka,
slovenský poslanec za okres Pezinský, mi-
nulého týdne mandátu zbavený, jest poradou
slovenských národovcú opétné kandidován
za poslance pro Pezinský okr. TéZce zkou-
šený tento zástupce slovenského lidu, byl
odsouzen na 1 rok do vézeni, na zaplacení
1000 K pokuty a 8137 K útrat, z lásky pro
véc svého národa opétné kandidatury ochotné
prijal.

Nova anglicka knihao Uhrach.
Znamenité dílo Scota Viatora o národ-
nostním problému v Uhrách, dotklo se Ma-
ďarú velmi citlivé. Neosmčlili se je pfimo
podvrátit, je založené pňíliš vécné a doku-
mentarné; uherská vláda nemohla najiti an-
glického spisovatele, který by ji její Iži po-
depsal, vydala tedy sama svým nákladem
anglické dílo „Hungary of to day, (Dnešní
Uhry), nádhernč vypravené, v némzZ vyli-
čuje ťada maďarských spisovatelú poméry
v Uhrách s maďarského stanoviska. Dle
tvrzení spisovatelú, mezi nimiž jsou ministfi
Wekerle, Apponyi, Kossuth, Ganther, Dará-
nyi, redaktor angl. listu Hungary Galagonya
a j., je v Uhrách všechno veľmi pekné, svo-
bodomyslné. Zda tato nestydatá samochvála
dojde ocenéei u strízlivých Angličanú, jest
lehko predvidati.

Encyklika „Ne temere“ pro Uhry
odvolána. Maďarský katolický list „Al-
kotmány“ pfinasi zprávu, že platnost ency-
kliky „Ne temere“ byla pro Uhry papežskou
stolicí zrušena. Encyklika tato prohlašuje
smišené sňatky, neuzavčené pred katolickým
knčzem, za neplatné za konkubináty. Vyvo-
lala v poslední dobč v protestanských kru-
zich uherskych innoho ruchu.

Útok madaronskychknéii proti
sloveskému lidu. Maďaronští knézi

‘Revue Nase Slovensko

na Slovensku, organisovani v lidové strané’
pozorují, že slovenský lid se vzrustajicim
uvédoménim národním stále více emancipuje
se od jich vedení. Jejich orgán „Kresťan“
kdysi nejrozšíčenéjší slovenský Časopis, klesá
na bezvýznamný, necteny plátek. Také vy-
téžek ze štoly není takový jako v letech
minulých. Proto se maďaronští knéží orga-
nisují k novému boji a zaplavuji knéze na
Slovensku púsobíci maďarsko-slovenským
vyzváním, z néhož vybirame toto charakte-
ristické místo: „Každý kňaz, ktorý medzi
naším slovenským ľudom účinkuje, s hroze-
ním zkusil tú veľkú premenu, ten prevrat,
ktorý v poslednom čase v značnej čiastce
nášho ľudu nastal. Na mnohých miestach
začína odhazovať ružence, modlitebné knihy.
Mnohí, ktorí ešte len nedávno kolenačky
chodili po pútoch, ktorí poslední svoj halier
priniesli na kostol, ktorí sa až na vycivenie
postili, dnes už ani na omšu nechodia, od-
vracajú chladno sa od viery, s nenávisťou
od hlasatelov.“ — Proti tomuto národnímu
hnutí na Slovensku, které odvádí mysle vé-
čícich od čisté cirkevnich vécí, chtéji vydá-
vati na zpúsob českého Sv. Vojtéch sloven-
ského Svätého Adalberta. V čele podepsa-
ného prípravného komitétu je bývalý redakt.
Kresťana, Dr. Josef Janda, teď už dékan.

SLOVENSKÉ SOUDY.

Ľudové Noviny téší se v poslední
dobč nejvétší pozornosti slavných soudd.
Dne 18. února, 19. února, 26. února, 1. brezna,
2. bčezna, 3. brezna, zodpovídaly se ze vše-
možných zločinú. „Dosáhli jsme rekord v bou-
feni, jak sami praví, neboť dosud jsme je-
diný časopis, který byl už pro všechná možná
boufeni žalován. Boufili jsme dosud 1.
proti maďarské národnosti, 2. proti tňídé
šlechtické, 3. proti židúm.“

Pfed rokem pňinesly „Ľudové Noviny“
v dopise zprávu, že v Oravé našli v bedné
mrtvolu, o níž lid tvrdil, že je občtí rituelní
vraždy. Pro tento dopis zodpovídala se pi-
satelka 26. února. Fiškus ovšem i do tohoto
processu vtáhl vlastizrádu, panslávy, Čechy,
ktefi chtéji koupit sev. Uhry. V dopise ne-
bylo však nic štvavého a soud osvobodil

pisatelku.
s

Revue Naše Slovensko 281

Dne 2. bfezna stál pfed porotou preš-
purskou Karel Štefánek, člen administrace a
spolupracovník „Ľud. Novin“, žalovaný pro
boučení, jehož se dopustil ve svém článku
„sloboda a chlieb“ citátem ze feči známého
kazatele videňského Abrahama a Santa Clara.
Fiškus opčt vzpomínal Čechú a Rusú a žádal
nejptisaéjsi tresty proti buľiči. Obhájce dr.
Milan Ivanka rozebral kriticky kázání Abra-
hama a Santa Clara, které mčl pťed: 150 lety
pčed cisafskou rodinou a hovoňil o útiscích,
kterých snášeti bylo a je dosud lidu od
tridy Slechtické. Citoval fadu historikú a par-
lamentních feci. Soud odsoudil žalovaného
na 2 mésice a 200 K pokuty.

Dne 18. února odsoudila pfeSpurska po-
rota Ludvíka Tyršla za dva články, které
napsal o surovém pfepadnuti, jehož dopu-
stili se tfi „lidoví“ poslanci na pafiZském
hvézdáči dr. Milanu Štefánikovi, jenž ve vlaku
opovážil se mluvit slovensky. Poslanci ti
byli Smrečani, Brestyensky a omylem jmeno-
váni Pavel Kováč. Poslední žaloval „Ľudové
Noviny“ a obžalovaný dostal 14 dní a 300K
pokuty.

Druhého dne byl proces kat. faráče Aloise
Hoffmanna proti Michalu Kubičkovi, který na-
psal, že je „knéz nehodný, poskvrnéný, ne-
vážený od celé obce a všeobecné pro své
nemravnosti opovrhovaný“. „Ľudové Noviny“
už dvakráte odsouzeny byly pro urážku to-
hoto knéze pres to, že provedly vždy dú-
kaz pravdy. K tomu procesu pčivedl obža-
lovany 5 žen, které pod prísahou tvrdily, že
žalobce činil jim pokusy násilí a svádél je
k cizoložstvi. Hoffmann byl kanonickým
soudem odsouzen na 3 mésice klášterního
vézeni. Pres to, že soud dal si pťedložit
listiny kanonického procesu, nebyl obžalo-
vaný osvobozen.

Právní zástupce Hoffmannúv nezmiňoval
se ani o téchto špinavostech, ale tvrdil, že
žalovaný je sloupem madarstva a občti
panslavismu. Soud uznal žalovaného vinným
a odsoudil ho na mésic do vézeni a 200
kor. pokuty. Obhájcem byl dr. Ivanka, který
ohlásil nullitu.

Téhož dne pred pančevskou soudní stolici
projednáván byl process 35 Kovačických
občanú, žalovaných pro známé výtržnosti,

vyprovokované Maďary v evangelickém ko-
stele loňského roku. Obžalované zastupoval
dr. Petrikovič z Kovačice a dr. Boškovič
z Pančeva.

Vefejny žalobník nepovažoval za nutné,
dotknouti se trestního processu, ale počal
hned vlastenčit. Obžalované nazval vefejnymi
podvodníky, jejich tendenci podlostí, sloužíci
jen k pošpinční maďarské supremacie. Tresty
okresního soudu kovačického byly sniZeny,
ale pfes nové dúkazy o neviné, odsouzeni
byli na 3 roky 11 mésícú 1 den a 2070 kor.
pokuty a 4811 kor. útrat.

V dopise z Dolního Kubína Slov. Týž-
denníku r. 1906 popsal rolník Čaplovič volbu
kubinskou a zminil se o pčehmatech pfed-
sedy volební komisse. Pfedseda žaloval pro
pomluvu a teprve 10. bfezna 1909 peštská
porota soudila obžalovaného. Uznán vinným
a odsouzen k hlavní pokuté 900 korun a
vedlejší 300 kor., která vzata má být z kauce
» Týždenníka“.

Nový process „Slov. Týždenníka“ hrozí

za úvodník č. 51. lonského ročníku „Cigáni“.
s

Za články „Orave idú pomáhať“ a „Začali
pohon“ odsoudila peštská porota dne 15.
bfezna autora Stef. Hyla na 7 més. a 3000 K.
V den jubilea prohlášení svobody tisku.

Slovensky kaplan Tománek odsouzen
na 140 K pokuty, protože pry pomlouval
maďaronské predstavenstvo obce Hruštína.
— Ostoja Jugovič, redaktor „Srpské
Rječi“, odsouzen na 6 mčsicú vézeni pro
„tendenční“ telegramy o rakousko-srbskem
sporu. — Pavel Peterský, obuvník, Srb,
odsouzen na 6 mčsícú statniho vézeni pro
článek o Černové, uvečejnčný v Novosadském
srbském časopisu „Braniku“. — Alexander
Vincze, posluchač vysokých škol, odsouzen
na rok do vézeni pro „štváčské feči“. —
Gejza Pompejus odsouzen na 3 mésice
státního včzení pro rumunskou báseň. —
Proti soc. dem. časopisu „Volkswille“
v Temešváru zavedeno 15 procesú.

„Otčenáš“ a uhersky trestní za-
konník. Pfed rokem skonfiskoval povestný
spišský biskup Párvy slovenské modlitební
knihy, vydané P. Hlinkou, pončvadž v nich

282

vzpominala se též „Maria, slovenská patron-
ka“! Na tento skutek odpovédéla jizlivým
humorem „Népszava“ článkem, karikujicim
maďarský výklad svobody tisku. V článku
bylo uvedeno, jak opravnéna byla konfiskace
této knihy, neboť obsahuje modlitby, jako
na pf. „Otčenáš“, které se prohľešují proti
trestnímu zákonníku. Tak:

„Otče náš...“ obsahuje zločin dle § 254.
tr. z. 0 nesprávném oOznačování otce aneb
pokud by tento zločin nebylo Ize zijistiti,
tehdy tvofi skutkovou povahu úmyslného
klamu.

„Prijď království Tvé...“ zločin dle § 127.,
dle kterého jest velezrádou ten čin, který
sméfuje k tomu, aby území uherského státu
dostalo se pod cizi panství.

„Buď vile Tvá, jako na nebi, tak i na
zemi...“ § 273. Vézenim do 5 let trestá se
ten, kdo uplatňuje svou vali proti zavazujici
moci zákona.

„Chléb náš vezdejší dej nám dnes...“
Pfestupek dle § 66. (žebrání bez účedního
povolení), dále pčestupek proti nafizeni min.
vnitra Č. 18613 z 22. dubna 1882 o sbírání
milodarú.

„Odpusť nám naše viny, jakož i my od-
pouštíme našim vinníkúm“. Výraz „našim
vinníkúm“ jest tčebas zaobalená, prece prú-
hledná narážka na členy vrchnosti, na vládu
uherského státu a na státní funkcionáfe.
Nesvédomiti štváči totiž činnost téchto pčed-
stavují v takovém svétle, jakoby byla na-
míčena proti zájmäm slovenského lidu. Šírení
této nauky jest z vyššího státního hlediska
nepfipustno.

„A neuvod nás v pokušení, ale zbav nás
od zlého“. Obé véty obsahují nejnebezpeč-
néjsi pobufovani. Prvá pfedstavuje občany
slovenského jazyka tak, jako by pod tizi
vytrpénych kfivd stale byli vydani pokuSeni,
aby tčebas i mimovolné sahali k prostfed-
kúm odvety, pricicim se trestnímu zákonu,
neuchrání-li je od toho nebeská milost. Druhá
včta pak jest zľejmé štvaní proti hegemonii
maďarského kmene, což sluší posuzovati tím
prisnéji, jelikož označuje Maďary jako „zlo“.

Mimo to nalézá se v knize té výzva ku
spáchání zločinu (Potri, Pane, nepfitele),
vychvalování zločinu (Blahoslavený, jenž jsi
trpél), svadéni ku kňivému svédectvi (Vydej
svčdectví pčí mné) a mnohé jiné. Jest tudíž

Revue Naše Slovensko

opravnéno neprodlené zabavení této nebez-
pečné knihy.

Pro článek tento stál pčed peštskou po-
rotou 8. bčezna jeho pisatel, který bránil se
tím, že nechtél si činit posméch z Otčenáše,
nýbrž jen dokázat, že násilným výkladem
Ize všechno prohlasiti za škodlivé. Byl osvo+
bozen.

Pred dvčma lety uvefejnil rolník Hrdlička
z Ompitálu v Prešpurské stolici dopis proti
farafi, že holí vtlouká ve škole détem ma-
darStinu a nechová se jak se sluší na knéze.
Hrdlička byl odsouzen pro to na 1 mésic do
vézeni a 100 K pokuty: král. kurie zménila
mu 13. bčezna trest na 200 K pokuty.

Zména Hlinkova trestu. P. Hlinka,
který byl odsouzen pro podnécovani proti
Maďarúm ruZomberskym soudem na dva
roky do statniho vézeni a prešpurskou po-
rotou na :púldruhého roku pro dva články
Z „Ľudových Novin“, žádal, aby mu tresty
byly spojeny. Králov. kurie nejvyšší soud
uhersky, 12. bfezna žádosti jeho vyhovéla
a snížila pfi tom celkový jeho trest na 2 roky
9 mčsícú.

Budapešť, 17. bfezna. (Pav. tel.) V úterý
16. bfezna odsouzen byl Jan Groguška jako:
pisatel článkú ,Sedlaci“, uvefejfiovanych
v Slovenském Týždenníku, na 1 rok
státního vézeni a 1500 K pokuty. Pokuta
strhne se z kauce „Týždenníku“. — Zufeni
maďarských soudú proti slovenským časo-
pisúm pľekročuje již meze šovinistického
násilí. Skomirajici koaliční vláda chce primo
zníčit „Slovenský Týždenník“,aby slo-
vensky lid nemél obrany. Rovnéž druhý
lidový orgán „Ľudové Noviny“ proná-
sledovány poslední dobou v takové mife,
jako snad nikdy dosud. Česká veťejnost
mčla by na tuto persekuci „Slovenského
Týždenníka“ odpovédét tím, že by v každém
spolku, v každé vefejné Citarné, mistnosti,
i soukromnici odebírali tento výborné infor-
mujici časopis. (Adresa: Budapešť VIIL, Rokk
Szillárd u. 19. — Ročné 4 K.

+
Maďarská svobodatisku. Podle uher-
ského tiskového zákona zodpovédnost za
tiskový projev spada v prvé fadé na pisatele,
potom postupné na zodpovédného redaktora,

Revue Naše Slovensko

vydavatele a tiskafe. Pred lety klužský soud
dovolil si protí znéni zákona vyjimku, že
odsoudil pro novinafsky článek pisatele
i redaktora. némeckého poslance Lutze
Korodiho. Korodi pfed trestem uchýlil se
do Némecka, kde dnes fídí žurnalistickou
činnost proti Maďarúm (spolupracovník Preus-
sische Jahrbiicher). Podobného pčehmatu
justičního dopustil se nyní pešťský soud,
který zažaloval pro článek „Národních No-
vin“ prôti povčstnému Chudovskému nejen
pisatele, truhláfského pomocníka Izáka,
nýbrž i zodpovčduého redaktora Skul-
tétýho.

Z “i

ZE SLOVENSKÝCH ČASOPISÚ.

Trpce si stčžují „Ľudové Noviny“ na slo-
venskou netečnost. Ale i dobrou stránku
možno hledati v utrpeních, která jest národu
snášeti. Pod kladivy tuhne ocel a v poutách
zrodí se lepší budoucnost zocelovénému
národu. O slovenské povaze mluvi článek:

„Na lenivého koňa bič...“ Za 1000
rokov spali Slováci, spali tak dlho, že ne-
priatela naši, zvyknuvší na tento pre nich
tak príjemný spánok, nemile boli prekvapení,
keď konečne asi pred 50--60 rokmi sme
precitli, zo sna sa budiť počali. Uspať Slová-
kov treba na novo — kričal Ľudevít Kossuth,
kričal neskorej i Koloman Tisza a kričali
všetci šovinisti Uhorska od ministra počnúc
po najhlúpejšieho a najničomnejšieho pisárika
a renegáta — keď ich nemožno uspať, vy-
ničiť ich treba. Slovenské národné povedomie
sa nesmie šíriť. Slovenského národa niet —
vyvreskoval v sneme Koloman Tisza, —
uhorská krajina len tak môže prospievať, ak
bude celá pomaďarčená, ak bude jednotne
maďarská, len duchom, rečou, zvykami ma-
ďarskými naplnená ...

A Slováci sa pomaly budili a ku životu
hlásili, pomaďarčiť sa nechceli, ani nemohli,
lebo prijať cudziu národnosť na rozkaz ne-
jakého ministerstva dákych vyšších pánov, to
predsa len neide tak na ľahko, je to konečne
i nemravné a neúspešné. Reč sama v sebe
nedá nikomu ani bohatstvo, ani múdrost.
V Uhorsku jesto mnoho hlúpých ľudí, ktorí
výborne maďarsky znajú a naopak mnohý
Slovák prevyšuje o celú vežu múdrost „bi-

283

omtrov“ maďarských, bárs nezná po maďar-
sky ... Ale maďarizátori vo svojej práci ne-
ustávajú, čiastočne preto, že sú namyslení,
väčšmi ale preto, že následkom toho 1000-
ročného tuhého spánku majú Slováci také
ospalé oči, že nevidia Škodu maďarizačného
pustošenia. Mnohí, premnohí sa dajú omámiť.
Skrátka pokračujeme v upovedomovani ná-
rodnom, ale takým slimáčím krokom, že len
bič prozreteľnosti: tí zlí úradníci, fiškusí,
politikovia nás ku rýchlejšiemu pokroku na-
bádajú a nútia.

Va veciach verejných, národných sme my
Slováci takí ľahostajni, leniví, nevšímaví, že
veru keby nebolo tých slúžných, tých notárov
fiškusov, tých Apponyich, Wekerlov a András-
sych, náš národný Zivot by tak zbahnel, že
by sme za niekoľko rokov opät do spánku
a teraz už do večného spánku národnej
smrti upadli. Jednotliví horlivci pracujú do
úmoru, ale široké massy ľudu a intelligencie
slovenskej pokulhávajú do predku ako troj-
nohý chrúst. Slovenskí katolíci majú jeden
jediný organ, který statne a neúnavne bojuje
proti v etkým možným čertom v tejto krajine.
Bojuje proti Párvymn, proti zlej administrácii,
proti krivditeľom slovenským. Ale Slováci,
akoby boli hluchí a bezcitní.

Nechajú nás krvácať, veď čo vystoji a vy-
trpí za blaho slovenského národa pracujúci
novinár, politik atď. to ho nebolí, len keď
ho slúžný, notár česne až mu v ušiach za-
zvoní a sa mu sviečky v očiach zažnú, len
vtedy precítne a počne bohovať a lamentovať,
vtedy prípadne sa počne dľa nárady našich
novín brániť, poučovať, vtedy i počne citiť
mnohí po slovensky. Biče slúžnovské a
úradnícke sú pravým dobrodením pre mno-
hých Slovákov. Keby tých nebolo, nevedeli
by sme od bujnosti čo robiť. A čim viac nás
budú biť, tým lepšie bude, čím horšie zákony
budú vynášať v parlamente peštianskom,
tým skorej praskne, trpezlivost naša, tým
skorej zbadame, že u čvachov marne budeme
hľadať spásu.

Čim viac trestov, tým väčšej odvahy s našej
strany, tým lepšia príležitosť na uvedomenie
Slovákov, týmž rýchlejší náš pokrok. Je
tomu už tak. Slovák je od prírody mäkký,
ústupčivý, bojacný. Pánov sa bojíme ani
ohňa. Áno medzi sebou sa rveme, bijeme,
na vojne sú naši slovenskí vojaci tí najlepší,
ale doma, vo svojej vlasti Slovák je poli-

284 Revue Naše Slovensko

tickou nullou, politickou ničemou. My sme
vstave zradiť vec obecnú, národnu, spolo-
čenskú kedykoľvek pánom, my niesme dosť
silnými voči nim. Jeden notár, alebo dvaja
mizerní pisarici sú vstave držať celú 2000
duší počitujúcu dedinu na oprátkach, i ten
najlepší občan sa zvrhne, dostanúc rychtársku
palicu do ruky.

A tieto nadmieru zlé vlastnosti sloven-
ského ľudu a slovenskej intelligencie možno
len bičom, korbáčom napraviť. Preto nech
len pán fiškus bije. Koho on raz udre, ten
nikdy viac čvachom nebude. Každý úder
fiškusov pocíti celý narod slovenský. Žiť
chceme! volá básnik.

: =

Dnešní boj mezi stranami dohňe vystihuje
„Slovenský Týždenník“ ve svém 9. čísle,
kde píše „O budúcnosti politických
stran maďarských — a našich.“

Hlavný časopis maďarskej vlády a ma-
ďarských vládnych strán (Budapesti Hirlap)
žaloval sa nedávno v plačlivom článku, že
sa terajším stranám šovénsko-maďarským
vodí veľmi zle a že nemajú niakej budúc-
nosti.

O strane „ústaváckej“ (Andrássyho) vy-
rieknul vládny časopis úprimný výrok, že
k nej narod nemôže mať dôvery, lebo táto
strana vlastne ani nemá programu. Sedi
v nej pár tuctov pyšných pánov, ktorí do-
stali mandáty len náhodou, ale k srdcu ľudu
neprirastli.

O strane Košutovskej ten istý vládny ča-

sopis vyslovil tú pravdu, že robí všetko na“

opak ako čo bola kedysi voličom sľubovala.

Napokom, o strane maďarsko-ľudovej
v tom istom článku stálo toľko, že nerastie
a že jej program nechce v krajine nikto,
len tí, ktori sa poniektorým pánom farárom
dajú nahovoriť, aby hlasovali ľudáckých
kandidátov.

Nuž toto je strašný výrok proti poliike
maďarsko -Sovénskych vládných strán. A vy-
nesený bol tento strašný výrok v časopise
vládnom, který by iste napísal o svojích
stranách niečo krajšieho, keby len mohol.
Ale nemôže.Bankrot a úpadok strany ľudáckej,
Kossuthovskej a Andrássovskej je taký desný,
že ho nemôže tajiť ani najhlavatejší ma-
meluk.

Statočný politik, jestli vidí, že jeho poli-
tika nevedia k cieľu, predstúpi pred svojich

voličov a povie takto: „Volíčia moji: ja
vidím, že ja i s mojim programom nestojím
ani za fajfku tabáku. Vyberte si teda ľudi
s programom iným. Ja odstúpim a vy hľa-
dajte svoje šťastie inde“. — Ano, toto by
bola poctivost v politike. Len že vy, bratia
čitatelia Slovenského Týždenníka, sa veľmi
dobre pamätáte na to, čo bol písal ten
istý vládny časopis o politickej poctivosti:
a jestli se nepamätáte, vezmite do ruky
jedno z nedávných čísel Týždenníka, tam
najdete slová tohoto vládneho časopisu pre-
ložené do slovenčiny. Ten istý maďarsky
časopis bol vtedy vyhlásil to, že v politike
sľubovať slobodno čokoľvek a splniť že ne-
treba nič. A taktiež ten istý maďarský ča-
sopis priznal sa vtedy k tomu, že by Ma-
ďari boli už dávno prepadli, keď by sa v po-
litike boli držali statočnosti.

Ľudia, ktorí v politike takto smýšľajú, su
jednoduchí klamári, podvodníci, švindléri. Od
takýchto ľudí nemôže čakať ľud ničoho do-
brého a ničoho statočného. A v skutku, oni
teraz vidia, že ich politika prepadúva: oni
ale nemajú toľko lásky k ľudu a toľko cti
v tele, že by prepustili svoje miesta ľuďom
iným, rozumnejším a poctivejším. Nie, ten
istý časopis narádza bankrotujúcim vládnym
stranám a mamelukom len toľko, aby si vy-
mysleli nový program. To, čo boli ľudu
sľúbili, nesplnili a ľud im už neverí.
Poneváč ale dľa tohoto istého časopisu
Maďarom v politike poctivosti netreba,
radí ten istý časopis terajším vládnym
stranám to, aby teraz sľúbili ľudu zase
niečo nového, aby vymysleli nový pro-
grám, aby sľúbili ľudu čokoľvek, čo sa ľudu
páči, len aby zostali pri vládnych válovoch.

My sme presvedčení o tom, Že terajšim
vládnym stranám ľud už veriť nebude a bu-
dúcnosť v tejto krajine už nemajú staré
strany historické, ale strany nové, pochodiace
z ľudu.

„Strany nové, pochodiace z ľudu...“ Toto
je veľké slovo, ale pravdivé, a síce preto,
že ľud na všetkých stranách našej otčiny
poznáva, že je panská politika len panské
huncútstvo. My Slováci sme boli prví, ktorí
toto v Uhrách začali poznávať. My sme sa
presvedčili, že ten, kto nedožičí slobody
našej slovenskej materinskej reči, je aj ináče
huncút od rodu. My už vidíme, že maďarón
sedi v úrade, na dobrej fare, pri stolici, kan-

-— am

Revue Naše Slovensko 285

cellarii, a berie nám slovenčinu preto, aby
sme zostali nevedomí. Maďarský ľud veril
svojim panským stranám dlhšie a ešte aj
posledný raz dal väčšinu Kossuthovi, András-
symu a Zichymu. Vtedy ale, na posledných
vofoach, svojich vodcov este neznal. Pozná
ich iba teraz, keď vidí, že všetko robia na
opak než ako sľúbili a iba teraz prichodí
k tomu, Ze pracujúceho sedliaka nemôže za-
stupovať na sneme daromný gróf, našeho
kupca a remeselníka veľký kaitalista a chu-
dobného robotníka tučný barón alebo ka-
nonik. | v maďarskom ľude začína sa už to
vedomie, že je krv nie voda. | tam už za-
činajú nahliadať, že rofnikovi je veľkostat-
kársky grof a džentrik najhorším nepriateľom.
My Slováci by sme už tiež nemali dôvery k ma-
ďarským zemanom a vôbec k veľkým pánom
a bumbajom. Slováci dôverujú svojim ná-
rodným vodcom nie len preto, že sú títo
vodcovia slovenskí národovci, ale aj preto,
že sa narodili z ľudu, že v ich žilách koluje
krv ľudu slovenského. V slovenskej národ-
nostnej strane nerozkazujú grófi a biskupi,
ale synovia ľudu slovenského. Preto má naša
strana budúcnosť.

A tak i medzi maďarskými stranami majú
budúcnosť len strany tie, kde rozhoduje sám
ľud a jeho rodni synovia. O klamstvách vyš-
ších pánov presvedčil sa už nie len Slovák
a Rumun, ale pozná ho už i Nemec a Maďar.
Preto každý, kto má oči, vidí, a kto má rozum,
nahliadne, že panské strany berie diabol a
budúcnosť, že majú len strany tie, kde pro-
gram i vodca má koreň v ľude samom.

“VW.

Z MAĎARSKÝCH CASOPISU.

„Alkotmány“ o „Našem Slovensku“.
Časopis maďarské lidové strany „Alkotmany“
prines! dne 15. t. m. úvodní článek, nade-
psaný „Naše Slovensko“. Uvádíme z ného
následujíci: „Naše Slovensko“, toť název
v Praze vycházejiciho česko-slovenského
časopisu, jejž vydávají naši panslávi za tím
účelem, pčedné, aby články, za které nechtéji
ptevzit zodpovčdnost pied zdejším tiskovým
soudem, tiskli v Praze a pak zde v Horních
Uhrách v mnoha a mnoha exemplafich bez-
trestué rozsifili — za druhé, aby cestou to-
hoto časopisu vštčpovali hornouherskému

slovenskému lidu sympathie k Čechňm acit
spolupatfičnosti, resp. aby ho naučili feči
české.“

Pisatel vysvétluje pak název naší revue,
„z kterého jest patrno, že oni — Češi —
považují naše horní kraje za své“, což prý
plyne také z podtitulu „Časopis hajici zájmy
uherských Slovákú“.

„Kdykoliv se vytýká našim panslávúm, že
jest činnost jich protivlastenecká, rozklad
státu zpúsobujíci a do Čech gravitujici, oni
S farizejskou pčetváčkou zuby — nehty brani
se proti tomu, a tvrdí, že účelen: jich akce
není nic jiného, než-li provádéni zákona ná-
rodnostního. Že však tím chtčjí jen klamat
maďarské obecenstvo, toho frapantním do-
kladem jesť časopis „Naše Slovensko“.

Když jsem byl ve Vídni, náhodou dostalo
se mi do rukou 5. číslo tohoto časopisu,
z néhož uvádím jedno a druhé, aby i madar-
ské obecenstvo seznalo, jak a co piše o nás
„Naše Slovensko“. Obsahuje dvé básné, je-
den tendenční divadelní kus a tri články
v feči slovenské, ostatní část jest vesmés
česky psána. Mezi jazykem českým a slo-
venským jest asi takový rozdíl, jako mezi
némeckym a hollandským (11), aneb mezi la-
tinským a italským. Mým matefskym jazykem
jest slovenština a pfes to máločemu jsem
rozumčl z českých článkú „Našeho Sloven-
ska“. Pravé tak je na tom s češtinou i horno-
slovenský uherský lid (vyjimaje Skalici a okolí),
a tak jest planým snem Čechú, že by si kdy
hornouherský slovenský lid osvojil českou
kulturu a fec; a toto jest pravé pňiznaným
cilem „Našeho Slovenska“. Že ale Češi pľece
se oddávají tomuto snéni a pfinaSeji tomuto
finanční obété, má to svou pľťíčinu v tom,
že naši panslávští agitatofi suggerují jim
možnost počešténí a politického splynutí v blí-
zké budoucnosti, aby takto čím více penéz
mohli od nich vydírat. Počešténí Horních
Uher jest tedy vyloučeno, není však vylou-
čeno, že pod vlivem ustavičného štvaní v lidu
slovenském, skláti se láska k vlasti, zvlášté
tehdy, zústane-li lid slovenský i nadále stá-
lou kofisti židú a budou-li v zemi i nadále
černí havrani, ktefí se budou starat, aby po-
litická situace uherská byla stále kalná ! Velká,
veľmi veľká škoda je i to, že včtšina maďar-
ských státníkú nechce véfit, že není vše do-
bre v Horních Uhrách, — že zatim, co velká
včtšina našich politikú vede stálý boj s Vídní,

286

nemá smyslu pro to, že včtším nebezpečím
pro zemi, než je Vídeň, jest podkopná práce
panslávských agitatorá, a jisto jest, že naše
kalná politická situace žene vodu na mlýny
téchto.“

Když si takto ulehčil, uvádí pisatel (ktery
dle viastniho doznání máločemu roznmčl)
obsah minulého čísla pripojiv rázné nejapné
poznámky. Pokračuje pak:

„Z hoťejšího vidíme, že Češi chtéji se ho-
dné starat o naše Slováky. Je to smutnou
známkou naší bezmocnosti a nepopiratelnym
nasledkem 40letého panovani bývalé strany
liberální, že cizi stát troufá si tak zjevné roz-
hodovat a disponovat o velké části zemí
svaté koruny uherské a vméSovat se do na-
Sich vnitfnich záležitostí. Liberalni strana
považovala Horní Uhry jen za jakousi pro-
vincii, jejíž povinností bylo, aby dodala bez-
patefni mameluky, a když to učiníla, z vdé¢-
ností dostali v ní volnou ruku židé, z Pol-
ska houfné se dostéhovavsi, mohlif dle vale
odírat slovenský lid. Když to spozorovali
Češi, i oni by chtéli teď — pod titulem pii-
buzenství — učiniť Horní Uhry svou pro-
vincií, neboť doma se již pťespňíliš rozmno-
žíli. Hrozí tudiZ naším horním krajúm dvoji

invase, a sice invase Haličanú a Čechu.

Jedno nebezpečí vétSi druhého. Tolik jest
jisto, že ani lid slovenský ani stát nebude
mit z toho prospéchu. Otázkou jest, kdy se
už jednou postaví uherská vláda energicky
proti této okkupaci, ohrožujíci zemi ze dvou
stran? Opravdu, mnozí v Horních Uhrách
jsou na to zvčdaví.“
ZS

Z MAĎARONSKÝCH ČASO-
PISÚ.

Jak bojí se Madafi a celá „vlastenecká“
cháska Hornouherská hospodafského po-

hybu na Slovensku, který projevuje se:

jest zakladanim a rozSifovanim slovenských
bank, charakterisuje článek „Krajanúv“ o bance
v Baňské Bystfici :

„Panslavská banka v meste Be-
sztercebanya. („Krajan“ dúsledné užívá
místních jmen maďarských). 26. února v ho-
stinci „u raka“ neznámi jacísi pánové pili
šampaňské. Láhev stála 7 korun. Nepili
z malých skleniček jako to jiní v dobré ná-
ladé délaji, ale ze sklenic pállitrových, jako

Revue Nase Slovensko

se pije pivo. Pfi tom velmi hlasité rďžmlou-
vali česky, jen néktefi zavadili do této hnusné
feči také slovenštinou. Z toho patrno, že
v této kumpanii byli Češi a panslavi; niko-
liv Slováci, pončvadž Slovák ví, že každý
dech Čechúiv je otravujici. A jak se tito pa-
náci sešli tu v našem mésté, tu v Uhrách.
Jak? Nuže, bude prý zde založena pansláv-
ská banka a tito šampanisté už pčedem pro-
píjeli káži Slovákú zvolenské stolice. Doho-
vofili se, že budou odírat naši chudinu,
naši bídnou Slovač! Čech chce dobfe zit.
K tomu potfebuje penčz. Nejsnáze shro-
máždí se peníze v bance. „Trasoritka“ (ne-
víme koho poctívá „Krajan“ tímto titulem)
už dávno bčhal po stolici a lapal Slováky,
jako my chytáme myši. Domlouval, aby koupili
účastiny (akcie) čili jak se česky rekne
„renty“ (!) Mnozí dali se svést. Ale co z toho
bude? Vždyť chudobná Slovač brzo opláče
téžce vymozolené peníze. Ano tito páni nej-
džíve seberou smetanu, potom sbírané mléko
prodají na podporu hnusné vlastizrady to je
panslávštiny a Slovákúm za drahé peníze
prodávají kyselou syrovátku. Nejvétsi užitek
budou mit z banky Češi a co zústane vé-
nuje se na volby a jiné panslávské véci a
Slováci, ktefí si účastiny koupili odejdou
s prázdnou.

Tato banka má být umisténa v domé jed-
noho advokáta. Tím jsme už všechno ťekli.
Kanceláfi se vede zle, tedy tfeba jiného
chleba. Ale či fiškál se stará o každodenni
chléb mizerné Slovače? Je-li pítelem chu-
diny ať utrácí ze svého, ne z penéz lidu, ať
nestaví banky. které slouží jen panslávštiné.
Advokát, bankéť, pán, pijan šampaňského
nemúže byti prítelem lidu. Slováci, kam jste
ztratili rozum? Či nevidíte, že vás tito páni
chtéji v niveč obratit? Sto čerti vás tak
neodie, jako ta banka. V našem mésté máme
takové banky, že vám dají lacinéjsi pújčku
nežli panslávské. Vaše sménky páújdou do
Prahy a z tohoto hnízda dostanete peníze,
za nčž budete platit ohromná procenta.
Z vašich procent nejdfíve si vezmou Češi,
potom banka, ti známi vúdcové a na konec
panslavština. Když bude volba poslance, vy-
povédi vám pújčku, nebudete-li hlasovať pro
pansláva. Ano už se to stalo, že v takovém
pčípadč majetek Slováka pťišel na buben.

Proto vám srdečné pňipomínáme, chraňte
se této banky. Renty nekupujte, pôjčky tam

Revue Naše. Slovensko

nehledejte. Jakmile se dostanete do rukou
témto pánúm, hned múžete vzit Zebrackou
hil. Pottebujete-li peníze, obrafte se na naši
redakci, ta vám opatľí peníze dle zákonného
úroku. Vždyť v Americe slovenský spolek
oklamal mnoho tisíc vdov a sírotkú. Dejte
pozor, abyste nepochodili také tak. | banka
Tatra jde s kopce a Rovnianek v Americe
nemúže její pad zadržet. Tato banka bude
pro Slováky provazem k občšení. Ale vy
nejste tak hloupí. aby jste se dali svésti.
Když vás takový burič navštívi, vysmčjte se
mu. Ať vám búh všemohoucí osviti rozum!“

Ale „Krajan“ péstuje i vysokon politiku.
Čechúm môže pri tom jen lichotit uznání,
jaké vynikajici postavení požívají v dnešni
sítuaci. Článek má titul: „Kdo chce válku?“
Nuž, kdo jiný než panslávi hlavné Češi,
kteti se chtéji zmocniť Slovenska.

Praví: „. . . Vime všichni, že na prosbu
vykutálených Čechú v Rusku v Petrohradé
V prosinci 1907 méli se spojit všichni pan-
slávi. Ruský car rád by byl dovolil toto
shromáždční, ale bál se večejnosti, aby Evropa
nezvédéla, že podporuje panslavismus. Češi
však s tím nebyli spokojeni, proto v roce
1908 v Praze ziidili kongress. Ale Češi tolik
štourali do cara (!), že se teď vyslovil, že
bude podporovat Srbsko. Češi a Rusové
tvrdí, že car proto musí pomáhat Srbsku,
sice by Rakousko-Uhersko počalo panovat
na Balkáné. Naše zemč a Rakousko chtéji
se spojit s Egejským mofem (?!) a Berlín
chce být spojen s Bagdadem (snad néjaký
nový plán Gross-Berlína). Tyto poméry by
zajisté podporovaly náš obchod, čeho by
ovšem naše fíše potfebovala. Že by se
maďarstvo tím dále rozšiťovalo, co
do toho je carovi? My se mu do jeho
véci nemicháme. Ale naši vlasti, našemu
národu velmi závidí Češi. Tito panáci, kne-
dliky a pivem nadutí, rádi by se roztahovali
i u nás na Horňácích. (Horní Uhry).

Češi se boji toho, že Rakousko-Uhersko
podrobí si za nedlouho Srbsko, jako Bosnu
a Hercegovinu. Pravda, potom budou musit
Češi mlčet a u nás by bylo již teď nej-
lepší každého takového pansláva vyhnat do
Prahy“.

Podobnými moudrostmi živena jest celá
tfida obecnich notard, učitelú a není potom
divu, že Češi byvaji tak srdečné v Uhrách
píijímání.

281

NÁRODNÍ HOSPODÁRSTVÍ
A OTÁZKA SOCIÁLNÍ

Martinská spofitelaa. Akciová spo-
fitelna v Turč. Sv. Martinč usnesla se na
valné hromadé dne 28. února zvýšit základní
kapitál ze 171.600 K na 480.000 K. Spofi-
telna má v rezii známou továrnu na ná-
bytek z ohýbaného dfeva v Turč. Sv. Mar-
tiné.

Boykot proti slovenskému náro-
dovci. Boykot maďaronské společnosti
v Lučenci proti slovenském národovci, dr.
Bazovskému, nabývá stále ostfejšího rázu.
Na provolání k boykotu, vefejné plakato-
vaném, podepsalo se kromé starosty mésta
a policejního kapitána, asi 150 pfednich lidi,
mezi nimi hlavné účedníci penéZnich ustavd.
V čele štvanice stojí gymnasijní profesoľi,
ktefi nechávají žáky celou noc hýfit, jen
když pfi tom ohrožují klid dr. Bazovského.
Dim jeho jest jako v obležení. Každého dne
jest pokryt vyzývavými nápisy a pokálen
rúzným zpúsobem. Zena dr. Bazovského
byla z návodu jednoho profesora studenty
vefejné insultována. Policie ovšem prihlíží
k témto zjevúm docela nečinné. Ujali se
dr. Bazovského jediné místní socialisté,
s jistým uspéchem. Svečepý teror na to po-
nékud umlki. Pfes to žena vädce lučenských
socialisth, dr. Gyilkošová, byla studenty pňe-
padena. Sám starosta mésta hrozil, že dá
dr. Bazovskému dúm demolovat, tčebas prý
se tím dopustil nezákonnosti. Slovenský lid
v okolí chápe se v sebeobrané též boykotu,
zada si seznam téch kupcú, ktefi boykotuji
dr. Bazovskeho, aby jim to odplatili. Pňí-
činou všeho jest, že dr. Bazovský založil
v Lučenci penčžní ústav, čímž odpadne mnoho
vydélku maďaronským ústavúm, které braly
10, 12 i 14 procent.

Dr. Pavel Blaho v Uh. Skalici ztidi
kancelaf pro informaci o obchodnich a prú-
myslových pomérech na Slovensku. Odpo-
roučí se tato informační kancelaf zvlášté
tém českým obchodníkúm, prúmyslníkúm
nebo hospodafim, kdož hledají informaci
o západním Slovensku (stolice Nitra, Tren-
čín, Prešpurk).

288

Ustredná banka úč. spoločnosť
v Budapešti, Budapest, VIII, Rakdczi-ut 43.
Dávame Vám týmto na vedomie, že dnešným
dňom začala účinkovať naša ústredná banka
účastinná spoločnosť v Budapešti, zaznačená
v sozname firiem u kr. obchodného a zmen-
kového súdu v PeSfbudine dňa 16. februára
1909. po čislom 18778/1909. Ústav náš za-
čína pôsobiť so základným kapitálom ko-
ron 200.000, pod vedením nasledujúcej správy:
Fr. Skyčák (dielovedúci správca), veľko-
obchodník a snemový poslanec v Pešti:
Milan Hodža, redaktor a snemový poslanec
v Pešti) M. Metod Bella, farár a snemový
poslanec v Trnovci, Dr. J A. Wagner,
úradník poisťujúceho ústavu v Pešti, Vla-
dimír Makovícký, správca Úvernej banky
v Ružomberku a Dr. Ľudevit Bazovský,
pravotár a správca Všeobecnej banky v Lu-
čenci. Správa táto navrhuje najoližšiemu
valnému shromaždeniu v marci 1909, doplniť
sa na taký spôsob, že budú jej členmi ešte:
Dr. Aurel Vlad, snemový poslanec a zastu-
pitelia viacerých českých i srbských peňaž-
ných ústavov. Ako úradníci administrujú
dosiaľ Ustrednú banku: Slavko Popovič, býv.
šéf reeskomptného oddelenia viedeňskej
filiálky Ústčednej banky českých spoľitele:
a Viliam Hrušovský, býv. úradník brnenskej
filiálky tohože ústavu. V dozornom výbore
našeho ústavu zasedajú: Dr. Julius Mar-
kovič, správca Ľudovej banky v Novom
Meste n. V., Viliam Pauliny, účtovník Zvo-
lenskej ľudovej banky, Kornell Stodola, to-
várnik v Lip. Sv. Mikuláši a ako náhradní
členovia: Andrej Thomesz, hlavný účtov-
ník Úvernej Banky v Ružomberku a Ivan
Thurzo, účtovník Ľudovej banky v Námes-
tove. Ústredná banka začala účinkovať v tom
obchodnom kruhu, ktorý jej valné shro-
maždenie v stanovách nasledovne určilo:
(Stanovy, IV. hlava: Cieľ i predmet podniku
§. 11.) Cieľom a predmetom podniku je: pre-
vádzať všetky bankové a peňažno-úverné
obchody, menovite: prijímať vklady na zúro-
kovanie, eskontovať zmenky a cenné pa-
piere: dávať čím lacnejšie požičky na obli-
gácie so zaručením, na hypotéky (zeme,
domy atď.) a na béžné účty : zakladať pod-
niky hospodárske, priemyslné i obchodné,
kúpa i predaj cenných papierov, peňažných
druhov a podobných cenností: reeskompt;
sprostredkovanie obchodov s tovarom a

Revue Naše Slovensko

inkasso cudzích požiadavkov: súčasne ozna-
mujeme, že vezmeme do obchodu aj splátky
z Ameriky, ktoré v každom prípade bezpečne
dopravíme na udané adresy v Uhorsku.
Uvádzajúc Vám toto na známosť odporú-
čame sa na prevádzanie týchto obchodov
tak jednotlivcom, ako aj peňažným ústavom
a poukazujeme na to, že sostavenie tak
Správy, ako aj úradnictva Ústrednej banky
poskytuje bezpečnú záruku za odborné a
presné vedenie všetkých našich obchodov.

Vydavateli „Našeho Slovenska“
A. Reisovi udélena byla c. k. místodrži-
telstvím koncesse knihtiskačská pro Prahu-
Král. Vyšehrad a zaridi tento k podzimu
vlastní knihtiskárnu. Snad bude míti pak
revue naše tím pevnéjšího základu: ovšem
musí i odbératelé naši co nejspravnéji po-
vinnost svou naproti nám konat.

Provolání k naším bankám, záložnám
a prúmyslovým závodúm s akciovým kapi-
tálem a vSem pťátelúm slovenského lidu!
Jest doba, kdy se konají roční valné hro-
mady a ze zisku se část vénuje dobročin-
ným účelúm. A tu pftichazim s prosbou. Na
Černovském kostelu, jenž byl posvécen krvi,
slovenskou, vázne dluh 25000 K. Není od-
kud platit. Hlinka, jenž je púvodcem stavby
kostela, je ve vézeni Szegedinském a ne-
môže se o zaplacení dluhu starati. Jeho bratr
a rodina chudí lidé jsou podepsani na smén-
kách, hrozí jim exekuční prodej všeho, jsou
v hrozném postaveni. Hlinka sám následkem
toho trpí duševné i tčlesné. Není zajisté
tfeba líčiti, kdo Hlinka jest, také historie Čer-
novského kostelíka je celému národu známa
Ukažme nyní skutkem svou lásku Hlinkovi.
jenž pro svúj národ již 20 mésícú je veznén
v Szegediné a ješté 20 mésicu má trávit ve
vézeni. Pňíšti týden bude opét postaven
pčed porotu a je pľipraven, že mu jesté
nový trest, naloží. — Ulevme mu v jeho
starostech o zaplacení dluhu, jenž vázne na
Černovském kostele. Sejmemež s ného velkou
starost, která ho pfipravuje 0 spánek! Do-
tazy adresovány buďtež na administraci
„Našeho Slovenska“ (Praha-ll., Vy-
šehradská tiida 39 nové), která podá bližší
zprávy. Ň

Bohumil Simonides, farat.

a — 5
Majitel, vydavatel a zodpovédny redaktor ANT. REIS. — Knihtiskárna OTAKAR JANACEK v Praze, Jáma č

A
a

|: at Vit,
Was
= 7
'

úadadádddi

„AA vé

111 LI Ok

4* |

Jul. Bous: Ukázky slovenského ornamentu.

SEŠIT 7. - DUBEN 1909. ROČNÍK II.

REVUE

NASE SLOVENSKO.

Časopis hajici zájmy uherských Slovákú.

wae came va.

20a...

ČESKOSLOVENSKÉ SNAHY.

L Čo je národ, národnosť, kmeň a reč. — II. Ideelný podklad slovenčiny a príčiny roz
lukové. — Ill. Protidôvody. — IV. Snahy po jednote československej. — V. Povinnosti
Čechov ohľadom Slovákov. — VI. Naše politické nedostatky. VII. Doslov.

[ )horočné horovanie a intesívna práca zástancov a apoštolov česko-
slovenskej myšlienky, alebo ako to nazývame československej vzájomnosti,
prinieslo konečne toľko ovocia, objasnilo a usnadnilo myšlienku teoreticky
a prakticky na toľko, že dnes možno pokročiť o krok ďalej a program česko-
slovenskej idei určiť definitívne.

Hovorí ľudské príslovie: ľahko rozdvojíš, ale ťažko spojíš. Nepomerne
ľahšie bolo vytvoriť a sostaviť slovenskú gramatiku bernolákovskú alebo
stredoslovenskú svojho Času, ako teraz po temer 100 ročnom vývine spojovať
čiastky, keď i nie heterogenné, ale predsa nepomerne viac odcudzené, oddialené
od seba. Otázka rozdelenia literárneho česlovenského kmeňa je ťažkým pro-
blemom sociologickým a neraz sa ešte rozvadia učenci a politikovia preto
Kto rozrieší túto nadmieru ťažkú úlohu, kto spojí tieto dve vetve v jedon
kultúrny a národohospodársky celok, ten vykoná väčšie dielo, než vykonali
Štúr, Hurban: Hodža.

Riešenie tejto nadmieru vážnej otázky — zdá sa mi byť podmienené
dvoma podmienkami: zdárne riešenie ideelného podkladu národného a kultúr-
neho života slovenského, ďalej dobré vystihnutie úlohy a oprávnenosti slo-
venskej, samostatnej reči spisovnej. Otázka politická síce tiež tanguje riešenie
československej myšlienky, ale dľa mojej skromnej mienky ďaleko nie tak
veľmi ako dve prvé.

Čo je národ? Dľa Hurbana Vajanského „Bohom daná forma, rozvitá
z embrya rodiny“ *) a národnosť je dľa Marka Daxnera „v sebe povedomý
život národa jako osoby človečenstva.“ **) Tieto dve karakteristické definície
viacej menej vyplývajú z onej školy nemeckej, do ktorej chodili naši otcovia
a učili sa od Herdera. Tak podobne chápal Herder národnú myšlienku ako
ethickú a kultúrnu jednotu a biologickú silu.***) Národ je tvar prírody,

%) „Národnie Noviny“ 28. jan. 1909.
s“) „Peštb. Vedomosti“ I. ročník, 3. číslo.
***) Masaryk: Česká otázka str. 98.

290 fevue Naše Slovensko

rodina vo veľkom, prirodzeným organizmom, (eine Abstammungsgemeinschaft) :
„Ein Volk ist sowohl eine Pflanze der Natur als eine Familie, nur jenes
mehreren zweigen.“*) Túto čisto biologickú, bych tak povedal naivnú
definíciu doplnil neskorej natoľko, že pod národom myslel zvláštnu kultúrnu
a tvoriacu silu, ktorá sama zo seba vie vytvoriť istú kultúru etickú i áste-

ticki. Herder bol prvým a najsilnejším hlasateľom moderného nacionalismu **) A
a síce tak zvaného humanistického, romanticko-citového. Novodobý imperia- ja
lizmus neni pôvodu Herderového. Nie divná je preto veľká oddanost naších Ň
buditeľov najmä Kollára a Štúra Herderovským myšlienkam a zásadam. Kollár Už
považuje národ za nádobu ľudskosti a Slovan to znamená toľko, čo človek. ***) mi
A národovcom byť, to znamená dať sa do služby ľudskosti, čistého kre- akej
sťanstva. Svornosť, láska má panovať medzi ľudmi a národami a konkurencia ýple
nech je dovolená iba na duševnom poli. Pochop národa a národovstva je Ko NAN
lárovi akási hyperidealistická poesia a syntesa ľudskej spoločnosti. kažôť, KY.
vypínavosť na úkor iného národa považoval za barbarizmus a násled%“ Aby nes
toho, že i Nemci vtedy nemali jednotnej politickej vlasti, práve tak ako Ces! Me kak
a Slováci, poťažne Slovinci, Horvati, Poliaci, abstrahoval pojem národnosť politickou,
úplne od pojmu lokálneho, geografického a oddal se úplne citovej politike a Jan) a pre

iba ideelného ponímania národnosti. Patriotism Kollárov je čiste herderon NA
Vaterlandsliebe, ako blízka príbuznosť medzi jednotlivými členami NAXQ WY
Národovcom je, kto celý národ v srdci nosí nie geogr. alebo politický yy SN
istej oblasti je naša vlasť: ďaleko viac musí človek milovať veľký, Zivy> S Sie
umom obdarený národ než krajinu, štát atď. +) "a

A táto definícia národa je uznaná i dnes na celom Slovensku za 3 © ci,
správnu. Kdekoľvek sa sideme v literatúre a žurnalistike slovenskej s Nj
dobným teoretickým rozjímaním, všade sa považuje národ slovenský za s. TETY
krvou príbuzných, svojej národnosti viacej menej povedomých ľudí, ktao. ri sa
pridížajú svojej národnosti z príčin mravnych a dsthetickych. A precisa je
táto definícia veľmi nedostatočná, terajšej doba nezodpovedajúca, ná S ni.
rodný vývoj hatiaca.

Národ a nácia (Volk und Nation) boly dľa mienky starších juistov a
filosofov viacej menej stejnocenné pojmy. Národ (nácia) bol súčet vSetkyao istý
štát obývajúcich ľudí. Ešte v 60. a 70. rokoch tento názor panoval ummotných
učencov. A maďarskí učenci a politikovia do dneška sa pridfžajú tejto difň r1Ácie
ktorá u nich našla v Eôtvôsovi a Deákovi účinného propagátora. Prave Pu
vplyvom Eôtvôsovým definoval roku 1879 Gumplovič náciu (pofazne nation,
litu, jak sa zdá u neho identické pochopy) als ein durch ein gemeins, ~~
Staatswesen hervorgebrachte und gefórderte Kultur und Interessengemeinsch,,*

*) Herder: Ideen zur Geschichte der Menschheit 9. Buch. K. IV.
**) Masaryk: Česká otázka str. 98.
++“) Kollár: Spisy I, 477. „Národ tak považuj jediné jako nádobu lidství, a vždycky,
voláš-li : Slavjan! nechť se ti ozve človék.“
+) Kollár: Spisy III. 23.
Kázne a reči Il. 491.

Revue Naše Slovensko 291

«die sich nicht immer und nicht notwendig in einer gemeinsamen Sprache aus-
zudrticken braucht.*) Ač práve toto vysvetlenie naskrze nie je správné, uvádzam
ju ku lepšiemu porozumeniu mojich ďalších vývodov.

Novodobí vedátori rozdelujú veľmi presne pojmy národa (nácie) čo poli-
tický celok a národa čo národnosť, nacionalitu v smysle rassovom, kmeňovom
a kultúrnom. Politický národ môže byť súčasne i anthropologickým a kultúr-
nym pojmom (francúzsky, španielsky, nemecky národ), v Uhorsku je to iba
politický, štátny výraz. V stredoveku užívajú spisovatelia slovo natio na miesto
ordo, alebo societas, nakoľko šľachta predstavovala národ politicky i kultúrne.
Užívanie slova národ je preto nepresné a pre nás Slovákov priam osudné,
nakoľko pojmy národa a národnosti stavajú politikovia panujúceho národa do
akejsi subordinovanej odvislosti. A predsa sú tieto dva pojmy kvalitatívne
úplne rozdielne. Národ je vraj dačo lepšieho, národnosť prevyšujúceho, preto
je povinnosťou každého pridávať sa k národu a nie k národnosti. Tento lo-
gicky nesmysel hlásajú učenci 4 la Kmety s katedry universitnej.

Ale každá nacionalita (ak neni súčasne národom politickým) chce sa stať
politickou, štátotvornou (nech odpustí ct. čítateľ, že toto nesmyslné slovo
užívam) a preto nemožno Ipef na čisto rassovej kmeňovej definicií. To ovšem
musím hneď na tomto mieste podotknúť, že úplne určitú a vSeobsiahlu defi-
níciu národa (národnosti) dať nemožno, lebo dnes už ani pyrenejskí Baskovia,
ani Iréania, ani cigáni nie sú čisto rassovým kmeňom ; família vo veľkom, rozvitá
zembrya rodiny (ako sa úplne mýlne Národné Noviny vyjadrujú). Pri neustálom
križovaní národov nenajdeš anthropologicky čistého Maďara, Nemca, Slováka
alebo Čecha. Čisto rodinných vztahov najdeš iba vdedine, alebo nanajvýš na
pomerne malom okolí niekoľko dedín. Slovák z východu sa naskrze necítí krvne
príbuzným so Slovákom zo západu a naopak. Krvné príbuzenstvo môže byť
na národnom pohraničí slovensko-maďarskom, alebo nemeckom velmi vyvinuté
a predsa cíti sa Slovák Slovákom, Maďar Maďarom. Takéto nevedecké a ne-
logické frázy neslobodno medzi intelligenciu istého národa, na nižšom stupni
vývoja kultúrneho stojaceho, rozširovať, poneváč to intelligent i tak neuverí
a pri dnešných národnostných treniciach tým ľahšie svoju slabosť, renegátstvo, .
nekarakternosť omluví.

Ovšem na začiatku historickej doby možno o krvnom príbuzenstve kmeňov
hovoriť, kadenáhle sa utvoril z nekoľko kmeňov národ v širšom slova smyslu
a sorganizoval sa v istú politickú a literárne-rečovú jednotu, vtedy už možno
o krvnom príbuzenstve len ako tradicii z dávno minulých časov hovoriť.
Rassove čistých národov v Europe temer nieto. Kmeňové, krvne príbuzenské
povedomie má teda istú tradicionálnu hodnotu, ktorú treba udržať, menovite
v krajoch národne neuvedomelých. Ako prostriedok agitačný medzi pospolitým
ľudom sa dá dobre využiť.

Veda ale žiada presnejšieho určenia a čiste logicky empirické poznatky.
Národ (Volk, nemzet) možno považovať ako rasu, kmeň, čo prírodovedeckú,

sy „Recht der Nationalitáten und Sprachen in Osterreich“ str. 289.
| 17%

292 Revue Naše Slovensko

ethnologickú jednotku, ďalej čo politickú jednotku, konečne ako kultúrny
útvar, majúci predne svoju literárnu reč, literatúru, umenie, hospodársky bla-
hobyt natoľko, že si svoju neodvislosť do istej miery .zachovaf, potažne svoju
národnosť nielen na dlhú dobu pred zánikom zachrániť, ale i na iných
rozprestreť a rozšíriť môže. Národ ako kultúrny útvar (politická neodvislosť
neni práve nutná) musí byť schopný života, vývoja a assimilačnej sily. Tali-
anskí sociologovia a národovci vytvorili celú literatúru o národe, nacii, na-
cionalite a uvádzajú následujúce hlavné vlastnosti a známky národa: spoločné
územie (elemento geografico), spoločný pôvod (razza), spoločná reč, spoločné
mravy a obyčaje, spoločná historia, spoločné zákony a spoločná viera.*):
Zaisté sú tieto vlastnosti príznačné u každého národa, ale na prvý pohľad
videť ich nedostatočnosť, neúplnosť, ba v mnohom i nesprávnosť. N. pr. spo-
ločné zákony, spoločná viera, spoločne územie naskrze nedefinujú národ. Ani:
spoločná reč a spoločné mravy a zvyky — obyčajne tie nejlepšie znaky ná-
roda — nemusejú byť rozhodujúcou vlastnosťou istého národa. Amerikáni a
Angličania majú spoločnú reč a predsa sú to dva rôzne národy, podobne i [r-
čania a Angličania, ba do istej miery i Škoti, dalej Australci, Španielci a Me-
xikáni, Portugalci a Braziliáni, Dáni a Norvegovia atd.

Pri tom všetkom sa považuje všeobecne reč za rozhodujúcu známku
národnosti a menovite národy ohrožené húževnate sa jej pridfžajú. Priam
šialeným konservatismom Ipia na nej. Je to posledná bašta individuality ná-
rodnej, keď tú ztratíme, zahynieme úplne, vtopíme sa do mora zabudnutia a
ničoty. Čistá poesia, už to slovo slovenčina a tie najčistejšie city nášho:
srdca sa vzbudia pri hesle „za tú našu slovenčinu.“ Jak dojímave, čarokrásne:
sú Hurbanove, Heydukove, Hviezdoslavove piesne, opevujúce zvučnosť a krásu .
slovenskej reči. A rumunský básnik velebí podobne svoju materinskú reč.

Čistá reč je rumunčina
pekná veru, sladká je,

v Žiadnej inej na tom svete
není toľko harmonie.“)

Keby tedy i reč nebola neomylným znakom národnosti, býva obyčajne
význačným znakom národa a je dľa našich dnešných pochopov jeho najvzác-
nejšim pokladom.

Jak ťažká je otázka stručnej a úplne presnej definície národa a národ-
nosti, videť i z toho, že ani subjektívny náš cit, naša vôla ku národu, ktorú
nemeckí a maďarskí učenci za rozhodný znak národnosti považovali, neni
rozhodujúcim momentom. „Môj národ sú tí, ktorých považujem za môj národ
(Volk), ktorých považujem za svojích, ku ktorým sa citim byť priviazaný ne-
rozlučiteľným sväzkom“ — tak definuje národ ostroumný Rimelin.**) Touto:
definíciou by ku maďarskému národu patrili nerozlučitelne a skutočne všetci

*) ]. Neumann: Volk und Nation, str. 54; Otto Bauer: Die Nationalitatenfrage
und die Sozialdemokratie, str. 130.
**) Limba ruminésca. (Neuman, str. 57.)
***) Neuman, str. 62.

Revue Naše Slovensko | 293

maďaroni a „Uhrí“, ktorí ani len maďarsky poriadne neznajú, a len z osobných
alebo polit. príčin čiste sobeckých sa pridávajú k „Uhrom.“

Z toho videť, že presne sa nedá pochop národa vystihnuť, práve tak,
ako nemožno úplne presne mládenca od muža rozdeliť. Pojmy starý mládenec,
mladý ženáč sú toho dôkazom. Reč, zvyky, mravy, anthropologické vlastnosti,
spoločná historia, spoločné cítenie atď. môžu byť a obyčajne i sú hlavnými
príznakmi národa a pri každom národe vyniká buď jedna lebo druhá vlastnosť.

Vo všeobecnosti možno prijať definiciu Neumanovu, dľa ktorej je národ
(Nation) väčšia skupina ľudí, ktorí na základe zvláštnych kultúrnych výkonov
zvláštnu spoločnú bytnost (Wesen) si nadobudli, ktorá sa na väčšom území
od pokolenia ku pokoleniu prenáša, dedí. Obšírnejšie to možno povedať:
Národ je väčšia skupina ľudí, ktorí na základe zvláštnych kultúrnych výkonov,
menovite v literatúre, umení a vedách, alebo v politickom ohľade zvláštnou
spoľočnou bytnosťou sa stali, ktorá sa na väčšom území od generacie ku
generacii dedí a menovite javí v spoločnej kultúrnej reči, spoločných rázo-
vitých ťahoch, spoločných náhľadoch, mravoch, zvykoch a konečne v dobre
vyvinutom cite a vôli spolupatričnosti. Ačpráve i táto definicia práve tak
ako i Bauerova (Die Nation ist die Gesammtheit der durch Schicksalsgemein-
schaft zu einer Charaktergemeinschaft verkniipfter Menschen) není úplne
presná, zdá sa mi byť predsa najlepšia.

V tomto smysle vypukle definuje národnosť český spisovatel Jozifek ho-
voriac, Ze „národ národem činí jeho kultura a živnosť — nikoli jazyk, spo-
lečenství činnostní — ne jazykové. Společenství jazykové právč býva jen
následkem společenství činnostního.“

Tým sme už naznačili, že reč sama v sebe, nemôže byť jedinným podkla-
dom utvorenia sa samostatného národa, i keby bola najideálnejším odleskom
národnej spoločnosti. Tým viac reč taká, ktorá sa teprv tvorí, ktorá je iba
pod rukou pilných filologov a ethnologov. Naši buditelia a terajší pestovatelia
Spisovnej reči slovenskej viac instinktívne než rozumove chápali utvorenie
samostatného literárneho jazyka. Riešenie ideového podkladu osamostatnenia
slovenského národa je veľmi vážnym problemom a na jadro mu možno prísť
iba podrobnou analysou vedeckou. „Povstáva otázka, či sú malé literatúry
— píšu Národnie Noviny č. 31, 1884 — oprávnené, či neznamenajú ony
škodlivé roztrieskanie sil, jak produktívnych, tak konsumujúcich. My myslíme,
že majú ony právo jestvovania (popri veľkých literatúrach práve tak), jako
má právo jestvovať kvetami pestrá tráva popri dubovej hore... Jazyky
svetových literatúr, pri všetkom vývine a dokonalosti, nemôžu vnikať do
subtílnych tajností bytu národov. No malé literatúry majú len tak význam,
jestli chrbtom opierajú sa o mocnú, súrodnú, duchom svojskú veľkú spisbu
Bez nej nič nevykonáš. Ony majú byť doplnením veľkolepého obrazu kra-
jiny, jako ona tráva, oné kvety. Harmonia takáto zväčšuje ich význam ...
Naše malé spisby majú len dotedy oprávnenie, dokial nezvlečú zo seba sla-
viansky ráz... ony len tak môžu byť osožné a zabezpečené, keď voždy
čerpať budú z velikej spisby čerstvé prúdy. My nestvoríme nový svet, origi-

294 Revue Naše Slovensko

nálny, samosvojský ... V tomto smysle, myslime, majú i malé literatúry
svoje oprávnenie. Knihy nie sú ešte literatúrou, verše nie sú ešte poe-
siou ... A na inom mieste vraví pisateľ: „Bez všetkej pochybnosti,
len veľká spisba môže dosiahnuť vysoké ideále, stať sa nosičom pôvodných
samorostlých myšlienok vo vede, poesii a spoločenskom živote. Duchovný
a hmotný kapitál, potrebný k takému dejstvovaniu, je tak ohromný, že poža-
duje napnutie sil premnohých, k jednomu cielu ženúcich sa pokolení... Len
mnohomillionový, duchovne slobodný, jazykom spisovným zvíťazivší nad
nárečiami, spojený národ môže dosiahnuť prvostupňového významu v du-
chovnom koncerte vzdelaných národov. Malé literatúry voždy budú mať vý-
znam úzky, provincidlny.“*)

Citoval som Národnie Noviny náročky, poneváč ich redaktori najhúževna-
tejšie bránia samostatnosť a neodvislosť národnej bytnosti slovenskej, nikto
ich nebude podozrievať z čechofilských a československých jednotárskych snah.
Odvolávam sa na tieto klassicke slová „Národných Novin“ í preto, že sa
na základe ích možno najvypúklejšie zovrubne posúdiť a určiť ideový obsah slo-
venčiny a z toho vyplývajúci pomer náš slovenský ku Čechom.

Z týchto slov vyplýva druhotriedny ráz spisovnej reči slovenskej ako
kultúrny činiteľ. Ona má oprávnenosť len provinciálnu a len nakoľko je
schopná isté subtility národného bytu vystihnúť. Neni ona schopná, aspoň
nie dnes, vytvoriť samostatnú, silnú, svetodejnú, originálnu literatúru, ona
môže byť len odleskom malého národa, a aj to len nakoľko sa bude držať
slovanského rázu, neodcudzí sa sama sebe. Oprávnenosť slovenčiny môže byť
predsa len relatívna a musí sa opierať chrbátom o inú mocnú slovanskú spisbu.

Slovenčina je nepochybne súcejšia pre našu národnú prácu, menovite buditel-
skú prácu, než čeština. Už i z praktických príčin sa jej musíme pridížať.
S češtinou by sme dnes na Slovensku toľko nevykonali, čo zo slovenčinou,
ona má mimo toho horenaznačenú missiu z duše slovenského ľudu a jej
krásnoliterárne nadaných synov vyvierajúce umelecké a etické, prípadne i ve-
decké plody zachovať a vypestovať, zkrátka ona nám je prostriedkom ku cielu.
Cielom sama pre seba, neni, ani umeleckým ani etickým (Selbtzweck). Národ
slovenský sa naskrze nekryje s rečou slovenskou, t. j. s rečou spisovnou.
Dualizmus rečový národa československého neni dnes utopiou, ale docela pri-
rodzeným výsledkom sociologického a ethnologického pochopovania národných

individualit. (Dokončení.)
SZ

MARTIN KUKUČIN.
Črta literární.

JAN KARNÍK:

výšený zájem o Slovensko, jejž podafilo se u nás konečné vyvolati
v širších vrstvách národa, nezústává bez odmény interessentúv. Obje-
vujeme v bratrské zemi pod Tatrami nové, dosud nám neznámé hodnoty.

*) Citoval som dľa Ed. Gullerového prekladu Czambeiovej brožúrky: Minulosť, pri-
tomnosť a budoucnosť československé národne jednoty, str. 26.

Revue Naše Slovensko 295

Platí to arci pčedem o literatuče. Z novodobého písemnictví slovenského býval
u nás do nedávna populárním pouze Sv. Hurban Vajanský a to ješté jen části
svého belletristického díla, novelkami vyšlými svého času v Ottové Laciné
knihovné a románem „Suchá ratolest“, vydaným v české úpravč u Beauforta.
Méné známy zústaly u nás vzácná kniha veršú „Tatry a more“ a veliký román
„Kotlin“. Teprve Sobrané diela Vajanského, v nichž plné odhalí se celá bo-
hatost a lepotvárnost jeho ušlechtilého ducha, jelikož objevily se v dobč roz-
nícené touhy po užším splynutí se Slováky a jejich kulturním Zivotem, našly
včelejší prijeti u České vefejnosti a doufám, že i živčjší pozornosti na kniZnim
trhu. Ješté padesáté narozeniny Hviezdoslavovy, tohoto Kouzelného zlatotepce
slovenského verše, pčešly u nás pfed desíti lety bez ZivéjSi ozvény, ačkoli ži-
votní dílo básnikovo stálo již tehdy téméf hotovo v plné své ryzosti a Kráse.
Dnešní zvýšený zájem o Slováky dosvčdčuje i letošní jeho jubileum. Nejen,
že všechny listy literatufe blízké vénovaly tvorbč Hviezdoslavové výstižné a
ohsažné články oslavné, i ve vefejnosti české všude, kde tepna kulturního
života bije mocnéji, vzdán hold vznešenému geniovi a jeho dílo stava se
i u nás majetkem aspoň téch, ktefí i v téchto poesii nevlidnych časech zú-
stali ctiteli krásné mľuvy básnické.

Konstatujice se zadostiučinčním, že pro zdomácnéní dvou predních spiso-
vatelú slovenských ve čtoucím publiku českém učinčny byly již úspčšné kroky
nejnutnéjsi, chceme zároveň upozorniti na tfetího, jim sourodého autora,
Mart. Kukučina, jehož jméno bude u nás mnohým i horlivčjším čtenáčúm
novým objevem z té tajemné, zakleté zetnč slovenské. Z ohniska slovenského
literárního života ve Sv. Martiné ohlašují právč, že chystá se vydáni sebra-
ných spisú Kukučinových. Jest tudíž na čase, promluviti stručné o literárním
významu tohoto tretího sloupu slove1ské literatury. Spolu s kongeniálními
duchy Vajanského a Hviezdoslava tvori Kukučin záfici souhvézdi, jehož i my,
pri veškeré své bezradnosti pfece jen šťastnčjší bratfi múžeme Slovákúm zá-
vidčti. |

Martin Kukučin jest z této trojice nejmladším a nám Čechúm nejbližším.
Kdežto Vajanský i Hviezdoslav nabylí vzdčlání svého v okolí nám nepratel-
ském, na školách maďarských a némeckych, prožil Kuk učin (vlastním jmé-
nem MUDr. Matéj Bencúr, roz. 1860) vnímavá léta své mladosti v Praze na
české fakulté lékaťské. Svazky prátelské a krdlovské naše mésto s bohaté
rozvétvenym kulturním životem českým, pripoutaly Kukučina nezlomnou pás-
kou k národu českému a Praha zústala na vždycky drahou jeho vzpominkám,
jak o tom výmluvné svčdčí nejedno místo v Kukučinových krásných črtách
cestopisných. Ano, Kukučin byl by se stal málem spisovatelem českým, čehož
dúkazem vesnická povidka z pera Kukučinova, otišténá as pred dvaceti lety
v Šimáčkovč Svčtozoru.

Bohaté nadani Kukučinovo projevilo se ve tfech belletristických útvarech.
Jsou to: lidová povidka, román a cestopis. Typem povídky budiž nám zajií-
mavá práce „Dies irae“, jež vyšla již r. 1893 v samostatném svazečku.
Dčj je následujíci. Rychtáč Zima, mčkký slovenský Clovék, zanechal pred lety

296 Revue Naše Slovensko

v hanbé chudobné, ale jemu láskou addané dčvče, a pfizenil se do zámož-
ného statku. Zakládaje obec neustále svými penézi, dostal se konežné do
finanční tísnč, ze které mu tajnč pomáhá pújčkou nčkdejší milenka, provdaná
pozdéji za zámožného Masliaka. Sličná Evka, dcera Zimova, miluje Jurku Sý-
koru, jehož otec jest zatvrzelý lakomec. Ovdovéla Masliačka, která Zimovi
dosud neodpustila, vidí, že blíží se hodina její pomsty. V dobé všeobecné
paniky, pred blizici se cholerou, kdy nelze penčz snadno sehnati, vypoví Zi-
movi dlužný obnos. Následek toho je, že lakomý Sýkora káže synovi, aby
upustil od zamyšleného sňatku s dcerou zadluženého rychtáfe, avšak Jurka
odejde radéji od otce necity. Masliačka i Sýkora čekají dychtivé na pád po-
koreného rychtáfe, ale toho z nejvčtší tisné vytrhne mimo naddni dobrý,
srdečný pfitel Štefko. Masliačce selhalo. Zatím #4di ve vesnici cholerová ná-
kaza a nemoc zachváti i Jurku, odstéhovaného k rychtáfi. V téžké chorobé
zatouzi sklíčený hoch po snilru se zatvrzelým otcem a rád by ho uvidél. Evka,
doufajic, že Jurko spíš. okfeje, když splní se jeho horoucí tužba, pokofí se
a jde prosit Masliačku, kterou starý Sýkora chce pojat za manželku, aby
starce: naklonila k smíru a poslala ho za synem téžce nemocným. Masliačku
dojal a usmífil krok Evčin, ona odpouští pro dceru otci, ale Sýkorúv hnév
nelze obmčkčit. Nechce ani slyšet o synovi. Ale pricházejí na ného zlé véci.
Část jméni pozbude u žida Mojžíše, s nímž potají lichvaňil, ostatek ukraden
mu i s ječmenem, do néhoz váček se stfibrem byl zahrabán. PoloSfleny starec
chvátá k rychtáfi, jakoby posedlí podezčením, že sám rychtáf ho okradl. Ale
když ani stopa po ztraceném pokladu nikde neobjevena, hroutí se v starci
jeho tvrdé životní zásady, poznává pozdé, že má jesté jiný poklad, kterým
dosud pohrdal a který snad již také ztratil, srdce synovo. Vysilen a zlomen
klopýtá za nemocným synem, odprošuje rychtáfe, kterého tak bidné podezfival
a ,dies irae“, den či čas hnčvu končí se smirem a pokojem svédomi.

Eminentní schopnost tvofiti výrazné lidové charaktery, projevil Kukučin
již touto starší svou prací. Postava starého Sýkory jest petlivé propracovaný
typ selského lakomce, kreslený ve velkých rysech, s duší zdanlivé na žulu
ztuhlou, tajici však pod tvrdým a hrotitým nánosem prece jen lepší, citu pňí-
stupné jádro slovenské duše. Slovák nemúže být z kamene.

I četné ostatní povídky a kresby Kukučinovy, roztroušené po kalendafich
«a časopisech, vynikajíci trefnou charakteristikou, živým, individuelné zabarve-
ným dialogem, vesmés ušlechtilou, ale nikdy se nevtirajici tendencí. Malá
morální kázánička, sem tam se naskytnuvší, rádi omluvíte, včdouce, že po-
vídky Kukučinovy vycházely v publikacích pro prostý lid, jemuž slovenská
kniha nahrazovati musí i školu a má býti jeho rádcem a vúdcem na cestčé
k lepší budoucnosti.

Kukučin mnoho cestoval po slovanském jihu a zkušenosti své uložil ve
“ znamenitých „Cestopisných črtách“, které vycházely ve ¢tyfech roční-
cích Slovenských Pohľadú. Svou uméleckou formou náležejí jeho cestopisy od
prvního slova do poslední tečky krásné próse. Jsouce prosyceny svézim
živlem belletristickým, zústanou vždy četbou zajímavou a hledanou. Autor ce-

Luhačovice: Partie na Horní Olsavé.

Revue Naše Slovensko 297

stoval ve společnosti dvou, tfí pratel a črty jeho jsou živé dialogisovány.
Sám i společníci jeho mají vfelý zájem o všecky mnohotvárné pomčry již-
ního Slovanstva, stopují záludné kroky jeho zavilých nepfdtel i drsných pii-
živnkú a vymčňujíce si o naskytnuvších se aktualitách svoje názory sezna-
mují čtenáfe velmi sugestivné se zemí a lidem, na nčž ke své hanbé hledíme
mnohdy predpojatč skrze skfivená skla némeckého tisku. Proud české turistiky
obraci se nyní utčšenč od sychravých a jednotvárných bfehú Severního može,
všude jen Némci okupovaných, k vččné zeleným a lahodné teplým bčehúm
Adrie, kde možno českému turistovi apoštolovati účinné pro základy slovanské
vzájemnosti — nuže, všem témto českým lidem, ktefí jedou za jižním slun-
cem a čarovnou pfitaZlivosti modravých vln jadranských, doporučujeme jako
vhodnou prípravu na cestu, četbu skvostných cestopisú Kukučinových.
Svéráznč, namnoze i odlišné od bčžných u nás názorú, líčí autor dal-

matské pobeží od Šibeniku pres Split, Dubrovník do Kotoru a na Černou
Horu, navštčvuje Rjeku, Styrsky Hradec, Slovanské láznč Rohič a Rogatec a
chorvatskou metropoli Záhľeb. Život jižních Slovanú, Slovincú i Chorvatú jest
Kukučinovi knihou otevfenou, neboť v povolání svém jako lékať na dalmat-
ském ostrové Braču mél zajisté hojnč pfileZitosti nahlédnouti hluboko do
vznčtlivé duše jihoslovanské. Rušnč a pérem plnokrevného belletristy, líčí
Kukučin zejména pestrý lázeňský život v Rogatci a Rohíči, zachycuje por-
traity zajímavých hostí a včnuje svou pozornost ozdobé tehdejší lázeňské
společnosti, velikému apoštolovi Jihoslovanú J. J. Štrossmayerovi. Autor kreslí
markantní osobnost jeho tak mistrnou plastikou slova, že vznešený Mecenáš
ďakovský žije pčed vámi v celé své výši a velikosti.

| Vrcholem literární tvorby Kukučinovy jest veliký román „Dom v stráni“,
uvefejnčný v XXII. a XXIII. ročníku Slov. Pohľadú, k čemuž látku poskytl
život v chorvatském mčstečku na pobfeží slunné Dalmacie. Historie z počátku
roztomile idylická, méni se osudovým včtrem v drama, srdce rozechvivaijici.
Podávám aspoň stručnou kostru déjovou. Do slíčné dcerky váženého pred-
mčstského rolníka Matéje Berce, zamiluje se jediný dédic patricijského statku,
Niko Dubčič, pod jehož otcem kapitánem sloužil kdysi Matčj, jako vérny a
spolehlivý ndmofnik. Moudrá a ušlechtilá matka Nikova nečiní vznčtlivému
synu zňejmých pčekážek, vyžádá si pouze dvč podminky, pčedevším, že Katica
nezústane déle v mésté ve službé, za druhé, že nebude svatba slavena drive,
než rok s rokem se sejde. Prozíravá matka znala výborné synovu povahu a
vidéla správnč do budoucnosti. Béhem uložené Ihúty spadne bélmo oslepujíci
vášnč. s očí Nikových, mladý muž poznává sám, že prostoduchá Katica byla
by v jeho domč kvčtem násilnč z mateľské púdy vytrženým, který voní v zá-
tiší, ale vadne na výsluní. Znenáhla a mimovolné odvrací se od selské
dívčiny k líbeznému poupčti z kruhú jemu sourodých, jež pred jeho očima
rozviji se v púvabnou bytost, orosenou vonným pelem dívčí nevinnosti.

NemyslizZ nikdo, že obsáhlá románová skladba Kukučinova spokojuje se

s touto dosti všední fabulí dčjovou. Milostný pomčr mezi Katici a Nikem,
jeho ryché vzplanutí a znenáhlé vyznívání jest jen pevnou osnovou, kterou

298 Revue Naše Slovensko

autor syté protkává zdravým realismem četných episod a ostfe fezanou cha-
rakteristikou všech sucastnénych osob. Vyniká tu pčedevším markantní postava
Katicina otce, sedláka Mate, tohoto chorvatského „Kmotra Rozumce“, i jeho
haštefivé ale do svých dcer zamilované manželky Jerly. Neménč skvostné
portretována jest šlechetná, leč privilegií patricijských žárlivč pamčtlivá matka
Nikova. Tato Sora Anzula a sedlák Mate jsou dvé stéžejní postavy románu,
které samy o sobé byly hodny obSirnéjsi studie. [sou to dva tak krásné zjevy
nesobeckých, statečných a velkých duší, že radostno je čísti o nich čtenáfi,
odvracejicimu se s nechutí od bezradnosti zženštilých hrdinú mnohých mo-
derních autorú.

Stejnč výrazné a sympaticky kresleny jsou osoby, hrajici role episodni.
Zamilujete si obfadného patricije Sora Ilju Zorkoviče i jeho milostnou dceru
Doricu, nonchalantního doktora s mohutným télem, dobrodušného medvčda,
naleznete zalíbení i v lehkomyslném ale v srdci dobrém Zandomovi, ukrýva-
jicim pod humorným pláštíkem zatrpklé jádro životních zkušeností, a nemúžete
se zlobiti ani na toho brutálnč naivního Paška Bobicu, soka Dubčičova,
jehož upčimná a nezlomná láska ke Katici Bercovč podstatné pfispiva k har-
monickému vyznční celého románu. Rozkošné figurky kupčíka Zandoma a
žárlivého Paška Bobice svčdčí vymluvné, že autoru nechybi ani kočení v lite-
raturách nejvzácnejší, totiž jadrný humor, kterým ostatné i „Cestopisné črty“
znamenité jsou opepfeny.

Vedle trefné charakteristiky a správné ale zbytečnč nerozmazávané psy-
chologie vyniká Kukučinúv román svérázným líčením chorvatských pomérié
společenských i politických a zachycuje lapidárními rysy patriarchální život
chorvatského sedláka. Autor nedere se mezi folkloristy, ale zvččnil mistrovskými
tahy malebný a rušný obraz chorvatské poutní slavnosti s veľkolepým církev-
ním prúvodem.

Kukučin zná život, prozírá bystče jeho záhyby a k závratným hlubinám,
Sttizlivé diagnostikuje, správnč odlišuje vznešené od všedního, sméSné od
bolestného a vééné od marného. Erotické vzplanutí mladého muže není mu
jeSté alfou a omegou. všeho životního vlnobití, jak by nám chtčli namluviti
autofi, ktefí hrají jen na této jediné strunč. Jadrnému obsahu svéd¢i i obratný,
svčží a vtipný zpúsob vypravovdni. Autor líčí tak živé a bezprostfedné,
že celá historie odehrává se v nenucenč seskupených obrazech pňímo pred
zrakem čienáťovým.

Z pfednich literárních historikú českých psal o Kukučinovi Jaroslav
Vlček do Naučného Slovníku Ottova, kdež čteme tuto charakteristiku: „Sku-
tečný neidealisujici fotograf lidu slovenského je novelista Martin Kukučin.
Od dvaciti let tvori své portraity, genry, arabesky a novelly, v nichž s pfe-
kvapujici vérnosti a roztomilým humorem zachycuje sedláky a selky, švarné
hochy i čtveračivá dčvčata, komické živnostníky, origniální faráče, kantory
i kostelniky, šibalské rychtáče, cikány i židovské krčmáňe. Zamčstnání nedélni
i všední, celý takrka občanský rok, vesnice v [été i v zimé, od kftu až po

Revue Naše Slovensko 299

pohteb zrcadlí se v pracích Kukučinových. Poslední dobou se zdarem péstuje
i obor cestopisný ze slovanského jihu, kde žije svému povolani.“

Životní dílo Kukučinovo, až na maličkosti knižnč vydané, skrývá se dosud
ve svazcích Slovenských Pohľadú, z části jsouc roztroušeno po četných a
zhola neprístupných periodických publikacích. Z té pfitiny zústal tento své-
rázný a zajímavý spisovatel slovenský v Čechách, dosud témčí nepovšimnut,
ač pro svoji lahodnou a prúzračnou dikci mohl by býti vnadidlem všech, .
kteri chtčjí se seznamiti se slovenčinou. Dlužno zajisté napfed pročísti Vajan-
ského a Kukučina, nežli múžete s prospéchem a pozitkem otevňíti duší poesii
Hviezdoslavové.

Slíbeným vydanim sebraných spisú Kukučinových nadejde bohdá i u nás
hodina, kdy bude možno českému intelligentu, unavenému jednotvárností femini -
mistické a erotomanské literatury západní, osvčžiti se z ktíšťálových zridel
jasného ducha Kukučinova.

BA AZ RZ

Z MLADÉ SLOVENSKÉ POESIE.

JANKO CIGÁŇ:
ROMANETTO.

Podivné túhy v duši prehovoria,

keď rudé slnko mizne za pohoria ..,
V svätyňu chcel bych vtedy na kolená
čo na mňa niekde čaká tichá, opustená
vo siných horách, preďaleko kdesi,
strnule hľadiac v šírošíre lesy...

V ti svätyňu tak tichú, tichú, tichú,
kde pod klenbami dosiaľ echo zneje
chorálov zúfania i čiernej beznádeje,
kde ešte posiaľ sem-tam nemo blúdi
pokánie horké padlých, biednych ľudí,
kde suchých kvetov vôňou napájaný
oltárik preblahoslavenej Panny
horúcich dievčich vzdychov plný
výčitkou hriešnu hruď rozvlní,

kde s kríža Kristus v šero zahalený
pozerá s láskou, jako rudo horia

u nôh mu v lampe slzy — Magdaleny .

Červené slnko zmizlo za pohoria

UZ JE POZDE...

Už je pozde, nepamätáš —! riedke mráčky tiahnu nebom,
Nad horami, vrcholy kryjú mesiac závoji:

veľký mesiac nemý, bľadý tiene blúdia siným poľom,
obličaj sťa mrtvoly: pokoj čuší po chvoji:

300 Revue Naše Slovensko

niekde v diaľke hlásnik trúbi
pozdnú nočnú hodinu,
ozveny sa duté vlnia,
až kdes’ v tichu vyhynú —:

zrovna, zrovna jako vtedy —!
... Mesiac sadne za hory,
len ty nejdeš dokončiť tie
započaté hovory — — —

VŽDY SI MYSLIM...

Vždy si myslím, naivnosfou

že je Ipeť na starých známych:
všetci idú svojou cestou,

a ja blázon čakám — na nich.

Každý prejde mimo, vedľa,
neobzre sa, nezpomenie,

že nás jedna túžba viedla,
že sme pili na sbratrenie.

A ja predsa neviem zmúdreť,
všade kúsok srdca nechám — —
Mám ho ešte plno v hrudi,
poďte, poďte! Čakám, čakám...

Z %

SMRÁKA SA PÔJDEME...

Smraka sa, stmieva sa, k noci sa chýli.
Od lesa, od hory tak plače, kvili!...
Výčitky neznámych duše sa chytia.

... Vyplniť nádeje nebolo sily —
zapadly, zapadly vo shone žitia...

Oblaky nízko sú, tak letia, letia!...
Žaluje zúfale žaloby marné

ktos’ príliš ubohý z šíreho sveta,
že veril, že čakal, že stárne, stárne...

Smraka sa, stmieva sa... S hora is dola
havrani veslujú do noci spešne.

Ktos" príliš ubohý o pomoc volá,

do tvári hádže nám spomienky hriešne...

Smráka sa, pôjdeme!... Noc je už z pola.

NA RÁNOM...

Nad ránom vstanem ja v našu nedeľu

a prvý voskovicu zažnem čistobielu
šerého chrámu ku ikonostasu.

Svätyne dlažby nemo, bez rušného hlasu
horúcim čelom dotýkať sa bude

znavená hlava moja — — —
Rudé
keď lúče slnka slietnu

na oltár Pána v nedeľu tú kvetnú,
a iní hriešni prídu do kostela,

ja ďaleko už budem od božieho stola — — —
No niekde v zadu, v jednom tmavom kúte,
stáť bude ktosi ticho nepohnute,

a jeho oči slzou zatrbliecu — — —

Ja prvý zažnem pred oltárom sviecu,

ten druhý vzdychne s vôňou v thymiane:

v posviacku túto pomiluj, 6 Pane!

Zavčasu každý z nás v ten sviatok vstane !

“SS

ASKETI.

Bez nehy vychodia mesiace večerov chladných.
S ľadovou prísnosťou zapadnú dennice vo mlhách ranných.

Vymizly spomienky zimnične zvlnených minút.
Vášnivým plápolom nemôžu srdcia nám hynúť.

— Pe u m En

Revue Naše Slovensko 301

Ženy nás klamaly i múdre i hlúpe spôsobom tvrdým.
Zbytočno pomstiť sa na hadoch askétom hrdým.

Kamennú askésu neZli sme chytili do svojej moci,
ťažko sme trávili veľký pôst žiadostných nocí.

Kamennou askésou nežli sa skrotila krv naša vrelá,
leptavou ľútosťou duša nám deň čo deň mrela.

Dnes sme už pokojní, samota žiadneho smútku už nemá.
Minulosť mrtvá je, budúcnosť prázdna a nemá.

Kolo nas stele sa široko step holá, nahá...
Na stípoch stojíme, potulné vetrisko telo nám šľahá.

VÝVOJ FEDERALISMU V RAKOUSKU OD ROKU 1848.

Die rúzných pramenú sestavil R.
1860— 1867.

(> skončené válce v r. 1866 a po vyloučení Rakouska z nčmeckého
spolku, zménil Belcredi svúj nejasný a spíše dualismu naklončný program ve
federalistický. Smérodatnému pfani koruny o uspokojeni Maďarú chtél Belcredi
vyhovéti utvorenim péti stata pod cisafskou korunou a sice:
českého (Čechy, Morava, Slezsko), polského (Halič, Bukovina) uhe r-
ského (Uhry, Sedmihrady), dále jihoslovanského státu a alpských
zemí. Vedeni vnitfního zčízení téchto stati jednotlivých mélo býti pčenecháno
velkostatkáfúm, kdežto společné a vnéjší záležitosti mčly býti vyfizovány
pouze korunou a ministry. Ku provedení tohoto federativního utváfení Ra-
kouska bylo však tfeba souhlasu fíšské rady, která méla vétSinu centralistickou.
Aby fíšská rada nabyla vétSiny federalistické, vymohl Belcredi na korunč
patentem ze dne 2. ledna 1867 mimofddné svolání fišské rady s kompetencí
poradnou, za kterýmž účelem byly dosavadní snémy neuherských zemí roz-
pustény a nové volby rozepsány. Nové snémy byly svolány současné na den
11. února 1867. Delegáti téchto nových snémú méli se sejíti dne 25. února
na mimofddné fiSské radč.

Volby do zemských snčmú skončily vitézstvim federa-
lista. Pfed sestoupením mimofádné fíšské rady shromáždili se nové zvolení
federalističtí poslanci ve Vídni k poradám. Pončvadž tvofili vétSinu fiSské
rady, bylo jisto, že bude jim svčťeno ťešení uherské otázky. Čeští poslanci
dostavili se do této schúze s požadavkem, že neobešlou ani
tuto mimofádnou fiSskou radu, pakli nebude drive uznáno a
zaručeno české státní právo. Vtéto véci nedošlo však ku jednotnému
názoru a zvlášté Poláci prohlásili, že sném haličský každou fíšskou radu
obešle. Tato nesjednocenost mčla velice neblahé následky.

Proti federačnímu projektu hr. Belcrediho zvedl se v némeckém táboňe
ohromný odpor. Na schúzi nčmeckých vúdcú levice, usneseno zahájiti ve

302 Revue Naše Slovensko

všech zemských snémech boj proti volbé do mimofádné ffšské rady a tak
znemožniti uskutečnční téže. Současné brojil vúdce Maďarú Deák proti fede-
ralismu a zasazoval se veškerou mocí a vlivem o provedení dualismu. Tak,
jako se protivili Maďafi rovnoprávnosti rakouských národú
v roce 1848, avroce 1861, tak bezohledné vystoupili i teď a
ukázali se opčtné nejzurivéjsimi nepňáteli federalismu. Ji
na uherském snčmu v listopadu r. 1866 bylo vidčti, že Madati na federalismus
za žádnou cenu nepfistoupi. Výbor 67členný ukončil své práce 6. února 1867
a téhož dne byli si jeho zástupcové Deák a Andrássy jisti vítézstvím. Tretí
a nejzávažnéjší nepritel federalismu objevil se v osobé Beusta, jmenovaného
dne 30. fijna 1866 ministrem zahraničních záležitostí. Ve slepé honbé po od-
veté za prohranou válku s Pruskem navrhl Beust korunč pouze vyrovnání
s Uhry s ponecháním nadvlády v Cislajtánii némeckym liberálum na základč
dosavadní únorové ústavy.

Cisaf rozhodl se pro dualismus. Dne 7. února 1867 byl propuštčn
Belcredi, a ministrpresidentem jmenován Beust. Téhož dne povolán Deák
k cisafi a s ním smluveno vyrovnání s Uhry na základé dualismu. Maďaľi
docílili nejen své neodvislosti, ale i svolení koruny ku spojení Sedmihrad
s Uhry a ku znovuzavedení odvislosti království chorvatského od Uher. Ku
ustavení uherského ministerstva povéren Deákem korunč odporučený Andrássy,
Dne 17. února 1867 oznámeno cisafskym manifestem vyrovnání s Uhry, zfi-
zeno zodpovédné ministerstvo pro zemč koruny uherské a zároveň zrušena
uherská, sedmihradská a chorvatská dvorská kancelaf ve Vídní.

Dne 18. února 1857 svolány zemské snémy, aby vykonaly volby ne již
do mimofádné, nýbrž do ťádné Ťfíš. r., kde mélo se vyrovnání s Uhry schváliti.

Český zemský snčm vypracoval dne 25. února 1867 adresu, ve
které na nátlak velkostatkáfú rozhodnuto neobeslati fišskou radu z dúvodú
statopravnich.

Proti dualismu protestoval téhož dne český sném zemský ústy Dra Riegra:

„My stojíme pred veledúležitým obratem véci v našem životé národním
a státním. Až dosud bylo království české samostatným členem fíše rakouské,
té fiše. kterouž až do r. 1848 i vláda sama jinak nejmenovala než státy ra-
kouskými. V této fiSi pravím, bylo království české osobností samostatnou,
majíci zvláštní státní právo s ní. Nyní pak má se véc ta podstatné zméniti:
cisafstvi rakouské má býti rozloženo na dva státy a do jednoho z nich má
býti vtčleno království české a má tak býti zbaveno své samostatné osobnosti
pravni; má povstati v cisafstvi rakouském nová fiSe, nový stát, o kterémž
posud nikdo nevi jak se nazývati má. Do takové fiSe vstoupiti, odfíci
se všeho toho, co jsme po otcích svych zdédili a čeho si vy-
soce vážime, k tomu my z dobré vile nikdy pfistoupiti ne-
múžeme. Jsme ochotni prinésti občti a postoupiti zastupitel-
stvu celé fíše cokoli jest potfebno k jednoté a moci fiSe, a
též milerádi pfijdeme do rady poradné, ale do takové rady,
která by nás mohla odsouditi a královsví české zbaviti sa

Revue Naše Slovensko 303

‘mostatného státního postavení jeho — my vstoupiti ne-
múžeme.“

Moravský sném naproti tomu své delegáty do riSské rady — ovšem
s ohražením, zvolil. Tím, že Čechové neobeslali žíšskou radu, zasadili nejen
své státoprávní politice, ale i myšlence federativní — ovšem bez zlého úmyslu“
— tézkou ránu. Včtšina zemských snémú byla smýšlení federalistického, ze-
jména pak sném český, moravský, haličský, bukovinský, kráňský, tyrolský a
voralberský. Pfi svorném postupu mohla miti tudíž strana federalistú v fíšské
radč rozhodnou vétSinu, snad i dvč tfetiny hlasú. Centralistická vláda mohla
býti svržena a pak by federalisté museli provésti vyrovnání s Uhry, jež by
zajisté Ro“ bylo dopadlo. Neobesláním fišské rady dana Beustovi vítaná
zbraň. Cesky, moravský a kraňský sném byl rozpuštčn a pi nových volbách
s neslýchaným nátlakem provádčných, podlehla úplnč strana statopravniho
konservativního veľkostatku. Tak vymstila se taktická chyba Čechú, a tím též
osud rakouských Slovanú na dlouhá léta byl zpecetén. Ve všech téchto snč-
mech pomocí velkostatkáfské ústavácké strany zjednána nčmecká vétSina a
volby všude provedeny bez závady pii abstinenci Čechň.

Proti témto volbám podán písemný protest dne 13. dubna 1867 kde
uvedeno :

„Ohražujeme se proti všemu, co by fíšská rada z království českého tak
neoprávnčným zpúsobem obeslaná, učiniti mohla na újmu státnímu i ústav-
nímu právu království tohoto i koruny české, proti právúm národa českého
nebo na zkrácení samosprávy zemské, jakož i proti všemu, co by učinila na
újmu moci a jednoty fiše, ve kteréž spatfujeme palladium národa svého, anebo
na újmu legitimní dynastie naší. Všecka tato usnesení prohlašujeme
již z predu za neplatná a pro obyvateľstvo zemí českých ne-
závazná a budeme se proti nim hájiti všemi prostčedky práva a zákona.

Dne 2. brezna 1867 zrušeno státní ministerstvo a zňízeno cislajtánské.

Dne 20. kvétna 1867 zahájena fíšská rada za pčedsednictví Dra Giskry
a bez prítomnosti Čechú schválena témét jednohlasné vládní
adresa o uherském vyrovnání dualistickém. Zrada Polákú pro-
vedena tím, že za cenu hlasování povolena jim v Haliči nadvláda nad Rusíny.
Dne 8. června provedena uherská korunovace a sice následkem nedohodnutí
chorvatského snému s korunou, bez prítomností Chorvatú, a na dúkaz úplného
smífení s Maďary daroval král 100.00 dukátú jakožto korunovační dar témže
honvédúm, ktefí v r. 1848-9 proti nému povstali. Státními základními zákony
ze dne 21. prosince 1867 zrizena tak zvaná prosincová ústava.

Tak tragicky skončen boj o federaci fíše zahájený rokem 1848.

1868— 1871.

Nedostatek slovanského souručenství a jednotného programu vymstil se
nejen u Čechú, ale i u Chorvatú. Nevdčk Vidné za služby dynastii v r. 1848
prokázané, dokumentovaný bachovským absolutismem a germanisaci rozjittil

304 Revue Naše Slovensko

Chorvaty do té míry, že odvrátili se úplnč od Vidné a považovali posléze
spojení s korunou uherskou za prostfedek ku dosažení své neodvislosti. Pt
tom zapomínali však na to, že svým pasivním odporem seslabují posici ra-
kouských Slovanú. Skutečnč též jejich požadavky nebyly v.roce 1867 ani
“Korunou ani Maďary povšimnuty a vyrovnání ponecháno až na rok 1868.
Pončvadž chorvatský zemský snčm nechtčl pripustiti omezení práv království
chorvatského, sáhnuto bylo k násilí.

Aby docílena byla na chorvatském snému vétSina pro vyrovnání
s Uherskem, oktrojován za tím účelem volební fad a vynikajici vlastenci chor-
vatští pozavíráni. Dne 9. ledna 1868 zahájený sném mčl též pomocí virilistú
unionistickou včtšinu, kdežto národní poslanci sném opustili. Vládní predloha
o vyrovani pľijata byla v Zahfebu 24. záfí 1858 a vPešti o čtyry dny pozdéji.
Tímto násilným zpúsobem dokonáno bylo dílo dualismu. Maďafi majíce moc
v ruce, postarali se též ihned o zvýšení moci jazyka maďarského. Dne 19. list.
1868 odhlasován známý národnostní zákon, maďarština ustanovena státním
jazykem a zavedena do zákonodárných sború, jakož i do všech sború správy
království uherského.

Čechové trvali na svém stanovisku, že neuznávají dualism ani tíšské rady
cislajtánské. Pfi tom myšlenka federativní ustupovala víc a více nazírání čisté
státoprávnímu. Na prvním českém zemském snému po dualistickém vyrovnáni
na 22. srpna 1868 svolaném, podali čeští poslanci památnou deklaraci, kdež
v 10 bodech dúraznč protestováno proti nové ústavč a kde kladen zvláštní
dúraz na státoprávní postavení zemí koruny české. Po této deklaraci opustili
všichni čeští poslanci zemský sném. RovnéZ i na moravském snému podáno
osvčdčení podobného znéni a národní poslanci taktéž opustili sném. Muzny
projev českých poslancú mčl v zápští neslýchané persekuce. Generál Koller
jmenován místodržitelem v Čechách a pražská obecní stráž nahrazena státní.
Persekuce let 1868—1870 zocelily však český národ a pfi každé doplňovacií
volbé do snému aneb pfi nových voľbách po rozpuštční snému vždy zvitézili
opčt jednomyslné čeští deklaranti. V této dobč české pasivni politiky prová-
dčly ostatní snémy se slovanskou vétSinou oposiční politiku aktivní. Tak žádali
Poláci resolucí v roče 1868 kancléfe pro Halič a rozšífení autonomie v oboru
zákonodárství, soudnictví a Skolstvi. Slovinci žádali v krajinském snému
v roce 1869 o uskutečnéní království illyrského s Krajinou, slovinskou části
Korutan, Štýrska a Prímoí. V r. 1870 podal ministrpresident Hasner v fiSské
radč návrh, aby v prípadč, že by zemský sném néktery se usnesl na neobe-
slání ti8ské rady, byly zavedeny primé volby. To mélo za následek, že polští
a 12 jiných slovanských poslancú složilo mandáty. Revise ústavy jevila se
stále nutnčjší a dne 12. dubna 1870 jmenován Potocki s úlohou, aby
s Poláky a Čechy učinil státoprávní narovnání. Vyjednávání se však v Praze
nezdafilo, ač téhoz roku pri volbách do českého snému zvitézila v obou sku-
pinách historická šlechta. Aby mohlo býti vyslechnuto královské poseiství,
usneseno obeslati český sném.

CS m mn -—

ee fe V.“ Ps

| á
154 :

+
“1. kd g. U
= k A ee .
. A
a >
U
a

Luhačovice: Lesni kaplička.

Zatisi.

Luhačovice

NL. ml]

‘Revue Naše Slovensko 305

Dne 30. srpna 1870 sešel se sném a v královském poselství uvedeno
bylo následujíci prohlášení :

„Páni, kteréž velká část Našeho království Českého na jevo dává, aby
revise postavení jeho k veškeré fiSi pčedsevzala, jest pčedmčtem bedlivého
uvažování. Vláda bude pilnč k tomu pfihlizeti, aby tomuto pfani v srovna-
losti s potfebami mocnáfství a na základé konstitučního veškerého práva a
rovné slušnosti ke všem částem vyhovéla.“ Ke konci poselstvi vyzývá se sném,
aby volby do fiSské rady vykonal.

Český snčm odpovédél federalistickou a protidualistickou adresou, kde
uvedeno : |

»Prihlizejice k vážnému stavu fiSe i aby usnadnčno bylo neprodlené zjed-
nani celistvého zastupitelstva mocnafstvi pro tentokráte a bez
všeliké újmy na svobodném právu tohoto království, aby rozhodovalo o sobé
samo, jsme ochotni vypraviti ze svého sttedu poslance, kteží by zastupovali
království České co království vdelegacích, jakožto v celistvém
zastupitelstvu všechkrálovství a zemí fiše.“

Současné usnesli se čeští poslanci na neobeslání fíšské rady, coz odú-
vodnili v dúležitém pamčtním spise, kde výslovné uvedeno:

„Státní základní zákon daný dne 21. prosince 1867 zdčlán byl bez plat-
ného svolení království českého a ruší do dna státoprávní a ústavní pomčry
tohoto království, upírá zemi svéprávnost, jakož i historicko-politickou osob-
nosť: vstoupení na púdu ústavy dané onémi základními zákony a obeslání
fíšské rady pro zemč neuherské obsahovalo by v sobč skutkem zťeknutí se
svrchovanosti a svévládnosti království českého, ano i vzdání se veškerého
práva státního.“

Adresa a pamčtní spis zemského snému podána byla císafi v audienci
dne 18. zati 1870. V této audienci cisaf prohlásil, že stavajici
púdu ústavní neopustí.

Po této audienci vydal císať zemskému snčmu nový reskript, kde opétné
kladen dúraz na stavajici ústavu a na nutnost obeslani fíšské rady. Ohledné
české koruny praveno:

„My jsme Sobé včdomi lesku, jímžto koruna Našeho krá-
lovství Českého vážnost a moc NaSehomocndistvi obestrela,
My jsme se také natom ustanovili, kralovstvi tomu znova
nedílnost a neodcizitelnost zemé nezrušitelné pisemné
stvrditi a tak jako u Našich osvícených prfedkú má koruno-
vani českou korunou vnitčnímu spojení s národem českým
lesknoucí význam dáti.“

Na tento nový reskript odpovédél český sném druhou adresou, kde roz-
hodným zpúsobem prohlášeno, že Čechové do fi&ské rady cislajtánské vstou-
piti nemohou a nesmí. Hned na to, patentem ze dne 5. fijna 1870 vypsány
v Čechách pfimé volby do fišské rady. Zvolení čeští poslanci ovšem do ťíšské
rady taktéž nevkročili.

306 Revue Naše Slovensko

Dne 7. února 1871 rozhodla se koruna konečné pro federaci Cislajtánie
a pňedsedou ministerstva jmenován hrabč Hohenwarth s úkolem, aby privodil
vyrovnáni s Poláky a Čechy. Do ministerstva povolán Habétinek, Jiretek
a Polák Grocholski. Začátek zdál se býti slibnym; hr. Bohuslav Chotek jme-
nován mistodrzitelem a kníže Jifí Lobkowicz maršálkem. Dne 12. srpna
1871 rozpuštčna fíšská rada, jakož i všecky zemské snčmy s centralistickou
včtšinou. V českém snému dne 14. záčí 1871 čten byl cisafsky reskript, kde
uvedeno:

„Jest žádost Naše, aby nejprve svazky Našeho království Českého s ve-
škerou risi, jichž revisi jsme reskriptem Naším daným dne 25. srpna 1870
slibili, zpúsobem všestrannč spravedlivým a uspokojujicim konečné se uspo-
fádaly. |
Majíce v paméti státoprávní postavení koruny České a
jsouce Sobé povédomi slávy a moci, kteréž tato koruna Nám
a pčedkúm Našim propújčila, mimo to jsouce pamétlivi ne-
oblomné vérnosti, s kterou obyvateľstvo zemé české každé
doby trún náš podporovalo, uznáváme rádi práva tohoto krá-
lovství a jsme hotovi, totouznanipfisahon Našíkorunovační
obnoviti.

Avšak My nemäžeme se s druhé strany vytáhnouti ze slavných závazkú,
v které jsme naproti Našim jiným královstvím a zemím vešli diplomem Naším
daným dne 20. fijna r. 1860, základními zákony státními dne 26. února 1861
a dne 21. prosince 1868 a prísahou korunovační, vykonanou Našemu krá-
lovství Uherskému.“

Na tento královský reskript odpovédél český sném adresou, kde uvedeno:

„ Tímto smérem vyložili jsme nové upravení státoprávních pomčrú zemé
české fadou fundamentálních článkú, které by schválením snému plné opráv-
nčného a stvrzením Vašeho Veličenstva nabyly platnosti základního zákona
v králoství Českém. Šetčíce ončch ohledú o dokonalých událostech, nemohli
jsme jinak, než uznati za neporušitelné pokládati, co v krá-
lovství Uherském úmluvou zákonného snému s Vaším Veli-
čenstvem a prisahou korunovačnístaloseprávema zákone m.
Za tou pťíčinou vyslovilo by království České ve fundamen-
talnich článcích dodatečné as platnosti práva prístup
svúj kúmluvé svým časem skrálovstvím Uherským bez
jeho spolupúsobení učinéné.

Rovnéz určité osvčdčili jsme snahu, abychom jednotu a moc celé fiše
všelikým zpúsobem podporovali a sílili, pevný a nerozlučný svazek všech části
její zachovali a utvrzovali. Hledíc k mezím, které jsou položeny společnému
vytizovani véci společných úmluvou s Uhry, musili jsme vyhraditi království
Českému ve všech záležitostech, jichž se ona úmluva nedotýká, plné právo
sebeurčení a samosprávy. To na zfeteli majíce, ustanovili jsme, že sném
uznává za společné všechny ty záležitosti všech království a zemí, které byly
pri vyrovnání s Uhry za společné prohlášeny. Ty pak společné záležitosti,

Revue Naše Slovensko 307

které následkem vyrovnání s Uhry nemohou se společnč pro celé mocnáfství
yfizavati, pčenesl sném království českého v téchto fundamentálních článcích
na zvláštní k tomu konci svolaný sjezd delegátú ze snémt království a zemí
ke korunč uherské nenáležitých.“

Fundamentální články s dr. Riegrem smluvené sestávaly z 18 bodú, jež
mély míti platnost zákonú základních. Témito články pňiznána království če-
skému pfibliZné taková samospráva v Pfedlitavsku, jako chorvatskému krá-
lovství v Uhrách.

Moravský zemský sném souhlasil úplné s fundamentálními články a
v státoprávním pomčru zemí koruny české požadoval sném, aby pomér všech
tfí korunních zemí záležel vždy na tom, Ze by vedle sebe pod společným:
králem postaveny byly. Zachovávajíc meze tohoto zákonného svazku v této
spojitosti, méla by každá zemč samostatnost v zákonodárství a ve správč.
O stycích mezi témito tfemi zemčmi požadoval sném, aby sprostfedkovany
byly společným královským kancléfem českým.

Jak daleko Čechové odchýlili se od své pôvodní státoprávní deklarace
vysvítá z toho, že fundamentálky týkaly se jediné kralovstvi
Českéhoanikoli zemíkoruny české. Vláda o fundamentálkách
s moravským snčmem vúbec nevyjednávala.

Ku schválení fundamentálek bylo již vše pňipraveno a federalisté méli
v fišské radč zajišténou dvoutfetinovou vétsinu.

V té dobé pracovali nepfatelé federalismu zufivé proti uskutečnční článkú
fundamentálních a zejména Maďači všemi silami hledčli vyrovnání s Čechy
zmariti. V tomto svém potinani podníceni byli oposicí Chorvatú proti Uhrám.
Záfijovým manifestem žádali Chorvaté zrušení uhersko-chorvatského vyrovnání
a domáhali se trialismu. V obavč pfed vitézstvim myšlénky federativní vyslovil
.se maďarský vúdce Fr. Deák o českém vyrovnani:

„Kdyby Rakousko pfestalo býti státem, kompaktní skupinou, kdyby se
rozpadlo na český, slovinský, tyrolský a némecky generální sném, pak by byl
dualismus vážné ohrožen, nikoli zrušen a pak nastala by Uhersku povinnost,
aby uvažovalo, zda nový fád pfijmouti múže. Uhry mají již z té pľíčiny
vitální zájem na tom, aby v Rakousku nenastal federalismus, pončvadž spojení
jihoslovanských a chorvatských rýpalú a štváčú s českými agitátory nade vší
pochybnost dokázáno jest. Já a moje stranaa také vláda sledu-
jeme bojliberálních Néámcú za jejich ústavu snejvňe-
lejšími sympatiemi.“

Nátlakem Beusta a Andrássyho články fundamentální padly a dne 26. fijna
1871 podalo ministerstvo hr. Hohenwarta demisi. Tim, že fundamen-
tální články nebyly uzákonény, nebylo též snémem če-
ským zákonité schváleno vyrovnani sUhry zroku 1867.

Jestliže čeští státoprávníci vidčli uskutečnční svého programu ve federa-
tivnim upravení celé monarchie se společnými delegacemi všech království a
zemí, omezili od památné audience dne 18. zari 1870, kdy panovník prohlásil,

20%

308 Revue Naše Slovensko

ze. ústavu již mčniti. nebude, — svúj program. pouze na zemé neuherské. Tim,
že fundamentální články padly, dodčlali se čeští politikové i na svém pied-
litavském programu porážky. Sjezd federalistú zemí neuherských konaný
v listopadu r. 1871 v Praze za účelem rozbití H8ské rady končil naprostym
fiaskem a Čechové zústali nadále v pasivní politice: osamocení. — (Pokračování.)

O DOLNOZEMSKÝCH SLOVÁKOCH.

(Dokončenie. |

[NÝ sa uprieť, Slováci podliehali na Dolnej zemi rôznym vlivom, poneváč

majú tých najrôznejších susedov. Slovenský národný ráz mizí vo všetkom:
v krojoch, zvykoch, spevoch a niekde i v reči. Mäkká slovenská povaha
ľahko vníma charaktery okolných národností. Pýtáme. sa, či vlastne škodí
toto našemu národnému životu? Tam, kde sú Slováci už prebudení, nielen
že vliv Maďarov, Srbov lebo Rumunov neškodí, ale je i prospešný, nakoľko
vychováva zo Slovákov ľudí smelých, ráznych (vliv Srbov a Maďarov), a hú-
žovnatých k svojeti (vliv Rumunov). Podobne neškodí .nám ani vliv Ameriky,
ktorá vychováva nám uvedomelých a smelých ľudí. — Tam, kde sú Slováci
dosiaľ neprebudení, každý cudzí vliv je veľmi škodlivý. A tu nastáva veliká
úloha buditeľom.

V najnovších časoch život národný rozprúdi sa tak, že nemusí byť tej
najmenšej obavy o dolnozemských Slovákov. Ovšem, treba ešte stálej a vy-
trvalej práce buditeľskej, ktorá by mala pripadnúť intelligencii — ale nedo-
statok tejto ukazuje sa vždy viac. Že jej tam neni, je chybou našich predkov,
ktorí každého považovali za ztrateného, ktorý sa na Dolnú zem odvážil.

Bývalá sloboda vo veciach národných je už tiež preč. Známkou naj-
novšieho národného života je prenasledovanie Slovákov pre jejich národnosť,
ale bez úspechu. — Evanjelická církevná vrchnosť v prenasledovaní a šovi-
nismu dáva vláde príklad. Známe sú surovosti spáchané na ev. farárovi
L. Hrdličkovi a učiteľovi Stykovi v Slov. Komlóši, na novosadských a posledne
i na kovačičských Slovákoch. A od tej doby, čo začína sa prenasledovanie,
kvitne národný život vždy krajšie. Divadelné predstavenia, besedy, koncerty
poriadané našskými spevokolmi, sú každým rokom hojnejšie. Potreba ľudových
knižníc (o ktorých sa predtým myslelo, že sú pre ľud zbytočné) je vždy
väčšia. Zakladajú sa spolky. Z najnovších je naďlacký ľudový kruh, ktorý
po štyrročnej činnosti stal sa najmocnčjším slovenským spolkom na Dolnej
zemi. Z jeho pôsobenia dá sa pozorovať, že spolkový život mezi dolnozemskými
Slovákmi je čulý a zdravý.

V našom národnom živote hrajú časopisy úlohu väčšiu, než kdekoľvek
inde. Sverená im je výchova celého národa od najstaršieho až po toho,
ktorý učí sa práve čítať. Nahradzujú Slovákovi to, čo nemohla dať škola

Revue Nase Slovensko 309

a kniha, ktorej je nedostatok. Preto čítanie časopisov a počet knižníc je
jakýmsi meritkom prebudenosti národnej. A dolnozemskí Slováci čítajú radi.
Jejich miestne záujmy národné i hospodárske háji vidiecky časopis „Dolno-
zemský Slovák“ vychádzajúci v Novom Sade. „Slov. Týždenník“ doniesol
tiež mnoho svetla do naších krajov. |

Dolnozemskí Slováci hlavnými činiteľmi sú vo 4 volebných okresoch
(Sarvaš, Čaba, Kulpín, Naďlak). Národní kandidáti vystúpili dosial ve dvoch:
v kulpínskom, kde zvolený bol po dva razy Milan Hodža, a v naďlackom,
kde Slováci sami o sebe sú v menšine a k cielu môžu doisť len rumunskou
pomocou. Na Čabe vystúpil neuvedomelý Slovák O. Achim, na Sarvaši
dosial Slovák nevystúpil.

Od tej doby, jako zpozorovala vláda tento „pánslavský svet“) na
dolniakoch, neprestala si lámať hlavu, jakým zpôsobom slovenské okresy
volebné oslabí.

Oslabiť Slovákov v cirkvi podarilo sa tak, že slovenské cirkve pridelené
boly k maďarským váäčšinám, ktoré rozhodujú svojmi hlasmi.

Strediska národného života Dolná zem dosiaľ nemá. V budúcnosti mohla
by to byť Čaba, táto najväčšia slovenská obec Ale Čaba i Sarvaš čaká ešte
svojho buditeľa. Buditeľská práca medzi dolnozemskými Slovákmi není ani
z polovice tak ťažká, jako na hornom vidieku. Jediný rázny človek strhne
za sebou celú obec. Ale takýto intelligent odkázaný je napotom na svojich
sedliakov vo všetkom: maďarónska intelligencia sa s ním nestýka a slovenských
intelligentných kruhov nieto. Na Čabe už svitá, ale Sarvaš spí. A vydobitím
týchto dvoch bohatých a velikých obcí získali by sme mnoho.

