(navigation image)
Home American Libraries | Canadian Libraries | Universal Library | Community Texts | Project Gutenberg | Children's Library | Biodiversity Heritage Library | Additional Collections
Search: Advanced Search
Anonymous User (login or join us)
Upload
See other formats

Full text of "Naše slovensko"

This is a digital copy of a book that was preserved f or generations on library shelves before it was carefully scanned by Google as part of a project 
to make the worlďs books discoverable online. 

It has survived long enough f or the copyright to expire and the book to enter the public domain. A public domain book is one that was never subject 
to copyright or whose legal copyright term has expired. Whether a book is in the public domain may vary country to country. Public domain books 
are our gateways to the pást, representing a wealth of history, culture and knowledge thaťs often difficult to discover. 

Marks, notations and other marginália present in the originál volume will appear in this filé - a reminder of this book' s long journey from the 
publisher to a library and finally to you. 

Usage guidelines 

Google is proud to partner with libraries to digitize public domain materials and make them widely accessible. Public domain books belong to the 
public and we are merely their custodians. Nevertheless, this work is expensive, so in order to keep providing this resource, we háve taken steps to 
prevent abuse by commercial parties, including placing technical restrictions on automated querying. 

We also ask that you: 

+ Make non-commercial use of the filé s We designed Google Book Search for use by individuals, and we request that you use these files for 
personál, non-commercial purposes. 

+ Refrainfrom automated querying Do not send automated queries of any sort to Google's systém: If you are conducting research on machine 
translation, optical character recognition or other areas where access to a large amount of text is helpful, please contact us. We encourage the 
use of public domain materials for these purposes and may be able to help. 

+ Maintain attribution The Google "watermark" you see on each filé is essential for informing people about this project and helping them find 
additional materials through Google Book Search. Please do not remove it. 

+ Keep it legal Whatever your use, remember that you are responsible for ensuring that what you are doing is legal. Do not assume that just 
because we believe a book is in the public domain for users in the United States, that the work is also in the public domain for users in other 
countries. Whether a book is still in copyright varies from country to country, and we can't offer guidance on whether any specific use of 
any specific book is allowed. Please do not assume that a book's appearance in Google Book Search means it can be used in any manner 
any where in the world. Copyright infringement liability can be quite severe. 

About Google Book Search 

Google's mission is to organize the worlďs Information and to make it universally accessible and useful. Google Book Search helps readers 
discover the worlďs books while helping authors and publishers reach new audiences. You can search through the full text of this book on the web 



at |http : //books . google . com/ 




» i 




# 
I ♦ 



# • 



II 



II 






I 











r 



p: z í 7, 













r 



0:z^v: 








r' 



m 



SEŠIT 1. 



ŔÍJEN 1908. 



jB.^é"/ 

ROČNÍK n. 




® 



MÉSÍČNÍK PRO HÁJENÍ ZAJMÚ 
DD UHERSKÝCH SLOVÁKÚ DD 
VYCHÄZf V DRU}1É POLOVICI 
DDD KAŽDÉHO MÉSÍCE DDD 



Predplatné v Rakousko-Uhersku, Bosne 
a Hercegovine činí: celoročné K I2-— , 
pololetné K 6—. čtvrtletné K 3—. Do 
Nemecka K 12-96, do Ameriky K 14-96, 
O do ostatnich státA K 1416. a 




REDAKCE A ADMINISTRACE PRAHA-II., VYŠEHRADSKÁ TŔÍDA ČÍS. 39 NOVÉ 






OBSAH: Uhry a apoštolove panslavisnni. — Ferdinand Tom e k: Již tomu rok . . . 
Eh*. František SouJcup: Sociálni demokracie v Rakousku pro délnictvo a národnosti 
v Uhrách. — K teórii slovenské písné. — Aliquis: Zo života slovenského učiteľa. — 
B. Prorok: Vzpomínky na slovenské slávnosti v Turč. Sv. Martine. — Nihil: Ludevít 
Kubány a Ján Čajak — Fr. Kretz: Z okoH Čičman. — ĽAssiette au Beurre: Slované. 

— Politický pfehled. — RAzné zprávy. — Slovenské soudy. — Pro Slováky. — Z ma- 
ďaronských časopisu, — Národohospodársky a finanční pŕehled. — Z českých časopisu. 

— Literatúra a umení. — Rôzne publikace a knihy redakci zaslané — K našim obrázkom 

— Redakční oznamovatel. DDDD 

gg Pozvaní ku pŕedplacení na II. ročník gp 
^^^ „Hašeho Slovenska''. ^^ 

*^^Í Prosíme ct. odbératele naše, by láskavé predplatné na ^^^^ 

J^^J další ročník naši revue obnovili, jakož aby nám veškery J^^J 

íí*^^^í nedoplatky za starý ročník poslaný byly. ^^d^wt 

*s^ac;^iŤ Predplatné obnásl: ^i^c^^f^ 

í^^í Pro Rak.-Uhersko, Bosnu a Hercegovinu ročné K 12 — 

í^^í pňlletné „ 6—, ,^^^^^ 

*5^^i^:£í^ Do Nemecka ročné „12-96 íi^jcí^í? 

W^m, Do Ameriky . . . . ' „ „ 14-96 J^^ 

*^c^ Do ostalních zemi „ „ 141& i^^í 

^9^^%^^ I se zásilkou poštovní. . ^s^^v^iň 

^^^1 Prikladáme za tou príčinou všem odbčratelúm našim ^^S^t 

^^ složnl listy poštovské. Vydavatelstvo. í^^ 

■ I i # 1 I - . - odporúča ^~~ nilll ilr 

V Lipt. Ružomberku 
"^^^^ (Rózsahegy) ~ ~ 
I ^ Žiadajte si cenník. "^'" \ 

"M* J. A 'h A J* Jhí AhI^ x w'i Jj- A A J^ J. A X J* A X A J r X X J, X J. *'- J, A A J. .% A A A A A A A A A A A A A A u'iiWu'IWi'A'ii 

P, T. Hodláme založit pri naäí redakci 

„SLOVENSKOU KNinOVNU", 

^ do nlž vfadili bychom radi veškeru starší i novéjší lite* ™ 

w 1^ raturu slovenskou a o Slovensku. Pro šime preto naŠe || 

Ä pfátele, by nám v telo snaze nápomocní byii. Kdo M m 

fí mužeš, daruj nám knihy ncb brožúry starší, anebo nám i Hli 

i udej alespoň prameny, kde bychom tyto zakoiipíti neb % 

i zanpatrití si mohli. Bude to v budoLiciiosH duležitý archiv 1 m 

^ ve vécech slovenských. ^ ^ 

W I Vydavatelstvo „Nageho Slovenska''. | | 

^ % 11 

*i^ v v M 'i'^'í^ v v v Y v Y 'é' y y y y t v r Y Y Y Y Y Y Y Y Y Y Y Y Y TY Y Y Y T Y Y Y Y Y Y Y Y Y Y Y Y Y V Y Y Y 

nm K tomuto Čislu pfíložen jest prospekt nakladatelstvi 

Pavla Kulíška a Milana P. Slobody z Myjavy, 

jež doporučujeme bedlivé pozornosti našich čtefiái^u. 





7'/ 




G. Mally: Dédeček. 

AUG17l9n 



SEŠIT 1. ŔfjEN 1908. - ROČNÍK 11. ■ 

REVOE 

NAŠE SLOVENSKO. 

Časopis hájítí zájmy uherských Slovakii. 

AU6171911 
UHRY A APOŠTOLOVE PANSLAVISMU*) 

Pod tímto nazvem vyšel v Berlfné nemecky a v Uhrách, ve Zvolení ma- 
ďarsky psaný spis nejmenovaného autora, který se skrýva za značky X. Y. Z., 
jisté proto, aby vzbudil tím vétší pozornost. Brožúra tato se zabýva pomery 
uherských Slovakii a jmenovité česko-slovenskou vzájemností a proto zaslu- 
huje, aby naše obecenstvo bylo s jejlm obsabem a smérem obeznámeno. 

Rozptýlené, beze vší systematičnosti pŕináší rflzné tendenčné nasbírané 
smyšlénky o politických požadavcích Slovákú a jmenovité zlomyslné napadá 
nás Čechy proto, že bratry Slováky podporujeme. Aby se autor ukázal čte- 
náŕstvu jako vážny pozorovatel a aby své brožufe dal vážny základ, podáva 
nékteré veci z filologického a historického stanoviska. Než, autor napsal svoji 
brožúru tak tendenčné, že nemá ani filologického ani historického podkladu. 

Brožúra 'tato náleží zajisté též k oném, ktéré jsou a byly psány na ob- 
jednávku vládních kruhu. Tendenčné, neobjektívne je psán každý ŕádek jme- 
nované knihy. Púvodce nehledél na to, aby podal kus vážneho studia, aby 
predvedl pomery v objektívne pravdivém svetle, nýbrž píše pravé zúmyslné 
tendenčné, pŕekrucuje historické a filologické zásady, aby si u objednavatele 
získal tím vétších zásluh. 

Hlavním cílem brožúry je podetnouti kofeny česko-slovenské vzájemností. 
Za tím účelem dokazuje v prvé radé to, že Česi a Slováci ani jazykem ani 
púvodem nenáležejí k jednomu a témuž kmeni, ba zabíhá tak daleko, že po- 
pírá jejich pŕíbuznost a bratrství. — Podobnost české a slovenské feči pri- 
pisuje toliko náhodilým historickým okolnostem a nikoliv blízskému púvodu. 
Dle autora se čeština mezi Slováky rozšírila pŕíchodem Husitu na Slovensko ; 
Jiskru predstavuje nejen jako bojovníka za husitství, za náboženství, nýbrž 
jako prvního česko-slovenského agitátora. I pozdéjší historické udalosti — 
jmenovité panovaní krále Matyáše a Vladislava, ba i reformaci popisuje z toho 
stanoviska, že tyto napomohly rozšírení a udomácnení se češtiny mezi Slo- 
váky. To, že čeština byla v XVII. a XVIII. století současné i spisovnou rečí 
Slovákú, pripisuje jen témto historickým událostem, nikoliv bratrství a společ- 

•) Ungarn und die Apostel des Pansláv i smus von X. Y. Z. Pan-Verlag G. ni. b. H. 
Berlin, W. 35. 

1 



2 Tievue !ACaSe Slovensko 

nemu pfivodu obou národu. — Autor jde ve své zaslepenosti tak daleko, že 
tvrdí, že by se na Slovensku i ruská nebo chorvátska feč byla stala rečf spi- 
sovnou, kdyby jim byly okolnosti bývalý tak pŕíznivy jako byly češtine. 

Rozbírá dále odtržení se slovenčiny od češtiny a utvorení samostatné 
spisovné reči slovenské a pfí tom o nynčjšim slovenském spisovném jazyce 
tvrdí ten kolossální nesmysl, že tento nemá koŕen v reči slovenského lidu. 
Autor chce býti pfed svétem i ochrancem Slováka — kteŕí ho chvalabohu 
nepotŕebují, — a jako takový jim radí, aby se vystiííhali všeho českého vlivu. 

Po tomto úvode pokračuje dále ve svých tendenčních zámérech. 

Hlavní snaha nejmenovaného autora smeruje k tomu, aby pred svétem 
očemil nás Čechy. Bratrství Čechťi a Slováku a celou československou vzá- 
jemnost, chce postaviti do takového svetla, že my Česi máme zálusk na 
bratry Slováky a na celé Slovensko. Lásku a sympatie a podporovaní Slo- 
váka se strany nás Čechú vyličuje tak, že to nečiníme ze soukmenovstvl a 
bratrské lásky, nýbrž toliko z prospčcháŕstvi. Že chceme dociliti sjednocení 
se Slováku a Čechťi jen proto, abychom mohli za nedlouho predstoupiti pred 
svet: „Nás Čechťi je mnoho, my chceme takovou samostatnost jakou mají 
Marfafi". To jsou doslovné citovaná autorova slova, jimiž musí k hnevu po- 
puditi každého radného Čecha a jimiž si chce pred Maďary a Nemci zjed- 
nati zásluhy. 

Jinou tendencí brožúry je, vylíčiti požadavky Slovakii jako neoprávnené, 
bezpodstatné, protištátni a všeobecnému poŕádku nebezpečné. Zde v prvé 
radé popírá samostatnou histórii Slovákfi v minulosti a z toho nasleduje to, 
že Slováci nemají pražádných práv ani v budoucnosti. Toto téz dostatečné 
dokazuje zastaralost a opozdilost autorových názoru, jelikož Slováci mají právo 
na své národní a jazykové požadavky již proto, že jsou tu, že žijí jako Slo- 
váci, bez ohledu na dejiny vôbec. — Požadavky Slovákťi vyličuje jako proti- 
štátni, zlomyslné tvrdí, že Slováci búdou za krátko požadovati vlastní vojsko, 
vlastní peníze a vlastní prápor. Kdo takto mluví o Slovácích, ten staví poža- 
davky Slovákťi do falešného svéťa, nebof o všem tom se Slovákom ani nezdá. 
Ba i ten požadavek Slováku, aby méli samostatné školy, vysvétiuje autor tak, 
že to žádají Slováci proto, aby se v téchto školách Maďari naučili slovensky 
a aby slovenští národnostní poslanci mohli na snemu jednati i slovensky. 
Takováto pfedpojatost a tendenčnost hraničí již s hloupostí. Ano, za podklad 
slovenských požadavkň staví egoismus a sice egoismus jednotlivých národních 
osôb. Autor se nestydí vtĺrati se i do osobních záležitostí slovenských vúdcfi. 
Vytýka jim neukončení studií, nikoliv aby poukázal na jejich zásluhy o vše- 
obecné dobro Uherská. 

Tiŕetí snahou brožúry je, brániti Maďary pfed onémi zaslouženými a 
pravdivými tvrzeními, která Bjôrnson a jiní vzdelanci uvedli pred celou Evropou. 
Za tím účelem opévuje nejprve maďarskou kultúru a za nejlepší dúkaz pova- 
žuje to, že Maďari jsou nejbližšími bratry Sumirú, nejstaršího to národa. Za 
maďarskou kultúru považuje, že Maďari naučili ostatní obyvatelstvo Evropy 
hotoviti čižmy a nositi široké gate. Hrdé ukončuje hymnu na maďarskou kul- 



lievue ^aSe Slovemkp 3 

túru s odvolaním se na maďarské básniky Aranyiho, Jókaye, Munkácsyho 
a Zichyho, ačkoliv by se obrazy téchto posledních stydéla vystaviti kterákoliv 
obrazáma. Autor háji Marfary i vúči té obžalobe, že zacházejí se Slováky ne- 
správne a protizákonné. Maďary vyhlasuje za nejtolerantnéjši a nejtrpélivéjš 
obyvatele Evropy, zapomlnaje na to, že dnes již celý vzdelaný svet vi o Čer- 
nové a o tom, že jsou všechna uherská štátni vézení preplnená Slováky. 
Opovažuje se uvádéti jako hlavni bod maďarské politiky to, „že každá ná- 
rodnost múze vzdélávati svoji materskou reč a udržovati svfij národni ráz, 
oproti tomu však že musí ctíti svoji vlast, dodržovati její zákony, jednim 
slovem, že musí býti každý verným statní m občanem Uherská." — Kdyby 
toto byló hlavní zásadou uherské politiky, i Slováci by s tím byli jisté spo- 
kojeni. Autor pri tom aspoň opomenul zminiti se o elastičnosti pojmu „ma- 
ďarské statní myšlénky** a zapomnčl na to, že tomu je teprve nčkolik roku, 
CO Bánffy verejné hlásal vyhlazení národností a druzí politikové se pred 
svétem honosili, že v Uhrách neexistuj! žádné národnosti. Háji Maďary pro 
zavŕeni gymnasil a zkonfiskování Matice a drzé se odvoláva na to, že pfece 
mají „Slovenský kultúrni spolek" — který slouží maďarisaci. Chce Maďary 
pred svétem hájiti proti všem útokum. Opovažuje se dokonce tvrditi, že 
v Uhrách je ta nejvétší svoboda tiskú, že Slováci mají časopisy, které pro né 
vydáva sama vláda, o kterých však zapomnél doložiti, že tyto časopisy ne- 
slouží vzdelaní slovenského lidu, nýbrž maďarisaci. Autor pi^ináší celý opis 
ružomberského procesu proti Hlinkoví, aby tím dokázal spravedlnost maďar- 
ského soudnictví. Proto se však nehneváme, nebof človek, který není krátko- 
zraký a který smýšlí spravedlivé z toho samého, jakož i z krásneho dopisu 
amerického faráŕe Porubského musí seznati, že Slováci jsou v Uhrách vskutku 
utiskováni a utlačení. Celý ružomberský proces pŕináší autor brožúry v do- 
slovném preklade jediné proto, že tím chtél vyplniti nékolik archô brožúry a 
zvétšiti tak nezasloužený honorár za svoji zradnou práci. 

Aby hlavních zde naznačených snáh brožúry dosáhl, použil autor pro- 
stŕedkfi „captutiae benevolentiae" na nékolik strán. 

Nemce si chce získati tím, že je upozorňuje na zmáhaní se Cechu a na 
to, že s pnpojením se k nim Slovákú, búdou žádati samostatnost. Maďary si 
nemusí ani získávati na svoji stranu, nebof ti mu tak jako tak neverí co píše, 
opévuje-li jejich kultúru a hájí-li je pred útoky Slovakii. Z maďarského obe- 
censtva nebudou beztak množí tuto brožúru čisti a lid, ten všeobecné okla- 
maný maďarský lid, rovnčž tak nesedne tomuto úskoku koaliční vlády na lep. 

— 1 židy chce pŕivábiti na svoji stranu tím, že líči Slováky jako nejzuŕivéjší 
antisemity. I zde autor zapomíná, že antisemitismus na Slovensku nemá po- 
hnutek národních, rassových, nýbrž hospodárskych a že vzmáháním se lidu, 
šírením se socialismu ubývá i antisemitismu, tím více, že i z uherských židú se 
množí píidali k sociálni myšlénce a uznávají správnost národnostních požadavkú. 

— Ano i mezi Slováky by chtél autor nalézti pŕívržence u onéch národnostních 
politiku, kteíí se pŕidávají k Turč. Sv. Martinu. Než, i zde se dožije zklamání, nebof 
v poslední dobé i martinská družina je pŕivržencem československé vzájemnosti. 



4 T^évue 3\Caie Slovensko 

Brožúra svoji neobjektivitou, bezpodstatnou tendenčností nám jisté mnoho 
neuškodí. Málokdo se nájde, ba myslím že nikdo, kdo by uveril a sednul na 
lep hloupým tlachaninám X. Y. Z. 

Pro nás tato brožúra musí však pŕece míti jistý význam. V obecném ži- 
vote má platnost ta zásada, že čeho se nepŕítel bojí a leká, to je jisté dobrým 
prostfedkem boje proti nemu. — Brožúra tato napadá hlavné československou 
vzájemnost. To je známkou, že se jí Maďari a Nénrci stejné bojí, když autor 
proti ní píše nemeckou a maďarskou brožúru. Útoky namíŕené na českoslo- 
venskou jednotu musí nám býti dôkazem, že existence československé vzá- 
jemnosti je Čechúm a Slovákúm prospešná. — Maďarom a Némcúm ale 
nebezpečná. 

To je dôkazem, že spása jak Čechú tak Slovákú spočíva jediné ve 
vzájemnosti a bratrství a čím více tuto vzájemnost utužíme, tím více nepŕítele 
oslabíme ! 

DODATEK. 

Podali jsme zde o brožúre nejmenovaného autora X. Y. Z., který brojí 
proti česko-slovenské vzájemnosti a snaží nás Čechy pred svétem očerniti, 
že chceme bratry Slováky počeštiti, prostý referát. — Osoba púvodce nám 
byla pri psaní tohoto referátu neznáma. Mysleli jsme, že nékterý maďarský 
politik sbírá tím vavríny, nebo že nékterý žurnalista z maďarských denníku 
napsal tuto brožúru na objednávku z vládních kruhu. 

Od té doby jsme se dozvedeli, že púvodcem jmenováné brožúry je Jan 
Gerô, professor na gymnasiu v Banské Bystrici a redaktor vládou vydávaného 
maďarisačního časopisu „Krajan" a ponévadž osoba púvodce též podá jisté 
objasnení k obsahu brožúry, doplňujeme naši zprávu ješté následujícími po- 
známkami. 

Jmenovaný profesor Jan Gerô je synem slovenských rodičú, ktefí nosili 
i^ádné jméno Guričan. On ale již v mladí rodičovské jméno odhodil a koupil 
si za korunu jméno Gerô. — Odpadnul tak od slovenského národa, a se 
slovenskými záležitostmi se ani z literárního ani z politického stanoviska radu 
let nezabýval. Žil v té dobé v ústraní svému povolaní. — Pred péti roky 
začali Maďaroni v Banské Bystrici vydávati proti Slovákúm časopis „Krajan" 
a když prvého redaktora pro to, že Slováky dosti zaslepené nenapadal, pro- 
pustili, pi-evzal redakci „Krajana" Gerô. — Gerô dobre védél, že si ve vlád- 
ních maďarských kruzích človek nejsnáze získa zásluhy, když pronásleduje 
Slováky. Dle toho se pustil do práce. Od pfevzetí „Krajana" v každém čísle 
napadá prední slovenské národovec, zejména slovenské poslanec v té míŕe, 
že se to již znechutilo i slovenským rolníkúm — a posílají „Krajana" hro- 
madné nazpét. 

Gerô se pustil do studia nírodnostních pomérú a psal své tlachanice 
jmenovité do „Budapešti Hirlapu". V brožúre „Uhersko a apoštolove pansla- 
vismu" napadá slovenské národovec tím, že se tito ujímají Slovákú z hmot- 
ných pohnutek. Svým životem dokazuje však Gerô to, že pravé on koná 



T^evue ^aSc Slovensko S 

každý krok v národnostní otázce z hmotných ohledú. Pisatel této brožúry 
není již spokojen se svým dosavadním postavením a s redaktorsťvím „Kra- 
jana", nýbrž chce dostatí profesúru v Budapešti a chce obdržeti redaktorství 
vládního denníku „Slovenských Novin". Tento cíl vedl jej i pH psaní této 
brožúry. 

Na doklad Gerôovy neorientovanosti v slovenské otázce, pripomíname 
jen to, že byl minulého roku vyslechnut jako soudní znalec v jednom poli- 
tickém procesu a mčl podati své mínční o tom, co znamená slovo „sloven- 
čina". — Ve své pŕepjatosti zašel tak daleko, že se nestydél podati pred 
soudem své mínéní v tom smyslu, že „slovenčina" značí v nejširším slova 
smyslu ony túžby a snahy Slovákô, aby byla opét utvorená ríše Svätoplukova. 
Tčmito poznámkami se nedotykáme osoby pisatele, pfípomínáme jen jeho 
odrodilectví, pfepjatost, která též dôkladné posvítí na to, s jakými tenden- 
cemi jest jmenovaná brožúra psaná. Primyslime-li si k hloupým tlachaninám 
brožúry tu okolnost, že ji psal pŕepjatý odrodilec, pjk váha a význam bro- 
žúry úplné odpadá. 

53ZI 53ZI 53ZI 



FERDINAND TOMEK: 



JIŽ TOMU ROK 



u niém psacim stole zvláštni oddelení 

skvost chová velký, klenot, který si 

má mysl nad stfibro a zlato ceni: 

to vzácnych pŕátel drahé dopisy; 

je často znovu pročftám, i je mi, 

jak zas bych mluvil s osobami témi, 

CO popsaly ten papír kdysi bílý, 

jenž zvolna žloutne neúprosnou chvíli. 

Zde Vichlický, tu Čech, tam Jirásek 

a Krásnohorská, Heyduk, Vlček — jména, 

jež ctí i kterým rouhá se náš vék! 

Dnes vzpomínám . . . Rok bude tomu záhy, 
CO dopisem má sbírka rozhojnená, 
jenž v oko mé již mnoho vehnal vlahy; 
psalť mučedník ten dopis — Andrej Hlinka! 
Jím za hŕstku mné knížek díky vzdával, 
jež konejšiti mély smútku nával 
a svetlo vnésti do žaláfní cely. 

Dnes vzpomínám — a stále v duchu slyším, 

jak preplnenou sini burácely 

ty jeho téžké, téžké žaloby, 

i kterak hlasem mírnéjším a tíššim 

svých bratŕí líčil práci, jako by 

se obával, by výtka sebechvály 

naň nedopadla r- 



Zrak zas hltá slova, 
jež psala drahá ruka Andrejova, 
a srdce tone v nejistoté, má-li 
Vás litovati, bratfi pod Tatrami, 
že v téžkém boji zostali jste sami, 
či šfastnými-li Vás má zváti snad, 
že taký prorok vyšel z vašich rad. 

Rok bude tomu — Narozeni Páné 
jsme čekali a tešili se na né. 



„Naše slávnosti sú slávnosti otrokov, 
všade rinčí povedomie pút a nevoľnosti. 
Čo mohli pobrať, pobrali; čo dalo sa 
sputnať, sputnali — len myseľ, duch — ten 
nedá sa uputnať. Sme väzňovia. A čo je 
väzenie ohnište, kde niet živej vatry, 
len čierne uhlie z rozmetanej pahreby! 
Nám i dnes. advent ; naša pieseň i dnes je 
piesňou olroka, podiel náš i dnes podiel 
vyvrhľa: tupý pokojíček, zatvorené vráta, 
omrežené okná, oblámaná voľnosť. — Ale 
si nezúfame, rpíme za veľké veci a 
preto duch náš a myseľ naša nenie 
myseľ väzňa a otroka." 



6 ^evue 5\Caše Slovensko 

Tak psal mi Andrej z cely žaláfní. byť smrti vrah mu lírozil tisickrát, 

Ó drazi bratfi, k Vám dnes hlas múj volá; nie nemusi se budoucnosti bátl 

jde od srdce — kéž v srdce opét zni! A( tfeba hrozi Vám vždy novou múkou — 

Lid, takového jenž má apoštola, jen probAh! v klin svých neskládejte rukou! 

ISkZ S2I K2I 
Dr. FRANTIŠEK SOUKUP: 

sociAlní demokracie v rakousku pro délnictvo 
a národnosti v uhrách. 

U e Vidni, v rozsáhlém a nádherném sálu délnického domu v XVI. okresu, 
konala se v nedeli ríšska konference zástupcu sociálni demokracie 
všech národu Rakouska. Pozvaní k ni byli zástupcove sociálni demokracie 
všech národu Uher. Význam konference této spočíva v tom pŕedúležitém faktu, 
že v ústavnich dejinách habsburské monarchie jest to poprvé, co pod jednou 
strechou stáli tu pohromade zástupcove organisovaného délnictva všech národu 
Rakousko-Uherska, sjednoceni v jednom voláni po všeobecném 
a rovném, prímém a tajném právu hlasovacím v Uhrách, po 
rovné spravedlnosti vúči lidem a stejné spravedlnosti vúči 
národúm. 

Otázka volební reformy v Uhrách stala se dnes akútni politickou nutností 
prvého rádu. Ani koaliční vláda maďarská nemúže ji více oddalovati a parlament 
uherský bude nucen v dobách nejbližších se jí zabývati. Ale to je to úžasné, 
pred čím stojíme : volební oprava tato nemá býti uvolnením dosavadní tyranie 
a krokem k nové a lepší budoucnosti všech národu Uherská, ale — a to je 
ten ďábelský plán maďarské koalice — in strú m e ntem nového upevnení 
maďarského národniho štátu, nového útlaku a nových zlo- 
činu. Sociálne demokratická „Népszava" v Budapešti zachytila v téchto dnech 
vládni osnovu volební opravy, dfíve ješté, než-li byla predložená verejnosti, 
a správnost dat jejích nebyla ministrem vnitra Andrássym popŕena. 

Dle této osnovy má býti v Uhrách zavedeno všeobecné právo hlaso- 
vací (voliti má každý 24letý statní občan, i analfabeti), ale — a v tom je ta 
neslýchaná nepoctivost a vérolomnost i vňči korune — hlasovací to právo 
nemá být ani rovné, ani tajné, ani pfímé. 

Nemá být rovné, ponévadž vláda chystá se zavést volební právo plu- 
rální; dle toho mají dva hlasy obdržet všechny ctení a psaní znalé osoby, 

1. jež absolvovaly čtyri nižší tŕídy stŕedních škôl; 

2. platí nejméné 29 K pŕímých daní; 

3. zaméstnávají trvalé nejméné jednoho mužského pomocníka; 

4. jsou nejméné od 4 let nepretržité zamestnaný u jednoho a téhož 
prácedárce ; 

5. jsou v stáŕí nejméné 32 let, sloužily ve vojšté a jsou otci nejméné tŕí detí. 



lievue !NjaSe Slovensko 7 

Tri hlasy mají pak obdržet osoby 1. jež absolvovaly strední školu, 
2. platí nejméné 100 K pHmých daní. 

Volební právo nemá být prím é, ponévadž na pr. analfabeti nebudou 
moci volit pŕímo, nýbrž deset analfabeta bude si moci zvolit jednoho volitele 
a tento teprve bude moci volit jedním hlasem poslanec. 

Volební právo nemá být konečné tajné, hlasovacími lístky, nýbrž ústni, 
verejné, aby bylo možno kontrolovat, jak kdo volí. 

Už z toho je patrná beťárska rafinovanost, s jakou tato volební reforma 
byla sdélána. Dle toho bude celkový počet voliču v Uhrách (počítaje v to 
dvojnásobné a trojnásobné honorace) 4,447.671, z čehož pripadne Maďarúm 
61 -8^0 všech hlasíi, Slovákúm 10-3";« (!), Némcúm 15-27o, Rumunom 7*4%, 
Rusínúm 0-57o, Chorvatiim l-T/o, Srbúm 2'A\ a ostatním národnostem l-37o. 

Délnictvu pripadne jen 36*97o všech hlasú. 

Maďarská vládnoucí korupce má tedy vétšinu zabezpečenú — naproti ná- 
rodnostem i naproti délnictvu. A co nedokáže pluralita, census daňový a 
školský, a volby ústni, dokončí žandarmerie, vojsko a kriminály. Volební 
oprava bude provedena, hr. Apponyi bude na sjezdu míru pét hymny o uherské 
demokracii, ale v stavbe dosavadního vládního systému uherského nebude 
hnuto ani cihlou. 

Jde proto o véc nesmírnou a dalekosáhlou. Parlament jest v Uhrách vše- 
mohoucím vykonavatelem zákonodárství a správy statní, od jeho reformy zá- 
visí také reforma všech verejných pomérú v Uhrách in capite et membris. 
Ale to, CO dnes presentuje vláda maďarská, to není reforma, to je pokus 
o volební loupež a hotové zahlazení nemaďarských národ- 
ností, jaký hned nemá sobé rovná. 

V této téžké chvíli, kdy se v Uhrách bude jednati o osudu miliónu, roz- 
hodla se promluviti také sociálni demokracie všech národu Ra- 
kouska, a učinila tak na ríšske konferenci 27. záfí 1908 ve Vídni. Prúbéh 
konference byl vzrušený. Mluvili zástupcove všech národu Rakouska — 
Nemci, Češi,Vlaši, Poláci, Slovinci, Rumuni, Maďari, Slováci, 
Chorvaté, Srbové, i zástupce Bosny a Hercegoviny — a všichni 
za jedno v jedné kritice a v jednom volaní po všeobecném a rovném právu 
hlasovacím a autonómii národu. Byla vyslovená odhodlanost vésti boj proti 
maďarské gentry až do poslední krajnosti a za obrovského nadšení byla pri- 
jatá tato resoluce: 

„Dúvérníci sociálni demokracie v Rakousku, shromáždéní na ríšske konfe- 
renci, pozdravují srdečné a bratrsky zástupce sociálních demokratň v Uhrách 
a v Chorvátsku, kteŕí na pozvaní naše účastní se této konference jako 
hosté. Současné prohlašujeme se solidárními s tŕídnč uvedomelým prole- 
tariátem našeho sousedního štátu v jeho téžkém boji o rovné právo. 

Ŕíšská konference prohlašuje, že zavedení nezfalšovaného všeobec- 
ného rovného a tajného a pŕímého hlasovacího práva v Uhrách jest ne- 
jenom požadavkem spravedlnosti politické, sociálni a národní, nýbrž sou- 



časné nutností, jež se dotyká nejdWežitéjších životnfch zajmú štátu v první 
fadé však délnické tŕídy všech národfi v Rakousku stejnou mérou jako 
v Uhrách. Sociálni demokracie v Rakousku sleduje proto boj o volebni 
právo v Uhrách, pfejic mu co nejhoroucnéji úspech a jest odhodlaná 
stati ze všech sil. pri soudruzích v Uhrách. 

Mezinárodní solidarita, jež spojuje proletariát všech národu, stáva se 
pro délnictvo Rakouska a Uher bezprosti^ednim hlubolco sahajícim spole- 
čenstvím zajmú, spočivajícím na mnohostranných hospodárskych a poli- 
tických vztazích mezi obéma štáty. Dosavadní opozdénost Uher jest osud- 
nou prekážkou politického a sociálního vývoje v Rakousku. Feudálni bar- 
barství vládnoucí oligarchie v Uhrách, jež délnictvu v Uhrách zadržuje 
práva a stlačuje jeho životní úroveň, jest současné trvalým a bezpro- 
stfedním ztižením a ohrozením vývoje proletariátu v Rakousku. Vládnoucí 
a lidu nepŕátelští kruhové v Uhrách, opírající se o volební bezpráví, jsou 
zŕejnými a tajnými spojenci všech nepfátel délnictva v Rakousku a každého 
kroku v jeho emancipaci. Demokratisace Uher a Rakouska je kromé toho 
nezbytnou podmínkou pro rozumnou úpravu . vzájemného pomeru mezi 
obéma štáty. 

Základy míru mohou býti stvorený jediné zdemokratisovanými Uhrami 
a zdemokratisovaným Rakouskem, zaručením samostatnosti a svobody 
obéma státúm a současné trvalým zabezpečením všech velikých a náro- 
dúm obou státú společných zajmú. 

Rovné právo, jež jest nezbytnou podmínkou pro život státú a národu, 
jest pravé proto vážnym ohrozením vlády násilí, jež dnes v Uhrách pa- 
nuje pod jménem vlády koaliční, která ze všech sil se nyní zasazuje 
o jeho zmafení. Z nejnovéjších projevú této vlády vychází na jevo, že 
tato zabýva se plánem znemožniti zavedení všeobecného rovného, pHmého 
a tajného práva hlasovacího, za néž sc korune zavázala a jehož zárukou 
je verejné a slávnostné pronesené slovo císafe rakouského a krále uher- 
ského a na místo toho podstrčiti chce novou formu volebního bezpráví 
a rovné právo zfalšovati korupčníra a zkorumpovaným systémem práva 
plurálního a ústního výkonu volby. 

Takovýmto zpúsobem mají býti délníci podvedení o své právo, po- 
tlačené národnosti v Uhrách trpce zklamány ve své dúvéŕe a ve svých 
oprávnených nadéjích a národnostní rozbroje upevnený na veky. 

Tato neslýchaná vérolomnost koaliční vlády a drzý pokus, aby na 
korunu padlo zdaní spoluviny na této vérolomnosti, ano, aby na ni uva- 
lená byla zodpovédnost za to . a za všecky následky s tím spojené, jež 
mezi národy Uher musí tu vzejíti — vše to je provokací, jež ospravedl- 
ňuje a prikazuje iiejostŕejší odpor. 

Sociálni demokracie v Rakousku činí protp jenom svoji povinnost, 
jestliže všechny zodpovedné činitele vážne varuje pi-ed tím, aby dopustili 
tento politický zločin, ohrožující nejen politickou budoucnost Uher, nýbrž 
i Rakouska. Současné volá k ti^ídné uvedomelému proletariátu v Uhrách, 




c 



> 

Q 

r 



> 



♦C 

o 
> 
N 



O 

N 
tu 

U 



^evue íMjaSe Slovensko 9 

aby v boji, jež za volební právo vedl s obdivuhodnou odvahou, neohro- 
žené a houževnatč vytrval až do konce a prohlaŠuje, že bude vždy pamčt- 
liva své povinnosti, podporovati ho bratrsky v tomto boji o rovné právo. 

Večer konala se v sále svazového domu délnického v VI. okresu vídeňském 
veliká manifestační schôze slováckeho délnictva ve Vídni, 
na níž referovali f íšští poslanci Nemec a dr. Soukup. Zajem byl ohromný. 
Všude patmo, že hnutí roste a pújde k vítézství. Téžká práce a cesta kame- 
nitá, ale tím vdéčnéjší a záslužnejší. — 

K2I IS32I IS32I 



K THEORII SLOVENSKÉ NÁRODNÍ PÍSNÉ. 

Bude to již asi všeobecné známo, že velká částka našich lidových písní 
je složena v stupnici ch gregoriánskych, což poukazuje na to, že ty to 
písné vzniklý v té dobé, kdy se ješté užívalo téchto stredovekých stupníc 
i v profanní hudbe a které dnešní moderní hudbe, aspoň v tomto zpévu, nejsou 
více známy. Že se tyto až podnes v lidovém zpévu zachovalý, nechci pH- 
pisovati nejakému mimoŕádnému konservatismu, nýbrž spíše tomu, že kraje, 
v nichž ony ješté v ústech lidu žijí, leží ponékud oddálené, nezastihl je proud 
moderní hudby a zachovalý se v té forme, v jaké svého času povstaly. Nechci 
ani rozebírati, zda tyto stredoveké stupnice slouží nám k chvále či k hané, 
což bych mohl jinými slovy ŕíci i tak, zda máme na né býti hrdí, anebo máme-li 
se za né stydéti. Faktum však je, že tak jako tak s nimi počítati musíme. 

Stupnice tyto se však nezachovaly v jejich púvodní forme, nebof znalec 
pH bližším zkoumání jisté zpozoruje, že se zde stály vskutku zmeny a to po- 
vážlivé, nebof jimi by la porušená jadrnost téchto písní. Z kulturné-historického 
stanoviska je v každém pfípadé dúležito védéti, jaká byla jejích prvotná, ne- 
falšovaná forma a nadejde jisté čas, že se z téze samé príčiny bude požado- 
vati jejich rekonstrukce, to jest vyplenéní všech melodických a rytmických 
zmén, které se do nich dostaly cizím vlivem. Hudebník, který se tohoto úkolu 
ujme, bude míti velmi téžkou úlohu, nebof pH dotyčném zkoumání bude 
muset zjistit, co je v nápevu pôvodního a co se naň béhem času pHlepilo. 
Co z tohoto posledního povstalo z nutných melodických anebo harmonických 
pHčin a tak nabylo jaksi právo na existenci a co povstalo bez nich, dilem 
neznalostí, dilem ale napodobovaním cizích hudebních forem. PH vší odlouče- 
nosti slovenského lidu vyvinuly se časem tolikeré styky se sousedrími národy, 
které zanechaly patrné stopy i v písních tohoto lidu, ba co více, nastala na- 
vzájem jakási výmena nejen melodických ale i mnohem dúležitéjších rytmických 
forem v lidové písni, tak že dnešního dne pokud se tyče nékterých nápévíi, 
Ize téžko Hci, jakého jsou pivodu. PHspélo k tomu ješté i to, že v dobé ná- 
rodního probuzení v polovici minulého století Slováci neméli zadných tvonvých 
hudebníkú, a tak se básnilo na nápevy toho času pochycené, bez ohledu no 



10 Tlevue ^aie Slovensko 

to, jakého jsou púvodu. Tlm zpúsobem obdržela všeslovanská hymna našeho 
TomáSika nápev polský, Kuzmányho „Kto za pravdu horí" nápev nemecký, 
„Slovenčina moja" je složená na árii z Donizettiho zpévohry „Dcéra pluku" 
a četné jsou nápevy madkrské, z nichž pripomínam jen „Nad Tatrou sa blýska" 
a „Koníček môj bystrý, vraný." Všechny tyto úplné zdomácnély a bylo by 
skutečným hríchem, za téchto okolností dáti ňékteré ze jmenovaných písní jiný, 
púvodní nápev jen proto, že dosavadní nápev je cizí. 

Na onu zmlnénou píeménu forem slovenských písní nejvétší vliv méla 
dozajista cikánská hudba, kterou z príčin, o nichž bude ješté reč, považuji 
za nejvétšího hubitele téchto forem. Slováci, bohužel, podnes nemají výkonných 
hudebníkú své vlastní krve, a téch nékolik málo, kteŕí jsou, jsou nasáklí ma- 
nýrami cíkánské hudby, že se od nich nejaká náprava v tomto smeru ne- 
maže ani očekávati. 

V létech šedesátých minulého století, když se následkem politické kon- 
stelace národní život rozproudil živéjším tokem, byl to Josef Pifo, starý náčelník 
hudebního sboru cikánského v Liptovském Svatém Mikuláši, který využívaje 
času a okolností, vrhl se na slovenskou národní píseň, což mu tehdejšího času 
vyneslo nejen povést nejlepšího interpreta téchto, ale ješté až podnes se o ném 
vypraví, že slovenskou píseň nebyl nikdo s to, podati tak verné, jako pravé 
on. Co je na tom pravdivého a co je pouze z/eličováním, nejsem s to po- 
souditi, nebof moje životní pomery nesly již s sebou, že jsem to na vlastní 
uši neslyšel, a ti, kteH mi o tom vyprávéli, činili tak pod dojmem nadšení oné 
doby; alezprávy, které jsem od nich z hudebního stanoviska požadoval, byly 
úplné nedostatečné k tomu, abych si mohl o tomto „nejlepším interpretovaní" 
našich národních písní učiniti určitý pojem. Zústal jsem tedy i nadále odkázán 
sám na sebe, leč po pilném studiu všech mné prístupných sbírek našich písní, 
jmenovité však bedlivým pozorovaním živého zpévu lidu, utvoril jsem si 
„na vlastní pésf" o této interpretaci názor, o kterém se domnívám, že nebude 
príliš vzdálen od oné ideálni. 

V této dobé prišlo mi pravé vhod vydaní „Trávníc", uspofádané Karlem 
Salvou v Ružomberku, jehož vyšlý sice jen dva sešity, obsahující asi 25 písní. 
Pi^išly mi vhod z toho ohledu, nebof dle titulu knihy byly to „Trávnice, ako 
ich hrával Josef Pifo a harmonisoval jeho syn Šándor", z čeho jsem soudil, že 
dostanú konečné autentickou zprávu o tom, po čem jsem tak dávno, leč marné 
toužil. Pnznati však musím, že mne toto vydaní ani v nejmenším neuspokojilo, 
ba CO více, utvrdilo ve mne to presvedčení, že ani tento vyhlásený Pifo ne- 
podal interpretaci našich písní nie tak obzvláštního, co by se pro nynéjší pokolení 
musilo uznati za smérodatné. Oproti tomu jsem se presvedčil, jak interpretace 
i tak znamenitého hudebníka, jakým Pifo skutečné byl, kazilo naše pisné a 
to jmenovité ony, které vnitŕním svým ústrojím se delí od maďarských, ciká- 
novi takŕka v krvi tkvících písních a to jsou pravé ony špecificky 
slovenské písné, jimž rovných marné bychom jinde hledali. A tyto písné 
složeny jsou bez výjimky v gregoriánskych stupnicích. Od samouka, jakými jsou 
vľichni cikánští hudebníci, nelze konečné ani požado/jti, aby se vhloubil až 



T^eoue tMjíSe Slovensko II 

k jadru téchto stupnic, jimž i nynéjší hudebníci „z povolaní" vénují malou po- 
zornost, nebof, jak už bylo fečeno, v moderní hudbe neexistují. Z toho však 
nenasleduje, že bychom zmeny všantročené témito samo- a nedouky do našich 
písní musili pHjatl jako hotovou minci, ba pravé naopak, naši povinnosti má 
býti, abychom je od nich očistili, bez ohledu na to, že zmeny tyto vešly béhem 
času do úst lidu. Mezi seriosními hudebnlky nemňže býti dle mého náhledu 
ani reči o tom, abychom naše pfsné sblrali a prechovávali ^té 
forme, o které Ize dokázati, že není púvodnf, ale že béhem po- 
sledních 40 — 50 roku vznikla cizím vivem, tak ŕečeno našim pHČinénim, jelikož 
nám cikánská hudba platí nade vše a v naši nerozvážlivosti, našim souhlascm 
jsme hotoví dáti sankci všemu tomu, co nám cikánský nedouk podáva jako 
výtvor slovenské músy. 

Z tohoto rfetele musím rozhodné protestovati i proti tomu, že jsme se 
vrhli na cymbal a tamburice, na kterýchžto nástrojích natahujeme naše písné 
na cizí kopyto, nebof na obou téchto nástrojích není možný takový prednes, 
jaký naše písné vyžadují. 

Z toho samého rfetele mélo by i vydavatelstvo martinských „Slovenských 
Spevov" pfedcházeti dobrým príkladem a neostýchati se již pred vydaním té 
které písné priložili pitevní núž a odfezati z ní všechno to, co na ní cizí vliv 
prilepil. Vždyf také vydavatelstvo samo v „Pripomenutí" píše, že cílem tohoto 
vydaní je, „zachrániť naše piesne pred zopsutím", kteréžto slovo si aspoň já 
vysvétluji tak, že chce naše písné notopisem ustáliti tak, aby každá další zmena 
na veky byla vyloučena. Nemélo by tedy již „zopsuté" písné vydávati, nýbrž 
hledéti již a priori vymýtiti z nich všechno to, co tam nepatfí a co je zrejmým 
humplováním nápevu. 

Aby toto aspoň v budoucnu bezpodmínečné bylo dosaženo, je v prvé 
radé treba ustáliti theorii naši lidové písné, dle které by se tyto nové, v pre- 
važné vétšiné cikánskou interpretací vzniklé zkomoleniny melódie a rhytmu 
mohly určité poznati. Pokud se tyče písní novéjších, pohybujících se již v mo- 
derních stupnicích, nebude mnoho obtíží, jelikož pravidla hudby podávaj f nám 
zde celkem určitou rukovéf. Mnohem tížeji to pújde s onémi ostatními, z nichž 
pokud se to znezpracovaného v „Slovenských Spevoch" dosud nasbíraného mate- 
riálu dá zjistiti, — je jen málo takových, na nichž by pH prísnejším zkoumání 
nebylo pozorovati zkomolenin, povstalých z príčin na počátku této úvahy zmĺ- 
néných. 

Témito jsou, jak jsem již fekl, zmeny intervallú povstalé : 

1. z melodických nebo harmonických ohledú; 2. z časti z neznalosti, 
anebo napodobovaním cizích forem. 

Pokud se tyče prvých zkomolenin. treba poznamenati, že zde v prvé 
radé padlý za obéf zvétšené kvarty v lydické stupnici, které tvoŕíc s to- 
nikou nezpévný tritonus, ustoupily míméjšf, čisté kvarte. Takto zkomolené 
písné nelze více poznati, nebof lydické nápevy nemají žádné takové charakte- 
ristické modulace, z níž by se dalo na bývalou lydickou stupnici souditi. 
Ponévadž ale lydická stupnice se po ztrátž zvétšené kvarty úplné rovná našemu 



12 Tievue ^aše Slovensko 

modernímu „dur": nezbývá nie jiného, nežli vŕaditi tyto písné mezi písnéslo- 
žené do moderního „dur**. • 

Za to však zústalo dosti ončch lydických kvárt a je pozoruhodno, že 
se tato kvarta dá presné lokalisovati, nebof ji mňžeme nalézti skoro vý- 
lučné v severo-západním zákoutí Slovenska a to na takových mistech, kde si 
lid zplvá dvojr i trojhlasné, což nelze pozorovati též jinde. V jaké souvislosti 
stojí jedno s druhým, to treba teprve rozluštiti. 

Z harmonických zŕetelú nejvétším zmenám je podrobená stupnice do- 
rická, toto „mixtum compositum" s malou tercií a septimou, ale velkou sextou. 
Spodní tetrachord je tedy mékký, vrchní však tvrdý. Stupnice tato má však 
ješté i jiné charakteristické známky, dle nichž, kdydy již všechny zmĺnéné 
intervaly byly zkomoleny, Ize ji poznati na prvý pohled. Toto jsou její rha- 
psodické modulace, jakož i to, že nápev začína obyčejné v oktavé a pH usta- 
vičném modulovaní prejde celou stupnici a končí na prime. Jako prvá modu- 
lace a to často již v prvém takte, zjeví se tónina dominanty a možno ŕici, že 
vyjímaje VI. stupeň, jsou všechny stupne pri téchto modulacích zastoupenv. 
Toto ustavičné modulovaní vyžaduje však úvodní tón, (Leitton), 
a nevyskytne-li se tento sám sebou, utvoi^í si ho nápev z jednoho z .onéch 
charakterických intervalu. To se stáva skoro vždy pri modulovaní do tóniny 
tŕetího stupne s velkou sextou, která, aby se dostala dominantní septima, sníží 
se o púl tónu. Príklady nám to ukáží, a predpokladám zde, že každý, kdo 
se o predmet téchto i^ádkň zajíma, bude míti „Slovenské Spevy" po ruce. 

Zde je na pf. píseň: „Keď som išol cez tri vrške" (díl II. č. 101. Tato 
píseň je naznačená do „G-dur", což je však chyba, nebof podlé onéch 
shora zmĺnéných známek je to píseň dorická a méla by míti dle našich mo- 
derních pfedznakú jedno b, anebo ješté lépe žádný pfedznak, nebof je napsána 
pravé v onom stupni, v némž Ize dorickou stupnici zahráti na klavíru na 
bílych klávesách. Vidíme ono „sbéhnutl" od oktávy k prime, potom zamo- 
dulování do tóniny vrchní dominanty v druhém takte, v tretím do malé septimy, 
ve čtvrtém do spodní dominanty, v pátém opét do malé septimy, jež se udrží 
i v šestém takte. V tomto takte nalezneme však v onom „fis" porušený intervall, 
aby se dostal úvodní tón k spodní dominante, který potom obráti na ruby 
celou stupnici. Sila jeho je totiž tak mohutná, že harmónii posledního taktu 
zmení na tvrdou, ačkoliv by za jiných okolností, dle malé tercie, méla býti 
mékká. Sbératele, jakož i redaktora „Spevov" tento intervall tak popletí, že 
píseň vŕadili do „G-dur" s ukončením na dominante. Kdo by se tedy pfí 
harmonisování této písné držel tohoto predpisu, ten by ji harmonisoval špatné, 
zbavil by ji totož úplné její dorického charakteru. Již z tohoto jediného prí- 
kladu je vidno, jak velice záleží na tom, aby se stupnice presné určila a ne- 
vydávalo se všechno jen tak bez kritiky. Sama redakce označuje tuto píseň 
jako „starodávnou príbelskou" a pfece ji natáhne na moderní kopyto. 

Podobného kardinálního omylu se redakce dopustila i s písní: „Hrach 
sa mi neurodiu", uverejnenou v tom samém díle pod číslem 378. Je to píseň 
lydická, začínající na kvinte se základním tónem „G" a končící polozávérem 



T^evae ^aSe Slovensko 13 

na sekunde, ovšem že s jedním porušeným intetvalleiri, který celou tutokonfusi 
zavinil. Je to ono „F** v druhém iakté, místo néhož mélo by stati „Fis". Toto 
snížení intervallu povstalo zrejmé lenivostí, anebo jako to my ŕíkáme „lajdáctvím" ; 
náš lid totiž velmi rád snižuje stoupajlcí intervally (což mohu dokázati sty pŕf- 
kladfl) a z toho jsem pred nékolika roky vyvodil axiomu, že se tyto gregoriánske 
intervally mnohem lépe udržovaly v sestupu, nežli ve smeru opačném a odporučoval 
jsem, v nejistých pŕípadech sestrojiti si stupnici dle sestupujících inter- 
valu, pri čemž jisté narazíme na ony charakteristické intervally, dlenichž potom 
nejen že múžeme určiti stupnici, ale poznávame i všechny porušené intervally. 

Frygická stupnice, nejkrásnéjší ze všech, zachovala se nejlépe pro 
svoji pfíbuznost s našim „dur" ; její sestra však, plagálna aeolická, dle polohy 
poltónu úplné s ní totožná, vystavená je tím více zkomoleninám, pocházejícím 
z hudby cikánské. Tyto ji zbaví úplné její formy a utvorí z ní néco takového, 
CO má celkem cizí vzhled a frygický charakter celku zmizí k nepoznaní. 

Malá septima mixolydické stupnice podléhá též často zméné v té 
míŕe, že s harmonického zretele stáva se z ní úvodní tón. Tímto však ztratí 
svoji zvláštnost a stane se moderní stupnici dur, anebo lépe fečeno jonickou, 
a to proto, že pro bývalou malou septimu i v této forme projevuje silnou 
náchylnost k modulovaní do tóniny spodní dominanty. Všechny tedy zdanlivé 
„dur** písné, které modulují, dle nynéjších názoru, neobyčejným zpusobem do 
tóniny spodní dominanty, byly kdysi písnémi mixolydickými, ztrátou malé septimy 
se však stály jonickými. Píseň „Prala som ja na potočku" (I. č. 16.), která 
je dosud pro naše theoretiky, pokud se tyče jejího určení, tvrdým ofíškem, dle 
vyše zmĺnéného byla pravdepodobné též mixolydická, což soudím podlé její 
modulace do spodní dominanty, která je tak silná, že vydrží až do konce 
a píseň končí v toniné této dominanty. Že by to byla píseň lydická, jak ji 
určil zesnulý Kadavý, pro to není zadného dokladu, nebof to, že nápev začína 
dominantním akkordem je mnohem pHjatelnéjší, nežli vysvétlování Kadavého, 
že to „Fis** je lydická kvarta. 

O jonické a aeolické stupnici Ize z tohoto ohledu málo co ŕíci, 
nebof t3rto se ničím nelíši od našeho dur a molí. V aeolické stupnici se však 
často stáva, že se malá septima zvýši, když melódie stoupá, čímž se dostane 
úvodní tón. Z tohoto ale vznikne zvétšený intervall mezi malou sextou a touto 
zvýšenou septimou, což pak nese sebou, že se v spodním tetrachordé na pŕí- 
slušném místé intervall též zméni a sice stane se z čisté kvarty zvétšená. Tyto 
dva mimoŕádné intervally importovali do hudby cikáni, a Maďari ŕíkají této 
takto zpotvofené aeolické stupnici „maďarská". Intervally tyto dávají stupnici 
jakýsi sentimentálni náter a cikáni uméjí i s harmoniemi, které k tomu náležejí 
znamenité zacházeti, nebof mimo základních harmónií L, IV. a V. stupne znají 
jen zmenšené akkordy (dle Verdiho „somárske mosty"), které v „molí" se 
svými malými intervally hodí se „pro všecko", nebof s nimi možno zamodu- 
lovati do čehokoliv. K vúli témto akkordúm mení potom intervally jak se jim líbí 
a jak jim to v prstech leží a pranie si z toho nedčlají, když k vňli effektu 
mení intervally hned v tuctech. 



14 



Tievue í\Vrf« Slovensko 



Že je tomu tak, dokáže nám príklad. 



Largo. 




íl. 



í^ 



N > 






::1: 



ifzit 






J,^i 



*^> 



■#— #- 



jt=rPi=^-^=?=^n=r^r 



.!? 



ipzr^: 



-i?=tí- 



:?ŕ_(»_^. 



"?~P' 



-'r 



t^ 






i 



íí 



^^ 






I 



T 






-^—^ 



^ 



^ 



i i 



f 



^?=?= 



^ 



í 



-)— jr 



Ei^i 



Máme zde jednu píseň složenou ve forme naši lidové písné a podávam ji 
hned i s harmoniemi. Je to píseň v stupnici hypoaeolické, o které již vime, že pokud 
se polohy púltonní tyče, shoduje se úplné se stupnici frygickou, jenže nápev se 
pohybuje od spodní kvarty do vrchní kvinty, anebo ješté vyše. Náš príklad má ješté 
následovní známky této stupnice a sice nápčv jde včtšinou diatonicky a má 
v 1., 2. a 4. sloce rozhodné frygické závery. Harmonisace pohybuje se v mezích, 
jaké tyto starodávne stupnice ukládají k vúli rozmanitosti, avšak prvé dva 
frygické závery zústaly nepovšimnutý, aby se krásny effekt tohoto záveru 
uchoval na konec. Jako zvláštni znak. této stupnice musím pŕipomenouti i to, 
že melódie klesne v poslední sloce o jedencelý tón pod po- 
slední tón nápevu, což tímto poprvé prohlašuji za c harakteri- 
stický znak frygické, hypoaeolické a hypojonické stupnice, 
kterýžto oxiom doporučuji tímto do pozornosti odborníkú. Já 
jsem se o ném aspoň nikde nedočetl, podaHlo se mi však s ním rozluštiti již 
více záhadných písní. 

Nyní si však vezmeme jednu z písní, uverejnených v „Slovenských 
Spevoch" a to píseň „Tečie voda, tečie" (I. č. 42.) a tuto též podávam tak, 
jak jsem ji pred desíti roky harmonisoval a vydal. Kdo si téchto obou písní 
'épe povšimne, hned musí zpozorovati, že je to vlastné jedna a ta samá píseň, 
jenže v oné druhé nalezneme šest alterovaných intervallú, které budí naši po- 
zornost. V obou prípadech prvá sloka má za základ mékkou „A" harmónii 
a ono „gis" v druhém zpracování je úvodní tón, vzniklý tím, že zde cikán 
užíva zmenšenou harmónii druhého stupne, aby mohl sloku ukonči ti na harmónii 
dominanty. V druhém takte začal s toutéž harmónií, jenže se mu zde zase 



lieoue ^aSe Slovensko 



15 



Largo. ^ 



mH=hm 



-*—r-íŕ- 



m 



ŕ=± 






^ 



^ 



^m4 



n 



T — ?~?" 



:# 




l^ 



f 



£ 



É 









;í,-^aj 



^ 



^-ľ 






nehodilo na arsis druhé čtvrté pKpadající „F"; zvýšil si to tedy beze všeho 
na „Fis" a prijímaje „E-dur" harmónii jako dominantní, dospel ve čtvrtém 
takte k polozávéru. Ono „Dis** povstalo zfejmé též oním zmenšeným akkord^m. 
nebof si nevedel jinak pomoci, aby pfešel z dur do molí. Na ty následujíd tfi 
„Gis" jako úvodnf tón, vztahuje se totéž, co jsem byl fekl o onom prvém. 

Obé dvé harmonisace jsou celkem správny, a pfece jaký je mezi nimi 
rozdíl! V prvém príklade je totiž píseň rekonštruovaná tak, jak vznikla, 
s prísnym podržením všech intervallň hypoaeolické stupnice; onen druhý je 
však zpracováním té samé písné, s tím rozdílem, že je nápev vzat ze „Slo- 
venských Spevov", kam ž se jisté dostal podlé interpretace Pifovy, nebof píseň 
je označená jako liptovská a poslal ji takový hudebník, který ji dozajista slyšel 
od Piti. 

Z tohoto príkladu vidíme jasné, jak cikánská harmónie hubí naše zpévy 
a to z té jedinké príčiny, že témto starobylým intervallňm nenalézají rovných 
v písních maďarských a prizpúsobí si tytéž tak, jak to jejich hudebnímu natu- 
ralismu nejlépe vyhovuje. Lid, odkázaný na cikánskou hudbu, začne zpívati 
písné tak, jak mu je cikán zahraje a ponévadž to činí ve forme, která lahodí, 
šíri se tyto a jim podobné zkomoleniny jako požár a uvážíme-li i to, že se studiu 
téchto starých stupníc venuje pramalá pozornost i se strany na slovo vzatých 
hudebníkú, tak se potom nemúžeme ani dost málo diviti, když se podobné 
chyby objeví i v seriosních dílech a tato pak jakoby dávala sankci tomu, co 
by z našich písní mélo na veky zmizeti. 

Mám védomost o tom, že slovenští evangelíci pracují k očisté svých 
cirkevních písní od podobných z neznalosti na né prilepených trosek ; byla to 



16 T^evue tNjaSe Slovensko 

téžká práce, ale dotyčný odborník po pilném studiu s nevšední zručností pfekonal 
všechny obtíže s tím spojené a na základe starodávnych práme'nú uvedl všechny 
podezŕelé písné do jejich prvotní čistoty. Ani našim lidovým písním, tomuto 
skoro by ch rekl — jedinému, z dfevních dob nám se zachovavším pokladu, 
néco podobného by nešjcodilo, j e^nžebychom niusili všechny cikánské 
hudby,' cymbály a tamíxurice posla't do horoucícti pekel! 

Lidové písné naše múze radné i nterpretovati toliko zpév 
vedený svédomit-é, a téch nékolHc našich zpéváckých spolku konalo by 
neocenitelnou práci, kdyby se vénovaly jen zpévu lidovému. Docílí s tím 
mnohem krásnéjších úspechu, nežli s nejakými preloženými písničk^mi a pri 
tom by púsobily i v zájmu zachovaní tohoto našeho pokladu, po kterém již 
z tolika strán nepŕítel číhal —rd, 

lOI K2I lO) 



ALIQUIS: 

ZO ŽIVOTA SLOVENSKÉHO UČITEĽA. 

črta. 

U dosť tmavej, deťmi až nabitej učebni, sedí na vyvýšenom mieste za 
stolíkom Poničan. Bfadá jeho tvár má ustatý a pri tom trocha chorobný 
výraz. Oproti nemu v štvrtej lavici stojí ticho asi jedenácf ročné dievča a má 
uprený zrak na učiteľovi. 

„No Zuzka ! odpovedej z dejepisu dnešnú úlohu" — hovorí jej ticho učiteľ. 

„Arpád a hofoglalov** — začala — a zasekla sa.*) 

„No len ďalej" — posmeľuje učiteľ, — „ale je to nie hofoglalov, ale 
honfoglaló." 

Zopár — v prednej lavici sediacich detí sa zasmialo. 

„Arpád a hofoglalov" — začala zase tichšie a sklopila oči . . . a ďalej 
ani muk. — 

„Prečo nehovoríš?" 

„Pekne prosím pána učiteľa, nemohla som sa naučiť, keď nemám ma- 
ďarskej čítanky." 

„A kde ti je?" 

„Otec mi ju včera, keď som sa večer pri stole učila, chytili a hodili 
do peci." 

Učiteľ už nahnevaný zavolal: „A prečo to urobili?" 

„Že by som sa vraj radšej katechismus, históriu, počty a spievať učila, 
a že čo ma trápite, keď tomu nerozumiem." 

Ostatné deti začaly sa smiať. 

♦) Dejepis ako i iné predmety sa musia učif deti po maďarsky. Má byť: Arpád 
a honfoglaló = Árpád vlasť- zaujímajúci. — 




2 

o 
e 

I 

> 
E 

N 

3? 

I 

s 



T^evae ^aie Slovensko 17 

„Ticho!" zkrlkol učiteľ a zlostne pozrel na detí, pri tom nezabudol udrieť 
trstenicou pár razí na stolík, že sa len tak hlásilo; — potom ale prešiel si 
dlaňou po čele. — 

Deti začóchly. — 

,Čo jej mám povedať? — myslí si — ,verf má pravdu!' Potom ale 
vstal, zišiel dolu a pristúpil ku nej. 

„To čo je zákonom predpísané, musíme sa učiť. Proti tomu nesmieme sa 
protiviť. A preto povedz otcovi, že by ti kúpil zase knižku maďarskú, ináče 
ak nebudeš vedieť, musím ťa potrestať.** — 

„A už to nie!" — ozval sa hlas z vonku a za tým strmo otvoriac dvere 
vstúpil dnu do učebni jeden vysoký asi tridsaťpäťročný chlap. Tvár mu až 
tak blčala od hnevu. 

Ja som pánom nad mojím dieťatom!" — pokračoval ďalej ešte s vätším 
krikom. „My vás platíme — a tak učte* naše deti tak, ako čo dosiaf — 
v našej slovenskej reči" . . . 

„Dosť už!" — pretrhol ho učiteľ. — „Vy viete dobre, že je to zákon 
kráľom potvrdený, že musíme učiť po maďarsky — preto sa protiviť zákonu 
nemôžeme, ale ináče sa vynasnažujem učiť i slovensky, ako mi je len možné, 
— a ako mi sily dostačujú." — 

„Keby ste nechceli, nerobili by ste. Kto že vám rozkáže, keď vás my 
platíme?" . . . 

„Je pravda, že ma vy platíte. — ale vy viete dobre, že my učitelia, mu- 
síme zákon plniť, ináče nás povyhadzujú von. Čo budete mať z toho? — a 
k tomu kam sa my podejeme ? Však veť vám nepríde do umu, že kde sa ja 
podejem so ženou i s detmi, keď ma vyhádžu von na ulicu? Na koho sa mám 
potom oprieť? — Na vás? — Veď vaše heslo i do týchto čias bolo to: že 
keď jeden odíde, že však príde druhý, čo vraj len učiteľ! — Vy si s tým 
ale nepoľahčíte, keď dostanete iných, ktorí nebudú s vami cítiť. Veď som i ja 
Slovák ; kosť z vašej kosti a chcem i snažím sa zachrániť to, čo je k zachrá- 
neniu. Či ma už nepoznáte?" 

„Veď ja to viem, že ste boli, ale teraz" . . . pokračoval Štrba už tichšie, 
spokojnejšie . . . 

„Čo teraz?" — zvolal učiteľ nahnevane, „nuž vy, ktorí ma len poznáte 
od pätnásť rokov, vy mi neveríte? Vy, ktorí ste sa mohli presvedčiť z kroka 
na krok? Nuž sa vy nazdáte, že moje presvedčenie, moje svedomie je také 
ako šaty, ktoré sa dajú prezvliekať a navliekať dľa ľubovôly? Chojte! — to 
som si nezaslúžil od vás, takú nedôveru a potvárku! Ja som sa nazdal, že 
vy ľudia moji budete mi ešte podporou, záštitou v týchto krušných časoch . . . 
a tu ešte i vy trízníte ma, i vy obťažujete zhorčujete môj život" — a odvrátil 
sa od neho. 

„Veď ja pán učiteľ," — pokračoval Škrba už priateľsky, — „nie že by 
som bol proti vám, veď já viem, že ste nám neboli na škodu, že ste naše 
deti dobre učili, ale viete, to už- človeka len musí dopáliť. Prídem domov 
večer z roboty, dieťa už sedí pri knižke za stolom a len herbeľuje a herbe- 

2 



18 Tievue thCaSe Slovensko 

fuje*). Ja z toho nech tu zkapem ak rozumiem len troštíčka. Spytujem sa 
jej : reku Zuzka moja, čo sa to učíš ? Že vraj fidras,**) — druhý raz : že vraj 
tertenetem***) a sám ďas by to vedel, že čo všetko ešte!— 

„Ale no že Zuzka moja," — pokračujem v otázkach — čo je to? Na 
čo je to ? — Či ty to vieš ? Začne — povie dve tri slová — a potom nič. 
Viete pán rechtorf) čo je to nič?! Ak tomu mi dieťa začne plakať, že sa to 
ona nemôže naučiť. — No tak čo? Veď človek, čo by sám anjel bol i vtedy 
musí výnsť z trpezlivosti. Veď som si už i hútal, keď už tak tvrdia tú druhú 
reč, tak nech že ich pán Boh požehná tam, ale potom nech učia miesto ma- 
ďarčiny aspoň anglicky; tú reč čo rozprávajú v Amerike. To už áno! — 
tak, keď by sme anglickú reč vedeli mali by sme zárobky dvojnásobné. S tou 
rečou si už môž chleba zarobiť ... Ale s maďarskou ! — No čo mi to stojí, 
keď sa i tak budem museť po šírom svete túlať, aby som si zahfadal živnosf 
pre seba a moju rodinu. — No už je to len raz nie dobre na tomto svete" 
mudroval ďalej Štrba — „i platíme i školy staviame, — nik nám nepomôže 
ani len haliera, všetko len plať ty sedliak, — a práva do ničoho nemáš . . . 
S Bohom!" — zavolal ... a pri dverách sa ešte raz ozval: „A ja si dieťa moje 
nedám mučiť. Ja ho živím, opatrujem, — já mám právo nad ním ! — a zase 
sa rozohniac tresol dvermi tak, že len tak zadunelo. — 

„Môžete výnsť trocha na dvor" . . . povedal učiteľ deťom. 

Této sa z radosťou vyhrnuly von, aby sa v druhom okamžení už ihraly 
na rozličné hry. — 

Učiteľ vstal. Na deti ani nepozrel, nemo prešiel popri nich a vstúpil dnu 
do svojho bytu. 

Jeho žena bola zamestknaná s utieraním náradia od prachu. 

Nepovedal jej ani slova, začal se prechádzať po izbe, založiac si ruky 
na chrbát. 

Učiteľka už poznala zvyky svojho muža, vycítila ona hneď, že sa mu ne- 
jaká nepríjemnosť stala, i pozrela naňho tým skúmavým pohľadom, ktorý je 
tak charkterizujúcí pri starostlivých ženách. 

Učiteľ takmer ešte ani nepozrel na ňu a predsa pocítil jej zrak uprený 
na sebe. 

Zastal. Pozrel na ňu. Jeho tvár vyrážela bôl i nervózu. 

„Čo tak pozeráš na mňa?" opýtal sa jej drsno a potom doložil: 

„Nikdy nemôžem byť bez toho, aby som nebol skúmaný." Hneval sa, že 
nevedel ukryť pred ňou nepríjemnosť, ktorá sa mu stala pred chvíľou. 

„Ale mužu! — rozhovorila táto tíško a prívetivé . . „Čo sa tak trápiŠ? 
Čak ver sa ti zase niečo nepríjemného prihodilo?" 

„No veď ty!" — zvolal rozdráždene, — už vidím, že stojím pred vy- 
šetrujúcim sudcom." — 



♦) = rapotať, bez smyslne sa učiť na hlas, ako dáky stroj. 
*♦) fôldrajz = zemepis. 
*♦•) = tôrtenetem = dejepis, 
t) Učiteľa najmä keď je i kantorom ľud volá rechtorom. 



lievue 3^aše Slovensko 19 

„Nehovor že tak!" — prehovorila ticho a z hlasu jej vyrážal hlboký bôf, 
že ju muž tak zahriakol . . . „vieš já chcem len dobre" ... a slzy jej 
poihraly v očach. — 

„Prosím fa len nezapoční!" — zvolal zúfale učiteľ, — „ešte mi ty začni 
tu plakať, dosť mám svojej biede ! . . . No veď ti už poviem keď už tak chceš 
vedieť: Tak Zuza Štrbovic nevedela úlohu a ja som ju vyhrešil a som sa jej 
spýtal, že prečo sa nenaučila? Ona mi povedala, že jej otec hodil maďarskú 
čítanku do peci. K tomu prišiel mi i Štrba dohovárať, ako čo by som ja bol 
príčina. — To je hrozné položenie! Lud sa búri proti nám hľadajúc v nás 
príčinu i terč na kom môžu vyliať svoju nevôľu a hnev. Štát ale nás nemilo- 
srdne tlačí — a cirkevná vrchnosť? — Tá už dávno zosňala s nás ruku" . . . 

„Len sa už prosím ťa toľko nesužuj. Veď to nesmieš byť tak citlivým. 
A konečne, veď sa ti ešte nič takého zlého nestalo. Vieš dobre, že ľud ne- 
môže sa na pôsobiteľoch vyvŕšiť, nuž vŕší sa na učiteľoch, ale uznať musíš, 
že svoju nevôľu ukázat musí akým takým spôsobom" . . . 

„Pán učiteľ" — vbehol dnu jeden chlapec — „tu sa dáky pán v Škole, 
aby ste hneď prišli." 

„To bude škôldozorca" — povedal žene a rýchlym krokom ponáhľal sa 
do učebni. — 

A opravdu podškôldozorca ho už čakal v učebni. — 

Po krátkom pozdravení začal podškôldozorca: 

„Prosím ráčte mi ukázať, čo učíte z maďarčiny." 

Tento nemo pristúpil ku stolíku a ukázal mu učebný rozvrh. 

„Len toľko?" — spýtal sa podškôldozorca s posmešným úsmevom. 

„Prosím, držal som sa dľa štátneho učebného rozvrhu a dľa možnosti 
som sa usiloval ho i previesť. 

„Uvidíme. — Ráčte se vypytovať dietok." 

Učiteľ znechutený nad chladným pánovitým držaním sa podškôldozorca 
začal sa spytovať. 

Deti odpovedaly. 

Pozrel na podäcôldozorcu. Tomuto pohrával posmešný úsmev okolo úst, 
no tvár mu bola bladá ani z vosku. 

„Dosť už, pán učiteľ" — hovoril tichým, ťahavým kancellárnym tónom a 
ten výsmešný bagatellizujúcí úsmev mu ešte vždy tam sedel okolo úst. Vy sa 
nezdáte, že je to učenie ? ... To je nič ! ... To je žiaden nie výsledok ! . . . 
To je len nazpamäť naučené!" 

„Prosím toto je cvičenie reči s umu, každý deň i pred poludním i po- 
poludní cvičím deti a sa s nimi shováram," — hovoril učiteľ, cítíce sa byť 
urazeným. Ano deti vedia to, čo som prevral, bo celú látku som ustavične 
opakoval a k tomu novú dodával, lebo som vedel, že príde niekto zo škôl- 
dozorského úradu a že keď nebudú vedieť zručne odpovedať, že mi povedie, 
že je to nič." 

„Prosím dovoľte — ja už viem ... Ale ináče sa budom ja spytovať." 

„Čo máš na sebe?" spýtal sa jednoho chlapca po maďarsky. 

2* 



20 lieoue thCaSe Slovensko 

„A kabát" . . . odvetil. 

„Čo je kabát?" 

„Rúha." 

„Čo si ty?" 

„Ja som žiak." 

A tak to išlo ďalej. Deti dosť dobre odpovedaly. V tom podškôldozorca 
pristúpil ku najzadnejšej lavici a začal tam té najsprostejšie deti sa vyzpytovaf 
a zase také, ktoré pozde sa'daly zapísať a neriadne chodily do školy. Této 
slabo vedely. — 

„Vidíte!" — zvolal víťazoslávne, že nevedia!" 

„Dovoľte, — pane podškôl" . . . 

„Nehovorte mi, — poznám ja už taký spôsob výhovoriek. Čo ste ešte 
učili ?" 

Učiteľ ukázal mu triednu knihu a učebný rozvrh — ale už nepovedal ani 
slova, vidiac že je všetka námaha daromná. — 

Začal sa zpytovať z každého predmetu. Keď dokončil pristúpil k Poníča- 
novi a povedal mu ticho nehľadiac mu do tvári: 

„Pane učiteľ! Vo vašej škole je vyučovanie maďarskej reči vyobcované" . . . 

„Pane!" 

„Prosím, — vyobcované! Lebo to čo deti vedia, — to je srovna tak 
ako nič. — A či vy viete, že v štvrtej triede majú sa už vedieť shovárať po 
maďarsky a svoje myšlienky majú vedieť vyjadriť v maďarskom jazyku, 
v šiestej triede ale majú mať úplne v moci jazyk maďarský; tak v reči, ako 
i v písme?" 

„Ano poznám zákon", — odvetil učiteľ, — ale prosím aby tí strážcovia 
zákona nebrali na otázku výlučne len učiteľa, ale i té rozličné prekážky 
vzali do ohľadu, ktoré znemožnia vyplnenie toho zákona. Zaiste neráčíte vedieť 
s akými prekážkami je nám nutno bojovať, keď že deti len v pozdnej jaseni 
prichádzajú do školy, na jar ale, za včasu sú brané k polným prácam od 
rodičov. — A potom ten odpor ľudu" . . . 

„Nehovorte také niečo pán učiteľ! Lud je dobrý. Lud nestará sa o to, 
že čo sa v škole vyučuje a ako. Ale vy ten ľud búrite, vy ten ľud podhucká- 
vate, proti štátnej reči a štátnej idei." 

„To si vyprosím" — zvolal nahnevane učiteľ. 

Deti medzi tým strnulé pozeraly na učiteľa a podškôldozorcu. Nerozumely 
pravda nič, ale cítily, že je zle, že niečo je nie v poriadku. 

„Ináče" — pokračoval podškôldozorca — „veď kto že vám berie reč? 
Nik. Môžete sa shovárať ako chcete. Štát len práve stará sa o blahobyt 
ľudu, keď mu dáva príležitosť vzdelať sa v štátnej reči ; áno poskytuje mu 
tým nesmierne výhody. Národnosťam za to neberie žiadna práva, veď môže 
si učiť" . . . 

„A kedy? Keď takmer celý čas učebný vynaložíme na to, aby sme vy- 
hoveli požiadavkám štátu?" 



lievue 3^aie Slovensko 21 

„Kedy — kedy, — hm! — Čo ma do toho? Mňa se to úplne nič ne- 
tyká, len čo sa vyučovanie maďarského jazyka tyče** . . . Ktoré knihy upotre- 
bujete?" 

„Této a této" — ukazoval učiteľ — „všetky sú ministrom potvrdené." 

„Máš ty knihy?** — spytuje sa podškôldozorca jednoho chlapca. — 

„Áno mám.** 

„Ukáž mi ich.** 

Chlapec vytiahol kapsefku z podlavici a pojednej vyťahuje z nej knižky. 

PodŠkôldozorcovi napadla malá, neviazaná knižočka. Vzal ju do ruky, tu 
vidí, že sú to „Rečňovanky Škultétyho". Prehŕňa sa v nich, — tu čita: „Verný 
Slovák" — veršík to ktorý se začína: „Ja som malý, ale Slovák**. 

„Čo je to? Takéto knihy vy upotrebujete?** — doložil posmešne, 
„i táto knižočka je ministrom potvrdená?** 

„Prosím,** — začal učiteľ, — „ta knižočka sú nevinné veršíky, rtebola 
ešte shabaná a už asi šesťdesiat rokov i viac je tomu čo je prvý raz tlačená 
a od tých čias bez poznámky vrchnosti bola viac razí vydaná a konečne je 
ona nie učebnou knižkou, bo si jú deti kúpily k domácemu čítaniu. 

„Tak?** — a usmial sa — „a od koho?** 

„Nuž odo mňa** — odvetil učiteľ dákosi ostiechave, ako čo by sa bol 
cítil vinným, bo vedel dobre, že už bude mať preháňačky ... „Je to najlepšia 
knižočka na čítanie pre slovenské deti** — doložil. 

„Tak? — rozumiem.** 

„A ty čo máš za knihy?** spytuje sa iného žiaka. 

Tento vybral mlčky všetky. 

Podškôldozorca pozorne prezeral každú. V čítanke ako sa tak prehŕňal, 
zbadal biely papier. Roztvoril ho, a tu videl mappu Európy a Ameriky na 
ktorej boly označené čiary, ktorými sa cestuje z Európy do Ameriky. 

„A toto je čo?** — spytuje sa učiteľa. 

„Neviem!** — odvetil tento resignovane. 

„Kto má ešte takúto mappu?** — spýtal se detí. 

Asi pätero mu ukázalo. — 

„Pán učiteľ, neviete, že s agentúrou vysťahovaleckou zaoberať sa je prísno 
zakázané?** — obrátil sa k učiteľovi. 

„Také potváraníe si vyprosím** — zkríkol urazený učiteľ — „a** . . . 

„Tu sú dôkazy, — a k tomu len tichšie** . . . 

„To sa zadne nie dôkazy** — odvetil učiteľ.** Ľuďom posielajú to z Bremen 
a Hamburgu poštou a títo dajú to svojím deťom aby sa s nimi ihraly, čo s nepo- 
trebnými obrázkami a poznáčkami. Ináče som ich ešte nezbadal, bo pod 
učením nesmú mať deti školské len patriačnú knihu, alebo písanku a tabuľku. 
Slidieť ale do kapseliek, — odpusťte, — ani mi len nenapadlo, bo mi ani 
z ďaleká neprišlo do umu váhu klásť na také maličkosti. A ja** — povedal to 
vyvýšeným hlasom, — „ja že by napomáhal ruch vysťahovalecký? ktorý ľud 
milujem a vidím se žiaľom, že aká škoda narobila sa práve tým, že mnohí 



22 T^evue 3^^^^ Slovensko 

tam zostali na veky, — iní zase nesčíselnl morálne klesli, alebo ich osamote 
nechané ženy znemravnely.** — 

Podškôldozorca mávol len rukou, ako čo by bol povedal: nechajme to 
tak, nech verí kto chce. Potom sa ale spýtal : 

„Učily sa deti maďarské piesne spievať?** 

„Áno." 

„Vedia zaspievať hymnus?" 

„Vedia." 

„Prosím ráčte začať." 

Učiteľ si vzdychol, pozrel na deti, dal znak aby vstaly, potom ale začal : 
„Isten áld mag a magyart" *) 

Čo si myslel, čo cítil, čo pretrpel pod spevom týmto, — to len sám 
Všemohúci vie oceniť, tú hanbu tú jeho mizemosť a ten posmech, ktorý 
šfahai z očí podškôldozorcových, keď videl sa zvíjať v trapiech a v poní- 
žení učiteľa! — 

Áno, on musel spievať a prosiť Boha o blaho tých, ktorí ho tak tríznia, 
ktorí idú mu o živnosť, ktorí hľadajú najmenšej zápierky, aby ho mohli vy- 
hnať z chatrného bytu, odobrať skrovnú živnosť žene a jeho drobným a ne- 
vinným deťom. On spieval, a srdce mu pri tom krvácalo, on pokoril sa, on 
nechal sa tupiť, len aby svoju rodinu mohol zachrániť od najkrajnejšej 
núdzi ... 

Keď odišiel podškôldozorca od neho, nebol vstave ďalej vyučovať, roz- 
pustil deti a šiel do svojho bytu, kde ho už jeho manželka očakávala usta- 
rostená, lebo veď príchod škôldozorcu v slovenských školách je nikdy nie 
niečo prijemného, povzbudzujúceho, ale vždy zlovestného, bo škôldozorca 
nikdy nepride nepredpojate s dobrým úmyslom, ale vždy s istým cieľom, 
s istým plánom, aby mohol nájsť chybu, aby mohol žalovať pred výborom 
stoličným a ministrovi a aby videl a i pásol sa na útrapách svojho podria- 
deného a ukázal svoju moc nad ním. — A čo je najhlavnešie, aby vždy 
mohol vykázať, že ako on bdie úzkostlivé nad drahou vlasťou, — lebo ináče 
ľahko sa mu môže stať, že ho odhodia ako nepotrebné staré železo, alebo 
nepostúpi ďalej. 

Keď vyrozprával jej, že čo sa stalo, zamľkli oba. — Cítili, čo má prísť, 
bo veď videli to i na iných a k tomu vedeli to oni veľmi dobre, ba veď 
mnohoráz i zkúsili i vyčítali z novín té krivdy, ktoré sa páchaly na sloven- 
ských ľuďoch a ktoré tak zrejme dokazovaly tú holú no hroznú pravdu: že 
pre Slováka nieto obrana zákona, že každý ktorý sa priznáva k svojmu slo- 
venskému rodu vydaný je beztrestne všemožným prenasledovaniam, že proti 
nemu sú všetky prostriedky dobré, že je psanec s ktorým sa môže 
ľubovoľne bez všetkej zodpovednosti nakladať, áno že len 
týmto náčinom možno najlahšie postup v úrade a v hodno- 
stiach dosiahnuť. 



*) Bože požehnaj Maďara. 



Tievue ^ah Slovensko 23 

O týždeň pozdejšie podškôldozorca zastupujúc starého svojho šéfa líčil 
tými najtemnejšími barvami nebezpečie panslavismu, ktoré se šíri z Rovesného 
a ktorému je pôvodca zaťatý pansláv učiteľ. 

„S hrozením som sa presvedčil" — hovoril medzi iným — „v Škole 
učiteľa Poničana, že maďarská reč — vzdor nariadeniu zákona — je tam 
vylúčená a len na oko, akoby len na posmech vyučovaná! Dietkam miesto 
lásky k sladkej maďarskej reči vštepuje nenávisť, áno búri i proti maďarskej 
národnosti, bo prosím tu je čierno na bielom, — a vytiahol knižočku 
^Rečňovanky Škultétyho" — a začal čítať: 

VERNÝ SLOVÁK. 

Ja som malý, ale Slovák, Hej panáčku, málo fudí 

Slovák s dušom aj s telom; statočných ste vídaval, 

kto Slovákov nenávidí, keď myslíte, že by Slovák 

nie je mojím priateľom. reč za zlato predával. 

Jeden pán mi pred nedávnom Pekný je ten váš dukátik, 

pekný dukát prislúbil, ale krajšia moja reč, 

aby som reč nie slovenskú, ktorú si ja nie za dukát, 

ale cudziu zarúbíl. ani za svet nedám preč. 

A tak je nič z našej čary, 
ostaňme len pri svojom: 
ja svoju reč, — vy svoj dukát 
zadržte si s pokojom. — 

„Nie je toto dostatočné?" — zvolal vyvýšeným rečníckym páthosom. 
A takéto buričské knižky, ktoré nenávisť rozsievajú a vštepujú proti rytierskemu 
maďarskému národu a proti svätej jednotnej štátnej idei som našiel v škole 
učiteľa Poničana v Rovesnom. Áno viac ... tu zastal, aby dojem a zvedavosť 
poslucháčstva bola stupňovaná. — „Ráčte sa prizrieť aké mappy sa užívajú 
v Rovesnom" — a ukázal na malé mappky zaslané od rozličných cudzozemských 
agentúr na jednotlivcov do Rovesného. — 

Všeobecné ustrnutie nastalo, keď videli otázne dôkazy. 

Keď videl účinok svojho rečníckeho talentu doložil : 

„Ja, Slávno Shromaždenie stoličné! opovažujem sa tvrdiť, že Poničan je 
i tajným agentom vysťahovania sa do Ameriky. Keď predostieram skúsenosti 
moje pred slávno shromaždenie stoličné a jeho osvietenosť pána hlavného 
župana" — tu sa obrátil k hlavnému županovi, ktorý uprostried dlhého ze- 
leným súknom pokrytého stola na zamatovom kresle sedel — „navrhujem: 
aby se proti otáznemu učiteľovi zaviedla čím najprísnejšia disciplinárka, — a 
aby nemohol i do tých čias nebezpečný jed vštepovať do útlych, nevinných 
sŕdc dietok jemu sverených, — nech je vyzdvyhnutý do právoplatného vý- 
roku z úradu a nech sa o tom uvedomí i cirkevná vrchnosť." 

Keď zakončil nastalo všeobecné éljenovanie, výjmúc dvoch troch, ktorí 
ale ani slova neopovážili sa povedať na obranu Poničana. 



24 lievue 3^aSe Slovensko 

Po reči podškôldozorcovej povstal jeden člen z výboru a povedal: 

S hrozením sme vypočuli oznámenia pána podškôldozorcu, áno otvorene 
rečúc, ani by som si nebol mohol predstaviť, že takéto vlasti zradné veci sa 
môžu páchať v našej vlasti, tým menej v našej nám tak drahej stolici. Za 
panslavismus sa mohol v našej stolici tak rozšíriť je príčinou, že sme do 
týchto čias prižmúrili si oči a že sme nedozerali dostatočne na krtičnú 
prácu panslávov. Preto tým s vätším uspokojením prijímam zprávu pána 
podškôldozorcovu, lebo vidím z nej, že máme v ňom muža za svätú vec 
vlastenectva neohrožené sa zaujatého, vidím v ňom smelého zástupcu záujmov 
maďarstva a jeho kultúry, a proto mu tu verejne vďaku vzdávam a jeho 
návrh prijímam.** 

Na reč túto ozvalo se hromové éljen a každý šiel blahoželať poškôldo- 
zorcovi, ako ochrancovi pravého vlastenectva pred vlastizradným pansla- 
vismom. — 

Hlavný notár ale, Viktor Klenovský, ktorý takmer v susedstve sedel pri 
ňom, nadhol sa k nemu s úsmevom a podávajúc mu pravicu, povedal mu 
potíšku : 

„No toto sa ti kapitáfne podarilo ; teraz už bude z teba hlavný Škôl- 
dozorca." 

Tento ale plával od radosti. Bol uveličený nad svojím úspechom. Klaňal 
se na všetky strany s úsmevom a pri tom skromne poznamenal : 

„Prosím, to je nie moja zásluha, to je len moja svätá povinnosť,** 

Na druhý deň ale v X-Megyeihirlape, úradnom to plátku stoličnom, úvodník 
mal názov „Odhalený pansláv**, v ktorom zle nedobre bolo na Poničana ako 
na buriča a vlastizradcu, ktorý maďarský chlieb jie a predsa je taký nevďačný, 
že bojuje proti všetkému čo je Maďar. Ale to sa nesmie ďalej trpeť. Takúto 
burinu treba nemilosrdne vytrhať a vykynožiť, aby sa nerozmnožila medzi 
dobrým, tichým fuďom slovenským. Kto je tu nie spokojný a nechce byť 
Maďarom nech ide k Moskovítom, ale tu sa nesmie trpeť, aby sa podrývala 
jednota štátu ani supremacia maďarského národa. My všetkých privijnieme 
ku srdcu, kto je dobrý vlastenec, kto je maďarského smýšíania, ale každého 
rozmliaždime a zničíme, ktorý sa proti tomuto prehreší, lebo tu — a to nech 
si panslávski buriči dobre zapamätujú musí znieť zvučný jazyk maďarský a 
síce od Karpatov až po Adriu — a za ten čas nepopustíme, kým neutvoríme 
duchom i rečou jednotný, silný maďarský štát. 

Veľkú zásluhu si ale vydobil náš všeobecne ctený i milovaný, mladý 
podškôldozorca, ktorý bol tak smelý vstrčiť ruku do osieho hniezda a ho 
zničiť. Prajeme mu ku jeho kultúrnym snahám mnoho zdaru i dobre zaslú- 
ženej odmeny, ktorú si zaslúžil veru svrchovane. — 

Z novín týchto prevzaly zprávu všetky maďarské peštianské denníky — 
pravda- rozlične skombinovanú, dfa toho, ako im to do krámu svedčilo. Jeden 
z najprednejších denníkov, ktorého redaktor vysokú hodnosť a titul obdržal 
len proto, že vedel klassicky luhať a štvať proti národnostiam — s veľkým 




Belanský kroj v lété. 



lievue 3^aše Slovemkp 25 

apparátom opísal celú tú udalosf pod názvom: „Nebezpečné širenie sa pan- 
slavismu v stolici X." Pospomínal celú minulosť: Štúra, Hodžu, Hurbana, 
KoUára a ich nebezpečné vlastizradné náuky. Potom ruský rubef, ktorý sa 
kotúra medzi Slovákmi a Čechov, ktorí sa snažia odtrhnúť a pripojiť územie 
Slovákmi olydlené k Českému králôvstvu, — a kerf už pospomínal všetky 
nebezpečenstvá, ktoré sa v jeho rozpálenej a fíglami štréberskými naplnenej 
hlávke zrodily, prešiel i na nebezpečného buriča Poničana, ktorého nalíčil ako 
umného no nebezpečného človeka a natáral o ňom možné i nemožné, až sa 
hory zeleňaly a človek keď to čítal zadivil sa, že ako sa zmestí na jednom 
stĺpci toľko tendencioznosti, perfídnej lži najvyberanejšej a že ako môže i ten 
mŕtvy papier snieť na sebe toľko špiny a toľkú zvrhlosť. 

Ohlas slovenských časopisov nič nestály. Poničan bol povláčený, čo ne- 
bezpečný pansláv a agitátor po celej krajine, a to bolo dostatočné, aby bol 
jeho osud zapečatený, lebo cirkevná vrchnosť kdeže by sa tá postavila proti 
záujmu vlastenectva a kdeže by mohla strpeť, čo len domnenku, že pod jej 
autonómnym právom záštitu poskytuje národnostným buričom. A aby doká- 
zala svoj rídzy vlastenecký cit, na základe práva svojej autonómie zprísnila 
ešte administratívny súdobný výrok a pozbavila ho nielen úradu, ale mu 
i veľké trovy súdobné namerala. — 

23) 23) 23) 
E. PROROK: 

VZPOMÍNKY NA SLOVENSKÉ SLÁVNOSTI 
V TURČ. SV. MARTINE. 

Za chladného, pošmourného dne na začátku srpna, v predvečer národních 
slávností slovenských, pfijeli jsme do Turč. Sv. Martina. Malé nádraží 
bylo pfeplnéno lidmi: mnoho cizích pi^ijelo a mnoho domácich tu čekalo, aby 
hosty privítalo a do svých domovú odvedlo. Jsouť martinské slávnosti jediným 
národním svátkem Slovákú a proto scházejí se k nim Slováci ze všech končín 
Slovenska. Mimo to pfichází sem v tyto dny mnoho Čechú, Polákú a jiných 
hostí. — 

Den byl smutný, bezslunný a vzdor vší srdečnosti stísnéná byla také 
nálada milých hostitelú našich ; slávnosti počínaly letos za smutných okolností : 
v týž smutný bezslunný den, v predvečer slávností, za účasti mnohá domácich 
i vétšiny na slávnosti zavítavších hostí konal se tu pohfeb pani Vilmy Dulové, 
dcéry známeho politického vúdce Slovákú, Viléma Pauliny-Tótha. Dojemné 
bylo pozorovati, jak v pomerné malé národní společnosti slovenské jeden 
s druhým cíti, jak trpí-li jeden, trpí i ostatní; smutek rodinný stáva se tu 
smutkem národním. 

A druhý smutek videli jsme v milé, srdečné rodine pani Ivártkové. Takto 
vládl tam veselý ruch; bylť plný dúm hostí, všechny místnosti na „kasárna" 



26 Tievue 3^aše Slovensko 

premenený, jak žertem ŕíkala Hanka. Slovenky jsou vzornými hostitelkami ; 
plný dúm hostí a nikde žádný zmatek, žádné rozčilování. Vše bylo dobre 
zaŕízeno a opatfeno a celá rodina pohybovala se mezi množstvím svých hostí 
klidné; všichni členové snažili se buditi a udržovati srdečnou a veselou ná- 
ladu. Jen na okamžik bylo vše zaplaveno smutkem, hlubokým smutkem, 
z mékkých slovenských duší vytrysklým: bylo to v okamih, kdy mluvilo se 
o odsouzení dvou členu rodiny: Dra Milana Ivanky, slovenského poslance a 
MiloŠe Pietra, redaktora „Hlásnika". V tu chvíli zvlhl veselým, roztomilým man- 
želkám téchto národních trpitelú zrak a dlouhý smutný pohled do neurčitá zdal se 
tázati: Jak to jen pretrpíme? Co bude z nás a z našich detí, pújde-li to tak dále? 

Ale Slovák nedovede dlouho truchlit. Místo náŕku si zazpívá a s písní 
na rtech lehce prejde pŕes všechny trampoty. Nie není s to pro trvalé sklíčiti 
neb zničiti jeho duševní čilost; z jeho hluboké duše i v nejtéžších pomérech 
tryská radost, jas a svéží sila životní. Tak odpoledne o nadvládu zápasil 
smutek, ale na večer vítézné zavládlo veselí, srdečné, henucené veselí. Mar- 
tinský Spevokol „besedou" v národním domé zahajoval slávnosti. Pekná, 
prostomá dvorana byla do posledního místa naplnená a prekrásna tu byla 
podívaná na malebné, bohaté vyšívané národní kroje, v nichž slovenské dívky 
i pani velmi četné se dostavily. Program večera vyplnily hlavné krásne, tklivé 
písné slovenské, jež výborné pŕednesl Spevokol a slečny Kraftovy, dále né- 
kolik klavírních čísel mistrné zahral slovenský virtuos na klavír a komponista 
pan Vladimír Šäšek. Ku konci sehrána pohádková hra „Matkino srdce" od 
Blažeje Bully, v níž ochotníci martinští dobre si vedli. Po programu mládež 
ve dvorane za zvuku hudby hrala společenské hry a vážnejší buď vedie 
v kasiné se bavili, buď sem tam pŕecházeli vítajíce známe a s cizími se 
seznamujíce. Dlouho do noci setrvala společnost v domáci, srdečné, nenucené 
nálade. A dlouho do noci, ba lépe fečeno do rána znély až k nám do našeho 
bydlišté tklivé zvuky sladko bolných slovenských písní. 

Druhý den na to konaly se hlavní slávnosti, totiž výroční valná hromada 
Museálné spoločnosti a ženského spolku Živeny. Valná hromada Museálné 
společnosti zahájená o 9. hodine tajemníkem Sokolíkem. Za predsedu ad hoc 
zvolen Pavel Mudroň, načež redaktor Slovenských Pohladú, Josef Škultéty, 
pfednesl obsažný, vrelý nekrológ nedávno zesnulého pŕedsedy Museálné spo- 
lečnosti, Andreje Kmefa, nejzasloužilejšího pracovníka slovenského musea. Po- 
kladník Andrej Halaša podal zprávu o finančním stavu společnosti, stéžuje si 
hlavné na nedbalé placení členských príspevku ; konštatoval však s potešením, 
že na novou budovu Musea zaplaceno již pŕes 40.000 korún. 

Za predsedu Museálné společnosti zvolen pak Štefan Mišík, administrátor 
v Hnilci; ostatní funkcionári zústali a schválení na další tfi roky. Valná hro- 
mada zakončená dlouhou, vecnou prednáškou dra Júlia Botty z Velké Revúce 
„O nálezoch v Gemeri z doby neolitu a bronzu". 

Po ukončení zasedání veškerá společnost vyšla pred novou stavbu musea, 
která byla nyní slávnostné otevfena. Pred zavfenou bránou Spevokol zapél 
zvláštni slávnostní kantátu od Vajanského : 



^evue thCaSe Slovensko 27 

Z nížiny života k velebnej výsote Na rumech zdvíha se vzdelania svätyňa, 
zdvíhame skrúšene navlhlý zrak,: plápolá voňavý obetný plam: 

túžime dušami k pravde a jasnote, Okolo modlí sa slovenská roiina, 
leoo nás objíma krivda a mrak. Bože náš, ochraňuj osvety chrám I 

Predseda Štefan Mišík pak u brány Musea pronesl oduševnélou reč 
o významu, úkolech a histórii museálních společností vúbec a zvtáštč o úkolech 
slovenského musea, které je té doby jediným kulturním stfediskem Slovákú. 
Pak otevŕena brána musea a obecenstvo veslo, aby si prohlédlo bohaté jeho 
sbírky. Cizé účastnfky nejvíce upoutala sbírka prekrásnych vyšívek a kroju 
ze všech končin Slovenska. 

Valná hromada Živeny odbyta velmi krátce o 11. hod. pfed polednem 
současnč se shromáždčním Museátné společností. Dámy Živeny shromáždily 
se v malé mfstnosti vedie dvorany a zcela tise odbyly si tu svoji výroční 
valnou hromadu, jejíž program sestával pouze z podaní pokladní zprávy 
a nových voleb. Pokladní zprávou qišténo, že spolek má jméní 29.992 kor. 
hotové v bance Tatre uložených. Po pŕečtení pokladní zprávy provedeny 
volby. Dámy funkcionárky se podékovaly a byly hned na to opét zvolený. 
Pŕedsedkyni zfistala tedy opét pani Elena Soltészová, pokladní pani Anna 
Halašová, tajemníkem Svetozár Hurban Vajanský. Schúze ukončená návrhem 
tajemníka, aby Živena venovala 400 korún na slovenské čítanky pro lid, což 
dámy kladné odhlasovaly. A výroční valné shromáždéní Živeny bylo u konce. 

Délalo to na nás dojem, že Živena nežije, nýbrž toliko živorí. Nejvétší 
vinu na tomto nedostatku života ovšem nese maďarská vláda, která všade 
a tedy také zde národní život tlumf a dusí, užívajíc k tomu prostfedkú možných 
i nemožných. Živena má na pŕ. stanovami povoleno zakládati dívčí pokra- 
čovací školy a pfec vláda nedovolí, aby založila treba jen hospodyňskou školu. 
A snad je to účinek stáleho potlačovaní, že Živena ztratila životní energii. 
Aby vláda neméla co zakazovat, nepodniká se teď nie. 

Škoda! Ženská intelligence slovenská, jejímž jediným stfediskem Živena 

jest, méla by pravé teď hodné práce, kdyby ji hledala Pozorovali jsme 

na pŕ., že dívčí dorosí slovenský je z valné časti hodné povrchní, mélký — 
Čím to jest? — Výchovou! Na vzdelaní synň intelligentní rodina slovenská 
obetuje vše, na vzdelaní dcér buď nesračí, nebo se ŕekne, že je to zbytečné. 
Pro dcérku stačí maďarská polgárka (méšf. škola), nebo nejaká nemecká 
škola v Téšíné. Nu a odtud pochází ta mélkost slovenských dívek — 

Zde by méla Živena hned široké pole práce: čelit néjak této nesprávne 
výchove, nahradit néčím nedostatek národních škôl — Vždyf žena jako matka 
a vychovatelka je tak dúležitým, ba nejdíiležitéjším činitelem v národe! Žena 
mélká je neštéstím pro každý národ a hlavné pro národ, který pravé zápasí 
o svoje národní bytí 

Po hlavních shromáždéních a krátke prohlídce musea byl v národním 
domé, jako každoročné, společný obed. Společnost súčastnéná byla velmi 
četná. Tabule vinula se jako vénec kolem všech zdĺ velké dvorany a hosté 
sedeli tesné vedie sebe, aby mista stačilo. Mimo to galérie i lóže byly plný 



28 lievue ^ase Slovensko 

divákú. Na jevíšti pak shromáždčn byl Spevokol a spolek mošovských tam- 
burašú, kteŕi po čas občda nčkolik slovenských písní zapéli a zahrali. 

Společnost sestávala hlavné ze Slovákú, ze všech kraju Slovenska sem 
pŕíbylých, z nčkotika českých turistu a turístek a četných hosti z Polska. Česi 
byli tu velmi slabé zastoupeni a representováni. Nebýti téch nčkolika náho- 
dilých turistu a turistek, nebylo tu nikoho. O vzájemnosti mezi Čechy a Slo- 
váky se stále mnoho mluví, ale méné se toho provádi. ČeŠi máji Slovensko 
theoreticky velmi radi, ale pŕece dosud mnohem více vyhledávají Švýcary 
a jiné horké kraje, než-li Tatry a vjibec krásne horské Slovensko. 

Za to Poláci byli četné a dobfe representováni. Byl tu Roman Zawilinski, 
gymn. feditel v Tarnove v Haliči, autor knihy „Slowacy, ich žycie i literatúra", 
dr. Kazimir Okaszsewski-Baranski, redaktor „Dziennika Polskiego" ze Lvova 
a j. I hojné studentň polských tu bylo. 

Pri obšdé proneseno slovenskými predáky nékolik zdravie, adresovaných 
hostňm, Museálné společnosti, Živené a pod. Za Čechy pripíjel Dr. Al. Koifsek 
z Hodonfna, pfeje úspechu slovenské hudbe a plsni, a prof. Frinta z Hradce 
Králové pozdravil slovenskou žurnalistiku. Poláci vzpomínali polsko-slovenských 
styku a pfáli slovenské veci úspechu. 

Nálada byla po celý čas obeda velmi živá a obed sám ukončen byl 
velmi pžkné: oravský slávik, kaplán Tománek, jsa bouHivé vyvoláván, zapél 
svým roztomilým, nedostižitelným zpúsobem nékolik ze svých prekrásnych pisni. 

Na to se hosté rozešli, aby se za krátko, totiž na večer opét v téze 
dvorane seSIi. Ale zase jiný pohled skytala dvorana tentokrát. Nebylo tu pHprav 
k akadémii, ani k banketu, ale — k tanci. V tento den býva v Turč. Sv. 
Martine každoročné poŕádán hlavni slovenský ples. 

Návšteva byla opét pfehojná. Dámsky svet slovenský ukázal tu svoje nej- 
nádhernéjší toalety; zde neméli jste dojmu, že jste v utiskovaném Slovensku. 
Mluvilo se dokonce o toaletách, které byly pŕimo z Paŕiže objednaný. Kon- 
štatovali jsme, že jsou pekné, ale v duchu jsme si mysleli, jak daleko by to 
bylo krásnéjši, kdyby dámy byly misto téch parížskych toalet oblékly své 
nádherné vyšívané kroje. — V tento večer jsme tu, bohužel, kroje nespatŕili. 

Mládež bavila se zase výborné a dlouho do rána. Tančena as dvakrát 
francouzská čtverylka a jinak hlavné holdováno slovenskému čardáši, který 
Slováci zvlášť radi a velmi pekné temperamentné tančí. 

V den valných shromáždéní nevlídné počasí se ponékud vyjasnilo. Hlavné 
okamžiku otvírání nové museální budovy slunce plné vysvitlo z pod mraku 
a teplé paprsky prozáfily siné musea, jakoby mu svetlo do vínku pŕinášely. 
Ale na druhý den ráno našli jsme nebe opét ponuré a nevlídné. Odpoledne 
však udrželo se opét bez dešté a tak umožnén pekný, veselý výlet do blízkych 
hor, jímž slávnosti martinské zakončený. Mládež si tu ješté zazpívala, za- 
hrala, pri zvucích cikánské hudby zatančila, starší si zaŕečnili, ješté i zazpívali 
a slávnostní dny martinské byly u konce. 

Znavení sice tak mnohá požitky, ale plni krásnych dojmu, rozjiždéli se 
hosté do svých domovú. Slováci osvéženi a potešení, že videli a ukázali kus 



'lievue V^aSe Slovensko 29 

své kultúrni práce, svoje museum, a cizí hosté, plni radostných pocitu, že 
našli tu mladou slovenskou ratolest tak svéži, zdravou a plnou životni mizy — 
A milým srdeči^m hostitelúm nemohli jsme než ffci, že pfijedeme pfišti 
rok opčt a že nás Cechu pŕijede mnohem více, nežli nás bylo letos. 

IZS iOI 23) 



NIHIL. 

ĽUDEVÍT KUBÁNY A JÁN ČAJAK. 

Chcem podaf bratom Čechom malý obrázok o dvoch milých zjavoch básnických v slo- 
venskej literatúre, ktorí žiaľ Bohu, „hnaní žitia nevôľou** — nestačili sa vyvinúť úplne 
bo ťarcha (tíha) života a skorá (časná) smrť im v tom prekážala. — 

Kubány i Čajak boli vrstovníci i priatelia, vzdor tomu, že povaha ich bola rozdiefna, 
bo ako uvidíme Kubány bol rázny, plný ohňa muž, kdežto Čajak viac povahy mäkkej 
jemnej. — 

Ludevít Kubány narodil sa 16 októbra r. 1830 v Zahoranoch v Malohontskej stolici, 
kde bol otec jeho učiteľom. Zahorany sú malá dedinka na planine ťahajúcej sa medzi 
Rimavskou a Balogskou dolinou v župe Qemerskomalohontskej. 

Obtočená je lesom a z nej na všetky strany rozprestiera sa utešený výhľad. Na 
sever s dialekou ohromnou Kráľovou Hoľou, potom Muránske vrchy, Fabová, Hradová. 
Na východ Kohút i Železník, d^lej Plešívské vrchy, na jich modrý Bikk i Matra už len 
ako by v mhle (mlze) na západ chýrna (povestná) detvianska Poľana i Lysec. Pod pla- 
ninou leží so svojimi milými čistými dedinkami krásna, bohatými lúčinami i nivami posiata 
Rimavská dolina. Na tejti čnejú starodávne ešte za Husitov vystavané kostoly so zvlášt- 
nymi väžami. Po nej sa hadí tichá neveliká vrbinou a jalšinou (olšovím) obtočená rieka 
Rimava: 

Neďaleko Zahorian sťa výhonok planiny je Magin hrad tiež husitský; teraz už len 
nepatrné pozostatky označujú jeho miesto. Nad celou ale dolinou zdá sa panovať Synec, 
zavalitý krásny vrch. 

Z tejto dedinky prešiel Ludevítov otec do susednej dedinky do Drienčan za učiteľa. 
Dríenčany sú pravou protivou Zahoranom. V úzkej malej dolinke Blh je postavená. Tu 
nieto toho smelého širokého výhľadu. A predsa |e tu všetko ako by na obrázku. Úzka 
dolinka je porastlá bujnou trávou, ktorá sa ozaj stlie ako smaragdovej barvy koberec 
posiaty pritom pestrým kvietim. Neďaleko dedinky vypína sa zavalitý Háj, pod ním sú 
rozvaliny husitského hradu v ktorom Valgata jeden z vodcov Jiskrových — vládol. 

Tento Háj je vápenitý a má v sebe dve jaskyne, o ktorých si ľud povesti výprava. 

Na juho východ tiahne sa nevysoké no malebné pohorie, tam čnie Balogský zámok. 
— V doline ešte i teraz vidieť násyp, nímž Huňad zahatal dolinku a tak vytopil posádku 
Valgatovu. Nad dedinou na vŕšku belie sa chrám, za ním stojí starobylá väža. Chrám je 
obtočený múrom (zdĺ) a okolo chrámu je hrobytov so starobylými podobou jednoduchých 
sarkofágov piesočnými kameňmi, už časom ohlodanými, tak, že nik nevie čie kosti prách- 
nivejú pod nimi. Za kostolom boli tri malebné menšie jazera; teraz pravda už takmer 
vyschlé. 

I ľud je tu zvláštny. Umný, pracovitý, obchod vedúci a predsa kŕčovite sa pridržiava 
svojich zvláštnych starodávnych obyčajov — a má i krásne starobylé piesne. V tom čase 
nejedna babička vedela vyprávať malému Lajkovi rozličné báje a povesti. Teraz zaiste 
i tam už duch novej doby vyhladil mnoho zvláštneho a vzáctneho. — 

„V takomto okolí súc, ako by sa nebol vyvinul cit krásy vo vnímavej duši šuhajovej !" 



30 ^evue tľ^aše Slovemkp 

Ludevita otec, ako desafroôiétao dal do Popradu, aby sa tam naučil nemecky. 
R. 1842—1844 strávil v Miškovci, ztade odcestoval do Prešpurku, aby sa tam soznámil 
s Ľudovítom Štúrom. Za tým bol vychovávateľom za jeden rok u grófa Zichyho. Pokra- 
čoval potom v učení v Ožďanoch, kde založil slovenský čítací spolok. Z Oždian šiel do 
I-evoče, kde začal literárne pracovať. Roku 1849 bol dozorcom, pri sklenených hutách 
v Zlatnom. R. 1850 bol pri úrade slúžnovskom v Rimabrezove, potom bol v úrade v Jel- 
šave, zase r. 1853 v Rimavskej Sobote. R. 1855 okresným notárom v Bátke, konečne 
r. 1860 obdržal slúžnovský úrad v Rimabaní, ktorý zastával až do roku 1867. Po vyrov- 
naní pozbavený bol úradu a tak i chleba. I začal sa život trápny, núdzny, ako sám píše: 
„Stav môj je krutý, s piatimi dietkami ide to kruté ľ" 1 dokonal život po mnohých ná- 
mahách žalostne, bo pri hre v karty, ktorej sa náhodou súčastnil, jeho spoluhráč Antolik 
preklal ho nožíkom. 

Z krátko narysovaného životopisu jeho vidíme, že Kubány mal život plný premien, 
plný neistoty a biedy hmotnej ku ktorej sa družila i tá doba, ktorá nádeje našich predných 
mužov do vysoká vyzdvihla, aby ich zase zničila a tak nádeje zkvetlé zase pochovala. 
Podobá sa ona tomu danaidskému sudu, ktorí napĺňali poprední naši mužovia, no zostával 
prázdny, bo neprajníci naši vždy sa o to postarali, aby dno bolo vybité a tak námahy 
bezúspešne zostaly. 1 nie div, že v takýchto zvízeloch nevyvinie sa úplne genij, ktorý by 
utvoril mohutné diela. A predsa Kubány bol ten, ktorý mal nadanie k tvorbe takýchto 
diel a ktorý i pri takýchto neprajných životných pomeroch vytvoril nám básne plné sily, 
ohňa a myšlienok vzletných. 

Ale pozrime trocha na tvorby jeho: 

V krásnej básni „Naša chvála* hovorí: 

„Kto ťa pochváli, Slovensko moje? Velikosť tvoja v minulosť skrytá. 

Cudzí nie — keď nie vlastný syn. Jako hviezdička z pod mračna svitá, 

Temer si ničím v ľudstva ústroje — A osvecuje nočnú púť." 
Preca ťa venčí slávy čin. 

a ďalej prirovnáva národ náš ku pútnikovi, ktorý utrmácaný „dáky hostinec vyzerá', aby 
si oddýchol, prenocoval, no : 

„K psote zvyknutý bedár bez dychu ___ — — — ^_ — ^ 

Pustí sa ďalej v noc hluchú tichú Ty si Slovenstvo ten pútnik psoty! 

A ide — kým nesvitne deň. Po noci tvoj krok sa brodí. 

Tak i národy jeden v paláci Cesta ďaleká, plná trampoty. 

Slávy spočíva po dennej práci, Nohy slabnú — deň nevzchodí . ."^ 
Druhý i v noci nemá sen. 

Lež nádej neutuchuje v ňom, bo má nádeju v ľudu veď je on : 

„V núdzi stužený ľud náš je zdravý. 
Jak ryba na dne mora." 

K tomu žije prirodzene, má vieru a pre túto vlastnosť i nemožnosť keď mu kážeš 
spraví, — a k tomu dodáva: 

„Nie som prorokom — bo som syn krvi. 
Ale ostatní — vraj*) — budú prví!" 

Potom ale končí: 

„Slovenstvo moje, to tvoja chvála! V opovržencoch za vše po vstáva 

Cudzí ti i tú nežičí;^) Vedomie svojich vlastných síl; 

Trň si mu v oku, a on bez mala Príjde hodina tvojej oslavy, 

„Ukrižuj!" Na teba kričí. Nebe odplatu krásnu pripraví 

Ale nič, že ťa ten svet zaznáva!^) A vzide ti deň šťastných chvíľ. 



O nepŕejí; ') prý; ^) neuznáva. 



^evue ^aie Slaoensliq 31 

Ľudovít Kubány pri jasných papršlekoch národného žitia s príležitosti pamätného 
dňa 7. júna r. 1861. Keď na shromaždeni v Turč. sv. Martine príjaté bolo Daxnerom vy- 
pracované .Memorandum'', v ňomž hája sa práva Slov. Národa, keď i láska panovníkova 
zažiarila na národ vtedy ako sa rozplýva radosťou : 

„Matička Tatra, vyjasni čelo! V harmoníj tónov ľúbeznom znení 

Nie sme viacej neboráci;^) Hymna sebapovedomia ; 

Čuješ jak slávne, nadšene, vrelo Cit sen nevyrve z pŕs našich nikda 

Zneje Hymna: „Hej Slováci?'' Ni posmech, hrozba, ni nátisk, krívda, 

Z tisíc úst kypí v mohutnom vrení A čo sa priam svety zlomia!" 

Ale neúprosný žívôt a borba (zápas) o udržania seba i rodiny a vôbec útisky a 
nesnádze čo Slovák preniesť musí už zračí sa v jeho básni „Sahara". 

„Ach počujte, bratia drahí. Oj to sú vám té myšlie iky 

moja hlava tá Sahara: čo sa k sláve povzniesť chcejú — 

schnú v nej žríedla, schnú v nej vlahy, vzdialené však od studienky 

bo ju páli biedy spara/) ot>čer8tvenia v púšti tlejú. 

A tá smädná*^) karavána A ten Samum smrtonosný 

Čo sa ohňom piesku brodí čo jím ryje v piesku hroby 

v modlitbách si už od rána je ten strašný neúprosný 

prosí o kvapôčku^ vody: osud — slovenskej chudoby . . . 

Týchto pár ríadkov pravdivejšie nám odhaTujú jeho život i celú tiaž jeho strádania, 
ako akýkoľvek obšírny životopis. A v krásnej básni „Trpezlivosť" takto vzdychá: 

„Oj! nazríte mi do hlbín duši, aby On želiac stvoru úbohú 

A rečam tým uveríte; skríesil vo mne trpezlivosť. — * 

Čo v nich za bolesť — cit váš netuší, Darmo ! Mefisto nového Jóba 

že len blúznim si myslíte; — Pokúša — diabla tak skučí zloba: 

Neblúznim ľudia! modlím sa k Bohu, „Krásna — lež nemožná to čnosť!" — 

Nie div, že v tak mohutnom mužovi neblahým osudom navštívenom vríe to ako 
v sopke : 

„Plameň blnká v mojej hlave, 
vo vniutre jak oheň Hekly, 
jako čo by v strmom splave 
prúdy lávy vo mne tiekly. 
Jak to šľahá, vríe a hrmí; 
jak to praští a lomcuje! 
sťa keď z Tatier potok strmý 
v priepasť letí, padá v sluje !" — 

Kubány napísal i objemnú báseň „Radzivilovna". Dej jej je vzatý z dejín Poľska. 

Kubány net>ol len výtečný.n básnikom, ale i beletristom. Jeho historická povesť 
Valgata, v ktorej opisuje dejstvovanie Husitov v Uhorsku v XV. století, je najlepšia histo- 
rícká povesť slovenská. Večná škoda, že je nie dokončená. (Pokračováni.) 

I22S e3l lO) 



*) ubožáci; ') vedro; «) žíznivá; ') kapičku. 



32 Tievue ^aše Slovensko 

FR. KRETZ: 

Z OKOLÍ ČIČMAN. 

Národopisná studie. 

máme už sice — nedosti verné, protože die maďarských štatistik — 
národnostní mapu uherského Slovenska, vime v kterých osadách a 
méstech jaké množstvf jrfihlásilo se ku slovenskému jazyku obcovacfmu, ale 
nemáme dosud mapy národopisné. Dílo Dr. Niederle je mapou národ- 
nostní nikoliv národopisnou a proto méné významnou, ponévadž tu pouhá 
štatistika bez map jest dosti zŕetelnou. Avšak určení hranie národopisných, 
k r o j o v ý ch je véc daleko dôležitejší a toho díla dosud nemáme. A sesta- 
vení takového díla dnes bude tím obtížnéjší, čím více horečka sbératelská 
vyplení osady ba celé kraje tak, že tam po puvodním kroji a jiných etno- 
grafických památkách nezastane ani nejmenší stopy. Tak se staré památky 
nezachraňují, obzvlášté když jim v zátiší venkova žádná zkáza nehrozí a když 
jsou stálym vzorem pro novodobé práce na základe starých tradic. Jakmile 
se stariny vytratí, veta je po rázovitosti obydlí a kroje; tak tedy sešablono- 
vatí druhdy v pestrosti se koupající krajiny, odkud silení, potulní sbératelé a 
jich náhončí vybrali poslední tretku ze zapadlých chalúp a truhlf. A takovému 
žalostnému osudu podléhá na Slovensku dedina po dčdiné, sbčratelský moloch 
pohlcuje vše, co mu pod ruku pŕijde ... 

A také národopisné nanejvýš zajfmavé Č i č m a n y a okolní dediny, do 
nichž dnes chceme letem se podívati, pozbývají kvapem své národopisné 
rázovitosti a bývalá krojová i stavební malebnost rýchle se odtud ztrácí. 

Čičmany vyhoŕely, zňstalo tam málo pňvodních rázovitých, starobylých 
domú a v okolních vesnicích, kam dospejeme dalekými lesy, není také již 
starých staveb. 

Zapadlý kraj. Jdeme od Ilavy v trenčanské stolici podel potoka na Rovné, 
Zliechov a Valašskou Belou. Tri zajímavé dediny, zvlášté Zliechov a Bela. 
V lété je tam mŕtvo. Záhy z jará pobere odtud gazda všechen zdravý a práce 
schopný lid jak z vesnic tak z lazu do úrodných nížin uherských na polní 
práci. Lazy jsou skupina nékolika domú, kde pŕebývají príbuzné rodiny. Polo- 
ženy jsou na svahu hor a v horských úvalech, obklíčeny chudým polem, 
loukou a pastvinami. Lazy jsou pojmenovány dle rodin je obývajících. Tak 
na pŕ. Štrbkovci, Kralovci, Peteluši, Stratenci a j. Od osady jsou vzdáleny 
2—3 hodiny. K obci Bele náleží pfes 70 lazu. Pouze v nedeli a svátcích se 
slezou všichni obyvatelé do osady a tu si po kostele náležité podají pálené. 
Tu ožije krčma, ve které židák po celý týden líné se povaluje a pro nedeli 
hojnost otravy chystá. Nejveseleji a také nejsurovéji je zde v pozdnfm pod- 
zimu, kdy se robotníci, délníci polní, z práce domú navráti. Tu se žije, pije, 
až do nemoty, mladí i stafí .... Když je tak v podvečer nedele vidíte tu 
spité, neŕekli byste, že jest to bodrý, krásny, nádherné vystrojený lid, který 
tutéž nedeli časné z rána z lazu s písní na rtech do kostela si vykračoval. 




Belanský kroj v zime. 



l^evue tľsCase Slovensko 33 

Ty krčmy! Knéz a učitel, dobrá kniha, časopis mél by zde plnou parou 
pracovati proti šeredné demoralisaci. Vypuďte odtud korhelstvo a zazáŕí zde 
blahobyt. 

Krojové* má tento kraj obzvláštni zajímavost. Už z dálky po lesních 
okrajích a lučních stezkách bélají se postavy žen. Muži nemají v kroji zvlášt- 
ností, nosí huňatý kabát a širák. Vzácny je ženský kroj jak po stránce ume- 
lecké i CO do zpusobu jak se nosí. Nikde jinde neuvidíte takové krojové 
zvláštnosti. Nápadné jest vázána šatka, která je bohaté bíiým aneb žlutým 
hedbávím vyšívaná, na hlavé. Vyšívaní je na široké obrubé umelým plochým 
stehem s ornamentem geometrickým. Šatka se váze na „podošky"; za tím 
účelem se musí dííve vlasy zvláštním zpúsobem splést, na které se napred 
uváže plátený čepec a pfes to šatka tak, že vyšívaní vynikne. Košile nenosí, 
jako vúbec na Slovensku, nýbrž opléčko s prišitou sukní a rukávce, na nichž 
jsou pekné vyšívané náramky, touže technikou jako na šatkách. Kazajek na- 
nosí, jenom v zime odívají se koženým kabátkem, který je zvlášté na zadu 
velice pekné kvetinovým ornamentem vyšívaný. Vzácne jest vyšívaná zástera 
a sice pruh do ní vsazený. Má vzor buď kohouty, leluji, nebo hvézdy, všecko 
jest provedeno pracnou prolamovací technikou, která jest všude obdivovaná. 
Zástera se pŕiváže širokou tkanou pentlí; ze zadu se pHváže fjertoch, velice 
ŕasnatý, na telo tesné pfilehající, který nahoŕe vrcholí v okraj, formu, pekným 
ornamentem prošívanou. Na nohy obouvají hunéné papuče šnúrami ovázané. 
V pÉili opásají se rudé červeným šálem a tak celá ženská postava v tomto 
úboru jest skvostné umelecké dílo. Naše dva obrázky ukazují zimní a letní 
kroj. Také už i sem dávno vnikli sbératelé výšivek a co bylo cennéjšího 
vynesli, tak že dnes nenájdete zde téch skvostných hedvábných, stŕíbrolesklých 
výšivek. Vyšíva se sice podnes, ale ani technikou ani materialem nedovŕši se 
staré práce. Ve Zliechové vázou zcela jinak šatky na hlavu; také k tomu 
účelu nejprve musí pŕizpúsobiti účes vlasu. Šatky se položí pak na vrkoče 
vlasu a ovážou pentlí, tak že s obou strán hlavy tvoH se dva hrbole a ostatní 
cípy šatku splývají na ramena, tak že zpúsob ten živé pripomína typy z horké 
Afriky. Originelnéjšího zpusobu vázání šátkú, vyjímaje kraj uher. hradištský 
na Morave, jsem nevidel. Jak dlouho ješté zde tento nádherný kroj bez po- 
ruchy potrvá, není jisto. Zdejší lid vždy houfnéji odchází na dolní zem do 
práce, nemá doma, kdo by vyšíval, z cest píivezou mestské šaty, ostatní 
privezou mužove, kteŕí daleko po svété obchodují sklem a drobnostmi. Tak 
i zde jsme pred určitým zaniknutím kroje národního. 

Zapadlo slunko nad čičmanským olesnatélým krajem, když jsme se dali 
cestou na Privíz. Snad až po druhé sem zavítame, nebude už tolik krojové 
nádhery. Nikdo se o zachovaní kroje nestará a židé zliechovští, belánští dávno 
staré výšivky do širokého sveta odtud rozptýlili. Škoda téchto skvostu I 

ly^ ET^ ly^ 



34 



Tieoue ^aSe Slovensko 




Apponyiúv povestný ^Ostrov Svobody** 



ĽASSIETTE AU BEURRE: SLOVANÉ 



Udalostí prítomné doby, pro každého Slovana pamétihodnou, Ize nazvati 
zvláštni vydaní pafížského illustrovaného časopisu „LAssiette au 
Beurre",, které nese název: Les Slaves — Slované. 

Prohlédnéte jej stránku za stránkou a neodložíte tuto publikaci bez po- 
hnutí. Trpící Slované! . . . Utiskované české menšiny v némeckém území 
Čech, poznanští Poláci, štvaní pruskými hakatisty jako psanci, Slováci vy- 
daní ve psí tyranské hegemenii Maďarú . . . Probíráte obrázek za obrázkem 
a néco jako stín smútku dolehne na vaši mysl. Kus stesku a hnevu zalom- 
cuje ve vašem nitru. Kéž by to nebylo radéji skutečností. Kéž by to nebylo 
pravdou, že nejsme ošlapkem mezi národy, že nejsme obétmi násilí, jež musí 
úpenlivým hlasem volati o soucit! 

Pod dojmem téchto citu není toto zvláštni slovanské \ y daní parížskeho 
listu pro nás néčím radostným. Než, musíme zachovati stŕízlivou mysl a býti 
vdéčni, vŕele vdéčni oném francouzským a českým umélcúm, kteh' propújčili 
své umení k výprave této publikace, vydané z podnetu českoslovanské sociálni 
demokracie, jejíž zásluhy o toto číslo nutno s pochvalou uznati. 



Tievue ^aie Slooemko 35 

Francie a celá Evropa zví z neho, jaké slasti zakouší Slované v Evropé 
za kultúry XX. století. Kam nedolehl hlas Bjôrnsonuv, kde žalující pero zo- 
stalo bez účinku, tam snad bude púsobiti malíŕúv štetec, tužka karíkaturísty. 

Maďari se ničeho tak neobávají, jako toho, objeví-li se pred Evropou 
sesmčšnčni. 

Pruským hakatisti'im a nemeckým germanisatorúm bude sražena aureola 
iiŕitelĎ kultúry. Treba odhaliti každého, kdo se dopouští násilí na právech 
národu a šlape práva lidskosti, v jeho pravé podobe. Kde nepíisobí rozumný 
dúvod, tam jistč zraní sesmčšnčni a opovržení. 

Toho docílí toto vydaní „ĽAssiette au Beurre" svrchovanou mčrou. 
Illustrace v nčm jsou provázeny textem francouzským a českým. „Výkrik 
k Evropč!" (Appel a ĽEurope) je psán dr. F. Soukupem, členem 
rakouského parlamentu. „Dovolávame se svčdomí Evropy.** — volá v nčm 
pisatel — „Proti imperialismu maďarské šlechty, proti Asiatúm v Uhrách. 
Veliký BjOrnson pronesl tu nedávno slovo osvobozující. Ale náčelník tčchto 
Asiatíi, macfiarský ministr vyučovaní, hrabč Apponyi odpovčdčl zpupnč, on že 
pújde „se vztýčenou hlavou" na všechny kongresy míru. A v uherském par- 
lamentu prohlásil pH jednaní o kralovraždč v Portugalsku, že maďarskému 
národu bude vždy sloužiti ke cti, Eže prý z prostŕedkfi obrany vylučoval po- 
litickou vraždu. — Takhle mluví ti Asiaté vždy jen pro fórum Evropy. Krás- 
nymi frázemi provádčjí neslýchaný podvod na Evropč. A tomu cíli platí také 
ze svých disposičních fondu všechnu úplatnou žurnalistiku Evropy. ** Líčení 
národnostních a sociálních pomčrú uzavírá pak autor slovy: V srdci Evropy 
máme všechny hrúzovlády absolutistické Asie. Proto voláme k civilisované 
Evropč: Povstaňte na soudl Pomôžte smazat tuto hanbu civilisaceľ* Článek 
tento je doprovázen kresbou „Povestný Ostrov Svobody hrabčte Apponyiho: 
maďarský žaláf, v nčjž maďarští četníci bodákem ženou zástupy národnostních 
„buHčô" . . . 

Na jiném místč píše člen rakouského parlamentu J. Hudec „O národ- 
nostních zápasech v Čechách" (též francouzsky: La lutte des natio- 
nalités en Bohéme). 

Ostatní část včnována je vesmčs kresbám a karikatúram, z nichž uvá- 
díme: A. Brunner: „V Cernové je klid" . . . Hrabč Apponyi. — Nad 
mŕtvolami zastrelených Slovákú stojí opfen o bodák a zamýšlen maďarský 
četník . . . Toť Apponyiúv „klid", jak jej zvestoval v uherském parlamente. 
Tato ponurá kresba je plná hluboké irónie. — Pak následují: Kresby od 
Strimpla: Biskup a Maďar a Maďarský Bucefal k osvčžení své krve se 
knní dčtmi slováckymi. — Delanoy: Úbohý Slovák. — Steinlen: Se- 
veročeští horníci. — Z. Brunner: V severních Čechách. Nemecký zamest- 
návateľ — Markous: Pruský civilisator. — Mikuláš Ale š: Školy a 
hŕbitovy v severnfch Čechách. Výjevy z nemeckého území: Polorozpadlá 
chajda — česká škola, rodina českého dčlníka, vyházená nemeckým majitelem 
domu na ulici. Rozbité a poškozené pomníky a khze s českými nápisy. — 
Plaček: Na severočeském hf bitové: Vdova s dítčtem klečí u rovu svého 



36 



Tieoue ÍÄCaše Slovemko 



mtiže, český se modlí a díté se naivné táže: „Povez mi, maminko, nebude 
se pámbíček zlobit, že s ním mluvíš česky?" — D' Ostoye: Nemci bojí 
se jen boha ... a polských detí. — Ro u bi 11 e: Polka, zmučená, v okovech 
shroucená u kúlu . . . Pruský vojak, pozoruje ji: „Ta zatracená Polska ne- 
vypadá jakoby nás méla rada." — Pilawy: Pri tažení Prušákfi. — Grand- 
jonau: V Budoucnosti. — D' Ostoye: Ŕeč k polským vojínúm. Vilém II.-: 
„Béfeme-li vám vše, co máte, činíme tak proto, abyste ve valce, nemajíce 
ničeho, co by vás k životu poutalo, nasadili jej pro nás bez lítosti." 

V účinnost téchto kreseb nelze pochytiovati. Je v nich zachycen kus 
hrozné skutečnosti, moderní barbarství, jemuž je posledním dúvodem bodák 
a pésf. Mezi témi, jimž se toto číslo „ĽAssiette au Beurre" dostane do 
ruky bude zajisté tisíce téch, ktefí se otfesou ošklivostí ... A to pravé je 
paprskem útechy nám, ktefí v ném krvácíme z otevfených ran, vidíme však 
našeho nepfítele odkrytého v celé jeho podstate. Kus po kuse chlubné lži 
maďarské a nemecké, šírené svétem, padají a sympatie ciziny jsou v našem 
zápasu mocným činitelem, s nímž musíme neustále počftati. 

izľs Gcs eľs 
POLITICKÝ PŔEHLED. 



Politická situace v Uhrách jest velice za- 
temnená. Blizká doba má rozhodnoutl, pŕe- 
jdou-li Uhry na dráhu svobodomyslnosti a 
politické i národní spravedlnosti, anebo 
bude-li o nich i dále rozhodovali určitá spo- 
lečnost lidí, často pochybné morálky a po- 
chybných vzdčlanostních kvalit. Proto stojí 
na jedné strane dosavadní silní držitelé moci, 
predáci koalice, kteŕí s lehkým srdcem pfed 
pAltfetím rokem vzali na sebe dalekosáhlé 
záväzky a nyní se zpečují tyto vyplniti, sna- 
žíce se urvati to, co se ješté urvati dá. Na 
druhé strane stojí všichni tí, kdož upfímnč 
si pfejí demokratické reformy, všichni ti, 
kdož dosud jsou z politických práv vydé- 
déni, blok za všeobecné volební právo. 
V ostrém vzájemném boji pi^liš se nevybí- 
rají prostŕedky. Zvláštč koaliční vládni strany 
projevují pfíliš málo ostychu ve výberu po- 
mocníka a prosti'edkú. Vyjednávají s ko- 
runou, chtéjí slevit ze svých požadavkú 
vojenských, diktovaných velikášstvím a za- 
pomínají pH tom na jednu okolnost : že totiž 
není to jen koruna, se kterou smluvili zli- 
dovéní volebních ŕádfl, nýbrž že volební 
reformu jsou dlužni širokým massám lidu, 
které nebude Ize pŕiméti k upustení od je- 



diné možné reformy volebních fádfl — i kdyby 
snad koruna projevila jistou shovívavost. 
Nálada v koalici není proto asi nejlepší, jak 
ostatné ukazuje nervosita téch, kteŕí cíti 
zodpovédnost za své počínaní. Proto spo- 
jují se s čeriem-ďáblem, neboť strach pfed 
všeobecným volebním právem, bázeň pred 
klesnutím supremacie maďarské a demo- 
kratisací pfekonává veškeré nepŕátelství mezi 
politickými soupefí. Proto ozval se také. 
Tisza, bývalý predseda ministerstva v ča- 
sopise „Az ujság" a žádá, aby tento časopis 
zanechal boje proti plurálnímu právu vo- 
lebnímu. List Tiszflv pfivítán byl v ma- 
ďarském tiskú koallčním s velikou radostí. 
Opét pŕibylo o jednóho bojovníka proti 
právúm lidu a národností více. Pouze „Pester 
Lloyd** upozorňuje hr. Tiszu, že se mýli, 
souhlasí-li s názorem Andrássyho, že paktum 
koalice s panovníkem pŕipouští pluralitu 
Takovým zpôsobem hlásati teórie politického 
klamú prý nelze. 

Avšak ani oposiční blok nelení. Mínistr 
vnitra v kabinete Fejerváryové, vlastní pô- 
vodce všeobecného práva hlasovacího Josef 
Krištof f y mél v Pešti v demokratickém 
klubu velikou feč proti plurálnímu a veŕej- 



T^evue tMjiše Slovensko 



37 



nemu právu hlasovacimu, ve kteréž učinil 
sensační v pravde odhalení v pŕičiné zä- 
Arazkô, které prevzala vládni Icoalice strán 
volebního práva. Podlé Kristóffyho nebude 
plurálním právem zachovaná svrchovanost 
maďarského plemene v Uhrách, nýbrž toliko 
autokracie určité koterie. Ve smíšených 
okresích bude otfeseno panství maďarského 
plemene, protože v poslednich desíti létech 
malé usedlosti včtšinou se dostaly do rukou 
nemaďarských. Pluralita pŕinese oslabení 
politické posice maďarského národa. Plura- 
lita není žádným prorokem, nýbrž podstatnou 
reakcí. 

• Pluralita spočívající na berním censu, vydá 
Maďary všeobecnému posmechu celé Evropy. 
Mnohem zajímavéjší, než tato polemika proti 
pluŕálnímu právu byly autentické zprávy, 
které udal fečník o paktu vládni koalice 
s korunou o všeobecném právu hlasovacím 
v zemídi koruny svatoštčpánské. 

Kristóffy pŕečetl odstavec paktu toho 
o volebním právu a dovodil zevrubnč, že 
osnova volebního fádu, jakou chystá hr. An- 
drássy, jest v čiré protivč ku paktu tomu, 
neboť v programu smluveném mezi korunou, 
Wedcerlem a Kossuthem, nalézá se vše- 
obecné právo hlasovací, tajné, podlé obcí 
vykonávané, rovné, bezprostrední. 

Kristóffy zakončil své výklady témito 
slovy: , Dodávam ješté tolik, že moje vo- 
lební akce neméla jiného účelu, ieč učiniti 
pŕítrž neudržitelnému stavu, za 
kterého vládne v maďarské vlasti toliko malá 
skupina nékolika rodin, od jejichžto soutčže, 
niai nivosti, ješitnosti a prospécháfství závisí 
osud a vývoj celé zeme." 

Dlužno míti za to, že Kristóffy nemluvil 
ze svého vlastního popudu a záleží teď 
jenom na panovníkovi, zda dodrží své slovo 
a nepiipustí plurální právo. Dosavad i dle 
odpovedi hr. Andrássyho na interpelaci po- 
slance Vlada tze souditi, že neustoupil. 

Dlezprávy Népszavy, pfímo potvrzené, 
predloha dáva volebni právo všem občanom, 
starým nejméné 24 let. 

Analfabeti búdou míti jenom V^^ hlasu. 
Deset jich totiž volí jednoho volitele. Anal- 
fabetô jest 1,270.924, dostanou tudíž 127.092 
hlasfi. 

Na základe gramotnosti nabude volebního 
práva 2,618.501 mužfl. Z téch jeden hlas 
bude miti 1,534.443. Dva hlasy pi^sluší tomu, 



kdo absolvoval aspoň 4 nižší tfídy stfední 
školy, kdo zná čisti a psáti a platí aspoň 
20 K pfímé dané, kdo je gramotný a asppň 
5 let u téhož zamestná vatel e, kdo je gra- 
motný, aspoň 321etý, vysloužilý vojak, má 
aspoň 3 deti. Dva hlasy obdrží 866.267 
mužú, majících tedy 1,732.534 hlasú. 

Tri hlasy pfipadnou tomu, kdo vychodil 
stfední školu, nebo kdo je gramotný a platí 
aspoň 100 K pi^ímé dané. 

Takých je 217.791, pfipadne jim tudíž 
653.373 hlasä. 

Všech hlasä jest tedy 4,047.671, z nichž 

maďarských 61*08 proc. 

nemeckých 15*2 „ 

slovenských • ... 10*3 „ 

rumunských 7*4 „ 

ruských 0*5 , 

chorvátskych M » 

srbských 24 , 

jiných 1-3 „ 

Délnických hlasft jest 36*9 proc. 

z 217.791 trojnásobných hlasú jest 

maďarských 71*7 proc 

nemeckých 16*9 , 

slovenských 31 „ 

rumunských 3*7 ,, 

ruských 0*2 „ 

chorvátskych 0*5 , 

srbských 30 , 

jiných 9 . 

z 866.267 dvojnásobných hlasú jest 

maďarských 63 3 proc. 

nemeckých 16*7 j, 

slovenských 101 , 

rumunských 50 , 

ruských .0*2 , 

chorvátskych 1*2 „ 

srbských 23 , 

jiných 1-2 „ 

z 1,534.443 jediných hlasú jest 

maďarských 58-6 proc. 

nemeckých 13*5 „ 

slovenských 135 „ 

rumunských 91 , 

ruských 0*6 „ 

chorvátskych 1*3 » 

srbských 21 , 

jiných 1*3 , 

z 1,270.924 negramotných voliču jest 

maďarských 322 proc. 

nemeckých 4*8 , 



38 



^evue ^aSe Slovensko 



slovenských . 10-3 proc. 

rumunských 38*8 „ 

ruských 5*7 , 

chorvátskych 10 , 

srbských 3-8 „ 

jiných 3'4 , 

Dčlnických hlasú jest: 

z trojnásobných hlasA 00 proc. 

z dvojnásobných hlasú 340 „ 

z jediných hlasú 545 „ 

Na Slovensku búdou hlasy následovné 

rozdelený: 
oravská stolice obdrží 17.331 hlasú z nichž 

slovenských 90*08 proc. 

maďarských 46 „ 

tekovská stolice obdrží 44.384 hlasú, z nichž 

slovenských 48*09 proc. 

maďarských 42— „ 

ostrihomská stolice 26.422 hlasú, z nichž 

slovenských 72 proc. 

maďarských 832 „ 

honťanská stolice 35.088 hlasú, z tčch 

slovenských 39*2 proc. 

maďarských 54*8 „ 

mčsto Banská Šťavnice s Belou 
5.225 hlasú, z nichž 

slovenských 65 O proc. 

maďarských . 27*4 „ 

liptovská stolice 19.683 hlasú, z tčch 

slovenských 86*4 proc. 

maďarských 8*2 „ 

novohradská stolice 59.589 hlasú, z téch 

slovenských 25*6 proc. 

maďarských 71*9 „ 

nitranská stolice 110.763 hlasú, z téch 

slovenských 660 proc. 

maďarských 241 „ 

prešpurská stolice 87.494 hlasú, z téch 

slovenských 47*5 proc. 

maďarských 42*7 „ 

mesto Prešpurk 20.219 hlasú, z téch 

slovenských 8*6 proc. 

maďarských 40*4 „ 

nemeckých 50*5 „ 

trenčanská stolice 50.050 hlasú, z téch 

slovenských 82*8 proc 

maďarských 8*6 „ 

turčanská stolice 13.338 hlasú, z téch 

slovenských 69*8 proc. 

maďarských 105 „ 



zvolenská stolice 33.092 hlasú, z tčch 

slovenských 83*0 proc, 

maďarských 13*5 , 

abaujtorňanská stolice 34,433 hl., z Ičch 

slovenských 160 proc. 

maďarských 787 „ 

mčsto Košice 10.435 hlasú, z tčch 

slovenských • . . . . 126 proc. 

maďarských 78*2 „ 

gemerská stolice 49.876 hlasú, z téch 

slovenských 35*9 proc. 

maďarských 61*7 „ 

šáryšská stolice 24.420 hlasú, z téch 

slovenských 60* 1 proc. 

maďarských 19*4 „ 

spišská stolice 33.935 hlasú, z téch 

slovenských 44*3 proc. 

maďarských 16*9 „ 

užhorodská stolice 20.050 hlasú, z téch 

slovenských 24* 1 proc. 

maďarských 538 „ 

ruských 12*0 „ 

zemplínska stolice 57.545 hlasú, z téch 

slovenských 19*06 proc. 

maďarských 72*4 „ 

V jiných stolidch, kde bydlejí Slováci, pomer 
tento bude následovní: 
báčbodrogská stolice obdrží 171.320 
hlasú, z tčch 

slovenských 48 proc 

maďarských 383 „ 

srbských 16*3 „ 

nemeckých 35*7 „ 

mčsto Nový Sad 8.484 hlasú, z téch 

slovenských 3*6 proc. 

maďarských 35*7 „ 

srbských 311 „ 

nemeckých 26*3 „ 

békéšská stolice 83.136 hlasú, z téch 

slovenských 22*6 proc. 

maďarských 73*3 „ 

čanádská stolice 34.433 hlasú, z tčch 

slovenských 12*9 proc. 

maďarských 76*6 „ 

K tomu ješté piidruží se nové rozdelení 
volebních okrešú. Oravskou, turčanskou 
a liptovskou stolici hodlají sjednotiti. K ni- 
transké stolici piHpojí 6 maďarských vesnic 
z komárňanské stolice. K zvolenské stolici 
pfípojí prievidzký okres z nitranské stolice 
a mčsto Kfemnici se sousedními vesniceml 



T^evue tMjaSe Slovensko 



39 



2 tekovské stolice. K tekovské stolici pripojí 
udvardský okres z komárňanské stolice a 
párkáňský okres z ostrihomské stolice. K hon- 
ťánské stolici prípoji novohradský a bala- 
šaďarmotský okres z novohradské stolice. 

Dle tohoto rozdelení okrešú na veky prý 
bude zajištčna supremacie maďarského ple- 
mene v Uhrách, i když by volební právo do 
autonomních sború bylo ješlé vice rozšiŕeno, 
než volební právo do parlamentu. 

Takovou reformou volebního práva a ta- 
kovým rozdelením stolíc respektíve voiebních 
okrešú dosáhla by arci feudálne reakční a šovi- 
nistická maďarská koalice toho, čeho si preje : 
zachovaní dosavadní supremacie sociálni a 
národní. Podaŕí-li se ji to, bude spokojena. 
* 

Slovenský život zkvétá. Lid všude 
hlási se k slovenské myšlénce. Tomu na- 
svedčuje také první porada slovenských 
sedlákú,odbývaná 15. zkfi v Budapešti. Schúze 
ta, na níž bylo zastoupeno 22 slovenských 
voiebních okrešú 82 selskými delegáty, dala 
základ k organisaci slovenského agrárni- 
ckého stavu a jejiž dosah bude Ize toliko 
v daleké budoucnosti ocenili. Na schúzi pro- 
mluvil nejdfive poslanec Bella, který pri- 
pomínal nutnost organisace slovenské strany. 
Mezi jiným ŕekl: ^Každý Slovák — prívrženec 
našej snemovej národnostnej strany, ktorý 
sa prihlási, bude zovnútomým členom ná- 
rodnostnej strany a bude patriť do jej slo- 
venského oddelenia.** 

Dle poslance Hodži „dnešní den jest vý- 
znamný proto, jelikož slovenská politika a 
slovenská organisace prestala bytí prací 
nékolika šlechetných avšak slabých lidí a 
pfešla do rukou veškerého našeho lidii." 

Na konec byla prijatá resoluce, v ní2 &e 

dúrazné vyzývají národnostní poslanci, by 

zmužile bojovali proti novému olupování 

nemaďarských národnostních lidových mas. 

« 

V první schúzi snemu predložil dr. Wekerle 
rozpočet na rok 1909. Charaktistickou 
jeho známkou jest značný vzestup vydajú. 

Proti položce vydajú 1.343,609.342 korún 
stojí položka prijmú 1.393,785.695 korún, tudíž 
zvýšení 50,176.353 K. Mimoŕádné výdaje 
212,120.563 K a pfíjmy 161,992.281 K tudíž 
schodek 50,128.284 K. 

Výdaje velice vzrostly, kterýžto vzrúst 
jest vyvolán jednak zvýšením požitku státních 



zŕízencú a úfedníkú a jednak investiční čin- 
ností uherského štátu. Uherský štát jest 
podnikatem prvého rádu a výdaje s touto 
činností spojené rostou rok od roku. Vedie 
investic na státních dráhach a ve státních 
železárnách bude míti uherská vláda za- 
potŕebí značných sum na vybudovaní státních 
uhelných dolu, jichž téžba má činiti do čtyŕ 
let nejméné 20 miliónu metr. centu ročné. 
Všechny ty to výdaje nebude Ize uhraditi 
z bežných prijmú a tak dr. Wekerle ohla- 
suje nutnost uzavŕení nové pújčky. Ovšem 
v nejbližším období spokojí se prý vláda 
s vydaním druhé častí uzavŕené pújčky 
150 mii. kor.; nicméné príhodného okamžiku 
použije vláda k tomu, aby použila svolení 
k emissi nové renty. Zdá se, že tento pi^ 
hodný okamžik nastane pfíštim jarem, nebof 
není myslitelno, že by uherská vláda chtčla 
po celý pfíští rok hraditi značné investiční 
náklady z bežných piijmú. 

Celý rozpočet uherský činí dojem znač- 
ného napjetí a dr. Wekerle sám praví, že 
vláda chce se stále ŕíditi zásadou velké 
opatrností a spofivosti. Jen tak bude Ize 
udržeti uherské finance* v úplné rovnováze. 

Ústrední výbor slovenské národní 
strany prohlásil: „Výbor uzavrel jedno- 
hlasne a jednosvorne, že slovenská národná 
strana pripojuje se k stránkam krajinským, 
ktoré idú bojovať za všeobecné, rovné, tajné, 
a po obciach vykonávať sa majúce volebné 
právo. Vstúpenie do tohto bloku v iných 
ohľadoch a smeroch stránku neviaže." Tím 
vstup do protivládního bloku oficieinč ohlášen. 
V bloku jsou ještč Rumuni, sociálni demo- 
kraté, nemecká Iídová strana, zemská radi- 
kálni strana a selská strana. Srbové, kteŕí 
pri volbé karlovického patriarchy délali 
mišmaš s vládou, nejsou v ném. Ba vyskytly 
se hlasy, aby byli z národnostního klubu 
vyloučení, když se i tak (mimo M. Polita) 
paktuji s vládou. 

Blok začal svoji práci ostŕe. Všude ohla- 
sovaný lidové schúze, kteréž však služnovci, 
tito všemohoucí bašibozuci v Uhrách ne- 
povolovali. Zvlášté sociálni demokracie vede 
si sméle. Hodila do boje celou svoji exi- 
stenci, angažovala se na všechny strany. 
Ano i rakouská sociálni demokracie pfispéla 
ji také na pomoc, když v památné videŕíské 
schúzi manifestovala pro uherský proletariát. 



40 



l^eoue íA^aie Slovensko 



RÚZNÉ ZPRÁVY. 



Cizina, zvláštč anglická žurnalistika veno- 
vala v novéjší dobé Uhrám více pozornosti 
než dŕíve, pfesvédčivši se, že pod pláštém 
maďarské svobodomyslnosti skrýva se nej- 
černéjší zpátečnicívi, barbarismus. Maďarská 
vláda obetuje proto obrovské milióny na 
informovaní ciziny, zaplavuje články veškeré 
svetové časopisy. Tak v srpnovém čísle 
„Contemporary Rewiew* rozepisuje 
se hrabe Josef Majláth, který ve svém článku 
tvrdí, že celá protimaďarská akce je plodcm 
nékolika národnostních fanatikA. Odvoláva 
se na francouzskou žurnalistiku, která je na 
strane Maďarô. Líčí celou černovskou udá- 
lost, pravda ve smyslu apponyiovském, po- 
mlouvá Bjômsona a dr. Dušana Makovi- 
ckého, jakožto napovédu všech utrhačných 
informad. Potom píše o národnostní otázce, 
kterou prý udržuje pouze nékolik ztracených 
existencí. Článek konkluduje v maďarský he- 
roismus a rovnoprávnost národnostní. 
* 

Zákon z roku 1886 (§ 82. z. či. XXII.) 
naŕizuje, aby administrativiií (stoliční) úfed- 
níci v úfedních stycích užívali feč lidu (6. od- 
stavec) a statní vláde ukladá, aby voleni 
byli toliko úŕedníci znalí jazyka toho kterého 
kraje (27. odstavec). 

Takto naŕizuje zákon, praxe nás však po- 
učuje o opačném. V bystficko-násodské sto- 
lici byla volba podslúžnébo a 2 podnotárô. 
V stolici mají vétšinu Nemci a Rumuni, 
v stoličním výboru však Nemci. Výbor, který 
určí kandidáty, kandidoval na dotyčná místa 
úŕedníky, kteŕí vedie neznalosti nemeckého 
a rumunského jazyka, ani dle postupu nebyli 
prípustní ke kandidatúre. Némečtí členové 
stoličního výboru protestovali proti takové 
kandidatúre, když však jejich protest zostal 
bez výsledku, obrátili se na nejvyšší ad- 
ministratívni soud, aby tuto kandidatúru 
zrušil. 

