This is a digital copy of a book that was preserved for generations on library shelves before it was carefully scanned by Google as part of a project
to make the worlďs books discoverable online.
It has survived long enough for the copyright to expire and the book to enter the public domain. A public domain book is one that was nevěr subject
to copyright or whose legal copyright term has expired. Whether a book is in the public domain may vary country to country. Public domain books
are our gateways to the past, representing a wealth of history, culture and knowledge thaťs often difficult to discover.
Marks, notations and other marginalia present in the originál volume will appear in this filé - a reminder of this book's long journey from the
publisher to a library and finally to you.
Usage guidelines
Google is proud to partner with libraries to digitize public domain materials and make them widely accessible. Public domain books belong to the
public and we are merely their custodians. Nevertheless, this work is expensive, so in order to keep providing this resource, we háve taken steps to
prevent abuse by commercial parties, including placing technical restrictions on automated querying.
We also ask that you:
+ Make non-commercial use of the filé s We designed Google Book Search for use by individuals, and we request that you use these files for
personál, non-commercial purposes.
+ Refrainfrom automated querying Do not send automated queries of any sort to Google's systém: If you are conducting research on machine
translation, optical character recognition or other areas where access to a large amount of text is helpful, please contact us. We encourage the
use of public domain materials for these purposes and may be able to help.
+ Maintain attribution The Google "watermark" you see on each filé is essential for informing people about this project and helping them find
additional materials through Google Book Search. Please do not remove it.
+ Keep it legal Whatever your use, remember that you are responsible for ensuring that what you are doing is legal. Do not assume that just
because we believe a book is in the public domain for users in the United States, that the work is also in the public domain for users in other
countries. Whether a book is still in copyright varies from country to country, and we can't offer guidance on whether any specific use of
any specific book is allowed. Please do not assume that a book's appearance in Google Book Search means it can be ušed in any manner
any where in the world. Copyright infringement liability can be quite severe.
About Google Book Search
Google's mission is to organize the worlďs Information and to make it universally accessible and useful. Google Book Search helps readers
discover the worlďs books while helping authors and publishers reach new audiences. You can search through the full text of this book on the web
at |http : //books . google . com/
r %
»t|
NÁRODOPISNÝ SBORNÍK SVAZEK IX.
iNÁRODOPiSNÁ Mapa
UHERSKÝCH SLOVÁKŮ ' '
NA ZÁKLADĚ SČÍTÁNÍ LIDU Z ROKU 1900.
3THorpa(|)HHecKaa
>rj^ KapTa BeHrepcKHXL CjiOBaicoB^L
cocTanjeHa na ocHOBanin nepoiuicii 1900 r.
VYDAL ]i;n.\jn.
Dr. LUBOR NIEDERLE.
J
■ PRAHA 1903 ÍIPA1'A.
NÁKLADEM NÁRODOPISNÉ SPOLEČNOSTI ČESKOSLOVANSKÉ
A S PODPOROU ČESKÉ AKADEMIE PRO VĚDY, SLOVESNOST A UMÉNÍ
TISKL AI.OIS WIF.SNF.R.
knihtiskař České akademie cí<:. Frant. Josefa pro \čdy. sl(>ve<;tii>st a tiiriiMii.
'-^- (^( :>'-^
A/s
■TAWPOIO UNIVCMBITV
LIBKAmCB
JUN 2 8 1973
/
ÚVODEM.
Myslím, že české veřejnosti a celému světu slovanskému nepo-
třebuji blíže vykládati, proč jsem se pokusil o sestavení důkladné
národopisné mapy slovenské. Nebylo dosud nic podobného vydáno. Vše,
co bylo, jsou jen úryvky, nebo mapy sice celkové, ale nepropracované
a bez podrobností. A potřeba řádné mapy hlásila se se všech stran.
Národopisné mapy Uher od P. Balogha, jež mne došly během tisku
této knihy, jsou sice důkladné, ale pracovány s hlediska maďarského
na základě statistiky z r. 1890 a k tomu velmi nepřehledné.
Za těchto poměrů, odhodlal jsem se ihned, když se mně dostala
do rukou nová statistika říše uherské z r. 1900, vydaná roku loňského*],
sestaviti na jejím základě mapu národnosti slovenské, ač jsení věděl,
že mapa i při práci a důkladnosti sebe větší nemůže býti bezvadná.
Statistika maďarská není totiž úplně správná ; slovenští vlastenci stěžují
si, že místy bylo sčítáno na újmu živlu slovenského a na prospěch
Maďarů, ba odhadují ztrátu Slováků při posledním sčítání na více než
200 000 duši, — ale jinak než na základě povšechné, stejnoměrné stati-
stiky úřední nelze dnes vůbec vydati podrobnou mapu národopisnou.
Statistika musí jí sloužit za široký, pevný základ, a teprve když výsledky
na mapě graficky znázorněny leží před očima, možno lokálním znalcům
najíti omyly, nesprávnosti a navrhnouti opravy.
Ale přes to, že základ mapy, totiž úřední sčítání z r. 1900, není
vždy správný, jsem předem přesvědčen, že mapa tak, jak jsem ji zpra-
coval a vydal, bude v celku mimo dosah těchto nesprávností, a to ze
dvou důvodů. Jednak chyby při sčítání, třebas velmi časté, z největší
části nemají vlivu na kategorie percentuální, podle nichž jsem osady
slovenské roztřídil a na mapu znamenal. Jestliže v osadě A nebo B je
ve skutečnosti více Slováků, než jich udává statistika — zůstane jistě
v největší části případů osada A přes to v kategorii osad na př. mezi
75 — 907oi osada B na př. mezi 25— 507o» — ^ příslušné označení na
•) A magyar kórona országainak 1900 évi népszámlálása. I. A népesség
általános leirása kdzségenkint, Budapest. 1902 (Dr. Vargha Gyula).
mapé se nezmění. Tak tomu bude jistě pravidlem a jen řidčeji
opravou absolutního čísla přeskočí obec z kategorie jedné do kate-
gorie druhé.
Dále jsem všechny důležitější a spornější části mapy (zejména
celou slovensko-maďarskou hranici) poslal před uveřejněním na Slovensko
jednotlivým znalcům příslušných krajů s prosbou za revisi. Revisi
této vyhověno bylo s radostí a některé věrohodné opravy
byly mnou dodatečně na mapě vyznačeny.
Tím vším, jak se domnívám, vyrovnal jsem podle možnosti v do-
statečné míře chyby, jež by mohly povstati z posledních výsledků
sčítání, pokud jest nesprávné.
Při hotovení mapy řídil jsem se následující, pracnou sice, ale
jediné správnou methodou.
Na základě úřední, svrchu uvedené statistiky, v níž jest u všech
jednotlivých obcí říše uherské uvedeno také obyvatelstvo podle při-
znaného jazyka mateřského (anyanyelv), vybíral jsem v každé stolici a
každém okresu ty obce, v nichž ohlášeno bylo aspoň 10% duší sloven-
ských. Obce, kde označeno Slováků pod 10%. ostavil jsem úplně stranou;
několik Slováků sedí pravidelně v obcích po větší části říše. Ustanovil
jsem si obce, kde jich je méně než 107oi ^a čistě neslovenské, jako zase
naopak obce, kde je jich aspoň 907oi za čistě slovenské. U každé osady
s více než 107© Slováků vypočítával jsem pak, kolik procent Slováků
má*), a všechna čísla takto získaná, resp. osady, rozdělil jsem do 5 násle-
dujících skupin:
1. Osady s více než 907o Slováků (na mapě značka •),
2. » s 90—75 > » » . » •),
3. » s 75—50 » » • > » 3),
4. » s 50—25 » » » » » O),
5. » s 25—10 » . > . » ©),
Osady s méně než 107o označeny byly na mapě O.
Stanoviv si tyto procentuální poměry, zaznamenával jsem značky podle
příslušných kategorií na plochy jednotlivých stolic a tím způsobem
jsem obdržel podrobné a správné rozložení slovenských obcí na
půdě říše uherské, z něhož na první pohled vysvitne nejen hranice Slo-
váků, nýbrž i to, co jiným národopisným mapám chybívá : percentuální
rozvrstvení uvnitř slovenské oblasti, to, co bychom zváti mohli plastič-
ností mapy národopisné.
*) Tuto namáhavou a unavující práci (jeť osad těch ke 3000) nebyl bych
asi zmohl sám, kdyby mi obětavostí Národopisné Společnosti Českoslovanské
nebyli dáni k ruce pomocníci (pp. J. Vaník a stud. B. Šrámek a K. Keppert),
kteří největší část této mechanické práce vykonali za mne.
Mapa naše není zhotovena k praktickým účelům, ale k naučným.
Chtěl jsem v ní zachytit co možná přesně stav národnosti slovenské na
počátku tohoto století, aby obraz ten mohl sloužiti za pevný základ
k studiím o její minulosti i k úvahám o osudu budoucím, slovem
k studiím o změnách národní državy slovenské. Tímto účelem dán byl
sám sebou ráz celé práce a speciálně ráz mapy. Snahou mojí bylo umístiti
na mapě pokud možná všechny obce, v nichž statistika obyvatel-
stvo počítala, a u všech předvésti poměr národnosti slovenské. A to
ovšem nelze zobraziti na nějaké celkové stolní mapě Uherska. Proto
nezbývalo, než rozděliti celou oblast severních Uher na řadu mapek
detailních, jež obsahují obyčejně dvě, někdy jen jednu stolici. Odtud
tedy vyšla i forma mapy i nutné doplnění mapy textem, uvádějícím zcela
přesně to, co na mapě jen v hrubších odstínech mohlo býti předvedeno.
Odtud vysvětlí se i technika kresby poněkud hrubá, jež by nedostačila mo-
derní mapě atlantově, ale jež jistě úplně vyhoví svému účelu naučnému
a má tu výhodu, že je lacinější. Kreslil jsem mapy za vydatné pomoci
stud. p. V. Nového sám a z kreseb našich se přímo reprodukovaly.
Mapu školní, celkovou a přehlednou bude možná nyní na základě
této vydati snadno. Ostatně má podobnou velmi dobrou k vydání při-
pravenu p. J. Párička v Ružomberku, kterou jsme k této knize ne-
mohli připojiti jedině proto, že by byl náklad velice vzrostl.
Má-li mapa naše nad jiné výhodu nepopiratelnou ve způsobu
jakým je zobrazena národnost obcí, má ještě jednu novou důležitou
stránku: je totiž jedinou novější a velkou mapou severních
Uher s názvy slovenskými.
Zhotoviti mapu s podrobnou slovenskou nomenklaturou je práce
i dnes velmi obtížná. Pan Fedor Houdek v Ružomberku uveřejnil
sice s několika spolupracovníky v III. — IV. ročníku skalického Hlasu
(1901 — 1902) seznam (maďarsko-slovenský) osad ze stolic slovenských,
za nějž jim a zejména p. Houdkovi přísluší všechna chvála a uznání.*)
Ale seznam ten přece není úplný, chybíť ze severu Uher část stol.
abauj-tornajské, stol. boršodská, ze středu komárenská, ostřihomská,
pešťsko pilišská atd., chybí i leckteré osady v ostatních stolicích sloven-
*) /''. Houdek, Příspěvky k miestopisu Slovenska. Hlas. IlI - IV. Vedle Houdka
přispěli k nim zvláštními články jcste pp. J. Bodnár, D. J Minárík a Podjavorský.
Dále zde slušno uvésti pilně sestavený, ale také neúplný přehled jmen od Podtatran-
ského v Sborníku mus. slov. spol. III, 8 (srv. Čas. m. spol. II, 23) a Článek P. Křižka
•Slovenské miestné názvy* (SI. PohF. 1S92, 65 si.), jenž však přihlížel k starým
historickým názvům. O jiných sbírkách srv. poznámky při popisu jednotlivých stolic.
Starší práce cennější, ale velmi neúplné jsou tyto: J. M. Korabinsky^ Gtogr.-
Historisches und Producten-Lexicon von Ungarn. Pressburg 1786; J. von Lipsky,
Rcpertorium aller Oerter und Gegenstánde die in der . . . Chartě des Kónigreiches
Ungarn, Croatien, Slavonien etc. vorkommen. Ofen 1808; Lud. Xagy, Notitiae
politico-geographico-statisticae inclyti regni Hungariae. Budac 1828; Lad Bárto-
ských. Také mne mnohá jména maďarská, jen slovensky přepsaná,
pohádala, abych znovu dal zjistiti, neznají-li domácí obyvatelé názvů
slovanských. Kdo by si srovnal seznam p. Houdkův s mým, našel by
mnoho odchylek. Na druhé strané potkával jsem se s tou obtíží, že se
mi maďarská jména v statistice z r. 1902 neshodovala s maďarskými
názvy staršího seznamu a starších map, a to proto, že od r. 1898 ma-
ďarská vláda usilovně a od kořene počíná maďarizovati stará jména obcí.
Jak se názvy v posledních letech mění, vidéti nejlépe ze srovnání jen
poněkud starších map s novými. Známá Gonczyho mapa z r. 1886
má na př. ještě v hontské stolici jména slovenská, třebas po maďarsku
psaná: Pierg, Viszoka, Pocsu vadlo, Beluja, Kolpach, Szenográd, Mla
donya, Badin, Zahora atd., ale novější vydání už Hegybánya, Magaslak,
Bacsófalva, Béld, Tópatak, Szénavár, Legend, Bádyon, Erdómeg a po-
dobně. Ostatně jsou dnes obce, u nichž se užívá i trojích názvů.
Za těchto okolností nebylo by mi bývalo možno docíliti slovenské
nomenklatury v té úplnosti, kterou podávám, kdybych nebyl doznal účin-
livé pomoci u svých starých i nových přátel na uherském Slovensku
a v Praze. Se vzácnou ochotou vyhovovali mi pánové dále uvedení, a do
lístko/ého katalogu ke jménům maďarským připisovali slovenská jména.*)
Abecední slovník na konci knihy připojený chtěl jsem původně sesta-
viti sám. Ale během práce dověděl jsem se, že p. Stan. Klíma, učitel
v Záběhlicích, známý pracovník na poli československém, pomýšlí vydati
něco podobného. Vybídl jsem jej tedy, aby mi ze všeho materiálu, jejž
jsme byli oba dosud sebrali, abecední slovník sestavil. Pan Klíma práci
tuto ochotně přijal a velmi pečlivě vykonal.
Touto organisací, úsilím a všestrannou pomocí stalo se, že dílo
mé v poměrně krátké době bylo hotovo, poskytujíc potěšitelný a úspěšný
lomatides, Comitatus Gómoriensis notitia hist. geogr. statistica. Leutschoviae 1805 až
1808. Ostatní starší méně důležitou literaturu viz na př. u Šafařika Gesch. d. slaw.
Sprache und Lit. 374. Z novějších uvádím V. Horný ánszkého >Geogr. Lexicon des
Kónigreichs Ungarn. 1858, J. Dvorzsdka >Magyarország helységnévtára* (Budapest,
bez data) a J. Jekelfalussyho »A magyar korona országainak helységnévtárac.
Budapest 1895.
*) Na mnohých místech setkal jsem se s názvy, jež se i valně lišily od seznamu
Houdkova nebo Lipského, zejména v čísle, v rodě a v různé délce samohlásek.
V těch případech mohl jsem ovšem do mapy zapsati jen jeden, v textu jsem však
uváděl různá jména vedle sebe. Ostatně prosím, aby se při používání map při-
hlíželo vždy i k textu, poněvadž na mapách jména častěji jsou méně čitelná (také
krácena). Ale i tak doufám, že mapa naše daleko je vzhlednější, než podobným
způsobem vydaný atlas Baloghův (kreslený prof. Kocsárdem), o němž srv. více
v závěru. Zde je také vhodné místo, abych připomenul, že jsem se pokud možná
bylo přidržoval pravopisu slovenského, a psal tudíž ne, ie, de, ač se slabiky ly vy-
slovují měkce né, té, dé. — Že všechny mnou uvedené názvy, pres hojně jim věno-
vanou pozornost, nebudou úplné správné, je každému znalci zjevno. Opraviti je
a doplniti bude věcí další kontroly, o niž pro dobro věci snažně žádám. Ostatně
.upozorňuji už zde na doplňky vzadu připojené.
příklad společné práce československé. Ze všech, kteří mi pomáhali,
v prvé řalé zasluhuje uznání a díků Národopisná Společnost Česko-
slovanská, která nejen ochotně přistoupila na návrh miij, vydati tuto
knihu nemalým nákladem, ale i přípravy s vydáním spojené obětavé
podporovala a tak dílo umožnila. Po Národopisné Společnosti došel
jsem největší a nejúčinlivější podpory při spracování nomenklatury a při
revisi výsledků u nejlepších pracovníků a vlastenců slovenských. Jsou
to pp. Mich. Algover v Bal. Ďarmotech, Lud. Bpor v Naďlaku, Jul. Botto
ve Velké Revúci, Dušan Fajnor v Čáčově, Milan Fric v Nacflaku, Jan
Holuby v Zem. Podhradí, Jos. Homolka v Bardiově, Fedor Houdek
v Ružomberku, Svět. Hurban Vajanský v Turč. Martině, AI Kardoss
v Dolném Kubíně, Andrej Kmeť v Prenčově, Milutín Křižko v Brežnici,
Lud. Mičátek v Novém Sadě, Štefan Mišík v Hnilci, Jan Párička v Ru-
žomberku, L. Rizner v Zem. Podhradí, M. Šimonovič v Cerové, Jos.
Škultéty v Turč. Sv. Martině a Pavel Zoch v Modré. V Praze mi ru-
ským materiálem vypomohl p. prof. V. z Cintulů, při korrektuře pak
stud. p. J. KFučka a zejména mnohou radou a ochotně koUega prof.
Jaroslav Vlček.
Všem v:;ddvám iipfunnc diky!
V Praze v květnu 1903.
Lubor Niedalc,
Celistvá sídla Slováků rozkládají se, jak známo, v severní části
Uher a sice v stolicích, nesoucích tyto maďarské officiální názvy:
Pozsony, Nyitra, Bars, Hont, Zólyom, Trencsén, Tiirócz, Árva, Liptó,
Szepes, Sáros, Zemplén, Ung, Abauj-Torna, Gomor, Nógrád, — po Slo-
vensku: PreSporok, Nitra, Tekov, Hont, Zvolen, Trenčín, Turec, Orava,
Liptov, Spiš, Šaryš, Zemplín, Užhorod, Abauj-Torna, Gemer, Novohrad.
K témto stolicím připojuje se na hranici ještě stolice Boršod (Borsod)
s většími ostrovy slovenskými, pak Pešť-Piliš (Pěst Pilis-Solt-Kiskun),
Ostřihom (Esztergom) a Komárno (Komárom).
Probereme nyní osídlení Slováků v pořadí stolic od západu
k východu.
Stolice prešpurská.
V stolici prešpurské počíná hranice čisté slovenské oblasti (s více než
507o Slováky) na řece Moravě a sice přesně vzato u Hochštetna a jde na
jih přes Zohor, Stupavu, Bystrici k Dúbravce u Devína, odkud se obrací
k východu kolem Prešpurka přes Lamač, Račišdorf, Vajnory k Farné. Řeky
Moravy za hranici neudávám proto, že Devínská Nová Ves má jen 147o a
Devín jen 27 7^ Slováků; Prešpurk sám nemá přihlášeno ani 20 7o Slo-
váků. Od Farné obrací se k Ivance, Slovenskému Gróbu a odtud obloukem
přes Schweinsbach, Šenkvice, Šaríiji k Čataji a vedle Německého Gróbu
k Pustě-Fedymeši, Abrahámu a kolem Mačadu ku vsi Nebojsa a pak podél
dráhy na sever k Středě nad Váhem. Vezmeme- li v úvahu oblast aspoň
s 257o Slováků, pak možno sice připojiti Devín, a pod Nebojsou sestoupiti
o osadu níže do osady Hody, ale to tvoří celkem úchylku velmi nepatrnou.
Ostrůvek osad pod Sencem (KráFová, Krmeš a Borša) je nepatrný. Teprve když
bychom připojili i osady s 25 — lO^o dostaneme se níže a pak možno za
hranici vzíti Moravu až ke vtoku, Dunaj až k Prcšpurku, Malý Dunaj až
k Edbázfé a odtud čarou přes Jánošházu, Heď, Galantu k dráze na Středu.
Národopisný Sbornfk. Sv. IX. 2
10
Oblast slovenská v prešpurské stolici je bez cizích ostrovů, vyjímaje
německý Limbách u Pezinku a několik měst, kde statistika našla značnější
zlomek Maďarů (Sv. Jur, Pezinek, Modra, hlavně Trnava). Němců je však
všude dosti roztroušeno zejména ve Velkých Levárech, Malackách, Středě,
Stupavě, Šapu, Grínavě, Senci, většinou německý je Devín a Petržalka
(Ligetfalu) na druhé straně Prešpurka. Větší počet Čechů je ohlášen v Dim-
burgu, Devíně, Trnavě a hlavně Hochštetně. Dcvínská Nová Ves je s větší
části chorvatská, také v Chorv. Gróbě přihlášeno více Chorvatů než Slo-
váků, v Lošonci je malý zlomek (něco přes 87©) Rusínů. V celé stolici
i s Prešpurkem je Slováků 164.585 na 367.502 obyvatel tedy 447o, bez
Prešpurka 51%.
Podrobný přehled slovenského osídlení je tento (osad v celku 148):
Okres: Felsňcsallókoz (Horní Čalókez).
Hideghét
V8eho oby v.
153
Slovákfí
25 137,
Okres : G a 1 a n t a.
Barakony
Barakun
167
145
86-7 7
Galánta
Galanta (Galanda)
2982
317
106 .
Gány
Gáň
330
257
77 8 »
Hegy
Heď
241
36
14-9 .
Hodi
Hody
399
148
37- »
Kosút
Košúty
1298
141
10 9 »
Magyardiószeg
Madkr Dióseg
2722
333
122 »
Nebojsza
Nebojsa
460
323
70 — .
Pusztafódémes
Pusta Fedýmeš
1724
1317
76-3 »
Vágszerdahely
Středa nad Váhom
1308
1191
91- .
Almás
Búrszentgyórgy
Búrszentmiklós
Búrszentpéter
Detrekócsiitortok
DetrekOszentpéter
Detrekóváralja
Dimburg
Gajár
Okres: Malaczka (Malacky).
Jabloňové (Jabloňové) 1126 1083 96' 1 7,
Burský Sv. Ďur 2146 2037 94*8 »
Burský Sv. Mikoláš 2874 2742 953 •
Burský Sv. Peter 1842 1729 94-8 .
Plavecký Štvrtok 1286 1241 969 »
Plavecký Sv. Peter 1106 1053 952 »
Podhradie 631 611 968 »
Dimburg 691 643 93— »
Gajare 1085 1003 92'4 •
11
Jakabfalu
Jakubové
4260
3967
926
7o
Kiripolcz
Kiripolc
1150
1100
95-6
Kislévárd
Malé Leváre
977
927
94-8
Konyha
Kuchyňa
1522
1463
961
Kuklo
Kuklov
1350
1298
96-2
Láb
Láb
1740
1681
96-5
Laksárujfalu
Lakšár Nová Ves
1479
1402
94-7
Lozornó
Lozorno
1829
1770
96-7
Magyarfalu
Uhorská Ves
2370
1789
75-4
Malaczka
Malacky
5053
3861
76-4
Miklóstelek
Niklhóf
318
301
94-6
Nagylévárd
Vefké Leváre
2977
2419
81-2
Pcrnek
Pernek
1107
1035
93-4
Rohrbach
Rarbok
1326
1267
95-5
Székelyfalu
Sekulc
1428
1311
91-8
Széleskút
Sološnica
1261
1169
92-7
Szentistván
Hasprunka
1798
1707
949
Szentjános
Sv. Jány
2034
1803
886
Závod
Závody
1896
1844
97-2
Okres: Nagyszombat (Trnava).
Abrahám
Abrahám
1240
1151
92-8
Alsócs6p5ny
Dol. Čepen
398
347
87-4
Alsódiós
Dol. Orešany
1199
1160
968
Alsódombó
Dol. Dubové
603
575
95-3
Alsókorompa
Dol Křupá
1481
1377
92-2
Alsólócz
Dol. Lovčice
645
596
924
Apaj
Apaj
504
465
92-2
Bélaház
Boleráz
1015
928
91-4
Bikszárd
Biksard
1008
975
967
Binócz
Bínovce (Bínovec)
574
542
94 4
Bogdány
Bogdánovce
748
705
94-2
Bohunicz
Bohunice
468
430
91-9
Cziflfer
Cifer
1721
1443
83-8
Dejte
Dehtice
1251
1191
95-2
Farkashida
Farkašfn
872
842
96-5
Fehéregyház
Biele Kostely
469
458
97 6
Felsócsopony
Hor. Čepen
318
254
79-8
Felsddíós
Hor. Orešany
1607
1494
92-9
Felsódombó
Hor. Dubové
398
388
97-5
12
Felsókorompa
Hor. Křupá
682
633
92 8
Fels6lócz
Hor. Lovčice
397
381
95-9
Fenyves
Borová
398
391
98-2
Gerencsér
Hrnčiarovce
1510
1478
97-8
Geszt
Gesť
453
430
94 9
Gocznód
Gocnod
196
194
98-9
Halmos
Halmeš
521
496
95- 1
Harangfalva
Zvončín
483
474
98-1
Hosszúfalu
Dlhá
598
569
951
Istvánfdiu
Stefanova
407
406
996
Istvánlak
Klčovány
426
409
96-
Jánostelek
Neštych
511
487
953
Jászlócz
Jaslovce
537
521
97-
Kátlócz
Kátlovce
937
903
96 3
Keresztúr
Kerestúr
1079
1013
939
Kisbresztovány
Malé Brestovany
539
458
84 9
Kosolna
Košolná
552
545
98-7
Kozépcsopony
Stredný Čepen
365
351
961
Losoncz
Lošonec
687
564
82-
Majtény
Majcichov (Majtechov)
1342
1249
93-
Modorfalva
Moderdorf
1512
1489
984
Nádas
Nádaš
1455
1303
89 4
Nagybresztovány
Vefké Brestovany
656
638
97-2
Nagysúr
Veřké Surovce
872
800
917
Nahács
Naháč
487
458
94-5
Nemessúr
Něm. Surovce
256
201
78-5
Ottóvolgy
Ompitál
1159
1077
929
Pagyerócz
Paderovce
266
257
96-5
Páld
Pá!d
511
482
94-3
Pudmericz
Pudmerice
1625
1519
934
Pusztapát
Pácy
337
334
999
Rózsavolgy
Rošindol
954
945
99-
SelpOcz
Šelpice
'i 93
433
87-8
Spácza
Spačince
1641
1563
95 2
Szárazpatak
Suchá
1122
1033
92--
Szered
Sered
5095
3450
67-7
Szilincs
Linč
1265
1246
985
Szomolány
Smolenice
1413
1232
871
Tótújfalu
Slov. Nová Ve;
498
477
95-7
Valtasúr
Vartašúr
539
523
97--
Varrasúr
Varašúr
487
465
95-5
Vedród
Vodierady
1150
1035
90-—
Zavař
Savar
989
874
88^3
13
Okres: Pozsony (Prešpurk).
Besztercze
Bystrica
2195
2116
96-3 o/o
Borsa
Borša
400
116
29- »
Cseklész
Čeklýs
1804
468
25-9 *
Dévény
Devín
1981
538
271 *
Dévényújfalu
Dev. Nová Ves
2563
365
14-2 >
Egyházfa
Eďházfa
349
46
131 »
Hidegkút
Dúbravka
841
829
985 >
Horvátgurab
Horvat. Grób
1100
516
46 9 »
Ivánka
Ivánka
799
643
867 >
Jánosbáza
Jánošháza
189
18
10-— •
Királyfa
Kráfová
948
744
78-5 *
Lamacs
Lamač
1149
1072
933 >
Magasfalu
Hochštetno
2603
2490
95-7 >
Máriavolgy
Mariatál
809
707
87 3 .
Mászt
Mast
908
890
98- >
Papkormósd
Krmeš
338
329
973 »
Papfa
Farná
540
473
87-6 .
PozsonyborostyánkO
Pajštún
902
797
88-3 »
Récsc
Račišdorf
3843
2870
74 7 *
Sáp
Šáp
322
79
245 >
Stomfa
Stupava
3327
2478
74-5 »
SzóUOs
Vajnory
1769
1637
91-9 »
Zohor
Zohor
2590
2486
921 >
Okres: Szempcz (Senec).
Báhony
Báhoň
742
670
90 -V
Csataj
Čataj
978
830
84-9 »
Cseszte
Častá
1813
1609
88 7 .
Csukárd
Kučišdorf
379
371
979 >
Czajla
Cajla
1322
1160
88 5 .
Dubova
I )ubQvé
772
745
965 .
Grinád
Grínava
1189
642
539 .
Igrám
Igram
628
578
92 — .
Kápolna
Káplna
414
394
95 — .
Kissenkvicz
Malé Šenkvice*)
327
318
97-2 >
Nagysenkvicz
Vcrké Šenkvice
1109
1002
90- .
Németgurab
Nem. Grób
1374
373
271 .
Neustift
Neustift (Neštych)
458
422
921 ^
*; Tak Houdek. Podle sdčlení p. Zccha 6Vn7řv; Nagysenkvicz pouze Šenkvice.
14
Pila
Pily
306
268
87-5
Sárfó
Šarfija
1351
1261
933
Schweinsbach
Švansbach
1037
1020
98-3
Terling
Triinek
341
336
98 5
Tótgurab
Slov. Grób
985
953
96-7
Vistuk
Vištuk
1228
1159
94-3
Města :
Bažin
Pezinek
Modor
Modra
Nagyszombat
Trnava
Szentgyórgy
Sv. Jur
Pozsony
Prešpur
4899
2666
í:4. 0'
5279
4350
82 — .
13181
7246
55 — .
3456
1916
55' — >
65867
10715
16- .
Stolice trenčanská.
Tato stolice je čistě slovenská, nejen tím, že na 287.665 obyvatel má
266.763 Slováků (přes 927o)i ale i tím, že není v ní místa, kde by bylo
Slováků pod 507o- Maďaři a Němci sedí v menším zlomku v mnohých obcích,
ve větším množství v Bánovcích, Bytči, Čace, Uavě, Trenč. Teplici, Lukách,
v Prečíné-Lehotě, Puchově, Povážské Bystrici, Rajci a hlavně ovšem v Žilině
a Trenčíně. Poláků se přihlásilo více v Jastrabí, Čaci, Bytči, Ladcích, Teplé,
Mnichově Lehotě a Žilině, Čechů v Bytči, Makově, Turzovce, Teplé, Trenč.
Teplicích, Prečíně-Lehotě a v Žilině. V Ladcích ohlásili se i Slovinci.
Ale zde v trenčanské stolici poprvé se nám hlásí ještě jinak otázka Poláků.
Mimo obyvatele, kteří se za Poláky přihlásili, jsou zde na severu obce .slo-
venské*, jež z jazykového hlediska mají býti polské, a sice hlavně Skalité
a Čierné.*)
Nemohl jsem však k této pouze jazykové stránce míti zřetel a obce
ty vůbec vyloučiti na mapě z oblasti slovenské. **) Jednak bylo mým úkolem
sdělati mapu na základě statistiky úřední, a v statistice této se obyvatelé
*) Šembera, Základové dialektologie (Vídeň 1864) str. 79, měl celý okres
čacký za polský, z části i žilinský a bytčanský (Srv. i ČČM. 1876 413,663). Nově
však Zawiliňski omezuje Poláky jen na Čierné a Skalité (Materyaly antr. II. 380 si.),
ale i tu uznává silné poslovenštění, což nás tím více opravňuje k tomu, abychom na
mapě výsledky statistiky nehýbali. Ještě méně polské jsou Oščadnica a Krásna.
♦*) Počítaje nedávno statistiku Slovanů (SI. Přehled V. č. 4.), vyloučil jsem je,
sleduje v tom Baudouina de Courtenay, ze statistiky. Ale i tu možno se rozhod-
nouti jinak. Gumplowicz sám cLud VI. 280) dí : >Wprawdzie chtopi polscy na
W^grzech nalež% politycznie do stronnictwa stowackiego i dla braku poczucia na-
rodowego, tylko z powodów lingwistycznych mog^ byč zaliczani do Polakó\v.< —
Na mapě jsem hleděl věci vyhověti tím, že jsem oblast slovenskopolskou jako dále
na východě oblasti slovenskoruské označil barevným mřížováním.
15
těchto obcí jisté bcxc Tssfho náťakn pnhlásiii zm SJoTáky a ne za Poláky
(v Čad na pr. je 4173 SloTáků a jco 53 jiřishisriků ostatn'ch ijiT^ků. v níJi
xařadéoa i polština, t ČierDém je poměr I7ó2:9, v Skalirém 23TP : 4\
jednak bjdi se nemohl i kdyby mi jaiykorc hledisko bylo Todíikem, roxbod-
nouti pro ▼ylončcni ze slo renské oblasti proto, ie posavadnimi pracemi cjsť-lný
poměr Poláků ke Sloráktai — ar obdcb :éch se jiisiř obé misi, — r.iijak
zjiš'én nebyL Spokojnji se f»roto zatim s tonto poznámkou a vrátím se k vřci
jesté jednou na jiném misré, kde uvedu i další 1 teraiuru o Polácích v Uhrách.
Podobné polské koloaie jscu i v iinych pohraničních siclidch. hlavnd v Oravř.
V stolici trenčanské čiral M. Gumplc-wicz na 25.000 Poláků.**
Přehled slovenských osad, v celku 390. jest tento
Ok.res • Bán ■ Bánovcc .
VJe: c» oM\-
Sic
v*Lf.-
Alsódraskóce
Dolně Drikovcc
221
205
927 •
Alsómotesicz
Dolné Motešice
139
136
978 »
Alsóoasticz
Dolné Naš-tice
401
381
95- .
Alsóozor
Dolné Ojcirovce
130
101
í * ' í »
Bán
Bánovce
3030
23 ?5
/ f ' — »
Biszkupicz
Biskupi ce
ISI
270
0(V- .
Robot
Bobota
607
52tS
86 6 '
Bobotlehota
Bjbotská Lehota
345
335
97 1 .
Borcsány
Borčany
104
1S3
89 7 .
Bossanneporácz
Bošanská Neporádza**i
2S0
273
97 5 .
Brezolub
Brezoluby
299
296
986 •
Csernolehota
Černolehota íČierna L )
43S
413
94-2 .
Csuklász
( ^u klaso vce
1S7
177
94-7 .
Czioienna
Címenná
9íí
96
979 *
Dezser
Dežerice
573
495
87--- .
Dubnicska
Dubnička
150
136
90-6 •
Dubodjel
Dubodiel (Dubový Diel
736
724
98 6 6
Dvorecz
Dvorec
1S3
169
92-3 »
Farkaska
Farkaska
72
67
93- »
Felsódraskí^cz
Horné Drž kove e
90
86
95-5 »
FelsOmotesicz
Horné Motešice
455
416
914 .
Felsónasticz
Horné Naštice
512
500
97 () .
Felsóozor
Horné Ozorovce
388
329
84 S .
Halács
Haláčovce
133
117
S7-2 .
Hornyan
Hcrnany
423
408
96 4 •
Jasztrabjc
Jastrabie
634
494
77-3 .
•; Srv. jeho článek v Ludu VI 362. kde též vyložena jejich historie.
••; Tak zaznamenal Holuby v Houdkově seznamu Nepradza.
16
Kischlivény
Malé Chlievany
123
109
88-6 «^
^0
Kisgradna
Malá Hradná
302
287
95-—
Kisneporácz
Neporádzka
128
88
68-5
Kisszlatina
Malá Slatina (Slatiňka)
356
344
96-6 1
Kissztricze
Malé Ostratice
320
271
84-7
Kosztolnamiticz
Kostolné Mitice
200
196
98 —
Kraszna
Krásna ves (Krásnejsa)
626
603
96-3 :
Ksinna
Kšinná
1156
1141
98-7 :
Látkócz
Latkovce
86
81
94 1
Luttó
Lutov
254
253
996
Mjezgócz
Miezgovce
373
373
100 — >
Nagychlivény
Vefké Chlievany
349
310
88-8 >
Nagygradna
Velká Hradná
445
437
98-2 ^
Nagyszlatina
Verká Slatina
571
548
95-9 )
Nagystricze
VeFké Ostratice
486
444
91-3 :
Nemesmiticz
Zemanské Mitice
207
172
83 — .
Omasztina
Omastiná
280
278
99-3 )
Pecsenyéd
Pečeňany
503
479
95-2 )
Petrilehota
Petrová Lehota
320
310
968 :
Petyovka
Peťovka
134
124
92-5
Podluzsány
Podlužany
592
566
95-5 >
Pravoticz
Pravotice
313
312
99 6 >
Prusz
Prusy
454
444
978 >
Radissa
Radiša
247
240
982 1
Ribény
Rybany
1158
1150
993 .
Rongyosstricze
Otrhánky
159
145
912 1
Rozsonymiticz
Rožnove Mitice
308
232
78-5 ^
Rozsonyneporácz
Rožnova Neporádza
250
220
88 — >
Ruszkócz
Ruskovce
144
139
96-5 1
Sipkó
Šípkov
662
649
965 >
Szvinna
Svinná
522
423
81- 1
Timorháza
Timorádz (Timorádza)
386
378
97-9 «
Trebichava
Trebichova
468
463
98-9 .
Viszocsán
Vysočany
177
173
97-7 ^
Závada
Závada
500
493
98-6 1
Zaypodhragy
Uhrovské Podhradie*)
161
161
100 - .
Zayugrócz
Zay-Uhrovec
1760
1482
84 2 «
Zsittna
Žitná
602
542
90 - 1
Okres: Bittse i^Bytča).
Dlhepole
Dlhé pole (i Duhopol)
3513
3496
995 7,
Hlinik
Hliník
832
697
83 8 1
*) U Houdka Zay Podhradie.
Hvoznicz
Hrozdnica
574
55S
97 2 '\
Kisbittse
Malá B\tfca
427
413
Oň-7 »
Kollarovicz
Kclárorícc
1907
1S74
9S 2 '
Mikstifalva
Mikšová
255
249
976
Na^bittse
Verká Bjtča
30S0
2272
73S >
Nagykotcssó
VeFká KotcSová
612
5S9
96 2 ^
Nemeskiskotcssc*
ZcmanskáaMaláKotešová 636
532
S3 6 '
Oblazó
Oblazov
94
í56
91*4 »
Petrovicz
Petrovice
92S
910
9S — >
Psumovicz
Pšurnůvicc
494
4SS
9SS .
Rovnc
Rovné
3755
3723
99 1 .
Styávnik
S:iavnik*i
32SÓ
3246
9S7 .
Szetyechó
Setccbov
2S2
280
99-3 >
Trcncsénmakó
Makov
25 S4
2476
959 »
Viszoka
Vysoká
3364
3292
97 8 .
Zárjccskebló
Zárieč-Kcbrov
252
237
94 - >
r>kres : C s a c z a [ Čaca, Catca <
Csacza
Čatca (Čaca, Čadca >
4629
4173
90 --\
Cserne
Čierné
1791
1762
9S4 .
Horelicz
Hořel ica
1048
1034
98 6 .
Olesna
Olešná
1769
1765
99*7 '
Oscsadnicza
Oščadnica
3275
3264
99-6 »
Podviszoka
Podvysoká
5-16
539
96 8 .
Rakova
Raková
3221
3205
995 *
Szkalite
Skalité
2440
2379
97 5 »
S^taskó
Staskov
1449
1428
98 5 >
Szvrcsinovecz
Svrčinovec
1592
1567
98 3 v
Turzovka
Turzovka
7967
7775
97-6 *
Zákopcse
Zákoj)čic
2638
2606
98-9 »
Okres : II 1 a v a (^Uava i.
Alsókocskócz
Dolné Kočkovce
463
458
98 9
Alsólieszkó
Dolné Lieskové
197
175
8S-S
Alsóporuba
Dolná Porubá
746
729
97()
Bellas
lieluša
2546
2291
89 9
Briesztennye
Briestenc
84
S4
100-
Csícsman
Čicmany
I4:a
142S
993
*) Podle
Houdka
i Ščavnik, Secechov.
18
Dobra
Dobrá
437
409
93 5 7
Dubnícz
Dubnica
1798
1607
89-3 .
Felsólieszkó
Horné IJeskové
308
308
100- >
FeIs6poruba
Horná Porubá
654
640
97-8 >
Gyurgyove .
Ďurďové
203
203
100 - *
Hlozsa
Hloža
496
488
98-2 >
Hlava
IFava
2299
1349
58 6 »
Illiavka
lliávka (irávka)
158
158
100— »
Kasza
Košeca
1221
1108
90 8 *
Kaszakispodhrágy
Košecké M. Podhradic
388
380
97 9 .
Kaszanagypodhrágy
Košecké V. Podhradie
525
506
96 3 »
Kaszarovne
Košecké Rovné
621
606
97-5 »
Kiskolacsin
Malý Kolačín
81
74
91-3 »
Klobusicz
Klobučice
376
317
843 »
Kopecz
Kopec
256
254
992 .
Lédecz
Ladce
1113
952
85-5 »
Lieszkovecz
Licskovec
328
312
95-1 >
Misén
Omšenná (Omšenné)
1219
1189
981 »
Mojtény
Mojtín
948
939
99— .
Nagykolacsin
Verky Kolačín
337
314
92-5 »
Fodhor
Podhorie
294
286
97-2 »
Podszkal
Podskalic
276
274
992 *
Prejta
Prejta
558
535
95-9 »
Prilesz
Príles
63
45
71-4 >
Pruzsina
Pružina
1431
1362
95 1 »
Szlopna
Slopná
424
401
945 »
Szverepecz
Sverepec
416
404
971 *
Trencséntepla
Trenč. Teplá
1783
1478
82-9 >
Trencsénteplicz
Trenč. Teplice
1414
1000
707 >
Trsztye
Trstie
250
235
94 — »
Tunezsicz
Tunežice
284
277
96 1 •
Viszolaj
Visolaj
633
616
97,3 >
Zljechó
Zliechov
1769
1733
97-8 .
Okres: Kiszuczaújhely (Nové Město nad Kysucou).
Alsóvadicsó
Dolný Vadičov (Vajčov)
339
335
98-8 %
Brodnó
Brodno
568
553
97-3 >
Budatin
Budatin*)
845
662
78-3 >
Budatinlehota
Budatín-Lehota
416
415
99-7 >
*) Podle Houdka i Budatýn a Budacín.
19
Chumecz
Chlumec
853
818
95 8 %
Dunajó
Dunaj o v
501
496
99— v
Fclsóvadicsó
Horný Vadičov
1146
1114
97-2 >
Kisdivina
Divinka (Malá Divina)
141
120
921 *
Kisrudina
Malá Rudina (Rudinka)
233
203
871 >
Kiszuczaújhcly
Kysucké Nové Město
1824
1661
91- >
Klubina
Klubina
678
666
98 2 »
Kotrcslúcska
Kotrč-Lúčka
292
287
983 >
Kózépvadicsó
Prostredný Vadičov
125
125
100- >
Krasznó
Krásno
2279
2267
99-4 *
Lalinek
Lalinek
200
197
985 ^
Lieszkovecz
Lieskovec
828
809
976 ^
Lodnó
Lodné (Lodno)
572
565
98 8 >
Lopusna
Lopušná
212
212
100- - v
Lúki
Luky
291
289
99-4 >
Lutisa
Lutyša (Lutiše)
1023
990
967 >
Markófalva
Marček
133
129
96 9 *
Nagydivina
VeFká Divina
1387
1367
98-5 >
Nagyrudina
Vetká Rudina
423
416
98-3 »
Neszlusa
Nesluša
1997
1989
99 5 .
Óbcsztercze
Stará Bystrica
2720
2540
93-4 »
Ochodnicza
Ochodnica
1227
1195
97 2 »
Oskerda
Oškrda
137
137
100 - »
Pazsitje
Pažitie (Pažite)
105
105
100-- »
Poví na
Povina
647
635
98-- >
Radola
Radola
433
420
965 •
Radvoszka
Radoska
757
754
99-6
Ri€csnícza
Riečnicc
863
859
995 »
Rudinszka
Rudi.iská
656
653
99*5 >
Sznazsnicza
Snažnica
405
402
99-2 »
Szvedernik
S veder nik
376
375
99-9 •
Újbeszterc e
Nová Bystrica
3277
3242
98-8 ^
Vránje
Vranie
225
220
97-9 .
Zádubnje
Zůdubnie
244
244
100— »
Zboró
Zhorov
1381
1368
99 - »
Okres: Puch*') fPúchov).
Alsóbreznicz
Dolná Brcznica
468
465
99-3
Bohunicz
iJuhunlce
624
611
97 9
Bolcsí')
I>oleši)V
366
263
71-9
Borcsicz
iJorčicc
195
188
96-4
20
Dohnán
Dohnaný (Dohnaný)
628
597
95-- 7o
Dubkova
Dubková
376
353
93-9 *
Dulóújfalu
Dulov-Nová ves
551
547
99-2 »
Felsóbreznicz
Horná Breznica
522
516
98-8 »
Felsókocskócz
Horné Kočkovce
681
625
91-8 >
FelsAszrnye
Horné Srnie
1074
1030
95-9 »
Horenicz
Horenice
219
218
99-9 >
Horócz
Ho rovce
404
393
97-2 »
Hostina
Hoštíná
470
456
97 — »
Hrabovka
Hrabovka
114
109
95-6 •
Huorka
Horka
130
125
96- 1 .
Ihristye
Ihrište
154
152
98-9 >
Kamencsan
Kamenčany
300
259
86-3 >
Klucsó
KIúčov
254
248
97-8 »
Křivoklát
Křivoklát
340
338
994 .
Kvassó
Kvášov
479
470
981 .
Láz
Lazy
1927
1879
975 >
Lcdnicz
Lednica
729
694
951 >
Ledniczrovnye
Lednica Rovné
427
382
89-4 >
Lehotaváralja
Lednická Lchota
333
312
93-5 »
Liborcsadvorecz
Liborča- Dvorec
568
518
91-2 >
Lissza
Lysá
2057
1977
961 .
Lúki
Luky
783
637
87-3 >
Medné
Medné*)
133
127
959 »
Mesztecskó
Městečko
420
418
99-5 »
Mikusócz
Mikušovce
888
877
98-7 »
Mostyistye
Mostište
227
227
100- .
Nemsova
Nemšová
1016
8^4
87-— »
Nimnicz
Nimnica
330
295
89-4 .
Noszicz
Nosiče
508
504
99-2 .
Oroszlánykópodhragy
Vršatské Podhradie
412
398
96-6 >
Pjecho
Piechov
478
436
91-2 >
Frecsinlehota
Prečín-Lehota
492
290
58-9 .
Pruszka
Pruské
1244
1140
91-6 .
Puchó
Púchov
1529
1138
74-4 »
Szavcsinapodvázs
Savčína Podvažie
201
191
95-— .
Szcdmerócz
Sedmerovce
342
333
97-3 •
Szlavniczvaszka
Slávnica-Vaska
393
364
92-7 »
Sztrezsenicz
Strezenice (Streženice)
361
354
98 — »
Tuchina
Tuchyna
597
587
98-2 .
Veszkabezdedó
Vezka-Bezdedov
228
224
981 >
*) Podle Holubyho j^ůvodné Meznč.
Okres: Trencsén (Trenčín'
21
Vidrna
Vydmá
533
510
95-6 ".
VoríJskó
Čcrrcný Karacň
(Červe nkameň i
lOPS
106S
97 2 >
Zárjecs
Zarieč
661
647
97'S »
Závada
Závada
207
199
961 .
Zbora
Zhora
4S2
459
95 1 •
Zubák
Zubák
1125
1104
9S1 .
Adamóczkisbirócz
Adamovce-M Bierovce
430
395
91-8 '\
Alsószrnye
Dolné Srnie
1023
948
92-6 '
Alsószúcs
Dolná Sůča
1575
1522
96-6 r
Apátfaln
Opatová
693
625
90 —
Apáti
Opatovce
227
223
98"2 *
Barátlehota
Mnichova Lehoia
829
650
784 .
Beczkú
Beckov
14S1
1306
88 1 .
Bellabobrovnik-
nozdrkócz
Bclá, Bobrovník, Nozdr-
kovcc
161
140
86 9 »
Biszkopicz
Biskupice
351
303
87 9
Bohuszlavicz
Bohuslavice
413
399
96-6 v
Bossácz
Bošáca
3488
3327
954 .
Csutórlok
Štvrtek (Štvrtok;
445
415
93-2 .
Eh-ietoma
Drietoma
1533
1467
957 »
Fcisdszúcs
Horná Súča
2614
2565
981 .
Halozicz
Kaluzice
253
253
100 - *
Hamrí
Hamry
155
152
99-
Hanzlikfalu
Hanzlíková
296
261
881 >
Hrabovka
Hrabovka
300
253
84-4 •
Isztebnik
Istebnik
370
292
78-9 «
Ivanócz
Ivanovcc
781
746
95-5 .
Kálnicz
Kálnica
946
891
941 >
Kiscbocholna
Malá Chocholná
225
200
88— -
Kiskubra
Malá Kubra
148
145
97 9
Kissztankócz
Malé Stankovce
336
326
97- •
Kíszáblat
Malé Záblatie
69
69
100- >
Kiszsámbokrét
Male Žabokrcky
106
84
79-2 »
Kochanócz
Kochanovce
328
311
94-8 >
Kocsócz
Kočuvce
432
402
93- »
Kosztolna
Kostolná
182
176
966 .
Krivoszúdbodovka
Krivosúd-Bodovka
337
316
93 8 »
Melcsicz
Melčice
713
665
932 .
22
Morvalieszkó
Moravské Lieskové
4181
4067
97-2 %
Nagybirócz
VcFké Bierovce
371
361
97-3 .
Nagychocholna
VeFká Chocholná
769
746
97- »
Nagykubra
VeFká Kubra
678
644
94 9 »
Nagysztankócz
VeFké Stankovce
653
650
99 5 »
Nagyzáblat
VeFké Záblatie
286
251
87-9 >
Nemeslíeszkó
Zemanské Lieskové
382
348
91- .
Nemespodhragy
Zemanské Podhradie
787
742
93-— *
Orechó
Ořechové
291
265
91- »
Rakolub
Rakoluby
150
144
96— »
Révfalu
Mnešice
789
722
91-5 *
Ribári
Rybáry
238
232
97-5 *
Rozvadz
Rozvad e
182
177
97-2 »
Szedlícsna
Sedličná (Seličná)
212
168
79 2 »
Szelecz
Selec
896
867
96-7 .
Szkala
Skala
234
210
89-8 .
Szkalaújfalu
Skala-Nová Ves
(Sk.-.Novejsa«)
268
226
84-3 »
Szoblahó
Soblahov
946
917
96-9 »
Turna
Tárná
850
814
95-7 »
Ujezdó
Újezdov
173
163
94-2 •
Vágújfalu
>Váh Novejsa«
(Povážská Nová Ves)
698
650
931 .
Velcsicz
Velčice
366
349
95-3 »
Vieszka
Vieska (Viesky)
203
189
93-9 .
Zamarócz
Zamarovce (Somárovce)
331
255
77-— .
Zárjecs
Zarieč
184
174
94-5 .
Zlatócz
Zlatovce
368
363
98-7 »
Zsabinecz
Žabinec
131
92
70— .
Okres: Vágbeszterczc (Povážská Bystrica).
Alsóhricsó
Dolný Hríčov (Hryčov)
559
539
96 4 0^
Alsómélyesd
Dolné Hlboké
202
194
96- •
Alsómostyc necz
Dolný Moštenec
305
300
98 3 >
Bittselehota
Bytča Lehota
170
157
92 3 .
Bogyina
Bodl na
276
270
97-8 »
Brovnistye
Brvnište
1222
1195
97-8 »
Cselkólehota
Celková Lehota
193
193
100 — .
Domanizs
Domaniža
633
600
94-7 .
Domanizslehota
DomanižLehola
67
67
100- •
Farkasd
Vrtižer
99
90
99-9 •
23
Felsóhricsó
Horný Hríčov
401
394
98-2 «
Felsflmélyesd
Horné Hlboké
187
186
99-8 .
FelsOmostyenecz
Horný Moštenec
275
261
94-9 .
Hattne
Hatné
361
347
961 •
Hrabová
Hrabové
401
360
89-7 .
Hricsóváralja
Hrfčovské Podhradie
231
224
96-9 .
Jablonófalu
Jabloňové
251
247
98-4 .
Kardosvaszka
Kardoš-Vaska*)
146
141
96-4 v
Kisjeszenicz
Malá Jesenica
219
212
96-7 .
Kisugyics
Malá Udiča
221
218
98-6 .
Kliestina
Klieština
315
307
974 »
Kosztelecz
Kostelec
152
152
100— .
Lednícz
Lednica
456
442
96-9 .
Mariko
Mariková
4157
4045
97-2 .
Milochó
Milochov
544
525
965 •
Nagyjeszenicz
Vefká Jesenica
217
204
94- .
Nagyugyics
Vcíká Udiča
595
586
98-4 .
Nemeskvassó
Zemanský Kvašov
139
126
90 — »
Nemeszávada
Zemanská Závada
135
135
100- •
Okrut
Okrut
105
94
895 •
Orlové
Orlové
446
417
93-5 »
Ovcsárskó
Ovčársko
238
226
94-9 .
Papradnó
Popradné (Popradnó)
2949
2908
986 »
Pastina závada
Závada
180
180
100— »
Peklina
Peklina
125
125
100— .
Pelyvás
Plevník
339
311
918 •
Pocsaró
Počarová
116
116
100 — .
Podmanin
Podmanin
273
267
97-7 »
Podvázs
Podvažie
310
306
98 7 .
Praznó
Práznov
346
338
976 .
Precsin
Prečín
493
489
99 2 .
Predmér
Predmier
810
766
94 5 »
Proszné
Prosné
401
396
98-7 .
Rassómarsófaluurbanó
Rasov MarSovka-Urbanov
445
436
97-9 .
Sebestyénfalu
Sebešťánová
295
291
98-6 »
Somfalu
Drienovc
272
270
99 2 »
Szádecsne
Sádečné
230
226
98-2 .
Sztupne
Stupné
509
495
972 »
Szúlyóhradna
Sáfov, Hradná
720
676
93-8 ,
Upohláv
Upohlava **)
156
154
987 .
Vágbesztercze
Povážská Bystrica
2394
1944
812 s
♦) Podle Houdka i Dolná Nová Ves a KardošVieska.
♦♦) U Houdka i Supohlava.
24
Vágpodhragy
Povážské Podhradie
447
407
91 —
Vághéve
Povážská Teplá
369
349
94-6
Vrchtepla
Vrchtepla
210
202
96 —
Zászkal
Záskalie
200
200
100 —
0/
10
Okres: Z sol na (Žilina)
Alsótizsina
Dolná Tižina
749
749
100 -V
Babko
Babkov
397
393
98 9 •
Bánova
Bánová
773
735
95 — *
Bella
Bělá
2389
2338
97-4 .
Bittarova
Bitarová
261
259
99-2 »
Bittsicza
Bytčica
623
574
921 .
Brezani
Břežany
216
216
100-- >
Facskó
Fačkov
1308
1280
97-8 »
Felsótizsina
Horná Tižina
868
868
100— *
Gbellan
Gbefany
490
474
967 *
Gyurcsina
Ďurčiná
776
771
99 6 .
Huorki
Horky
185
165
891 .
lUove
Ilové
171
171
100- >
Jaszenó
Jasenové
324
323
99-7 .
Kiscserna
Malá Černá
303
303
100 — >
Klacsan
KFačany
158
150
949 »
Kóporuba
Kamenná Porubá
649
635
963 .
Krasznyan
Krasňany
532
516
96-9 .
Kunfalva
Koňská
902
818
90 6 »
Kunyerad
Kunerád
419
393
937 »
Liszicza
Lysica
1035
1022
98-7 »
Ljetava
J.ietava
424
396
93-4 »
Ljetavalucska
LietavaLúčka
373
342
91-7 .
Moys
Moyš
254
248
97-7 >
Moyslucska
Moyš-Lúčka
330
322
97-5 >
Nagycserna
Vefká Či.erná
275
275
100-— .
Nedecz
Nededza
364
344
945 »
Nezbudlucska
Nezbud-Lúčka
314
302
961 *
Plébánlehota
Plebánova Lehota
79
79
100— »
Podhorje
Podhorie
328
322
981 »
Poluszje
Polusie
359
356
99 1 »
Porubka
Porubka
379
369
97-4 .
Rajecz
Rajec
2610
2330
892 >
Roszina
Rosina
956
902
94-3 >
Suja
Šuja
389
386
99-2 >
25
Sztránszke
Stránské
576
562
97-6 %
Sztrányavi
Stráňavy
514
514
100— .
Sztrázsa
Stráža
357
338
94-7 *
Sztrazsó
Stražov
468
442
94-3 •
Sztrccsnó
Strečno
717
685
95-5 *
Szúnyogzávada
Szúnyog-Závada
129
129
100- .
Szvinna
Sviná
627
625
99 6 >
Teplicska
Teplická
1002
980
97-8 »
Trnové
Trnové
617
605
98— •
Trsityennafrivald
Trstenná,
Frývald
1467
1440
981 •
Turótridvori
Turo-Tridvory
1127
1086
96-3 >
Tyerchova
Terchová
3728
3692
99 - »
Várna
Varín
1312
1067
81-3 »
Visnyó
Višňové
1195
1178
98-5 »
2^sztranje
Zástranie
386
386
100- — >
Závodje
Závodie
1052
982
93-3 •
Zbinyó
Zbyňov
509
504
99- •
Zsolna
Žilina
Město :
5633
3242
59-3 »
Trencsén
Trenčín
7011
3715
52--7o
Stolice nitranská.*)
Velká stolice nitranská má v statistice 312,001 Slováků na 428,296
obyvatel, tedy 73^0 Je skoro celá slovenská, kromě nejjižnější části, ale
i zde slovenská oblast zasahuje až pod brány Nových Zámků. Hranice čisté
oblasti slovenské (50^^) jde na jihu od Středy nad Váhem k Šoporné kol
Kráfové na Močonok, Urmín, Gcrgelovou, Lap. Ďarmoty, k M. Hyndicům
a Nové Vsi na Žitvé v stolici tekovské. S touto kompaktní oblastí souvisí
však na jihu ovšem jen slabě větší řada čistě slovenských osad, kolem
V. Šuran, jež se však ve vedlejší stolici tekovské připojuje přes Vráble
k celkové oblasti. **)
Připojíme-li k této oblasti i osady s 10 — 50"/^ Slováků, přibude Kráfová
mezi Šoporní a Močonkem. a hranice dále půjde na Komjatice, V. Šurany
s odbočkou na Slovenský Meder, Bankesi, M. Várad a na Dolný Ohaj v tekovské
*) Příslušná mapa vzadu má oddělený okres žabokretský a prievidzský z příčin
technických. Okresy tyto připojeny k mapě stolice trenčanské a turčanské
••*) Zde mezi Močonkem, Urmínem, Jatovem a Komjaticemi je řada drobných
pastatin a samot, jež v statistice vedeny nejsou. Jsou-li slovenské, jak soudím,
spojují ostrov šuránský s Močonkem a Urmínem. Sám Kórosi uznává zde oblast
slovenskou (viz závěr).
Národopisný Sbornik. Sv. IX. 3
26
stolici. Ale celý tento slovenský kraj na jih a východ Nitry je prorván dvěma
madkrskými pásy: 1. pásem vedoucím od řeky Nitry pod Gergelovou, na
V. Hyndice, H. Ohaj a Vráble (skládá se z madkrských osad : V. Ves, Bránč,
V. Kýr, V. Citýn, Čahynce, V. Hyndice, H Ohaj a ze Z. Pani, Dyčky, Babin-
dolu, Kalázu, M. Citýnu, M. Kýru, a M. Máni, kde živel maďarský převažuje), —
2. pásem vedoucím od města Nitry, v němž také Maďaři převažují, na Ladice,
a skládajícím se z obcí většinou madkrských : Hrnčiarovec, Koleňan, Dýmeše,
Lajošové, Ladic v Tekově a z maď. obcí Výčap Opatovcí (Vicsapapáti), Badic
(Béd), Mehyncí (Menyhe), Žiran (Zsére), Egersegu, Čítar (Csitár), Gesti
(Geszte), Obdokovcí (Bodok) a Pogranic (Pográny). Také je na mapě po-
zorovati, že se i na západě řeky Nitry v kraji mezi městy Nitrou, V. Topol-
čany, Piešťany a Fraštákem dosti často setkáváme s obcemi, v nichž ne-
slovenské obyvatelstvo (hlavně maďarské) přestupuje už 257o- Vůbec je
celý okres nitranský silně proniklý Maďary, jinde jsou více jen
v městech. KOrosi prohlašuje to za hřbitov vymírajícíhoj Maďarstva.*)
V stolici nitranské setkáváme se také s dvěma významnějšími ostrovy
německými. Je to Handlová **) v okresu prievidzském, jež tvoří jeden ostrov
se západní částí velkého ostrovu rozkládajícího se dále v stolici tekovskc a
turčanské (ostrov kremnický), a skupina: Německé Pravno (Ném. Próna,
Deutsch-Proben), Cách (Czach), Gajdel, Majzel, (Maysel), Solka (Szolka,
Bettlersdorí), Tužina (Tuzsina, Schmiedehaj) a Chvojnica (Chvojnicza), jež
opět souvisí s několika obcemi německými na západě Turce.
Malý ostrůvek tvoří osada Čermany (Csermend; 284 Němců z 524 duší)
v okr. topolčanském. Jinak je tu Němců všude dosti nasazeno, zejména
v městech a osadách V. Šuranech, Fraštáku, Myjavě, Oponicích, V. Topol-
čanech, Urmíně, Žabokretech, V. Kostolanech, Piešťanech, Chtelnici, Prievidzi,
Gbelech, Holiči, Jablonici, Šaštíně, Senici, Staré Ture, Vrbovém a v Novém
Městě n. Váhem.
Čechy ohlašuje statistika v obcích Fraštáku, Dobré Vodě, Holiči, Poláky
v Dobré Vodě.
Všech obcí slovenských je v stolici této 397 a sice tyto:
Okres: Érsekujvár (Nové Zámky).
AlsószOlIós
Dol. Sílcš
VSeho obyv.
763
Slovikfi
450 58 9 %
Bánkeszi
Csornok
Bankesi
Čornok
1653
858
1602
819
96-8 .
95-4 .
Egyháznagyszeg
Naďscg
857
775
90 4 »
♦) 81. Pohrady 1896. 435. Srv. také, co tam J, Škultéty vykládá proti hranici
Kdrósim určené.
♦♦) Handlová podle Křižka (Německé osady na Slovensku, v SI. Pohíadcch II. 115)
také Kríegerhaj nebo Hennelshaj (od toho slov. Krikeháj, Handlová).
FelsOszOllds
Hor. Síleš
482
453
93-9 %
Gyarak
Ďorok
663
600
90-5 »
Kiskér
M. Kýr
347
48
13-9 »
Kiskeszi
M. Kesor
280
251
89-8 »
Kismánya
M. Máňa
615
87
141 .
Kisvárad
M. Várad
921
870
94-5 .
Komját
Komjatice
3670
3078
83-9 .
Malomszeg
Malomseg
850
721
84-8 .
Mártonfalu
Mártonfalu
276
199
72-1 .
Nagysurány
Šurany
4762
3170
665 .
ÓzdSge
Ezdeg
796
682
85-6 .
Szentmibályúr
Sv. Michal
479
397
82-9 .
Tótmegyer
Slovenský Meder
3202
2317
72-3 .
Zsitvafodémes
Žitva-Fedýmeš
1101
1047
95-—.
Okres: Galgócz (Frašták, Hlohovec).
Alsóattrak
Dol. Otrokovce
221
201
90-9
%
Alsórécsény
Dol. Rišňovce
564
508
90 —
Alsóvásárd
Dol. Vašardice
206
179
86-8
Alsózelle
Dol Zeleníce
317
291
91-8
Ardanócz
Ardanovce
277
259
93 6
Bajmócska
Bojnicky
889
847
95-2
Bcregszeg
Beregseg (Bereseg)
1730
1640
94-7
Bucsány
Bučany
1571
1463
92-5
Elecske
Alakšince
704
549
77-9
Felsdattrak
Hor. Otrokovce
467
441
944
Felsórécsény
Hor. Rišňovce
447
394
881
Felsóvásárd
Hor. Vašardice
424
407
954
Felsdzelle
Hor. Zelenice
717
705
98-3
Fornószeg
Fornóseg
311
283
90-9
Galgócz
Frašták (Hlohovec)
8833
6084
68-8
Gellénfalu
Galanová
130
99
761
Jalsó
Jalšové (Jalšov)
353
345
979
Káp
Kapince
297
249
83-9
Kaplat
Koplotovce
245
226
92-2
Karkócz
Trakovice
1112
1050
94 4
Kelecsény
KFačany
585
552
94-3
Kisbáb
M Báb
719
619
86--
Lakács
Lukačovce
904
850
94-
Maniga
Malženice
726
695
95-6
Mcrňcze
Merašice
313
262
83-7
3*
28
Nagybáb
V. Báb
698
602
86 2 %
Nem eskurt
NemeSkerť (NcmcSkurť)
577
530
91-8 »
Pásztó
Pastuchov
744
708
951 .
Poszátka
Posádka
123
118
95 9 »
Pusztakiirt
Pustakerť
588
557
94-7 .
Rátkócz
Ratkovce
398
386
96-9 *
Románfalu
Rumanová
867
828
931 >
Ság
Šág
725
699
96-3 >
Salgócska
Šalgóčka
326
291
89-2 >
Szentpéter
Svátý Peter
622
602
96-6 .
Szerbócz
Svrbice
199
193
96-9 »
Szilád
Siladice
864
788
91-2 .
Tótdiós
Orešany
336
313
93-1 *
Tótsók
Šalgovce
442
398
90- »
Tókold
Tekoldany
162
160
98-7 »
Udvarnok
Udvarnok
1634
1494
91-9 .
Ujvároska
Městečko
759
574
756 »
Vágmedencze
Madunice
1001
968
96 7 >
Vorosvár
Verešvár
918
891
97- >
Zsúk
Žlkovce
603
589
97-6 >
Okres : M i a v a (Myjava).
Březová
Březová
5293
5032
95-7
Bukócz
Bukovec
761
751
98-6 »
Hrachovistye
Hrachovište
1052
1045
99-3 >
Kosztolna
Kostolné
2289
2260
98-7 »
Krajná
Krajné
2919
2849
97-6 .
Miava
Myjava
10639
10110
95-— »
Podkilava
Pod ky láva
908
907
99-8 »
Turoluka
Tura Lúka
2255
2149
95-3 »
Vagyócz
Vaďovce
1203
1183
98-3 »
Visnyó
Višňové (Višňové)
371
369
99-4 >
Okres: Nagytapolcsány (Velké Topolčany).
Alsóhelbény
Dol. Chibany
354
347
98-
Appony
M. a V. Oponice
747
621
831
Belincz
Belince
197
186
94-4
Bellesz
Blesovce
259
250
96-2
Bófalva
Dol. a Hor. Behynce
363
351
96 7
Bzincz
Bzince
157
149
949
/o
29
Chrábor
Chrablany (Chrabrany)
551
526
95-4 7
Családka
Čeladince
402
388
96-5 .