Najživšie body národného života dolnozemských Slovákov, na kterých sa
v posledných časoch národný život neobyčajno mnohosľubne počal rozvíjať,
sú Petrovec, Nový Sad a Nadlak.

x ‘ *

Konečne pochopilo sa i u nas, Ze len národ hospodársky silný a samo-
statný domôže sa snadnejšie i politických práv — a teraz napráva sa stará
chyba tým, že hromadným zakládaním bank hľadí sa národný kapitál čím
viac sosíliť.

Že dolnozemskí Slováci sa nepomaďarčili, môžeme ďakovať konečne pria-
znivým hospodárskym pomerom, do ktorých sa príjduc na Dolnú zem dostali.
Úrodné roviny pilne obrábané, hojne odmeňovaly roľníkov a prispievaly
K jejich zámožnosti. Tam, kde usadilí sa slovenskí osadníci, už po krátkom
čase prešlo celé okolie do jejich rúk.

Nebolo-li v okolí jednej osady už viac zeme na predaj, vyslala osada
svoj vysťahovalecký roj. Tak pochádza skoro celá skupina békéšskych slo-
venských osad od Čaby, ktorá vysielajúc neustále nové húfy, dala vznik osadám

*) S týmto názvom vyšla i maďarská brožura o dol. Slovákoch : Panszláv világ az
Alfóldón. Stelfzer (1) Frigyes 1887.

310 Revue Naše Slovensko

so Slovenským Komlóšom v čele, ktorý založil zas v Čanáde naďlackú
skupinu osad. Najnovší roj vyletel z Naďlaku do Bulharska. Naďlackí Slováci,
nemajúc už nedostač zeme v okolí Naďlaku, založili v Bulharsku osadu Horní
Mitropolu, ktorá utešene prekvitá. (Nár. Noviny roč. XXXVII. 1907 č. 2., 4.
a 5: „Dva dni u slovenských osadníkov v Hornej Mitropole v Bulharsku.“
Píše Slovák p. Zachej, veľkoobchodník v Sofii.)

Najviac zaujímavý pre nás je terajší stav hospodarsky dolnozemskych:
Slovákov.

Dolnozemskí Slováci sú roľníci po otcoch, ktorého zamestnania sa
húževnate pridržujú : tým sa majetky delia a zem, ktorej predsa nepribúda, je
vždy drahšia. Túha po zemi je až príslovečná. (Hovorí sa, že keď má dolno-
zem. Slovák stovku, dve si vypožičia, aby kúpil zeme.) Neviem, čomu sa to
má pripisovať: či vrodenej láske k zemi a hospodárstvu, či všeobecnej lač-
ností po zemi.

Polné hospodárenie u dolnozemských Slovákov je neracionálne a moc
sa v ňom tratí. Hospodári sa tak, jako sa hospodarilo pred 100—150 rokmi.
Že hospodárenie sa pri tom vypláca, možné je len pri výnimečne úrodnej
čiernej zemi. Ň

Z hospodárskych plodín pestujú sa vo veľkej miere žito a kukurica.
Iné hospodárske plodiny sa nepestujú, aspoň nie v takej miere, aby tvorily
vážny článok na trhu, chov dobytka, tento nejvýnosnejší pramen pol. hospo-
dára je nepatrný. Tu najviac patrná je neracionálnosť hospodárenia. Ale že
sa dá s obrovským úspechom hospodáriť, dokazujú bratia Češi, ktorí osadili
sa v aradskej stolici v Nemeckom Peregu. Vliv jejích spôsobu hospodárenia
ukazuje sa i na blízkych Slovákoch, zvlášte na najbližších susedoch naďlackých,
ktorí stoja hospodársky najvyše medzi dol. Slovákmi. Dobrí pilní hospodári sú
tiež -„báčanskí Slováci, ktorí v posledné časy pestujú s úspechom i chmeľ.
(Vliv niektorých podnikavých jednotlivcov.)

Stav polného hospodárstva u dolnozemských Slovákov a v krajine vôbec
klesá a bude vždy horší a horší. Vinu všetkého nesie naša nesvedomitá vláda,
ktorá síce valí stále nové bremená na roľníkov, ale nestará sa ani najmenej
o zákony na ochranu polného hospodárenia. Dolnozemskí Slováci (a národ-
nosti vôbec) nemajú ani jedinej slovenskej hospodárskej školy. — Reforma
pol. hospodárstva u dol. Slovákov je nutná a musí sa stať v čase krátkom,
aby bola čo najužitočnejšia.

Jak už vyše bolo podotknuté, dolnozemski Slováci sú roľníci a na svojom
stave Inú s húžovnatosťou. Neradi venujú sa inému zamestnaniu. Následok
toho je ten, že remeseľníci sú väčšinou pôvodu cudzieho. Dalo by sa
očakávať, že dolnozemskí Slováci, jako ľudia zámožnejší, hojne vysielajú: mlá-
deže na štúdie. Študujú neradi. Počet študujúcich dolnozemských Slovákov je
v nepomere so zámožnosťou. Preto chybou je tá húžovnatosť, ktorou držia sa
dolnozemskí Slováci roľníctva. A túto chybu cítime čím ďalej tým viac. Ne-
dostatok našinských remeseľníkov, vzdelaných a konkurencie schopných ob-
» chodníkov a nedostatok intelligencie vôbec je teraz citeľnejší, jako kedykoľvek

Revue Naše Slovensko 311

indy. A sú to na prvom mieste dolnozemskí Slováci, ktorí si týchto potreb-
ných ľudí sami pre seba majú vychovávať.

K nebezpečenstvam, ohrožujúcim slovenskych roľníkov, patrí tiež mzdové
hnutie polnohospodárskych robotníkov. Zemedelský socialism rozšírie sa medzi
našim slovenským rubotnym ľudom v poslednejších rokoch. Socialistické hnutie
čelilo predne proti veľkostatkom a panským latifundiam, kde skutočne zne-
užíva sa robotnými silami. Ale toto hnutie, ktoré nechce robiť výminky, neni
ani najmenej nutné proti drobným slovenským gazdom. Dolnozemskí slovenskí
socialisti, ktorí jako začiatočníci pochopujú socialism z toho najideálnejšieho
stanoviska, môžu mať pravdu vôči veľkostatkom, ale hrešia proti slovenským
gazdom, ktorí tak pracujú jako každý z nich. Niekoľko stávok, ktoré riadi
krajinský svaz polnohospodárskych robotníkov a jehož sú i naši socialisti bez
výminky poslušni, môže uvrhnúť našeho roľníka do krajnej núdze. Väčšie
slovenské hospodárstva, znemožnené takto samými slovenskými socialistmi,
budú potom prechádzať (aspoň veliká čiastka z nich) do rúk cudzích : ale soc.
demokrati ich nepokúpia. Takto zlom, ktoré páchajú na vlastných bratoch,
dostanú sa v cudzie jarmo, v poddanstvo a robotu ešte váčšiu.

V terajšej dobe pozorovať pekný hospodársky rozmach u dolnozemských
Slovákov. Zakladajú sa čule potravné a hospodárské spolky, vzájomné po-
mocnice vykazujú priaznivé výsledky. (Najmocnejší z potravných spolkov je
nadlacky, založený s pomocou rumunskou. So svojou filiálkou vykazuje od-
predaj zbožia ročne až do 300.000 K.) Spotreba peňazí stále velká, následkom
toho malé vklady u peňažných ústavov. Najväčší peňažný slovenský ústav na
Dolnej zemi je „Naďlacká ľudová banka“ se zákl. kapitáloni K 200.000, ktorá
so zdarom účinkuje a sa vzmáha. Ovšem, sú ešte celé bohaté vidieky bez
slovenského peňažného ústavu i obchodu. Na prvom mieste stojí Čaba. Táto
obrovská osada stvorená je pre slovanský obchod: obyvatelia Slováci, čulá
premávka, zámožnosť. Je sa čo diviť, že toto výhodné miesto neni dosial za-
ujaté. Bolo by iste v prospech bratov Čechov, ktorí hľadajú obchodné styky
na Balkáne, aby opevnili túto vážnu posiciu českým kapitálom. (Viď o tomto
brožúru „Cestou na Soluň“. Malá knihovna „Merkuru“ Praha 1905).

A iné bohaté miesta, zaujaté Slovákmi (Sarvaš, Komlóš) čakajú len na
zosilenie slovenského kapitálu, ktorý ich čo mocné bašty obsadí.

Národný i hospodársky život dolnozem. Slovákov potrebuje mnehej pod-
pory; mnoho vytrvalej práce je treba, aby všetko stálo na slovenských nohách.
Teraz, bohužial, neni možno pracovať s úplnou intensivitou na kolóniach, keď
naše materské telo tiež potrebuje pomoci. Ale malo by sa uvážiť, kde je väčšia
potreba práce: Či tam, kde Slovák žije kompaktne, teda kde je menej vysta-
vený zhubným vlivom maďarizácie a cudzoty vôbec, a lebo tam, kde každým
dňom môže sa vliať do maďarského mora, kde denne je vystavený cudzinským
nápadom celých nepriateľských hord — ale kde prácou v bohatom prostrední
môžeme oslabiť nepriateľa priamo v srdci, kde môžeme si vydobiť najsilnejšie
pomocné bašty postavené v samom stredu nepriateľského tábora? Isté je, že
na dolnozemské slovenské osady sa nezabudne, že dôjdu svojho ocenenia.

- _ -

312 Revue Naše Slovensko

Tieto slovenské piliere k mostom, ktoré spojovať budú západných Slo-
vanov s južnými, budú sa opevňovať aspoň v budúcnosti, a pri práci stretnú
sa naše ruky iste i s inými bratskými slovanskými, ktoré touto prácou pomôžu
nám oslabiť starého nepriateľa. Slovenská literatura zaoberala sa dosial dosť
málo dolnozemskými Slovákmi: obmedzila sa len na skrovné brožurky a kra-
ťučké monografie jednotlivých slovenských cirkví, ktoré skládané boly obyčajne
k dajakým sľavnosťam miestnými fararmi. Takúto monografiu má už skoro
každá slovenská dolnozemská obec. Najobsažnejšia z brožúr o dolnoz. Slovákoch
je „Báč-Sriemski Slováci“ od F. Kutlíka. Viacerými článkami zpomenuli dolno-
zemských Slovákov „Slovenské Pohľady“. (Nadlak )

ZN
P. S. ČAMBURSKÝ:

O PARASITISMU VE VEREJNÉM ŽIVOTÉ UHERSKÉM.
(Pokračování.) |

[_)-ctikctepym dokladem toho je publicistika maďarská. Vizme jeden pfíklad,
. uvádčný také nejnovčjší brožurou o uherských pomérech politických, nade-
psanou „Der wahre Franz Kossuth“ a obirajici se vefejnou činností Franca
Kossutha a koaličníkú kolem ného seskupených:

„15. bfezna 1902 založil Franc Kossuth s Martinem Dienesem „dále s Lud-
víkem Hentallerem, Pavlem Nessim a Zoltánem Papem denník „Fúggetlen
Magyarország“ bez jediného haléfe penéz, jedinš kauciemi redaktorú, spolu-.
pracovníkú a osobnictva nastavajiciho podniku. V soudní sini fíká se takovym
manipulacím „kauciový švindl“.

- Kdesi získán úvšr na dva tisíce korun a s touto špetkou započal Kossuth
denník. List nazval dokonce „Neodvislým Uherskem“ — „Fúggetlen Magyar-
ország“. Smčle doufaje v kauce a obchodní využití jména Kossuthova nechal
si zakladatel pronajmouti ve Vacovské ulici jeden celý dim. V prvním patie
byla redakce, v prízemí administrace a ve sklepč tiskárna. Pro podnik na-
prosto nezajišténý vzala se pak na úvčr rotačka i písma Ostatní .vše zakrylo
se kaucemi. Pak už prikročilo se vesele k založení akciové společnosti sc
základním kapitálem 120.000 tisíc korun v 600 200korunových akciích. Na
téchto 600 akcií nesplatil se ani jediný haléf a započalo se se starým
švindlem: akciová společnost byla sice dne 9. února 1902 oznámena, avšak
pokus spenčžiti akcie odložen na dobu pozdéjsi. Pokračováno docela tak, jako
S „Vlasteneckou pojišťující společnosti“. Franc Kossuth uvolil se psáti na své
stoupence na sta listúv a poslanci i obchodní cestujici namáhali se o pfekot,
aby bezcenné, nesplacené akcie prodali jiným poslancúm a pak stranníkúm
Kossuthovým, zvlášté pak venkovanúm. Mimo to pak donuceny ke koupi
podle starých osvčdčených pravidel revolverové žurnalitiky také četné jiné
podniky. Mnoho lidí v Uhrách oplakává dosud své peníze, tehdy ztracené.
Avšak Franc Kossuth na prázdno neodešel. Domohl se ročního príjmu 12.000

Luhačovice: Pohled od Alojzky.

Luhačovice: Vila Jestfabi.

Revue Naše Slovensko 313

korun. Tento obnos si vymohl pres to, že nové založený list nemčl jeSté ani
jediného pfedplatitele, nemél takrka žádného základního jméni a pres to, že
za vnadidlo používal jméno Kossuthovo, nemohl ještč ani po roce vykázati
tisíc predplatiteli.

Franc Kossuth neobdržel však zminény obnos za spolupracovnictvi, nýbrž
za svou činnost agentskou. Nebof Franc Kossuth odprodal bezcenné akcie
dále, u vlády Kolomana Szélla vymohl pro list roční paušál uherských stát-
ních dráh 12.000 korun, podobné u „Vlastenecké pojišťujíci společnosti“, začež
fediteli jmenované společnosti Pavlu Tóthovi dopomohl k fediteľství „Neod-
vislých Uher“. Také u „První uherské všeobecné pojišťujíci společnosti“ —
jejiz feditel Ormódi zachránil jej už jednou pred skandálem, hanbou a krimi-
nálem — vymohl svému podniku roční paušál. Mimo to pújčil si v „Úvčrní
bance“, „Obchodní bance“ a „Peštské vlastenecké spofitelné“ — vesmés to
penčžních ústavú Kolomanem Széllem založených — značné peníze, pčedpo-
kládaje, že jich nebude musití zaplatiti. Nadto primél Kossuth stranu neod-
vislosti, sestavajici tehdy z osmdesáti členúv, aby každý její člen platil na
jeho podnik stálou roční subvenci 200 korun. V [été r. 1902 podarilo se mu
také svúj návrh ve vefejné schúzi strany neodvislosti prosaditi. Avšak uza-
vfení téhož smyslu nebylo nikdy provedeno, pončvadž stranníci Kossuthovi
se pred svým pfedsedou soukromč po sobč všichni osvédčili, že nejsou
ochotni svého predsedu takovým zpúsobem nepfimo vydržovati.

„Tedy „Flggetlen Magyarország“ zalcžen byl v nadčjích na paušály.
Avšak zakládati žurnály na paušály, tento zpúsob existence takfka nevynašii
pánové od „Fúggetlen Magyarországu“, v Pešti zná tento zpúsob takrka
každý, kdo otfel se aspoň pončkud o redakci. Domníváte se, že velké žur-
nály peštské existují z pčedplatného a insertú? Chyba lávky. Tak v Pešti
existovati vúbec nelze.

Prede dvéma lety člen pešťského parlamentu hrabé Mikuláš Szemere vy-
krámil fakta pokládaná dotud za vefejnou tajnost, dokazuje, že maďarské den-
níky už leta dostávají vysoké paušály od vlád, od klubú, od státních i sou-
kromých společností, a to bez ohledu, zda patričný list je vládní, či oposiční.
Paušální obnosy pohybují se mezi ročními 5 až 60 tisíci korunami, z jedné
strany, tak že néktery list takovým zpúsobem získává ročné až 200.000 K.
Cini to pešťské listy, činí venkovské s tim rozdílem, že tyto vydržuje „slavná
župa“.

R. 1906 pracovaly se ztrátou denníky : Az Ujság — 49.000 kor., Magyar -
ország, Magyar Sz6 — 147.000 kor., Magyar Estilap, Friss Ujság, Pesti Napló
— 45.000 kor., Magyar Állam. Podobnč vykazují ztrátu týdenníky : Borsszem
Janko, Ország Világ.

Tak udržuje se 25 denníkú v Pešti. Venkov zafizen je co do literatury
rovnéz velkolepé parasitsky. Maďarská národní píseň zní „Hirôs város az
alfóldón Kecskemét“ t. j. „Slavné mčsto na uherské nížinč Kečkemét“. Toto
slavné mésto má 57.812 duší a má také svou tiskárnu a list „Kecskeméti
Lapok“. Tiskárna ta má hrdou firmu: „První ketkemetské časopisy vydáva-

314 Revue Naše Slovensko

jicí společnost a knihtiskárna“. Má svého pfedsedu, osm výború, feditele,
čtyry dozorčí výbory, pokladníka a účetního a — 10.000 korun akciového
kapitálu. Podobné srdce Maďarstva mésto Debrecín se 75.000 obyvateli. Má
král. soudní stolici, sídlo helvetského biskupa, finanční feditelství, obchodní
a prúmyslovou komoru, mimo to dvacetdva jiných účadú, dvč gymnasia,
vyšší reálku, stfedni obchodní školu, právnickou akademii, učiteľský ústav,
helvetský knčžský semináť, zemskou hospodafskou akademii, rolnickou školu,
pres tficet akciových společností, asi tolikéž spolkú dobročinných a zábavných
a mésto toto vyhlídnuto je za nastavajici sídlo treti uherské university a má
„Debrecínský akciový podnik pro vydávánií časopisú“ s akciovým kapitálem
22.000 korun. Že v Uhrách je takový kapitál dostatečný k mohutnému šírení
osvčty, to dokazuje veľkolepý tento podnik tím, že vydává denník „Debreczen“.
Z čeho pak denník tento žije? Vždyť na zafizeni treba ledabylé denníkové
tiskárny vyžaduje alespoň dvakrát tolik kapitálu, než ho má tato akciová spo-
lečnost. Z čeho asi žije? Patrné z čistého raffinovaného vlastenectví. Mčsto
Arad — 56.260 obyvatelú — má svúj, ani ne zrovna špatný „Aradský
Denník“ s 15.000 akciového kapitálu. Ovšem ve méstech na národnostních
rozhraních vyžaduje se k literárním akciovým podnikúm kapitál značné vyšší.
Tak na pí. Velký Varadin má tiskárnu se 100.000 korunovým akciovým
kapitálem, Šoproň s 55tisicovym, Déés se 75tisicovym.

Tak se zdá, že Maďarstvo v parasitském svém rozmachu ani literaturou
nechce vzdélavati pfisluSniky. svého národu, nýbrž vnucovati svúj amalgam
národnostem nemaďarským. Je to týž zjev, jejž vidéli jsme pfi školství.

Znamenitou část národního života duševního vidčti Ize na umční. Umé-
lecké tvorby jasné vyrážejí idey, vkus, dovednost, púvodnost národa a jsou
tedy méfitkem jeho kulturnich sil. |

Maďarstvo tvrdí o sobé, že má nejvétší nadání k plastice.

Ale nejvčtší maďarský sochať Adolf Huszár byl rodák báňsko-bystfický,
Slovák. Mésto Budapešť má 43 soch na verejnych námčstich. V samém
milleniovém roce — historický oddil maďarské včdecké akademie po mnohých
pútkách včtšinon hlasú určil rok 1896 rokem milleniovým — postavili Maďaťi
12 vefejných soch. Avšak mezi nimi daremnč bys hledal koncepci vynikajici
nad jarmarečnickou práci. Maji Maďafi básnika Tinódy Lantos Sebestyéna.
Žil v 16. století a opčval hrdinu Szondyho, hrdinsky hájivšího proti Turkúm
hrad Drégely ve slovenské župé hontské. Tohoto basníka Tynódyho konci-
poval sochaf jako stoličního hajduka v atille — maďarském to kroji národním,
ne však lidovém, analogon česká čamara — bohaté vyšňorované, s vysmo-
leným knírem, jako by stál ve bránč kaštelu, očekávaje prichod pánúv.
Domnélého historika Maďarúv Anonyma Belae regis notaria zvé¢nili sochou,
na níž Anonymus znázornén je s obličejem zastrenym t. j. bez obličeje. Bizzarie
tato má prý znázorňovati, že Anonymus byl anonymus t. j. bezejmenný, ne-
známý. Je to asi takový umélecky pojem, jako v anekdoté, kde malič zná-
zornivší prúchod Židú pres Červené mofe pouhou červenč natfenou tabulí,
tázán byv, kde jsou Židé a kde jsou Egypfané vymlouval se: „Židé už šťastné

Revue Naše Slovensko 315

prešli, Egypťané pak jsou utonulí v mofi“. Mezi novéjšími sochafi maďar-
skými nalézáme jich včtšinu púvodu nemaďarského jako Donáth, Strobl, Bresty-
ánsky, Szárnofszky, Hirsch, Mayer, Jankovits, Zsolnay a nčkolik jmen maďari-
sovaných. Jinak pro Pešť pracovali také Halbig z Mnichova, Albert Wolf
z Berlína, Begas, Sommer, Schrôffl, Alexy, rovnéZ Némci, Bienainee, Leo
Fessler z Vidné.

V seznamu novčjších i starších vynikajicich maďarských umčlcú-malifú
najde se jen s pernou prací Clovék aspoň zdanlivé maďarského púvodu. Ze
starších pokládají za své: Kupeckého, Maupertsche, Trogera, Krakera, Sigrista,
Winterhaltera, Altomonteho, Grundmanna, Bergla, Dorfmeistra, Krecha, Neugas,
Stundera, Starka atd. Z novéjSich: Soldaticse, Roskovicse Munkácsy-Lieba,
Thana, Lotze, Wagnera, Feszta, Bóhma, Brucka, Ebnera, Nadlera, Joanovicse,
Skuteczkého, Karlovszkého, Gritnwalda, Strobence, Kinnmacha, Mednyánszkého,
Mannheimera, Horovitze, Ballu atd.

V uméni básnickém vynikají v Maďarstvu hlavné renegáti nemaďarských
národností. V dnešním nejvyšším svém výviné Maďafi vúbec nemají ženiálního
básníka. Feuilletonistické práce peštských Židú jsou sice dobré a zručné
psány, ale vymykají se zpod oboru poesie. Na pr. s Nerudou nelze jich po-
rovnati. Skutečnč velký básník Jan Arany — zemfely v letech osmdesátých
— pochdazi z krvi rumunské, veliký Petéfi — Alexander Petrovič — mčl oba
dva rodiče Slováky ze župy turčanské. Otce Štšpána Petroviče, matku Marii
Hrúzovú, neznavší do konce života správné madaisky. Známou „Tragédii
človéka“ napsal Madáč, Slovák z Novohradské župy.

Nápčv na maďarsko-národní hymnu složil Čech Egressy. Operu „Bánk
Bán“ komponoval rovnčž Čech Erkel. Proslulé národní písnč maďarské do-
nášeli a donášejí cikáni z Ruska, Rumunska, Slovenska a Srbska. Ani takový
znatel písnč maďarské jako Franc Liszt pri všem svém úsilí nebyl s to, aby
dokázal, specificky maďarské motivy v uherských národních písních.

Ve védecké maďarské literatuľe je plagisovani tak časté, že si toho oby-
čejnč nikdo ani nevšímá, vyjma nékteré pfili§ kčiklavé prípady, když na pí.
universitni professor predloží maďarské védecké akademii pod svým hrdým
jménem védecké dílo, od akademie dostane spravné očitanou penčžní od-
mčnu i skvčlé vyznamenání a pak vysvitne, že nové toto dílo je doslovný
plagiát díla vydaného pred 15 lety v Némecku.

Podobné prípady nejsou v Uhrách žádnou zvláštností. Maďar rád vydává
za své vše krásné, proslulé. Maďar vydává za svúj každý vynález, každou
vymoženost ducha lidského. Vynálezce zápalek Polák Zarzecki nešťastnou ná-
hodou zavadil v zivoté svém také o Uhry. Není nic pfirozenéjsiho, než že si
jej Maďafi pfisvojují. Malif Kupecký mčl zas to neštéstí, že narodil se v jedné
slovenské obci stolice prešpurské. Rozumí se, za takových okolností nemohl
Maďarstvu uniknouti. Podobné vyhlašováni v Uhrách za Maďary fysik Tesla,
komponista Lehár, o postavách historických, na pf. Chorvatu Zrinském, Ru-
munu Hunyadym, Matyáši Korvinu atd. ani nemluvé.

1— TT

316 Revue Naše Slovensko

Na Slovensku pronásledován pro svou agitační činnost lidovou lékaž dr.
Dušan Makovický v Žilinč. Když však opouštčl Uhry, prijav místo osobního
lékafe u hr. Lva Tolstého, psáno o ném v listech maďarských pod nadpisem
„Maďarský lékať u Tolstého“ a litováno, že lékať tak výtečný opouští Uhry.

Maďar už dávno pozbyl schopnosti rozlišovati mezi svým a cizím. Všecko
je „Maďar“, Uhry — Maďarorsák, mluví a píše se napofádlo"maďarské púdč,
maďarském vzduchu, maďarském chlebé, maďarském dobytku, maďarských
penézich, maďarském prúmyslu, maďarském obchodé, madarském uméni,
maďarské práci, madarském národním vyšívání, maďarských krojích atd. atd.
Že mimo maďarské existovati múže také nčco jiného, na to Maďar už dávno
zapomnčl. Každý Maďar zná „maďarskou píseň národní“ „Káka tôvén kôlt a
ruca“, každý Maďar by se zapfisahl, že je to píseň ryze maďarská, vyrostlá
z nefalšované maďarské púdy, odpovídajíci úplné maďarskému duchu, maďar-
skému temperamentu. Zatím je to vlašská gondoliera, importovaná do Uher
v letech tficatych minulého století spisovatelskou dvojicí bratry Kisfaludyovci.

Je až úžasné, jak rychle, ba rapidné dovedly cizí písnč mezi Maďary
zdomácnčti. Mezi maďarskými pisnémi nescházi slovenská „Červený kantár biely
koň“, ani česká „Slovan jsem a Slovan budu“ ovšem s pfisluSnymi texty.

Z melodie známé písnč „Všetci sme Slovania“ — pocházejíci pravdépodobné

z Francie, dovedli si maďarští cikáni-hudebníci udčlati „lassú“ t. j. tichý čardáš,

jenž dlouho grassoval po maďarských plesích. (Pokračování. )
zy

SERGIEJ TRITONOVIC:
CERNOVA.

Slovenská tragoedia v 5 dejstvách.

VÝSTUP Iil.
Janko. Ruženka.

Ruženka (potutelne hrozí Jankovi): Nie že tak ohnivo mladý pánko
konaj! Aby si nepopálil si prstečky v tom ohni!

Janko: Som v svojom elemente, Ruženka, keď pravdu treba obhajovať,
bo protiví sa mi v duši každá krivda.

Ruženka (naivno): A preto k nám tak nečasto chodíš! Veď od vče-
rajška som ťa nevidela, a mne prichodí, že to celá večnosť, bárs je to len
den! Pravda Janíčko, už viacej nenecháš mňa tak dľho čakať?!

Janko (blaženo chytí ju za ruku): Ruženka! kam ďalej, tým viac mi
srdce za tebou túži. Tys dňov i snov mojich jediným zjavením. Keď ulicou
idem, bárs aj na inom konci by som mal prácu, ani sa nezbadám, až keď
som už vo vašom dome. Nuž darmo je: však myslím, že ty nenadurdíš sa
na mňa pre tu pošetilosť!?

Ruženka: Ako by som mohla! Však znáš, čo na tvoje otázky som
ti dala v odpoveď! Či hádam by som teba i seba klamala? Tys — pravila som

Revue Naše Slovensko 317

ti pravdive — srdca môjho zvoleným junákom , od teba ma viac v živote už
nič neodlúči, iba snáď ak nevernosťou zlomil bys sľub, abo bys zabudol, žes
Slovenska: synom a rod svoj zapredals. oe |

Janko (vášnivo): To nestane sa nikdy! (Objime ju.) Ó keď by len prišla
chvíla, keď mojou, mojou na veky bych ťa nazvať mohol, a odviesť do domu
jako ženičku! Keďby sme už spolu ruka v ruke si snívali blaženosti ráje!
(Ruženka sa pritulí k nemu.) A preto Ruženka, ja ustálil sa, že dnes požiadam
rodičov o ruku tvoju. Súhlasiš by tak sa stalo?

Ruženka: Ach, Janko! už od mamičky mojej chceš odtrhnuť ma z polo-
vice? By som už pred svetom tebe náležala!

Janko: Pred Bohom si už mojou, buď ňou aj pred svetom. A verím,
že obdržím túto rúčku.

Ruženka: A ak nie?! (Náhle sa rozídu: Ruženka zase niečo napráva,
Janko sadne na lavicu.) Pre boha! prichodia rodičia i pozvaní hostia!

VÝSTUP IV.
Predošlí. Fagová, Faga, Fula, Jakub, Fulová. Bačkor.

Fagová (ide popredu): Vstupujte priatelia do príbytku nášho! (Víta a
usaduje; sadajú.) Vitajte, susedka, vitajte tiež u nás! Ako nás to teší, že ste
námi nepohrdli! (Posadajú : niektorí stoja.)

Faga (stojí pri stole): Priatelia moji" Dal som vás povolať vo velmi
vážnej veci! Dal som vás povolať, aby oznámil vám, že nemala výsledku naša
skromná žiadost na biskupskom dvore, lebo nám poslali odpoveď, že žiadostiam
naším vyhoveť nechcejú a chrám neposvätia, dokial poslušnosťou ku úradu
duchovnému nevrátime sa znovy. A žiadajú, aby sme odstúpili od otca Hlinku,
vraj len tak bude shoda medzi námi! Povedzte mi teda, čo že máme robiť,
aby dielo sväté ku skončeniu prišlo?!

Bačkor (vstane): Čože už budeme toľko prosiť chodiť? I tak čelom
múr neprerazíme , preto ja radím: posluchnúť to, čo oni nám kážu. Veď sú
oni vrchnosť naša a sám Bôh káže, vrchnosti aby sme poddaní vždy boli.

Janko: Ale i tá vrchnosť má znať svoje meze a nie ku zlému privodiť
tých, ktorí jej ku správe ustanovení sú. I nad snahou vrchnosti stojí ľudu vôla,
a tú poslúchnuť i vrchnosť musí! Preto keď so vzdorom idú nám v ústrety,
aj my si zastaňme tvrdo za svoju vec!

Jakub: Jako národ israelský v čas nebezpečenstva shromáždil sa vôkol
chrámu svojho a bránil si ho proti útokom nepriateľov, tak učiníme aj my.
Ruka poškvrnená nesmie naň obeť posvätenia priniesť!

Fula: Tak, máte pravdu! Nesmie priniesť!

Bačkor: Ale však vidíte, že k ničomu tak neprídeme. Už koľko sme
chodili a koľko písali! A či aký výsledok to malo? Aj svetské vrchnosti
krivým okom na nás hľadia!

Michal: To len preto, že vy nás udávate a tak jejich priazeň pre seba
hľadáte!

318 Revue Naše Slovensko

Fula: Tak je, tak, Bačkore! Lepšie by si robil, keď bys s nami držal!

Bačkor: Ja len dobie chcem našej obci! Však som tu predsa senátorom
a i vám radím, abyste v pokoji vrchnosti poslúchli, lebo so vzdorom k cielu
neprídeme.

Fula: Bol si aj dnes za úradmi a tí ťa poslali k nám nás nahovárať!
Ale prostredníctvo tvoje je nám nie potrebné.

Janko: Som síce vekom ešte vám nie rovný, ale myslím, že slovo pre-
riecť mi tu dovolíte! Pozrite na dlane svoje: koľké tam mozole! A tie mozole
vy na chrám ten ste posnášali! Nie krajciare, ani nie zlatky, ale stovky po-
odtrhavali ste si z majetkov a dali ste na ciel ten. Od základu, až po ten
kríž to všetko je z vašeho, to všetko krvopotne ste si poskladali! Kde boly tie
vrchnosti vtedy ? Či daly nám len halier na ten kostol ?

Fula: Ver’ ani krajciara!

Janko: A pán biskup prečo Ze nepredchádzal pomocou prvý?! A teraz
nám chce rozkazovať. A my by sme mali otca Hlinku vynechať? Povedzte
na čisté duše svoje, či by bol ten kostol postavený býval, keď by jeho ne-
bolo, keby nebol dňom, nocou pracoval, povzbudzoval, shromažďoval, od
dobrých ľudí pomoci vymáhal!? A my by sme mu tak mali platiť, my jeho
vynechať ?|

Viacerí (zkríknu): Nie! nikdy nevynechame!

Janko: Či na toľko by sme sa pozabudli? či tak mizerni ľudia by sme
boli, aby sme nevďakom platili?!

Bačkor (s hnevom): Tys ešte malý pán, nemusíš tak kričať!

Fula: Má Janko pravdu! Nevďačnými nebudeme!

Janko. A preto, keď oni nám odkazujú, že s Hlinkom nesvätia, my jim
odkážeme, že bez Hlinku nesvätíme.

Bačkor (vstane a sberá se preč): Tak nič nesvedete. Ale vidím, že
slovo chlapčiska mladého má viacej výsluchu, než dobrá rada moja, vzdialim
sa, bo s ním sa dohadovať nejdem. (Preč s hnevom.)

Michal: Štastlivú cestu až k pánu slúžnemu!

Janko: To zasadíme sa, aby vôla naša predsa zvíťazila. Ale so zrad-
cami ako je Bačkor priateliť sa nesmieme!

Faga: Aj, ja viacej ruky na zdravenie mu nedám. Smutne jest to poblú-
denie keď vlastníkov svojich zapredáva!

Jakub: A nás všetkých vyháňa z nášho vlastníctva. Lebo už tak je to
s námi, že ani vo vlastnom dome nebudeme istí!

Janko: Ano, vo svojom vlastnom už nie sme doma, ale ako
cudzinci sme považovaní na dedovizní otcov a dedov našich! Či nevidíte a
nebadáte, že proti Slovákovi všetko je dovolené, či nevidíte a neslýchate,
jako nám odcudzujú školy a tupia jazyk Bohom nám daný, jako preháňajú,
tupia a žalárujú vodcov naších: ích duševne ubíjajú a k mlčaniu nútia, aby
sme tak aj my hlasu nepočujúc otrokmi nemými zostalil Zajac ten v poli

Revue Naše Slovensko 319

a srna v lesoch istejší sú si životem, nežli Slovák slobodou. Oj kruté to časy
zavládly nad námi! A tu treba svornosť a skalotvrdá vôla: len na týchto
dvoch sa zlomí panstvo vrahov naších! (Klopanie na dvere.)

VYSTUP V.

Predošlí. Hlinka (vstúpi, všetci povstanú z miest a udiveno, prekvapeno
hľadia na neho).

Hlinka: Pochválen buď pán Ježiš Kristus!

Všetci: Až na veky amen. (Ruženka, Fagová, Fulovái viaceri idú
mu ruku bozkať.)

Faga: (radostne.) Otče velebný, jako?! Vy tu medzi námi ?!

Hlinka: Áno medzi vámi, deti moje! Priateľom podarilo sa, vyslobodiť
ma z väzenia, do ktorého ma nespravedlivo vsadili a tak od vás odlúčiť
chceli, aby tým lepšie zdarily sa plány jejich! No ja myslím, že vy verní
zostali ste sebe a neochabujete vo pozdvihnutom boju!

Fula: Nie! s čistým srdcom vravím: ba čo viacej: ešte utužení sme,
sťa ocelová reťaz! A teraz pod vaším vodcovstvom, verím, že aj zvíťazíme,

Hlinka: Oj, rád by som zase postavil sa na čelo boja, ale žial mi, priatelia,
že S vámi nesotrvám. Ja rozlúčiť som prišiel sa dnes s vámi.

Všetcí: (prekvapeno). Ako, azda by ste nás opustili?

Janko: Nemožná to vec!

Hlinka: Ano, opustím vás, lebo musím: ale len na čas! Potom tým
radostnejšie bude naše shledanie. Idem do Prahy a ku bratrom do Čiech a Mo-
ravy, tam srdciam, čo nás porozumejú vyžalovať krivdy naše a prijať posilu
ku dalšiemu boju! Oj duše moje, já viem, že tam majú pre nás slova
ľútosti, viem, že tam bijú srdcia, čo nad krivdou našou nielen, že slzy vyronia
ale i k žertve hotové sú: viem, že tam junáckým zápalom horí duše za vec
našu svátú a preto idem, nech zvedia, čo trpia tu bratia jejich pod Tatrami.
Hoj viem, že na márno klopať tam nebudem.

Janko: A kedy že zase vratíte sa ku nám?!

Faga: Nám clivo tu bude bez vás.

Hlinka: Neviem a nemôžem na otázku tvoju, Janko, odpoveď dať. Som
teraz vyhnancom, ktorý po svete sa túlať musí. V povolaniu ma pretrhli,
k oltáru svätému ma nepripustia a bez práce byť, to nevydržím. Mne
práce treba! Ja posvátil som život povolaniu môjmu: ja slúžil Bohu,
i cirkvi svätej vždycky so šlachetným zápalom: ja z tej duše ľubil som
a ľubím vás, ľud môj — a to mojím hriechom, to mojou vinou, pre ktorú
ma honia a hania, jako zločinca! No vzdor tomu i v tej nevoli, ja vlasti
i národu, Bohu i cirkvi mojej verným synom zostávam. Príde čas, príde,
verím, že porozumieme sa; potom tým sladšie bude mi zadostučinenie. —

Ale súri mi čas krátky, preto „s Bohom“ bratia moji: majte ma v pamäti
(podáva ruku všetkým a lúči sa).

320 Revue Naše Slovensko

Janko: Velebný otče. Vy odchádzate a dlho snáď vás neuvidíme. Preto
mám prosbu k vám a verím, že tajnej tužbe mojej vyhoviete. Hľa tu zaľúbil
som si Ruženku a ona prijala moj sľub manželstva. Nuž, budťe mi prostred-
níkom prímluvou u jej rodičov a ak dostanem jej ruku, budte svedkom a
žehnatelôm nášho zasnúbenia. -

Hlínka: Slyším, Janko v radosti slova, žiadosť tvoju, aj ja od dávna
už myslím, že jedon druhému Bohom ste súdení! Čo ale však vy, priateľ
náš milý, na to poviete? |

Faga: Ja vďačne prijímam teba Janko za syna, bo viem že štastným
urobíš moje drahá dieťa. (Fagová i Ruženka plačú, Janko, Ruženka klaknú
pred rodičmi, ktorí žehnajúc jich, kladú im ruky na hlavy.) Usilujte sa vždy
po vôli božej chodiť a Bôh požehná vás, jako aj ja vás žehnám teraz. (Janko,
Ruženka vstanú. Ruženka objíme si mať, ostatní blahoprajú.)

Hlinka: Pri lúčení tomto mojom smutnom, predca, hľa, lúč radosti
svieti! Som svedkom, Janko i Ruženka, vašeho oddania. Ja mojej strany vás
pozdravujem a žehnám. Láska tá, ktorá teraz srdcia vaše viaže, nikdy nech
neuchladne, ale rozmáha sa. Žijte bľažene, národu svojmu život váš posvecujte
a na deň tento vždy s radosťou rozpomínať sa Budete. S Bohom teda aj vám
snúbenci blažení, do videnia! (odchodí).

Janko: Do videnia, s Bohom! Keď vrátite sa potom, otče velebný, pred
oltárom už v chráme našom oddáte nás spolu a sviažete svázkom manželským!

Hlinka: To v rukách Božích je, syn môj Janko! Ale Bôh azda dá
dožiť i toho dňa radosti !

Všetci: S Bohom, otce velebný! |

Janko: Pozdravte i v našom mene bratov našich, Čechov a Moravanov
a jím povedzte, by spomenuli si v slobodnom lete svojom na ujarmený národ
náš! S Bohom, s Bohom. (Vespolné lúčenie, podávanie ruk, vsetci vyprevadia
Hlinku až von z ízby.)

VÝSTUP VI.
Janko. Ruženka (stoja v objatiu.)

Janko: Jaká blaženosť víri mi dušou ; srdcom! Ruženka! mojou menujem
ťa: moja si pred Bôhom i svetom!

Ruženka: Tvoja, Janko na veky! >

Janko: Teraz stonásobnou pružnosťou sa vrhnem do boja, bych splnil
sľub daný pred oltárom chrámu našeho a pred otcom Hlinkom složím ti
prisahu manželskej vernosti. Hor sa, drahá, k boju!

Opona spadne.

Konec ll. dejstva.

Uhersti Slováci z Horní Súče s Drem Blaho.

Revue Naše Slovensko 321

VOLBY „NA OSTROVÉ SVOBODY“.

whe Andrássy na svych zahraničních výletech do Anglie a Francie hrdé
hlásal, že Uhry jsou ostrovem svobody. Všude jinde i v konstitučním krá-
lovství britském i v republikánské Francii, o Némecku a Rakousku ani nemluvč,
není pravé svobody, jak dosvčdčují četné stížnosti jednotlivých trid, jen krá-
lovství uherské je pry tím ideálnim státem liberalismu a konstitucionalismu. Vždyť
ústava uherská svúj počátek má málo let po zavedení parlamentu anglického
a za ústavu tuto po dlouhá století nejlepší muzové uherští i krev svou pro-
lévali. A ústava jest tím nejvzácnéjším paladiem Uherska. Zvlasté po revo-
luci 1848 rozhlašován byl tento názor do vzdélaného svčta a ponévadz Evropa
tenkrát primo horela bojem za svobodu, ozafeni byli Maďafi nymbem bojov-
níkú za svobodu a do dnes téší se, díky své šikovné informační činnosti,
sympathiím a povčsti nejrytičštéjšího národa. Madari dovedli vsuggerovat
ciziné domnénku, že v Uhrách je úplná rovnoprávnost náboženská, rovnopráv-
nost národnostní, svoboda tisku atd. atd. a svá tvrzení dokládají psanými
zákony. Ovšem jen psaný mi zákony, neboť skutečnost je hrozné jiná.

Zákon národnostní nikdy neplatil a suspendován je narizenimi ministrú
i edikty nejposlednéjsiho slúžného, o svobodé tisku svčdčí úžasná persekuce
novin a pisatelú, ba i nejprimitivnéjSi svoboda osobní v Uhrách je nestydaté
šlapána. (Vzpomináme na čelední rad, vydávajíci zemédélské síly úplné na
pospas majitelúm púdy, na poddanský pomér horalú v sev. Uhrách, na ne-
spravedlivé uvézhovani nepohodlných lidí pod titulem vySetfovaciho vézeni.)
Svoboda živnosti a obchodu obmezena je libovúlí úfadú stoličních, rovnost
pred zákonem vyvrácena systémy daňovými a o právech občanských a voleb-
ních podávají nám podafené ukázky uherské volby, které staly se už po-
véstnymi.

Nehodláme mluviti ani o nespravedlivych a nad míru elastických fádech
volebnich dle nynéjSiho systému oprávnční voľby dle censu, ani o Andrássyho
osnovč reformy na základé plurality.

Ale človék zasne, jak vynalézavý je duch mistnich činitelú a držitelú moci,
jde-li jim o prosazení, nebo zničení kandidáta. Na Slovensku ovšem vždy
jde o zničení kandidáta národnostního, proti kterému spojují se i strany v zu-
fivém boji proti sobč stojící. |

Tenkráte rozlévá se zlato z klubovních fondú, z pokladny kandidátovy
i z penéz státních, púsobí se Isti, slibují se hory doly, osvobození od služby
vojenské, pastviny, odpuštční dluhú, terrorisuje se vypovidanim dluhú, výhod,
odebiranim licencí, žalobami a po celém ukrese se pije. Tak dálo se už
dávno pi volbach stoličních (výtečné vylíčil voľby Kalinčák v „Reštauracii“),
a lid zvykl si na volbu jako na néjaky druh slavnosti, jakési Saturnalie, kdy
se zadarmo pije, cikán hrá, kdy odpouští se každá výstfednost a velci
pánové pfichazeji klanét se a slouzit tém, které po volbách radi níže než
Své psy.

322 ftevue Naše Slovensko

Volba býv. ministra Lányiho za poslance v Lipt. Sv. Mikuláši stála pfes
150.000 zlatých, živnostníci dostávali fingované objednávky pro potreby státní,
krejčí na uniformy, truhláfi na zafizeni kanceláfí atd., objednávky zaplacené
predem, které se nemusily, ani nemohly odvésti. A k tomu všemu pťistupuje
terorismus pomocí bodákú, agitace úfadú, které odepírají své povinnosti .vúči
voličúm druhého tábora. A když ani to není dost účinným, pťikročuje se
k prostčedkúm silnéjším.

A téchto silnéjsich prosttedkú používá se v okresích národnostních. Drobná
práce slovenských činitelú korunována byla tim výsledkem, že zvýšením kul-
turního niveau probudilo se i sebevédomi,védomi práv a povinností. Lid slo-
venský ukázal, že dovede volit toho, jehož si preje miti tlumočníkem svých prání
i bez podplácení, bez pití. A pravé proto potfebi zvláštních prostčedkú se
strany úfadú, aby znemožnili volbu národnostního poslance. Tohoto mésice
byli jsme svédky podobné volby.

Roku 1907 v dubnu vystoupil po resignaci dra Jehličky v okrese pezin-
ském mladý advokát trnavský dr. Milan Ivánka (rodák z Turč. Sv. Martina)
S programem národnostním. Postavení slovenského " kandidáta nebylo pžíliš
priznivé.

Ivánka, člen prastaré šlechtické rodiny turčanské nebyl pňíliš znám v již-
nčjším okrese pezinském a hlavní nevýhodou bylo, že je evagelikem a okres
témčí celý bigotnč katolický. Tohoto momentu dovedla protivná strana lidová
(klerikální) využitkovati štvaním a Ižemi proti Ivankovi. Ale lid díky dúkladné
pripravé cítil již slovensky a Ivánka dostal 1011 hlasú proti Dômôtórovým 983.

Bylo to vitézstvi skvčlé, povazime-li všechny pčekážky, které slovenskému
kandidátovi v cestu se stavčly. Pfes 300 žandárú púsobilo pro Maďara Dô-
môtôóra, knčží vesmčs postavili se na stranu lidovou, úťady zakročovaly proti
slovenským voličúm s nejvétší brutálností, Ze porušivše poslaneckou immunitu
vyobcovaly z okresu i poslance Skyčáka a Blahu, židy postrašili, že sorga-
nisují proti nim potravní spolky a v Pezinku zterorisoval je správce hrabčte
Pálffyho hnusným, ale starým zpúsobem, pohroziv jim, ze dá vyorat a roz-
házet židovský hibitov, který je na hrabécich pozemcích. Ivánka však byl pňece
zvolen.

Lidová strana však nepfestávala podkopávat púdu posl. Ivánkovi. Podali
stížnost proti volbé ne fádnému soudu, který by aspoň formalné musil
žalobu fešit, ale snémovni komisi, která mohla rozhodovat dle své libovúle.

Vyšetčování ved] Maďar Barnabáš Buza. Z feti jeho zdálo se, že mandát
Ivánkúv pfece bude uznán. Vyslovoval se často v tom smyslu a pro voličstvo
slovenské mčl takový obdiv, že velmi skepticky vyjadfoval se o maďarstvu
v krajinách národnostních. Ale když v poslední krisi hrozila strana lidová
vystoupením z koalice a opposicí, bylo treba nččím získat nespokojence a za
občt sloužil Ivánka. Po známé feči Maniu-ové radil Arpád Szentiványi, zuňivý
šovén, aby Ivánka vystoupil dčíve, než vynesen bude výrok, když bylo namit-
nuto, že Ivánku brani zákon, volal člen zákonodárného sboru, poslanec Helle-
bronth, že on na zákon se vykašle. Ano Szentivanyi dal by pry [vánku, po-

‘Revue Naše Slovensko 323

tomka staré maďarské (!) šlechty, za jeho zradu na maďarství zastfelit. Sné-
movna pak prohlásila Ivánku za zbavena mandátu, o čemž pľinesli jsme již
v minulém čísle zprávu.

Okres pezinský byl opčt bez poslance. Ale „lidová“ strana již dúkladné
se pripravovala k nové volbé. Pfi novém popisu voličú vyloučili z práva
volebního v Modrá z téch 252, kteží pred 2 lety hlasovali pro Ivanku 109,
v jiné obci z 52 vynechali 29. Za to nadélali ze železničních strážnikú, sluhú,
lampafi 50 voličú, ač dle zákona sluhové hlasu nemají. Včrným Némcúm dali
nových 55 hlasú i lidem, ktefí v okrese nikdy nebydlí.

Na poradč strany národnostní vysloveno bylo určité pčání, aby dr. Milan
Ivánka opét o mandát se ucházel. Nadéje na vitézstvi byly by priliS optimi-
stické, ale Ivánka, ač čeká jej rok vézení a tisíce korun pokuty, vystoupil
prece. Nedávná volba v Oravici, kde upráznil se mandát smrtí rumunského
poslance Brediceana, dala tušit, jak asi postupovat se bude v Pezinku.

Strana „lidová“ kandidovala prešpurského advokáta Ochabu, jenž je
soudním tlumočníkem slovenské feči pri prešp. sedrii. Je znám tim, že pravé
tam, kde nejvíce je tfeba presného pčekladu, jako v procesech boufení, vždy
se myli a pčekládá špatné. Když mu to bylo vytknuto, v hnčvu prohodil, že
buňiče mčli by povčšet a Slováky pomaďarštit, aby nebylo tfeba tlumočníkú.
A tento prítel Slovákú mél se stát zástupcem slovenského lidu. Prijal kan-
didaturu jen s podminkou, bude-li jmenována volební komise z jeho pfatel,
které si vyvolil. Byli to jeho kortešové, ktefí i činné agitovali po okrese.

A jak se agitovalo! Bez ohledu na čas velikonoční, páni faráči dávali
vyhrávať a sami zpívali po krčmách, kortešovali i pti zpovčdi, o Ivankovi
šífili nejvčtší Iži, jako by byl nepfitel církve kat., kdežto o Ochabovi vypra-
vovali, že si sám svatý otec pčeje, aby byl zvolen. Aby znemožnil agitaci na
stranč slovenské, vydal hl. slúžný trnavského okresu ferman, jímž vyhlásil
vlastné výjimečný stav nad 9 obcemi: Každý človék do obce nepfislusny,
— který chce i ménč než 24 hod. se zdržet, musí pčedem to oznámit, obecní
zastupiteľstvo s pomocí četnictva musí kontrolovat, zda nedčje se nčjaké bou-
¥eni proti národnosti atd. Cetnika bylo púl tisíce. Zatknuli občana z Modry
a zvlášté zufivé hledali kaplana Nováka, ale marnč. Za hlas dávalo se
100 az 300K. Proti heslu „za tu našu slovenčinu“, stvofili „za tu našu víru.“

Pri volbé obdržel Ochaba 969 a Ivanka 636. Ale o úpadku proti minu-
lym volbám mluviti se nemúže. 210 voličú odstranili, 100 si pridali, Némct
je 400, 260 je zaméstnancti v státní železniční tovarné a 200 židú, „pánú“ a knčží.

Se svými voliči, které maď. denník „Nepszava“ jmenuje mučedníky, roz-
loučil se dr. Milan Ivánka tímto pfipisem:

Ctení voličia !

Hore srdcia ! Nezufajme!

Nie my sme prepadli na volbe v Pezinku, ani naša slovenčina neprepadla.
Prepadli, ktorí predali svoju dušu za pár litrov vína, alebo za niekoľko
strieborných.

21"

324 Revue Naše Slovensko

Prepadli kňazi a kapláni, ktorí neostýchali sa v predvečer veľkonočných
sviatkov podať ruky diablovi a svádzať svojich cirkevníkov k opilstvu, zrade
a k nenávisti spolubližného, dávajúc im piť, sháňajúc ich do krčiem, podplá-
cajúc ich a kupujúc duše slovenské, aby pľuly na svoj vlastný národ, popu-
dzujúc, falošným spôsobom kresťana proti kresťanovi. Verejne sa vyslovil jeden.
z týchto kňazov-dušekupcov, že Sväté Písmo a Božie Zákony sa na voľby
nevzťahujú ...

Ajhľa, pastieri dobrého, veriaceho ľudu slovenského!

Vy, ktorí ste vedeli vzdorovať všetkým týmto nástrahám, pokúšaniu a
hroznému prenasledovaniu a zostali ste verní našej opustenej slovenčine, ktorí.
nielem že ste ničoho nedostali, ale i čas meškali, i svoje peniaze trovili, Vy
smelo môžete pozreť do očú celému svetu, lebo Vás si uctia i naši nepriatelia.
Z tých, čo si duše popredávali, smejú sa najväčšmi ich vlastní kupci.

Slovenčina neprepadla, lebo „duch slovenský žije a bude žiť na veky.“
Vám, ktorí ste na obranu ducha slovenského zastali si pod naše zástavy,
srdečne ďakujem a privolávam slová pevcove:

„Koho dar nesvedie, hrozba neskloní,
Tomu moja pieseň slávou zazvoní!“

Dr. Milan Ivanka.
SKÁ SH SZ]

JINDRA IMLAUF:

SLOVANSKÉ LÁZNÉ.
(Vzpomínky a dojmy.)

| )+ psáti doprovod k svým obrázkúm z Luhačovic. — Nic není téžšího nežli

slovem podkládati obraz: Ize vúbec slovy vylíčiti krajinu? Myslím, že vždycky
zústanou slova jen slovy, treba byla nejnadSenéjsi a sebe lépe líčila, obrazu nevystihnou
nikdy. A proto nechávám obrazy hovofiti samostatné, podávaje se cele silnému dojmu,
kterým luhačovské lázné pusobí. Vzpominky moje jsou svčží, tak jako kdybych včera
prijel domú.

A radostné jsou moje vzpominky, barevné jako lučiny s rozkvetlými lány jetelú,
sviticich a vonicich na svahu pod Slovenskou búdou. Ješté dnes cítím teplo jako tehdáž,
bezmála pred rokem, když jsem se hfaval na slunci.

Nejel jsem do Luhačovic s veselou, ba nejel ... Télo bylo zmučeno dlouhou ne-
mocí, pľi níž šlo o všecko, duše pokleslá, vyssátá tisicerymi mukami, které dnešnímu
človčku pripravuje nejistota koncú. Dlouhá byla cesta a úmorná. Od božiho rána do slunce
západu musíme od nás jeti, nežli uvítá nás luhačovská kotlina.

Ale ráno, sotva jsem se v prúvodu matičky dostal na lázeňské namésti, pak k lékari
do villy Ottovy, bylo mi rázem lehčeji.

Kdybyste stonali jakkoliv a poklesli byli až k smrti, v Luhačovicích oživnete. Vččte
mi, oživnete. Nevím, které kouzlo to mají v Luhačovicích, ale tak volno je v nich, útulno
a teplo. Ani necitíte, že nejste doma. Nestýská se vám, nemáte dlouhé chvíle. Duše se
zde veselí, dosti složitá léčební procedura, jaká byla u mné, není docela nic protivná,
nudná. Bože, jak dlouhé mi bývaly večery na bčehu Baltického mofe v Misdroyi! Nudila.
hudba, procházky, flirt, nudilo také nepfehledné mofe. A v Luhačovicích? Ne, ne, není
tam nudy!

Revue Naše Slovensko 325

Nahoru k Aloisce pracné jsem vylezi (neboť nesloužily mné nohy ani tak jako jindy,
ač jich od malička pochváliti nemohu), na lavičku pod strom se položil a díval se, díval...
Pres louku jsem hledčl na kopce s hájkem, na pole, strané; a v rozpolténém vinutí kopco-
vatiny leží t. zv. rayon a za ním dédina jako na dlani. Ze zadu voní sem lesy, zaléhá
milý štébot ptačí. Nevím, kde jinde bych slyšel tolik ptačího zpčvu, jako v tišinách poblíž
pramene Aloisky. Krotci ptáci béhali po stezkách, na lavičkách a stoicich sbírali drobty.
Nad hlavou se vám milují na vétvici a beze strachu stfásají své radostné roztoužení ze
zobáčkú k radosti téch, jejichž srdce jesté neohlušila veliká mésta, neotrávily jinoproudné
snahy dneška.

Zdálo se mi, jakoby v Luhačovících s clovéka spadávala starost, jako bychom se
stávali všichni naivními détmi, které se dovedou zase jednou, snad za léta, radovat
z ptackd, slunce, stromú, kvétin a s večera z hvézd. K duši jaksi jsme sestoupili, pťiblížili
se srdci: žili jsme jako jedna veliká rodina, spravovaná ne lékafi, ale dobrými rádci, ro-
dina, která nemá starostí a za kterou se starají jini, tam ti vččné k službám hotoví pá-
nové z lázeňské správy.

Mčli jsme tam jedno takové roztomilé dévéatko, maloulinkou Evičku z Č. Budéjovic,
miláčka všechnéch, starých i mladých. Dnes, když už jenom vzpominam, vidím, že sko-
tačíce s Evičkou a bavíce se jejími popletenými pohádkami, byli jsme vlastné všichni,
všichni takovými détmi . .. Ani opravdu chofi, ktefi nemohli zde již hledati uzdraveni,
nýbrž jenom úlevy a prodloužení západu životního dne, nenechali na rtech znamení bo-
lestí, nevraštili tváče utrpením, nevzdychali hrúzou jistého nedalekého konce. I jim dovedly
Luhačovice položiti na tváče radost, dati do hasnoucich očí trochu nadéje, prikryti tajemné
neznámo alespoň dočasným zapomenutim.

Radost, slunce, tak bych označil nejradčji tyto láznč.

Nejsou to lesy, v nichž alespoň pro mne leží krása Luhačovic. Jsem z lesnatého
kraje, krásného tak, že snad nikde na svété čistší krásy nenaleznete, a pfece jsem si za-
miloval luhačovské lesy. Ale luka to jsou, luka vonná, širá a volná, v nichž leží sté-
žejný bod čaromoci.

Hluboké, prý asi 1 km dlouhé je luhačovské udolí. Po obou stranách ve výši modrého
nebe černají se zprohýbané hňbety lesú. Dole fíčka Olšava nesméle šumí a po jejích
brezich se táhnou luka. Dlouhá jsou, rušená tu a tam villou, skupinou barevné basné
p. Jurkovičových staveb. Seno na nich vonélo, když jsem jimi chodil, na stránich kvetly
shluky kopretin, barevných jetelú a buh ví kolika ješté kvčtú. A kefe se pletly tou zá-
plavou vúni, trav a kvčtú, stezičky jako hadi vinuly se nahoru i dolú, tísnila se tichá
mistecka pod z>rohýbaninami stromú. A pfes fíčku až sem sálala sladká vúnč medujicich
lip, včely zde bzučely jako ve včelníci.

Píseň, hotová slovácká píseň!

Však nejea já, tulák nemocí na uzdé držený, ale nejproslulejších svéta krás znalý,
náš milý p. Vráz, ocenil luhačovská luka.

V první pčednášce licil dobrý náš p. Vráz rúzné krásy cizich krajú: pfi tom se zminil
o luhačovských lukách. Slyším do dnes, jak živé o nich se zahovofil, s jakou láskou je
ocenil, jak durazné prosil správu lázní -- do jednoho z pánú pťítomnou — a na srdce ji
kladl, aby uchována zústala luka tato tak jak jsou.

„Nezastavte si nádherná tato luka, neosázejte je hustým stromovim, nechte je volna
neberte jim slunce a vzduch. Nemáte vetší krásy v Luhačovicích!“

Ba véru. Kéž luka luhačovská zústanou stále stejná! Nečiňte z nich parky podle
zahradnické šablony, nenechte na nich vzniknouti méstu!

Volnost a útulnost lázní je tím čarovným proutkem a zázrakem, vodám i lékačúm,
k tém skvélym léčebným výsledkúm dopomdhajicim.

Nečiňte z nich Karlovy Vary, veliké mesto svčtové sice povésti a millionovych pťiíjmú.
Ani po stránce internacionality, ani velkoméstského rázu. Uchovejte dnešní pohádkovou
píseň slováckého kraje, jak ji básnik dfeva p. Jurkovič svými stavbami započal: ta svčdčí

326 Revue Naše Slovensko

kraji, protože jest jeho. A k tomu volnost slunce a kvčtú, záplavu rostlinných vúní si
pčimyslete — toť jediný pfiléhavy ráz lázní luhačovských.

Vim, téžká je podmínka tato. Príliv hostú vyžádá si valného rozSifeni a tím již káci
se dosavadní tišina a hyne v hlučném proudu.

Jen zachováním luk Ize udržeti i pak alespoň částečnou volnost a svobodu, které
nemaji lázné jiné.

Ješté jednoho vzpomínám, probíraje se tak obrázky z Luhačovic.

Obyčejné nejvétsim postrachem ve všech lázních bývají nedéle. PfijiZdéji cizí, pče-
kážejici „domorodcúm“, jak si hosté fikaji. Všude je téch vetčelcú plno. Lavičky obsednou,
zasednou vaše místo v hostinci, pčeplní cestu obvyklé vaší koncertní promenády, zdržují
vás u pramenú. Zkrátka prekazeji.

Také do Luhačovic se sjedou z okolí návštévy k svým známým. Prijede hojné židú
z okolí a slyšíte i vidíte je všude. Ale kromé nich pťijedou sice skromnéjší, dosud jim
ustupujici (múj bože, kdo jim také u nás dovede neustoupit?) Slováci z nedalekých dédin.

Pak rázem pfestavate byti mrzuti, jasni se zamračené tvafe a sami se derete do zástupú.

Jako by makových kvétú rozhodil do Serého proudu hostú. Všude to zafi, jiskri, kvete.

Kroje se vyrojily v plné parádé.

Kloboučky šikmo sedí na hlavách chlapcú, šňúry se na nich tčesou, jasem barvy se
smčjí kabátce i gaté, sméle podupávají v parádných botách vézici nohy. A dévcata houpou
se na podpatcích žlutými cvočky vykrášlených, suknicemi a fértoušky fofruji, až se srdce smeje.

Vykračuje si každá jako vysoustruhovavá, všecko sc jen jen potčásá. Takto si zahyrit
barvami, zbásniti krásu ženského i mužského téla odévem, nedovede kromé Moravy
snad žádná jiná zemč.

Bylo to 29. června m. r., o svátku Marie Panny, oslavované tuším v nedalekém Pro-
vodové, kdy vyrojilo se neobvykle mnoho krojú. Oblékly se do krojú také dámy mestské.
Ale hnedle jste je poznali. Nohy je zradily, ty nohy odvyklé svetlu krátkých suknic, nepfi-
vyklé vysokým botám. To nebyl krok Slovaček, ba ani držení téla. Tak jako zvadlá kvé-
tina, pestrá sice, ale povadlá, nesly se méstské naše dámy v krojích. Scházel jim styk.
s pfirodou, která dává ráz moravským divéam.

Najednou odpoledne rozruch zachvátil lázné.

Procesi pfijde. Uherští Slováci jdou z pouti. Zastaví se zde.

A zastavili.

Radou pišli, s hudbou a korouhvemi, za zpévu pobožné pisné.

My hosté stáli jsme jim Spalirem.

Nehyfili barvami jako brat#i jejich z Moravy, šerý byl jejich kroj jako jejich Zivot jest.

Poslanec jejich, p. dr. Blaho je pťivítal. Promluvil k nim, promluvil k nám divákúm.
Zahráli a zazpívali, posilnili se poutníci z Horní Súče.

Vzpominam, jak cizinci, hlavné Poláci a Rusové, pfihliZeli procesí. Vidéli kus národa,
trpíciho porobou horší všech porob: p. dr. Blaho jim ochotné podával vysvetlení, mohli.
srovnávati. Vidčli národ, 0 némž pramálo pravdivého svét ví, mohli z tvafi poutníkú.
vyčísti si bidu téžkého osudu, a ze zpévu národních písní mohli vycititi velikou lásku
k deptané zemi.

Procházel jsem se schvalné hloučky téchto cizich hostí, Polákú a Rust. Nikdy nevidčh
jsem opravdovéjsiho pohnutí, jako tuto nedéli.

Vzácný host, p. Nikolaj Petrov, professor carské polikliniky v Petrohradé a jeho žena,
poslouchali výklad p. dr. Blahy. Opravdové pohnuti vyneslo z očí jejich slzy...

Plakali nad porobou toho dobrého lidu.

Jen tak zbéZné uvadim tuto episodu, zdanlivé bezvýznamnou.

Uvádím ji proto, abych na tomto malém a ojedinčlém pťípadé ukázal dúležitý význam.
Luhačovic po stránce národní.

Pratelé naši, bratfi Slované, ať jsou to Rusové nebo Poláci, anebo jini, velnii málo
o nás védi z vlastního poznani osobních stykú. Obyčejné kromč jména našeho a trošky:

mm dle —

‘Revue Naše Slovensko

321

politických drobtú, vSelijak pribarvenych, neznají nás ani z polovice tclik jako my je.
Nedaji si tolik práce, aby nás poznali a poznáním vzbudili včtší zájem a tak utužili

slovanskou pfribuznost prakticky.

Pobytem v Luhačovicích zcela pčirozené stykaji se s námi, slyší naši fet, vidí kroje,
výrobky i stavby, zkrátka sledují po ten čas denní život náš.
Tim ziskaji více nežli četbou všemožných novin a knih, nabudou živý zájem, na-

vazi pratelstvi.

Sám vážný p. prof. N. Petrov mi fekl,

jak velice se diví značnému počtu Cechú,

pozdravujicich ho rusky. A podiv ten pfimél jej k učení se češtiné.
A takto púsobí poby. v Luhačovicích na mnohé, z čehož arciť plyne všeslovanské

myšlence zisk nemalý.

V tom tedy, ve vzájemném poznánií se, leží také veliký význam lázní luhacovskych.

Poznáme-li se, snad úžeji pčilneme k sobé, pochopíme se a odpustíme si všeliké
drobné pťikoťí, které nás tolik rozdrobuje k zisku a radosti Némectva.

Mohl bych ješté více uvésti z tohoto cenného významu lázní, jak poznatky v nich
nabyté Sifeny jsou svatou Rusí, jak navazovány byly styky Polákú s Rusy i kterak se
Skorpili i zde pro sebe nepatrný úryvek národní hymny.

Mél bych snad kromé toho ješté líčiti pouť na Velehrad, kde zaplavé barev divili se
naši pčátelé. Byly by i tam vdččné motivy, ať bych již psal o Uh. Brodé nebo Uh. Hradišti,

nebo o pobožných poutnich pisnich na nápev

„Kde domov múj?“ neb „U kanonu stál“...

Ale to bych musil pfidati ješté další obrázky.

Mči bych spíš popsati Luhačovice od nádraží až za „Pražskou čtvrť“. Odpusťte, že jsem
nepopisoval, nemohl jsem, jakmile vzpomenu na Luhačovice, je mi jako bych byl v pohadce.

Všecky vzpomínky jsou mi zvukem vroucí pisné čistého srdce a téSenim se na brzké

její opakování letošním pobytem.

Kdybych mél popisovatí bod za bodem na místo dojmu, musil bych sem položiti

celou serii obrázkú.

ZN FEN EN

POLITICKÝ

To bylo radosti, jásání a nadéji, když
pred tčemi léty povoláno bylo ministerstvo
z koalovaných stran, predstavujicich vetšinu
parlamentní. „Veliké ministerstvo“, „národní
ministerstvo“, „veliké národní ministerstvo“ !
Miláček národa, Kossuth, starý oposičník
Apponyi, svobodomyslný Wekerle. Nic ani
nevadilo, že kabinet mél býti provisorni na
dvé léta, aby dle paktu s korunou provedl
odkaz vlády Fejerváryho, všeobecné hlaso-
vani volební. Doufalo se, že tito ministfi
prosadí rázem všechny požadavky maďarské.
Vždyť oni byli hlavními tlumočníky všech
maďarských pfrani, vždyť oni byli nejvlaste-
nečtéjší, nejmaďarštéjší mužové Uher. Léta
minula a nesplnilo se nic. Vláda za první
svoji starost považovala odložiť to, k čemu
byla novolána, zničit úlohu diktovanou ji
v paktu, všeobecné volební právo. Andrássy
„pracoval“ stále na osnové, nové a nové
návrhy zákonú se vynalézaly, reforma vo-
lební se odkládala a teprve, když vlaste-

PREHLED.

necká komedie nestačila na zaslepování očí,
vystoupil Andrássy se svým claboratem,
paskvilem všeobecného rovného práva hla-
sovaciho, zajišťujicím právo volební jen ji-
stým tridam a národnostem na základé plu-
rality dle censu a inteligence.

Citilo se dubfe, že tento falsifikát nestačí
a vláda vlastné mčla by se poroučet. Vla-
stenci však inčli v zásuvce svých stolečkú
dobrý prostfedek k udržení života. S vel-
kým kčikem vyhlásili za pfedni a nejveétsi
zájem maďarský otázku vojenskou a ban-
kovní. S fešením prvé otázky byli ve Vidni
zkrátka hotovi a zbývala ješté banka.

Cedulová banka muže své nar. dohospo-
dáčské úkoly plniti jen tenkráte, je-li usia-
vem velkým, centrálniim. Banka rak.-uherská
takovým ústavem j?, úkoly své vice méné
plnila a Madafi, tfeba na úkor této polovice
rise, výhod společné banky plné využitko-
vávali. Voláni po úplné samostatne bance
nepfiliS pčíjemnč dotýkalo se rozvážnejších

328

politických kruhú, kterým není tajna sila,
vlastné slabost Uher a aby koza (výhody
pro Uhry z banky plynouci) zústala celá a
vik (Sovinismus a vlastenecká povést kabi-
netu) pfece se nažral, vymyslili formu banky
kartellové, k niž ovšem Rakousko pťistoupit
nemohlo. A tu stala se banka kamenem
úrazu koalice a ministerstva. Krise vypukla
již pčed mésicem, ale kabinet pňi své dú-
kladné odkládací praxi dovedl oddáliti kata-
strofu aspoň pfes ten mésic, který pro členy
ministerstva znamená dosažení pense. Po-
máhala jim v tom nejasnost zahraniční si-
tuace a blízké nebezpečí války které upou-
talo pozornost politiky tohoto mocnáťstvi.
Dnes je po nebezpečí, mésic rozhodujici
O pensi minul a ministči odstoupí již s klid-
nčjším srdcem. „Pesti Napló“ sarkasticky se
vyjadčuje o tomto tňíletí vlády: Tri roky
trvala a nedosáhla-li nic jiného, prokázala
alespoň tolik, že ministfi zmizí s jevišté
s plnými pensemi. Smutné jubileum, kde je-
diná radost je pense. Kossuthe, Apponyi,
slavní vúdcové národa! Jak daleko jste to
dotáhli? Kde je tulipán, kde velká sláva,
kde sméla vule!?...

Stojíme pred bezprosifednim fešením krise.
Ve Vídni počalo vyjednavani s vládou ra-
kouskou o záležitosti bankovní. Panovník,
v néhoZ nékdy Madari doufali, postavil se
na úplné konstituční stanovisko a vláda ra-
kouská, jak banku samostatnou, tak karte-
lovou, odmitne, Kabinet Wekerlúv podá de-
misi, ale nejakou dobu ponechan bude pri
vládé, až najde se nový muž. Ten pry bude
ze strany stojici na zakladé vyrovnani 1867
a novými volbami zajisti sivčtšinu parlamentní.

Koalici nastane povinnost pňizpúsobiti se
(pro maďarské politiky úloha docela snadná).
Strana neodvislosti buďto se prizna k pro-
gramu vládnímu, který pry zavede v otázce
bankovní provisorium do r. 1917, kdy vypiši
platnost veškerých obchodních smluv se
souseduimi státy, a v tom piipadé zústane
Kossuth i Apponyi v ministerstvu, nebo se
strana neodvislosti rozdéli, oba ministťi
ustoupi a ponechaji pole skupiné Hollóvvé
a Justhové, která bude lirát úlohu hfmotici
oposice. Guvernérem společne banky bude
Maďar Popovits, statni sekretar v mini-
sterstvu finanční. Kromé zástupcu koalova-
ných stran pozváni prý jsou do Vídné i

‘Revue Naše Slovensko

Tisza, Dessewffy, Kuen-Hederváry, Lukács
a Justh.

Na poméry národnostní tato metamorfosa
nebude mít žádného vlivu. Maďarisační a
hlavné protislovanská politika se nezmční.

Program maďarský rozvinuje s veľkou cy-
nickosti „Budapesti Hírlap“. Pod titulem
„15. bľezen“ píše: „Nemúžeme hlásati idee,
z kterých už ani jedna není pravdiva. (Rov-
nost, svoboda.) Nemúžeme hlásat politickou
rovnost uprimné a poctivé. Vždyť napínáme
všechny síly, aby v tomto staté nebylo rov-
ného práva volebního. Jsme pro virilismus,
pro vliv velkostatkáčúv, i pro snémovnu
parskou, neboť to vše vyžaduje zájem ma-
ďarstva. Nemúžeme hlásat ani úplnou svo-
bodu politickou, vždyť profi socialistickým
bufičúm a národnostním agitátorúm nemt-
žeme postavit se na základ zásady svobody.
Dnes rovnost je programem Kristoffy-ho a
svoboda programem mezinárodních a národ-
nostnich agitátorú. Všichni nepfatelé národ-
niho charakteru uherského státu spojují se
na základč téchto hesel. A my tu chceme
vidét Mayarország, silné maďarské panství
a bezpodmínežnou maďarskou supremacii“.
Upfimna slova, ale jak cynická.

V kritické dobé válečné Maďaťi štvali do
války s nadčjí na tučnou korist. Poukazovali
na nebezpečí slovanské a už predem delili
se o Srbsko. Plány však se jim zhitily, proto
chtéji se délit aspoň o Bosnu.

Zajímavý je pomér jejich k Némcúm. Tito
ode dávna jsou v Uhrách nenávidéni, po-
smiva se jim, spila, ale když pfijde na lá-
máni chleba, vždy se spojují s nimi proti
obávaným Slovanúm. O tomto poméru dobče
se zmiňuje pisatel v „Pesti Napló“, který
smčle tvrdí, že Maďarstvo je ve sxutečnosti
východní stráží Némectva. Pozoruhodný byl
projev poslance Mik. Szemere ve snčmovné,
kde velebil trojspolek a holdoval pfiteli Ma-
ďarú Vilémovi. Snémovna živé tleskala a
élienovala. To mohou si zapamatovati ti,
ktečí chtčli kdysi v politice české a srbské
využívati maďarské nenávisti vúči Némcim
pro vlastní slovanské politické zájmy.

Snčmovné pfijala zákon o knéžské kongrue,
který bude veľkou ránou proknéze narodnostni.

Slováci ztratili sympatického a občtavého
poslance Ivanku, na jehož místo zvolen ma-
ďarský lidovec Ochaba.

u Dá NÁ

Revue Naše Slovensko

329

RUZNE ZPRAVY.

Kongrua. V parlamenté pfijat byl zákon
kongruový, jimZ má se zlepšiti hmotné po-
stavení uherského duchovenstva. Ovšem, že
toto hmotné postavení, kterého skutečné
často je potfebi (vzpomínáme na plat šle-
chetného národovce a znamenitého učence
a zakladatele „Sloven. Muzeálnej Společ-
ností T Andreje Kmeťa, který mčl 400 zl.
ročního pťíjmu), toto zlepšení plata je pouze
plastém pro Sifeni maďarisace duchoven-

- stvem. Platy faráčské, jak jsme již v minu-
lém čísie oznámili, doplnčny mají býti z po-
kladny státní. Tomu tčeba rozuméti tak, že
knéZi povinni budou sloužiti vládč a maďa-
risaci a zákon docela otevčené tento inoment
pripomina, dovoluje, aby plat knčží „proti-
vlasteneckých“ a téch, ktefi neznají maďar-
sky byl snížen.

„Slovenský Týždenník“ oceňuje význam
knčžstva v práci buditelské zvlášté v letech
'60tych, oceňuje vliv duchovních na lid a ža-
uje na novou úpravu platú, která činí knéze
odvislými od pokladen státnich. A knčží re-
presentují celou čtvrtinu slovenské intelli-
gence. Politika kongruová osvédéila se velmi
záhy na volbé v Oravici, kde duchovenstvo
zradilo lid rumunský a na poslední volbé
v Pezinku.

» Týždenník“ uvažuje, zda nemohla by
církev zachrániť své knéZstvo od této mo-
rálni záhuby a korrupce.

Uherské kapituly mají 800.000 kat. jiter
púdy. Výdaje na kongruu obnáší tfi miliony
korun. Je-li výnos jednoho jitra jen 30 K,
maji kapituly ročních príjmú 24 milionú K.,
Biskup velko-varadinsky drží 187.393 jiter
arcibiskup kaločský 87.433, ostrihomský
95.983, jágerský 42.397, biskup vesprímský
65.618, fecko-katolický biskup velko-vara-
dímský 139.657. Ze svých ohromných pľíjmú
vénovali tito biskupové pouze 700.000 K.

Knéžstvo tedy bude činit politiku vládní.
Proto „Týždenník“ hlásá, aby lid svou po-
litiku začídil dle svých zajma, samostatné

a národnostné.
s

Hlinkova záležitost v Ríme. Kon-
gregace koncilu pojednávala dne 27. února
známou záležitost faráče Hlinky a rozhod-
hodnutí papež potvrdil. Suspense, kterou
uva:il Parvy na Hlinku byla zrušena a Pár-

vymu uloženo, aby má-li néjaké podstatné
dúvody zavedl proti Hlinkovi process ka-
nonický. Pončvadž všechny své dúvody
biskup podal do Ríma (viz minulé číslo
„N. SI“) a tyto dle znční rozsudku jsou igno-
rovány, Párvy nový process zavésti nemá již
odvahy. Hlinka sloužil již ve dnech velko-
nočních mši ve včzenské kapli v Sege-
dias. Vitézstvi Hlinkovo naplnilo jeho pfa-
tely v Ružomberce takovou radostí, že po
letech súčastnili se služeb božích. Zásluhu
o zdárné vyfizeni záležitosti získal si ho-
donský professor dr. Kolísek, který shro-
máždil četný svčdecký materiál a pfimo
osobnč v Rimé zakročoval. Za to ovšem
svolal na hlavu svoji hnév Párvyho, který
žaloval na ného biskupovi brnénskému, ale
byl odbyt. Osočil tedy dr. Koliska u vlády
a vymohl proti nému v Uhrách zatykač.
s

Proti Ľudovým Novinám. „Ľudové
Noviny“ otiskují tento list na ukázku jak se
bojuje proti slovenskému tisku :

„Žiadam a prosím Vás, oznámte mi,
jestli sú „Ľudové Noviny“ skrz Rím za-
kázané? -— Ležím na smrteľnej posteli a
preto dňa 17. marca nechal som si za-
zavolať duchovného, aby mňa sviatosťou
zomierajúcich zaopatril. Jak som sa spo-
vedal, pýta sa mňa pán kaplan, že jaké
časopisy čítam. Odvetil som, „Ľudové No-
viny“ a „Týždenník“. Pán kaplán sa veľmi
pohoršil a riekol, že rozhrešenia mi dať
nemôže, bo „Ľudové Noviny“ su vraj
skrz sv. Otca zakázané. Dá mi vraj roz-
hreSenie, ale iba vtedy, keď mu sľúbim,
že „Ľudové Noviny“ čítať nebudem. Pý-
tam za preto pána redaktora, jestli „Ľ. N.“
opravdu Rim zakázal alebo nie?! Prosím
o odpoveď. S úctou Štefan Fris. Kubachy
1909. 30./111.“

A tomuto podobných dopisov sme už
dosť obdržali. Z tohto dopisu môže každý
rozumný Slovák posúdiť, že jak sa sta-
rajú madaronski kňazi o spasenie ľudu.
Ešte -aj pri udeľovaní posledného poma-
zania opovážia se lhať a klamať nemoc-
ného! Kristové učenie považujú si za nič,
lož prekrucujú na pravdu. A to sú potom
katolícki kňazi, následníci Kristovi? „Ľu-
dové Noviny“ sv. Otec nikdy nezakázal a

330

ani nemôže, lebo ani nebojujú proti učeniu
Kristovému, lež protí kňazom takým, ktorí
považujú stav kňazský za dobrý prostrie-
dok k nemravnosti a k ohlupovaniu ľudu.
— No však pride na psa mráz! Spiš-
ská vláda parvovských kreatur je poškvrnou
celej cirkvy katolickej. Sme zvedaví, ako
Párvy i tento satanský kúsok v Ríme pre-
krúti.
“s

Duchovenstvo aslovenské banky.
Na radu odrodilych Slovákú, velkoproboSta
prešpurského Komlóssyho a tajemníka Zel-
ligera zakázala ostčihomská církevní vrch-
nosť ufedné vkládat farní peníze do slov.
penéžních ústavú trnavských, jako je „Ľu-
dová banka“ a „Hospodárska banka“. Fará-
fam rozkázáno uložené peníze vybrat a
vložit do ústavú židovských. Slovenské banky
pry nemají dostatečného základního kapitálu:

Zajímavo je, že Ľudová banka“ založena
byla stranou lidovou a knéží ukládali v ní
horlivé kostelní peníze bez pľekážky. Ten-
kráte byla banka mnohem menší, ale ovšem
nebyla slovenská.

Sv. Cyrill a Method a sv. Jan Nep.
Jak zbésili jsou imaďarští knčží proti všemu
národnostnímu, ukazuje malý obrázek z die-
cese Spišské. Tam v Teplici nechce knéz
Zemančík modlit se litanie k Janu Nepomuc-

kému, pončvadž pry je Čech. Podobné vede -

se sv. Cyrillu a Methodovi, proti nimž mluví
prof. Jurík s bohoslovecké kathedry.
“m

Vyucovani na církevních školách
má se dle rozkazu biskupa báňsko-bystric-
kého vésli již od tfetiho roku v jazyce ma-
ďarském.

Kaplan Novak, rodem z Uh. Skalice
prelozen byl z trestu za svou činnost z Na-
daše na čisté maďarskou stanici do Šomo-
ina.

Z pašaliku Párvyho. Spišský biskup
bez pľíčiny zbavil svob)dy kaplana To-
mánka uzavťev jej do kláštera ve Spišském
Podhradí, aby jej mél stále na očích. Se-
dláci v Chrasti dočetli se v novinách 0 vézni,
který týrán je „za tú slovenčinu“, odhodlali
se navstiviti jej. Nebyli však pfipusténi a
panem priorem vlastnoručné s mnohými na-

Revue Naše Slovensko

dávkami vystrčeni z kláštera. Na ulici za-
hlédii v okné Tomanka a s velkou radostí
mávali mu na pozdrav. Na stížnost kapla-
novu odpovédél prior: „Tak je rozkázáno
račte se pficinit, aby rozkaz byl zmčnén.“

Na velký pátek modlil se zbožný Tománek
v kapitulním chramé. Byl tam také biskup,
který ani vchrámč nezapomné! na svúj hnév
a napsal Tománkovi pťíkrý list, v némž vy-
týká mu vzdorovitost, zakazuje mu chodit
do chrámu a hrozí mu exkomunikací.

Tománek, který už nemá slušného odévu
a obuvi a od biskupa dostati nemúže, žaluje
u kongregace koncilu v Rimé. |

“s

Hnutí ve vychodnich stolicích. Po-
tčšitelným je zjevem, že slovenské povédomi
Sifi se zvlášté na východ, do krajin, na které
jsme se zvykli divat jako na ztracené. Je to
národnostní hranice mezi Slováky a Maďary
a maďarisace je tam úpornéjši než kdekoliv
jinde, zvlášič že široko daleko není sloven-
ského inteligenta. Maďaňi využíti chtéji roz-
dilú dialektových a vydavaji pro sarišské
Slováky časopis „Naša Zástava“ v místním
dialektč a maďarským pravopisem a Sifi
myšlénku, že Šarišané vúbec nejso 1 Slováky.
Násilným maďarisováním ve škole a chramé
a uvédomélymi vystéhovalci z Ameriky se
vrátivšími, zmáhá se slovenské povédomi
dim od domu a z obce do obce.

Mnoho strachu púsobí Maďarúm také ruch
v novohradské stolici, xtera má 65 tisic
Slovákú a 67 tisíc Maďarú Hranic> fecova
‘de od Balážských Ďarmot k Lučenci a na
východ. Tu Slováci, ktefi jinak hospodafsky
dobfe by si stáli, dostávají se do područí
maďarských vydčračských bank. Proto tak
šilený boj zahájili proti dru Bazovskému,
který v Lučenci založil penéžní lidový ústav.

Pravým eldoradem maďarské džentry žu-
pani, podžupanú, slúžných a notáčú byla a
je stolice zemplínská. Počínají si jako
za doby poddanství. Človék jakýsi mél na
ploté červenou šatku. Žandár udal dotyčného
u slúžného, který véc vySeiril a pokutoval
pro vyvčšenou šatku, pončvadž mohli“by se
panské konč polekat. Ale i tam se Slováci
pti všech pokutách budí. Ufady bedlivé vší-
mají si každé maličkosti, pronásleduji cizince,
jen aby lid zústal ve tmé. Nevzdélanosti vy-
užívaji zvlášté notafi (obecni tajemnik), ktečí
za prace své davaji si platit uZasné sumy.

‘Revue Naše Slovensko 331

Jsou, ktečí mají ročního piijmu i pfes 20.000
zlatých.

V stolici peštské je dle účedniho výkazu
32.000 Slovákú, ve skutečnosii však tfikrát
tolik. Od jistého času bývaji mistní plátky
maďarské plné náňku a kfriku, že se sedláci
v samé blízkosti Budapešti počínají bránit
proti madarisaci. V Maglódé, na priklad, roz-
kázala vrchnost oslavit den svobody 15.
biezna ve chrámé. Slúžný néco tušil a voče-
kavani demonstraci opatfil se žandáry. Když
knéz s pripravenou maďarskou feti vystoupil
na kazatelnu, s úžasem zpozoroval, že v ko-
Stele sedi pouze notaf a písať.

Korrupce žurnalistiky. V zasedání
snému 26. brezna cet! poslanec Ebner seznam
časopisú, které dostávaly podporu ze státní
pokladny. A Nap dostal 17.000 K. Magyar-
ország képes albuma 100.000 K. Fúggetlen
Magyarország 10.000 K, Magyar Szó 10.000
Madyar Hirlap 4.000 Budapesti Napló a Pesti
Hirlap po 6.000 K, Fris Ujság 10.000 K, Egy-
etértés 25.000 K atd. Cizozemske časopisy
dostaly 15.000 K a „inforniátofi“ ciziny
60.000 K.

“m

Informace ciziny.

V Londyné vyšla anglická brožura „Nationa-
lism in Hungary from the bussiness point
of view“ (Nacionalismus v Uhrách s hlediska
obchodu). Její autor, skrývajíci se pod jménem
Veridicus, dokazuje proti Scotu Viatorovi, že
celá tak zvaná národnostní agitace v Uhrách
není prý nic jiného, leč finanční spekulace
nékolika lidí, ktefi chtéji pod pláštíkem há-
jení národnostních zájmú lákat lid do svých
penéznich ustavu. Veridicus ukazuje na ná-
padný vzrust penéZnich ústavú za akiivní
politiky národnostní. R. 1890 bylo 17 penéž-
ních ústavú rumunských s 1,543.300 K zá-
kladního jméni a 1,330.000 K zisku, r. 1904
bylo už 82 ústavú s 8,725.000 K kapitalem
a 1,651.00 K zisku. Z 15 rumunských po-
slancú jest 13 čiditelú neb členú správy pe-
néZnich ústavú. Na Slovensku je pry zjev
podobný, ze 7 poslancú slovenských jsou 3
fediteli penčžních ústavú. Z toho vyvozuje
dúsledek, že ani slovenská politika není nic
jiného, než obchod. Vlastizrádné snahy Slo-
vákú vidí v tom, že na pf. poslanec Skyčák
navazuje styky se zahraničními(!) ústavy
českými. Dokazuje, že nemaďarské národnosti

nechtéjí se smíčit s Maďary, což potvrdili
odmítnutím Justhem podávané pravice smiru.
Kniha vyzniva vabnym akordem : „S národ-
nostmi, s lidem Ize se Maďarúm smifit, avšak
s vúdci, s fediteli bank, nikdy!“ Akord až
príliš znamy. Andrássy otec i syn a ostatní
mluvili v tom tóné po 40 let a pfi tom kaž-
dého uvédomélého Slováka pronásledovali
pokutami, vézenimi, volebním nasilim, zbavo-
vánim mandátú, vraždénim ve Vaiíné, v Su-
čanech, Černové, Panadé a j. To všechno
byla obchodní politika! Když slovenšií po-
slanci plnili státní vézeni, když suspendováni
byli z praxe advokátské, i to bylu obchodní
politika! Když slovenské penčžní ústavy
snížili úrok s 30, nékde až s 60%, na 60“,
a pomáhaly všude lidu, i to byl národní ob-
chod. Veridicus — je to jisté pseudonym
Farkaše-Wolfnera, známeho „vedeckého“ ub-
sluhovače vládnoucí vrsivy maďarské, trebas
svým púvodem patčil spíše do Haliče —
pňiliš podléhá klamu maďarských brejlí, které
nepťipouštéjí jiné politiky, jako osobních neb
tfidních zájmú. Snad méli nemaďarské národy
stisknout Justhovou pravici, když jim ničím
nezaručoval svúj slib, když jeho soudruzi

jsou primo zufivymi potlačovateli návodú ne-

maďarských, méli snad znova sed;out Ma-
ďarúm na jich svobodomyslnou včjičku !
“

Louis Eisenmann, francouzský autor
známé knihy „Le compromis austrc-hongrois“,
diel tyto dny za účelem studia veťejných
pomérú v Uhrách, pri čemž byl i hostem ini-
ništra osvéty Apponyiho.

Uherskoslovenská vzdelávací
společnost. Tato společnost zfizena byla
„péčí“ maďarske vlády po zrušení Slovenské
Matice, aby mohla pfevziti jméni Matční.
Skládá se ze samých renegátú a čistokiev-
ných Maďarú a vydává pro Slováky tyd: nní
uinrtvující časopis „Vlasť a Svet“. 30. bfezna
konala společnost valnou hromadu, na níž
Oznameno, Ze ministr osvčty Apponyi vé-
noval společnosti 14.000 exemplafu sloven-
ského pfekladu Elekových déjin maďarského
naroda. Redakci „Vlasti a Sveta“ povcren
Čečotka, redaktor vládnich Slovenských Novin.
V tomto roce vydá společnost cvé slovenské
knížky z oboru piírodovédy a zdravotnictví,
k čemuž si vyžádá podpory ministerstva
orby. M

332

Na osočení, že Slováci politisují pouze pro
svúj hmotný prospéch, poznamenává Slov.
Týždeník nékolik všeobecné známých pfi-
padú z vlasteneckého života maďarského:

My sa pamätáme, že keď Kossuth prišiel
Z „vyhnanstva“ z Talianska do drahej vlasti,
hneď sa mu postarali o dôchodok. Tarnócov-
ská fabrika na striekačky dorábala síce
zlé striekačky, ale Kossuth, ako direktor,
dostával ročne tisíce. Assekuračná spo-
lečnosť „Hazai biztositó társaság“ stála pred
krachom, ale zato Francko sadnul do nej
ako direktor.

Poďme ďalej. Druhý koaličný velikáš:
Ugron Gábor, podpredseda Kossuthovskej
strany, bol tiež direktorom sikulskej špár-
kassy v Székelyudvarhelyi. Jeho direktor-
stvo ale oplakalo niekoľko slo sikulských
gazdov. Sám Ugron bol pre tú manipuláciu
posúdený!

Bývalý ministerpredseda, Széll Kálmán,
je i ablegátom i guvernérom Uhorskej Hy-
pothekárnej Banky, a má odtiaľ malú škvarku,
80 tisíc korún ročné. A celý rad takých ve-
ličín, ktorí sa ako politikovia dobre cítia pri
mastných hrncoch.

A tí „kresťanskí ľudoví“? No tam sa len
našly opravdové talenty. Ablegát- néppártista,
Franc Udvary, takto bankáril: Keď už v kasse
nebolo ani rohového gombika, vzal novú
vkladovú knižku a vypravil ju na meno svojho
praktikanta, pravda hneď na 50 tisíc kor“n,
to jest, že má vkladu toľko v prázdnej kasse.
Potom na falošnú knižku vzal inde pôžičku.
Druhý stip strany „ľudovej“, Gyiirky Odon
založil Néppárti irodu, vraj „Ľudovú kan-
celláriu.“ Šlo to znamenite, néppartské trúby
robily reklamu, farárov mal agentov, a kan-
cellária pracovala zdarne. Gyiirky zprostred-
koval predaj obilia, maďarskí gazdovia, zvlášť
zo Zadunaja, mu posielali do Pešti zbožie,
aby ho výnosnejšie zpeňažil. Gyiirky tak
zdarne pracoval za ľud, že za pol roka len
31 trestných oznámení bolo zavedené proti
nemu pre defraudáciu.

Pán Udvary šťastlive ufujazdil a pri do-
brom zdraví uzrel brehy Ameriky, i Gyiirky,
proboval zmiznúť, ale sa mu nepodarilo
teraz v llave špekuluje, ako by bolo treba
doplnit program strany „ľudovej“.

Nuž, to sa rozumeť dá, žeby páni nép-
pártisti na túto min losť zabudnúť chceli,
ale s takou politickou minulosťou opovážiť

a malé discipliné.

Revue Naše Slovensko

sa hovoriť o politickom kšeftárení Slovákov,
to zdravý rozum nijak nepochopuje, k tomu
je potrebná chorobná impertinencia.

To musia i néppártisti vedeť, že doteraz
ani len jeden slovenský peňažny ústav ne-
skrachoval, ani jeden Slovák „bankdirektor“
neušiel do Ameriky.

O tom môžeme Udvaryho a Gyúrkyho
politických privržencov ubezpečiť, že sa bu-
deme vynasnažovať čím viac slovenských
peňažných ústavov založiť, ale spolu bu-
deme sa starať i o to, aby v každom slo-
venskom ústave slovenský groš bol v takej
bezpečnosti, aby ho nemohli odtiaľ ukradnúť
ani takí šikovní zlodeji, akým sú Udvary,
Gyiirky a iné, stípy ľudovej strany.

U herská sociální demokracie. Min.
Andrássy rozpustil dvé nejsilnéjsi organisace
kovodéinickou a Zelezafskou. Soc. demokra-
cie odhodlala se odpovédit politickou gene-
rální stávkou, která však se nepodafila.
Stávkovalo pouze 8 tisíc dčlnikú. Vinu hle-
dati tčeba na vúdcích uherského délnictva

“s

Juriga zvolen feditelem prešpur-
ské banky. Valná hromada slovenské
Lidové banky v Prešpurku zvolila sloven-
ského posl. Jurigu, který se vrátil z dvou-
letého politického vézení, feditelem ústavu.

PRO SLOVÁKY.

Českoslovanská Jednota konala
fadnou valnou hromadu 23. brezna v mist-
nostech „Merkuru“. Zpráva jednatelská, pčed-
ložená jednatelem p. inž. Rotnáglem, ukazuje,
jak dobče púsobila vnitfni konsolidace na
rozvoj činnosti Českoslovanské Jednoty v mi-
nulém roce. Českoslovanská Jednota pod-
porovala inenšiny v Dol. Rakousich (v Poš-
torné, ve Vídni)i v Linci, ve Slezsku . Jaktar,
Détmarovice, Slezský sekretariát), na mo-
ravském Slovensku. Ale hlavní činností smeé-
rovala na uherské Slovensko. Na podporu
slovenskych studentú vénovala 2700 K. Sy-
stemalicky pracovala k organisovani kulturni
a hospodáčské vzájemnosti československé,
pro kteroužto činnost na schúzi českosloven-
ských pracovníkú vypracován program. Če-
skoslovanska Jednota podporuje slovenské

Revue Naše Slovensko

časopisy, hlavné agitaci pro rozšífení jich

v Čechách. ZaHdila informaci české veľej- -

nosti v Slovensku. Pro navázání hospodáť-
ských stykú podporuje informační kancelaf
československou v Uh. Skalici. V zájmu kul-
turní vzájemnosti Sifi české knihy na Slo-
vensku a slovenské v Čechách: k tomu cili
počádala v Praze večírek Hviezdoslavúv a
opatčila pčednášeče o Slovensku pro fadu
venkovských mést. Pokladna vykazuje 24.995
kor. 52 hal. pňíjmu, 15.354 K 37 h vydání,
zústává jméni 9.641 K 15h. Pri doplňovacích
volbach zvoleni: za starostu opét p. prof.
Fr. Táborský, do výboru pp. pokl. Zd. Biir-
germeister, soukromník Fr. Hamáček, adj.
mést. ufadu R. Kutina, adj. st. dr. J. Dittrich,
red. Bohdan Pavlú, za náhradníky pp. JUC.
Fr. Hamáček, JUC. Jan Halla, za revisory pp.
K. Klásek a Oldf. Kašpárek, bank. ufednici.
Z volných návrhú pfijat mezi jinými návrh
p. jednatele Rotnagia, aby činnost Česko-
slovanské Jednoty vénovana byla hlavné mo-
ravskému a uherskému Slovensku, p. Strnada,
aby v brzké dobé pofadana byla v Praze
pčednáška o S!ovensku s promitanymi obrazy,
red. Pavlú, aby Českoslovanská Jednota po-
kusila se získat slovenské kroužky v Čechách
pro pčemčnu v mistni odbory Českoslovanské
Jednoty. P. prok. Pilát v obsažné feci vytkl,
že úkolem všech upfimnych pratel Slovenska
musí být, všude pracovat pro odstranéni toho,
co nás a Slováky déli a vzájemné sblížení
ve všech oborech, hospodafském, kulturnim
i politickém, ovšem tak, že na zakofenény
již dnes spisovní slovenský jazyk nebude
saháno. Valná hromada vyznéla velmi har-
monicky nadšeným pčijetím návrhu výboru,
aby Hviezdoslav byl jmenován čestným členem
Českoslovanské Jednoty. Jest nyni na české
verejnosti, aby podporovala snahy Česko-
slovanské Jednoty a byla si včdoma dále-
zitosti a významu práce pro tfimilionovou

včtev našeho naroda.
*

Slovenský vecirek, jichž bohužel mú-
žeme registrovati tak málo, uspotádal místní
odbor Ú. M. Š. ve Králové Dvofe. Na pro-
gramu byly sbory i pisné solové a pčednáška
pana prof. Chotka. Znajíce pčednášejíciho
jako dobrého znatele pomčrú a upfimného
ptitele snah slovenských, vččíme, že pfed-
náška se velmi líbila.

333
Z MAĎARSKÝCH ČASOPISÚ.

Maďarský hlas o bojkotu proti dr.
Bazovskému. Již v minulém čísle zmínili
jsme se o bojkolu, aranžovaném maďaron-
skou společností v Lučenci proti taméjšímu
advokátu dr. Ludevitu Bazovskému. Vážná
maďarská revue „Huszadik század“, vy--
dávaná „Sociologickou společnosti“, prinesla:
ve svém dubnovém čísle o tomto bojkotu
zprávu, v které velmi dobre vystihuje vlastní
pficiny léto akce. Predné uvádí véci, jež
pčedcházely bojkotu, jak Bazovský začal
pracovat politicky. Jako známý již „agitátor“
požíval ješté všeobecné úcty. Avšak tu na-
napadla ho padoušská myšlénka. Bazovský
založil penéžní ústav! Pro slovenské sedláky
banku slovenského jména, tedy evidentné —
banku panslavskou. Stav véci se ovšem ihned
zménil. Pan Zoltan Tôrók napsal článek do
10. čísla časopisu Losonc és Vidéke, pan
starosta Alexander Wagner pak svolal mést-
skou radu a méstské zastupiteľstvo. Na této:
schúzi jednohlasné vyčknut smetánkou mésta
všeobecný bojkot proti Bazovskému. Uvádí
pak obsah provolání, s nímž jsme již čtenáňe:
obeznámili v čísle minulém (str. 276). Po-
kračuje pak: „A kdo jsou ti páni, z nichž
jeden píše úvodník do novin, druhý pak
svolává schúzi méstské rady a méstského
zastupitelstva?? Pan Zoltán Tôrôk, feditel
Spofitelniauvérni banky Lučenské
akc. spol., pak pan Alexander Wagner,
starosta a člen správní rady, téže banky.
Spofitelni a úvčrní banka Lučenská má vkla-
dú 7,514.163 kotun a pracuje s čistým
ziskem 40 procent. To snad už stojí za to
bránit vlast, neboť — ratte védét — pfe-
vážná část vkladatelú jsou okolní rolníci
slovenští a titéž jsou akcionari nové banky.

Tak vypadá lučensk: vydání Ibsenova
»Nepfitele lidu“.

Volba poslance vrAsii. Pod tímto titu-
lem referoval denník maďarské strany soc.dem.
„Népszava“ o volbé v Pezinku č. 81. ze dne
6. dubna. Článek tento, jehož pisateli jisté
nelze vytýkat národnostní pčedpr jatost, velmi
dobfe vystihuje véc a pňináší fadu zajímavých
fakt: aby čtenáňi seznali, jak nahlíží na boj
Slovákú Maďar, jehož úsudek není utvofen
pod vlivem zášti národnostní, prinasime zde
pčeklad tohoto článku. Zní:

334

„V Pezinku, za vydatné pomoci četníkú,
notáčú, slúžnych, udélan v pondélí jeden
maďarský poslanec: Augustin Ochaba, který
:se vydává za pťíslušníka lidové strany. Jen
tak Ize fict: udélan jeden poslanec, neboť
to, co nyní páchají maďarské vrchnosti na
doplňovacích voľbách vúči kandidátúm ná-
rodnostním, nelze na žádný pád pojmenovat
volbou. Z úťedního pramene sdéluje se, že

administrativní vrchnosti učinili všechno
„možné na zamezení pobuľováni ze strany
ndrodnostnich lidi. Proti českými agitátorúm
vydáno již teď nčkolik zatýkačú. V Račiš-
dorfé u obecníno pokladníka Veselského vy-
konána domovni prohlidka. — O praktikách
tohoto jmenování voslance za asistence čet-
níkú, píše charakteristická data náš zpravodaj:

Kdyby za vlády bývalé liberální strany,
kdy nyní vládnoucí koaliční strany byly je „té
v oposici, byla by si vláda troufala udélat
takovou volbu, jakou zaranžovala dnešní
koaliční vláda v zájmu jednoho svého kan-
didáta, pak by si plivajici a nábytek drtici
hhrdinové byli jisté nékolikadenni obstrukcí
schladili svoje rozhoččení nad bezprávim
spáchaným na jejich kandidátovi. Násilí, ter-
ror, korupce; celá uredni moc počínaje slúž-
ným až do posledního hlidace; zákony po-
Slapany, svoboda shromažďovací kopána —
toť obraz volby poslance v Pezinku.

Veškeré obce jsou obsazeny četniky, jimž
dal slúžny rozkaz, aby každého, kdo roz-
dává nčjaké letáky proti Ochabovi, aneb
kdo proti nému agituje, byl kolbou ruč-
nice vyhnán z obce.

Tri délnici od dráhy vydali leták, v némz
líčí zločiny koalice, spáchané na lidu a zemi:
vyzyvaji zfizenze dráhy, které koalice spou-
tala okovy železniční pragmatiky, aby ne-
hlasovali na Milana Ivanku, ale ani na
Ochabu ne, neboť tento je kandidátem lidu
nepfatelské koalice. Tento leták rozdávali
tii délnici na pofadacim nádraží, když je
četníci zpozorovali, ihned je zatkli a zavedli
je pred slúžného, který privítal četníky té-
mito slovy: „Proč jste nezahlušili ty padou-
chy, pak-li natrefite ještč tikové bufice, vrazte
jim jednu do hlavy, až pojdou.“

Odtud odvedeni na státní naviadnictvi, kde
byli podobným zpúsobem pťivítáni. Proti
slúžnému, který štve četníky ke vrazdé, po-
dají žalobu pro navádční k vrazdé.

Revue Naše Slovensko

Za téchto okolností je divem, že pfece se
našlo 636 mučednikú, ktefi méli odvahu
hlasovat na Ivanku, oproti 969 niasúm Ocha:
bovým.“

Za to orgán klerikální strany lidové „Al-
kotmány“ volbu svého pfisluSnika Ochaby
velmi si pochvaluje. Upodezťívá Slováky,
že používali českých penéz k agitaci a štve
proti Slovákúm a Čechúm. O volbé samé
píše: „... Chceme vyslovit nadéji, že pe-
zinské vitézstvi bude pňikladem ostatním
slovenským okresúm, aby pľi nejbližší volbé
postavili se na stranu lidovou. Neboť dnes
od Prešpurku až po Marmaroš na celém
Slovensku jest jen jediný faktor politický,
který jest s to, zlomiť protivlasteneckou, lid
svadéjici narodnostui agitaci a upevniti tam
autoritu maďarského státu a tím je lidova
strana.“

Na jiném misté vlastenecky upozorňuje na
slovanské nebezpečí: „Stará liberální strana
hfešila tim, že nevšímala si vnitčního života
nemaďarských národností, uspokojujíc se pou-
ze tím, když zvoleni byli její kandidáti. Proti
postupujícimu slavismu musí se jiti jinou
cestou. Prudké násilí nahání jen vodu na
mlýny panslavismu. Tfeoa miti roky napfed
vypracovaný plán, zvolna pak pokračovati.
Vúdčí myšlenkou té politiky múže býti jen
to, že slovanská kultura a národohospodáť-
ský vývoj musí nabýti takového sméru, aby
uherští Slované pokládali úpadek své vzdé-
lanosti za jistý, jestiiZe by se vymkli z ná-
ruče politického národa maďarského.“ Rádi
bychom znali ten program, který tichým
zpúsovem má oddáliti slovenský lid od ruchu
narodaostniho. Lidová strana ziskava svou
moc zneuZivanim citu náboženského.

Na chvástavé články orgánu lidové strany
trefné odpovédél denník „Népszava“ dne
7. dubna pod názvem: Pezinské „vitézstvi“.
Uvadime i tento článek v doslovném pfe-
kladu,

„Sila pravdy lehce zvítčzila nad téžkost-
mi...“ tak píše vitéznym opojením pfeky-
pujici účední orgán lidové strany a oznamuje
skvostné vitézstvi pezinské, které rozmnožilo
„jedinou kčesťanskou stranu zemč“ o jed-
noho člena. Tak vizme, jakého rozsahu byl
teror, fanatisováni, opíjení voličú, podlá ná-
silenství vrchnosti, kteréžto včci „Alkotmány“
tak báječné lehce prohlašuje za sílu pravdy.
Pezinský zpravodaj „Népszavy“ telefonuje,

Revue Naše Slovensko

že pčedné pezinský okres po dva dny byl
obsazen 400 četníky a 150 husary, pľi této
pak dekoraci provedena v pondéli cele ty-
pická maďars á poslanecká volba. Slovenské
národnostní poslance Skyčáka a Blahu vypo-
védéli ze všech obcí, naproti tomu poslanci
a kaplaní lidové strany, agitujici za kandidáta
lidové strany, mohli se volné pohybovat ve
všech obcích okresu. Milan Ivanka, kandidát
národnostní, byl v nedčli v Modfe arretován
a vyzván, aby se legitimoval, za jakým účelem
dostavi! se do obce? Modranskému bašovi
bezpochyby není známo, že kandidáti posla-
nectví mivajf také programové feči. Ivankúv
jeden človék byl v jedné obci zatéen*), proto
že najímal povozy : peníze u néj nalezené byly
co corpus delicti zabaveny a proti zatčenému
a dosud véznénému človeku zavedeno trestní
fizeni pod titulem podplácení. Tím zpúsobem
podaftilo se pak znemožniti odhlasování v den
volby 400 voličú.

V den volby páchal násilí také pčedseda
volby. To jsme již oznámili, že z volebních
seznamú s ufedni ochotou úplné bezpravné
vynechali dvéstépadesat národnostních voličú
a zanesli padesát železničních zčízencú: opa-
ttili tudiz vládnímu kandidátu padesát jistych
hlasú. Mnoho národnostních hlasú zničili,
resp. odmitli, kdežto mezi voliči, hlasujicimi
pro kandidáta lidové strany, bylo bezpočtu
téch, ktefi ani nebvli s to, vysloviť p. Ochaby
dobče maďarsky znéjici jméno. To bylo vše
dobré, z téch neodmitnut ani jeden.

Vše to je jen mdlý odlesk množství spá-
chaného násilí. Ale obraz nebyl by úplný,
ani kdybychom s velkou obšírností vypsali,
jak vodili sami knéží voliče do krčem, jak
je opijeli a vedli v takovém stavu k urné.

Prirozené ovšem v Pezinku zvitézila „síla
pravdy“, ačkoliv múže byt fet jen o tom,
že koalice má o jeden špinavý mandát více,
který nebude prohlášen neplatným jen proto,
jelikož všechno hanebné vrchnostenské ná-
sili a jiné kousky spáchány jménem „ma-
ďarské hegemonie“.

Denník soc. dem. „Népszava“ a revue t.
Zv. sociologú, intelligentnich to odchovancú
západní kullury „Huszadik Század“ jsou je-
dinč orgány kde i národnosti pojímány jsou
nestranné.

ee RA

*) V Račišdorfe, obci to vzdálené Pezinka

1 hod. jízdy vlakem. Pozn. red. N. S.

335

Z CESKYCH CASOPISU.

„Čas“ pfipomina 15. bfezen 1848 v Uhrách
úvodníkem ze dne 16. bfezna:

„15. bfezen 1848 v Uhrách. Ve výroční
den prohlášení svobody tlsku v Uhrách a
počátku maďarské revoluce je dobfe letmo
preh édnout téch šest desitileti, která nás od
té doby délí. Dvojí pokolení fidské se vy-
ničnilo, a pčece v Uhrách zmčn tak málo.

Rok 1848 znamená vitézstvi stčední šlechty
ve sporu s magnáty. V mezinárodní ťčeči
nazvalo se to parlamentarisací Uher. Nékde
to nazývají svobodou nebo demokratisací.
Ani jedno, ani druhé, ani tfeti.

Dne 15. bčezna 1848 hlouček nadšených
mladíkú v čele s básnikem Petôfim, velikym
synem slovenského lidu, vstoupivším do ma-
ďarských služeb, provedl v Pešti malou re-
voluci a vyhlásil svoboou tisku. Jako první
tisk bez censury vyšla Petôfiho revoluční
píseň „Vzhúru, Maďaťi“ a „Dvanáct poža-
davkú maďarsk ho národa.“ Petôfi tehdy
v opojném záchvatu svobody jasal: „Svo-
boda tisku... už se o tebe nebojím, národe
múj, rozproudí se v tvém srdci krev a oživne
tvá tepna. Zatim co sném podle starého
zvyku jen mluvil bez úspčchu, zde udefila
hodina! ... Vzhúru, ve jménu svobody!...
Byli jsme dosud otroky, prisahejme pfi bohu
Maďarú, že raby dále nebudeme !“

„Revoluční“ Maďaťi na snémé byli nuceni
ponékud ustoupit vali lidu, ale svobodu tisku
„upravili“ vysokými kaucemi časopiseckými,
dosud platnými. Jak rozuméji ješté dnes svo-
bodé tisku v Uhrách, vypravi každý tyden
smutná historie persekuce národnostních a
socialistických listú. Jaká svoboda tisku v ze-
mi, kde „štrómanství“ stává se pomalu živ-
nostenskou institucí !

R. 1848 byl prý zaveden konstituciona-
lismus, či parlamentarisinus v Uhrách. Víme,
že „vúli národa“ projevuje dnes pomérné méné
voličú než v roce 1848 — tak jest rozšíťena
politická svoboda, a že pomčr ten chce ješté
zhoršiti Andrássyho pluralitní reforma volební.
Víme také, že všechny vládní strany mčly
všeobecné volební právo ve volebním pro-
gramu, a dnes žádná se k nému nehlásí. Illu-
straci pirlamentismu (= zodpovčdná vláda)
podala historie posledního týdne. Kabinet
Wekerlúv vážné se ohradil proti tomu, aby
mu poslanci byla dávána direktiva, učinij

336

tak väči bankovním i agrarnim nespokojen-
cúm, a syn veľkého vúdce revoluce, František
Košut, tento neparlamentární názor svým
listem ješté utvrdil. — Takový jest uherský
parlamentarismus a takový i uherský demo-
kratismus a svoboda po šedesáti letech !

Ubohost dnešní krise v Uhrách nemúže
tento neutéSeny obrat leč sesílit. Darmo vtom
zmatku, v tom zákulisním i vefejném boji
hledáte néjaké myšlenky, nejaké dúslednosti,
nejaké mužnosti. Kfiti se, kfici, jen aby se
ve vhodný čas umiklo.

Vitčzové z roku 1848 jsou na miziné. V do-
slovném slova smyslu. Gentry uherská stydí
se za práci: pokud Ize, dává se živiti srátem:
kde to nestačí, prodává majetek. S úpadkem
majetkovým kráčí úpadek politický. Jediný
Živel zústal v neztenčené sile: magnáti.
Obratná jejich politika Cini je cennými pro
korunu, a demagogická jejich taktika zajistila
jim rozhodujici vliv ve všech stranách. Ne-
mají ovšem síly, aby šli do boje pčímo pod
vlastní vlajkou — Andrássy se toho odvážil
a musi ustoupit — ale vypújčí si pestrý
prapor neodvislé strany. V čele pújde syn
predaka konservativcú z r. 1848, Jičího Appo-
nyiho, dnešní ministr osvéty.

Hrabé Albert Apponyi jest teď na nejlepší
cesté pftijit tam, odkud vyšel: do konserva-
tivní pravice. Bude se mocí vysmát tém,
kteňí nechápali nedúslednosti jeho vývoje,
který stále ho poSinoval na levo, až se octl
v tabofe obstrukčních neodvislých. Ale velký
frázista maďarského národa, hladký jako
had, chovanec jezovitú, byl si vlastné jen
dúsledným v hledání popularity, aby ji svým
časem imohl predloziti jako vitéznou kofist
na stupné trúnu. Splní se jeho touha, státi
se náčelníkem kabinetu a Jifim, který zabil
mnohohlavou sah osmactyficatnické politiky?

Lze sotva nalézt vhodnéjší dobu, jako dnes
mluvit o úpadku hesel, o neodvislosti Uher,
o svobodé, o parlamentarismu.

Jaké však bude rozuzlení? Jsou opravnény
nadeje téch, kdož vaudienci Kristóffyho,
ministra všeobecného hlasovaciho práva,
u následníka tránu vidí záruky skutečné
demokratisace a zrovnopravnéni obyvatel
Uher?

Politická proroctví nebývají vdččná. Jedno
jest jisté však: zmčny v Uhrách nastati

‘Revue Naše Slovensko

musejí, a zmény ty povedou k demokratismu.
Ale bucou-li zmény ty kofenné a trvalé, to
pfi povestné polovičatosti naší fiíšské politiky
Ize téžko pfedvidat. —

K NAŠIM OBRÁZKÚM.

Rozmanitost slováckých ornamentú jest
tak bohatá, že uvádí sbératele v úžas, kde
najde se tolik originality v detailech, v mo-
tivech i v rozfeSeni plochy. Nékteré motivy
pňimo konkuruii s uméleckými návrhy, jež
naši umélci dosti téžce komponují. Na svych
cestách našel jsem na kožíšcích ženských i na
fértoškách tak zajímavé ornamenty, že byl jsem
v rozpacich uznat, jsou-li opravdu tak staré,
jak mi bylo fečeno. Motivy kvčtú a pér rúz-
ných, hlavné pávích bylo užíváno často,
s neobyčejným vkusem. Kolem Dubňan zvlášté
bohaté jsou Zné pro sbératele téchto lido-
vých, krásných vzorú. Ve Vacenovicích u sta-
rostú mají tfi veľké truhly téchto pokladú,
kde dalo by se studovati lidové uméni do-
brých Slovákú.

Tyto tči ukázky jsou toho dokumentem.

J. B.

LITERATURA.

Pri pfileZitosti jubilea Hviezdoslavova
vénovaly četné časopisy slovanské zvlášté
české vzpomínku slovenskému básníkoví.
S radostí pozorujeme, že nezústalo jen pľi
jubilejních pfileZitostnych a vice méné po-
vrchních črtách.

Ve „Slovanském Pfehledé píše dr.
Albert Pražák dúkladnou práci o Hviezdo-
slavových knihách a životé. O jeho názorech
pčináší „Lumír“ z péra téhož kritika krásný
článek, v némž líči filosofii básníkovu, jeho
pomér k prírodč, k Bohu, nirodu a uméni.

Jsme autorovi vdččni, že ocenil a vzbudil
pozornost pro našeho básníka i ve skutečné
umčleckých kruzích českých.

a —
Majitel, vydavatel a zodpovédny redaktor ANT. REIS. — Knihtiskárna OTAKAR JANÁČEK v Praze, Jama č. &

Ján Leška.

SEŠIT 8. | KVETEN 1909. ROČNÍK Il.

REVUE

NASE SLOVENSK

Časopis hajici zájmy uherských Slovákú.

ne Oo Oe Se

PODS 4 DODD 040.0 6 9 9 606 2 OOO 6 O44 OOF 65 CERF FOSS CDS >

OSKAR JÁSZI:
SMÉR NÁRODNOSTNÍ POLITIKY UHERSKÉ.)