Nejvyšší administratívni soud však odvo- 
laní zamítnul a ve svém odôvodnení mezi 
jiným praví: 

„Národnostní zákon pri obsazování vefej- 
ných úfednických míst nedáva uherským stát- 
ním občanúm z národnostního stanoviska 
žádné privileje a § 6. dotyčného zákona zní 
jasné, že pri obsazování takových míst má 
se hledéti toliko na schopnosti, což se ovšem 
rozširuje tím, aby se v národnostních kra- 



jich bral ohled na osoby, znalé národnostního 
jazyka lidu, jestliže též v jiném ohledu jejich 
schopnosti jsou dostatečné. Tomuto diskret- 
nímu opatrení nesmi býti pilkládána však 
bezpodmínečné platná právni moc, neboť 
vyše uvedený § 6. toliko v mezich možností 
požaduje, aby úŕedník s národnostmi, které 
v jeho okresu bydlí, jednal v jejich jazyku. 
Z toho nasleduje, že znalost tohoto národ- 
nostního zákona není však takovou pod- 
mínkou kvalifikace, která by se od úi^ednikú 
v národnostních krajích musila bezpodmí- 
nečné požadovati. Ačkoliv jest žádoucno, 
aby úŕedníci, často se stýkající s lidem, 
uméli jeho jazykem mluviti, pfece s odvo- 
laním se na znení národnostního zákona 
§ 82. zák. 1886 XXII: tudiž neexistování 
takové podmínky, kterou ž vyše uvedený 
icákon nestanoví, nemôže sloužiti co zá- 
konná prekážka kandidatúry. Toto odvolaní 
se na národnostní zákon tfeba tudiž pova- 
žovati toliko za upozornení výboru, který 
úŕedníky kandiduje, aby v mezich svého 
diskrecionálního púsobení v národnostním 
zákonu obsažené základní zásady dle mož- 
nosti uplatnil, což jej ale vžádném 
určitém smeru neváž e.** 

Tak se vykladá v Uhrách zákon. Jak vy- 
padá však onen vychvalovaný ústavní život 
v Uhrách, múžeme si domysliti, když se 
národnostem „dle možnosti" slibuje a vyšší 
úrady délají, co sami chtéjí. 
* 

Uherský ministr Andrássy odebral poštov- 
ní dopravu do Uher časopisu „Štampa", 
který vychází v Belehrade, jelikož prý pŕi- 
nášel protimaďarské články. 
* 

Redakce „Ľudových Novín" vyzvala 
slovenský katolícky lid, aby u príležitosti 
501etého jubilea papeže Pia X. žádal téhož 
za zrušení suspense ab ordine uvéznéného 
Andreje Hlinky. Redakci došlo na 30.000 
podpisu, které odevzdány v Ŕimé. 
* 

Slovenský kapitál začína opét pracovati. 
Ľudová banka v Novém Mésté 
n. V. zvyšuje svúj akciový kapitál na 
500.000 K a v Pišťanech zŕizuje filiálku. — 
V Šidé, slovenské kolónii v Chorvátsku, 
bude založen nový slovenský penéžni ústav 
s akciovým kapitálem 75.000 K. 



T^evue ^aše Slovensko 



41 



Maďarský denník „Egyetértés**, jehož hlav- 
nim redaktorem jest František Kossuth, psai 
o maďarských sediacich následovné: „. . .špi- 
naví, v kosili a podvlékačkách obléknutí 
s dlouhými vlasy a špinou páchnouct lidé, 
ktefí neumí počítati ani do desiti, postavy 
zahalené do Inéných hadrä s namastenými 
hlavami, jako divoši v daleké Africe." Tak 
se piše v Uhrách o selském stavu. 
* 

Dánsky časopis „Nordisk Ugeblaď* 
v Kodani, uverejnil článek o Slovácích pod 
nazvem „Bari)arisk Civilisation, 
Magyarer og Slovaker" ve kterém 
se nynéjší politika vládni, pronásledování 
nemaďarských národností, odsuzuje. 

£>nem 1. listopadu bude zahájená v Ko- 
líne výstava uherských slovenských akade- 
mických malíŕú. Obsahovati bude kolekci 
asi 200 malebných koutú Slovenska a rázo- 
vitých jeho typä. Výstava tato je první 
slovenskou výstavou v Čechách, i Ize se 
naditi, že bude hojné navštevovaná. Výté- 
žek z výstavy určen jest utiskovaným bra- 

tŕim slovenským. 

* 

Poslanec Ratkaj chtél podávati v obci Ozore 
v tolňanské stolici zprávu ze své snemovni 
činnosti. Jako člen košutovské strany, jež 
souhlasí s pluralitou, musil pred voliči utéci. 

SLOVENSKÉ SOUDY. 

Rudolf Čipka a Josef Dianiška 
z Tisovce odsouzeni byli každý na 13 dní 
do vézení a k 10 kor. penéžní pokuty pro 
domnelé zneuctení maďarského práporu. 

* 

V girailtovském okresu pfi minulých vol- 
bách do zemského snemu kandidoval také 
Ivan Pivko. Kandidátni reči nebylo mu 
však dovoleno prosloviti, jelikož tamní slúžny 
každou schúzi zakázal. Proto Pivko navštívil 
pouze jistého svého známeho a tam u neho 
— pred 3 osobami - - rozmlouval o bežných 
událostecli. Soud jej proto odsoudil na 
14 dní do státního vézení a k 50 
korunám penéžní pokuty pro poŕádání 
nedovolené schuze. 



PRO SLOVÁKY. 

Slovenátí rolnici v Praze. Za velmi šťast- 
nou myšlénku, která stykom československým 
piišla vskutku vhod, Ize pokládati uspoŕádáni 
výpravy slovenských rolnikú do Prahy. Vý- 
prava tato, kterou vedl posl. dr. Blaho, pŕi- 
byla do Prahy dne 22. záŕí. Uvítáni bylo 
nadšené a slávnostní. Vlak se slovenským rol- 
nictvem byl očekáván zástupci mesta Prahy; 
klub agrámich poslancú poslal k uvítaní 26 
svých členu, dostavilo se členstvo Českoslo- 
vanské Jednoty, rady národnich korporací. 
Na vfelou uvítací reč náméstka starosty mesta 
Prahy p. Jirouska a pŕedsedy Českosl. Jed- 
noty p. prof . Táborského odpovídal posl. 
dr. Blaho. Po tomto pozdravu byli milí 
hosté vedení uprostred mnohotisícového zá- 
stupu českého obecenstva od nádraží pŕes 
Pŕíkopy do Méšťánské Besedy. Sučanská 
hudba hrala v pochod a t>ouflivé projevy 
radosti, volaní „Sláva'' a „Na zdar** nebralo 
konce. Český lid vítal slovenské rolnictvo 
s netajenou láskou . . . Večer stráven byl 
v Méšťánské Besede. Druhého dne po pro- 
hlídce pražských památnosti byla v poled- 
ních hodinách hostina na Žofíné, vystro- 
jená na počest poutníkú, které se súčastnili 
opét zástupcove mesta Prahy, Českoslov. 
Jednoty, poslanci agrárni strany atd. Starosta 
mesta Prahy, dr. Groš, oslovil účastníky, 
v závčrku své i^eči ŕka: „Odevzdejte svým 
bratŕím na krásném Slovensku naše nejvrouc- 
néjši pozdravy a vzpomeňte si s láskou na 
Prahu, kde žiji vaši úprimní bratŕi a nejlepší 
pfátelé!" Na slova starostova odpovídal p. 
Josef Branecký, rolník ze Skalice, dp. J u r- 
kovič ev. farár z Kráľove, p. Ignác Pol á k 
z Hochštetna a posl. dr. B I a ho, který pravil : 
Je to v dejinách československé vzájemnosti 
prvý prípad, že široké vrstvy sloven 
ského lidu zavítaly do Prahy. Dékuje 
za pohostení starostovi a jeho náméstkovi 
a volá: nechť se Praha vzmáha k sláve a 
zdaru českého národa a ku cti jednokultur- 
ního a krvi jednotného národa českosloven- 
ského". Všem účastnikúm výpravy rozdáno 
pak na památku album mesta Prahy. Odpo- 
ledne byla na programu návšteva Národ- 
ního divadla. Večer dorazila do Prahy 
část výpravy, která byla maďarskými četníky 
na ceste zadržena. Zpráva tato vyvolala 
v Praze rozhorčení. Byli to divadelní ochot- 



42 



Tievue íACaie Slovensko 



nici ze Smolnic, kteN očekáváni na nádraží 
a vŕele uvítáni obecenstvem i svými druhy 
v Praze jlž meškajícími, byly vedeni do Ná- 
rodniho domu na Král. Vinohradech, kde 
byl uspoŕádán pfátelský večirek se slo- 
venskými zpévy a tanci. Druhého dne navští- 
vila výprava české m u s e u m a staromést- 
skouradnici, kde byla uvitána starostou dr. 
Groše m. V kapii staromestské radnice 
vysiechli pak účastníci mši. Z radnice dali 
se slovenšti rolníci na cestu do jubilejní 
výstavy, kde byli uvítaní cís. radou 
L. Bondym. Ostatek dne stráven na vý- 
stave, kde slovenská mládež pŕednesla své 
tance. Večer zaplála výstava v nádhemém 
osvetlení ... S velkým zajmem setkala se 
také u účastníkú výpravy návšteva Národo- 
pisného musea českoslovanského, 
které chová mnoho ukázek slovanského lido- 
vého umční. — Doba k návšteve Prahy byla 
vhodné volená i tím, že slovenští rolníci 
mohli se súčastniti í velikého sjezdu 
agrárni strany českoslovanské. jejíž den- 
ník „Venkov" vítaje sjíždéjící se do Prahy 
pi^slušníky rolníckeho stavu, volal : „Budtež 
pozdravení všichni, kteŕí jste pŕijeli z da- 
leké Rusi a zejména vy, téžce ujaŕmené 
vetve slovanské pod slováckymi Tatrami 
v Uhrách". Sjezd sám byl pak jevištém po- 
téšitelných projevfi bratrstvi rolníkú českých 
a slovenských. Po zahájení sjezdu pŕedse- 
dou posl. Žďárským, ujal se za deputaci 
slovenských rolníkú p. B rane c ký, který 
pravil : 

Vysokocténé valné shromáždéní ! Milí bratri 
a sestry ! 

Sledovali jsme se zajmem minulé volby, 
sledovali jsme účinek vašeho pokroku, vaši 
práce, uvažovali jsme, jak bylo možno, že 
české rolnictvo utvorilo tak silnou stranu, 
tolik zástupcu svých že má ve sborech zá- 
konodarných. Divili jsme se tomu velice. 
Avšak, draží, když vás dnes vidíme, nemáme 
se čemu divití, vidíme-li ty tisíce rolnictva, 
sjednoceného pod jedním heslem, tu není 
CO pochybovati, že by vítézství vás mohlo 
minoutí. Sila národa spočíva v rolnictvu. 
Rolnictvo jest základem každého štátu, každé 
vlastí. (Výborné. Potlesk.) 

Draží moji! My jsme vždy dosud myslili, 
že vy již jste v tom najlepším pokoji, že 
nemáte již nepŕítele, který by se opovážil hlavu 
proti vám zvednouti. Ale dnes vidíme, 



pravý opak a vidíme, co zkoušíte od Nčmcfi,. 
ale doufám, že lehko je odbudete. 

Vzpomeňme nyní na naše utrápené zbité 
Slovensko, na utiskované slovenské rolníky. 
Je nás púl druhého miliónu Slovákú-rolníkú, 
a musíme se žalem píipomenouti, že ani 
jediného zástupce nemáme tam, kde by nás 
mél zastupovati, kde se jedná o naše dobro 
neb zlo. Draží moji, paknechťvámnení 
divno, že slovenské rolnictvo není 
vzdelané, že je chudé a že nás zabí- 
její nejen na poli politickém, nýbrž 
i na poli hospodáŕském. Se žalem mu- 
síme vyznat, že nemáme ani jediné odborné 
hospodáfské vzdelávací školy. U vás jsme 
zvédéli, že jste méli 364 schúzí, a já 
musím se žalem povédéti, že není nám 
povolená ani jediná! (Hanba!) JeSté 
pred 10 lety méli jsme šest velkých vzde- 
lávacích čtenáŕských spolku, dva nám 
z nich zrušili a jiné povoliti nechtéjí, že 
prý se v nich pestuje panslavismus ! Mú- 
žete si tudiž pfedstaviti, odkud vyjíti má 
naše organisace! Lid se nemúže sjednotíti 
a v takových táborech, jako je váš dnešní, 
mluviti a posíliti se. Následkem toho není 
možno ho organisovati. (Hanba jim.) 

Dále ještč jednu pijavici máme na tele, 
která nás trápi. To jsou židé. Všechen ob- 
chod, všechen prúmysl je v rukou židov- 
ských, takže my rolníci jsme odkázaní 
všechny naše produkty dle jejich libovolných 
cen jim do jejich nenásytných kapes házeti! 
(Hanba vydéračúml) Ale ujišťuji vás, že ze 
všech síl se pričiníme, aby stav tento ne- 
potrval diouho, že pričiníme se o osvobo- 
zení lidu našeho z téchto spárú. (Zcela 
správne! Potlesk.) 

Chci pŕedevším vám podékovati za všechnu 
bratrskou laskavost, kterou jsme zažili ve 
vaši opravdu bratrské náruči. Dále jako Slo- 
vák a rolník jménem uherských Slovákô ^ 
rolníkú zdravím Exellenci pána ministra kra- 
jana, na néhož my uherští Slováci jsn^^ 
hrdí. My se hlásime k vám jako Slovr3C*» 
jako vaši bratri, jako rolníci. ( Výbor r* ^ ' 
Sláva! Potlesk.) 

Bratri moji, zdar a slávu volám vaši peV'i^^ 
organisaci, která již široko daleko sahá ne^j^f* 
v Čechách i na Morave, které jsme sous^^*' 
a která sahá až k hranici uherské Slov 3^^ 
a v nás vzbuzuje dúvéru, že nebudou v»^^ 
míti moc ti divocí pohraničáŕi, za náš 0**^ 



^evue tMj^ie Slovensko 



43 



najatí, nás zastavití a chtíti nás hnáti zpét, 
jak se nám stalo na této ceste k vám, kdy 
nás zahnali 8 hodin cesty zpét domú. My 
však v noci se dostali pfes hranice a prišli 
jsme sem k vám. (Výl)orné! Dlouho trvajíd 
potlesk.) Této vaši organisací volám: Na 
zdar! a slibujeme vám bratŕi moji, že do- 
lehne ozvena ta i k nám, a že ta cesta bude 
' míti účinek na naše bratry a že pfíští vý- 
prava bude čitati ne 140 neb 160, nýbrž 
aspoň tisíc, dvatisíce Slovákú. (Na zdarí Vý- 
borné* Sláva! Potlesk. Ŕečniku se blaho- 
írfeje.) 

Na tento projev odpovédél predseda sjezdu 
posl. Žďárský: 

Po krásnych, dojemných slovech pŕitele 
Braneckého mohu vyslovíti jen radostné po- 
tešení nad pevnou vúlí a odhodlanosti na- 
šich bratrfi slováckych, již projevuji v há- 
jení svých práv proti sveŕepému nepfiteli a 
mohu zajisté jménem všech pfislíbiti mu 
všestrannou a účinnou pomoc naši. Nemohu 
jinak než verejné pŕíteli našemu fici, že boj je- 
jich jest bojem naším (Výt)orné !), že utrpení 
jejich je utrpením naším a že vzpomeneme 
jejich lásky k nám v dobách každých a pro- 
síme, aby bratŕi ze Slovače obraceli se ča- 
stéji k nám a speli k onomu cíli, aby je- 
dnotlivé naše slovanské vetve stály zde jed- 
nou jako mohutný kmeň, jako mohutný strom 
naši velké matky Slávy! (Výborné! Dlouho 
trvajíci potlesk a volaní slávy). 

Současné se sjezdem konaly se na ostrove 
Žofínském dva tábory českého rolnictva, 
kde promluvil za bouŕlivého ohlasu za slo- 
venské rohlíky opét p. Branecký. Tak se 
stal agrárni sjezd v Pra^ současné dnem 
sbližení se všeho rolnictva z českých zemi 
s rolnktvem ze Slovače. Bylo by záhodno, 
což bude veci české agrárni strany, aby 
v tomto smeru bylo i dále pracováno a 
sblíženi tomu dán trvalý a prak- 
ticky cenný podklad. Tím by výprava 
sk)venského rolnictva, ze které jeji účastníci 
búdou zajisté čerpati mnoho povzbuzení a 
uchová í dny ztrávené v Praze v trvalé 
vzpomínce — méla pro budoucnost mnoho- 
vlivné výsledky. Nechť slova nadšeni vtelí 
se vždy ve vážne činy! K tomu pra- 
cujme! 

Tlskové pomery v Uhrách odbyl mezi- 
národní žurnalistický sjezd v Berlíne beze 
všeho povšimnutí. Vzhledem k tomu videl 



se Ústfední svaz slovanských novináŕú nu- 
cena učiniti následující prohlášení: 

~ „Ústfední svaz slovanských novinái^, 
pojednav o mezinárodním sjezdu žurnalistu 
v Berlíne, usnesl se jednomyslné na pro- 
jevu, kterým protestuje proti' Ihostejnosti 
sjezdu, jenž, ač byl upozornén na pro- 
následováni tiskú nemaďarských 
národností v Uhrách jakož i tiskú 
chorvátskeho tamže a polského v Pruskú, 
neujal se svobody tiskové a nepozvedl 
hlasu svého k jejith ochrane. Tim jeden 
z nejpodstatnéjšich úkolu mezinárodního 
svazu stáva se illusorním a pred slovanskou 
žurnalistikou vyvstáva otázka, zdaž múze 
náležeti a púsobiti v organisací novináf.*, je 
nejpŕednčjšího úkolu, hájení svobody tiskú, 
prestáva dbáti, když jde o novináŕe 
slovanské. 

Z MAĎARONSKÝCH ČASO- 
PISU. 

Slováci, krajan! ! Dajte si pozor na 
seba! Hladní vlci sa tárajú v našich ob- 
etách! 

Tak volá madiaronský „Krajan" v „Ban- 
ské Bystfici*' v čísle ze dne 6. srpna na 
úvodním misté a schátralým tonem, v jakém 
si prodejný maďaronský tisk libuje, látei^ na 
Čechy a píše: 

Nenie dost tomu, že všeliaké hnusné, psie 
časopisy pod kepeňom tej našej „sloven- 
činy'' búria ľud proti zákonom, úradníkom, 
ešte toho bolo treba, aby sa dajakí Česi 
motali tu u nás. Keď človek v týchto letných 
dňoch cestuje, na každej dráhe sa stretne 
s Čechami, ktorí dfa ich programmu na 
vnivoč chcú obrátiť Slovákov. Česi medzi 
sebou uzavreli, že budú ich spisy, literatúru 
rozširovať medzi Slovákmi, poneváč toHco 
čarbú, že to nemá kto prečítať u nich, a 
peniaze za to nevyhodí. Česi v prvom ohľadu 
boja sa Nemcov. V každom ich časopise 
môžeme čitať, že majú strach pred vzdela- 
nosťou a rečou nemeckou. Jako si teda po- 
radiť? Chcú chytiť Slovákov, aby mohli uká- 
zať celej Európe, že však v Uhorsku tiež 
bývajú Česi, teda ich je viac, jako poäy 
ukazujú. Žalujú sa Česi, že ich školy v ta- 
kom počte vyvedú vyučených ľudi do sveta. 



44 



T^evue tMjiie Slovensko 



že títo mladíci nemôžu dostať zamestnanie 
v Čecliách. Musia sa teda tárať po celom 
svete. Mnotio ich príde aj k nám. Tu sa 
naučia dfa možnosti aj maďarslcú reč, aby 
len vyžiť mohli. V srdci sú ale proti nám. 
My takovýchto mladíkov nepotrebujeme. 
Musíme si teda do povahy vziať, že aj my 
máme stredné a vyššie školy, z ktorých 
mnoho vychádza diplomatičných mladíkov, 
o ktorých sa musíme v prvom rade po- 
starať 1 

My máme viac škôl, ako cela Morava a 
Čechy, teda musíme na tom byť, aby náš 
diplomatičný mladík dostal úrad a nie bár- 
saký Čech. Sú u nás veľké panstvá, ze- 
mänstvá, grófstva, na ktorých nenájdeme 
úradníka Uhra, ale Čecha. Prečo? Preto, 
lebo naši mladíci, jako jágri vyštudujú tie 
najvyššie školy, teda dra ich učenia žiadajú 
aj plat. 

Česi ale zložia pár striedných tríed, potom 
klú do horárskych škôl, čo sa s našou Aka- 
démiou ani len spomenúť nedá, a potom za 
malý plat slúžia v takýchto panstvách. Mô- 
žeme si mysleť, že je to veľký rozdieľ! 

Keď Česi vyučia si svojich synov, nech 
sa o nich starajú doma, a nech ich nepo- 
sielajú k nám. To je práve taká vec, jako 
keď má jeden otec mnoho detí, a nevie sa 
o ne postarať, nuž ich pošle do sirotám. 
Tak aj Česi I Keď nemôžu sa postarať o svo- 
jich vyučených, nech ich neuäa! Struna sa 
dá natiahnuť, ale keď ju mnoho ťaháme, 
tak naraz praskne. Tak praskla aj žila ži- 
vota českého. Teraz chcejú, aby túto cho- 
robu napravilo Uhorsko ! My nemáme s Če- 
chami nič 1 Keď im je dačo treba, nech klaknú 
na kolena pred Rakúskom, pred Nemcom, 
poneváč on stojí k ním najbližej. Česi si 
ďalej uzavreli, že budú v Uhorsku medzi 
Slovákmi predávať české knihy a spisy. 
Toho z našej stránky potreba niet. Naša 
reč slovenská je celkom neodvislá od českej. 
Slovenská reč niet nárečie reči českej, ale sa 
môže táto myšlienka obrátiť! Slováci boli 
prvší, a zo slovenskej reči povstala česká! 
Veď vefkí mudrci to sami tvrdia, ba čo 
viac, jedon ruský učbár hovorí, že on sám 
nevie k akému konárovi stromu slovanstva 
má patríť reč naša! A či nie? My máme na 
roli kapustu a Čech má zéli. My máme fa- 
rára, kňaza, a on má panáčka. My si vyro- 
bíme za deň zlatovku, a on dostane rynskú ! 



My robíme s mlieka sýr, a Čech robí tva- 
roch. My si nadusíme zemiakov, a on po- 
trebuje mačku s knedlikami. My si vypi- 
jeme vína, a on chlastce pivo. My hovoríme, 
vravime, a on mluvi. My máme kravy, a on 
má kravy. My ideme do Viedne, a on chodí 
do Vídňa. My ťažko pracujeme, máme mo- 
zohié ruky, a Čech si kúpi „GaSparka", — 
celý deň spí, a večer hrá. V Čechách sa na 
„Gašparka'' jednoducho vyfákajú, poneváč 
tam už aj vrabci a sovy tak húkajú, ako 
.Gašparček,** u nás ale takých sprostostých 
niet, teda keď takíto trhaní prídu do obce, 
obecenstvo sa na to díva, obetuje krajcíare, 
ba čo viac, dá sa aj najesť týmto hladošom. 
Keby naša administrácia stoličná tak zlá t)ola, 
nedovolila by žiadnemu Čechovi tárať sa po 
dedinách. 

Nech nás Boh chráni od takejto rodiny! 
A potom ešte čo chcú títo brat a z mokrej 
štvrti? Chcú u nás predávať knižočky, aby 
sme sa vraj naučili česky! 

Pri našej materinskej reči naučme sa 
štátnu reč, z toho budeme mať osoh, ale 
českým knihám a rozprávkam dajme svätý 
pokoj ! Keď ich majú tak veľa, nech s nimi 
v zime zakúría do kachiel, alebo ako Česi ho- 
voria, nech si vraj v peci zatopí. Zatopiť 
v našej reči znamená toľko, že sa dakto 
dostal pod vodu, a tam vydal svoju dušu, 
— u Čechov ale topia sa kachle, keď vonku 
mrzne. 

Staré porekadlo je, že keď pes vidí u nás 
Čecha, tak si hneď sadne! Ale prečo? Veď 
to môže každý poríadny uhorský Slovák 
uhádnuť! My si nesadneme pred ním, lebo 
sme na Boží obraz stvorení, ale každého 
Čecha, ktorý nám sprosté knihy dáva, alebo 
predáva, od seba odvrhneme. V Luhačovi- 
ciach utvorílo sa, že filierove sporiteľne 
budú Česi rozširovať medzi Slovákmi! Ešte 
kýho čerta! K tomuto nemajú žiadneho 
práva. To naše zákony nedovolia, aby cudzí 
ľud ešte aj so sporiteľňami u nás panslávsku 
politiku rozširoval. To by boly také banky, 
také peniaze, aké sa nachádzajú u socia- 
listov. Ku pr. v Zay-Uhrovci (Trenč. st.) 
robotníci fabriky paličkovej dali sa sviesť 
socialistom. Keď bolo už v kassy pár sto 
korún, — prišli tí faktorovia z Budapeští, 
vzali kassu so sebou, a úbohých robotníkov 
nechali v blate práve v tom čase, keď vy- 
pukol štrajk. Aj páni Česi by tak urobili 



^evue ÍACaše Slovensko 



45 



s fiUerovými bankami. Jedným slovom, Česi 
nech se starajú o seba, ale nie o nás Slo- 
vákov. My máme svoju vlasť, my si tu 
pekný groš zarobime, tu žijeme, ako žili aj 
naši pradedovia, a žiadnej neplechy nepo- 
trebujeme. Česi sa len preto zaujímajú o nás, 
lebo vidia, že my Slováci im môžeme po- 
môcť! Poneváč ale takéto chovania sa je 
nevlastenecké, lebo rozmnožuje tu pansla- 
vizmus, musíme sa chrániť od každého Čecha, 
ako od smrtedelného hriechu I Nekupujme 
teda české knihy, a sprosté časopisy. Keď 
je nám slovenská kniha potrebná, tú dosta- 
neme aj u nás. Nekupujme české kalendáre, 
lebo my jsme nie Česi ale uhorskí Slováci. 
A keď teraz v letnom čase navštivia nás 
Česi, obzrime ich, ako nepriateľov našej 
vlasti. V tom páde budeme čisti pred Bohom 
a pred zákonom krajiny našej. 

NÁRODOHOSPODÁRSKY A 
FINANČNÍ PŔEHLED. 

otázka zŕízeni samostatné cedulové banky 
uherské jest stále v popredí diskuse a po- 
zornosti. Bankovní komise uherského snemu 
uverejnila pisemné dobrozdání o bankovní 
otázce presidenta uherské úvérni banky 
Kornfelda, o kterém již dávno kolovaly 
rúzné zprávy. Kornfeld staví se na stano- 
visko docela nestranné, uvažuje výhody i ne- 
výhody obou bankovních systému a pripo- 
juje k tomu na konec poznámku, že celé 
otázce bankovní nepfikládá takovou rozho- 
dujicí váhu, Jaká se jí prikladá ve všech 
kruzích politkľkých i hospodárskych. Zfízení 
samostatné uherské cedulové banky nesetkalo 
by se dle jeho úsudku s prílišnými obtížemi. 
Lze očekávati nerušenou činnost této samo- 
statné banky, bude-li vedená s prísnym za- 
chovávaním zásad hotové platící banky a 
bude-li plnití pi^esné prikázané úkoly. Samo- 
statná banka nemaže v hospodáŕském smeru 
poskytnouti vie nežli rakousko-uherská banka. 
Zŕízenim samostatné banky nastane značné 
zdražení penéz, alespoň v prvních létech. 
Samostatná banka bude nucena po dlouhou 
dobu býti pH povolování úveru spíše prís- 
nejší než jest rakousko-uherská banka. Do- 
savadní společenství bankovní neškodí úveru 
Uher na mezinárodním trhu. Absolútni parita 



s Rakouskem na finančnč-technickém poli 
společné banky jest pro mezinárodní úver 
Uher spíše s výhodou. Z téchto dúvodú po- 
važuje Kornfeld za radno na dalši periódu 
privilégia, která by ovšem sahala pouze do 
vypršení obchodních smluv, udržeti spole- 
čenství bankovní a upustiti od zHzení samo- 
statné uherské banky. Jak vidno, považuje 
Kornfeld obeti, které by byly spojený se 
zfizením samostatné banky, za vétši, než hy 
byly výhody, které by tím byly získaný. 

Dále doporučuje výslovné, aby brán byl 
zŕetel na zemédélský ráz zeme a doporučuje 
i prijímaní prolongačních smének, ovšem 
jenom v tom prípade, ručí-li charakter po- 
davatele za to, že sménka v prípade pre- 
sentace bude správne zaplacena. Ohledné 
otázky placení hotovými vyslovuje se Korn- 
feld rozhodné pro to, aby samostatná uher- 
ská banka byla hned od počátku bankou 
zlatem platící. Tím by bylo zabránéno zne- 
hodnocení uherské valuty, což má nejen 
značný význam vúči ciziné, ale zvíášté také 
vúči Rakousku, Jehož obrovské úvery búdou 
miti Uhry i nadále zapotŕebí. Kornfeld se 
domnívá, že bude banka s to, aby zásadu 
placení hotovými udržela a pripomína k tomu^ 
že bude úkolem všech vúdčích mužú v zemi, 
aby pfidržovali vedení banky k nejpŕísnéj- 
šímu vykonávaní povinnosti, které búdou 
z valné časti spočívati v tom, že bude nutno 
odmítati ony živly, které od zfízení samo- 
statné banky očekávají rozmnožení úverových 
možností v Uhrách. 

Názory Kornfeldovy byly vykladaný, jakoby 
se nestavél proti zŕízeni samostatné banky. 
Kornfeld opravil pozdéji dúkladné tento 
omyl, a síce v reči, kterou mél na schúzi 
bursovni rady. Kornfeld zabýval se nejprve 
presnejším určením finančnich obetí, které 
bude bankovní rozluka od Uher minimálne 
vyžadovati. I když se predpokladá zvýšení 
úrokové míry v Uhrách jen o 1 proc. zna- 
mená to roční finanční obeť na úrocích as 
43 mil. kor. Dle výkazu penéžních ústavu 
uherských odhaduje totiž Kornfeld dluhové 
bremeno uherských dlužnikú na 4 miliardy 
kor. po srážce vzájemných dluhú penéžních 
ústavu na 3500 mil. kor., k čemuž pristu- 
puje ješté asi 800 mil. K, jež Uhrám pújčily 
ústavy zahraniční a jež v Uhrách byly vy- 
pújčeny od osôb soukromých. 1% z téchto 
obnosu znamená tedy ročné 43 mil. kor.^ 



46 



^evue thCaSe Slovensko 



z čehož 4 mii. kor. pájdou príma do* eixiaar^ 
Dluhové bfemeno osôb hospodársky slabých 
a úveru potrebných se tedy rozlukou ban- 
kovni citelné a tčžce zvýši a prispeje jen 
k zostfeni sociálnich protiv v Uhrách, ježto 
zisk z vyšši miry úrokové poplyne do kapes 
osôb, respektive instituci, finančné silných, 
které jsou s to cizim penize pújčovati. Proto 
také jest mylným názor, jakoby na udrženi 
bankovni jednoty mély zajem jen velké 
banky a ústavy, kdežto na samostatné uher- 
ské bance je interesováno veškeré obyva- 
tclstvo. Pravý opak je pravdou. Egoistni 
stanovisko každého bankovního fiditete mu- 
silo by vyzniti rozhodné pro rozluku ban- 
kovni, ježto by tato znamenala vétši pŕijem 
úroku a vyšši zúročení rozpújčených kapi- 
tálu. Všecky ostatní hospodárske pochyby 
jsou dle Kornfelda nepomérné nižšího vý- 
znamu. Kornfeld je tedy toho názoru, že 
hlavni dúvod leží na strane dlužnikú. Vývody 
a výpočty Kornfeldovy jísté se neminou 
účinkem na širší kruhy, které jsou povolaný, 
aby v této dôležité hospodárske otázce ŕekly 
poslední slovo. 

Z ČESKÝCH ČASOPISU. 

Volebni oprava v Uhrách pojišté- 
ním nadvlády maďarské na včky. 
V úvodníku s tímto titulem napsaly „Ná- 
rodní Listy* ze dne 19. záŕi t. r. Uherský 
ministr vnitra hrabe Andrássy popfál si síce 
Ihúty púl tŕetího roku, než svúj návrh vo- 
lební opravy prichystal, ale výkon jeho, 
pokud již ze zpráv časopisu maďarských je 
znám, bude za to opravdovým rekordem 
maďarisační politiky, jímž bude zastínéno 
vše, CO doposud v Uhrách se uchystalo na 
úplné zatlačení národností. Ve spojení s no- 
vým vyrovnaním uherským, s hospodárskym 
programem Košutovým, se školním zákonem 
Apponyiovým stane se volební oprava hlav- 
nim pilíŕem národné, t. j. maďarsky jednot- 
ného štátu, jenž je konečným cílem maďar- 
ských politiku, k némuž z desnou dôslednosti 
a houževnatostí spéjí od dob Beustových. 
na nových, výhradné maďarskému národu 
hovících záklaďech. 

Vyše než všeobecnost a rovnost voleb- 
ního práva postavil hr. Andrássy myšlenku 



naprostého zabezpečení nadvlády svého ná- 
roďir; aby toho dosáhl, nelekal se nijakého 
prostŕedkn; Mctmyšlence obetoval i posa- 
vadní rozdelení žnp » volebních okresu 
i zvláštni postavení mést s^ vlastním sta- 
tutem. 

Nad to vykofistil do krajnosti tak zvason 
vyšši kulturnost živlu maďarského i jeho 
domnelou vétši poplatnost, aby rozmnožil 
počet hlasú maďarských. Konečné použil 
i soustfedční délnictva ve vétších maďar- 
ských neb pomaďaŕených mčstech ke stej- 
nému účelu, a ježto národnostní venkov se 
pfece jenom nedal naprosto pominouti, sáhii 
ku prostŕedku velikých okrešú volebních 
vedie malých volebních okrešú mestských a 
prúmyslových, v nichž o vlivu vládním nemá 
pochybnosti. 

Tato uherská volební oprava jest napo- 
menutím i pro nenémecké politiky 
této poloviny soustátí. 

Napovédčla-li volební oprava cislajtánská, 
že sesiluje dualism, nedopíávajíc slovanské 
vétšiné obyvatelstva náležitého zastoupeni 
na radé i4šské, hlasá to volební oprava uher- 
ská sméle a plnými ústy. Sjednocení Nemci 
ovládají rozdelené skupiny poslancú slovan- 
ských na radé ríšske, v Uhrách pak búdou ná- 
rodnosti navždy odsouzeny ke čtvrtlnové men- 
šhié, i kdyby se jim nékdy podaHlo dobytí 
všech okrešú, o nichž sami tvúrcové volební 
opravy uherské doznávají, že mají prevahou 
obyvatelstvo národnostní. 

Jako obnovené vyrovnávaní hospodárske, 
tak i volební opravy zde i v Uhrách nade vší 
pochybnost dôkazu jí, že nynéjší vládni 
soustavy tu i tam sesiluji dualism, 
že pomáhají ke vzrústající moci zde 
Némcúm, tam Maďarúm. 

A kdo to ješté stále nevidí a ne- 
pochopuje? 

LITERATÚRA A UMENÍ. 

Sobrané žarty a rozmaiy cena 60 ha- 
lierov: G. K.'Laskomerský — Laskomerský 
(vlastné Zechenter), jest typickým pŕedsta- 
vitelem slovenského humoru resp. jeho za- 
kladatelem. „Žarty a rozmary* vyšlý púvodnč 
r. 1878. Jest to sbírka humoristických novel, 
majících povétšiné déjištém Banskou Bystiici, 



T^evue thCcáe Slovensko 



47 



Kremnici a okoH^ kdež byl Zechenter léka- 
ŕem. Veselé vzpomínky z cest a života od- 
iiááejí se hlavné k dobám studijnim, nékteré 
k dobé mužnejší a vyjádŕují lined naivni 
radost studentika, jenž ve společném student- 
ském výlete ^Majáles" videl nelsvétlejši 
lK>d studijního roku, hned zase („Prvý ta- 
nec'') sytým liumorem a plastickým stilem 
živé vypravuje o svém prvém bálovém vy- 
stoupení (neumél tančiti) pi4 néraž uvedl 
celé obecenstvo v úžas i nebezpečí svým 
divokým rejem. ^^Ostatný fašiang" líči 
výpravu 5 studentú, hudebních diletantú, vy- 
stoupivších z bídy na plese, z néhož jen úté- 
kem se spasí, nedovedše vyhovéti všem 
praním rozjarených tanečníkú. 

„Cestovanie na vakacie* líčí širokým 
stilem veselou cestu studentú z Pešti do 
Bystiice na velikém formanském voze. — 
Veselé pfíhody se stihají, všude humor, vtip, 
jenž neopouští autora ani v situacích niéné 
pi^jemných, jež zažili študenti v tesných 
hospodách zájezdních. — 

|iná skupina novel („Praktický lékar'', 
, Pokrok umelectva, zázrak vedy", 
^Ailopathia") čerpá látku z ovzduší lé- 
kai^kého; ze všech srší srdečný smích. Tu 
a tam vyskytnou se i scény naivnéjší, až 
pfíliš nevinné, výraz trivialnéjší z mluvy 
Hdové, ale pravé proto jest četba tím prí- 
stupnejší duši prostého čtenáŕe. Méné vhod- 
nými se zdají latinská a nemecká pi^sloví a 
citáty, jimiž Laskomerský četbu proplétá. 
Jednak se jimi nezvyšuje sila vtipu, jednak 
jsou nejvétší časti čtenáŕstva nepochopitelny. 
Drahá serie dopisnic .Uherští Slováci", 
vyšla pravé nákladem knihupectví R. Prom- 
bergera v Olomouci. Serie tato obsahuje 
následující čísla: Dievčatá vyšívajú. V nedelu 
pred kostolom. Pri kolíske. Prosessia v Detve. 
Od krstu. Ženy pri okopávaniu. Zavíjanie 
mladej nevesty. Svadobný tanec. Tato serie 
druhá nezadá nikterak prvé, již vydané 
serie, jak co do vkusnosti, tak umelecké 
j akosti. Pi^átelúm a milovníkom umeleckých 
dopisnic doporučujeme vŕele obé tyto serie. 
Snažíme se, aby místo bezcenného braku, 
kterým je trh s dopisnicemi zaplaven, pro- 
nikaly dopisnice tohoto druhu, které užitečné 
spojují s krásnym a zachycují nám lidový 
život slovenský v Uhrách. Objednávky 
pfijímá R. Promberger, kníhkupec v Olo- 
mouci. 



RÚZNÉ PUBLIKACE A KNIHY 
REDAKCI ZASLANÉ. 

Spolek bibliofilú podnikl vydaní dfla 
v českých pomérech ojedinelého a pri tom 
eminentního významu národního a umelec- 
kého. Jest to vydaní veškerých básní Petra 
Bezruče v umelecké úprave Vojt. Preissiga. 
Netreba vyličovati jak hluboký a trvalý vý- 
znam národní má poesie Bezručova: jest to 
výkfik urazené a potlačované národnosti, 
takové živelní sily a pravdy, jaký dosud 
nebyl v poesii slyšen. Tu básnik spolu pro- 
žívá nejvyšší bolesti utlačovaného národa a 
slova jeho jsou plamenným protestem, který 
se ozýva nejen jako výki4k Čecha slezských, 
utíšténých premočí cizího velkokapitálu, ale 
vyvoláva i v nás stejné city» odpovidá i na- 
šim národním bolestem a našemu útisku 
sociálnímu. Spolku bibliofilú záleželo však 
také na tom, aby podal české verejnosti vy- 
nikajíci ukážku českého umení grafického a 
jelikož není u nás dosud téméŕ knih tako- 
vých, které by byly spolu venkoncem také 
umeleckými díiy výtvarnými, pokúsil se slou- 
čiti oboje: dílo básnikovo a dílo výtvarní- 
kovo v jednotné dílo umelecké. Z toho dú- 
vodu svél41 úpravu (vytvofení leptu a t. d.) 
knihy, známemu vynikajícímu výtvarniku- 
grafiku V. Preissigovi. Doporučujeme čtená- 
ŕúm, aby knihu subskribovali (subskribční 
cena 20 K), protože bude tisknut jen nepa- 
trný náklad pro subskribenty. Do kníhkupec- 
kého obchodu tato kniha nepŕijde. Obnosy 
subskribční prijíma pokladník „Spolku biblio- 
filú" p. dr. Jan Náhlovský, Kr. Vinohr. 1074. 

,»Komenského", nejstaršiho a nejlacinéj- 
šího pedagogického týdenníku, vyšlo pravé 
3. ô'slo XXXVII. roč. s tímto obsahem: A. 
Menšík : Jak skloňuji se žáky vzory holub a 
muž. F. Dvofáček: Nový Vorlúv „Zpévník". 
Davorin Trstenjak: Učitelské bratrství. Karel 
KNvý: Nejvolnéjší škola. A. Krátky: Listy. 
Literatúra, Rúzné zprávy. Školní praxe, Učeb- 
né pomúcky. — Komenský vychází každý 
čtvrtek nákladem Družstva knihtiskámy 
v Zábi'eze na severní Morave za roční pŕed- 
pouze 7 K. 

Vzdéláni Lidu, orgán společné kultúrni 
komise čes. hasičstva a učitelstva, dokazuje 
pravé vyšlým 2. číslem VI. roč. opét, že Je 
nejlepším soustavné vzdelávacím lidovým 



48 



T^evue ^aše Slovensko 



listem. Vedie zajimavých drobných zpráv 
v každé rubrice píše o slastech povo- 
laní učitelského v epištole k rodi- 
čom „Nejkrásnéjšf povolaní" od J. Koukala, 
referuje o literatúre Tolstého u nás a 
o novinkách literárních, pi^náší prednášku 
pro schúze rodičô „Zdraví — hlava 
všeho" od R. Berana, poučuje odborným 
článkem o sirotčích pokladnách a vy- 
pfljčkách z nich, hospodyňkám podáva daiši 
oblibené recepty »z kuchyne", refe- 
ruje o vei^ejných událostech u nás a 
v ciziné s podrobnou denní jich kronikou, 
a jednatelôm hasičských sború po- 
skytuje návod, jak mají ve sborech kultúrne 
pracovali (ve či. „Hasičským sborúm" od 
H. Sedláčka); zábavná „černá hodinka" pak 
zakončuje číslo zajímavým obrázkem ves- 
nických pohŕbú „Smrt na vsi" od O. Pospí- 
Sila. Pŕiloha „VzkHSení", nejlepši to noviny 
pro mládež, piináší pekný obrázek Lau- 
dôv, skvostnou povídku Voj. Benešc, 
Iíčící jak společnost vychováva zločince a 
počátek „Občanského katechismu" 
v otázkach a odpovédich od VI. Klímy, vý- 
tečnou to práci, psanou dospelejším žákúm a 
dorostu. Na „Vzdelaní Lidu", jež vychází 
14denné v Moravanech u Pardubíc, pŕed- 
plácí se s prílohou 5 K ročné, na pfílohu 
samu 1'40 K. 

1231 

K NAŠIM OBRÁZKOM. 

Kroje z Detvy (ZvoleA), z Vydrné a 
Maríkové (Trenčín). O rozmanitosti sloven- 
ských kroju netfeba plýtvati slov. Jest tak 
neobyčejna, že musí vzbuditi národopiscovu 
pozomost. Od kraje ku kraji se mení ve 
forme, v barvé i príkrase. Nese v sobé roz- 
díly chudoby a zámožnosti. U mužú je pod- 
statnou částkou slovenského lidového kroje 
košela, gate, nékde širší nebo užší, že vy- 
padaj! jako sukne, pod nimi pŕiléhavé noha- 
vice, pŕes košelu a nohavice opasek (i^emen), 
kolem hrudi bruslak (vesta), pfes néj kaba- 
nice (kazajka), na hlavé širák, v zime čiapka 
nebo beranice, krpce, čižmy, topánky (obuv) 
a kožuch. U ženy: rubač, košule bez rukávu 
z konopí netK) Inu, pŕipoutaná na plecích 
tkaničkami, rukávce, kryjicí plece a ramena, 
sukne, v lété t. zv. letnice, k ní pi4šitý živo- 



tok, nebo volný lajblik, na sukni ozdobná 
fértucha, zásterka {pH práci), pas, tkaný 
nebo pletený, kolem hrdla šatka (hustka)^ 
na hlavé čepec (u vdaných), u dévčat vénec 
ze zahradních nebo umelých kvétin, nebo 
porta ve forme diadému atd. Ve forme slo- 
venského kroje panuje nejvétší pestrost, 
jako v jeho názvech. Kroj jest kusem své- 
ráznosti slovenského lidu. Vizme náš obrá- 
zek. Tato národní odlišnost nalézá v kroji 
obdivuhodného vyvrcholení. 

O. Malty : Dédeček. Prostý a jímavý obraz 
zachycuje tato pozoruhodná práce sloven- 
ského malífe G. Mallyho: Prostá lidová 
jizba, v kolébce déčko. Dédoušek, rázovitý 
slovenský stafec, sedí u kolébky šťastné 
dŕímajícího nemluvnéte, mozolnaté ruce má 
složeny v klin. Je zadumám . . . Snad denní 
starosti odvrátil v kamsi jeho myšlénky. Na 
okamžik. Slabé hnutí déčka, lehké jako za- 
ševelení vánku, sotva slyšitelný sten — a 
chmury jsou ty tam. Pred nim déčko, život, 
mladi a tolík nadéjí ... A v jeho blízkosti 
i srdce dédouškovo, snad téžce zkoušené, 
znovu omlazuje. Zdaŕilé toto dílo mladého 
slovenského umélce, získa zajisté pochvalu 
všech našich čtenáfú. Reprodukci naši pro- 
vedl reprodukční závod fy Deport a Panzer 
v Praze. 

REDAKČNÍ OZNAMOVATEĽ. 

Na začátku II. ročníku. Rada českých 
časopisu provázela ukončení prvého ročníku 
„Našeho Slovenska", vfelými slovy o práci, 
kterou jsme dosud vykonali. Vzdávame jim 
za to vrelý dik. Pokud se tyče smeru, 
v némž bude naše revue dále vedená, trvá- 
me na tom, čím jsme se fídili v prvém roč- 
níku a prohlašujeme : V zachovaní nestran- 
nosti vidíme jedinou záruku výslednosti 
našich snáh. Netážeme se nikoho po jeho 
osobnim politickém presvedčení, nýbrž pri- 
blížime k tomu, má-li dobrou vúli Slová- 
kfim v jejich téžkém postavení prospéti a 
ulehčiti. Obraz nynéjSího položení Slovenska 
chceme podati včrnč. Krivých úsddkú a 
jakýchkoliv predsudku se v každém smém 
vyvarujeme, což zdôrazňujeme voči vše m 
osobám a kruh ú m, které nám nabízejí 
svou ruku k součinnosti. 



Majitel. vydavatci a zodpovedný redaktor ANT. REIS. — Knihtiskirna OTAKAR JANÁČEK v Praze, Jama 8. 




s 



(O 

•ú 



t 



SESIT 2. LISTOPAD 1908. ROČNÍK II. 

REVUE 

NAŠE SLOVENSKO. 

Časopis hájití zájmy uherských Slovakii. 



ŽILINSKÝ: 

ŽIDÉ V UHRÁCH. 

Obraz dnešnlch pomérú uherských, nechf se stránky národnostní, kultúrni 
a hospodárske, nebyl by podán dosti verné, kdybychom v ném neza- 
chytili postavení a vliv jednoho, početné velmi silného, v Uhrách usedlého 
živlu a to jest, živlu židovského. 

Židy v Uhrách nelze házeti do jednoho pytle s jeho druhy haličskými, 
silné zabarvenými proletársky, nebo s jeho druhy ruskými, hrdiny „pogromu" 
— rozdíl mezi nimi vyniká velmi kriklavé. 

V Uhrách, kde jednotlivé národnosti vydány jsou nejvétšímu útisku, kde 
občanské zákony jsou pro né takŕka suspendovaný, je vskutku nápadným 
zjevem, že pravé židé nemohou si na své postavení v žádném smeru nafíkatí. 
Naopak Ize fíci, že židé, pri dnešní maďarské nadvláde, jsou v Uhrách spíše 
favorisováni a zaujímají ve společenském, občanském a politickém živote Uher 
velmi vlivné postavení. 

Maďarští politikové radi používají frázi, ve které dávají Uhry za vzor 
jiným zemím, pokud se jedná o toleranci náboženskou. Dopouštéjí se ovšem 
vedomé lži, tvrdí-li pri tom, že stejná tolerance panuje v Uhrách i v otázce 
národnostní. Není to zrovna žádnou predností uherské ústavy, že vfiči príslušníkom 
rúzných vyznaní zachováva rovnoprávnost. Uhry jsou státem nábožensky velmi 
smíšeným. Dle štatistiky z roku 1906 tvorí zde katolíci v procentech 49*18, 
ŕecko-katolíci 10*94, evangelíci reformovaní 14*24, evangelíci augsburgského 
vyznaní 7*29, ŕecko-východní 12*85, unitári 0*40, židé 502, rúzná vyznaní a 
bezkonfesijní 0*08. Maďari sami nejsou nábožensky jednotní. Z 8,651.520 osôb, 
které se roku 1900 prihlásili za „Maďary", je 4,930.079 katolíkú, 2,384.382 
evangelíkú reformovaných, 359.475 evangelíkú augsburgského vyznaní, 246.628 
ŕecko-katolíkfi, 31.833 ŕecko-východních, 67.924 unitáŕú, 6.748 rúzného vy- 
znaní a bez konfese. Maďarú židovského vyznaní se prihlásilo 594.451 osôb. 

Maďarské statní myšlence nezáleží také na tom, jakého je kdo vyznaní, 
nýbrž cítí-li se býti Maďarem. Ŕekli jsme již, že židé v Uhrách jsou spíše 
favorisováni a že požívají plné volnosti. Povšimneme si početní sily uherského 
židovstva. Data z roku 1906 odhadují židovské obyvatelstvo v Uhrách na 
897.576 osôb. Tito tvoi^í dohromady 579 hlavních a 1769 filiálních židovských 
obcí, ve kterých púsobí 1752 rabína a jejich pomocnlkfi, učitelfi náboženství. 

4 



50 ^evue íA^afc Slovensl^o 

Z uvedeného celkového počtu židú se k jednotlivým národnostem pri- 
hlásilo : 

k Maďarom 594.451 

k Némcúm ...... 208.224 

k Slovákúm 10.501 

k Rusfnňm 10.145 

k Rumunúm 4.205 

k Chorvatúm 386 

k Srbúm 56 

k rúzným 3.194 

Z téchto čísel vidíme, že dvé tretiny žid u se prohlásilo za Maďary. 
Pro maďarisační politiku v Uhrách mají židé velký význam. Tato by se 
bez nich, na pf. na Slovensku, témčr neobešla. Židé uherští náležejí nejvétšlm 
dilem k tŕídám lépe situovaným, k vrstve zámožné, k inteligenci. Nedemokra- 
tické zŕízení uherských komitátú a obcí, hluboce zakorenený virilism, zfízení, 
které udržuje nadpráví majetných, skytá židúm výhodnou pŕlležitost, aby se 
zde uplatnili. Židovské obyvatelstvo, straníci na Slovensku šmahem Maďarúm, 
napomáha k udržovaní umelé maďarské nadvlády ve slovenských stolicích, 
méstech a obcích. V tomto smeru Ize se na uherské židy dívati jako na ne- 
pŕátele slovenských národních snáh. Židovstvo, které na pf. v Rusku naHká 
na utiskování, zde na uherském Slovensku, kde požíva volnosti a dobre si 
stojí majetkové, paktuje se s utiskovateli domácího slovenského obyvatelstva 
a slouží maďarisaci. Židovský advokát, lékar, továrník, obchodník, krčmár je 
oporou maďarisační politiky na Slovensku. Židovstvo, jakožto majetný živel, 
koristí z nelidového uherského zfízení, nadržujícího bohatým a privilegovaným, 
uplatňuje se v ném a dáva takto nabytou moc k disposici Maďarum. Že to 
nečiní zadarmo, je zfejmo. Sklízí za to koncese a výhody ve smeru hospo- 
dáfském. Slovák na pf. neobdrží povolení k otevfení hostinské živnosti. Krčmy, 
až na pranepatrné výjimky, jsou v rukách židú, kteŕí pri tom lichvafí a vše- 
možné bohatnou a úfady, jež jsou vesmés v rukách maďarských, zamhuŕují 
k tomu oči. Ruka ruku myje. Židé škodí proto Slovákúm nejen politicky ale 
i hospodársky. Nechuť Slovákú vúči židúm prýští proto z téchto dvou príčin, 
nikoliv z antagonismu náboženského. Zde židé zaviňují sami, že v uvedome- 
lejších vrstvách slovenského lidu vyvolávají odpor, tento odpor s národním 
uvedomovaním Slovákú v budoucnosti ješté poroste. V Uhrách se dopouštéjí 
židé téze nespravedlnosti, jako jejich soukmenovci v Čechách a na Morave, 
že s domácim obyvatelstvem, mezi nímž žni a ze kterého bohatnou, necíti a 
že se fadí k jeho národním odpúrcúm. V Čechách a na Morave Ize již ptece 
pozorovati u židú znenáhlý obrat, nastane-li i v Uhrách, to je dosud otázkou. 
Jsou zajisté i mezi uherskými židy jednotlivci, ktef í maďarisační politiku uherské 
vlády neschvalují, dosud je jich však pofídku. 

Škody, které dnes púsobí Slovákúm, jak politicky tak hospodársky, jsou 
ohromné. A vúči tomu je ostrejší slovo na místé, aniž by bylo diktováno ne- 
jakou rasovou a náboženskou nechutí, antisemitismem. 



^evue ^aše Slovensko 51 

PHpojme ješté nékteré číslice, které pro seznání sfly židovstva a jeho po- 
stavení v Uhrách jsou díiležity. Pri sčítaní obyvatelstva prihlásil se k SlovákCim 
velmi nepatrný zlomek židú, který nepadá témér na váhu. Život v židovských 
obclch má náter vesmés maďarsko-némecký. Uveďme k tomu tuto podrobnosti 
Dle udajú uherského štatistického úradu konalo se v roce 1906 v židovských 
obcfch celkem 471 kázaní; dle jazyka bylo z tohoto počtu 171 kázaní v ja- 
zyce maďarském, 214 v jazyce némeckém, 21 v jazyce maďarském a némeckém, 
45 v jazyce hebrejském a 5 v jazyce anglickém. 

Povolaním náležejí uherštf židé, jak již bylo ŕečeno, k tŕídám majetnejším, 
jsou prúmyslníky, obchodníky, provozují samostatné živnosti; početné jsou 
silné zastoupeni v tak zv. svobodných povoláních. 

Mezi 4805 lékafi bylo roku 1900 téméŕ 50 proc. židú, t. j. 2321; z 898 
zvérolékarú bylo téhož roku 233 židú; z 1639 lékárníkú bylo 129 židú; 
z 4507 advokátú bylo 1538 židú; ze 717 hercú a hereček bylo 156 židú a 
židovek. 

V tomto smeru je poučná uherská školská štatistika, vykazující, jaké pro- 
cento tvorí židovské žactvo na stŕedních školách a vyšších učelištích. Na 
gymnasiích študovalo roku 1906 mezi 54.199 žáky 11.026 židú; na re- 
álkach mezi 9.540 žáky 3.429 žid£i; úhrnem študovalo na gymnasiích a 
reálkach mezi 63.739 žáky 14.455 žákú židovských. — Na prúmyslových 
odborných školách študovalo roku 1905— 19D6 3.761 žákú, z toho 630 
židovských. — Na vyšších obchodní ch školách študovalo 7.355 žákú a 
žákyň, z toho 3.571 židovských. 

Štúdium universitní: na právnických fakultách bylo ve školním 
období 1906 zapsáno 6.478 posluchačú, z toho 1.780 židú; na filosofických 
fakultách 1.753, z toho 312 židú; na lekárskych fakultách 1.271, z toho 
594 židú; studujících pharmacie bylo zapsáno 278, z toho 80 židú; po- 
sluchačú na polytechnice bylo 1.233, z toho 502 židú. 

Na zverolekárske akadémii v Budapešti študovalo v školním období 
1905— 1906 celkem 403 posluchačú, z toho 218 židú. Pomerné velmi slabé 
jsou židé zastoupeni na vyšších hospodárskych učelištích (vysoké 
škole lesnícke, banské, zemédélské akadémii) kde nalézáme mezi 1089 žáky 
celkem 60 židú; na rolnických školách bylo mezi 675 žáky 23 židú; na 
rúzných zemédélských odborných učelištích (škola mlékarská, drúbežnická, 
záhradnícka atd.) študovalo 368 žákú, mezi nimiž byli toliko 3 židé. 

Dle štatistiky o pohybu obyvatelstva dle náboženského vyznaní predčí 
židé svým číselným vzrústem veškeré uherské oby vatelstvo ; tak pfibylo r. 1906 
na každých 1000 osôb v procentech u katolíkú 12*3, ŕecko-katolických 12*7, 
evangelických reformovaných 8*3, evangelických augsburgského vyznaní 9*0, 
fecko-východních 75, unitáfň 10*6 a židú — 14-4. — Nepatrné procento 
tvofí také židé mezi uherskými vystéhovalci; mezi osobami, které se 
roku 1906 z Uher vystéhovali, tvorili katolíci v procentech 69*2, na druhém 
místé ŕecko-východní 27*2, židé toliko 05 procenta. 

4* 



52 ^evue thCjaie Slovensko 

Pokud se tyče usedlosti, jsou židé z 50 proc. usazeni v méstech. V Buda- 
pešti samé bylo napočteno 167.674 židfl, čili 234 procenta. Na Slovensku je 
nejvíce židfi v Košici, Prešpurku, Nitre a Bardejove. 

Bez pŕehánéní Ize Hci, že židé v maďarské politice hrají velkou úlohu a 
tím i v uherské politice ma arísační. V politice rovnčž i jako žurnalisté jsou 
krajné šovinističtí a štvaví. Na toto pôsobení židovstva, jako elementu národ- 
nostem hospodársky i politicky škodlivého, tíreba zvláštč poukázati a nelze jej 
ničím omluviti. Škodlivý vliv židovstva Ize po této stránce cítiti v celém živote 
Uher a židé stávají se takto spoluvinníky všeho, co se dnes v Uhrách odehrává. 

„Slovenský Týždenník" citoval nedávno fadu jmen členu uherského par- 
lamentu. Vedie jejich nynéjších pomaďarštélých jmen uvedl zároveň jejich pô- 
vodní jména, která nezflstavují pochybnost o tom, k jakému elementu jejich 
nositelé náležejí. V tomto rejstŕíku členu uherské snémovny vyskytuj! se tato 
jména : 

Bela Henrik (Weiss Chaim) — Csóti (Kaufmann) — Farkasházy (Fischer) 

— Fenyvesi Soma (Feigelsberg) — Fôldes Bela (Weiss) — Hédervári Lehel 
(Kohn) — Hody (Kohn) — Horváth József (Horowitz) — Kardos Samu (Kohn) 

— Kálosi József (GrQnfeld) — Kelemen Samu (Klein) — Lányi Mór (Lilien- 
feld) — Lazár Pál (Weiss) — Mezôfi (Morgenstern) — Molnár (Berger) — 
Nagy Sándor (Kohn) — Petô (PoUaček) — Pilisy (Perger) — Rajk (Reich) 

— Rákosi Viktor (Krebser) — Ság Manó (Kohn) — Sándor Pál (Schlesinger) 

— Somogyi Aladár (Krauss Armin) — SUmegi Vilmos (Kohn SchmUle) — 
Szatmári Mór (Sau Moritz) — statní sekretár Szterényi (Stern) — Szunyog 
Mihály (Kohn) — Vázsonyi (Weissfeld) — Visontai Soma (Veilsberg). 

Budiž zde uvedená i humoristická poznámka, kterou „Slov. Týžd." k témto 
jménflm pfipojil, v níž pravil : „A toto jsou ti plnokrevní a vyslovení Maďafi, 
ktefí fečnívají pravé tak jako na milénium rečnil kdysi jistý plnokrevný Maďar 
v Ružomberku : — »Phány moji ! Dnes je tomtt akkUrát thisic roky, khet naši 
predky prili ttt." — 

Ze štatistiky židovského obyvatelstva v Uhrách tfeba také vytknouti jednu 
výmluvnou okolnost: že se židé usazují nejvíce v krajích nejzanedbanéjšlch. 
Stolice, které mají nejvíce analfabeta, vykazují nejvétší procento židú. K ne- 
vedomosti a zuboženosti kraje pojí se tak židovstvo jako nové velké zlo. 
Krčmáfem v takové slovenské obci je žid. Lid se utápí v koŕalce a zanáší 
do krčmy poslední groš. Není-li penéz, pije na úver. Po celém kraji rozpína 
žid svoje lichvárské síté. Vúčihledé bohatne, majetek lidu pfichází do jeho 
rukou a slovenský človek očitá se na mizine. 

Vláde ovšem ani nenapadne, aby slovenský lid pred témito pijavicemi 
néjak chránila. To je rub oné tolerance k náboženskému vyznaní, s jakým se 
pfed svétem honosí. Takto si však my toleranci nepredstavujeme. Toleranci 
vúči židúm nesmime zaméňovati se shovívavosti voči jejich nesvédomitosti na 
poli hospodáfském a politickém. Tato shovívavost je ovocem dnešního panu- 
jícího systému v Uhrách. Tento systém, založený na vláde majetných má dvé 
ostrí : hegemónii maďarstva a vykof isfování hospodársky slabšího obyvatelstva. 



^evue ^aSe Slovensko 



53 



Dúsledketn rozmachu lidového hnutí a postupujíciho uvčdomční mezi 
národnostmi v Uhrách mezi jiným bude, že konflikt se živlem židovským bude 
v Uhrách nabývati stále ostrejších forem, nenabudou-li mezi ním vrchu živly 
rozvážnejší a spravedlivčjší a nenahlédnou-li uherští židé v čas, že hrají úlohu 
nebezpečnou, jež se jim v budoucností múze stati osudnou. 

m ts:2i sz 




SAMO CHALÚPKA. 

Básnik Samo Chalúpka náleží k rodine, která slovenské literatúre idala 
nékolik pracovníkfi. Samúv otec, Adam Chalúpka, evangelický farár 
v Horní Lehote v gemerské stolici, ^napsal nékolik dél církevního rázu. Jeho 
starší syn, Jan, zaujíma čestné místo mezi literáty slovenskými. Samo, jeho 
mladší syn (narozen roku 1812. zemrel 1883 v Horní Lehote), študoval 
gymnasium v Gemeri, Kežmarku a Rožnové. V Prešpurku, kde študoval theo- 
logii, vstoupil ve styk s vynikajícími osobnostmi slovenskými, Lud. Štúrem, 
Lichardem, Matúškem a jinými, jichž družná práce o rozkvet slovenské litera- 
túry má velké zásluhy. S nimi společné založil Literárni jednotu slovenskou. 
Když roku 1830 vypuklo polské povstaní, zanechal Samo Chalúpka na krátko 
studia. V mladistvém nadšení chtél uplatniti své slovanské ideály jako dobro- 
volník v polském tábore. Když dospel na bojišté, byla již polská véc ztracena 
a Poláci porazení. Na ústupu byl Chalúpka zranén. Ohlasem téchto dobro- 



54 ^evue íACaŠe Slovensko 

družných okamžiku jeho života je báseň „Všeslav", plná tesknoty nad bratro- 
vražedným bojem Slovanú se Slovany, Rusíi s Poiáky. Po návratu z Polska 
odebral se Chalúpka na vfdeňskou universitu. Roku 1840 prevzal po svém 
otci evangelickou faru v Horní Lehote. 

Básnická činnost Sama Chalúpky není nikterak obsáhlá, písnč jeho jsou 
však prodchnuty ryzím slovenským cítením. Jeho práce, roztroušené zprvu po 
slovenských časopisech, v prešpurských „Plodech", které prinesly prvé jeho 
verše, dále v Dobšinského „Sokolu**, „Orlu" atd., vydali roku 1868 jeho prá- 
telé v Banské Bystiici, ve sbírce „Spevy Sama Chalúpky**. Tutéž vydal po- 
zdéji znovu K. Salva v Ružomberku s podobizňou a životopisem básnikovým. 
Báseň „Likavský väzeň", kterou otiskujeme v tomto čísle, odpovídá Chalupkove 
zálibé v lidové povesti a ústním podánf. Púvodné méla název „Jánošíkova 
dumka" a podkladem jejím je povést o Jánošíkovi, tomto lidovém hrdinovi 
slovenském. Jaroslav Vlček ve svých „Dejinách literatúry slovenské" k této 
básni poznamenáva : „Samo Chalúpka, prvý v naši básnické literatúre, se ujal 
vdéčné tradice jánošíkovské a dal ji obecné-národní význam. V Jánošíkovi, 
postrachu bohatých a záštite chudých, kterého pfikuli v likavském podzemnlm 
vézení, je potlačen i génius národa." V básni „Branko" opévá Chalúpka 
domnelého Jánošíkova pŕedchúdce. Bránka, který se rovnéž uchoval v pové- 
stech slovenského lidu. Nejznámnéjší Chalupkovou prací je báseň „Mor ho!" 
což znamená staroslovanské heslo k útoku. Vyniká mohutným vzletem, myšlén- 
kove nemá však dosti pravdivosti. Povaha a jadro Chalúpkovy poetické tvorby 
jsou v „Dejinách literatúry slovenské" od Jaroslava Vĺčka vystiženy v tomto 
úsudku: „Študoval starobylost, báje a reč svého kraje, stfehl a snášel vše, 
CO byť i jen z daleka se lidového života týkalo, a v uméleckém pojetí samorostlé 
písné a ballady stal se mistrem. Na tomto poli natrhal u nás Samo Chalúpka 
nejkrásnéjší kvety." 

K prvému vydaní jeho „Spevu" dlužno podotknouti, že byl v ném uchován 
i zvláštni jeho pravopis, odlišný od obecného pravopisu, který dle domnéní 
Chalupkova sytéji vystihoval mluvu slovenského lidu v Pohroní, mezi kterým 
žil. — Obšírnejší životopisná dáta o Chalupkovi Ize nalézti v časopise „Slov. 
Pohľady" VIL a „Sokol" II. 

ts:2i loi loi 

SAMO CHALÚPKA: 

LIKAVSKÝ VÄZEŇ. 

5 Ltkavy, zo zámku, junák väzeň hľadí: 
či Tatra už kopnie? či sa háj už mladí? — 

Rozvíjaj sa, háju, ty moja hospoda: 
zažiadala sa mi tá zlatá svoboda. 

Tu moja hospoda na skale vysokej 
tu je junák väzeň vo väži hlbokej. 



lievue ^aše Slovensko 55 

Mocné moje ruky na skalu prikuté; 
bystré moje nohy v železách obuté. 

Rúčky moje, zvyklé nad Turkom vifaziť: 
hoj, ktože mi vás dal k tej skale priväziť? 

Nôžky moje, zvyklé nad Turkom víťaziť: 
hoj, ktože mi vás dal tak ťažko okovať? 

Dali mi vás, dali, zo troch stolíc páni, 
keď nás postrieľali v kráfoholskej stráni. 

V tej zakliatej strání hoj, v tom krutom boji: 
tam ste vy mne padli, vy junáci niojil 

Jedni popadali, druhých zoväzili: 
veru že sme bratia, nešťastný boj bili. — 

Hoj, vyletel vietor zo zelených hájov, 
niesol zlú novinu do slovenských krajov. 

Tie zelené háje za nami uvädly; 
tie slovenské kraje v ťažký žial upadly. — 

Kraje naše, kraje! veď sa vám zazdalo, 
že už tak ide byť, ako by byť malo. 

Zdalo sa vám, zdalo, ale nestalo sa; 
tie naše nádeje ako rania rosa: 

Slnko ju prihreje, vietor ju oveje: 
tak ste vy nám zmizly, vy naše nádeje! 

A čo by tam zmiziy? — či sa už vyžila, 
jako bútla jedľa, tá slovenská sila? — 

Nezmizly! — Hoj, nesmúť, ty rodinko moja; 
a kto sa nás báli, nech sa nás len boja. — 

Len sa mne ty rozvij, háju môj zelený: 
nebudem ja dlho v zámku zaväzený. 

Hoj, neväzia ma tie hlboké väze: 
hoj, nedostrežú ma tie zámocké stráže. 

Tie hlboké veže — veď ich ja prelámem: 
tie zámocké stráže — veď ich ja oklamem. 

Hoj, počím sa ony za mnou v pohon dajú, 
už ma ty ukryješ, zelený môj háju. — 

Pomôž Bože, pomôž, na tú našu Tatru: 
na Tatre vysoko roznietim ti vatru. 

V tej kosodrevine vatru si roznietim: 
slovenskej rodine svobodou zasvietim. 

A čo dobrý junák, kéď tú vatru zočí, 
z údolí i s holí ku mne si priskočí. 



56 lievue tNjaSe Slovensko 

Kolo mňa, junáci I kolo na okolo: 
hoj, bude nám bude, jako nám nebolo. 

Nech mi len valaška zablysne sa v pästi: 
dá Boh, lepšie dni nám svitnú v naše] vlasti. 

Nech len trefba naša po horách zahučí: 
dá Boh, že sa lepšej pravde svet naučí. 

Tej pravde slovenskej: mne tak, ako tebe, 
nezáviď inému, čo praješ sám sebe I — 

Závej vetre, závej, cez hory, cez háje: 
pozdrav že mi, pozdrav, tie slovenské kraje. 

Pozdrav že mi, pozdrav, tie slovenské rody: 
hoj, udre raz i nám hodina svobody. 



s:^ s:2i s:2i 



T. v. 



z NAŠEJ DEDINY. 

2. Uľa. 

J arnie slniečko — bolo práve prvého Aprifa — začalo hneď z rána prihrievať 

^ a pod jeho vrelými lúčami topil sa v úžrabinach t kých vrchov 

ešte ukrytý sňach, tak že potôčky zrastaly a Rimava sa rozvodnila. I niesla 
kalné vlny svoje na dol, brala so sebou všetko, čo jej v cestu prišlo, aby 
potom korysf svoju tu, lebo tam, ako prišlo — uložila. 

Práce okolo pofa bolo plno; i vo farskej záhrade narábaly ženy rýlom 
a hrabíami, pri čom im Jano, farský sluha, pomáhal. Práve doviezol na fúriku 
potrebný trus, keď zavolala naňho Vofková: 

„Nože, no, Jano, kde že je tá tvoja veľkomožná, čože už aj ona nepride 
robiť medzi nás ?" 

„Jej je ni súra," odpovedal Jano a obrátil fúrik. 

„Tak?" opýtala sa Volková posmešne. „Jej je ni súra a nám je, lebo nám 
nemá kto nosiť mäso a chlieb z fary vo vačku, ako jej." A obrátiac sa k druhým 
ženám pokračovala: „Ani jedno sám nezje, všetko len oblizne a hybaj do 
vačku a odnesie domov svojej panej veľkomožnej a svojim „bambuchom" 
(deťom) — a kým my na úpeku robíme, ona sebe sedí pod stenou ako 
„pani v chládku". 

Voľková, ako dobrá záhradníčka poznala kvety a medzi nimi i „paniu 
v chládku" (nigrina damascena). Poťahom na tento kvietok a na poznámku 
Voľkovej podotkla tejže dcéra Judka, už nie celkom mladá : 

„To aby neuhorela" a jej nie pekná a počerná tvárička zmraštila sa do- 
bromyslným úsmechom. 

„í, jaj, nak aj zhori taký chlap," zašomrala stará Mravcuľa, ktorú ináče 
Bodnou prezývali. 




o 

4» 



lievue ^aSe Slovensko 57 

« 

„Ej, ver si fa vymodlila dobrého muža." Pokračovala Voľková a keď Jano 
zase prišiel, zavolala naň: „Jano, ver tá teba nezaslúžila ľ" 

„Háj, čože robiť?** ohlásil sa Jano. Vofkovej poznámka mu troška po- 
lichotila — a tak pokračoval: „musime sa miešať dobri s planými, múdri so 
sprostými. Bo ak sa len sami múdri brať budeme, čo si počnú ti sprosti? 
Veď zahynú, ak sa ich dakto neujme. Múdry muž musí mať sprostejšiu ženu 
a šikovný dostane obyčajne dáku naničhodnicu. Korhefovi sa dostane gazdo- 
vlivá a tichá, ale jazyčnica, tá zase pripadne statočnému chlapovi. Tak, lebo 
by inak svet obstáť nemohol; rozpadol by sa. A mne je moja žena dobrá 
taká aká je. Ja som s ňou spokojný a rád ju mám takú, akú mi ju pán Bôh 
požehnali!" To povedal, išiel zase ďalej. 

Vofkovej ešte ani to nebolo dosť, ona ďalej dodievala: 

„No len vidz a počuj, ako ti ju, kmeticu zastáva. Ver si ty, Jano mô , 
len taký mäkký posuch (koláč); tak ti s ňou zachodí, ako čoby vefač viac 
bola, ako my. Nás ti ani do dvora nepripustí, musíš v pondelok z ráň (za 
rána) náky (na veky) vyčkávať pred bránou, kým nenaďapi sa dáky chlap 
čoby prvý vošiel do dvora. I dnes som musela isť do školy — aj to len pod 
oblok — a zohnať mendika, aby šiel predomnou na faru" 

„A ja som cigáňa poslala polaziť", ohlásila sa mladá žena Ua, ktorá 
dosiaľ len mlčky pracovala. 

„A ja že?" zašomrala hrubým hlasom Bodňa; „|a som skoro celá zme- 
dänela od zimy, kým som pred vrátami čakala, lebo ja som samá prvá 
prišla." 

„Keby ti to ti páni vedeli, prečo my v pondelok vše pozdejšie prídeme. 
Náky nám dovrávajú, že sme zaspaly." Hovorí Volková hrabľami urovnávajúc 
pokopanú zem. 

„í, bol by čert, nie robota, žeby nám on tu takto mal rozkazovať. Počkaj, 
poviem pánu farárovi, veď ti oni vyženú babony z hlavy." Dudre Bodnička, 
temer vždy nahnevaná. Pri tom rýpe tým rýlom do zeme tak horlivé ako by 
si tým svojmu srdcu uľaviť chcela. Vofková šťuchla ju do lakťa a so smiechom 
jej povedala: 

„No že sa, vy stará Bodňa, pomknite, aby som vám hrabľami oči ne- 
vybila." 

Starká sa na tú „Bodňu" naozaj nahnevala. 

„Uďan, čo ma máš nazývať, ta by si vyžrala, keby ti tu bodňa bola plná 
žinčicou." 

Podotknúť nutno, že Mravcuľa chodila do „vároša" (mesta) na robotu 
a že si tam prisvojila aj niekolko maďarských výrazov, ako práve „uďan" 
(ugyan). A čo sa bodni tyče, v našej dedine bodnou menujú takú nádobu, 
v ktorej donášajú so salašov kyslú žinčicu na chrbte do dediny. 

Voľková si z hnevu Bodničkinho nič nerobila a so smiechom vravela ďalej : 
„Prepáčte za privranenia a keď ste už tú žinčicu spomly, tak vám už len 
poviem, že by sa jej ta napila, keby nám jej Kúštik (na ten čas bača) tamto 
z Čela (vysoký vrch nad našou dedinou) doniesol." 



58 lievue ^aše Slovensko 

„Čerta zješ, nerob si chuť na ňu," odtušila smierená Bodňa. 

Jano zase doviezol jeden fúrik a uškrnul sa na ženy. 

„Háj, už ste si ta napásly tie jazyky" povedal im. 

„Ej, bodaj ťa na vršku mátalo, aby fa mátalo!" zolala Vofková, — „aby 
si vedel že sme si, a čo na to príde, ani ty si si svoj nedal do árendy." 

Jano by bol na tuto reč povedal niečo opepreného, ale predišla ho Katka, 
lebo priam u dveriec záhrady volala na ženy: 

„Ženy, desiata tu, poďte jesť." Vofková sa zasmiala. 

„Počuješ, Jano, že jesť, dobrá povesť!" A ochotná Katkinmu zavolaniu, 
zapichla hrable do zeme a keď sa Bodňa nepoberala, ale akoby nebola po- 
čula, ďalej rýpala do zeme, štuchla ju Vofková a riekla: 

„No, starká, počujete: keď jesť, tak jesť a keď robiť, tak sa skryť." 

Starká hodila hlavou a strmo zapichla rylo do zeme. 

„Tebe je vždy do smiechu" dudrala, ale hneď i poberala sa za druhými. 
Katka im položila mlieko a chlieb na pažiť, ženy si posadaly a ujedaly, keď 
postavil sa pred ne cudzí chlap. Sotva ho Vofková zhliadla už zavolala naň: 

„Lafo, Pafo, kde si sa tu vzal?" Vofková znala všetkých fudí nie len 
v našej dedine, ale i v blízkom meste a s mnohými sa rodinkala a zase iným 
od malý tykala, ako práve príchodziemu. Oslovený bol chlapík malej, územ- 
čistej postavy, tvár jeho uhorená, ligotala sa akoby namastená bola, nadto 
ešte svietila dobrým a blaženým úsmevom. Pri tom roztiahal ústa od jednoho 
ucha ku druhému. Na hlave mal veliký zamastený klobúk, halena a nohavice 
boly silno obdraté, ale za to bila do očí kapsa na boku prevesená, ktorej 
remeň cez prsa idúci bol husto — husto gombíkami rôzneho druhu a podoby 
pošitý. Snáď ani Jánošíkov povestný opasok nebol tak cifrovano „vygom- 
bičkovaný." Táto kapsa, té gombíky, to bola pýcha Gloňkova, lebo to bolo 
priezvisko príchodzieho. Na Vofkovej prívet ešte milšie sa usmial a pokloniac 
sa povedal ticho, šušfavo: 

„Pritol tom (prišiel som). Potlali ma páni, aby tom prinietol túto rietitu 
(riedčicu)." Pri tom ukázal na velkú drôtovú riedčicu, čo sa zem osieva. 

Ale Volková neverila Gloňkovmu poslaniu a preto riekla: „Pafo, teba 
ale poslali s prvým aprifom!" 

Pafo pokrútil hlavou: 

„Nie, tu je litt (list); kitatonka (kišasonka = slečna), potielaju pani 
farárke, de aby pritly k nám." Pri tom s vefkými ohradami vytiahol lístok 
z kapsy, ktorý podával panej, práve dochodiacej do záhrady. 

„Čo robia v papierní?" opýtala sa ho pani, rozkrúcajúc karotku. Lebo 
Pafo slúžil v papierní „u Pánov". 

„Papier" povedal — a to celkom správne, tázaný. Ale Vofková, ako to 
počula, začala sa smiať a Judku tú počalo dusiť, že i mlieko musela odložiť, 
tak sa rozveselila. 

„Hajaj, Pafo, ako si to povedal," vysmievala ho Vofková. „Veď sa ťa 
nezpýtali, čo robia v mašine, ale páni a kišasonky." 

Ale Gloňko roztiahol ústa na široký úsmev a povedal: „Niťť." 



Tievue ^aíe Slovensko 59 

„Že nič!" smiala sa Vofková „dačo azda len robia, čí varia, či šiju a či 
v záhrade pri ženách pracujú?*' 

Gloňko kýval hlavou a riekol: „Ahá!" 

„No, shováraj sa s ním, keď je Nemec!" škádli zase posmešnica a do- 
pijúc mlieko, opyhjje sa: „A čo robí Ufa?" 

„Ale moja Ulla?" opakuje otázku Gloňko a usmieva sa blažené. 

„Tá, tá, tvoja Ufa." 

„Doma je; tpala ette, koj tom oditol do pánov." 

„A nemala ísť dakde do roboty?" 

„Nepôjde; bola vtera, nak ti oddýchne, bude prať." 

„No, či ti jej je nie svet? Že včera bola v robote, už dnes bude od- 
dychovať. Ale do práce sa, ženy!** Ženy poschovávaly zbytky chlebíka do 
obrúskov, složených pod sladkou jabloňou a braly rýle do rúk. Volková práve 
zahnala sa hrabrami, že zahrnie pokopanú zem, keď zastala, zdvihla hlavu a 
načúvala. Jej ucha dotkol sa vzdialený ešte^ ale zlovestný krík. Tušila, že sa 
tam na nižnom konci dediny, odkiaf ten zvuk prichodí, niečo stalo. Dáka 
dedinská sensácia a preto nie div, že bola zvedavá. Krik blížil sa a riastol. 
Zprvu nebolo počut inšie len: „jaj Bože môj!" zase: „jaj pád nešťastný," 
potom ešte: „kde, a kto?'' A tak približily sa hlasy až pred kostol. 

Nie len Vofková zastala v práci, ale i druhé ženy; počúvaly, či azda, 
nedaj pane Bože, horí a či čo? Jano, sluha tiež zastal; jemu prišla na um 
žena, deti a chalupa pod slamou ale ako zastal a trošku na bok hlavu vystrel, 
videl strechu svojej chalupy z poza mosta a veru z tej sa nedymylo, tak je 
tam všetko dobre. 

Len Gloňko stál spokojný opretý o svoju palicu a čakal na vybavenie 
svojej záležitosti. Tušil, že bude obdarovaný, že mu dajú pán farár „tigaró" 
(cigaru, odhorok), pani dáky pekný gombík a možno ešte i dvagrošník za 
posluhu. 

Katka, zvedavá, ako sama pramati Eva, vybehla pred vráta a ďalej, pred 
kostol. Čosi kamsi vrátila sa letiac ako na krýdlach vetra do záhrady a zde- 
sená, preblädnutá volá: 

„Ľudia boží, ženy, počujete, žena sa utopila!" 

„Jaj, pád hrozný, neslýchaný!" zkríkla Vofková a hodila hrable. 

„Kde, kto?" volaly druhé ženy. 

„Jaj, neviem ani kto, len to som dopočula, že ju na „Piesku" cigáni 
vytiahli z Rimavy. Ľudia bežia ani dážď." 

Vofková nečakajúc koniec reči Kaflcinej, tak rýchlo, ako jej to len do- 
volila bofava noha, bežala von dvorom a dolu dedinou. 

„Ešte utopila, kýho paroma že robila?" šomrala Bodnička a horlivé ešte 
dva, trikrát pichla rýlom do zeme, potom ale energicky vrazila rýl dnu a 
pobrala sa za Vofkovou. 

Za touto vybehla i Ifa a Judka, ktorá si vždy zakladala na tom, že vie 
čo sa patrí a preto i teraz neletela behom ale zdržiavala svoju zvedavosť. 
Len keď už bola pred kostolom, schytila sa i ona bežať s druhými o závod. 



60 Tievue ^aít Slovensko 

Na uiici pobehúvaii fudia, najviac ženy a deti a jedno druhému pokri- 
kujúc, ako splašení. Zo všetkého počuť bolo najviac: na Piesku. 

„Piesok** je ľavý, plitký, neúrodný, štrkom zanesený breh Rimavy poniže 
našej dediny. Troška ďalej na dol stáva sa breh strmším a na stráni nad 
Rimavou je cintorín. Vedľa cintorína, ba ešte i bližšie ku dedine stoja početné 
cigánske koliby. Lebo nikde je cigáňom nie tak dobre ako v našej dedine. 
Lud je k ním shovievavý, trpí ich kminstva a chová ich; nadto majú cigáni 
v blízkosti i mesto. 

Z týchto kolíb vylákalo teplé jarné slniečko celý roj väčších i menších 
obyvateľov na breh Rimavy. Ženy išly za „chlebom" žobrať, — chlapi po- 
stavili sa na breh rozvodnenej rieky ozbrojení hákami a sekerami, aby ulovili, 
čo im Rimava doniesla z hora. Lebo nedarmo sa vraví: „Voda komu — 
tomu, ale oheň nikomu." 

I naši cigáni považovali to, čo z Rimavy vytiahli za svoju korisť a vlastnosť, 
pridŕžajúc sa tej chvalitebnej zásady: kto si zh-atil, nech si hľadá, kto si 
našiel, nech si nedá. Zvlášte dreva, dosák a dreveného riadu donáša taká 
rozvodnená ríeka a to usilujú sa cigáni na breh pritiahnuť. 

Ale dnes im priniesla Rimava ešte inšie : utopenca. A tým znovu upevnila 
sa povera, že Rimava každoročne musí mať svoju obeť. Podobne, ako Egypt- 
čania verili, že Nil nezúrodní zeme do tedy, kým mu neprivedú mladuchu, 
tak od starodávna ide podobná povesť i o našej Rimave. Niekedy je obetí 
i viac, tak dravá býva tá naša ináč nepatrná a na pohľad nevinná riečka. 

V to ráno mali cigáni šťastný lov: vytiahli si hromadu dreva, jednu 
lavičku a dve kúpy (kúpa = konev). Keď tieto dostali na breh, vymenili 
svoje náhľady a domnenku, že dakto načieral vodu z Rimavy a vtedy že 
strmé vlny vytrhly nádoby z ruky načierajúceho. A ako sa naťahovali, zazreli 
pod vŕbou zachytené niečo veľkého a belasého, ako ženská šata. I zvolá 
jeden z malých: „Aha, dade, žena!" 

Zdesení — lebo cigáni boja sa smrti, — cúvli a chceli utopenú ženu 
ponechať svojmu osudu, ale jeden zo starých, srdnatých a otužených hákom 
prítiahol ju na breh. 

Strhol sa krík a škrek medzi cigánčatmi a čo bojazlivé, to ušlo do 
koliby. Niekoľké rýchlonohé cigánky bežaly do dediny, aby zavolaly ľudi na 
pomoc. Zbehli sa ľudia, zvlášte ženy povyskakovaly zpoza krosien, čo ešte 
„dotkávaly", a bežaly pozreť, čo sa to robí a kto môže byť tá utopená žena. 
Všetky ale, čo príšly a pozrely na úbohú jednohlasne dotvrdily, že je to žena 
nie z našej dediny, ale akiste z mesta, które leží asi pol hodiny na sever od 
našej dediny. Tam, v nižných záhradách stoja malé domky a chalúpky chu- 
dobných ľudí a z tých možno, vyšla táto chudinka, išla si na vodu a ako 
načierala, spadla a dravé vlny schylily ju a niesly na dol. 

A ako tak sem tam hádaly, povie jedna: „Mne sa vidí, že je to Gloň- 
kuľa! — Uľa!" zvolá druhá. „A ver je ona!" dotuší tretia. „A muž jej je na 
fare!" zvolá zase jedna. Hneď schytila sa Voľková, lebo už aj ona bola 
príšia, že sama donesie smutnú zvesť manželovi nič netušiacemu. A ako beží. 



Tievue ^ase Slovensko 61 

aby ona bola prvá, zadychčaná, vidí ešte poniže školy, že Gloňko stojí pri 
moste a čosi obzerá. Ano, tam si postál a spokojne sa usmieval, obzeral 
podarúnky, ktoré dostal na fare. Pán farár mu dal „tigaró**, pani farárka dva 
grošník a dva gombíky. Jeden z nich je taký velký ako tvrdý toliar a krásny, 
že nemožno z neho oka zpustif. Na ňom je mesiačik z plechu a jedTička 
a pod ňou malinky domček. Ten gombík malý p. farárka prišitý na kabátiku 
a kedy koľvek prišly „do pánov" a stretly sa s Gloňkom na dvore, usmial 
sa tento blažené a vždy zamilované pozeral na ten prekrásny gombík. Toľkej 
túžbe nebolo možno odolať, preto bol gombík odpáraný a darovaný, aby si 
ho šťastný majitel pripojil ku svojej bohatej sbierke. 

Takto obdarovaný a úplne blažený Pafo obrátil sa k mostu, že ide 
domov, keď zavolá naň známy hlas Volkový : 

„Pafo, Pafo, postoj: Ufa!" 

On postál, obzrel sa a nazdajúc sa, že Volková ešte vždy chce vedieť, 
čo Uľa robi, povedal s úsmevom: „Doma je, tpala ette, koj tom oditol." 

„Nie, Pafo, nie je doma, tu ti je, án, na Piesku!" Výprava Vorková 
zadychčaná. 

„A to de by tu robila?" 

„Utopila sa, voda ju doniesla, tam ti leží po niže dediny." 

Gloňko ale krúti hlavou a hovorí: „To ni moja Ulla, to búda druhá." 

„Ona je, Paľo, poj, uvidíš na vlastné oči," presviedčala Vofková. 

„Nemôdem, páni ta budú hnevať, de podde idem domov." Ale Vofková 
ho nepustila, chytila iho za rukáv a tak ho dákosi nakriatla, že šiel. Ľudia 
stretávajúci ho hfadeli naňho so sústrasťou, ale on presvedčený, že svoju 
Ufu doma nehal v bezpečností a to ešte spiacu, usmiaty, uspokojený, kráčal, 
len aby sa sprostil Vofkovej. 

Na Plesku plno žien: celý zástup obstúpil utopenú. Stará Hanzuľa mi- 
losrdenstvom hnutá, preukázala nebohej posledniu (pravdepodobne i jedinú) 
službu lásky: zatlačila jej oči, ktoré boly polootvorené, povystierala údy, 
napravila, narovnala odev, zahladila plavé vlasy, ktoré voda rozcúchala — 
a ruky složila na prsiach ako k modlitbe. I prežehnala ju a vzdychla k pánu 
Bohu, spolu i s druhými tu stojacími ženami. Tvar utopenej je biela, máličko 
nadutá, obrátená k nebi, ale výraz tváre je spokojný. Šatka z hlavy je má- 
ličko odchýlená, i vidno pobelavé vlasy, i biele uši a v jednom stiebornú 
za ušnicu. 

Ako ženy videly Gloňka rozstúpily sa a on zastanúc nad utopenou, 
oprel sa o svoju palicu a hladel na ženu. 

„To ni moja Ulla!" krútil hlavou. „Moja Ulla ottala doma, to je ni ona 
to je druha!" Tvrdil určite a spokojne. 

„Ufa je," škriepila sa Volková a s ňou i druhé, čoju poznaly, „Čo si ty 
za muža, že si vlastnú ženu nepoznáš?" 

Na to povie Gloňko s hlbokým presvedčením: „Moja Ulla mala dve 
dauttnice a táto má len jednu." Hneď sohly sa ženy aby pozrely, či je tak — 
a v skutku, táto mala jednu zaušnicu, druhá jej pravdepodobne vo vlnách ostala. 



62 T^ec^ue ^aSe Slovensko 

„La, tak tom povedal, táto má len jednu dautnitu a Ulla mala dve 
dauttnite!'' Chcel sa usmiaf, ale mu to nešlo. Jeho úsmev prechádzal v akési 
ustrnutie. Čím ďalej sa dival na tú pokojnú, tichú, bielu, k nebu obrátené 
tvár, tým viac zmáhala sa v ňom desná istota, že to len predsa musí byť 
Ura. Čo si aj prihodu so zaušniciami nevedel vysvetlif, musel uznaf, že jeho 
dobrá žena nečaká ho viac tam doma, že je to ona, táto utopená, nehybná, 
mrtvá. 

I začal sa chveť vnútorným pohnutým, sadal si na zem ku utopenej, 
hladkal jej tvár i ruky a volal žalostne: „Ach Ulla moja, Ulla moja dobrá, 
nuť ako de ti ta tem dottala preto ti mňa takto darmútila?!'' 

A sklonil hlavu do dlaní, plakal usedave. 

FR. KRETZ: 

NA ZLIECHOV A BELU. 

Cestopisná vzpomínka. S tŕemí obrázky. 

Ďaleko od Váhu, za roklinami a vysokými vrchy, kam o dejstvu ve svété 
ani zpráva nezaletí, rozptýlené po horských svazích v homím Tren- 
čansku, smérem jižním od Žiliny, pod Čičmany čarovnými, usazeny jsou četné 
rodiny na luzich, náležejicich k osadám Zliechovu a Valašské Bele, které rá- 
zovitým krojem, skvostným, zvláštním vyšívaním na šatkách a rukávcích vy- 
nikají. Sem málo kdo zabloudí, je cesta daleká a neschúdná a dojdete-li ko- 
^ nečné k cíli, nenájdete ani noclehu ani potravy. Jsem zvyklý už na takové 
trampoty, jinačí to už na Slovensku nebude. Za to ale požitky národopisné, 
krajinái^ské a jiné, nahradí všecky ostatní svízele. Cesta z Hlavy nad Teplou 
až do Rovného vede lesem. Pekná cesta, co chvíli potkáváte povozy a zpívající 
chasu. Z Rovného dále vozovou cestou ku Zliechovu, pekné, čisté osade, 
s jedné strany vroubené horskými velikány. Celá obec je jako nové posta- 
vená. Aspoň strechy jsou nové, po ohni se odklidily doskové stfechy a na- 
hradily šindelem, který se z dálky leskne jako stŕíbro. V nedélní den zaleskne 
sc i Zliechov se svým šumným obyvatelstvem v plné nádhere krojové, zcela 
odlišné od ostatních. Hned na první pohled nápadný je úbor ženský, zejména 
úprava šatku, vlastné vyšívané šatky na hlavé. Aby se mohla šatka dle zdej- 
šího zpfisobu uvázat — na podviky — musí za tím účelem dŕíve pfipravití 
se účes vlasu. Vlasy se rozčesají tak, že na temeni hlavy v pravo a v levo 
se stočí ve dva hrbolce, na tyto se priváže obyčejný plátený čepec a pfes 
tento uváže se zvláštním zpúsobem šatka, skvostné vyšívaná holbeinovou 
technikou a olemovaná krajkou. Vyšívaní je jrferozmanité, skvostné provedené 
geometrickým omamentem, pripomínajícím výšivky moravské z Velké a Ja- 
vomíka. 

Terminológie výši vek je typickou, odpovídá formám výši vek : Na slivečky, 
na zahýbanečky, na racky, na strapaté rúže, na mehenickú formu, na velké 



^evue ^aSe Slovensko 63 

srdca, na poÍ srdca, na čičmanské srdca, na konvičky, na pilečky, na kluky, 
na kulichy, na pohárky, na záklučky, na čerešienky, na kh'ž, na perkované 
kolesa, na staroverské rúže, na štepené kolesa, na pol kríž, na hladké 
rúže a jiné. Avšak nejenom šatky, také rukávce, šorce a fértuchy jsou 
vzácne vyšívané ; vzorek je harmonický se šatkou a tak tvorí celý úbor ženský 
vzácny umelecký soulad. Vdané ženy nosí z nití pletený čepec — jak už bylo 
uvedeno — který je zakrytý plátenou grgulou, na dva dolu visící rohy upra- 
venou. Tak se to nosí v Bele. Ve Zliechové a v Rovném tato grgula nevisí 
dolu, nýbrž vyčnívá nahoru. Pŕes ni váze se teprve vyšívaná šatka. Svo- 
bodná dévčata nosí vrkoče, pletence, ku kterým mají privážané dlouhé, až po 
kolena sahající stuhy. Chodí obyčejné prostovlasé, zvlášté do kostela. Rukávce 
mají pekné výšivky, na né se obléká kamizola, je to kožíšek ovčí bez rukávcu, 
na zadu i pŕedu vyšívaný červeným, žlutým, modrým i zeleným harasem. 
Kamizoly hotoví „handrbolci** v Némeckém Pravné pri Prividzi. V zime nosí 
ženy ješté „kabanice", kabáty tesné ku telu pŕiléhající. Výšivky na rukávcích 
slovou „pieravnice". V nedeli nosí šorec, který je nahoŕe v pásu vyšívaný a 
husto faldovaný jako i rukávce. Ve všední den nosí bílý fértoch z pŕedu i ze 
zadu. Sváteční fértoch má pekný vyšívaný pruh, prolamovaný. Opásaný jsou 
pášem, dva až trikrát, anebo tkanicemi červené barvy. Obouvají hunéné krpce, 
které mají obtočené až po kolena návlakami čemé barvy. Nyní už začlnají 
nosit boty — čižmy. Vyšívaní je provedeno rúzným hedvábím, novéji už se 
vyšíva i vlnou a práce daleko se nevyrovná starším, stŕfbrolesklým výšivkám, 
které vzbuzují všeobecný obdiv u odborníkú. Mužský šat není významný. 
Nosívali velké opasky. Košile jsou z hrubého plátna, doma tkaného, které 
u krku se zapínají mosaznou sponkou. Na hlavé nosí obvyklé širáky. Kabát 
je krátky z vlneného, doma zhotoveného bílého sukňa. Pŕes néj nosí hunku 
o néco delší. Také nohavice jsou z bílého sukňa. Do krpc j natahují punčochy, 
které sami mužští pletou z vlny drevenými jehlami. Okraje punčoch jsou na 
pírf ornamenty rozmanité ozdobené. Kabáty a huné (haleny) jsou po okrajích 
červenými tlustými, doma hotovenými, šnúrami lemovaný. Ženy vúbec umí 
zde výborné vyšívat a šifkovat. Na zcela jednoduché obručí natáhnou si tlusté 
nite a už pracují vzácne ornamenty. Videli jsnle tak pracovati na lazích. Úpadek 
ve výšivkách jeví se v tom, že se pracuje nyní více bavlnou a nitémi než 
hedvábím, proto také je ornament takto provedený hrubší a neumélý, kdežto 
staré hedvábné práce vynikaly presností, jemností a uhlazeností. A se zánikem 
technik vyšívacích mizí i ladnosť kroje, zvláštni úbor, zvlášté vázané šatky, 
který frapantné se podobá vázáním šátkú dam holandských a anglických ve 
stredoveku, v dobách vyspelé nádhery krojové a úpravy ženských satú zvlášté. 
Tak záhy asi zde zaniknou ony arabské typy zliechovských žen a jenom na 
obrázku se potomstvo poteší pohledem na bývalý statečný slovenský kroj 
zliechovský. 

Jemu príbuzný je kroj ve Valašské Bele, kam ze Zliechova asi za dvé 
hodiny dorazíme. Ves neveliká, odbývají se zde i trhy, ale náleží sem veliká 
rada lazu až na tri hodiny vzdálených od osady, které vévodí na kopečku 



64 ^evue ^aše Slovensltp 

úhiedný kosteliček. Údolím protéká čerstvá Belanka, která hned za Belou žene 
chudobné mlyny. V létč je zde mŕtvo. Chudičká pole na stráních spiše se po- 
dobaj! úhorúm. Jenom tu a tam spatflte pastevce, ktefl v podvečer na hra- 
nicicn lesu zapaluji ohnč proti divočákúm a bijí „kuligou'' (na holi železnými 
kroužky), aby stádo svolali. 

Byla sobota, když jsem šťastné dospel do Bele. Nikde nebylo živé duše. 
Pred jedním chatrným domem stál žid. Ale jaká feč s ním v sobotu? Ani 
nože mi nechtčl pújčit, a spát, na desce jak mŕtvola, ani sena ani slamy 
nemél. Podezfele si mne prohlížel. Druhého dne už byl k íeči. Lid se scházel 
do kostela, z dálky už bélaly se postavy a žid chystal pálené, kterého se vždy 
plné sudy odbudou. A je tu takových krčem nčkolik, kde se tento zdravý lid 
otravuje. Nikdo ho nepoučí a nevede k lepšímu životu. Toto otravovánf datuje 
se z nedaleké doby. Mládež už delší čas, od jará až do zimy, odchází do 
polní práce na Dolní zem. Doma zústanou starci a dčti na hlídání dobyflca. 
Odvod délnictva dčje se skoro na jaŕe ; pHjdou nahánčči, korálka teče potokem 
až se všecko valí po príkopech, podepíše se smiouva a hajdy do sveta. Ve 
svété se pije dál, otrava se epidemický šífí a co se ve svété pfes leto vydélá, 
to se doma pŕes zimu v krčmách prohýfí. Už odkládaji národní kroj na dobro 
a oblékají se do fabrických hadrú. Dokud se lid zdržoval doma a nemél stykfi 
se širším okolím, dokud nepoznal otravného ducha dnešní doby a vedl tradi- 
cionelné idyllický život na svobodných stráních romantické krajiny, byl i mravné 
neporušený a vyživil se dobfe. Dnes už je tak zlá porucha mravu, že se nedá 
nie napravit. Tento zajímavý národopisný ostrfivek v okolí Čičman vybledne 
a sevšední, že po letech nebude tu po bývalé nádhere krojové ani památky. 
Je také odtud velmi mnoho vystéhovalcfl v Americe, kteH posýlají domíi pe- 
níze a platí za né dané. Mnozl se z Ameriky zase v tento chudý kraj vrací. 
Ve Zliechové chodí mužove po svété se sklem a galanterním zbožím. A tak 
všelijakým zpúsobem vyhledávají chleba. Pole zde nie nenese, dobytek je 
kostrbatý, není ani sena ani zrna. Mäso se píiváží sem buď z Hlavy, buď 
z Prividze. 

Už jsem poslal více svých pi-átel do tohoto kraje a múj píítel Bartoň za- 
chytil tam více obrázku na památku, snad se tam nedostaneme, snad po letech 
bude po národopisné špecialite veta, protože se zde všecko kazí následkem 
čilejšího styku s cizinou. Jenom starší ženy konservativné Ipí na kroji ; jak ty 
búdou uložený na hŕbitov, šat se rozpadne. Jenom ve sbírkách národopisných 
trvalé se budeme obdivovati vzácnym technikám a omamentúm ze Zliechova 
a Bele. Nejen výšivky na šatkách, ale i vložky v zásterách jsou pfevzácné. 
Vúbec v tomto kraji a okolí bylo sídlo zručných vyšívaček, odkud dnes už 
všecko je vyneseno a rozptýleno do sveta, tak že pokolení dnešní ani ne- 
pozná ony skvosty umelecké, jakými za starších dob tento zapadlý kraj 
oplýval. — 

KZ ss sa 




Typy žen a detí ze Zliechova. 



Ku článku ,Na Zliechov a Belú". 



LID. SPlŠKOVA: 



T^evue thCaSt Slovensko 65 

PODTATRANSKÝí 

Ó PREČO? 

Ztrhaná stniná nevydá hlasu; 

zvädnuté líce nejaví krásu; , ; 

zlomené srdce láskou nehorí; 

ztýraná duša biedne živoril 

Z tej struny ale zvučaly zvuky; 

na líc! kvitíy tiež krásy puky; 

a srdcom vládly pocity blaha, 

i dušu nádej zdvíhala drahá! 

Ó prečo všetko, čo nám je milé, 

zaniká, mizne krátkej po chvíle? 

SLÁVIKOVI V PARKU. 

(Do pamätníka. 

Zašveholil hlások milý tvoj, 

a čul ho stromu list i chvoj; 

načúval vtáčik i môj sluch 

a v túžbe letel k tebe duch. 

Keď prst tvoj ztriasol strunami, 

zvlnila hruď sa zvukamí, 

a z rtov sa vzniesol plný krás 

ľúbeznej duše tvojej hlas: 

tu ztichnul mojej duše dych, 

zo srdca vzj^al sa zbožný vzdych: 

.Tú perlu žehnaj. Bože náš, 

a chráň je] diamant, krásny hlas I 

Veď spevom svojím družinu 

hne ona k láske, ku činu; 

a i my, starí, zo zeme 

na jej hlas k boju vstaneme!!" 

K2I JSjA EJA 



SKIZZA Z CEST. 



Po celou dobu mého pobytu v ciziné nedovedla jsem se ubránili patricijské 
touze. — V ciziné cíti každý néjak intensivnéji — jasnéji svúj patrio- 
tismus. Setkání se s krájaný uprostred cizich lidi, cizích zvyku, cizi mluvy 
púsobí na nás milým, mékkým dojmem, rozechvívá struny toho pravého vla- 
stenectví, silí hrdost národní. Též otázka všeslovanská pfichází nám častéji 
na mysl a zahiodává se v naše nitro. 

To všechno je pfirozené, lidské a psychologicky vysvétlitelné : 

1. CO je nám vzdáleno stáva se nám i dražšim, 

2. oceňujeme správne teprve to, co jsme ztratili. 

5 



66 Tievue thCaSe Slovensko 

Tato vlastnost púsobí, že se krájané v cizinč sbližují a tvoH jednolitý 
bratrský spolek a tím otázka slovanské vzáíemnosti nabývá hlubšlho ^^znamu. 

Pod tčmíto dojmy sblížiii jsme se my Ceši v Ženeve v úzky kruh. Tešili 
jsme se na společné schúzky, kde jsme po celodenním pobytu mezi cizinci 
zase smčii si srdečné pohovofíti a zaplašití chmury chladností, které nás v první 
dobé obklopovaly. — Srdce pookfeje a v duši se slévá neha a radost a naše 
večerní schúzky za vlahých nocí, na bFezich krásneho jezera, odkud vál prí- 
jemný chladný vánek — méli zvláštni kouzlo intímností, znak to srdečného 
kamarádství. 

Sotva jsme uslyšeli, že na blízku dlí Slovák, uherský vypovčzenec 
MUDr. Škarvan, zahoreli jsme touhou, spatíPiti jej. Doslechli jsme, že spolu 
s prof. Velemínským pFekládá Tolstého, což jej v našich očích obestíPelo zá- 
Hvou gloriolou a hned jsme se usnesli, že jej záhy navštívime a skutečnč za 
jednoho parného srpnového odpoledne vybrala se celá naše česká karavána 
na vycházku do blízke vesnice Grand Lancy, kde náš krajan ostáva. 

V malé útulné ville v úzkém kruhu rodinném žije život zevnéjškem prostý, 
nevlídný, vniffné plný, krásny. — Jeho domácnost, zpfisob života, jednaní, vše 
je provanuto dechem neskonalého, nežného dobra. Je to človek velice intelli- 
gentní, povznesený svým duchem nad zkostnatélé autoritáfství. 

Má stály styk s Tolstojem, pFejímá jeho zásady, jež neutkvívají na po- 
vrchu, nýbrž pronikají nejtajnéjší hlubiny té jemné, ušlechtílé duše. Všechny 
znaky lidské nízkostí jsou mu neznámy; on stojí oprotí nim čist a duše jeho 
je naplnená velkým, ideálním Dobrem. 

Ten pojem šífí ve svém okolí, v pomeru ku své žene a détem. Tak 
zvláštne pAsobil na nás neobyčejnč jemný zpúsob mluvy a jednaní vúči rodine, 
kdežto jsme zvyklí pfi podobných návštevách slýchatí odméfené rozkazy žene smí- 
šené s ironickou blahosklonností, neustále peskování dčtí za každou, sebe menší 
malichemost, jen aby se ukázala hostúm nedotknutelná autorita muže a otce 
— hlavy rodiny, neobmezeného pána, a zde slyšíte opak. Nedovedú vypsatí 
dojem jeho slov, když mladší, temperamentní hoch slovácke povahy, provádčl 
ku obveselení hostú a povšimnutí své nepatrné osobičky rflzné kousky a otec 
místo laní usmál se na nčho nebeským úsmčvem, Fka : „Sašutko, nebuď hlúpy 
ako zver, buď ako človek," jemným, dobrotou a láskou prochvčlým hlasem. 
A hoch jako okouzlen otcovou láskavostí uposlechl jej beze všech námitek — 

Jeho manželství vzneslo se na ideálni „splynutí duší", tu vysnenou har- 
mónii myslí a citu, o jaké kdy snila dívka za lunojasných vlahých nocí. 

Jeho žena — Italka — snédých lící, černých vlasu, svým zjevem prozra- 
zuje dívčí skromnost a néžnost, púsobí milé, prosté — z jejího hlasu, pohybu, 
úsmčvfi, prazahije čistá, nadšená láska k muži a v její prítomností zdá se 
nám, jakoby se vznášel nad nami bílý andčl a mával svými kHdly kol našich 
skrání — cítíte se jako začarovaní v kouzelný okruh dívčích, lužných snú, 
v tajemnou Hši neskonalého dobra a dokonalostí. Toť pravý obraz toužení 
emancipátorú porobeného ženství, jichž nejvétší a nejsvétéjší touhou je po- 
vznéstí ženu na niveau dokonalosti a jemné ušlechtílostí — — 



lieoue tNjät Slooenskq 67 

M vadálen své otčiny pŕec na ni nezapomfná. jeho vznešený patriotísmus 
jevf se ve výdKrvč dčtf, mluvf s nimi slovensky, tim je seznamuje s tfm 
malým národem, budf v nich zajem oň. Snaží se podle sii svých a okol- 
nosti, jež nese s sebou pobyt v cizí krajine, vznítiti v dčtech cit a touhu 
vlasteneckou. To je zajisté jedna z nejsvčtčjších povinností národnlch, neb 
až dorostou, pak sami se búdou starati o potreby a touhy slabých a utlačo- 
vaných a pfírozený cit povede jich kroky k ochrane a povznesení Slovákú. — 

Návšteva ta zanechala u mne hluboký dojem — duše má byla naplnená 
úctou k tomu velkému, dobrému muži-človčku a nitro mé rozechvčlo se 
opravdovým obdivem. — Tím více vše na mne púsobilo, že tento zvláštni 
človek je Slovák, ke kterým nás poutá vfelý soucit a útrpná, obetavá láska. 

Opouštčla jsem jeho útulek s pocitem velkého nadšení a zvčtšení sfly a 
chuti k práci a zdokonalení svého pHštího života. — 

Vzpomlnka na tuto idyllu vysneného, nízkym dusím neprístupného štčstl, 
velké, mocné lásky, zústane v nitru mém co jasný bod mé první študijní ce$ty 
do ciziny, od níž jsem si slibovala tolik krásnych a mocných dojmu. 

Odcházela jsem velice dojatá a s nejupHmnčjŠI touhou kráčeti ve šlé- 
pčjlch toho muže — duše má slávila velký svátek: vzkŕíšenl. Vše kolem se 
na mne usmivalo tím plachým, dobráckym úsmčvem, který tolik zdobil tvár 
toho muže. Nitrem mým rozezvučelo se velké, čisté vnitemí Štéstl — cítila 
jsem, jak okHvám a nabývám nových sil k práci pro dobro — všechny 
chmúrne myšlénky byly zažehnaný slávnym znčnim zvonu — jich tóny nesly 
se tak milé, mčkce a vnikaly v nejvčtší hlubiny našich duší — 

NIHIL: 

L'UDEVÍT KUBÁNY A JÁN Č AJ AK. . 

(Pokračovaní.) 

Urstovnfk i priateľ Kubányho bol Janko Čajak. Narodil sa 5. januára r. 1830 vo VeHcej 
Paludzi. Dedinka to malá s krásnym veUkým dreveným chrámom, okolo ktorého 
šumia ozrutné (obrovské) storočné lipy. U prostried dediny te(He bistrotoká Palu- 
dzianka, aby sa vliala do neďalekého Váhu. Z brižku nad dedinou prediera se pred nami 
celý utešený Liptov ako by na dlani. Na severovýchod Kriváň strmí ďo oblakov a podobá 
sa ohromnému skamenelému orlu s rozpiatými krýdlami, na sever zavalitý Baranec, na se- 
verozápad Choč s menšími, no malebnými vrchmi; na juh ale malebná Nízka Tatra sa dvíha 
po jejž holil ch stáda oviec sa pas . 

Tu v tomto krásnom kraji, kde jedfa šumí, krásny sverázny spev sa ožíva. Kde ve- 
čierkom po úbočiach blčia ohníčky, pri ktorých pískajú šuhajcí pasúci kone, alebo voly. 
Tu kde letia plte po bystrom Váhu, žil on napĺňajúc dušu svoju krásou prírody, šumom 
jedPového lesa a spevom slovenských diev nasládzal sa. 

Chodil do škôl elementárnych v Sv. Mikuláši. R. 1841 šiel do Rožňavy na tamojšie 
gymnasium. Tu pobudol do roku 1848. Z tadeto šiel do Levoči, kde bohoslovecký 
kurs skončil roku 1848. V Levoči študujúca mládež bola vtedy samého zápaTu za 
vedu; za všetko krásne a dobré. Tu s oddanosťou pracoval v súkromnej jednote 
k vzdelávaniu sa „domorodej slovenčine'' — založenej Jánom Franciscím dľa vzoru preš- 

5* 



68 Tiéow^aie Slovensko 

pofského ústavu. ^Udalosti r. 1848 vyhnaly 1 šuhajov levočských zo äkôl, koho do poľa a 
vojanského tábora, koho do krútňavy (víru) vyšetrovania a väzenia politkkého. ^Šťastný 
bol, kto v búrke našiel útulku/ Takýmto bol Janko Čajak, bo telom slabý, nebol súd 
k vojenským trampotám. Útulok našiel za rok v rodičovskom dome, potom ale u prof. 
Plecha stal sa pomocným učiteľom. Konečne r. 1850 odobral sa do Viedne na universitu, 
kde skončil bohoslovie. Staričký Ján Kalínčák, farár svätojánsky (a otec slávneho Jána 
Kalinčáka) vzal ho k sebe za administrátora. Martin Szentiványi, jehož syna Čajak vy- 
učoval, dal ho posvätiť r. 1860. Po smrti Kalinčákovej zostal v Svatom Jane riadnym 
farárom. Ťažké úradné povinnosti, k tomu ustavičné vyučovanie zemianskych synkov, 
s ktorými chodieval až matúru skladať, — i rozličné nepríjemnosti, ktoré mu ustavične, 
strpčovaly život — dotiahly mu ťažkú nemoc suchoty, následkom čoho zomrel 4. fe- 
bruára 1867. 

Čaják nenapísal mnoho, ale čo pozostalo, to má stálu cenu, bo z jeho básničiek 
vidíme opravdovú básnickú náladu, peknú jemnocitnú dušu; istú lahodnú nežnosť, ktorá 
prechádza niekedy do bôľného vzdychu. Niekedy vytryskne z neho i humor. Čajak neštíti 
sa ani ostrého sarkasmu, najmä keď švihne ňou odrodilstvo a zpustié zemianstvo. Nechybí 
mu ani hĺbka myšlienky ako to vidíme v básňach „Syn krivdy", „Svetlonosi" atď. 

Ale uvime kitôčku z jeho milých básničiek: 

„Strieborný mesiačik do potôčka hfadí — 
Zaspievaj si šuhaj, kým si ešte mladý. 
Zaspievaj, zaspievaj, ale tak do chuti. 
Že zabudneš na svet — na zem, či sa krúti." 

Utešená báseň jeho: „Poesia" výprava nám tak ľahúčko, že ako prichádza k nemu 
už neskoro a v studenom vetre deva. Keď príde dumka nemu spytuje (táže) sa ho, že 
ako môže v takej chudobe žiť bo veď: 

„Tvoje steny bez zrkadla. 
Bez opony, oblok*) nízky; 
všetko bohatstvo, čo vídať. 
Rozhádzané sem tam knižky." 

On jej odvetí, že je chudobný šuhaj veľmi, že by ju vďačne vítal hrdo, ale nemá 
z čoho. Ďalej spytuje (táže) sa deva, že prečo je tak pusto uňho, i priatelia kde sú mu ! 
Po odpovedi básnikovej premena sa stane v chatrnej izbe i ukáža sa mu sťa nádherná 
komnata. I spytuje sa básnik : 



„Či si prelud snov tráplivých ? 
Či skutočnost to zemskostí ?" 



Ona mu odvetí: 



„Ani jedno ani druhé ; A mne bolo tvojho lúto ; 

slabé vaše zemské očL I ý pohľad dávam ti ja. 

Aký zrak máš : taký život. Ži pokojne, mysli na mňa ; 

Taký svet sa s tebeou točí. Menujem sa poesia. - • 

Láska k národu a slovenčine je v ňom hlboko zakorenená. — Dojemne výprava nám 
v básni „Syn krivdy*, že príde deň 

„Kde sa duch sveta pozdvihne 
k súdnym hlasom zavolá: 
Národy kde sú vám hrivne?" 

♦) Okno. 



"Revue tKCaie Slovensko 69 

I prichádzajú národy jedon za druhým. Jedni ukážu nimi spustošenú suseda zem, 
iní .pyšní na svoje talenty otvoria knihy veliké", len jeden národ príde všetkého mena 
zbavený, od bratov ako od zverov (zvéfe) rozdriapaný, zkrvavený, — i celý svet zkrikne 
naňho s posmechom : 

i,Čím že ty vládneš popelvár ?'' *) Nesiem kríž Božieho Syna, 

Ale duch mu sveta pomôže : Vieru, čo premáha svety ľ" 

„By zmfkly zmyje a hadi, I začnú volať na ucho, 

1 zvolá : Čos mi doniesol, Ale bez hlasu zmrtvení ; 

Syn krivdy dávnej — syn mladý?* On bude duchom vesmiera, 

„Hrivna je tuná sverená" Duchom pravdy posúdený 1* 
Pokorne tento odvetí ; 

Lež náš básnik nie je len do vážnych myšlienok zábrany, cíti on i teplý prúd lásky 
mladistvej, vidzme ako vie o nej spievať: 

„Komu ty svietiš mesiačku? Keby si mňa chcel počúvnuť. 

Či tejto pustej doline? Ja bych ti inšie naložil; 

Či tamto tomu potôčku, Po noci sa len tak ztúlaš 

čo v skalách ospalý hynie? a mne bys v dačom osožil.**) 

Vidíš ten biely domček taml 
Tam rozšír svetla svojho moc 
A cez oblok po tichučkú 
Pošopni milej dobrú noci* 

Láska jeho ale nevzdychá, že by krýdla veterného mlyna do pohybu doniesla, — 
oj to nie I Ona mu dovolí i žarty- tropiť, keď píše: Ako dievča na príadkach zadriemalo, 
a tu mládenci -- šarvanci — (veselí chasníci) nikdy na dobré neporaysUai lennapistvo — 
podpália jej kúdefku. Zobudí sa i kľaje ich a vyratúva: že včera prsteň jej zosňali, 
dnes kúdefku zažali ... Ale oni sa len smejú bo veď: 

„Od každého, kým spala, 
tichý pišťok dostala. 

Inde nám zase rozpráva že dievča ide ku zpovedi. Ale to že I Keď za ňou šuhaj 
švárny ide, len tak na prezvedy i privolá jej, že je ešte privčas do kostola. 

„Deva kroky zhamovala, 
reč šuhaja sa jej zdala; 
veď kostol vraj neuletí 
A slnce tak šunrae svieti. 

A takto medzi hovorom vyšli až do poľa, lebo veď „vyvedla ich tajná vôľa*. 

„Mať doma všeljako myslí, 
bo z kostola dávno vyšli. 
Hlavou pokrúca povedá: 
„Ver sa tá dlho zpovedá!* 

Skoro ale prejde do vážneho tónu, bo veď svet núti človeka k vážnym myšlienkam. 
Tu podávam jeho krátičkú báseňku v jejž pár riadkoch toľko vážneho otisahu je uložené ; 
áno celý zivôt sa v nich zračí: 

♦) Pedvál. 
♦♦) Prospel. 



70 lievue íACaSe Slovensko 

i^Sedtnoro mám k nevystáfti: Plané srdce — dobrú hlavu, 

Výnosnú zem nepostatú, Na kostolnom dachu**^) trávu, 

Prázdny záčin*) u sedliaka, Žiť vo svete jako hudú. 

Plné bočky ^^) u židáka. Nepovedať pravdu ľudu." 

Márnosť nádeji, stavby povetmých zámkov v jak chutnom obrázku nám podáva: 
Malé chlapiatko sa baví nad vodou a pri tom obrázky ukladá si do trávy: 

„To vraj vojaci na koňoch, 

a toto šable čo majú, 

A toto zaši ja budem. 

Keď ma na vojnu ta dajú 

Takto sa teší a rozpráva si, — ale: 

,V tom vetor tuhý zaveje. 
Na oči skrúti mu vlásky: 
Zmiznú vo vode — nič nevie — 
Červené, biele obrázky. 

Neúprosná nemoc hatí ho v ďalšej jeho tvorbe a on v predtuche skorej smrti napísal 
citnú báseň „V mojej nemoci". 

Lesy šíre, lesy tmavé Ale príde jaro zaši 

Tam nad Váhu brehami, Objíme vás zaši máj; 

Už sú vaše barvy hravé Zkapú šuchov chladné pásy 

Zasypané suchami. Vydýchne si vôňou háj. 

Neblištia sa už ohnisky Potom — potom — ak dožijem — 

Po rozsiahlych stranách tam. Oddýchnuť si prídem k Vám 

Nepasú sa tam koníky. Túžby moje tam rozvijem 

Len dumný les stojí sám. a pesničku zaspievam. — 

Lež túžby svoje už nemal času rozviť, bo neúprosná smrť nedopríala mu dožiť jará 
a oii ustarostnený spieva ešte: 

„Deti moje, detí moje. Piesne moje, piesne moje, 

keď ja zomriem, kto vás príme? keď ja zhyniem, kto vás príme? 

Či vás budú menom volať? Či vás výchry rozchytajú? 

Či vás budú khniť chovať? Či vám ľudia miesta dajú? 

On už dávno večný sen sníval v mohyle na stráni svätojánskej, keď jeho verný 
druh Pavol Dobšinský sosbieral roztratené jeho básne a vydal ich roku 1875. 

S2 S311 fS2í 
V.: 

MAĎARSKÝ PODVOD. 

Uolébni reforma byla uherské sňčmovnč konečné predložená. Stalo se tak 
dne 11. listopadu t. r. V dejinách boje národností a uherské demokracie 
s madkrskou oligarchii tnide tento den dnem svrchovanč pamätným. Pamät- 
ným proto, že veliké dito ústavní reformy, k jehož provedenl se macRarská 



♦) Humno. - ♦♦) Bečky. - ♦♦♦) Stfecha. 



lievue ^aSe Slooémko 71 • 

vláda pred pfiltíPetfm roketn zavázala, raffinovaným zpúsobem obráceno v nový 
vražecbiý nástroj vfiči nenávideným nemaďarským národnostem. Z všeobecného 
rovného hlasovaciho práva, jež slibovalo Uhrám novou budoucnost, vyklubal 
se nestvfimý plurálnf systém. 

Lze Hci, že téméŕ všechny „reformy", které vyšlý z uherského parla- 
mentu mčly jeden a týž cil : pfípravíti národnostem ještč užší pouto, pHtlačiti 
je ke zdi a každé hnutí jejich znemožnití. Druhým cilem všech tčchto reform 
bylo: udržeti lidové vrstvy v podruží. Reforma, kterou uherská snemovňa 
touto volební predlohou má provésti sama na sobč, je vyvrcholením neblahé 
činnosti této zákonodarné korporace, jež si predlohou zajišfuje možnost, aby 
i nadále mohla v této činnosti pokračovati. 

I^edlohu volební, podanou uherské snemovne, provází jejl púvodce, 
hrabč Andrássy zdúvodnčnlm, jímž se snaží svou soustavu volební podepriti. 
Proč nebylo zavedeno všeobecné, rovné právo hlasovací? Na to podáva 
zmĺnčné odúvodnční tuto odpoveď: ,pNeuznává za nutné, aby volební právo bylo 
zménčno zpúsobem radikálním. Se stanoviska národné jednotnéhostátu 
(maďarského) a zdravého společenského vývoje jest nebezpečno na- 
jednou pfejíti z dosavadního omezeného volebního práva na neobmezené 
všeob. rovné volební právo. Kdyby neobmezené volební právo bez prechodu 
najednou bylo zavedeno, byla by statní moc vydána v šanc nezá- 
možnému, politicky nevyškolenému davu, který nemá vfibec potfebné soud- 
nosti a národní schopnosti k Hzeni státních záležitostí.'' 

Tof maďarský názor o lidu! Pŕečtčme si jen pozorné tuto vetu. Demo- 
kratický živel, toť dav, nezámožný (proletariát), bez soudnosti a bez schop- 
nosti k Nzení státních záležitostí . . . Pred padesáti, ba sto lety, takový názor 
v šlechtických vrstvách a mezi majetnými prevládal. Dejiny ho nadobro vy- 
vrátily. Vyvrací jej Spojené Štáty, Francie, Svýcarsko. Není tomu dávno, co 
se o lidové vrstvy oprelo i Rakousko. A tyto názory jsou v Uhrách dosud 
štátnickými moudrostmil S vážnou tváH rímskeho augura je za 
vládnim stolkem hlasá p. hrabč Andrássy! Maďarský „ostrove svobody" zmlz 
a prepadni se! . . . 

Vyloučenfm žen z volebního práva odfivodňuje hr. Andrássy velmi 
klassicky: Nový zákon i bez žen chce volebním právem obdafíti tak velký 
počet nových živlu, Ž6 by tyto politickou lehkomyslností rísiko jeŠtč stupňo- 
valy, nehledč k tomu, že ideálni nazírání na úkoly ženy vyžaduje, aby 
se žena vzdalovala boju politického života. — Toto nazírání není pranie 
„ideálni'', nýbrž hrubé konservativní, nebof nestaví vzdelanou, inteligentní 
ženu ani na roveň analfabety — muže — který má Vio hlasu. V tom jakož 
i v mnohá jiném, se maďarská talmi-svobodomyslnost pravé Uší od svobodo- 
myslnosti pravé a nefalšované. 

Hranici veku určuje Andrássyova pfedloha na 24. rok. — Kdyby veŠkeŕí 
241eti muži méli volební právo, bylo by nynéjší mocenské postavení rázem 
pfevráceno — tak zdúvodňuje hr. Andrássy toto ustanovení. Vodítkem k nčmu 
byla obava pfed početností voliču dčlnických. — Jest tfeba — praví zmĺnčná 



72 %Due thCaU Sio^fimko^ 

zdúvodňováci zpráva — aby dčlnická tŕfda mčla pHmčŕené zastoupeni 
v poslanecké snčmovnč, avšak bylo by Škodlivo, kdyby politická 
vláda dostala se do rukou dčlníkú. Nebof nemaji zadného 
jmčni a žijl výhradné ze mzdy za svou denní práci, nemaji, bohužel, u nás 
z vétší časti. ani stály pHjem, aby si mohli osvojit vzdelaní a mohli být 
účastni vychovaní, jehož treba, aby se jim s klidem mohla svčHti rozhodujíci 
moc nad budoucností národa. Neni správno, maji-li rozhodujíci 
vliv na osudy zeme, kdo nemaj! zadného jméní, ktefí zejména 
v dobé hospodárskych krisi naslouchaji radám zoufalství a na nčž velice pri- 
tažlivč pusobi politika ukvapeného pokroku. V domácich pomčrech nemúže 
býti proto vážne pomýšleno na zavedení neobmezeného všeobecného práva 
hlasovacího. — 

Tyto dúvody hr. Andrassyho — nejmíméji íečeno — postrádaj! veškeré 
vecnosti. ŔekHi ve svém exposé ve snemovne na výkfík jednoho národnost- 
niho poslanec „není mým zvykem nositi šatstvo, odložené panstvem", pak 
ŕekl jen částečnou pravdu. Spravedlivá volební oprava, jakou zamyslel Kri- 
stoffy, je mu „obnoseným šatstvem" — ne tak ale staré, nemoderní, pfežilé 
dfivody proti takovéto spravedlivé reforme. Téch se chápe občma nďcama. 
Negentlemansky shledává staré politické šlágry. TváN se na jedné strane, 
jilkoby byl spadl z mčsíce. Gož nevi ničeho o tom, jaké účinky mčlo za- 
v^enl rovnéio a hlasovacího práva v Rakousku a Nemecku? Zmocnilo se 
zde dčlnictvo vlády a na škodu štátu? Pan hr. Andrassy dobre vi, že nikoIiv.< 
^ Nenl správno, maji-li rozhodujíci vliv na osudy zemč, kdo nemaji zadného 
jméní — tato veta v Andrassyové zdúvodňováci zprávč prozrazuje vše. Bo- 
hatstvi, penlze, plná kapsa — tomu chce zajistiti rozhodujíci vliv. Hrabe 
Andrassy riká tomu také jinak jemné „panstvl inteligence". Odúvodr 
ňovaci zpráva totiž praví : 2Ukladem volebni predlohy jest inteligence a vor 
lebni právo jest vázáno na nejmenší mím této inteligence, t j. : na znalost 
čteni a psaní. Volební právo pak pHsluší také tém, kteíl neumčji čisti a psáti 
maďarsi^. Toto rozšírení volebniho práva na živly nemaďarské mčlo by za 
následek, že by bylo více analfabetú oprávnéno voliti, než je dnes voliču, 
a to pNpadá na 10 anallfabetú 1 prvotní volič. Nesporné by se volebni právo, 
založené pouze na Čteni a psanl, ve $vých dúsledcich rýchle pfíbllžilo ná- 
sledkúm úplné neobmezeného obecného volebniho práva a brzy by svou po- 
četnosti mčli neobyčejnč velkou moc ti, kdo z nedostatku politického pfe-? 
svedčení snadno povoluji i nejšpatnčjšim vlivúm. 

Rozumejme dobre : Hr. Andrassy zajišfuje prý svoji volebni reformou prevahu 
živlúm majetným a zároveň inteligentnlm. Vliv analfabetú stlačuje na 
minimum. Dčlnici, i pokud znaji číst a psát, jsou mu nevyškolení, politicky 
neschopní a nemaji jmčni. 

Zavedení pluralitniho systému je proto nejzpúsobilejšim prostŕedkem — 
prací odúvodňovaci zpráva k pŕedloze hr. Andrassyho — . Každý plnoletý, 
statní občan mužského pohlaví má ovšem právo mluviti do státnlch záležitostí, 
avšak ten, u nčhož následkem včtšího vzdelaní, yétšich včdo- 







CO 
Z 



^evue tNlaše Slovensko 73 

mosti a zkušeností vždy možno se naditi včtšiho zájmu a smyslu pro verejné 
záležitosti, a který svými majetkovými a rodinnými pomery úžeji 
je spjat s vlastí, má ve veŕejném živote míti také vétší, bezprostrední vliv. 
Dále se zde praví: klesaní duševní úrovne a vážnosti parlamentu mohlo by 
ohroziti také samotné základy statní existence. A posléze: navržená plura- 
lita není prý kópií nejakého zahraničního systému, nýbrž je to č i s t é maďarská 
i ns t i tu c e, která je pfízpúsobena domácim pomčrúm, domácim potfebám. 

Vzdelanejší a majetnejší Inou úžeji k vlasti — praví tedy Andrássy. Tuto 
vetu musíme chápati čisté maďarsky. V majetných a vzdelaných tfídách 
Uherská mají prevahu Maďari — tak prohlašují všeobecné maďarští politikové a 
zvláštč hr. Apponyi to udáva kde jen múze. Lidu bez majetku s jednoduchým 
školským vzdelaním nelze dáti do ruky rovnocenný hlasovací lístek, nebof 
není dosti spjat se svou vlastí, je však dosti spolehlivý, aby mu byla do ruky 
vložená zbraň, aby tuto vlasf svou krvi hájil — — Krátce ŕečeno: zásady 
volební reformy hr. Andrássyho jsou toliko stelesnením zkostnatélého konser- 
vatismu, kastovního sobectví, občanské nerovnosti. Predloha tato otevírá do- 
korán dvéfe znásilnení hospodársky slabších a nepohodlných živlu v oby- 
vatelstvu Uher. Proto se nedivme, že v této čisté maďarské instituci nechybí 
ani vefejné hlasovaní — srovnává prý se s maďarskými ttadi- 
c e m i — jak ŕekl hr. Andrássy ve svém snčmovním exposé, když osobné 
obhajoval zásady, na nichž jeho reforma volební je zbudovaná. 

Čemu Hká hr. Andrássy čisté maďarská instituce, tradice, stanovisko jed- 
notného štátu, velké národní interesy a všechna ona velká slova, jimiž hr. 
Andrássy prošpikoval svoji volební slátanici, to múžeme vyjádriti stručné, dvéma 
slovy: maďarsďcý podvod. 

Plurální systém je vrcholem maďarské zlotfílosti. — Nie horšího nemohou 
jíž madaršti usurpatori politické moci v Uhrách proti národnostem a vfiči 
lidu podniknouti. Proto je den, kdy predloha tato byla podána, dnem pa- 
mätným. Kdyby nie jiného, již pouhý fakt, že do pfíštího voiebního zápasu 
vstoupí prfimysloví délníci, čilí, obetaví a houževnatí, bude míti účinky da- 
lekosáhlé. Tímto dnem počínaje, bude se moc tčchto násilníckych živlu lámati. 
Násilí a reakci nelze stupňovati do nekonečna. 

A zejména, pracuje-Ii s takovým apparátem chvástavosti, lži a krasoŕečnéní, 
jakého užil Andrássyúv blíženec, hr. Apponyi, pravé den na to, kdy na stúl 
uherské snémovny položeno nekalé dílo maďarské feudálni a šovinistické 
zpupnosti — volební reforma. Hr. Apponyi, vítaje dne 12. deputaci Bosňanú, 
pHbylou do PeŠti, pronesl tato slova : „Videli jste u nás mnoho, co mohlo 
vzbuditi vaši pozomost a mnoho jste se pH této návšteve naučili. Ovanul vás 
posléze v našem mésté duch déjin a mčli jste pocit, že se s vami o naše 
ústavní svobody delíme. Okamžik, v nčmž král s odvolaním se na své 
pfedky na uherském trúnč, rozšífíl suverénni práva na Bosnu a Hercegovinu, 
tento okamžik znamená pro obč zemč zrození svobody. Uhry jsou kla- 
sickou zemí Evropy, kde prebýva svoboda. Je to zeme samo- 
správy." Je treba k témto farizejským frázím ješté néco pfičiňovati? 



74 ^evue íACaie Slovensko 

LIDMILA SPlŠKOVA: 

SOBRANÉ DIELA SVETOZÁRA HURBANA VAJANSKÉHO. 

TATRY A MORE. 

Básne. Nákladom knihtlačiarského účastinarského spolku v Turčianskom Sv. Martine 1907. 

Cena 1 K 71 hal. — (Druhé vydanie.) Sväzok IIL 

Uajanský náleží k trojhvčzdf, jež vzešlo na úsvite Slovenska. (Pavel Országh, Ondfe] 
Bella a Vajanský.) Vajanský je kŕisitelem slovanské poesie. Pozvedl básnictví na 
niveau uméni ~ dfívéjši ..básnici* slovenští prosté slabiky odčítali; bylo to hanebné 
verSotepectví, načichlé maďarským šlendrianem. 

Vajanský ]e epikem i lyrikem. — Jeho básne Jsou prodchnuty zvláštni jemností; je 
vidčtí, že je na dile pracováno s láskou a pochopením, je neobyčejné jemným a bystrým 
pozorovatelem lídských, trpících duší ~ zná dobre život v tčch malých slovenských: 
chatkách — cíti s porobenými. — 

Sbírka .Tatry a more* vyvolala svého času velkou účast nejen na Slovensku ale 
i v Čechách. Je provanuta čistým, vlasteneckým nadšením, jež zústává nedostupno mélkým 
dusím. — Knižka podáva nékolik včtších epických básni a fadu drobných lyrických obrázka, 
jež se stŕídaji jako v kaleidoskopu, melanchólie eroticko-vlastenecká, opévování luny, 
jedle, epika — 

Nejvétší a ncjlepší je epická báseň .Herodes". 

Je to ten tichý stesk, tolíkrát opakovaný, bez nejakého positivního výsledku. Kus 
slovácke bídy — vše je pekné shrnuto v lakový roztomilý, prostý rámeček s idyllickým 
pozadím. Tak plasticky je zde vše podáno. Ten Janko a Anička jsou takové prosté, snivé 
dušinky, v Jich útiém srdéčku tkví jen láska, taková obetavá, nežná, která dovede se 
skr^it v malém koutečku — tím však se stáva dojemnéjší. Ti drobečkové nepoznali nikdy 
blaha, jen bídu, utrpení a slzy bolu ~ kolik mají soucitu a pochopení pro bídu jiných, 
jich duše je tak jemná, dobrá. 

Na druhé strane na effekt vypočtená úlisná laskavost Herodesa — hipiče téch 
drobných detí. Matkám je vydírá z náručí, otcúm sllbuje, jakými je udélá pány — to Je 
léčka na kterou je chytá — a bláhoví lidé chtéjíce zabezpečiti svým délem lepší bu- 
doUcnost, výdaji své poklady do cizích, barbarských rukou. 

.Hospodin málo udelil 
Slovákom úrodných polí, 
ale im, dietky požehnal, 
susedov dravých to bolí. 
Niekdy im vzali pastviny, 
roviny, nížiny všetky: 
dneska im berú ostatok: 
spevavé, štébotné dietky*. 

Úbohé dčti naloží do .volských vagónov* a očíslují. 

.Už nie ste detušky, 
včuf ste len čísla a zveri*. 

Odvezou ty úbohé siroty do pustých maďarských stepí — tím si chtéjí zabezpečiti 
novou silnou generaci. vychovat je ve svých školách, neboť, jak známo, jeví se u Maďarú 
degenerační úpadek. — 

Je to známka mravní pokleslosti, kde dovedou lidé oproti lidem páchati tak kruté 
násilnictví, — Tu musí každý vzplanouti spravedlivým hnčvem a jen ješté vice si zamilo- 
vati ty bodré, tolik potlačované Slováky. — 

LÁsksL 8 odvahiu rodí se v srdečku malého Janko. Jednou za nocí prchnou z domu 
otčímova. Na nádraží se skrčí do koutka, mezitím pŕijede vlak, strážnik je odhání. Jejich 



lieoue lACaše Slovensko 75 

touha po domové Jen se sesiluje stálymi prekážkami. — Detí skrčí se meži kola voza. 
Brzy však údy jim zemdlí, fetézy se zbarví mladičkou krvi — vlak uháni dái a vleče 
s sebou iiž jen dvé bezduchá tčiíčka. Na hofe ve vozech páni sedí na mčkkých diván- 
koch, klidnč usínajf, dobfe se baví, pod nin^i «v múke pekelnej slovenské siroty hynú*. — 
Zde je na iiroké plátno vržen malý obrázek slováckeho života. Je zde tolik pro- 
stoty, která dojme a mimodék vynúti slzy. Je tu mnoho psychologických detailu, které 
dovede postfehnoutí človek, který zná dobfe bidu a útrapy malých, utlačovaných a též 
s nimi cití. 

.Maják" — báseň ta vyniká peknou líbivou skladbou, je effektní. Je zde mnoho 
ohne a romantického zabarvení s peknými poetickými intermezzy. Piipomíná romány pa- 
desátých let •— forma je pčkná, elegantní. 

Histórie první lásky, dčvy na opuštčném ostrove — jen včtrúm a vážnym cypfiSúm 
žaluje svúj bol a touhu. 

Vypravovaní starce o zrade jeho ženy proniká srdce mladé devy a truchlý stesk 
zhrzené lásky se mísí ve iploucháni vln. Tajivé schúzky Despy s Veselínem, jichž lásku 
pfirovnává básnik k pasce mofe a nebe, jež se nikdy nespojf. Jich horoucí láska nenalézá 
v bttdoucnosti vfelého vyplnení. Veselín pobádán láskou Despy unááí ji na malou bárku, 
za zvuku hromu a svetla kfížujících blesku — divé vlny hučí jim pochod svatebhí. 

Na vlnách loďka kolébá se a zoufalému starému otci pfi pc^ledu tom srdce puká. 

Na pustém mori maják svití, toť osamelý stai^, jehož jedinou láskou, svétiým 
poutem k životu, byla Despa. Po druhé oklamán a zbaven svého dítéte v zoufälé bolesti 
ro2t)íjí kyjem lampu majáku. Tupou bolestí schvácen stafec vrhá se do vln, na rtech mu 
odumírají Jména ženy a dcéry. 

Kykymora — allegorická báseň — MadJaria vládne ~ čemá noc kol, až pi^mo- 
žena padá, na její trón zasedá svétíá Slávie. 

Na rozhraní nové doby — stará božstva shozena, za jich pádom sa schumelila búra. 
za búrou smrt a hrobová tisina .... 

Pieseň Horovíta, sladká letní dumka s balladovým spádem. 

Havran, vlastenecká báseň. Slovensko v porobe ~ MadJaria, drzá prostitútka ~ 
úfa(t zlato dáva tém, kdo zaprodávají své prvorozenství — srdce a čest nesmčjí mít ~ 
bestíalním zrakem pase se v utrpeních porobeného a vždy vie a víc Jej zapletá ve svá 
ietiata — konec nadeje v jasný den Slovenska. — 

Jaderské listy. Cyklus básní vzpominkových, náladových. Pekné genrové obrázky 
8 hlubokými reflexemi •— místy zaznívá svéží humor — hluboký smysl pro pfírodní 
krásy, na bfezích čisté Adrie. Jen poslední vymyká se z rámce v^Epominkového, v jakém 
]sou ostatní shrnuty. 

Ostatní básne Jsou Již menší a slabší — Celkem kniha velice púsobivá. - 

KOREŇ A VÝHONKY. 
Román v dvoch častiach. Cena 3*50 K. 

Je to tak krásny citový román. Jakých je pofídku. — Kolik hlubokého citu, vfelého, 
oduševnélého vlastenectví Je zde. Vše je podáváno s hlubokým porozumením, jemnou 
láskou — nádherná epopeja, v níž je zachycen život lidský ve váech fázích, od nevedo- 
mého plače déčka, po dojemnou smrt starce. Je zde odkryt intimní život Slovákú v jich 
chudých chýžkách i život malomestské honorace, tyjící z nevedomosti úbohých, stroji 
bostíny a oi^e, o jakých se ani Neronovi nesnilo. 

Notár Diinnagel je pi^dstavitelem despotické vlády — leskem svých hostín, bez- 
vadným parížskym frakem zaslepí ty slabé dušičky patolizalú a šplhavcA. Celý ten ne- 
myslící brav jde z svým beranem, nevyjímaje ani pána súdce — za zpévú jejich hvalo- 
zpčvú a nadšených hymen obdivu, on vraždí, defrauduje obecní majetek. — Odnárodňuje 



7® ^evue ^aše Slovensko 

bláhové, pfiMé dúvčŕivé méäfáky — je brzdou společenského i národaibo života. Ten pro*^ 
hnaný vrah a ničitel štéstí lidských dúšf okouzluje všecky svou démonickou silou. —' 
Jeho moc a na oko nezištná laskavost, imponuje i tém jasnčji myslícim hlavám kocourkov* 
ského Rohová. 

Lenóra — (allegoricky MadJarie) sprostá, prodajná dévka, úžasné vypočítavá, pod 
pláštém ,, vysoké intelligence* šiape svoje city a przni idyllický život svého mužejána 
Drevanského a jeho rodiny. — Mohutná rodina Drevanská vlastenecky založená s po- 
zadím bystrých a velice ušlechtilých nékterých členu, zasahuje mocné a blahodarné v život 
slovenské chudiny. — Je jim rádcem i bystrým, skromným vúdcem. 

Pomalé odumírání Lázovo ukazuje nám hnisající rany na téie slovenského národa. 
Skrýva se zde špatné pochopení Intelligence, která nepresahuje meze bezhlavého opičeni 
mravu, tak zvané .lepších kruhu*. ~ Je to krásne sväté rozhodení nad drzostí a prosto- 
pášností a dojemná čisté lidská láska k nevédovérné trpícím (Márie). 

Pekná štúdie ženy (Marte), ženy jemné, záhadné, hlnboce založené s nadšenými 
touhami po čemsi velikém, krásném a dokonalém. — Je to blouznilka. která, když zmĺrá 
jeji láska a s ní i pochopení pro život, odchází do k'áštera. — 

Mirko je ideál intelligentního Slováka, který ve Vídni, odkud vane naň jen cizota, zakladá 
slovenskou oasu. Pohrdne společenským postavením, piynoucím ze sňatku s nékterou 
Vídeňačkou, žení se. Akvarel, púsobící ideálni svéžestí barev a vzácnou plastičností — kde 
každý pfedmét nabývá života technickým vystiženim stínú. Jsou zachyceny jemné nuance 
skryté hlubiny, otvfrající se prozíravému mysliteli. —Je to kniha krásna svou ušlechtllou 
snahou a bezvadnou formou — hluboce promyšleným a citové velice púsobícim déjeio ^ 
veru čtenáŕúm hodnou vfelého doporučení. 

Pripadá Vám, jako byste se dívali oknem ujíždéjícího vlaku — malé slovácke de- 
dinky, púsobící svou prostotou ubíhají pfed Vami v kaleidoskopické pestrosti — stále 
noví lidé — nové krajiny. — 

Bylo by záhodno, by i intelligenti povšimli si takových vzácnych dél a poučili se 
o skutečném stavu sociálním i hospodáŕském na Slovácku. Mnoho se mluyí o Slovácích 
na hlučných schúzích a soiré nežných dam mestské honorace — je však treba lepší a 
vfelejší informace. — 

Nuže pomáhejme s bratrskou láskou vzdélávati rovinu, by vyrostlo na ní bujné, 
nádejné osení! 

cm cm cm 
PAVEL BALOQH: 

JEDNOJAZYČNÉ A MNOHOJAZYČNÉ UHERSKO ♦) 

P H jmenínách zakladateie uherského královstvl a prvého nositele sväté ko- 
runy, naskytá se nám pŕiležitost, abychom štátotvornou koncepci tohoto 
velikého krále postavili vfiči destruktivním snahám našich dnú a uherskou 
statní myšlénku, která byla jeho myšlénkou, vúči federativnimu obrazu štátu, 
a jeho moderní páce, otázce národnostní. 



*) Tento článek z pera madlarského Sovinisty P. Balogha pfinesl dne 20.srpna t. rJ 
^Pester Lloyd*. Otiskujeme jej v prekladu a jsme presvedčení, že po jeho pi^čteni 
bude každému členáŕi jasno, jakými cestami bloudí duch madkrského šovinismu. Nemo* 
demí» barbarský názor, podepŕený Ižistátnickými sofismaty a diktovaný rassovou neprí- 
četností — toť jeho obsah. 



"Revue (ACaíe Slovensko TI 

! Je to tím nutnéjšl, abychom se dnes touto otázkou zabývali, jelikož se 
z jisté vážené strany hlásá mylný názor a mnozf v nčj také včŕí, že našemu 
prvému svätému králi pfed rokem 892 nikoliv uherský národní štát, nýbtž 
polygtottni národnostní štát tanul na mysli. 

Tento názor zdá se mlti jistou oporu v „Napomenutích*', jimiž se tento 
zbožný velký král obracel na svého jediného syna a jež inartikulována pozdéji 
také do Corp us ju r i s, byla uctívána jako politická závčf krále Štčpána L 
Je to zvlášté jeden výrok, který vykladači písma a značek doby pozdéjšf, 
z téchto „Napomenutí" vyjmuli a tento výrok zní: „Slabou a pomíjející je 
zeme s jednim jazykem a jednoho mravu (Imbecile et fragile est regnum unius 
linguae uniusque moris). I tak vynikající duchové jako byl barón Josef Eôtvôs, 
hlubokomyslný politický filosof a Michael.Horváth, historik, dospeli ve svých 
spisech, svedeni tímto výrokem, k záveru, že prfikopník a pfedchfldce uher- 
äcých králú z této zemč nechtčl utvoHti nejaký národní štát a že jeho praní 
se po stoletích „jako velká kletba na nás vyplnilo". Touto „velkou kletbou" 
je dle jejich mínéní národnostní otázka. 

Novéjší škola historická upadá oproti tomu v jiný extrém. Cituje dotyčné 
„Napomenutí" svätého krále v celém rozsahu a vykladá jej doslovné. Zvláštni 
dúraz klade na úvodní včtu, v níž se praví : „Zisk, který zemi pfínášejí cizinci 
a hosté, je tak veliký, že mfiže býti mezi královskými ozdobami dobre postaven 
na šesté místo" . . . „Nebof" — tak zní „Napomenutí" dále — pHjdou-li hosté 
z r&zných krajin a zemí, pŕinesou sebou rozličné jazyky a mravy, rozličné 
znalosti a zbrane." Zde pak nasleduje ono principielní prohlášení o pomíjivosti 
a slat>osti jednojazyčných zemí. Záverečná veta udílí však v nápadné impera- 
tívni formč princi Emerichovi následující pokyn : „Proto tí ukladám, synu múj, 
abys blahovolnč o nč pečoval a choval je v úctč, aby radčji u tebe prodlév^i 
nežli jinde." 

Z toho usuzuje mladší uherská historická literatúra, že se tato rada mou- 
dräio krále vztahuje výlučné na vlivné cizince: na jejich včdu a umení, na 
jejich válečné ctností nebo technické schopností, které si nepMl pýchou nebo 
žárlivostí uherské rassové výlučností z kulturního hospod^tví zeme mítí vy- 
loučeny. Rovnéž tak ne ani po své smrti. Tato kritíka nebéfe nikterak rfetel 
na tehdejší již polyglottní charakter obyvatelstva této zemô a královské „Na- 
pomenutí" se na tuto okolnost nijak nevztahuje. Ano, množí naši autoH zabí- 
hají ve svých závérech tak daleko, že fíkajf, že v prvých stoletích uherského 
království obyvatelstvo této zeme bylo již nutné jednojazyčným, že uherský 
(fozumčj vždy maďarský. Pozn. red.) kmeň ony národy, pH zaujetí zeme po- 
drobené, do té doby již úplné pohltíl — nebof jen tak by méla ona slova 
svätého krále nejaký smysl, jimiž vfiči pŕekotné assimilaci a rassové netrpčil- 
vostí poukázal na slabost a pomíjivost jednojazyčných zemí. 

Není treba teprve obšírne vykládatí, jak pfehnaným a libovolným tento 
výklad jest. Invase Maďarú nalezla v této zemi četné autochtónni národy 
s tak velikým počtem duší, že i od sebe oddelení, mohli tvoŕiti mnohá kní- 
žectví. Onéch devadesát roku, které uplynulý do založení království pod 



78 lieoue (ACaSe Slovensko 

panstvfm vojvodu, bylo pHliš krátkou Ihútou a vedouci maďarský element byl 
početné pHli§ malý, než aby mohl premenu mnohojazyčné zemč v zemi jedno- 
jazyčnou učiniti skutkem. Chybél k tomu v prvé radé vnčjši mir. Nebof Madáfí 
byli po padesát roku nepretržité zamestnaní výpravami za hranice, jež pro né 
vždy, jako u Merseburgu a na Lechové poli koncily smutné. A pozdéji k tomu 
chybél také vnitŕní mír, když totiž pohanštf díevnl Madkfí, oddaní viíe ša- 
manské, pHjetim kŕesťanstvi prodčlali epochálni národné-psychologický a mo- 
rábii prevrat, pH némž pfístéhovalí ŕečtí, slovanšti a italšti knéží byli jejich 
vúdci. V takové epose vnitŕního prerodu a cizího duchovniho vedení je nemy- 
slitelno, že by se byli do doby svätého Štépána Slováci na severu zemč, 
frankské a slovanské národy za Dunajem, Bulhari a Ŕekové na jihu zemč, 
poslovanéné dakorumunské kmeny Sedmihradska pomadkHli. 