Csermend
Čermany
524
227
43-3 >
Csitár
Čitáre
255
243
95-2 >
Falkasdovorán
Falkaš-Dvorany
390
362
92-9 >
Felsóhelbény
Hor. Chibany
170
160
90-9 »
Kakasfalu
Kokosová
81
69
851 *
Kamanfalu
Kamanová
342
313
91-5 .
Kisbólgyén
M. Bedzany
176
172
97-7 »
Kisdovorán
M. Dvorany
182
171
93-9 >
Kísjácz
M. Jacovce
72
70
97-2 »
Kisrippény
M. Ripňany
262
238
909 >
Kisszulány
Sulánky
151
135
89-4 >
Kisvicsáp
Výčapky
336
271
815 *
Koros
Krušovce
1000
939
93-9 >
Kovarcz
Kovárce
1054
967
91-7 »
Kortvélyes
Hrušovany
451
420
931 »
Krtócz
Krtovce
302
289
95-6 »
Kuzmicz
Kuzmice
213
205
96-2 >
Lipovnok
Lipovník
284
257
90-6 >
Lovászi
Lovásovce
333
273
81-9 >
Nagybodok
Obdokovce
822
739
89-8 >
Nagybolgyén
V. Bedzany
318
305
95-9 »
Nagydovorán
V. Dvorany
390
386
98-9 »
Nagyjácz
V. Jacovce
514
468
91- >
Nagyrippény
V. Ripňany
909
724
796 .
Nagyszulány
Sulany
152
130
85-5 >
Nagytapolcsány
V. Topolčany
4952
2594
523 .
Nemecske
Němečky
310
300
96 9 »
Nemesjácz
Zemanské Jacovce
476
369
77-5 .
Nezsette
Nežatíce
178
152
85-4 *
Nyitrabajna
Bojná
1520
1304
85-8 .
Nyitraludány
Ludany
703
626
89-- »
Nyitranémeti
Němčíce
658
627
95-2 »
Nyitrapereszlény
Preserany
1121
934
83-3 >
Nyitrasárfó
Šárfia
989
957
98-7 >
Nyitrazerdahely
Nitrianska Středa
557
499
«9'6 >
Onor
Norovce
297
284
95-6 »
Paczolaj
Obsolovce
196
185
94-3 »
Podhragy
Podhradie
444
393
88-5 >
Prasicz
Prašice
1071
1018
95- »
Piispokfalo
Biskupice
182
167
91-8 .
Radosna
Radošina
1243
1095
88-- »
30
Sarluska
Šarlužky (Šarlužka)
147
132
90-'V(
Szcptenczujfalu
Hajmova Ves (Hajmovejsa]
487
453
93— .
Szolcsány
Solčany
1288
1175
91-2 »
Szolcsánka
Solčanky
184
182
98 4 *
Szomorfalu
Somorová
97
58
59-8 »
Szalócz
Súlovce
590
567
961 »
Tavarnok
Továrníky
1098
992
90 - >
Teszér
Tesáry (Tesaře)
395
381
96-5 >
Tordomeszticz
Tvrdomestice
367
348
94 9 »
Urmincz
Urmince
892
851
95 3 >
Vámosujfalu
Mýtná Nová Ves
(Mytnovejsa)
306
294
96 - >
Velusócz
Velušovce
346
344
993 >
Vczekény
Vozokany
366
325
88-8 »
Vitkócz
Vitkovce
119
118
991 >
Závada
Závada
480
443
92-3 >
Okres: Nyitra (Nitra).
Abalehota
Lehota
Alsóelefánt
Dol. Lefantovce
Alsókoroskény
Dol. Kereškýn
Andacs
Andač
Assakiirt
Ašakerf (Kerť)
Bábindal
Babindol
Csabb
Čab
Család
Čalad
Csápor
Čapor
Csekej
Čakajovce
Czabaj
Cabaj
Darázs
Dražovce
Dicske
Dyčka
Felsóelefánt
Hor. Lefantovce
Felsókoroskény
Hor. Krškany
Gerencsér
Hrnčiarovce
Ghymes
Dýmeš (GýmeS)
Ghymeskosztolány
Dýmeš Kostolany
Kalász
Kálaz
Kisczétény
Malý Citýň
Kishind
M. Hyndice
Kislapás
M Lapáš
Kolon
Koleňany
1070
992
92-7 «/(
430
351
81-6 .
881
709
80-5 .
119
92
77-2 .
774
671
86-7 >
391
53
13-6 .
433
422
97-4 .
543
467
86— .
854
818
95-7 .
750
691
921 .
1459
1232
84-4 .
1124
1091
97 — .
375
127
341 >
641
572
89 2 .
500
378
75-6 .
1057
106
10- .
1095
180
16-4 .
485
447
921 .
850
198
23-3 .
275
61
22—.
410
302
73-6 .
203
181
891 .
902
170
18-8 .
31
Konyok
Kinek
255
237
92-9 %
Lajosfalu
Lajošová
130
29
22-9 .
Lapá^yarmat
Lapáš -Ďar moty
848
722
851 »
Liikigergelyfalu
Lůky-Gergerová
417
372
89-2 .
Molnos
Molnoš
706
665
941 .
NagyetnOke
V. Saníkovce
1120
774
691 .
Nagylapás
V. Lapáš
551
463
84-— »
Nemespann
Pana
751
231
30-7 .
Nemesperk
Perkovce
122
99
81-1 .
Nyitraivánka
Ivánka
945
701
73-3 .
Nyitraujiak
Ujlak
2057
1897
92-2 »
Salgó
Šalgor
1061
1000
942 .
Sariókajsza
Šarlažky-Kajsa
906
755
83-3 »
Suránka
Šuranky
336
296
88-— »
Szalakasz
Salakúz (-úzy)
474
374
78-9 .
Szill
Sila
307
264
85-9 .
Tormos
Tormoš
998
931
932 .
Újlacska
Ujiaček
321
292
90—.
Oreg
Ireg
1099
1038
94-4 •
Ormény
Urmín
3349
2524
75-3 .
Ozbég
Zbehy
1235
1085
87-9 .
Vajk
Vajka
589
511
868 .
Okres: Zsámbokrét (Žabokreky).
Alsóvesztenicz
Dol. Vestenice
805
750
931 \
Apátlévna
Livinské Opatovce
265
265
100- .
Aranyosd
Zlatník
714
618
86-5 .
Bacskafalu
Baštín
125
99
79-2 >
Bélaudvarnok
Dvorníky
532
514
96-5 >
Chinorán
Chynorany
1864
1816
97-4 >
Chudólehota
Chudo-Lehota
106
101
953 »
Felsóvesztenicz
Hor. Vestenice
495
490
98-3 >
Janófalu
Janova Nová Ves (Janovejsa) 354
326
92- »
Jaskafalva
Ježkova Nová Ves
(Jožkovejsa)
414
406
98 - >
Kisbélicz
M Bielice (M. Bilice)
272
228
83-8 >
Kisbossány
Malé Bošany
220
210
95- >
Kisvendég
M. Hostie
340
330
97-3 *
Kolos
Klíž
565
519
93 4 >
Krencs
Krnča
711
653
916 >
Lévna
Li vina
189
182
91 —
32
Libichava
Libichová
115
106
921 %
Nadlány
Najdlice
561
525
93-6 »
Nagybélicz
V. Bielice
(V.
Bilice)
698
600
86-1 .
Nagybossány
V. Bošany
1371
1150
83-9 .
Nagykolos
Klíž-Hradište
482
444
921 .
Nagyvendég
V. Hostie
368
359
97-5 .
Návojócz
Novojovce
301
283
94- .
Nedanócz
Nedanovce
635
605
95-2 .
Nyitranádas
Nedašovce
401
379
94-5 .
Nyitraszucsány
Nitrianske
Suíany
951
905
951 »
Nyitrazsámbokrét
Nitrianske
Žabokreky
1084
574
529 .
Ószéplak
Krásno
324
308
95 — »
Pohába
Pochabany
166
162
97-6 »
Práznócz
Praznovce
455
418
91-8 .
Racsicz
Račice
541
531
981 .
Rajcsány
Rajčany
425
403
94-8 »
Sissó
Šišov
336
285
84-8 .
Szkacsány
Skačany
1143
1102
96-3 »
Szkacsányhradistye
Hradiště
575
562
97-6 »
Tókésujfalu
Klátova Nová Ves
(Kiatnovejsa)
1037
979
944 .
Turcsány
Turčanka
146
140
95-9 .
Okres : P 6 s t y é n (Piešťany).
Alsódubován
D. Dabovaný
433
428
98-9 ®j
^0
Banka
Banka
653
609
93-2 >
Bori
Borovce
755
711
941
Drahócz
Drahovce
2073
2021
97-4
Duczó
Ducov
164
159
96-9 ^
Felsódubován
Hor. Dubovany
345
339
98-2 )
Hubina
Hubina
675
645
95-5 r
Jókó
Dobrá Voda
1360
1228
91— :
Kisorvistye
M. Orvište
153
153
100 - i
Kocsin
Kočín
255
251
98-4 :
Koczuricz
Kocurice
156
156
100 — j
Lancsár
Lančár
248
211
85-5 .
Lopassó
Lopašov
975
949
97-3 1
Moravan
Moravany
760
699
91-9 1
Nagykosztolány
Kostolany
1681
1464
87-— 1
Nagyorvistye
V. Orvište
560
532
95 - 1
Nizsna
Nižná
525
510
971 .
33
Petófalu
Peťany (k nim připojené
Pcčeňady)
711
645
90 7 «/
Póstyén
Piešťany
6661
4441
78-4 >
Radosócz
Radošovce
433
416
96— .
Rakovicz
Rakovice
559
531
94-9 »
Ratnócz
Ratnovce
456
447
98- »
Stcnisz
Štenisy (Štcnise)
588
580
98-6 .
Szokolócz
Sokolovce
431
411
95-3 >
Tyapkó
Ťapkové
122
122
100— »
Vigvár
Veselé
1013
974
96-1 >
Vittencz
Chtelnica
1925
1672
868 »
Zákosztolány
Zakostolany
423
412
973 »
Okres: Privigye (Prievidza).
Alsólelócz
Dol. Lehovce
111
99
89-2 7
Alsósutócz
Dol. Šútovce
131
127
96-9 *
Bajmócz
Bajmóczapáti
Banka
Boj nice
Opat ovce
Banka
1274
656
148
1159
635
147
90 — >
968 »
993 »
Bélapataka
Valašská BcIá
3493
3444
98-5 .
Berzeny
Bnisznó
Břežany
Brusno
620
470
610
450
983 »
958 »
Chrenócz
Chrenovec
341
336
98-5 .
Csavajó
Czigcl
Divékjeskófalu
Divékujfalu
Dlasin
Čávoj
Cígía
Ježkova Ves (Ježkovejsa)
Diviacka Nová Ves (při-
pojena Somorová)
Dlžín
1076
688
189
555
221
1052
682
183
463
219
97-7 »
99 — »
96-8 .
83-4 »
99- »
Dobrocsna
Dobročná
303
296
97-6 »
Dubnicza
Dubnica
239
239
100- >
Felsólelócz
Hor. Lelovce
277
268
96-7 .
Fels6sutócz
Hor Šútorce
213
210
98-5 »
Hradecz
Hradec
344
334
97- ~ »
Jalovecz
Kanyánka
Jalovec
Kaňanka
351
308
348
301
99 1 »
977 .
Keselókftpodhragy
Kiscsausa
Podhradie
M. Causa
625
618
617
611
987 .
98 8 »
Kislehota
M. Lehota
423
420
992 >
Kislehotka
Kispróna
M. Lehótka (M. Lihotka)
Pravenec
233
482
224
465
96 1 .
965 »
34
Koczúr
Kocurice
158
141
89-2 7
Kós
Koš
964
950
98-5 »
Kosztolnafalu
Kostolná Ves (Kostolnejsa) 332
317
95-5 .
I^szkár
Laskár
230
216
93-9 >
Lazán
Lazany
713
707
991 >
Lestyén
Lešťany
308
305
99- »
Lipník
Lipník
293
286
97-8 .
Lomnicza
Lomnica
217
187
86-1 »
Mácsó
Máčov
223
220
989 >
Morovnó
Morovno
215
210
977 .
J^ádasér
Nedožer
767
730
951 >
Nagycsausa
V. Causa
348
325
93-4 >
Nagylehota
V. Lehota
1015
986
971 .
Nagylehotka
V. Lehótka
412
408
99-- »
Neczpál
Necpaly
464
455
98- »
Nevidzén
Nevidzany
405
402
99-2 »
Nyitradivék
(Nitrianske) Diviaky
422
372
881 .
Nyitranovák
(Nitrianske) Nováky
698
624
894 .
Nyitrarudnó
(Nitr.) Rudno
263
191
72-7 .
Pollusz
Polusy
263
259
98-5 .
Porubá
Porubá
721
685
95- *
Frivigye
Prievidza (Prividza)
3152
2454
778 .
Rásztocsnó
Ráztočno
967
947
97-4 >
Radnólehota
Rudno Lehota
369
367
99-4 »
Szcbedrázs
Sebedražie
609
606
99-5 >
Szecs
Seč
301
298
99— >
Temes
Temeš
252
246
97-7 .
Terestyénfalva
Kršťanová (Kršťanovejsa)
254
231
90-— >
Verbeny
Vrbany
204
195
95-4 >
Okres: Szakolcza (Skalica).
Broczkó
Brocké (Brockov)
2145
2057
95-9
7o
Chropó
Chropov
563
544
96-6
Czoborfalu
Močidlany
521
482
92-5
Egbell
Gbely
3053
2842
93-—
Holics
HoUč
5817
4735
81-4
Kátó
Kátov
467
446
95-5
Kiskovalló
Koválovec
333
324
96-7
Kispritrzsd
M. Prietrž
(Přítrž)
396
386
99 —
Kopcsány
Kopčany
2235
2102
94-
Kutti
Kuty
2958
2974
94.3
35
Letenócz
Letnice
564
554
98-2 7(
Lopassó
Lopašov
254
240
93-9 »
Mokriháj
Mokrý háj
741
719
97- .
Oreszkó
Oreské
233
228
97 9 .
Péterfalu
Petrova Ves
1069
998
93-3 »
Radimó
Radimov
745
698
93 7 »
Radosócz
Radošovce
1058
972
91-9 .
Szentistvánfalu
Popudiny
412
391
94-8 >
T5?isfalu
Trnovec
363
358
98-6 »
Unin
Unín
1334
1277
95-6 .
Vészka
Vieska (Véska)
426
413
96-9 >
Vidován
Vidovaný
269
259
96-2 >
Vlcskován
Víčkovaný
487
468
96 — »
Vrádist
Vrádišť
640
586
915 .
Okres: Szenicz (Senica).
Aszós
Osuské
851
810
95-1 V(
Berencsváralja
Podbranč
1088
1062
97-6 »
Búddskd
Smrdáky
326
304
93-2 •
Csácsó
Čáčov
1041
960
931 •
Csári
Čáry
1242
1162
93-4 *
Császtkó
Častkov
761
754
99— >
Dojcs
Dojčie (Dojčí)
1348
1289
95 6 .
Hluboká
Hlboké (Hluboké)
1110
1046
942 »
Hradist
Hradiště
1049
1029
98 — »
Jablonicz
Jablonica
obce Cerová a Lieskové
2025
1759
868 »
Korlátkó
spolu
1112
1026
92-2 »
Kuno
Kunov
497
487
97-9 .
Morvaór
Stráže (Straže)
1556
1429
91-8 >
Nagykovalló
Koválov
834
812
97 3 »
Nagypritrzsd
V. Prietrž (V. Přítrž)
1013
981
96-8 >
Ribek
Rybky
394
380
96-5 »
Rohó
Rohov
294
279
94-5 »
Rovenszkó
Rovensko
485
451
99 2 >
Rozběhl
Rozběhy
304
300
98 6 .
Sándorfa
Šandorf
1068
991
928 »
Sasvár
Šaštín (Šaščín)
2373
1855
781 .
Stepáno
Štěpánov (Ščepanov)
1516
1485
97-9 >
Szenicz
Senica
3064
2070
67-5 »
Szmolínszkó
Smolínské (Smolensko)
1070
1037
969 >
36
Szobocist
Sobotišté
2496
2049
82-5 %
Szottina
Sotina
600
547
91— >
Verbócz
Vrbovce
3691
3548
961 >
Okres: Vágsellye (Šaly).
Királyi
Králova
1264
167
13-2 7,
Kóposd
Kepešd
1186
1144
96-4 >
Mocsonok
Močonok
(Močonek)
3283
2612
79-5 »
Patta
Pata
1480
1438
97-1 >
Sempte
Šintava
1882
1595
84-8 >
Sopornya
Šoporňa
3286
2975
905 .
Tornócz
Tornok
2484
370
149 »
Vágsellye
Šaly
3581
1964
54-9 »
Okres: Vágújhely (Nové Město nad Váhom).
Alsóbotfalu
Dol. Bzince
662
636
96-^^
^0
Bassócz
Bašovce
513
509
99-2
Bninócz
Bninovce
318
276
86-7 :
Császtkócz
Častkovce
842
821
97-5
Csejte
Čachtice
1950
1783
91-4
Felsóbotfalu
Hor. Bzince
1174
1145
97-5 :
Hrádek
Hrádek (Hrádek)
806
759
941 :
Hrussó
Hrušové
414
411
99-2 >
Huorka
Horka
589
501
85-1 >
Kismodró
M. Modrovka
127
123
96-8 1
Komárno
Komárno
151
151
100- - 1
Koritnó
Korytné
1027
977
951 1
Krakován
Krakovaný
832
824
99—^
Leszéte
Podolie
1331
1299
97-6 1
Lubina
Lubina
3192
3093
96-9 1
Luka
Lúka
512
503
982 1
Mosócz
Mošovce
348
330
94-8 1
Nagymodró
V. Modrovka
311
292
93-8 1
Ocskó
Očkov
302
298
98-6 1
Ólehota
Stará Lehota
522
506
96 9 1
Osztró
Osirov
890
882
991 1
Ótura
Stará Tura
6104
5940
97 3 1
Patvarócz
Patvarovce
353
328
929 1
Pobedim
Pobedim
1169
1146
98- «
37
Sípkó
Šipkové
472
471
99 8 0/
Szentkereszt
Svátý Kříž
328
314
95 7 >
Trebcte
Trebatice
932
915
981 >
Újlehota
Nová Lehota
664
640
96 3 »
V^ór
Straža
617
605
98 — >
V^szerdahely
Středa
724
689
951 .
Vágújhcly
Nové Město nad
Váhom 5294
3187
601 >
Vcrbó
Vrbové
4686
3662
781 .
Vieszka
Vieska
185
183
98-9 >
Zsolnafalu
Žolnafalu
495
492
99-3 »
Města :
Nyitra
Szakolcza
Nitra
Skalica
15169
4932
5538
4301
Qfi. O
^" — /O
87-— >
Stolice tekovská.
Stolice tekovská je většinou (kromě dolení části) slovenská. Při plném
počtu obyvatelstva 165.122 má 94.879 Slováků tedy 575 7o- Hranice národ-
nostní (nad 50^0 ) přechází z Nitry potok Žitvu u Dolného Ohaje a jde na
Nový Lot a odtud k severu přes Belek, Senci, Fí§, Lulu, Melek, Tajnu-
Šarovce, Rohožnici, Nemčičany, k Velkým Kosmálovcům, Starému Tekovu
(Malé Kosmálovce a Nový Tekov jsou už maďarské), Kfačanům a odtud
přechází ke Krškanům v Hontě. Od oblasti této odtrženy jsou dva ostrůvky:
jeden skládající se z obcí Dolného-Horného Ďuradu a Dekeníše, druhý z obce
Fakó-Vozokan, Čaby a Málaše. Uvnitř tvoří maďarský ostrůvek osada Horný
Ohaj (Aha) u Vráblí a severněji při hranicích Nitry osada Ladice, kde není ani
20% Slováků. Ovšem takc Zlaté Moravce jsou většinou maďarské (Slováku
44%). Stopujeme-li osady, které mají aspoň 10®/^ Slováků, jde hranice ovsem
dále a sice přes Ohaj mezi Bešeňovem a Lotem k hranici, kdež přechází
do stol. komárenské a ostřihomské; pak zase od Maláše přes Vozokany,
Ondrejovce k Túře na Hronu a kolem H. Pialu k Dekeníši, zabírajíc ostrov
dekem šský. Uvnitř zůstanou ostrovy maďarské : Teldínce (Tild) a Tehla (Tóhol).
Město Levice (Leva) zůstává vždy stranou, nemajíc ani 10®/^ Slováků
(785 na 8488 duší). Zajímavý jsou dva ostrovy německé a sice Velké Pole
(Pálosnagymezó) a Pila (D<'>czyfQrészeJ, a pak na severu velký ostrov utvo-
řený obcemi: Janova Lehota (Jánosgyarmat), Kopernica (Kapronc?a), Nová
Lehota (Újgyarmat), Konošov (Kunosvágása), Pjarg (Jánoshegy), Lučky
(Jánosrét), Blajfus (Kékellój, Veterník (Korm6czliget\ I v samé Kremnici
je skoro polovina Němců (1950 na 4306 oby v.). Tento velký německý
38
ostrov přechází do stolice turčanské přes Turček a Skleno k Horné Štubni,
a do Nitry k Handlové. *)
Slovenské osady jsou tyto (v celku 163):
Okres Aranyos-Marót (Zlaté Moravce).
Všech obyv.
Slováků
Aranyosmarót
Zlaté Moravce
2786
1245
44-6 \
Bélád
Beladice
299
207
65-8 >
Berzencze
Breznica
1042
1009
96-8 >
Csárad
Čaradce
604
596
98'6 >
Ebedecz
Obice
851
816
95-8 .
Feketekelecsény
Čierne Kfačany
526
503
95-6 >
Fenyókosztolány
Jedlové Kostolany
1127
1102
97-7 >
Garamszentbenedek
Sv. Beňadik
1095
956
87-3 >
Gesztócz
Hosťovce
445
413
92-8 »
Hecse
Choča
398
375
94-2 .
Hizér
Chyzerovce
937
886
94-5 >
Keresztúr
Hostie
794
764
96-2 >
Kisapáti
Opatovce
494
465
941 »
Kisaranyos
Zlatno
300
286
95 3 >
Kisfalud
Vieska
352
303
86-- »
Kishercstény
M Chrasřany
127
94
74-— >
Kisszelezsény
M. Slažany
315
300
95-2 .
Kistapolcsány
Popolčianky
1583
1356
85-6 »
KisOlés
Malá Lehota
1054
986
93-5 *
Kisvalkócz
Závada
182
181
99-4 .
Kovácsi
Kozarovce
" 1594
1514
95- »
Lédccz
Ladice
778
148
19- >
Lócz
Lovce
381
373
97-8 »
Magasmart
Břehy
881
870
98-7 >
Maholány
Machulince
510
467
91-5 »
Malonya
Mlyňany
485
445
91 7 >
Mankócz
Mankovce
282
275
97 6 *
Nagyherestény
V. Chrasťany
479
388
81 - »
Nagyszelezsény
V. Slažany
505
409
80-9 >
Nagyúlés
Verká Lehota
714
706
98-8 >
Nemcsény
Nemčičany
567
482
85-- >
Nemetl
Němce
960
932
97— >
*) Německé názvy, pokud jsem zjistil, jsou: Verké Pole — Hoch Wies, Pila —
Polisch, Janova Lehota — Drechsier-Haj, Kopernica ~ Deutsch-Litta, Nová Lehota —
Neu-Haj, Konošov — Kunesch-Haj, Piarg — Berg, Lučky - Honnes-Haj, Blajfus -
Blaufuss, Veterník ~ Legendl.
39
Néver
Nevěříce
586
499
85-1 7,
Orovnicza
Orovnica
368
358
94-5 »
Perlep
Přílepy
308
283
91-8 >
Peszér
Psiare
301
292
97-- *
Szelepcsény
Slepčany
759
666
87 7 >
Szenimárton
Sv. Martin
310
305
982 »
Szkiczó
Skýcov
817
776
94-9 »
Taszár
Tesáre
879
798
90-7 »
Újpetend
Rohožnica
162
142
876 .
Valkócz
Volkovce
494
477
966 »
Velsicz
Velčice
808
783
96-9 >
Zsikva
Žikava
528
509
96-4 *
Zsitvakenéz
Knežice
871
757
8Ó9 »
Okres : Garamszentkereszt (Svátý Kříž).
Alsóhámor
Dolné Hamry
1208
1066
88-2 %
Alsótárnok
Dol. Trnávka
292
291
99-8 .
Alsózsadány
Dol. Ždáňa
462
434
93-9 »
Apáthcgyalja
Podbrehy-Lehótka
345
330
95-7 »
Barsszklenó
Skleno
391
352
90-- »
Bartoš
Bartošová Lehótka
417
383
91-8 >
Bezerčte
Trnava Hora
414
373
90 — »
Bakkoskút
Bukovina
166
165
99-4 »
Dallos
Hráč
381
373
97-9 >
Erdosurány
Žubkov
659
633
96— »
Felsóapáti
Hor. Opatovce
1022
993
971 .
Felsób-ssenyó
Dúbrava
411
329
80— >
Felsohámor
Hor. Hamry
1198
1156
96-5 .
Felsotánok
Hur. Trnávka
318
310
97-4 >
FeisAzsadány
Hor. Ždáňa
493
472
95-8 »
Garamkiirtós
Trubín
787
782
99-3 »
Garammindszent
Vieska
337
334
99-? >
Garamrév
Voznica
585
541
92-5 >
Garamszentkereszt
Svátý Kříž
1390
1194
85-8 *
Geletnek
Hliník
911
866
95 — »
Gyertyánfaélesmart
Hrabičov-Ostrý Grúň
955
946
99 >
Határkelecsény
Kfačany
222
222
100-3 »
Irtványos
Kopanica
422
411
97 — »
jallna
Jálna
200
200
100- »
Karvaly
Jastrabá
504
473
93 8 >
Kelo
Prochot
788
770
97 7 >
40
Kisiócsa
Lovčica
619
616
99-5 %
Kiszelfalu
Pytelová
627
589
93-9 >
Koszorús
Kosorín
423
418
98-8 .
Ladomér
Ladomír
370
342
92-4 .
Lenge
Teplá
373
352
94-7 >
Lutilla
Lutila
1048
981
93-6 »
Madarasalja
Klak
468
458
97-9 >
Majlát
Prestavlk
489
477
97-9 »
Mocsár
Močiar
516
507
98-2 .
Mogyorómál
Slazka
551
544
98 7 *
Nagylócsa
Lovča
689
673
97-7 >
Ókormocske
Kremnička
546
493
90- >
Repistye
RcpiSte
470
456
97— >
Revistyeváralja
Podzámčie
251
241
96— *
Rudno
Rudno
793
759
95-7 *
Saskóváralja
Podhraď
275
270
98- >
Sekély
Žakil
351
351
100 — »
Szénásfaln
Bzenica
717
686
95-6 »
Tormáskert
Nevolno
265
264
99-7 .
Vihnycpesxcrény
Vyhne-Peserany
1697
1582
93-2 .
Zsarnócsa
Žarnovica
1862
1548
831 >
Zsarnóczakohó
Žarn. Hutá
314
274
86— >
Okres: Leva (Levice).
Bajka
Bajka
280
36
12-8
Barsendréd
Ondrejovce*)
695
79
11-3
Csejkó
Cajkov
1030
1000
97 —
Dobóberekalja
Podlužany
762
617
80-
Garamapáti
Opatovce
201
156
776
Garamkelecsény
KFačany
941
911
968
Garamkeszi
Kosihy
760
549
72-2
Gaiamszóllds
Rybník
1246
1188
95-2
Garamújfalu
Hronská Nová Ves
664
476
71-7
Kistore és Nagytore
Malá a Vefká Tura
531
62
11-6
Nagykoszmály
VeF. Kosmálovce
722
687
95 1
Nagymála^
Málaš
728
192
26-4
Óbars
Starý Tekov
1470
1393
94*8
Solymos
Šalmoš
458
423
923
Tolmács
Tlmač
424
415
979
* Pod úřednim jménem Barsendr6d spojeny jsou drívČjSí obce Malé a Velké
Ondrejovce a Držlany.
41
Okres: Oszlány (Oslany).
Alsókamenecz
Dol. Kamenec
504
480
95-2
Bisztricsény
Bystričany
732
687
93 8
Brogyán
Brodkny
808
754
933
Cserenye
Čí reňany
736
715
971
Felfalu
Horná Ves
519
490
94-4
Felsókamenecz
Hor. Kamenec
404
396
98-
Kalacsna
Kolačnov
564
542
95 9
Kisbisztricsény
Malé Bystričany
109
100
91-7
Kiskeresnye
M. Kršleňany
341
325
95-2
Kisugrócz
Malé Uherce
440
417
94 7
Nagykeresnye
V. Kršteňany
419
407
971
Nagyugrócz
VeFké Uherce
1819
1489
81-9
Nemeskosztolány
Zemanské Kostolany
492
429
87-8
Nyitraszeg
Chalmová
205
180
87-8
Oszlány
Oslany
1581
1345
85 —
Pázsit
Pažiť
141
137
971
Radócz
Rádobica
582
540
928
Simony
Šimunovany
442
391
88-6
Okres: Verebély (Vráble).
Alsógyoriid
Dol. Ďurad
391
263
67-2
Alsópel
Dol. Pial
1145
682
59-5
Baracska
Baračka
995
112
11-2
Belleg
Belek
292
266
91-
Besse *)
Beša
518
52
10-3
Cscke
Čaka
802
641
791
Csiffár
Čifáre
708
126
17-7
Ény
Iňa
331
117
35-3
Fakóvezekény
Fakó-Vozokany
791
442
55-9
FelsogyOrod .
Hor. Ďurad
397
303
76 3
Fuss
Fíš
1457
1187
81-4
Gyékényes
Dekeníš
308
267
86-7
Holi
Húl
773
710
91-8
Kisvezekény
Malé Vozokany
243
219
90 —
Mellek
Melek
446
392
87-9
Nagyfajkflrt
VeFký Fajkurt
690
178
25-8
Nagylůle
Lula
243
131
53-9
Nagymánya
Ve[ká Máňa
1131
1011
89-4
0/
/o
*) Spojené obce Beša a Všetky Kuty.
Národopiioý Sborník. Sv. IX
42
Nagyvalkliáz
V. Valkház
399
308
77-1 7
Nagyvezekény
V. Vozokany
463
437
94-4 »
Néved
Nevidzany
528
469
89 — »
Ohaj
Dol. Ohaj
969
609
62 8 .
Pozba
Pozba
489
65
133 >
Rendve
Rendva
736
718
97 5 »
Szencse
Senča
518
500
965 »
Tajnasári
Tajna-Šarovce
418
308
73-7 •
Újlót
Nový Lot
1760
1322
75- .
Verebély
Vráble
2484
1577
55-4 >
Vorosvár
Verešvár
399
381
95-5 >
Zsitvagyarmat
Ďarmoty
590
333
565 .
Zsitvaújfalu
Nová Ves
987
779
78-9 >
Okres: Kormoczbánya (Kremnicaj.
Felsótóti
Horná Ves
350
300
857 7o
Kormoczliget
Veterník
301
170
56-4 >
Šváb
Šváb
294
273
92 9 >
Kormoczbánya
Újbánya
Královská města:
Kremnica
Nová Baňa
4306
4603
1485
4102
34- 7o
89- »
Stolice hontská.
V stolici hontské celá hornatá severní polovina je čistě slovenská, dolní
nížiny Ipiu a jeho přítoků jsou už madhrské. Hranice slovenské oblasti (nad
507o Slováků) běží od Vefkých a Malých Krškan přes Čankov, Dalmad,
Moravce k Ďudincům, odtud přes Merovce, Dvorníky, Dolné Rikynčice na
Hrušov, Celovce, Opavu, oboje Príbelce, Priklek a Dolnou Palojtu k Obeckovu
v*Novohradě. . Menší ostrovy jsou tři: ostrůvek čalomijský (M. Čalomija a
Lesenice), sousední ostrůvek záhorský (Zahora, Selešťany) a na jihu u Dunaje
ostrov sobský (Soba, Ip. Damašd, Maria Nostra, Kóšpalag). V Ipelských
Šiazích statistika Slováků nad 107o nenašla, za to je jich v Báňské Štiavnici
a Bělé 12.116 na 16375 obyvatelstva, tedy skoro 757^, a v Krupině 3500
na 3963 oby v., tedy 88 7^.
V celé stolici je, čítaje v to Štiavnici a Belou, na 130.734 obyvatel
57.315 Slováků, tedy asi 437^, ostatek tvoří Maďaři (65.000) a Němci
(7000). Slovenských osad je 117.
Celkový přehled slovenského osídlení je tento:
43
Okres: Bát (Bátovce).
VSech oby v.
Slováků
Alsóalmás
Dol. Almáš (D. Ves)
441
403
91-3 7,
Alsóbaka
Dol. Prandorf
679
656
96-5 .
Alsózsember
Dol. Žemberovce
327
261
79-8 .
fiacsófalva
Počúvadlo
427
410
96— .
Bagonya
Bohunice
550
510
927 »
fiakabánya
Pu kanec
3318
2946
88-7 *
Bát
Bátovcc
1423
1153
81-- »
Bori
Bor
405
59
14-5 >
Csank
Čankov
490
264
53-9 ^
Dalmad
Dalmad
526
385
731 >
Derzsenye
Drženice
378
345
91 — »
Elesfalu
Jalakšová
196
191
97-4 *
Felsóalmás
Hor. Almáš (H Ves)
578
549
94-8 »
Felsóbaka
Hor; Prandorf
436
413
946 >
Felsózsember
Hor. Žemberovce
632
537
84-9 .
Gyekés
DekýS
507
491
968 >
Hegybánya
Piarg
1667
1372
82-3 >
Hontbesenyód
Pečenice
347
341
98-2 »
Horhf
Hurša
344
89
25 9 »
Kalászi
Klastava
98
96
979 >
Kálnaborfó
Brhlovce
189
150
79-3 »
Kiskér
Malý Kiar
433
67
15-4 »
Kiskereskény
Malé Krškany
290
164
56-5 >
Magaslak
Vysoká
356
344
96-6 >
Nádas
Nadošany
589
524
88-9 >
Nagykereskény
Velké Krškany
400
272
68— »
Tegzesborfó
Brhlovce
291
253
86-9 »
Varsány
Varšany
375
126
33-5 »
Okres: I póly ság (Ipolské Šiahy).
Alsórakoncza
Doln. Rikynčice
561
537
95-7
<>/^
Alsóterény
Doln. Terany
236
191
80 —
Apálmarót
Opatové (Čieme) Moravce
347
261
784
Egeg
Hokovce
530
72
13-5
Egyházmarót
Kostolné Moravce
371
274
73-9
Felsórakoncza
Hor. Rikynčice
318
285
89 6
FelsOszemeréd
Hor. Semerovce
696
70
10-
Felsóterény
Hor. Terany
357
302
84-6
Gyugy
Ďudince
134
78
58-
44
Magyarad
Maďarovce
Mere
Merovce
Mézneveló
Medovarce
Ósód
Šudince
Szántó
Santov
Szúd
Súdovce
Teszér
Tesaře
Udvarnok
Dvorniky
311
106
34-
147
92
626
358
340
94-9
204
156
76 4
449
128
28-7
268
176
65-9
592
494
835
398
381
957
/o
Okres: Korpona (Krupina).
Alsóalsók
Dolný Jalšovík
73
73
100 —
7o
Alsóbágyon
Dolný Badín
193
189
97-4
»
Alsódacsólam
Dolný Dačov Lóm
411
381
92-7
>
Alsólegénd
Dolné Mladunice
180
179
99-9
»
Alsósipék
Dolné Šipice
110
99
90 —
• »-
Bácsfalu
Báčovce
74
66
89 2
»-
fiéld
Beluj
581
569
97-9
>
Berencsfalu
Prenčov
822
806
98-
».
Bozók
Bzovík
511
456
89"-2
»
Csábrágvarbók
Čabradský (Hradský) Vrbovok 373
314
84-2
»■
Csákócz
Cekovce
441
421
95-4
»
Cseri
Cerovo
671
628
93-6
>.
Darázsi
Drášovce
204
189
92-6
>.
Devicse
Devičie
417
406
98-2
>
Domeháza
Domaniky
238
219
92-
».
Felsóalsók
Horný Jalšovík
79
79
100-
>.
FclsObágyon
Horný Badín
174
167
959
K
Felsólcgénd
Horné Mladunice
339
334
98-5
»
Felsósipék
Horné Šipice
150
135
90-—
».
Hontsomos
Drieňovo
366
359
98-
»^
Ill^s
Ilija
584
545
93 3
»
Kecskevartók
Kozí Vrbovok*)
139
132
94-9
»
Királyfalu
KráFovcc
330
323
97-8
»
Kormosó
Krnišov
386
374
96-9
>
Lászlód
Lackov
254
249
98--
>
Ledény
Ladzany
546
521
95-4
>^
Lisó
Lišov
546
509
93'2
>
Litva
Litava
783
727
92-8
>
Nemesvarbók
Zemanský (Otrubný) Vrbovok
268
256
95*5
X
*; O jménech Vrbovků srv. SI. Pohrady I8í>8, 312.
45
Németi
Němce
593
532
89-7 V
Rákócz
Rakovec
120
104
86-6 >
Szebelléb
Sebechleby
937
903
96-3 >
Szelencz
Šolce
151
148
93- >
Szénavár
Senohrady
1254
1230
93- »
Szentantal
Svátý Antol
1562
1452
928 »
Szitnyalehotka
Sitno-Lehotka
207
205
99 - »
Szitnyató
Sitnianska
309
294
951 »
Szuhány
Sucháň
636
617
97 — »
Terpény
Trpín
149
149
100— »
Tópatak
Kolpachy
682
644
944 *
Unyad
Uňatín
315
'308
97 7 »
Zsibriió
Žibritov
406
404
995 >
Korpona
Krupina
3963
3500
88-- >
Okres: Nagycsalomia (Vefká Čalomija).
Alsófehérkút
Dolné Príbelce
350
329
94—7,
Alsópalojta
Djlné Plachtince
556
330
59-3 .
Apafč^va
Opava
315
301
95-5 .
Bereklak
Priklek
108
93
87—.
Csall
Čelovce
667
559
83-8 »
Erdómeg
Zahora (Záhorie)
660
435
65 9 »
FelsOfehérkút
Horné Príbelce
251
226
82- - »
Felsdpalojta
Horné Plachtince
306
294
96—.
Kiscsalomia
Malá Čalomija
278
177
639 .
Kozéppalojta
Prostredné Plachtince
906
818
90—.
Leszenye
Lesenice
429
149
347 .
Magasmajtény
Hrušov
725
657
90 — .
Szelestény
Selešřany
126
27
21-4 .
Okres: Szob (Soba).
Ipolydamásd
Ipelný Damašd
649
374
56-0/^
Kóspallag
Kóšpalag
607
195
321 »
Márianosztra
Maria Nostra
1548
805
52-- >
Szob
Soba
Města :
1909
294
15-4 >
Selmeczbánya
Bélabánya Štiavnica a Bělá
16375
12116
74—%
46
Stolice turčanská.
Stolice turčanská jest sice slovenská, ale vedle živlu maďarského je
hojné prostoupena i živlem némeckým, a to v okresu mošovském i svato-
martinském. V celku je v stolici na 51.956 obyvatel 38.233 Slováka (73%)
vedle 2.185 Madkrů (4-27o) ^ 11.039 Némců (přes 20%). Maďaři netvoří nikde
ostrovu, za to Němci tvoří následující dva ostrovy : jeden při západní hranici
okresu mošovského skládá se z obcí Vrícko (V r i c z k ó, Múnnich- Wics),
Hadviga (Hadviga), Briešřa (Brjesztya, Briest) a připojuje se k sever-
nímu ostrovu nitranské stolice; druhý v jižním cípu skládá se zobci Horná
Štubňa (Fels6stubnya, Neu-Stuben), Horný a Dolný Turček (Alsó- és
Felsóturcsek, Thurz) a Skleno (Szklenó, Glaser-Haj). Tento ostrov
souvisí v jedno s ostrovem kremnickým v stolici tekovské. Mimo to sedí
jich značnější počet v Mošovcích, Sučanech, Turanech, v Martině a hlavně
na Vrútkách, všude ovšem i vedle značnějšího procenta Maďarů.
Slovenské osady (celkem 89) jsou tyto:
Okres: Mosócz (Mošovce).
Ábrahámfalu
Abramová
Vieho obyv.
226
Slovákfi
209 92-4 %
Alsóstubnya
Andrásfalu
Dolná Štubňa
Ondrašová
724
118
649
111
89-6 »
94 — .
Balázsfalu
Blážovce
92
88
95-6 »
Bodófalu
Bodovice
76
75
98-6 •
Bodorfalu
Bodorová
171
160
93-5 »
Borczfalu
Borcova
153
153
100— •
Budis
Csremosnó
Budiš
Čriemošno
262
280
255
273
97-3 -
97-5 »
Divék
Dubova
Diviaky
Dubovo
618
948
556
925
89-9 .
97-5 .
Dvorecz
Dvorec
109
105
97 2 »
Háj
Ivánkófalu
Háj
Ivančiná
611
212
603
203
98-6 .
95 7 >
Jaszenová
Jezerniczmarkovicz
Kelemenfalu
Jasenovo
Jazernica-Markovice
Kalamenová
355
165
213
337
163
207
94-9 »
98-7 *
971 >
Kevicz
Kcvice
75
68
907 »
Kiscsepcsény
Kisfalu
Malý Čepčín
Vieska
221
415
194
352
87-7 *
84-8 »
Kisszoczócz és
Stránka a Sv. Mara
—
—
..-• _ .
Szentmária
132
125
94 7 ^
47
Lászlófalu
Laclavá
169
149
88-2 o/c
Lazán
Lazany
298
296
99-3 >
Lezsjacbó
Ležiachovo
231
227
98-2 >
Ljesnó
Liešno
126
126
100— .
Moskócz
Moškovec
136
130
95 5 .
Mosócz
Mošovce
1951
1795
92— >
Nagycscpcsén
V. Čepčín
410
380
926 .
Nagyszoczócz
Socovcc
166
159
98-8 »
Nedo/or
Nedozor
151
144
96-- »
Polerjeka
Polerieka
93
84
90-3 >
Raksa
Rakša
159
158
99-3 >
Rudno
Rudno
403
384
95-2 »
StubnyafurdO
Teplice
157
78
49 7 •
Szentgyorgy
Sv. Ďur
67
61
91 - »
Szentmihály
Sv. Michal
168
151
89-8 .
Szlován
Slovany
605
577
95-3 »
Tótpróna
Slovenské Pravno
1073
991
923 »
Valcsa
Valča
899
878
97-7 >
Znióváralja
Kláštor pod Zniovom
1143
916
801 »
Zorkócz
Zorkovce
50
50
100— .
Okres: Szent-Márton-Blatnicza (Sv. Martin-Blatnica).
Alsókálnok
Dol. Kalník
57
57
100—7^
Bálintfalu
Valentová
68
67
985 *
Bella
Bělá
970
928
95-6 »
Benicz
Benice
179
169
94-4 .
Bisztricska
Bystřička
661
647
97-9 •
Blatnicza
Blatnica
1114
1071
961 .
Deákfalu
Diaková
132
132
100— >
Deánfalu
Ďanová
474
465
981 >
Draskóczdolina
Dražkovce- Dolina
252
243
96-8 »
Fclsókálnok
Hor. Kalník
135
135
100 — »
Folkusfalu
Folkušová
290
269
92-7 .
Gyulafalu
Dulice
252
248
98-4 »
Ivánkafóld
Ivankovský rad
75
74
98-5 >
Jahodnik
Jahodníky
769
678
881 .
Károlyfalu
Karlova
122
121
99-9 .
Kísjeszen
Dolné Jaseno
279
276
98-9 .
Kisrákó
Lehótka
30
29
96-6 »
Klicsin
KFačany
529
523
98-8 •
Konszké
Koňské
145
145
100— .
48
Kossut
Košúty
25
22
88—0/,
Kostyán
Košťany
497
477
95-9 >
Krpellán
Krpefany
392
368
939 .
Laszkár
Laskár
125-
125
100 - •
Lipócz
Lipovec
309
304
98-3 .
Nagyjeszen
Horné Jaseno
394
389
988 >
Nagyrákó
Rakovo
253
215
84-9 .
Neczpáll
Necpaly
1202
1140
94 8 >
Nolcsó
Nolčovo
377
367
97 4 .
Podhrágy
Podhradie
544
543
99-8 >
Prékopa
Priekopa
955
893
93-4 »
Pribócz
Príbovce
545
510
93-4 .
Rattkó
Ratkovo
130
126
969 •
Ruttka
Vrátky
4345
2617
60 - .
Stiavnicska
Štiavnička
739
674
91-2 .
Suttó
Šútovo
438
423
965 *
Szentpéter
Sv. Peter
172
154
89-5 »
Szklabinya
Sklabiňa
597
585
97-9 .
Szklabinyaváralja
Podzámok
313
294
93-9 >
Szucsány
Sučany
2079
1810
87 — .
Tarnó
Trnovo
335
324
966 >
Tomcsán
Tomčany
94
88
93-6 »
Trcbosztó
Trebostovo
446
432
96-8 .
Turán
Turany
1964
1785
909 »
Turóczszcntmárton
Turčianský Sv. Martin
3357
2501
745 »
Zábor
Záborie
176
170
96 5 >
Záturcsa
Záturčie
406
395
97-2 >
Zsámbokrét
Žabokreky
427
421
985 .
Stolice oravská.
Tato stolice je nejčistší stolicí slovenskou. Sama statistika uznává zde
80,487 Slováků na 85,009 obyvatel, tedy skoro 95% (94-7). Ve skutečnosti je
jich více. Ostatek tvoří hlavně MadVíři a Němci roztroušení po větších obcích,
hlavně v Dolním Kubíně, Trstené a Tvrdošíně ; Maďarů je přihlášeno 1494,
(1-7 7o), Němců 2127 (2-57J. Jsou to však vesměs Židé.
Vedle toho se však ještě setkáváme v Oravě se značnějším počtem
obyvatel, kteří hovoří jazykem polským. Jsou to nejen ti, kdož přihlásili*)
přímo jazyk polský za mateřský (statistika připomíná tyto Poláky jen
v Bobrově, Klinu, Slanici, Zubrohlavě, Bukovině, Čimhové, Liesku, Podvlku,
♦) Že je jich jen málo, vidno z toho, že všech těch, kteří přihlásili jiný jazyk
než německý, mad^rský a slovenský, je v Oravě pouze 899.
49
Ústí), — ale mnozí i mezi témi, kteří v statistice uvedeni jsou jako Slováci.
Sem na severu Oravy zasahuje totiž z Haliče oblast jazyka polského a to
podle novéjších studií tak, že okresy trstenský a námestovský byly původně
skoro celé polské. Čisté slovenský je jen okres dolnokubínský.
Max. Gumplowicz čítá dosud v Oravě Poláků na 30,000 (Lud. Ví, 372).
Obyvatelstvo je tedy z jazykového hlediska vlastně polské a v starých
statistikách z r. 1772 a 1787 uvedeno bylo ještě 22 (24) vsí >polských«.
Šembcra jich napočetl 24 (jako josefínské sčítání z r. 1787), Polívka 26
a to tyto (v polské formě): Rabcza, Sichelne, Pólgora, Rabczyca, Dolna
i Górna Lipnice, Dolna i Górna Žubrzyca, Podwilk, Sarnia, Harkabuz,
Danielki, Bukovina, Orawka, JaWonka, Piekielnik, Podskle, Studzienki,
Chyžne, Sucha Góra, Glodówka, Wcselc, M^tne, Nowoty, Dulow, Erdedka.
Polské obyvatelstvo je prastaré, ale dnes jde vstříc úplnému poslovenštění
a samo se za Poláky neuznává. Z důvodu toho a dalších, jež jsem uvedl
již v úvodu ku popisu stolice trenčanské (na str. 14), nev.yloučil jsem kraje
tohoto ze slovenské oblasti své mapy. Důvody ty platiti budou i pro stolíce
další (Liptov, Spiš atd ).
Poláci oravští mají už svou literaturu. Prvý na ně důkladněji ukázal
A. Šembera v Základech Dialektologie čcskosl. 79 a v ČČM. 1876, 663 si.
(Šafařík r. 1842 ve svém Národopise str. 77 už o nich také věděl), a na-
početl jich spolu s trenčanskými a spišskými 83,053. Starší literaturu viz
u A. Parczewského >0 zbadaniu granic i liczby ludnoáci polskiej«
(Poznaň 1900, 13), a v celkové historicko- statistické práci Max. Gum-
plowicze »Polacy na W^grzccht (Lud. VI, 277, 361; VII, 74, 192;
VIII, 262), která se obírá polským osídlením Uher. Srov. i W. U n g e r
»PoIacy na W^grzech* (Przegl. emigrac, Lwów 1893). Oravou speciálně se
obíral J. Polívka v článku > Polština v stolici Oravské* (Listy filol. 1885,
463), Rom. Zawiliňskiv pracích » Przyczynek do etnografii górali polskich
na W^grzech* (Zbiór wiadom. 1893, XVII, str. 1 — 13, Materyaíy antr.
1896. I, 380 — 425) a J. Marmula v článku »Árvamegye Icngyel ajkú
lakosainak néprajzi leírása (Ethnographia XI, 403. 451). O Polácích v Zubrici
srov. i H. Uíaszyn »Na Babi^ gór^« (Przegl. Pol. 1901 paidz.).
Přehled slovenských osad, jichž je celkem 97, je tento:
Okres: Alsókubin (Dolní Kabin).
Vlelio obyv.
Slováku
Alsókubin
Dol. Kubín
1674
997
595 «/
Benyólehota
Beňova Lehota
95
92
96-8 «
Bezine
Bziny
293
292
99 5 1
Felsókubin
Vysní Kubín
517
489
94-5 ^
Geczel
Gecel
100
93
93— .
%
50
Isztebne
Istebné
421
415
98-5 7
Jaszenova
Jasenová
545
529
97—.
Kisbiszterecz
M. Bysterec
124
108
87— >
Knyazsa
Kňažá
334
325
97-3 >
Kralován
Kralovaný
507
415
83-8 .
Lestin
Leštiny
312
285
92-9 .
Malatina
Malatina
774
762
971 »
Medzibrogy
Medzibrodie
336
327
97-3 »
Medzihradne
Medzihradne
129
123
95-3 .
Mokragy
Mokřaď
159
146
91-8 »
Nagybiszterecz
V. Bysterec
461
377
81-8 »
Nagyfalu
V. Ves
. 989
879
88-8 »
Oláhdubova
Valašská Dubová
730
730
"100-- »
Oszádka
Osádka
195
192
98-4 »
Párnicza
Párnica
1009
966
95 7 >
Pokrivács
Pokrývač
218
213
97-7 .
Porubá
Porubá
367
356
97-- .
Pribis
Pribiš
390
385
98-9 »
Puczó
Pucov (Pucovo)
415
408
98-3 >
Revisne
Revišnie
76
75
98-6 »
Szrnyacze
Srňacife
72
72
100-— >
Zábrezs
Zábrež
221
221
100'- >
Zászkal
Záskalie
322
317
98-4 •»
Zázriva
Zázrivá
2922
2849
97 6 »
Zsaskó
Žaškov
1050
1044
994 »
Okres: Námesztó (Námestovo).
Babin
Babin
812
804
98-8 ^!
Benedikó
Beňadov (Beňadovo)
412
409
99 2 »
Bobró
Bobrov (Bobrovo)
1611
1515
94— »
Breza
Breza
1129
1126
997 .
Erdódka
Erdudka (Erd\itka)
1967
1941
98-9 .
Hrustin
Hruštín
1467
1423
97- *
Jaszenicza
Jasenica
954
948
99-3 »
Klin
Klin
901
784
87-— .
Krusetnicza
Krušetnica
803
778
96-8 .
Lokcza
Lokca
1048
1031
98-3 .
Lomná
Lomná
747
742
99 3 »
Mutne
Muiné
1740
1716
98-6 »
Námesztó
Námestovo
1791
1469
82-— »
Novoty
Novoť
1532
1484
96-8 »
M
PoSiarB
PolilOTB
15rrf>
152*.
4>íií;
1i
>
Rabr«
liahrB
:i46D
14<5
<»ř!3
.
SabcBtcze
Iřatirirr
3107
1103
í»ť>6
■
Svlisfaié
722
716
OP-3
-
SKtenirza
Snira
96?
íílO
ÍJS-ť)
■^
TyspesBÓ
Ťapcsoro
361
357
<«ří
^
Yanyavkm
Yanorla
271
271
IťVt —
>
Vasidk>
VasSoro
430
436
Í>a3
■*
Vamxďa
Yarrrrta
SOS
4<IlT
ťíS-í
>
VcsEdc
7m\ ■■■■■■■■1 !;■■
Veselé
2070
2037
2060
1<>6S
<)a-5
■a65
>
>
ZobroiilaTa
Zabřednuv*
92©
$75
ťHl
>
Ofcres: Trsu cum iTrstcnáV
Akólipnícza
DdL L^aaca (i VeTki L
2929
2>^
v^:5J'6
DoL 7;Dbrica
909
<HX8
O0i$l
Brerovica
744
741
99'<^
BakoTínapodszkie
BokoTÍnj- Podsklé
902
7^7
>í7 2
Cfaizsoc
CbjiDé
1474
144$
9^3
Csmhava
ČjmboTá
412
545
:^^:
Fclsólipaicza
Hor. Lipoica
1576
154í^
98 2
Fdsózabrkxa
Hor Zobrka
1450
13^4
967
Hámri
Hamry
265
26!
98 5
Harkahúc
Harkabáz
369
355
962
Hladovka
Hladovka
622
613
^\^5
Jabloňka
Jabloňka
3005
2911
968
Ljeszek
Liesek
1519
1280
84 2
Oravka
Orávka
725
715
98 ts
Oszada
Osada
631
626
99 2
Pekelník
Pekelník
1368
1343
98 4
Podvilk
Podvlk (Podvilk)
1560
1424
91 3
Szárnya
Srnie (Sarňa)
478
476
VK><s
Szncbahora
Suchá Hora
726
6S3
94
Trsztena
Trstená
2364
2024
85
Usztye
Ústic
nr>4
1089
94 3
Vittanova
Vitanová
88S
862
07
Alsólehota
Alsóstepanó
Okres: Árvaváralja (Orav. Podiámok).
Lehotka
Nižné Štěpánov
651
298
633
293
97 2
98 :í
52
Árvaváralja
Podzámok
392
281
71 7 0/
Bjelipotok
Biely Potok
677
673
99-4 •
Chlebnicze
Chlebnice
1082
1070
989 >
Dluha
Dlhá (Dluhá)
1041
1000
96 — .
FelsOlehota
Lehota
600
582
97- .
Felsóstepanó
Vyšné Štěpánov
420
415
98 8 .
Habovka
Habovka
913
899
98-4 »
Krasznahorka
Krásna-Hórka
666
651
97-7 >
Kriva
Křivá
719
709
98-5 :.
Medvedze
Medvedzie (Meďvedzie)
373
326
874 .
Nemesdedina
Zemanská Dědina
190
190
100-— »
Nizsna
Nižná
1084
1041
96— >
Parasztdubova
Sedliacká Dubová
497
491
98-8 .
Podbjel
Podbiel
938
906
968 >
Turdossin
Tvrdošín
1760
1356
77— .
Zábidó
Zábidovo (Zábidov)
546
537
98-3 .
Zuberecz
Zuberec
1018
1012
99-4 .
Stolice liptovská.
V stolici liptovské na 82,159 obyvatel připadá 75,938 Slováků, tedy
přes 92 7o, vedle 2708 Maďarů a 2475 Némců, sedících hlavné v Sv. Mikuláši,
Paludzce, Sv. Jané, Hrádku, Hrboltové a Ružomberku. Také zde hlásil se
větší počet Poláků a to ve Kvačanech, Sv. Mikuláši, Bobrovci, Ružomberku.
Mimo to se však za staré osady polské prohlašují obce Verko Borovó, Maló
Borovo, Huty v mikulášském a obce Osada, Lúžna a Vyšná, Pros redná a
Nižná Revúca v ružomberském okrese, v celku více než 7000 obyvatelů
podle Gumplowiczc. *) Čechové jsou přihlášeni ve Vrbici, Ružomberku a hlavně
v Hrboltové.
Seznam slovenských osad (v celku 114) je tento:
Okres: Iviptószentmiklós (Lipt. Sv. Mikuláš).
VKelio obyv.
Slováků
177
163
92-- 7o
132
126
95-4 >
74
74
100 - »
Alsómattyasócz Dol. Matiašovce
Alsórásztok és Felsó- ,^ ,-.,,.,
Hor. a Dol. Ráztoky
rásztok
Andaháza Andikovce (Andice)
*) Lud VII. 74. I*očet ten však je přejat ze součtu Šemberova z let sedm-
desátých. Srv. Šembera v ČČM. 1876, 413. Podle sdělení jež mi učinil p. F. Houdek,
hovoří se však v Revúcách a Osadě už slovensky a jen kroj podobá se lúžňanskému.
Větší počet neslovenských obyvatel, kterým Slováci v Hrboltové stlačeni jsou na
50%, tvoří dělníci a úředníci textilní továrny v Rybárpoli (Rózsahegy fonógyár).
53
Andrásfalu
Ondrašová
539
474
87 9 V
Behárfalu
Beharovce
173
173
100- >
Benedekfalu
Beňadiková
282
255
904 >
Benicz
Benice
80
75
937 .
Benyusháza
Beňušová
127
127
100— •
Bernicz
Brníce
55
54
982 »
Bobrovnik
Bobrovnik
207
189
91-3 ^
Bodafalu
Bodice
317
288
90-8 »
Bukovina
Bukovina
97
95
97-5 .
Csemicz
Černice
44
39
86-3 *
Dechl ár
Dechtary (Dechtare)
320
300
93-7 •
Deménfalu
Demanová
413
385
93-2 .
Dubrava
Dábrava
675
668
989 »
Felsómattyasócz
Hor. Matiašovce
108
108
100— .
Fiacsicz
Fiačice
195
185
94-8 »
Guotfalu
Gótovany
95
95
100'- »
Hárommalatin
Niž , Prosír , Vyš. Malatín
360
352
97-8 .
Hliník
Hliník
89
83
93-2 »
Hóra
Hóra
66
66
100- »
Hosszúrét
Dlhá Lúka (Dlholúka)
193
172
89-1 .
Hutti
Huty
922
897
97-2 »
Illanó
Ifanovo
365
365
100- - »
Izsépfalu
Ižipovce
128
127
99-2 >
Jakabfalu
Jakubovány
392
385
982 •
Jalócz
Jalovec
296
283
956 .
Jánosháza
Janošovce
48
48
100-- .
Kelecsén
KFačany
305
287
94- >
Királylubella
Kráfova Lubela
556
555
99-8 .
Kisbobrócz
Bobrovček (Bobrovečck)
319
319
loo — .
Kisborovc
M. Borovó
£44
540
99-2 •
Kispalugya
Palúdzka
97H
846
8(r5 .
Konszka
Koňská
254
254
100-^.
Kormos
Krmeš
100
97
97 *
Kvacsán
Kvačany
431
381
88-3 ^
Laziszkó
Lazisko
287
286
9;-6 .
Liptószentmiklós
Sv. Mikuláš
2993
1619
54- .
Magyarfalu
Uhorská Ves
288
259
89-8 »
Nádasd
Trstcno
280
267
95-4 »
Nagybobrócz
Bobrovec
1560
1467
93-9 »
Na gy bóro ve
V. Borovó
643
636
989 »
Nagyolaszi
Vlachy
161
150
931 .
Nagypalugya és Gúl-
falu
Paiudza a Galovany
509
470
92-3 *
54
Nemeslubella
Zemianská Lubela
365
343
93-9
7n
Németlipcse
Německá Lupča
2218
2107
94-9
Németporuba
Porubá (Závažna-Poruba)
999
982
98 2
Okolicsnó és Sztosháza
Okoličnó a Stošice
874
775
89-7
Pálfalu
Pavlova Ves (Pavlovejsa)
317
313
98-7
Párisháza
Parižovce
151
136
90 —
Paucsina-Lehota
Pavčina Lehota
250
246
98-
Ploštin
Ploštin
480
480
100-
Prószék
Prosiek
387
353
91-2
Szélporuba
Veterná Porubá
360
359
99-7
Szentandrás
Sv. Ondřej
303
281
927
Szentanna
Sv. Anna
288
287
99-7
Szentiván
Sv. Ján
881
795
90 —
Szentkcreszt
Sv Kříž
505
475
94-
Szentmária
Sv. Mara
274
258
941
Szielnicz
Sielnica
839
822
97-9
Szmrecsán
Smrcčany
596
578
98-6
Szokolcs
Sokolče
530
524
98-8
Tarnócz
Trnovec
761
744
97-7
Tvarozsna
Tvarožná
50
50
100-
Verbicz
Vrbica
2386
2233
93-5
Vitálisfalu
Vitálišovce
102
97
95--
Zsár
Žiar
447
447
100 —
Okres: Liptóújvár (Hrádok).
Csorba
Štrba
1643
1585
95 8 7,
Dovalló
Dovalovo
1134
1109
97-8 >
Hybbe
Hyby, Hybe
2069
1995
964 »
Jamnik
Jamnik
602
597
991 *
Királybocza
Vyšnia Boča
406
398
98-- .
Királylehota
KráFova Lehota
517
488
94-3 -
Kisporuba
Porúbka
1388
1300
93 9 »
Kokava
Kokava
1046
1045
999 >
Liptóújvár
Hrádok
697
389
55-7 .
Maluzsina
Malužina
237
209
881 »
Pottornya
Potúrňa
532
492
924 *
Pribilina
Pribylina
1630
1593
97-7 .
Szentivánbocza
Niž., Prostr. Boča
748
740
98-9 .
Szentpéter
Sv. Peter
699
683
97-5 .
Teplicska
Teplická
1566
1517
96-7 »
Vazsecz
Važec
2864
2777
96-9 .
55
Vavrisó
Vavrišovo
876
872
99-5 %
Vichodna
Východná
2039
1920
941 >
Okres: Rózsahegy (Ružomberok).
Besenyófalu
Bešeňová
302
285
94-4 7^
Gombás
Gombáš
1299
1197
91-9 .
Háromrevucza
Vyš.,Prostr.,]
Niž. Revúca
2067
2031
98-2 •
Háromszlécs
Vyš., Prostr.
Niž. Sliač
1842
1826
98-8 »
Hrboitó
Hrboltová (Hrbóltová)
1336
676
50-6 .
Ivachnófalu
Ivachnová
280
279
99-9 .
Kelemenfalu
Kalameny
346
344
994 »
Kisolaszi
Vlasky
193
180
93-2 .
Kisselmecz
Štiavnička
160
159
99 4 .
Komjatna
Komjatna
835
835
100- >
Likavka
Likavka
2175
2056
94-5 >
Liptótepla
Teplá
691
602
871 >
Liszkófalu
Lišková
1669
1639
98-2 »
Lucski
Lučky
1352
1335
98-7 >
Luzsna
Lúžna
2196
2176
99- >
Madocsán
Madočany
97
89
91-8 »
Nagyselmecz
Štiavnica
787
756
96- >
Nemesludrova
Zemanská Lúdrová
184
171
929 »
Oszada
Osada
1315
1273
96*7 »
Paták
Potok (Bielý Potok)
128
127
99-2 »
Rózsahegy
Ružomberok
8198
6983
851 >
Sósó
Šóšov
527
522
99- »
Szentmárton
Martinček
325
315
96-9 >
Szentmihály
Sv. Michal
117
117
100-- »
Sztankován
Stankovany
1155
1152
997 »
Tura paták
Turík
255
234
91-9 .
Verbó
Vrba
105
101
96- »
Stolice zvolenská.
Stolice zvolenská je čisté slovenská, majíc 111.050 Slováků na 124.420
obyvatel (89%) vedle 9.078 Maďarů, 2.945 Němců. Mezi ostatními národ-
noUmi zvlášť nečítanými přihlásil se vetší počet Čechů a Poláků v okrese
zvolenském, bystřickém a v brezenském v Hronci a Lopeji.
56
Maďarská osada není tu žádná, německá také ne. Vetší procento
Nčmců sedí v Hermanci (skoro 25%).
Slovenské osady (s mésty v celku 1 29) jsou tyto : *)
Okres Báňská Bystrica (Beszterczebánya).
Vi5ech obyv.
Slovákfi
Alsómicsinye
Dol. Mičiná
372
365
981 7,
Alsóperesény
Dol. Pršany
140
140
100 — >
Badin
Badín
1362
1305
95-— »
Balázs
Baláže
258
258
100— »
Becsó
Bečov
92
91
99 - .
Csécsény
Čačín
169
169
100- - »
Cserény
Čeřen (Čerín)
198
195
98-4 >
Doval
Donovaly
942
932
98 6 •
Dubravicza
Dúbravica
290
288
99-4 *
Elesd
Kostiviarska
408
397
97-3 »
FarkaspetOfalv .
Vlka nová- Peťová
393
385
97-8 >
FelsOmicsinye
Hor. Mičiná
454
441
97 1 •
Felsóperesény
Hor. Pršany
242
241
989 »
Garaxnszeg
Garansek
225
207
92--.
Gňnc ólfalva
Kyncelová
148
145
97.9 >
Hédel
Hiader
691
678
98.1 .
Hermánd
Harmanec
664
458
68-9 »
lllésfalva
Kliáš (Iliáš)
166
160
96-4 »
Ja' rikó
Jabriková
322
311
96 5 .
Jakabfalva
Sv. Jakub
427
336
78-6 •
Kallós
Kalištic (Kaiištia)
190
189
99 5 »
Keremcse
Kremnička
422
416
98-5 »
Királyfalva
KráFová
429
396
92-3 »
Királyka
Králíky
385
381
98-9 .
Kordéháza
Kordíky
313
312
99-6 »
Libetbánya
Lubietová
1799
1691
93-9 >
Lipcseutcza
Lupčianská ulica
228
212
92-9 >
Luczatd
Lučatín
617
591
95-7 »
Lukócza
Lukavica
127
127
100-— .
Majorfaiva
Majer
310
291
93-8 »
Malakó
Malachov (Malachovo)
458
448
97-8 »
M()csa
Molča
436
431
98-8 .
*) Do seznamu, sestaveného mi laskavostí p. Škultétyho, připojil jsem do
závorek i slovenská jména, pokud se odchylují, uvedená v článkli AI Kardossa
>Administratívne podelenie stolice zvolenskej«, Sborník mus. VII, 43.
57
Mosód
Moštenica
034
630
99-3 7,
Motyók
Motyčky
692
661
954 »
Óhegy
Staré Hory
2005
1924
959 >
Olmányfalva
Ulmanka
421
390
92-6 »
Orócz
Oravce
155
154
99-4 »
Padkócz
Podkdnice
1074
1063
989 »
Pallós
Podlavice
876
861
98 3 »
Perhát
Priechod
800
795
99 3 .
Pónik
Poniky (Pojniky)
1754
1722
981 .
Pónikkohó
Ponická Hutá
293
290
98 9 »
Póráz
Povrazník
310
304
98 — »
Radvány
Radvaň
1478
1219
82-5 .
Rakolcz
Rakytovce
126
125
99-2 »
Récske
Riečka
605
600
99 1 •
Rudlo
Rudlová
347
332
95 7 .
Sálfalva
Šalková
457
451
986 >
Sebó
Šajba
. 1072
1068
99 6 .