([" nejsou zemí jednojazyčnou, nýbrž sloučeninou mnoha národností.
Dle séitani lidu z r. 1900 bylo civilního obyvatelstva 16,721.574 (nepočítaje
v to Chorvatsko-Slavonii), z téch pak bylo maďarského jazyka matefského
8,588.834 (51:4 proc.), nemaďarského materského jazyka pak 8,132.740 (486
proc.).

Obyvatelstvo nemadarské délilo se takto:

Némcú . . . ... . ... 1,980.423 (11:8 proc.)
Slovákú ........ 1,991.402 (11-9 proc.)
Rumunú ........ 2,784.726 (167 proc.)
Rusínú . . ....... 423.159 (25 proc.)
Chorvatú . ....... 188.552 (11 proc.)
Srbú we el 434.641 (26 proc.)
jiných ... 0.0... 329.837 (20 proc.)

Uhry jsou tedy jednou z nejsmiSenéjsich zemí a obraz ješté je pestrejší,
pakli obracíme listy déjin a seznamime se se všemi témi prvky národú, jež
se zde usadily a s maďarstvem, aneb s národnostmi zemč splynuly. O tomto
vyslovuje se nejkompetentnéjsi badatel — Armin Vámbery — takto: „V ži-
lách dnešní generace Maďarú není již ani kapky pramaďarské krve... ma-
ďarstvo nejen že tvofi národ smišený, nýbrž jest nejpestfejší smésici známého
svčta, neboť Uhry byly po staletí vyhledávaným a krystalisačním místem roz-
manitych prvkú národú, stéhujicich se z východu i ze západu.“

- Dnešní národnosti zemč částečné jsou praobyvateli (jako Slováci, snad
část Rumunú), částečnč pak dostéhovali se pozdéji jako kolonisté. Dle své
minulosti dčjinné, síly hospodáfské a stavu své kultury, stojí na veľmi rúzných
stupních politické síly a národnostního včdomí, avšak národnosti rumunská

+) S povolením autora pťinášíme pfeklad pozoruhodného článku, uvefejnéného v se-
riosní revui „Huszadik század“ v prosincovém čísle min. ročníku, které vénovano bylo!
všem téméf otázkám pomčrú uherských. Pro naše čtenáfstvo zajimavo bude zajisté slyšeti
úsudek nepfedpojatého spisovatele ze skupiny tak zv. „sociologú“, officielní vefejnosti
uherskou kacefované.

338 "Revue Naše Slovensko

a slovenská v každém ohledu tvofí mezi nimi prvek co do počtu a politické
váhy nejdäležitéjší. (Vysoce vzdčlaní sedmihradští Sasi pro svúj nepatrný počet
hraji mnohem menší úlohu v bojich národnostních a spokojují se tím, že jsouce
v prátelském pomčru s vládou uzaviraji kompromisy pro sebe výhodné, tak
dalece, že Sasi v Sedmihradech provozují s Maďary solidární politiku proti
Rumunúm).

Pres svou polyglottní minulost a ráz, Uhry nepoznaly v minulosti národ-
nostních bojú. A nemohly ani znát: vždyť dnes již víme, že národnostní idea
jest produktem moderním a že jest v úzké souvislosti s pčechodem z hospo-
ddfstvi naturálního k obchodnímu a s méstskym Zivotem Živnostenským a ob-
chodním. Pončvadž pak tyto národohospodáťské základy moderního života
povstaly u nás z historických pľíčin mnohem pozdčji, než na západč, múžeme
též jen mnohem pozdéji mluvit o národních a národnostních snahách : zjevujiť
se v druhé polovici XVIII. století.

Ve stčedovčku tvorila národ una eademgue nobilitas, bez ohledu na jazyk
a púvod, kdežto proti ní stáli — docela mimo národa — poddaní jako bez-
právná, aneb nanejvýš královskou mocí nékdy do ochrany braná massa, o jejíž
jazyk a národnost nikdo se nestaral. MéSfansky element byl v Uhrách vždy
cizí a slabý, chránén jsa proti útokúm loupežných feudalú královskými
privilegiemi, od pfipadu ku pfipadu obnovovanými. Jako byla feč a národnost
širokých mass lidových vécí úplné lhostejnou, tak zase na druhé stranč uherská
šlechta své feti vúbec si nevšímala: latina stala se jazykem vefejného života
a vzdčlané konversace, vzneSenéjsi šlechta pak pfijala jazyk i zvyky cizího
dvora královského. Toto odnárodnéní šlechty bylo do té míry úplné, že
„v Zemplínč, proslulé stolici kurucské — píše Acsády — ješté v r. 1826
hlásali, že zavádční maďarštiny ohrožuje konstituci naši a všechny naše statky
_(fekl to Matolay) a že veta po vite, bude-li odstrančna latina. Z nčkteré strany
predstavováno celé reformní hnutí jazykové jako boj proti církvi, jejíž praja-
zykem jest latina“. Je zfejmo, že pti takovýchto pomérech vefejnych jest úplným
anachronismem mluviti o moderních snahách národnostních v starších časech
a jest již dnes nesporno, že ony krvavé vzpoury a povstání, které néktefi naši
déjepiscové uvádčli v souvislost s národnostní otázkou v Sedmihradech, ne-
byly národnostním hnutím v moderním toho slova smyslu, nýbrž byly to
vzpoury poddaných charakteru sociálního, jež byly nad to ješté rozjitčeny
otázkami náboženskými (násilným obracením panujícich cirkvi fimsko-katolické
a kalvinské).

Snahy rázu opravdu národnostního čili boj maďarstva na život a na smrt
za jednotný národní stát a současnč boj národností zemč za udržení a rozvoj
svého národnostního povédomi, individuality a za dosažení národnostní rovno-
právnosti, jsou výplodem mnohem pozdéjsim a spadají v jednu dobu s témi
snahami, boji a revolucemi, které vedly ke zrušení stavovského zfizeni a k utvo-
fení moderního státu uherského. Múžeme též fici: národní idea a ji provázejíci
národnostní otázka jsou jenom jednou stránkou oživnutí onéch sil hospodáľ-

Revue Naše Slovensko 339

ských a sociálních, jež vedly ke zrušení poddanství a k položení základú mo-
derního pravniho státu.

Základní príčinou hnutí — všechny ostatní byly jen zjevy prúvodními —
byl prechod z pčstování dobytka k zemédélstvi, jemuž následovaly : produkce
tržní, rozkvét prúmyslu, intensivnéjší vývoj života méstského, sesílení tčidy
honoratiorú a značné sesileni lidového Skolstvi. A všechny tyto nové síly ho-
spodáčské a intelektuální našly proti sobč zastaralou ústavu a pro moderní
život nevhodný latinský jazyk stavovských Uher, právní nejistotu stolic a „pan-
ského práva“ a pľedevším systém poddanství, který znemožňoval intensivnčjší
zemčdčiství a udržoval místo vSeobecnéjsiho národního života zastaralý parti-
kularismus, omezeného rozhledu. Tak stala se idea národní válečným heslem
všech, kdož chtéli zabezpečit samostatnou existenci fiše proti cizímu panství
rakouskému, a pak téch, kdož chtéli teritoriální a tfidni uzavfenost šlechtické
stolice nahradit lidovým zastupitelstvem a zodpovédnou vládou. Národní idea
— jako všude — i u nás značí zápas buržoasie s feudalismem a boj ten vede
po vétSiné chudší část šlechty a lateinefi,*) vyrostlí v ideách francouzské re-
voluce. Tak se dostali proti sobč vídeňský absolutismus (který brzo počal se
štítit svobodomyslných iniciativ svých pčedkú) a uherská revoluční, o široké
kruhy poddanstva se opirajici Slechta a lateinerstvo. A čím radikálnčjší cestou
kráčí šlechta v ohni boje, tím více leká se vídeňský dvúr tohoto liberálního
ducha a utahuje se do hradu úplné politické reakce. V tomto okamžiku vskutku
stává se uherská šlechta zastancem společenského pokroku a jako taková po-
Žívá sympatií demokratú celého svčta, nebof brani integritu svého státního
života väči Rakousku a práva moderniho liberalismu vúči vyšší Slechté a vy-
:sokému kleru.

Avšak osud maďarské revoluce byl zpecetén v tom okamžiku, kdy táž
Slechta, která zapfela své tridni zájmy, nebyla s to potlačiti též svou pýchu
rasovou a získat véci maďarské podporu národnostní. Naopak to, že násilné
provedli unii Sedmihradska s Uhrami, zapálilo všechny hrozné hoflaviny, jež
nahromadilo v duši lidu nemaďarského staleté utiskování poddaných. Takto
však podnčcování rakouské našlo úrodnou púdu v části národností zemé a
véc Maďarú, sevfenych vnittnim i zevním nepfitelem, padla pfes heroický
Zápas.

Avšak v této dobč beztak bylo nemožno národnostní mír lidským dúvti-

‘pem uzavirit a udržet. Neboť národnosti stavčly se rozhodné proti unii sedmi-

hradské, žádaly nejen občanskou rovnoprávnost, nýbrž i statopravné-teri-
toriální neodvislost národností, a tím dostaly se do konfliktu se silami
déjinného vývoje. Unie jevila se totiž v otich její nepratel jako úskok sedmi-
hradské maďarské šlechty, která chce zajistit své praerogativy s podporou
Uher. Snad vnitční pohnutky unie byly opravdu takové, a jest faktem, že pňe-
chodnč znamenala vitézstyi tfidniho panství šlechtického nad starými a částečné
vyššího druhu útvary samosprávnými „saská universita“. Pfece však — s hi-

€) Studovani nešlechtici.
22%

340 Revue Naše Slovensko

storického hlediska — jest nesporno, že pričlenční Sedmihrad bylo nevyhnu-
telným následkem onoho procesu, jenž pfivadél Uhry ku stále úplnéjší jednoté
hospodáfské, právní i administrativní, který stvofil též veľké jednotné státy
západní. Unita Italia a Unita Hungaria — jakkoli rúzné byly hospodáfské a
kulturní zjevy, jež je provázely — značí v podstaté týž nevyhnutelný déjinny
proces. Byl to týž postup, který vedl pozdéji ku pripojení Vojenské Hranice,
ačkoli i tato — jako správní ustroji — vyhovovala nárokúm lidu mnohem
lépe, nežli stolice. Avšak moderní stát, jakož i moderní život hospoddfsky jest
vedle mistních partikularismú nemožným, znamenalo tedy pripojení pokrok
i občtování korporací administrativné vyspčlejších, neboť vedio k včtší jed-
notce, stvofilo včtší možnost assimilační a sloužilo zájmúm vétSi púsobivosti
hospodáťské.

Ztrnulý teritoriální partikularismus národnostní s jedné strany, rasová pred-
pojatost maďarské šlechty s druhé strany vedly nutné ke katastrofé.

Tato katastrofa uvolnila pole absolutismu rakouskému a fíšské federativní
ústavé z r. 1863. Pokus tento skončil na bojišti královéhradeckém pádem
plánu Gross-Oesterreichu a vedl k vyrovnání z r. 1867, kterýžto kompromis
byl pfiznivy pčedné panovnickému domu, nčmeckému úňadnictvu a buržoasií,
v druhé fadč pak maďarské a polské šlechté.

Znovu životaschopný uherský sném považoval — čerpaje poučení z trpkých
zkušeností minulosti — za predni svúj úkol upraviti otázku národnostní, která
byla upravena XLIV. článkem zákona z r. 1868.

Toto dílo zákonné zasluhuje pozornosti z více hledisk, neboť podává nám
klíč k porozuméni dnešní borby národnostní. Tento zákon vynesen byl v duchu
barona Josefa Eôtvôsa a jiných t. zv. doktrináťú maďarských, kteri byli nej-
vzdčlančišími a nejevropstéjsimi muži svého véku. Velkym védeckym aparátem
hájené stanovisko Josefa Eôtvôsa bylo asi toto: Volný vývin národností Ma-
dari chtéji nejen zabezpečit, nýbrž i podporovat na základech poctivého pro-
vedení všeobecné rovnoprávnosti: proti tomu teritoriální aneb národnostní ve-
fejnoprávná tčlesa kolidují s duchem moderního státu. Zemi nelze rozkou-
skovat: jest však tfeba zajistit národnostem na celé čáfe volný a nerušený
vývoj kulturní a hospodáfský. Maďarstvo jest též v plné mife k tomu ochotno
až potud, pokud Ize udržet právní a teritoriální integritu uherského státu. Čili
zákon tento vynesen docela v duchu adresy snému zr. 1861, která vyslovila:
„Chceme, aby vzhledem k úplnému požívání občanských práv ani vyznáni,
ani národnost rozdílu mezi občany vlasti nečinily a chceme, aby národnostní
nároky spoluobčanú jiné národnosti byly i zákonem zajištény ve všem, co Ize
uskutečniti bez politického rozkouskování zemč a bez obétovani zákonné její
neodvislosti.“

. Skutečné zákon o národnostní rovnoprávnosti zústal včren
tčmto vznešeným zásadám. Vedle maďarské státní reti postarava se, aby ve
verejném životé — hlavnč pak v samospravé stoliční — jazyk národností bez
pčekážek uplatnil se vedle feči státní, a postarává se i o to, aby z neznalosti

Revue Naše Slovensko 341

státní čeči občanúm národnostním újma nevzešla. Ohledné verejného vyucovani
stanovuje zásadní stanovisko, že stát jest povinen starati se dle možnosti
v státních učilištích o to, aby „jakékoliv národnosti občané této vlasti, žijíci
ve vštších massách, v blízkosti jimi obývaných krajú mohli se ve své mater-
štinč vzdčlávat až potud, kde pocind vyšší akademické studium“. Vyslovuje
dále: „V státních stfednich a vyšších učilištích, jež existují aneb budou zfi-
zeny v krajich, kde užívá se více nežli jednoho jazyka, buďtež zfizeny stolice
feči a literatury pro každý z ončch jazykú.“ Zákon ten zabezpečuje pri tom
práva svobodného spolčování ke všem hospodáfským a kulturním účelúm i pro
národnosti. Ohledné obsazováni účadú vyslovuje zásadu, že „smčrodatnou jest
jediné osobní schopnost: národnost nččí nemúže býti ani budoucné považována
za pťekážky k dosáhnutí nékterého v zemi existujíciho účadu aneb hodnosti.
Naopak státní správa postará se, aby do rúzných zemských úťadú soudních
i administrativních, zejména pak za nadžupany dosazováni byli dle možnosti
osoby z rúzných národností, v potfebných fečech úplné zbéhlé a i jinak
zpúsobilé“.

Tyto podrobnosti dostatečnč vyznačují ducha tohoto zákona, jenž snad
nebyl upfimnym duchem vétSiny snčmu, který však shodoval se skutečné
s nejhlubším presvédčením velikých postav maďarské renaissance: Kossutha,
Wesselényiho, Deáka, Eôtvôsa, Széchenyiho. A i to je pravda, že zákon ten
je nékdy pončkud nejasný aneb ne dosti pfesny, jest však nepopíratelnou
pravdou, že zákonodárství daleké bylo veškerého násilného maďarisováni aneb
snah pohlcovacích.“)

A poznavše tohoto ducha a tento zákon, musíme zde konstatovati jeden
fakt: národnosti nechtély tohoto zákona: bojovaly proti nému: maďarské sta-
novisko prohlašovaly za úzkoprsé a netolerantni; Ipčly na svém starém pro-
gramu: na vefejnoprávné-teritoriální samostatnosti.

Za uplynulého púlstoletí zmčnila se situace docela: maďarští prepjatci zufi
proti zákonu národnostnímu , ustanovení jeho neprovádčjí, ducha jeho falšují.
Maďarisace stává se verejné hlásaným cilem zákonodárství. Národnostní
poslanci jsou predmétem hrubostí a insultú, ač pravé velká jich část mluví
fečí nejumírnčnéjší a nejkonciliantnčjší.

Národnosti proti tomu čím dál tím hlasitčji požadují provadéni národnost-
ního zákona, velebí moudrost jeho púvodcú, Ludvík Mocsáry, poctivý zastance
národnostního zákona, stává se témčť národnostním hrdinou, o teritoriálním
ohraničení neslySime praničeho, potomci saské university sedí ve stranč ústavní
a potomci bojovníkú srbské vojvodiny ve strané neodvislosti.

Národnostní zákon, stakovou prudkostí kdysi potíraný,

Stal se nejhlavnéjSim opevnénim národnostní defensivy.
(Prišté dokončení.)
aa. v.

*) Na stranč slovenské pochybuje se na základč znční zákona a z politických mo-
tivú o upfimnosti zákona národnostního. Sr. Botto „Slováci“ a „Naše Slovensko“ I. roč. -
ve čl. Halla: „Turč. Sv. Martin“. (Pozn. redakce.)

342 Revue Naše Slovensko

ČESKOSLOVENSKÉ SNAHY.

I. Čo je národ, národnosť, kmeň a reč. — II. Ideelný podklad slovenčiny a pritimy roz-
lukové. — III. Protidôvody. — IV. Snahy po jednote československej. — V. Povinnosti
Čechov ohľadom Slovákov. — VI. Naše politické nedostatky. VII. Doslov.

X ovodobý vývoj národnostnej ideologie má svoj pôvod v utužení a víťazstve
demokratizmu nad aristokratizmom. Francúzska revolúcia zmietla slepú
vieru v autoritu a celú společenskú struktúru, ktorá bola na idei autority, idei
aristokratizmu zbudovaná. Novodobé hnutie národnostné bude na večné veky
úzko spojené s menami francúzských encyklopedistov a kriticko-humanistickej
filosofie nemeckej. Občianstvo francúzské sa zbudilo na konci 18. stoletia a
idee práva prirodzeného a čiste ľudského uchvátily práve tie najlepšie hlavy
a srdcia. S jásotom uchopili sa myšlienky o rovnosti, bratrstve a prirodzenej
volnosti všetkých ľudí naši buditelia a ohrožené zemanstvo muselo pred mo-
hutným prívalom cúfnuť a svoju neobmedzenú „od Boha danú moc, slávu a
nedotknuteľnosť“ naštrbiť. Myšlienka mladého občianského stavu je humanita,
ľudskosť, volnosť a rovnosť. Rousseauove zvelebovanie prvotného, nepoškvre-
ného, čistého, slobodného a rovného postavenia človeka našlo ohlas najmä
v tých krajoch, kde panské stavy cudzej národnosti panovali neobmedzene
nad národom. Herder sa uchopil tejto myšlienky a vybudoval na nej veľko-
lepú budovu filosofickú a umeleckú. Sedliak, ešte pred 200 rokmi menej vá-
žený než panský kôň, stane sa naraz stredobodom vedeckého, ume-
leckého, etického a spoločenského snaženia. Ovšem šlachta instiktívne hľadí
na toto horovanie za slobodu a rovnosť sedliaka s nedôverou a slovenskí
zemani primknú sa ešte tuhšie ku svojim stavovským spolubratom maďarským.
Z ľudu pošlá intelligencia, kňazi, učitelia, neskorej i lekári, pravotári atď. počne
útočiť na šlachtu a pritúlia sa ku novotvoriacemu sa strednému stavu. My-
Slienka národnostná stane sa tak i myšlienkou stavovskou. Idea národnostná
je tak myšlienkou revolucionárskou, oppozičnou. Nové heslá pôsobia priam
kúzelnou silou na vedúcich duchov i na massy ľudu. Z oppozície stavovskej
a čisto politicko-sociálnej, z nadšenia za individualizmus, za krásu ľudovej
poezie a jednoduchosť, priamotu, religioznosť a pracovitosť sedliakovu bol len
krok ku prílišnému individualizovaniu a preceňovaniu všetkého toho, čo menu-
jeme ľudovým. Z racionalizmu francúzského vyvinie sa romantizmus ako proti-
prúd a súčasne i pokračovanie ideí Rousseauových a Voltairových. Každá
bytnosť má právo života a práve malé národy a individuality ľudské majú
doplňovať pestrosť ľudskej kultúry. Nie universalizmus, spojovanie v celky
a mohutné massy, nie všeobecnosť, ale individuum a všetko, čo s tým súvisí,
sa stanú strediskom, okolo kterého sa treba točiť. Rozmanitosť miluje pri-
roda, nie jednotvárnosť, nečinnosť, lieň a jednoduchosť. Individuálna ideologia
ženie básnikov a filosofov ku zbožnovaniu priam geniálnych jednotlivcov
(Geniekultur). Tým dosiahne duševná anarchia svojho vrchola. Staré pojmy
náboženské, politické, umelecké a společenské musejú ustúpiť novým, vybu-

Revue Naše Slovensko - 343

dovaným viac citom než rozumom. Národnostná myšlienka stane sa akýmsi
mystickým elysiumom a citové, poťažne 4stetické pohnútky rozhodujú nad
osudom celých štátov a národov.

V tomto duševnom ovzduší nemeckého romantizmu v prvej polovici 19.
storočia v Nemecku treba hľadať filosofické a psychologické základy defini-
tivného rozdvojenia československého kmeňa. Nehovorím, že Fichte a Herder
osamostatnil slovenský národ. Už v dobe protireformácie, v 17. a 18. století
videť kde tu slovakizujúce účinky v literatúre na Slovensku, ale to všetko,
ani Bernolákov pokus nebol by vstave býval Slovákov odtrhnúť od zavedenej a
zaužívanej češtiny. Bernoláčina nepustila v národe tak silné koreňe a behom
času by bola zaiste zanikla. Čo nás rozdvojilo, to bola romantická
filosofia nemecká a silné preceňovanie rečí spisovnej.

Ťažko sa lúčili Štúr, Hurban, Hodža s češtinou, rečou, ktorá priniesla na
Slovensko svaté knihy a reformáciu. Verím, že nie z ľahkovernosti, z pýchy
a pošetilej márnomyseľnosti počali písať slovensky, ale i to je isté, že dosah
tohoto kroku im nebol úplne jasný. Hurban akoby chcel svoje svedomie utíšiť,
keď píše v druhom ročníku „Nitry“, že „spojenie literárno nie je samô pravô
spojenie: duch len robí podstatu spojenia pravjého“. V tom videť, že nechce
národné rozdvojenie, alebo sa tým chce vyhovoriť, poneváč je nemožné, aby
dia terajších pochopov a snah národného individualizovania nebol vedel, že
jeho krok je nielen rozdvojenie literárnej reči, ale i skutečné rozdvojenie ná-
roda československého. Herderovi je reč temer totožná s národnym cítením.
Národnosť sa v tých časoch temer len v reči javila. Kde vládne na väčšom
území samostatná reč, tam je i samostatný národ. A geniovia národa, poeti,
ástetovia, vedomci majú právo tvoriť v duchu národnom i nové slová, frázy
a následovne majú i právo skonstruovať na základe reči ľudovej nové literárne
jazyky. Ba nielen právo majú k tomu, oni sú i povinni básnické formy a
vzlet, novú životní silu z dialektov čerpať, hovorí učiteť Kollárov Luden. A
hlavným požiadavkom romantizmu bola ľubozvučnosť, plnosť, „muzika reči“.
A ten zaznaný, odstrkovaný národ, ktorý básnikom československým dáva
tieto ľubozvučné formy, ten museli povýšiť, rehabilitovať, na obdiv iným
i samým sebe postaviť. A škoda ktorá sa spôsobí tým, že sa národný
celok československý oslabí — vynahradí sa a vyplní láskou ku Slovanstvu
celému. : |

Tu sme prišli ku disparátnym učinkom Kollárovho a Šafačíkovho nadšenia
za ľudovú pieseň slovenskú a oslavovania plnozvučnosti a životaschopnosti
slovenskej reči spisovnej. I tu videť priame účinky Herderových názorov. Kollár
pri všetkej svojej poetickej a romantickej duši videl nepraktičnosť utvorenia
ak slovenčiny a až do smrti svojej bojoval proti nej, ale jeho „Zpie-
vanky“ a Safarikove „Starožitnosti“ silne posunuly do predu osamostatnenie
slovenčiny. „Z množstva nárečí slovenských (Safarik) pravú, vlastnú slovenčinu
— píše Jarosl. Vlček — tak dobre vycítil, aestetický aj linguistický raz jej tak
určito vyznačil a prostonárodný spev slovenský tak oduševneno ocenil, že aj
on nevdojak, proti svojej vôli, kliesnil cestu opovrhnutej popeluške do písem-

344 Revue Naše Slovensko

níctva.“ A na inom mieste napísal Vlček smelú výpoved, že „Kollár a Šafarík
sú pôvodcami nielen slavianskeho, lež i kmenového povedomenia Slovákov,
oni sú otcami literárnej slovenčiny.“

Eufonia reči a silné preceňovanie gramatických a ortografických zvlášt-
ností hralo popredný zástoj pri porode slovenčiny, ďalej literárny panslavizmus
Kollárov, ktorý zidealizoval národné cítenie Slovákov v smysle slovanskom,
jeho učenie o podobnosti slovanských rečí s dialektami starogréckymi, učené
vývody Šafaríkové a nadšenie ku piesní ľudovej, oslabnutie kultúrneho a so-
ciálneho, dačo i politického vlivu českého na Slovensku, neznalosť češtiny a
silne slovenčiaca činnost Kollárova, ktorý obohacoval svoju češtinu sloven-
skými slovami a frázami a konec koncov psychologické momenty, ktoré dosiaľ
od žiadneho spisovateľa neboly preštudovane opísané: všetky tieto príčiny
rozdvojily národ náš. Že pri tvorení slovenčiny pôsobily i rozvratné, čiste
osobné, alebo pri najmenej subjektivne sily, je viac než pravdepodobné. Na-
koľko bola tá Kollárom spomenutá samoľubosť a ješitnosť tehdajších vodcov
slovenských vyvinutá, bude museť kultúrny i literárny kritík na budúcne zá-
važnosť hore udaných rozlukových príčin náležite modifikovať. Vlčkové dejiny
sú v tom ohľade troška kusé. Karakter, povaha aspoň Hurbanova, Štúrova, Hod-
žova, potom opis celého toho psychologického a socialogického ovzdušia rokov
30 a 40 minulého stoletia v nich chýba. Následkom toho nemožno podať
úplný i gualitatívne ucelený názor o všetkých príčinach rozlukových. Dľa mojej
skromnej mienky rozhodoval do slovenčiny preložený nemecký individualizmus,
ktorý sa i politicky javil v známom partikularizme nemeckom, ďalej odcud-
zenosť medzi Čechmi a Slovákmi a falešná definicia pojmu národa a národ-
ností a missie národnej. Toto sa mi zdajú byť tie nejhlavnejšie príčiny, které
možno s prísnou dôslednosťou odvodiť z ovzdušia kultúrnych a politických
pohybov v celej Europe.

HI.

Postavíme-li sa na stanovisko, že národ je súhrn jednotlivcov istej spoloč-
nosti, ktorá representuje súvislý vývin historický istej rassy, tak národ
slovenský je integrálna čiastka československej rassy, ktorá sa behom mnoho sto-
ročí značne diffrovala od svojich súkmenovcov českých, ale natoľko zaiste
neoddialila od nich, žeby úplné odlúčenie bolo oprávnené a logicky ne-
podvratné. Veď na historickosť a biologickú jednotnosť všetci naši historikovia
upozorňujú. Dr. Czambel preto má tak ťažké postavenie a nemôže preniknúť
so svojimi „juhoslovanskými osamostatňujúcimi teoriami“, lebo dosial žiadon
dejepisec slovenský kontinuitu historickú s veľkomoravskou ríšou a cyrillo-
metodejskou episodou, nepodvracia. Bola bezosporu spoločná Čechom, Mora-
vanom a Slovákom. Ešte žiadon historik netvrdil, ža veľkomoravskú ríšu za-
ložili Slováci t. j. praotcovia naši a nie súčasne i českí. Povedzme, že utvorenie
slovenského národa v ohľade rečovom datuje od 12. po 15. storočie, v tom
prípade musíme uznať i činnost českých bratov a ich vysokoltúrny vliv rečový

"JuUÁU 3IHLXS

Revue Nase Slovensko 345

a národnostný. Faktum je, že rozdiely rečové medzi českými dialektami a slo-
venskými ďaleko niesú tak veľké, aby oprávňovali rozluku, ďalej že na zá-
pade slovenskom a na Morave splývajú jedon do druhého, a konečne že tieto
rozdiely, čo by aké veľké boly, nemôžu byť dôkazom rozluky, ak stojíme na
stanovisku historickej kontinuity, ak Slováka z 9. a 10. storočia tiež za Slováka
uznáme. Či nieto rečového rozdieľu slovenčiny z prvého tisícročia po Kr. a
terajšej modernej slovenčiny ? Neznáme dnes tú reč našich praotcov ale zaiste,
keby bola zaznačená v knihách, veru by sme ju vôbec nerozumneli, alebo len
ťažko. Rozdiely dialektické nemôžu byť pre nacionalistu tak závažné, ako by
nám to národnostní drobniari a lokálni patrioti radi nadišputovali. Lebo ak
sa postavíme na toto hlinené stanovisko, tak nemožno oprávnenosť a existenciu
ani jedného svetového jazyka porozumeť a dokázať. Slovakizujúca činnosť
jezuitov a protireformatorov v 17. a 18. storočí nevyplývala z národnostných
príčin a o Bernolákovom stanovisku národnostnom povedal svoju mienku Vlček.
Približovať sa ľudu a robiť prístupnym svoje duševné plody širokým massám
v ľudovej reči je vec zaiste chvalitebná a práve v dnešnej dobe demokratickej
voskrz odôvodnená. Taktiež z aestetických príčin nemožno proti slovenčine
nič namietať, ale rozluka rečová nesmie zapríčiňovať rozluku národnostného
cítenia a učinkovania. Moderná literatúra nemecká, francúzská, anglická atď.
ba i česká a ruská má mnoho knih v dialektoch napísaných. Nedávno vydal
Slavičinský knižku: U Kfupald, v náreči horáckom (moravskom), o ktorej sa
kritika veľmi priaznive vyslovila. Zaiste by povstal celý národ český, ale
i naší slovenskí patrioti, keby tak Mrštíkovci, Úprka atď. chceli Moravu ná-
rodnostne a literárne odtrhnúť od národa československého. Za zradcov by sme ich
vyhlásili, za separatistov, v ľurč. Sv. Martine by im nadali ešte ido „rea-
listov, Massarikistov a Časistov“. Nie vtom je chyba, že píšeme po
slovensky, ale že prechovávame a pestujeme ducha odstre-
divého, že trháme kontinuitu historickú akultúrnu snárodom
českým. Veď tým, že trháme a oslabujeme túto kontinuitu, nihilizujeme celý
svoj slovanský idealizmus. Ešte do nedávna sme mali s Čechmi spoločnú lite-
rárnu reč a každý Slovák sa cítil, čo člen slavného a vysokultúrneho národa
českoslovanského. A práve v dobé horečného horlenia za slovanskú pospolitosť,
vtedy, keď bol Kollár a Šafarík in floribus vtedy výkvet slovenskej mládeže
stvoril separátný slovenský národ popri českom. Je v tom veľká tragika.
Potomkovia práve tých českých bratov, ktorí priniesli k nám posvátnu krá-
lickú bibliu, tí narušili kontinuitu tisicrotného sväzku. Oni nechápali, že práve
nacionalizmus slovanský vyžaduje spojovanie a jednotnosť národov slovanských
a že odporuje každému prílišnému individualizovaniu. Drobenie národov je priam
antinacionalistické počínanie. Či neni spor srbsko-chorvatský, rusínsko-ruský
karikatúrou nacionalizmu slovanského ? Či nekvilime nad nesvornosťou a bratro-
vraždou slovanskou v minulosti i prítomnosti? Na základe dialektologickej
rozdielnosti mohli sa i Hanáci odtrhnúť od Čechov a ktohovie, či by dnes ne-
jestvoval samostatný moravský národ, keby v Tročnej válke Fridrich so
Sliezskom i Moravu bol anektoval. Príčiny rozluky československého kmeňa

346 ‘Revue Naše Slovensko

dnes v hlavných črtách známe, ale i definicia a pojem národnostného principu
je vedecky dostatočne určený. Kto sa citi byť Slovanom, ten nemôže schva-
lovať prílíšne separačné tendencie, poneváč lokálny patriotizmus vo svojej naj-
čistejšej a najaktívnejšej forme vedie ku nationálnemu atomizmu a úplnému
rozkladu.

Slavianofilstvo pestovať a Čechov nenávideť, alebo im nedôverovať, ruský
jazyk a literatúru šíriť, čítanie českej knihy a jej rozširovanie nepodporovať
alebo priam za škodlivé považovať (poneváč sa tým vraj slovenčina len kazí),
blúzniť o slovanstve a hospodárskej vzájemnosti, do Čecháčkov nadávať, ne-
dôverovať československým idealistom, obťažovať a podozrievať pravý vývoj
vzájemnosti a šírenia sa československého povedomia medzi našim ľudom a
intelligenciou, to je prinajmenej tak ako ploty paliť a popol predávať. Nechcem
nikomu blížiť. Ctím si presvedčenie každého rozumného a poctivého Slováka
a nadmieru našich popredných spisovateľov a vodcov slovenských, ale roz-
háranosť a nejasnosť ideová, zkostnatelý konservatizmus a osobničkárstvo je
u nás tak rozšírené, že veru i lo najtrpkejšie slovo je oprávnené. Buď
som Slovanom a potom musím byť aj Čechoslovanom, alebo som len
Slovákom, potom nesmiem sa diviť ani Poliakom, ani Rusínom, ani Srbom
a Chorvatom. Slovo Masaryk, alebo „realizmus“ alebo Herben, Kálal, Drtina
„Čas“ atd. môže priviesť pravoverného Staroslováka do zurivosti, v ktorej často
preklne i celý český národ a všetkých „zapredancov Čechov“ a Čechúrov na
Slovensku. Katol. farár Herman poslal písateľovi týchto riadkov nedávno list,
v ktorom vypovedá „Ľud. Noviny“ preto, že počaly uverejňovať občas i české
texty, aby tak sa priúčal slovenský roľnik čítať i české knihy. On je vraj nie
nepriateľom Čechov, ale slovenčina mu je nadovšetko. Student bohoslovia

evanj. v Prešporku O... nieje zlý človek, ani nie nerozumný, skor naopak,
a predsa nedávno vyriekol vetu: Keď bol Petôffi renegátom slovenským,
bol to i Kollar. O... a skoro všetci theologovia slovenskí v Prešporku

súčastnili sa pri oslave Petôffiho v tamejšom Tholdi K6ru, ozdobeni súc
madarskými kokardami spievali maďarskú hymnu, recitovali maďarské básne
atd. To neboli a niesu renegati, o nie! Mnohí zpomedzi nich sú z vážených
slovenských rodin synkovia a voskrz dobrí študenti. — Mnohí evanjelickí
kňazi chcú mermomocou vytisnuť i posledné zbytky bibličtiny z chrámov
svojich. A „Národné Noviny“ silne napadli „Ľudové Noviny“, poneváč vyslo-
vily dľa Kollára tú pravdu, že reč nemôže byť cielom národného idealizmu,
ale len prostriedkom a že odštepenie sa od Cechov je našim národným ne-
šťastím ... Či toto neni anarchia duševná a nejasnosť myšlienková?
Preceňovanie a do neba vyvyšovanie dialektov videť najlepšie vo výroku
„Národných Novin“ č. 182 z roku 1898: „Celé veky vzdelané, celá svetová
literatúra, všetky školy, akademie, university u svobodných mocných národov
niesu vstave ani len jedon dialekt smazať a uviesť na miesto jeho literárny,
centrálny.“ O správnosti tejto výpovede by som náležite pochyboval, poneváč
všetci lingusti, statistikovia a ethnografi opak toho tvrdia. Tam kde sa noviny,
knihy čítajú, kde slovenský inteligent literárnou rečou ku ľudu hovorí, kde

Revue Naše Slovensko 347

dobrý učiteľ znalosť spisovného jazyka rozširuje, prijíma ľud výrazy, frazy
a celý spôsob spisovnej reči. Za mojej mladosti ukazovali sme v mojej rodnej
vieske na každého „boláka“ (ktorý hovoril bol a nie byu) jako na dáke ču-
deso, dnes už hovoria všetci ti, čo chcú byť vzdelanejšími, ktorí citia slovensky
a mnoho čítajú, hodne nedialekticky. V Čechách dialektický hovor následkom
učinkovania školy, knihy a časopisov silne ustúpuje spisovnej reči. Právom
hovorí Neuman, že je možné, že niekto albánskú gramatiku vynajde, alebo ma-
kedonskú, ale veľkú budúcnosť tomu neprikládá. V Europe počet reči sa umen-
šuje a nie zväčšuje.

Veď, keď sa veci tak majú, že spisovné reči nemôžu dialekty ovládať,
keď sú dialekty silnejšie než spisovné, viacej menej eklekticky a umele sosta-
vené, prečo identitikujeme slovenske dialekty so slovenskou spisovnou rečou,
ktorá ani neni slovenská, než česká? Tak aspoň tvrdí najväčšia autorita
linguistická na Slovensku pán Czambel. Náš spisovný jazyk to je vraj len
poslovenčená čestina. Czambel akoby sa posmieval celému slovenskému spi-
sovatelstvu a národovstvu, on vytýká Štúrovi, Hurbanovi a Hodžovi, že viac
inštinktívne než z presvedčenia hájili separatizmus slovenského jazyka. Slovenský
jazyk literárny pán Czampel teprv stvorí, v jeho alchimickej dielni v Buda-
pešti určuje teprv reagenciu slov, fráz a syntaxi na protičeské formy. Čo z tej
dielny vylezie, to uvidíme v krátkom čase.

Prečo sa škriepime a roztrpčujeme navzájom pre tú českú slovenčinu,
prečo sa bojíme, že ztratíme, čo nemáme? Naivnosfou je to, že by čestina
bola nebezpečná slovenčine, lebo i v tom prípade, čo by i splynuly behom
nekoľko sto rokov tieto dve literárne reči, poťažne dotyčné dialekty dovedna,
ktoré berieme za základ spisovnej mluvy, neznamenalo by to našu smrt, ale
vzájomné doplnenie a preniknutie reči. Slovenčina by mala byť akýmsi kor-
rektivom čestiny, Slováci sú povolaní obrodiť československý národ rečove
i umelecky. Kto je Slovan a nie kocurkovský lokálny patriot, ten sa nebude
lakať tejto myšlienky. Ak je tá naša slovenčina tak pekná a bohatá, tak zaiste
vytisne všetku kakofoniu, všetku cudzotu z češtiny, jako si to aj Kollár
predstavoval, a centrálna reč československá bude toľko slovenská, koľko
česká.

Czambel a jeho prívrženci namietajú že čo by mali Slováci z toho, keby
sme i mali spoločnú spisovnú reč českú a bohatú literatúru, keby jej ľud
a široké massy národa nerozumely! Nuž toto je zase také sofisma ako to, že
spisovná reč slovenská je identická s pojmou národa slovenského. Ani jedno
ani druhé neni pravda. Nevzdelaný čítať a písať neznajúci Slovák čestinu práve
také nerozumie ako spisovnú slovenčinu. Uznám, že stredoslovenčina Liptákovi,
Turčanovi, Zvolenčanovi atd. je srozumiteľnejšia, ale Prešporok, Nitra a čiastočne
i Trenčín a ďalej Šariš, Zemplín atd. majú hodne odchylné dialekty od stredo-
slovenčiny. Prešporčan, Nitrančan sa musí na strednú slovenčinu navyknuť,
musí sa jej učiť ako aj Šarišan, Zemplinčan. Stredná slovenčina všetkým vy-
hoveť nemôže. Vôbec žiadna literárna reč není pospolitému a nevzdelanému
ľudu úplne srozumiteľnou. Boj „za tú našu slovenčinu“ neni bojom za tú našu

348 Revue Naše Slovensko

literárnu slovenčinu. Za spisovný jazyk proklamovaný dialekt, alebo istý súhrn
nárečí, to ešte není kultúrna reč vo vyššom slova smysle. Czambel dobre
vystihnul, že každá kultúrna reč „spojovacia“ milliony ľudu a vládnuca ve
veľkých oblastiach, štátoch a krajin, je výplodom mnoho storočného vývoja
historického a preto dokazuje, že slovenčina spisovná sa vyvinovala pri najmenej
500 rokov. Historickú kontinuitu slovenčiny s Uhorskom a maďarskou kultúrou
podáva ako faktum, ktoré nemožno odčiniť. A tento vývoj neslobodno naru-
šovať ale naopak napomáhať. Od čestiny sa treba úplne odtrhnúť. „Netreba
sa báť o Slovákov: —- hovorí Czambel (Slováci a ich reč str. 265) — oni
vo svojich vrchoch, vo svojej společenskej isolovanosti (sic!) sami si poistujú
svoj etnografický ráz ešte na dlhé časy. — — Slováci, súc osamo-
teni, poznajú vlastné sily a opierajúc sa o ne zariadia svoj život na základoch
reálnych, tým silam primeraných.“ Tým je zaobalene už smrt Slovákov vyslo-
vená, lebo tie „reálne základy“ pozná Czambel i my i celá maďarská spo-
ločnost až pridobre.

My nechceme poistiť svoj ethnograficky ráz „ešte na dlhé časy,“ my
chceme žiť a zachovať našu slovanskosť pre seba a pre celé slovanstvo na
veky, my nechceme byť hnojivom neslovanskej mongolskej kultúry a poneváč
vidíme všetci práve v tej od Czambela nám ponúkanej isolovanosti najväčšie
nebezpečie, preto hľadáme spojencov u našich bratrov a nelakáme sa bars aj
pred čestinou alebo i ruštinou, lebo spisovná reč to ešte neni všetko. My
nemôžeme inák, ak sa nezriekneme nášho slovanského cítenia. My stojíme
pred alternativou, buď sa pomaďarčiť, alebo pomocou českoslovanskej a slo-
vanskej kultúry zachovať to, čo sa zachovať dá. Toto stanovisko úplne zcdpo-
vedá našim tradiciam národným. Jako Slováci sme nič, sme slabí, malomocní,
ako Slovani a predovšetkom čechoslovani sme silní a zaujímame v rodine
slovanskej čestné a významné postavenie. Politické Machtverhältnisse, o ktorých
sa tak radi maďarskí vedátori a politikovia rozpisujú, známe i my. Vieme, že
i maďarské stromy do neba neporastú a že nežijeme iba v Uhorsku, ale
i v rakúsko-uhorskej monarchii, v ktorej naši slovanské bratia tiež sú a zavše
budú Machtverháltnisom.

Silné preceňovanie graniaticky rozhodne odmietnul už Havlíček a odmie-
tame ju i my. Náš nacionalizmus neni úzkoprsá slovenská „osamotenosť“, ale
všeobsiahly, praktický a kultúrny program národnostný, ktorý obsahuje v sebe
žiadosť po slobode a volnom vývine individua i celého národa na každom
poli ľudského cítenia, rozumovania, činnosti literárnej, vedeckej, hospodárskej,
sociálnej a politickej a to vždy v rámci slovanskom. Nám národ slovenský
neni iba aestetickým a gramatickým predmetom a Boh dá, že nepadneme
viac do jednostranností iba rečového horlenia.

SA ZS ZS

Revue Naše Slovensko 349

VÝVOJ FEDERALISMU V RAKOUSKU OD ROKU 1848.

Die rúzných pramenú sestavil R.
1871—1879.
(Dokončení.)

> rozbití fundamentálek nastala nová centralistická a protičeská éra. Mini-
strem zahraničních záležitostí stal se v listopadu r. 1871 Andrássy, rakou-
ským ministrpresidentem Ad. Auersperg, český mistodrzitel hr. Chotek
sproštén ufadu a nahrazen bezohledným generálem Kollerem. Prišla doba
politické hrúzovlády a persekuce proti české oposici a proti federalistúm

vúbec.

Zemské snčmy proticentralistické byly rozpuštčny, v Čechách zahájeny
v r. 1872 rok chabrusové volby, pti nichž česká konservativní šlechta
podlehla. chové nedostavili se ani na český, ani na moravský sném, ani
do fišské rady.

Pfi této pronikavé politické zméné a ponížení českého národa nelze se
diviti, že i politické nazírání českých pfedákú podléhalo značným proménam.
Poctivý, protidualistický program federativní, který rokem 1867 utrpél téžkou
ránu, ustupoval stále do pozadí a čeští politikové upravovali svúj program
čisté s hlediska místního, bez ohledu k širším zájmúm slovanským v fíši.

Z nejradikálnčjšího svého rozmachu — deklarace z r. 1868 stojici na sta-
novisku personální unie zemí koruny české, upadl český sném v r. 1871 do
souhlasu s dualismem schválením fundamentálek, jež myšlénku státoprávní
pochovávaly. Hned v letech nasledujicich uplatňoval se znovu smér radikálné
státoprávní a pasivní odpor prohlášen opčt za neomylný prostfedek ku vybo-
jovani státního práva. Na rozdíl od dčíve upčimné zastávaného deklaračního
programu v r. 1868 a 1869, dlužno konstatovati, že obrat ku státoprávnímu
radikalismu po fundamentálkách nemčl onen ráz vnitiniho pčesvčdčení, nýbrž
sloužil již jen co agitační prostčedek pro voličské massy. Mezi vúdci českého
národa uplatňoval se stranický boj a program státoprávní nebyl ani ve smyslu
radikálním ani federativním oficielnč a presné formulován.

Nejpádnéjším toho dúkazem jest fakt, že sám Palacký, ačkoliv deklaraci
z r. 1868 podepsal, netrval již na radikálné státoprávním programu a v do-
slovu k „Radhostu“ napsaném r. 1872 a vydaném r. 1873, priznal se ku
drivčjšímu nazirani. čistč federativnímu :

»PredevSim vyznám, že posavad nejen nelituji, ale i žehnám okamžení,
ve kterém odhodlal jsem se byl ku pouti do Petrohradu a i do Moskvy. Pri
tom neobmeškal jsem i tam nahodilých príležitostí hájiti
jako jini moji pratelé, politický program svúj, jenž byl i jest
„federalistické Rakousko““.

Tím potvrdil Palacký, že i po deklaraci z r. 1868 a po fun-
damentálkách trval na obsahu svého programu, formulova-
ného v ,idei statu rakouského“ v roce 1864.

V r. 1872 propukávala již v české verejnosti nespokojenost s pasivním
odporem a vétSina poslancú českých byla pro obeslání zemského snému.

350 ‘Revue Naše Slovensko

Autorité Palackého a dr. Riegra podafilo se však vždy prosaditi stavajici smér
pasivity a sami Mladočeši ač neradi, podrobili se v zájmu discipliny vétsing
klubu. Rok 1873 privodil další pfiostfeni sporu otázky pasivity neb aktivity
české politiky. Když Mladočeši následkem nepfijeti jejich návrhu o obeslání
zemského snému složili své mandáty, byli dr. Riegrem vyloučeni pro budouc-
nost z kandidatury do snčmu a v prosinci téhož roku byli dokonce vylvučeni
z kandidatury do fiSské rady.

Nešťastná pasivni politika českého národa privodila úplné osamocení Čechú
vúči ostatním federativním stranám na fišské radé. Tohoto momentu využit-
kovala vláda ku zavedení pfimych všeobecných voleb do fiSské rady. Nepti-
tomností 36 mandátú zbavených českých poslancú na fíšské radé, odhlasován
byl dotyčný návrh dvoutretinovou vétSinou. Tímto zpúsobem a
jediné naší vinou odňata byla zemským snémúm hlavní autonomní zbraň
a program federalistické myšlénky byl vážné ochromen. Polákúm dostalo se
za jejich službu hlasováním vládč prokázanou krajanského ministerství a zaji-
šténí stavby nových železničních tratí v Haliči.

V téže dobé svolal Hohenwart sjezd proticentralistú za účelem utvorení
oposice na fišské radč. Čechové setrvali však ve své neústupnosti a žádali,
aby ostatní federativní strany vystoupily z fišské rady. Požadavek ten byl
zamítnut a pod vedením Hohenwartovým utvofena katolicko-konservativními
poslanci na fišské radé nová „strana práva“ s programem: 1. udržení a
nedílnost mocnafstvi pod dčdičným panujícím rodem na zakladé pragmatické
sankce, a 2. zachovani samostatnosti, historické svéprávnosti
a celistvosti jednotlivých království a zemí.

Prúlom do nešťastné pasivní politiky učinili posléze moravští Čechové,
vstoupivše dne 27. listopadu 1873 do moravského snému a dne 21. ledna
1874 do fišské rady. Pfrikladu Moravanú uposlechli v únoru roku 1874
Mladočeši a roztržka v českém tábofe byla dokonána vstoupením zvolených
mladočeských poslancú do českého snému. Tento neutéSeny stav
české politiky trval po fadu let.

V otevfeném listé dr. Fr. Riegrovi, napsaném v brozufe „Naše poli-
tika“ v roce 1876, kritisoval dr. Eduard Grégr politický vývoj český násle-
dujici statí :

„Príčinou národního úpadku a žalostného stavu, v némz jsme se octli,
nalézám jediné v našich politických chybách, kterých jsme se
v tak hojné mire byli dopustili, že veškerá politická činnost naše prúbčhem
15 let není témér ničím jiným než nepretrzity fetéz politických chyb
a omylú.

První a nejhlavnéjší chybu vidím v tom, že politický náš program v sa-
mých základech byl pochybený. My založili svúj politický program na histo-
rickém státním právu koruny české. Ale tomuto našemu právu nikdo neroz-
umél — a my také ne! Sám Palacký neznal jeSté pfed rokem 1861 ničeho
o takovém státním právu českém, na némz jsme pozdčji stavčli svúj politický

Revue Naše Slovensko 351

program.*) Dikazem toho jsou jeho práce na kroméfizském ústavodárném
snému. Konstituce, která tenkráte pomocí jeho vypracována byla na kromé-
fižském snému, byla pravým hrobem českého státního práva.

Nejvíce ale ublížili státnímu právu českému čeští poslanci sami uznavše
platnost císačského diplomu ze dne 20. fíjna 1860, kterým dúležitá ustanovení
statniho práva českého podstatné zménéna byla. Jiz to, že diplom fijnovy byl
oktrojován, porušilo nejhlavnéjší a nedäležitéjší ustanovení státního práva
českého, nebof dle tohoto práva nesmel král sám o své újmč méniti ztizeni
zemské bez svolení stavúv — nesmčl oktrojovatí. (Patent krále Leopolda ze
dne 12. srpna 1791). Diplom fíjnový byl ale od politických vúdcú našich
nejen uznán, ale i s veľkou radostí prijat a odvoláváno se k nému jako
k nezvratnému základu státního práva našeho.

Státní právo bez patfičné moci, která by mu dovedla zjednati platnosti,
nestojí ani za fajíku tabáku, a my bychom mohli dlouho čekati, než bychom
se naSemi protesty, adresami, memorandy, deklaracemi aneb tím nešťastným
trpným odporem dodčlali uznani státního práva.

Náš politický program, dokud spočívá jediné na základé
historického práva našeho ptekážií velice tomu, aby se
všechny proticentralistické živly vRakousku pad
mohly vjedinou stranu oposiční. Nebo kromč nás Cechú nemá
žádny jiný národ cislajtánský takových práv historických, aby na zakladé jich
mohl ustaviti svúj politický program. Proto jsme také se svými fundamentál-
nimi články ztstali osamotnéli, a kromé Némcú a Maďarú protestovali i Poláci
proti nim.

Mám za to, že my Čechové samio sobé, bez cizí pomoci,
bez spojencú, bez pratel ničeho se nedodélame. Sami jsme
príliš slabí, než abychom poraziti mohli spojené odpúrce, Némce a Maďary.
Kdyby se nám však podafilo nalézti program, ku kterému by
pristoupiti mohli i jinínárodové rakouští, kolem néhož byse
sestoupiti mohli vSichni oposiční živlové jako kolem spo-
lečného praporu, pak by oposice tato stala se neodolatelnou
a musela by dostati veslo rise do ruky.

A takový společný základ vskutku a snadno dá se najíti: jest to totiž
pčirozené právo každého národa. Potrehujeme program,
který sdélán bude vdorozuméni se sostatními centra-
listickými stranami rakouskými, anebkterý alespoň
nenarazí na rozhodný jich odpor.

*) Ze Palacký znal české státní právo dokazuje fakt, že konal v roce 1846 českým
šlechticúm o ném pfednasky; ale považoval, že doba od obnovení českého zfizeni z roku
1627 až do r. 1848 byla dobou absolutismu (Gedenkblatter); tamtéž otištén Fr. Palackym
pro české šlechtice sepsané, tak zv. nezdafené prohlášzní ze dne 2. dubna !848, v némž
se praví, že obnovené zemské zfizení cis. Ferdinandem Il. r. 1627 vydané, ztratilo virtu-
-elné platnost svoji co základní statni zákon pro Čechy následkem prohlášeného dne 15. bčezna

1848 konstitučního patentu.

352 Revue Naše Slovensko

Já nemohu se zbaviti myšlénky, že sném zemský a fíšská rada stanou
se časem svým ještč nejpevnčiší bašty pro nás, z nichž nejostfejší šípy metati
budeme do fad svých nepratel, z nichž nejvydatnéji porážeti budeme kfivdy
na národu našem spáchané a ztracená práva svá opét dobyvati.

Hledíce k tomu, že nynčjší náš politický program je chybný, že ne-
shoduje se více se zménénymi poméry rakouskými i mimorakouskými, mám
za nutné, aby se pfedsevzala dúkladná revise politického programu našeho. -

K tomu konci bylo by zapotfebí svolati schúzi všech poslancú českých,
jakož i vynikajicích mužú všech politických stran k společné poradč. Zároveň
by se mélo stati usnesení, že se upustiti má od pasivního odporu, jak se
nyní bez uspéchu provádí, že sáhnouti má k prostfedku jinému, totiž k pra-
vému zákonitému odporu.

Aby ale celý národ se soustčedčnými silami, svorné a nadšenč na
uskutečnční nového politického programu svého pracovati mohl, k tomu je
zapotfebí, aby se napčed vyrovnal, a uklidnil spor mezi politickými stranami.“

Rok po úmrtí Palackého docílen konečné dne 1. listopadu 1877 smír
a založen společný statopravni klub: na základč vzájemné dohody vstoupili
dne 24. zafi 1878 i Staročeši do Českého sné mu, ač tam Némci i potom
tvofili včtšinu.

Däležité federativní prohlášení učinil Dr. Rieger ve své polemice dne
6. ledna 1868:

„Naši zástupcové (Staročeši) chtéli vždy zachovati Rakousko co organismus
federativní, co stát státú, v némz by i historický a svrchovaný národ český
mél pojišténou existenci svou a svobodné vyvinutí národnosti své pfi rovno-
právnosti se sousedy a krajany nčmeckými. Rakousko zfizené dle prirozené
a historické povahy své co spolek státoprávní, chranici rúzné menší národy
své, osazené mezi velikými národy jinými, v samospravé a pfi vzájemném
právu, šetfení, pokládali jsme vždy za vhodný prostfedek k cíli svému.“

Šestnáctiletý boj českého trpného odporu státoprávního škončen byl
konečné v roce 1879. Ku provedení okupace Bosny a prodlouzení branného
zákona bylo tfeba v fíšské radč dvoutfetinové včtšiny a této pfilezitosti po-
užil Taaffe ku vyjednávání s českými vúdci za účelem vstoupení do fíšské
rady a utvofení vétSiny z živlú federativních, na základč stávajíci
ústavy. Za tím účelem docilen s ústavovérnou šlechtou kompromis, kterým
část mandátú pňipadla šlechté konservativní. Dne 7. fíjna 1879 vstoupili
všichni čeští poslanci do fiSské rady a utvofili i s konservativci „Český
klub“. Spojenectvím s Poláky a klerikály založena pak tak zv. pravice, kterou
byla federativní majorita zajišténa. Za vstoupení do fiSské rady a do vládní
majority odménčni byli Čechové povolanim Pražáka do ministerstva (za Poláky
povolán Ziemialkowski) a v roce 1880 vydáním Stremayerova nafizeni, jímž
zavedena v Čechách v účadech rovnoprávnost pii vnčjším fízení.

Pri vstoupení do fíšské rady učinili Čechové státoprávni ohražení,
v némzZ uvedeno následující federativní prohlaseni:

a ay

ii
= MM,

„A
‘

v
Tx | i
„Ja U) be ad a KN
m — u „ 1. i dt A

“7
A V AP

P. Sasínek.

Revue Naše Slovensko 353

„Se stanoviska tohoto našeho právního presvčdčení klademe za to, že
prirozeny základ a nezbytná podminka ústavního pofádku mocnáfství spočívá
v tom, aby byly rovnéz tak právní nároky všech království a zemí
chránčny, jakož i aby organickému a nerozdílnému jich spojení byl dan výraz
a zajisténi a že také jen tím zpúsobem mohou se dati fiSi trvalé zásady moci
a jednoty.“

Ukončením neblahé pasivní politiky nastoupila česká delegace nové dráhy
a co hlavního, zbavila se dosavadního zhoubného vedení konservativní šlechty.
Zájem této šlechty o státní právo království českého nenesl se nikdy za
účelem národné českým, nýbrž byl a jest jen pláštíkem zájmú feudálních.
Proto tím okamžikem, kdy česká politika nestála pod pčímým vedením šlechty,
približovala se svou aktivní Činností k národu a zahájila politiku zájmú
českého lidu.

Doslov.

Jak z dosavadního vylíčení historického vývoje federalistického hnutí
vidno, kolísal se český program neustále mezi federativním utváčením celé
monarchie a mezi samostatným požadavkem státoprávní neodvislosti zemí
koruny české.

Rekapitulujeme-li v krátkosti politické programy českých vúdcú od
r. 1848 do vstoupení do fíšské rady, dojdeme ku následujícímu prehledu :

1848. Program Havlíčkúv a program petice občanú praž-
ských: Samostatnost zemí koruny české se zodpovédnym ministerstvem
v jednom cisafstvi rakouském s ustfedni správou (i pro zemč uherské).

Program Palackého. Federace císačství rakouského na podkladu
národní autonomie se správou ústrední (i pro zemé uherské).

1850. Opravený program Havlíčkúv: Bližší spojení Čech, Moravy,
Slezska a Slovenska.

1860. Uznani fíjnového diplomu: Federace monarchie na pod-
kladu zákonodárství a snčémú se společnými delegacemi (fišskou radou).

1861. Program Cechú na fišské radé: Státoprávní postavení
zemí koruny české a uherské pod ústfední správou.

1864. Program Palackého: Rozdéleni monarchie na historické
i etnografické federativní skupiny se svým vlastním kancléfem neb ministrem
pri ustfedni vládč. Zachování zemských snčmú, zavedení generálního snému
pro zemč koruny české. Decentralisace Uher.

1868. Deklarace českého snému: Personální unie zemí koruny
české.

Deklarace moravského zemského snému: Státoprávní po-
stavení zemí koruny české, pripušténí jedné riSské ústavy.

1870. Prohlášení českého snému: Statopravni spojení zemí
českých, ochota obeslani delegací celé monarchie.

1871. Fundamentálky pro království české, uznani cislajtánské
delegace, pridéleni Moravy a Slezska fi$ské radé cislajtánské, uznání dualismu.

354 Revue Naše Slovensko

1873. Potvrzení Palackého programu, formulovaného v r. 1864 v „ldei
státu rakouského“ (doslov v „Radhostu“). ~

Historie politiky českého národa od zavedení ústavy v roce 1860, učí
nás, že pfitina našich neúspčchú spočívala v jednostranném feSeni české
otázky. My vlastné nefeSili jsme otázku rakousko-federativni, nýbrž oddalovali
jsme se od ostatních rakouských a uherských Slovanú i ostatních pňívržencú
federace a domáhali jsme se jeSté jich pomoci ku fešení české otázky státo-
právní bez ohledu na postavení ostatních Slovanú rakouských. Pňíležitost ku
spravedlivému upravení monarchie ve smyslu federativním byla možnou jediné
do r. 1867; do roku 1871 bylo možno ješté federalisovati Cislajtánii. Nasi
pasivní politikou stlačili jsme ostatní slovanské poslance na riSské radč ku bez-
významné menšinč, která bez pomoci zástupcú nejsilnéjsiho slovanského národa
v Rakousku nemohla svúj program uplatniti. Po fundamentálkách bylo jisto,
že Čechové a tím i všichni Slované musí bezpodmineéné nastoupiti cestu na
púdč platné ústavy.

Vstoupením českých poslancú do fíšské rady a do vládní vétSiny
nastal prevrat v dosavadní politice českého národa. Ostatní slovanští federa-
listé upravili již drive svúj program ve shodé se stavajici ústavou a domáhali
se následkem toho jediné jazykových a hospodáčských úspčchú: zahájením
aktivní politiky museli Cechové pľirozenč nastoupiti tentýž smčr. Vstoupením
do čišské rady odložili Čechové vzdor učinčnému státoprávnímu ohražení
svúj dosavadní státoprávní i federativní program na dobu neurčitou. Teo re-
ticky stojí tudíž česká delegace na programu státoprávné
federativním, v praxi uznává však stávajíci dualistickou
ústavu. Na véci nezménilo se nic ani pozdéjším vstoupením českých po-
slancú do oposice, ani založením nových radikálních stran. Porovnáme-li po-
litický program všech stdvajicich stran českých, nalezneme téméf u všech
zásadu federativní na historickém podkladč a jedinč u strany socialné-demo-
kratické shledáváme program národní autonomie. Vidíme tudiz, že základní
nazírání jest u všech stran stejné — všude smččuje k decentralisaci. Rozpor
mezi stávajícími stranami spočívá v politické části, tudíž jen v rozdílu mezi
teoretickým programem a praktickým fešením politiky, čili krátce fečeno
v rúzném nazirani na dočasnou aktivní politiku v rámci
stávajíci ústavy.

Nastává nyní otázka : Jak dlouho setrvají češti politikové na dosavadnim
teoretickém federalismu, a kdy chceme pľikročiti k aktivnímu fešení našich
cilú ? |

Není pochyby o tom, že po dobu žití nynčjšího nositele koruny Čechové
budou respektovati jeho pčání o zachování dosavadní ústavy. Jest však
rovnčž nesporno, že současné se zmčnou trúnu rozvinouti
se musí otázka federalisace naší monarchie.

Do té doby stojíme na stanovisku našich dosavadních ohražení.

Proč jest tedy naším osudem, aby v nynčjší dobé — v pfedvecer na-
stávajícich politických zápasú náš národ stál nepfipraven a rozdroben v rúzné

Revue Naše Slovensko 355

strany, jež, presné vzato, stojí téméf všechny na podkladu jedné společné
myšlénky federativní?

Dnešní naše roztiíštéčnost dokazuje, že politika naše není vedena
asným programem, nýbrž jest doménou celé fady jedno-
tlivcú, kteri mezi sebou o vliv zápasí.

Zájem českého národa vyžaduje však, aby motivy osobního rázu ustou-
pily celku.

Dnes, kdy jedná se o nastávajíci pčerod Rakouska v fi3i federativní, kdy
zápasiti bude rakouským národúm s vládnoucí nčmecko-maďarskou mocí
o rovnoprávnost, tu není v českém národč mista pro štvanice o spory nábo-
ženské, sociální neb stavovské.

Vézmez, že vitézstvi naše bude jen tenkráte, když dovedeme utvofiti
jediný celek s jednomyslným společným politickým programem.

Bohužel, že takového jednotného polického programu dosud nemáme.
Program všech jednotlivých českých stran jak ve smčru státoprávním, tak
i federativním nikdy nebyl jasným a presné znéjicim; jest tudíž nejvýš na
čase, aby program takovy na základč vzájemného dorozuméni utvofen byl.

Žádná ze stávajícich dosud stran politických neformulovala dosud presné
zpúsob, jakým pomér království českého, resp. zemí koruny české ku Žíši
upraviti se má. |

A pfece, jak v následujícím sestavení naznačeno jest, bylo by možno
provésti federativní pretvofeni naší fíše na zakladé rúzných kombinací.

A. Federace Cislajtanie ;
zachovani celistvosti koruny uherské.

1. Utvofení autonomních skupin s cislajtánskou fíšskou radou a sice:
zemč koruny české, král. Haličské s Bukovinou, zemč alpské, království
illyrské.

2. Utvoreni téchZe skupin s odstrančním fišské rady a zavedením cislaj-
tánské delegace (dle vzoru fundamentálek).

3. Utvofení téchZe skupin ve formé od sebe neodvislých stati, odstra-
néni fiíšské rady a zavedení delegací společných se zemčmi koruny uherské.

B. Federace uherské koruny:
zachovani celistvosti Cislajtanie.

Utvofeni trialismu : neodvislé král. Chorvatské spojené s Bosnou, Herce-
govinou, event. Dalmacií, na druhé stranč neodvislé král. uherské.

C. Federace celé monarchie.

1. Utvofení historických autonomních skupin: zemí koruny české, král.
uherského, král. Haličského s Bukovinou, král. Chorvatského s Bosaou, Herce-
govinou a Dalmacií, alpských zemí a král. illyrského. Společná flšská rada,
zrušení společných delegací, jednotné státní občanství.

23%

356 Revue Naše Slovensko

2. Utvofeni: téchže skupin co státú od sebe neodvislých: zrušení fíšské
rady, společné delegace.

3. Utvofeni skupin dle národní autonomie: česko-slovenské, némecké,
polské, rusínské, maďarské, rumunské, chorvarsko-srbské, slovinské a italské:
společná fíšska rada, jednotné státní občanství.

Rozumí se samo sebou, že každá tato kombinace pfipouSti zmčny, buď
zavedením autonomie nékteré zemč jedné skupiny, aneb zavedením národní
autonomie v jednotlivých skupinách.

Nechci o tom rozhodovati, která z téchto kombinací byla by pro nás
nejšťastnéjší a současnč i proveditelnou, ale tvrdím, že český politický program
musí vyplynouti z následujicích pčedpokladú :

1. Ceska otázka nemúže byti fešena sama o sobé, nýbrž musí býti sou-
částskou federativního pfetvofeni celého mocnáfství.

2. Český politický program budiž upraven v souladu k dynastií, pragma-
tické sankci a celkovým zájmúm fíše. Tyto zájmy vyžadují, aby velmocenské
postavení fíše dokumentováno bylo jednotným státním občanstvím tak, aby
každý pľíslušník jedné federativní skupiny, byl soutasné státním občanem
všech ostatních skupin, jak v Pfedlitavsku, tak i v zemích koruny uherské,
Bosné a Hercegoviné.

3. Hospodafsky zájem českého národa vyžaduje vedle rozSifeni státního
občanství na všecka království a zemé celé monarchie, též zavedení jednot-
ného obchodního a soudního zákona pro celou Ťiši.

4. Český politický program budiž upraven v souladu se zájmy všech
ostatních národú federativniho smýšlení v mocnéafstvi.

Náš program musi byti tudíž presné vyznačen, abychom v daném oka-
mžiku mohli fíci, co vlastné chceme.

Smčr moderní politiky diktován jest hospodáčskými otázkami a stejnč
jako každý stát a každý národ má své zájmy hospodáfské, které nutí jej ku
otevírání nových odbytišť pro své výrobky, a pro odliv pšebytečných pracov-
ních sil, musí i český národ domáhati se v tomto smčru zlepšení nynéjSiho
stavu. Nechceme dobývati nových zemí, ale musíme za každou cenu miti to,
co ku našemu vývoji nám nevyhnutelné potfebno jest. Životním zájmem na-
šeho národa jest kulturní spojení Čechú a Slovákú. V oblasti našeho českého
a slovenského jazyka v této fíši nesmíme býti pokládáni za cizince. Pokládá-li
Slovák Čechy za svoji vlast, musí býti jeho občanství i na Pfedlitavsko roz-
Sifeno a opáčnč čítajíce Slovensko za naši společnou vlast, musíme se do-
máhati rozšífení státního občanství na zemč zalitavské. Hospodáťská sila
a prírodní bohatství Slovenska musí nám býti učinčno prístupným, abychom
to, co jsme dosud ve svém prúmyslovém vývoji doma zameškali, mohli na
Slovensku dohoniti. Jsme jedním národem československým a naše hospo-
dáťská i kulturní potfeba káže nám, aby pfebytečné slovenské pracovní síly
hospodáčského dčlnictva umístčny byly v Čechách a aby prebytečné sily
české inteligence zúrodňovaly kulturní púdu na Slovensku. To jest našim
imperativním požadavkem, který nám vzájemné diktuje pud sebezachování.

Revue Naše Slovensko 357

Proto musíme se též vší moci oto zasaditi, aby odvraceno
bylo od nás nebezpečí trialismu. Némci jsou ochotni podporovati
neodvislost Chorvatska od království uherského a spojení jeho s Bosnou a
Hercegovinou v tom doméni, že tím pňekazí navždy federalisovani Cislajtánie
a na druhé strané oslabí vliv Maďarú. Za tím cílem byli by Némci ochotni
udéliti i Polákúm v Haliči další rozšífení autonomie, jen aby zemč české se-
trvaly nadále ve svazku cislajtánském.

Držme se tudíž zásad, jež hlásal Havlíček již v roce 1848: jeho slova
platí i dnes, a budoucnost ukáže, že jedinč cesta vedoucí ku rovnoprávnosti
rakouských i uherských Slovanú bude pro náš politický program správnou a
jen ta cesta pfivodi kulturní jednotu Čechú a Slovákúu. Vlastí naší jsou
a zústanou: Čechy, Morava, Slezsko a Slovensko.

SERGIEJ TRITONOVIČ:
ČERNOVÁ.

Slovenská tragoedia v 5 dejstvách.

DEJSTVO III.

(Biskupský palác ve Spišskom-Podhradí. Nádherne zariadená prijímaca izba, do ktorej

vedú tri vchody: z prava do bývacích miestností biskupovych; z fava do miestnosti«osob-

nictva biskupovho; v prostriedku do chodby. Obrazy svätých po stenách a veľký crucifix.
Stolíky a kresla. Na pravo sedí Hildebrand v kresle.)

VÝSTUP |.

Pater Hildebrand (modlí sa s ružencom): ... Et remitte nobis debita
nostra, sicut et nos remittimus debitoribus nostris. Et ne nos inducas in ten-
tationem, sed libera nos a malo. Amen. (Prežehná sa.) Už deväťkráť desať
rokov prešlo nad mojou hlavou a ja ešte vždy trvám, ó Bože, na svete už
takmer celkom neznámy a zabudnutý. Svet môj, moje vrstovníctvo už dávno
zaniklo a len bladé paprsky vzpomienok svieťa mi do ďalekej minulosti. Aj
vôkol mňa noví ľudia, nové pokolenie spechá v prúde života nového. Nové snahy
hýbu teraz hľavami ľudstva, kterých ciele márne sú, tak jako aj naše boly.
Aj služba Božia zatemnelá je a službu cirkve nepilňuje kňazstvo, ale sháňa sa
za márnými snahami svetárskými. Odvrátili sa, odvrátili od Boha a nekonajú
úkol tak, jako by náležalo. Pre milosrdenstvo svoje nezkáraj ho Hospodine, ale
obráť k sebe a službe svojej. A mňa, prosím v pokore, prepusť k pokoju
dávno túžobne očakávanému (skloní hlavu).

VÝSTUP Il.
Predošlý. Gregor, Janko, Fula, Faga, Jakub 2—3 chlapi (vstúpia
prostrednými dvermi a všetci mimo Janka prežehnávajú sa).
Gregor: (popredu). Tu vstúpte a čakajte, kým jeho osvietenosť nepríde.
Já idem vás oznámiť. Ale kto vie, či výsluchu obdržíte! (preč dvermi v pravo,
ostatní si stanú do kôpky, v predu Janko. Obzerajú miestnosť).

358 Revue Naše Slovensko

Fula: Kez by snahy naše boly s výsledkom dobrým !

Hildebr.: (dvihne hlavu, zbadá ich.) Jakýs hlas cudzý slyším tu ho-
voriť: kto je tu prítomný ?

Jakub: To starec ctihodný, čo dodáva úcty jemu i domu tomuto.
(Nahlas.) Ano, cudzinci sme, otče: len -teraz prichodíme od Ružomberka
z Liptova.

Hildebr.: Znám, syn môj, znám. Pred pôl stoletím som tam meškal,
konajúc sväté missie a vždy milo sa rozpomínam na tie časy, lebo som
našiel tam ľud zbožný, Bohu a cirkvi svätej horlive oddaný. Ale teraz, jakés
chýry zlé počúvam z tých strán! Že pustne tam ľud v bezbožnosti a ne-
poslúcha kňaza, ani cirkev svätú. O keď aj kňaz zabudne na úlohu svoju a
"vo službu sveta oddá seba i stav svôj!

Janko: Áno, otče ctihodný : ale prečo nám ho ta z kapitule poslali?

Hildebr.: Však sama cirkev, že len jeho chcela. Prečo nespokojní ste
s ním a neslúchate ho?

Janko: My nežiadali jeho, ale biskup nám ho poslal, odoženúc kňaza
nášho dľa srdca ľudu a vôle božej. A od jej doby len nesvár medzi námi
stojí, odcudzení sme jeden druhému

Hildebr.: Vám však ale treba slúchať, čo kňaz velí: veď on je zodpo-
vedný Bohu za duše vaše a jejich spasenie.

Janko: Ten prvý bol, nie však ale tento, ktorý neni ani kňaz, ale ná-
hončí sveta pánov a služobník Satanáša.

Hildebr. (prežehná sa): Nespomínaj, syn môj, meno zlostníka toho,
ktorý iste až medzi vás rozsial semeno svoje, abyste nemajúc pastiera a
zavrhnuc ho v zatvrdilosti srdca sotrvávali a tak k zahynutiu prišli. A osvieť
vás Bôh, aby pokoj zase zavítal do cirkve vašej (skloní hlavu, dumá).

Všetci: Veď aj my to chceme!

VÝSTUP III.
Predošlí, Párvy, Gregor (otvorí biskupovi dvere, všetci uklonia sa,
| mimo Janka).
Párvy (vstupujúc ku Gregorovi): Toto hľa posolstvo Černovanov ? (Samé
jakés blbé tváre: lepší iste nechceli ísť za Hlinku namáhať sa, hahaha!
Gregor: Pravdivosti vašich skutkov odolať nemôžu.
Párvy (z vysoka): Nuž, čo že nesete, s akou žiadosťou prichodíte
ľudkovia od Ružomberku ?
Janko (predstúpi): Osvietený Pane! Arcipastieru náš najmilostivejší!
S pokornou prosbou prichodíme pred tvár vašu skládajúc hold poslušnosti
a úcty k nohám vaším. Prichodíme, presvčdčení súc, že ráčite skloniť otcov-
ské srdce svoje ik nám a nám v potrebe našej spomôžete, prosby naše vy-
slyšíte. My obyvatelia Černovej, pod vodcovstvom nám nezapomenutelného
otca duchovného Hlinku postavili sme v obci našej príbytok Bohu trojjedinému,
aby ľud náš nachádzal v ňom vzdelanie svoje duchovné. Stavali sme ho

Revue Naše Slovensko 359

námahou velikou; pot a krv, mozole rúk priniesli sme mu v obeť,
lebo málo nás je a tak ťarchy veliké prevzal si každý na svoje plecia. Stojí
už postavený, okrášlujúc obec našu a my ho teraz chceme oddať službe
božej, chceme, aby slovo Božie a výkon služobníkov Božích posvátili ho nám.
A želanie naše vrúce je to, aby výkon ten svätý previedol nám otec Hlinka,
ktorý zásluhu najvätšiu má o stánok ten, lebo predchádzal nás príkladom,
povzbudzoval slovom pri práci tej namáhavej.

Párvy (pretrhne ho s hnevom): Syn môj, ani nespomínaj mena toho:
veď on nie farárom viac, suspendovaný súc ab offidio et ordine výrokom
mojím.

Janko: Počúvame, že suspendovaný je a oddialený z úradu, ale predsa
prichodíme stou pokornou, ale rozhodnou žiadosťou, aby ste ho úradu nazpat
navrátili a tak posviacku kostola previesť mu umožnili.

Párvy (s hnevom ho v reči pretrhne): Aká drzá reč! Azda na žiadosť
vašu ihned oslobodím previnilca! To márne ustávanie vaše! Nech on je
poslušným plnitelom rozkazov mojích, blahosklonnosť moja zase sa k nemu
navrati. |

Jakub (kJankovi): Uváž slovo pre Boha, Janko, abysme vec neprehrali !

Janko: Kňaz náš a otec náš duchovný nič nezvinil úradom, ani du-
chovnej stolici. Je on verným synom cirkve svätej, vlasti a národa. Pravda
diabolská zlosť neprajníkov jeho mu tak špatné .meno u Osvietenosti vašej
spravila, že ráčil ste ho karhať, bárs aj nezaslúžene. Oni jeho v nenávisť vzali
preto, že jejich kradné šafárenie a rady i pikle zkazonosné karhal a na svetlo
vynášal. A preto musí byť teraz pronasledovaným. Alebo, či azda kňaz nemá
za pravdu bojovať a slovom i skutkoni jej posluhovať ?

Párvy (pretrhne hoj: Mladý človeče! viac horlivosti, než zkúsenosti na-
chodím pri tebe! Či neznáš ty, že rozkazom mojím poslušný byť musí každý
kňaz dioecese ? A Hlinka váš prečo že neni? Prečo že búri ľud proti vlasti
a tajné rady kuje s jej zradcami. Prečo že s kacírmi drží jeden tábor a tak
unižuje cirkev svätú? Ai vás nie milovať cirkev svätú katolickú učí, ale za
heslami daromnými, národnostnými, jakejsi slovenčiny a iných socialismov
vodí...

Prašivá ovca to na lône cirkve svätej, ktorá, aby iných nenakazila musela
byť odstránená. To odveta moja. (Odvrátí sa hrdo: všetci nevôlu svoju pre-
javujú, Janko vzrušenými posuňkami dá na javo hnev svoj.)

Jakub: Osvietenosť vaša, neráčte preslyšať reč moju, ktorú v pokore pre-
rečiem. Ja služebníkom som bol chrámu a fary ružomberskej, zastávajúc úrad
kostolníka a na vieru svätú a cirkev Kristovu osvedčiť môžem, že nič zlého
a trestuhodného nevykonal Hlinka. Je on kňaz srdca pravého, miláček ľudu
našeho, lebo cestám pravdy a spravedlnosti učil. Nezasluhuje, nezasluhuje on
hany.

Všetci: Nie ver... dosvedčíme všetci...

Faga: Neprajnosť to len protívníkov jeho.

360 Revue Naše Slovensko

Párvy (pohfdavo): Ľudkovia moji, ja zprávy pravé mám o jeho konaniu
a dľa tých viem, čo robiť. Preto márne bolo — opakujem — ustávanie vaše.
Požehnanie moje arcipastierske vám dávajúc, prepúšťam vás v pokoji. (Odvrati
sa zase, jakoby chcel sa vzdialiť. Černovanci v nevôli a hneve sa tiež chystajú
vzdialiť.)

VÝSTUP IV.
Predošli. Dáma, Gregor.

Hildebr. (zazre dámu prežehná sa): | neuvoď nás v pokúšanie, ale zbav
nás od zlého...

Dáma (ku Gregorovi, ktorý ju doprevadil, koketne): Ďakujem, (ko-
ketne sa mu usmeje).

Párvy: Ach jak vzácny to hosť! (Radostne.) Buďte vítaná, milostivá,
buďte vítaná!

Dáma (podáva ruku, koketne): Asnáď mi dovoleno i bez ohlásenia
vstupovať! Vzala som si tú smelosť! (Smeje sa.)

Párvy: Vám bárskedy milostivá:

Dáma: Ale myslím, že vo vážnej veci vyrušujem osvietenosť vašu, vidiac
tu jakési pokorné tváre, hahaha.

Parvy: Ach nikoli; už skončil som s nimi, odoprúc jim žiadosti jejich.
A i tak už dlho s nimi zaoberal som sa; ide tu len o jednoho pánslávského
kňaza. .
Dama: lnteressantne! Ja tiež práve v takej záležitosti vzala som si
smelosť sem prísť, však myslím, že výsluchu dôjdem.

Párvy: Na každý pád, na každý pád.

Dáma (koketne): Aj bez protekcie ? hahaha!

Párvy (otvorí jej dvere do svojich lokalit): Nech páči sa vstúpiť.

Dáma (koketne): Teší ma, teši blahosklonnosť vaša. (Vstúpia.)

Gregor (k Černovčanom): Môžete sa vzdialiť aj vy: výsluch váš skon-
čený a vám iného nič zbývať nebude, len poddať sa vôli jeho osvietenosti.
ktorý tak laskave s vami nakladá. (Preč.)

VÝSTUP V.
Černovčania, Hildebrand.

Janko (rozhorčeno): Tak laskavo s námi nakladá! Hah, slova lásky,
slova rady, slova srdca kresťanského k nám nemal! Hah, v hrdých palácoch
pýcha a bujnosť srdca prebýva, ktorá nezná oceniť túžby chaľup nizkých. (Hrozivo
ku Párvyho dverám.) No zapamätáme si aj my! My sme prišli prosiť, vy nás
vyháňáte! my prišli milosť prosiť toho, ktorý neni hoden do šlápaje vstúpiť,
tomu, pre ktorého sme prosili a on k jednej zhýralici viav má laskavosti, než
ku nám, vraj, ovečkám jeho. — Na mieste tomto ti, Párvy, prisahám, že od-
poveď na odpoveď tvoju rovnou mierou dáme. Poďme bratia, v srdciach ne-
seme sice rodákom našim sklamanie, ale však žije Bôh, odplatí a my sa jim
nedáme! (Preč.)

NE TR A

1 j tar

— ee

Skalice: Posviacka.

> EM a
ay oe a!

A RANÉ

tj 1 1 ay Jae

Skalice roku !

Sy ee

il x.
REVO 2 la

Skalice: Spolkový dúm.

Sat
8 5 ul. VY ye 7A u] le ot z 2

‘iy!

SS. i M el =

‘ém museu).

"Revue Naše Slovensko 361

VÝSTUP VI.
Hildebrand sám.

Cesta tá nevedie k pokoju a prospechu cirkve. Náruživosť a pýcha vstú-
pily do sfdc, jak duchovních, tak i laikov na miesto lásky a pokory a duch
neústupnosti usazuje na miesto ducha tichosti.

On, ktorý by mal kráčať vo šlápajach Petra a Pavla apoštolov a shro-
maždovať stádo Kristovo, jako vlk dravý ho rozptyluje a oni na miesto, aby
Bohu ponechali súd a nápravu v netrpelivosti do rúhania zapadajú. Ó care
mi deus! quae tristissima facies, quae tristissima facies!

VYSTUP VII.
Predošlý. Gregor, Fišer, podslúžny, Bačkor.

Gregor (vystúpi z lava a volá ostatních): Odišli už, odišli, môžte už
vstúpiť.

Fišer (i ostatní spešno a placho vstupujú): Jój bračok, jój, rozpovedz čo
a ako sa stalo! Počúval ich?

Gregor: Nie velmi, lebo bol hnevno naladený.

Podsl.: A čo jim slúbil?

Gregor: Nič: prepustil jich s požehnaním.

Fišer: Teda nič nevykonali?

Gregor: Nič: ani počuť nechcel žiadosť jejich.

Fišer: Teda nepripustí Hlinku ku posviacke ? Lebo oni len preto sem
bežali!

Gregor: Nie! Počul som zretedlne.

Fišer: A rehabilitáciu jim sľúbil? Ale ako by mohol?

Gregor: Nie, nesľúbil! Vôbec hovorím ti, že zle bol naladený a v takom
páde nech nikto nič od neho nežiada.

Fišer (potrase mu ruku): Ďakujem ti, bratre; centový kameň si sňal
s mojej duše. (Utiera si pot a rozčúleno sa prechodi.) Ale, amicenko, choď že
počuvať, choď ku dverám, jaký rozhovor tam asi vedú! Ja sa velmi bojím,
aby sa nejako nedal odviesť od presvedčenia: choď, choď, prosím ťa. (Tisne
ho ku dverám.)

Gregor: Nie slušná to vec síce počuvať pri dverách, ale k vôli starému,
dobrému priateľstvu ti to urobím. (Ide v pravo.)

Fišer. Choď, choď a všetko, čo počuješ prijď spešno oznámiť! (K pod-
služn.) Jój, jako sa potím!

Podsl.: Ale načo že sa tak rozčuluješ! Dobre som ja vec zariadil, ha-
haha; sľúbil som jej čo žiadala, a ona svoj pomer k nemu dobre využije!

Fišer: Veď viem, veď viem, ale chcem mať istotu! Znáš, o čo ide!
A keď by tak sľúbil rehabilitovať ho, čo bude so mnou, čo s tebou?

Podsl.: Amice, márne všetko jejich namáhanie! A keď by aj bol sľubil
niečo takého, ona ho prehovorí a ku zrušeniu sľubu privede. Nevieš, že žena
za jeden vlas viac utiahne, než sto mužov za reťaz! -

362 Revue Naše Slovensko

Fišer: Dobre, dobre: len či bude na reč její počúvať, či sa dá uhnuť?
(Nervósne chodí hore dole.)

Podsl. Má ho v moci, za to ti ručím, on jej neodolá. Vie si ho ona
omotať okolo prsta, keď nie úsmevom, teda durdením.

Fišer (rozčuleno): Keby len... keby len... (Gregor se vráti spešno.)
No Čo, amice, no čo? (Trose s nim.) No čo, čo si počúl? Hovor bratre!

- Gregor: Už sa rozlučujú ! Poďte do mojej izby, tam vám vyrozprávam ...

(Ťahá jich sebou.)

Fišer: Sľúbil jej? Počul si, sľúbil?

Gregor: Sľubil, všetko jej sľubil! Počul som pre vás všetko... ale
poďte... poďte...

Fišer: Ďakujem ti, amice, ďakujem. (Všetci preč.)

VÝSTUP VIII.
Hildebr. Párvy, dáma.

Párvy (vyprevadi dámu): Velmi tešila ma návšteva vaša, milostivá! Čo
možno len, vykonám všetko. Ano, pre vás všetko, všetko: lebo ktože by
odolal prosbe vašej!

Dáma: Ach, neveďela som o svojej moci, budem hľadeť jej použiť. (Ko-
ketuje s ním.)

Párvy: Stojím hotový k službám vašim, a čo si zažiada srdce vaše zlaté,
hotový som splniť!

Dáma (udre ho vejárom): Novomodný Herodes, hahaha. (Preč.)

Párvy (radostne): Jak rozveselí človeka! Hneď rozprchnú sa chmáry a
trudy, keď zjaví sa ona! Ale i cena toho velká! Novomodný Herodes! Má
pravdu! Ale čo po tom!

VÝSTUP IX.
Párvy. Hildebrand.

Hildebr.: Alexandre!

Párvy: Počujem, otče.

Hild.: Alexandre, synu môj!

Párvy: Počujem otče a hotový som slúchať reč vašu!

Hild.: Alexandre, synu môj! Dokial že budeš sotrvávať v nekajúcnosti
svojej ? Či nesľúbil si sľubom svätým, poenitentiam že zachováš a ja len tak
dal som ti absolutionem. Nuž a ty čože, či poslúchol si slova moje, či zadržal
si sľub, či kajáš sa z hriechov svojích! Ty volil si ma za otca spravedlného ,
ty žiadal si ma za pestúna duše svojej, aby v kázni držaná bola — a ja i po-
dujal úlohu tú ťažkú a výstrahy ti dávam dňa každého, ale ty v zatvrdilosti
sotrvávaš a k zahynutiu beží tvoja duša, ktorú Bôh z ruky mojej požadovať bude.

Párvv (zahanbeno): Nemôžem konať ináč, otče: beh sveta tak velí!

Hild. (vzrušený povstane): Beh sveta tak velí! — A ty čože si? Sluha
sveta, či sluha Kristov a cirkve svätej! Nevieš-li ty, že svet so všetkými már-

Revue Naše Slovensko 303

nými snahámi pominie a len Bôh a slovo Kristovo zostane na veky ! Či nevieš,
že raz pred súdom Kristovým stanuť musíš a tam počet vydávať z diela svo-
jho? Jako že ho vydáš,

Párvy: Otče do ťažkej úlohy som postavený! Predsa nemôžem mienku
sveta neuvažovať!

Hild.: Zatichni a nepovstávaj proti mojmu slovu, ktoré vo mene božom
ti pravím. Prečo ty hanobíš kapitulu počínaním svojím a ženštiny bujnosti sem
povolávš, pripúšťaš! Nevieš ty, že z tela a zo sveta zkaza ide duši tvojej,
že z toho žať budeš vo trápeniu ohňa pekelného! Prečo ty, kňaza dobrého
prenasleduješ a odháňaš od služby božej a cirkve a tak duše veriace zbavuješ
pastiera a odpudzuješ od seba i cirkve!

Ty nesmieš rozdiel robiť medzi ľudmi, a znaj to, že Slováci sú národ
nábožny a oporou cirkve katolickej. Keď jich odpudzuješ, otriasaš v základoch
i cirkev. Preto, Alexandre, synu môj, daj sa na pokánie a zachovaj dušu svoju.

Párvy: Eh, vždy len takéto výčitky počuť! (Nevrlo.) Čo hádam mám
upadnuť do podozrenia nevlastenectva, keď burinu, ktorú ten kňaz rozsieva,
nešliapem nohama a jeho, ktorý nepohodlný je tamejším vlastencom, pone-
chávam vo službe a úrade?!

Hild.: Ty pravdu zastávať musíš! Lebo keď ju ešte utláčať budeš, si
jako Kajfáš a Annáš biskupi, ktorí pravdu svätú, Krista, na kríž pribili!

Párvy: Vôkol nás už nový svet prúdi a vy, otče, zo starého ste ešte:
preto nechápete počínanie moje.

Hild.: Nechápem, nechápem, lebo ty musíš byť apoštolom, ktorý v oči
pánom mocným tohoto sveta neohrožene po boku pravdy stojí. Ale ty lakáš
sa jich, násilie robíš svedomiu svojmu, zabijaš dušu svoju pre márne veci
sveta a pre obľúbenosť tých, ktorí antikristu slúžia ! (Povýšeno.) Ale ja pravím
tebe a rozkazujem ti, aby si už prestal, lebo zanechám ťa a zanechá ťa aj
Bôh a budeš ako Kain, syn zatratenia!

Párvy ‘(nevslo): Čo. počúvať budem hrozby vaše, ktoré e&té vätšmi buria
dušu moju i tak znepokojenú. Čas mám ešte jich počuť a nateraz od cesty
nastúpenej neodstúpim, lebo sľub ma viaže a dôveru priatelov mojích neutra-
tím. Inokedy otče, inokedy prístupnejší snáď budem karhaniu vašemu. Nateraz
nemám chuti zpovedať sa. (Odíde preč stredom.)

Hild. (díva sa za ním, ruku jakoby k hrozbe držiac, patriarchálne): Každý
hriech bude odpustený, ale rúhanie sa duchu svätému nie. A on sa rúha:
odporuje slovu božiemu a zatvrdzuje dušu svoju! Všetko darmo: duša jeho
je v rukách diabla a on je syn pekla a zatratenia! Bože, Bože, smiluj sa nad
nim! (Pomalu ide a sadne si zase do kresla, soberie paterky a modlí sa.)
Pater noster, gui es in coelo, sanctificetur nomen tuum. (Opona padá.) Adve-
niat regnum tuum, fiat voluntas tua.

Opona padne.
Konec Ill. dejstva. (Pokračování. )

Zw Ze ZN

364 Revue Naše Slovensko

Z MLADÉ SLOVENSKÉ POESIE.

ANDREJ KLAS:
NA ZÁPADE...

Na západe hasne, hasne oblak krvavý...
Prečo mi tá myšlienka zas prišla do hlavy?

A ten smútok bezútešný, taký teskný žiaľ...
Len plač by snáď uľavil mi, siz keby som mal.

Do širokej diaľky hmlistej, čo sa stmieva v noc,
znejú zvony, znejú ako hlasy o pomoc.

Zavolal by v diaľku hlasom, volal zas a zas,
duje vetor — v cudziu stranu zavial by môj hlas.

Srdce moje nerozumné, tiché, tiché buď...
Kde by hlas náš preniknúť m<:l — tam ho nepočuť.

iV.

NOSTALGIA.
MySlienky moje zas v tie strany letia Tam vrátim sa. Zem voňať bude zase,
za hory modré, v diaľku sinosinú, a plný mesiac vzplanie na obzore,
tak ako vtáci hajnom za podletia kraj tonúť bude v jeho striebrojase
priezračným vzduchom ticho nebom plynú — a pokoj vlievať v srdce moje choré.

Ten biely dom! — Tá naša jabloň vsade! A predsa divný cit sa v srdci vzkriesi,
Ten výhľad do kraja, keď v súmraku sa tratí! a v dušu padne túžba náruživá:

Ej, či sa budia rozpomienky bľadé — — — Kde ste mi oči sladké, srdce, kde si,

Či pútnik bludný v miesta tie sa vráti? čo ľúbi, verí, dúfa, duša s dušou splýva?

A ináč nezmenený bude obraz celý,

keď v dušu udre rozpomienok príval — —
Však ja sám budem smutný, osamelý,

a nie viac ten už, čo som predtým býval.

iV.

KOSORKIN:
JAKO BOLO.
Vo dne som vídal zjav jej čarokrásny v rtoch rubín horel a ma zval, tak zval,
a večer skladal opojenú hlavu, by zbľadlými ho svojmi zľúbal ústy.
— nerv každý cítil lásku sladko-hravú — Ja však som sa bál tknúť čo len šiat lemu:

a myseľ v mäkku lôžka spriadala sny...

Jak anjel vzkvitla predo mnou. Vlas riasny jak barbar som. si bol zlý, bohapustý.
so zlatom žiarou zajagal v noc tmavú, ——— --——————— —

a v očiach zrel som neha báj a slávu, Ja vtedy ešte neveril som zlému,
nach ruže v lícach, v čele úbel jasný: _ že rty tie už bol démon vybozkal.
SA

_*) Z XI. roč. „Dennice“.

Revue Naše Slovensko 365

ZÁHADY.
Už som veľa divných vecí Prečo ona zaneviera
na tom svete poznal, predsi a sa mení v dravé zviera
nechápem tu záhad dvoje: nenávisti — práve k tomu,
Lásku a to srdce tvoje. k nemuž Inula jak list k stromu?

A jak srdce môž nevďačné

byť ku tým rtom, po nichž lačne
volakedy túžievalo

a za raj svoj vždy ich malo?

ey ey ZS

K OBRAZKUM ZE SKALICE.

Cie asi od desíti minulých let budí na Slovensku zaslouženou pozor-
nost. Leží pi samé hranici moravské, lid blizi se svým náfečím moravským
Slovákúm a s Moravou mél vždy včtší styky neZli s ostatními Uhrami. Na
Slovensku známo bylo toto mčsto jen jako Kocourkov a vypravuje se podnes
mnoho humoristických príbčhú o originálním obyvateľstvu starodávného mčsta.
Ale Uherská Skalica má kromé této kocourkovštiny a dobrého vína vážnčéjší
význam pro Slovensko a pro československou" vzájemnost. Snad právč svojí
blízkostí s pokročilejší Moravou, svým bohatým úrodným okolím, které činí
obyvateľstvo neodvislejším, pripravena byla výhodná púda pro slovenské ná-
rodní uvédoméni, že dnes smčle múže se tvrdit, že jest nejslovenštéjším a
nejpokročilejším krajem v severních Uhrách.

Skalice je mésto staré. Vzpomíná se už v XIII. století. Získala četných
privilegií od Ludvíka I. a jeho nástupcú. Král Sigmund ji obehnal hradbou.
Ferdinand I. dal ji zástavou moravskému pánu hr. ze Žerotína, který obmezil
její práva a privilegia. V té dobč byla Skalica útočištém českých bratfí.

Za válek kuruckých trpéla nájezdy Kurucú, jako všechna pohraniční mésta
až hluboko do vnitra Moravy.

Z památností jmenovati sluší starý farní kostel (z r. 1471), františkánský
klášter (z r. 1467) s bohatou a cennou knihovnou, katol. nižší gymnasium,
kdysi klášter jezuitský, pozdčji pavlánský, klášter milosrdných bratrí.

Za starších dob známé bylo skalické soukenictví, jehož výrobky vyvážely
se až za hranice, nyní vénuje se obyvatelstvo zemédélstvi a zvlášté pčstování vína.

V národním probuzení hraje Skalice významnou úlohu. V letech 40. vy-
cházely tu Slov. Pohľady, v letech 60. púsobil ve Skalici Sasinek, pozdčii
Radlinský.

Pred 11 lety založila si mladá generace slovenská ve Skalici „Hlas“, který
do života slovenského pfinesl nové názory na otázky politické i kulturní hlá-
sanim demokracie a propagováním drobné práce. „Hlas“, jehož redaktorem
byl dr. Pavel Blaho, pčenesl se pozdčji Ružomberka, kde zanikl, ale idee jeho
ve Skalici nesou dobré ovoce. Z drobné práce vzniklo mnoho svépomocných
hospodáčských družstev v okolí Skalice, zfizena družstevní mlékárna, vystaven
krásný „Katol. dúm“ dle projektu Jurkovičova.

366 Revue Naše Slovensko

Lid je uvédomély a čilý. Cte mnoho, hraje se divadlo, počádány pčed-
nášky, mládež studujici navštčvuje české školy na Moravč a péstuji se čilé
styky hospodáťské s Čechy, takže nutno bylo vyvolati do života první hospod.
informační kanceláfť ku potfebé téchto stykú.

Ve Skalici vychází „Ľudové Noviny“ redakcií A. Štefánka, které jsou po
Týždenníku nejčtenčjším týdenníkem slovenským. Po zaniknutí „Hlasu“ založený
„Slovenský Obzor“ pčenesen byl redaktorem Štefánkem rovnčž do Skalice.

Kromé toho vychází ve Skalici „Slovenský Hospodár“ pro rolníky.

Dnes již Skaličané nemusejí se hnčvat na posmčšky, že jejich pčedkové
vystavčli si šibenici „pro sebe a svoje ditky“, neboť dnešní generace povzne-
senim svého kuturniho niveau a účelnou prací hospodáčskou položila základy
blahobytu „pro sebe i svoje dítky“ a to na Slovensku ješté žádné mésto ne-
dokázalo.

K obrázkúm ze Skalice pčinášíme podobiznu Františka Sasinka, skalického
rodáka, na néhoz múže býti Skalice hrdá.

Narodil se 11. prosince 1830, gymnasium vystudoval ve svém rodišti, v Sol-
noku a pozdčji vstoupil do kláštera kapucinského. Filosofická studia vykonal
v Penzinku, v Tatč a v Prešpurku, theologická v Scheibbsu (Dolní Rakousy).
Od bansko-bystrického biskupa Moysesa pfijat byl za knéze svčtského a pú-
sobil jako professor dogmatiky na theologickém učilišti v B. Bystrici. Pro své
národní smýšlení musil opustit Slovensko a žil néjakou dobu v Praze jako
spirituál u milosrdných sester. Ted žije ve Štýrsku v Algersdorfé, kde tčší se
všeobecným sympathiím. V národním pohybu v letech šedesátých činné
súčastnil se veškerého ruchu. Je spoluzakladatelem Pešťbudínských Vedomostí
a Matice Slovenské, jejíž sbírek byl od r. 1865 kustodem a od r. 1869 tajem-
níkem. Literárnč púsobil v kat. časopise „Cyrill a Method“, v „Kat. Novinách“
a v „Priatelu Školy a literatury“. V letech 1863—5 vydával s Radlinským
v Uh. Skalici poučný časopis „Slovesnosť“. Sám redigoval „Archiv starých
československých listin, písemností a dejepisných pôvodiu pre dejepis a lite-
raturu Slovákov“, „Slovenský letopis pre historiu, topografiu, archaeologiu a ethno-
grafiu“ (W. Skalica 1876—83). Samostatnč napsal „Dejiny drievných národov
na území terajšieho Uhorska“, ,Déjiny počiatkov terajšieho Uhorska“ (Skalica
1868), „Dejiny království Uhorského“ (v B. Bystrici a v Turč. Sv. Martine),
„Dejepis všeobecný a zvláštny Uhorska svetský a náboženský“ (vyd. Radlin-
ský ve Vídni 1871), „Návod k sberaniu, skúmaniu a opisovaniu starožitnosti“
(T. Sv. Martin 1872), „Záhady déjepisné“ (Praha 1886), seš. 1. „Historicko-
etymologické pokusy“, seš. 2. „Jornandes a Slované“, seš. 3. „Tacitus
o mravech Slovanú v Germanii“, seš. 4. „Gothové a Vandalové“. Kromč toho
psal česky ješté „Čechy v X. stol.“ (Praha 1886), „Založení biskupstvi latin-
ského“ (1886), „O kftu Jagello-Vladislava, krále polského“ (1886), „Ulfilas a
glagolské písmo“ (1887), „O církevním déjepisu Slovanú“ (1887). R. 1896
V „Bibliotneke dejepisné“ vydal „Dejepis Slovákov“ (1895 v Ružomberku),

Revue Naše Slovensko

367

pak „Država Veľkomoravská“ (1896). Psal také spisy obsahu náboženského.
Nčkteré své práce psal také némecky („Die Slovaken“, Turč. Sv. Martin 1875,

druhé vydání v Praze).

Drobnčjšími pracemi pispívá do „Časopisu Musealnej Spoločnosti“, „Slov

Pohladov“ a „Národných Novin“.

84 84 BS

POLITICKY PREHLED.

Z krise ministerské vyrostla krise celé
politiky uherské. Vláda Wekerle-Košutovská
podala demissi a povčňena byla fiditi zále-
žitosti veťejné až do jmenovani nového kabi-
netu. Stvofeni nové vlády je velmi nesnadné.
Nejde tu již o osoby, ale o principy, 0 za-
vedení úplné nového režimu. Koruna formu-
lovala pfesné své požadavky, všeobecné vo-
lební právo, jednotnou banku, status guo
v záležitostech vojenských a k vládč dostane
se strana, která témto požadavkúm bude se
chtiti pfizpusobit. A to ovšem je tvrdý ofiSek.
Sedmašedesátníci Andrássovi vidí svúj hrob
ve volební reformé, osmačtyficátníci jsou ve
vleku skupiny Justhovy, která propaguje
samostatnou banku a pomadarsténi vojska
a S oposicí národnostní dosud dynastie ne-
potita, ač maďarské žurnály rozhlašují s vel-
kým kfikem, že posl. Hodža pfijat byl kdysi
následníkem trúnu a slovenská žurnalistika
budí v lidu náladu pro následníka. Panovník
ptijal v Pešti teéméf všechny maďarské stát-
níky, ale o výsledku audiencí ničeho se neví.

„Slovenský Týždenník“ uvádí tyto možnosti
FeSeni krise:

Prvá možnosť, ktorú veľmi podporuje mi-
nistr zahraničia Aehrenthal, je táto: Wekerle
alebo Andrássy, alebo obaja, stvoria si z te-
rajšich Košutistov, Andrássyho grófov a z ľu-
dákov stranu celkom novú a jednotnú. Toto
by bola tá fúzia.

Toto rozriešenie by vlastne ani nebolo
rozriešenie, poneváč by znamenalo toľko, že
zostane terajší stav, s tým rozdielom, že by
proti takej novej strane vznikla i mimo národ-
nostnej strany silná oppozícia s obštrukciou
proti spoločnej banke. Najneskoršie v jaseni
by vypukla kríza ešte horšia.

Il.

Druhá možnosť je ta, že by Andrássy alebo
Wekerla zostal ministerpredsedom aj bez
fúzie, teda bez väčšiny a že by vypísal nové

voľby. Proti takejto vláde by ale postupo-
vala Justhova strana a s ňou patrne celá
strana neodvislosti, tak, že by vláda nikdy
nedostala väčšiny. Takáto vláda by zpôsobila
len toľko, že by pod heslom všeobecného
volebního práva šla proti nej do oppozície
skoro celá krajina. Kríza by sa po voľbách
hneď obnovila.
Ill. |

Tretia možnosť je, že pod predsedníctvom
Wekerlovým vznikne čisto Košutovská vláda,
bez Andrássyho a bez ľudákov. Toto vlastne
chcú Justhovci, ktorí celú krízu spôsobili.
Jestli by takáto vláda odmietla všetky ne-
potrebné Košutovské heslá a maďarizáciu
vojska a jestli by sa rozhodla za poctivé
všeobecné rovné právo hlasu, v tomto páde
ju dočasne podporovala i naša národnostná
strana.

IV.

Jestli by ale Košutisti chceli do vlády vniesť
svoju štátoprávnu politiku, nezostalo by iné,
ako oddať vládu ľuďom, ktorí sú mimo koalície
a ktorí skutočne garantují rovné všeobecné
tajné volebné právo. Takáto vlida, čo by
dnes aj nemala väčšiny, ba na voľbách krásne
zvíťazila.

O týždeň-dva budeme videť, ktorá z týchto
možností stane sa skutkom.

Poslední dobou nabyla vrchu kombinace
s Andrássym. Pro národnosti nastanou téžké,
doby, zvlášté dostane-li se k vládé Andrássy,
neboť strana vládní musi učinit jisté ústupky,
které v očích vefejného minéni bude hledčt
zakrýli zvýšeným „vlastenectvím“, to jest
potlačováním národností.

Situace je velmi soletita a na všech stra-
nách budí obavy. Významným je pfipitek
cisafe Viléma ,rytifskému národu maďar-
skému“ a vyznamenání, jehož se dostalo
Wekerlovi za jeho vídeňské návštevy. Je to
odména za válečné jitfeni madarstvi ve pro-
spéch Germánstva.

BA BA BÁ

368

Revue Naše Slovensko

RÚZNÉ ZPRÁVY.

Stépan Fajnor zemťel. 27. dubna
zemfel v Senici (Nitranská stolice) známý
slovenský pracovník Stépan Fajnor, advokát.
Fajnor proslul jako neobyčejné dôvilipný ob-
hájce v slovenských politických procesech.
Vynikl zvlášté v létech devadesátých jako
obrance práv slovenských evangelíkú proti
bezprávnému roztržení slovenských distriktú
evangelické církve, dále jako obhájce v me-
morandovém procesu rumunském. Mezi
českými milovníky slovenské pisné tčšil se
zasloužené povésti výborného odborníka
v slovenské hudbé, vynikajiciho zvlášté zna-
lostí historického vývoje slovenské písné.
Jeho harmonisace jsou velmi oblibeny. Z jeho
samostatných komposic je zajímavé zhudeb-
nční Heydukových básní „Cymbál a husle“.
V poslední dobé obíral se vétSi skladbou
na text Čechových Písní otroka, která se
nalézá v rukopise. Ve veľejné činnosti na
Slovensku vždy bylo pozorovat jeho hor-
livou snahu po ozdravční slovenských po-
mčrú, která pťiblížila ho též značné pfes
jeho stati k mladému hnutí hlasistickému.
Hosté luhačovští pro jeho milou povahu
budou naň vzpomínat s velkou sympatií.

Senior Leška odchazi na odpo-
činek. Min. mésice uchýlil se na odpočinek
jeden z nejzajímavéjších mužú mezi sloven-
skými evangeliky, lan Leška, ev. faráť 78lety,
senior mezi slovenskými knézi evangelickými.
Vyznamenal se zvlášté za synodálních boju
v devadesátých létech, kdy Madafi provedli
násilné roztržení pfeddunajského dištriktu,
v nčmž méli Slováci včtšinu, takže slo-
venské církve jsou majorisovány maďar-
skými a némeckymi a rozdéleny mezi tfi
distrikty: báňský, potisský a pfeddunajsky.
Leška stál tehdy spolu s advokátem Faj-
norem, seniorálním inspektorem, v čele se-
niorátu nitranského, který prohlásil, že od-
dčluje se od ostatní uherské církve ev.
aug. vyznani. Usnesení toto nebylo však pro
nátlak maďaronský uskutečnéno. Ve vnitf-
ních církevních zaleZitostech byl Leška vždy
zastancem sméru konservativního.

Maďaťi a Poláci. Ve dnech 2. a 3.
kvétna dlela ve Lvové deputace maďarských
studentú v čele s poslanci Kovácsem, Jifim

Nagyem, Csépanyem a Molnárem. Lvov
dle zpráv polských časopisú tonul v radosti
nad vzácnými hosty. Vlajici kalpaky Maďarú
vyvolavalv pry v Polácích nadéje do bu-
doucnosti a slavné tradice minulosti. Na
„rynku“ za svitu elektrických lamp u pfi-
tomnosti maďarské delegace protestovali Po-
láci proti novému rozdčlení Polsky, proti
odtržení gubernie Chelmské. Na oslavéč
„trzeciego maja“, oslavč polské konstituce,
zase Maďaťi byli nejparadnéjsimi účastniky.
Hotové sbratčení pclsko-madarské. Marnč
se ptáme, prot Poláci právč v dnešní dobé
považují za potfebné uzavírat spolky „na
výboj i odboj“ s Maďary? Kurjer Lwowski
sice v slavnostním zápalu pfina3i úvodník
„Jediní pfirozeni naši spojenci“, otvirajici
takovouhle perspektivu: „ldea spojeného
státu maďarsko-polského není utopie, ona
tkví v tendenci déjinné. Takový stát — to je
pčirozený článek v slfední Evropé, toje proti-
váha proti zvétSenému posledním spojením
Némecku, nutná pro západní státy vzhledem
na to, že to sjednocení zmčnilo pomčr jich
sil na prospéch Némcú.“ Jsou snad Poláci
tak naivní politikové, aby se dali unésti
snem společného boje maďarsko-polského?
Či ješté jsou u nich tak silné tradice aristo-
kratické, že v jediném aristokratismu ma-
ďarském, bezohledném utlačovateli vlastního
i cizího lidu, vidí své pfirozené spojence?
Nemluvíme k Polákúm jménem slovanské
myšlénky. Víme dobfe, že mají právo o ni
sttizlivé soudit. Ale vyvolává v nás pľece
toto sbratčení cit odporu, jest nám nechut-
ným ten pomér, kdy Poláci protestuji proti
omezovani svych národních práv v Cheim-
štinč za pfitomnosti Maďarú, a v nikom
z nich neozve se myšlénka, že tito Maďaľi
jsou horšími tyrany a utlačovateli národních
práv, než ruská vláda, pončvadž ruská vláda
pri svém potlačování Polákú nedčlá ze sebe
hrdinu svobody, nekfičí do Evropy, že nikde
není narodiim tak dobfe, jako to činí ma-
ďarští „bojovníci za svobodu“, pončvadž
není u ruské vlády té cynické pľetváčky,
kterou tak dobťe maskovali polští hosté.
Právo tteba si ctíti nejen tehdy, když mluví
v múj prospéch. Na to bratfi Poláci by ne-
mčli zapominat. Jako Slované máme povin-
nost pozastavit se nad témito nepľirozenými

"IIILNS az ÁXZBIGO

Revue Naše Slovensko

zjevy. Pamatujeme dobňe, že po krveproliti
v Černové jedinč v polském časopise se
ozvala obrana maďarských vrahú. Co žene
Poláky do náruče poslance Kováče, který
nedávno i v Čechách pokoušel se o diplo-
matické vaviiny, kterých se mu v Uhrach
tak málo dostává, toho Kováče, který právé
se postavil v čelo společnosti, zakladajici
list Felvidéki Or (Stráž na Horňácích), jenž
má soustfedit maďarisační práci na Slo-
vensku ? Jest neuvéfitelné téméf détinstvi
polské žurnalistiky, která si dala namluvit,
že deputace maďarského studentstva ma Po -
lákúm podat zadostučinční za nedávné ma-
ďarské projevy prusofilské, jichž púvodci
pry byli z fad studentstva vylouceni. Sto-
pujeme bedlivé podobné zjevy v Uhrách:
ale nic o tom vyloučení nevíme. Naopak,
mnohem častčji selkáváme se na stránkách
maďarských časopisú s obdivem pruského
hakatismu než s obdivem polských „bra-
tránkä“. Právč proto, že v bratfeni polsko-
maďarském nevidíme reálního úspčch pol-
ského, máme pľi tomto shližování s nejza-
fatéj3imi vrahy Slovanstva jediný cit — odpor.
JJ

PotéSujici je, že v jsou v Polsku vynikajíci
lidé, ktefi na sbrattovaci komedii dívají se
vážnčji. Dopisovatel „Času“ mluvil o tom
s pražskými polskými hosty. Dr. Felix Ko-
neczny, redaktor „Swiata Slowianského“ se
vyslovil takto: Nejen se stanoviska slovan-
ského, nýbrž i se stanoviska pouze polského
musím býti proti takovému sbratčování.
Vznikají ve mné pfirozené obavy, jaká po-
hroma náš národ opčt čeká. Neboť na to
múžeme s jistotou počítati, že Maďaľi s Ber-
línem chystají zase nčco proti nám a proto
se s námi pľátelí. Jest to už jejich zpúsob.
Když Maďaľi začali se pľáteliti se Srby,
došlo k velezrádnému processu záhľebského,
jehož počátky sahaji do doby maďarské
návštčvy v Bélehradé. S Chorváty podobné.
Rjecká resoluce byla úvodem k jazykovému
znasiliovani Chorvatú. Češi mohou mluviti
o podobných zkušenostech. Když začala
česko-maďarská akce, v dobč prvých ná-
mluv, jeden z maďarských „pťátel“ v parla-
menté pronesl feč proti českému kapitálu.
Psal jsem o tom do „Dzieninku Poznan-
ského“. Zdá se, že celý zájezd maďarský
do Lvova prospéje jen hakatismu. Jde
O agrární banku bosenskou, která je zájmem

369

maďarským. Naproti tomu je zájmem né-
meckým koupé kongressovky. Madafi chtéji
činiť nátlak na korunu a budou se odvolavat
na polské pfatelstvi. Madafi, mistfi v poli-
tické délbé práce, disciplinovaní politici,
pracuji na všech stranách všemi prostiedky.
Poláci pak mají býti beránkem, který jejich
hfíchy odpyká. Polsko už vychází ze svého
nadšení pro Maďary a pfi Ivovské navstévé
byl snad jediný Kurier Lwowski pro bez-
podmínečnou polsko-maďarskou shodu. Ča-
sopisy ostatní neopomenuly pfipojit, že s ma-
ďarským jednánim vúči Slovákúm nemohou
souhlasit“. Dr. Koneczny pak pfiznivé se
zmínil a ocenil vzájemnost československou
a úkol naší revue. .

Maďaťi a Češi. Čechové té3i se malé
pfizni se strany maďarské. Pľičítá se jim
„bouťení“ proti Maďarúm a k pčekažení toho
sorganisována byla pohraniční stráž, která
stopuje každého Čecha, ať je to cestujíci
nebo tichý turista. V každém vétfi bufiče
a slúžní bezohledné vykazují je z hranic
uherských. Žurnalistika píše o pfilivu če-
ského kapitálu, knih a novin. „Budapesti
Hirlap“ rozebírá výroční zprávu „Českoslov.
Jednoty“, turč. sv.-martinský „Felvidéri Hi-
radó“ rád by zamezil všem českým novinám
pčístup do Uherska a s „Magyar Hiriapem“
pričítá Čechúm informaci ciziny o pomérech
uherských. Zvlášté budí strach obchodní
spojení velkých bank českých Živnostenské
a Ústčední banky českých spofitelen, která
navazuji se v Uhrách a v Chorvatsku. Proti
cizímu kapitálu by „Magyar Hirlap“ nena-
mítal, ale leká se politických následká.

Maďarisace Rusínú. Madafri všemi
silami se snaží pomaďarštit uherské Rusíny.
Jedinč v Prešovské diecési za 10 let ubylo
pčes 10.000 Rusinú. Maďarisaci podporuje
zvlášté knéZstvo. Biskup Fircak v pastyf-
ských listech doporučuje maďarisaci. Knéž-
stvo jest témé? úplné pomaďaršténo. Zavadi
za mlčenlivého souhlasu maďarské boho-
služby, ačkoli to bylo v Rimé zakázáno.
V poslední dobč jedná se o založení fecko-
katolické metropolie v Uhrách, k níž by byla
pčipojena kľiževská diecése, dosud k zá-
htebskému arcibiskuptství náležejicí, do jejíž
právomoci spadají fečti katolíci Chorvatska,
Slavonie, Dalmacie, Bosny a Báčky.

370

Pal millionu uherských Rusínú pňímo ži-
vori duševné i hmotné. OpuStény lid, za-
nechaný na pospas polským židúm, jest je-
vištém tiché tragedie, pozvolného vymirani
národa, národa bez vzdélani, beze škol, bez
inteligence, resp. s odnarodnélou inteligenci.
Rusinské knéZstvo v čele s biskupem Fir-
cákem stojí v popňedí maďarisačních snah.
O národnostním hnutí tam už desitiletí ani
neslýchat. Vláda uherská vydává pro uherské
Rusiny týdenník ,Nedéli*, psaný jakýmsi
neznámým jazykem, ale známým duchem
imaďarisačním. Cini sice zbytek národní in-
teligence už léta pfipravy k vydávání lido-
vého časopisu, ale jsou to stále jen pfipravy.
Jen emigranti, z Ameriky se vracejici, občas
pčinesou trochu ruchu do tohoto kraje. Je
známa persekuce obyvatel tamnéjších, když
pied léty objevilo se z Ameriky zavlečené
hnutí pro pravoslaví. Potom zase nic. Občas
na sebe upozorní 1usínský biskup Firčák
néjakym pastyrskym listem, doporučujícim
maďarisaci. Jak upadl ten lid, vidét z toho,
že i v Slavonii v nékterych vesnicích ru-
sínšií kolonisté zfizuji si maďarské školy.
Styk s haličskými Rusiny je nepatrný, a
pokud je, uherská vláda mu brani. Prichazi
pravé zpráva o persekuci čitárny v Jaseni
(Kôrósmezô) a o domácí prohlídce u V.
Kuzmiče v Lopušinách, jemuž odňaty všechny
rusinské knihy a časopisy. Bezdúvodné a
beztrestné.