Pomery nedospelý pravdepodobné ješté tak daleko. O tom nás poučuje 
cizi hierarchie, kterou král udomácnil v zemi v desiti biskupstvích a tficeti 
klášteHch ; o tom nás poučuje tak zvané Ohtumovo povstaní, které hlava jedné 
zrejmé nemaďarské provincie jižnlch Uher inscenovala ku své vlastní zkáze. 
Ončch 94 roku, které v nové založené vlasti uplynulý pod vládou vojvodu, 
stačilo nanejvýše k tomu, aby byla dovŕšená pacifikace podrobených pra- 
obyvatelfi této zeme. Instituce svätého Štépána mohly však nanejvýše uvésti 
v béh onen proces, aby jinojazyční národové s vedoucím maďarským národem 
splynuly v jednotném cítení, kdežto jazykové splynutí musilo býti ponecháno 
dobám pozdéjším. Jak dalece se podarilo toto jednotné cítení uvésti ve skutek, 
dokazují zpévy prastaré slovanské kroniky, které ješté dnes v ústech slo- 
váckeho lidu v homích Uhrách žijf a které moudrost svätého Štépána, triumf 
uherských zbrani — velebí v slováckém jazyce. 

Nelze nikterak pochybovati o tom, že tento zbožný král nemohl tehdy 
se stanoviska státního mnohojazyčnost národíi, jednotných v cítení, považovati 
za néco nepovážlivého. Je toliko otázkou, proč takový stav vzdor tomu po- 
važoval za žádoucí a proč zeme jednojazyčné označil za slabé a pomíjivé. 

Správnou odpoveď na tuto otázku múžcme čerpati nikoliv z dnešních 
pomérú, nýbrž ze situace Evropy v XI. století. 

Doba svätého Štépána nebyla dobou jednojazyčných státíi, nebof konsolido- 
vané politické národy tehdy ješté neexistovaly. Ŕímsko-némecké císafstvi se teprve 
krátce pfed tím proménilo z východo-franKské ríše v císaŕství nčmecko-italské, 
a mélo, pravé tak jako císafství byzantinské, charakter polyglottní. Ve Francii 
Hugo Capet zahájil pravé prvý vládu skutečných francouzských králfl. Nicméné 
na periférii podržela tato zeme vlivem zde usedlých Flámfi, Normanň, Bretoncft, 
Burgundú a Baskú ráz mnohojazyčný. Anglie byla za času svätého Štépána 
provincií, dobytou Dánem Knutem, ve velké časti Špančl panovali arabští 
kalifové, Itálie byla svétodéjnými bouŕemi rozbitá na deset častí. 

Ze současného obrazu tohato dílu sveta plynulo naučení, že jediné veliká 
polyglottná statní telesa zkvétají, kdežto jednojazyčné malé státečky jsou pouhou 
hŕíčkou rozmarného osudu nebo prosté koristí silnejších. Národní rassy v Evropé 
byly ješté pHliš vzdáleny tomu, aby se organisovaly ve štát na podklade 



lieoue SNjaSe Slovensko 79 

homogeneity. V žádném z nich nebylo ještč vypčsténo národnf sebevčdoml 
a žádná z jednotlivých národnlch rass s jejl nčkolilca kmeny, s její ohromným 
počtem duší, s jejl omezenými materielními a rýchle vyčerpanými mravními 
prostŕedky nebyla schopná, aby se zaNdiia jako štát a aby tento štát váči sou- 
sedúm uhájila a udržela. Též pradčjiny Madärú svými smutnými príklady toto na- 
učení potvrdily. Kmeny dfevních Maďarfi byly nuceny, aby svá prvotní sídla 
opustíly, jelikož jinojazyční, mocnejší sousedé je odtud vytlačily. Učinili pak tfí- 
kráte pokus, vyhledati novou vlast a zacíti zde jednojazyčný statní život s výlučné 
madSarským charakterem. VŠechny tyto pokusy se však ztroskotaly a skončiy pro 
Madäry katastrofou : na Uralu, v Lebedei a v zemi Eteikôz na dolním Dunaji. 
Prfibéhem púl století trpeli postupné pod útiskem Chazarfi, Pečenégú, Bulharň. 

Konečné nalezli v dnešnlch Uhrách požehnanou pudu, která svou strate- 
gicky snadno obhajitelnou pŕirozenou hranici a svými bohatými pHrodními 
poklady ukázala se pro založení státního útvaru svrchované vhodnou a s po- 
moci podrobených mnohá malých národnlch kmenú pod he- 
gemónií národa maďarského mohli se vyvínovati jak hospodársky, tak 
i politicky a vojensky ve velikou moc. 

Štátnická moudrost svätého Štépána počítala s touto situací, když svému 
jedinému synovi testamentámé vsuggeroval, že uherský štát, obydlený jediné 
uherským (t. j. maďarským. Pozn. red.) kmenem ve své úplné osamocenosti 
by byl uprostfed cizích národu slabý a pomíjivý. To neznamená, že by byl 
kdy chtčl mnohojazyčnost štátu učiniti permanentní instituci a jeho uherského 
(maďarského) charakteru jej zbaviti. 

Ústava, jež se za neho rozvfjela, vefejná moc, soustŕedéná v rukou uher- 
ského krále, komitátní systém, toto Šťastné sloučeni vojenské a administratívni 
organisace, založení uherské šlechty a systému šiechtického velkostatku : to vše 
je dfikazem, že tento moudrý král v této zemi chtél vybudovati silný a lidnatý 
štát pod uherským vedením, s národním režimem a hegemónií jedné 
rassy. Humánni trpélivost, kterou otcovským zpúsobem jevil vúči svým 
jinojazyčným poddaným, ochota, s jakou prijal cizí pKstéhovalce a tyto nadal 
pohostinnými právy a privilejemi, — to vše mélo za účel, aby se nema- 
ďarské živly vzemi Maďarú cítily zcela spokojeny a mohly se 
k Maďarúm snadno pHvinoutí a časem se snimi assimilovati. 

Král Štčpán Svätý byl prvým, ve velkém slohu pracujfcím stavitelem jed- 
notného uherského štátu. Ničeho nebyl tak dalek, jako toho, aby na této 
pťidé vytvofíl federatívni statní útvar, republiku rovnoprávnych národ- 
nlch kmenú. PH své stavbe neodmítnul ani cizí materiál, ani cizí formy, 
jediné však proto, aby tím této budove dal více pevností a vybudoval z ní 
statní útvar, aby jeho pfíslušnost k ostatnfm evropským státúm byla tím dŕíve 
uznána. Leč i pfí upotrebení ciziho materiálu a použití cizích forem jednal 
v duchu uherském a mél pred očima uhersko-národní cile. 

Vytvoril národní království, jež béhem devítí desítíletí dosáhne svého 
tisiciletí, prežilo veškeré štáty tehdejší Evropy a udrželo se až do nové doby. 

Žehnejme jeho památce v dnešním svátečním dni ! 



80 



T^eoue ^afe Slooemkq 



POLITICKÝ PŔEHLED. 



Den 11. listopadu byl dnem, kdy hrabe 
Andrássy predložil uherskému parlamentu 
návrh zákona o volení poslancú do snemu. 

Proti této reforme se ozvaly nemaďarské 
národnosti, sociálni demokracie a maďarské 
opposiční strany : občanská radikálni strana, 
strana demokratú, reformovaní národní so- 
cialisté a strana selská. 

Po celých Uhrách byly svoiány lidové 
schfize, aby na nich bylo protestováno proti 
tomuto novému útoku na demokratism, proti 
novému znásilňovaní miliónu. Vláda se však 
postarala, aby lid nebyl poučen, aby nemohl 
dáti výraz svému pol.tickému presvedčení, 
by ona bahnitá, klidná nálada politického 
života nebyia rušená obžalobami a stesky 
potlačovaných nemaďarských národností a 
maďarského proletariátu. Sta a sta schúzí 
nebylo proto povoleno, avšak tyto nepovo- 
lené schúze vykonaly také svoji úlohu. Lid 
se pfesvédčil, že se s ním zachází zcela 
otrocký, že Je dítétem, které nemilosrdná 
macecha kruté bije, nedovolí mu však plakati^ 
tím ménč si postčžovati. A kde byla povolená 
schúze, tam se štvalo proti ní v kostele, 
v úfadč; svolavatelé schúzí byli pfedvoláni 
pred slúžne a tam jim pŕisnč uloženo, že 
nesmi bouŕiti proti vládč, a tím proti maďar- 
skému národu. A když ani sliby faráŕú, sto- 
jících ve službe maďaronského klerikalismu, 
ani hrozby slúžnych a mestských kapitánfl 
nezpomohly, celou vesnici, v níž bylo shro- 
máždéní lidu, obsadili četníci. A tomu se 
ŕíká štát ústavní, ostrov svobody. Ano, štát 
otroctví, založený na milionech četnických 
bodáku a nespravediivosti stoličnich úf ednikú. 

jedinou nadčjí národností byl jen slib krá- 
lúv, který týž učinil, když nynéjší koalice 
prevzala vládu po Tiszovi. Avšak annexe 
Bosny, kterou si Maďari chtč'.i osvojiti na 
základe jakéhosi historického práva, zdá se, 
odklidila i tento slib. Andrássy se aspoň ve 
svém časopise chlubil, že schválení své pred- 
lohy již obdržel. Tomu však nemožno véi4ti, 
jelikož o čestném slovu, o citu pravdy a 
spravedlivosti, o základech ethiky u Maďarú, 
vlastné jich pfedstavitelú, plutokratických 
oligarchu, nemúže být ani reči. 

Opposiční blok pracoval a pracuje dále. 
Avšak není nadeje, že by jeho práce byla 



korunováiía zdarem. Proto není divu, že 
Arnošt Garami, jeden z vúdcú uherské 
sociálni demokracie, navihnul, aby v tom 
prípade, kdyby volební reforma v nynéjší 
forme byla pi4jata, svolán byl kongres strany, 
na kterém by navrhl: 

„Nechf se mimofádný kongres strany vy- 
sloví, kdyby se vládou navrhované plurální 
a verejné volební právo stalo zákonem vzdor 
odporu veškerého proletariátu : sociáhié demo- 
kratická strana nevstoupila by do parlamentu, 
který by byl na tomto základe svolán; tomu 
pfiméfené organisace a zpfisob boje strany 
ve všem by byl ihned zménén, aby odpovídal 
podmínkám boje mimoparlamentniho." 

Návrh svúj odúvodňoval (Népszava dne 
29. fíjna): Když zvítézíme: vybojovali jsme 
právo lidu. Když prohrajeme: lid i na dále 
bude otročen. 

První pl^pad znamená další vývoj Uher 
na základech západoevropských, ke kultúre 
západní; znamená lidový parlament a vstup 
proletariátu a potlačených do parlamentu. 

Druhý piHpad znamená udržení polobarbar- 
ského stavu, zamezení další evoluce dle 
vzoru západního, znamená konservováni 
tŕídního parlamentu a znamená — snad — 
vstup nčkolika proletáiií do parlamentu 
oligarchu." 

Národnostem se líbil návrh Garamiho, 
zvláštč u Rumunú došei vrelého pŕijetí. Vo- 
lební reformou nejvíce ztratí Rumuni, proto 
takový boj proti pfedloze. 

O návrhu tom „Slovenský Týždenník' 
psal: „Prichodí hútať nad tým, či nám slo- 
bodno pozvať ľud, aby šiel voliť, kedže bude 
zrejmé, že jeho vôľa bude pod záštitou zá- 
kona i pod záštitou závratníckej politiky 
zfalšovaná. 

V takom prípade by nám prichodilo roz- 
mýšľať nad tým, či by to bolo svedomité, 
posielať ľud na také voľby, ktoré by ľudu 
večité pripomínaly, že to volebné právo 
stalo sa zákonom napriek danému sľubu. 

V takom prípade bolo by nádobno snáď 
hľadať také spôsoby, aby sa bojovalo za 
právo ľudu nie pomocou snemu, ale mimo 
snemu. 

Pisateľ týchto riadkov netlumočí tentokráť 
návrhu takého, ktorý by sa bol vyvaril v po- 





Slováčtí rolníci na trhu. 



Fotografoval dr. Sv. Tú ma, Bud 



lievue 3\Caie Slovensliq 



81 



radách, on tlumočí výlučne názor svoj vlastný. 
Ale odporúča svoj návrh na uváženie. A 
myslí, či by v istom páde nebolo treba 
siahnuť k takému prostriedku, ktorý by 
v krátkom čase poučil smerodajné kruhy 
o tom, že národy môžu uplatniť svoju vzácnu 
vôľu len vtedy, keď sa im to najvyšším 
zákonom neprekazilo. Takýmto prostriedkom 
by bol volebný bojkot. 

Keď by tak potom národnostné strany a 
ich ľud voľby bojkotoval, to jest keď by sa 
na voľbách vôbec nesúčastnil to by malo 
ten následok, že by boj o našu národnosť 
plynul mimo snemu divoko, vydaný na pospas 
vášňam sklamaného ľudu a na sneme nebolo 
by lúdí, ktorí, zastupujúc svoje národnosti, 
prekážajú súčasne aj šovinismu v tom vý- 
boji, ktorý výboj je namerený nielen proti 



nám, ale i proti iným, vyšším. Volebný bojkot 
by bol našou nemou demonštráciou, ktorú 
by ale počuli a ťažko cítili všade, lebo snem 
by sa stal výlučným majetkom fudí politicky 
zlých* 

Jak vidno, autor sám není si jist dosahu 
passivity volební. Stranení se politického 
života neprospelo dosud žádné strane. 

Poslanec Eôtvôs pf hlásil se do klubu 
neodvislé levice osmačtyŕicátníkú, kde navrhi 
resoluci, kterou se vládni osnova odsuzuje 
CO nejrozhodnéji, s prohlášením, že levice 
osmačtyftcátníkô bude všemi prostfedky bo- 
jovali proti pfíznivému vyložení osnovy té 
a pro zavedení práva voiebního na základe 
rovnosti. Úsudek o této udalosti, budiž jaký- 
koliv, byl by prozatímnč predčasný. 



231 231 231 



RÚZNÉ ZPRÁVY. 



Slovenský Komlóš, vesnice slovenská 
v békéšské stolici, jest již znám z déjin slo- 
venského utrpení. Disciplinárni fízení proti 
tamnímu faráfi Hrdličkovi a učiteli Stykovi, 
pronásledování tamních obyvatel pro pan- 
slavismus dokazují, že komióšané nechtčji 
se zŕíci svého rodného jazyka. Na jafe 
Andrej Beňo, člen obecního výboru, po- 
dal návrh, aby úfední jazyk byl slovenský a 
aby také obecní úŕedníci osvojili si bčhem 
uräté doby slovenštinu. Stoliční výbor však 
tento návrh zavrhnul. Predstavenstvo obce 
chtčlo zavésii dvojí vyhlasovaní a sice slo- 
venské pred kostelem a maďarské na obec- 
ním domé. Stoliční výbor békéšské stolice 
opét zachránil viasť a slovenské vyhlasovaní 
nepotvrdil. A aby komlóšanúm odpadla chuť 
k dalšímu panslavismu, obžaloval statní ná- 
vladní tamního starostu pro podnecovaní 
proti uherským zákonúm. Maďarské časopisy 
pak psaly, že pouze témi nejsurovéjšími 
prostfedky bude možno zničiti toto pfidržo- 
vání se jazyka Svätoplukova. 

Stolice — to jsou hráze uherské ústavy. 
Tak se rada chlubí maďarská žurnalistika. 
Ve skutečnosti jsou to však chudobince pro 
zkrachované šlechtice a asyly pro rozličná 
indivídua, trpící na paralysu progressivu a na 



pronásledování nemaďarských národností. 
Proto jsou hyčkány stoliční výbory a stoliční 
úŕedníci, títo dvorní dodavatelé vládni vét- 
šiny, proto tolik prečinu administrativrích. 

Již nékolikráte méli jsme pHležitost po- 
ukázali na tyto neresti. Nyní pfichází na radu 
opét marmarošská stolice. Dr. Mikuláš 
Qottesmann, člen autonomního výboru, po- 
dal žalobu na tamního podžupana pro de- 
fraudaci, falšovaní vefejných listín a zatajo- 
vaní úŕednických prečinu. 

Obžaloba — která pfed časem zmizeia ze 
stoličného archívu — obsahovala také ná- 
sledující pfípady: 

Jan Cipler, který v jedné osobe byl i sta- 
rostou, i notáŕem (tajemníkem), za nčkolik 
let defraudoval dai^ové príspevky. Siúžný 
notáŕe suspendoval, podžupan jej ale uyedl 
opét do úfadu. 

U Varovského, notáŕe v Dolení Neresnici, 
konštatovali 130 prípadu defraudace a pod- 
župan jej pak dal do výslužby se zvýšeným 
slúžnym. 

A podobných prípadu Učí vzpomenutá ob- 
žaloba celou radu. 

Katolícka cirkev maďarisuje Slovúky a 
evangelická také. Biskup Párvy má hodného 
nasledovníka v superitendentu Scholtzovi. 

6 



82 



T^evue .íACaŠe Slovemliq 



A opét Kováč i c e. Konsenior DoUeschal 
(potomek českého Doležala), pomoci admi- 
nistrátora nectial nejprve vylioditi z presby- 
téria všeclmy nepoddajné presbytery a dal 
potom ze 24 členu zvoliti za inšpektora a 
podinspektora své kreatúry. Cirkev podala 
proti této svévoli stížnost k generálnimu 
konventu. Konvent jeji stižnost zavrhnul. 

Maglód, je slovenská vesnice bliže 
Pešti. Kázáni deje se slovensky, maďarsky 
pouze jednu nedeli v mčsíci. Farár vyučuje 
konfirmanty jazykem slovenským. Jinak zde 
vládne maďarisace v celém svém lesku. 
Školy jsou maďarské, následkem čehož dčti 
zapominají slovensky. 

Cirkev se proto usnesla, aby se ve škole 
aspoň vyučovaní náboženstvi konalo v slo- 
venském jazyce. Proti tomuto usnesení 
appeloval sám tamni farár, slovenský renegát 
Šimko. Záležitost tato octnuLa se po mno- 
hých pi'ekážkách na generálnim konventu. 
A tento s odvolaním se na to, že Magiód je 
na cestč k úplnému pomaďaŕení a tak uve- 
dení slovenského jazyka pi4 vyučovaní ná- 
boženstvi by tento pfirozený postup za- 
mezilo, čemuž ze statních zajmú nelze ne- 
chati dojíti, usnesení církevního sboru mag- 
lódského zrušil. 

Slováci nyní pfed volební reformou na 
lidových schúzích chtéli protestovati proti 
zavedení plurality a prohlásití se pro lidovou 
a demokratickou reformu. V Uhrách však 
neni spolčovací a shromažďovací zákon, ná- 
sledkem čehož zde vládne v tomto ohledu 
bašibozuctvi slúžnych a mestských kapitánú. 
Tito, když nechtéjí, nevezmou oznámenou 
schúzi na vedomí. Appelace je možná pouze 
na ministra vnitra, avšak odpoveď tohoto 
pfichází obyčejné pozde, nebof prenechá 
celou záležitost stoli i, vlastné témže oso- 
bám, které lidovou schúzi nepovolili. Tak 
I nyní celá rada schfizí nebyla povolená 
z dúvodú, jaké možno uvésti toliko v tomto 
oligarchickém státé. 

V Lokci (oravská stolice) nepovolil slúžny 
schúzi, nebof tamní lid je prý prosáknut 
panslavismem a bouŕení proti štátu (pro- 
hlášení se proti pluralite), by ješté tento 
panslavism prohloubilo. 

V obci Káptalan nebyla povolená schúze, 
jelikož „lidové schúze jsou s to, skaliti 
tichou náladu voličstva*. 



V DicsOszentmártonč nepovolil slúžny schftzi, 
nebof v tentýž den nemúže býti více schúzi 
než jedna. 

V Trenčíne nebyla schúze, jelikož by prý 
sloužila národnostní m zájmúm a súčastniii 
by se jí také voličové z jiných okrešú. 

A takovýmto zpúsobem nebylo povoleno 
nej néné 50 schúzi na Slovensku a asi 100 
rumunských schúzi. 

V Novém Sadu vycházející srbský časopis 
„Brán i k' uverejnil svého času dva články 
o Černové. Statní návladní shledai v nich 
podnecovaní proti maďarskému národu a 
autor jich, J. Petersky, byl odsouzen na 
6 mésícú do státního vézení. 

Slovenský proletariát se vzmáha, čemu 
dlužno se jen téšiti. Slovenští socialisté 
osvedčili se již nyní mužnými bojovníky za 
demokracii. Jejich mésíčník ..Slovenské 
Robotnícke Noviny'' počínate 1. lednem 
19;y9 bude vycházeti týdné. Predplatné 4 K 
ročné. Redakce v Prešpurku (Poszony, Vá- 
sártér 12.). 

Dne 13. listopadu byla v Praze valná 
hromada „Detvanu" spolku slovenských 
s;udujících. Po zvolení nového výboru byli 
zvolení za čestné členy spolku bývalí jeho 
členové : Phil. Dr. Jaroslav Vlček, univ. pro- 
fessor a Dr. Vavro Srobár, lékaŕ z Ružom- 
berku, který po jednoročním pobytu ve 
státním vézení segedinském pŕišel do Prahy 
za účelem duševního zotavení a byl také 
schúzi pfítomen. Slečna |ánošková pfednesla 
báseň od Sládkoviče a slečna Daxnerova 
zazpívala nékolik slovenských písní. 

Biskup Párvy opét koná svoji vlastene- 
ckou povinnost. I tentokráte obetí jeho lásky- 
plného púsobení je Florián Tománek, 
kterého pfed krátkou dobou z oravského 
Hruština pfeložil do Ružbachu v spišské sto- 
lici. Dne 25. ŕijna mélo býti v Ružbachu shro- 
máždční lidu proti pluralite. Bylo by to prvni 
verejné vystoupení spišských Slovákú. Poli- 
tická vrchnost proto ihned vyjednávala s bi- 
skupem Párvy m, jelikož toto lidové hnuti bylo 
pfipisováno Tománkovi. Slúžny schúzi ne- 
povolil, do vesnice vyslal celou četu četnikú 
a biskup Párvy napsal Tománkovi následu- 
jící list, pod číslem 2401.: 



Tlevue tNjaSe Slovensko 



83 



»Mlký synu! Po opétných dobropfe]ných 
pokiisecb a zklaoián v trpélivém očekáváni, 
presvedčil }sem se, v čemž atvrdil mne také 
TvA| dopis ze dne 2a t oi., že Ti nemohu 
s klidem svéfiti práci pro duševní blaho vé- 
fících a od púsobeni Tvého na tomto polí, 
budeš-li pokračovati v dosavadním smeru a 
oboru, nemohu čekati dobrý výsledek. Proto, 
védom si své arcipastýfské povinnosti a od- 
povédnosti, suspenduji Tô „ab ordine et 
officio". 

Současné ]e] poslal do kláštera v Mariánske m 
Bešnovč. Zde ho však kapucíni nechtéli pi4- 
jmouti, jelikož politická činnost nemôže býti 
pfíčinou k pokání v klášteŕe. Proto se tázali 
Párvyho, je-li Tománek skutečné susren- 
dován a proč. Párvy odpovédél, že Tomá- 
nek neni suspendován, do kláštera je] posila 
proto, aby jej odstránil od slovenského ná- 
rodního hnutí. Zároveň sdéluje, že na To- 
manka bude platiti 100 konín mésíčné. 

To je již 20. stanice, kterou Tománek 
z benevolence biskupovy zaujal. 

• V Satmáni mél tamní maďarísační spolek 
„Széchenyi társulat" hromadu, na které byl 
také pŕítomen Koloman Széll. Pronesl 
zde velikou kultúrni feč, ze které časti, tý- 
kající se národností — otiskujeme: 

„Ve veliké práci budovaní a konsolidovaní 
uherského štátu má ivi podíl pésténí a roz- 
širovaní maďarské kultúry a maďarského 
jazyka. 

Nikoliv však násilné. Tím, co více účin- 
kuje: tou vnitŕní silou pravdy, že zde, na 
tomto bode Evropy, múze existovati toliko 
jednotný, silný štát, když se nám podarí 
naše nemaďarské spoluobčany pŕesvédčiti, 
že šírením maďarské kultúry, pracujeme 
v jejich prospech, neboť je chceme vycho- 
vati, aby mezi nami. jako bratŕí, byli schopní 
k vyplnení každého takového místa, na kterém 
osvojení si maďarského jazyka je bezpod- 
mínečné nutným. Vážne, spravedlivé, tole- 
rantné se chceme chovati vúči nim, pfed 
zákonem a v každé fási státního života 
nechf požívají rovnosti a je podlou lží, 
tvrdí-li naši nepfátelé opak toho. Musíme je 
pŕesvédčiti, že chceme než-li jejich dobro, 
neboť kdo se múze uzavírati pred tím, kdo 
pfináši svetlo a hlasá spravedlnost. A toto 
my hlásame a to pŕinášíme. Jedno však po- 
žadujeme. Žádáme, nedotýkáme-li se jejich 



jazykových a kmeňových zajmú v mezích 
jednotného maďarského štátu a když vúči 
témto chceme býti spravedlívými, nechť se 
tedy podrobí jednotné maďarské statní my- 
šlénce a požadavkúm maďarského štátu. Ne- 
chceme káceti jejich kultúry, není naši žá- 
dosti, abychom jí pohltili, nechf se však 
podrobí jednotnému maďarskému štátu, ne- 
jenom však pouze zevné, nejenom tak, že 
tu a tam hlásají, že oni také uznávají spo- 
lečnou vlasť; nejenom nechť milují tuto 
společnou vlasť, nýbrž nechť uznají maďar- 
ský štát, jednotnosť maďarského štátu, jed- 
notný maďarský, národní štát, z jehož po- 
vinností a práv žádný syn této vlasti ne- 
muže se vyjmouti, nechť vzýva svého Boha 
kterýmkoliv jazykem. Nedčláme agressivní 
politiku, naopak, chceme je pŕipoutati k ma- 
ďarskému štátu, nechť však ani oni nepro- 
vozují offensivní politiku, abychom nebyli 
nuceni proti nim vystoupiti k obrane našich 
nejsvétéjších zvyku, našeho jazyka, jazyka 
a kultúry jednotného maďarského štátu. 

Na tomto místé Evropy — a dejiny nás 
tomu učí — múze stati toliko siUiý, konso- 
lidovaný štát. Méla-li tato hypothesa oprav- 
né ost pred stoletími, dnes je oprávnénéjší. 
Silným je však štát pouze tehdy, když jest 
ttvnitŕ jednotný; bez vnitfní sily, není sily. 

A síla^ vnitŕní sila tohoto štátu spočíva 
v jeho maďsrském karakteru; tento štát 
múze býti jediné madRftrský. K zajišténí bu- 
doucnosti této vlasti jsme povinní, pfedati 
ji našim potomkúm tak, jak jsme ji prevzali 
od našich pfedkú. Tento štát jsme založili 
jako štát maďarský, vúči všem vlivúm vý- 
chodním a západním jsme jej uchránili a 
také jej jako maďarský štát udržíme, neboť 
to není pouze naši svätou povinností, to je 
našim citem, který žije v každém maďarském 
srdci.- 

„Nehlásame boj. Pokoj pŕinášíme našim 
dzím spoluobčanúm. Nestojíme zde, jako 
Ŕíman, v jedné ruce mír, v druhé ruce boj; 
v obou rukou ifináÁime mír, avšak vúči 
všem tém, kteŕí se nepodrobí maďarskému 
štátu, neuznaji hegemónii maďarského štátu 
a v ném vládnoucího maďarství, dovedeme 
se ubrániti. 

Dvé včci nedovolíme v žádném pNpadč: 
za prvé, aby z ciziny pŕicházely aspirace, 
které otrávi naše cizí spoluvlastence. V této 
vlasti nestrpíme ani rumunskou, ani sloven- 

6* 



84 



l^evue 3\CaSe Slovensko 



skou, ani slovanskou, ani srbskou, ani ne- 
meckou irredentu. 

Za drulié: každý občan této vlasti jest 
našim bratrem. Pfed zákonem jsme si všichni 
rovni Nesmime délati rozdiifl. Ctíme si také 
jejich kmeňové a jazykové zvyky, odpoví- 
daji-li požadavkfim maďarského štátu. Ctíme 
vše s tou nejvčtší bratrskou láskou, cum 
amore. Ctíme si vše, co se neprotiví jednote 
maďarského štátu, avšak nestrpíme žádné 
takové hnutí, které by chtélo uvnitŕ néco 
déliti, vyvolalo by vniti^í nové skúpení, 
chtélo by délati vniti^í demarkacionální čary 
na tele jednotného maďarského štátu, nebof 
tento štát není založen na zásadách federa- 
lisace, nýbrž na základe jednotné maďarské 
mySlénky." 

Celá reč nešla se timto duchem a končila 
v jakési nové okkupaci vlasti, kterou dlužno 
provésti pomoci maďarského jazyka. 

Srbským časopisúm„Odjek*, ^Samouprava", 
„Večerné Novosti", „Zvon*, ,Za otačbina", 
„Politika", .Pravda", „Trgovinski Glasnik" 
byla zakázaná poštovní doprava do Uher. 

Ministr vyučovaní hrabe Apponyi zakázal 
upoti^bování slovenské školní knižky: Sfa- 
bikár a čítanka, vydané Bežou, nebof 
prý jsou v ní obsaženy články nevlaste- 
neckého ducha. 

Poslední číslo maďarského tllustrovaného 
časopisu „Vásárnapi ujság" pfináší vyobra- 
zení spišského biskupa Párvyho, an stojí 
uprostred svých slovenských včŕících. Obraz 
chce délati effekt, a tomu svedčí také text, 
jímž je doprovázen, z néhož otiskujeme: 

„Alexandr Párvy mezi véŕícími. — Mnoho 
se mluvilo u nás o tom, která národnostní 
politika Je vlastné správna. Jeden zná dobrou 
administraci, jiný opét dobrou školu, tretí 
pŕísoost považuje za takovou, která vede 
k cíli. Snad každý z nás má pravdu, avšak 
A. Párvy nalezl vedie toho tu nejvčtší pravdu 
a tou není nie jiného, než-li že hlavní pod- 
mínkou k dobrému ŕízení národnostního oby- 
vatelstva je láska. Biskup A. Párvy, ačkoliv 
je 67 let stár, výborné si osvojil slovenský 
jazyk a tak se s chudým (szegény) a dobrým 
slovenským lidem osobné dovede stýkati 
a prostfedkem lásky podivuhodnou roérou 
dovede parírovatí práci agitátor ú, kíefi se 



proto velice na neho zlobí." Potom vychva- 
luje cestu Párvyho po katolíckych církvích 
v liptovské stolici a konkluduje, že lid pfed 
tím byl predpojatý, potom však šel s rados í 
do kostela. „Najednou s vlastních úst biskupa 
Párvyho zavznéla nejčistéjší slovenčina", 
která obrátila mysli k nemu. 

A takovými nepravdami klame se maďar- 
ské obecenstvo. Párvy se mu predstavuje 
v rouše beránka. Čemová, suspendovaní 
Hlinky a Tománka, pronásledování Moyše 
a celé rady slovenských kaplanú, o tom 
všem se mlčí. O bohumilém konaní „hroz- 
ného Alexandra", který nastoupU svúj úrad 
„s láskou k lidu" nesmi nikdo védétL 

Když však Párry je tak pfímý vúči svým 
knéžím, proč není takový i vúči sobé a 
jiným farái^m své diecese. Nedávno se 
projednával pred soudem v Budapešti proces 
plný škandálu, v némž hlavní roly hral Párvy 
a farárska hospodyné Koráčová. Proč ne- 
suspenduje faráŕe Kerna v Morkušovicich, 
který svým nezNzeným životem otravuje 
celé fami okolí ? A jeho „kanonické" chyby, 
jež jsou dostatečny k suspendovaní, jsou 
Párvymu také známy. Kem je však hlavním 
kort^em (dodavatelem voliču) ministra Gíin- 
thera, a biskup Parry musí chrániti maďar- 
ský charakter Uher. 

Na podzim pfedešlého roku byl uvefejnén 
v „Slovenském Týždenníku" článek: 
„Pan Zultán to rozkázal", ve kterém slúžny 
Zoltán Thuránszky spatŕoval urážku své 
osoby a podal proto žalobu. Dne 27. ŕíjna 
bylo líčení. Autor článku Petr Cheben byl 
uznán vinným a odsouzen na os m dní 
prostého vézení a 100 K pokuty. 

PRO SLOVÁKY. 

Problémy rakouské politiky. Ve schúzi 
delegaci ŕišské rady ze dne 28. ŕíjna t. r. 
ujal se slova poslanec Kra m á ŕ, zabývaje 
se rúznými otázkami vnitŕní politiky Ra- 
kousko-Uherska. Dokazoval nutnost toho, 
aby Rakousko vážne si všímalo otázky slo- 
venské a snažilo se ji-luštití, pronesl úsudek 
o annexi Bosny a Hercegoviny, témito slovy: 

„Slovanstvi, které my hlásame, není žádné 
slovanství dobyvačné, nýbrž slovanství vzá- 



l^evue íACaše Slovensko 



85 



jemné lásky, vážnosti a svobody, Je to slo- 
vanstvf, majid naprosto mirové poslaní voči 
druhým národúm. Rakousko potrebuje takové 
evoluce v rakouské politice; neni mu treba 
obávati se slovanské otázky, bude-li samo 
spravedlivým k Slovanúm k Rakousku ná- 
ležejfcím a nebudou-li jmenovité Slo- 
vane v Uhrách tak potlačovaní, jak 
se to vskutku deje. 

Nebof pravé uherská vnitŕní po- 
litika jest nebezpečím pro ríši. Roz- 
čilení nad annexí nebylo by tak velkým, 
kdyby nehrozilo nebezpečí, že Bosna do- 
stane se Uhrám. Nepŕáli bychom si nie tou- 
žebnéji, kdyby Bosna dostala se Chorvátsku 
a Dalmácii, které osvobozeny by byly tísní- 
cího panství madlEU^kého. Rozčilení nebylo 
by také tak velkým, kdyby Bosna byla pŕi- 
vtélena k naši polovine ríše, ale že pravé 
má dostatí se Maďar ú m, púsobi tak drá- 
ždivé, neboť v uherskou svobodu 
nevéfí nikdo v celém svété. Kdyby 
Bosna dostala se Maďarúm, stala by se ]i- 
hoslovanská otázka akútni a vyvstalo by 
velké net)ezpečí pro Rakousko, neboť sy m- 
patie všech čestné liberálne smý- 
šlejícich lidí nejsou na strane Ma- 
ďar ú. Nelze pochopiti, že národy byly osvo- 
bozeny z tureckého jha, aby dány byly pod 
jho maďarské/ 

.Zaŕízení, jež búdou v Bosne a Hercego- 
vine provedena, búdou rozhodujícími pro 
celou budoucnost a pro posuzování annexe. 
Provedení téchto zai'ízení nesmi však býti 
pŕenccháno nékolika úfcdníkúm, musí vy- 
siechnuto býti také lidové zastupttelslví, musí 
býti utvorená čeUná správa, která také 
čestné svobodu chce a která nehodlá pro- 
vozovati žádnou germanisující nebo 
maďarisující politiku a vyvolávati ná- 
boženské tfenice, nýbrž chce dáti lidu zkrátka 
čestnou svobodu. jestliže však v Bosne a 
Hercegovine má být provozována politika, 
Jako v Uhrách proti Slovákúm, 
Chorvátom, Srbúm a Rumunúm, pak 
nebude jihoslovanská otázka naprosto roz- 
hišténa annexí, nýbrž vyvstane teprve v celé 
své velikosti a stane se hrozivým nebez- 
pečím monarchie. Za pomčrú dnešních 
v Uherskú nelze se diviti, že ná- 
zory ciziny v tomto smeru nejsou 
pravé lichotivý pro pány, ktefí zde 
jsou u vesla a tomu neodpomohou žádné 



sebe vétší prípitky, pronášené dle kalg- 
burgského receptu na mírových konferencích, 
nebof svčt spatiii, co se zde deje. 

Rakousko má vedie svého velkého poslaní, 
udržovat evropskou rovnováhu, ješté jiný, 
pravé tak veliký a pravé tak dúležitý úkol 
ve svetové histórii, vyrovnati totiž protivy 
mezi slovanstvím a némectvím. 

Vnitŕní politika Rakouska jest rozhodující 
pro to, jak bude toto druhé veliké poslaní 
svčtodéjné splnéno. Podaŕí-li se Rakousku 
poctivou a pokojnou politikou dáti národúm 
pocit spokojenosti, vychová-li politika ra- 
kouska n rody k tomu, aby pokojné žily 
vedie sebe a podafí-li se v Rakousku roz- 
fešiti veliký problém slovansko-nčmecký, 
stane se veliká svetová otázka — Slo- 
vanstvo a Némectvo — mnohem méné ne- 
bezpečnou. Pro Rakousko jsou jenom ty 
otázky významnými, které se týkají národu, 
majících v Evropé pokrevné pi4buzné, kiefi 
se svými soukmenovci cíti a myslí a s nimi 
snášejí slasti i strasti. Avšak národa, 
který je v Evropé naprosto cizí 
(t. j. Maďarú. Pozn. red.), který svou 
politikou násilného potlačovaní 
národností porbyl sympatie, kte- 
roudfive mél, tfeba se jen málo 
obávati. Národa takového mohla se obá- 
vati jenom slabá Vídeň, protože následkem 
své pochyt)ené politiky byla osamocena a 
bez podpory národu ostatnic:\ 

Jestliže však Rakousko i nadále bude si 
hrátina nemecký pfedvoj, anebo jestliže 
bude provozovati politiku maďarskou 
nebo politiku skutečného, nikoli však do- 
mnelého potlačovaní Némcft, nebude se moci 
vyhnouti katastrofe, jejíž výsledek nemúže 
nikdo pŕedvídati. Jisto však je, že padne 
jisté katastrofe za obét štát, který nedovedl 
ve svých dlouhých dejinách rozŕešiii veliký 
problém zjednaní mím národu uvnitf svých 
vlastnich hranie* 

Armáda a slovanské národnosti. Po- 
slanec Klofáč pronesl dne 30. ŕíjna t. r. 
v delegacích obsažnou reč, ve které ostŕe 
kritisoval pomery v rakousko-uherské ar- 
máde. Vytknul vláde, že zneužíva vojska 
jednostranné proti slovanskému obyvatelstvu 
této ŕiše. Za príklad uvedl také krvavé uda- 
losti v Lublani, kde proti slovinskému lidu 
bylo neodúvodnénč použito vojska, pH čeníž 
piavi 1: 



86 



Tievue tNjaSe Slovensko 



„Ostatné, pánove, jedna vec je nápadnou : 
kdykoliv teče následkem zakročení 
vojenského k rev, je to vždy jen kre v 
slovanská. Rád bych opravdu videl štati- 
stiku, kolik za posledních dvacet roku ve 
srážkách s vojskem a čelnictvem zastfeleno 
bylo Slovanú a kolik Nčmcfi a kolik Maďarú! 
Jen o zastfelených Slovanech vime, jednou 
jsou to Česi, jindy Slováci nebo 
Chorvatc, dne 20. záfí Slovinci. Mimo- 
dčk tak človeku napadá myšlénka, která 
opravdu poburuje, že jakmile jedná se o 
Nemce nebo Maďary, vojsko má roz- 
kaz CO nejmírnéji se chovati — a my proti 
tomu ničeho nemáme, neboť jsme pfedevšim 
lidé a máme cit! — ale jakmile jedná se o 
Slovany, upozorňují se velitelé oddílú, že 
mají pri nejmenši príležitosti užiti hned zbra- 
ne! To je, pánove, co nás uráží, co nás 
dráždi a odpoveď pána ministra, která pro 
tragédii lublaňskou nenašla jiných slov, než 
která jsme slyšeli, rozčilení naše a naši ne- 
sponojenost musí jen stupňovati." 

V další své reči pŕednesl stížnost, uvádčje 
pjiklady, na odsouzenihodný fakt, že zvlášté 
dästojnictvo armády urážlivé se chová k pŕí- 
slušníkúm slovanských národu, Čechú atd. 
a pravil: 

„Nechť nikdo neŕíká, to jsou maličkosti. 
My každému od srdce prejeme chvílku zá- 
bavy a prejeme i dustojnikovi. Ale jako se 
nikdo nesmi odvážit — a ani mu to nena- 
padne! — pri jákékoliv zábave urážet íiá- 
rodnost maďatskou nebo nemeckou, tak také 
hesneseme, aby výminka byla činéna, kdy 
jde o národnóst naši. Urážka je pravé v tom, 
že mladí dústojnící troufaji si sesméšňovati 
jen českou národnosti Tolik národní hrdosti 
a tolik úcty sami k sobé máme také, jako 
Maďari, a proto žádáme, aby opravdovč 
jednou armádni správa postarala se o to, 
aby žádný príslušník armády — prostý nebo 
generál — netroufal si dolknouti se cii a 
jména národa, který svou inieligencí a po- 
platností pro armádu znamená víc, než kdo- 
koliv jiný! Nerád bych, pánove, kdybych 
k této záležitosti musil se ješté jednou vra- 
celi! JesUiže to, co jsem už fekl, stačí, abych 
hlasoval proti rozpočtu ministerstva váíky 
— nutí mne k tomu zvlášť i pohled na to, 
k čcmu armáda dnes se propújčuje 
v Uhrách a v Chorvátsku. Nechť mi 
nikdo víc nemluví dnes o jednotné armáde. 



Neexistuje víc! Maďari dosáhli, čeho 
chtéli a je zajímavo, že kfesfansko-socíální 
strana nemecká, která kdysi s vlajicími prá- 
pory vytáhla do boje proti Maďarúm, dnes 
ku všemu tomu úplné mlčí. Chorváti a 
Slováci jsou Maďarúm obetovaní, 
to stačí, aby i bosenští Chorváti se pfesvéd- 
čili, jak daleko na vídeňskou pomoc dr. Luegra 
mohou spoléhati! 

To všecko, na co jsem v čas ješté slo- 
vanské delegáty upozorňoval, stalo se. Slu- 
žební a vyučovací reč, korespondence a dis- 
lokace jsou hlavními v cmi a ne „kommando- 
sprache". V tom všem — pfi chabém, ne- 
sjednoceném postupu slovanských delegátô, 
ktefí vojenské politice nevénují žádné po- 
zornosti — Maďarúm na účet Slo- 
vanú bylo vyhovéno. Maďarisace 
v armáde jde dokonce už tak da- 
leko, že chorvátsky, nemecký 
nebo slovácky reservista dostáva 
povolávací listek vyplnený jen 
maďarsky, ačkoliv tomu ani za 
mák nerozum i, což v pfípadu mo- 
bilisace múze míti ovšem pová- 
žlivé následky. 

Když je jednota armády jednou už pro- 
tržena — a to za netajeného souhlasu 
mnohých generálú — bylo by další sebe- 
zapíiání Slovanú víc, než naivností. Co 
v armáde pŕiznáno bylo Maďarúm, musí byt 
pŕiznáno také nám. My Česi od této chvíle 
na tomto stanovisku musíme štát pevné a 
dúsledné ! 

Na konec mám pak jen Jediný dotaz: co 
znamená nynéjší soust ŕeďo vaní uher- 
ských pluku v Bosne? Je-li v tom 
tendence, jak Ji vycifuji, aby Maďafi mohli 
jednou odvolati se, že Bosna a Hercegovina 
byly k monarchii pŕivtéleny za pomoci uher- 
ských pluku a že tedy Uhry mají na 
Bosnu a Hercegovinu nárok, pak 
proti tomu protestuji hned dnes. Armádni 
správa nechť nezapomíná, že lecjakýs její 
manévr už dovedeme prohlédnouti a že jsme 
a zústaneme na stráži !** (Hlučný potlesk a 
souhlas. Ŕečníku se gratuluje.) 

Zajímavý odkaz. V Pfibyslavi zemŕel mi- 
nulého mésíce 831etý soudní adjunkt ve 
výslužbé p. Ŕeŕicha, který celé své jmční 
odkázal na dobročinné účele. Zesnulý usta- 
novil také ve své závéti, aby každému 



^evue 3\CaSe Slovemliq 



87 



drátenikovi, který v dobé od sv. Václava 
až do 8v. Matéje pú]de Sobéslaví, bylo vy- 
placeno 10 K z obnosu, který k tomuto 
účelu odkázal. Odkaz tento ]e zajisté vzácnym 
pNkladem dobrotivého smýšlení zesnulého 
starce. 

O slovenské a české literatnfe napsal 
spisovatel William Ritter delšf stať do 
parížske revue „Mercure de France 
1. — X. 1908* zaradenou v rubríce Lettres 
Tchéques. Referuje v ní o souborném vy- 
daní spisu Sv. Hurbana Vajanského a dále 
o české literatúre revuálni, pfi čemž ne- 
opomenul se též zmĺniti o revui ,,N a š e 
Slovensko". — V ,Mercure de France" 
mají všechny evropské národy vyhraženou 
svou literárni rubriku, jejíž účelem jest, po- 
dati pokud možno časový obraz o literatúre 
toho kterého národa. Rubriku „Lettres 
Tchéques" rediguje již od péti let p. William 
Ritter za pomoci spolupracovníka z uher- 
ského Slovenska. Tuto neúnavnou a obe- 
tavou práci p. Williama Riitra nutno po zá- 
sluze oceniti. Informovali cizinu pravidelné 
o české a slovenské literatúre, o našem du- 
ševním živote vúbec, je svrchované natno 
a zjedná našemu národnímu životu vice re- 
špektu, nežli cokoliv jiného. Bohužel pan 
William Ritter stčžuje si a zajisté právem 
na liknavost českých nakladatelú, ktei4 vzdor 
vyzvaním, neuznajízadobré, aby za 
účelem referovaní posílali re- 
dakční výtisky kníh, yydaných 
jejich náklade m, ba množí na takové 
vyzvaní nedají ani odpovedi. Této stiž- 
nosti pána Wi!liama Ri tra poprávame zde 
zúmyslné místa a doufáme, že na príslušných 
mfstech bude jí venovaná pozornost. Stále 
naŕikáme, že cizina o nás ničehož nevi, 
že o nás nesprávne je informovaná a úspešné 
snaze jednotlivce, k zjednaní nápravy v tomto 
smeru, odpíráme i takovou podporu, která 
nám nepúsobí pražádaé obtiže. U jiných 
národu takové zjevy se nevyskytuj!. Re- 
daktor rubriky „Lettres roumaines", pro 
rumunskou literatúru, dostáva nejen vŠechny 
pu:>likace rumunské Akadémie ale i od ve- 
škerých rumunských nakladatelú. Podobné 
)e tomu i u Némcú, Maďarú atd. Kéž se 
zde stane náprava, což si ze srdce pfejeme, 
nebof pri našich česko-francouzských stycích 
nemúže býti Ihostejno, jsme-li schopní 



i skutku, opravdovosti, jedná-li se o naši 
národní representaci. 

— V 266. čísle revue „Mercure de 
France (ze dne 16. července 1908) v ru- 
brice pro mad^rskou literatúru napsal ma- 
d^rský korešpondent Felix de Gerando 
posudek o jisté maďarské knize, pojednáva- 
jící o národnostních pomčrech v Nemecku. 
Autor její zle se kasa na utlačovatele Nemce 
a projevuje lítost nad osudem Polákú v Po- 
znani. Toto neupi'imné maďarské rozhorčení 
nad nemeckými utiskovateli Slovanú, odbyl 
p. William Ritter velmi účinným a zároveň 
zábavným zpúsobem. Vzal totiž kritiku pána 
de Gerando, opsal z ní vše, zaméniv toliko 
jména národností: Nemce za MaďRry, Po- 
láky za Slováky a ponémčené polské ves- 
nice za pomaďaršténé názvy dédin sloven- 
ských. Jak tato pŕiléhavá zámena pôsobila, 
Ize si domysliti. 

Výstava malíŕú z uherského Slovenska. 

Dnem 1. listopadu by la v Kolíne otevfena 
výstava dél slovenských malíŕú z Uher. Vý- 
stava tato potrvá do 30. listopadu t. r. Umí- 
sténa je v nové škole v Kolíne, na Pražském 
Predmestí. Prístup od 9. hod. ráno do 4. hod. 
odpoledne. Výstava tato má za účel, sezná- 
miti české obecenstvo s malifskými pracemi 
slovenských umélcú, s typy lidu slovenského 
a pŕírodními krásami uherské Slovače. Po- 
lovina čistého výtéžku této výstavy bude 
venovaná hmotné podpofe lidu slovenského. 
Vstupné za osobu 40 h, rodina (4 osoby) 
1 K. Študentský a délnický lístek 20 h. 
Vstupné pro ditky v prúvodu učitelú 10 h. 
Doporučujeme českému obecenstvu, aby tento 
prospešný podnik hojnou návštevou pod- 
pojilo. — Pfed zakončením výstavy hodlá 
Českoslovanská jednota v Praze na výstave 
té poŕádati slovenský večírek. 

Vzorková síft českých a slovenských 
výrobku. V Rusku usedlý Čech, pan Svä- 
topluk Koníček, Bolšaja sadovaja 163. zfi- 
zuje v Moskve pri nakladatelství „Slávie" 
vzorkovou síň českých a slovenskývh vý- 
robku, s výstavkou reklamních brožúr, kata- 
lógu, cenníku atd., za účelem propagandy 
mezi ruským obecenstvem pro styky rusko- 
československé. Pan Sv. Koníček je mužem 
snaživým a je nutno, aby jeho podnikúm 



88 



T^evue íACaíe Slooenskp 



byla venovaná se strany českého a sloven- 
ského obchodnictva náležitá pozornost. 

Obchodnícke zájmy, časopis hájíci zájmy 
maloobchodníka zbožfm koloniálnim, stŕižnim 
a pekaŕú, vycházejíci na K r á L V i n o- 
hradech, zavedl rubriku „Slovensko*" 
ve které um{sfu]e zprávy ze Slovenska. 
V Jednom z poslednfch čísel u efeJAu]e dopis 
ze Slovenska, v némž se praví: „Slovenský 
obchodník múze vypravovati hrozné včci 
nejen o národním útisku, ale i o útisku ho- 
spodái^kém. Nesvedomité, vydéračské firmy 
vnucují zvlášté méné uvedomelým kolegúm 
lecjaký nepn dejný šmejd, a to ve velkém 
množství, užíva]i všelijakých úskoku pfí 
uzavírání obchodu a pak, když obchodník 
nemaže se u nich dovolati svého dobrého 
práva a zboží k prodeji se nehodící nemôže 
vrátiti ani ovSem s podvodnou firmou po 
dobrém se dohodnouti, je úbohý obchodník 
vydán na pospas vydéračství a vykorisťovaní, 
které Jej mAže zničit." — Redakce ,0b- 
chodních Zajmú" hodlá púsobití pro s^u- 
činnost českých obchodníka s obchodníky 
slovenskými. 

Z MAĎARSKÝCH ČASOPISU. 

VeSkerá maďarská žurnalistika je nyní za- 
mestnaná volební reformou. Kolík hláv, tolik 
návrhft k zamezení neštéstí, které plyne 
z této reformy pro maďarskou myšlénku, 
vlastné pro hlasatele této myšlénky, ktefí 
z ní téží a žijí. Když se v Uhrách nékdo 
nemúže dodčlati kariéry, tak začne zkrátka 
žíti z nacionalismu. A to se v Uhrách vy- 
plácí. Proto taková pŕedpojatost proti vo- 
lební reforme, Jako výsledku pokroku, proto 
taková nesmíiitclná zášf proti ^vlastizrád- 
ným' národnostem a „tulákúm bez vlasti* 
(hazátlan bitangok), jak Andrássy, tento do- 
mysli vý aristokrat pojmenoval celý uherský 
proletariát To Je strašidlo, které oslepí 
í toho nejspravedlivéjšího Maďara, tímto 
argumentem se pracuje v celém politickém, 
společenském a literárním svétč Uher. 

Mezi tyto nenásytné hlasatele maďarské 
statní mySlénky náleží také Amošt Baloghy, 
poslanec, který myslí, že v Jeho rukou 
leží osud Hungarie a který v ,Pesti Hir- 
lapu* (26. záŕO horlí pro pluralitu. 



.Nelze pochybovati o tom* — píic — Jbt 
pluralita Je umelá korekce. Umelý nástroj 
k dosažení nejakého účelu. Možno jej od- 
souditi se stanoviska rovnoprávnosti, Ize 
mu vytknouti, že dle kategórií rozdéhije 
souhm státních občanú a že neodúvodnéné 
prikladá vétší váhu Jednomu občanu, než 
jinému, ačkoliv k seznání pravé vládnoucí 
myšlénky není potrebná ani kultúra knihy 
pozemkové, ani diplom, stačí k tomu Jedno- 
duchý, čistý zdravý rozum. Dále možno vy- 
tknouti, že ani Jinde, ani u nás, když statní 
zŕízení spočívalo na aristokratičtéjších zá- 
kladech nepomyslelo se na pluralitu, nyní, 
když demokratičtčjší proud ov!ádá svetový 
vývoj, použití plurality znamená zpátečnictví, 
Z teoretického stanoviska Ize pluralite mnoho 
a velice mnoho vytknouti. 

Avšak nesmime hledéti na doktríny pfí 
otázce volebního práva, nýbrž na konečný 
dl a výsledek, který Ize docíliti nejakým 
zpúsobem, byť i ne spravedlivým." 

Zde vidíme aspoň trochu upHmnosti. 
Všechno zdeptali, co se pNčí maďarské a 
aristokratické hegemónii. A zde Baloghy 
uznáva, že pluralita nebude s to, zachovati 
maďarský ráz uherského štátu. 

.V zájmu této myšlénky musíme se chopiti 
néčeho Jiného a na štčstí máme zpúsob, 
který Je i pŕirozený i čestný. 

Vložme konečné do zákona pravou vúdči 
myšlénku maďarské vniti^ií politiky, avšak 
nikoliv tak, Jako v osudném národnostním 
zákonu, ktei^ byl púvodcem tolikého zla." 

O tomto pfirozeném a čestném prostfedku 
k zachovaní maďarské supremacie rozepisuje 
se Baloghy dále v .Pesti Hirlapu* (2. ŕíjna). 

Pluralita dle neho není potfebna pro uplat- 
není Maďarství, nebof není schopná rozši- 
fovati teritórium maďarské národní myšlénky. 

,Veškeré občanstvo Uher* — pokračuje 
— „není spojeno Jediným svätým a nedo- 
tknutelným národním citem. Kletbou maďar- 
ského národa. Jeho téžkou, prípadné osudnou 
tíhou Je, že menší část Jeho občanú nikoliv 
na jediném, nýbrž na tfech čtyŕech oltáNch 
chce obetovali v rúzných jazydch zjevivším 
se „národnostním* geniúm. Národnosti, Jako 
zvláštni centra záJmú, ačkoliv bez možnosti 
zvláštntho vývoje, osobi.é se chtéjí uplat- 
niti. Vždyf dnes již i v parlamente hlásají 
tyto své snahy a zde s obalem, onde bez 




o 
•o 



c 

08 



CO 



CO 

o: 

o 



lievue ^aše Slovensko 



89 



obalu vyzradí, aby vedie madlu'ského národa 
i národností, jako politické jednoty byly 
uznány.* 

Tato tendence je srozumitelná a jasná. 
Kdo nevéfí, af sleduje parlamentární reči 
našich národnostních poslanca a pozoruje 
jejich skutky. Nejen ethická, nýbrž politická 
individualita. S touto tendenci osobitého 
uplatnení se musíme konečné zatočiti v zájmu 
nás všech. 

Tuto tendenci jsme dosud politickými vý- 
kony velmí málo hatili. Naši štátnici, pravda, 
fečnili v parlamente a na banketech o „ma- 
ďarské statní myšlénce", my sami jsme toli- 
kráte hlásali „bratrskou lásku* — a separa- 
tistické snahy dále se iiH a zkvétají. 

Rozdíl a boj mezi vývojem uherského 
štátu bude existovati do té doby, národ- 
nosti búdou se pokoušeti s nadéjí na zdar, 
aby se osvoIkkIíIí ze svého politického pod- 
ručí a své ethické touhy, aby doplnili oso- 
bitými politickými právy, která by jejich 
ethickému stavu odpovídala, dokud není 
bezpodmínečná pclitická autorita vládtiou- 
cího maďarského národa také zevnč, zá- 
konem zabezpečená, rozumí se, ne takovým 
zákonem, jako z. či. 44. 18^8., který mluví 
o jednotném a nedélitelném politickém ma- 
dSirském národu a vedie toho dáva možnost 
k uplatnení se národností a jejich jazyku. 

Ethický vývoj národností nelze již dnes 
násilím zameziti, avSak toho si ani nikdo 
neiádá, ačkoliv politika, která v dosažení 
svých zámérú opírá se vždy jen o silu, je 
k tomu oprávnená. Dnes jsme jeSté tam, že 
v poUtice nehraje prím krasocit, nýbrž po- 
litika je otázkou sily. To popírají toliko fa- 
rizejové. Avšak etbickou tendenci národ- 
nostní v Uhrách nikdo nechce zameziti. Nikdo 
jim nebere jejich kmeň, náboženství, jazyk, 
zvyky. Jedná se však o to, kdy jednotlivé 
massy splynou s maďarským národem. Je 
otázkou, zdaž se to nékdy stane. Tuto 
otázka nechme pfi volební reforme stranou. 
Nový volební zákon nechť nemadkrisuje. 
Není to úlohou nového volebního zákona." 

.Nechť se každý vyvíjí ve své zájmové 
sféfe, Jak mu libo, avšak v politické zájmové 
sféfe nechť každý občan této vlastí, bez 
rozdílu, dtí bezpodmínečné vúdčí silu vlád- 
nouciho národa. Nechť cíti, že zde jinou 
politiku nelze délati, než maďarskou. Nechť 
cíti, že zde není místa pro zvláštni politický 



individualismus. Nechť zde každý cíti, že se 
musí stotožniti s jednotnými politickými 
zájmy uherského štátu a že témto zájmúm 
každý, kdo zde bydlí, musí bytí nápomocen. 

V cítení to se musí uplatniti vedomí, že 
tato zem je zemí Uherskou (rozumej Ma- 
ďarie) a že zde každý občan je uherským 
(rozumej maďarským) poddaným. Všechno, 
CO se u nás zve politikou, musí býti ma- 
ďarské, nejenom spravedlnost. 

Slepý také maže vídéti, že politická jed- 
nota je možná bez poškozeni ethických 
zajmú, když jednotliví kmeňové búdou si 
rozuméti ve vyjadrovacím orgánu politického 
života, v jazyku. Aprávéproto, neboť jazy- 
kové isolování u nás jest nejhlavnéjší zbraní 
osobitných národnostních politických snáh : 
štváčúm pŕechází mráz po zádech pfi po- 
myslení, že massy, naučivše se státnímu ja- 
zyku, búdou ztraceny pro tyto snahy a že 
se vžijí do maďarského politického a národ- 
ního života." 

„Supremacie maďarského národa bude se 
moci pouze tehdy určité uplainiti a vyjádi4ti, 
když užívaní politických práv spojíme se 
znalostí maďarského jazyka. 

.Národní spolucítení", .národní život* ne- 
lze vytvofiti zákonem, avšak podminky 
možno jim určití. 

A zde je pŕíležitost. Uzákonením práv 
maďarského jazyka užívame pŕirozenou, 
čestnou a právni zbraň. 

V otázce maďarského jazyka k nynéjší 
základní práci nejsou poti^bny teórie, po- 
chybná mudrování, nýbrž odvaha, prosáknutá 
silným národním vedomím a určitost, nezna- 
jicí smiouvání. 

V živote maďarského národa byl osudným 
omylem každý takový zákon, který v otázce 
národního vývoje byl vynesen pouze v zájmu 
.dneška", aniž by jim byli zákonodárcové 
zajistili také vývoj budoucnosti." 

Supremacie maďarského národa. Ačkoliv 
novou volební reformou, bude-li taková, 
jakou slibuje býti, Maďai^ v olupování práv 
nemaďarských národu dosti značné pokro- 
čili, pŕece jim nestačí zákon, nýbrž požadují 
positivní práci k zabezpečení maďarské 
nadvlády. Rozvrh této práce je obsažen 
v programu národní obrany v .Pesti Hir- 
lapu" (4. ŕíjna), který se skladá ze čtyf 
bodu: 



ÔO 



lievue t?Caíe Slovensko 



„I. Uhry musf obdižeti nové administra- 
tívni a politické rozdelení novým ohraničením 
stolíc a volebnich okrešú, aby se tím jak ve 
snemu tak i ve stoiicích zajistila prevaha 
Maďarú a současné abychom touto adminí- 
strativni zbraní zamezili šírení se národ- 
nostních snáh. 

II. Ve všech onéch částech vlasti, kde 
cizí elementy hrozí maďarský kmeň potia- 
čiti, kde se národnosti vzmáhají, musíme 
Maďarstvi posilniti novou kolonisací a par- 
celováním pudy. 

III. Musíme délati maďarísačnl kultúrni 
politiku, která začína opatrovnou s maďar- 
ským jazykem, pokračuje lidovou školou 
s maďarským vyučovacím jazykem a ma- 
ďarskou lidovou knihovnou, a která postupné 
zmaďarisuje všechny školy Uher. Statní jazyk 
Ize šíŕiti nejlépe v mladistvém veku; ne- 
smime proto ničeho zapomenouti ve škole, 
neboť to nebudeme nikdy moci nahraditi 
v kasárňach — nebo pred volební komisí. 

IV. Musíme inaugurovati maďarskou ná- 
rodní politiku. Také peníze mtsí stati ve 
službe maďarisační politiky. Naším velikým 
neštéstím je, že celý náš finanční svet je 
chladný vúčí národním zájmúm. Učme se od 
národností, kteié založily silné penéžní ústavy 
8 mnohamilíonovým kapitálem, který vý- 
hradné slouží národnostním zájmúm a které 
zvláštč v Sedmihradech začínají ničiti Ma- 
ďarstvi. 

V téchto čtyrech smérech musíme zacíti 
najednou celou akci.'' 

S2I 

Z MAĎARONSKÝCH ČASO- 
PISU, 

Na Slovensku byly teď pfed podaním vo- 
lební reformy svolány lidové schúze — které 
však byly ihned zakázaný. Myjavský „Ob- 
zor" (25. ŕíjna) má z toho velikou radost. 

„Veliký rámus délají panslávske listy" — 
píše — se schúzemi, které národniari svo- 
lali. Účel téchto shromáždéní je, pi^praviti 
Slováky k volbám. Na nich se pfedstaví 
lidu budoucí kandidáti poslanecké strany 
panslávske. Všude ty samé blbosti a lži 
tiachají o potlačovaní Slovákú, o hrúzovládé 
„čvachovských'' maďaronú za tím účelem, 
aby se lid roztrpčil, aby se v nčm vzbouŕila 



krev proti pánúm, proti vlasti a úfadúm. 
Jelikož tyto schúze jsou za tím účelem 
svolány, aby šíi41y nenávist a nepokoj, jest 
nutno tyto pfekaziti a agitátory prísne po- 
trestati. Proč nepoučují lid o užitečných vé- 
cech, jak Ize dúchody si zvétšiti nebo živo- 
bytí zlehčiti, leč ženou jej do rukou soci- 
álnfch demokratú, ktefí jej ozbrojí holemi, 
kamením a revolvery a ŕikají, že bojuji 
s dobrým spojencem, odhodlaným ke všemu, 
CO prospívá. Ano, lupič pŕátelí se jen s lu- 
pičem. Lupičúm není však potŕebí práva, 
svobody a poslanectví, nýbrž ŕetéz, karabáč 
a Hava (vézení u Trenčína). Zdaž nemluvím 
pravdu, draží brati4 Slováci? Vezmete tudíž 
hole na ty svolavateie panslávskych schúzL 
Ať jdou do Čech a do Ruska. My je ne- 
chceme. My je nenávidíme, neboť jsou to 
tuláci, buriči, Iháŕi a podplacení lotH. Ani 
jeden statečný Slovák af nejde na jejich 
shromáždéní. Ukážme tém buiičúm, že ne- 
jsme jejich otroci. Dolu s nimi! Ven s nimi! 

A'dále (1. listopadu) psal: 

„Stéžují si panslávske časopisy, že úfady 
nepovolily schúze, které budoucí kandidáti 
panslávske strany svolali. Stéžuji si tyto 
listy, že žijeme v dobé strašného potlačo- 
vaní a že vás, Slováky, všude odstrkují. 
Úfady nezakázaly všechny schúze, pouze 
tam, kde není dostatečné záruky, že by se 
lid nebouŕil, nedopustil se násilí. O potla- 
čovaní Slovákú ani feči, vždyť Jednota ka- 
tolíckeho lidu a kŕesfanští socialisté se shro- 
mažďújí a úrady jim nedélají žádné pfe- 
kážky. Je však rozdfl mezi panslávskym a 
kresťanským lidovým shromáždéním. Panslávi 
mají své tajné cíle, kteié sméhijí proti jedr 
note Uher a aby jedna národnost šla v pravo 
a jiná opét v levo. Vyslechnéte jen takového 
bfichatého pansláva, když vyleze na sud, 
aby vykladal svoji moudrost. I když nefekne, 
CO chce i^ci, poslucháči mu rozumí. Všade 
obžaloba. Prekypuje závisti a mstou proti 
Uhrám, kde toliko páni mají právo, kde 
úbohé Slováky týrají, tupí, pokutují, zneucťujf 
a oblbují. A jaké city vzplanou v poslucha- 
čích po takových ŕečech? Zajisté, že k<ždý 
véfí tomu biichatému panslávovi, vždyť vét- 
šina posluchačú je nevzdelaná, která véŕí, 
CO jí takový vypasený a zlatým ŕetézem 
ovéšený „pan sedlák"* fekne. A následky? 
Ty samé, jaké vidíme u červených socialistu. 



^evue ^aše Slovensko 



91 



Revolver, kámen, železná húl a oheň. Vždyť 
kdyby úfady nebyly si tolik hrály se soci- 
álniiiJ demokraty, nemusili nám dnes pŕe- 
hjstí pŕes hlavy a ohrožovati naše životy a 
majetky. A pravé tak bude i s panslávy. 
Také vĎéi témto mély by býti úfady pflsny. 
Je zfejmo, že panslávi nenávidí Uhry, nená- 
vidí jejich zaŕizení, jejich zákony, jejich štátni 
jazyk. Nelnou s detským citem k domovine, 
leč zbožňuj! Čechy a Rusko. Jsou zrádci 
vlasti. A takovým nesmime dáti ani právo, 
ani svobodu, ani žádné výhody. Musíme je 
vyloučiti z hranie ústavy a zakročiti musíme 
proti nim i mimoŕádnými a velice prísnymi 
zákony, nebof — jenom tehdá bude mir 
a jenom tak zajistíme budoucnost Uher, naši 
v asti«. 

A opét stesky. Dr. Filberger, redaktor 
^Obzoru", který stále Iže, že Slováci 
nejsou potlačovaní, kydá dále hanu na Slo- 
váky. Mluvi o rovnoprávnosti, lidovou schúzi, 
svolanou v jeho okresu, však nepovol 1. Sou- 
éasné je i slúžnym, pilíŕem „ostrova svobody''. 
A ve svém, vládou financovaném listé píše 
(7. listopadu): 

„Nékolik do Slávie zamilovaných panáku, 
ktefi nechtéjí, by pod Karpatami a mezi 
Dunajem a Tisou bydlel jeden silný, svorný, 
vzdelaný a hrdinný národ, zahájilo boj „za 
tú našu slovenčinu'. A jak jej zahájili: Tak, 
že podnecovali proti lldové strane, ve které 
Slováci začali se cititi jako doma, že vy- 
nadali každému, kdo nebyl s nimi za tím 
účelem, aby Slováci nenávideli knéze, pány 
a mad^rony. Potom založili národnostní 
stranu s programem tajným a falešným. 
Potom se spŕáhli se sociálními demokraty 
a hledall pŕízeň Čecha. Následky panslávske 
politiky jsou ty nejsmutnéjší a neuspokojí 
ani samotné vádce. Oni se postavili proti 
štátu, naše vlasť však jen tehda búde miti 
budoucnost, když v národe bude úplná shoda. 
Národniari však neupevňují tento svazek, 
nýbrž pracují proti nemu. A konají to jménem 
všech Slovákú, ačkoliv ohromná vétšina Slo- 
váka neuznáva Jurigu a Hodžu za svého 
vudce a nehodlá pod Karpatami zakládati 
československý štát. My jsme mnohokráte 
napomenuli „Ľudové Noviny" a „Slovenský 
Týždenník*, že jejich politika nevede k do- 
brému a napomenuli jsme Slováky, aby se 
nenechali svésti panslávom. A Slováci drželi 



se naši pravdy, čímž dokázali, že jejich osud 
je spojen s osudem národa maďarského a že 
v budoucnosti hodlaji s Maďary v téze shodé 
žíti, jako po dlouhá staletí. A tak co hledá 
Hodža 8 jeho vlastizrádnou politikou? Proč 
se sbližuje s nepfáteli Uher a národa maďar- 
ského a proč nehledá pfízeň vlasteneckých 
strán? Nemusí býti vládni, když chce být 
v opposicí? Nechť se sblíží s Andrássym 
nebo Kossuthem, upfimnč, s otevŕeným 
srdcem a programem, který jest možný za 
našich pomérú a múze býti ujištén, že pádnou 
hráze, které nás déli a národnostní otázka 
bude fešena k prospechu celého národa 
(kterého?). Pokud však „Ľudové Noviny" a 
^Slovenský Týždenník" a s nimi i vúdcové 
búdou hráti na falešných strunách, nevyko- 
oají ničeho a žádný rozumný a vlastivérný 
Slovák neuzná je za vúdce" 

lOI 

NÁRODOHOSPODÁRSKY A 
FINANČNÍ PŔEHLED. 

Kdo dosud ješté nevedel, že v Uhrách 
každý mluví i o tom, čemu nerozumí, nechť 
si pŕečte jednaní finanční komise uherského 
parlamentu. Byl projednáván rozpočet mini- 
sterstva obchodu. Budžet spadá totiž pod 
prísnejší domáci pravidla, tak že není na- 
deje, k plenámímu pojednaní toho-kterého 
budžetu určitého resortu. Proto bychom prá- 
vem mohli očekávati, že aspoň jednaní ko- 
mise bude dúkladné. 

A CO jsme videli? Finanční komise, která 
je asylem finančních a hospodárskych kory- 
fejú parlamentu n a jedno posezení pro- 
jednala rozpočet, který má 482 mil. 
kor. prelíminovaných vydajú. Debaty 
se súčastnili čtyi^ advokáti, dva universitní 
professoŕi, 1 básnik, 1 hvezdár, jeden mi- 
nistr a jeden bývalý president bankovní. 
Tento poslední rozumí dúkladné obchodu. 
Referentem byl advokát, a k tomu agrárnik; 
to je fotografie úbohého obchodu. Obchod- 
ník nebo živnostník ani jeden neb> 1 pfitomen. 

A pustému zevnéjšku odpovídal prázdny 
obsah debaty. Mluvilo se o admini traci že- 
lezníc, podporovaní malého prúmyslu, želez- 
ničních spolcích, verejných komunikačních 
prostfedcích, vývoji prúmyslu, družstev pro 
výrobu surovín, pokladne nemocenské, pla- 



92 



^evue ^aSe Slovensko 



tech poštovnich a telegrafnich zŕízencfl. O ob- 
chode se vflbec nemluvilo. Toliko Kossuth 
prohlásil, že Je stoupencem hospodárskeho 
osamostatnení. Nebyl tam Szterényi, statní ta- 
jemník a Kossuth musel mlčet. 

Není potom divu, že uherský obchod se 
nerozvijí, a tomu pHméfené a prúmysl stag- 
nuje, možno-li zde vĎbec o nčjakém prú- 
myslu mluvit. 

Vláda chce proto penčzi prúmysl pozved- 
nouti. Mínlstr obchodu povolil na rok 1906 
subvenci 21 novým podnikám, do kterých 
vloženo bude 15 mil. K kapitálu a poskyt- 
nou práci 3300 dčlníkúm. K zvčtšení 31 stá- 
vajících továreň povoleno 3,012.000 K statní 
podpory. V téchto podnicích investováno 
13,300.000 K a pracuje v nich 2800 délníkú. 
Strojfl bylo darováno 96 továmám v cenč 
1,332.567 korún. 

Že takovým hromadným poskytovaním 
výhod prflmysl se nezvedne, je skoro jlsto. 

^Remeslnícke Noviny", vydávané ve 
Skalici k povznesení v odborné organisaci 
slovenského femeslnictva, konají na Slo- 
vensku dúležitou, ač velmi obtížnou missii. 
Lze si vŕele pŕáti, aby púsobení tohoto časo- 
pisu setkávalo se s nejlepším zdarem. 

V čísle »Rem. Novín" ze dne 5. listopadu 
v dopise z Turč. Sv. Martina tlumočena je 
stížnost, že slovenské vedoucí kruhy nevč- 
nují svému živnostnictvu a obchodnictvu 
dosti péče a žádá, aby vúdcové slovenští 
neopomijeli a zabývali se odbornými otáz- 
kami ŕemeslnictva. 

Nevšimavost maďarské vlády k potrebám a 
snahám slovenského lidu zakouší hojnou mé- 
rou i slovenské femeslnictvo. .Remeselnícke 
Noviny" v dopise ze Skalice na pŕ. píší : 

(Naše remeselníctvo začína cítiť 
potrebu spolčovania). .Skalickí remesl- 
níci, nemohúc sa dočkať potvrdenia stanov 
svojho remeselníckeho spolku, ktoré už 
dávno boli ku zaslaniu na potvrdenie na 
patrične miesto odovzdali, nemajúc ani ná- 
deje, že by sa to v krátkom čase stať mohlo 
a cítiac už vefkú potrebu toho, aby sa 
mohli spoločne stýkať, ako tak spoločne sa 
poznávať a aspoň na dobročinných cieľoch 
spoločne pracovať, za tým cieľom počali 
všetci skalickí remeselníci vstupovať do 



spolku SV. Vincenta, ktorý má svoje miest- 
nosti v .Kat. Kruhu" a tu utvorili svoj .re- 
mesbícky odbor", v ktorom môžu aspoA 
v medziach stanov tohoto spolku spoločne 
pracovať, dobročinné ciefe podporovať a seba 
vzdelávať do toho času, až sa milostivej 
vláde uráči nejaký ten samostatný spolok im 
povoliť. Preto vyžívame aj ostatných reme- 
selníkov, ktorí sa ešte do tohoto odboru za- 
písať nedali, aby to čím skôr urobili a samo- 
chca sa od svojich kollegov neodťahovali. 
Nech nikto nepočúva na plané reči niekto- 
rých rýpalov ; každý člen je vítaný. Už je 
darmo, aj remeselníctvo začína mimovoľne 
cítiť, že patrí k sebe." 

Tak znemožňuje maďEU^ká vláda i sloven- 
skému ŕemeslnictvu, aby se odborové, ku 
svému hospodárskemu zvelebení, organiso- 
valo. 

GCS 

Z ČESKÝCH ČASOPISU. 

Jak se darí délnikäm v JMadkrii. Pod 

tímto titulem pfináší .Právo Lidu* ze 
dne 18. ŕijna t. r. následující zprávu: 

Z Ružomberku se nám píše: Varujte dél- 
níky, by sem necestovali a nebrali práci 
u textilní firmy Ignáce Mautnera a spol. Dél- 
nictvo je zde pi^mo zotročené a popohánéči 
firmy, za pomoci beťárskych četníicú, zde na- 
kládají s délníky ješté húfe než s otroky. 
Panuje zde čirá libovúle továmika. Pro 
úrady neplatí žádný jiný zákon, než pouhý 
príkaz t ovárníkúv. Slyšte, jak to zde chodí. 

Máme továmu rozdelenou na dva dily, a 
sice na starou a novou pfádelnu. Ve staré 
se pracuje na dvé smeny. Továma se spustí 
o púl 6. hod. v pondélí ráno a beží celý 
týden až do nedele do rána do 5 hodin. 
Každého dne je pouze lOminutová pŕes ávka, 
aby se mohl parní stroj namazat. Smčny 
zde trvají celých 12 hodin. V nové pŕádeloé 
se pracuje jen jednou smenou, a sice od 5 
hodin ráno do 9 hodin večer bez polední 
prestávky. Zamestnaní jsou zde ve dne 
v noci nejenom dospelí mužove a ženy, 
nýbrž i deti od 9 let počínaje. Usne-li né- 
které díté únavou nčkde v koutku, poleje 
ho vrchní mistr studenou vodou, a když 
ze spánku vydesené procitá, dostane jeSté 
napohlavkováno. Lidumilní vrchní mistŕi Jme- 
nují se Čĺžkové a jsou bratranci. Postavy 



^evue 5Vaíe Sloveml^o 



93 



jsou oba pŕímo trpasličí, ale na malé deti 
ještč $ta6', na dorostlé volaji četnfky. 

Firma má v továrne zaŕizenou strážnici 
pro četníky, ktefi zde vedou ve dne v noci 
dozor nad délníky. Kdyby nepHšel nčkterý 
délnik včas do práce, tak se proň pošle 
četník, který ho do práce pŕivede. Popohá- 
aéči jsou zde velice suroví vúči délnictvu 
a nejenom že mu surové pro každou ma- 
ličkost vynadají, oni se odvažují délníky — 
tfeba i otce anebo matky rodín ~ i telesné 
trestat. Odváží-li se týraný odporovat, za- 
volá se naň četnik, jenž jej ihned odvede 
do vézení. Je-li to Slovák, tak mu ješté 
četník poi^dné nabije, tfeba vefejné na ulici 
pred sbéhem lidí. Maďarský četník nedélá 
žádné okolky a nikoho se nebojí, továrníkovi 
za korálku slouží verné jako pes. 

Délnik V. N., pi^slušník pardubický, od- 
béhl si do závodní kantíny pro svačinu. 
Jelikož do ustanovené doby pro svačinu chy- 
bélo ješté nékolik minút, chopil jej v prú- 
jezdu noční vratný za krk a hodil ho na- 
zpét, nadávaje mu pri tom mezi jiným „česká 
svine* atd. Napadený Je organisovaný sou- 
druh a nejsa na podobné zacházení zvyklý, 
vzepi^el se vratnému a vracel mu nadávky. 
Ale se zlou se potázal. Vratný zavolal čet- 
niky a diktoval jim, aby vzpumého délnika 
zavfeli, pfi čemž mu bohupusté spílal a 
vyhrožoval fackami. Četníci tak ihned uči- 
nili a zavedli délnika do tovární strážnice, 
kdež s ním ihned zavedli protokol, jelikož 
se dopustil veliké arážky vratného tím, že 
se vzepŕel jeho spílání a týraní. Na to byl 
.zločinec" propuštén. Nékolik hodin na to, 
když se nacházel ve svém byte, vtrhli k nemu 
pod vedením domovníka dva četníci v plné 
zbrojí a s nasazenými bodáky, a vedli Jej 
zacházkou pro postrach všeho délnictva 
okolo továmich bytu do mesta, kdež jej 
uvrhli do vézení. Než jej propustili, tak mu 
četníci pohrozili, že ho zavŕou pŕíšté hned 
na pár dní, kdyby se ješté jednou opovážil 
nékterému popohánéči odmlouvat. Délnik se 
však nenechal zastrašit a odpovédél zbuj- 
nickým četnikúm, že se ničeho nezákonitého 
nedopustil, následkem čehož nemá zadných 
obáv. Proti zneužití úŕedni moci četníkfl 
ohlásil protest. Četníci mu na to znovu vy- 
hrožovali, že ho zavfou na novo na nékolik 
dni a potom že ho pošlou postrkem na 
hranice. Nechť si potom siéžuje kde chce. 



Četníci mad^rští mají zde opravdu ne- 
omezenou moc a úfady maďarské Jim dají 
vždycky za pravdu, zvlášté stéžuje-li si na 
jejich darebáctví „cizozemec", jímž je ovšem 
také každý občan z Pŕedlitavska. 

Prosíme Vás, zastaňte se nás, aby se 
s nami, délníky z Rakouska, lépe nakladalo. 
Snad by se dala zjednat náprava cestou 
parlamentámí v delegacích? 

Poznámka redakční. Váechno je marné. 
MínistiH naši pokrčuji prosté rameny, když 
se od nich žádá, aby zakročili u uherské 
vlády ve prospech délníkú z Rakouska. 
„Uhry jsou cizozemskem, nemáme tam zad- 
ného vlivu," odpovídají. Mohli by se ovšem 
zcela lehce chopit rúzných donucovacích pro- 
stŕedkú, ale tak daleko ješté nejsme, aby se 
vláda naše zastala i délníkú, když se jim 
deje krivda.'' 

Madbrské kŕeče. Brnenský „Hlas'' pfi- 
nesl v mésici i^jnu t. r. nékolik statí, v nichž 
pojednával podrobnéji o národnostních po- 
mérech v Uhrách, o dnešní politice Maďarú 
a jich postavení k Némcúm. Část téchto statí 
pro jejich pozoruhodnost zde otiskujeme: 

— „Nápadno je, jak velice lichotivé uchá- 
zejí se Madkfi o pfízeň Némcú v líši. Ve 
svých apologiích mluví o své blahovúli vúči 
Némcúm a nemčine, popŕávajíce jí čestného 
místa jako jazyku vyučovacímu na školách; 
vúči nemčine mají ohledy (vlastné vúči ži- 
dúm), ale ostatní nemaďarské jazyky igno- 
rují. Proč nepíší, že všecky jazyky požívají 
práv a výhod jako nemčina? Oni dokumen- 
tují své úzke pŕátelství se židy, ktei^ jsou 
neobmezenými pány v Uhrách a ktefí, ob- 
chodujíce s námt a s cizinou, nezbytné po- 
trebuj! nemčiny; vláda ochotné jim v tom 
vyhovuje a na svúj náklad vyučovaní nem- 
čine zavedla. Odpadnou-Ii židé od Maďarú, 
pŕestanou-Ii býti jich korteši, ztratí Ma- 
ďari naprosto všecku vládu v úze- 
mích nemaďarských. Židé Jsou jejich 
spolehlivé bašty; ovšem služeb téch nekonají 
zadarmo, nýbrž požívají za to všelikých 
výsad a koncessí. Na druhé strane lichotí 
Maďari Némcúm, aby zlomili jich pfedpo- 
jatost proti Uhrám, která poslední dobou 
zvlášté ve smeru hospodáŕském byla citelnou. 
Aby si je navnadili, poslali výmluvného hr. 
Apponyiho, ministra vyučovaní, na inter- 
parlamentáiní konferenci do Berlína, pH 



94 



l^evue ^aie Slovensko 



které príležitosti on tyto dny proslovíl vúči 
Nčmcúm v ríši velice lichotivou fcč, Prohlá- 
sil zde Nemce za národ hlubolcého myslení 
a hlubokého politického pojetí. Nemecký 
duch je ze všech nejvícc universální a kdyby 
jednou spadl človek s mésíce i a zem a 
kdyby se mne ptal, které reči se má naučiti> 
aby poznal kultúrni život lidstva na naši 
planéte, doporučil bych mu neprodtenč štú- 
dium nemecké reči, neboť studiem každé 
jiné reči pŕehlédl by sice mnoho ale pfece 
jenom pouze omezené pole. Znaiost nemecké 
reči poskytne znaiost celé kultúry, kultúry 
téméŕ všech eáté žijicích národu. Je to tedy 
zvláštností nemeckého ducha býti zároveň 
indivíduelním a universálním, míti schopnost 
cizí národní individuality oceňovati a po- 
jimati. Dále chváli zásluhy nemecké politiky, 
že ona zároveň blahovolné, pŕatelský, bra- 
trsky a zároveň s porozumením se chová 
vúči cizím národním individualitám. (Viz 
Poiáky !) Žvastal tam hr. Apponyi tedy chvalo- 
i^eči, pretvaroval se, Ihal, vždyť doma Je 
despotou a úhlavním nepŕitelem 
národnostní ch individualít. Je tedy 
chvastání jeho pouze lákadlem pro Nem- 
ce, aby se neodvraceli od Uher a 
naklonili se k nim vytrvalým pŕátelstvím. 
Ovšem» Nemci nejsou krátkozrací. Mohou 
si v ohledu národnostniho barbarství podati 
s Maďary obé ruce. 

Ješte Jednu véc mél hr. Apponyi povčdčti 
Nčmcúm v ríši. Maďai^i dékují svou existenci 
Némcúm a Bismarkov ké balkánske poli- 
tice protislovanské. Danajský dar 
Bosna a Hercegovina učinený Rakousku, je 
balastem a problematickým územím, které 
bylo dano Rakousku, aby se vklínovalo mezi 
jihoslovanské zeme, aby tyto se nespf'jily. 
A také Maďari Jsou klínem mezi jižními a 
sevemími Slovany, mají tedy Maďari zá- 
sluhu — a to hr. Apponyi zapomnél v Ber- 
líne povédčti ~ že dosud nemecká fíše vú- 
bec existuje. Nebef kdyby nebylo Maďarú* 
kteŕí za4ržn)T proud Slovanú jižních a sever- 
nícb, dávno by na východe byla ohromná 
slovanská ríše, která by Nemce i ze zá- 
padu vytlatita. Jenom že ten maďarský klin 
už je hodné práchnivý a dlouho nevydrží. 
Ovšem, blahovolnost nepŕátel Slovanú, umož- 
ňuje Jak existenci, tak hegemónii maďarskou 
proti všemu právu a pravde. Ale co je 
umelého, neudrží se trvalé. Čas všecko 



pfcvrátí. Maďari sice vyhostili všecky ne- 
maďarské úfedníky, zaplavili celou uherskou 
zemi maďarskými nápisy, do všech koutú se 
vedrali, ale nie naplat, nemaďarský lid ne- 
všímavé chodí kolem téch nesrozumitelných 
nápisu, myslí si, ať si celou uherskou zem 
[Obijí maďarštinou, srdce a duši lidu ne- 
pŕekonají, ba čím více buši do nemaďarského 
lidu, tím více se k sobé národy tulí a tvoN 
oproti chorým, neplodným Maďarúm neroz- 
bornou baštu. Maďari myslí, že národnostní 
hnutí u nemaďarských kmenú je výsledkem 
nejakého popuzování a štvaní nejakých za 
hraničních agitátora. Proto se také proti 
vlivúm ciziny ukrutné háji. Ale pretvaruj 
8 e. Oni védí dobfe, že všec y jejich pro- 
stŕedky, jichž až po dnes užili, aby aspoň 
provedli v Uhrách nucené užívaní maďar- 
ského jazyka, byly márny. Na všech stranách 
hlási se mat ŕštiná ku svému právu. A tento 
hlas je vždy mocnejší, ponévadž uvedomení 
národní roste, pŕibývá také více podnikavosti 
a blahobytu a proti boháčúm si Maďari ne- 
troufají, šlapou pouze po slabých. Positívní 
praktické výsledky na poli prúmyslu, ob- 
chodu a hospodáŕství nemad^rských národ- 
ností zaráží Mad^ry, kteŕí ve svém jadru 
jsou naprosto nezpúsobilí v oboru ponika- 
vosti. A tento vývin nemaďarských národ- 
ností a na druhé strane rapídni hmotný 
i mravní úpadek Maďarú pŕispívá k veliké 
rozrušenosti vládnoucí kliky, která dnes nebo 
zítra se bude poroučeti, ponévadž už to na 
všech stranách vŕe, i lid obecný, selský na 
maďirské strane posud stojící, prohlédl onu 
hŕišnou hru, kterou s ní zemanstvo provádí 
a hlasité projevuje svou nevôli. — 

Uhry jsou státem mnohojazyčným jako 
Pfedlitavsko. Jednotlivé kmeny jsou zde na 
stejné kultúrni úrovni, jsou také početné vý- 
znamný. Bytuji zde od pradávna a mají tedy 
piHrozené právo a nároky na rovnocen- 
nost 8 ostatními, taktéž na všecky pod- 
minky zdarného kultumího vývoje na základe 
jazyka matei^kého. V Pfedlitavsku zmarený 
byly záhy snahy germanisační, nešlo to, aby 
tolik národu sklonilo se pôde jho nemčiny, 
nemeckým nátérem záhy prosvitaly barvy 
jednotlivých národu a dnes užstatečné vše- 
cky národy pŕedlitavské aspoň uhájily práva 
jazyková a školstvi, jakožto prúkopníky 
k dalšímu kultumímu rozvoji. Rúznojazyčné 
národy žijí tu vedie sebe a štát se nezbofil 



^evue ÍÄCaše Slovemkp 



95 



celistvost monarchie není ohro>ena, ačkoUv 
jsou zde národy se státoprávnfmi požadavky. 
Všecky národy mají za sebou slávnou histo- 
rickou — ne pouze válečnou jako Macfaii 
— a kulturné-uméleckou minulost, dovedly 
naduté snahy nčmecké hegemónie svrhnouti 
a očistu provedou v dohledné dobé od nem- 
činy na celé čáŕe. Neni tu panslavismu, 
je zde uvedomení, politická vyspe- 
lo st a zralost. Na tento stupeň vyšinuly 
se vťibec národy všecky teprvj v dobách 
pozdčjších a teprve mhiulé století vynesio 
na povrch otázku národnostní, individuelní, 
ze které vyplynulo m oho sporú, které na 
mnohá mistech ješté podnes nejsou uklid- 
nény. Tak je i v Uhrách. Žily tam kmeny 
rúzné vedie sebe, statní rečí byla latina, 
všude i na ŕíšském snemu. Teprve po zá- 
blesdch svot)ody a národnostního hnutí za- 
čaly jako ostatní národy i Mad^fi pronikati 
se svou individualitou a otevfené se k tomu 
pŕiznávají, že jejich kultúra teprve od roku 
1867 nabyla rázu prísne národního. Tak tedy 
MaďEďi nabyli národního uvedomení teprve 
nedávno, ale dobyli velkých úspechu, po- 
névadž méli na své strane zemany, šlechtu, 
vládu a fadu výtečných politiku, ktefí vý- 
borné uméli težit z politických situací a ne- 
šikovnosti nemeckých vlád vídeňských. Ne- 
jsou o nie napred než ostatní národy; to, 
čim jsou dnes, dékují náhode, nikoliv své 
minulosti a domnelé historické pfednosti. Je 
pravda, že ve všech smérech expansivné 
pracovali a chtéli v každém oboru vykázati 
se svou prací, svým umením, svou kultúrou, 
svým prflmyslem. Ale tak rýchle, za nékolik 
let nedá se dohoniti néco, na čem jiné ná- 
rody po staletí pracují. Mad^í snaži se býti 
ve všem svými, na všem musí býti maďar- 
ská punče. Bez součinnosti ostatních ná- 
rodnosti mamo je jejich všecko usilovaní 
a snažení. Na mocnejší kultúrni, prú- 
myslový, hospodáfský rozmach 
jsou Maďari malí a slabí. 

A seslabují se stále více vniti^ními národ- 
nostními potýčkami, oni nedovedou rozumné 
k sobč je pŕivábiti, oni je odpuzují, činí si 
z nich nepŕátele. Jak môže taková fíše pro- 
spivat? Na brané v Prešpurku je tento ná- 
pis: Omne regium in seipsum divisum, de- 
solatntur. Království samo v sobé rozdelené 
se rozpadne. Tato slova by méli Maďari 
míti každodenné pred očima, snad ubylo by 



téch rozbroju a národy navrátily by se ku 
společné vlastenecké práci. Ale Maďari ve 
své zaslepenosti búdou je kopati dále, už 
to pfedpovidají v návrzích k nové volební 
oprave, kde chtéjí vúbec národnosti ze snemu 
vyloučiti. Tedy nový boj je na obzoru. 
Takoví nesmíŕitelni a neúprosní jsou doma, 
do sveta však hlásají, jačí jsou trpéliví be- 
ránci. Kdotomu včŕi? Dnes je cizina tak 
dalece informovaná, že pokusy oči- 
sty se strany Maďarú jsou mamy.— 
Očistu musí provésti doma, musí se shostit 
bídného šovinismu, musí procitnouti ze své 
zaslepenosti a nicotného velikášství. Ne- 
maďarské národy nemají prehnané poža- 
davky, žádají provedení národnostního 
zákona. O tom mlčí Maďaii velmí opatrné 
ale na druhé strane svetu namlouvají, že 
chtéjí míti národnosti každá svúj samostatný 
štát, snem, vlastní samosprávu. Ba jeáté 
dále sahá fantasíe Maďarú, tvrdí a troubí 
do sveta, že se Slováci chtéjí spojit s nami 
a s naši strany že se déjí pŕekotné agitace, 
aby se lid na Slovensku rozvášnil á bouifil 
proti maďarskému štátu. O tom nevime my 
ničeho, Slováci tím méné. Jedno je jisto, že 
MaďaM stále více pŕitužují maďa- 
risaci a maďarské úrady s nemaďar- 
skými národnostmi nemilosrdné 
jednají. Množí, abyuhájili život a existenci, 
stávaji se pokrytci a tak na luzích „svobodné** 
uherské vlasti bují plevel všeho druhu a 
pfispivá k urýchlení politického i ho- 
spodárskeho bankrotu v Uhrách. Kre- 
ditu za hranicemi nemají, a kdo zná soud- 
nictví v Uhrách, nerád se s nimi zabýva. 
Tak pozvolna se Maďari isolují, absorbují 
sily poplatné a hledí v ústrety žalostné bu- 
doucnosti. Nemine je msta za jejich padouš- 
ství. Zcela loyalní lidi osočují z vlastizrady, 
policejné stihaji cestující, cestovaní činí ne- 
možným, ponévadž se tam bez maďarčiny 
nelze dohovoHt a tak odpuzují od sebe ci- 
zinu zcela systematicky, snad tím chtéjí od- 
straniti styky s nemaďarskými národnostmi, 
aby se tam nejaká irredenta nešírila. My 
pravímc toto: Dejte nemaďarským ná- 
rodnostem to, co vykladáte svetu, 
totiž, že prý neni v Evropé národa, 
který by tolik práv a svobod poží- 
val jako nemaďarské národnosti 
v Uhrách. — Dejte jim práva a svo- 
bodyl 



96 



^evue ^aše Slovensko 



LITERATÚRA A UMENÍ. 

Ružomberský medveď. Epos. V siedmych 
spevoch. Dfa odohratej skutočností v meste 
Ružomberku, vo 8. roku po uplynulom století 
osvety, bo sprievodom gajd spieva Med vecký. 
Nákladem Karia Salvy v Ružomberku. Ve 
zpévích téchto Je humoristický vylíčená zná- 
ma událost s medvčdem, vyloveným z Váhu, 
pfi které maďarská úŕedni horlivost sklidila 
velikou blamáž. 

Slovenský pravopisný ukazovateľ k sú- 
kromnej potrebe. Šimon Roháček v Modré. 
Spisek jest analogou českých ,Pravidel hle- 
dících k českému pravopisu" a má býti, jak 
autor v pŕedmluvč podotýka, „chodníčkom, 
ukázať k správnemu písaniu slovenských 
slov" v dobé, kdy „sa kruh slovensky píšu- 
cich fiidí šíri, ale vedomostí pravopisné sa 
úžia". V dobé, kdy maďarský terror snaží 
se vyhladit nebo aspoň otupit cit pro ma- 
teŕštínu a správne psaní, kdy nemá k mlá- 
deži ph'stup slovenský učitel a škola, kdy 
složitéjší mluvnice by byla nepochopená — 
Jest knižka Roháčkova podnikem vclmí do- 
brým, majíc jednoduchou formou a praktic- 
kým zpúsobem vniknouti mezi lid. Ovšem 
neobsahuje všech pravidel, nýbrž Jen kardi- 
nálni. „Úplné správne písanie možno si úplne 
osvojiť cvikom a pozorným čítaním dobrých 
slovenských kníh a časopisov." 

K NAŠIM OBRAZKÚM. 

Tisovec, mestečko v gemerské stolici, 
Jehož vyobrazení v reprodukci dle fotografie 
Pavla Socnáné v Turč. Sv. Martine, pi^nášíme 
v tomto sešité, zaujíma v dejinách Slovenska 
dflležité místo. Národní uvédomélost pro- 
nikala v ném vždy mocnéji nežli v jiných 
méstech slovenských. Za maďarské revoluce 
r. 1849 stalo se pamétihodné tím, že odepfelo 
pHspéti k rozmnožení mad^rské revohiční 
armády určitým počtem mužstva. Rada jeho 
občanfl pykala pak v žaláHch za to, že se 
mesto nepodvolOo madárskému diktáhi. Ve- 
liké zásluhy o Tisovec a jeho národní život 
získala si zde usedlá a vážená rodina Dax- 
nerô, ze které vySel i Štefan Marko Daxner. 
vUvuptaý slovenský politik, který za revoluce 
macforské pro své národní pôsobení jen 
stéií unikl šibenici, o kterou se „mladá ma- 



ďarská svoboda*^ opírala. Rodina DaxnerA 
dosud v Tisovci zdáme púsobí k probuzeni 
lidu slovenského. 

ZS 

RÚZNÉ PUBLIKACE A KNIHY 
REDAKCl ZASLANÉ. 

Moravsko-slezská kronika. Pravé vy lý 
m. a IV. svazek XIX. ročníku pfhiáSí do- 
končení románu „Spása" od liíího Sumína, 
dále novou beletristickou práci od V. K. Je- 
i'ábka pod nazvem: „Počestná obec Valčice*. 
obrazy z moravské dediny. V Moravsko- 
slezské kronice vyšla již fada cenných a rá- 
zovitých literámích prací, čerpaných ze ži- 
vota lidu moravského a slezského a Ize ji 
vfele doporučiti. Vychází ve svazcích dvou- 
mésíčních, celkem 33 archú ročné za pred- 
platní cenu K 3—, poštou K 330 ročné. 
Nakladatel R. Promberger v Olomouci. 

.České Revtie*, mésíčníku národní strany 
svobodomyslné vyšel pravé druhý sešit roč- 
níku druhého. Sešit se opét velmi pNznivé 
doporoučí svým bohatvm obsahem, z néhož 
uvádíme: Dr. Jifí V. Daneš: Pomer Srbô 
k Rakousku; Prof. dr. Al. Mrázék: Prírodní 
filosofie církevních otcú; Vas. Nemirovič- 
Danče.iko: japonšti školáci ; Ing. J. Dvorský: 
Doprava vodní na Vltave a Labi v Čechách; 
F. V. Moravec: Princíp národní výchovy ve 
školství obecném; Ing. Vlád. List: Parní 
turbíny (se 7 vyobrazeními) U. Feuilleton: 
Politik samouk. Poznámky. O knihách a 
divadle. — „Česká Revue" vychází za re- 
dakce dr. Zd. V. Tobolky. Roční predplatné 
na „Českou Revui* činí 10 K, pro organiso- 
vané členy národní strany svobodomyslné 
8 K. Administrace nachází se v Praze II., 
Vladislavská ul. č. 20 ŕdúm Méšťanské besedy 
Pražské). 

Slovácke díté poprvé studováno jest sou- 
stavnčji ve stejnojmenné monografii, kterou 
uverejňuje dle ukázek ze Školské výstavy 
v Uh. Hradiští známy autor spisu „Valašské 
díté" p. učitel Milan Šilka, v poslednim 
čísle paedagogického týdenníku „Komenský*. 
Upozorňujeme na toto pojednaní všechny, 
kteil ve století dítéte o dité se zajímajú 
„Komenský" vychází v Zábi'eze. 

Vynálezy a pokroky č- 4. roč. V. Popu- 
lárni, bo. até illustrovaný časopis technický. 



lUptel. ^d«Tatd a xodpovWný ^^^jj^)^^ "'Ä^Ä sl''''^''' **^^ ™^ " "^*****~ 




E 

> 
o 



G8 

CQ 



3 

bo 

s 

< 






SEŠIT 3. PROSINEC 1908. ROČNÍK II. 

REVUE 

NAŠE SLOVENSKO. 

Časopis hájicí zájmy uhenkých Slovakii. 



p. s. ČAMBURSKÝ: 

O PARASmSMU V UHERSKÉM ŽIVOTE. 

Uposlednich létech vzbudilo stupňované pronásledováni Slovákú v bra- 
trské české verejnosti nebývalý pred tím zajem. Nejbližši naši bratŕi 
začali si všímati našich pomčrú, ba pečlivč sledovali, soustavnč studovati 
život slovenský. Tím se pHrozenč vysvčtluje i zvýšený zajem o život uherský, 
bez jehož dôkladné znalosti vskutku tčžko Ize porozumčti životu slovenskému. 
Včci uherské jsou projednávány v českém tiskú s informovaností mnohdy 
pŕekvapujici, byf by se i nepodarilo vystihnouti zvláštnosti uherských pomčrú. 
Velmi mnohá úkazúm, af už se týkaji uherského života politického či národo- 
hospodárskeho anebo kulturního, nelze prosté porozumčti bez znalosti nejvčtši 
uherské zvláštnosti: uherského príživníctva, parasitismu, jevícího se v každé 
fási, v každém oboru uherského života v nejrozmanitčjších formách a to 
v nejpokročilejších stadiích vývoje. 

Parasitism jeví se v Uhrách hlavné v tom, že vyšší tfídy, mající v rukách 
vládu, zákonodárství, utlačují a vykofísfují trídy nižší zpúsobem, který prímo 
poburuje. V celku je pi4 tom pŕirozeno, že toto vyssávání pocifují pfedevším 
národy nemaďarské, nezastoupené zhola nie, nebo jen nepatrné v tŕidách 
vyšších a pozústávajíci ve vétšinč tím ohromnčjšf z nižších a nejmenších tŕíd 
obyvatelstva. Leč tím vším jsem ješté neŕekl nie nového. Dúležitéjší pri tom 
je, že mimo ti^ídního vyssávání existuje v Uhrách vyssávání národnostní. Slo- 
venský sedlák, rolnik atd. je vyssáván nejen jako sedlák a rolnik, ale vedie 
toho všeho ješté i jako Slovák. 

Toto pfíživnictví ukazuje se již pi^i zdanení. Uherský malý človek platí 
pomerné mnohem více pŕímých daní, nežii kapitalisté, strední a velcl majitelé, 
ponévadž tito již pri roztriďování pozemkĎ podlé jakosti dovedli svým velkým 
vlivem prosaditi, aby jejich pozemky byly zaradený do tiŕíd horších, méné 
zdanených. O daních nepi^ímých, jmenovité potravnlch, ani nemluvím, ponévadž 
zde nenl zdanén majetek, nýbrž žaludek, který u chudáka nefunguje o nie 
húŕe nežli u boháče. 

Takovýmto zpflsobem jsou tedy vyssávání nejen malí lidé nemaďarští, 
nýbrž i madärští. V čem zde záleží osobitný útisk národu nemaďarských? 

7 



98 T^evue ^aSe Slovensko 

V nemaďarských krajích Uherská postupovalo se již pri komasaci (za- 
okrouhlovánl pozemku) a pri spojeném s tím tridčni pozemku zpíisobem na- 
nejvýše stranickým. V zemanských obcích a v odrodilých selských obclch 
byly pozemky zaradený — nechf byly jakkoliv dobré — do tfíd nejhorších 
a na základe toho zdanený Často až sméšné nízko. Uvedomelejší obce se 
však nemálo divily, když jejich bídné, neúrodné pozemky byly uznány za 
vzorné a podlé toho zdančny tak, že se jejich majitelúm podnes v očích jiskii. 

Tímto se však docílilo nejen vétší zatížení obcí a občanfl, z maďarského 
národního stanoviska „nespolehlivých", ale výborné toho bylo použito zejména 
pH volbách do snémovny. 

Soupis voliču deje se totiž v Uhrách až dosud na základe censu t. j. da- 
ňového minima, které oprávňuje k hlasu. Je to již samo sebou ustanovení 
zpátečnické. Leč na tom není dosti. Tento census není všeobecný, jednotný, 
zemský, nýbrž rúzný die obcí. Na základe rozi^déní pozemkô je tento census 
sméšnč nízky v obcích zemanských. nemeckých a slovenských odrodilých, 
oproti tomu v uvedomelejších slovenských obcích je nápadné vysoký. Ta- 
kovými machinacemi se stáva, že lidnaté slovenské obce vykazují jen 
hŕstku voliču, kdežto se na pŕ. nemecké obce na Slovensku voliči jen hemží. 
Výsledkem toho je, že slovenský kandidát nemúže dosáhnouti včtšinu ani 
v nejprobudilejších slovenských okresích. 

Jaké kŕiklavé rozdíly jsou ve volebním censu, toho dflkazem je na pŕ. 
stolice turčanská, kde v nemecké obci Vricku činil r. 1899 volební census 
1 K 70 h a v uvedomelých slovenských Mošovcích (rodišté Jana Koliára) 
14 korún. 

Štát se snaží všemožné napomáhati rasse maďarské na úkor ostatních. 
Statní železnice, cesty atd., staví i v krajích čisté slovenských, délníci ma- 
ďarští. Že se dopravou téchto lidí ze vzdálených kraju práce zdraží, na to se 
nehledí, rovnéž tak ne na to, že práci sotva prospívá. když se délníci ne- 
mohou s obyvatestvem kraje, v némž pracují, dorozumeli. 

Na podporu Čangú (kmene domnelé maďarského), kteŕí následkem své 
neschopnosti k životu, mnohokráte již stáli na pokraji hmotného úpadku, vy- 
daly se ze *^tátních penéz milióny. Nemaďary nechá štát klidné utíkati do 
Ameriky. Že se takovýto postup mstí na samotné vláde, je celkem pŕirozeno. 
Do Ameriky se již vystéhovaly statisíce Maďarú a Čangové vzdor všem pod- 
porám a sanačním akcím, den ze dne více upadají. 

Vlastnosti parasitství jeví se v hojné míre i u Maďarstva. Je to pfedevšlm 
jejich nenasytnost. Nedosti na tom, že Slováci a jiné nemaďarské národy již 
proto, že vétšinou obývají hornatéjší a neúrodnéjší časti zeme, jsou chudob- 
nejší než-li Maďari, obyvatelé žírnych rovín, nedosti na tom, že Nemaďaŕi a 
jmenovité uvedomelejší jejich čásf, jsou pomerné více zdanení než-li Maďaii, 
nedosti na tom, praví m, zpupnosf a nenásytnosť Maďarstva jde ješté dále. 
Jejich Časopisy vyzývají vládu, aby expropriovala, t. j. vyvlastnila majetky ne- 
maďarské a odevzdala je maďarským kolonistum. „Zem Maďarúm!" tof jedno 
z nejnovéjších, ale i nejnemravnéjších jejich hesel. 



lievue ^aSe Slovensko 99 

Parasiticlcý život pretvorí konečné parasitické organismy tak, že v pokro- 
čilejších stadifch parasitismu nejsou ani s to, aby žily jinak, než-li parasiticky. 
Odnímáme-li takovým organismum podmínky parasitského života, ohrozíme 
tím jejich existenci. 

Všecko to piati plnou mčrou i o parasitismu v živote uherském. 

Heslem posledních desítiletí je : vytvoŕiti uherský prúmysl ! Vláda se snaží 
jej všemožné podporovati, ale nikoliv vybudovaním a zdokonalovánim pH- 
:slušného odborného školství. nikoliv ochrannými cly, zdokonalovánim doprav- 
nich prostŕedkfi atď Dčje se sice i v téchto smčrech hodné, tak že to nijak 
nehodláme podceňovati. Uherská vláda chce však rýchleho vývinu prňmyslu 
-docíliti jmenovité tím, že osvobozuje od daní fabriky, ba celá prúmyslová od- 
Arétví a to na leta, ba desítiletí. Jak je oproti tomu ubíjen prflmysl uherských 
nemaďarských národu, toho ukážkou je histórie turč.-sv.-martinské to- 
várny na cellulosu, které nedovolili pracovati, pokud byla v rukách česko- 
slovenských a která od té doby, kdy je majetkem jedné peštské banky, pracuje 
hez pi^ekážky. 

Mnoho se mluví a píše o maďarské politice. Dnes není již celkem ani 
4ieznámou maďarská Ikeratura. Množí se znenáhla i úspechy maďarské Thalie 
atd. Vzdelaný svet se diví, čeho všeho je ten barbarský, asiatský národ 
schopen. Nuže a Evropa se v této včci mýli a to dfikladnč. Vždyf i intellek- 
tuálni práci v téchto oborech poskytuj! z velké časti Nemaďaiŕi. Stačí pouká- 
2ati na Nemce Wekerleho, žida Abrányiho, Bródyho a o hercich ani nemluvé. 

Politika maďarská již tak se hemží jmény nemeckými, slovenskými, ba i 
arménskymi, lisk a literatúru mají prevažné v rukou židé. Ti udávají v Uhrách 
tón v denní cích, knihách i na divadelnich prknech, tím se na pi^. vysvčtiuje 
neobyčejná záliba pešfského obecenstva v divadelnich kusech, kupletech a 
písních, pfivodem i duchem skrz na skrz židovských. Ješté více pfispívaji ne- 
maďarské národy na maďarské politické a kultúrni účely penčzi, svým mozol- 
ným, krvcpotným daňovým grošem. Vždyť maďarské denníky, maďarská divadla 
nejsou nikterak méŕítkem kultúrni vyspelosti maďarského obecenstva. Ty žijí 
z rúzných státnlch a straníckych subvencí a paušálu. I nemaďarských grošu 
je k tomu zapotŕebf, aby se mohly dávati kusy, urážející v hloubi duše Nemce, 
5lováky, Rumuny atd., i nemaďarských grošu je zapoti-ebí k tomu, aby pešfské 
denníky mohly žádati expropriaci Nemaďarú ve prospech Maďarstva. Hrabe 
Mikuláš Szemere na snemu dokázal, že vétšina maďarských denníku by byla 
bez státnich subvencí nemožná. Na potírání nemaďarských národu ve volební m 
boji ztráví milióny státnich penéz. Sám Bánffy za svého ministerského píeá- 
sedníctvi dle vlastniho doznáni upotrebil za tím účelem 5 miliónu. 

Parasitickou je i sama idea maďarisace. Maďarstvo chce sesiliti na úkor 
miliónu jiného plemene. Oice v sobé pohltiti více Nemaďarú, nežli činí počet 
jeho vlastních príslušníka. A chce to provésti vétším dilem nikoliv svoji prací, 
5vými penčzi, nýbrž z^se státními, vydrenými z vétši časti rukama nemaďar- 
skýma. Príčinou maďarisace není domnelá maďarská neplodnost. Naopak, Ma- 
<fafí se rozmnožují s rapidnosti, jediné parasitúm vlastní. 

7* 



100 ^evue ^aSe Slovensko 

Parasitísmus nezastal bez účinku ani na národy nemacbrské. Na pŕ. i slo- 
venský lld si v mnohých krajlch zvykl, spoléhatí se na cízi pomoc. V nej- 
úrodnčjších létech dovolávajf se mnohé obce, ba okresy a stolice s velikou 
vytrvalosti statní pomoci, místo aby se vzchopily k rozumnéjšimu a moder- 
néjšímu hospodárení. Slovák by byl s to, proplýtvati púl dne a jiti až do tretí 
obce pro otep slamy, darovanou státem a representující hodnotu asi 1 koruny. 

Nemyslím naprosto, že by se Uhersko náležalo v takovém stadíu parasi- 
tismu, z nčhož neize vybi^ednouti. Naopak, doufám, že jeho mladý organismus 
snese ještč mnohé krise. Chtél jsem však upozomiti na to, že megalománie, 
chorobná rozpínavost Maďarstva, tohoto — díky evropské nelnformovanosti — 
až do poslední doby jediného predstavitele Uher, naprosto nesvedčí o nejaké 
zvláštni jeho vnitŕní sile. Zejména pri studiu uherských pomčrú tí^eba miti 
stále pred očima, že nejvýbojnéjší národy nejsou nejmocnčjší a že za vnéjším 
leskem často se skrýva vnitŕní rozklad, pokročilá hniloba. 

Nynéjší sociálni, hospodársky, umélecKo-védecký a politický život uherský 
neIze vysvčtiovati a odúvodňovati jinak, nežli pŕírodními zákony o pfíživnictví, 
parasítismu. Rozmach Maďarstva na pohled tak mohutný, podivuhodnou roz- 
šíŕenost jejich jazyka, evropský vývoj jejich mést, university, akadémie, obra- 
zárny, divadla maďarská na strane jedné, nepomčmou pak opozdilost ve všech 
tčchto smčrech jevící se u Rumunfi, Slovákú, Srbú, ba dokonce též i u sedmi- 
hradských Sasú, naprosto nelze vysvčtiovati ani štátotvorným pudem, ani 
zvláštním národním vedomím, ani staletou kultúrou, ani bobatstvim, ani prací, 
ani energií tohoto plemene. 

Vstoupíš-li na uherské území, af už se strany nemecké u Prešpurku, af 
se strany českomoravské u Trenčína, polské u Čače, Suché Hory a Orlova, 
ruské u MunkáČe, af už se strany rumunské u Predeálu, anebo srbské u Ze- 
munč, všude stejnč vidíš a cítiš, že octl jsi se v zemi maďarské a ne slo- 
venské ani rumunské ani srbské. Nápisy na železničních vozích, nádražích, 
kondukteŕi a vfibec veškerý železniční personál nepokladá nikterak za svou 
povinnost mluviti rečí veliké vétšiny obyvatelstva, zabírající territoriálné dvé 
tretiny zemč. Pošta, železnice, soudy, administrace, domobrana, parlament a 
vfibec všechny štátni instituce jsou výlučné maďarské, školství statní rovnéž. 
Jen nčkolik srbských, rumunských a saských stŕedních škôl je trpčno a ovšenv 
v krajích národnostmi obydlených také néco škôl elementámích, vydržovaných 
konfessemi, pronásledovaných však strašné státními orgány. O všech téchto 
zjevech Ize dokázati, že nevznikly ani péčí, ani bojem, ani prací plemene ma- 
ďarského, ale jinou methodou žití. Maďarstvo nevnutilo ostatním národfim 
uherským ani svého náboženství, jako Turci islam národúm balkánskym, ani 
specielné svfij kultúrni karakter, jako Nemci svým sousedfim. Maďarstvo ne- 
typisovalo se rassovité ba ani ne telesné, nýbrž tvoi^í ve všech svých částích 
konglomerát, v némž výrazné znamenati Ize součásti, z nichž vznikl, ale mezí 
nimiž pravé element špecificky maďarský hledati dlužno drobnohledem. Už: 
tento nedostatek výrazného typu sám pro sebe poukazuje na vývin priživ- 
nický. 



^evue íACaie Slovensl^ 101 

Prfibéhem tohoto pojednaní dokážeme, že: 

1. Maďarstvo od počátfcu své existence v Uhrách počalo 
rse vyvijeti parasiticky, 

2. nynéjši život maďarský eklatantné vykazuje všechny 
charakteristické známky pŕiživnictvi, 

3. Maďarstvo samo parasitismem tfm rýchle degeneruje 
^ hyne, a pončvadž žádný parasit neprospivá svému hospo- 
dári, tudíž maďarským pŕiživnictvim degenerují a hynou 
laké nemaďarštf národové uheršti, konečné 

4. pokúsime se udati zpfisoby a cesty, jimiž majI se bráti 
národové nemaďarštf, chtčji-li čeliti parasitismu a jimiž 
mohl by snad také národ maďarský obrácen býti ke smeru 
regenerace. 

Jelikož však nemôžeme pŕedpokládati, že širší obecenstvo je dostatečné 
seznámeno se zjevy souvisícími s pŕiživnictvim v prírode organické vflbec, 
musíme je neustále pripomínati a pak vždy poukázati na zjevy obdobné, jež 
nám poskj^uje Maďarstvo^ 

Pŕlživnictví je zjev v prírode velice rozšírený a častý. Minime tfm prírodu 
tak zvanou hmotnou, i talc zvanou duchovní, svčt vnéjší zrovna tak jako svet 
'ducha. Ve svété vnéjším setkáváme se s pŕiživnictvim zrovna tak jako u živo- 
čichfiv. 

Príživníci, parasiti jsou živočíchove anebo rostliny, žijíci na jiných živo- 
^iších anebo rostlinách — svých hospodáfich — živici se na účet jejich. — 
Pŕfživnictví není tudíž spolužití za účelem vzájemného prospechu, jak je tomu 
u symbiosy, nýbrž príživník škodí svému hospodári. 

V prírode rozeznáváme obyčejné následující stupne pŕíživnictví : 

1. príživníci praví, živici se úplné na účet jiných živočichú, 

2. spoluhodovnící, kommensalové, kteí^í jedl z pokrmu hospodáix)va, 

3. vzájemnlci, mutualisté, jež jsou vzájemnč na sebe odkázaní, a konečné 

4. papríživnicí, pseudoparasité, t. j. živočíchove pŕižlvající se jen výjimkou, 
na pr. ponravy múch v človeku. 

Kommensalism a mutualism jevi se velice rozličné. |eden živočích použí- 
vali múze druhého i jen za obydlí, jako na pŕ. úhor hadi, Fíerasfer, zdržujlcí 
se v tele morské okurky, živici se však raky, vystrkující hlavu obyčejné zad- 
ním otvorem svého živého obydlí. Mnoho kommensalô je mezi raky a červy, 
jichž valná část potrebuje k svému životu stále cizi pomoci, jako na pŕ. rak 
poustevník morskou rúži. Rači poustevníci, Paguridae, mají jako jini raci po 
péti párech nohou. Když mladý rak vyleze z vejce, má zadní telo pŕímé. 
j\však vrozeným pudem hnán, nájde si za nedlouho prázdnou skoŕápku sli- 
mačí a vtáhne telo do ni, tak že mu zbývá: prední pár nohou, silná klepeta 
k chytaní koristi, pak následující dva páry nohou k chúzi, avšak pár čtvrtý a 
pátý zakmí ve skoŕápce ; témato zadníma nohama drží se skoŕápky. Když jest 
mu skoŕápka už príliš tesná, nájde si skoŕápku vétší a vtáhne se do ní. Né- 
které druhy rakú-poustevníkú nosí na své skoŕápce stále jednu anebo nékolik 



102 Tievite ^aSé Slovensko^ 

morských rfižl, actinil, jež chráni raka svými koprivovitými ústroji pred ne- 
pŕítelem, začež ponecháva jím rak část své pohavy. PŤestčhuje-H se, pak 
pŕesadi rúži do svého nového obydH. Nejznáméjší takovýto rak-poustevnfk je 
rak bernhardský, Pagurus Bemhardus, cHouhý 13—16 cm., žijlcí v severnfm 
mori početné často na pobreží. 

Avšak každému prístupný, ba všeobecné známy príklad typického parasita, 
poskytuje nám rostlina kukučina, zlatá nit, cuscuta. 

Kukučina počína rusti ze semene, jako kterákoli jiná rostlina* Vyklíči, za- 
pustí koŕínky do zeme, vyhání listy, zveda se a zdalo by se, že bude vyhle- 
dávati potravu ze zeme a vzduchu vlastni námahou. Když však vyrostla na 
nékolik cm. od zeme, zvláštním pudem hnána, zpozoruje, že v blízkosti jeji 
roste krásne jetelí, i nakloní se k nemu, vpusti ssavé své nitky do jetelového 
stebla a začne z nčj ssáti hotovou potravu. Za nékolik dní uschnou kukučine 
nepotrebné koi^inky, shnijí v zemi, usychá i spodní část stebla, odpadá, kuku- 
čina visí pak už úplné na jeteli. Zlodejským zpúsobem žije pak dále, rozpro- 
stírá bledožluté svoje výhonky s jednoho jetele na druhý a za nedlouho zkazi 
značný dll úrody. Pak kvete nepatrným kvétem, semeno její pak zraje téméŕ 
současné se semenem jetelovým a po kosení dostane se do stodoly, odtud do 
sýpky a pak opét na pole a tak deje se to od statisíce let. Podobný stav 
vidíme u jemele, rostoucfho parasiticky na jedlích, dubech i ovocném stro- 
moví. Rovnéž pfíživnicky žijí množí živočíchove, zvlášté hmyzy, červové, vši, 
blechy, šténice atd. 

I^živnictvi rozšíŕeno je velice i v živote lidském. Jednotlivci zrovna tak 
jako celí národové podléhají neúprosným zákonúm prírody a síce jakmile pŕe- 
stanou pečovati o svou existenci sami, začnou vyssávati lidi, národy jinorodé, 
ztrácejí ihned schopnost užívati a vyvíjeti svoje ústroje a degenerujl. 

Pi^rodozkoumatelé dokazují, že rostliny a živočíchove, jež dnes známe 
jako pŕíživnlky, byli kdysi i^ádné vyvinutými tvory. Méli dobre vyvinuté ústroji, 
živili se prací a námahou. Avšak v nešfastném okamžení, když lákáni blizským 
pohodlím a hotovou potravou, začali žiti z cizího, octii se postupné nejdŕíve 
na stezce, pak na ceste hynutí. Zrovna tak i národové. Ŕíman, živivší se po 
staletí rolnictvím, vyvinul v sobé vysoké ctnosti, jakmile však počal podma- 
itovati národy cizí, zvrhl se rýchle na príživníka a zahynul. Tak i Španél, 
když počal krásti a domú dovážeti bohatství Mexika a Peru, doma počal 
slábnouti a hynouti. 

Steblo kukučiny roste velice rýchle, asi v péti dnech délka jeho se 
sečtvernásobila. Žije a roste ze zásob potravy, jíž dostala v semeni od rodiče 
na cestu. Avšak potravy této je velice poskrovnu, rýchle se vyčerpá, a poné- 
vadž parasitická rostlina nedovede si dobývati živné látky ze zeme prací, ba 
postráda také ústrojov, jimiž by se zásobovala výživnými plyny ze vzduchu, 
roztahuje svoje vlastni bunky a nedbá ani toho, že slabne, jen když se tím 
mflže dostati co nejdŕíve na jinou rostlinu. Pravda sice, že parasit, nenalezne-li 
v blízkosti takové rostliny, uvadá a klesá k zemi. Pri čemž je zvláštni, že 



Tievue ^aie Slovensko 103 

kukučina, jakmile se dostane k živé rostlínč, ihned vypoušti ssavé výhonky, 
klesne-li však k zemi, nedovede tčchto orgánu do zemč zapustiti. 

Dotkne-li se však klesajici kukučina treba jen suchého stebla, ihned 
se kolem nčho ovíne a konec výhonku počne se hned vzprimovati a vrtčti 
jako ručička hodinová, hledaje živou rostlinu, k niž by se mohla piŕissáti. Pfí 
tom je nápadné, že výhonek parasita vyhýba se suchým stéblúm a hledá jen 
živé. Konce spodniho stebla usýchaji. Kdo by si pri tom zjevu nevzpomnčl 
rozpínavo&ti Marfarstva, národa to púvodnč kočovného, který octnuv se mezi 
národy vyvinutejšími, bloudi a hledá, kam by se mohl pfissáti, necháva pak 
kus svého tela v Bukovine — Čangovci — kus v Sedmihradech — Sikulové — 
vypoušti jednotlivá ssavá vlákna až po hranici rakouskou, po Užhorod, po 
Nitru, hledaje cizí bytost, na nlž by se pŕissál. 

Když kukučina príhodnou rostlinku nájde, pŕichytne se ji a vypusti ti4, 
čtyŕi až pét ssavých bradaviček a pi'ilne jimi ku svému hospodári. Pak vpustí 
do tela hospodáŕova svazeček vláknitých bunék, vrflstá se v néj. — Viz staro- 
slovanské zrizení župní, v nčjž se nomádové už dávno vrostli. Ssavé bunky 
parasitovy vnikají do tčia hospodáŕova. velikou silou se protlačují i dosti 
tvrdou kôrou, pak se vtlačí mezi bunky hospodáfovy nékdy až do dreva. Když 
už je parasit tak upevnčn, odumírá mu také poslední kousek stebla u spodu 
a visí na hospodári energicky, ubiraje mu potravu. 

Doceta tak dčlá i priživnický národ: Maďari ani nevédí, odkud prišli. 
V blouznéní o Dentumogerii sami neverí. Cikáni nazývají se farahouny, ačkoli 
v Egypte nikdy nebyli. — — Róma — — román — — 

Velcí reformátori lidstva byli pfedevšfm vychovateli svých národu a jest 
zvláštni, že v prvni radé 5vými náukami a zarizenimi iízkostlivé dbali toho, 
aby národ rostl sám ze sebe, nikoliv pŕibíránim sil z národfl jiných. Tak 
videl Mojžiš, že jeho národ, žijíci z bohaté vzdelanosti egyptské, počína žiti 
životem pŕiživnickým, proto jej ohromnou silou vytrhl z tehdejšlch okolností, 
zavedl na poušf a cestu, kterou veliký zástup vykonali míiže v nékolika ne- 
délích, nechal je konati čtyi^icet let, t. j. pokud pokolení pŕíživnicky vychované 
nevymrelo. Strádaním, žízni, hladem, nepohodami pak vychoval nové pokolení, 
dal mu nová zaŕizení, nové zákony. To jest, národ židovský vyrostl takŕka 
z jediné rodiny. Když pak dosáhl zeme zaslíbené, zákony Mojžíšovy bránily 
požidovštčni kánaanských národúv — V. kniha Mojžišova 7. kapitola počí- 
najte I. veršem : Když pak uvede tč Hospodin, Búh tvúj do zemč, do niž 
vcháziš, abys jí vládl a vyplenil mnohé národy od obličeje svého, Hettea, 
Jarjezea, Amorea, Kananea, Fererea, Hewea a jebuzea, — sedm národu 
včtšich a silnejších nežii jsi ty ... a dá je Hospodin, Búh tvúj, tobé, abys je 
pobil ... — jak prokleté je vypleniš, neučiníš s nimi smlouvy, ani neslituješ 
se nad nimi. Naprosto nespiPízniš se s nimi ... — dcér svých nedáš synúm 
jejich a dcér jejich nevezmeš synu svému ... — nebof odvedla by syna 
tvého od nasledovaní mne, a sloužili by bohúm cizím, a popudila by se pak 
prchlivost Hospodinova na vás, a vyplenila by té rýchle. Ale radéji toto 



104 T^evue 3\CoSe Slovensko 

učiňte jim, oltáre jejich zborte, modly jejich pak ztroskotejte, háje vysekejte, 
sochy pak spalte ohnčm . . . 

S tak hroznou prísnosti uložil Mojžiš svému národu, aby se bránil proti 
parasitismu. Radčji vybiti do nohy, nežii požidovštiti. Radéji vražditi a také 
sám pH tom zavraždčn býti, nežIi pribirati cízotu do svého národa. 

Nuže Mojžiš pochopil pfiživnictvi v celé jeho podstate. Zákony a pred- 
pisy o čistých a nečistých pokrmech, o občtich, o čistote lidi, pŕibytkú, dvoifl, 
odčvu, o léčeni nemoci atd. to všecko dokazuje, že chtčl národ svúj vše- 
možné chrániti pred parsitismem. Masa zviŕat, jež jsou svými ústrojimi človeku 
blfzsko, nedovolil poživati. Zapovédél jisti mäso vepŕové, koňské, oslí, vel- 
bloudí. Dále zapovédél poživati mäso dravcú teplokrevných proto, že zvirata 
tato už svým pokrmem bliži se pŕiživnictvi. Zapovédél poživati i krev hovad, 
ponévadž „v Icrvi je život**. — Ale zapovédél i obétovati tvory nečisté, t. j. 
parasitické, ba také živočíchy chybné urostlé, ba dokonce také vyklešténá 
hovada. Védélf, že následkem chyby jedné jest obyčejné chyba druhá, že pri- 
roda telesná souvisi úzce s prírodou duševni. Nedovolil ani mužfim chybné 
urostlým zastávati úrad knéžský. 

A hrozné trestal, vykoiŕeňoval také pfiživnictvi duchovní. Dokázalo-li se 
na nékteré mesto, že obyvatelstvo jeho slouži bohúm cizím, uložil : „zbiješ 
pak obyvatele mesta toho mečem a jako véc proklatou zkaziš je i všechno, 
cokolí bylo by v ném, hovada jeho pak mečem pobiješ. Veškerou pak korist 
jeho shromáždíš upro>tŕed ulice, a spáliš ohnem mesto to i všechny koristi 
jeho docela. Hospodinu, Bohu svému, aby mesto to zboi^eništém bylo na veky 
a nebude nikdy více vystavéno . . .** Tak bezohledné, neúprosné, kruté chránil 
Mojžiš myšlénku jediného Boha pred nákazou parasitismu. 

Védél, že hromadení latifundií v málo rukách je pŕiživnictvi i ustanovil 
rok padesátý jako „leto milostivé**, aby človek, treba mezi časem zchudlý 
mohl opét nabýti jméni. Pŕes všecku uzaviŕenost práva mojžišského prikázal: 
stejné právo budete míti, jak pŕíchozí, tak domáci. „Prišelci pak neučiniš 
krivdy, a nebudeš ho utiskovati, nebo vy také byli jste prišelci v Egypte . .** 



Ŕekli jsme, že Uhry trpí na parasitism. Ano, v zemi této je pfiživnictvi 
rozšiŕeno mérou úžasnou, a zdá se, že zanedlouho na všech institucich uher- 
ských musi se objeviti desné následky tohoto nepfirozeného vývinu. Nebof 
pŕiživnictvi jest úpadkem prírody, je hfichem, za který trestá Bňh celá poko- 
lení, mnohé milióny tvorň a to také tvorô lidských. 

Abychom však videli vývin pŕiživnictvi co nejjasnéji, musíme se opét 
vrátiti k názorným pŕíkladúm. Steblo kukučiny, jakmile vytáhlo se ze semene, 
roste velíce rýchle. Prúbéhem asi péti dnu délka jeho se asi sečtveronásobnl. 
Žije pak a roste ze zásob potravy, kterou dostalo od rodičú na cestu již v se- 
meni. Potravy této je však málo, rýchle se vyčerpá a ježto parasitlcká rostlina 
není s to, aby si dobývala ze zeme potravu vlastní práci, nemajlc zadných 
ústrojňv, jimiž by brala a zpracovala čásii potravy, obsažené ve vode anebo 



Tievue tMjaSe Slovensko 105 

ve vzduchu v podobe plynú, roztahuje tudfž bunky vlastniho tčla a nedbá, 
že tím tíPeba také slabne, jen aby se dostala co nejdŕíve k nejaké rostlinč 
pro ni príhodné. Pravda, nemá-11 parasít takové príhodné rostliny na blízku, 
musí prece jen zvadnouti, klesnouti k zemí a shniti. PH čemž je to zvláštni, 
že kukučina, jakmile se k príhodné živé rostlinč dostane, ihned vypouští ssavé 
kofínky, klesne-li však k zemi, nedovede téchto orgánfi vpustiti do vlhké zeme 

dotkne-li se však stebla treba uschlého, ovine se hned kolem neho, 

konec výhonku pak se vzpŕimuje a krouti jako rúčka na hodinách, hledaje 
živou rostlinu, na níž mohl by se prissáti. Když však již jednou na steblo 
privinul, vyhýba se nápadné stéblúm suchým a hledá toliko živé. 

Kdož pak by si pri tomto zjevu nevzpomnél rozpínavosti kočovných ná- 
rodu, které dovedou po drahnou dobu blouditi pustými místy, když se však 
dostanou mezi národy živé, vyvinutejší, tčkaji hledajice, ku kterému z nich by 
se mohli pnssáti s prospčchem co nejvčtším. Odtud ona nápadná tčkavost, 
toulavost kočovnikiil, na pi^. cikánú. 

Když kuktičina ovinutá kolem suchého stebla vypouští zkoumavé výhonky, 
necháva spodní časti svého tčla odpadávati a toliko konec hoŕejší vine se 
dále. Docela tak póčínají si i parasitičtí národové. Za svých toulek nechávají 
časti svého tčla odpadávati, po krátke dobč pak nevčdí odkud a kudy prišli, 
nicménč však vyprávčjí o svém púvodu smýšiené, hloupé báchorky. 

Tak se na pf. zvou cikáni Farahouny, treba že nebyli nikdy v Egypte. 
Qkán jmenuje se „roma", žena pak „romni'', jakoby pocházel od Ŕímanfiv 
anebo Rumunúv. Úmysl je patrný: parasit, z néhož visí hadry, pŕijda mezi 
národy vzdelané, rád by aspoň tím docílil toho, aby byl respektován, že se 
prohlašuje za potomka slávnych predkú. Zrovna tak i pŕiživníci parasitických 
rodili, nemajfcí čím by se honosilí, mluví neustále o svých bohatých a slávnych 
pŕedcích a príbuzných, treba že není na tom často ani zbla pravdy. 

V Uhrách potvrzuje se tato vlastnost parasítúv zvláštč eklatantnč. Histo- 
rikove včdečtí nedokázali dosud ani približné, odkud Maďarstvo prišlo. Známe 
síce báchorku, že prý Maďari pfišli do Uher asi pred tisíci lety pod vúdcem 
Árpádem z „Dentumogerie" pi^s Karpaty, a to údolím potoka Laborce u Mun- 
kačeva, kdež vystavčli hned hrad Munkáč. Maďarský spisovatel Vámbéry - 
olim Weinberger — zabývajicí se studiemi o pravlasti Maďarfi, di ve svém 
díle, že tatárske slovo árpád není jménem vlastním — nomen proprium, — 
nýbrž jménem obecným — apellativum — u Tatarfl na pi^. jest árpádu počet 
libovolný. Povést o Arpádovi je tudlž báchorkou, již Anonymus Belae regis 
notarius, žijící — jak se aspoň soudí die jeho zpflsobu psaní — o nčkolik 
set let pozdčjí nežli offícíelní histórie uherská udáva, zkonstruoval. Povfdání 
o Árpádovcich postráda tudíž všeho vedeckého podkladu. Jadro nynéjšího 
Madkrstva, Kumáni, usadili se teprve ve 13. století po Kr. v okresích Kis Kún, 
Nagy Kún a Jász mezi Tisou a Dunajem. Ŕeč jejich snem uherský kolem 
r. 1290 vyhlasoval za „lingua aliena" — Jazyk cizí. — Po linguistické pak 
stránce je tato reč jazykem obyvatelstva okrešú kumánských kolem mesta Kis 
Kún Félegyháza, Karczag, dále v nynéjších župách Pest-Pilis-Solt-Kis-Kún a 



106 T^evue íA^oíe Slovensko 

Jász-Nagy-Kún-Szolnok. Reč ta jest uznané nejryzejšl maďarštinou v Uhrách. 
Neni tam ani stopy po Kumánech, jež by značíly nejaký rozdil mezi timto 
kmenem a Maďary, není tam pražádného názvu, zadného zvyku, zadného fol- 
kloiistického prvku, zadného rozdflu v Iídovém typu, jímž by se dalo dokazo- 
vať, že pŕedkové nynéjších Maďarú nebyli Kumáni. Podobné má se véc 
s báchorkou, že Maďari piišlí pŕes Karpaty do Uher. Kočovný národ na svých 
koních chodival rozlehlýmí pastvinami podel ŕek a chránil se púvodnč í jen 
pŕiblížiti krajfim, které už dávno pred tisíci lety mély kultúru pomerné vyvi- 
nutou, prfismyky pak obsazené hrady, pevnostmi, zámky, mezi nimiž potom- 
kov é domnelých zakladatelúv vlasti ješte dnes, po 700 letech, dli jen neradi. 
Dále die fabulosní histórie uherské Maďari už roku 886 v Pusztaszeru dali 
základy k uherské ústave, ačkoliv ani o 400 let pozdéji neméli výrazu pro 
pojmy slov: zeme, domu, krále, bralra, meze, penlze a sta jiných. 

Když kukučina nalezla príhodnou rostlinku, pŕichytne se jí a vypoušti 
3, 4 až 5 ssavých bradaviček a prilne jimi ku svému hospodári. Pak vpouští 
do jeho tela svazeček vláknitých bunék t. j. vroste se do neho. — Ssavé bunky 
parasitovy vnikaj! do tčia hospodáŕova velikou silou, u pŕiživníkú stromových 
proníknou í kôrou dosti tvrdou a vtlačí se pak mezi bunky hospodárovy — 
nékdy až do di^eva. Když už je parasit takto upevnén, odumírá i poslední 
kousek jeho stebla u spodu a pak visí úplné na svém hospodári, jemuž ener- 
gicky krade potravu. 

Docela tak počína si i príživnický národ. Nehledí se upevňovati sám 
v sobé, nýbrž s velkou energii se vtlačí do národa, z néhož múze ssáti živnou 
vlahu. Všechny instituce, jež nalezi ve vyvinutém národe, využíva ve svúj pro- 
spech. Národ parasitický, i kdyby chtél, nedovede si vytvoi^iti institucí sku- 
tečné životoschopných, jež by napomáhaly jeho vnitfnímu vývoji, společenské 
formy, zákony, naŕízení jím vytvorená jsou vždy parasitická, jinými ani ne- 
mohou býti. 

Všechny zpúsoby práce, jichž parasit užíva, vypočteny jsou výlučné pro 
bytost parasitickou. Parasit chytá se všeho živého, co vidí u svého hospodáre 
povestí, plsní, prísloví, reči, módy, déjin, všecko toto pak vydáva za svoje^ 
Boha, zemi, myšlénku, cizí knihu, všecko nazýva svým. Maďar má svého pro- 
slulého Maďarok istene, Uhry nazýva maďarskou zemí — Maďarorság — za 
svoje vydáva velikány uherských dejín, nestaraje se, zda byli pňvodu slovan- 
ského, jako na pŕ. Zrínsky, čí pňvodu rumunského, jako na pŕ. Jan Huňady. 
Mládež, príživnický vychovaná, chce bez tvrdé práce dostatí se k živobytí. 
Tomu již napomáha také tím, že se stará, aby jeho potomek padl na mfsto, 
kde bude moci žíti z cizího. 

Také jest celý vychovávací zpúsob pi^íživníkú vypočten na jejich zpúsoby 
žití a od tohoto smeru je nedovede nie odvrátiti, jediné mojžíšovské vyhlazení 
na poušti. 

Se zjevem pŕíživnictví nesmime zaméňovat zjev spolužití — symbiosy. — 
V spoluživnictvi spájejí se dva aneb více jednotlivcú za účelem dosažení vzá- 
jemných výhod. Naše jehličnaté stromoví, sosna, jedle atd., mají na svých 



^evue ÍY^« Slovensko 107 

koŕenech baktérie, které berou z pudy nčkteré časti potravy a zpracovavše je 
dodávajf je kofenúm svých spojencú, sosen, jedli, avšak v odmenu za to žívi 
koŕeny jehlíčnatých stromu své baktérie látkami, jichž by si ty to nedovediy 
opatŕiti. To jest vzájemnost : já dávam tobé, dávej také mné. Také žijí v sym- 
biose s nékterými bakteriemi též známe rostliny motýlokvété. kamž náležejl 
také naše znamenité, velice výživné lušténiny, jako : hrách, boby, čočovice atd. 
Tof krásny zjev prírody, který napomáha existenci tvorú v okolnostech, 
v nichž by bez vzájemnosti žlti nemohli. 

Parasitismu bližší je spolujedlictví — kommensalism — kde jeden tvor 
žije buď z prebytku potravy, kterou opatril druhý společník, anebo z odpadku 
potravy druhého, aniž by se mu za výživu néčím odmeňoval. PI4živnik ne- 
mtiže býti vftbec vdéčen, nebof kdyby se svému hospodári za potravu néčím 
odmeňoval, nebylo by to už pŕíživnictví, nýbrž spolužití — vzájemnost. 

V společnosti lidské Ize vidéti celé rody, ba dokonce společenské . trídy, 
zijíci ve vzájemnosti, jiné pak žijící v pomeru spolujedlictví. Kdykoli však 
máme pred sebou rody, které se dovolávají cizí pomoci a které cízi pomoci 
používají, navzájem si však pomáhati a se obétovati nechtéjí, mflžeme býti 
jisti, že máme pred sebou parasity. 

Velice zajímavé jsou zjevy pi^iživnictví také v ríši živočichflv. Pŕlživnictví 
v živočíšstvu je velice rozmanité a to netoliko co do zjevu celkového, ale také 
CO do rozličných podrobností, jimiž teprve nabývají jednotlivé prípady anebo 
skupiny svého zvláštního výrazu. Pŕlživnictví je v živočistvu tak rozmanité 
proto, ponévadž co do prostoru a času podléhá rozličným odchýlkam : prí- 
živník žíti múze na povrchu tela hospodárova, múze pak sídliti také v jeho 
útrobách. V prípade pr/ém pŕirozené časti tela hospodárova jsou čini- 
telí, kteŕí mají rozhodující vliv na vývin a život parasitúv, v prípade druhém 
jsou to útax)by hospodárovy, die nichž musí si príživník svúj zpúsob života 
uspoŕádatí. 

Pokud se tyče času, múze se príživník zdržovati u svého hospodáŕe budto 
jen dočasné, anebo od času k času, anebo konečné múze u neho bydleti 
stále. Nékterí príživníci jsou pŕíživníky jen v určitém veku života, ve veku pak 
ostatním žijí svobodné, — jiní opét žijí v mladosti svobodné, teprve v do- 
spélém veku života stávají se pŕíživníky. Pŕíkladem v tomto prípade jsou 
ovady — oestridea — žijící v mladí jako pŕíživnické ponravy pod koží na- 
šeho hovézího dobytka, zvané uhry — pozdéji však dospéjí a prokoušou se 
na vzduch jako létací hmyz. Prípad druhý vidíme na mnohých ŕádech, které 
žijí v mládl jako bourci, velice svobodným, pohyblivým životem, jakmile však 
dospéjí stávají se príživníky. 

Společnost lídská poskytuje neobyčejnou hojnost pi^ípadú parasitství, a to 
jak parasitství stáleho, tak i parasitství pi^echodného, parasitství vnéjšího pravé 
tak, jako vnitŕního. Kolik detí a mladých lidí žije 15—20 ba také 30 let volné, 
a pak teprve se dostane k mastným hrncúm a stane se príživníky. Kolik jich 
opouští remeslo, jemuž se dobre a pilné vyučili a stanou se uniformovanými 
sluhy, a pak už ostatní včk svého života zabíjejí zahálkou. Jiný je opét pŕí- 



108 "Revue 3\Caše Slovensko 

živnikem po celá leta, a teprve pozdčjí, jakoby puzen vnčjší silou do života, 
chopí se poctivého výdčlku a živí se jlm do smrti. 

Nékteri parasiti žijf v závislostí na hospodári spíše v mladí než ve včku 
pozdéjším, tak na pr. tasemnice, tak zvaná hlísta stuhová, mezi lidmi na pŕ. 
vesnický hospodský-Žid, stavší se pozdčji podnikatelem. 

Zvláštni 7jev poskytuje nám vývin motolice ovčí obecné známe — Di- 
stomum hepaticum — . Z oplozených vajíček motolice, dostavších se s trusem 
ovčím na vlhkou louku, vylíhnou se malé larvy, jež pomoci vlásku tčlo jejích 
pokrývajících po nejakou dobu ve vode volné pluji. Pak vniknou do tak zva- 
ného mezi-hospodáŕe, tak zvaného slimáka močálového. V ném pozbudou 
vláskCi a proméní se v tak zvané sporocysty. Sporocysty zplodí pak ve svém 
vnitru parthenogenetícky nové pokolení, tak zvané redie. Redie vylezou ze 
sporocyst a usadí se v bezprostrední blízkosti svých rodičú, t. j. zôstanou 
ve slimáku. Redie liší se značné svým organismem od sporocyst, vyvinutým 
motolicím však nejsou podobný ani redie ani sporocysty. Redie rodí pak par- 
thenogenesí pokolení další, tak zvané cerkarie, jež již svého dosavadního no- 
sitele opustí, vyrojí se a za nedlouhou dobu odpočlvaji ve vode, čekajíce na 
ovci, jež je s trávou sežere. V útrobách ovčích vývine se cerkarie v dospelou 
motolici. 

Všichni príživníci vznikli z tvorú, rostlin anebo živočichú, žíjících pfivodné 
volné, nepŕíživnicky. Je to patrno na jejich vývinu. Pravda, množí parasiti 
jsou už do té miry zakrnélí, do té míry vzdáleni púvodní své ústrojnosti, že 
jen s téži Ize určití, ze které rodiny rostíin anebo živočichú pocházejí. Toliko 
zkoumánim jejich zárodku podarilo se dokázatí jejich pHslušnost. 

Promény, které podstupuje parasit následkem pi^echodu ze života svobod- 
ného do príživnictvi, Ize rozlišití ve dva druhy. Jeden z nich ukazuje tak 
zvané novotvary, t. j. útvary, jichž dotyčná rostlina anebo živočích vfibec 
nemél, druhým pak jsou tvary zpétné, t. j. zmena ústroju, které mu byly za 
svobodného života nevyhnutelné potrebný, v príživnictvi jsou mu však na- 
prosto zbytečny. Tento druhý zjev jmenujeme zakrnéním. 

Novotvary u parasítú jsou háčky a prilnavé ústroje, jak u rostlin, tak 
i u živočichú. Háčky pak bývají vétším dilem chitinosní t. j. rohovité útvary. 
Nehty a pazoury vyskytují se zvláštč u parasitíckých rakú, ssaci nádobky pak 
u hlist. 

Oproti tomu zakrňují u parasitú ústroje pohybové, u parasitíckých rakú 
scházejí údy, zvlášté nohy, pŕedeším pak nohy článkovité, jež jsou pro ple- 
meno račí zrovna typické. Vši a blechy pozbývaji krídel. Dále pak mizi článko- 
vitost tela a v dúsledku toho postupuje také redukce útrob, tak že konečné 
zbývaji také z ektoparasitúv, na pr. koreňových rakúv, jen úplné nečlánkovité, 
neforemné váčky, bez údú. (Další pfíšté). 



T^tvue ^aše Slovensko 109» 

JOSEF VESELÝ: 

JAN HOLLÝ. 

Dne 14. dubna 1849, v tento historicky pamätný den, Icdy maďarský snem 
v Debrecíne za vedení Košutova prohlásil neodvislost Uher a sesadil 
habsburskou dynastii, loučil se v mestečku Dobré Vodč u Trnavy navždy se 
životem tichý a plodný slovenský básnik — Joseí Hollý. Boure a viry této 
revoluční doby zastaly jej již jako chorého, vetchého starecká, stiženého sle- 
potou, jehož život zvolna dohasínal. Šetrná smrt vyvedla jej z doby krvavých 
déjCi a zmatkú v zátiší večnosti, v zátiší, podobné onomu, v némž se vlastné 
odehrála celá jeho životní pouf. Pouze ten svet, který nosil ve své hlavé byl 
plný velikých činfl, slávnych udalostí i trúchlivých déjfi — svet smyšlený. 
Jan Hollý byl slovenským Homérem. Jeho láska k antickému klassicismu je 
ziŕejmé znatelna na veškerém jeho básnickém díle. Co opévovali stáfí fečtí 
básnici v déjích Hellady, to opévoval Hollý ve Slovanstvu. Tvoi^ivý jeho 
duch zpracovával látku, kterou mu poskytovala slovanská minulosi a slovanské 
bájesloví a dejiny. Zpracovával ji v hrdinský epos, selanku, ódu a žalozpév. 
Z mih dčjin vystupuj! v jeho zpčvích slovanšti rekové a bojovníci, zakladatelé 
státú, v nich plesá sláva a moc slovanských národu i lká jejich poroba. 

Prvými literárnimi plody Hollého jsou preklady klassikfi. Také prvým jeha 
samostatným dilem je spis : Rozličné básne hrdinské, elegické a lyrické z Wir- 
gilia, Teokrita, Homéra, Ovidia, Tirtea a Horáce. Spis tento vyšel r. 1824 
v Tmavé. Druhou jeho velkou prací je preklad Virgilovy „Eneidy", který 
vyšel r. 1828 rovnéž v Trnave. Zde vyšlo také r. 1833 jeho pň vodní vétší 
dilo „Svätopluk**, vítčzná báseň, jehož vydaní umožnil kanovník ostrihomský, 
Juraj Palkovič, pHznivec slovenské literatúry a Hollého. Za „Svatoplukem" 
nasleduje hrdinský epos „Cyrillo-Methodiada** vydaný r. 1835 v Budíné a epos 
„Sláv" (kol r. 1836). Drobnými jeho pracemi jsou „Selanky" a „Žalozpévy". 
R. 1841—2 vydal „Spolek milovnlkfi reči a literatúry slovenské" v Budiné 
všechny jeho básnické práce ve čtyŕech svazcích, pod nazvem „Básne Jana 
Hollého". — Výbor jeho nejlepšlch prací uspoŕádal a vydal r. 1863 v Pešti 
Josef Viktorín, spolu se životopisem (a podobizňou) a zprávou o pomníku a 
spisech jeho pod nazvem „Jána Hollého spisy básnické". 

Načrtneme nyní stručný obraz života básnikova. Jan Hollý se narodil dne 
24. brezna 1785 na Búroch v stolici trenčanské. Po gymnasifJnich studiich 
v Prešpurku pobyl 6 let v seminái^i v Tmavé. V létech 1808 až 1814 byl 
kaplanem v Pobedíne a Fraštáku. Tohoto roku obdržel faru vMadunicích, kde 
ztrávil tficet rokfl. Zde v tomto útulném zátiší na Pováži pohroužil se úplné 
do svých básnických snú. Vétšinu svých veršfl napsal pod širým nebem, 
v prírode, v háji „Mlíčí" ležícím na blízku dediny, kde sedával pod véko- 
vitým obrovským dubem a tvoril. Starý, oblíbený jeho velikán — dub, šumel 
nad jeho hlavou, v háji prozpčvovali ptáci a duch Hollého bloudil v mihavém 
dávnoveku Slovanstva a krísil jeho veliké dejinné postavy a kruté i slavné plemenné 
pfitky. Toto své oblíbené misto opévá také v ódach „Na Mlíč", „Na Dub". 



110 Tievue ^aše Slovensl^o 

Až do své smrti trápen byl Hollý hostcem, který si privodil pri vykoná- 
vaní svého úradu. Jako kaplán v Pooedlné jezdíval na koni do filiálni osady 
sloižiti mši. Nepohody a dešté, které na téchto cestách musil zakoušeti, pŕi- 
nesly mu tuto trápnou nemoc. Nové, veliké neštéstf však naň ješté čekalo. 
V kvétnu r. 1843 v domé, sousedícím s farní budovou, vznikl požár. Záhy 
octia se i fara v plamenech. Hollý, jsa hostcem upoután na lóže, nemohl sám 
nebezpečí uniknouti, byl však jedním délníkem z fary vynesen a uložen pro- 
zatím v kostele. Plameny však zasáhly i kostel. Nežii byl Hollý z hoŕfcího 
chrámu vyprostén, utrpel četné popáleniny a utrpel i na zraku. Po tomto ne- 
štéstí vzdal se Hollý úradu. Odstéhoval se do Dobré Vody, kde mél pHtele, 
faráre Lackoviče. Zde napsal ješté „Katolícky zpévnfk**. Na podzim r. 1847 
ztratil úplné zrak a více jej již nenabyl. 