Szakbéoy
Skubin
442
422
95-7 »
Szászfalu
Sásová
524
498
95 — ►
Szelcse
Selce
953
934
97-9 •
Szénás
Senica
226
222
98 1 »
Tajó
Tajov (Tajovo)
239
233
97 5 »
Úrvolgy
Spaná Dolina
1055
1038
98-3 »
Zólyomlipcse
Slovenská Lupča
1591
1320
829 >
Zólyomnémeti
Němce
284
280
98-7 »
Okres: BreznóBánya (Březno).
Alsólehota
Dol. Lehota
1132
1086
95-8
7«
Benesháza
Beňuš (BeňuSa)
2036
1976
97-5
Bikás
Bujakovo
510
458
89 8
Borosznó
Brusno
622
602
96-7
Cserpatak
Osrblie (Osrblia)
591
573
96-9
Erdókoz
Polhora
1854
1727
93.1
Feketebalog
Balog (Čierny Hronec)
4570
4468
977
Felsólehota
Hor. Lehota
1311
1269
96-7
Garamhidvég
Zámostie (Zámstia)
384
376
97 9
Garamszentmiklós
Dubová
387
368
95-
Jarabó
Jarabá
175
175
100-
Jeczenye
Jasená
1144
1120
979
Kisgaram
Hronec
2244
1572
70-
Lopér
Lopej
1472
1070
72-6
Národopisný Sborník. Sv. IX.
5
58
Mezókoz
Mihálytelek
Németfalva
Olaszka
Péteri
Rásztó
Scbesér
Szentandrás
Szikla
Vaczok
Vámos
Medzibrod (Medzibrodia) 97 1
Michalova (Michalovo) 657
Německá 596
Valaška 1418
Predajná 1097
Ráztoka 569
Bystrá ' 278
Sv. Ondřej 957
Sihla 460
Bacúch 1131
Mýto 1048
962
99-
0/
/c
639
97-2
»
586
98-3
»
1301
91-7
»
1006
91-7
>
557
97-8
»
254
91-4
>
919
96 —
- >
411
89-3
>
1115
98-5
»
1020
97 9
>
Okres: Nagyszalatna (Velká Slatina).
Dobróocsova
Dúbrava
407
400
i98'2
Dombszog
Stožok (i
Stožky)
662
653
986
Gyetva
Detva*)
6495
6236
96-
Hegyhát
Klokoč
384
369
96-
Herencsvolgy
Hriňová
6826
6646
97-3
Horhát
Hrochoť
1177
1123
95-4
Kálnok
Kalinka
271
264
97-4
Kisszalatna
M. Slatina
(Slatinka)
322
314
97 5
Miklósfalva
Detvianska Hutá
1939
1872
96-5
Nagyszalatna
V. Slatina
2501
2323
92-9
Ocsova
Očová
3117
3041
97-5
Szebedény
Sebedřn
236
234
991
Végles
VígFaš
934
848
90-7
Végleshuta
VígFašská
Hutá
751
739
98-4
Zólna
Zolná
510
493
96 6
/o
Okres: Zólyom (Zvolen).
Bábaszék
Babina
850
825
97-
Baczúr
Bacúr (Bacúrovo)
410
336
81-9
Berezna
Březiny
324
314
96-9
Bozóklchota
Bzovská Lehota
241
238
98 7
Búcs
Buča
778
724
93 —
Budás
Budička
116
116
100 —
Dobo
Dubovo
369
365
98-9
/o
*) o Detvanech srv. článek P. Tomkuljaka v Tovaryšstvu z r. 1893, str. 211.
Dtto Herman prohlásil je za kolonisty hercegovské přišlé za času krále Matyáše, což
dobře zamítl J Škultéty v 81. Pohradech 1900, 346.
59
Dobrókirályi
Králová (Dúbravy)
332
332
100 —
c
Dobrónya
Dobronivá (Dobrá Niva)
1984
1921
96-7
Dobróváralja
Podzámčok
342
337
98-5
Garamberzencze
Hronská Breznica
289
277
958
Hajnik
Hájniky
672
596
88-7
Halászi
Rybáry
588
502
85-4
Kassalehota
Lehota (Lchótka)
73
73
100 —
Kecskés
Kozelník
301
285
966
Kovácsfalva
Kováčova
346
341
985
Lakócza
Lukovo
225
218
96-8
Mátyásfalva
Motová
1228
1196
97-3
Mihályi
Michálková
242
242
100 —
Mogyoród
Lieskovec
803
786
97-8
Nagyrét
V. Lúka
356
330
92-7
Osztroluka *)
Ostrolúka
545
372
68-2
Számpor
Zampor (Sampor)
190
190
100 —
Szászpelsócz
Sáša
1006
949
943
Szélnye
Sielnica
639
618
96-7
Ternye
Trnie
345
333
.96-5
Tótpelsócz
Pliešovce
3484
3221
93 —
Túr
Turova
258
258
100 —
Vasberzencze
Breznica Železná
469
463
98-7
Města :
Zólyom
Zvolen
7173
4391
61 -
Breznóbánya
Březno
3942
3361
84--
Beszterczebánya
Banská Bystrica
9264
4852
52-
Stolice novohradská. **)
Stolice tato je jen v severní části osídlena celistvě Slováky, v jižní
má jen několik větších slovenských ostrovů. V celku má přihlášených Slo-
váku 64.287 na 239.097 obyvatel, tedy 26-97o (vedle V6% Němců a 70 5%
Maďarů). Jak jsou Slováci rozsazeni v okresních městech, vidno z přehledu.
Hranice kompaktní slovenské oblasti je celkem ostrá, rozdělujíc obce madkrské
hned od obcí s více než 50% Slováků a jde od Sklabiné při hranici hontské
kolem Olovárů (Óvár) na Zombor a odtud k severu přes Zlievce, Žíhfavu,
Pótor, Dol. Střehovou, Luboriečku, Luboreč, Maškovou, Halič, Tomasovcc,
*; Zde v Ostrolúce sedí 137 Chorvatň (25*/,) a rovněž 55 v Bacúru as*;,).
*♦) Jména osad této stolice Podjavorským vydaná v Hlase ílV. 54) doplnil
a opravil J. Bodnár íHlas IV. 237).
60
Vidinou, Opatovou kolem Pinciné na Velký Kerestúr a odtud k Hrnč. Za-
lužanům do Gemera. Nahoře jen Želovce, Perša a sám Lučenec se svými
107o Slováků vybíhají z této jinak ostře tažené hranice, dole pak přes
Želovce a sousední Zahoru, Selešťany možno vlastně spojiti ostrov patvarecký
a Rybu a doplniti jej slaběji osazenými osadami slovenskými až pa
Mohoru.
Na jihu stolice je několik větších slovenských ostrovů. Je to předně
sám Novohrad, pak ostrov bánský s třemi obcemi, a zejména velký ostrov,
rozložený podél jižní hranice stolice od Nežovců ku Kirti a Bukře a spo-
jený přes Keseg, Agard a Peťany s ostrovem bánckým. Tento velký ostrov
přechází z Novohradu do stolice peštsko-pilišské k Čomádu. Ve východním
cípu stolice skupeno je několik osad s více než 10 ^o Slováků kol Šalgo-
tarjánu (přišlí sem dělníci báňští). Několik obcí v dalším okolí tvoří
také ostrůvky (Luciná, Šamšonháza, Supotok, Mátra-Sele). Na západě patří
Ryba k ostrovu čalomijskému v Hontě.
Podle svědectví Bodnárova jsou dále maďarskoslovenskými obcemi
Kozárka (Kozárd) a Gutáš (Kutassó), které by se připojovaly k výběžku
bukranskému. Jiná hodnověrná soukromě došlá zpráva sděluje mi, že jsou
ještě slovenskými obcemi, v nichž žije více než lO^o Slováků, — osady Dolany
(Dolány), Terany (Terény) západně od Bukry, Širák a Penc (Pencz) u hranice
stolice pešťské. Ale statistika v žádné z těchto obcí nenapočetla 107o Slováků.
Proto jsem je sice na mapě zařadil do slovenské oblasti, ale, aby bylo na
první pohled viděti, že je to privátní oprava úřední statistiky, přetiskl
jsem je jinou barvou. Tento způsob zachoval jsem v podobných
případech i na mapách jiných stolic. O obcích Kováčovcích (Szécsény-Ko-
vácsi), Rétšágu (Rétság), Netejči (Nótincs), Řádě (Rád), Lapujtově (Lapujtó)»
Sv. Ivanu (Szentiván) podotýká týž pramen, že tam slovenština už mizí.
Proto jsem jich nepřipojil.
V Dolné-Horné Palfalvé a v Rovné, v ostrovu šalgotar jánském
a v samém Šalgotarjánu ohlašuje statistika také Čechy, podobně v Cinobani
okr. lučenského, v Etešově okr. sečanského a v Lórincích okr. siráckého.
Slovenských osad je podle statistiky 120 a jsou to tyto:
Okres: Balassa-Gyarmat (Balážové Ďarmoty).
VSech. obyv.
Slovikii
Alsóesztergály
Dol. Strháre
686
602
99-%
Bakó
Bakov
125
25
20- »
Csesztve
Častva
606
99
163 .
Ebeczk
Obeckovo
496
293
59 — .
Felsóesztergály
Hor. Strháre
678
646
95-2 .
Kékkó Modrý Kameň (Hrad) 1270 1112 87*5
61
Kiskiirtos
M. Křtíš
218
148
67-8 X
Kissztraczin
M. Straciny
317
307
96-8 .
Kisujfalu
M. Vieska
388
347
89-6 >
Lest
Lešť
934
859
91-9 *
Mohora
Mohora
875
158
18- »
Nagykiirtos
V. Křtíš
844
733
86-8 >
Nagysztraczin
V. Straciny
364
326
89-6 »
Patvarcz
Patvarce
536
323
60-2 *
Riba
Ryba
279
171
61-3 »
Szclcz
Selce
171
164
95-9 »
Szentpéter
Pótor
557
470
84-3 »
Szklabonya
Sklabiná
816
709
86-8 »
SzQgy
Sudice
864
268
31- .
Turopolya
Turiepole
1205
1168
96-9 »
Zsély
ŽeFovce
892
102
11-4 .
Zsihlava
ŽíhFava
258
232
89-9 >
Okres: Ffllek (FiFakovo).
Alsópálfalva és Felsó-
pálfalva
Dol. a Hor. Pálfalva
2141
364
17--0/
Baglyasalja
BogFašová
1828
428
289 .
Karancsalja
Karančová
1347
194
14 3 .
Mátraszele
Mátra-Sele
1148
146
12-7 .
Perse
Perša
503
57
11-3 »
Salgótarján
Šalgotarján
13552
1750
12-9 »
Sámsonháza
Šamšonháza
651
578
88-8 >
Szúpatak
Supotok
230
197
85 6 >
Zagyvaróna
Rovná
3674
762
20-8 .
Okres: Gács (Halič).
Ábelova
Ábelova
998
968
969
7o
Als('>sztregova
Dol. Střehová
456
353
77-4
Alsútiszovnyik
Dol. Tisovník
246
240
97-3
Borosznok
Brusník
278
264
951
Budalehota
Budiná
1352
1342
992
Diveny
Divíň
1124
1025
99-9
Divcnyoroszi
Trhanová
1416
1363
96-2
Fchosztregova
Hor. Střehová
356
342
961
62
Felsótiszovnyik
Hor. Tisovník
1386
1347
971 %
FOrész
Pila
673
653
97 — »
Gács
Gáč (Halič, Váras)
1145
640
55*8 »
Gácsfalu
Stará Halič
704
669
95 — »
Gácslehota
Lehotka
386
373
967 >
Gergelyfalva
Vieska
227
216
951 >
Kislibercse
M. Luboreč (Luboriečka)
223
182
81 — >
Kistugár
Tuhár
553
545
98-7 »
Lentvora
Lentvora
321
309
96 — >
Lupocs
Lupoč
446
444
99-5 *
Madacska
Madačka
592
585
98-7 >
Maškova
Mašková
402
391
97-2 »
Nagylam
V. Lom
504
490
97-2 >
Nagylibercse
Luboreč
659
608
922 »
Nedelistye
Nedelište
334
330
98-6 »
Óhuta
Stará Hutá
747
732
97-9 »
Parócza
Pravica
288
273
949 »
Podrecsány
Podrečany
369
312
84-5 »
Polichnó
PoJichno
523
507
96-9 »
Prága
Prága, Praha
405
393
97-~ »
Priboj
Příboj
121
120
99 1 »
Rózsalehota
Ružina
487
468
96 -»
Sulye
ŠuFa
326
321
98-4 »
Szárazbrezó
Sucho Brezovo
321
306
95-3 >
Szenna
Sennó
336
306
91 — >
Tamási
Tomašovce
881
822
93-2 »
Tosoncza
Točnica
369
358
97-- »
Tóthartyán
Chrťany
235
199
84-9 >
Tótkelecsény
Klačany
221
200
90-5 •
Tótkisfalu
M. Vieska
134
119
88 S >
Veres
Vereš
208
208
10i»-- »
Závada
Závada
213
204
95-7 >
Okres: Losoncz (Lučenec).
Berzencze
Breznička
328
282
85-9 Ve
Bisztricska
Bystřička
255
239
93-8 .
Csehbrezó
Česko Brezovo
1346
1223
90-8 >
Dobrocs
Dobroč
1487
1469
98 9 .
Hradistya
Hradiště
691
660
95-5 »
Kálnó
Kalinovo
900
677
75-2 »
Kálnógaráb
Hrabovo
458
429
93-7 >
63
Kiskeresztúr és
M. Kerestúr a
—
—
—
Nagykeresztúr
V. Kerestúr
301
152
50-4
/o
Korná
Krná
402
391
97-2
Kotmanlehota
Kotmanová
762
724
95-~
Lónyabánya
Lovinobaňa
831
777
93-4
Lo^onczapátfalva
Opatovce
794
440
55-4
Málnapatak
Malince
5312
4958
93 3
Nagyfalu
V. Ves
490
443
90-4
Nemesfalva
Mládzovo
235
224
95J
Ozdin
Ozdín
388
379
976
Poltár
Poltár
1033
887
858
Rónya
Rovnány
304
270
88-8
Sóslehota
Lahota
244
236
967
Szinóbánya
Cinobaňa
2072
1797
S'67
Turicska
Turíčky
230
216
939
Udornya
Uderiná
351
343
979
Uhorszka
Uhersko
836
722
86-3
Vámosfalva
Mýtná
1023
987
96-4
Videfalva
Vidina
497
399
80-3
Zelené
Zelenovo
377
352
934
Okres: Nógrád (Novohrad).
Agárd
Agárď
538
216
40-1 7
Alsóbodony
Dol. Bodoň
389
111
28-5 .
Al<:ósáp
Dol. Šápov
485
397
819 .
Bank
Banka (Banky)
550
435
79 - »
Felsópetény
Hor. Pcťany
'593
294
496 •
Felsosáp
Hor. Šápov
404
269
66-3 »
Felsoszátok
Hor. Sátok
428
278
65*5 >
Keszc^r
Keseg
614
176
28-5 .
Legend
Legind
767
357
465 »
Nfczsa
Nežovcc
782
575
12^ >
N<>rád
Novohrad
1553
1236
79-6 >
Okres: Szécsény (Sečany).
Ki^zellň
Li:í zin
Zyror
M. Zlievce
Lucín
Zombor
333
238
71-4
685
517
754
257
249
96
64
Okres: Szirák (Širák).
Bér
Bír
Bokor
Bukra
Dengeleg
Gengelág
Erdókurt
Kirť
Guta
Guta
Vanyarcz
Vaňarec
893
586
65-6
270
217
80 4
689
235
341
825
496
60- 1
659
468
71 —
1263
822
65 ~
Město :
Losoncz
Lučenec
9530
1000
10-
. 0/
/O
stolice gemerská (Gemer a Malohont).
V stolici této, sousedící na východě s novohradskou, je severozápadní
polovina kraje slovenská, jihovýchodní čistě maďarská. Obě oblasti odděleny
jsou hranicí dosti ostrou. Všech Slováků je v Gemeru 74.517 na 183.784
obyvatel, tedy 40*6% (Maďarů 56'47o)- Hranice vycházejíc od V. Kercstúru
v Novohradě, přechází k Hrnč. Zalužanům, Sušanům, Čerenčanům, prochází
mezi oběma Pokoradzami tak, že Horná je slovenská, Dolná už maďarská,
jde na Papču, Melecheď, Hostišovce, Špan. Pole, Brusník, Kameňany, Šiveticc,
Miglés, Rozložnou, Gočaltovo, kolem Štítniku, jenž má jen 40 7o Slováků,
k Rekeni a obrací se k Betliaru, Pači a k Uhorné na hranici spišské. To
jest hranice oblasti čistě slovenské. Přihlédneme-li i k obcím, v nichž je
Slováků nad lOVoi přibude na dvou místech území: jednak od Kameňan
půjde hranice na Hucín, Novačany*), Kunovou Teplici k Rekeni, a odtud
kol Rudniku a Nadabuly až k samé Rožňavé, ale tak, že Kereš a Čučma
zůstanou už stranou.
Slovenských ostrovů v maďarské oblasti podle poslední statistiky není
až na jedinou obec Dužavu na jih od Rimavské Soboty. V tomto mésté
rovněž jako v Rožňavě nepřihlásilo se ani 10% Slováků. Ale z jednoho
hodnověrného pramene sděleno mi bylo, že i obec Duhovec v okrese siačském
(maď. Dobócza) má nad 50% (v statistice jen něco přes 67o) ^ že i osady
Novačany (Násztraj), Mikolčany (Mikolcsány) a Hucín (Gicze) mají aspoň
10% Slováků Předposlední sčítání vykázalo větší počet i v M. Putnoku.
Také německých ostrovů není mimo Dobšinou (něm. Dobschau), kde
sedí 2790 Němců z 5115 obyvatel. Jinak je Němců vůbec velmi málo
mimo kraj nad Hronem (v celku 2-2%). Větší počet Čechů je v statistice
uveden jen u Kokavy a Štítniku, Poláků v Bárce, Nadabule, Ochtiné. Čechů
*) Srv. následující odstavec.
65
vSak zde dříve bývalo mnohem více. Zde v Gemeru, Malohontě a částečně
i sousedním Novohradsku usadili se v XV. stol. četné české kolonie
o nichž srv. hlavně spis Lad. Bartolomaeidesa *) . Byly to zejména osady
v dolině rimavské: Čerenčany, Záhorany, Vrbovce, Klenovec, Tisovcc,
Hnúšťa, Pila, Hačava, Hrachovo, Rim. Brczovo, České Brezovo, Příboj,
Dricnčany atd. Dnes je už vše vyrovnáno v živlu slovenském**). Osada
Lom na Malohontu byla prý původně polská.***)
Slovenských osad je 142 a jsou to tyto:
Okres: Garamvolgy (pohronský).
Helpa
Helpa
2205
2113
95-8 '
Pohorella
Pohořelá
2736
2629
96 —
Polonka
Polonka
3182
3065
96 —
Sumjácz
Šumiac (Šumiaco)
2569
2335
908
Telgárt
Telgart
1620
1522
93-9
Vernár
Vernár
623
584
937
Závadka
Závadka
1506
1465
97--
/o
Okres: Nagy-ROcze (Vefká Revúca).
Borosznok
Brusník
84
78
92-8
Fillér
Filiar
469
468
99 7
Gerlicze
Grlica
331
315
95-
Hisnyó
Chyžné
598
542
90--
Ispánmezó
Španie Pole
370
340
91-8
Jolsvataplócza
Jelšavská Teplica
274
215
78-
Kisr^cze
Revúčka
506
501
99-
Koprás
Kopráš
149
148
99-
Kovi
Kameňany
928
756
81'-
Kroková
Krokava
304
303
99-
Lubenyik
Lubeník
608
474
779
*) L. Bartolomaeides De Bohemis Kishontensibus antiquis et hodiernis
cotnmentatio historica. II. ed. Posonii 1796 a jeho v předmluvě uvedený spis »Com.
Gómoriensis Notitia«. K torna srv. zajímavé zprávy v článku prof. J. Kouly •Pří-
spěvek k poznání husitských kostelíků na Slovensku* ve sborníku »Slovcnsko«
í^Praha 1901 str. 132), a Jul Bot to >Starí a terajší husiti gemerskoraalohontskí«.
PohFady VII. 85. J. Botto zasloužil se vůbec o místopis Gemeru řadou článků
v Sborníku mus. spol III VI. Srv. ještě P. Z. fí. » Náčrtky miestopisnč Malého
Hontuc Let. Mat. Slov. VI. 2. str. 1. (Etymol. a věcný výklad jmen topografických.
O českých Husitech str. 17.)
*"» Srv. však i reakci J. Škultétyho v Pohr.idech 1901. 338.
**•) Podle Škultétyho rPohfadv 1900, 347) přišli ti Poláci z Oravy.
^ *- \
'•)^«»
li li..,. tM i« 1 t y ('ttn.n .'.,t S»l»ot«V
^r — >
na-
13-.
.
' ■ /
100
178
»--\
1 1, .• M
•■/
.';05
323
88 — .
f ... .
1 v:j
47
27- -•
1 1 '.
.".75
331
88- .
1 1 -
1.. 1 f 1.
. .'lir •!■)
•")()
241
83- •
loo 83-— «^
v^M 99 ~ »
Babaluska
Bábinec
186
181
97- ^
Bakostorék
Bakošovce (-Teriakovce)
410
346
84— *
Baradna
Brádno
214
205
95 — .
Cserencsény
Čerenčany
307
214
69 7 >
Dobra paták
Potok
223
216
96-8 »
Drábszkó
Drábsko
591
583
98— »
Esztrény
Ostrany
139
136
97 8 >
Fazekaszsaluzsány
Hrnč. Zalužany
960
899
93 — >
Felsópokorágy
Pokoradz
363
313
86- »
FelsOszkálnok
Hor. Skalník
177
161
90-9 .
Forgácsfalva
Lom
1020
969
95-- »
Fíircsz
Pila
749
693
92 — •
Gyubákó
Ďubákovo
396
395
99 7 •
Hacsava
Hačava
340
284
83- .
Hrussó
Hrušovo
240
218
00-8 »
Keczege
Kociba
269
223
82-8 .
Kiette
Kijatice
172
168
97 >
Klenócz
Klenovec
4652
4327
93 -»
Kokova
Kokava
4355
3737
85-8 '
Kraszkó
Kraskovo
217
204
94— »
Likér
Likier
880
599
68 — »
Lipócz
Lipovec
329
312
948 >
Lukovistye
Lukovište
338
321
94-9 »
Nagyszuha
V. Suchá
429
388
90— >
Xyustya
Hnúšťa
1758
1305
74 — .
Orlajtorck
Orlajovce ( -H. Teriakovcc]
190
174
91 — .
Pápocs
Pápča
113
97.
858 .
Pongyelok
Pondelok
412
369
89-— .
Prihoj
Příboj
107
84
78 >
Ráhó
Hrachovo
458
311
67 9 .
Kimabánya
Rimavská Baňa
512
408
79— .
Rimabrezí)
Rim. Brezovo
469
343
73- »
Rimalchota
Rim. Lehota
308
293
95- ^
Rimaz^aluzsány
Rim. Zalužany
173
164
94-7 >
Rimócza
Rimavica
281
259
92- .
Supány
Sušany
709
650
91- .
S ze leze
Selce
321
282
87-S >
Szilistyc
Slizsku
260
233
89'- >
Sztrizs
Striežovce
206
196
95- ^
Tiszolcz
Tisovec
3959
3203
80 9 ^
'l'óthegymcg
Slov. Zahorany
181
172
95 - ►
Válykó
VaFkovo
200
189
94- »
Varbócz
Vrbovce
277
175
63- »
66
Miglécz
Miglés
196
170
86-7 7
Mnisány
Mníšany
377
338
89 — »
M urany
Muráň
1187
1000
84 — .
Murányhosszúrét
Mur. Dlhá Lúka
811
773
95 — .
Murányhutta
Mur. Hutá
374
354
94—.
Muránylehota
Mur. Lehota
408
390
95 - »
Murányzdichava
Mur. Zdichava
597
584
978 »
Nandrás
Nandraž
467
437
93-— >
Perlász
Prihradzany
200
175
87 - .
Ploszkó
Ploské
186
168
90— .
Polom
Polom
345
338
97 9 .
Poprocs
Poproč
159
158
99-.
Rákos
Rákos
703
445
63 — .
Ratkó
Ratková
810
681
84 --.
Ratkóbisztró
Ratk. Bystré
510
475
93— .
Ratkólehota
Ratk. Lehota
252
155
61 — .
Ratkószuha
Ratk. Suchá
318
297
93 — .
Ratkózdichava
Ratk. Zdichava
148
144
97 — .
Répás
Repište
243
209
86— •
Rónapatak
Rovné
167
156
93- >
Siivete
Šivetice
431
349
80 9 .
Szásza
Sáša
209
198
94-7 .
Szirk
Sirk
1025
880
85-8 .
Turcsok
Turčok
678
626
92 — .
Újvásár
Rybník
232
209
90—.
Umrlalehota
Umrlá Lehótka
465
436
937 .
Vizesrét
Mokrá Lúka
805
761
94 — .
Okres: Rimaszécs (Siač).
Bucryikfala
Budikovany
199
178
89'— 7(
Derencsény
Drienčany
365
323
88 — >
Dúsa
Dúžava
173
47
27-.
Gesztes
Hostišovce
375
331
88-— .
Meleghcgy
Melecheď (Melegheď)
290
241
83-- .
Okres: Rimaszombat (Rimavská Sobota).
Alsószkálnok
Dol. Skalník
203
169
83-
-7o
Antalfalva
Šoltýska
609
604
99
— >
67
Babaluska
Bábínec
186
181
97-- 7,
Bakostorék
Bakošovce (-Teriakovce)
410
346
84— »
Baradna
Brádno
214
205
95 — >
Cserencsény
Čerenčany
307
214
697 >
Dobrapatak
Potok
223
216
96-8 »
Drábszkó
Drábsko
591
583
98—.
Esztrény
Ostrany
139
136
97 8 >
Fáze ka szsaluzsány
Hrnč. Zalužany
960
899
93 — .
Felsópokorágy
Pokoradz
363
313
86- >
Felsószkálnok
Hor. Skalník
177
161
90-9 .
Forgácsfalva
Lom
1020
969
95-- .
FUrész
Pila
749
693
92 — •
Gyubákó
Ďubákovo
396
395
99 7 •
Hacsava
Hačava
340
284
83-— »
Hrussó
Hrušovo
240
218
90-8 »
Keczege
Kociba
269
223
82-8 .
Kiette
Kijatice
172
168
97 .
Klenócz
Kienovec
4652
4327
93-.
Kokova
Kokava
4355
3737
85-8 '
Kraszkó
Kraskovo
217
204
94— »
Likér
Likier
880
599
68 — >
Lipócz
Lipovec
329
312
948 >
Lukovistye
Lukoviste
338
321
94-9 .
Nagyszuha
V. Suchá
429
388
90—.
Nyustya
Hnúšťa
1758
1305
74-—.
Orlajtorck
Orlajovce ( -H. Teriakovce^
) 190
174
91 — .
Pápocs
Pápča
113
97.
858 .
Pongyelok
Pondelok
412
369
89 — »
Priboj
Příboj
107
84
78 >
Ráhó
Hrachovo
458
311
67 9 .
Rimabánya
Rimavská Baňa
512
408
79 — .
Rimabrezó
Rim. Brezovo
469
343
73- *
Rimalehota
Rim. Lehota
308
293
95— *
Rimaz5aluzsány
Rim. Zalužany
173
164
94-7 >
Rimócza
Rimavica
281
259
92 — .
Susány
Sušany
709
650
91- >
Szelcze
Selce
321
282
87-S >
Szilistye
Slizsko
260
233
89'- >
Sztrizs
Striežovce
206
196
95- .
Tiszolcz
Tisovec
3959
3203
80 9 ^
Tóthegymeg
Slov. Zahorany
181
172
95- >
Válykó
VaFkovo
200
189
94- >
Varbócz
Vrbovce
277
175
63- .
68
Okres: Rozsnyó (Rožňava).
Alsósajó
Nižná Slaná
653
557
85-— «
Andrási*)
Pača
627
559
89— >
Berdárka
Brdárka
193
187
96-8 .
Betlér
Betliar
1119
845
75-- »
Csetnek
Štítnik
1535
622
40 — »
Dénes*)
Uhorná
550
535
97 - >
Fekctelehota
Čierna Lehota
949
862
908 >
Feketepatak
Kobeliarovo
350
338
96- »
Felsósajó
Vyšná Slaná
524
478
91— >
Gacsalk
Gočaltovo
283
225
79 — >
Geczelfalva
Gecelovce
232
213
91-8 .
Gencs
Genč
352
333
94 — >
Gócs
Gočovo
511
483
94 — .
Hámosfalva*)
Rozložná
361
319
88-— .
Hankova
Hanková
240
212
88--.
Henczkó
Henckovce
397
370
93 — »
Henzlova
Henzlova
235
232
98-7 »
Kisszlabos
M. Slabošovce (Slaboška
181
171
94—.
Kisveszverés
M. Poloma
596
564
94 — .
Kuntaplocza
Kunová Teplica
629
81
12-8 .
Markuska ^
Markuska
168
157
93- >
Nadabula
Nadabula
550
136
24 7 .
Nagyhnyilecz
V. Hnilec
438
437
997 .
Nagyszlabos
V. Slabošovce (Slavošovce) 887
664
74-8 >
Nagyveszverés
V. Poloma
796
733
92 — ^
Ochtina
Ochtiná
851
514
60 — .
Oláhpatak
Vlachovo
795
685
86 - .
Pétcrmány
Petermánovce
183
156
85-- .
Rédova
Redová
1242
1182
95 - .
Rekcnyeújfalu
Rekeň
470
430
91 — •
Restér
Roštár
359
258
71S .
Rochfalva
Rochovce
499
444
8S-9 .
Rudna
Rudník
463
87
18-7 .
Sebespatak
Rožň. Bystré
439
405
92 — .
Města :
Dobsina
Dobšiná
5115
ir.09
29 —
Jóisva
Jelšava
2790
565
20--
Nagyrócze
V. Revúca
1812
933
51---
*) Jmen těchto starší místopisy neznají
69
Stolice boršodská.
Tato s Gemerem sousedící stolice obsahuje jen nepatrný zlomek
Slováků a to 9338 mezi 257.586 obyvateli, tedy ani ne 4®/^ Rozsazeni jsou
po několika ostrůvcích, jejichž rozložení viděti je nejlépe z mapy. Rakacký,
abodský, mučoňský, bešeňovský a starohutský mají Slováků nad 50 7© i irotský
a királdský pod 507o. V Miškovci je z 43,096 obyvatel ohlášeno jen
1108 Slováků. V různých obcích připomínají se i Češi, Poláci a Slovinci
mezi národnostmi, jež se samostatně nečítaly. Jinak je stolice čistě
maďarská
Slovenské osady (13) jsou tyto:
Okres: Miskolcz (Miškovec).
Besenyó
Diósgyór
Hámor
Óhuta
Saj opál fala
Bešeňovo ?
552
483
s?--"/.
Diošďflr
11526
1533
13— »
Hámor
1042
685
65-7 .
Stará Hata
607
540
889 .
Pálfala
654
522
79 8 .
Okres:
Ózd
Királd
964
259
26 8
Okres: Szendró.
Abod
Galvács
Galváč
Irota
Mucsony
Mučoň*
Rakacza
Rakaca
Viszló
Vislava
666
360
54-- 7o
408
121
29— .
341
54
15-8 .
1329
1205
90— »
726
473
65 — »
289
186
64 — »
Sajókazincz
Okres: Szent- Peter (Sv. Peter).
Kazinec 1849 272
14 7 %
♦) O tom, že obyvatelé jsou původem Rusi. srv. SI. Pohíady 1899, 556.
Z uvedených slovenských kolonií je Irota, Mučoň, Rakaca, Vislava, Abod, GalváČ,
Pálfala vyznání řeckokatolického, Bešeňovo, St Hutá, Hámor a Királd jsou římsko-
katolické.
yÚ
Stolice Abauj-Torňanská.
V této stolici sedí Slováci pohromadé jen v severovýchodním cípu
v okresu košickém a fizerském. Je jich v celé stolici (spolu s městem
Košicemi) 45.072 z 196.462 obyvatel, tedy skoro 23% (vlastně 22-9). Maďarů
je 73^/^, Němců 3*4%. Hranici slovenské oblasti tvoří, počínaje od hranice
spišské, následující slovenské obce : Aranidka, Rieka, Poproč, Rudno, Hodkovce
Kišida, Šaca, Bužinka, Sokolany, BoČár; pak Belša, Giňov, Geča, N. MisTa,
Eskaroš, Nádošť, Holoház, Fizer, Kalša. Od této čisté oblasti (nad 50%
Slováků) odtržen je větší ostrov u Kováčvagáše (Hutá, Hutka a Stará Hutá)
Prihlížíme-li i k procentům od 10—50, spojí se s kompaktní oblastí Paňovce
a Šemša, na jihu Bočáru přistoupí ještě Sena a Keňhez, mezi Giňovem a
Holoházem ještě Čaňa, Zdaná a Vyšný Kíked. Uvnitř slovenské oblasti jsou
dva malé ostrůvky čisté maďarské: Bíďovce a Salanc v okrese fizerském.
Většina Maďarů je i v ostatních osadách fizerského okresu, jež mají Slováků
pod 50%.
V ostatní části stolice jsou menší ostrovy slovenské utvořeny obcemi
Vyš. Medzev, Vieska, Drienky, Pereča, Opatovce, Garadna. Osadu Horný
Vadás spojiti lze se sousední Irotou v stol. boršodské v jeden ostrůvek.
Ostatně sedí ve Vyšném Medzevu většina Němců, Nižný je skoro celý
německý (Untcr-Metzenscifen). Ve VyŠném připomíná statistika, že mezi 89
obyvateli » ostatních t národností jsou hlavně Poláci a Slovinci. Další německou
kolonií je Štos a Němců je všude dosti v okrese košickém. Jiných kolonií
ve stolici není, v Košicích se přihlásili Češi a Poláci.
Osady slovenské (počtem 99) jsou tyto:
Okres: Cserehát (Čerehát).
Všech obyv.
Slováku
Apáti
Opatovce
111
13 11
Felsómeczenzéf
Vysný Medzev
1411
314 22-
Jászómindszent
Poproč
1465
1041 71-
Jászóújfalu
Novočany
455
410 90-
Pány
Pai^iovce
515
206 40-
Rudnok
Rudno
780
614 78-
Okres: Fiizér (Fizer).
Alsócsáj
Nižný Čaj
207
157
75 8
Alsóhutka
Nižné Hutky
369
247
66 9
Alsókemencze
Nižná Kamenica
427
397
78-9
Alsómislye
Nižná MisFa (MiŠfa)
1018
664
65 —
Bátyok
Bačkovík
343
310
90--
71
Bologd
Bolog
289
. 275
95-%
Csákány
Čakanovce
361
340
94-— .
Csány
Čaňa
1365
208
15 — >
Felsócsáj
Vyšný Čaj
320
126
39— »
Felsóhutka
V. Hutky
320
302
94 — .
Felsókéked
V. Kíked
174
82
47- »
Felsókemencze
V. Kamenica
340
312
91-7 >
Felsómislye
V. Misía
793
543
68— >
Fuzér
Fizer
719
378
52 — >
Garbóczbogdány
Bohdanovec
501
270
53-8 »
Gyorgyi
Ďurďo.ííík
178
155
87 — .
Gyorke
Ďurkov
623
169
27 — >
Hollóháza
Holoház
696
369
53 — »
Kalsa
Kalša
355
260
73-—.
Kelecsenyborda
KFačanov (Kíečanov)
245
230
93-8 »
Kisszaláncz
Salančík
283
125
44 — »
Kovácsvágáshuta
Hutá
249
230
92- - »
Nádasd
Nádošť (NádoSč)
1042
588
56— >
Nádaska
Trstené
200
182
91 — »
Ósva
Oršovany
460
244
53- .
Petószinye
Svinica (Švinica)
794
509
64- >
Rákos
Rákos
239
67
28 — >
Rank
Rankovce
302
255
84-— »
Ránkfúred
Herfany
158
69
43 — >
Regeteruszka
Ruskov
654
569
87 — »
Sompatakikishuta
Hutka
206
151
73— »
Sompatakinagyhuta
Stará Hutá
207
196
94 — »
Szalánczhuta
Saláncka Kuta
238
194
81-— >
Szkáros
Eskaroš
499
284
63 — »
Újszállás
Ujsaláš
215
155
72 — .
Újváros .
Ujvároš
544
360
66 — >
Zsadány
Zdaná
858
249
29 — »
Zsir
Žirovce
145
141
97 — >
Okres: Kassa (Košice).
Alsóolcsvár
Nižný Olčvár
274
235
85- -0/^
AlsótOkés
N. Tejkeš
502
490
97 — »
Aranyidka
Aranidka
635
595
93 — >
Bárcza
Barca
1260
982
77-9 »
Baska
Baškov
237
228
96 — »
Benyék
Beňakovce
268
252
94 — »
72
Bernátfalva
Bernátovce
222
175
78-8 7
Beszter
Byster (Bystiar)
425
177
41 — >
Bocsárd
Bočár
153
134
87 - >
Bukócz
Bukovce
448
410
91— >
Búzafalva
Buzice
350
305
87- >
Buzinka
Bužinka
454
237
52-—.
Csontosfalva
Kosťany (Koscany)
320
299
93 - »
Enyiczke
Haniska
1102
624
56 — »
Felsóolcsvár
Vyšný Olčvár
442
359
81- - >
Felsótókés
V. Tejkeš
525
511
97 — >
Gecse
Geča
499
399
79-9 >
Gonyfl
Giňov
335
280
83 — .
Haraszti
Hrastne (Chrastne)
227
214
94-— .
Hárombólzse
N. V. a Středná Belša
246
216
87-7 *
Hatkócz
Hodkovce
240
123
51 — »
Hilyó
HyFov
506
465
91-8 .
Kassabéla
Košická Bělá
911
866
95- .
Kassahámor
Koš Hámre
642
534
83-— •
Kassaújfalu
Koš. Nová Ves
1164
1123
96-— »
Kenyhecz
Keňhez
453
81
17-8 >
Királynép
KráFovce
411
373
90 7 »
Kisida
Kišida
398
367
92 — .
Koksóbaksa
Kokšov
183
174
95 — »
Koksómindszent
Mindsent
282
206
73 — >
Lengyelfalva
Poíanka
522
469
89-8 *
Lórinczke
Lórinčík
134
118
88.— .
Miszlóka
Mislava
1183
1094
92-- >
Opáka
Opáka
197
146
74— .
Polyi
PoFov
601
493
82 — >
Rás
Hrašovík
325
324
99 7 >
Reka
Rieka
409
270
64- *
Rozgony
Rozhanovce
1063
820
77-- »
Sacza
Šaca
536
442
82—.
Semse
Šemša
502
124
24-7 »
Szakaly
SokoFany
510
427
83-7 .
Széplak
Siplák
1026
725
70-6 .
Széplakapáti
Opáčka
356
238
66-8 .
Szilvásapáti
Opatovce
316
307
97-— >
Szina
Sena (Šeňa)
1546
322
208 »
Tihany
Ťahanovce (Cahanovce)
1562
1466
93-8 >
Vajkócz
Vaíkovce
428
392
91- >
Zdoba
Zdoba
363
352
969 >
Zsebes
Žebeš
377
334
88 — >
73
Felsóvadász
Garadna
Okres: Szikszó (Siksava).
Horný Vadás
Garadna
847
679
241
97
28 -7o
14— >
Okres: Torna (Torna, Turňa).
Derenk
Drienk
Falucska
Vieska
Perecse
1 Pereča
367
314
85-7,
676
597
88-— »
258
64
248 »
Kassa
Košice
Město :
40102 9244 23-7^
Stolice zempifnská.
Stolice zemplínská spolu s užhorodskou je z poloviny slovenská, z polo-
viny ruská, jih pak je maďarský. V Zemplíně je ze 327.993 obyvatel
106.114 Slováků (32-47o), 174.107 Macferů (53-l7o) a 34.831 Rusů (10-6%).
O Užhorodu srv. dále.
Oběma stolicemi prochází východní hranice slovenské oblasti takto.
Počíná, přecházejíc od Kalše v stol. abaujské u Kuzmic a jde přes Veíký
a Malý Kazmír k Lastovcům, na Kfačanov, od něhož odbočuje výběžek
na Baranč a Ujlak; od Kíačanova jde přes Úpor, mezi Trebišovem a
Hardištěm na Petrikovce a obrací se opec na sever k Slavkovcům, odkudž
u Stretavky přestupuje hranici užhorodskou. V stolici užhorodské jde až
k městu Užhorodu (podrobněji viz v úvodu k této stolici), odtud na sever
na Podhradie a pak zpět k západu po hranicí stolice až k Vafaškovci,
před nímž vstupuje opět do severní části Zemplína. Zde tvoří ostrou hranici
slovenské vsi: Porábka, Kamienka, Modra, Cirocké Dlhé, Bělá a Snina,
jakožto nejvýchodnější slovenská bašta. Za Sninou vrací se k západu kolem
Pichného na NechvárPofanku, Papin, Křivé, Dlhé, Hrabovec, Hnibov, Ruské
Petrovce, Hrožnik, Križlovce, Jakušovce, Kelbovce, Brusnici, Breznici, Bokšu
a Hoču. Na severu oddělen je ostrov obcí: Makovce, Havaj, Stažkovce,
H. a D. Vladiča, a Driečny spojený se sousedním Šaryšem.
Z toho je viděti, že celý okres sečovecký, vranovský, michalovecký
a většina humenského jsou slovenské, okres sninský skoro celý ruský, novo-
městský je z větší části, okresy serenčský, bodrogkézský a tokajský pak
úplně maďarské. V posledním nalézají se jen tři neveliké ostrůvky slovenské :
Stará Hutá, Středná Hutá a Nová Kuta. Rusové do michaloveckého
Národopisný Sborník. Sv. IX. ^
74
a sečoveckého okresu nepronikají (v posledním sedí jen v Bačkově ast
107o Rusů). Za to ve vranovském jsou aspoň dvě osady cele ruské: Báňské
a Ruský Kažmír, v stropkovském pak Dolná ORava (asi 257o) a čisté
ruské Piskorovce, Rafajovce a ostrov lomenský (Miňovce, Kručov, Lomné).
Okres humenský má už značnou oblast ruskou, ale ostrovy v slovenské
oblasti žádné. V slovenských částech jižních okresů (sečoveckém a novo-
městském) je však všude vidéti silné pronikání Maďarstva. Ještě více ovšem
v sousedním Užhorodu. Jinak Maďaři hojněji sedí ještě v těchto osadách:
Čeíovcích, Egreši, Sečovcích, Ruskovcích, Ruskově, Trebišově, Žipově, Bánov-
cícb, Budkovcích, Lastomíru, Malčicích, Murovianech, Strážském, Slávkovcích,
a ovšem ve Vranově, Stropkově, Humenném, Michafovcích, jež tvoi^ už
maďarský ostrov. Také ve Vranovském Čemerném je jich dosti.
Z ostatních národností poznamenává statistika Poláky v Sečovcích,.
Trebišově, Vojčicích, Bracovcích, Michafovcích, Kam. Porube, Vran. Čemer-
ném, Vechci, v Ujheli (zde i Čechy), Stropkově, D. Ofšavě, Kefči, Bokši,,
R. Porube, Čabynech, Nižné Radvani. Nejvíce je jich, pokud se oblasti
slovenské týká, v Jasenovcích a Topofovce (polské obce) a v Ohradzanech
(skoro polovina). Slovenskopolskou osadou je podle Šembery ŠandaL
(ČČM. 1876, 664). Němců je dosti v Stropkově (asi pětina), Čertyžném^
Humenném, Nižné Radvani, Krásném Brodě, Medzi-Laborcích, Vidranech atd.
V Zemplíně a sousedním Užhorodě vystupují nám poprvé ve větším
počtu Rusové, zde vesměs zvaní Rusnaci, tvoříce část celistvé oblasti, jež
se rozkládá ze Zemplína a Užhorodu k východu do Beregu, Ugoče, Marma-
roše. Od ní zasahuje však výběžek podél hranic severních na západ, až
k Pivničnó v Haliči a na jihu přes Šaryš do stolice spišské, jak dále blíže
poznáme.*)
Na místech, kde se Rusové se Slováky stýkají, je ethnografovi, který
chce v úvahu bráti nejen jazyk, ale i víru, politické smýšlení, mravy, kroj atd.,
dosud velmi těžko, ba nemožno, stanoviti hranici obou národů. Jsouť zde
mnohé kraje s dialekty rázu přechodního, jež jsou původu sekundárního
a mají mimo to i zřejmé vlivy polské (na př. v přízvuku), jsou obce, jejichž
obyvatelé hovoří sice po Slovensku, ale víru mají pravoslavnou (uniatskou),
nebo obce, jejichž kroj a celý byt je více ruský, ale vědomí národní v rozporu
s jazykem a pod. Proto pochopujeme, že o hranici slovcnskoruskou udržují
se už dávno v literatuře spory, zejména pokud se týká slovenských končin
Zemplína, Spiše, Šaryše a Užhorodu. **)
•) Literatura o uherských Rusech je už značně rozsáhlá. Výborný přehled
o ní podal Vlád. France v v práci »()63()p'L Ba/Kiihiiiinix'L Hsynouiň yropCKoíi Pvlmi*
(P. <l>n.i. IJ. 1901. T. 45, str. 145).
•♦) O starších sporech srv. Šembera v ČČM. 1876, 665 si., Hnatjuk v iían.
Tub. ím. lIIcBq. XLII, 39, a Francev I. c. 153 si. Šafařík v Národopise Slováků uniatů
neuváděl, Sreznevskij je však v recensi Národopisu ^uznal. A. Petrov zkoumal
75
Hotově svoji mapu na základe poslední úřední statistiky,*) — ocitl
jsem se přirozené mimo tyto spory, jejichž řešení by mi bylo přišlo za
těžko. Sledoval jsem přesně dané údaje, ukazující, pokud se lid sám za
Slováky nebo za Rusy přihlásil. Opravovati mapu mohl bych zajisté jen na
základě dobrých a bezpečných studií nebo zcela věrohodných zpráv, a 1 e t y
dosud pro Spiš, Šaryš i Zemplin chybí. Jen část Užhorodu známe
lépe na základě prací Brochových,**) a lu, jak vidno z připojené mapky,
přejaté z knihy Hrochovy, ' údaje statistiky i údaje Hrochovy se v celku
shodují. Snad bude tak i na jiných místech, jinde zase leccos jinak dopadne, —
ale na základě sporů dosavadních opravovati mapu jsem si netroufal.***)
To ať učiní ti, kteří se s poměry blíže na místě samém seznámí.
Ostatně srovnání dvou posledních statistik ukazuje, kterak je zde
pojem národnosti ještě vratký. Tak zcela jinak dopadla ruskoslovenská
hranice v Zemplíně a Užhorodě Pavlu Haloghovi, jenž kreslil na základě
statistiky z r. 1890. Na jeho mapě vybíhá ruská hranice na Heňatinou,
Choňkovce, Hlivište, Podhradíe; proti tomu slovenská oblast zaujímá ještě
Strihovce, Ublu, Šmigovce, Valaškovec. V Zemplíně na severu u Halogha
je Zubné ruské, ale Hrestov slovenský, rovněž Pritufany, Porubá, Kajňa,
N. OTka, Pravrovce, Vrchovce, Repejov, Pucák, Veíkrop, Solník, Vojtovce,
Potočka. Tyto všechny obce jsou dnes přihlášeny za ruské. Naproti tomu zase
hranici ruskoslovenskou v práci »3aMtTKu no yroi»CKoft Tvch* (}KMHII. 1892. Únor),
J, Bidermann v práci »Die ung. Ruthenen, ihr Wohngebiet« etc. Innsbruck I— II.
1868. V novější době měl J. Škaltéty spor se Št Mišíkem o to, pokud dlužno uniaty
spišské a šaryšské čítati k >Riisům« (tak MiŠík), nebo podle jazyka k Slovákům (tak
Škaltéty). Srv. o tom: Škaltéty Pohfady 1895. 3S2. 500; Mi šik Umže 566. 623
(>Akej viery sá Slováci«); Škaltéty »0 hranici raedzi Rusmi i Slovákmi v Uherska*
(tamže 1S96, 125 Je to referát o mínění Sobolevského v Živé Starině 1895, II.
235j. Srv. k tomu i zprávu Dr. L. Hazovského (Pohfady 1900, 205). Také práce Hro-
chovy v následující poznámce uvedené vyvolaly odpor proto, že Hroch jazyk uniat-
ských vsi Falkušovci a Dubravky v Zemplíně nazývá slovenským, a Že zejména
t. zv. Sotáky stolice užhorodské (pravoslavné) má za Slováky, jak se také sami
nazývají (»Slovjáci«, hovoří »po slovensky*;. Hrochovi se opřel VI. Hnát jak,
dovozuje, že jsou stále ještě ruští Í3au. Tob. meHa Illeií»i. XL Hibl. 28) Srv. také
jeho hlavní práci »<,.iodííku mi Fvciihh.'* (3an. IIl<?p.q. XLII. .str. 28 si., 39 si.; a »PycHHH
IIp>iiLÍBei>L-<'i euaiixií í IX n.>B"pH< 'tamže XXXV— VL). Naproti tomu soudí zase
na pr. M. Gumptowícz, že ruští Lemkové povstali z řeckokatolických Slováků
(Lad VII. 204).
*; Uvedené obtíže nezůstaly ostatně bez vlivu i na různé úřední statistiky
(srv. Pohlady 1S95. 502y.
•♦; JsTiu to hiavné práce Olafa Hrocha »Studien von der slovakisch-
kleinrus6ischen Sprachgrenzc im ostlichen Ungarn«. Kristiania 1897 (s mapkou;
a »Weitere Studicn von der slov.-kleinruss. Sprachgrenze* eic. Krist. 1899. yrjKi-
pyC:Ki..í' Hilti.'. •••.I.t VO.i;;. i^-'. 19C0.
♦*', Jen tam. kde Broch nakreslil nářečí smíšené, naznačil jsem je na mapč
mřížováním.
76
OMD •^^''«« lil '°''" ^M "'""^
Kus /ni.
Hranice Rusů, Maďarů a Slováků v Užhorodč (podle O. Brocha).
Kelbovce, Brušnica, Jakušovce, Križlovce, Mrazovce, Detrík, Vafkov, Petkovce,
H. Oršava, Stažkovce, Kožkovce jsou slovenské. Tím se zóc hranice od r. 1890
silné změnila. Vedle toho zménily se ovšem i hranice ostrovů v Šaryši. A srov-
nejme, jak další velké zmény objevují se nám na první pohled, přirovnáme-li
na pr. mapu Czoernigovu z r. 1855, anebo docela zprávy z let dvacátých
XIX. století u Bidermanna!
Celkem už předem mohu podotknouti (srv. dále i závér), že podle všeho
Slováci se zde nalézají na postupu proti živlu ruskému, a že mnohá obec,
ba i celé kraje, jež dnes slovensky hovoří a za Slováky se přihlašují, byly
77
původně kraje ruské. Někteří docela (Holovackij) celé východní Slovensko
považovali, pokud v něm sedí uniati *), za kraj původně ruský, ovšem sotva
oprávněně. Na některých končinách lze však ještě dnes viděti, jak se po-
slovenšťují.**) Jsou-li však v>chodní Slováci na postupu proti Rusům, ustupují
poslední dobou kvapně Maďarům. Madlarstvo se do této východní končiny
slovenské dere neúprosně.***) I naše mapa podává o tom svědectví svými
minoritami maďarskými 5 nejvíce to však ukazují změny v posledních
statistikách.
Slovenské obce (počtem 242) jsou tyto:
Okres: Gálszécs (Sečovce).
VSeho oby¥.
Sl0¥ák&
Bacskó
Bačkov
757
637
84-0/,
Bosny icza
Bosnica
159
150
94 — >
Cselej
Čefovce
752
553
73 — .
Czábócz
Cabov
439
402
91— »
Dargó
Dargov
419
388
92 — »
Egres
Egreš
331
188
56 7 »
Gálszécs
Sečovce
3173
1690
53— »
Gerenda
Hriadky
401
388
96-7 >
Hardicsa
Hardište (Hardyšte)
1187
388
32 — >
Hór
Tchorovce (Tchoriovce)
866
801
92—.
Isztáncs
Stanča
445
410
92 — .
Kazsu
Kožuchov
319
113
35 — >
Kelecseny
Kfačanov (Kleěenov)
267
242
90 — >
•) Příslušníci řeckokatolické drkvc sedí i v Gemera ve vsích: Šumjacó
Telgárt, Vernár, a i v maďarské Bárce je jich dosti 'Srv. Pohfady 1895, 627; 1902,
509; dále článek o nářečí vel koře vúckém tamže 1893, 307). V Abauji je jich po
celé stolici dosti, a na mnohých místech i kolem poloviny obyvatelstva; některé
obce jsou skoro celé řeckokatolické. Také zde patří k nim nejen obce
slovenské, nýbrž i maďarské. Ze slovenských obd náleží sem Kalša,
Kfačanov, Ujvaroš, Zdoba, Vieska, z více méně maďarských Nižný Gaď (Alsógagy).
Byteš 'Búttós), Gagyvendégi v okresu čerhátském, Filkcház, Paiház ve íizerském.
Baškov, Moďoroška, Pere v genčském, Hor Vadás (Felsóvadász', Hernádsz6lled,
Homrogd, Kéty, Monaj. Nyédta, R. Gadna Oroszgadna). Selyeb, Szolnok v síksav-
ském, Barakony. Horváty, Kana (Kány), Pereča (Perecset v turňanském. Ve Zvo-
lena, Novohradě a Liptově řeckokatolických osad ještě oeaí. O Boršodě
srv. poznámka na str. 69.
**') Stálé pošlo venšťo vání Rasů, působené patrné vyiší kakorou Slováků.
přiznáTají 1 Pastmek (Slovensko 56, Národ. Sborník III. 65), Broch ^Studien Archiv
XIX, 17). Škaltéty (Pohřady 1899. 557) i Hnatjuk <CioBaKH ^ l'y:uuu 47, 80)
a Petrov 1. c. 447) Pastrnek soodí, že hlavni část pravoslavných Slováků je původem
ruská (Listy fílol. 1898, 404;
♦♦♦Broch Stadíen 1 1 Podle oěho před 30 lety byly jeáté Bozož. Tamovce, Jovro-
Derma, Šiilovce. Maťovce slovenské. Šembera vedl hranici ještě dáie (srv. závěr).
78
Kereplye
Kraviany
326
326
100-— 7^
Kisazar
M. Ozorovce
539
496
92 — >
Kisruszka
Ruskov
189
122
64 — .
Kohány
Kahanovce
760
699
919 >
Kozma
Kuzmice (Kužmice)
834
741
88-8 >
Magyarizsép
Uhorský Žipov
1095
827
75 — >
Miglész
Meglisov (Miglesov)
429
416
969 »
Nagyazar
V. Ozorovce
730
545
74 — >
Nagyruszka
Ruskovce *)
671
335
49-9 >
Parno
Parchoviany (Parcho-
vány)
1370
1230
89 — >
Pelejte
Plechovčice (Plechocice)
832
749
90—.
Szécskeresztúr
Kerestúr
1135
1074
94 — >
Szécspolyánka
Sečovská Pofanka
1272
1186
93 — »
Szilvásújfalu
Silvaš .
607
549
90—.
Sztankócz
Stankovce
279
273
97-8 .
Tarnóka
Trnavka (Terňavka)
192
188
97-9 >
Techna
Dvorianka (Dvorianky)
497
460
92— .
Tóketerebes
Trebišov
4623
3381
73 — >
Tussa
Tušíce
679
659
97 — .
Tussaújfalu
Tušická Nová Ves (No-
vejsa)
453
429
94-7 >
Upor
upor
559
481
86— .
Vécse
Vojčice
1191
1073
90-—.
Visnyó
Višňov
403
389
96-— >
Zebegnyó
Zbehňov
523
448
85 — .
Okres: Homonna (Humenné).
Agyidócz
Adzidovce
338
313
92-- 7<
Alsóladiskócz
Nižné Ladiškovce
253
249
98 — .
Barkó
Brekov
548
523
95- >
Baskócz
Baškovce
182
170
93— >
Czernina
Černína
152
152
100 — »
Dedasócz
Dzedačov
90
90
100 — .
Felsókortvélyes
Hrušov
488
478
979 .
Felsóladiskócz
Vyšné Ladiškovce
251
240
95 — .
Góroginye
Ohradzany (Ohradzane)
791
391
49 — .
Grozócz
Gruzovce
114
100
87-7 >
♦) v Ruskovcích je proti 335 Slovákům přihlášeno 33ó Maďarů. Při známých
poměrech nepochybuji, že jsem se nezmýlil, označiv na mapé plných 50% Slováků
místo 49-97o.
79
Hankócz
Hankovce
389
368
94— «
/•
Hazsina
Háiin
432
406
93-9 .
HegedOsfalva
Húdcovce
203
187
92 — .
Helineczke
Chimec (Chomec)
331
324
97-8 :
Homonna
Humenné
3995
1334
33 — .
Homonnabresztó
Brestov
289
280
968
Horbokradvány
Vyšná Radvaň
201
46
228
Hrubó
Hrabov
389
381
979
IzbugyahosszúmezO
Dlhé (Dlatae)
283
254
89-7 .
Izbugyabrabócz
Hrabovec
381
343
92-
Jankócz
Jankovce
215
199
92 —
Jeszen6
Ješenov
576
555
96-3 .
Kárna -
Karné
266
260
97-7
Kiskemencze
Kamienka
612
574
93-7 .
Kohanócz
Kochanovce
362
293
80-9 .
Koskócz
Kožkovce
423
374
88 —
Kudlócz
Kudlovce
793
675
85 — .
Láczfalva
Lackovce
212
203
95-7 .
Lcszkócz
Lískovec (Lískovce)
279
256
91-7
Lukasócz
Lakačovce
273
271
99 — .
Lyubise
Lubiša (i Lubiš)
424
359
84 —
Maskócz
Maškovce
133
131
98—.
Mislyina
Mišlina
427
368
86 — .
Modra
Modra
528
528
100 — .
Nagykemencze
Kamenica
1039
949
91 — .
Peticse
Pčice
543
530
97-—.
Porubka
Porábka
263
247
93-9 .
Rovna
Rovné
400
389
97-- .
Szopkócz
Sopkovce
150
150
100 — .
Topolovka
TopoFovka
433
154
35 — .
Tótjablonya
Jabloň
347
305
87-8 .
Tótkriva
Křivé
101
101
100 — .
Tótvolova
Slovenská VoFova
221
203
91-8 .
Turczócz
Turcovce
211
201
95 — .
Udva
Udavské
799
713
89 — .
Velyopolya
Veropolie (Veropola)
234
213
91—.
Zavadka
Závadka
237
221
93—.
Okres: Nagy-Mihály (Michaíovce).
Alsókortvélyes
Hrušovík
1078
1024
949
Bánócz
Bánovce
768
594
773
Beretto
Bracovce (Braciovce)
812
690
84-9
/o
w
e«to
Eojfcovce
126ě
1*>*5
«^— \
tafvr^Utt
DftcxTfca
620
556
S9^—^
f^tkm
Falkaáovce
639
53S
84 — .
?%aíK%hs
Ffliar
329
2S8
«7_»
f0S0Mj
Hatairyr
725
571
78-7 ►
řfe?r7i
Kr^pčasy
369
52
14 — *
I/tvotn^
Ti/aáxíL
532
502
94-—.
IHyjiáaA
Kačascív
2*4
248
87 — .
KHfj^Á,é%S^grjc%ebh
M. a V. Žbfoce
783
72S
9>^ .
VLsi^f^Kz
KrasooTce
438
423
96-—.
Kťttf/¥íjití
KrÍT0J6uiy rKrhroSčanj;
367
308
83^ .
ijííbOÍCZffÁJZ
Vota
447
395
88-—.
UA
La^koTce
312
293
93-9 >
ÍjítíuUnnéf
Lastomír
13C»5
1060
81 — .
íj^iixty
IȒm
789
771
97-7 .
ijMWk
Le}oé djtusj)
406
386
95 — .
Málcza
Malčíce
1096
869
79 — »
Mifk
MarkoTce
554
521
94 — .
Mirfcci^fnernye
Posté Čemeroé
336
243
72 — .
Mocnář
Močarany
625
564
90— >
M^/fira
MoroTÍany
885
737
83 — .
Nagymíhily
Míchafovce (Mihalovce;
4906
1695
34—.
KáUfal^a
Nacina Ves (Nadňovša,
Naríňovcš)
1018
841
82 — .
Nézpi^»t
Kticany
146
55
37 — .
(yrtstk^
Oreské (Orcský)
478
454
94^ .
OrmtzTf
Strážskc (Straske)
1039
814
78- - .
Vzz<\u:%
Pozdišovce
1184
1027
86-7 .
Vtifík
Pctríkovcc
396
347
87- .
Petr^fcz
Petrovce
718
759
917 .
HáWfC.z
Rakovcc
981
881
898 .
Hitnoiny
^amudovce
544
471
86 — '
Szalók
Slávkovce
527
402
76 — .
Sz<5lcpka
Slíepkovce (Šlipkovce)
498
451
90- >
Sztára
Staré (Starý)
1023
939
91-7 .
Szuha
Suché (Suchý)
450
432
96 — .
Topolyán
Topofany
640
612
95-9 »
VánArhcIy
Trhovište (TarhoviSče)
1209
1112
91-9 .
Okres: Sátoralja-Újhely (Nové Město pod Šiatorom, OjheF).
Aliórrjímccz Nižný Regmec 497 428 86-7^
nnrnncN
Baranč
444
264
59 —
81
Biste
Bysta
218
24
ll--7a
Bodzásújlak
Bodzáš Ujiak (Ujiak)
1200
727
60- ~>
Csórgó
Čergov
608
155
25 ->
Cíéke
Cejkov
1020
155
15 — »
Garany
Garaňa
1137
563
49- -»
Gercsely
Gerčer
500
214
42-8 >
Kiskázmér
M. Kazmír (Kažmir)
220
181
82 — >
Kolbása
Kolbáš
623
217
34-8 >
Lasztócz
Lastovce
698
442
63 — >
Legenye
Legiňa
492
96
19 — »
Magyarjesztreb
Jastrab (Ještreb)
578
173
29-9 >
Mikóháza
Mikóhaz
599
126
21 — »
Nagykázmér
V. Kazmír (Kažmir)
522
397
76 — >
Nagytoronya
V. Toroňa
751
397
52-8 »
Rudabányácska
V. Baňačka
660
582
88 — .
Széphalom
M. Baňačka
289
44
15 — >
Végardó
Ardov
927
104
11 — »
Okres: Szinna (Snina).
Czírókabéla
Cirocká Beiá
1108
1077
97-- 7,
Czírókahosszúmezd
Cirocké Dlhé (Dluhy)
1375
1238
90 — »
Nechválpolyánka
Ncchvár-PoFanka
385
372
96— >
Oroszhrabócz
Ruský Hrabovec
736
124
16 8 >
Papina
Papin
821
745
90 7 >
Szinna
Snina
2750
2457
89 — »
Zubna
Zubné
407
363
89 — >
Okres: Sztropkó (Stropkov).
Alsóolsva
Dol Ofšava (Niž. Ofšva)
402
231
57-%
Alsósitnyicze
Dolná Šitnica
278
262
94 — .
Alsóvladicsa
Dolná Vladiča
114
114
100 — >
Bodzás
Bifany
193
191
98-- »
Boksa
Bok§a
249
164
65-8 .
Brusnyicza
Brušnica
285
244
85 — >
Detrik
Detrik
139
138
99 — »
Felsóolsva
Horná Oíšava
(Oíšva)
293
267
91— >
Felsósitnyiczc
Horná Šitnica
358
279
77 9 »
FelsOviadicsa
Horná Vladiča
93
93
100— •
Giglócz
Gigiovce
146
115
78-7 »
Girócz
Girovce
81
67
827 >
84
Stolíce užhorodská.
I tato stolice obsazena je třemi národy: Slováky, Maďary a Rusy.
Slováků je na 153.266 obyvatel v celku 42.876, tedy skoro 287oi ^"^^
55.742, Maďarů 46.306, Němců 7.099. Čistě slovenský je jen okres sobrá-
necký ; kapušanský už je skoro celý maďarský, užhorodský z největší části ruský,
z menší slovenský a maďarský (16.325 Rusů, 9.018 Slováků, 7.841 Maďarů).
Okres perečínský a bereznaňský je už úplně ruský, Slováků zde sedí větší
počet (310) jen ve V. Berezném, jinak převahou ruském, Perečíně a Turj.
Remetech. Hranice slovenská běží od Stretavky na hranici zemplínské
k řece Ungu, přechází Ung a vniká výběžkem obsahujícím obce Pavlo vce,
Tegeni a Čierno Pole do okolí Kapušan, vrací se k Vysoké a jde podél
Ungu na Lakart, a pak odbočuje na Bežovce, Zahor a jde až k samému
městu Užhorodu (ten je však maďarský); odtud pokračuje k severu přes
Onakovce na Hutu, a na Podhradie, odkudž táhne se podél hranice
stolice zemplínské, tvoříc kol Poruby hluboký zářez, k Vafaškovci, jenž však,
jsa čistě ruský, zůstává stranou.
Hranice maďarskoslovenská shoduje se mi celkem s hranicí, kterou
ustanovil O. Broch na své nové mapce (srv. str. 76.) Toliko uznává on na
jih od ní ještě značné území smíšené kolem Kapušan, jehož hranice jde od
řeky Ungu na Mokču, Číčer, kol Ňaradu, Ruské k V. Selmencům, odkudž
obrací se zpět na sever k Palovu, Tarnovcům na Jovru, nechávajíc Palaď
a Galoč stranou na území čisté maďarském. Podle statistiky nemají však
osady tohoto území, vyjímaje Tarnovce a Jovro-Dermu, ani lO^o Slováků,
ba mnohé ani jednoho Slováka. Čisté maďarský je také Bozoš před Užho-
rodem, v Užhorodě samém na 14.723 obyvatel oznámeno jen 1223 Slováků,
tedy ani ne 107o- Podobné se v celku shoduje s Brochovou naše hranice
ruskoslovenská v stolici užhorudské, jenom že zase Broch v území sloven-
ském (na západ od ní) uznává, jak z mapky vidno, jazykově smíšené území
slovenskoruské, do něhož* náleží Vyšné Remety a V. Rybnica, Hlivište,
Choňkovce, Podhradie a Beňatiná. Statisticky se však objevuje zde Rusů
poměrně jen málo ; jenom Beňatiná, kterou klade na území slovenské, objevila
se nám čisté ruská (na 419 obyvatel přihlášeno 354 Rusů, 58 Němců a jen
6 Slováků), a rovněž Porubá (402 Rusů na 581 duší), tvořící zářez do
oblasti už slovenské. Za to jsou zase v ruském území této stolice
malé ostrůvky slovenské, dosud však Slováky jen slabě obsazené v Radvance,
Antalovcích, Šeredném, Berezném a Turj. Remetech. O změnách hranice,
jež se staly od r. 1890, srv. napřed úvod k stolici zemplínské.
Z ostatních národností hlásilo se poněkud více Poláků v Užhorodě,
Perečíně a M. Berezném (v této obci i Rumuni a Chorvaté), Čechů v Užhorodě,
Hli visti a Úbreži. *) Maďarů a Němců je všude dosti, nejvíce v Perečíně, Turj,
Remetech, V. Berezném, Sobrancích, Závadce (mimo vlastní oblast maďarskou).