Maďarské školy v Chorvatsku.
Madafi vnucuii své školy i do Chorvatska
a Slavonie. Podle zprávy Magyarországu
Julianovo družstvo, maďarský to šul-
verein, vydržovalo loni v Chorvatsku a Sla-
vonii 22 obecných a 5 matefskych škol, do
nichž chodilo 3660 déti, z toho 3139 ma-
- ďarských, 429 némeckych, 57 srbsko-chor-
vatských, 35 jiné národnosti. Za jeden rok
pfibylo maďarským školám 1521 déti. Za
bana Pejačeviče správce záležitostí osvety
Rojc zakázal nav8tévovat maďarské školy
linojazyčným détem; Rauch zákaz zrušil.
Letos pňibude pry s Rauchovým svolením
nových 9 maďarských škol.

Maďaťi vRjece. Nenávist maďarská
proti Chorvatúm vydala Rjeku na pospas
Vlachúm, kteri se teď pomalu Maďarúm od-
plácejí. V Rjece začíná prudká agitace proti

Revue Naše Slovensko

maďarské feti. Na nové budové soudni ocitl
se pouze vlašský nápis. V mésté Madafi
jsou pľi každé pfilezitosti insultováni. V ma-
ďarských novinách nyní nafikaji na nevdéč-
nost vlašských spoluobčanú. Rijeka patti do
cirkevní pravomoci biskupa senjského. Po-
nčvadž církev je jedním z nejlepších pro-
stfedkú maďarisačních, žádají Madafi, aby
byla Rjeka vyňata z diecése senjské, ale
žádosti nebylo vyhovéno.
JJ

Maďarská pravoslavná církev.
Dávná tužba maďarisátorú po maďarské pra-
voslavné církvi konečné se plní, zase pľiči-
nénim Apponyiho. V Szentesi vedl se sedmi-
letý spor mezi rumunskou pravoslavnou
cirkvi a méstem Szentesem, které chtélo do
mistniho pravoslavného kostela zavést ma-
ďarské bohoslužby. Szentes totiž béhem
doby úplné se pomadarstil. Minístr osvéty
Apponyi konečné pomohl maďarskému sta-
novisku k vitézstvi. Je to prvý krok k ma-
ďarisaci pravoslavné církve v Uhrách, která
dosud jak mezi Rumuny tak i Srby maďa-
risaci dosti vzdorovala. Podle nového nafi-
zení smi se v kostele v Szentesi užívat pri
bohosluzbé jen maďarského, nebo feckého
jazyka. — Reckokatolické duchovenstvo
ukázalo mnohem vétSi poddajnost vúči Ma-
ďarúm. Fircák, rusínský uniatský biskup, je
nejzufivéjším maďarisatorem. Frížský Dro-
hobecký ziskal si také podezfelou slávu
jako člen chorvatské delegace. Teď společné
pracují na tom, aby uherští uniati pfijali
gregoriánský kalendáň. Ovšem, pfi tom chtéji
také provésti malý obchod: činí to s pod-
minkou, že stat pfevezme značná církevní
bremena.

Demokratická evangelická cir-
kev vUhrách. V nejvétsim slovenském
mésté, Békéšské Čábč, dosud dosti vzdá-
lené slovenskému národnímu hnutí, déji se
podivné véci. Konala se tam volba inspe-
ktora evangelické církve. Církevní budova
byla pťeplnčna voliči. Šlo o to, zda zvitezí
kandidát lidu, mandátu zbavený poslanec
Achim, nebo kandidát vládni. Církevní správa
jest dosud v rukách nepfatel lidu. Schúze
presbyterú nepfijala kandidaturu Achimovu,
nýbrž jmenovala do terna kandidáti tii jiné
osoby, ačkoli vúbec kandidačního práva
nemá. Výsledek volby byl, že ti ti dostali

Revue Naše Slovensko 371

(2, 8 a 75 hlasú, Achim však 568 hlasú.
Zvoleným prohlášen byl Sailer se 75 hlasy,
pončvadž hlasy Achimovy nemoh'y pry býti
uznány za platné. Tento opravdu „pľekva-
pujici* výsledek volby byl uvitán veľkou ne-
volí lidu. Mnozí sedláci se zapfisahali, že
vystoupí z evanglické cirkve a pfestoupi na

jinou víru.
©

Tománek byl biskupem Párvym su-
spendován, protože bez dovolení navštívil
bohoslužbu v kapitulním chramé na velký
pátek. Párvy, jakoby si vyléval zlost za
pokoťení, jehož dostalo se mu v Rimé osvo-
bozením Hlinkovým. Mistni plátek v Spišském
Podhradí, kde byl Tománek véznén, tak štval
proti nému, že biskup poslal kaplana, aby
si vyhledal jný klášter. Na cestu dostal 30
korun a s témi se dostal do Žiliny, kde se
hlásil u Františkánú. Když tito seznali, že
kanonického pfestupku se Tománek nedo-
pustil a véznén je z národnostní zášti Pár-
vyho, do kláštera jej nepfijali. Tománek
odebral se hledat spravedinost pfimo do

Rima.
“x

Hlink a, který rozhodnutím papežským
byl úplné rehabilitován, strada dosud ve
včzení segedinském. Dva tisíce RuZomber-
čanú podalo u ministra spravedlnosti žá-
dost, aby Hlinka po uplynutí dvou tfetin
trestu propuštén byl na svobodu, aby mohl
ujati se fary rúžomberské, která po 2 léta
je neobsazena. Biskup ješté po processu
fimském má tolik drzosti, že žádá, aby jej
Hlinka odprosil a tím nepfimo svou vinu

pfiznal.

Vyznamenaný renegat sloven-
ský. P. Frant. Jehlička, kaplan, kdysi slo-
venský poslanec, který fadné se zňekl slo-
venské véci, došel právč vyznamenání ma-
ďarské společnosti. Literární a včdecká
společnost sv. Štčpána zvolila jej za svého
člena. Jako vstupní pfednasku promluvil
o marxismu a revisionismu.

Rozpusténi nemadarskych škol.
V nemaďarských kruzich jeví se poslední
dobou značný ruch pro rozpušténí všech
nemaďarských škol, pončvadž pry po zá-
koné Apponyiho učitelé jsou tak disciplinou
sevieni, že pro národní výchovu nemohou
nic učinit. Rumunští národovci prý chystají

návrh pro nejbližší poradu synodu rumunské
r ravoslavné církve, aby církevní školy ru-
munské za téch okolností byly zrušeny. Není
však nadéje, že bude návrh pfijat. Je treba
— byť i s občtmi — udržel si v rukách
aspoň to, co udržeti Ize. Myšlénka jinak
došla ohlasu i na Slovensku, ale v celku
nepatrného.

Slovenské nápisy na obecných
školách. Apponyiho školské zákony na-
fizují, aby na každé obecné škole v Uhrách
byl maďarský apis, nemadarsky je pčipuštén
jen na d uhém misté a písmenami nepfesa-
hujicimi písmena maďarského textu. Školní
rady na mnohých mistech jsou však často
ješté horlivéjší než zákon a žádají výhradné
maďarské nápisy. Tak v stolici Békéšské,
v níž je 23 proc. Slovákú. Naťízení vyvo-
lává značný rozruch ve stolici, zvlášté ru-
munské školy brani se houZevnaté. Na Slo-
vensku v nčkterých místech se rozhodli
radčji nedávat na školy žádné nápisy.

Fiasko tulipánového hnutí
v Uhrách. Maďarskému „Svúj k svému“
príliš se nevedlo. Celé toto tulipánové hnuti
bylo jen náhlým vzplanutím, hrozbou, za
kterou nemčla následovat vážná práce,
V dobé národní resistence maďarské za Fe-
jerváryho prodalo se za prvý rok tulipáno-
vých odznakú — nota bene vyrobených
v Rakousku i ve Vršovicích — 100.000 kusú
po 3 K a 800.000 kusú po 1 K. Když však
Tulipán vý svaz, v jehož čele stojí hrabé
Batthyányi, r. 1907 skládal účty, našlo se,
v pokladné pouze 41.000 K, — ostatních
penéz užila koalice k vedení agitace, zvlasté
pfi voľbách. Néjakou chvíli udržovali se
aspoň tulipánové fráze. Cisafskou žemli
pfekitili na tulipánovou, vídeňský fízek na-
zývají v „národních“ maďarských restaura-
cich tulipánovým, i „Kaiserschmarnu“ pfe-
zdívají tulipánový. Na konec však tulipanové
odznaky stále mizely z vefejnosti, púvodné
založené dva spolky na propagandu hnutí
osvobozovaciho z nedostatku zájmu vefej-
nosti se spojily, ale i tak po krátké dobč
tulipán tolik ztratil na púvabu pfed Madary,
že v téchto dnech Tulipánový svaz rozhod!
se i svúj pfivlastek „tulipánový“ odložit.
Už netáhne.

24%

312

Novou formu vynalezi hrabč Pavel Batthy-
any, který docela vážnč radí, aby se z ra-
kouských továren sukna nekupovala a kdo si
nemúže odjinud látku zaopatňit, ať radéji
si nedá letos šíti nové šaty. Aby nebyli tím
krejčí poškozeni, radí sbírat národní fond,
z néhož polovice by jim byla vyplacena,
polovice vénovana národním účelúm. Z účtú
Tulipánového svazu víme, jak se s takovými
penčzi v Uhrách zachází. Ostatné celé to
prohlášení i v Uhrách bylo pfijato včtšinou
s posméchem. Budapesti Napló staví se
proti novému hnutí rozhodné. Pesti Napló
25. dubna píše proti nému celý úvodník.

V.)

SLOVENSKÉ SOUDY.

Černová pted nejvyšším soudem,
27. a 28. dubna rozhodovala se pre odsou-
zených Černovanú pted královskou kurii.
Kdo doufal, že nejvyšší soud uherský bude
soudit mirnéji, než ružomberský soud, trpce
se zklamal. Tresty byly ješté zvýšeny. Učast-
nikdm na „násilí“ na pricházejícich kramafich
zvýšeny byly tresty sedmi na 8 mčsícú vé-
zení, jedenácti na 4 mésice, dvéma na 5 mé-
sícú a jedné Zené na dva mésice. V ostatním
schválila kurie beztak zvýšené tresty, vymé-
fené druhou instancí. V odúvodnéni se pravi,
že ti, kdo súčastnili se krvavé vzpoury čer-
novské, védomé a dle plánu užili násilí proti
služnému Peresziényimu, dékanu Pazúrikovi,
administrátoru Fischerovi a proti kramáťúm.
Tím dostalo se krvavé kfivdé černovské
schválení nejvyšším soudem uherským. Jest
jen otázkou, kde tu zústalo právo!

Redaktor „Národních Novín“ od-
souzen. Turč. Sv. Martinské „Národnie
Noviny“ pfinesly v únoru lonského roku
článek „Ružomberská muchotrávka“ u pfile-
žitostí, kdy ružomberský maďarský list útočil
na dr. Šrobára. O ptedsedovi ružomberského
soudu, povéstném Chudovském, tam stálo,
že provádi zákeťnické činy ve službách
madarisace. Jako púvodce článku pťihlásil se
ružomberský stolafsky tovaryš Alexander
Ižák, byl však obžalován také zodpovčdný
redaktor „Nár. Novin“, Josef Škultéty. Pľípad
vzbudil pozornost proto, že v Uhrách v ti-
skových vécech je zodpovédnost stupňovitá,

Revue Naše Slovensko

buď púvodce a jen, nelze-li ho zjistiti, zod-
povčdný redaktor, vydavateľ, až tiskač. Ob-
žalovaní zodpovídali se ze svého „zločinu“
27. dubna pfed porotou v Pešti. Nabízeli
fadu dúkazú pravdy, soud však dúkazy ne-
pčipustil. Potom byli ovšem odsouzeni pro
utrhání na cti, a sice Ižák na 3 týdny vézeni
a 200 K pokuty, redaktor Škultéty pak na
2 týdny a 100 K.
s

„Národnostní štvaní“. Robert
Schwoch, administrátor „Ľudových Novin“
odsouzen byl prešpurskou porotou na 8 mé-
slcú statniho vézeni a 1000 K pokuty pro
štvaní proti Maďarúm. — Dne 14. dubna
byl odsouzen soudem prešpurským socialista
Bela Vajdič na 2 mésíce obyčejného vézeni
pro vychval .vání nezákonných činú, čehož
se pry dopustil článkem, vítajícím redaktora
„Slovenských Robotnických Novin“, Leho-
ckého, vracejiciho se z vézeni. — Dne 15.
dubna odsouzen byl bývalý redaktor Ľudo-
vých Novin, Matuškovič, prešpurskou po-
rotou pro osočováni na 1 mésic do vézeni
a 400 K pokuty. Celá jeho vina je v tom,
že do článku o hanebném vyslychani škol-
ních déti v Hruštínč v Oravské stolici (kde
učitel i notáť pušku namifili na vyslýchané
dévée, aby z ného vynutili svčdectví) vklouzla
tisková chyba. Z véty ,vySetfovali jako čet-
níci“ vypadlo slovíčko „jako“, z čehož ma-
ďarský soud udčial osocovani četnikú. —
Dne 16. dubna stál slovenský poslanec dr.
Pavel Blaho pfed nitranským soudem, ža-
lován jsa pro podnécovani proti Maďarúm.
Sta ní zástupce po dva roky hledal dôkazy
proti dr. Blahovi, pfi konečném pfeliceni
pak pro naprostý nedostatek dúkazú byl
nucen žalobu odvolat. — Vézeni ve Vacové
nastoupili: 15. dubna spolupracovník Ná-
rodních Novin, Cipár na 4 mésice a do-
pisovatel Ľudových Novin, Vanék na6 mé-
sícú. Dne 20. dubna spolupracovník Ľudo-
vých Novin, Karel Štefánek na 2 môsíce.

„Písnč otroka“ a husitská níseň
v Uhrách skonfiskovány. Májový list
slovenských socialistú byl skonfiskován. Zá-
vadnými shledány slovenské ukázky z Če-
chových „Písní otroka“. Vydavatel Hvizdák
dostane se tak na podzim pfed porotu pro
poburovani proti panské ttidé. Prešpurskému
státnímu návladnímu nelíbí se však ani hu-

"Revue Naše Slovensko

sitská píseň „Jiná-li není zbraň“. Byla oti-
šténa v Slovenském zpévniku Teslíkové.
Zpévnik byl pro tuto píseň a nékteré básné
Bottovy a Sládkovičovy skonfiskován, ač.
koli basné už nékolikrat byly na Slovensku
vydány. Nakladatel Teslík z Uh. Skalice byl
21. dubna prešpurskou porotou odsouzen na
1 mésic vézeni a 400 K pokuty: pry pobu-
foval jimi proti Maďarúm.

Ješté dozvuky černovské vraždy.
Stépan Hýl, který byl odsouzen péšťskou
porotou 15. bfezna pro článek v „Slovenském
Týždenníku“ na 7 mésich vézeni a 3000 K
pokuty, odsouzen byl opét prešpurskou po-
rotou pro článek o černovské vrazdé, uve-
fejnčný v „Ľudových Novinách“ na 6 týdnú
obyčejného vézeni. Dopustil se pry vychva-
lování zločinu. Článek vyšel 1. listopadu 1907,
úfednč teprv 9. ledna 1908 bylo „zjišténo“,
že Cernovsti občané se vzboufili proti vrch-
nosti, protože četníci právem užili zbrané.
Hýl mčl tedy o 2 mésice napfed védéti, jak
rozhodne ufedni vySetfovani.

Posluchač české techniky brnén-
ské v Uhráchodsouzen. Stépan Janšák,
technik, odsouzen byl 26. dubna prešpurskou
porotou pro pobuťování proti maďarské ná-
rodnosti, proti panské tfidé a schvalování
nezákonných činú, kterýchžto „zločinú“ do-
pustil se prý článkem o odrodilství v. „Ľu-
dovych Novinách“ zprávou o černovské feži
a uverejnénim lidové pisné „Detvani, Detvani“
v kalendafi „Ľudových Novin, na 4 mésice
žaláfe a 800 K pokuty. Hajil ho velmi obratné
dr. Ivanka, ale — zbytečné. Porota ho uznala
vinným. Soud nedovolil mu ani tolik, aby se
v zalafi stravoval na své útraty, coz pfi po-
litickém rázu jeho zločinu jest obvyklým.

ZE SLOVENSKYCH CASOPISU.

Pod titulem „Slováci a Česi“ píší „Ľud.
Noviny“ ve 20. čísle: V posledných ča-
soch maďarské noviny hrozne sa ľakajú
Čechov. Celé plachty novin popíšu maďarskí
novinári o hroznom nebezpečenstve česko-
slovenskej jednoty, o českých knihách a no-
vinách, o českých Školách a agitátoroch,
ktorí vraj podkopávajú pánstvo maďarské

313

na Slovensku a „ľud horňácký“ otravujú fa-
lošnými heslami, pe.jiazmi atď. Slonoviny
priniesly minulý týždeň hneď 2 úvodníky
o československej otázke, „Budapesti Hirlap“
rozoberá výročnú zprávu „Českoslovanskej
Jednoty v Prahe a klne pri tom ani hu-
sarsky kaprál, „Felvidéki Hiradó“, plátok
vychodiaci v Turč. Sv. Martine, bíje tiež na
poplach a žiada priamo, aby minister odo-
bral poštovnú dopravu všetkým českým
listom do Uhorska, „Nagyszombati Hetilap“
tiež nadmieru kvíli nad „zradou“ slovenskou.
Taká opovážlivosť vraj, Slováci sa chcú“
radšej počestiť než pomaďarčiť. Pri tom hušká
fiškusa proti „Ľud. Novinám“, ktoré vraj
konsekventne búria proti maďarsťvu. O „Kra-
jane“ a „Obzore“ vôbec nehovorím, tie žerú
Slovákov a Čechov ani dáky mamut trávu.
Maďarskí novinári skutočne docela vážne
píšu 0 novom nebezpečenstve, ktoré ide
z Prahy a Brna. Cesi sa vraj sprisahali proti
Maďarstvu, chcú počeštiť všetkých Slovákov a
tým maďarskej štátnej myšlienke od huby od-
trhnúť mastné sústo slovenské.Neradi dišputu-
jeme o bosorkách, ktoré niesú, ani neboli, kto-
ré ale strašia nejedného, častokráť i poctivého
Madara. Prečo sa tak rozhorlilia postrašili páni
politikovia a novinári, že na veky roztrubujú
do sveta, že oni sú tak silní a nepremoži-
teľní ani Goliáš v starom zákone? A či snáď
niesú tak silní a mohutní? — Na poučenie
pánom novinárom a politikom a všetkým
zavedeným alebo malomyseľným Slovákom
opakujeme tieto staré pravdy: Slovák je
z rodiny československej a národ česko-
slovenský, počítujúci dovedna výše 9 mil-
lionov duší, je súčastkou veľkého slovan-
ského národa, ku ktorému patria Rusi, Po-
liaci, Srbi, Horvati, Bulhari, Slovinci a luZicki
Srbi Národ slovanský je najväčší v celej
Europe a má veľkú budúcnosť. Slováci sú
pomerne malým národom, ale majú za sebou
mocných bratov. Smiešne by to bolo a
nerozumné, keby sme sa umenšovali ešte
viac ako sme, keby sme bratrské city ku
Slovanom a predovšetkým ku najbližším
našim bratrom neprechovávali. Veď práve
to nesú maďarskí vlastenci nejťažšie a veľmi
smútia nad tym, že sú v Europe osamotení,
bez najmenšej pokrevnej príbuznosti ku iným
národom europejským. Naše národné pre-
svedčenie a naša národná práca kultúrna a
hospodárska práve tým nadobúda vážnosti

314

úfnosti v budúcnosť. Veď sa len prizrime na
uhorských Rusínov. Hynú na duši i tele, že
ztratili povedomie svojej slovanskosti. O
50—100 rokov Rusínov nebude. A čo udržalo
Slovákov, čo ich síli a zachováva pred ná-
rodným pessimismom, zúfalstvom? Našich
vodcov národných a náš ľud jedine pove-
domie slovanské a v prvom ohľade česko-
slovenské zachraňuje pred odrodilstvom.
Každý Slovák vie, že slovenská rodina ne-
prestáva na rieke Morave, na končiaroch
tatranských, na doline stredouherskej. Za
Moravou, pod horami krkonošskými, v ďa-
lekom Rusku, v Krajnsku, Horvatsku a na
Balkáne, v Prahe, Brne, Varšave, Moskve,
Petrohrade, Belehrade, Sofii, Záhrebe, Ľu-
blani atd. všade, v celej Europe máme
bratov, ktorí cítia s nami a hovoria rečami
slovanskými, každému Slovanovi ľahko po-
rozumiteľnými. Či to není radosť, či neplesá
človekovi srdce, keď Slovák všade svojich
vidí. lde na vojnu. Preložia ho do Bosny,
za pár dní sa prívikne tamojšiemu nárečiu
slovanskému, srbštine a'ebo horvatštine, a je
ako doma, pošlú ho do Poľska, na hranice
ruské a zase vidí svojich: a teprv keď Slo-
vak príde do stovežatej, zlatej Prahy, na
žírnu Moravu. S akou láskou tam s člove-
kom zachádzajú! — A reč je tá istá. Medzi
češtinou a slovenčinou je taký rozdiel, ako
medzi prešporským nárečím slovenským a
záhoráckym a naopak. Prirodzene, že cítime
národne slovensky a československy, pone-
váč čeština je prostonárodne rečeno len
doplňok slovenčiny. A naopak slovenčina
čiastkou Českej reči. Slovák zo západu vôbec
nevie, kde čeština začina a slovenčina pre-
stáva a poneváč ra Slovensku všade je
mnoho nárečí (každá dedina má svoje re-
čové zvláštnosti), preto neprikladá malým
rečovým rozdielom veľkú váhu. A to je pri-
rodzené. Veď hlavné je, že Čech Slovákov
a Slovák Čechovi rozumie a že sa navzá-
jom ctia a milujú ako slovanskí bratla. Že
Česi a Slováci sú jeden národ s dvoma spi-
sovnými rečami, to je stará pravda. A že
následkom toho cit spolupatričnosti Slovákov
ku Čechom, vzdor všetkým nedorozumeniam
a nešikovným politikom nevymizol, tomu sa
mdzeme len tešiť. Dáku nebezpečnosť pre
maďarstvo v tom naskrze nevidíme. My
neideme na výboj. My chránime len naše,
my nežiadame ani za nehet cudzieho ma-

Revue Naše Slovensko

jetku. Ovšem, čo je naše, to chceme bránit
so všetkými prostriedkami. Predovšetkým
našu národnost slovenskú. To nám nikto za
zle brať nemôže — —. Lepšie by bolo, keby
maďarské noviny tak mnoho o českom ne-
bezpečenstve nehovorili, lebo tým len upo-
zorňujú Slovákov na to, že jedinou našou
spásou môže byť, keď silne budeme spolu-
držať Slováci a Česi. Na čo malovať čerta
na stenu?
BZ

NARODNI HOSPODARSTVI
A OTAZKA SOCIALNI.

„Robotnické Noviny“, vychazejici
dosud jako 14dennik, zménily se na týdenník,
čímž druhý soc. dem. čtrnáctidenník „Napred“
byl odstrančn. Oba časopisy mély společnou
správu a redakci.

Uhli na Slovensku. Nahranici stolice
nitranské a tekovské zjištčna byla velká lo-
žiska uhlí, pry první kvality v Uhrach. K do-
lovani tvofi Salgótarjáni kôszénbánya részv.
tars. (Salgotarjanské kamenouhelné doly akc.
sp0l.) a Magyar általános kôszénbánya részv.
társ. (uh. všeob. kamenouhel. doly akc. spol.)
novou akciovou společnost se základním
kapitálem 10 mil. K. Ministerstvo povolilo
dvé železnični trati z Handlové do Stubné
a z Handlové do Tek. Sv. Kľíže. Kraj dosud
je veľmi chudobný a je obýván Némci. Vý-
znam dolú pro široké okolí stolic nitranské,
turčanské a tekovské zajisté bude dalekosáhlý.

Majetek rodiny Maršovských v Urbanové
(trenč. stol.) koupili sedláci z Oščadnice za
270.000 K a rozparcelovali si jej. Podobným
zpisobem pťešly statky téze rodiny v Jablo-
novém a Mikušovicích do rukou vesničanú.
Je zjevem obvyklým, že velkomožná šlechta
ztraci púdu pod nohama ve prospéch židú.
Sama pak politisuje a dává zakládat účady
pro své zaopatčení (viz samostatná banka,
vojenstvi atd.). Na strané slovenské pociťuje
se živá potfeba slovenské parceliační banky
na zachranéni a vytvofení silného stavu
stfedního.

»
Penéžní ústavy. Nové penčžní ústavy
vznikají v Kovačiči (jižní Uhry) a v Levá-
rech. — Expositura Zvolenské ľud. banky

Revue Naše Slovensko

v B. Bystrici zmčnčna ve filiálku. — Vše-
obecná banka uč. spol. v Lučenci, proti které
podniknuto bylo z maďarské strany kfiZacké
tažení, začala s uspéchem účinkovať.

Slovenští socialisté LetoSni Májový
list slovenských socialistú trpce si stéZuje
na maďarské soudruhy. Píše: „Sú v uhorskej
sociálne demokratickej strane pomery, ktoré
zo Stanoviska socialistického nie sú správné
a udržateľné. Potrebám slovenského prole-
tariátu nevychádza sa tak v ústrety, ako by

bolo medzi socialistmi nutné a potrebné.

Tlač (tisk) slovenská nie je od maďarských
súdruhov tak podporovaná, ako by bolo
treba. Organizácie neberú do ohľadu zvláštné
potreby slovenského členstva. Agitácii medzi
slovenskými robotnikmi nevenuje sa dosta-
točná pozornosť. V ráme organisačnom ne-
ponecháva sa slovenskym sociálnym demo-
kratom dostatočná a k vývinu nutná voľnost
pohybu“. Na letošním sjezau socialistickém
o velikonocích v Pešti ješté nedošlo síce
k fešení téchto otázek, avšak sjezd tento
bude asi znamenat mnoho ve vývoji nema-
ďarských socialistú. Sešli se jich zástupci
k zvlášiní poradé, na níž o národnostní otázce
referoval soudr. Diner-Dénes. Byl zvolen
výbor, který má vypracovat společný národ-
nostní program. Každá národnost vyšle do
výboru 2 delegáty.
s

České penčžni ústavy v Uhrách.
„Magyar Hirlap“, Wekerlúv orgán, vénoval
v čísle z 6. kvétna zvláštní pozornost českým
penčžním ústavúm púsobícím v Uhrách. V del-
ším článku píše: „Cizí stavy vede do Uher
nejen zájem hospodarsky, nýbrž často i po-
litika, po pfipadé národnostní svazek. To
dochazi uplatném zvlášté u slovanských
ústavú. Živnostenská banka, jeden z
prednich a dobfe založených ústavú, který
už davnéji jest zainterresován v Chorvatsku,
ješté více tam zapouští kofeny financová im
osjeckého podniku. Současnč Ústťedni
banka, rovnccenná se Živnostenskou, chce
získat Chorvatskou eskomptní a sménarni
banku tím, že její kapital 750.000 K doplní
na 2 miliony. I Česká prúmyslová banka
sméfuje do Uher: tu nejsou už tak v po-
pfedi národnostní okolnosti, jako že chce
udčlat dobrý obchod. Ze všeobecného ho-
spodafského stanoviska pfali bychom i in-

375

vasi cizího kapitálu do Uher, neboť i když
cizí ústavy na nás zbohatnou, pčece dnes
ješté pro nás je bilance ptiznivéjsi, pončvadž
mnohé požadavky úvčrové tím se splní. Jen
tu politiku téZce neseme, kterou České ústavy
provádčjí, když jim za hlavní pohnutky slouží
národnostní snahy, pončvadž hospodáťský
výboj často jest jen pravnim pláštíkem na
uplatnéni téch snah, které nejsou velmi pťí-
znivy maďarství, maďarské státní myšlénce ©
a jednotč. Cizi národnostní ústavy by toto
pojezfeni mohly tak rozptylit, že by své
expansivní snahy uplatňovaly n2jen na ná-
rodnostním územi v Uhrách, nýbrž i jinde.“
=

Národní hospodáčťství a otázka
sociálni. Proti veškerému národnímu ruchu
slovenskému méli Madati dosti prostčedkú
po ruce, jimiž mohli pčekážeti vývoji národ-
nímu. Proti snahám kulturním zakročili od-
nétim škol, ve kterých vyučuje se jazykem
matefskym, a parlamentní činnost nékolika
málo národnostních poslancú dá se lehko
pťekňičet. Chudobní Slováci, zotročilí tčžkým
osudem, odvislí a zadlužení u židú-Maďarú,
nemohli býti dästojnými protivníky vel.nožné
velkostatkafské šlechté a urozeným kobyl-
kafim hornouherskym Ale poméry se zá-
sluhou nové politiky zlepšily. Mladá škola
politická, která vyrostla z kacefovanych kdysi
„Hlasistá“ pochopila, že urputný boj Maďarú
proti nemaďarúm není ani tak bojem rass,
jako spíše bojem společenských tľíd, zápa-
sem hospodáťským, sociálním. A v dúsledcích
tohoto poznání počala se organisovati ve-
škerá Slovač, jako společenská tťída de-
mokratická, proti maďarské aristokracii.
Srozumitelnymi hesly vnášel „Slov. Týžden-
ník“ uvédoméni do nejširšich vrstev lidových,
vznítil boj „haleny“ proti „vyšším pánúm“,
který dnes už má heslo „za tu naši sloven-
činu“. A mohlo-li Maďarstvo beztrestné ko-
nati nájezdy na slovenský národ, nebude
moci tak činili proti demokratické trídč,
v kterou tento národ se organisuje. Neboť
Slováci obývají jen severní Uhiy, ale demo-
kracie celý kulturní svčt. Nové tyto proudy
pcskytují slovenské politice více pojítek
s vnéjsim životem večejným i více styčných
bodú s jinými národnostmi uherskými, ano
i s lidem maďarským, nicméné upicim pod
téZkou nohou panstva. Tim, že slovenská
politika pťesunuta se do nových kolejí, na

376

podklady sociálni a hospodafské, vyvstal
proti vládnoucímu režimu uherskému vážný
nepfitel, s kterým musí počítati a kterého
musi, se bat. Boj slibuje býti zajimavym.
Proti stoličnému účadu postaví se národ-
nostni banka, proti madarisujici škole prú-
myslový závod. Povazime-li, jak krotnou
„držitelé moci“ pfed zafti zlata v zemi tak
korrumpované jako jsou Uhry, nebudeme
se diviti, že opravnény je strach, který zmita
dnes maďarskou žurnalistikou. Jak jsme v mi-
nulém čísle sdélili, založena byla v Pešii
nová slovenská banka. Na dalekém východé,
který pro véc slovenskou zdál se již býti
ztracen, zakládají v Lučenci banku, vznikají
nové ústavy penčžní i na zapadé a staré
mohou se pochlubiti pfiznivymi zprávami
výročními. Tuto sílu Madafi dobfe védi oceniti
proto zahájili proti témto snahám úporný
boj, který dnes múžeme pozorovali již v žur-
nalistice. Slovenské plátky, vydávané Ma-
ďary, metají blesky proti novým ústavúm.
V minulém čísle uveťejnili jsme v rubrice,
včnované maďaronským časopisúm, místo
ukázce štvaní proti slovenskému ústavu
v Báňské Bystrici. Teď zvlášté vystupují
proti dr. Bazovskému, tvúrci banky v Lu-
čenci, hlásají boykot a podezťivají dra Ba-
zovského z nejzištnéjších zámérú. Lokální
listy maďarské vénuji hospodafskému ruchu
slovenskému veľkou pozornost a také orgány
pešťské naň upozorňují. Ano i anglickou
brožuru si objednali, která osočuje slovenské
vúdce ze ziskuchtivosti. Zuťení kruhú ma-
ďarských není se co divit. Dosud vždy čer-
pali z neuvédomélosti lidu, páni zotročovali
roinika, židé lichvou vyssávali poslední kapku
samostatnosti. Jsou ješté mista, kde se platí
pod rúznými tituly 30°/, úrokú a tento kšeft
solidními ústavy slovenskými bude zamezen.
Slovenským akciovým podnikúm dati se po-
mérné dobfe, jak vysvita z pfiloZené zprávy
ze „Slov. Peňažníka“ o dividendách. Ffehled

Revue Naše Slovensko

dividendy, kterou vyplácejí slovenské akciové
podniky za rok 1908: Naďlacká ľudová banka
K 6— (6°/,), Ľudová banka, Nové Mésto
n. VK 8— (1333%,), Ľudová banka, Kysáč
K 370 (617°/,), Bánovská ľudová banka
K 4— (6°66°/,), Mešťanská banka Trenčín
K 3— (6°/,), Hospodárska banka v Trnavé
(nevypláci), Petrovská sporitelňa K 7 —
(11:67%,), Turčiansko-sv.-martinská účast.
sporitelňa K 50 — (12'/,°/,), Ľudová banka
v Prešpurku (nevyplaci), Ľudová banka v Ná-
mestove K 7 — (7°/,), Staroturansky úverný
spolok K 3— (6°/,), Ľudová banka v Ja-
blonke K 5— (5°%/,), Priemyselná banka
v Lipt. Sv. Mikuláši K 6-— (7*/,°/,), Ľudová
banka v Ružomberku (nevyplaci), Obchodná
banka v Skalici K 4— (4°/,), Pukanská ľu-
dová banka K 480 (8°/,), Trnavská a vidiecka
ľudová banka K7 — (7°/,), Zvolenská ľudová
banka K 6— (6°/,), Úverná banka v Ru-
žomberku K 20° — (10°/,), Krupiňská soori-
teľňa K 12— (12%,), Žilinská pomocnica
K 4— (5%), Staro-pazovská banka K 6—
(5°/,), Ľudová banka ve Fraštáku (nevypláci),
Tisovská sporiteľňa K 7:20 (12°/,), Myjavská
banka K 12-— (6°/,), Kovačická banka K 6—
(6°/,), Necpálsky úverný spolok K 6: — (10°/,).
Knihtlaciarsky účastinársky spolok v Turči-
anskom Sv. Martine K 5— (5°/,), Továreň
na drevolátku v Ružomberku K 14-— (5°6°.,),
Turčiansky pivovár v Turč. Sv. Martine
K 20 (5°/,), Dielňa na náradie v Turč. Sv.
Martine (jen na priority) K 5— (5°/,), Bu-
dapeštiansky naklad. spolok (nevypláci),
„Tranoscius“, vyd. a nakl. spol. (nevypláci),
„Tatra“, horno-uhorská banka úč. sp. K 4—
(4°/,).
s

Kompas slovenských penčžních ústavú

vydal pravé Budapeštianský nakladatelský

spolok. (Budapest VIII, Rôkk Szilárd utca
19.) Cena 1 koruna. Knížka zajisté velmi
potňebná.

Českoslovanská Jednota v Praze

má k zadání pro Slovensko celou knihov-
ničku. Pňihlášky do Jednoty v Jindťišské škole.

Potfehy Ceskoslovanské Jednoty v Praze

stále stoupají, ale členstva pomalu
pribyva. Prihlašujte se za členy a

ziskavejte je. Prispévek roční od 1 K výše. Nechte si zaslat výroční zprávu. Mistnosti Jednoty
nachazeji se ve staré Jindňišské škole v Praze a úfaduje se denné od '/ 2—!/ 6 hod. odpol.

ooo ovo OTO
Majitel, vydavateľ a zodpovčdný redaktor ANT. REIS. — Knihtiskárna OTAKAR JANÁČEK v Praze, Jama č. 8.

J. Augusta: Laznička ze Skliarova.

vratiacaenw tisk knihtiskárny Ot. lanáčka v Praze.

SEŠIT 10.-11. ČERVEN-ČERVENEC. ROČNÍK II.

REVUE

NASE SLOVENSKO.

Časopis hájíci zájmy uherských Slovákú.

ŠTEFAN MOYSES.
Ke éty#icatému výročí jeho úmrtí.

ne 5. července 1869 rozlétla se Slovenskem smutná zvčsť, že dokonal

šlechetný biskup Štčpán Moyses, s jehož jménem i životem velmi úzce
sepjaty byly tehdejší zápasy slovenského národa za svobodu. Celý národ na
čele se Sládkovičem truchlil nad ztrátou tou. A stalo se to právč v den za-
svčcený památce slovanských apoštolú Cyrilla a Methoda, že dobušilo to
vzácné srdce, milujici utiskovaný lid slovenský pres to, že tlouklo pod fizou
biskupskou. A skutečné jeho života vzorem bylo púsobení slovenských véro-
zvčstú. Je to možno? Biskup a Slovák? Ze byl kdysi biskup v Uhrách, který
se cítil býti Slovákem a pro slovenskou včc pracoval?

Tak táže se jisté udiveny čtenáť, vzpomínaje dnešního „púsobeni“ biskupa
Párvyho a jinych následovníkú (?) Kristových.

Ano biskup — Slovák nejem rodem, ale i citem a smýšlením to byl
biskup Moyses. Michal Chrástek napsal o ném ve Slavnostním albu Cyrillo-
methodéjském, že ho „prozretedlnosť božia v pravde čo druhého Mojžiša po-
volala, aby vyviedol ľud svoj z poroby nevolníctva.“ Ano, on v tčžkých
dobách tehdejších byl vúdcem slovenského národa v bojích za svobodu.
Nemnoho takovych mužú mají Slováci, ktefí slovenskému smýšlení zústali
vérni i když dostoupili vysokého postavení společenského.

Štefan Moyses narodil se 24. fijna 1797 ve Veselí (v Nitfe) ležicím na
pravém bfehu Váhu, na silnici mezi Trnavou a Novým Méstem nad Váhem.
Otec Moysesúv Štefan byl chudým rolníkem a zemžel záhy po jeho narození.
V sedmém roce ztratil Moyses i matku svou. Vychován byl pak v rodiné
panského účedníka barona Révaye, Andreje Jelenčíka. Školu, navštčvoval Moyses
nejprve ve své rodné obci, v létech 1806—1813 gymnasium trnavské. Pak
studoval 3 leta filosofii na lyceu v Trnavé, načež odešel na theologický se-
mináč do Pešti. Zde skončil bohoslovecká studia r. 1819, ale pro mladost
svou nemohl byti ješté vysvécen, pročež stal se vychovatelem synú Alex. H.
Liptaye v Sečance ve stol. Hontské.

R. 1821 stal se knčzem a kaplanoval na rúzných místech 8 let, naposled
byl slovenským kazatelem v kostele sy. Josefa v Pešti, odkud r. 1830 odebral
se do Záhfeba na tamní král. akademii (universitu), stav se tam profesorem
filosofie.

378 Revue Naše Slovensko

Moyses byl totiž r. 1828 na peštské université promován za doktora
filosofie. V Zahrebé učiteloval 17 let. Byl mezitím r. 1837 jmenován také
censorem tisku záhľebského, což mu zpúsobilo mnohé nepfijemnosti. Nedo-
pouštčl síce v novinách záhľebských útočiti na Maďary, avšak byl celkem
spravedlivým a proto byl r. 1843 úsilím král. námčstnické rady uherské z účadu
censorského sesazen, ačkoliv král toto sesazení nepotvrdil. Z téže pňíčiny ne-
stal se tehdy kanovníkem kapituly ve Varazdiné, ačkoliv ho biskup Haulík
navrhoval. Za to byl tím vice oblíben u chorvatské mládeže i iu feditele
Kukuljeviče, který však r. 1874 nátlakem Maďarú byl mista feditelského zbaven.
I Moysesa chtéli Maďafi profesorského mista zbaviti. Proto vstoupil Moyses
do fady duchovenstva zahfebského a r. 1847 stal se kanovníkem záhľebským.
V této hodnosti byl pak téhož roku zvolen poslancem na sném do Preš-
purka. Moyses byl vedle Ludevita Štúra, poslance za mésto, zvolen jediným
poslancem na tomto snému. Moyses choval se na snému celkem zdrželivé.

Pri vypuknutí vzboufeni 14. bčezna 1848 opustil Prešpurk a pres Vídeň
vrátil se do Zahfeba.

Zde jmenován byl banem Jelačičem odborovým pfednostou v bánské
radé chorvatské, vedle čehož stal se rektorem semináfe záhľebského a vy-
dával i časopis „Katolicki list zagrebački“.

R. 1849 a 1850 pobýval ve Vídni jako vládní dúvčrník, kdež se pfičinil
zejména o povýšení záhľebského biskupství na arcibiskupství. 30. srpna 1850
jmenoval jej ministr Bach biskupem baňskobystrickým, Jmenování to stalo se
pričinčním Jana Kollára, který také tenkráte byl ve Vidni jako vládní dúvčrník.
Tak soudí totiž Škultéty ve Slovanských Pohladech r. 1897.

Moyses pobyl ješté néjaky čas v Záhrebu a 23. června 1851 zaujal svúj
úťad biskupský v Baňské Bystrici k radosti celého národa slovenského.

Moyses hned po svém príchodu svoji vérnost k slovenskému národu
osvčdčil podporovanim slovenského tisku, zejména časopisu „Cyril a Method“,
který vydával Michal Chrástek v Baňské Bystrici, staroslovensky t. j. česky.

Pričinil se také o vystavční nové budovy gymnasijní v Baňské Bysttfici
a o založení učiteľského ústavu slovensko-némeckého tamže.

Za politického obratu r. 1860 postavil se Moyses neohrožené v čelo
národního hnutí slovenského. On vedl v prosinci 1861 deputaci slovenských
pšedákú do Vidné, kde predložili memorandum, obsahujici nejnalé havčjši
požadavky slovenské. Memorandum to sepsáno Št. Daxnerem na národním
shromáždční r. 1861 v Turč. Sv. Martinč a predloženo nejprve uherskému
snému, když tento se však choval odmitavé, podáno pfimo králi. Obsahovalo
požadavky rovnoprávnosti ve školách, církvi a uradech v území slovenském,
nazvaném „slovenské okolí“. Z nich splnéno bylo ovšem velmi málo. Gym-
nasium báňskobystrické stalo se totiž slovenským a 21. srpna 1862 povoleno
bylo založení literárního spolku — Slovenské Matice.

Moyses pťedsedal jejímu shromáždční 4. srpna 1863 v Turč. Sv. Martiné.
Hned pri založení její včnoval jf 4000 K. Téhož roku pfitinil se o oslavu
tisícileté památky pfichodu slovanských včrozvčstú Cyrilla a Methoda do

Revue Naše Slovensko 379

-zemi slovenských. S hrdosti hledčli tenkráte Slováci na svého biskupa Moysesa.
Reč, kterou zahájil Moyses druhé shromáždční Matice r. 1864 vydána byla
v 10.000 výtiscích. Praví v ní, žádaje, aby národ ze sna duSevni smrti k čilému
a človčka dťistojnému životu se vzkfisil: „Žiaducnejšej by ovšem bolo, aby:
všemohúci Boh biedný náš národ z obličaja zeme vyhladil, lež aby sme po
tisícročnej duševnej porobe ešte i v budúcne v podobnom otroctve sebe
i celému človečenstvu na potupu živorili“. Ale netrval dlouho probouzejici se
život slovenský,

Uherské vyrovnání r. 1867. pfiSlo jako jarní mráz na rostlinku sotva
vzešlou. Persekucí slovenských r. 1874 a 1875 se ovšem Moyses nedočkal.
Zesnul 5. července 1869.

Moyses byl také zkušeným pomologem. Napsal, Myšlenky o zahradnictve“.
Jinak veľkým spisovatelem nebyl.

Zajímavý jest úsudek, který napsal o ném ďakovský biskup Strossmayer
v príležitosti 100leté oslavy narozenin Moysesových r. 1897 uverejnény ten-
kráte v „Národních Novinách“ :

„Biskup Stiepan Moyses bio je čist svečenik uman i učen muž, ljubitelj
svoga naroda i uzajamne sloge medju, medju narodima slavjanske krvi.
Rieču jednu: pokojni biskup Moyses vriedan je slave i uspomene neumrie,
jer je vazda pripravan bio za Boga, vieru, svoj narod i njegovu slobodu vse
svoje pak i živoj svoj žrtvovati“.“)

Že slova Strossmayerova byla pravdivá, o tom svčdčil celý život Moysesúv.
Ale i on sám v listé k superitendentovi Kuzmánymu dne 30. dubna 1862
{uvefejnéném v „Slov. Pohladech“ r. 1897) píše: „Já za národ môj všetko
učiniť, bars jaké obety podnášať hotový som, obzvláštne za duchovnie záujmy
národa svojho, ktoré ovšem v nynejších okoličnosťach položenia nášho naj-
vyššiemu nebezpečenstvu vystavené sú.“

Dnes slovenský lid nema Moysesú — má jenom Párvyho a jiné! Nez
slovenčina zvitézi pčece, ona zvitéziti musí ne pomocí jednotlivce, treba sebe .
SlechetnéjSiho, ale musí zvitéziti vali dvoumilionového národa, lidu samotného
navzdor všem Párvym, kteri by ji nejradéji vyhubili s povrchu zemského.
Dnes by se Moyses ovšem biskupem nestal. Tim včtší čest tém, kteri ze
slovenské krvé jsouce, ani dnes neprodají slovenčinu za červený pás kanov-
nicky. Nuže, bratfe Tománku a ostatní v duchu Moysesovč:

„Za tú naši slovenčinu!“

SA AZ 84

+) Biskup S. M. byl čistý knéz, učený a moudry muž, milovník svého národa vzá-
jemné svornosti mezi národy slovanské krve. Jedním slovem pokojný biskup M. hoden je
slávy a památky nesmrtelné, nebo on vždy pfipraven byl za Boha, víru, národ svúj i jeho
Svobodu všecko své i život občtovati.
25%

380 Revue Naše Slovensko

ČESKOSLOVENSKÉ SNAHY.

L Čo je národ, národnosť, kmeň a reč. — II. Ideelný podklad slovenčiny a príčiny roz-
lukové. — Ill. Protidôvody. — IV. Snahy po jednote československej. — V. Povinnosti Čechov
ohľadom Slovákov. — VI. Naše politické nedostatky. — VII. Doslov.

IV.

čpráve Bernolákova škola vytvorila takého vynikajúceho poetu ako je
Ján Holly, predsa nemala táto reč veľa budúcnosti. Doba Bachova a po-
zatýmny silný rozmach českej literatúry a vedy bol by ovládnul Slovensko:
a také nihilistické výkony maďarskej vlády, aké nasledovaly hned po vyrovnaní
roku 1867, by boly bývaly buď nemožné alebo prinajmenej vo svojich výsled-
koch nie tak zhubné. Nebolo by ťažko i literárne dokázať, že zničenie sloven-
ských gymnázií a Matice slovenskej vyplývalo z našej politickej a vzdelanostnej
a sociálnej slabosti a táto slabosť bola zapríčenená našou isolovanosťou. Otvo-
rene a bez obalu môžeme dnes povedať, že naše literárne a následovne ná-
rodné odštepenie od Čechov je našim najväčšim nešťastím.
lroniou osudu musí mladšia generácia Slovenska siahať po dôvodoch z rokov
štyridsiatych a päťdesiatych, musí sa boriť s otcami svojimi a dôvodiť proti nim
myšlienkami, logikou starých otcov. Desať rokov sme my mladší prekutávali
sa v tých „čistých“ pramenoch Štúrových, Hodžových, Hurbanových, preštudo-
vali sme i tie „menej“ čisté Havlíčkove, Palkovičove, Josefiho, Seberényiho,
Šafaríka a nadovšetko Kollára a so žialom musíme soznať, že Štúrova škola
bola síce historicky odôvodnená, taktiež že jeho a Hodžove jazykozpytné ná-
zory maly mnoho oprávnenosti, ale predsa to bolo len romantické poblúdenie
viac citom než reálnymi vedomosťami a chladným rozumom ozdobených a pre-
kypujúcich mladíkov. Skutočne Kollár a Šafárik, po stránke viac politickej
Havlíček docela dobre priam genialne vystihli tieto drobniarske výkony Štu-
rovej školy. Naší spisovatelia, ktorí sa touto otázkou zaoberajú, buď úmyselne
ale z neznalosti prameňov tisnú zavše moment filosoficky do popredia a vy-
hybajú tým dôvodom, ktoré uviedol proti zavedeniu slovenskej spisovnej reči
Kollár, Šafárik atd. so stanoviska historického, sociologického a politického.
Irania osudu je práve v tom, že musíme dôvodiť s najväčšími, o celú
štefanskú vežu nad Štúrom, Hurbanom a Hodžom atď. stojacimi Slovákmi:
Janom Kollárom a Šafaríkom. Josef Škultéty môže Kollárovi inkonsekvenciu,
Safarikovi i dačo viac — dľa latinského príslovia cuius regio, eius religio —
vytýkať, to jedno faktum nezmyje nikto z historie slovenskej, že naší najväčší
geniovia, ktorých Slováci splodili a ichž velikosť v novšej dobe vždy vypuklejšie
vystupuje v rámci historie našej a celej kultúry československej, že títo dvaja
mužovia s celou svojou bytnosťou, výmluvnosťou, citom i rozumom varovali
a odhovárali súrodákov svojich od toho kroku. Martinská Škola nám sice vy-
týka, že čerpáme z cudzých kanálov, ale nie právom. Ked sa už treba auto-
rity držať, tak sa držme Kollára a Šafaríka, mužov to na slovo vzatých.
Kollár bol proti samostatnej slovenčine nie preto, žeby s ňou bol opo-
vrhoval, alebo žeby ju nebol za súcu držal z ohľade eufonie a rázovitého, origi—

Revue Naše Slovensko 381

nálného vývinu za spisovný jazyk, vzdor tomu, Ze vo svojich hrubých a gro-
bianských polemikách ju nazýva nie bárs lichotivými menami. Hodža Kollá-
rovi pripisuje najväčšiu zásluhu o samostatnú slovenčinu a Vlček rovno vraví,
že Kollár a Šafárik boli otcovia slovenčiny. Ovšemže tieto výroky majú len
relatívnu cenu. Jednostrannosť s posudzovaní videť všade. O tom niet pochyby,
že by slovenčina nebola pekná reč. Kollár vo svojej mladosti sám sbieral
piesne slovenské, Šafárik chváli Bernolákovu snahu, „uznává i bohatstvo, ľu-
bozvučnost, zachovalosť slovenčiny proti češtinč“ a uznáva dokonca „Slovákovi
právo, aby individualita jeho aj v literatúre prichodila k platnosti“ a jeho pa-
mätné slová, ktoré priamo odobrujú snahu po utvorení slovenskej spisovnej
rečí, sú vo Vlčkových dejinách slovenskej literatury kursivou vytlačené, Ale
za rozdvojenie národa, za dákusi protičeskú literárnu reč
nebol ani on. Jednota národná je i u neho, u Kollára a u všetkých trie-
zvejších spisovatelov heslom nenarušiteľným. Literatura slovenská ako čiastka
českej „nejsouci vyňatá (z nčho) z celku, nýbrž v nčm, co duha v duze, co
kruh ve kruhu obsažená“,") zdála sa mu byť prípustnou, ale Štúrova novota
sa mu zdala neprirodzenou „pončvadž nevyplývá z nynčjšího stavu rozumové
osvčty a duSevni vzdélanosti .Slovákúv co pouhé pokračování, co nový, vyšší
stupeň její, nýbrž pochází pouze z theoretických, spekulativních zásad, snaZicich se
bezohledné a mermomocí vkofeniti se do života, jich neznajíciho a proti nim se
vzpouzejícího, nespoléhá na positivném historickém základu, nýbrž pouze na
ideálním samolibč podstrčeném podstavku, nevíže budoucnost s minulostí, je na-
„prosto pretrhuje, nevede zvolnym, mírným povážným krokem dále a napred, nýbrž
velí se vraceti, s opomenutím všeho, co posud jinými cestami a prostčedky na
poli literární osvčty pracné nabyto, k samému prvopočátku — od lliady k abecedč“.

A Kollár volá: „Co nám po všech idiotismech, provincialismech, náfečích
anobrž i po všech fečech, jestli se tím svornost ruší, národ mate a život náš
národní samovražedné do propasti uvaluje. Vždyť feč není cílem, ale
jediné prostredkem k cili.***)

Ovšem tieto dôvody pohrdlive odbyva pán Czambel, ako vôbec všetko, čo
nepasuje do jeho filologického, tendenčne sostaveného theoremu, a protičeskú
svoju zášť „vedecky“ vysvetluje a odôvodňuje ľudom samoľúbym, naívnym alebo
priam zlým, čechožrúckym a moskalofilským aestetom. Ale komu neni sloven-
čina modlou ale slovenský národ, jeho blahobyt, vzdelanie a budúcnost ide-
álom, ten musí veru siahnuť po dôvodoch Kollárových, Šafárikových atd. a musí
sa vynasnažiť nie o dalšie rozdvojovanie, ale spojovanie národa českosloven-
ského. Národ slovenský, jeho osudy nemôžu byť pokusným králičkom pánov
filologov, od sveta odvrátených básníkov a snílkov. Nad osudami nášho ‘na-
roda povolaní sú iní rozhodovať a smer vývinu určovať, prakticky pokrok
nášho národa nech nehatia všeliakí Czambelovia et konsortes. Kam sme prišli
so samým nezriadenym a bezúzdnym, teoritizovaním a ľubovolným rúcaním
starých, silných základov národneho života, toho dôkazy vidíme v posledných
40 rokoch historie slovenskej.

*) „Hlasy“ str. 77—78. **) „Hlasové“: 136—137.

382 Revue Naše Slovenske

Pri posudzovaní silného prúdenia československých unitárskych snah pri-
rodzene neslobodno sa pridrzaf iba filologických rozporov. Vyše 40 rokov sa
najslávnejší slavisti medzi sebou dohadovali o tom, či je slovenčina dialektom
čestiny alebo samostatným idiomom slovanským. Jagi¢, Florinsky, Lamansky,.
Pastrnek atd. povedali svoju mienku: dohodnúť sa ovšem nevedeli, až konečne
prišiel Czambel, inak dobry filolog a rozlúštil gordický úzel v tom smysle, že
terajšia spisovná reč slovenská je skrz naskrz čechismami presiaknutá, že je
to viacej menej poslovenčená čeština. „Neboť nynéjsi literární jazyk slovenský
neobrazi zvláštnosti lidové mluvy slovenské, je to jazyk umčlý, jemuž ani
púvodné kodifikátor nevytkl úlohou missií kulturní, nýbrž politickou. Gramma-
tikové, s podstatným treba obmezením, legalisovali sice formy slovenského
jazyka, v podstatč však zústal literární jazyk slovenský tím, čím jej pomčry
po staletí vzdélaly, v základč svém zústal českým jazykem a tim se vysvétluje
názor slovanských jazykozpytcúv a národopiscúv o etnografické príslušnosti
Slovákú.“ Tak píše Czambel vo svojej maďarskej brožure: „Minulost, prítom-
nost a budoucnost česko-slovenské národní jednoty“ (preklad Gullerov str. 10.)
a v jeho slovenskej knihe „Slováci a ich reč“ dopodrobna dokazuje svoju.
mienku.

Neidem polemizovať s Czambelom, nie som filologom ani filologickým di-
letantom ako pán Škultéty, ktorý sa svojho času a tuším ani dodnes nepoza-
stavil nad tým „veľmi opovážlivym namierením“ proti slovenčine. Tak sa zdá,
že v duši svojej dáva Czambelovi za pravdu. Nemám mu to za zlé, lebo-
Czambelove dôvody sú pádne. Na koľko to môže laik posúdiť, skoro bych
mu prisvedčil. Sedával som síce u nôh slavného Jagiča ale do čisto filolo-
gického labirintu bych sa za svet nepustil, ale jedno nechápem, prečo „Slo-
venské Pohľady“ nevyvrátily aspoň tak naoko primeranými citátami z Florin-
ského, Lamanského, Budiloviča, Jagiča, Vondráka, Leskiena, Murka, Miklo-
Sicha, Safarika, Kollára, Francena, Bodouaina de Courtenai, potažne Gebauera,
Pastrnka atď. atď. opovržlivý výrok Czambela o slovenčine, aby tým naštr-
benú autoritu nášho spisovného jazyka obránily. „Slovenské Pohľady“ ako ča-
sopis literárne filologický boly k tomu povolané, a namiesto obrany mlčaly
a konečne, keď celá verejnosť slovenska (mimo „Národných N.“ a „Slov. Po-
hľadov“) a česká sa pozastavila nad Czambelovým maďarskoslovenským (nie
politickým ale len filologickým) programom, vyrukovaly s chýrnym citátom
z Jagičového Archivu „Nicht die Sprachenverwandtschaftsgrade fallen bei der
Griindung einer selbstándig sein wollenden Litteratur in erster Linie in die
Wagschale, sondern die Machtverhaltnisse, politische und religitse Beziehungen
und die gegenseitige Anziehung oder Abneigung.“

Teda nie grammatické rozdiely rozhodujú v prvom rade pri separácii ná-
rodnej, ale Machtverháltnisse, citové motivy, instinkt odstredivosti, snahy cen-
trifugálne, ktoré častokrát nevdojak účinkujú v duši ľudskei. Tým doznávajú
nepriamo naší separatisti a drobniari, že v duši našich buditeľov a tvoriteľov
so reči zúril pud odstredivosti, viacej menej vedomý cit cudzoty voči.

echom, nepriateľstva voči nim, bol to inštinkt a snaha mladých ludí po sa-

Revue Naše Slovensko 383

mostatnosti, nezriadená túžba po neodvislosti. Štúr, Hurban etc. chceli prevýšiť
otcov svojich, chceli vytvoriť dačo veľkého, samostatného, originálneho, veľko-
lepého. Rozdiely dialektické boly im vhodným prostriedkom ku praktickému
vytvoreniu romantických snov tehdajšieho individualistického svetonázoru a fa-
lošne pochopeného ideálu slovanského národovectva.

Zdarné riešenie československej otázky nenie teda podmienené riešením
filologickej stránky tohoto problemu, dohodnutie sa v tomto ohľade môže iba
napomáhať šírenie sa citu národnej spolupatričnosti. Preto nekladú moderní
horlitelia a pracovníci za českoslovanskú vzájemnosť hlavnú váhu na rečové
splynutie, poťažne nihilizovanie slovenčiny, ale na reálnu podstať hospodárskeho
a kultúrneho spolupôsobenia a splynutia. Dnes sa nikdo v Čechách netýka
slovenčiny, práve naopak slovenské slovo a slovenská kniha nadobúda si na
Morave a v Čechách vždy väčšej obľuby. Slovák sa stáva zamilovaným dec-
kom každého horlivého Čecha a tí, ktorí mali príležitosť žiť na Morave
a v Čechách, ako študenti, učni, robotníci atď. prinášajú si voskrz dobré upo-
men a znamenité vedomosti.

eskoslovenskú vzájomnosť a z tejto vzájomnosti vyvierajúce účinky ná-
rodne-politické, kultúrne a sociálne nezadrží ani Czambel ani „Národnie No-
viny“ so „Slovenskými Pohľaďmi“, lebo jestli sme nie všetci zúfalí samovra-
hovia národní alebo obmedzení duševní kocúrkovania, nemožo nevideť, že to,
čo sa dá oratovať z našej národnej rázovitosti a kultúrnej zvláštnosti, dá sa
jedine pomocou českého národa. Ešte i v tom prípade, žeby sme na našom
výlučnom separatistickom stanovisku i naďalej sotrvalí, neslobodno nám od-
pudiť jediného úprimného a pomerne silného súdruha a pomocníka. My sami
tak ľahko od Maďarov nič nevymôžeme, pomocou českou ale nadobudneme
čo skoro hospodárskej, vzdelanostnej a konečne i politickej sily. Cit a vôľu
ku spolupráci a jednote československej musíme mať. To sú tie dve „Macht-
verháltnisse“ a žiadne rečové zvláštnosti nebudú vstave nás rozdeliť.

Pokorný, Heyduk básňami a cituplnými, sentimentálnymi opisami Slovenska
hľadali v Čechách prívržencov československej myšlienky. Holeček a Pokorný
pri tom propagovali myšlienku, aby Slováci popri slovenčine i čestinu užívali
Od toho si sľubovali mnoho, tým viac, že Hurban Vajanský roku 1881 verejne
uznal, že Slováci nemajú ambíciu na tvorenie špeciálnej slovenskej literatúry
vedeckej a že radi sahajú po vedeckej knihe českej. Najväčšej zásluhy o sblí-
ženie sa Čechov ku Slovákom má ovšem Karel Kálal. Ideálny, pritom ale
i praktický muž venoval pol svojho života československej otázke. Citom
prekypoval i on, ale zásadnosť stejnocennosti slovenčiny s čestinou vyslovil
on a obránil proti rôznym nápadom. Najväčšia jeho zásluha väzí ovšem v tom,
že vzájomnosť Československú postavil zásadne na stanovisko výchovne kultúrné
a na hospodárske. Český národ nech vychová mládež slovenskú, nech stvorí
industriu, obrodí roľnictvo a dá národu slovenskému dobre vychovanú, ideálne
smýšlajúcu, pracovitú a sporivú intelligenciu. Kálalová 20ročná práca prináša
už ovocie. O slovenčinu sa nehádame, aspoň nie vtom smysle, či má jestvovať
či nie, filologická otázka nás len natoľko zajíma, nakoľko sbližuje poťažne

384 Revue Naše Slovensko

oddaluje nás od českého národa. My neprotestujeme vôbec proti purifikačným
snahám slovenských filologov, ale nakoľko prosto také tendencie
v ich prácach sa javia, ktoré majú slovenčinu čo možno
najďalej od češtiny oddialiť zatracujeme také snahy. Preto
odcudzujeme zjavné rusismy a barbarizmy protičeskej tendencie v „Národních
Novinách“ alebo novotárstvo a filologické hračky Czambelove, ktoré majú vraj
slovenčinu vyčistiť od čechismov.

V Čechách nebohého už M. Hattalu si veľmi nectili. Nevideli v ňom veľkého
vedátora a ako osnovníka známej gramatiky slovenskej, ktorú roku 1851
prešporská jazykovedecká konferencia slovenská prijala za základ jedine správnej
slovenčiny literárnej, neprávom ho považovali aj za formálneho rozdvojiteľa
národa československého. Jeho nešťastné vystupovanie v sporoch o rukopisy
Králodvorské a Zelenohorské, ovšem tiež neprispelo veľa ku zvýšeniu jeho autority.
Ale jednu zásluhu o národ československý mal velikú. Vo svojej gramatike,
ktorú napísal na základe Hodžových jazykovedeckých výzkumoch vyslovil i užil
zásadu tú, že slovenčina sa má opierať vždy hlavne o čestinu a v druhom
rade teprv o iné slovanské reči. Táto zásada bola aj uznaná až do najnovšej
doby, kde Czambel z príčin politických a čechofobských postavil sa na pro-
tivné stanovisko. Hattalová zásada jazykovedecká stala sa zásadou všetkých
úprimných Čechoslovanov : Neodchylovať sa zbytočne od čestiny a českej kultury,
a nakoľko možno sbližovať sa. My vieme veľmi dobre, že beh historického,
prirodzeného vývinu nezastavíme, ale i to vieme, že ten tak zvaný prirodzený
vývoj a pokrok je podmienný prácou a snažením celého národa a jeho náčel-
níkov. Historia nenie len instinktívny pohyb akéhosi deus ex machina, ale aj
povedomým ustrojovaním života skrze jednotlivcov.

A snaženie a práca tých najschopnejších a najsilnejších rozhodne a určí
smer vývinu. Ak sa postavia predstavitelia slovenského národa na rozumné
stanovisko společnej kulturnej a hospodárskej práce, prirodzene že vliv českého
ducha zatlačí všetky separatistické snahy. Rečove si budeme pomáhať ako sa
v praktickom živote dá. Knihy sa nebudú písať iba pre inteligenciu a poväčšine
pre ästetický pôžitok, ale pre politické upovedomenie, a odborné a všeobecné
vzdelanie širokých mass ľudu. Nie iba farári a učitelia potažne advokati budú
predstaviteľmi národa, ale rozumní a sociálne mocní vodcovia sedliackych,
agrárnych, priemyseľných, peňažných, remeselnických a delnických tried. Tak
sa vyvinuje svet všade, u nás nemožno inšiu prognosu dať dalšiemu vývinu
národnému.

Česká kniha musí na Slovensku veľkú misiu vykonať. Ona musí nahradiť
všetko to, čo maďarskí Vandali porúcali. Ona nás musí vyučiť vo všetkých
vadách teoretických a odborných, ona nám musí europejskú kultúru doniesť.
Prirodzene, že tomuto úkolu dostojí len vtedy, jestli sa budeme pridržať hore-
naznačenej Hattalovskej zásady. Ak budeme umelým spôsobom czambelovským

‘wauds as PAONÍEJUL

ee I — =
-_-

"BAONfEIVL VAAL

Revue Naše Slovensko 385

rozdiely medzi Čechmi a Slovákmi rečove i citove prehlbovať a zväčšovať,
prirodzene, že zdárne pôsobenie českej knihy a kultúry znesnadníme. Podobne
sa veci majú i na poli hospodárskej vzájomnosti.

Slováci smýšlania československého, menovite dorastajúca generácia vykoná
čo len vstave bude vykonať. Povinnosťou českého národa je, napnúť všetky
sily na zachovanie Slovenska pre seba i pre nás. Ako treba pracovať na poli
praktickej vzájemnosti československej, je zásadne už riešené. Treba len inten-
sívne a bezohľadu pracovať, a čo je najhlavnejšie, získávať pre československú
myšlienku každého jednotlivca v Čechách a na Morave. Zásady československých
spojovacích snah musia sa stať druhým desaterom národným pre všecky korporácie
a individua.

Česká kniha, česká Škola, česká organizácia, české peňažníctvo, český
priemysel, obchod, remeslo, agrarizmus, muzika, výtvarne umenie, veda, poli-
tické a kultúrne-sociálne zásady atď. Všetky tieto inštitúcie a obory ľudskej
Činnosti musia sa na Slovensku a pre Slovensko uplatniť.

Český národ si musí Slovensko v pravom slova smyslu okkupovať, vy-
dobiť. Bez sentimentalností, bez ohľadu na tú lebo onú osobu musí postu-
povať. Predovšetkým si musí založiť na Slovensku svojskú žurnalistiku. Týž-
denníky, denníky alebo obdenníky, revue musí stvoriť, ktoré by sústavne pracovaly
a pripravovaly pôdu pre československé snahy. Keď nás môžú Maďari otravovať
rôznymi plátkami 4 la „Krajan“, „Obzor“, „Slovenské Noviny“ v slovenskej
reči, prečo by nemohli českí národovci a československého smyšlania ľudia
slovenčinou a jej propagatívnou silou skutočné vzdelanie a kultúru Českú roz-
širovať? Teda na Slovensku musí československá žurnalistika povstať, nie
taká ako dosiaľ, neslaná, nemastná, ani separátne slovenská ani českoslo-
venská, hodne opatrnícka, ktorá si z diplomatickeho antichambrirovania
v Martine a Pešti, vo Viedni a boh vie kde, mnoho sľubuje, ale žurnali-
stika, stojaca na zásade: od piky treba slúžiť, od základu prácu začať.
Taktiež na poli literárnom treba celý plán československého pracovného
programu zreorganisovať. V Čechách a menovite v Prahe nesmejú stáť páni
literáti, politici, umelci atď. na úzkoprsom stanovisku. Neslobodno čakať, kým
prídu skrúšení Slováci, v kajúcom odeve, so slzami v očiach s prosbou: Bratia,
odpuste, chybili sme, my sa už zriekame slovenčiny a budeme opät len po
česky písať a hovoriť. Slovenčina je tu. Žiadná moc sveta ju nezničí. Ignorovanie
stávajúcich, reálnych pomerov len Škodí našej veci. Praha a iné centra české
musejú byť slovenskej knihe a slovenskému slovu práve tak otvorené, ako
.českej. Vzájemnosť knižnú treba napomáhať, ba nielen to, v Prahe by inali
práve tak i slovenské knihy vydávať, rozhodne nie slovenské práce počesťovať.
Slovák je i v tomto ohľade akosi detsko-chúlostivý. Hned sa urazí. Czambel
n. pr. vytýká prof. Pastrnkovi, že dal všetky príspevky Slovákov do sborníka
„Slovensko“ svojho času počeštiť. Pekná to vraj vzájomnosť a rovnoprávnosť.
Vôbec čím viac slovenských knih bude v Čechách a na Morave rozšírených,
tým väčší bude zájem za Slovákov, tým snadnejšia práca horlitelov a pracov-
níkov československých. Ja myslím, že konkurencie alebo priam poslovenčenia

386 Revue Naše Slovensko

čestiny sa českí literáti, umelci a vedátorí báť nemusia. Zkrátka slovenským slovom,
slovenským prívetom, slovenskou knihou popri Českej, slovenskými v českom
duchu písanými novinami si musejú Česi menovite na literárnom poli Slovákov
získavať. |

Český národ si musí stvoriť na Slovensku silnú československú stranu,
ktorá bude hájiť zájmy a zásady československé. Táto strana musí byť
silná a smerodajná pre celé Slovensko, ona nesmie byť iba smiešnym
straiakom pre maďarsko-slovenských žurnalistov, ale skutočným mementom
násilnikov „maďarských v Pešti. Samo sebou sa rozumie, že na dosaženie
takého cielu musi byť Československá Jednota v Prahe, ktorá v posledných.
rokoch tak krásne pracuje, inak dotovaná, musí disponovať nie stovkami
ale statisícami ako každá iná menšinová organizácia v Čechách a na Morave.
Slovensko zaváži — myslím — všetky uzavrené územia, celé Pošumavie
a Krkonošie. Slovensko je priamo klassická pôda pre menšinovú obrannú prácu
českú. Tu by sa mohly divy vykonať, poneváč Maďar a menovite džentrista
maďaronsky neni Nemec. Zeman maďarský je síce nadmieru brutálny, ale nie
pracovitý a sporivý. A predajní sú temer všetci. Český národ by mohol skúsiť
ako sa národný odboj dá organizovať a potierať v krajoch orientálnych.

Ale aj so stanoviska hospodárskeho netreba prenechávať Slovensko iba
pre exploatáciu polskym a viedeňským židom. Kto len povrchne naše kraje
zná, ten vie, že je Slovensko klassickou priam zemou pre industriu a peňažníctvo.
Že sa založenie cellulozky v Martine nevydarilo, to nech nezastraší nikoho.
Spomenul som už, že je maďarský džentrista brutálny a úlisný. To treba brať do
povahy. Est modus in rebus. Pri troška obchodnej dovednosti je založenie
a prosperita akéhokoľvek podniku českého na Slovensku zaistená. Slovák
pracuje lacno, je dovedný a naučí sa i komplikovanejším prácam fabrickým.
Taktiež vodnej sily, dreva nadostač. Cesty nie sú tak zlé ako sa obyčajne hovorí
a železničná sieť je tiež dosť hustá. Já sám nie som odborníkom na tomto poli,
nemôžem sa :preto obšírne a podrobne o tom predmete rozhovoriť. Ale toľko
viem, že na Slovensku rostú fabriky ako huby po dáždi, že v posledných
rokoch cudzozemsky a židovský kapitál okkupuje Slovensko, V odborných časo-
pisoch a menovite v našom znamenite redigovanom „Slovenskom Peňažníku“
sa možno poučiť o tom hlbšie.

Podobne i české peňažníctvo nachodí na Slovensko hojného odbytu.
Uhorsku je na groše dosť chudobné. Kapitálov nemáme. Kreditu nám treba
všade a vždy. Inak na tomto poli sa už so zdarom pracuje.

Čo sa týče obchodu, tu treba povolané kruhy ešte ku rezkejšej činnosti
nabádať. Ako treba obchodovať českému obchodníkovi a kupcovi dokázal
prakticky specialista na tomto poli účinkovania Dr. P. Blaho. Potravné spolky
udomácnili českých kupeckých pomocníkov a spopularizovali akosi aj českých
cestujúcich. Českí cestujúci temer vytisli viedeňskú konkurenciu zo západu
Slovenska. A nielen to, obchodnícky podrost slovenský je vychovaný veľkou
čiastkou českými obchodvedúcimi a českými obchodnými školami. Hradištská
2triedna obchodná škola v tomto ohľade priamo ideálne účinkuje.

Revue Naše Slovensko 387

Tým som už prešiel na otázku školskú. Najlepší expediens z terajšej biedy
školskej na Slovensku by bolo vlastne, od obecnej školy počnúc stredné,
vyššie a najvyššie školy, taktiež všetky odborné, priemyselné, rolnícke fre-
kventovať za hranicou. Tým by sme si najskôr z biedy pomohli. Maďaronstvo
a politikarenie en masse by sme tak v našich školách ad absurdum priviedli.
Ale bohužial není tomu tak. Maďarskí štátnicí všemožným spôsobom zne-
možnujú a obťažujú študium našich študentov na ústavoch mimouhorských.
Vysokoškolské študia akademické mimo techniky sú vôbec nemožné, nanajvýš
2 semestre je dovoleno našim Študentom študovať na cudzozemskej universite.
Od roku 1898 jestvuje ministeriálne nariadenie, ktoré ešte i medikom vyhra-
žuje ústavy len maďarské na študium. Mladšie pokolenie slovenské, nakoľko sa
venuje akademickým Stidiam, už vychodí len z Pešti, Kluže, Prešporka.
A zlé následky toho už cítiť. Všetci naši študenti nie sú z ocele. Národnostne
ešte jak tak vzdorujú, ale mravne a sociálne padajú do osidiel maďaronských.
Je to mravná maďarizácia, pred ktorou sa tak strašne obávame, a ktorá je
Slovákom nebezpečnejšia než otvorené násilie politické. Naši Šuhajci sa tam
priúčajú smýšlať po maďarsky, t. j. po zemansky. Dopodrobna tuná opísať, čo:
znamená po zemansky žiť, by nás viedlo priďaleko. Nech dostačí len toľko,
že zeman chce dobre žiť, málo alebo nič pracovať, šampanské piť, pána
hrať, na sedliaka a nezemana (priemyselníka, obchodníka etc.) opovržlive po-
zerať. Pri tom sú títo džentristi skrz naskrz zkazení, zalkoholisovaní, hrajú
ustavične v karty, každý je zadlžený až po uši. Takto žiť je moda v Uhorsku.
Každý ambiciozny Šuhaj, vyriastly v ovzduší tejto kultúry, vynasnažuje sa imi-
tovať zemanský spôsob žitia. Pritom treba i to povážiť, že sa na universitách
pravidelne málo vedecky pracuje.

Z tohoto videť in nuce už všetky tie vlivy, ktoré pôsobia na naše štu-
denstvo. Kto vychodi maďarské školy a nezmaďarizuje sa aspoň mravne, ten
musí byť zvláštneho nadania, alebo musí mať pečlivú výchovu v rodine. Aspoň
90°/. celej mládeže slovenskej na maďarských školách sa úplne alebo čiastočne
zmaďarizuje alebo duševne zakrnie. Ako dnes veci stoja, nedá sa týmto ná-
straham maďarizačným úplne vyhnúť. Naší žiaci sa musia učiť maďarsky, už
aj preto, aby mohli tým účinnejšie čeliť maďarským baSom. U nás je ma-
ďarčina dnes to, čo v Rakúsku nemčina. Obíde sa človek kde tu i bez nem-
činy, ale v celku možno riecť, že veru nemčinu potrebuje každý.

Ale jedno východisko nám predsa len zostalo. Roľnícky, obchodnícky
a remeselnícky podrost má voľnú cestu i do Škôl českých. U vysokoškolských
študentov musíme propagovať aspoň to 2 semestrálne studium na českej uni-
versite, u žiakov nižších škôl vzdelávanie na roľnických, opakovacích zimných,
dvojročných zimných kurzoch, stredných rolníckych školách atď., na obchod-
níckych nižších, stredných i akademiach, taktiež zdokonalovanie sa na odbor-
ných školách priemyselných. Z našej strany vykonáme všetko možné, aby čím
viac mládencov zo všetkých krajov ďalekého Slovenska hľadalo zdokonalo-
vanie a poučenie u bratov Čechov. Povinnosťou vzájomnou českej spoločnosti
ovšem bude, umožniť hmotne našim žiakom pobyt na školách. Budeli v pred-

388 Revue Naše Slovensko

viditeľnej dobe na českých školách len 200 —300 žiakov slovenských študovať,
bude prinútená vláda maďarská svoju školskú politiku premeniť. Vedomosti,
ktoré ale prinesú naší žiaci domov, na žiadon pád nevymiznú.

S pestovaním návštevy českých Škol nižších a stredných odborných
súvisí ovšem aj posielanie učnov remeselníckych na vyučovanie ku českým
majstrom. Podobnú akciu zahájila Českoslovanská Jednota už dávno a môže
sa vykázať už peknými výsledkami.

Podobne ako majú remeselníci českí považovať za svoju povinnosť napo-
máhať rozvoj slovenského remesla, tak i roľníci českí, menovite agrárnici,
ovšem len politiky malo- a stredostatkovnej, majú na Slovensku veľkú missiu
vykonať. Musejú brať čo možno pacholkov zo Slovenska. Slovenskí robotníci
polní chodia húfne do Čiech a na Moravu. S tými treba sa stýkať a ich vy-
chovávať nakoľko možno vzdelanostne a národne, nie ich len využiť na ži-
dovský spôsob veľkostatkársky. Študentov zimných kurzov roľníckych, roľni-
ckych škol, stredných, hospodárskych atd. sa musejú ujímať, podporovať hmotne
a mimo Školy ich stavovsky, národne a odborne vzdelávať. Taktiež sa musejú
rolníci českí na Slovensku zakupovať a tým už českú myšlienku Šíriť, popri
odbornom vynaučovaní okolitého ľudu v dokonalejšom hospodárstve. Slovensko
je zlatvu baňou aj pre roľníkov. Je u nás dosť úrodnej pôdy a snaživí hospo-
dari, ktorí v Čechách a na Morave pre drahotu pracovných sil nemôžu pro-
sperovať, mohli by na Slovensku ku majetku a blahobytu prísť, popričom by
i sociálnu a národnú missiu v smysle ich stavovskej politiky a národneho
idealizmu vykonávať mohli.

Všetky iné stavy tiež majú svoje povinnosti voči Slovákom. Umelci česki
a predovšetkým moravsko-slovenskí by zaiste i na Slovensku vystavovať
mohli. Ovšem na veľký odpredaj svojich obrazov a umeleckých diel by rátať
predbežne nemohli, ale ja myslím, že umelec nemaluje obrazy a nekreše sochy,
iba preto nekonstruuje modely stavebné, aby ich čím skor a čím ľahšie
a drahšie predal. Výstavy umelecké českých diel a československých by za-
iste bolo možné keď aj v skromnejších rozmeroch, v každom väčšom meste
slovenskom. Ovšem, Úprkovi sa to bude zdáť snad malicherné, ale čo robiť,
aj národ sa rodí len z vajíčka maličkého.

Pár slovami sa musím ešte zmieniť o Českej vede. Maďarskí vedátori
šmahom ignorujú slovenské veci alebo tendenčne podávajú výskumy svoje,
týkajúce sa Slovákov. V historii panuje v tomto ohľade pravé tohuvabohu.
Naše archívy sú vôbec nepreštudované alebo zamlčané. Všetko, čo sa Slovákov
týka, pribarví sa maďarskou štátnou myšlienkou a šovinistickým duchom.
A predsa, žeby jedon 3millionový národ, žijúci kompaktne na území slovenskom
prinajmenej 1000 rokov, žeby taký národ nemal svoju historiu, to je
priamo nemožné a nemysliteľné. Na českých historikov čaká veľká úloha, lebo
nenapíšeli historická škola pražská slovenskú historiu, napíše ju konec koncov
pán Czambel alebo podobný učenec. Na linguistickom poli pán prof. Pastrnek
i tak už prievoz prepásol. Je večná škoda, že Ceski vedátori (až na Kadleca,
Piéa, Zibrta, Vlčka, Niederla) úplne zanedbávajú slovenskú historiu a linguistiku.

Revue Naše Slovensko 389:

Kto je v prvom rade povinný pripravovať a oboznamovať českému národu a
samým Slovákom Slovensko, lásku k nemu a porozumenie Šíriť, ak nie česká
veda? Veď je smiešne a priam uponižujúce pre Čechov, že Angličan prisť
musel, aby ukázal svetu, čo vlastne Slovak je, že patrí ku Ceskoslovenskému.
kmenu, že je to národ vysoko kultúrny a nadaný, ale pre rôzne príčiny na-
teraz slabý a neduživý. A či tá česká veda historická je len na to na svete,
aby sa zaoberala subtilitami, či nemá síly a talentu v sebe, žeby vykonala
dielo podobné dielu Palackého alebo Tomku? A česká akademia neciti povolanie
k takému veľkému dielu? Prof. Dr. Kadlec by zaiste v prvom ohľade bol
súcim aspoň ku predbežným orientačným prácam na tomto poli, keby sa totiž
nemohol alebo nechcel úplne tomuto predmetu venovať, ktorý by zaiste vy-
žadoval prácu celého jednoho života. Ja program v týchto pár riadkoch ne-
podávam, len myšlienku podávam. Na Slovensku sú ohľadne toho rôzne
mienky. Dr. Šrobár, ktorý vo vacovskom väzení premýšlal o tom, myslí, žeby
bolo záhodno poveriť jednoho slovenského historika, ja ale by som bol za to,
aby mladý český historik sa chytil práce, naučil sa poriadne maďarsky a pre-
študoval všetky archívy na Slovensku, v Budapešti a inde. Na koľko by mu
sily nestačily, mohol by si pribrať aj pomocníkov. Práca by to bola ovšem
obrovská ale záslužná a pre národ naš monumentálna.

Na každý pád musí česká veda prijať do oboru svojej pôsobnosti Slo-
vensko úplne. Na českej universite sa musí čítať aj slovenská, poťažne uhorsko-
slovenská historia. Taktiež na poli mluvovedy treba intensivnejšej a obsiahlejšej.
práce. Českí professori ustavične hovoria, že je slovenčina dialektom češtiny,
ale dopodrobna prísne vedecky to dokázať nemôžu. Kto chce byť professorom
na universite, ten musí vedecky pracovať, nie len skripta čítať Študentom a
v zkušebných kommissiach zasedať.

Budú-li korporácie a jednotlivci zaujatí za myšlienku československú a
predovšetkým, budú-li usilovne pracovať, zaiste že hospodársky a kultúrne
opanujeme celé Slovensko a český národ vstúpi do tretej periody svojho
historického dejstvovania.

re
EMIL EDGAR:

DVE STAVEBNI KULTURY.
O národní divadlo.

€ hystáme se vystaviti monumentální budovu takového programu, jaká se
staví u nás jednou za sto let, budovu, jež má rozšífiti naši existencií : Národní
Dušana Jurkoviče.

Není již sporu o tom, že o tomto významném pomníku národní kultury
a energie nemohou a nesmí rozhodovati néjaké spolkové výbory tfeba pro-
blematické struktury, vkus administrativních, spolkových funkcionáfú. Jméno:
Dušan Jurkovič je zde distance. Zaménite-li jméno tohoto architekta za ideu

390 | Revue Naše Slovensko

jeho produkce: co Vilém Mrštík vyslovil, je na Moravč, v zemi, kde žije
eSté racovy instinkt krve a púdy, tužbou více ménč všech, jimž vykázány na
Moravé v Zivoté umčleckém a kulturním jakékoliv funkce, všech, jež pojí k této
zemi osobní vnitfní vztahy.

Všichni, již chtí na Moravé vývoj forcirovati, nemohou nemysliti na chvíli,
kdy nutno uvažovati o originální, veľké, všenárodní demokratické budové, na
Dušana Jurkoviče jako určitou ideu a disposice vývoje.

O védomou snahu vývoje jde zde, ozjevení vývojové vile.

Na naší umčlecké intelligenci, umčlcích a literátech výtvarné kultury je
nyní, pripraviti jf periodu diskusse a propagandy, dle polarity svého chara-
kteru, temperamenu a disposic diskutovati o ní nebo propagovati ji.

Vilém Mrštík byl tuším prvým, kdož poznal intuitivné význam poslání
Jurkovičova v našem prostfedí a vykládal je. Napsal kdysi pred lety :.

„O Jurkovičovi nebylo fečeno dosud nic tak rozhodného, co by odpovi-
dalo ráznosti a púvabu jeho talentu. Pres to, že není mnoho chvil v Zivoté
každého národa, aby v pravý Čas a na pravém místé vyskytnul se muž tak
samostatný, soudobou manyrou nedotčený, k velkým vécem povolaný, jako
Dušan Jurkovič.“ „Zmocnil se národního stylu, jako duch zmocňuje se hmoty.
Je kolegiálním s duší svého národa, umční lidu je mu pouhým materiálem ;
zmohl jej a k rozkvčtu privedl marnotratným úsilím a temperamentem“.

Dnes po letech možno jen potvrditi: Jde o pfivodni, ryzí a veliký smysl
umční. Nyní, za nebezpečné stagnace vývoje moderního umční, ve chvíli, kdy
jde o naší viru ve vzrúst, víru boje o vzrúst, nejsme více ochotni zatajovati
své ukryté defekty. Po letech smutných spekulací s ideou národní tradice a
kontinuity, zvrhle, zvrácenč vyvolané, po necharakterních spekulacích s pseudo-
patriotickymi dekoracemi počíná opét DuSanem Jurkovičem typická architektura
duchové lokality, architektura kollektivní národní duchové harmonie. Zde žije,
co pro kulturu Evropy ve sféfe výtvarné ztraceno: nová vrstva duchová, element
a sila rodu, vkus racový, instinktivní. A v okamžiku tomto, v dobč nesouladu,
rozporú, zábčhu soudnosti, v dobé nestylové jesté, kdy jsme odkázáni jen na
vlastní vnitční harmonii, není vice možno vylučovati z našeho života a cíténi
tuto ideu, kterou shrnujeme dnes jménem Dušana Jurkoviče, ideu rodné púdy
a rodné tradice.

Nejde o nic ménč a více než o to, poznati, vidčt a cítit jasnéji a hluubéji
život a plisobeni dvou soubéZnych kultur, poznati, že harmonický, duchovy
život českého Clovéka je možný jen na púdč téchto dvou kultur. PariZ kultury
evropské uvykly jsme si hledati v Italii a nad Sekvanou. Pafíží druhé je
Slovensko. Dušan Jurkovič je vyslancem této druhé, lidové a rodné kultury.
Po typu svého charakteru, púvodu poslání, které mu uloženo, nemúže býti
v naší zemi cizincem. Ale stejné je pravdou: v dobé, jež svou vývojovou krisi
uméleckou dosud nedoznala, kdy uvčdomční dosahu této krise žije jen v nčkolika
hlavách, je osud tohoto umélce, osud nových vývojových snah, vývojové vile
neurčitý, nejistý. Za této tísnč vývojové je povinností všech, jež hledají nebo
nalezli již nové body vývojové a své duchové domácké klima, vysloviti, co

Revue Naše Slovensko 391

mohou dati ze své víry ve vzrúst, v tuto druhou kulturu a druhou Pafiz
českéko Clovéka a tohoto vyslance jejího.

Což z naší víry ve vývojové disposice tohoto exponenta, v kterém je
všechna velikost, sila i nčha jeho racy, je pňípustno porozumční širších vrstev ?
Co zde Ize pčímo hmatati? Co je zde vččné, všeobecné ?

Jsme tak povinnováni sami sobé, prítomnosti i budoucnosti, všem, kdož
myslí nyní na Jurkoviče, nechť je již nebo není v jich vzpomince a predstavé
vnitfních vztahú, osobního poznání a osobního poméru k jeho dílu.

Vývoj moderní architektury musil býti v prvé chvili, kdy bylo nutno vy-
bojovati sobé místo, podminky a možnosti vývoje, absolutní, principielní negací,
-borenim.

Tehdy formuloval Van de Velde program Moderny takto: „Rozumnost
leží pohľbena pod spoustou archaeologických znalostí a duchaprázdném zlu
rozmarú. Odstraniti tuto hromadu smetí a pfijiti na stopu tomu, co tam dole
leží již tak dlouho pohfbeno, bylo by prací Herkulovou; a kdyby se to po-
darilo, pak by rozumnost, která by z této zpráchnivčlé setlelosti vystoupila
na svčtlo, byla zajisté již včkem tak sešlá, že je nekonečné lépe, utvoriti si
novou rozumnost, od základu novou, jež o starých včcech ničeho neví, nebo
spravnéji védéti nechce“.

Dnes ovšem často se obracíme pohledem do minulosti, aniž bychom se
vzdávali své moderní rozumnosti : nic nám nevadí vyuZiti nékterych púvabných

formálních element a náladových imponderabilií posledních period, empiru

a biedermeieru. I Van de Velde sám vzpomíná dnes rád ve svých kapitolkách
z praktické linie gotické, renaissanéni i fecké, asyrské atd.
Jen lidové uméni zústává stále neznámou pevninou, územím rejdú ob-

chodníkú a dilettantú, pomér nepomérem. I véda, historie uméni diva se na

né jako na jednotlivé museální objekty bez určitých životních vztahú a domnívá
se, že historický vývoj lidového umční je problémem prajednoduchým : Skon-
struovala si theorii, že lidové uméni je opozdčným dostupováním, napodobením
života méSfaka ve sféfe viditelného, ve sféfe uméni, a že dostačí, určiti, kdy
v jednotlivých svých periodách nastává. Nejbéznéjsi známý materiál lidového
umční, materiál úpadkový, dává této theorii zdánlivčé za pravdu: Jest to po-
sledni fáse lidového umční v Čechách, kdy kultura lidová, život venkova
zlomen, propadaje napodobé, stává se kopií méstského baroku, zhrublou, mo-
difikovanou jinou kulturou nástrojú, materiálu a vidční. Ale theorie ta je ne-
pravdou, omylem vSude tam, kde uméni lidové jeSté žije.

V Rakousku, predevSim na Slovensku, v Bosnč a Chorvatsku.

Zde možno postaviti oproti formalistickému nazírání na lidové umční, jež
vidí všude jen ornament, „barvičku“, typ linie a ornamentu, pňímo proroctví,
jež nemúže býti nesplnčno, proroctví odvratu moderní české architektury od

392 Revue Naše Slovensko

Drážďan, Vidné, Darmstadtu a Karlsruhe k novým bohatým pramenúm poznání,
k Slovensku. Nastane tehdy, až myšlenkový svčt českého života bude ve
vývojových svých frontách obohacen o reálné, faktické poznani výtvarné
kultury Slovenska v celé její totalité; že Slovensko je pro nás tím, čím bylo
vývoji moderní architektury osvobozujici poznani Anglie — územím a kul-—
turounezirritovaného vývoje vkusuracového, instinktivního,
nevyhladitelného smyslu pro základní a podstatné, územím
a kulturou životní zkušenosti, vždy moderné účelnou, vécnow
a prostou ve všech svych formách a pojmech.

Nebylo-li Jurkovičovi umoZnéno ukázati více než obytný dúm, vyrostlý
z této kultury, moderní dúm nového základu, tónú a nuancí, ukáže literární

a všdecká propagace lidové slovenské stavební kultury, co dokázala ve formách

a na úkolech nejvčtších a nejkomplikovančjších i za nejvčtší tísnč životní. %):

Tož — dvč kultury.

Všeevropská : ltalská renaissance má pro nás stále ještč hroznč vážnou
a naléhavou aktualitu, nejen my, ale ještč i potomkové našich potomkú budou
stejné jako doby pňedchozí občtí omylú, dogmat a rozvratu renaissančního
subjektivismu, tíhy a dosahu zklamáni severu jihem. Opakujeme-li : Slovensko
jako území a kultura nezirritovaného vývoje — akcentujeme, co kultura vše-
evropská, kosmopolitická ztratila (prvá nejvčtší centra její, Italie a Francie,
mají dnes architekturu nejúpadkovčjši), renaissanci počinaje, rozvrat a utrpení
severu, dvaceti generaci pod vládou jihu.

Hle, co je pro nás italská renaissance !

Pfedevším dobou stálých politických, státních i společenských pfevratú,
demoralisovanou cirkvi a státy, dobou korrupce nejvčtšího stylu i duchového
osvobození. Dekorativní svét dekorativních charakterú. Skvélych, nejvýznam-
néjsich i perversních, pekelných švindléfú i protéžovaných kupčícich vrahú.
Doba velkolepá, nejskvčlejší i nejbidnéjsi, nejkrvavéjší doba tyranie a zároveň
— okamžik narození moderniho človčka. Rodí se duch republikánský, duch
moderního státu a človčk z dračí setby. Clovék revolty, silný, pyšný, chytrý,
sebeurčujíci ... rodí se moderní človék moderní vile, sebepoznani homo
universale, človék nového svčtového názoru. A pfece momentem duchového:
osvobození lidstva nastává zároveň ve sféfe výtvarné kultury neštčstí a poroba
lidstva, která se zove kult historické hodnoty a formy, formalismus, vláda
myšlenky facady, odvozený systém fronty, horizontál, vertikál a kulis a per-
spektiv. Do gotiky je vývoj organickým, nyní, náhle pčerušen, upadá, base
prirozenosti a životního účelu je ztracena a nastávají experimenty, hospodaťení
S formami jako dekoračním materiálem. I to, co bylo dosud nejvýznačnéjši
organickou funkcí, konstruktivním elementem, na kterém leží vývojová myšlenka
staré architektury : sloup je nyní „článkem“, materiálem pro dekoraci. Všechny
formace basují na tomto cinylu dogmatického pojímáni historie jako souhrnu
pojmu všeho poznáni a vzoru všeho lidského myšlení a konání.

-—. — o — i o

nitranskej. Die starých i novších prameňov sostavíl Ladislav Pauliny. V Senici 1891.

"ISLId3L ‘pues,
IDJESIA

any

| 1,

Revue Naše Slovensko 393

Soutasné rodí se, jako vždy v historii, s každým duchovým osvobozením
a vzestupem moderní protz. I pfed takovým novopečeným dožetem jako je
Angelo z Pisy musí každý pokleknouti a osloviti jako papeže nebo císače:
v oknč svého paláce ukazuje se, rozložen na zlatových poduškách a kobercích,
témér po celý den, „jako se ukazují relikvie“, a na ulici vyjíždí vždy s žezlem
V ruce.

I severan žije nyní takovým životem jako jsou jeho tehdejší dlouhé, ho-
nosivé tituly, životem, který je honosivym zdáním, okázalým Fir — den —
andern — da — sein.

Na ulicích leží kupy smetí, leckde se vyhazuje ještč hnúj pfimo na ulici
(co s nim v mčstč), pod okny toulají se krávy, bučí a chroptí dobytek, po-
valují se prasata, jež navStévuji mčšťany v jich domech, kde zíistaly dvere
otevčeny ... ale mčšťan staví sobč špatné kopie starofimské architektury,
budovy, které jsou divadlem facady, prospektem, kulisou a dekoračním ná-
bytkem zároveň. Bouti se proti Rímu, ale potají touží a sní po oné teplé zemi,
kde není ledu, snéhu, vichric, kde slunce je zlatové, kvéty jiné, nebe jiné...
po oné zemi, kde každý kupec umí latinsky lépe než faráf na severu, odkud
pricházejí cizinci imponujicí svou elegancí a společenskou jistotou (ktefi každého
oklamali), kamenníci královi, ktefi dovedou vytesati z pískovce takové parádní
hlavice a úžasné jemňoučké tretičky, nemálo včtší jak hlavice špendlíku...
odkud pfichazi vzácné ovoce podivuhodné chuti, Šperky, skvčlé drahé látky...

lil.

Slovensko je pčedevším popfenim a vysméchem všem béZnym historickým
theoriím, béZné logice historie a populárního pojetí déjin, disponovaného na
„obrazy z kulturních déjin“, na renaisanci, barok, rokoko, klasicismus, nebo ne
již ani na komplex dobový, ale pfimo jen na nékolik momentú, osob a legendy,
poetické pravdy. Nechť si v palacich a zámcích jakkoli morálné nebo ne-
morálné hráli a v méstech dilettovali — — Slovensko nepoznalo této osudné
srážky dvou svčtú a kultur, severu a jihu.

Zde je kultura nezirritována, zde je Reinkultur. (Zajdete-li
si do Čičman, najdete tu ještč pohanské pľežitky, ne snad jen formální již,
ornamentální jen. Nad štíty a vchody dfevénych domú a chalup Čičmanú
spatňíte podnes pohanské ochranné búžky, téhož lineárního, ornamentálního
typu, jak je ryla a formovala doba pfedhistorická. Nedomnívejte se však, že
nčkdo z vás, nčjaký černokabátník, ptiméje Čičmany i jen k slúvku o nich!)

Leč hovorme instruktivnéji.

Všeobecný pomčr k lidovému umční a životu rustikálnímu byl prili$ dlouho
pouhou koketerií mčšťáka s druhou kulturou „životem idylickým“. Do nedávna
ještč chodili inteligenti na Slovensko „oprostit se“ a kaziti svým prikladem
slovenské studentstvo, inteligenci mistni. Na Slovensko pficházelo se jako k lidu
z hollandských obrázkú, do lidové krčmy, jako k nčjakému hmyzu, holoté.

394 Revue Naše Slovensko

Co bylo u Slováka, který pro svou nešťastnou prevahu racové citovosti zústane
pro vždy poroben všem némeckym židúm a spekulantúm, otevrenosti citú
a smyslú, temperamentu, elanem a vervou racy, prebytkem, explosivností, vý-
buchem a pfekypénim: slovenské gulání, považováno lidmi intektuelními za po-
tčebu „vyžití“: imitováno vnčjšné, nucené bylo jen sprostotou, racovstvím.

Nová etapa nového kollektivního pomčru k Slovensku, nereálná, fantastická,
ale širšího, naléhavčjšího zájmu, nastává obsahovou popularitou díla Jožy Uprky
a ohlasem politického života uherského Slovenska. Pomér nevécné, nepfi-
rozenč a neuprimné folkloristický a pohodlné, sentimentální vztahy na velkou
distanci. Všechna typičnost života Slovenska spatfovdna v rejích, poutích,
písničkách, nekontrovatelném, otreném, triviálním pojmu populární „maleb-
nosti“, barvách a „barvičkách“, ,zpivajicich veselím“, slováckých gatích,
sukních, fáborech, šátcích až po keramiku a kraslice. Nanejvýše si zajeli do
Luhačovic. Zde spatrili toho neb onoho ablegáta, horovali pri vínu nebo vodé,
pekli na rožni berany s romantickým védomim moderních Janošíkú : a dokonce
i cestovali: na den do Trenčína nebo do Píšťan, a večer nazpét s podivem,
že ani jednoho drotara nespatrili (drotafi se totiž vrací domú až po sv. Vaclavu).
Lehk tchodnikim klamat takové konsumenty objekty novými s báječnými
starými daty, falsifikáty a nepravdivým náfkem, že není již ničeho více...
Lehko mnohým obchodníkúm mezi maliti jezdit na Slovácko fotografovat jen
a fabrikovat doma obrázky — každý kfiklavý, pestrý a prodejný — každý
„slovácký“.

Nejdfive bylo treba protestú a korektur.*) O néco více a néco jiného
jde zde než o folklor, kroje, talífe a džbánky. O Zivot racy, monumentální,
tvrdý a hofce krásný... a i širší než Slovácko Úprkovo. To je Slovácko
prvé, Slovácko nížin. Hned dvé hodiny cesty za Hroznovou Lhotou, dvč hodiny
na jih, máte docela jiné Slovácko, ptivodnéjsi, archaissičtéjší a nebarevné,
vážné plastické, kamenné...

A za hranicemi, za kopanicemi treti, na Détvé, v horách čtvrté...

Čím je českému človčku Slovensko?

Proč jsme tu spávali po krčmách, četníky sledováni chodili dny a dny
pčšky, po horách i po mizerných silnicích uherských, cesta necesta? Proč
jsme pfes nebezpečné pozavírání, prese všechno varování „páni velkomožni“
zase preca došli?

Proč jsme se navrátili jako rozkolníci?

Proto: Není pro českého ducha krásnéjšího a významnčéjšího útočištč a
atmosféry, jež by více sílila, výšila, více jistoty dala, více zúrodnční. Na Slo-
vensko se jde pro poznání, porozumčt sobč u náležet sobč. Slovensko je zem,
kde je více zjevú vččných než dočasných a velké, vččné harmonie budí a

*) Viz Edgarovy studie v „Revui moravsko-slezské“: „Slovácká architektura“,
„Akce ku podpofe a obrození domáckého prúmyslu a lidového umční“ (roč. IIL), „Cyril
Mandel“ (roč. IV.).

Revue Naše Slovensko 385

rozvíjí. Nechápu Českého umčlce, který není jen pouhým človčkem artistriím,
nýbrž élovékem kultivovaných smyslú a živého, včelého duchového a citového
života, který by se nevrátil z této zemč, kde proud vččnosti plyne tak silným,
prudkým tokem, z téchto krajin, zalitých, pohlcených dechem. hor a obrovských
obzorú do naší kultury, našeho života jako rozkolník, pfedpodstatnén, s nofkym
vnittnim osvobozením.

Nemožno nevidéti, jak vše roste zde zákonné a volné po své nutnosti, po
svém vlastním zákonu: oproti našemu rozpolcenému, rozdrobenému a zmate-
nému životu kosmopolitickému stojí zde život a element racy se svoji tradici,
silou a kouzlem pfíčinnosti své atmosféry, život púvodní ryzosti. Nemíúžete
necititi, kde leží centrální síly a podmínky samobytnosti, vnitrni osvobozené
harmonie — nemôžete nepochopiti, nepoznati, co vše je v našem vývoji. a
kulture fikcí, povrchností, nedostatkem hlubšího názoru. net

Takovou Skolou je pro nas Slovensko.

Nevim, kolik je nás — ale vidíte pánové, že neimitujeme,
nesedlačíme, neslovačíme, a nežádáme po nikom, aby slo-
vačil. Jdeme po téže cesté vývoje, nemúžeme jinak; ale
obsáhli jiné obzory, než které zná momentánní všeobecná
direktiva vývoje a od té chvíle máme své krizovatky, od té
chvile nedovedeme více resignovat, prestat na tom, co je
dobovým, dočasným omezením.

Opakuji: Zde je kultura nezirritována, zde je Reinkultur, zem a race, která
zústala po dnes severní, slovanskou antikou. Severan, nechť je již vzdčláván
a kažen jihem, je naposled domovem jen ve svych lesich, ve svých vichricich,
zdravém, čistém vanu svých polí, a Slovensko ukazuje nám, jak žil a vyvijel
se sevefan bez pokušení jihu, nezirritován, s hlavou a myslí svobodnou, a
volnou, neobalenou, nezamotanou fikcemi kultury, bez katastrof a defektú stylu
dvou kultur, severu a jihu. (A nejen sever, i jih má tuto otázku dvou kultur :
Proč italská kultura dalmatských mčst nezasáhla také na dalmatský venkov,?
Proč je mezi Slovenskem a dalmatským venkovem tolik frappantních analogií
v pojetí života, kroji, celé kultuče? — pres to, že vzájemné styky Dalmacie
a Italie, pčedevším Benátek jsou od XII. století velice živé.)

Béh života je jiný: Slovák nezná dogmat a fikcí klassického vzdčlání.
V jeho lidové umční nezasahují cizí vlivy technické, pčedevším italské a Orientu
(precisovat je není dnes jeSté dobfe možno), ale podnes je ještč autochtonní,
nezná jiné ústavy než ústavu svého vlastního života, tak zústává a je, v zá-
kladním smyslu vývoje, po zákonech technických a stylistických, stále moderním.
Vliv druhé kultury, jihu a západu mohl by nejspíše dominovati na poli církevní
architektury, a prece neexistuje všude, kde lid staví sobč své chrámy sám,
ani zde. Tak ve Vrbovci (Nitranská stolice) staví si r. 1590 chrám z „tvrdého
staviva“ (kamene), který nevi ničeho o suuéasném renaissančním stylu, #), který

*) Data prvých severních renaissančních památek: V Ingoldstadtu náhrobek z r. 1495
(Gróschel, Die ersten Renaissancebauten in Deutschland), v Mor. Tfebové č portál s vytesa-
nym letopočtem 149 atd.

5 26%

396 Revue Naše Slovensko

je v celé své struktufe, zjevu i interiéru zcela nedobovým. Když již v Evropé
je vývoj u konce, stagnuje, není více historie, na Slovensku povstávají stále
resultáty vývojové, pro které není príkladu. V Evropč je chrám jako úkol
architektonický v XVIII. století dávno již pouhou veľkou stavební konvencií,
která nevyrústá z interiéru, pro potčebu jeho, ale pro navyklý, nepozmčnčný
stylistický útvar, ale na Slovensku, v Oravské a Liptovské stolici (mluvím jen
o tom, co znám, proto omezení na dvé stolice) buduje sobé lid chrámy, které
jsou stále volnou a rozmyslnou tvorbou, umčleckými činy. *)

Ony velké omyly historie: renaissance, barok, rokoko, klassicismus jsou
na Slovensku nemožny. Slovák nemusil o svou samobytnost zápoliti. Jeho život
je rolnický a pastevecký (ješté dnešní generace pásla na šírých pláních, past-
viskách, den neden, tma netma, hordy koní), a jako život jeho, tak i úprava
jeho života, dúm, architektura, umční nemohla býti exponentem motivú fiktivních.

Nemúže býti módy, jež by jej ošálila, jež by ničila jeho smysl logiky,
čistotnosti a ryzosti. Žije a vyrústá docela tak volnč, samozfejmč jako sama
príroda, strom, klas, chleba. Nikdy nevybočil z hranic, jež mu položeny tradicí
a typem, charakterem, púdou, podnebím. Jako pfedchozi jeho generace žije
príliš intensivnč po své vnitfní harmonii, s prostosrdečnou otevfenosti smyslú
a citú, Zivotem nekomplikovaných životních rytmú a živý soubur tradice, pod
kterou se rozviji, a duše racy fídí a určuje jeho myšlení a osud, hranice života,
které múže prekročiti jen za cenu neladu, dissonancí, rozvratu nebo pňímo
úpadku a zkázy. Zde nebylo treba hledati sobč nejdfive pravý osobní pomčr
k životu, varovati, volati: ano, smýšlej tak, ale smýšlej tak s celým svým
osudem, celou svou osobností, vlastním osobním pomčrem, osobními vztahy:
Nikdy nebylo jeho pojimani života dogmatické, fiktivní, konvenční. Pro jeho
napínavý, úporný život, v kterém není motivu zdání, pro jeho komory, sednice,
černé kuchynč, prísténky, výstupky, sýpky a stáje, nemá renaissance, barok,
slohy aristokratické a dekorační, facádové, pražádného reálného významu. Pro
olováka, který se divá na biologii života tak klidnč, pfirozené a prakticky,
nebylo tfeba propagátorú oné jednoduché pravdy, vyslovené r. 1597 Baconem:
„Domy se budují proto, aby se v nich bydlelo, a ne na podívanou: dejme
proto užitečnosti prednost pfed soumčrností, leda možno-li dosíci obého“.
Nikdy nechtél býti starý, typický selský dim nččím jiným nebo více, než čím
je, a nikdy nebyl stavén s forcirovanou snahou „po starém“ nebo „moderním“,
nýbrž prosté pro své potfeby, pro svúj účel. Nikdy nebyl zde vylučován,
zastírán nebo odstrkován pro effekt zdani žádný životní účel. Celým tajemstvim
fidové architektury je harmonie, vyrovnanost života, na které vývoj archi-
tektury stojí a s kterou padá. Slovenská tradice, vždy všená a praktická, která
myslila za stavebníka a s ním, vidčla smysl architektury vždy jen v základních
podmínkách existenčních: užitečnosti, účelnosti, službé všech funkcí hospo-
dáfského domu. Tak stala se slovenská lidová architektura harmonickým re-

_—_———-

% 1

9 Emil Edgar: „Zwei Kirchen und die Architektur“ (Katholischer und
protest. Kirchenbau in Bôhmen und Máhren) Vídeň 1909, Schroll, str. 30, 31.

Revue Naše Slovensko 207.

sultátem myšlení a práce celých generaci, celých staletí pevné sevrenym,
životným, dokonale vyvinutým typem, který byl-kdykoli znovu formován a
modifikován, vždy bez mezer a nedostatkú a vždy schopen dalšího vývoje,
protože vždy byl jen stavební organisací potreb života.

V našich méstech, kde jsme tuto basi pfirozenosti a tuto harmonickou
tradici dávno ztratili, nastupuje vývoj moderní architektury po dobč nejúpad-
kovčjší, stylových rekapitulacích, jako oponent, nová vývojová církev bofíci
a bojujíci.

Moderna je pfedev3im pňevratem a očistou: proto je nejdčíve, nežli dojde
k základním podmínkám a možnostem vývoje: k pfikazu konstrukce a abso-
lutní účelnosti, pfemčnou ornamentu. Jako každá mezinárodní evoluce byla
kosmopolitickou a podnes se neaklimatisovala po domáckém duchovém pod-
nebí. Pro rozkolníky bylo o významu, povinnostech vývoje moderní architektury
dávno rozhodnuto, stejnč tak, jako pfedpovédéno již r. 1767 (Herder: Frag-
mente fiber die neuere deutsche Literatur) o klassicismu a romantice, co je na-
posled povolanéjší: „Kdyby bylo (Némecko) vedeno pouze dobou ruky po
niti své vlastní kultury: nesporno, že naše myšlení bylo by chudé, omezeno:
ale vérno naší púdč, jejím pravzorem, ne tak znetvofeno a rozbito.“

Historie se opakuje: není tradice, není elementu rodné síly a intimity,
není duchové lokality. Poznani, kterému nemohli rozkolníci unikati nepozor-
ností, povrchností. Rostli tiše v ústraní odkázáni jen na ohlas a sympatie téch,
jež hledají osvobození z neladu, dissonancí zabčhlé soudnosti kosmopolitického
vývoje, jehož vzrúst, pčezírán hlubším názorem, a z vyšších vrcholkú myšlen-
kových než jsou dnešní resultáty jeho, je neosobní a mechanický.

Prožíváme již vývojovou krisi moderní architektury, pro nás jeSté vice
aktuálnéjší, trapnéjší a nebezpečnčjší, že naše vývojová fronta je nepatrná,
exponentú vývoje tak málo. Pravda je v naší sklenici vody, v našem umč-
leckém Zivoté vždy hrozná. Taková: Máme více architektú titulových než-li
faktických architektň, jež dčkují svému lokálnímu významu více místu, na které
je naše umčlecká politika postavila a svému významu společenskému než-li
svému umční. Talenth ornamentálních, dekorativních máme dosti, ale talenty
silného, určujíciho architektonického citéni jsou nás vzácnost.

Proto pociťujeme neštčstí momentánní krise tím naléhavéji bolestnéji. Není
dosti architektonického citéni a védomi, široký život není ješté novodobými
vývojovými tendencemi dosti prostoupen a púsobení negativní, negace, zápor,
ztrácí již na svém prozatímním významu : co bylo zprvu cílem a celým smyslem
vývojové existence, vývojovou nutností je dnes stagnací, násilnou doktrinou,
hrozí nebezpečím nového formalismu.

Proto nastává, jako vždy, kdy tfeba nových ideí a mocností positivních,
nová etapa rozkolnikú, etapa téch, jichž vývojové disposice dávají nové plus,
nové nuance, kladnou odpovéd na nové otázky postupu — tam, kde vývoj
konči bezradností, úzkostí, radost, nadéje, vitéznou odvahu. Vyrústají jako
nutnost vývoje a historie ve všech zemích, jak na Moravč, tak i v Polsku,
Rusku, Norvéžsku, bez úmluv, bez programú, jako odpovéd tužbám po smíru

398 Revue Naše Slovensko

a ladu, po nových metách, nové, osvobozující kráse a je otázkou osudu vývoje
a národní energie, kdy pochopí své rozkolníky, zda okamžité, drive, či pozdéji.
Opakujeme jen: [sme rozkolníky proto, že nemúžeme jinak. Jako kulturní
cizozemci jsme na matefské púdč ztroskotali: proto krise. Obsáhli jsme jiné
obzory, než které zná momentánní všeobecná direktiva: proto naše kňižovatky,
proto nedovedeme více resignovat, pfestati na tom, co je dobovým, dočasným
omezenim.

Vyslovíme-li na Moravč jméno Dušana Jurkovite, nejde jen o jméno
jednotlivce; vyslovujeme zároveň naše idee a disposice vývojové. Jménem Dušan
Jurkovič odpoviddme sobč na otázku po osudu naší tradice a kontinuity, po
osudu naší racy a púdy na mapé historie umční, a naší vife v náš vzrúst,
vífe v harmonický, samobytný, vysvobozený, vykoupený život. *)

v .

"UKÁZKY Z BÁSNÉ JÁNA BOTTU: „SMRŤ JÁNOŠÍKOVA“.

ÚVOD.
O! city moje, iskry hromové! Hej! a vieme my jeden kraj kdesi,
o čože robíte taký shon? kde nás iste prijmu radi:
Veď vás už idem v slzách i slove pôjdeme, mamko, v slovenské lesy,
z úzkých prsú vypustiť von! v ten svet p:kný bujnej mladi!
Ej hej! vypustiť — ach! ale ako? Tam už zďaleka jedľa šedivá
"vy rozkoše, žiale moje! náruč proti nám rozpína:
keď to od srdca k srdcu deľako — „sem sa, sem!“ vľúdne sa k nám prizýva,
a tým svetom tak chladno je! „veď sme my blízka rodina!“
% Keď nemá slová — šatočky súce, Na mäkké lono si nás usadí,
_ pre vás, deti, úbohá maf! zavinie do tieň-pláštika,
Či vás v zodraté prózy onuce, povesťou bájnou 0 Svojej mladi
vás zlatovlásky, mám odiať? v sen milučký učičíka.“ —
_ Nie, radšej zhyňte v srdci zavreté, Jaj! deti, to tam zakliate lesy,
do kapky krv vypite mi, — tam mne vy večne zaspíte!
než by ste maly žobrať po svete, „Neboj sa, mamko, však nás raz vzkriesi
neznané blúdiť po zemi! lastovička na úsvite.
„Netráp sa, mati, 0 naše šaty, Abo donesie Pán Bôh k nám včielku,
len košieľky nám daj biele: abo dcéru šumiacich hôr,
však dobrí ľudia budú nás znati čo spevné ústka pritkne nám k čielku
po hviezdach zlatych na čele. a na ruky pojme nás hor.

*) Poznámka redakce. Otisknutím článku Emila Edgara z olomuckého „Pozora“
neminime nikterak dotýkat se moravských vnitinich umčleckých záležitostí. Uveťejňujeme.
jej pouze jako ocenéní slovenské architektury. K poznámce této nutí nás výtky,
kterych se nám dostalo primo i nepčímo (Moravsko-slezská revue, Čas, Pozor a četné
osoby z kruhú moravských) pro uvefejnéni článku „Provalme hráze“ od p. Q. M.
Vyskočila v 6. seš. „Našeho Slovenska“. Článek chápali jsme jako čistč náladovou črtu,
subjektivní dojmy chvalné známého literáta. Nesouhlasime, že by Morava pfekazela bližšimu
styku se Slováky, ba považujeme Moravu za pfirozené a historické pojitko Čechú a wigan

Revue Naše Slovensko

Abo nás zbudí dupot jeleňov,
čo na čistý idú potok:

abo, čo chodia horou zelenou,
bystrých chlapcov duniaci krok.

„Kto to?“ — No, — fafa! či nás neznáte ?
Veď sme my tiež tak ako vy

shodily biedy jarmo prekliate,
poddanstva striasly okovy!

„Tak? tedy dobre, to sme si svoji“ —
povedá — „pôjdete s nami!“ —
„A my pôjdeme s nimi po zboji
hore dolu dolinami. —

Neboj sa, mamko! dobrí to ľudia,
bárs sa ich ten svet aj bojí:

keď i v zápalo časom poblúdia,
krajšie to, než hniť v pokoji.

Nesúď ich! Čistá duša ich mladá —
bárs aj zbroj krvou sfrkana.

Mladosť každého objíme rada,
kremäá hada a tyrana.

Nehaň ich! To nie rytieri draví
krajov, kde slnko zachodí:
to nie východu vzteklé ohavy:

to voľné deti prírody.

Horí ohník, horí, na Kráľovej holi,
Ktože ho nakládol? — dvanásti sokoli.
Dvanásti sokoli, sokolovia bieli,
akých ľudské oči viacej nevidely!
Dvanásti sokoli, sokolovia Tatier,
ako by ich bola mala jedna mater:
jedna mater mala, v mlieku kúpavala.
zlatým povojníčkom bola povijala.

To sa chlapci, to sa jak oltárne sviece,
keď idú po háji, celý sa trbliece.
Košieľky zelené, striebrom obrúbené,
klobúčky obité, orlom podperené,
valaška, karabín a pištoliek dvoje:

to sa chlapci, to sa, potešenie moje! —
Keď vatru rozložia na hronskom pohorí:
v dvanástich stoliciach biely deň zazorí.
A keď si ood zeme chlapci zadupkajú:
dvanástim stoliciam žilky zaihrajú.