Na Slovensku požíva Jan Hollý úcty, jako málokterý jiný ze slovenských 
básníkú. Mezí Čechy je však dosti málo znám. Četbé jeho dél vadf také ná- 
rečí, jímž psal. Hollý psal slovenštinou Bernolákovou, která byla prvým vážnym 
pokusem o samostatný slovenský spisovný jazyk, Jinak možno Hollého jako 
básnika zaraditi mezi romantiky. Mocné púsobila na jeho rozvoj Kollárova 
„Slávy Dcéra" a jeho slovanofilské náuky. 

O vážnosti, jaké se Hollý tešil mezi slovenskými vzdelanci a literáty, 
svedčí také venované publikace „Janu Hollému Bŕetislavští Slávové", báseň, 
venovaná roku 1839 Hollému Slováky v Prešpurku. Mezi českými spisovateli 
mél Hollý též své ctitele a pi^átele. Vrelého obdivovatele mél Hollý zvlášté ve 
Vinaŕickém. V srpnu r. 1840 byla mu venovaná báseň „Janu Hollému, sláv- 
nemu básníku slovenskému", tišténá v Praze u Jana Host. Pospíšila. 

Slováci, vdéčni jeho zásluh, postavili Hollému nákladný a umelecky cenný 
pomník, pri jehož odhalení opévoval Ludevít Štúr Hollého v básni: 

V dobrovodskej stráni vysoká mohyla, Tu tá jeho vážna 

Nad kým že sa nesieš, Schýlila sa hlava, 

Nad kým že sa nesieš, Tu leží pokrytá 

Koho si pokryla? Slovákov oslava!" 

„Leží v lone mojom Neskrývaš mohyla 

Ten váš všetkých milý, Len ostatky jeho; 

Spevy jeho sladké Tie spevy sa nesú 

Všetkých vás pojily; I z hrobu nemého: 

A s nimi zalieta 
I to bystré oko, 
Tou našou rodinou 
Ďaleko, široko I 

Piŕíštího roku bude tomu pravé šedesát rokň, co odpočinul na hrbitovč 
slovenský Homér, pévec velikých slovanských snfl, Jan Hollý, jehož jméno 
bude zajisté pri této príležitosti Slováky a Čechy vzpomenuto. 

toi toi s:2i 



T^evue ^aSe Slovensko 111 

JÁN HOLLÝ: 

NA HLAVY. 

Reknite pokladené v temných hlavy kostniciach, která je 
Kterého, zdáliž pána neb sedláka? 

Pravte, které možných vypätý hore krk nosil boháčov, 
Které chudobných znížený žebrákov? 

Prívetivé na kterú sa, zakáď žila, hojne smálo šťastí, 
Kterú nevofný zhusta trápil odsud? 

Táto-li snáď belšá preto len, že sa jej mnohý klaňával, 
A vždycky v hodnej mával úctivosti? 

Tam tá černejšá asnaď je, že len s imý tu nevďak, 
A zlý ze vatšej stránky ňésla posmech? 

Prehrozným vy mlčáce tichom samy zavdanej otázke 
Vrátiť mi žádnú odpoveď nevite. 

Len v hromadách strašných k videňtí sebe rovnaké ležíte, 
Jak výš vybehlé kopce zrúcaných skál; 

Neb jako trúchlácé smútkom lesy, keď belohrívý jich 
Už rúch a vábných listopad zbaví krás. 

Tak hfa je, keď sa človek jednúc mine, všetka s ním i sláva 
I česť i dávan luďmi zájde rozdil. 

Každý tam jednak bude tleť v prachu, ohlasom dokáď ho 
K strašnému hrozná nezbudi dňu trúba. 

Spisy básnické: Básnč rozmanité. 

UMKA*) A BÁSNÍK. 

U Ž sa za Harvanicou tratené ukrývalo slnko, 

A skvelšú do zlatých strílalo žáru oblak; 

Už spevy aj devčat hlasitých aj stíchnuly vtákov; 

Len slávici milú húdli ve chrasti peseň: 

Keď som nad mihavou a po nežných ľahký plynúcou 

Rákosinách mlákou ešte ve klíči sedel. 

Ľúbezný mne tiché dávaly vánky šuchot. 

Tam jako rozmýšlam a hrdinské činy premítám, 

I slavského ku mej víťaza básni hľadám: 

Ejhľa naraz vážna z hustej ven dúbravy panna 

Vystúpi a chytrým ke mne sa hýbe krokom. 

Rúcho do pat zešlé mala belšé nežli kropáček, 

Ba mnoho vác belšé než je plachta Vily. 

Koľko sa mohlo vidčť, pletený skvel na hlave vinek, 

A tvár peknejšá nežli Rusalky bola. 



•) Musa 



112 Tievue ^aše Slovensko 

Já spanilú poznám po velebném spôsobe Umku, 

A zradujam sa, že me] vnukne ku pesni muža. 

Než tá sednúcá na milostnú vedfa travičku 

Prijemným hovoriť takto započne hlasom: 

Dosti si válečných už znel tu po dúbrave pesní. 

Dosti do vífazskej ústami trúby fučal! 

Spivaľs jak hroznú Svätopluk na Karolmana védol 

Vojnu, i jak vítaz sa z jeho vlády vydrel. 

Jak zmužilých vefké založil královstvo Slovákov — 

Ach beda! zlá že ho zlých nesvora zňésla synov. 

Spivaľs dál, jak vyproseni z Carihradu bratri, 

Konštantin a Method, sem Tatry došli učiť. 

Spivaľs též, jak Sláv pribehlého do vlasti na lúpež 

A strašný fudu mord na hlavu zhubca potrel. 

Ostatné aby som na pamäť neprivádzala všetko, 

Čos po iných spival, hráľs i Selanky milé. 

Včul teda viťazskú na mojém zaves už Dul)e trúbu. 

Radšej si truchlú pred seba vezmi peseň. 

Neb vác máš smutných ve slovenském národe príhod 

Než veselých; vác bid nežli dobrého zažil. 

Tak hovorí a takou mňa rečou na Žalospevy zbúdzá. 

Já na to odpovedám týmto milenke slovom: 

S viťazskými nerád sa na večnost básňami lúčim; 

Nez poneváč núkaš, staň sa po vôli tebe. 

Len sama mne prispej, jako si prispivala dovčul, 

Svetlo zapáf, a šerú mrákotu z mysli vyžeň. 

Keď si mi poslušný, ona ďalej sa ozve. 

Na mňa i vždycky vác nežli na zisky hfadel: 

Chcem tebe prispivať, jako som príspívala dovčul, 

A vlastnú udeliť, jak uvykla, pomoc. 

Tak povedá; a v tom do šerého sa húšťa zabírá, 

I k Dubu pospichá, kde svoje bydlo mala. 

Roztomilé všade hneď, kde bilú kládla nožičku, 

Vyšlý a najsladšú dýchaly vôňu kvety. 

Já zbudený tehdáž na nové sa Žalospevy oddám, 

A vnukatiého badám vnútri ku týchto ducha. 

Dobre sa tehdy milé vy hrdinské prospevy mejte. 

Má už len truchlú zneť bude Umka peseň. 

Spisy básnické: Žalospevy. 

IS3a IS3a lOl 

PAVEL SOCHÁŇ: 

ŽENSKÝ KROJ V BOŠÁCI (V TRENČANSKÉ STOLICI).' 

(K fotografii P. Socháné.) 

Dolina bošácká a dolina srnianská mají společný ženský kroj, který 
nápadné líši se od kroju sousednich jak svým tvarem a barvou, tak 
i výzdobou výšivkovou. V kroji tom silné prevláda barva bílých látek, proto 
o bošáckých ženách a divkách, když se na povozech ubfrají na roboty na 
dolní kraje Uher ŕlká se, že „už idú biele husy**. 




•s 

o 

CÚ 



s 

'>» 

(O 

e 

•N 



lievue ^aSe Slovensko 113 

Spodní šat je rubač dlouhá z konopného „režného*' (nebileného, tedy 
žlutavého plátna) košíle. Ze zadu kryje rubač bflá ŕasnatá kasaníce o kolok, 
jenž je „navázený" t. j. do hustých, stejnomčmých záhybfi sesbfraný a v pasu 
širokým vyšívaným o bójke m opatrený. Okolok sahá až k zemi, v pŕedu 
se vykasává (upiná), aby byl rubač s obou strán odhalený a to pro chloubu 
čistoty a panenstvi. V pfedu zahaluje ho zástera bila, neb bledé modrá 
(svetlá). Skladá se ze dvou poli, spojených uprostred stuhou a lemovaná ve 
spodu krajkou. Vyšiváni rozkladá se dole a stŕedem. Rubač od driku (pasu) 
nahoru souvisi s opleckom, jenž je červeným harasem protkávaný („zará- 
baný") kus plátna, objímajici trup tela. 

Hoŕejši část tčia pokrývaj! rukáve e, které na hrudi volné visí, do ši- 
roká se rozkladaj! a v zadu pruhové „nášivky" oplecka malebné pfisobit ne- 
chávaj!. Rukávce bývaji Inčné a jsou dosti komplikovaný háv a celé umelecké 
d!lo. Záleží ze dvou rukávu, ze dvou „driečkfi" (predniho a zadního) z „obojku" 
kolem hrdla a ze dvou „obojčekfi" kolem ramen. Na kmentových rukávech 
je na obojku „lienec". 

Rukávy spojuje s predními driečky na švu „mrežka" a s vyšívaným 
obojkem „scinky". Pod pleci na ramenou stkv! se vyšívané pruhy „prolánky" 
(pŕiramky). Od prolánkfi po obojek sahajícící část zove se „nadprolánky". Do 
obojka sbíhající se rasy jsou „ennice", avšak na plecích tak jemné seradčné 
i^asy, že tvorí hladký povrch, zovou se „níry". Prední dríček je v polí roz- 
stnžený a jmenuje se „rozparek", jehož kraje jsou „oscinkované" (obšíté). 
Pod pazuchami (pod rameny) spojuj! driečky „cvikle", aby ramena v ru- 
kávech byla volnejší. Prední driečky jsou delší než zadní. 

Vlasy proplétají si dívky ve troje, do „zápletek" a pak upravuj! na rož- 
katou „grgufu". U vdaných je grgule ze dreva. Hlavu pak pokrývaj! si dívky 
ručnikem (šátkem) obyčejné červeným (tureckým), méné bílým, ve smútku 
„pobielovým" (žlutým). Ručník váze se v tyle; na čele následkem hranaté 
grgule dčlá rožky. Proto se Bošáčankám také všude posmívají, že nosí na 
hlavách rožky, tím vice, jelikož i sami takovou úpravu hlavy zovou „ručnik 
„na rožky". Zemanky vázou si ručníky „okrouhle", t. j. bez grgulí. 

Sváteční pokrývkou hlavy je úzky ale dlouhý šátek bílý, škrObka, proto 
tak nazvaná, že musí býti stále naškrobená. Škrobku vázou u krku na mašli 
v pravou stranu a pustí „konce" hluboce dolu na záda. Na temeni hlavy je 
škróbka tak složena, že tvorí „lopatu", t. j. hladkou plochu čtverhranou. 
Škróbku upevňuje si k hlavé šnúrkou „závinkem". Pod škróbku pritahují se 
vlasy „štvrtkou" (v Smiem „podvazkem") zvanou stuhou, z níž upraví u krku 
„sluku", pak konce splývají dolu na záda. Konce škróbky tvoi^i „správy", t. j. 
výšivky, jež spojuje se škróbkou úzka „mrežka" a lemuje široká „čipka" 
(krajka) pletená z hedbáv! aneb „šeršelínové" ze „žíhlavy" (kopiivy). Správy 
tyto jsou vesmés skvostné práce umení výšivkového a hlavné krajkového. Jsou 
to ony známe dvojité exempláre, které k výzdobe dámskych rob a k dekoraci 
salónu se upotŕebuje. Jsou to vesmés starožitnosti, z minulých století, jelikož 
je od dávnéjšího času nevyhotovuj! aniž hotoviti um!. Škróbek méla kdysl 



114 Tievue ^aše Slovensko 

každá dfvka vétší počet, dnes nosí je již málo která, jelikož jsou vyplenény 
pro musea a milovniky starožitnosti. 

Na škrobce, upevnené na vrch hlavy za závinek nosi divky do kostela 
pčrko z muškátiku. 

Žetiy halí si hlavu „čepce m", jehož náčelník zovou „tabličky" a dénce 
„površky". Býva vyzdoben vyšívaním na obou částech, a to často velice 
skvostné. Vyšívaní na čepci musí vždy souhlasití s vyšívaním na rukávcích. 
Na čepec se váze ručník. 

Dívky se stydí ukázati se nékomu s holou hlavou a pro vdané je to prímo 
neslušností. 

Ornamenty, jaké se ve výzdobe na okolcích, zásterách, rukávcích, škrób- 
kách a čepcích vyšívají, jsou geometrické, rostlinné i živočíšne, všechno 
prísne stylisované. Názvy jednotlivých motivú jsou: tulipán, pracka, gabka, 
osie hviezda, zrkadlo, sekáče, vták, vláčky, závrtáky, ružičky, hodiny, basa, 
pero, pazúrek, zákrutáky, tŕňový veniec, hrebeň, poveterňák, krokvičky, vla- 
čuhy. Vyšívané techniky nesou názvy: maluvačka (ki^ĺžkový steh), vybádance 
(vrkúčky), lopatky (plochý steh), prenným štichom, od seba, na obal, kraj- 
šovská retázka, na ovesky, pazúrek, vláčový steh. 

Do kostela nosí s knižkou obrus. V zime aneb v chladnem počasí oblé- 
kají bílé kalmukové kabáty, vroubené modrými šňfirami. 

Mentéky nosily len ženské pred 40 lety z čemého sukňa, vykladané 
liškou s biedémodrými šnúrami. Byly tak diouhé, že sahaly až po paty. Dnes 
nosi pouze modré mentiky, krátke s černým barancem. 

n. : 

SLOVENSKÝ UČITEĽ. 

(Črta z národného boja.) 

Je zimné poobedie, pošmúrne, smutné; sňah poletuje len akoby sa zabával 
J a nechce úplne zakryť zem. A mohol by napadnúť, roztopiť sa a svlažit 
pôdu; studne vyschýnajú a starí fudia nepamätujú tak málo vody. Poletuje 
a len zase prestane. 

I ulica je času primeraná, akoby vymretá ; len kto musí opúšťa teplú izbu, 
ktorá je fuďom v zime tak vábna, príjemná. 

Drevo puká, oheň osvetľuje steny nevefkej, skromne, ale vkusne zariadenej 
izby, a príjemné teplo tisne sa k oblokom, aby rosou svojou na chladnom 
skle ešte väčšmi zatemnilo izbu. V obloku sú zimné kvety, opravdový kontrast 
budiace pri pohľade na zamrznutú zem. Verne ošetrované ani necítia, že ich 
súdruhovia nemôžu sa pýšiť svojou barvou, vôňou, ale nútené sú k odpočinku. 
Ich krása svedčí o nežnej ruke ošetrovateľky, je to učiteľova štíhleho vzrastu 
a bielej pleti, sediaca pri obloku. Vydala sa pred troma mesiacmi do školy za 
mladého učiteľa. Vydala sa dobre. Osoba beznáročná, skromná, sišla sa s ti- 



Uteoue (^CaS€ Slovensko 115 

chým, práci verne oddaným mužom, ktorý vie si vážil pokojný domáci krb, 
kde nájde oddych po ťažkej školskej výučbe. Výučba naozaj obťažená nesve- 
domitým zákonom o vyučovaní maďarčiny, teda o dvojrečovej výučbe. Slo- 
venský učiteľ vystavený je tým do rúk za zásluhami sa sháňajúcim škôldozorcom. 

Učiteľ je v Škole. Až do izby zavznieva niekedy jeho hlas. A teraz najmä 
iez mahí predsieň deliacu ikolskú sieň od bytu učiteľského, cele zretedlne 
počuje mladá učiteľova hlasy svojho muža, hlasy hnevlivé. Úzkostné pozerá 
k dverom, veď jej muž od dvoch mesiacov, ako sa začala škola, nikdy tak 
tak nekričal. Ba sám hovorí, že je šťastným učiteľom, poneváč sa ťažko nahnevá. 
Tým väčší pocit strachu prejde mladou učiteľkou, keď si pomyslí na príčinu 
Jinevu; príčina musí byť závažná. 

Pomalý sa stmieva. Len Štyri hodiny a denné svetlo treba nahradiť lampou. 
J sňah padá hustejšie, tíško sletujúc popri obloku. Učiteľova netrpelive čaká na 
koniec školského vyučovania; chcela by už vidieť svojho muža, — len čím 
skorej pozrieť do jeho nahnevanej tváre, pohladiť ju rukou, udobriť okom, 
a rozohnať mrzutosť tichým bozkom. Ešte ho nevidela nahnevaného, — i strach, 
i zvedavosť ju opanúva. 

Konečne počuť spev, — pokojný spev nábožnej večernej piesne. Ten 
upokojí aj prestrašenú učiteľovu. Veľmi ho rada počúva. Ľúbezné detské hlasy 
spojené s učiteľovým basom a doprevádzané harmoniumom budia v nej ten 
dojem : ako jej je dobre tu v škole na skromnom síce, ale pokojnom chlebe. 
Stoji pri obloku, oči hľadia na padajúci sňah, ale duša je pri mužovi opano- 
vaná spevom. 

Vrznú dvere, počuť „dobrú noc" a zástup detí vychodí zo školy. „Už 
ide** — zašepce, keď utíchly detské kroky, a vskutku vo dverách stojí mladý 
učiteľ naprávajúc si bajúzy a s úsmevom hľadiaci na svoje žieňa. Je pokojný. 
Učiteľova pobehla k nemu, bystro mu pozerajúc v oči, a keď vidí ten jeho 
stály, pokojný úsmev, pritúli sa k nemu a bozká ho. 

^Však si sa nahneval? — povedz mi — préco?" 

On bez odpovede pritisne ženu k sebe a vážno hľadi v jej oči, akoby 
rozmýšial, čo jej odpovedať. 

„Viem, že si sa nahneval, kričal si a ty nezvykneš." 

„Áno, žena moja, dnes som sa nahneval. Dnes prvý raz v tomto školskom 
roku. Príčina je vážna a môže mať ďalšie následky." 

„Nerozumiem. — Ale počkaj najskôr donesiem kávu." 

O chvíľku sedeli obydvaja pri káve a učiteľ hovoril. 

„Tunajšia štátna škola robí iba rozbroj medzi deťmi. Neprejde jeden deň, 
aby deti Štátnej školy neprenasledovaly deti našej cirkevno-slovenskej školy. 
Ja som mojím deťom zakázal púšťať sa do bitky a žiadal som oznámenie mi 
toho, kto sa dotkne našich deti. Niekoľkých som i pomenoval Štátnemu uči- 
teľovi — ale ako vidím, on ich ešte pobáda k ďalšej bitke. Dnes mi už prešla 
trpezlivosť. Prídem poobede do školy — v škole neobyčajne stiesnená nálada, 
tváre prestrašené a väčšia čiastka deti zvedavé pozerá do prvej lavice. Pozrem 
Áa, tu moje najmilšie školské dieťa, to chutné dievčatko od susedov, poznáš 



116 l^evue 3^afe Slovenska 

ho, bojazlivé si zakrýva čelo a zdržuje plač. Odtiahnem zakrvanú ruku a ukáže 
sa mi vefká rana na čele. To drahé, modre čielko takto zpotvorené ! Nevdojak 
som zaťal päste. Nezbedný chlapec zo štátnej školy prebil je} skalou čelo. 
Zúrilo to vo mne, ale som sa opanoval do konca hodiny, potom to vypuklo. 
Povedal som defora slová, ktoré by sme mali mať vytlačené na prvých stra- 
nách Šlabikárov a čítaniek, a vytlačené hrubými písmenami^ aby deťom ich 
zmysel vošiel do krvi. „Nedajte sa biť, vráťte jeden úder (ivoma údermi" — 
je jadro môjho napomínania. A chlapcom som doložil : Zrušujem zákaz o bitke ;, 
ak sa vás daktorý z nich dotkne bez príčiny, vráťte mu to citeľne. Vôbec 
nebuďte od týchto čias ako tiché barance oproti tým, ktorf vás prenasledujú;, 
pristúpte hadovi skorej hlavu, ako vás on uštipne." Tým väčšim chlapcom až 
žiarili oči smelosťou a odhodlaním, vidno bolo, že aj v našej slovenskej krvi 
jesto udatnosť, ale zatupená od mladosti. Rodičia sú bojaziivi, tak vychovávajú- 
aj svoje deti. Škola ich tiež len ústupčivosti a uponiženosti navyká, keď sám 
učiteľ je prvým vzorom otroctva. Veď naozaj, najväčšia čiastka nášho učiteľstva 
je podnožou škôldozorcovou ; za jeho potTapkaníe po pleci a prívetivý úsmev 
hotová je udusit iskierku povedomia v sebe i v zástupe deti, budúcich to 
potomkoch nášho slovenského ľudu. Na váhu tu padá pravda aj slabo platený 
učitelský stav, jeho odvislé postavenie, a vôbec nezdravé pomery celého 
uhorského zákonodarstva. — " 

„Bojoval som so sebou, či som to oprávnene zakázal bránenie sa proti 
štátnym nápadníkom? — či naše slovenské deti musia byť tak opovržené ži- 
dovčatmi zo štátnej školy? — či majú právo ony tuná v naše} slovenskej obci^ 
meno pradedov nosiace roľnícke deti skalami biť a hlavy im prebíjať? — a 

tak či som im správne zakázal verejne a otvorene sa brániť? —Nie! 

Povinnosť učiteľa je k poriadku a slušnosti navykať deti, — to som chcel aj 
docieliť, avšak keď z druhej strany deti práve opačne pobádané a nútené sú, 
k tej otvorenej neslušností, ako mi tu príchod! konať? Zrušiť dosavádnú ostk 
chavosť, — otvoriť deťom oči so slovami: skorej ho ty udri, ako on teba! — 
Či som teda správne pokračoval žena moja? Musiš ale byť pripravená na 
nejaké vyšetrovanie, budú hľadať panslavismus, možno príde disciplinárka, vy- 
hodenie zo školy, lebo štátnemu učiteľovi dovolená je akákoľvek neslušnosť, 
môže byť do nekonečna drzý, len nech preukáže pri tom svojom skutku 
vlasteneckú prácu a odmena ho neminie — a mne sa čo dostane za po- 
diel? « 

„Moja láska a oddanosť, a uznanlivosť našich fudi. Takého (a rada mám. 
A čo ťa aj pokarhajú, čo ťa aj vyženú zo školy, neumreme hladom." — — 
a svoje krásne bystré oči pohrúžila do učiteľových. 

Už je cele tma. Sňah zakryl vidiek; povstavší vietor hučí komínom, roz- 
háňa smeti ulice smiešané tenkou vrstvou snahu, určenou krátkemu trvaniu,, 
lebo oblaky smyzly, obloha je jasná a veľký blädy mesiac osvetľuje zem. 

Mladý učitelský párik sedí ešte vždy tesno pri sebe v útulnej izbe a vedie- 
rozhovor o najnovšom prípade, ktorý zvestovala slúžka. Stalo sa totižto, že 



Tieoue ^aíe Slovensko 117 

iraja befári zo štátnej školy napadli najstaršieho mendfka,*) udajne ako vodcu 
slovenských deti neďaleko mestského mlyna, kde bol na večeri. Mali aj nože 
pri sebe. Tento nerozmýšľal mnoho, — jednoho hodil do žľabov (úzky potok 
s vodou pro mlyn), druhému päsťou rozbil nos a nadrapíl ucho, a tretí ušiel, 
slúžka s hrôzou vykladala, že ho skoro utopeného vytiahli a druhému že 
musel lekár ucho sošivaf. 

Oba boli vzrušení týmto chýrom, ale keď sa im stretly zraky, vyjasnila 
sa tvár a mnoho hovoriaci úsmev zaihral na jich rtoch. — 

isn im íSjt 

M. F.: 

PRÁVNÍ POSTAVENÍ CIZÍCH OBCHODNÍCH SPOLEČNOSTÍ 

V UHRÁCH. 

Rčkoliv maďarská vláda pri vydávaní rúzných zákonu hledí ponejvíce 
na zachovaní maďarského rázu uherského štátu, pri stylisování obchod- 
ních zákonu je dosti liberálni. Jest vidéti snahu vlády, pozvednouti uherský 
obchod a prúmysl. 

V Uhrách cizí obchodní společnosti a osoby mají tatáž práva, jako uherštf 
statní občané. Zde jest úplné vyhovčno požadavkúm mezinárodního soukro- 
mého práva. Uherské zákony nedélají také rozdíl mezi jednotlivými obchody 
a proto v Uhrách i cizinci mohou nabývati iiemovitostf, ne tak v Pruskú, kde 
jest toto podmínčno svolením štátu. Podobné dosti liberálními jsou uherské 
zákony i ohlednč provozováni živnosti a usazování se. Obchod dle uherských zá- 
konu jest provozováním živnosti a jelikož jest totéž dle § 1. živnostenského 
zákona — vyjímaje nčkolik zvláštních piŕípadú — bez ohledu na pohlaví, včk 
a statní pŕíslušnost každému dovoleno, múze v Uhrách jak cizinec, tak i tamní 
občan otevŕíti obchod. To samé platí i o osobách právních a společnostech, 
prví musí jmenovati obchodvedoucího, kdežto druzí jsou v jejích zaiŕízení za- 
stupovaní k tomu účelu povolanými úrady. 

Nejenom však cizinci mohou v Uhrách zakládati obchodní společnosti, 
nýbrž také cízí obchodní společnosti mohou zakládati odbočky, filiálky. |ežto 
dle uherského obchodního zákona, obchodníci a obchodní společnosti musí 
své firmy dáti zaznamenatí, protokolovati, u príslušného soudu v jehož okresu 
nalezá se jejích závod, doléhá tato povinnost také na uherské odbočky cizích 
obchodníkú a obchodních společnosti. Jsou nčkteré štáty, které neznají nutnost 
protokolovaní obchodních firem v takovém rozsahu, jako v Uhrách a proto 
se stáva, že se jedná o záznam takové odbočky, jejíž centrála je firmou ne- 
rprotokolovanou ; v takovém prípade je nutno, dokázati toliko stav, který odpo- 
vídá právním pomérúm dotyčného štátu. Právni praxe pri protokolovaní firem 
cizích filiálek pridržuje se právních pravidel štátu, ve kterém sídli centrála 



Chudo ch rodičov syn, stravujúci sa po domoch a slúžiaci pri cirkvi. 



118 lievue ^aše Slovensko 

dotyčné odbočky a to í tehdy, rúznHi se tyto od uherského obchodnfho zá- 
kona, vyjímaje onen pf ípad, kdy protokolovaní naráží na uherské zákony,*) ob- 
sahujici určitou zápovčď! 

PH protokolovaní filiálni firmy naskytá se otázka, kterou společnost nutno 
povaíovati za cizí! DIe theorie**) a praxe je smčrodatným sídlo dotyčné ob- 
chodní společnosti, totiž její obchodní centrum. 

Lze-li zjístiti, že centrálni vedení té které obchodní společnosti je v cizinč,^ 
pak pri určovaní její povahy a právního charakteru je nutno bratí zŕetel na 
zákony, platné ve státč, kde společnost má své sídlo. 

Tento postup jest nutný již se zretelem na veliký praktický význam toho, 
že uherský obchodní zákon rozeznává pouze čtyri druhy obchodnk:h společ- 
nosti : verejnou společnost, komanditní společnost, akciovou společnost a spo- 
lečenstvo. Vycházíme-lí tudíž z naši hoŕejší zásady, dospejeme k poznaní, že 
v Uhrách nej?ou možný jen takové společnosti, které svým zŕízením odpo- 
vidají výšejmenovaným čtyfem společnostem, nýbrž také i jiné útvary, jako- 
vkladní akciová společnost nebo společnost s ručením obmezeným. 

Ďalší podminky zaznamenaní firmy vztahují se v uherském obchodním zá- 
kone toliko na akciové společnosti a společenstva, vycházeje z toho predpo- 
kladu, že pri vei^ejných a komanditních společnostech, které jsou spíše sou- 
kromého rázu, kladení dalších podmínek je zbytečno. Pri takovém stylisování 
— a zároveň interpretaci — zákona mohlo by se však stati, že by i jiné 
útvary společnosti, zvlášté společnost s ručením obmezeným, byly pojimány do 
této kategórie,***) kdežto jejich charakter vyžadoval by takový postup jako 
akciová společnost nebo společenstvo. Zde zákon upadá v extrém, když nejen 
takové společnosti povoluje, nýbrž poskytuje jim takové výhody, jichž domáci 
společnosti nemohou býii účastný. V zájmu rovnováhy bylo by záhodno 
všechna ustanovení obchodního zákona, jež se vztahují na akciové společnosti 
rozšíriti na všechny ony útvary mimo verejné a komanditní společnosti, jichž 
charakter odpovídá typfim jiných společnosti. 

Nežii prikročíme k seznání jiných ustanovení, musíme zaznamenati, že 
uherský obchodní zákon vúči obchodním společnostem nezná úŕedního svo- 
lení, nebo koncessí; kontrola domácich a cizích akciových společnosti a spo- 
lečenstev jest v rukou soudú. 

Uherský obchodní zákon (§§ 210. a 230.) ustanovuje pouze, že cizí 
akciové společnosti a společenstva, chtčji-li na území koruny svatoštčpánské 
založením odbočky provozovati obchod nebo jednatelstvf, jsou povinný dáti 
svoji firmu pred zahájením obchodu protokolovati,. u té které soudní stolice, 
na jejímž území se odbočka nebo jednatelstvl nalézá. 

*) jsou-li na pfíklad námitky pokud se tyče pravosti firmy, nebo kdyby ohrozila 
práva stávající již nčkteré domáci obchodní společnosti. Podobné nelze firmu protokolo- 
vať!, když cíl společnosti naráži na uherské zákony. Ŕádiim v Uhrách nepovoleným, není» 
dovoleno olKhod provozovati. 

♦♦) František Nagy: Magyar kereskedelmi jog (Uherské obchodní právo) § 20. 
♦♦♦) Právni praxi tu vysvétluje zákon ; nejnovéjší výnos kurte čislo 97.079/1906. 



^evue ^aše Slovensko 119 

)ako každá akciová společnost a společenstvo, tak i cizi společnosti jsou 
povinný predložiti své stanovy príslušnému soudu. § 211. uherského obchod- 
niho zákona obsahuje dále sedm ustanovení ohlednč protokolovaní firem. 
Uznáni kompetence uherských zákonfii a soudťli, jmenování lakových zástupcu, 
jichž činnost a protokolovaní firmy dotyčná společnost uzná a určovaní pod- 
mínek reciprocity jsou dflležitéjší. Verifikace reciprocity odpadá, když s do- 
tyčným státem uzavrely Uhry smlouvu ohledné vzájemného piipušténí zakla- 
daní obchodních společnosti V daných rŕfpadech stačí vysvedčení vystavené 
konsulem. Zvlášté dúležito je 2. ustanovení, které vyžaduje, aby kapitály, 
venované k provozování uherského obchodu, v Uhrách byly umístény, což 
má ten účel, aby strana, s dotyčnou společnosti obchodující, méla jistou zá- 
ruku již i v domácich movitostech dotyčné společnosti. [elikož však zákon — 
vyjímaje nékolik druhú obchodu — výši a zpfisob umísténí kapitálu blíže ne- 
určuje, toto ustanovení se v praxi neprovádí. Toto ustanovení by mélo jen 
tehdy svúj význam, kdyby deponovaný obnos stál v pomeru s obchody nebo 
se základním jméním a kdyby vynášení kapitálu za hranice bylo znesnadnéno. 
Pri protokolovaní filiálni firmy je nutno udati jména zástupcu a výši ob- 
nosu v Uhrách umísténého. 

Podlé zákona protokolované cizí akciové společnosti a společenstva jsou 
povintjy vésti zvláštni knihy o uherských obchodech a protokol radných val- 
ných hromád a bilanci, jak uherské filiálky, tak i celé společnosti. Za zane- 
dbaní této povinnosti jsou všichni členové zastupitelstva solidárne zodpovední 
a Ize je také penežité pokutovali. Ve zvláštnich pŕípadech, když se obnosy, 
sebrané k tamnímu obchodu, použijí k jiným účelúm nebo jsou-li tyto obnosy 
z Uher vyvezený, mohou býti potrestaní vézením do tfí mésícú (§ 219.). 

Ona ustanovení cizlch společnosti, která mení charakter společnosti, nebo 
rozhodují o likvidaci nebo fusi společnosti, jsou pro uherskou odbočku 
platný pouze od dne, kdy byly do uherského obchodního rejstríku zanesený. 
Cizí obchodní společnosti nejen v dobé protokolovaní firmy, nýbrž i pnV 
béhem činnosti — jako domáci společnosti — jsou pod dozorem obchodního 
soudu. Tento dozor smeruje hlavné k tomu, zda nenastala zmena v podmínknch 
protokolovaní firmy. V takových pŕípadech obchodní soud úŕedné požádá dotyčné 
zastupitelstvi za opravení podmínek, prípadné naŕídí vymazaní firmy. S tím také 
paralelné postupuje v § 217. obchodního zák. vložené actio popularis, které pokud 
se tyče dozoru i bez direktního zájmu poskytuje každému toto právo. Vyma- 
zaní firmy se narídi: 1. když společnost prestala existovati nebo ztratila 
disposiční právo nad svým jméním ; 2. když společnost nekoná své povinnosti 
ohlednč jmenování zástupcu, zvláštního knihvedení a predložení zápisu a bi- 
lanci ; 3. když dotyčný cizí štát, v némž společnost má své ústredí, nezachováva 
podmlnky reciprocity; 4. když naŕízená exekuce proti společnosti nebo proti 
jejf uherské odbočce skončila bezvýsledné; 5. když společnost své kapitály, 
venované uherskému obchodu, ztenčila nebo vynesla za hranice. 

Porovnáme-li tato ustanovení s onémi požadavky, které klade mezinárodní 
soukromé právo ohledné uznaní a pripustení cizích společnosti, jakož i ohledné 



120 ^evue íA^aic Slovensko 

základních príncipú, pak shledáme jístý soulad. K zvláštč zajímavému výsledku 
dospejeme, učinlme-li to na základe nároku vypracovaného výborem Inter- 
national Law Associatlon na XXI. konferenci v Antverpách r. 1903 (Draft of 
an intemational code providing for the recognítíon of foreign Compagníes). 
I zde protokolovaní udržuje domicil; stejné podmfnky jsou také ohledné 
zastoupení, trváni firmy. Dlužno také vytknouti ono ustanovení uherského 
obchodniho zákona, dle kterého protokolovaná ci2í společnost musí doma 
nejakou činnost vykazovatl, kterýžto požadavek ph správném vysvétiování 
zamezí, aby in fraudem legis byly protokolovány takové cizí společnosti, které 
by jako domáci společnosti nebyly možný. 

Dále nutno poznamenali, že uherský zákon nékteré druhy obchodu zvlášté 
posuzuje. Sem náležejl vei^ejná skladišté, železniční podniky, pojišfovací spo- 
lečnosti a hypoteční ústavy. Na tyto se vztahují všechna ustanovení uherského 
obchodniho zákona, jež vztahují se na akciové společnosti a společenstva 
i tehdy, když nemají formu společenskou. Ostatné se s nimi jedná, jako s do- 
mácimi podniky. Pojišfovací společnosti jsou pi^ipuštény, podrobí-li se ustano- 
vením ohledné pojišfovacích společnosti ; z tčch jsou nejdúležitéjší : deponovaní 
K 200.000 pojišťovacího fondu z každého druhu pojišfovacího obchodu a usta- 
novení ohledné základního jmční a prémiového fondu, sestaveni pŕíjmfi a vy- 
dajú a sestaveni bilance. Také cizí hypoteční ústavy povinný jsou podrobiti 
se ustanovením zákona XXXVII. z roku 1876 a následkem toho založili k po- 
jišténí vydaných dlužních úpisfl zvláštni reservní fond ve výši K 400.000 
a jeho výši ve stanovách oznáčiti. 

Obé ustanovení netýkají se formy podniku, nýbrž toliko charakteru ob- 
chodu, což neize odsouditi. Ohledné podnikťi, které se zabývají úrokováním 
kapitálu, nestávaji žádná zvláštni naŕízení. 

Verifikace zmĺnéných podmínek nedJje se cestou administratívni, nýbrž 
toliko cestou soudní, následkem čehož každá cizí společnost, která byla zalo- 
žená ve svém púvodním státé, odpovídá zákonným podmínkám, má právo 
k protokolovaní své firmy, vyjímaje onéch pŕípadfi, kdy také domáci společ- 
nosti podobného charakteru se zretele národohospodárskeho nebo živnostensko- 
právního jsou podrobený jistým obmezením. 

Tento postup, zvaný systémem normativních ustanovení, má platnost již 
v každém moderním státé, a jen nékteré štáty (také Rakousko) pŕidržují se 
kŕečovité systému vládního povolení a vládni kontroly. Nevýhody tohoto vlád- 
ního poručnictví jsou všeobecné známy.*) 

Systém vládního koncessování společnosti existuje již než v Rakousku, 
Rusku, Rumunsku a v Bosne. Nás zajímaji nejvice ustanovení rakouských zá- 
konu. Dle bodu c), odstavce I., nafízení z roku 1865: „koncese mfiže býti 
odepŕena, když účel společnosti protiví se zájmúm rakouského štátu a když 

♦) § 208 rakouského obchodniho zákona, naŕízení z 29. listopadu 1865, zákon o cizích 
pojišťovnách z 29. bŕezna 1873 a s ním souvisící regulatív z r. 1896 je vybudován na zá- 
klade státniho povolování. 



lievue ^aše Slovensko 121 

její stanovy naráži na princíp rakouských zákonfi pokud se tyče dopravní bez 
pečnosti,'' což je veltce širokým polem pro libovúlí. 

Tento kardinálni rozdii mezi uherskými a rakouskými ustanovenimi však 
nepŕekážel, aby tyto dva štáty se nedohodly v otázce vzájemného uznaní svých 
obchodních společnostf, což je frappantním pŕíkladem, že určení reciprocity na 
podklade mezinárodnlch smiuv i mezi nejdivergentnéjšími zákonodárstvími ne- 
naraz! na žádné prekážky. Obchodní spojení Rakouska a Uher a stávající 
hospodárske pomery pŕímo naŕizovaly, aby tato otázka byla takto uspoíádána. 

Nejnovéjší zákon na tuto otázku se vztahující, je 19. odstavec zákona 
o vyrovnaní z roku 1907, dle néhož: „Na území jednoho štátu zákonité zalo- 
žené akciové společnosti (komanditní společnosti na podíly), společnosti s ru- 
čením obmezeným, pojišfovací společnosti, vei^ejné společnosti a prúmyslová 
družstva mohou rozšíŕíti svoji činnost také na území sousedního štátu a mohou 
tam zakládati odbočky. V takových pi^ípadech jsou považovaný za rovnocenné 
s domácimi společnostmi a institucemi a ohledné obchodu, provozovaných 
v sousednim státé jsou podrobený toliko oném ustanovením, kteréž jsou platný 
k provozování stejných obchodu domácich společnosti." Zákon o vyrovnaní 
nicménč ponecháva v platnosti všechna ustanovení, vztahující se na vzájemné 
piipuštční akciových společnosti, pojišfovacích společnosti, verejných společ- 
nosti a prúmyslových společenstev, jež jsou obsaženy v zákonech XXII z roku 
1878 a XXXIX z roku 1899. Dle toho oba štáty vzájemné ulehčují činnost 
obchodních společnosti, vyjímaje spoŕitelních ústavÉi. Rakouský ústav nemusí 
vykazovati v Uhrách deponovaný kapitál a reciprocitu. Pojišfovací společnosti 
musí ješté vykázati, že odpovídají právním ustanovením platným v jejich do- 
movine a na území zŕízené odbočky. 

Tato ustanovení jasné dokazuji, že vzdor vzájemné se potírajícím naŕí- 
zením bylo možno stav obchodních společnosti mezi Uhrami a Rakouskem 
stanoviti na základe reciprocity; pravdou však jest, že v praxi pohorí vždy 
ten štát, který jest ve svých zákonech liberálnejším. Tak na príklad rakouské 
pojišfovny bez každého jiného prúkazu oprávnenosti mohou v Uhrách zŕizo- 
vati odbočky, kdežto uherské pojišfovny musí se podrobiti príslušnému regu- 
latívu. 

Na konkurs cizích obchodních společnosti vztahujíci se naŕízení jsou 
dosti nedostatečny a nejasný. V tomto ohledu trpí však také mezinárodní 
konkursní zákon nedostatky. 

Uherský konkursní zákon vychází z toho stanoviska, že konkursní ŕízeni 
proti vei^ejnému dlužníku múze býti rozšíi^eno na kdekoliv (tudíž i v ciziné) se 
nalézajlcí movitosti a na nemovitosti, jež jsou na území uherského štátu. Oproti 
tomu, bylo-li konkursní ŕlzení zahájeno v ciziné, tehdy jsou vydány — jestliže 
mezinárodní smlouvy jinak nenaŕizují — všechny movitosti společnosti, nalé- 
zajicícf se na území uherského štátu, vyjímaje obnosy, sloužící ku zajiŠtčni a 
pojistné fondy akciových společnosti a společenstev, na které uherské soudy 
vyhlási zvláštni konkursní ŕízeni, což platí i o nemovitostech. 



122 



^evue ^Vľťiíc Slovensko 



Zajfmavá jest otázka, jaký stav nastane tehdy, když nad centrálou v ciziné 
nebyl vyhlášen konkurs a uherštf véfltelé žádají prohlášenf konkursu nad 
tamní odbočkou a zdaž je v tomto prípade nutno obrátiti se na cizí soudy 
se žádostí za uvalení konkursu. Jak jsme již videli, na uherskou odbočku treba 
uvaliti zvláštni konkurs. Je otázkou, zdaž se tento die § 211. obchodního zá- 
kona vztahuje pouze na ono jméní, které jest umísténo v Uhrách, nebo na 
veškeré jméní společnosti. Tento pomer není dosti v zákone objasnén. 

Poznamenávame ješté, že obchod s cennými papíry a akciemi cizlch spo- 
lečnosti podléhá témže naŕízenfm, jako obchod s domácimi hodnotami a že 
i jejich zdančni je založeno na analogických principech. 

Pri vyméŕováni dané a poplatku nutno činiti rozdíl mezi společnostmi, 
které podléhaji vei^ejnému účtovaní (akciové společnosti a společenstva) a ji- 
nými společnostmi. Prvé jsou povinný vésti zvláštni knihy, a jejich daň určuje 
se v 107o čistého výtéžku, vykázaného na základe bilance. K této pŕímé 
(statní) dani druži se ješté 30% dfichodové prirážky a obecní dané (v Buda- 
pešti 337o). Dle tohoto cizi společnosti platí dané asi 16— 177o čistého výtéžku. 

Jiné obchodní společnosti platí -— jako samostatní obchodníci — dúchod- 
kovou daň III. tiŕídy, která obnáší také 107o. Jelikož však priznaní dúchodku 
není povinným, autonómni komise, která vyméi^uje daň, vyméi'uje vždy menší 
daň, asi 2— 37o, která se zmĺnénými prirážkami činí 4--57o čistého výtéžku. 

Letos však byly uherskému parlamentu predložený nové návrhy ohledné 
vyméfování dané, jež zcela radikálne zmení celý systém zdanení. 

Z téchto nových návrhň uvádíme: daň u společenstev, které podléhaji 
veifejnému účtovaní, vyméŕuje se následovné : u uhlotéžarských společnosti 77o, 
u jiných banských společnosti 57o, u jiných podniku 107o, u penéžních ústavu, 
které* vybírají od klientú více než 87o, činí tato daň 157o čistého zisku. Ony 
cizí akciové společnosti a společenstva, jichž firmy nejsou zanesený v žádném 
obchodnim rejstŕíku v Uhrách, jakož i jiné společnosti, platí 57o výdélkovou 
daň. Reforma daňová obsahuje dále progressivní dôchodkovou daň, která za- 
čína u 0-77o a pri dúchodech 10.000—200.000 pokračuje v 3— 57o, leč u pru- 
myslových podniku nesmi pfesahovati 37o. Do této kategórie zdanení náleží 
také v Uhrách dobyté zisky cizincfl a výtéžky cizích akciových společnosti^ 
společenstev, pojišfoven a banských společnosti. 



PODTATRANSKÝ : 



Hfa, vetor veje šírou púšťou. 

i horou hustou, 

i údoliami, 

i rovinami 

a zdvíha zeme útly prach. 

Veď jeden krídel vetra šľah 

a prášok let i 



PRACH. 



ta. v šíre svety; 

tu na list sadne zelený, 

tam v kalich kvietka zbarvený; 

stebielko v tráve 

objime hravé, 

ba i tú brala holú stráň 

pokryje, — zvolí tam si stan! 



^t^evue (ÄC<^^^ Slovensko 



123 



A bárs ho okom sotva zretn, 
a vetor šmiera ho tam, sem, 
a bárs dlie v spánku hrobovom: 
spočiva predsa život v ňom ! 
Nezničí ho ni vody plav, 
len zmení jeho suchý stav, 
keď zvlaží ho a rozriedí 
a v prvky pravé roztriedi, 
tak že sa v rastlín koreni 
on v pokrm zdarný premení. 
A prach ten teraz zúrodňuje pole; 
prúdi sa stromom; konáriky holé 
obvija lístím; v ovocí on zreje; 
i v chlebe síti; nový život leje 
do tela prácou, hladom zmoreného; 
napruží rozum, myšlienkam dá jeho 
zas novej sily; — \ znáša duše lety 
a silou svojou podmaňuje svety ! 

I telo prach je, keď duch opustí ho; 
veď z prachu vzato, no, smrť nezničí ho ; 
prach žije ďalej, lenže v žiti novom, 
a dáva život nový iným tvorom! 



Vy chcete zničit ducha let? 
Veď prach ste zničiť v stave nie 
Duch žije večne! — Sily svet 
ho zpútnať nemá ! — Nezhynie ! 
Bárs podlou zlosťou jarmený, 
bárs v skutkoch javných hatený: 
on predsa v kútoch chalupy 
i v chyžach skvostných vystúpil 
Je v zemskej vlahy prameni, 
v útlej sa tráve korení, 
vyvádza z prachu strom i kvet, 
preniká tajný hviezdosvet, 
myšlienky budí; — národy 
ku shode, bratstvu privodí, 
a celú ľudstva rodinu 
ponúka, volá ku činu! — 
Ó, marná vaša práca je! — 
Neuhasíte ducha, — nie! — 
Duch vofný v každom národe 
i z prachu vzniká k svobode! 
I národ náš sa vyšinie . 
hor' z prachu k nsbies výšine! 
Už značí slnca jasný svit, 
že voľným žitím bude žiť!! 



ts:2 ts:2s:2i 



\ 



MRIA KUPČOKOVA: 



KEĎ SLNKO ZAPADLO. 



Smutno horel západ nad horárni, keď slnko zanikalo za koruny štíhlych 
jedief. Zlatožltá jasavá gloriola rozprestrená v podobe veľkého vejára, 
prešmykla sa a zmizla za temäná vysokých hôr. Zableskla posledným svojim 
reflexom na bielych stenách domov a v osvetlených oknách rozložila svoj 
krátky stánok. — Zdalo sa, že vábi snivú a tichú náladu. 

Nežnou vôňou ružovou nadýchnutý sad, oživený za dňa štebotom mladých 
dám, zatíchnul. — Po bokoch neširokej a drobným pieskom vysypanej cestičky 
mohutnely lipy a šeptaly tajnú rozprávku. Ticho všade . . . Len malý cvrček 
vylieval svoje žiale a z diaľky tichý vetrik niesol tlumený hlas fujary a ne- 
melodický cvengot zvoncov domov vracajúceho sa stáda. 

Serpentinový chodníček, po ktorom teraz kráčal mladý pár, bol úzky — 
s jednej strany objímal ho sem tam pobehujúci potôček, s druhej strany ale 
umelé pestované margarétky, popretkávané kde tu krvavým makom. 

Mladá dáma šla krokom napred; bola to prijemnej tváričky blondínka, 
jej ľahký, pružný krok a svižná postava prozradzovaly každým pohybom živú 
letoru a jaro života. Za ňou kráčal elegantní mladík. 

Mladá dáma — menujme ju Oľgou Podhradskou — sohnula sa a utrhla 
niekoľko margaretiek, z ktorých začala viť malý veniec. Myseľ jej avšak výrila 



124 ^evue ^aše Slovensko 

niekde inde a ona zabudnúc, že nieje sama, trhala útle lístky bfelých marga- 
retiek a za každým utrhnutí šeptom odriekala „miluje", „nemiluje"; lístky 
padaly ticho a zachytávaly sa na lemovaní jej bielej sukienky . . . 

Zamyslela na neočakávaný rozdvoj, ktorý tak rýchle, neočakávane sa 
dostavil. 

Tok jej života vráti sa zas do starého koryta. Musí sa uspokojiť s kruhom 
starých známosti, ktorý na krátky čas bola zanechala. V duchu si umienila, 
že pilne oddá sa mafbe a dokonči započatý obraz : kytku bfadožf tých a tmavo- 
červených ruží. Častejšie navštívi svoje dávne priateľky a vždy na niečo sa 
ponosujúcu pani farárku, a ticho, mlčky vypočuje jej ponosy na presilenie 
rúk, — hneď potom stesky za vädnúcou jej krásou, vyvýšenú morálku, že 
jaká ona bola tichá a nábožná za mladí, nie taký vetroplach, ako terajšie 
dievčence a mladé ženy, — večer ale vyMadá striebristým listom šelestiacu 
smutnú vŕbu, usadí sa pod ňou na malú, z bielych žabie urobenú a zeleným 
machom posiatu pohovku, a nemo bude pozorovať, ako trblieta večerná ro- 
sička na nežných a jemnocitných pukoch orchideí. Vedľa nej nebude sedieť 
nikdo, nikdo — jej muž večne je na cestách v obchodných záležitostiach. 

A tak ťo pôjde až do zimy, až sa zavre medzi štyri steny malej izbičky. 

Bola tak rada, že ho vír osudu sem zahnal, bol mladý, zdravý miloval 
horu, a prírodu, jako ona, ráno chodili spolu po rose, taktiež i večer, a jaký 
boli šťastní a veselí . . . Dobrý Bože, jako si ho za ten krátky čas oblúbila. 
Nie! Bol a je to len púhy zvyk, čo ju k nemu púta, ano púhy zvyk, opra- 
vovala sama seba, znepokojená svojimi myšlienkami. A teraz té milé, pekné 
chvíle a rozkošné prechádzky po vonných chodníčkoch prestanú. 

Až to slnce úplne zájde a mesiac bude do tmy striebro liat, a noc rozloží 
svoj stánok na zemi, jeho tu nebude, nebude nikdy viac. 

„O čom dúmate, milostivá?", nežne spýtal sa jej mladý muž. 

Pani Podhradská pretrhla niť svojich myšlienok. 

„Len tak ! — myslela som na západ slnca a na mäkký súmrak, ktorý 
drieme v lone lesa, že ho už zajtra neuvidíte, ostatne ani nebudete mať času 
na to, prechádzky vaše budú po korse, prídu stari známi priatelia a vy za- 
budnete na idylické večery, ztrávené niekde v zapadlom kraji pod horami". 

Uprela svoj zrak do vlniek žblnkotajúceho potôčka a chcela sa pousmiať. 
Hrdlo jej však stiahlo a fahky ton sa jej nedaril — Pocítila sama chvenie 
svojho hlasu. 

„Milostivá!.. ." 

V pohľade mladého muža vycítila jemnú výčitku. Oľga rýchle otočila hlavu 
v iný smer a tupo dívala sa do diaľky. 

„Utešená panoráma" — povedala s namáhavým sebazapieraním a sbierala 
silu, by nepodľahla smútku, ktorý objímal jej myseľ. 

„Milostivá . . . Oľga ... vy mi krivdíte . . . Všetky mi drahé miesta som 
už aj tríkráť prešiel, by som si ich čim hlbšie do pamäti vštepil. Bol som 
aj u sochy Ukrižovaného, kde som vás po prvé shliadnul, odenú modre. Stála 
ste jako socha vytesaná z bieleho mramoru, a vo vašich očiach spočíval zá- 



l^evue ÍÄC^^^ Slovensko 125 

hadný taj smútku . . . Stál som stranou od vás, vami nepozorovaný a chcel 
som vedieť, kde duch váš vtedy blúdil, keď slzy zjavily sa vo vašich, mne 
tak záhadných očiach, a jako malé briliantové hviezdičky jagaly sa na vašich 
mihalniciach. Mňa vtedy nútila nejaká neviditeľná moc, by kľakol som pred 
vami a vytóbal smútok z vašich tajemnych očí. K tejto soche Ukrižovaného, 
ku ktorej som vás tak rád doprevádzal, položil som kytku červených ruží, 
by vás upomínala, až ja tu nebudem, na naše vychádzky. Zajtra, ach, zajtra, 
už budem maf len rozpomienky — krásne rozpomienky na prežité jaro života". 

Prišli na nevefmi širokú cestu a išli vedľa seba. 

Šero sa už rozložilo svojim právom a od hôf tiahnul prijemný nočný chlad. 

Mladý muž, hnaný nejakým neviditeľným pudom, hovoril tiško dalej. 

„Neviem sa vžif do toho, že ja posledné hodiny trávim tuná. Zajtra už 
budem sedieť v nepríjemnej velkomestkej chyži, predomnou bude ležať kniha 
a ja tvár v dlaniach pochovanú, budem sniť o zmiznutom šťastí **. 

Ruky sa im náhodou stretly — zachveli sa obidvaja a cítili, že horúci 
prúd prechodi ich ruky a prelieva sa po všetkých žilách. Zatichli a šli 
ďalej mlčky. 

Lipy vydychovaly silnú vôňu. 

Od nízkych, tmavých vŕb u potoka letela k ním ticha milostná pieseň. 
Ľúbostné mladé hlasy sa vo vzduchu vlnily a opájaly láskou každého, však 
znenahla slably a slably a kolembané nočným vánkom usínaly v diafke. 

Mladá žena a mladý muž s posvätným citom naslúchali tej záhadnej 
piesni, ktorá blaží a zároveň mučí. — Snáď to bol pôvab hasnúceho dňa, či 
snáď opojná vôňa večera ? Oba vzplanuli rovnou tuhou, ktorá ich nervy roz- 
vírila a rozpafovala krv v žilách. 

Pani Podhradská chvela sa jako osika. Neznámy, nezvratný zákon jej 
podlamoval sily a ona sa mu poddávala. 

„„Oľga — nežne hovoril ďalej mladý muž — odchodím, ale verte mi, 
aspoň teraz verte mi, že tu zanechávam celú svoju dušu. Tá košatá lipa a 
malá lavička, na ktorej som sedával a čakal, až zabelie sa váš šat a uvidím 
vás a stisknem vašu mäkkú, malú rúčku milovanú, tá lavička je svedkom 
mojich snov a utajovaných túh, v ktorých túžbach privolával som si váš milý 
zjav na oči — snil som o štastí lásky a o nedostižnom blahu."" 

Horúci, trhaný dych, a šum jeho slov vkrádal sa vždy hlbšie do roz- 
vlnených ňádier, by rozvíril city utajené. Sladká tuha obletúvala ju až na 
zamdleiiie a jej ružové rty rýchle sa pohybovaly, jej rúčky chcely ho objať, 
objať tak vrelé. 

„Neuvoď nás v pokušenie, ale zbav nás od zlého ..." nábožne znely 
slová modlitby Kristovej zo stá a stá hrdiel, domov vracajúcich sa pútnikov. 

Ako blesk, tak rýchle zmizlo kúzlo intímnej chvíle. Mladá žena s hrúzou 
si uvedomila priepasť, ktorá ich delí. Rozbúrená krv tíško chladla, a ona sa 
rýchle rozhodla. 

„Vráťme sa — preriekla trhano — sotmieva sa, chcem byť doma, potre- 
bujem pokoj, je mi nevoľno"" a skoro letkom šla domov. 



126 lievue ^ase Slovensko 

Západ už uplne ztemnel. Hora slíala sa v jednu čiernu chmár, malebné 
tony v poliach splývaly v čierny závoj, ktorý všetko pohltnul do tajomnej 
svojej siefe. Na tmavomodrej oblohe zjavil sa srp mesiaca so svojimi stkve- 
júcimi družkami. Mladý muž zastal. 

„Ostanťe s Bohom, milostivá, ďalej neidem. Pôjdem touto malou pešinkou 
na stanicu, zavazadlá mám už odnesené a s ostatným som vyrovnaný," 
dodal trpko. 

Pani Podhradská cítila sa byf bezpečnou, bo už videla silhuetty strechy 
domu, kde bývajú; zmizla jej však zmužilosť. Srdce prihlásilo sa k svojmu 
právu, a prudký žial zaplavil jej hruď. Odchodí, by ho viac neuvidela, šeptal 
jej neviditelný hlas. V zúfalej bolesti stála pred ním, mocne tiskla zuby na 
ružové rty, aby nejak sa neprezradila, čo deje sa v jej hrudi. Chcela preho- 
voriť, ale hlas jej zlyhal. 

„Milostivá . . . Oľga . . . Začo som si to zaslúžil od vás, aby ste sa tak 
ľahostajne a cudzo so mnou lúčila — keď viete, že celý môj život posvätil 
som vám." 

Mladý muž nežne chytil jej ruku, by ju zfúbal — snáď naposledy. 

Zúfale vytrhla ruku z jeho rúk, a vyrazila zo seba : „S Bohom ! . . . Ne- 
mučte ma . . . nemučte ..." a zrýchleným krokom posla k besiedke, viničom 
obvinutej. Myslela tam najiť úľavu svojej rozbúrenej duši. Sadla si a sklonila 
rozpálenú tvár do chvejácích studených rúk. Myslela na prvú svoju lásku. — 
I ten sa práve tak lúčil ako tento, prisahal jej vernosť. A nenazdajky svitnul 
zase krásny, jasný deň, našla toho, ktorý si ju vážil. Ale čo sa mám zas trápiť 
so vzpomienkami. Odišiel, zabudnul a moje vysnené blaho zmizlo jako záblesk 
slunka za stromami. Oj, neverím vám, vy jašteričky jedovaté, neuštipnete ma 
viac vaším sladkým jedom, aby ste potom s výsmechom na rtách prchaly ďalej 
a ja vás nemohla rozmliaždiť. 

Bofastná kvinta z rozvučaného piana dotkla sa jej sluchu, vstala a pošla 
k domu — svetlo z otvoreného okna vrhalo rudé škvrny na čisto vymetený 
dvorec, po ktorom kráčala. Spešne pozrela do okna a videla pri piane sedeť 
peknú postavu — svojho mužovu. 

Nepozorovane vnišla do chyže, ticho a nežne bozkala vysoké biele čelo 
svojho muža a s trpkým žiafom v očiach čítala na konci drobnými riadkami 
posiatu „finále". 

„Olinka zaspievaj" — prosil muž — „a vlej za mňa do tej piesne všetky 
prosby biednej duše mojej. — Oľga moja odpust mi, že som ťa zanedbával — 
odpusť — a zabudni na všetko, už viac nikdy nepôjdem na cesty. 

Zdĺhavé uháňal neďaleký vlak, keď ozvaly sa citné hlasy. 

Z počiatku chvel sa jej hlas, avšak nabýval vždy viac a viac sily, keď 
spievala nežných výčitiek plnú pieseň: 

Ó, láska, láska, 
láska veliká, 
však si zklamala 
môjho Janíka velice. 



l^evue ^aše Slovensko 127 

J. U.: 

BECKOV, LIETAVA, TEMATÍN. 

U trenčianskej stolici ležia všetky tieto tri pamätné hrady. — Tesne nad 
Váhom pri mestečku Beckove vypína sa na strmých bralách Beckov. 
O jeho povstaní sú rozličné tradície. Lud má krásnu povesť. Ctibor, pán Váhu 
a okolia, ako Matúš Čák Trenčiansky mal obľúbeného dvorného blázna Becka. 
Tento raz svojho pána na toľko rozveselil, že v svojej nadšenosti zvolal, aby 
si žiadal čokoľvek, žiadosť jeho splní ! Boli práve pri Váhu pod strmými bralmí. 
Becko nelenivý žiadal, aby mu na tých bralách vystavil zámok. Rozumie sa, 
že hrdý Ctibor dostal slovu. Svolal svojich ľudi, ktorí dňom i nocou pracovali, 
až vyzdvihli na strmom brale mohutný hrad. Ctiborovi sa potom na toľko 
zaľúbil, že sa presťahoval doň. 

Lud i to rozpráva, že ako vôbec pyšní boháči, i Ctibor neumrel priro- 
dzenou smrťou. Na svadbe jeho syna, ktorá trvala celý rok (chcel totižto za- 
svätiť to svolanými hosťmi hneď aj krstenie a poctiť ich kmotrovstvom) stala 
sa tá nehoda, že jeden z poddaných rozmliaždil v nepozornosti dvornému 
psovi nohu. Rozlobený Ctibor bez vyslyšania prosby o milosť všetkých hosťov, 
dal chudáka s brala hodiť do pre pästi. 

O krátky čas sa stalo, že unavený Ctibor ľahnul si na tom istom brale 
do trávy a zaspal. V spaní uštipla ho vretenica do oka. Vyskočil, a ciiiac 
tmu v očiach i bolesti po celom tele zažal behať ako šialený, a v tomto 
zmätku zrútil sa s brala do prepastí. 

História beckovského zámku jest odchylná. Zámok už stál dávno pred 
Ctiborom. V 13. století mal ho v rukách Matúš Čák Trenčiansky. Po smrti 
Čákovej vládli v ňom uhorski páni a kráľovské kniežatá, až roku 1386 dostal 
ho Ctibor ako dar od Márie I. Tento Ctibor súčastnil sa i Kostnického sjazdu 
a umrel r. 1424. 

Dedičom zámku stal sa Ctibor III., ktorý bol r. 1428 hlavným ríšskym 
kapitánom proli husitom. Tento rok je pamätný i tým, že vtedy prišiel na 
Slovensko Prokop Veľký — a tiekla okolo beckovského hradu česká krev. 

Za Ctiborovcí dostal sa Beckov do rúk rodine Bánffy, ktorá vládla ním 
do r. 1646. I Turci ho napadli r. 1599, ale bez výsledku. 

Na hrade Beckove zdržiaval sa kňaz Bornemissa, kde písal pamätnú po- 
stillu, vydanú grófom Balassy. Beckov bol teda uhorským Vartburgom, -- odtiaľ 
sa šírila reformaca po Uhorsku. Zámok r. 1729 zhorel, a teraz stoja tam len 
pamätné múry. 

Zámok Lietava leží neďaleko Žiliny. Začiatky zámku padajú do čias 
Kvádov a Markomannov. Lietava bola v 12. století majetkom kráľovským 
potom ju dobyli Tatári (1241.) a tak dostala se do rúk Zápoľovcov a Thur- 
zovcov. Zámok Tematín mal obyvateľku pani Čachtickú, ktorá sa v krvi slo- 
venských dievčat kúpavala. V 14. století bol zemanskou pevnosťou ; vládol 
v ňom Ujlaki, pozdéjší kráľ Bosny, potom Thurzo palatín. Roku 1710 ho do- 
bylo rakúske vojsko a zničilo. 



128 T^evue tNjaSe Slovensko 

JÁN FRANCISCÍ. 

z doby prebúdzania sa slovenského národa jeden vefmi činný muž, z po- 
sledných vrstevnlkov Ludevíta Štúra je Ján Francisci. Bojoval za národ umom 
i mečom. 

Narodil sa dňa 1. júna 1822, v Hnúšti v gemerskej stolici. V Prešporku 
stal se predným činiteíoai Štúrovy školy a prenasledovaný viedol mladíkov 
z Prešporku do Levoče roku 1844. On je jeden z troch odsúdených ^sokolov" 
(1848.); bol v žalári, skoro pod šibenicou, len nepredvídaný obrat a postup 
ruského vojska oslobodil ho od smrti. Po revolúcii stal sa komissárom v De- 
brecíne a r. 1864. hlavným županom stolici liptovskej. R. 1861. založil a redi- 
goval „Pešfbudínske Vedomostí" politický časopis, ktorého pokračovaním sú 
„Nár. Noviny". Na veľkom národnom shromaždení v Turč. sv. Martine on 
predsedal, a memorandu.n národa slovenského vypracované Št. M. Daxnerom 
on predložil peštianskemu snemu 27. júna 1861. Bol zakladateľom „Matice 
Slovenskej*, která ho vyvolila za doživotného čestného predsedu, — podporo- 
vateľom slov. gymnásii, — kráľovským radcom, — vyznačený bol rádom Franca 
fosefa a ruským rádom sv. Anny, a konečne správcom knihtlačiarského spolku 
v Turč. sv. Martine. 

Umrel dňa 7. marca 1905 ako 83 ročný starec. — 

is:2i is:2i is:2i 

LID. SPÍŠKOVÁ : 

ZE SLOVENSKÉ LITERATÚRY. 

LETOPIS ŽIVENY. 

Sborník zábavno-poučných prací. — Rediguje Svetozár Hurban Vajanský. Vydáva „Živena* 
spolok slovenských žien. IV. — Cena 3 koruny. — Turčiansky Sv. Martin. — Tlačou knih- 
tlačiarského spolku 1907. 

Svätoja(iská svadba. Zpracováno na základe povery. Konec pripomína Hálkovu 
„Muzikantskou Lidušku". 

Veľké šťastie. Novella Timravy. Život tŕí dívek, panovačné, krásne Otyly — 
pro kterou žádný ženich na okolí nebyl dosti dobrý — tiché tolik odstrkované Katuše 
a krásne, energické Józy. Józa je zvláštni typ ženy, ideál intelligentní ženy, která své 
vzdelaní velice prohloubila — z duše nenávidí každou upjatost a vyvýšenost — je od- 
vážna, každou nepŕístojnost a lež tepe ironickým výsméchem, býva až nemilosrdná, beze 
všech ohledú, až to nčkdy zaráží. — Je to taková samorostlá, nezkažená špatné pocho- 
penou kultúrou, u ní není setŕen pel pravé ženskosti — beze všech zbytečných kudrlínek 
— její duše je krásna svou rozvitou a uvedomelou nahotou pravdy, urážejicí pouze fa- 
lešný jemnocit — 

Je to román tŕí divek a ta ze všech nejponíženéjši vítézí — Katuša ta zosobnélá 
skromnost, která zažila tolik pfíkoH v domé svých „dobrodinca" — kde zkusila trpký 
chléb milosti, tisíckráte zaslechla výčitky a vyvyšování se všech nad ní — 

Taková zakríknutá bolest plní její duši, vnímavou pro utrpení. — V strašné své 
bolesti a duševní rozháranosti mní, že by byla odstrčená i od toho, kterého má tolik 
rada, vždyť tolik zvykla býti zneuctívána a ponižovaná — náhle, kdy myslí, že vše je 
již pro ni ztraceno, zasvitne jí z pod téžkých mraku sluníčko takové jasné a krásne — 







Hrad Beckov 
nad Váhem. 




Hrad Tematin v stolici trenčanské. 



lievue ^aše Slovensko 129 

Dosud necitčným blahem zachveje se její celá bytost a ten Jenž je pŕedmétem jeji tiché 
lásky, pozvedne ji z prachu a duševního bahna, v jakém tkvela a které ji v tom domé 
obklopuje — — — — — — — — — — — — — — — — — — — 

Hrdá, chladná, vždy klidná krásavice Otyla, pyšná na svou krásu, nešla své túžby 
pfíliš vysoko, myslic, že všem jen ona se líbi a všady Jen ona vítčzí, je hluboce urazená 
ve svém hrdém srdci — sklízí to po čem toužila svým rozumcm, zahlušujíc hlas srdce 
— jen planou rúži, která dokud byla vzdálena a zdanlivé nedostižna oslňovala ji, sotva 
však zfela blíže, vidí jen nékolik plátku a stfed prázdny — vrátila se chtíc utrhnouti 
rúži, kterou hrdé minula — leč pozde již — rúže zatím zmizela — 

Józa ta ohnivá, propuklá již žena miluje uvedomelé — taková sžiravá, hluboká 
vášeň zachvátí její nitro — Ta výbojná, energická žena, všady vítézicí nevšední krásou, 
hrdým uvedomelým gestem odstrkuje vše nízke a nicotné, nešálí se klamnými nadéjemi, 
jsouc nadána zvláštni bystrostí ducha» záhy pozná, že u levita panuje jiná — 

Tak skromná, tichá Katuša nevedomky odnáší palmu vítézství, snad vdék za mi- 
nulá utrpení — 

Pekné štúdiové skizzy žen — — — — — __ — _«_ — ____ 

Materina dúška. Horal. Dojemná legenda pripomína národní píseň „Osirelo díté**. 

Honorár. Pavel Socháň. Veselohra v 2 dejstvách. Pekná veselohra srší bodrým 
nevinným humorem, beze všech planých vtipu, jako býva obyéejné u veseloher. Vyhovuje 
plné svému účelu, kde se divák nejen prijemné pobaví ale i poučí, vede k pfemýšlení, 
což je vlastné úkolem divadla, aby si obecenstvo odneslo mnoho dojmu, neodcházelo 
s prázdnou hlavou — a pravé takým lehkým zpúsobem, hodí se pro širší obecenstvo, 
též i intelligentúm poskytne milé občerstvení po fadé planých frašek — — — — — 

Z ciest. Šest piesní. Svetozár Hurban Vajanský. —Jako pokračovaní vzpomínek 
ze sbirky „Tatry a more" — zde je to však néjak intímnejší a nám bližší ~ hodící se 
do rámce sborníku. 

Blud. Novella. Ľudmila Podjavorinská. Venkovský život se všemi prostými ra- 
dostmi — kus Tolstého názoru na život — „Pýcha pŕedchází pád" a „Skromnost vítézí** 
to jsou asi motta té novelly — 

Aby človek mohl cítiti míru svého štéstí a dovedl jej oceniti, musí prestatí kruté 
t>ojc, ponížení a utrpení, odhoditi pýchu a plané vyvyšování se — jen kruté stíhané a 
mnoho bolu pŕetrpévší duše dovedou se sblížiti tou jemnou, skutečné večnou láskou — 
jen duše, které mnoho vytrpeli a mají jemný soucit pro utrpení druhých a ne hrdý 
výsmech — láska jest údélem nešťastných. Lidé milovaní Štésténou nedovedou si svého 
štéstí vážiti, nikdy jim není dosti velkým, jsou nenásytní a sobečtí — jich láska nemá 
toho vrelého a skutečné duševního podkladu. — Čistá, velká láska rodí se jen v dušich 
téžce zkoušených, ale velkých svými vnitŕními pŕednostmi — odstrkovaní a posmívaní 
pŕemýšlejí, hledají dobro, když všude vidí jen bahno a hnus všednosti — jich duše, jako 
by se témi utrpeními očistila a stala se bílou, nežnou holubici — dobro a krása duše 
zvítézila a potlačila lídské neresti. 

Ten skutečný, vzorný život potlačí pýchu a planou hrdost, povznese skromnost na 
prestol štéstí, toho nejvyššího a nejčistšího, o jakém kdy srdce lidské snilo — 

Želme svých zlých skutku, odpouštčjme pokleslým a vše, i zlé splácejme jen láskou, 
l)eze všech aspirací, jen láska budiž naši touhou a cílem našeho žití, každý náš skutek 
buď ni posvécen — 

Milujme krásu a dobro! 

Toť základní myšlenky, na nichž je novella zbudovaná. — Zásady humanismu a 
skutečného, čistého kŕesťánství, jak jej hlasá Tolstoj — 

Celá jemná, citlivá ženská duše, je v té povídce. 

Kedysiateraz Peter Kompiš ml. — Vzpomínky erotické. 

A verímpevne ... Peter Kompiš ml. — AUegorická báseň, plná nadeje v jasný 
den Slovenska. 



130 T^evue ^aSe Slovensko 

Dozvuk. Peter Kompiš ml. — Výlevy melancholické nálady, duše truchlíd za zmi- 
zelým jarem. 

Slovo lásky. Novella. Janko Jesenský. Historíe zhrzené a znovu zrozené lásky. 

„Na násypoch." Scéna z mesta. V. H. V. — Krásny dojemný stesk velkým citem 
rozechvélého nitra — Obrázek té strašné bídy, o níž bohatí nechtéjí slyšeti, pfezírají ji, 
ba štíti se jí. — Látka, která by se dala široce rozvésti, leč pravé svou stručností a 
úsečností púsobi tím více — život téch spodních vrstev, žijicích ode dneška do zítŕka. 
Veru, kolik nových pocitu vybaví se čtenáŕi v duši jen ponékud pNstupné citflm — 
len lehce nahozená slova o útrapách a ponížení matky, kdy chodí s nejmladším déckem 
v náručí na rohy ulic žebrati, za zimních večeru, kdy na promenáde procházejí se vzne- 
šení v teplém obleku, rúméní od mrazu — chodí tak necitelné kolem úbohé ženy, jen 
časem zazní hrubá nadávka, urážli/á poznámka; príjemné znavení vracejí se domu do 
dobfe vytopených pokoju, k lahodné a hojné večeri, mluví o hospodárnosti chudých, 
jakými by méli býti (samé výtečné rady), lajl jim a vymýšlejí vše možné. Žádný však 
jím nepodá pomocné ruky, fíkají, že jen lenoši mají bídu, kdo chce pracovati, že se 
čestné uživí a ješté i uhospodaŕí, zadnému však nenapadne, jakým by on byl v jich po<- 
stavení, byl-li by tak cnostným, jak nyní mluví. 

Býti bohatým a cnostným není žádnou zásluhou, ale v hojnosti býti prostopášným 
a lenochem je hfích hoden opovržení všech. 

Je to nejkrásnéjší z celé knižky, kde promluvila skutečné a pravdivé Itdská duše, jen 
treba čtenáfúm pozorné čisti a zamysleti se nad tím a jednati. — Výron citlivého lídského 
nitra. — Je to tak všední histórie, kolik je však v ní vážne, životní tragiky a my chodíme 
kolem téch kaštanových búdek nevšímavé, nemáme ponétí o tom jich intimním živote. — 
Zde promluvila holá skutečnost, beze všech príkras — Úbohá žena, která nevi komu 
má dáti jedinou prikrývku, zda chorému decku, či muži, který v mrazu a snehu stojí. — 

)e to jen deset stránek, kolik na nich však vepsáno trpké pravdy, jak naučí pre- 
myslení, skromnosti a autokritice. 



Menší práce pomijím. — Kniha je uspoŕádána s velkou pietou. 



VENČEK SLOVENSKÝCH NÁRODNÝCH PIESNÍ. 
Turčiansky sv. Martin. — Tlačou a nákladom knihtlačiarského účast. spolku. 1908. 

Slovenské písné večné krásne svou snivou melódií, tam proniká žhavý oheň, nevinný 
žert (Keby já vedela . . . .) i sentimentalita podzimního podvečera, kdy temné stíny kladou 
se po stezkách (Ja som bača starý .... — Zahučaly hory . . . .) i divoké odvážne (Hej, 
hore háj, dolu háj — ) — pŕesládlá, nežná erotika (Prídi, Janik ) — (Anča čierna ). 

Mají širokou základnú tak, že dovedou zaujatí pyšného šohaja, romanticky naladené 
dievča i tklivý bol zkoušeného a sklamaného starce — jich púsobnost proto je tak 
mnohostranná. 

Mnohé jsou naivní, skrývají bol prchlého jará (Okolo mlyna . . . .) výlevy žárlivosti, 
sladké výčitky, stesky sklamané neb neopétované lásky, nárek opustené máti. 

Zpévy jsou melodické táhlé a místy to zní jako bublaní potúčka za žhavého poledne 
tak sladce a vábivé — jinde záŕivá obloha neobyčejná intensita jasu a bujarosti, takový 
jemný skŕivánčí trylek jásající, vlévající do duše blahou potéchu — chvílemi tklivý žal 
zachvátí tvé nitro, jak by taký vrelý, soucitný smutek rozestŕel se krajem. — Jsou to 
pravé perly tvorby lidové poesie. Mají púsobivou krásu hudebních melódií, básnický 
vzlet a jimající prostotu. — Jsou výronem prosté duše — stvofené vniterní potrebou, 
posvécené poetickou náladou — jsou obrazem slováckych duší : chvíli hrmi divoký tem- 
perament, okouzlující svou žhavostí i intensitou ohne a svetla, které svítí i hfeje — ny- 
jícím melancholickým smutkem zachvátivším nitro — kde se rozezvučela vnitfní vášeň 
pŕecházející z jednoho extrému do druhého. — 



T^evue tMjíSt Slovensko 



131 



Mnoho zajímavá i vdéčná by byla štúdie siovác. písní z umeleckého stanoviska, po 
stránce hudebni harmoničnosti i lahodné zvučnosti. 

Pri zpévu tom máš však úžasný strach, by té poesie nechopily se neohrabané ruce 
k získaní vnéjšího lesku a nesetŕely jich pel prvního panenství. Nedej Bože, by si smyslel 
nékterý kolovrátkáŕ vrzati nám pod okny od rána do večera sebe iibeznéjší pesničku. 

Tato knižka je hluchá pro toho, kdo nerná siovác. pisni — psaná slova bez not je 
jen ukážkou lidového písemnictví za to pro interessenta, znajícího nejen hudebnost 
melódii jednotlivých písní skýtá nejen radost, ale jest též pomúckou pro lepší poznaní 
a prohloubení jich — — — —— — — — — _- — __ — __.__ — __ 

Slovenský pravopisný ukazovateľ k sákromej potrebe. — V Modre 1908. Tlačil a 
vydal Šimon Rohá5ek. — Práce posvčcená ušlechtilou snahou podat Hdu pomocné ruky 
ku sebevzdélání a nahradili jim čím strádají. — Slováci vétšinou nemají svých škoi a jsou 
povinní navštčvovati školy mad^rské tím zanedbávají proti své vúli rodný jazyk. — Nuže, 
knižka ta budiž darem tém, kdož mají touhu vzdélávat se ve své mateŕštiné a v první 
radé naučiti se správne psáti. — Též levná cena (50 h) napomáha k hojnému rozšífení. 

SjB SjB K2I 



POLITICKÝ PŔEHLED. 



Dnes irožno již Hci. že Andrássyho volební 
leforma, i když nebyla piijata parlamentem 
tak, jak bylo očekáváno, pŕece prorazí. Jest 
avšak pravdépodobno, že bude podrobená 
podstatné zméné. 

Proti pluralite je toliko strana národnostní 
a strana sociálne demokratická, která jest 
však odkázaná na činnost mimoparlamentní. 
Strana krajní levice také se staví proti pŕed- 
loze, avšak její opposiční stanovisko nelze 
bratí vážne, jelikož v uherském politickém 
živote máme dosti príkladu, že strany ma- 
ďarské, stojíd proti vláde, aby nebyly na- 
fknuty z vlastízrády a paktu s ne vlastene- 
ckými živly, v posledním okamžiku se pod- 
daly. 

Národností — jak jsme se již zmĺnily — 
své stanovisko vúči predložené reforme do- 
kumentuj! poŕádáním lidových scházi. Ač- 
koliv politické úrady tyto projevy všemožné 
znemožňují, netee cítení lidu zménui. Rumuni 
pomysleli také na svolání národní konference, 
na niž by určili politícké, hospodái^ké, kul- 
túrni a jiné své požadavky. Ozvaly se však 
hlasy, které neschvalují tento k<ok. Dle 
Mocsonyibo, veterána rumunských vúdcú: 
.Andrássyho predloha sméfuje k výlučné 
hegemónii maďarského národa, uzákonení 
predlohy neznamená však ještč politickou 
smrt Rumunú. Rumuni i mimo parlamentu 
zAstanou tím samým politickým faktorem, 
s nimi každý politícky systém musí počítatí. 



Rumuni musí sesileti v poli kulturním a 
hospodáŕském. Svolání konferencí nedopo- 
ručuje, jelikož nyní nejsou takové pomery, 
jako v roce 1848. Na konferencí byly by 
pŕetŕásany jen stižnosti, a vážni poiitíkové 
nesméji plakatí jako ženy. Rumunské pi^- 
sloví dí : Rumun mlčí a koná." Z téchto slov 
mohli by se poučiti také Slováci a více se 
staratí o svúj hospodársky vývoj. 

Strana sociálne demokratická v otázce 
volební reformy, méla 6. prosince poradu, 
na niž byio prohlášeno, že v dobé parla- 
mentámího projednáváni reformy má bytí 
k její zamezeni vyhlásená všeobecná poli- 
tícká stávka. Prostŕedek, pravda nevhodný, 
jednak proto, že strana tato v Uhrách je 
teprve v plénkách, a jednak proto, že vláda 
má po ruce tolik prostfedkú k potirání po- 
dobného hnutí, že jej hned v zárodku udusí. 

A jak Ize dosud vycítití, vláda s osten- 
tatívni dôsledností pracuje pro reformu. Marnč 
byl hr. Andrássy usvédčen ze lži, jelikož se 
svého času odvolával také na H. H. Asquitha, 
jako na osobu, která je také pro pluralitu, 
marné je odvolávatí se na pakt, vláda, repre- 
sentant privilegovaných feudalú, trvá na 
základe maďarské statní myšlenky, v jejimž 
jméné déjí se všechny nepravosti a úŕední 
atrocity. 

Avšak v koalici to vŕe. Pi^znakem ne- 
shody je vystoupení lidových, vlastné kleri- 
kálních poslancú protí rozsudku kurie, nej- 

9* 



132 



^evue ^aSe Slovensko 



vyššlho uherského soudu, jímž jistý katolícky 
knčz byl odsouzen do vézeni a k penéžíté 
pokute, že vybizel v kostele lid, aby nepo- 
depisoval zápis občanského sňatku (v Uhrách 
občanský sňatek jest povinný a teprve po 
ném múze následovati dobrovolný cíikevní 
sňatek). Žárlivost rúzných politických strán, 
rvaní se o místečko v úfadč tam, kde para- 
sitismus ovládal veškeren politický a spole- 
čenský život, jsou dostí závažnými príčinami, 
aby pfetrhly veškeró styky mezi jednotlivými 
politickými stranami. Nyní do toho pfišlo 
odhalení Polónyiho, tohoto intrikána, který, 
když se svým soukromým životem stal na- 
hore nemožným a nevhodným nékolíka 
magnátúm. stále se nyní mstí na svýcli sta- 
rých známych. Ačkoliv je jisto, že Polónyiho 
nevedly čisté pohnútky, jeho nedávna reč 
mčla velký účinek, již i z toho duvodu, že 
obsah paktu podala osoba pi^ ném intere- 
sovaná a není možno jej více popírati, jak 
se dosud stalo. 

Die paktu méla se utyofiti vláda na zá- 
klade programu z roku vyrovnaní, s povin- 
nosti všeobecného volebního práva hlaso- 
vadho. To se stalo, vládu pfevzala — 
aspoň vétšinou — strana neodvislosti s pro- 
gramem z roku 1848. Doba této prechodné 
vlády méla trvati nejdéle 2 roky, a ona 
vládne již 5 let. Existuje celá fada záväzku, 



jímž vláda nedostala n vykonala mnoho 
skutku, k nímž die paktu nebyla nucena. 

Slovenský život zacíná téci bystrejším 
tokem to potvrzuje mnoho takových zjevô, 
které v nedávne dobé jisté ješté nikdo ne- 
čekal. Národní vedomí razí si cestu všude, 
i tam, kde dosud bylo úplné ticho, do novo- 
hradské stolice, kde slovenské obce jsou 
velice vystavený maďarisačnímu proudu. Zde, 
kde vládla netečnost, národní lho«tejnost, jsou 
pofádány lidové schúze. Velice významnou 
jest schúze v Ozdiné, v malé obci u Lučence. 
Obec má 400 obyvatelú a bylo do ní koman- 
dováno 16 četníkú. Klidné povaze tamního 
lidu dlužno dékovatí, že zde neoyla druhá 
Čemová. 

Zcela jinak by to vypadalo na Slovensku, 
kdyby tam byly slovenské školy. Nedostatek 
škôl a k tomu maďarisace stávajících škôl, 
valné zamezuje kultúrni vývoj, ktcrý jest 
podkladem hospodárske neodvislosti. Slo- 
váci, védomi sobé významu školy, dávají 
své syny vzdélávati na českých školách ; ne- 
deje se to však soustavné, proto tak mizerný 
výsledek. Návštevy českých škôl se však 
Madáfi bojí. Proto také poslanec Ballagi 
žádal zŕízení katedry si venského jazyka na 
peštské universitč, aby prý Slováci mohli na- 
bývati vyššího vzdelaní pod státním dozorem. 



ET^ ET^ ET^ 



RÚZNÉ ZPRÁVY. 



Rakousko-Uhersko a slovanská 
otázka. Pod tímto nazvem vyšel v „Spec- 
tatoru", váženém anglickém periodickém ča- 
sopise, článek. Autor článku žádá pŕímo, 
aby monarchie vážne ŕešila otázku slovan- 
skou a vyhovela slovanským požadavkúm, 
neboť v opačném pi^padé octne se ve vel- 
kém nebezpečí. Z článku vyjímáme: 

„Pro dualismus jest životní otázkou, aby 
neklopýtl, neboť asi čtyŕlcet procent obyva- 
telstva tvorí Slované; Uhry jsou teplým 
ložem slovanských aspirací, a pŕivtélením 
Bosny a Hercegoviny slovanská otázka octla 
se ve velice palčivém stadiu. A nejen doma, 
nýbrž také za hranicemi. Nejen obyvatelstvo 
Bosny a Hercegoviny je velice pobouŕeno, 
nýbrž také Srbsko a Čemá Hora velice po- 



dezfele hledí na vývoj vecí. Tyto štáty jsou 
velice slabé, jelikož jsou však v blízkosti a 
svoji záležitost mohou konati společné s Tu- 
reckem, nejsou pomery v jižní časti monar- 
chie dost málo pŕíznivy. Také Rusko se cíti 
býti dutčeno, zavdaia se pfičina k nedúvéfe, 
což také trochu znepokojuje. V Rusku po 
japonské vojne a prohlášení ústavy velice 
rýchle se vzmáha panslavistický duch. Rusko 
si opét získalo vúdčí stanovisko mezi slo- 
vanskými kmeny a proto jej velice poboufila 
akce Rakousko-Uherska. 



Zabaveno. 



lievue thCaSe Slovensko 



133 



Zabaveno. 



Pfivtélením Bosny a Her- 
cegoviny k zalitavské časti, jich úloha, vy- 
plývající 7. této otázky, stane se nemožnou. 
Maďari však cfti, že musí obdržetí svúj po- 
díl a požaduj! splnéni slibu z r. 1868, a sice, 
že teritória, která pfinäležela kdysi k uher- 
ské korune, kdyby prišla pod žezlo habs- 
burské, prípadnou Uhrám. Mad^ŕi nemohou 
pripustili, aby tato teritória byla pfivtélena 
k Rakousku, aby Bosna a Hercegovina stály 
se fiší, a dualismus pfeménil se v trialísmus. 
To by byl začátek federace, v kterém Ma- 
ďafi spatfují nebezpečf své národní neod- 
visiosti. Situace MaďarA jest mnohem téžši, 
než Némcfi. Celá jejich histórie mluvi proti 
spojeni se s Némd za účelem zabezpečení 
vlády nad Slovany a jinýnii národnostmi. 
Avšak z toho mflže vzejiti také jiné neštéstf. 
Mad^ jsou velkými politiky a budou-li pfi- 
tlačeni ke zdl, velice snadno mohou stanouti 
v čelo Slovanú, kteN jim vdéčné propújči 
vôdcovství. My jsme toho pfesvédčení, že 
Mad^fí, budou-li vážne a moudfe jednati se 
Slovany, prožijí trochu mlhavou dobu, avšak 



pozdčji procitnou, aby se stali vAdci jiho- 
východní Evropy.* 

Nelze popfiti, že článek jest dosti objek- 
tívni, avšak postráda podklad pravdy a správ- 
nosti. Kdyby Rakousko-Uhersko bylo jednlm 
státem s jednim společným i^škým parla- 
mentem, snad by se veci takto konkludovaly. 
Avšak zde jsou dva štáty, s dvéma parla- 
menty a politický život každého jednotlivého 
štátu plyne svým vlastním tokem. 

Madleu^ká koalíce nemúže si dosti vyna- 
chváliti svoji vládu. Zapomíná, že tolik ná- 
rodnostních procesfl nebylo za zadného mi- 
nisterstva, že tolik společenské špiny nebylo 
ani za tyranské vlády KolomanaTisy. Aktomu 
se druží také železniční neštčstí. Neuplyne 
týdne, aby nékde nebyla srážká vlaku. Za 
jedenáct mésícú (od 1. ledna do 24. listop.) 
bylo 34 železničních neštéstí, 15 mŕtvych, 
128 ranených, 19 zničených lokomotív a 227 
porouchaných železničních vozfl. 

Hungary and Hungarians. Angli- 
cký publkľista W. B. Forster Bowil vydal 
zmĺnénou knihu, která dosti objektivné po- 
jednáva o pomčrech uherského štátu. Nej- 
zajimavéjší častí knihy jest pojednaní o po- 
meru Uher k Rakousku. Podkladem celého 
tohoto pojednaní jest známa feč hr. Appo- 
nyiho The Juridical Náture of the relations 
between Austria and Hungary pronešená na 
mírové konferenci v St. Louis. Autor ve 
svých závérech piichází k zajímavým, vlastné 
nesprávnym výsledkúm. Mezi jiným napsal 
také : „Austrie neutvoi41a dnešní Uhry, nýbrž 
Uhry vlastné vytvoŕily dnešní ústavní Ra- 
kousko.*' Jinde opét fekl ,Uhry mohou vét- 
ším právem počítali na pozornost jedno- 
tlivca, než jiné štáty, a opačné, zadnému 
štátu neškodila tato pozornost jednotlivca, 
jako Uhrám." W. B. Forster Bowil pokladá 
Nemecko za nepiitele Uher a nikoliv Ra- 
kousko. Ostatné veští Maďarom velikou bu- 
doucnost a nové Uhry povstanou na tro- 
skách Rakouska. 

S velikou pochvalou vyslovuje se o prú- 
myslových a hospodárskych pomérech Uher. 
Od vážneho angglíckého politika nečekali 
jsme takovou unáhlenost, která svedčí o po- 
vrchnosti. Stejné pochvalné se zmiňuje 
o kultumích a umeleckých snahách maďar- 
ského národa. 



134 



T^evue Í^CaSe Slovensko 



Autoni velice se líbila Pešf. A to nám 
stačí. Z celé knihy to zrovna kfičí, jakoby 
Uherskem byla jen Budapešť — a cikánská 
hudba. 

Celá kniha je vlastné apotheosí maďa.- 
ských žen, maďarských snáh, ačkoliv ne- 
úplnou a chybnou. Mezi iUustracemi zastou- 
peny jsou všechny národnostní typy, pouze 
maďarský schází. Maďarská operetní pév- 
kyné Šáiy Fedák opčvována je jako Slo- 
venka. 

III. rolničky sjezd v Skalici. Dne 
15. iistopadu byl sjezd rolnikú ze západního 
Slovenska, na némž však byli prítomní také 
účastníci z východních a jižních stolic. Pŕes 
50 slovenských obcí bylo zastoupeno asi 3^0 
delegáty. Sjezd byl svolán na oslavu deseti- 
letého jubilea skalického konsumního druž- 
stva. 

Sjezd byl zahájen v nedeli rečí tamniho 
faráfe Dr. Okáníka. Účelem sjezdu — ŕekl — 
je, pŕivésti sedláka k povedomí vlastní sily, 
šííHti odborné vzdelaní mezi selským stavem 
a organísovati jej. 

Po ném pŕednáSel ružombeiský lékaf Dr. 
Vavro Šrobár, který teprve pred nékolika 
dny byl opustil szegedínské statní vézeni. 
Mluvil o zdraví sedláka. Pojednal o otázce 
alkoholismu, poukázal na jeho škodlivé ná- 
sledky. Poukázal na význam ženy v do- 
mácnosti. 

Modranský učitel Kopa pfednášel o pé- 
sténí vína, Ľudmila Markovičová o sloven- 
ských výšivkách, Dr. Ivan Dérer o pozem- 
kové knize. 

Skalický rolník Bránecký promluvil o orga- 
nisaci slovenských sedlákô, Dr. Antonín Šte- 
fánek o poddanství. 

Po sjezdu bylo divadelní predstavení. Tamní 
ochotníci sehráli .Rozmajrín", lidové dráma 
od Urbánka. 

Slovenský poslanec Milan Hodža, 
hlavní redaktor „Slovenského Týždenníka*, 
byl vážne nemocen, trpel na spálu. V po- 
slední dobé se však jeho stav náležité 
zlepšil. 

Slovenské lidové dráma „R o z m a j r í n" 
od Františka Urbánka bude pfepracováno 
na operettu a uvedeno na jevišté vídeftského 
„Theater a. d. Wien'*. Komposice je svéfena 



mladému slovenskému skladateíi M i kul a ši 
Schneider-Trnavskému. 

„Moderne Kunst* vydá na jafe n aďar- 
ské číslo. Akd tuto hmotné i mravné podpo- 
ruje František Kossuth. 

Dne 20. Iistopadu byla ve Vídni konfe- 
rence slovenských socialistu na níž 
bylo rokováno hlavné o sesílení odt>orového 
tiskú. Zároveň bylo ujednáno jakési pev- 
nejší sblížení mezi slovenským proletariátem 
a českoslovanskou stranou sociálne demo- 
kratickou. 

Slovenský poslanec Ferdišjuriga, který 
jest na odpočinku, ve vacovském státním vé- 
zeni, podal žádost za zákonem povolenou 
Ihútu „podmínéného propušténí na svobodu" 
po odbytí ^,\ vyméŕeného včzení. Žádosti 
jeho nebyio vyhovéno. 

Ministr obchodu rozeslal na všechna fidi- 
telství železníc ve smíšených krajích dôverný 
prípis, aby na pfíšté pouze „skuteční" Maďari 
byli prijímaní do služeb. Národno tni lidé 
mají býti ze státních služeb propoušténi. 
Následkem toho bylo již na Vrútkach u Turč. 
Sv. Martina vypovézeno nékolik Slovákú. 

V poslední dobé objevila se v nékterých 
českých časopisech zpráva, že Andrej 
Hlinka, který byl odsouzen na čtyŕi roky 
do státního vézeni a nyní sedí v Segediné, 
vážne onemocnél, že jeho života jest již na 
mále a že se jedná již jen o jeho rehabili- 
taci v Ŕímé. Múžeme fičí, že zprávy tyto 
postrádají veškerého podkladu. Hlinkoví, 
který si T/, roku vézeni již odpykal (Ru- 
žomberk a Segedin), zbývá ješte trest 27, roku. 
Dalšího procesu posud proti nemu není, ač 
maďarské soudy r.dy by mu ješté nékolik 
procesu povčsily na krk. Ve včzení zachází 
se s ním prísne die instrukd. Vše to není 
tak hrozné, avšak vézeňský život sám strašné 
púsobí na duševní stav véznéného. Pfí tom 
všem se Hlinka ítí dosti dobfe — pravda 
okolnostem pŕiméŕené — naučil se rumun- 
sky, preložil velkou část bible do sloven- 
ského jazyka a i jinak zamestnáva se stu- 
diemi. Amnestie pro neho je vecí politickou, 
a proto se taký ani nestane, dokud v Uhrách 
vládne dnešní systém. Úkolem českých po- 



T^evue 5Vaie Slovensko 



135 



litikfi je, aby se této veci ujali, avšak sku- 
tkem. — Cirkevní záležitost jeho je pravé 
v krítickém stavu a sice v kongregaci kon- 
cilu. Pomocná práce v této veci je velmi 
svízelna a nevdéčna. Rozhodnutí jest pro 
kurii (již i z ohledu cirkevní autority) tvrdým 
ofiškem, prolože biskup Párvy podal na 
Hlinku nejhroznéjši obžaloby a videňský 
nuncius stojí ve službách uherské vlády. 
Ŕimská kurie nemúže také zatím ignorovati 
priložené dokumenty, pokud jsou po stránce 
formálni správny. Den, kdy kongregace bude 
se zabývali vecí Hlinkovou, jest již ustano- 
ven. Obrana Hlinková jest též již pfipra- 
vena. 

.Budapešťský nakiadatelský spolok úč. 
spol, který vydáva „Slovenský Týždenník* 
začal vydávati nový detský časopis .Zor- 
nička". Predplatné 2 koiuny ročné, vychází 
dvakrát mésičné. Nyní, když apponyovské 
zákony zabraly i poslední zbytky lidové 
školy, když slovenský jazyk jest vyštván ze 
siní uherských škôl, jest povinností každého 
starati se o slovenské ditky. Této povin- 
nosti hodlá učiniti zadost také zmĺnéný ča- 
sopis. Adressa: Budapest-VIII. Rôkk-Szilárd 
utcza 19. 

Rumunský finanční týdenník „R e v istá 
e c o n o ni i c a"* č. 49. pŕinesl informační 
článek o slovenském penéžníctvi pod na- 
zvem „Bancile slovacesti". 

The Political Evolution of the 
Hungarian Nation by the Hon. C. M; 
Knatchbuli-Hugessen. Není tomu 
dlouho, CO Uhry byly celému vzdelanému 
svetu neznámy. Musil piijít Bjômson, by 
poukázal na maďarskou rytiŕskost, na vé- 
zení, plná národnostnich vúdcú, na celý ten 
politkký švindl maďarských státníkú. Proto 
také maďarská vláda si pospišila a p. Abrányí, 
šef disposičního fondu se stará o správne 
informovaní ciziny. 

Knihou stejného charak eru jest i zmĺnéný 
spis, pokud se jednalo o „informováni''. 
Prvni část spisu jest historická, ačkoliv po- 
stráda kritičnost historika. V otázce verejno- 
právne sleduje credo Apponyiho. Uhry i po 
vyrovnaní zústaly suverennim státem, ačkoliv 
vykonávaj! nékolik státnich funkcí společné 
s Rakouskem. Zdroj moci je národ; múze 



se zfíci nékterých svých práv ve prospech 
svého krále, mflže je však dobytí zpét. 

V otázce čelní je pro samostatné uherské 
čelní území. Vytýka nedostatečnou repre- 
sentaci uherského štátu v diplomacii. 

V otázce bankovní pi^nává právo samo- 
statné uherské cedulové banky. Jest to dle 
neho pouze otázka času. 

Horuje dále pro maďarské vojenské po- 
žadavky. 

V národnostní otázce hlasá hegemónii ma- 
ďarského národa v jednotném maďarském(?) 
státé. Toto své stanovisko chce obhajovati 
proti Chorvátom a proti národnostem, avšak 
bez účinku. Vystupuje proti Bjôrnsonovi a 
Tolstému. O duševní a hmotné svrchova- 
ností maďarského národa není pochybnosti; 
jiný kmeň nemúže v Uhrách vládnouti. Vy- 
týka Maďarúm, že nebyli dosud dostl bez- 
ohlední vúči národnostem. 

Z tohoto šovinistického stanoviska posu- 
zuje také Andrássyho volební reformu. Tato 
nesmi pŕekážeti národním aspiracím maďar- 
ského národa, naopak rozdelením volebních 
okrešú má udržeti jeho supremaci. 

Otázce uherské dáva význam evropský. 
Rakousko snad obdrží útvar federalistický, 
avšak jenom se svoiením Uher. 

Velice si libujs v programu strany neod- 
vislosti, který jest vitézstvim myšlenek z roku 
1848. Současné jest nadšen nynéjší vládou. 
„František Kossuth probouzí zásady staré 
strany neodvislosti ; hrabe Andrássy repre- 
sentuje gentry, smetánku sloupú Tisový 
vlády; hrabe Zichy opét konservativní, kle- 
rikální živly: hrabe Vojtech Apponyi ná- 
rodní pojem zvláštni maďarské kultúry, ma* 
ďarskou myšlenku." 

O společenských pomérech se kniha ne- 
zmiňuje ani slovem. 

Informovaní ciziny vládou plyne phiým 
tokem. Oliver Eôttevényi Nagy, 
professor na král. právnické akadémii v Ko- 
šicích, cestuje po Evropé a všude pŕednáší 
o uherském vefejném právu a o právním 
pomeru mezi Uhry a Rakouskem. Pfednášel 
již v Praze ve spolku nemeckých právníkú, 

v Mníchove a v Berlíne. 

* 

Hrabe Josef Mailátlj napsal článek 
do Westminster Gazette, v némž 
seznamuje anglickou veŕejnost s minulosti 



136 



T^evue 3^aSe Slovensko 



a pfítomností macfarské politiky. Úvod článku 
pojednáva o pomeru mezi Uhry a dynastii, 
pov8talém po nešťastné bitvé u Moháče. 
Vytýka dynastii, že nedovedla porozuméti 
duši maďarského lidu. Vyrovnaní z roku 1867 
učinilo však konec tomuto vzájemnému 
podezHváni. Optimisté, ktefí očekávali Peri- 
klesovou dobu maďarského národa, byli 
však pŕece zklamáni. Maďarský národ musí 
stále bojovati. Nejtéžáí otázkou boje je ná- 
rodnostní otázka a pomer k Rakousku. Do- 
kazuje totožnost Szechenyovy a Kossuthovy 
politiky, ačkoli prostŕedky k dosažení cíie 
méli rozdilné. Článek konkluduje, že bti- 
doucnosť maďarského národa spočíva v do- 
hode mezi nim a králem. 



PRO SLOVÁKY. 

Protestní schäzi proti násilí páchaném 
na národnostecfa a délnlctvu v Uhrách 

poŕádal dne 22. libtopadu t. r. Politický klub 
délnický v Čechách, v sále Typografické 
Besedy v Praze. Schúze tato konala se za 
obrovské účasti lidu, vedie studentstva če- 
ského, slováckeho, rusínskeho a chorvátskeho. 
Za slovenské sociáiné-demokratické délni- 
ctvo byl pŕítomen red. Lehotský z Preš- 
purku, který byl pŕedmétem vrelých ovací. 
Na to ujal se slova ríšsky poslanec dr. 
Soukup, ktcrý pravil: 

„Celé Uhry stoji dnes ve znamení kolo- 
sálneho zápasu za volební reformu. Orga- 
nisované délnktvo Uherská jest mobilisováno 
do poslední vé organisace, nemine nedele, 
aby ulice Budapešti nebyiy skropeiy krvi 
proletariátu a žaláre za Litavou jsou plný 
bojovnfkô za velikou vec politické rovnosti 
a svobody v Uhrách. Dnes jsme šťastní, že 
niúžeme ve svém stredu uvítat a pozdravit 
pŕedního pracovníka slovenského proletariátu, 
jejž ze žaláru vacovských piivedla ces a do 
stredu našeho. Pozdravujeme té, drahý pŕí- 
teli náš Lehotský (Shromáždéní propuká 
v bouNivé projevy, máva klobouky a volá 
nepretržité : Sláva Lehotskému! Sláva slo- 
venské sociálni demokracii !) . . . pozdravu- 
jeme bratrskou stranu naši na Slovensku, 
s níž jsme za jedno v jeji radostech i utr- 
pení. (Potlesk.). 

Není tomu dávno, co se ve Vídni konala 
ríšska konference sociálni demokracie v Ra- 



kousku, jež stala se památnou tím, že na 
ni poprvé, co Rakousko Rakouskem stoji, 
se.^li se zástupcove všech národu Rakousko- 
Uherska se zástupci Bosny a Hercegoviny^ 
a že se to ovšem mohlo stati jediné pod 
prápory mezinárodní sociálni demokracie. 
Tenkráte jsme protestovali proti osnove 
pripravované, dnes pro estujeme proti hoto- 
vému faktu. Andrássy volební opravu uher- 
skému parlamentu dne 11. listopadu pred- 
ložil. 

A zde musíme mluvít! Otázka volební 
reformy v Uhrách jest stejné svrchovaným 
zajmem naším. My jsme s Uhry spojený 
svazky dualismu, my tvoh'me s nimi jednotné 
území čelní a hospodárske, jednotné territo- 
rium mezinárodní a tu nám nemúže být 1ho- 
stejno, CO v Uhrách se défe a je-li tu repre- 
sentantem statní raisony jediné četník, vuják, 
knéz, kriminál a hŕbitoví (Bouŕlivý souhlas.) 

Opozdénpst všech vei^jných ziizení 
v Uhrách hází balvany na cestu vývoje ra- 
kouské poloviny fíše. Nám nemúže být 1ho- 
fitejno, stéhu]e-li se z Uher každý mésíc na 
30.000 lídi a stává-li se tato armáda neza- 
mestnaných, jež vlastní jich domovina ne- 
múže uživit nástrojem snižování mzdy i u nás. 
Nám nemúže být Ihostejno, jsou-li Uhry pod 
pouty čemé vatikánske internacionály n 
jsou-li tu všechna politická práva v rukou 
beťárske polície a žandarmerie. (Potlesk.) 

Ale vedie velikého zájmu ekonomického, 
kulturniho i politického je tu pro nás i emi- 
nentní zajem národní. My se cítime se Slo- 
vaky jedno telo a jedna duše i krev (Bouŕ- 
livý souhlas) — jedno jsme a jedno chceme 
zústat ! Jejich násilná maďarisace je zločínem, 
stlačením civilisace, návratem k barbarstvi, 
velkovýrobou analfabetú V tomto smeru 
znamená vraždení národnostní i zkázu ho- 
spodárskou. Múžeme zde mlčet? 

Jedinou cestou k náprave jest tu volebni 
refofma a reforma parlamentu. Uherský 
parlament je vším — suverénem, pfedstavi- 
telem uherské statní neodvislosti, vr hním 
kontrol orem vší správy ií'še, depositáŕem 
všech ústavnich práv. On je plodem neslý- 
chané demoralisace, korupce, násilí, olova 
a prachu. Jim a v ném vládne šlechtická 
oligarchie maďarská se zkrachovanou ze- 
man^kou gentry milionúm národu Uherská. 
A výsledky toho za padesát let? Hrúza a 
ustrnutí! Na jedné strane velikolepé boule- 



T^evue í\(jiSc Slovensko 



137 



vardy btidapeštské a na druhé strane školy 
horší, nežli stáje pro doby tek. Na jedné strane 
proudy šampanského, úžasný pfepych, vše 
pfekonávajid západoevropský rafinement, a 
na druhé strane hlad, pelagra a mor v ce- 
lých komhátech. A tak bychom mohli \it do 
nekonečna. (Bouŕiivý potlesk.) 

Zmena pomeru v Uhrách predpokladá 
zmenu zastoupeni v parlamentu. Odtud ten 
kolosálni souboj o parlament, otfásajfci všemí 
fundamenty uherského štátu a zufící již tri 
roky po celé zemi. 

Je znám pakt mezi korunou a vládou 
Fejerváry-Kristóffy. Tenkráte se oba kompa- 
ciscenti v Uhrách zavázali zavést všeobecné 
právo hlasovací. Každý tenkráte rozumel, 
že je to i rovné právo hlasovací. Pakt ten 
pfejala i vláda Andrássyova. Ale stále štu- 
dovala, rok, dva, tfi. Až skutečné prišla 
annexe Bosny a Hercegoviny. Jeden kompa- 
clscent se zavázal, že annexi schváli a 
Andrássy pfedstoupil pred parlament a ve- 
ŕejnost s elaborátem volebního lupu, jenž 
nemá na svété sobé rovná. 

Volební právo v Uhrách má být sice vše- 
obecné, ale nemá být ani rovné, ani pHmé, 
ani tajné. Místo rovného práva hlasovaciho 
zavádí se právo plurální, jež jde tak daleko, 
že zavádí se census inteligence i census da- 
ňový, a osobám, jež platí nejméné 20 K daní, 
dáva se volební právo dvojnásobné a osobám, 
platícím 100 K daní, dokonce volební právo 
trojnásobné. Tím se dochází k úžasným vý- 
sledkúm. Osnova dáva trojnásobné volební 
právo 119.174 mužúm, a dvojnásobné volební 
právo 406.754 mužúm. Jediné tilo lidé, ktefí 
búdou z dúvodú majetkových disponovati 
1,171.130 hlasy, mohou sami o sobé pŕehla- 
sovati všechno délnictvo v Uhrách, které 
nebude míti ani 1 milión hlasú. (Rúzné pro- 
jevy.) 

Volební právo nemá býti ani pŕímé, po- 
névadž analfabeti (a v Uhrách je jich dle vládni 
štatistiky nesmímá cifra 1,300.000 osôb) búdou 
volit na každých deset teprve 1 volitele. 
A volební právo nebude ani tajné, nýbrž zú- 
stane verejným, aby výkon volebního práva 
mohl i na dále zústat pod komandem za- 
méstnavatelú, polície, církve a štátu. Vezmete 
k tomu ješté neslýchanou geometrii pi^i tvo- 
rení volebních okrešú, a je ihned očividno, 
ie volební reforma Andrássyova jest namí- 
ŕena proti dvéma frontám: proti délnictvu 



a proti nemaďarským národnostem. A efekt 
její ? Kolosálni zvýšení počtu hlasú na 4 mil., 
ale v rámci tohoto nesmírného počtu zabez- 
pečení tyranie nepatrné menšiny nad velikou 
vétšinou. Volební reforma se provede, ale 
v základech štátu se nepohne ani pilifem. 
Z Evropy vzali to nejhorší, co mohli, klerí- 
kální plurální systém belgický a potencovali 
to povestnou t)eťárskou nestydatostí. Uhry 
mají zústat eldorádem defraudantú, kuplfŕú, 
zlodčjú a vrahú, — ale současnč peklem dél- 
nictva a kriminálem národu. V tom spočíva 
permanentní, akútni nebezpečí i pro nás, a 
proto protestujeme. (Bouŕiivý potlesk.) 

Statní raisona uherská se nemúže diouho 
již opírati o bajonety vojska, o kríže lim- 
ských chrámu a krucifixy soudnfch siní. Na 
Balkáne již vyletují jiskry a beštie války se 
hotoví fvát jícny dél. Varujte se komplikaci 
v Uhrách, jež by mohly vést k dúsledkúm 
nedozímým. Volební reforma Andrássyova 
nepŕináší ratolest míru, ale hází pochodne 
permanentní občanské války do zemč, a pro- 
rokuje boj na život a na smrt ! Béda tém, 
kdož zapaluji doutnáky u sudu sociálni ne- 
spokojenosti a s frivolním smíchem ženou 
včc do sociálni revoluce ! Sláva všeobecnému 
a rovnému právu hlasovacimu v Uhrách. Ono 
vítézí a zvítézí i zde I (Stále se opčtující 
bouŕiivý potlesk a souhlas.) 

Po nčm ujal se slova redaktor Lehotský 
z Prešpurku, který vyslovuje srdečný po- 
zdrav a dík za solidaritu, projevovanou Slo- 
vákúm v dnešním jejich krutém boji, pravil: 
„Mám za nutné poukázati na to, že Rakousko 
bylo pred nékolika roky reakcionái^ké a vy 
jste poukazovali na Uhry, jako štát, kde 
má býti uvedeno v zákon právo. A dnes 
jste nás pŕedbéhnuli, jste svobodnéjší, a my 
otroky a musíme jíti k vám, chceme-li po- 
hovofiti svobodné. Dnes vidíme všude po- 
stup demokratismu, všude se mluví o svo- 
bodé a konstituci. Tak tomu je i v Turecku. 
Vidíme, jak dostáva Vilém pŕes nos pro 
jeho všetečnost, ba i v Rusku Ize po to- 
likerých krveprolitích pozorovat jakýs takýs 
pokrok. A piHcházím-li k Uherskú, musím 
poznamenati, že i u nás se nám podarilo 
pošinouti otázku volební i ef ormy mezi otázky 
akútni. A musím pŕiznati, že hlavné záslu- 
hou naši sociálné-demokratické strany. Po- 
čátek našeho boje byl vlastné iniciatívou 
k vašemu zápasu, a kdyby nebylo nás, ani 



138 



l^evue ^aSe Slooemkp 



snad vy byste nemélí vašich 89 poslancú. 
Nemáme tu silu, jako vy zde v Rakousku. 
Ale i u nás nám prispel též znamenité ma- 
névr Vídné proti bandč maďarských oligarchu. 
Kristóífy to byl, který povéŕen Vídni, vrhl 
mezi lid pochodeň všeobecného a rovného 
hlasovadho práva. Tímto nianévrem byl by 
konec vláde Asiatú. A proto nečekali tito 
fariseové, leč upustili od svých národnich 
požadavkú, od maďarského komanda, od 
červeno-bilo- zelených fángli. A to se jim 
podarilo, ale s odhozenim svých požadavkú 
odhodili svoje zásady, r^ŕevzali vládu — 
poznamenávam i prechodní vládu — se zá- 
vazkem zavedení všeobecného, rovného a 
tajného práva hlasovacího. Tento prechod 
trvá však již príliš dlouho a my, délnici 
a nemaďarské národnosti cítime se 
jako za času Tatarú. Tato Andrássy- 
ovsko-Košutovská banda vi dobre, že jest 
v Uhrách vše proti ní. A proto vše mi 
prostŕedky pracuje k potlačení každého vol- 
ného hnutí. Pŕinesla mnoho zákonu, rozpu- 
stila mnoho svazú a skupbi, nepovolovala 
schúze. Vzdor všemu nemohla dčlnictvo 
ubíti zcela. My délnici jdeme znovu do boje. 
Dne 6. prosince koná se sjezd naši strany 
v otázce volební reformy a určení prostŕedkú 
— nejradčji hromadné stávky — aby- 
chom donútili vládu k postupu. A vime též, 
že tento prosti'edek je dvojsečný a kdybychom 
v tomto spravedlivém boji padh, neznamená 
to ješté náš hrob. Touto „reformou" an- 
drássyovskou jsou i méšfácké strany národ- 
ností o jednu zkušenost bohatší. O jedno 
zklamáníbohatši. Poslali tisíce telegramu 
a vzdor tomu v korune se zklamali. A tato 
okolnost prispeje k tomu, že i strany mé- 
šfácké nemaďarské dospéjí k tomu náhledu, 
že s e musí spoléhati pouze na sebe. 
Bude-li tato „reforma" uzákonená, započ- 
neme nový boj, budeme kráčeti do žaláru, 
budeme pŕinášeti penéžní obeti a na osobní 
svobodé. A proto vás žádám o podporu, 
neboť naše zájmy jsou vašimi zájmy". 
(Bouflivý demonštratívni potlesk). 

Jménem Českoslovanské Jednoty 
v Praze pozdravil schúzi p. red. Pavlú, po- 
ukázal na nutnost, aby délnictvo a nema- 
ďarské národnosti pestovali mezi sebou so- 
lidaritu a to tím více, že začátek boje za 
všeobecné rovné právo hlasovací v Uhrách 
byl začátkem nového rozmachu hnutí na 



Slovensku. Jménem požadavkú tohoto zví- 
tézila maďarská koalice v Uhrách a bylo 
mnoho nadeje, že zavedená bude ústava 11- 
dová, když koalice hlásala její hlavní zá- 
sadu a koruna dosadila jménem té zásady 
koalfci k vláde. Ale púl tŕetiho roku uply- 
nulo a ač hnutí za všeobecné rovné právo 
hlasovací rostlo, neprovedla koalice nie. Nyní, 
když zmenila se konstelace mezinárodní, 
koruna svolila k zavedení plurálního hlaso- 
vacího práva, když Maďari si í bili 
schválení bosenské annexe. Tím 
spíše nyní je jasno v Uhrách, že lid a ná- 
rodnosti jen svou silou dobudou, co po zá- 
konu a právu jim patN. Béhem posleonich 
desiti let udal se na Slovensku veliký po- 
krok. Pred desiti lety dély se nesmelé po- 
kusy o prvni slovenskou schúzi, dnes v nej- 
zastrčenéjšich stolicich konají se četné schúze, 
na nichž se protestuje proti plurálnímu hla- 
sovacímu právu. Slovenská národní strana 
stojí na stanovisku demokracie, bližíc se 
nejdemokratičtéjší strane sociálne demokra- 
tické a je toho názoru, že v tomto boji ná- 
rodnosti musí postupovat solidárne s prole- 
tarlátem uherským. (Hlučný souhlas.) 

Boj tento je neobyčejné nesnadný. Jako 
všecko násilí v Uhrách i volební predloha 
s plurálním hlasovaním je navržena jménem 
uherské statní myšlenky. Ve volební pfedloze 
omezuje se právo hlasovací dle vzdelaní, ale 
jménem statní myšlenky maďarské v Uhrách 
se vzdelaní odpírá národnostem a lidu. V pŕed- 
loze stanovi se, že nesmi být poslancem ten, 
kdo byl odsouzen pro povestný § 172. (pod- 
necovaní proti tŕtdé a národnosti). Všichni 
socialističtí a národnostní predáci byli pro 
tento paragraf ve vézeni. Kdo bude moci 
být za národnosti a délnictvo poslancem? 
(Projevy odporu.) Líčení dalších bezpráví 
volební predlohy vyvolalo velké projevy roz- 
horčení. Plurální právo hlasovací je namífeno 
hlavné proti sociálni demokracii. Podlé vo- 
lební pfedlohy Andrássyovy nedosáhli by 
délnici vétšinu, leda v jednom volebnim 
okresu. (Hanba beťarúm.) Národnosti a hlavné 
Slováci maii být poškozeni rozdelením vo- 
lebních okrešú. 

Rečník pokladá za nutno zmĺniti se o jedné 
dúležité veci : V téchto dobách, kdy v Ra- 
kousku byla ministerská kríse, zpúsobená 
prehnaným nacionalismem, v Uhrách vládni 
strany a listy poukazovaly uštčpačné na po- 



T^evue tNjoS^ Slovensko 



139 



méry rakouské, že prý volební oprava ne- 
splnila nadeje a nestlumila národnostní boje. 
Však na tom lidový parlament nemá viny, 
že trvá boj šovinistú. PHčinou národnoslních 
štvanie nejsou vrstvy, které teprve dostaly 
volební právo, nýbrž ty vrstvy, které rozho- 
dovaly \e starém parlamente a za starého 
parlamentu štvanice poi^ádaly. Také v Uhrách 
nebude všeobecné rovné hlasová, i právo 
podporou šovinismu. Jen jím mohou uplatniti 
sc v zákonodárství široké vrstvy lidové a 
národnosti. Jen jím mohou uplatnili se 
v zákonodárství široké vrstvy lidové a ná- 
rodnosti. Jen jím se rozproudí čilejší život, 
jen jím zvednou se nadeje. Není jiné cesty 
pro národnosti uherské a lid v Uhrách než 
tato. (Bouflivý potlesk.) 

Jménem akademického odboru Českoslo- 
vanské Jednoty pozdravil schúzi pi^edseda 
tohoto odl>oru, Maxmilian Kolaja. — Po- 
stavení R u s í n ú v Uhrách vylíčil pak stu- 
dujlcí Vasil Struk, který mimo jiné 
uvedl: „Rusíni jsou nejut>ožším národem 
v Uhrách. DIe sčítaní r. 1900 bydlí 424.774 
rusínskych chudých obyvatel v horách. Činí 
dnes 2-57o všeho obyvatelstva, kdežto r. 
1880 tvorili 2 67o- Jsou mad^risováni. Smutné 
to pro ukrajinský (rusínsky) národ, jehož prí- 
slušníci v Uhrách, v Haliči i Rusku jsou 
štvaní a utlačovaní. Z Haliče dély se pokusy 
nejzuboženéjši vetvi ukrajinského národa 
v Uhrách pomáhati osvetové, ale maďarské 
úfady kiuté stíhají takové pokusy. Rusínskou 
inteligenci v Uhrách, hlavné knéžstvo, vláda 
uherská zdemoralisovala a učinila si služeb- 
nými. hDéti codí vétšinou do čisté maďarských 
škôl. Maďarské jsou i školy ŕeckokatolické 
církve, která stojí ve službách maďarisace. 

Jako hospodái^ky a školský, ta!< jsou po- 
tlačovaní Rusíni i politicky. Dosud nemají 
ani jednoho poslance na snemu uherskom 
a dle Andrássyovy „opravy" mají mít Rusíni, 
ktef í tvorí 25 proc. obyvatelstva, jen 0-5 proc. 
blasA a jestliže búdou rozestrkáni po 
okresech s Maďary, nedostanou na dále ani 
jednoho poslance. (Velký odpor.) 

Za Chorvát y promluvil studující Ka- 
nibal Capponi, který protestoval 
proti násilníckemu a brutálnimu 
režimu maďarskému v Chorvátsku, 
který by se neudržel pri své moci, kdyby 
v Chorvátsku bylo zavedeno všeobecné, rovné, 
pfímé a tajné hlasovací právo, pro které 



tato schúze manifestuje a bojom za osvo- 
bození Chorvátska od nadvlády maďarské 
šlechty provolal : „Živili !" Po jeho reči pri- 
kročil predseda k zakončení této veliké 
manifestační schúze, v záverečných slovech 
fka: 

Nepredkladáme resoluci, naši resolucí je 
kletba na ty, kdo potlačuj! délnictvo a ná- 
rody, naši resoluci je odhodlaní a slib, že 
budeme bojovati neúnavné, pevné, vždycky 
pro svobodu. (Burácející potlesk.) Naproti 
dualismu a solidarite vládnoucích stavme 
dualismus a soliJaritu potlačených. 
* 

O plurálním volebním právu v Uhrách po- 
dali sociálné-demokratičti poslanci Nemec, 
Daszyňski, Pittoni, WitykaPerners- 
torfer v ríšske radé rakouské interpelaci 
na celé ministerstvo v následujícím znení: 

Král uherský slíbil národúm Uher- 
ská opétovné a slávnostné zavedení 
všeobecného a rovného práva hla- 
sovacího. Tento slib byl však poru- 
šen. Král uherský dal predbežnou 
sankci osnove volební reformy, 
která na večné časy má plurálním 
volebním právem a verejným hlaso- 
vaním pojistiti panství tfidy uher- 
ských velkostatkáŕú. Pro úzke vztahy 
hospodárske a sociálni mezi Rakouskem a 
Uhrami jest však trvaní tohoto reakcionáŕ- 
ského režimu nebezpečím i pro Rakousko. 
Délnictvo rakouské hledí s vážnymi obavami 
na to, že uherská koaliční vláda, která pravé 
nyní vede taženi proti organisacím uherských 
délnikú, snaží se z Uher učiniti zem pro 
chov stávkokazú, která i rakouským délní- 
kúm múze se státí nebezpečnou. Národové 
Rakouska hledí s rozhorčením na to, jak 
bratrští národové jejich za Litavou vydaní 
jsou brutálni cizovládč. Jak nebezpečnou jest 
maďarská oligarchie i našim zájmúm, uka- 
zuje povážlivá evropská situace: vydávají-li 
panující v témž okamžiku, ve kterém panství 
monarchie nad jihoslovanskou zemí upevnují, 
Jihoslovany v Uhrách a v Chorvátsku v plen 
tfídé maďarských velkostatkáŕú, musí náro- 
dúm balkánskym jeviti se monarchie jako 
násilník, jako ut'acovatel jejich národnosti. 

V r. 1905 odúvodňoval rakouský minister- 
ský predseda Gautsch své zasáhnutí k za- 
bránení uherské volební reformy tím, že 



140 



Tievue t^CaSe Slovensko 



v otázce tak dúležité, ohrožujíci také zájmy 
rakouské, musi slovo rakouského minister- 
ského pfedsedy také býti slyšáno. Mohl-li 
rakouský ministerský predseda tehdy zasáh- 
nouti proti demokratisaci Uher, bylo by 
nyní zajisté povinností rakouského 
ministerského pfedsedy, poučiti ko- 
runu o tom, že nedodržení slova ná- 
rodúm uherským musí i národnostmi 
Rakouska býti považováno za ohro- 
žení jejich zajmú. Rakouský parlament 
má právo zvčdéti, zdali rakouský minister- 
ský pfedseda této povinnosti učinil zadost. 

Z dúvodú téch činí podepsani k celému 
ministerstvu tento dotaz: 

Co učinila rakouska vláda, aby ko- 
runu poučila o tom, že návrh volební 
opravy, predložený uherskou vlá- 
dou, považuje se národy Rakouska 
za téžké poškození jejich zajmú? 

Vídeň, 26. listopadu 1906. 

Výstavka slovenských výtvarníka byla 
dne 13. t. m. otevfena v Kyjove na Morave. 
Umísténa je v budove Občanské záložný a 
potrvá do 28. prosince. Je otevŕena denné 
od 9 do 3 hod. odp. Vstup 60 h., studující 
a délnictvo 20 h. 

Vzdél. odbor télocvič. jednoty „Sokol II.« 
na Smíchové, poŕádá cyklus pŕednášek o 
slovanských národech. Prvou na radé byla 
prednáška „O S 1 o v e n s k u*, jež se konala 
14. t. m. Pŕednášel p. red. Pavlú. 

Českoslovanská Jednota v Praze vy- 
dala slovenské pohlednice, jež jsou 
prodávány v kancelári Čes. Jedn., Praha II. 
(stará škola u sv. Jindfícha) od púl 2. do 
púl 3. hod. odp., dálc v Panoráme Česko- 
slovanské Jedn., Praha VI'., Skuherského ul. 
(proti exposituŕe Mestské spoŕitelny) od 8 
do 12 hod. dop. a od 2 do 6 hod. odp. a 
sice pohlednice Slovácka po 10 hal. a se 

Slovákem po 8 hal. Pri vétším počtu sleva. 

« 

Vánoce SlovákA-dráteníčkú. Dámsky od- 
bor Českoslovanské Jednoty pripravuje vá- 
noční nadílku Slovákúm-dráteníčkúm v F ráze 
dlícím a obraci se proto s prosbou ke všem 
tém, kdo by mchli a chtéli dárky (teplým 
pradiem, obuvi, odloženým šalstvem, ovo- 
cem a v poslednich dnech též pečivem) 



k této nadílce pfispéti. Dárky piijímají se 
v sekretariátu Českoslov. Jednoty, Praha II., 
stará škola u sv. Jindŕicha. Penéžité dárky 
pNjímá si. M. Eliášova, jednatelka dámskeho 
odboru Českoslov. Jednoty v Praze II., Za- 
hoŕanského ul. č. 4. 

is:2i 
SLOVENSKÉ SOUDY. 

Bjôrnsonúv článek: „Nejvétší prflmysl Uher* 
uveŕejnily také ,Zvolens ké Noviny* pcd 
nazvem „Bjôrnson pokračuje v obha- 
jovaní Slovák ú*. Autor, vlastné pŕekla- 
datel článku Jan Kvetoň, který článek ten 
opatiil malým komentáfcm, byl obžalován 
pro podnecovaní proti maďarskému národu. 
Dne 21. listopadu bylo lílení; rozsudek: 
400 korún penéžní pokuty a čtyŕi 
mésíce státního vézení. 

Dne 21. listopadu byl v Prešpurku pro- 
jednáván tiskový proces proti .Ľudovým 
Novinám". V článku „Nollite tinoe* 
shledal statní návladní bouŕení proti maďar- 
skému národu, v článku „Našazaostalosf 
pak podnecovaní proti společenským ti^dám. 
Autor článku Josef Vanék v ot>ou pŕípadech 
uznán vinným a odsouzen na 6 mésicú 
státního vézení a 600 korún penéžní 
pokuty. 

Dne 20. listopadu byl projednáván pred 
prešpurskou porotou proces Františka Hiíš- 
čavy pro známe „laudatio criminis", jež 
shledal statní návladní v líčení návratu z vé- 
zení hochštetského občana Hynka Poláka, 
uveŕejnéném v časopise „Napred". Ob- 
žalovaný byl uznán vinným a odsouzen na 
šest nedél obyčejného vézení a 
k hražení výloh. 

44. číslo „Ľudových Novin** bylo za- 
baveno. 

z MAĎARSKÝCH ČASOPISU. 

Reforma volebního práva a bu- 
doucnost Maďarú. Pod tímto nazvem 
vyšla zajímavá brožúra, jejíž autori Oska r 
lászi, Július Rácz a Zoltán Zigány 



^evue ^aie Slovensko 



141 



se všeobecného hlediska socialísmu posu- 
zuji pluralitu. Účelem brožúry je, v poslední 
hodinu boje za všeobecné a tajné volebni 
právo rozptýliti všechny národní pochyb- 
nosti úprimných a dobre smýšlejícich vla- 
stenca a pŕesvédčiti je, že myšlénka plura- 
lity a verejného hlasovaní nebyla inšpiro- 
vaná zájmy nŕrodními, nýbrž najhnusnejšími 
t^'dními zájmy. 

Myšlénkový pochod celého spisu Jest ná- 
sledovní: Verejný život Uher jest zkorum- 
pován. Vláda nékolika privilegovaných oli- 
garchu jest ložem celé této korupco. Život 
ončch vyšších je samá špina a téch chu- 
dých miliónu: bída a hlad. Pope ŕekl: ,Po- 
buda, který prohýfil své jméni stane se 
vlastencem." A zde v Uhrách tolik šlechti- 
ckých pobudú prohýiHlo otcovské statky. 
Klesnutí prúmyslu, vystéhovalectví, trvalá 
smrt hlady: to je vulkán, nad nímž hýri 
vyssávající vlastencctví. 

Ríše je teď ve veliké krisi, neni však 
pNčiny k zoufaiství, neboť „tato dnešní po- 
litická a hospodárska krise, je počátkem 
procesu, jehož výsledkem bude nastoupení 
vážneho, účelného, hospodjfského a soci- 
álné-politického útvaru na místé dnešních 
bezzásadních veŕejnoprávních politických 
strán. Uherská politická reakce nemfiže ješté 
dlouho provádéti starou taktiku, kterou ži- 
votní zájmy občanstva umlčovala strašáky 
národnfho nebezpečí. 

Nové Uhry jsou nejen v zájmu proleta- 
riátu, nýbrž také v zájmu občanstva. Pod 
dnešním systémem sténá každý. A jak je 
vlastné možno, že madárská intelligence je 
proti demokratické volební reforme? Vysve- 
tlení Ize nalézti v tom, že nedovedla se 
ješté vymaniti z duševního otroctví ma- 
dlarské žurnalistiky, která hraje komédii stra- 
šáka. Socialism a národnosti — tím dovede 
odzbrojíti reakce celou uherskou vefejnost. 
Strašák socialismu již však zkomírá. Aspoň 
vzdelané ot>čanstvo jest již na čistém 
s tímto nebezpečím. Vi, že organisovaný 
proletariát jest nejjistéjším piliŕem národ- 
niho pokroku." 

Strašák národnostní stále ješté žije. Ma- 
ďarská vefejnost proto považuje za oprá- 
vnená všechna ona pronásledování národ- 
nosti, avšak »když obrovský ruský a ne- 
mecký štát se svými bohatými penéžitými 
zdroji, s obrovským vojskem a obrovským 



byrokratickým apparátem nedovedly assi- 
milovaii nepatrný fínsky a polský národ: 
jaká hloupost véfiti, že slabé, chudé zane- 
dbané Uhry dovedou násilím assimilovati 
vétší polovinu obyvatelstva této zeme." 

Štatistickými údaji se dokazuje, že tvrzenf 
vlády o pluralite postrádají jakéhokoliv vec- 
ného podkladu. Dokazují, že die spravedlí- 
vého rozdelení volebních okrešú v celé zemi 
bylo by — dle počtu mužských osôb 241etých 
které znaji čisti a psáti — a) v jednojazy- 
kových stolicích 238 maďarských a 21 ná- 
rodnostních okrešú, b) v smíšených stolicích 
107 maďarských, 84 národnostních. Avšak 
národnosti mohou počítati toliko na dvč 
tretiny téchto mandátu. Kde je zde i>rávní 
titul pro pluralitu? Kde národnostní nebe- 
zpečí ?,Andrássy vynašel toto volební právo 
proto, aby zajistil existenci politické samo- 
vláde jeho kliky. Adélátotímzpúsobem, že 
parlamentu vyžene demokraticky cítící ob- 
čanstvo, malostatkáfe, zastupitele národností 
a dčlnictva''. Pluralita není s to zachovati 
hegemónií maďarského národa v Uhrách, 
naopak roznítí boj mezi Jednotlivými spo- 
lečenskými tíHdami a národnostmi. 

Brožúra tato byla maďarskou žurnalistikou 
pfijata dosti nepŕíznivč. 

Josef Ajtay: Volební reforma. Je 
to úhrnné vydaní politických pojednaní. Jež 
autor svého času napsal do „Budapešti 
Hirlapu". Celý spis zaujíma, pokud se tyče 
společenských a národnostních otázek, sta- 
novisko nejkrajnéjší reakcionáŕské. Podlé 
autora Je Andrássyho volební reforma šetrná 
vúči národnostem a svým demokratismem 
si také podmanila veškeré dčlnictvo. 

Ajtay usiluje pŕedevším o to, určití zá- 
kladní zásady chystané reformy. Touto zá- 
kladní myšlenkou múze býti toliko zajišténf 
maďarského národního charakteru jednot- 
nčho uherského (dle neho maďarského) 
štátu. Nikoliv reforma volebni, spočívajíci 
na rozšírení hlasovaciho práva, nýbrž forma 
této reformy múze škoditi, prípadné pro- 
spéti zájmúm uherského štátu. Volební re- 
forma bude prospešná, když bude vhodným 
činiteiem k harmonickému rizníceni národ- 
ních síl a múze škoditi, když sily lidu po- 
užije k potírání živlu nyní vládnoucích. 

Nejvétší nebezpečí této nové volební re- 
formy spočíva v tom, že se dostane do 



142 



^evue ^aSe Slovensko 



parlamentu hodné poslancú s národnostním 
programem, čímž prý bude porušená ma- 
ďarská jednotnost uherského štátu. Toho se 
však nemusí nikdo báti, jestliže viáda na 
jiném poli dovede čeliti národnostním sna- 
hám. Všeobecnému hlasovacímu právu nelze 
se více vyhnouti, proto vadí nové rozdelení 
volebních okrešú; na místo dosavadních 
229 maďarských, 57 rumunských 43 sloven- 
ských nechť se zŕídí 300 maďarských, 28 ru- 
munských a 24 slovenských okrešú. 

V tretí časti brožúry pojednáva o vlastní 
reforme Andrássyho. Odsuzuje vyloučení 
starých voliču — negramotných. V pluralite 
že se neuplatňuje dostatečné prechod mezí 
jednotlivými kategoriemi hlasú. Hlavné staví 
se proti dvojímu hlasu na základe vojenské 
služby. 

Zajímavý jest záver brožúry, který však 
nebylv „Budapešti Hirlapu'' otištén: „Kdyby 
nám videňská politika nasadila na prsa re- 
volver a žádala od nás, abychom se za 
cenu reformy, naším pomčrúm odpovídající, 
zŕekli našich národních požadavkú, nebo 
abychom prevzali bremeno nejakých nových 
povinností vúči Rakousku, v opačném prí- 
pade že by nás oblažili nejradíkálnéjší vo- 
lební reformou, když by bylo nutno i cestou 
oktroje, ani na minutú bychom neméli uva- 
žovati, leč ze dvou zel voliti to menší: vo- 
lební reformu na místé resignace. Nebof ne- 
smime zapomínati, že škodlivým následkúm 
revoluční tendence všeobecného, rovného 
hlasovacího práva dovedeme čeliti ; zahájíme 
neohrožený boj za hospodárske osvobození 
Uher, boj, který sloučí, sjednotí celý národ. 
Kdežto ústup, resignace, znamenaly by úpa- 
dek samostatného uherského štátu. 

Dnes již nesmime pochyboval o tom, 
že to bylo velikou taktickou chybou, když 
vúdcové národního boje neuchopili se ihned 
všeobecného volebního práva a nechali ab- 
solutistickou vládu, aby v záŕivém rouše 
lidských práv hrala falešnou komédii.** 

Zajímavo jest, že tato brožúra byla vy- 
daná nákladem budapeštské lóže svobodných 
zednáŕú, což jasné dokazuje, že i ty nej- 
liberálnéjší živly maďarské inteligence vézí 
v osidlech bezohledného maďarského šovi- 
nismu. 

532 



z MAĎARONSKÝCH ČASO- 
PISU. 

Predloha hr. Andrássyho o volební reforme 
je nám všem známa a proto není treba vy- 
ličovati její reakcionáŕský náter. Lldu je 
však treba naházeti písku do očí, aby ne- 
videl pravdu, aby nepocítil tíhu tohoto no- 
vého ujafmení. Proto „Krajan* jest pln 
radosti nad tímto novým činem koalice, proto 
vychvaluje Andrássyho, jako muže práce, 
muže lidové politiky. Že jeho slova nejsou 
úprimná, Ize vycítiti. V článku „Hrabe 
Andrássy a predloha všeobecného 
volebního práva** (19. listopadu) psal: 
„Dne 12. listopadu predložil Hšskému snčmu 
s velikou píH vypracovaný návrh pŕfštího 
všeobecného práva. V tomto vážném oka- 
mžiku nechceme poukazovati na brebtání 
Hodžovo, jelikož, mluvíme-li o zákiadnich 
záležitostech naši zemč, nemúžeme bráti 
zŕetel na mouchy. S činem hr. Andrássyho 
koalice dosáhla posledního stupne, Jehož dle 
smlouvy musela dosáhnouti. Nechť se tudiž 
stydí všichni ti, kdož svého času psali, že 
koalice tohoto stupne nikdy nedosáhne. 
Návrh hr. Andrássyho v dejinách naši vlasti 
znamená veliký krok ku pŕedu, jelikož do- 
sud hyl v celé fíši toliko jeden milión 
voliču a ode dne 12. listopadu budeme miti 
dva milióny šestsettisíc voliču. Je to veliký 
den demokracie, veliký svátek. Tento den 
budeme každoročné svétiti, ponévadž nás 
bude upomínati na vyspélost celého národa. 
Proto však hr. Andrássy nežádá, abychom 
zapálili pochodne a bengálsky oheň. Je to 
duše, charakter, který takové veci nežádá. 
A v tom nalezá potešení a veliké uznaní, 
že vyhovel požadavkúm celé vei'ejnosti. 

U této vážne otázkv se však musíme ješté 
trochu pozdržeti. Dle zákona pi4rody ne- 
méli bychom k tomuto zákonu ješté práva, 
jelikož taková veliká zmena volebního práva 
se ani v ostatní Evropé nestala najednuu. — 
Na místo rozšírení volebního práva, vláda 
naše dala jej skoro každému občanu. A tuto 
téžkou úlohu vykonal hr. Andrássy. My 
prostí lidé s radostí prijímame vypracovaný 
návrh všeobecného volebního práva, aedo- 
vedeme a nemúžeme pochopiti, kolík dni, 
kolik noci probdél náš ministr, nežli vypra- 
coval celou tuto predlohu. Andrássy není 
pŕítelem demagógie a revolty. Jeho úloha 



T^evue íA^aíc Slovensí^o 



143 



byla téžká. Kdyby nebyl vypracoval tuto 
predlohu, vládnul by dále Josef Kristóffy, 
drabant, tento by byl povéfen vypracovánim 
predlohy, avšak z toho by bylo naše obe- 
censtvo mélo malou radost. Hrabe Andrássy 
tak neochvejné miluje svou vlast a své 
spoluobčany, že nedovolo\alo mu jeho sve- 
domí, aby pfedloha všeobecného volebního 
práva vypracovaná byla človékem, který by 
opovrhnul celou verejností. 

Nejdfive ŕekl, že své jméno propújčí jen 
takovému zákonu, který zajistí blaho a roz- 
kvet celé f íSi ; když se ujal této vážne a 
veliké práce, velmi dobfe si byl védom toho, 
že nepŕátelé, socíalisté a panslávi, búdou 
proti nemu pracovatí, avšak jeho silné pfe- 
svčdčení nad nepŕáteli zvitčzilo. Každý, kdo 
zná charakter Andrássyho,védél, že Andrássy 
se nelekne ani revolveru socialistických, ani 
blbého kasání se národniarô, ktefí jsou pod- 
porovaní z Čech. Dal si dobrý pozor, aby 
nepadnul do tmavé jamy. 

O významu této práce hr. Andrássyho ne- 
máme ani zdaní. Veliké vojsko nevlastenecky 
citírího obecenstva stálo pred ním. Andrássy 
však zvítézil, jelikož jeho svedomí bylo pi4 
ŕešení této pálčivé otázky vždy čisté.** A po- 
dobným lichotivým tónem nese se celý článek 
* 

Nadávky jsou argumentem maďarských a 
vládou podporovaných maďaronských časo- 
pisu. Nikde na svété nestojí žurnalistika na 
tak nízkém stupni vzdelaní a společenského 
takhi, jako v Maďárii. Žádná polemika, žádný 
argument, leč statní návladní a nadávka. 

lakovými nadávkami Je pŕeplnén i článek 
.Chrapounská společnost" v „Ob- 
zoru" (22. listopadu),z néhož vyjímáme ná- 
sledující část: „Divná je ta Hodžova spo- 
lečnost. Takové smíšené zboží nenalezneš 
u zadného vesnického hokynáfe. Je tam ka- 
tolík, evangelík, starovérec, neznaboh, liberál, 
radikál, zámožný pan sedlák a chudý pán; 
Slovák, Rumun, Chorvát, Čech, Nemec, pan- 
sláv, knéz, červený socialista, jedním slovem 
sbéŕ že kdybychom ji sehnali dohromady, 
povstala by taková bitka, že by z nich žádný 
nevyšel s nepochroumaným hŕbetem. 

Skutečné, chrapounská společnost, ktérá 
je zrozena v hfíchu a plodí hfichy. Sama 
nevi, CO vlastné žádá. Delá rámus po celé 
zemi. Jednou jako pokorný sluha, jednou 
iako nestydatý burič. Jednou hrozí, jednou 



prosí. Jednou holduje králi a posila mu tele- 
gramy na znamení úcty a oddanosti, jindy 
opčt hází na panovníka bomby. Jednou se 
vydáva za společnost horlivých katolíkú, 
jednou opét šteká na knčze a biskupy a 
plivá na sacrament. Jednou se bije v prsa, 
že miluje vlast a v nasleduj ící pak chvíli 
paktuje se s Čechem, Rusem, Rumunem, by 
mohli celé Uhry rozdčliti. 

Skutečné chrapounská společnost. Hloupá, 
falešná, nevzdelaná, nepŕátelská azávistivá. 
Klame, že pracuje pro blahobyt Slovákú. 
Avšak klame a ohlupuje Slováky. Aby Slo- 
váci Její klam nezpozorovali, obléká se 
v roucho čistoty, v ruce drží bílou lilii a kričí 
plným hrdlem: Slováci, naši bratŕi, nedejte 
se čvachúm ! Títo jsou vašimi tyrany. Na nč 
pracujete! Ti pohltí ovoce vaši práce! 

A lid véŕí, že páni jsou Jeho nepfátely, 
že Jej vyssávají a olupují. Nevidí ve své 
zaslepenosti, že ti vädcové, kteŕí jej proti 
pánúm podnécují, jsou pijavkami a línými 
červy, kteŕí žijí z ki4ku a klamú. Ano, ať se 
jich zeptá slovenský lid: Kdo na nč pracuje? 
Jak zbohatnuli? Af ukáží výsledek své do- 
savadní práce. Af skládají účty ze svého 
dosavadního hospodárení, avšak nikoliv 
ŕečmi, jaké jsme slyšeli od Hodži, Skyčáka, 
Ivanky a jiných mudrcú, nýbrž nechť ote- 
vrou své pokladny a skladištč a nechť do- 
kazí skutkem, že jsou pŕáteli, obhájci a 
vúdci Slovákú. Rečí již máme dosti, žádáme 
skutky. Ano, skutky, neboť lid klamati, sli- 
bovati mu, vábiti jej k červeným socialistúm, 
liberálúm, Čechúm, Bjôrnsonovi, není žádným 
umením, to dovede každý chrapoun. Lid 
slovenský čeká však odmenu. Ano, odmenu 
za svoji obétavost, kterou prokázal v zájmu 
Hodži, Skyčáka, Jurigy, aby se dostali do 
parlamentu. 

Zdaž obdrží Slováci tuto zašlo uženou 
odmenu? Ne ! Nikdy ! Neboť chrapounská spo- 
lečnost dovede toiiko Ihátiľ' 

Tak tudíž dolu s ní! 
* 

Aby se zdalo, že sémé, zaseté vládními 
časopisy maďaronskými, pNnáší již ovoce, 
v redakcích téchto časopisu, píši dopisy z 
jednotlivých obcí, v nichž hrmí se n\ pan- 
slávy a Čechy. Jeden takový dopis („Obzor" 
dne 29. listopadu) otiskujeme: „Trebatice 
(nitranská stolice). Nechť Búli požehná re- 
dakci Obzoru, že tak mužné a neohrožené 



144 



l^evue ^aŠe Slovensko 



bojuje za kresťanské zásady. Jak se mi zdá, 
celé panslávske hnutí pocházi od nejpodlej- 
ších vlastizradca. Hodža a jeho náhonď, 
všude, kde mluví, podnécuji lid slovenský 
proti knéžím, cirkvi, bohatým a úŕadúm, 
neboť chté)í, aby lid katolícky nectil ani du- 
chovní osoby a vidčl v každém pánu svého 
nepfítele. Jsem dčlníkem a chodím také na 
Moravu pracovati a zkoušel jsem tam, Jak 
by se tam Moravčikové tešili, kdyby se ka- 
toličtí Slováci od Uher odtrhli. Naši pan- 
slávi se pomoci Čechú snaží, aby povstal 
českoslovanský štát, pod žezlem českého 
krále, v némž by obnovili náboženství Jana 
Husa, kacífe. K tomu pracuj! Hodžovci a 
Šandorfiovci. To Jest jich hlavntm cílem. 
Vúdcové sami to nemohou provéstí, proto 
potŕebují katolícke Slováky. Kolem Treba- 
tice Markovičovci rozšiiHiií vlastizradu po- 
moci ^Ľudových Novin". Ve vrbovské filiálce 
novomestské lidové banky Cablk, rozširuje 
panslávske a bui4čské časopisy. Každý dobrý 
katolík a Slovák musí se proti panslavúm 
postaviti a hnutí tčchto lotrú zamezití.'* 

Neveríme, že by tak mohl psátí slovenský 
dčlník, který chodí na Moravu. 1 tento dopis 
jest však také dúkazem, jakými prostfedky 
se pracuje k zachránení toho „dobrého, ne- 
zkaženého, nezčechisovaného"* slovenského 
lidu. 

im 

NÁRODOHOSPODÁRSKY A 
FINANČNÍ PŔEHLED. 

Ve Velkých Topolčanech (nitranská 
stolice) byl založen nový slovenský penéžní 
ústav, Ľudová banka, s akciovým kapi- 
tálem 100.000 korún. 

V otázce bankovní počína se uplatňovati 
názor stŕízlivčjší a rozumnejší. Parlamen- 
tární strany rády by otázku tuto upravily 
kompromisem, dle kterého by rakousko- 
uherská banka žádala zvlášť o privilégium 
pro rakouský cedulový ústav a zvlášť pro 
uherský. Obé banky byly by úplné samo- 
statný v otázce povolování úvérú a diskontní 
potreby, postupovaly by však ve všech dú- 
ležitých otázkach společnč, což by i mohlo 
býti vyznačeno na venek tím, že by v čele 
obou ústavu byl jeden generálni guvernér. 



Zaŕízení rakousko-uherské banky, které prý 
se tak osvedčilo, musí býti zachováno v za- 
jmú obou státú. Účelem tohoto kompromisu 
by bylo rozluštiti politickou stránku otázky 
dle pŕání strany neodvislosti, pfi tom však 
uspofádati hospodárskou stránku otázky tak, 
aby nemohlo dojítí k žádným otŕesúm a 
a k žádným hospodárskym bojúm. Tato 
úprava bankovní otázky predpokladala by 
ovšem schválení nejen rakouské vlády, ale 
ovšem také v první radé banky samé, o čemž 
však dlužno pochybovatí, že by tato učinila 
takové zvláštni a veliké koncesse strane 

neodvislosti. 

* 

„Remeše Inícke Noviny* si velice sté- 
žují, že na Slovensku není ješté upravená 
otázka informační, následkem čehož hlavné 
slovenští obchodníci a živnostníci trpí ve- 
liké škody. Snad by si obchodní „Únie* 
mohla celou tuto akci osvojití; jmenováním 
spolehlivých dúvérníkú v každé slovenské 
obci a mésté, sbíráním dat o nedostatcich 
slovenského prúmyslu a obchodu, čímž by 
velice prospela slovenskému hospodáfskému 
vývoji a českému kapitálu. Chceme-li pra- 
covatí, musíme se vzájemné znátí, netreba 
se však obávatí začátečních obtíži. 

IS3I 

K NAŠIM OBRÁZKÚM. 

Karel Augusta: Bača. Život slovenských 
pastýŕú ovci je pro maliŕe vdéčnou látkou. 
Pŕítomn t práce maliŕe Karia Augusty kresli 
baču — nejstaršího a nejzkušenéjšího ovčáka, 
jemuž stáda jsou svéfena — v širokém rámci 
pi^rody, modravých lesu a pahorku, niv, se 
zelenajícínii se koberci pastvisk. Zvonky 
oveček daleko široko se lozléhaji po strá- 
ntch i dolinách, v nichž panuje velebný klid. 
Poslušné, se svéšenými hlavami jdou ovečky 
za svým pastýŕem — bačou. Bača nepo- 
$píchá; zcela pohroužen do zvuku, které vy- 
luzuje ze své fujary . . . Toť jeho skromné 
umení, jímž se jeho duše raduje a v tram- 
potách dne konejší a ukolébává . . . Práce 
tato je zajisté peknou ukážkou Augustový 
umelecké tvorby. Reprodukci naši pro vedia 
firma Deport & Panzer v Praze. Podotý- 
kame, že originál je dosud na prodej. 
Kdo by jej chtél zakoupiti, nechť se obráti 
o informace na naši administraci. 



Majltel. vydavatel a zodpovedný redaktor ANT. REIS, ~ Hlavni spolupracovník MILAN FRIČ. - Knihtiskárna 

OTAKAR JANACEK v Praze, Jama 8. 



SEŠIT 4. LEDEN 1909. ROČNÍK II. 

REVUE 

NAŠE SLOVENSKO. 

Časopis hájíci zájmy uherských Slovakii. 



J. F. 

PAVEL ORSZÁGH-HVIEZDOSLAV. 

(K 60tým narozeninám.) 