*) Srv. Slov. Pohfady 1901, 596
Slovenské obce (počtem 82) jsou tyto:
85
Nagybe řezná
Okres : B e r e z n a (Bereznoje).
VSech oby v.
Slováků
V. Bereznoje 2460
310 12
■7«
Okres : K a p o s (Kapušany).
Feketemezó
Čierno Pole (Čarnopolie)
271
255
94-0/,
Kisszeretva
Stretavka (Štretavka)
388
268
69 — »
Kráska
Krások (KraSok)
405
361
89- - >
Lakárt
Lekart
1412
1332
94 — .
Nagyszeretva
Střetává
538
428
79 — >
órdarma
Jovro a Derma
1532
521
34 — »
Pálócz
Pavlovce
2062
1791
86 8 >
Pályin
Palín
1086
560
51-- >
Rebrin
Rebrin
638
574
899 >
Szenna
Senné (Senný)
754
709
94— •
Tarnócz
Trnovce (Tarnovce)
359
39
10-8 >
Tegenye
Tegeňa
299
222
74-— »
Viszoka
Vysoká
1203
1104
91-7 »
Turiaremete
Okres : Perecseny (Percčín).
Turjanské Remety 2033
531
26--%
Okres : Szobráncz (Sobrance).
Alsóribnyicze
Niž. Rybnica (Rybniče)
393
298
75-8 7
Baskócz
Bankovce
309
308
99—.
Bunkócz
Bunkovce
360
318
88—.
Csecsehó
Čečehov (Čečahov)
596
541
90-7 >
Fekésháza
Fekišovce
397
337
848 >
Fels6remete
Vyš. Remety
505
496
98 — .
Felsóremetevasgyár
Hámre
779
660
847 .
Felsóreviscse
Vyb. ReviSte (Revišče)
508
449
88 — .
Fels6ribnyicze
Vyš. Rybnica
465
445
95 — .
Gajdos
Gajdoš
146
136
93—.
Gézsény
Hažín
594
568
95- .
Hanajna
Hnojné
263
214
81--.
86
Hliviscse
Hornya
Hunkócz
Hlivište (Hlivišče)
Horná (Hornia)
Choňkovce (Chonikovce)
495
559
661
390
503
592
78-7
899
89 —
10
Jeszenó
Jesztreb
Jósza
Jasenov (Jesenov) 424
Jastrebie (Jestrebie, Jestreb j 603
Jovsa 805
347
579
696
81-8
96 —
86 —
Kalusa
Kaluša
355
353
99*—
Kereszt
Kristy
466
397
85-—
Kiszalacska
M. Zálužice
797
766
96 —
Klokocsó
Klokočov
513
493
96-
Kolibábócz
Kolibabovce
209
204
97 —
Konyus .
Kuszin
Koňuš (u Brorha Koňušice)
KuŠín
1 525
353
389
335
74-^
94-9
Lucska
Lučky
534
460
86-
Nagyzalacska
Orehova
V. Zálužice
Ořechová
850
274
810
265
95-
96-7
Osztró
Ostrov
381
362
95--
Órdogporuba
Porosztó
Porúbka
Porostovo
514
519
441
442
85-7
85 —
Přikopá
Ruszkócz
Priekopa (Přikopá)
Ruskovce
459
425
350
382
76-—
89-8
Sárospolyánka
Sárosremete
Sárosreviscse
Pofanka 421
Niž. Remety 389
Blatné (Nižné) Revište (-šče) 520
378
208
465
89-7
53 —
89-
Solymos
Szentes
Szobráncz
Iňačovce
Sentuš (Šentuš, Čentuš)
Sobrance
884
277
1143
837
238
600
94-
85-9
52-
Szobránczkomorócz
Komarovce
289
272
94-
Sztrajnyán
Tarna
Strajňany
Trnava (Tarnava)
1682
748
1222
689
72 —
92-
Tiba
Ubrezs
Tibava (Cibava)
Úbrež
813
1025
614
845
75-
82-
Vajnatina
Váralja
Verbócz
Vinnabanka
Vojnatina (Vojňacina)
Podhradie (Podhorodie,
Podgorodie)
Vrbovce (Verbovce)
Vinné a Banka
462
517
295
1418
401 .
353
276
1282
86-7
68-
93-
90-
Závadka
Závadka
441
198
44-8
Okres: Ungvár (Ungvár, Užhorod).
Alsódomonya
Alsónémeti
Domanince
Niž. Německé
1005
403
152
333
15-^
82-- »
87
Antalócz
Antalovce
745
98
13 -«
/o
Bezó
Bežovce
1800
1639
91-
Felsódomonya
Onakovce
681
646
948
Felsónémeti
Vyš. Německé
297
238
80--
Huszák
Husák
389
360
92- ^
Hutta
Hutá
674
667
98-9 .
Jenke
Jenkovce
784
638
81- >
Karcsava
Krčava (Karčava)
451
372
82- .
Korumlya
Koromla
608
520
85-
Petrócz
Petrovce
535
519
97- >
Pinkócz
Pinkovce
439
202
46 - «
Radváncz
Radvanka
1169
258
22 — «
Székó
Sej kov
372
343
92- .
Szerednye
Šeredné (Serednie)
1729
507
29- >
Tasolya
Tašofa
383
367
95-8 .
Zahar
Zahor
991
933
94- «
Stolice spišská.
Stolice spišská má obyvatel 172.091 a mezi mmi 99.557 Slováků
(58-27J, 10.843 Maďarů (6-27^), 42.885 Němců (257o). 14.333 Rusů
(8'27o)j a mimo to ještě značný zlomek příslušníků jiných jazyků (4117).
Podle toho vypadá také národopisný obraz. Původní slovenská oblast v této
stolici je prorvána takovými ostrovy, že od bližšího vymezování hranic její
zde upouštím a odkazuji na mapu samu.
Nejsilnějším a také původním živlem jsou zde Slováci, obemykající
v stolici velkc vnitřní ostrovy německé; ale na severu a východu pás slo-
venský proniknut je také mnohými obcemi ruskými, které zejména při ha-
ličské hranici tvoří řadu souvislých ostrovů, přecházejících do Šaryše. O tom,
jak těžko je zde určovati, co je vlastně ruské a co slovenské, zmínil jsem
se v úvodě k Zemplínu. Spiš i Šaryš jsou kraje, které čekají teprve na své
náležité vzdělané ethnografy. Z toho důvodu je také nesnadno reprodukovati
nomenklaturu *)
Ruské obce ve Spiši, jak se zdá, povstaly teprve pozdějším přistěho-
váním Rusů do končin původně slovenskopolských ; aspoň jména ruských
ob(:í vystupují teprve v historických pramenech XIV. — XV. stol., kdežto
*) Srv. spory Št. Mišíka, který o historii a místopis Spiše má veliké a mnohé
zásluhy, s drem St. Eljaszem-Radzikowským (Sborník mus. si. spol. 1899, I., 60,
a II., 159). Št. Mišík uveřejnil příspěvky k místopisu Spiše ještě ve Sborníku II.
28, 213; III. 17. Pro Spiš srv. i Dra. Eljasze-Radzikowského spis »Tatry Bielskic*.
Kraków 189^. V léto knize přidržuji se přirozené názvosloví slovenského.
88
jména slovenských už před tím v stol. XII. a XIII.*) Dnes Rusové, jako
jinde, i zde ustupují Slovákům. Spiš je jednou z těch stolic, kde Slováci
jsou na postupu a to patrně na útraty Rusů (srv. tabulku na konci při-
pojenou). Spišští Rusové, i když se sami pokládají za >Rusnáky«, jsou místy
už silně poslovenčeni, tak podle zprávy p. MiŠíka v Helcmanovcích, Závadce,
Poráči, Slovinkách, Kojšově, Nižných Repaších, Ofšavici, Torysce, Hoder-
marku, Jakubianech, Jarembiné, Kamjonce, Krempachu, Lipníku, Litmanové,
Suli ně; v Osturni jsou zase popolštěni. Ale k této zprávě p. Mišíkově dlužno
připomenouti, že statistika udává sice Rusy, řeckokatolického vyznání v Slo-
vinkách, Poráči» Hodermarku, Jarembiné, Kamjonce, Litmanové, Jakubianech,
Fofvarku, Lipníku, Olšavici, Osturni, Sulíně a mimo obce p. Mišíkem udané
i v Mníšku, — ale ne v Helcmanovcích, Kojšově, Torysce, Repa-
ších. V těchto čtyřech obcích, a dále ještě v Granastové,
Krempachu při Lubovni a z části vKoterbachu sedí sice
také příslušníci vyznání řeckokatolického, ale hlásí se už
podle poslední statistiky za Slováky.**) Nejzápadnější ruskou
obcí je Osturňa.
Německé obce ve Spiši počaly se tvořiti podle Mišíka už ve XII.
století (hlavně však od XIII.), a vzrostly během doby ve velké souvislé
celky. ***) Dnes ovšem mnohé z nich jsou již silné prostoupeny živly jinými
(Němectva ve Spiši silně ubývá), ale zůstalo jich ještě dosti. Podle poslední
statistiky můžeme za německé obce, v nichž sedí většinou skoro samí,
z menší části pak aspoň většina Němců, míti tyto osady (čísla značí
absol. počet Němců):
maď.
•lov.
nim.
Óviz
Stará Voda
Altwasser
249
Svedlér
Švedlár
Schwedler
1443
Szepesremete
Mníšek
Einsiedel
1743
Szomolnok
Smolník
Schmollnitz
1948
Szomolnokhuta
Smoln. Hutá
Schmollnitzer Hiitte
960
Merény
Vondrišel
Wagendriissel
1463
*) Tímto důvodem veden, Št. Mišík opřel se domněnce J. Hradszkého (Szepes-
vármegye a mohácsi vész elótt, Szcpesváralja 1888), podle níž zde Rusové byli
praobyvateli. (Sborník slov. mus. spol. 1896, I, 23.).
**) V Slov. Pohradech 1895 str. 626 uvádí se kniha Šváby ho »Szepesi
Emlékkonyv* z r. 1888, kde autor rozeznávající ve Spiši 5 slovanských nářečí:
1. magurskopolské, 2. rusnácké, 3. šaryšskoslovenské 4. pohronské (gemersko-
slovenské) a 5. liptovskoslovenské, uvádí, že rusnáckým mluví se v obcích Lipníku,
FoFvarku, Kamjonce, Litmanové, Jarembiné, Krempachu při Lubovni, .Sulíně, Medzi-
brodzi, Krendželovce, Závodí, Jakubianech, Hodermarku, Torysce, v obou Repaších,
Oršavici, Pavlánech, Podproči, Závadce, v obou Slovinkách, Helcmanovcích, Poráči
a Kojšově.
»♦♦) O jejich historii srv. Mišík I. c, pak M. Gumplowicz v Ludu VII.,
76, 192; VIII., 262. Zde výklad o celé polskoněmcckó kolonisaci.
89
Busócz
Bušovce
Bauschendorf
391
Durand
Tvarožná
Durand
444
Felsóerd6falu*)
Stará Lesná
Altwalddorf
566
Forberg
Folvark
Forberg
274
Hollólomnicz
Holumnica
Holumtz
504
Hunfalu
^ Hunctorf
Hundsdorf
942
Izsákfalu
Žakovce
Eisdorf
568
Majer ka
Majerka
Majerhof
302
Maldur
Maldur
Maldur
648
Ménhard
Vrbov
Menhardsdorf
610
Nagylomnicz
Lomnica
Gross-Lomnitz
1013
Nagyór
Strážky
Nehre
297
Rókusz
Rakúsy
Roks, Rokus
463
Toporcz
Toporec
Toportz
562
Viborna
Výborná
Bierbrunn
359
Ruszkia
Ruskinovce
Riesdorf
432
Gnézda
Gniazdy
Kniesen
846
Hobgárt
Hopgart
Hobgard
675
Kislomnicz
Lomnická
Klein-Lomnitz
749
Podol in
Podolinec
Pudlein
982
Ómajor
Starý Majer
Alte-Maierei
44
Alsóerdófalva
Nová Lesná
Neuwalddorf
379
Felka
Velká
Felka
622
Mateócz
Matěj ovce
Mathsdorf (Matzdorf;
779
Múhlenbach
Milbach (Milbak)
Múhlenbach
371
Nagyszalók
V. Slavkov
Grossschlagendorf
797
Szepesszombat
Spišská Sobota
Gcorgenberg
364
Sztrázsa
Stráže
Michelsdorf
271
Gólniczbánya
Gelnica
Gollnitz
2686
Késmárk
Kežmarok
Kásmarck
3408
Leibicz
Lubica
Leibitz
1486
Poprád
Poprad
Deutschendorf
737
Szepesbéla
Bělá
Bela
1441
Mimo to sedí Némců hojné v Nové Vsi (ném. Neudorf), Levoči (Leut-
schauj, Spišských Vlaších (Wallendorf), Sp. Podhradí (Kirchdrauf), Sp. Staré
Vsi, Dvorci a Krempachu, ale v Podhradí, Vlaších silně zanikají.
Čtvrtým důležitým, třebas dnes nečetným živlem ve Spiši jsou P o-
1 á c i. Že Spiš, který v starších dobách náležel z části (po Poprad a To-
porec) ku Polsku **), Poláky byl kolonisován, je prirozeno. Mezi obcemi pů-
*) Dříve Óleszna, jako místo Alsóerdófalva bylo dříve Újleszna.
**) Mišík, >Slovo o kolonisácii Spiša* (Sborník mus. spDl. I, 1, 21).
Národopisný Sborník. Sv. IX.
90
vodné polskými uváděl Šembera *) Javorinu, Solfsko, Podspady, Žďir, Lendak,
Jurgov, Repisko, Lapšanku, Černou Goru, Horné a Dolné Lapše, Trips,
Durštýn, FalStýn, Novou Bialou, Krempachy, Fridman, Rovnou, Nedice s Pod-
zámčím, Dunajec, Golinberk, Kacvín, Frankovou, Frankovku, Relov, Jezersko^
Gybely, Haligovce, Richvald, Hanušovce, Matyášovce, Starou Ves, Majerovce,
Starou a Novou Lubovňu, Sádek, Koláčkov, Vyšné i Nižné Ružbachy, La-
ckovou, Lechnici, Smerdzonku, Zámostí, Podlechnici, Lesnicí, Hávku, Hal-
govou, Mníšek, Pilhov, Kače, Medzibrodze (všude pravopis Šembcrův) —
a počítal v nich v celku 27.213 Poláků. Zváni jsou vůbec Magarčany.
Jakou měrou tyto obce dnes ještě jsou polské, pověděti těžko. Statistika
neměla zřetele k otázce původní národnosti, a v jednotlivých těchto obcích
našel jsem příslušníků jiných jazyků (tedy i polštiny) počet nepatrný. A v něm
nejsou zahrnuti jenom Poláci. Ostatek slovanského obyvatelstva byl čítán
vesměs za Slováky. Nepatrné číslo Poláků je oznámeno i v obcích : Smolní ku,
Markušovcích, Štefanovcích, Hodermarku, Jarembiné, Lipníku, Sp. Staré Vsi^
Krempachu, Dravcích, Vilkovcích, Nové Bělé, Nedeci, Hrušově, Velbaších
a jinde.
P. Mišík má dnes na základě svého poznání a zpráv hnileckého učitele
p. N. Volaje, pak p. Alex. Fedora faráře v Lomničce, p. Fr. Spiritzy faráře
v Bušovcích a p. Kar. Stassika faráře v Koláčkově za polské tyto obce:
Lendak, Slovenská Ves, Ždiar, Vyšné a Nižné Lapše, Lapšanka, Fridman,
Falštín, Jurgov, Čiemahora, Repisko, Javorina, Kacvín, Krempach, Durštín,
Velká a Malá Franková, Osturňa (s Rusnáky mluvícími po polsku), Nedeca
s Podzámkem, Čiernahora při Tribši, Nová Bělá, Hanušovce, Jezersko,
Haligovce, Lipník (s většinou ruskou), FoFvark při Lipníku (většina ruská),
Lechnica, Vyšné a Nižné Šváby, Červený Kláštor, Lesnica, Hutá, Matiašovce,
Gíbeř, Potok, ReFov, Hagy, Richvald, Havka, Stará Ves, Klembark, Vyšné
a Nižné Ružbachy, Lacková, Forbasy, Kamjonka (obec ruská s polskou
menšinou), Lubovenský Zámok, Sádek, Mníšek, Pilhov, Granastov (většina
ruská), Jarembiná (obec ruská se zlomkem Poláků), Holumnica, Rakúsy
(německé obce s polskou menšinou). Stará a Nová Lubovňa. V Koláčkové
přechází už magurština do slovenštiny (množství měkkých hlásek). Tito
Poláci se však vesměs přihlásili za Slováky.**)
Všech obcí slovenských je 188, a sice jsou to tyto:
♦) ČČM, 1876, 651 si. Str. 664 uvádí Šembera, že spišské Poláky popsal už
jakýsi J. Z. r. 1851. (»0 osadách polskich na W^grzech«. Tom I. Lwów 1851).
**) Do seznamu, jak je viděti, čítal p. Mišík nejen obce slovenskopoiské, ale
i obce, jež jsou sice jednak většinou ruské nebo německé, ale v nichž slovenský
zlomek je vlastně polský. Také krojem a obyčeji liší se tito slovenští Poláci od
čistých Slováků. Od Slovenské Vsi počínajíc přechází polština v slovenštinu, od
Slavkova, Matejovců, Lomnice a Kežmarku mizí. Od Slov. Vsi přestává už polské rz,
V jediné Lubici prý polský živel nabývá půdy i proti slovenskému.
Okres: Golniczbánya (Gelnica).
91
Alsószlovinka
Hrisócz
Jekelfalu
Kalyava
Kisfolkmár
Kluknó
Kojsó
Margitfalu
Nagyfolkmár
Nagykunchfalu
Opáka
Oviz
Prakfalu
Richnó
Zakárfalu
Vlebo objv.
Slo^
rákb
Nižné Slovinky (N. Slo-
vinka *)
834
93
11-7
Hrišovce
262
257
98 — »
Jakrovce
1081
986
91-.
Kafava
304
299
98- .
M. Folkmár
210
174
82-8 .
Kluknava
1174
1080
91-9 .
Kojšov (Koršov)
1171
1137
97 — .
Margecany
685
633
92-.
V. Folkmár
837
807
96 — .
Helcmanovce
1354
1245
91-9 .
Opáka
152
134
88 — .
Stará Voda
321
66
20 — .
Prakovce
752
624
82-9 .
Richnava
704
661
93-8 .
Žakarovce
1224
1119
91 — .
Okres: Igló (Nová Ves).
Arnótfalu
Arnutovce
184
184
100-7
Betlenfalu
Betlanovce
403
344
85 — »
Dénesfalu
Danišovce
235
227
96 — .
Hadusfalu
Hadušovce
133
129
96-9 »
Haraszt
Chrasť (Hrasc)
295
294
99- »
Imrichfalu ^
( Dedinky
383
377
98 -.
Istvánfalu <
1 (Dzedzinky)
190
187
98 — >
Káposztafalu
Hrabošice (Hrabušice)
1256
1155
91-9 .
Kishnilecz
Hnilčík
973
836
85-9 >
Kotterbach
Koterbach
1201
962
80-- >
Lassúpatak
Štilbach (Štefbach)
368
365
99 — »
Leszkovján
Lieskovany (Leskoviany)
168
168
100— .
Letánfalu
Letanovce
697
651
93 — »
Markuscsepánfalu
Markušovce-Štefanovce
1613
1202
74 — >
Matejócz
Matejovce (Macejovce)
255
233
91 — »
Odorin
Odorin
536
513
95-7 .
Pálmafalu
Harikovce
750
731
97 — .
Szepessiimeg
Smižany
1279
1179
92 — »
*) v prvé řadě jsou názvy slovenské ze seznamu Houdkova, ale místy jsou
opraveny a doplněny názvy zaslanými p. farářem MiŠíkem.
7*
92
Sztraczena
Tamásfalu
Tcplicska
Vidernik
Zavadka
Ztratená (Stracena.Stračena) 301
Tomášovce 376
Teplická (Ceplička) 626
Vyderník 321
Závadka 997
280
93--%
360
95-7 .
596
95 — .
278
86 — »
267
26-7 .
Okres: Késmárk (Kežmarok).
Busócz
Bušovce
503
74
147 V
Durand
Tvarožná
603
149
24-7 >
Hunfalu
Hunctorf*)
1185
126
106 •
Javorina
Javorina
257
200
77-8 *
Keresztfalu
Křížová Ves
489
427
87--.
Kisszalok
M. Slavkov
368
352
95 — >
Krig
Kríg
251
229
91—*
Landok
Lendak
1057
1017
96— >
Majerka
Majerka
387
79
20 — >
Ménhard
Vrbov (Verbov)
779
144
18 — >
Nagylomnicz
Lomnica
1207
145
12 — >
Nagyór
Strážky (Strážka)
471
160
33-9 >
Rókusz
Rokus (Rakúsy)
682
178
26— »
Szentgyorgy
Jurské
337
265
78 — »
Toporcz
Toporec
1037
399
38 — >
Tótfalu
Slovenská Ves
1001
838
83-7 >
Viborna
Výborná
482
101
20-9 >
Zsdjár
Ždiar (Zdzor)
1417
1381
97 — »
Okres: Lócse (Levoča).
Ábrahámfalupikfalu
Abrahamovce-Pikovce
201
156
77- -0/
Alsórépás
Nižné Repaše
559
549
98 — »
Csontfalu
Čenčice
24
23
95-8 >
Csutortokhely
Štvrtok (Štvartek)
756
669
88-— .
Dolyán
DoFany
131
123
93-8 »
Domán
Domaňovce
503
478
95 — >
Dvorecz
Dvorec
399
246
61—.
Farkasfalulok
Farkašovce a Levkovce
339
284
837 .
Felsórépás
Vyšné Repaše
433
431
99 — »
Gorgó
Harhov
753
629
83 — »
♦) Podle tvrzení dra Eljasze Radzikowského říká se i Hunccvce (Sborník
1899, I, 61).
93
Hradiszkó
Hradisko
199
180
95-%
Illésfalu
Iliašovce (Ifašovce)
613
593
967 .
Kiskunchfalu
Vifkovcc
186
136
78 — .
Kolcsókoncsán
Kofčov-KoDČany
386
377
97-.
Kurímján
Kurimaqy (Kurimiany)
191
190
99 — .
Lengvárt
Lengvárt
184
168
91- .
Mahalfalu
Machalovce
220
183
83-- .
Ncmessán
Nemešany
244
225
92 — .
Roskócz
Rožkovce
103
103
100 — .
Ruszkm
Ruskinovce
593
152
25 — .
Szepesdarócz
Dravce
351
289
82 — .
Szepesjánosfalu
Janovce ,
208
204
98 — .
Toriszka
Toryska
1110
1085
977 .
Ulozsa
Úloža
357
351
98—.
Zavadá
2^vada
293
293
100- >
Okres: Ólubló (Stará Lubovňa).
Alsórusbacb
Nižné Ružbachy*)
794
764
96-7,
Felsdrusbach
Vyšné Ružbachy
725
681
93 9 .
Forbasz
Furbasy
338
317
93-7 »
Gnézda
Gňazdy (Gňazda)
1110
215
19-— »
Granasztó
Granastov
458
411
89-7 »
Kolacskó
Koláčkovo
648
609
93-9 .
Laczkova
Lacková
404
400
99--.
Lublókrempach
Krempach
236
228
96 — .
Mnišek
Mníšek
502
199
39 — .
Pilhó
Pilhov
515
474
92 — .
Podolin
Podolinec
1760
649
368 .
Szadeklublóvár
Podsádek a Lubovenský
zámok**)
300
276
92 — .
Újlubló
Nová Lubovňa
969
923
95- - .
Okres: Szepesófalu (Spišská Stará Ves).
Alsólápos
Csarnagura
Dunajeczkrempach
Nižné Lapše (N. Lapš)
Čierna Hora (Čarnogura)
Krempach (pri Dunajci)
657
604
91-9 %
721
717
99 — .
719
679
94 — .
*; Podle Eljasze-Radzikowského polsky prý Druibaki (I. c 1899, II, 161).
K tomu srovnej výklad Mišíkův 1 c. 166 a 170.
*♦) Podle MiSíka: Sádek pri Lubov. zámku.
94
Dnrstín
Daritín
231
213
92- •'
Felsólápos
Vyšné LapSe (V. LapS)
801
777
97 — >
Fridman
Fridman
1207
1107
91-7 .
Gibely
Giber
176
169
96—.
Hafka
Havka
133
133
100 — .
Hági
Hagy
235
231
98—.
Hanusfala
HauaSovce
582
518
89 — .
Helivágás
Haligovce
559
484
86 — .
Jezerszkó
Jezersko (Jazčrské)
255
253
99 — .
Jargó
Jorgov
793
754
95 — .
Kaczvin
Kacvin
833
789
94-7 .
Kahlenberg
Kaienbe^ •
133
114
85-7 .
Ktsfrankvágás
M. Franková
321
312
97 — .
Kislápos
Lapšanka
402
402
100 — .
Lechntcz
Lecbnica
485
439
90 — .
Lessnicz
Lesnica
522
496
95 — »
Mátyásfalo
MatiaSoTce
812
788
97 — .
Nagyfrankvágás
V. Franková
483
468
96-8 .
Nedecz
Nedeca
1135
963
84 — .
Ómajor
Vyš. Šváby (Starý Majer)
82
36
43-9 »
Relyov
Relov
414
392
94 — .
Repiszkó
Repisko
569
569
100 — .
Richwald
Rtchvald
675
621
92 — .
Sublechnicz
Nižné Šváby
205
112
54 — .
Szepesófalu
Stará Ves
1220
747
61 — .
Trips
Tribš
573
561
97-9 .
Újbéla
Nová Bělá
788
723
91-7 .
Okres :
Szepesszombat (Spišská Sobota).
Alsósunyava
Nižná Šuňava
749
721
95- -V
Batizfalu
Batizovce
817
730
89 — .
Felka
Vefká
1120
391
34 9 .
Felsdsunyava
VySná Šuňava
660
656
99 — .
Filefalu
Filice
240
169
70 — .
Gánócz
Ganovce
258
197
76—.
Gerlachfalu
Gerlacbov
460
409
88 9 .
Hozelecz
Hozelec
164
130
79 — .
Kravján
Kraviany
616
581
94— .
Kubách
Kubachy
Spojené o.bce: Hdrka,
1668
1613
96-7 .
Landsásfalu
Kišovce, Miklú-
šovce, Prfmovce a
Ondřej
377
284
75 — .
95
Lucsivna
Lučivna
468
388
82-9 .
Mateócz
Matejovce (Macejovce)
980
171
17 — .
Menguszfalu
Mengusovce
386
345
89 — .
Schavnik
Štiavník
920
838
91'-.
StóIa
Štvola (Štola)
233
193
828 .
Svábócz
Švábovce
306
248
81 — .
Szepesszombat
Spišská Sobota
853
319
37 — .
Szepesteplicz
Teplica (Ceplica)
1002
904
90 — .
Szepesvéghely
Hranovnica
1244
1147
92 — .
Sztrázsa
Stráže (Stráža)
580
270
46 — .
Vikartócz
Vikartovce
1400
1348
96 — .
Okres: Szepesváralja (Spišské Podhradie).
Almás
Jablonov
818
765
93-»/
Baldócz
Baldovce
160
142
88-7 »
Beharócz
Beharovce
227
205
90 — .
Dubrava
Dúbrava
383
379
989 .
FelsOszalok
Vyšný Slavkov
602
557
92—.
Gobolfalva
BugFovce
165
134
81—.
Grancspetrócz
Granč a Petrovce
116
105
90 — .
Harakócz
Harakovce
113
101
89— »
Jamnik
Jamaík
448
431
96-.
Kattuny
Katúň
86
82
95 — .
Kolbach
Kolbachy
412
403
97-8 .
Kolinfalu
Kolínovce
360
282
78-.
Korotnok
Korytné (Korotnok)
107
97
90— »
Kórtvélyes
Hrušov
624
496
79 — .
Krompach
Krompach (Krompachy)
4731
2154
45 — »
Lazonpatak
Pod proč
74
74
100 — .
Lucska
Lúčka
212
200
94 — .
Mindszeat
Bijacovce
591
570
96 — .
Olcznó
Olcnava
421
364
86 — .
Olysavka
Oršavka
187
185
98-9 .
Polyanócz
Polanovce
291
276
948 .
Pongráczfalu
Pongrácovce
142
111
78 — .
Ragyócz
Ordzoviany
292
277
94-8 .
Szepeshely
Kapitula
265
130
49 — .
Szepesnádasd
Trsťany (Terscany)
242
213
88 — »
SzepesszentlOrincz
Brutovce
523
516
98 — .
Szepesszentpál
Pavlány
237
234
98-7 .
Szlatvin
Slatvin
249
240
96—.
96
Vitfalu
Vitkovce
Voikfalva
Vojkovice
Wellbach
Velbachy
Zsegra
Žegra
184
151
82— 7»
280
266
95 — .
626
489
78 — .
352
314
89-—.
Města :
Gólniczbánya
Gelnica
4093
1022
249 \
Igló
Nová Ves
9301
4966
53- .
Késmárk
Kežmarok
5606
1074
19 — .
Leibicz
Lubica
2803
1189
42-.
Lócse
Levoča
7866
3633
46 — .
Ólubló
Stará Lubovňa
1977
1465
74—.
Poprád
Poprad
1530
517
33 -.
Szepesbéla
Bělá
2623
926
35 - .
Szepesolaszi
Spišské Vlachy
2666
1715
64-.
Szepesváralja
Spišské Podbradie
3024
1918
63-.
Stolíce šaryšská.
Stolice šaryšská je slovenskoruská. Ve větší části sedí Slováci, v menší
Rusi. Čistě slovenské jsou okresy nižnotorysský a širocký, většinou slovenské
okresy hornotorysský, sekčovský a topfanský; ruský většinou je jen okres
makovický. Slováků všech je v Šaryši 115,141 z 174,470 obyvatel, tedy
e6l7oi Rusů 33.988 (19-77^). Madkrů a Němců je jen málo a není zde
žádné čisté osady maďarské nebo německé. Maďarů je 61 7© i Němců rovněž
tolik, a těchto stále ubývá na účet maďarský.
Jelikož ruské osady pronikají silně a na mnoha místech oblast slo-
venskou, není možno stanoviti zde nějakou podrobnější hranici slovenského
a ruského osídlení, a odkazuji raději jako při Spiši na mapu samotnou. Jen
tolik lze říci, že slovenskoruská hranice ze Zemplína přechází od Hoče kol
Krušince a Rakovce na Tyšinec, Štiavník, Beňadikovce, Mestisko, Rovné
(v Stročíně není ani 50^0 Rusů ani Slováků, ale těchto více}, Černínu,
Hažlín, Bardiovskou Novou Ves a obrací se odtud kol ruské Beloveže a
Andrejové na sever přes Dlhou Luku, Zborov, Šmilnó. Otud se vrací
k Stebníku a přes Hutiska jde k Regetovce, kde na haličské hranici končí.
Uvnitř ruské oblasti utvořeny jsou dva větší slovenské ostrovy, jeden od
Kapišové k Havránci na hranici haličské, druhý přecházející ze Zemplína od
Bystré a Havaje k V. Komárniku také na sev. hranici. V oblasti slovenské
je řada větších, menších ruských ostrovů, z nichž největší při Haliči má v sobě
opět ostrůvky slovenské (Malcov, Lenartov) a zářez při Gaboltovu, o čemž
nejlépe mapa poučí.
97
Ruské osady v Šaryši, pokud se v nich většina obyvatelstva prohlásila
za Rusy, jsou tyto:
V okresu
hornotorysském:
VSrho obyv.
Rusů
Bajorvágás
Bdjerovcc (Bajirovec)
739
. 705
95-3
7o
Balázsvágás
Blažov
1195
959
80 —
Csircs
Čirč
819
687
838
Feketekút
Šanbron *)
1065
1005
94-3
Hajtuvka
Hajtuvky
225
219
97-3
Hónig
Hanigovce
643
294
45-7
Jakoris
Jakovany (Jakoviany)
26a
214
82-3
Jesztreb
Jastreb (Astrebie)
881
841
95-4
Kijó
Kyjov
575
524
911
Kislipnik
Lipník
804
756
94-
Lagnó
Legňava
460
454
98-7
Litinye
Lučina
637
326
511
Matiszova
Matišová
542
526
97 —
Obrucsnó
Obručné
225
196
871
Orló
Orlov
907
756
83-3
Oroszvolya
Ruská Vofa (R. Volová)
179
160
89-4
Rencsissó
Renčišov (Renčičov)
330
288
875
5om
Šoma
492
450
91-5
Stelbach
Stelbach
710
678
95-4
Sztarina
Starina
465
448
96-3
Szulin
Sulín
344
335
97-4
Uják
Ujak
666
595
89-3
v okresu makovickém:
Alsójedlova
N. Jedlová
171
162
94 7 7,
Alsómirossó
N. Mirošov
330
310
93-9 .
Alsóorlich
N. Orlík
394
322
817 .
AIsópis2ana
N. Pisana
181
153
845 .
Alsópolyánka
N. Polanka
246
205
83-3 .
Alsószvidnik
N. Svidník
390
239
613 .
Bányavolgy
Duplín
279
140
50—.
Beheró
Becherov
732
658
898 .
Belejócz
Bielejovce (Belejovce)
174
161
92-5 .
Csarnó
Čierne (Čarno)
484
468
96-7 .
Czigla
CigFa
171
163
95-3 .
*) Utvořeno ze Schwarzbrunn.
98
Dobroszlava
Dobroslav
119
115
96-6 V
Dubova
Dubová
486
450
92 5 >
Felsójedlova
V. Jedlová
200
193
96-5 >
Fels6miróssó
V. Mirošov
485
446
919 *
Felsóorlich
V. Orlík
561
415
739 »
Felsópiszana
V. Pisana
156
142
91'- »
Fclsópolyánka
V. Polanka
165
149
90- .
Felsószvidnik
V. Svidník
745
430
57-6 »
Hrabovcsik
Hrabovčík
311
298
95-8 »
Hunkócz
Honkovce
289
237
82— »
Hutka
Hutky
208
195
93-7 3
Jedlinka
Jedlinka
154
142
92-2 >
Jurkóvolya
Jurkova Vola
273
220
80-— >
Kecskócz
Kečkovce
449
403
897 »
Komiósa
Komioša
682
636
93 2 .
Korejócz
Korejovce (Kirejovce)
106
101
95-2 »
Krajnócsarnó
Čierne (Čarno)
156
136
871 »
Krajnópolyana
Polána
117
104
88-8 »
Krajnóporubka
Porúbka
178
163
91-8 »
Krusinyecz
KruSinec
124
99
79-8 .
Kurimka
Kurimka
491
475
98-8 >
Ladomér
Ladomirová
749
455
60-7 .
Medvedze
Medvedze
162
123
75-8 »
Mcrgeska
MergeSka
124
115
92-7 *
Mlinarócz
Mlynárovce
354
339
95-7 »
Niklová
Niklová
352
317
90 — >
Olysavka
Ofšavka
247
239
96-7 »
Ondavka
Ondavka
159
151
94-9 >
Potoka
Potoka
124
105
84-7 »
Rákócz
Rakovec
155
135
87-- .
Rosztoka
Ráztoka
443
413
93-2 >
Sarbó
Šarbov
108
65
60- »
Semetkócz
Semetkovce
194
190
97-9 »
Vagrinecz
Vagrinec
205
186
90-- »
Vapenyik
Vápeník
154
143
92-8 >
Váradka
Varadka
296
284
95-9 »
Viskócz
Vyškovce
144
135
93-7 »
Viszlava
Vislava
258
239
92-6 »
V okresu širockém:
Miklósvágás
Miklúšovce
410
366 89-2 %
v okresa sekčovském:
OQ
Alsótvaroszcz
Andrejova
Belovezsa
Czigelka
Felsdtvaroszcz
Fricska
Gerált
Gerlachó
Hrabszke
Hradiszkó
Kruzslyó
Kuró
Livó
Livóhutta
Lukó
Malczó
Pitrova
Ressó
Sznakó
Veneczia
Zavadka
Zsettek
Nižné Tvarožce (N.
Tvaryžce)
405
399
9<-5 '■
Andrejova
379
36S
97- .
Beloveža (Belobreža)
613
573
93-4 .
Cigolka
502
46S
92-2 »
Vyšné Tvaroice (V. Tva-
ryžce)
220
218
99- .
Frička
296
285
o6'2 »
Geraltovce
186
156
83-8 .
Gcrfachov
466
394
84-5 .
Hrabské
453
406
85-2 .
Hradisko
341
262
76-8 .
KružTová
389
354
91 - .
Kurov
484
462
95-4 .
Lvov (Livov)
392
353
90 - .
Lvovská Hutá
404
285
70-5 .
Lukov (Lukovo)
702
544
77-4 »
Malcov
741
99
13-4 »
Petrová (Pitrová)
441
428
97 -- .
Rešov
303
284
93-7 .
Snakov (Znakov)
504
471
93-4 »
Benátky (Vcnecia)
177
157
88-7 »
Závadka
91
83
91-2 .
Žatkovce
156
135
865 •
V okresu topTanském:
Brezufka
Brezovka
(Brezuvka)
69
39
56 5 «/
Fias
Fia§ice
139
127
91 - »
Kozsán
Kožany
166
143
861 •
Krucsó
Kručov
122
18
147 *
Lászczó
Lascov
183
54
29-5 »
Lipová
Lipová
159
151
94-9 »
Mátévágás
Matiovce
127
119
93-6 .
Mátyáska
Matiašok
156
116
74-3 •
Oroszvolya
Ruská Vola
91
91
100'- .
Ortutó
Ortutová
206
190
92-2 »
Proszács
Prosačov
137
73
53-3 .
Remenye
Remeniny
252
169
67- .
Sapinyecz
Šapinec
148
141
95-2 .
100
Sassova
Šašová
Stefuró
Štefurov
Szobos
Soboč
Valykócz
VaFkovce
Vavrincz
Vavřinec
175
165
94-3 %
143
127
88-8 .
199
183
91-9 »
181
167
922 .
123
119
96-6 »
Maďaři jsou roztroušeni po celé stolici, také Němci, ale nemají čisté
kolonie. Mac&rů je dosti zejména v městech v Bardiově, Sabinově a hlavně
v Prešově (ač i tu jsou v menšině), pak v Pečovské Nové Vsi, ve V. Ša-
ryši, v Šebeši, v Bani, v Giráltovcích. Němců sedí mimo uvedená města
více v Brezovici, Čirči, Lipianech, Cigle, Šarbově, ve Zborově (zde 636),
ve V. Šaryši, Šováru, v Šebeši, v Lukově, Malcově, v Giráltovcích, v Ha-
nušovcích. Skoro polovinu obyvatelstva tvoří v Kurimě.
Šembera r. 1876 označil Hradisko v sekčovském okresu za obec pol-
skou.*) Podle statistiky tam však Poláků dnes není. Za to připomíná stati-
stika Poláky v Blažově, Dolném a Horném Svidníku, V. Orlíku, ve Zborově,
Giráltovcích, Kurimě, Nemčovcích, v Bardiově a v Prešově. V Prešově hlá-
sili se i Češi, ve V. Šebeši a Janovíku malé zlomky Chorvatů.
Slovenské osady (počtem 292) jsou tyto **) :
Okres : Alsótárcza (nižnotorysský).
VSech oby v.
Slováků
Abos
Obyšovce
429
403
93 9 7o
Ábrány
Abranovce
325
319
98 — »
Alsómérk
Nižné Merkovce (Mirkovce)
184
159
86 — >
Aranybánya
Zlaté (Zlatá Baňa)
378
370
978 .
Berettó
Bretejovce (Bracijovce)
352
323
91-7 »
Bogdány
Bohdanovce (Bogdanovce)
677
632
93- ->
Bolyár
Bolárov
381
324
85— >
Boroszló
Brestov
523
501
95-7 >
Bóki
Habžany
306
276
90- >
Budamér
Budimir (Budzimir)
644
575
89- >
Bunyita
Bunetice (Bujetice, Bu-
janovce)
143
136
95 — »
Erdócske
Lesníček
290
285
98 — »
Felsómérk
Vyšné Merkovce (Mirkovce]
250
220
88 -.
Gulyvész
GuFvas
425
408
96 — •
*) ČČM. 1876, 664.
**) Základem seznamu je seznam Houdkův. V závorkách se však nalézají
názvy častéji značně odchylné. Tyto názvy sděleny mi byly od různých osob
prostřednictvím p. faráře Mišíka a. pak od p. J. Homolky, král. uh. kartografa
v Bardiově.
101
Harság
Haršak
227
218
96—0/0
Huvész
Huvís
209
206
98 — »
Jánocska
Janovík
264
222
84-— >
Kakasfalo
Kakašovce
463
421
90-9 »
Kavecsán
Kavečany
814
789
96-9 »
Keczerkosztolán
Kecerské Kostolany
(Koscelany)
276
251
909 *
Keczerlipócz
Lipovec (Lipovce)
301
289
96 — »
Keczerpeklén
KecerskéPekrany(Pekerany ) 434
356
82 — >
Kcnde
Kendice (Kendzice)
604
550
91 - »
Kisfalu
Vieska (Maloveska)
505
460
95— »
Kisladna
M. Lodzina (M. Ložina)
320
290
90-— »
Kószeg
Kysak (Kysag)
432
348
80— »
Lapispatak
Ploské
617
537
87-- *
Lemes
Lemešany
634
470
74- »
Licsért
Ličartovce
423
415
98— »
Mocsármány
Močiarmany
294
288
979 »
Mudrócz
Mudrovec
139
125
89-9 »
Nagyladna
V. Lodzina (V. Ložina)
300
300
100 — >
Ófalu
Opiná (Stará)
341
313
91-7 >
Óruzsin
Starý Ružín (Oružín)
495
458
92- >
Patacskó
Ptáčkovce
181
174
96—.
Senyék
Seňakovce (Šcňakovce)
145
131
90—.
Somos
Drinov
1390
1247
897 .
Somosújfalu
Drinovská Nová Ves
342
332
97 — .
Szentistván
Kostelany (Koscelany)
506
459
90-7 .
Szentpéter
Petrovany (Petroviany)
732
718
98 — .
Szokoly
Sokor
522
488
93- .
Tapoicsány
Tepličany (Cepličany,
Tapličany)
335
328
97-9 .
Terebó
Trebejov (Trebajov)
183
177
967 .
Tizsite
Tižatice (Čižatice)
239
221
92 — .
Tuhrina
Turína
381
363
95 — .
Várgony
Varhaňovce (Varhanovce)
375
338
90—.
Vorosvágás
Červenica
709
643
90 — .
Zsegnye
Žegňa
275
245
89-— .
Okres: Felsótárcza (vyšnotorysský).
Alsós/alók
Nižný Slavkov
1195
1120
93-7 7o
Balázsvágás
Blažov
1195
143
11-9 .
Berzcvicze
Brczovica
1260
1042
82 — .
102
Bodonlaka
Bodolak
204
196
96— «
/o
Darócz
Dravce
374
351
93-8
Décsó
Ďačov (Dzačov i Džačov) 373
366
98 —
Dobo
Dubovica
799
740
92 —
Gombosfalu
Gombošovce
211
204
96-
Gromos
Gromoš
535
509
95 —
Hamborg
Hamburek
461
438
95 —
Harcsárlucska
Lúčka (Lučky)
226
219
96-9
Héthárs
Lipiany
1413
968
68-
Hónig
Hanigovce
643
332
51 —
Jakabvolya
Jakubova Vola
306
299
97 —
Jakoris
Jakovany (Jakoviany)
260
40
15 —
Krivány
Krivany (Kriviaay)
1028
939
91 —
Litinye
Lučina
637
279
43-
Lubotin
Lubotyň
705
564
80 —
Magyarjakabfalu
Jakubovany (Jakuboviany^
1 491
469
95 —
Nyársardó
Ňaršany
714
682
95 —
Olejnok
Olejníkov
514
317
61-—.
Olysó
Ofšov (Oíšovce)
185
167
90 — ^
Orkuta
Orkucany
494
465
94-
Palocsa
Plavec (Plavča, Palveha)
1332
1246
93 —
Pécsújfalu
Pečovská Nová Ves
1008
709
70 —
Plavnicza
Plavnica (Plavonica)
1207
1096
908
Polom
Poloma (Polom)
462
462
100 — 1
Pusztamezó
Pusté Pole
334
321
96- >
Ratvaj
Ratvajovce
83
82
987 ^
Rencsissó
Renčišov (Rcnčičov)
330
40
12- >
Roskovány
Rožkovany (Rožkoviany)
537
508
94 — 1
Schonviz
Šenviz
478
462
96—.
Szentgyorgy
Svátý Jur (Sv. Dzur)
55
42
76--.
Tárcza
Torysa
659
605
91-8 1
Tarkó
Kamenica
883
850
96- 1
Tolcsemescsipkés
Tolčemeš (Toučemeš)
300
254
84-— »
Úszfalu
Užovce (Husovce)
320
285
89 — .
Úszpeklén
Uzovské Peklany
320
285
89- >
Úszsalgó
Šalgov
280
276
98.— >
Viszoka
Vysoké
337
333
98-8 1
Vorosalma
Červenica
427
374
87 — 1
Okres : Makovicza (makovický).
marnik Nižný Komárnik
324
306
94--0/,
olgy Duplín
279
112
40 — »
103
Bodnizsal
Bodružal
151
147
97--7
Czernina
Černína (Černína)
634
615
97-— »
Dolhonya
Dolhoňa (Dolhuňa)
115
91
79-—^
Felsókomarnik
Vyšný Komámik
212
192
90- >
Gavranyecz
Havránce (Gavranec)
85
81
95 — >
Gribó
Gríbov
163
159
97 — »
Jurkóvolya
Jurkova Vola
273
48
17 — >
Kapissó
Kapišová
253
214
84-— »
Kozsuhóc
Kožuchovec
117
117
100 — »
Krajnóbisztra
Bystrá
308
308
100- >
Krusinyecz
Krušinec
124
13
10-5 .
Kruzslyova
Kružlová
313
286
91-— »
Ladomér
Ladomirová (Ladomirovce]
749
285
38-- »
Mesztiszkó
Mestisko
315
297
94— >
Mirolya
Mirola
156
156
100 — »
Potoka
Potoka
124
15
12 — »
Prikra
Příkré
114
114
100-- *
Psztrina
Pstrina (Postrina)
173
164
94-7 >
Rákócz
Rakovec
155
19
12 — »
Regettó
Regetovka (Redctuvka)
300
295
98 — »
Rovno
Rovné (Rovno)
586
478
81- >
Smilnó
Šmilnó
741
619
83-— »
Szorocsin
Stročín
324
128
39- .
Sztebnik
Stebník
492
474
96 — >
Sztebnikhutta
Hutíska
384
365
95 — >
Szuha
Suché (Suchá)
123
120
97- »
Szvidnicska
Svidníčka
241
207
85-- »
Tisinyecz
Tesinec (TySinec)
125
100
80- »
Zboró
Zborov
2251
1435
63-7 »
Alsósebes
Andrásvágás
Ba jer
Berki
Bertót
Berzenke
Buják
Deléte
Enyiczke
Fels6sebes
Okres : Široka (širocký).
Nižný Šebeš 851 761 89—7^
Andrašovce (Andrášovec) 152 152 100'— ;
240 230 95-8
253 242 95-
403 369 91 —
303 274 90-
133 131 98 — ^
141 141 100-—
215 201 93--
535 512 95-7
Bajerov (Bajorov)
Rokycany (Rokocany)
Bertotovce
Bzinov (Bzenov)
Bujakov
Dalečice (Dalecice)
Haniska
Vyšný Šebeš
104
Finta
Finčice (Fincice)
771
737
95-— %
Frics
Fričovce (Fričovec)
545
507
93 — »
Gergelylaka
Gergelak
533
449
84'— »
Hedri
Hedrihovce (Henrihovce)
216
202
93 — »
Hrabkó
Hrabkov
593
565
95 — »
ístvánvágás
Štefanovce
206
198
96 - >
ízsép
Žipov
332
323
97 — »
Jano
Janov
187
169
90 — »
Jernye
Jarovnice (Jaronivce)
646
624
96 — »
Kajat^
Kojetice (Kojecice)
519
513
98-8 >
Kellemes
Kelemeš
574
550
95-8 »
Kissáros
M. Šaryš
747
696
93- »
Kisviiéz
Ovčie
281
266
94 — »
Klembérk
Klembark
478
426
89-— »
Kvacsán
Kvačany
229
210
91-7 .
Lacsnó
Lačnov
191
191
100 — >
Lászka
Lažany
97
97
100 — >
Lubócz
Lubovec
257
252
98 - »
Luzsánka
Lužanka (Lažany)
112
107
95 - »
Megye
Medzany
514
509
99 - >
Mochnya
Chmiňany (Hmiňany)
385
379
98-- »
Mocsolya
Močidlany (Močofany)
225
219
97- »
Nagysáros
V. Šaryš
2520
2011
79-8 >
Nagyvitéz
Vicež
819
762
93 — >
Németjakabvágás
Jakubovany (Jakuboviany)
659
627
95— »
Némctsóvár
Šovár (Šváby)
392
258
65-8 »
Osztrópataka
Ostrovany (Ostroviany)
385
364
94— .
Phónixhutta
Fenikshuta (Rolová Hutá)
179
160
89— >
Pillerpeklén
Pekrany
245
218
88-9 »
Radács
Radačov (Radačovce)
393
370
94- >
Salgó
Šalgovík
209
200
95-— »
Sárosszentimre
Meretice (Merecice)
222
204
91-8 »
Sebeskellemesirétek
Šebeš-Keremeš *)
587
199
339 »
Sebesváralja
Podhradzík
247
240
97- - >
Singlér
Šingliar (Šingrar i ŠengFar
) 366
347
94-8 »
Široka
Široká
942
867
92 — »
Sóbánya
Baňa
997
808
81--- »
Sósújfalu
Ruská Nová Ves
468
455
97 — *
Szárazvolgy
Suchá Dolina
305
301
98— »
Szedlicze
Sedlice (Šedlice)
647
615
95- »
Szentkereszt
Křižovaný (Križoviany)
323
309
95 — »
n Vlastně Šebeš-Kercmcšské Luky. Podle sd<51ení p.
slov. spol. I, 67. lid zovc obec obyčcjnč jen Šebeš anebo
J Pospecha v Čas. mus.
Medzi Židzmi.
Okres : S z e k c s 6 (sekčovský).
105
Szcntmihály
Michalany (Mihalany)
676
645
95— 7o
Szinye
Sviňa
526
500
95— »
Szinyelipócz
Lipovec
467
443
94-8 »
Szinyeújfalu
Svinská Nová Ves
577
551
95 — »
Sztankahermány
Hermanovce
633
598
94 — .
Terjékfalu
Teriakovce (Tiriekovce)
184
182
98-9 >
Tótsóvár
Síaná (Šovár)
1472
1261
85-- »
Zsebfalu
Žubčany
512
476
92-9 .
Abrahám falu
Abrahamovce
251
243
96-8 7
Ádámfolde
Mošurov (Mašurov)
156
156
100-— »
Alsóvolya
Nižná Vola
214
211
98— »
Aranypataka
Zlato (Zlaté)
586
543
92-— »
Balpataka
Balpotok
130
104
80 — »
Bártfaújfalu
Bardiovská Nová Ves
519
500
96— >
Bartosfalu
Bartosovce
476
442
92-8 »
Bérczalja
Janovcc
311
309
99- .
Boglyárka
Bogliarka (Bográrka)
267
261
97-7 .
liuczló
Bucloviany
186
185
99 — *
Deméte
Dcmiaty (Demjata)
494
463
93-7 .
Fclsovolyka
Vy.šná VoFa
308
303
98 - .
Fricske
Fričkovce fFričovce)
411
386
939 »
Gáboltó
Gaboltov
573
515
89-8 >
Gerált
Geraltovce (Geralt)
186 •
25
13 — »
Gerlachó
GerFachov
466
47
10 08 »
Hertnek
Heretník (Eretník)
806
764
94-7 .
Hervartó
Hcrvaltov
373
353
94- »
Hosszúrét
Dlhá Lúka (Dluhá Lúka)
634
560
88 — »
Hradiszkó
Hradisko
341
63
18 — »
Kisszilva
M. Slivník
220
212
96- »
Klyussí)
KFušov
588
574
97 — »
Komarúcz
Komarov (Komarovce)
234
202
86 — »
Krive
Krivc
214
208
97 — »
Krizsc
Kříže
304
280
92- »
Lenartó
Lanartov (i Lenartov)
659
604
91 — »
Livóhutta
Lvovská Hutá
404
95
23- »
Lófalii
Kobyle (Kobulie)
539
491
91- >
Lukavicza
Lukavica
306
306
100 — »
Magyarraszlavicza
Uhorské Raslavice ( — ica)
361
251
69- »
Národopisný Sborník.
Sv. IX.
8
106
Malczó
Malcov
741
531
71--7CK
Nagyszilva
V. Slivník
201
198
98-— »
Ossikó
Osykov (Ošikov)
565
525
92-9 »
Richvald
Richvald
837
781
93--~ >
Rokitó
Rokytov (Rokycany)
298
286
959 »
Sárpatak
Mokroluh
523
504
96 — »
Siba
Šiba
400
369
92-— K
Sverzsó
Sveržov
361
342
947 >
Szedikert
Sedikert (Šedzikart)
566
552
97- >
Tarnó
Tarnov (Ternovce)
271
252
92-9 »
Ternye
Trnia
436
401
91-9 »
Tótraszlavicza
Slov. Raslavice (Raslavica)
586
469
80-— »
Trocsán
Trojčany (Tročany)
221
216
97-7 >
Vanyiskócz
Vaniškovce
246
236
95-9 »
Veneczia
Benátky (Venecia)
177
20
11— >
Zsettek
Žatkovce
156
16
10-25 ».
Okres : T a p o 1 y (toplanský).
Alsó- és Felsóásgút
Nižný a Vyšný Hažgút
(Harškut)
250
239
95-0/,
Bábafalu
Babie
152
152
100 — »
Benedikócz
Beňadikovce (Benedíkovce)
347
321
92 — »
Brezufka
Brezovka (Brezuvka)
69
30
43— »
Cselfalu
Čelovce (Čelovce)
141
136
96 — »
Dubině
Dubiné
286
275
96 — »
Dukafalu
Dukovce
148
145
97-9 »
Fulyán
Fufanka (Polanka)
252
222
88-- >
Girált
Giráltovce
996
590
59- >
Gyorgyos
Ďurďoš (Dzurdzoš)
207
155
74-8 >
Hankócz
Hankovce
299
295
98 — »
Hanusfalu
Hanušovce
1220
918
75— »
' Hazslin
Hažlín
841
821
97- >
Herhej
Harhaj (Harkel)
149
143
95-9 »
Hrabócz
Hrabovec
275
247
89-8 »
Kálnás
Kalnište (Kalgojist)
253
243
96— »
Kápi
Kapušany
797
725
909 >
Kapinémetfalu
Nemcovce
312
283
90-7 >
Kapipálvágás
Pavlovce (Fincovce)
235
222
94-— »
Kapívágás
Vagaš
295
275
93-— »
Kaproncza
Pokryvnica (Kaprivnicó)
454
365
80-— »
Karácsonmezó
Kračúnovce (Karačonovce)
403
373
92 — »
Keczerpálvágás
Kecerské Pavlovce
158
129
81— >
107
Kerekrét
Oknihlé
365
335
91-7 0/
Kobnliiicza
Kobylnice ^Kobalnice,
Kobnlnica)
114
106
92^ »
Kchiny
Kahan OTce
142
131
92 — »
Komlós
M. Chmclov (Komloš)
268
262
97-7 »
Komlóskeresztes
V. ChmcTov /^Chomclov)
317
259
817 »
Kozsán
Kožany
166
17
102 *
K5kény
Kokiňa TKochanovcel
108
106
98- »
K6r5sfd
Kercštvcj (Kcreštvík)
305
278
91 — »
Kmcsó
Kručov
122
100
81-9 >
Kocsín
Kačín
294
283
96 — »
Knrima
Kurima (Kurimiany)
1015
606
59-7 »
Knkemezó
Koková
372
322
86— »
Lada
Lada
254
243
95 — »
Lapos
Lopuchovo (Lopúchov)
239
207
86 — »
Lászczó
í-as;ov (Lastovice)
183
118
64- »
Long
Lužany
127
122
96 — »
Margonya
Marhaň iMarhoňa)
387
305
78-8 »
Meg>es
Megeš
216
211
97 — »
Micsák
Mičakovcc
88
86
977 »
Nádfó
Nádvej (Natvej, Nadfej)
72
69
958 >
Nyirjes
Brezov
2S6
246
86 — »
Orsócz
Orsavce (OBavce)
167
165
98-8 •
Pétervágás
Petrovcc (Pitrovcc,
Petermanovcc)
284
280
98- >
Polyakócz
Poiiakovce íPorakovcc)
281
269
95 7 •
Porubka
Porúbka
205
203
99'—.
Pósfalo
Pušovce
174
169
97 — »
Prócs
Proč
199
198
99 — »
Prósiács
Prosačov
137
50
36 — >
Radoma
Radoma
443
426
96 — >
Radvány
Radvanovce (Redvanovce)
177
170
96 — »
Remenye
Remeniny
252
54
21- •
Scsavnyik
řtiavník (bčavník)
170
151
88 — .
Taplilucska
Lučky .Lůčka)
168
159
94— .
Taplinémetfalu
Ncmčovce (Ncmcovcc)
225
162
72-.
Tapolybisztra
Bystré (Bystrá)
656
556
84-7 .
Tapolyhermány
Hermanovce
531
492
92 — .
Tóltszék
Tulčík (Tilčik)
785
753
95-9 .
Varjufalu
ŠtuFany (Stulany)
309
275
88-9 .
Vaspataka
Železník (Zclexník)
311
272
87-.
Vlacsa
Vlača
136
131
96- - .
Zsálmány
Želmanovce (2^1manovce)
157
142
90-—.
108
Bártfa
Eperjes
Kisszeben
Města :
Bardiov
Prešov
Sabinov (Sobinov)
6102 3234 53—%
14447 6804 47'— »
3257 2112 64 — >
Ostatní Uhry.
Přejdeme nyní do středních a jižních Uher a to tak, že se nejprve
ohlédneme po stolicích západních, ležících mezi pravým břehem Dunaje
a Dravou, pak po krajiné dunajsko- tisské, pak po východních stolicích uher-
ských položených na levém břehu Tisy, po Sedmihradsku a na konec i po
nékolika slovenských koloniích v Chorvatsku-Slavonii.
V celém koutě Uherska položeném mezi hranicí a pravým břehem
Duhaje a obsahujícím (celkově nebo z části) stolice madlarsky oficiálně
zvané : Baranya, Esztergom, Fejér, Gyór, Komárom, Moson, Somogy, Sopron,
Tolna, Vas, Veszprém, Žala, kompaktnějších sídel Slováků není; ostrovy
význačnější jsou jen v župě komárenské, ostfihomské (slov. Ostrihom) a běle-
hradské. Celkový přehled je tento.
Stolice ostřihomská je Slováky jen slabé osazena. S městem
Ostřihomem má obyvatel 87.651 a mezi nimi jen 7.491 Slováků, tedy 8'57o-
Maďarů je 69.429, Němců 9.995. Osady slovenské vyjmenovány jsou dále
a tvoří vesměs ostrovy v oblasti maďarské. Vedle toho sedí ještě několik set
Slováků roztroušeno po všech skoro osadách, ale jen na jihu Dunaje v okrese
ostřihomském (zde také Němci) ; na severu v parkáňském okrese je Slováků
jen velmi málo. Slovenské osady, v celku 9, jsou tyto:
v okrese
ostřihomském
Slováků
Csév
Čiv
1493
1380
92-3 %
Dág
Dág
752
376
50- - »
Epol
Epel
721
112
15-5 >
Kesztólcz
Kestúc (dříve
Kostelec)
1964
1743
88-7 »
Mogyorós
Maďaroš
650
423
65 — »
Sárisáp
Šarišáp
2595
1330
51-2 »
Szentlélek
Hutá
337
320
94-9 »
v okrese parkáňském
Farnad Farnad
Kural Kuraly
1969
700
239
614
121
87-8
/o
V stolici rábské nem' skoro Slováků, zato v župě komárenské
je jich 10.000 na 180.000 obyvatel, tedy 5-3^/^, Větší, Slováky obydlené
obce jsou (s více než 107o)-
109
v okresu tátském
Bánhida
Bánhid
SzóllOs
Seleš
Tardos
Tardoš
SIoTákň
2220
1614
74- 'o
1391
1168
84-- .
1715
1324
77-—.
V okresu udvardském
Baromlak
Baromlak
422
173
41-%
Csehi
Čehy (Čahovce)
560
251
44-— »
Csúz
Čúz
1984
251
12 — »
Jászfalu
Jásfalu (Jasová r)
1077
491
45 — »
Kolta
Kolta
1500
352
23- »
Szemere
Semer
1041
826
79— »
Újgyalla
Nová Ďala
1036
718
69— »
V celém tomto okrese však jsou i jinde roztroušeni tak, že jich sedí
v něm vůbec přes 87o-
V stolici mošonské jich opět není (jen 589 na 89.714 obyvatel),
v šomoďské také ne (v celku 291 na 345.586 obyv.), ačkoliv jména
ukazují snad na staré osady slovenské, na př. Tót-Újfalu (dnes žádný Slovák),
Lengyeltótihács (3 Slováci), Tót-Gyúgy, Tót-Szentpál, Tót-Keresztúr (žádní
Slováci). Také Pálko vič připomíná ještě r. 1814 dvě osady slovenské Torvaj
a Tabu, v nichž se Slováci usadili počátkem 18. století.*)
V šopronské stolici je Slováků velice málo, jen 505 z 279.796 oby-
vatel, v tolňanské rovnéž (735 z 253.182 obyvatel), ale tu je aspoň
jedna větší kolonie a sice v Mezi (Mózs) v okrese středním, kdež mezi
2004 obyvateli žije 506 Slováků, tedy skoro 25^^^. V stolici železné
(Vas) vůbec není Slováků (284 na 418.905 obyv.), za to je zde hlavní sídlo
kolonií slovinských, jejichž oblast sem přesahuje ze Štýrska. Bohužel v po-
slední statistice zmizeli. Ne sice tím, že byli maďarisováni, jak soudí Matle-
kovics,**j ale tím, že neměli letos zvláštní rubriky jako jindy, a dlužno je
hledati v nerozřešitclné skupině >ostatních« jazyků (egyéb anyanyelviiek).
Proto se také v murském okresu objevuje v statistice najednou tak velké
číslo příslušníků těchto >ostatních« jazyků, totiž 41.1511 Oblast jejich bylo
by proto možno stanoviti přesně jen na základě sčítání staršího. Proč vláda
upustila od sčítání tohoto kmene, jenž přece v zemi kompaktně sedí, nelze
pochopiti a také ne omluviti.
V stolici vesprímskc je Slováků 1758 z 222.024 obyvatel^ tedy
ani ne l'''^, ale jsou tu přece dvě větší střediska, a jedno z nich je osada
většinou slovenská. Je to ve vesprímském okresu
*) Palkovičuv Týdenník 1S14 str. 131 (O Slovácích v Somodbké stolici;.
'♦) Da.s K5nigreich Ungarn (Leipzig 1900; I. 97. Srv., co jsem o tom pověděl
v Slov. Přehledu V, 160.
Slováků
1328
138
10-%
Slováku
2185
1309
59-- 7o
110
Osku
a v zirčském
Csernye Černé
Rovněž v stolici zalaďské není Slováků (218 z 437.116 obyvatel),
za to i sem z jižního Štýrska po Můře zasahuje vedle Chorvatů oblast slo-
vinská (srv. 22.816 příslušníků » ostatních € jazyků).
V stolici baraňské není skoro Slováků (267 z 290.782 obyvatel,
v Pěti Kostelích 215 z 43.982 obyv.), v bělehradské se jich však objevuje
více (skoro 2%) a jsou tu i osady s více než 10%. A sice je v okresu
adoňském jedna víska
Slováku
Kisapostag Malý Apoštag 545 308 56 —7o
v okresu válském pak dvě velké osady slovenské
Sóskút
Šoškút (dříve Slanec)
2380
1691
71--7o
Tárnok,
Tárnok
2284
1722
75-- »
V rovině dunajsko-tisské, v níž se rozkládají stolice ofťiciálně zvané
Bács-Bodrog, Csongrád, Heves, Pest-Pilis-Solt-Kiskun, vidíme předně na jihu
vedle silných německých kolonií mnoho Srbo Chorvatů, v centru pak kompaktnf
osídlení maďarské. Ale i v Báčce i v centru peštském jsou zajímavé a silné
kolonie slovenské.
Tak hned na jihu v stolici báčské je Slováků 30.068 při 765.779 oby-
vatelích, tedy 4'77o. Rozsazeni jsou četněji (nad 107©) v následujících
osadách :
V okrese hodžackém (v celku 7296 z 39.727)
Slováků
Bács-Újfalu
Selenča (Nová Ves)
3136
2985
95- -Vo
Lality
Laliť
2523
1271
50-— »
Pivnicza
Pivnica
4977
2871
57—.
V okrese palancském (v celku 2355 z 41.179)
Bácscséb
Číb
2413
263
10--%
Ópalánka
Stará Palánka
5586
590
10— »
Szilbás
Silbáš
v okrese topofském
3313
972
• 29 — >
Bajsa
Bajša
3755
853
22— 7o
111
v okrese novosadskéoi (v celku 17.136 z 54.511 tedy přes 307o O
Glozsán
Hložany
2750
2597
94 — 7,
Kiszács
Kysáč
4252
3953
92— »
Kalpin
Kulpín
3159
1848
58 — .
Petrovácz
Petrovec. (Petrovce)
7867
7491
95— »
Újfuttak
Nový Futok
3562
598
16- - .
Új-Vidék — Nový Sad má z 29.296 duší pouze 1480 Slováků, tedy jen 5%.
Tak udává poslední ofYicielní statistika a potvrdilo mi několik soukromých
revisí. Je viděti, že zejména v okolí srbského Nového Sadu a něm. Hodžaku
jsou velké osady a skoro čisté osady slovenské.*) Ale při bližším přihlédnutí
k statistickým tabulkám vidíme zde v Báčce ještě jednu pro nás důležitou
věc. V stolici báčské přihlásilo ještě 10.055 lidí při sčítání řeč ruskou
a jak známo těm, kteří si v posledních letech všímali slovanské národopisné
literatury, Rusové a sice Malorusové tyto báčské krajany také pro sebe rekla-
mují. Sedí ve větším množství v následujících osadách:
Bács-Keresztúr
Báčsky Kerestúr
5098
4826**) 96-— 7o
Kuczura
Kocura (Kocór)
4090
2387 58— €
Gyurgyevo
Ďurdevo
4465
1119 25 — >
Jak jsem pravil, někteří ruští národopisci, hlavně Hnatjuk, tyto Slovany
pokládají za kolonisty ruské.***) Tomu však odporovali prof. Pastrnek, Sobolevskij
a Broch ukazujíce, že řeč kerestúrských obyvatel není ruská, nýbrž slovenská,
téhož dialektu, jakým mluví Slováci ve stolicích východních, f) Odmyslíme-li
si však dialektické zvláštnosti, jež tuto řeč sbližují se slovenštinou, zůstává
faktum, že se tito sporní kolonisti severní mají sami za Rusy, jinak by nebyli
*) O báčských Slovácích srv. knížku Felixe Kutlíka >Báč Sriemskí Slováci*
Nem. Palánka 1888. Vidno, že bylo slovenských obcí více, ale jsou už pomadkrštěny
(na př Kapusin, Jemenn, Veprovcc, Parabuť); Češi byli v Adě, Filipově. Báčští
Slováci hovoří podle Kutlíka nářečím novohradským.