Hoj, a keď nad hlavou palošík im blysne:
to až hen v Budíne srdce pánom stisne!
Hory, šíre hory — to ich rodné dvory,
hole sivé hole — to ich voľné pole —
a na tom Kriváni zámok murovauý :

399

Hrdí, jak ten ich Kriváň vysoký,
veselí, jak jarné pole:

smelí, jak tie ich hôrne potoky —
a jak vetor svojej vôle.“

Oj vetor, víchor širokej vôle

v prsiach mladistvých zrodený! — —
On s sebou nesie deti sokolie,

nesie, nesie — ku Sibeni.

„Ej, počkajže len, keď noc stoveká,
noc pcroby raz sa ztrati —

keď v svetle pozná človek človeka,
ľudia prerečú odkfati!

keď sa im mladé krýdla rozviažu,
ich let mrákavy prebrodí:

oni, sokoli, svetu ukiažu
cestu ku slnku svobody!

Nebanuj, mati, s tou chasou mladou
musíme von v svobodnú diaľ!

S Bohom! — Čujeme huk vodopádov,
pieseň chlapcov s vysokých brál.“

Tak len necháte tú chalup úzku —
idete ta hľadať drusov?! —

Choďte! Však vy tiež raz na motúzku
odvisnete kritikusov!

ktože tým pod slnkom voľne žiť zabráni?!..
A ten ich kapitán, to je len veľký pán!
Perečko belavé, červený doloman;

Keď ide po hore, ako ranné zore,

keď ide po lese, celý svet sa trásie!

Od Tatier k Dunaju ľudia si šepkajú:
Ber, pane, tie dane, však prijde rátanie.
Ber, vlčko, však ty to zaplatíš raz Kožou!
nezvieš z kiaď, iba keď zblysne dvanásť nožov:
„Stoj ! tisíc hrmených!“ — vyskočia desiati —
„stoj! — daj bohu dušu a chlapcom dukáty!“
Nad hlavou paloše, na prsiach pištole:
„Sem, pane, tie zdrané slovenské mozole! “—

Od Tatier k Dunaju siroty spievajú:
Dajže, Bože, šťastia hôrnemu šuhaju!
Šťastia, Bože, sťastia, z rána i z večera,
a to takou mierou, ako nám on merá.
Merá nám on, merá dukáty z klobúka,
červenú angliu od buka do buka.

Nad horou na skale perečko se belie:
kloňte sa chalupy, traste sa kaštiele!

400

Bo koho s" Jánošík na paloš načiara,

tomu nespomôžu ani tria cisára:

a komu odpíše lístoček trirohý.

toho nezachráňa múry do oblohy.

Raz junák zapískne — z dvanásť pušiek
blyskne:

druhý raz zapískne — tisíc chlapcov zvyskne;

tretí raz zapískne — šabličky zazvonia

shora od Považia, shora od Pohronia —

a jedným sa hlasom ozvú štyri strany:

„My sme u nás doma — my sme tuná páni!“

Horí ohník, horí — nie jak voľakedy —
a okolo ohňa desať chlapcov sedí.
Sedia oni, sedia, do ohnitka hládia —
do ohníčka hlädia, slovka nepovedia.
Len keď bor zašumie, keď vetor zaveje —
skočia — zavzdychajú: „Jaj naše nádeje!
Janičko, Janíčko, ty naše slniečko!“
Čakáme na teba sťa na ten deň z neba.

Padá rosa, padá za bieleho rána,
plačúci paholček ovečky zaháňa:
Dolu ovce, dolu, dolu dolinami,
veď už viac Jánošík nepôjde za vami!
Dolu kozy, dolu s lej vysokej skaly,
veď vám už ti páni Janíčka zlapali !
Zlapali, zlapali sťa vtáčka na lepe,

keď valašku zamkli sedem dvermi v sklepe.

A jeho obstali i shora i sdola,
sťa tie čierne vrany bleleho sokola. —

Jánošík za stolom vínečko popíja —
a pohon zo štýr strán biely dom dobíja.
Jánošík, junosik, obzriže sa hore:
už je kolo teba drábov celé more, —
more šíro, more a ty malý kameň:
„Poddaj sa, Jánošík, veď ti je už ameň!“ —
A čo by vás, Nemcov, bolo za tri svety,
to ste Janitkovi iba pod pol päty.
A čo by ste s neba, ako dážď pádali,
to ste Janitkovi len pod palček malý!

U dverl sekery, v oblokoch pištole:
„Hej, veru neujdeš, pekný náš sokole !*
A čo by ste strely búrkou doň sypali:
ešte pre Janíčka guľku neuliali.

Čo fat doň budete, ako v hore do pid,
košelečka jeho krvou nezamokne.

Jánošík si ešte popíja pomaly —
a pohon sa naňho dvermi dnuká valí:

Revue Naše Slovensko

Svitaj, Bože, svitaj, Ze by bolo ráno,

aby nás ohrialo slnko maľovanô!

Už vatra dohára jak obetná žiara,

a chlapci sťa sochy okolo oltára,

sedia oni, sedia, do ohníčka hlidia —

do ohníčka hládia, slovka nepovedia.

Už plamenček malý, — už len blysk slabušký

na nich sťa na hroboch svätojanské mušky:

už i ten plamenček pomalu shasína —
už temno, už ticho, Jak v stred cintorína.
A kdesi čo zvolá, ako nadzemská moc:
„Jánošík lapený! — Šuhajci, dobrá noci“

Zahučaly hory, zahučaly doly —
zanôtili chlapci: „Boly časy, boly:
Boly časy, boly, ale sa minuly —
po maličkej chvíli minieme sa i my!
Keď sa my minieme, minie sa krajina,
ako by odlomil víštek s rozmarina ;
keď sa my minieme, minie sa celý svet,
ako by odpadol s červenej ruže kvet,“

„Chyťte ho!“ — No len, no! sadkajte sl málo
ešte mi tu kvapka vinecka zostalo!

„Chyťte hol“ — Ktože to? ty Gajdošík zradný?!
Ty zradca? -- teda ty samý prvý padni!
A tu jedným chmatom oddrapí roh stola:
zafundží — a zradný Gajdošík mrtvola.
Janík zpoza stola ani len nevstáva

a tí dnu naň kypia, ako divá riava:
„Nebojte sa chlapci! Smelo sa doňho len!
Však nás je tu tisíc, a on je len jeden!“
Tak tedy? — dobre, no! — zahrajú v ňom žily:
Hrmien bôh! koľko vás ide do pol kyly?!:
Jednu rúčku v pravo, druhú vystre v levo:
a už drábi ležia, ako v bani drevo.

I bol by už Janík na svobode býval,

keby sa na neho zlý duch nebol díval.

No, baba, babečka zavreští s prípecka :
„Podsypte mu hrachu, budete bez strachu!“
Nasypali hrachu pod jelenie nôžky:

hneď mu dali na ne centové ostrôžky.

Ale sa Jánošík sotva popohýna,

už mu putá spíchnu sťa dáka škrupina:
Hoj, tisíc prabohov! vy galgani spilí —
zjete si to hneďky, čo ste s navarili,

Iba raz zpakrukou dokola zatočí,

už siedmim lapajom stípkom stoja oči:

len raz sa činčierom dokola zaženie,

už to všetko leží sťa zbité osenle. —
Darmo doň rúbali, darmo doň strieľali,
darmo, predarmíčko jak do žuloskaly.

Na zťiceninách Trenčína.

nách Lietavy

Na zficen

Hammam v Trenč. Teplici.

Vršatec.

Revue Naše Slovensko 401
Janiček, zbojnitek, samopašné dieťa!

Kebys’ bol nezbijal, nemučili by ťa.

„Zbíjal som ja, zbíjal, boj za pravdu bíjal,

čiernu krv tyranov trávniček popijal;

zbíjal som ja, zbíjal sedem ročkov v lete:

a vy že od kedy ten biedny ľud drete? 1“

Jánošík, junošík, máš ty zlata mnoho,

povedz nám, kde ho máš? — „Čo koho dotoho?

Kde ho mám, tam ho mám, v tajných sleňach
Tatry,

však sl ho ten najde, komu ono patrí.
Nebolo to moje, nebude to vaše —

len toho, Čo šabľu za pravdu opáše!l“ —
Jánošík, junošík, máš veľké poklady:
vymeňže si, vymeň ten svoj život mladý!
„Vymeniť? — a načo ? vy psohlavci vzteklí!
Nie! — teraz ma zjedzte, keď ste ma upiekli!“

A bol by už Janík na svobode býval,
keby sa na neho zlý duch nebol díval.
No, baba, babečka zavreští s prípecka:
„Rúbte mu do pása, tam je jeho spása!“
Tu naraz sto pušiek doňho zahrmelo,

tu naraz sto šabieľ hromom doň udrelo:
no všetky tie šable, no všetky tie strely
nazpäť vám od neho do vrahov udrely.
Len jedna krivuľka, čo zpakruky švihla,
čarovnú mu Žilku v opasku prestrihla:
„Hej, ta ste mi dali, čo ste mi dať mali!“
už junák Jánošík jak ten chlapček malý.
už mu rúčky, nôžky v putá okovali.
Bodaj teba, baba, čerti boli vzali! —
Jánošík, kapitán, bol gi jak tulipán,

ale ti už svlečú ten pekný dolomán,
dolomán červený, zelenú košeľu:

jaj! beda, prebeda, veru ti podstelú.
Veru ti podstelú na britvy, požiare:

len bite, len tnite, veď vás Pán Bôh skara!

Dolu ovce, dolu, dolu dolinami,
veď už viac Jánošík nepôjde za vami:
dolu kozy, dolu s tej vysokej skaly,
veď vám už pre Janka stužku usukali.

II.

A sotva sa tie kvety v čiernej tme ztratily,
už hlas známy zastená z hlbky tej mohyly:
„S Bohom!“ — A deva „S Bohom!“ vzdychne

jak ozvena

Noc je. Spí čierno mesto sťa ten tyran starý —
spí, spi, no strach jak mura sedí mu na tvári,
hriechy dňa všetky v tmavom ukryté závoji:
len jedna veža nad ním sťa žaloba stojí.

Stojí, strmie výš a výš hor v temnú oblohu,
zdá sa čiahať až hore k nohám Pánu Bohu.
I to celé okolie v smrtnom spánku leží:

a ako kvet podťatý padá na kolená.
Tým slovom dolu padá, tým i hore vstáva,
v tom slove jej časný hrob — i jej večná

len jedna duša bdeje kdesi v čiernej veži. sláva:
Spi, snivaj, ľud nevoľný — môžeš si spať S Bohom! na dnes dobrú noci Tam s dvoch
zticha: koncov zeme

však jeden tu za všetkých v ťažkých pulách na ráno si, milý môj, dobry deň povieme.
vzdychá. S Bohom! na dnes dobrú noc! „Bôh si dá

i tebel“
I zrazu sa vychytí jak duša do nebe.
Letí, letí, ulieta sťa dáka bohyňa
a za ňou sa ozýva pieseň labutina:

A kto tie vzdychy Cita, kto tie bôle slúcha?
Všetko, všetko zaspalo — dokola noc hluchá.
Čo to? či to lúč dáka, či to vtáča bielo
na okno čiernej veže tíško doletelo?

Či to anjel poslaný s palmami pokoja?

Či prišla, mftvy ľud môj, k nemu duša tvoja? Dunaju, Dunaju, milý môj šuhaju,

počkaj len máličko, veď za mnou volajú.
Počkaj milý, počkaj aspoň len trošičku,
že sa eSte obzrem na svoju mamičku!
Moja mať, moja maf! čože máš slzy liať:
na to 8i ma mala, aby s ma vydala.
Mala si ma, mala, ale s" nesnívala,
komu si ma, komu, mamička, chovala!

Janičko, Janíčko, ty moje srdieško —
ohlás sa, kdeže si, nesiem ti perečkol
Nesiem ti perečko v svojej pravej rúčke:
jaj beda, prebeda, už sme na rozlúčke!
Jedna cesta hore, druhá cesta dole:
kdeže sa sideme, biely môj sokole?

Ty si ma chovala bielemu sokolu,

I púšťa dnu okienkom kvietky faliové,
a on ma zanechal na širokom poľu:

I načúva schýlená, čo jej milý povie.

402 Revue Naše Slovensko

na širokom poľu vybral si ženičku, tie dunajské rybky keď sa o mne zvedia,
vybral si on inú — čiernu šibeničku. tie mňa, svoju paniu, od ľúbosti zjedia.
Žeň sa ty len, milý, keď ti taká vôľa,
však som si ja našla iného sokola, —
ženi sa len, ženi ešte tej jaseni,

veď za to nezvädne venček môj zelený.
Nezvädne, nezvadne, ani neopadne:
zasadím si ho ja v tom Dunaji na dne.

Dunaju, Dunaju, ľúby môj šuhaju,
počkajže len ešte, veď za mnou volajú.
Ostávajte zdravy, vy domové prahy —
nekročia viac cez vás moje biele nohy:
ostávajte zdravy, vy domové kľučky —
nebudú viac na vás moje biele rúčky.

Mati moja, mati! čože máš plakati? Ej, ma môj mileny inakšie kaštiele,
Veď mne tam nebude ťažko privykati. kde ká budú chodit moje nôžky biele,
Keď sa mi môj milý sladko prihovorí — budú sa prechodiť zo dvora do dvora:
zabudnem ja ľahko na tie vaše dvory: od Váhu, od Hrona do Čierneho mora.
keď ma raz objímu jeho prajné rúčky — V tom za horu zapadla jak hviezda letiaca:
zabudnem ja ľahko na ten svet celucky; nikto jej viac nevidel krem toho mesiaca,
a keď on poľúbi moje biele líčko — len on, chudák, čo o tom nepovie nikomu,
zabudnem, zabudnem na teba, mamičko! — — samotný ju sprevodil do nového domu.

Nikto o nej viac nečul — len tie bralá lesné,

Dunaju, Dunaju, švarný môj šuhaju, tie sa ešte tam lúčia s ohlasom jej piesne:

počkaj len máličko, veď za mnou volajú.

Sestričky, družičky, ostávejte zdravy, Otvárajte bránu peknú, maľovanú,

už mi snímať idú zlatú partu s hlavy. že si ja nezlámem venček z majoránu.
Tie dunajské vlnky pekne krásne nôťa — Mladý zať, mladý zať, snímajže ma rúče,
tie mi tam vypletú stužočku z vrkoča: že si ti neztratím od pokladu kľúče. —

JÁN BOTTO je jednou z tých vzácnych postáv našej literatúry, na ktorých zakladá sa
dobrá povesť slovenskej poesie. Narodil sa 27. januára 1829 na Vyšnom Skálniku v Malom
Honte, na Rimavskej doline, v roľníckej rodine, ktorej členovia boli napospol obdarení, du-
chovne rozvití ľudia. Do škôl chodil v blízkych Ožďanoch, potom v Levoči. Pavel J. Šafárik,
ktorý študoval v prvom a druhom desafleti XIX. stoletia, pozdejšie s ošklivosťou hovo-
rieval o uhorských školách pre ich „divokú nekázeň a surového protislovanského ducha“,
národné povedomie u Šafárika prebudilo sa tak, že v Kežmarku zvláštnou náhodou dostal
sa k spisom Jozefa Jungmanna a Boh. Tablica. O tridsať rokov, keď už Botto chodil do školy,
nebolo lepšie, ešte zhoršilo sa, podľa toho, ako vzmáhaly sa maďarisačné snahy, Levoča
však od druhej polovice triadsiatych rokov bola príťažlivá pre mladých Slovákov: tu účin-
kovali ako professori Michal Hlaváček a Pavel Tomašek: roku 1844 do Levoče prešla
slovenská mládež i z Prešporka, keď tam Ľudovítovi Štúrovi zakázali po slovensky učiť.

Botto Levoči ďakoval svoje národné prebudenie. Po príchode prešporských vysťaho-
valcov slovenská mládež tu veľmi vážne, až prisne pripravovala sa pre život. Spravovať
ju, v usrozumení s prof. Hlaváčkom a s predstavenstvom levočských Škôl, Slováci vystrojili
Jána Francisciho, ktorý v Prešporku už bol zavfíšil svoje študia. Mládež duchovne krmila
sa Hollým, Kollárom, Šafárikom. V schôdzkach Slovenského Ústavu zo starších Študentov
kto čo najlepšie vedel, to prednášal ostatným: pritom Suhajci hľadeli vynikať i prísnymi
mravy. Bude treba zistiť, kedy Botto prišiel z Oždian do Levoče, tak sa zdá, že už po
prešporských vysťahovalcoch, asi v jaseni 1844. Roku 1846, pod menom Janka Maginhrad-
ského, už vynikal v takzvaných zábavníkoch levočských, („Život“, „Holubica“, ,Povazja‘),
do ktorých mládež vpísovala i svoje literárne pokusy i sbierky prostonárodnej slovesnosti
slovenskej. Pavel Dobšinský, tiež levočský žiak z tejto doby a potom v živote azda naj-
dôvernejší priateľ nášho básnika, zaznačil, že hneď vtedy radi rečnievali Bottovu báseň
Tajný šuhaj.

Techniku študovať Jan Botto roku 1848 išiel do Pešti. Rigorosa poskladal si roku 1852
„a po dvojročnej praxi (1854) dostal inženiersky diplom. Už roku 1853, i pozdejšie robil
v Turci pri kommassáciach u inženiera Fr. Fillu, horlivého národovca slovenského. Skoro

Revue Nase Slovensko 403

dostal sa za urbariálneho inženiera na komorské panstvá a býval v Baňskej Štiavnici, od
roku 1870 v Baňskej Bystrici.

Hotovým básnikom Botto bol už na Školských laviciach, v Levoči. Je mystický a ľúbi
allegoriu, no povie len piekoľko slov, už cítiť dych poesie. O básni Báj Maginhradu
Sládkovič napísal, že „potomstvo bude ju študovať v spôsobe klassikov dôstojnom.“ Z jeho
najcharakteristickejších básní niektoré už v Levoči boly hotové, sú zapísané v „zábavní-
koch“ levočských. Pri Piesňach vojenských v pražskom vydaní Spevov roku 1880
básnik poznačil, že sú z rokov 1848—50; proti tomu Dobšinský (Slov. Pohľ. 1883, str. 469)
však svedčil: „Ale veru tieto už v zábavníku Holubici roku 1847 dňa 23. februára od-
písané sú, a to tak, jak vydal ich Viktorín v Lipe IIL“ O Smrti Jánošíkovej tiež sám
vraví, že pokúsil sa „sostaviť tento obraz ešte roku 1847.“

Táto báseň získala pôvodcovi najviac uznania. V šesťdesiatych a sedemdesiatych
rokoch vo vzdelávacích spolkoch slovenskej mládeže a pri rozličných verejných prilezito-
stiach bývala často prednášaná — ak nie celá, čiastky z nej. Kritika vytýkala Bottovi, že
napísal len smrť Jánošíka, predstawuje ho už len chyteného, a mohol „darovať národu
epos“. Ale výčitka je sotva spravedlivá: kritika nemôže predpisovať, kto čo mal napísať.
A u Bottu i Jánošík v žalári je temer celý Jánošík. Keď ešte neznal o takej výčitke, básnik
náš poznamenal: „O historii Jánošíkovej dozvedol som sa síce len roku 1866 (keď jeho
báseň už bola vytlačená): ale čože bych bol mal z nej, kebych ju bol dostali skôr? Nechcel
som životopis písať toho „priestupníka“ vo Sv. Mikuláši odsúdeného a odpraveného, ale
chcel som maľovať junáka slobody v ústach slovenského ľudu žijúceho, ktorý rástol v duši
jeho po celú päťstoročnú epochu poroby a ktorému onen azda iba meno, i to len zčiastky
dať mohol.“ O elegičnosti básne hovoriť zas je omyl: Bottov Jánošík ani pred šibenicou
nie je elegický. Apostrofujúc svobodu, Jánošík hovorí:

Preto, že som ťa schytil, keď ťa psi trhali
i vyniesol omdletú medzi Tatier skaly —
preto mrieť? !

a to je sotva elegické. Lyrické časti básne sú vzácne i pre svoju príbuznosť s prosto-
národnou poesiou slovenskou. „Poet — hovorí Svetozár Hurban o tejto stránke Smrti
ánošíkove — položil hlavu svoju na prse svojho ľudu a tak načúval tlkot jeho srdca...
Z úst ľudu sobral najzvučnejšie slová, z hrdla spevavého ľudu najsladšie tóny“...

Botto zostal neženatým. Umrel v Baňskej Bystrici 28. apríla 1881 — ešte len 52-ročný.

Jasoslav Vlček: Dejiny literatúry slovenskej, str. 117—119, 215—218. — Ardrej Slád-
kovič: Báj Maginhradu, P. B. Vedomosti 1862, č. 37. — Svetozár Hurban. Spevy Jána Bottu,
Národnie Noviny 1880, čísla 59—63. — M. I. Sokolov: Stichotvorenija Jana Botto, Sbornik
statej po slavjanoviedeniju sostavľennyj i izdannyj učenikami V. I. Lamanskago 1883, str.
412—420.

ZA 74 SZ

DR. S. TÚMA:

VZHÚRU NA SLOVENSKO!
Turistická črta.

FR oztodneme-ti se podniknouti cestu na Slovensko — a ubezpečuji každého,
že toho nebude litovati — nutno uvédomiti si v prvé ťadč, že Slovensko jest
mnohem rozlehlejší než Čechy, a že tedy právč tak, jako jest nemožno shléd-
nouti v dobč jednoho týdne zajimavosti zemé České, její hory, hrady, láznč
a mésta, právč tak jest nesplnitelným úmysl, shlédnouti za nékolik dní celé
Slovensko, které jest krajindfsky ješté mnohem a mnohem poutavčjší než-li naše
milá domovina. Co je tam nejrúznčjších a návštévy hodných vrchú a horstev,

404 Revue Naše Slovensko

divokých tek, hlubokých údolí, romantických soutések a skal, jezer, vodopádú,
jeskyň, hradú, zámkú, kaštelú, zficenin, zajímavých dčdin i mést, coz vše
každou chvíli mční scenerii, a v této zase nejrúznčiší kroje lidové a zpévny,
bratrsky lid!

Radím proto každému, chce-li Slovensko poznati a turisticky je využitkovati,
aby rozdélil si zajimavy ten kraj na nčkolik cest a probral na poprve tu, která
jest nejbližší, kde cestování nejsnadačiší (také nejlacinčjší) a kde i západoslo.
vanské náfečí nebude Ciniti žádných potíži, jsouc nám nejpribuznéjsi: minim
dolní Pováží, odkud možno na konec učiniti zájezd do Tater a probrati jednu
jich čásť.

Další postup bude u každého asi podobný, jako byl u mne: neveliká,
nenákladná a pece krásná cesta tato, vzbudí „zájem o další kraje Slovenské
i o poméry na Slovensku, takže pri své cestč pžíští prijdeme na Slovensko již
mnohém informovančiší, zajimajice se též o kulturní, národní a socialní poméry
bratrské haluze slovenské, i majíce pro tento kraj již určité znalosti turistické,
coz vše zase cestu nám jen zpíjemní a značné zvýší její vnitfní hodnotu. Tak
projdeme pťíští túrou horní Pováží a mésta i kraje stfedoslovenské s novou
partií Tater, abychom na cesté tfeti dobrali zbyvajici partie Tatranské a župy
východoslovenské, i zajeli pti zpáteční cestč do Pešti, která sama sebou stojí
za návštčvu pro svoji krásnou polohu, upomínajíci velmi mnoho na naši krá-
lovskou Prahu. —

Predpokládaje, že každý fádný turista seznámi se již napfed s krajem,
kterým hodlá cestovati, doporučuji pro povšechnou orientaci výborný i laciný
spis Kálalúv: „Slovensko a Slováci“ (Matice Lidu), k podrobnčjší pak infor-
maci radím vfele, prostudovati první díl spisu R. Pokornýho: „Potulky po
Slovensku“, jenž probírá partie Slovenska od Prešporka pfes Trenčín a Žilinu
až do Sv. Martina.

S sebou na cestu vezmeme stručného ukazatele: „Vzhúru na Slovensko“
od S. Klímy (vydal K. Č. T. za 20 hal.) pak pattitné výňatky z jízdního f4du
(malý Oest. Kursbuch traté Vídeň-Prešporok str. 500. a 900., Prešporok-Žilina
508. a 516., i trať Košicko-Bohumínskou 480. s odbočkami) : pro nékteré partie
jest dobfe míti ssebou mapy speciálky, jež doporučuji obzvláštč studujicim,
ktefí mohou dostati mapy ty za peníz levnčjší prostčednictvím svého ústavu.
Také mapa generál. štábu (1: 300.000) oddíl „Olomouc“ stačí k první ori-
entaci. Pro Tatry existuje výtečný prúvodce ze sbirky Griebenovy „Die hohe
Tatra“ od Dra Otto, 3 Mk. (z nčhož jiné knihy buď čerpají buď pžekládají)
a téhož autora krásná i praktická mapa Tater: „A magas Tátra“ (2. Mk.),
která vyšla i ve vydání némeckém. Česká kniha: „Moravským Valašskem na
Slovensko a Tatry“ od A. Bayera.

Jako legitimaci vezmeme s sebou domovský list.

Néjakého zvláštního úboru cestovního není tčeba pro tu cestu (i velikou
včtšinu partií v Tatrách spravíš v obyčejném Satu); pres to Sat turistický
s krátkýma kalhotama, pevnou šnčrovací botkou, turist. vak a lehký havelok

b m

Revue Naše Slovensko 405

s dobrou holí jsou neocenitelny nejen pro pohodlí, které skýtají, ale i proto,
že tč na první pohled legitimují co turistu.

Fotografúm-amaterúm sdéluji, že až na fidké výjimky Ize fotografovati
v Uhrách kdekoliv a cokoliv; nutno však míti dostatečnou zásobu desek neb
filmú, jelikož možno tyto dostati pouze na málo místech, a i tu ještč v kvalitč
a čerstvosti velice pochybné. Máme-li cestovní program predem promyšlený,
jest nejlépe poslati zásoby na svoji adresu do určitého mista „poste restante“
(recepis co legitimaci!) a exponovaný materiál v témže balíčku poslati zase
ptimo domú. Ostatné možno doporučiti tento zpúsob i ostatním turistúm pro
zásoby prádla atd., hodlají-li zdržeti se delší dobu na cesté.

Pokud jizdy Zeleznici se týče, spravím ji zpravídla ve tridé tčetí, ač nelze
popňíti, že leckdy jsem se dostal do společnosti nikoliv nejpňíjemnčjší, proto
radí nčxtefí jezditi jen v II. tfidé, jíž také musíme použiti pri rychlicich (jen I.
a II. tňídu), vyjímaje trať Košice-Bohumín, kde existuje III. tf. rychlíková,
obmezená, jako u nás, pro jizdy pres 100 km.

Povozy, pokud jich musíme užíti, mají vyméfené taxy pro 3 osoby (vesmés
polokrytý kočár s párem koní). Proto také, jakož i z té pfitiny, že pokoj
s dvéma postelemi vystačí pro osoby tri, cestuje se tu nejlevnéji v společnosti
tšičlenné.

Cesta povede nás krajem ryze slovenským : dohovofime se tedy s lidem
všude snadno. Avšak v hotelích a restauracích, jež jsou skoro šmahem v rukách
židovských, restauratéfi a sklepníci buď nechtčjí neb neumí obsloužiti Vás
česky neb slovensky (čili jak oni fikaji „slawisch“), coz pochopitelno, jelikož
CeSti turisté začínají teprve v posledních letech obraceti kroky své také na
Slovensko.

V této véci múže dústojné a cilevédomé vystoupení české turistiky mnoho
zmoci: pozdravme všude česky neb slovensky, zapišme se do knih i lístkú
ohlašovacích česky a stejnč česky požádejme obsluhu: jsem jist, že již to
postačí, by na frekventovanéjších místech snažili se pro pťíštč vyjiti nám vsttic,
nebuf dle výsledku této snahy zafidi se jisté též smčr českých turistú po
Slovensku a po Tatrách. Kde prozatím nejsou dle toho zafizeni, vyjdeme všude
s troškou nčmčiny, neboť učiniti tak maďarsky, co by bylo jak taktnéjsi, tak
političtéjší, jest skoro nemožno pfi feči tak odchylné a složité, jako jest maďarština.

Na dvé véci upozornil bych ještč rád českého turistu, o kterých tento,
jak jsem leckdy pozoroval, zapčádá s oblibou rozhovor, ne vždycky mistné
a včasné.

První jest otázka rozluky spisovného jazyka česko-slovenského, kteroužto
událost stále jeSté vytýkáme Slovákúm za hroznou chybu, a tím je pochopiteľné
dráždime. Koho nepresvčdčily vývody J. Vitkovy ve sborníku „Slovensko“
(vydala Uméleck4 Beseda 1891), že rozluka ta, pfivodénd Štúrem v r. 1849,
byla provedená po bedlivé úvaze jako jediný možný prostfedek, pfedejiti po-
maďarštční Slovákú, ten nezavádčj alespoň rozhovor na tuto bolestnou zále-
žitost. Snad také brzy pčesvčdčiš se, když po druhé, po tfetí zavítáš na Slo-
vensko až do jeho stolic východních, jak by bylo nemoudré, chtíti vzdčlávati

406 Revue Naše Slovensko

východní Slováky s 45 proc. analfabetú knihou českou, pece jen od nated
jejich značnéji odchylnou, když vniká mezi né tak tézko i tisk slovenský,
Ostatné jsem presvédéen, kdyby rozluku tu nebyl provedl Štúr z pžíčin ná-
rodních, že by byla vláda maďarská provedla totéž již nékolikrate z príčin
politických, aby na základé domnélé základní odchylnosti samostatnosti náfeči
slovenského vyvolala zásadní a — jak to u Slovanú již obvyklo — zarytý spor
mezi Slováky a Čechy i vydupala tak v lúnč Slovákú samém buď slabší buď
silnéjší stranu maďaro-filskou (oč konečné vláda pešťská stále ještč usiluje),
kdežto za dnešního stavu pece jen Slováci citi — pravé tak, jako my — že,
pres to, že odloučeni jsme od sebe závorami politickými, prece jen jsme národ
jeden a jedna krev.

Druhá véc jest prílišné horování a kritisování pomčrú tamních, pomčrú,
které jsou na Slovensku pokud se týče politiky, církví, sociálních pomčrú
i zrizeni obecního, Zupniho a státního tak složity a od našich odchylny, že
není možno je na první ráz prohlédnouti: také prozíravý Slovák ani nedá se
o téchto vécech ve vefejnosti neb nahodilé společnosti s tebou do feči za po-
mčrú, kdy každý projev stihá se od maďarských tradi jako vlastizrada, pan-
slavismus a státu nebezpečná agitace.

Pro prltomný čas postačí — dle mého soudu — pakli na své cesté
s obyvatelstvem vlídné promluvíme, vyložíme mu na jeho dotazy že
jsme z Čech, z Prahy (vice jeho zemčpisné védomosti nenapinejme) a vzbu-
dime v ném védomi, že existuje probudilý národ český, který mluví stejnou
skoro fečí jako je slovenčina, a který se zajímá o své bratry Slovaky i s nimi
citi v jich útrapách. Tolik na uváženou nékterym nadšencúm, aby snad nepo-
škodili více slovenskou véc, než jf prospčli v dobé, kdy vláda maďarská ráda
by namluvila svčtu, že dnešní nespokojenost Slovákú i druhých nemaďarských
národností jest vyvolávána cizími agitátory a vlivy zahraničnými (a zahraničím
jest v Uhrách také Cislajtanie). Nechci však zmínkou tou vyvolati druhé
extremní mínční, že záhodno neb prospéSno, aby český turista byl na své cesté
Slovenskem nčjakým bázlivým tichošlápkem neb vypočítavým opatrníkem.

Nejrychleji dostaneme se na Slovensko a k začátku našli cesty pres Vídeň.
Odtud také začíná tento rozvrh první túry, v nčmž číslice fimské značí jednotlivé
dny cestovní, čislice arabské jednotlivé body cestovní. Poznámky u jednotlivých
partií týkají se jen nejdúležitejších vécf, jak v pouhém rozvrhu turistickém neal
ani jinak možno , ostatní dá dobrému turistovi jeho instinkt sám. Tfebas nebude
možno pro rúzné okolnosti a prekazky dodržeti vždy do puntíku rozvrh ten,
jest prece pri dobrém počasí a dobré vúli proveditelny tak, jak jest načrtnut:
horlivému turistovi jest samozfejmé jenom pomúckou pro sestavení vlastního plánu.

I. Videň- Trnava.

1. Z Vídné odjedeme buď parníkem, buď dráhou:

a) Parníkem (Oest. Kursbuch str. 900) z nábreží Weissgárber v 700 hod.
do Dévina (mad. Dévény, nčm. Theben). pfijezd 9°30 (obyčejnč zpozdéni).

Revue Naše Slovensko 407

Výstup a prohlídka zricenin, na jichž temeni ční t. zv. milleniový sloup se
sochou Arpádovou, postavený r. 1897 na pamčť 1000letého trvání fiše Uherské.
(Fot. amat.: nejhezčí pohled s Dunaje neb druhého bfehu Moravy). Komu
postačí pouhý pohled na malehný Dévin, múže jeti parníkem až do Prešporku:
radím však prohlídku zajímavých zficenin, po níž péSky do Prešporku 11 km.

b) Drahou ze státního nádraží (trať č. 334 a 500), v 645 do Dévinské
Nové Vsi (maď. Dévény-Ujfalu) prij. 8°28. Po silnici pres Dčv. Novou Ves
(enclava charvatská) k rece Moravč a podél ní do Dévina 5 km. Pri včtším
zpozdéni parníku jedeme tímto dále, jinak pčšky do Prešporku.

2. Prešporok (maď. Pozsony, i Slováci podnes používají názvu Požuň)
bývalá Bfetislava, na levém brehu Dunaje : 70.000 obyvatel, '/, Némcú, /: Ma-
dari, "/. Slovákú : odtud na sever již samí Slováci. Hrad, kathedrála sv. Martina,
fada kostelú a ústavú. (Fot. amat.: parníčkem pres Dunaj do stromovky a po
mostč zpčt.) Večer 6°48 (trať 508) odjezd do Trnavy (maď. Nagy Szombat) ;
po levici vínorodá úbočí Malých Karpat se slovenskými mčstečky Modrá,
Pezinok a Sv. Jur. Príjezd do Trnavy 824 (nocujeme hôtel Polnitzky, hned
u vchodu do mésta.)

I. Trnava-Nové Mesto n.V.

3. Trnava. Kathedrála. Kostel garnisonní (dfive universitni), kostel jezovitú,
kostelik Františkánú (jediný se slov. bohoslužbou, ač obyvatelstvo, až na židy,
slovenské), mčstská včž atd. Zafiďte si, abyste sem pľišli v nedčli neb svátek!
Tady i v Píšťanech nejnádhernéjší kroje.

4. Odtud rychlíkem (trať 508 a 516) v 1004 do Pišťan. Z mezistanice
Leopoldova (Lipótvár), za níž na druhém brehu Váhu méstetko Hlohovec čili
Frašták, lokální dráha do Nitry, bývalého sídla Svatoplukova a sldelního mista
bývalého samostatného knížectví Nitranského. Nad méstem vrch Zohor s mille-
niovým pomníkem. Odbočka ta zabéfe však celý den. Nedoporučuji.

5. Píšťany (maď. Pôstyén) ptíj. 10°55, svétozndmé láznč sirné a bahenní
na fece Váhu. Od nádraží pčšky pres dčdinu až do rayonu lázeňského, pfes
park a most na ostrov ve Váhu, kde vlastní „kúpele“. Prohlidka lázní pred
odpol. otevrenim kolem poledne; ohlaste se fedit. kanceláčí (u Kurhôtelu) neb
u českého lázeň. lékafe Dr. Kučery.

6. Z Píšťan dráhou (trať 516) v 416 do Cachtic-Sv. KiiZe (Csejte-Sz.
Kereszt) pifj. 438. Pčšky hodinu do Čachtic (hražený kostel) odkud púl ho-
diny stoupání ku ziiceninam hradu Čachtického. Zpét do Čachtic a po silnici
(slovensky: „hradská“ : pčšina slov. „chodník“) 5 km.

7. do Nového Mesta nad Váhom. Zde nocujeme. Hražený katol. koste!
s ozdobným vnitčkem !

Odtud neb z Píšťan (po 12 km.) neb z mezistanice Pobedim (as 7 km.)
pres kaštel Luka

8. na hrad Temdtin (Temetvény) vysoko v horách Hlohoveckých. Neznám
osobné : hodilo by se pro toho, kdo by chtél zdržeti se v PiSfanech pres noc,
i mohl by pak pňíští Ill. den prodélati partie 8., 6. a 7.

408 Revue Naše Slovensko

NI. Nové Mesto n. V.-Trenčín.

9. Z N. Mesta n. V. časné ráno po silnici na sever a povozem pres Váh do
Beckova 5 km., rodišté dra Miloslava Hurbana a na zajímavé zficeniny hradu
Beckova: zpét pres Váh a dále k severu na zastávku Bohuslavice (4 km.),
odkud vlakem v 9-33 (trať 516) kolem Trenčína do Teplé-Tr. Teplice (Hôlak-
Tr. Teplitz) pfijezd 10°22. Ze stanice vede novč vystavená lokálka,

10. do známých lázní Trenčanské Teplice (prirodni horké sirné prameny),
Ihned prohlédneme nejteplejší z nich „Sina“ a pfistavenou k nému budovu ve
slohu maurském „Hammam“ (stačí ohlášení u „bademajstra“ v Sinč). Český
lázeňský lékať Dr. Vobr. Čeští turisté zavítávají obyčejné do hôtelu Matéjkova
„Pannonia“. Park lázeňský, kursalon, procházka parkem až k zadní restauraci
„Baračka“, za níž údolí Míšeňky s „Žihaným vrchem“ v pozadí. Odpoledne
hudba (i cigánská) na lázeňském námčstí. Buď vrátíme se na nádraží v Teplé
a odtud vlakem (trať 516) v 545 do Trenčína (prijezd 5°57), buď povozem

11. dáme se dovésti (6 K) do Trenčína, kde zbytku dne prožijeme k pro-
hlídce rozsáhlých zfícenin Trenčanského zámku. Z náméstí po schodech ku
starobylému gotickému farnímu chrámu, pak výše k první hlásce, za níž bydlí
skromný strážce ruiny i prúvodce. Vyjdete až na včž! Pľi západu slunce
skvostná podívaná. Nocujeme v hôtelu Erzsébet (blízko nádraží).

IV. Trenčín-Povážská Bystrica.

Časnč ráno 4-44 z Trenčína (trať 516) vlakem do llavy, pňíjezd 5:27
(v bývalém templafském zámku nyní státní véznice), odkud

12. pčevozem pfes dvé ramena Váhu do Prusky (4 km.); františkánský
klášter, zámek hrabéte Kônigsecka. Odtud po stoupající cesté až do vesnice
Podhradí (6 km.), nad níž

13. vypínají se na ostrých skalách zajimavé zficeniny hradu VrSatce
(Oroszlánkô, ném. Lôwenstein), pčkný rozhled,

14. obzvláštč s vrcholu Chmelové, kam pčkná pčšina (926 m.; feka Váh
jen 250 m.). Pod vrcholem bouda turistická pro nocování, chce-li kdo odtud
pozorovati východ slunce (klíč v Podhradí). Zpčt do Podhradí a pres Červený
Kamen (Vôróskô) do Lednic (8 km.), kde

15. nedaleko zticenina Lednického zámku. Dale po silnici 8 km. do Rovné
(zámek), pres Horenice na pfivoz pres Váh a pres Beluš na stanici Beluš (Bellus),
odtud vlakem (trať 516) v 6°47 do

16. Povážské Bystrice (Vágbesztercze), piíjezd 726, kde nocujeme. Pro
tento den treba míti sebou speciálku 9 XVIII. (Wisowitz und Bellus). Zaspi-li
nékdo v Trenčínč ranní vlak, spraví, je-li dobrý chodec, event. s vynechánim
č. 14. dnešní túru i vlakem v 10°08 z Trenčína do lllavy v 10°52. Po ptipadé
dejte se dovézti povozem v 600 do Teplé, odtud v 706 (trať 520) vlakem
na Vlárský prúsmyk v 742. Odtud pékny výstup na Vršatec podél Vlárky,
pres Sidonii až k myslivnč, od níž značená cesta až na Vršatec.

„sA ty

i - = “
S a a a
5
= "1 -7Y
re
s ä

JÚ rm

Soutéska Maninská.

Kaštil v Povážském Podhradí

—
: rm ~
4 a
g 3
J 7
F * La
a
x

"4 |
A

Sulovské skály

Revue Naše Slovensko 409

V. Povážská Bystrica- Žilina.

Potčebná speciálka 9/XIX. (Sillein und Waag-Bistritz.) Ostrý den!!

Z Pov. Bystrice vlakem (trať 516) v 6°23 do Povážské Teplé (maď. Vághéve)
v 631. Pres Váh prívozem do

17. Povážského Podhradí: na vrchu zficenina hradu rytíčského, pod vrchem
v levo opuStény kaštel zemanský, pfi silnici zámeček žida Poppra.

Zpét pres Váh a osadou Teplá stále proti potoku do

18. Manínské soutésky mezi Veľkým a Malým Maninem, pfes dédinu
Zaskalie druhou soutčskou do Kostelce, Vrch Teplé do Súľova. Tu romantické
skály, známé pod jménem

19. Súľovské skály. Nejprve pres Súľov soutčskou (smčrem na Jablonovou)
až k mlýnu (1 km.), odtud vrátíme se zase zpčt do Súľova, nad nímž severné
ve skalách. téZko prístupné, sporé ziiceniny |

20. hradu Roháče, pravého to orlího hnízda (na mapč „ruine Sulov“),
pčes „ľurejka“ (mléko, chléb), odkud vás vyvedou prúsmykem (692 m.: tu
krásný rozhled na celé to skupení skal) pes hieben Súľovských hor. Dolú

21. pres Podhorie na hrad Lietavu (pres vrcholky 507 m. a 549. m., neboť
z vesnice Lietavy jest 200 m. stoupání na hrad. Z hradu buď pes Sviňu
a Lehotu Piebánskou do lázní

22. Rajecké Teplice, kde pžíští den múžete odpočinouti si a vykoupati se,
abyste odtud pak odpoledním vlakem (trať 488) dostali se do Žiliny: aneb
z Lietavy dolú k severu na Podzámok a silnicí do stanice Lietava-Lúčka
(Litva-mezé) odkud vlakem (trať 488) v 817, do Žiliny 840, kde nocujem:
(hôtel u nádraží neb ve mésté „Hungaria“. |

VI. Žilina.

23. Žilina (maď. Zsolna, ném. Sillein), prúmyslové mésto na uzlu drah.
Púsobí tu co lékafť známý dobrodinec chudého lidu nad Kysucou a horlivý
hlasatel abstinence alkoholické (jeť pálenka nejnebezpečnéjším nepritelem Slováka)
Dr. Ivan Hálek, syn našeho Vitézslava Hálka. Za mostem pres Váh

24. polozapadlá tvrz Budatín na ostrohu mezi Váhem a Kysucou, čekou
to domoviny drotarú. Po včerejšku učiníme mírnou a pohodlnou túru (bez
zavazadel)

25. mezi drotary, jichž dédiny v tomto zákoutí Slovenska jsou roztrou-
šeny. Za Budatínem prejdeme studenou, zelenou Kysucu, dédiny Chumec, Di-
vínka, Marček, Svedrník, Keblov, Dlhé pole, Rovné, Kotešov (speciálka 8-XIX)
aneb kratčeji ze Svedrníku na Zárieč a Oblazov, prevozem pres Váh na sta-
nici (trať 516.) Kotešov (Trencsén-Kulas) v 803 neb Hritov (Ricsó) v 8112 do
Žiliny v 8:30, kde podruhé prenocujeme. Kdo ješté dobže pii síle a nechce
ničeho vynechati na stčedním Povazi mize z Kotešova

26. učiniti odbočku do (Velké) Bytče, kde podivný kaštel s freskami (3 km)
a jeti pak ze stanice V. Bytča-Predmier v 756 do Žiliny, neb od zastávky
Kotčšov vylézti

410 Revue Naše Slovensko

27. za */, hod. na zficeniny hradu Hričova (na specialce 9-XIX: Ruine
Podhragy), na strmé skále se vypínajíci.

VII. Žilina-Turč. Sv. Martin-Poprad.

Ze Žiliny vlakem (trať 400) v 7°30 do Strečna (Sztrecsény) v 7°47. Pňe-
vozem pres Váh

28. na zficeniny Strečna. Pak po silnici proti

29. Váhu za "/, hod. k ruinč Starohradu (Óvár) pod nímž v fece pežeje
Margita a Besná Skala (speciálka 9/XX Rosenberg und Ruttka), stále po sil-
nici na bfehu Váhu, as 10 km. do stanice Vrútky (Ruttka) uzel železniční.
Zbývá-li čas, obédvati v nádražní restauraci! Z Vrútek v 11°50 do nejbližší
stanice na trati 574

30. Vrútky-Pešť do Turčanského Sv. Martina, tohoto stredu dušev-
ního života Slovákú. Z vlaku vidíme v levo malou dédinu Košuty, z niž
pochdzi otec Kossutha Ludvíka, který narodiv se z rodičú slovenských, stal se
pak úhlavním nepfitelem svého rodu. V Sv. Martinč: museum, dom, cintor či
hfbitov (tento slovenský Slavín), slovenská továrna na nábytek z ohýbaného
deva, atd. První stfedu srpnovou požádány jsou tu representační slavnosti
slovenské: možno-li zafidte svúj pfijezd dle toho.

Tu také možno zakončiti tento první zájezd na Slovensko a vrátiti se,
obzvláštč není-li počasí vlídné, buď pfes Pešť (trať 574) s event. zastávkami
v Kremnici (Kôrmôczbánya : bánč, mincovna), Štiavnici (Selmeczbánya, trať 584:
bánč, akademie báňská), Zvoleni (Zólyom : zámek), Baňské Bystrici (Besztercze-
bánya, trať 582) a z Pešti pres Prešporok (trať 500 a 900: Vacov, Vyšehrad, ~
Ostfihom!) domú: aneb zpét do Vrútek a Žiliny, z níž zase buď pres Bohu-
min a Slezsko (480, 480a) buď pres Teplou (Hôlak, 516) a Vlárský prúsmyk
(520, 310) na Luhačovice a Brno, buď púvodní cestou Žilina-Prešporok-Videň
dostaneme se domú.

Máš-li však ješté alespoň dva až tri dny času a nčjakou tu korunu v kapse,
zajeď si do Tater. V tom pripadé vrať se do Vrútek ze Sv. Martina péSky
(6 km.), abys zastihl vlak v 702 (trať 480) do Popradu odijíždčjíci : v Popradu
v 10°32, nocuj v hôtel National naproti nádraží. Nezastihneš-li vlak ten, nocuj
ve Vrútkách (ze Sv. Martina vlak do Vrútek v 7:56) a časné ráno v 402 jeď
rychlíkem (lll. ttida) do Popradu, kam stihneš v 621.

Vill. Poprad-Popradské pleso.

31. Z Popradu v 625 do Tatranské Lomnice v 7°05, krásného to zakouti
Slovenska na východním okraji Tater pod Lomnickým &titem. Projdi se parkem
lázeňským, nasnídej a pak po silnici sméfujicl na Smokovce (Tátra-Fired ;
ném. Schmecks) až k fíčce Kalba (2!/, km.): brzy za mostem cesta v pravo
do lesa (Wagner-út), po niž za chvíli stihneme pravý bfeh Kolby, jejž sledu-
jeme až ku čarokrásným

32. vodopádúm Kolby. Kolem téch až k hôtelu „Kamzík“ 1303 m (tu po-
nčkud draho), odkud zpátky po cesté Jarmayho (Jarmay-út) za "/, hod. do re-
staurace „Róžanky“ (Rózsa-szálló) a hôtel Kohlbach 1250 m (tady pomérné lacino.)

Revue Naše Slovensko 411

33. Odtud dojdeme za */, hod. do Smokovce Nového i Starého (Tátra-
Fired, ném. Schmecks) 1000 m, lázeňského mista na jižním úbočí Tater. Za-
stihneme-li omnibus, jedeme timto dále po .Klotildinč cestč k Štrbskému plesu
4za 2 K): ne-li, najmeme povoz k témuž účeli (za 9 K), ale vystoupíme již
pod Štrbským plesem, tam, kde silnice, opouštčjíc Héku Poprad, zatáči se
rázem nahoru. Odtud

34. vede nejkratší cesta k Popradskému plesu (Popradi-tó, ném. Popper-
See), kam za hodinu dorazíme: tam noclehujeme v útulné Majláthovč (re-
staurace) 1513 m.

IX. Popradské pleso-Štrba.

Časnč z rána vyjdeme údolím Mengašovským

35. k Žabím plesim 1920 m za 1", hod., odtud výstupem nikoliv ne-
bezpečným, ale pfece jen namáhavým —

36. za 2/, hod. na Rysy 2503 m (Tengerszemcsúcs, ném. Meeraugen-
spitze, z čehož zase český preklad „Štít mofského oka“). Prúvodce nepotie-
bujeme ; jeť tu i za Špatného počasí tolik skupin turistú, tady obeznalých, že
nezbloudíš. Ostatné viz výše zminénou knihu „Die hohe Tatra“. Čarokrásný
rozhled! Zpátky na Popradském plese jsme asi za 2 hod. a odtud za další
1"/, hodiny

37. u Štrbského plesa 1350 m, jež obejdeme a občerstvíme se v dolejším
hôtelu „Móry“ (ceny za jídlo i nocleh ptiméfené), pak ozubenou dráhou (486)
odjíždíme do stanice Šhrby (Csorba) traté 480, abychom smérem na Vrútky
a Žilinu vrátili se buď odpoledním neb nočním vlakem domú.

Komu by zdál se výstup na Rysy namahavým, jeď neb jdi ze Smokovcú
jen do Vyššího Hagi (Felso Hagi) 10 km, tam nocuj, a druhý den vystup
pohodlné na

38. Osternu za 2°/, hod. péknou, znatelnou cestou (i pro tčžší chodce
doporučitelná partie), ač jen 1984 m. vysoká, skytá pčkný pohled. S vrcholu
možno sestoupiti pfimo k Popradskému plesu, avšak cesta ta strmá obzvlášté
v horních partiích. Proto vrať se radčji zpét a jsi-li dobrý chodec, dojdeš od-
púldne na Popradské pleso a odtud na Štrbské pleso k večernímu vlaku:
jsi-li unaven dodčlej partii pouze na Štrbské pleso. Kdo chceš zdržeti se v Ta-
trách déle, múžeš konati ještč partie na Pét ples (od vodopádú Kolby), na
Kriváň (od Štrbského plesa) a na Slezskou boudu a Polsky hieben (ze Smo-
kovcú), odkud možno sejiti na polskou stranu Tater až do Zakopaného. Ostatní
si ponech na zájezd pííšti.

X. Orava.

Nebudeš-li však miti príležitosti brzy navštíviti zase tento kraj, neodjizdéj
ze Slovenska, abys neshlédl zámek

39. Oravu. Jed na trati 480 až do Kralovan, a odtud tratí 487 do Orav-
ského zámku (Árvaváralia). Tam v hostinci pod zámkem môžeš pjenocovati,
prijedeš-li tam s večera. Uvidíš a prohlédneš si hrad, jakých jisté málo
na svété.

412 Revue Naše Slovensko

Kdo máš více. času, cestuj pomaleji, vlož si dny odpočinku do programu, .
neb pťiber nčco ze zájezdu príštího, který pújde tímto asi smčrem: Žilina,
Térchova, soutéska Vrátenská, Malý Kriváň, Orava, Lietava, Ružomberok,
zámek Sklabina, zámek Blatnica, Mošovce, láznč Štubňanské, Kremnice, Štiav-
nica, Zvoleň, Báňská Bysttice, Lupča, Tisovec, Muráň, Hoľa, Bradla, jeskynč,
Krásná Horka, Dobšina, Dobšinská ledová jeskyné, Králova Poprad a nová
čásť Tater. Zbytek ostane pak pro zájezd ffetí.

TA Ay AS
OSKAR |ÁSZI:

SMÉR NÁRODNOSTNÍ POLITIKY UHERSKÉ.
(Dokončení.)

( o se zde událo? Správná odpovéd na tuto otázku podá nám klíč k fešení
problému národnostní otázky uherské a pronikne k jádru jejimu.
Vyrovnání z r. 1867 vydalo zemi v neobmezené panstvi tid šlechtických.

Tolik mčšťáctva, že by padlo na váhu, zde nebylo: lateinerský a židovský —

z prevazné vétSiny lichváfského charakteru — kapitál dostate¢né se uplatnil ve

Službách gentry a aristokracie. Gentry, jež byla osvobozením poddanstva a

novým životem hospodáčským vyrušena ze svého starého, nečinného a vegeta-

tivního zpúsobu Ziti,, nedovedla se hospodáčsky pfizpúsobit novému zfizeni a

značná její část vyšla na mizinu. Timto počíná politika pésténf šlechty s Kolo-

manem Tiszou, který otevrel schudlé Slechté všechny účady. Všechny vynos-
néjsi a pohodlnéjší, t. zv. elegantní panské účady tvofily a tvori do dneška
výhradní privilej gentry.*) Zejména stolice byla vhodným místem, kde bylo Ize
umístiti v sinecurách na mizinu vyšlé a jiné k výživé nezpúsobilé elementy
gentry. Tato politika pčsténí nutnč privodila vývoj jisté kolektivní ideologie,
která chtčla stfední tridé jiné národnosti zameziti. prístup k úťadúm, zejména
ke stolici. Boj o chléb, stará pýcha šlechtická a krvavé vzpomínky dob revo-
lučních — zejména v Sedmihradech, kde rumunské povstani v pfecetnych
maďarských rodinách vyžádalo svých obéti, jichž strašný osud s hrúzou vy-
právčlo jedno pokolení druhému —, esthetického charakteru antipathie polo-

„vzdčlaných kruhú proti cizí feči a cizímu náboženství, obchodní hluk tisku

spekulujiciho s témito prameny chauvinismu: vše to prispčlo k tomu, aby ideo-

logie „společného nepňítele“, „národnostního nebezpečí“, „dakoromanismu“ a

„panslavismu“ prinášela čím dále hojnéjsiho ovoce.

V brzku počal se jevit vliv jiné, ne ménč mohutné sily, jež účinkovala

v témž smčru. Čím více mohutnčla strana neodvislosti, čím více potírala poli-

tiku strany liberální vúči Rakousku a čím více púsobila, aby ustavičné stupňu-

#) Ludvík Mocsáry vypočetl, že mezi 9541 úťedníky v dúležitéjších ufadech zamést-
naných jest jen 199 Rumund: „mezi účedníky uvedených státních ufadd jest zaméstnano
toliko 2% ,, slovy dvé procenta, ačkoliv Rumuni tvofi dvacet procent všeho obyvatelstva
zemé; i ty dvé procenta zaujímají po včtšiné mista nejnižší: nadžupana není ani jednoho.“
(Nčkolik slov o národnostní otázce. Budapešť. 1886).

‘Revue Naše Slovensko 413

jící se nespokojenost lidu a rakouským veľkoprúmyslem zničeného maloživnost.
nictva presunula se z pole hospodarského a socialniho na pole otázek státo-
právních, tím více potreboval panujici systém 67nicky otázky národnostní,
poskytovalať mú ptíležitost k laciným „vlasteneckým“ úspčchúm, odvddéla
pozornost od otázek vládč nepríjemných, a nejhlavnéjším argumentem pro obranu
vyrovnání stalo se tvrzení, že jen za pomoci Rakouska múžeme zdolat „národ-
nostní nebezpečí“. Ted, kdy dosáhnutí moci koalicí odkrylo jeSté víc nadvládu
Rakouska, jest jen pňirozeno, že tisková kanceláf tím Cernéji líčí toto „nebez-
pečí národnostní“.

Silný asimilační process, jejž pčivodil hospodáčský a politický život, roz-
proudivší se po vyrovnání, posiloval též tuto tendenci. Velká a dôležitá byla
:zde pňedevším úloha, kterou hráli národnostní a židovští odrodilci, ku jichž
- psychologii náleží, že zastupují s hlukem zvlášť velkým a nápadnými prostčedky
zájmy, v jichž službu se postavili.

Tato tfidnč-psychofogická a strannicko-politická hlediska nemohou však
dostatečné vysvčtlit tento proces všeobecného rázu, kterým se obíráme.
Vláda, gentry, židé, ti nemohli sami tak veľkých úspčchú docílit. Základní
„príčinu dlužno hledat ne v téchto zjevech prúvodních, nýbrž v okolnosti, že
"všechny hospodáfské, kulturni i politické síly zemé pčesunuly se ve prospéch
„Maďarú — v prední fadč ovšem ve prospéch trid historických. Místo pňedešlé
:z části národnostní neb mčšťácké tfídy úfednické zaujala všude šlechta aneb
v šlechtické ideologii úplné utonulé méSfacké elementy. V parlamentč národ-
nostní menšina po dlouhou dobu nedostala se vúbec k slovu. Po dobu rakou-
ských národnostních trenic klonilo se téžišté monarchie k „jednotnému“ parla-
‘mentu uherskému. Prirozená asimilace rychle postupovala v krajích Maďary obý-
vaných, v krajich to velmi úrodných, jež tvorí stted hospodarského života zemč +):
‘mésta stávají se čím dále maďarštčjšími "“) pod vlivem maďarského obyvatelstva,
hrnouciho se do mést následkem rozmachu prúmyslového i obchodního, jakož
i následkem vzristajicich konsumních nárokú maďarského úfednictva a latei-
nerstva, a mésta tato velikostí: i dúležitostí svou pčedstihují v značné mife
kulturní stfediska národnostní. Aristokracie, drive zcela cizí, stává se úplné
maďarskou, ba v jaké mire zostfuje se otázka sociální, v téže mife hlásá svou
maďarskost a zahnízďuje se ve strané neodvislosti. Veľké stavby železniční a
regulace vodní privádčjí skutečnou hospodarskou jednotu zemé. Jelikož kapita-
lismus má své základy v ptebytcich produktú zemédélskych, jest jen pfirozeno,
Ze: prúmysl, obchod a bankovnictvi pčechází z prevážné včtšiny do rukou ma-

-darskych.***) Z osvčtových institucí vyššího stupné požívají prize státu výlučné

*) Néktefi spisovatelé kladou počet Nemaďarú, za posledních 120 let pomadafenych,
na 2,700.000.

**) Méstského rázu obcí, s vice než 5000 obyvateli, jest 103, z nichž 80 maďarských,
8 némeckych, 7 slovenských, 6 srbských, 2 rumunské.

#+s) Živnostenská společenstva na pf. tľídila se r. 1897 takto: v maďarských krajích
-bylo jich 222, v slovenských 27, v rumunských 3S; z úvčrních ústavú bylo maďarských
1220 se základním kapitálem 296,687.700 zl. a s hypotekárními pohledávkami ve výši

414 Revue Naše Slovensko

jer. instituce maďarské, ale nehledč k tomu jsou kraje národnostní nepomčrné
slabší a chudsi*); uherský tisk rozvinul se mčrou podivuhodnou**); kapitál
mobilní stává se téméf docela maďarským a hospodáfský a kulturní život celé
zemč soustfeďuje se v Budapešti, vedle níž se každé jiné stčedisko národnostní
ztraci

Tato fada fakt zničila vefejnoprávnč-teritoriální sny národností a stup-
ňovala nároky revolucí vysílených trid historických. Proto historické tiidy ne-
chtéjí více zákon národnostní, a proto stává se tento víc a víc palladiem uti-
skovaných národností.

Naopak však týž vývoj kapitalistický a kulturní, o nčmž byla zde feč, ptisobi,.
že i národnosti získávají sil a brani svá práva vždy účinnčii, stavice do popredí
ne již statopravné-teritorialni, nýbrž správní a kulturní otázky. V účadech, po-
litice i společenském Zivoté boykotovaná stredni trida národnostní stává se
vúdcem lidu národnostního, jak pod vlivem slučujíci sily společné snášeného
útisku, tak i proto, ze existence její závisí na dúvčňe, kterou si získá u svého:
lidu. Cit národní, roztrpčenost utiskovaných, zájem sebezachování hospodáfsky
slabých, to vše ptisobi k sesílení a utvrzení tohoto poméru.

Zkoumáme-li blíže snahy uherských národností, seznáme, že iu nás, jako
v cizinč, týkají se ony in ultima analysi nejživotnéjších zájmú lidu, jimž t. zv.
„národnostní bufiči“ dávají jen pregnantnéjší, syntetičtéjší výraz. Tyto snahy
národnosní roztriditi Ize do tfí veľkých skupin ::

I. snahy, vztahující se k administrativnim a soudním krivdam:

II. snahy, vztahujicí se k hospodarskym kčivdám lidu:

III. snahy, vztahujíci se ke školním a jiným kulturnim kfivdám lidu;

Ad I. C» se týče administrace, vlastnč nejedná se zde o jednotlivé kon-
kretní nedostatky, na pr. o neúčelné, zdlouhavé a drahé účinkování spravniho-
aparátu, jak tomu je v cizinč, nýbrž o celý system. O tomto systemu napsaľ
Bela Griinwald na základč osobních zkušeností: „Vyvinul se takový system
mistnich a osobních zájmú, jehož panstvi jest pro svobodu více demoralisujíci,
hnusnéjsi a nebezpečnéjší, než i absolutismus.“ A dnes opatrný „/ogtudományi
Kôzlôny“ (Právnický Véstnik) opakuje tento úsudek, když píše o naší admini-
strativé, že „v dnešní dobč zakládá se u nás jeSté z vétSi části na zváli a...
témér ve všech její oborech hraje protekce, vliv a „vychodéni“ veľkou úlohu.“
Opravdu, každý nepfedpojatý človék musí uznat, že jest to system právní

600,115.880 zl.; slovenských ústavú bylo 191 s akc. kapitálem 15,923.100 zl. a s hypotekar-
nimi pohledávkami 40,123.800 zl.: rumunských 371 s akc. kapítálem 30,717.500 zl. a s hyp.
pohl. 67,585.500 zl.: všech národnostních ústavú bylo 771 s akc. kapitálem 59,811.900 zl. a
s hyp. pohl. 121,220.700 zl. Viz P. Balogh: A népfajok Magyarországon (národní kmeny
v Uhrách), Budapešť, 1902, str. 1064, 1065.

*) Beksics dokázal z berních záznamú r. 1894, že Budapešť platí téméf tolik daní,
co všechny periferie, čili všechny kraje národnostní spolu, tento pomér nezmčnil se asi
valné od té doby. Tato relativní chudoba národnosti jest hlavní príčinou, že z 11.013 po-
sluchačú všech vyšších škol bylo 9880 Maďarú.

**) R. 1906 dopravila pošta maďarských časopisú 103,429.418 exemplafi, slovenských.
jen 4,715.820 exempl., rumunských 3,784.385 exempláfú.

Revue Naše Slovensko 415

nejistoty, násilí, tfídní zpupnosti. Tato administrace je i dnes rázu feudálního
a — když i ne právnč, ale fakticky — zakládá se na pčedprávech rodu, není
vykonavatelem vile lidu, nýbrž pánem lidu, jejím jediným úkolem je vymáháni
daní, udržení klidu, dodávání poslaneckých mandátú a nucení vile lidu v smér,
odpovidajici tiidnim zájmúm pánú. Vedle toho úťedníci po včtšinč neznaji rec
lidu, jsou odkázáni na tlumačské služby pochybných a úplatných individuí. Liď
vidí v administrativé všude téméf svého utiskovatele a nepfitele. V podstatč
u administrativy jest to její mechanismus tridniho panství, jež činí ji
nezpúsobilou k jakémukoliv púsobení v duchu moderním.

Nehledč k tomu: neznalost feči lidu rozvrati právní počádek i tam, kde tridni
zpupnost neb zvúle méné se uplatňují, na pr. u našich soudú. Jest to opravdu
monstrésní myšlenka, že o nejživotnéjších pravnich a hospo-
dáčských zájmech milionú rozhodují lidé, neznajíci jazyka
téchto milionú! Je to strašné porušení rovnoprávnosti občanské, jež zarazi
každého spravedlivé smýšlejíciho človčka. Rovnost pred zákonem je pro chu-
dého človčka — vime to dobfe — pouhou fikcí. V drahém a spletitém pravnim
porddku vyzná se jen zámožný Clovék s pňimčťenou odbornou pomocí. Tuto
takčečeno „prirozenou“ nerovnoprávnost kapitalistického právního porddku ještč
stupňuje feči lidu neznalá administrativa a soudnictví. Tím je, že národ-
nostni lid zbaven jest svých práv ve včtší ješté mife, nežli
lid maďarský. A to, že zbaven jest práv, musí jeSté zaplatit
on, vysokými poplatky tlumačskými.

Jest jen pfirozeno, že nemaďarský sedlák vidí ve všem tom jen útisk ja-
zykový a celý problem administraze dostává v očích jeho ráz národnostní:
chtél by účedníky z vlastní krve, ktefi mluvi týmž jazykem, kteží žijí s nim,
znají jeho zvyky a snahy.

Ad Il. Hospodáčské kňivdy u nemaďarského lidu jsou ve všeobecnosti tytéž
jako u lidu maďarského: nizky stupeň duševní a hospodáňské kultury, nízké
mzdy, nedostatek prúmyslu, jenž mohl by poskytnout práci nadbytečným pra-
covním silám zemédélskym, lichváčský ráz úvčru, pti extensivním zemédélstvi
nedostatek pastvin a zemé, která z roku na rok ménč múže uživit stále se
množíci obyvatelstvo.

Nejvétsi zlo, tísníci sedláka maďarského, latifundium mnohem méné tisni kraje
rumúnské, ba sméle múžeme pojmenovat Sedmihrady vlastí malých statkú. Oproti
tomu jest hospodáčská úroveň lidu rumunského mnohem nižší než u Maďarú
neb Sasi; ba právč úžasná beznáročnost jeho dopomáhá mu k vítčzství nad
ostatními kmeny v boji o púdu.

Príčina včtší hospoddfské zaostalosti rumunského a vúbec vščtší části
nemaďarského lidu (nepočítaje Sasy a vúhec Nčmce) vézi v rúzných okolno-
stech. Po včtšinč obývají ménč úrodné kraje periferií, nemohlo tudíž vzniknout
to vétSi zemédélské surplus, jež je základem všelikého prúmyslu a obchodu.
Toť pfitina. že kraje národnostní jsou jesté ménč prúmyslové nežli kraje ma-
ďarské (z 1000 obyvatel bylo v krajích maďarských 481-54 zemčdčicú, kdežto
v krajich slovenských 563-63, v krajích rumunských pak 633-88). Nehledč dále

416 Revue Naše Slovensko

ke sporné otázce prednosti malých neb velkých závodň,. jest nesporno, že
formou hospodáčského pokroku múže být jen intensivné, moderné hospodarici,
na družstevních základech postavený malostatek, a ne extensivní, zadlužený,
isolovaný a za včkem svým zaostalý malo- a ješté menší statek, jenž jest
hospodáfským typem našich krajú národnostních. Tyto dvč príčiny — k nimž
druží se nesporné též útisk politický a administrativni — vyvolávají príčinu tretí,
že totiž duševní kultura krajú národnostních jest na stupni mnohem nižším, což
téZce ochromuje hospodáčský vývoj. „Základní príčinou jeho nevčdomosti —
pravi Ernest Eber o rumunském sedláku +) — jest, že na prvém stupni, v škole
obecné nedostane se mu prvkú védomosti.* Neposledním činitelem jest v tomto
výsledku též úpíný nedostatek lidové-odborné hospodáčské výučby v krajích
narodnostnich.

Všechny tyto príčiny zpúsobují prirozené velké rozšičení lichváťského ka-
pitalismu, v némž často bratrsky účastní se maďarští viastenci i národnostní
agitátoľi.

Stále se stupňujíci nedostatek púdy jeSté více zhoršuje toto smutné hospo-
dáčské položení a z toho Ize si vysvčtliti ono velké roztrpčení národnostního
lidu, jež vyvolává nešťastná kolonisační politik a maďarské vlády, která
je malou a ubohou karikaturou surové, ale aspoň velkého stylu kolonisace po-
znaňské : vláda usídlí nékolik tisíc „čČistokrevných“ maďarských kolonistú na
erárních majetcích v kraji, kde nedostatek púdy jest beztak veliký. Múžeme si
pčedstavit, jaké as city vznikají proti uherskému státu v rumunském sedlákovi,
vedoucím hospodáčský boj na život a na smrt. Zbytečno jest pčipomínat, že
tyto pokusy jsou i z národního hlediska úplnč bezvýsledné. Velké more ná-
rodnostní za krátko pohltí tyto umčlé ostrovy maďarské.

Hospodáčské kfivdy lidu tímto zpúsobem stávají se kvasem národnost-
ních tfenic.

Ad Ill. Dáležitčjší snad jeSté nežli administrativní a národohospodáť ská
stránka otázky národnostní jest stránka jazyková a školní. Neboť toto jest nej-
citlivéjší stránkou otázky národnostní, vždyť každé bojujíci hnutí národnostní
má svúj základ v společném jazyku, v společných tradicích, v společné kultute.
Nyní tedy, když stoupající Sovinisticky a nacionalistický proud otevrené aneb
potají, ale zcela zrejmé usiluje, aby zatlačil jazyk národností a místo néj zavedl
nucené vyučováni maďarštinč ve školách lidových v mife stále vétSi**) (ačkoli

| *) Fajok harca (Boj kmenú). Budapest 1905.

**) Zejména státní podporou chudých konfesionálních škol usiluje vláda novéjsim
jedním zákonem stupňovat vyučování maďarštiny. V školním roce 1905—1906 byla situace
tato: z obecných škol bylo

maďarských bez výpomocného jazyka ......- 0. 9788

. s výpomocným jazykem . . ..... 0... 1954
nemaďarských (s maďarštinou: maďarsky vyučováno maďaršťinč, počtúm,

zemčpisu a dčjinám, nčkde ještč i ustavovédé) ........... 1665

nemaďarských (bez maďarštiny, v téchto pfichází maďarština jen jako
pfedmét učební, aneb vibec ne) . |... 3154

DINO 7-0 IJEL

"upepng

2 a
J Ú al.

i b :

" a 1

Ť uy id AM oe A s!

"Ágioy pydopoA

Revue Naše Slovensko 417

ani opatfení ta nedosahují stupné surovosti pruského postupu proti Polákúm
a Dánúm), jest prirozeno, že ve-svém jazyku napadené národnosti reaguji veľmi
citlivé na tyto snahy a že forsirovaná maďarisace konec koncúi vede k posilnéni
národnostního všdomí, zrovna tak jako pokusy násilné germanisace hrály velkou
úlohu v probuzení maďarského národního védomi. A tato citlivost a tento
odpor jsou skutečnčé odfivodnény. Odúvodnény jsou z hlediska kollektivní
psychologie bojú národnostních, v nichž pésténi a kult společného jazyka jest
nejmocnčjší pojivou, individuální sobectví společným zájmúm podfizujíci silou.
Odúvodnčny jsou však téz z hlediska socialniho. Neboť forsirovaná ma-
ďarisace jest jednou znejhlavnéjsich origin smutné kulturní
zaostalosti lidu národnostního. Tam totiž, kde národnostní lid žije
v uzavreném svém území, vzdálen kultury maďarské, jest každá školní maďa-
risace holou nemožností, neboť škola se svými 4 hodinami je zcela bezmocna
vúči 20 hodinám života. Kdyby však vlastním jich jazykem, v dobrých
a bezplatných státních školách (neboť úroveň konfesionálních škol národnostních
je po vétSiné praubohá) skutečné zasívali v duši dčtí zárodky kulturního života
a touhu po vyššího stupné osudu lidském, pak ti nejschopnčjší z lidi národ-
nostních milerádi by se naučili jako druhý jazyk fet, která vede je k vyššímu
standard of life, pravé tak, jako svobodné a vyšší mzdy skytající kulturní
ovzduší Severní Ameriky hravé, lehce naučí anglitiné ty „nejprotistátnčjší“ ná-
rodnosti a kmeny. \

Skutečné a v podstaté není otázkou to, zústanou-li národnosti Slováky,
Rumuny atd., aneb pomadari-li se. Otázkou jest, naučí-li se slovensky, rumunsky
atd. to kulturní minimum, bez néhoz evropská administrace a národní hospodáfství
jsou nemožny, aneb ziistanou-li v té barbarské nevédomosti a povérfe, jež činí je
vhodnou látkou pro všelikou korupci hospodafskou a pro panství politické zvúle.
Národy, žijící v uzavtenych fadách na své púdč, naprosto nelze obrat o jazyk
jejich. Maďary z nich nenadčláme, nanejvýš udržíme je po nékolik ješté desitileti
v tom polobarbarství, jež je základem všeho vykorisfovani.

* *
s

Toto jsou — v hrubých zcela rysech — ta hospodáfská, kulturní a poli-
tická zla, jež vedou k nejhlubším kofenúm uherské otázky národnostní.

Dnešní stát a účední kruhy místo nápravy téchto kfivd obraci se proti
tém, kdož jsou mluvčími krivd a utrpení svého lidu a jež jmenují jednoduše
„vlastizrádnými bufiči“, ačkoli pčevážná vétSina téchto neagituje proti
celistvosti uherského státu, nýbrž proti pčehmatúm dnes panujíci tifdy. Čili
dnešní držitelé moci sledují proti národnostem týž postup, jako proti socialismu:
novináčské pronásledování, společenský terror, tiskové processy a tresty. Ale
mučeníci dodávají jen nového rozmachu každému hnutí bojujicimu. Tričuna
uveľejňuje statistiku, z níž plyne, že v dobč od 22. dubna 1906 do 27. srpna
1908 projednávaly soudy 226 prípadú národnostního poburovani aneb pňí-
fuznych deliktú a vymétily obžalovaným úhrnem 181 let 3 mésice a 6 dnú
včzení a 89.087°50 korun pokuty penčžité. Tyto číslice nebudou asi prehnány,

418 Revue Naše Slovensko

když na pf. preklad a uvefejnční známého dopisu Bjórnsonova v nčkterém
národnostním časopise bylo postačujicím dúvodem k zavedení trestního fizeni.

Jest na biledni, že celá tato politika jest škodlivá a nerozumná, neboť hati
klidný vývoj zenič a volný rozmach produktivních sil její. Pňi tom je zcela
beznadčjná, neboť když ohromný ruský a némecky stát se svými hojnými pra-
meny penčžnými, se svým vojskem a obrovským aparátem byrokratickým
nebyly s to pohltit hrstku finského a polského lidu, jaká bláhovost jest vérit,
že dnešní chudé, slabé, zaostalé Uhry budou s to asimilovat takovými
násilnými prostčedky polovinu témčť obyvatelstva zemč.

Na konec není toho ani potfebi, neboť pokojná hegemonie maďarstva do-
statečnč jest zajištčna jeho hospodáčskou a kulturní pčevahou a každé násilné
opatreni jest jf jen na Skodu.

Pres její theoretickou absurdnost a praktickou škodlivost politika tato —
o tom nemúže být pochybnosti — provádčna bude i dále, neboť vládnutí ridi.
se všude zájmy tfídy, která jest v držení moci. Feudalismus pak nemúže voliti
jinou politiku národnostní nežli pravé tuto.

Jen uplatnéni se nových tiid, nových sil múže odvrátit národnostní politiku
Uher od bezvládného napodobování vzoru ruského a pruského a vésti ji za
prikladem švýcarským, belgickým a severoamerickym. Pfelozil K—cký.

8&2 8&4 AZ

LUDMILA MARKOVIČOVÁ:
TETIČKA TALAJKOVÁ — SLOVENSKÁ VÝŠIVKÁRKA.

fa je to tetička Talajková ?
Žena chudobného guláša (sluhu pri kravách) : žena surového alkoholika,

ktorá svojich pátoro detí z práce vlastných rúk vychovala, z čiastky ako ná-
denníčka u panstva, z čiastky -ako ľudová Svadlena, narábajúc ihlou, už za
včas za rana a pozde do noci, pri slabom osvetlení petrolejovej lampádky.

„Psota je majster! -- piše mi Talajková — Veru všetkým naším bielým
hábom som neraz rubo dočárala, kým som sa opovážila vypýtať jeden ručník
alebo rukávce pre nejakú gazdinu. Som sa ja mnoho naturbovala, mnoho
hlavy nalámala a moje grambľavé prsty naohýbala, až som so svojmu remeslu
vyučila.“

Talajková je v SeStdesiatom roku, strednej, pružnej postavy. Ťahy jej tváre
sú dosiaľ pravidelné, a volakedy mohla byť i krásnou, no dobre vieme, že
tvrdá práca a strádanie zanechá svoje stopy vždycky. Čierne vlasy už trošku
preriedené na pútec sčesané vinú sa okolo jej jasného čela. Modré oči už
hodne vybledlé okružujú husté obrvy a jej smelý pozor vyráža istú hrdosť,
tak ako i ostrý ťah okolo orličieho nosa a dobrodušných úst s ohnutýma na
dol kútikama, zakrývajúcima už len očné zuby. Jej príjemný zovňajšok a prosto-
srdečné chovanie vyzíská si priaznivý dojem na prvé zhliadnutie: pre jej
statočnosť a oddanosť musí si ju uctiť, a prej veselú, žartovnú povahu obľúbiť
každý.

Revue Naše Slovensko 419

Deti má už všetky odrastené. Dve dcéry slúžily vo Viedni a sú tam aj
vydaté, tretia Anuľa tiež už vydatá, zomrela u matky — na suchoty. Staršieho:
syna oženila, ale ako mi píše, nedožila sa radosti z neho. V liste stojí: „Čo:
nás je viac, tisíc ráz mi je horšie jako mi bolo, kým som bola len s tým
zlým mužom. Môj Isidorko chudátko mosi veru ťažko robiť, lebo ide zima,
nemáme ništ a je nám moc treba, mosíme sa šeci trápiť. Už budeme zas šiť.
len čul som mala moc starosci, ždycky variť a nosiť do poľa — keby som
aspoň bola kdesi za Vaším chrbátom, len byste ma niečim štuchly, jaká som.
kolkorazí velice biedna ...“

Najmladší Isidor, ružový, čiernooký chlapčok, bol svojej mamičke jedinou
útechou. Starší syn býval pri rodičoch iba ez leto: už v druhom liste píše
mi o tom nasledovne: Veru sa Vám nemôžem pochváliť, že sa mi dobre vodí,
už som len zas sama, s tým mojím zlým mužom a stým Isidorom a tú Anulu
mám u seba, tú len ždycky ten pravý bok bolí. Ten syn ma už odešou, keď
si pri mne vyrobiv, šecko mi zobrau: zbožie, múku, chlieb, masné čo sme
mali kúpené, šecko poodnášau jejéj rodičom, a ja sa mosím žalosná na to
dívať! len čo mi nehau ešče ale 20 zl. dlžoby. Tak sa mi nesce ani toho
sveta. Len čo mosim velice moc robiť pri tej repe: skoro na roľu, neskoro
z role, tak ma moje ruky bolá, že si ích neviem, kam len od bolesci v noci
položiť. Veru som ja velice zlé časy dožila. — Kopali sme zemáky ľudom
platili nám: mech na deň: my dva, sme si vyrobili štyri mechy, to budeme
mať živnosť nz . | zimu. No tak by som velice rada bola, keby sa len už
tí polné roboty skôr porobili, čo by som sa už dala do toho šitia, potom si
budem odpočívať — ale až keď ma vynesú na cinter a keď ma prikryje čierna
zem, tam si ja v pokoji odpočinem. V živote mojem, kríž bolesci, mosím nesci,
šetko to ja mosím prijať s úprimnosci. Bože len ma neopusci!“

Týchto niekolko riadkov dáva nám nazreť do prázdnej spižírne i do
uboleného srdca materského. Hľa, ako ľudia žijú... oddaný do vôle božej
snášajú trpelivo, čo im krutý osud nadelí..,

Naša známosť s Talajkovou datuje sa od r. 1894. Podomová obchodnica
s výšivkami, Amália Martinková z Piešťan, doviedla mi ju raz v N M. n.V.
ničo predkreslila — vypísala. Vtedy prebudil sa i môj záujem o výšivky.
"Spojenými silami išla nám práca od ruky. Ja som vymýšlala, načo výšivky
aplikovať, starala som sa o odbyt a odporúčala slovenské výšivky na všetky
strany sveta. Talajkova potajomky ma navštevovala, celé noci u mňa presedela
a len tak ukradomky vypisovala svoje umelé tulipány, ruže, kliešče, puká...
Neraz som ju odespala, lež sodvihnúc hlavu vidím: Talajková ešte vždy ukladá
kvietko ku kvietku... A keď niečo zmýlila, ešte som sa s ňou aj vyvadila,
čo si nedala lepší pozor a gumou postierala, zničila som jej namáhavú prácu,
musela ten istý kus znovu vypisovať, tak ako som si to ja priala! Niekdy sa
i namrzela, že čo ju tak sekírujem, no nebolo jej to na škodu, tým sa zdo-
konálila v svojom umení.

R. 95ho vyzvali ma z Turč. Sv. Martina, aby som prichystala dva kroje,
mužský a ženský, pre Národopisnú výst. pražskú. S pocouom Talajkovej a ešte

420 Revue Naše. Slovensko

jednej už nebohej Plešťanky, podarilo sa mi kroje shotoviť a ešte i dnes stoja
na odiv v Národopisnom museu v Prahe.

Na moje odporučenie poslali jej z Turč. Sv. Martina i peniaze na cestu
do Prahy, aby po čas výstavy kreslila a vyšívala tam svoje slovenské orna-
menty. Rozumie sa, že som ju musela sprevádzať. S prispením p. Dušana
Jurkoviča, umiestnili sme ju v oravskej chalupe, kde návštevníci výstavy ob-
divovať mohli jej zručnosť. „Zlatá Praha“ v tom istom roku doniesla jej
podobizeň a ešte i dnes opatruje Talajková zaslané číslo, čo vzácnu pomiatku
na jasné dni prežité v matičke Prahe. Obzvlášte vďačnú rozpomienku prechdvava
oproti rodine Reachovej, jejž prispením zažila mnoho prijemných, nezapome-
nutelných chvíľ...

Ako Talajková chápe a prejavuje svoju vďačnosť vysvitá z nasledujúceho
dopisu: „List písaný na moje meno na Katerinu. — Miluvaná a mne dobre-
prajúca pani...! Ja Vam velice na sto tisíc razí pekne ďakujem za Vašu
vernú lásku, že ste miluvali tak blížného svojho, jako seba samého. Keby ste
vedeli, jako ste mi dobre urobili: jako keby ste slepému oči dali. Čo ste ma
zaodáli, nech aj Vás Bôh všemohúci prikryje tak božským požehnáním : lebo
veru ja Vam nemám čo dať, len sa za Vas modlím. To ste mi dali tak, jako
almužnu, nech Vám to milý Bôh vynahradí a požehná, na to miesto tisíc
razí vác: aby Vám Vaše skutky dobré prinášali, časnú i večnú radost: aby
ste radšej ždycky mohli dať jako zadaf; aby Vaše práce, s kerými sa za-
oberáte boly viacej a viacej známe, a čest mena Vašeho aby sa rozširovala
po celém okršleku zemském.

My sa takto čítame: odplac pane Bože nám dobre Cinicim pre jméno
tvé životem večným! — Kdo je to a od koho je to, kdo može dobre učiniť,
závisí to šecko len od samého pána Boha. Bôh vzbudí v ľudském srdci
„milosrdné myšlénky, keď sa jeden od druhého má trochu lepšie, potom je
jeho srdco, nad tým biedným naplnené ľútosťou a tak mu pomôže — ale to
sa najde z tisíca jeden taký... A kdo sa o mňa stará, ja sa na toho tiež
rozpomenem ; každý večér, keď sa berem na odpočinek, obetujem za neho
jednu modlitbu, každý den jeden „Otče náš“ a „Zdravas Mária“ za mojích
priatelov aj za nepriatelov lebo tých mám viac jako tých dobrých . ale hovorí
sa tak, že keď sa človek Boha nespuscí, že ani on ho nikdy neopuscí.

Bože, tak ste ma potešili s tymi Vašími obrázkami! Keď som Vás videla,
ani som sa len s Vami za celý deň natešiť nemohla: šak som Vás ani ne-
mohla poznať jaká tam mladušká vyzeráte: no tú peknú pieščanku, s tým
kosáčkom, tú som lepšie poznala: len je už veliká, jako maminka, dobre
roste : náš Isidor je veru proti nej malý ale ten chudák mosí moc robiť. No,
tak som sa s Vami tešila, aj som od radosci na moje chudobné bývanie
zabudla. Dala som si Vás za sklo a Vás tak nazívam: „moja maminka“, lebo
téj už nemám a Vás tu vidím, a vinšujem Vám dobré zdravie. Hovorí sa, že
bez patróna človčk ani do neba nepride, ja mám patrónku svatú Ludmilu,
k tej sa budem utiekať vždycky.

Revue Naše Slovensko 421.

Veru som taká žalostná, už tam nebývame, kde sme bývali: nemám dobrý
kvartiel, nemôžem tu privyknúť, len mám ždycky zima, nuž som taká opla-

šená, len odtálto utekat: tak mi to tu šecko zle ide, moja hlava je taká,

od myšlének tušim naruby obrácená. Mám tu velice vlhko, aj tí nové ru-
kávce, čo som mala k smrci prichystané, Secky mi oplesnely, mosím ích.
nosiť: veru mám škodu.

Tak, prosím vás, jak máte niečo šiť, len mi pošlite, dokál mám ešče:
trochu rozumu v tej mojej, starej hlave, leho keď mi vy nepošlete, mosím si.
niekde inde robotu hladať: ale si myslím, že len volačo prinde.

Od nás volali jednu ženu do moravského Veselá do školy: len som ja:
nebola vtedy doma, veru by som tušim bola išla. Ale si aj myslím, že by
ste vy o tej škole vedeli. Keď to neni od vás nájdené miesto, ja sa toho:
bojím: ale veru by som volade išla, lebo šak je u nás tak zle na chudobu,
ani neni možná vypovedať. Sak sme dva mesáce tak robili, od rana do noci.
pri tej repe, že som už ledvaj moje údy nosila: ždycky o tom suchém chlebe,
len večer som trochu krumplovej polievky uvarila a bola večera — a predca
nemám ništ, len čo som na tom svece živá.

Pitáte sa ma jako sa mám? Tak jako je Bohu vôla: už trochu dobre.
Na pravej nohe mám ranu, a to mi velice zavadzá: nemóžem sa ani do Či-
žiem obuť, len nosím také malé papuče a pančuchy, čo mi na počte dali
a chodím o palici: tak už možem dôjsť aj na počtu. Už som velice rada, že
mozem chodiť bar aj o palici, nech len som na mojích nohách.

Nech sa vám pochválim! Mala som hosťa, jednoho kadeta z Prahy, syna —
téj panej, čo som vám vyprávala, že mi tak dobre u ních bolo. Hosťa som
mala ale hostiny nebolo. Pane Bože! čo mu len dám? U nás nedostanem
ništo kúpiť: len som uvarila na máko vajcia a doniesla pohár vína, ale mu to
nechutnalo, keď videv moje chudobné bývanie. Aj som sa trochu hanbila, no
ale jaká pomoc!? inač to neni, keď som chudobná. — Potom sa o neho po-
starali na počte: aj mu dali nešpor aj noclah: až na tretí deň odcestovau do.
Miškovca a potom Bôh vie kam.

Bol si u mňa na stole zabúdnul knižočku, do keréj si šečko zapisovau,
nuž sa vám priznám, veru som ja do nej nakukla a prečítala som mu tam
šecko, čo u nás zkúsil: jako tetička Talajková býva, v nízkej slamou krytej
chalúpke , stôl má prikrytý s bielou plachetkou: na scenách visia svaté obrázky
a na žrdke nad postelou podušky, po pri lavici stojí stará truhla a vo vre-
ciach na scenu opretých zemáky — to je jéj zásoba na celú zimu. — Nuž
tak hľa to mal tam pekne šecko vypísané, celú moju chudobu.“

x s
x

Raz navštívila som i ja tetičku Talajkovú. Býva dve hodiny cesty vzdia-
lená od železničnej stanice. Za povoz platila som 5 zl., no viem, že keby
som jej bola tie peniaze poslala, nebola by mala takú radosť z ních, ako
z mojej návštevy. Vyobjímala, vybozkávala ma, až ma prekvapil ten prejav
tolkej srdečnosti. Porozprávaly jsme sa, pospomínaly sme, čo sa dalo za

422 Revue Naše Slovensko

chvíľku a keď ma pohostila mliekom, rozišly sme sa zase na viacej rokov:
až toho leta docitovala som si ju aj s [zidorom do blízkeho mestečka — na
jarmok, aby sa mohla s niekým odviezť. — Zase sme sa spolu potešily
a obnovily staré naše priatelstvo.

V poslednom liste píše mi: Veru som si toho leta velice máličko vy-
fobila; ani pri repe, ani pri Siti; lebo som mala toho mojeho starého ne-
zdravého, celé leto, a čulek mi ležau nástojky šesť tydfiov; tak som ho mo-
sela opatrovať, až som ho pochovala. Už som ja taká stará gdova.*) Šak
mám toho Isidora ale čo že je to, keď si mosím čúl šecko len sama obstarať.
Hovorí sa, že „jaký pen taký pen, nech je len za ním cien...“

Žijem tak, jako chudobní nádenníci. Ja niečo tým gazdinám vypisujem,
debo čepce, lebo rukávce a tak mi niečo za to dajú: kus chleba, trochu múky
lebo mlieka, alebo čo kerá má, to mi dá. Tak sa ja tu živím. Isidor, ten
chodí do panstva na tovarich; dostane 40 kr. na deň. A tak žijeme, jako také
dve siroty.

Dobre mi je bár som chudobná, lebo mi Pan Bôh zav ten veliký kríž,
kerý som za 38 rokov niesla: veď som veru vystála pri ňom! ale Bôh je
veľmi dobrý, pomôže šecko uniesci.

Ten starší syn slúži v Pieščách za guláša — pri kravách -- ale to je
taký syn surový, ten sa o mňa nestará, jako ja žijem, veru mi ten ničoho
nedá, ešče by zau, keby mohou, se mňa alebo z toho Isidora aj ten ostatný
kabát. — Sak ten Isidor nesce ode mňa nikde {cit, poslúcha ma velice dobre,
len neviem jako to bude dlho trvať?!

Dlžna som neni vác ništ: len 20 zl. u jednoho žida a 21 zl. ve spolku.
— Pohiab som vyplatila: to som bola asekurovaná , dostala som tiež 20 zl.
to mi velice dobre padlo. O tí dlhy sa nestarám, mali mu nedávať tolko, šak
som to zakázala. — Za kvartiel platíme 25 zl. majú ma tu radi, lebo keď
som im spravedlivá : kedy mám penáze, tedy dám, bar aj na tri razy.

Pýtate sa ma: či sme si zabili nejaké prasátko? O tom ani mysleť! to
mi ani nevieme o takom mase. Chleba mám: keď si ho kúpim, lebo mi ho,
nikdo nedorobev. Zemákov a fazule trochu dostanem, masné si kúpim, to
koštuje u nás 90 kr. kilo. Dreva ešče máme ale na mesác, čo sme si v lete
nanosili z hôr. Duchni som si nepredala, lebo to si hovorím, že je to môj
statek. Dokál ma tí dľžnici nechajú pri pokoji, dotiaľ nechám šecko stát, jak
ma tí začnú bantovať, tak potom pôjde šecko...

Tak tu máte šeckú pravdu vypísanú: ani sa Vam nepochválim, ani sa
Vám velice žalovať nescem, ani Vás šáliť nemôžem: len Vam tak píšem, jako
Bôh káže, aby sme boli pravdomluvný, lebo s tú pravdu najdalej zajde.“

* *
x

Končím. Pokúsila som sa podať kus života tetičky Talajkovej, ktorej
umeleckú prácu, na kromerížskej výstave, sám arciknieža Franc-Ferdinand.
následník trônu pochválil. Ludmila Markovičova.

%) vdova.

Revue Naše Slovensko 423

SERGIE] TRITONOVIČ :
ČERNOVÁ.
Slovenská tragoedia v V. dejstvách.

DEJSTVO IV.

Lesík neďaleko Černovej: uprostred svah, na svahu vyvýšený kríž. Ľudia sedia pod stro-

mami vo skupinách i jednotlive. Jednotlive sediaci sa modlia z knižky. Pri kríži kľačia

Katrena a Zuza, jedna za druhou. Ruženka, Evka, Zuzka i viac dievčeniec: niektoré od-

chádzajú a zase sa vrátia s natrhanymi kvetami. Je nedela po obede. Michal, Jozef, Martin
stoja pri dievčencoch, iní zase pri starších.

VÝSTUP I.
Fula, Faga, Fulová, Fagová, Janko, 2—3 chlapy a ženy v popredí,
ležia na zemi, lebo na skalách sedia.

Fula (leží na zemi): Mračí sa od Mikuláša, hádam dostaneme búrku.

Faga: Z tých stran nič dobrého, len hromženie prichodí. Jakoby všetko
nás zkynožiť hľadelo.

Fagová: Neni spravodlivé zúfať. Či myslíš, že aj Bôh proti nám?

Fulová: Dobre máte, dobre, súsedka! Preháňky tieto a príkoria iste
nie sú z vôle božej.

Faga: Kam sa len obrátiš, všade krivda a neprajnosť: nuž tu človek
ľahko zlorečí ľudom i svetu, Bohu i nebu.

Janko: Do najvyššej miery rozhorčuje položenie naše. Ústupnými byť
žiadajú od nás, ale oni práve násilie páchajú. Chrámy stavať, na oltáre obete
prinášať k tomu nás zvú pri každej príležitosti: že to čin je Bohu milý, otvá-
rajúci brány nebeského blaženia! A teraz, keď čakáme túžobne tú hodinu,
v ktorú do neho ku službám božím vstupovať by sme chceli, vyženú nás
z neho žandármi a dajú strážiť chrám, ktorý sme si sami vystavili, aby sa

k nemu nikto ani priblížiť nemohol, hahaha. — To tak kňazia robia: jako
zlodeji nám chcejú kostol ukradnúť. Nuž či káže tak Bôh, či káže tak zákon
ľudský ?

Fagová: Nie, nekáže, ale i to preniesť nám trpelive.

Fula: Však na niektorú stranu vec rozhodnúť sa raz musí!

Janko: Na ktorú že stranu? Tu len jeden východ je možný!

Fula: Alebo omrzí ich také vzdorovanie a vyhovejú žiadostiam našim,
alebo.... |

Janko: Alebo?... Snád myslíte, že zlomia vôlu našu, že poddáme sa?
Ani jedno, ani druhé je nie možné. Oni od svojho dobrovolne neupustia nikdy
a my... my...: čim viacej sa železo kuje, tým žeravejšie, to viete...: ani
my nesmierime sa s vrahmi našimi nikdy!

Faga: Po tom, čo stalo sa, ani nemôžeme, lebo to predsa len krv do
tváre ženie, keď nás z našeho vlastného vyhnali: a my ani pristúpiť nemôžme
bez toho, že Zandar preklať nás nehrozil by.

Fulová: Veru sme sa toho, veru nenazdali, že takým preháňkam sa

vystavíme!

424 Revue Naše Slovensko

Janko: Birs sme sa vystavili, však vydržíme, oni predsa upustiť musia.
Sem do tejto hôrky ku krížu Spasiteľa budeme chodiť aj ďalej, tak jako sme
sa až dosial shromažďovali. Tu mier prírody nás uspokojí. V hájoch a lesoch,
pri pramenoch vôd a skalách slúžili bohom svojim pohanským naši predkovia,
v tôňach lip svätili slavnosti náboženstvá svojeho, ale svätili v pokoji. A my,
jich potomkovia v časoch kresťanských, prinútení sme navrátiť sa ku zvyčajom
predkov: nás však ale zloba sveta prinucuje k tomu. No nech! Bárs aj svet
proti nám, však duchovia predkov našich prichodia tu k nám a spoludelia
s námi žiale utrpenia naše. (Z dialky počuť dumné hrmenie.)

Faga: Tuším dobre ste prorokovali sused, už búrka sa nám prihlasuje.

Fula: Moje tušenia málo kedy klamú : aby sa len horšia búrka nezdvihla
nad nami.

VÝSTUP II.
Predošlí. Jakub.

Jakub: Obneskoril som sa: myslel som, že aj bratia z Lúčok sem prídu
do shromaždenia , ale nevideť prichodiť nikoho.

Faga: Iste jich počasie udržuje doma.

Fagová: Aby len aj nás tu búrka nezastihla; premokli bysme veľmi a
spechať snáď útekom, neni svedčno odtiaľto!

Jakub: Preto vybavíme si našu pobožnosť podľa obyčaju a potom v po-
riadku vrátime sa domov. (Pristúpi ku krížu, kľakne, prežehná sa a začne:
ostatní všetci pokľakujú, alebo naklonia sa a mlčky trvajú: v diaľke vždy po-
hrmieva, búrka sa blíži.) Bože, pohľaď na nás tu shromaždených a vyslyš
modlitby naše! Opustení sme od pastierov naších, ty ale, Bože náš, neopúšťaj
nás! Ty si vodil Israelských po púšti, a opatril si jich, aby nezahynuli, 6 aj
nad námi sa smiluj, aby sme v boji našom nezhynuli! A jako si pomáhal
v meste tvojom svätom Jeruzaleme chrám svatý stavaf a bránil si ho pred
útokmi nepriateľov, tak i nám, prosíme ťa, pomož stánok postavený vo tvojom
mene posvätiť! Obráť ku nám srdcia nepriateľov našich, aby nás už viacej ne-
stíhali sužováním. ale v láske tvojej sa k nám obrátili a s nami prebývali.
(Búrka už blízko.)

(Všetci sa prežehnajú a povstavaju; každý zostane na svojom mieste,
panny sú spolu i mládenci: Jakub side dolu k ostatným , obrátení sú ku krížu.
Jakub hned ako vstane začne spev.) |

Spev: Bože svetov stvoriteli k tebe sa kloníme,
za národ náš ubiedený o milosť prosíme,
svet ten šliape, čo tu dáva tvoja nám dobrota,
ľudské zapiera nám práva, i právo života.

Pri refraine sa všetci sberajú preč, blýska sa a hrmí. Niektorí idú križ
bozkať, iní sa len prežehnajú. Janko zostáva v pozadí a volá mlčky a zdržuje
kamarátov, ktorí zostanú pri ňom. Za kulisiami ozývá sa ešte refrain piesne,
do spevu sa mieša hrmenie a šuštorenie vetra. Janko dáva posuňky označu-
júce, že z búrky si nič nerobí. Hrmenie a blýskanie rastie.)

Revue Naše Slovensko 425

VÝSTUP IIL
Janko, Michal, Martin, Jurko a dvaja až traja mládenci.

Janko: Kamaráti moji! vzdor búrke a hromobitiu držím vás tu, lebo
búrka, čo búri v útrobách duše mojej, preváži i túto v prírode. Ach, keby
som mohol byť ja tým víchrom, búrkou, bleskom, že zburácať bych mohol
v spolku neprajníkov našich! Ja zpálil, ja zprerážal bych duše, tela jejích, aby
ani stopy nezostalo po nich! Ale takto musíme trpeť, vyčkávať a vo spravo-
dlivých snahách našich na jejich vôľu, či nevôľu oddávať sa.

Michal: Jaké že slova oddania sa osudu slyším to z úst tvojích! Či azda
už ochabuješ v boji započatom Janko? Hoj, nie ešte tak ľahko budeme po-
volní tomu, čo kapitula a administrátor i všetci jeho spoločníci chcejú!

Janko: Podajte pravice, bratia moji! Ja zkúsiť som chcel ešte raz od-
hodlanosť vašu, ale vidím, že sotrvať so mnou až od konca chcete. A to ma
uspokojuje. (Chytí ich za ruky.) Ale teraz počujte, jaký zámer ustálil som si!
Či však ale mlčanlivosť jako mftvosť hrobu sľubujete, prisaháte ?

Všetci (obratia sa ku krížu, zdvihnú ruky) Sľubujeme, prisaháme !

Janko: To známo už všetkým nám, jako prijal posolstvo naše biskup
vo spišskej kapitule a jakú odpoveď dal na listy naše, že abysme čakali ďalšie
rozkazy jeho. A my čakali sme, mysliac, že uváží spravodlivé žiadosti naše,
a vyhovie naším vrelým tužbám, že nechá vysvätiť kostol zkrze otca Hlinku!
Ale sklamali sme sa ťažkol Chrám násilne zatvorili a jako počúvane, že násilne
proti našej vôli a bez otca Hlinku príjdu kostol posvätiť! A my na to čo? Do-
volíme to? |

Všetci: Nie, nedovolíme!

Michal: Prekaziť jich plány musíme stoj čo stoj!

Janko: My neskloníme šíje, lebo sme ľudia práv a hodnoty svojej pove-
domi, lebo krivdu s otcom Hlinkom spáchanú, nezabudneme snadno. Preto,
počujte ma dobre, tejto noci, ktorá tmavou a nám prajnou sľubuje sa, vstú-
pime do kostola a všetko čo potrebné by bolo ku posviacke sobereme, áno
ešte i dvere znútra priklincujeme, aby vstúpiť ta nik nemohol: a keď prijdu
svätiť, my ľud náš zadržíme od príchodu i okolie celé, nech si sami svátia
bez zbožného zástupu. Súhlasíte ?

Všetci: Súhlasíme, prevedeme.

Jurko: Ja prvý vleziem do kostola, viem najsnadnejšie cestu |

(Blýska sa.)

PREMENA.
Izba v ružomberskej fare, tak, ako v II. dejstve.

VÝSTUP I.
Fišer, Pazúrik, Kaločai, slúžny, podslúžny.
Slúžný: Ja vám páni moji len toľko hovorím : nenaťahujte už viac strunu,
lebo praskne.
28

426 Revue Naše Slovensko

Fišer: (nervosne.) My popustiť nemôžeme, hlavatosť jejich zlomiť sa musí
stoj, čo stoj!

Slúžný: Dobre, pane administrátor! Ale tie následky, ale tie následky!
Som v týchto veciach zkuseným človekom a radím vám, aby ste ľud nepo-
kúšali nad mieru. Radšej za čas ponechajte vec na pokoji a potom inakším
spôsobom hľaďte posviacku previesť...

Fišer: Ešte to by nám bolo treba! Aby si tá háveď namyslela, že sme
sa zľakli jej hrezebného chovania. Nie! akby len za mak zbadali slabosť
z našej strany nikdy viac na úzdu jich už nechytíme. Preto ja stojím na mojom:
svätiť bez všetkých ohľadov. Keď nepovolia dobrovolne, použijeme každú moc.

Kaločai: V takých pádoch netreba voliť prostriedky ale bárs aj nási-
lenstva použiť. |

Slúžný: Lenže toho násilenstva práve sa ja obávam. Na vlastné oči to
vidíme, že rozhorčenosť ľudu na najvyššom stupni stojí. Odstránenie Hlinku
z úradu, nepripustenie ho ku posviacke, zamknutie kostola, to mysleli sme,
že ochladí mysle: ale vidíme, že tým nepoddajnejší a odhodlanejší sú všetci.
Já mám známosť o tom, že chodia teraz do hája ku krížu shromaždovať sa,
že tam pobožnosti vykonávajú a dľa zákona mal by som jích vždy rozohnať
dať žandármi, ale nerobím to, lebo viem, že oheň i ten najsilnejší časom
svojím sám od seba prestane. Tak aj oni! A vám tiež radím: ruku pokojnú
ľudu podajte.

Fišer: My zkúšali sme už všeliako, ale vždy zamietli naše dobré úmysly,
áno ešte hanou a potupou obsýpali nás i cirkve svätej vrchnosť.

Kaločai: Ústupčivosť bola by tu úplne nemiestna.

Pazúrik: Istá vec je, že položenie to tažké, kritické. Rozhorčenie je ve-
liké — ale my posvätiť kostol musíme, počujete musíme, lebo to je rozkaz
nám daný.

Fišer: A rozkaz ten vyplniť sa musí bezohľadne.

Pazúrík: V minulú nedelu mal prisť pán kanonik v zastúpení biskupa,
ale neprišiel. A teraz toť písmo (vytiahne) v ktorom jeho osvietenosť mňa poveruje
posviackou a vyzýva, aby som kostol bezodkladne posvätil a tak pokoj do cirkve
uviedol.

Fišer: Bezodkladne! tu neni čo vyčkávať!

Kaločai: Rozkaz biskupov je viac ako písmo sväté!

Pazúrik: Rozmýšlal som o veci dôkladne a prišiel som k tomu vý-
sledku, že každá cesta dobrá, ktorá vedie k výsledku: „Finis sanctificat
media.“ Preto ja vec takto spravím: dám rozhlásiť v Černovej i po okolí, že
svätiť budeme 27. oktobra, a že posviacku prevádzať bude Hlinka sám, že ho
biskup poveril. To mysle uspokojí, všetci prichystajú sa k slávnosti a na odpor
pomýšlať nebude nikto. Hahaha, či nie tak dobre?!

Slúžný: Keď dobre, ale potom keď nesplníš to, čo slúbil si, keď Hlinku
neprivedeš ssebou; čo bude potom. Či ľud, klamom tvojim zavedený, nedopusti
sa vecí najhorších ?!

Revue Naše Slovensko 427

Pazúrik (potutelne): Amice, toho nebojím sal Aj na to som myslel,
ale opakujem, že toho nebojím sa! Hľa, mám prichystaný hromosvod (vytiahne
z druhého vačku list). Prečitam jim, že to sám Hlinka píše, že on prisť ne-
môže, ale vrele odporúča svojim prívržencom, aby sa vrchnosti poddali a v pokoji
kostol si posvätili. Nuž keď všetko sviatočne naladené bude, keď všetko ku
posviacke shotovené, keď ľudu prespolného zástupy sa tam shromaždia a keď
uvidia, že aj my sme prichystaní svätiť, či snáď v nutnosti nepodvolia sa sami
od seba všetkemu ?! Hahaha! (víťazne se sa prechodí).

eee žný: | Á, á, gratulujem k tomu plánu.

Kaločai: Ten najlepší vojevoda lepší nevysnuje !

Slúžný: Je to plán pekelný, ale doznám dobrý. Ak sa to.s tvojim sve-
domím srovnává, prevádzaj si...

Pazúrik: Amicenko opakujem: „Finis santificat media“. Ak pre lepšiu
istotu nám ešte viac žandárov prepustiť musíš!

Slúžný: Žandáry k posviacke! To pekná robota! Čo ti budú azda
miništrovať?

Pazúrik: Musí byť: človek má na všetko rátať, že sa stane.

Slúžný: Keď chcete teda, dám vám (k podslúžnemu). Šest je jich už
v Černovej: soberete pane podslúžný ešte šest. Ale vám nakladám, že akonáhle
i len najmenší odpor by ste zbadal pri ľude, vrátite sa nazpat do Ružomberka.

Podslúžný: Áno, poslúchnem vaše rozkazy.

Fišer: Aj bez toho plánu by som bol ten kostol posvätil. Bárs čo stavím
na svete, že vec dľa mojej vôle prevedem! To by som nebol kňazom, aby
som si tu rozkázať nemohol.

Kaločai: Bezotázne, bezotázne: my zvifazime, my musíme nad ľudom
zvíťaziť.

Pazúrik: A aby som vec už popredu zariadil a nám sa plán tým lepšie
zdaril, dal som povolať pár Černovanov z tých odbojnikov sem: tu si jich tak
_obrobime, že oni sami nám pôjdu po ruke! A vari, už sú aj tu!

VÝSTUP IL.
Predošli. Mrmaj.

Mrmaj: Prosím ponížene, je tu so pár Černovancov, že ich vraj pán
dekan sem volať dali.

Pazúrik: Áno, áno, len jich priveď sem. (Sluha prečí)

Slúžný: My ale tiež vzdialime sa, aby sme vám v práci na závade
neboli. Servus, mnoho zdaru. (Podávajú ruky, s podslúžným preč.)

VÝSTUP II.
Pazúrik, Fišer, Kaločai, Bačkor, Faga, Fula, Jakub, viac
mužov vstupuje s „pochválen pán Ježíš Kristus“.
Pazúrik (potriasa každemu ruky : úlisne): Vitajte priatelia, vitajte, vitajte !
Plačem od radosti, že ste prišli, že ste prišli! Načo také hnevy, načo také vzdory !
28%

428 Revue Naše Slovensko

Bačkor: Však ja som to dávno hovoril, že márne je všetko naše vzdoro--
vanie, ale nechceli ste ma počúvať! Predca pán osvietený biskup najlepšie
vedia, čo majú robiť! No či som nehovoril tak!?

Faga: Hovoril ste Bačkore, len že my si z nášho práva a pravdy tiež
nepopustíme !

Pazúrik: To dobre ste riekol Faga môj zlatý: to dobre!

Faga: Prečo teda nám kladete také hate v cestu v našej spravedlivej veci?“

Pazúrik: Všetko je už v poriadku: všetko zabudnuté. Tu hľa, tu (vy-
tiahne list) plše jeho osvietenosť, že žiadostiam vašim vyhovuje!

Jakub: Ako? Pripúšťa otca Hlinku k posviacke ?

Pazúrik: Áno, áno priateľu! 27. Októbra prídeme a pán farár Hlinka
vám posvätí váš krásny kostolíček !

Fula: Jak radostná to novina!

Pazúrik: Vidíte, to som vám chcel len oznámiť, to som vám chcel
oznámiť a preto som vás dal sem povolať!

Fula: Vďaka vám, vďaka! Keď domov prídeme a novinu túto ohlásime-
v obci našej, to radosťou nevýslovnou naplní každého.

. FiSer: To mohli sme aj skôr obsiahnuť, kebyste boli mňa poslúchali.
Ale tak býva to, že radu dobrú človek najneskôr prijíma.

Pazúrik: Robil som za vás, ako som len mohol! Ja prosil som jeho
osvietenosť za vás a on ako otec laskavý, vyočul prosbu vašu!

Faga: Vďaka vám, otče velebný, vďaka !

Jakub: Nech pán Bôh živí jeho osvietenosť pána biskupa!

Pazúrik: A teraz priatelia, choďte domov, ohláste to všetkým a chystajte
sa k slavnosti.

Jakub: V najvätšej svornosti sa pripravíme! A do lásky vašej sa porú--
tame; s Bohom.

Všetci: S Bohom! (Lúčenie radostné: podávanie rúk).

VÝSTUP IV.
Fišer, Pazúrik (stanú si naproti a škodoradostne sa smejú).
Fišer (významne): Ale ako ďalej!?
Pazúrik: O starého lišiaka sa neboj! Ten prejde každému cez rozum f
Opona dolu. Konec IV. dejstva.

DEJSTVO V.

Ulica v Černovej: z oboch stran domy. V úzadiu kostol novopostavený, dvere sú zatvorené.

VÝSTUP |.

Janko (prechodí sa pred kostolom): Krásny si mi kostolíku náš. K oltáru
tvojmu ja prvý pristúpím s Ruženkou, — už sľub mi je daný — viazať svázok
lásky a vernosti manželskej až po ten hrob a ten život môj splyne s tvojím
dejom a pamiatka radostná viazať nás bude jednoho k druhému. (Zamyslí sa.)
Ale čo bude, ak nepríde on, otec Hlinka !? Ak znemožnia mu príchod ku slav-
nosti tejto ?

a a an a, ee, Am

Revue Naše Slovensko 429

VÝSTUP II.
Janko, Jakub.

Jakub: Pohotove si Janko? Akosi dlho neprichodia!

Janko: Veď mali by už tu byť: cesta nie tak ďaleká.

Jakub: Jakás obava povstáva v duši mojej. Vieš, znajúc ich zrádne zá-
‘mery, bojím sa, že oklamať nás stroja.

Janko: Z tej duše mi Čítate, ujčok |! Povždy, keď sľúbili niečo, vždy slovo

zlomili, nechajúc nás v pochybnosti bez rady, sklamaných. Tak spravia iste aj

teraz s nami.
Jakub: Jestli tak stane sa, potom len dľa dohovoru konaj. Čo potrebné

sy bolo na rýchlo posbieraj a na určené miesto zanes; okrasy postihaj dnu
‘i vonku a zamkni kostol, klúč zahoď, aby sme ho nenašli ani my, ale ani

oni. Ľud však, ktorý už nedočkave čaká tam dolu, na kraj dediny, iste nepríde
sem odhovorený. Uvidíme, čo as vykonajú potom.

Janko: Len tí Judášovia, Bačkor a spoločníci jeho mi obavu robia. Tí
iste, sťa najatí prídu vo sprievode kňazov a posviacku tak prevedú bárs

i násilne v prítomnosti jejích.

Jakub: Čož azda natoľko spustili by sa kňazia Boha, že by násilne šli
konať dielo sväté!

Janko: Nedbajú tí na to, aby v pokoji a láske viazali ľud vôkol seba,
jako jim to Kristus a cirkev svätá káže. To už nieraz dokázali, že vôľu svoju

previesť neostiechajú sa bársakým činom. Preto by ľud tam dôraz dal svojmu

vzdoru a kňazov nepustil ani do dediny, pôjdem ja medzi zástup a vy budete

stu na stráži.

Jakub: Bôh chráň ťa takového kroku. Tys Janko mladoň prhký: krv
mladá ľahko sovre v žilách a nezúzdená chladnosťou rozumu, koná v následkoch

veci hrozné. Zle bys mohol zrobiť slovom nerozváženým a to by len jejich

hnev proti nám zväčšilo. Zostaň len tuv osamelosti, kde krivdu možnú neuvidia
oči. Idem ja nazpät, preds viem opanovať sa a predniesť žiadosť slovom krotkým.

“To nám teraz treba. Mne snáď skôr podarí sa, ak potreba bude na Boha

obrátiť ich mysel.

Janko: Ustúpím vám ujčok, bárs aj inak mienim. Zhrmeť bysme mali
a tak dovolať sa pravdy a nie vždy len žobrať milosť a kloniť chrbát pod
vôľu jejich.

Jakub: Trpezlivosťou ďalej zájdeš a častokráť okamih nepravý zkazí, čo
človek dlhé časy snuval. Preto Janko, znajúc ťa prosím, zostaň tu: a keby

čo dialo sa, neopúšťaj miesto.

VÝSTUP IIL.
Predošlí. Ruženka, Anička, Zuzka a viac dievčeniec, vystupujú
z kostola, nesúc zbytky kvetov: Ruženka nese i kytku.
Ruženka (vystupujúc): No tak, všetko je už pripravené a pristrojené ;
tkostol celý ovenčený.

430 Revue Naše Slovensko

Zuzka: To tvoja chlúba, Ruženka. So zápalom oddalas sa práci tej, aby
si Krásu a milotu kostola zveľadila.

Anička: Ale kamarátky, všakže, vence tie necháme v kostole i ďalej až
do sobášu Ruženky! Veď aj pre seba si ho ovenčila: keď prídeš sem v parte
i s Jankom, to každé kvieťa ťa naposledy pozdraví a s tebou sa rozlúči (ob-
jíme Ruženku).

Ruženka: Potom na vás zanechám úlohu, sviežim kvietim zdobiť
vždycky kostolíčok. |

Jakub: Ste hodné devy! Bôh vám nezabudne ochotnosť vašu vôkol.
tohto stánku. |

Ruženka: A túto kytku podám otcovi Hlinkovi, keď pozdravime ho na
pokraji dediny. Bársi len nepatrné sú to kvety, však vôňa ich je oddanosť duší
naších ku nemu a to mu je iste viac milé, než bársčo na svete. Ale vari by
sme maly isť za ostatnými (sberá sa preč).

Jakub: Ja tiež myslím, že poďme videť, čo deje sa dole. Ty Janko so-
trvaj len tu. (Preč, za nim dievčence, potom Ruženka, ktorú Janko kol pásu
držiac odprevádza.)

Janko: Či len ešte pozná teba v zástupe, keď oddávať budeš jemu kyticu ?

Ruženka: Akoby nie, veď od oddanstva našeho čas ešte nie je tak
dlhý, a predca on vložil ruku moju v tvoju (preč).

Janko: Máš pravdu Ruženka! (kýva jej „s Bohom“ a díva sa za ňou,
volá) Ruženka!

Ruženka (za kulisňami): Voláš Janko?

Janko: Anol vráť sa na okamih!

Ruženka (vráti sa): Vari niečo zabudol si?

Janko: Nie, nezabudol, len riecť ti chcem, by zostala si pri mne. (V roz-
pakoch): Tu spolu by sme čakali príchod otca Hlinku i celého zástupu (ob-
jime ju a laská).

Ruženka (vymáha sa mu): To nie Janíčko: ľudia by vraveli nedobré
veci o nás, že snád okázalosti hľadáme. A to vieš, pravda, že čo sme konali,
to sme vďačne urobili. (Odide a Janko díva se za ňou.)

VÝSTUP IV.
Janko sám.

Sťa vánok jara pospiecha za ostatnými! Ona okrášli tam sbor družíc krásny.
Moja je, moja najkrašia deva sveta celého. A ja hrdý som na to.

VÝSTUP V.
Janko, Martin, Jurko (prichodia).
Jurko: Hej kamarát, však ti ju nikto nebere, lebo by zle obiSel!
Janko (veselo): To verím!
Martin: Ani sa o to nik nepokusí.
Janko: Márne by bolo jeho namahdnie; ale čože nesete? Vy ste boli:
vyslaní na vršek, však?