Leta šedesátá a první polovice sedmdesátých minulého století vyplnená 
byla na Slovensku ruchem politickým, který zamestnával pravé ty nejlepší 
duchy národa, kteff v mladí svém slibovali mnoho úspechu pro mladou ro- 
dící se literatúru. Byli to hlavné Hurban, Francisci a Pauliny-Tóth, kteH za- 
menili musu za politiku a činnost buditelskou. |iným tenkráte ješté žijfcfm 
básníkúm Tomášikovi, Chalupkovi, Královi a Bottovi a Sládkovičovi, v némž 
vyvrcholila škola štúrovská, již stáH vyráželo pero z rukou. Nemá tedy doba 
tak významná a pohnutá svého pévce, jenž zachytil by kolotajfcf život, nad- 
šení a nadeje rozlévající se od Tater až k osadníkom dolnozemským, od 
Košíc ku Skalici. A ani četná vydaní a čilost časopisecká nepfinesla nového 
hlasatele. Inter armis silent Musae. 

Teprve po hrozném sklamaní, kdy brutálne potlačen byl celý život ná- 
rodní nohou podmanitele, v dobách ne nepodobných zajetí babylonskému, 
kdy národ úpčl v poutech zaražen, zakŕiknut príkrou hrou Osudu, tenkráte 
zasvitly na poli poesie dvé hvézdy, jejichž lesk nepominul za dlouhých 
téch tŕicet let. Byl to ohnivé temperamentní Vajanský a vážny, kontemplatívni 
Hviezdoslav. A jako kdysi ponížení národa židovského vzbudilo proroky a 
žalmisty, žalující, kárající a vedoucí, tak povstávají tito dva duchové s po- 
svéceným nadšením pravých básníkú, vášnivé protestující proti krivde a vlé- 
vající nové nadeje do žil ztrátou krve již umdlévajících. 

Kdyby Slovensko v budoucnosti jakýchkoliv pokroku dosáhlo, vždy s vdéč- 
ností pŕipomínati si bude téch, ktefí v dobách nejkrušnéjších byli mu téšiteli 
a obhájci. Tím živéji dnes cítiti bude národ srdečnou účast pH významných 
pMežitostech jako je Hviezdoslavovo šedesátileté jubileum. 

Narodil se v Nižním Kubíné, zemanské dédiné pod Chočem, 2. února 
1849 ve stolici oravské. Školu lidovou vyšel doma a gymnasium študoval 
v Miškovci a Kežmarku, probíjeje se životem samostatné dle príkladu svých 
slovenských pŕedchfidcCi a vrstevníkú. Již tenkráte projevoval talent a jako 
kvintán urval vavfíny básnické, získav první cenu v konkurenčním zápase, 
kteráž tradicioneinč náležela oktavánúm. Psal ovšem maďarsky a snad by 

10 



146 l^evue S^CaSe Slovensko 

i utonul v záplave, nebo zdobil jako maďarský poet cizí literatúru, jako Slovák 
Petrovič-Petôfi. Zásluhou básnika Matušky však vrácen byl národu. 

Práva vyštudoval v Prešove a stal se pak podsoudcem pH okresním 
soudé v Dolním Kubíné. Nechtéje snášeti dele ústrky pro své národní pre- 
svedčení, založil si po 3 letech advokátní kancelár v Námestove a po 17 letech 
uchýlil se do soukromí v Dolním Kubíné, kde žije dosud. 

Literárne púsobiti počal do „Sokola" a „Orla" a když vzniklý „Slovenské 
Pohľady", stal se jejich stálym prispívatelem a uložil v nich nejkrásnéjší plody 
své poesie. R. 1892 pfistoupil turč.-sv.-martinský knihkupecko-nakladatelský 
spolek k vydávaní jeho soubomých vydaní, z nichž vyšlý posud 3 svazky. 

Stŕedem první sbírky je velká básnická povídka „Hájnikova žena". Román 
mladého páru, hájnika Michala a Hanky. Dčj odehrává se v nádherné prírode 
pod Tatrami, kde v zapadlé hájovné prožívá Michal Čajko se svou ženou 
krásne chvíle mladého manželství. Do hájovny zabloudí syn majitele panství 
svetácky Artuš Villani, jenž vzplane vášní ku krásne žene svého služebníka. 
Hanka odmítá rázne vetrelce, jenž po krátke dobé opét se vrací, ale bez 
úspechu. A pak idylla mení se v dráma. Hanka nesvčŕuje ničeho svému 
muži a tŕne strachem pred možnými nástrahami pána. Šlechtic potupiv na 
hone svého hajného, odstraňuje jej rozkážem, aby pronásledoval jako nejlepší 
strelec uprchlého jeleňa, sám vniká do chalupy, prepadá ženu hájnikovu, 
která v obrane své cti zavraždí jej tesákem. Muž, jenž tuší nebezpečí vrací 
se nenadále domú, zaprisahá ženu, že nebude odporovat tomu, co vykonati 
mini a prohlásí se za vraha. Je zatčen a dodán soudu. Žena jeho utíká se 
pred urážkami lidí do domu otcovského, ale ani tam nenalezá útulku. Matka 
sice ji ochraňuje, ale otec nechce slyšet o žene vrahove. A když pak matka 
žalem se utrápi, dcéra sešíli, téká po lesich a zpívá. Mimovolné zachráni muže 
svou prítomností v soudní síni pred rozsudkem, který mu hrozí. Hájnik vrací 
se domú na rumy svého štéstí. Získa konečné odpustení otce zavraždeného 
a podarí se mu pŕipoutat i silenou Hanku, která teplem jeho lásky v lesní 
tišiné okŕívá. 

Déj plyne vážnym epickým tokem, klidné jako mohutná ŕeka. Necítíte 
nikde násilností, nikde nechutného romantisování. Ďo plastického líčení dčje 
zapadají lyrické reflexívni pas^áže a tam, kde déj vyvrcholuje, pŕerušen je 
s velkým umením intermezzy písní, zvlášté šílenství Hanky je vylíčeno jen 
jejimi zpévy. Michal, hrdý syn tatranské pfírody pfipomíná nám hrdiny byro- 
novské, silená žena Shakespearovu Ofelii, epická šíre upomína nás na Homéra 
a pfece vše je tak ryže slovenské, tak čisté domáci od pfírody a pomérú, 
v nichž jednající osoby žijí, až po hlubiny jejich duší. 

Jiné básne ze „Slov. Pohf." do souborného vydaní pojaté „Na ob nôcke", 
„Poludienok", „Večera", „Bú tora a Čutora", „V žatvu", „Prvý 
záprah", postrádají vétšího deje, jsou spíše obrázky ze života lidu, jeho 
starostí a zábav s velikým umením načrtané, ba spíše jakoby z kamene te- 
sané. V zpracování látky je Hviezdoslav realista. Jeho verš býva nékdy až 
piŕíkrý, tvrdý, ale vždy životný, což pouze zvyšuje dramatický dojem. Hviezdo- 



lievue ^aSe Slovensko 147 

slavovi je cizím onen svižný, hravý ton, jenž charakterisuje jeho druha Va- 
janského. I humor jeho je jen prchavý úsmev vážneho muže. 

Nejvétší práce a najdokonalejší jsou idyllické eposy „Ežo Vlkolinský" 
a „Qábor Vlkolinský**. Rodinné kroniky zemanské dediny, v níž Hviezdo- 
slav ztrávil své mládf a do vzpomínek téchto vložil básnik celé své vypravo- 
vatelské umení. Déj je prostý: Ežo (Ezechiel) Vlkolinský zamiluje si dévče 
selské. Hrdá matka zemanka nechce privolit, aby syn jcjl snížil se k nešlech- 
tici, zapudí jej a vydédí. Ten uchýli se ku strýci Eliášovi, ožení se s milova- 
ným dévčetem a po letech teprve získava odpustení matky naivním sprostred- 
kovaním vnuka, Jenž v ní probudí lásku materskou. Druhá báseň „Gábor 
Vlkolinský" zajímavá je vzpomínkami, jak proudy nové doby pronikaly až do 
zapadlého Vlkolina. Do drobných starostí šlechty, prerušovaných jen slavnostmí 
rodinnými, svatbami, jakoby ozvenou vnikají záchvevy doby, prohlášenl kon- 
stituce, rovnosti občanské, která zneklidňuje „pány bratry", bojící se o privi- 
légia, volby, nové smery politické, vystoupení Košutovo, národní pohyb slo- 
venský r. 1848 i nadšení let 60tých. 

Pfed zrakem zjevuje se nám celý malý svet plný výrazných osobností, 
tu hrdých, rozpustilých zemanti, finčících ostruhami a šavlemi, v mentiekách 
kožešinami podšitých, tu lid selský, učelivý, rýchle chápavý nových pomérú. 
A oba tyto svety pomalú splývají, pfíkré rozdíly rodové mizí pod paprsky 
rovnosti občanské. 

A jako v této kronice neodbočuje z vyméf ené cesty líčení udalostí, tak ani 
postavy pfímo mythické a legendárni nikdy nesvádéjí jej do sveta fantasií a 
romantiky. V básních „Agar", Ráchel", „Kain", „Sen Šalomúnov" 
jakoby nevidel u hlavních osôb nie tajemného, mystického, tak Učí jejich čisté 
lidské bolesti a nejkrásnéjší své verše posvécuje matce-žené. Hojnost pŕímých 
rečí, citoslovce, nedopovézená veta, slovo, nebo pouze pomlčka dramatisují 
nenápodobitelné jeho vypravovaní. Zná kouzlo prostého slova, jemuž učil se 
pŕímo z bible. 

S biblickou velebou psány jsou zvlášté jeho „Žalmy". Hluboký žal nad 
ponížením národa a nezvratná dúvéra v lepší budoucnost. A tím stáva se 
Hviezdoslav idealistou, takovým idealistou jako celá generace jeho slovenských 
vrstevníkCi. Jenže zdobí-li tento idealismus básnika, jest chybou politika a ve- 
rejného činitele a u téchto pfestává se nazývat idealismem, ale fatalismem, 
resignací. Bohudíky náš Hviezdoslav není politikem. 

Svetový názor a credo básnikovo nacházíme v hluboce reflexívni jeho 
lyrice (Žalmy, Letorosty, Sonetty a verše príležitostné). Poslední jeho 
básne jako „Stesky", nesou již znak šedin, vzpominky a didaktika. 

Pro literatúru slovenskou získal nesmírných zásluh. Ačkoliv stoupá ve 
šlepéjích idealistické školy štúrovské, vymanil se z romantického jejich po- 
jímání a udefil na nové struny. Zušlechtil feč, v níž odvážne doplnil nedo- 
statky spisovné slovenčiny novými výrazy domácího dialektu, obohatil básni- 
ctví novými formami verše a strofy, podá! vzory metriky, která u starších 
bývala často zanedbaná. 

10* 



148 



l^evue Í^CaSe Slovensko 



Sám vzdélav se na vzorech svetových mistrCi, chtél i slovenskému čte- 
nárstvu odhaliti pohled do luhu cízfch a pilné proto prekladal. 

Z Puškina „Ruslan", „Husár**, „Cigáni"), z Lermontova, z Mickie- 
wícze („Krimské sonetty", „Faris"), ze Slowackého, z Qoetha, SchiUera a 
básníkú maďarských Petôfi-ho, Aranye a Madácha (Tragédie človeka). R. 1903 
obohatil slovenskou literatúru Shakespearovým „Hamletem". (Preložil 
i Sen noci svätojánske.) 

Pokúsil se také o dráma a podal ve Slov. Pohfadech ukážku z dramatu 
„Herodes a Herodiada". 

Múze tedy Hviezdoslav klídné pohlfžeti na svou práci, bilance bude mu 
pŕizniva. Slovensko vzdá hold svému básníku a národ český také neopomene 
vyslovit mu svúj obdiv a blahopfání, aby ješté dlouho setrval ve zdraví a zá- 
služné své práci. 

„Nech ho pán Boh živí!" 




Rodný domek Hviezdoslavúv ve V. Kubíné. 



IS3I 53a im 



lieoue ^aSe Slovensko 149 

Z POESIE HVIEZDOSLAVOVY. 
ŽALM ŽALOBY. 

5 húfom plesajúcich predtým, horlivých v chvále vstupoval som v chrám 

tvoj, Bože velký! 
a zavše rozžala sa duša moja plameňom vďaky prudko sálajúcim; 

čo svieca vzplápolala mi túžbou v nebesá, jak pochodeň dychtenim víchričným, 
srdce dojatím zmäklo čo vosk, myseľ roztála jak medu samotok . . . 

Veď konal si dielo svoje pri nás, uverených v tebe i oddaných ti, konal 

milostivé : 
dňom dobrým dals' zasvitávaf nám, nociam velels' zmrákať sa pokojným; 

lúčom úsvitu zaklepávals' v tiché okience : rozväzujem sny — vstaň, čeliadko 

verná! — 
a hneď rozletela sa po posteliach čo včeliek rôj, jas zory v tvárach jej, 

i večera hviezdny zrak len vídal dovŕšenie prác poctivých námah statočnosti, 
bo všetko spravoval vladár múdry a pečlivá úlu riadila králical 

Však i požehnávals' rukám hojne, zlátils' mozole, znoj ovicvals' zdaru zavanutím, 
bo tvoju pomoc zavše privolal i zase vrátil horúci vierou ret. 

Sfa na vianočnom nebi hviezdy, vrelé pohnútky lásky rodily sa v dušiach : 
i tie tys' budil, tak túžiac náš čaro-kruh — Ja jeho slabý zvest . . . 

— Dnes — ó, proti val — prichádzam sám, sám, ach, v svätyňu tvoju pošmumý 

a padlý — 
So stropu čierna svisla opona; oltár jak krb opustený. 

Tíš okolo mňa mŕtva, hrobová tma — holubíc svätých zmlklo hrkútanie, 
zvuky varhanov skrahly na ciagle, ramená sviecňov svetiel nepodnesú; 

len večná cesta kríža uniká v temná diaf, Golgoty obraz vypína sa k nebu: 
aj v deň narodzenín mojich znamenie! dar múky kalicha! 

A nemám smelosti k predu, ni si! k oltára stupňom, zaplakať ti u nôh ; 
u dvier tmiem v úzkosti, pokorený klesám — - šepocem: žaloba. 

Žaloba. Hospodinel trpká žaloba, ťažká — žaloba bez konca — 
ty odel si ma v smútku oblak, skrze teba tesklím muž bolesti. 

Prstom hnevu zahrozils' mi, hôľ prchlivosti svojej švihols' nad zdeseným, 
rozjatrilo sa rude nebo tvoje, zrachotilo hromy a ohňom zdáždilo: 

úder za úderom padal — vo vyhni súžby — zdrcujúcim kladivom na synovo 

srdce, 
v duši bratrovej zotmilo sa na hlbokú polnoc, blesk šprihal zúfania — 

Rozorvals' reťaz rodinky milej, ohnivá zdrvil, stuhu lásky potrhal na strapce, 
vyvrátil zo základu zbožný dom — všetko metnul čiernemu osudu! 

Pomstils' hriechy — lež jaké, Bože jaké? Či neslúžila ti dosť v pokore a pravde 
čeľaď onoho hniezda? jej bez poškvrny stôl nebol ti žertviskom? 

Či nevzývali ťa? neďakovali ti? nespominah valne dobrôt tvojich vefkých? - 
prečo? — ach, márne zpytujem — Ty zkúšaš rád, i stíhaš zlosť v diafnych pokoleniach. 



150 l^evue S^Caíe Slovensko 

Však tým väčšmi bolí rana syna človeka, čím záhadnejšfm ]e trestu naloženie; 
po príčinách sháňa sa um, srdce upravuje dotaz — niet, kdo by odvetil. 

Až z brál pochýb zavzneje ohlas: márnosť! — Ach, márnosť! — Sladké sväzky 

krve: 
i ony krehké spojivá len, spolok súrodých duší len odkvet púpavy. 

Kde obličaje jasné, čo svietily mi v mladosť? kde súzvuk sŕdc, čo ma vyprevadil 
na púť života neznámu s mnohým želaním, podňal mi perute? 

Kde rozkoš nežných poťahov? shliadania útecha? druženie sfz žiafnych 

i radostných? 
kde viery ligotné zdroje, nádejí zelené hory, slnce milostivé? 

Kde opiata za vernosť? záloh budúcnosti istý? náhrada za ztraty? 
Veta po všetkom, veta! — Otvorils' priepasť a zavrel minulosť. — 

Dom spustnul, spustnul na veky! čo vymretý úl čaká na posledný nápor, 
vefrakev krásneho žitia on, rakev. Bože! jak nad ňou neželieť? 

Býval čo hudby nástrojom: „Prebuď sa, dušoľ' zunel v svit, zunel v tône noci 
„Pane dňov a pane nocí"; už clivie ~ sňals' struny jeho, ukrátiv vlastnú česť. 

Spustnul návštevou zhuby. Prijde jaro, však nezafudní ho, ba ešte zaplaví 
zelenou vlnou stopy sväté, na vzácne upomienky povesí úponky divizny. 

V záhradách rozhostí sa plen, plevel roľami zbujnie, cudzina koristiť 
bude z pôdy potom vlaženej, až medze osŕknu a skvília potoky 

Ach, rozmetal si krb vznešený! vykorenil nevšedný rod, uschoval do mohýl 
studený jeho popol — ja posledná iskra z neho stlievam, až dotlejem — 

Zhasnem i ja bez stopy, vražedný osteň doryje raz v srdci — tebou zarazený, 
a všetky zvuky duše mojej i tento kvíf zapadnú v času prúd. 

Dovŕšiš dielo. — Však nevyčítam ti. Bože I uznávam právo tvoje, súd tvoj je 

najvyšší — 
veď čože je človek, abys' pamätal naň? Odpusť — za všetko ďakujem 

Ty si pánom života i smrti, tys' dal i mohol vziať — Kto by sa protivil!? 

A čože je človek, bys' musel naň pamätať? Prepusť! — ďakujem za všetko . . . 



Z „RÁCHEL". 

II. 

Mat. 2, 18. 

Zelela Ráchel svojich drobných synov tá istá stihla neresť: plen bol v ceste 

a nedala se upokojiť ničím ... i živle, i keď zbojné pokonaly 

Veď pravda: nie len nad ňou nad nevinnou tu ruky dielo krve, na rozcestie 

sa skrížil blesk a zhrmel : pálim I ničím ! ucúvnul : ztadiaf sťa vôd búrne valy 

vrah vtrhol širšie — než trest Hospodinov — však rozlial sa v tom, zhučal po okolí, 

i ostrím vzteku prskám holubičím i pustošil zas ani príval v poli, 

nejedným zaryl v Taliovú stránku, ♦ , x' « • * u i 

é, - J- xt. I J II *' -.A ««i,..A«i,.- . ^ak, šírym kraiom že nebolo zrazu 

tam, srdiečko kde klenutú má schránku; ^. . ,/ , ' ,._ , , .^ 

dieťatka, čo dve preihralo letá 

i pravda: nie len v Betléme (preds* meste i menej, leda kuklo v svet, by mrazu 

tak tichom . . .) domy v susedstve i diali či sparnú aj hneď podľahlo čo kvieťa; 



Tieoue ^aše Slovensko 



151 



to všetko trpká pravda : — lež, že zkazu 
aj inde bada^ zrieť, jak slzy sviefa 
v tisícich očiach, plač čuť z dvorov iných . 
kto schlácholf tým stesk pŕs materiných? 

Kto zbrani matke, desnom na bojišti 
že iba svoju ztratu hľadá, cení? 
len tomu citu naslúcha, čo prýšti 
sa z vlastnej rany, bôľom vytlačený? 
Kto križ jej zmeria? myšlienky kto zniští, 
i podvráti ju v srdca dôvodení ? 
Kto prelstí ju? kto k prešinutiu vážky 
Jej v pamäť prizve celý pôrod ťažký? . . . 

A Ráchel mala, ach, tak rúče deti, 

tak veľmi krásne ! milé — Kto ich videl : 

plň tvárok, vláskov struč, smev ústok svätý — 

kto čul ich lalot : každý uzávidel 

jej ! . . . I dosť dlho prahla po nich : v strety 

až slietly jej vraz z blankytových sídel, 

bo blizny : veľdar po jalovom čase ; 

tie mala len — i nič, nič nemá zasel 

Jak púčky z jará stred zelenej chvoje 
— zdľž jarku lúčin — oleandra krovím: 
tak prsama jej zvislo obidvoje 
vše, prospech ssajúc s každým ťahom novým, 
a zakaždým, čo pozačrely v zdroje, 
i splácaly priam vzhľadom vďakoslovým 
jej : za slasť slasťou budúceho jadra — 
Už nezvisnú viac, zšarpané jej ňadra . . . 

Jak zakladala si v nich! Koľko šťastia 
si sľubovala, až tak zhúknu v mužov I 
Vídala denne, ako každé vzrastá 
tým cieľom, bujnie, kypí silou dúžou: 
i nie div, že aj preháňala zčasta, 
i parila už so Sárona ružou — 
Muž (potajmo rád) vysmial sa jej neraz. 
To vtedy ; ináč, hrozne ináč teraz . . . 

Ó, Herodes, ty strašný kosec mlade 1 

prv, nežby i len zkvitnúť bola stihla 

rodičom v radosť vlastnej na záhrade 

a nie to, že by ovocím sa prihla 

m v lono . . . Zajals' postať v prísnom rade 1 

nevynechal si, čo by láska zdvihla 

jak hladná . . . Pusto nivou tu i ďalej — 

púšť v chyžke, v duši Ráchel osiralej — 

Čas pokory, jak zákon určuje ho 
výmerom chladným, len že pretrpela. 
No ani lieku nevynesla z neho: 
žiaľ prv tak búrny : sťa vír rieky, v žriela 
tým viac sa vhĺbil vnútra zmoreného ; 



len občas zvieril. I ač zokrúhlela 
už mesiačka tvár : utrápená celky 
sedala pilne detskej u postieľky. 

Tam denne znova prehrýzala ztratu. 
Tu zdalo sa jej : škriatky že sú živé ; 
ich trepot zrela, rúček stuhu vzplatu, 
škrek čula svieži: vrkla prívetivé 
k nim, k prsiam siahla spešne, ale na tú 
postieľku v tom zrak zblúdil — skrikla dive : 
niet ! niet ich, Bože I — Skubala sa, vila . . 
až celý dej múk znova zobrazila. 

Zas, tak sa zdalo, podrobené nešla 
svoj krutý osud. Zrakma primrazená 
na lôžko, takmer bez života hesla, 
sťá socha diela — leda vo prameňa 
ak vlasov sbehly prsty prútom kresla -~ 

V tom zosŕkla, jak výčitky by šteňa 
ju kúslo ; lícom slz tok hmýri plachý, 
jak na nitku by stýbal perál hrachy . . . 

V ten deň — ó« že tak ľahkoverná bola I — 
(-- Lúč ranný vľúdne kľul sa cez záclonku — ) 
chlapčiatka práve pridojčila, zpola 
zaspalé kládla v hniezdko: i tu zvonku 
ktos* zabúchal, ba zdalos', že i volá. 
Vybehla švižko, pritúžiac si sponku 

u ňadier; mykla závorou dvier — Vkročil 
muž v skvelom plášti; zastal, jak ju zočil. 

Až zľakla sa ho; nevedela, čo mu? 
Cúvala k izbe, on však zrovna za ňou — 
,Čo chcete?" hlesla. „Ty si pani domu?" 
sa pýtal, vstúpiac. Vzdychla: „skromnou 

paňou . . ." 
„No mladá, švarná . . ." „Dajte pokoj tomu ; 
čo chcete?. . ." Sadnul; štrklo sťaby zbraňou — 
„Z Jerusalema idem, z dvora kráľa . . ." 
„Od kráľa ? k nám ? ach . . .* „No ? čo bys 

sa bála!" 

A hovoril k nej tak dôverne, milo. 
„Som kráľov človek, áno . . ." istil vábom 
a ožieral sa. „Kráľu zaľúbilo 
sa vo mne zvlášte ... i som (— vskutku 

drábom 
bol — ) jeho radcom. Dieťa narodilo 
vraj kráľovské sa tu kdes*; ktorým rabom, 
či nevieš . . .?" „Také ? . . . nečula som 

v meste ; 
len úbohá . . . vraj porodila v ceste." 

„A predsa má byť pravdou. Slýcham práve : 
aj pastieri vraj stvrdili tú hádku : 



152 



Tievue ^aSe Slovensko 



noc zblkla jasom, zjavy ligotavé, 

chór ... Nič váš pasák . . .?" „Ach, nemáme 

statku . . ." 
„Tak budete mať! — Bych ho prevzal k sláve, 
to chlapa hľadám — " „Ó, to cti i matku! . . .* 
„Však zmizlo; môž* byť, od východu ďadi . . .* 
,Tí? zrela som ich: v sedlách dlhé brady . . / 

„A ty máš deti?" „Máme, veru máme I 
Boh smiloval sa; naraz šťastim sierým 
nás obohatil . . . Nie I On neoklame — 
Tu, hra, sú, vidzte ! pod mäkuškým pi rím . . / 
„Skutočne, ani cherubovia v Chráme . . ." 
„Šak? ale moje obidvoje . . .* „Verím. 
A jak sú staré ?• (Zun, jak cingot zbroje — ). 
„Pri prsiach ešte - ale moje ! moje !• 

„Pst, nie tak hlasno ; vzbudiš si ich, a to 
by škoda bolo — " „Pravdu máte, veru — ** 
„Tichučko spia si vedno, poobjato, 
sťa vtáčky v hniezdku. Dych tak zplna berú 
ni z prúdu vetra . . ." „Moje striebro-zlato I* 
„Tak jedno radšej . . .?" „Och. nie I bez 

výberu — 
sú obe moje . . .* (Štrng zas kviíný — ) 

„Hľa-hra -- 
„Nič; hoja-hoja . . ." nad posteľ se nahla. 

„A Šimon je kde?** „Manžel? či ho znáte? 
Je v dielni, točí. Dcére Jakimovej 
nábytok chystá — krása I stĺpce, hlate . . . 
Tak živí nás, hfa, hojne . . ." „Nono, shove 
1 preň mám rozkaz — • „Ale I aby zlaté 
vať lóže zrobil tomu decku . . .?" „To, hej j 
choď pofl, mi nahlo . . .* „Hneď; len deti 

pane ..." ' 
Šla; a ten práve oboril sa na ne 



prišla zpät. „Priam (kývla v dverách) bude 
tu . . . Ako ?• strpia, „kde hosť? Ani stopy — • 
Pobehla k deťom ; z bočkov jarky rudé . . • 
„Ô hrozné !" rykla, „vražda I . ." Jedno 

vzchopí, 
zas druhé: kväcla hlávka . . . „Och, ty 

blude ! — 
Joj, detí moje! moje zlata kopy — 
Ô, Šimon I Šimon, tvojej pýchy blysky . . ." 
a 8 Jakom dusným skleslá u kolísky. 

Bôr hrýzavý však už ju prebral z md'oby, 
skočila Ivicou — Šimon vstúpil dnuká — 
„vidz, mužu !" kríkla, „nikdy toFkej zloby — 
Ó, že som posla — pukni, srdce I — puká . . .** 
tu zvrávorala. „Jaj-jaj I bez choroby 
mi zvädly, Bože ! — Šimon, svidrík ! kfuka . . . 



bež za ním ! rýchle 1 — Dočkaj, idem i ja, 
zločincu šprihnem v oči ani zmija — 

Leť, ach . . . Bol . . . Mal plášť sťa krv — 

ich krv I rata . . .* 
A Šimon slúchnul. No aj vrátil v chvíli 
sa zpät, i riekol krušné: „celá čata 
ich v meste. Všade takto poplienili . . .* 
Stal k lôžku — v bradu vpálil — zchvel sa 

— „Kliata 
zášť. . . Och, kráľ I (zúpel), čo ti urobili. . .?« 
„Krárí?- zjakla - „ako? - Či čo tys' dal. 

Bože! 
a nevzal, matke kráľ odobrať môže ! ? 

Kráľ smel by . . .?* škrekla spurou. Manžel 

vzdychol : 
„že decko . . .« „Či ho tieto steny kryjú ! ?• 
„Vraj vraha vetrí v ňom . . .• „Preds' nie 

môj príchov! 
nuž prečo stupil na nevinných šiju . . .?* 
„A onô žije, ušlo nocou tichou — • 
„Ó, šťastná mater ! ... Ak i naše žijú ! 
oj, Šimon! kries ich, joj . . .** „Žiaľ: viac 
i sa nedá, 

hlboké rany . . .« „Hlboké ! ó beda ! . . .« 

Tu popadla si sirú hlavu v dlane, 
zkvílíla desno; k postieľke sa vrhla — 
dosť odtískal ju Šimon, odhodlane 
dosť, bársi i sám plakal : chvatom strhla 
s nej pokryvadlo predsa maľované, 
a nôžky, z nichž už teplá svežosť prchla, 
hneď tohto, hneď zas toho — blaha trosky — 
k rtom tiskla siným, obsýpala bozky — 

„Tie rany ! ústka ..." To už Šimon zmaril. 

jak zmetala sa podlahou ! ni ryba, 

juž z Jordána vôd rybár na breh šmaril ; 

vlas svoj si rvala a jak v nich by chyba, 

sa tľkla v ňadra — Jaký oheň žiaril 

jej z kalných očí! tvárou škub — a iba 

ten ston úst : „Bože — Šimon! vzkries ich, 

rrebuď. . .** 
Bezradý tlšil : „nebuď taká, nebuď . . .• 

V tom shon a lomoz zbúril na ulici 
povedľa, kriku-nárku divý zmätok. 
Hlas prehlušil ho hrozby : zákemíci 
vy ! lotrl, kati ! Či to ovčí statok 
pre vaše jatky ? — Po nich, nevoľníci ! 
hej, kuše ! skaly ! ... Ale na ostatok, 
ač povel súril biť ich, potrieť! smazať! 
čuť bolo, jak húť útekom hnal nazad. 




0^ 

o 



s 

£ 

*e 

CQ 



T^evue ^aše Slovensko 



153 



.Hfa," privrával sa Šimon k žene, ktorá 
čo zlomená byf mdlela na podlahe, 
„tak mnohá krivdu utrpela stvora, 
tak množí . . . (podňal záster, slznej vlahe 
beh pretrel) darmo, kedže prišlo shora." 
Však Ráchel leda šepla : „deti drahé . . :" 
KviT strúchlil zvonku. „Mfa, múk cudzích 

vety — • 

Ach, matky, dcéry Siona ! 
za spustlú záhradu kto nám. dá náhradu 
prázdneho do lona? 

Ach, Betlém, Betlém ! hniezdo ty 
tak teplé ešte v svit — a teraz chladný byt 
a z pač mŕtvoty. 

Ach, ne-ne-nešťastnice my! 
HTadáme poklad svoj, ten milý tvárok rôj — 
niet! niet ho na zemi — 

Ach. súžba, trýzeň, ach ! 
Ples prešiel v trápenie, smiech zašiel v kvílenie 
a radosť zhasla v tmách . . . 

Ach, jaro túžob, nádeje : 

list bujný, číry puk a teraz vráže múk, 

krvičky krupaje . . . 

Ach, dravec ! šelma I ukrutník I — 
No cele nezbils' nás ; na dlhý, dlhý čas 
nám zbudol plač a krik ! 

Ten vzlietne ako čierny stín, 
sťa chmára žaloby ... Do tvojej útroby 
zrachotí Hospodin! 
Zdrtí ťa, zdrtí ťa 
Hospodin ! Hospodin ! 

Jak smutné . . ." Ona : »jo]-joj, moje deti . . .* 

Pod večer (— Slnko prez deň z chmury 

v ch múru 
sa zatrácalo : až i predo sklonom 
zaniklo v hrádzach oblačného múru — ), 
v ten čas tlum mužov zachytil sa honom, 
odetých tmavo. Znali práce súru : 
2 dom do dom vbehli, i keď v tom i onom 
odbavili sa, inam mizli v byty — 
Za nimi vŕzgal povoz čiemo-krytý. 

Tak zanedlho vtrhli k tokárovi. 
.Daj korisť !" velel predný, „do obrusa — 
Hrob čaká vefký otvorený, nový —" 
Zosŕkal Šimon, tíško vetil : „tu sa . . .** 
»ČoI?« skríkla Ráchel, „mojich synkov — 

óvi! - 



brať chcete? — Nedám! — Nedám! Nech 

sa zhnusia! 
nech páchnu, smrdia ... za vrch, za háj 

paliem — 
až zadrhne sa celý Jeusalem! 

Oj, nedám !" vzdorne strmla ku odporu, 
zrak plný hrozby — „Život vzal im futec ; 
no prach je môj, môj ! — môj, až do úmoru — 
Môj skvost ... už prach len ! Ó ten krve 

pútec — 
jaj ! tielka . . ." padla na ne. Muži a sporú 
reč zamenili ; vodca zhromžil : „uteč ! —" 
I Šimon dodal: „neodpomôž'š biedam; 
nech vezmú, dovof . . ." „I ty?" zhíkla - 

„Nedám ; 

Och, nedám . . .** Vtedy v.^túpil dnuká levit. 
A spoznajúc spor. riekoi príkre : „ženo ! 
čo stváraš ? — Mrtvé iným patrí previť — 
Čo zúriš ? Radšej Jehovovo meno 
privolal, by ti ráčU pouleviť; 
rec : poručeno. Jemu poručeno . . .** 
Vzozrela divom : „ako ? — Káry všetky ! - 
kňaz ... kde bol ale, keď kántrili díetky?" 

„Mlč ! drzá dievka . . .* zahriakol ju zlostne ; 
„urobte konec ..." I bárs zbraňovala 
všemožne, vzali párik nefútostne — 
Pobehla : „i mňa !...-; no už k zemi sprala 
ju premoč . „do pokory ! v jarmo postné . . .* 
Kňaz popolom ju ihneď posýpal, a 
bezduchá takmer, vlas skudlený vranný, 
ležala ani červiak rozšliapaný . . , 

— A v dobe smútku dochádzali tešiť 
ju bližší-ďalší, spríbuznení zvlášte. 
Trúfali — ovšem, mylne — slovy riešiť 
jej ťažký ponos, utlumiť vznet zášte. 
Noémi. sestra, rekla ; „nesmieš hrešiť ! — 
Boh nahradiť môž' . . .- „Nikdy ! - Ale kážte, 
len kážte . ." trpko vetila ; „veď snadno 
to tebe : z detí neztratilas' žiadno . . ." 

A Dina, staršia sestra, prehodila: 
„neblúzni, Ráchel ! — Predsa čo sa stalo, 
viac neodčiniš, bárbys' utopiU 
sa v slzách. A, hfa, matiek vôbec málo 
máš v meste, čo . . . 1 našej Enoch Zilla . . . 
tiež odomreli ; pretrpela stálo . . ." 
„Ach, nevrav !« vtrhla jej v reč; „tebJ snadno 
keď nemala si, nemáš dieťa žiadno , . .• 

Brat Jafet prihnal až hen z Betánie 
ju ponavštíviť. S Urielom, bratom, 



154 



T^evue thí^ait Slovensko 



sa sišli u nej. Ako kde sa žije, 
si spomínali v tichu. Hurtom-chvatom 
vraj rúca sa to v priepasť . . . Kto však pije 
krv, deti zjedá, národ denne mlatom 
poráža, sdiera : nemožno, by minul . . . 
by i sám vposled strašne nezahynuli 

,A vy ste mladší — ", ozvaj sa strýc Sadoch, 
,Lež čo ja prežil? koflco hryzoviskal 
Jak pohnali nás v poputnatých radoch 
v otrockú službu ! sušiť trasoviská 
pod modlo-chrámy, cirkus ... Za to v sadoch 
však kráľovských, nu, najviac hadov píska 
hja . . ."^ Načúvala čím dial, zvedavejšie, 
zmihala zrakom, vzdychla, povoinejšie — 

Z hlavného mesta navrátiv sa, vstúpil 
k nim Argob, zlatník (sused), i jak bratra 
ho spytovali: čo tam? predals*, kúpil? — 
»Ech, hluk tam, zmutky . . . Syna Antipatra 
kráf priklopiť dal ; vraj liek — by si upil, 
otcovi podal jedu. Dneska zajtra 
podistým zase Machabejských príklad . . ." 
,0ch . . / zdýmla srdom, čujúc jeho výklad. 

1 Šimon krotil ju vše, ako vedel ; 
zavádzal reči, ako mohol, milé — 



No obyčajne, sotva dopovedel, 
už prervala ho spurné. „Čo máš v tyle 
za žernov? — Lebo kto by doma sedel 
a točil, vŕtal, keď mu srdce píle 
podstrkli brvnom ...!?" vyčítala mu raz ; 
,si muž ? si otec ? — Čo nepomstíš úraz . . ." 

»Ach, nepleť, nepleť — *, odvetil je] vtedy, 
a zvŕtal krúžkom. Smyslel, k práci primaf 
ju. Poukázal, ako u súsedy 
sa všetko hýbe I — videť priadzu snímať, 
nebodaj k utku — mlynec kedy-tedy 
veselo zhrmi — ; ale vše mu príjmať 
,nač?* odvet mrazný — Ľahostajná celky 
sedala ďalej v dumách u postieľky. 

Napokon dovtípil sa. Posteľ malú 

pochytil v náruč. „Čo chceš ?* krikla, ,ty . . . 

há ?* 
Je predsa prázdna — ta s ňou na povalu I* 
„Nepravda! môj bôľ dvojitý v nej líhal . . .* 
.Tam, ,alijah, kde ; v olivy tieň stálu . . ." 
„Tam? — Myslíš: slietnu s neba? V skutku? 

iha ! . . . 
Tak vynes skoro! Tam ich budem lákať, 
vtač jará — v lôžko čakať, čakať, čakať . . ." 



Z „GÁBORA VLKOLINSKÉHO-. 



„— Hop! postoj, braček!** na Gábora tak, 

čo vedľa stúpal s kosou trávovou 

jedného rána (— Bolo ku jánu, 

nedlho po pohrabe Markinom — ), 

zo dvcra z olal Ezech, zpredo dvier. 

„Len tohto šťurka hodím materi . . . 

(chlapiatko myslel, čo sa pripilo 

mu kolo krku váľky ramienok 

a s škrekom laškovalo). Kdeže si, 

hej, Žofka!?... Na ho, ber! ...** A valašku 

popadnuv v schode, sišiei podstenou, 

do fajky krešúc — „Kosiť už? a čo? 

kde? . . .** opýtal sa druha s podivom. 

A Qábor až sa spätil, zapŕlil; 

„hej (vrkol) skosiť trávu — konca hriad — 

Políha — ** „Tak? To zruť ju! — ** Ezechiel 

sa zasmial. „Tedy spolu zájdeme; 

ja zase vybehnúť mám na sálaš: 

čo, ako hudú tam tí gajdoši? . . . 

No, dlho som ťa, Gábor! nevidel: 

i ako sa máš? čo vieš nového? 

a u vás jak tam? . . .** Kosou na pleci 



druh posepnuv: „ja? len tak . . . U nás? 

Ech — « 
zalomil hlavu. „Akés' písmiská 
nám prichádzajú — A sú nemecké 
či aké — nikam porozumeť im — ** 
„No nič to I* Ezech bodré. Vedel síc, 
čo za písma to? čul, oč chodili 
k nim slúžnovci; však zručne obrátil: 
„slovenské budú skoro! Ako sa 
i patrí pre nás s právom . . . Nedávno, 
vieš, kde som bol?** „Nie ja — kde?* 

„V Martine!** 
„Vať na jarmoku? Kúpils', predal si 
a do re . . .?** „Čoby! Celkom pre iné, 
pre zvláštne, braček! Neuhádol bys'. 
Pán farár zajal ma — a dobre mal ! 
Bár by bol zťato vyhnal viacerých, 
čo korbáčom aj! Menovite mlaď, 
i teba s ňou: — bol bys' mal vytriešťať 
zrak na čo, mal i čoho slúchať! ... Bo 
tam ti bol sviatok veľký — zriedkavý! 
Zástupy ľudstva sa ta shrnuly 



^í^evue thCaSe Sloveml^o 



155 



so všetkých strán, sťa príval: ledva im 

postačil rýnok šíry — ulice 1 

A popri hodnej pospolitosti 

v halienkach nových, v krásnych širiciach 

si tiahnuť videl v rúchach slávnostných 

sbor kňažstva vážny, s pásmi, klobúkmi 

so zlatou šnúrou, učiteľstva húf — : 

i našich všetkých; pánov, zemanov, 

županov . . . tobôž v skvostných oblekoch : 

až sa im v slnd liskly mentieky 

8 drahými majcmi, prámy — inakšie, 

než kuny naše tu ... A na rynku 

v prostriedku, sťaby na sihoti stál 

— okolo hukot rieky, prúdy vln — : 

hral Piťo! rezal — « „A čo robili 

tam tolikí?" „Vieš — národ držal sjazd, 

nuž: shromaždenie . . . Vtedy prvý raz 

sa ozval ten náš národ slovenský 

do sveta mocne; svoje žiadosti 

vyslovil, spísal, predniesť uzavrel 

pred krajinský snem, pred vladárstvo — Ťaj I 

tie reči bol bys' počul ohnivé! 

Jak hrmel Hurban! . . . Potom istý — no, 

akže sa zovie? ~- pozor sokolí, 

reč, jakby švihal jedfou, mečom ťal . . . 

ha, viem už: Daxnerl — Bol t ež vicišpán — 

Vraj: chceme žiť tu v našej otčine! 

Nie paholčiť, nie slúžiť otrokmi; 

lež popri bratú brat . . . žiť, svobodne, 

životom plným, seba dôstojným 

i vlasti spoločnej! ... Tá chvála v tom! 

tá radosť, sláva! Nikdy toho dňa! 

A koflci iní prehovorili 

tak do srdca a duše! Posaváď 

ti ma to dvíha, hreje — Listie líp, 

pod ktorými ta stála porada 

u ch ámu nášho: i to počul si, 



že ztlieskalo vše ! . . . Vskutku, nádherný 

deň to bol: nemáš, braté, v lete ho 

čo do svetla i tepla! Od lásky 

tam všetko vrelo valom, kypelo: 

pán sedliakovi padol v náručie, 

i najďalší sa stali blízkymi — 

Jasalo všetko! Slzy útechy 

na očiach starcov, mládež zjatrená 

sta zore! . . . Spevot, výskot bez konca, 

že celý Turec zaplnil sa nim, 

i prez hory mu čfuplo: aspoň, keď 

sme vracali sa, tak sa zazdalo 

nám, ním že krafovanská dolina 

vždy ešte hučí! šumí Orava, 

a Choč náš starý že vať omladol, 

nás usmievavé víta k návratu — 

To bys' bol mal čuť, videť, priatefu! 

Ak opis tak chceš, dám ti noviny — 

Nuž, neboj: prljdú písma slovenské 

od súdov, vrchností! Keď platíme 

ich my: nám našský slúžiť musejú, 

tak bude pravda pravdou! . . . Len by fud 

náš poznal seba! svojho držal sa 

tak aspoň, jak sa pluha držať vie: 

a Slovákovi musí svitnúť tiež, 

tiež! . . ." rozkladal i ďalej druhoví, 

až rozpálený. A ten medzitým, 

kto zná, či šúchal aj? či v myšlienkach 

nebrúsU kade-tade? Môž* í tkvel 

len na tých písmach . . . 

Došli k rozcestiu. 
,Nuž s Bohom tam kos!** dodal Ezechiel. 
„A narob sena aspoň so desať, 
nie krtinák — kôp, toľkých!'' poriskom 
v znak otočil. „Ba — *, Qábor s úškrnom 
mu, „taký bedár, jak ja; skorej ty 
tam zavaf grúňom z tofko symých hrúd* — 



S2I S2I S2I 



P. S. ČAMBURSKÝ: 

O PARAŠITISMU v UHERSKÉM ŽIVOTE. 

(Pokračovaní.) 

minule ukázali jsme, kterak pfíživnictvím zakrňují orgánové púvodné 
volní a mení se v obdobné ústroje parasitské, čímž organisace púvodné 
stávavší klesá na úroveň nižší, smérem ku proméné regresivní. Tak jsou háčky 
a pKlnavé ústroje u hlíst organisační typy, jichž druhové volné žijící téhož 
kmene postrádají. 



156 T^evue ^aše Slovensko 

Je samozíejmo, že také téch nékolik tisícu kočovného lidu, pHšedšího do 
Uher, mélo jakous-takous organisaci. Avšak už v historické dobé zmizela 
organisace tato beze stopy. Pojmy jako obec, vesnice, dedina, župa, stolice, 
prevzali Maďari beze zmeny, a organisace tyto trvají doposud. Tak i organi- 
sace nemecké, jako na pi. marka, udržely se dosud. Viz spišská mesta Kaisers- 
mark-Kaesmark-Kežmark. Názvy i organisaci úŕadú župních, (župan, släžno- 
dvorský, stoliční soud atd.) podobné organisaci zemskou (král, nádvomík, 
pohárník), našli Maďai^i už hotovú. Naproti tomu vyvinuli parasitské háčky, 
jimiž k organisacím tém pfílnuli. Jsou to pŕedevšfm rozvetvený systém výsad- 
nictví a spousta privilégií. Už Kumáni vymohli si na Ladislavu Kumánském 
rozsáhlé výsady. 

V dobé novéjší — rozumf se — bylo by véci velice nesnadnou, vypo- 
čítávati predpráva a nadpráva Maďarstva. 

Okres Kumánä a Jazygú mél zvlástního nejvyššího soudce — comes et 
judex Jazygum et Cumanorum — jímž býval Hšský palatin. Dále mély všecky 
tri okresy společné a částečné také zvláštni své soudnictví. Byli povinni účast- 
niti se insurrekce, avšak neplatili mýta na cestách zemských ani vodních. 
Neplatili biskupského desátku — dežma — , jehož nebyla sprošténa ani svo- 
bodná královská mesta. Méli pravovarečné právo, rovnéž právo výčepu a jiná 
práva regální. Za tčmito výsadami hnali se neustále. Roku 1746 dostalo sejim 
společného erbu, r. 1751 zákonním článkem 25. byla privilégia jejich inarti- 
kulována, vnesená do zákonu. Roku 1754 byla jednou pro vždy sprošténa 
placení dietálních tax. Konečné pak r. 1791 udéleno okresíim tém právo, vy- 
sílati dva poslance na snem Hšský. Poznamenávame, že takových privilégií 
nemél žádný jiný okres, žádné svobodné mesto královské v zemi. Avšak co 
do skutečné, životaschopné organisace ryže maďarské tyto okresy netoliko že 
v ničem nevynikají, ale pravé nápadné zústávají pozadu za sousedními i dalšími. 

Vyšších Škôl na území tom nikdy nebylo a není jich ani posud. Vyšší 
školstvo maďarské soustfedilo se za starších dob na hranicích Slovensko- 
maďarských a rumunsko-maďarských v Šárošpataku a Debrecíne. Nižší školstvo 
zastoupeno je mérou nedostatečnou. Pred nékolika lety referoval Školní inšpektor 
stolice jász-nagy kun-szolnocké stoliční vrchnosti úíedné, že z nedostku ná- 
rodních škôl nenavštevuje školu na 10.000 detí. Ve skutečnosti však postrá- 
dalo v stolici té školního vyučovaní 14.000 detí. Ve školním roce 1900-1901 
navštevovalo ze 100 školou povinných detí nejmaďarštéjší této župy školu 76, 
v rovnéž ryže maďarském Kečkemété 66 procent, ve mésté Hód-Mezô-Vášarheli 
— je to mesto se 60.000 obyvateli, navštevovalo školu 69 procent školou 
povinných detí, v sikulské stolici Háromszék v Sedmihradsku 757o. Naproti 
tomu na Slovensku navštevovalo téhož školního roku v župe nitranské 95 pro- 
cent, v nejchudší a pronásledované župe oravské 85 procent, a ve slovenském 
mésté Báňské Šfávnici 98 procent detí školou povinných. 

Naproti tomu uherské vlády všemožné podporuj! pňsobení tak zvaných 
všeobecné vzdelávacích spolku maďarských. Jsou to zvlášté tak zvaná „Femka**, 
Homouherský vzdelávací spolek, „Emka", spolek téhož druhu v Sedmihradsku, 



^evue ^aše Slovensko 157 

a pak „Demke", obdobný spolek pro jižní Uhry. Všecky tyto spolky podporo- 
vaný jsou vládou a vrchnostmi až po stoličního úíedniho sluhu. Ovšem hlavní 
príjmy vyssávajl docela pŕíživnicky z pHspévkú, rňzným zpäsobem vynucených 
na pŕíslušnících národností, proti nimž činnosť jejich jest mífena. Kterak do- 
padá to s činností téch spolkň, vidíme z vyzvaní, z néhož doslovné citujeme. 

[e to vyzvaní „Femky", spolku sídlícího v Nitre, požívajícího osvobození od 
kolku a všech možných výhod. Spolek^ tento ve zmĺnéném vyzvaní dí do- 
slovné : 

„Homouherský, maďarský vzdéla;iostný spolek už od 20 let plní národní 
velikou kultúrni missii. V Horních Uhrách, ve 14 velkých župách saturovaných 
panslávskym pohybem sméle staví se protí agitaci národnostní, ohrožující 
maďarskou statní ideu a národního ducha. Vytrvale povzbuzuje ochabující 
Maďarstvo a lidi zavedené znovu získava maďarskému presvedčení. Jedním 
slovem, s úspčchem velikým a pŕekvapujícím rozširuje maďarského ducha a 
maďarskou íeč a to jak na poli výchovy tak v živote společenském. 

Úplné ze svých sil — ? ? ? — vydržuje 35 materských školek ročním 
nákladem 51.000 korún, 9 materským školám poskytuje pak podpory, stálou 
roční podporou obmýšlí školy a detské útulný, zakladá a vydržuje 40 lido- 
vých a verejných knihoven, 20 výlučné maďarských péveckých kruhu, nadé- 
luje chudým détem školní knihy, udílí podpory hornouherským učitelúm a uči- 
telkám za úspešné vyučovaní maďarštiny. V našich matefských školách účastní 
se maďarského vyučovaní 3000 rozených slovenských detí za pečlivého dozoru 
maďarských opatrovkyň a péstounek. 

Vzdáleni vln politických strán, vytrvalou a nadšenou prací stavíme ma- 
ďarské národní školy. — (Proč déláte to v Turci, Trenčíne, proč ne v Hód- 
Mezô-Vásárhelyi?) — V našich matefských školách zaznívá maďarské slovo 
a maďarská píseň z detských rtúv. V našich knihovnách shromažďUjeme a roz- 
dávame večné živé tvorby maďarského ducha, všude rozšiŕujíce, posilujíce a 
péstujíce národní cit a vzdélanost. 

Prostfedky hmotné, k činnosti naši potrebné, vyprosujeme, očekáváme a 
získavame od institucí naši vlasti kvetoucích ve šťastnejších pomérech, od 
jednotlivca požehnaných zemskými statky, od obetavých korporací. Bez pro- 
stfedkú téchto nebylo by Ize zajistíti ani polovičatý úspech našich snáh. A vý- 
krik náš byl od národa dosud vždy vyslyšen. VéHme a doufáme, že národ 
vyslyší nás také nyní, když turčansko-svato-martinský panslávsky program vý- 
bojné vystupuje proti idei jednohiého a nedílného štátu maďarského.** 

Potud ,.Femka** Pfedevším poznamenávame, že denunciace tato proti slo- 
venskému národnímu programu je neslýchané drzá. Tento program totiž už 
v prvém svém bode staví se na zásadu jednotného a nedílného štátu, ovšem 
ne maďarského, nýbrž uherského. Toto nebylo by sice nie divného, ježto 
nynéjší vládnoucí kruhy uherské jsou s to, aby odpfisáhly treba nejzákladnéjší 
prírodní zákony a fakta, domnívajíce se, že tím slouži tak zvané maďarské 
statní ideí. Avšak se stanoviska pŕíživnictví konštatujeme zde vynikající zjev, 
že Maďarstvo bezstaroshié necháva osvetové zanikati svoje, abych tak íekl. 



158 Tieoue ^aše Slovensko 

životní centra, tedy mesta jako Hadház-Szoboszló, Hód-Mezô-Vásárhely, Bô- 
szôrmény, Jász-Berény, Kecskemét, Karcag, Szolnok atd., nestavlc jim škoI a 
nechávajic množiti se analfabetúm, naproti tomu s velikou námahou vtiská 
veliký počet škôl a jiných vzdélanostních institucí svým odpfircúm. Je to úsilí, 
sméfující k tomu, aby sousední národnostní organismy natŕeny byly jakýmsi 
maďarským povlakem. Zrovna tak jako parasit obkličující v tenké vrstve 
avšak na ploše co nejširší telo svého hospodáfe, snaží se píedevším docfliti 
CO možná nejvíce kontaktních bodu a tak ssáti živné šfávy z ústroji hospo- 
dáfova, nechávaje pH tom odumírati pravé púvodní centra vlastního svého 
organismu. Skutečné púvodní organická centra Maďarstva prestala už býti jimi, 
ponévadž život Maďarstva soustŕeďuje se na periferiích, národnostních roz- 
hraních. 

Názorný obrázek tohoto úkazu poskytuje nám rozsáhlejší hnízdo kukučiny 
(kokotíce) v poli jetelovém, kdež uprostíPied kukučina už hyne, zatím co na 
periferiích, stýkajíc se s jetelem, znamenité bují. 

Maďarisátofi tfeba sebe zuŕivéjší jsou si toho asi vedomí, že pomaďsuŕiti 
nemaďarské národy v dobé dohledné je vecí nemožnou. Avšak, co délati má 
pHživník, neschopný už žíti, než na tele cizím. V zoufalství žene se smérem, 
jímž žene jej degenerační jeho pud. 

Kterak prešlo Maďarstvo už dávnéji v živote hospodáŕském na cestu para- 
sitickou, je v nedostatku tehdejších štatistických výkazu nejasno. Avšak v dobé 
novéjší máme po ruce mnoho dokladu, že uherské vlády, nepfed vídaj íce koneč- 
uých výsledku svého počínaní, bezdéčné napomáhaly parasitskému vývinu 
maďarského hospodáíství. V Uhrách musí vláda maďarským hospodáŕúm 
opatfovati polní délnictvo, uherská vláda dochovává plemenný dobytek a 
s občtmi podéluje jím maďarské hospodáŕe. Rovnéž uherská vláda dochovává 
plemennou drňbež, rozdáva včelní úle, poKzuje vzorné včelíny, statní klece pro 
králiky, uherská vláda pestuje ve velikých rozmérech sazenice pro vinohrady 
a rozdáva je Maďarstvu. 

Uherská vláda pestuje ve velikých rozmérech ovocné stromky, určené 
rovnéž k rozdaní. 

Uherská vláda reguluje ŕeky a pozemky, rozumí se, v nejvétších rozmé- 
rech kolem maďarské Tisy. Už r. 1880 vydala vláda na účel ten 50mil. kor., 
na vystavení mesta Segedína téhož roku 30 mil. kor. 

Od r. 1896—1901 vydala uherská vláda na regulaci ŕek, rozumí se, hlavné 
v krajích maďarských, po ročních 9Vi mil. kor. 

Na zŕízení silnice, vedoucí ze Segedína do mesta Nagy-Kálló, 58 mil. kor. 

Uherská vláda každoročné vynakladá veliké sumy na malohospodáfe k za- 
kupování výsevního zrna. 

Uherské statní dráhy mají tarify bagatelné nízke pro dopravu hospodár- 
skych plodin. 

Veškerá daň pozemková dle stáleho katastru obnáší 65 mil. 612.000 kor., 
zatím, CO jediný dúchod z tabakového monopolu obnáší 133,247.000 korún. 
Daň z líhu 77 mil., kolky a tak zvané právni poplatky 92 mil. kor. 



^evue thCaSe Slovensko 159 

Z porovnaní vysvitá, kterak velice protežováno jest v Uhrách polnf hospo- 
dáíství. Avšak tu opét Maďarstvo a Maďaronstvo. 

Pri sestavování stáleho katastru, k zjištčni čistého výnosu, tvoHciho základ 
pozemkové dané, vrchnosti pokračovaly tak strannicky, že pozemek náležejfcí 
Nemaďaru je zatížen leckde dokonce pétkrát vétší daní, než pozemek stejné 
veliký i výnosný náležejícl Maďarovi nebo Maďaronu. Delo se to tak, že pa- 
tričný katastrálni komisár pH klassifikaci výnosnosti pozemku protekcí vŕadíl 
na pŕ. pozemek výnosnosti druhé tfídy do tfídy sedmé a pozemek tŕídy šesté 
zapsal treba jako pudu neúrodnou, dani nepodléhající. 

Nynéjší uherští agrárnici nejsou ovšem spokojeni s dosavadním protek- 
čnim systémem, nýbrž dilem už prosadili, dilem pŕipravuji celou i^adu zákonu 
na „ochranu a podporu zemédélstvi". 

Výsledky toho všeho pfírozené musí býti parasitské. Maďarský sedlák 
neštčpuje sám, pončvadž dostane stromky už odchované od štátu. Avšak 
nastane-li neúroda, dožaduje se od štátu podpory v hotovosti. PHhází se 
často, že biharský sedlák vymohl si pilnou podporu štátni. Vyplacena byla 
mu ve Velkém Varadínč. Obdržev ji, šel do obchodu a nakoupil za obnos 
téméí celý hedvábných tkanin, šátkú a šperku pro ženu a dcéru a neveliký 
zbytek probil v zábave v hospodč a pak vrací se spokojenč domú. 

Anebo domniváte se snad, že majitel stfedního statku státem pŕehojné 
podporovaného pomyslí na zvelebení výnosnosti a vzorné zfízeni svého statku 
vlastní silou ? To stáva se jen v pf ipadech velice vzácnych. V naši dobé vét- 
šina uherských stŕednich hospodáŕstvi chce si pomoci tim, že se prodává po 
parcelách drobným hospodáŕúm. V zakupování téchto parcel nejpilnéjši 
jsou banátští Nemci, hned za nimi dolnozemšti i hornouherští Slováci, pak 
Rumuni, pak Srbi a nejneradéji zakupují pozemky Maďari. 

Nutno poznamenati, že Maďari mají celou radu parcelačních a agrárních 
bank, vládou silnŽ podporovaných. Avšak výsledky jejich nestoji v žádném 
pomeru ku prostŕedkúm, jež mají k disposici. Tak na pf. Maďarská koloni- 
sační a parcelační banka roku 1907 pri své investici 20 miliónu korún 
rozparcelovala 6474 katastrálnich jiter. Naproti tomu Slováci bez pomoci 
parcelačních bank zakupují každoročné značné komplexy pudy patrivší dosud 
panstvím. 

Tak vypadá to v polnfm hospodáŕstvi. Podívejnie se na prúmysl. Pri 
zakladaní podniku v Uhrách stáva se takŕka pravidlem, že zakladatelé nehledí 
k výhodám produkčním, nýbrž hledí si pi^edevšim zajistiti statní subvence 
a rúzné podpory, bezdaňovost a pod. Od deseti let, od kdy vlády uherské 
započaly ve velikých rozmérech podporovati rozmach tak zvané vlastenecké 
industrie — „honi ipar" — udéluje vláda každý mésic celým tuctúm závodu 
prúmyslových buďto zrovna penéžité podpory v hotovosti, anebo v odpoušténi 
daní, poplatku celních a povozného na státních dráhach na 5, 10 až 15 let. 

Minulého roku podporovala vláda uherská mezi jinými: 

Továmu na possamenty vNagyatádu, jíž udelená na 10 let bezdaňovost. 



160 l^evue ^aše Slovensko 

Továrnu na automobily v Budapešti, jíž udelená podpora 150.000 korún 
v hotovosti a pak bezdaňovost na 15 let. 

Továrne na zinkové barvy v Budapešti udelená bezdaňovost na 8 let. 

Továrne na pletací stroje v Malé Pešti udelená bezdaňovost na 5 let. 

Továrne na kyselinu solnou v Nové PeŠti, zajištény tak zvané „statní 
výhody" — jsou to bezdaňovost statní, obecní, sprošténí jakýchkoliv daňových 
pfirážek, cla pri dovozu stroju z ciziny, kolkô, poplatku poštovních, povozného 
na státních dráhach atd. atd. 

První récká továrna na umelá hnojiva a chemikálie „Agrikola", úč. spol., 
nabyla státních výhod pro dobu 15 let. 

Továrne na medenou skalici v Prešpurku udelený statní výhody prozatim 
na 5 let. 

Továrne na kyselinu sírovou a umčlá hnojiva v Subotici udčteny statní 
výhody na 10 let 

Takto jde to již po mnohá leta s mésíce na mésíc. Človek domníval by 
se, že když týdnč zakladá se v Uhrách nčkolik podniku, je každý kout Uher 
industríálními podniky zrovna pŕecpán. Avšak vypadá to témčŕ tak jako s buda- 
pešfskými kavárnami, jichž zakladá se ročné 400, zaniká pak 350. Z uherských 
podniku zaniká týdné nékolik. Statní podpory nejsou s to, aby vychovaly 
životaschopné Industrie. Industrie, jež toliko subvencí dovede existovat, zpravidla 
vúbec nebýva životaschopná. Známe malotovárníka,^ jenž dostával od uherské 
vlády po 4 leta podpory po 8.000 korún za tím účelem, aby založil továrnu 
na furnýry. Továrnu také založil, avšak současné pfišel do bližších styku 
s pány od úŕadú, chodívá s nimi na hon, čerňou kávu, kartuje a za nčkolik 
let je utracena netoliko statní subvence, nýbrž také soukromé jeho jméní. 

PH tom není treba snad ani dokládati, že všecky tyto podpory udčiují se 
toliko podnikom sloužícím maďarisaci. Vždyf známo je, že podnikô nemaďarských 
na pŕ. slovenských, vláda uherská vňbec nepodporuje, b^, múže-li, staví jim 
v cestu nejrúznéjší prekážky. 

Znám jest prípad turč. sv.-martinské továmy na cellulosu, jež, dokud 
byla v rukách slovenských, nemohla dosáhnouti po celý jeden rok provozo- 
vací koncesse, jakmile však prodána byla maďaronfim, méla za 24 hodin 
i koncessi provozovací i osvobození od daní. Že pfes to všechno neprospívá, 
to je nutný následek parasitského vývinu. 

Ale nejlépe a v nejpokročilejším jeho stadiu vidéti parasitism uherský 
na vývinu hlavního mesta uherského v Budapešti. Zde opírati môžeme se 
na vývody maďarského publicisty Michala Pásztora. Tento vydal pod 
nazvem „Az eladóodott Budapest — „Zadlužená Budapešť" — roku 1906 
znamenitou studii, jejížto vúdčí myšlénky zde shrneme. 

„Nynéjší Budapešť je vlastné jen mesto tŕicetileté. Prflbéhem krátkych 
tiŕiceti let vyvinula se v mesto tak krásne, tak veliké. Za tficet let rozmnožilo se 
obyvatelstvo ohromnou mérou. 

Mezi radami véžatých palácu hrči kočáry, uhánéjí elektriky pozemní 
i podzemní a točí se gumová kola. Ulicemi jejími hlučí, hemží se život — 




e 

o 

CO 

i 

e 



o 



s 




e 

í 

OQ 

o 
"5 

e 



^evue 3^aSe Slovensko 161 

večný hluk svetového mesta slyšíme v tomto lesku a velikosti. Možno-li 
tomuto hluku véŕití? Ne. Zdánl klame, zvuk Iže. Veliký lesk, nás tak oslepu- 
jící, neosvétluje skutečný život hlavního mesta, ale zakrýva jeho chudobu. 
Veliký počet téch véžatých palácň vystavén byl na dluh, chudí, zadlužení lidé 
je obývají. Naše bohatství je samá hypokrise, naše dobré žití, samá illuse. 
Tato illuse je však vecí velice drahou. Budapešťského človeka stojí illuse 
dobrého žití zrovna tolik, jakoby dostával za to skutečný blahobyt. A chceme-li 
zvédéti, CO stojí Budapešfana jeho illuse, jeho sny, jež se každým ránem 
rozplynou, túžby, jež se neuskutečňují, podívejme se, jak veliké dluhy má 
budapešťské obyvatelstvo. Ponévadž Budapešfan také illusi béŕe na úver. 
A teď nékolik dat. 

Na budapešťské domy a jiné nemovitosti byl o za posledních tricet let 
pozemnoknižné zaneseno 1838 mil. kor. dluhfi. Ačkoli prúbéhem téchže 30 let 
smazáno bylo 1049 mil. kor., zústalo pŕece 790 mil. kor. dluhú. Je to zname- 
nitá suma, povážíme-li, že hodnota vystavených domú za posledních tricet let, 
počítaje v to také mnoho drahých verejných budov — vždyf jediný parlament 
stál 33 mil. kor. — páči se 1147 mil. kor. Je to 78procentní zatížení. 

Roku 1897 vystavélo se v Pešti domú za 98 mil. kor. Roku 1898 za 
89 mil. kor., roku 1899 za 92 mil. kor. a za desítiletí 1892 až po 1903 za 
706 mil. kor. Pri takové závratné stavební činnosti by se človek právem 
domnival, že budapešťské obyvatelstvo bydlí v ohledu zdravotním i mravním 
výtečné a pohodlné, avšak skutečné pomery poučují nás o opaku. Dle spoleh- 
livých výkazu roku 1901 mezi 718.000 budapešťského civilního obyvatelstva 
bydlelo silné pŕes polovici t. j. 365.000 lidí v bytech o jednom pokoji, 
180.000 lidí v bytech o dvou pokojích, 23.500 lidí uchylovalo se na noc do 
dílen a kancelári a jen 133.000 lidí bydlelo v bytech o 3—4 pokojích, zatím 
CO veliký prepych, bydleti s rodinou v byte 5— 6poKojovém dovoliti mohlo si 
toliko 16.500 lidí. 

Dle popisu budapeštského mestského štatistického úradu r. 1905 bydlelo 
v byte o jednom pokoji bez kuchyne na Csákyho ulici 17 lidí — otec se 
ženou a 5 détmi, 1 nocležník se ženou a rovnéž 5 détmi ; jiný nocležník s jedním 
dftétem, pak konečné jeden podnájemce. — V jednom pokoji v Kisfuvaros 
utcza bydlelo 16 lidí, v jednom pokoji s kuchyni, v Parkányské ulici 12 lidí, 
4 muži a 8 žen. Žilo pak v Pešti v téze dobé 110.336 lidí, nemajících vlast- 
ního bytu. Celkem Ize Hci, že v hlavním mésté maďarském je prúmérné každý 
sedmy človek nocležníkem anebo podnájemcem Také jiná velmésta mají 
svou chudobu, ale tuto nelze s peštskou ani sro vňati. 

V Pešti bydlí v bytech o jednom pokoji 58*8 procent, 
ve Vídni „ „ » » 753 „ 

v Štyrském Hradci „ „ » » 16*74 „ 

v Brne „ „ „ „ 457 „ 

obyvatelstva, dokonce v Berlíne, jehož bytové pomery jsou dosti kritické, 
bydlí jenom 11-8 procent obyvatelstva v bytech o jednom pokoji, avšak také 
z toho 53*5 procenta tak, že na jeden byt pripadá toliko jeden obyvatel. 

11 



162 lievue ÍÄCoSe Slooemko 

V Budapešti je délnlkfi obchodnlch a prômyslových v užším slova smyslu 
1 10.000 t. j. zrovna tolik, jako sluhu. Avšak prúmyslnikú žijicích z odčvníctv 
žije v Pešti 42.000, tedy téméf celá polovice všeho prúmyslu. Co se tyče 
však modního šacení, to je Budapešfan chlapík. Citujeme z Pásztora: 

„Nedostáva se nám na mäso, avšak novou bluzu žene musíme koupití, 
ponévadž — Bože odpusť? — co íekl by svet — koupfme ji na dluh, na 
splátky. Ale koupíme ji, ponévadž v naši dobé šaty dčlají človeka, zvláštč 
v Budapešti. 

Nemúžeme si dáti zapsati dčti do školy, nemáme vzfti odkud zápisného, 
zfistáváme dlužni kramáŕi, avšak služebnictvo musí býti. Nám Pešfanúm ani 
jaro neni jarem, ponévadž pripomína nám, že zimník pozbyl aktuality, ťteha 
je koupiti si svrchnik a jarní klobouk manželce a hlavou celé spousty Buda- 
pešfanú kolotají temné myšlénky o nevyplacených jamích i podzimnlch účtech. 
Nicménč však honosíme se, ^ dobre žijeme, tčkáme, beháme, zápasíme, 
úpíme a to všechno pro fikci, že jiní pokládaji nás za pány. Jako by v úŕadé 
nevedeli o nás, že jsme chudí, jako by milostpaní sousedka nevedela, že naše 
pani manželka zanesla svoje zlaté hodinky do zastavárny, aby si mohla kou- 
piti jarní klobouk, jako by domovník nevedel, že dlužni jsme služebnictvu už 
dva mčsíce mzdu. Všichni všecko védí o sobé navzájem, ale mlčí, ponévadž 
jsou všichni chudáci. Oni jsou také chudáci, oni jsou také pány. A chudáci 
drží s pány. 

Milý čtenáfi, ty nám fekneš: vždyť i v jiných velkoméstech je tomu po- 
dobné. Kdybys však znal PeŠt, fekl bys, že tak jako tu, tak doslovné bídné 
není tomu nikde jinde. Ale když také jinde je tomu tak bídné, to nemluví 
nikterak proti faktu, že je to vlivem parasitských pomérú. 

Peštský sklepník, jde-li mu obchod velice bídné, vydélá mésíčné 240 korún. 
Nosí-li kávu pikolo v noční kavárné s dobrým obratem, vydélá ročné 4 — 500 K. 
Jsou však v Pešti vrchní číšníci s ročními pi^íjmy 20.000—30.000 korún. 

V Budapešti žije 18.768 lidí ze zpropitného — holičtí pomocníci, sklepníci, 
pomocníci u fiakristu — jest jich 990 — cikánští muzikanti, domovníci, la- 
zební sluhove, masséŕi atd. 

Ale mimo tyto žije v Budapešti ješté mnoho jiných lidí ze zpropitného, jako 
sluhove klubovni a úradní, sluhove, pokojské, panští mládenci, domáci úŕad- 
nictvo pohi'ebních podniku atd. 

^Kultúra Budapešti je chorá kultúra". 

Zadluženost Pešti má také svou jinou príčinu. Príčina ta jest psychológie 
budapeštské společnosti. 

Budapeštská společnost má dva hlavní dominující živly : gentry a židov- 
stvo. Gentry zastáva verejné úrady, židovstvo annektuje obchod a podnika- 
telství — hle jak markantné parasitské zjevy. — Obé tyto rassy mají mnoho 
naivity, mnoho lehkomyslnosti, avšak žádná z nich nemá vytrvalosti. Nápad- 
nost, hazarderie a panovačnost, tyto vlastnosti charakterisují jak peštskou 
gentry, tak židovstvo. Není v nich ani pilnosti rassy germánske, ani houžev- 
natosti anglosaské — my pak doložili bychom: zrovna slovenská rassa má 



Tieoue íA^cife Slovensko 163 

obé ty vlastnosti: pilnost i houževnatost. — „Tak úplné bez penéz začínati 
o'jchody, podniky, jako deje se to v Pešti, neznají nikde jinde." 

Na budapeštské université študuje každoročné 6000—6500 posluchačCi. 
Avšak jak studují, o tom poučuje nás zpráva rady universitní v r. 1904 
následovné : 

„Náhlý tento vzrfist nemCižeme pokládati za zjev zdravý proto, že die 
zkušenosti poslednich let nechávaj! se zapisovati za posluchače na právnickou 
a štátnickou fakultu lidé — a to na sta takových lidl — kteíí ani vlohy, ani 
prípravné vzdelaní, ani hmotné pomery neuzpfisobují k pokračovaní studií 
vysokoškolských, ktefl návštevu pfednášek úplné zanedbávajl. 

O jedné časti téchto posluchačú musíme si utvoHti mínéní velice nepfl- 
znivé z disciplinárních prelíčení, jež zavedli jsme v poslednich letech pro 
falšovaní índexCi poslucháčskych ve velkém. Pro společnost naši nemfiže býti 
nikterak Ihostejným, avšak pro pfisluhování práva a spravedlnosti mňže se 
státí osudným fakt, že lidé navyknuvší si za universitní leta povinnosti své 
v nejvétšl míŕe zanedbávati, búdou se po stech tlačiti do úŕadú soudcôvských, 
advokátskych, státních návladních atd." 

To jsou slova universitní rady o kveté a budoucnosti Maďarstva, o pešt- 
ských jogászech-juristech. A skutečné takými soudci, takovými advokáty jsou 
ti lidé také v živote. O peštských advokátech mohla by se napsati celá kniha. 
Poznamenávame jen, že r. 1905 bylo jich 1328 a 966 kandidáta advokátství. 
Veliká jejich vétšina žije velice bídné. 

Podobné pfeplnéna je v Pešti také dráha lékafská. Žije v ní pfes 1300 
ékafú a vétŠina z nich je zadlužena. Docela pfirozené. Polovice budapeštského 
obyvatelstva je členem nemocenských pokladen, vždyf r. 1904 léčili lékaŕi 
•budapeštských pokladen 344.311 nemocných, poliklinika a charite 50.000 
a v jiných nemocnicích ošetfováno bylo 47.000, okrouhlým počtem 441.000 
nemocných. Avšak lékaŕi nemocenských pokladen jsou v Pešti slabé placeni. 
Druhá, menší polovice peštského obyvatelstva používa lékafú soukromých, 
a jen velice malá část pacientň je s to, aby svého lékare slušné honorovati 
mohla. 

Ale nejzajímavéjšf společnou tŕídou peštskou jsou úŕedníci. O státních 
úf ednících uherských i^ekl statní sekretáf Szterény : Kdybychom sestavili výkaz 
o dluzích všech státních úf edníkú, nemýlim se velice, odhaduji-lL smutný tento 
výsledek na 35 — 40 mil. kor. Tím mínéni jsou dIe Pásztora všichni zŕízenci 
statní, na samotné úi^edníky pak pripadá dle téhož pŕes 20 mil. kor. 

V Pešti tlačí se všecko do úfadúv. Všeobecné platná kvalifikace v Uhrách 
je právnictvf, proto se hlavné absolvovaní právnici ucházejí o úfady u soudu, 
v ministeriích, administraci, feditelství financí, dráh, pôšt, u mesta, policie. 
Na místa právnických praktikantúv u budapeštských soudú pŕedznačeno je 
stále na každé místo 70 — 80 uchazečúv a nezapomínejme, jsou to místa, kde 
treba sloužiti z počátku zdarma a pak za 3, 4 až 5 let o plate 1000 ko- 
runovém. 



164 ^evue (ÄC^^^ Slovenslio 

Avšak podobné pomery jsou také v úfadech jiných v Budapešti. Všecko 
je pŕeplnéno, s príjmy mizernými, peštský život však klade na né veliké po- 
žadavky a z toho jdou dluhy. 

Když mesto Pešť r. 1901 chtélo konvertovati dluhy učitelstva, bylo pH- 
hlášeno 1,741.849 korún dluhňv. Kterak takový zadlužený učitel koná životní 
svou povinnost, to podáno je názorné v následujícím obrázku : 

Učitel odešel do školy jsa už z domu velice rozčílen, je 15. den v mé- 
síci a nemá ani haléfe na nejnaléhavéjší domáci potreby. Ve škole začne vy- 
učovati. Ale za chvíli klepou na dvéŕe a sluha vyvolá jej pŕede dvéŕe trídy. 
Tam čeká na néj véiŕitel a vymáha placení. Učitel se v minuté zapomene a 
pre se s véHtelem tak hlasité, že deti ve tŕídé každé slovo obou. 

Konečné pŕimél véfitele nékolik dní čekati, s téžkou starostí v duši vrací 
se do trídy, rozmrzen, rozptýlen, často zoufalý, vyučuje deti maďarskému vla- 
stenectví, pŕemýšleje, odkud vzíti peníze, až se véŕitel zase objeví. 

Asi pred tfemi lety sedeli v Pešti v kavárné čtyíi vyšší ministeriální 
liŕedníci. Bylo to zrovna v dobé, kdy zdravotní polície pHstihla jednoho buda- 
peštského rezníka, že místo skopového prodával mäso psí. Ministeriální úrad- 
níci rozmlouvali o tom prípade. „Je to škandál!", rozhorlil se jeden z nich, 
„v této Pešti človek ani nevi, zda jí mäso psí, čí srnčí!" — „Eh, co se o to 
staráš?!", ozval se druhý", „jediný pHpad neznačí ješté ničeho. Tešme se, 
že my nejíme takových delikatess." — „Ba, já je už jedl, moje žena a deti 
také", ŕekne čtvrtý. — „Col", vzkŕíknou kolegove. „Tož, tu psinu, od téhož 
rezníka. Teď vím už zcela určité, že to bylo psí mäso, když jsme je jedli, 
nechtél jsem véŕiti ani žene, ani kuchafce". „Proč pak se nehlásiš, človeče, 
proti tomu rezníku za svedka, vždyf pŕece víš, že vrchnost vyzýva obecenstvo, 
aby podávalo dúkazy." „Hm", zavzdechne si interessovaný. „Dlužen jsem 
tomu rezníku nékolik set korún, oznámím-li jej, nedá mi už na úver. Co mám 
délati! Myslím, že teď už beztoho nebude sekati psinu." 

Tak vyvinutý peštský život na díuh má také svoje specielní orgány — 
parasitské ústroje. Vždyť musí si vypujčiti také obchodník, prúmyslník, 
mlékaŕ, jenž na úver dáva, advokát, lékai^, učitel, úradník musí občas také 
platiti. Odkud tedy berou Pešfané peníze? Na to máme dúkladnou a spo- 
lehlivou odpoveď: V Pešti bylo roku 1907 145 úvérních družstev, takzvaných 
„korunových spoŕitelen", jež méty 121.229 členúv. Z nich bylo téméf 40.000 
verejných úŕedníkú, soudcú, učitelú, železničních zrízencú, advokátú, lékaŕú a 
inženýrú, 26,000 soukromých úŕedníkú a 18.700 délníkú prúmyslových a ob« 
chodnfch. 

Mysleli byste, že v Pešti je vyvinut duch strádavosti. Avšak, podíváte-H 
se na včc z blízka uvidíte, že peštská družstva založená jsou ne za účelem 
napomáhaní strádavosti, nýbrž spíše za účelem šírení zadluženosti. Máme pred 
sebou výkaz o jméní a členstvu 13 nejvétších úvérních družstev budapeštských. 
U téchto tŕinácti nejvzornéji vedených spolku mšli členové splacených člen- 
ských vkladu na začátku r. 1905 K 15,472.571, avšak titéž členové méli 
ze spolku vypújčeno K 20,747.475, tudíž o 5 mil. více, nežli vložili. Dlužník 



T^evue ^aie Slovensi^o 165 

takového družstva musí býti členem spolku. Chce-li tudíž nékdo dostatí pújčku, 
musí vstoupiti nejdŕíve za člena. Tedy vstoupí a žádá pfijčku, na pf. 600 K, 
uvádfme zde konkrétni prípad. Z téchto 600 K strhne mu správa členské 
príspevky za dobu minulou 26 týdnú po trech kor. činí K 78*—, dále členské 
príspevky na 13 týdnú pŕedem, činí K 39—, pŕíspévek k reservní základné 
všeobecné, k „základné úvérné" a pojistné K 42* — , 87o úroky ze K 600*— , 
úroky z opozdení členských príspevku, „poplatek za informací", „poplatek na 
výlohy správni", „za tiskopis", „zápisné", spolu úrokň a poplatku K 78'67, 
to Činí se členskými splátkaní: K 237*67 adlužník dostane v hoto- 
vosti vyplaceno netto K 362*33, je členem spolku a dlužníkem. Jemu 
sice nebeží o členství, nýbrž o dlužníctví. 

Tedy za dobrodiní, že dostali jsme 362 korunovou pújčku, platíme po 
4—6 let 8^0 úrokúv ze 600 K, každoročné pak 2° o na tiskopisy a 4"/o za 
manípulaci, celkem 14Vo. Príspevky na fondy reservní, úvérné a pojistné se 
členu po uplynutí doby patričné členské roční tfídy vráti. 

A pŕece v Pešti bylo pred 3 lety takovýchto spolku 145 s 121.000 
členy, vétšinou současné dlužníky a 200,000.000 t. j. dvéma sty miliónu dluhú 
sménečních. Pravda, úvérná tato družstva reeskontují portefeuillní svoje sménky 
u vétších penéžních ústavu, a tak snadno pochopíme situaci, že když r. 1907 
peštské penéžní ústavy restringovaly úvérním družstvúm reeskontní úvery, 
octlo se 60 družstev nad propastí, ale díky ochotné statní pomoci vlády 
uherské, vrhnuvší jim 2 miliónovou pújčku, ješté se udržely a napomáhají 
hospodárskemu rozkvetu peštskému dále. 

Pešfan béfe na úver všecko: byt, odev, obuv, pokrm, nápoj, domáci 
nábytek, zlaté hodinky, operní kukátka, domy, šperky, amatérske pŕistroje 
fotografické, myslivecké zbrane, klassiky, lexika, i jiná skvostná díla, všecko 
na splátky, vstupuje současné za člena korunové spoŕitelny a současné za 
dlužníka na splátky. Avšak všechno toto, prijde-li nouze, zastaví, zatíži pújč- 
kami, prodá za čtvrtinu ceny. Výjimku činí tu jen peštská milionárska aristo- 
kracie, nékolik velkoobchodníkú a velkotovárníkú. (PokračovánO. 

FR. KRETZ: 

DO BÁŇSKÉ KREMNICE. 

Po stránce turistické popsáno je Slovensko jenom v té oblasti, kde vévodí 
Tatry a částečné Karpaty a to je vylíčeno pouze po stránce krás pŕírod- 
nich. Avšak vedie téchto je zde ješté néco zvláštního, co jinde marné hledáte, 
ba po čem už jinde není ani stopy: etnografické zvláštnosti. Ovšem kraj ná- 
rodni v plné nádhere spatŕujeme jen v nedeli a o svátcích, ale tolik rúzností 
krojových, tolik rázovitého umení sotva kde jinde mimo moravského Slovácka 
nájdete. Má tedy putovaní po Slovensku i tu pŕednost, že vedie nádhery 



166 T^evue ^aie Slovensko 

krajinárske nájdete rovnocenné skvosty národopisné, kroje, zvyky a starodávne 
zpĎsoby života, lepé písné a tance. Nedivme se, že do téchto lužných končin 
nesoustŕedlije svetová turistika své kroky. Jsou toho vinný pomery a reknéme 
hned: pomery politické. Na celém svété není cizinci tak nevolno jako na 
Slovensku, nikde není tak stŕežen, ba pi-ímo obtéžován a tím zpfisobem i ne- 
pnmo vyhánén za hranice jako zde. Zimničná úzkostlivost Maďara a jich drábfi 
má ohromné velké oči a pro velký strach, že by se Slovensko dalo vznítiti 
k novému vzbourení, sleduje kroky turistfl, treba zde nechtéli nie více, než 
CO jinde turista hledá a o politiku ani nezavadí. Maďari stále ve vyhni udr- 
žujf strašidlo panslavismu a pod touto vlajkou potírají každé slovenské slovíčko. 
Veru, každý je na rozpacích, má-li sc na Slovensko pustiti, aby bez úrazu 
se mohl vrátiti, nebof zde nepanuje svoboda slova, ani sebe nevinnéjšího a 
pouhá česká rozmluva s lidem venkovským môže vás pŕivésti do nepríjem- 
ných styku s maďarskými úrady. O takové „radostné" cestovaní arci nikdo 
nestojí a obráti své kroky radéji jinam. Maďari také o turisty nestojí, aspoň 
se neroznese do sveta pravda, jak žijí v Uhrách nemaďarské národy. Musíme 
se tedy s tím pekným krajem seznamovati aspoň v obrázcích, letem zachy- 
cených. Snad pŕece jednou roztrhnou se ony černe mraky, které leží jako 
pustý stredovek nad Slovenskem, ve kterém vzdor nesnesitelné porobe dosud 
je tolik samostatné umelecké tvorby a ruchem současné doby nepotrísnéného 
starobylého života slovanského. 

Chcete-li proniknouti Slovensko do všech koutú, zavadíte často i o kraje 
bez národopisného statku. Jsou to kolónie vklínéné do Slovácka, tak jako u nás 
máme ostrúvky národnostní. Z rúzných príčin, buď náboženských, buď hospo- 
dárskych usadili se i na Slovensku Nemci, zvlášté v místech kutacích, kde 
nalezli zamestnaní a živobytí. Zvlášté bohatli ve spišské stolici a obsadili horní 
mesta Šfávnici a Banskou Kremnici. Ze spišské stolice béhem dlouholeté války 
a následkem pustošení vojenských tlup byli témčf vyhlazeni ; na jiných místech 
ješté se drží, ač už jejich rady profidly a zbytky byly pomaďarštény. 

Tak mne táhla touha poznat Nemce na habaňských dvorech v Levárech, 
Sobotišti, Stupave, Dobré Vode a jinde, kde ješté mezi sebou po nemeckú 
hovorí a jejich jména na ryže nemecký pfivod ukazují. A také jsem se pustil 
na Spiš, což jsem popsal ve spisku: Toulky po spišské stolici. Také v Né- 
meckém Pravné, Gajdelích je hodné nemčiny, které málo porozumíte a ve 
mnohých místech je ješté hodné prostuupeno obyvatelstvo nemeckým živlem. 

Už je tomu nékolik let co jsem si zajel z Turč. sv. Martina do Banské 
Kremnice. Nešla mne tam touha poznat tamní mestský archív a zdatného 
archiváfe Pavla Križku,. vedátora na slovo vzatého a tichého, drobného pra- 
covníka. Už jsem ho nezastal na živú, krátce pi^ed mou návštevou zemŕel 
Kremnici jsem našel ve zvláštnfm stavu ; hrala všecky barvy jako kaleidoskop, 
tak že jsem se nevyznal. Jsou zde znateľné stopy bývalé nemecké prevahy, 
která podlehla mocným, svéžím, zdravým vlivúm slovenským. Velikolepá je 
cesta do Kremnice. Vábný kraj, kudy nás nese vlak od Vrútek a kraj nám 
rýchle prchá a vždy luznéjší panoráma mihne se nám pred očima. Tak radi 



T^evue ^aše Slovensko 167 

bychom vyskočili ze suplciho vlaku a pustili se do romantických údoli, do 
čarovné blatnické doliny, která prekypuje krásami pfírodními a je milým 
útulkem všech, kdož radi poteší se harmónií barev a groteskními stíny pa- 
dajfcími z omšených skál v hluboké úvaly, jako vzpomínka zašlých mladých 
let. Prcháme dál ke Klášteru pod Zniovem se starým hradem. Dívame se v tu 
stranu, kde v dálce, ve stínu lesu mizí rozkošné údolí vedoucí k Právnu. Sem 
málo kdo si zájde. Ale jak krásna cesta odtud na Prievidz ! Ani jsme se neroz- 
hledli, už jsme v štubňanských Teplicích, skrovných lázních prostých nádhery, 
ale velice útulných, kam si mižete zajet osvéžit se v tajemném klidu krásnych 
lesô. Zde už se začína ménit typ krajiny, už se tu ukazují stopy horských 
fcarakterú. Jako bychom byli poblíž Alp. Po lúkách rozhozeno je belavých 
balvanu, ze smrkových lesu šíri se vzduchem príjemná vfiné a nahýbáte se 
ven z vozu, abyste pookŕáli. Pŕisedli k nám lázeňští hosté; vykladá jeden 
s nadšením, jak mu dobre bylo v Teplicích štubňanských, kde prý zapadá 
vášeň a v hlubokosti lesa usiná pri šepotu ptactva neklid a všecek duševní 
rozruch. . . . 

Vlak nese nás dále do hor. Stoupáme, pod nami jsou hluboké doliny, 
rokle, tu a tam sedí samota, drobná horská víska. Doliny jsou už jako pro- 
pasti proryté horskou bystrinou, která žene pily, jež zpracují ohromné množ- 
stvf dreva z okolních lesu sem navezeného. Obydlí dŕevaŕň jsou dfevéná, živé 
pfipomfnají chaty valašské, mají chodby kolem do kola a štíty jsou véjífovité 
zrobeny. 1 cesty jsou zde di^evem dláždény. Bydlí zde nejvíce Nemci, prostí, 
chudí lidé. Vjeli jsme do tunelu, je jich tu nčkolik, traf stoupá a točí se, tak 
že objevuje se nám co chvíle jiný malebný obraz, za krátko spatfíme 
hluboko pod sebou cíl naši cesty, staré báňské i historicky význačné mesto 
Kremnici. Kremnice leží v tekovské stolici, v údolí, ohraničeném vyso- 
kými, zalesnélými vrchy, v jichž útrobách uložila príroda pre vzácne bohatství 
kovfi. Už začína Kremnice býti hojné vyhledávána jako letní sídlo a staví se 
zde smérem ke strelnici, nad kterou vysoko se vlak zatáčí, malebné villy. 
Z vlaku spatrujeme na protivné strane na vršíčku kapličku, odkud je rozkošný 
pohled na celý kraj a horskou skupinu, ve spod ční komíny z hutí a dolu. 
Vlak uvolňuje si, jedeme už ke stanici, která leží vysoko nad méstein. Po 
pflkrém svahu sejdeme k prvním chalupám. Nejvíce upoutá naši pozornost 
nádherný gotický zámecký a farní kostel, který byl r. 1887 nákladné restau- 
rován. Starý farní chrám byl na námestí. Roku 1879 byly na ném zpozorovány 
trhliny, pročež bylo nafízeno, aby byl rozbourán. Také nékolik domú, které 
pukaly, musilo býti odklizeno. Jsou totiž pod méstem rozsáhlé šachty, které 
zpusobily pohyby zdiva. Starý farní kostel zasvécen byl sv. Kateŕiné a ob- 
sahoval hojné umeleckých památek. Jeden oltár v ném byl zasvécen sv. Janu 
Nepomuckému. Mimo to je v Kremnici klášter a kostel rádu františkánskeho 
a rád jeptišek. V klášteŕe františkánském žil fráter Fr. Konrád Švestka, 
rodák z Kroméŕíže na Morave, muž vzácneho ducha a neúmorné píle. Naučil 
se malovat a obnovoval malby kostelní a obrazu. U neho jsem našel radu aktu 
slávneho [ar. Čermáka, malíŕe českého. Jsou to první jeho kresby z akadémie. 



168 l^evue ^aie Slovensko 

Kremnice leží na kopcovitém svahu a je velice nepravidelné stavená. 
Není zde ani obchodního ani prúmyslového ani zemédélského ruchu. Mesto 
vadne, staví se pouze maďarské školy a erárni budovy. Hornictví zde dosud 
kvete. Proslulá je zdejší mincovna. Mincovni značka K. B. (KOrmôcz-Banya) 
čili Kremnice Banská už na najstarších mincich je známa. Razily se zde i české 
mince. Za starodávna byl zde zámožný, rušný život, po kterém dnes neni ani 
potuchy. Bývalý blahobyt se odtud už vystéhoval. Kremnice je dnes mrtvé 
mesto bez obchodního života a vôbec bez krve. Dosud zde prevláda nemčina 
a marno je všecko úsilí Maďarú, pomaďarštiti toto starobylé mesto. Pouze 
úŕednictvo je officielním nositelem „statní" reči. Ve smeru etnografickém není 
zde nie zvláštnfho, v okolí též vyhynul národní kroj na dobro. Co se tyče 
význačnéjších památností místa, je zde vedie vzácneho gotického kostela ume- 
lecká kolosálni socha sv. Trojice na námestí, mestský dôm, budova reálky, 
evangelický kostel, mincovna, nemocnice, synagóga a — nejvzácnéjší — stará 
mestská brána z r. 1600 s kamennými figurálními ozdobami. Jinak zvlášté 
doporučuje se vzorný archív ku prohlédnutí. Okolí má krásna výletní místa. 
Nás nesl vlak odtud dál do srdce Slovenska, do Zvolené, pŕes Hronskou 
Breznici, odkud vede odbočka do Šfavnice. — 

5:21 531 im 

L. NIEDERLE: 

Z PRAVEKU SLOVENSKA.*) 

Byla doba, kdy slovenští badatelé soudili a se zápalem prohlašovali, že 
Uherské Slovensko jest ode dávna srdcem Slovanstva, Slováci uherští 
že jsou první obyvatelé dnešní své vlasti a reč slovenská že je nejbližší staré 
reči všeslovanské. Tak hlásal kdysi v prvé dobé svého tvorení P. J. Šafárik, 
tak M. Hodža, Lud. Štúr, a myšlenky ty propaguje ješté z časti znamenitý 
ruský slavista T. Florinskij. 

Ale dnes soudíme jinak. Dnes i ta část theorií Florinského, jež dokazuje 
starobylý ráz slovenštiny oproti jazyku praslovanskému, setkává se u ostat- 
nich slovanských jazykozpytcú s rozhodným odporem, a mínéní, že by kdy 
kolébka a centrum Slovanstva byly ležely na jih od Karpát, že by predkové 
dnešních Slováka sedeli už od pradávna v nynéjších svých sídlech uher- 
ských, — je pravde nepodobno. Dnes naopak soudíme, že kolébka starých 
Slovanú byla v Zákarpatí mezi Vislou a Dnéprem, a že tam kdesi vyvíjela 
se ode dávna i dialektická oblast československá, — tedy mimo dnešní zeme 
české. Slováci pak, jsouce vetví kmene českého, prišli do své dnešní vlasti 
odtamtud, ze severu, tak jako do svých nynéjších sídel odtamtud prišli Ce- 
chové, jako Slovinci, Bulhai^i nebo Srbochorvaté. Pro autochthonnost Slovákú 
není dokladu zadného. 



♦) Stať tuto vyjímáme ze sborníku „Slovensko", který vydala „Umél. Beseda'' v Praze 
jako prémii svým členúm v r. 1901. 




Námestí v Kremnici. 




Kremnice: Partie kostela. 



T^eoue ^aše Slovensko 169 

Nebyli-li však Slováci autochthoni v severních Uhrách, tož píece neprišli 
sem teprve v dobé historické, jak snaží se dokazovati jedna škola maďarská 
a tu a tam i nékterý nemaďarský historik. Také tento pozdní pi^íchod kmene 
slovenského se prokázati nedá. Slováci zde byli podlé všeho mnohem dfíve, 
ba neváham souditi, že byli zde již pred dobou, do níž se jinak nejobvykleji 
klade príchod Slovanú do severních Uher, totiž pi^ed IV.— V. stoletím po Kr. 
Ale pri tom nepopírám, že úplné jasných a bezpečných zpráv ani o tom nemáme 
a že nám zde prameny jmenují v.dobé pŕ. Kr. narozením i po ném radu jiných, 
jisté neslovanských kmenú. 

O nejstarších dobách ovšem histórie zcela mlčí. Jsme odkázaní jen na to, 
CO nám povi archaeologie, ale toho je dosud jen málo. Ačkoliv i na Slo- 
vensku počína se v posledních letech utešené jeviti čilý ruch archaeologický 
— uvádím jen v Uhrách jména A. Kmeté, A. Sokolíka, P. Socháné, J. L. Ho- 
lubyho, J. Petrikoviche atd., na Moravském Slovensku J. Kučeru a L. Červinku, — 
pŕece vime dosud príliš málo, abychom mohli za pomoci nálezúv archaeolo- 
gických vykládatí počáteční histórii končín slovenských. Vidíme jen, že horní 
Uhry byly obydleny už v dobé kamenné (neolithické), tedy už v druhém tisíci- 
letf pred Kr., — ale jaký to byl lid, povédéti nemôžeme. 

První, kdo podáva zprávu historickou, kterou bychom mohli vztahovati 
i na končiny severních Uher, je Herodot v V. století pi^. Kr., jenž se ve své 
histórii zmiňuje (V., 9, 10) o kmeni Sigynnú, potulujícím se na vozích taže- 
ných malými koňmi na severu od Dunaje v zemi pusté, daleké, plné včel. 
Ale kdo bvli tito Sigynnové, opét nevime. A kdo byli pozdéji v pramenech 
jmenovaní severouherští Anarti, Teurisci, Baimi, „pannonští" Osi ? Ani toho 
nevime s bezpečností! Národnost jmenovaných kmeňu prameny určité neudá- 
vají. Soudíme jen z rázu jména, že Anarti spolu s Teurisky byli asi príslušníci 
oné velké vetve národa gallského, jež béhem iV. a ill. století pi^. Kr. šírila se 
od homího Dunaje a východních Alp jednak do nížin pannonských, jednak 
pŕes Dunaj i do severních Uher, mezi sklony Karpát a konečné i za Karpaty 
až ku bŕehúm mofe Čemého, k ústí Dunaje i Dnépru. Určité vime jen, že 
k témuž kmeni patrí Kotini, o nichž Tacitus pfímo dí, že mluvili rečí gall- 
skou, a ktefí se ze starších svých sídel moravských dostali ve 11. století po Kr. 
do západní časti severních Uher, ustupujíce patrné tlaku severních Némcú nebo 
Slovanú. Více ne. 

Na druhé, východní strane Podkarpatí sedeli zase již ode dávna kmeňové 
dáčtí, pĎvodu nejspíše thráckého. K nim čítají néktefí pravé uvedené Caesarovy 
Anarty, k nim číta Ptolemaios v 11. stôl. po Kr. radu menších kmenú, jako 
Buridavensie, Potulatensie, Albokensie, Saldensie, Kaukoensie atd., ačkoliv jsem 
pŕesvédčen, že všichni nejsou skutečné púvodu thráckodáckého. Nepochybuji, 
fídé se jinými dúvody, že v té dobé pojem „Dácie" a „dáckých" kmenú byl 
ponejvíce jen pojem politický a zemepisný a že zahrnoval v sobé už značnou 
část obyvatelstva púvodu jiného, mezi tím i slovanského. 

Také germánskych invasí Slovensko nezústalo ušetŕeno. Nejdfíve se 
z Germánú objevují suévští Kvádové, jež sice množí slovanští historikove 



170 ^evue ^aše Slavem^P 

(mezi nimi i vážený náš spolupracovník p. Križko) mají za Slovany, ale jež 
já sám po dobré úvaze k Siovanúm čftati nemohu. Kvádi prišli asi koncern 
I. stôl. pf. Kŕ k dolní Morave a odtud se brzy rozšírili i do Uher k Váhu, 
k Hronu a Iplu. Aspoň císaŕ Markus Aurelius, když za válek markomann- 
ských (165—180 po Kr.) spisoval své filosofické úvahy, dokončil jejich první 
knihu, jak z poznámky na konci pŕipsané vidíme, kdesi „na Hronu v zemi 
Kvádské". To byli první Germáni na púdé dnešniho Slovenska, první vlna 
onéch velkých pohybu nemeckých, jež se pak počaly ve vclkém rozlévati pŕes 
Dunaj v 11. stôl. po Kr. a jež pŕirozené často zaplavovaly i kraje slovenské. 
O počátku a ptiiiné téchto pozdéjších pohybu máme zachovanú dôležitou a 
zajímavou zprávu historickou. 

Július Kapitolinus v životopise Marka Aurélia (kap. 14. a 22.) vypravuje 
totiž, jak tlakem severních barbaru (patrné zavislanských Slovana a Gothfi) 
zdvihla se celá rada kmenú na sever Karpát a Sudet sedících, jak pfestou- 
pila hory a postupem svým k Dunaji uvedla zase v pohyb jiné, dosud rela- 
tívne klidné kmeny dácké, suévské Kvády a Markomanny a konečné i Jazygy 
sarmatské, kteŕí se sem byli asi pred stoletím pfistéhovali z jižního Ruska, 
usídlili se na stepích mezi Tisou a Dunajem a moc svou rozšírili jisté i do 
sevemího Podkarpatí. Zmĺnéný tlak a zpúsobené jím pohyby byly pak jednou 
z hlavních príčin krutých válek zvaných markomannskými, a mély mezi 
jiným za následek, že se v severních Uhrách, na territoriu dnešniho Slo- 
venska, vystfídala po sobé rada rúzných kmenú severních: sarmatští Roxo- 
lani, Alani, némečtí Astingi, Vandali, Lacringi, Victovali, Taifali, Langobardi, 
a pak nejspíše slovanští Burové, Lugiové a Kostoboci, kteŕí však vesmés 
nezostali zde sedéti, nýbrž zarazili jen na čas, zastávkou pri pochodu do končin 
jižnéjších. 

Slovensko v dobé té predstavovalo jisté obraz ethnologicky pestrý a ve- 
lice pohnutý. Vedie zmĺnéných národfi histórie zná jich ješté radu v dobé 
následujících století. Od západu z Moravy a Rakous vnikli sem pozdéji vedie 
Kvádú némečtí Rugové, z Moravského pole obsadili na čas roviny mezi Horní 
Tisou a Dunajem Langobardi, od východu šírili sem na jisto už od 111. století 
moc svou černomorští Gothové (Taifali), pak Gepidové, od východu zasáhly 
sem i nábehy hunnské, pozdéji Dukelským prúsmykem avarské, — a od severu 
pri tom všem, jak je zajisté pfirozeno, počali už velmi brzy vnikati do Slo- 
venska i zakarpatští Slované. 

Nehledé ke sporným Karpúm, Kostobokúm a Burúm, vnikli sem predné 
ti Slované, kteŕí ve IV. stôl. Priskovi podávali nápoj „medos" zvaný, od 
nichž Attilovi Hunnové pŕejali slovo „strava" pro hostinu pohrební, a ti, 
kteŕí na stŕedním Dunaji sluli Ŕímanúm Sarmaty služebnými, svrhnuvšími 
r. 337 jho svých pánu, vlastních kočovných Sarmatú. Také mapa Peutingerská 
zná už v Dácii Slovany — Sarmaty Venedy — vedie Sarmatíi kočovných 
(S. vagi, amaxobii). 

Jsem vskutku pŕesvédčen, že Slované začali do Uher od severu vnikati 
už pred IV. a V. stôl., je-li správna these, kterou dnes západo-slovanští archaeo- 



T^evue ^aSe Slovensko 171 

logové více méné rozhodné akceptuj!: že totiž pohfebišté zvaná poli popel- 
nicovými rázu lužicko-slezského a rozšírená v celé staroveké východní 
Germánii, jsou projevem kultúry slovanské, že pfedstavují nám stopy Slovanô 
do Oermánie postupujících, — pak bychom pfíchod prvnfch Slovanú ze Za- 
karpatí do Slovenska datovati mohli už do doby pi^ed Kristovým narozením. 
Nebof i na Slovensku jsou nálezy tohoto rázu: hroby u Púchova, Domanik, 
Medovarcí, Lišova, Sv. Antala. Ony ukazují, že lid, jenž je zakladal, pronikal 
už v dobé pfedkristové od Visly do údolí považského a do údolí Hronu do 
župy Hontské. Vyložil jsem své míméní o tom blíže na archaeol. sjezdu ruském 
v Kijevé r. 1899. 

Byli-li Slované, ktefí sem už v téchto dobách starých od severu pronl- 
kali, už dnešní Slováci uheršti, resp. pŕfmí jejich predkové, či zda to byly 
časti jiných vetví slovanských, které se pak ve IV.— V. stôl. posunuly k jihu 
do Pannonie, do Alp, na Balkán a teprve potom udélaly místo českým Slo- 
vákom, — to je už jiná otázka, na niž si netroufám určité odpovédéti. Ale 
mám za nejpodobnéjší pravde, že Slováci jakožto část kmene českého postu- 
povali ze své zakarpatské kolébky od severu současné s ostatní častí, jež šla 
pfes hory Sudetské do Čech a Moravy. Dostali se tedy do svých končin 
v stejnou asi dobu jako Cechové do Moravy nebo do Cech. Neprišli teprve 
v „novéjší" dobé, jak chtél Hunfalvy a jiní maďarští historikove, a neprišli ani 
z Pannonie v st. IX.— X., jak na základe DUmmlera nové opét Králíček 
vykladá. Počátky slovanské histórie na Dunaji náležejí v Uhrách už českým 
Slovákúm. 

Nejisto ovšem zústává, zdali se osídlení Uher provedlo z Moravy, po osa- 
zení Moravy od Slovana, prúsmykem Vlárským a niže podel Dunaje, či 
zda pŕímo a současné s Čechy na západe šly rody slovenské pŕes severní 
Karpaty do údolí vážskeho. Možno je ostatné, že postup se dál smérem 
obojím. 

KUNA: 

ŽIDOVSKÁ PÚDA v UHRÁCH. 

Roku 1904 vydal Géza Petráševič spisek pod nazvem „Židovští statkáfi 
a pachtýŕi", který obsahuje zajímavé a poučné veci. Spisovatel po- 
ukazuje na pŕekvapující zjev, že židé v posledních letech kdekoliv naskytá se 
jim pŕíležitost skupují úrodnou pudu Uherská, kdežto pred tím kupčili vý- 
hradné majetkem movitým, penézmi a cennými papíry. Hlavní príčiny toho 
vidí v pfílíšném vzrústu kapitálu a bezmérném zadlužení pozemkfiv. Špeku- 
lanti, vétšinou židé, tak dalece rozmnožili svňj majetek, že nemohou se na 
dále zabývati lichvárstvím (úžerou), proto hledí zapustit mocnejší koreny za- 
kupováním statkúv. 

Druhá pi^íčina je velký úpadek strední tŕídy zemédélcú. Za dob absolu- 
tísmu, kdy tŕída zemanská nebrala účasti na živote veŕejném, zavládla passivita 



172 Tieoue íA^aie Slovensko 

i na poli hospodáŕském, čehož následkem bylo i zarazení vývoje. Když pak 
rokem 1857 zasvitla v Uhrách doba liberalismu, svobodného hospodárení, 
zjevilo se židovstvo, které nenásytné vrhlo se na neorganisované, nepinpravené 
domáci obyvatelstvo, jež upadlo od té doby do rukou lichvárských. 

R. 1903 zadlužení pozemkové obnášelo okrouhle 1400 mil. K a když 
pripočítame jiná zatížení zvýši se suma tato na 2600 mil. korún. 

Velmi smutná je štatistika prevodu majetkových. R. 1875 v 193.568 pfi- 
padech pŕešel pozemkový majetek v hodnote 332,800.000 K na nové majitele, 
v roce 1879 bylo již pripadli 253.503 a hodnota majetku 382,000.000 K a 
od té doby číslice ty to stále stoupají, tak že v r. 1901 počet pŕípadň obnáši 
549.431 a hodnota vzrostla na 824,645.000 K. Jen čtvrtina prípadu nastala 
odúmrtím, ostatní pak prodejem, vétšinou exekučním prodejem. 

Vysoké zatížení snáší prevažné hospodárstva strední a malá, kdežto 39*1% 
uherské pudy, t. j. 16,853.089 katastrálnich jiter, jest majetek vázaný (fidei- 
komisi štátni, cirkerni, obecní statky). 

V židovských rukou pred 15 lety bylo 1,747.255 kat. jiter za 10 let 
potom 2,619.300 kat. jiter u 2.788 židovských statkáŕu. V tom započítaný 
jsou však pouze statky nad 100 jiter. Za 10 let vzrostl pozemkový majetek 
židú z 3-707o na S'STIo. 

Jestli židé prisvojili si v témže pomeru 5'5Tlo i ze statku pod 100 jiter, 
jichž v Uhrách je asi 15 mil. kat. jiter, tedy 1,200.000 jiter, drží ve svých 
rukou 4 milióny jiter, tedy více než štát (5-687o) nebo cirkev (4'90''/o). Ži- 
dovstvo vykrojilo od r. 1867 ze zeme uherské 8'18Vo. 

Rovnéž zimničné hledí zmocniti se židovstvo pudy pronájmem. Pachtýri 
kŕesfanští jsou z velké časti bývalí statkári, ktefí pozbyvše svého majetku 
nevzdávají se svého zamestnaní. Velkostatkáŕi pak radéji pronajímají židovi, 
který slibuje vétší procento. 

Jestliže r. 1894 z 4291 pachtýŕú bylo 2697 židú, ktei'í prevzali do pre- 
nájmu 2,745.000 jiter (5-84Vo) o 10 let pozdéji bylo jich z 4861 už 3170, 
kteíí vzdelávali 3,350.740 jiter, t. j. 7i27o Uherská. 

Tím smutnejší jest zjev tento pro ostatní obyvatelstvo, povážíme-li že 
židovštf pachtýri zjevují se jen na hospodáfstvích polních prevažné na Dolní 
zemi. Odmyslíme-li tedy lesy a béŕeme-li za základ pouze onu část pňdy, jež 
slouží polnímu hospodáŕství, asi 30 mil. jiter, pomerné číslo nebude 7*12%, 
nýbrž lli67o. 

Ale ješté ani to neodpovídá skutečnosti, nebof nejsou zahrnutý menší 
statky pod 100 jiter. A i z téch velkou část drží židé, zvlášté na Hornej 
zemi. Taková tedy byla naše uherská hospodárska politika, že židé drží v pachtu 
na úkor domácího obyvatelstva 1276 vzdélavatelné pudy. Plocha zeme, na 
které židé hospodári jako majitele nebo pachtýri obnáši 37'57o veškeré vzdé- 
latelné pudy uherské, t. j. 8 milionúv kat. jiter. 

Pozemkový majetek židovský rozmnožil se za 10 let o 2'617o. Jak velké 
bude toto procento za 100 let? Jaké búdou .následky pro národní hospodái^tví 
a sociálni postavení národu uherských ? 



T^čVue ^aíe Slovensko 173 

Nejméné dovedou se bránit proti židovské expansi Maďafi. Za 10 let 
(J870— 1880) zmizelo 500.000 rolníkú a pfes 1,300.000 zemédélských rolníkú 
Kam se podeli? Hledají chléb svúj po továrňach, nebo nadobro odstéhovali 
se do Ameriky. 

ZľS lOi IďĽS 
JOZEF MALIAK : 

BEH ŽIVOTA SAMUELA ORMISA. 

(Latinsky písaná autobiographía.) 

Prvé počiatky známostí prijal som v elementárnej škole vefkorevúckej, v ge- 
merskej župe, kde som 1. Júla 1824 uzrel svetlo. Moji rodičia boli 
tamejšími mešťanmi : otec menom Michal a matka Juliana Šebian, oba nábo- 
ženstva evanjelického dfa augsb. vyznania. Od útlej mladosti posvätili ma 
Štúdiám. Grammatický a filosofický beh dokončil som na štiavnickom lyceumu 
v rokoch 1838 — 1846, vyznačený pre neúmornú pilnost Roth-Telekiánským 
stipendiumom. V tom čase sa v Uhrách vätšina predmetov ešte v latinskom 
naukosdelnom jazyku prednášala, takže dľa vymedzenia mluvnice, ktoré Me- 
lanchtom vyslovil, že „je grammatica umenie správneho latinského hovorenia 
a písania", všetci žiaci latinsky hovorili. Tak sme tedy hovorili latinsky, ako 
by to bola bývala naša materčina. Pilnovali sme i grécky jazyk a literatúru, 
kdežto pestovanie živých rečí ponechané bolo súkromnej pilnosti. 

Zo Štiavnice odobral som sa do Požuna, kde som na archilycaeume 
evanjelickom zvŕšil dvojročný theologický beh v rokoch 1846 — 1848. Práve 
keď som hodlal navštíviť university nemecké, vypukla občianska válka, ktorá 
môj zámer prekazila. A tak prijal som miesto vychovávateľa najprv v dome 
zemského pána Petra Vajdu v obci Jánošovce, pozdéjšie v dome Mikuláša 
Kováča na Ordoši v Novohrade. 

Po ukončení občanskej války účinkoval som najprv ako riadny učbár 
v prvej' triede na štiavnickom lycaeume za dva roky, kde som pre žiakov svojich 
napísal : „Krátky Zemepis" a „Stručný prírodopis" ; obe dielca došlý schvá- 
lenia vysokého rakúskeho ministerstva výučby a boly odporúčané všetkým 
nižším gymnasiam. 

Zo Štiavnice povolaný som bol do Rožňavy, kde som na vyššom gym- 
nasiume vyučoval v maďarskom naukosdelnom jazyku mathematiku a physiku. 
Ale ponevádž bola už vtedy maďarčina na silu Slovákom vnucovaná, želajúc 
radšej svojmu než cudziemu rodu služby svoje venovať, prijal som úrad evanje- 
lického farára v slovenskej obci Nižná Slaná, kde som r. 1857 vstúpil do 
manželstva so cnostnou pannou Máriou Polonec; manželstvo toto bolo 
požehnané viacerými dietkami, z ktorých ostal na živote jeden syn a dve 
dcérky. 

Ako farár slovenskej cirkve venoval som obzvláštnu pozornosť náprave 
slovenskej elementárnej školy a mnoho som pracoval, aby som ju pozdvihnul 
na stupeň škôl vzdelaných národov. Gemerský seniorát ale vyznačil ma hod- 



174 



T^evue ^VVilé Slovensko 



nosfou škôldozorcu, v ktorej hodnosti postavený vyvinoval som obsažnú činnosť 
cielom zdokonalenia pospolitej školy. 

Medzitým založila verko-revúcka evanjelická cirkev r. 1862 slovenské 
gymnasium spojené s učitelským semeniskom, ktorý ústav Jeho cisarsko-krá- 
lovským Veličenstvom potvrdený kvitnul pod menom veľgymnasia dvanásť 
rokov, až r. 1874 maďarskou vládou bol vyzdvihnutý. 

Od časov svätých apoštolov Cyrilla a Methoda nemali Slováci v Uhorsku 
žiadnych vyšších škôl s naukosdelnou rečou slovenskou. Toto po tisíc rokoch 
prvé gymnasium slovenské naplnilo i moju hruď tak velkou radosťou, že 
opustiac s mnohými výhodami spojený úrad farársky prijal som pozvanie za 
riadneho učbára na tomto slovenskom gymnasiume. Bola to herkulovská práca 
stvoriť behom niekolkých rokov učebné knihy pre všetky predmety v sloven- 
skom jazyku, ktorým sa na gymnasiume vyučuje. A stvorili sme ich nie len 



ku spokojnosti králov- 
skej vlády, od ktorej 
boly obodrené, lež stvo- 
rili sme ich také, že ak 
neprevyšovaly, ale isto- 
tne sa podobným učeb- 
ným knihám iných 
vzdelaných národov 
úplne vyrovnaly. A tak 
s pomocou božou sme 
i toto ťažké dielo ku 
koncu šťastne privedli. 
Mne dostalo sa do 
údelu prednášať latin- 
ský jazyk a literatúru 
súčasne s philosophi- 
ckým studiumom vo 




vyšších triedach, za kto- 
rým účelom spísal som 
učebnú knihu logiky a 
psychológie. Najvätšú 
činnosť ale venoval 
som štúdiám vychova- 
vatefským a napísal 
som „Výchovovedu*" a 
„Učbovedu" pre semi- 
naristov, ktoré obe diela 
vydal „ nakladatelský 
velkorevúcky spolok". 
Roku 1871 vyvolený 
som bol za správcu 
týchto ústavov, v kto- 
rej hodnosti sotrvá- 
val som dva roky. Zo 



všetkých sil vynasnažoval som sa umenie výučby povzniesť až na ten stupeň 
dokonalosti, aby dľa náuky Jána Amosa Komenského boli v stave nielen vy- 
nikajúce talenty, lež i žiaci chatrnejšieho nadania pochopiť a naučiť sa všetkým 
tým úlohám a predmetom, ktoré od vyšších školských vrchností sú pre gymna- 
sium predpísané. Sledovali sme dôsledne zásadu v tom porekadle vyslo- 
venú, že z každého dreva možno vykresať sochu bôžika (ex quoque ligno posse 
fieri Mercurium), jestli len vhodným spôsobom budi sa u žiaka pozornosť, 
záujem, pilnosť a chápavosť. Spojenými silami bolo docieleno, že len 27o 
všetkých žiakov tohoto ústavu bývalo prinúteno opetovať triedu, kdežto na 
ných ústavoch prepadanic žiactva dosahuje výšku i 15 až 237o. 

Medzitým čím viac tato škola kvitla, tým vätšú závisť budila u Maďarov. 
Naši žiaci na uhorských akadémiách i na nemeckých universitách vynikali 
ako dobrými mravmi, tak i vedeckými známosťami a pilnosťou. Nechceli do- 
pustiť naši nepriatelia, aby mali Slováci v Uhrách na dostač učených mužov, 



"Revue U^aSe Slovensko 175 

Konečne uzavrela maďarská vláda dňa 20. augusta 1874 vyzdvihnúť túto školu, 
pri čom jej učbárov chválami vyvýšila. 

Hlavný pôvodca zrušenia týchto ústavov superintendent potisský Štefan 
Czekuš podpísal mi svedectvo. Svedčí v ňom, že som od r. 1863—1874 za- 
stával úrad riadneho professora na vefko-revúckom gymnasiume latiny, philo- 
sophie, paedagogiky a didaktiky, že som bol od r. 1871—1873 správcom a 
že som vynikal dobrými mravmi. 

Tento beh života písal som v meste Turčanskom Sv. Martine dna 5. no- 
vembra 1874. Samuel Ormis. 

Táto latinsky písaná autobiographia pripojená bola i sinými svedectvami 
a prílohami ku prosbe, ktorou sa Ormis uchádzal o miesto professora klassi- 
ckých rečí v Rusku. Divnou náhodou zachovala sa i odpoveď sdelená mu 
skrze ruský konsulát vo Viedni z 16./1V. 1875, ktorú tu v celom znení po- 
dávam ku charakteristike tehdajšich fudí, ktorým bola sverená vtedy správa 
osvety v Rusku. 

„Vašu prosbu ako i životopis a svedectvá poslal som do Petrohradu a 
žial mi je, že vám nemôžem žiaden priaznivý výsledok sdelif. Jedná sa totiž 
o to, že vy ohľadom na váš pokročilý vek a ako otec rodiny nemôžte by( žial 
bohu prijatý za učbára klassických rečí." 

V celom tom ohromnom Rusku nebolo tedy možno najst miestočka pre 
jedného slovenského professora pozbaveného chleba. Tie vyiáiky v spome- 
nutej odpovedi sú priamo zahambujúce. Ormis stál vtedy v úplnej mužskq 
sile na zenite duševnej práce majúc krásnu literárnu minulosť za sebou a keby 
mu bolo bývalo popriato aké-také útulné miestočko, otázka je, či by bol musel 
tak rýchle zakončiť svoj život, ako sa to stalo následkom náporu pri kupe- 
ckých podujatiach jeho dosavádnemu zamestknaniu cele diametrálne stojacich. 
Posledný dôvod, že ako hlava rodiny, ako otec troch dietok, nemohol byť 
prijatý za učbára je do prostá smiešny. Mne sa zdá, že tehdajší minister vý- 
učby bál sa prijať vykričaného panslavistu a človeka svojou hlavou mysliaceho. 
Ale nech je, ako chce, ale tá motivácia je nedôstojná, velmi príhodná 
k tomu, aby otvárala všetkým Slovákom oči, totiž aby s celou dušou prilnuli 
k zásade vyslovenej v jednom juhoslovanskom prostonárodnom porekadle : 
„uzdaj se u se i u svoje kluse!" Smysel tohoto porekadla je, aby sa každý 
opieral len na vlastné sily. 

Jedinou útechou v tomto hroznom súženi bol úprimný bratrský prejav 
národa českého, který manifesto/al nie slovami, ale dielami spoluútrpnej 
nezištnej lásky a ktorý prvý priskočil nám na pomoc. Aby si čitateľ vedel 
utvoriť pochop o tom, aký účinok malo zrušenie gymnasia veľko-revúckého 
na najprednejšich mužov slovenských, dostačuje mi uviesť tu nasledujúci 
pripad : Zvečnelý môj bývalý učbár Ormis, ku ktorému som sa vždy najvätšou 
láskou vinul, a ktorý mi v mojom mladistvom veku, menovite ako theologovi, 
mnohé vzácne rozpomienky sdeloval, prišiel jednoho dňa koncom augusta a 
t\ počiatkom septembra 1874 roku ku mne s pozvaním, aby som išiel s ním 
do Tisovca. „Píše mi" — hovoril — »pani Daxnerova, že jej pán, odkedy 



176 l^evue ^aie Slovensko 

čítal publikovaný výrok zrušenia gymnasia, sa tak nápadne zmenil a stal sa 
tak zádumčivým, že mu nič viac nedáva útechu, ba že v posledných dňoch 
prestal prijímať i pokrm. Prosí ma, aby som prišiel navštíviť ho a čo je hlavná 
vec i potešiť. Sober sa, pôjdeš so mnou i ty." Môžem povedať, že som ne- 
videl muža v hlbšom zármutku pohrúženého než vtedy pána Štefana Marka 
Daxnera. Vypravovala nám jeho pani, že ho žiadna rodinná ztrata tak nezdrtila, 
ako tá zvesť o zrušení gymnásia. Pri tejto zvláštnej príležitostí ale videl som 
i to, ak vrúcne bolo priatelstvo medzi oboma týmito mužmi a kofkú moc má 
v takom trápnom položení súcitné slovo úprimného priateľa. Teraz už pochopí 
každý, akým pocitom nekonečnej vďačností našich najprednejších ľudí prijí- 
mané boly tíe vznešené prejavy lásky bratrského národa českého. Istotne 
pod dojmom týchto srdce a ducha povznášajúcich udalostí písal mi do Basi- 
leje Ormis: 

„Vy vezmite si za ideál Slovanov, máte Methoda, Husa, Žižku, Komen- 
ského, Tranovského, Jozeffy-ho, Štúra, Kuzmányi-ho, Samuela Reussa atd. 
Títo čistotou mravou, cielov, prostriedkov, krásou a dobrotou prevyšujú všet- 
kých i Rékov i Rimanov i Germánov. Pravda, že zloba svetská zničila práce 
a vyznania Methodovo a Husovo, v Komenskom zrkadlí sa hlboký žiaľ ľud- 
ského a národnieho utrpenia a my sme ešte nedokončili svet slaviansky a 
preto nemáme tak skvelých pomníkov, ako je na príklad augsburské vyznanie 
atd. Ale celá reformácia nemecká je nadpradená niť učenia Methodovho a 
Husovho, nadpradená a nedopradená. — Nemci ju nikdy nedopradú; ako 
vidno — tú úlohu nechajú Slovanstvu ... My a Ceši sme jedna rodina, oni 
plamenným mečom napísali Nemcom na chrbát, čo my vedecky vyslo- 
víme. Tam blízko máte v Kostnici spálenište Husovo, to plameň zápalu pre 
vás!" 

Pevná viera Ormisova v konečné víťazstvo spravodlivej veci nedala mu 
klesnúť ani pod tak hrozným úderom, aký ho zastíhnul zrušením vefko-revú- 
ckého vefgymnasia. Nadal sa, že ešte sám dožije oživotvorenie vyššieho 
vzdelávajúceho slovenského ústavu, ktorý bude o mnoho dokonalejší, než 
zrušený. Ale jeho nádej čaká i dnes na túžobne očakávané splnenie. My pred- 
bežne hotoviť sa musíme ešte ku tvrdším zkúškam, než boly tíe, ktoré sme 
dosial prestali. Teraz ale máme z našich zkúšeností jednu velikú výhodu: 
vieme, na čom sme. Naši úprimní protivníci povedali nám cele otvorene 
svoj výrok: „una salus victis: nullam sperare salutem**. A našou povinnosťou 
je vykonať všetko, čo vykonať možno, pre zachránenie našej ethnographickej 
individuality. K tejto práci pomoc, Bôh! 



Í231 KS 8ľS 




K. Lehotský: Pred zkúškou. 



^evue O^aSt Slovensko 177 

a P.: 

SLOVENSKO V R. 1908. 

Uýbojný politický postup Maďarfi v poslednfch letech vzbudil patrnou 
pozomost k tomuto národu, který početné ne pfiliš silný, dovedl si 
vynutit v habsburské monarchii dominující postavení, od jehož vfile a roz- 
maru, jak se zdalo, závisela budoucnost ŕiše, a tak i rovnováha evropská. 
Bližší seznámení se s pomery a silou Maďarú pŕinesly mnohým badatelúm 
zklamání. Národ, který stál v očích Evropy jako heros svobody, národ, který 
vždy s temperamentními hesly volnosti a rovnosti šel do boje za svá práva, 
ve skutečnosti potíral svobodu každého, kromč vlastní. 

Ukázalo se, že pod ústavním, moderním nátérem Uher, který jediné byl 
znám Evropé, skrýva se strouchnivélé nitro stredovekého stavovského štátu 
s útlakem ti-ídním i nacionálním, nedopouštéjící pHrozený rozvoj k demokracii 
a rovnoprávnosti sociálni i národní. Ukázalo se též, že obdivovaná a obávaná 
uherská ústava jest budova jen z venčí vyzdobená, ale k pádu se chýlící. 
Jen zevnéjšími podporami mohla se udržet, jakmile jí ty podpory byly vzatý, 
srítila se sama svou tíží a vetchostí. 

Bylo to na konci vlády Fejérváryho. Všechny ústavní prostŕedky Maďarú 
byly vyčerpaný. Župní samospráva, mocná opora za fádnych pomérú, ne- 
odolala mimofádným útokúm za doby války mezi korunou a držitely politické 
moci. Maďarísační a centralisační snahy púvodnč samy podkopaly tyto ústavní 
bašty; pozdČ teprve poznávali Maďari nebezpečí, jaké plyne z toho soustav- 
ného omezování politické svobody ústavnímu zHzení. Poznalo se též, že véc 
svobody a demokracie je nerozdílné spojená s vecí národní spravedlnosti. 
Maďari buďto zanechají svých nejskvélejších tradic, zanechají politiky štáto- 
právni, zfeknou se boje za neodvislost a pŕiznají dnešní stav na základe vy- 
rovnaní z r. 1867, jinými slovy, búdou ochotnými sluhy koruny a potom 
podrží volnou ruku v národních a společenských vécech Uher, aneb pfijdou 
cestou k neodvislosti, ale potom nesméjí bit se na dvé fronty, mít proti sobé 
nejen Vídeň, nýbrž i vlastní lid a ostatní nemaďarské národy. 

Koruna méla v tomto sporu pomerné pŕíznivé postavení. Stačilo pouze, 
aby nabídla utlačeným milionúm politická práva a hospodárske výhody, aby 
spojila zájmy panovníkovy se zájmy lidu a mohla klidné čekat, až se shroutí 
celý ten prolhaný uherský ústavní systém, až búdou Uhry u její nohou. Mohla 
pnzpňsobit se novým pomérflm, upustit od rňzných aristokratických a reakčních 
copA, a méla zabezpečenú druhou polovici monarchie. Mohla . . . 

Političtl vfidcové Maďarú, resp. koalice, dobfe cítili, jak to s nimi stojí. 
Na jafe 1906 konala se porada ústavní strany. Téméf samá aristokracie. Po- 
vstal mezi nimi jeden z uznaných politiku a vylíčil jim situaci : „Dosud jsme 
v Uhrách vládli my, aristokracie. Teď se rozhoduje o nás. Bez nás? Ano, 
tehdy, jestliže dále zústaneme v oposici. Nemáme prostíedkfi, abychom zachrá- 
nili dnešní ústavu. Sila demokracie spojené s korunou je včtší než naše. Buďto 
tedy pújdeme dúslednč za svými hesly do vlastni záhuby, anebo — spojíme 

12 



178 l^evue ^aše Slooensl^o 

se opét s korunou. Vy ho vime jeji požadavkfim a zachránime svou moc.** 
Hrobový klid. Zvítézil inštinkt sebezáchrany nad ctí. V Uhrách patrné neplatí 
Ehre ver loren — Altes verloren. V dubnu už ujalo se vlády ministerstvo 
koaliční. S piesne udaným programem vládním, který končil všeobecným 
volebním právem. 

Zdalo se, že koruna zvítézila. Ale jen v tom okamžiku. Sotva Madiafí do- 
stali moc do rukou, prvou jich starostí bylo, jak by si ji nadále zabezpečili. 
Korune činili v prvé chvíli každé pomyslení. Smlr zdal se úplný. Koaliční vláda 
ho plné využila, aby upevnila si nadvládu aristokracie, čili konservativních živlô 
i na dále. Tak začala ta neskončená ješté rada reformních zákonu prozatfmní 
vlády. Začala systematická príprava škôl pro učení o svrchovanosti maďarské 
statní idee, vtelené v jeden národ, fízený dedičnou aristokracií, mající „histo- 
rické'' zásluhy o udržení maďarského štátu. 

Apponyi svými zákony o úprave platúv učitelských učinil si odvislými 
učitele, prísnou disciplínou zavázal je positivné púsobit ve smyslu maďa- 
risačním, znemožnil jim ukázat ve škole i mimo školu na krivdy feudálni 
vlády, potom získal si úpravou kongruy knéžstvo, katolíckou autonómií, pfí 
čemž pfevedl milióny jiter pudy na úkor štátu v právni majetek hierarchie, 
získal si vyšší katolícke hodnostáŕe,^ s nimiž beztak udržoval velmi dobré 
styky, potom pŕišel se zákonem o zrušení školních platu, kterým podfal žily 
nestátnimu školství, ať už obecnému či církevnímu, které pri všeobecné reakci 
aspoň ponékud bylo pfístupno potfebám jednotlivých národností. Tento systém 
doplnil ješté pred koncem r. 1908 novým učebním fádem pro obecné školy, 
jímž zvedl požadavky učení maďarštiné tak vysoko, že učítel jim bude moci 
učinit zadost teprve tehdy, zanedbá-li všechno vecné učení. 

Když tak ovládl reakční systém koaliční školu, jako základ budoucí vý- 
chovy občanú, vrhl se na ostatní obory vládního vlivu. Zákonem o podpore 
prämyslu v Uhrách dostala vláda k disposici ohromné milióny, kterých užije 
plnou mérou k včtšímu ješté uplatnení volební korupce v Uhrách. Zákon 
o čeledi znamená moderní vydaní povestného zákona z r. 1514, jímž dovŕšená 
v Uhrách poroba selského lidu zákazem stéhování, pŕímé to pfíčiny porážky 
u Moháče 1526. Svoboda stéhování v Uhrách dnes na minimum omezena, 
ačkoli vysokými danémi a nepŕíznivými drahotními pomery život pracujícího 
lidu v Uhrách stáva se nesnesitelným. Nie neobjasňuje pomery lidu lépe, jako 
fakt, že v kultúrne a hospodáfsky zpozdéných Uhrách padne na hlavu prú- 
mémé 59 K výdélkové dané, v Rakousku pouze 39 K, ačkoli patrné podlé 
sociálni a hospodárske situace mél by být pomer obrácený. Lid houfné prchá 
do Ameriky, aby aspoň holý život zachránil, ale líná a parasitická aristokracie 
pomoci četníkú a pohraniční stráže násilím udržuje ho v Uhrách, aby méla 
laciné délníky. Za prozatímní vlády koaliční pomery stále se zhoršuji. Poli- 
tické svobody ubývá, právo shromažrfovací a spolčovací se omezuje, časopisy 
národnostní a socialistické jsou pronásledovány se zúrivostí, jako nikdy pred tím. 

Tak pripravuje koaliční vláda prerod Uher od stredoveku k novoveku. 
Kdo by obdivoval prozíravou politiku maďarskou, s hrúzou musí ustmouti nad 



lieoue ^aSe Slovensko 179 

tou krátkozrakou sobeckostí, s jakou Ipí na svých privilegiích dnešní držítelé 
politické moci v Uhrách. Zde nemúže nastatí klidná premena, po tomto ná- 
silném zašlapání všeho demokratického osení míiže pHjft jen násilná reakce, 
která smete zbytky stredoveku. Ale nenastane potom v Uhrách vandalské 
spustošení ? 

Nejsou povinní povolaní činitelé pŕedejít tém krvavým prevratom. Je to 
výhodné, je to rozumné, je to mravné, aby pro nékolik tisíc šlechtických 
rodín v nejistoté a bídé a porobe úpély milióny ? Má stále ješté být v Uhrách 
povstaní jediným lékem na bolavé rany lidu ? Mají se opakovat hrúzy povstaní 
lidu r. 1514, nebo odboj Rákócziho, vyvolaný bidou lidu, či ŕeži rumunských 
sedlákú pod vedením Hory a Kiosky za Josefa II., neb vzpoura lidu ve 
východním Slovensku r. 1832, která ješté r. 1848 nahánéla strach Kossuthovi? 
Kdo pozoruje poslední úskok Maďarú s plurálním volebním právem, s chystanou 
volební geometrií, málem by musel pnznat, že tak se musí stati. 

Položili jsme si otázku, kdo byl oklamán pfí paktu mezi korunou a koalici ! 
Vidíme, že nikoli koalice. Ta koalice, která hned od počátku cum reservatione 
mentali pustila se do jednaní, která ještč nedojela na hranice Uher po podpisu 
paktu, a už se dohodla, že všeobecné volební právo uskuteční s plurálním 
oklešténím, ta koalice, která prozatímní vlády s vymezeným programem využila 
či zneužila k vylíčenému upevnení svého postavení. Osudná polovičatost rakouská, 
povestné fortwursteln, která bojí se kofenné a organické reformy a vždy spoko- 
juje se s nápravou ad hoc, s pouhou omítkou, nahozenou na bortící se zeď, 
ta polovičatost, která nepokúsila se málo ještč vyčkat, aby jednou navždy 
vypoŕádala se s maďarskou oligarchii, ta polovičatost se mstí. Zase ozývají se 
predzvesti obnovení boju státoprávních. Stálo to za to, usmiŕovat se s ko- 
alici? Myslela Vídeň, že Maďari nejsou z téch, kdo se vždy vracejí k staré 
lásce? — 

Vidíme, jak teď Maďafi zase systematicky štvou proti Rakousku, jak staví 
možné a nemožné požadavky, aby zase nčco vydreli v situaci, stisnčné balkánskou 
bouri. Žádají samostatnou banku, ačkoli je to jedna z tčch společných institucí, 
která Uhrám nejvíce prospívá, ačkoli védí, že kurs uherských cenných paplrú 
klesl tak nízko, jako nikdy pred tím, a to následkem otfesené dňvéry k stá- 
lostí politických pomčrú, ačkoli ve skutečnosti včtšina poslancú je rozhodné 
proti bance. Ale na vydírání jest jim každý prostredek dosti dobrý. Hned na 
to našli si záminku, jak by si dali zaplatit zvýšený kontingent vojačku a málem 
že už nedosáhli maďarisace plukovní reči u plukňv uherských. Ministru vojenství 
pramálo patrné záleží na tom, jakou rečí se mužstvo vyučuje, zda armáda je 
instítucí maďarisační či má význam militaristický. Maďari po nejaký čas, poučení 
prudkým pádem po „národní resistenci**, umírňovali se ve svých požadavcích, 
ale teď patrné už zase cíti se zabezpečenými a opét vystupují výbojné na obé 
fronty, proti národňm nemaďarským i proti Vídni. (Pokrač.) 

tOl S32I sen 

12* 



180 Tlevue 3^aíe Slovensko 

UD. SPÍŠKOVA : 

ZE SLOVENSKÉ LITERATÚRY. 

SOBRANÉ DIELA SVETOZÁRA HURBANA VAJANSKÉHO. 

Sväzok V. - Cena 2 K 80 h. — Knihtlačiarsky účastínársky spolok v Turčianskom 

Sv. Martine. 1908. 

Dve sestry. Miniatúra velkého roraá lU „Koreň a výhonky". Okolí zmčnčno, ale 
jadro zústalo. Opčt dvč sestry, ale rôznorodé povahou. Na jedné strane jasná kŕišfálová 
horská bystfina — na druhé hluboká túň, kde nemožno dohtédnoutí dna, vábicí svou 
jen tušenou hloubkou, na pohkd záhadným klidem, skrývajíci boje a bouŕe silného ele- 
mentu. — Tedy spisovatel opét kolísa mezi dvčma póly — probírá nerozhodnut proble- 
matické záhady ženské duše. Jako pravý znalec loví rúzné perly a podivuje se jich 
osobitým krásam. Stojí jako pred záhadnou sfingou, nevi kam se pfikloniti, které pŕi- 
ŕknouti vétší krásu, kterou zvednouti na prestol vétší dokonalosti — a v obou pŕipadech 
dochází stejného výsledku — vítézí sila a odŕíkání. Anna doplňuje Marti a Elena vitézí 
nad Júlií odfíkáním a odpustením. 

Též postavy mužú možno zaméniti Mirka za Alberta — oba po bludné a neopčto- 
vané lásce docházejí štčsti tam, kde ho nehledali. Važecký za Laco — jenže Vážeckýho 
predčí energií, kterou se též vymani z područí špiny. Z podivínského rozkošníka stáva 
se silný a duševné obrozený človek. ^ Ovšem, rozuzlení je rozdílné — tam jediný Mirko 
a Anička odnáší palmu šťastného vítézství — zde celé déjišté mení se v patriarchálni, ale 
púvabnou idyllu. I na obzoru duševního života starých manželú vzchází lepá večernice a 
ožaruje svým magickým svitem pf edvečer jejich života — a zase vítézí princíp této 
novelly : odfíkání a utrpení. Provinílá žena zasvčtí celý svúj život lásce a pokore, vzniklé 
z vedomí viny, ta ji činí snášenlivou a zakŕikne každý výbuch odporu. Seriosní, až 
ztmule prísny a cnostný muž trápi a dlouho pi^ezírá ženu, která se provinila kdys v dávne 
minulosti (jako jeho snoubenka). Je zaslepen, až v posled pozná vzácne stránky té trpící 
duše, která zanechala odlesk svých cností v duši dceŕiné. — 

Ľalia. Zase zlomek románu „Koreň a výhonky* a sice co se tyče společenského 
a politického života. Záhajský po svém hýi4vém, nadpomérném živote padá v propast 
V tom nezdravém ovzduší žije bílá, čistá lílie, tu je treba vytrhnouti z bahna a vsaditi 
do prosté, ale čisté pudy, by utešené zkvétala. 

Anna je čistá ženská duše, která ale se vší bujností nevázané mladosti vrhá se 
nevedomky ve vábný, ale zhoubný život — pi4jde její ochránce v podobe Bránského. 
oduševnélého reformátora vŕedú lidské společnosti. Jeho pričinením pferodí se bouŕný 
temperament Anny pravé tehdy, kdy hrozí okolní blato potiísniti její andélskou duši a 
svrhnouti v špinu — vdék za jeho šlechetná konaní stáva se Anna dobrým strážnym 
andélem, který plaší z jeho čela chmury mraku a kouzlí kol jeho rtú úsmev pravého du- 
ševního štčsti. 

Jeho zásluhou pfeménila se bílá lilie v libé vonícf rúži. — Takové predajné a po- 
vrchní duše á la Masloň a stará koketná barónka Gerlingrová (která má za sebou život 
plný povrchní a plané sensace) musí zhynouti a nemúže se dlouho udržet na vlnách 
modrojasného plesa. 

Abrahám Diamant je též jedním z našich prznitelú — ssaje naši krev, žije z našich 
mozolú a neodúvodnčné pýchy i lehkomyslnosti. Je cizopasníkem na tele našeho národa 
— my jim opovrhujeme, ale nemáme dosti sil ho odvrhnouti a zašlápnouti — naopak 
prijímame jeho domnelou pomoc a dobrodini (tající hojný zisk). Nedovedeme ovládnoutí 
energicky situaci, jsme velkomyslni a opíjejíce se touto cnosti, zapomínáme rázne jednati 
tam, kde toho žádá náš i národni prospech. Jsme takoví zjemneli á la Žulinský, máme 
velké, krásne idee, hlučná hesla, ale za chvíli, když se již nasytila naše ješitnost, staneme 
se rázem apathickými — ospalost je našim stadiem (Maš al). — Mezitim ovláda pole 
špinavý, ale diplomaticky dobre zaujatý žid a stáva se mnohdy nefestným, ale vítčzícím 



'Jievue íACaše Slovensko 181 

sokem — Je v nás mnoho vzletného ohne, ale málo vytrvalosti Bránslcého. Doufejme 
však že naše pfedsevzetl na pŕlštč zrodí i zdarné ovoce. — — — — — — — 

Snivá duše básnika opijí se poesif šeré, vlahé noci letni a zahloubává se v hluboké 
reflexe pŕírodních tajú. Akkordy velebné hymny zanechávají echo v jeho duši. 

H á s n í k. Študijní skizza opusteného starce. 

Čierny idealista. Malá rozmarná episodka s nádechem jemného kouzla ideálne 
vz ničené duše. 

Rybáfova žena. Mladé štéstí manželslví založeného v úprimné lásce vznáši se 
nad temnými postavami chudých rybáŕú jako lehký, modrý motýl prúsvitných krídel, nad 
velkým bodláčím. 

Svadobné šaty. Slunce stojí v zenithu a brzy již se skloní ze své dráhy, nastáva 
príjemný poklid večerní, jen tiché, vzdálené blýskání ozafuje ztemnčlý již horizont — a 
pod kfídly jeho vzroste nový den s usmívajícím se jitrem — malé mráčky pfelétly oblohu, 
po chvíli se zjasnila a mladé slunko zazáŕilo oslňujícím leskem. Celkem všední histórie: 
chudá, ale pekná a skromná švadlena vdává se za mladého, švárneho pravotára. — Malé 
intermezzo švitorných klevetilek jako v Macharové Magdaléne starajících se príliš o po- 
čestnost mčsta. Imposantni pozadí dodáva prostému obrázku jímavé jemnosti. — 

Z listov rozčúleného. Nékolik drobných čŕt ku karakteristice človeka, který 
pŕivonél ke všem moderním vedám, ale žádnou neprostudoval ŕádnč — jen zavadil jako 
letem, nenahlédl hloubéji. Má mnoho krásnych a smelých plánA i ohnivého nadšení, ale 
pohŕíchu vše za chvíli pomine a rozplyne se v nivec pfed jeho tčkavostí. — • Je to taková 
rozervaná duše, prováti revolučním (vše ničícím) duchem — všady vidí samé neprístoj- 
nosti, ale nemá dosti sily a energie zaujatí pósu šlechetného reformátora. — 

Jeho neúspechy jak v literatúre, tak v politice i zanechávají v duši melancholický 
stín a více rozdírají a napínají chorobné nervy a tím jsou príčinou duševní i telesné ruiny. 
— Jeden z rady nepochopených talentu (kUfi ale jsou ve svém nitni presvedčení o své 
velikosti), pred jejichž lichostí vše se rozpadáva. Vstupují do i^iše bludných atomA — mizi 
v jlch davu — zapomínají hledati hlavní chybu v sobé, ve své povrchnosti a to Je též jejich 
kletbou. 

BÁSNE JÁNA HOLLÉHO. 
Sväzok 1. — Cena 3 K 40 hal. — Turčiansky Sv. Martin. — Vydanie knihkupecko-nakla- 

datelského spolku. 1906. 

Ján Hollý (1785—1849) je prvním pošlem jará na Slovensku, jako drobný skŕivánek 
péje, kdy ješté zeme je spoutána — za ním teprve pHchází roj smavých pévcfl, kdy celý 
kraj již se smeje a oni ve svatém nadšení péjí krásne písnč. — Jeho lýra, první zase po 
dlouhé dobé, rozzvučela se zvuky roäné mluvy — jsouc vzrušená vfelou láskou k matce 
Slávč. — Toto čisté vlastenectví je též základní složkou jeho tvorby. 

Hollý prekladá již v semlnáfi: Virgila, Horáce, úryvky z Theokrita, Homéra, Ovidia 
a j., tato krasochuť a láska ke klassicismu (v dobé, kdy již i na Slovensko zavál moderní 
duch) ho provází jeho životem. 

V jeho tvorbe není zadného vášnivého momentu, který by poburoval, tam vládne jen 
svätý klid a mír duše a libozvučná harmónie citu a myšlének. 

Antická forma básní je nutná a odúvodnéna pro tvorbu HoUého, ta jediné odpovídá 
Jeho klassicky hluboce vzdelanému duchu. — Nechal se svésti jejími ideami, které tak 
výborné hodily se k jeho jasné mysli — byla však zároveň príčinou, proč se nestal Hollý 
populárním a jeho namnoze nčkde krásna místa nevnikla v duši toho lidu, pro který on 
žil a pracoval s takovým vroucím, ale poklidným zápalem. Neméné osudným stalo se pro 
néj bernolácké náfečí (západoslov.). 

Hollý byl současníkem Kollára, Jehož „Slávy dcéra'' tešila se tak vzácne oblibé, byla 
hojné čteaa a s opravdovým zápalem pfednášena, což v mnohých mladých daších vzbu- 
dilo touhu kráčetl po této stope a tomu nadšení máme mnoho co dékovati, neb nám 



182 T^evue tÄCaše Slovensko 

vzbudilo opravdu vzácne talenty. V tvorbe HoUéhp je možno znamenati dvé periódy. 
V prvni. lyríclcé (1832—35) jsou selanky. — Hollému jsou pastýŕi jen stafáži — doplňkem 
— pekným pŕedmétem. který doplňuje a zvyšuje jemnou krásu pHrodni. V selankách 
je hlavnim momentem utešená malba prírodní a libý zpév ptactva. Obrázky jsou ovanutý 
kouzelným dechem malých idyllek (Jaroslav, Hlasisiav, Kráska a Qolislav). 

Pristupujeme k druhé perióde Hollého (1837—1841). Básnik pobádán jsa Mušou, péje 
žalozpčvy. Nejznáméjši jsou : Plač matky Slávy, Pláč matky Slávy nad synami odrodilými 
a Pláč matky Slávy nad synami Svätoplukovými. Zde rejprudčeji se ozýva tklivý bol nad 
osudem národa a tčmi mlhami proráží, jako záfný paprsek zlatého slunce nadeje v jasný 
a slavný den Slovanstva. K nim se druží ódy. Nejvétší a nejzdaŕilejši (obsažené v této 
sbirce) je velký hrdinský epos Svätopluk, kterýž je též hlavnim representantem jeho epiky. 
Epos je rozdčlcn ve 12 7pévú. 

Nčmci uvéznčný Svätopluk prosí Boha o vysvobozeni. Bôh sešle dobrého andéla ke 
Karolmanovi, který mu ve snu zjeví nevinnost Svätoplukovu Karolman svolá snem, kde 
vyjeví svĎj sen i pŕinamatování andéh na pomijejtcnost štésti pozemského. DIe smluve- 
ného plánu pr^pouští Karolman Svätopluka z včzení a slíbuje za zadostiučinční brannou 
moc ku opétnému ziskání trúnu Slovákú, pod podmínkou poddanství Némcú (roční po- 
platek \00 koňú, 2O0 volu a též toiik hŕiven stŕibra) ~ by nové jich pfátelstvi bylo spjato 
tužším svazkem, zasnubuje mu svou lepou dcéru. Svätopluk po dlouhém pfemítání svolí 
a pŕistoupí na všecky podmínky, hnán jsa touhou po vlasti — teší se, že snad jednou 
bude možno setfásti se sebe nepríjemné jho. Mezitim co sbírá Karolman vojsko, poŕádají 
se na jeho dvore hry rytiŕské, ku sláve a pobavení hosta. Černobog zahofí pomstou 
k Svätoplukovi, který svrhl jeho modlu a odvedl lid od bludného modlafení, svolá své 
verné druhy, kteŕí též byli strženi s vyše božstva a vybízí je k podnecovaní lidu proti 
Svätoplukovi. Černobog využije válečných príprav a haní lidu nové božstvo, le^ ničeho 
nepoŕídí — na místech, kde stával jeho chrám, kde tolik lid í se mu klanélo, nájde hro* 
madu popele. 

Černobog, vída svúj neúspech, kuje nové plány. Premení se v Rastislava a jde 
na Devín, kde ve snu zjeví se Slavimírovi a vypravuje o chystané valce a zrade Sväto- 
plukove. Slavimír pobouŕen, vyšle Ludomíra na zvédy — když pak tento ztvrdí ty zprávy, 
táhnou nejdŕíve prednejší hrdinove slov. proti Svätoplukovi. Zatím Nemci vrátili se od 
her k hodQm, kde Svätopluk Némcúm vypraví osudy svého národa. Zde básnik využil 
všech zk'izkA z čárných pisní i starých bájí mythicky zahalených. Zalétá až do Indie, kde 
prý je kolébka Slovanú, odkud po diouhých poutích prišli do naši vlasti. (Škoda, že toto 
mythické zabarvení nemélo vliv na zjemnení formy zevní) Po té Karolman daruje Svä- 
toplukovi vzácnou zbraň. Svätopluk pospíchá za svým vojskem. Pŕes Černobogem roz- 
vodnenou Moravu spéchá vojsko k Devínu. Po hrozné bitvé s pohan. Slováky chtéji 
dobývati hradu. Pfed bítvou jde ješté Svätopluk vyjednávati se svými krájaný, kteŕí ho 
pŕemluví a učiní svým králem za cenu zrušení slibu poddanství Némcúm. Svätopluk 
váha, konečna svolí a staví se v čelo udatným jonákúm. Zvédévše o tom Nemci vzplanou 
hnčvem a útočí na Devín. Po hrozných ztrátách na valech vrací se Nemci do tát>ora. 
Od Svätopluka vyslaní poslove pŕinášejí zvésf, že Nemci chystají se k novému útoku. 
Za mlliavého ranního šera srazí se ol>é vojska pred hradem — když Nemci jsou již téméŕ 
vysilení, vybízí jich vúdce, udatný Bitwald Svätopluka k souboji, kde též rukou Sväto- 
plukovou padne a s ním i veškerá vojska bavorská. 

Základní ideou je zde velký boj Slovanstva s Némectvem. Povahová nerozhodnost 
a váhavost, nepŕátelská krutost a násilí púsobí stejné zhoubné, jako nevera a domád 
zrada. DIouhé líčení jednotlivých zápasu, zvlášté rozvláčny popis zbroje Svätopluka 
darované Karolmanem (na 5 a púl str.). 

Ráz epiky je plné zachován plastickým líčením bitev a dúletitých historických mo- 
mentu -^ déj rozprostírá se pred zrakem čtenáŕe, co široký proud rozvodnené feky, kde 
nejsou k dohlednutí jednotlivé body. Hollý stal se jitfenkou na slabé se rdícím nebi lite- 
ratúry slovenské — byl prvním hlasatelem jasného dne. Dosť bolo noci! Svitaj, svitaj! 



lieoue S^aie Slovensko 



183 



POLITICKÝ PŔEHLED. 



Problášeni annexe Bosny a Hercegoviny 
a vzniklých z toho zápletelc a obáv dovedou 
Maďari náležité ve svúj prospech využili dle 
receptu, osvedčeného již za doby oloipace. 
Ješté ani nebyio jisto, jalc pfíjmou signatámi 
mocnosti porušení smlouvy berlinsicé, jaic 
postupovati bude Tureclco a Srbsico s Čerňou 
Horou a již relclamovali si Maďafi zemč 
annektované pro sebe» ponévadž kdysi v mi- 
nulosti spadaly pod vládu krátú chorvátskych, 
kteŕí b)ii ovšem zároveň králi uherskými. 
Ale bude potfebi ješté mnoho porád, studií 
a bojô, než upraven bude štátoprávni pomer 
nových zemi k polovinám tohoto mocná ŕstvi. 