**) Vedle toho uvedeno v Kercstúru 6 Slováků, v Kucuře 11. Značnější Čísla
<nad 100) Rusínú vykazují ještě v okresu kulském obce Kula, Starý Verbás, Torza,
Nový Verbás a město Nový Sad.
♦'*) ruaiioK B. ^Pycbuí .m.-cií b Ciiquí* (3aii. tou. JUťBq. XXII. 1898.) a „('jioBaKii
MU PyiiHii.'* (Tamže XLII. 1901. 1 — 81.) Tito »Rusové« přišli podle úředních dat
v XVIII. století ze stolice zemplínské, abaujské a boršodské. Srov. J. Škultéty
»Odkial sú ruskí obyvatelia báčského Kerestúra a Kocúra« (Pohlady 1899, 552 si.)
O báčských Rusech napsal také článek M. V rabe ly »A bácskairuténekróU. (Ethno-
graphia II. 338).
t) Prof. A. Sobolevskij ve Věstn. SI. St. II. 29, Fr. Pastrnek ve Sborníku
národ. III., 60 si. a v Listech filol. 1898, 404. O. Broch »Aus der Ung. Slavenwelt*
v Arch. f. si. Phil. XXI, 54 si., prohlašuje kerestúrské nářečí za slovenské nářečí
sotácké ze Zemplína.
112
řeč svoji označovali při úředním sčítání za ruskou. Proto jich z národnost-
ního hlediska za Slováky čítati nemůžeme. Hlavní příčina, proč se hlásí
k národnosti ruské, spočívá v jejich tradici a víře. Jsouť vesměs vyznání
řecko-katolického.
Velké ostrovy slovenské má v sobě na sever od Báčky rozložená
stolice pešť-pilišská (plný název Pešť-Piliš-Žolt-Malá Kumania).
Celkové zastoupení Slováků v celé stolici mimo hlavní město je 33,365
na 881,977 duší, tedy jen 4-l7o» ^ Budapešti pak 25,168 na 732,322
duší, asi 3*5 7o — tedy celkem málo, ale tato malá čísla poměrná
vysvětlují se vůbec velkým soustředěním obyvatelstva v hlavním městě a v celé
stolici peštské. Absolutně vzato, je jich tu dosti a tvoří také řadu souvislých
ostrovů. Jsou to osady následující:
Sári
v okrese dolnodabašském
Šári
2593
1705
Slováka
65-7,
V okrese biaském
Perbál
Prieval (Perbal)
v
okrese
dunajskovcčském
Dunaegyháza
Dunaeďháza
v
okrese
gedelovském (9,0
Aszód
Asód
Csomor
Čemer
Czinkota
Cinkota
Domony
Domoň
Isaszeg
Išaseg
Kerepes
KerepeS
Kistarcsa
Malá Tarča
Nagytarcsa
Tarča
Rákoskeresztúr
Rákoš-Kerestúr
1778
2045
338
1926
19--
94 — >
3285
490
14-
5226
1420
27-
3135
954
30-
1240
422
34-
3206
1602
49-
1171
789
67-
809
713
88-
.896
720
80-
6149
1700
27-
7o
Páhi
v okresu kum. svatomikulášském
Páhi 3394
337 skoro 10 »
v okresu monorském (6937 Slováků na 72,073 duší)
Bénye
Ecscr
Bíň
Ečer
1111
1125
745
962
67- >
85- »
113
Mende
Mende
1578
187
11-0/^
Péteri
Péteri (dříve Peterec)
1239
1053
85-- »
Pilis
Piliš
4610
2384
51-- »
Tápiósáp
Tapiošap
2019
758
37- »
v okresu pomázském (4318 Slováků na 38,831 duší)
Csobánka
Čobánka
1647
178
10- »
Piliscsaba
Piliš- Čaba
1968
410
20- »
Pilisszántó
Sántó
1565
1356
86- »
Pilisszentkereszt
Sv. Kříž
1049
964
91-- »
Pilisszentlászló
Sentlásló (Sv.
Ladislav)
700
646
92- >
Pomáz
Pomáz
3916
510
13- >
Szt. Endre
Sv. Ondřej
4822
859
17-- *
v okresu vacovském*) (5,656 Slováků na 77,269 duší) je řada
menších obcí
Acsa
Ača (Jača)
1128
214
18-5 »
Csoniád
Comád
822
624
75-5 >
Csóvár
Čuvár
642
311
46— »
Galgagyork
Ďurkovce
762
244
32- »
Piispkohatvan
Pišpek
1361
755
55- »
Szód
Sód
2314
425
18-- >
Váczbottyán
Boťany
514
347
67- >
Váczkisújfalu
Nová Ves (Novejsa)
405
250
61 - »
Váczrátót
Rát(')t
1033
503
48- »
Zsidó
Židó (Žid)
768
487
63 - >
V celku je viděti, že tu Slováci sedí soustředěni hlavně v gedelovském
okresu, a pak v monorskén?, ^^omázském, vacovském, a to tak, že v monor-
skcm tvoří několik od sebe odtržených ostrůvků, ve vacovském za to velký
souvislý ostrov čomádský, jenž přechází do jižního Novohradu. Také pomázský
ostrov je větší a v jedno spojen s třemi slovenskými obcemi (Kestúc, Čiv,
Hutá) sousední stolice ostřihomské.*)
V stolici čongrádské je jen 564 Slováků z 295.927 obyvatel,
v žui)ě hevcšskc je jich také málo (1171 z 255,345 obyvatel), ale
jsou tu přece dvě vsi, v nichž sedí Slováků nad 10% a sice
v okresu hatvanském
Hasznos
Haznoš
2047
565
27-— ®i
'/o
*) Podle hodnověrně zprávy lze ještě v okresu vacovském osadu Duku
(Dukai uvésti mezi osadami siuvenskými.
114
v okresu petrovašárském
Szuha Suchá 807 228 28-%
Do kraje na pravém břehu Tisy patří dále ještě také stolice b e-
r e ž s k á rozkládající se na východ od Zemplína a Užhorodu. V ní Slováků
téměř není, nebof jich je v celé stolici pouze 991 mezi 208.589 obyvateli,
tedy ani ne 0'57o 5 i^^ ^^ čtyřech vsích je jich více než 107© a to
v icchto :
323
53
16— 7o
472
387
81-9 .
520
118
22— »
224
60
26-7 »
Frigyesfalva, okr. Latorca . Klenovec
Újklenócz Nový Klenovec
Felsóhrabonicza, okr. Solyva V. Hrabonica
Tovisfalva Dračina
Na levém břehu Tisy až do jihovýchodního kouta Sedmihrad rozklá-
dají se tyto stolice, podle maďarských oíliciálních názvů abecedně seřaděné :
1, v Uhrách: Arad, Békcs, Bihar, Csanád, Hajdu, Krassó-Szorény, Mára-
maros, Szabolcs, Szatmár, Szilágy, Szolnok, Toroutál, Ugocsa, 2. v Sedmi -
hradech: Alsó-Fehér, Besztercze-Naszód, Brassó, Csík, Fogaras, Háromszék,
Hunyad, Kis-Ktíkulló, Kolozs, Maros-Torda, Nagy-Kiikiilló, Szeben, Szolnok-
Doboka, Torda-Aranyos, Udvarhely. Ani ty nejsou bez význačnějších ko-
lonií slovenských, jak zřejmo z následujícího přehledu.
Mezi stolicemi položenými na levém břehu Tisy hned stolice békcš-
ská je Slováky silně prostoupena*), majíc mezi 278.731 obyvateli docela
64.467 Slováků, tedy plných 237o í Patří sem tyto obce:
v okresu békešském
Slováků
Mezóberény Polný Berinčok 12875 3239 23—%
město
Békés-Csaba Čaba (Slovenská Čaba) 37547 27488 73-— »
v okresu ďalavárském
Doboz Doboz 5887 654 11 — »
*; O Slovácích stolice békešské viz články J. Pr. Belly »Békešská stolica*
(Si. Pohr 1901, 531, kde i maďarská literatura o stolici) a »Slováci v Békešskej
stolici* iPohL 1902, 295). Slováci přistěhovali se do zpustošené žerně po r. 1717
z různých končin Slovenska Srv. též Czoernig, Ethnographie der 5sterr.-ung.
Monarchie. (Wien 1855) 104.
115
Csorvás
Nagyszénás
Tótkomlós
v okresu orosházském
Čorváš
Nadlsenáš
Slov. Komlóš
4967 723 14— 7^
3476 322 skoro 10 »
10235 9050 87-- .
v okresu sarvašském
Békés-Szent-András Békešský Sv. Ondřej
Kondoros Kondoroš
Szarvas Sarvaš
7252 1441 19- =
3761 1849 46 — =
25773 17771 68— >
Jsou tedy v této župě zejména tři velká města: Békešská Čaba,
Komlóš a Sarvaš vlastně slovenská.
V stolici biharské je jich mnohem méně (7.152 z 577.312 duší,
tedy jen něco přes 1%), ale i tu je řada ovšem jen menších obcí po ko-
mitátu roztroušených, v nichž je Slováků nad lO^o- A sice to jsou :
v okresu čífském
Bikács
Bikáč
1214
538
44-- 7o
v okresu elešdském (2313 Slováků z 45.605 duší, asi 57^)
Bucsa
Buča
Nagybáród
V. Barod
Pestessólyomkó
Pešteš
794
2558
2039
90
959
1049
/o
11
37— »
51- »
v okresu margittskcm (2895 Slováků z 36.229 oby v., tedy 87©)
Almaszeghuta
Hutá
579
562
97-7,
Baromlak
Baromlak
597
380
63- .
Bodonos
Bodonoš
1112
829
74-- »
Fclsóderna
Hornia Derna
851
95
11— »
KOzépes
Kezepeš
1396
326
23- »
Szocset
Sočet
255
244
95— »
Verzár
Verzár
249
230
92- .
V okresu salárdském (478 Slováků z 24.752 duší, asi 27^,)
Fegyvernek
Kovág
Feďvernek
Kevágov
559
419
252
101
45--7o
24- »
116
v okresu sékerhidském (98 : 31.595)
Csanálos Čanáloš 513 88 17—^/
-o
Jak zřejmo, jsou to vesměs jen osady neveliké.
V župě hajducké sedí v celku Slováků, Debrecín v to čítaje,
počet nepatrný (164 z 223.612 obyvatel), v marmarošské, v níž sedí
už Rusi, je jich také pramálo (celkem 545 z 309.598 obyvatel), a pouze
v jediném městečku D:ilze (Dolha) je jich 361 z 2912 duší tedy 127^.
V župě sabolčské, jež hraničí se zemplínskou, je jich sice o néco více,
ale v celku i tu počet nepatrný (dohromady 2066 z 288.672 obyvatel), a
podle poslední statistiky není tu ani jedné obce, kde by tvořili aspoň 10% •
Nejvíce jich sedí (něco přes 100) ve VeL Kálló, Kótaji a Oroši bogdaň-
ského okresu. Tento výsledek poslední statistiky není však podle zpráv do-
šlých mne ze zcela hodnověrných stran správný.*) V Nireďháze (Nyiregy-
háza) žije do 15.000 evangelických Slováků, jimž se služby boží konají
v české řeči, kteří mezi sebou slovensky hovoří, ale kteří znají všichni ma-
ďarsky, přijali bez odporu maďarské elementární školy a následkem toho
byli při sčítání uvedeni jako Madkři. Statistika v Nireďháze našla mezi
33.088 obyvateli jen 940 Slováků! Slováci nireďházští zváni jsou od Ma-
ďarů Trpáky (Terpákok). Bella píše, že přišli ze stolíce békešské.**)
V stolici satmárské nebylo by vůbec Slováků (je jich všech 404
z 340.689), kdyby zde nebyla aspoň jedna menší kolonie v Šarkezu (Sár-
koz, okr. satmárský), kde jich sedí 288, a kde tedy tvoří 137© všeho
obyvatelstva, V stolici siláďské je jich 2873 z 207.293 duší (tedy
l'47o) a sice sedí ve dvou větších a jedné menší osadě. Je to
v okresu krasenském
Magyarpatak 1658 1602 96—7^
v okresu silaď-šomFóském
Hármaspatak 988 941 94* -7^
v okresu zilažském
Kásapatak 992 100 10— 7^
V stolici solnocké (plné jméno Jazygia- Velká Kumania-Solnok) je
Slováků jen 616 z 350.269 obyvatel, v stolici ugočské nejsou vůbec
*) Na mapě Czoernigově z r. 1885 a i na mapě Rétheyho, zhotovené podle
statistiky r. 1880 je v Sabolči ještě řada slovenských ostrovů.
**) Pohrady XXII, 296.
X oclcr If r Sr.: 1: :•: -t zl i: r zrLCstí zvmr onjc r» o;'vr»c.
^ .-4
T ItCTi:?!
nt : — »r?: :3i:>. ss. >
— I. st.Tf ". ■ —
T :»trcí»t ii.
t _r t-riT
-SLTíET M:!:
T i-crtm nij-: lez^^rtz:
:^ ír::itT:rtr!
■^r- — *
*.*
^»rof 5;: r:. .v
j::Ti.r.í.r.5i:izi
A v . . - ^^r K," v i ; v,-' : - :í
". ; r : r t ř : rL7 '■ * - i í r ; i . * : .* ~ .v » k í. : .' » ir>' k : .v.* ^
^^ i : ■ 15 : 5 : í >". í > .' '. :■. -li "^ * ?»ir»'-.T <*K ?<* .
i; 4-i Kil:: rš .: >;'.ir::i -'. Lji..: r." r".\r. *'« íO
-o* vč :>. M :;_:.. -^ K-:.r. :> Kvňíc "l.fítrcví,: -*. S.^r».:vr *.-
?c'i:r.á yi rii-L^yci -: \ i i-eis:. .' Árii*: -: !-.«::;«-*:>-
•. • v y, u re z _ :* v : - 1 r- í v i : j.:r c - '» šiS -e
vs: o: '^ -
1175
95--%
978
94 — »
2699
88— .
118
v okresu centrálním
Alberti Albert 1233
Ambrózfalva Ambrózka (Malá Čaba) 1041
Pitvaros Pitvaroš 2925
v okresu naďlackém
Nagylak Naďlak 13631 7424 54'— 7^
V stolici krašovskoseverínské je trochu více Slováků v okrese
bogšánském (307 z 35.192), ale mimo vísku Židovin (Zsidovin), kde jich
je 265 z 1808, tedy 14%, pak osadu Nándorheď (Nándorhegy) v okrese
karanšebešském, kde sedí 313 z 1407, Ruskyci (Ruszkabánya) v témže
kraji, kde sedí 310 z 2946 duší (10^^), není jich v župě mnoho (v celku
3831 z 443.001 duší). Větší počet sedí jich ještě v městech Stajer-
lak-Anině (1058) a v Rešici (Resiczabáoya) (617), ale netvoří tam
10 procent všeho obyvatelstva.*) Stejně řídce roztroušeni jsou Slováci
v sousední stolici temešské (v celku 2977 z 476.242 duší, tedy
něco přes V2%)> ^^^ nacházejí se menší slov. osady v Temešské Vukové
(Temesvukovár, okres buziášský) se 577 Slováky mezi 1211 (487o)>
v Temešském Butínu (Temesbuttyin, okres dettský) s 359 Slováky mezi
1065 (33 Vo), v Aze (Aga, okres rékašský) s 262 mezi 929 (28 7J v Teši
(tamže) s 141 mezi 565 obyvateli (skoro 257o)-
Za to úrodné nížiny stolice torontálské přilákaly opět více kolonistů
ze severu. V celém rozsáhlém a úrodném kraji včetně s Pančovem napočteno
bylo r. 1900 14.969 Slováků z 609.362 duší, tedy číslo absolutně značné,
třebas že se vyjadřuje jenom 25 7o- Slováci sedí tu hlavně v okresích
kovačickém a velkobečkereckém a to v menších i velkých koloniích.
Osady, v nichž jejich počet dosahuje aspoň 107©, jsou :
V okresu alibunárském (v celku 1035 z 29,728 duší)
Sándorfalva Šándor 946 735 77-^7^
v okresu kovačickém (v celku 8338 z 46,019 duší)
Antalfalva Kovačica 4546 4141 91— >
Lajosfalva Padiná 4321 4090 94— >
♦) O banátských Slovácích napsal zajímavý článek Emil Koieny >Banátski
Slováci* do SI. Pohíadů* 1892, 462 na základě sčítání z r. 1890. Z článku tohoto
přejal jsem i slovenské názvy osad. V této končině nalézá se také mnoho kolonií
českých, jež bohužel v statistice nejsou náležitě zřejmý. O nich srv. dále přídavek.
119
v okresu bánlackém (v celku 601 z 26,384 duSí)
Istvánvolgy Hajdušica 1621 486 29—%
v okresu velkobečkerecském (v celku 3259 z 52,431 duší)
Torontálerzsébetlak Lízika (Alžbetka) 2012 790 39— >
Tótaradácz Slov. Aradéc 2436 2222 91- »
v okresu pančovském (v celku 815 z 47,857 duší)
Hertelendyfalva Hertelendyfalva 2642 752 28— »
Města a osady Kovačica, Šándor, Padiná a Slov. Aradác jsou tedy skoro
čisté osady slovenské.
Jestliže jsme se v nížině dunajské a tisské častěji setkali s koloniemi
slovenskými, mizí tyto úplně, překročíme-li věnec západních sedmihradských
Karpat a vstoupíme-li do stolic, na něž jsou dnes rozděleny Sedmihrady.
(Srv. výčet na str. 114.) Zde je vskutku Slovák bílou vranou. V celém Sedmi-
hradsku sečetl jsem jich pouze 2296, a jsou stolice, jako čícká, fogarašská,
kiskukiillóská, udvarhelská, kde jich není ani 50.
Jediná osada Pápolcz (okr. Orba, stol. Háromszék) má jich mezi 3377
obyvately 171, v huňadské stolici v petrošeňském okrese je jich v několika
obcích pohromadě několik desítek (v celku 159), a v solnockodobocké
objevují se tři malé osady v okresu dešském a kekešském, v nichž sedí sil-
nější počet Slováků mezi Rumuny a to
Guga 251 51 20* - 7^
Lábfalva 597 152 25— »
Bódon 575 149 25 — »
A to je vše
Chorvatsko-Slavonie.
V této zemi žije Slováků jen po skrovnu, ale tu a tam se přece ob-
jevují hustěji kolonie jimi obydlené. Přihlédneme li k jednotlivým stolicím,
vidíme, že v belovarské nejsou skoro žádní, rovněž tak v lika-
krbavské, modr ušskor ěcké, varaždínské a záhřebské. V celé
stolici verovitické není jich sice ani 27o (4169) z 218.171 obyvatel,
ale jsou tu soustředěni na dvou místech: předně v ďakovském okresu
120
v Bračevcích, kde jich sedí asi 57oi a v Punitovcích, kde jich je 30%
(796 z 2631). Druhý silnější ostrůvek tvoří v okresu našickém
Našice 9168 : 1413 — 15— 7^^
Drahovica 7875 : 383 — 5 — >
Podgorač 6513 : 507 — 7 — »
V stolici požežské (Požega) jest silnější kolonie v Autunovcích
(2907 : 431} s IS^o Slováků; ale i jigak jsou tu roztroušeni v okresích
daruvarském, novském, pakrackém, požežském, novogradišském. V celé župě
je jich 1245 z 229.361 obyv , tedy 0-6%.
V stolici s r ě m s k é žije silnější počet v okrese ilockém (v celém
okrese 2481 z 24.425 obyvatel, tedy přes 107o) ^ ^ice je jich nad 107o
v těchto obcích, tvořících dohromady jakýsi ostrov:
v Bingule 1672 : 461 — 27— 7^
Erdevíku 4618 : 918 — 19' - *
lloku 4387 : 517 — 12— >
Neštinu 2268 : 252 — 11 — »
Velmi silná samostatná kolonie je však ještě v okresu staropazovském.
Město Stará Pazová j e skoro čistě slovenské (okolní osady mají
však jen málo Slováků) a sice má mezi 6678 obyvateli 5018 Slováků,
tedy plných 75 7o- Vedle toho jsou Slováci v poněkud větším počtu roz-
sazeni i v okrese šidském (31.076 : 464 — přes 27o) a to v Šidu samém
(278 na 4659 tedy 67o), pak v okrese zemuňském (33.060 : 1406 — přes
47J kde jich sedí
v Ašanji
128 :
: 1307 —
9%
v Boljovcích
729 :
; 4503
16 >
v Dobanovcích
313:
: 2901 —
10 >
a v Soljanech okr. županjského, kde jich je 196 : 1778 iz: 11%.
V celém Srěmu je jich 11.330:366.660, tedy 3l7o. Srěmští Slo-
váci podle Kutlíka přišli z Báčky, ze stolice nitranské, vesprímské a ča-
íiadské. Srv. o nich výše uvedenou knížku Kutlíkovu.
121
Přehled
procentuálního počtu Maďarů, Němců, Slováků a Rusů podle
statistiky z r. 1900 a z r. 1890*)
Stolice
I
Maďarů Němců
Slováků
Rusů
39-7 (
39-2)
7-6 (
8-8)
• • '-i-s (
19)
3-5 (
4-0)
. . ll8-8 (
17-5)
76 (
:9i)
. . 31-7 (
31-1)
10-5 (
11-5)
. . 54-4 (
1
[51 -6)
5-4 (
; 6-0)
1-7 (
09)
2-5 (
2-3)
. . ! 3-3 (
2 3)
3-0 (
; 3-3)
. . 4-2 (
; 2-7)
21-3 (
[20-4)
. . ■ 7-2 (
1
40)
2-3
[ 2-9)
. . 70-5 (
69 2)
1-6
[ 1-9)
. . 56-4 j
,53 6)
2-2
: 2-7)
. . 730 1
;69-6)
3-4 {
;4-i)
. . 94-7
[93 6)
1-1 (
' 1-5)
. . 531
[472)
2-5
[ 5-2)
. . i 300
1
(27-5)
4-6 (
;7-6)
. . 6-2
[31)
250
[27-5)
. . ; 61
[3-4)
6 1
( 7-0)
5sto)
79-3 {
'66-4)
14-2
[24-0)
Prešpurk
Trenčín
Nitra .
Tekov
Hont .
Orava
Liptov
Turec
Zvolen
Novohrad
Gemer
Abauj-Torna
: Boršod
!
I Zemplín
j Užhorod
i
I Šaryš .
I
*) Procentualni čísla ze sčítání roku 1890 jsou v závorkách. Všechna čísla
vztahují se jen na občanstvo bez vojenských posádek.
Národopisný Sbornfk. St. IX. q
51 1 (50-6)
00 (
0-0)
92 8 (93-5)
00 (
; 0-0)
73-1 (72-8)
00 (
[ 00)
57-5 (56-9)
00 (
00)
39-5 (41-8)
00 (
; 00)
94-7 (96 2)
00
[00)
92-5 (93-8)
0-0 (
: 00)
173-6 (75-9)
1
00 (
; 00)
J89-4 (92-2)
00
[ 0)
1 26-9 (27 7)
00 (
; 0-0)
40 6 (42-8)
00 (
[ 00)
22 9 (25-5)
01
( 01)
3-6 ( 4-5)
00 (
[ 00)
32-4 (35-9)
106 (
,10 4)
28-1 (29-6)
36-6 (
[37-4)
58-2 (57-1)
8-2 (
;io-7)
66- 1 (66 9)
197
[20-8)
3-5 ( 5-6)
00 (
: 0-0)
122
Přehled
procentuálního počtu zástupců různých náboženství podle statistiky
z r, 1900.
Stolice
římsko-
katol.
řecko -
katol.
evang.-
augsb.
evang.-
reform.
židov-
ského
Prešpurk
Trenčín
Nitra
Tekov
Hont
Orava
Liptov
Turec
. Zvolen
Novohrad
Gemer
i Abauj-Torna ....
Boršod
Zemplín
Užhorod
Spiš
' Šaryš .
I Budín-Pešť (mésto) . .
86-5
87-4
789
84-7
68-6
88-7
53-6
43-7
64-6
72-5
43-5
56-1
53-8
379
21-4
66-8
53 8
60-8
01
0-0
00
0-0
0-1
00
00
00
00
00
2-3
10-4
4-8
30-8
550
125
30-8
0-8
5-9
8-6
13-4
1-9
216
8-2
42-6
52-1
32 9
21-9
32-4
30
26
2-1
0-3
161
8-2
53
2-5
01
1-9
10-3
7-3
0-0
00
0-3
02
1-7
18-9
24-9
324
196
12-3
0-4
0-2
90
50
3-9
5-8
31
2-4
31
3-8
3-9
2-3
3-9
2-9
5-6
6-4
9-6
110
4-2
70
23-4
ZÁVĚR.
Celkové výsledky můžeme takto shrnouti:
Podle přiznání národnosti při sčítání, provedeném koncem r. 1900,
jde hranice vlastní oblasti slovenské, t. j. oblasti, v níž sedí aspoň 507o
Slováků, od dolní Moravy přes Hochštetno, Zohor, Stupavu, Dúbravku,
Lamač, Račišdorf, Farnou, Ivánku, Slovenský Grób, Šenkvice, Šarfiji,
Čataj, Pustu-Fedýmeš, Abrahám kol Máčadů na Nebojsu, a odtud přes
Středu nad Váhem, Šoporňu, Močonok, Urmín, Gergelovou, Lap. Ďar-
moty, Hyndice, Novou Ves na Vráble. U Vráblí souvisí s ní výbéžek
velkošuranský, sahající až k Slov. Mederu, Bankesi v Nitře a přecháze-
jící přes Baromlak až do Jásfalu v stolici ostřihomské, a mimo Bešeňov
přes D. Ohaj, Nový Lot, Belek, Fíš, Lulu, Melek zpét ku Vráblím. Od
Vráblí jde hranice přes Šarovce, Rohožníci, Tlmač, Veíké Kosmálovce,
Starý Tekov, Klačany, Krškany, Čankov, Dalmad, Ďudince, Merovce,
Rikynčice, Hrušov, Čelovce, Opavu, Príbelce, Priklek, Plachtince, Obe-
ckovo v Novohradé, Sklabinou, kol Olovárů na Zombor, odtud přes
M. Zlievce, Žíhlavu, Střehovou, Luboriečku, Maškovou, Halič, Vidinou
kol Lučence k Opatové a kol Pinciné přes Kerestúr na Hrnč. Zalužany
v Gemeru, dále přes Sušany, Čerenčany, H. Pokoradz, Papču, Melecheď,
Hostišovce, Brusnik, Kameftany, Sivetice, Miglés, Rozložnou, Gočaltovo,
Rekeň, Betliar, Paču, Uhornou. Pak vchází hranice do stolice spišské,
obchází přes Štilbach, Hnilčík, Koterbach, Richnavu, Žakarovce, Helc-
manovce, Prakovce nčmecký ostrov smolnický a jde do stol abaujské
na Aranidku, Rieku, Poproč, Rudno, Hodkovce, Kišidu, Šacu, Bužinku,
SokoFany, Bočár, Belšu, kol Čaně a Zdané na Eskaroš, Holoház a Fizer,
zpět na Kalšu a vstupuje u Silvaše do Zemplína. Odtud jde přes
Kuzmice, Kazmíry, Lastovce, Kfačanov na Ujlak a zpét přes Úpor,
Trebišov, Malčice, Petrikovce, Slavkovce, Stretavku v Užhorodě, Tegeftu
na Čiernopole, zpět na Vysokou, Lekart, Bežovce, Zahor, V. Německou,
Onakovce, Hutu, Porúbku, Priekopu, Koňuš, Podhradie, Hámre, V. Remety
kol Poruby na Jovsu, Kušín, Klokočov, Zemplínskou Porúbku, Kamienku
Modrou, Cir. Dlhé, Sninu, dále přes Nechvál-Pofanku, Papin, Křivé,
9*
124
Dlhé, Hrabovec, Hrubov,*) Pakostov, Šitnici, Hrožnik, kol Piskorovců
na Tokajík, Križlovce, Jakušovce, Kelbovce, Bokšu, Hoču, Tyšinec,
Štiavník, Beňadikovce, Mestisko, Rovné, Černinu, Hažlín, Komarov,
Bardiovskou Novou Ves, Dlhou Luku, Zborov, Šmilnó, Stebník, Hutiska
a Regetovku.
Podrobnější vystižení této hranice viz napřed v úvodu k statistice
každé stolice. Tam se naleznou také bližší zprávy o oblasti, v níž sedí
slovenského obyvatelstva méné než 507o (^'^ ^^^ ^^Vo) ^ ^ ostrovech
od celkové oblasti odtržených.
Z našeho vymezení hranice slovenské je viděti, že se v podrobnostech
místy značné odchyluje ode všech starších nástiníi, které byly dosud
v literatuře podány a které mi byly přístupny. Tak P. Šafařík ve svém
Národopise vedl hranici dále a sice od Děvína přes Prešpurk, Čeklýš,
Senec, Galantu, Dióseg, Středu, Močonok, Urmín, Nové Zámky k Radvani,
odtud přes Perbetu, Čehy, Baráčku, St. Tekov, Levice, Kost. Moravce,
Medovarce, Čabtak, Litavu, Modrý Kameň; odtud obrátil ji zpět k Iplu
u Kosih a Kolárů a vedl korytem Iplu (s úchylkou na Sečany) ke
Kalondě, pak přes Lučenec, Rim. Sobotu, Balog, Levart, Plešivec, Kun-
Teplici, Rožňavu, Uhornou na Košice, otočil ji k jihu kolem Hanisky,
pak zase na sever do hory Ronavy nad Ruskovou a opět obrátil
k jihu korytem Ronavy až pod Újhel. Odtud převedl hranici k břehům
Bodrogu mezi Šar. Potokem a Zemplínem, a mimo Baranče přes Hardiči
na sever k ústí Ternavy do Ondavy. Tak napsal Šafařík r. 1842.**)
Po Šafaříkovi v letech padesátých K. svob. pán Czoernig vydal
větší národnostní mapu říše rakouské, na níž i slovenská oblast dosti
podrobně je naznačena, ale hranici nelze dobře slovy uvésti proto, že
je na mapě místy velmi a nesprávně přetrhávána. ***) Nicméně i tu lze
stopovati značné rozdíly, svědčící někde ve prospěch postupu sloven-
ského, jinde maďarského.
Podle dat sebraných namáhavě cestou privátní stanovil AL V. Šem-
bera\) r. 1876 (odmyslíme-li ostrovy) hranici od Nové Vsi na Lamač,
*) Vedle Hrubova jsou Petrovce, jež nemají ani Rusů ani Slováků nad polo-
vinu. Ale Slováku je přece více (46%) než Rusů (44%). Podobně mimo hranici
obou národností zůstává dále Stročín v Šaryši, maje 39% Slováků a 38% Rusů.
**) Národopis str. 95. Srvn. k tomu Slov. Zeměvid téhož roku vydaný. Hranici
Šafaříkovu převzal J. V. Ilaeufflcr na své mapě »Sprachenkarte der osterr. Mon-
narchie. (Budapest 1846) « O mapě Šafaříkové píše r. 1842 Staněk Čelakovskému :
•Maďaromané poslali vládě mapu Šafaříkovu, aby nahlédla, jak se Slované o zem
uherskou dělí.« (ČČH. 1874, 234)
*♦*) K. Freihcrr von Czoernig, >Ethnographische Kartě der osterr. Monarchie,
herausgeg. von der k. k. Direction der administrativen Statistik. Wien 1855. « Podle
této mapy vydal ve zmenšeném měřítku svou mapu Dr. Ad. Ficktr v spisu >Die
Vólkerstámme der osterr. Monarchie, ihre Gebiete, Gránzen und Inseln. (Wien 1869). «
t) ČČM. 1876, 674. Šembera těchto dat v mapu nespracoval. Podle jeho
Základů Dialcktologie, vyšlých r. 1864 (srv. str. 61), sdělal mapu prof. Vavř. Dušek,
125
Prešpurk, Farnou, Čeklýs, Chorv, Grób, Šartiji, FedýineŠ, Gáft, Barakon
Nebojsu, Galanto, Vihorce, Šoporňu, Královou, Močonok, Šaly, Jatov,
Ondád, Nové Zámky, Ohaj, vedle Bešeňova po Žitvé skoro k Dunaji do
stolice komárenské ; pak vchází pfes Kuraly a Famad do Tekova a jde
na Agov, Malái, Vozokany, Fajkurt, Dčdinku, Baráčku, Dol. Pial, oboje
Ondrejovce, Držlany, Hor. PiaL Bešu, Iňu, obojí Lulu, Melek, Vráble^
kolem Mochovců a Kosroálovců na St, Tekov, Levici, Huršu, oboje
Krškany, Varšany, M. Kýr, Bor, Santov, Madkrovce, Opatov. Moravce,
Terany, Rikynčice, Hnišov, Čelovce, Opavu, Priklek, Rybu, Častvu,
Mohoru, Sudice, Patvarce, Selešťany, Zahoru. Želovce, Zombor, M. Zlievcc,
Žihlovou, Luboriečku, Lučenec, Opatovou, Zaiuiany, Sušany, Rim. Sobotu,
Pokoradz, Dratice, Padarovce, Meleched^ Budikovany, Hostišovce,
Chvalovou, Bnisník, Kameňany, Hucín, Mikolčany, Novačany, Kun. Te-
plící, Štitm'k, Rekeň, Rudnik, Rožňavu, Nadabulou, Betliar, Paču, Bárku,
Hačavu, kol Štosu a H. Medzevu na Poproč, Paňovce, Čečejovce, Veficou
Idu, Seni, KeAhez, Kiked, Nádošf, Zdanou, Elskaroš, okolo Huty na Niru,
Fizer, Kolbáš, Bystu, V. Kazmír, Vifu, Matiašov, V. Regmec, Mikoház,
Dlhé Lazy, jde okolo M. BaAačky a Baň. Rudy na Nové Město pod
Šiatorem, jde na sever na Bor§u, Lagmovce, ZempHn, Imreg, Jastrab,
Sumeg, Kucany, Ražkovce, Kopčany, Slavkovce, Krysov, Tegeňu, Čierno-
pole, Bajanház, Lekart, Pinckovce, Dermu k Uihorodu, odtud k jihu na
Minaj, Homok, Korytňany, Čáslovce, Dlhé Pole, Komárovce, N. SalaS,
Andrášovce, Serednie, Lichovce, Hlubokou, HedTark, Bakaňu, Zdravce,
Horany, Radvanku, Domanince, Onakovce, BeAatínou a Podhradie. *)
Dále Šembera hranice neuvádí.
Rovněž mapa Le-Monnierova^ zhotovená na základě úředního sčítání
z r. 1880,'^*) liší se, pokud z menšího měřítka možno souditi, od naší*
a i velká mapa P, Balogha, vydaná před krátkou dobou a pracovaná
na základe sčítání z let devadesátých***) má odchylky, ač je to jediná
ale nevydal jí Byla vystavena na Národopisné Výstavě a nyní se nalézá v majetku
Národopisného Musea Českoslovanského. Soudobá je malá mapa G. Dcvollana
(3TH«)ri»a*iiqecKafl Kapra BeurpiH. C.-IIO. 1878).
*) Šemberovu nomenklaturu, jež se velice liŠí od naSí, opravil jsem zde. pokud
bylo možno, podle svého seznamu
♦♦) »Sprachenkarte von Ósterreich-Ungarn bearbeitet nach den durch die Volks-
záhlung vom 31. Dec. 1880 erhobenen Daten von Dr. Fr, Ritter von Le Monnier.
Wien 1888. Masstab 1 : 1, 000.000. < Soudobá jest menší mapka Ign, Ildtska *Kthnogr.
Kartě der Lánder der Ungar Krone*, vyšlá v Petterm Gcogr. Mitth. 1885. Taf. 3.
Vetší národopisnou mapu Uher vydal na základe sčítání r. 1880 Fr. Réthey (*A magyar
sz. korona orszáaainak ethnographiai térképe«), ale mapa tato nebyla uh. minister-
stvem pro školy schválena.
***) Jinou péknou a správnou národnostní mapu Uher na základe sčítání
r. 1890 uveřejnil krajan náš J. Homolka v sbírce »A magyar állam ismertetése*
(1892), ale bohužel jen v malém měřítku. (Srv. i jeho mapky v lexikonu » Pallas
nagy lexikona« 1895). Sem náleží zmínka o statistickém přehledu národnostním
127
a jaké síly na né působily. Bylo by velmi žádoucno, aby se našel nékdo
kdo by se práce té podjal, vyzbrojen jsa zejména lépe než já znalostí
jazyka maďarského. Žádoucno je to tím více, že MacEaři se svého hle-
diska a k svým účelům otázkou tou se pilné obírají, a výsledky jejich
jsou velmi zajímavé. Už J. Kórosi*) podjal se r. 1898 podobné práce,
ale uveřejnil jenom část. Celkovou studii, celé Uhry obmykající, vydal
teprve nedávno Pavel Balogh.**) Je to dílo ohromné a velkolepé, —
a také v statistické jeho části, pokud prosté předvádí stav národností na
základě statistiky z r. 1890, velmi přesné. Jak tomu je však v analysi
statistických dat, v líčení dějin národnostních oblastí, — to pověděti
ponechávám tomu, kdo se historickou stránkou více bude obírati, nežú
jsem učinil sám.
Uvádím zatím, že podle mého poznání nejvíce změn děje se
na ostrovech slovenských, položených v ma(Earské oblasti, kde se místy
procenta Slováků od sčítání r. 1890 velmi změnila, — méně na hranici
celistvé oblasti slovenské. Zde na západní polovině možno v celku pozoro-
vati rovnováhu,***) tak jako zase na východě silný postup proti Rusům.
Jen ve středu hranice postupují Maďaři, v Abauji a zejména v Zemplíně
v kraji novomestském.f) Slováci jen na východe postupují silně na vrub
Rusů. O Zemplíně a Užhorodě uvedl jsem detaily k změnám posledního
desetiletí už na str 75., o Spiši na str. 88., o Šaryši připojuji a shrnuji
všechny zde v poznámce.ft) V celku jsem shledal, že zde proti Rusům
*) Dr. Kórósi József. A felvidék eltótosodása. Nerozetiségi tanulmányok.
I. Pozsony és Nyitra megyék. IL Bars és Hont megyék (Budapcst 1898).
*♦) Balogh Pál A népfajok Magyarországon (Budapest 1902). Srv. i výtah
podaný od G. Betty v týdenníku »Zeit<. 1903. Nr. 433 -434 pod záhlavím »Dcr
Kampf der Nationalitáten in Ungarn«.
***} R. 1890 byly ještě Čeklýs, Chorv. Grób a Hody většinou slovenské, naproti
tomu Sály nad Váhem byly mad^rské. Maďarský ostrov východně od Nitry zůstal
v celku týž. V Tekově poslovenštily se Lula a Žitva Ďarmoty, v Hontu pomaďarštila
Hurša. v Novohradu Slováci zabrali Kerestúr, v Gemeru Hrachovo, Rozložnou,
ztratili JelŠavu.
t) V Zemplíně od r. 1890 ztratili Slováci obce Čergov, Cejkov, Kašov, Maď.
Jastreb. Lastovce, V. Toroni, Ujlak, Kistu. V Užhorodě Jovro, Dcrmu a Pinkovcc.
tt) V celku se mají tyto změny na východě takto: poslovenStily se ve Spiši
obce Krempach, Toryska, Pofanovce, Závadka, Kojšov, — neporuštila se žádná.
V Šaryši poslovenštily se Gromoš, Pusté Pole, Olejníkov, l.ubotyň, Bogliarka, Křivé,
Černina, Rovné, Beňadikovce, Havranec, Dolhoňa, Svidničky, Kružfová, oba Komár-
niky, Bystrá, Bodružal, Kožuchovec, Prikré, MiroFa, Pstrina, Gribov, Suchá, Kobylnice,
VlaČa, Okruhlé, FuFanka, — poruštily se Blažov, Jastreb, N. Orlík, Jurkova Vofa,
Vyškovce, Vislava, Duplín, Šapinec. V Zemplíně se poslovenštily Delrfk, VaFkov,
Štefanovce, Pelkovce, Bačkov, Mrázovce, Brušnica, Križlovce, Kclbovce. JakuŠovce.
V. OFšava, obojí Stažkovce. Kožkovce, Zubné, — poruštily se Pritulany, Pucák,
Pravrovce, Porubá, Kajňa, N. OFka, Solník, Repejov, Vojtovcc, Potočka, Vrchovce,
Vefkrop, Brestov, VaFaškovec, Ubfa, Šmigovce, Strihovce, Báňské. V Užhorodu po-
slovenštily se Podhradie, Hlivište, Choňkovce, — poruštilo Serednie. Připomínám,
že tu všude uvádím proměny, pokud vystupují při srovnání mapy Baloghovy s mou.
128
za posledních 10 let ztratili Slováci 27 obcí, Rusové však 49 obcí, tak
že postoupila — ovšem jen podle výsledků úředního sčítání, — slovenská
oblast o 22 obcí ku předu. Výsledky tyto jsou však ve skutečnosti ne-
nejisté, uvážíme-li způsob, jakým se sčítání provádélo.
P. Balogh sám přišel srovnáním výsledků z posledních 50 let k témto
velice zajímavým koncům boje všech uherských národností, především
našich Slováků.*)
V kraji za dunajském (Túl a Dunán), rozloženém mezi
Dunajem a hranicemi Štýrska, zménilo většinu 211 obcí. Ze 76 bývalých
osad maďarských ponémčilo se 58, pošlo venštilo 5, poslovinštily 3, po-
chorvatštilo 10. Ze 38 bývalých obcí némeckých proměnilo se v ma-
ďarské 24, v chorvatské 14; z 42 chorvatských v maďarské 15, v německé 27
ze 40 srbských v chorvatské 21, v německé 13> v maďarské 6, konečné
pak 5 slovinských a 10 slovenských osad stalo se výlučně maďarskými.
Za 50 let tedy ztratili Maďaři 76, získali 60, Němci ztratili 38, získali 98,
Chorvati ztratili 42, získali rovněž tolik, Slovinci ztratili 5, získali 3,
Slováci ztratili 10, získali 5, Srbové ztratili 40 a nezískali ani
jedné obce. (Balogh str. 379.)
V horních Uhrách (A felvidéken) změnilo většinu 367 obcí.
Ruský živel při tom postoupil 214 osad, a to 37 Maďarům, 176 Slovákům
a 1 Němcům, slovenský 76 osad, a to Maďarům 62, Němcům 12,
Rusům 1, Chorvatům 1, maďarský 53 osad, a to Slovákům 48, Němcům 3,
Rusům 2, německý 20, a to Maďarům 6, Slovákům 14, rumunský 4 osady.
V celku zde Maďaři ztratili 53, získali 107 osad, Slováci ztratili 76^
získali 238, Němci ztratili 20, získali 17, Rusi ztratili 214, získali 4,
Rumuni ztratili 4 obce. (Balogh str. 634.)
V dolních Uhrách (Az alvidéken) změnilo 149 obcí svojt
většinu, a sice tak, že maďarský živel získal 68, ztratil 16 osad (zisk
52 osad), rumunský získal 19, ztratil 39 (ztráta 20 osad), slovenský
získal 10, ztratil 20 (ztráta 10 osad), německý získal 41, ztratil 16
(zisk 25 osad), ruský ztratil 3 a chorvatský 4, srbský získal 8, ztratil 45
(ztráta 37 osad). (Balogh str. 943.)
Přehled celých Uher (spolu se Sedmihradskem) podává pak
tato tabulka (Balogh str. 949):
I. Pomaďarštilo se obcí:
maďař.
rumun.
sloven.
nSmec.
rus.
srb.
chorv.
slovin.
v Zadunaji
*
10
24
6
15
5
V horních Uhrách
*
2
62
6
37
—
—
—
V Sedmihradech
♦
21
—
3
—
—
—
—
V dolních Uhrách
*
19
17
12
3
16
—
—
*
42
89
45
40
22
15
_ ___
♦) Podle výtahu, sdělaného p. KFučkou.
129
maďař.
rumui
V Zadunají
*
V horních Uhrách
*
V Sedmihradech
300
*
V dolních Uhrách
9
*
II. Porumunštilo se obci:
sloven. němec.
srb. chorv. slovin.
41 — 2 -
1 — 9 -
309
— 42 —
11
V Zadunají
V horních Uhrách
V Sedmihradech
V dolních Uhrách
III. Poslovenštilo se obcí:
14 176 —
3 . * 1 — 3
5 -
48 —
*
*
56
15 176
3 — —
IV. Poněmčilo se obcí:
V Zadunají
58
—
—
*
—
13
27
—
V horních Uhrách
3
—
12
*
1
—
—
—
V Sedmihradech
11
2
—
*
—
—
—
—
V dolních Uhrách
4
11
3
*
—
17
1
—
76
13
15
*
1
30
28
—
V.
Poruštilo se
obcí :
V Zadunají
—
-^
—
—
♦
—
—
—
V horních Uhrách
2
1
1
—
♦
—
—
—
V Sedmihradech
—
—
—
—
*
—
—
—
V dolních Uhrách
—
—
—
—
*
—
—
—
V Zadunají
V horních Uhrách
V Sedmihradech
V dolních Uhrách
2 1 1 - *
VI. Pochorvatštilo se obcí:
10 — . — 14 —
21
V dolních Uhrách
10 — 1 14
VII. Posrbštilo se obcí:
— 62-
21
— 6
2 — —
V Zadunají
VIII. Poslovinštilo se obcí:
3 — — —
3 —
130
Z přehledu toho vidíme, že Maďaři získali 261, ztratili 456 osad
(ztráta 195 osad). Nejvíce ustoupili baraňským Němcům a sedmihradským
Rumunům, nejvíce získali na Slovácích. Rumuni získali 362, ztratili 64
osady, mají tedy zisk 298 osad, Slováci získali 253, ztratili 106
osad, mají tedy čistý zisk 147 (nejvíce na účet Rusů).
Němci získali 168, ztratili 116, čistý zisk je 52 osad. Rusové získali 4>
ztratili 217, ztráta jejich obnáší tedy 213 osad (nejvíce na účet Slováků).
Srbi získali 8, ztratili 87, mají tedy ztrátu 79 osad. C h o r v a t i
získali 46, ztratili tolikéž, SI ovine i získali 3, ztratili 5, mají tedy
ztrátu 2 osad. Bulhaři získali i ztratili po jedné, Češi získali 3 osady
v dolních Uhrách.
• Podle toho*, praví Balogh na str. 950, >končí za posledn í
půlstoletí se ztrátou v prvé řadě živel ruský, po něm ma-
ďarský, pak srbský, slovinský a bulharský. Se ziskem za-
vírá účet v první řadě živel rumunský, po něm slovenský,
dále německý a český. A pak si ještě někteří z nich stě-
žují, že jsou v Uhrách utlačovánil Ztráty živlu maďarského
jsou toho nejkřiklavějším vyvrácením.*
Na konci knihy tak vážné a tak znamenité, jakou je jinak
bez odporu práce Baloghova, působí tato slova při nejmenším úsměv
u každého, kdo jen trochu zná skutečné poměry. V trpkých stížnostech,
které vznášejí Slováci na vládu, nejedná se zajisté o to, kdo a kým
bez násilí jest assimillován, ale o těžký, násilný útisk, kterým trpí při-
rozená národní práva slovenská se strany maďarské. A zdali jsou stíž-
nosti oprávněny, celý vzdělaný svět nemaďarský dobře ví.
Ale přes to volá závěr Baloghův po kontrole a vážné odpovědi
se strany slovenské, jak jsem ji už svrchu doporučil. Je příliš důležito
pro Slováky poznati v té věci pravdu. Už Fejér napsal a po něm mnozí
jiní opakovali tvrzení, že kde se Slovák v masse usídlí, tam před ním
jiné národno.sti ustupují.*) Balogh tradici tu první, pokud vím, dokládá
určitými čísly ve velkém. Je-li to vše pravda, a zdá se mi tak, — pak
Slováci s obnovenou důvěrou mohou dále vésti spravedlivý boj za
uhájení své národnosti. Vědomí té vzácné síly assimillační, která tkví
v jejich lidu, musí býti přece velkou oporou v boji, který stojí před
nimi, a síla ta by se jistě zveličila, kdyby právě ten prostý lid byl
kulturné výše povznášen a uvědomován. To tvořiti bude přirozeně
*) Fejér v maď. vydání Hůbnerova lexikonu s. v Magyarország (str. 371) :
>Jaj annak a magyar és német faiunak hol megfészkelik magokat, mert a más
nemzetbelieket elfojtják* Srv. Csaplovics, Gemáide von Ungarn I. 219, A. Fé-
nyes, Statistik des KSnigreichs Ungarn I. 77 (Pesth 1843), G. Bet ta ve výše
citovaném Článku týdenníku »Zeit« atd.
ioĎ^Tázt -rase: 2ása«3«ai ofeciraase ^w»gr^^^^. — ^sisí^ >4\NNňC^řvN< ^*>l
raci sícnfaskšžc se^ode as:: t :safi^ ;tžagrA tf gt Sř«M^é^*ř4r
PŘÍDAVEK.
v
České kolonie v Uhrách.
Na Slovensku a v Uhrách vedle Slováků žijí i menší české kolonie
a jednotlivě sedí Češi po mnohých obcích a městech. K těmto Čechům však
naše statistika i mapa nepřihlíží a vůbec přihlížeti nemohla z následujícího
důvodu. Úřední statistika z r. 1900 uznávala sice přiznání řeči české resp.
moravské, ale při zpracování statistiky nebylo na Čechy vzato zřetele, nýbrž
zařaděni byli v rubriku > ostatních jazyků, národností* (egyéb anyanyel-
vflek). Není tedy možno z vydané statistiky Čechy zjistiti, kolik jich je a
kde, v kterých obcích sedí. Statistika pouze někdy pod čarou připomíná, že
v té nebo oné obci do rubriky > ostatních* náleží hlavně > cigáni*, nebo
> Bulhaři* nebo >Češi*, > Mora váni* (Csehek, Morvák), — ale nic více. Ne-
mohl jsem proto v přehledu svém také učiniti nic jiného, než zmínku po-
dobnou na místech příslušnýcli opakovati. Balogh ovšem, maje statistický
materiál přímo v rukou, mohl si všimnouti Čechů samostatně a vypočítal
také, že se Čechové v jižních Uhrách rozmnožili za posledních 50 let
o 3 osady (str. 943, 950), a napočítal osad celkem jedenácte.
Na str. 941 je vypočítává. Jedna je v stolici temešské: Temešské
Podhradí (Temesváralja) a deset v stohci krašovské, a sice uvnitř sto-
lice : Lupák, Vodnik (Vodnik), K 1 o k o t i č (Klokotics), Š u m i c e (Su-
micza) a v podunajské krajině: Svatá Helena (Szenthelena), Weitzen-
ried, Rovensko (Ravenszka), Schnel 1 er s r u he, Eibenthal a Nová
O g r a d i n a (Újogradena).
Nová statistika z r. 1900, pokud je z ní vůbec možno souditi o Če-
ších, potvrzuje české kolonie v Šumici, Heleně, Weitzenriedu, Rovenskuf
Schnellersruhe, Eibenthalu a Ogradině. Temešské Podhradí objevuje se v ní
jako osada srbská (máť 1056 Srbů z 1153 obyvatel), což ovšem vede k po-
chybnosti, je-li vůbec údaj Baloghův o něm jako české obci správný. Mimo
to neuvádí nová statistika v Lupáku, Vodníku a Klokotiči Čechů, ale lid,
jejž poznámka označuje jako Krašovany »Krassovánok«, podobně jako
134
Mfai*HM/ (
Jižní část krašovské stolice s českými osadami.
v dalších osadách téhož řečického okresu : Nermetu, Rafniku, Jabalči
a v samé Krasové (v celku asi 7500 Krašovanů). — Bez těchto osad
odhaduji podle poslední statistiky ve výše jmenovaných 7 českých osadách
3800 Čechů. Největší je Weitzenried. Vedle toho sedí však Čechové ještě
v jiných osadách krašovské stolice v dosti hojném počtu, tak na př. v Lu-
goši, Karanšebeši, Rešici, Nadragu, Župánku, Oravici, Ftlzeši, Skeuši, v te-
mešské stolici v Krušici, Jasanové, Bélokostelí, Klopodii, V. Središti a jinde.*)
R. 1890 jich statistika v celé stolici napočetla 8575.
*) O těchto českých koloniích v Banáté srv. především zajímavý článek
Stan. Klímy > České osady dolnouherské* (Český Lid VIII. 22), sestavený na zá-
135
Jak přišel Balogh k tomu, aby tři prvé jmenované krašovanské osady
uvedl jako obce většinou české (str. 809), pověděti nedovedu.**) Patrně je to
opětná chyba. Krašované jsou původem Bulhaři .***) A také v slovníku Jekel-
falussyho sdělaném na základě statistiky z r. 1890 jsou obce Lupák, Klo-
kotič a Vodnik označeny za bulharské, kdežto Rafnik, Jabalča, Nermet a Kra-
sová za chorvatské. Je- li zde u Balogha chyba, pak také jeho závěr, ž e
Čechové na Dolní zemi nabyli tří osad, je ovšem zcela
nesprávný, a vybízí tím více i ku kontrole dat ostatních.
kladč zpráv českého učitele ze Sv. Heleny p. Schlógla, dále feuilleion p. Seitze
v Nár. Listech 1902 č. 249, Šemberovu statistiku v ČČH. 1876. 399 a siať
v Czoernigové >£thnographie der ósterr.-ung. Monarchie* III. 107, kde se r. 1855
uvádí ještě česká osada Sadová. V článku p. Klímově uveden jest u Weitzenriedu
ještě název — Gerník, u Schnellersruhe — Bygr.
♦♦) Balogh str. 811 dí doslovně: » Pověst o pokladech v pohoří přilákala také
jiné národy. Nejprve přišli Chorváti, pak Češi. Ony svírá dnes jednak rumunský
živel, jednak je z části osad vytiskli Čechové. Ze čtyř osad chorvatských v do-
lině Karase jenom jedna zůstala: Rafnik, — další tři zaujali Češi, a sice Klokotič,
Lupák a Vodnik; poslední je dnes již čisté česká osada. Dvě vesnice
doliny nerské: Rovensko aŠumice také podržely čistě český ráz mezi 22 rumun-
skými obcemi ; naproti tomu čistěchorvatská vesnice je jen jedna v Rudovém
pohoří, totiž Nermet.<
♦*♦) Srv. Hunfalvy, >Ethnographie von Ungarn<. Cbers. von Schwicker 309
a Czoernig, Ethrogr. 111., 104.
OBSAH.
Strana
Úvodem 3
Stolice prešpurská 9
trenčanská 14
nitranská 25
tekovská 37
hontská 42
turčanská . 46
oravská 48
liptovská 52
zvolenská 55
novohradská . .59
gemerská (Gemer a Malohont) 64
boršodská 69
abauj-torňanská 70
zemplínská 73
užhorodská 84
spišská 87
Šaryšská . 96
Ostatní Uhry . 108
Chorvatsko-Slavonie 119
Přehled procentualného počtu Maďarů, Němců, Slováků a Rusů podle statistiky
z r. 1900 a z r. 1890 .... . . .121
Přehled procentuálního poČtu zástupců různých náboženství podle statistiky
z r. 1900 • 122
Závér ; 123
Přídavek. České kolonie v Uhrách 133
Abecední slovenskomaďarský seznam jmen obcí 137
Abecední slovenskomadarský seznam jmen obcí.*)
Sestavil Stanislav Klíma.
Zkratky názvů stolic: Ab. — Abauj Torna, Ar.^ — Arad, Bdč. — Báčka, Bek. — Bekeš,
Ber. — Bereg, Bih. — Bihar, Bor. — Boršod, Čan. — Čanad, G. — Gemer, fí. — Hont,
Kom. — Komárno, Kras. — KraŠov-Severín, L. — Liptov, Nit. — Nitra, Ňov. — Novo-
hrad, Or. — Orava. Osf. — Ostřihom, /V. — Prešpurk. Teé. - Tekov, Tem. — Tetneš,
Tur. - Torontál, Tr. - Trenčín, TV/r. — Turec, Sý. - Spiš. .íar. — Šaryš. í/i.— Užho-
rod, Zem. — Zemplín, Zv. — Zvolen. Za zkratkou jména stolice následuje vždy
iméno okresu.
Ábelova, (Jabelová) — Ábelova, Nov., Agov — Ágó, Tek., Levice.
Halič. Alakšince (Aleksínce) — Elecske,
Abod — A., Bor., Sendré. Nit., Frašták.
Abrahám — Abraham, Pr., Trnava. Albert — Alberti, Čan., střední.
Abramová — Ábrahámfalu, Tur., Mo- Almáď — Almágy, G., Siač.
šovce. Alžbetka (Lízika) — Torontálerzsébe-
Abrahamovce, Pikovce — Abrahám- tlak, Tor., Vefký Bečkerek.
falupikfalu, Sp , Levoča. Ambrózka (Malá Čaba) — Ambróz-
Abrahamovce — Ábrahámfalu, Šar., falva, Čan., střední.
Sekčov. Andač — ■ Andacs, Nit, Nitra.
Abranovce — Ábrány, Šar., Nižná Andikovce (Andice) — - Andaháza,
Torysa. Lipt., Lipt. Sv. Mikuláš.
Ača (Jača) — Acsa, Pešť, Vácov. Andód — A., Nit., Nové Zámky.
Adamovcc, Malé Bierovce — Ada- Andrášfaluba — Andrásfalva, Nov.
múczkisbirócz, Tr, Trenčín. Filakovo.
Adzidovce — Agyidócz, Zem., Hu- Andrašovce (ÁHApaiuyBUu) — An-
mcnnc. drasócz, Už., Užhorod.
Aga — A., Tem., Říkáš. Andrášovec (Andrašovce) — András-
Agárď — Agárd, Nov., Novohrad. vágás, Šar., Široká.
"^ I Seznam tento obsahuje slovenská a maďarská jména všech obcí, na základe
jichž národopisná mapa byla zhotovena v abecedním pořádku, tedy obcí, v nichž
poslední sčítání konstatovalo aspoň 10% Slováků. Ponévadž se však domníváme,
že každé plus tomuto indexu bude na prospéch, neváhali jsme zařaditi do něho
i jiná slovenská jména osad a měst, v nichž se ani lOVo Slováků nenalézá, pokud
ovšem nám slovenské názvy byly známy. Nějaká úplnost v tomto přídavku nebyla
našim účelem a cílem, nýbrž jen úplnost v seznamu osad s obyvatelstvem slovenským.
Madíirsko-slovenského seznamu neuveřejňujeme proto, že jsou napřed v seznamech
maďarská jména abecedně po okresích srovnána tak, že si tím způsobem každý.
kdo zná aspoň stolici, snadno najde jméno maďarské a k němu příslušné jméno
slovenské. Mimo obce, jež uvedeny jsou v úředním seznamu maďarském pojaty
byly do seznamu tohoto i větŠí místní obce a samoty v úředním seznamu mad^r-
ském neobsazené. Tak na př. osady v chotáru obce Hrabičov a Ostrý Grúň v Tekově,
lazy detvanské ve Zvoleni, trhanovské a malinecké v Novohradě a jinde, pokud nám
ovšem byly známy.
Národopisný Sborník Sv. IX. 20
138
Antalovcc (ÁHTajoBiíH) — Antalócz,
Už., Užhorod.
Apaj — A., Pr., Trnava.
Apatová (Opatovce) — Losonczapát*
falva, Nov. Lučenec.
Aranidka — Aranyidka, Ab., Košice.
Ardanovce — Ardanócz, Nit., Frašták.
Ardov — Végardó, Zem., N. M. p.
Šiatorom.
Ardov (Hidvég) — Hidvégardó, Ab.,
Turňa.
Ardov (Seleš) — SzOlIósardó, Ab.,
Turňa.
Ardovo — Pelsoczardó, G., Tornala.
Arnótová — Radnót, G., Siač.
Arnutovce — Arnótfalu, Sp., Nová
Ves.
Asód — Aszód, Pešť, Jedlová.
Astrebie (Jastreb) — Jesztreb, Šar.,
Vyšná Torysa.
Ašakerť (Kerť) — Assakůrt, Nit.,
Nitra.
Ašanja, Sriem, Zemuň.
Ašvan — Ásvány, Už., Kapušany.
Autunovac, Požega, Daruvar.
Babie — Bábafalu, Šar., TopFa.
Babin — Babin, Or., Námestovo.
Babina — Bábaszék, Zv., Zvolen.
Bábinec — Babaluska, G., Rim. So-
bota.
Babindol — Bábindal, Nit, Nitra.
Babkov — Babko, Tr., Žilina.
Bacúch — Vaczok, Zv., Březno.
Bacúr — Baczúr, Zv., Zvolen.
Bačava (Bauaea) — Bacsava, Už.,
Užhorod.
Bačkov — Bacskó, Zem., Sečovce.
Bačkovík — Bátyok, Ab., Fizer.
Báčovce — Bácsfalu, H., Krupina.
Badice — Béd, Nit., Nitra.
Badín — Badin, Zv., Báňská Bystrica.
Baďan — Bagyan, H., Bátovce.
Báďon — Bágyon, Nov., Širák.
Báhoň — Báhony, Pr., Senec.
Bajanház — Bajánháza, Už., Kapušany.
Bajerovec (BaiiHpoBeuT,) — Bajorvágás,
Šar., Vyšná Torysa.
Bajka — B., Tek., Levice.
Bajorov (Bajerov) — Bajor, Šar.,
Široká.
Bajša — Bajsa, Báč., Topofa.
Bajtava — Bajta, H., Soba.
Bakošovce, Dolné Teriakovce —
Bakostorék, G., Rim. Sobota.
Bakov — Bakó, Nov., Bal. Ďarmoty.
Bakova Jáma, Zv., Zvolen.
Baláže (Blaže) — Balázs, Zv., Báň-
ská Bystrica.
Balážové Ďarmoty (Baláž- Ďarmoty) —
Balassagyarmat, Nov., Bal. Ďar-
moty.
Baldovce — Baldócz, Sp., Sp. Pod-
hradie.
Balog — Ipolybalog, H , Čalomija.
Balog (Čierny Hronec) — Fekete-
balog, Zv., Březno.
Balpotok — Balpataka, Šar., Sekčov.
Bánovce — Bán, Tr., Bánovce.
Bánhida — Bánhid, Kom., Tata.
Banka - B., Nit , Piešťany.
Banka — B., Nit., Prievidza.
Banka (Banky) - Bank, Nov., Novo-
hrad.
Banka — B., Už., Sobrance.
Bankesi — Bánkeszi, Nit., Nové
Zámky.
Bánová — Bánova, Tr., Žilina.
Bánovce — Bánócz, Zem., Micha lovce.
Banriev (Barievj — Bánréve, G.,
Tornafa.
Banské (BancKa) — Bánszka, Zem.,
Vranov.
Baňa — Sóbánya, Šar., Široká.
Báňská Bystrica — Beszterczebánya,
Zv., město.
Báňská Štiavnica — Selmecbánya,
H., město.
Baračka — Baracska, Tek., Vráble.
Barakoň — Barakony, Ab., Turňa.
Barakon — Barakony, Pr., Galanta.
Baranč — Barancs, Zem., N M. p.
Šiatorom.
Baranince (EapaHHHun) — Baranya,
Už., Užhorod.
Barátovce — Baráti, H., Šiahy.
Barca — Bárcza, Ab., Košice.
Barcika — Baracza, G., TornaFa.
Bardiov — Bártfa, Šar., město.
Bardiovská Nová Ves — Bártfaúj-
falu, Šar., Sekčovec.
Bárka — B., G., Rožňava.
Bárna — B., Nov., Fifakovo.
139
Barcmiak — B. Bíh , Mar^ita.
Baroaiai — B, Kom.. UdvardL
Barťr^ka — Bartoška, Tur.. MosoTce,
BartcéoTá LehZtka — BartCKs Tck,.
STátý Křiž
Barto5i>vce — Bartosňdo, Sar., Sekčov.
BaškoY — Baska. Ab., Koške.
Basícov — Baská Ab^ G«nc
Bankovce — Baskócz^ Už., Sobrance,
Balk:vce — Baskócz. Zem., Ha-
ireané.
Basovce — Bassócz, Nit., N. M. n.
Váhom.
Bastín — Bacskafalu, Nit., Žabokreky.
Bátfa — B . Už.^ Kapušany.
Batizovce — Batizfala, Sp., Sp. So-
bota
Bátorová — Bátorfalva, H., Čalomija.
Bátovce — Bát, H, Báíovce.
Bečko v — Beczkó, Tr., Trenčín.
Bečka — Becske, Nov., Širák.
Bečkehaz — Becskeháza, Ab., Turřia.
Bečov (Bačov) — Becsó, Zv., Ban-
ská Bystrica.
Beden — Bodón, Solnok-Doboka,
Déšakna.
Beharovce — Behárfalu, Liptov, Lipt.
Sv. Mikuláš.
Beharovce — Beharócz, Sp., Sp.
Podhradie.
Behynce — Beje, G. TornaFa.
Bělá — Bélabánya, H., město.
Bělá, Bobrovník, Nozdrkovce — Bella-
bobrovniknozdrkócz, Tr., Trenčín.
Bělá — Bella, Tr., Žilina.
Bělá — Bella, Tur., Sv. Martin.
Bělá (r>eja) — Izbngyabéla, Zem.,
Humenné.
Bělá — Szepesbéla (něm. Bella), Sp.,
město.
Beladice — Bélád, Tek., Zlaté Mo-
ravce.
Belek — Belleg, Tek., Vráble.
Belien — Bellény, G., Siač.
Belince — Bclincz, Nit., Topolčany.
Belša (Nižná, Vyšná a Středná) —
Hárombolzse, Ab., Košice.
Beluj (mascul.) — Béld, H., Krupina.
Belu.sa — Bellus, Tr., IFava.
Benátky (Venecia) — Veneczia, Šar.,
Sekčovec.
dik%X2« Šar., Topía,
Benice — Benic?. 1.., lip; Sv Mi-
kolál
Benice — BcnKrz, Tur., St. Martin
BcůadikoTi - Bťne^)ckál)u« I ., L^pt.
St. Mikulil
Bcňadov — Benoiikiv Orava, Ná
mestOTa
Beůakovce — Benyék, Ab„ Kvv^ice.
Beňatina ^IWhatuh;!) — Benetine,
UL, Sobrance.
Beňkovcc — Benk\.Kji, Zem , Vranov,
Bcňov — Benyt.V Tr, BytCa,
Beňov Vrch — Tek^, Sv. Krřl.
BeAova LchiMa — Benyólehota, vV.,
IVIní Kubín
BeiSuš (lUřňu^^^ — Bencsháta, /v.,
Breino
Beňušová — Benyusháia, !♦., Lipt,
Sv. Mikuláš.
Bcrcel — Bcrcicl, Nov., Sirák.
Beregsasy ( Ik^poix^aou^i - Hcrrg-
szász, Ber,, mdsto.
Bcregseg (Bcrescg^i — Bercgs«ej»,
Nit, Frašták.
Bcrenč — Bercncs, Nit., Nitra.