Revue Naše Slovensko 431

Martin: Ano: no ale len toľko videli sme, že idú už dva kočiare.

Jurko: A bajonetty sa blýskaju už až pri dedine.

Janko: Ako by to mohlo byť bez bajonettov! Namiesto kríža sobrali ba-
jonetty ! Nu nemusia sa báť: niesme tu zbojníci!

Martin: A ty čo? Už si dobre prichystaný? Ale čo, starý vojak je
hneď hotový !

Janko: Som! a ani okamih nemine, vyplním úlohu.

Jurko: Tak len stráž! My ideme za ostatnými. (žartovne): To nám však
ale Janko len dovolíš, že by sme sa na Ruženku kuknúť mohli! (preč).

Janko: Žarty bokom kamaráti v tejto vážnej chvíli (volá): potom posla
pošlite!

VÝSTUP VI.
Janko sám.

Teda už idú! Dva kočiare: koho vezú? A či prichodia s pokojom, alebo
či ešte väčší nesvár medzi námi rozsejú? Ale však sľúbili, že vôlu nám splnia
a všetko dľa žiadosti našej vykonajú, len ak budeme pokoj chcieť! A myslím,
že podaná pravica sľub a slovo len tak ľahko neruší.

(V dialke počuť tri výstrely.) Čo to?! Strelba zneje od konca dediny ! Či
na poctu a slávu strielajú, alebo Čo znamenať majú (smerom načúva a hladí,
zase viac výstrelov a ďaleký krik, larmo!) Hoj, fos zlého stalo sal Nedaj Bože,
vzbura! Zle je iste, zle tam! (Beži ku kostolným dverám, chce dnu.)

VÝSTUP VII.
Janko, jeden mládenec.

Mládenec (celý zadychčaný, spešno hovorí): Posbieraj všetko z kostola,
čo potrebné a zatvor! Tak jako ti nakázano!

Janko (netrpelivo): Povedz mi, čo majú znamenať výstrely ?!

Mládenec: Neviem, Janko, neviem. — Ja hneď, ako sme videli, že otec
Hlinka neide, ale len Pazúrik a Fišer a slúžny a žandári, bežal som ti oznámiť
aby si vedel, čo máš robiť! Ale čosi zlého sa tam muselo prihodiť!

Janko (vzrušený): Tedy neide Hlinka! Hah, zrádcovia a vierolomci, pre-
kazili ste mu príchod! (vbehne do postales mládenec pozerá dolu dedinou).

Mládenec: Hľa, hľa, beží Martin... celým chvatom : ľud ako splašený
beži a schováva sa... (úžas prejavuje).

Janko (vybehne z kostola so zástavami, prosteradlom oltárnym a kusy
vencov v rukách): Na, sober a utekaj poza stodole do poľa. (Mládenec preč,
Janko spešne zamyká kostol.)

VÝSTUP VIII.
Janko, Martin.

Martin (celý bez seba): Hej, Janko, postoj! Zanechaj už robotu! Všetko
márne a zbytočne!
Janko: Povedz, povedz, čo sa tam deje?!

432 Revue Naše Slovensko

Martin: Ach, hrozné, hrozné, čo sa deje! Gule žandárskych pušiek
márnia ľudí, ako zver! Beda nám, beda! |

Janko (kričí): Cože??! To teda znamenaly výstrely ?!

Martin: To! Osem mrtvých leží už v prachu: mnohí raneni stenú v bo-
lastiach. Tam žena, tam chlap leží zastrelený... a Janko... Janko... beda
ti... beda aj tebe...

Janko: Pre Boha živého! Povedz, čo je!

Martin: Ach ukrutnú zprávu ti nesiem ! Ruženka tvoja je mrtvá, zastrelená.

Janko (chytí sa za hlavu, potáca sa, zreve v bolastiach): Ruženka!!
(odbehne ako šialený).

Martin: (opre sa o múr kostola, skloní hlavu do dlani, boľastným ho-
rekujúcím hlasom): Bože náš... Bože náš!...

Opona padá.

PREMENA.

Cinter, rakve postavené sem a tam v radoch. Prichádzajú: rodičia, chlapy a ženy

vedúce dietky malé za ruky, bratia a sestry a postavujú sa nad rakvami. Faga a Fajova

neskôr Janko stoja nad rakvou Ruženkinou, ovenčenou sviežymi kvetami. Hudba hrá
pianissimo pohrabný chorál, potom zatichne.)

VÝSTUP |.

Matka s drobnými dietkami (stojí nad rakvou manžela a Zalosti ;
keď hudba utíchne bôlno): Tu, hľa tu, detičky, tu otec váš leží...

Dieťa: A čože mati, otec spí?

Matka: Spi, syn moj, ach spí! Spi spánkom večným. Ach holúbok
môj úbohý (narieka). Kam dejem sa, kam obrátim sa! Zhyneme hladom a
zimou, keď ztratili sme živiteľa ! Janko môj, Janko môj, či nás počuješ! (Klesne
na rakev a plače.)

Mladá žena (nad inou rakvou narieka za mužom): Bože môj, Bože
môj, čo si to na mňa dopustil! Ešte je nie ani rok tomu, čo sme sa spolu
sobrali a už fa utrácam Martin môj mileny! (Zaplače.) Ach! a ako?! Ani sme
sa nerozlúčili, ani kňaz ťa nepripravil, ale guľa ti prsia prestrelila! Ó už aj
mňa mohla zasiahnuť a spojiť s tebou, aby som s tebou pochovaná bola!
Čím mi bude život bez teba? Nocou bez svitania, žalostením bez prestania!
(plače).

(Štyria — Štyria chlapy soberú aj I. aj IL. rakev na nosidla a pomaly
vynášajú, spolupatriaci idú za rakvami.)
Spev pohrabný, dumno, vážne: |
„Tak zaniká život ľudský, jako v poli tráva
smrť mrazivá nenadále preč nás odvoláva.

Mladosť zvädne, radosť zhynie
Bôh len večný : nepominie.“ (preč.)

Revue Naše Slovensko 433

(Už za kulisňami, utichujúc):

„Mladosť zvädne, radosť zhynie
Bôh len večný : nepominie.“

Starec (nad inou rakvou): Na staré dni moje čoho som sa dožil, čoho
:som sa dožil! Len ty si ma chránil, živil a choval, syn môj dobrý, že nemusel
:som brať žobrácku palicu a isť z domu do domu po dobrých ľudoch. Ale
‘teraz už iné mi zbývať nebude! Jako vyhnenec sa budem túlať z dediny do
dediny: Ó či nájdu sa milosrdni ľudia, čo ma privinú!

pusť ma syn môj, pusť mňa do tmavého hrobu: ja už unavený som:
mne dosť už života a rád by som odpočinul tu na cintoríne ! Nečuješ, nebadáš
hlas otca starého?

No nesiem pokorne aj túto ranu, Bože môj, ktorú si mi zadaí! Všetci ma
predišli: manželka i troje krásnych dietok! I tohto štvrtého ti teda dávám. Iď
syn môj, iď, však dlho nenechám ani ja na seba čakať (skloní sa na rakev
zadumaný).

Fagová (nad rakvou Ruženky): Kvietok m6] spanilý! Ruženka, dieťa
‘moje drahé, kam mi to odchodíš, kam ťa to neseme? Tu ma nechávaš, ne-
počuješ mamičku tvoju. Vstaň, Ruženka, vstaň: už do kostola zvú ťa ku sobášu:
poď, poď, nech ovenčíme ťa a pristrojíme, aby si mi krásna bola! Ach hla-
‘venka moja ubolená !

(Nosičia sa vrátia a soberú III. (starec) rakev a ešte jednu z úzadia
a tým istým poriadkom jich vynášajú zase, starec i rodina odchodia za nimi.)

Spev: O človeče pamätaj vždy na tvoje minutie :
Prijde ono, prísť môže v najbližšej minute.

Mladosť zvädne, radosť zhynie
Bôh len večný : nepominie.

(Refrain za kulisnami, spev utichne).

VÝSTUP II.
Pozostalí. Janko.

Janko (ešte pod spevom vstupuje, rá stane nad rakvou Ruženky):

Skutočnosť, či sen strašný ma trápi? Ci pred oko zomdlené preludy
stavajú sa?

Ach skutočnosť, skutočnosť: stalo sa, stalo. Srdce roztrhaj žialu: hlavo
rozpukni! Nech aj ja môžem zanechať mizerný tento sveť. Hah! mordárstvo!
nevinné obete sú, hľa prinesené na oltár božej svätyne! O, pohan len zver
klade na oltár v obeť bohom svojim krvežižnivým ; ale tu na pôde kresťanskej
a vo mene kresťanského Boha telá ludské sú kladené a krev ludská sa preliala,
tebe ku sláve Kriste a Panna Mária svätá. Hoj hodní ste mena kata, vy vraj
kňazi, vy vraj poslovia mieru.

A už či vari zver divoká, čo v horách na život ľudský sliedi, sme my,
že prichodite k nám so zbraňou výkon svätý robiť? O prečo nezburáca víchor
hôr a lesov tatranských a nesmetie zmyju tu zo sveta! Prečo Bože zdržuješ

434 Revue Naše Slovensko

hromy tvoje a nerozdrtiš potvory tie na prach a popol, aby ani pamiatka jejich
nepozostala mena?! Ó Váhu slovenský, ty zpeň sa a zduj vlny tvoje a ponor
v ne tú špínu a vývrheľov ludstva, ktorí na divochov zmenili sa v zlobe svojej!

O milenko moja, milenko moja! Ruženka kochaná! Hruď tvoja prestrelená!
Srdiečko, Čo láskou svätou mne i národu slovenskému bilo, vykrvácalo ! Ústa
tvoje, čo sladkým zvukom mne vo chvílách blažených, Stebotaly, utichly a tvoja
tvár bledá ach ku večnej zkaze sa ukladá! Ach smutná to svadba moja!

Faga: Smutná, ver smutná, syn môj milý lanko!

Fagová: Tam v náruč mi klesla, keď ju Žandár trafil — a ten jej práve
na srdečko mieril nech mu Bôh nedá večného pokoja — a zašepotala: po-
zdravte mi mati, pozdravte mi mojeho Janitka; tam, tam sa shľadáme, na nebo
ukázala a dušičku nevinnú vypustila (plače): Ruženka moja, Ruženka moja ....

(Nosíčia soberú aj ostatné rakve: soberú aj Ruženkinu. Faga a Fagová
držiac sa rakve idú za ňou: aj družice. Janko svija sa v bolestiach, potom
klesne na lavicu kde bola rakev.)

Spev: Nešanuje smrť tá hrozná, nikoho na svete,
Zmori panny i mládencov v najkrajšom kvete.
[: Mladosť zvadne, radosť zhynie
Bôh len večný: nepominie :]

(Refrain za kulisňami, spev utíchne.)

VÝSTUP III.
Janko sám.

Do stínu hrobu padá môj svet celý! Ju, ktorú ľúbosťou plamennou zami-
loval som, pohlcuje zem a nádeje i snahy moje usmrtené sú guľkami vražedl-
nými! Kam len pozrem všade šero a smútok rozhostený. Všetko je proti nám:
ľudia i príroda, deň jasný i noc tmavá. Ó Bože nebeský, či i ty si zabudol
na nás? Či nechceš, aby som ja Štastný a národ môj slobodní boli? Či vo
knihách tvojich vytrel si naše mena a dáváš nás na pospas zhýralcom diabol-
ským ! Ach beda nám, beda: jarmo otroctva nezhodime nikdy, lebo Bôh nás
opustil a nenávidia ľudia! Slovensko moje! Slovač moja zúbožená! Rodino
neštastlivá, Čo že z nás bude! Minulosť bez slávy, prítomnosť borby plná a
budúcnosť . . . . ach či akej budúcnosti sa dutakame, keď už aj vražedlne
siahajú nám na životy. Nesmiete byť! — to ortel nad námi vyrknutý !

Hyneme .. . zhyneme.

VÝSTUP IV.
Janko, Hlinka.
Hlinka (z úzadia vystúpi: nepozorovano pristúpi k Jankovi, položí mu
ruku na plece): Nezhyneme brat môj!
Janko (obratí sa, pozná ho, klesne mu na prsia): Ach vy ste otče!

Potešte, potešte hlavu bôľnu moju! ...

Revue Naše Slovensko 435

Hlinka: Nezhyneme, nie! lebo nie sme opustení. Národ z pod Krkonošov
a junáci Moravy sem hľadia na borbu našu a okom rozhorčeným merajú vrahov
našich! — Na surovosť spáchanú s obeťami nevinnými protest letí Europou
a vzdelaný svet Zasne nad tragoediou našou! Hoj ľúto mi, ľúto tých čo padli:
veď aj mňa k nim pokrevenstvo viaže, ale verím v Boha, že z tých tiel mrtvých
zrostie a vykvete sloboda národu a pamiatka jejich na veky žiť bude v historii
našej. A ja prišiel som, prišiel jich prežehnať aby požehnaní spočívali do dňa
súdu večného. Urobil som a idem zase do cudziny, lebo tu mi je pôda nie
bezpečná. A ty lanko brat môj, nezúfaj! Ruženku utratils: rana srdca tvojho:
viem, že nezacelie, ale. však radosť najsť môžeš v práci a borbe za národ, aby
mu svital raz deň slobody, deň víťazstva! A svitne, verím, lebo národ, ktorému
v mohylách martýrovia spočívajú, zahynúť nemôže!

Janko: Tak robiť budem! Všetko som otče velebný v Ruženke utratil,
ja teraz všetko čo mám, dobrovolne složím na oltár národa. Nech príde mi
žiť, nech pride bárs horeť v obeti svätej heslom mojím bude „za Boha a národ“.

(Opona dol.)

Konec.

Veškerá práva provozovací vyhražuje si spisovatel. Dotazy v tomto sméru adresso-
vány buďtež na Vydavateľstvo „Našeho Slovenska“ v Praze, Král. Vyšehrad 30.

POLITICKÝ PREHLED.

Politický život uherský nebyl již dávno
tak pohnutý, jako za poslední rok vlády mi-
nisterstva koaličního. Ministerstvo, které

jmenováno bylo jen provisorné za účelem

provedení volební reformy, úkol svúj nepro-
vedlo. Ano, ono provésti nemohlo, neboť
parlament na zakladé všeobecného, rovného,
tajného práva hlasovacího zvolený byl by
representantem všeho občanstva uherského
on jediný byl by schopný urovnat staré státo-
pravni spory s Rakouskem a zavésti pofa-
dek ve vnitďních pomérech uherských. Tim
zlomila by se moc politická národa, ttidy,
která dnes panuje a která jediné v kalných
vodách vefejného života múže kofistit.
Proto, aby oddálena byla volební reforma
privedla vláda na pfetfes otázky jiné, po-
žadavky, o nichž védéla, že na rozhodujicich
mistech budou zamitnuty a tím umožní a
odôvodní odchod kabinetu, který úplné skla-
mal. To se také podafilo. Wekerle podal
. demissi a kabinet povéfen prozatimné vésti
státní agendu až by byla jmenována nová

vláda. Ale jmenovani spojeno bylo s vel-
kými obtížemi. Pfedzvésf pádu vlády vzbu-
dila v maďarských politicích, ktefi dosud
ministry nebyli, laskominy na ministerstva a
ač všechna politická veľejnost v Uhrách
tahne za jeden provaz, pfece vytvofily se
nové frakce a koterie, které na venek se
prudce potírají, ale v rozhodných chvílích
zasedají svorné k jednomu stolu. Spravné
charakterisují uherskou politiku „Národnie
Noviny“. když píší o neupfimnosti nahoru
i dolu.

Letos zvlasté setkaly se dva rozličné pro-
gramy, panovnikúv program o demokratisaci
Uher a hospodafském a vojenském společenství
a program společenstvi a držitelú politické moci.
udržet ttidni a národní nadvládu, ano sesil-
nční její úplnou neodvislostí Magyarorzságu.
Bylo téžkou úlohou dva tyto zájmy, které
navzájem se vylučují smifovati.

Marné jezdil Wekerle a Andrássy do Vídné.
Panovník stojí na svém pofadavku všeobec-
ného hlasovacího práva a odložení otázek

.436

bankovních neustupné. K tomu i mezi poli-
tiky koaličními vznikly rozpory, neodvislí
hledí odstranit ústaváky, ano iv samé strané
Košutovské utvofila se kfídla mírnčjšií, ktečí
by souhlasili s kompromisy a radikalni, ktefi
postavili se oposičnč proti kabinetu, hlása-
jice provedení volební opravy a úplné roz-
loučení banky cedulové. Zvlasté tato radi-
.kálnéjší frakce pod vedením Justha, Batthyá-
nyiho a Holló, chce strhnouti na sebe ve-
Škeru moc. Pľáli si, aby nový kabinet
jmenovan byl výhradné ze členú majority,
tedy ze strany neodvislých v čele s Kos-
suthem. V tomto smyslu nesly se také po-
Zadavky vúči koruné, ale byly kategoricky
odmítnuty. Také plán memoranda Méray-
Horváthova se nepovedl. Také panovnik vy-
sílal své dúvčrníky jednat s uherskými po-
Jitiky. Vyskytlo se jméno bývalého ministra
Krištoffyho, který pfijat byl v audienci u ná-
sledníka, pak hrabčte Festetiče a konečné
povéfen byl vyjednáváním bývalý ministr
Lukács. Obsahem vyjednávání byly úvahy
o zfizeni nového kabinetu, v némzZ koruna
podržovala si volnou ruku pňi jmenovani
ministra pregidenta, ministra financií a vnitra.
Presidentem mčl býti hr. Khuen-Héderváry.
Na pfikrém odporu zvlášté exekutivního vý-
boru strany neodvislost, kde Kossuth refe-
roval o jednani s Lukáčem rozbila se vy-
jednavani a „homo regius“ musil odejiti s ne-
pofizenou. Kossuth pak podal králi memo-
randum, v némž radi udržení koalice.

Dne 5. července povolán byl k audienci
Wekerle a výsledek její byl, že koruna ne-
mohouc najíti vládu, která v parlamenté by
si zajistila majoritu a nechtéjic zakročovati
neustavné, projevila pfani, aby kabinet We-
kerlúv do podzimu zústal u kormidla vlády.
Ministri svolili a jako projevení dúvčry žádali,
aby byli nové jmenováni. Tak se také stalo
a „nový kabinet“ se už parlamentu pfedstavil.

Do podzimu tedy utichne pohnutá politi-
cká kampaň, která pak vrati se s vétší in-
tensitou. Maďaťi doufají, že koruna, která

Žádati bude za vyfizeni rúzných nezbytností

statnich spíše povolí, zastancové volební
reformy a panovník Citaji své síly a na pod-
zim nastane nový boj za obrození Uher.
Národnostní strana pfirozené stojí na sta-
novisku všeobecného volebního práva, proti
maďarisaci vojska i proti rozloučení hospo-

dážských zájmú.

Revue Naše Slovensko

Presné stanovisko k uherské krisi zaujímá
„Slovenský Týždenník“ v čisle 23. Citujeme
z ného:

Ohromná, dejinná zásluha je to našej ná-
rodnostnej strany, že cez uplynulé tri roky
koaličnej vlády udržiavala všeobecné volebné
právo na dennom poriadku. Nech našich
národnostných poslancov na tomto sneme
niet, nebolo by sa tam za všeobecné volebné
právo za celé tri roky ozvalo ani hlasu:
Nech niet na sneme našich statočných ná-
rodnostných zastupiteľov, ktorí bez bázne
a pri každej priležitosti požadovali všeobecné
volebné právo, ktorí vlani pri debatte o pre-
menení snemových stanov za dva mesiace
— skoro až do zunovania — ustavične a
bez prestania pretriasali záležitosť volebnej
reformy, — hovorím, nech tých dvadsať
našich ľudí na sneme niet, bolo by všeobecné
volebné právo iste vypadlo z programu kra-
jinskej politiky. Protivníci, a síce aj nepria-
teľskí, aj „kamarátski“ protivníci terajších
našich poslancov nech sí hovoria čo chcú,
jedno je isté, a síce to, že snemová národ-
nostná strana zriedkave bystrým pozorom
vycitila, že jej nateraz jediným úkolom bolo
udržať všeobecné volebné právo hlasovania
v popredí politického rokovania a to meno-
vite vtedy, keď sa i pán kráľ dal nakloniť
pluralite. A tomuto úkolu svojmu dostála
naša národnostná strana s úspechom: po
tieto dni pôjde ku kráľovi Kossuth s tou
žiadosťou, aby jeho strana prišla k vláde
bez ostatných vládnych strán a v jeho pro-
grame zaujíma samé prvé miesto všeobecné.
rovné právo hlasovania.

V tieto dni, keď kráľ ešte raz vypočuje
o politickom položení mienku Wekerlovu,
Kossuthovu i Andrássyho, môže zaujať naša
národnostná strana len to samé stanovisko,
na ktorom stojí od prvého svojho kroku na
sneme, od mája 1905., a toto stanovisko je
nasledujúce: ustavične a jednostajne
sa vracajúce zápletky v našej kra-
jinskej politike nemožno rozuzlif
ináče, len čestným uskutočnením
rovného, všeobecného práva s taj-
ným hlasovaním po obciach. Proti
tomu, že by sa k vôli pár fisíc zbrklým šo-
vénom snáď vojsko malo pomaďarizovať,
protestujú silné milliony národa, ktorým zá-
leží tak na vlastnej materinskej reči ako aj
na jednotnosti spoločného vojska. Proti tomu,

Revue Naše Slovensko

že by o hospodárskych nárokoch
dvadsiatich millionov ľudu mal
rozhodovať snem terajší, protestuje skoro
celá krajina. Chce li sa panovník dohodnúť
s krajinou, nech nevyjednáva s natrhlými
šovénmi, ale nech appelluje na milliony
a nech záchráni seba i krajínu poriadnym
volebným právom.

My ovšem pochybujeme, že by terajší
snem alebo aj len väčšina z neho bola
scho na dať krajine statočnú volebnú opravu.
Jestli sa taká väčšina pritom všetkom najde,
na zdar Boh! budeme jej pomáhať. Jestli by
ale snem proti svojmu vlastnému sľubu a zá-
vázku revoltoval, nech ta ide tento snem
odkiaľ prišiel a nech prijde snem nový.
Uvidíme, či je väčšina krajiny za politický
švindel a či za ľudové práva.

Jestli by ale ani rozlúštenie terajšej krízy
nedonieslo národom Uhorska splnenie sláv-
nostných sľubov, pre tento prípad sme po-
vinní upozorniť všetkých, ktorých sa týka,
na to, že sa národy, a to ani nemaďarské
národy Uhorska za nosom vodiť a ponižovať
už viac nedajú. Lebo ludia, jednotlivci, trstiny
vetrom sa klátiace, môžu byť krehkí a ne-
stáli: no, večne stály a silný je cit národa,
ktorý sa zahniezdii v srdciach ľudu, bitého
cez celé desaťročia. Naša národnostná strana
stojí na stanovisku jednotného a nedeliteľ-
ného uhorského štátu, a preto, chcejúc uspo-
kojiť a k politickej platnosti doviesť národy
nemaďarské, požaduje poctivé všeobecné
volebné právo. Jestli by ale ľud náš tohoto
práva nedostal, či by nebolo prirodzené,
keby sa v nemaďarských národoch roznietila
neodolateľná túžba, pomôcť si v neresti tak,
ako sa dá, jestli nemožno so všeobecným
volebným právom, teda bez neho, a síce
tak, ako to kedysi naši otcovia zamýšľali ?
Práve v tieto časy, 6. a 7. júna sú vý:
ročné dni slovenského memo-
randumu. Slovenský národ sa pamätá na
to, že naší otcovia požadovali v roku 1861.,
aby sa slovenský ľud osamostatnil v oso-
bitnom Okolí. Jestli sa slovenský národ ne-
bude môcť uplatniť skrze všeobecné volebné
právo, to možno bude znamenať aj neúspech
terajších národnostných poslancov, súčasne
to ale bude znamenať úpadok dosa-

437

vádnej zákonitej národnostnej.
politiky a náruživosti trýzneného ľudu
— kto vie — či nešibnú mimo zákona a kto:
vie, či potom v národnostnej politike ne-
vznikne radikalizmus, ktorý sa ne-
uspokojí s národnostným zákonom,
ale ktory vztýči zástavu u nas slo-
venskej, medzi Rumunmi rumunskej, medzi:
Srbmi srbskej národnej samosprávy.
My ovšem žiadame politiku zákonitú a ne-
prekročili sme medzi zákona ani v tých naj-
ťažšich okamženiach, keď nás šovinizmus
uvádzal do pokúšania. Za nami ale
môžu prísť iní! A kormidelníci
maďarskej politiky nech vstúpia:
dosebaanech počítajú s tým, že
v Uhorsku bude alebo poctivé
všeobecné rovné právo hlasova-
nia alebo — federalizmus.

Konservativní strana slovenská zastoupená:
v „Nár. Novinách“ nesouhlasí sice se sty-
lisací posledních včt, považujíc federalismus
a národní autonomní práva za pňirozený lo-
gický dúsledek všeobecného rovného práva.
hlasovacího, ale souhlasí, že feSeni gordi-
ckého uzlu bude oprava volební.

Že representanti dnešního Magyarorszagu ,
když k novému volebnímu zákonu budou
donuceni, všemožné usilovat budou o jeho:
falšování v neprospéch národností a uherské
demokracie jest jisté. Vždyť i ti, ktečí na
stranč maďarské hlásaji všeobecné právo
hlasovací, činí tak ne z lásky k lidu, nebo
národnostem, ale používají je za účinné heslo-
oposiční z dúvodú vlastního prospechu.
Modlou a pťedstavitelem této frakce strany
neodvislosti je Kossuth a ten vyslovil se ve
schúzi exekutivniho výboru proti všeobec-
nému, tajnému a rovnému hlasovacímu právu
a pro pluralitní právo, které zosnoval An-
drássy. Naproti tomu Justh, pčední maďar-
ský zástupce volební reformy odsoudil sice
plurální právo, ale doufá, že zájmy madar-
ského národa daji se brániti volební geo-
metrií a zakročením proti „agitátorúm“.

Bude míti tedy strana národnostní téžkou
úlohu bdíti nad tím, aby budoucí oprava
volební, ku které tolik nadčji pripinaji, nebyla.
pláštém Dianeifinym.

438

Revue Naše Slovensko

RÚZNÉ ZPRÁVY.

Škola v Uhrách. Od té doby, co stali
:se Madafi v Uhrách samostatnými hospo-
dafi, rozhodujicimi nad životem a smrtí ná-
rodnosti, nejvčtší péči vénovali maďarisaci
školství a ničení škol a osvétovych ústavú.
Začali zrušením slovenských tňí gymnasií a
„Matice“ a od té doby školská politika ma-
ďarská postupuje stále naléhavéji proti ne-
maďarúm. V živé pamčti jsou zákony Wla-
sitsovy a Berzeviczyho, zavádčiící maďar-
štinu v neslýchané mife do nemaďarských
škol na úkor všeobecnému vzdélani. Všechny
však pfedstihl hrabč Apponyi svým povést-
ným zákonem. Naši čtenáfi jsou dosti in-
formováni o tomto krutém a zpátečnickém
útoku na národní kulturu Nemadarf. Jak
pčísnč zákony a rizné pľedpisy školské se
exekvují, ukazuje nékolik pčípadú z posled-
ních dvou mésicd.

V Modfe na détském vyleté slovenské
evangelické školy volaly pry déti: „Pryč
s Maďary! Ať žije slovenčina!“ Udani ma-
farskych studentň z učitelského ústavu je
IZivé, ale pľece prešpurský školní dozorce
zavedl proti učitelúm disciplinární vyšetčo-
vani.

Disciplinární vySetfovani zavedl proti 14
rumunským učitelúm také inspektor krašov-
ské stolice, pončvadž prý výsledek vyučo-
vání maďarštinč neodpovida požadavkúm
zákona.

“

Administrativní výbor téže stolice nafidil
zrušení obecné školy rumunské v Židovi-
nech. Obec vzepfela se tomuto nafizeni a
výbor rozpustil obecni zastupiteľstvo a správu
obecních záležitostí svéfil stoličnímu ufed-
níkovi.

“

Stolice nitranská usnesla se zfiditi béhem
let 1910—1913 v rúzných slovenských obcích
104 maďarské školy.

“

V Biharské stolici zrušily úťady 49 nema-
ďarských škol, pončvadž prý nejsou dosti
slušné vypraveny.

Pesti Hirlap navrhuje, aby rozmnožen byl
počet školdozorcú pro školy na území ne-
maďarském, ktefi by provadéli intensivnéjší

kontrolu národnostních škol. Proti tomu se
však namítá, že ačkolív by toto opatťení
pfispélo značné k šífení maďarisace, pfece
nedalo by se zabrániti, aby častéjší inspekci
nepovznesla se i všeobecná úroveň národ-
nostního školství, což pry by bylo neopráv-
nénym proteZovanim nemaďarú (1).
s

Úžasné usnesení učinila učiteľská konfe-
rence v stolici Congradské: „Budiž požádán
vysoce dústojný pan ministr kultu a vyučo-
vani, aby zaťadil 15. bfezen mezi povinné
školní svátky a v ten den aby Skolni dítky
prísahaly na národní prapor, fikajice: Vér-
nost pfisaham tomuto praporu a ústavní
vlasti, kterou pfedstavuje! Ať žije volnost,
rovnost, bratrství! Ať žije jednotný, neroz-
dilný maďarský národ!“

Tento návrh kolovati bude po všech uči-
telských sborech a politování hodní otroci
šovinismu budou jej podpisovati. Neslyšeli
jsme dosud, zda by učiteľské sbory ma-
ďarské zavedly nčjakou akci k povzneseni
kultury lidové, která v Uhrách stojí tak nízko.

Ministr Apponyi vydal nafizeni, aby jeden
den na všech uherských školách zasvécen
byl myšlénce všeobecného miru. Kdo jest
Apponyi? Pamatujete, jak na mnichovském
mirovém kongressu vystoupil proti pokry-
teckému tomuto tyranovi Bjórnson? Krásný
exempláť Sifitele míru!

Ve Valkové (novohradská stolice) ne-
chtčli členové evangelického konventu po-
depsati protokol, dle néhoZ vyhlašuje se
církevní Škola ve Valkové za výhradné ma-
ďarskou. Protokol byl podvržený, falšoval
jej učitel, který čeká na státní podporu a
renegátský faraf. Rolníci Findo a Valach,
ktefí se opfeli podepsání falešného proto-
kolu, byli vySetfovani Cetniky, že bouňili
proti statni feči a podána na né žaloba.

Apponyi vydal naffizeni, jímž se zakazuje
rumunským studentúm v Kluži sucastniti se
studentského sjezdu v Jassách a prázdnino-
vých kursi v Bukurešti. Rektor university
hrozí každému, kdo by se proti tomuto na-
fizení vzepňel, disciplinárním vySetfovanim.

Revue Naše Slovensko 439

Stolice Tolňanská zfidila v roce 1896 ma-
ďarisační fond 100.000 K, z jehož úrokú od-
mčňuje každoročné učitele za úspéšnou ma-
ďarisaci. Letos dostalo odménu 16 učitelú
v obnosech po 50, 100 a 150 K. Mimo to
včnováno bylo 750 K détem, které docílily
dobrých úspčchú v maďarštiné.

Maďarisační spolek, DEMKE, rozdal letos
4500 K odmény učitelúm za šíťení maďari-
sace. Národnosti nemaďarských bolestné se
dotklo, Ze člen panujíci rodiny arcivévoda
Josef a jeho choť Izabella pfijali protektorát
koncertu tohoto maďarisačního spolku.

Kulturní (t. j. maďarisační) spolek v To-
rontálské stolici zavádí nový zpúsob maďa-
risace. Nemaďarské školní déti posílá o prazd-
ninach do maďarských krajú, aby se „vycvičily
v maďarštiné“. Na feriální tyto osady pňíspívá
stolice.

Rumunská pravoslavná církev v Uhrách,
aby vyhnula se žádat na účely školské pod-
pory státní a tím dostali se pod moc appo-
ňovských zákonú, uchýlila se k svépomoci
a založila „kulturní fond“ na doplnéní pletú
učitelských. Dosud se sešlo 55.000 K. Kon-
sistoľ rozhodla, že každý hodnostáť a zľí-
zenec cirkevní povinnen je pľispívati na
kulturní fond 2 proc. svých pfijmu. Konsistoň
vydává také provoláni k rumunské Intelli-
genci, aby pňispívala dle možnosti stálým
ročním pfispévkem k tomuto účeli.

Z uherské administrace. Pfedsta-
vitel polické moci v Uhrách, slúžný, je po-
strachem všeho obyvatelstva. Ačkoliv jest
úfedníkem samosprávným, tedy lidem vo-
leným, jest pravým pašou ve svém okrese.
Proti nému jest marno všechno odvolání,
zvlášté jednal-li v zájmu ohrožené maďarské
státni idee. PfinaSime nékolik obrázkú čin-
nosti techto tyránkú a tyranú.

Holičský slúžný Szabó dal skonfiskovati
v záchvatu zutivosti celý náklad „Ľudových
Novin“ a pohrozil tiskafi Malovanému, že
ho vypoví z obce, bude-li ješté jednou ti-
sknout panslávské noviny. Druhého dne si
rozmyslel a konfiskaci zrušil: škody ovšem
nenahradil.

V Osuském (nitranská stolice) chtéli po-
Ťádat pľednášky hospodáťské, slúžný dr.

Szále však to nedovolil, pončvadž byl mezi
pfednaSejicimi posluchač brnčnské techniky
a ten by pry mohl zapfitinit protimaďarské
projevy.

. Myjavský slúžný pfedvolal si občana, kte-
rého nemčl velmi v lásce a vytýkal mu, že
prý mu teče ze dvora hnojúvka na cestu.
Občan namital, že je jen chalupníkem, hno-
jišté vúbec že nemá a okolí jeho domu zne-
čišténo není. Ale slúžný zkrátka diktoval
mu pokutu 4K. Do 4K neni totiž proti
slúžnovskému rozsudku odvolání. Chalupník
namítal néco o spravedlnosti, načež slúžný
odsoudil ho jesté na 50 K pro urážku
soudce.

Slúžný v Bardiovč zakázal psúm štčkat.
Když kterysi pes nerespektoval dosti na-
fizeni velkomožného pána, odsoudil slúžný
jeho majitele ku 100 K pokuty.

“

Slovensky uvédomélé mésto Ružomberk
leží Maďarúm téžce v žaludku. Aby seslabili
živel slovenský, jednají o pľipojení sousední
obce Rybárpole s textilní továrnou, v níž je
zamčstnáno 4000 délniki. Továrna ovšem
podporovat musi zájmy maďarské a délnici
jednoduše budou komandováni k volbám.
Podobným zpúsobem majorisovali v liptovské
stolici vice dobrých slovenských obcí.

Také v Pezinku použili výtečné této me-
thody tak, že priclenili do okresu prešpurské
sefazovací nádraží a získali tím pfes 200
„spolehlivých“ hlasú. ---

“

Maďarisace na statni útraty.
Ministr orby Darányi podal uherskému snému
prediohu o parcelaci pozemkú, žádaje na to
po 12 let roční pfispévek 10 millionú korun.
Maďarské listy už vymýšlejí, jak by bylo
možno užíti téchto mlllionú ve prospéch ma-
ďarský. „Alkotmány“ (orgán strany lidové),
upozorňuje, aby pri parcelování bral se
ztetel i na národnosti nemaďarské, ale jen
tak, že by se vždy mezi fadu maďarských
rodin dostal jeden Slovák, Rusín neb Némec.
Bude-li Maďar vidéti, jak včelačí Rusín, s ja-
kým dúvtipem a pili sbírá a spofi groše
Slovák, naučí se tomu od nich lépe nežili
od kočovného učitele. Vzájemnými sňatky
pňíští generace maďarská sjednotí v sobé
rusínskou prostotu a spofivost s dúvtipem
a snaživostí Slováka a se soustavnosti a vy-
trvalosti Némce. V Uhrách vyroste silný lid

440

madarsky a narodnostni otazka pozbude na
svém ostfi... Zdá se, že celých téch 120
millionú, určených pro parcelaci, zistane dle
starých receptú v kapsách maďarské šlechty.
Nemaďarské národy mají nároky jen na
utrpení. Maďarúm už nestačí vláčet déti do
krajin maďarských, ale již celými rodinami
rozmnožovat hodlají svou krev.
“

Tománek. Zajímavou kapitolou v slo-
venské historii bude pozorovat spor kaplana
Tománka s biskupem Párvym. Z národnostní
zášté pčesazoval za trest podafeny arcipastyf
mladého, zbožného knéze z fary na faru,
posílal jej do vézeni klášterních, kde mniši
nechtéli véznit nevinného Clovéka, kaplan
trpél, trpél, ale své národní pfesvédéeni ne-
zaprodal a nezmčnil. Konečné vyhnal jej do
svčta s pňíkazem, aby neodcházel z diecese.
Tománek usadil se v Ružomberku a čekal,
co mu biskup zase pfipravi. Tentokráte za-
sáhla však ruka svčtská. Pohraniční policie
vyšetfila, že suspendovaný kaplan nemúže
vykázat žádné zaméstnani, žádný majetek a
vyobcovala jej ze svého obvodu, kde prý by
mohl padnout na obtíž vefejné dobročinnosti.
Současnč z téchZe dúvodú vyobcoval jej
z mésta Ružomberka slúžný Pereszlényi (pú-
vodce massakry černovské) na 5let bez vý-
slechu. Tománek obrátil se sice na mini-
sterstvo 8 protestem proti tomuto bezpráv-
nému jednání, ale mésto opustit musel.

Odebral se do Ríma žalovat na svého
krutého pfedstaveného. Po porážce své v ka-
nonickém processu Hlinkové má Párvy z To-
mánkovy žaloby strach, jak vidét z dopisu,
v némž ho prosí, aby se vrátil do diecese.

“

Obranci Andreje Hlinky, hodonín-
skému professorovi dr. Al. Kolískovi na
dôkaz vdétnosti za velkou a obétivou práci,
kterou se vénoval obranč Hlinkové pľed
kongregací koncilu v Rimé, poslali Slováci
z Ružomberka a okolních dédin stfibrnou
plaketu a zlaté péro jako čestný dar.

Scotus Viator, který prokázal neoce-
nitelné služby Slovákúm tím, že informoval
cizinu o uherských pomčrech ve známé
knize, není u Maďarú velmi v lásce. Napčed
popírali vúbec existenci néjakého Scota Vi-
atora, psali, že v pseudonymu skrývají se
spolupracovníci „Našeho Slovenska“ a ko-

Revue Naše Slovensko

nečnč jakýsi hlupák v „Magyar Hirlapu“
tvrdí s vážnou tvafi, že celé velké dílo:
Seton Watsona je plagiatem článkú „Našeho
Slovenska“. Naši revui dostalo se tim pé-
kného uznání, al: pánové se notné mýlí.
Seton Watson sám psal obranu do „Magyar
Hirlapu“, která však pti prolhanosti maďarské
žurnalistiky vyznéla nadarmo.
s

Anglický učenec vraceje se ze své cesty
ze Záhľeba zastavil se na malifské morav-
skopolské výstavč v Hodonínč a navštívil
také Skalici. Návštčva jeho je zvláštč vý-
znamná, pončvadž pfisel ve společnosti vy-
nikajicich cizincú, ktefí poznali tak z blízka
lid slovenský, jeho umční a pomčry. Byli to
korrespondent „Timesú“ p. W. R. Steed.
korrespondentka „Morning Postu“ Madame
Clemence Rose, anglický vicekonsul
pan Owen Surtees Phillpotts a
malif baron Schlippenbach. Všichni se
vyslovili o tom, co vidéli, s veľkým nad-
šením.

“

Návštévy anglických hosti všimla si i ma.
ďarská žurnalistika. Pfijali zprávu z „Ľud.
Novin“ a pfinesli své smčlé úsudky, jimž
odpovídají „Ľud. Noviny“:

„Budapesti Hirlap“ o referáte našom takým
hlasom píše, že z každého záchvevu kričí mu
nešikovne zakrývaná závisť a zlomyselnosť.
„Ľudové Noviny“ s radosťou konštatovali,
že Angličania nevedeli si prenachváliť nevi-
dané poklady duševné, ktoré sa ím javily
v pestrých krojoch, umných výšivkách, bo-
hatych spevoch slovenského ľudu a v cen-
ných obrazoch slov. maliarov. „Budapešti
Hirlap“ si z tohoto chce ukuť zásluhy na
obranu maďarstva a farizejsky vyvracajúc oči,
hovorí, že hľa, aj páni Angličania sa pre-
svedčili o vyvinutej kultúre, ktorú maďarstvo
poskytuje Slovákom“. Nuž, tu je našou svätou
povinnosťou, posvietiť si na vec pravým
svetlom. Kultúru, ktorú ešte máme, zachovali
sme si my Slováci nie zásluhou štátu, ma-
ďarstva, alebo „Budapešti Hirlapu“, lež ne-
oblomnou úctou ku všetkému dobrému a.
krásnemu, čo sme po slovenských otcoch a
matkách zdedili. Slovenská duša chová v sebe
odsnároda iskru umeleckosti. Naše dievčatká
vedia kresliť kvety a vtáčkov na vyšívanie
skôrej, nežli ich škola učí čítať a písať. Školu
snáď len zvonka vidiac pasák, skladá si na.

Revue Naše Slovensko 441

horách piesne, nad ktorých milozvukom krúti
hlavou i sám učený komponista. Ani jeden
národ na svete nespieva od prírody troj-
hlasne, jako naši trenčianski Slováci. A to
všetko nie škola, nie maďarstvo poskytuje
nám, to všetko je naše slovenské umenie.
A kto opováži sa rukou siahnuť na poklady
tie a povedať svetu, že to neni naše, na
toho musíme ukázať ako na lupiča a zboj-
níka. Sám „Bud. Hirlap“ priznáva, že vý-
šivky slovenské, vystavené na parížskej vý-
stave a vyznačené odmenou „grand prix“,

- nejavily sa tam jako slovenská kultúra, lež

jako výplod všeobecnej maďarskej kultúry.“
„Budp. Hirlap“ teda bez studu a bez hanby
priznáva, že maďarská kultúra musela sa
obliecť do slovenských šiat a chlubila sa
pred celým svetom s cudzím perím. Pekné
doznanie od „Budapešti Hirlapu“! Z toho
však my Slováci učíme sa, že vlastne my
sme ti, ktorí kultúru poskytujeme maďarstvu.
Toto nám švagri Maďari bez všetkého hnevu
musia uznať, bo je tomu skutočne tak. Bo
slovenská keramika (kuchyňský riad), slo-
venské výšivky, krajky, slovenské spevy,
tieto nevyčerpateľné poklady vzdelanosti fu-
dovej cez dlhé storočia prenášaly sa na
púšte maďarské. Púšte vravím, bo keď po-
chodíte všetky kraje, ktoré obýva maďarský
ľud, nenajdete tam samostatnej ľudovej vý-
šivky, krajky lebo keramiky. Jesto v klužskej
stolici 31 dedín maďarských (Kalotaszeg),
kde sa pekne maluje, vyšíva, vyrezuje i pekné
džbánky vyrábaly sa dakedy: avšak pra-
otcovia týchto Maďarov boli zase len Slo-
vania, čomu nasvedčuje nielen charakter toho
umenia a krojov, nášmu slovenskému na
vlas podobný, lež i samé názvy vecí a dedín,
ako sú na pr.: Kožok, Valkó(v), Makó(v),
Stáňa, Sučák, Darovec, Petri a iné mená
slovenské ako kremeň. Maďarstvo priživo-
valo sa teda cez dlhé storočia na kultúre
našej a my sme mu toho dopriali. Avšak
musíme ísť ďalej a „Budp. H-u.“ zarezať i do
živého a pripomenúť mu, že by veru tento
40—50stranový denník maďarský pekne-rúče
musel hneď zajtra prestať vychodiť, keby
nebolo slovenčiny. Bez pomoci našej milej
slovenčiny by všetkých 20 redaktorov „Budap.
Hirlapu“ nevedelo ani jedno číslo napísať. Veď
sa maďarská,reč len tak hemží slovami, ktoré
si vypožičala od našej milej materčiny. Každé
tretie-štvrté slovo vmaďarskej reči je sloven-

ské. Nech sa teda „Budp. Hirlap“ so svojou
kultúrou nerozťahuje viacej, ako mu perina
stačí, bo čo skoro najde sa taký anglický
alebo francúzsky učenec, ktorý napíše knihu
a číslicami nepodvratne — jako Scotus Viator
— dokáže, že my Slováci dali sme Maďarom
kresťanskú kultúru (Sv. Vojtech), my poži-
cali sme ím poklady nášho jazyka, my na-
učili sme ich orať, kopať, remeslá prevádzať:
my dali sme ím — žiaľbohu — najlepšie sily
na pole politické (starý Kossuth), vedecké
a spisovateľské (Petófi) a vláda, ktorá sa
nazýva maďarskou, ničí a šliape naše naj-
svätejšie poklady tak ďaleko, že dieťa na
strednej, ba už i v ľudovej škole, prehovo-
rivše slovensky, billaguje čo vlastizradcu.

Éhes disznó makkal álmodik. My Slováci
to tak hovoríme: Čo sa habe chtilo, to sa
habe snilo. „Budapešti Hirlap“ navrhuje, aby
„nadaní Slováci Úprka, Frolka a Jurkovič
vystavovali svoje obraze v Budapešti a stali
si tak do služby maďarskej kultúry“. To by
vraj hlásalo pohlcujúcu moc maďarského
ducha. Dobre. Pohltiť ešte jako pohltiť, ale
ztroviť. | veľká nemecká ríša pohltila po-
znaňských Poliakov, len že jej ostali v ža-
lúdku. Dnes už žiaden Slovák nezapredá
svoju reč, svojho ducha. Dnes už vedomí si
je každý človek z dediny, že rozšantročiť
národné poklady a dať sa do služby cudzieho
ducha je hriech proti vlastnému duchu. Jestli
i dojdeme ta, že slovenské umenie, slov.
kroje a spevy raz vystavené, obdivované a
uctievané budú i v Pešti, že slovenským
maliarom dostane sa uznani. i tam, kde ho
tak neradi uznávajú, bude to tešiť nás nado-
všetko. Ale pohltnúť? O tom už nech sa len
sníva „Budapešti Hirlapu“!

“

Právč se dovidame, že Scotus Viator na-
vštívil 14. t. m. Turč. Sv. Martin, kde v mist-
ním kasiné slovenském viele byl pfivitan.

. .

Informace ciziny. Francouzský časopis
„Le Monde lllustré“ pfinesl pčkný článek
o Slovácích, jejich utrpení a politických po-
mérech.

Také Madafti informuji cizinu. Za poplatek
dosti vysoký uvefejňují némecké illustrované
časopisy „Moderne Kunst“ aLeipziger
\ilustrierte Zeitung“ obrazy a články
z Uher. Jakého rázu jsou, domyslíme si, když
„Deutschungarischer Volksfreund* vyhlašují

442

proti nim bojkot a v rozhofteném úvodníku
vytykaji jim bezcharakternost.
“

Méstska knihovna v New Yorku
ziidila slovenské oddéleni. Výpravou po-
vččen byl Knihtlačiarský spolok v Turč. Sv.
Martinč. Kdy začnou české knihovny za-
kládat slovenské oddéleni ? Českoslovanská
Jednota poskytla by ochotné seznam knih.

%»

Cesty aletní byty na Slovensku.
Českoslovanská Jednota, aby podporovala
osobní styky a vlastní seznání Slovenska,
udčluje informace pro cesty a pobyt na
Slovensku. Bylo by včru záhodno, aby proud
turistň nesli se více na Slovensko. Pčekrásná
pčíroda, zajimavy lid, zaručují pfijemny od-
počinek, nemluvíme-li ani o dáležitosti stykú
a známostí s lidmi slovenskými.

Z %

PERSEKUCE.

Pro „štvaní proti Maďarúm“ odsouzen by!
19. kvčtna Josef Kustra peštskou porotou
na 3 mésice do vézeni a 1200 K pokuty.
Prečin vyskytl se vúvodníku Slov. Týžden-
níka „Cigáni“ v prosinci. Pisatel stéžuje si
v ném, že Slováci a jiné nemaďarské národ-
nosti nemohou svobodné užívat svého jazyka
a práv politických. Když pak se svého práva
dovolávají, pošlou na né četníky, aby je
vraždili. V tom vidčla peštská porota „bou-
fení“.

“

Dozvuky pezinské volby. Pľed vol-
bou pezinskou zatknuli četníci dva občany,
ktefi najímali povozy pro voliče. Zatčením
znemožnilo se 400 voličúm vúbec k volbé se
dostavit. Zavedeno vySetfovani a kandidát
slovenský dr. Milan Ivanka obžalován z pod-
plácení pi volbách, byl však osvobozen.

%»

Dne 22. června stál pčed peštskou porotou
redaktor Slov. Týždenníka, Milan Lichard,
pro dopis z Pezinské volby, v némž se psalo,
že četník, který dra Milana Ivanku udal pro
pobufovani, byl opilý a nerozumí slovensky,
že tedy nemohl spravné svédčit. Redakce
Týždenníka pfipravila se dukladné k pro-
cessu, sezvala i maďarské Zurnalisty, po-
névadzZ dalo se očekávat, že pľi pťelíčení

Revue Naše Slovensko

dojde k nespravedlivostem. Dokázalo se, že
strážmistr vúbec slovensky nezná, ale Lichard
pfece byl odsouzen na 800 K pokuty. Ma-
ďarské listy 0 soudu se ani nezmínily ač

mély své referenty.
*

Kurie potvrdila vyrok preSpurské soudni
stolice, která vyméfila Ľud. Tyršlovi pro ,o-
sočování“ 2 týdny vézeni a 200 K pokuty.

5. července nastoupil svúj trest v Preš-
purku M. Kubíček. Je odsouzen na 40 dní
obyčejného vézeni za článek v Ľud. Novinách,
kde kritisoval nemravný život renegátského
farafe Hoffmanna.

Lonského roku pfi posvícení zpíval rolník
Rafael Tekula v hostinci „Hej Slováci“ a
„Kto za pravdu horí“. Nad tím strašné se
rozčilil tamčjší fara? Dobrovodský, který
rôlníka vyhodil a obžaloval, že boufil proti
maďarstvu. V kvétnu bylo pfeliteni v Preš-
purku. Tekula byl osvobozen.

“

Pňi volbé rychtáče v Strbé v liptovské
stolici nepfipustil slúžný vúbec hlasovani a
vyhlásil za rychtáfe svého kandidáta. Když
občané proti tomuto jednáni protestovali,
dal je rozehnat četníky, pfi čemž nékolik
lidi bylo zrančno. Pak žaloval 23 rolníkú
pro násilí proti vrchnosti. Žalobu projedná-
vala soudní stolice v Ružomberku a od-
soudila dva z nich do včzení na 6 môsícú,
dva na 2 mésice, dva na mésic, devét ob-
žalovaných do včzení na 3—7 dnú.

Pfi volbé evangelického farafe v Sarvaši
zvolen byl pfes nátlak ufedni Slovák Gustav
Kello. Maďarská žurnalistika pčímo zufi, po-
nčvadž Sarvaš platila za maďarské mésto,
ač je tam 68 proc. Slovaku. Madafi vyhro-
Zuji trestnim processem.

Rumunský časopis „Tribuna“ uvefejnil loni
článek v némzZ pochvalné se zmínil o slo-
venském poslanci Jurigovi, který byl odsou-
zen na 2 roky do vézeni. Statni žalobce
vidél v tom „vychvalování zločinu“ a soud
odsoudil redaktora na 2 mésice obyčejného
včzení a 400 K pokuty. Kurie tento roz-

sudek schválila.
“

Revue Naše Slovensko

Mikuláš Juganariu odsouzen byl porotou
temešvárskou na 4 mésice vézeni pro po-
bufovani, jehož se dopustil článkem v ru-
munském časopise „Drapeull“.

“

Jan Szeili, pokladník organisace stavebních
déinika, vySetfovan byl pro zpronevčru, již
se dopustil, že vyplatil 60 K na pohfebni
útraty člena organisace a nemohl se vykázati
stvrzenkou od nebožtíka. Pro takové prípady
ministr Andrássy rozpouštél svépomocná
sdružení délniká.

%»

V zimé zatčen byl v Novém Sadé srbský
ucitel Dušan Berič, pončvadž pry boufil.
Zatčen byl na anonymní udání. Strávil né-
kolik mésici ve včzení, až konečné dokázalo
se, že žalovaných výrokú nepronesl.

“

Policejní hejtman v Aradč odsoudil ru-
munské poslance Štčpána Popa a Jana
Suciu k penéZité pokuté po 150 K pro za-
ložení politického klubu. Dle zákazu jesté
z liberálních dob v Uhrách nesmčjí se za-
kládati politické kluby národnostní. Ministr
potvrdil tento rozsudek.

Redaktor „Tribuny“ Konstantin Sava
odsouzen byl na 6 mčsícú včzení a 400 K
pokuty pro článek, který pňinesla „Tribuna“
a v némž je statistika politických procesú
v Uhrách.

Redaktor A. Bihari z Békéšské Čaby od-
souzen byl do vézeni na 4 mésice a k po-
kuté 300 K pro „pobuťování“, ponévadž
uveťejnil v referaté o tiskovém processe „Nép-
szavy“ i místa, která byla žalována. Podle
uherského zákona však d voleno je uvefej-
ňovat vše, co se ve vefejnych sezenich na
snému, v stoličnich shromaZdénich a u soudú

mluví a čte. Pfes to byl Bihari odsouzen.
“

Policie v Zemuni provedla domovní pro-
hlídku v závodč srbského tiskafe a knih-
kupce llIkiče a zabavila u ného vydání
sdružení srbských spisovatelú v Bélehradé
jako pry pobuťující. Proti lIlkičovi zavedeno
trestní vySetfovani a mistnosti jeho závodu
zapečetčny, aby aspoň tím utrpél škodu,
kdyby ho porota osvobodila.

443

Redaktor rumunské „Gazetty Transsil-
vanei“ Viktor Branisce odsouzen byl pro
boufeni na 5 mésícú. Brzo na to odsouzen
byl opét na 6 mésícú pro jiný článek.

Žena rumunského poslance dra Vlada,
která mčla nastoupiti včzení v Rabu, byla
na návrh ministra spravedinosti omilosténa.
Rumuni pro tento pňípad odfekli účast na
mezinárodním kongresse lékaťském v Bu-
dapesti.

iV,

Z MADARONSKYCH CASO- -
PISU.

Z ušlechtilostí maďaronského tisku uve-
fejňujeme úvodník „Obzora“: Podpa-
lačí na dedine. Naše horňo-uhorské
dediny chvala Bohu nie sú ešte nakazené
duchom bezbožnej socialdemokracie. Nábo-
ženský cit ľudu slovenského odporuje tomu,
aby sa medzi ním zakorenil duch toho re-
volucionárneho pohybu, ktorý červení soci-
alisti a národniari hlásajú a rozširujú. Náš
ľud slovenský, ktorý tak miluje tú hrudu -
ktorú krvopotne obrába, ten kostol, v kto-
rom modlí sa k všemohúcemu: toho Boha,
ktorý žehná jeho prácu: tých spoluobčanov,
ktorí i s nim tvoria jednu obec: ten rodinný
krb, ktorý aj v chudobe ľudú je milým a po-
tešitelným, hovorím, náš ľud nechce prijať to
nové evanjelium, ktoré červení socialisti hlá-
sajú. Je pravda, že kde tu najdú sa podpalači
a zvodcovia, ktorí aj Slovákov vábia k Čer-
venákom, veľká väčšina Slovákov ale bočí
od nich a verná je jak k Bohu tak i k vlasti.
Boly zjavy, ktoré nemilo se nás dotkly.
Prišiel prúd v podobe národniarstva, ktorý
zachytil mnohých Slovákov, aby ich do tá-
boru socialdemokratov zaniesol. Obávali sme
sa o týchto stratených krajanov, ktori pod
zástavou Hodžu, Jurigu, Skyčáka ... hľa-
dali slobodu, pomoc, obranu a blaženosť,
teraz ale radosťou badáme, že naši krajania,
ktorých sme za stratených držali už zpa-
mätovali sa a húfne opúšťajú červenú zá-
stavu narodniarov a vracajú sa k strane
kresťanskej. Obrat tento ale nepáči sa Hod-
žovcom. Oni to chcú aby Slováci len ich
poslúchali a len im slúžili. Oni majetky a
krvopotné mozole Slovákov chcú nazdierať,

29%

444 Revue Naše Slovensko

preto vydali rozkaz: Iďme na dediny a agi-
tujme : Postavme na nohy slovenských se-
dliakov a organizujme ich proti kňazom a
proti pánom! Každý náš prívrženec, nech
koná svoju povinnosť! Pobúrme ľud! Nech
horia plameňom ducha národniarského všetky
slovenské dediny! Tu je čas svrchovaný!
Nemeškajme! Von na dediny! Organizujme
ľud a víťazstvo naeš bude!

Tento ohlas dali socialdemokrati a národ-
niari. Pobúriť chcú dediny. Porušiť pokoj,
ktorý tam panuje. Ku krvavej bitke prichy-
stať ľúd a viesť ho proti majetným.

Koľko zloby, nenávisti a krvožížnivosti je
zapotreby k tomu, aby si kopa oplánov stala
pred slovenských sedliákov a rozkázala im:
Nepracujte pánom, nech zdochnú hladom!
Neposlúchajte vrchnosti! Podpalujte ! Mláfte,
bite a vraždite, lebo len vtedy zasvitne na
vás, ked ohlušíte kňazov a všetkých čva-
chov pánskych!

Aké srdce majú ti gazemberi, ktorí ku kr-
vavej žatve chcú použiť dedinčanov? Dľa
týchto, nie práca oblaží robotnika, lež na-
ostrený nôž a zápalka. A toto volajú vod-
covia ľudomilstvom a bojom za slovenčinu.
Teda nie pracovať, vzdelávať a milovať sa
na vzájom máme, lež podnecovať sedliakov,
aby sa vrhli na majetných.

Prečo to?

Preto, aby kopa vysokomyslných se lotrov
národniarskych dostať sa môhlo do krajin-
ského domu za ablegátov. Nenie im dosť to
bohatstvo, ktoré z ubohej slovače nazdie-
rali, oni ešte viac chcú.

Pozor teda bratia Slováci! Vaše dedíny
obláhnu zlodeji a oplani. Buďte silní a seba-
povedomí. Zahlušte lotrov, ktorí vás ku kr-
vavej žatve zvádzajú! Nepoškvrňte meno
„Slovák“ a nerobte žial ani Bohu, ani vašim
spoluobčanom. Buďte kresťania a neohrožení
bojovníci církve a vlasti. Tak nech vám
Boh pomáhal

Na jiném misté píše „Obzor“: Palko
Blaho a jeho kompani až po nos sa zalubili
do Čechov (Palko istotne preto, lebo tí tfžia
najviac v jeho rožnavskej krčme) tvrdia, že
my Slováci a Češi sme tá istá nácia a práve
preto mali by sme sa všetki počeštiť. Od-
hodiť leda reč materínsku, a prijať nám ne-
známu českú. Toto nám radia. No, ja znám
mnohých Čechov, ktorí ako úradníci zastu-
pujú u nás svoje stavy, a týmto pánkom

nepfide do rozumu štvať Slovákov jproti
Maďarom, a rozširovať tu českú reč, českú
osvetu a Husovú vieru. Ba ovšem, učia sa
po maďarský, a jejich deti tu si dajú vy-
učovat. Keď je teda maďarská reč dovandro-
vaným Čechom potrebná, učiť ju majú sa aj
Slováci. Keď sú ale Blahovci tak veľmi do
Cechov zamilovaní, nech sa páči vysťahovať
sa do Čiech, my sa bohuprissám obídeme
bez nich. Či ale oni vyžijú vo stovežatej
Prahe, to je iná otázka.

Snad bude zajímat naše čtenáfstvo,
jaký názor mají maďaroni na slo-
venské hnutí. Citujeme z báňskobystrického
Krajana:“ Panslavský kongress
v Rusku. Premilení vodcovia utopistickej
všeslavianskej mišlienky, medzi ktorými
v prvom rade najdeme Čechov, už v roku
1908 chceli takovýto pánslavský kongres
shromažďiť v Rusku. Tedy sa im to nepo-
darilo, le o ruský cár im to nedovolil. Toho
roku ale pred niekolkými týždňami shrnulo
sa ich do Petrohradu zo pár týchto vodcov,
a bárs aj Poliakov nemohli k sebe pritiahnuť,
preto len v mene všetkých slavianov udin-
kovali na tomto kongressi. Zastúpení boli
tam Češi, Rusi, Rusini, ale Srbov, Horvátov,
Poliakov, Slovákov tam nebolo. Jako že
mohol teda od Čechov zariadený kongress
v mene slavianov učunkovať, keď tam za-
stúpení neboli, aby tam v mene jeho vy-
právali ? Účel tohoto panslavského kongressu
bol ten, aby všetkých na celom svete ži-
júcich slovanov spojil, aby potom vraj so
spojenými silámi lahko mohli sa čím lepšie
vypomstviť na nepriateloch Ruska. Na kon-
gressi rečnilo asi 38 ruských chlapov, a
každy vyprával o jednote všeslavianov.
Takáto jednota sa nachodi volakde v me-
siačku. Z najhlavnejších rečnikov práska
iskry jakýsi general Čerep-Spridovič: on
o panslavskej jednote tak sa bol vyjadril,
že vraj Rusko dovolilo privtelenie Bosny a
Hercegoviny k Uhorsko-Rakúsku, s tým ale
vraj dalo moc a silu Nemcom, aby nad Sio-
vanmi zvíťazali. Či to vraj neni haňba od
Ruska? Pravda že neni, pončváč Rusko
muselo pripojenie Bosny a Hercegoviny do-
voliť, ba ukázalo svoje falošné zuby, keď
Srbsko huckalo do vojny proti Uhorsko-
Rakúsku. Tento rečnik žiadal, aby sa teda
teraz všetci Sloviani spojili a silno robili
proti Nemcom, lebo títo sa vraj hrozia Sla-

Revue Naše Slovensko

vianom od západu, od východu ale Japonci
a od júhu Turci a Maďari. Žiada teda, aby
táto jednota všeslavianov mala noviny, no
a banku (bez toho, to jest bez peňazí pán-
slavi sa nikdy ani len nehnú, ich politika a
desatorobožie sú vždy peniaze vydrancuvané
od chudoby: Sadzač.), aby sa potom každý
‘Slovak naučil ruskú reč, poneváč vraj len
táto môže byť všeslavianska. No z tohoto
videť, že Rusi by radi odobrali našim Slo-
vakom ich materčinu, myslime ale, že s toho
nebude nič. Žiadal ďalej tento rečnik, aby
sa naši Slováci tiež dostavili na každoročný
pánslávsky kongress do Petrohradu. Môže
byť, že medzi našimi Slovakmi sa nájde,
ktorý na ten kongress pôjde, tomu ale smelo
vravíme, že on viac Slovákom neni, on Slo-
vákov potupil, keď sa s dúverou obrátil k tejto
panslavskej bande. On je nepriatel našej
vlasti, poneváč jednota panslavská by rada
prehltla našu zem, našu milú krajinu. Pravda,
že táto panslavská akcia potrebuje peniaze,
lebo vodcovia práve tak nič nerobia zdarma,
jako aj vodcovia socialistov. Preto vyzíváme
našich poctivých uhorských Slovákoý, — aby
svoje peniaze do panslavských bánk nenosili,
lebo nie len že nedostanú dividenda, ktoré
sa väčšim dielom obrátia na podporuvanie
-panslavskych pohybov, ale môže sa stať, že
aj istinu stratia, poneváč takéto banky nestoja
na pevnom základe.

Z %

NÁRODNÍ HOSPODARSTVI
A OTÁZKA SOCIÁLNÍ.

Sjezd slovenských ústavú pe-
néžních ajich dfednictva. O tomto
dúležitém sjezdu referuje „Slovenský Týž-
denník“ v č. 26:

„V sobotu a v nedeľu, 19. a 20. júna, zišli
sa v N. Meste nad V. na súkromné porady
zastupitelia a úradníci 34 slovenských úča-
stinárskych bánk a sporiteľní a troch druž-
stevných pomocníc, spolu 37 slovenských
peňažných ústavov. Sjazd svolala a zriadila
Ľudová Banka v N. Meste na čele s jej di-
rektorom dr. Juliusom Markovičom. Všetky
porady tak bankovných správcov ako aj
bankovných úradníkov maly priebeh dôstojný
a čo 3a na nich usnieslo, bude počiatkom
ciefuvedomej a premyslenej hospodárskej

445

práce na Slovensku. My Slováci tých našich
slovenských bánk a sporiteľní nemáme mnoho,
a ani tie, čo máme, nie sú ohromné a bo-
haté; sú malé, ale sú naše. Slovenský ľud
by sa darmo boril za slobodu politickú, keď
by mal ustavične zostávať otrokom židov-
ských a maďarónskych veriteľov. My potre-
bujeme slovenské peňažné ústavy nielen
z príčin hospodárskych, ale aj k vôli svojej
národnej a občanskej slobode. Tam, kde —
jako v našich ústavoch skoro všade — sy-
novia ľudu a aj sami roľníci zasedajú v správe,
kde si sám ľud diktuje, tam je každý náš
peňažný ústav pevným hradom hospodárskej
samostatnosti slovenského ľudu. Preto sú
slovenské peňažné ústavy dôležitým ohni-
skom slovenského života. Čim viac ich bude
a čim bystrejšie budú pracovať, tým rýchlej-
šim krokom bude postupovať slovenský národ
ku svojmu zákonitému právu.
“

Tohoročný sjazd novomestský mal už pred-
chodcu, a síce vlaňajšiu schôdzku našich
bankovných úradníkov v Turč. Sv. Martine.
Teraz sa jeho obsah rozšíril o toľko, že
vedľa schôdzok úradníckych boly aj porady
správcov. Všetkých účastníkov bolo 112.

V prvý deň sjazdu, v sobotu, bola v Ľu-
dovej Banke porada bankovných direktorov.
Zpomedzi predmetov o ktorých sa rokovalo,
bolo najdôležitejším Sriadenie našeho
úveru mobilného i nepohnutel-
ného.

Ohľadom sriadenia úveru mobilného do-
hodla se porada na tom, že sa má vybu-
dovať organizácia na tom základe, ktorý sa
stvoril skrze Ústrednú Banku v Pešti. Aby
ale naše slovenské ústavy včím väčšej miere
mohly poskytovať pôžičky na hypothéky a
annuitné, usniesla sa porada, že sa pričiní
o stvorenie primeraného centrálneho ústavu
hypothekárneho vo veľkých rozmeroch, ktorý
by pomáhal mobilizovať investované istiny
vydávaním záložných listov. Porada vyslala
zo svojho lona štvorčlenný odbor, ktorý
bude mať ten úkol, aby na založenie takého
ústavu vykonal všetky prípravy.

Na tejto porace, konanej dopoludnia pod
predsedníctvom vp. Čulíka a odpoludnia
pod predsedníctvom direktora tur¢.-sv.-mar-
tinskej Sporiteľne Pavla Mudroňa, zúčastnily
sa direkcie bezmála všetkých slovenských
ústavov.

446

V nedefu bol potom sjazd naSich ban-
kovných úradníkov. V tom pomere, ako
rastie význam, rastie i dôležitosť našich peňaž-
ných ústavov, bankovného úradníctva. Táto
vrstva našej intelligencie môže byť ľudu na ten
najväčší osoh, jestli dobre porozumie a dobre
vykoná svojevznešené úlohv.A naše uradnictvo,
veď to zo zkúsenosti vieme, chápe sa svojej
práce chvalitebne. V našich časoch, keď nám
kňazov a učiteľov stavajú Sovénski vládcovia
pod dozor a keď táto čiastka našej intelli-
gencie utráca hmotnú neodvislosť, dostáva
naše bankovné úradníctvo tým väčší význam.
Úradníci našich bánk dokázali sa ľudu ozaj
užitočnou intelligenciou aj dosiaľ. Je nám teda
len milé, keď si úradníctvo hľadí Cin: väčšmi
upevniť hmotnú postať a preto vítame us-
nesenie úradníckej porady o úradníckej
penzijnej organizácii, ktorá sa preve-
die dľa odborného návrhu dra J. Wagnera.
Ďalšími predmetmi tejto porady boly: roz-
vrh na utvorenie sväzu slovenských ústavov,
dopodrobna bedlive spracovaný a predne-
sený dr. Jul. Markovičom a potom pred-
náška o nových daňových zákonoch. Táto
prednáška, spracovaná a prednesená zvolen-
ským pravotárom dr. Vladimirom Fajnorom,
patrila medzi najcennejšie body celého sjazdu
a na žiadosť porady vyjde tlačou vo Slo-
venskom Peňažníku. Na sjazde úradníctva
bola reč i o tom, či naše ústavy majú vstúpiť
do krajinského sväzku peňažných ústavov.
Stanovisko sjazdu nebo:o proti vstúpeniu
odmietavé, ako prvú podmienku vyslovil ale
sjazd toľko, že sa náčelníci krajinského
sväzku musia predovšetkým odvyknúť od
šovinistických manýrov. Krajinský svaz totiž
rád predkladá našim ústavom jakýsi vlaste-
necký katechizmus a sú tam páni, ktorí si
myslia, že vlastencom v Uhrách môže byť
len ten, kto sa volal predtým „Kohn“ a teraz
„Rákóczy“.

V sobotu večer hostila Ľudová Banka ú-
časíníkov sjazdu na spoločnej večeri, s ob-
vyklými toastami.

Ako potešiteľnú zvesť zaznamenávame ešte
i to, že na sjazde boli prítomní aj dvaja
bratia zo Zemplínskej. Účastníci sjazdu otvá-
rali oči, že aj v Zemplínskej máme ľudí ná-
rodne prebudených a intelligentných, — prie-
kopníkov národného prebudenia na sloven-
skom východe. Účasť našich Zemplínčanov

Revue Naše Slovensko

na sjazde je zásluhou poslanca Skyčáka.
Celý sjazd bol dôkazom toho, že sa v na-
šom národe zmáha chuť i schopnosť k ho-
spodárskej práci, ktorá ponesie našemu ľudu
ovocia hojného a dobrého.“

iV,

LITERATURA A UMÉNÍ.

Sobrané Diela Svetozára Hurbana
Vajanského. Sväzok IL Kníha ver-
šov I. Nákladom Knihtlačiarskeho účasti-
nárskeho spolku v Turčianskom Svätom
Martine. 1909. Stran 336. Cena brož. výtisku
3 K. Skvostne váz. 4 K 20 h.

Tento šestý svazek „Sobraných Diel“ obsa-
huje první část veršovaných prací autora.
Druhá část vyjde jako devátý, nebo desátý
svazek.

„Kniha veršov“ rozdčlena je na tfi oddily.
V prvém jsou vétší epické básné, mezi nimi
velká slovenská povest „Vilín“ a dosud
nevydaný veršovaný román „Dušinský“. —
V druhém díle nacházíme verše lidu sloven-
skému xčnované, jako cyklus „Z ciest“
a „Karlovarské šumy“. V oddéleni
tfetim najdeme obsahem i formou umélecké
basné, cyklus „Sonety“ a „Tercíny“
a nékteré časové, epigramatické verše, do-,
hromady 208 básní, které se sbírkou „Tatry
a more“ (Ill. svazek „Sobraných Diel“)
pčedstavují soubor básnického tvoňeni auto-
rova.

Českému obecenstvu viele odporučujeme
tyto kvéty literatury slovenské, které svými
bohatými myšlenkami a uméleckou stylisaci
jisté budou se líbiti.

Jako VII. svazek „Sobraných Diel“ vyjde
v brzku román „Suchá ratolesť“.

Kronika slov. ochotníckeho divadla
v Lipt. Sv. Mikuláši od roku 1837 — 1906. Na-
písal Rehor Uram-Podtatranský, býv.
správca divadla. Tlačené a vydané u Klimeša
a Pivku v Lipt. Sv. Mikuláši. 1909. Str. 72. —
Kus kulturních déjin Slovenska. Autor, známý
slovenský spisovateľ, obeznamuje nás s vý-
vojem slovenského ochotnického divadla
v Lipt. Sv. Mikuláši od dob Kašpara Fehér-
patakyho až po dnes. [sme opravdu povdéčni
autoru i firmé Klimeš « Pivko zi vydání
této brožurky. Doporučujeme.

“

Revue Naše Slovensko . 447

Spevy Jána Bottu. S podobizňou a
životopisom. Tretie vydanie. Knihtlačiarsky
účastinársky spolok v Turč. Sv. Martine.
Cena 2°40 K.

Čilé vydavatelství „Knihtlačiarskeho spolku“
mile pčekvapilo vydáním tfetiho vydání „Spevú
Jána Botto“. Slovenská literatura má málo
knih, které dočkaly by se tfí vydání a že se
uskutečnilo tčetí vydání básní Bottových svedčí
o veľké oblibé tohoto básníka.

O literárních zjevech slovenské literatury
pojednáme v samostatných Clancich budou-
cího ročníku naší revue.

V prítomném čísle otiskujeme z knihy této
ukázku z basné „Smrt Jánošíkova“ a životo-
pis básníkúv (z péra J. Škultétyho).

“

Nakladatelství J. Teslíka v Uh. Skalici vy-
dalo pčeklad Ber. de Saint-Pierrovy povídky
„Indická chalúpka“.

“

Co sidva hošidopisovali. Česko-
slovenská povídka pro mládež. Napsal K.
Kálal. Nákl. Karla Stiegelmaiera v Českých
Budéjovicich.

Jeden z nejvfelejsich pfatel Slovenska, Ka-
lal, 8iff krásnou touto knížkou zájem a lásku
v détskych srdcích. Ve formé dopisú osvé-
tluje okolí a myšlenkový svét slovenského
mladíka a získává tak sympathie pro všechno
slovenské. Skutečné krásná kniha pro mládež.

O slovenské literatufe pňináší právé praž-
ský „Pťehled“ serii článkú, které sméle
múžeme fadit mezi nejlepší, co o kulturniin
životé slovenském vúbec bylo napsáno.

O Hviezdoslavovi pľinesl dne 3. čer-
vence malý ale instruktivní článek ve svém
feuilletonu veľký lipský denník „Leipziger
Tageblatt“ z péra Zdeňka Bromana. Pi-
satel seznamuje nejdfive nemecké čtenáče
se stručným Zivotopisem Hviezdoslavovym
a osvétluje jeho vúdčí postavení ve sloven-
ské literatuče. Rozbírá stručné básníkovu
lyriku i hlavní epické básné a zmiňuje se
na konec o nejnovéjším Hviezdoslavové dra-
maté „Herodes a Herodias“, jakož i o jeho
pfekladatelské činnosti. Bylo by si pati, aby
slovenská literatura našla více pracovníkú,
kteri by nemecké literární obecenstvo s ní
seznámili. Na zájmu u Némcú rozhodné ne-
schazi. K. B.

Skupina uherskoslovenských maliff vysta-
vovala od 6. do 29. června v Chrudimi svá
díla. Oa 18. července bude výstava v Jin-
dtichové Hradci.

K NAŠIM OBRAZKUM.

Výtvarníci vždycky naleznou na Slovensku
vdétné pole k umčlecké tvorbč. Nádherný
kroj, originální lid, zdravý, zachovalý, typická
barvitost krojová i lidové umční stavitelské
na první ráz upoutá oko umélcovo. Krásné
psal o tom francouzský kritik William Ritter,
francouzsky i česky. Zvlášté Dčtva a její
lid je zajímavý. PfinaSime obrázek sloven-
ského malífe Jaroslava Augusty „Laznička
zo Skliarova“. (Laznička jest obyvateľka
„lazú“.) Hezký obrázek portretový a kro-
jový (zimní nedélni kroj).

Obrázek je v majetku dra Vlad. Fajnora,
adv. ve Zvoleni.

RÚZNÉ PUBLIKACE A KNIHY
REDAKCI ZASLANÉ.

Škola a idea národnostní. O této
otázce, nyní tak časové, pojednává prof. dr.
Otokar Kádner v červnovém sešitu „Volné
Školy“, která mimo to pľináší fadu jiných
zajímavých článkú. Sešit „Volné školy“ ob-
drží každý na požádáni na ukazk zdarma.
Adresa: „Volná Škola“, Král. Vinohrady,
Korunni ti. 6.

Český Čtenáť. Ročníku 1909 sv. 1. a
2. Dr. Jičí V. Daneš: Bosna a Herce-
govina. Na „Čes. Čt.“ pfedplaci se pouze
K 150 ročné na 6 svazkú i s poštovným.
Vydavateľstvo Praha-lI., Vladislavova 20.

Nákladem Volné Myšlénky (Vi-
nohrady, Korunni tč. č. 6.) vyšlo: Konrád
Waldhauser, feholni kanovník sv. Augustina,
pčedchúdce M. Jana Husa. Napsal Ph. Dr.
Fr. Loskot. Cena K 150. — Sešit 19.
Knihovny „Volné Myšlénky“ obsahuje : Mistr
jan Hus. Napsal Lad. Kunte. Cena 8 hal.
poštou 10 hal.

lilustrovaných pťednášek vyšla
další čísla: 155—159 obsahuje: F. Karhan:
O létání. Cena 60 hal., č. 160—161: Ig. K.
Werstadt: Laciné lázné lidové. Cena
24 haléčú. — Pofádá Dr. A. Baték v Plzni.

448 | Revue Naše Slovensko

Česká hudba. Vynikajíci hudební časopis
český. Číslo 6.—7. vyšlo jako Smetanovo
číslo s nasledujicim obsahem: 1. Hraz-
dira C. M.: Nálady arozmary. Ctyii
písnč pro jeden hlas s prúvodem klavíru.
Čís. 1. Nevčrný. 2. Mignon. 3. Kovati, ko-
váťi ... 4. Prosba. 2. J. Bardovský:
Quatre morceaux. Klavír. Číslo 8.—9.
obsahuje: 1. Jeremiáš Bohuslav:
Scherzo. (Pro piano na 4 ruce.) 2. Bra-
dáč Jaroslav: Za Husem. (Mužský
sbor.) 3. Napravnik K.: Tuberosy.
(Sólová píseň s prúvodem piana.) — „Česká
Hudba“ vychazi šestnáckráte do roka v Hofe
Kutné a pfedplaci se ročné K 10—.

Dčtem slabomyslným vénovati musí
společnost lidská zvýšenou pozornost, aby
pfedesia sociálním zlúm, zločinúm a mravní
zkáze, kterou púsobí tato nešťastná indi-
vidua, nejsou-li od mládí zvlasté peclivé a
účelné vychována. Jak výchovu takovou za-
fiditi, radí pravé vydaný spis Al. Novot-
ného „Vyučování slabomyslných“,
který vyšel jako XVII. svazek „Knihovny
Komenského“ nákladem „Družstva knih-
tiskárny v Zabfeze“, jež spis ten zasílá za
33 h franko. Doporučujeme nejen učitelstvu,
ale i rodičúm a všem, ktefi hledají poučení
o dčtech slabomyslných.

Nákladem Ot. Janáčka vPraze vyšlo:
Josef Vesely: Pod Hradčany. Obraz ži-
vota malostranského pfed dvaceti léty. Za 2K.

JS
N

7 ČERNOVÁ. )

Memorandum, podané Volnou
Myšlenkou neklerikálním po-
slancúm na čfíšské radé, pfinadsi
červencový sešit „Volné Školy“. Vedle toho
Ize tu naézti výtečný rozbor školní novelly
z r. 1883, napsaný známým odborníkem i-
dícím učitelem K. Tučkem, a posouzení ná-
vrhu Paulsenova na reformu školství a j.
Sešit „Volné Školy“, jež stojí ročné K 2:80
na požádánií zašle na ukázku administrace
„Volné Školy“, Král. Vinohrady, Korunní
tf. 6.

Jak nejlépe zaméstnati déti prací
— hrou, poradí vám výtečná kniha K. Va-
vrouška „Modelování malých“, která
podává nejen návod, jak vésti modelování
detí, ale i četné fotograf. pfedlohy k zaji-
mavé, vysoce zuSlechfujici a výchovné zá-
bavč déti od 3.—14. roku. Kniha vyšla jako
XV. svazek „Knihovny Komenského“ nákla-
dem Družstva Knihtiskárny v Zabfeze, které
ji posílá za K 110 franko. Doporučujeme
viele rodičúm i vychovatelúm.

Míti peníze je krásné, ale zdráv
býti jest jesté krásnéjší, každá nepatrná bo-
lest jest pokynem pfirozenosti samé, aby-
chom včnovali více nozornosti ochranč svého
zdraví a jak se podobná ochrana provádí,
jak Ize si zdraví zachovati pfirozenou životo-
správou, učí čtrnáctidenník „Prírodní lékať“
za K 450 celoročné. Čísla ukázková zdarma
Praha-Smíchov 722.

a NS EN, a

Vydali jsme ve zvláštním vydání v tomto sešité ukončeného dramatu

Slovenská tragedie v pčti déjstvich. — Napsal Sergiej Tritonovič.

Cena K 1-20, poštou K 1°30. Poštou
do Uher a na Slovensko K 1°40.
— (Musí se poslat v uzavfené obálce). —

a Doporučujeme k hojnému rozšífení, a obzvlášté naše divadla <
ss na hru tuto upozorňujeme. ::

DO NT ŇA

OE EE ENÉ

Majitel, vydavatel a zodpovčdný redaktor ANT. REIS. — Knihtiskárna OTAKAR JANÁČEK v Praze, jáma č. 8.

A m —om «v

Pro revui „Naše Slovensko“ kreslila Ella Mikanová-Urbanová.

REVUE

Časopis hajici zájmy uherských Slovaka.

NAŠIM PRÁTELÚM!

b 8% akoncujeme tímto sešitem druhý ročnik „Našeho Slo-
| Rea venska“. Snažili jsme se, sec síly naše stačily, splniti
| Wye vše, co jsme pred dvčma roky slíbili a múžeme spo-
SO kojenč patriti i na pravé ukončený druhý ročník naší
revue. A není-li snad pčece vykonáno vše tak, jak my jsme
si páli, není to naší vinou — ale hlavné vinou našich spolu-
pracovníkú bratťú Slovákú. Vice se slibovalo, než se splnilo.
Jen nékolik jednotlivcú splnilo dané slovo — ale včtšina —
ač byli urgováni, zapomnéli. Q~ Za to nalezli jsme tím více
zájmu u našich lidí, u Čechú, a múžeme se vykázati celou
fadou spisovatelú, ktefiusilovné všimají sislovenské otázky,
slovenských véci a snaží se, by nastalo u nás úplné jasno
o Slovensku a aby styky československé u nás co nejvíce
se utužili a v nás vžili. 6855686068606

Vzdor velikým finančním občtem, které museli jsme i v dru-
hém roce pfinésti, pustíme se chutč i do tfetiho ročníku a
vznášíme ke všem našim pfatelim a pňíznivcúm jednoty
českoslovanské prosbu, aby nezapomínali na nás s literár-
nimi prispévky, a kteri nemohou tak učiniti, ať alespoň se
postarají o to, aby kruh našich odbčratelú se rozšífil a do-
sáhl té výše, bychom nemuseli stále prinaSeti veliké občti
hmotné. Oro

Všem našim spolupracovníkúm vzdáváme tímto srdečný,
upiímný dik za píli listu našemu včnovanou. QeQeOeQe

VYDAVATELSTVO.

Po konfiskaci opravené vydání.

SEŠIT 11.-12. SRPEN-ZARI 1909. ROČNÍK II.

NAŠE SLOVENSKO.

ON 2
(0 a a

€

450 Revue Naše Slovensko

NÁRODNOSTNÉ ŠKOLY.

7 týmto názvom sostavil istý Balogh Pál štatistiku, ktorá bola
uverejnená v „Pesti Napló“-ve.
Výučba v duchu jednotného maďarstva rozprestiera sa na tých 9788
ústavov, kde sa vyučuje jedine po maďarsky. Sem chodí 1"/, miliona
detí pod vedením 20"/. tisíc učiteľov. Na proti tomu máme 6672 ľudo-
vých škôl s 9"/. tisíc učiteľmi, do ktorých chodí 600,000 detí v ktorých
ale reč maďarská je do úzadia potisknutá, alebo cele sa stratí. —
V tretine výpomocné (rozumej reč materinská) reči sa upotrebujú pri
maďarskej: v jednej štvrtine štátna reč je výpomocná a takmer v polo-
vici maďarský jazyk sa cele ignoruje. Tieto tri skupiny podávajú správny
pochop o pomere národnostnom čo sa týče ľudovej výučby.

Medzi miešano-jazykovými školami tie stoja najbližšie k národnému
programu, v ktorých hlavný jazyk výučby je maďarský. Ich počeť je
1954, učiteľov 3022 a žiakov 211,000. Takto utvorených štátnych ľudo-
vých škôl je 123, v ktorých 15,000 detí jesto s 228 učiteľmi. — Obce
takéhoto vzoru 187 škôl vydržujú s 319 učiteľmi, chodí do nich 22,000
detí. Cirkve 1627 podobných škôl udržujú, v nich účinkuje 2452 učiteľov
a majú 173,000 žiakov, konečne spoločnosti a spolky vydržujú 17 škôl
s 23 učiteľmi s 1000 deťmi. Ohľadom učiteľov najlepšie stoja štátne
školy: medzi nimi je 105 takých, kde 2 učitelia účinkujú a len 18 je
s jedným učiteľom: za tymito nasledujú cirkevné školy: 825 škôl malo
po dvoch a 802 po jednom učiteľovi. Horší pomer je v obecných a
v privátnych školách. Toto je preto vážné, lebo v týchto miešano-ja-
zyčných školách, okrem maďarčiny musí sa naučiť ešte dve tri miestne reči.

Po maďarčine druhá reč v 900 pádoch je slovenská, v 800 ne-
mecká, v 300 ruská, v 100 rumuňská a v iných 200: horvatská, srbská,
bunevská,“) poľská, česká, bulharská a slovinská.

Najdu sa ešte 54 škôl s troma učebnými jazykmi, kde za maďar-
činou druhá je nemecká, tretia horvatská, srbská, bunevská, slovenská,
rumuňská a slovinská nasleduje; áno najdeme poniektoré i Styrijazitné,
tak že úbohý učiteľ musí byť nielen významný paedagog, ale opravdový
dedinský Mezzofanty.

Žiaci v takýchto miešanorečových školách dľa materinskej reči
a dľa škôl sa takto delia:

Žiaci dľa dľa charakteru škôl:

mat. jazyka: štátné, obecné, cirkevné, spoločenské, spolu:
Maďar 1,000 1,000 12,500 500 15,000
Nemec 5,000 8,000 51,000 500 64,500
Slovak 4,000 3,000 75,500 — 82,900
Rumuň 1,000 9,000 1,000 — 7,000

+) Bunevci sú katolicki Srbi, najvetšia čiasť býva ich v Subotíci.

Revue Naše Slovensko 451

Žiaci dľa dľa charakteru škôl:

mat. jazyka: štátné, obecné, cirkevné, spoločenské, spolu:
Horvat 1,000 1,000 7,000 — 9,000
Srb 1,000 2,000 — — 3,000
Rus 1,000 — 20,000 — 21,000
Iné 1,000 2,000 6,000 — 9,000

súhrn 15,000 22,000 173,000 1,000 211,000

Z tohoto výkazu vysvitá, že ústupok použiť čo výpomocnú
reč, miestny jazyk, (totiž reč toho ľudu) len Nemci, Slováci a Rusi
použijú. Iné národnosti neposielajú si deti do takých škôl, kde je hlavný
vyučujúci jazyk maďarčina, lebo veď Rumuni sú len so 7000 a Srbi
s 3000 žiakmi zastúpení, a i títo najviac obecné školy upotrebujú,
štátne menej. Do cirkevných škôl rumuňských k vôli naučenia sa ma-
ďarčiny len 1000 detí chodí, do srbskej ani jedno. Zase rodené maďarské
deti sú nápadne majorizované skrze inorečové: V štátných a obecných
školách oproti 1000—10,000 maďarských deťom 14,000, v obecných 21,000
stojí. Ešte horšie je v cirkevných, kde 12,500 maďarských dietok medzi
160,000 inorečovými sa takmer ztratí.

Ešte je horší pomer v tých ústavoch, kde štátny jazyk len čo vý-
pomocný trpia. Takýchto škôl je 1665, účinkujúcich učiteľov je v nich
2405, detí ale 175,000. Z týchto vätšina chodí do cirkevných škôl, ich
počet je 1465 a žiakov 140,000. Krem týchto je 196 obecných škôl
s 33,000 žiakmi, a konečne 1 štátna a 4 privátne asi s 1000 žiakmi.
— Hlavný jazyk výučby je v 670 pádoch slovenský, v 340 pádoch ne-
mecký, v 380 pádoch rumuňský, v 100—100 pádoch ruský a srbský,
v ostatných 50 pádoch horvatský, slovinský, bunevský, český, bulharský
a italský.

Tu sa maďarský jazyk na druhé miesto utiahne.

Áno, v dvadsiatich školách dvoje hlavných rečí vyučovacích je,
a sice: nemecko-slovenský, nemecko-horvatský, nemecko-srbský, nemecko-
bunevský, slovensko-český a rumunsko-srbský, maďarskému jazyku len
tretie miesto sa dostane.

Obraz týchto škôl dľa národnosti a charakteru ústavu je nasledovný :

Počeť žiakov dľa Charakter škôl:

materinskej reči: štátné, obecne, cirkevné, spoločenské, spolu:
Maďar 900 900 2,000 — 3,000
Nemec 500 7,000 33,000 500 41,000
Slovak — 2,500 65,000 — 67,500
Rumuň — 11,000 22,000 — 33,000
Rus — 500 8,000 — 8,500
Horvat — 1,000 4,000 — 5,000
Srb — 11,000 3,500 — 14,500
Iné — 500 2,000 — 2,500

súhm: 1,000 34,000 139,500 500 175,000
20%

452 Revue Naše Slovensko

Z tohoto vidno, že proti takýmto školám národnosti ani toľko dôvery
nemajú, ako k predošlým. Element maďarský ztopí sa na "/,, Nemci za-
stúpení sú s 23,000, Slováci so 49,000, Rusi s 3,000 dietkami. Naproti
tomu počeť rumuňských a srbských detí trocha sa povýšil: tamtých
o 26, týchto o 9 tisíc, ako by tým chceli demonštruvať, že maďarskú
výučnú reč radšej vidia na treťom a štvrtom mieste, ako čo len na
druhom. Z tohoto možno vidieť, aký výsledok môže byť v týchto ško-
lách, ohľadom štátnej reči a v akom zaobchodení sa nachodí tých
3 tisíc maďarských detí na národnostnom vidieku, ktoré sú prinú-
tené smiešano-jazyčné školy navštevovať a ktoré oproti 172,000 inore-
čovým deťom cele sa stratia.

Najtmavší obraz je v intrasigentných národnostných školách, kde
maďarsky vôbec do týchto čias nevyučujú.“) Týchto počet je 3153
a učiteľov 4075, detí ale 243,000. Školy, to sa rozumie, sú zvätša cir-
kevné: ich počeť je 3089, učiteľov 3945, žiakov ale 233,000. Ostatných
64 škôl so 170 učiteľmi a 10,000 žiakmi rozlične sa delia na obecné
a privátne školy. Týchto škôl dve tretiny má len po jednom učiteľovi,
len v 922 školách sú po dvaja učitelia, čo ukazuje na slabý paedago-
gický pomer. Ospravedlňuje z čiastky tento nepomer ten fakt, že školy
tieto sú nie tak húfne navštevované, ako maďarské, alebo maďarsko-
miešané, lebo kým na tamté 110—120 deti padne, na této len 70—80.

Pomer detí dľa reči a charakteru školy je nasledovný:

Počeť žiakov dľa Charakter škôl:

materinskej reči: obecné, cirkevné, spoločenské, — spolu:
Maďar — 1,250 — 1,250
Nemec 250 _ 31,000 500 31,750
Slovák 1,000 17,000 — 18,000
Rumuň 3,000 159,000 — 162,000
Rus — 2,000 — 2,000
Horvat 250 — — — 250
Srb 2,000 22,000 — 24,000
lné 3,000 900 — 3,500
súhm: 9,500 232,750 900 242,750

Hniezda, ktoré sú proti maďarskej štátnej reči sú inorečové auto-
nomných cirkví školy, a sice saskej rumunskej a srbskej cirkvi. Obecné
školy sú na tomto poli už málo zastúpené. Massa nemecstva (so 105
tisíc deťmi) je tolerantnejšia proti maďarskej reči, tiež tak i Slováci (so
135,000 deťmi). Intrasigentné národnostné školy len 23,000 sedmohrad-
kých Sasov a 18,000 hornozemských slovenských evanjelikov navštevuje.
Ešte i Srbi sú povolnejší bo 35,000 detí posielajú do maďarských škôl
a len 24,000 posiela do maďarožrútských škôl. Tým nepriateľskejšie je

7 +) Toto je tiež lož, lebo také školy nenajdeš už v Uhorsku, kde by sa neučilo
maďarčine, veď by to bol za krik a prenasledovania!

A ee ee

Revue Naše Slovensko 453

stanovisko Rumuňov. Majú 2440 škôl, v ktorých ani stopa sa nenachodí po
maďarčine, tieto blízko 163,000 rumuňských detí navštevuje, kdežto
do s maďarčinou pomiešaných škôl len 40,000 žiakov chodí.

Kde je ešte krajina v Europe, kde by na poli ľudovej
výučby boly takéto pomery! A ešte Rumuni sa opovažujú Maďar-
ország (Uhorskú krajinu) očerňovať tou žalobou, že tyrannizuje národ-
nosti a že im školy a reč potláča?“

My sa tiež spytujeme i následkom týchto štatistických dát, že či
jesto ešte páru na poli výučby ľudovej v Europe, nám totižto v Maďar-
országu? A priložíme k tomu, že koľko škôl je čisto maďarských v čisto
národnostných vidiekoch? Či je to nie utláčanie? Tam ale, kde je vý-
pomocný jazyk materinský pri vyučovaní hlavného jazyka maďarského,
je to nie potláčanie práv materinského jazyka? — Ale dajme pokoj
tomu, dosť je na tom fakte, že školy národnostné sa staly po Appo-
nyovskom zákone tortúrou učiteľov a žiakov, že staly sa semenišťom
ohlupovania, analfabetismu a demoralizovania, lebo vykynožujú na po-
smech donášajú všetko to, čo je človeku najvzácnejšie, totiž jeho ná-
rodnosť, jeho materinský jazyk, a pomer dieťaťa k rodičom. Len tak
napred! Uvidíme i uvidíte, čo ste zasiali a čo budete žať! To je isté,
že Apponyiho zákon školský zaľahol sťa kliatba na celú krajinu.

s s
s

„Novohradský „národný ústav“ vydržiaval 11. júna toho
roku svoje ročné hlavné shromaždenie. — S príležitosti tejto Tôrôk
Zoltán, bývalý hlavný župan nasledujúci návrh podal:

a) Návrh. Nech vysloví valné shromaždenie, že z majetku národ-
ného ústavu 50,000 korún, bez úrokov požičia, v prospech šírenia sa maďar-
skej reči, asíce na stavania deťských opatrovní,“) asíce tým obciam, ktoré:

1) Pre opatrovňu z darma miesta dajú.

2) Vyhodia medzi seba 3°/, obecnú daň a túto, ako i 200 korún
pre učiteľku, čo bytné poloročne splácať budú do pokladnice národného
ústavu, asíce do tých čias, kým požičanú summu nesplatily.

b) Návrh. Nech podá národný ústav na stolicu prípis, kde sa žiada,
aby stoličný výbor odhlasoval na 12 rokov 1", stoličnej prirážkovej
dane, z ktorej jedna polovica má sa obrátiť na opatrovne (óvody), asice
na sťa bezúročná pôžička, druhá polovička na iné kultúrne, spolo-
čenské ciele.

Oproti socialismu a s ním spojeným panslavským agitátorom, ktorí
proti jednote štátu pracujú a len svojim egoistickým chúťkam žijú, treba
podať na všetky municipia prípis, že aby podaly na vládu žiadosť, po-
ťažne na parlament, aby sa této pohyby potlačily.

Nech sa v týchto prípisoch vysloví:

+) Tieto, tak zvané „óvody“ prijímajú deti od 3—6. roku a jedine maďarsky
sa v nich slobodno shovárať.

454 Revue Naše Slovensko

1) Ze aby sa stoliciam viac práva a poverenia udelilo voči agi-
tátorom, aby títo mohli byť najprísnejšie pokutovaní.

2) Má sa zákon o slobode tlače tak zmeniť, že aby nevlastenecké
časopisy mohly byť zakázané a aby pri tlačovej pravote nie len stróh-
manni mohli byť odsúdení, lebo takéto zachádzanie, len zákon do smie-
šneho položenia donáša.

3) Zákon kupecký nech sa premení v tom smysle, ohľadom zakla-
dania peňažných účastinárskych spolkov, že by pri zakladani bárs jakého
peňažného spolku nebolo dostatočné spolčenie sa z ďalekých vidiekov
národných agitátorov, ktorí do týchto čias hockde môžu utvoriť peňažný
ústav, ale aby sa zakladanie banky viazalo k dovoleniu
vrchnosti ak vlastenectvu zakladateľov, áno ik tomu, aby
sa vkaždom páde určilo, či na spôsob húb vzrastajúce:
národnostné ústavy potrebné sú a či nie? Peňažným ústa-
vom politizovanie nech sa nedovolí.

4) Ľudová výučba nech sa štátnou stane a nech sa vezme z rúk
konfessionálnych.

5) I do tých čias, kým vládne poriadky sa porobia, nech stolica
prikáže hlavným slúžnym, aby v ich okrese každú obec pilne pozoro-
vali, nech napomínajú a poučujú ľud o sobeckých cieľoch agitátorov
a o tých nebezpečí, ktoré z tohoto môžu povstať, proti agitátorom ale
s tou najvätšou prísnosťou nech vystúpia a o skúšenosťách mesačne
nech podajú zprávu na municípium, tým cieľom, aby této nevlastenecké
pohyby ustavične držané boly na zreteli.

6) Konečne „vlastenecký ústav“ vo svojom lone rýchle nech utvori
okresné krúžky. Povolanie týchto bude, neúnavnou bedlivosťou pozoro-
vať v obciach národnostné pohyby. K tomu majú sa prednášky vydržia-
vať a vysvetľovať ľudu, aby sa tak postavila protiváha, voči národnost-
ným buričom a už nakazeným obyvateľom, lebo len tí, ktorí s ľuďom
a medzi nim žijú, môžu sa priblížiť ku srdcu ľudu, ku jeho duši a ku
jeho umu, a keď v týchto obciach obydlenú intelligenciu, ich oduševne-
lých kňazov, učiteľov k vlasteneckej povinnosti budeme môcť pripútať,
v tedy táto vlastenecká missia dá sa s osohom previesť.

s s
*

Maličkosti niekedy väčšmi osvieťa a charakterizujú istú dobu,
ako poniektoré veľké udalosti. Nech tu stojí jedon z nesčíselných líst-
kov z vavrínového venca kultúry Uhorska:

„Felvidéki Or“ pod názvom „Nádenníci národa“ piše: „Dostaly
sme jednoduchý no dojímavý list, ktorý podávame v nasledujúcich
riadkoch. Jeho obsah ukazuje, že aký horký chlieb musia jiesť „náden-
nici národa“.

Revue Naše Slovensko 455

Veľactení pánovia! Sľútostou musím vrátiť vám toto dobročinné
dielo,“) lebo nie som v tom položení, aby som si ho mohol predplatiť,
lebo ja z nikadiaľ nemám viac dôchodkov od 400 korún: z týchto ale
treba sa mi šatiť, 60 korún dane platiť a 80 korún bytné.

Mne ani štát, ani „Národný Ústav“ nedáva podporu, vzdor tomu,
že so 32 slovenskými deťmi sa trápim, od ktorých zápisné by mal
dostať po 2 koruny 40 halierov, keby mi platily. Ale z týchto aspoň polo-
vica mi neplatí, a predsa som ich pod rokom priučil k sladkej reči
maďarskej, lebo ja ani slovensky neviem a všetky predmety učím po
maďarsky.

Môj súsed s vatSou radosťou môže prijať vzáctny váš časopis,
lebo ešte ani diplom nemá a už dva roky čo užíva štátnu
podporu. Od „Národného Ústavu“ už len mojim povedomím
štyri ráz dostal štipendium po 100 korún, k tomu i po-
chvalný diplom: vzdor tomu, že má len ročite 9 žiakov.

K...M... učiteľ.“

Laskavý čitaleľ zaiste neuverí tomuto lístoku, a bude sa nazdať, že
je to len vymyslenina, aby večšiac senzáciu urobilo v „Našom Slo-
vensku,“ nuž aby som hneď takúto mienku vyvrátil poznamenám, že
je to vo „Felvidéki Ore“ vytlačené a to na strane 27.

Chcete ešte jeden vlastenecký vavrínový lístok? Michal
Lacjak, je na Tisovníku kňazom a k tomu i cirkevným dozorcom nad
školami v turopoľskom okrese. Je z tých roduverných opravdových
kňazov, ktorí sú už len tak po riedku v Novohrade. Dal povolať do
svojej slovenskej cirkvi, učiteľov svojho okresu na konferenciu. Keď sa
sišli, Šli najprv do kostola. A teraz nech hovorí zpravodaj „Felvidéki
Ora“: „Tu (totiž v kostole) môj milý pán Lacjak, už i ako kňaz aj ako
dekan a predseda učiteľského sboru, vysokovzletnú modlitbu pustil do
neba, ale vpukotavej slovenskej reči, dľa neho Pán Boh to viac
miluje a on je jeho pomazaný sluha! Spev sa tiež so slovenským -obsa-
hom vznášal k vysokej oblohe. Učitelia, či sa im to páčilo a Či nie,
v prvom prekvapení sa len na stanovisko „Mittancen“ postavili.

Môj pán Lacjak, keď okúsil ovocie a zbadal, že je dobré, áno, že
ani iní to nezazlievajú, — teda s chvatom sa oddal doňho, lebo otvá-
rajúcu reč tiež po slovensky povedal. Ale učitelia, ačpráve ich posvätné
zviera je baran a tak i ich trpezlivosť je taka, len kyvali hlavami, ku-
kali jeden na druhého a z prvu len nesmele potom ale hlasnejšie začali
šomrať. Zlatá striezlivosť vtedy pošepla Lacjakovi, že i s dobrého mnoho
zaškodí, že bude dobre, keď bude pokračovať po maďarsky. A pán
Lacjak to i urobil. Nálada sa ale neuspokojila, ale čím diaľ, tým viac
cítili v sebe potrebu zadosť učinia. Táto túha i vypukla na konci
schôdzky. Huszágh, leštiansky učitel, sadol k harmoniumu a so zápaľom

*) Poslali mu totiž číslo „Felvidéki Ora“, ku predplateniu.

456 Revue Naše Slovensko

začal spievať „Hymnus“. Len čo prvé zbožnie akkordy sa ozvaly, môj
pán Lacjak vstal hore a dajúc výraz svojmu opovrženiu vzdialil sa
Z kostola. Utiekol, škoda, len do svojej fari.... A ešte je i teraz tam,
a ešte je i teraz dekan.

To sa teda stalo v slovenskej cirkvi, v slovenskom kostole. Títo
učitelia všetci v slovenských cirkvách účinkujú. A keď si kňaz chráni
svoj kostol, keď slovenské služby božie koná, lebo na tých službách
božích i jeho cirkevníci boli, nuž to je vyhlásené za vlastizradu, za
panslavismus, a volajú verejnosť proti nemu, pfuj!

u u a u
J. J. PODBRADLANSKY.
BREZOVA.

Skoro se všech stran je Brezová obklíčena horami a kopci, jen
na jihovýchodní stranč otevírá se úzké údolí. Malé Karpaty, táhnoucí
se od Prešpurku smérem severo-východním, končí za Brezovou ma-
lými kopci u Vrbového (ležícího již na Povážsku). U Brezové náležejí
k nim tyto hory: Zápače, Vršky, Baranec, Periská, Úval a Bradlo.
O samoté, níže Brezové, vypíná se homolovitý vrch Ostriež, ku
kterému se pfripojuji Hliníky, Zádný vrch, Kresánková, Kršiačky a
Židovské, jsou tu méné úrodná pole, jako vúbec veškeré polnosti
brezovské. Kršiačky jsou kromé toho zalesnény. V Malých Karpatech
zdvihá se hora Klenová s povéstnou slují, kterou pry vykopal a obý-
val Jánošík se svými druhy. Povést vypráví, že pri kopání pomáhal
Jánošíkovi sám čert. Dale nachází se tu u Dobré Vody ,,ztraceny
stok“, kde z jara vyvčrá klokotavý pramen, čtvrt hodiny dále však
ustává, až docela zaniká, kterýžto zjev se opakuje. V lété však stu-
dánka vysýchá, takže mládež brezovská chodí se dívat na sluj a
ztracený stok obyčejné v krásných dnech májových.

Název svúj vzala Brezová odtud, že tam kdysi hojné bfizy rostly,
čemuž nasvédcuji Četné brezové kofeny, jez pri kopání se nalézají.

Obec čítá asi 4000 obyvatel, máme-li však na zfeteli i rúzné
usedlosti horské, na 7000. Obyvatelstvo je čisté slovenské, nábožen-
ství ponejvíce evangelického (augšp. vyzn.), málo jen katolíkú. —
V dosti velkém počtu zastoupeni jsou také židé, které však naši
obchodníci zvolna vytiskují. Obyvatelstvo zaméstnava se tu ponej-
více koželušstvím a rolnictvím. Koželuzi sdčlávají hlavné kúže ovčí
pro obuvníky, leč toto odvčtví pro konkurenci továren, lacinou vlnu
a drahé suroviny značné klesá. Tím více chápe se lid v poslední
dobé pofadného obrábční polí, neboť tato ač tvrdá a pahorkovitá,
skýtají pfec pri pilném hospodafeni úrodu uspokojujici.

Stčedem méstecka vede hlavní ulice, jez déli se na horní konec,
namésti a dolní konec, z ní pak vybíhají ulice: Závodie, Za pívo-

Brezová : Evangelicka škola.

Pohled na Brezovou.,

‘
| N

z. ze. zdr k al
jar

Brezová: Námestí.

Revue Naše Slovensko 457

varom, Járok, Baranec a Dolina. Na horním konci stojí katolický
kostel s farou a školou. Kostel byl evangelíkúm v čase proná-
sledování vzat. Nad ndméstim spatňíme ,šaroveň“, dílnu to na či-
sténi vlny. Na námestí je nékolik jednopatrových domú, mezi nimi
méstsky dúm a evang. škola. Vedle této školy je hostinec, okolo
néhoz vystoupíme branou k evang. kostelu, vystavčnému na mirném
svahu Surovína. Véz kostela dosahuje výše 75 m. Pod kostelem je
stará evang. fara, která má býti sbourána a nová místo ní postavena.
Na dolním konci je rovnéz ,„šaroveň“, ale již zanedbaná.

Domy na námčstí jsou pravidelné a vétSinou jednopatrové, v uli-
cích nepravidelné stavčné a pňízemní. Vejdeme-li do nékterého sta-
veni, spatfime v pňedsíni nékolik mis zavéSenych na sténé a pár
kouskú hospodarského nafadi, ve svétnici fogaš (polici), na kterém
jsou tanierky (talíče), džbánky a jiné nádobí, po sténách rozvéSeno
je rovnéž nékolik talíčú a obrazú. Kromé toho spatňíme tu visící
hodiny, zrdku s duchnami (žerď s prehozenými pefinami), jedno-
duchy stúl, okolo kterého jsou lavice, v kouté skňíň, schránku to
na peníze, dúležité listiny, náboženské knihy a pod., v komofe ko-
netné starodávné truhly a veľké bedny na obilí.

Národní kroj na Brezové se ješté hojné zachoval. Muži nosí široké
nohavice, spodní prúcel (vestu) a vrchní kabát, obyčejné z modrého
sukna. Klobouk má širokou stčechu. Ženy nosí riasané kasanice (fás-
naté suknč) z bílého plátna, černý krtoch (zastéru), dévéata ve
svátek z jiné látky, cípaté rukávce, prúcel (náprsní živútek) se
stčíbrnými gombíkami (knoflíky), v zimč nosí svrchní živútek a
kožich. Na hlavé nosí dévéata šátky, ženy čepce s cípy.

Silnice (hradské) z Brezové se rozbihajici vedou: na sever do
Myjavy, na východ do Vrbového, na jihozápad do Hradisté (Hra-
diščo).

Silnice vedoucí do Myjavy jde kolem katolického kostela, u néhož
je katol. hfbitov a za ním evangelický, mnohem rozsáhlejší. Na
evang. hibitovč uložen je k večnému odpočinku Michal Hútzky, evang.
učitel a znamenitý hudebník. Za hrbitovem pňijdeme do části mésta,
zvané „Za pivovarem“, odkud spatfime část údolí, kterým silnice
postupuje podél malé fíčky. Od silnice oddčluje se pozdéji polní
cesta do Končin a usedlostí horských. O néco výše je mlýn s pilou,
nade mlýnem pak vystoupíme na horní louky, dnes již zorané. Dále
odbočuje polní cesta do Za-Tomáší a do Židovské doliny. Po té
táhne se silnice vršky a dolinami až do Myjavy (11 km.).

Silnice, jež vede do Vrbového, jde hoťejší branou, okolo evang.
kostela na Surovín, dále vyvýšeninou do Štefú, po té klesá do malé
nížinky na Košarísky (obec s kostelem, farou a školou), načež se-
stupujeme dolinou až do Vrbového (15 km.).

458 Revue Naše Slovensko

Tretí silnice, na Hradisté vedoucí, jde okolo opušténé „šarov-
ny“ na Doliny, načež vine se podél fíčky Brezové až na Hradisté
(5 km.). |

Z Brezové možno vyjíti také tčemi polními cestami, z nichž
prvá vede čarokrásným údolím z Barance do Chtelnice, druhá z Do-
liny, rovnéž úchvatným údolím, po té do kopečka na Dobrou Vodu,
treti z horního konce na Záhumnie a Kršiačkami na Bukovec.

„K starobylým, již v predhistorickych časech obydleným osadám
patri i Brezová —“ tak píše Lad. Paulíny ve svém ,„Dôéjepise“.
Prvé domy stávaly na Suroviné. V kterém roce, neb alespoň století
byla Brezová založena, není známo. R. 1263 poprvé vzpomíná se
Brezová co pohraniční osada majetku šlechtice Záduchýho. R. 1392
král Zikmund daroval Štiborovi I. čachtické panství, k némuž nále-
žela i Brezová. Okolo r. 1430 usadili se tu hojné Husité, k jejichž
vire domorodé obyvatelstvo se pfidalo.

Již jména rúzných míst ukazují nám, kde vlastné Brezová vznikla,
tak „u Kadlecov“, ,,na Surovíne“, jež jsou dnes v luka a role zmé-
néna. Dnes spatfime tu ješté senníky, které druhdy sloužily za sto-
doly. Príhodnéjší místo k obývání byla však hustým bčezovím po-
rostlá dolina, kde dnešní mčstečko se rozkládá, takže je velmi výhod-
né položeno pro cestování, obchod i prúmysl. Tak pozvolna naše mé-
stečko se vyvíjelo. Když nastaly cechy, i na Brezové vidíme jich
zastoupení: reznicky, koželušský horni a dolní, krejčovský, obuv-
nicky a truhlarsky, které až do dnes se udržely.

Mezi prvné probuzenými mčstečky v r. 1848 je i Brezová, a
udatné, vitézné bojuje na tčech stranách, pfi Bradle a pod Zápači.

S postupem doby i dnes stojí ješté v čele, ačkoliv vystčhova-
lectvím jako jiná slovenská méstecka i ono utrpélo citelnou ránu.
Lnes posílá syny své na studie do stčedních, obchodních i prúmyslo-
vých škol, čeho drive nebývalo. Elementární školy jsou tu ješté
dosti nezfizené, čehož pritinou je stát: nebof, kdekoliv se stát počne
mísiti do školství, tam je vnášení maďarisace do škol i života veľej-
ného na denním poradku. Evang. církev vydržuje si nékolik diplomo-
vaných učitelú i výpomocných, s vyučovací fečí slovenskou. Katol.
škola však je od nčkolika let postátnčna, tedy vyučuje se v ní ma-
ďarsky. Židé si vydržují jednoho učitele sami (k vúli hebrejštiné),
druhého jim stát platí. Stfední školy nám slovenské nepovolí a o ma-
ďarské se neprosíme. V čtenáčském spolku mohla by býti vétsi
činnost, cil téhož nedovedou ješté, jak patrno, správné pochopit.

Koreny sloven. života se tu nedají podetít. Slovenský tisk, noviny,
kalendáňe skýtají dobré rady našemu lidu, který si jich všímá a dle
nich se fídí.

V Brezové a okolí zachovalo se nám nékolik místních povésti.
Tak vyprávejí tu o penčzích, které na modravém plamínku se suší.

Revue Naše Slovensko 459

— Jistý brezovský občan Sel se po dešti podivat na svoje pole
a luka. Spatfiv néco lesknoucího, pokročil k tomu a shledal, že
jsou to peníze, jež se tu prosušují a že pľišel v pravý čas, kdy
možno z nich bráti. Z nenadání však spatfil vedle sebe šedivého
starce, který počal s ním smlouvat, co že by byl ochoten za peníze
tyto mu dáti. Sedlák trochu zmaten slíbil sedm beránkú a neznámý
s tím souhlasil. Leč nebyl to nikdo jiný jak čert, který peníze
stčežil a jenž slovem beránky vyrozumíval lidské duše. A tak prvé
číslo padlo na nešťastného sedláka. Sotva že peníze domú donesl,
skácel se pojednou mrtev — jeden beránek byl splacen.

Jina zase žena uvidéla zminéné peníze sušit se pčed svou zahra-
dou. Chtéla je sebrati, ježto však nebyl pňíhodný čas, peníze se
propadly. Po nékolika létech kopala cosi ve své jizbé, když tu náhle
motyka o néco zazvonila. Kopala dále, až dostala se k penčzúm
a vynesla je na povrch. Tu však pfišla služka na néco se optati.
Selka jak ji spatňila, zaklela: ,,Co fa sem čert doniesol!“ Ješté to ani
nedorekla a peníze propadly se znovu, aniz se jich kdy vice do-
kopala.

Jina povést vypráví o zakletém zajíci. — Jeden občan Sel po
dešti na hriby, když tu pojednou spatfil pod kefem spícího zajíze.
Pomysliv sobé „Dobrá bude zaječina“, priblizoval se opatrné a ti-
choučce. Leč když byl již asi na pét krokú, zajíc se posadil a po-
slouchá. Milý občan zústal stát a zajíc si zase lehl. Když totéž
po dvakrát se opakovalo, občan pokročil rázné v pfed, chtéje ho za-
chytit, leč zajíc byl ten tam. I zaklel nehorázné: ,,Bozaj ma v r..,
keď si ma nedočkal!“ Sotva že však tato hanlivá slova vyťkl, strhl
se silný vichr a vláčel jím s místa na místo. Konečné u studánky
ve Vodnej mrštilo to jím o zem, kdež zústal ležeti zkrvácený. Za
chvíli Sly tudy ženy z hor a nalezly ho v bezvédomi se sedmi
ranami na hlavé. Omyly jej, hlavu obvázaly a odvedly zpét do mé-
sta. Od téch dob nezachtélo se mu již nikdy zaječiny. — Praví se
dále, že na onom místé každý sedmý rok propadne kdosi temuž
pokušení a trestu.

Jiný občan, brezovský nádenník, šel do Okience bez povolení
na hon. Když již byl v Okiencich, pfiblizili se k nému náhle tfi
strelci, i schoval se ze strachu za blízký buk. Když však ti tfi k buku
se pfiblížili, pčedbéhl je z nenadání zajíc a jeden z nich uchopiv
pušku, strelil po ném. Jaké však bylo jich prekvapeni, když místo
zajíce spatrili na zemí lezeti — zminéného brezovského nádenníka.

Jina povést vypravi, kterak zámožný jeden kopaničiar (majitel
horské usedlosti) Sel okolo púl noci podnapilý domú. Když pťišel
v mista, kde pred časem v fece se utopili tfi občané, vezouce zboží
z trhu, zjevili se mu pojednou oni tfi utopenci nazi, tak jak je
Pán Búh stvoňil. Pozdravil je slovy: „Pán Boh vám daj dobrý večer!“

460 Revue Naše Slovensko

ale odpovédi nedostal. I Sel dále svou cestou. Jakmile však prekročil
práh svého domu, zjevili se mu utopenci znovu a on následkem
velikého leknutí zkácel se mrtev k zemi. Žena s détmi plačíce
marné pokoušely se dobrou hodinu pfrivésti jej znovu k životu.