Maďari však stisnéné situace pŕedválečné 
použili hned k tomu, aby vynútili si staré 
požadavky, sméŕující k úplné rozluce a osa- 
mostatnení Uher. Je to pfedné roztiženi jed- 
notné armády a samostatné čelní území 
s vlastní cedulovou bankou. 

Vojsko použití má i barev uherských pH 
praporech a vedie rakouského i uherský erb, 
ve vojenském soudním procesu pH plucích 
uherských užívati se má maďaršiiny jako 
úŕední a obcovací reči a hlavné, že pluky, 
u kterých prokáže se, že aspoň 20 procent 
mužstva mocno je jazyka m&ďärského, vy- 
hiásiti se mají za maďarské, v ostatních plu- 
cích užívati se má maďaršiiny vedie obco- 
vací reči pluku. Vláda chopila se téchto 
požadavkA horlivé, proto tolik ministerských 
cest do Vídné a konečné uveŕijnény byly 
i kompromisy, jimiž ŕešiti se má tato otázka. 
Prápory prý vfibec se odstráni, jako strate- 
gicky bezvýznamné, reč služební, tedy i pH 
vojenském soudu, zústane nadále výhradné 
némäna, požadavku phikovní reči maďarské 
u pluku uherských prý se vy ho vi a vydán 
má býti nový branný zákon na 15—20 let, 
který od Uherská k)ez souhlasu rakouského 
ménén býti nesmi. Otázka samostatného 
území celniho vyrovnaním Beckovým do 
r. 1907 zflstává dnes v pozadí, za to tím 
vétší agitace provádéjí se proti společné 
bance, jejíž pospolitost zákonné zajišténa je 
pouze do konce r. 191C. Aby mohla púso- 
biti dále, musí podati žádost k obéina vlá- 
dam o prodloužem' privilégia, které predloží 
vlády svým parlamentúm. Banka podala žá- 
dost ze dne 21. prosince 1906. Rozvážnejší 



kruhy politické, Wekerle, Andrássy, jsou 
proii bance samostné, znajíce, jakou škodu 
národohospodárskou Uhry by utrpély úplným 
rozloučením. Zaujímají tedy stanovisko kom- 
promisní pro banku kartelovou. Tato zfízena 
má býti tím zpúsobem, že akcionáH rak.- 
uherské banky založí dvé banky zvláštni 
s vlastními Hditelstvími, které o společných 
záležitostech raditi se búdou pod pŕedsed- 
nictvím generálního guvernéra. Tímto zpú- 
sobem vlk se nažere a koza zústane celá. 

Proti obénia témto požadavkúm pHkŕe se 
postavil rakouský parlament. Již kn. Lichten- 
steín velkou svou pi otimaďarskou fečí o annexi 
Bosny a megalománii maďarské pohneval si 
pešťskou žurnalistiku. Vystoupení pak hr. Fr. 
Thuna proti vojenským požadavkúm zavdalo 
pHčinu k mnohým úvahám a polemikám, 
v nichž politi ové rakouští vy.ičováni jako 
neloyální vúči panovníkovi, ježto zasahují 
do jeho právomoci, kterou chtéjí obmeziti. 
Otázky vojenské mohou býti fešeny pouze 
králem, jakožto nejvyšším pánem armády, 
společným ministrem vojenstvf a náčelníkem 
generálního štábu. Každé jir.é zakročování 
proMašováno jest politickou verejností uher- 
skru za nemístné a neoprávnené. Rakouský 
parlament však vidí ve vojenství záležitost 
společnou, která podléhá ovšem kontrole 
otou parlamentu. 

O národnich maďarských požadavcích 
mluvilo se pri novoročnich gratulacích, kde 
ministri Wekerle, Andrássy, Košuth, odpo- 
vídajíce na proslovy, slibovali co nejvétší 
zajem, který oném otázkam vénuji. 

Jednaní o fuzi v koalici bylo zatlačeno 
prozatím do pozadí. Proti volební reforme 
ve smyslu Andrássyho na mnohá místech 
na schúzích maďarských bylo ostŕe hovoŕeno. 
Ze slovenských povolená pouze jediná v Rajci. 

Slovenské stanovisko k dnešním politickým 
snahám je naprosto odmítavé. Je pHliš pa- 
trno, jak sesilnčl by živel maďarský na úkor 
národností, kdyby povolená byla plukovni 
reč maďarská podlé pŕání maďarsk ch všem 
plukom, jejichž 207o mužstva ovláda statní 
jazyk. Všech pluku uherských jest 41. Z téch 
je Maďarú 427o, Némcú 15« «, Srbochorvatú 
167o, Rumunň 15%, Slovákú 10V,Vo a Ru- 
si nú 157„. 



184 



T^evue íACaSe Slovensko 



„Slov. Týždenník" o macfarísad vojska 
poznamenáva: 

„Maďari chcú pri vojsku maďarčinu nie 
pre Maďarov, — lebo veď tí ju aj tak mali 
— ale ju chcú pre nás, pre Nemaďarov. Oni 
nám chcú natískat maďarčinu i pri tej ťažkej, 
úmornej službe vojenskej. DosiT maďarisujú 
školou, kostolom, kapitálom, úradmi a všet- 
kými úradnými pobehajmi. Toto sa im už 
zdá primálo. Napozatým chcú maďarisovať 
i skrze vojsko. Zpomedzi 41 plukov, leži- 
acich v Uhorsku, sú len štyri také, že niet 
v nich Maďara ani pätiny. Také to čisté sú 
následovné pluky: 

Pluk eíslo 71 (Trenčín) 
„ » 44 (Karanšebeš) 
„ „63 (Nasódska Bystrica) 
„ 64 (Oraštie) 



Čisto maďarské pluky sú tiež len 4. Ta- 
kých plukov, kde sú Maďari vo väčšine, je 
zpomedzi všetkých 41 len osemnást; takých 
plukov ale, kde máme väčšinu my nemá* 
ďarské národy, je dvadsať a tri. A predsa: 
vláda chce vyhlásiť za maďarské všetky tie 
pluky, v ktorých aspoň rozumie po maďarsky 
čo len pätina. Ostatné reči z týchto plukov 
chce vytisnúť. Slovom, Nemaďarov by vláda 
rada zase ponížiť^ zase potupia švindlom 
vziať 37 plukov za maďarské a len 4 za 
slovenské a rumunské. 

Rovnčž samostatná banka sloužila by ma- 
ďarisaci, vedená by byla feudály a agrárníky 
ku potlačení menšich lidí, byla by sinekurou 
pro ŕvoucí politiky a pi^vedla by sebou 
mnohé nesnáze národohospodárske. 



1231 GĽS KľS 



RÚZNÉ ZPRÁVY. 



Scotus Viator: Racial problems 
in Hungary. (London. Archibald Con- 
stable & Co. Ltd. 1908.) Krásnou knihou 
prekvapil národnosti uherské známy anglický 
historik. Chtéje včnovati se dejinám rakousko- 
uherským, upoután byl problémy národnost- 
ními v této monarchii tak spletitými a po- 
chopil záhy, že kdo neporozumí snahám 
národnostním, neporozumí dejinám rakousko- 
uherským vúbec. S velkou pi^pravou jal se 
studovati již k svému di^véjšímu dílu „The 
Future of Austria-Hungary'' záhady 
narodnostních zajmú a poznav z autopsie 
i četné literatúry nacionálni pomery uherské, 
uložil poznatky a zkušenosti své do knihy, 
která pravé vyšla: „Rassové problémy 
v Uhrách''. Kniha venovaná je hlavné Slo- 
vensku, jeho histórii kultúrni i politické, jeho 
utrpením a snahám. Skvostná výprava díla 
zvčtšuje jeho vysokou cenu. 

V budoucím čísle pi^nese „N. S * podrob- 
nejší referát o celé knize a zde uvedeme 
hlavní obsah dfla: Po pfedmluvé bráni se 
autor proti Ižím, podezŕíváním a urážkam 
maďarského tiskú a informatorú ciziny, jako 
je dr. YoUand, Esterházy, Széll, Apponyi, 
Majláth a pfemoudrý dr. Oerô, kteH vyhla- 
sovali jej za podvodníka, podplaceného žida, 
špióna a pod. Určuje Slovensko zemepisné a 
štatisticky a pŕikročuje ku staré histórii, vy- 



učuje reformaci a protireformaci, probuzení 
národa maďarského počátky slovenské lite- 
ratúry, literárni a politický panslavismus, 
pak počína maďarísace, revoluce a doba 
prechodná až do vyrovnaní rak.-uherského. 
Od té doby datuje se zvýšení persekucí, 
politická passivita. Autor seznamuje pak 
vzdelanou cizinu s uherskými zákony o vy- 
učovaní, se zákonem národnostním a uherskou 
admUiistrativou. Ďalší kapitoly obsahují vy- 
líčení volebního zákona a úžasné uherské 
korrupce pf\ volbách, právo shromaždbvad 
a persekuce tiskú a končí maďarskou justicí* 
Na to následují články Jurkovičúv o Udovém 
umení, Vajanského o národní slovenské poesií 
a o melodiích od A. Kolíska a M. Licharda. 

Jako doklady slouží autorovi 19 pŕfloh, 
které obsahují: zprávu parlamentní komisse 
o otázce národnostní 1861, petici biskupa 
Moysesa, zákon národnostní 1868, rozdelení 
obyvatelstva na národnosti, štatistiky kul- 
túrni (o vyučovaní maďarštiné a zlých ná- 
sledcích zvrácené výchovy). Mluví pak o ma- 
ďarisaci pomoci církve, udáva štatistiku 
rumunských a slovenských politických pro- 
cessA a venuje pozomost také stránce ho- 
spodárske. 

V následujícím hovoií o národnostním hnutí 
Rumunúv a vrací se opét ku Slovákúm, 
k jednotlivým piHpadúm z nedávne minulosti 



^I^evue S^aSe Slovensl^o 



185 



(senická volba, Hlinková afféra, pfípad Vajdúv, 
krise v Chorvátsku a úplatkovou afféru 
Latkóczyho). 

To, čim Arnošt Denis je Čechúm, našli 
Slováci v Setonu Watsonovi. Histodka se- 
ríosnfho, nezaslepenéhostranictvim a dobrého 
pŕitele. Kniha rozletí se po celém svčté a 
snad opravi mnohé mylné náhledy o .rytii^- 
ském" národe madárském, bojujícim za právo 
a svobodu. Dílo pŕeloženo bude do nemčiny, 
ruštiny a češtiny. 

Maďarské informace ciziny. Aby 
zmenšili dojem, s kterým setkalo se odhal - 
vani právd o Uherskú v cizinč, sorganisovali 
Madlaŕi informaci ciziny pomoci penéz vlád- 
nich. Vydávaný jsou časopisy v jazyce fran- 
couzském a anglickém a publicisté a politici 
sami súčastňuji se tčchto akcí velmi horlivé. 
V poslední dobé vyšla kniha hr. Majlátha : 
.Res Hungaricae* anglicky a nemecky a také 
anglická studíe o uherském právu státnim 
a pomeru k Rakousku od hr. Apponyiho. 
Nového ovšem nepi^nášejí mnoho a s knihou 
Scota Viatora a projevy Bjômsonovými po- 
lemisovat nemohou. 

Cirkevní process HHnkúv. V pro- 
sinci projednávány byly žaloby biskupa Pár- 
vyho proti faráfí Hlinkoví pfed kongresad 
koncilu v Ŕímé. Žaloba sestává ze 60 bodu 
a počína slovy: „Eminence a pŕedústojná 
knižata! Knéz Hlinka, farár ružomberský, 
projevil se tak zločinným, t)ezbožným, za- 
rytým a bui^čským, že kdyby nebylo po 
ruce nevyvratitelných dAkazfiv (Rakovského, 
Chudovského a Tholdova), zdalo by se nám 
nemožným, že človek Bohu zasvécený a jako 
pastýŕ k blahu duší ustanovený zapadnul do 
takového bahna divokosti a bezbožnosti. 
Knéz tento slovem i písmem proslovoval 
názory kacírske, je rozširoval, proti svému 
biskupovi nejen t)oui41, ale místo povinné 
piety i urážky a násilnosti páchal, iid popu- 
zoval ku vzpouŕe, ba dokonce ku krveprolé- 
váni a žháŕství, dokázáno je také, že dopustil 
se simonie, aby faru získal. Na své prvé 
fare podal Hlinka patrné známky své ne- 
pokojné, nezkrotné a ctižádostivé povahy a 
neuctívosti vAči svému arcipastýi^. Po 3 leta 
pretvaroval se, jakoby již rozumu nabyl a 
uchýliv se od zpúsobu svého života, polepšil 
se. Když pak stal se faráfem ružomberským, 



zhoršil se ještč více a rozširoval mnohokráte 
názory kacifské. Iid k rebélii, žhái^tví a krve- 
prolití popuzoval a odboj proti obecnému 
pofádku zosnoval. Ku trestu vézení na 2 roky 
byl odsouzen, rozsudek potvrzen byl i sou- 
dem appelačnim a má za následek notám 
hifamiae. Faru ružomt>erskou ziskal simonií. 
Prápor neposlušnosti, neuctivosti a odt)oje 
proti vlastnimu biskupovi pozdvihnul.'' 

Proti této žalobe zásluhou dra Kolíska 
z Hodonína shledán byl dostatečný materiál' 
svedecký a dne 12. prosince žaloba projed- 
návána byla pod pfedsednictvim prefekta 
kongregace koncilni kard. Geunariho. Obháj- 
cem Hlinkovým je Carlo Marini a dr. Al. 
Kolísek. Definitivního rozhodnutí soud ne- 
vynesl, ale požádal o predložení dúkazA 
Párvyho, na jichž základech rozhodnouti se 
má, zda Hlinka zbaven bude fary a suspense 
biskupova uznána. Ružomberští katolíci po- 
slali stolici pápežské prípis, podepsaný 5030 
osobami, v némž žádaji spravedlnost pro 
svého faráfe a vypočítavaj! zásluhy o cirkev 
a náboženstvi. 

My, kdož známe politické pozadí aféry, 
již mél býti Hlinka jako nepohodlný oposlč- 
ník ružomberské radnice a zjevný pansláv 
zničen, nemusíme více vysvétlovat a pozna- 
menávat. 

Kaplán a biskup. Zvláštni zápas 
odehrává se mezi biskupem Párvym a ka- 
planem Flór. Tománkem. Mezi knéžstvem 
na Slovensku, které jest vším možným spíše, 
než duchovními pastýi4, našlo se nékolik lidi 
odhodlaných a poctivých, kteŕi pokúsili se 
podržet si své národní pfesvédčeni a volnost 
projevu. Když dovedli odolati slibAm a ná- 
strahám, když nedali se žkomimpovati nadč- 
jemi na fialové pásy a tučné obroči, pokouší 
se jeho biskupská osvícenost zlomit nepo- 
hodhié svéfence moci. Je to zvlášté mladý 
kaplán Flór. Tománek, jenž teší se neobvyklé 
pozorností svého biskupa. Je muž plný ná- 
boženské horlivosti, kanonických mravu, ale 
také verným Siovákem a pfiteiem pravdy a 
spravedlnosti. S neobyčejnou vervou dovede 
budit národní sebevédomí šírením tiskú, po- 
učeními a osobními vlastnostmi. Ač ještč 
nikdy nebylo mu vytknuto nie protizákon- 
ného, pŕesazuje jej biskup ze stanke do sta- 
nice. Je tedy Tománek stále jako na cestách, 
které búdou pamétihodny tím, že šíHl národní 



186 



llevue íA^aic Slovensko 



uvedomení i v krajinách nejzapadlejšich, kam 
jej biskupská miiost poslala. Aby znemožnil 
mu styk s lidem, poslal jej již dvakráte do 
klášterního včzení, pri čemž se mu stala 
blamáž, že jesuité v Tmavé a kapucini 
v Maria Bessenyô nevinného človeka véznit 
odepfeli. Novým dopíšem odstránil tedy 
biskup Tománka do kláštera milosrdných 
bratfi ve Spišském Podhradí, pfi čemž spo- 
lehá, že mniši v jeho diecési spíše podrobí 
se jeho rozkazom. Tománkovi zapovézeno 
jest opouštéti klášter a mesto, stýkati se 
8 knéžími, zvlášté pak s kleriky a theology, 
aby je nenakazil slovenčinou. — Je to tedy 
21. stanice Tománkovy púsobnosti. 
« 

Cirkevní resistence v Kovačici. 
Po odstránení faráŕe Čaploviče chopila se 
evangelická cirkev kovačická pfíkladu kato- 
lícke obce Lúček a občanstvo usneslo se 
zdržovati se do té doby, dokud farár Jan Ča- 
plovič opét do svčho úradu uveden nebude, 
návštevy chrámu, nedávali kŕtiti, pohŕbívati 
a sňaky cirkevní uzavirati. Cirkevní vrch- 
nost méni adminístratory, ale Kovačica pro- 
hlásila, že v resistenci setrvá až do konce. 

Školní inšpektor' brašovské stolice 
naŕídil, aby nápis na školách rumunských 
znel: „Ŕeckoorientálíií konfessijní škola" a 

nikoliv „Rumunská konfessijní škola". 

* 

Ferdiš juriga, slovenský poslanec, 
žádal, aby mu ve smyslu zákona prominuta 
byla poslední člvrtina dvouletého trestu. Ale 
žádosti jeho nebylo vyhovéno. Emerich 
Žalužinský býval redaktorem rumunského 
socialistického listu a v té hodnosti byl asi 
pred tŕemi lety odsOuzen pro „buričství" na 
Sinésice politického vézeni. Čascm Žalužinský 
zhavranél a vstoupil do redakce Kossuthova 
osobniho listu „Budapesta". Když teď musil 
nasloupiti trest, jeho koaliční protektori vše- 
možné se vynasnažili, aby renegát Žalužinský 
byl propuštén. Skutečné po jednomésíčnim 
vézeni další trest mu byl prominut. Taková 

je spravedlnost maďarské vlády. 

* 

Vyučovaní náboženství, které 
nékde odbývalo se jazykem materským i na 
školách státních, naíh'zením ministra Appo- 
nyiho má býti provádčno pouze maďarsky. 
Rumunští knéží vzepfeli se tomuto výnosu. 



za což potrestaní odnétím platu. Na jejích 
žalobu odpovédél jim rumunský arcibiskup, 
že v prvé radé poslouchatí mají cirkevní 
vrchnost, která káže, aby vyučovali nálx>- 
ženství dále rumunsky. Zajímavý konflikt. 

Úprava kongruy. Je úžasno, čeho po- 
užíva maďarská politika k šifení maďarisace. 
Nejen volební reforma, nejen zákony školské, 
požddavky vojenské a bankovní, ale i úprava 
knéžských platu má sloužiti k rozmnožovaní 
statní idee. Dle nové úpravy platu utvofeny 
byly dvé tŕidy kaplánske a farái^ké, a vyšší 
tfídy dosáhnou pouze knčží, kteŕi ovládaji 
maďarštinu. Nižší ti4da kaplánska spojená je 
s platem 500 K, vyšš 1000 K, u faráfA nižši 
800 K, vyšší 1600 K. T m postiženo bude 
zvlášié duchovenstvo ritu ŕeckého. 

Mínistr Apponyi a vyučovaní ma- 
ďarské reči. V zákonném či. XXVU. 1907 
t. zv. Apponyovském zákone školském žádá 
se, aby díté dovedlo myš:enky své v feči 
maďarské srozumiielné ústne i pisemné vy- 
jadril. K tomuto paragrafu vydal Apponyi 
tri naŕízení o methodé vyučovaní a rozvrhu 
hodín maďarských. Dodatek tyká se ovšem 
škôl d osud nepomaďaršténých, nikoliv tedy 
státních. Pro školu šestitŕídní s I učitelem Sta- 
no ven počet hodín 13, s 2 učiteli 21 V„ se 6 
učiteli již 39, takže v jedné tŕídé vyučuje se 
7 hodín maďarštiné. Zpúsob vyučovaní má 
býti konversace a ctení s psaním. V prvé 
tŕídé má se docilít lakového stupne znalosti, 
aby díté na jednoduché otázky dovedlo od- 
povídat. Ve čtvrlé tfidé však má plynné 
maďarsky hovoril se správnou výslovností a 
maďarským slovosledem. V šesté tŕídé by si 
pŕál pan mínistr, aby školáci rozmlouvali 
v mauarštinč o obecní, okresní a munlcípálni 
adminístraci, o katastru, o knihách pozem- 
kových, o daňových zákonech, o vojenství, 
soudniclví a slátním právu. 

Učitel, která ze svých žákfi nenadélá ma- 
ďarských advokálú, bude stíhán disciplinárne. 
* 

Vyznamenaní. Za služby, které preká- 
žali maďarské vláde ladikální Srbové pri 
volbé maďaronského kandidáta Bogdanoviče 
na stolec patriarchálni, obdrželi kríže a rády : 
dľ. Krasojevič, A. Hadžič, V. Nedelkovič a 
J. Dobrodolac. Je to od r. 1867 prvé vyzna- 
menaní Nemaďarú v Uhrách. 



T^evue ÍÄCaše Slovensko 



187 



Maďarská lidová strana, která 
kdysi méla ve svém programu i spravedlnost 
národni, od prvnlch počátkfi aktivní sloven- 
ské politiky ztrácí pudu pod nohama. Je to 
strana klerikálni a pokouší se na svá hesla 
získat lehkovérný lid. Mezi Slováky vydávaji 
známeho „Kresťana" a „Naše Noviny". 
« 

Anketa maďarské seriosní revue „Husza- 
dik Század" pŕinesla zajímavé posudky zna- 
menitých Hdi ciziny o plurálním právu An- 
drássyho, které vyznély pro pluralitu velmi 
nepfíznivé. Andrássy vymlouvá rozličnost 
oázorú tím, že prý cizí poliiíkové specielní 
pomery uherské neznají. Po vydaní knihy 
Scota Viatora bude tato mezera ve védéni 
znamenité vyplnená. 

* 

Zakázáno bylo lidové s hr orná ž- 
déní proti Andrássyho reforme ve stolici 
Novohradské v okrese hornostrehovském. 
|ako dúvod udáno, že prý by se sešlo mnoho 
lidu. 

* 

Andrássyho volební reforma, kterou 
zavedeno bude plurální hlasovací právo je 
už zajišténa. Souditi tak Ize z toho, že ko- 
nečné administratívni úfady povolily liaové 
slovenské shromáždéní proti pluralite v Rajci 
(trenč. stoh), jež zahájil posl. Skyčák. Mluvil 
dr. Jan Miidroň z Turč. Sv. Martina a dva 
rolnicí. 

SLOVENSKÉ SOUDY. 

Poslanec dr. Milan Ivanka pred 
prešpurskou kr. tabuli. V processu pro 
poburovaní, jehož prý se dopustil posl. dr. 
Ivanko ve svých kandidátnich fečech v okresu 
pezinském loňského roku, uznán byl žalo- 
vaný vinným a odsouzen soudní stolici 
v Prešpurku na 1 rok vézeni a 1000 K pokuty. 
Odsouzený appeloval ku král. tabuli, která 
18. pros. zkoumala rozhodnutí prvého fóra. 

Starý obrázek. Predseda roztržitý, ner- 
vosni, umlčujicí obžalovaného a napomínající 
obránce. Fiškus (žalobce) ohfívá staié fráze 
o nebezpečí, které hrozi vlasti, o trestu- 
hodné činnosti panslávskych agitátorúv. 
Scudcové neposlouchají, neboť vše je jen 
komédie, aby vyhovelo se litefe soudniho 



rádu, rozsudek už mají dávno prichystaný. 
Znamenité reči obrancúv jsou hlasy volají- 
cich na poušti. Proto nikoho nepi^ekvapuje, 
že rozsudek prvé instance uznán platným, 
ano zvýšen byl pŕisouzením soudnich útrat 
obžalovanému. 

Statní žalobce poukazuje na pfitéžujíci 
okolnosti, že obžalovaný je intelligentem, na 
nebezpečí deliktu a na to, že obžalovaný 
ve sve agitátorské činnosti pokračuje. Od- 
suzuje národnostní buŕiče, kteŕí z egoistických 
cíia podnécují lid, v čemž je podporují ne- 
dbalé hospodáfské pomery lidu. Vzpomíná 
také zahraniční akce meetingové ve pro?péch 
národnosií. 

Obhájce pi^eje si zvlášté v politických pro- 
cessech nestrannost a odôvodňuje jednotlivé 
body appelace: Svédkové žalovaného nebyli 
pfipušténi k výslechu a svédkové protivné 
strany nepodali a ani nemohli podati ani 
približné správny obsah inkriminovaných rečí. 
O boufeni mluviti se nemaže, ponévadž po- 
litický program obžalovaného jest identický 
s programem maď. lidové strany. 

Dr. Ivanka bráni se pak sám za častého 
prerušovaní se strany pŕedsedy. Požadavek 
vyučovaní v jazyce mateŕském není poburo- 
vaním, nýbrž pŕirozenou podmínkou nabyti 
elementárních vedomostí. Mimo to i národ- 
nostnim zákone m povolují se reči nemaďarské 
do škôl nižších a stŕednich. 

Obhájce oznámil nullitu. 

* 

Ješté Černová. Je tomu již dele nežli 
rok, CO pfišel svétit maďaronský dekan Pa- 
zúrik v prúvodu ozbrojené moci černovský 
kostel. Neblahý chrám Páné ! Hned pri vchodu 
do obce válela se v krvi polovice obyvatel- 
stva a 15 nešťastníkov vydechlo tam dušL 
A místo aby zakročeno bylo proti vinníkom, 
štvavým knéžim, krvelačnému slúžnemu a 
vraždícim žandárúm, obžalováno bylo 55 po- 
zostalých pro násilí proti úŕadúm a soukro- 
mým osobám, pro laudacio krimínis, ano 
i pro krádež, ^ z nich 40 odsouzeno do vé- 
zeni a kázníce dohromady na 36 a púl roku. 
Úžas pojal celý vzdelaný svčt, ale na tom 
ješté není dosti. Následovaly tiskové pro- 
cessy novin, který hrozný tento čin re- 
gistrovaly. 

Dne 18. prosince m. r. stál pred porotou 
pešfskou Andrej Obuch, úfedník banky 
„Tatry" v Turč. Sv. Martine, aby se zod- 



188 



Tieoue S^aSe Slovensko 



povidal z poburovaní proti maďarské ná- 
nosti a osočovaní slúžneho Pereszlényi-ho, 
jehož se dopustil článkem „Černovská mas- 
sakra* v „Nár. Novinách*. Vedie neho ža- 
lován byl josef Cíp ár, stolafský mistr 
rovnčž v Martine, pro osočovaní téhož slúž- 
neho článkem ,,Dopi8 z Ružomberka*, také 
v „Nár. Novinách* uverejneného. Žalované 
bránil Pavel Mudroň. 

Zajímavý byl passus ve svedecké feči 
slúžneho Pereszlényiho, bezprostfedniho pú- 
vodce krveprolití, z nčhož vidétí nestrannost 
uherských admintstračních úfedníkAv. Do 
Ružomberka prý šel proto, aby v praxi se- 
znal podkopnou práci národnostních agitá- 
tora v a konal národní missi maďarskou. 

Zmĺnili-li jsme se v processu Ivankovč 
o ŕečech státních žalobcAv, naskytá se zde 
pfíležitost ukázati, jak asi taková reč vy- 
padá. Poznámek není zapotŕebí. Fiškus pro- 
mluvil k dfímajícím soudcúm z lidu asi takto : 

„Slavná poroto ! Jsou zažalovány dva články, 
prvý pro poburovaní a osočovaní, druhý pro 
osočovaní. Treba jen prečisti oba äánky — 
aijá více mluvit nemusím. Psalo je pero na- 
močené ve žluči a jsou ony obrazem svých 
autorfiv. Jak strašlivá nenávisť, jaká hrozná 
zásť a pomsta proti národu maďarskému se 
v nich jevíl Jeden z pisatelAv je mladý, 
druhý starší, ale v jednom jsou rovni: v ne- 
návisti proti maďarskému národu. Hle, Obuch 
už po tretí stojí pfed soudem! Pekný to re- 
kord! Druhý je Cipár! Už 47 let tu žije a 
neumí maďarsky. 

S lítostí musím vidét, že naše krásna ma- 
ďarská vlast, zeme, která učí svobodč, dosud 
nepŕiméla tčchto lidí, aby ji milovali. A hle, 
tento již 47 let žije a neumí ješté ma- 
ďarsky .... Žil v Ružomberku jeden slu- 
žebník Pánč, Hlinka. Mél hlásat pokoj a 
hlásal nenávist, neposlušnost. Tomu poda- 
i^lo se vzboui4t lid. Duše lidu naplnil nená- 
visti a když knčží šli do Černové, aby tišili 
lid, vidčl tento v nich nepfítele. Nastala 
srážka. Žandái^i v nebezpečí použili zbrane. 
Hle, trpké ovoce práce agitátorské a Obuch 
používa té príležitosti k bouŕení. Chce, aby 

Uhry I ebyly nikdy jednotným státem 

Snad závidí Čechám stanné právo, nebo 
Polákúm jejich osud a šibenice ve Varšave 
a L^ži? My jsme vašimi bratry, my vás 
milujeme. 



Ale když vy již v pokoji takto si počínate 
jak chovati se budete, když nás napadne 
zevní nepfitel?* 

Po feči obhájcovč uznala porota oba vin- 
nými a soud odsoudil Obucha na 8 mésícfi 
a 800 K pokuty, Cipára na 2 mčsíce a 300 K 
do obyčejného vézení. Oba podali nullitu. 

Vžalobé proti„Slov.Týždenníku*, 
která projednávána byla pfed porotou v Pešti, 
obžalovaný byl osvobozen. 

Miloš Pietor a Jan Greguška, statní 
vézňové vacovští, propušténí byli začátkem 
prosince na svobodu. Prvý jako zodpovedný 
redaktor „Nár. Hlásnika* odsouzen byl na 
4 mésíce, druhý pro články v „Slov. Týž- 
denníku' odsedel 7 mésícA. Ponévadž vézení 
je málo a včzňô mnoho, nezostane nikdy 
místo neobsazeno. 

K2I 

PRO SLOVÁKY. 

Vánoce drátenikä v Praze uspofádal 
dámsky odbor eskoslov. jednoty na podnet 
si. Eliášove. Akce nebyla pfipravována (pod- 
nícena byla nepekným zjevem, že dráteníci 
v čase vánočním zneužívají pŕízné pražského 
obecenstva a zpívají za almužnu po hospo- 
dách idyillcké své koledy), ale pfece na ozná- 
mení v denních listech shromáždila se menší 
penčžní hotovost, tak že pfes 80 dráteníkfl 
mohlo býti podéleno vánočkami i penčžním 
dárkem a knihami. Zvlášté po knihách byla 
velká poptávka. Ušlechtilá myšlenka zajisté 
se ujme a v budoucích letech aspoň ty drobné 
obeti neblahých osudu búdou moci pod vá- 
nočním stromkem potéšit se šatstvem a slo- 
venskou knihou. 

Českoslovanská Jednota konala dne 14. 
t. m. členskou schAzi, na které referoval 
o čhmosti spolku jednatel pan inž. Rotnágl 
a vylíčil jakými cestami méla by se ubírat 
budoucí činnost ve prospech českoslovanské 
vzájemnosti. V feči neobyčejné obsažné od- 
poručoval pestovaní soukromých stykA osôb- 
nich, promluvil o stycích literárních a časo- 
pisových, o pfednáškách informačních u ČechA 
o Slovensku a opačné, o turistice a spo- 
lečných výpravách. Tfeba vénovati péči slo- 
venským lídem pficházejícím za prací, upo- 
zorňovat kruhy zemédélské na robotníka 



T^evue ^aše Slovensko 



189 



zemédčtekého, vésti pozor nad vyssávánim 
a morálne pAsobiti na statkáŕe, aby poskytli 
pŕfležitost lidem najatým ku vzdelaní (četbou 
novín, poučením) a vyloučili deputát kofalky 
ze mzdy. Pokud možno podporovati vzde- 
laní školské í praktické mládeži rolničke, 
vyvolávati výpravy poučné do českých kve- 
toucích krajfi zemédčlských a na hospodár- 
skou výstavu. Podobným zpfisobem napo- 
máhatí i maloživnostníkúm. Nedostatek in- 
telligence zmĺrňovati podporami studentú 
v Praze i v PeštL Udélovati cestovní štipen- 
dia do ciziny. Pomoci penčžních a obchodních 
kruhu pAsobiti k hospodárskemu povzne- 
sení Slovenska upravovaním pomérA úvér- 
ních a naväzovaním stálych styku obchodních. 
K reči p. Rv tnágla pfičinil mnohé poznámky 
p. red. Hejret a p. disp. Pilát. Za prAbčhu 
schAze pociťovaná nutná potreba schAzek 
častejších, na nichž projednány by byly jedno- 
tlivé otázky od odbomíkA. 

Večer Hviezdoslava v poŕádati bude Česko- 
slovanská Jednota se slov. spolkem „Detvan** 
na oslavu 60tých narozenin básnika v prvé 
dny února. 

O BjOmsonovi pfednáší 3 . ledna dr. E. 
Lederer, známy pŕítel Slovenska, který da 
slávnemu básníku nórskemu podnet k vy- 
stoupení proti maďarské tyranii, upozomiv 
jej na utrpení uherských národností. Pred- 
nášku pofádá spolek českožidovských aka- 
demikA. 

V Podébradech poŕádá .Volná Myšlenka* 
dne 14. února prednášku o Slovensku, kde 
promluví Bohdan PavlA. 



K NAŠIM OBRÁZKÚM. 

K. Lehotský: Pred zkúškou. Tento 
obraz jest ukážkou z výstavy slovenských 
malífA v Kolíne, koncem pŕedešlého roku 
konané, která tešila se značné Dozornosti 
českého obecenstva — hlavné ovšem všech 
pfátel Slovenska. Když žádali jsme p. Le- 
hotského o svolení k reprodukci jeho obrazu, 
napsal nám mimo svého svolení následující 
fádky, které nejlépe objasňují vznik obrazu: 

„Práve toho domu, kde som s mojimi ro- 
dičmi pred rokom býval, je majiteľkou jedna 
slovenská roľnícka vdova, ktorá má 11—12 
ročného, neobyčajne pilného a s dobrou pa- 
mätou vládnúceho synka. Často som mal 
príležitosť vídavať, ako tenže chlapec víac- 
kráť i pred troma, štyrmi otvorenými kni- 
hami sedával za stolom a pilne sa učieval. 
Často som mal príležitosť i to vídavať, ako 
sa od jeho matky dával zkúšať i ako ho 
matka sama vyučovávala, ako sa má vlastne 
človek k Bohu „s vnútorným pohnutím mo- 
dlievať, ako jemu lásku vyznávať*. Mňa to 
pohlo vždy neobyčajne a umienil som si 
namalovať výjav, ako cituplná matka svojho 
nadaného synka zkúša pred odchodom na 
jednu slovenskú slávnosť, na ktorej má 
predniesť slov. báseň. 

Obraz kouplla na výstave »Občanská zá- 
ložná v Kolíne''. Též ona mileráda svolila 
k jeho reprodukci. Jak nám pan Lehotský 
sdélil, má ješté nčkolik obrazA na prodej. 
Kdo by se o tyto interesoval, ať dotáže se 
nás, mllerádi sdélíme bližších zpráv. 



iS2l iSa \S2i 



K VÝPADU „NÁROD. NOVÍN" PROTI „NAŠEMU SLOVENSKU". 

Než-li počalo vycházeti „Naše Slovensko*, které svúj program prohlásilo v brožurce 
agitační, obrátilo se vydavatelstvo na všechny téméf známejší verejné činitele slovenské 
se žádostl o dobrozdání, zda podobná revue je poti^bna a v jakém smeru nejvydatnéji by 
mohla pracovat. A za odpoveď došlo mnoho dopisA, které schvalují náš plán, které piímo 
nadšené vítají nádejný časopis, jenž za cO vytknul si seznamovat obecenstvo české s druhou 
vetví tohoto národa, sprostfedkovat styky, který mél býti tribúnou uherských Slovákú 
a sbomíkem revualnich prací pro poznaní SlovákA a jejich politických, hospodárskych 
a kulturních pomčrA a snáh nevyhnutelný. Vedomí dúležitosti a ušlechtilosti naši práce, 
opravdový zajem pro myšlénku slovenskou a hlavné pŕíznivé pfíjetí, jehož se dostalo na- 
áemu časopisu u SlovákA, dodávalo nám chuti a usnadňovalo bojovati s nesnázemí, s jakými 
podnik tak velký setkávati se musil. 

Jediné u „Národních Novín' a kruhA kolem tohoto časopisu soustŕedéných, pozo- 
rovali jsme zaujatost a chladnost, kterou dovedli jsme si vysvétlit pŕirozenou nedAvérou 



190 Tievue ^aše Slovensko 

k novému zjevu jakým bylo „Naše Slovensko". Ale douíali jsme, že chlad pomine a nám 
dostane se treba lichého uznaní. Ale mýli.i jsme se. ^^Národni Noviny'' hledaly pouze zá- 
minku, pro kterou by proti nám vytrhly do pole. A zámínku si našly v posudku tŕf slo- 
venských kalendáru, uveŕejnčném na obálce 3. čísla tohoto ročníku. Jsme ochotní uznati, že 
posudek onen byl pro slovenské pomery pfíkŕejši a vytištén byl v té forme pouze nedo- 
patrením redakce onoho čísla a za jiných pomeru aspoň štylisticky byl by zmĺrnén, ale 
pŕes to vše „N. N.** k podobnému výpadu, jaký proti nám učinily článkem „Literami zá- 
kemíctvo", oprávnený nebyly. „Naše Slovensko" ničeho nečestného se nedopustilo, ale 
„Nár. Nov." úmyslné informují své čtenái^tvo klamné, citujíce jednotlivé vety a slova 
a spojujíce je ve smysl, jehož ve skutečnosti nemají. Na tento úskok žalováno bylo již 
i jinde a nebyio by téžko nalézti podobných prípadu vice. My tento zpúsob jednaní od- 
mítáme a odsuzujeme. Z odpovedi autorky kalendárové recense uvádíme: 

„Pan pisatel článku „Literárni zákerníctvo" dopouští se na mnohých místech chyb- 
ného výkladu mých slov (což není velmi čestné). Ku pf. : 1. poznámka, že množí lidé 
mají pro takovou literatúru jen opovržlivý úsmev — je smutným faktem a ne pouhým 
výmyslem. |e to část mestské „inteligence", která z pouhé pýchy a predsudku mluvi opo- 
vržlivé o vécech, o kterých se ani nesnaží nabýti vlastního, správneho úsudku. — V tom 
pi^ece není nie urážlivého pro p. pisatele, ponévadž se výtka tyká lidí, kttfi nedospeli 
pravé inteligence a k tém nebyl p. pisatel počítán. — Proto nechápu to rozhorlení. — 

2. „samé to massakry, soudní stíhaní, tresty, vézení — to je úžasné". — To Je pŕece 
vskutku strašlivé a budí to úžas nad spoustou tolika kfivd a protivenství páchaných na 
podrobených Slovácích — to pŕece budí rozhorlení v každém citlivém a pro spravedlnost 
zaujatému srdci — či pan pisatel pochybuje? 

Jsem si toho dobre védoma, jaký úkol mají kalendáfe pro své čtenáfe. — Chtéla jsem 
pouze jejich povznesení a nikdy není vše tak dobré a dokonalé, aby to nemohlo bý- 
lepSf. - 

3. p. pisatel pfedpokládá u mne jakéhosi pfedpojetí, jakého vftbec nebyio. -— Ta 
kritika nebyla dokonce tak zlá a odsu^ujicí, jak si p. pisatel myslí. Mohu p. pisatele ujlt 
stiti, že byla dobre a úprimné mínéna — byl vypsán prostý dojem z pfečténÝch knih. — 

A pŕece je treba mluviti pravdu, byf byla i krutá a neoddávati se prílišné citlivostL 
— Kritika má býti vždy úprimná, jen taková vede k premyslení o vlastních vadách a k po- 
vznesení i zlepšení a to je pŕece též úkole n kritiky. Chccme-li mluviti jen pochvalné feä, 
pak radéji mlčme, ncb pochlebováním nikterak neprospéjeme národu. — Opičí láska rodi 
jen zase faleš a lež a tím i duševní slabochy, kteŕí nesnesou trochu trpké pravdy. — 
Kritika má býti vúdcem a verejné odhalili hnisající rany. — Tedy je zcela nemístná ne- 
dútklivost p. pisatelova. — Tolik na vysvetlení a zadostiučinéní i ujišténí. že byla včc 
dobre mínéna a vyplývala s pŕátelské lásky, která pohrdá bezpodstatným pochlebenstvfm. 
Ostatní mylné a chybné výtky nebudú rozebírati. — Na nemístné hrubosti, obsažené v tom 
článku, neodpovídám a pričítam je jen okamžitému rozhorlení. Zároveň prohlašuji, že na 
pŕíšté podobné hrubosti budú ignorovati a budú odpovídati jen na vecné kritiky." 

Pokud se tyká jhiých výtek v témže článku „N. N." neminíme se jimi zabývat.*) 
Vecného nebyio nám vytknuto nie a nechápeme, že múze se nčkdo rozčilovat, napsal-Ú 
pisatel textu k obrázku, že bača jde s ovečkami, když prý bača s ovečkami nechodí. Ne- 
vedeli jsme, že kam jde ovce, že dle zásady „N. N." nesmi jít bnča a naopak. Nevedeli 
jsme to, nevime toho ani dnes, ale pro národ český, ani slovenský, jimž jsme své sily 
venovali, nebude tato naše neinformovanost tak katastrofálni, aby proto zdvíhali meče 
proti sobé. Či je to snad touha pána autora „Literámího zákemíctva? 

„Naše Slovenstvo" pôjde dále cestou, kterou jsme v programu vytknuli a i čitatelé 
„Nár. Nov." se presvedčí, že je u nás dobrá vôle a nikdy ne zákeŕnictví. 

VYDAVATEĽSTVO REVUE „NAŠE SLOVENSKO-. 



♦) Augustflv obraz označen nám byl jako originál. — Výtka tedy nám nepatrí. 






Tlevue 3\Caše Slovensko 191 

Též musíme odpovédčti nékolika slovy bývalému našemu spolupracovniku p. Milanu 
Príčovi, rodáku turčansko-sv.-martinskému. Neboť jak zachoval se on pH této príležitosti, 
to nemúžeme pominout mlčením a musíme jeho jednaní postaviti do náležitého svetla, 
ne tak pi^ed našimi českými čtenáŕi — ja o pfed jeho vlastními krájaný. 

Po uvefejnéní zmĺnéné kritiky poslal p. Frič do „N. N." následující zasláno, které 
redakce otiskla, aniž by se byla dfíve jen trochu informovala o pomeru v naši redakci. 
Zasláno — uverejňujeme je celé, piotože všude nečtou se „N. N.": 

Slovenskej verejnosti. 
Medzi vydavatefstvom „Našeho Slovenska** a mnou, ako redaktorom, už o i niekof- 
kých mesiacov boly nedorozumenia v považovaní slovenskej otázky. A poneváč nechcel, 
vlastne nemohol som svoje presvedčenie podrobiť škodlivým vlivom, pretrhol som všetky 
styky s menovanou revue. 

Je toto vlastne interná záležitosť redakcie „Naš. Slov.**, avšak po udalostiach po- 
s/ednej doby nabýva širšieho dosahu. 

Súčasne poznamenávam, že články spomenuté v „Národných Novinách* č. 2. zo dňa 
5. januára 1909 som nepísal a o nich som sa dozvedel len po vytlačení čísla. Ja mal som 
na starosti niektoré články (p. Reis nenapísal ani riadka, len obstaral niektoré práce), 
otektoré rubriky a korrektúru, ostatné, viac menej technické práce, medzi inými i obálky 
^ly sverené inému. A na obálke boly i spomenuté kritiky slovenských kalendárov, s ktorými ja 
sám nesúhlasím a ich čo najenergickejšie odsuzujem. Odmietam od seba každé obvinenie, že 
by »oi»i sa k podobným písačkám dal najať i vtedy, keď ide o vydania „starých**, ačkoNek 
sorn rozhodným prívržencom „mladých**. 

Ja za všetko beriem zodpovednosť, čo som napísal i vtedy, keď som niečo kríti- 
sov^l^ avšak za výstrelky vydavateľstva nikto ma nesmie odsudzovať. Moje právo bolo 
talc obmedzené, že viac nemohol som konať, než som konal. A potom pri 7 hodinovej 
derinej práci pisárenskej robil som dosť, tu nikto mi nesmie vytýkať ľahostajnosť a ne- 
z^'^iatosť. 

škoda, že časopis, majúci tak vážny úkol, z rozmaru niektorých ľudí nekráča vyme- 

ra^ioi:! cestou. Snáď môjmu nástupcovi, p. J. Hallovi, podarí sa vydavateľstvo „Naš. Slov." 

P^^^^edčiť, že československá vzájomnosť je niečo iné, než čo predstavuje. Lebo ak vy- 

^^^^\ftľstvo nezmení svoje náhľady, tak časopis nemá budúcnosti, tým menej, že za ním 

— • "^vlášte teraz — nestojí nikto. 

V Prahe, dňa 9. januára 1909. Milan Frič. 

Zasláno jest úplné vylhané. Nikde s naši strany nebylo ŕečeno neb naznačeno, že by 
p. Frič mčl nejaké viny na zmĺnéné kalendárové kritice a na jejím uverejnení. Chci klidnč 
a beze všeho roztrpčování objasniti celou záležitost mezi mnou a p. Fričem, která vlastné 
byla intímni záležitostí naši. Ale p. Frič chtél se na nás v\mstíti, že byli jsme nuceni 
vzdáti se jeho služeb pro naši revui. Pan Frič nepfetrhl styky s nami — 
nýbrž my s ním. Chorobným, pŕepjatým svým počínaním vyvolával jeden spor za 
druhým, ne se mnou, ale s druhým hlavním spolupracovníkem, které jsem musel stále 
a stále urovnávati, až tento, nechtéje si nadále nechati líbiti hrubosti páné Fričovy, vzdal 
se po posledním čísle spolupracovnictví na „Našem Slovensku**. Pánu Fričovi absolútne 
nemohl jsem pii jeho povaze svéfiti celou redakci a též nechtél jsem nadále nechutné jeho 
výstrelky snášeti, vyhledal jsem proto jiného spolupracovníka, jeniuž mohu celé literárni 
vedení za své neprítomnosti v Praze klidné svéfiti a oznámil jsem to p. Fričovi zdvoi41ým 
pfátelským dopisem, v némž žádal jsem jej, aby i nadále pfispíval do „N. Slov.*. 

Na tento dopis dostal jsem od p. Fríče tuto odpoveď: 
„jak to teď bude? 

Já vim, že finančné stojíme slabo. Proto zHkám se honoráfe na prospech dobré veci. 
Zústane všecko pri starém. |inak nemohu délati. Jiného východu není. V jiném piipadu 



192 Tievue 5\Caie Slovensko 

odpadá vôbec moje spolu pracovnictví. Sdélte Vaše rozhodnutí nejdéle do úterý večera 
(22./12.), nebof jedu domú na svatky a chci tam nčco pro Vás učiniti. Avšak nelx) — nebO' 

S úctou Frič." 

Je ikož vše s novým redaktorem již definitívne ujednáno bylo, sdčlil Jsem to pánu 
Frtčovi následujicím pŕípisem : 

„Velecténý pane Friči I 
Nemohu dané slovo vzíti zpét. Neodmitám pfece Vaše spolupracovnictví, naopak bude 
vítáno a nájdete vždy materiálu dosti, abyste do každého čísla alespoň pAl archu napsal. 
Žádal jsem nového redaktora, aby zadní rubriky psal co možno stručné. Nepochopuji, 
proč byste za jiného uspofádání nemohl spolupúsobití ? A pak — neméli bychom ani pfe- 
vodce Vašeho rukopisu zadních rubrík do češtiny, nebof já rozhodné nemám na to času. 
Se články už je to jinak. To samé jest s korektúrami. 

Nezazlívejte proto tento krok. Uznávam plné Vaše zásluhy o „N. SI." — ale já musím 
pfece míti hlavné na zreteli, abych „N. SI." literárne co nejlépe zajistil. Až klidné vše 
uvážite, uznáte, že bude lépe, když zostane tak, jak Jsem rozvrh!.** 
V odpoveď bylo p. Fričovo vyše uvedené zasláno v „Nár. N.". 
Ptám se každého nepŕedpojatého človeka, zasloužil-li jsem já od p. Friče takového 
zostuzení v „Národných Novin." ? Nenalézám výrazu, abych odsoudil podobné jednaní. 
„Mladí* se podékují za takového pfívržence, který, veda jaké dopisy odeslal, jak jednah 
odváži se k podobnému prohlášení. Pána Friče nikdo neobmezoval, jen jsem se vždy tomu 
oprel, aby veci od lidí jemu osobné nesympatických anebo na menší literárni úrovni sto- 
jících byly beze všeho zavrhovány. Neméli jsme vždy tolik príspevku, abychom byli 
mohli pfijfmat jen práce stojicí na vrcholí požadavkú. museli jsme i ostatní slabší práce 
upravovat a piHzpúsobovat. 

Kdybych vôbec mél vše vypravovat, co jsem od založení „N. SI.** musel si pro dobrou 
véc dát líbit, abych jednou již započatou véc dále vedl a udržel, daleko, velmi daleko 
by mne to vedlo. Štéstí že mám dosti ktidnou a houževnatou povahu, jiný by soíva 
vytrval. 

Na poslední vetu páné Fričova zaslaná mohu jen toto odpovédét: Bohudik, že za 
„N. SI." nestojí více takových Slovákô, jako jest pan M. Frič. Nebylo-li „Naše SI." lepší, 
byl on v prvé fadč vinen, nebot af láskavé výpočte co mimo obvyklých rubrík, které 
z časti psal též druhý redaktor, do „N. SI.* napsal, nebo proft aspoň získal? O jeho 
nezištnosti a obetavosti nechceme se též zmiňovati — ale bude-li si pan Frič pŕáti — 
i tu mu posloužíme, že si každý fádek dal honorovati a nabízel své služby teprve 
tehdy, kdy jsme je již nepotrebovali, ale my jsme jej o to nikdy nezadali. 

S dalšim uspoŕádáním redakce nemusí si pan Fríč pHliš lámat hlavu, však to již 
néjak udéláme bez neho. Máme dnes pŕece již slušnou fadu a velmi dobrých pŕispivatelô 
.kolem naši revue soustŕedéno, jak v Čechách a na Morave, tak i na Slovensku, a dou- 
fáme, že nás k vôli p. Fríčovi neopustí. Já nemusím psáti, ponechávam to jiným, 
nebof každý nemôže být literátem — ale dovedú udélat néco jiného, co nedovede každý 
literát, tŕebas i jména páné Fričova: upravovat, aranžovat a piHvést pak to napsané mezi 
lid, aby to pôsobilo, a to má také trochu ceny. Nikdy jsem se cizím pefím neodíval! 

Pfes zasláno p. Fríče i čtánek „Nár. N." pôjdu klidné svou cestou dále. Lite- 
rárne je dnes „Naše Slovensko* zajišténo. Sméle to tvrdím. Neníf „Naše 
S'ovensko* revuí čisté vedeckou, nýbrž revui, která má zobrazit našemu lidu českému 
Slovensko jak bylo, jak jest, a jak jednou — bohdá — bude! 

Finančné budeme míti ješté hodné co zápasiti, tu jsme též lehko zranitelni, — a na 
to asi oba útoky byly vypočteny. Nechf! Obetoval jsem dosud pro udrženi „N. SI.* 
mnoho, uvalil na svá bedra i dosti závazkô — ale douíám v dobrou véc, kterou jsem 
podnikl, doufám že se zdai4 a že jí se zdarem pfivedu do téch kolejí, v nichž — tfeba 
i beze mne — bude klidné k cíii svému se pŕibllžovat. Ant Reis. 

Majttel. vydavatel a zodpovedný redaktor ANT. REIS. - Knihtiskároa OTAKAR jANÁČEK v Praze, jámi č. 8. 




Milož Slovák: 



SEŠIT 5. 



ÚNOR 1909. 



ROČNÍK II. 



REVUE 



NASE SLOVENSKO. 

Časopis hájid zájmy uherských Slovakii. 



HVIEZDOSLAV: 



\ 



Z KRATŠEJ EPIKY. 
U KAPLICE. 

n a bubrovskom poli, kde ten vrštek holý, 

stará kapfa stojí. 
Strán nej štyri lipy: kvet s nich v lete kypi, 
odnášojú vánky vôňu po okolí; 

v zime s víchry v boji. 

Pustá, ošarpaná: preds' útulná schrana 

prebolestnej Matky. 
Obraz trápny: Sklonne laská syna v lone . . . 
Skonal bár: nevydá svojho do skonania 

poklad srdca sladký 1 

Chodník, čo ta vedie, trávou po nôh slede 

zarastáva, kvietim. 
A čo lipy šumia: ticho-trúchla duma; 
bzuk včiel ak vše prerve jej tkanivo šedé — 

|ak inakšie predtým! . . . 

V štvrtok, v ten Zelený, zvonov pritlumený 

kvil sa ozval znova. 
Z chulúpočky vyšla, za chodníčkom prišla, 
hneď na schodku v zbožnom kľakla roztúžení 

starenka i vdova. 

„Ach, ty — vzopla ruky — - sedmorakej múky 

obeť! Matko božia! 
Zdravás', Panno, zdravá . . . Však či tým ti zľava? 
Či ruženca toho pomykané puky 

dač ti poosožia? 

Jednoho si dala syna svetu: chvála I . . . 

no už nim ti zbitý. 
Ľutujem ťa, veru . . . Však či zplna mieru 
ztraty tvojej duša tá tým odhádala? 

či ju srdce cíti? 

Mne troch synov prialo nebo! Bied ni málo, 
dobrôt diel až dúži — 



13 



194 Tievue ^aSe Slovensko 

Ten: plátenník . . . získa, ten šablič ou blýska; 
tretí — či ho tvoje oko nezbadalo? — 
u oltára slúži . . . 

Hrdá som vať, smelá; ale šťastia veľa! 

Každou pred potrebou 
opatria ma, slovy sladia chlieb mi vdovy — 
Žiaľ mi ťa ... no odpusť, keď, jak by som chcela. 

neviem plakať s tebou . . .' 

~ A jak po jarmoku tiahli krok pri kroku 

nocou v hrmavici: 
z lesa vyrútla sa na nich zbojcov chasa. 
Kupec sklesol s voza, dvojostrý nôž v boku; 

pfchli pomocníci — 

„Och , , ^ prikfakla s desom. (Líp mlaď hrala plesom.) 

„Och, neresti Ženo! 
Zmámili mi kupca . . . och, ten lupič! zhubca! . . . 
I ty, i ja syna ... Už bezpečná nie som ... 

Bohu poručeno . . ." 

— Vrah v otčine f Vojna: — žatva smrti hojná 

poľom nedohľadným. 
Junač stydne v krvi — Aj! záštitník prvý, 
zbrane kýpť jak stíska, tvár mu nespokojná, 

vranec rehce nad ním — 

„Ó,* zúpele, „beda . . ." (Lipami kvet šedá.) 

„Ó, žalujme spolu! 
Do tých vetchých ňádier zase krutý záder — 
I ty, i ja . . . mne však druhá radosť zbledá . . . 

Doúčam sa bôľu . . ^ 

— Svätú omšu slúžil: v sväto-taj sa hrúžil, 

hľadal k jadru prielom ... 
Pozdvihol i dopil: tela oči sklopil, 
prezrel duchom, vnikol: spojil sa, jak túžil. 

s Kristom Spasiteľom — 

„Joj . . .'' až na tvár padla. (S líp sneť pŕchla zvädlá.) 

„Joj, môj poklad zlatý! 
1 kňaz, všetci traja ... Jak mi srdce krája! 
Chlúba-zhuba, skvost-pôst . . . Tvoja ztrata zvládla; 

ratuj, božská Mati ! . . .« 

— Chodník, čo ta vedie, býlim po nôh slede 

porastáva, prútim. 
A čo lipy šumia: clivá-tklivá duma; 
len bzuk včiel ak pretne jej tkanivo šedé, 

vtáčik zapísknutím. 



IS2 



T^evue 5\Caie Slovensko 195 

VZKAZ. 

vytrvalosť, zmorený môj ľude! 
Znám balvan ťažký, avšak neklesaj, 
Mr ešte míle po štrku a hrude 

ho potenižíš — predsa, pamätaj 1 

raz sklzne ti s pliec, skydne na pokraj 

priepasti — rutom zhrmi úplazami 

po prikrych spúškach, žlabim k remení 

(jak brvno vše . . . .) až v bezdno člupne tlamy, 

morského oka znikne pod vlnami 

jak povetroň v pád nebom svržený. 

Ó srdnatosť, moj ustráchaný ľude! 
znám silu hrozby — ale zmužilost: 
ten, čo ti na kar v hájach svätých hudie 
ten vichor — krátkych on niv hosť! 

1 za ten ^s, hej, mnohý tetorost 
ti utne ešte, byfky venca schváti, 
no ver mi skmáše iba krehkú vňať, 
môi' byť i jará celkovité šaty 
skvost mája: kmeňov avšak majestáty, 
pralesa život, nemôž vytrhať. 

Ó trpezlivosť, ztýraný môj ľude! 
Znám pálčivosť, hryz tvojich siedmich rán 
lež nezúfaj 1 — Ach boleť ešte bude 
ťa nejedna, krv z nich jak zo studán 
sa zprýští: krv však aj, čo v nebies báň, 
bo Ábelova, volať neprestane! 
Tá vyžaluje knihy neresti 
i vyprosí: ó pomsti, stresci. Pane . . . 
A v tom i balsam z čaše jeho skane 
ti jazvy zavrieť, shasiť bolasti. 

Veď nebadáš-li mrkať zkazy znaky: 
svár, kúdol, vrávor, zmät, puch rozkladu? 
Hoj, na všetko kde lož udrela fľaky, 
smetiska hriechu rastú v hromadu, 
tam dohnije to skoro k základu. 
Kde svévola je zákon, zrady planstvo 
však zásluhou, kvet vidín dravý zisk 
pod svojich kopýt drzo sráža manstvo: 
tam vánku prst — a nafúkané panstvo 
bublinou pukne vlastných barinísk . . . 

Nuž, netrať mysle, nádej, vieru v obrat! 
Tvoj štít je pravda: pravda víťazí! — 
Veď stihla krivda z iných krás ťa obrať, 
na krýdla ducha dať ti povrazy; 
no slaboch je, kdo siaha k refozi, 
kdo srdca pozbyl potratí aj hlavu; 
vidz, čuj ich plesy-besy šialené 

už prechádzajú v pomätenost pravú 

Jak Bôh, že jest i vedie sveta správu, 

tak iste verím v tvoje spasenie! >3^ 



196 Tievue 3\Caše Slovensko 

SCOTUS VIATOR (R. W. SETON WATSON): 

ÚRYVKY z KNIHY „RACIAL PROBLEMS IN HUNGARY". 

Preložila M. ELIÁŠOVA. 

Pfedešlých sedm oddílú venoval jsem utrpením nemaďarských národností 
v Uhrách a snažil jsem se ukázati, že zákon, zaručující stejná práva 
národfi, jest pouhou mŕtvou literou. Školství, místo aby se opíralo o zásadu 
vyučovaní v mateŕském jazyce, bylo po celý vék zneužíváno jako prostŕedek 
maďarisace; štát nemaďarských škôl vúbec nezakladá a ty, které již stávají, 
podporuje jen proto, by v nich mohl uplatniti svúj prísny dohled. Místní 
správa je v rukou mocné užší společnosti, která používajíc nedovolených 
výsad udržuje nemaďarské národnosti stále v menšine, aby je vyloučila takto 
z dohledu nad místními záležitostmi ; úrady pak jednají s témito národnostmi 
jako s cizimi vetfelci a dbají buď velmi málo neb zcela nie jich národních 
zvyku a tradic. Dalekosáhlý systém úpadku a podvádéní pri volbách, znemož- 
ňuje polovici obyvatelstva získati více než dvacet pét míst v parlamente a 
soustŕeďuje všecku politickou moc do rukou malé kliky vlivuplných šlechticú 
a církevních hodnostáffi, professionálních politikô a židovských kapitalistu. 

Nemaďarští vúdcové jsou vystavení stálym útrapám se strany soudní moci. 
Tím húŕe pro né, že soudcové a vfibec všechny vládni orgány jsou vybírány 
z rad jich nejvétších nepfátel, tito pak ovšem nejčastéji nepŕátelsky jednají a 
soudí. Pronásledování nemaďarské žurnalistiky provádí se s patrným úmyslem 
pHvésti tuto na mizinu, neb pŕinutiti ji k odvislosti. 

Není tu práva shromažďovacího a tak národnosti jsou vydány na milost 
úŕadúm a každá organisace je takto znesnadnčna. Vlastencúm slovenským a 
rumunským pak zakoušeti jest rúzných mrzutostí a obmezování; pomery tyto 
ztrpčují jim život a rasové rúznice se stále horší. 

Takový jest asi nejstručnčjší náčrtek nynéjší situace nemaďarských ná- 
rodností v Uhrách ; a jestliže čtenáf študoval moje doklady z úíedních seznamô, 
z denní maďarské žurnalistiky a z výroku uherských státníkfi, tedy již seznal, 
že vláda maďarská provádí politiku maďarisační již dele než po celý jeden 
vék, a že šílenost tato v nynéjším století ješté vzrostla. 

A dnes je v Uhrách vlastenectvím upírati nemaďarským n'árodúm právo 
a existenci národní. L. Kossuth napsal jednou ve svém povéstném orgáne 
„Pesti Hirlapu" : „Veru, pravím vám : nikdy nebylo a nemôže býti slovenského 
národa v Uhrách." Koloman Tisza pri památné debate v parlamente pronesl 
drzou odpoveď: „Není slovenského národa!" A nedávno Maďar, studující 
ragovní otázku, napsal: „Naše národnosti nemohou než prijatí maďarskou 
kultúru; nebof není ani srbské, ani rumunské, ani slovenské kultúry." Tyto 
výroky nutí nás prozkoumati slovo „nárudnost" a nemôžeme najíti lepšiho 
objasnení, než jaké našel nejvétší a nejsvobodomyslnéjší maďarský štátnik. 
Barón Eôtvôš ve své známe brožúre praví: 

„Národnost nutno pŕiznati tém lidem, v nichž jasný osobní cit jest pro- 
buzen." 



lieoíie ÍÄCaie Slovensko 197 

Platí-li toto posouzení v Uhrách, nemožno dele poplrati, že tamnl nema- 
*ďarské národnosti máji svou vlastni kultúru a své zvláštni osobitosti, a hrdý 
výrok Madarú, že uherský štát zná toliko maďarské národnosti, jest pouhou 
l)ezvýznamnou slovní hfičkou. Rumuni, Slováci a Srbové uheršti jsou si vé- 
domi svých národních práv a tradici a jsou odhodlaní zachrániti si je. 

Když jsem cestoval po Uhrách, bylo mi stále vykládáno, že národní 
hnutí mezi nemaďarskými národnostmi je dilem nčkolika agitátorú a že ihned 
klesne, jakmile tito búdou umlčeni a uvčznčni. V takovém výkladu je ovšem 
drobet pravdy; nebof každé politické hnutí již ode dávna bývalo vždy jen 
dilem nékolika osôb a jsou-li massy lidu zbavený svého vúdce, bývají oby- 
čejné bezmocný. Ale v našem prípade tento dúvod padá. Zde se umlčovaní 
provádí (s krátkou prestávkou) již pFes tfícet let a nejen, že hnutí neutišuje, 
nýbrž sesiluje je. 

Každé nové pronásledování jakoby pŕilévalo oleje do tohoto ohne. Pečli- 
vým pozorovaním seznamú pronásledovaných seznáme, že zde hnutí nikterak 
nemožno pŕisouditi toliko nékolika činitelúm. Ze 363Rumunťi, kterí byli v le- 
tech 1886—1896 souzeni pro politické prečiny bylo: 41 žurnalista, 29 advo- 
káta, 6 študenta, 1 inženýr, 12 žen, 5 lékaffi, 32 učitelé a profesori, 42knéží 
a neméné než 155 rolnfkfi. Taktéž z 508 Slovákfi, ktefí byli od roku 1896 
pro politické prečiny pred soud pohánéni, bylo 316 rolníkú a mimo to bylo 
v ostatním počtu mnoho dčlníkú a také učňú. 

Tyto číslice samy dostatečné vyvrací tvrzení šovinistú, že „nékolik agi- 
tátora je zodpovédno za stávající mrzutosti". Maďari nemají ani nejmenšího 
dúkazu, že by tento jejich výrok se zakladal na pravde a mohlo by téhož 
býti vhodné použito i o jejich vlastním hnutí na začátku XIX. století. 

Více výborných a opravdu uvedomelých Maďarú vyprávélo mi, že ná- 
rodní hnutí je pouhou honbou za postavením. „Dejte vúdcúm lidu nčkolik 
dobrých míst," vykladali, „a bude hned po hnutí". A zde jest možná jen 
jediná jasná odpoveď: Je-li tu prostŕedek tak nej výš jednoduchý, proč ho tedy 
nebylo již použito? 

Ale výroky takovými ragovní monopolisté pouze hanobí vúdce nemaďar- 
ských národnosti a bohužel, že véŕí jim často a opakuji je i Hdé velmi čestní, 
jež sami nebyli by nikdy s to jednati tak nečestné jako Maďan. 

A skutečné, národnostní vúdci získali by pro vlastní osobu jen tehdy, 
kdyby chtéli zraditi své zásady. Jeden z nich pravil mi s odpustitelnou roz- 
trpčeností : „Snad se Maďari nedomnívají, že púsobí nám radost nechati se 
véznit?" Pravda, uvéznéní skýtá nemaďarským vodcom také mnoho výhod; 
na pr. získávají príležitosti naučili se cizím jazykfim neb jiným vécem, kterými 
se pak uplatní. Jeden Slovák doktor, s nimž mčl jsem čest se seznámiti, učí 
se pravé v uherském vézení, za pŕíkladem L. Kossutha, anglickému jazyku ; 
podobné P. Hlinka študuje ve vézení jazyk rumunský. Také jeden z prúkop- 
nikú sociálni demokracie v Uhrách — rodem prostý rolnik, ale originelni a 
nadaný človek — dékuje jen opétovanému uvéznéni za to, že nabyl značných 
vedomostí, které mu pak byly ku prospechu. 



198 lievue ^aSe Slovemkp 

Vláda takto svou krátkozrakou krutostí vychováva si své politické pro- 
ti vniky právč tak, jako vláda z let čtyfícátých umožnila L. Kossuúiovi ŕečnické 
jeho triumfy v Británii a Spojených Státech. 

Uvádčje toto, neschvaluji snad pronásledování, ale chci pouze ukázatí,. 
jak pošetilým ono jest. Národní hnutí je silné a dravé a včznčnim vúdcú ne- 
klesá, nejsou-li tito úplné zničení. Maďarské noviny, které litovaly zrušení 
znamenitého zvyku, dle nčhož bývalý brány mestské zdobený hlavami agitá- 
torťi (Magyar Hirlap, 22. záŕí 1894), byly, mírné rečeno, trochu nezralé pro 
devatenácté století a pro „nejsvobodomyslnéjší národ na svété"; a že maďarský 
národ skutečné nejsvobodomyslnéjším jest, to každý Maďar pevné véH. 

Pokud vládni kruhy maďarské udrží svoji moc a své choutky, potud 
ra^ovní otázka zústane pouhou otázkou moci. Právč, Jak dŕíve považováno za 
nutné shromážditi lidstvo v Iflnu církve, aby dosaženo bylo spásy nesmrtel- 
ných duší, tak nyní odnárodňovaní ospravedlňuje se tim, jakoby se tu jednal^*^ 
o politický prospech a morálni blahobyt obetí. „Le prétexťe ordinaire de ceux 
qui font le malheur des autres, est qu'ils veuleut leur blen." 

Veru, štát stáva se tu molochem, jemuž má býti obétováno šest národu. 
Jediným ospravedlnením této maďarské politiky mohl by býti jej! úspech ; ale 
zde nikdo z tčch, kdož včc däkladnč znají, neodváži se mluviti o úspechu. 
Vzdor všem úsilím vlády, maďarisování zdafilo se dosud jen u Židň (kten 
zústanou Maďary dotud, pokud se bude daHti maďarskému štátu a ani 
okamžik dele) a u Némcú ve méstech, ktef I pHrozené jsou prístupnejší maďar- 
ským vlivúm. 

ČERNOVSKÝ PROCES. 
Úryvek ze článku: KrveproUti v Čemové. 

Kdyby krveprolití čemovské se bylo udalo na pomezí srbském nebo ru- 
munském, mohlo snadno vésti k zápletkám s Bčlehradem nebo Sofií a zpú- 
sobiti nepríjemnosti nejen Uhrám, ale Rakousku vôbec. 

Myšlenka, že Rakousko muáí ve svých intemích záléžitostech slepé po- 
slouchati Uhry a Uhry zase Rakousko (což má pfece vliv na smýšiení v obou 
zemích a na jich vztahy k sousedním státúm), je skoro nesnesitelna a stala 
by se brzo osudnou spojensťví. Je nutno, nahlédnouti^ jen do dčjin posledních 
púlstoletí a presvedčíme se hned, že theorie nezasahovaní v minulosti pro- 
vádčna nebyla a že Uhry jsou v tomto ohledu hlavním vinnlkem. 

Po krvavém svécení v Černové bylo osmnáct vesničanú ihned uvéznéne 
pro „vzboufenl v Čemové", jak to úŕedné bylo nazýváno a na nékolik mčsícä: 
potom byla vesnička obsazena četníky. Četníci, kteŕí stŕfleli do lidu, byli sice 
postavení pfed vojenský soud, ale zcela beztrestné zase- propušténi. 

Zatčení osmnácti osôb nestačilo však místnim úŕadúm, jež byly odhod-- 
lány všechnu zodpovédnost uvaliti na Hlinku a jeho stranu. Proto 2. brezna 
1908 bylo u soudu v Ružomberku konáno pŕelíčení s neméné než padesáti- 



"Revue ^aie Slovensko 199 

dvčma občany z Čemové; za vinu kladeno jim násilí proti úFadúm a sou- 
kromým osobnostem. Jako obyčejné pfedsedou soudu byl p. Géza Chudovszky, 
hlavní protivník Hlinkúv v okrese; a již to jediné, že Hlinková sestra byla 
označená jako hlavní vinnice, ukazuje, jak nezpúsobilým byl, riditi toto pre- 
Hčení. Za takových okolností ovšem bylo Ize očekávati pHsný rozsudek; ale 
krutý výsledek prekonal pak pŕec jen všechno očekávání. Pani FuUová, roz. 
Hlinková, žena 571etá, byla odsouzena na tfí leta do vézení a 22 mužfi a 16 
žen (mezi nimiž jedna pri vraždení ztratila muže a sama vážnč poranená byla 
a která byla matkou sedmi detí a usvedčená z ničeho jiného, než, že byla 
v zástupu), byli odsouzeni do žaláre na rôznou dobu, pohybující se mezi 18 
až 6 mčsíci. Tak nešťastní tito vesničané uvéznéni byli hromadné na 36 let 
a 6 mésícú za to, že jednali tak, jak by na jejich místé každý sebevédomý 
človek byl jednal. 

Podrobná zpráva o tomto užasnem procesu tvorila by nejvýš poučný ko- 
mentár o maďarském soudním stanovisku vúči poddaným národnostem; jsem 
však nucen obmeziti se v této knize pouze na zprávy krátke a uvedú tedy 
jen nékolik silné charakteristických podrobností. 

Vše bylo ovšem tak upraveno, aby vypadalo nade vší pochybnost jasno, 
že vesničané již pŕedem agitovali proti vysvécení kostela; farái- Pazúrik prý 
skutečné obdiiel výhružný dopis, varující ho, že bude zbit, pokusí-li se vy- 
konati obrad. Bylo dále dokázáno, že se dav vzeprel a vyhrožoval úíadúm 
pri jejich príchody a jeden z četníkú prisahal, že slyšel výkrik: „Zabijte židy", 
což se mélo vztahovati na židovský púvod knéze I^ischera. Jsem dalek toho, 
abych jim mél tyto vzpoury za zlé, nebof nevím, co jiného byli by mohli 
činiti, aniž by klesli na stupeň úbohých mezkú. 

Téchto 59 zatčených bylo vybráno prapodivným zpúsobem. Ti vesničané, 
kteH se prihlásili pH pfedbéžném výslechu, aby prokázali svoje alibi, byli po- 
hnáni pred soud pro týž pfestupek jako ti, kteŕí zatčeni byli na místé. A velko- 
obchodnicKá tato obžaloba hned pfedem odbyla obranu svédkú, nebof ti, 
kteŕí by byli mohli o celé príhode nejspolehlivéjších zpráv podati, byli buď 
zavraždení nebo na lavici obžalovaných; Za takových okolností hlavními svédky 
byli četníci, „služný" a oni dva súčastnéní knéží; a 1i všichni ovšem byli ne- 
pŕáteli obžalovaných. 

Soudce ŕídil pŕelíčení s nejvétší prísností a strannictvím, mrače se a od- 
poruje svédkúm (když svedčili ve prospech obžalovaných. Jednoho svedka, 
Frant. Holotu, prerušil slovy: „To je lež, nedovolím, abyste mluvil takto dále!" 
Když jeden z obžalovaných v kŕížovém výslechu žádal, aby knéz Fischer byl 
vyslechnut pro potvrzení jistého výroku, Chudovszky zvolal : „Buďte tak laskav 
a nepoučujte mne. Brzo se presvedčíme, je-li ve vašich povídačkách co pravdy." 
Když jeden svédek, Štépán Fiath, v rozčilení zvolal: „Byla to vražda, zcela 
obyčejná vražda!" tu diktoval mu soudce ihned 500 korún pokuty nebo 5 dní 
vézení. Když svédkyné Ľudmila Druppová vypovídala, že pi. Fullová podne- 
covala dav aby házel na četníky kamením (což velká vétšina svédkú popí- 
rala) a když pi. Fullová opovržlivé ji pi^erušila a Iháŕkou nazvala, soudce jí 



200 Tievue 5V>ie Slovensko 

okamžité diktoval pokutu 100 korún. Naproti tomu se svčdky, kterí svedčili 
proti obžalovaným jednal až nápadné jemné a shovfvavé, nedovoloval do tiskú 
veci, které se zdály pŕíznivy obžalovaným a vícekráte zavrtil návrhy na vý- 
slechy ve prospech obžalovaných. Jednalo se mnoho o tom, zda koči Peresz- 
lényiho švihal bičem do zástupu, jelikož to mohlo být považováno za provo- 
kaci. Vesničané vypovídali že švihal, kdežto četníci všichni to popírali. A p. 
Chudovszky nedovolil, aby koči byl vzat do pHsahy! Taktéž nepripustil čtenl 
úfední zprávy korunního úfednlka ač jeden z četnlkň tvrdil, že kterýsi vesni- 
Čan se zmocnil a užil jeho bajonetu ač na nikom nebyla nalezená stopa po 
rané touto zbraní. Pfi ohledávání ran bylo zjišténo, že četníci stŕíleli do ne- 
šťastných vesničanú, když tito byli již na úteku; a aby se všechna tato ne- 
šťastná fakta nedostala do verejnosti, proto tedy zakázal p. Chudovszky čtenl 
úfední zprávy. 

Bylo dokázáno, že nikdo nebyl zrančn kamenlm, kterým vesničané házeli 
a nemohli tedy četníci a knéžl býti ve velkém nebezpečí. Z 59 obžalovaných 
pouze jeden pHznal, že hodil kamenem; pouze pri prvních sedmi bylo pro- 
kázáno, že se súčastnili vzpoury, ti ostatní byli toliko prítomní v zástupu a 
pouze hlasité protestovali. Ale rozsudek byl utvofen dle uherského kriminál- 
ního zákona, dle kterého hromadné prečiny jsou pŕlsnéji trestaný, než jedno- 
tlivé. Soudce mél bezpochyby na mysli známe prohlášení nejvyššlho soudu, 
že i na pouhou passivní píítomnost v davu, který se dopouští výstfedností, 
platí zatykači rozkaz pro týž prečin. 

Knéz Pazúrik tvrdil, že on a jeho druh nešli do Černové s úmyslem, vy- 
svétiti kostel bez svolenl vesničanú, ale že pouze chtéli prečisti Hlinkúv dopis, 
který schvaloval vykonaní obradu. Nepravdépodobnost tohoto po vídaní vy- 
svitá již z toho, že vysvécení bylo oznámeno na tento den ze všech okolnich 
kazatelen, že deputace z Černové marné žádala Pazúrika, aby úmyslu tohoto 
zanechal, a že slúžny pozval pfítele, kterého cestou potkal, aby šel s sebou 
na „svécení". Ukázalo se, že knéží pŕinesli s sebou vše, čeho k obradu treba, 
ale to omlouvali pri pŕelíčení tím, že chtéli telefonovati biskupovi o povolení 
obradu v tom pHpadé, že by vesničané povolili. Povážlme-li že prišli do Čer- 
nové v 10 hod. 15 min., že nejbližší telefón byl pŕes míli vzdálen a že by to 
bylo hodné dlouho trvalo než by se byli mohli spojití se Spišským Podhradím 
(vzdálenost 70 mil), nemúžeme pochopiti, jak mohli míti nadéji, že bylo by 
možno zacíti obrad pred polednem; a po poledni pfece mše sloužena býti 
nemúže! Zkrátka, témto jejich povídačkám nemožno véfiti. Budto už méli 
biskupovo svolení, nebo chtéli obrad vykonati násilím. Jelikož kanovník Ku- 
rímsky, který byl púvodné k vykonaní oWadu určen, nepfišel, zdá se, že 
první domnénka zakladá se na pravde. 

Pan Andaházy, hlavní slúžny okresu svedčil, že sám v den krveprolití 
v Černové dostal od četníkú zprávu o rozčilení ve vesnici a že opétné požádal 
knéze Pazúrika i Fischera, aby zámeru toho zanechali. Když stáli na svém, 
dal p. Pereszlényimu rozkaz provázeti je a odvolati četníky ihned, jakmile by 
se setkali s odporem. 




Pezinek: Rynok. 




Pezinek: Deak Ferencza ulica. 



I^evue thCaie Slovensko 201 

Však i knčží i Pereszlényi tvrdili, že sešli se jen náhodou. na cestč do 
urnové; ale konečné poslednéjšl, jsa konfrontován se svým predstaveným, 
pripouštčl, že mohl od tohoto nejaké rozkazy obdržeti, že se však na to ne- 
pamatuje. Je pozoruhodno, že p. Andaházy, jež jediný z úŕednfkfi choval se 
tehdy taktné a humánne, byl pak s úfadu sesazen a Pereszlényi dosazen na 
jeho misto! 

Ale nejvétší úžas ješté vzbuzuje fakt, že tento Pereszlényi byl pri procesu 
zpravodajem uherské telegrafní kanceláŕe a tak zodpovedným za zprávy o pFe- 
líčenf pro uherské noviny. A jelikož p. Chudovszky nepripustil k pfeHčeni ani 
jediného slovenského nebo českého novináŕe, byl ostatní svčt odkázán pouze 
na zprávy hlavních svédkfl žaloby, kteŕí byli hlavné činni pri krveprolití a 
jichž dobré jméno záviselo od usvedčení vézňú. 

Myslím, že jsem fekl dosti, abych ukázal, že pri černovském procesu byla 
spravedlnost na ruby obrácena a že rozsudek byl pro odsouzené doslovné 
trestem za to, že odvážili se pŕežíti krveprolití. Ružomberský soud neznal 
milosrdenství ; pro tento soud spravedlnost a nestrannost jsou zapečeténou 
knihou a na kruté jeho výroky nutno svolati vyšší soud, verejné mínéní civi- 
lisovaného sveta. Kdyby tato pHhoda se byla udala v Turecku nebo v Rusku, 
bylo by to vzbudilo boui^livý odpor po celé Evropé, a to, že stalo se v zemi 
Zlaté bully a Pragmatické sankce nikterak nevysvétluje, proč mélo by býti 
dovoleno, aby minula beztrestné. A je dosti mírné, vysloviti nadéji, že cti- 
hodný císaŕ a král u príležitosti svého diamantového jubilea uzná vhodným 
osvobodíti faráre Hlinku a obeti černovského procesu i tehdy, kdyby vše- 
obecná amnestie pro politické prečiny provolána nebyla. 

5:2101101 
U. B.: 

O DOLNOZEMSKÝCH SLOVÁKOCH.*) 

Ach Bože, Otče nebeský, 
pohleď na tčžké AHsky 
krajiny našf Uherské, 
v kterč samá zlost panoje, 
loupež, mord, zradství se kuje, 
i jiné kousky lotrovské. 
(Jerem. Lednický v Tranovského Cithaŕe Saneiorum) . 

Koho chce Bôh trestať, odobere mu rozum." Pravdivosť tohoto sloven- 
ského príslovia ukazuje sa práve na maďarských politikoch a vládach, ktoré 
ešte vždy blúznia o maďarskej štátnej idei. Tejto prináša sa v obeť všetko, 
tak že sa zdá, že nechybí nám v Uhorsku nič viac, než maďarská štátna 
idea za živa — a potom príde už len královstvo nebeské. Ale chyba by bola 
ten v tom, že maďarská štátna idea (maďarská jednorečovosť Uhorska, ma- 
ďarská hegemónia v Uhorsku) — kríva na obe nohy. Dusia síce surovou 

•) Srv. Slov. Pŕehled roč. IX. 



202 Tievue ^aše Slovensko 

rukou každý plamienok nášho národného života, maďarisujú všetko — a 
výsledky? V srdci Maďarstva, vjejich »Nagy magyar alfóldu" (= vefká ma- 
ďarská Dolná zem, okrídlený a pyšný názov vefkej nižiny uhorskej) jestvujú 
krome srbských, rumunských a nemeckých osád silné slovenské kolónie, 
ktoré mohutnejú každým dňom. 



Dolnozemské slovenské osady niesu staršie od 200 rokov, Vznikaly 
rôznym spôsobom. Zakladali ich uprchlíci z horných strán, ktorí utekali z pod 
zemanského jarma, dúfajúc naisf na šírošírej Dolnej zemi väčšiu slobodu, 
lebo tí, ktorí utekali pred náboženským i politickým prenasledovaním. Tiež 
jednotlivé vlády i zemepáni pričiňovali sa v rôznych dobách, menovite po 
vojnách tureckých a rákócovských o to, aby pusté roviny dolnouhorské sa 
zafudnily. 

Zemepánom i vládam záležalo v dobách prvej kolonisácie hlavne na pra- 
covných silách, menej na reči, a tak osádzali sa v južnom Uhorsku rôzne 
národnosti. Pod Jozefom 11., ktorý všade fedroval Nemcov, dosťahovalo sa do 
Báčky 3500 nemeckých rodín, ale i Srbi, menovaní Bunjevci, zabrali v tejto 
stolici veliké kusy zeme. Potrební kolonisti hladaní boli tiež medzi Slovál^mi 
zvlášte vtedy, keď sa ukázala potreba hustejšie obsadií vojenskú hranicu. Boli 
to Slováci z pešfanskej stolice, ktorí založili slovenskú hraničiarsku osadu 
Starú Pazovu. Prví kolonisti-Slováci prichodili na Dolnú zem zo západných 
i východných stolíc Slovenska, zo západných katolícki Slováci (z nitranskej^ 
prešporskej a čiastočne i z komárňanskej a pešfanskej stolice) v menšej miere, 
z východných (tekovskej, honfanskej a gemerskej), evanjelickí Slováci vo väčšej 
miere a usádzali sa v Báčke v srbských dedinách, inde buď v rumunských 
(Naďlak), nemeckých, lebo samostatne. 

V Báčke (na pravom brehu Tisy) prví Slováci usadili sa na vyzvanie 
panstva futockého (r. 1740) v Petrovci, Hložanoch a Kysáči; tieto obce boly 
už Srbmi obývané a stály sa matkami ostatných obcí báčanských. 

Na favom brehu Tisy prvú slovenskú osadu založili prenasledovaní evan- 
jelickí Slováci r. 1718. Zástupy Slovákov z Novohradu, Hontu, Gemera, Zvo- 
lena a Pešti, vedené kolonizátorom Túrócim, obsadily Čabu. Táto mohutná 
obec stala sa zas matkou slovenských osád po favom brehu Tisy. 

Prví dolnozemskí Slováci začali žif viac svojským životom až po tole- 
rančnom ediktu (1781), keď daná bola všetkým sloboda náboženská. Založené 
boly hneď mnohé církve evanjelické a toto je dôležitá událosf v histórii dol- 
nozemských Slovákov. Cirkevný život hral a hrá až dosial v živote dolno- 
zemského Slováka velikú úlohu. Až po založení cirkví vzniklý našské obce. 
Evanjelická cirkev má velikú zásluhu o to, že prišli Slováci nevtopili sa do 
maďarského mora, lebo dfa jej riadu vo všetkých slovenských evanjelických 
církvach sa československý kázavalo a pri službách chrámových užívalo sa 
výhradne knih písaných českoslovenčinou. (J. Tranosciova Cithara Sanctorum, 
Biblia králička atd.) Knihy, ktoré užívali evajelickí Slováci, pochádzaly väč- 



Tievue ^aSe Slovensko 203 

Snou z Čiech. Tak dostal sa mi rdo rúk ,český preklad biblie z nemeckého 
zo 16. storočia od Jana Stránčnského (prekladateľ a vydavateľ českých knih.) 

Táto kniha prišla na Dolnú zem s evanjelickými Slovákmi, ktorí pochodia 
z gemerskej a Hontu, kde uchýlilo sa mnoho prenasledovaných Čechov, a 
tak je pravdepodobné, že knihu túto doniesli na Slovensko českí exulanti a 
prenesená súc na Dolnú zem, konala poslednú svoju velikú missiu — udržovala 
flárodného ducha a jazyk Slovákov. 

Katolícki Slováci maďarčili sa ^ž v troch generáciách. Tak previedlo sa 
úplné pomaďarčenie obce Kupusínu v Báčke za 74 rokov. V tejto stolici po- 
madärčili sa dalej obce: Nemeš Militič, Temerfn, Veprovce, Parabuf, ktoré 
obsadili Slováci-katolíci z Trenčína (stolice). V Ade, kde i českí vysťahovalci 
bývali, všetko sa pomaďarčilo. Zo slovenských evanjelických kolónií maďarčili 
sa len tie, ktoré buď dostaly maďaronskú správu, lebo založené boly jako ne- 
patrné cirkvičky pri veľkých maďarských mestách. (Hódmezôvásárhely, Senteš, 
Makov). Podivuhodné je, že maďarčenie dialo sa veľmi fažko a až do dnes, 
keď sú tieto kolónie už ceľkom maďarské, volajú ich „tót egyházak" =i slo- 
venské církve. (A jaký vliv mala na Slovákov československá kniha, doka- 
zuje malá episoda: V Senteši, čisto maďarském meste obznámil som sa so 
starcom, jehož rodičia boli evanjelickí Slováci. Starec sa pamätá, že spieva 
a modlievali sa za jeho mladosti slovensky. Ale zabudnul materinskú reč a 
nezachoval si nič viac, než začiatok nábožnej piesne z Tranosciusa: „Díky 
Bohu vzdejme, králi nebeskému . . .") 

Väčšie slovenské obce obstály v boji za svoja národnost statečne. Tak 
na pr. Naďlak, ktorý jako ostrov stojí v maďarskom mori, vzdoruje jeho vlnám 
už vyše 100 rokov. 



Slováci prenikajú jadro maďarstva (krome Srbov, Rumunov a Nemcov) 
dvoma smery — od severu k juhu. 

Slováci západní (zo záp. stolíc slovenských) vyslali svoj prúd, ktorý 
prebieha stolicu komárňanskú (S'S^^/o Slovákov zo všetkého obyvateľstva), ostri- 
homskú (8*57o Slov.) a vniká až k Budapešti. Slovenské osady obkľučujú 
kruhom samo hlavné mesto, ktoré má 3'57o slovenského obyvateľstva, väč- 
šinou robotný ľud. K Pešti tiahne sa tiež venec slovenských ostrovov od Hontu 
(39-5Vo Slov.) a Novohradu (26-97o Slov.) Od Peští počína sa „Dolná zem". 
Hneď pri Pešti vykvitajú prvé slovenské dolnozemské osady: Kerestúr, zalo- 
žený Rusmi, a Ečer, Szent. Péteri, Bíň a Piliš. Prúd slovenských osád tiahne 
sa medzi Dunajom a Tisou a minúc slovenské dedinky na Dunaji M. Apostag 
a Dunaeoházu vniká do Báčky (4-77o Slov.) a Sríemu.*) 



*) Na pr. ve stoi. peáť-piliáké sú tieto obce s väčšinou slovenskou: Šárí (1705 SI., 
t j. 65Vo), Dumaerfháza (1926 SI., 947o), Kerepeš (789 SK, 677o), Malá Tarča (713 SI., 
88*/o), Tarča (789 SI., 807o), Bíň (745 SI.. 67^o), Ečer (962 SI., S5Vo), Péteri (1053 SI., 
85%), Píltó (2384 SI., 517o), Sántó (1356 SI., 86%), Sv. kríž (964 SI., 91%), Sentláslá 
(646 SI., 92«/,), Čomád (624 SI., 755%), Pišpek (755 SI., 55\), Boťany (347 SI., 67%)^ 



204 Tievue ^aíe Slovensko 

Východné stolice slovenské vyslaly prúd od Košíc a Nov. Mesta Šaryš- 
ského, ktorý zabieha do stolice biharskej (1'3% Slov.) a síládfekej (l-47o Slov.) 
tvorí pri Miškovci skupinu osád a vniknúc na Dolnú zem v stolici békéšskej, 
kriesi na ľavej strane Tisy četné slovenské kolónie. Skupina najsevernejších 
osád slovenských z tejto strany Tisy tvorf ostrov sarvašský, potom čabiansky, 
slovensko-komióšskej a v Čamáde ostrov nadlacký. Prúd osád zavadiac o sto- 
licu aradskú (1 -GVo Slov.) vniká do Torontálu, kde vytvorí 4 mocné slovenské 
osady a spojuje sa vo Sriemie Starou. Pazovou s prúdom západným.*) 

Dolnozemskí Slováci dfa úradnej štatistiky r. 1900: 



Stolice záp. 


prúdu: 




Stolice vých. 


pnidu : 


Hl. mesto Bpešf . . 


. 25.168 SI. 


Stôl. 


békéšská . . 


. . 64.467 SI. 


Stôl. Pešf— Piliš . . 


. 33.365 „ 


n 


aradská . . 


5.600 „ 


„ Báč— Bodrog . 


30.068 „ 


n 


čanádská . . 


. . 17.274 „ 


Nový Sad . . . . 


1.480 . 




torontálska 


. . 14.969 » 


Sriem 


11.330 . 




temešská . . 


. . 2.977 . 




101.411 SI. 


. *é,^ ■ ■ yy 




105.287 SL 



Dolnozemských Slovákov bolo koncom r. 1900 206.698. 



Vtedy, keď prví Slováci osádzali sa na Dolnej zemi, otázky národnostnej 
^šté nebolo. Náboženstvo zaujímalo prvé miesto — zurily náboženské boje. 

Prvé intensívnejšie znaky národného života dolnozemských Slovákov ob- 
javujú sa vystúpením Štúrovým. 

J. Kollár a zvlášte P. J. Šafárik, ktorý jako professor poetiky na srbskom 
gymnasiume v Novom Sade na Dolnej zemi, po srbských monastýroch sbiera 
dáta k svojim svetovým prácam, — zanechali v národnom živote mohutný 
dojem. Pod predsedníctvom Šafárikovým založený bol na Dolnej zemi i „Slo- 
venský literárny spolok", ktorý sa však v revolúcii (r. 1848—9) rozpadnul. 

Boje v búriivých rokoch revolúcie odohraly sa tu len medzi Rumunmi a 
Srbmi z jednej strany — Maďarmi z druhej a to s veľkou zúrivosťou. Nepre- 
budené slovenské obce zostaly tiché až na nepatrný počet (St. Pazova, Kysáč, 
Kulpín). Slováci jako národ vôbec mierumilovný, nebúrili sa, samostatne jako 



Nová Ves (250 SI., 617o). Žid (487 SI., 63%). - Ve stôl. báčské: Selenča(3100 SI.,g57o)» 
Laliť (1271 SI., 507o). Pivnica (2871 SI., 57^„), Hložany (2597 81., 94%), Kysáč (3953 SI., 
^%)» Kulpín (1848 SI, 587o), Petrovec (7491 SL, 957o). - Ve Sriemu mesto Stará Pa- 
zova je skoro čisto slovenské (6678 ob., 5018 SI., 75%). 

♦) Ve stolici békéšskej, ktorá má 237o (64.467) Slovákov, majú slovenskú väčšinu 
tieto mestá : Veľ. Čaba (27.488 SI., 73%), Slov. Komlóš (9050 SI., 87%), Sarvaš (17.771 SL, 
68%). — Ve stoL aradskej: Medešeďháza (1784 SL, 607o). — Ve stoI. čanádskej má 
skoro polovicu ob. Slovákov Slovenský Banhedeš (2800 SL, 49%), väčšinu slovenskú majú 
Vegheďháza (772 SL, 55%), Albert (1175 SL. 95° o), Ambrózka (978 SL, 947^), Pitvaroš 
<2699 SL, 86%), Naďlak (7424 SL, 547o). — Ve stôl. torontálskej : Šándor (735 SL, 777o). 
Kovačica (4141 SL, 9^0, Padiná (4090 SL, 947o), Slov. Aradác (2222 SL, 917o). — Ve 
stolici temešskej : má Temešvukovár skoro polovicu Slovákov (577 SL, 487o)- — (Podrobná 
štatistika je v „Národopisnej mape uhorských Slovákov" od L. Niederle). 



Tievue ^aie Slovensko 205^ 

revolucionári nevystúpili, ale preš to bojovalo ich mnoho čo donútených gar- 
distov po boku Maďarov. Ncni sa potom čo divif, že Srbi chovali sa proti 
nim nepriatefsky a v Silbáši vykynožili mnoho Slovákov. 

Prebudení jednotlivci bojovali po boku národností. Boli to bojovnejší Slo- 
váci z vojenskej hranice, Kulpína a Kysáča, z ktorých mnohí zostali na bojisku. 

Po búrnych rokoch revolúcie národný život omedzll sa na divadelné zá- 
bavy, prednášky, sbierky na Maticu a slovenské gymnásia, volebné agitácie, 
ktoré tiež z času na čas rozprúdily národný život. — Poslanecké vofby v mi- 
nulých časoch malý len raz prajný pre nás výsledok, vtedy, keď r. 1869 
v kulpínskom volebnom okrese zvolený bol Viliam Paulíny-Tóth za krajin- 
ského poslanca. Pozdejšie vystúpivší dr. Michal Mudroň prepadnul día zná- 
meho uh. kráf. volebného poriadku. 

Až do nedávna dolnozemskí Slováci mali o moc väčšiu slobodu vo 
veciach národných jako Slováci, žijúci na Horniakoch. Na nich zabúdalo sa, 
a zatiaT čo na horných stranách trestali každé slovenské slovo, maďarčiace vlády 
jako by dolnozemských Slovákov nevidely. Boly síce tiež menšie prehánky, 
ktoré sa ale so zbojnictvami, páchanými na hornouhorských Slovákoch, ani 
prirovnať nedajú. Snád práve táto zábudlivosť vlád bola príčinou toho, že 
národný život na Dolnej zemi nekráčal krokrom ráznejším. Všetci : i slovenské 
centrum i nepriatelia považovali dolnozemských Slovákov za ztratených pre 
slovenský národ nu vždy. (Dokončenie). 

IS32I (Q) lOI 
KUNA: 

PEZINEK. 

Kdy a jak povstalo toto mesto, proto není dosti spolehlivých dúkazúr 
pravdépodobno však je, že mesto stálo už pred nemeckou kolonisací 
v 13. století. Král Bela IV. vyjmul Pezinek ze rady majetku prešpurského 
zámku a daroval jej r. 1256 hrabéti Kosmovi a Achillesovi, pŕedkúm pe- 
zinských a svatojirských hrabat. Toho času byl ješté zámeckým pozemkem a 
pripomína se pod nazvem Tersi Bozen, r. 1355 však již pod jménem Villa 
Bozen, jako hrad se již však objevuje o 3 roky dŕíve. 

Podlé podaní se jeho prví obyvatelé neusadili na jeho nynéjším místé, 
nýbrž na tehdejším Zumbergu, tedy blíže k horám a teprve znenáhla se ste- 
hovali blíže na rovinu, na louky. Nékteŕí odvozuji jeho jméno i z toho, že 
v dolnosaském dialekte Rasen znamená tolik co louka (Wiesen) a tak povstal 
z nemeckého slova Basen v maďarštiné užívaný název Bazin. 

Pravdepodobnejším je, že jméno Bazin souvisí se slovem baza ; nynéjšl 
jméno Pezinek však povstalo z nemeckého Bôsing. 

„Bazin" pripomína už listina krále Ondfeje II. z r. 1208, kterou ho týž 
dáva darem Tomášovi, nitranskému županovi. R. 1271 český král Otakar II., 
když celé okolí Prešpurku pustošil, i Pezinek dobyl a rozboril. Vladisláv IV. 



206 ^lievue ^aše Slovensko 

daroval tento majetek Janovi, prešpurskému županovi, v odmenu za zásluhy, 
které si získal v bojích proti Aprovi čili Apurovi, sedmihradskému vajdovi. 
Mesto i v 15. století zústává majetkem pezinských a svatojirských hrabat a 
nemá ješté zadných výsad. Zde zemŕel r. 1446 a je zde pochován ve farním 
chráme hrabe Juro. Tento se r. 1441 oženil se vdovou Ulrika Wohlfahrta 
z Červeného Kamene, s níž obdržel i tento hrad. Ponévadž se však králi Ma- 
tyášovi zpronevéfil, ztratil statky, leč jeho syn Petr, který zústal králi véren, 
dostal aspoň část majetku zpét. Po jeho smrti nalézáme jeho syny Jura a 
Wolfganga v pezinském panstvu, které drželo soud nad 30 pezinskými židy, 
obžalovanými pro domnelou rituelní vraždu. Tito byli odsouzeni k upálení a jejich 
deti, mladší 10 roku, byly dány na výchovu do kresťanských rodin. 

Po bitvč u Moháče je pánem Pezinka již Jan Zápola a po jeho smrti 
mesto opétné pripadlo králi. Král Ferdinand I. daroval Pezinek po Gašparovi 
Serédym a grófovi Neuburgovi r. 1565 Echiovi Salm-Neuburgovi za udatnost, 
jíž znovu vydobyl Vesprém a Tatu. Od jeho potomkú prevzal mesto r. 1575 
do zástavy Jan Kružič, hrabe lepoglavský za pújčku 132.000 tolarú. Kružičova 
vdova, rozená Katefinu Pálffyova, vdala se za Štefana lUéšhaziho. Tak se 
dostal Pezinek do rukou této slavné rodiny. Pezinčané vynaložili všechno 
možné, aby se z panstvl krutých IlléšháziovcĎ vysvobodili. Prostfednictvím 
svatojirských hrabat obrátili se o pomoc ku králi Rudolfovi, aby jim dovolil 
vykoupiti se z poddanství. Toto dovolení s jistými podmínkami také obdrželi. 

Ve smyslu této výsadní listiny byl Pezinek povýšen mezi královská svo- 
bodná mesta. |enže Štefan Illéšházy nechtčl o takovém jednaní ani slyšeti a 
činil Pezinčanúm a královským komisaŕúm všemožné prekážky. Když se za 
vážnymi záležitostmi vzdálil na Moravu, jeho manželka, tedy majitelka Pe- 
zinku, v jeho neprítomnosti snázeji se s méšfany porovnala a smlouvu s nimi 
9. dubna 1602 podepsala. Rozlícený Illéšházy zapletl se dokonce i do žaloby 
pro urážku královské osoby a utekl z Uher do Varšavy. 

Pezinčanúm se pomstil tím zpúsobem, že se pfipojil k Bočkaiovi, který 
mu slíbil, že mu ztracené majetky vráti. Bočkaiovci zaplavili za krátko celé 
horní Uhry a obsadili i prešpurskou stolici. Illéšházy vrátil se do Pezinku, 
který od povstalcú mnoho vytrpel. Tito mesto úplné vydrancovali a na vícero 
místech zapálili. Mezitím Illéšházy, jako obezŕetný človek, který je pamétiiv 
vrtkavého štéstí, pod rukou vyjednával s králem, aby se dostal k svému ma- 
jetku. ZaČátkem r. 1606 nalézáme ho již ve Vídni, kde se jednalo o uzavŕení 
míru, což se také podarilo. V odmenu obdržel nejen pezinské a svatojirské 
statky, nýbrž i jiným zpúsobem byl obdarován. Následkem toho Pezinek znovu 
pozbyl práva, daného mu roku 1598 králem Rudolf em. 

Illéšházy stal se nejhorlivéjšíra a nejvlivuplnéjším pŕívržencem krále 
Matyáše a vyšinul se r. 1608 k hodnosti uherského palatina. Tehdy postavil 
Illéšházy prúčelí pezinského hradu. V kapličce postavené pri tehdejším pe- 
zinském evangelickém, nyní katolicko-farním kostele, leží Štefan Illéšházy po- 
chován. 



Tievue ^aSe Slovensko 207 

Po jeho smrti se Pezinčanám pŕece jen podarilo vyprostíti se z pod- 
danství. Král Matyáš výsadní listinou r. 1615 vystavenou, vrátil jim pezinské 
panství a CO k nemu náleželo a kromé toho je obdaril nékterými výsadami. 
Ponévadž však ani Pezinek ani Sv. Jur nebyly s to, osvoboditi se od velkých 
bfemen a dluhú, prosili sami méšťané krále, aby je vzal v poddanství, což 
se také stalo. 

Tehdy prevzal strážce uherské koruny, hrabe Štefan Pálffy od krále Fer- 
dinanda il. pezinské a svatojirské panství, bez mesta Pezinku a Sv. Jura za 
60.000 zlatých. Tak zústala zmĺnéná mesta až do r. 1444 v rukou Pálffyovcň, 
kdy je královna Márie Terézie zase vrátila méšfanňm. 

Mestské hradby se začaly stavéti r. 1643. Bylo opevnéno celkem jede- 
nácti baštami a mélo 3 brány. Jednu z nich, t. zv. trnavskou r. 1663, když 
se obávali tureckého vpádu, dali zazdíti. R. 1683 trpelo mesto mnoho od pH- 
vržencú Emericha Thôkelyho, který se tam dne 27. srpna zdržoval. V ŕíjnu 
r. 1704 vojska Rákóczyho pod vedením Bočkaiovým mesto obsadila, vy- 
drancovala a zapálila. 

14. června 1747 bylo slaveno lOOleté jubileum povýšení mesta mezi svo- 
bodná mčsta královská. 

R. 1784 celé mesto lehlo popelem. Totéž neštéstí potkalo mesto r. 1832 
kdy pri strašném vichru vypukl v sousední obci Cajlu oheň a vétrem byl 
pfenesen i do Pezinku. Mestský archív byl téméŕ úplné ohnem zničen. 

Nékdejší illéšházyovský zámek byl stižen mnohá nehodami. Zevnéjšek 
jeho sice mnoho nevykazuje, za to však jeho dvorany skrývají v sobé mnoho 
skvostných umeleckých pokladu. Hrabe Jan Pálffy, bohatý velmož a znalec 
a sbératel umeleckých predmetu, ozdobil zámek vzácnymi umeleckými vécmi : 
obrazy, gobelíny, skŕínémi, vykladanými stoly a zrcadly. Mezi obrazy nalézají 
se díla Quida Reního, Coreggia, Brenghela atd. 

V méstském museu nalézáme mnoho cechovníchtruhlic, náradí, pečetí atd. 
Nejvétší ozdobou je však podobizna Jana Kupeckého (1667—1740), nej- 
véŠího syna Pezinku, malíŕe svetové povesti, jehož rodiče se sem pristéhovali 
z Čech. Jeho otec, chudobný tkadlec, chtél ho vyučiti svému remeslu, ale syn 
mu z domova utekl a učil se ve Vídni malovat. Potom procestoval Itálii, 
odkud se vrátil do Vídné, kde získal svými podobiznami svetového jména. 
Zemŕel v Norimberku r. 1740. 

V Pezinku kvetí kdysi prúmysl. Ŕemeslníci sdružili se v cechy, zvlášté 
vynikaly cechy stolaŕú, bednárú, zámečníkú atd. 

Reformace se v Pezinku rýchle rozšírila. Velkým ochráncem protestantú 
byl Štefan Illéšházy. Jen málo katolíkú zústalo v mésté, ktefí byli nuceni cho- 
diti do kostela do sousední obce Grinádu, ponévadž tato k panství Illéšhá- 
zyho nenáležela. Za Ferdinanda II. byl farní kostel opét evangelíkúm odňat 
a vrácen katolíkúm. Následkem toho si evangelíci pomoci hornouherských 
stavu v létech 1655—1659 postavili na hlavním námestí nový kostel; držeti 
jej však mohli jen krátky čas, neboť jim ho r. 1674 s koste Iním majetkem 
odňali a odevzdali jezuitúm. Téhož roku usadili se ve mésté i kapucíni. Títo 



208 lievue ^aše Slovensko 

si v letech 1718—1726 postavili kostel i klášter. Evangelíd byli nuceni cho- 
diti na služby boží do Modry. Nynéjší kostel založili si r. 1783, ale bez veže, 
jež byla pristavená teprve v létech 1857—1863. 

V okolí Pezinku rodí se znamenito víno, které má již od starodávna da- 
leko široko dobrou povésf. Počet obyvatelstva se od počátku 19. stoletl jen 
málo rozmnožuje. R. 1819 mélo mesto 4270 obyvatel, nyní má die nejnovéj-^ 
šího sčítaní 4899. Vétší polovinu tvorí Slováci (2666), menší (1752) Nemci, 
kdežto za Maďary se dalo zapsati 418 osôb. 

sca loi £31 

SERGIEJ TRrrONOVIČ: 

ČERNOVÁ. 

Slovenská tragoedia v V dejstvách. 

OSOBY: 

Alexandr Párvy, biskup spišskej dioecese. Jakub, bývalý kostolník. 

Andrej Hlinka, ružomberský r. k. farár. Slúžny. 

Fišer, administrátor. Podslúžný. 

Pazúrik, dekan. Katreua, \ 

Kaločai, katechét. Zuza, J ^^^^^ °^°*^y- 

Páter Hildenbrand, kapucínsky mnich asi Janko Orlovský, 28ročný mládenec, Ameríkán 

90ročný spovedlný kňaz Párvyho. Veverica, hajdúch. 

Gregor, mladý kňaz v kapitule. Mrmaj, sluha v ružomberskej fare. 

Faga, obyvatel černovský. Martin, \ 

Fagová, jeho žena. Michal, [ mládenci. 

Ruženka, ich dcéra. Jurko, ' 

Fula, obyvatel černovský. Anička, \ 

Fulová, jeho žena. Evka. dievčience. 

Bačkôr, senátor černovský. Zurka, J 

Lud. Dáma. Žandári. Mládež obojího pohlavia. Hrobári a nosíčia rakví. Starec. Mladá 

žena. Žena s dietkami. Chór. 

DEJSTVO L 

(Ulica v Ružomberku; v úzadiu kostol, pri ňom fara, ku ktorým vedú 2—3 schodíky. 

Sviatoční deň popoludnie. 

VÝSTUP 1. 
Slúžny, Veverica. 

Slúžny: Ištván! 

Veverica: Rozkaz! pán vellcomožný. (Postaví sa strmo.) 

Slúžny: A potom len opatrno; a všectlco dobre prezerať! 

Veverica: Rozumiem, pán velkomožný! 

Slúžny: Menovite na panslávov a amerikánov dávať dobrý pozor; 
každý jejích krok stopovať. Kam idú, s kým sa rozprávajú, čo hovoria : všetko^ 
všetko musíme vedeť. 




SlovenStí dfevornbci. 



Ja do hory nepôjdem, 
drevo rúbať nebudem, 
drevo by ma zabilo, zabilo, héj! 
čo by dievča robilo? 



Už môj milý z lesa ide, 
malované drevo vezie, 
píska sobe na lístočku, 
že ma peknú frajerôčku. 



Ticvue ^aSe Slovensko 209 

Veverica: Rozumiem, pán velkomožný! 

Slúžny: A zvlášte, či nerozdávajú nejaké knižky lebo letáky, lebo 
ftoviny medzi fudom vlasti nebezpečné. Lebo to je taká háveď, ktorá by 
■edbala krajinu ihneď Rusovi zapredať a nás všetlcých dobrých vlastencov 
■a Sibir poslať. Ale jim stúpime na prsty. A teraz tu budete hore-dole pred 
kostolom cirkulovať; a keď by ste zbadal nejaké kopenie, sháňanie sa Tudu, 
ihned rozoženete tú háveď! Žiadne schôdzky sa nedovolujú. A keď by ste 
sám s nimi nevládal, privoláte si žandárov! 

Veverica: Rozumiem, pán velkomožný! 

Slúžny: V piatej hodine pridete na raport a potom mi všetko udáte; 
koho ste videl, kam išiel, s kým išiel, čo sa rozprávali? O všetkom mi musíte 
dopodrobna zprávu podať! Rozumiete?! (Odchodi). 

Veverica: (salutuje za nim). Rozumiem pán velkomožný! (Vráti sa 
s hnevom). Samý shon a špehovanie odkedy čert dovliekol sem toho jakéhosi 
nového ďasa-f iškusa ! Mohol aj tam kdesi v pekle v tej Nitre zostať! 

Eh inakšie to bolo predtým : človek sadol si pri bráne na lavicu a sedel 
celý deň a sa aj vyspal. Alebo mohol hen na hostinci vysedúvať, dokial sa 
mu len chcelo a nik sa po ňom neobzrel, iba ak bolo treba nejakého lumpa 
odšupovať ! 

A teraz I Choď hore-dole a stráž! Čo; no kýho ďasa že mám strážiť!? 
Tie prázdne ulice!? A v takej horúčave! Idem ja radšej do chládku a sa 
občerstviť a potom ti toho nahovorím, kolko len budeš chceť (poobzerá sa). 
Nevídať nikoho ; iba hen dve staré baby trkocú ; tie snád len neobrátia mesto 
na ruby. (Pozre druhou stranou) A lala hen Bačkôr beží, ako by ho ktosi 
honil. S jakou as ten prichodí. 

VÝSTUP II. 
Veverica. Bačkôr. 

Veverica: Kam že, kam kamarát, tak spešno? 

Bačjkor: Spechám toť na slúžnovsky úrad o radu a pomoc; veď sa to 
tam u nás tuším rebélia ztrhne. A zvlášte ženy také kriky a lármo stvárajú, 
že až človeka strach popáda. Nuž, reku, idem to vrchnosti oznámiť. 

Veverica: To ty bratku dobre robíš! Pošlú vám tam celú kopu žan- 
dárov — aspoň sa jích my ztraseme — a vy jím tam musíte kvartiere dávať 
a jich pekne chovať, a za to ťa tvoji susedia velmi, ale velmi pochvalia! 

Bačkôr. No, ale čo mám robiť? Čo mám robiť? Dám sa hádam ubiť, 
dám sa hádam zmárniť? Však tak sa ku mne chovajú, ako keby som všet- 
kému ja bol na príčine. A čo ja môžem za to, že ho odohnali! 

Že vraj držím s pánmi a jim do uší donášam ! Nuž a s kým že mám 
držať? A neni-li to moja povinnosť, aby som všetko, čo sa v obci deje, 
vrchnosti oznámil? Tak aj teraz! Nuž či tonemám oznámiť, že sa tam v ko- 
stole schádzajú a bez kňaza sa modlia a spievajú! A načo že je kňaz?! 
A kostol nenl ešte ani hotový, ani vysvätený! A to všetko je práca toho 
Orlovského ; len toť prišiel z Ameriky a už myslí, že je tu bohom ! 

14 



210 T^evue ^aše Slovensko 

Veverica. Ej, toho aj pán slúžny, aj ja, máme v žalúdku. A sem pri- 
chodí, pokúšať a rozličných pojtášov shromáždlije vôkol seba a nahovára, 
že vraj neposlúchať pánov! Nu dám ti ja neposlúchať! 

Bačkôr: Veď, aj dnes je tu a čosi sháňa. Za dobrým iste nepriešel! 

Veverica: Tu je? Však ho ja nájdem! 

Bačkôr: A ešte aj to ti poviem, že majte sa na pozore! 

Veverica: Na pozore!? — Ako? Prečo? 

Bačkôr: Nuž len proto, že ten Orlovský už posháňal celú Černovú 
a teraz tu okiste pokúša a búri ľud ! Na večer má prísť Hlinka s vlakom ; 
pôjdu ho tedy na nádražie vítať a uvidíte, uvidíte, že vám tu čosi vyvedú. 

Veverica: Ako to vieš? To by bola robota, to by bola robota! Nie, 
to sa nesmie trpeť, to sa nesmie stať! Ale čo robiť! Ako to zahatíme? Aha, 
počkej, napadlo mi! 

Bačkôr: Podaj radu, tys múdrejší ako ja. 

Veverica: To neviem ; poď ty teda kamarát so mnou. Pôjdeme za 
pánom slúžnym a jemu vec oznámime. Ten si s nimi poradí, ten jich naučí! 

Bačkôr: Však aj ja som to tak myslel; no vidíš, a vy potom poviete, 
že ja nič neviem. 

Veverica: Na mieste si ty chlap. Bačkore ! poď, aj pán slúžny ťa pochvália 
(potlapkúva ho po pleci. Odídu preč.) 

VÝSTUP III. 
Katrena, Zuza (prichodia se strany od kostola). 

Ka trená: Neni to už také, neni; ani ten zvončok už tak nezneje, jako 
za pána farára. A pri pozdvihováni, Boženko môj, skoro som zaplakala. 

Zuza: A ten kostolík prázdny! Inokedy miesta nebolo a teraz sotva že 
vidno človeka. Lud, hfa vidíte, radšej stojí okola kostola, alebo ide do okolia 
na Lúčky, lebo do Revúcej. A niektorí ani do kostola neidú; že vraj načo 
darmo pohoršiť sa tam. 

Katrena: Ba, prečo jím len bránia pred ten svätý oltár? 

Zuza: Veď som si, aj, susedka moja, pomyslela: Boženko môj, čo sa 
len tak previnili, čo sa len tak previnili ? Však predca dali pánu Bohu, čo je 
jeho a ľudom tiež. A chudoba jak za nimi banuje a siroty jak plačú. 

Katrena: Ale tak je to susedka moja, tak : čím je človek lepší, tým 
má viac nepriatelov. Však aj Krista Pána fudia ukrižovali, bárs jim on len 
dobre robil. 

Zuza. Nevďačnosť to, veliká ľudská. Počula som, že jich to ten notár 
s rychtárom obžalovali a preháňali. A veď tomu notárovi len nedávno ťaž- 
kými peňazmi pomohli. 

Katrena: Bôh nech platí jemu! No ale teraz čože susedka moja, kam 
budeme chodiť tak spoločne pomodliť sa Bohu ? Veď ja bez toho kostoHčka 
už ani byť nemôžem. A sem, keď nám otca duchovného vyhnali ani ja viacej 
nepôjdem. 



llevue tNjaíe Slovensko 211 

Zuza: Vari by sme išly do Černovej, do toho nového. 

Katrena: To, to; len že ten neni ešte posvätený pánu Bohu; a tiež 
Jakés chýry zlé prichodia odtial. 

Zuza: Čujem, slýcham čosi, ale tak mysUm, že pán Bôh všetko to 
obráti na tú dobrú stránku. Len majme trpelivosf. 

Katrena: V tej sa ja cvičím už od mojej mladosti; a veru, susedka, 
všeličo som zažila už na tomto svete. 

Zuza: Tak, tak, dušenka moja, tak . . . 

VÝSTUP IV. 
Predošlé, Jakub. 

J a k u b (rozhorčený príchodi od kostola ; babky sa obrátia) : Sme jako 
:2tratené a poblúdilé ovce; sme jako ten fud Israelský opustený a bez pro- 
rokov zanechaný. Vodcov už nemáme a na ktorú cestu isť, nevieme. 
Zuza: Tak, tak, Jakubko, tak, tak . . . 

Jakub (stane si s babkami do kola a rozhorčeno sa zťažuje): A do 
<ledictva našeho nám vstupuje noha Filištínov ! Nevolní sme, nevolní, jako ten 
národ Israelský v zemi egyptskej. 

Hah, že dočekať som musel časov týchto, na ktoré len so slzavým okom 
hfadfml Chrám svätý je opustený; cesty jeho zarastajú trávou; chodníčky 
k nemu vedúce pustnú a neprichodf nikto k nemu ani v deň nedele, ani v deň 
sviatku ! Čože z nás bude, keď sa od Boha odvraciame ! 

A fara, tam, kde bol predtým teplý a prítulný kút príatelstva, a kde 
ovzdušie lásky kresfanskej a pobožnosti vládlo, tá stala sa pelešou lotrovskou I 
Tam sa lumpi sháňajú; žranice a pijatiky do rána trvajú. A všetko to ten 
administrátor stroji! 

Zuza: Ver, Jakubko, to nie je kňaz; bohoprázdný to človek! 
Katrena: Ba, jako len predstupuje pred ten oltár boží a beríe do ruky 
sviatosf nejsvätejšiu ! Že sa nebojí Boha! 

Jakub: Áno — ešte — ó hanba a potupa — včerajšiu noc, akési 
handry zhýralé tam trávily vo spdečnosti kadeakých lumpov! 
Čoho som sa dožil, čoho som sa dožil! 
Katrena: A my s tebou, a my s tebou! 

Jakub: Tridsať rokov slúžil som verne okolo chrámu a fary — to Bôh 
na nebi je mi svedkom — a s radosťou som konal povinnosti svoje; ale 
dnešnim dňom vypovedám službu. Nemôžem sa na ten neporiadok ďalej dívať 
a i ten administrátor zhnusil sa mi celý. A keď nám kňaza-otca dobrého odo- 
hnali, druhému ja slúžiť nebudem. 

Zuza: To potom už úplne nám kostol od chuti odpadne. Doteraz bárs 
i ten kňaz cudzý bol, predca ste nám vy bol známy a človek už jako tak 
uspokojiť sa vedel. Ale teraz • . . keď vy vypoviete ... no poručeno pánu 
Bohu . . . 

14* 



212 Tievue ^aSe Slovensko 

VÝSTUPY. 

Predošlí, Fula, Faga, Fulová, Fagová, i viac chlapov a žierr 

(Prichodia a okolo Jakuba sa shromažchijú, ktorý živo a rozhorčeno jim vysveť- 

tuje, obracajic sa ku kostolu a fare). 

Fula (prichodí s Fagom): Keď by na vlastné oči videli, čo zrobili, snáď' 
by predca obanovali skutok svoj. 

Faga: Neverte, sused. Však čo nachodili, nadopisovali, naprosili sme sa, 
ale nič; žiadnej odpovede nedali. Každý len pokrúti hlavou a keď aj srúbi, 
to len na oko ! Nesplní nič I Zatvrdli to Tudia sú oproti nám malým. 

Fula: Tak to ale zostať nemôže. Vidíte hfa, že národ úplne sa 
odcudzil od kostola a z našich ani jednoho som nevidel vnútri. Vonku 
zástupu plno, ale nik nechce ísť na pobožnosť. 

Faga: Pousilujeme sa my čím skôr dostaviť a potom vysvätiť náš kostol;, 
zostaneme doma. 

Fula: I tak nám málo čo bude spomoženo, lebo kňaza nepošlú nám 
cudzieho. (K Jakubovi) : A čož, kostolníčko, vy tiež nieste v chráme ? 

J a ku b: Nie, priatelia moji! Cudzý je už pre mňa stánok ten presvätý. 
(Faga, Fula, stanú si k ostatným a Jakub vede slovo ďalej.) 

VÝSTUP VI. 
Predošlí, Janko Orlovský, Michal, Pafo, Jozef mládenci, Ru^ 
ženka, Katka, Marta, Terka dievčence, aj iní mládenci i dievčence pri- 
chodia. 

Janko: (k Ruženke.) Aj, tys Ruženka tu? Ja myslel som, že spatrím 
teba v chráme na mieste zvyčajnom, kde dfa poriadku s družicami stávaš; 
však márne blúdili tam oči moje. Ale čo za plam horí v tvári tvojej? 

Ruženka: Ach sklamanie ma potkalo dnes nenadále. Ja i kamarátky 
už vopred tesily sme sa, že dfa zvyku vo spoločnej púti pôjdeme bohorodičkc 
Márii poklonu svoju vzdať a vo zbožných srdciach ju zvelebiť; a tu počujeme, 
že putovanie nebude. (K Jakubovi) : Avšak ujčok, či, čo hovorím pravda je ? 

Jakub: Tak je, dievka moja, tak! Vystane naše putovanie, lebo nemá, 
kto národ zbožný doprevadiť. 

Janko: A jeho velebnosť pan farár, zdaliž nezúčastní sa s nami tejto 
pobožnosti. 

Jakub: Nie, syn môj Janko Oriovského. Však vám známo iste, jako to 
s ním naložili ! 

Faga: Počúvame, počúvame, že cestu k oltáru jemu zatvorili; ale že 
prečo sa tak stalo, to nám známo neni. Čo hádam, len ťažko neprevinili sa 
proti cirkvi svätej! 

Jakub: Bôh nebeský chráň vás takejto mysle! Však pri stavbe chrámu 
zkúsiť ste mohli vernosť a horlivosť jeho. Bôh na nebi najlepšie zná, čo príčina 
toho I Ale iste, iste my hriešnici sme velkí a preto dopustil on vzdialiť od nás 
pastiera našeho dobrého. 



Tievue 3\Ca5e Slovensko 213 

Janko (živo): Ej, nieže tak ujčok smyšlajte v pobožnosti vašej. Pravda, 
-vy keď so dňa na deň v blízkosti miesta svätého bol ste a celé dni len 
f lone znely v uši vaše, ináč ani nemôžete hovoriť: len seba pokorovať a 
v prsia biť sa kajúcne. Ale ináče to ukazuje vír a skutočnosť života! 

Hla! zlostná ruka katov našich tlači šije naše a my, jako tie ovce sme trpe- 
Jivl a tým viac od nich hanení a hnetení! Ale tak nesmie na ďalej to trvať. 

Fula: Veť tak by to ani byť nemalo! Keď cez dlhé roky mohli sme 
v pokoji naživať, prečo že nie teraz? Príčina v nás neni. 

Jakub: Pokoj bol nad krajom našim a my slúžili sme Bohu vo vŠetkej 
ochote. Ale teraz viac za svetom týmto sa ľud sháňa, kostol nepilňuje a preto 
nás Bôh tresce! 

Janko: Zase len lamentácie! Nám tých viac netreba. (Horlivo.) Ale päsť 
tvrdá, čo železo, tá nech v boji sa merá. A dokial len od Boha pomoci čakať 
budeme, to nikam neprivedeme. Budeme nevolní vždycky! Pomôž si človeče, 
-aj pán Bôh ti pomôže — vraví zkusenosť. Či hádam nie tak!! 

F aga: Tak, pravdu čistú pravíš! 

Janko: Vidíte to dobre, že ti páni sú nám všetci neprajníci. Oni vy- 
hubiť nás chcejú a to začínajú s našimi vodcami, aby nemal kto nás skutkom, 
radou vodiť. A už drzosť jejich priďaleko siaha! Už vstupuje noha jejich na 
tú pôdu, kde predtým v úcte mali naše zbožné city. Už nám aj oltár berú, 
lebo obetovalo na ňom srdce slovenské s nami citiace, za národ svoj bijice. 
A vyháňajúc vodcov našich, vyháňajú aj nás. A my čo? Jakú odpoveď jlm 
na to dáme? Budeme to trpét? Budeme aj naďalej ustupovať? 

M Í.C h a 1 ml.: Vystúpime z cirkve, to bude odpoveď jím naša. 

Janko: Netreba nám z ch-kve vystupovať; ta nezvinila nám praničoho. 
Ale musíme vôIu svoju prejaviť dôrazne a ukázať jim, že aj slovo naše má 
ma( svoju váhu. 

Fula: Avšak jim ustúpiť znamená už viťazenie naše. A to oni nedovolia 
dobrým rozhodnutím. 

Janko: Treba jich prinútiť k tomu násilnosťou! Od Tatier a Kriváňa 
hen vietor keď zburáca to zástene a kloní sa i ten dub stoletý, nuž či len my 
máme hnev svoj v sebe dusiť a tak hynuť bez slova a slávy! 

lak u b: Mladá krv, Orlovský, íhraje ti v žilách! a myslíš, že zmôžeš ty 
sám ten svet celý! Počkaj, až sklamanie časté zastihne ťa, zbadáš jak ohybká 
je šija človeka. 

Janko; K čomu mladosť zvykne v tom staroba sotrvá. Aj, vy ste zvy-, 
knutí na prisnú poslušnosť, najmä keď kňaz velí, a bárs by i na životy yám 
siahal, vy podrezať dáte hrdlá si svoje. Lebo si myslíte, že tím zaľúbenie Boha si 
získate ! 

Mne ale bridí sa sebaotročenie a chcem život volný, bárs aj borby plný 
a ku tomu si chcem aj svoj národ učiť. Preto s tým poriadkom, ktorý tu za- 
iŕiedli spokojný som neni a krivdu spáchanú pomstiť hfadeť budem. — 



214 lieoue ^aSe Slovens^^ 

VÝSTUP Vfl. 
Predošlí všetci. Veverica. 

V e v e r i c a : (trochu sa tacká, podgurášený.) Čo sháňate sa tu ako na pro- 
cessiu! Nemáte inej roboty? A tu darebáčite? Na, skutku sa mi odfialto od- 
practe! — (zástup sa sráža do kôpok a ustupuje.) 

Michal (domina Vevericu): A čo, len vymôžte darebáčiť a zahálaťcelé 
dni ! A ešte vám za to aj platia ! 

Veverica: Nekvokaj, papfuh so zamastenou hubou! Ja strážim nad 
verejným pokojom a poriadkom a preto vás oslovujem, aby ste sa odtialto 
rozišli. 

Michal: Nezavádzame tu nikomu ; a keď ye vám tu tesná cesta, obej- 
dite inou stranou. 

Veverica: Hovorím ti, nekvokaj, lebo keď vytiahnem šablu, odrazím tí 
nos. Alovanti, kade, ktorý hore-dole sa mi .rozchádzajte ! (Začne zástup roz- 
háňať a vytláčať.) 

F a g a : A kamže pôjdeme, keď sme sem schválne prišli ! 

Veverica: A Čo je tu komédia? Hen máte kostol; chodťe se pánu 
Bohu pomodliť za dobré zdravie ! Ale tu, aby ste sa mi kopili, to nedovolujem. 

Michal: Ba, povedzte radšej, že „to neni dovoleno" tak sa to hovorf 
po pánsky. 

F aga: Do kostola nepôjdeme, lebo odtial nás vyhnali. 

Veverica: Kto vás vyhnal? Čo vás vyhnal? Však práve teraz slúži 
kňaz; môžte ta isť a kofko sa vám len páči počúvať a sa modliť. 

F aga: Jaká to modlitba, keď ti srdce hnevu plné? Či desaťkráť neza- 
klajes. keď pozreŠ v modlitbe ku tomu oltáru a napadne ti všetko, čo sa 
bolo stalo! S tým kňazom mne nemožno sa modliť! 

Veverica: Láry, fary, kmotre! Pomodlíš, sa, či je to ten, lebo druhý r 
čert ako diabol. Všetci sú rovnakí ! 

Jak u b: Neni sú, Ištvánko, neni! Jeden slúži pánu Bohu a druhý Bel- 
zebúbovi. Jeden miluje svoje ovečky, jako dobrý pastier a druhý jich nená- 
vidí a hrdúsí, ako vlk. 

Veverica: Eh, kmotre, čo tam po tvojich kňazoch! No ale pravda, ty 
si tak z polovice svätý, ty jich musíš zastávať! Mne veru netreba ani kňaza 
ani kostola. 

Jak u b: Nuž a Bohu slúžiť kde že by si a dušu kdeže obživíš? 

Veverica: Čo ja potrebujem akú službu? Ja si slúžim môjmu pánovi 
a dosť! A dušu kdeže obživím? Nuž a Šenky nač že sú? Azda na parádu!^ 
Tam ti tofko rozumu namerajú, že budeš múdrejší, než desať fiškálov. 

J a ku b: Ale bez kňaza len nemôžeš byť! Narodí sa ti dieťa, treba ho- 
pokrstiť, kamže ho poneseš ? Jako že ti dôjde bez svätého krstu večného spa- 
senia ? 

Veverica: Láry, fary, malá to starosť o krst; to len vy také orácie 
robíte ! Keď nemáš kňaza a narodí sa ti dieťa a chceš ho maf pokrstené, nuŕ 



Tievue ^aSe Slovensko 215 

zamotaj ho do plachty, sober, a choď ku Váhu ; tam ho so pár razí zamoč 
do vody a povedz Krístelejson — kyrielejson a máš pokrstené. A nemusíš 
od krstu ani platif. Hahaha! 

Janko: Netárajte že tu verejne hohaprázdne vecí a nepohoršujte nás 
v nábožných cítech! Jakože len môžu strpef vás ve službe! 

Jakub: Oj, neznaboh ty celý a syn satanov si už zrejme! Bez kostola 
a kňaza, to len diabli žijú. A k svätému stavu manželskému, jakože pôjdeš, 
Iceď kňaz nepožehná sväzok ten v Božom mene! 

V e ver ic a (posmešne): Potrebujem ja sobáš ! Mne sobášu netreba ! Keď 
si ju už ktorú vyberem a sa mi pozdá, nuž poviem jej „poď" ! A sobáš je 
hotový! Ja som s mojou starou za pätnásť rokov žil, len tak, ako sa hovorí 
na favú ruku a len pred rokom mňa s ňou pred oltárom sosobášili! Stálo 
ma to pätku; mohol som radnej si toho občerstvenia kúpíf! 

Jakub! Oj, ty vy vrhel si fudstva, čo za vecí svätých posmechy si tropíš ! 

Janko: Jaký pán, taký sluha! Ale keď už sami nedbajú na to, čí žijú 
ako ľudia a kresťania — alebo ako zver, nech aspoň nám nesiahajú na to, 
čo nám je svätého! 

Veverica: Vy ste dnes všetci jakosi sväto naladení ! (K Fagovi): Hja, 
kmotre, mal ten váš kňazko, nepchaf prsty ta, kde netreba, nebolí by mu 
jich privŕzgií. S pánmi neni radno sa naťahovať. (K ostatním): A preto vám 
radím, aby ste dali všetkému pokoj a poslúchali kňaza nového. 

Michal (zvolá; zástup sa hýbe): Toho si poslúchajte vy, my ho 
nechceme ! 

Veverica (Nazlobeno začne ľudí vyháňať): Ale teraz vám už hovorím: 
practe sa mi odtialto, lebo keď sa nazlobím, bude horšie ako zle ; — preč — 
preč (tlačí fud von do ulice; tí sa nedajú, ale vystupujú na schodky ku kostolu 
a potom zase na inom mieste obejdúc do kôpok sháňajú; z Vevericu 
mládež posmešky robí! Veverica sa postaví.) Tristo olovených vám tie duše 
páralo ! Neidete ! Neidete ! Hej ! hej ! hej ! hej ! Však vás ja naučím ! Však vás 
ja naučím ! 

Michal: Hej, hej, hej, hej, (posmešne). Naučte, naučte; utekajte, ute- 
kajte pre žandárov. 

Veverica: (Vyhráža sa mu.) Aj idem, aj idem a teba, ty papfuh, prvého 
dám zatvoriť; až prvého dám zatvoriť. To sa ja podívam!... (Zástup 
s úsmeškom sa díva a vyprevádza Vevericu, ale ihneď sa vrátia a sotrvávajú 
vo svojom mimickom rozhovore.) 

Michal: To, to, len žandárov na nás! to vedia tí páni komandírovať ! 

Palo mládenec: Malé strachy z Vevericu aj zo žandárov, tým my 
ešte pozreme do očí! 

Jakub: Ba vždy len žandárov spomínajú a posielajú na nás! Či to kdy 
bolo? Nikdy! Nikdy! 

Fula: Však poriadny človek už ani na ulicu nebude smeť ukázať sa, 
lebo sa musí obávať, že ho žandár schytí! — 



216 l^evue 5VVi5c Slovensko 

Janko: (stane si na schodik, reční.) Občania a dobrí priatelia moji! 
Počujte slova, ktoré okolnosti preriecf ma nútia ! 

Michal: Čujme Janka, čujme; ticho tam I (obstanú ho.) 

Janko: |a, není dávno tomu, čo prišiel som — všetci znáte dobre — 
domov z Ameriky a s okom slzavým a hruďou rozbúrenou patrim, čo deje sa 
tuto! A vidím to nielen sám, vidíte aj sami, že krivda do nebes volajúca 
stala sa s otcom duchovným a tak so všetkými nami. Jeho, miláčka našeho, 
kňaza príkladného, vodcu za právo a pravdu našu slovenskú neohrožené bo- 
jujúceho vyrvali nám, odtrhli od nás, aby tak tým lepšie mohli nad nami 
vládnuť. — A poslali nám kňaza, ktorý nie je nám priatelom. . . . 

Michal: Nechceme ho — nech ide odkial prišiel. . . . 

Janko: ... ktorý vyháňa nás prítomnosťou svojou už aj z toho stánku, 
ktorý na svete nám najmilší je, z kostola. A my musíme ponevierať sa bez 
duchovného vzdelania ; my musíme po okolitých obciach chodiť, aby sme mohli 
v pokoji a zo srdca sa pánu bohu pomodliť ! Lebo, ktože je tu z nás, kto by 
prekročil prah toho kostola, dokial pred oltárom jeho není otec Hlinka! Kto 
že z nás by chcel požehnania prijať z ruky toho kňaza, ktorého nenávidíme, 
lebo je zradcom duší našich a ubijcom snáh našich slovenských I 

A oni si myslia, že my tak spokojní budeme jako s nami naložili! Na- 
zdajú sa, že aj my zanecháme nášho pastiera milovaného a poslušní budeme 
rozkazom jejích! Ale ja hovorim, že sa mýlia velmi! 

Viacerí: Nepoddáme sa; vystúpime z cirkve! 

Janko: Lebo my sotrváme pri Hlinkoví a kéď aj stokráť tofkí sa proti 
nám postavia, ešte zvíťaziť musíme. 

Zástup: Tak je, tak, nepoddáme sa! (zástup sa hýbe a prisviedča.) 

VÝSTUP VIII. 
Predošlí. Fišer. (Prichodí od fary, zastane na schodoch.) 

Fišer: (velmi sladká vo si počína, ale aj vyrátano). Ľudkovia moji naj- 
milejší, čo a aké že to shromaždenia držíte! A okolo chrámu, ach, ach! 

Janko: (Tvrdo.) Však ten chrám je náš! A keď jste nás z neho vyhnali 
budeme okolo neho chodiť! 

Fišer: Priatefu najmilejší! Ja som vás vyhnal? Ja som vás nevyhnal! 
Sami nechávate najsvätejšie veci! Ach oželejte skutky svoje zlé! Nedajte sa 
diablu viesť do pekla ohnivého! 

Janko: Mňa priateľom nenazývajte, bo ku priatelstvu patria srdcia na- 
klonené. A to u mňa není! 

Fišer: (nevinno.) Bôh na nebi vidí, ako vás milujeme! 

Michal: Ako. koza nôž! ... 

Fišer: A modlím sa pri každej omši svätej, aby najsvätejšia panna 
Mária sa prihovorila za vás, aby otvorila vám oči a napravil vás na dobrú 
cestu! Prečo že, prečo zanechávate kostol a neidete si hladať vaše spasenie!? 

Michal: Preto, že ste tam vy ! 



Tievue ^aše Slovensko 217 

Fula: Nech stojí pred oltárom otec Hlinka, plný bude kostol! — 

Fišer: Avšak Bôh tam stojí, dušo moja drahá! A vy Bohom pohŕdate ? ! 
Ej, ej! Ba dňom aj nocou plačem nad vami a vaším večným životom! 

Michal: A my nad vami. 

Fišer: Jako obstojíte na tom večnom súde?! A na duše svoje nemyslíte 
nikdy ? Ó priatelia moji ! vrafte sa ku poslušnosti, vrafte ; a všetko bude vám 
odpusteno. Poďte do kostola a najsvätejšia panna vás k sebe shromaždí a sa 
prihovorí u Krista Ježiša ! (Pozre ku dolnému koncu odkial prichodí služný 
a Veverica.) Ach, velkomožný pane, dobre že prichodíte! (Ožije.) Hladím to( 
luzu túto rozprášiť a nechceju poslúchnuť. Urobte vy poriadok! (Pokračovaní.) 

m RĽS 123) 



VÝVOJ FEDERALISMU V RAKOUSKU OD ROKU 1848. 

Dle rôznych prameňu sestavil R. 
1848—1850. 

U za vrení m prešpurského míru v r. 1805 prestala existovati ríše ŕímsko- 
némecká. Poslední ŕímskonémecký císaf František II., který již rok 
pred tím v predtuše včcí budoucích prijal titul císaŕe rakouského, jakožto 
František I, dal tím základ jednotnému císaŕství rakouskému. Než ješté 
pozdčji na delší periódu let, ale v jiné forme, vstoupilo Rakousko v užší svazek 
se zemčmi nemeckými. Po zničení moci Napoleonovy utvoŕen r. 1815 nemecký 
spolek, ku kterémuž Rakousko pŕistoupilo se zemémi, jež dŕíve pŕináležely ku 
tak zv. ríši ŕímsko-nčmecké, t. j. se zemčmi české koruny a alpskými dedič- 
nými zemémi. Z tohoto „Bundu" byiy rakouské zeme vyloučeny po valce 
v r. 1866. 

První snahy federalisační v Rakousku povstaly probuzením se konstituč- 
niho zákonodárství v roce 1848, kdy jednalo se o to, má-li nemecký spolek 
utvoriti zákonodarný parlamet, a kdy současnč zavedená ústava v Rakousku. 

Až do r. 1848 spravováno bylo císaŕství rakouské statní konferencí, jejíž 
členy byli rádcové a stáhií ministfi. Maďari méli svého uherského a sedmi- 
hradského kanclére, jakož i ústavní snem v Prešpurku. V zemích českých 
konány stavovské zemské snemy, z nichž český konán posledné v r. 1847. 
Již tenkráte panoval mocný zajem pro spojitost zemi československých v Ra- 
kousku a v r. 1846 vystoupil K. Havlíček Borovský ve „Slovanu** s názorem 
slovansko-rakouským, když napsal: „Neboť opaku j i ješté jednou 
sdúrazem, že vlast naše není Slovanstvo, nýbrž jen Čechy, 
Morava, Slovensko a Slezsko. 

Revolučním duchem r. 1848 nastala všeobecná touha po svobodé a par- 
lamentarismu. Udelením konstituce dne 15. bŕezna 1848 druhým rakouským 
císaŕem a korunovaným českým králem Ferdinandem V., jenž prijal název 
Ferdinand L, jakožto první konštituční císaŕ, nastala éra politických boju. Již 



218 lievue ^aie Slovensko 

dne 11. bŕezna 1848 formulovaná v národnim sbromáždční v lázni sväto- 
václavské v Praze petice, se kterouž vyslaná deputace ku králi. V této petíci 
žádáno v 1 1 bodech : 

„aby české zHzení zemské podlé potreby času bylo zmčnčno a roz- 
šíŕeno pod jístotou takovou, aby záležitosti mčst a okrsku venkovských 
zastupovaný svobodné volenými poslanci, i aby svazek mezi Čechy, Mo- 
ravou a Slezskem byl utužen pospolitými stavy tčchto zemí, ktefí by 
každého roku společnč mívali shromáždéní.'' 

Ve druhé petici ze dne 29. bŕezna 1848 vydanou výborem obyvatelú praž- 
ských za pŕedsedy V. hr. Deyma, žádáno mezi jiným: 

1. Nezrušitelné sjednocení všech zemi ku korune české patrícich se 
strany vnitŕní jich samosprávy, zároveň s ohražením jejich pevného spo- 
jení s veškerým státem rakouským, též dokonalé srovnání české a ne- 
mecké národnosti ve všech odvétvích učení a správy v téchto zemích, 
jakožto základní zákon pro né. 

2. Národní zastoupení, zahrnujicí všecky prospechy zeme stejnorodé, 
všeobecné zákonodarné a dané povolující na nejšírším základe svobodného 
volitelství a svobodné volitelnosti, též vlastní odpovédné ministerium vnitiŕ- 
ních tčchto zemí a zi^ízeni patrícich centrálních úŕadú pro nč v Praze. 
Situaci tehdejší doby výborné vystihl ve smyslu federativním K. Havlíček 

Borovský ve svém článku v „Nár. Novinách**, ze dne 17. bŕezna 1848 po 
udelení konstituce: 

„Zároveň ale o to se pevné ujmouti musíme, aby koruna naše 

(Čechy, Morava a Slezsko) v císaŕství rakouském úplné admi- 

nistrativní samostatnosti užívala a svou zvláštni konstituci, 

svúj zvláštni snčm ničia. Bez toho není možná celému císaŕství jednu 

konstituci dáti a protož nadéji máme, že Cechové, Poláci, Illyrové, Uhrové,. 

Vlachové, Nemci a každý národ svou zvláštni konstituci dostane, aby 

užívati mohl pri snémich svého národního jazyka. Ve vyšší správe zemské 

ovšem musí býti všechny zeme sestŕedény; jakým zpúsobem se to stati 

má, zanecháme rozhodnutí zkušeným diplomatúm.** 

Sám vydavatel Národních Novín, hrabe Deym, napsal brožúru, kde žádal 

ve tŕech pamčtních spisech e decentralisaci celé ríše. Když pak 5. dubna 

1848 jmenován byl arcikníže František Josef místovladaŕem v Čechách, žádal 

Havlíček v Nár. Novinách, aby prijal titul místokrále celé koruny 

a mél zodpovedné ministerstvo. 

Kabinetním listem ze dne 8. dubna odpovédél král Ferdinand na ob& 
petice pražské v devatenácti bodech, jež znamenaly pro Čechy alespoň počátek 
samostatného politického života. Jazyk český prohlášen ve všech 
vetví ch statní správy a verejného vyučovaní s rečí neme- 
ckou za úplné rovnoprávny. 

Nejvétší politickou chybou, ba pŕímo pohromou bylo, že nesešel se zemský^ 
český snem, nékolikráte v červnu 1848 svolaný, kde mélo býti 210 šlechticú 
proti 330 voleným poslancúm. Pro stav obležení nedošlo k obeslání snčmu^ 



^evue ^aSe Slovensko 219 

Naproti tomu sešel se v bŕeznu 1848 snem moravský a téméŕ jednohlasné 
vyslovil se proti petici Pražanú o spojení Čech, Moravy a Slezska. To stalo 
se proto, že Pražané ve své druhé petici žádali, aby král svoji moci spojení 
éeské koruny naŕldil. Jelikož český zemský snem se nesešel, predal král Fer- 
dinand záleätost moravskému a ríšskemu snemu ku zákonitému vyHzení a tak 
v obave o ztrátu autonómie Moravy, zmaril moravský snem české snahy štáto- 
právni. Jak jinak by véc dopadla, kdyby snem český a snem moravský 
společné se o veci byl dohodl! 

Dne 25. dubna 1848 vydána ústava pro Uhry a dne 5. kvétna vyšel 
cisársky list o pHmé volbč poslancú do Nšské rady zemi neuherských, čimž 
utvofen dualismus. Současné pak signalisovány volby do snemu frankfurtského. 
Odpovedí na volby do Frankfurtu bylo svolání červnového slovanského sjezdu 
éo Prahy, který byl opétné velkolepou manifestací rakouských Slovanfi pro 
federatívni utváŕeni Rakouska pri rovnoprávnosti národu. 

Boj proti frankfurtskému snčmu veden byl s nebývalou prudkostí. Když 
pi v dubnu zvolen byl P a 1 a c k ý s dalšimi pčti členy do prípravného parlamentu 
frankfurtského, ohradil se proti účasti 2námým dopisém, kde uvedl: 

„Druhá príčina, která mi bráni porád vašich býti účasten jest, že 
nevyhnutelné sméŕovati chcete a budete k tomu, abyste navždy nemožným 
učinili Rakousko jako ríši samostatnou, ríši, jejižto zachovaní, celost 
i upevnení jest a býti musí včcí velikou a dúležitou netoliko národa 
mého, ale i celé Evropy, ano lidskosti a vzdelanosti samé. Kdyby štátu 
rakouského nebylo již od dávna, musili bychom v interesu Evropy, ba 
humanity samé pŕičiniti se co nejdííve, aby se utvoril. Kdo žádá, aby 
Rakousko pripojilo se národné k fíši nemecké, myslí, aby samo sebe za- 
vraždilo, což nemá nižádného morálního ani politického smyslu."" 
Na schúzi Národního výboru dne 4. kvétna 1848 za pŕedsed- 
frictvi hr. Lva Thuna protestoval D r. Rieger proti pro vedení voleb do snemu 
frankfurtského slovy: 

„Nejedná se nám o véc Ihostejnou, nýbrž jedná se pri ní o náš 
život. Nemci chtéjí rakouskému mocnáŕství učiniti konec ; nám však záleží 
na tom, aby bylo zachováno. Máme pred sebou návrhy nemeckého zŕí- 
zení, které, kdyby od Rakouska bylo pHjato, nezbývalo by mu ani stín 
svrchovanosti. Rakouska však vláda kdyby i chtčla, nemá práva k takové 
veci pŕistoupiti beze svolení svých národCiv. Naše koruna česká 
musí býti zachovaná v úplné svrchovanosti, nikdo nemá 
práva se jí dotknouti, pokud celý národ s konstitučním králem naším 
úmyslu svého a svolení svého u veci té nevysloví. Náš král český pH 
svém korunovaní vykonal národu svému prísahu na zachovaní všech práv 
a svobod tohoto království; dotknouti se téchto práv bylo by tolik, jako 
zrušiti královskou prísahu.'' 

Vídeňšti revoluční liberálové a Maďari podporovali se navzájem, ponévadž 
snahou obou bylo pfípojení neuherských zemí definitívne k h'ši nemecké a 
♦samostatnéni Uher se společným cílem — potlačení Slovanú. Proto myšlenka 



220 Tievue tSCaSe Slovensko 

federace mohutné kiestila sobé cestu mezi rakouskými Slovany. Dne 5. června 
r. 1848 napsal H a vi I če k v Nár. Novinách: 

„Žádným zpúsobem nechceme býti provincií rakou- 
skou, nýbrž koruna Česká požívali musí úplné samo^ 
statnosti tak, aby Rakousko bylo jen federací samostat- 
ných zemí a národu." 

Dne 13. rfjna 1848 došlo ku študentskému shromáždční 
v P raz e, kde prítomnými českými i slovenskými vúdci manifestováno ve 
prospech federace Rakouska. 

Poslanec D r. Rieger ve své reči bouHl proti spojeným vídeňským a 
maďarským revolucionáŕum a pravil, že vídeňské vzbouŕení není boj proti 
reakci, nýbrž boj maďarsko-némecký proti Slovanstvu, k po- 
tlačení Slovanú, kteŕíž vyhledávají rovnoprávnost všech 
národu rakouských v ríši federatívni. Totéž potvrdili Slováci Štúr 
i Hurban, ktefí tenkráte udržovali úzke styky s českými pŕedáky. 

Významný obraz názoru nemeckých liberálú podáva reč posl. Giskry 
ve frankfurtském snemu r. 1848. Týž mluvil pro spojení Rakouska s Néme- 
ckem, pro odstránení ústrední ríšske rady rak. monarchie a pro utvorení perso- 
nálni únie s Uhry. Ve své reči pravil: 

„Jest nesporno, že všichni Nemci v Rakousku naproti Slovanom 
v celém Rakousku pri součinnosti celkového štátu tvorí rozhodnou men- 
šinu, a že pak Rakousko vzdor všemu obrannému a výbojnému spojení 
s Nčmeckem musí se státí slovanskou ríši. Jaké bude pak tčžisko této 
slovanské ríše? Opŕe sc na svobodné Nemecko, aneb ve své nenávisti 
k Nemecku bude se opíratí o kmeňové príbuzné Rusko, aby pak ve spo- 
jení s ním tvoHlo nový statní systém na slovanském podkladu v komplexu 
evropských státú?" 

Mocné a významné projevy pro federalismus docházely z Uher, kde 
laméjší nemaďarské národy hlásily se o svá práva protí Maďarflm, kteŕí usku- 
tečnéní neodvislosti své videli jen v bezohledném pomaďaŕení ostatních národu. 
Dne 10. kvétna roku 1848 sešlo se první slovenské národní 
shromáždéní ve Sv. Mikuláši, kde formulovaná žádost národa ve 
14 bodech a žádáno o jeden všeobecný snem všech národu v uherské korune 
žijících, na kterém by každý národ byl zastoupen. Dále žádáno bylo o národní 
«némy pro každý národ zvlášté. 

V podobném smyslu usneslo se rumunské národní shromáždéní 
konané dne 15. kvétna 1848 v Blažejové v Sedmihradsku. 

Ješté památnéjší pro snahy federalisační a ve svém usnesení radikálnejší 
zústává resoluce chorvátskeho národního s n é m u, konaná dne 5. června 
r. 1848 v Záhrebu. Resoluce zní: 

„Hlavní naše snažení jest býti svobodným národem ve svobodném 
císaŕství rakouském. Podlé pragmatícké sankce, prijaté všemi rakouskými 
zemémi, pŕipadají všechny bez rozdílu k celému rakouskému císaŕství, 
tedy i naše království i Uhry. Každá zeme méla zvláštni správu s tira 



lievue ÍÄCaše Slovensko 221 

toliko rozdilem, že jedny stály na ústavnim, druhé na absolutistickém 
základe a všechny vespolek mély pro záležitosti, týkající se celého císaf- 
ství, jakož jsou zahraniční, vojenské, finanční a obchodní, společné 
ústfedí, společnou vládu. Chceme pro záležitosti celého císaf- 
ství se týkajíci jeden společný ze všech rakouských 
zemí sestavený snem se společným odpovédným mini- 
sterstvem. V ostatních pak záležitostech nezávisela by 
každá zeme a každý národ od onoho společného snemu 
a ministerstva, nýbrž nechf má každá zemč svúj vlastni 
zákonodarný snem s vládou tomutosnému zodpovednou, 
a nechf se sama ŕídí a spravuje. Tento svazek stával již dŕíve 
i mení se teď jen ve forme." 