Beretka — Berctkc, Cí., Tornaía.
Bemátovce — Bernátfalva, Ab„ Ko-
šice.
Bertotovce — Bcrtót, íMir., široká.
Beržeň — Bť^rzsOny, H., Soba.
Beša — Bessa, Tek., Vráble.
BešeAová — BesenyOfalu, L, Rulom-
berok.
Bešeňov — Bcsenyťi, Tek., Vrálíle.
Bešeňovo — BescnyO, Hor,' Mi-
škovec.
Betlanovce — Betlenfalu, Sp., Nová
Ves.
Betliar — Betlér, G., Rožňava.
Bežovce — Bczft, Už., Užhorod.
Biďovce — Bod, Ab., Fizcr.
Bicle Kostely — Fchéregyház, Pre.^-
purk, Trnava.
Biely Potok -- Fchér Paták, L.,
Ružomberok.
BicIy Potok — Bjclii)Ot<)k, ( )r , Pod-
zámok.
Biele Vody — Fcjérpatak, '/v., Sla-
tina.
10*
140
BieW Vrch, rek., Sy. Kríi,
Biclovct^ - Bél> H.» Soba.
KM^ - Béoa. G.y Siač.
B^cv>vcc — Mindszent, Sp., Pod-
bradie.
KikáC lUkács, Bih., Čífa
Hik^rvi — Hikszárd» Pr., Trnava.
klin|*uU, Sr^m» lK>k.
UiíioYťc Hin6cz» Pr., Trnava.
Hiň WuYv\ PeJť, Monor.
\\\x - Uér. Nov., Širák.
BivinCív)k — Borsosbcrinke, Nov ,
Nvwohrad,
Hbkupicc i^ Biskupova) — Piispókfalu,
Nil » Topolčany.
BUkupiťr — Pt\spuki, Pr., Horný
hxwý Dstrov, Felsócsallókóz.
HiikupuT '- Biszkupicz, Tr., Bánovce.
Bhkupioc - Biszkupicz, Tr., Trenčín.
Hl^ Ht*». Vt^ KapuSany.
HittuovA Bittarova, Tr., Žilina.
lUiiHus (Krahule) - Kékelló (Blau-
Iuhh), Tek., Kremnica.
Hlatiu^ RevIMe (Nižné Revišče) —
SAvoareviscse, Už., Sobrance.
Ulntuica Blainicza, Tur., Sv. Martin.
BIrtžov ( li.iuHvoin.) — Balázsvágás, Šar.,
Vyi^ná Torisa.
HlAloviT -- Bulázsfalu, Tur., Mošovce.
Hlríiovťr • Hcllesi, Nit., Topolčany.
BlÍMkavica Balázshuta, Nov., Halič.
Boimtn - Mobot, Tr., Bánovce.
Hohruv — Bobró, Or., Námestovo.
Hohnwník — Hobrovnik, L., Lipt.
Sv. Mikuláš.
lUíbrovník - Bobrovnik, Tr., Trenčín.
Iltíbrovoc - Nagy Bobrócz, L , Lipt.
Sv. Mikuláš.
Uobrovci^ck (Bobrovček) — Kis Bo-
brócz, L., Lipt. Sv. Mikuláš.
Hi)bi)t!*kA LťlK^ta — Bobotlehota, Tr.,
Bánovce.
lioca ^Nižnrt, Prostrcdná) — Szentiván-
bocza, L, Hrádok.
Iiiu\Ar liocsárd, Ab., Košice.
Bcxlice IU)dafalii, L., Lipt. Sv.
Mikuhiš.
Bodina — Bogyina, Tr., Považská
Bystrica.
Bodok — - B., Nit., Nitra.
Bodolak — Bodonlaka, Šar., Vyšná
Torysa.
Bodolov — Bodolló, Ab., Čerehát.
Bodonoš — Bodonos, Bih., Margit.i
Bodorová — Bodorfalu, Tur., Mo-
šovce.
Bodovice — Bodófalu, Tur., Mošovce.
Bodovka — B., Tr., Trenčín.
Bodružal — Bodruzsal, Šar., Mako-
vica.
Bodzáš Ujlak (Uljak) — Bodzásújlak,
Zem , N. M. p. Šiarotom.
Bogdánovce — Bogdány, Pr., Trnava.
Bogdanovce (Bohdanovce) — Bogdány,
Šar., Nižná Torysa.
Bogfašová — Baglyasalja, Nov., Fi-
lakovo.
Bogliarka (Bogfárka) — Bogiyárka,
Šar., Sekčov.
Bohdanovec — Garbóczbogdány , Ab ,
Fizer.
Bohunice — Bagonya, H., Bátovce.
Bohunice — Bohunicz, Pr., Trnava.
Bohunice — Bohunicz, Tr., Púchov.
Bohuslavice — Bohuszlavicz, Tr.,
Trenčín.
Bojná — Nyitrabajna, Nit., Topolčany.
Bojnice — Bajmócz, Nit, Prievidza.
Bojnicky — Bajmócska, Nit., Frašták.
Bokša — Boksa, Zem., Stropkov
Bolarov — Bolyár, Šar., Nižná Torysa.
Boleráz — Bélaház, Pr., Trnava.
Bolešov — Bolesó, Tr., Púchov.
Bolgáry — Bolgárom, Nov., Fifakovo.
Boljevci, Srěm, Zemuň.
Bolog — Bologd, Ab., Fizer.
Bor — Bori, H , Bátovce.
Borcova — Borczfalu, Tur., Mošovce.
Borčany — Borcsány, Tr., Bánovce.
Borčice — Borcsicz, Tr., Púchov.
Borová — Feny ves, Pr., Trnava.
Borov (LopoBT.) — Borró, Zem.,
Humenné.
Borovce — Bori, Nit., Piešťany.
Boroviny — B., Zv., Slatina.
Borša — Borsa, Pr., Prešpurk
Borša — Borsi, Zem., N. M. n. Šia-
torom.
Borzová — Borzova, G., Rožňava.
Botfala — Botfalva, Už., Kapušany.
Boťany — Váczbottyán, Pešť, Vácov.
141
Bošáca — Bossácz, Tr , Trenčín.
Bošanská Neporádza — Bossanne-
porácz, Tr, Bánovce.
Bošnica — Bosnyicza, Zem., Gálszécs.
Bracovce (Braciovci) — Berett6, Zem.,
Michalovce.
Bračcvci, Virovitica, Djakovo.
Brádno (Bradnó) — Baradna, G.,
Rim. Sobota.
Bradkovice — Brad, Zv , Slatina.
Bravácó — Baraczka, Zv., Březno.
Brčňa — Brcsna, Tur., Mošovce.
Brdárka — Berdárka, G., Rožňava.
Břehy — Magasmart, Tek., Zlaté
Moravce.
Brckov — Barkó, Zem , Humenné.
Brekyňa — Berkenye, Nov., Novo-
hrad.
Brestov — Boroszló, Šar., Nižná To-
risa.
Brestov (Humenský) — Homonna-
bresztó, Zem., Humenné.
Brestov (Zbudský) (BpecTOB'b) —
ízbugyabresztó, Zem., Humenné.
Brctejovce (Bracijovce) — BerettO,
Šar., Nižná Torysa.
Breza — B., Or., Námestovo.
Břežany — Berzeny, Nit., Prievidza.
Břežany — Brezani, Tr., Žilina.
Březiny — Berezna, Zv., Zvolen.
Breznička — Berzencze, Nov., Lu-
čenec.
Březno — Breznobánya, Zv., město.
Brezoluby — Brezolub, Tr., Bánovce.
Brezov — Nyirjes, Šar, TopFa.
Březová - Březová, Nit., Myjava.
Hrezovec (Cpesoneu) — Brezovecz,
Zem., Snina.
Brezovica — Brezovicza, Oř , Trstená.
Brczovica — Berzevicze, Šar, Vy.^ná
Torysa.
Brczovka (Brezuvka) — Brezufka, Šar.,
Topla.
Brežnica — Nagybrezsnyicze, Zem.,
Stropkov.
Breznička i r>pi*/KFiii»iKai — Kisbrezs-
nyicze, Zem., Stropkov.
Brnice — Bernicz, L., Lipt. Sv. Mi-
kuláš.
Brnica — Berencze. H., Šiahy.
Brod Čerťaže, Tek., Sv. Kříž.
Brušnica — Brusnyicza, Zem., Stropkov.
Bríešfa — Brjesztya (Briest), Tur.,
Mošovce.
Bríestené — Briesztennye^ Tr., Ifava.
Brhlovce (Dolné) — Tegzesborfó, H.,
Bátovce.
Brhlovce (Horné) — Kálnaborf6, H.,
Bátovce.
Brodlany — Brogyán, Tek , Oslany.
Brocké (Brockov) — Broczlgó, Nit.,
Skalica.
Brodno — Brodnó, Tr., Nové Město
nad Kys.
Brunovce — Brunócz, Nit., N. M. n.
Váhom.
Brusní k — Borosznok, G., Revúca.
Brusník — Borosznok, Nov., Halič.
Brusno — Borosznó, Zv., Březno.
Brusno — Brusznó, Nit., Prievidza.
Brutovce — Szepesszentlórincz, Sp.,
Podhradie.
Brvnište — Brovnistye Tr., Považská
Bystrica.
Brzotýn — Berzéte, G., Rožňava.
Bucloviany — Buczló, Šar., Sekčuv.
Buča — Bucsa, Bih., Ilešd.
Buča — Búcs, Zv., Zvolen.
Bučany — Bucsány, Nit., Frašták.
Budatín — Budatin, Tr., Nové Město
nad Kys.
Budatín-Lehóta — Budatinlehota, Tr.,
Nové Město nad Kys.
Budička (Bdička) — Budás, Zv.. Zvolen.
Budikovány — Bugyikfala, G., Siač.
Budimir (Budzimir) — Budamér, Šar.,
Nižná Torysa.
Budiná — Budalehota, Nov., Halič.
Budínpešť — Budapest.
Budiš — Budis, Tur., Mošovce.
Budkovce — Budaháza, Už , Kapušany.
Budkovce — Bůtka, Zem., Michalovce.
Bugfovce — Gobolfalva, Sp., Pod-
hradie.
Bulovo (u Bufo v) — Bullo, Zv.,
Báňská Bystrica.
Bujakovo — Bikás, Zv., Březno.
Bujákovo — Buják, Nov., Širák.
Bujakov — Buják, Šar , Široké.
Bukovce — Bukócz, Ab., Košice.
Bukovce (Šarošské) (ByKOHUn) —
Sárosbukócz, Zem., Stropkov
142
Bukovce (Zemplinské) (ByKOBun) —
Zemplénbukócz, Zem., Stropkov.
Bukovec — Biikkos, Zv., Báňská
Bystrica.
Bukovec — Bukócz, Zv., Březno.
Bukovec — Bukócz, Nit, Myjava.
Bukovec (EjKOBeuT*) — Bukócz, Už.,
Bereznoje.
Bukovina — Bukovina, L., Lipt. Sv.
Mikuláš.
Bukovina — Bukkoskút, Tek., Svátý
Kříž.
Bukovina. Podsklé (Bukowina, Podskle)
— Bukovinapodszkle, Or., Tr-
stená.
Bukra — Bokor, Nov., Širák.
Bunetice (Bujanovce) — Bunyita, Šar.,
Nižná Torysa.
Bunkovce — Bunkócz, Už , Sobrance.
Bursky Svátý Jur — Búrszentgyorgy,
Pr., Malacky.
Bursky Svátý Mikuláš — Búrszent-
miklós, Pr, Malacky.
Bársky Svátý Petr — BiSrszentpéter,
Pr., Malacky.
Bušínce — Bussa, Nov., Sečany.
Bušovce — Busócz, Sp., Kežmarok.
Buzice — Búzafalva, Ab., Košice.
Buzita — B. Ab., Čerehát
Bužinka — Buzinka, Ab., Košice.
Byster (Bystiar) — Beszter, Ab.,
Košice.
Bystrá — Sztropkóbisztra, Zem.,
Stropkov.
Bystrá (Bystré) — Tapolybisztra, Šar.,
Top Fa.
Bystrá — Sebesér, Zv , Březno.
Bystřička — Bisztricska, Nov., Lu-
čenec.
Bystřička — Bisztricska, Tur., Sv
Martin.
Bystričany — Bisztricsény,Tek.,Oslany.
Bystrica — Besztercze, Pr., Prešpurk.
Bystroje (Btiexpoe) — Verhovina-
bisztra, Už., Bereznoje.
Bysta — Biste, Zem., Nové Město
nad Šiatorom.
Bytča-Lehóta — Bittselehota, Tr.,
Považská Bystrica.
Bytčica — Bittsicza, Tr., Žilina.
Byteš — Biittos, Ab., Čerehát.
Bzenica — Szenásfalu, Tek., Svátý
Kříž.
Bzince — Bzincz, Nit., Topolčany.
Bzinov (Bzenov, Bžany) — Berzenke,
Šar., Široká.
Bziny — Bezine, Or , Dolní Kubín.
Bzová (Horní a Dolní) — Bzova, Nov.,
Halič.
Bzovík — Bozók, H.. Knipina.
Bzovská Lehóta (Bozók Lehótka) —
Bozóklehota, Zv., Zvolen.
Bžany (Branie) — Bodzás, Zem.,
Stropkov.
Cabaj — Czabaj, Nit., Nitra.
Cabar — Zabar, G., Siač.
Cabovce (Cabov) — Czábócz, Zem.,
Sečovce.
Cahanovce (Ťahanovce) — Tihany,
Ab . Košice.
Cách — Czach, Nit., Prievidza.
Cajla — Czajla, Pr., Senec.
Cakovo — Czakó, G., Siač.
Cejkov — Czéke, Zem., N. M. p.
Šiatorom.
Cereď — Czeréd, Nov., Fifakovo.
Cekovce ■— Csákócz, H., Knipina.
Cernina (Černína) — Czernina, Šar.,
Makovica.
Cerová — Korlátkó, Nit., Senica.
Cerové (Malé Šenkvice) — Kissen-
kvicz, Pr., Senec.
Cerovo — Cséri, H, Krupina.
Ceplica (Teplica) — Szepesteplicz,
Sp., Sobota.
Cepličany (Tapličany, Topličany) —
Topolcsány, Šar., Nižná Torysa.
Ceplička (Teplická) — Teplicska, Sp.,
Nová Ves
Cestice — Szeszta, Ab., Čerehát.
Cibava (Tibava) — Tiba, Už., So-
brance.
Cifer — Cíiťfer, Pr., Trnava.
Cigaňovce (U,LiraiiBonmi) — Czigá-
nyócz, Už., Užhorod.
Cigfa (Unrjia) — Czigla, Šar., Ma-
kovica.
CígFa — Czigel, Nit., Prievidza.
Cigolka (I],nrojiKa) — Czigelka, Šar.,
Sekčovec.
Cimenná — Czimenna, Tr , Bánovce.
Cinkota — Czinkota, Pešť, Jedlová.
143
Cinobáňa (Synobáňa) — Szinóbánya,
Nov., Lučenec.
Cirocká Bělá — Czirókabéla, Zem ,
Snina.
Cirocké Dlhé (Dluhy) — Czirókahos-
szúmezó, Zem., Snina.
Cornogura (Čierna Hora) — Csarna-
gura, Sp., Stará Ves.
Čab — Csabb, Nit., Nitra.
Čaba (Slovenská Č.) -- Békéscsaba,
Bek., Čaba.
Čabalovce (^aÓajoBue) — Csabalócz,
Zem., Humenné.
Čabradský Vrbovok (Hradský V.) —
Csábrágvarbók, H., Krupina.
Čáčov - Csácsó, Nit., Senica.
Čačín — Csécsény, Zv., Báňská By-
strica.
Čadca (Čaca) — Csacza, Tr., Čaca.
Čehy (Čahovce) — Csehi, Kom.,
Udvard.
Čahynce (Čehynce) — Csehi, Nit.,
Nitra.
Čachanka — Csakanka, Nov., Lučenec.
Čachtice — Csejte, Nit., N. M. n.
Váhom.
Čajkov — Csejkó, Tek., Levice.
Čaka (Čeká) — Cseke, Tek., Vráble.
Čakajovce — Csekej, Nit., Nitra.
Čakanovce — Csákány* Ab., Fizer.
Čakaňháza (Čakanová) * — Csákány-
háza. Nov., Firakovo.
Čalad — Család, Nit, Nitra.
Čanáloš — Csanálos, Bih., SékeFhid.
Čaňa — Csány, Ab., Fizer.
Čankov — Csank, H., Bátovce.
Čapor — Csápor, Nit., Nitra.
Čaradce (Čaradice) — Csarád, Tek.,
Zlaté Moravce.
Čáry — Csári, Nit., Senica.
(asko-Brezovo (Českó-Brezovo) —
Csehbrezó, Nov., Lučenec.
Časlovce — Császlócz, Už., Užhorod.
Častá — Cseszte, Pr., Senec.
Častobrezy — Csasztobrezi, Zv., Sla-
tina.
Část kov — Császtkó, Nit., Senica.
Častkovce — Császtkócz, Nit., N. M.
n. Váhom.
Častva — Csesztve, Nov., Balážovy
Ďarmoty.
Čata — Csata, Tek., Levice.
Čataj — Csataj, Pr., Senec.
Čávoj — Csavajó, Nit., Prievidza.
Čebovce — Csáb, H., Čalomija.
Čečehov (Cečahovo) — Csccsehó, Už.,
Sobrance.
Čečejovce — Csécs, Ab., Čerehát.
Céčka — Csécse, Nov., Širák.
Čekfov (Čakíov) — Csáklyó, Zem.,
Vranov.
Čeklýs — Cseklész, Pr., Prešpurk.
Celadince — Családka, Nit., Topol-
čany.
Čeláre — Csalár, Nov., Sečany.
Celková Leh Ota — Cselkólehota, Tr.,
Považská Bystrica.
ČeFovce — Csall, H., Čalomija.
ČeFovce — Cselfalu, Šar., Topfa.
ČeFovce — Cselej, Zem., Sečovce.
Čemer — Csómor, Pešť, Jedlová.
Čemice — Csemicz, L., Liptov. Sv.
Mikuláš.
Cenčice — Csontfalu, Sp., Levoča.
Čenitá — Csenyéte, Ab., Čerehát.
Čcntuš (Sentuš) — Szentes, Už., So-
brance.
Čeřen (Čerín) — Cserény, Zv., Báňská
Bystrica.
Čerenčany — Cserencsény, G., Rim.
Sobota.
Čereňany (Čerene) — Cserenye, Tek.,
Oslany.
Čergov — CsorgO, Zem., N. M. p.
Šiatorom.
Čermany — Csermend, Nit., Topol-
čany.
Černahov — Csarnahó, Zem., N. M.
p. Šiatorom.
Černé — Csernye, Vesprím, Zirc.
Černé — Cserne, Tr., Čaca.
Černé — Ágcsern6, Zem., Bodrog.
Černina (Ccrnina) — Czernina, Šar.,
Makovica.
Černová — Csernova, L., Ružomberok.
Černina — Czernina, Zem , Humenné.
Černolehóta (Čierna Lehóta) — Cserno-
lehota, Tr., Bánovce.
Čertiaž (^^íopreiR-b) — Csertész, Už.,
Užhorod.
Čertiažne (MepTWHiHe) — Csertész,
Zem , Humenné.
144
Červenica — Vorosvágás, Šar., Nižná
Torysa.
Červenica — Vorosalma, Šar., Vyšná
Torysa.
Červený Kameň (Červenkameň) —
Voroskó, Tr., Púchov.
Čepel — Csepely, Už., Kapušany.
Číb - Bácscséb, Báč., Palánka.
Čičarovce — Csicser, Už., Kapušany.
Čičava (Čičovka) — Csicsóka, Zem.,
Vranov.
Čičmany — Csicsman, Tr., Ifava.
Čierna Hora (Cornogura) — Csarna-
gura, Sp., Stará Ves.
Čiéma Lehdta — Feketelehota, G.,
* Rožňava.
Čierne (^apno) — Csamó, Šar,. Ma-
ko vica.
Čierne (Čamé) — Feketepatak, Zem.,
Vranov.
Čierne Horváty — Erdóhorváti, Zem.,
Tokaj.
Čierne Klačany — Feketekelecsény,
Tek., Zlaté Moravce.
Čierno Pole (Čarnopolie) — Fekete-
mcz6, Už., Kapušany.
Čifáre — Csiffár, Tek., Vráble.
Číka — Cséke, Zem., Bodrog.
Čimhová — Csimhova, Or., Trstená.
Čirč (^Hpq^) — Čsirs, Šar., Vyšná
Torysa.
Čitáre — Csitár, Nit., Topolčany.
Citary — Csitár, Nit., Nitra.
Čitáry — Csitár, Nov., Bal. Ďarmoty.
Čiv — Csév, Ost., Parkán.
Číz — Csiz, G., Siač.
Čižatice (Tižatice) — Tizsite, Šar.,
Nižná Torysa.
Čobánka — Csobánka, Pešť, Pomáz.
Čoltovo — Csoltó, G., Tornala.
Čoma — Csoma, G., Siač.
Čomád — Csomád, Pešť, Vácov.
Čop — Csap, Už., Kapušany.
Čornoholové (^opHorojnoBoe) —
Csornoholova, Už., Bereznoje.
Čornok (Černok) — Csornok, Nit.,
Nové Zámky.
Čorváš — Csorvás, Bék., Orošháza.
ČriemoSno — Csremosnó, Tur., Mo-
šovce.
Čučma — Csucsom, G., Rožňava.
Čukalovce (^jKajiOBUii) — Csukalócz^
Zem., Snina.
Čuklasovce — Csuklász, Tr., Bánovce.
Čuvár (Svor) — Cs6vár, Pešť, Vácov.
Čúz — Čsúz, Kom., Udvard.
Dág — D., Ost, Ostřihom.
Dalečice (Dalecice) — Deléte, Šar.,
Široká.
Dalmad — D., H., Bátovce.
Dámašď — Garamdámasd, Tek., Le-
vice.
Damovce — Dámócz, Zem., Bodrog.
Dančo, Zv., Slatina.
Danišovce — Dénesfala, Sp., Nová Ves.
Dargov — Dargó, Zem., Sečovce.
Dara (Aapa) — D., Zem., Snina.
Darňa — Darnya, G., Siač.
Davidov — Davidvágás, Zem., Vra-
nov.
Deberčany — Debercsény, Nov., Bal.
Ďarmoty.
Debnárova Hora, Tek., Sv. Kříž
Debrač — Debród, Ab., Čerehát.
Dedinky (Dzedzinky) — Imrichfalu,
Sp , Nová Ves:
Dedinky (Dzedzinky) — Istvánfalu,Sp ,
Nová Ves.
Dechtare (Dechtary) — Dechtár, L.,
Lipt. Sv. Mikuláš.
Dehtice — Dejte, Pr., Trnava.
Dejtáre — Dejtár, Nov., Bal. Ďarmoty.
Dekeníš — Gyékényes, Tek., Vráble.
Dekýš — Gyekés, H., Bátovce.
Demánová — Deménfalu, L., Lipt.
Sv. Mikuláš.
Demándice — Deménd, H., Šiahy.
Demiata (Demiaty) — Deméte, Šar.,
Sekčovec.
Dengelág (GengeFág) — Dengeleg,
Nov. Širák.
Deňkovce (^entKyBUii) — Dengláz,
Už., Užhorod.
Derečka — Gy6r5cske, Už., Kapušany.
Derma — Darmá, Už., Kapušany.
Dešná, Tr., Púchov.
Déter — Détér, G., Siač.
Detrík — Detrik, Zem. Stropkov.
Detva — Gyetva, Zv , Slatina.
Detvianska Hutá — Miklósfalva, Zv.,
Slatina.
Devičie — Devicse, H., Krupina.
145
Dcvín — Dévény, Pr., Prešpurk.
Devínska Nová Ves — Dévényújfalu,
Pr., Prešpurk.
Dežerice — Dezscr, Tr., Bánovce.
Diaková — Diákfalu, Tur., Sv. Martin.
Diákovce (Deákovce) — Deáki, Pr.,
Galanta.
Dimburk — Dimburg, Pr., Malacky.
Diošder — Diósgyór, Bor., Miškovec.
Disnóš — Disznós, H. Bátovce.
Diviaky — Divék, Tur. Mošovce.
Diviaky — Nyitradivék, Nit., Prie-
vidza.
Diviacka Nová Ves — Divékujfalu,
Nit., Prievidza.
Divinka (Malá Divina) — Kisdivina,
Tr., Nové Město nad Kys.
Dlhá — Hosszúfalu, Pr. Trnava.
Dlhá — Hosszúfalu, Nit., Šaly.
Dlhá Lúka — Krasznahorkahosszúrét,
G., Rožňava.
Dlhá Lúka (Dlholúka) — Hosszúrét,
L., Lipt. Sv. Mikuláš.
Dlhá Lúka (Dluhá L.) — Hosszúrét,
Šar., Sekčovec.
Dlhé (Dluhe) (^OBroe) — Hosszú-
mezO, Už., Užhorod.
Dlhé (Dluhe) — Izbugyahosszúmezó,
Zem., Humenné.
Dlhé Lazy — Hosszúláz, Zem., N. M.
p. Šiatorom.
Dlhépole (Duhopol) — Dlhepole, Tr.,
Bytča.
Dlžín — Dlasin, Nit., Prievidza.
Dluhá (Dlhá) — Dluha, Or., Podzámok.
Dobanovci, Sriem., Zemuň.
Dobfenek — D., G., Siač.
Dobov Diel — Dobódél, Ab., Turňa.
Doboz — D., Bek, Dula.
Dobrá — Dobra, Tr., Ifava.
Dobrá — Kisdobra, Zem., Bodrog.
Dobrá Voda — JókO, Nit., Piešťany.
Dobrá Voda, Nov., Lučenec.
Dobriany (Dobra) — Nagy dobra, Zem.,
Vranov.
Dobroč — Dobrocs, Nov., Lučenec.
Dobroč (f.) — Dobrocs, Zv., Březno.
Dobročná — Dobrocsna, Nit., Prie-
vidza.
Dobronivá (Dobrá Niva) — Dobrónya,
Zv., Zvolen.
Dobroslav (^oÓpocjiaBa) — Dobro-
szlava., Šar., Makovica.
Dobšiná — Dobsina, G., mésto.
Dohnaný (Dohnaný) — Dohnán, Tr.,
Púchov.
Dojčie (Dojčí) — Dojcs, Nit., Senica.
Dolany — Dolány, Nov., Sečany.
DoFany — Doiyán, Sp., Levoča.
Dolha (iloBroe) — D., Marraaroš,
Dolha.
Dolhpňa (Dolhuňa) — Dolhonya, Šar.,
Makovica.
Dolina — D., Tur., Sv. Martin.
Dolina — Volgyes, Zv., Birezno.
Dolná Bátka — Alsóbatka, G., Siač.,
Dolná Breznica — Alsóbreznicz, Tr.,
Púchov.
Dolná Křupá — Alsókorompa, Pr.,
Trnava.
Dolná Lchdta — Alsólehota, Zv,
Březno.
Dolná Lipnica (Vefká Lipnica) —
Alsólípnicza, Or. Trstená.
Dolná Mičiná — Alsóraicsinye, Zv.,
Báňská Bystrica.
Dolná Pálfalva — Alsópálfalva, Nov.,
Filakovo.
Dolná Pokoradz (Uhorská P.) —
Alsópokorágy, G., Rim. Sobota.
Dolná Porubá — Alsóporuba, Tr.,
Ilava.
Dolná Sečianka — Alsószecsényke,
Nov., Novohrad.
Dolná Střehová — Alsósztregova, Nov.
Halič.
Dolná Súča — Alsószúcs, Tr., Tren-
čín.
Dolná Štubňa -- Alsóstubnya, Tur.,
Mošovce.
Dolná Tižina — Alsótizsina, Tr., Ži-
lina.
Dolná Trnávka — Alsótárnok, Tck.,
Svátý Kříž.
Dolná Turecká — Alsótorok, Zv.,
Báňská Bystrica.
Dolná Zubrica (Dolna Žubrzyca) —
Alsózubricza, Or., Trstená.
Dolná Ždáňa — Alsózsadány, Tek.,
Svátý Kříž.
Dolné Behynce — Bófalva, Nit., To-
polčany.
146
Dolné Bzince — Alsóbotfa.u, Nit., N
M. n. Váhom.
Dolné Držkovce — Alsódraskócz, Tr.,
Bánovce.
Dolné Duhovaný — Alsódubován, Nit.,
Piešťany.
Dolné Dubové — Alsódombó, Pr.,
Trnava.
Dolné Hamry (Hámre) — Alsóhá-
mor, Tek., Svátý Kříž.
Dolné Hlboké — Alsómélyesd, Tr.,
Považská Bystrica.
Dolné Chlbany — Alsóhelbény, Nit.,
Topolčany.
Dolné Jaseno — Kisjeszen, Tur., Sv.
Martin.
Dolné Kočkovce — Alsókocskócz,
Tr , Hava.
Dolné Lefantovce — Alsóelefánt, Nit.,
Nitra.
Dolné Lelovce — Alsólelócz, Nit.,
Prievidza.
Dolné Lieskové — Alsólieszkó, Tr.,
Ifava.
Dolné Lovčice — Alsólócz, Pr., Trnava.
Dolné Matiašovce — Alsómattyasócz,
L., Lipt. Sv. Mikuláš.
Dolné Mladunice — Alsólegénd, H.,
Krupina.
Dolné Motešice — Alsómetesicz, Tr.,
Bánovce.
Dolné Našiice — Alsónasticz,, Tr.,
Bánovce.
Dolné Nekije — Alsóipolynyék, H.,
Čalomija.
Dolné Orešany — Alsódiós, Pr., Tr-
nava.
Dolné Otrokovce — Alsóattrak, Nit.,
Frašták.
Dolné Ozorovce — Alsóozor, Tr.,
Bánovce.
Dolné Peťany — Alsopetény, Nov.,
Novohrad-
Dolné Plachtince — Alsópalojta, H.,
Čalomija.
Dolné Pribelce — Alsófehérkút, H,
Čalomija.
Dolné Pršany — Alsóperesény, Zv.,
Banská Bystrica.
Dolné Ráztoky — Alsórásztok, L ,
Lipt. Sv. Mikuláš.
Dolné Rikynčice — Alsórakoncza, H.,
Šiahy.
Dolné Rišňovce — Ahórécsény, Nit.,
Frašták.
Dolné Saliby — Alsó-Szeli, Pr., Ga-
lanta.
Dolné Sefany (Selince) — Alsósze-
lény, H , Čalomija.
Dolné Semerovce — Alsószemeréd,
H., Šiahy.
Dolné Strháre — Alsóesztergály, Nov.,
Bal. Ďarmoty.
Dolné Šipice — Alsósipék, H., Kru-
pina.
Dolné Srnie — Alsószrnye, Tr., Tren-
čín,
Dolné Šútovce — Alsósutócz, Nit.,
Prievidza.
Dolné Terany — Alsóterény, H.,
Šiahy.
Dolné Teriakovce — Alsótorék, G.,
Rim. Sobota.
Dolné Vašardice — Alsóvásárd, Nit ,
Frašták.
Dolné Vestenice — Alsóvesztenicz,
Nit., Nitra.
Dolné Vrútky — Alsóruttka, Tur.,
Sv. Martin.
Dolné Zeleníce — Alsózelle, Nit.,
Frašták.
Dolné Žemberovce — Alsózsember,
H., Bátovce.
Dolný AlmáS (Dolná Ves) — Alsó-
almas, H., Bátovce.
Dolný Balog (Blh) — Alsó Balog,
G., Siač.
Dolný Badín — Alsóbágyon, H., Kru-
pina.
Dolný Bodoň — Alsóbodony, Nov.,
Novohrad.
Dolný Čepen — Alsócsopony, Pr.,
Trnava.
Dolný Dačov Lom — Alsódacsólam,
H., Krupina.
Dolný Ďúrad — AlsógyOród, Tek.,
Vráble.
Dolný Feďvernek — Alsófegyvernek,
H., Bátovce.
Dolný Hangoň — Alsóhangony, G.,Siač.
Dolný Hričov (Hryčov) — Alsóhricsó,
Tr., Považská Bystrica.
147
Dolný Jalsovík — Ahóalsók, H., Kru-
pina.
Dolný Jatov — Alsójattó, Nit.. Nové
Zámky.
Dolný Jclenec — Alsószarvas, Zv.,
Banská Bystrica.
Dolný Kalník — Alsókálnok, Tur.,
Sv. Martin.
I>olný Kamenec — Alsókamenecz,
Tck., Oslany.
Dolný Kereskýn — Alsókoróskény,
Nit., Nitra.
Dolný Kubín (Nižný Kubín) — Alsó-
kubin. Oř., I>oliiý Kubín
Dolný Majer — Alsómajor, Zv., Sla-
tina.
Dolný Moštencc — Alsómostyenccz,
Tr., Považská Bystrica.
Dolný Ohaj — Ohaj, Tek., Vráble.
Dolný Pial — Alsópél, Tek., Vráble.
Dolný Prandorf — Alsóbaka, H., Bá-
lovce.
Dolný Sádok (D Sátok) — Alsószátok,
Nov., Nove hrad.
Dolný Síles — AlsószOlOs, Nit , Nové
Zámky.
Dolný Skalník — Alsószkálnok, G.,
Rim. Sobota.
Dolný Šápov — Alsósáp, Nov., No-
vohrad.
D>Iný Tisovník — Alsótiszovnyik,
Nov., Halič.
Dolný Told — Alsótold, Nov., Širák.
Dolný Turček — Alsóturcsek (Nieder
Thurz), Tur., Mošovce.
Dolný Vadičov (Vajčov) — Alsóva-
dicsó, Tr., N. M. n. Kysucou.
Dolný Várad — Alsóvárad, Tek., Le-
vice.
Domaniky — Dómeháza, H., Kni-
pina.
Domanince (^OMaHHHUu) — Alsódo-
monya. Už., Užhorod.
iJomaniža — Domanizs, Tr., Považská
Bystrica.
r>omaniž Lehota — Domanizslehota,
Tr., Považská Bystrica.
Domaňovce — Domán, Sp., Levoča.
Domašina (.loMamiinbi) — Domasina,
Už., Bereznoje.
Domoň — Doraony, Pešť, Jedlová.
Donovaly — Doval, Zv., Báňská By-
strica.
Dombovce — Dombócx, Tek.
Dovak>vo — Dovalló. L. Hrádok.
Dovodno — Důvó, Zv., Báňská By-
strica.
Drábsko (Drabskó) — Drábszkó, G.,
Rim. Sobota.
Dračina (^pa^HHi») — Tovisfalva,
Ber., Saljava.
Drahnov — Deregnyó, Zem., Micha-
Fovce
Draho vce — Drahócx, Nit., Piešťany.
Drahovica, Virovitica, Našicc.
Drášovce — I>arázsi, H., Kmpina.
Dravce — Szepesdarócz, Sp., Le-
voča.
Dravce — Darócz, Šar^ Vyšná Torysa.
Dražíce — Pcrjese, G., Siač.
Dražkovce — Draskócz, Tur., Sv.
Martin.
Dražovce — Darázs, Nit., Nitra.
Driečna (Šarošská Drična) — Sáros-
dricsna. Zem., Stropkov.
Driečna (Zemplinská) — Zemplén-
dricsna. Zem., Stropkov.
Drienčany — Derencsény, G., Siač.
Drienky — Derenk, Ab., Turňa.
Drienové — Somfalu, Tr., Považská
Bystrica.
Drieňovo -— Hontsomos^ H., Km-
pina.
Drietoma — D., Tr., Trenčín.
Drinov — Somos, Šar., Nižná To-
rysa.
Drinovská Nová Ves — Somosújfalu,
Šar., Nižná Torysa.
Drnava — Demo, G., Rožňava.
Dnigajovci, Zv., Slatina.
Drženice — Derzsenye, H., Bátovce.
Držkovce — Deresk, G., Tornala.
Držlany — Barsendréd, Tek., Le-
vice.
Dubiné — Dubině, Šar., Topla.
Dubková — Dubkova, Tr., Púchov.
Dubnica — Dubnicza, Nit., Prievidza.
Dubnica — Dubnicz, Tr., IFava
Dubnička — Dubnicska, Tr., Bá-
novce.
Dubodiel (Dubový Dlel) — Dubodjcl,
Tr., Bánovce.
148
Dubová (/lyóoBa) — Dubova, Šar.,
Makovica.
Dubová — Garamszentmiklós, Zv.,
Březno.
Dubové — Dubova, Pr., Senec.
Dubovo — Dubova, Tur., Mošovce.
Dubovo — Dobo, Zv., Zvolen.
Dubovce — Dobócza, G., Siač.
Dubovica — Dobo, Šar., Vyšná To-
rysa.
Dúbrava — Dubrava, L., Lipt. Sv.
Mikuláš.
Dúbrava, Nov., Halič.
Dúbrava — Dubrava, Sp., Podhradie.
Dúbrava — FelsObessenyó, Tek.,
Svátý Kříž.
Dúbrava (^yÓpasa) — Dubrava,
Zem., Snina.
Dúbrava (Očovská) — Dobróocsova,
Zv., Slatina.
Dúbravica — Dubravicza, Zv., Báň-
ská Bystrica.
Dúbravka — Hidegkút, Pr., Preš-
purk.
Dúbravka (^yÓpoBKa) — Dubróka,
Už., Užhorod.
Dúbravka — Dubróka, Zem., Mícha-
fovce.
Dubrinič í^yÓpHHimn) — Dubrinics,
Už., Perečín.
Ducov — Duczó, Nit., Piešťany.
Dukovce — Dukafalu, Šar., Topla.
Dulház — Dulháza, G., Siač.
Dulice — Gyulafalu, Tur., Sv. Martin.
Dulov, Nová Ves — Dulóujfalu, Tr.,
Púchov.
Dunaeďháza — Dunaegyháza, Pešť,
Dunaveča.
Dunajov — Dunajó, Tr., N. M. n.
Kysucou. ,
Dunajská Nová Ves — Duna Ujfalu
Pr., Prešpurk.
Durštín — Durstin, Sp., Stará Ves.
Duplín — Bányavolgy, Šar., Mako-
vica.
Dúžava — Dúsa, G., Siač.
Dvorec — Dvorecz, Tr., Bánovce.
Dvorec — Dvorec/, Tur., Mošovce.
Dvorec — Dvorecz, Sp., Levoča.
Dvorianka (Dvoriankyj — Techna,
Zem., Sečovce.
Dvorníky — Udvarnok, Ab., Turňa.
Dvorníky — Udvarnok, H., Šiahy.
Dvorníky — Bélaudvarnok, Nit., Ža-
bokreky.
Dyčka — Dicske, Nit., Nitra.
Dýmeš (Gýmeš) — Ghymes, Nit.,
Nitra.
Dýmeš-Kostolany — Ghymeskoszto-
lány. Nit., Žabokreky.
Dzedačov — Dedasócz, Zem., Hu-
menné.
Dzurdzoš (Ďurďoš) — Gyorgyos, Šar.,
TopTa,
Džačov — DécsO, Šar., Vyšná To-
rysa.
Ďanová — Deánfalu, Tur., Sv. Martin.
Ďarmoty (Žitvaďarmat) — Zsitvagyar-
mat, Tek., Vráble.
Ďarraotky — Kisgyarmat, H., Soba
Ďapalovce — Gyapalócz, Zem, Strop
kov.
Ďorok — Gyarak, Nit., Nové Zámky.
Ďubákovo — Gyubákó, G., Rim. So-
bota.
Ďudince — Gyiigy, H., Šiahy.
Ďurčiná — Gyurcsina, Tr., Žihna.
Ďurděvo — Gyurgyevo, Báč., Žabla.
Ďurkovce — Galgagyórk, Pešť, Vácov.
Ďurďošík — Gyorgyi, Ab., Fizer.
Ďurďové — Gyurgyove, Tr., Ifava.
Ďurkov — Gyorke, Ab., Fizer
Ďurkovce — Gyúrki, H., Čalomiji.
Ebeckovo (Óbeckovo) — Ebeczk,
Nov., Bal. Ďarmoty.
Ečeg (Jačag) — Ecseg, Nov., Širák.
Ečer — Ecser, Pešť, Monor.
Eďházfa — Egyházfa, Pr., Prešpurk.
Eďházseg — Egyháznagyszeg, Nit.,
Nové Zámky.
Egreš — Egres, Zem. Sečovce.
Eibenthal, Kras., Stará Ršava.
Eliáš (Iliáš) - lUésfalva, Zv., Báňská
Bystrica
Epel — Epol, Ost., Ostřihom.
Erdevík, Sriem, Ilok.
Erdutka (Erdedka) — Erdódka, Or.,
Námestovo.
Eretník (Heretník) — Hertnek, Šar.,
Sekčovec.
Erfava (Orlava) — Orlyava, Už.,
Užhorod.
149
Eskaroš — Szkáros, Ab., Fizer.
Eški — Óskii, Vesprím, Vesprím.
Etešov — Etes, Nov., Sečany.
Ezdeg — Ózdoge, Nit., Nové Zámky.
Fačkov — Facskó, Tr., Žilina.
Faj — Fáj, Ab., Čerehát.
Fakó - Vozokany — Fakóvezekény,
Tek., Vráble.
Falkaš-Dvorany — Falkasdovorán,
Nit, Topolčany.
Falkušovce — Falkus, Zem., Micha-
lovce.
Faluba — Mártonfalu, Nit., Nové
Zámky.
Farkašd — F, Nit., Šaly.
Farkašín — Farkashida, Pr., Trnava.
Farkaška — Farkaska, Tr., Bánovce.
Farkašovce-Lekovce — Farkasfalulok,
Sp., Levoča.
Farná (Pfaffendorf) — Papfa, Pr.,
Prešpurk.
Farnad — F., Ost , Parkán.
Fedýmeš — Ipolyfódémes, H., Čalo-
mija.
Feďvernek — Fegyvernek, Bih., Sa-
lárd.
Fekišovcc — Fekésháza, Už , Se-
brance.
Feleď (Feledince) — Felled, G., Siač.
Felfaluba — Felfalu, Nov., Širák.
Fenikshuta (Rolová Hutá) — Phonix-
hutta, Šar., Široká.
Feriby — Fórév, Pr., Prešpurk.
FiaČice — Fiacsicz, L., Lipt. Sv.
Mikuláš.
Fiašice (<l>HauiHue) — Fias, bar., Topla.
Figa — Fiige, G., Tornala.
FiFakovo — Fiilek, Nov., Filakovo.
Filiar — Fillér, G., Revúca.
Filice — Filefalu, Sp., Sobota.
Filipová — Fiilop, Zv., Březno.
Filkeháza — Filkeház, Ab., Fizer.
Fincovce (Pavlovce) — Kápipálvágás,
Šar., TopFa.
Finčice (Fincice) — Finta, Šar., Široká.
Fíš Fiiss, Tek., Vráble.
Fišar — Fiizesér, Zem., Michafovce.
Fizer — Fiizér, Ab., Fizer.
Fojtova — Fajtó, Zv., Březno.
Folkušová — Folkusfalu, Tur., Sv.
Martin.
Fofvark (Fofvarky) — Forberg, Sp.,
Kežmarok.
Forbasy — Forbasz, Sp., Stará Lu-
bovňa.
Fornóseg (Famóseg) — Fornószeg,
Nit., Frašták.
Frašták (Hlohovec, Freistadt) — Gal-
gócz, Nit, Frašták.
Frička (*řpii«iKa) — Fricska, Šar.,
Sekčovec.
Fričkovce (Fričovce) — Fricske, Šar.,
Sekčovec.
Fričovce (Fričovec) — Frics, Šar.,
Široká.
Fridman — F., Sp., Stará Ves.
Frtál Vrch, Tek., Sv. Kříž.
Frývald (něm. Freiwald) — Frivald,
Tr., Žilina.
Fufanka (Polanka) — Fulyán, Šar.,
Topla.
Fuló Kirč — Fulókércs, Ab., Čerehát.
Fyzeš Ďarmoty — Fuzesgyarmat, H.,
Bátovce.
Gaboltov — Gaboltó, Šar, Sekčovec.
Gáč (Halič, Váraš), Nov., Halič.
Gaď Bátor (Hačava) — Gagybátor,
Ab., Turňa
Gádier — G., Tur., Sv. Martin.
Gaď Vendíg — Gagyvendégi, Ab ,
Čerehát.
Gajáre (Gairing) — Gajár, Pr!, Ma-
lacky.
Gajdel (Gadla) — Gajdel, Nit., Prie-
vidza.
Gajdoš — Gajdos, Už , Sobrance
Gaiáboč (Glabošovce) — Galábocs,
Nov., Sečany.
Galaňová — Gellénfalu, Nit., Frašták.
Galanta — Galánta, Pr, Galanta.
Galoč — Gálocs, Už., Kapušany.
Gálfalu — Galovány, L., Lipt. Sv.
Mikuláš.
Galša — Galsa, Nov., Filakovo.
Galváč — Galvácz, Bor., Sendré.
Gánovce — Gánócz, Sp., Sobota.
Gáň — Gány, Pr., Galanta.
Gašperová — Gáspárd, Zv., Březno.
Garadna — G., Ab., Siksava.
Garansek (Skalka) — Garamszeg,
Zv., Báňská Bystrica.
150
Garaňa — Garany, Zem., N. M. p.
Siatorom.
Gavranec (Havranec) — Gavranecz,
Šar., Makovica.
Gbely — Egbell, Nit., Skalica.
Gbelany — Gbellan, Tr., Žilina.
Gecel — Geczel, Or, Dolný Kubín.
Gecelovce — Geczelfalva, G., Rožňava.
Geča — Gecse, Ab., Košice.
Gedov — Kerekgede, G., Siač.
Gelnica — Gólniczbánya (Gollnitz),
Sp., město.
Gemer — Sajógemer, G , Tornala.
Gemerčok — Kisgomori, G , Siač.
Genč — Gencs, G., Rožňava.
Gengelág (Dengefág) — Dengeleg,
Nov., Širák.
Geraltovce (Geralt) — Gcrált Šar.,
Sekčovec.
Gerčer — Gercsely, Zem., N. M. p.
Siatorom.
Gergelak — Gcrgelyaka, Šar., Široká.
Gergefová ■— Gergelyfalu, Nit., Nitra.
Gergefovce — Gergelyfalva, G., Tor-
nala.
Gerfachov — Ga-lachfalu, Sp., Sobota.
Gerfachov — Gerlachó, Šar., Sekčovec.
Gerník (Weitzenried), Kras., Moldava.
Gestel — Gesztely, Zem., Serenč.
Gesť — Geszt, Pr,, Trnava.
Gesť — Geszte, Nit., Nitra.
Gestice — Gesztete, G., Šiac.
Giber — Gibely, Sp., Stará Ves.
Gigiovce — Giglócz, Zem., Stropkov.
Giňov — Gónyů, Ab., Košice.
Giraltovce — Girált, Šar., Topfa.
Girovce -— Girócz, Zem., Stropkov.
Gniazda (Gňazda, Kniesen) — Gnézda,
Sp., Stará Lubovňa.
Gocnód (Gottes-Gnad) r— Gocznód,
Pr., Trnava.
Gočaltovo — Gacsalk, G., Rožňava.
Gočovo — Gócs, G., Rožňava.
Gojdoš (roHAoiuTi) — Gojdos, Už.,
Užhorod
Gomba — G., Pr., Horný Žitný Ostrov
(Horný Čalokez).
Gombáš — Gombás, L., Ružomberok.
Gombošovce — Gombosfalu, Šar.,
Vyšná Torysa.
Gortva Kišfalud — Gortvakisfalud,
G., Siač.
Gótovany — Guotfalu, L. Lipt., Sv.
Mikuláš.
Granastov — Granasztó, Sp., Stará
Lubovňa.
Granč, Petrovce — Grancspetrócz, Sp.,
Podhradie.
Gríbov — Gribó, Šar., Makovica.
Grínava (Griinau) — Grinád, Pr.,
Senec.
Grlica — Gerlicze, G., Revúca.
Gromoš — Gromos, Šar., Vyšná Torysa.
Gruzovce — Grozócz, Zem., Humenné.
Gýmeš (Dýmeš) — Ghymes, Nit,
Nitra.
Guga, Solnok-Doboka, Déšakna.
Gafvas — Gulyvész, Šar., Nižná To-
rysa.
Gunda — G., Zv., Zvolen.
Gusné (rycHoe) — Huszna, Už.,
Bereznoje.
Guta — G., Nov., Širák.
Guta (ryTHHHCKa IIojiHHa) — Polena-
huta. Už,, Perečín.
Gutáš (Kutašovo) — Kutassó, Nov.,
Širák.
Habovka — H., Or., Podzámok.
Haburie (FaÓyp^) — Habura, Zem.,
Humenné.
Habžany Bóki, Šar., Nižná Torysa.
Hačava (Vieska) — Falucska, Ab.,
Turňa.
Hačava (Gaď Bátor) — Gagybátor,
Ab., Turňa.
Hačava Hacsava, G., Rim. Sobota.
Hadušovce — Hadusfalu, Sp., Nová
Ves.
Hadviga — H., Tur., Mošovce.
Hagy -- Hági, Sp., Stará Ves.
Hajdušica — Istvánvolgy, Tor., Bánlak.
Hajnáčka — Ajnácskó, G., Siač.
Hajniková — H., Zv., Slatina.
Hájniky — Hajník, Zv., Zvolen.
Hajnova Ves (Hajnovejsa) — Szep-
tenczujfalu. Nit., Topolčany.
Háj — Áj, Ab., Turňa.
Háj - H., Tur., Mošovce.
Hajtuvky (TaflTyBKa) — Hajtuvka.
Šar., Vyšná Torysa.
Haláčovce — Halács, Tr., Bánovce.
151
Haláp — H., Nov., Bal. Ďarmoty.
Halásovce — Halászi, Nov., Scčany.
Halič (Gáč, Váraš) — Gács, Nov.,
Halič.
Haligovce — Helivágás, Sp., Stará
Ves.
Halmeš — Halmos, Pr., Trnava.
Haluzice — Haluzicz, Tr., Trenčín.
Hamburek — Hamborg, Šar., Vyšná
Torysa.
Hámor — H., Bor., Miškovec.
Ilámor — H., Nov , Lučenec.
Hámre — FelsOremetevasgyár, Už.,
Sobrance.
Hamry — Hámri, Or., Trstená.
Hamry — Hamri, Tr., Trenčín.
Hanava — Hanva, G., Tornala.
Handlová — Handlova (Kriegershay,
Hennelshay), Nit., Prievidza.
Hanesovo (u Hanesov) — Jánoška,
Zv., Báňská Bystrica.
Hanigovce — HOnig, Šar., Vyšná To-
rysa.
Haniska — Enyiczke, Ab., Košice.
Haniska — Enyiczke, Šar, Široká.
Hanková — Hankova, G., Rožňava.
Hankovce — Hankócz, Šar., Topla.
Hankovce — Hankócz, Zem., Hu-
menné.
Hanušovce — Hanusfalu, Sp., Stará
Ves.
Hanušovce — Hanusfalu, Šar., TopFa.
Hanzlíková — Hanzlíkfalu, Tr.,
Trenčín.
Harakovce — Harakócz, Sp., Pod-
hradie.
Hardište (Hardyšte) — Hardicsa, Zem.,
Sečovce.
Harhaj (Harkef) — Herkej, Šar.,
Top Fa
Harhov — Gorgó, Sp., Levoča.
Harkabúz (Harkabuz) — H., Or.,
Trstená.
Harikovce — Pálroafalu, Sp., Nová
Ves.
Harmac — Harmacz, G., Siač.
Harmašpatak — Hármaspatak, Siláď,
Šomfov.
Harmanec (Dolný a Horný) — Her-
mánd (AIsó és Felsó), Zv., Báňská
Bystrica.
Haršak — Hars^, Šar., Nižná Torysa.
Harškút — Hárskút, G., Rožňava.
Hasprunka (Hausbrunn) — Szentist-
ván, Pr., Malacky.
Hatalov — Gatály, Zem., Michafovce.
Hatné — Hattne. Tr., Považská By-
strica.
Havaj — H., Zem, Stropkov.
Havka — Hafka, Sp., Stará Ves.
Havránce (Gavranec) - Gavranyecz,
Šar., Makovica.
Haznoš — Hasznos, Heveš, Hatvan.
Hažlín — Hazslin, Šar., Topfa.
Hažín — Gézsény, Už., Sobrance.
Hážin — Hazsina, Zem., Humenné.
Heď — Hegy, Pr., Galanta.
Heď Fark (reAi»4>apKT,) — Hegy far k
Už., Užhorod.
Hedrihovce (Henrihovce) — Hedri,
Šar., Široká.
Heď Šúr — Hegysúr, Pr., Prešpurk.
Helcmanovce — Nagykunchfalu, Sp.,
Gelnica.
Helemba — H., H., Soba.
Helpa — Helpa, G., pohronský.
Henckovce — Henczkó, G., Rožňava.
Hencovce — Henczócz, Zem , Vranov.
Henzlová Henzlova, G., Rožňava.
Heréd — H., Nov., Širák.
Hcrenčany — Herencsény, Nov., Bal.
Ďarmoty.
Heretník (Eretník) — Hertnek, Šar.,
Sekčovec.
HerFany — Ránkfíired, Ab., Fizer.
Hermanovce — Sztankahermány, Šar.,
Široká.
Hermanovce — Tapoly her many, Šar.,
Topla.
Hertelendyfalva — H., Tor., Pančovo.
Hervaltov - Hervartó, Šar., Sekčovec.
Hét — H., G., Tornafa.
Hiadel Hédel, Zv., Báňská Bystrica.
Hideghét — H, Pr., Horný Žitný
Ostrov (Felsocsallókoz).
Hidvíg — Hidvég, H., Šiahy.
Hidaš Kert — Hidaskurt, Pr., Ga-
lanta.
Hidaš Nemta — Hidasnémeti, Ab.,
Košice.
Hidegkút (Studená) — H , Nov. Fi-
lakovo.
152
Híhalom (Ihalom) — Héhalom, Nov.,
Širák.
Hladovka (Glodówka) — H., Oř.,
Trstená.
HIboké (Hluboké) — Hluboká, Nit.,
Senica.
Hliník - Hliník, L., Lipt. Sv. Mikuláš.
Hliník — Geletnek, Tek., Svátý Kříž.
Hliník — Hliník, Tr., Bytča.
Hlinné — Agyagos, Zem., Vranov.
Hlivište (Hlivišče) — Hliviscse, Už.,
Sobrance.
Hlohovec (Frašták) — Galgócz, Nit.,
Frašták.
Hloža — Hlozsa, Tr., Ilava.
Hložany — Glozsán, Báč., Nový Sad.
Hluboké (FjiyÓoKoe) — Hluboká, Už.,
Užhorod.
Hmiňany (Cbminany) — Mochnya, Šar.,
Široká.
Hnilčík — Kishnilecz, Sp., Nová Ves.
Hnojné Hanajna, Už., 'Sobrance.
Hnúšťa -- Nyustya, G., Rim. Sobota.
Hoča — Hocsa, Zem., Stropkov.
Hodejovo — Várgede, G., Siač.
Hodermark (FoAepMapK^) — H , Sp.,
Kežmarok.
Hodkovce — Hatkócz, Ab., Košice.
Hody — Hodi, Pr., Galanta.
Hochštetno (Hochstátten) — Magas-
falu, Pr., Prešpurk.
Hokovce — Egeg, H., Šiahy.
Holčikovce — Holcsikócz, Zem.,
Stropkov.
Holecov Majer — Holecmajor, Z v.,
Slatina.
Holič — Holics, Nit., Skalica.
Holoház — Hollóháza, Ab , Fizer.
Holovka — Hollókó, Nov., Sečany.
Holumnica (Holurotz) — Hollólomnitz,
Sp., Kežmarok.
Homok — H., Už., Užhorod.
Homok-Terany — Homokterenne,Nov.,
FiFakovo.
Honkovce (rynKnnuí;) — Hunkóncz,
Šar., Makovica.
Hont (Hunt) — H., H., Šiahy.
Horbok-Čabyne (Horbesanské Čabyne,
ropóoich-^coiiHe) — Horbokcse-
binye. Zem., Humenné.
Horelica — Horelicz, Tr., Čaca.
Horenice — Horenicz, Tr., Púchov.
Horiany (ropiiiiti) — Gerény, Už.,
Užhorod
Hora — Hóra, L., Lipt. Sv. Mikuláš.
Horka — Huorka, Nit., N. M nad
Váhom.
H6rka — Huorka, Tr., Púchov.
Horka (Kišovce, Miklúšovce, Prímovce,
Svátý Ondřej) — Landsásfalu, Sp.,
Sobota.
Horky — Huorki, Tr., Žilina.
Horná (Hornia) — Hornya, Už , So-
brance.
Horná Bátka — Felsóbátka, G., Siač.
Horná Breznica — Felsóbreznicz, Tr.,
Púchov,
Horná Derna — FelsOderna, Bih ,
Margita.
Horná Křupá — Felsókorompa, Pr.,
Trnava.
Horná Lehota — Felsólehota, Zv.,
Březno.
Horná Lipnica (Górna Lipnica) —
Felsólipnicza, Or., Trstená;
Horná Mičiná — Felsómicsinye, Zv.,
Báňská Bystrica.
Horná Pálfalva — FelsOpálfalva, Nov.,
Fifakovo.
Horná Pokoradz (Slovenská P.) —
FelsOpokorágy, G., Rim. Sobota.
Horná Porubá — FelsOporuba, Tr.,
IFava.
Horná Sečianka — Felsószecsényke,
Nov,, Novohrad.
Horná Střehová — Felsósztregova,
Nov., Halič.
Horná Súča — Felsószúcs,Tr., Trenčín.
Horná Štubňa (Neustuben) — Felsó-
stubnya, Tur., Mošovce.
Horná Tižina — Felsótizsina, Tr.,
Žilina.
Horná Trnávka — Felsótárnok, Tek ,
Svátý Kříž.
Horná Turecká — Felsótórok, Zv ,
Báňská Bystrica.
Horná Ves (Windischdorfj — Felsó-
tóti, Tek., Kremnica.
Horná Ves (Hornejsa) — Felfalu,
Tek., Oslany.
Horná Zdána — Felsózsadány, Tek.,
Svátý Kříž.
153
Horná Zubrica (Górna Zubrzyca) —
Felsózubricza, Or., Trstená.
Horné Behynce — Bófalva, Nit, To-
polčany.
Horné Bzince — FelsObotfalu, Nit.,
N. M. n. Váhom.
Horné Držkovce — Felsódraskócz,
Tr., Bánovce.
Horné Dubovany — Felsódubován,
Nit., Piešťany.
Horné Dubové — FelsOdombó, Pr.,
Trnava.
Horné Hamry (Hámre) — Felsó-
hámor, Tek., Svátý Kříž.
Horné Hlboké — Felsómclyesd, Tr.,
Považská Bystrica.
Horné Chlbany — Felsóhelbény, Nit.,
Topolčany.
Horné Jaseno — Nagyjeszcn, Tur.,
Sv. Martin.
Horné Kočkovce — Felsókocskócz,
Tr, Páchov.
Horné Krškany — Felsókoroskény,
Nit., Nitra.
Horné Lefantovce — Felsóelefánt,
Nit., Nitra.
Horné Lelovce — FelsOlelócz, Nit,
Prievidza.
Horné Lieskové — Felsólieszkó, Tr.,
IFava.
Horné Lovčice — FelsOlócz, Pr.,
Trnava.
Horné Matiašovce — Felsómattyasócz,
L., Lipt. Sv. Mikuláš.
Horné Mladunice — FelsOlegénd, H.,
Krupina.
Hurné Motešice — Felsómotesicz,
Tr., Bánovce.
Horné Naštice — Felsónasticz, Tr..
Bánovce.
Home Nekije — FelsOipolynyék, H.,
Čalomija.
Horné Opatovce — Felsóapáti, Tek.,
Svátý Kříž.
Horné Orešany — FelsOdiós, Pr.,
Trnava.
Horné Otrokovce — Felsóattrak, Nit.,
Frašták.
Horné Ozorovce — Felsóozor, Tr..
Bánovce.
Národopisný Sborník. Sv. IX.
Horné Peťany — Felsópetény, Nov.,
Novohrad.
Horné Plachtince — Felsópalojta, H.,
Čalomija.
Horné Príbelce — Fels6feherkút, H.,
Čalomija.
Horné Pršany — FelsOperesény, Zv.,
Banská Bystrica.
Horné Rikynčice — FelsOrakoncza,
H., Šiahy.
Horné Ráztoky — Felsórácztok, L.,
Lipt. Sv. Mikuláš.
Horné Rišňovce — Felsórécsény, Nit.,
Frašták.
Horné Saliby — Felsószeli, Pr., Ga-
lanta.
Horné SeFany (Selince) — Felsósze-
lény, H., Čalomija.
Horné Semerovce — FelsOszemeréd,
H , Šiahy.
Horné Srnie — FelsOszrnye, Tr.,
Púchov.
Horné Strháre — FeUócsztergály,
Nov , Bal. Ďarmoty.
Horné Šipice — Felsósipek, H , Kru-
pina.
Horné Šútovce — Felsósutócz, Nit.,
Prievidza.
Horné Terany — Felsóterény, H.,
Šiahy.
Horné Teriakovce — Felsótorék, G.,
Rim. Sobota.
Horné Túrovce — Felsótúr, H., Šiahy.
Horné Vašardice — Felsóvásárd, Nit.,
Frašták.
Horné Vestenice — Felsóvesztenicz,
Nit, Žabokreky.
Horné Vrútky — FelsOruttka, Tur.,
Sv. Martin.
Horné Zeleníce — Felsózeile, Nit.,
Frašták.
Horné Žemberovce — Fels6zsember,
H., Bátovce.
Horný Almáš (Horná Ves) - Felsó-
almás, H., Bátovce.
Horný Badín — Felsóbágyon, H.,
Krupina.
Horný Bodoň — Felsóbodony, Nov.,
Novohrad.
Horný Balog — Felsóbalog, G., Siač.
11
154
Horný Čepen — Felsócsopony, Pr.,
Trnava.
Horný Dačov Lom, H, Krupina.
Horný Ďúrad — Felsógyóród, Tek.,
Vráble.
Horný Feďvernek — Felsófegyvernek,
H., Bátovce.
Horný Hangoň — Felsfihangony, G.,
Siač.
Horný Hríčov — Felsóhricsó, Tr.,
Považská Bystrica.
Horný Jalšoiřík — FelsOakák, H.,
Krupina
Horný Jelenec — Felsoszarvas, Zv.,
Báňská Bystrica.
Horný Kalník — Felsókálnok, Tur.,
Sv. Martin.
Horný Kamenec — FelsOkamenecz,
Tek., Oslany.
Horný Majer — Felsómajor, Zv., Sla-
tina.
Horný Moštenec — Felsómostyenecz,
Tr., Považská Bystrica.
Horný Ohaj-Aha, Tek., Vráble.
Horný Pial — Felsópél, Tek., Vráble.
Horný Prandorf — Felsóbaka, H.,
Bátovce.
Horný Sádok (H. Sátok) — Felsó-
szátok, Nov., Novohrad.
Horný Síleš — FelsószOllós, Nit.,
Nové Zámky.
Horný Skalník (Vyšný S ) — FelsO-
szkálnok, G., Rim. Sobota.
Horný Šápov — Felsósáp, Nov.,
Novohrad.
Horný Tisovník — Felsótiszovnyik,
Nov., Halič.
Horný Told — Felsótold, Nov., Širák.
Horný Turček (Ober-Thurz) — Fels6-
turcsek, Tur., Mošovce.
Horný Vadás — FelsOvadász, Ab.,
Siksava.
Horný Vadičov (Vajčov) — Felsó-
vadicsó, Tr., N. M. n Kysucou.
Horný Várad — Felsfivárad, Tek.,
Levice.
Horňany — Hornyan, Tr., Bánovce.
Horovce — Horócz, Tr., Púchov,
Horpáčovce — Horpács, Nov., Novo-
hrad.
Horvátsky Grób — Horvátgurab, Pr.,
Prešpurk.
Horváty — Horváti, Ab., Turňa.
Horváty (Chorvátky) — Horváti, H.,
Šiahy.
Hopgart (Hobgard) — Hobgárt, Sp.,
Stará Lubovňa.
Hostie Keresztúr, Tek., Zlaté Mo-
ravce
Hostišovce — Gesztes, G., Siač.
Hostovice (rocTOBHua) — Hosztovicza,
Zem., Snina.
Hosťovce — Gesztócz, Tek., Zlaté
Moravce.
Hostina — Hostina, Tr., Púchov.
Hosúsovo — Hosszúszó, G., Tornafa.
Hoťka — Makkoshottyka, Zem., N.
M. p. Šiatorom.
Hozelec — Hozclecz, Sp., Sobota.
Hrabičov — Gyertyánfa, Tek., Svátý
Kříž.
Hrabiny — H., Zv., Zvolen.
Hrabkov — Hrabkó, Šar., Široká.
Hrabošice (Hrabušice) — Káposzta-
falu, Sp., Nová Ves.
Hrabová (rpaÓOBa-PocTOKa) — Hra-
bovarosztoka, Zem., Snina.
Hrabočík (rpaÓOBiHKb) — Hrabovcsik,
Sar., Makovica.
Hrabovec - Hrabócz, Šar., TopTa.
Hrabovec — Izbugyahrabócz, Zem.,
Humenné.
Hrabovec — Sztropkóhrabócz, Zem.,
Stropkov.
Hrabové — Hrabová, Tr., Považská
Bystrica.
Hrabovka — H., Tr., Púchov.
Hrabovka — H., Tr., Trenčín.
Hrabovo — Kálnógaráb, Nov., Lu-
čenec.
Hrabovo — Garáb, Nov. Širák.
Hrabské (rpaÓCKoe) — Hrabszke,
Šar., Sekčovec.
Hráč (Ihráč) — Dallos, Tek., Svátý
Kříž
Hrad (Modrý Kámen) — Kékkó, Nov.,
Bal. Ďarmoty.
Hradec — Hradecz, Nit., Prievidza.
Hradisko — Hradiszkó Sp., Levoča.
Hradisko — Hradiszkó, Šar., Sečkovec.
Hradiště — Hradist, Nit., Sénica.
155
Hradiště — Szkacsányhradistye, Nit.,
Žabokreky.
Hradiště — Hradistya, Nov., Lučenec.
Hradná — Hradna, Tr., Považská
Bystrica.
Hrádok — Liptó Ujvár, L., Hrádok.
Hrádok (Hrádek) - Hrádek, Nit.,
N. M. n. Váhom.
Hrachovište — Hrachovistye, Nit.,
Myjava. ^
Hrachovo — Ráhó, G., Rim. Sobota,
Hranovnica — Szepesvéghely, Sp.,
Sobota.
Hrasc (Chrasť) — Haraszt, Sp., Nová
Ves.
Hrastne (Chrastne) — Haraszt i, Ab.,
Košice.
Hrašovík — Rás, Ab., Košice.
Hrboltová (Hrbóltová) — Hrboltó,
L., Ružomberok.
Hriadky — Gerenda, Zem., Sečovce.
Hričovské Podhradie — Hricsóvá-
ralja, Tr., Považská Bystrica.
Hriňová — Herencsvolgy, Zv., Slatina.
Hrišovce — Hrissócz, Sp., Gelnica.
Hrhov — Gorgó, Ab., Turňa.
Hrkáč — Harkács, G., Tornafa.
Hrkovce — Gyerk, H., Šiahy.
Hrnčiarovce — Gerencsér, Nit., Nitra.