Jistý feznik zase Sel do Končín podívat se na své ovce, které
mél na chov. — Když tam pľišel, spatfil, že cosi pod postelí
se blíská, i počal hned vyzvidat, kde že k tomu pfiSli? Kopani-
čar, poctivý človék jal se hned vyprávčti: „Keď moje dety pásly
ovce v Javorníkoch, v horách, ktoré sú pokračováním Bradla, sta-
vely si tam búdku. Jeden raz mi boli jednu žlutú hrudu doniesly
Já som su ju prezrel a hodil pod postel, a keď večer nastal, za-
čala svietiť a svietila celú noc.“ I fekl fezník: ,,Ale predajte mi
to, načo vám to bude, já si dám z toho vážky uliať. Tu máte za
to šestdesiat (60) krajciarov!“ Sedlák prijal nabídnutí, pedal žlu-
tou hroudu za 60 krejcarú, a tak stal se z fezníka boháč, neboť
hrouda ona byla ryzí zlato.

J. S. JANICA.
MONOGRAFIE SLOVENSKA.

Kníhtlačiarsky účastínársky spolok v Turčianskom sv. Martine,
iniciativou svého feditele Jozefa Capku, pfipravil návrh, vydati mono-
grafii stolic se slovenským obyvatelstvem. Ideální a nad míru dúle-
žitý a potčebný návrh tento byl již taky v principu pfijat.

Die zájmu, s jakým byl od kompetentních činitelú pfijat, Ize dou-
fati, že i ke skutečnému provedení této myšlénky bude brzy pfi-
kročeno a již i Z toho dúvodu, že dílo tak obšírné bude vyžadovati
účasti a spolupracovnictví celé intelligence slovenské, všech dušev-
ních a intellektuálních sil, jest proto tfeba s pfipravnymi pracemi
započati co nejdriv, aby určená redakce mohla materiál sbírati a
koncentrovati.

Monografie vycházely by ve svazcích. Každý svazek obsahoval
by monografii jedné stolice, pripadné dvou menších stolic.

Pravdčpodobné započalo by se s Turčanskou stolicí, pončvadž
pro svoji centrální polohu dal by se v ní potčebný materiál pomérné
nejrychleji sebrati a pak stolice tato jest pro Slovensko nejdilezi-
téjší a na dčjiny nejbohatší.

Prospekt monografie jest následující:

I. Poloha. Hory a vody: povaha púdy. Podnebí. Kvétena (flora).
Živočišstvo (fauna). Minerální vody.

Il. Déjiny. Ve všeobecnosti od nejstarších dob do dnes, vzhle-
dem i na archäologii kraje: déjiny hradú, mést, církví, starožitných
chrámú a zámkú.

Revue Naše Slovensko 461

11. Obyvatelstvi. Dle národnosti a náboženství. Povaha té-
lesná i duševní. Obydlí, zpúsob života. (Jak jsou stavény vesnice
a mésta, opis domi, strava.) Zamčstnání, živnost (dle stavu rolnického,
remesinického; vedlejší zaméstnani, dňevaťství, povoznictví, pltnictví,
zahradnictví, lesnictví, lov zvčče a ryb), prúmysl (domácí prúmysl),
obchod. Jazyk a jeho dialekty (pozoruhodné názvy obcí, hor, strání
atd.). Zvyky, obyčeje. Národní poesie; napévy písní: povesti o zamcich
a jiných místech. Kroje. Stavby z historické a umélecké stránky po-
zoruhodné. Výtvarné uméní v chrámech a hradech. Lidové uméni.

IV. Stoličná administrace. (V monografii Turčanské sto-
lice, v souvislosti s tim, co se na onodském snému stalo, stručnou
historii bojú Fr. Rákócziho II. a jeho úvod k této historii, náčrtky
podobných bojú ze XVII. století.) Opis mést a obcí. Církevní
správa. Soudy.

V. Společenské poméry. Vývin zemanstva, staré rody, dnešní
stav společnosti. Kulturní poméry. Účast stoličních rodákú v lite-
rature slovenské nebo v jiných literaturach; slovenské národní probu-
zeni; rodišté, životopisy a hroby slovenských zasloužilých národovcú
a jiných pozoruhodných lidí. (V monografii Turčanské stolice úvo-
dem k historii Slovenské Matice, stručnou historii ,„Tatrína“, „Spolku
milovníkov reči a literatúry slovenskej“, „Slovenskej literárnej spo-
ločnosti baňskej“, , Spolku literatúry slovenskej“, ,,U¢éeného sloven-
ského tovarišstva.)

VI. školy. (V monografii Turčanské stolice: stčední škola v Mo-
šovcách ze XVII. století, škola klášterní pod Zniovem, škola necpál-
ská a martinský inštitút: slovenské gymnásium v Kláštefe pod Znio-
vem a v Turčanském sv. Martiné.)

VII. Polní hospodáčství. Kommunikace Uvérni po-
m éry. —

VIII. Statistika — narození a úmrtí s vypsáním zdravotních
pomčrú : národnost, náboženství, gramotnost; danč, úrody a výrobky,
dovoz a vývoz.

IX. Emigrace. (Z Turčanské stolice drive do Ruska, Rumunska
— historii olejkáčství a Šafranictví, — novéji do Ruska a Ameriky.)

Zkrátka jde o to, aby se vérné zobrazila minulost a pfitomnost
Slovenska. K opisťim pňipojena budou vyobrazení.

Bez každého dalšího komentáče z uvedeného prospektu je vi-
déti velikost projektované monografie Slovenska!

Bude ona na jedné strané výtečnou a dúkladnou odvetou na
falešné, tendenční a prekroucené „informace“ a j., na druhé strané
bohatým, pravdivým a vzácným pramenem oném mnohým (je jich
dosti a každým dnem jich pribyva), kteri taková díla hledají, která
by jim zobrazila Slovensko pravdivé, obšírné, védecky a reálnč.

462 Revue Naše Slovensko

Každý, komu vývin Slovenska na srdci leží, bude jisté pčáti
tomuto krásnému podniku všechen zdar!

Vrelého uznání sluší vysloviti i pfi této príležitosti Kníhtlačiar-
skému účastinárskemu spolku, tomuto téméi jedinému klestiteli a
umožňovateli slovenského tisku a slova, hlavné literatury krásné a
včdecké, které by jinak svétla božího neuzfely.

Uskutečnéním této idei bude moci opét Slovensko pevné zvolati
svému nepfiteli v oči: „Ničevo s nami nepodelaješ!““

IVAN KRASKO: NOX ET SOLITUDO.*)
SOLITUDO.

Ó, bože úbohých a ponížených, Bez zásluh leží v prachu nízkej zeme,

modlitbu moju smutnú prijmi s lá- hľa, nepatrnosť bieda medzi všetkým
[skou! [tvorstvom :

Ty veľký, preto že si Bohom malých, holúbka nikdy nesložila na Tvoj oltár,

u nôh, ó, uzri svojho najmenšieho, olejom nemazala rany uhnetených

jak mlčanlivým zrakom žaluje Ti a nikdy nezvonila slávne Resurrexit,

nezmernú veľkosť úbohosti svojej! ó, Bože úbohých a ponížených!

PRŠÍ, PRŠÍ...

Prší, prší jednotvárne...
Jak to líce zeme starne,
vädne, bledne mladou ženou,
oklamanou, opustenou!

Prší, prší, neprestáva...
Trudnou mysľou plná hlava
v chladné dlane kloní čelo —

tak by sa jej plakať chcelo...

Prší, prší neustále...

kebych mohol v hmiisté diale,
tam na jednom mokrom hrobe
zaplakal bych vo žalobe...

Prší, prší... Až prestane,
mrazom zkvitnú pusté stráne:
nič si, nič nevyberete — —
Tak je smutno, clivo v svete!

UŽ JE POZDE...

Už je pozde, nepamätáš —!
nad horami vrcholí

veľký mesiac, nemý, bledý,
obličaj sťa mrtvoly,

riedke mráčky tiahnu nebom,
kryjú mesiac závoji:

tiene blúdia siným poľom,
pokoj čuší po chvoji:

niekde v diaľke hlásnik trúbi
pozdnú nočnú hodinu,
ozveny sa duté vlnia,
až kdes" v tichu vyhynú —:

zrovna, zrovna jako vtedy!...
... Mesiac sadá za hory,
len ty nejdeš dokončiť tie
započaté hovory — —

*) Pfinášíme ukázku z básní mladého slovenského basnika, které vydány byly
nákladem Kníhtlačiarského účastinárského spolku v Turč. Sv. Martinč. (Viz lite-
rární oznámení.)

Revue Naše Slovensko 463

ZMRÁKA SA...

Zmráka sa, stmieva sa, k noci sa ktos’ príliš úbohý z šíreho sveta,

“ [chyli, že veril, že čakal, že starne, starne...
Od hory, do lesa tak plače, kvili...!
Výčitky neznámych duše sa chytia.
... Vyplniť nádeje nebolo sily —
zapadly, zapadly vo shone žitia...

Zmráka sa, stmieva sa. Shora i zdola
havrani veslujú do noci spešne...
ktos" príliš úbohý o pomoc volá,

do tvári hádže nám spomienky hrieš-

(ne...
Oblaky nízko sú, tak letia, letia...! — — — — — — — — =
Žaluje zúfale žaloby márne Zmrká sa, pôjdeme... Noc je už
[zpola.
S)
a u SA a

ZE SLAVNOSTI V TURC. SV. MARTINE.

Vzdor nestálému počasí privábily Tatry letos hodné návštévníkú.
Zvlášté Čechú bylo tu více než kdy jindy. To bylo potésitelnym
úkazem pro československou vzájemnost. Sblížení, o kterém se teď
stále mnoho mluví, dálo by se vzájemným se navštévováním nej-
lépe vypéstiti. Ale záleží na tom, jak pfijdeme! Záleží na tom,
prijdeme-li jako pratelé, pfrijdeme-li jako k milému bratru, jehož
bolesti i radosti známe a chápeme. Musíme védét, ke komu jdeme.
A to mnozí nevédí.

Zní to neuvéritelné, ale, bohužel, že pravda, že vidéli jsme letos
na Slovensku výpravy, které nevédéli o Slovácích ani zdaleka tolik,
co včdí o Némcich a Francouzích. A není divu. O Némcich a Fran-
couzích učíme se již ve škole: již ve škole čítáme némecké, fran-
couzské a dokonce ianglické knihy. Známe tyto a jeSté jiné ná-
rodv z četných pťednášek, máme knihy jejich a o nich ve všech
knihovnách. — A co se dozvíme ve škole o Slovensku? Nejéastéji
jen to, že je v Uhrách. — Proč nám neukážou ve škole také sloven-
skou knihu? Proč nám nepoví néco o slovenské literatuče ? Proč není
slovenská kniha všude v našich knihovnách? Je-li tam místo pro knihy
všech možných literatur, nékdy i pro knihy méné dobré, nebylo
by tam kousek mista pro néjakou dobrou knihu slovenskou? Zdá se,
že Angličané včdí o Slovácích víc než my. Jim totiž napsal anglický
spisovatel Scotus Viator objemnou knihu o naší slovenské včtvi: o její
minulosti a pňítomnosti, o jejím zápase, o její zdatnosti politické,
o uméni jejím, o písních atd., mnoho krásných illustrací zjasňuje
výklady. Tedy Angličané mohou o Slovensku více védét než my,
neboť nám takovou knihu nikdo nenapsal a slovenskou knihu, které
prece dobre rozumíme, aniz by bylo treba učiti se slovensky, také

464 Revue Naše Slovensko

nenajdete. — U nás jsou také velké, hojnč navštévované kavárny, kde
dostanete časopis jaký chcete: francouzský, némecky, anglický, ruský,
polský, Spanélsky, italský atd., atd., ale nedostanete tam néjaky slo-
venský list a „Naše Slovensko“.

Pfed dvéma lety byla v Čechách fada pfednaSek o Slovensku,
totiž o Černové. To bylo tehdy, když v Černové museli stňíleti
žandafi do Slovákú. Protože tyto výstčely otčásly celou Evropou,
otrasly také námi. Ale od té doby slyšeli jsme tu o Slovácích skoro
tolik co nic. Pravda, tu a tam poňádá néjaky politický klub pred-
nášku o Slovensku. Bývají to pčednášky výhradné politického rázu,
a snad sledují mnozí naši politikové se zájmem politický zápas Slo-
vákú. Ale pro tu včtší část, pro nepolitiky, se nepoťádá nic. Naše
české listy nám také o Slovácích poví skoro tolik co nic. Jen tu
a tam dolehne k našim uším néco krutého, néco nač mané fekneme:
„Chudáci Slováci!“ A prec bylo by možno poťádat celé cykly pňed-
nášek takových, po kterých bychom nefikali jen: ,,Chudaci Slováci!“
O lidovém uméní, o písních, o literatufe slovenské a pod. nesly-
slyšíme tu a nedočteme se v našich listech ničeho.

A pak je možno, že jedou na Slovensko lidé, ktefí védí jen néco
o jeho zemčpisné poloze a to, že je to vlast dráteníkú. A takoví
lidé pfrijdou pak do slovenských méstecek, kde je špinavo a plno
Židú, kde to nevypadá jako v českých méstech, nebo Ženevé, nebo
Lucernu, potkají náhodou nékolik Slovákú-alkoholikú, kterfí nebudí
sympathie, sejdou se nékde se slovenskou intelligercí, která jim ne-
pfipravuje hned ovace (protože by u maďarských úňadú tím nepo-
sloužila ani jim ani sobé, a protože nedúvčňuje tém, které nezná, a
pak jsou zklamáni a feknou: „Fuj, to to zde vypadá! Dejte nám
pokoj se Slováky.“

Chodí-li Češi na Slovensko jen a jen k vúli Tatrám, nejdou-li
tak, jako bratr k bratru, nevédí-li, co tam hledat, aby nebyli zkla-
máni, pak neposlouží turistika vzájemnosti československé tak, jak
se od ní očekávalo.

V Turč. sv. Martiné odbývány letos, jako každoročné, na za-
čátku srpna slovenské slavnosti; totiž valné shromáždéní musealné
společnosti a Živeny, jediného ženského spolku vzdélavacího. Také
omladina méla tu svou výroční schúzi. K témto výročním shromazdé-
ním schází se Slováci skoro ze všech krajú, a je tu tedy dobrá pfi-
ležitost poznati trochu život Slovákú, jich snažení, jejich pfednosti
i vady, jejich bohatství i nedostatky. A pfijelo sem letos za tím
účelem asi 60 Čechú. Pijeli v podvečer slavnosti, 3. srpna a odjeli
(až na nékolik), hned na druhý den časné z rána, aniz by se byli
súčastnili shromáždéní, a aniž by si byli prohlédli krásné národopisné
sbírky martinského musea, jak púvodné méli v úmyslu. Odjizdéli
zklamáni. Proč? — Nevédéli ke komu pťišli, nevédéli, co tu možno

M.A A

Kroj z Osuského.
(Ku článku „Brezová“.)

Revue Naše Slovensko 465

hledat a co nikoliv. — Tedy, když už vodíme a posíláme české vý-
pravy na Slovensko, postarejme se také, aby se tím skutečné pé-
stovala československá vzájemnost a ne trhala! — —

Letošní shromazdéni prošla opét klidným, odmérenym tempem.
Opatrné, aby se nikde nenarazilo, aby nebylo pfitiny k žalobám na
„pobuťování“. Nemožno zde fici to, čeho je duše plna, nemožno
fici: potčebujeme to neb ono, potfebujeme volnost, abychom si to
mohli zňíditi. Všude samá opatrnost, tlumení. — A proto délaji shro-
mazdéni trochu tísnivý, mrtvý dojem.

Jen v zábavných bodech cítíte proud celého, netlumeného ži-
vota. Zde není pout; to veselí, ta srdečnost Slovákú je tak živá,
tak zdravá jak nikde jinde. Jen zde se mťižete pňesvédčiti, že srdeč-
nost ješté nevymťňela, neboť zde jste u jejích pramenú.

Cosi zvlášť srdečného, prostomile srdečného bývá hlavné v téch
zahajovacích besedách. Tak i letos. Útulná dvorana plna hostí i do-
macich; ale nevidíte zde unavené tvafe a pfisné kritické zraky. Prosté,
ale dobré výkony pévcú a hercú-ochotníkú sledovány se svézim zá-
jmem a odmčňovány nelíčeným jásotem.

Spevokol, skupina mládeže v bohaté vyšívaných národních kro-
jích zaujme vás hned ladným, malebným zevnéjškem a svézesti hlasú.
Letos prednes! nčkolik písní slovenských komponistú Licharda a Sa-
ška. Ochotníci martinští zručné a temperamentné sehráli Socháňovu
vezelohru „Honorár“ a dramatický výjev z Hviezdoslavovy , Hajní-
kovy ženy“. Zvlášté tento poslednéjší, dramaticky velmi púsobivý
výjev byl výborné sehrán. Pani Marta Pietrová pozoruhodné podala.
svézi, néžnou, ale hrdou a neprodejnou, silnou a pťece mékkou haj-
níkovu ženu, zvlášť v pojetí tragickém! I hajník pana Straky byl
velmi púsobivý.

Zajímavo je volné besedování po programu: tu a tam stojí neb
sedí skupiny známých a pfatel, živé se bavice; jini pčecházejí sem
a tam po dvorané, hledajíce známé, seznamují se z neznámými. Máte
dojem, že celé to množství je jednou velikou rodinou. Nic upjatého,
nic nuceného; na každém vidét, že citi se tu doma. — A když pozdé
v noci, s nejkrásnčjšími dojmy opouštíme besedu, tu obyčejné potká-
váme hloučky strážcú bezpečnosti maďarského státu, jichž sem bývá
v tyto dny vétSi počet vyslán.

Na druhý den pňipadly, jako obyčejné, vážné body programu.
Již v 9 hod. ráno valné shromazdéni museálné společnosti. Predseda
(p. Mišík) v zahajujici své feči lituje, že slovenská intelligence béfe
v tomto vážném a práce schopném spolku tak malou účast. Společ-
nost čítá jen 650 členú, počet na celé Slovensko pomérné velmi malý.
— Tajemnik vylíčil museálné-literární snahy S"ovákú, počínaje od
Horčičky až po naše časy a podal zprávu o činnosti museálné spo-
lečnosti za uplynulý rok: museálné sbírky valné rozhojnény, hlavné

466 Revue Naše Slovensko

knihovna a archiv. Dokončeno roztrfídéní a uložení sbírek v nové,
loni otevrené budové musea. — Pokladník referoval o finančním
stavu společnosti a o jeho nedostatcích. Potom doplnén výbor né-
kolika novými členy a kustodem jmenován pan Václav Vraný (do
nedávna učitel v Lipt. sv. Mikuláši, po tficetiletém púsobení propu-
štén bez pense proto, že je pňíslušníkem českého, a nikoliv ,,uher-
ského“ národa.) — Ku konci prečetl Dr. Milan Ivanka zajímavou
studii univ. prof. Dra. Jana Kvačaly: O stycích Daniela Jablonského
dvorního kazatele v Berliné s Frankem Rákoczym II. Práce pak ulo-
žena do museálného archivu.

Po skončeném zasedání odebrali se vSichni pritomni na hňbitov,
kde odhalen Andreji Kmeťovi, zakladateli slovenského musea, ná-
hrobní pomník : na balvané z žulové, nekfesané skály kfiz z černého
granitu, na ném Kristus z bílého mramoru. Podstavec kfize nese
na jedné strané datum narození a smrti Kmeťovy, na jiné pak nápis:
„Vrúcne miloval Božiu prírodu, nad prírodu starinu i prítomnosť
slovenského národa a nadovšetko Boha!“ Pan Mišík promluvil o vý-
znamu Andreje Kmeťa pro slovenský národ, pro slovenské museum
a pro védu vúbec: Spevokol pak zapél pfilezitostny chorál od Hla-
vače, na slova Vajanského:

Čistého životom, prostého nerestí
neskryje mlčania úkladný tlak,
neskryjú pomluvy, falošné povesti,
neskryje ani len hrobový mrak.

Nad jeho mohylou zbožne se vypíná
národnej piety mramorný dar,

okolo pomníka slovenská rodina,
ponad ním oslavy úprimnej žiar,
Hospodin, skloň že k nám velebnú tvár.

Tím skončena jednoduchá, ale dojemná slavnost na tichém, útul-
ném hfbitové, kde již značný počet prčedních slovenských pracov-
niki odpočívá.

O 11. hodiné následovalo valné shromáždční Živeny. Nutné for-
málnosti odbyty, jako oby¢ejné, klidné a tiše. Výbor navržen a schvá:
len v dosavadním svém sestavení. Jsou to stále tytéž dámy, které
již fady let stojí v čele Živeny: tytéž, které tu prožily fadu tlume-
ných, neplodných let, protože jim maďarská vláda pri každém pokusu
ku vzletu pťistčihovala krídla. Nejsou tyto pracovnice po takových ope-
racích již pňíliš vysileny? Budou míti dosti síly a svézesti ku nové,
dúležité práci, kterou je Živena Slovensku dlužna? Mané napadly
nam takové otázky, když vidély jsme ty dámy tak tiché a zamlklé
po celou dobu shromáždéní. Za témito staršími, odpočinku již zaslu-
hujicimi pracovnicemi stojí dnes rady mladších, práce chtivých a práce
se chapajicich paní, bylo by jisté véci velmi prospéSno, kdyby tyto

Revue Naše Slovensko 467

živly byly i v Živenč ku práci pripuštény. Ať zkouší svoje sily; ne-
zakusily ješté zklamání a proto pfijdou s nadšením a zápalem, jakého
človék vysílený již schopen není, a tak se nčco zmúže. Bylo by
také dobňe, ano velmi potfebno, aby i dívčí dorost byl pfribran ku
pomoci. Dívky slovenské se sice pňicházejí tu a tam podívat do
schúzí, kde se mluví o národní práci, pňijdou veselé a roztomilé,
setrvají chvilenku a odejdou zase, veselé a roztomilé tak, jak pfišly,
ale zdá se, jakoby necitily potfebu nabídnouti také své sily. A pňece
Slovensko potfebuje tolik rukou! I každá malá a slabá ručka méla
by se uplatniti. Zvlášté teď, kdy se Živena chystá ku nové práci.

S potéSenim vyslechli jsme oznámení tajemníka Živeny, pana Va-
janského, že obnoví Živena letos žádost o povolení zfizovati dívčí
pokračovací školy. K tomuto účelu byla Živena založena a pťece
po dlouhou fadu let bránily rozmarné maďarské úňady její činnosti.
Doufejme, že se Živena tentokrát chopí celé véci tak energicky,
že musí pňijít k uspéchu. Nestačí, podat žádost a pak treba resigno-
vanč a nečinné prihlizet ku jejímu zamítnutí. Všechny ženy a dcery
slovenské mčly by se spojit a vynutit si práva, jim tak nespravedlivé
odpíraná. Je nejtéžší pohromou Slovenska, že jeho dcery prodlí 3—4
roky v maďarských ústavech, pravé ve véku, kdy duše jejich se začnou
rozvíjeti, kdy jsou nejvíce vnímavé a nadšené pro to, co vidí a slyší.
Je pňirozeno, že vétšina téchto ženských duší je potom vlažna a lho-
stejna ve svých národních citech. Životní miza národního stromu ničí
se tu od kofene, neboť ženy jsou jako matky, prvními a hlavními
vychovatelkami národa. — Kéz by se teď všechny ženy slovenské
spojily v Živené a vybojovaly si konečné to nejdúležitéjší — právo
na výchovu svých dcer!

Ješté jeden pékny bod oživil letošní shromáždční Živeny. Byl
to návrh pana ablegáta Ferdiše Jurigy, jakým zpúsobem uchovan
památku krásných slovenských krojú, které béhem času vývoj prú-
myslu a jiné okolnosti prec jen pčemohou. P. Juriga navrhl, aby
Živena opatňila figuriny, rozeslala tyto do rúzných krajú, tam aby
je ženičky samy vystrojily a tak aby pak byly uloženy v museu ve
zvláštní galerii. — Návrh pňijat s radostí a ješté v týž den sesbírán
k tomu účelu obnos 300 korun.

Jinak nehlásil se k volným návrhúm nikdo, ač vzadu slyšeti bylo
zajímavé, ale nesmélé hlasy, že by Živena mohla vydat ka"endáč paní
a dívek, že by mohla to neb ono. —

Po shromáždéní Živeny šli si hosté prohlédnouti slovenské mu-
seum; nejvčtší pozornosti téšily se tu bohaté sbírky národních vy-
šivek a krojú.

Jako obyčejné, sešli se potom hosté k společnému občdu ve dvo-
ranč „Domu“. Pronesena tu také fada formálních, více ménč nuce-
ných pňípitkú. Zase nebylo možno mluviti tak, jak by si toho duše

468 Revue Naše Slovensko

prala; bylť tu na stráži pan slúžný. P. Mudroň srdečné pfivital hosty,
p. Juriga pripil museálné společnosti, velebé ducha, který i do hmoty
život vlévá a ji významnou pro človčka činí, p. dr. Ivanka pozdravil
Živenu a slovenské ženy vúbec, poukazuje na velkou jejich úlohu
v národním životé: nemá-li národ škol, jest na ženách, matkách,
aby udrželv národu jeho feč, jeho ducha, aby s nadšením a láskou
vychovávaly své dčti v čeči a duchu svého národa: p. Škultéty vzpo-
menul významných slovenských mužú a p. Hroboň pfipil kulturním,
zejména literárním snahám slovenským, které udržují v slovenském
národč duši a jsou jedinou jeho nadéji a utéchou.

Nejživéji bylo po čas obéda na jevišti. Spevokol zapél nčkolik
národních písní, mladý houslista Šoltész prekvapil svou virtuosní hrou
na housle, a čas od času hrála tu místní cigánská kapela. Na konec
prednesla malá vnučka básníka Vajanského téhož báseň ,,Bozie hody“
a celá společnost vydechla volné zapéním „Hej Slováci“ a rozešla se.

Odpoledne byla schúze studentstva a současné jiná mimofadna
porada ohledné slovenských výšivek. Zdá se, že tato porada byla dílem
nčkolika mladších paní, které se delší dobu péstovani výšivek vénuji.
Bylo zde jednáno chuté, živé a krajansky. TéZce se zde nese, že
vyšívkáčské školy arciknézny Isabely, které jsou již ku podivu roz-
vétveny a výborné organisovány, rozšiťují po Evropé slovenské vy-
šivky pode jménem výšivek maďarských. Čelit tomu možno jen
stejnou pílí, stejnou prací. Slovenky se chystají ku práci, ve které
predeSly je madarky: starati se o vývoj a rozSifovani slovenských
národních výšivek. Slovenské národní výšivky ústavu Isabel-
lina mají již stálý odbyt a téSi se oblibé po všech méstech evropských.
— Bude záhodno, aby české dámy hned na počátku podporovaly ze
všech sil podnik slovenských dam, aby nepodlehl soupefstvi maďar-
skému. — Na našich damách vidíme jen velmi zfidka národní vy-
šívání, snad by časté pfilezitostné výstavky, asi takové, jako má
ústav ,Isabela“ v Píšťanech. I jinde vypéstovaly více návyku a zájmu
pro tuto krásnou cennou výzdobu ženského šatu.

Večer bylo ve hlavní dvoranč zase shromazdéni: mládež se tu
shromáždila k tanci. Návštéva byla velmi četná, nálada mladých vý-
borná. Vždyť tak se sejde slovenská mládež jen jednou v roce a
celý rok se na tuto zábavu téSi. V pobočních síních zase neunavné
besedovali starší a vydrželi to zrovna tak dlouho jako tančící mlá-
dez: do bilého rána.

Odpoledne pak poťádán obvyklý výlet do martinských hor. Je
to pčíhodné zakončení slavností a osvčdčený osvézujici prostčedek pro
celou společnosť, která dvč noci probdéla. Účastníkú je již méné,
protože mnozí hosté odjíždí v týž den ráno: pry jen ti lepší, jen
zrno zústane až do konce, kdežto plevy vyfouka vitr drive.

Revue Naše Slovensko 469

Slunce schovávalo se sice vytrvale za mraky, ale náladu to nikterak
nekalilo. Cikáni chuté hráli, mládež dotančila ješté to, na co v noci
nedošlo. Pan Mudroň pňipil zde mládeži, co budoucnosti národa,
p. Daxner zase starým, ktefí upravovali mládeži púdu. — Za veselé
nálady, pri zpévu a tanci ztráven pak poslední pékny společný den.
Za soumraku na rozchodnou zapálen jesté ,„dýmník“, který brzo za-
halil celou horu ve vonné kotouče dymu. Rozjačení mladí muži uspoňá-
dali si ješté pri té pňíležitosti hned novou zábavu: preskakovali dost
rozsáhle založený plamen.

A pťíštího dne odjizdéli ješté poslední hosté. Ti nebyli zklamáni,
na všech bylo vidét, že odnášejí si nejkrásnéjší dojmy, a že velmi
neradi loučí se s milým, pohostinným, srdečným Turč. sv. Martinem.

JÁN CHALUPKA.
(Zo staršej belletrie.)

[ \o29 sa mi náhodou po tieto dni do ruky tri svázky „Hronky“
z roku 1836. „Hronku“ vydával slávny Karol Kuzmány. „Hronka“
mala v ten čas veliký význam, bo prebúdzala k slovenskému pove-
domí ľud i intelligenciu a k tomu ostro napádala Bernolákovcov, otvo-
rene im povediac, že je ich reč nie súca pre literárny jazyk. — Palko-
vičovi tiež nedala pokoja, bo mu vytýkala jeho spiatočnosť a míkvosť.
Už v „Hronke“ vydíme — vzdor tomu, že je písaná českoslovenčinou
— silné slovenčenie, lebo mnohé výrazy a tvary boly vzaté z mluvy
ľudu slovenkého, najmä v článkoch „Kocúrkovo“, ktoré písaval do
„Hronky“ Ján Chalupka, — ten istý, ktorý napísal slávnu satyrickú
veselohru „Kocúrkovo“, ktorá svojho času mala epochálny význam, —
povedzme asi tak, ako Gogoľov „Revizor“. Brydkou satyrou šľahá tu
tieň, duševnú nedvyžnosť, malichernosť a pachtenie sa za cudzotou. Tak
verne kreslí živôt a osobnosti typické naších mestečiek, že i teraz ne-
utratily cenu, ale ešte i teraz žijú medzi nami, pravda, trochu v moder-
nejšom rúchu, ale v tom istom duchu. — Ako keď do úla udreme
palicou, tak sa to všetko zvýrilo, zbúrilo. — Začali pátrať po spisovate-
ľovi, hádať sa, že ktoré mesto myslel bezmenný spisovateľ pod menom
„Kocúrkovo“, začaly poznávaty osoby, zaujatosť o „Kocúrkovo“ tak
riastla, že ako sám pôvodca hovorí v úvode z roku 1871, „že za onoho
času hovorilo sa len o Szécsényimu, Lafayettovi a o tejto hromovej
knižke“, — „z ktorej sa i v celej krajine preslávený arciknieža Jozef,
Maďar dokonalý, priučil češtine.“ Vzácnu zbraň satyry, ktorá dobre uží-
vaná tak blahodarne pôsobí na spoločnosť ľudskú, ako to vidíme pri
slávnych ruských satyrikoch (Gogoľ, Saltykov, Ščedrin atď.) vedel upo-
trebiť náležite, čo i vydime z účinku jeho diel. Žiaľ, že v tomto obore

470 Revue Naše Slovensko

máme málo zástupcov v našej literatúre a on i teraz je naším najoprav-
divejším satyrickým spisovateľom.

Ján Chalupka narodil sa 28. októbra r. 1791 na Hornej Mičinej vo
zvolenskej stolici. Bol administrátorom superintendencii preddunajskej
a farárom v Brezne, zomrel 15. júla r. 1871.

Na ukážku nech tu stojí jedon článok z „Kocúrkova“ vyňatý
Z „Hronky“.

Pán Faráť Kocaurkovský. — Otčenáš con variazioni.

Já byv čekancem bohosloví za mnoha léta, naposledy jsem svuj
stav se svétskym zamčnil. Ale čím hrnec navfel, tím neprestal pachnauti.
Cítil jsem potom jakž se theologia na klín zavésila, zvláštní povolání
nedčli po nedčli, po cizích chrámech se taulati, a vždy jiného a jiného
kazatele slySef. A již mám hodnau sbírku rozličných príkladú kazatelské
výmluvnosti, buďto ona z úst pochází, buď na obličeji kazatele sedí,
buďto ji on v pésti trima.

V Kocaurkove se mi nelíbilo, to musím úpňimne vyznati, ze lid po
slovensky zpíval a knéz po maďarsky kázal, an se poslauchači jeden za
druhým vykradli, a pán faráť s rektorem a kostelníkem sami zústali.
O tom obyčeji jsem já do Kocaurkova pfijda nic nevédel, a to mi vččné
v pamčti zustane, jak prerozkoSne začal svau kázeň pán farar slovy:
„A reménység vasmacskdja,“*) nebo fet tú on počal hned co jen byli
dokonali zpívati: „Umční a rozum náš, velkau tmau jsau zatémnéni“.
— Nu, ale cože nás tam do rozumu, a do tmy, a do vašmačky, a do
reménségu (sic). Co se mnč pfi kocaurkovském p. faráčovi líbilo, je to,
že se on každau nedčli jiný Otčenáš modliva, všelijak pfistrojeny a vy-
fintený až to roztomile v uších znčje, samé cenky lenky, strnky brnky
a. t. d. Na výročité slavnosti modlívá se jen sproste: ale počna od 1.
nčd. Adv. až do 27. po sv. Tr. vždy jiný Otčenáš, všecko ve verších!
Má totižto p. faraf básnickau žilu, (vena poetica) až to z ného kypí
Kamže tedy ty verše podčt, aby to na zem nevykypélo? Chté nechtéj,
on co píše vyjmauc kázeň, listy a kuchyňské počty, všecko píše ve
verších. Krom 40 Otčenášu sepsal tak Včelarské uméni; Historiu kávy
a čokolády: Zemčtfesení v Komárne: Zbojstvo Janošíka: Regule pro
cirkevniho InSpektora; Nemoci dobytka: Historiu biblickau a. t. d. Psal
i o vafení piva, o zmatku jazykú pfi vézi babilonské, — všecko ve
verších rozličné míry a formy.

A kazné! ach to jsau kazné! On vám nekáže tak, aby ho jak
B... z... kého knéze, mohlo každé dité rozumčt, a žádný hlu-
pák mu véru nepoví, jako onomu: „dej mi Bože, byla to za kázeň,
nech jsem dobrý sám bych jí byl sklepal za púl hodiny.“ Káznč kocaur-
kovského knéze, jestli nekáže po maďarsky, jsau osolené kazné, jakové
sobč byli B.... né od svého nebožtíka pána faráče žádali: človék

7 *) Kotva nadéje; od slova do slova: nadéje železná kočka.

Revue Naše Slovensko 471

musi rozumem pohnaut, az jim rozumi; ba ani jim, kromé samého fa-
rate nikdo nerozumí. Je to za hluboké uméni. Jsau to maudré kazné!
Já ačkoli theolog (a mčl jsem v Soproné samé eminencie) piedce jsem
sobč nemohl všecko zachovat: ale co vím, to i vám povím, jen si nej-
driv zašnupejme! —

P. faraf kocaurkovský, Pán Buh mu dej veselé z mrtvých vstání,
kázal vam i z Palkovičova kalendáfe: „Tuto nam hie kalendar jasné
dni slibuje“, začal rec svau pred sobášem u oltáňe, kalendaf otevňa, a Vy
sami vidíte jako zelhal, a Vy sami (vynímám tamto G.... é Pale,
— který má bezpochyby plnau hlavu grammatiky, nebo sotvy na lavici
dosednul jiz spí:) „a Vy sami, pravím, slišíte jakový dešť se leje a jaký
prival včera všeckau nadéji rolníkú vymočil, vytopil, vymlátil, na vnivec
obrátil. Vaše cepy, srpy, mlýny, povyisla, hrnce, ruce, koryta budau
odpočívati: — tak se to smrtedlný Clovék klame ve své nadéji; a proto:
Plus crede literis scriptis in glacie, t. j. radéj néco uvef cigaňové ženč.
A z toho se vy učte, novomanželé, že i vám nebudau na včky Cigáni
hráť, ale i kuvať, že vám skoro po svatbé zahude sl. panstvo, aneb sl.
stolice, aneb i já tamto z kancle, tu i tu i pán Búh, potom dítky, ach
ty rozmilé, a naposled smrť.“ Co nás tam bylo nb. zamilovaných, všetci
sme tú feč slzami pokropili. — Jednau zemfe! jeden z kocaurských
svéckari; ale mu p. faraf zasvítil: „Tak sveť svétlo vaše pred lidmi“
ta slova písma svatého položil za grunt svého kázání, a ukázal v 1.
částce, jako má svétlo svečkárské svítiti: v 2. částce, jako svítilo svétlo
zesnulého prvé, než mu smrt svíci života vyhasila. — Od toho dne
sme o polovic lepší svíčky pálili. Když jeden zemský pán zemfel, který
ač již sešlý byl, pčedce dosti často jednu vdovu po prácech, pod večer
byl navštčvoval, kázal mu: „náboženství pravé toto jest: vdovy
navštčvovati“. Zemčel-li nčjaký pltník, aneb se utopil ve Váhu, aneb
v koralce, vyčítal nám všechna zvífata z korábu Noachova; zabil-li
Cipkaf aneb drotáf, slyšeli sme o kupcích madianských a o Clovéku
jdaucimu z Jeruzalema do Jericha. Ach jednau mi až vlasy hrúzau stá-
valy, když v |. částce poukazoval, že musíme umfiti; kterékoli na svété
možné nebezpečenství, on to všecko živé vyobrazil, až jsem se ohlidal,
či mi chrám na hlavu neletí. (Nb. chrám Kocaurkovský stojí na dčeve-
ných nohách, ale hostinec na skále.) V II. částce potom prednesl, proč
musíme umfiti: a) Pončvádž zemčeli i patriarchové i proroci: b) Poné-
vádž smrt jest jista; c) Ponévadz uloženo lidem zemfiti; d) To učí
zkúšenosť: e) Odplata za hiich je smrt: f) Pončvádž nikdo nemúže
na včky živ býti na zemi. — — Máš! jako se Vám to dfímá: tu máte
tabáku do nosa, a dále na druhý krát. Vivát kocaurkovský pán faraf!
P. Buh mu dej veselé z mrtvých vstáni!“

472 Revue Naše Slovensko

J. KARNÍK.
ZA HVIEZDOSLAVEM.

„Kdo umčlce chce pochopit, ten musí v jeho kraje jít.“ Tato
okridlena slova knížete nemeckých básníkú tanula mi na mysli, když
na svém slovenském zájezdu odhodlal jsem se učinit zastávku v Dol-
ním Kubiné s poklonou tvúrci ,,Hajnikovy ženy“. O soukromém
životé Hviezdoslavové je u nás málo známo, i téSil jsem se, že
bude mi pňáno, zavdéčiti se českým ctitelúm jeho Musy nékolika
intimnéjSimi údaji.

Jako čarodčjný proutek, jenž mél mi otevňíti zakletý zámek,
žárlivé stčežil jsem doporučující listek od kongenialního druha Hvie-
zdoslavova, Hurbana Vajanského.

Pln radostné nadéje spéchal jsem do vagonu, který z Královan
mél mne dovézti púvabným údolím oravským do sídla básníkova.

Hned za kralovanským tunelem pfidruzi se kolej železniční ze-
leným vlnkám oravským, jejichž bystré a prúhledné proudy lemo-
vány jsou mohutnými horami, terasovité v nékolika pásmech vzhúru
se zvedajícími. Údolí, z počátku dosti úzké, Sifi se čím výše je-
deme proti proudu a okolní scenerie horská stává se znenáhla stri-
zlivéjSi. Ztrácejí se vysoké horské hfebeny a kúžely, avšak i nižší
pásma, zachovávají jistou malebnost, honosíce se bujným travni-
kem a lesnatým porostem. V kotliné pod vrchy stfidaji se šťav-
naté lučiny s opozdénym osením horského rázu.

Je parný červencový den, tak vzácný v letošním lété. Vagon
je vyhraty až k zalknutí, takže, usedaje, odlehčil jsem si českým
povzdechem.

„Veru je horúče,“ reaguje po slovensku na moje zasténání ka-
tolický fardf, vstoupivší zároveň se mnou do vlaku. TéSil jsem se,
že budu mít společníka pomčérú zdejších dobre znalého, a juž chy-
stal jsem se nit hovoru navázati, když tu zahlaholilo z úst faráňo-
vých velmi uctivé „alla szolgaza“, vstfic novému společníku naší
jízdy, dle zevnéjšku maďarskému intelligentu, snad členu stoliční
despotie. V Dolním Kubíné je stoliční úťad a kolem toho je vždycky
nékolik vétSich a menších maďarských tyránkú.

Moji sousedé bavili se potom živé maďarsky. Od pana faráče
neuslyšel jsem již ani slovíčka slovenského. Teprvé když na malé
staničce pfed Kubínem vystupoval ze vlaku, po hlučném maďarském
pozdravu zašeptal mi rozpačité ,„poručám se“, juž venku, pred va-
gonem. —

Buď madaron, stydici se za svou mateťštinu, nebo Slovák v srdci,
ale bázlivý, opatrný pred maďarským činovníkem, pomyslil jsem si,
véda dobre, ze není mezi slovenským klerem mnoho Hlinkú, To-
mákú a Jurigú. Hledím oknem na úhledné dčevéné chalupy orav-

a5
rj
bs)
927
u
@
te
moe
N
a,
o
te
a 4

(Ku článku

„Brezová“)

Revue Naše Slovensko 413

ské, známé svým typem z Národopisné výstavy pražské, když tu
z úst mého souseda zavzní zcela lahodné a pfivétivé slovenská otáz-
ka, kam cestuji a jsem-li cizincem.

Upokojil jsem jakž takž jeho zvédavost, ale v hovoru dalším
byl jsem, jak náleží opatrným. Védél jsem juž, že nejedu s Ma-
ďarem, nýbrž Maďaronem. Mluvili jsme o podnebí a úrodnosti orav-
ské stolice, ale o lidu a jeho hrozném útisku ani slovíčka. Neboť
mi bylo známo, že pravé tací intelligentní odrodilci jsou tvrdými
nástroji, kterými všude po Slovensku uherská vláda provádí svoje
drakonické zákony. Takovým lépe se vyhnout.

Však juž mi kynou obč kubínské včže a kolem nich pfivétivé
méstecko, stulené pod zelené návrší, jehož obraz byl mi dobfe znám
z I. ročníku ,,NaSeho Slovenska“. Nad jižním cípem zelené kotliny,
ve které mésto ladné rozloženo, ční do imposantní výše šedivý skalný
jehlan, mohutný Choč, známý každému čtenáfňi lyriky Hviezdo-
slavovy.

Poloha méstetka vklínčného mezi porostlé stráné, dvé štíhlých
včží kostelních, i celé seskupení domkú kubínských upomíná ná-
padné na náš moravský Jimramov, malebné rozložený na bfezích
Svratky, tésné pri české hranici.

Sotva ovanul lahodný oravský vzduch moje, z dusného vagonu
rozpálené tvdre, juž o mne zápasili maďarským brebenténim sluhové
zdejších hotelú, každý s plechovým štítem na čepici a nápisem
X. Y. szalóda. I v Turč. Sv. Martiné hotelový sluha ze slovenského
„Domu“ prekvapí vás štítkem Dom—Szalóda. Jako všude na Slo-
vensku, i zde všechny výnosnéjší hospody jsou v rukou židovských.

Moji dúvéry získal slovácký obličej hotelového zfizence, který
nadčlal nejmin feti, zápase zfejmé s maďarským idiomem. Za to
slovensky mluvil krásné, jako když zlata ukrajuje. V opelichaném
dostavníku dovezl mne za pét minut do samého stfedu méstečka.

‘Ospalé ticho letniho odpúldne. Slunce opírá se vytrvale o vy-
bledlá prúčelí jednopatrových i prizemnich domkú kubínských, seši-
kovaných v dlouhou ulici, která pčed evangelickým kostelem roze-
stupuje se v úhledné namésti. Védél jsem juž z Martina, že obydlí
Hviezdoslavovo nalézá se v blízkosti tohoto chrámu, jehož pékná
cihlová véz, končící štíhlým jehlancem, juž z dálky mi kynula. —
Blíže kostela nalézá se i památná knihovna Čaplovičova, učeného
Slováka z let padesátých minulého století. Označuje ji nápis latinský.
Na stranč kostelní vroubeno je námestí vzrostlým stromofradim.

Orava je stolice čisté slovenská, Dolní Kubín její stfedisté, ale
ovšem zevni natér mésta i zde je ryze maďarský! Pomadafena jména
obchodníkú i živnostníkú a ryze maďarská jména četných firem ži-
dovských šklebí se výsmčšné na českého turistu ze štítú a tabulí!

474 Revue Naše Slovensko

I druh živnosti udán bývá jen maďarsky, pouze výminečné a zcela
ostýchavé pod sebevédomým maďarským krčí se i text slovenský!

Mčl jsem takový dojem, jako bych Sel českým mésteckem v sa-
mém srdci Čech, feknéme treba na Táborsku, kde by jednoho rána
néjaky zloboh navésil na všechny tifady, obchody a živnosti nápisy
jen némecké. Primo fysicky odporné púsobila by na nás realisace
takového ošklivého snu... A naši bratfi Slováci jsou nuceni dý-
chati cizotou zkažený vzduch a jedovaté, odporné výpary ducha-
morné maďarisace od kolébky až ke hrobu! A tomu nešťastnému
národu chodí se mnozí zhýčkaní a neinformovaní našinci posmívat,
anebo mu ,pomáhat“ naivními nápady a zbytečnými radami!

Ale juž se radéji ohlizim po živé bytosti, která by mi pové-
déla, který to dúm tohoto tichého namésti jest domovem velikého
slovenského genia, básníka, jenž s Hurbanem Vajanským značí nej-
vyšší dosaženou metu slovenské krásné literatury.

Nikde nikoho, jen na protéjší, k slunci obrácené strané šoulá
se zvolna starý žid. Vida, že ohlizim se kolem bezradné, ihned ke
mné namifil a nabízí mi némecky svoje služby. Pudila-li ho ke
mné zdvofilá ochota k cizinci, či pouhá zvédavost, nechci rozho-
dovati.

Tazi se ho česky, kde bydli pan Országh.

„Pál? Ten dichtr?“ žid na to. — ,,Ano, Pavel Országh, spi-
sovatel,“ pritakavam.

Dovedl mne k blízkému damku s tčemi velkými okny v prú-
čelí. Mrizovymi vrátky mezi domem tímto a sousedním patrovým
stavenim vchazim do úpravného nadvofi, do néhoz otvírá se vkusná
verand2, hojnými kvčtinami vyzdobená.

Se zatajeným dechem kráčím verandou ke dvečím pévcova obydlí.
Jsem tedy v bezprostčední blízkosti onéch mist, kde povstaly vše-
cky poslední práce Hviezdoslavovy. Sem uchýlil se básník, když
vzdal se advokátní praxe v Námestové a bydlí zde juž od r. 1899.
Zde sbásnéna celá fada hlubokých reflexi a intimních nálad veliké
duše, známé to ,Stesky“ z nékolika posledních ročníkú Slovenských
Pokladú. Zde tragické stíny Heroda a Herodiachy sklanély se nad
čelem pévcovym, jenž vyvolával je z propastí dávnovékosti k no-
vému životu.

Zde libozvučná slovenčina pňestála vitézné svoji zkoušku ohném,
stávajíc se geniem Hviezdoslavovým, tlumočnicí záčťných vidin a snú
knížat svčtového Parnasu, Puškina, Mickievicze, Horackiho, l.ermon-
tova, Goetha, Schillera, Petôfyho.

Zde jsou ty tajemné dílny ducha, kde dle krásných slov pév-
cových:

môj Hamlet vznešený (6 jak mi srdce búcha!)
a nešťastný (ach, jak v tom ono ma i bolí...)

Revue Naše Slovensko 475

môj Hamlet urobil mi, urobil mi k vôli,
princ: preobliekol sa do slovenského rúcha!

Stál jsem pod krovem básníkovým — a pfece nebylo mi
souzeno spatriti ho tvari v tvar. „Pán tohoto útulného domu od-
cestoval a vrátí se až pozdé na večer,“ zvéstovali mi služební du-
chové. A mné nemožno se zdržeti. Slova Vajanského, jenž mne ubez-
pečoval, že Hviezdoslava najdu kdykoli doma, k mé veliké bolesti
se neosvédčila. Nespoléhejte ani na veštecké výroky pévcúv!

Jako opafeny opouštím básníkúv domov.

Múj židovský Cicero marné snaží se mne probrati z mého zá-
rmutku. Chrli ze sebe chvalozpévy: ,,O, pan Országh to je hodný
pán, moc hodný pán, fajnový pán, on presazuje taky maďarske theatr-
štyky na slovenskú reč!“ Vida však, že mi není do hovoru, a že
by marnč ze mne vytahoval, odkud a proč sem pfichazim, odplížil
se svým šoulavým krokem do protéjsiho krámu, kde asi se svými
souvérci konferoval, který kozel mne pňinesl do Kubína.

Na mou bolest mélo se mi pece dostati hojivé náplasti.

Ještč v čas jsem jsi vZpomnél, že mi pan j—k, velmi intelligentní
slovenský prúmyslník z Ružomberka pfimlouval, abych si u pana
T...iho v Dol. Kubiné koupil jasenovský ,oštépok“, znamenitý ovčí
sýr a domácí výrobek.

Mladý kubíňan, Slovák, asi zdejší živnostník, který náhodou mi
pňišel do cesty, s velikou ochotou zavedl mne k hledanému obchodu.
Čekalo mne zde milé prekvapeni. Za hovoru, jenž jaksi mimovolné
byl navázán, poznávám bezpečné, že pod stfizlivym kupeckým ze-
vnéjSkem páné T...iho kryje se vfrelé, uvédomélé nitro slovenské,
a slyším, nevycházeje z radostného údivu, že syn obchodníktv vzdé-
lává se v Praze na obchodní akademii, a že dokonce i dcerušku jeho
hostil pensionát ,Svčtlá“ ve Velkém Mezičíčí na Moravé.

Projeviv srdečné svoji prekypujici radost nad takovým rozšaf-
ným fešením československé vzájemnosti, odcházel jsem - dojat z to-
hoto kupeckého krámku, jehož principál projevil skutky tolik krás-
ného a činorodého nadšení. Když tedy i zde, v té chudobné oravské
stolici najde se kupčík, který nelituje značného nákladu na radné vzdč-
lání svého dorostu v duchu českém, pak není jisté zle se Slováky.
Neboť toho pňece možno se nadíti, že takový človék není zrovna
jenom ojedinélou výjimkou, a ješté bezpečnéji Ize očekávati, že
z détí jeho budou sebevédomi a nepodajní Slováci, péstitelé horlivých
a praktických stykú československých, semena lepší slovenské bu-
doucnosti.

S lehčím srdcem blížil jsem se zámku oravskému, jehož obro-
vité zdivo ční na skalném hrbeté nad údolím Oravy tak hrozivé
a nevraživé, jako ta zločinná idea maďarského státu nad veškerým
národem slovenským.

476 Revue Naše Slovensko

I. Ľ. H.
STARÉ A NOVÉ DROBNIČKY Z BOŠÁCKEJ DOLINY.

lovutný Pane Redaktore! Vaše laskavé vyzvanie k prispievaniu

pre Váš znamenitý časopis „Naše Slovensko“, prijal som s vďa-
kou, keď som práve počínal robiť prípravy k môjmu skorému odchodu
z doterajšieho môjho bydliska zemansko-podhradského, kde som medzi
mojím milým slovenským ľudom, už bez mála 48 rokov prežil, a teraz
do Pezinku, na odpočinok utiahnúť sa strojím. Keď som asi pred 65. ro-
kami z môjho rodiska lubinského pod Javorinou, kedy-tedy s matkou
chodieval do Bohuslavíc, malej to dedinky na samom ústí Bošáckej
doliny do Považia ležiacej, a z tadiaľ som sa zadíval hore dolinou, sme-
rom k pohraničnému Lopeníku, na vyčnievajúcu, zo zeleni stromov bo-
šácku vežu: nepomyslel som na to, že práve v tej doline, medzi dvoma
dedinami, Bošácou a Zemanským Podhradím, temer za pol stroročia
budem bývať na tychom ostrove potoka Bošácky, na ktorom evanje-
lický kostol, fara a školy, medzi ovocnými sady stoja, a že práve
v tomto, pred tým len málo známom kraji, tak mnoho zajímavých a
pamätných vecí budem mať príležitosť pozorovať.

V Bohuslaviciach v tedy ešte stál celý nádherný kaštiel, ktorý
uhorský kancellár, gróf Erdôdy, okolo roku 1710. dal vystaviť, ale za-
hrada za kaštielom bola už na roľu premenená. Spomenutá zahrada
bola povysádzaná vzácnymi cudzozemskými drevinami, a ozdobená krá-
snými pavillonmi a vodotryskom. Ešte roku 1862. stál jedon z tých
pavillonov, ale aj tento bol nezadlho rozobraný, a kaštiel celý rozválaný
len káplnka z neho zostala, ktorú terajší majiteľ, žid Springer rozvlá-
čiť nesmel. Keď som ten kaštiel videl, zakiaľ ešte celý, ale neobydlený,
stál: vždy mi prišlo na myseľ, že by sa výborne hodil za hospodársku
školu, pre naše kraje. Bytov by tam bolo bývalo dosť pre učiteľov
a žiakov, hospodárske stanoviská sú priestranné, pri kaštieli stál úhľadný
mlýn, — teraz aj ten je už rozvafany; výborné role sú na blízku, a hora
Turecko, hneď pri dedine, k tomu blízke role v bošáckom chotári,
i značný kus bukovej hory na Lopeníku: a to všetko kúpil Springer
od grófa Braunnera, tuším, len za 120,000 zlatých. Hovorilo sa, že gróf
Braunner pri stavbe považskej železnice ztratil 2 milliony zlatých, a preto
predal panstvo bohuslavické, lubinské, čachtické a novomestské. Ej, či by
bolo svedčilo, zariadiť v Bohuslaviciach hospodársku školu, s náuko-
sdelnou rečou slovenskou, keď že máme tam aj stanicu železničnú a Váh
obmýva východnú hranicu chotára bohuslavického! Keď kancellár Erdódy,
asi roku 1710. tento kaštiel chcel postaviť, aby mal k tomu a na park
miesto, dal celý rad domov svojich poddaných porúcať, a im práve ta-
kých a toľko domov vyše dediny nastavať, a ku každému kus humna
vykrojiť. Toto sú tie bohuslavické kopanice, len že nie sú medzi horami
roztratené, ale tvoria rad domov smerom k Bošáci. Severne od Bohu-

Revue Naše Slovensko 477

slavic je vršok Malovecko zvaný, na jeho južnom svahu ešte v XVII.
a XVIII. storočí boly vinohrady, po ktorých inej stopy nezostalo, než
kde-tu po krovinách zdivočilé vinice, rodiace drebné, čierne hrozná.
Na temeni Malovecka musela byť predhistorická osada, lebo som videl
ztadiaľ hlinené, vypálené kadlecké závažia. Počnúc od Bohuslavíc hore
Bošáckou dolinou, až k samej hranici Moravy, muselo toto územie byť
dosť husto obývané, dávno pred narodením Kristovým: nie síce po do-
line, lebo tá bola v tých pradávnych dobách iste močiarnatá, kde sa
hemžilo rybami, vydrami a bobry, ale po úvršinách. Západne od Bohu-
slavíc ťahá sa smerom k Bošáci, v geologickom ohľadu veľa zajímavý
holý vršok Srňanský Háj, cez ktorý asi v polovici, krížom vyčnieva zo
zeme mohutná kolonia z kamenelých korallov, a na severnom konci
vidno patrne nasypaný val, hlbokou priekopou od juhu oddelený. Je to
Srňanské Hradisko. Tu a na blízku najdené boly rozličné bronzové
predmety, a dostaly sa do Martinského slov. musea.

Východne od Bošáce na západnom svahu rebra karpatského, leží
malá rovinka, patrne skopávaná, Stráža menovaná, a v jej blízkosti
kopec Baba. Tu boly najdené kamenné mlaty, i sám dostal som z tadiaľ
kamenný mlat, zhotovený z tvrdého pieskovca karpatského: len škoda,
že práve prostriedkom, kde bola na hladko prevftaná diera, bol prelo-
mený. Tento prelomený mlat je vzácnym svedectvom, že bol na mieste
zhotovený, kde v potočnom štrku vodou, s Karpatov dovlečených takých
pieskovcových úlomkov bolo, a je vždy na dostač. Aj ten kus poslal
som do Martinského musea. Na pravom brehu Bošáckej doliny, neďaleko
židovského cmitera je hon „Pohančeniščá“ zvaný: nie snáď preto, že sa tam
pohánka (Polygonum Fagopyrum) sejávala, ale že tam bolo pohanské
pohrobisko, kde sa mftvôly pálievaly a pod mohyly pochovavaly. Meno
tohoto honu patrne už kresťania mu dali, ktorí, možno, ešte vídavali
spalovanie mftvôl pohanských. Je tu pás čiernej, s uhlím smiešanej hliny:
po mohylách ale nezostalo ani stopy, keď sa tam role od tisícročia
často preorávajú. Ale kamennú sekerku som videl, ktorá tam bola vy-
oraná, a zlomok bronzovej, silno opatínovanej sekerky, miesto tylca
s dierou na upevnenie toporiska, mám z tadiaľ. Ďalej k severu, na tom
istom rebre výbežku karpatského, dolinu Bošácku od Moravsko-lieskov-
skej deliaceho, medzi víškami Lisicou a Babou, rozkládajú sa rozsiahlé
„Hradiščá“. Už meno samo ukazuje, že tu bolo veliké sídlisko, ohrani-
čené od východu, juhu a západu mohutnými valy, a zvonku hlbokými
priekopami, — od severu ale strmým, a ťažko prístupným Hradištným
víškom. Množstvo vypálenej hliny, rozličných črepov, a výrobky ka-
menné a bronzové, v nižších polohách aj železné, svedčia s určitosťou:
že tieto Hradiská bývaly obývané, počnúc od kamennej doby, až do,
stredoveku, ačkoľvek rád uznám, že kde-tu najdený kamenný mlat, lebo
kamenné dlábco na oškrabovanie tuku z čerstvých zvieracích koží, ešte
nedokazuje s istotou, že tam ľudia bývali už v kamennej dobe, lebo si

478 Revue Naše Slovensko

myslím, že aj potom, keď sa obznámili s nástrojami bronzovými, najdené
pekné kamenné nástroje si podržali a nezahodili ich. Dnes pôvera po-
máha takéto vzácne nálezy opatrovať, ktoré sa považujú za hromové
kamene, jichž potieraním krku hrvole, napuchlé žlazy a bolesti hrdla
liečiť sa domnievajú, a taký kameň z pokolenia na pokolenie v rodine
opatrujú. Z týchto Hradísk, Bašty a Marfakovej skaly, vyše 100 kúskov
bronzových, kamenných a železných, dostalo sa Martinskému museu.

Dľa podania tunajšieho ľudu, bola Bošácka dolina v pradávnej dobe
jazerom, ústiacím u Bohuslavíc do Považia. A bolo po ľadovej dobe
skutočne tak, lebo nám o tom svedčia aj usazeniny jílu vo viac-menej
mocných vrstvách, po obydvoch bokoch doliny, kde nálezy mamutich
kostí nepatria medzi zriedkavosti. V tedy bola Bošácka dolina dlhým,
úzkym fjordom; ale i celým Považím valily sa mohutné prúdy kalnej
vody, zanášajúce bahnom jila potopených mamutov a sobov, jichž po-
zostatky na mnohých miestách náhodou objavované bývajú. A toto
podanie o zaplavení Bošáckej doliny tak mi prichodí, jakoby sa tehdajsi
ľudia so svojich skromných sídlisk, po úvršinách rozložených, na tie
prúdy vôd boli dívali, lebo každá taká, v šedej dávnovekosti sa tratiaca
povesť, má jakési jadro pravdy. | po stečení tých úžasných prúdov
vôd, musely zostať doliny za dlhý rad rokov močiarnaté, nehodiace sa
na zakladanie osad: preto nachádzame pravé osady na úvršinách, kde
ich vody spláknúť nemohly. Na tomto okolí je dozaista najstaršia dedina
Haluzice, na malú pol hodinku severne od Bohuslavíc, a východne od
Bošáce, na úvršine rozložená, z kadiaľ je rozkošný výhľad na Považie.
Že Haluzice sú staršie, než Bohuslavice, Bošáca, Zemanské Podhradie
a na Považí blízký Štvrtek: zatváram z toho, že v Haluziciach bol prvý
murovaný kostol, dľa úsudku professora Kônyôkyho (olím Ellbogen), asi
v XII. storočí, pôvodne v románskom slohu stavaný, ale pozdejšie viac
razy opravovaný. K tomuto kostolu patrily od počiatku dediny okolo
Haluzíc rozložené: na Považí Štvrtok a Bohuslavice, a v Bošáckej do-
line Bošáca a Podhradie, z ktorýchžto obcí každá má značne viac
obyvateľov, než Haluzice. Ja sa domnievam, že prvá kresťanská cirkev
v Haluziciach bola cyrillo-methodejská. Ešte roku 1611., jako nám o tom
svedčia pôvodné visitačné protokolly prvého evanjelického superinten-
denta, Eliáša Lányho, menovala sa jedna veľká roľa pri Haluziciach
„Popovec“, ktorú užíval ev. farár. Ani katolíci, ani pozdejšie evanjelici
nemenujú svojho kňaza „pop“, ale len východní kresťania: a tak sa
domnievam, že meno tej role pochádza ešte z tých časov, keď sa
v Haluziciah po staroslovansky služby Božie vykonávaly. Starobylé meno
„Haluzice“, ktoré len do nedávna sa písavalo v latinských, nemeckých
a maďarských listinách „Haluzicz“, pomaďarčili nám pred pár rokami
úradne, dosť nešťastne na ,Gallyas“; lebo osada nedostala svoje meno
od haluzí (gally), ale zakladateľom a prvným majiteľom jej bol dozaista
dajaký Haluza, tak, jako zakladateľom Bohuslavíc bol Bohuslav. V Lu-

Revue Naše Slovensko 479

bine, mojom rodisku, znal som jednoho človeka, ktorý sa menoval
Haluza. Hovorí sa, že ešte pred 150. rokami nebolo tej hlbokej, do
drobiacej sa dolomitovej skaly vymletej rokle, ale prí kostole sa pre-
chádzalo cez potok po lávke. Teraz u samej vežy spadá, temer kolmo,
ten „Haluzický“ jarok, asi na 40 metrov hlboko. Počas môjho prebý-
vania v Podhradí, zabila jednoho muža zrútená skala, a jeden opilý
spadol v noci pri samej veži, a zostal za remeň nohavíc viseť s rozbitou
hlavou, o vyčnievajúcu skalu v tom jarku. Za mnoho rokov vozievali
štrk na hradskú cestu, z tohoto jarku: že sa ale často aj ľudské kosti,
zo starého cmitera, do toho štrku dostaly, a tak na cestu vyvážaly:
boli sme s bošáckym tehdajším farárom k stoličnej vrchnosi zadali
prosbu: aby nedovolila z tadiaľ štrk voziť na cesty: a vrchnosť to aj
zakázala. Od tej doby majú aj kosti, od storočí v obmurovanom halu-
zickom cmiteri pochovávaných mftvôl pokoj. Musel to byť krásny pohľad,
keď haluzický potôček, pri samom kostole, s vysoka sa rútil .do doliny
považskaj. Teraz tento potôček máva len málo vody, a aj tá strati
sa v štrku.

Vyše dediny je silný prameň výbornej vody, ktorý ale občania pred
pár rokami v nádržku zachytili, a podzemným vodovodom, so značným
nákladom, na východnú stranu k domom doviedli, kde ím neprestajne
vyteká, že sa viac nemusia trápiť s vynášaním vody z jarku, hore strmou
cestou. Na tej strane nemohli sa cez silnú vrstvu dolomitovej skaly do-
kopať vody. Na západnej polovici dedinky majú dve studne: ale tie
nedostačia pre všetky tamejšie domy, tak že sa i tí stroja hľadať vyše
dediny výdatný prameň, asi vodovod zariadiť. Mali tam jednoho Žida
krčmára, ale že sa mu v posledné roky dobre nevodilo: predal dom
a role sedliakom, a vysťahoval sa preč, a občania za ním nebanujú.
Býva i tu ľud triezvy, pracovitý, schránlivý, rozumný a národne prebu-
dený. Jako pamätnosť zasluhuje spomenutia, že keď v rokoch cholero-
vých 1831., 1849. a 1855. v Haluziciach cholery nebolo, jakoby dedinka
táto pred nákazou, neznať čím, bola chránená: tak tu r. 1866. pomerne
najviac ľudí zomrelo na choleru, v celom okolí: lebo ani za nie celé
tri týždne zomrelo tam 70 ľudí, že som len na mnohé prosby daktorých
zdravých naklonil, aby mftvého do rakve uložili a na vôz dali, a tak,
čoho predtým nikdy nebývalo, po krátkej modlitbe pri dome, mftvola
bola nie odnesená, ale odvezená k hrobu. V chotári haluzickom rodí
sa na okolí najlepšie obilie: ale si aj rozumne a s láskou obrábajú
svoje roličky.

Dľa podania ľudového, dedinu Bošácu založili mníši „bosáci“. Ne-
možné to neni, že sa tu osadili na doline mníši. Keď okolo roku 1545.
haluzická katolícka farnosť, aj so svojím farárom Abelom pripojila sa
k cirkvi evanjelickej, už vtedy bol v Bošáci kláštor a v ňom aj kostol,
všetko vystavené z dreva, a haluzickí ev. farári chodievali občas do
tohoto kláštorského kostola služby Božie odbavovať, až do potlačenia

480 Revue Naše Slovensko

evanjelictva, tu roku 1671. Ale tento kláštorský kostol až roku 1691.
spomína sa v katol. visitačnom protokolle, jako templum ruinosum.
A podivno, z pamäti ľudu tento kláštor dosiaľ už sa vytratil, a nikto
nevie udať miesto, na ktorom stál. Je ale v bezprostrednej blízkosti
Bošáce, na dolnom konci hon „Zárybnícke“ zvaný, preto sa domnievam,
že ten kláštor tam musel stáť, a aby mníši v pôstny čas mali na dostač
rýb, zariadili si tam aj rybník. Po zaniknutí kláštora, zanikol aj rybník.
Z toho honu mám veľmi pekný mosazný zvončok, asi pred 30. rokami
tam vyoraný, s ornamentami do okola a na ploskatej rúčke hroznovými.
Možno, že tento pekný zvončok bol potrebovaný pri omši. Po vysta-
vení terajšieho katolíckeho kostola v Bošáci asi roku 1735., prenesená
bola aj fara sem, a haluzický kostol s farou boly opustené, a jako si
ľud rozpráva, haluzickými, z dreva vyrezanými sochami svätých a svä-
tíc, bošácky farár kachle kúril. Za to si našich hodných Haluzičanov
chválim, že z múrou pustého kostola ani jediného kameňa z miesta
nehýbu, ale všetko, čo ešte stojí, nechávajú na pokoji. Práve tak starý,
alebo málo mladší bol aj kostol hrušovský v nitrianskej stolici, s muro-
vanou vežou. Na tejto veži boly dva staré zvony, na ktorých som aj ja,
jako chlapec pri pohraboch zvonieval, a dobre sa pamätám, že v kostole,
na obmietke klenutej apsidy bol namalovaný obraz Kristovho vstúpenia
na nebe. Barbarismus odvliekol zvony na novú zvonicu v dedine, a ka-
menie kostola a veže rozvláčil, že dnes ani dobre nepoznať, kde ten
kostol stál!

Neďaleko moravskej hranice, pod vrchom Kykuľa, je v bukovej
hore hon Mestečko, o ktorom sa hovorí, že tam v pradávnej dobe
mesto stálo. Nuž, mesto tam nebolo nikdy: ale možno, že tam dojaká
menšia osada založená bola. Na toto miesto sa vzťahuje viac chutných
povestí, jako: o bielej žene, ktorá ta chodí cez pravé poludnia, jedno
za druhým vydávi dvanásť detí, a potom ich zas všeťky pohltá, ale ni-
komu neublíži. Jeden kopaničiar tvrdil, že tam videl okolo poludnia,
malého človiečíka, jako si na drevennom ražni piekol žabu. Povesti
o lopenických pokľadoch, udržujú sa húževnato dosiaľ, myslím, na sve-
doctvo, že sa v predhistorickej dobe konaly pokusy dolovania na zlato,
ovšem, že bez úspechu, keďže pohorie lopenické sostáva z karpatského
pieskovca. Za to ale na moravskej strane Lopeníka, neďaleko dediny
Brezovej, jeden potok sa dosiaľ menuje „zlatým potokom“, a dľa listov-
ného udania pána J. Klváňa, správcu gymnasia kyjovského, výborného
geologa, sa tam kdesi za starodávna dolovalo na železo.

Týmito maličkými črtami označil som zajímavosť Bošáckej doliny zo
starožitného ohľadu. Že sa v tomto okolí potíkaly asi v III. storočí, aj
pluky rimské, asi v tej dobe, keď Mark Aurel porazil Kvádov u Tren-
čína, o čom nápis pod hradom frenčianskym, do skaly vydlabaný,
svedčí: to dokazujú rimské mince, u Bošáce a Zemanského Podhradia
vyorané, z ktorých som 7 kusov poslal do Martinského slov. musea.

Holič : Dolní čásť námčstí.

Revue Naše Slovensko 481

Mimochodom buď tu spomenuto, že keď sa Kvádi na Považí spomí-
najú: to ešte nedokazuje, jakoby v tom čase ešte nebolo bývalo tu
Slovákov, lebo mohli tu byť vedľa Kvádov, či jako ich spojenci, či jako
podmanení: lebo to je údel mäkkej slovenskej povahy, že od tisícročí
trpezlive snáša bremeno cudziny, jakoby to ani ináče nemohlo byť.
Ešte v stredoveku, jestli aj Hradiská už opustené boly, však niže Hra-
disk na východnom svahu vyčnievajúce malé víšky Bašta a Martákova .
Skala, boly každý trojnásobnými násypy, od prístupnej strany, chránené,
a aspoň za čas, (lebo podhradie, jako majer, patriaci k berkovskému
pánstvu, asi v hone „Sedliščá“ rečenom, na doline sa počalo zakladať,
a roku 1395. vojvodom Sedmohradským, Stiborom, pánom hradu bec-
kovského, Jakušovi de Nozílov, už jako dedina, darované bolo), menšími
posádkami opatrené, či na obranu dediny, alebo na tie vfšky sa uchý-
livších upíchlikov. Tu sme vykopali asi 60 hnibých, -zeleznych šípov. Keď
so mnou bol túto miestnosť navštívil spomenutý professor Kônyčky,
vyslovil sa určite, že sú to šípy tatarské. Možno, že keď sa Tatari cez
priesmyky karpatské roku 1241. valili do Moravy, a tam náležitú po-
rážku utrpeli, v tedy jeden prúd aj Bošáckou dolinou si kliesnil cestu.
Povesti o Tataroch Psohlavcoch, udržaly sa v pamäti ľudu dosiaľ, jako
aj o tureckom drancovaní roku 1663. v ktorom nájezde hore Považím
vyše 150,000 ľudí odvliekli do zajatia: lenže v tom roku neboli to sami
rodení Turci mohamedáni, ale bolo medzi nimi aj mnoho pravoslávnych
kresťanov, Srbov, Bulharov a Rumuňov, sultánovi podrobených. Z tých
zajatých sa len málo ktorých podarilo vykúpiť. V Podhradí sa rozpráva,
že v zemanskej hore boly podzemné splže (na Morave im hovoria
„lochy“), v ktorých sa ľudia ukrývali pred Turkami. Ba, v Kopaniciach
sa spomínajú splže,. ktoré sa tiahnu popod vrch z Bošáckej až do
Lieskovej doliny.

V revolučnom 1848—9. roku, čašto sa bavieval slávny Ľudevít Štúr
v Zemanskom Podhradí, u svojho brata Samuela, tunajšieho ev. farára.
Keď sa dopočul, že ho na okolí hľadajú maďarskí gardisti, nocoval pár
nocí na povale kostola. Rád chodieval dakedy na haluzickú kyselú vodu.
Tunajší veľkostatkár G. O. a jeho starší brat Mikuláš, boli Štúrovi
priazniví, a nedržali s odbojnými židmi. Podhradský rechtor Pavel Miku-
lik, ktorého istý Istivy Bošáčan udal, že predčitoval a rozdával Hurba-
nove proklamácie, bol gardistmi v noci, pri varení lekváru v humne
lapený a odvedený, a dostal sa ač na Munkáč, a sotva by bol minul
šibenice, keby sa Rusi neboli blížili k Munkáču. Tak bol Mikulík vy-
svobodený, ale po svojom návratu našiel svoju stanicu už obsadenú
iným rechtorom, ale hneď bol zvolený za rechtora v Malých Stankovciach
u Trenčína, kde až do svojej smrti v pokoji úradoval. Bol vždy hosti-
vým Slovákom a u ľudu obľúbený. |

Do Bošáckej doliny nepríde nadarmo ani geolog, ani palaentolog,
lébo tu najde veľmi zajímavé útvary, a miioho zkamenelín, zvlášť Ammo-

482 Revue Naše Slovensko

nitov, Bívalvi, Belemnitov, a v žltkavom pieskovci, na júrskom útvare le-
žiacom koprady; ani zoolog by prázdno neobišiel, lebo aj Fauna je
bohatá, zvlášť na Coleoptery: z väčších zverov sa objavuje v horách
zriedka jeleň, častejšie srna a divá sviňa, líška, kuna, za jej zimný ko-
žuch platia aj 24 koruny, a že nechýbajú ani úbohé zajace, o tom by
vedeli najlepšie rozprávať tunajší pytláci. Kedy-tedy ukážu sa v potoku
aj vydry. Aj minulej zimy zastrelili kopaničiari tri kusy, a vlani pri sa-
mej fare dve vydry dostali a tretia sa im na neprístupné miesto ukryla.
Jazvec býva na vrchu Turecku pri Bohuslaviciach vzácnym hosťom: za
to divé kačice sú časté, nielen pri Váhu, ale vyletujú aj vysoko do
Bošáckej doliny. Vlani nachytali chlapci v potoku, v prostred dediny,
hodne mladých divých kačať, ktoré sa im ale nepodarilo vychovať.
Botanik najde v Bošáckej doline bohatú korisť, hojnosť krásných Orchideí,
a úžasnú rozmanitosť forem malinikov (Trubus), tohoto crux et scanda-
lum botanicorum. Máme tu aj veľmi vzácne druhy, a dakoľko specialit,
ich vyčitovanie ale nepatrí do tohoto článočku. Veď sa to v každom
kúte nášho milého Slovenska najde mnoho predmeťov, ktoré sú hodné
pozorovania: a kto sa na ne vie otvorenýma očima dívať, nikdy a nikde
ho nebude dlhá chvíľa moriť, a sdielaním sa s inými priateľmi prírody
so svojimi nálezmi, aj týmto mnohú vzácnu službu, a milú radosť
spôsobí!

Teraz ale ohliadnime sa po najzajímavejšom, živom predmete v Bo-
šáckej doline, po tom, v prevážnej väčšine národne prebudenom slo-
venskom, pracovitom ľudu. Koľko tu žije potomkov praobyvateľov
a zakladateľov týchto obcí? Na to nám nikto nemôže dať odpovedi:
lebo pojediné rodiny časom vymierajú, iné sa z rozličných strán prisťa-
hujú a tu udomácnia, a medzi tunajší ľud aj ženbou a vydajom z iných
krajov osoby sa dostávajú: obyvateľstvo sa behom storočí tak zmení,
že z tých praobyvateľov nezostane ani znaku. Že tu máme aj potomkov
Čechov, ktorí sa po bielohorskej pohrome, po roku 1621. až k nám
uchýlili, aby tu vieru svoju svobodne vyznávať mohli: o tom žije pekné
podanie v rodine Kusendovskej: že jej predkovia do Bošáce sa dosťa-
hovali z Kutnej Hory, a tu tak veľmi sa rozmnožili, že keby sa všetky
Kusendovské domy pekne-rúče vedľa seba postavily, tvorily by dosť
hodnú dedinu. A táto rodina vypúšťa vždy ešte roje aj do iných obcí
a krajov: lebo Kusendovci žijú aj v Moravskom Lieskovom, v Pezinku,
v Pešti a niže Pešti: títo už pomaďarčení, ač slovensky ešte vedia ho-
voriť. Za to ale máme tu aj pôvodne maďarské, ale už dávno cele po-
slovenčené rodiny: Gonosz, Zongor, (toto meno je časté v maďarských
dedinách prešporskej stolice, Letassy, Ujhelyi, Mészáros: ale meno Ba-
ríny nedržím za maďarské, ale ho odvodzujem od Bary, (Bara, Barbara),
tak jako Maríny od Mary (Mara, Maria, Marína). V spomenutom mene
Kusenda, je koncovka nápadná. I Holenda, inde Hrebenda, Šuhajda, Ku-
hajda sú takej a podobnej koncovky. V Skalici bol františkán, menom

Revue Naše Slovensko 483

Trlanda. Ale nemusíme túto koncovku za českú považovať, keďže ona
na Slovensku aj pri iných slovách sa objavuje. Rapanda sa opovržlive
hovorí o rapavých ženách, S..anda o nečistých.

Ľud sa tu živí orbou, ovocinárstvom, chovom dobytka, ale včelár-
stvo, ktoré sa v predošlých storočiach pilne pestovalo, už temer docela
zaniklo, a viníc už nemáme tu. Um a pilné ruky tu najšieho ľudu, zná
aj na menej úrodných vrskoch krásne obilie dochovať. Pre tunajšieho
sedliaka má zem najväčšiu cenu, a kde kto len môže prikúpiť kúštik ro-
ličky, kúpi, a aj preplatí ju, a keby sa hneď aj musel zadížiť. Potom ale
tak dlho nemá pokoja, zakiaľ si dlh s krku nestrasie. Že už aj ktorísi
Židia predávajú role, iní zase dávajú ich do prenájmu, miesto toho, aby
ich sami dali obrábať: roby sa to preto, že obrábanie pole v novších ča-
soch veľmi zdraželo. Sedliak si s rodinou sám všetky poľné práce po-
robí, a len, keď má toľko poľa, že ho sám porobiť nestačí, drží si pa-
holka, preto sa mu role a lúky lepšie vyplácajú, než keby na všetky práce
drahoplatených robotníkov musel najímať. Naší dolnozemci sa nazdávajú,
že sa v Trenčiansku len ovos a zemiaky rodia: ale zadivili by sa, keby
do nášho hrbatého kraju prišli v lete, a videli by v celej doline tie
krásne úrody, a mimo obilia hodné table peknej cukrovej repy, a bujnej
ďateliny, ba i po kamenitých víškoch zlatožitým kvetom kvitnúceho boľ-
hoju (Anthyllis Vulneravia), ktorý sa na vápenitej pôjde najlepšie darí,
a pripraví zem klasnatému žitu (pšenici). Smelo môžem povedať, že sa
v Bošáckej doline aspoň dva razy toľko obilia urodí, jako vtedy, keď sa
nemotornými drevenými pluhami orávalo, a keď ešte umelé hnojívá ne-.
boly tu známe. Pre mimoriadne tohoročné počasie, dlhotrvanlivú zimu,
neskoré sejby, a vdor tomu, že bolo v zime mnoho sňahu, ktorý dlho
pokrýval silno a hlboko zamrznutú zem, z jara suchota obavami naplňo-
vala hospodarov, a aj z mnohých strán počuť zprávy o slabej úrode a
o nedostatku krme: v našom kraji boly úrody dobré, len reži kde-tu
a prehynuté ďateliny sa musely pozaorávať, a iným zrnom posiať, a aj
kfme sa toľko urodilo, že nielen dostačí k domácej potrebe, ale sa aj
mnoho sena na predaj vyváža. Ovocia je miestami mnoho, miestami
málo: ale aj z toho sa mnoho vyvezie, ač je cena ovocia nízka. Veľmi
ma tčšilo, keď som počul jednoho rozumného roľníka, jako si pochva-
ľoval tohoročnú úrodu, a povedal: „Ani sucho, ani povodne, ani záhubné
mrazy, ani krupobitie, ani výchor, ani húsenice, ani chrústi nám nena-
robili škody, ani oheň nám nezničil svezené úrody: či nemáme príčinu,
za to pánu Bohu ďákovat!?“ Máme v tomto kraji mnoho orechou, ktoré
keď zarodia, kupci sa na ne predbiehajú, a kto má bárs jak mnoho
orechov, nepotrebuje sa nimi ponúkať, kupci sami za ními budú behať.
Od pár rokov je obyčajná cena obschnutých orechov 40 korún za metr.
cent. Keď vidím dakoho na jar mladý orechový strom saďiť, vždy ma
to tčší: lebo orech neskoro rodí, a ten, kto ho sadil, málo kedy dožije
na ňom hojnú úrodu, lebo ten bude až potomkom hojnejší úžitok vydá-

28%

484 Revue Naše Slovensko

vať. Ja som v zahrade a vo dvore pred 40. rokami zasadil bol asi
oročné orechy, a dožil som sa na nich hodne urastených, košatých
stromov, ktoré mi bohato rodia, a mojim nástupcom ešte väčší úžitok
donášať budú.

Pred štvrťstoročím bola prevedená kommassácia rolí, pasinkov a hôr,
pri ktorej sa veľmi humánne zachovali kompossessori župan, Kubica
a Ostrolucký, ktorí ostatných kompossessorov naklonili, aby urbarialistom
nadelili na jedno sedenie 20 jutár hory, a 10 jutár pasienku, a kopaničia-
rom, ktorým dľa zákona ani hora, ani pasienok neprislúchaly, predčia
dohromady 300 jutár hory, a ani remanencie, ani okkupácie nemuseli
kompossessorom odplácať. Keby zákon o kommassáciach neboli vyná-
šali sami zemskí páni, ale sedliaci, alebo oba spolu: bol by pre sedliakov
na každý pád priaznivejším býval. Ale občania bošácki netrpia nedosta-
tok na drevo, lebo nielen že dostávajú na svoje grunty isté kvantum
dreva, ale každý skoro má v kopaniciach pri lúkach kus dreviny, a že
pasienky boly zväčša krovinaté, i tam im od kommassácie nariastly duby,
buky, hraby, kleny a iné stromy, ktoré im poskytujú palivo a stavivo.
Bošácky chotár je veľký na 9153 katastrálne jutra, a z toho je 3000
jutár hôr, obyvateľov číta 3481, z ktorých väčšia polovica býva po roz-
tratených kopaniciach, kde každý kopaničiar má okolo svojej chalupy
sad, role, poľe, lúky, a aspoň kúsok hôrky. Ľud tu býva neúmorne
pracovitý, schránlivý a s melým spokojný, a poznenáhla sa zmáha na
majetku, zvlášte od tej doby, čo po kommassácii kusy na pľach pozo-
tinanych hôr od jednotlivých majiteľov: árenduje, rubiská klčuje a posieva.
Je to náramne namáhavá práca, vykopávať pne, stráne motykami pre-
kopávať, ktoré až potom môžu byť preorávané, keď korene viac neza-
vadzajú pluhu. V takých rubiskách vidno jakékoľvek obilie, hrach, viku,
a ďateliny sa dobre darí. Ktorísi kopaničiari od menších kompossesso-
rov čiastky hôr a pastvín pokúpiti a na role a ľúky premenili. Zo zku-
šenosti môžem povedať, že sa nemiernosť v pití opojných a prepalova-
ných nápojov značne umenšuje. Má to zvláštnu príčinu. Tunajší ľud
o mnoho lepšie žije, než v tých najneúrodnejších krajoch Trenčianska,
lebo u nás sotva sa najde rodina, ktorá by nemala v dome celoročne
chleba: ba nádenníci, ktorí na celé leto odchádzajú húfne na polné ro-
boty aj do ďalekých krajov, a potom v novembri sa navracajú so zá-
robkom domov, lepšie žijú, a peknejšie so nosia, než hospodári, ktorí
pri svojich roličkách doma zostať musia, a horko-ťažko sa nedo-
statku bránia. V nedeľu nerozoznať najmajetnejšiu gazdinkú od chudobnej
nádenničky: všetky sa vkusno, skrupulósne-čistotno nosia. Od kedy
tunajší veľkostatkár svoje tunajšie a na Považí lvanovské pánstva dal
do prenájmu rozumným hospodárom z Moravy: naučili sa aj naší ľudia
od týchto árendátorov lepšie obrábať svoje pole, lepším zrmom ich po--
sievať, a umelými hnojivami napomáhať výnosnosť zeme. Zakiaľ matka
tunajšieho veľkostatkára, svoje role sama dala obrábať, hovorila mi: že

Revue Naše Slovensko 485

keby nemala z iného Zif, jako z panstva podhradského a ivanovského,
musela by sa velmi zadluzif; lebo na ivanské pánstvo, kde mala úrad-
níka, musela dakedy doplácať, a na pánstvo podhradské, kde mala dvor-
ského gazdu, doplácala každoročne. Teraz jej syn dal tie statky do pre-
nájmu, a dostáva z Ivanoviec ročne 18,000 kor. a z Podhradia 6000 kor.
a ešte si zanechal vo Štvrtku asi 100 jutár močariny, ktorú dal kana-
lisovať a hlinenými rúrami odvodniť, nákladom 20,000 korún. Pre bota-
nika je tá drenáža nenahraditeľná škoda, lebo tie najvzácnejšie vodné
rastliny vyhynuly, ale pre majiteľa je to veliká výhoda, lebo kde riastla
len trstina, ostrice, praslička a vodné byliny: tam sa dnes rodí kuku-
rica a cukrová repa. Táto kanalisácia aj Bohuslavičanom k dobrému po-
slúžila, lebo na bývalých močarinách majú dnes dobré role.

a MAN. “gs

Zase ztratili jsme jednoho z nejvétSich a nejzasloužilejších synú
našeho slovenského národa. Vynikal nejen jako knéz, ale i jako vla-
stenec. Jako slavný Jan Kollár, tak i on uznával, že náboženství a
národnost jsou dvé sestry. Již od dčtství svého byl prodchnut oprav-
dovým nábožným duchem a k tomu byl i hlubokým učencem, co se
theologie týče. Činnost jeho v literature církevní je velmi cenná. Jiz
s nebohým Drem. Jozefem bojoval za práva evang. církve v dobé
potentální. Byl výborným fečníkem. Jeho pfednasky bez všelikých
póz a frásí účinkovaly hluboce na každého. Jeho feči co do formy
i smyslu sloužily a slouží za vzor. Jeho biblický sloh je pravým
skvostem.

Jak vzorným byl knézem, takovym byl též národovcem. Byl či-
stým neoblomným charakterem. Když hájil práva slovenské cvange-
lické církve, hájil tím vždy práva slovenského národa, který tak viele
miloval. Leška, ač sám byl biskupským kandidátem, vzdal se, a hlas
svúj postoupiv Batíkovi, myslil on i mnoho čelných mužú sloven-
skych — tím církvi i vlasti dobrou službu prokázati. Jak trpké zkla-
mani potom následovalo, je známo každému.

Vajanský ve své utéSené vzpomínce v ,,Narodnich Novinach*
píše o ném mezi jinym.

„Včdél o všem, co hýbe slovenským i slovanským národem, du-
ševním svčtem, hluboce správné pojímal všecky význačné fase v naší
literatuňe , čítalť v originálech Puškina, Dostojevského, Gogola, Gon-
čarova, Lermontova, Gribojedova, Strachova (kritika) a filosofa Tol-
stého. Jednou navštívil jsem jej na brezovské fafe — nalezl jsem
jej, an sedí na pohovce s originálem „Anny Kareniny“ v rukou, roz-

NIHIL.

486 Revue Naše Slovensko

hovofili jsme se o tomto díle a o Tolstém vúbec. Tu počal tichým
hlasem rozebírat „Vojnu a mir“ a ,„Kareninu“. Podivil jsem se velmi
jeho oduševnélé ťfečí. Zrakem orla probral celou osnovu a odhalil
pčede mnou nevídané a nepozorované taje velikých téchto dél. ,,Proé
to nenapíšete,“ zvolal jsem hluboce dojat a spolu truchliv, že tak
znamenitá pozorování mají zústati pouze mezi čtyťmi sténami .fary
brezovské, kterou již za zivobyti samotáče Marčeka nazývali ,,Za-
kletým zámkem“. ,,Pro¢ nám to nenapíšete, vždyť dobre vite, jak
málo je u nás dobrých rozború, jak málo analytické dobré práce
a jak velice jest nám treba dobrých kritikú. Otevreny jsou vám sloupce
„Národních Novin“ i „Slovenských Pohladú““, prosím vás, velebný
pane, potéSte nás, pomozte nám — vždyť jest to ve vás již hotové.“
Prosba moje však zústala oslyšena.

Pravé tak hluboce a vérné posuzoval i díla slovenské litera-
tury. Jemu neušla ani drobná básnička, ani fadek néjaké púvodní be-
sednice a článku. Leška nebyl jen brillantním analytikem; jeho syn-
tesi dékujeme za již drive vzpomenutá díla a nékteré básné, které
rychle znárodnély, jako píseň: ,,Vzdycky sa len téšíš ty Slovensko
moje —“.

Ve svém románé ,,Kofen a výhonky“ pokusil jsem se podati
zidealisovaný obraz muže tohoto ve faráfi Liptovském. Byla to splátka
osobního dluhu, kterým jsem jemu zavázán. Již jako malého chlapce
do Bňeznice a v dlouhých večerech poučoval mne a podnécoval.
Jen jemu mám co dékovati, že počal jsem péstovati beletrii.

Kdyby nebyl Leška nic jiného učinil, než že blahodárné púsobil
na našeho Vajanského, byli bychom mu již za to velkým díkem za-
vázáni. My všichni méli bychom si vzíti z ného skvélý pňíklad.
Poutati mládež k sobé, sméry ji udávat, povzbuzovat ji, by vloh
svých užívala ve prospéch národa svého.

Jan Leška narodil se 7. kvétna 1831 ve Vrbovcích. Rodina jeho
pocházela z Čech a tak máme bratrúm Čechúm zaň co dékovat.
Pocházel z téže rodiny, co Štépán Leška, supperintendent český a zna-
menitý literát. Do školy elementární chodil ve Vrbovicích. Tam pú-
sobil znamenitý učitel Juraj Kulíšek, který poznav v ném neobyčejné
vlohy, pňipravil jej do čtvrté tridy gymnasiální. Primél i jeho rodiče
k tomu, by jej dali studovati, což tito vzdor své chudobé učinili.
Po ukončení studií stal se kaplanem na Myjavé a pak byl faráfem
na Bukovci, kde púsobil po 3 roky. R. 1860 zvolila jej bzinská
církev ve stafi 21 rokú. R. 1881 byl zvolen za faráče na Bňezovou,
kde púsobil až do 2. dubna 1909. Seniorát nitranský poctil jej úťadem
seniora, kterýžto účad po mnoho let včrné a blahodárné zastával.
Zemťel ve Bzincich 5. srpna r. 1909. Vzornému knézi a vlastenci
budiž vdé¢na pamčť!

Revue Naše Slovensko 487

+ KAROL RUPPELDT.*) | -

* 22. novembra 1840, na Magurke (Liptov). 1840

Rodičia: Ján R. (zo starej nemeckej evanj. exulantskej
rodiny) a Eva Rumann. Otec bol tesárskym majstrom pri ba-
niach magurských.

Učil sa: Elem. škole v Nemeckej Ľupči, už tam javil
veľkú chuť k hudbe (menovite pod učiteľom Bohušom). Gymná-
sium (8 tried) v Štiavnici, vLevoči a Rožňave, gymn. tu
i zkončil, všade piloval hudbu. Chcel študovať práva v Pešti,
kde mu známi podporu sľubovali. Ale otec ho odhovoril, šiel
na jeden rok na preparandiu do Šoprona (pod direktorom
znamenitým Palffym).

Učiteľom bol najprv na ev. cirk. škole v Hodruši (farár 1860—6
Hečko). Národniu činnosť vyviňoval H. v Štiavnici a okolí.
V Hodruši bol za 6 rokov učiteľom.

Túžiac za vyšším vzdelaním menovite za zdokonálením sa 1866—9
v hudbe, šiel po 6. rokoch do Prahy (1866—1869), tu bol
‘tri roky, študoval na varhanickom ústave prof. Blažeka hudbu,
theoretický i praktický. Bol i privátnym vychovavateľom.

Po 3 rokoch pľišiel do Pešti, za 1 rok bol vojenským 1869—70
organistom ev. posádky. 1869—1870.
R. 1870. ho povolala sl. vobicko-svätomikulášska
ev. cirkev (Lyptov) za učiteľa. Úrad nastúpil tu 1. októbra 1870.
Od vtedy úradoval tu nepretržite za 30 rokov do 1900, keď pre
ťažkú nemoc na odpočinok šiel.

Za čas bol i kántorom, najprv hlavným (za krátky čas),
potom do konca vicekántorom.

Cirkevným notárom bol tiež temer 30 rokov, až do
r. 1900.

R. 1873. po odchode Makovického, bol zvolený za poklad- 1870
níka Vdovsko-sirotského ústavu ev. učiteľov liptov-
ských, bol ním až do konca 1900.

Dlho bol i notárom ženského spolku „Dobrodej“.

Hneď, ako pľišiel do Mikuláša, pomýšľaľ na založenie spe- 1900
vokola, založil ho rok na to. Čo Vrbicko-sväťomikulášský spev.
spolok „Tatran“ slávil spolok r. 1899. svoje 25 ročné jubileum.
Viedol ho kým vládal, až do r. 1900.

Po smrti Janka Kadavého prevzal redakciu Slovenských
S pevov, ktorú ešte i v ťažkej chorobe viedol, až do úplného

+) Prinášíme prozatím -jen tato data, v pfiStim čísle pfineseme obšírnčjší
životopis s podobiznou:

488 Revue Naše Slovensko

vysilenia. Vydal II. svázok a zo 3—4. sešitu a III. svazku (asi 1909
1200 piesní).

Sostavil a vydal Venček, ktorý bol zakázaný, neskoršie
Spevníček (oba 2—3hlasové slov. piesne). V rukopise ostalo
Nauka o harmonii a Slov. piesne na klavír, pre deti.
Pod tlačou jeho Kytica zo slov. piesní (všetky jeho viac-
hlasové skladby zo slov. piesní).

Dopisoval do naších novín (menovite hudebné veci) od
„Orla“ počnúc až po 1900.

R. 1873 vstúpil do manželstva s Klementinou rod. Augustiny.

+ 18. augusta 1909., pochovaný 20. aug. 1909. v Mikuláši.

J. S. JANICA.
K OBRÁZKOM Z HOLIČA.

we olič nachodi sa v západnom Slovensku, na samých hraniciach.
Leží na dôležitej križovatke železníc: Holič—Prešporok, Holič—
Hodonín a Holit—Skalica. So strany východnej, kde pôda prechádza
postupne vo vrchovinu vedú z viacerých strán hradské,“) ktoré majú do-
siaľ veľkú kommunikačnú dôležitosť. Poloha Holiča je veľmi priaznivá
pre obchod a priemyseľ, ktorý následkom toho je i živý. V súsedstve
ležiaca Skalica, ktorej této podmienky ohybujú, (ľud hovorí, že leží
pánu Boku za ckrbátom) je snáď bohatšia na dejiny, avšak v obchod-
nom živote sa s nim merať nemôže. Holič patrí do okresu skalického
a trebárs je Skalica okresným mestom, predsa okresný politický úrad
slúžňovský““) je v Holiči, poneváč sa v ňom sústredňuje všetek ruch
okresu.

Holič hral už v dávnych dobách dôležitú historickú rolu. Pod Ho-
ličom bojoval Matúš Trenčiansky s Janom Lucemburským, kťerý v ten
čas obýval hodoninský hrad. Tiež Pankrác za časov Zápolových robil
z Haliča výpady do Moravi proti Iskrovi. Holič bol viac razy vypálený.
Pri jednom takom vypálení, keď z neho nič inšie neostalo iba ho-
lisko, pri novom zakladaní dostal meno Holič.

Obyvateľstvo Holiča, čítajíce do 6000 duší, je národnosti slovenské,
dosť uvedomelé a na naše pomery i vzdelané. Chybuje tu však dakoľko
našich energičných a smelých ľudí, ktorý by iste zaostalých poučili,
klátiacich sa v nerozhodnosti upevnili a nadovšetko s uvedomelými
obchodne zuzitkovaly priaznivých pomerov národohospodárskych.

+) Silnice.

++) Hejtmanstvi. Teraz presiduje v Holici slúžny Sabó, ktorému kvaplo toto
miesto za rekord pri známej vrbovskej voľbe, ktorej bol presesom.

Holič: Zámek.

Holič: Námestí.

Revue Naše Slovensko 489

Veľka väčšina zamestnáva sa rofnictvom. Sú dosť zámožní, pôdu
obrábajú pokrokove a dobytek chovajú racionelne. Používajú nových
hospodárskych strojov a prichádzajúcim vymoženostiam sa neuzatvárajú.

Veľkú škodu roľníkom avšak zapríčiňujú po pri Holiči tekúce ramená
Moravy. Každý rok dva ba i tri razy zaplavia veľkú časť poľa, takže
této sú nútení ponechať len na lúky a i tak často kôpky sena plávajú
dolu Moravou. Ak by sa uskutočnila dávno projektovaná regulácia
Moravy, získalo by tím roľnictvo veľa ornej pôdy. Lud však dávno
prestal na to verúť...

Do Holiča chodí do sto čísel „Slovenského Týždenníka“ a o niečo
menej „Ľudových Novín“, ktoré práve od posledných troch čísel sa tam
už i tlačia. Do blízkeho moravského mesta Hodonína posielajú mnoho
svojich synkov do škôl, a síce do mešťanky a do českej reálky : do
poslednej väčšinou inicitívou dobrého nášho učiteľa evanjelickej školy.

Remeseľníctvom zamestnáva sa tiež značná čiastka obyvateľstva.
Kedysi, keď ešte čechy maly v Holiči svoje stredisko, boli holičský
remeselníci ďaleko známy. Tak na príklad blanári“) , ktorý šili ľudové
kožuchy. Ešte dosiaľ udržali sa daktoré rodiny blanárske, v ktorých
bolo blanárstvo dedičným. Je ich avšak už veľmi po riedku, poneváč
vždy viac ľudí zameňuje starý kroj za novú odev praktičnejším ku práci.

Chýrečne bol kedysi vyvinutý v Holiči keramický priemysl. Holičské
malované džbánky, taniere, misy sú vzácné a veľmi hľadané. Sú cha-
rakteristické výlučne svojími, červenou farbou maľovanými, ružami a tuli-
pánmi. Pekná kollekcia nachodí sa v skalickom museume. Dnes však už
ťažko naisť niečo z toho, poneváč sberatelia starožitností v pravom
smysle slova vrhli sa na Holič a blízko jeho okolia, aby vykutali čo sa
dá, do posledného čriepku.

Najživšie však prúdi Holičom dnes život kupecký. Na jeho, do vrchu
stúpajúcom námestí je obchod dom vedľa domu, — no žiaľbohu z vetšej
čiastky nachodí sa ešte v rukách židovských. Veľká škoda, že niet
v Holiči dosial potravného konsumu. Patril by iste v krátkom čase medzi
najväčšie slovenské potravné konsumy. Otázka sama, svojou aktuelnosťou,
hýbe mysľou čulejších roľníkov a tak je nádej, že sa i skoro uskutoční.
Na okofi Holiča sú založené viaceré slovenské potravné konsumy, z kto-
rých sa ukázala najväčšie potreba založiť spoločné skladisko, k vôli
užšiemu združeniu všetkých konsumov a účelnéjšiemu čelenivu židov-
skému obchodu. Skladisko obstarávolo by nákup všetkého tovaru vo
veľkom pre všetky konsumy. Projektované skladisko postavilo by sa
buď v Kútoch, alebo v Holiči. Pravdepodobne však, pre výhodnú polohu
Holiča, bude postavený tu, čím sa kupecký ruch zvýši v prospech nášho
obchodu. |

Povšímnutia hodné je tiež to, že veľmi mnoho ľudu, a sice robot-
níkov a remeselníkov, chodí denne do práce, do spomenutého už Ho-

*) Kožešníci.

490 Revue Naše Slovensko

donina. Mužskí do tehelieň, mlynov a cukrovárov a ženy, ktorých asi
do šesť sto, chodia do tabákovej továrne.

Táto okolnosť, že sa značná massa ľudu prelieva deň čo deň z Ho-
liča do Hodonína má viaceronásobný vliv. Od kultúrnejšieho moravského
ľudu prenáša vzdelanosť, učí sa od neho hľadeť z pravého stanoviska,
na náš vladny režim. Poznáva ako sa žije v slobodnom ovzduší Mo-
ravy a u nás. Len viac takých prôlomov keby bolo!

Že na to naší otčimovia pozerajú vlčím zrakom a kde môžu pre-
kážajú tejto prirodzenej emancipáciu, je samozrejmé. Avšak od zamedze-
nia toho sú ďaleko, poneváč prúd je pri silný a koreň jeho vází v kaž-
dodennom chlebe toho ľudu.

Druhý badateľný vliv má stýkanie sa nášho ľudu s moravským, na
jeho západoslovenský dialekt, už i tak viac príbližný čestine, ako lite-
rárnej stredoslovenčine, a ktorým hovorí ľud od Skalice po Prešporok,
s malými špeciálno-lokálnymi odchylkami.

eské knihy preto rád číta a evanjelici užívajú v kostoloch českých
spevníkov a služby božie tiež odbavujú sa v biblickej češtine. U kato-
líkov na proti tomu, na koľko sa slovenčiny pri obradoch cirkevných
upotrebuje, používajú kňazia stredoslovenčiny, ako i náboženských kníh

písaných literárnou slovenčinou.

Ako doslov možno povedať, že sa kraj tento v každom smere
dvíha a budí nádej na lepšiu budúcnosť.

POLITICKÝ PREHLED.

Milost černovským Slovákúm. Jak
se Z Budapešti oznamuje, bylo žádosti
o milost, kterou Párvy podal kabinet-
ní kanceláči jménem osob súčastniv-
ších se „vzpoury“ v Černové —
vyhovéno. Všem 44 odsouzeným
pro,pobuľťování“ k trestudo
káznice, žaláče nebo vézeni
byla dána milost! — Tak v
biskupu Párvym se hnulo pňece svč-
domí. Trochu pozdč!

Sjezd českoslovanské sociálné de-
mokratické strany dčlnické, konaný
ve dnech 8.—12. zari, zabýval se též
otázkou národnostní, která rozčeťu-
je dnes tak značným zpúsobem po-
litickou hladinu ňíše Rakousko - U-
herské. Obsáhlý referát Dra. B. š m c-
rala jest i po stránce stykú česko-
slovenských velmi dúležitý a obsahuje
mista, která nutí k dúkladnému pfe-

mýšlení a pronesení názorú jak s Če-
ské tak i slovenské strany.

Omezíme se pouze na citování pro
naše stanovisko dúežitých mist, ne-
boť otisknout obsáhlý, dúkladný a
skoro tri hodiny trvajici referát dr.
Šmerala není technicky možno, ale
poukazujeme na referát „Práva Li-
du“ ze dne 8.—10. záľí.

Z počátku promlouvá fečník o ná-
rodnostních pomérech v Rakou:ko-
Uhersku a praví:

„I v téchto nacionálních vášních,
jež takovou pohromou jsou pro klid-
ný politický vývoj, hlásí se k životu
nejen síly, jež Rakousko hrozí po-
chovat, nýbrž i ty, jež jsou s to pú-
sobit k jeho omlazení a zrození k no-
vému životu Rakousko-Uher-
sko musí se ústavné pretvo-
rit z dnešní dualisticko-cen-

Revue Naše Slovensko

tralistické nelidové ústav-
ní formy v demokratickou
federaci svobodných a rov-
noprávnýchnárodíú, to jest nut-
ným nejen vzhledem k hospodáňské a
kulturní síle ovládaných dosud jeho
národností, nýbrž i vzhledem k potňe-
bám naší zahraniční potiiiky. Okamži-
tč nyní sice zdají se vlivy zahraniční
naší politiky púsobit smčrem právé
opačným. Annexe Bosny vrhla nás
úplné do náručí Némecka, spojenectvi
s Némeckem ukládá nám téZké povin-
nosti militaristické, ztéžuje u nás dal-
ší rozvoj politické demokracie, hospo-
dáťského rozkvétu, znemožňuje ze-
jména provádční ústavních oprav, nut-
ných k spravedlivčjší úpravé národ-
nostních pomčrú, posiluje výbojnou
vášnivost némeckého mčšťáctva a tak
zvyšuje zmatek, ve kterém se nachá-
zíme. Ale i tyto účinky jsou jenom
prechodné. Pňijde den, kdy i vládní
kruhy v Rakousko-Uhersku poznají,
že tato pocitika militaristických, vy-
bojnych aspirací není potitikou jejich
zájmú, nýbrž zájmú cizích.“

Rečník promlouvá pak o politice
balkánské a národnostních pomérech
uherských, jež jen spravedlivé vše-
obecné právo hlasovací upraviti múže
a uvádí:

„Má-li v tomto sméru sociální de-
mokracie svúj úkol splnit, jest nutno,
aby sociálnč demokratické strany ná-
rodností všech pňijaly jednotný, pres-
né do konkretních podrobností vy-
pracovaný plán na pňestavbu fíše. —
Tím má býti nový náš národnostní
program, k jehož zpracování má z
tohoto sjezdu vyjít závazný podnét.“

Rozebírá dále, jakým zpúsobem nej-
lépe Ize púsobiti proti dnešnímu naci-
onálnímu rozvášnční, jak jediné stra-
na sociálnč demokratická múže k této
stavbč nacionálního smíru základní
kameny položiti a uvádí dále: ,,Nyni
jest nám shlédnouti staveništé, na
kterém má státi v budoucnosti nová
budova národností, obyvajicich ob-
vod dnešního Rakousko-Uherska. A
tu povazuji za nutno, aby vyvaro»
valo se všem utopiím, omylúm a ne-

491

správným pfedstavam, které. mohou
púsobit vážné škody v politickém 2i-
voté, hned pfedem vysloviť zcela ur-
čité názor, že národnostní otázka,
zejména českého národa, dá
se fešiti za dnešních pomč-
rú jediné vrámci Rakousko-
Uherska. Theoreticky čisté sociali-
stické feSeni ovšem by bylo, aby
Némci z Rakouska spojili se s Némci
v ffSi, Italové s Italií, Ukrajinci s
Kyjevem, aby obnovena byla jednot-
ná Polska. Toto plné provedení prin-
cipu sjednocení každého národa bude
však teprve možným, až zmizí hra-
nice dnešních stata, které déli zájmy
dynastií a síla militarismu. AŽ celá
západní Evropa uskutečnéním socia-
listického cíle proménéna bude v je-
den hospodáňský celek. Jenom v re-
publikánské, socialistické federaci e-
vropských národú vSichni národové
dojdou plného uplatnéni i svých ná-
rodnostních cílú. Pokud tomu ale
tak není, dokud je nám počí:-
tati s mocí kapitalismu, im-
perialismu, militarismu, do
té doby, nechceme-li spolé-
hatinanáhodu déjinnych ka-
tastrof, musíme uznati Ra-
kousko-Uhersko za reelní
základnu pro fešení národ.
nostní otázky našich náro-
dú. Pravím Rakousko-Uher-
sko, neboť vččné dnes za kapita-
listickych radi a potčeb nic není
méné odúvodné no než dneš-
ní dualistické rozdéleni o-
bou polovici fise. Hospodáčsky
se obč polovice doplňují a jako vel-
ký hospodáčský celek budou tím nut-
néjsi, čím více bude v nich prú-
mysl na postupu. Národnostné spolu
souvisí. Včtšina národností má své
pčíslušníky zde i za Litavou. Prosty
pohled na cifry to ukáže. V Rakousku
žije dle sčítání lidu z r. 1900 Ném-
ci 9,170.939, Čechú 5,955.397, Polákú
4,259.152, Rusínú 3,375.576. Slovincú
1,192.780, Srbochorvatú 711.380, Italú
729.102. V Uhrách (pri čemž dlužno
pamatovati, že úňední statistika ja-
ko v Rakousku Némcúm, tam nadr-

492

žuje Maďarúm, takže na pr. Slovákú
žije za Litavou mnohem více, než se
oficielné uvádí) Maďarú 8,742.301
45.4 proc.), Nšmcú 2,135.181, českých
Slovákú 2,019.641, Rumunú 2,799.475,
Rusínú 429.447, Chorvatú 1,628.104,
Srbú 1,048.649. Právé národnosti na
na národnostním sporu v Rakousku
nejvíce účastnéné, Češi a Némci, mají
pod asijským potlačováním Maďarú
v Uhrách nejvíce, každý pres 2 mili-
ony svych pňíslušníkú. Jaký čin ná-
rodní by provedli, kdyby dovedli se
smirit a místo rvaní se o každého,
jednotlivce, zde kdyby společné pod-
porovali takové tendence, které k
témto včtvím českého i nemeckého
kmene vedly by je blíže. A cestou
k tomu možnou je soustavná podpo-
ra demokracie u nás, která nutné
méla by za následek i podporu de-
mokracie v Uhrách a pád tamnéjší
maďarské samovlády. Dnes nebylo by
ovšem prozatím oportunním, poža-
davek po spojení národností z Uher
s národnostmi v Rakousku pňímo
programové formulovat. Jím dali by-
chom si“nou zbraň do rukou maďar-
ských nási“níkú a to nemúžeme uči-
nit bez dohody s uherskými soudru-
hy a uherskými národnostmi, to o-
statné není akutní, dokud v Uhrách
není zavedeno a vžito rovné právo
hlasovací. Tolik už ale dnes z toho
vyplývá, že nesmí zejména český ná-
rodnostní program býti v rozporu
s touto tendenci, tak jako v rozpo-
ru s ní je program státoprávní.“

Dale hovofi dr. Šmeral o státo-
právním postavení českého národa a
ctanovisku sociální demokracie, kte-
ré poslanci cocialné demokratičtí pčed
12 léty na friSské radé precisovali,
jak vzplanul boj proti nim — ale
že dnes jest již veliký počet intel-
ligentú a jiných tfid národa, ktečí
zaujímají skoro totéž stanovisko, a
volá:

„My musíme zamítat státoprávní
program z dúvodu národnostní spra-
vedlnosti, ponévadz on jest porušením
zásad národnostní spravedlnosti vú-
či Némcúm...“

Revue Naše Slovensko

„Reaktivovaný stát ze zemí sudet-
ských nebyl by státem českým, nýbrž
česko-némeckým, v némz by žila celá
tčetina obyvatelstva národnosti né-
mecké, jez by na vždy byla dvéma
tretinami českými majorisována v
parlamenté i ve vládč. Je zcela pii-
rozeným, že my Čechové naléháme
dnes na zmčnu centralistické ústavní
formy Rakouska, v némz jsme majo-
risováni. Ale právé proto, kdo múže
se divit a zazlivat sudetským Ném-
cúm, když krajním odporem vzpí-
rají se proti utvofeni nového stát-
ního útvaru, ve kterém by jim pňi-
padalo totéž postavení, v jakém ny-
ní my v Rakousku isme tisnéni? Ne-
mčt pochopení pro to, znamenalo by
dávat Ššankci nespravedlivým pomč-
rúm, ve kterých sami dnes žijeme a
už z toho ethického dúvodu právé
pro nás státoprávní program je ne-
udržitelným.“

... „Než i kdyby byl státoprávní
program splnitelným, i kdyby pčinesl
lidu velmi dúležité prospéchy, nutno
ješté uvažovati o otázce další: zda
bylo by možno reaktivovaný český
stát trvale udržeti? Stát mladý, ne-
upevnčný, v némz celá tňetina né-
meckého, hospodáčsky silného, inte-
lektuelné vyspelého obyvatelstva o-
vládána by byla myšlenkou nesmitfi-
telného odboje, každé chvíle odho-
dlána nejen k parlamentární obstruk-
ci, nýbrž k mnohem prudším ještč
projevúm vzpoury. A tato menšina
mohla by počítat na Némce v o-
statním Rakousku, mohla by spolé-
hat na veľkou, šedesáiimilionovou Ťí-
ši némeckou ...

...yAle i kdyby toho všeho
nebylo! — Státoprávní pro-
gram není však program če-
ský, pončvadž opouští Če-
chy mimo sudetské zemé, po-
névadz jim zejména zčťíká se
český národ sam pňirozené-
honároku na spojení se dvé-
ma miliony české vetve u-
herských Slovákú, není pro-
gram slovanský, pončvadž není ve
shodš a souhlasu s politikou ostat-

Revue Naše Slovensko

ních Slovanú rakouskych, není pro-
gram pokrokový, pončvadž z ného
čerpá velkou část své síly polska a
nčmecko-k!erikální reakce.“

Dále promlouvá o státoprávní po-
litice za posledních 40 let, až pňi-
chází k dnešní stňízlivé, rozumové
politice dra. Kramáťe. . „Jako v
začarovaném kruhu nachází se česká
státoprávní potitika. Veľkou energii
vyplýtvá, ohromné dráhy projde, aby
na konec zase octla se na tomtéž
misté. Coz nevezme si národ žádné-
ho poučení z déjin? Má se zase
po treti opakovat nešťastný ten ko-
lobéh, aby, zpúsobiv zklamání jako
obč éry diivéjsi počal po čtvrté?
Že národ nebylo možno vyvést z
b‘oudéni po stároprávní poušti, toho
pčíčinou by:a neupnčímnost a nesta-
tečnost môšťáckých stran.“ ...,,Po
cesté státoprávní tedy nám sociálním
demokratúm není možno kráčet, nám
hledati jest cesty nové, primérené po-
treb4m moderního národa a dnešním
tendencím společenského vývoje. A
tímto novým cílem, k némuz by mé-
la národnostní politika soustiedit své
síly, jest po mém názoru provedení
úplné národnostní autonomie pro kaž-
dou z národností v Rakousku na
podkladč principu personality v ohle-
du národnostné kulturním a provede-
ní demokratizace, autonomisace a de-
centralisace státní správy a státních
radi ve všech ohledech ostatních.“

Rečník líčí na to podrobné, jak
mohou být tyto zásady vtéleny ve
státní ústavu a shrnuje tuto část
svých vývodú v pokus návrhu, o
némz praví, že jako pokus soukromý
nepovažuje jej sice za zraly k tomu,
aby byl pčedmétem jednání sjezdo-
vého, jejž ale považuje za vhodný
podklad jak diskuse v české strané,
tak vyjednávání se stranami národ-
ností ostatních.. |

Po vysvčtlení jednotlivých téchto
požadavkú dr. Šmeral pokračuje: ,,Ne-
ní bezdáúvodnéjším tvrzením, než že
program národnostní autonomie ne-
kryje se s národnostními českými
zájmy. Národnostní autonomie zna-

493

mená naprosté ústavní pretvoreni
Rakouska, úplnou rovnoprávnost, sa-
mostatnost a suverenitu českého ná-
roda v národních a kulturních zá-
ležitostech. Demokratisace, decentrali-
sace a autonomisace správy státní
znamená zase dobytí moci pro český
národ ve všech ostatních oborech
státního života. Ale od programu
státoprávního liší se program navr-
hovaný tim, že jednak bére zretel
na dnešní tendence vývoje a potreby
dnešního hospodarského života, hlav-
né, že nechce reaktivovat státní sa-
mostatnost sudetských zemí, bez o-
hledu na národnost obyvatelstva by-
dliciho, v mezích starých territori-
álních hranic, nýbrž nebéňe zfre-
tel na hranice zdédéné z mi-
nulosti, chce bez ohledu na
dosavadní hranice jednotli-
vých t. zv. korunních zemí
aspoň pro obor národné kulturních
záležitostí mapu Rakouska
pretvorit tak, aby samostat-
né obvody co možno kryly
se se skutečnou oblastí jed-
notlivých národú, chce z Ra-
kouska vytvofit spolkový stát národ-
nostní, čili spolek samostatných ná-
rodností. Současné ve všech ostat-
ních oborech usiluje tento program
o federalisaci státu ve všech ostat-
ních oborech púsobnosti.“

Ku konci volá dr. Smeral: ,,Moz-
ná, ze ješté jednou budeme musit
projít ohném vlasteneckých kleteb.
Jako po protistátoprávním prohláše-
ní roku 1897 byli. jsme vlastizrádci,
tak pňi propagaci národnostní auto-
nomie budeme vykľičení za „trhany
české zemč““ za „žoldnéče nacionál-
ních Némcú“ atd. Nesmime se ‘bat
sebe prudšího konfliktu s oficielním
vlastenectvím, nesmíme ustoupiti pčed
žádným útokem. Naopak, musíme
podstoupit spor, abychom v ném mé-
li príležitost dokázat českému lidu,
že nepovažujeme sice za nedotknu-
telné libovolné prehrady historických
zemských hranic, že chceme roztrh-
nout českou zem, ale jediné za tím
účelem, abychom sjednotili celý če-

494

ský národ, abychom na pietvofenych
ústavních základech Rakouska zbudo-
vali mu nový palác, v némz po
všechny pfisti doby nerušené mohl
by zit v klidu, svobodé, Stésti a
blahobytu. A kdybychom v touze
smčli zalétat dál, než kam umožňu-
jí nám prozatím cestu skutečné po-
mčry dneška, pak jako svúj národní
ideál vztýčili bychom si ten cíl kdy
všeobecné rovné právo hla-
sovací vykoná i za Litavou
svúj obrozujíci úkol, kdy o-
svobození národové obou
stá tú se dohodnou a sejdou,
kdy národnostníautonomie,
jak my ji žádáme a která je nččím
úpiné jiným, než co tímto slovem
zakrývají nčmecké strany mčšťácké,
v bratrském objetí a vú-
stavní jednoté spojí nás s
dvéma miliony uherských
Slovákú a ve stfedu Evropy
na místo dnešního dualismu
vytvofí velkou spolkovou
národnostní Ťíši, jež všem
národúm záručovat bude sa-
mostatnost, rovné právo a
mir, všemu lidu spravedl-
nost a svobodu.“

Vývody dra. Šmerala byly často
bouťivým potleskem pferuSovany,
který obzvlášté se stupňoval pňi mi-
stech, kde akcentoval splynutí slo-
venské vétve naší v jeden kultur-
ní celek.