O bánovi zmiňuje se pak dále snem, že jest jediné od národa a krále 
povolaný a nehí nikomu zodpovedný nežii národu a králi chorvatsko-sla- 
yonsko-dalmatskému. 

Na této schfizi byl též jednomyslné zvolen bánem Jelačič, a králem Fer- 
dinandem potvrzen. Pomoci Jelačičových vojsk bylatéž dneSl.ŕíjna revoluční 
Videň dobytá a snem pŕeložen do Kroméŕiže. 

Ohnivým protestem proti dualismu a manifestací pro jednotné avšak fede- 
ratívni Rakousko byl projev K. Havlička u príležitosti nastoupení 
trunu císare Františka Josefa L Dne 5. prosince 1848 uvei^ejnily 
Národní Noviny: 

„Ferdinand 1. byl cisárskym svým slovem a prísahou svou zavázán 
zachovatí neroztržitelnost a jednotu koruny uherské t. j. zachovati nad- 
vládu maďarského národa nad ostatními pod korunou uherskou spojenými 
národy. On zákonem potvrdil, že jazyk maďarský má bytí reči diploma- 
tickou v celé korune. On podlé své prísahy nemohl dopustítí, aby Uhersko 
rozdéleno bylo na vice oddilň podlé národu a nemohl tedy zavéstí úplnou 
a dokonalou rovnoprávnost národní v korune uherské. Nový nyní nastu- 
puje císaŕ, ani prísahou takovou, ani slovem svým Maďarúm zavázán 
není. Jemu nie neprekazí, aby chránil práva všech svých národu. U s t o u p 1 ý 
císaŕ nemohl pfipojiti pro svou prísahu a dané slovo 
zeme uherské pod jednu ústrední správu, což se stati 
musí, ač nemá-li zfistati rovnoprávnost všech národu 
pouhým slovem a má-li se zadost učiniti žádosti národu 
druhých kromé maďarského, kteŕí takového spojení 
usilovné sobépŕejí. Nynéjší císaŕ bude moci učinití to, co ustu- 
pující císaŕ nemohl. On bude moci učinití z Rakouska ríši jednu 
a silnou, na základe rovného práva všech národu.** 

(Pokračovaní.) 

11:39 1231 1231 



222 Qievue U^aše Slovensko 

B. P.: 

SLOVENSKO VR. 1908. 

(Dokončení.) 

Utakových zmätených pomérech politických jest ovšem téžko slovenské 
politice postupovať úspešné. Slovenská politika nemflže a na dlouho ješté 
nebude moci se pochlubit parlamentními úspechy. 

Co znamená tčch 25 poslanca národnostnich na 400 maďarských poslancú, 
kteŕí považují každý, sebe mírnéjší požadavek národnostní bezmála za osobní 
tirážku. Parlament jest pro nemaďarské národnosti pouze tribúnou, v které 
mohou hlásat evropské i uherské verejnosti své stesky pomerné beztrestné. 
Pravíme pomerné. Immunita poslanca je sice i v Uhrách zákonem chránená, 
-ale ta platí pouze pro výstŕednosti hýŕících maďarských poslancú, nikterak ne- 
chráni nevítaný element, nemaďarské poslanec, od politických šikan. Politika 
slovenská nesmi tedy ani tolik počítat s extensivní parlamentární činností, ale 
musí pŕedevším obrátit se ku vnitŕní práci, k politické výchove lidu, k uve- 
domovaní a vzdelávaní a hospodárskemu posilňovaní slovenského lidu. Drobná 
práce. V tom smeru loňský rok znamená na Slovensku značný pokrok. Ne- 
snese ovšem prirovnaní s českými pomery, ale na slovenské, ba i na uherské 
pomery jest činnost Slovákú čestná. 

^itace za všeobecné volební právo, tento základ demokratisace Uher, 
rozvinula se na Slovensku pŕes všechnu persekuci, pŕes svévolné omezování 
práva spolčovacího mérou neobyčejnou. Počet schúzí poŕádaných dostupuje 
sta. V zime nastáva sice ponékud ochabnutí, a Ize toho litovat už proto, že 
na Andrássyho predlohu mélo se odpovédét ješté dfiraznéji. 

Postupuje hospodárska organisace. Zakládajl se nové penéžní ústavy. 
Stávající penéžní ústavy zvyšujf svúj základní kapitál. Chystá se vydaní ná- 
rodohospodárskeho listu. Konají se sjezdy rolnfkú v Pešti a v Skalici. Čini se 
prípravy k založení vétšího penéžního ústavu v Pešti. 

Po hospodárske stránce nebyl loňský rok tak nepríznivý pro Slováky, 
ačkoli velká pohroma stihla je nepŕímo. Americká krise dala se velmi dobre 
cítit i na Slovensku. Povážme, že žije dnes v Americe 500.000 Slovákú. 
Téméf samí pracovníci v nejlepších letech, ktefí nechali doma ženu a deti, 
nebo starší príbuzné. 

Klidné múze počítat, kdo zná místní pomery, že 1,000.000 Slovákú 
v Uhrách je odkázán na podporu téch amerických vystéhovalcú. Ze štatistiky 
pôšt vidíme, že na Sovensko prišlo r. 1906 z Ameriky pŕes 77 miliónu 
korún (Prešpurské postov, feditelství 20,095.855 K, Košické 57,567.523 K). 
Vyše penéz z Ameriky do celých Uher r. 1906 poslaných páči se as 250 mi- 
liónu korún. Tedy čtvrtina uherského státního rozpočtu! Takový pŕímo 
životní smysl má pro Slovensko Amerika. Nelze se potom divit, že na Slo- 
vensku stopují se zprávy o americké politice bedlivéji, než o politice uherské. 
Vítézství Taftovo bylo pŕijato v nejposlednéjší vesnici na Slovensku s uspo- 



'Tlevue ^aše Slovensko 223 

Icojením, ponévadž čekají pnznivéjší konjunktúru prfimyslovou a tak možnosť 
nového výdélku. 

Loňský rok možno pHmo nazvati rokem československé vzájemnosti. Vlny 
verejného mínéní českého byly príliš vysoko vzbouŕeny ozvenou hrozné feze 
Čemovské, velkolepou agitační cestou faráfe Hlinky po Čechách a mohut- 
nými projevy nórskeho barda svobody, demokracie, spravedlnosti, Bjômsona, 
než aby se byly rázem utišily. Nebylo to pouhé chvilkové vzplanutf, které po 
sobé nenecháva stop, ale teplo lásky a zájmu pro utlačenou vétev slovenskou 
stále ješté rozehfívá české duše. Doufejme, že zase po tolika letech nespráv- 
neho vzájemného pochopovánf, dostali jsme se na cestu sblížení, porozumení, 
sbratfení. Sila obou vetví národa českoslovanského bude tím vétší, čím více 
bude se jedna opirati o druhého. 

K tomu prvým krokem jest vzájemné poznaní a podpora. V tom smeru 
vykonala velmi záslužnou činnost Českoslovanská Jednota a sdružení 
Praha -Slovensku, z jichž členu vytvoril se Pomocný komitét česko- 
slovenský, který celou pomocnou akci pro Slovensko vedl. Seznamovánl 
se Slovenskem dalo se na nesčetných pŕímo slovenských večírcich, prednáš- 
kach o Slovensku, které dávaly dôkaz o zájmu českém pro Slovensko. Sluší 
zde zvlášté zaznamenati velkolepou odpoveď českého Sokola na hanebné od- 
souzení úbohých obetí Černovských, v bfeznu minulého roku, kdy v zápétí 
Sokol uspofádal rázem pŕes púl tisíce pfednášek o Slovensku, kde vefejnost 
maďarská byla postavená do spravedlivého svetla. — Stejné ochotné ujala se 
práce pro Slováky i rozvetvená Česká obec hasičská. 

Aby pak zústala celému tomu ruchu památka trvalá, rozhodla se Mo- 
ravskoslezská beseda v Praze, která pravé svou Moravskou čítan- 
kou získala si všeobecného uznaní, uspoŕádati podobné vydaní Slovenské 
čítanky, informační knihy pro zachycující Čechy slovenskou minulost i pfí- 
tomnost, vhodné príručky pro turisty po krásném Slovensku. 

To, CO jsme rekli o politickém a hospodái^ském živote Slovenska, to Ize 
ŕíci mutatis mutandis i o živote kulturním. Inter arma silent musae, v téžkém 
politickém a hospodáŕském boji sotva zbývá mnoho času na krásne umení 
a na čistou v^edu. Pozorovat to nejlépe na osudu „Slovenského Obzoru", 
politické revue, jeho hlavní spolupracovníci rozpŕchli se, „hnaní žitia nevofou**, 
jeden za svým povolaním na venkov, druhý musil se ujati redakce, uprázd- 
nené uvéznéním redaktora, jiný odešel prímo do vézení, čtvrtý musil všechny 
sily vénovat politice — kde tu zbývalo času na uklidnénou práci revuálni? 
Doufejme, že teď po návratu dr. Šrobára z vézení „Slovenský Obzor" zase 
se vzki^ísf. A pi^ece všude na Slovensku cítit rostoucí potrebu po duševní po- 
trave. Časopisy se množí a pHbývá jim odbératelú. Kníhkupci sdélují, že jim 
pŕibývá kupcú knih. Nakladatelský spolek v Turč. Sv. Martine po létech prací 
mladých sil nádejné oživí Zaplavuje teď literárni trh novými knihami — škoda, 
že kvalita ne vždy vyznamenává se pokrokem — pustil se do záslužného, ale 
nákladného díla, vydaní sebraných spisu Vajanského. To je vlastné nej- 
vétší literárni udalostí lonska. Hviezdoslavových spisu díl prvý vyšel v druhém 



224 lieoue V^aíe Slovensko 

vydaní. Pro ty, kdož stčžuji si na malou pomerné znalost Hviezdoslava, je t# 
osvéžujíci zpráva; když se málo čtou, aspoň se jeho díla hodné kupuji. 
Doufejme, že nastávajíci jubileum Hviezdoslava zpopularisuje jeho umeleckou 
tvorbu. Zasloužf si toho plnou mérou tento nejvétší literárni talent Slovenska. 
Jeho poesie má často ponékud trpkou príchuť, jeho styl odpuzuje na poprvé 
Slováka í Neslováka, ale pri lepším seznámení púvodní trpkost mizí a zustává 
príjemný požitek silného a originálního umeleckého dila. V nejbližší dobé pi^e- 
kvapí vefejnost novým dilem, tragédií „Herodes a Herodias". Jiné sebrané spisy 
(Ferienčikovy, Laskomerského atd.) kromé spisu Jana Hollého, tohote 
mohutného klassika, který dovedl do starých forem vlíti nové myšlénky ro- 
mantického nacionalismu, nemaj í významu pro širší obecenstvo. 

Pred samým koncem roku objevila se kniha, ne sice slovenská, ale hlavné 
Slovensku venovaná, Setona-Watsona Racial problems of Hungary. 
Kniha tato je dúkazem, jak slovenská otázka stáva se pomalú otázkou evrop- 
skou. Objevení se podobné knihy souvisí tesné se vzpomenutou agresívni 
politikou Maďarú; vážili je na váze, posoudili okolnosti, a shledali je príliš 
iehkými. Doufejme, že slovenská otázka, jinak otázka sociálni a národní 
spravedlnosti v Uhrách, nezmizí už z evropského jevišté, že kfivda, 
Maďary páchaná, bude stále zi^ejméjší, že hlavy téch velkých obrancu pravdy, 
Bjôrnsonú, Watsonú, nezmlknou, že pod tlakem evropského opovržení MaďaH 
búdou nuceni vyhledávat lidštéjší formy v politickém boji. 

Ovšem, Slovákum jest treba vždy na to pamatovat, že je nezachráni ani 
cizina, že pŕímo jim nepomôže k vítézství ani bratr Čech, že jest spása jich 
národní veci jen u nich, že jen na jich sile, houževnatosti, odhodlanosti a obe- 
tavosti záleží uplatnení jich pravdy. Svobody se téžko dobýva, bez velkých 
•bétí neize dosíci velkých cílú. 

lOI toi toi 

ZE SLOVENSKÉ LITERATÚRY. 

HVIEZDOSLAV: HERODES A HERODIAS. 

Turč. Sv. Martin. Knihtlač. uč. spolok. 1909. 

V den všeobecných srdečných osláv velkého básnika dne 2. února vyšel z tiskú 
čtvrtý svazek sebraných jeho dčl: dramatická báseň Herodes a Herodias. Tím pri- 
pravil slovenské literatúre milé pfekvapení, neboť na tomto poli s úspéchem, po- 
sužovaným s hlediska pŕisnč umeleckého, dosud nikdo nepracoval. Ale jméno Hviezdo- 
slavovo jest dobrou zárukou, že mohli jsme již doufati, když „Slovenské Pohrady" (loňský 
ročník) pi^nášely ukážky z nového tohoto díia, že bude to díio dokonalé a cenné. Vždyf 
již jeho epické básne jsou skutečná dramata zauzlením deje, plastickým predvedením celé 
galérie charakteru, zobrazovaním rušných scén, jlchž dojem zvyšuji četné pHmé reči osôb 
jednacích. Jisté mflžeme od Hviezdoslava na poli tvorby dramatické mnohé pfedností oče- 
kávati, pŕimyslíme-li si k jeho velkému duchu, k jeho vlastním schopnostem ješté dfikiadné 
štúdium klassických dél Shakespearových, Schillera, Goetheho a j., jejichž preklady obo- 
hacoval literatúru slovenskou. 



í 'l fám ^'P-' ŕ ^m- 




z dediny v Turci- 




Horská salaS. 



lievue ^aše Slovensko 225 

Herodes a Herodias. Tedy thema biblické. Z doby jistč podivuhodné, kdy lidstvo 
proživalo horečku svého prerodu, kdy proti sobé počinaly vyvstávati dva svety, antika, 
záŕící, plná jasu života, ale již rozvrácená pýchou lidí príliš vysoko vyrostlých, skepsi 
ikol fllosofickýcb, rozmaiilostí zbujnčlého lidstva a proti tomu mystičti východní prorokove, 
hlásajicí skromnost a pokorení pred nepŕemožitelnými silami neznámych božstev, potlačenf 
lidských vášní a sebeobétování. S dychtivostí chápeme se knihy v očekávání, jak asi 
mini ŕešiti slovenský básnik téžké problémy onoho pŕedrána kŕesťanství. A naše zvé- 
davost bude tím vétší, spati^me-li mezi vystupujícimi osobami postavy, ve starším i dnešoím 
umení tak oblíbené. Vzpomeneme krvelačného Heroda Antipu, rozkošníka a chlipníka, na 
jehož rukou rdí se krev povraždených, vzpomeneme smyslné Herodias, ženy v plném 
rozkvetu vášní, divoké a ctižádostivé, Salome, tak krásne, uchvacující, s prudkými vznéty 
erotickými, která tančí omamující tanec za cenu zarostlé hlavy proroka ze stepí v Qalád. 

Moderní umení libuje si v téchto zjevech pathologických, výstŕedních, perversních, leč 
Hviezdoslav nedovedl by propújčiti svého čistého pera vkusu dnešní verejnosti, nedovedl by 
spouštčti se svých názoru umeleckých i ethických, tak hluboce kresťansky založených. A tak 
vytvofil Hviezdoslav krásne dílo, jak mu jeho Musa velela, dílo klassické, které však 
stihne i osud všech klassických dél, která nedovedla vlichocovati se v pŕízeň sveta: 
bude se totiž chváliti, bude se o ném mnoho mluviti, ale nebude se hráti a málo čisti. 

|e to tragédie o 5 aktech. Stručný obsah je asi tento: Na dvore tetrarchy galilejského 
a perejského Heroda Antipa konají se prípravy k jeho návratu z Ríma, kam odešel získat 
pHzeň císaŕe a pohnouti jej k udelení skutečného království. Sluhove, dvofanstvo, rádcové 
ze všech konän starého sveta svými rozmluvami seznamují nás se situaci. Dovídáme se 
i o jeho záletech v Seffcris u Herodias, kiásné ženy boháče Filipa. Královna Tamár 
očekává na terase príchodu svého manžela. Je trápena neblahým tušením a marnč snaží 
se družky její rozveseliti ji zpčvem domácich i cizích básníkú a vypravováním fantasti- 
ckých pŕíbéhá východnich poesií. Zatím pfichází král, vlastné pouze tetrarcha Herodes 
Antipas. Je vitán nadšené. Oznamuje dvoŕanstvu dobrý výsledek cesty a predstavuje novou 
královnu, kterou pŕivedl ze Sefforis. Lid projevuje nespokojenost nad prohŕešením krále 
proti názorúm náboženským. Vyhnaná, potupená Tamár odchází s vernými družkami 
a dvoŕanem Chuzou ku svému otci, arabskému králi Aretovi. Pi4 odchodu setkávají se 
s Filipem, který pŕikvapil pomstít se na králi za krádež -manželky a dítéte Salome. 

Prekrásne poeticky vylíčená je zvláštč scéna na terasse, kde truchlí Tamár. 

Jednaní druhé spojeno je s prvním dosti volné. Ode hravá se na stepích galadských. 
Pŕedvádí zprvu malou episodní idyllu stareckú a skotačivé mládeže pri čerpaní vody, 
líčí pak vystoupení Jana Kŕtitele, jeho rozhorleni proti nepravostem královým a jeho zajetí 
S Janem odchází také Filip, který doprovodiv Tamár na hranice, stáva se učenníkem Janovým. 

Král žije na hrade Makor, kam zajatci dorazili pravé pri návratu družiny královské 
z lovu. Herodias plané záštím proti prorokovi, jenž ji pohanil a od kterého bojí se, že 
roznítí vzpouru mezi potlačovaným lidem. Vší silou naléhá na to, aby byl usmrcen a pri 
om ode hravá se malý slovní zápas mezi verným dvoŕanem Manahenem, soukojencem 
Herodovým, a Herodiadou. Prvý poukazuje na zásluhy Janovy pro rodinu královskou, pfí- 
pominá vzorný a spravedlivý život a prorocké poslaní. Herodias pak popouzí krále proti 
prorokovi. Tu prozrazuje se Filip a žádá vrácení dcéry Salome. Nastáva rušná scéna. 
Salome bčži k otci, sluhove ji odvádéjí a Herodias velí usmrcení Filipa a uvéznéní Janovo. 
Král chabé pfisvčdčuje. 

Ve čtvrtém jednaní Manahen uprosí Heroda, aby dal milost Janovi. Král siibuje. 
Avšak i Herodias pripravuje intriku k získaní krále. Vystrojuje velkolepý hodokvas na 
počest narozenin tetrarchových. Zlaté nádobí, kvetiny, nejpodivnéjší pokrmy, vína massická, 
sareptská, cyperská, hudba, zpév a tanec, jimž má býti král opojen. Salome, aby získala 
nazpét otce, o jehož zavraždení nevi, na radu matčinu tančí. Vše tíchne, jen tlumený zvuk 
tyry zaznivá. Herodes rozjaŕen je vínem a opíjí se pohledem na lepou tanečnici. Pil 
tom hovofí: 

15 



226 



l^eoue ^aie Slovensko 



Herodes. Tančí 

nám, tančí?... hoha! Vidzte, pánovia, 

)a tanaťl tiHcdy toho divadla: 

tej krásy, vnady, nehy, milosti 

a hmftí spanilých tak pohromade, 

čo sto}! svetl — až zdúpneš od divu 

a novým kúzlom zápät okraješ 

a poskočíš ... — Ó, zázrak, tlieskajte! . . . 

Či lahodn^e vie sa ohnúť cyprfš 

vo svojom driečku hybkom, schytená 

od vetra v chorovod? a hyacint 

nežnejšie skláňa kučeravú hlávku, 

sám sebe dvoriac v kvetín besede? 

a zefyr vari zhmyrí Ibravejšíe 

po kyprej otave? nie, tajil Ijych 

do hrdla! ~ A tých rúček posunky, 

jak lichotivých hádát opletanie; 

smev úst stá rozpuk ruže zakaždým, 

podmaňujúci čarov novotou; 

a očí blesky — Siriov dvoch fakle 

na plecia čiernej noci stoknuté, 

u brány raja — len ju otvoriť! 

a jabko líčka zapálené, zpola 

vo tôni ambro-vonných kaderí: 

jak granát v listve — len vhrýsť sa doň červom ! 

a bujný ňáder ruch — haj I najsladších 

chvíľ o bdení a v spánku božských snov 

poduška svadobná: len zadáňavý 

sduť oblak svetlý dychom horúčky, 

pás rozpútať... Sem ohňa massického! 

objedzu zapiť dovidených vnád • 

i tušených: ten z lepotvarov syt 

Salome na pošeptnutí matčino žádá hlavu Janovu. Král tajné rozkazuje vojínovi. 
Společnosti zmocňuje se trapné očekávání. Král mlčí a pije, pobízí i jiné: 

Plný pokál mi 

najtuhšej krvi, duše révovej; 

piť, piť, piť . . . Pime, hostia, do dňa! do dňa! 

Krom dobrej vôle nič niet na svete, 

čo hodno slovíčka, nič! Piť, piť, piť 

do nekonečna, dúškom púšti... nuž, 

zdrav, žienkol pime do tmy bezodnej ! . . . 

O, hustá hmlo ty omráčenia, padaj 

mi na ^"^^^ ^ sadaj! — 
Žoldnéŕ pi4náší hlav« Janovu. Úžas uchváti všechny. Manahen vidí, že král zradil 
své slovo a vystupuje proti Herodovi. Proklíná jej i s královnou. DceiH zjevuje zavraždení 
Filipovo. Herodias zufi a král omdlévá. V tom však pŕichází zvést, že hrad je obklíčen 
vojskem arabským, opilé stráže pfemoženy, rodina královská prchá tajnou chodtxKi 
a Aretas a Tamár vstupují do hradu. 

Ďalší déj odehrává se na bojfiti, kde Aretas pronásleduje Heroda.. Scény živé pfi- 
pomínají tažení vojenská v Shakespearovi (Antonius a Kleopatra). Herodovi však štéstí 
nepreje. Vzplane také láskou k Salome. Ani cesta do i^íma nepomáha. Herodes Agrippa 
stal se miláčkem cisárovým a Antipas je zdvorilé odbyt. Doma činí úklad Salome. Herodias 



s túh korením . . . vieš, ja ťa, Salome, 

už ztdtíd do poly: i zi^ť, zapiť, zapiť! 

bo smftdom mriem... Eh, víno nehasí: 

preč s ním! Poď, krásko: druhú polovíc 

ťa vypijem! a bode po smäde; 

poď, prichýľ čašn ústočiek! ... Ej, tančí 

len, smiechotka, a pradie prelesť - lesť — 

a snuje pohyby ä pohnútky; 

a sfučky viaže, oká z pôvabov, 

nás podráždiť a poštvať. . . Čarodejko! 

kto naučil ťa svodný tanec ten ? 

a k čomu on? ký s ním máš úmysel? 

nám počaríť? nás zakllať, spotvoŕit, ha! 

na ľútych tigrov s žĺžňou po krvi!? 

či na baranov hlúpych skrotiť nás? — 

Och, mám! mám záhu šelmy pálčivú, 

ráz ochočenca však, tak podajný 

a mäkký, povoľný: nuž, neboj sa ma! 

skoč ko mne — rob, čo chceš, páš — rád 

ťa, rád . . ! 
a tanec tvoj — chvál hoden, odmien 

všetkých! - 
tiež zaslúži viac, než . . . poď! Prisahám 
(vy všetci svedkami nám budete!): 
čokoIVek zažiadaš, sa stane ti, 
tej nemožnosti niet!... Dar od kráľovnej 
prv? — materinský zaľul)enia pocel? 
Ti rada dáva ho: si radosť jej; 
a teraz odo mňa — Jak? do ucha 
že šepneš mi? Nu, nechže tak — Ô, líčka 
hlaď! paša... manna!... To že chceš? hí. 



Tievue ÍÄCaSe Slovensko 227 

-však jej pfekvapl a änl prudké výtky. Postavení tetrarchovo však se zhorSuje. Agríppa 
stal se králem, Antipas je sesazen a fimStí dflstojníci odrádéjí jej do chmúrne QátUe do 
vyhnanstvf. Jako kdysi v hŕlších, tak i v pokute zústává Herodlas s ním: 
Herodes: Tedy spolu keď 

sme hrešili, čo nefzä odtajiť, 

ospravedlniť, ani jinak srny ť: 

i spolu pykať budeme? 
Herodlas: Och spolu, 

len čím skôr zniesť tú — za hriech — pokutu ! 
Tím pfíbčh konči. Zavíráme knihu pončkud nespokojeni Mimodčk dere se nám na 
mysl, či nepochybil pf ece Hviezdoslav, že tak povolD své soukromé zálibé a veliký talent 
svAj a všechny své schopnosti stylu, bohatost forem, obrazu, venoval histórii, která nám 
je tak cizí, kterou nedtíne, která pHliš našemu srdci je vzdilena? I jeji morálka je tak 
pNliš jednoduchá, pŕirozená; za hi4ch nasleduje trest. Zasloužily osudy rodiny Herodesovy, 
aby byly obsahem první tragédie stovenské? A je vúbec Herodes, požívačný, hŕíšný, 
zbabelý, osobou tra^ckou? Nebo Herodias? Vždyť ani ten trest nepŕijímají z citu pro 
spravedlnost, ale z nutností, zbabčle. Oč tragičtčjší je osud hájnika Čajky, oč dojímavčjši 
neštčstí jeho ženy I A jsou to Ikié nám bližší, jejk± zájmflm spíše rozumíme než zájmAm 
opurpurovaných králA. 

Uznávame, že je v lom kus neskromnosti, diktovati básnikovi, co má psátí a o čem, 
ale Hviezdoslav nám odpustí. Piirozenost lídská je již taková, že dává-li nám nčkdo dAm, 
chceme i záhradu, pole, les, a když vidíme chudobu naši literatúry a boháče, jako ]e náš 
básnik, ochotného k darum, voláme : Mistfe Hviezdoslave, to ješté nemáme, dej nám, napiš ! 

SLOVENSKÝ MÁJ. 

Obrázkový časopis pre zábavu a poučenie Itidu. Vychodí 1. a 15. každého mesiaca s prí- 
lohami „Škriatok'' a Ľudová Knižnica'. Predplatné na Slovenský Máj 2 K — na Škriatok 

60 hal. — na Ľudovou knižnicu 2 K. 

Začiatkom tohoto roku povstal nový podnik, ktorý si za účel vzal pracovať na kul- 
túrnom povznesení nášho fudu. 

Tento podnik je tým vzáctnejší, že povstal v Prešpurku a tak zase je rozmnožený 
počet prameňov, ktorým sa má prýštiť zdroj osvety medzi našim ľudom. Je to znak času 
a vývinu nášho. Povstávajú medzi nami vždy noví a noví činitelia, o ktorých sme dosiaľ 
ani neslýchali ani nechyrovali. A hľa, hrnú sa dopĺňať té šíky, ktoré si vytkly povznášať 
duševní úroveň a prehĺbiť povedomie nášho slovenského ľudu. — Je to znak novej doby, 
kysnutia nášho. Tá duševná žižeň nášho ľudu, už veľmi klope na svedomie naše! — 

Veznime len do ruky prvé dve čísla „Slovenského Mája". Ako povstal? kto sú jeho 
pracovníci? nevieme. Nepoznali sme ich dosiaľ. Tak sa zdá, všetko noví ľudia, a to fiidia 
s dobrým úmyslom a tak sa zdá, že s i si povedomí vážností svojho podniku, bo veď si 
za programm vzali: ^Podnikajúc krok tento, sme naplnení pevnou vôlou a snahou, aby 
sme ľudu nášmu poskytli dobré, lacné a pochopiteľhé čitanie. — Nemáme velikých literárnych 
ašpirácií, nechceme v kultúrnych otázkach byť na Slovensku vedúcim orgánom, ale čo 
chceme, to je jedine to, aby sme kultúrne povzniesli ľud. Dobrá kniha, dobrý časopis zá- 
bavný, to sú najlepší príatelia ľudu nášho. — Naučte ľud náš čítať, priučte ho ku čítanhi — 
a všetky vady, na ktoré sa dnes sťažovať musíme, zmiznú.' — Zaiste pekný programm. 

Ot)sah Slovenského Mája je dosť rozmanitý a všade vidno snahu, podať články časové, 
zaujímavé i poučné. Belletria je zastúpená prekladmi z Cechová a Jiráska. — V rubrike : 
Poučný Obzor nachodia sa krátke state, ktoré tíež s osotom bude čítať ľud náš. 

Jednu závažnú vadu má Slov. Máj: jeho články totiž sú zvätša chybným slohom pí- 
sané a k tomu v poniektorých článkoch sa len tak hemžia cudzé slová a výrazy, čo je 
na velikú škodu srozumiteľností. 

15* 



228 Tievue ^aSe Slovensko 

Snažiť sa treba, aby bol Slov. Máj čím jasnejšie, ľudovejšie a rídzejšie písaný. Čiar 
menej cudzích slov použijeme, tým srozumiteľnejší sa staneme a to je iste každélio z nás 
najlilavnejšia snalia. — Usilovať sa treba pisateľom Slov. Mája, aby dobrou slovenčinoa 
a správnym pravopisom písali. 

Pri niektorých článkoch bada^ ako pôvodca musí sa boriť s ťažkosťami. Nie je to 
pravda div, keď nemáme škôl, keď sme vychovaní v cudzom jazyku, tak že potom z tohoto 
aj myšlienky si prekladáme. Ťažká úloha je to potom, ale túto musíme predsa len rozlúitiť. 

Čo najvätší cenu dodáva tomuto podniku, to je jeho príloha ^Ľudová Knižnkra* - 
a jej prvé číslo: „Čo treba vediet každému Slovákovi?* Tento sošit zaoberá sa o pôvode 
a potom o dejinách — a to až do najnovšej doby — nášho slovenského národa. A môžeme 
povedať, že tento sošit je stručne, jasne a dobre napísaný. Ozaj pôvodcovi tohoto zna- 
menitého spisku možno len ďakovať, že podal slovenskému ľudu takú prepotrebnú knižočku, 
z ktorej môže čerpať i vedomie i povedomie toho, že slovenský národ veľmi značný a váiný 
faktor bol v dejinách Uhorska; ano neraz bol on i hradbou, proti nábehom a náporom 
rozličných hôrd. 

My Slováci sme už akoby zvyklí, seba za menej považovať, bo to do nás v školáclr 
nám neprajných vtľkajú, že naše dejiny po zaniknutí ríše Veľkomoravskej zanikly a že o4 
tých čias len z milosti a lásky Maďarov žijeme — a že — ako to každý deň od nich po- 
čúvame, maďarský chlieb jieme a maďarské povetrie dýchame do seba. — 

Každý pokus, ktorý snaží sa povedomie, vážnosti a ceny našej vlastnej vštepovať 
do ľudu nášho a tak dvíhať ho k povedomému ráznemu životu, je nám veľmi vzáctny 
a vážny. Zo srdca prajem, aby prvé číslo „Ľudovej Knižnici* rozsialo sa v mnohá tisicoch 
po všetkých končinách nášho Slovenska. Teším sa už vopred budúcemu číslu, ktoré mi 
obsahovať „O slovenskej literatúre". Táto práca vyšla v knihe, ktorú anglický dejepisec 
Seton Watson (Scotus Viator) o národnostnej otázke v Uhorsku napísal. 

era era era 

HVIEZDOSLAV: 

POĎAKOVANIE.*) 

Nie, nestačím: mám jedny ruky len, súrodi bratia z matky Slávie! — 

i tie sa clivejú už, je ťažké im acii, odpustite láskavé mi, keď 

i ľahké pero; jedny mám len oči, vám jednotlivé nezafukám v okno, 

i tie už sliepňajú, sťa kahanček jak priletelý zďala holúbok, 

dohárajúci v našich chalúpkach, bych každému z vás podal snietočku 

bo blikotal až do neskornej noci; zakvitlej vdáku duše . . . 

a jednu hlavu mám len, zaviatu • . 

už veku snažením tiež, i tú však ,^ ,^ ^ ^ "' , .f" ., 

mi závrať pojala, súc vyplašený jf «*y '^'\''^^ '° r' *t, ľ *í*' " '^ 

ja skromný, tichý z tône útulku f P "« "f" ^^'"t h . 

na vrchol svetlých poet ... A moje srdce *" "P^^^^^U bych jaseň pred časom, 

je rozkvasené; moja duša je «' ľľ /!?"" J ľ?™.'^, ľ" 

v chlp roztrasená ... I jak mohol bych f ^š^ttcy, všetky otriasol bych listy! 

sa sdelif s každým cele, ktorý sa mi f toí"" ^«^;™^ P"f « ^^ ^^'^ «^«*' 

dožIČU všetek srdcom, dušou? jak ... ? ^^ ^^^^'^^ ."f' "««? ^"""'"' , 

vám lístok sletel v lono: popísaný 

Nuž, odpustite, zlatí priaznivci! hustúčko-husto vďaky črtami, 

dobrodincovia moji vefkodušni! stufkaný úctou, láskou horúcou 

blahorečníci, šťastia heroldi pouzardelý všetek! . . . 

a poklonníci s úctou, slávou — všetko 

♦) Na četná blahopŕáni podékoval básníktouto básní, uvefejnénou v 17. čísle Nár.Noviff^ 



T^evue ^aSe Slovensko 



229 



Dneska takto 
,-ach: — spatríte-li hockde u cesty 
strom holý, toť som ja I — strom, týčiaci 
meravé vetve prosto do nebies, 
zkaď prosí jaro: toť, hej, moje ruky 
tiež, ony! z toho zdroja prosiace 
zas na vás všetkých dobrôt zlatú žeň . . 
•6, rosteže ju, roste, nebesá! 



A nebies gazdo ty, ó, Hospodine! 
požehnaj zplna môjmu národu, 
kde čoho sa mu nedostáva dnes 
(preds' vidíš sám: je ošarpaný strom!); 
požehnaj Slavianstvu, čo potrebuje, 
by vykonalo slávne poslanie 
na človečenstva prospech; požehnaj 
na zemi všetkým fudbm dobrej vôle! 



5315:21 IZS 



K NAŠIM OBRÁZKÚM. 



Vratná v trenčanské stolid. Na Sloven- 
sku je plno pfekrásných zákoutí, která zú- 
^távají i bystrému turistovi skrytá. Obyčejnč 
pro svou vzdálenost od stanic železničnfeh 
netK) mést. NejsMi informován od domácich, 
lehko pŕejdeš partie, za které by se nemusily 
stydéti ani Alpy nebo Nórsko. Také Vratná, 
Rozsutec, Malý Kriváň, Kozia Skala jsou 
partie, které hlavní proud turistu nezaslou- 
žene pomíjí jen proto, že o nich nevi. Byl 
jsem v prúsmyku Vratné jednou. Výlet se 
pravé nepodaril. Popŕchalo už když ze su- 
čanského nádraží vykročili Jsme k Malému 
Kriváni (1668 m), ale doufali jsme, že se 
pfece rozjasní, vždyť hory oravské a tur- 
čanské zaplavený byly siunečním jasem. Po 
nékolikahodinné ceste dorazili jsme až na 
skalnatý vrchol Kriváné, ale sotva jsme se 
rozhlédii po doline stolice turčanské a štítech 
liptovských (hory trenčanské byly už pod 
mrakem) počala nás obklicovati hustá, stu- 
dená mlha, která promáčela odčv do nití. 
Po nebezpečném bloudéní v oblacích nalezen 
konečné chodník jímž spustila se společnost 
pfíkrým svahem k prAsmyku Vratná. Mihy 
rvésily se na bizzarní podoby balvanu jako 
potrhané závoje. A^pod kamenitými stránémi 
hrCel potok kHSťálový a. divoký. Když vítr 
pohnul mlhami, zjevila se dvojitá hlava roz- 
-šfépeného Rozsutce. Celá pfíroda má v sobé 
néco divokého, príšerného. Dedina Ťarchová 
-jako orlí hnízdo ukrýva se na úpätí. Tam 
Jiarodil se Jánošík, zbojník, který mstil ki^vdu 



lidu, dobrým pomáhal a zlé trestal, bohatýr, 
jehož víla horská milovala a darovala mu 
kouzelný opasek a valašku. Pri pohledu na 
tyto rozervané stráne, pochmúrne a pfece 
tak púvabné, stále vrací se nám myšlénka 
na mladého zbojníka. Z Ťarchová cestou 
dostatí se Ize do Varína, kde je stanice dráhy 
košicko-bohumínské (mezi Žilinou a Vrút- 
kami). 

Chalupa v Turci. Zásluhou brnenského 
Dušana Jurkoviče podniknuto bylo v posled- 
nich letech mnoho skutečné umeleckých 
budov ve slohu národním, kterým podarí se 
nám snad vypuditi cizí „švýcarské' typy a 
nevkusné stavby moderní, aspoň z našich 
lázní. Ku studiu architektonického lídového 
slohu, potŕebí bylo zajisté mnoho píle a 
námah, cestovaní, kreslení a kombinovaní. 
Podávame vzor takové slovenské chalupy 
z Turčanské stolice, kde lidové stavby po- 
merné dosti jsou zachovaný, ač stolice hor- 
ské Orava, Liptov, východní Gemer a Novo- 
hrad teší se vétším t)ohatstvím štýlových 
staveb lidových. 

Na horské salaši, dle náčrtu Ad. Lieb- 
schera, ovšem stylovítost téžko je hledat. 
Budova tato slouži za pfíbytek jen dočasn 
a v zime vydána jest na pospas včtrfini, 
bouŕím a snehu. Na jafe začína nový, veselý 
život, valasi a honebníci seženou ovce, bača 
je dojí, mléko nechá srazit, varí je a delá 
bochánky syra, z néhož spracuje se pak 
brynza. 



531 531 5321 



230 



lievue ^aie Slovensko 



POLITICKÝ PŔEHLED. 



Zlomyslnici mohou velmi pravdepodobné 
hádat kdy konečné ^velká národní' vláda 
koalice dodýcha. Asi za 8 týdnú. V Uhrách 
totiž má ministr nároky na pensi po tŕiletém 
úradovaní a dnešní kabinet za 8 týdnú do- 
žije se oné vytoužené doby a pújde. Je již 
•jasno, že dele udržeti se nedá. Koalice do- 
stala se k vláde paktem s korunou, dle 
néhož provésti méla volební reformu na zá- 
klade všeobecného hlasovacího práva. Po 
tfl leta „pracoval* Andrássy na pfedlohách, 
piinesl konečné známy návrh, podafilo se 
mu i predbežnou sankci získati, ale dálc to 
nejde. Proti nepohodlné opposici, která mu 
hrozila z rad samé koalice, pomohl si tím, 
že projednávání zákona opét odsunul. Nikdo 
nevi, na jak dlouho, ale Andrássy múze býti 
klidný. On už návrhu podávati nebude. 
Pravda, jsou na pi'etŕesu jiné dúležité otázky, 
annexe Bosny, otázka bankovni, desideria 
vojenská, jen že v téchto otázkach mají jed- 
notlivé strany koalice volnou ruku, pro ty 
koalice uzavŕena nebyla. K vláde pripravuje 
se strana neodvislosti, v níž hlavné v ná- 
zoru o bance ozývají se hlasy pŕímo proti 
Andrássymu. iViinistŕi prohlašují se solidár- 
nimi pro banku, která neni ani samostatná, 
ani společná, pro útvar banky kartelové, 
košutisté však v čele s pŕedsedou snémovny 
juUem Justhem akcentují banku samostatnou. 

Vúbec Justh stáva se hrdinou dne, budou- 
cím človékem. Dal si vymoci audienci u krále, 
ku které se dostavil 26. ledna, aby vyslovil 
panovníkovi sv j názor. Oficielné ho nikdo 
neposílal, ani snemovňa, ani klub strany ne- 
odvislosti, jak vytýka mu Ugron, nikomu ne- 
kladl účty zahaliv se mlčením, ale pŕece 
návšteva jeho jisté pro béh p ^litiky uherské 
význam má, nebo míti bude. Pozoruhodný 
jsou také jeho výroky o nemaďarských ná- 
rodnostech a z celého jeho vystupovaní je 
zfejmo, CO n^á za lubem. Také návštevy mi- 
nistrú ve Vídni byly četné a ponévadž se 
v parlamente o nich nehovorilo, soustŕedil 
se politický ruch v kuloarech. Čím dále tím 
více mluvilo se o krisi a Andrássy nazna- 
čován stále určitčji za obét^ která hozena 
má býti pŕes palubu. Program Justhúv je 
velmi jednoduchý: Je-li Andrássy pro spo- 
lečnou banku, je justh pro samostatnou, je-li 
A. pro plurální právo hlasovací, je J. pro 



všeobecné, je-li A. proti národnostem, b yf 
by J. pro odstránení vúdcú národností tak, 
že nadélal by z nich županu. 

Neni divu, že snemovňa je stále prázdna, 
mluví se tam tak nezajímavé veci o reforme 
daňové, že ani pikantnosti oposice nedove- 
dou vzbuditi trvalejšího zájmu. Po debate 
daňové pfijde na pi'etfes pfedloha branecká, 
jejiž pŕijetí výbor vojenský doporučí a pak 
vláda predloží resultáty svého vyjednávaní 
s Rakouskem o záležitostech bankovních. 

Národnosti na celou politickou situaci hledí 
skepticky, jako na pouhou zábavu velkých 
pánu .vládnoud rassy** a boj o kost. 

O kombinadch Justhových praví „SI. Týž- 
denník** perné slovo: 

Pán Justh dotknul sa vo svojich rozvrhoch 
aj otázky národnostnej ; svedčí sa teda, aby 
sme predniesli o nich svoju mienku. Celkom 
úprimne rečeno, my ľuďom z vládnych strán 
vonkoncom nedôverujeme. Július Justh 
je osobne človek ctihodný; pochybujeme ale, 
že by so svojou dobrou vôľou medzi rváčmi 
v kossttthovskej strane mohol prerazil Tote 
je jedna obava. 

Druhá naša obava je v tom, že pán Justh 
spomína národnostnú otázku trochu prfliš 
ľahkovážne. Že by sa nedbal s nami pomeriť, 
to mu uveríme; to by nedbal ktoiýkofVek 
rozumný Maďar, vo svojom vlastnom záujme. 
Lenže akopomeriť sa? Svojou dosavádnou po- 
litikou, Apponyovskymi školskými zákonami, 
svojim hurhajovým vlastenectvom kossuttaov- 
ská strana jasno dokázala, že k rozriešeniu 
národnostnej otázky nemá ani porozumenia, 
ani povolania, jestli pán Justh má za to, že 
národnosti neslobodno hatiť v ich osvete a 
reči, tak mal toto povedať vtedy, keď snem 
rokoval o Apponyiho vražedlných školských 
zákonoch. 

Pán Justh ale chce vymenovať národnost- 
ných abiegátov za hlavných županov. Musíme 
upozorniť pána Justha na to, že je nároá^ 
nostná strana nie stranou panskou, akon M 
strany maďarsko-vlastenecké, ktoré za úrady 
a hodnosti pojednajú sa so svojim svedomim 
a za dáky ten koštialik opustia ľud i program. 
Pán Justh nenájde medzi národnostnými at>le- 
gátmi ani jednoho človeka, ktorý by mu išiel 
za hlavného župana, do tých čias, kým sa 
požiadavkám Itida nemaďarského nevyhovie 



lievue ^aŠe Slovensko 



231 



aspoň len v tej miere, akú naznačil národ- 
notÉiý zákon. Keby národnostní poslanci boli 
clKeli, mohli už mať úradov dosť. Len by 
bott museli ^ošku zradiť svoj ľud. A práve 
toto oni neurobili a neurobia. 

Konečne a toto je nejvážnejšia obava, je 
sám predsa len nápadné, že pán Justh myslí 
odrazu na nás práve vtedy, keď chce niečo 
u kráía dosiahnul On síce — musíme vydať 
svedectvo pravde — i dosiaľ vsúkromých 
rozhovoroch — vždy a dôsledne našim 
poslancom hovorieval, že by on mal dobrú 
v6bi rozriešiť našu otázku k všeobecne] spo- 
kojnosti. Predsa ale by jeho vystúpenie bolo 
bývalo cennejšie, keď by sa bol na to od- 
hodlá pred troma rokmi, keď sa jeho strana 
ujímala vlády. 

Vykĺzlo sa ovšem pánu justhovi jedno 
slovo, ktoré musíme priklincovať. On pove- 
dal : „Neslobodno Nemadárom prekážať v ich 
osvete a reči." Týmto svojim výrokom Július 
justh priznal, že sa nám dosiaľ v osvete 
i v materinskej reči prekážalo. My to síce 
dávno vieme, keď to ale naši poslanci na 
sneme tvrdili, vtedy práve Justhova kossu- 
thovská strana revala na nich z plného hrdla, 
že ižú. Teda — nelhali. justh sám to vy- 
znáva. On, justh, predseda snemu — korunný 
svedok, julius Justh hovorí aj o rovnom vše- 
obecnom práve hlasovania. Táto okolnosť núti 



nás, aby sme sa zaoberali s Justbovým vý- 
rokom vážne. Naše slovo je toto: 

— My sme stokrát vyhlásili, že k vôli 
poctivému rovnému všeobecnému volebnému 
právu spojíme sa s kýmkoľvek. Na tomto 
stanovisku stojíme i dnes. My vieme vefoii 
dobre, že i Andrássyho intrigy, i celá .kríza'', 

— že dnes vôbec všetko v Uhrách točí sa 
len okok> všeobecného volelmého práva. Jestli 
teda vážne chce justh voči Andrássymu po- 
ctivé všeobecné právo hlasovania, vtedy my 

— bez ohľadu na jeho smýšľanie o národ- 
nostnej politike — vďačne vypočujeme jeho 
návrhy. Podotýkame ale, že vládne strany, 
tak ako sú dnes, všetky vespolok i osobité 
každá jedna, nútia nás na tu najostražitéjšiu 
opatrnosť. Po všetkom tom, čo Kossuthova 
strana s volebným právom dosiaľ vyčiňaľa, 
nemôžeme mať k nej ani biľky dôvery. Preto 
by sme my len v takom ministerstve videli 
garanciu rovného všeobecného volebného 
práva, ktorému by stál na čele politik mimo 
koalície, človek politickými hriechami koalície 
nedotknutý a neporušený. 

Teda: o všeobecnom rovnom a tajnom 
práve hlasovania radi sa shovárame s kým- 
koľvek. O tom ostatnom — až na tom sneme, 
ktorý si v budúcnosti zvolí hid na základe 
všeobecného práva hlasovania. 



S2S SľS I22S 



RÚZNÉ ZPRÁVY. 



Oslava Hviezdoslava. 

Den 2. února byl krásnym svátkem Sloven- 
ska. Vdéčný národ piipravil srdečné ovace 
milému svému básnikovi, ovace, jakými múze 
se pochlubiti velmi málo mužú slovenských. 
Oslavy neobmezily se pouze na články novi- 
nárske, kterých pHnesly nejvíce Nár. Noviny, 
které vydaly 2. února slávnostní číslo s podo- 
bizňou básnikovou a ocenením literárniho vý- 
znamu z pera jeho velkého druha Svet. 
Hurbana Vajanského a Jozefa Škultétyho, ale 
i širši vef ejnost oslávila jubileum slavnostními 
večirky v Turč. Sv. Martine, v Kubíné, v Pešti, 
Tisovci, Naďlaku a jfaide. Vrelá slova díkú 
venoval básnikovi i Slovenský Týždenník, 
Ltidové Noviny, Nár. Hlásnik a zvláštč Slo- 
venské Pohľady, které svému spolupracov- 
níkovi vénovaly celé číslo. Krásny je zvlášté 



proslov Vajanského, jimž číslo je zahájeno* 
Oceňuje formou básnickou jeho velký význam 
a končí slovy: 

Čo že ti dáme, boháču, my biedni? 

Ako ťa skrášliť jasného, my temní? 

Akúže vďaku jaktať výmluvnému ? 

Nuž tvojím slovom skladáme ti holdu 

našeho obeť abeiovskú čistú: 
„V nádeji blízkej spásy na novej času vhie 
kráčaj v budúcnosť, postretaj ťa Hospodin 
posolstvom radostným. Hospodine,smilujsa!'' 
Literárne historickou stať o básnikovi na- 
psal Jozef Škultety a básnici Sládkovičov, 
SomoUcký a Kyčerský verši oslavuj! svúj 
skvelý vzor. Kromé toho pfínáší Slov. Pohľady 
p8ychok>gický rozbor poesie Hviezdoslavovy 
od P. B— ka a dúkladný bibliografkký pfe- 



232 



T^eoue ^aSe Slovensl^ 



hled čtyficetileté literárni činnosti Pavla Orz- 
zagha Hviezdoslava. 

Programy slavnostních večirlcfi vyplnený 
byly obsahem pŕipinajícím se Ic jménu Hviez- 
doslavovu. V Martine pŕednesl prológ Va- 
jánskeho Pavel Socháň, slečny Izáková a 
Kompíšová deklamovaly jeho básne, Sveto- 
zarHurban pi^spél úvahou, slečny Hrušovská, 
Ivánková a Spevokol obstaraly čisla hudební. 

Podobným zpúsobem oslaven byl 2. únor 
i jinde. 

Samému básniku gratulovaly četné depu- 
tace a množstvi ptípisô osôb soukromých 
i korporad. (Mesto Praha, Českoslovanská 
Jednota, „Máj", Národní rada, spolky slo- 
venské, francouzský kritik Ritter, Machar a 
četni jiní ctitelé jeho Musy.) 

Také česká vefejnost upozornená byla 
mnohými články a vzpomínkami (Zlatá Praha, 
C:as, Nár. Listy, Den, Nár. Politika atd.) a 
zvláštč vydafeným večerem, který poŕádala 
Českoslov. Jednota s Detvanem ve velkém 
sále Méšťanské Besedy. O básnikovi obšírne 
promluvil pfedseda p. prof. Táborský (pfed- 
náška vyjde v pripravované Slovenské Či- 
tance), akademikové slovenští zaspívali „Nad 
Tatrou sa blýska" a novou effektní skladbu 
Mikuláše Trnavského „Hor sa bratia* a si. 
V. Daxnerova „SokoHčku, sokol" od téhož 
skladatele.*) Dámsky odbor Českoslov. jed- 
noty zapčl pak nékolik slov. písní. Slečna 
O. Janošková (z Lipt. Sv. Mikuláše) pfed- 
nesla s úspčchem báseň „U kaplice" a pani 
Božena Nedvédová (roz. Hallová z Turč. Sv. 
Marthia) „Ráchel*, za níž sklidila všeobecnou 
pochvalu. Tešila nás veliká návšteva českého 
obecenstva, které demonštrovalo své vfelé 
sympathie Slovensku a jeho velikému pévci. 

Pfednáška Seton Watsonova o otázce 
slovenské ve Vidnl. 

Nepomohlo ani umlčovaní známeho velko- 
lepého díla Scota Víatora „Racial problems 
in Hungary", kterým chtčla pešťtfká a ví- 
deňská žurnalistika odbavit nepohodlného, 
ále neohroženého tribúna národností nema- 
ďarských, ale samo díio upozornilo učené 
kruhy historíkú a politiku na neudržitelné 

♦) Vyšlo ve sbírce „Pôvodné piesne Mi- 
kuláša Schneidra-Tmavského*' nákladem Ku- 
liška a Slobody na Myjave. (Cena jedné 
pfsné 1 K.) 



pomery v posvátném Magyarországu. K pri- 
znivým posudkúm knihy se strany tiskú 
anglického pŕistoupilo uznaní u historíkú 
vídeňských, jehož dostalo se sympatickému 
autorovi tím, že pozván byl k odborné pŕed- 
nášce, kterou v ne velké, ale závažné spo- 
lečnosti vídeňských universitnlch professorú 
a polltikfl konal dne 16. ledna. Z kruhu 
uherských zastoupen byl posl. Hodža a Sas 
Edmund Steinacher, bývalý poslanec. 

Seton Watson rád svolil a fekl asi toto: 

„Láskavému pozvaní duševních vudcú ví- 
deňského dejepisectva vyhovuji s velkou 
obavou. Nebof neskonalé tčžkým zdá se mi 
vystoupení pred tak vybranou společností 
a pi^sným soudem, zvláštč mám-li brániti 
záležitost tak zoufalou, jako je obrana ná- 
rodností nemaďarských v Uhrách. 

Název „Uhersko* vybavuje prúmčrnému 
Angličanovi dvojí vzpomínku : na zlatou bullu 
a Ludvíka Kossutha. Maďari bývají u nás 
uznáváni za hrdíny svobody, o NemaďEU'ech 
často nevi se vAbec, že jsou na svčté. 1 já 
poprve šel jsem do Uher ako vrelý kossut- 
hista. Obrat v mých názorech vzbudila je- 
diné otázka národnostní a zpúsob, jakým 
odbývají ji v Uhrách v soukromých rozho- 
vorech i v žumalistice'*. 

Pak podal krátky obsah své knihy, pou- 
kázal na ohromný materiál, z néhož čerpal 
a své tŕíleté bádaní v Uhrách. Výsledky své 
práce a názory precisoval takto: 

„Prozkoumav dejiny a instituce Uherská 
i s ohledem na národnosti, presvedčil jsem 
se a snadno mi Ize dokázati, že školství 
a výchova, správa vefejná, justice, právo 
shromaždbvací, spolčovací, volebné a tis- 
kové jsou nástrojem utlačovatelské politiky 
proti národnostem nemaďarským, již v dneš- 
ním kultumím svčté není rovno. Abych tuto 
tčžkou obžalobu dokázal, nashromaždil jsem 
ohromný počet dat a aby čtenáfstvo mé 
knihy mohlo jejich pravdivost kontrolovati, 
uvádím je často pravé z maďarských úfed- 
ních výkazu a z nemeckého časopisu vlád- 
ního. 

Až po rok 1840 nebylo vúbec zadného „Magy- 
arországu*, byla jen „Hungaria" vždy poly- 
glottní, jak vidno již z prvých projevu 
uherského krále Štépána Svätého. 

Maďarská kultúra, když odmyslíme si 
krásne básnictvi, není naskrze tvorivá, ale 
napodobuje kultúry jtné, staré pak insituce 



l^evue tNjdSe Slovensko 



233 



Uherská jsou bez výjimky púvodu slovan- 
ského a nemeckého. Nelze o mné Nci, že 
bych byl proti Madárúm pfedpojat, neboť 
mnohé jejich vlastnosti jsou mi sympatické. 
Všechno to, co hovofím, nikterak nesmeruje 
proti macbrskému kmeňu, ale výlučné proti 
panujídmu systému. 

Ma(fai4 radi srovnávaji svou ústavu s ústa- 
vou anglickou, ale této analógie neni. Vtheorii 
je sice jakási podobnost, neboť obé ústavy 
spočívaji na fikcicb, v praxi však vždy byly 
vzdáleny a jsou do dnes. 

Slovo „pansláv* je v ústech panmaďarú 
víla Siováicúm obyčejná nadávka. Avšak pfe- 
mnohé dejinné doklady svedči o tom, že 
Slováci vždy, když z Pešté byli poniženi, 
pohliželi s nadčji do Vidné, nikoli do Moskvy 
nebo Petrohradu, ba ani Jan Kollár nebyl 
politickým panslávem, a vúdcové z r. 1848 
Horban, Štúr a Hodža byli spíše Velkoraku- 
šany, nežli panslávy. 

Na konci své knihy stojím na stanovisku, 
že spojení národa srbsko-chorvatského je 
nejtčžší a nejdúležitéjsí úlohou blízkeho Vý- 
chodu, jež rozfešitelna bude tehdy, když 
maďarští štátnici pŕestanou provozovat svoji 
šovinistickou politiku rassovou. 

Dnešní položení Srbska udržet se nedá a 
chce-li tento malý štát existovat, musí do- 
hodnouti se s monarchií Habsburskou. Nej- 
ideálnčjší rozlúštení by ovšem bylo, kdyby 
Srbsko dobrovolné pHdružilo se k fiši, což 
je málo pravdepodobné. Ale i pro Rakousko- 
(Jhersko je životní otázkou, zda jihoslované 
spojí se pod jeho ochranu, nebo proti jeho 
vúH. Budoucnost Bosny a Srbska závisí však 
od stavu vecí v Uhrách a Chorvátsku, a 
proto bezpečné Ize tvrdit, že rovnováha na 
Balkáne bude záviset od národnostní otázky 
a všeobecného volebního práva. Dejinná 
misse Hat>sburského domu panovníckeho je 
.zabezpečení rovného práva a svobody všech 
národu pod jeho žezlem žijících. 

Na to rozebírá pi'ednášející jednotlivé de- 
tailní otázky o zpúsobech maďarisace a jejich 
výsledcích a výhledech. 

Maďarisace počína intensivnč v letech čty- 
f icátých. Tu nafizují zákony úplné pomaďar- 
šténi školy i církve a vúbec všech verejných 
zafízenf. Ale kromé zákonu madárisovala 
i společnost. Tak maďarský vedecký ča- 
sopis „Tudományos Gylijlemény* napsal: 



Titul „národa* pati4 jen panujídm MaďEUiím» 
vlast pak je majetkem maďarstva. 

Když počaly vycházeti „Slovenskie Ná- 
rodhje Noviny* vyhlašovaly maďarské listy 
již titul za nepoctivost a zradu, neboť prý 
„národní* reč je pouze maďarská. Jiný časo- 
pis „Társalkodó* vyhlasoval za ničemníky 
všechny ty, ktefí píší slovensky, nebo ne- 
mecky proti maďarisaci. Kossuth hlásal, že 
ve školách nemusí se vyučovati v jiné feči 
nežli maďarské. Jeho orgán „Pesti Hirlap* 
psal : „Nikdo nemôže pochybovati o tom, že 
Maďai4 mají právo rozšiŕovati požehnaní 
maďarské ústavy na Nemaďary, jen s tou 
podmínkou, stanou-li se Maďary fečí, city a 
cíly politickými.* Pak navrhován byl i zákon, 
aby občan neznající maďarsky, nesmel býti 
majitelem domu, aby nevydávaná vysvedčení 
žákovi, jenž neprokáže, že není pansláv, af 
vojsko maďarské ubytuje se v místech ne- 
maďarských na tak dlouho, až obyvatelstvo 
se pomaďarští. Hrabe Karel Zay chce šífit 
maďarisaci pomoci církve. 

Hlavním vAdcem tohoto neslýchaného šo- 
vinísmu byl Ludvík Kossuth, hrdina svobody. 
Lidé soudnéjší Szechényi a Majláth, kteH 
nesouhlasili s takto provádčným maďarisová- 
ním byli umlčeni. 

Roku 1867 zmocnili se Maďafi veškeré 
moci politické. K tomu dopomáhala jim dávna 
politická výchova, silná šlechta a tíseň za- 
hraniční. V otmvách, aby národnosti znovu 
nepokusily se o získavaní svých práv, po- 
čali maďarisovatí opét. Deák a E5tvôš 
byli pro maďarisování celého Uherská, dou- 
fali však, že toto provedeno bude t)ez ná- 
silností, bez ki^ku, pouhou morálni silou. 
VytvoiHli tedy podivuhodný národnostní zá- 
kon z 29 odstavcu. Paragraf prvý mluví 
o jednotném maďarském národe (magyar 
nemzet) a ostatní paragrafy povolují národ- 
nostem malé koncesse v užívaní feči mater- 
ské. Vlády a vrchnosti sofisticky vykládají 
zákon tak, že tato část deroguje paragrafu* 
prvnímu a proto zachovávaná býti nemúže 

Je to vúbec zákon pouze pro zastŕení 
černe skutečnosti pred cizinou. V praxi usta- 
novení jeho jsou často novými zákony pro- 
hlášena za neplatná, ale pH tom stále po- 
ukazuje se na tolerantní zákon starý. Tak 
na pŕ. r. 1870 vstoupil v platnost nový zákon 
o soudnictví, ustanovující za úŕední jazyk 
výhradné maďarštinu. 



234 



T^eoue ^aše Slovensko 



Dále rozhovoril se o škotstvi uherském a 
srovnal ustanovení zákona národfiostnfiio 
s úi^ední školskou štatistikou. Promluvil 
o znideni slovenských stfednfch Skol a po- 
ukázal na odpor vlády k povolení škole 
soukromé. „Zločinným úmyslem*, pravii 
„prekazili pokrok a osvetu pAltfetího mil- 
lionu Iklstva po celé jedno pokolení a téch 
nékolik slovenských pŕedbojovníkú za rov- 
nost a svobodu buďto donútili opustit vlast, 
nebo oznaäli je za vlastizrádce a panslávy 
a pak je ztrestali ** 

Pripomenul čisté hospodáŕství admini- 
strační ve stolicích, instituci vhilístú a rád 
volební, prehmaty a zneužívaní moci se strany 
stoličních pašu, jejich činnost maďarisační. 
2^ všeobecné pozornosti pŕečetl pak dlouhou 
štatistiku trestfi a pokút. 

Zajímavé jsou celkové výsledky maďari- 
sace a otázka budoucích výhledA. Mezi ži- 
dovstvem a. nemeckým mčšťanstvem ovšem 
provedena maďarisace s úspéchem; je však 
problematické, zda trvalé. Jen mezj odvislým 
úŕednkľtvem a služebnictvem se jí darí. Ale 
štatistika nás poučuje, že Maďari získali za 
posledních 30 let 261 nemaďarskou osadu, 
naproti tomu však se 456 maďarských obcí 
porumunštilo, poslovenštilo a pončmčilo. 
Slováci sami pozbyli 89 obcí a získali 231, 
z nichž na úkor MaďarA je 56 obcí. Rumuni 
získali 362 nové obce. Jest tedy velmi ne- 
pl4rozená domnénka, že národnosti vzdají 
se své individuality a rozmnoží svčt ma- 
ďarský. 

Poukazuje na nelogičnost požadavku hi- 
storického práva, jež dôsledné vzki^sit mu- 
silo by i celky dávno zapomenuté a nároky 
dávno promlčené, jako Nšt Svätoplukovu, 
Dušanovu atd. 

Upozornil na dôležitý obrat v Uhrách, kde 
národnosti počínají se kŕísiti, a na blízky 
pfevrat v jihovýchodní Evropé. Boj Maďarú 
proti silám pí^rody je mamy a Maďari, tak 
pyšní na boje za svobodu, bojujíce proti 
národnostem, bojují i proti svobodé. 

O pŕednášce pána Seton Watsona roz- 
rozpŕedla se pak vysoce zajímavá debata 
již súčastnil se i Hodža, ktei^ poukázal na 
aristokratický, feudálni smer uherské poli- 
tiky pred i po roce 1848. Líd nedosáhl zad- 
ného vlivu po revoluci, kdežto v cizinézna- 
menají témčf všechny revoluce úspech de- 
mokracie. Zisk z prolité krve lidu shráblo 



zemanstvo, džentry a oligarchie, kteŕí plu- 
rálním právem snaží se moc udržeti i da 
budoucnosti. Otázka národností s otázkou 

demokratismu souvisí velmi úzce. 

* 

Daňová reforma. Nesnesitelné daňové 
pomery, nespravedlivé rozdelení, nespraved- 
livý katastr a nové hospodáfské pomery vo- 
laly už naléhavč po opravách. V áda podala 
návrh, o kterém vedená dlouhá debata, mezi- 
tím CO vétšhia politiku meškala v kuloarech. 
„Oprava" dosavadní pomery nezlepšuje. Po- 
levuje-li daňovému bremenu v nčkterých méné 
významných okolnostech, na druhé strane 
dané zvčtšuje. Hlavního zla uherského da- 
ňového systému, nespravedlivého nadržovaní 
velkostatkái^m reformní návrh se nedotyká, 
což u strán opposičních s dúrazem bylo vy- 
týkáno. Zvláštč Pavel Sándor ostŕe posvíti^ 
a pfíklady dokumentoval pomčr povinnosti 
daňové u velkostatkáfe a rolníka, vysvetlil 
historický vývoj dnešního systému, který byi 
sestaven od zemanských vlád po absolutismu 
Bachovč výhradné ve prospech agrárnkké 
šlechty. Na obranu velkostatku vystoupil 
Ant. Eber a Baross, který se odvoláva na 
zásady Ludvíka Kossutha, že velkostatky jsou 
Uhrám potrebný zvlášté v okršcích národ- 
nostních, jako nejlepší prostŕedek maďa- 
risační. O nespravedinosti zdanení promluvil 
Alexandr Petô a Vilém Mezôfi, který upo- 
zorňuje na kiiklavé nesprávnosti a dokladá 
je číslicemi. Tak na pi', hrabe Zichy, který 
má 8000 jiter nejúrodnčjší pudy v obci Báč- 
topole, platí od jitra 4 K, kdežto malorolník 
v téze obci platí 10 K pozemkové dané. 
Rolníci v Báčce platí 12 K z jitra, kdežto hr. 
Chotek, majitel 40.000 jiter, platí po 3K, Če- 
konič z 50.000 jiter platí po 2 K 50 h, Wenk- 
heim, majitel 90.000 jiter platí necelé 2 K atd. 
Národnostní poslanec Aurel Vlád upozornil 
na vymčŕovací komise, které bývají podplá- 
ceny boháči, nebo jmenováni ze stoličních 

virilistú, tedy také majitelú pôdy. 

* 

Američtí Slováci. Maďarská vada 
neustáva pečovatí o své deti ani za hrani- 
cemi. Ponévadž Amerika vrací StovákAm ze 
zotročilých nesamostatných indivíduí lidisihié, 
sebevédomé a hospodársky neodvislé, kteŕí 
doma dovedou rozvinouti blahodárnou čin- 
nost ve prospech myšlenky demokracie a 
národnosti, dáva vláda stŕežiti i slovenský 



Tieoue ÍACaie Slocesiskp 



235 



rncb v Amerke, poeilá tam své sMíry, zvláéfté 
knéžstvo a dáva se informovati o skMFestkén 
živote. 

Jednou podobnou stvúrou je evangelkký 
faráf Orbacb, usvedčený agent maďEuraké 
vlády. Človek ^sté podnikavý. Žid, který prý 
se dal pokftit (kfestaím lístem však to do- 
kázat nen&že) a vyšinul ae až za pastýŕe 
duší slovenských. Vydáva mioio to „Slovák 
v Americe", v némž počal napadati tokdo* 
náfe Národniho Slovenského Spolku, na^knul 
je z nepoctivostí a hlavné predsedu Rovnianka 
nazval defraudantem a všemožné snažil s 
otfásti dflvérou slovenské verejnosti k jeho 
bankovnímu domu. Ano, dokonce i žaloval 
Rovnianka a jiné funkcionáŕe, kteŕí však v lí- 
čení dne 11. ledna v Pittsburgu byli uznáni 
za nevinné. Ale tenkrát ukázalo se čertovo 
kopyto. Orbach žádal, aby soud dal pŕedk>žit 
všechny účty spolku, jmenovtté sezaam osôb, 
kteŕí z Ameriky obdrželi štipendia, podpory 
a dary k cilAm národním. Tím zpflsobem 
snažil se maďarský špehoun zmocniti se jmen 
a následky pro ony osoby v Uhrách daji se 
pŕedpokládati. Soud, upozornén na tuto lesť, 
vyžádal si potvrzení výhradné pro sebe. 
Jeito Národní Spolek Slovenský nevyhovel 
nékterým formálnostem, zadaným zákony 
americkými (není registrován ve všech 
státech, neodbývá pravidelné sch&ze) nebyl 
process úphié skončen a spolek žádá za žmémi 
stanov, čímž vyhne se nepHjemnostem. 

Maďarské noviny „Budapešti Hirlap' a 
„Slovenské Noviny" použivají tohoto násilné 
pfitaieného processu k podkopaní úveru 
firmy Rovnianek & Comp. a banky „Tatry", 
která s ní je v obchodním spenení. Poukazuj! 
na cestu ŕeditele p. Daxaera do Ameriky a 
očekávaji veHcé ztráty banky „Tatry". „Tatra" 
však prohlašuje všechny tyto zprávy za 
tttrhačné a ujišfuje, že ztráta ]í nehrozí. Od- 
su2iije jednaní Orbacha a Ant. Bielka, re- 
daktora býv. „Lud. Novin", vycházevších 
v Ružomberku a úŕedníka „Tsílry", který 
znemoinén jsa ve vlasti, odešel do Ameriky 
•snovat dále své intriky. 

Sriwký poslanec dr. Michal Polit podal 
iirterpelaci v záležitosti procesu velkosrbské 
velezrady v Horvatsku. Považuje proces za 
aáležitost čisté politkkou a žádá o zakročení 
ve prospech obžalovaných, s nimiž se ve 
vazbé kruté zachází. Wekerle svou odpovedí 



získal pochvaly maďarských poslancú, ale 
odpor v kmzlch horvatských a národnostních. 

Slovenský denník. Budapeš&ký na- 
kladatelský spolek rozhodí se zvýšiti akciový 
kapitál a vydávati od června vedie „Týž- 
denníku" slovenský denník, jehož potfeba 
se tak živé pocífiije. Dosud jediný denník 
je psán v duchu maďárském. 
* 

Korrespondenční kanceláf pro vecí 
slovenské zakladá Českoslovanská Jednota. 
Zaráží skutečné u české žurnalistiky malá 
znalost pomérA slovenských, o nichž zprávy 
čerpají z listú vídeňských. Tomuto nedostatku 
má bytí založenou kanceláH odpomoženo. 
Vedení kanceláfe svéfeno býv. red. „Slov. 
Týždenníka", Bohdanovi Pautfl. 

Kfestánští sociálové pofádali v Nitre dne 
31 . ledna, 1 . a 2. února shromáidéní s prednáš- 
kami poslancú Giessweina, Hantze, Emszta,. 
pak Krajcsovk»e, Lakatoša a Bobka. Mhivik> 
se také slovensky a kortešovalo pro novo- 
pečenou stranu. 

* 

Úpadek mládeže. „Nár. Noviny" pŕi- 
nesly článek s tímto nadpisem, v némž pi- 
satel projevuje svou nespokojenost nad čin- 
ností mládeže. Je známo, že lidé starší radi 
vzpomínají na staré doby, proti níž sou- 
časnost je bezbarvá, chabá, v úpadku. Tento 
pffpad je i tu. Ale mládež cítila se býti 
dotčena, odpovédéla na článek a tak vyvi- 
nula se živá polemika, jejíž účinky jisté 

búdou prospešný. 

* 

Kursy pro analfabety. Pluráhií vo- 
lební právo, spiaté se znalostí ctení a psaní, 
donútilo rumunské národovce púsobiti k roz- 
množení počtu voliču, tak že ziidili kursy 
pro analfabety, jichž je mezi Rumuny TS^V 
Andrássy s Apponyim však zakázali tyto 
kursy. Tak vypadá svoboda a kultúra u Ma- 

ďarú! 

* 

Vystéhovalectví do Ameriky dle 
zpráv úŕadú stoličních opét vzrústá. Zvlášté 
z okolí Trnavy a PrešfMirka, tedy krajín 

dosti zámožných. 

* 

Korjolan Brediceann, národnostní 
poslanec rumunský, zemfel dne 7. února. 



236 



Tievue ^aie Slovensko 



ranén byv mrtvici. Byl výtečným právníkem 
a horlhrým pracovníkem národním. Zastu- 
poval okres oravický a med poslanci národ* 
nostními téSil se srdečné pfízni. 



Pronásledováni rumunského 
tiskú. „Gazeta Transilvania" k jubileu 
svého TCMetého trvaní vydala slávnostní číslo 
s články pfedních rumunských mužA. Statní 
návladnictví v Marošvášarhely spatfovalo ve 
včtšinč článku prečin boufení proti národ- 
nosti maďarské a navrhlo proti majiteli listu 
Aurelu Muresianu trestní vyšetrovaní. 
* 

immunitni výbor usnesl se na návrhu vy- 
daní poslance Milana Ivanky, odsouzeného 
na 1 rok do vézeni. 

biskupove karlovické ŕecko-orien- 
tální metropole na své konferenci pro- 
testují proti zpfisobu, jimž veden je ,,vlasti- 
zrádný" process záhfebský a proti urážkam 

národa srbského. 

* 

„Lud. Noviny* mají 19. t. m. tiskový 
proces pred prešpurskou soudní stolici. 

Slovenské výšivky. Je již povestná 
krotkost Maďarfl, s jakou annektují pro sebe 
vše, CO znamenitčjšího Uher se dotklo. Slávni 
hudebníci, vynálezcové, učenci, kteŕí nčkdy 
zdržovali se v Uhrách, jsou Madáfi. Tak 
také chlubí se pred cizinou umeleckými vý- 
šivkami slovenských žen a dčvčat. Arci- 
knéžna Izabella založila spolek pro pesto- 
vaní vyšívkáfstvi a školu v Ciferu. Z krásnych 
vyšívek pak uspoŕádána výstavka v Pc^ti, 
která tešila se velké pozornosti. Nemčli by 
Slováci využitkovat více vzácneho tohoto 
umčni zorganisováním práce a obchodu? 
* 

Maďarské noviny zaznamenaly také 
jubileum Hviezdoslavovo, pŕizvuku- 
jíce hlavné jeho neúčast na činné politice a 
preklad maďarských básníkfl Petôfiho, Ma- 
dácha, Aranye atd. do slovenštiny. 
* 

Výborná methoda. Prazvláštni pro- 
sti'edek ke vštepovaní nenávisti proti vlast- 
nímu rodu vynalezli učitelé v Novohrade. 
Deti, které hovofí slovensky, trestají tím, že 
povesí jim na krk tabulku s nápisem „pan- 



sláv* a nakazují, aby ostatní deti provinilce 

neušetily posmechu. 

* 

Pani Vladova, choť rumunského posl. 
dra Aurela Vlada, odsouzena byla pro po- 
burovaní proti maďarské národnosti, jehož 
se dopustila, že poučovala rumunské deti, 
aby neužívaly pozdravu maďarských, na jeden 
mésíc do včzení a k pokute 300 K. V tyto 
dny obdržela povolaní do vézeni. Pokutu 
zaplatily rumunské dámy. 

Povolení poštovní dopravy odňal ministr 
vnitra zahraničním časopisAm, které pfinášejí 
nepiHznivou kritiku uherských pomeru. Jsou 
to bukureštský humor, list „Fumica", jasský 
^Literatúra si stiinta*' (Literatúra a včda), 
revue „Romanul din Ardea rivista literara 
illustrata" (Sedmihradská ilustrovaná literárni 
rumunská revue). Pak Pittsburský ^^Amerí- 
kanski Srbobran" a srbský kalendáf „Vardar" 

Maďaronské kalendáre. Aby para- 
lysován byl velký vliv slovenských kalendáŕA 
v stolki prešpurské, rozhodli se vAdčí kruhy 
stoliční k vydávaní lokálního kalendáre slo- 
venským jazykem. «Lud. Novhiy* posuzuj. 
tento zjev takto: Je to veľký pokrok slo- 
venskej politiky, že donútila tých pánov, 
ktorí Slovákov maďarizovat chceli, na vy- 
danie slovenskej knihy. Vytrvajme ďalej 
v našom spravodlivom boji a uvidíte, že tak 
jako dnes sú prinútení vydávať nám sloven- 
ské kalendáre, práve tak budú časom prinú 
tení nám postaviť slovdnské školy so slo- 
venskou vyučovacou rečou a vydávať dopisy 
a iné úradné listiny, v slovenskej reči vyho- 
tovené. Nikdy by stoličným pánom nelK>lo 
napadlo vydať slovenský kalendár, keď by si 
Slováci neboli vyvolili svojich slovenských ak>- 
legátov, keby do stoličných a obecných vý- 
borov neboli volili svojských ľudí, bojovni- 
kov, keby si svoje práva v novinách a bárskde 
inde neboli ustavične hlásali. Bojujme teda 
len ďalej a vydobyjeme si aj dôležitejšie veci. 
* 

Proti maďaršténí jmen obci vyšlo 
vila se stoliční kongregace brašovská, kteroa 
obývají Sasové. Proti tomuto protestovala 
menšina s posl. Zakariašem a pravdepodobné 
ministerstvo vnitra jejich protestu vyhoví. 

e2S 



lievue V^aSe Slovensko 



237 



SLOVENSKÉ SOUDY. 

Pro pobttfováni proti vrchnosti zodpovídal 
se 25. ledoa pf , d ružomberskou sedzii posla- 
nec F r. Skyčák. Opét jedna z typických 
žalôb. Skyčák, který vedl dlouho boj proti 
administraci oravské stolice, hodlal založiti 
penéžni ústav v Jablonke, což ^stolični páni" 
každou silou chtéli zničit. Ku porade akci- 
onáŕA, tedy nikoliv na verejnou schflzi, pHšel 
o své újmé inteiirenovat |ur. Bulla, který 
vyvolal konflikt. To bylo ^bouŕeni proti 
vrchnosti". Skyčák v feči dokazoval, že čin 
jeho i kdyby vystoupeni bylo sebe pfiki'ejší 
nemfiže bytí kvalifikováno jako bouŕení proti 
vrchnosti. Vždyť slúžny zneužíval zrejmé 
svou moc a sám dopouštél se prečinu, když 
bez príčiny vnikl do soukromého domu. 
Svédkové byli vétšhiou osoby úŕední, ktei^ 
výpovéďmi svými si odporovali, ale ač každý 
dobre cítil, že Skyčák je nevinen, pŕece od- 
souzen byl na 2 mésíce státního vézení, 400 
korunám pokuty a asi 400 K soudnich útrat. 

Ováem predsedal známy Chudovszky a 
žalobu vedl Belopotocký. Skyčák appeloval. 
Zajímavo je, že ve výroku jednaní slúžnych 
se odsuzuje, ale obžalovaný pŕece má být 
potrestán. 

123) 

ZE SLOVENSKÝCH ČASOPISU 

Slovenský Týždenník v úvodním 
článku 7. čísla „Lud závidí zverom" líčí 
hroznou bídu hmotnou i duševní uherských 
Rusínú. Rozebírá velkostatkáŕskou politiku 
uherskou a poukazuje na nespravedlivost 
rozdelení majetku. Panstvo udržuje lid v pod- 
danství „preto mu berú materinský jazyk a 
národné školy —a toto nazvali vlastenectvom. 
Oni nedbajú, že pod ich vlastenectvom fud 
alebo letí do Ameriky alebo, ked zostane 
vo vlasti, ,závidí zverom, lebo zverov páni 
dobre kŕmia". 

Ale Rusíni toto všetko nevedia. Rusínom 
toto nemá kto riecť. Škôl nemaj , len kňazov, 
zlých, maďarónskych, a ti slúžia nie ľudu, 
ale biskupom nie pravde, ale vláde. Ani len 
poriadnych novín Rusíni nemajú. Ani poli- 
tickej národnostnej strany. Ani kníh, ani 
spisovateľov. Ani národných hospodárov, 
ktorí by ľudu banky a sporiteľne zakladali a 
pomáhali slobodit sa z panského poddanstva. 



Veď ani nám Slovákom sa dobre nevodí. 
Ale začíname aspoň dobývat sily. Rastie 
naše ľudské, občanské a slovensko-národné 
vedomie. Rastú nám časopisy, banky a 
sporiteľne. Ak sa tak budeme zmáhat ešte 
za päť-šesf rokov, ako sme sa zmohli za 
minulých 5—6 rokov, nu * bude naša slo- 
venčina dobre opatrená. U nás má kto bo- 
jovať, u nás slovenský sedliak začína byť 
vedomý toho, že on chová krajinu. Slovenskí 
sedliaci spasia slovenský národ. Ale Rusínski 
sedliaci sú ešte tam, že musia — zverom závi- 
deť. Majme, Slováci, pi ed očima biedny ľud ru- 
sínsky a nezabudnime naň. Iste, keď my bu- 
deme mocnejší, aj Rusínom pomôžeme. Na- 
teraz chráňme si ale i varujme to, čo máme 
a veľadVne svoj národný statoček a kráčajme 
cestou ustavičného pokroku i svobody. 
Majme na pamäti, že náš nepriateľ, maďa- 
rónsky čvach i gróf, dobre kŕmi vlkov, lebo 
chce mať na nich výdatnú poľovačku, ale 
národu dá mrznúť, hladovať a hynúť — 
v mene maďarského vlastenectva. 

Nemravnou politiku uherskou, provozo- 
vanou k udržení lidu v porobe a nevedo- 
mosti ostfe kritisuje „Týždenník" a popu- 
lárním zpúsobem charakterisuje dnešní ruch 
na Slovensku: 

Odkedy slovenský ľud začína čítat dobré 
rezké slovenské časopisy, odtedy prestáva 
byť otrokom pisárov, židov, odkundesov a 
veľkomožných kožedráčov. Odtedy začín^ 
myslet a videť a cítiť. Ba — kto sa bál slo- 
venského ľudu — povedzme len — pred 
desiatimi rokaml? Páni šoveni vedeli, že sa 
u nás ľud dá nastrašit, alebo aj — Bože 
odpusť hriechy — podplatiť. To nebola 
chyba ľudu. To bola chyba štátu, ktorý sa 
všemožne usiloval o to, aby hlavy ľudu boly 
temné. Páni šovéni nechceli mať na Slo- 
vensku ľudí, ale chceli mať povoľné stádo. 
Teraz je na Slovensku nový svet. Slovák 
sa budí. A ako tak začína mysleť o sebe, 
o svojich, o svojej duši, — nuž sa mu tak 
vodí ako prvému človekovi, začína videť, 
že je nahý. 

Nahý všetkého toho práva i tej slobody 
ktorou druhé národy oplývajú. Nahý toho 
, dobrobytu národného, ktorý nám berie ma- 
ďarský šovinismuSy aby seba obohatil. A vtom, 
že Slovák v povedomí napreduje, v tom je 
istota, že sa maďarský šovinismus darmo 



238 



T^evue ^aše Slovensko 



namáha o naše národné vykynoženie. Slo- 
venský fud začal mysleť — a hneď pi išiel 
na to, — že jediným jeho nepriateľom je 
vláda tmy a Iže, vláda panskej vrstvy, ktorá 
sa odrodilá a ktorá len do tých čias bude 
mať čo jesť, kým ju bude živiť Slovákova 
tnozolná robota. Táto vláda širí tmu a lož; 
my ale budeme živí vo vzdela- í a v pravde. 
Dá sa povedať, že dnes už skoro polovica 
slovenského ľudu sa vzdeláva i poznáva slo- 
venskú pravdu. Širte, bratia Slováci a sestry 
Slovenky, medzi veSkerým slovenským ľudom 
slovenské vzdelanie a pravdu.. V našej po- 
litike sa nám predsa len blížia krajšie časy; 
šírme teda slovenské povedomie v celom 
Jiárode, aby nás nenašly v duševnej tme. 

fĽSi 

Z MAĎARONSKÝCH ČASO- 
PISU. 

Pri každém čísle rozväzujeme, zda jest 
ličehio vésti tuto rubriku hloupostí a hru- 
bostí na úkor jiných dôležitejších zpráv. Ale 
piiznati musíme že i v návalu práce jest 
nám četba maďarských muchomúrek, psaných 
jazykem „slovenských* pro iid obveselením, 
jehož poskytnouti minime i svýni čtenáfflm. 
Proto venujeme témto dokumentom lidské 
hlouposti čas od času místa v našem časo- 
pise, aby i česká vefejnost poznala, jak 
nízkych a špinavých ubraní používa se 
v Uhrách, proti národnostem a s jakými 
šténicemi musí bojovati ti, kdož život svflj 
zasvétili velkolepému boji za národ a Iid. 

„Krajan** vycházející v meste Beszter- 
cebánya (Báňská Bystrica), v úvodníku 
„Pokoj, jen pokoj** dáva klassickou radu, 
jakým zpúsobem Ize zavésti v Uhrách mír. 
Všeho rozbroje pfíčínou prý jsou „narod- 
niari, proto ať prý nejdi^ve vúdcové slovenští, 
podčkují se z poslanectvi. Ať jdou pracovat 
jak se patrí. Politikou ať se nezabývají. 
V tom pHpadč nebude, kdo by bouŕil Iid 
který bude pak žít v pokoji. Nečekejme tedy 
pokoj od vládni politiky, ponévadž tato musí 
účinkovat, ale žádejme pokoj od Hodžovcfl. 
Ale kdyby Hodžovci žili v pokoji, museli by 
pracovat. Práce však jim smrdí, proto zabý- 
vaj! se politikou. Jsou poslanci, ktefí ničeho 
nedélají, jen škrábou do novin a za to do- 
stávají velké peníze (I) 



Svúj program prohlašuje „Krajan** 
v článku „Nepriatelia Slovákov„; zajímavo 
jaké by si pfál Slováky: 

Krajani ! Vaši vodcovia chcú vás obrátiť na 
otrokov. Chcú, aby vaša vlasť stala se vašou 
otrokyňou. Chcú. aby ste boli synovia nevol- 
ného národu. Celé peklo poštvalí na vás. 
Bijú vás za vašim chrbátom, a do očí sa 
vám prilizujú. Pozrite okolo seba. Každý 
vodca je váš divý nepriateľ. Nenájdete medzi 
níma verné, priatelské srdce, na ktoré by 
ste sa mohli vrhnúť a vyžalovať svoje bôle. 
Triznia vás, huckajú vás proti všetkému, čo 
vám má byť sväté: proti viere a vlasti. 
S búrenim vybili vám na čelá hanby, potu- 
py; preto naša vlasť vás nosila práve tak 
pod srdcom, jako vaša matka. Od mladý, 
od utelého deťského veku vštepujú vám do 
vašich sŕdc, že vlastencom byť, je hanba, že 
vlastenec je čvach, maďaron, že kto nepluje 
do tvári svojej matky, svojej vlasti, kto ne- 
hanobí mohyle našich politikov, zákonov, 
ten v spoločnosti ľudskej už nemá ani miesta. 

A táto zločinná náuka ujala sa u mnohých. 
Odpadli od svojej vlasti, teraz pomáhajú 
ubíjať, otročiť vlastnú krev svoju. 

Krajani! Ťažká suďba tlačí vás k zemi. 
Vyštvali vás z vašej vlasti. Túlate sa, jako 
žobráci, idete do Ameriky, do cudzieho 
sveta. Keď budete na týchto agitátorov po- 
čúvať, nebudete mať vlasti, nebudete mať ani 
len kúsok zeme, ktorú by ste svojou mohli 
volať. Smutné pomery. Vy ste tomu neni 
vinou, ale ti psohlavci, ktorí z búreaia žijú. 
Blúdiace duše ste. Musíte túto cestu trňavú 
zanechať, musíte zákonov a vlasti vašej sa 
držať. 

Krajani! Milujme sa! Veď musíme vedeť, 
že ruka v ruke so všetkými obyvateľmi, vlasti 
našej treba vám napred kráčať. Veď bôle 
našej vlasti sú společné. Keď trpí Slovák, 
trpí aj Maďar! Krajina naša žiaden rozdiel 
nerobí medzi obyvateľmi, ponevač všetci 
sme jej rovnoprávni synovia. Nepočúvajte 
na Holofernesov! Nenadávejte predstaveným, 
veď tí majú viac starostí, jako vy. Či kliatba 
sa častorázy nevyplní práve na tom, ktorý 
preklína? Nepýtajte sa bratra vášho, co má 
za materinskú reč, ale pýtajte sa ho, ä je 
• pobožný človek a dobrý vlastenec. A keď 
vidíte, že váš brat je bohabojný a vlasť mi- 
lujúci človek, priviňte si ho k srdcu. Odvráf 
sa milý Krajan, od všetkej neplechy! Odvráť 



T^eoue tNjoie Slovensko 



239 



«a od agitátora, lebo on je tvojím vrahom. 
Vyhýbaj sa mu, jako zdravý človek sa vy- 
hýba každej chorobe. 

Áno, ruka v ruke, Krajanii Ciel je náš 
jedon, spása a blahobyt náš. To ale len 
takým zpôsobom obsiabneme, keď budeme 
pobožní a dobrí vlastenci. 

Zvlášté srší pŕímo duchaplností článek 
„Kra j a n ú v** o anglické knize Scota Viatora. 
]e pŕirozeno, že A^ďaŕi tuto knihu neprijali 
s potešením, ale pisatel „Krajana'' pŕišel 
piímo o rozum, ačkoliv knihu ani nevidel. 
<Nazývá ji „tetákem'' a publikace počíta 540 
strán na drahém ručním papíŕe, 42 obrázku 
a 1 mapu, vše v úprave u nás nevídané.) 
Vznik díla líčí velmi fantasticky. „Ducha- 
prázdní'' národniari, praví synove Iže a pod- 
losti spojili se s Čechy, uzavreli vydávat 
v cizích ŕečích letáky proti Maďarúm, v nichž 
ovšem vše jest vylháno. Mezi témi Čechy 
naše! se človek, který u mi prý anglicky a 
ten napsal onen „leták'' vydaný v Londýne. 
Smčlost pána Gerô jde však tak daleko, že 
i onoho Čecha jmenuje. Je prý to jakýsi Frič. 
Mini tim býv. hlavního spolupracovníka na- 
šeho časopisu p. Milana Friče, jehož pova- 
lu je za Čecha. 



NÁRODNÍ HOSPODÁŔSTVÍ 
A OTÁZKA SOaÁLNÍ. 

Kdo zná vývin českého ohrození, jak 
pozde k otázkam filologickým, historickým 
a kulturnim pi4stoupi]y zájmy národohospo- 
dárske, nebude se diviti, že ve slovenské m 
národnim hnutí moment národohospodársky 
doposud byl zanedbáván. A pŕece národní 
hospodái^ství jest jedním z nejúspčšnčjších 
zpúsobú k osamostatnení a moci politické. 
Dnes i slovenské vedoucí kruhy uznávají 
dúležitost tčchto problému a Slov. Týžden- 
ník zahájil novou etapu politiky slovenské, 
akcentovaním zjevú sociálních, hlásaním de- 
mokratisace a popularisováiiím politiky u téch 
vrstev, jimž otázka chleba je značné bližší, 
nežli jiné neménč dôležité zájmy kultúrni a 
politické v užším smyslu slova. 

Ale i otKhod a prúmysl na Slovensku äní 
značné pokroky, na které pohlížeti musíme 
s respektem, uvážíme-li všechny ty pfekážky 
vyplývajfcí z politické situace, dosavadní 



výchovy národa a vžitých pi'edsudkú i téch 
kruhu, které nazývaný bývají inteHIgencí. 
(U slovenské džentry, která vidí človeka te- 
prve v doktoru práv, je i mikulášsky velko- 
továmík pouhým garbiarem-kožehihem). Ale 
jsou i Slováci podnikaví, chápaví, kteŕí do- 
vedli ve volnejších pomérech rozvinouti se 
a dali rozkvésti imponujícím obchodním do- 
mom v Rusku ve Varšave, Odésse, Moskve, 
Bukurešti a jinde, ktei4 prosperují v Amerke, 
v Bulharsku, Švýcarsku a na dalekém vý- 
chode asijském. 

I doma vyniklo v poslednich letech mnoho 
penéžních ústavu a závodu prúmyslových, 
které stanou se jisté pevnou baštou národní, 
s níž maďarstvo v brzku bude musit počítatí. 

Již dnes stáva se dúležitou otázka shar- 
monisování všech téchto hospodárskych snáh, 
vypracovaní a provádční jednotného plánu 
a bojovné taktiky proti úžeŕe (lichvč), proti 
expansi cizího kapitálu a proti neslýchané 
protekci vlád, která na úkor domácího lídu, 
vlévá 00 nových zavedú proudy zlata a do 
semitských žil jejich majitelú proudy arro- 
gance a zpupnosti. Bude treba od základu 
zabývati se témi spoustami otázek, které 
v Uhrách dosud čekají rozfešení, jako jest 
otázka agrárni, maloživnostnická, zákono- 
dárství daňové, vystéhovalectví, obchod a 
prúmysl. 

A prvním krokem k tomu bude probuzení 
zájmu u intelligence slovenské a pozdvižení 
vzdelanostní úrovne a širokého rozhledu 
téch, kdo za své povolaní vyvolili si púsob- 
nost hospodái'skou, nebo posvétill svúj život 
činnosti politické. 

K tomuto kroku, který vfele vítame, pŕi- 
stoupila organisace úŕedníkú akciových pod- 
niku, vzniklá v kvčtnu minulého roku, tím 
že usnesla se vydávati samostatný časopis, 
venovaný národohospodárskym otázkam slo- 
venským. 

y lednu vyšlo první číslo „Sloven- 
ského Peňažníka", redakci Viliama 
Paulíny ho za spolupracovnictví Petra Kora- 
piše, U a Vanoviče a Jana Páričky. PHnáSí 
programový článek od Paulinyho, „O pensí 
soukromých úŕedníkú" od dra Wagnera, 
„O exekuční novelle uherské" od dra VI. 
Fajnora a „O pohraniční stráži vystéhova- 
lecké" od Jos. Fábryho. Od časti rubrikové 
doufáme, že vývine se v dúkladný pfehled 
všeho hospodái^kého snažení na Slovensku 



240 



tieoue ^aie Slovensko 



Redakci doporučujeme zavésti stály obzor 
o politice vnitŕni i zahraniční, pokud dotyká 
se zajmú hospodárskych, pŕehled pohybu na 
burse, který mél by hledati souvislosti zjevú 
života verejného s národnfm hospodáŕstvim. 
Pro bankovni kruhy znamenitého poučení 
poskytovalo by sledovaní vývoje českého 
penéžnictvi a pro výchovu mladé intelli- 
gence recense cizích literatúr a časopisectva. 

My k „Slov e n. Pena žni ku^ jehož 
význam vidíme ješté vétším, nežli naznačuje 
úvodní slovo redakce, radi a častéji se bu- 
deme vracetl 

Prozatím prejeme mu mnoho zdarul 

SI. P e n. pi4náší zprávy o slovenských 
penčžnich ústavech, z nichž zaznamená- 
vame: 

Zvolenská ľudová banka uč. spol. 
vo Zvolene, založila exposituru v Banské 
Bystrici, která v brzku zméniti se má ve 
filiálku. 

Ústredná banka uč. spol. v Buda- 
pešti založená byla v lednu s 200.000 K 
akciovým kapitálem. Ŕeditelem je posl. Fr. 
Skyčák. Splátky na akcie prijíma prozatím 
„Úvemá banka v Ružomberku". 

Naďlacká ľudová banka zdvíha akci- 
ový kapitál ze 100.000 K na 200.000 K. 

Nový penéžní ústav zakladá se ve Velkých 
Tapolčanech (nitr. stoi.) s akciovým kapitá- 
lem 100.000 K pod firmou- Meštianska 
banka učastinný spolok. Za predsedu 
Zvolen dr. Jos. Minárik, lékaf v Bytči a za 
úŕadujícího podsprávce Igora Hrušovského, 
účetního Bánovské ľudové banky. Akciové 
splátky pfijímá predbežné luď. banka v Bá- 
novciach (Trencsén-Bán.) 

I na zanedbá vaném doposud slove nském 
východe, zásluhou ad v. dra Bazovského, vy- 
rústá prvý slovenský penéžní ústav Vše- 
obecná banka uč. spol. v Lučenci se 
základnou jistinou 200000 K. 

Turčianko sv.-martinská uč. spol- 
založila filiálku v blízkych Vrútkach (Ruttka). 
Za správce jmenován adv. Matúš Dula. 

Akciový kapitál povyšuje Ľudová banka 
v Novom Meste nad Váhem na korún 
500.000 a založí filiálku v Píšťanech. 

Také Meštianska banka v Trenčíne 
a Turč.-sv. martinská uč. spoŕitelňa 
hodlají své akciové kapitály zvýšit. 



Rozdelení rakousko- uherské 
banky jest dosud otázkou politickou. Ne- 
vyplýva z potŕeb národohospodái^kých, ana 
i proti nim se staví, ale politikové potfebují 
nové programy a vrhají se na ústav, z né- 
hož zalitavská polovice mocnái'ství dosud 
tak hojné tčžila. Slovenské kruhy projevily 
své názory úvodníkem Nár. Nov. a v Týž- 
denníku, kde zih'zení samostatné cedulové 
banky z národnostních dúvodú odmítaji, ja- 
kožto ústav pro zaopatŕování iroucích poli- 
tiku, který dovede pfevésti maďarisaci i na 
pole hospodárske. Za to Sloven. Peňažník 
mylné zastáva názor, že samostatná banka 
Uhrám pŕinese včtších prospechu, nežli spo- 
lečná. Ovšem, že rak.-uh. banka k národ- 
nostem neprojevovala velké pi^né, jak o 
tom svedčí české boje o zastupitelstvi v ban- 
ce, ale její význam jako regulátora mezi- 
národního penéžního trhu, také nesmi se 
pcdceňovat. (Ti'eba vzpomenouti jen loňské 
krise americké a jejich nepfíznivých násled- 
ku na trhu evropském, které diskontní poli- 
tikou banky u nás tak byly seslabeny, že 
o nejakých pohromách mluviti se nedá.) A 
pochybujeme, že samostatná banka byla by 
k národnostním penéžním ústavom charmant- 
néjši. 

Rovnianek & C o. Maďarské noviny, 
s prúhlednou tendencí, využívají vnitŕních 
sporú mezi americkými Slo vaky a prohlašuji 
úpadek bankéŕské firmy Rovnianek óĺ Co. 
v Pittsburgu a velkou ztrátu Turč.-sv. mar- 
tinské „Tatry*. Rovnianek, který v očích 
maďarských vzrústá na jakousi polomýthi- 
ckou postavu, je ovšem našim „vlastencflm* 
osobností velmi nepríjemnou a jeho pád 
vroucím pi^áním maďarským, ale bohudíky, 
jak se dovídáme z nejkompetentnčjších strán, 
povesti o jeho úpadku nezakládají se na 
pravde. 

Kapitálová sila Uhe r. |ak sdéluie 
„N. W. T.** pHpadá z piHhlášek na 4'/, proc. 
uherské statní pokl. poukážky na Rakousko 
65 proc, na Uhry 15 proc. a na cizinu 20 
proc. Necelou šestinou tedy súčastntl se 
uherský kapitál na upisovaní pújčky, která 
bude zúročená více než 4V, proc. a která 
má vyplnit prázdne uherské statní pokladnyf 
Je to veru nepfíznivý doklad k maďarskému 
volaní po samostatné uherské cedulové 
bance. 



Majltcl. vydavatci a zodpovedný redaktor ANT. REIS. — Knihtlskáma OTAKAR JANÁČEK v Praze, láma č. 



SEŠiT 6. BŔEZEN 1909. ROČNÍK U. 

REVUE 

NAŠE SLOVENSKO. 

Časopis hájítí zájmy uherských Slovákfi. 

PAVEL ARELATd: 

FERDIŠI JURIGOVI, SLOVENSKÉMU MUČEDNÍKU! 

J UŽ padlý ŕctézy — a orcl volné vzléť 
a zkouší krídla svá; mdlá nejsou väzbou let 
hle, krouží vysoko, až pod nebesy. 
Jas padá na krídla a radost do srdce 
vše vráceno, co miloval kdys nejvíce 

skál hroty, rokle s stŕíbrnými plesy. 

Krik jeho vítézný se nese pŕes obzor, 
pŕes hory, údolí, kam sahá žhavý zor, 

jak náhle z volných prsou mocné vzdech'; 
kraj jeho dedičný ! jej poznávají v ráz 
ty chýše, políčka, jež sotva drží sráz' 

vše CO tu žije, i to srdce v lidech. 

Ó orie tatranský! Tvé padlý okovy 

a tvojich na rukou pruh jenom nachový 

Tvé dlouhé žaluje nám utrpení; 
však duch Tvúj nezdolán se silný navrací 
zas ve Své zápasy a sladké ku práci, 

Svúj vésti lid v zem jeho zaslíbení. 

Jest ješté na horách kol všude mráz a sníh 
i v srdcích národa, jenž tady žije tich 

jak téžce upoutaný téžce porobami 
však pod tím snéhem, víš, že raší skryté kvet 
a čeká slunka žár, až padne v jeho svet, 

by vzešel radostné tu pod Tatrami. 

Jest blízko jará čas — Tvúj príchod veští je, 
jenž sladké svobody i zde kvet rozvije 
a v harmónii štéstí bolest zladí ; 



242 ^evue Í^Caie Slovensko 

kdj horkou za slzou, jež ješté ŕine se, 
stních zlaté volnosti mu tvárí prostŕe se, 

bol viechen usmíŕi — když nenahradí. 

Pak v písni národa viech mučedníká dav 
vék bude slavné žít a se zmučených hláv 

zii jitŕní bude linout v jeho déje; 
k nim vroucích v modlitbách své ruce bude pnout 
ten národ svobodný a bez otrockých pout, 

jak k bohatýrúm svoji epopeje! 

Tys z bohatýrú téch! bud vroucné pozdraven, 
tou hymnou bratrskou dnes v svobody své den, 

dni lidu svobody, jenž dalek není; 
neb mučedníkú krev tu rodí nadéji, 
že pádnou okovy dŕív nebo pozdéji 

a vyjdou vítézi, kdo porobení ! 



NOVÁK: 



lOI I22S I22SI 



FERDIŠ JURIGA. 



milosť nepýtal, milostí nedostal. Ak sa väzeň poriadne chová, dovoluje 
mu zákon, aby desiatu čiastku svojho väzenia na svobode ztrávif 
mohol; ovšem nie bez policajného dozoru. Bárs všetci túžili sme za Ferdišom, 
nikdo nečakal, že 16. februára roztvoria sa tažké brány vacovského väzenia 
a po jedenadvatsiatich mesiacoch ostatné tri, že svobodno mu bude aspoň vofný 
vzduch vdechovať .... Dnes je už svetoznáme, čo všetko dovoluje si ma- 
ďarská zpupnosť voči bezbranným. 

Na krivdy však myslef zbude času dosť; dnes radostná je chvíla; národ 
slovenský svojho Ferdiša Jurigu na zlatej slobode s plesom vďaky víta. 
Vefkí i malí, všetko hrnie sa ku nemu : blahoslavený, kto môže sa rúcha mu 
dotknúť . . Vyvolajme si v duši obraz jeho, snáď len úrivkovitý, iste slabý, 
však obraz vzácny, bo obraz nášho Ferdiša Jurigu. 

Ferdinand Juriga narodil sa 12. októbra roku 1874. vo Gbe- 
1och, v západnej Nitranskej. Z tadiaf pochádza vefa slovenských kňazov, 
dobrých národovcov. Jste tradíciou tou posmelení dali malého Ferdiša jeho 
roľnícki rodičia Michal Juriga a Maria Hurban na štúdia. V Uhorsku 
ešte i podnes znamená to skoro heroický krok, jest-li sedliak z dediny od- 
váži sa svojho synka dať na učenie. No Ferdišovým rodičom obfahčil krok 
tento strýc jeho, vtedy už ostrihomský kanonik, Ján Juriga. Vzal Ferdiša k sebe 
a tak sa stalo, že Ferdiš skoro naučil sa maďarsky a prvé poznatky čerpal 
v maďarskej ľudovej škole, v Ostrihome. Tu chodil i dve nižšie gymnásia. 
Vynikal jako známy biják a dal strýcovi svätého života nemálo práce. 



T^eDue Í^C^'^^ Slovensko 243 

Na ďalšie učenie dal ho strýc do Skalice. Ovšem, že ho v Skalici príroda 
nezaprela a súdruhovia, ktorými si svoje ostrihomské družstvo hradil s úfubou 
spomienajú na prejavy jeho bijáckeho talentu. 

Od štvrtej triedy gymnásia až do konca študoval Ferdiš v Ostrihome 
jako clericus. Už vtedy prejavoval lásku k rolnickemu fudu, v Uhorsku tak 
uipenému. Hnusily sa mu zemanské mravy, chodil za otcom po poľnej práci, 
so zarúbenim načúval výpravkám matky, ktorá bola známou vypravačkou a 
hľadanou výšivačkou. Jako abiturienta pýtal sa ho správca ostrihomského 
gymnásia: „Čím je váš otec"? (Mal všetky dáta podrobne naznačiť do nati- 
onála.) Juriga odpovie: paraszt (potupné označenie roľníka od zemanov). 
„Snáď roľník, chcete povedať" — opravil ho správca. „Len napíšte : paraszt". 

Theologiu študoval na viedenskej universite, súc čo výborný abiturient 
predstavenými poslaný do maďarského ústavu Pázmánovho. Tu hlavné philo- 
sophickým študiumom otvárala sa mu cesta ku šlachetnej ctižiadostí: Hľadal 
a nadväzoval styky s ostatními poslucháčmi university, zaujímal sa za spolo- 
čenské postavenie Slovákov vo Viedni. Menovite Pavel Blaho a Anton Šte- 
fánek išli mu v ústrety. V prázdninách vidíme ho na posvátnom Velehrade 
skoro každý rok. Všetko elektrizoval rečou, obodril bujarým spevom. Vyhľa- 
dáva spoločnosť známeho historika Fr. Sasinka a to zanícením naslúcha jeho 
prednáškam o Slovanoch. Číta básne Sládkoviča, Kollára, Svätopluka Čecha 
a vznetlivý duch jeho jako mladý orel krúži v roji myšlienok, hútajúc v sebe 
veci veľké. 

Vedel rozdiel medzi zrnkom a škarupinou. Formalismus nenávidel. A bol 
nepoddajný. V millenárnom roku 1896 vydržiavaly sa i vo Viedni (kde, ne- 
viem) millenárne bohoslužby maďarské. Juiiga odoprel íst assistovať na ne, 
bo to — vraj — nenie žiadny sviatok. V Pazmaneume on držal ducha slo- 
venského i v súdruhoch. Jeho výbojnosť u slabších hraničila s terrorismom. 
Nemajúc dostatočnej istoty v presvedčenosti jednoho druha Slováka, vzal ho 
v spomenutú millenárnu polnoc do kaplnky ústavu, prikázal mu kľaknúť pred 
oltár a prisahať, že nikdy neodrodí sa. Eduard Horák prisahal, však prísahu 
biedne zrušil a ešte biednejšie zahynul. 

Jako mladý kňaz vystupuje na^jävisko života s ustáleným už nazíraním 
na život a s hotovým programmom. Pochádzal z ľudu : horel túžbou pracovať 
za ľud a bude-li treba, i poslednú krv vychrliť zaň. Lenže mu brá- 
nili. Zahodili ho najprv medzi Nemcov, potom medzi Maďarov. Tu i tam 
jednako žiarila mu z bodrej tváre vrelá láska k ľudu, bárs národom cudzému. 
Nemci i Maďari milé spomienajú naňho až po dnes. Kto však pozoroval ho 
hlbšie, videl že darí sa mu jakú dubu presadenému do zeme cudzej. 

Konečne roku 1899 dostal sa do Slovenského Medera, v južnej Nitran- 
skej. Jest to jazyková hranica. Počíta asi 3000 slovenských duší a 500 ma- 
ďarských, alebo pomaďarčených. Slovenský Medcr je toho času úplne nepre- 
budený, na odnárodnenie odsúdený. Juriga vrhol sa do práce s chuťou vy- 
hľadovaného. Potravný spolok, katolícky kruh boly mu čoskoro úzkymi. Celý 
spoločenský život mederský objal svojou nenásytnou pracovitosťou. Družil 

16» 



244 Tievue Í^C^^^ Slovensko 

kolom seba mládencov, založil spolok striezlivosti, sostavil desatoro kresťan- 
skej miernosti, hymnu striezlivých a mnoho vtipných spevov na bičovanie 
nestriedmostí. Veci tieto vedel tak popularizovať, že všetko cítilo s ním a činilo. 
Sám tri roky nepil žiadneho liehového nápoje: ani vína ani piva. Súc na 
hranici usilovne zachraňoval pamiatky po slovenských predkoch. Obrovské 
džbány a vzácne kusy slovenskej keramiky zachránil pred vyplenením ; taktiež 
zaznačil mnohé zbytky rečových zvláštností a premnohé krásne výtvary speva- 
vého ducha slovenského. 

Po troch rokoch octnul sa v Blumentháli v nemeckom predmestí to 
Prešporku. Tu ponorí sa znova v štúdium zvlášte philosophické, odbaví si 
poslednú zkúšku prísnosti, číta polských a ruských spisovateľov v pôvodine. 
Sienkiewicz, Przerva Tetmajer, Gogol, Dostojevský, Tolstoj sú jeho tehdajši 
priatelia. S nimi baví sa dňom i nocou. 

V tie časy prišiel do Prešporka za kaplána František Jehlička, nadaný 
mladík s neobyčajným úspechom skončivší svoje štúdia na viedenskej universite, 
neskorej promovaný za doktora „sub auspiciis". Už na štúdiách jednomy- 
selní, podali si ruku obaja k jednotnému dielu obrodenia širších vrstiev slov. 
rudu. Menovite katolícky fud bol národne úplne zanedbaný. Drom Blahom 
a Šrobárom r. 1899—1901 vydávaný realistický „Hlas" vyčital starým náro- 
dovcom nečinnosť, čo zbudilo u starých nemalé rozhorčenie, mladých však 
idealistov pohnulo k práci a k boju. Vtedy složil Martin Kollár v ruky Jehli- 
čkové samým kňažstvom zanedbané „Katolícke Noviny". Tieto stály sa týž- 
denníkom politickým a počaly vychodiť v Skalici. Zanedbané pole našlo 
znamenitých oráčov. Juriga a Jehlička sfa dvojo hviezd stkveli sa svojim 
menom na čele novín. Ku ním družil sa ružomberský farár Andrej Hlinka, 
jehož spomenutie v Liptove pôsobilo jako blesk. Kým o čisto náboženské 
noviny Slovákov nestarali sa biskupi ani len za vlas, ihneď vzali ich na mušku 
čo noviny politické. Pastierskou palicou snažili sa zastaviť ich úspešnú prácu 
v burcovaní spiaceho národa. Meno farára Blahu, Jurigu, Jehličku musilo 
z novín dolu. Neskôr i meno „Katolícke" muselo preč; ba všetkým čítatefom 
kňazom suspensiou vyhrážal sa biskupský sbor Uhorska. Zajímavo je pozo- 
rovať, že počet odberatelov stúpa s náporom tým rovnomerne. Najprv v „Kato-- 
licke", teraz „Ľudové Noviny" počítaly roku 

1905 (zo 400) 3000 odberatelov 

1906 (volby?) 8000 
1907-8 12.000 

Prišly voľby do snemu, v nichž Juriga s Jehličkom dobili sa víťazstva. 
Žiaľbohu, kým nové vydobytie pôdy Jurigove sily vzpružilo mnoho — sľub- 
nému Jehličkovi jakoby bol prituhý vzduch na horách činov. Kási tajná moc 
ho zlomila. Ký div: po celý život teplúčkým, štastným vetríkom ovievaný 
rástnul neobyčajný talent, neotuhnul však mocným ocelom charakter. Šlahly 
blesky cirkevnej disciplíny, (?) zaburácal hromy trestného zákona a Jehlička 
sa ohnul. Vídame tak vyšvihlý stromčok po výchri oblúkom naklonený až 
k samej zemi . . . Žiaľno i spomínať. Zrieknuv sa mandátu, odobral sa — na 



Tievue íACaSe Slovensko 245 

pole čisto vedecké. I vyhnul trestu, kým Jurigovi 2, Hlinkoví 4 roky väzenia 
priniesla nepoddajnosf. 

Jurigovo poslanectvo padá už do rokov farárstva. Dvojo obcí, jako dve 
milenky bfýskaly naň žárlivými očkamí. Dúbravka a Vajnory. Ferdíš volil 
Vajnory pri Prešporku a tu je zbožňovaným farárom až po dnes. Biskup, 
ktorý mu vytýkal odboj proti vyšším a shovievavosť k nižším, ponechal mu 
faru, ačpráve poslanectvo prijaf mu zakazoval. Zákaz tento Jehličku nalomil, 
Jurigu zocelil. 

Jeho pntulnosf k rolníckemu fudu stavá ho v čarovný kruh u fudu samého. 
Juriga povýšil slovenské „haleny". Sám dal si vyhotoviť slovenský kroj. Učil 
v škole i v kostole ctiť si háv zdedený a reč i dobrý mrav otcov. Sám 
s istou pietou nosieval drotárom mu darovanú, okovanú palicu, valašku a 
malé, železné putá na prsiach . . . Otázaný : čo to má znamenať, odpovedal, 
že sú to okovy sputnanej slobody slovenskej. „Chcem ich tak nosiť, jako 
SV. Peter nosil ich za kresťanstvo ľ*. . . Jeho v slovenskom národnom slohu 
vyšívané kostolné rúcha sú v tomto odboru ojedinelými umom i nádherou. 

Celý zjav Jurigov je rázovité slovenský. Každým pohnutím obrvy a 
každým dechom budí zo sna národne zaspalých, nepovedoných. Keď hovorí, 
oči mu svieťa svetlom, reč sála srdečnou teplotou. Užíva šťavnatých výrazov 
rečových, ľudových. Preto, sa tieto s neslýchanú rýchlosťou a stálosťou ujímajú 
za ním. Jeho heslá sú dnes heslami celého slovenského národa. Kto by 
neznal dnes, že „čvach" je cdrodilec, komu by nebolo známo historického 
významu motto: „za tú našu slovenčinu"? Cestujúci na západných 
vidiekoch Slovenska často počuje, jak sa tu Slováci a Slovenky vo vozňoch 
i pri pokladnách železničných domáhajú svojich práv so slovami: „My nie 
nechceme, enom co nám patril" Často počujete bedovat: „krivda 
naša krivda." Heslá tie sa udomácnily pod vlivom svojráznej osobnosti 
Jurigovej. Do podrobných záhybov života votkáva sa každé slovo, každá 
upomienka rázovitých mužov, jest-li oni sily svoje zasvätili oslobodeniu 
národa ... 

Keď kázal kňaz v Labe, aby si ľudia počas prôvodu „Božieho Tela" 
obloky vyzdobili tým, čo je im najmilejšie, víade vystavili fudia do oblokov 
popri svätých obrazoch yefkú podobizeň svojho milého poslanca Ferdiša. 

Juriga pre seba nevynuťoval žiadnej auktority. Keď Vajnoráci počali mu 
dávať titul „pán veľkomožný" jako je v Uhorsku poslancom zvyčajno, raz na 
vždy vyprosil si, aby mu tak „nadávali". „Ja som brat váš a žiadon veľko- 
možný" povedal. Za to však vo veľkej spoločnosti verejne zahanbil panáka, 
že mu tento len „pán |uriga" riekal. 

Jako rečník živým postupom upútal obecenstvo. Ľudové shromaždenia, 
ktoré vydržiaval v Trnave, v Prešporku, v Chtelnici atd. sú slovenskému ľudu 
nenahraditeľnou politickou Školou, v ktorej majstrom je Juriga. 

Čo ho i v kruhu neprajníkov prijateľným činilo, bola jeho rozmarná vese- 
losť a to heslo: nehlásajme nenávisť proti Maďarom, to je zásada 
záporná; buďme vrelú lásku k našej slovenčine. Heslo to u neho 



246 Tievue tNlaše Slovensl^o 

neni náhodilé, ba hlboko založené Študiumom, bo í za predmet doktorskej 
díssertácíe volil si: národnostní otázku z hlediska kresťanskej mravouky. 

Zato na obranu práva fudu slovenského stával si s dosiaf nevídanou 
nebojatosfou. Keď žiadal r. 1907 pri rozpočte ministra osvety, aby dali 
Slovákom aspoň jednu strednú Školu, jako dovoluje zákon z r. 1868, jako 
hejno uštknutých dravcov s neslýchaným revom zdvihla sa celá snemovňa. 
Pre ukrutný lomoz nemohl reč dokončiť. Avšak nadľudskou silou trhaným 
hlasom prehrimoval celú snemovnu volajúc : „Keď tak rvete, že žádáme 
gymnásium, čo budete robiť keď budeme žiadať universitu?" 

Ferdiš Juriga dovedie za pravdy, ktoré hlásal i trpeť. Proti krivde na 
slovenskom fude páchanej ozýval sa ostro v „Ľudových Novinách**. Za 
článok „Ohrňme rukávy" (vysúkajme rukávy k práci) posúdil ho porotný súd 
prešporský na 2 roky väzenia a 2030 korún pokuty. Jak žialne lúčil sa s nim 
národ pred dvoma rokami, jak túžebnc žiadal uzreť tvár jeho po dva roky, 
tak radostne zre mu dnes v oči, zaiste mužovi tvrdšiemu jako bol. 

SjB 5:2 S3i 

VÝVOJ FEDERALISMU V RAKOUSKU OD ROKU 1848. 

Dle rAzných pramenfi sestavil R. 
1860—1867. 

Pri nastoupení trúnu dne 2. prosince 1848 prohlásil císaf František 
Josef L: 

„Pevné odhodlán lesk koruny nezkalenč a celou monarchii nezten- 
čenou zachovati, ale ochoten sdileti svá práva se zástupci 
svých národu, spoléháme, že s pomoci Boží a v dorozumení s národy 
podaH spojití všecky zeme a národy monarchie v jedno 
veliké štátni teleso.** Tím signalisováno zrušení dualismu ku vše- 
obecné radosti všech národu. 

Odpovedí na utvorení nové maďarské, králem Ferdinandem nepotvrzené 
vlády, bylo zŕízení chorvátske provisorní dvorské kanceláfe 
dne 27. prosince 1848. Byl to první čin nového císaŕe Františka Josefa a sou- 
časnč smrtelná rána dualismu. President této chorvátske kanceláfe jmenován 
souCasné členem rakouského ministerstva. Tato kancelár pf eménéna v defi- 
nitívni 20. listopadu 1861 a president jmenován kancléŕem. Vyrovnaním v r. 
1867 byla tato chorvátska kance láf zrušená. 

Ďalším radikálním činem bylo zrušení dualismu a zavedení nové 
ústavy pro jednotnou rakouskou f íši dne 4. bfezna 1849. Tímto 
činem Uhry zbavený dosavadní neodvislosti a postavený na roveň 
ostatním královstvím v Rakousku. V císaŕském manifestu daném 
v Olomouci praví se doslovné: 

„Taková ústava, která netoliko zeme v KroméHži (na 
taméjší ríšske radé), nýbrž celou fiši v celistvém svazku zahrno- 



Tleoue íACaSe Slovensko 247 

vati má, toť jest, co národové rakouštf slušné s nedočkavostí 
od Vás oCekávají.** 

V odpoveď na tento manifest proklamovaná dne 15. dubna 1849 pešfským 
snémem úplná neodvislost Uher a rod habsburský zbaven uherského trfinu. 
RevoluCního stavu Uher využítkovali Slováci, a vyslali dne 20. bfezna 
1849 k císafi deputaci s Hurbanem v čele s prosbou, aby Slovensko 
učinéno bylo korunní zemí. Současné povolán do Vídné Kollár 
jakožto dúvérník v záležitostech uhersko-slovenských ; týž vyslovil se mezi 
jiným, že v nových pomérech bude treba pridružiti se na Slovensku české 
spisovné fečl. Všecko však zapadlo v archivech a z krásnych nadéjí nezbylo 
než zklamání. Jediným úspéchem bylo, že od roku 1849 vydávaný vládou ve 
Vídni úŕední Slovenské noviny, které od roku 1850 vycházely vlivem Kollára 
v češtine. Na katolíckych gymnasiích na uherském Slovensku pred- 
nášena pak neobllgátné čeština. 

Na kroméfížském snemu hájil Palacký stanovisko národní autonó- 
mie a ve svém návrhu ústavy žádal federatívni rozdelení Rakouska v nové 
útvary die národnosti : nemecké, české, polské, ilyrské, vlašské, jihoslovanské, 
maďarské a rumunské. Pozdčji zmenil však Palacký svúj názor a prohlásil se 
za federalistu státoprávn ího (jak sám napsal v roce 1864 ve článku 
„Idea štátu rakouského**). 

Nová oktrojovaná kromčŕížská ústava zústala však na papíŕe a ani Hšský 
snem, ani zemské snemy nebyly s volány. Dne 5. kvétna 1849 dovolával se 
Havlíček v Národnich Novinách znova federalismu: „My tedy nevidíme spásu 
svou v ničem jiném nežii ve spojení s ostatními menšími národy slovanskými 
v Rakousku, ktefí nyní bezpochyby po trpkých zkušenostech pŕece seznají 
užítečnost našich zásad (totiž federativních). 

A ješté určitéji formuloval Karel Havlíček Borovský stanovisko 
česko-slovanské ve „Slovanu** v červenel roku 1850: 

„Slovanská politika žádá, aby se napomáhalo k bližšímu spojení 
posud roztrhaných častí jednotlivých kmenň v Rakousku. Česko-slo- 
vanské zem é, Čechy, Morava, Slezsko a Slovensko v Uh H ch 
jsou již dávno v literárním a duševním živote jedním 
národe m. To však jest hlavní základ celé slovanské politiky a jediná 
cesta ku skutečnému vítézství, abychom se jedni druhých nespouštéli ani 
tenkrát, kdyby skutečné z nejakého jiného spojení vysvital okamžitý 
prospech pro jednoho nebo druhého. Buď všichni budeme svo- 
bodni anebo všichni upadneme! Proti tétozásadé bychom 
se prohfešili my Cechové, kdybychom byli svolili k ná- 
vrhu maďarskému, že nám české korune chtéjí pojistit 
ta samá práva v Rakousích, jako má (neb vlastné méla) 
uherská, jest-li upustíme od spojení se Slováky a s Jiho- 
slovany; proti téze zásade byli by se prohfešili Chorváti, kdyby 
byli prijali od Maďurú neodvislost své zeme a obetovali za to Srby 
a Slováky maďaronské nadvláde". 



248 ^evue V^aSe Slovensko 

1860-1867. 

Do roku 1860 panoval v rakouské monarchii absolutismus, který každé 
politické hnuti dusil. 

V roce 1851 vyšel patent o ríšske radé s poradným vlivem; členové 
byli císafem jmenováni, avšak Čech nebyl povolán žádný. PoCátkem r. 1852 
byla Kromérížská ústava z r. 1849 zrušená a Bachem zavedená centralistická 
správa v cislajtánských zemfch. V roce 1853 a 1854 zavedená nemecká 
ústrední správa v Uhrách i v Chorvátsku s nenávideným tam nemeckým a 
českým úŕednictvem. Po skončení rusko-turecké války v r. 1855, kdy Ra- 
kousko ukázalo svoji nevdččnost vúči Rusku, obrátila vídeňská vláda svoji 
politiku též vĎči Maďarom a od té doby dostávali se dHvéjší revolucionári 
v Uhrách do státních úŕadú. Tento obrat nastal v očekávání zápletek v Itálii. 
Skutečné též došlo v r. 1859 ku valce, jež skončila ztrátou Lombardie. Ne- 
šťastný výsledek války a rozhárané finanční pomery nutily vídeňské kruhy 
k ústupkúm konstitučním. V čelo ministerstva povolán Qoluchowski. 

Dne 5. brezna 1860 rozmnožená tak zv. ríšska rada; z Čech povolaní 
hrabe Clam Martinic a Albert Nostic Rienek, z Chorvátska biskup Sfrossmayer 
a barón Vraničany, ktei'ížío poslední byli jediní rázni zastanci národních slo- 
vanských práv. Ani Martinic, ani Nostic nehájili národnostní české zájmy a 
vystupovali co privátníci pouze na obranu historických práv královstvf 
českého. O štátoprávni postavení zemí koruny české a o práva 
jazyka českého nezasadil se nikdo. Jediný Rumun Mocsónyi 
hájil zásadu rovnoprávnosti a konštatoval, že český národ vúbec není za- 
stoupen. Naproti tomu Maďai^i hájili svfij názor o historicko-politické individu- 
alite zemí koruny uherské a pfemluvili též v tomto smyslu pHtomné 
federalisty, kteíí chtéli monarchii pŕetvoHti na základe národní autonómie, dle 
národnostních jednotek. Na nátlak Maďarú usnesla se rozmnožená Hšská rada 
vedie návrhu federatívni vétšiny na následující resoluci: 

„Sesílení a zdarný rozvoj Hše vyžadují, aby se uznala historicko-po- 
litická individualnost jednotlivých zemí, v nichž se pHrozený 
vývoj a podpora rúzných národností na zreteli míti má, a aby se uznaní to 
spojilo s požadavky a potfebami povšechného svazku stálního: aby tedy pH 
zásadní rovnosti všechzemí mocnár st vi nejen uznána, zalo- 
žená byla jejich samospráva v administraci a vnitŕním zákonodárství, nýbrž, 
aby se definitívne upevnil, zabezpečil a zastupoval jich vzájemný svazek statní." 

Tato resoluce, žádající federatívni upravení monarchie, méla za násiedek 
vydaní ííjnového diplomu dne 20. fíjna 1860. Ŕíjnový diplom prohlášen 
za stály neodvolatelný základni zákon statní se závažností pľo následníky 
trónu. Hlavní body ŕíjnového diplomu byly následující: 

I. Právo zákony dávatí, je mčniti a rušiti, bude od Nás a Našich násled- 
níka vykonáváno jen společným pôsobením zákonné shromáždé- 
ných zemských snémň neb dle pf ípadnosti společným púso- 





^/M\x 




T/ň W. 






//í\v 



VA 







Stfed lázní s Malé Kamenné. 




vice. 






m 
mm 




3^ 






lí 



^ 
K 












LázeAské námestí. 



^lievue t^CaSe Slovensko 249 

bením ríšske rady, do které zemské snčmy posiati mají počet členu, jaký 
My ustanovíme. 

II. Napfíšté mají se v Hšské radé vyjednávati všecky predmety zákono- 
dárství, které se vztahují ku právúm, povinnostem a zájmúm pro všecka Naše 
království a zeme společným. 

in. Všecky ostatní predmety zákonodárství vyŕidí se ústavné na snemu, 
jehož se týkají a to v královstvích k uherské korune príslušných ve 
smyslu jich díívéjších ústav a v ostatnfch královstvích a zemích 
ve smyslu jich zemských fádfi. 

Tímto i^íjnovým diplomem mélo býti téžisko zákonodárství pfeneseno do 
zemských snémfi a celý ráz ústavy byl vlastné obnovením stavovského zem- 
ského zfízení. V českých zemích pridala st jedna část šlechty k nemeckým 
centralistúm, kdežto druhá část primkla se ku strane české v nadéji, že by 
domáháním se autonómie zemské, výhody stavovského zíízení, tím více 
pňšly k platnosti. 

Současné zŕízena opčt královská dvorská kancelár uherská a sedmihradská 
a uherský zemský snem s ústavou pred r. 1848. Srbská Vojvodina, rfízená 
dne 18. listopadu 1849 byla znišena. Ve Vídni ustanoveno statní ministerstvo 
a 1 Madär jmenován ministrem. 

Schválením ríjnového diplomu opustili Cechové dosa- 
vadní stanovisko národní autonómie a pHjali program histo- 
rického federalismu. Naproti tomu Maďari (s výjimkou starokonserva- 
tívnf šlechty) neuznali Hjnový diplom a žádali štátoprávni postavení z r. 1848. 
Tím postavili se Maďari proti historickému rozdelení pfedlitavských zemí ve 
smyslu federačním. Současné zavedená v Uhrách místo panující nemčiny 
madárština. 

V Chorvátsku zavedená do škôl chorvatština hned po vydaní Hjnového 
diplomu. Bán Šakčevič svolal pak na 26. listopad 1860 konferenci, která 
podala k císafí petici o zavedení národního jazyka u místodržitelství, u banské 
stolice a ostatních politických úŕadú. Žádosti bylo vyhovéno a současné zHzeno 
pro Chorvátsko dvorní dikasterium provisomí. Na základe ústavním byla též 
áŕízena místodržitelská rada a banská tabule. Tím, že ve smyslu Hjnového 
diplomu Chorvátsko bylo opét spojeno s korunou uherskou byla sice chor- 
vátska vefejnost nepfíznivé dotčena, protože vfidcové političtí žádali neod- 
vislost jak vňči Rakousku, tak i vňči Uhrám, ale verejné mínéní konečné 
videlo ve spojení s korunou uherskou menší zlo v té dúvéŕe, že spíše bude 
Ize v této forme časem neodvislosti docíliti. 

Tato projektovaná ústava nebyla však uskutečnéna a po dvou mčsí- 
cích rozhodnuto o jejím zrušení. Príčiny toho byly rúzné, hlavné odpor 
Némcú proti federalismu a nastalý chaos v Uhrách. Ŕíjnový diplom 
vykládán byl totiž v Uhrách v tom smyslu, že všechny zákony, jež byly 
v roce 1847 a 1848 uherským snémem a králem potvrzeny, nabývají 
opét platnosti. O rovnoprávnosti národu nechtéli Maďari ani slyšet a poža- 
dovali svoji neodvislost jediné za účelem maďarisování ostatních národu 



250 T^evue ^aie Slovensko 

v Uhrách. V nemalé mífe pfisobily proti uskutečnéní ŕíjnového diplomu úspechy 
Viktora Emanuela v jeho snaze o sjednocení Itálie. Ztráta moci a vlivu v Itálii 
mčia býti nahražena zajištčním nadvlády a vlivu Rakouska v nčmeckém spolku. 
Aby toho účelu docíleno bylo, padl program federatívni a nastoupena dráha 
konstitučního nemeckého centralismu. ♦) Goluchowski byl propuštén a k utvo- 
i^ení jednotného nemeckého Rakouska konstitučního povolán dne 13. prosince 
1860 rytiŕ Schmerling. Dne 26. února 1851 uverejnená únorovým 
patente m nová ústava, kterou zavedená panská snemovňa a ríšska rada, 
delegovaná ze snémú zemských. Počet členu i^íšské rady stanoven na 343 
a sice 206 z Cislajtanie, 117 ze zemí uherských a 20 z Benátska. Zemské 
rády, vydané pro zeme neuherské, zklamaly rovnéž; zákonodarné právo snémú 
zemských zmenšeno na míru nepatrnou a veškerá moc prenesená do ríšske rady. 

Sotvaže svolán byl po diouhé radé let český zemský snčm, učinčno 
štátoprávni prohlášení a návrh kardinála Schwarzenberga dne 11. dubna 1861, 
aby snem obrátil se na mocnái^e s prosbou o korunovaci za krále českého, 
pŕijat byl jednomyslné. Zemské snemovni deputaci odpovédél císaŕ jazykem 
českým: „Dám se korunovati v Praze za krále českého." Na 
pozdéjších schúzich českého zemského snemu protestováno proti nedodrženi 
ŕijnového diplomu a na nátlak kardinála Schwarzenberga rozhodnuto účashiiti 
se ríšske rady se státoprávním ohraženim. Moravský snem vyslovil se 
taktéž ve smyslu státoprávním. 

Uherský zemský snem mél prúbéh mnohem bouŕlivéjší. Velikou 
vétšinou usnesl se snem na neobeslání fíšské rady, ponévadž byla ústava 
oktrojována, a ponévadž císaŕ nechtél potvrditi uherské zákony z r. 1848. 
Snem neuznával ani Hjnový diplom, který byl od uherských magnáta podepsán, 
ani únorový patent a žádal o spojení Sedmihradska a Uher s Chorvatskem 
a o personálni únii Uher s ostatním Rakouskem. Dúsledkem této oposice bylo 
rozpustení snemu. V cisafském reskriptu dokazovala koruna, že nelze zavésti 
zadanou ústavu z r. 1848, která uráží práva nemaďarských obý- 
va telu v Uhrách. O hpojení Uher se Sedmihradskem prohlášeno v reskriptu, 
že jest nezákonné, ponévadž bylovyhlášenobezsouhlasusaského 
a rumunského národa. Chorvátsky snem souhlasil sice, že ná- 
sledkem udalostí v r. 1848 neuznáva zákonodarný svazek s Uherskem, nicméné 
vyslovil ochotu vstoupiti v užší svazek s Uherskem, pakli se zaručí samo- 
statnost trojjediného království. Z roztrpčení nad zavedením únorového patentu 
vyslovil se současné snem proti obeslání ríšske rady. Následkem 
toho byl chorvátsky snem rozpuštén. 

Ŕišská rada sešla se 5. června 1861, a když z koruny uherské nikdo se 
nedostavil, uznána za užší. 

Jak téžké postavení mélo vyslaných 24 českých poslanca vysvitá z toho, 
že 130 poslancú bylo na strane Schmerlinga. V snemovne panské, rovnéž užší, 

*) Do této doby spadají též pikle, které znovu Košut osnoval proti Rakouska. Na 
znamení Napoleona mčla totiž povstati nová maďarská revoluce za současného prispení 
Rumunska a Srbska. 



T^evue ÍACaše Slovensko 251 

zasedal z Čechú jediné Palacký. Cechové navštevovali ffšskou radu pravidelné 
pouze v první dobé ; pro nepŕátelské chovaní Némcfi vúči Čechúm, usnesli se 
konečné tito v r. 1863 navždy opustiti ríšskou radu. 

Základní chybou Čechú bylo, že opustivše svúj program národní autonómie 
z r. 1848 nevypracovali společný program všech Slovanú rakouských. Následkem 
toho nebylo souladu a spojitosti mezi Čechy a zejména uherskými Slováky a 
Chorvaty. Cechové počali se pŕidržovati státního práva českého a jali se na 
i^íšské radé bojovati též za statní právo uherské v dúvéi^e, že tím pojistí též 
neodvislost zemím českým. Anižby se byli Česi s Maďary smluvili, pomáhali 
jim v boji pro neodvislost, ačkoli Maďari pH každé príležitosti osvedčovali se 
býti nejzurivéjšími nepŕáteli státního práva českého a federalismu vúbec. Proti 
své vúli pripravovali nevedomky již tenkráte Cechové nešťastný dualismus, ač 
proti nemu bojovali. Zajisté bylo povinností českých poslancfi, když již pro 
ríšskou radu se rozhodli, aby postupovali jednotné s ostatními Nenémci a Ne- 
maďary a pohnuli je o dohodnutí s vládou ku vstoupení do i^íšské rady. Když 
jednalo se o vystoupení z ŕíšské rady, ukázala se opétné nesvornost mezi 
českými poslanci. Aby Čestí vúdcové vystoupení presadili, byli moravšií čle- 
nové (kteŕí hodlali v ríšske radé setrvati) ze schňze vyloučeni, načež vétšinou 
jednoho hlasu usneseno opustiti ríšskou radu. Tohoto kroku litovali nejen mo- 
ravští poslanci, ale i Jihoslované a Poláci ; vystoupením Čechú, representantú 
nejvy vinutéjšího slovanského kmene, klesla ostatní slovanská oposice na živoŕící 
zlomek ŕíšské rady. Mezi českými a moravskými poslanci panoval od té 
doby rozpor. 

Program tak zv. decentralistú ŕíšské rady vypracován byl Dr. Riegrem. 
V programu varováno pred rozdelením Rakouska na 2 díly, v némž spatŕuje 
se nejpovážlivéjší nebezpečí pro panovnícky rod i pro ríši: „Chceme Ra- 
kousko, jehož zeme a národy všechny búdou rovnoprávne ve 
stejném poméruk vláde ústrední, všechny stejné spravedlivé 
zastoupeny. Rakousko nebudiž napotomstátemani výhradné 
nemeckým ani výhrade uherským neb slovanským, nýbrž 
pravé rakouským, budiž státem s rovným právním základem 
sjednocených národu." 

Ačkoli v Uhrách byla v platnosti vlastné liberálnejší zemská ústava nežli 
v zemích neuherských, nepodarilo se Slovákúm nátlakem autonomních, v té 
dobé již opét maďarisovaných komitáti, dosíci zadného zastoupení v uherském 
zemském snemu. Proto vzchopili se Slováci ku mimoparlamentnímu politickému 
činu a uspoŕádali dne 6. a 7. června 1861 druhý slovenský sjezd 
v Tu r č. S v. Martine, kdy vypracováno memorandum s žádostí o utvo- 
rení „hornouherského slovenského okolí" se slovenskou úŕední 
fečf a se společným zemským snémem. 

Vlivem znamenitého slovenského politika Štef. Daxnera odevzdáno bylo 
toto memorandum ku parlamentnímu vyŕízení zemskému snemu k rukoum 
místopŕedsedy Kolomana Tiszy. Dle královského reskriptu vyzván byl totiž 
snem k rokovaní o návrhu zákona, který by obsahoval práva nemaďarských 



252 Tievue ^aSe Slovensko 

národností; Slováci chtéli použití tudiž této pi^iležítostí, aby parlamentámim 
projednáním jejich pŕáni by! obsah memoranda uzákončn. Ku zkoumáni slo- 
venských návrhu zvolen byl zvláštni národnostní snemovni výbor, který však 
vyslovil se proti všem slovenským požadavkfim. Dne 22. srpna 1861 byl vfibec 
uherský snem rozpuštén a tim fešeni slovenské otázky bylo na neurčito od- 
dáleno. 

Když slovenští vfidcové seznali nemožnost zákonitého ŕešení slovenské 
otázky, vypravili dne 12. pros. 1861 pod vedením biskupa Moysesa deputaci 
k císaŕi s prosbou, aby týž potvrdil slovenské okolí a národní rovnoprávnost 
na základe své královské moci. Tento čin byl odbočením od sv. -martinského 
memoranda, kde žádáno bylo uzákonení slovenských pŕání. Audience neméla 
však výsledku zadného. Slovenští vúdcové biskup Moyses a Dr. Kuzmány 
udržovali sice spojení se Schmerlingem i Forgáčem, ale vláda nemohla se 
odhodlatí dopomoci Slovákúm k rovnoprávností, pončvadž koketovala usta- 
vičné s maďarskou konservatívní šiechtou. Jediným úspéchem byl královský 
reskript ze dne 27. července 1862, kterým se uherskému kancléŕi Forgačovi 
ukladá, aby ve srozuméní s místodržitelskou radou dal vypracovatí a panov- 
níkovi pŕedložití návrh zákona pro práva jazyková obyvatelú nemaďarských 
v král. uherském. Dne 21. srpna 1862 byly pak potvrzeny císaŕem stanovy 
Matíce Slovenské. Za príčinou podčkováni, vypravila se dne 10. záH 1863 
slovenská deputace k císaŕi, pH kteréž príležitosti biskup Moyes osvedčil, že 
Slováci uznávají fíjnový diplom i patent z r. 1861. V oslovení bylo uvedeno: 
„K radostnému povedomiu života probudený mohutným cisárskym slovom, 
nadeje sa slovenský národ s istotou, že bude nie len šťastne pokračovať vo 
svojom ďalšom bohumilom vyviňovaní sa, áno i ráznym plnením otcovských 
úmyslov Vášho cis. kr. apošt veličenstva, menovite vo smysledňa 
20. októbra 1860 najmilostivejšie vydaného diplomu a najvyš- 
šieho patentu od 26. februára 1861.'' Současnč ujistil biskup Moyses 
panovníka, že národ slovenský bude jej pri užším spojení Uher s ríši podpo- 
rovatí. Z toho jasné vysvitá, že Slováci byli by pri dobré vúli vlády ochotní 
vstoupití do vídeňské ríšske rady. Touto deputaci znepŕátelili si Slováci 
Maďary na smrt. Naväzovaní styku vídeňské vlády s maďarskou šiechtou na- 
bývalo stále určitéjší formy a koncem roku 1863 Slováci videli, že Vídeň je 
již nepovažuje za politícký faktor, a že slovenská véc jest jak ve Vídni, tak 
i v Peští prohraná. Jest jisto, že neúspech slovenské politíky pfivodén byl 
hlavné osamocením Slovákú a pasívni politíkou Čechú. 

Ve své snaze po upevnení moci stávající centralistické ústavy pŕemluvila 
vídeňská vláda v roce 1863 sedmihradské Sasy a Rumuny ku vstoupení do 
Hšské rady. Za tím účelem zaveden v Sedmihradech do lamnčjšího snemu 
spravedlivčjší volební i^ád, a skutečnč podarilo se též zvolití včtšinu Sasú a 
Rumunú, ktefí se též do ríšske rady vídeňské dostavili. Nicméné Schmerlin- 
gové ústave nedarilo se valné a čím dále tím více projevovala se nutnost 
dorozumení s Maďary a pŕedlitavskými Slovany. Rozumí se samo sebou, že 
koruna i nemecká levice méla na zreteli jediné vyrovnaní s Maďary, čímž 



"T^evue ^aše Slovensko 253 

pripravovaná pfida pro budoucí dualismus. Tento proud verejného mínéní 
vznikl již v roce 1863 s ohledem na politiku rakousko-némeckou. 

Rok po odcliodu Čechú z ríšske rady a sice pádu Schmerlinga v roce 

1864 napsal Palacký ve článku: „Idea štátu rakouského „následujid, 
federatívni prohlášeni : 

„My Cechové žádáme sobé jisté upfímné zachovaní Ra- 
kouska i jednotyjeho, nebof máme zato, že nemohouce silami 
svými doufati ve zbudovaní vlastního suverenního štátu, ne- 
mažeme historicko-politickou individualitu svou zvláštni ná- 
rodnost i život autonómni nikde a nikterak ubezpečiti lépe 
než v Rakousku t. j. vRakouskusvobodném iautonomnč a rov- 
noprávne zfízeném. Náš interes táhne nás k tomu, abychom 
jako r. 1848 vyslovili sepro Rakousko celé jednotné, pro moc- 
nái-ství rovnoprávnych zemí a národň." 

A vúči madarofilským dualistíckým proudúm napsal dále: 

„Když Slované skutkem prohlášeni búdou za plémč pod- 
ŕízené a jakožjiž ŕečeno za materiál vlády pro jiné ná- 
rody, tu vejde také príroda ve své právo a odporjejí ne- 
vyhnutelný proméní domáci pokoj v nepokoj, obráti nadéji 
v zoufalstvi a vzbudí konečné tfenice azápasy, jichžto smeru, 
objemu ani konce pŕedvidati nelze. Den provolání dualismu 
stane se nutnosti prírody neodvolatelnou, nutností také dnem 
narození panslavismu ve forme nejméné žádoucí akmotŕi 
jemu búdou otcove onoho. My Slované budeme tomu hledéti 
s úprimnou bolestí vsti^ic, ale bez bázné. Byli jsme pfed 
Rakouskem, budeme i po n é m." 

Dne 27. července 1865 rozhodla se koruna pro vyrovnaní s Maďary. 
Schmerling propuštén a ku provedení vyrovnaní povolán hrabe Belcredi 
s M a j 1 á t h e m, který jmenován uherským kancléŕem. Nesmimou škodou 
pro Čechy bylo, že do tohoto kabinetu nebyl povolán žádný Čech; to stalo 
se jediné následkem di^ívéjšího vystoupení Čechú z Hšské rady. Dne 20. záŕí 

1865 zastavená únorová ústava. 

Ve svolaném českém zemském snemu protestoval hrabe Clam 
Martinic proti utvorení dualismu : 

„Zasazovatí se budeme, aby jednota ríše nebyla roztržena, aby právo na 
dva díly nebylo roztrženo, a dualismem štátoprávni pomer roztržky nebyl stvoŕen." 

Že v této dobé panovala též snaha o docílení dohody s Čechy, dokazuje 
cisársky list na adresu českého snemu, vydaný dne 29. prosince 1865: 

„Kdo chce v mém manifeste ze dne 20. zári jasné naznačený cíl, ten ne- 
bude se také lekatí námah a obetí, které s jeho dorozumením spojený jsou. 
Radostné uvítam okamžik, ve kterém zdar velikého díla 
mne povede do mého staroslávneho mesta Prahy, abych 
tamuprostŕed svýchvérných Čec h ú po pr á vu a s vate m 
obyčeji akt korunovační vykoná L" 



254 Tieoue tMjaSe Slooenskp 

Volby do zemského snčmu uherského ŕídíl sám Majláth a jeho nátlakem 
zvolení vétšinou prívrženci Deáka, který mél již vyrovnaní úplné pripravené. 
Ze Slovákô nebyi opétné ani jediný zvolen. Vlivem A/lajlátha odročií císaŕ 
sedmíhradský snčm a naHdil príme volby do pešfského snčmu. Tím vlastné 
bylo spojení Uher se Sedmihrady dle zákona 1848 provedeno. Dne 14. pro- 
since 1865 otevŕen uherský snem. V trfiní reči uznána platnosť uher- 
ských zákonu z r. 1848 s výhradou j ich revise. Maďari však 
revisi uznati nechtéii. Daiší vyjednávaní jak snemu českého tak uherského 
byla jpferušena váikou s Pruskem. (Pokračovaní.) 

SkZ era S3I 

QUIDO MARIA VYSKOČIL: 

PROVALME HRÁZE! 

Hevím, zda každému daiilo se tak, jako mému srdci. Ale mné alespoň, 
kdykoii na svých prázdninových potulkách prejíždél jsem moravské 
hranice smérem k Vlárskému prúsmyku, abych znovu s radostí shlédl všechny 
známe obrazy a milá zátiší našeho Slovenska, vždy se zdalo, jakobych navštf- 
viti mél zcela nový kraj, podstatné odlišný svým životem od všeho toho, co 
jsem videl a žil na sesterské Morave. 1 ta krajinka, af péšky šel jsem k Bakovu 
a Velkému Hrozenkovu, či známou tratí odjíždél na Trenčansko, jak by 
zúmyslné zmenila svoji púvabnou tváŕnost. První volný koník, který se pásl 
za hubeným topolovým stromoradím na krátkotravném drnu, pripomínal mi 
jiný kraj, prvý domek či baráček bez obvyklého modrého rámečku kolem oken, 
jiný lid a jinou zem. A jakmiie jsem zahlédl lesnaté stráne nad Vlárským 
prfismykem, podivná, nová vúné jakoby prosytila vzduch čistý a lahodný. 
A vše . . . vše v zcela zvláštním objevovalo se mné svetle : každý ten široko- 
boký, červený buk, stojící bohatýrsky uprostred svňžího palouku, šepotavé 
dubiny i husté tlupy pohraničních lesu, stŕežících pokorné to království holubičích 
srdci, do néhož odtud byl jen krok a skok. Neznám opravdu nie tklivéjšího 
nad onen obraz, který po kráttcé jízdé okouzlí oči cestovatele poblíže Tren- 
čanských Teplíc. Z jitŕní mihy vybavené modravé štíty Karpatských hor, zdají 
se téméŕ pred očima vyrústati z plošného Pováži, jehož zeleným podrostem 
pefestný leskne se Váh jako tajemná reka nepŕebraného bohatství. Veselé 
zvonky svobodných stád cinkají tu na privítanou, prostovlasý chlapec na ne- 
osedlaném koni pouští se s vlakem v nerovné dostihy. Mezi žitništi a polnostmi 
pšeničnými zaplane červená suknice a snédá krásavice zdravého kulatého 
obličeje zakýva bilým fértochem neznámemu pHteli ve vlaku pozdravem. 

A již i zadumané sídlo Matúše Čáka, povestného vladyky na hrubé škále 
vyrostlé, zaujme zrak očarovaný veškerou tou barvitou pestrostí slováckeho 
Orientu. 

A pŕece — cítite radost krásneho pohledu ve svém rozechvélém zraku 
— leč srdce nezbavuje se starého pocitu, že život tohoto kraje s onémi, jež 
jste pravé opustili, není týž zcela a úplné, že jsou to vlastné dva soubéžné, 



^evue [AC^^^ Slovensko 255 

sesterské životy, jež dosud mají daleko k tomu, aby splynuly v jediný a vrelý, 
jak to žádá vzájemná láska rodných tčch bratrú veliké rodiny slovanské i doba 
pohnutá, Slovanstvu nepŕlznivá. Vzpomenete, jaké zvláštni pHzni tčšf se slovenská 
idea v našem království. Výstrely černovské jakoby i nás probudily z platoni- 
ckého zanícení. Nepostačuje již prostý politický souhlas s požadavky sloven- 
skými, za každou resolucf tesné nasleduj! horlivé odhodlaní k skutečné, praktické 
pomoci. Delíme se radi o to málo, co máme. Vime o skromnosti tohoto 
podaru a toužíme upHmné dáti stokrát více, než múžeme. Pŕáli bychom si, 
aby slovácka rodina pŕisedla k našemu stolu, aby vfibec nebylo rozdílu pod- 
statného mezi Čechem a Slovákem. 

Leč pŕání i túžba zústávají neuskutečnény, neboť mezi královstvím a Slo- 
venskem trčí dosud neprobouraná zeď, prekážka, jež nutno odstraniti, hráz, 
o kterou tfíští se veškeré naše úsilí — moravský separatismus! 
Zanechme na okamžik planého zanícení a uvažujeme o tak zvaném „moravském 
separatismu" trochu rozumové a prospécháfsky. Je to nutno v zájmu sprave- 
dlivého záveru. 

Není tak dávno, co naši krájané na Morave, zvlášté ti, kteŕl ovládají 
schopnost jakéhokoli umeleckého projevu, až úzkostivé se píičiňují, aby vše, 
CO vyšlo z jejich kadlubu nešlo svéráznou pečef své domoviny. Skutečnost 
to, která v dobách vývoje byla srdečné vítána, pokud bylo jisto, že byla vy- 
volaná pŕirozenou povahou Umelcovou a rázem prosti^edí, v némž tvoni. 
(Vzpomeňme jen prvých obrazfi Joži Úprky !) 

Leč poslední leta svým kvasením, národohospodái^skou ŕevnivostí a snad 
i novými útvary politickými z krásne bývalé pŕirozenosti učinily zvyklost, módu, 
manýru, a dnes dospeli jsme již tak daleko, že potreby kulturního života na 
Morave feší se vňbec bez pfátelského souhlasu s českými pracovníky. 

Moravský separatismus vytvoril jakousi mez, která presné rozdéluje nositele 
kultúry v obou zemích k veliké žkodé jednotlivých úkolu, jež ke zdaru všech 
oblastí nedílného panství koruny svatováclavské, mají býti společnou prací 
pravé ŕešeny. Zdá se, že již cíti se toto nebezpečí nedalekého rozporu mezi 
sesterskými zemémi, alespoň v kruzích umeleckých, které v téchto zásadních 
otázkach zvláštni vykazují citlivost. Neprejeme si, aby verejné protesty ume- 
lecké proti moravskému separatismu byli snad poplašnými signály vyvolávající 
nedústojný konkurenční boj ve vrstvách, jež vždy si uchovávaly jakousi 
povznešenost ideálni, ale toužíme, aby vyburcovaly netečné a otevfely oči 
zaslepeným. 

Nebezpečí moravského separatismu neobmezuje se však pouze na zále- 
žitosti ryže umelecké, nýbrž pfenáši se na pudu národohospodárskou i vméšuje 
v dnešní politiku markrabstvl. Morava tímto zpúsobem usiluje žít zcela odlišným 
životem od své materské zeme, aniž by smérodatní činitelé rozvážili, s jakou 
škodou snaha tato je provázena. 

Pomíjím otázky taktu, starých srdečných styku, hospodárskych prospechu 
a úbytku potrebné sily národní, a poukazuji jen na to, co v této stručné úvaze 



256 ^evue ^aie Slovensko 

nejvíce padá na váhu: na pomer královsví k Slovensku za dnešního 
výbojného vzestupu moravského separatismu. 