Hrnčiarovce — Gerencsér, Pr., Trnava.
Hrnčiarské Zalužany — Fazekaszsa-
luzsány, G., Rim. Sobota.
Hrochoť (Chrorhoť) — Horhát, Zv.,
Slatina.
Hrončok — Róncsok, Zv., Březno.
Hronec Kisgaram, Zv., Březno.
Hronská Brežnica — Garamberzencze,
Zv., Zvolen.
Hronská Nová Ves (Novejsa) — Ga-
ramujfalu, Tek., Levice.
Hronské Vozokany — Garamveze-
kény, Tek, Levice.
Hrozní k (Rohožnik) — Rohozsnyik,
Zem., Stropkov.
Hrubov — Hrubó, Zem., Humenné.
Hrušov — Kortvélyes, Ab., Turňa.
Hrušov (Hrušovo) — Magasmajtény,
H, Čalomija.
Hrušov — Kortvélyes, Sp., Podhradie.
Hrušov — Fels6kortvélyes, Zem.,
Humenné.
Hrušovany — Kortvélyes, Nit., To-
polčaoy.
Hrušové — Hrussó, Nit., N. M. n.
Váhom.
Hrušovík — ^ Alsókortvélyes, Zem.,
Michafovce.
Hrušovo — Hrussó, G., Rim. Sobota.
Hruštín — Hrustin, Or., Námestovo.
Hubina — H., Nit, Piešťany.
Hubovo — Hubo, G., Tornafa.
Hucín — Gicze, G., Tornafa.
Huďagov — Hugyag, Nov., Bal. Ďar-
moty.
Húdcovce — Hegediisfalva, Z, m ,
Humenné.
Hukava, Zv., Slatina.
Húl — Hulí, Tek., Vráble.
Hulvienky — HOlvény, Tek., Levice,
Humenné — Homonna, Zem., Hu-
menné.
Hunctorf (Huncovce, Hundsdorf) —
Hunfalu, Sp , Kežmarok.
Huraj — Uraj, G, Siač.
Hurša — Horhi, H., Bátovce.
Husák - Huszák, Už., Užhorod.
Husiná -- Guszona, G., Siač.
Husová — HusTova, Zv., Slatina.
Husovce (Usovce) ~ Úszfalu, Šar.,
Vyšná Torysa.
Hutá — Kovácsvágáshuta, Ab., Fizer.
Hutá — Almaszeghuia, Bih., Margita.
Hutá — Szentlélek, Ost., Ostřihom.
Hutá — Hutta, Už., Užhorod.
Hutiská — Sztebnikhutta, Šar., Ma-
kovica.
Hutka — Sompatakikishuta, Ab., Fizer.
Hutky (FyTKa) — Hutka, Šar., Mako-
vica.
Huty — Hutti, L., Lipt. Sv. Mikuláš.
Huvís — Huvész, Šar., Nižná Torysa.
Hvozdnica — Hvoznicz, Tr , Bytča.
Hyby (Hybe) — Hybbe, L., Hrádok.
HvTov - Hilyó, Ab., Košice.
Hym — H., Ab., Čerehát.
Chalmová -^^NyitraszegjTek., Oslány.
Chladná Studna, Nov., Lučenec.
Chlebnice — Chlebnicze, Or , Pod-
zámok.
Chlmec (Chomec) — Helmeczke,
Zem., Humenné.
11*
156
Chlmec (Chomec) — Putkaheiraecz,
Už., Užhorod.
Chínok - Chlnok, Tek., Svátý Kříž.
Chlumec — Churaecz, Tr., Nové Město
nad Kysucou.
Chmelná, Nov., Lučenec.
Chmiňany — Mochnya, Šar., Široká.
Choča — Hecse, Tek., Zlaté Moravce.
Choňkovce (Chonikovce) — Hunkócz,
Už., Sebrance.
Chrablany (Chrabrany) — Chrábor,
Nit., Topolčany.
Chrasť (Hrasc) — Haraszt, Sp., Nová
Ves.
Chrasiínce — Haraszti, H , Čalomija.
Chrenovec — Chrenócz, Nit , Prie-
vidza.
Chrochoť (Hrochoť) — Horhát, Zv.,
Slatina.
Chropov — Chrůpó, Nit., Skalica.
Chrťany — Tóthartyán, Nov., Halič.
Chtelnica Vittencz, Nit., Piešťany.
Chůdo Lehóta — Chudólehota, Nit.,
Žabokreky.
Chvalová — Felfalu, G., Tornala.
Chvatimech — Ch., Zv., Březno.
Chvoj nica — Chvoj nicza, Nit., Prie-
vidza.
Ch vojno, Z v , Slatina.
Chynorany — Chinorán, Nit., Žabo-
kreky.
Chyzerovce — Hizér, Tek , Zlaté Mo-
ravce.
Chyžné (Chyžnó) — Hisnyó, G., Re-
vúca.
Chyžné (Chyžne) — Chizsne, Or.,
Trstená.
Igram — Igrám, Pr., Senec
Igerseg — Égerszóg, Ab., Turňa.
Ihalom (Híhalom) — Héhalom, Nov.,
Širák.
Ihráč (Hráč) — Dallos, Tek., Svátý
Kříž.
Ihrište — Ihristye, Tr., Púchov.
IFanovo - Illanó, L., Lipt. Sv. Mi-
kuláš.
Ilava — Hlava, Tr., Ifava.
Ilávka (Iliavkai — Illiavka, Tr., IFava.
Iliáš (Eliáš) — Illésfalva, Zv., Báňská
Bystrica.
Iliašovce (IFašovce) — Illéstaiu, Sp.,
Levoča.
Ilija — Illés, H., Krupina.
Ilíň — Iliny, Nov., Bal. Ďarmoty.
Ilmír (Urmín) — Urmény, Nit., Nitra.
Ilok, Srěm, Ilok.
Ilové — lilové, Tr., Žilina.
Imola — I., G., Tornafa.
Imreg — I., Zem., N. M. p. Šiatorom.
Inám — I., H., Čalomija.
Iňa (íň) — 'Ény, Tek., Vráble.
Iňačovce (Jaňačovce) — Solymos, Už.,
Sobrance.
Inovce (Ihobiíh) — Inócz, Zem., Snina.
Ireg — Oreg, Nit., Nitra.
Irota — I., Bor., Sendré.
Iper (Výpel) — Ipoly, Nov., Lučenec.
Ipelný Damašd — Ipolydamásd, H.,
Soba.
Ipolské Šiahy (Ipelné Š.) — Ipoly ság,
H, Šiahy.
Istebné — Isztebne, Or., Dolný Kubín.
Istebník — Isztebník, Tr., Trenčín.
Išaseg — Isaszeg, Pešť, Jedlová.
Iška — Iske, Už., Kapušany.
Ivachnová — Ivachnofalu, L., Ružom-
berok.
Ivančiná — Ivánkofalu, Tur., Mošovce.
Ivánka — Iványi, G., Siač.
Ivánka — Nyitraivánka, Nit., Nitra.
Ivánka — I., Pr., Prešpurk.
Ivankovský rad — Ivánkafóld, Tur.,
Sv. Martin.
Ivanovce — Ivánócz, Tr., Trenčín.
Iviny — Ivini, Zv., Slatina.
Ižipovce — Izsépfalu, L., Lipt. Sv.
Mikuláš.
Jabelová (Ábelova) — Ábelova, Nov.,
Halič.
Jablonica — Jabloncza, Ab., Turňa.
Jablonica — Jablonicz, Nit., Senica.
Jabloňka (Jabloňka) — J.,Or., Trstená.
Jablonov — Almás. Ab., Turňa.
Jablonov — Almás, Sp., Podhradie.
Jabloňové — Jablonófalu, Tr., Považská
Bystrica.
Jabloňové — Almás, Pr., Malacky.
Jabloň — Tótjablonya, Zem., Humenné.
Jabriková — Jabrikó, Zv., Báňská
Bystrica.
Jača (Ača) — Acsa, Pešť, Vácov.
157
Jačag (Ečeg) — Ecseg, Nov., Širák. Janovík — Jánocska, Šar., Nižná To-
Jager (Erlau) — Eger, Heveš, město. rysa.
Jagerseg (Egerseg) — Nyitraegerszeg, Jarabá — Jarabó, Zv., Březno.
Nit., Nitra. Jarembina (UpeMÓnna) — Jarembiná,
Jahodníky — Jahodnik, Tur., Svátý Sp., Stará Lubovňa.
Martin. Járok — Árok, Už., Užhorod.
Jakrovce — Jekelfalu, Sp., Gelnica. Jarovnice (Jaronivce) — Jernye, Šar.,
Jakovany (Jakoviany) - Jakoris, Šar., Široká.
Vyšná Torysa. Jasená (Jasenie) - Jeczenye, Zv.,
Jakubiany (flKyÓflHu) — Szepesjakab- , brezno. ^ ^,,
falva. Sp., Stará Lubovňa. J^^^"^'^ ^ Jaszenicza Or., Námestovo.
Jakubovány - Jakobfalu, L., Lipt. Jasenov (Jesenov) - Jcszen6, Už, So-
Sv. Mikuláš. , brance.
Jakubovány (Jakuboviany) - Német- >^^?f ^ (Ješenov) - Jcszenó, Zem.,
jakabvágás, Šar., Široká. , Humenné. ^ ^m r
Jakubovány (Jakuboviany) -Magyar- Jeseňová - Jaszenova, Or., Dolní
jakabfalu, Šar, Vyšná Torysa. , Kubm
Jakubova Vola - Jakabvolya, Šar., J^^^"<>^^ (Jasenka), Zv. Slatina
Vyšná Torysa Jasenovce (Ješenovce, Jasenovík) —
Jakubové — Jakabfalu, Pr., Malacky. Jeszenócz, Zem., Vranov.
Jakiišovce - Jakusócz, Zem., Stropkov. Jasenové — Jaszenó, Tr., Zilina.
Jalakšová — Elesfalu, H., Bátovce. Jasenovo — Jaszenova, Tur., Mošovce.
Jálna (Jalná) — Jallna, Tek., Svátý Jásfala (Jasová) — Jászfalu, Kom.,
Kříž. Udvard.
Jalová (ajioBa) — Jalová, Zem., Snina. Jaslovce — Jászlócz, Pr, Trnava.
Jalovec - Jalócz, L, Lipt. Sv. Mi- Jasov ~ Jászó, Ab., Cerehát.
kuláš. Jastrabá íjastrabie) — Karvaly, Tek.,
Jalovec — Jalovecz, Nit.. Prievidza. Svátý Kříž
Jalšové (Jalšov) — Jalsó, Nit , Frašták. Jastrab íještreb) — Magyarjesztreb,
Jalšovec — Jelsócz, Nov., Lučenec. Zem., N. M. p. Šiatorom.
Jamník — Jamnik, L., Hrádok. Jastrabie — Jasztrabje, Tr., Bánovce.
Jamník — Jamnik, Sp., Podhradle. Jastreb (AcrpeÓHc) — Jesztreb, Šar.,
Jaňačovce (Iňačovce) — Solymos, Už., Vyšná Torysa.
Sobrance. Jastrebie (Jestreb) — Jesztreb, Už.,
Jančok, Tek, Sv. Kříž. Sobrance.
Jankovce — Jankócz, Zem., Humenné. Jastrebie (Jestrebie) — Tótjesztreb,
Jánok — J., Ab., Turňa. Zem., Vranov.
Jánošháza — Jánosháza, Pr, PreSpurk. Javorina — J., Sp., Kežmarok.
Janošovce (Janoševce) — Jánoši, G., Jazarec — Tócsa, Zv., Báňská Bystrica.
Siač. Jazernica-Markovice — Jezerniczmarko-
Janošovce — Jánosháza, L , Lipt. Sv. vicz, Tur., Mošovce.
Mikuláš. Jázerany — Ózórény, G., Tornafa.
Janošovka — Zólyomjánosi,Zv., Březno. Jedlinka (EAJHHKa) — J., Šar., Ma-
Janov — Jano, Šar, Široká. kovica.
Janova Nová Ves (Janovejsa) — Jano- Jedlové Kostolany — Fenyókoszto-
falu, Nit., Žabokreky. lány, Tek., Zlaté Moravce.
Janovce — Bérczalja, Šar., Sekčovec. Jelenská — Szarvasvolgy, Zv , Banská
Jánovce — Szepesjánosfalu, Sp., Le- Bystrica.
voča. Jelšava — Jólsva, G., město.
Jánovo — Diósjenó, Nov., Novo- Jel^avská Teplica — Jólsvataplócza,
hrad. G., Revúca.
158
Jenkovce — Jenké, Už., Užhorod.
Jerková (Jurková) — Jerke, Zv., Březno.
Jestice (Hviezdička) — Jeszte, G.,
Siač.
Jezersko (Jazerské) — Jezerszkó, Sp.,
Stará Ves.
Ježkova Nová Ves (Jožkovejsa) —
Jaskafdlva, Nit., Žabokreky.
Ježkova Ves (Ježkovejsa) — Divék-
jeskófalu, Nit, Prievidza.
Jobáď — Jobbágyi, Nov., Širák.
Jolés — Jólés, G., Rožňava.
Jošvafé — Jósvafó Ab., Turňa.
Jovro (Derma) — Órdarma, Už., Ka-
pušany.
Jovsa — Jósza, Už., Sobrance.
Jozefov — Józseffalva, Zem., N. M.
p. Šiatorom.
Jurgov — Jurgó, Sp., Stará Ves.
Jurkova Vola - Jurkóvolya, Šar.,
Makovica.
Jurské — Szentgyorgy, Sp., Kežmarok.
Jusko Vola — Juszkóvolya, Zem.,
Vranov.
Kacvín — Kacz vin, Sp., .Stará Ve.s.
Kačanov — Kácsánd, Zem., Micha-
Fovcc
Kahanovce — Kohány, Šar., TopFa.
Kahanovce — Kohány, Zem., Sečovce.
Kajal — K., Pr., Galanta.
Kakašovce — Kakasfalu, Šar., Nižná
Torysa.
Kalamenová (Laskavec) — Kelemen-
falu, Tur., Mošovce.
Kalameny — Kelemcnfalu, L., Ru-
žomberok.
Kafava — Kalyava, Sp., Gelnica.
Kálaz — Kalász, Nit., Nitra.
Kalenberk — Kahlenberg, Sp., Stará
Ves.
Kalenov (KajenoBo) Kaleno, Zem.,
Humenné.
Kalinka — Kálnok, Zv., Slatina.
Kalinovo — Kálnó, Nov., Lučenec.
Kalištie — Kallós, Zv., Báňská By-
strica.
Kalné (Kajina) — Kálnarosztoka,
Kálnica — Kálnicz, Tr., Trenčín.
Kalnište (Kalgojist) — Kálnás, Šar.,
TopFa.
Kalonda — K., Nov., Lučenec.
Kálov — Kálló, Nov. Širák.
Kalša — Kalsa, Ab., Fizer.
Kaluša Kalusa, Už., Sobrance.
Kamanová (Komanová) — Kamanfalu,
Nit., Topolčany.
Kameňany — Kovi, G., Revúca.
Kamenčany — Kamencsan, Tr., Púchov.
Kamenica — Kemencze, H., Šiahy.
Kamenica — TarkO, Šar., VyŠná To-
rysa.
Kamenica i KaMannua) — Ókemencze,
Už., Užhorod.
Kamenica — Nagykemencze, Zem.,
Humenné.
Kamenná Porubá — Kóporuba, Tr.,
Žilina.
Kamenná Porubá — Kóporuba, Zem.,
Vranov.
Kamenné Kosihy — Kókeszi, H.,
Čalomija.
Kamienka — Kiskemcncze, Zem., Hu-
menné.
Kamjonka (KoMnoHKa) — K., Sp.,
Stará Lubovňa.
Kana — Kány, Ab., Turňa.
Kaňanka — Kanyánka, Nit., Prievidza.
Kánovo — Káno, G., Tornafa.
Kapince (Kopince) - Káp., Nit ,
Frašták.
Kapišová - Kapissó, Šar., Makovica.
Kapitula — Szepeshely, Sp., Pod-
hradie.
Kaplná — Kápolna, Ab., Turňa.
Kaplná — Kápolna, Pr., Senec.
Kapoňa — Kaponya. Zem., Bodrog.
Kapušany — Kápi, Šar., TopFa.
Kapušany — Nagykapos, Už , Kapu-
šany.
Karančová — Karancsalja, Nov., Fi-
Fakovo.
Kardoš- Vaška (Kardošova Vieska) —
Kardosvaszka, Tr., Považská By-
strica.
Karlova — Károlyfalu, Tur., Sv. Martin.
Karlova — Károlyfalva, Zem., N. M.
p. Šiatorom.
Karné — Kárna, Zem., Humenné.
Kašapatak — Kásapatak, Siláď, Zilah.
Kašov — Kásó, Zem., N. M. p. Šia-
torom.
159
Kašová Lehóta (Lehótka) — Kassa-
lehota, Zv., Zvolen.
Katalín — Pusztakatalin, Nov., Novo-
hrad.
Kátlovce — Kátlócz, Pr., Trnava.
Kátov — Kátó, Nit., Skalica.
Katúň — Kattuny, Sp, Podhradie.
Kavča, Nov., Halič.
Kavečany — Kavecsán, Šar., Nižná
Torysa.
Kazár — K., Nov, Firakovo.
Kazinec — Sajókaziocz, Bor., Sv. Peter.
Kecerské Kostofany íKoscelany) —
Keczerkosztolán, Šar., Nižná To-
rysa.
Kecerské Pavlovce — Keczerpálvágás,
Šar., Top fa.
Kecerské Pekfany (PekeFany) — Ke-
czerpeklén, Šar., Nižná Torysa.
Kečkovce (Ke«iKOBue) — Kecskócz,
Šar., Makovica.
Kečovo — Kecsó, G., Tornala
Kekíneš — Kokényes, Nov., Širák.
Kelbovce — Kolbócz, Zem.. Stropkov.
Kelemér — K., G., Tornala
Kefča — Kelcse, Zem., Stropkov.
KeFemeš — Kellemes, Šar., Široká.
KeFemešské Luky — Kellemesirétek,
Šar., Široká.
Kendice (Kendzice) — Kende, Šar.,
Nižná Torysa.
Keňhez — Kenyhecz, Ab., Košice.
Kepešd — Kóposd, Nit., Šaly.
Kerekediev (Gedov) — Kerekgede,
G., Siač.
Keře pes — Kerepes, Pešť, Jedlová.
Kerestete — Keresztéte, Ab., Turňa.
Kerestúr (Báčsky) — Bácskeresztúr,
Báč., Kula.
Kerestúr — Bodrogkeresztúr, Zem.,
Tokaj.
Kerestúr — Keresztúr, Pr., Trnava.
Kerestúr — Szécskeresztúr, Zem., Se-
čovce.
Kereš — Koros, G., Rožňava
Kereštvej (Kereštvík) — KOrósfó,
Šar., Topfa.
Kerť (Ašakerť) — AssakOrt, Nit,
Nitra.
Keseg — Keszeg, Nov., Novohrad.
Kesi (Kosihy) — Sajókeszi, G., Tornafa.
Kesihovce — Dacsókeszi, H., Čalomija.
Kestúc (Kostelec) — Kesztólcz, Ost.,
Ostřihom.
Kevágov — Kóvág, Bih., Salárd.
Kevežď — Garamkovesd, H., Soba.
Kevice — Kevicz, Tur., Mošovce.
Kezepeš — Kozépes, Bih., Margita.
Kežmarok — Késmárk (Kásmarck),
Sp., město.
Kiar — Kiskér, H., Bátovce.
Kijatice — Kiette, G., Rim. Sobota.
Kínek — Konyók, Nit., Nitra.
Királd — K., Bor., Ózd.
Királik — Királyi, G., Tornafa.
Kiripolec — Kiripolcz, Pr., Malacky.
Kirť — Erdókflrt, Nov., Širák.
Kista — Kiszte, Zem., N. M. p. Šia-
torom.
Kišapoštag — Kisapostag, Bělehrad,
Adoň.
Kišfaluba — Kisfalu, Nov., Lučenec.
Kišida — Kisida, Ab., Košice.
Kišovce (Kissócz) - Landsásfalu, Sp.,
Sobota.
Kivečeš — Kfivecses, G., Tornafa.
Kivežd — Kovesd, Nov., Širák.
Kfačanov (Kfcčanov) — Kelecsény-
borda, Ab., Fizer.
Kfačanov (Klečenov) — Kelecsény,
Zem, Sečovce.
KFačany — Kelecsén, L., Lipt. Sv.
Mikuláš.
KFačany Kelecsény, Nit., Frašták.
Kfačany — Fulekkelecsény, Nov.,
Fifakovo.
Kfačany — Tótkelecsény, Nov., Halič.
Kfačany (Hronské K.) — Garamkele-
csény, Tek., Levice.
Kfačany — Határkelecsény, Tek.,
Svátý Kříž.
Kfačany — Klacsan, Tr., Žilina.
Kfačany — Klicsin, Tur., Sv. Martin.
Kfačany — Kelecsény, Už., Kapušany.
Kladzany — Kladzán, Zem., Vranov.
Kfak — Madarasalja, Tek., Svátý
Kříž.
Klastava — Kalászi, H., Bátovce.
Kláštor pod Zniovora — Znióváralja,
Tur., Mošovce.
Klátova Nová Ves (Klatnovejsa) —
Tókésujfalu, Nit., Žabokreky.
160
Klčovány — Istvánlak, Pr., Trnava.
Krembark — Klembérk, Šar., Široká.
Klenová (KjreHOBa) — Klenová, Zem.,
Snina.
Klenovce (KjieHOBUH) — Frigyesfalva,
Ber., Latorca.
Klenovec — Klenócz, G., Rim. Sobota.
Kleňany — Kelenye, H., Čalomija.
Klieština — Kliestina, Tr., Považská
Bystrica.
Klin — K., Oř., Námestovo.
Klíž - Kolos, Nit., Žabokreky.
KIíž Hradiště — Nagykolos, Nit.,
Žabokreky.
Klobučice - Klobusicz, Tr., ITava.
Klokoč — Hegyhát, Zv., Slatina.
Klokočov (Klokočovo) — Klokocsó,
Už., Sobrance.
Klokotič, Kras., Rešica.
Klopotovo, Zv., Slatina.
Klubina — K., Tr., Nové Město nad
Kysucou.
Klúčov — Klucsó, Tr., Púchov.
Klaknava — Kluknó, Sp., Gelnica.
Kfušov — Klyussó, Šar., Sekčovec.
Kňahyňa (KHflrHHHna) — Knyahinya,
Už., Bereznoje.
Kňaža — Knyazsa, Oř, Dol. Kubín.
Kňažice (Knežice) — Zsitvakenéz,
Tek., Zlaté Moravce.
Kobeljarovo — Feketepatak, G., Rož-
ňava.
Kobyle (Kobulie) — Lófalu, Šar.,
Sekčovec.
Kobyliary (KybFary, KhÓjiap^l) —
Kóblér, Už., Užhorod.
Kobylnice (Kobulnicaj — Kobulnicza,
Šar., TopFa.
Kociha - Keczege, G., Rim. Sobota.
Kocura (Kocúr) — Kuczura, Báč.,
Kula.
Kocurice — Koczuricz, Nit., Piešťany.
Kocurice — Koczúr, Nit., Prievidza.
Kočín — Kocsin, Nit., Piešťany.
Kočovce — Kocsócz, Tr., Trenčín.
Kojetice (Kojecice) — Kajáta, Šar.,
Široká.
Kojetice (Kojecice) — Kajata, Ab.,
Fizer.
Kojšov (Kofsov, Kojsov) -— Kojsó, Sp.,
Gelnica.
Kochanovce— Kochanócz, Tr.,Trenčín.
Kochanovce — Kochanócz, Zem., Hu-
menné.
Kokava — Kokova, G., Rim. Sobota.
Kokava — K., Lipt., Lipt. Hrádok.
Kokíňa (Kochanovce) — Kokény, Šar.>
Topfa.
Kokosová — Kakasfalu, Nit., Topol-
čany.
Kokšov — Koksóbaksa, Ab., Košice
Koláčkovo — Kolacskó, Sp., Stará
Lubovňa
Kolačnov (Kolačnó) — KaIacsna,Tek.,
Oslany.
Koláre — Kóvár, H., Čalomija.
Kolárovice — KoUarovicz, Tr., Bytča.
Kolbachy — Kolbach, Sp., Podhradie.
Kolbásov (KoBÓacoBo) — Kolbaszó,
Zem., Snina
Kolbáš — Kolbása, Zem, N. M. p.
Šiatorom.
Kolčov, Končany — Kolcsókoncsán,
Sp., Levoča.
Kolčové Dlhé (Dluhy) — Kolcshosszú-
mezó, Zem., Vranov.
Kolcňany — Kolon, Nit., Nitra.
Kolibabovce — Kolibábócz, Už., So-
brance.
Kolínovce — Kolinfalu, Sp., Podhradie.
Kolta — K., Kom., Udvard.
Kolonica (KoJioHima) — Kolonicza,
Zem., Snina.
Kolpachy — Tópatak, H., Krupina.
Komariany — Komarócz, Zem., Vranov.
Komarov (Komarovce) — Komarócz,
Šar., Sekčovec.
Komarovce — Komárocz, Ab., Če-
rehát.
Komarovce — Palágykomorócz, Už ,
Kapušany.
Komarovce — Szobránckomorócz, Už.,
Sobrance.
Komárno — Komárom, Kom., město.
Komárno — Komárno, Nit , N. M. n.
Váhom.
Komárno (Komarovce) — Komarócz,
Zv., Slatina.
Komjatice — Komját, Nit., Nové
Zámky.
Komjatná — Komjatna, Lipt., Ružom-
berok.
161
Korajatné — Komjáti, Ab., Turňa.
Komlóša (KoMJoma) — Komlósa,
Šar., Makovíca.
Komióš — Komlós, Ab , Fizer.
Komióš (Malý Chmelov) — Komlós,
Šar., Topfa.
Komlóška — Komióska, Zem., Tokaj.
Komová — Komó, Zv., Březno
Koncház — Konczháza, Už.,Kapušany.
Končany — Koncsán, Sp , Levoča.
Kondoroš — Kondoros, Bék., Sarvaš.
Konošov — Kunosvágása (Kunesch-
hay), Tek., Kremnica.
Konópka, Zv., Slatina.
Koňská — Konszka, Lipt., Lipt. Sv.
Mikuláš.
Koňská — Kunfalva, Tr., Žilina.
Koňské — Konszke, Tur., Sv. Martin.
Koňuš (Broch : Koňušice) — Konyus,
Už., Sobrance.
Kopanica — Irtványos, Tek., Svátý
Kříž.
Kopčany — .Kopcsány, Nit, Skalica.
Kopčany — Hegyi, Zem , Michalovce.
Kopec — Kopecz, Tr.. IFava.
Koplotovce — Kaplat, Nit., Frašták.
Kopráš — Koprás, G., Revúca.
Koprnica — Kaproncza (Deutsch-Litta),
Tek., Svátý Kříž.
Koprovnica — Kaproncza, Bal Ďar-
moty.
Kordíky — Kordéháza, Zv., Báňská
Bystrica.
Korejovce (KupejiOBue) — Korejócz,
Šar., Makovica.
Korlát — K. Nov., Filakovo.
KoromFa — Korumlya, Už , Užhorod.
Korytárky — Teknós, Zv., Slatina.
Korytnc — Koritnó, Nit, N. M. n.
Váhom.
Korytné (Korotnok) — Korotnok, Sp.,
Podhradie.
Korytňany (KopLiTiiaiiu) — Kereknye,
Už, Užhorod.
Kosihy — Ipolykeszi, H Čalomija.
Kosihy — Karancskeszi, Nov., Sečany.
Kosihy (Kosihe) — Tek, Levice.
Kosorín — Koszorús, Tek., Svátý
Kříž.
Kosťany (Koscany) — Csontosfalva,
Ab., Košice.
Kostelany (Koscelany) — Szentistván,
Šar, Nižná Torysa.
Kosti viarska — Élesd, Zv., Báňská
Bystrica.
Kosti Vrch, Tek., Sv. Kříž.
Kostelec — Kosztelecz, Tr., Považská
Bystrica.
Kostolany — Nagykosztolány, Nit.,
Piešťany.
KostoliSté — Kosztoliste, Tur., Sv.
Martin.
Kostolná — Kosztolna, Tr., Trenčín.
Kostolná Ves iKostolnejsa) — Ko-
sztolnafalu, Nit., Prievidza.
Kostolné — Kosztolna, Nit., Myjava.
Kostohie Mitice — Kosztolnamiticz,
Tr., Bánovce.
Kostolné Moravce — Egyházmarót,
H., Šiahy.
Kosťové Pastifky (KocTfcOBa-ITacTiiJii,)
— Kosztyovapásztély, Už., Berez-
noje.
Kostriny (KoeTpiiHw) — Kosztrina,
Už., Bereznoje.
Koš — Kós, Nit., Prievidza.
Košeca — Kasza, Tr., ITava.
Košecké Malé Podhradie — Kasza-
kispodhrágy, Tr., Uava.
Košecké Rovné — Kaszarovne, Tr.,
Uava.
Košecké Vefké Podhradie — Kasza-
nagypodhrágy, Tr., Ifava.
Košiarovce — Kosarócz, Zem., Strop-
kov.
Košice — Kassa, Ab., mésto.
Košická Bělá — Kassabéla, Ab., Ko-
šice.
Košická Nová Ves — Kassaújfalu,
Ab., Košice.
Košické Hámre — Kassahámor, Ab ,
Košice.
Košolná — Kosolna, Pr., Trnava.
Kóšpalaga — - Kóspallag, H., Soba.
Košťany — Kostyán, Tur., Sv. Martin.
Košúty — Kossut, Tur., Sv. Martin.
Košúty — Kosút, Pr., Galanta.
Koterbach — Kotterbach, Sp., Nová
Ves.
Kotmanová (Gutmanová) — - Kotman-
lehota. Nov, Lučenec.
162
Kotrč Lúčka — Kotrcslúcska, Tr.,
Nové Město nad Kys.
Kovačica — Antalfalva, Tor., Kova-
čica.
Kováčova — Kovácsfalva, Zv., Zvolen.
Kováčovce — Szécsénykovácsi, Nov.,
Bal. Ďarmoty.
Kováčovce — Fiilekkovácsi, Nov.,
Fifakovo.
Kovačvagáš - Kovácsvágás, Ab.,
Fizer.
Kovačvagáš — Kovácsvágás, G.,
Rožňava.
Koválov (VcTký K.) — Nagykovalló,
Nit., Senica.
Koválovec — Kiskovalló, Nit., Skalica.
Kovárce — Kovarcz, Nit., Topolčany.
Kozárka — Kozárd, Nov., Širák.
Kozarovce (Košiarovce) — Kovácsi,
Tek., Zlaté Moravce.
Kozelník — Kecskés, Zv., Zvolen.
Kozí Vrbovok (Stredný V.; — Ke-
cskevarbók, H., Krupina.
Kožany — Kozsán, Šar., TopFa.
Kožd — Kosd, Nov., Novohrad.
Kožkovce — Koskócz, Zem., Humenné.
Kožuchov — Kazsu, Zem, Sečovce.
Kožuchovec — Kozsuhócz, Šar., Ma-
kovica.
Kračúnovce (Karačonovce) — Kará-
csonmezO, Šar., TopFa.
Krahule (Blajfus) - Kékelló, Tek,
Kremnica.
Krajné — Krajná, Nit., Myjava.
Krakovaný — Krakován, Nit , N. M.
n. Váhom.
Králiky — Királyka, Zv., Báňská
Bystrica.
KráFová - Királyi, Nit., Šaly.
KráFová — Királyrév, Pr., Gahnta
KráFov^ — Királyfa, Pr., Modra, město.
KráFová — Királyfa, Pr., Prešpurk.
KráFová — Királyfalva, Zv , Báňská
Bystrica.
KráFová (KráFovské Dúbravy) — Do-
brókirályi, Zv., Zvolen.
KráFová Lehota (KiráF-L.) — Király-
lehofa, L., Hrádok.
KráFová Lubela — Királylubella, L.,
Lipt. Sv. Mikuláš.
KraFovany — Kralován, Or., Dol.
Kubín.
KráFovce — Királynép, Ab , Košice.
KráFovce — Királyfalu, H., Krupina.
Krám — Kárám, Zv., Březno.
Kramlištie — Kiskapocs, Zv , Březno.
Kráska (Krašok) — Krások, Už , Ka-
pušany.
Krásko vá, Tr., Púchov.
Kraskovo — Kraszkó, G., Rim. So-
bota.
Krásna Horka — Krasznahorka, Or.,
Podzámok.
Krásna Ves (Krásnejsa) — Kraszna,
Tr., Bánovce.
Krasňany — Krasznyan, Tr, Žilina.
Krásnik Vajda — Krasznyikvajda, Ab.,
Turňa.
Krásno — Ószéplak, Nit., Žabokreky.
Krásno — Krasznó, Tr., Nové Město
nad Kys.
Krasnovce — Krásznócz, Zem., Mí-
cha Fovce.
Krásny Brod (KpacHti EpoAi*) —
Krasznibrod, Zem., Humenné.
Kraviar, Zv., Slatina.
Kraviany -- Kravján, Sp., Sobota.
Kraviany — Kereplye, Zem., Sečovce.
Krčava (Karčava) — Karcsava, Už.,
Užhorod.
Kremnica — Kórmóczbánya, Tek.,
město.
Kremnička — ÓkOrmócske, Tek ,
Svátý Kříž.
Kremnička — Keremcse, Zv., Báňská
Bystrica.
Krempach pri Dunajci — Dunajccz-
krempach, Sp., Stará Ves.
Krempach pri Lubovni — Lubló
krempach, Sp., Stará Lubovňa.
Kríg — Krig, Sp., Kežmarok.
Kristy — Kereszt, Už., Sobrance.
Kriva — Křivá, Or., Podzámok.
Křivá OFka (KpHBa-OjbKa) -— Kriva-
olyka, Zem., Stropkov.
Krivany (Kriviany) — Krivány, Šar .
Vyšná Torysa.
Kriváň — Krivány, Zv., Slatina.
Krivec — Karvacz, Zv., Slatina.
Křivé — Tótkriva, Zem., Humenné.
Křivé — Krive, Šar., Sekčovec.
163
Křivé (KpiiBa) — Ulicskriva, Zem.,
Snina.
Křivoklát — Křivoklát, Tr., Púchov.
Krivosúd Bodovka — Krivoszúdbo-
dovka, Tr., Trenčín.
Krivošfany (Krivoščany) — Krivostyán,
Zem., Michafovce.
Kříže — Krizse, Šar., Sekčovcc
Križlovce — Krizslócz, Zem., Stropkov.
Křižovaný (Križoviany) — Szentke-
řeszt, Šar., Široká.
Krizová Ves — Keresztfalu, Sp., Kež-
marok.
Krmeš — KórmOs, L., Lipt Sv.
Mikuláš.
Krmeš (Kermeš) — Papkormosd, Pr.,
Prešpurk.
Krná — Korná, Nov., Lučenec.
Krnáčovci, Zv., Slatina.
Krnišov — Kormosó, H., Krupina.
Krompach (Krompachy) — K., Sp.,
Podhradie.
KrpeFany -— Krpellán, Tur., Sv. Martin.
Kršťanová (Kršťanovejsa) — Tere-
styénfalva. Nit., Prievidza.
Krtovce — Krtócz, Nit., Topolčany.
Kruča — Krencs, Nit., Žabokrcky.
Kručov — Krucsó, Šar, Topfa.
Kručov — Magyarkrucsó, Zem., Vranov.
Krupina — Korpona, H., město.
Krušetnica — Krasetnicza, Or., Ná-
mestovo.
Krušinec — Krusinyecz, Šar., Mako-
vica.
Krušovce — Koros, Nit., Topolčany.
KruřFová — Kruzslyova, Šar., Mako-
vice.
KruŽFová (KpyjKJibOBa) — Kruzslyó,
Šar., Sekčovec.
Kry sov — Kerész, Už., Kapušany.
Kubachy — Kubách, Sp., Sobota.
Kucany — Nézpest, Zem., Michafovce.
Kučín — Kucsin, Šar., TopFa.
Kučín -- Kucsin, Zem., Vranov.
Kučišdorf (Zuckersdorf) — Csukárd,
Pr., Senec.
Kudlovce — Kudlócz, Zem., Humenné.
Kuchyňa — Konyha, Pr., Malacky.
Kuklov — Kuklo, Pr., Malacky.
Ku ková — Kúkemezó, Šar., TopFa.
Kulpín — Kulpin, Báč., Nový Sad.
Kunerád — Kunyerad, Tr., Žilina.
Kunov - Kuno, Nit., Senica.
Kunová Teplica — Kuntaplócza, G.
Rožňava.
Kupča — Kupcse, Tek., Svátý Kříž.
Kuraly — Kural, Ost., Parkán.
Kurima (Kurimiany) — K.,Šar.,Topra.
Kurimany (Kurimiany) — Kurimján,
Sp., Levoča.
Kurimka (KypuMKa) — K., Šar.,
Makovica.
Kúro v (KypoBTb) — Kuró, Šar.,
Sekčovec.
Kušín — Kuszin, Už., Sobrance.
Kutašovo (Gutáš) — Kutassó, Nov.,
Širák.
Kuty - Kuti, Nit., Prievidza.
Kuty — Kutti, Nit., Skalica.
Kuzmice — Kuzmicz, Nit., Topolčany.
Kuzmice (Kužmice) — Kozma, Zem.,
Sečovce.
Kšiná — Ksinna, Tr , Bánovce.
Kvačany — Kvacsan, L., Lipt. Sv.
Mikulá?.
Kvačany — Kvacsán, Šar., Široká.
Kvakovce — Kvakócz, Zem., Vranov.
Kvášov — Kvassó, Tr., Púchov.
Kyjov (KwftoBT.) — Kijó, Šar., Vyšná
Torysa.
Kyncelová — GónczOlfalva, Zv., Báň-
ská Bystrica.
Kysáč — Kiszács, Báč., Nový Sad.
Kysak (Kysag) — KOszeg, Šar., Nižná
Torysa.
Kyselica — KeszOlczés, Pr., Horný
Žitný Ostrov (FelsócsallókOz).
Láb — L, Pr., Malacky.
Lábfalva — Solnok-Doboka, Déšakna.
Lackov — Laszlód, H., Krupina.
Lackovce — Láczfalva, Zem., Hu-
menné.
Lacková — Laczkova, Sp., Stará Lu-
bovňa.
Laclavá — Lászfalu, Tur., Mošovce.
Lačnov — Lacsnó, Šar., Široká.
Lada — Lada, Šar., TopFa.
Ladce — Lédecz, Tr., Ifava.
Ladice — Lédecz, Tek., Zlaté Mo-
ravce.
Ladmovce — Ladmócz, Zem., N. M.
p. Siatorom.
164
Ladno — L., Tek., Svátý Kříž.
Ladomír (Hladomer) — Ladomér,Tek.,
Svátý Kříž.
Ladomirová (Ladomirovce, Zbacmh-
poBa) — Ladomér, Šar., Makovica.
Ladomirová (JlaAOMHpoBa) — Ladomér,
Zem., Snina.
Ladzany — Lédény, H., Krupina.
Lahotka (Lehótka) — Gácslehota, Nov.,
Halič.
Lachovce (./laxyBmi) — Lehócz, Už.,
Užhorod.
Lajošová — Lajosfalu, Nit., Nitra.
Lakšár Nová Ves (Novejsa) — Lak-
sárujfalu, Pr., Malacky.
Lalík, Zv., Slatina.
Lalínek — Lalinek, Tr., Nové Město
nad Kysucou.
Lalif (Lality) — L., Báč., Hodšág.
Lamač — Lamacs, Pr., Prešpurk.
Lanartov (Lenartov) Lenartó, Šar.,
Sekčovec.
Lančár — Lancsár, Nit., Piešťany.
Lapáš-Ďarmoty — Lapásgyarmat, Nit ,
Nitra.
Lapšanka — Kislapos, Sp., Stará Ves.
Lapujtov — Lapujtó, Nov., FiTakovo.
Lascov (Lastovice) — Lászczó, Šar.,
Topfa.
Laskáry — Laszkár, Nit , Prievidza.
Laskáry — Laszkár, Tur., Sv. Martin.
Laskavec (Kalamenová) — Kelemen-
falva. Tur., Mošovce.
Lastomír — Lasztomér, Zem., Micha-
lovce.
Lastovce — Lasztócz, Zem., N. M. p.
Šiatorom.
Laškovce — Lask, Zem., MichaFovce.
Látke (Látky), Nov., Lučenec.
Latkovce — Látkócz, Tr , Bánovce.
Látky — Latos, Zv., Březno.
Lazany — Lazán, Nit., Prievidza.
Lazany — Lazan, Tur., Mošovce.
Lazisko — Laziszkó, L., Lipt. Sv.
Mikuláš.
Lazy — Láz, Tr., Púchov.
Lazany — Lászka, Šar., Široká.
Lednica — Lednicz, Tr., Považská
Bystrica.
Lednica — Lednicz, Tr., Púchov.
Lednica Rovné (Lednické Rovné) —
Ledniczrovnye, Tr., Púchov.
Lednická Lehota — Lehotaváralja,
Tr., Púchov.
Legind — Legend, Nov., Novohrad.
Legiňa — Legenye, Zem., N. M. p.
Šiatorom.
Legňava (.íerHflBa) — Lagnó, Šar.,
Vyšná Torysa.
Lehota -— Abalehota, Nit., Nitra.
Leh(Ma (Lehotka) — Alsólehota, Or ,
Podzámok.
Lehótka (Lehota) — Felsólehota, Or.,
Podzámok.
Lehótka (Rakovec) — Kisrákó, Tur.,
Sv. Martin.
Lechnica — Lechnicz, Sp., Stará Ves.
Lekart — Lakárt, Už., Kapušany.
Lékaška — Lókósháza, G., Tornafa.
Lekeňa — Lekenye, G., Tornafa.
Lekír — Lekér, Tek., Levice.
Lelid — Leléd, H, Soba.
Lemešany — Lemes, Šar., Nižná To-
rysa.
Lenartovce — Lenártfalva, G., Tor-
nafa.
Lendak — Landok, Sp., Kežmarok.
Lengvart — Lengvárt, Sp., Levoča.
Lenka — Bodvalenke, Ab., Turňa.
Lenka — Sajólenke, G., Tornafa.
Lentvora — L., Nov., Halič.
Lerinc (Lorinec) — Lórinczi, Nov.,
Širák.
Lesenice — Leszenye, H., Čalomija.
Lesné (Lesný) — Leszna, Zem., Mi-
chafovce.
Lesnica — Lessnicz, Sp., Stará Ves.
Lesníček — Erdócske, Šar., Nižná
Torysa.
Lešť — Lest, Nov., Bal. Ďarmoty.
Lešťany — Lestyén, Nit., Prievidza.
Leštiny — Lestin, Oř, Dol. Kubín.
Letanovce — Letánfalu, Sp., Nová
Ves.
Letkíš — Lelkés, H., Soba.
Letnice (Letničie) — Letenócz, Nit.,
Skalica.
Levárt — L., G., Tornafa.
Levice - Leva, Tek., město.
Levkovce — Lók, Sp., Levoča.
165
Levoča — Lócse (Leutschau), Sp.,
město.
Ležiachovo — Lezsjachó, Tur., Mo-
šovce.
Ljuté (.IiOToe) — Lyuta, Už., Be-
reznoje.
Libichová — Libichava, Nit., Žabo-
kreky.
Liborča Dvorec — Liborcsadvorecz,
Tr , Púchov.
Licince — Licze, G., Tornafa.
Ličartovce — Licsért, Šar., Nižná
Torysa.
Liesek — Ljeszek, Or., Trstená.
Lieskovany (Leskoviany) — Lesz-
kovján, Sp., Nová Ves.
Lieskové — Kórlátkó, Nit., Senica.
Lieskovec — Lieszkovecz, Tr., IFava.
Lieskovec — Lieszkovecz, Tr., Nové
Město nad Kysucou.
Lískovec (Liskovce) — Leszkócz, Zem.,
Humenné.
Lieskovec — Mogyoród, Zv., Zvolen.
Liešno — Ljesnó, Tur., Mošovce.
Lietava — Ljetava, Tr., Žilina.
Lietava Lúčka — Ljetavalucska, Tr.,
Žilina.
Likavka — L., Ružomberok.
Likier -- Likér, G., Rim. Sobota.
Limpoch — Limbách, Pr., Senec.
Linč — Szilincs, Pr., Trnava.
Lipiany — Héthárs, Šar., Vyšná To-
rysa
Lipie, Tek., Sv. Kříž.
Lipník — Lipnik, Nit., Prievidza.
Lipník (.Thuhuitl) — Kislipnik, Šar.,
Vyšná Torysa.
Lipová (.InnoBa) — Lipová, Šar.,
Top fa.
Lipovec — Lipócz, G , Rim. Sobota.
Lipovec (Lipovce) — Keczerlipócz,
Šar., Nižná Torysa.
Lipovec — Szinyelipócz, Šar., Široká.
Lipovec — Lipócz, Tur , Sv. Martin.
Lipovec (^HiioBeuT>) — Lipócz, Už.,
Perečín.
Lipovník — Lipovnok, Nit., Topolčany.
Lipta Gerga (Geregány) — Lipta-
gerge, Nov., Sečany.
Lipt. Svátý Mikuláš — Liptószent-
miklós, L., Sv. Mikuláš.
Lipt. Teplá — Liptótepla, L., Ru-
žomberok.
Lišková — Liszkófalu, L , Ružom-
berok.
Lišov — Lisó, H., Krupina.
Litava — Litva, H., Krupina.
Litka — L., Ab., Čerehát.
Litkovce — Litke, Nov., Sečany.
Litmanová (JiHTMaHOBa) — Litmanova,
Sp., Stará LubovĎa.
Livina — Lévna, Nit., Žabokreky.
Livinské Opatovce — Apátlévna, Nit.,
Žabokreky.
Lízika (Alžbetka) — Torontálerzsé-
betlak. Tor., Velký Bečkerek.
Lodné (Lodno) — Lodnó, Tr., Nové
Město nad Kysucou.
Lok — Garamlok, Tek., Levice.
Lokca — Lokcza, Or., Námestovo.
Lomná — Lomná, Or., Námestovo.
Lomné (JoMHa) — Lomná, Zem.,
Stropkov.
Lomnica — Lomnicza, Nit., Prievidza.
Lomnica — Nagylomnicz (Gross.
Lomnitz), Sp., Kežmarok.
Lomnická — Kislomnitz (Klein-Lom-
nitz), Sp., Stará Lubovňa.
Lomno - L., Zv., Zvolen.
Lomy (Lom) Forgácsfalva, G.,
Rim. Sobota.
Lontov — Lontó, H., Soba.
Lopašov — Lopassó, Nit., Piešťany.
Lopašov — Lopassó, Nit., Skalica.
Lopér — Lopej, Zv., Březno.
Lopuchovo (Lopúchov) — Lapos,
Šar., Topla.
Lopušná — Lopusna, Tr., Nové Město
nad Kysucou.
Lórinčík Lórinczke. Ab., Košice.
Lošonec — Lusoncz, Pr., Trnava.
Lovásovce — Lovászi, Nit., Topolčany.
Lovce — Lócz, Tek., Zlaté Moravce.
Lovča — Nagylócsa, Tek., Svátý Kříž.
Lovčica — Kislócsa, Tek., Svátý Kříž.
Lovinobáňa (Loviná) — Lónyabánya,
Nov., Lučenec.
Lozorno — Lozornó, Pr., Malacky.
Ložin — Lazony, Zem., Michafovce.
Lubeník — Lubenyik, G., Rcvúca.
Lubenka, Nov., Lučenec.
Lubica — Leibicz (Leibitz), Sp., mésto.
166
Lubina — L., Nit., N. M. n. Váhom.
Lubietová — Libetbánya, Zv., Báňská
Bystrica.
Lubiša (Lubiš) — Lyubise, Zem.,
Humenné.
Lubňa (JlyÓHfl) — Lubnya, Už., Be-
reznoje.
Luboreč — Nagylibercse. Nov., Halič.
Luboriečka (Malá Luborieč) — Kisli-
bercse, Nov., Halič.
Lubovec — Lubócz, Šar., Široká.
Lubotyň — Lubotin, Šar., Vyšná To-
rysa.
Lučina (Lučina) — Litinye, Šar.,
Vyšná Torysa.
Luciná (Lucín) — Luczin, Nov., Se-
čany.
Lučatín — Luczató, Zv., Báňská
Bystrica.
Lučenec — Losoncz, Nov., město.
Lučenčík (Malý a Velký), Nov., Lu-
čenec.
Lučivná — Lucsivna, Sp., Sobota.
Lúčka — Lucska, G., Rožňava.
Lúčka — Lucska, Sp., Podhradie.
Lúčka (Lučky) — Harcsárlucska, Šar ,
Vyšná Torysa.
Lučky — Lucski, L., Ružomberok.
Lučky (Lúčka) — Taplilucska, Šar.,
Topla.
Lučky — Jánosrét (Honneshay), Tek.,
Kremnica.
Lučky - Lucska, Už., Sobrance.
Ludany (Ludanice) — Nyitraludány,
Nit., Topolčany.
Ludany — Nógrádludány, Nov., Se-
čany.
Ludany — Vámosladány, Tek., Levice.
Lugy (Jlynb) — Luh, Už., Bereznoje.
Luka — L., Zem., Bodrog.
Lukačovce (Lakáčovce) — Lakács,
Nit, Frašták.
Lukavica — Lukovicza, Šar., Sekčovec.
Lukavica — Lukavicza^ Tek., Svátý
Kříž
Lukačovce — Lukasócz, Zem., Hu-
menné.
Lukavica — Lukócza, Zv., Báňská
Bystrica.
Lúka — Luka, Nit., N. M. n. Váhom.
Lúka Nanince — Lukanénye, H.,
Čalomija.
Lukovište — Lukovistye, G., Rim.
Sobota.
Lukov (ilyKOBo) — Lukó, Šar., Sek-
čovec.
Lukovo — Lakócza, Zv., Zvolen.
Lúky-GergeFová — Liikigergelyfalu,
Nit., Nitra.
Luky — Lúki, Tr., Nové Město nad
Kysucou.
Luky — Lúki, Tr., Púchov.
Lula NagylQle, Tek., Vráble.
Lupák, Kras., Rešica.
Lupčianska ulica (Lupčica) — Lupcsé-
utcza, Zv., Báňská Bystrica.
Lupoč — Lupacs, Nov., Halič.
Lutila (Lutilá) — Lutilla, Tek., Svátý
Kříž.
Lutov — Luttó, Tr., Bánovce.
Lutyša (Lutiše) — Lutisa, Tr., Nové
Město nad Kys.
Lužanka (Lažany) — Luzsánka, Šar.,
Široká.
Lužany — Long, Šar., TopFa.
Lužna (Lužno) — Luzsna, L., Ru-
žomberok.
Lvov (.l^HBOBT,) — Livó, Šar., Sakčovec,
Lvovská Hutá — Livóhutťa, Šar.,
Sekčovec.
Lysá — Lissza, Tr., Púchov.
Lysica — Liszicza, Tr., Žilina.
Máčov — Mácsó, Nit.. Prievidza.
Madačka — Madacska, Nov., Halič.
Maďara ny — Megyer, Nov., Sečany.
Maďar-Dióseg — Magyardiószek, Pr.,
Galanta.
Maďaroš — Mogyorós, Ost., Ostřihom.
Maďarovce — Magyarad, H., Šiahy.
Maďar-Patak — Magyarpatak, Siláď,
Krásná.
Maďar-Šók — Magyarsók, Nit, Šaly,
Madočany — Madocsán, L., Ružom-
berok.
Madunice — Vágmedencze, Nit., Fra-
šták.
Machalovce — Mahalfalu, Sp., Levoča.
Machulince — Maholány, Tek., Zlaté
Moravce.
Majcichov (Majtechov) — Majtény,
Pr., Trnava.
167
Majer — Majorfalva, Zv., Báňská By-
strica.
Majerka (Majerhof) — M., Sp , Kež-
marok.
Majom — M. G., Siač.
Majorovce — Majorócika, Zem., Vranov.
Majšnarovo, Tek., Sv. Kříž.
Majzel (Maysel) — M , Nit., Prievidza.
Makov — Trencsénmakó, Tr., Bytča.
Makovce — Makócz, Zem., Stropkov.
Makranc — Makrancz, Ab., Čerehát.
Malá — Malé, G., Tornaía.
Malá Baňačka — Széphalom, Zem ,
N. M. p. Šiatorom.
Malá Bára — Kisbári, Zem., N. M. p.
Šiatorom.
Malá Božva — Kisbózsva, Ab., Fizer.
Malá Bytča — Kisbittse, Tr., Bytča.
Malá Čaba (Ambrózka) — Arabróz-
falva, Can., okres střední.
Malá Čalomija — Kiscsalomia, H.,
Čalomija.
Malá Causa — Kiscsausa, Nit., Prie-
vidza.
Malá Černá — Kiscserna, Tr., Žilina.
Malá Divina (Divinka) — Kisdivina,
Tr., Nové Město nad Kys.
Malá Domáša — Kisdomása, Zem.,
Vranov.
Malá Franková — Kisfrankvágása,
Sp., Stará Ves.
Malá Gerga (Geregány) — Kisgerge,
Nov., Sečany.
Malá Hradná — Kisgradna, Tr., Bá-
novce.
Malá Chocholná — Kischocholna, Tr.,
Trenčín.
Malá Jesenica — Kisjeszenicz, Tr.,
Považská Bystrica.
Malá Kalnica — Kiskálna, Tek., Le-
vice.
Malá Kolesová — Kiskotessó, Tr.,
Bytča.
Malá Kubra (Kubrica) — Kiskubra,
Tr., Trenčín.
Malá Lehota — Kislehota, Nit, Prie-
vidza.
Malá Lehóta — Kisiilés, Tek., Zlaté
Moravce.
Malá Lehótka (Lihotka^ — Kislehotka,
Nit., Prievidza.
Malá Lodina (Lodzina) — Kisladna,
Šar , Nižná Torysa
Malá Mána — Kismánya, Nit., Nové
Zámky.
Malá Modrovka — Kismodró, Nit.,
N. M. n. Váhom.
Malá Poloma — - Kisveszverés, G.,
Rožňava.
Malá Prietrž (Přítrž) — Kispntrzsd,
Nit., Skalica.
Malá Rozvaď — Kisrozvágy, Zem.,
Bodrog.
Malá Rudina (Rudinka) — Kisrudina,
Tr., Nové Město nad Kys.
Malá Seč — Kisszecse, Tek., Levice.
Malá Slatina (Slatiňka) — Kisszlatina,
Tr., Bánovce.
Malá Slatina (CcJOTBiina) ~ Kis-
szlatina, \M,r Užhorod.
Malá Slatina (Slatiňka) — Kisszalatna,
Zv., Vel. Slatina.
Malá Tarča — Kistarcsa, Pešť, Jedlová.
Malá Tarkáň — Kistárkány, Zem.,
Bodrog.
Malá Toroňa — Kistoronya, Zem.,
N. M. p. Šiatorom.
Malá Tura — Kistóre, Tek., Levice.
Malá Udiča — Kisugyics, Tr., Považ-
ská Bystrica.
Malá Vieska (Novejsa) — Kisujfalu,
Nov., Bal. Ďarmoty.
Malá Vieska — Tótkisfalu, Nov., Halič.
Malacky — Malaczka, Pr., Malacky.
Malachov — Malakó, Zv., Banská By-
strica.
Malatín (Nižný, Střední, Vyšný) — Há-
romalatin, L., Lipt. Sv. Mikuláš.
Malatiná — Malatina, Or., Dol. Kubín.
Malcov — Malczó, Šar., Sekčovec.
Malčice — Málcza, Zem., Michalovce.
Maldur, Sp , Kežmarok.
Malé Aponice (Oponice) — Appony^
Nit., Topolčany.
Malé Berezné (Ma;ioe BepesHoe) —
Kisberezna, Už., Bereznoje.
Malé Bielice (M. Bilice) — Kisbélicz,
Nit., Žabokreky.
Malé Bierovce — Kisbirócz, Tr.,
Trenčín.
Malé Borové (Maló Borovó) — Kis-
borove, L., Lipt. Sv. Mikuláš.
168
Malé Bjšany — Kisbossány, Nit.,
Žabokreky.
Malé Brestovany — Kisbresztovány,
Pr., Trnava.
Malé Břežany — Kisbolgyén, Nit.,
Topolčany.
Malé Bystričany — Kisbisztricsény,
Tek , Oslany.
Malé Dvorany — Kisdovorán, Nit,
Topolčany.
Malé Gejovce — Kisgocz, Už, Už-
horod.
Malé Hostie — Kisvendég, Nit., Žabo-
kreky.
Malé Hyndice — Kishind, Nit., Nitra.
Malé Chlievany — Kischlivény, Tr ,
Bánovce.
Malé Chrášťany (Chrasťany) — Kis-
herestény, Tek., Zlaté Moravce.
Malé Chr£any — Kishartyán, Nov.,
Sečany.
Malé Jacovce — Kisjácz, Nit., Topol-
čany.
Malé Kapušany — Kiskapos, Už.,
Kapošany.
Malé Kosraalovce — Kiskoszmály,
Tek., Levice.
Malé Kosihy — Kiskeszi, H., Soba.
Malé Krškany — Kiskereskény, H.,
Batovce.
Malé Kršteňany — Kiskeresnye, Tek.,
Oslany.
Malé Leváry (M. Leváre) — Kislévárd,
Pr., Malacky.
Malé Opatovie — Kisapáti, Tek., Zlaté
Moravce.
Malé Oponice (Aponice) — Appony,
Nit., Topolčany.
Malé Orvište — Kisorvistye, Nit.,
Piešťany.
Malé Ostratice — Kissztricze, Tr.,
Bánovce.
Malé Ozorovce — Kisazar, Zem.,
Sečovce.
Malé PastiFky (IlacTHJibKLi} — Kis-
pásztély, Už., Perečín.
Malé Ratovce — Kisrát, Už., Kapušany.
Malé Ražkovce — Kisráska, Zem.,
MichaFovce.
Malé Ripňany — Kisrippény, Nit.,
Topolčany.
Malé Selmence — Kisszelmencz, Už.
Kapušany.
Malé Slavošovce (Slaboška) — Kis-
szlabos, G., Rožňava
Malé Slažany — Kisszelezsény, Tek.,
Zlaté Moravce.
Malé Stankovce — Kisstankócz, Tr.,
Trenčín.
Malé Straciny — Kissztracsin, Nov.,
Bal. Ďarmoty.
Malé Sulany — Kisszulány, Nit., To-
polčany.
Malá Šenkvice (Cerové) — Kissen-
kvicz, Pr., Senec.
Malé Šaluhy (Šalužky) — Garam-
kissalló, H., Soba,
Malé Šarluhy — MezOkissalló, Tek.,
Levice.
Malé Šiarovce — Kissáró, Tek., Le-
vice.
Malé Terany — Kisterenne, Nov.,
Fifakovo.
Malé Topolčany (Topolčianky) —
Kistapolcsány, Tek., Zlaté Mo-
ravce.
Malé Túrovce — Kistúr, H. Šiahy.
Malé Uherce — Kisugrócz, Tek.,
Oslany.
Malé Vozokany — Kisvezekény, Tek.,
Vráble.
Malé Záblatie — Kiszáblat, Tr., Trenčín.
Malé Zálužicc — Kiszalacska, Už.,
Sobrance.
Malé Zlievce — Kiszelló, Nov., Se-
čany.
Malé Žabokreky — Kiszámbokrét,
Tr., Trenčín.
Malé Žbince — Kiscsebb, Zem., Mi-
chafovce.
Málinec — Málnapatak, Nov., Lučenec.
Malomseg — Malomszcg, Nit., Nové
Zámky.
Malužina — Maluzsina, L., Hrádok.
Malý Báb — Kisbáb, Nit., Frašták.
Malý Barkáň — Kisbárkány, Nov.,
FiFakovo.
Malý Bysterec — Kisbiszterecz, Or.,
Dolný Kubín.
Malý Citýň — Kisczctény, Nit., Nitra.
Malý Čepčín — Kiscsepsény, Tur.,
Mošovce.
169
^lalý Ečet — Kisccset, Nov., Novo-
hrad.
^lalý Folkmár — Kisfolkmár, Sp.,
Gelnica.
^lalý Kazmír (M. Kažmir) — Kis-
kázmér, N. M. p. Šiatorom..
Malý Chrne lov (Komloš) — Komlós,
Šar., Topfa.
^lalý Kerestúr — Kiskeresztúr, Nov.,
Lučenec.
Malý Kesor — Kiskeszi, Nit, Nové
Zámky.
Malý Kiar — Kiskér, H , Bátovce.
Malý Kiarov — Kiskér, Nov., Bal.
Ďarmoty.
Malý Kolačín — Kiskolacsin, Tr.,
IFavjí.
Malý Krtýš — KiskQrtós, Nov., Bal.
Ďarmoty.
Malý Kýr — Kiskér, Nit., Nové Zámky.
Malý Lapáš — Kislapás, Nit., Nitra.
Malý Máčad — Kismácséd, Pr.,
Galanta.
Malý Maroš — Kismaros, Nov., Novo-
hrad.
Malý Pešek — Kispeszek, H., Soba.
Malý Slavkov — Kisszalok, Sp., Kež-
marok.
Malý Slivník — Kisszilva, Šar., Sek-
čovec.
Malý Svidník (Svidníčka) — Szvidni-
cska, Šar., Makovica.
Malý Šaryš — Kissáros, Šar., Široká.
Malý Várad — Kisvárad, Nit, Nové
Zámky,
^lalženice — Maniga, Nit., Frašták.
Mangód -- Mangútovo, Zv., Slatina,
^lankovce — Mankócz, Tek., Zlaté
Moravce.
Marcal — Marczal, Nov., Bal. Ďarmoty.
Marček — Markófalva, Tr., Nové
Město nad Kysucou.
Margecany — Margitfalu, Sp., Gel-
nica.
Margitovo — Margit, Zv., Slatina.
Marhaň (Marhoňa) — Margonya, Šar.,
TopFa.
Maria Nostra — Márianosztra, H.,
Soba.
Mariatál (Mariaňky, Marienthal) —
Maria volgy, Pr., Prešpurk.
Národopisný Sborník Sv. IX.
Maríková — Mariko, Tr., Považská
Bystrica.
Marko vce — Márk, Zem.
Markovice — Markovicz, Tur., Mo-
šovce.
Markuška — Markuska, G., Rožňava.
Markušovce, Štefanovce — Marcus-
csepánfalu, Sp., Nová Ves.
Marokház (Maroková) — Tótmarok-
ház, Nov., Filakovo.
Maršová (Maršovka) — Marsófalu, Tr.,
Považská Bystrica.
Martinček — Szentmárton, L., Ružom-
berok.
Mártonfalu — M. (Faluba), Nit., Nové
Zámky.
Mártonka — Mártonfala, G., Siač.
Maruškova Dolina, Tek., Sv. Kříž.
Marušová — Marosfalva, Tek., Levice.
Mást (Teldince) — Mászt, Pr., Prešpurk.
Máša — Vashámor, Zv., Březno.
Mašková — Maškova, Nov., Halič.
Masko vce — Maskócz, Zem., Humenné.
Mašurov — Ádámfolde, Šar., Sekčovec.
Maťášovce — Matyasócz, Zem., Vranov.
Matejovce — Matejócz, Sp., Nová Ves.
Matejovce (Mathsdorf, Matzdorf) —
Mateócz, Sp., Sobota.
Matiašok (MaTtaiuKa) — Mátyáska,
Šar., Topfa.
Matiašov — Matyásbáza, Zem., N M.
p. Šiatorom.
Matiašovce — Mátyásfalu, Sp., Stará
Ves.
Matišová (MaTHiuoBa) — Matiszova,
Šar., Vyšná Torysa.
Maťovce (MaTbOBue) — Mátévágás,
Šar. Topla.
Maťovce — Mátyócz, Už., Kapušany.
Matka Božia — Boldogfa, Pr., Senec.
Mátra-Novák — Mátranovák, Nov.,
Filakovo.
Mátra-Sele — Mátraszele, Nov., Fi-
Takovo.
Mátra-Séléš — MátraszOlOs, Nov.,
Filakovo.
Mátra-Verebíl — Mátraverebély, Nov.,
Fifakovo.
Medksov — Megyaszó, Zem., Serenč.
Medeš-Bodzáš — Medgyesbodzás, Ar.,
Elek.
12
170
Medeš-Eďháza — Medgyesegyháza,
Ar., Elek.
Medné — M., Tr., Púchov.
Medovarce — MéznevelO, H., Šiahy.
Medvěde — Medvés, Z v., Březno.
Medvedze (Meďvedzie) — M., Or.,
Podzámok.
Medvedze (Medbedze) — M., Šar.,
Makovica.
Medzany — Megye, Šar., Široká.
Medzibrod (Medzibrodie) — Mezókoz,
Zv., Březno.
Medzibrodie — Medzibrogy, Or., Dol.
Kubín.
Medzihradné Medzihradne, Or., Dol.
Kubín.
Medzi Laborce (Medži L., Me«H-
JaÓopeu-L) — Mezólaborcz, Zem.,
Humenné.
Meglisov (Miglesov) — Miglész, Zem.,
Sečovce.
Megeš — Megyes, Šar., Topfa.
Mehés — Méhész, Ab., Turňa.
Mehy -— Méhi, G., TornaFa.
Mehynce — Menyhe, Nit., Nitra.
Melčice — Melcsicz, Tr., Trenčín
Melccheď (Melegheď) — Meleghegy,
G., Siač.
Melek — Mellek, Tek, Vráble.
Meljata — Melléte, G., Tornafa.
Mende — M., Pešť, Monor.
Mengusovce— Mengusfalu, Sp , Sobota.
Merašice — Merftcze, Nit., Frašták.
Mergeška (MepreuiKa) — Mergeska,
šar., Makovica.
Meretice (Merečice) — Sárosszentimre,
Šar., Široká.
Merník — Mernyik, Zem., Vranov.
Merovce — Mere, H., Šiahy.
Městečko — Ujvároska, Nit , Frašták.
Městečko — Mcsztecskó, Tr., Púchov.
Mestisko — Mesztiszkó, Šar., Makovica.
Meža — Mózs, Tolna, okres střední.
Mičakovce — Micsák, Šar., Tepla.
Miglés — Miglécz, G., Revúca.
Michajlov (Mihajlov, MiixaiuoBií) —
Mihajló, Zem., Snina.
Michalany (MihaFany) — Szentmihály,
Šar., Široká.
Michafany (MihaFany) — Mihályi, Zem.,
N. M. p. Šiatorom.
Michal Gerga (Geregány) — Mihály-
gerge. Nov., Sečany.
Michálková — Mihályi, Zv., Zvolen.
Michalok (Mihalok) — Mihalkó, Zem.,
Vranov.
Michalova (Michálková) — Mihály-
telek, Zv., Březno.
Michalovce — Mihályfalva, G., Tor-
nafa.
MichaFovce (MihaFovce) — Nagymi-
hály, Zem., MichaFovce.
Miezgovce — Mjezgócz, Tr., Bánovce.
Miglec — Miglécz, Ab., Košice.
MikFášovce (Miklósfalu) — Landsás-
falu, Sp., Sobota.
Miklúšovce (Mniaynionue) — Miklós-
vágas, Šar., Široká.
Mikóhaz — Mikóháza, Zem., N. M. p.
Šiatorom.