V resoluci pak ukládá sjezd vý-
konnému výboru a zastupiteľstvu
strany, aby zahájili ihned jednání se
stranami druhých národností v Ra-
kousku, by byl revidován národnost-
ní program strany a aby propraco-
ván byl do takové konkretnosti a
podrobnosti, aby se stal pro bu-
doucnost základem nejen jednotného
nazírání na národnostní záležitosti,
ale i jednotné politické praxe všech
sociálné demokratických stran v Ra-
kousku.

Bylo by velmi žádoucno, aby í se
slovenské strany projeveny byly ná-
zory o tomto problemu, jak učiniti
hodlají i české listy. Ale mnoho lát-

Revue Naše Slovensko

ky k pťemýšlení myšlénky dra. Sme-
rala jisté dávají. — —

RÚZNÉ ZPRÁVY.

Volba evang. faráľe ve Slatinč. —
U nás na Slovensku všecko má svúj
význam, ale volba fardfe je zvlášté
dúležitým faktem. V jednotlivých se-
niorátech“), kde je už po vétSiné
knéZstvo zmaďarisováno, náčelníci se-
niorátu t. zv. seniofi, osvojili si všech-
nu moc, takže církev nemúže si fa-
ráfe dle své vile voliti, pončvadž
senioči svobodnou kandidaturu nedo-
volí, vzdor tomu, že církev má právo
autonomní. Tím chce se znemožnit,
by vlastenecky smýšlející knéz ne-
mohl býti zvolen do slovenské obce
a tam blahodárnč pdsobiti.

Ký div a zázrak, stal se v tom
ohledu v obci Velké Slatiné!

Obec slatinská chtéla si po smrti
svého výtečného fardfe voliti nástupce
jeho. Senior však s podžupanem a
hlavním služným vedli kandidátní
konvent. Jelikož se kandidát obce
slatinanské seniorovi a jeho vérnym
nezamlouval, rozpustil tento jednodu-
še celý konvent. Slatiňáci však ne-
dali se zastrašiti a vyslali deputaci
k biskupovi Scholzovi do Budapešti.
Tento, jsa již zajisté Kovaľovičem
o všem zpravený, pňijal deputaci vel-
mi vlídné a slíbil jejich žádost spl-
nití. Opravdu naffdil seniorovi, by
kandidátní konvent opét svolal a žá:
dosti obce vyhovél. Senior i s in-
spektorem, podžupanem Repášym —
pčinucení byli konvent znovu svolati,
na kterém pak zvolen byl dne 29.
června 1909 Michal Bazlik, vérny a
nadčjný syn národa svého. Zvolen byl
225 hlasy proti 91 hlasúm, které pči-
padly Maďarovi. — Každý myslel,
že je véc ukončena, a Slatina má

*) Seniorát tvofi církev z osad,
obyčejné v jedné stolici (Župč) se na-
cházejících. Tak ku pi. Zvoleňský
seniorát obsahuje všecky evang. cír-
kve téže stolice.

Revue Naše Slovensko 495

už svého knéze, avšak chyba lávky!
Hlavní slúžný s učitelem a ješté né-
kolika dobrodinci lidu slovenského
napadli volbu a podali protest proti
ní, tvrdice, Ze voleno bylo pry vét-
šinou pod nátlakem(!). Nemyslete si
však, že i na Slovensku je hlavní
slúžný spravedlivým obrancem svo-
bodné volby.! I to to! Chtél jen zú-
myslnč volbu Slováka pfekazit. To
se mu bohužel podafilo a Velká Sla-
tina je teď bez knéze. Musí čekati
až na pfesrok a ani pak snad se
jim nepodafi získati svého knéze, ja-
ko v Némecké Lubči, kde už po 4
roky jsou bez faráfe, nebof tak si
to pčeje náš pan hlavní slúžný a
s ním spojený šovinismus. Potéšitel-
ným zjevem je, že ve Zvoleňském
senioraété piece dvč obce mají za
své duchovní správce dobré Slováky,
a to obec Krupina a Žibčitov.

Ministr kultu Apponyi zakázal po-
užívání následujících. učebných knih
pro slovácké lidové školy: „Ni-
transký Školník“ a Bežovu II. čítán-
ku (111. čítánka není dosud nikde
k dostání, pončvadž nedostalo se k
vydání povolení ministerstva). — Zá-
kaz odúvodňuje se tím, že knihy ty
jsou vlastenecké. Pfipomínáme však,
že Il. čítanky používáno bylo už po
10 let na veškerých evang. školách
slovenských. Žádný z ministrú, kdyby
ji zkoumal sebe jemnéjším zvčtšova-
cím sklem, nenajde v ní nikde proti-
maďarskou tendenci. Ale cíl p. mini-
stra je jasný. „Vyobcovat slo-
venskou knihu ze škol vú-
bec“. Jaké kroky učiní proti tomuto
atentátu církev (učiní-li néco vúbec),
o tom pčíšté. — Tentýž ministr ulo-
žil biskupovi Scholzovi, aby vyslovil
první, druho i tčetí stupňové poká-
rání všem slovensko-maďarským ško-
lám v stolici Czanadské, že nevyka-
zují uspokojivý výsledek ve vyučo-
vání feči maďarské, jaký vyžaduje
dčíve pľipomenutý zákon. Tak toto
pčísné zakročení ministerstva stojí na
zjevné protivé s tím načízením, a že
disciplinárnč tresce se již to, co má
býti trestuhodným až za dva roky!

Však učitelúm rumunským nedéje se
lépe! Proti mnohým zavedl discipli-
nární vyšetčování proto, že pľi vyu-
čování feči maďarské použili též Ťeči
matefské a že jeden učitel dal do-
konce maďarskému žákovi úlohu ru-
munskou, což prý se zákonu protiví,
neboť maďarské déti mají býti uchrá-
nény pred učením se jazyku jinému!

„Slovenská Museálná společnost“,
jakož i ženský spolek „Živena“ ko-
naly v tyto dny výroční valnou hro-
madu. Slavnosti s ní spojené zapo-
čaly 3. srpna. Hostí sjelo se velmi
mnoho, zejména z Čech a Moravy.
Ze zprávy vysvítá, že museu dostalo
se minulého roku 2525 darú od 192
osob, a sice: pro etnografii 240, pro
numismatiku 860, pro oddéleni pfi-
rodopisné 24, pro bibliotéku 851, pro
archiv 540. Zakoupeno bylo 132 pňed-
mčtú za 384 K. Zajímavým bodem
bylo pfedéit4ni práce Dra. Jana Kva-
čaly prof. univ. v Jurjeve — ,,O
stycích Daniela Jablonského s Fr. Rá-
kóczym II.“ Dále byl odhalen pomník
Andreji Kmefovi, zakladateli ,,Muse-
álné slov. společnosti“ a nejstédiej-
šímu dárci musea. Charakteristický je
nápis na ném: „Vrúcne miloval Božiu
prírodu, nad prírodu stariu i prítom-
nosť slovenského národa a nadovšet-
ko Boha!“

„Živena“ usnesla se znovu zaslat
žádost na ministerstvo kultu o po-
volení ,,Dievéenskej gardinskej ško-
ly““. —.

Za dočasného kustoda musejního
zvolen byl p. Václav Vraný. Nebude
bez zajímavosti s osobou jeho éte-
náče naše blíže seznámit.

Václav Vraný je rodem Čech, od
mládí však zdržoval se v Uhrách.
Studoval slovenské gymnasium ve
Velké Revúci, od roku 1870 byl v
Uhrách stále učitelem, vyjma čtyň-
roční pčestávku, kdy zastával místo
knihvedoucího. Po 34 ročním učite-
lování byl nafizenim ministerským ú-
fadu svého zbaven a sice proto, že
prý neníuherským občanem
a že nezná maďarsky.

496

Duchovní správa ujala se svého u-
čitele a seniorát zaslal prosbu evang.
biskupu Zelenkovi, opatrenou četnými
listinami, z nichž vysvítá, ze veške-
rým požadavkúm plné vyhovuje. Bi-
skup dal tuto záležitost prozkoumat
právnímu zástupci i konsistoriálnímu
soudci Dru. Alexandru Markovi. Ten-
to vynikajici právník vydal pak ná-
sledující zajímavé dobrozdání:

1: „Pončvadž Václav Vrany je od
r. 1870 v Uhrách učitelem, získal stát-
ní občanství na základé zákona z
r. 1879.

2. Pripojené dokumenty svéd¢i, že

jmenovaný je maďarské feči dosta-
tečné mocen.
3. Co se týče námitky, že učil mlá-
dež písním ze zakázaného zpévniku,
Ize namítnout, že sám kr. krajský
soud v Čobrdové právoplatným vý-
rokem dosvédčil, že v onéch pís-
ních není pranic protivlasteneckého,
a že již uloženo bylo jmenovanému
utiteli, aby pisné tyto neučil.

Na základé toho Ize radit toliko
k zastavení zavedeného vySetrovani
s p. Vraným.“

Distriktální konvent ujal se rovnéz
této záležitosti a žádal ministerstvo,
aby povolen byl učiteli Vranému ale-
spon 1 rok vyučování, nutný k pen-
sionování.

Pres všechny tyto pádné dúkazy
došla však odpovéd, jež v jiném
kulturním staté byla by nemožnou.
Ministerstvo kultu pominuvší veškeré
jemu zaslané doklady, zamítlo i ne-
patrnou žádost distriktu s odúvod-
nčním, že p. Vraný byl usnesením
administrativního výboru zcela právo-
platné účadu svého zbaven.

Toto rozhodnutí ministerstva kultu
jest novým skandálním dokladem ne-
udržitelných pomčrú uherských, neboť
jím zbaven byl chleba nikoliv človék
nepatrný, prostičký učitel zapadlé
horské vsi, nýbrž jeden z nejvčtších
našich učencú a zároveň charakter
veskrz ryzí a poctivý. Požíváť Vra-
ný skvélé povésti co horlivý bota-
ník, zejména dúkladný znalec flóry
tatránské. Jak mnozí učenci společ-

Revue Naše Slovensko

čnost jeho rádi vyhledávají, ba i hra-
bé Csáky, bývalý ministr kultu jej
osobné poznal a vysoko cenil. Vá-
clav Vraný to byl, jenž uspočádal
prirodovédecké sbirky gymnasia po-
dolínského a kežmarského, jenž zá-
roveň získal sobč skvčlé povésti
zručného praeparátora ptákú, takže
jeho soukromé sbírky došly velkého
ocenéni. Tyz je i literárné neúnav-
ným pracovníkem na poli védeckém,
prispiva horlivé do českých i jino-
jazyčných pfrirodovédeckych časopisú.
(Psával též do „Sloven. Pohledú“.)
Charakteristická pro jeho védecky
rozhled je i episodka, prihodivsi se
v or. 1878 na gymnasiu kežmarském.
Ústav tento pofidil si pro svúj fysi-
kální kabinet telefon, který za čas
se porouchal. Veškerá snaha pant
profesorú, aby neposlušný pťístroj
privedli opét k činnosti, zústala bez-
výslednou. Nevédouce sobé rady, po-
slali do Malé Lomničky pro Vrané-
ho. A oč marnč pokoušeli se tito
védatori, to zdafilo se po krátké
námaze pfirodovédci Vranému. Prii-
stroj fungoval nadále zcela bezvad-
né. —

Nesmírné plodná je dále jeho čin-
nost učiteľská. Vyniká v tom oboru
skutečné vzácnými vlastnostmi. Jest
to jeho tichá, milá osobnost a pou-
tavý pfrednes, jímž dovede vzbudit
v žáku opravdovou touhu po védé.
On tak znal obírati se duší ditéte,
že toto skutečné s láskou k nému
prilnulo. Bezdééné vzpomínám ci, ja-
ký blahodárný vliv méla výchova je-
ho na mé, jako desetiletého chlap-
ce. A i dnes, po létech, cítím stej-
nou lásku a úctu k nčmu jako teh-
dy, ano ješté včtší, neboť dnes do-
vedu plné pochopit a ocenit jeho na-
mahu, jeho zápal pro vše dobré a
krásné, i velikou obéf, jakou nám
prines!. — Byl jsem svédkem dojem-
ných projevú lásky a úcty, když za-
vítal Vrany do dédiny, kde asi pied
patnácti léty jediný toliko rok vyu-
čoval. Dospélí muži i ženy, bývalé
to jeho žactvo, hrnuli se k nému
s radostí s ním se vítajíce a vzpo-

Holič: Pohled na zámek a valy se strany.

Revue Naše Slovensko

mínajíce sobč na vše, co kdy dobrého
do duší jejich vštépoval.

Vraný je též výborným hudebníkem
a do nedávna fidil jedno z nejvétSich
a nejlepších péveckych sdružení slo-
venských, „Tatranu“ v Lipt. sv. Mi-
kuláši.

Je opravdu zvláštní, že tohoto wy-
nikajiciho €lovéka nedovedli jsme si
my Slováci náležité vážit. Dlouho mu-
sil se potloukati po rúzných školách
s ročním platem 300—400 zlatých,
kromé toho pak byl nucen vyučovati
v rúzných dčdinách némeckych (v Ma-
lé Lomničce a Lechnici na Spiši). Az
teprve k stáru dostal se do Liptova
a Palúdzky, kde v blízkosti Lipt. sv.
Mikuláše doufal plné uplatnit šlechet-
né své snahy. — A v této dobé
právč zasahuje jej kletba všemocného
ministra Apponyi-ho, jejímž účelem je
blahodárnou činnost Vraného udusit.
Hodlá-li ministr kultu tímto nafize-
ním rozmnožiti svoji slávu, véru že
takovéto vaviiny mu žádný z trochu
jen soudných lidí závidčti nebude.

Prijala-li „Museálná společnost“ to-
hoto vynikajiciho muže do svého stňe-
du, vykonala tím pouze svatou po-
vinnost vaci nému samému i vúči há-
rodu Slovenskému.

Získáváť v ném vzácného odborné-
ho pracovníka, který na vývin musea
bude míti jisté vliv blahodárný.

Hlinka. — Koncem srpna vypršela
Hlinkovi doba vazby, po jejímž u-
plynutí se pravidelné včzeň, který ná-
lezité se chová, propouští podmíneč-
né na svobodu. Hlinka použiv tohoto
práva, zažádal za udčlení podminetné
svobody. Ministerstvo spravedinosti
vyžádalo si informace od král. soudu
v Ružomberku a tento prosté dal za
odpovčď, že Hlinka není svobody
hoden. — Avšak obyvatelé ružom-
berští zaslali ihned na to žádost k
Jeho Veličenstvu, opatfenou 3000 pod-
pisy, aby Hlinkovi byl zbytek trestu
prominut. Prosbu odevzdal poslanec
Hodža ,,v pevném očekávání, že ji
ministr Gúnther bezodkladné a urči-
té pčedloží tam, kam jest adresována,

491

do kabinetní kance"áče Jeho Veličen-
stva.“

Nebude bez zajímavosti seznámiti
naše čtenáče pri této pfilezitosti s
článkem psaným v revue „Felvidéki
Oer“ (Hornovidecky Strážce), jehož
název jest ,„Junák černovský“ a který
včnován je Hlinkovi. Rúznými tlachy
a pňekrouceninami v ném obsažený-
mi nebudeme se zde arciť zbytečné
zabývat, jen na onen hnév a nadutost
chceme upozornit, jaká čiší z ného
proti Rímu, že opovážil se Hlinku
osvobodit.

»— Z Hlinky stal se tedy pansláv-
ský mučenník. Když zapadla za ním
vrata segedínského státního vézeni,
méli jsme za to, že aspoň za dvé
léta kronika o ném zmlkne, leč zmý-
lili jsme se, neboť nadarmo byl mu
soudem dán košík na ústa. Hlinka
mezi tím, co v jedné cele segedin-
ského včzení jedl suchý chléb mu-
čenníka, v tiché své samoté nelámal
si pranic hlavu pokáním, nemyslil na
pravou cestu obrácení, (to ani ve snu
mu nepňišlo, ač to je právé účelem
vézeni), nýbrž dumal o hrozných
svčtských nepravostech a o své bu-
doucnosti, která jej velmi znepokojo-
vala. Z počátku mčl k tomu pňíčinu,
neboť budoucnost nejevila se mu ni-
kterak v rúžové barvé.

Zbavili jej fary, takže nevédél co
počíti, až trest svúj odsedí. Srdce
ho nejvíce táhlo do fary zpčt. Proto
nižádným zpúsobem nechtél se spoko-
jiti s tímto rozhodnutím, ač právé
jiný na jeho misté nikdy by se ne-
vrátil do mésta, jemuž hanbu a bídu
zpúsobil, kterou nikdy nebude možno
vyhladit. Živou mocí snažil se zpét
získati svoji duchovní moc, aby pod
knčžským rouchem moh! dále rozné-
covat nenávist k Maďarúm v srdcích
Slovákú. Žádal tedy papeže, aby mu
byl v této véci pomocen.

A maďarská vefejnost pev-
né véfila, že je to nemožno-
stí, že nelze na to ani my-
slit, že by se minéni svaté
stolice nesrovnávalo s jed-

498

nohlasým výrokem maďar-
ského národa, právé tak, ja-
ko že je nemožno, aby Hlin-
ka bylopétné dosazen na rú-
žomberskou faru, neboť ani
tam, ani v jiné krajiné tam-
nínemá mista, ježtokrajten
podkopával a svým otrav-
ným dechem pokojný národ
slovenský nakazil.

A pec se to stalo! Pravé opak
toho, než jak každý doufal. Papežská
kongregace udčlila mravní zadostuči-
nční knézi, který pro vlastizrádu a
jiné pčestupky byl suspendován a od-
souzen. Osvobodila hňíšníka od za-
slouženého trestu, a pončvadž ho he-
mohla vysvobodit ze žaláňe, zrušila
aspoň jeho suspendování. Vatikán Či-
nem tímto vyhlásil tohoto vlasti-
zrádce za mučenníka, ano, sám se
postavil za protektora panslavismu.

Takto se odménil Rím za tisíci-
letou včrnost Magyárorságu, to je
úrok z bezpočetných milionú maďar-
ského Petrského halife, proto pňi-
nesl katolický Magyárorság nesčet-
ných občtí za papežstvo, aby jeho
vlastizrádci byli vyhlášeni
za mučenníky.

A my za to mlčíme, beze slova
trpíme toto mísení se do našich zá-
ležitostí, ano ješté hossana voláme
od Karpat po Adrii: „Ecce Regnum
Marianum!“ A Hlinka, „junák čer-
novský“ až odsedí svúj trest, prijde
znovu mezi své Slováky a bude po-
kračovat ve svém slavném díle tam,
kde prestal. Vše pújde zase v staré
koleji. Podnécování, zavádční bude
se dit ješté intensivnéji a národnost-
ní kňiklouní zlostné pohaní a vandal-
sky ničiti budou vše — co maďarské.
A my konečné nebudeme moci fici
ani, že „páni jsme ve své vlastní
domoviné!“

Poznámek k tomuto výronu maďar-
ského ducha zajisté netčeba.

Dolnozemští Némci se probouzejí.
Do nedávna byli dolnozemští Némci
(Švábi) nejspolehlivéjsim elementem
každé vládní strany. Každá vládní
strana byla jim dobrá, ať již náležela

Revue Naše Slovensko

k liberálúm, Košutovcúm, nebo lidov-
cúm. Šli vždy hromadné hlasovat pro
každého, kdož jim nejvíce nasliboval
a zaplatil. Byli živlem nejzmaďariso-
vanéjším a nejšovinističtéjším. A prec
Apponyiho školský zákon a k tomu
nékolik opravdových národovcú né-
meckých dovedlo rozhoupati tento
dosud klidný živel, dovedlo zasíti ne-
spokojenost, jejíž ovoce zpúsobí pá-
núm Maďarúm ješté mnoho hlavy bo-
lení. Zejména v Banáté a v Báčce
roste nepokoj mezi Némci den ode
dne. Tak v Apatiné (10.000 ném. o-
byvatel) vypukl vážný nepokoj, že ze
škol, které obec velikým nákladem
vydržuje, vycházejí hotoví analfabeti.
Ze by dovedli nemecky psáti, o tom
není ani Ťeči, ano i počítati zapo-
menou. V Temešváru, kde zakázali né-
mecké divadlo, chodí tamní Némci
toliko do areny, kdež némecky se
hraje, následkem toho však maďar-
ské divadlo je prázdné.

Príslušníci evang. církve némecké
ostče protestují proti vytiskování né-
meckého jazyka ze škol, takže ma-
ďarští knčží a učitelé nevédi si s
lidem rady.

Malá následujíci ukázka je pro ny-
néjsi poméry charakteristická. — Bul-
keští Némci pfedlozili prosbu senio-
rátnímu konventu v Nov. Sadé, aby
seniorát hledél uvésti némeckou feč,
na zakladé jich pňirozených práv
zpét do nšmeckých církevních škol.
Senior však se zlostné na né oboiil
a vyhrožuje jim, nazval je panger-
mány. Do nedávna takovýto vlaste-
necký nápad býval by jak obyčejné
odménén hlučným éljenováním, tento-
krát však po feti seniorové "zavládlo
hrobové ticho. Tricet pritomnych kné-
ží a as patnáct dozorcú neopovážilo
se souhlasit se seniorem, vzdor to-
mu, že jsou všichni houževnatí Sovi-
nisti a maďarisátoňi. Bojíť se již li-
du, neboť poznávají, že jejich osadnia
pňicházejí k védomi.

A jesté jedna zajímavá maličkost.
Srbští novosadští studenti založili be-
sedu v slovinsko-srbské obci Kulpiné.
Byli tam četnčé shromáždčni Slovinci

Revue Naše Slovensko

a Srbové, když pojednou zavítala tam
deputace nemecká z blízké obce Bul-
kes. ,,PriSli jsme,“ pravili, „vzdor to-
mu, že jste nás nepozvali, abychom
dokázali naši solidaritu se Slovinci
a Srby, neboť jsme pfesvédéeni, že
jen společnými silami múžeme sobé
dobýt svá práva.

„V Spišské stolici nšmecký element
hyne!“ Takovyto bolný vykfik ozývá
se ve všech maďarských novinách.
Treba zachránit tento vlastenecký ži-
vel pred záplavou Slovákú, neboť Slo-
váci se všude tlačí, takže již i ve
méstech mají vétSinu. — Pohleďmež,
jak spišský némecky živel zachránili!
— Svolali do Nové Vsi (lgló) kon-
gress, na který zavítalo mnoho hostí.
Bylo tam osvétleni, banderium, byl
tam i ministr spravedlnosti Gúnther.
Rečnili, bavili se, pro 600 osob uspo-
radali banket a — rozešli se.

„Než co je toho pňíčinou, že pojed-
nou taková lamentace povstala a
agitace na záchranu spišských Ném-
ch pred vlasti nebezpečnými Slová-
ky? Popatčme jen na statistiku:
Obyvatelstva v Spišské stolici bylo:

Roku 1869: 175.061, z nichž Némcú 61.261

„ 1880: 172.881 » » 55.422
» 1880: 163.291 " » 44.958
» 1900: 170.535 » » 42.885.

De toho ztratili Némci za 30 rokú
19.000 duší. „Magyar Hirlap“ (plátek
Andrassyho), jenž uvádí tuto statisti-
ku, pokračuje takto:

„Kdyby v tomto čase bylo Ma-
ďarstvo sesílilo, lépe fečeno tímto
obyvatelstvem se rozmnožilo, bylo by
nám to k potéSe a radosti. Ale tak-
to! Ač právé maďarisace se potési-
telné rozmáhá a zejména némecky
element poskytuje k tomu nejlepší
materiál, pfece rozmnožili se Madafi
v této krajiné za posledních 30 rokú
jen o 9.000 duší. Leč od roku 1900
se počet Nčémcú ve Spiši značné u-
menšil, takže dnes možno zachránit
pouze na 27.655 duší.“

Po té rozebírá podrobné statistiku
obyvatelstva. — Dnes již jen v jed-
nom okrese (Uôlnic) mají Némci včt-

499

šinu. Nejvíce zanikají v doliné Her-
nád, kde není dnes již jediného mé-
sta a obce, kdež by Slováci nebyli
ve vétSiné, pravé tak i v Nové Vsi,
Wallendorfu, Kromnachách. V Gôlnici
vzrostli Slováci na 30 proc. menšinu,
v Nové Vsi (9.301 obyv. i s voj-
skem) je Nčémcú jen 25 proc. V Le-
voči, v Podolíné, v Hniezdach jsou
Slováci ve vétSiné. V Kežmarku a
jeho okolí jsou též v silné men-
šinč. Spišská stolice má 221 obcí,
z nichž čisté némeckych je pouze
20, jejichž obyvatelstvo čítá 18.185
duší. Obcí, kde jsou Némci ve vét-
šiné je 18, takže dohromady jen v
38 obcích je nčmecký živel ve včt-
šiné.

Jak se ale mohlo stati, že tak ,,kul-
turní element“, jako jsou Némci, mi-
zí jako jarní sníh? Inu, správné vy-
svčtlení podává nám Magyar Hirlap
sám, že — Némci jsou nejlepší ma-
teriál k maďarisaci. Jsouť znamenité
podajní. Jejich inteligence odcizuje se
úplné prostému lidu a stává se houf-
né renegáty. K tomu ješté má ma-
ďarisace ten demoralisujíci vliv, že
tací renegáti navyknou sobé lehce
zit ve velľikém pčepychu, čímž odcizí
se svému národu dokonale. Némci ne-
pčidržují se svých zvykú, femesel,
obchodu, nýbrž stavše se rúznými
účedníky, hynou úplné v moru ma- |
ďarském. — A Slovač, ta tupená,
ožebračená Slovač vyslala syny své
do Ameriky, odkudž posílají domú
ročné miliony, aby zakoupily od bank
domy a majetky zkrachovaných Ném-
cú, pňeplácejíce je. A za to je slo-
venský lid tupen a boj proti nému
vyhlášen. Prohlásili jej za státu ne-
bezpečný, kdežto v pravdé Slo-
vák je nejhouževnatéjším
ze všech národú Uher a on
jediné je s to domovinu svo- .
ji i vlast uchránit. Slováci ne-
zasluhují nikterak zavržení a moder-
ních kňižáckých tažení proti sobé, ný-
brž úctu a uznalost. Vrafte nám jen
naše slovenské školy a uvidíte, který
je kulturnéjsi národ, zda Slováci či
uherští zdegenerovaní Némci.

29%

500

Deutschungarischer — Volksfreund“)
píše pod názvem „Spišský den“ ná-
sledujici článek: ,,Ze všech 67 stolic
Uherska jediná jen Spiš uspoňádala
svúj „Stoličný den“ a to v mésici
srpnu v Nové Vsi, pri kteréžto pri-
ležitosti sešli se ze všech končin
Uher, ano z celého svčta synové a
dcery této stolice. Pfi tom nevyniká
nikterak Spišská stolice nad ostatní
ani co do počtu obyvatelstva, ani to
bohatství se týče, nebo významu po-
litického. Nuže, proč vlastné byl ten
„spišský den“ uspočádán ? Proto, po-
névadz Spiš je pňec jen cosi jiného
než ostatní stolice maďarské, neboť
obývána je Sasy a spišští Sasové ma-
jí slavnou minulost. Malá jest jejich
stolice, malý počet obyvatelstva, ale
némecké úsilovnost, nčmecká zruč-
nost, nčémecká vytrvalost, némecky
prúmysl, nemecká spofivost, némeck4
kultura, nčmecká škola a kostel, né-
mecká feč a smýšlení vládly tu po
staletí a nejen Spíši, nýbrž celým
Uhrám vzácnou kulturní službu pro-
kázaly. Uhersko je povinno Spiši
velkým díkem. Nejlepším pak vdékem
bude, jestliže se Spiš i nadále udrží,
coz védéli dávní králové uherští vel-
mi dobťe. Jiz sv. Štépán pravil, že
jednojazyčná krajina je slabá a jeho
nástupci, ktečfí nemecké hosty povo-
lali do naší vlasti, jim i ochranu a
práva dali, jich pred maďarskou
šlechtou bránili, zachovávajíce jim
nemeckou fet a mravy. Dokud Spiš
zústala némeckou, vzkvétala, ano by-
la s to i bourlivé doby pčežíti. Ji-
nak však stalo se ve století deva-
tenáctém. Zrušili (1875) stará práva,
vsunuli spišská mésta v jednu stoli-
ci, pozvolna vytiskli némeckou feé
ze škol, z verejného Života, ba sko-
ro i z chrámu. Zakáží nemecké vč-
domí, udusí nemeckou vzdélanost, a

*) Piekládám celý článek na ukáz-
ku, jaký smér čisté národnostní má
tento dolnozemský časopis a i Z to-
ho ohledu, že i páni Némci pficházejí
ku poznání toho, co jim nejvíce
škodí.

Revue Naše Slovensko

po té se rmoutí a diví, že Spiš u-
padá, zňí s ustrnutím, že se posloven-
šťuje, ano že za krátký čas bude
cele slovenská. Chtí maďarisovat,
čímž škodí némectvi, chtí je seslabit,
vytisknout do pozadí, z toho však
nekyne nižádný prospéch Maďarúm,
nýbrž Slovákúm. V Nové Vsi zajisté
hovoňili o nebezpečí slovenském, bylo
by však již na čase i skutkem néco
dokázat. — Je toliko jeden zpú-
sob záchrany Spiše: Tňeba ustati
v maďarisaci, a védomé, dle plánu
némectvi posilovati — ku dobru
celého Uherska, neboť jen tak múže
sobč udržet tento kapitál, jehož ú-
roky jsou mu tak potfebné.

Mezinárodní sjezd lékaľú zasedal
v téchto dnech v Budapešti. Již pied
časem prohlásili lékafi z Rumunska
večejným listem, že kongressu se he-
zúčastní z té pňíčiny, že nechtí dlíti
co hosté ve staté, který pronásleduje
jejich bratry pro národnostní smý-
šlení. Dr. Hugo Preisz, univ. pro-
fessor budapešťský hledčl jejich ú-
mysi rúznými články v novinách i
cirkul4fi zvrátit. Na to odpovídá je-
mu Dr. Viktor Babes, bukurešťský
univ. prof. otevčeným listem, uveťej-
nénym v „Pester Lloydu“. Mezi ji-
ným pfedklad4 mu tyto otázky:

„Je-li pravda, že v Uhrách žije 6
milionú Maďarúv a 3 a púl milionú
Rumunúv, z nichž tito jen výmineč-
né mohou používati svých lidských
práv jako svobodní státní občané, a
že pro né svoboda tisku neexistuje ?

Je-li pravda, že za posledních deset
rokú snahy rumunské ano i maďar-
ské inteligence psáti a mysliti ve
smyslu zákona bylo stíháno v celku
182 roky téžkého žaláče, a více jak
300.000 K pokuty?

Jest pravda, že hranice Uher jsou
uzavreny vúči rumunské veňejnosti
a literature, kdežto maďarská žurna-
listika má cesty do Rumunska otevňe-
ny? —

Jest pravda, že 3 a púl milionú
Rumunúv smí vyslati do parlamentu
toliko 15 poslancú, kdežto 6 mil.

‘Revue Naše Slovensko

Maďarú je tu zastoupeno 300 po-
slanci ?

Je pravda, že z administrativních
i jiných státních účadú jsou Rumuni
cele vyloučeni? (Výjimku tvoňí né-
kolik jednotlivcú, které pňi každé
prilezitosti ukazují co živý doklad
velkodušnosti maďarské vlády).

Je dále pravda, že jsou vypovídáni
rumunští knézi, ktefi nechtí madar-
sky vyučovati rumunské žáky nábo-
ženství?

Jest konečné pravda, že v tom ča-
se, kdy rumunští lékafi pozváni byli
na sjezd budapešťský, zakázali pčední
mužové Uherska rumunským studen-
thm zúčastniti se védeckého kongres-
su v Jassy?“

A nejen rumunští, i jini lékafi o-
depňeli zúčastnití se sjezdu buda-
pešťského, tak chorvatští, slovinští,
srbští! Prohlášeni čes. lékačú pťiná-
Sime na konci tohoto čísla. |

Tyto rozhodné kroky cizozemských
lékačú velmi znepokojily všechen u-
herský tisk. Bylo mnoho hnévu a
osočování, a což hlavní, veliký ná-
ček, že Evropa počíná se od Ma-
ďarú odvracet. Slyšme, co píše v
tomto smčru ,,Pesti Napló“, jeden
z nejpoňádnéjších ješté maďarských
časopisú. 11. srpna pčináší úvodník
pod názvem: ,,Boureni na poli včdy!“

„Po Chorvatech i srbští lékafi pro-
hlázilí, Ze nezúčastní se mezinárodní-
ho lékačského sjezdu v Budapešti.
Mezinárodní štvaní, které jakoby sy-
stematicky proti nám (Maďarúm) by-
lo provádčno, vyhledává sobé již
i obor védy a i tam počíná nás pro-
následovati. Pred nékolika dny jeden
z nejvýznačnéjších lékarskych časopi-
sú vyzval némecké lékafe, že by
dobfe učinili, kdyby do Budapešti
nejezdi!i, neboť je pravdépodobno, ze
uvítá je tam bolestný vykrik bratrú
Sasi. Tatáž Žaloba jeví se všude,
táž lež je v každém osvčdčení —
„Maďafi potlačují národnosti a proto
kulturní človék nemúže jíti mezi
né.“ — A coz postarala se vláda
néjak, aby tyto žaloby co nepravdivé
a bezpodstatné byly vyvráceny? Po-

501

starala se, aby celému vzdélanému
svčtu bylo to dáno na všdomí? Nám
netčeba tyto lIživé zrávy mezi sebou
vyvracet, ale ciziné treba véc náležité
vysvčtlit a to na téchZe místech, kdež
nepňátelé naši nás žalobami obsypá-
vali, tu by bylo treba promluviti k
k naší obrané.

Žel, že ani stopy podobného jednání
uepozorujeme a vláda, ač má k tomu
bohaté prostčedky, nestará se o to.“

Jak vidno, ,,Pesti Napló“ skládá ve-
škerou zodpovédnost na vládu. Ale
již v druhém článku hude jinou, pod
názvem „Lepší doba.“

„Mezinárodní kongress lékačský bu-
de zasedati u nás. Učenci celého syčta
sejdou se v naší vlasti, aby védecké
otázky feSili, aby nové výzkumy vé-
dy rozSifili a nové cesty k nim osvčt-
lili. Ale zdá se, že nás tak zaujala
kletba politiky, že i cizí učenci, jak-
mile z čisté védecké pohnutky zaví-
tají k nám, jakmile vstoupí na ma-
ďarskou púdu, ihned zapomenou, že
jsou odborní učenci a náruživé po-
čnou politisovat. Tento politický Ča-
rovný tanec v nižádném pňípadé ne- -
slouží nám ku prospéchu. Nenávist,
hnčv, opovrhování dýší proti nám z
celého vzdé'aného svčta, jako jedovc-
tý dech hadí. A my nemúžeme ani
tím se potčéšit, že by tuto nepratel-
skou bouňi proti nám roznítily naše
spory národnostní. Jestliže snad jsme
dali pňíležitost k jich vypuknutí, ne-
pčeceňujme je nikterak, neklamejme
sebe, že by byly s to zpúsobit tak
silnou a jednotné nepratelskou ná-
ladu proti nám. — Nikoliv! —

Nemilují nás, ano, dnes námi již
primo opovrhují a nenávidí ná: v
Evropé i Americe. Byly doby, kdy
opravdová maďarská horečka opano-
vala Evropu i Ameriku, kdy pod do-
jmem feči Ludvíka Kossutha opojeny
byly dva díly svéta, kdy pfi vzpo-
mínce jeho jména milionúm vyvstal
na tváči rúmčnec nadšení a z milionú
hrdel ozvalo se hromové „hurá“, kdy
v tehdejších knihách a románech do-
bytí Komárna a Budína bylo tak
vzpomínáno jeho Thermopyl a Ma-

502 Revue Naše Slovensko

renga. A hie! o šedesát let pozdéji
zase maďarská horečka zaujala svčt,
leč tato horečka nabyla zcela jiného
rázu. I dnes slyšíme se všech stran
o nás hlasy, avšak hlasy ty jen nás
ponižují a podceňují, jen hčíchy, chy-
by, vredy a stopy smrti na nás vidí.

Co je príčinou této, rych-
losti epidemie se Sifici ná-
lady, tím nebudeme se dnes
obírat. (Jak šikovné dovedou se
vyhnouti kritice, ač právé tou bylo
by snad možno částečnou nápravu
privodit. Pozn. red.) Vyslovujeme to-
liko ten nezvratný fakt, že již tomu
tak jest. Kromé toho musíme jesté
konstatovat dále, že tato cizo-
zemskánálada púsobínebla-
hou suggescí na naše obe-
censtvo. Jako by čarovné
zrcadlo bylo pňed nás po-
staveno, jako bychom vidé-
li vném hemžiti se všechny
naše hfichy a špatnosti, tak
ochromuje smutná ztrnu-
lost a zoufalá zmiralost ma-
darské verejné minéni ohle-
dné ptitomnosti i budouc-
nosti národa. Téméf každý,
kdo chce učiniti sobé správ-
né mínční, jen nákazu, stag-
naci a zkázu vidí v našem
národním Zivoté.

A místo, aby tato zkušenost nás
k činu, odhodlání a obranč pobádala,
oviádá nás zoufalá beznadéjnost a
zaujímá zoufalost vzhledem k budouc-
nosti. Pred vétSinou našeho
obecenstva rozevírá se o-
braz smutný, pustnoucí ak
zaniknuti odsouzené kraji-
ny. —

A pfec neni tomu tak, nesmi tomu
býti tak, toť jisto hlubšímu pozoro-
vateli. Magyárorság nemúže zanik-
nout, tfeba že by obklopen byl ná-
rody, jež se závratnou rychlostí spéji
po cesté vývinu, mezi tím co také
Východ prožívá dny svého pňerodu.
— Nikoliv! — Doba prítomná ne-
značí pustnutí naše, ona značí toliko
krisi, stav pfechodni, po némz musí

nastati tím rychlejší postup našeho
vývoje.““

Pisatel úvodníku včští dále, že po-
stup ten nastane tím, že povstane
nové obecenstvo, nová vrstva národní,
pracovitá, horující pro vše dobré a
krásné.

Než mné bezdééné prichází na mysl,
že včru tčžko vyvine se nová tňída
národa tam, kde již vše je jedem
a nákazou prosáklé.

Stčední trida je již úplné zničena,
samostatného politického názoru a
ideálu nemá, neboť ji plné zaujala
všemohoucnost statu, odvislost od
vlády, protekce a vúbec zkaženost
charakteru. Je téžko zjednati nápra-
vu tam, kde knčžstvo je zakoupeno
kongruou, učiteľstvo spoutáno rúzný-
mi fermany, účednictvu odebrána .svo-
boda hlazovací, takže musí poslušné
hlasovat, jak pfedstaveni jeho mu
nafidi, socialistické, národnostní a o-
poz:iční hnutí ihned v zárodku ub:to
nebo podplaceno. Hlavní vinu úpadku
a zkázy nese však maďarská žurna-
listika a sice bez výjimky. Tato po-
dává ono opium, ano arsenik svému
národu. Jen kdo bedlivč sleduje onen
tisk, tomu je k zoufání nad budouc-
ností vlasti. Podplacená žurnalistika
maďarská za jidášský groš otravuje
i ješté trochu zdravé vrstvy obecen-
stva. Pozorujte, není-li i ve výše u-
vedeném článku patrna ona hnusná
nákaza? Nejprve odhalí všecky ne-
festi a Spiny, po té zamlčuje pňí-
činy a ke konci podává opium, uspí
svédomí obecenstva tím, že povstane
nová vrstva národa, „Messiáš“, který
vysvobodí a zachrání národ. Ale ja-
kým zpúsobem múže taková vrstva
povstati, o tom diplomaticky mlčí,
neboť sám to neví.

Rumunské duchovenstvo si statné
hájí svá autonomní práva, následkem
čehož povstal meri ním a Apponyim
konflikt, který budí všeobecný zájem
a jsme véru zvédavi, kterak skončí.
Apponyi totiž vydal nafizeni, že ne-
maďarští žáci na státních školách
jsou povinni učiti se náboženství v ja-
zyku maďarském. Tomuto naťízení

| rp sk __

Revue Naše Slovensko

postavili se jak pravoslavní, tak fe-
cko-katoličtí biskupové na odpor a
nafidili svým knčžím, aby rozkazu
ministerstva neuposlechli. Na to vydal
ministr nový rozkaz, v némž hrozí
odejmutím kongrui, bude-li se knéz-
stvo jeho nafizeni protivit. Počátkem
zaii propukne tedy mezi rumunským
duchovenstvem a ministrem kultu tu-
hý konflikt.

Mezi tím, co rumunské knéžstvo
energicky hájí svoji samosprávu i ná-
rod, stújž zde poznamenáno, jaké
véci jsou možny v slovenské evang.
eírkvi. V zápisníku knéZské konferen-
ce seniorátu šarišského čteme násle-
dujici: ,,Pavel Klinczko, faráčť giral-
tovský prosí o laskavou podporu
bratry faráče, vztažmo konferencií, ve
veľmi smutné a vzhledem na
naši vlast hanebné záležito-
sti. V giraldovské státní škole vy-
učoval totiž náboženství on i jeho
pčedchúdce v feči maďarské. Ale vé-
fici, z části podvodnými buriti svede-
ní, z části pozorujíce velikou
mezeru, která je mezi nimi a
jich détmi, vyslali deputaci k fa-
ráfi a žádali, aby vyučoval nábožen-
ství čečí slovenskou, jinak že z cír-
kve vystoupí. V tomto smutném a
veľmi choulostivém postavení nevi so-
bé rady, neboť jako vérny ma-
ďarský vlastenec pčišel do
rozporu se svým knčžským
úťadem.

Konference béfe zavedení našich, co
do feči slovenských, ale v srdci ma-
ďarského smýšlení véficich s líto-
stía obavou ve známost, a aby
se zabránilo roztržce a vétSimu ješté
nebezpečí, vyzývá faráňe, aby vyučo-
val náboženství v I. a Il. tridé v
matefské feči déti a aby ve vyš-
ším oddčlení používal slovenštiny
pouze jako feči výpomocné. (Cirk.
Listy.)

Stoličný výbor v Torontálské sto-
lici zamítl usnesení obecního výboru
v Kistósregu (Búh ví, jak obec tato
se jinak zove), aby ne maďarsky,
nýbrž nemecky byly nadále jejich dít-
ky ve škole vyučovány.

503

Prohánční sloven. katol. knčze. —
Báňsko-bystčický kat. biskup pfelo-
žil Karola A. Medveckého, hrochof-
ského administrátora pro jeho slo-
venské smýšlení na Bacúr. Bacúr je
totiž nejbidnéjsi fara a je určena ja-
koby na pokutu. Medvecký napsal
krásné a vzácné dílo ,,Monografii
Dčtvy“ — a pňeložení na Bacúr jest
mu za to odménou. Biskup Radnai zá-
vidí patrné Párvy-mu jeho vavr-ny.

O Scotu Viatorovi v Huszadik Szá-
zade (,,Dvacáté století“, revue velmi
dobfe a demokraticky redigované),
napsal Oszkár Jászai pozoruhodný a
velmi sympatický článek. „Knihu Sco-
ta Viatora (Racial Problem in Hun-
gary) zasáhla tatáž sudba, která za-
sáhne každého, kdož opovazi se roz-
hovofiti se o vécech panujici klice
nepňíjemných, osočili ji, znetvofili, u-
mlčeli. Vzdčlaná maďarská společnost
asi takovéto nesmysly dovédéla se o
knize: ,,Néjaky židovský, videnskymi
kruhy najatý škrabák, nebo pansláv-
skou politikou podplacený cizozemský
žurnalista — aneb v nejlepším pťí-
padč Slováky podvedený, naivní an-
glický spisovatel napsal o Uhersku
velkou knihu, ve které jsou surové
urážky maďarského národa, historie
práv a intencí maďarských. Je to
podlý, zlomyslný nebo hloupý pam-
flet, o nčmž nehodno hovofiti. Ba
i to vyšlo na jevo, že vystčíhán je
vétSinou z rúzných pokoutních novi-
nek slovenských.“

Toto a podobné véci jsme četli
v oné části maďarského tisku, která
nepčešla úplné mlčením tohoto ne-
pohodlného cizince. Takovouto píseň
péli svorné vúdcové Uher s podfi-
zenými provinciálními veličinami.

Našemu obecenstvu jest již znám
tento tón, kdy pozdvihli jsme smčlé
slovo o naší politice a společnosti.
Proto jest však dvojnásobnou naší
povinností knihou Viatorovou se obí-
rati, nebof: a) Kniha sama mluví
o nejvážnéjším problemu našeho stát-
ního vývinu, o otázce národnostní v
takovém rozsahu, jaký nenajdeme v
žádné maďarské knize, b) vystoupe-

504

ním proti ní byla napadena čest ci-
zince, který se múže bránit toliko
za nepťíznivých podminek.

Autor knihy obírá se uherskou aá-
rodnostní otázkou za poslední 4 ro-
ky, procestoval naši krajínu a na-
učil se maďarsky. Prostudoval asi
300 knih a brožur, nemluvé ani o éa-
sopisech a žurnálech. Na konci knihy
pčipojená bibliografie není jisté pou-
hou jen okrasou. O jisté části velkého
materiálu mohu sám tvrdit, že autor
bádal svčdomitč a s ostrou kritikou,
takže jej ani Maďar, ani národnostní
„pňepjatec““ nemohl v jeho názorech
zmýlit.

Již úvod knihy stačí nepfedpojaté-
mu Clovéku, aby nevéril výronúm
proti autorovi namíčeným, naopak lze
v ném postčehnouti tón seriosni,
vzdélany a dobromyslný. Najaty
človék nemúže nikdy takto
psáti. Tento prvý dojem sesiluje
každá stránka.“

O slovenčiné praví, poučen zminé-
nou knihou: „Slovenský postup
nevytvočili panslávští agi-
tátoňi, nýbrž velké kulturní
premény, které udály se ve
slovenském životé.“

Na konci svého článku praví: „Je
to krásná, plodotvorná kniha; obraz,
jaký v Uhrách podává, jeví sice tu
a tam .iisté zveličení a nedobrou per-
spektivu, ale v celku je tam uherský
národnostní problém od základu a
úplné propracován. Jen u barona
Eôtvôza možno najíti podobnou prá-
ci. (Z Nár. Novin.)

V Paľíži konal se protestný projev
proti vlastizrádnému záhľeb. proce:su
a náležité bylo na ném pojednáno
o tomto skandálním soudním aktu.
Následkem tohoto projevu zaslali zá-
stupci všech čelných denníkú fran-
couzskych pľípis spolku „Othon““
(svaz maďar. novináčú), v kterém vy-
zývají své maďarské kolegy, aby psali
v zájmu nevinné véznénych, ktefi ža-
lováni jsou pro své smýšlení, ač dú-
kazy proti nim j:ou nanejvýš sméš-
né: vydávání nebo rozSifovani novin,
letákú a kalendáčú, které ani zaká-

Revue Naše Slovensko -

zány, ani zabaveny nebyly. Francouz-
ští žurnalisté prosí své maďarské ko-
legy, by bedlivé vzali v úvahu, že
by tím značnou vzali pohro-
mu právo a svoboda myšle-
ní a tisku.

Svaz maďarských žurnalistú „Ot-
hon“ na návrh Rákosiho se usnesl,
že se do chorvatských záležitostí mí-
sit nemúže, právč na zásadč svobody
tisku a že své rozhodnutí v podobé
listu pačížským kolegúm zašle.

„Népszava“ o této záležitosti píše:
„Maďarští novináňi za mzdu otrocky
se sklonili pred jesuitskou všenio-
houcností Rákosiho. Co jiného jim
zbývalo? Jich souhlas byl jisté pňe-
dem náležité získán. Jich chlebo-
dárci zajisté nejlépe ví, ja-
ké minéni mají jim vštípi-
ti.“ —

Proti postavila se jediné ,,Népsza-
va“, dva denníky pak zástupce své
na poradu nevyslaly. Nejzajimavéjsi
stanovisko zaujal „Egyetértés“ (Den-
ník 48 níkú). Tento se porady zúčast-
nil, na vše pťisvédčil, návrh Rákosi-
ho pňijal, ale psal následovné:

„Tento nemožný proces vede se
v Zahrebé po mésíce a již i pozor-
nost ciziny na sebe obrátil. Na všech
stranách byla již tato inguisice s vel-
kým státním apparátem vedená, od-
souzena. Jef uplné absurdní pro ne-
dokázané véci v poutech držeti lidi
inteligentní a vznésti na né žalobu,
jejíž devčt desetin je pouhou chi-
mérou. My jsme již plnou mérou od-
soudili tento process, který svými
tmavými momenty, plnými hanby, mú-
že Maďarúm jen uškodit.“

Redaktoru ,„Egyetértésu“ však ce
na poradé nikterak nezdálo proti této
inguisici protestovati. Je to, myslím,
dostatečná charakteristika maďarské-
ho tisku. |

Ale nejen francouzští no-
vináňi, nýbrž i učenci a po-
litikové evropského jména
ozvali se proti zahfebské-
mu processu, zatracujíce ho
co nejostfeji. Jich projev pňinesl
„Courrier Européen“. Jen namátkou
uvádím tu nčkterá jména.

Revue Naše Slovensko

Federik Bajer, poslanec dán-
ský, člen meziparlamentární konteren-
ce. —

Gabriel Scailles, professor na
vys. škole v Paňíži, který praví: ,,Ne-
Ize pochybovati, že Uhersku dostane
se v nedaleké dobč dikladné lekce.
Národnosti mohou se zajisté spňátelit
jen s takovým státem, který jim za-
bezpečuje veškerá práva!““

Hjalmar Branting, vúdce dél-
nictva a člen snému švédského, jenž
podotýká: „Jen tehdy, až pred postu-
pem pracujiciho lidu, dobyvajiciho so-
bé všeobecné právo vo!lební, shrouti
se dnešní uherské panstvo, tenkrát
zavítá více pravdy a rovnosti!“

Josef Sergi, professor vysokých
škol v Rímé, vyslovil se takto: ,,Se-
nát záhľebského procesu je surový
a odnímá veškerou čest celému ná-
rodu uherskému, neboť z pouhého po-
dezfeni, nebo k vúli zastrašení národ-
ností vézni ve vlhkých Zalafich li-
di, jichž jedinou vinou jest, že milují
svoji zem a chtí bránit svoji ná-
rodnost.“

Sergi pripomíná, ze Vlaši bojovali
kdysi společnč s Maďary za svobodu
a pokračuje: „Zdálo se nám, že jsou
Madari šlechetní a dobrotivi, a my
Italové jsme je za takové poklá-
dali, leč pravdou je, že se tato
šlechetnost ukazuje jen na
venek. Celá jich civilisace a osvéta
zústává jen prázdným zvukem potud,
pokud práva národít: budou šlapána
a národ sám bude ve stavu barbar-
ském jako za dávných dob, dokud
bude panovat místo práva surová
síla.

Ludvík Marote, poslanec sné-
mu Spanélského rovnéž odsuzuje pro-
ces zahfebsky.

Yves Guiot, bývalý francouzsky
ministr, pčed tím velký pfr-tel Ma-
ďarú, praví: „Když se Deák vyrov-
nával s králem, odvolával se na dt-
vody právnické, na respektování prá-
va. — Madafi dostali ústavu
jen na základé právnickém.

505

právo hrubé urazili, utratili
tím základ svého vlastního
života a podali hrozný dúvod proti
sobč samým, neboť když místo práva
utvofí stav anarchie, rozboňí tim
svá vlastní vymožená práva a svoji
budoucnost vydají na pospas surové
síly. Jsouť v zemích koruny uherské
pouze v menšinč.“

Cesare Lombroso, svčtozná-
mý učenec a professor na vysokých
školách v Turinč píše: „Ne teprve
dnes, ale již dávno rmoutím se nad
kfivdou páchanou proti svobodé Ma-
dary, ktef{ Slovany a Romány utla-
čují, zapomínajíce, že i oni byli kdys
národem utlačeným.“

BedčichHarrison, bývalý pro-
fessor mezinárodního práva, který
žil vzjedné dobé s Ludvíkem
Kossuthem a byl mu pčňíte-
lem všrné oddaným, píše násle-
dovné: ,,Jsem tak star, Ze dobre mo-
hu si pfipomenout události z r. 1848,
mámť jen o jeden rok ménč než
panovník František Josef I. Dobfe
pamatuji se na Kossutha (nebohého),
který s Pulszkým a Newmanem u
nás pracoval (v Anglii) za osvobození
Uher. Jsem však z téduše roz-
hoččen, ze nasvá stará léta
musím vidét, kterak se z Ma-
ďarú stali utlačovatelé ná-
rodú jiných, jež zasluhují
veškeré úcty.“

J. Novikov,

toto: „Na základé které výsady mají
jen Némci a Madafi právo uplatnovat
své tužby a žádosti? Prot že nemá
být totéž pľiznáno též Slovákúm,
Chorvatúm a Srbúm? Či nejsou lid-
mi jako jiní, nejsou-li jich práva prá-
vč tak nedotknutelná a posvátná?
Maďafi od doby, kdy fídí sami osu-
dy své, od zavedení dualismu, vyko-
nali vše možné, aby vzbudili proti
sobé nenávist u Srbú, Slovakia a Ru-
munú!““

Petr Krapotkin, povestný filo-
sot a sociolog pronáší tato slova:
„Všechna moje pňízeň se kloní k

učenec svétového

Jestliže však oni sami nyní -«národúm bojujícím za svoji samo-

906

statnost. Není národa sebe menšího,
který by neposkytoval jisté stránky
charakteru, zvlášté vyvinuté. A vývoj
všeobecný, svobodný ve všech ustano-
veních i podáních národa, tak jako
prikladné vývin národn“ho básnictví,
písemnictví, hudby a zpúsob, jak ten
který národ projevuje dojmy pňíro-
dy, to vždy poskytuje nové a nové
hčívny, z kterých se skládá rozma-
nitost a plnosť myšlénky a lidských
činností. Pokrok tedy nezáleží v tom,
že by velké národy pohltily malé —
a jestliže se tak déje, je to
zločin, urážka lidskosti —
nýbrž pokrok záleží v úpl-
ném a svobodném vývoji ná-
roda každého, ať velkého Či
malého, ve vývinu národní-
ho rázu, národních jeho zvy-
kú a jeho feči. Ano, zejména zá-
leží pokrok ve vývoji národú ma-
lých, kterým hrozí záhuba.“ (Ze
Slov. Týžd.)

A ješté celá fada vynikajicich mužú
vypovídá podobné a všichni odsuzují
rozhoréené maďarský šovinismus. Ma-
ďarský tisk až na malé výjimky buď
úplnč zamlčel, nebo jen zkrátka se
dotkl této tak vážné kritiky. Arciť
ani to nemohlo se obejít bez oso-
čování a podezfivani. Tak „Feldvi-
déki Oer“, který chce být pokládán
za vážnou revui, píše: ,,Poznavame
již cenu téchto, z vétSi části pod-
placených osvedčení cizozemskych. Na
Stésti nejsme tak naivní tyto pňíle-
žitostné výroky podezťelé ceny bráti
vazné.“

„Slovenský Týždenník“ má za se-
bou opét jeden tiskový process. —
Ctenare naše již to ani zajímati ne-
múže, neboť védi, že je to na den-
nim pofddku. Tentokráte je to k vúli
tomu, že opovážil se otisknout výše
uvedené výroky slavných učencú pod
záhlavím: ,,Pred soudem celého své-
ta!“ Ach, kdyby tak bylo možno
Bjôrnsona, Lombrosa, Harrisona a
ostatní pozavírat, to by byla ra-
dost. Takto mohou se vymstít toliko
na — „ľýždenníku“.

Revue Naše Slovensko

Sdružení všech koaličních stran má
prý, jak se proslýchá, státi se na
podzim skutkem. „Slov. Týždenník““
obnovil návrh, aby proti fúsi panské
utvoril se blok lidový. Jsme zvédavi,
co odpovčdči by na takový blok
predseda snému Julius Justh. Na pod-
zim hodlají páni podniknouti poslední
rozhodný útok proti všeobecnému vo-
lebnímu právu. Na podzim musí tedy
státi se skutkem i náš blok. Nechať
jen utvoňí se panská fúse, lid Uher-
ska bez rozdílu národnosti spojí svoje
síly též a postaví se proti černé
maffii «bez bázné, s tím pevným vé-
domím, že jako dosud nezdarilo se
zmačiti všeobec. rovné právo hlaso-
vací, Ze tak nezdaťí se ani vbudoucnu.

Tuberkulosou zemfelo dle výkazu
ministerstva vnitfnich záležitostí v
hornouherských stoticich v mésíci ú-
noru a bfeznu: v Oravé 51, v Tekovu
57 (v breznu), v Hontu 73, v Liptové
54, V Novohradé 200, v Nitre 172,
v Prešpurku 176, v Trenčíné 149, v
Turjeci 42, ve Zvoleni 92, v Marmaro-
ši 192, v Abanj-Torné 134, v Beregu
126, v Gemeru 131, v Šariši 200, ve Spi-
ši 94, v Nugu 115, v Zemplinu 217.
Bylo by zajímavo védét, jaké pro-
cento celkové úmrtnosti činí tyto pri-
pady. Tu jest povinností vlády, pú-
sobit na zlepšení zdravotnich pomčérú
a výživy obyvatelstva.

O stavu školství v Dčtvč rozepsal
se v jednom denníku Karol Lassov-
zky. Ze zajímavého tohoto článku
hodno uvésti tu ndasledujici: ,,Détva
má 2000 školou povinných dícek, které
vyučují 24 sedláci-učitelé v dobé zim-
ní v nejprimitivnéjších chalupách. Již
pred 20 roky hovoril na snému po-
slanec Benedek o bídném stavu škol-
ství v Détvé. Proto, jak sám do-
znává, byl vyhostén z liberální stra-
ny. Roku 1891 byla obec rozdélena
na dvč části, Dčtvu a Hriňovou. Be-
nedek na žádost obou obcí znovu
se ozval a konečné po mnohých pros-
bách tehdejší ministr kultu zakoupil
pro obec 3 pozemky, na nichž mély
byti zbudovány státní školy. Leč mi-
sto toho stát pronajal tyto pozemky

Revue Naše Slovensko 507

nájemcúm za bagatel. Po více než
ročním urgování a žebrání konečné
ministr slíbil, že v šesti létech dá
postavit všech 6 slíbených škol. —
Roku 1906 stavební plány byly za-
slány k potvrzení ministeriu, leč od
té doby ministr stále se stavbou od-
kládá. — Pouze ješté dokládáme, že
toto nenapsali ani ,,Nar.- Noviny“,
ani „Slov. Týždenník“, nýbrž dobré,
vlastenecké noviny maďarské.

Memorandum rumunských žurnaľ-
stú. Francouzští novinafi, jak na ji-
ném místč uvádíme, vyzvali své ma-
ďarské kolegy, by v zájmu svobody
slova a tisku hledčli psáti proti zá-
hfebskému velezrádnému procesu. Ma-
ďarští jim: na to zaslali odpovéď,
že se do chorvatských záležitostí mi-
chati nemohou.

Na to zaslali memorandum novi-
náči rumunští, ve kterém vyslovují,
že nezakládá se na pravdé to tvrze-
ní maďarských novináťú, jako by se
tito byli vždy postavili na obranu
svobody tisku. Nejvätšíčást ma-
ďarských novin stojí úplné
nebo bezprostňedné ve služ-
bách uherské vlády a proto
jesté nikdy nepozdvihla svého hlasu
proti pronás:ledování, kterým má býti
potlačena národno-tní žurnalistika. —
Rumunské noviny nedovolí na stát-
ních nádražích prodávat, listy i te-
legramy zaslané rumunským časopi-
súm zúmyslné dodávají pozdé. Za
poslední 2 roky a čtyfi mésíce bylo
odsouzeno 226 novináčú rumunských
úhrnem na 181 rokú 3 mésice a 6
dní do stát. včzení a k 200.000 K
penčžité pokuty. Maďarské novináť-
stvo nejen ze neodsuzuje toto pro-
následování, ale ono ješté primo vy-
zývá vládu, aby pňí:nčji užila záko-
na proti národnostním agitátorúm. —
Za takových okolností je v Uhrách
život nemadarskych novináťú hotové
martyrium, bída a žaláč. Toto me-
morandum podepsaly všechny rumun-
ské časopisy, vyjma ,,Ungar“ a ,,Lu-
mir“ a dva církevní účňední časo-
pisy.

Záhľebský proces chýlí se ku
konci a jestli co mohlo v ciziné jas-
nčji ukázati hrozné mravní poméry
v Uhrách, tento proces jisté to uči-
nil. Takoví obhájci práva a sprave-
dlnosti, takoví obhájci státu a ve-
fejného počádku nenašli by se na
celé zemčkouli. Kdo ponékud sledo-
val proces, poznal na jak vratkých
nohou stojí celá obžaloba, jak za
vlasy pňitaženy byly všecky ty zlo-
činy velezrddné; nejschátralejší indi-
vidua byla pňísežnými svčdky vlády,
policejní agenti, agenti provokatéľi
dotvrzovali obžalobu a obhájcúm ob-
vinčných neuvéritelné obmezováno by-
lo obhajování obžalovaných. A ko-
nec ozafuje celý proces pňíšexrným
svčtlem: Státní zástupce Accurti na-
vrhl pro šest obžalovaných trest
smrti provazem (!) a pro o-
statní téžký žaláť od 10—20
let. Jest podobného néco možné ve
spofádaném, civilisovaném státé? —
Ovšem, Hunové ped tisíci léty snad
by lépe nebyli soudili! A pňistoupí
senát na návrh státního zástupce?

ZE SLOVENSKÝCH ČASO-
PISÚ.

„Ludové Noviny“. Včru zdá se, že
již vSichni čerti se proti nám spikli.
Nedávno holičský slúžný, povéstny
Koloman Szabó, beze vší zákonné
pritiny zakázal našemu tiskafi panu
Malovanému ,,L. N.“ tisknout. Nyni
zase podžupan nitranské stolice za-
kazuje ti:knuti našich novin pod zá-
minkou, ze majitel knihtiskárny nemá
složenu predepsanou kauci v obnosu
4000 K a že závod sám není fádné
ohlášen. Pod číslem 16912/1909 ob-
drzeli jsme minulý pátek listinu, po-
depsanou jedním stoličným vrehnim
notafem, v níž nám podžupan ni-
transký oznamuje, že vydávání ,,Lud.
Novin“ v Holiti na védomi nebéťe,
neboť dle § 37. a 13. XVII. či.
zákona z r. 1848 pan Malovaný pľe-
depsanou sumu 4000 K jako kauci

O O o —

508

nesložil,“) taktéž že svúj závod ‘knih-
tiskafsky nemá ufedné ohlášený.
Clovék opravdu nevi, jsou-li páni
účedníci v Nitfe tací obmezenci a
právnicky tak povrchné vzdélani, že
ani to neznají, co každý právník ve
druhém ročníku ví, že totiž výše u-
vedený zákon o tiskačské kauci je
již 30 rokú dvéma novými zákony
zrušen, jedním z roku 1874, druhým
dnes právoplatným z r. 1884,
čí jest to pouhé Sikanovani a msta?
Nedosti však na tom. Stoličný úťad
vytýká p. Malovanému, že svúj zá-
rod nemá ohlášený, tentýž trad však
pred časem doručil mu úťední listiny,
kde sdéluje, že tiskárna p. Malova-
ného je úfedné v knihách zanešena.
— Takové výnosy vydává stolice ni-
transká. Samo sebou se rozumí, že
stát. zástupce prešpurský nebude tak
hloupý, aby tak jasný zákon, jako
je z r. 1884. védomé rušil!
„Slovenský Týždenník“ pod názvem
„Ako sú obťažené nemovitostí v
Uhrách“, podává následujícií smutnou
statistiku: „Všechny nemovitostí v
Uhrách jsou zatíženy 4.034 miliony
korun — a sice pľipadá jen na po-
zemky 2860 milionú, na stavby pak
1174 milionú korun. Hodnota všech
nemovitostí činí 15 miliard, 374 mi-
liony korun. Na prvý pohled zdá se,
že není zatížení tak veliké, ve sku-
tečnosti však je mnohem značnčjší.
Ony čtyňi miliardy dluhú nejsou roz-
déleny rovnomérné, máme-li na zfe-
teli, že na všechny pozemky v Uhrach
pčipadá 34-27% na pozemky vázané
(nepčedajné, fideikomissní) a c.rkev-
ni, na nichž není téméf žádných dlu-
hai. Tyto pozemky pfedstavuji hod-
notu 5 miliard 268 milionú korun,
takže hodnota onéch nemovitostí, jež
dluhy jsou zatíženy, nečiní 15, hýbrž
toliko 10 miliard korun. Tedy dluhy
4 miliardy korun zatčžují majetek to-
liko v cené 10 miliard korun, coz
znamená, že naše zemé jsou obtíže-
ny skoro do polovice své hodnoty.

*) Redakce má složenou kauci v
obnoze 11.000 K.“

Revue Naše Slovensko

Kromé dluhú však zatčžuje naše
zemé i stát s danémi a obec se svý-
mi poplatky a pňirážkami. Tyto činí
ročné 143 milionú korun. Velkostatky,
které zaujímají tfetinu veškeré púdy,
mély by také tretinu platit. Leč zde
jeví se velmi nespravedlivý systém,
že právč malé majetky platí daň da-
leko vétSf, neboť ona tfetina velko-
statkú platí toliko desetinu všech da-
ní, takže na malé hospodáfství pfi-
padá zbyvajicich devét desetin, na
místé 97 mil. korun platí tyto až
130 milionú korun.

Dle dosud platného pozemkového
katastru začadčny jsou velké majetky
do daňových tifd mnohem menších, co
zatím malé a rozkouskované majetky
sedláku roztčídény byly tak, že musí
dodnes platit včtší daň než sousedni
velkostatky.

Snášíme tedy kromč zatížení dlu-
hového ješté svých 130 milionú ko-
run, coz odpovídá majetku as tfí-
miliardovému. Na tento zpúsob je na-
še púda zatížena vysoko nad polo-
vinu své hodnoty.

Nejvíce zadluženy jsou majetky
stčední od 100—1000 jiter. Toto jsou
však nejvíce majetky maďarských ze-
manú, pročež stará se o záchra-
nu jejich stát. Tážete se za-
jisté, proč nestará se i o nás, o
majetky rolnické? Nuž proto, že ná-
sledkem nespravedlivého volebního
práva a nesprávných voleb panuje v
našich krajích ne lid, ale panská
vrstva maďaronsko-zemanská a ta Či-
ní sobé co chce. Úlohou slovenské
politiky tedy budiž, nestará-li se o
lid náš stát, postarati se oň sami.
zvelebovati penčžní ústavy, zakládati
filiálky a rozprostirati tak síť, po-
máhati lidu levným tivérem v stolici
Trenčínské, Zemplinské, Šarišské |
Spišské — a tak vydobýti Sloven-
skou zemi.

O uherském znaku, vyvéSeném
na ško!ách, pčinesl „Týždenník“ za-
jímavou zprávu. V minulém čísle na-
psal, že v Pešti nejsou ony znaky
jak známý zákon Apponyiho nafizuje,
na školách vyvčšeny, kdežto rumun-

Revue Naše Slovensko

ské a vúbec národnostní školy byly
pro nevyvčšení jich již dávno poku-
továny a stíhány. — „Když jsme o
tom psali,“ píše „Týždenník“, „že
na budapešťských školách nejsou na-
de dvefmi vyvéSeny uherské znaky,
musíme také pripomenout, že v pon-
déli byly v Pešti na všech školách
pňibíjeny, takže véc byla by tím od-
byta. Jen jedna vše nám nejde nikte-
rak do hlavy, proč stalo se tak až
dnes, co zatím v národnostních o-
kresích, jmenovité rumunských je již
na sta disciplinárek a do tisícú jdou
penézité pokuty, jež administrativní
vrchnosti nadiktovaly školským zprá-
vám proto, že ihned na první vy-
zvání nevyvčsily uherské znaky.

„Církevní Listy“ donesly zprávu,
co dčje se s naší sloven. mládeží
na evang. theolog. akademii.

„Nepľátelství maďarských poslucha-
čú dosáhlo již vrchole, nechtí již re-
spektovat dobré snahy slovenské mlá-
deže, která svým taktním jednáním
chté!a rozhodný smír a pokoj udržet.
Ne! Ukázalo se, že veškeré smírné
snahy s Maďary jsou marny. Priklad-
nou pilnost a dobré mravy sloven-
ských mladíkú nerespektují ani sa-
motní učitelé. Odmény a uznání friení.
První nepčkný kousek maďarských
ztčešténcú byl, že zbavili Slovaky a-
kademických podpor, jež rozdéluji se
pilným, chudým posluchačúm. Tohoto
rokú mčlo být rozdáno na podpo-
rách 960 K 16 studujícím. Mezi ža-
dateli bylo též 6 mladíkú sloven-
ských. Rozdčlení bylo již stanoveno
pčedsedou theolog. akademie Kovac-
sem, takže mélo pfijiti pouze k da-
datečnému hlasování. Když však ma-
ďarští šovéni vidéli, že hlasování pňí-
tomno je též nékolik Slovákú, a že
by podpory skutečné ončm šesti ža-
datelúm se mohlo dostati, podali
návrh nový, který pňijat byl včtšinou
jednoho hlasu a jímž ustanovení pčed-
cházejíci se ruší. Pfitomni Slováci
na to rozhoféené opustili hlasovací
síň a Maďaňi rozdali podpory svým
včrným. — A kus statistiky. Polo-
vice členú podpúrného sdru-

509

žení jsou Slováci, z nichz pla-
tí každý ročné čtyfi koruny. —
O podporu ucházeli se slovenští mla-
díci, pilní, mravní a potčební. Z pro-
tivné strany ucházeli se i
lidé, kteri vúbec ani co po-
sluchači zapsáni nebyli, kte-
fi žijí v Prešpurku jen co zlumpa-
čení bumléfi. Též hlasování zú-
častnili se tací, ktefí poslu-
chači vúbecnebyli a které pii-
pustil pčedseda k hlasování jen aby
rozmnožil počet ,vlastencú“.

Co se týče posluchačú slovenských,
tito až na jednoho povinnosti své
prikladné plnili, semestry, kollokvia,
vše fádnč zanešena méli, zejména od-
byli zkoušky s prospéchem výtečným.
To vše ale honorováno nebylo. —
Máme však zbraň hotovu. Myslím, že
nejen naše knéZstvo, nýbrž i naše
inteligence bude védéti, jak zachovat
se k maďarským prešpurským pro-
sebníkúm a že bude podporovat svý-
mi penčzi jen své lidi.

A kterak dopadá to s učitelským
sborem? Dvé stolice, exegeticko-sy-
stematická a filosofická jsou neobsa-
zeny, poslední již po dva roky. Za
mimoňádného, privátního docenta zvo-
lili sobé Viliama Rácza, který sotva
pčede dvéma mésíci složil kandida-
tické zkoušky, za professora filosofie
vyvolili Dra. Edm. Szélenyiho, který
theologii vúbec nestudoval. Prihlase-
ni byli sice dva skuteční védatofi,
Dr. Th. a Dr. Ph. Lajčiak a Dr.
Daxer, byli však zamítnuti. A slyšte
príčinu. Dra. Lajčiaka“) nechtčli, že
zmékéené píše své jméno, Dra. Da-
xera, že je orthodoxní.

Kéž to fádné uváží v ciziné, bude
to k slávé naší nehynoucí theolo-
gie!“ —

Slovenský Peňažník. Ročník I. Čí-
slo 9. Obsah: Dr. Julius Markovič:
Organisácia a sdruženie peňažných ú-
stavov. — Dr. Ján A. Wagner: VI.
medzinárodný assekuračný kongress.

*) Dr. Lajčiak složil jeden dokto-
rát na université v Némecku, druhý
v Parizi.

510

— Viliam Pauliny a Lajo Vanovič:
Slovenské peňažné ústavy v rokoch
1905, 1907, 1908. — Zažalovaný ústav
pre nevyplatenie vkladu. —K. — O-
hlasy z Ameriky. — Peňažníctvo. —
Obchod, priemysel a premávka. —
Zprávy. — Súvahy. — Obzor. Milan
Frič. — Literatúra.

Z MAĎARONSKÝCH ČASO-
PISÚ.

„Obzor“ (myjavsky) takovéto vy-
kvčty vzorného slohu podává: ,,Hné-
vají se národnostní bufiti, že vzpou-
ra Spanélskych anarchistú a rudých
socialistú tak zlý konec vzala. Chtéli
vzpoury této využiti na svúj pro-
spéch proti osobč panovníkové a fi-
ci: „Hle, tak pochodí onen vladať,
který proti vali lidu se postaví!“
Z toho méto pro našeho krále ply-
nouti naučení, že jestli nezavede vše-
obec. právo volební, otfese se jeho
trún jako trún krále špančlského.“

Na den sv. Štépána, takto pouču-
je své čtenáfe: „V této knize (to-
tiž co napsal sv. Štépán svému synu
Imrichovi) na srdce mu klade, aby
víru kfesfanskou rozšiťoval, aby se
s úctou choval naproti ka-
tolickému knéžstvu. Dopo-
roučí mu, aby velmože po-
kládal za své otce a vojáky
za své bratry. Tak poučuje je-
den z nejstarších králú, sv. Stépdn
svého jediného syna, jsa pfesvédéen,
že jen nábožensko-mravní cit, kte-
rého pramenem je víra kňesťanská a
bratrskými city spojený a posílený
narod múže budoucnost uherského
státu zabezpečit.

Národovci a soc. demokraté otňá-
sají (totiž jen chtí otčásti) pevnými
základy, na nichž stát uherský od
časú svého zakladatele spočívá.

Nemohou však tak učinit, neboť
náš „kľesťansko-vlastenecký Obzor“
jich útoky odrazi, zahánčje je svým
kyjem: má tudíž veliké zásluhy o
obranu vlasti a kčesťanské víry. A tak
se také patri! —“

Revue Naše Slovensko

O sociální demokracii hovoňí: „Jak
som očul (slyšel) — aj od múdrej-
ších ludí — socialdemokracia pozhád-
za od samého diabla, teda čo dobré-
ho može Clovék očekávať od tej so-
cialdemokratickej bandy? Nič! Prav-
da že nič a keď čeká, musí čekať
vždy to najhoršie. Národniarstvo tiež
není nič dobrého: tí tiež len za svo-
je vrecka (mčšce) bojují. A to s
heslem „za tu našu...“ a pritom
ešte sú spojení so socialdemokrat-
mi, s nepriatelmi to všetkého, čo
by bolo pre Slovákov dobré.“

Dále uvádíme tu, ač s hnusem, jmé-
na, jež dává národním bojovníkúm:

„Kutya lánczos teremtette! Bezo-
čivý (nestydatý), na nič hodný a na
cti utrhačný pangart! Jak sa ty o-
povážíš povedať také volačo (cosi):
A to ešté pred cudzozemci,
že my občianskych práv nemáme! To
predsa potmehulstvo od vás. Či nás
Slovákov len tak do svojho saka
lepšie dostať chcete? Oh darebáci,
povalači, lumpi kadejaki! Robiť, a
nie zahálať...“ ...,Kdežto vy, vy
besní národniari, dáte sa očerňovať
Uhorsko pred cudzozemci, že sme
utlačení (?)! Psi darební! Zaiste va-
še vačky sú prázdne, za to my Slo-
váci sme utlačení.“

O Ferdišovi Jurigovi pise:
„Najmohutnčjší tromf národniarov je
Ferdiš Juriga. S týmto aj červenú
svinu prebijú! Keď má být ďáka (né-
jaká) agitacia, Ferdiša tisnú do pre-
du. Keď sa panslávom zle počína
vodiť a keď sa stádo národniarsko
socialistické rozchodí, Ferdiša lapia
za vábníka a ukazují ho maloduš-
ným, ako opici červenú čapicu. Tak
veru, bez Ferdiša dávno by sa bola
rozpadla strana Hodžová. On je dro-
tárom strany tejto. On posťahoval
črepy (stčepy) deravého hrnca pan-
slávského (klassická slovenčina!).
Len že už aj Ferdiš nahliadol (na-
hlédl), že ťažká vec je byť vodcom
Slovače a že národniarstvo stratilo
už svojú kúzelnú moc. Z prvoti išlo
to. Založil na seba vyšívanú košil-
ku, lajblík so sto olovenýma gom-

Revue Naše Slovensko

bičkami (knoflíky) a široký opasok.
(Toto je oblek národních knézi.) —
Pošiel si medzi bračekov a sestfič-
ky. Vyhrnul si rukáv, aby mu bolo
videť jeho žilnaté rameno a počal
nadávať čvachom (Špinavcúm) maďa-
rónským. Rubal a sekal, kto mu len
pod jazyk prišiel, až konečne do
chládku ho strčili. A vacovský kost
(včzeň. strava) tak účinkoval na Fer-
diša, ako putna vody na sysla. Po»
myslel si, že lepšia je pečená kača-
cina (kachnička) a liter pezinského,
ako zapražená polievka a krčah
(džbán) dunajskej. A pýtal sa na slo-
bodu. A pustili ho.

My miernčjší Slováci s radosťou
pozorujeme premenu Ferdiša Juriga
a priali by sme si, keby docela zvlie-
kol zo seba tu špatnú kožu pan-
slávskú. Nech nám verí, to mu len
ku sláve bude. On jako pansláv nič
dobrého nevyvede, ba zle pochodí,
lebo keď jeho voličia zbadajú, že
panslavčina na škodu je Slovákom,
ztrhnú z neho vyšívanú košielku a
na smetisko hodia jeho podobizeň.

My nejradšej by sme boli,
keby Juriga tak sa spravil,
akojehokamarádJehlička!“

Véru, pékné jej vábí!!

Z MAĎARSKÝCH ČASOPISU.

„Az Ujság“, nejrozsifenéjsi a nej-
včtší maďarský časopis nafika, že na-
stala národní apathie. — ,,Vefejnost
nestará se ani o Kossutha a jeho
stranu ani o jich sliby, ani kfik-
lounství bankovní skupiny již hezaji-
má, ano ani reforma volební, v trún-
ní feči oznámená, tak často pfipo-
vídaná a znovu odročená nejímá my-
sle. A prec jde tu o nejvážnéjší o-

tázky Uherska a o maďarský národ- -

ní život, snad ani pred tňiceti léty
nestáli jsme pred fešením tak váž-
ných otázek jako dnes. Nikdy ne-
bylo více treba součinnosti všech
faktorú národního života, aby celý
kraj se ozval a pfednesl své žá-
dosti a stesky, aby takto rozvifil

911

se život a činnost politická, aby bylo
možno pťedejíti škodlivému, pčenáhle-
nému utvofení zákona. — A v tomto
mésici, kde by mél být každý den
fádné využit, plynou týdny, aniž by
bylo možno postrehnouti néco jiného
než lIhostejnost, únavu, zlobu a zhnu-
sení.“

K tomu trefné poznamenává výbor-
né redigovaný „Grenzbote“:

„Pravda, tak jest. Jen jedna je
chyba, že vždy se myslí na nej-
méné ohroženou existenci
Maďarú, vlastné na jeho ex-
klusivní panství, místo aby
pomýšlelo se na zájmy vše-
ho obyvatelstva.“

V dalším pokračuje ,,Az Ujság“:

„Tato veliká Ihostejnost, tato vše-
obecná, možno fici národní apathie
je symptomem velice neblahým. Z n a-
menáť odvrácení se inteli-
gence od politiky, verejné-
ho života a veškerých zále-
žitostístátui národa. Jest to
chyba, že by Maďafi méli méné poli-
tisovati, naopak oni se pňíliš vzda-
lují večejného života, ač by jej méli
míti stále na mysli, správný program
vypracovat a veškeré záležitosti na-
šeho života fídit. Místo toho pone-
chali vedení našich zájmú nespolehli-
vým elementúm, jež v posledních lé-
tech náhodou na povrch se dostaly,
jak v hlavním mésté, tak i ješté ví-
ce na venku.“

„Toto je zajisté zahanbujici pro
celou zemi, jaké poslance sobé zvo-
lila. Ježto je však pravda, že každá
zem, vztažmo každý volební okres
takové poslance má, jakých si za-
slouží — stojí to s námi veľmi smut-
né...“ poznamenává zase „Grenz-
bote“.

První časopis žaluje dále: „Tato
úplná Ihostejnost, která se
zračí vtňídé inteligence, je-
ji ustálená otupélost, její
nevole proti kritice, úplný
nedostatek energie, její tr-
valé odvyknutí oduševnéní
a neschopnost zdravého
hnčvu, to je dnešní nejne-

512

bezpečnéjší úkaz verejného
života. Toto je to jediné, co
nám starosti číní vzhledem
k budoucnu, ano i nadéji u-
bírá na zlepšení.“

Pak ztézuje si, že i na venek ztra-
tili Madafi všechny sympathie, že se
všech stran obkligeni jsou nepťáteli
a všechno toto zlo svaluje se na
koalici. „Grenzbote“ jej však klepe
pčes prsty.

„Nejen zatracení hodná koalice,
ale již i pfed tím liberální érou pod-
porovaný šovinismus je pňíčinou pod-
statného odvrácení se ciziny od nás.
Neboť za vlády koalice i pod pan-
stvím liberální strany byla panujici
tfida prosáknuta jedem šovinismu,
pod nímž némecké i jinojazyčné oby-
vatelstvo nesmírné škody pfetrpélo.
— A právš fantóm vybudování jedno-
jazyčného státu, jak šovinisti sobé
preji, je pricinou osifelosti Maďarú
v Evropč!“

„AZ Ujság“ zakončuje zmínčný člá-
nek slovy: „Když pronásledování
všech dobrých elementú a dobravolné
vyhnanství inteligence jeSté delší čas
potrvá, padnou všechny ty cenné
véci, jež jsme my za večné poklá-
dali a o nichž jsme se domnívali,
že ani myšlénka proti nim není mož-
na.“ —

„Jedna z téch cenných véci, jejiz
ztrátu veškeré obyvatelstvo Uher citi
je, že jsme utratili sympathie svčta.
Na tom však je vinen jednak Sovi-
nismus, jednak i my sami, že nám
chybí smčlost vystoupit proti žločin-
nému šovinistickému vedení.“ — do-
kládá ,„Grenzbote“.

Zalézá jim za nehty. ,,A nap“, je-
den z nejprednéjsich denníkú buda-
pešťských píše ve svém 186. čísle
na úvodním místé následovné:

„Podkopávají! Nepfatelé vla-
sti ani na okamžik neodpočívají. —
Vždy jsou pfi práci a jako tisíci-
lopatové čertovo rádlo trhají,
drtí, mlátí naši zem, naše stat-
ky, naše práva. Jejich zákečné jed-
nani je Istivé, objevují se vám pod
rouškou pľátelskou, jsou ponížení a

Revue Naše Slovensko

úslužní do té doby, dokud svého cí-
le nedosáhli, jsou ale nebezpeční a
odhodlaní, když citi pevnou púdu
pod nohami. Každé lotrovství,
každou ničemnost provázejí po-
zdravem ,,Boh s vámi“. Není žádné
zbidačelé politické existence, s kterou
by se nesmluvili, ponévadz i oni sa-
mi jsou mizerní darmošlapové a
mravní mrtvoly svého kraje. Neníť
jediného plánu podlého a bí-
dáckého, kterého by se s lá-
skou nechopili, když jen vla-
stizrada, šalba a vydčrač-
stvolidu tvoľí hlavní jeho
součásti. Svým čichem již z da-
leka vétri, kde se néco kvasí, kde
vre cosi pro Viden, úprkem se tam
ženou, aby tučný zisk, krvavou mzdu
ješté zavčas sobč odvlékli.

A kdo jsou tito lidé? — Je v
Uhrách Clovék, který by neznal Kri-
štoffovské politické sebranky, který
by se nedésil její pobuťující práce,
jejího pfichodu, jejího hlasu, její ce-
lé podstaty? Kdož by jich ze srdce
rád nesrazil tam, kde se toho nej-
ménč nadéji? Tisíckrát, či Bah ví
kolikrát toho zasloužili a tisíckrát
znovu zavdávají príčinu, aby celý kraj
s hnévem smetl je s povrchu zemč.
„A nap“ strhává záclonu z takové-
hoto krev pobufujiciho lo-
trovství téchto lupičských
pozústatkú, jichž promyšle-
né zlodčjské prostfedky ra-
finovaností svojí daleko
presahuji i ty nejpodlejší
kousky lupičú dob minulých.
Co fečí je o machinacích této zkra-
chované, zároveň však odhodlané po-
litické skupiny. Jest sice sama po-
četné malá, obrovské však její spo-
jenectvo. Nechce odpočívati, vyhy-
nouti, nechce úplnč zmizet s povrchu
zemé. To však možne je pouze do
té doby, dokud nevyskytne se po:
čestný muž nebo politicka strana, kte-
rá by po kousku vykopala tuto chá-
sku do jedinkého chlapa z vefejného
života.

Jakým zpúsobem bylo by Ize hlad-
ce a bezpečné dostati se k moci?

Revue Naše Slovensko

Zabaveno.

Velkolepy zákon o volebním právu
nepčinese vlasti darem prázdný a
vyschlý mozek Krištoffovcúv. Nikoliv,
o to postará se maďarský národ sám,
který nechce vykrmením ná-
rodnostíshubenéti. špatné spe-
kulují sluhové Vídnč, vykopnutí a

513

zkrachovani Svind!éfi (!). Maďarstvo
jako jeden muž postaví se jim proti,
aby svoje práva obhájilo. Učiní tak,
bude-!i možno dobrým slovem u špat-
né informované koruny, a když to
možno nebude, tedy vzplanutím
uraženého národa, fanati-
ckým, bojovným vzkfiknu-
tím trpélivost traticiho li-
du proti komukoliv, kdo i nadále o-
pováží se urážet národ a kdo dále
chce zkoušeti jeho mizici trpčlivost.
— Je hčíchem koalice, že Krištoffovci
ješté žijí a pikle kují a bude nej-
prvučiší novinností nového politické-
ho útvaru, aby konečné osvobodil na-
ši zem od tčehto pijavice.“ —

O list dále odhaluje tento časopis.
výše: zminégnaw záclonu gastýnské po-
rady. Dovédél se toto:

„Pončšvadž ani jedma ze stran v
koalici sjednocených není naklončna
všeobecné a rovné právo hlasovací
uskutečniť, ba Szterényi rozhodné vy-
stoupil proti nému, chce Ladislav Lu-
kács s pomocí Krištoffyho, Slovákú,
Rumunú, Srbú a Chorvatú spojit se
se socialisty a plán tento provésti.
Po uplynutí prozatímního povéfeni
nynčjší vlády, chce násilné a
protiústavné takovou vládu u-
tvofit, které jedinou povinností by
bylo všeobecné, rovné a tajné právo
volební pťipravit. Národnosti již zí-
skal. Jejich vädcové byli již v Ga-
stýnč a bezprostfedné vyjednávali s
Lukécsem a Krištoffym. Národnostní
časopisy již v tamte smyslu agitují.
Rumun“ nacházejí oporu v srdečném
pčiblížení Františka Ferdinanda, které
pripisuji vlivu Krištoffyho. Slováci žá-
dají, aby jich knézi pfi pňíležitosti
katol. sjezdu v Segediné, zdúraznili
potlačování lidských práy a aby na.
odstranční toho požadovali všeobec-
né, rovné a tajné právo volební. —
Srbové a Chorvati jsou již také ‘roz-
ličnými sliby získáni. Krištoffy získal
Františka Ferdinanda myšlénce, aby
tak jako v Rakousku každá národ-
nost mA rovné volební právo, i v
Uhrách ono bezpodminetné zavedeno
bylo, nebof je ho potfebi k tomu,

914

aby nacionální snahy Maďarú byly
potlačeny.

Tedy požadavek všeobecného, taj-
ného a rovného volebního práva je
na „ostrové svobody“ vlastizradou,
podlostí a zákeňnickou prací. Poli-
tické pracovníky zovou sbčňí, šibe-
ničníky, lotry, po pňípadé vyhrožují
i revolucí.

Kdc je censura? Její koza pase
se jen na národnostních loukách, na
maďarských pouze spí. — Ejhle, ,,o-
strov svobody — ntytlisky na-
rod!“

Valná hromada F. M. K. E. Có
že to. jest? —: Nig, je to“ „Horno-
videcký maďarský vzdčlávací spolek“.

Tento konal letošního roku 26. srp--

na na Vrútkách svoji valnou hro-

madu. Predsedou je hrabé Emil: Des-
sevffy. Pozváni byli hornovidečtí žu-
pani a úfednictvo:všech možných ka-“

tegorií.

Predseda. ‘pronest. na uvítání: tak.

Zvanou „veľkou -Ťeč“““) sv níž: pa-
dotkl, že „F. M..K. E.“ se nesešla
jen na banket, jak -národďovci "praví,
nýbrž, že sešla se k vážné práci,
kázati solidárnost hornovideckých Ma-

ďarú. Po, té, jal se -vyhrožovati nav:
rodnostem : „Veľmi se mýli! ti, kteri-
myslí, že pokojní -pracovníci ny mas.

ďarské. kultuče: nemohou se. zmčniť

v. tygry.: Agressiyita „ vždy na tom

závisí,.v jakém : stupni: se ndrodnost-
ní. „agitace stala. nestrpitelnoy. pro ma-
darsky stát. Ndrodnostnimu-: pohybu“

veľmi byla na prospéch neurčitosť pos:
sledních rokú, co se týče státního

života,“ « — Po té vychvaloval. “Appo- |
nyiho, že brání Uhry proti. nepňízni-
vému ‘evropskému ‘minéni, jehož. vznik
dlužno myslit jen tím zpúsobem, že

povstalo nesprávným a lživým infor |

mováním. Celkem je prý povinností
„F. M. K. ES pracovat s: láskou

*) Die prítomného dopisovatele „MN.
Novin“ tata pčednáška byla "plna gra- -

matickyoh chyb a prednes byl samé
hekání.

do--

Revue Nase Slovensko

k tomu, aby reforma volebniho brá-
va, která má rozhodnout o osudu
Uher, byla provedena ve prospéch
státotvorných Maďarú.

Z výroční zprávy vyjímáme: ,,F. M.
K. E.“ vydržuje 31 détských opa-
troven a 134 lidových knihoven. —
3000 K vénoval odménou učitelúm
za prospčšné vyučování maďar. ja-
zyku. V Nitfe vystavél kulturní dim,
v Tekovské a Hontianské (na národ-
nostním pohraničí) vydržoval analfa-
betické kursy. Založil v 10 sloven-
ských místech lidové knihovny. Mi-
nistr Apponyi podporil spolek za fni-
nulý rok 5000 K. Rozpočet na pristi
rok je 78.000 K. Má se vypracovati
program na pomadafyeni pohraničních
obcí. K vúli rozšíčení maďarských
bohoslužeb budou se rozdávati ma-
ďarské zpévniky a modlitební kníž-
ky zdarma. A konečné bude spolek
posílat slovenské uéné na Dolní zem
na femeslo.

LITERATURA A UMÉNÍ.

„Slovenské pohlednice“. Umčlecký
a fotografický závod Pavla Socháné
v Turč. Sv. Martiné vydává již delší
dobu pohlednice slovenské. Na obra-
zich jsou buď kraiiny, mésta, dédiny,
hrady slovenské neb kroje. Již z
téchto obrázkú sezná každý, jak krás-
ný kraj je naše Slovensko, jak bo-
hatých, vzácných krojú ješté Ize tam
najíti. Užívejme téchto krásných po-
hlednic, vždyť tím podporujeme slo-
venský závod, seznámíme se s kra-
jem a kroji slovenskými a vytlačíme
bezcenné, často vkus urážejíci po-
hlednice, jimiž naše obchody zapla-
veny jsou. Objednati Ize na adresu:
Pavel Socháň, umčl. závod v Turč.
Sv. Martinč. (Turocz Szt. Márton,
Uhry.)

Ivan Krasko: Nox et ‘solitudo.
(Noc a samota.) Basné. — "Nákladem
Knihtlačiarského účastinárského spol-.
ku v Turdianskem Sv. Martiné. 1909.
Stran 42. Cena 60 hal. — Malá, vkus-
né upravená knížečka, formálné "ko-

Revue Naše Slovensko

rektní, typograficky i jazykové ide-
álnč bezúhonná. Sbírka tato je vzác-
ným obohacením slovenské lyrické
poesie. Snazné doporučujeme.

Utlatovanému Slovensku vénovano
jest poslední číslo výborného détské-
ho časopisu „Jaro“. Co to znamená
vzbuditi v détech zájem a vňelý sou-
cit s onou včtví našeho národa, vi-
déli jsme na Kálalové knížce ,,Co
si dva hoši dopisovali“. „Jaro“ jde
v tom ohledu ješté dále. Ve článku
„Černová“ vykládá, jak na Sloven-
sku dnes je, v krásné „Povesti o
Jánošíku“, sokolu Tater, jak na Slo-
vensku bývalo za dob nevolnických.
Mrštíkova povídka ,,V hore“ hodí
se též do rámce slovenského čísla
svoji néznou tendencí, ukazuiici pňí-
krý rozpor mezi nádhernou fprirodou
tatránskou a bídou obyvatelú jejich.
Cast illustrační nezústává nijak za
textovou. Krásný obrázek Manesúv
»Vypravéni slovenských povéstí“, sta-
rý dčevoryt, poňád ješté svézi, slou-
ží číslu k ozdobé. Alešovy plakety
slovenských zbojníkú i ostatní jeho
obrázky, jichž je v onom čísle fada,
nepotiebuji chvály. Jsou to véci tak
ryzího slovanského charakteru, jako
jejich autor. Zbojnická pízeň ,,Hej
hore háj“, z níž vyznívá celá ta tou-
ha po svobodé, divoká odvaha i smu-
tek, v níž slyšíme primo mohutná
echa grandiosních hor, zakončuje čí-
slo, jež prodává se po 10 hal. —
Kdo chce, aby jeho déti nabyly
správného názoru o Slovensku, nechť
opatňí jim toto nejlevnéjší ,,Sloven-
ské a!bum“. Administrace „Jara“ je
v Praze-II., 1959. — Celoroční pfed-
platné 1 K 30 hal. ©

Slovenzké dfevčné chrámy. Ve Víd-
ní vydána je malá publikace Edga-
rova: „Zwei Kirchen und die
Architektur“, Katholischer und
protestant. Kirchenbau in Bôhmen u.
Mähren, Mit 17 Abbildungen, Vídeň
1909 (A. Schroll & Co.). — „Čas“
upozornil na ukázku této knihy uve-
fejnénou v berlínské umčlecké revuť
„Die Kirche“ (Zentralorgan fúr Kír-
chenbau) s poznámkou, jak vysoko

915

si cení autor slovenskou tradici. —
Emi! Edgar čekl nám dosud o umé-
lecké kulture slovenské nejvice; tak
dostačila patrné noticka „Času“ ke
vzniku mylné zprávy, která kolovala
slovenskými časopisy, že Emil Edgar
vydal publikaci o dčevéných chrámech
slovenských.

Kniha Edgarova je vénovana cele
dnešku: diktovala ji zfejmé snaha

_orientovat dnešek po své linii vývo-

jové, vyburcovat a vésti. Významný
talent umčlecko-výchovný a propa-
gační píše tu knihu, která je od
prvé do poslední stránky obdivu-
hodnou vývojovou akcí, proto není
v ní místa pro historické analysy.
O slovenské kulture stavební vypravi
tu Edgar jen tolik, co musí nutné
fíci vzhledem“ k dnešní situaci cír-
kevní architektury v Čechách a na
Moravé. Pro tento zajímavý, dobový
účel klademe sem v prekladu, co pra-
ví na str. 30. a 31. o dfevénych
chrámech slovenských:

„— povstávají tam, kde lokální Zi-
vot a vývoj je primy, nezirritován,
na Vaľašsku a moravském (pfiklad
Javorník) i uher. Slovensku chrámy,
jež mají tradiční, často monumentaini,
dobre rozvržený interieur, charakter
a program zemé a tradice, svoji du-
chovou jednotu. Vše púvodné a monu-
mentální, co nás dožilo z prvého vé-
ku reformace, nevyvážilo a nevyjadri-
lo tak krásné a plné po našem typu,
jak monumentálné tak i intimné, svúj
charakter a život, svoji ideu, jako
nčkolik „dčevčných chrámú na uher-
ském Slovensku (XVIII. stol.). Nemá-
me jiných architektur tak krásné kul-
tury konstrukce a intimity, kde by

- žily tak bohaté všechny elementy a

vztahy našeho rodu, tolik slovanské
nálady a ducha, slovanských, pokor-
ných snú deptaného, pronásledované-
ho lidu a rmutné púdy 0 kosmické
mocí, jako v téchto nčkolika budo:
vách nejcharakternéjší kresby, v téch-
to nékolika tolerančních a artikulár-
ních chrámech.“) Zústaly ovšem ne-

*) Slovácké artikulární chrámy mož-.

no fici také territoriální, j-ou vými-
30%

916

známy. Celý tento obzor nutno teprve
obsáhnout. Nechť je ťo již centrální
artikulární chrám ve Vel. Palud-
zi (Liptovská stolice), z r. 1773—
1774), dfevény dóm pro 6000 osob,
kolosálních rozmčrú““) s celou fa-
dou a patry empor, 11 dvefmi, 82
okny (naznačuje jen), nebo jednolod-
ní v LeSetiné (Oravská stolice),
krásného, hrdého hradního zjevu, s
„ochozý a spojovánim ‘pobotnych ob-
jektú (zvonice), krytými voľnými
chodbami, nebo vZábňeži (Orava)
s originálním púdorysem a závčrem
presbytáfe, který má sotva pfrikladu
i v zemích nejvčtší dfevní kultury:
každý je volným osobité rozmysinym
umčleckým činem. Včdomí architekto-
nické, vše, co v nás cítí tektonicky
a architektonicky, a instruktivní na-
zírání a citéni sevefana, které jde
vždy více za krásou psychologickou
nežli plastickou, je tak silné a živé,

nečné stavby podobného stavebního
programu a historického významu ja-
ko slez. „Friederiskirche“ v Schweid-
nitz a v okresu Steinau ležící po-
hraniční chrám Rosterdorfský. (Viz
„Blátter fr Architektur u.
Kunsthandwerk“, 1908, č. 5.).
Také pro artikulární chrámy platí
urážlivá a ztéžující podmínka proti-
reformace, že smi býti vystaveny jen
„aus Holz und Leimen“. Typické pfi-
klady z jich stavební historie: Sub-
strukce (podezdívka) artikulárního
chrámu ve Vel. Paludzi nesmí býti
vyšší jedné stópy, a budovatelúm
dnes neexistujíciho více kostela (1733)
v Prietrži, Nitranská stolice, ztéžuje
se jich úkol tfedné nafizenou lhú-
tou stavební (od 28. kvétna do sv.
Martina, t. j. do 11. listopadu). Zde
viz slováckou knihu: „Dčjepis su-
peritendencie nitranskej.“
Dia starých i novších prameňov so-
stavil Ladislav Pauliny. V Semti,
1891.

**) Vyobrazení interiéru pčináší dílo
Dušan Jurkovič: ,„Slovaki-
sche Volksbauen“ (čl. 4.), A.
Schroll & Co., Vídeň.

Revue Naše Slovensko

že komposice, pres to, že tradiční,
není nikdy schematickou. Jsou vždy
ušlechtile prosté a vážné, energicky
utváfeny, s kultivovanou krásou hmo-
ty, dávnými již pňedky uzákončnou,
nikdy nevybočují, vždy vyrústají, ne
pro linii, ale z prostoru a pro pro-
stor, zákonné, úsporné a účelné, nik-
dy nesahají po jiných podmínkách
než nejbližších a nejvlastnéjsich.“

Budapeštianský nakl. spolok úč. sp.,
Budapešť, VIII., Rôkkszilárd-U. 19.,
vydal následujíci knížečky:

Poučná knižnica. — Sošit I. Aké
bude počasie. Podává dr. Ján Wagner.
Strán 40. Cena 30 halierov. — Sošit
li. Z cesty po Švajciarsku. Napísal
inž. Julius Dohnányi. Strán 44. Cena
30 halierov. — Sošit IH. Benjamin
Franklin. Životopisný nástin. Napísal
dr. Ján A. Wagnet. Strán 36. Cena
3 halierov.

Národohospodárska knižnica. — So-
Sit I. Pojisfovanie robotnictva a zá-
konný článek XIX. z r. 1907. Strán
184. Cena 1 koruna. — Sošit #1. Naše
peňažné ústavy a na peňažné ústavy
sa vzťahujúce ustanovenia kupéckéhro
zákona (zák. čl. XXXVII. z roku
1875). Sostavil °*** Cena 1 koruna.
— Sošit III. Samospráva obce a zák.
čl. XXII. z r. 1886. O obciach. So-
stavil ***. Cena 1 koruna.

Knižnica pre naše deti. — Sošit
I. Povesti a bájky dľa čítaniek L.
N. Tolstého. Pre naše ďeti sostavil
dr. V. Šrobár. S mnohými peknými
obrázkami. Cena 1 koruna.

Černová tragédia. Čo by iné nebolo do-
siahlo „Naše Slovensko“, len to,že vedelo
pritiahnúť k sebe krúžok slovenských pra-
covníkov, už by i stým veľkú zásluhu bolo
vykonalo. V „Našom Slovensku“ sa vytvo-
ruje istý, nový ráz našej literatúty, ktorý
doma pohrešujeme preto, lebo doma sme
viazaní už censúrov fiškusa "a výhľadom
oddychu na Segedin a Vacov. V Čechách
vydané práce sú voľnejšie, smelšie a čo
je hlavné, zaoberajú sa práve touto tak
zaujímavou vzrušujúcou dobou, ktorej
charakteristika sa pod menom „Čeriiová“
najlepšie dá vyjadriť.

„Černová“, nie len z politického ohľadu

Revue Nase Slovensko

bude v ďejtnách nášho utrpenia jedén
z najhlavnejších boďov, ále bude otia ža
dlho i látkou a to veľmi povďačnou i čo
sa Hteratúry týče. Veď už i do týchto
čias celá rada básnikov použilo Černovú
za látku: áno „Černovú“ podnietila Ser-
gieja Tritonoviča (pseudonym), aby na-
písal i tragédiu v nej, ktorá vyšla v „Na-
šom Slovensku“ a sťa zvláštne vydanie,
i v podobe knihy. — Každý, ktorý sa za-
újme za verejné veci, ktorý cíti s ukriv-
denými, — a tomu i verejný výraz dá —
a vôbec ktorý čo i polienkom len roz-
nieti, a rozmnožuje vatru nášho písom-
níctva, je úžitočný, je osožný činiteľ
nášho národa.

Tak i pôvodca tejto tragédií. Tak sa
zdá, že pôvodca je mladý kňaz, lebo
hlavný tón tejtotragédii je vziaty s ‘pri-
sneho cirkevného stanoviska. Skoda, že
ľudové osoby sú v nej pritľadé, neprúdi
v nich ten ozajstný život nášho sedliaka.
A predsa nemáme sa obávať nákresu
opravdového, živého, tákého, aký je —
nášho ľudu, v tedy by sme nepotrebo-
vali také vzdušné osoby, ako je Janko
Orlovský a jeho milenka, ale by to bol
mláderiec i dievčina taký, ako sú v ži-
vôte, bez kvetnatých rečníckych fráz, ale
za to práve titn dojetnnejší. Áno „Čer-
nová“ je veliká vzrušujúca látka ku tra-
gédii, a práve to -by bolo najvzácnejšie
a rajúmeleckejšie v nej, keď by bol spi-
sovateľ práve vyviedol ten vývin duševný
a tú “velikú pohnútku tolio samožertvo-
vania, ktorá sa zrodila a v tak veliký
heroismus vyvinula v našom tichom ľude,
ktorý sme za tak nechybný, za ták ne-
citný považovali. K tortu pravda treba
vhľbiť sa do štúdiumu nášho ľúdu a rie-
báť sa plným prúdom načreť z tej pra-
vay, z tolio pravého života, tak ako sa
nám káže. nate povďační sme pôvod-
covi i nakladateľovi, za toto dielo. Dáva
nám ono záruku, že dosťanetiie v ňom
situ dobrú "a hlavne silu citnú, ktorého
nie len svoje túžby, suzby a bôle záují-
majú, "ale ktorý "cíti i bof a ktivda i
iných a tú vle i che napisať. Táto kní-
Zotka dobrú službu urobí najmä u Tudu
nášho, lebo má tnravnú tendenciu, k tomu
titvrdí náš fud nie len vo viere, ale hlavne
i v hájení si svojich práv, privedie ho

917

i k poznaniu toho, áký rozdieľ je medzi
svojským a maďarónskym kňazom a ako
si má brániť svoje cirkevné i národné
práva. Škoda, že — myslím — práve —
stav spisovateľov — prekážal mu, aby
Fišera a Párvyho, týchto dvoch typických
predstaviteľov kňazstva svetskej moci
a sláve slúžiacich, nepredstavil nám v ich
celej duševnej nahote a vich zlosti, bez-
citnosti proti ľudu. Boli by oni veru za-
slúžili a to v svrchovanej mtere. —il.

Prohlášení českoslovanského lékaľ-
stva odôvodňujicí neúčast jeho ma
XVI. mezingrodnim sjezdu v Buda-
pešti,
prijaté na poradní schizi ko-
nané dne 26. srpna 1909 v za-
sedací sini České lékačské fa-
kulty v Praze.

Čeští lékači sdčlují s Vámi, vážení
‘kolegové, že žňíkají se účasti na mezi-
árodním sjezdč lékaťském, v Buda-
pesti počádaném. PiidruZujente se ke
‘souhlasnému odepfen{ účasti kolegú:
Slovákú, Chorvatú, Slovined, Srbú,

Rusínú ‘a ‘Remani,

v tom presvédiéeni, že nemäžeme býti
tam, kde scházejí naši nejbližší bra-
tfi, že nemôžeme pfijati pohostinství
toho státu a toho národa, jehož pie-
vážná vétšina stotožňuje se s tím
protikufturním, šovinistickým, ná il-
nickým režirnem, utážejítím védom:
demokratické a svobodné Evropy, ja-
ko je režim maďarský. Ačkoli púvod-
né pľihlázili jsme se na tento mezi-
národní sjezd, dnes odvoláváme, po-
nčvadž hlasy potlačených, které "zalé-
hají k nám z Uher, nás "pčesvčdčují,
že bychom se protifešili na právech
lidskosti, kdybychom pfi této pfile-
žitosti nepozvedli hlasu svého pravé
v "zájmu kultury, spravedinosti, poô-
kroku a svobody všech.

Nelze nám potlatiti hlasu krve,
citu pčíbuzenského v této chvíli, nelze
zaprfti tékaťi:človšku povinností o-
zvati se ‘tam, kde se ‘déje kľivda.
Ty dôvody, které uvedli proti madar-
skému režimu kolegové rumunští,
prijímáme a podepisujeme do posled-
ní f4dky, pfesvédtivSe se o jich

918

správnosti. Mutatis mutandis platí to
o pomčrech naších nejbližších bratri
v Uhrách, Chorvatú, Srbú a v mife
jesté zhoršené Slovákú a Rusínú.

Jest to veľkou vymožeností nové
doby, že véda a vzdélani pčestává být
majetkem úzkého kruhu odborníkú,
nýbrž že Sifi se vedecké poznání
v nejširších vrstvách lidových. Jest
to vznešeným: posláním včdy, aby ší-
fila všude pokrok a osvétu, volnost
a pravdu, aby vymaňovala národy
i. jednotlivce ze tmy nevédomosti a
vedla je za svétlem lepší budoucnosti.
Účelem mezinárodní včdy není zústati
pouze v majetku privilegovaných, ný-
brž má se státi majetkem všech ná-
rodú a všech lidí. Každý národ má
míti zabezpečenou možnost súčastniti

se na mezinárodní soutézi védecké
práce. A |
Ale jak zde mčli býti zastoupeni

naši slovenští bratri, když jest jim
každá možnost samostatné
kulturní práce odňata! Ná-
rod,. Citajici púltčetího milionú obča-
nú, nemá nejen žádné vysoké školy,
nemá žádné stčední školy, ačkoli
platným zákonem z r. 1368 méla by
mu býti zabezpečena, ale nemá .té-
mér ani vlastní elementární -školy,
kde by mohl učiti své déti čísti a
psáti v jazyku ditéti nejbližším, v
jazyku materském. Ze 3000
obecných škol na slovenském území
ve. více než 2500 -školách je sloven-
Stina úplné vypuzena a nahražena
cizím: jazykem, maďarštinou. Poiize
v 500. školách je slovenština pipu-
šténa na nižším stupni jako jazyk
výpomocný a jen.v 300 školách, vy-
držovaných -ovčem výhradné sloven-
skými penézi, mize ‘se dité vedle po-
vinné maďarštiny učiti slovenskému
čtení a psaní. Slovenská gymnasiá
poa nejneodúvodnéjšími záminkami
zrušena pred 30 lety a od té doby
marné. se domáhají Slováci práva,
aby mohli si otevriti gymnasium noe
vé.: Jejich, svého času jediný kultur-
ní ústav, Slovenská Matica, jejíž ú-
kolem..bylo péstovati védu i Sifiti Ii,
dové vzdélani, zrušena téz a stotisi-

Revue Nase Slovensko

cové jméni skonfiskovano a vénovano
cilim maďarisačním.

Expansivnost maďarisace neušetfila
ani vysokého učení universitního. —
Není zajisté tak mezinárodní védy
jako je véda lékačská. Nezná rozdílú
kmenových, nezná hranic politických,
osetruje stejné pňítele jako nepritele
u védomi povinnosti čisté lidské lá-
sky.. Ale Madafi i zde našli pňíleži-

„tost uplatniti své šovinistické, proti-

kulturní choutky. Aby znemožnili
vzdčlání medikú na cizích vynikaji-
cích medicinských fakultách, porušili
ministerským nafizenim z roku 1898
reciprocitu universit. Jest to systema-
tický útok aa vzdélani lidu, zvlášté
nemaďarského, vyslovená snaha 2ri-
diti na hranicích Uher čínskou zed
proti modernímu védecké-
mu a kulturnímu vlivu zápa-
du, útok tím spíše odsouzení hodný,
pončvadž současné maďarská vláda
nepfipousti žádného slovensky cíti-
cího lékafe do verejnych úňadú, za
okresního neb obvodního lékare či
fysika, jestliže pčedem nepodepsal
revers, že se zťíká Cinnosti pro svúj
národ. Lékafi Slováci, kteri jsou Cle-
ny výboru ryze kulturních spolkú,
jako Slovenské Museální Společnosti,
jsou nátlakem vládním donuceni zňíci

.se té hodnosti, nechtéji-li pozbýti ú-

čadu. .

Hrozný, protikulturní smysl povést-
né „maďarské státní myšlenky“ je
v tom, ubít všechnu vzdélanost ne-
maďarských národú v Uhrách, zne-
moinit, aby vedle maďarské vyvíjela
se tu ješté druhá vzdélanost a intel-
ligence. Apponyiho školské zákony
vyslovují tuto snahu s bezohledno-
sti dosud nebývalou. Pňísné jich pro-
vedení bohdá nebude znamenati po»
maďarštční Slovákú, ale osud o málo
lepší, úpadek jich lidového vzdélani.
Již dnes nedostatek slovenské intel-
ligence následkem . nedostatku škol
pociťuje se trapnč. .

Avšak i pri tom nedostatku intel-
ligentních širitelú . lidového -vzdélání
mezi .Slováky činí se ješté každému
lidovému pracovníku, takové pfekaz-

Revue Naše Slovensko

ky od tradi, že zpravidla jen za
cenu ztráty osobní svobody
mize se osméliti, aby upozornil lid

na jeho práva a potčeby. — Právo.

spolčovací a shromažďova-
cí, svoboda tisku, ba i svo-
boda politická závisí v Uhrách
od libovúle účadú. Zákonného zabez-
pečení základních práv. společenských
není. Za téch pomčrú témčč ani feé-
prekvapi, že politická vézeni jsou v
Uhrách pčeplnčna vézni, jímž -Ize
jediné to klásti za vinu, že domá-
hali se práv svého lidu, že upozor-
ňovali na bezohledné vyssávání, ja-
kého se dopouštéjí dnešní držitelé
politické moci v Uhrách, rezim šlech-
tický, "na bezprávném lidu ať maďar-
ském, či jiné národnosti. Surové
vrazdéni bezbranného lidu v Černové,
bránícího svého práva proti zvúli cír-
kevní a politické moci, je možno-jen
v téchto pomérech.

Byl to náš Kolega, Slovák, Dr. Šro-
bdr, který musel vytrpét . jednoroční
vézeni a záplatit 900 korunovou po-
kutu za to, že v kandidátních fe-
čích upozorňoval slovenský lid, že
má právo dle zákona domáhat se
toho, aby vé školách učilo se mateť-
štinč, aby pred soudem mluvilo se
s občanem feci mu šrozumitelnou,
aby danč byly rozdčleny tak, jak to-
ho spravedlnost vyžaduje, tím prý
se dopustil pobufevani proti maďar-
ské národnosti: Jiný kolega, Rumun,
posl. Dr. Vajda-Vojevoda, pokusil se

ukázati na dvou básničkách v parla-

mentní reci, kam vede vzájemná šovi-
nistická nesnášenlivost, byl za to ma-
ďarskými poslanci násilím na dlouhou
dobu ze smémovny odstranén.

Takový jest smutný obraz kultur-
ních poméré v dnešních Uhrách a
proti této reakci se ozýváme tak,
jako se proti ní ozval ušlechtilý bo-
jovník za svobodu a mír národú
Bjôrnson, jako ji odsoudili repre-
sentanti mínční evropského v pňípadč
processu Záhľebského. Mohli bychom
ukázati ješté na politické násilí, na
nesprávnost volebního fádu, na ex-
ploataci zemé politickým systémem

519

pod liberálním nárérem stčedovéké
feudální snahy skryvajicim, avšak po-
necháváme v téch vécech slovo odbor-
ným politikúm, jsouce pčesvédčeni, že
ti by stejné s námi postavili se na
obranu pravdy a ybijenych zájmú lid-
skosti.

Ze jsme pozvedli protest proti tém-
to krivdam, k tomu nás nevedly jen
národnostní dúvody, naše pribuzen-
ství s trpicimi pod tím rezimem slo-
vanskými bratry, ale i čisté lidská
povinnost ozvat se a protestovat
tam, kde se kňivda déje a nemá Zza-
stání. Bylo naší. svatou povinností u-
kázat nezasvčceným na tuto skvrnu
svobodné, ústavní Evrovy, odhalit tu
nepravdu, která se Sifi povéstmi o
svobodomyslnosti, která je domovem
na roviné stčedu Dunaje. Jsme pie-
svčdčeni, že byste jedna'i stejné jako
my, kdybyste znali poméry tak dob-
fe, jako je známe my. Svdbody: dbalá
Evropa dovedla to"ikrát zastati se
jednotlivce, jemuž ce ublížilo! Mélo
by se jednati jinak vúči potlačovaným
národúm, jen proto, že jsou to ná-
rody malé, které si nedovedou vy-
nutit zastání Evropy? Myslíme, že
nikoli. Jsme pňesvčdčeni, že byste
S opovržením dívali se na nás, kdy-
hyste se dovčdčli, že jsme mlčeli
tam, kde byla šlapána práva lidsko-
sti, kde byla ohrožena véc pokroku,-
sociální spravedlnosti, demokratické -
rovnoprávnosti všech lidí a všech ná-
rodú bez rozdílu, téch krásných od-
kazú, které nám ukazují cestu k lep-
ší budoucnosti? Nemúže zavládnouti-
pravá svoboda a bratrstvi dotud, do-:
kud budou na svčté otroci, dokud
budou národy bezprávné, nucené slou- :
žití cizímu.

Kde panuje pravá kultura, tam se
každý uplatní dle svých schopností,
produktivní práce a charakteru. Osvé-
ta a kulturní poslání národú vrcholí
právé v tom humanismu, který na
základč demokratismu ve svém bliž-
ním vidí sobé rovného človčka, kte-
rému zákečnicky v týl padnout ne-
smi. Ve společnosti, ve spočádaném

státé hledá pravý humanismus harmo-
nický celek lidstva, který by se do-

Internet Archive Audio

Featured

Top

Images

Featured

Top

Software

Featured

Top

Books

Featured

Top

Video

Featured

Top

Mobile Apps

Browser Extensions

Archive-It Subscription

Save Page Now

Full text of "Naše slovensko = our Slovakia"

See other formats