Voláme po sjednocení všech slovanských kmenú, nebof jen tímto zpíi- 
sobem silný celek bude možno chrániti slabší jedince. Jsme presvedčení, že 
jedinou spásou Slovenska bude jeho primknutí k silnejší vetvi české. Neopo- 
meneme ani jediné príležitosti, jež by urýchlila sblížení obou kmenú, a náhle 
stojíme u neproniknutelné prekážky, pi^ed zdĺ obíhající území, jež tuto samo- 
statnost svoji klade za nejvétší svoji kultúrni vymoženost 

Vlastní „sesterská" zeme staví se nepŕátelsky proti českým scelujícím 
mapám a zájmúm slovenským. Dýchate jiný vzduch, pŕejíždíte-li hranice. Jste 
cizinci ve vlasti, jež do nedávna byla vaši druhou domovinou. Chápete tu 
tragiku tak trpce charakterisující každý slovanský pomer vzájemný? A jste 
schopní Ihostejné pfihlížeti tomuto neodvratnému rozkladu? 

Ne, stokrát nikoli ! Stojí-li v ceste k našim slovenským braffím prekážka, 
odstránime ji, týčí-li se hráz, provalíme ji a v prúlomu setká se Čech se Slo- 
vákem a svetla obou zemí splynou v jediné. Véŕlm, že to bude chvíle, která 
vráti i Moravu společným naším snahám. Bude to zajisté ponékud trpká cesta 
k vítézství, než nelze jinak I „Nad Tatrou sa blýska" ; až k nám slyšet je 
zlovestné to dunení. Persekuce Slovenska není jesté skončená. Maďarský 
zloboh dosud není nasycen. Proto na stráž, pŕátelé ! V jedinou íadu a v pevný 
bratrský šík za společný cíl, vítézství a zdar! 

is:2 is:2 5:21 

SERGIEJ TRITONOVIČ: 

ČERNOVÁ. 

Slovenská tragoedia v V dejstvách. 

VÝSTUP IX. 
Predošlí, slúžny. Veverica. 

Slúžny (s hrmotom a krikom): Vo mene zákona krajinského vás vy- 
zývam, aby ste sa ihneď rozišli. Bez dovolenia môjho žiadne schôdzky držať 
nesmiete ! 

Janko. My tu schôdzky nedržíme! Slovo priatelske previecf dovoleno 
všade ! 

Veverica (na Janka): Hen ten, hen ten pán velkomožný; to je nejvätšl 
burič I 

Fišer. So žandármi treba schopiť daf takého poburovatefa fudu! (prejde 
k slúžnemu.) 

Michal. Na kňaza to hodne slovo vaše! 

Slúžny. Ešte raz vas vyzývam mocou úradu a vo mene zákona, aby 
ste sa rozišli, lebo ináče pomoc zbrannú soberem! 

Ženy a panny (shrknú sa okolo slúžneho a Fíšera, ohnivo jích začnú 
vysmievaj. Žandárov, íha žandárov! Choďte pán slúžny pre žandárov! (k Fi- 





Augustlnianský dúm. 



Tievue íY^*f Slovensko 257 

• 

šerovi) Aj, vy pán kňazko, hanbite sa, hanbite, hanbite! (rozhorfeno, roz- 
hodne) Kňaza poriadneho ste nám odohnali a poslali ste nám lumpa .... 
lumpa, iha, iha . . . nepotrebujeme vás! Choďte si za vašim biskupom a vy 
pre žandárov. (To všetko sa opakuje; slúžny a Fišer nevedia, čo robif.) 

Fišer (túli sa ku slúžnemu, strachostlivo). Ale veď že dušenky moje . . 
ja . . . ja . . . ja vás milujem! . . . Bôh vidí . . . 

Ženy. Ale my vás nechceme; my vás nenávidíme, choďte s pomedzi 
nás preč! 

Fulová (Fišerovi do očí): Hanba! taký kňaz, taKý kňaz; choďte zpät 
odkial ste prišiel! Nechceme vás! 

Ženy. Choďte, nechceme vás, nechceme ! 

Fišer (hnevlivo k slúžnemu): Prosím, kde vaša obrana? Ako politická 
vrchnost musíte ma brániť pred útokmi luzy. 

Slúžny (ironicky). To dobrá vec! Ja musím brániť vašu reverendu 
hahaha ! (k fudu vážne a rozhodne) Ľudia ! ešte raz vás oslovujem rozídte sa 
v pokoji, lebo násilne vás dám ináče rozohnať! (Fišer mu hovorí a navádza 
ho, aby išiel volať žandárov, ukazuje na Janka a iných ; radia sa ; potom sa 
sobere on, slúžny a Veverica a odídu preč. Lud jich s posmeškami vypre- 
vádza, potom sa vráti.) 

VÝSTUP X. 
Pozostalí (živo sa pohybujú). 

Janko. Vidíte, hľa, jako nám oni dobre prajú! Vidíte, že kňaz spája sa 
so žandárom, kropáč s bodákom len, aby potlačiť mohol náš cit právom roz- 
horčený ! Či kedy otec Hlinka hľadal moc žandársku ? Či na jeden povel jeho 
neposlúchol každý ? Hoj, srdcia naše poslušné sú až do otrokárstva tomu, koho 
srdce bije, duša horlí za nás; ale však vrahovi storaz tvrdosťou skaly platiť 
my budeme! Preto i desať bodákov na každého keď z nás privedú, my jim 
povolnými nikdy nebudeme ! 

Michal a mládenci (dvihnú ruky a volajú). Nebudeme a keby čo 
robili, ešte nebudeme! 

(Naraz zástup pozre smerom ku kostolu odkial prichádzal, a náramne zde- 
senie počne prejavovať; niektorí pobehnú vpred; ženy niektoré zalamujú ru- 
kami; počnú robiť cestu rozostupujúc sa; jeden druhému rozčúleno ukazuje). 

VÝSTUP XI. 
Predošlí. Dvoja žandári po predu. Hlinka, a zase 2 žandári. 

(Prední žandári razia cestu medzi zástupom ; niekterých odsotia preč z cesty. 
Hlinka kráča sebapovedome medzi 4 žandármi, ktorí majú bodáky nasadené; 
na pozdravy odpovedá pohladom a posunkom ruky, ako by žehnal zástup ; zo 
zástupu niektorí zalamujú rukami, iní hrozivé pohyby robia, druhí ihned krá- 
čajú za Hlinkom, niektoré ženy kfaknú a sa prežehnávajú a plačú. Tak prejde 
sprievod a zástup cez jevište bez slova; všetci sa hrnú za sprievodom.) 

17 



258 Tievue 5\CaSe Slovensko 

VÝSTUP XIL 

Janko (V najvätšej miere rozčúlený a rozhnevaný. Hladí zaHIinkom 
a zástupom.) Ako ? Je to vec možná ? I také niečo staf sa môže ? I Už nebráni 
kňaza posvätnosť úradu?! Už i na toho siaha surovosti ruka a to len preto 
že je slovanským synom a rodu svojmu pevným. Hah ! zabúdam, že už niesom 
na slobodnej Ameriky zemi, ale na hrude zotročenej Slovenska krásneho! 

Vy tak teda si medzi nami vedete? Vy teda nás vo vodcoch pohanit 
zálubu máte ! ? No priložíme ruky k činu a zpružíme všetky svaly, aby okovy 
na šije hodené popräskaly a zavítala k nám milá, krásna sloboda ! 

Opona dol. Konec 1 dejstva. 



DEJSTVO II. 

Fara v Ružomberku. Izba so dvoma dverami ; písací stôl, pri ňom lenoška. Pri stene kle- 
kátko k modleniu; nad nim socha panny Márie. Iné izbové náradie. 

VÝSTUP I. 
Fišer sám (vstáva od stolíka). 

Jakživ som na taký odpor nerátal. Ja myslel som, že vec snadno pôjde 
a tá čím ďalej, tým viacej sa zauzluje. Všetko je zfanatisované a nenávisťou 
presiaknuté, hotovo chrám rúcať a kňaza ubiť! Ale teraz snáď len utíchne luza, 
keď vodcu nemá; lebo tak sa stane vždycky: „ubij vodcu a vojsko sa ti 
roztratí". — 

A my sme ho odstránili; hoj tam bude mať času dosf rozmýšiať! A mne 
je to len voda na mlyn, hahaha (zostane). Hlinka je v nemilosti a ja som 
v milosti! Čo z toho nasleduje? Čo z toho nasleduje? To, že Hlinka zostane 
i na ďalej v nemilosti a pán Fišer — bude, ružomberským farárom ! Hahaha ! 

Pšt! Pšt! Nepočul ma nikto?! (obzerá sa, ide k obloku, ku dverám) Zle 
by bolo ! Zle by bolo, keďby moje plány vyšlý na javo ! Dozvedeli by sa to 
panslávi a luza a mohli by mi vykričať ! Preto len opatrno ! (sadá ku stolíku). 

VÝSTUP II. 
Predošlý, Mrmaj, sluha. 

Mrmaj: Prosím ponížene, prišli fudia z osady volať jich k nemocnému. 

Fišer: (hnevne) Stokráť som ti už hovoril, že keď takíto prijdu: niesom 
doma. Povedz: niesom doma! 

Mrmaj: Ale keď ten človek vraj už zomiera! A fudia prosia velice! 

Fišer: I tak mu nepomôžem: nech zomre! Povedz: niesom doma (ide 
k obloku). 

Mrmaj (bokom, mrzuto.) Niesom doma! A kýho čerta, kde že si a na 
čo si?! Tuším, tuším, že mal ten Jakub pravdu! (preč.) 



Tieoue thCjaSe Slovensko 259 

VÝSTUP IIL 
Fišer sám. 

Aby jim človek vysluhoval kedy se jím len zachce ! Neni som vaším bláz- 
nom, aby som za každým prašivým Slovákom hneď utekal a ho z ruky diabla 
vymáhal! To odplatou vašou bude za vzdory. Mňa nenávidíte; či ja za to 
milovať mám vás? I 

Hoj, už je naplnená miera trpelivosti mojej. Nuž či sa uponfžit a pokoriť 
mám pred vami? Nie I Fišer zabúdať nevie. (Ide k obloku.) A dobre že ne- 
sľúbil som sa, bo prichodí práve podslúžný toť ku mne. Čo as dobrého 
nesie ? ! 

VÝSTUP IV. 
Fišer, Mrmaj. 

Mrmaj: Prosím ponížene, pán podslúžný sa pýtajú, či sú doma? 

Fišer: Čfoveče, stokráť som ti povedal, že keď prijdú pán podslúžný, 
aby si povedal, že som doma! 

Mrmaj: A kedby tak náhodou neboli doma, čo mám povedať? 

Fišer: To je všetko jedno: doma som! Rozumieš! 

Mrmaj: (bokom) Tomuto ale už nerozumiem. Tam, kde by mal byť 
doma: neni doma; a kde by nemal byť doma: je doma! To je akási nová 
móda! (preč.) 

VÝSTUP V. 
Fišer sám. 

Fišer: Sprostý chlap! Tak jednoduché veci pochopiť nevie. Ale čo mi 
asi tento nesie ? Iste, iste to bude záležitosť peňažná, lebo ten vie využiť člo- 
veka ai do poslednej kvapky! Ale, čože robiť? Potrebujem ho k svojím cielom. 
Počkaj len, počkaj! Až keď obsiahnem, po čom dychtím, až keď tu budem 
vymenovaným a inštallováným, potom môžeš klopať kolko len chceš! ani 
pre teba nebudem doma hahaha. Slobodno! 

VÝSTUP VI. 
Fišer. Podslúžný. 

Podslúžný: Servus humillimus! Dobre, že nachodím ťa, amicenko, 
doma. Jakože sa máš? Vidím, že sa akosi hneváš. 

Fišer: Ani nepýtaj sa; zle! 

Podslúžný: Zle?! hm?! čo vari sa ti zle prisnilo o nejakej rybičke, 
ako toť voľakedy hahaha?! No nerob si ty z toho nič! To ľudia už pomaly 
aj zabudnú. — 

Fišer: Daj že mi ty pokoj aj s rybičkami a hriechy staré nespomínaj. 
Mám ja dosť iných starosti teraz! 

Podslúžný: Čo? ake? Čo ťa tak trúdi? Snáď -- snáď . . ako by si 
si nejakú gazdinú — pravdaže mladú — našiel? To malá starosť! Daj do 
novin oznam .... 

15« 



260 TJciíuc ^aie Slovensko 

Fišer: Ale prosím f a, presfaň! Si ty už raz len, syn zkazený sveta 
tohoto ešte zkazenejšieho ! Radšej daj radu, čo s tými Černovanmi robiť ! ? 
Naliezajú mi na krky bez prestania ; kostol svätiť nechcejú ; rozkazom biskup- 
ským sa poddať nechcejú a sú tam niektorí, čo fud len proti mne podnecujú ! 
Tu by ste aj vy mali zakročiť! 

Podslúžný: A čo nás do vás! My sme zkazení synovia sveta tohoto 
a vy svätá ecclesia ! Jak sa to shoduje ? Nevieš ty, že čert sa svätenej vody 
bojí ? A konečne, čo ste to vy mi za chlapy, keď jeden kostol vysvätiť neviete ? I 

Fišer: Vieme, ó vieme; lenže po našej vôli sa musí stať a nie, akosi 
to tá luza žiada. Keď by sme my tu popustili, keď by sme tak robili, jako 
nám to nakríčia, kde že by sa podela potom auktorita cirkve svätej?! 

Podslúžný: A tú auktoritu cirkve svätej my máme podopierať so žan- 
dárskými bodákmi! Čo? ha ha ha! 

Fišer: Keď treba áno; každý prostriedok a cesta dobrá, ktorá vedie 
ku cielu. Finiš sanctificat média, amicenko! Rozumieš!! 

Podslúžný: To pekná mi auktorita, ktorá na vlastných nohách postáť 
nevie ! 

Fišer: Tak musí byť, tak musí byť! A konečne, čo na tom neobyčaj- 
ného? Keď si vy zjednáte platnosť zákonov mocou žandárskou, prečo že nie 
aj my?! 

Podslúžný: To je rozdiel, amicenko! A či Kristus chodil so žandármi, 
alebo svätý Peter? Pustite tam len toho Hlinku; ten vám ho, vysvätí aj bez 
žandárov! Ten pansláv má viac auktority, ako celá vaša svätá cirkev! 

Fišer: Anatéma sit! Ty syn zatratenia a Belzebúbov! Aby kňaz ab 
officio et ordine, suspendovaný mal pravdu a moc! Ako to môžeš hovoriť?! 
Ako to môžeš hovoriť?! (Rozčúleno behá a gestikuluje s hnevom): Čo prišiel 
si sem tuším mňa hnevať a rozhorčovať! To si mi ty dobrým priatefom! 

Podslúžný: Neni priaťef dobrý ten, ktorý v oči chváli; a videť silu 
nepriatefa a ju aj uznať len ku pozoru a príprave vedie. Ten pansláv je nám 
práve tak nebezpečný, ako vám. Na zničeniu jeho nám vätšmi záleží, nežii na 
úspechoch vašich! Preto však ale nemáme moc jeho nevideť?! 

Fišer (ne»'vosno): Avšak predsa zatvorený je; od sveta odlúčený, aby 
slovom nepobúril, skutkom nerozplamenil mysef fudu za plány svoje! Tam 
čuší! Svet s ním nestýka sa: jakúže mať moc môže?! 

Podslúžný: Bláhový! A nevieš, že tým viac fud za neho horlí, čím 
šh-šie steny a pevnejšie zámky ho od sveta lúčia! 

A konečne, sem hfaď a čítaj ! (vytiahne písmo, oddá FiŠerovi, ten číta). 
Vidiš, nemáš čomu prevelmi tčšiť sa ! A keď zase na slobodu stúpi, uvidíte, 
že náležité vám plány prekrižuje. 

Fišer (bokom): Nečakaný to zvrat celej veci. Otriasť môže celú moju 
stavbu; (K podslúžnému): A kedy že máte rozkaz tento previesť?! 



T^evue ^aie Slovensko 261 

Podslužný: Veď čítaš zretedlne : „po obdržaniu tohto nariadenia bez- 
odkladne nech je na slobodu prepustený do ďalšieho ustanovenia." Teda 
ešte dnes bude na slobode. 

Fišer. A nám narobí galiby, že sa z nej nevymotáme. Však vieš ku 
jakému kroku odvážili sme sa spolu. Kdeže sebereme horribilnú tú summu, 
která chýba? 

P o d s 1 u ž. : To ty lepšie musíš vedef, amicenko, ako já : ale teraz 
máme namáhanie všetko! Prepustiť ho musíme a to bezodkladne! 

Fišer (úzkostlivo): A nedalo by sa to zničit! Výrok zatajiť a povedať 
že žiadon neprišiel! 

P o d s 1. : Tebe tuším strach rozvahu už odjíma. Však predca vidíš, že 
jedná se tu o úradný výrok! 

Fišer: A predca sa musíme postarať o to, aby on neuzrel slobody ! 

Pod si. : Jako to myslíš? Veď tu zretedlne je písane: „bezodkladne 
prepustiť* ! 

Fišer: Viem, viem — ale či hádam neni tomu spôsob, aby neškodným 
sme ho zrobili? 

P o d s 1. : Kto že zaviaže mu ústa, aby nehovoril ? My k nemu prístupu 
viacej už nemáme! 

Fišer: Pováž len ! O velku vec sa tu jedná ! Náš čin — vyjdeli 
na javo — zničení sme oba ... a potom ta prijdeme my, kde on je teraz ! 

P o d s 1. : Viem o tom. A predísť tomu, žialbohu, moci nemáme. 

Fišer: Musíme, čuješ, musíme tomu predísť! 

Podsl.: Jako? . . .? 

Fišer: Nesmie vyisť zo žalára! 

Podsl.: Musíme ho prepustiť! 

Fišer (priblíži sa k podsl. rozhodne) : Hovorím ti a rozumej : nesmie 
vyisť! . . . 

VÝSTUP VI. 
Predošlí. Pazúrik. 

Pazúrik (úlisno) : Laudetur ! . . . (podáva a potriasa ruky). 

Fišer: In aeternum. Pravé vhod, carissime amice, prichodite, bo roz- 
vážnej rady vašej nám velmi potreba. 

Pazúrik: Rady mojej? Sám som bezrady; mne jej práve natolko 
treba ako vám. Práve teraz som dostal prípis od jeho osvietenosti pána 
biskupa, kde mi na vedomie dáva, že prosbu Černovanov zavrhuje a Hlinku 
ku funkciám nepripustí. Idem jim to do Černovej, tam ma skoro ukame- 
ňovali. Že radšej kostol zbúrajú než aby ho bez Hlinku posvätili ! Čo tu 
teraz robiť, čo tu teraz robiť!? Nuž veru, domine fratre, tu úloha ťažká nám 
nastáva! Vietor chytať a vášne krotiť, to je úloha! 

Fišer (nervosne): Z trpelivosti vynese človeka tá slovenská luza. Ale 
ja dávno hovorím: netreba sa s nimi vyjednávať, ale bárs aj pri assistencii 
bajonettov kostol posvätiť. 



262 Tievue S^aše Slovensko 

Pazúrik: Vatra horí, bratre, vo hrudi tvojej ! Znaj, že čelom krehkým 
skalu neprerazíš a my nesmieme dať znak žiadnej násilnosti. Počuj že: on 
za múrom rozmýšla o krásnej slobode, my mu teraz stádo odvedeme hahaha 1 
V mútnom lovif! V mútnom loviť! hahaha! 

Fišer (zúfalo): Horké naše lovenie! Dnes ešte bude on na slobode! 

Pazúrik (prekvapený) : Čóó ! (Ustrne). 

Pod si. (podá mu listinu): Áno tu rozkaz ministrov; „ihneď má byf 
na slobodu prepustený". — 

Pazúrik (trasúcou rukou berie pismo) : Dovolte ! (číta.) (Zroneno) : 
Prehrali sme! 

Fišer (hrozivo) : Neprehrali ! I s Čertom sa spojím proti nemu. 

Opona dol. 

PROMENA. 

Izba u Tagov v . ernovej. jednoduchá sedliacka izba. Okolo steny lavica: Pri obloku stôl 
bielo pokrytý; na ňom chlieb. Pri stole na lavičke sedí Fagová a pradie, Rúženka upratuje 

VÝSTUP L 
Fagová. Ruženka. 

Ruženka (ponafahuje obrus na stole; urovnáva periny na postely): 
Musím, čím skôr do poriadku všetko príviest, kým nesíjdu sa pozvaní. 

Fagová: Len pousiluj sa dieťa moje, aby všade boly poriadok a čistota ! 
Ja keď dievkou bola som, a bez chvály riecť môžem, že švárnou, to otec tvoj 
len pre vlastnosti tie zamiloval si ma, bárs i o mnoho bohatšie sa mu ponú- 
kaly. Ale on vravel: čo po majetku, kerf neni poriadku! 

A íafa Ruženka moja, čo matka starostlivá a ťa milujúca, spýtam sa ťa 
na niečo. Čo ty hovoríš na nadchádzame ku nám Janka Oriovského? Veď 
vari neušlo tvojej pozornosti, že ľahostajný mu dom náš iste neni. 

Ruženka (haneblivo, objíme matku a sadne si k nej): Nuž, matičko 
milá, čo mám vám riecť na túto otázku; sama neviem ani. Že keď ku nám 
prijde, ja tomu rada som ; ja celý svet bych v radosti zobjímala . . . 

Fagová (hladká Ruženku): Blahé roky tvoje : puk lásky- srdca mladuškej 
devušky rozvíja sa a tys šťastná v prvných dňoch ľúbosti. Len dieťa moje: 
sen jeden toť nedávno mi tak špatné tušenia dáva, že ty s nim šťastná 
nebudeš. A to mňa trápi; dňom i nocou na mysli mi tane. Videla som teba 
ovenčenú leteť povetrim, hen poza Váh a keď nad Váhom si sa vznášala, 
naraz povíchrica strhla ťa v jeho rozbúrený prúd a ty vo vlnách si zhynula. 

Ruženka: Sny matičko klamú. Rozplašte myšlienky tak dumné a delte 
so mnou moje blaženie. 

Fagová: Tak dieťa moje! Ktorá že matka netešila by sa, keď vidí 
dcéru svoju spokojnú s životem. Ó, ja od tvojej maličkosti som tešila sa v tebe, 
a teraz, keď už vyrostnutú a pre partu rozkvetnutú ťa vidím, to blahorečím 
vždycky svojmu životu. 



Tlevue ^aíe Slovensko 263 

VÝSTUP II. 
Predošlé. Janko Orlovský. 

Janko: Šťastlivý deň vám prajem v príbytku tomto. 

Fagová: Aj tebe Janko; buď vítaný u nás! Čo tak spešno prichodíš? 

Janko: Ano spešno, lebo už obavu som mal, že zameškám schôdzku; 
ale ako vidím som ja tuná prvý. 

Fagová: No však ostatní poschodia sa iste, lebo vážnej rady treba 
v mnohej miere. Ale to už tak obyčaj, že každý čaká, kým suseda vidí 
k miestu sa uberaf! A koho že si svolal ? 

Janko: Všetkých poprednejšich ! Chceli síce ešte mnohí, prisf, zvlášt 
z mladších fudí, ale var celú dedinu nemôžeme prijaf; tak len čo vážnejší 
sijdu sa k porade! 

Fagová: I tak dosf, lebo čo tí ustália, jakoby to dedina celá si žiadala. . 

Janko: Pomimo niektorých, čo vždy proti rečia! Tu na primer Bačkôr 
ten všetko úradom donáša a každý rozhovor tam udáva. 

Fajová. Čo robiť? On z pokrevenstva je umohého a obce hlava. Musí 
na dve strany obzarať sa; ale však Janko on to dobre mieni. 

Janko. Kto s pánmi ruky si podáva a tam rady kuje, nie je ten pri- 
atelom dobrej našej veci. 

Fagová. Náhly súd vynášíš Janko nad Bačkorom! Ale však posadni! 
ustals asi, nechže prinésem ti niečo k občerstveniu. (Preč.) 

SZ IZ3I IZ3I 
P. S. ČAMBURSKÝ: 

O SEPARATISMU V UHERSKÉM ŽIVOTE. 

(Pokračovaní.) 

Tak pochopíme výkazu štatistickému, jenž meravými čísly praví, že v Pešti 
r. 1905 bylo soudné exekvováno, abychom užili bežného výrazu „zaba« 
veno** 8.000 úfadnických platfii ve výši 5 mil. kor. dluhfiv. 

R. 1901 exekvováno bylo z 103.793 daňujících občanfi pro daň 61.748 
lidí, ponévadž však ze zbývajících 42.045 bylo 24.096 státních a 5.149 mest- 
ských zfízencfiv, jimž strhuje se daň mésíční z platu, platilo jenom 12.800 
Pešfanfi daň dobrovolné a bez násilí. 

Zjevy parasitismu v Pešti vidéti Ize na každém kroku. Známo jest, že 
parasit nemá svých koŕenú, ani jich nepotrebuje. Společnost lidská má svoje 
koŕeny v domácnosti. Parasit v lidské společnosti nemá domácnosti, ani ji 
nepoffebuje. Tuto zbytečnost domácnosti a potrebu žíti bez ní není vidéti 
nikde tak vypuklé jako v budapešťských kavárnách. Avšak nechať mluví čísla. 

Budapešť je velemésto kaváren. R. 1896, tedy v roce milleniové výstavy 
otevŕeno bylo 432 nových kaváren, r. 1897 533, r. 1898 572, r. 1899 514, 
r. 1900 427, r. 1901 398. Rozumí se, že každoročné znamenité procento téchto 



264 Tievue íA^oác Slovensko 

podniku zaniká. Odhaduje se, že každého roku zaniká asi 80 procent novč 
založených kaváren. 

Povstává otázka, zda Pešfan nadšen je pro čerňou kávu, či pro kavá- 
renský život vúbec. Skutečnost dokazuje, že Pešfan chodí do kavámy k vôli 
kavárné a ne k vúli káve. Chodí tam ráno, odpoledne, večer, o púlnoci, 
kavárna stala se mu druhým domovem, resp. stiiisujme pŕesnéji: prvým 
domovem, ponévadž druhého nemá. 

Vstoupíme do kavárny, známy sklepník pHvítá nás hlubokou poklonou 
a kiŕičí celou kavárnou: „Rožní stúl, hnedý kapuciner s penou pánu velko- 
možnému" . . . Sedneme na pohodlnou sametovou židli pod elektrický lustr. 
Hodíme pohledem po zrcadle otočeném zlatými cirádami, zdali nám dobre 
stojí nákrčník a pak rozhlédneme se po obecenstvu kavárny. Zatím uklání se 
nám kavárnik, vrchní číšnik, obsluhujici sklepník a pikolo. As desetkrát ptajl 
se, CO poroučíme. Donesou nám noviny, a za to všecko i s propitným spolu 
platí človek 24 kn, zatím co se stén šklebí se na néj chudoba a nouze, 
čerstvé natŕená ski^íň privádí mu na mysl obchodníka s nábytkem, jemuž je 
ješté dlužen. Proto pešfský človek chodí doma nejradéji jenom spát a volný 
svfij život trávi v kavárné, kde múze sedéti na sametové foteli a shlížeti svou 
frisuru v benátském zrcadle, za néž není dlužen. Do nedávna jenom stafí 
mládenci a muži trávili dny v kavárné. Teď již odbývají také ženské v kavár- 
nách svoje žúry. V kavárné pojednáva advokát se svým klientem, v kavárné 
činí agent svoje obchody. Ve zvláštních kavárnách prodává se láska, v kavár- 
nách se karbaní. baví, beseduje ... A náš zpravodaj dokladá, ze budapešfskou 
společnost nezreformují nové vynálezy, ani nové idey, nýbrž — kavárny. 

Proto je v Pešti kaváren mnoho a to skvostné zaf ízených. V tom vycvičen 
je také personál, jenž dobre vi, jak má se kde zacházeti s hosty. Tak na 
pŕ. v kavárnách budínských, kdež je mnoho ministerských úŕedníkú, oslovuji 
číšníci své hosty bez rozdílu: ^Pane rado**. Ve véfiiné ulc oslovuj! je: 
„velmožný pane" maďarsky „nagyságos úr" a v kavárnách, kam chodí nejvíce 
obchodní pfíručí, je bežné: „pane doktore". A ovšem číšníci jsou dobH psycho- 
logové a dle jejich mínénf zpropitné íídí se podlé titulu. Avšak netoliko kavá- 
renské publikum je tak zajfmavo, ale zajímavý je také sám majitel kavárny. 
Budapešfský kavárnik je často zrovna tak chud, nuzný, pravé tak zadlužen 
jako jeho „velkomožní" hosté. Vždyf dnes v Pešti otevfíti Ize skvostnou 
kavámu s nékolika sty zlatými. Kterak? Továrník kulečníkú, továrník nábytku 
se spolčí, a ponévadž billiard a drahý ozdobný nábytek potrebuje vlastné jenom 
kavárnik, tedy hledají a také najdou príhodného vrchniho číšníka a pak otevrou 
a zaHdí mu kavárnu skvostné a skvele. Rozumí se, své pohledávky na zaN- 
zenf dají si pojistiti. Když již však je kavárna zaŕízena, má kavárnik úvčr 
všude. U mlékaŕe, obchodníka s kávou, u továrníka likéru, pravého francouz- 
ského koňaku v nékterém predmestí budapeštském u obchodníka se sklem 
a porculánem, u cukráre a obchodníka s uhlim. Je-lí kavárnik chlapík mazaný 
a dovede si opatfiti 6— 10 šikovných náhončích, tedy mu kšeft jde, pfes to, 
že dáva Hdkou kávu a vodnaté mléko. A tak svým vči^itelúm platí. Stáva se 




Vjlla JestMbľ 



í^ 



/ 















stred lázní. 



T^evue ÍJ^aše Slovensko 265 

však, že náhončí kavárníka X. slibem vyšší provise odláka konkurenční ka- 
vámik Y., kavárna zfistává náhle prázdna, za nčkolik dní dohrnou se véritelé, 
zajišténí na prvém místé netratí vlastné ničeho, v nejhorším pflpadé seberou 
celé zarízení, po prípade kavárnu se vším všudy. Ostatní véfitelé spokojí se 
s fatkou, a všichni spolu úsilné vyhledávají nového číšníka, který by proti 
700 až lOOOkorunové kauci pfevzal tento „závod". 

Dosavadní kavámfk pŕemlouvá jej také velice pilné, začež se mu nový 
kavárník odplatí, poradí mu dobré nové místo vrchního číšníka. 

Známo je, že v Pešti utrácí se nepomérné mnoho na odev. jsou tam 
bankovní úradníci, kteŕí pies to, že mají 6000 korún ročního platu, utratí až 
1600 korún na šaty, každodenné chodí do kavárny, hrají karty, pri čemž 
!0 — 12 korún denné vyhrají nebo prohrají. Do divadla, do klubu nechodí, 
bytného platí pak všeho všudy 360—480 korún ročné. Avšak, když jde 
takový úŕedník na letní dovolenou, utratí za mésíc 800—1200 korún. Takto 
žije asi svobodný, neženatý úradník. 

Naproti tomu stojí ženatý úi^adník bezdetný se 6000 korunami platu. Má 
20.000 korún soukromého jméní. Tento pár vydáva 1200 na bytné, 2000 kor. 
na domáci potreby, 800 kor. na šaty pro pani, 800 kor. na návštevu kavárny, 
600 kor. na zábavu mužovu, tudíž spolu ročné 5400 korún. 

Avšak mnohem húfe jsou na tom statní úradníci. Tak na pŕ. podnotáF 
u královské soudní stolice, což rovná se asi notái^i u krajského soudu. Začína 
se slúžnym 2300 kor. Ročné utratí 2600—2700 kor. Po devíti lelech dosáhne 
síce mfsta podsoudce se slúžnym 4000 kor., a po dalšfch devíti letech stane 
se soudcem o služném 5000 kor. Avšak teď už nepomáha ani to, ponévádž 
životní jeho nároky rostly rychleji, nežli príjmy. Vzpamatoval-li se, než udélal 
kariéru, má svých 15—20.000 kor. dluhfiv. Vzpamatoval-li se včas, oženil se 
a dostal-li slušné veno, pak fádne se namáhaje, dovede existovati alespoň 
bez dluhúv. Avšak v Budapešti má to svoje téžkosti také s tím vénem. Žena 
je z dobrého domu, ženích pak je jist, že dostane s mi pri nejmenším 
40—60-000 kor., avšak po svatbé pŕijde prekvapení, že tchán vyčerpal se už 
výbavou své dcéry tak daleko, že ziistaly mu nevyplacené účty, a když zef 
konečné vyrukuje s prosbou o penéžitou pomoc, po krátke kontroversi žírují 
si oba dva navzájem po sménce. Proto potom u takových úfadníkň otevfeny 
jsou dvéfe každé úplatnosti. Vždyf v Pešti stalo se, že nechali se uplatiti 
obnosy sméšné malými dokonce také soudcové kurie, nejvyššího to soudu 
v Uhrách. Pred nékolika lety dostal se na jevo jeden takový prípad, kde 
kuriálni soudce prosí od strany, v jejížto pH bylo mu souditi, tfi sta zlatých. 
V dopise svém psal: „Uvéfte mi milostivá pani, že skutečné velice potfebuji 
téch tri sta zlatých. Prosím, zašlete mi je telegraficky, ponévádž nebudu-li 
moci zftra platití, banka vyhlási proti mné likvidaci. Za pŕedešlou zásilku 
dékuji. Ruce Vám líbá ponížený služebník atd.'' 

Piípad tento byl projednáván píed disciplinárnfm soudem. Tak dostal se 
na veŕejnost. Jedna část obecenstva podivovala se tomu, že soudce dal se 
uplatiti jen tfemi sty zlatých. Jiní pak se divili, že byl tak nedovedný, ne- 



266 llevue íACaie Slooensl^o 

opatrný, že véc vyšla na jevo. Jen néktefí členové d'sciplinárnfho sondu 
divili se, že človek majicí 12.000 kor. slúžneho odkázán je na úplatky. 

Príčina toho je peštská míra životních potreb, která je velice vysoká. 
Človek by se sice domníval, že v sídelním mésté ríše, kde scházeji se dráhy 
ze všech končin zeme, ve mésté ležícím uprostred jednoho z nejúrodnéjších 
territoril Evropy, v krajine pfíhodné ku pestovaní obilí, kŕmnych rostlin, 
dobytka, drfibeže, ryb, ovoce, mérou obdivuhodnou jsou životní podmínky 
nutné laciné. Avšak v Pešti toho všeho nepozorovat. Jak mizerné Pešfané 
bydlí, označili jsme dostatečné už dfíve. Kterak jedí, o tom bylo by Ize mnoho 
napsati, ovšem v prvotfídních restaurantech, jí se v Pešti výborné, avšak 
ceny jsou rovnéž výborné. V Pešti stojí výživa o 25% více než v Praze, a 
o 30Vo více, nežli v uherských méstech, ležících v krajích nepomérné chudších. 
Pešf leží zrovna na časti Dunaje, tekoucí smérem k poledníku, spojujíd žírne 
nížiny uherské s krajinou hornatou. A preš to všecko taková drahota. Celá 
komunikace Uher soustŕedéna je zrovna v Pešti. Proč má tam býti drahota? 
Čím kdo hfeší, tím trestán býva. Nesmyslná centralisace má za následek za- 
nedbalost jiných emporií obchodních a prfimyslových. Béŕeme-li totiž vývin 
toho kterého kraje jakožto celku, centralisací zakrňují velice vážne orgány. 

V konkrétni mluvé: Kovový prfimysl uherský mél by míti prirozené sídlo 
v rudohofí gemerském a spišském, s druhé strany pak v Sedmihradsku. Tam 
má dostatek výtečných surovin, výtečné pracovní sily lidské i prírodní, avšak 
uherské vlády chtély velkoprúmysl vyvinouti mermomocí v Pešti, kdež jsou 
proň podmínky nepfíznivé. Rovnéž prfimysl drevený, tkalcovský, výrobky 
hlinené a porculánové atd. Všecko to žije v Pešti jen parasitsky, z protekce 
vlády a státních mezítek. Charakteristické je, že beze zvláštních podpor, 
refakcí atd. existovala by velice bídné také nejprirozenéjší Industrie peštská 
t j. parní mlyny. Vždyf na pf. také peštský valcový mlyn, téšící se povesti 
svetové, pracoval r. 1906 se ztrátou. Budapeštské obyvatelstvo sestává vétšinou 
z úFadnikú a sluhu, tudíž konsumujících. Aby tomu bylo tak, o to usiluje 
pfedevším vláda. 

Ovšem v jednáních uherského parlamentu neustále kíiklounsky se prí- 
zvukuje, že vláda je povolaná vytvonti uherský velký i malý prfimysl. 

V Uhrách čeká se všecka iniciatíva od vlády. Nynéjší vláda uherská, aby 
jakž takž zodpovédéla požadavkúm na ni činéným, vynasnažuje se uspokojiti 
kíiklouny. Avšak také tu parasitsky, povrchné. Nezakladá prfimyslových škôl 
v krajích pro prfimysl takŕka praedestinovaných, majícfch hlavní podmínky 
produkční v míre svrchované. Uherská vláda nestaví komunikační dráhy, 
železnice a silnice k vfili potrebám prfimyslu a obchodu, nýbrž podlé protekce 
jednotlivých svých stoupencfi, treba by ani tito stoupenci ani dráhy v ohledu 
národohospodáfském neznamenaly ničeho. Tak na pi. statní dráhu Vrútky- 
Budapešt následkem protekce mŕtveho jinak mesta Kremnice a bývalého 
turčanského nadžupana nestavéli ani smérem Vrútky-Rúžomberok- Banská 
Bystnce-Zvolen-Krupina-Šahy-Budapešt, ani smérem Vrútky-Martin-Mošovce- 
Baňská Bystfice-Zvolen atd. Budapešt, nýbrž pomerné mŕtvou krajinou na 



Tievue V^aSe Slovensko 267 

Kremnici po Zvolen a také dále mŕtvou krajinou po Lučenec. První ze smčrú 
označuje kraje pro industrii pHhodné, druhý pak téméf bezcenné. První 
spájf mčsta lidnatá, pfímo a cestou nejkratši, druhý kraje na obyvatelstvo 
chudé, krivé, zdlouhavé a draze. Tyto dva smery vzatý byly sice pfed za- 
početím stavby do povahy, avšak prevážila protekce. Uherská vláda pfekážf 
indusWálnímu rozvoji už tfm, že staví všemožné prekážky podnikatelňm, 
chtčjícim založiti života schopnou indush-ii, kdykoli se vládním mezítkúm zdá, 
že by industrii tou zmohutnél nemaďarský kraj. Tak pfekážela založení turč. 
SV. martinské továrny na cellulosu, tak bráni restauratérfim státních 
dráh odebírati pivo z Turčanského pivovaru atd. Uherská vláda nesmyslnou 
centralisací v Pešti zamezuje vývin venkovských emporí a tím znemožňuje 
konsum také samých peštských výrobkfiv. Uherská vláda udélujíc inženýrská 
itfední mista pH státních podnicích, v první radé má zi'etel k šovinisticko- 
maďarském politickému smý$lení petentň a ponévadž zrovna nadaní odborníci 
neradi kloní šiji v otrocké jaímo, vláda tím zastrašuje nejlepší svoje sily, které 
hledají radéji v zahraničí zamestnaní a existenci. Viz proslulý strojový kon- 
štruktér dr. Aurel Stodola v Curychu, muž svetového jména, dr Amadeus 
Vozárik, praktický chemik v Štýrském Hradci, ing. prof. M. Ursiny, znamenitý 
odborník a methodik v Brne, bakalaureus Albert Mamatéj, praktický technik 
v Braddocku, elektrotechnik Murgaš, rovnéž v Americe atd. 

Naproti tomu snaží se uherská vláda vytvoriti industrii tím, že udéluje 
podnikatelúm statní subvence v hotovosti, odpouští berné a vyzýva mesta 
maďarská, aby darovala pozemky k továrním stavbám náhodilým podnikatelňm 
a odpouštčla obecní poplatky na tucty let. Jak vidéti, princípy vesmés para- 
sitské. Snadno je darovati, co dárce nie nestojí. Rozumí se, že podnikatel 
pak patfičné nové Industrie chtéj nechtéj veden je ku falešným kalkulacím už 
od samého počátku, nucen je vétší hodnotu pnkládati podfízeným faktorúm 
produkčním, jako stavebním pozemkíim, bezdaňovosti, subvencím, než sku- 
tečným vážnym faktorúm: výtečným, príhodné ležíclpi surovinám, blízkym 
hnacím silám, zručnému délnictvu a činitelúm kupeckým. Hodnota darovaných 
pozemku utratí se snad už hned pri stavbe továrny nádhernéjší stavbou, 
skvostnčjšim zaíízením, spoléhání na subvence vede k nedbalejšímu dozoru 
nad výrobou. K vuli subvenci dlužno péstovati intimní styky s politickými 
veličinami, k tomu vyžaduje se každoročné nékolik banketu se šampanským 
atd. a úbohý podnikatel prfibčhem 5 nebo 10 let začne pracovati s negatívni 
bilanci, nesnese vlnení konjunktúry a hyne. Podlé toho vypadají industriálni 
tvorby maďarsko-uherské. 

Parasitism jeví se v Uhrách všude na všech zjevech života soukromého i verej- 
ného. Prosáknuty jsou jím však netoliko snad nékteré kraje, nékteré vrstvy spo- 
lečenské, nýbrž také — a to zvlášté intensivné — nejvyšší kruhové a vláda sama. 
Parasit nepouští koíenú do píidy, nýbrž od prvopočátku chytá se živých 
organismú. Má-li vúbec ústroje souvisící s púdou, pak vyvíjí a používa jich 
jenom dotud, než narazí na živý organism. Pokračovaní. 

IZ3) KS GCS 



268 T^evue íA^aíe Slovensko 

ADOLF VLČEK: 

SLOVENSKÉMU LIDU. 

Slovenský náš lide, v podtatranské vlasti, 
trpét udčl Tvfij je místo žití slasti? 
Trpét nouzi o chléb, o duševní statky, 
trpét má tak večné vétev Slávy matky? 

Večné má jen strádat, trpét zlobou lidí, 
v sobectvf jež hilšném Boha svého vidí? 
Zpití slávy mamem za obét chtí Tebe, 
z Tvých mozolfi, mohýl, stavét chtí své nebe. 

Zákon pro Slováky jest jen mrtvým slovem, 
Slovák nemá slávsky dýchat pod svým krovem, 
Slovák v obét dát má vše, co srdci sväté, 
Slovák ctit má zvfilí a násili klaté. 

Slovák zapomnét má minulost své vlastí, 
právo, slávskou duši, má v plen pánúm klástí. 
Slovák zbabelé má na milost se vzdatí, 
za panský snad úsmev sväté statky dáti. 

Jest-li úsmev pánu mine se svým cilem, 
hrozby, soudy, tresty Jsou pak zloby dilem: 
i pouta jfmaj' otce, pokutují ženy, 
smíchem provázejí jejich náŕky, steny. 

K žádostem a prosbám o právo jsou hluší, 
zákony a sliby bez ustánf ruší, 
zlomyslné šlapou feči drahé práva, 
o páchaných kilvdách letí svčtem zpráva . . . 

A pi^ec — žel — jsou bratŕí v služt>é lidu, Boží, 
jež svou slávskou duši k nohám pánu složí, 
složí, miuvit nutí lid svúj cizí fečí, 
ctít bezpráví káží a pi^ed moci kleči. 

L^pší skyva chleba, odmenou jim za to, 
že feč, právo lidu, prodali za zlato, 
že svým krevním bratfím kletými jsou svfldci, 
sluhove tí lidu, stáda svého „vúdci''. 

Pravý Slovák nedá .vzorem" tím se mastí, 
právo i^tči, lidu, nad vše bude klástí, 
miluje on i^eč svou jako matka robé, 
chráné práva lidu, hledá silu v sobé! 

Vyprosfovat ducha bude ze tmy síté, 
„osvetou k svobodé" heslem méj i díté, 
vzdelaní a práce kouzelné jsou zbrane, 
zurážejí hlavy hfíšné zvúle sane. 

Osveta a práce, láska k lidu, reči, 
majákem jsou v jeho nekrvavé seči, 
dennici jsou jasnou, spásu jež mu včsti, 
jimi zmúže víc než mečem, tvrdou péstí. 



T^evue ^aše Slovensko 269 

Pravý Slovák nevzdá se svých svätých statku, 
neleká se útrap, zloby a zlých zmatkú, 
pevné tŕímat bude prápor svého lidu, 
v boji za ftč, lid svAj nezná únav, klidu. 

Láskou bratfí silen v šlechetné své snaze, 
snášet bude stra*oti za lid, právo, blaze, 
z boje vzejde spása mu z otroctví zloby, 
červánky se zjevf nové, lepší doby. 

Vždyf násilím, Ižemi zbudované chrámy 
vetché jsou jak chata, zrobená ze slamy; 
základy své v pfsku zbudované majf, 
zárodek již smrti jejich vznik již taji. 

Obrody duch vniká do každého kouta, 
zlomí, zdrtí Slovák svoje kletá pouta: 
zaskvčje se Slovač ve svobody jase, 
obrodí se, zmládne, slibné v krátkém čase. 

531 53B 5321 
BOHUMIL SIMONIDES: 

JAK ŽI)E HLINKA V SZEGEDÍNÉ ? 

má již za sebou 20 mčsícú včzenf. Celá ta doba včnována studiu. Naučil 
se dokonale jazyku rumunskému. Mčl pri tom dobré učitele-spoluvčznč 
rumunské, jak píše „od sedliaka počnúc až po kňaza a professora seminarie''. 
Čte ve vézení dva rumunské denníky „Lupta" a „Tribúna" a nékolik rumunských 
týdenníkúv. Od 7—9 hodin ráno venuje rumunštiné. Kromé toho hledí se 
zdokonaliti v nemčine a frančiné. Hlavní však jeho práce ve vézení venovaná 
je pfeWadu s. Bible do slovenčiny. 

Píše mi následovné: „Lapil som sa do velkej práce: sv. Bibliu prekla- 
dám do čistej slovenčiny a poznámkami opatrujem dfa Albioliho. Pri tom 
mi velice dobrú službu koná vaša „Biblie zlatá" a „králický preklad I" 
Už som u 2. knihy Esdrášovej. Denne pracujem na tomto 6 — 8 hodin, čo 
ma velice trápi, tak že mám hrozné bôle hlavy občas. Včera celý den som 
sa vodou liečil, obkladkamí. 

Končím to predsa rád a s velkým pôžitkom, ba chcem tento hrozný čas 
utrpenia nášho vykoristif a využiť náležité ; a chcem aj tu niečo užitočného pre 
cirkev a lud končif. Toto mi osladzuje môj osud trpký a krutý a dodáva 
ostieňu k životu a snašání bremeň. Bôj je život človeka. — Podari-li sa mi 
dielo toto, a neodníme-li Pán odo mňa svojej milosti a pomoci, tak nebudem 
toho futovaf, a myslím, ani národ s cirkvou, že ma sem odsôtili na tak dfhý 
čas. A dále píše: „S ludom som v duševnom spojení so všetkými bofami a 
neresťami pospiechajú sem, pravda Ten listovne. Mnoho starostí mi dáva 
Čemovský kostolík, mám 25.000 K ešte dlhu a niet odkial platiť a rozhárané 
pomery prekážajú všetko. Môj brat a rodina sú na zmenkách i majú mnoho 
nepokoja a nepríjemností. Pre toto by zase žiadúcne bolo, že by som bol 
na slobode. 



270 lievue ^aše Slovensko 

Mám už 20 mesiacov za sebou, ostane ešte tofko a terar ma zase 
prenasledujú novou pravotou pre nejaký amerikánsky čfánok. Tam tiež môžem 
očakávať nejaký úder, trebafs som časopisu inkriminovaného nikdy nevidel. Ale 
to je už môj osud: trpieť a zase Ten trpieť 

Priložil mi také Hlinka dopis, který mu poslali jeho farníci. Od počátku, co dlf 
v Szegedínč, sta a sta dopisu naň pi^ichází od jeho ružomberských famíkfi. 
Z dopisu vidét, jak Ine lid ku Hlinkoví : také možno soudit z toho dopisu na nábo- 
ženský stav a filosofii slovenského lidu. Dopis zní (uvádím verné) : P. b. P. J. K. 

V mene najsvätejšej Trojice začiname ten list pisal. Velebni naš pan 
farár mesta ružomberka, mi plačúci fud slovenski opovažujeme sa k nim par 
riadkov pisať. Ah naš draho milovaní dobri duchovní otec. De (kde) sa skríli 
pre nas ako svati gregor do skali na morí. Oh oni trpelivi jobe keď sa tak 
daleko od nas ztajili, nas plačúce siroti nechali, plákame za nimi dobrim 
duchovnim otcem ket šli na golgotu ružomberskú, že od nas idu preč, že 
ich v hrop uvrhli — mi opuštčni lut slovenski plačeme za nimi slnko spra- 
vedlnosti, ktere svetiš aj na špatnú zásad tim, ktori nas prenasledujú — dobri 
bože, ti sam si spravedlivi svati ti šetko môžeš — šetko udeluješ len jediného 
hrišnika prazneho prepustíš. Ket nam je odnato potešená, nezúfame ale po- 
nížení čakáme trpelive navštívená lebo mocní je boh nam hojnejšu udelil 
potešená (potešení). 

Mnoho ma pan Ježiš terás (nyní) milovníkov kralovstva nebeského ale 
málo nosičov kríža — Mnoho má tich ktorí potešená, ale malo ktorá súžena 
(soužení) hfadajú — Vjac nájde pan Ježíš tovarišov ku stolu ale málo 
k postu — fsecí (všíchni) zjadaju (žádaj ) Krista milovat, ale malo ich 
je pre neho trpet. Mnohí nasledujú ježíša až ku lámanú chleba, ale 
malo ku pitiu (pitQ s kalicha utrpenia. Mnohi zázraky jeho velebja, malo 
ich potupu kríža nasledujú. Ah ked sa ježíš skryje a nas na krátko opustí, 
dáme sa do bedakama (nai^íkání) alebo do malomyslnosti padneme. Lebo 
človeka opravdove duchom chudobného alebo všetkich veci zbaveného de 
(kde) oalezneme. Mi siroti opustenje sa neopovažime ich pozdravovat lebo 
mi sme nehodní ich pozdraviť ale nech ich pozdraví sam pan ježíš ktorí hovori 
de je nemoc največa (nejvčtší) tam je pomoc najblišja — nech ich pozdraví 
ružencová marija naša patrónka — nech ich poteší svata ona podpora nevine 
pronásiedovanich svati Antonko (Antonín) útočište verjacich v zármutku stra- 
tenich veci. Velební naš pan farár prosíme ich a ich utrápené ruky boskavame 
kebi (kdyby) bolí dobrí nem par ríatkov pisať pak v celkov nocov sme písali 
list rekomandírovani v nom dva obraskí ukrižovaného ježišja na druhé strane 
modlitba slovenská — či sa rača rozpamelať čí ho dostali nebje (neb no). 
Prajeme im všetko dobre nech ich duch svati potporuje ako šetkich mučet- 
nikov nech im de milost vitrvanja — mi luť slovenskí s tím naše psana za- 
vjerame a ich utrápené ruky boskavame s bohom do videnia. 

Pisano dna 28. júla, Ružomberk. Písala Klára Malencik. 

Prosíme náš ata*es sfanska ulica 214 malencik janos slovak jako kremeň, 

(List poslán Hlinkovi loni 1908). 



lievue V^aSe Slovensko 271 

STANISLAV KLÍMA: 

LUHAČOVICE. 

Pedstavte si utčšenč zelenou, lučinatou kotlinku, která je chránená ze tíŕech 
strán vysokými, lesnatými stránémi pred studenými vetry sevemími a na 
jih jest otevŕena teplým vétrúm jižním — a máte obrázek krajiny, v níž vy- 
rĎstá nám pred naši ma očima velké slovanské Karlovy Vary — Luhačovice 
na Morave. Na severu ohraničuj! kotlinu Luhačovickou Jestfábí a Obétová 
na západe Malá Kamenná a na východe Velká Kamenná. 

Ale nejen krásnou krajinou vyniká ten roztomilý koutek východomoravský. 
Hlavní predností Luhačovic jsou léčivé solné prameny, které vábi k sobé 
každého leta četné lázeňské hosty, hledající zde ztracené zdraví svých dý- 
chacích, zažívacích a jiných orgánfii. Počet lázeňských hostí prevýšil loni (1908) 
již číslo 5000. OvŠem mezi témito lázeňskými hostmi nejsou všichni nemocní, 
ale značná částka jsou lidé zcela zdraví, kteŕi jedou do Luhačovic jen prí- 
jemné ztrávit své prázdniny. 

Rozkvet Luhačovic datuje se od roku 1902, kdy prešly lázné luhačovické 
koupí z majetku hrabéte Serenyiho v majetek akciové společnosti, v čele 
s drem Fr. Veselým, majitelem moravského horkého pramene Šaratice. Akciová 
společnost zpúsobila ráznym svým upravením lázní veliký obrat ke vzrfistu 
lázni luhačovických, že již dnes tušíme v nich pfíšti veliké láznč slovanské 
a již dnes máme v nich dostavenfčko československé i českopolské. 

V duchu slovenských lidových staveb pfestavél totiž architekt Jurkovič 
Janúv dúm, kde umístény jsou nynl minerálni koupele, prestavil mlyn pod 
Jestfábím ve vodoléčebný ústav, vedie néhož na louce postavená plováma se 
slunečnými láznémi. Podobné v lidovém slohu prestavená také na počátku lesa 
chalupa „Mamčnka", upravená čítárna a postavená nová villa Jestŕábí, která 
se svou červenou strechou zdá se vám býti spíše zkamenélou pohádkou nežU 
skutečností. 

Jurkovič vystavél dále druhou lázeňskou restauraci v moderním slohu, 
inhalatorium a mlékárnu, založenou na ornamentu pfirozených krivých vetví 
brezových. Témito stavbami vtiskl Jurkovič Luhačovíckým lázním tak určitý 
ráz slovanský, že míližeme Hci : „Jest to v prvé radé jeho zásluhou, že se cíti 
zde každý z nás tak doma, že cíti vanouti náš domáci slovanský vzduch, naši 
zdravou národní osohitost, kterou tak prospešné od ciziny a jejfho vlivu se 
líšime. Vzpomínám si, kterak na mne púsobily tyto jeho zpola kamenné a 
zpola di'evéné básnč slovanské, byvši poprvé reprodukovaný ve „Volných 
Smérech", tuším r. 1903. Néco podobného, tak ryže našeho, s tou stafáží 
malebné lesnaté stráne, že by bylo majetkem naším, kterého se náš aepHtel 
ješté nezmocnil ? A od téch dob, co jsem výtvory Jurkovičovy fantasie a jeho 
studia lidových staveb na vlastní oči spatHl, vracím se vždy rád na ta mlsta, 
která dýchaj! češstvím a slovanstvtm tak, jako snad nikde jinde v naŠick 
vlastech. 



272 lievue 5\(aáe Slovensko 

Jurkovič stavél sice také ješté jinde stavby ve slohu slovenském, na pf. 
Pustevné na Radhošti, lázné v Rezkú u Nového Mesta nad Metuji, svoji villu 
v Žabovŕeskách u Brna, na Slovensku katolícky spolkový dúm ve Skalici, ale 
nikde nevytvoril tak celé jednotné mesto, jako v Luhačovicích. Proto jest velká 
škoda, že se nepokračuje v dalším vybudovaní lázni luhačovických timto 
smérem. Nové divadlo, které loni vystavéno bylo u mlékárny, nebylo stavéno 
ve slohu Jurkoviče a pak veliká nová villa lázeňská „Polska" za čítámou, 
vystavená jest ve slohu moderním. Jediné slovenská búda, na stráni Malé 
Kamenné, která je zároveň majetkem Jurkovičovým, vystavená byla v po- 
sledních létech ve slohu slovenském. Projektovaný „Slovenský dom", na néjž 
byly již akcie vydány, nebude také ješté vystaven, ponévadž na potrebných 
300.000 K byla upsána dosud jen asi desetina! Škoda by bylo, kdyby ne- 
mohla být uskutečnéna tato myšlénka pro finanční obtíže, nebof v ohledu 
slovenském získaly by tím Luhačovice velice, nebof by tak nejbližší naši 
bratŕi Slováci, kteff do Luhačovic každým rokem houfnéji pficházejí, méli 
aspoň svfij „Slovenský dom** na naši bratrské púdé, když jej nemohou míti 
nikde na vlastni púdé. 

Slováci jsou skutečné v této veci na tom zle. 

Na své púdé mají jediné slovanské velehory (vedie Slovinských Alp Jul- 
ských a Saviňských), divukrásné Tatry a v téchto Tatrách nemajl mlstečka, 
o kterém by mohli ŕíci, že jsou tam doma. Štrbské pleso, Smokovce, Ta- 
transká Lomnice jsou v lété dostaveníčkem maďarské aristokracie a pluto- 
kracie a slovenčina jest tam úplné cízí. Jak bylo by krásne, kdyby na Tatrách 
byla aspoň jedna slovenská nebo česká chata! I v samém sousedstvu Ru- 
žomberka, v krásne lesnaté dolince u Lubochné, zffdila maďarská vláda pred 
nékolika roky ryže maďarské letní sídlo Fenyôházu. 

Na čisté slovenském území jazykovém jsou svetové lázné Trenčanské 
Teplice a Píšfany, které navštevuje ročné i tisíce českých hostí, stížených 
rheumatismem, kde ale slovenčina jest také pouhou popelkou, kterou slyšeti 
Ize leda u domorodých žen, nesoucích potraviny na trh. 

Za to židé jsou v téchto lázních nejvétšími pány! 

A pfece slovenská inteligence nelíši se nikterak od ostatní uherské inte- 
ligence v tom ohledu, že i u ní náleží k bon tonu i k udržení zdraví, aby se 
každé leto na čas jelo do kúpel. Ve slovenských rukou jsou z menšich 
kúpeli na Slovensku jen jediné Železnô, nedaleko Ružomberka (asi 4 hodiny 
vozem) a Polhora pod Babiou Gurou v Orave (6 hodín vozem z Tvrdošína 
vzdálená). Jest proto samozíejmo, že Slováci radi zajíždéjí do Luhačovic, kde 
na brafrské púdé naši cíti se volnejšími, nežli ve své, maďarskou svobodou 
spoutané, vlasti. V loňské sezoné (1908) bylo slovenské inteligence v Luha-* 
čovicích na 300. 

Naši bratfí podtatranští nalézajíi v Luhačovicích nejen osvéženf telesné, 
ale i duševní. Jsouf oni téméŕ nejpilnéjšlmi návštévníky divadla a čftámy. 
Ale i sami pfíspívají velmi k svéráznosti lázeňského života luhačovického. 
Krásna a dumavá píseň slovenská rozléhá se v Luhačovicích všude: ráno 










VUla „Vlasta," 







d^l 




Viila Räžová a Lipová. 




Soukromé villy. 



Tievue ^aše Slovensl^o 273 

z inhalatoria pravé tak jako večer ze slovenské búdy, odkud se rozléhá zpév 
až k protéjším stránlm, zvlášté je-li v ném tenor dra Blahý obsažen. Slovenská 
piseň jest také nezbytnou součástí luhačovických slovanských večeru, které 
bývají jednou až dvakrát za sezónu pofádány vždy za účelem sblížení rúzných 
slovanských národu zde zastoupených. Vedie slovenštiny slyšíme tu také ele- 
gantní polštinu i ruštinu. Bývají to pravé hody duševní pro každého pŕítele 
slovanské vzájemnosti. 

A kterak by Slováci nepodali zajímavou ukážku svého života: slovenský 
výlet se zbojníckou pečienkou, pečenou na rožní v lese? 

Ano, kdo chceš poznati slovenský život ve vší jeho ryzostí, krásnou 
slovenskou píseň a lahodnou slovenskou mluvu a chceš se vyhnouti všem 
nepŕíjemnostem, které pŕipravují starostliví obráncové „uherské vlasti" všem 
českým turistúm na Slovensku, tomu úprimné radíme — zajeď si prvé než 
zajedeš na Slovensko, do Luhačovic. Zde možno se seznámiti se slovenskými 
intelligenty ze všech strán našeho milého Slovenska, z dolní zeme i ze slo- 
venských kolónií. 

Slováci mají ovšem do Luhačovic dosti blízko. V Trenčanské Teplé pŕe- 
stoupí z považské železnice na traf vlárským prúsmykem vedoucí, na kteróu 
v Újezdé pnpíná se lokálka luhačovická. 

Húfe je nám Čechúm z království. Nám pŕíjezd do Luhačovic umožnén 
jest jen dvojím zpúsobem. Buď se dáme z Prahy do Brna rychlíkem a pak 
nekonečné dlouho se kobrtajícím vlakem po trati vlárské, anebo dáme pŕednost 
paterému pŕesedání v Čes. Tŕebové, Pŕerové, Uherském Hradišti, Kunovicích 
a Újezdé, kterýžto poslední zpúsob nepŕivede nás síce do Luhačovic ani o mi- 
nutú dŕíve, ale má alespoň více rozmanitosti, nežli jednotvárna loudavá jízda 
z Brna a hodí se tedy zvlášté pro toho, kdo není zavazadly príliš obtéžkán. 
První dojem, když opustíme nádraží v Luhačovicích není zrovna zvláštni. 
Rada vili kolem silnice ve všemožných slozích zejména však „švýcarském" tvorí 
tak zv. lázeňský „rayon". Jsou to villy soukromé a proto ta nejednotnost 
slohu. Tudy musíme projíti až dostaneme se k lesu na svahu Velké Kamenné, 
kterým se dostaneme kolem divadla a mlékárny na lázefiské námestí, utvorené 
Janovým domem, lázeňským hotelem a kolonádou spojující dva hlavní pra- 
meny luhačovické Vincentku a Amandku. Prameň Janovka jest za Janovým 
domem a inhalatoriem u rybníčka, dnes už zavezeného. Čtvrtý prameň Aloiska 
jest pak asi 10 minút daleko v lese na svahu Velké Kamenné, u villy Vlasty. 
Na námestí luhačovickém soustreďuje se veškeren život lázeňský. Ráno 
od 6—8 a odpoledne od 4—6 hod. jsou tu promenádni koncerty, které letos 
bude prý konatí orchestr České Filharmónie. Sednéme si na lavičku a pozo- 
rujme procházející se obecenstvo. Živo tu býva zvlášté za nedélního odpoledne. 
I šohaj z VIčňova ve svém pestrém kroji s červeným trepením vzadu na veste 
mihne se kolem, i „dévčice" v krátkych sukénkách. Hudba hraje skladby 
našich mistrú. Dvofákovy „Slovanské tance", Smetanovu „Prodanou nevestu" 
a všichni ti zde promenující Pražané, Slováci, Poláci i Rusové cíti se tu doma. 
Hudba na počest sbratŕení národu slovanských zahraje ruskou hymnu „Bože 

18 



274 Tievue ^aše Slovensko 

cára chráň", polskou „V požáru dymu" a naše československé „Kde domov 
múj" a „Hej Slováci". 

Sedeli jsme tak s jedním panem doktorem Slovákem, pri koncerte na 
námestí luhačovickém, když tu hudba zanotí kterousi maďarskou pisničku. 
Snad považovali ji za slovenskou, ostatné hudba je prý mezinárodní. Když 
dohrali, ozval se frenetický potlesk nékolika rukou neda^eko nás. Ohlížíme se 
po téch „Maďarech", ktefí takto dávají svoji vlasteneckou pfíslušnost na jevo. 
Byb to nékolik Židu z púsobišté našeho pána doktora. Jeden z nich pfibéhl 
ihned k nám a vysvétluje svňj enthusiasmus : „Pán doktor vedia, človek je 
predsa len nejradšej, keď zahrajú tu „našu". Oni tiež tleskajú, keď zahrajú 
tú jejich „Hej Slováci". Tedy Žid je tu jediným representantem Madärstva. 

Je z toho vidno, jak úplné možno poznati Slovensko v Luhačovicích. 

Ale hudba dohraje a obecenstvo se ztráci. Pojďme i my se trochu projit 
po krásnych zdejších procházkách. Je-li dopoltdne, pňjdeme na Malou Kamennou 
smérem k slovenské búde a vystoupneme až do nejvyšší besídky Svobodovy, 
odkud je prekrásny pohled dolň na Jestŕábí s pozadím Obétové. Na Obétové 
má býti postavená rozhledna a procházky rozšírený až na její vrchol. Nej- 
krásnéjší procházka jest u lomu pod Obétovou za Jestŕábim, kde vede lávka 
pŕes potúček plný divoké romantičnosti. 

Avšak hosté luhačovičtí, treba že jsou celý den na nohou, mají na pro- 
cházky vlastné jen málo času. Nepijí-li zrovna vodu, musí buď do minerálních 
lázní nebo do vodoléčby nebo do inhalatoria a krátkych intervalu mezi tím 
musí zase človek použíti k tomu, aby nasýtil neodbytný žaludek, který tu vlivem 
vzduchu a vody hlási se velice energicky k svému právu. Sotva, že stačíte 
zaskočit si do čítarny, prečisti si co nového ve svété a prečisti si došlou 
poštu nebo odeslati aspoň nejstručnéjší pozdrav domú. Na to je dost času, 
nastane-li deštivé počasí, ale svítí-li slunéčko, bylo by hŕíchem toho nevyužití. 
Proto i skutečné nemocný musí se v Luhačovicích uzdraviti, j inak ani nemá 
času na nemoc myslet. 

Od Luhačovic však čekáme pro náš národ nejen uzdravení telesné, ale 
i občerstvení duševní myšlenkou slovanskou jmenovité utužením našich vzá- 
jemných svazkň s našimi bratry Slováky. A proto nechf vzrústají naše slo- 
vanské lázné Luhačovice! 

BCS lOI (O) 

POLITICKÝ PŔEHLED. 

v parlamente táhne se debatta o rúzných potfebu silné monarchie a rozvratné snahy 

nžitečných i neužitečných predlohách, kruhy maďarské, seslabující Nši svou potiačovatel- 

diplomatické zabývají se situací zahraniční skou politikou, protestoval proti zneužívaní 

a vniterní politika vyrábí se v kuloarech a armády k cilúm maďarisačnim. Ŕeč dopro- 

klubech. Proti požadavku maďarské reči vázena byla nadávkami a ŕevem poslancA. 

ozval se v parlamente dne 16. února národ- Predseda prerušoval rečníka a maďarská 

nostni poslanec Mániu. Poukázav na ne- žurnalistika pustila ostrou palbu do „vele- 

bezpečí porušení rovnováhy evropské, na zrádce". Klub národnostní souhlasil s reči 



T^evue ^MjaSe Slovensko 



275 



Maniovou a zpráva, jakoby néktefi slovenští 
(llenové výslovné nesouhlasili, ukázala se 
nepravdivou. 

Kríse v koaiici a v kabinete rostia vúči- 
hledé tak, že i Kossuth musil se uzdravit. 
23. února byl s Apponyim a svým ,,rozumem* 
státním sekretáŕem Szterényim ve Vidni, ale 
o výsledku audience se nevyslovil. Po ná- 
vratu zavital do klubu strany neodvlslostl a 
•ostentatívne doprovázen byl stále Justhem 
a HoUó-em, aby se demonštrovalo, že není 
mezi vúdci strany, vládou a skupinou obou 
poslancú zadného rozporu. Ve svých ŕečech 
se pouze chváli, ubezpečuje, že dokud on 
je pri vláde, že vlast a strana neutrp! žádné 
škody, vymlouvá se na nemoc, která ku po- 
divu vrací se pravé v nejkritičtéjši chvile 
politické a oddaluje tak vypuknutí katastrofy. 
Prohlašoval, že úplné souhlasi s programem 
strany, ale aby také strana nezadala nemož- 
nosti a aby opatrným počínaním nepripra- 
vila si porážku. Tato opatrnickost budila 
dojem, jakoby Kossúth pŕes všechno ujišfo- 
vání nebyl dosti pevný v domáhaní poža- 
davku samostatné banky. Noviny rozepiso- 
valy se o tomto passu feči, bankovni výbor 
konal konference a deputace chodily se ptát, 
co mínil tou eventuelni porážkou Kossuth 
vykrucoval, vymlouval, ubezpečoval a když 
bylo opravdu zle — onemocnél. Do schúze 
strany neodvislostí poslal list: Je prý od- 
hodlán vzdáti se vúdcovství strany, nebude-li 
docílena uvnitŕ strany úplná jednota názoru. 
Prohlašuje pak své názory na program strany 



za totožné, jako celá strana sama, pfece 
však upozorňuje na rúzné opatrnosti, jichž 
musí strana šetfiti, má-li býti schopná vlády. 
Jeho názor na otázku bankovni je ten, že 
nepodaŕí-li se dosíci banky kartellové, kterou 
má v programu kabinet, zasazovatí se bude 
o banku samostatnou. S tím ovšem konfe- 
rence byla spokojena a Kossúthovi pro- 
voláno „éljen*. 

Velkou pozomost a obavu vzbudila audi- 
ence Kristóffy-ho, jenž byl ministrem vnitra 
v kabinete Fejerváryho a vlastní púvodce 
návrhu na všeobecné hlasovací právo. Pŕijat 
byl následníkem trúnu, jenž mu je velmi 
naklonén a rozmlouval s ním celou hodinu. 
Zjevení se nenávideného ministra na poli- 
tickém obzoru vzbuzuje nedúvéni u poslancú 
dnešní koalice. 

S koalicí také to stojí zle. Košutisté hledí 
vypichat stranu ústavní, již v čele stojí 
Andrássy, i stranu lidovou. Ano radéji piý 
pújdou s Tiszou, který ozval se zase ve 
snemovne magnátú rečí o zaliraniční situaci. 

Bankovni výbor ústy referenta Holló vy- 
slovil se pro samostatnou banku. 

V parlamente projednávána osnova da- 
ňová a kontingent novácku. Mezi interpella- 
cemi jsou dotazy poslancú chorvátskych a 
srbských po záhfebském processu. Jak na 
jiném místé sdélujeme, zbaven byl poslanec 
Ivanka mandátu a na místo zemŕelého ná- 
rodnostního poslance Brediceanu zvolen byl 
v Oravici kandidát maďarský, renegát ru- 
munský. 



ly^ ly^ ly^ 



RÚZNÉ ZPRÁVY. 



Boykot proti dr. Bazovskému. VLu- 
čenci daleko na slovenském východe stala 
se hrozná véc. Tam, kde MaďaH byli již 
presvedčení, že slovenské slovo už úplné je 
udupáno, založil advokátní kancelár muž plný 
národního pfesvédčení, muž neohrožený a 
energický, dr. Bazovský. Súčastnil, či spíše 
vyvolal národnostní ruch svou horlivou čin- 
ností buditelskou a organisátorskou, svým 
politickým vystupovaním a teď zasáhnul 
Achillovu patu maďarstva lučenského tím, 
že své sily venoval práci hospodárske zalo- 
žením slovenské banky, o níž jsme se zmĺ- 
^ili v minuiém čísle. Vztek representantú 



vládnoucího národa proménil se pŕímo v bes- 
není. Prvním harcovníkem proti dru Bazov- 
skému byl místní plátek „Losonc és vi- 
déke**, pak následovaly demonštrační prúvody 
gymnasijní mládeže pod vedením svých pro- 
fessorú a veškeré zášti a násilnostem dal 
úŕední punč mestský výbor, který svoláu 
méšťánostou Wagnerem ku porade, jak zbavit 
mesto nenávideného obyvatele. Uzavrelo se 
boykotovat slovenského advokáta a boykot 
vyhlásit plakáty. Skutečné hned na to vy- 
hlášky objevily se po mésté s nápisem „vla- 
stenecké vyzvaní''. Bombastické provolání 
počína slovy: ,K vlasteneckému obyvatelstvu 

18» 



276 



T^evue ^aSe Slovensko 



hičenskému hovofime. K občanstvu tohoto 
Lučence, který dle svčdectví histórie dlouhá 
stoietí stál ve službe maďarslcé kultúry a 
ochrany vlasti. K synúm pŕedkúv^ v nebez- 
pečenstvich a boufich otužilých, jimž deko- 
vati mflžeme za své pokojné krby a životy, 
neboť jejich jest zásluha, že na hranici to- 
hoto mesta zlomily se vlny slovanského ná- 
rodniho more a nás nepohltily atd/ Pak 
prohlašují Bazovského za zrádce vlasti a 
a obecenstvo se vyzýva: „Pretrhnete s ním 
všechny styky, vylúčte jej ze všech svých 
spolku, ústavu, sború, z luna celé naši spo- 
lečnostil Opovrhujme i témi, kdož se stý- 
kají 8 dr. Ludvikem Bazovským, abychom 
smyli hanbu s našeho mesta a okolí". 

Motívy tohoto prudkého odporu vysvétluje 
nám druhý plakát téhož dáta. Zní: 

„Vlastenecké obyvatelstvo mesta Lučence 
a okolí s pohoršením dovčdélo se, že v ty to 
dny utvoril se panslávsky penéžní ústav 
Všeobecná banka uč. spoločnosť. Ŕeditelem 
banky je dr. Lud. Bazovský, členy ŕeditel- 
stva vétšinou panslávští agitátori, po celé 
zemi známi. Musíme nazvat atentátem tento 
nový skutek dra. Lud. Bazovského, který po 
dosavadnim potutelném účinkovaní vstoupil 
na pole činnosti jako zjevný nepŕítel vlasti 
maďarské . . . Považujme jej, spoluobčana, 
za všeobecné známeho nepŕitele našeho ná- 
roda, jehož boykotovati je povinnosti celé 
společnosti. Podobné boykotujme každého, 
kdo s nim neúfedné obcuje, kdo jemu nebo 
jeho ústavu, personálu tohoto ústavu dá 
mistnost obchodní neb byt, kdo mu prodá 
živnost a jiné potrebné veci, takové lidi 
úplné vyloučíme ze své společnosti, od nich 
kupoval nebudeme, jim ničeho neprodáme, 
8 nimi do zadného styku nevstoupíme . . ." 
Založením slovenského ústavu znemožnený 
búdou lichvái^ské obchody místni spofitelny 
a úvérní banky, které pújčovaly dosud na 
12 procent. Veškerá akce proti Bazo skému 
vychází pak jediné z této banky, která byla 
ovšem nejcitelnéji zasažena podnikem slo- 
venským. Lid široko daleko nemá podobného 
ústavu, nemá inteligence a vydán byl úplné 
na pospas „vlastenca". 

Gymnasiální mládež a luza vytloukia okna 
jeho bytu, popisuje a špiní steny urážlivými 
nápisy a obrázky, dr. Bazovský i jeho chof 
jsou insultováni. V prvé dny skutečné po- 
cítil boykot dosti nepríjemné. Proti „vlaste- 



neckému* deliríu konečné protestovali ve 
prospech dra Bazovského sociálni demokraté 
a slovenský lid uslyšev, jaké pi^'koŕí se deje 
jejich vádci, prohlásil, že bude boykotovat 
všechny obchodniky, ktefí odepfou prodej 
dr. Bazovskému. 

Rozpoutá se velký boj národnostní v kon- 
činách už dávno zapomenutých a jak z prvních 
pŕedznakú patrno, bude se strany maďarské 
úplné bezohledný. Však dr. Bazovský se 
také nedá. 

* 
Peklo pro odbératel e Slo ven- 
skéhoTýždenniku chystá chrasťanský 
farár ve Spiši. Jeho prostŕednictvím jde totiž 
pošta celé obce a má pŕíležitost zvédčti, co 
ovečky jeho péči svéŕené, čtou. Když nepo- 
mohly výzvy s kazatelny proti Slov. Týžd. 
a Lud. Nov., hrozí véŕícím, že nedá rozhrešení 
tém, kdož čtou tyto slovenské časopisy. Tak 
bojuje se proti slovenskému tiskú. 
* 
Výročí svobody tiskú v Uhrách. 
Dne 15. bfezna slávil se v Uhrách s velkou 
okázalostí počátek revoluce maďarské r. 1848, 
vyhlásení svobody tiskú. Irónie osudu tomu 
chtéla, že nadšení a nadeje tehdejších vfldcú 
vzbouŕení zústaly posud nesplnený. Svo- 
bodé tiskú v Uhrách rozumi se dnes tak, 
že časopisy podléhají vysokým kaucím a 
opposiční, nebo dokonce národnostní a so- 
cialistické časopisy jsou stihány velikými 
pokutami a tresty, kUežto ve vládnich služ- 
bách stojíci tisk dostáva bohaté subvence. 
R. 1848 vyhlásili zrušení censury, a r. 1909 
ješté vždy je v platnosti noční censura a 
konfiskace pracuje stejné spolehlivé. R. 1848 
volali po konstituci v Uhrách, r. 1909 „kon- 
štituční" ministerstvo zakazuje si rady po- 
slancú. R. 1848 žádali v prvém tiskú, bez 
censury vytisknutém, svobodu shromažďo- 
vací a spolčovací ;, a dnes ješté praxe poli- 
tických úradu toto právo vétšiné obyvatelsiva 
odpírá. R. 1848 vyhlásili rovnost daňovou 
všech občanú uherských, a ješté absolu- 
tismus Bachovský musil téžce t>ojovat za 
provedeni zákona, aby i šlechta platila dané; 
posud velkostatkáfi v Uhrách platí pŕímé 
dané značné menší, než sediaci, a ze sto- 
ličnich a obecních pŕirážek platí jen polo- 
vinu toho, CO by na né dle rozdelení pri- 
padlo. R. 1848 ohlasovali neodvislost Uher, 
r. 19C9 syn vúdce revoluce, Fr. Kossuth^ 



T^evue ^aie Slovensko 



277 



jako ministr a vAdce osmačtyf icátnické strany 
pričiňuje se ze všech sil, aby pronikla po- 
litika protiosmačtyfícátnická. R. 1848 pod- 
nikli Maďafi t)oj za neodvislost, a bylo tfeba 
pomoci ruské, aby byli zdoláni, po 60 letech 
staäl Jediný pluk honvédú, aby vyprázdnil 
snémovnu. R. 1848 byli Maďari obdivovaní 
celou Evropou jako hrdinove t)oje za svo- 
bodu, r. 1909 evropská veŕejnost s úžasem 
divá se na korupci uherské i4še a sympati- 
suje s témi, ktefí proti režimu, vyšlému 
z bojovníka roku 1848, stojí v nejostfej- 
ším boji. 

* 
Mandát posl. M. Ivanky. Po odstou- 
pení posl. Jehličky zvolen byl v Pezinském 
okresu opét slovenský kandidát dr. Milan 
Ivanka. Proti jeho volbé podána žaloba, 
která vyšetrovaná byla po dlouhém odkla- 
daní v poslední dny. V čele vyšetŕující ko- 
mise byl Barna Buza. Verífikační komise 
použila rada príležitosti zbavit snémovnu 
nepi^jemného poslance národnostního, proto 
zbavila Ivanku mandátu a odsoudila jej 
na náhradu útrat vyšetrovacích v obnosu 
8000 K. 

Vyšetrovaní trvalo dvé leta. Vyslech- 
nuto 500 svédkú. Svédectví jejich je ka- 
rakteristické. Svčdci z inteligence, tedy 
knéží, učitelé, notáfi, židovští kramäh a ob- 
chodníci, kteŕí jsou politicky predpojatí proti 
národnostnímu kandidátu, mluví o velkém 
pohoufení lidu a o nenávisti proti Maďarúm. 
Podlé svédkú z lidu takové pobouŕené ná- 
lady nebylo. Inteligence klade dr. Ivankovi 
za vinu, že ješté pfed 4—5 lety byl v tom 
kraji úplný klid. Národnostní „štvaní'' v tom 
kraji začala maďarská lidová strana. Ve ves- 
nicich je prý rozšírená víra, že Maďari ne- 
mají ve svété bratŕí ale za Slováky že stojí 
Rusi, Česi, Chorváti a s témi že se musí 
spojití; zkrátka — strašidlo panslavismu. 

Jak se telegraficky oznamuje, postaví ma- 
ďarské strany jednoho kandidáta a dr. Ivanka 
vystoupí opét. 

Nový literárni podnik slovenský. 
Nejvétší slovenská nakladatelská firma. Na- 
kladatelský spolek v Turčan. Sv. Martine, 
spojil se 8 Knihtlačiarským spolkem, což 
znamená sesíleni a sjednocení vydavatelské 
činnosti v Martine. Spolek kromé sebraných 
spisu Vajanského a |ana Hollého začne vy- 



dávat i sebrané spisy Martina Kukučina (dr. 
Bencúra, odchovanec pražské university), 
nejtalentovanéjšiho spisovatele po Vajan- 
ském a Hviezdoslavovi následující generace. 

♦ ' 

Pravý Kossuth. Reichspost vydala 
pamflet : Der wahre Franz Kossuth, v némž 
vyličuje histórii politických „úspechu" Kos- 
suthových. Pred návratem do Uher pŕivedl 
v halii nékolik akciových společ. k úpadku. 
Po smrti otcove 1894 prestehoval se do Pešti, 
kde byl nejprve hostem mesta, až vyčerpal 
povolený úver 30.000 zlatých a musil býti 
upozornén, že mesto není ochotno dále ho 
vydržovat. Založil potom s j istým Tar- 
nóczym továmu na stŕíkačky, které vymohl 
vládni naŕízení. aby ve všech hasičských 
sborech od vlády podporovaných, zakoupeny 
byly sti4kačky od této firmy. Pŕes to firma 
za nékolik let padla. Když došlý penize, 
Kossuth prodal rukopisy svého otce v uza- 
vfených bednách za 200.000 K uherské vláde 
s podmínkou, že bedny búdou otevfeny až 
po 50 letech. Reichspost vyslovuje pode- 
zŕení, že snad v bednách ani není rukopisu 
Ludvika Kossutha, ponévadž Fr. Kossuth 
vydal od té doby nékolik kníh zápiskú svého 
otce. Béhemčasu podporoval zNzení rady lich- 
váfských společností spolu s Moricem Rónaim, 
nékolikrát trestaným; založil pojišfovací spo- 
lečnost, téméf bez krejcaru na hotovosti, pH 
čemž udélal za nékolik let deficit 1.864400 K. 
Na to zakoupili zlatý dúl v Bučumé v již- 
ních Uhrách a v dobé zlatokopské horečky 
chtéli akcie dolovací prodat v Anglii za pfll- 
druhého millionu K., ačkoli dúl koupili za 
60.000 K. — Roku 1902 založil revolverový 
denník Fúggetlcn Magyarország, bez penéz, 
počitaje na úplatky vládni a na umlčovací 
penize bank. Bral 12.000 K ročního platu 
bez práce. Když se dokázalo, že feditel zá- 
vodu. Dénes, ukradl 80.000 K, Kossuth, který 
védél o všem, ješté jej svým jménem chránil. 
Roku 1903 za obstrukce proti Tiszovi dal si 
vypiatit od vlády 50.000 K za prohlídku no- 
vého mostu. Za Khuena-Héderváryho v dobé 
nejhorší obstrukce onemocnél. Poslanec jeho 
strany, Papp, dostal tehdy 10.000 K, aby 
také onemocnél. Fejerváryho vláda z vdéč- 
nosti dala jej zvolit do feditelství plynárny, 
odkud mu plyne 12.000 K ročniho piijmu. 
V povéstném švindlu bankovnim bratŕí Kar- 
dossú byl také zapleten; v zabavených pa- 



278 



T^evue t^Caie Slovensko 



pirech bank nalézaji se prý vysoké sménky 
Kossuthovy. Tento muž, placený všemi stra- 
nami, stoji v čele strany neodvislosti a je 
dnes i — ministrem. Na vefejné vyzvaní 
Reichspostu, aby dokázal nepravdu tčchto 
tvrzeni, Kossuth se neozval. Andrássy svého 
času v podobné záležitosti plHnutil Polónyiho 
žalovat. Politická situace dnešní patrné činí 
Kossutha cenným. 

« 

Nový maďarisační zákon. Apponyi, 
uherský ministr osvety, ve své maďarisační 
činnosti pokračuje. Jeho systém je, vnucovat 
váude maďarštinu, pri tom odzbrojit príslušné 
činitele vládni subvencí. Pfí volbé v Oravici. 
v rumunském okresu, ukázalo se, že Appo- 
nyiho úprava učitelských piatfl a knéžské 
kongruy má za následek zotročení téchto 
živlu, často jediné inteligence v zapadlých 
vsích. Knéží a učitelé v oravickém okresu 
šmahem volili vládního kandidáta ve strachu, 
aby nepozbyli vládni podpory. Apponyi ve 
své školské reformní činnosti pokračuje 
v tom smeru, že pripravil predlohu zá- 
kona o hospodárskych opakovacích školách, 
které búdou povinným doplňkem obecné 
školy, ale vyučovaní v nich bude výhradné 
maďarské a trvati bude 3 leta. Obce a církve, 
které dosud mohly aspoň druhý vyučovací 
jazyk si určití, búdou musit platit na školy 
výhradné maďarské, jinak jejich aspoň čá- 
stečné neodvislé obecné školy búdou po- 
štátnený. Tíhu tohoto zákona nepocíti ani 
tolik Slováci, ponévadž u nich školské po- 
mery nemohou býti horší, ale Rumuni a 
zvláštč sedmihradští Sasi, kteŕí vládč vždy 
sloužili i za cenu ostatních 2 miliónu Némcú 
v Uhrách. Vláda se jim teď za politickou 
pomoc odvdéčuje! 

* 

Boj zaslovečinuvkostele. Ve 
slovenské kolónii Sarvaši (jižní Uhry), počí- 
tajíci mezi 25.000 obyvately 17.000 Slovákú- 
protestantfl, národní vedomí bylo tak hluboko 
pokleslé, že se renegátská místní správa od- 
vážila navrhnouti, aby do kostela zavedený 
byly dvakrát mésíčné maďarské bohoslužby. 
Proti tomu teprve vzepŕel se hnev sloven- 
ského lidu. Pri prvém maďarském kázaní lid 
hlučné protestoval volaním: „My chceme 
kázeň slovenskú ! My sme Slováci I My ne- 
chceme inej kázne len po slovensky 1" Rázny 
odpor lidu tak zalekl maďarony, že snad pro 



prvou dobu upustí od provedení svého zá- 
meru. 

Porada nemaďarských poslancú. 
Národnostní poslanci uherského snemu ko- 
nali dne 10. bŕezna poradu, jak zachovatf 
se ku vládni pi^dloze o úprave kongruy, 
v níž navrhuje min. Apponyi nové zotročení 
nemaďarských knéží. Podlé predlohy pozbyl 
by knéz doplatku kongruy ze státních pe- 
néz, dopustil-li by se podnecovaní proti ma- 
ďarské statní myšlence. Národnostní poslanci 
zaujmou proti pŕedloze krajné zamítavé sta- 
novisko a vyšlou do debaty více ŕečníkú. 
Jejich posice je ztižena tím, že v kleríkální 
lidové strane nejeví se velký odpor proti 
pfedloze, ponévadž „ve strane množí jsou 
pro prísnejší disciplinovaní nemaďarských 
knéží.** — Z Dovéfení národnostní strany posl. 
Pop-Čičó bude interpelovat pro vládni atrocity 
pfi volbé v Oravici. 

Vérohodnost kor. bureau. Koresp. 
bureau pi^neslo zprávu z Budapešti, že ná- 
rodnostní poslanci nesouhlasi s i^čí poslance 
Mánia. Národnostní klub dementoval tuto 
zprávu ovšem mame. Slovenský poslanec 
Koliár prý se vyslovil proti Maniovi. „Slo- 
venský Týždenník* v dúsledcich té zprávy 
ostfe ohradil se proti posl. Kollárovi, který 
teď v „Pester Lloydu** prohlašuje, že výroku, 
jemu prikladaného, neučinil. 

Maďarisační prostfedky. „Pesti 
Hirlap" píše v úvodníku č. 45.: Je nám 
treba nové národnostní politiky, aktívni, ma- 
ďarisační politiky. Musíme zanechat politiky 
dohody, jakou činili naši pŕedkové v 48. a 
v 68. roce (národnostní zákon). Dnes nejsme 
ani v boji, ani po podobném vítézství, jako 
jsme byli po r. 1867 vúčí absolutismu. Dnes 
jasné vidíme, že v bojí s dynastií a Ra- 
kouskem nikdy nemúžeme počítat s národ- 
nostmi nemaďarskými. Musíme se tedy vrátit 
k dobám pred r. 1848, kdy naši radikálové 
tak nadšené budovali maďarský národní štát; 
a musíme spéchat pfedejiti budoucnost, která 
z Uher chce udélat národnostní štát. Naše 
národnostní politika musí býti radikálni, a 
— je-li tfeba — ani toho se neleknenie, 
abychom národnostní agitátory vrhli do 
vézení ..." 



T^evue tMj^Se Slovensko 



279 



Nový dualismus. Dr. Ant. Kalmár, 
2náDiý uherský publicista, vydal pod timto 
titulem obsáhlou politickou knihu, v níž se 
pokouši stanoviť základy budouci politické 
taktiky a programu Maďarú. Kniha je žurna- 
listikou maďarskou hojné komentovaná. Je 
charakteristické, že tento politik nepočíta 
naprosto s možností maďarského vítézství 
proti dynastii, proto radí: je treba povolil 
Vidni zvýšení kontingentu vojenského za dvé 
veci: za samostatnou banku a podržení 
výkonné moci. Neodvislá strana má na 
vybranou buď pŕinésti obeť na svém pro- 
gramu a ustoupiti ve vojenských vécech, pfi 
tom získati vládu pouze pro sebe, nebo 
totéž povoliti, ale z nutnosti a ve spolku 
s ostatními stranami. Pomer k Rakousku 
predstavuje si Kalmár tak, že by zústaly 
společné záležitosti, avšak ríšske ministerstvo 
^ylo by pfeménéno, finanční ministerstvo, 
delegace a kvóta zrušený, konsuláty rozde- 
lený. Jako výraz vojenské moci panovníkovy 
zústai by společný ministr války, jenž by byl 
plnoprávnym členem obou parlamentu, jako 
kterýkoli domáci ministr, podobné i spo- 
lečný ministr zahraničních záležitosti Obéma 
ministrúm k ruce byli by zvláštni uherští a 
rakoušti statní sekretári. Jednini z obou mi- 
nistrô byl by vždy uherský občan. 
* 

Maďarské parlamentní mravy. 
Predseda uherské snémovny Justh prohlásil 
den po reči posl. Mánia proti maďarisaci 
vojska, se založenýma lukama s predsed- 
níckeho stolce, že nepripustí, aby uherský 
parlament klesi na úroveň rakouského. Po- 
slanci Maniovi dic stenografického zápisu 
snémovniho dostalo se za jeho reči téchto 
titulu: ^Pes, svine, mizerný darebák, nesty- 
daiý vlastizrádce, šibeničník, lump, rošfák, 
beťár, zákeŕník, bídný červ, hnusný hmyz, 
podplacenec". Ze spílajících nikoho nena- 
pomenul pfedsedn. Byli mezi nimi : 1 hrabe, 
1 knižecí advokát, 2 zemané, 2 knéží, 1 žid. 
« 

Pred nejakým časem pfinesly maďarské listy 
zprávu o založení slovanské tiskové kance- 
láŕe v Londýne, v jejíž čele mél stati Hlinka 
a Scotus Viator. Zpráva byla ovšem pod- 
vrácena, ale to nevadí maďarské žurnalístice, 
aby opétovné nemluvila o perfidních Ižích 
o Maďarech šírených londýnskou kanceláfí 



slovanskou. — Podobné se vede českým 
soc. demokratúm. V prosinci poŕádali v Ty- 
pografické besede protestní schúzi proti An- 
drássyho volební pfedloze. Hlavním ŕeční- 
kem byl dr. Soukup a redaktor Slovenských 
Robotníckych Novín, Lehocký. O schúzi této 
dovédéli se Maďari teprve minulý týden (I) 
a od té doby ve všech téméŕ novinách spu- 
stili príval nadávek na Čechy a Slováky, na 
rúzné „pokoutní'' schúze a žádají vynesení 
zákona, jímž by bylo vyhlášeno za trestu- 
hodné jakékoli vystoupení uherského občana 
v ciziné proti panující maďarisaci. — P. Hlinka 
bude z prvých obétf tohoto „liberálního 
obratu" v Uhrách. 

Párvyho proces. Pfed rokem obža- 
lovala Karia Hegedtisová, poštovní úŕednice, 
biskupa Párvyho, že ji pri jedné návšteve 
sňal zlatý ŕetéz s krku a slíbil vrátit teprve 
tehdy, až jej sama navštívi. Na dúkaz pravdy 
dovolávala se svédectví tri pŕítelkyň. Vláda 
tehdy mobilisovala celý soudní aparát, aby 
tento difamujíci proces odstránila. Hncd na 
počátku dala všechny tri svčdkyné zatknout 
pro podezŕení vydírání. Opposiční listy vidély 
v tom zneužití soudní moci, ponévadž sama 
žalobkyné ponechaná na svobodé, což vy- 
kládáno tak, že Hegedtisová, histerická žena, 
snadno podlehne domlouvání Párvyho plno- 
mocnikú a žalobu odvolá, což skutečné po 
2 mésících učinila. Všechny tri svédkyné, 
které seirvaly na svém tvzení odsouzeny 
byly, jednj na 4 roky vézení, djuhá na 2 r. 
a tfetí — slúžka — na púl druhého roku. 
Sama žalobkyné osvobozena. Královská ta- 
bule v Pešti U. bfezna rozsudek potvrdila. 
* 

Nedbalova „Z po hádky do po- 
hádky" vBudapešti. Budapešti Hirlap 
16. bfezna píše: „Z pohádky do pohádky" 
je dílo kompromisu : malým není dost naivní 
a dospelým trochu detské. Na výpravný kus 
trochu bezbarvé, na malý vyplňující balet 
vyžaduje príliš mnoho — v celku hudba je 
téžkopádná, operní, méné prostfcdkú púso- 
bilo by silnejším dojmem. 

A z U j ság: Sotva stojí za to mluviti 
o hudbe baletu, velmi lehká, velmi laciná, 
velmi pochybného púvodu. Nedbal nemá 
individuelního zvuku, každá fráze až trapné 
obyčejná. Ani správa opery príliš se nena- 
máhala s výpravou 



280 



T^evue ^aše Slovensko 



Alkotmány ve feuilietonu, vénovaném 
Nedbalovu dilu» odhrnuje závoj s tohoto od- 
mitavého stanoviská maďarských kritiku. Tím 
odpornéji pásobí, že nékteré listy na skla- 
datele i ŕeditele opery nemilosrdné útočí, 
ponévadž prý pŕijetím Nedbalova kusu udélal 
zmenný obchod s Vídni. I^editel opery svou 

„Elianu" prodal prý do Vídné za „Pohádku**. 

* 

Ivanka opčt kandiduje. Prešpurk, 
17. bŕezna. (Púv. tel.) Dr. Milan Ivanka, 
slovenský poslanec za okres Pezinský, mi- 
nulého týdne mandátu zbavený, jest poradou 
slovenských národovcú opétné kandidován 
za poslance pro Pezinský okr. Téžce zkou- 
šený tento zástupce slovenského lidu, byl 
odsouzen na 1 rok do vézení, na zaplacení 
1000 K pokuty a 8137 K útrat, z lásky pro 
véc svého národa opétné kandidatúry ochotné 
pfijal. 

Nová anglická kniha o Uhrách. 
Znamenité dílo Scota Viatora o národ- 
nostním problému v Uhrách, dotklo se Ma- 
ďarú velmi citlivé. Neosmélili se je pŕímo 
podvrátit, je založené pfíliš vecné a doku- 
mentárne; uherská vláda nemohla najíti an- 
glického spisovatele, který by ji jej í lži po- 
depsal. vydala tedy sama svým nákladem 
anglické dílo „Hungary of to day„ (Dnešní 
Uhry), nádherné vypravené, v némž vyli- 
čuje rada maďarských spisovatelá pomery 
v Uhrách s maďarského stanoviska. Dle 
tvrzení spisovatelú, mezi nimiž jsou ministri 
Wekerle, Apponyi, Kossuth, Gänther, Dará- 
nyi, redaktor angi. listu Hungary Galagonya 
a j., je v Uhrách všechno velmi pekné, svo- 
bodomyslné. Zda tato nestydatá samochvála 
dojde ocenéeí u strízlivých Angličanú, jest 
lehko pŕedvídati. 

Encyklika„Ne temer e" pro Uhry 
odvolaná. Maďarský katolický list „Al- 
kotmány** pŕináší zprávu, že platnost ency- 
kliky ,Ne temere" byla pro Uhry pápežskou 
stolici zrušená. Encyklika tato prohlašuje 
smíšené sňatky, neuzavŕené pred katolíckym 
knézem, za neplatné za konkubináty. Vyvo- 
lala v poslední dobé v protestanských kru- 
zích uherských mnoho ruchu. 

Útok maďaronskýchknéží proti 
sloveskému lidu. Maďaronští knéží 



na Slovensku, organisovaní v Udové strane* 
pozorují, že slovenský lid se vzrústajicim 
uvedomením národnim stále více emancipuje 
se od jich vedení. Jejich orgán „Kresťan* 
kdysi nejrozšíŕenéjší slovenský časopis, klesá 
na bezvýznamný, nectený plátek. Také vý- 
téžek ze štóly není takový jako v letech 
minulých. Proto se maďaronští knéží orga- 
nisují k novému boji a zaplavují knéze na 
Slovensku púsobící maďarsko-slovenským 
vyzvaním, z néhož vybíráme toto charakte- 
ristické místo: „Každý kňaz, ktorý medzi 
naším slovenským ľudom účinkuje, s hroze- 
ním zkusil tú veľkú premenu, ten prevrat, 
ktorý v poslednom čase v značnej čiastce 
nášho ľudu nastal. Na mnohých miestach 
začína odhazovaf ružence, modlitebné knihy. 
Mnohí, ktorí ešte len nedávno kolenačky 
chodili po pútoch, ktorí poslední svoj halier 
priniesli na kostol, ktorí sa až na vycivenie 
postili, dnes už ani na omšu nechodia, od- 
vracajú chladno sa od viery, s nenávisťou 
od hiasatelov.** — Proti tomuto národnimu 
hnutí na Slovensku, které odvádí mysle vé- 
ŕících od čisté církevních vecí, chtéji vydá- 
vati na zpúsob českého S v. Vojtech sloven- 
ského Svätého Adalberta. V čele podepsa- 
ného prípravného komitétu je bývalý redakt. 
Kresťana, Dr. Josef Janda, teď už dekan. 

I22SI 

SLOVENSKÉ SOUDY. 

Ľudové Noviny teší se v poslední 
dobé nejvétší pozornosti slávnych soudú. 
Dne 18. února, 19. února, 26. února, 1. bfezna, 
2. bŕezna, 3. bŕezna, zodpovídaly se ze vše- 
možných zločinu. „Dosáhli jsme rekord v bou- 
ŕení, jak sami praví, neboť dosud jsme je- 
diný časopis, který byl už pro všechná možná 
bouŕení žalován. Bouŕili jsme dosud 1. 
proti maďarské národnosti, 2. proti tŕidč 
šlechtické, 3. proti židom.** 

Pred rokem pŕinesly „Ľudové Noviny" 
v dopise zprávu, že v Orave našli v bedne 
mŕtvolu, o níž lid tvrdil, že je obetí rituelnt 
vraždy. Pro tento dopis zodpovídala se pi- 
satelka 26. února. Fiškus ovšem i do tohoto 
processu vtáhl vlastizradu, panslávy, Čechy, 
kteŕi chtéji koupit sev. Uhry. V dopise ne- 
bylo však nie štvavého a soud osvobodil 
pisatelku. 



Tievue ^aíe Slovensko 



281 



Dne 2. bŕezna stál pfed porotou preš- 
purskou Karel Štefánek, člen administrace a 
spolupracovník „Lud. Novin", žalovaný pro 
boufení, jehož se dopustil ve svém článku 
.Sloboda a chlieb'' citátem ze reči známeho 
kazatele videňského Abraháma a Santa Clara. 
Fiškus opčt vzpomínal Čechfi a Rusú a žádal 
nejpi^snéjší tresty proti bufiči. Obhájce dr. 
Milan Ivanka rozebral kriticky kázaní Abra- 
háma a Santa Clara, které mčl pred 150 lety 
pfed cisárskou rodinou a hovoril o útiscích, 
kterých snášeti bylo a je dosud lidu od 
tridy šiechtické. Citoval radu historikô a par- 
lamentnich rečí. Soud odsoudil žalovaného 
na 2 roésíce a 200 K pokuty. 

Dne 18. února odsoudila pŕešpurská po- 
rota Ludvíka Tyršla za dva články, které 
napsal o surovém prepadnutí, jehož dopu- 
stili se tf\ „lidoví" poslanci na paHžském 
hvezdári dr. Milanu Štefánikovi, jenž ve vlaku 
opovážil se mluvit slovensky. Poslanci ti 
byli Smrečani, Brestyensky a omylem jmeno- 
ván i Pavel Kováč. Poslední žaloval „Ľudové 
Noviny" a obžalovaný dostal 14 dní a 300 K 
pokuty. 

* 

Druhého dne byl proces kat. faráŕe Aloise 
Hoffmanna proti Michalu Kubíčkovi, kierý na- 
psal, že je „knéz nehodný, poškvrnený, ne- 
vážený od celé obce a všeobecné pro své 
nemravnosti opovrhovaný". „Ľudové Noviny" 
už dvakráte odsouzeny byly pro urážku to- 
hoto knéze pŕes to, že provedly vždy dfi- 
kaz pravdy. K tomu procesu pŕivedl obža- 
lovaný 5 žen, které pod pi^ísahou tvrdily, že 
žalobce činil jim pokusy násilí a svádél je 
k cizoložstvi. Hoffmann byl kanonickým 
soudem odsouzen na 3 mčsíce klášterního 
vézeni. Pi^es to, že soud dal si pŕedložit 
listiny kanonického procesu, nebyl obžalo- 
vaný osvobozen. 

Právni zástupce Hoffmannflv nezmiňoval 
se ani o tčchto špinavostech, ale tvrdil, že 
žalovaný je sloupem maďarstva a obetí 
panslavismu. Soud uznal žalovaného vinným 
a odsoudil ho na mésíc do vézeni a 200 
kor. pokuty. Obhájcem byl dr. Ivanka, který 
ohlásil nullitu. 

Téhož dne pi^ed pančevskou soudní stolici 
projednáván byl process 35 Kovačických 
občanfi, žalovaných pro známe výtržnosti. 



vyprovokované Maďary v evangelickém ko- 
stele loňského roku. Obžalované zastupoval 
dr. Petrikovič z Kovačice a dr. Boškovič 
z Pančeva. 

Verejný žalobnfk nepovažoval za nutné, 
dotknouti se trestního processu, ale počal 
hned vlastenčit. Obžalované nazval verejnými 
podvodníky, jejich tendenci podlostí, sloužici 
jen k pošpinční maďarské supremacie. Tresty 
okresního soudu kovačickéhó byly sníženy, 
ale pŕes nové dúkazy o nevine, odsouzeni 
byli na 3 roky 1 1 mčsícĎ 1 den a 2070 kor. 
pokuty a 4811 kor. útrat. 

V dopise z Dolniho Kubína Slov. Týž- 
denníku r. 1906 popsal rolnik Čaplovič volbu 
kubínskou a zminil se o pfehmatech pŕed- 
sedy volební komisse. Pfedseda žaloval pro 
pomluvu a teprve 10. bfezna 1909 peštská 
porota soudiia obžalovaného. Uznán vinným 
a odsouzen k hlavní pokute 900 korún a 
vedlejší 300 kor., která vzatá má být z kauce 
„Týždenníka". 

Nový process „Slov. Týždenníka" hrozí 
za úvodník č. 51. loňského ročníku „Cigáni". 

Za články „Orave idú pomáhať" a „Začali 
pohon" odsoudila peštská porota dne 15. 
bfezna autora Štef. Hýla na 7 més. a 3000 K. 
V den jubilea prohlášení svobody tiskú. 

* 

Slovenský kaplán To má ne k odsouzen 
na 140 K pokuty, protože prý pomlouval 
maďaronská predstavenstvo obce Hruštína. 
— Ostoja [ugovič, redaktor „Srpské 
Rječi", odsouzen na 6 mésicú vézeni pro 
„tendenční" telegramy o rakousko-srbském 
sporu. — Pavel Peterský, obuvník, Srb, 
odsouzen na 6 mésicú státního vézeni pro 
článek o Černové, uverejnený v Novosadském 
srbském časopisu „Braniku". — Alexander 
Vincze, poslucháč vysokých škôl, odsouzen 
na rok do vézeni pro „štváčské reči". — 
Gejza P o m p e j u s odsouzen na 3 mésíce 
státního vézeni pro rumunskou báseii. — 
Proti soc. dem. časopisu „V o I k s w i 1 1 e" 
v Temešváru zavedeno 15 procesu. 

„Otčenáš" a uherský trestní zá- 
konník. Pfed rokem skonfiškoval povestný 
spišský biskup Párvy slovenské modlitební 
knihy, vydané P. Hlinkou, ponévadž v nich 



282 



T^evue ^aSe Slovensko 



vzpominala se též „María, slovenská patrón- 
ka*' ! Na tento skutek odpovédčla jizlivým 
humorem „Népszava" článkem, karikujicim 
maďarský výklad svobody tiskú. V článku 
bylo uvedeno, jak oprávnená byla konfiskace 
této knihy, nebof obsahuje modlitby, jako 
na pf. „Otčenáš", které se prohŕešují proti 
trestnímu zákonníku. Tak: 

„Otče náš . . / obsahuje zločin dle § 254. 
tr. z. o nesprávném označovaní otce aneb 
pokud by tento zločin nebylo Ize zjistiti, 
tehdy tvorí skutkovou povahu úmyslného 
klamú. 

„Pŕijď královstvi Tvé . . .« zločin dle § 127., 
dle kterého jest velezrádou ten čin, který 
smeruje k tomu, aby území uherského štátu 
dostalo se pod cizi panství. 

„Buď vúle Tvá, jako na nebi, tak i na 
zemi ..." § 273. Vézením do 5 let trestá se 
ten, kdo uplatňuje svou vúli proti zavazující 
moci zákona. 

„Chléb náš vezdejší dej nám dnes . . ." 
Pŕestupek dle § 66. (žebiání bez úŕedniho 
povolení), dáie pŕestupek proti nafízení min. 
vnitra č. 18613 z 22. dubna 1882 o sbíráni 
milodarô. 

„Odpusť nám naše viny, jakož i my od- 
pouštíme našim vinníkúm". Výraz „našim 
vinníkfim" jest tŕebas zaobalená, pŕece prú- 
hledná narážka na členy vrchnosti, na vládu 
uherského štátu a na statní funkcionáfe. 
Nesvedomití štváči totiž činnost téchto pi'ed- 
stavují v takovém svetle, jakoby byla na- 
míŕena proti zájmám slovenského lidu. Šírení 
této náuky jest z vyššího státního hlediska 
nepfípustno. 

„A neuvoď nás v pokušení, ale zbav nás 
od zlého". Obe vety obsahují nejnebezpeč- 
néjší poburovaní. Prvá predstavuje občany 
slovenského jazyka tak, jako by pod tíží 
vytrpených kŕivd stále byli vydaní pokušení, 
aby tŕebas i mimovolné sahali k prostred- 
kfim odvety, pŕíčíctm se trestnímu zákonu, 
neuchrání-)i je od toho nebeská milost. Druhá 
veta pak jest zrejmé štvaní proti hegemónii 
maďarského kmene, což sluší posuzovati tím 
pŕísnéji, jelikož označuje Maďary jako „zlo". 

Mimo to nalézá se v knize té výzva ku 
spáchaní zločinu (Potri, Pane, nepŕítele), 
vychvalování zločinu (Blahoslavený, jenž jsi 
trpel), svádéní ku krivému svédectví (Vydej 
svédectví pri mné) a mnohé jiné. Jest tudíž 



oprávnéno neprodlené zabavení této nebez- 
pečné knihy. 

Pro článek tento stál pred peštskou po- 
rotou 8. bi^ezna jeho pisatel, který bránil se 
tím, že nechtél si činit posmech z Otčenáše, 
nýbrž jen dokázat, že násilným výkladem 
Izc všechno prohlásiti za škodlivé. Byl osvo^ 
bozen. 

Pred dvéma lety uverejnil rolník H r d 1 i č k a 
z Ompitálu v Prešpurské stolici dopis proti 
farári, že holí vtlouká ve škole détem ma- 
ďarštinu a nechová se jak se sluší na knéze. 
Hrdlička byl odsouzen pro to na 1 mésíc do 
vézení a 100 K pokuty; král. kurie zmenila 
mu 13. bŕezna trest na 200 K pokuty. 

Zmena Hlinková trestu. P. Hlinka, 
který byl odsouzen pro podnecovaní proti 
Maďarom ružomberským soudem na dva 
roky do státního vézení a prešpurskou po- 
rotou na ipúldruhého roku pro dva číánky 
z „Ľudových Novín", žádal, aby mu tresty 
byly spojený. Králov. kurie ne j vyšší soud 
uháfský, 12. bŕezna žádosti jeho vyhovela 
a snížila pri tom celkový jeho trest na 2 roky 
9 mčsícú. 

Budapešť, 17. bŕezna. (Pfiv. tel.) V literý 
16. bŕezna odsouzen byl Jan Groguška jako 
pisatel článku „Sediaci", uverejňovaných 
v Slovenském Týždenníku, na 1 rok 
státního vézení a 1500 K pokuty. Pokuta 
strhne se z kauce „Týždenníku". — Zúrení 
maďarských soudú proti slovenským časo- 
pisom pŕekročuje již meze šovinistického 
násilí. Skomírající koaliční vláda chce pŕímo 
zníčit „Slovenský Týždenník", aby slo- 
venský lid nemčl obrany. Rovnéž druhý 
lidový orgán „Ľudové Noviny" proná- 
sledovány poslední dobou v takové míŕe, 
jako snad nikdy dosud. Česká veŕejnost 
méla by na tuto persekuci „Slovenského 
Týždenníka" odpovédét tím, že by v každém 
spolku, v každé verejné čitárne, místností, 
i soukromníci odebírali tento výborné infor- 
mující časopis. (Adresa: Budapešť Vili., Rôkk 
Szillárd u. 19. — Ročné 4 K. 

* 
Maďarská svobodatisku. Podlé uher- 
ského tiskového zákona zodpovčdnost za 
tiskový projev spadá v prvé radé na pisatele, 
potom postupné na zodpovedného redaktora^ 



Tievue ^aSe Slovensko 



283 



vydavatele a tiskaŕe. Pred lety klužský soud 
dovolil si proti znéni zákona výjimku, že 
odsoudil pro novinái^ký článek pisatele 
i redaktora, nemeckého poslance Lutze 
Kor o di ho. Korodi pfed trestem uchýlil se 
do Nemecka, kde dnes ŕidi žurnalistickou 
činnost proti Maďarúm (spolupracovník Preus- 
sische Jahrbflcher). Podobného prehmatu 
justičniho dopustil se nyni pešfeký soud, 
který zažaloval pro článek „Národních No- 
vin" proti povestnému Chudovskému nejen 
pisatele, truhláŕského pomocníka Izáka, 
nýbrž i zodpovedného redaktora Skul- 
tétýho. 

ZE SLOVENSKÝCH ČASOPISU. 

Trpce si stéžují „Ľudové Noviny" na slo- 
venskou netečnost. Ale i dobrou stránku 
možno hledati v utrpeních, která jest národu 
snášetL Pod kladivy tuhne ocel a v poutách 
zrodí se lepší budoucnost zocelovénému 
národu. O slovenské povaze mluví článek: 

„Na lenivého koňa bič. . .« Za 1000 
rokov spali Slováci, spali tak dlho, že ne- 
priatela naši, zvyknuvší na tento pre nich 
tak príjemný spánok, nemilé boli prekvapení, 
keď konečne asi pred 50—60 rokmi sme 
precitli, zo sna sa budiť počali. Uspať Slová- 
kov treba na novo — kričal Ludevít Kossuth, 
kričal neskorej i Koloman Tisza a kr»čali 
všetci šovinisti Uhorska od ministra počnúc 
po najhlúpejšieho a najničomnejšieho pisárika 
a renegáta — keď ich nemožno uspať, vy- 
ničiť ich treba. Slovenské národné povedomie 
sa nesmie šíriť. Slovenského národa niet — 
vyvreskoval v sneme Koloman Tisza, — 
uhorská krajina len tak môže prospievať, ak 
bude celá pomaďarčená, ak bude jednotne 
maďarská, len duchom, rečou, zvykami ma- 
ďarskými naplnená . . . 

A Slováci sa pomaly budili a ku životu 
hlásili, pomaďarčiť sa nechceli, ani nemohli, 
lebo prijať cudziu národnosť na rozkaz ne- 
jakého ministerstva dákych vyšších pánov, to 
predsa len neide tak na ľahko, je to konečne 
i nemravné a neúspešné. Reč sama v sebe 
nedá nikomu ani bohatstvo, ani múdrost. 
V Uhorsku jesto mnoho hlúpych ľudí, ktorí 
výborne maďarsky znajú a naopak mnohý 
Slovák prevyšuje o celú vežu múdrost „bi- 



omtrov** maďarských, bárs nezná po maďar- 
sky . . . Ale maďarizátori vo svojej práci ne* 
ustávajú, čiastočne preto, že sú namyslení, 
väčšmi ale preto, že následkom toho 1000- 
ročného tuhého spánku majú Slováci také 
ospalé oči, že nevidia škodu maďarizačného 
pustošenia. Mnohí, premnohí sa dajú omámiť. 
Skrátka pokračujeme v upovedomování ná- 
rodnom, ale takým slimačím krokom, že len 
bič prozreteľnosti: tí zlí úradníci, fiškusi^ 
politikovia nás ku rýchlejšiemu pokroku na- 
bádajú a nútia. 

Vf\ veciach verejných, národných sme my 
Slováci takí ľahostajní, leniví, nevšímaví, že 
veru keby nebolo tých slúžnych, tých notárov 
fiškusov, tých Apponyich, Wekerlov a András- 
sych, náš národný život by tak zbahnel, že 
by sme za niekoľko rokov opät do spánku 
a teraz už do večného spánku národnej 
smrti upadli. Jednotliví horlivci pracujú do 
úmoru, ale široké massy ľudu a intelligencie 
slovenskej pokulhávajú do predku ako troj- 
nohý chrúst. Slovenskí katolíci majú jeden 
jediný organ, který statne a neúnavne bojuje 
proti v etkým možným čertom v tejto krajine. 
Bojuje proti Párvymn, proti zlej administrácii, 
proti krivditeľom slovenským. Ale Slováci,, 
akoby boli hluchí a bezcitní. 

Nechajú nás krvácať, veď čo vystojí a vy- 
trpí za blaho slovenského národa pracujúci 
novinár, pohtik atď. to ho nebolí, len keď 
ho slúžny, notár česne až mu v ušiach za- 
zvoní a sa mu sviečky v očiach zažnú, len 
vtedy precitne a počne bohova ť a lamentovať, 
vtedy prípadne sa počne dľa nárady našich 
novín brániť, poučovať, vtedy i počne cítiť 
mnohí po slovensky. Biče slúžnovské a 
úradnícke sú pravým dobrodením pre mno- 
hých Slovákov. Keby tých nebolo, nevedeli 
by sme od bujnosti čo robiť. A čim viac nás 
budú biť, tým lepšie bude, čím horšie zákony 
budú vynášať v parlamente peštianskom, 
tým skorej praskne, trpezlivost naša, tým 
skorej zbadáme, že u čvachov márne budeme 
hľadať spásu. 

Čim viac trestov, tým väčšej odvahy s našej 
strany, tým lepšia príležitosť na uvedomenie 
Slovákov, týmž rýchlejší náš pokrok. Je 
tomu už tak. Slovák je od prírody mäkkým 
ústupčivý, bojacný. Pánov sa bojíme ani 
ohňa. Áno medzi sebou sa rveme, bijeme, 
na vojne sú naši slovenskí vojaci tí najlepší, 
ale doma, vo svojej vlasti Slovák je poli- 



284 



^evue ^aSe Slovensko 



tickou nultou, politickou ničemou. My sme 
vstave zradiť vec obecnú, národnú, spolo- 
čenskú kedykoľvek pánom, my niesme dosť 
silnými voči nim. Jeden notár, alebo dvaja 
mizerní pisárici sú vstave držať celú 2000 
duší pocitu] úcu dedinu na oprátkach, i ten 
najlepší občan sa zvrhne, dostanúc rychtársku 
palicu do ruky. 

A tieto nadmieru zlé vlastnosti sloven- 
ského ľudu a slovenskej intelligencie možno 
len bičom, korbáčom napraviť. Preto nech 
len pán fíškus bije. Koho on raz udre, ten 
nikdy viac čvachom nebude. Každý úder 
fiškusov pocíti celý národ slovenský. Žiť 
chceme! volá básnik. 

Dnešní boj mezi stranami dobre vystihuje 
„Slovenský Týždenník" ve svém 9. čísle, 
kde píše „O budúcnosti politických 
strán maďarských — a našich." 

Hlavný časopis maďarskej vlády a ma- 
ďarských vládnych strán (Budapešti Hirlap) 
žaloval sa nedávno v plačlivom článku, že 
sa terajším stranám šovénsko-maďarským 
vodí veľmi zle a že nemajú niakej budúc- 
nosti. 

O strane „ústaváckej" (Andrássyho) vy- 
rieknul vládny časopis úprimný výrok, že 
k nej národ nemôže mať dôvery, lebo táto 
strana vlastne ani nemá programu. Sedí 
v nej pár tuctov pyšných pánov, ktorí do- 
stali mandáty len náhodou, ale k srdcu ľudu 
neprirástli. 

O strane Košutovskej ten istý vládny ča- 
sopis vyslovil tú pravdu, že robí všetko na 
opak ako čo bola kedysi voličom sľubovala. 

Napokom, o strane maďarsko-ľudovej 
v tom istom článku stálo toľko, že nerastie 
a že jej program nechce v krajine nikto, 
len tí, ktori sa poniektorým pánom farárom 
dajú nahovoriť, aby hlasovali ľudáckych 
kandidátov. 

Nuž toto je strašný výrok proti poliike 
maďarsko-šovénských vládnych strán. A vy- 
nesený bol tento strašný výrok v časopise 
vládnom, který by iste napísal o svojich 
stranách niečo krajšieho, keby len mohol. 
Ale nemôže. Bankrot a úpadok strany ľudáckej, 
Kossuthovskej a Andrássovskej je taký desný, 
že ho nemôže tajiť ani najhlavatejší ma- 
meluk. 

Statočný politik, jestli vidí, že jeho poli- 
tika nevedia k cieľu, predstúpi pred svojich 



voličov a povie takto: „Voličia moji: ja 
vidím, že ja i s mojim programom nestojím 
ani za fajfku tabaku. Vyberte si teda ľudí 
s programom iným. Ja odstúpim a vy hľa- 
dajte svoje šťastie inde". — Ano, toto by 
bola poctivost v politike. Len že vy, bratia 
čitatelia Slovenského Týždenníka, sa veľmi 
dobre pamätáte na to, čo bol písal ten 
istý vládny časopis o politickej poctivosti: 
a jestli se nepamätáte, vezmite do ruky 
jedno z nedávnych čísel Týždenníka, tam 
nájdete slová tohoto vládneho časopisu pre- 
ložené do slovenčiny. Ten istý maďarsky 
časopis bol vtedy vyhlásil to, že v politike 
sľubovať slobodno čokoľvek a splniť že ne- 
treba nič. A taktiež ten Istý maďarský ča- 
sopis prizná sa vtedy k tomu, že by Ma- 
ďari boli už dávno prepadli, keď by sa v po- 
litike boli držali statočnosti. 

Ľudia, ktorí v politike takto smýšľajú, su 
jednoduchí klamári, podvodníci, švindléri. Od 
takýchto ľudí nemôže čakať ľud ničoho do- 
brého a ničoho statočného. A v skutku, oni 
teraz vidia, že ich politika prepadúva; oni 
ale nemajú toľko lásky k ľudu a toľko cti 
v tele, že by prepustili svoje miesta ľuďom 
iným, rozumnejším a poctivejším. Nie, ten 
istý časopis narádza bankrotujúcim vládnym 
stranám a mamelukom len toľko, aby si vy- 
mysleli nový program. To, čo boli ľudu 
sľúbili, nesplnili a ľud im už neverí. 
Poneváč ale dľa tohoto istého časopisu 
Maďarom v politike poctivosti netreba, 
radí ten istý časopis terajším vládnym 
stranám to, aby teraz sľúbili ľudu zase 
niečo nového, aby vymysleli nový pro- 
gram, aby sľúbili ľudu čokoľvek, Čo sa ľudu 
páči, len aby zostali pri vládnych válovoch. 

My sme presvedčení o tom, že terajším 
vládnym stranám ľud už veriť nebude a bu- 
dúcnosť v tejto krajine už nemajú staré 
strany historické, ale strany nové, pochodiace 
z ľudu. 

„Strany nové, pochodiace z ľudu . . ." Toto 
je veľké slovo, ale pravdivé, a síce preto, 
že ľud na všetkých stranách našej otäny 
poznáva, že je panská politika len panské 
huncútstvo. My Slováci sme boli prví, ktorí 
toto v Uhrách začali poznávať. My sme sa 
presvedčili, že ten, kto nedožičí slobody 
našej slovenskej materinskej reči, je aj ináče 
huncút od rodu. My už vidíme, že maďarón 
sedí v úrade, na dobrej fare, pri stolici, kan- 



Tievue ^aie Sloveml^ 



285 



celiárii^ a berie nám slovenčinu preto, aby 
sme zostali nevedomí. Maďarský rud veril 
svojím panským stranám dlhšie a ešte a] 
posledný raz dal väčšinu Kossuthovi, András- 
symu a Zichymu. Vtedy ale, na posledných 
vofoách, svojich vodcov eáte neznal. Pozná 
ich iba teraz, keď vidí, že všetko robia na 
opak než ako sľúbili a iba teraz prichodí 
k tomu, že pracujúceho sedliaka nemôže za- 
stupovať na sneme daromný gróf, našeho 
kupca a remeselníka veľký ka;)italista a chu- 
dobného robotníka tučný barón alebo ka- 
nonik. I v maďarskom ľude začína sa už to 
vedomie, že je krv nie voda. I tam už za- 
čínajú nahliadať, že roľníkovi je veľkostat- 
kársky gróf a džentrik najhorším nepriateľom. 
My Slováci by sme už tiež nemali dôvery k ma- 
ďarským zemanom a vôbec k veľkým pánom 
a bumbajom. Slováci dôverujú svojim ná- 
rodným vodcom nie len preto, že sú títo 
vodcovia slovenskí národovci, ale aj preto, 
že sa narodili z ľudu, že v ich žilách koluje 
krv ľudu slovenského. V slovenskej národ- 
nostnej strane nerozkazujú grófi a biskupi, 
ale synovia ľudu slovenského. Preto má naša 
strana budúcnosť. 

A tak i medzi maďarskými stranami majú 
budúcnosť len strany tie, kde rozhoduje sám 
ľud a jeho rodní synovia. O klamstvách vyš- 
ších pánov presvedčil sa už nie len Slovák 
a Rumun, ale pozná ho už i Nemec a Maďar. 
Preto každý, kto má oči, vidí, a kto má rozum, 
nahliadne, že panské strany berie diabol a 
budúcnosť, že majú len strany tie, kde pro- 
gram i vodca má koreň v ľude samom. 

(O 

Z MAĎARSKÝCH ČASOPISU. 

„Alkotmány** o„Našem Slovensku". 
Časopis maďarské lidové strany „Alkotmany" 
prines! dne 15. t. m. úvodní článek, nade- 
psaný „Naše Slovensko". Uvádíme z neho 
následující: „Naše Slovensko**, toť název 
v Praze vycházejíciho česko-slovenského 
časopisu, jejž vydávají naši panslávi za tím 
účelem, pi^edné, aby články, za které nechtéjí 
pŕevzít zodpovčdnost pred zdejším tiskovým 
soudem, tiskli v Praze a pak zde v Horních 
Uhrách v mnohá a mnohá exempláŕích bez- 
trestné rozšífili — za druhé, aby cestou to- 
hoto časopisu vštepovali hornouherskému 



slovenskému lidu sympathie k Čechflm a cit 
spolupatričnosti, resp. aby ho naučili reči 
české** 

Pisatel vysvétiuje pak název naši revue, 
„z kterého jest patmo, že oni — Česi — 
považují naše horní kraje za své**, což prý 
plyne také z podtitulu „časopis hájicí zájmy 
uherských Slovákú". 

„Kdykoliv se vytýka našim panslávom, že 
jest činnost jich protivlastenecká, rozklad 
štátu zpúsobujicí a do Čech gravitující, oni 
s farizejskou pretvárkou zuby — nehty bráni 
se proti tomu, a tvrdí, že účelem jich akce 
není nie jíného, než-li provádént zákona ná- 
rodnostního. Že však tím chtéjí jen klamat 
maďarské obecenstvo, toho frapantním do- 
kladem jest časopis „Naše Slovensko". 

Když jsem byl ve Vídni, náhodou dostalo 
se mi do rukou 5. číslo tohoto časopisu, 
z néhož uvádím jedno a druhé, aby í maďar- 
ské obecenstvo seznalo, jak a co píše o nás 
„Naše Slovensko". Obsahuje dvé básne, je- 
den tendenční divadelní kus a tri články 
v reči slovenské, ostatní část jest vesmés 
česky psána. Mezi jazykem českým a slo- 
venským jest asi takový rozdíl, jako mezi 
nemeckým a hollandským (!!), aneb mezi la- 
tinským a italskýin. Mým materským jazykem 
jest slovenština a pfes to máločemu jsem 
rozumel z českých článku „Našeho Sloven- 
ska**. Pravé tak je na tom s češtinou i homo- 
slovenský uherský lid (vyjímaje Skalici a okolí), 
a tak jest planým snem Čechú, že by si kdy 
hornouherský slovenský lid osvojil českou 
kultúru a reč; a toto je^t pravé priznaným 
cílem „Našeho Slovenska**. Že ale Česi pŕece 
se oddávaj! tomuto snčni a pi^nášejí tomuto 
finanční obété, má to svou pi^činu v tom, 
že naši panslávští agitátori suggenijí jím 
možnost počeštení a politického splynutí v blí- 
zke budoucnosti, aby takto čím více penéz 
mohli od nich vydírat. Počeštení Horních 
Uher jest tedy vyloučeno, není však vylou- 
čeno, že pod vlivem ustavičného štvaní v lidu 
slovenském, skláti se láska k vlasti, zvláštč 
tehdy, zústane-li lid slovenský i nadále stá- 
lou kofistí židú a budou-li v zemi i nadále 
černí havraní, ktefi se búdou starat, aby po- 
litická situace uherská byla stále kalná ! Velká, 
velmi velká škoda je i to, že vétšina maďar- 
ských státnikú nechce véŕit, že není vše do- 
bre v Horních Uhrách, — že zatím, co velká 
vétšina našich politiku vede stály boj s Vídní, 



286 



Tievue tMjiie Slovensko 



nemá smysiu pro to, že vétším nebezpečím 
pro zemi, než je Videň, jest podkopná práce 
panslávskych agitátora, a jisto jest, že naše 
kalná politická situace žene vodu na mlyny 
téchto.- 

Když si takto ulehčil, uvádí pisatel (ktery 
dle vlastního doznáni máločemu roznmčl) 
obsah mmuléh3 čisia pfipojiv rAzné nejapné 
poznámky. Pokračuje pak: 

„Z hofejšího vidíme, že Česi chtéjí se ho- 
dné starat o naše Slováky. Je to smutnou 
známkou naši bezmocnosti a nepopíratelným 
následkem 401etého panovaní bývalé strany 
liberálni, že cizi štát trouf á si tak zjevné roz- 
hodovat a disponovat o velké časti zemi 
sväté koruny uherské a vméšovat se do na- 
šich vnitfnich záležitosti. Liberálni strana 
považovala Horní Uhry jen za jakousi pro- 
vincii, jejiž povinností bylo, aby dodala bez- 
páteŕni mameluky, a když to učinila, z vdéč- 
ností dostali v nt volnou ruku židé, z Pol- 
ska houfné se dostéhovavši, mohlif dle vAle 
odirat slovenský lid. Když to spozorovali 
Česi, i oni by chtéli teď — pod titulem pŕi- 
buzenství — učinit Horní Uhry svou pro- 
vincii, neboť doma se již pŕespŕíliš rozmno- 
žili. Hrozí tudíž našim horním krajúm dvojí 
invase, a sice invase Haličanú a Čechú. 
Jedno nebezpečí vétši druhého. Tolik jest 
jisto, že ani lid slovenský ani štát nebude 
mít z toho prospechu. Otázkou jest, kdy se 
už jednou postaví uherská vláda energicky 
proti této okkupaci, ohrožující zemi ze dvou 
strán? Opravdu, množí v Horních Uhrách 
jsou na to zvedaví." 

z MAĎARONSKÝCH ČASO- 
PISU. 

Jak bojí se Maďafi a celá „vlastenecká" 
cháska Hornouherská hospodárskeho po- 
hybu na Slovensku, který projevuje se 
jest zakladaním a rozširovaním slovenských 
bank.charakterisuje článek „Krajanov" o bance 
v Banské Bystrici: 

„Panslávska banka v meste Be- 
sztercebanya. („Krajan" dúsledné užíva 
místních jmen maďarských). 26. února v ho- 
stinci „u raka" neznámi jacísi pánove pili 
šampanské. Láhev stála 7 korún. Nepili 
z malých skleniček jako to jiní v dobré ná- 
lade dčlají, ale ze sklenic pollitrových, jako 



se pije pivo. Pri tom velmi hlasité rdkmlou- 
vali česky, jen néktef í zavadili do této hnusné 
feä také slovenštinou. Z toho patrne, že 
v této kumpanii byli Česi a panslávi ; niko- 
liv Slováci, ponévadž Slovák vi, že každý 
dech Čechflv je otravujícf. A jak se títo pa- 
náci sešli tu v našem mésté, tu v Uhrách. 
Jak? Nuže, bude prý zde založená pansláv- 
ska banka a tito šampanisté už pŕedem pro- 
píjeli koži Slovákô zvolenské stolice. Doho- 
V0Í41Í se, že búdou odirat naši chudinu, 
naši bídnou Slovačl Čech chce dobfe žít. 
K tomu potrebuje penéz. Nejsnáze shro- 
máždí se peníze v bance. „Trasorítka" (ne- 
vime koho poctivá „Krajan" tímto titulem) 
už dávno behal po stolici a lapal Slováky, 
jako my chytáme myši, Domlouval, aby koupili 
účastiny (akcie) čili jak se česky fekne 
„renty" (!) Množí dali se svést. Ale co z toho 
bude? Vždy f chudobná Slovač brzo oplače 
téžce vymozolené peníze. Ano títo páninej- 
dŕíve seberou smetanu, potom sbírané mléko 
prodají na podporu hnusné vlastízrady to je 
panslávštíny a Slovákom za drahé peníze 
prodávají kyselou syrovátku. Nejvétší užitek 
búdou mít z banky Česi a co zostane ve- 
nuje se na voiby a jiné panslávske veci a 
Slováci, ktefí si účastíny koupili odejdou 
s prázdnou. 

Tato banka má být umísténa v domé jed- 
noho advokáta. Tím jsme už všechno ŕekli. 
Kanceláfi se vede zle, tedy tfeba jiného 
chleba. Ale či fiškál se stará o každodenní 
chléb mizerné Slovače? Je-li pŕitelem chu- 
diny af utrácí ze svého, ne z penéz lidu, af 
nestaví banky, které slouží jen panslávštiné. 
Advokát, bankéŕ, pán, pijan šampanského 
nemôže bytí pŕitelem lidu. Slováci, kamjste 
ztratili rozum? Či nevidíte, že vás tito páni 
chtéjí v niveč obrátit? Sto čertô vás tak 
neodfe, jako ta banka. V našem mésté máme 
takové banky, že vám dají lacinéjší pfljčku 
nežli panslávske. Vaše sménky pfljdou do 
Prahy a z tohoto hnízda dostanete peníze, 
za néž budete platit ohromná procenta. 
Z vašich procent nejdŕíve si vezmou Česi, 
potom banka, tí známi vädcové a na konec 
panslavštína. Když bude volba poslance, vý- 
povedí vám pfijčku, nebudete-U hlasovat pro 
pansláva. Ano už se to stalo, že v takovém 
pi^padé majetek Slováka pŕišel na buben. 

Proto vám srdečné piHpomináme, chráňte 
se této banky. Renty nekupujte, pfljčky tam 



'l^evue ^aSe . Slovensl^o 



287 



nehledejte. Jakmile se dostanete do rukou 

témto pánúm, hned mažete vzít žebráckou 

hfll. Potfebujete-li penize, obrafte se na naši 

redakci, ta vám opatrí penfze dle zákonného 

úroku. Vždyť v Americe slovenský spolek 

oklamal mnoho tisic vdov a sirotkfl. Dejte 

pozor, abyste nepochodili také tak. I banka 

Tatra jde s kopce a Rovnianek v Americe 

nemúže jeji pád zadržet. Tato banka bude 

pro Slováky provazem k obesení. Ale vy 

nejste tak hloupi. aby jste se dali svésti. 

Když vás takový burič navštívi, vysméjte se 

mu. Af vám búh všemohoucí osvítí rozum !" 

Ale „Krajan" pestuje i vysokon politiku. 

Čechiim mflže pri tom jen lichotit uznáni, 

jaké vynikajíd postavení požívají v dnešní 

sítuaci. Článek mátilul: „Kdo chce válku?" 

Nuž, kdo jiný než panslávi hlavné Česi, 

ktefí se chtéjí zmocnit Slovenska. 

Praví: „. . .Vime všichni, že na prosbu 
vykutálených Cechu v Rusku v Petrohradé 
v prosinci 1907 méli se spojit všichni pan- 
slávi. Ruský car rád by byl dovolil toto 
shromáždéní, ale bálse verejnosti, aby Evropa 
nezvédéla, že podporuje panslavismus. Česi 
však s tím nebyli spokojeni, proto v roce 
1908 v Praze zŕídiU kongress. Ale Česi tolik 
štourali do cára (!), že se teď vyslovil, že 
bude podporovat Srbsko. Česi a Rusové 
tvrdí, že car proto musí pomáhat Srbsku, 
síce by Rakousko-Uhersko počalo panovat 
na Balkáne. Naše zeme a Rakousko chtéjí 
se spojit s Egejským moŕem (?!) a Berlin 
chce být spojen s Bagdadem (snad nejaký 
nový plán Gross-Berlína). T>to pomery by 
zajisté podporovaly náš obchod, čeho by 
ovšem naše i'íše potrebovala. Že by s e 
maďarstvo tím dále rozširovalo, co 
do toho je cárovi? My se mu do jeho 
vecí nemícháme. Ale naši vlasti, našemu 
národu velmi závidí Česi. Tito panáci, kne- 
dliky a pivem nadutí, radi by se roztahovali 
i u nás na Horňácích. (Horní Uhry). 

Česi se boji toho, že Rakousko-Uhersko 
podrobí si za nedlouho Srbsko, jako Bosnu 
a Hercegovinu. Pravda, potom búdou musit 
Česi mlčet a u nás by bylo již teď nej- 
lepší každého takového pansláva vyhnat do 
Prahy". 

Podobnými moudrostmi Živena jest celá 
trída obecnich notái^, učitelú a není potom 
divu, že Česi bývají tak srdečné v Uhrách 
pfijímání. 



NÁRODNÍ HOSPODÁŔSTVÍ 
A OTÁZKA SOCIÁLNI 

Martinská spofitelaa. Akciová spo- 
iitelna v Turč. Sv. Martine usnesla se na 
vabié hromade dne 28. února zvýšit základni 
kapitál ze 171.600 K na 480.000 K. Spoŕi- 
telna má v réžii známou továmu na ná- 
bytek z ohýbaného dreva v Turč. Sv. Mar- 
tine. 

Boykot proti slovenskému náro- 
dovci. Boykot maďaronské společnosti 
v Lučenci proti slovenském národovci, dr. 
Bazovskému, nabývá stále ostfejšího rázu. 
Na pro volán í k boykotu, vefejné plakato- 
vaném, podepsalo se kromé starosty mesta 
a policejního kapitána, asi 150pŕedních lidí, 
mezi nimi hlavné úŕedníci penéžních ústava. 
V čele štvanice stojí gymnasijní profesori, 
kteŕí nechávají žáky celou noc hýHt, jen 
když pH tom ohrožují klid dr. Bazovského. 
Dôm jeho jest jako v obležení. Každého dne 
jest pokryt vyzývavými nápisy a pokálen 
rflzným zpásobem. Žena dr. Bazovského 
byla z návodu jcdnoho profesora studenty 
vefejné insultována. Polície ovšem pHhliží 
k témto zjevúm docela nečinné. Ujali se 
dr. Bazovského jediné místní socialísté, 
s jistým úspéchem. Sveŕepý teror na to po- 
nčkud umlkl. Pŕes to žena vôdce lučenských 
socialistu, dr. Qyilkošová, byla studenty pŕe- 
padena. Sám starosta mesta hrozil, že dá 
dr. Bazovskému dúm demolovat, tŕebas prý 
se tím dopustil nezákonnosti. Slovenský lid 
v okolí chápe se v sebeobrané též boykotu, 
žádá si seznam téch kupcú, kteH boykotují 
dr. Bazovského, aby jim to odplatili. Prí- 
činou všeho jest, že dr. Bazovský založil 
v Lučenci penéžní ústav, čímž odpadne mnoho 
výdélku maďaronským ústavúm, které braly 
10, 12 i 14 procent. 

D r. Pavel Blaho v Uh. Skalici zíídi 
kancelár pro informaci o obchodních a prú- 
myslových pomérech na Slovensku. Odpo- 
roučí se tato informační kancelár zvlášté 
tém českým obchodnikúm, pnimyslníkúm 
nebo hospodárom, kdož hledají informaci 
o západním Slovensku (stolice Nitra, Tren- 
čín, Prešpurk). 



288 



^evue ^aie Slovensko 



Ústredná banka úč. spoločnosť 
v Budapešti, Budapest, VIIl, Rákóczi-út 43. 
Dávame Vám týmto na vedomie, že dnešným 
dňom začala účinkovať naša ústredná banka 
účastinná spoločnosť v Budapeští, zaznačená 
v sozname firiem u kr. obchodného a zmen- 
kového súdu v Pešťbudínc dňa 16. februára 
1939. po číslom 18778/1909. Ústav náš za- 
čína pôsobiť so základným kapitálom ko- 
rón 200.000, pod vedením nasledujúcej správy; 
Fr. Skyčák (dielovedúci správca), veľko- 
obchodník a snemový poslanec v Ptšti; 
Milan Hodža, redaktor a snemový poslanec 
v Pešii; M. Metod Bella, farár a snemový 
poslanec v Trnovci; Di. J. A. Wagner, 
úradník poisťujúceho ústavu v Pešti, Vla- 
dimír Makovický, správca Úvernej banky 
v Ružomberku a Dr. Ludevit Bazovský, 
pravotár a správca Všeobecnej banky v Lu- 
čenci. Správa táto navrhuje najoližšiemu 
valnému shromaždeniu v marci 1909, doplniť 
sa na taký spôsob, že budú jej členmi ešte: 
Dr. Aurel Vlád, snemový poslanec a zastu- 
pitelia viacerých českých i srbských peňaž- 
ných ústavov. Ako úradníci administrujú 
dosiar Ústrednú banku: Siavko Popovič, býv. 
Šéf reeskomptncho oddelenia viedenskej 
filiálky Ústrednej banky českých spoŕitele:i 
a Viliam Hrušovský, býv. úradník brnenskej 
filiálky tohože ústavu. V dozornom výbore 
našeho ústavu zasedajú: Dr. Július Mar- 
kovič, správca Ľudovej banky v Novom 
Meste n. V., Viliam Paulíny, účtovník Zvo- 
lenskej ľudovej banky, Kornell Stodola, to- 
várnik v Lip. Sv. Mikuláši a ako náhradní 
členovia: Andrej Thomesz, hlavný účtov- 
ník Úvernej Banky v Ružomberku a Ivan 
Thurzo, účtovník Ľudovej banky v Námes- 
tove. Ústredná banka začala účinkovať v tom 
obchodnom kruhu, ktorý jej valné shro- 
maždenie v stanovách nasledovne určilo: 
(Stanovy, IV. hlava: Cieľ i predmet podniku 
§. 11.) Cieľom a predmetom podniku je: pre- 
vádzať všetky bankové a peňažno-úverné 
obchody, menovite: prijímať vklady nazúro- 
kovanie; eskontovať zmenky a cenné pa- 
piere; dávať čím lacnejšie pôžičky na obli- 
gácie so zaručením, na hypotéky (zeme, 
domy atď.) a na bežné účty ; zakladať pod- 
niky hospodárske, priemyslné i obchodné; 
kúpa i predaj cenných papierov, peňažných 
druhov a podobných cenností; reeskompt; 
sprostredkovanie obchodov s tovarom a 



inkasso cudzích požiadavke v; súčasne ozna- 
mujeme, že vezmeme do obchodu aj splátky 
z Ameriky, ktoré v každom prípade liezpečne 
dopravíme na udané adresy v Uhorsku. 
Uvádzajúc Vám toto na známosť odporú- 
čame sa na prevádzanie týchto obchodov 
tak jednotlivcom, ako aj peňažným ústavom 
a poukazujeme na to, že sostavenie tak 
správy, ako aj úradnictva Ústrednej banky 
poskytuje bezpečnú záruku za odborné a 
presné vedenie všetkých našich obchodov. 



Vydavateli „Našeho Slovenska* 
A. Reisovi udelená byla c. k. mistodrži- 
telstvím koncesse knihtiskaŕská pro Prahu- 
Král. Vyšehrad a zafídí tento k podzimu 
vlastní knihtiskárnu. Snad bude míti pak 
revue naše tím pevnéjšiho základu; ovšem 
musí i odbératelé naši co nejsprávnéji po- 
vinnost svou naproti nám konat. 
« 

Provolání k naším bankám, záložnám 
a prúmyslovým závodúm s akciovým kapi- 
tálem a všem pŕátelúm slovenského lidu! 
Jest doba, kdy se konají roční valné hro- 
mady a ze zisku se část venuje rtobroän- 
ným účel&m. A tu pŕicházím s prosbou. Na 
Černovském kostelu, jenž byl posvécen krvi, 
slovenskou, vážne dluh 25000 K. Není od- 
kud platit. Hlinka, jenž je púvodcem stavby 
kostela, je ve vézení Szegedinském a ne- 
môže se o zaplacení dluhu starati. Jeho bratr 
a rodina chudí lidé jsou podepsáni nasmén- 
kách, hrozí jim exekuční prodej všeho, jsou 
v hrozném postavení. Hlinka sám následkem 
toho trpí duševné i telesné. Nenf zajisté 
tfeba líčiti, kdo Hlinka jest, také histórie Čer- 
novského kostelíka je celému národu známa 
Ukážme nyní skutkem svou lásku Hlinkoví, 
jenž pro svúj národ již 20 mésícô je véznén 
v Szegedíné a ješté 20 mésícú má trávit ve 
vézení. Pfíšti týden bude opét postaven 
pfed porotu a je pHpraven, že mu ješté 
nový trest, naloží. — Ulevme mu v jeho 
starostech o zaplacení dluhu, jenž vážne na 
Černovském kostele. Sejmemež s neho velkou 
starost, která ho piipravuje o spánek! Do- 
tazy adresovaný budtež na administrad 
„Našeho Slovenska" (Praha-ll., Vy- 
šehradská tŕída 39 nové), která podá bUžší 

zprávy. 

Bohumil Simonides, farár. 



Majitel. vydavatel a zodpovedný redaktor ANT REIS. - Knlhtiskáma OTAKAR JANAČEK v Prazc, Jánra č 






Jul. Bous: Ukážky slovenského ornamentu. 



SEŠIT 7. DUBEN 1909. ROČNÍK 11. 

REVUE 

NAŠE SLOVENSKO. 

Časopis hájíd zájmy uherských Slovakii. 
ČESKOSLOVENSKÉ SNAHY. 

L Čo je národ, národnosť, kmeň a reč. — II. Ideelný podklad slovenčiny a príčiny roz- 

lukové. — III. Protidôvody. — IV. Snahy po jednote československej. — V. PovinnosTi 

Čechov ohľadom Slovákov. — VI. Naše politické nedostatky. VII. Doslov. 

I. 

Dlhoročné horovanie a intesívna práca zástancov a apoštolov česko- 
slovenskej myšlienky, alebo ako to nazývame československej vzájomnosti, 
prinieslo konečne toľko ovocia, objasnilo a usnadnilo myšlienku teoreticky 
a prakticky na tofko, že dnes možno pokročiť o krok ďalej a program česko- 
slovenskej idei určiť definitívne. 

Hovorí ľudské príslovie: ľahko rozdvojíš, ale ťažko spojíš. Nepomerne 
ľahšie bolo vytvoriť a sostaviť slovenskú gramatiku bernolákovskú alebo 
stredoslovenskú svojho času, ako teraz po temer 100 ročnom vývine spojovať 
čiastky, keď i nie heterogénne, ale predsa nepomerne viac odcudzené, oddialené 
od seba. Otázka rozdelenia literárneho česlovenského kmeňa je ťažkým pro- 
blémom sociologickým a neraz sa ešte rozvadia učenci a politikovia preto 
Kto rozrieši túto nadmieru ťažkú úlohu, kto spojí tieto dve vetve v jedon 
kultúrny a národohospodársky celok, ten vykoná väčšie dielo, než vykonali 
Štúr, Hurban; Hodža. 

Riešenie tejto nadmieru vážnej otázky — zdá sa mi byť podmienené 
dvoma podmienkami : zdárne riešenie ideelného podkladu národného a kultúr- 
neho života slovenského, ďalej dobré vystihnutie úlohy a oprávnenosti slo- 
venskej, samostatnej reči spisovnej. Otázka politická síce tiež tanguje riešenie 
československej myšlienky, ale dľa mojej skromnej mienky ďaleko nie tak 
veľmi ako dve prvé. 

Čo je národ? Dľa Hurbana Vajanského „Bohom daná forma, rozvitá 
z embrya rodiny" *) a národnosť je dľa Marka Daxnera „v sebe povedomý 
život národa jako osoby človečenstva." **) Tieto dve karakteristické definície 
viacej menej vyplývajú z onej školy nemeckej, do ktorej chodili naši otcovia 
a učili sa od Herdera. Tak podobne chápal Herder národnú myšlienku ako 
ethickú a kultúrnu jednotu a biologickú silu.***) Národ je tvar prírody. 



♦) „Národnie Noviny" 28. jan. 1909. 
•♦) „Peštb. Vedomosti" I. ročník, 3. číslo. 
••♦) Masaryk: Česká otázka str. 98. 

17 



290 



lievue íA^oíc Slovensko 



rodina vo verkom, prirodzeným organizmom, (eine Abstammungsgemeinschaft) : 
„Ein Volk ist sowohl eine Pflanze der Nátur als eine Famílie, nur jenes 
mehreren zweigen."*) Túto čisto biologickú, bych tak povedal naivnú 
definiciu doplnil ne^orej natoľko, že pod národom myslel zvláštnu kultúrnu 
a tvoriacu silu, ktorá sama zo seba vie vytvoriť istú kultúru etickú i aste- 
tickú. Herder bol prvým a najsilnejším hlasatetom moderného nacionalismu **) 
a síce tak zvaného humanistického, romanticko-citového. Novodobý imperia- 
lizmus neni pôvodu Herderového. Nie divná je preto vefká oddanost našich 
buditeľov najmä Kollára a Štúra Herderovským myšlienkam a zásadám. Kollár 
považuje národ za nádobu ľudskosti a Slovan to znamená toľko, čo človek. ***) 
A národovcom byť, to znamená dať sa do služby ľudskosti, čistého kre- 
sťanstva. Svornosť, lá<ka má panovať medzi ľudmi a národami a konkurencia 
nech je dovolená iba na duševnom poli. Pochop národa a národovstva je Kol- 
lárovi akási hyperidealistická poesia a syntesa ľudskej spoločnosti. Kaí-^^ 
vypínavosť na úkor iného národa považoval za barbarizmus a následS^ , 
toho, že i Nemci vtedy nemali jednotnej politickej vlasti, práve tak ako lJC^' 
a Slováci, poťažne Slovinci. Horvati, Poliaci, abstrahoval pojem národnosť' 
úplne od pojmu lokálneho, geografického a oddal se úplne citovej politike a 
iba ideelného ponímania národnosti. Patdotism Kollárov je čisté herderoN'áiSb. 
Vateriandsliebe, ako blízka príbuznosť medzi jednotlivými členami "é^x^^^v 
Národovcom je, kto celý národ v srdci nosí nie geogr. alebo politický j^ ^^* 
istej oblasti je naša vlasť; ďaleko viac musí človek milovať veľký, živ^- -i^/ 
umom obdarený národ než krajinu, štát atď. f) ^^^^Lr- 

A táto definícia národa je uznaná i dnes na celom Slovensku za J ^cí? 
správnu. Kdekoľvek sa sídeme v literatúre a žurnalistike slovenskej ^ p^^^ 
dobným teoretickým rozjímaním, všade sa považuje národ slovenský za s ^j mnm 
krvou príbuzných, svojej národnosti viacej menej povedomých ľudí, kt:<z>ris^ 
pridŕžajú svojej národnosti z príčin mravných a ästhetických. A precii^^je 
táto definícia veľmi nedostatočná, terajšej doba nezodpovedajúca, n^S nj. 
rodný vývoj hatiaca. 

Národ a nácia (Volk und Nation) boly dľa mienky starších ]uň^t:o\ ^ 
filosofov viacej menej stejnocenné pojmy. Národ (nácia) bol súčet všetky crt> ^stý 
štát obývajúcich ľudí. Ešte v 60. a 70. rokoch tento názor panoval u miio*i^clí 
učencov. A maďarskí učenci a politikovia do dneška sa pridŕžajú tejto difí^^'^'e, 
ktorá u nich našla v EOtvôsovi a Deákovi účinného propagátora. Práv^ /?{^ 
vplyvom EôtvOsovým definoval roku 1879 Gumplovič náciu (poťažne naZ/Qj*^ 
litu, jak sa zdá u neho identické pochopy) als ein durch ein gemein^. ^* 
Staatswesen hervorgebrachte und gefôrderte Kultúr und Interessengemeinsch3 

♦) Herder : Ideen zur Geschichte der Menschheit 9. Buch.