Mikolčany — Mikolcsán, G , TornaFa.
Mikova — Mikova, Zem., Stropkov.
Mikšová — Miksófalva, Tr., Bytča.
MikuFa — Vámosmikola, H., Soba.
MikuFa — Garammikola, Tek., Levice.
Mikušovce — Miksi, Nov, Lučenec.
Mikušovce — Mikusócz, Tr, Páchov.
Milbach (Milbak) — Miihlenbach, Sp.,
Sobota.
Milochov — Milochó, Tr, Považská
Bystrica.
Minaj — M., Už., Užhorod.
Mindsent — Koksómindszent, Ab.,
Košice .
Miňovce (Miinbonmi) — Minyócz, Zem.,
Stropkov.
Mirče (Mupnii) — Mircse, Už., Be-
reznoje.
MiroFa — Mirolya, Šar., Makovica.
MisFava (MysFava) — Miszlóka, Ab.,
Košice.
Miškovec — Miszkolcs, Bor., mésto.
Mitrovci, Zv., Slatina.
Mládzovo — Nemesfalva, Nov., Lu-
čenec.
Mlenco — Tejfalu, Pr., Horný Žitný
Ostrov, Felsócsallókoz.
Mlyňany — Malonya, Tek., Zlaté
Moravce.
MFake (Mláky) — Nov., Lučenec.
Mlynárovce (AIjinnapoBue) — Mlina-
rócz, Šar., Makovica.
171
Mnešice — Révfalu, Tr., Trenčín.
Mnichova Lehóta — Barátlehota, Tr.,
Trenčín.
Mníšany — Mnisány, G., Revúca.
Mníšek (Einsiedel) — Szepesremete,
Sp, Gelnica.
Mníšek — Mnišek, Sp., Stará Lu-
boviia.
Mocovo (u Mócov) — Mócz, Zv.,
Báňská Bystrica.
Močarany — Mocsár, Zem., Micha-
Tovce.
Močiar — Mocsár, Tek., Svátý Kříž.
Močiar (PyccKOH Moqap^) — Orosz-
mocsar, Už., Bereznoje.
Močiar — Mocsár, Už , Kapušany.
Močidlany — Czoborfalu, Nit, Skalica.
Močidlany (Močorany) — Mocsolya,
Šar., Široká.
Močonok (Močonek) — Mocsonok, Nit.,
Šaly.
Moďoroš — Mogyorós, Už., Kapušany.
Modra — Moder, Pr , město.
Modra -- M., Zem., Humenné.
Moderdorf — Modorfalva, Pr., Trnava.
Modrý- Kámen (Hrad, Blauenstein) —
KékkO, Nov., Bal. Ďarmoty.
Mohora — M., Nov., Bal. Ďarmoty.
xMochovce — Mohi, Tek., Vráble.
Mojtín — Mojtény, Tr., IFava.
Mokča — Mokcsa, Už., Kapušany.
Mokrá — Apatelek, Ar., Borošjené.
Mokřaď — Mokragy, Or., Dol. Kubín.
Mokrá Lúka — Vizesrét, G., Revúea.
Mokrý Háj — Mokriháj, Nit., Skalica.
Mokré (MoKpoe) — Mokra, Už., Pe-
re Čín.
Mólča — Mócsa, Zv., Báňská Bystrica.
Moldava — Szepsi, Ab., Čerehát.
Molnoš — Molnos, Nit., Niira.
Morasť Dolina, Tek., Sv. Kříž.
Moravany — Moravan, Nit., Piešťany.
Moravské Leskové — Morvalieszkó,
Tr., Trenčín.
Morovno řMorovné) — Morovno, Nit.,
Prievidza.
Mostisté — Mostyistye. Tr., Púchov.
Moškovec — Moskócz, Tur., Mošovce.
Mošovcc — Mosócz, Nit., N. M. n.
Váhom.
Mošovcc — Mosócz, Tur., Mošovce.
Moštenica — Mosód, Zv., Banská
Bystrica.
Móťová — Mátyásfalva, Zv., Zvolen.
Motyčky — Motyók, Zv., Báňská
Bystrica.
MoyS — Moys, Tr., Žilina.
Moyš Lúčka — Moyslucska, Tr., Žilina.
Močiarmany — Mocsármány, Šar.,
Nižná Torysa.
Mokroluh — Sárpatak, Šar., Sekčovec.
Mrázovce — Mrázócz, Zem , Stropkov.
Mučíň — Mucsíny, Nov., Lučenec.
Mučoň — Mucsony, Bor., Sendré.
Mudrovec — Mudrócz, Sar., Nižná
Torysa.
Mukačevo (MyKa^eso) Munkács,
Ber., mésto.
Múlaď — Rárósmulyad, Nov., Sečany.
MúFadka — Mulyadka, Nov., Lučenec.
Muráň — Murány, G., Revúca.
Muráňska Dlhá Lúka — G., Revúca.
Muráňska Hutá — Murányhutta, G ,
Revúca.
Muráňska Lehóta — Muránylehota, G.,
Revúca.
Muráňska Zdichava — Murányzdichava,
G , Revúca.
Muroviany — Morva, Zem., Mícha-
fovce.
Mutné (M^tne) — Mutne, Or., Ná-
mestovo.
Mútnik — Mutnik Tur., Mošovce.
Myjava — Miava, Nit., Myjava.
Mýtná — Vámosfalva, Nov., Lučenec.
Mýtná Nová Ves (Mytnovejsa) —
Vámosujfalu, Nit., Topolčany.
Mýto — Vámos, Zv., Březno.
Mystríkovo (u Mystríkov) Mester-
hely^ Z v , Báňská Bystrica.
Myšlina — Mislyina, Zem., Humenné.
Myšútovo (u Myšútov) — Misód, Zv.,
Báňská Bystrica.
Nacina Ves (Naciňovša, Naciňoves)
— Nátafalva, Zem., MichaFovce.
Nadabula — N., G., Rožňava.
Nádaš — Nádas, Pr., Trnava.
Nádaška — Nádaska, Ab, Turňa.
Nadlice — Nadlány, Nit., Žabokreky.
Nadošany — Nádas, H., Bátovce.
Nádošť (Nádošč) — Nádasd, Ab.,
Fizcr.
12*
172
Nádseg — Nádszeg, Pr., Galanta.
Nádvej (Nadféj) — Nádfó, Šar.,
TepFa.
Nadida (VeFká Ida) — Nagyida, Ab.,
Košice.
Naďod — Nagyod, Tek., Levice.
Naďlak — Nagylak, Čan., Naďlak.
Naďseg — Egyháznagyszeg, Nit.,
Nové Zámky.
Naďsenáš — Nagyszénás, Bék., Oroš-
háza.
Naháč — Nahács, Pr., Trnava.
Najštift (Neštych) — Neustift, Pr.,
Senec.
Námestovo — Námesztó, Or., Ná-
mestovo.
Namešany — Nemessán, Sp., Le-
voča.
Nángor — N., Nov., Bal. Ďarmoty.
Nándorheď — Nándorhegy, Kras., Ka-
ranšebeš.
Nandraž — Nandrás, G., Revúca.
Napraď — Naprágy, G., TornaFa.
Našice, Virovitica, Našice.
Nebojsa — Nebojsza, Pr., Galanta.
Necpaly — Neczpál, Nit., Prievidza.
Necpaly — Neczpáll, Tur., Sv. Martin.
Nedanovce — Nedanócz, Nit., Žábo-
kreky.
Nedašovce — Nyitranádas, Nit., Ža-
bokreky.
Neded — Negyed, Nit., Šaly.
Nededza — Nedecz, Tr., Žilina.
Nedelište — Nedelistye, Nov., Halič.
Nedozor — N. Tur., Mošovce.
Nedožer — Nádasér, Nit., Prievidza.
Nechvál Pofanka — Nechválpolyánka,
Zem., Snina.
Němce — Németi, H., Krupina.
Němce — Németi, Tek , Zlaté Mo-
ravce.
Němce — Zólyomnémeti, Zv., Báňská
Bystrica.
Německá — Nemétfalva, Zv., Březno.
Německá Lupča — Német Lipcse,
L., Lipt. Sv. Mikuláš.
Německá Porubá (Ilopyóa) — Né-
metporuba, Už., Sobrance.
Německé Pravno (Deutschproben) —
Németpróna, Nit., Prievidza.
Německý Dióseg — Némct EHószeg
Pr., Galanta.
Německý Grób — Németgurab, Pr.,
Senec.
Německý Pereg — Németpereg, Ar.,.
Pécka.
Nemcovce — Kapinémetfalu, Šar ,.
Topfa.
Nemcovce (Nemcovce) — Tapliné-
metfalu, Šar., TopFa.
Nemčice — Nyitranémeti, Nit., To-
polčany.
Nemčiňany — Nemcsény, Tek., Zlaté
Moravce.
Němečky — Nemecske, Nit., Topol -
čany.
Nemeš Ker£ (Nemeš Kurť) — Nemes-
kurt, Nit., Frašták.
Nemšová — Nemsova, Tr., Púchov.
Nemta — Tornyosnémeti, Ab., Ko-
šice.
Nemta — Nemti, Nov., Fifakovo.
Neporádzka — Kisneporácz, Tr., Bá-
novce.
Neresnica — Nyeresznicza, Zv., Zvo-
len.
Nesluša — Neszlusa, Tr., N. M. n. Ky-
sucou.
Neštin, Sriem, Ilok.
Neštych — Jánostelek, Pr., Trnava.
Netejč — Notincs, Nov., Novohrad.
Nezbud Lúčka — Nezbudlucska, Tr.,.
Žilina.
Neverice — Néver, Tek., Zlaté Mo-
ravce.
Nevicky (HeBiiUKoe) — Neviczke, Už.,
Užhorod.
Nevidzany — Nevidzén, Nit, Prie-
vidza
Nevidzany — Néved, Tek , Vráble.
Nevolno — Tormárskert, Tek., Svátý
Kříž.
Nežatice — Nezsette, Nit., Tcpol-
čany.
Nežovce (Níža) — Nézsa, Nov., No-
vohrad.
Niek — Nyék, Pr., Galanta.
Niklhóf(Niklhúf) — Miklóstelek, Pr.,
Malacky.
Niklová (HiiicjOBa) — Niklová, Šar.^
Makovica.
173
Nimnica — Nimnicz, Tr., Púchov.
Nir — Nyír, Tek., Levice.
Nira — Nyíri, Ab., Fizer.
Nireďháza — NyiregyhAza, Sabolč,
město.
Nitra — Nyitra, Nit., město.
Nitra — I póly nyitra, Nov., FiTakovo.
Nitrianska Středa — Nyitrazerdahely,
Nit., Topolčany.
Nitrianske Sučany — Nyitraszucsány,
Nit., Žabokreky.
Nitrianske Žabokreky — Nyitrazsám-
bokrét, Už , Žabokreky.
Nižná — Nizsna, Nit., Piešťany.
Nižná — Nizsna, Or., Podzámok.
Nižná Belša — Alsóbolzse, Ab., Ko-
šice.
Nižná Boča (Szentivánbocza) — Alsó-
bocza, L., Hrádok.
Nižná Cicá — Alsóczécze, Ab. Gene.
Nižná Jabloňka (HaojioHKa) — Alsó-
jablonka, Zem., Snina.
Nižná Jedlová (EjwoBa) — Alsójed-
lova, Šar., Makovica.
Nižná Kamenica — Alsókemencze,
Ab., Fizer.
Nižná MisTa (Mišla) — Alsómíslye,
Ab-, Fizer.
Nižná Orka (OjibKa) - Sztropkóolyka,
Zem., Stropkov.
Nižná OFšava (Dolní Olšva) — Alsó-
olsva, Zem., Stropkov.
Nižná Pisana (IlncaHa) — Alsó-
piszana, Šar., Makovica.
Nižná Pofanka (IIoJikaHKa) — AIsó-
polyánka, Šar., Makovica.
Nižná Rad vaň (PajiBaHk) — Izbugya-
radvány, Zcro., Humenné.
Nižná Revúca — Alsórevucza, L.,
Ružomberok.
Nižná Rybníca (N. Rybníce) — Alsó-
ribnyicze, Vi^ Sobrancc.
Nižná Slaná — Alsó>ajó, G., Rož-
ňava.
Nižná Sochá — Alsószuha, G., Tor-
caía.
Nižná Sítníca ÍDolni Žitníca/ — AiS<>-
virnyiczc, 7>m., Stropkov.
Nižná Sunava — Als^Ssunyava, Sp.,
Sor^ota,
Nižná Vladiča (Dolná V.) — Alsó-
vladicsa. Zem., Stropkov.
Nižná Vola — Alsóvolya, Šar., Sek-
čovec.
Nižné Herecky — Alsóbereczki, Zem.,
Bodrog.
Nižné Čabync (íeÓnnbOBue) — Alsó-
csebinye. Zem., Humenné.
Nižné Hutky, Ab., Fizer.
Nižné Kálošovo — Alsókálosa, G.,
TornaTa.
Nižné Ladiškovce — Alsóladiskócz,
Zem., Humenné
Nižné Merkovce (Mirkovce) — Al8(')-
mérk, Šar., Nižná Torysa.
Nižné Německé — Alsónémeti, Už.,
Užhorod.
Nižné Remety — Sárosremetc, Už.,
Sobrance.
Nižné Repaše — Alsórépás, Sp., Le-
voča.
Nižné Ružbachy (N. Družbaky) —
Alsórusbach, Sp., Stará LubovAa.
Nižné Slovinky (Hiixiia Ojiomhukíí)
— Alsószlovínka, Sp. Gelnica.
Nižné Štepanovo — Alsóstepanó, Or.,
Podzámok.
Nižné Šváby — Sublechnicz, Sp.,
Stará Vcd.
Nižné Tvarožce (TBapu/KUíO — Alfó-
tvarozscz, Šar., Sckčovcc.
Nižné Valíce — Alsóvály, G , Tor-
nala.
Nižné Zbojné (36íihho<í) - Homonna-
zbojna, Zem., Humenné.
Nižný Čaj — Alsócsáj, Ab , Fizer.
Nižný Gaď — Alsógady, Ab., Čc-
rehát.
Nižný Hažgút — Alsóásgút.
Nižný Hrabovec — Alsóhrabócz, Zem ,
Vranov.
Nižný Kíked - Alsókékcd, Ab., Fi-
zer.
Nižný Komárník — Alsókomarnik,
Šar., Makovica.
Nižný I^nc — Alsóláncz, Ab., Če-
rchát.
Nižný I^í/§ (Nižné Lap*e; — Alsó-
lápos. Sp , Stará Vc«
Nižný Malatín — Alsómalatío, L,
Lípt. Sv. Mikoláš.
174
Nižný Medzev (Unter-Metzenseifen)
— Alsómeczenzéf, Ab., Čerehát.
Nižný Mirošov (Miipomont) — Alsó-
roirossó, Šar., Makovica.
Nižný Olčvár — Alsóolcsvár, Ab.,
Košice.
Nižný Orlík (OpjiiiKT,) — Alsórlich,
Šar., Makovica.
Nižný Regmec — Alsórcgmecz, Zem.,
N. M. p. Šiatorom
Nižný Slavkov — Alsószalók, Šar.,
Vyšná Torysa.
Nižný Sliač - Alsószlécs, L., Ru-
žomberok.
Nižný Svidník (CniiAnHKi.) — Alsó-
szvidnik, Šar., Makovica.
Nižný Štbeš — Alsósebes, Šar., Ši-
roká.
Nižný Tejkeš — AlsótOkés, Ab., Ko-
šice.
Nolčovo — . Nolcsó, Tur., Sv. Mariin.
Novačany — Násztraj, G., Tornala.
Nováky — Nyitranovák, Nit., Prie-
vidza.
Novočany — Jászóújfalu, Ab., Čerehát.
Novohrad (Nongrád) — Nógrád, Nov.,
Novohrad.
Novojovce — Návojócz, Nit., Žabo-
kreky.
Novosedlica (HoBOCCA^nufl) — Novo-
szedlicza. Zem., Snina.
Novoselica (HoBOCejima) — Ujke-
mencze. Už., Perečín.
Norovce — Onor, Nit., Topolčany.
Nosiče — Noszicz, Tr., Púchov.
Nová Baňa — Újbánya, Tek., město.
Nová Bělá — Újbéla, Sp., Stará Ves.
Nová Bystrica — Újbesztercze, Tr.,
N. M. n. Kys,
Nová Dala — Újgyalla, Kom , Ud-
vard.
Nová Hutá — Regécziháromhuta, Zem.,
Tokaj.
Nová Lehóta — Újlehola, Nit, N.
M. n. Váhom.
Nová Lehóta (Neuhay) — Újgyarmat,
Tek.. Svátý Kříž.
Nová Lesná (Neu Walddorfj — Alsó-
erdofalva, Sp., Sobota.
Nová Lubovňa — Újlubló, Sp., Stará
Lubovna.
Nová Ogrodena (Ogradina, Traucn-
wiese) — Ujogradena, Kras., Stará
Ršava.
Nová Stužica (lIoBan CTyacima) —
Ujsztuzsicza, Už., Bereznoje,
Nová Ves (Sclenča) — Bácsújfalu,
Báč., Hodšág.
Nová Ves — Ujfdlu, H., Čalomija.
Nová Ves (Novejsa, Malá Vieska) —
Kisujfalu, Nov., Bal. Ďarmoty.
Nová Ves (Novejsa) — Váczkisujfalu,
Pešť, Vácov.
Nová Ves (Neudori) — Igló, Sp.,
mésto.
Nová Ves (Novejsa) — Zsitvaújfalu,
Tek., Vráble.
Nové Klenovce (IIobm Kjiohvijuii) —
Újklenócz, Ber., Latorca.
Nové Město nad Kysucou (Kysu-
cké Nové Město) — Kiszucza-
újhely, Tr., N. M. n. Kysucou.
Nové Město nad Váhom — Vágúj
hely. Nit., N. M. n. Váhom.
Nové Město pod Šiatorom (UjheF) —
Sátoraljaujhely, Zem., N. M. p. Šia-
torom.
Novoť (Nowoty) — Novoty, Or., Ná-
mestovo.
Nový Futok — Ujfuttak, Báč , Nový
Sad.
Nový Lot - Ujlót, Tek., Vráble.
Nový Sad — Ujvidék, Báč, mOsto
Nový Svět — Ujvilág, Nov., Lu-
čenec.
Nový Tekov — Ujbars, Tek., Le-
vice.
Nozdrkovce — Nozdrkócz, Tr., Tren-
čín.
Nozdrovice — Nozdrovicz, Tr., llava.
Ňagov (llnroBo) — Nyágó, Zem.,
Humenné
Ňanince — Házasnénye, H., Čalomija.
Ňarad - Nyarád, Už , Kapušany.
Ňaršany — Nyársardó, Šar., Vyšná
Torysa.
Obeckovo lEbeckov) — Ebeczk,
Nov , Bal. Ďarmoty.
Obdokovce — Nagybodok, Nit., To-
polčany.
Obice — Ebedecz, Tek., Zlaté Mo-
ravce.
175
Oblazov — Oblazó, Tr., Bytča.
Oborín — Abara, Zem., Michalovce.
Obručné (OópyqHoe) — Obrucsnó,
Šar., Vyšná Tořysa.
Obsolovce — Paczolaj, Nit., Topol-
čany.
Obyšovce — Abos, Šar., Nižná To-
řysa.
Očkov — Ocskó, Nit., N. M. n.
Váhom.
Očová — Ocsova, Zv., Vel. Slatina.
Odorín — Odorin, Sp., Nová Ves.
Ohradzany i Ohradzane) — Goroginye,
Zem., Humenné.
Ochodnica — Ochodnicza, Tr.,N. M.
n. Kysucou.
Ochtiná — Ochtina, G., Rožňava.
Okoličnó a Stosice — Okolicsnó és
Sztosháza, L., Lipt. Sv. Mikuláš.
Okruhlé — Kerekrét, Šar., Topía.
Okrut — O., Tr., Považská Bystrica.
Olejníkov (Olejníkuv) — Olejnok,
Šar., Vyšná Torysa.
Olešná — Olesna, Tr., Čaca.
Olováre — Óvár, Nov., Bal. Ďar-
moty.
Olcnava — Olcznó, Sp., Podhradie.
Oldalfala, G , TornaFa.
OKavica (OjbiuaBMua) — Olsavicza,
Sp , Podhradie.
Oršavka — Olysavka, Sp., Podhradie.
Olšavka (OjbiuaoKa) — Olysavka,
Šar , Makovica.
Oršinkov (0;iuiniiicoBne) — Olsinkó,
Zem., Humenné.
Oršov (Oršovce) — Olysó, Šar., Vyšná
Torysa.
Oršovany — Ósva, Ab., Fizer.
Omastiná — Omasztina, Tr., Bá-
novce.
Ompitál — Ottóvolgy (Ottenthal), Pr.,
Trnava.
Omšená (Omšené) — Misén, Tr.,
IFava.
Onakovce — Felsódomonya, Už., Už-
horod.
Ondád — Andód, Nit, Nové Zámky.
Ondavka (Oii^anKa) — O., Šar., Ma-
kovica.
Ondrašová — Andrásfalu, L., Lipt.
Sv. Mikuláš.
Ondrašová — Andrásfalu, Tur., Mo-
šovce.
Ondrejovce — Endrefalva, Nov., Se-
čany.
Ondrejovce (Malé a Velké j — Bars-
endréd, Tck , Levice.
Opáčka — Széplakapáti, Ab., Ko-
šice.
Opáka — O, Ab, Košice.
Opáka — O., Sp., Gelnica.
Opatová — Karancsapátfalva, Nov.,
Fitakovo.
Opatová — Apátfalu, Tr., Trenčín.
Opatovce — Apáti, Ab., Čerehát.
Opatovce — Szilvásapáti, Ab., Košice.
Opatovce — Apáti, H., Čalomija.
Opatovce — Bajmóczapáti, Nit., Prie-
vidza.
Opatovce — Garamapáti, Tek., Le-
vice.
Opatovce (Apatová) — Losonczapát-
falva. Nov., Lučenec.
Opatovce — Apáti, Tr., Trenčín.
Opatové (Čierne) Moravce — Apát-
marót, Siahy^
Opava — Apafalva, H., Čalomija.
Opiná (Stará) — Ófalu, Šar., Nižná
Torysa.
Oravce — Orócz, Zv., Báňská By-
strica.
Oravka (Orawka) — Orávka, Or.,
Trstená.
Ordáš — Ordas, Nov., Širák.
Ordzoviany — Ragyócz, Sp., Pod-
hradie.
Ořechová — Orehova, Už., Sobrance.
Ořechové — Orechó, Tr., Trenčín.
Orechovica (OpuxoBeua) — Rahoncza,
Už., Užhorod.
Oreské — Oreszkó, Nit., Skalica.
Oreské (Oresky) — Oreszka, Zem.,
Michalovce.
Orešany — Tótdiós, Nit., Frašták.
Orkucany — Orkuta, Šar., Vyšná
Torysa.
Orlajovce, Horné Teriakovce — Or-
lajtórék, G., Rim. Sobota.
OrFava (ErFava, IIp.»flBa) — Orlyava,
Už., Užhorod.
Orlov (OpjOBx) — Orló, Šar., Vyšná
Torysa.
176
Grloyé — O., Tr., Považská By-
strica.
Oros za Hronom — Xemesoroszi, Tck.,
Levice.
Oroska — Oroszka, Tek., Levice.
Orovnica — Orovnicza, Tek., Zlaté
Moravce.
Oršavce (OFšavec) — Orsócz, Šar.,
Topfa.
Ortuty — Ortutc, Zv., Banská By-
strica.
Ortutová (OpryTOBa) — Ortutó, Šar.,
Topla.
Onižín (Starý Ružín) — Óruzsin,
Sar., Nižná Torysa.
Osada — Oszada, L., Ružombcrk.
Osada — Oszada, Or., Trstená.
Osádka — Oszádka, Oř., Dol. Kubín.
Oslany — Os3lány, Tek , Oslany.
Osrblie — Cserpatak, Zv., Březno.
Ostrá Hora — Osztráhora, Tek., Sv.
Kříž.
Ostrany — Esztrény, G., Rim. Sobota.
Ostrihom — Esztergom (Gran), Ost.,
město.
Ostrolúka řOstrá Lúka) — Osztro-'
luka, Zv., Zvolen.
Ostrov — Osztró, Nit., N. M. n.
Váhom.
Ostrov — Osztró, Už., Sobrance.
Ostrovany (Ostrov iany; — Osztrópa-
taka, Šar., Široká.
Ostrožnica (OcrpyíKHiiua) — Osztrozs-
nyicza. Zem., Snina.
Ostrý Grúň — Élesmart, Tek., Svátý
Kříž.
Osturňa (OcrypHfl) — Oszturnya, Sp.,
Stará Ves.
Osuské — Aszós, Nit., Senica.
Oščadnica Oscsadnicza, Tr., Čaca.
Ošikov (Osikov) — Ossikó, Šar.,
Sekčovec.
OSkrda (Oškerda) — Oskerda, Tr.,
N. M n. Kysucou.
Otlaka — Ottlaka, Ar., Elck.
Otrbánky — Rongyossztricze, Tr.,
Báno^ce.
Otrokoč — Otrokocs, G., Tornara.
Ovarky -- Óvár, Tek, Levice.
Ovčársko — Ovcsárskó, Tr., Považská
Bystrica.
Ovce (Oveie) — Kisvitéz, Šar., Ši-
roká.
Ozdín (Ozdená) — O., Nov., Lu-
čenec.
Ožďany — Osgyán, G., Rim. Sobota^
Pácy — Pusztapát, Pr , Trnava.
Pača — Andrási, G, Rožňava.
Padarovce — Padár, G , Siač
Paderovce — Pagyerócz, Pr., Trnava.
Padiná — Lajosfalva.
Pajer, Tek., Sv. Kříž.
Páhy — Páhi, Pešť, Kumánsky Sv.
Mikuláš.
Pajštún (Stupavský Zámek, Ballen-
stein) — PozsonyborostyánkO, Pr.,
Prešpurk.
Pakostov (Pakastov) — Pakasztó, Zem.,
Stropkov.
Polanka — Dregélypalánk, H., Šiahy.
Palaď — Palágy, Už., Kapušany.
Páld — P., H., Soba.
Páld — P., Pr., Trnava.
Pálenisko, Zv., Slatina.
Pál5?la — Sajópálfala, Bor,, Miškovec.
Palház — Pálháza, Ab., Fizer.
Palín - Pályin, Už., Kapušany.
Palota (IlajioTT.) — Palota, Zem., Hu-
menné.
Palotáš — Palotás, Nov, Širák.
Palov — Pallo, Už., Kapušany.
Paludza a Galovány — Nagypalugya
és Gálfalu, L., Lipt. Sv. Mikuláš.
Paludzka — Kispalugya, L., Lipt.,
Sv. Mikuláš.
Pamlíň — Pamlíny, Ab , Turňa.
Pana — Nemespann, Nit , Nitra.
Pani Darovce - Panyidarócz, Nov.,
Lučenec.
Panitová (Panietovo) — Úzapanyit,
G , Siač.
Paňovce — Pány, Ab., Čerehát.
Paňovce — Pányok, Ab., Fizer.
Pápča — Pápocs. G., Rim. Sobota.
Papin (Papina) — Papina, Zem., Snina.
Pápolc — Pápolcz, Háromszék, Orba.
Papradnč (Papradno) — Papradnó,
Tr., Považská Bystrica.
Paraština — Paraszkafalva, Tur., Mo-
šovce.
Parchoviany (Parchovány) — Parno,
Zem., Sečovce.
177
Parihuzovce (IlapHrysoBUH) — Pari-
huzócz, Zem., Snina.
Parižovce — Parisháza, L., Lipt Sv.
Mikuláš.
Párnica — Párnicza, Or., Dol. Kubín.
Paseky — Paszeky, Nov., Lučenec.
PastiFky (Roztocké, PosTOKa-IIacTHJtt)
— Rosztokapasztély, Už., Berez-
noje.
Pastilky (Begenďátske, EereHAflT-L-
IlacTnjb) — Begendjátpasztély,
Už., Bereznoje.
Pastuchov — Pásztó, Nit., Frašták.
Paškaháza — Páskaháza, G., Rož-
ňava.
Pata — Patta, Nit, Šaly.
Patvarce — Patvarcz, Nov., Bal. Ďar-
moty.
Patvarovce — Patvarócz, Nit, N.
M. n. Váhom.
Pavčina Lehota — Paucsinalehota, L.,
Lipt. Sv. Mikuláš.
PavFany — Szepesszentpál, Sp., Pod-
hradie.
Pavlova Ves (Pavlovejsa) — Pálfalu,
L., Lipt. Sv. Mikuláš.
Pavlovce (Pavloca) — Pálfala, G., Siač.
Pavlovce (Fincovce) — Kapipálvágás,
Šar., Topfa.
Pavlovce — Pálócz, Už., Kapušany.
Paži£ — Pázsit, Tek., Oslany.
Pažit ie — Pazsitje, Tr., Nové Město
nad Kys.
Pčice — Peticse, Zem., Humenné.
Pčtolina (IIiuqojinHa) — Pcsolina,
Zem., Snina.
Pecno — Pecznó, Tek., Sv. Kříž.
Pečeňady (Pečeňany) — Pecsenyéd,
Nit., Piešťany.
Pečeňany — Pecsenyéd, Tr., Bá-
novce.
Pečenice — Hontbesenyód, H., Bá-
tovce.
Pečovská Nová Ves — Pécsújfalu,
Šar., Vyšná Torysa.
Pekelník (Piekielnik) - P., Oř., Tr-
stená.
PekFany — Pillcrpcklén, Šar., Ši-
roká.
Peklina - P., Tr., Považská By-
strica.
Penc - Pencz, Nov., Novohrad.
Perbeník — Perbenyik, Zem., Bodrog.
Pereča — Perecse, Ab , Turňa.
Perečín (IlepeMHH'L) — Perecseny,
Už., Perečín.
Pered — P., Pr, Galanta.
Peresfany — Pereszlény, H., Šiahy.
Peřiny — Peřina, Ab., Čerehát.
Perkovce — Nemesperk, Nit., Nitra.
Pernek — P., Pr., Malacky.
Perovčany — Perocsény, H., Soba.
Peserany (Presefany) — Tek., Svátý
Kříž.
Pešťbudín — Budapest.
Pešleš — Pestessólyomkó, Bih , Ilešd.
Petejovce — Petófalva, Zem., Strop-
kov.
Peterfala — P., G., Siač.
Péteri (Peterec) — P., Pešť, Monor.
Petermánovce — Petermány, G., Rož-
ňava.
Pětikostelí (Páť kostelov) — Pécs,
Baraňa, mésto.
Petkovce — Petkócz, Zem., Vranov.
Petrahov — Bodroghalász, Zem., N.
M. p. Šiatorom
Petríkovce — Petrik, Zem., Micha-
lovce.
Petrová, Nov., Lučenec.
Petrová (lÍHTpoBa) — Pitrova, Šar.,
Sckčovec.
Petrová Lehota — Petrilehota, Tr.,
Bánovce.
Petrovany (Petroviany) — Szentpéter,
Šar., Nižná Torysa.
Petrova Ves — Péterfalu, Nit., Skalica.
Petrov ce — Petrócz, Sp., Podhradie.
Petrovce (Petermánovce) — Péter-
vágás, Šar., TopFa.
Petrovce — Petrócz, Už., Užhorod.
Petrovce — Petrócz, Zem., Micha-
Fovce.
Petrovce (Pitrovce) — Oroszpetrócz,
Zem , Stropkov,
Petrovec Petrovácz, Báč., Nový
Sad.
Petrovice — Petrovicz, Tr., Bytča.
Petržalka — Ligetfalu, Pr., Prešpurk.
Petry Szinpetri, Ab , Turňa.
Peťany (Paťová) — PetOfalu, Nit.,
Piešťany.
178
Peťov — Petó, Nov.
Peřová — Petófalva, Zv, Banská By-
strica.
Peťovka — Petyovka, Tr., Bánovce.
Pezinek (Pezinok, Bósing) — Bažin,
Pr., město.
Piarg — Hegybánya. H., Bátovce.
Piarg (Berg) — Jánoshegy, Tek ,
Kremnica.
Piatkové Surovce (Malý Šur) — Pén-
teksúr, Pr., Prešpurk.
Pidiare — Péder, Ab., Turňa.
Piecbov — Pjechó, Tr., Púchov.
Piesky — Homokhegy, Zv., Báňská
Bystrica.
Piesok — Pieszok, Zv., Březno.
Piešť — Súlyok, Zv., Slatina.
Piešťany — Postyén, Nit, Piešťany.
Piešťany — Postény, Nov.
Pich ne (Iliixne) — Pichnye, Zem.,
Snina.
Pikovce — Pikfalu, Sp., Levoča.
Pila — Fúrész, G., Rim. Sobota.
Pila — Fúrész, Nov., Halič.
Pila (Polisch) — Dóczyfúrészc, Tek.,
Svátý Kříž.
Pilhov — Pilbó, Sp., Stará Lubovňa.
Pily — Pila, Pr., Senec.
Pilíň - Piliny, Nov., Sečany.
Pilíš — Pilis, Nov., Lučenec.
Pilis Pilis, Pešť, Monor.
Piliš Čaba — Piliscsaba, Pešť, Pomáz.
Pinciná — Pincz, Nov. Lučenec.
Pinkovce — Pinkócz, Už., Užhorod.
Piskorovce (líncKopoBUH) Pisko-
rócz, Zem , Stropkov.
Pišpek Chotvan — Pttspókhatvan, Pešť,
Vácov.
Pišpeky — Fiilekpúspoki, Nov., Fi-
Takovo.
Pitvaroš — Pitvaros, Čan., okres
středni.
Pivnica — Pivnicza, Báč . Hodšág.
Plášťovce — Palást, H , Šiahy.
Plavecký Svatý Mikuláš — Detre-
kószentmiklós, Pr., Malacky.
Plavecký Svatý Peter — DetrekOszent-
péter, Pr„ Malacky.
Plavecký Štvrtek — Detrekócsiitór-
tok, Pr., Malacky.
Plavec (Plavča, Palveha) — Palocsa,
Šar., Vyšná Torysa.
Plavnica (Plavonica) — Plavnícza,
Šar, Vyšná Torysa.
PlebánovaLehóta — Plébánlehota, Tr.,
Žilina.
Plechovčice ( Plech ocice) — Pelejte,
Zem , Sečovce.
Pleso — Pleszo, Tur., Sv. Martin.
Pleši vec — Pelsiicz, G., Rožňava.
Plevnik — Pelyvás, Tr., Považská
Bystrica.
Pliešovce — Tótpelsócz, Zv., Zvolen.
Ploské (Plosko) — Ploszkó, G, Re-
vúca.
Ploské — Lapispatak, Šar , Nižná
Torysa.
Ploštin — Ploštin, L., Lipt. Svatý
Mikuláš.
Pobedim — Pobedim, Nit., N. M. n.
Váhom.
Póbišovo (u P6bišov) — Babos, Zv.,
Březno.
Počarová — Pocsaró, Tr., Považská
Bystrica.
Počávadlo — Bacsófalva, H., Bátovce.
Podbiel — Podbjel, Or, Podzámok.
Podbranč — Bercncsváralja, Nit., Se-
nica
Podbrehy Lebótka — Apáthegyalja,
Tek., Svátý Kříž.
Podbrezová — Zólyombrezó, Zv ,
Březno.
Podgorač, Virovitica, Našice.
Podhorie — Podhor, Tr., IFava.
Podholie — Havasalj, Zv., Březno
Podhorie, Tr., Púchov.
Podhorie — Podhorje, Tr., Žilina.
Podhradia, Nov., Halič.
Podhradie (Krásna Horka) — Kraszna-
horkaváralja, G., Rožňava.
Podhradie — Kesclokópodhragy, Nit.
Prievidza.
Podhradie — Podhragy, Nit., Topol
čany.
Podhradie — Saskóváralja, Tek., Sv
Kříž
Podhradie - Podhragy, Tur, Sv.
Martin.
Podhradie (Podhradzi) — Detrekó
váralja, Pr., Malacky.
179
Podhradie (Podhorodie, í*odgorodie)
— Váralja, Už., Sobrance.
Podhradzík (Šebeš) — Sebesváralja,
Šar., Široká.
Podkanová — Kánalja, Zv., Báňská
Bystrica.
Podkonice — Padkócz. Zv., Báňská
Bystrica.
Podkylava — Podkilava, Nit, My-
java.
Podlavice — Pallós, Zv., Báňská By-
strica.
Podlužany — Dobóberekalja, Tek.,
Levice.
Podlužany — Podluzsány, Tr, Bá-
no vce.
Podmanín — Podmanin, Tr, Považ-
ská Bystrica.
Podolie — Leszéte, Nit., N. M. n.
Váhom.
Podolinec — Podolin (Pudlein), Sp.,
Stará Lubovňa.
Podproč — Lazonpatak, Sp., Pod-
hradie.
Podrečany — Podrccsány, Nov., Halič.
Podskalie — Podszkal, Tr., Ilava.
Podskalka — Podszkalka, Zv., Zvolen.
Podsklé (Podsklc) — Podszkle, Or.,
Trstená.
Podvažie — Podvázs, Tr , Považská
Bystrica.
Podvlk (Podwilk) — Podvilk, Or.,
Trstf ná.
Podvysoká — Podviszoka, Tr., Čaca.
Podzámčie — Revistyeváralja, Tek.,
Svátý Kříž.
Pod/ámčok — Dobróváralja, ^.,
Zvolen.
Podzámok (Podzámek) — Jászóvá-
ralja, Ab., Čerehát.
Podzámok (Oravský Podzámok) —
Arvaváralja, Or., Podzámok.
Podzámok — Szklabinyaváralja, Tur.,
Sv. Martin.
Pogoň — Pogony, Nov., Filakovo.
Pogranice — Pográny, Nit., Nitra.
Pohořelá — Pohorella, G., o. po-
hronský.
Pochabany — Pohába,Nit.,Žabokreky
Pokrivnica(Kaprivnic6) — Kaproncza,
Šar., Topía.
Pokrývač — Pokrivács, Or., Dol.
Kubín.
Polána (IIojtaHa) — Krajnópolyana,
Šar., Makovica.
Polána — Leleszpoiyán, Zem., Bodrog.
Polána (Ilojibaiia) — Nagypolena,
Zem , Snina.
PoFana — Sztropkópolena, Zem.,
Stropkov.
Polanka — Lengyelfalva, Ab., Ko-
šice.
PoFanka — Polyanka, Nov., Lučenec.
Polanka (FuFanka) — Fulyán, Šar.,
TopFa.
Polanka Sárospolyánka, Už., So-
brance.
Polanka — Palánka, Zv.. Báňská By-
strica.
Poláno vce — Polyanócz, Sp , Pod-
hradie.
Polerieka — Polerjeka, Tur., Mo-
šovce.
Polichno — Polichnó, Nov., Halič.
Polhora (Pólgora) — Or., Náme-
stovo.
Polhora — Erdókoz, Z v., Březno.
Foliakovce (Porakovce) — Polyakócz,
Šar., Topfa.
Polina — Alsófalu, G., Tornafa.
Polný Berinčok — Mezóberény, Bék ,
Békeš.
Polom — P., G., Revúca.
Poloma (Polom) — Polom, Šar., Vyšná
Torysa.
Polonka* — P., G., o. pohronský.
PoFov — Polyi, Ab., Košice.
Poltár — P., Nov., Lučenec.
Polusie — Poluszje, Tr , Žilina.
Polusy (Poluvsie) — Pollusz, Nit ,
Prievidza.
Pomáz — P., Pešť, Pomáz.
Pondelok — Pongyelok, G., Rim.
Sobota.
Pongrácovce — Pongráczfalu, Sp.,
Podhradie.
Poniata — Gómorpanyit, G., Tor-
na fa.
Ponická Hutá — Pónikkohó, Zv.,
Banská Bystrica.
Poniky — Pónik, Zv., Báňská By-
strica.
180
Poprad — Poprád, (Deutschendorf)
Sp., město.
Poproč — Jászómindszent, Ab., Če-
rehát.
Poproč — Poprocs, G., Revúca.
Popuditi — Szentistvánfalu, Nit., Ska-
lica.
Poráč (Ilopau-B) — Sp., Nová Ves.
Porostovo — Porosztó, Už., Sobrance.
Poroškov (IIopomKOBo) — Poroskó,
Už., Perečín.
Porubá Závažná — Németponiba, L.,
Lipt. Sv. Mikuláš.
Porubá — P., Nit., Prievidza.
Porubá — P., Or., Dolný Kubín.
Porubá (Ilopy 6h) — Oroszporuba,
Zem , Stropkov.
Porúbka — Kisporuba, L., Hrádok.
Porúbka (Ilopy ÓKa) — Krajnóporubka,
Šar., Makovica.
Porábka — Porubke, Šar., Topla.
Porúbka — Porúbka, Tr., Žilina.
Porúbka — Órdogporuba, Už,, So-
brance.
Porúbka — P., Zem., Humenné.
Posádka — Poszátka, Nit., Frašták.
Posoba — Poszoba, G., TornaFa.
Postovce — Ipolypásztó, H., Soba.
Poša — Póssa, Zem., Vranov.
Potočka (IIoToqKa) — Potocska, Zem.,
Stropkov.
Potok — Dobrapatak, G., Rim. So-
bota.
Potok — Paták, L., Ružomberok.
Potok — Paták, Nov., Bál. Ďar-
moty.
Pusta Kerť — Pusztakttrt, Nit., Fra-
šták.
Pusté Čemerné — Márkcsemernye,
Zem., Michalovce.
Pusto — Pusztás, Zv., Březno.
Pusté Pole — Pusztamezo, Šar., VySná
Torysa.
Pustý Radvaň — Pusztaradvány, Ab.,
Čerehát.
Pušovce — Pósfalu, Šar., Topla.
Putnok — P., G., TornaFa.
Psiare (Psáre) — Peszér, Tek., Zlaté
Moravce.
Pstrina (Postrina) — Psztrina, Šar.,
Makovica.
Pstníša — Psztrusa, Zv., Slatina.
Pšurnovice — Psurnovicz, Tr., Bytča.
Ptáčkovce — - Patacskó, Šar., Nižná
Torysa.
Ptrukša — Ptruksa, Už., Kapušany.
Pytelová — Kiszelfalu, Tek, Svátý
Kříž.
Prievidza (Prividza) — Privigye, Nit.,
Prievidza.
Prihradzany — Perlász, G., Revúca.
Priklek — Bereklak, H, Čalomija.
Potoka — P., Šar., Makovica.
Pótor — Szentpéter, Nov., Bal. Ďar-
moty.
Poturňa — Pottornya, L, Hrádok.
Považská Bystrica — Vágbesztercze,
Tr., Považská Bystrica.
Považská Nová Ves (Váh Novejsa) —
Vágújfalu, Tr , Trenčín.
Považské Podhradie — Vágpodhragy,
Tr., Považská Bystrica.
Považská Teplá - Vághéve, Tr., Po-
važská Bystrica.
Povína — Povina, Tr., N. M. n. Ky-
sucou.
Povrazník — Póráz, Zv., Báňská By-
strica.
Pozba — P., Tek, Vráble.
PozdiŠovce — Pazdics, Zem., Micha-
Fovce.
Prága (Praha) — P., Nov., Halič.
Prakovce — Prakfalu, Sp., Gelnica.
Prášíce — Prasicz, Nit., Topolčany.
Prášková — Prášková, Nov., Bal.
Ďarmoty.
Prašnica — Parasnyó, Z v.. Banská
Bystrica.
Pravenec — Kispróna, Nit, Prie-
vidza.
Pravica — Parócza, Nov, Halič.
Pravotice — Pravoticz, Tr., Bánovce.
Pravrovce (ITpaspoBiín) — Pravrócz,
Zem., Stropkov.
Praznovce — Práznócz, Nit., Žabo-
kreky.
Práznov — Praznó, Tr., Považská
Bystrica.
Prečín — Precsin, Tr., Považská By-
strica.
Prečín Lehóta — Precsinlehota, Tr.,
Púchov.
181
Predajná — Péteri, Zv., Březno.
Predmier — Predmér, Tr, Považská
Bystrica.
Před Vrícko (hostinec) — Predvriczkó,
Tur., Mošovce.
Prejta — P., Tr., Ilava.
Prenčov — Berencsfalu, H., Krupina.
Preserany (PreseFany) — Nyitrapere-
szlóny, Nit., Topolčany.
Prestavlk — Majlát, Tek., Svátý Kříž.
Prešov — Eperjes, Šar, město.
Prešpurk (záp. slov. Prešpurek, střed,
slov. Prešporok), Pr., město.
Pribiš — Pribis, Or., Dolný Kubín.
Příboj — Priboj, G., Rim. Sobota.
Příboj — P., Nov., Halič.
Príbovce — Pribócz, Tur., Sv. Martin.
Pribylina — Pribilina, L., Hrádok.
Priechod - Perhát, Zv., Báňská By-
strica.
Priekopa — Prékopa, Tur., Svátý
Martin.
Priekopa (Přikopá) — Přikopá, Už.,
So brance.
Priekopy — Perkupa, Ab., Turňa.
Prieval (Perbal) — Perbál, Pešť, Bia.
Prikré — Prikra, Šar, Makovica.
Přílepy — Per lep, Tek., Zlaté Moravce.
Potok (Blatný) — Sárospatak, Zem.,
N. M. p. Šiatorom.
Príles — Prilesz, Tr., IFava.
Prímovce (Primfalu) — Landsásfalu,
Sp., Sobota.
Príslop (IIpiic-iou^) — Priszlop, Zem.,
Snina.
Pritúlany (IIpnTyjitaiiu) — Pritulyán,
Zem., Stropkov.
Proč — Prócs, Šar., Topla.
Prochoť (Prochod) — Keló, Tek., Sv.
Kříž.
Prosačov — Proszács, Šar., Tepla.
Prosiek — Proszék, L., Lipt. Sv.
Mikuláš.
Prosné — Proszné, Tr., Považská By-
strica.
Prostredná Boča (Szentivánbocza) —
Kozépbocza, L., Hrádok.
Prostredná Revúca — Kozéprevucza,
L., Ružomberok.
Prostředně Plachtince — Kózéppa-
lojta, H., Čalomija.
Prostredný Malatín — Kózépmalatin,
L., Lipt. Sv. Mikuláš.
Prostredný Sliač — Kozépszlécs, L.,
Ružomberok.
Prostredný Vadičov (Vajčov) — K5-
zépvadicsó, Tr., N. M. n. Ky-
sucou.
Prše (Perša) — Perse, Nov., FiFa-
kovo.
Pruské — Pruszka, Tr., Púchov.
Prusy — Prusz, Tr., Bánovce.
Pružina — Pruzsina, Tr., Ifava.
Pucák (IlyuaKOBUH) — Puczák, Zem.»
Stropkov.
Pucov (Pucovo) — Puczó, Or., Dol.
Kubín.
Pudmcrice — Pudmcricz, Pr., Tr-
nava.
Púchov — Puchó, Tr., Púchov.
Pukanec — Bakabánya, H., Bátovce.
Punitovci, Virovitica, Djakovo.
Pustafala — Pusztaíalu, Ab., Fizer.
Pusta Fedýmeš (FcgýmeS) — Puszta-
íbdémes, Pr., Galanta.
Rabča (Rabcza) — Rabcsa, Or., Ná-
mestovo.
Rabčice (Rabczyca) — Rabcsicze, Or.»
Námestovo.
Račice — Racsicz, Nit., Žabokreky.
Račišdorf — Récse, (Ratzersdorf), Pr,»
Prešpurk.
Radačov (Radačovce) — Radács, Šar.,
Široká.
Ráda — Rád, Nov., Novohrad.
Radimov — Radimó, Nit., Skalica.
Radiša — Radissa, Tr., Bánovce.
Rádobica — Radóďz, Tek., Oslany.
Radola — R., Tr., N. M. n. Ky-
sucou,
Radoma — R., Šar., Topfa.
Radóska — Radvoszka^ Tr., N. M.
n. Kysucou.
Radošina — Radosna, Nit., Topol-
čany.
Radošovce — Radosócz, Nit., Pie-
šťany.
Radošovce — Radosócz, Nit., Skalica.
Radvanka (Radvance) — Radváncz,.
Už., Užhorod.
Radvanovce (Redvanovce) — Rad-
vány, Šar., TopFa.
182
Radvaň — Radvány, Ab., Fizer.
Radvaň — Radvány, Zv., Báňská By-
strica.
Raďovce — Ragyolcz, Nov., Filakovo.
Rafajovce (Pa*aíiui3HH) — Rařajócz,
Zem., Stropkov-
Ragáf — Ragály, G., TornaFa.
Rajčany — Rajcsány, Nit., Žabokreky.
Rajec — Rajecz, Tr., Žilina.
Rakaca — - Rakacza, Bor., Sendré.
Rakofuby Rakolub, Tr., Trenčín.
Rákos — Rákos, Ab., Fizer.
Rákos — Rákos, G., Revúca.
Rákos Kerestúr — Rákoskeresztúr,
Pešť,. Jedlová.
Rakov — Rákó, Ab., Turňa.
Rakov (PaicoBo) — Rákó, Už , Pe-
rečín.
Raková — Rakova, Tr., Čaca.
Rakovec — Rákócz, H., Krupina.
Rakovec (Lehótka) — Kisrákó, Tur.,
Sv. Martin.
Rakovec (PaKObeu-L) — Rákócz, Šar.,
Makovica.
Rakovec — Rákócz, Zem., Micha-
lovce.
Rakovice — Rakovicz, Nit., Piešťany.
Rakovo -— Nagyrákó, Tur., Svátý
Martin.
Rakša — Raksa, Tur., Mošovce.
Rakytovce (Rakovec) — Rakolcz, Zv ,
Báňská Bystrica.
Rankovce — Rank, Ab., Fizer.
Rapovce — Rapp, Nov., Lučenec.
Rarbok — Rohrbach, Pr., Malacky.
Rašíce — Rás, G., TornaFa.
Rašov, Maršovka, Urbanov — Rassó-
marsófaluurbanó, Tr., Považská
Bystrica.
Ratková — Ratkó, G., Revúca.
Ratkovce — Rátkócz, Nit., Frašták.
Ratkovo — Rattkó, Tur, Sv. Martin.
Ratkovská Lehóta — Ratkólehota, G.,
Revúca.
Ratkovská Suchá — Ratkószuha, G.,
Revúca.
Ratkovská Zdichava — Ratkózdichava,
G., Revúca.
Ratkovské Bystré (Bystro) — Ratkó-
bisztró, G., Revúca.
Ratnovce — Ratnócz, Nit., Piešťany.
Rátot — Váczrátót, Pešť, Vácov.
Ratovcc — Nagyrát, Už., Kapušany.
Ratvajovce — Ratvaj, Šar., Vyšná
Torysa.
Ravcň, Nov., Halič.
Ráztočno (Ráztočné) — Rásztocsnó,
Nit., Prievidza.
Ráztoka — Rásztó, Zv., Březno.
Raztoka (PacTOKa) — Rosztoka, Šar.,
Makovica.
Rebrín — Rebrin, Už., Kapušany.
Réca — Réte, Pr , Senec.
Rečka — Recske, G., TornaFa.
Redová — Rédova, G., Rožňava.
Regetovka (Redetuvka) — Regettó,
Sar., Makovica.
Rekeň — Rekenyeújfalu, G., Rož-
ňava.
ReFov — Relyov, Sp., Stará Ves.
Remeniny — Remenye, Šar., TopFa.
Renčišov Renčičov) — Rencsissó,
Šar., Vyšná Torysa.
Rendva — Rendve, Tek., Vráble.
Repejov (PeiiefioBo) — Repejó, Zem.,
Stropkov.
Repisko — Repiszkó, Sp., Stará Ves.
Repište — Repistye, Tek., Svátý
Kříž.
Repišiie (Repište) — Répás, G , Re-
vúca.
Rešica — Resiczabánya, Kras., Rešica.
Rešov (PemoBTí) — Ressó, Šar., Sek-
čovec.
Řešte — Reste, Ab., Čerehát.
Retšág — Rétság, Nov., Novohrad.
Revišnie — Revisne, Or., Dolný
Kubín. v
Revúca (Vyšná, Prostredná, Nižná) —
Iláromrevucza. L, Ružomberok.
Revúčka (Malá Revúčka) — Kisrócze,
G., Revúca.
Riečka — Récske, Zv., Báňská By-
strica.
Riečnice — Riecsnicza, Tr., N. M. n.
Kyáucou.
Rieka — Reka, Ab., Košice.
Richnava — Richnó, Sp , Gelnica.
Richvald — Richwald, Sp., Stará Ves.
Richvald — R., Šar., Sekčovec.
Rimavica — Rimócza, G., Rim. So-
bota.
183
Rimavská Baňa — Rimabánya, G.,
Sobota.
Rimavská Lehota — Rimalehota, G.,
Rim. Sobota.
Rimavská Sobota — Rimaszombat,
G., město.
Rimavské Brezovo — Rimabrezó, G.,
Rim. Sobota
Rimavské Zalužany ~ Rimazsaluzsány,
G., Rim. Sobota.
Rimovce — Rimócz, Nov., Sečany.
Rohožnica — Ujpetend, Tek., Zlaté
Moravce.
Rohožnik (Hrozník) — Rohozsnyik,
Zem., Stropkov.
Rohov — Rohó, Nit., Senica.
Rochovce — Rocbfalva, G., Rožňava.
Rukus (Rakúsy) — Rókusz (Roks),
Sp., Kežmarok.
Rokycany (Rokocany) — Berki, Šar.,
Široká.
Rokytáš (Rakoťáš) — Rakottyás, G.,
Siač.
Rokytov (Humenský, Pokmtobo) —
Homonnarokitó, Zem., Humenné.
Rokytov (Zbudský, Pokutobo) —
Izbugyarokitó Zem., Humenné.
Rokytov (Rokycany) — Rokitó, Šar.,
Sekčovec.
Rokytovce (PoKtiTOBue) — Rokitócz,
Zem., Humenné.
Rolová Hutá (Fenikshuta) — Phónix-
hutta, Šar., Široká.
Romháň — Romhány, Nov, Novo-
hrad.
Rosina — Roszina, Tr., Žilina.
Rošindol — Rozsavolgy (Rosenthal),
Pr., Trnava.
RoStár — Restér, G., Rožňava.
Rovensko — Ravenszka, Kras., Bo-
zovič
Rovensko — Rovenszkó, Nit., Senica.
Rovná — Zagyvaróna, Nov., Fila-
kovo.
Rovné (Rovnány) — Rónya, Nov.,
Lučenec.
Rovné, Tek., Sv. Kříž.
Rovné (Rovno) — Rónapatak, G., Re-
vúca.
Rovné (Rovno) — Rovno, Šar., Ma-
kovica.
Rovné — Rovné, Tr., Bytča.
Rovné — Rovna, Zem., Humenné.
Rozběhy — Rozbehi, Nit., Senica.
Rozhanovce — Rozgony, Ab., Košice.
Rozkoš — Nov., Halič.
Rozložná — Hámosfalva, G., Rož
nava.
Roztoky (Po3TOKa) — Stakcsinrosz-
toka. Zem., Snina.
Rozvadze — Rozvadz, Tr., Trenčín.
Rožkovce ~ Roskócz, Sp., Levoča.
Rožkovce (PoiuKOBiíe) — Roskócz,
Zem., Humenné.
Rožkoviany — Roskovány, Šar., Vyšná
Torysa.
Rožnova Neporádza — Rozsonynepo-
rácz, Tr., Bánovce.
Rožnove Mitice — Rozsonymiticz,Tr.,
Bánovce.
Rožňava — Roznyó, G., město.
Rožňavské Bystré — Sebespatak, G.,
Rožňava.
Rudinka (Malá Rudina) — Kisrudina,
Tr., N. M. n. Kysucou.
Rudinská — Rudinszka, Tr., N. M.
n. Kysucou.
Rudlov — Rudlyó, Zem., Vranov.
Rudlová (Ludrová) — Rudlo, Zv.,
Banská Bystrica.
Rudno — Nyitrarudnó, Nit., Prie-
vidza.
Rudno — Rudno, Tur., Mošovce.
Rudno (Rudno) — R., Tek., Svátý
Kříž.
Rudno — Rudnok, Ab., Čerehát.
Rudno Lehóta — Rudnólehota, Nit.,
Prievidza.
Rudník — Rudna, G., Rožňava.
Rumanová — - Románfalu, Nit., Fra-
šták.
Rumince (Rumnice) — Runya, G.,
Tornala.
Runciná — Runcina, Tur., Svátý
Martin.
Runina (PynuHa) — Runyina, Zem.,
Snina.
Ruská — Dobóruszka, Už., Kapušany.
Ruská (PyccKa) — Oroszruszka, Zem.,
Snina.
Ruská Nová Ves — Sósújfalu, Šar.,
Široká.
184
Ruská Vofa (PyccKa Bojiosa) —
Oroszvolya, Šar , Topfa.
Ruská Vola (Pyccica BojOBa) —
Oroszvolya, Šar, Vyšná Torysa.
Ruská Volová (Bojobo) — Oroszvo-
lova, Zem., Snina.
Ruské Bystré (BLicxpoe) — Orosz-
bistra. Zem., Snina
Ruské Komarovce (KoMapjBun) —
Oroszkomorócz, Už., Užhorod.
Ruskinovce — Ruszkin, (Riesdorf)
Sp., Levoča.
Rusko v — Regeteruszka, Ab., Fizer.
Ruskov — Gónczruszka, Ab., Gene.
Ruskov — Kisruszka, Zem., Sečovce.
Ruskovce — Ruszkócz, Tr., Bánovce.
Ruskovce — Ruszkócz, Už., Sobrance.
Ruskovce — Nagyruszka, Zem., Se-
čovce.
Ruskyca — Ruszkabánya, Kras., Ka-
ranšebeš.
Ruský Hrabovec (rpa6oBeu'B) — - Orosz-
hrabócz, Zem., Snina.
Ruský Kazimír (PyccKe KíiSMiipoBo)
— Oroszkázmér, Zem., Vranov.
Ruský Kručov (Kpy^íOBo) — Orosz-
krucsó, Zem , Stropkov.
Ruský Potok (lIoTOKTb) — Oroszpatak,
Zem., Snina.
Ružiná — Rózsalehota, Nov., Halič.
Ružomberok — Rózsahegy, L., Ru-
žomberok.
Ryba — Riba, Nov., Bal. Ďarmoty.
Rybany — Ribény, Tr., Bánovce.
Rybárpole — Rózsahegy fónógyár, L.,
Ružomberok.
Rybáry — Ribári, Tr., Trenčín.
Rybáry — Halászi, Zv., Zvolen.
Rybky — Ribek, Nit., Senica.
Rybník — Újvásár, G., Revúca.
Rybník — Garamszóllós, Tek., Le-
vice.
Rybo (Rybé) — Rybo, Zv., Báňská
Bystrica.
Ryča — Ricse, Zem., Bodrog.
Rychtářova — Birótelep, Zv., Báňská
Bystrica.
Sabinov (Sobinov) — Kiszeben, Šar.,
město.
Sačurov — Szacsúr, Zem., Vranov.
Sádečné — Szádecsne, Tr., Považská
Bystrica.
Sádek pri Lubovenskom zámku (Pod-
sádek a Lubovenský zámok) —
Szadeklublóvár, Sp., Stará Lu-
bovňa.
SakáFoš — Ipolyszakállyos, H., Soba.
Salanc — Vagyszalancz, Ab, Fizer.
Saláncka Hutá — Szalánczhuta, Ab.^
Fizer.
Salančík — Kisszaláncz, Ab., Fizer.
Salakúz (Salakúzy) — Szalakusz, Nit.,
Nitra.
Salka — Szalka, H., Soba.
Samotrč — Szalmatercs, Nov , Sečany.
Sanda — Szanda, Nov., Širák.
Santov — Szántó, H., Šiahy.
Sántov — Pilisszánió, Peš£, Pomáz.
Sántov — Ppsztaszántó, Nov., Novo-
hrad.
Sántov — Zagyvaszántó, Nov., Širák.
Saparyháj — Szapáriliget, Ar., Kišjené.
Sarvaš, Zv., Slatina.
Sarvaš Geda — Szarvasgede, Nov.,.
Širák.
Sáša — Szásza, G., Revúca.
Sáša — Szászpelsócz, Zv., Zvolen.
Sásfa — Szászfa, Ab., Turňa.
Sásová — Szászfalu, Zv., Baňskl
Bystrica.
Savar — Zavař, Pr., Trnava.
Savčína Podvažie — Szavcsinapodvázs,.
Tr., Púchov.
Sazdice — Százd, H., Šiahy.
Sebedín — Szebedény, Zv., Slatina.
Sebedražie — Szebedrázs, Nit., Prie-
vidza.
Sebechleby — Szebelléb, H., Krupina.
Sebeslavce — Szebeszló, Tur., Sv.
Martin.
Seč — Szecs, Nit., Prievidza.
Sečany — Nagyszécsény, Nov., Sečany.
Sečovce — Gálszécs, Zem., Sečovce.
Sečovská Polanka — Szécspolyánka,
Zem., Sečovce.
Sedikert (Šedzikart) — Szedikert, Šar.,
Sekčovec.
Sedliacka Dubová — Parasztdubova^
Or., Podzámok.
Sedlice (Šedlice) — Szedlicze, Šar.,.
Široká.
185
Sedličná (Seličná) — Szedlicsna,' Tr,
Trenčín.
Sedliská (Šedliska) — Szedliszka, Zem.,
Vranov.
Sedmerovce — Szedmerócz, Tr., Pú-
chov.
Segliget — Szogliget, Ab., Turňa.
Sejkov — Székó, Už., Užhorod.
Sekier — Szekér, Zv., Zvolen.
Sekule — Székelyfalu, Pr, Malacky.
Seieška — Szóllóske, Zem., N. M. p.
Šiatorom.
Selce - Szelcze, G., Rim. Sobota.
Selce — Szelcz, Nov., Bal. Ďarmoty.
Selce (Zvolenské) — Szcicse, Zv.,
Banská Bystrica.
Selec — Szelecz, Tr., Trenčín.
Selenča (Nová Ves) — Bácsújfalu,
Báč., Hodšág.
Selešťany — Szelestény, H., Čalomija.
Séléš — Szóllós, Kom., Tata.
Selíce — Szellocze, Nit., Šaly.
Selská Breznica — Berzencze, Tek.,
Zlaté Moravce.
Semere — Szemere, Ab , Čerehát
Semer — Szemere, Kom , Udvard.
Semetkovce (CcMeTKuBne) — Semet-
kócz, Šar., Makovica.
Senča (Stuča, Malá, VeFká) — Szencse,
Tek., Vráble.
SendeheF (Senda) — Szendehely, Nov.,
Novohrad
Senďunr — Szentgyorgy, Tek., Le-
vice.
Senec — Szempcz, Pr , Senec.
Senica — Szenicz, Nit., Senica.
Senica (Selnica) — Szénás, Zv , Báňská
Bystrica
Scnohradz (femin.) Szenavár, H.,
Krupina.
Senné — Szin, Ab., Turňa.
Senné (Senný) — Szenna, Už., Ka-
pušany.
Sennó — Szenna, Nov., Halič.
Sena (Sena I Szina, Ab., Košice.
Seňakovce (Šenakovce) - Senyék,
Šar., Nižná Torysa.
Senta Szente, Nov., Novohrad.
Sentuš (Šentu§, Centuš) — Szentes,
Už , Sobrance.
Národopisný Sborník Sv. IX.
Sentyváň (Sv. Ivan) — Szentiván,
Nov., Širák.
Sered — Szered, Pr., Trnava.
Šeredné (Serednie, CepeAHoe) — Už.,
Užhorod.
Serenč — Szerencs, Zem., Serenč.
Setechov — Szetyechó, Tr., Bytča.
Setích — Szete, H., Soba.
Schnellersruhe (Bygr), Kras., Moldava.
Síač (Sieč) — Rimaszécs, G., Siač.
Sičínka — Ipolyszécsénke, H., Čalo-
mija.
Sielnica — Szíelnicz, L , Lipt. Sv.
Mikuláš.
Sielnica — Szélnye, Zv , Zvolen.
Sihelné (Sichelne) — Szihelne, Or ,
Námestovo.
Sihla — Szihla, Zv., Březno.
Siksava — Szikszó, Ab , Siksava.
Sila — Szill, Nit., Nitra.
Siladice - Szilád, Nit., Frašták.
Silaš — Szilas, Ab., Turňa
Silbáš — Szilbás, Báč., Palánka.
Silice — Szilicze, G , Rožňava.
Silvaš — Szilvásújfalu, Zem., Sečovce.
Simírky (CiiMiipKu) — Ujszemere, Už.,
Perečín.
Simír (Simiry, CiiMiip-B) — Oszemere,
Už., Perečín.
Siplák — Széplak, Ab, Košice.
Širák — Szirák, Nov., Širák.
Sirk — Szirk, G , Revúca.
Sirnek — Sziirnyeg, Zem., N. M. p.
Šiatorom.
Sitnianska — SzitnyatO, IL, Krupina
Sitno Lehótka — Szitnyalehotka, H.,
Krupina.
Skačany — Szkacsány, Nit., Žabo-
kreky.
Skala — Szkala, Tr., Trenčín
Skala Nová Ves (Skala Novejsa) —
Szkalújfalu, Tr., Trenčín.
Skalíca — Szakolcza, Nit., město.
Skalisko — KOvesdomb, Zv., Slatina.
Skalité Szkalíte, Tr , Čaca.
Skerešovo — Skáros, G , Tornala.
Sklabiná — Szklabonya, Nov., Bal.
Ďarmoty.
Sklabiňa — Szklabmya, Tur, Sv.
Martin.
13
186
Skleno — Barsszklenó, Tek., Svátý
Kříž.
Skleno — Szklenó (Glaserhay), Tur.,
Mošovce.
Skubín — Szakbény, Zv., Báňská
Bystrica.
Skýcov — Szkiczó, Tek., Zlaté Mo-
ravce.
Slaboška (Malé Slavošovce) — Kis-
szlabos, G., Rožňava.
Slaná (Šovár) — Tótsóvár, Šar., Ši-
roká.
Slaná Lahóta — Sóslehota, Nov., Lu-
čenec.
Slanec (VeFký a Malý) — Szaláncz
(Nagy és Kis), Zv., Slatina.
Slané Chrťany — Sóshartyán, Nov.,
Sečany.
Slanica — Szlanicza, Or., Námestovo.
Slatina — Szalatnya, H., Šiahy.
Slatiňka (!Malá Slatina) — Kisszlatina,
Tr, Bánovce.
Slatvín — Szlatvin, Sp., Podhradie.
Slávkovce — Szalók, Zem., Micha-
lovce.
Slávnica Vaška — Szlavniczvaszka,
Tr., Púchov.
Slazka (Slaská) — Mogyórómál, Tek.,
Svátý Kříž.
Slepčany — Szelepcsény, Tek., Zlaté
Moravce.
Sliač (kúpele) — Szliács, Zv., Zvolen.
Sliačany — Szalacs, Zv., Báňská By-
strica.
Sliepkovce (Šlipkovce) — Szelepka,
Zem., Micharovce.
Slizské (Slizsko) — Szilistye, G., Rim.
Sobota.
Sloboda, Zv., Slatina.
Slopná — Szlopna, Tr., Ilava.
Slovany — Szlován, Tur., Mošovce.
Slovenská Čaba — Békéscsaba, Bék.,
Čaba.
Slovenská Krajná (S. Kajňa) — Tót-
kajnya, Zem., Vranov.
Slovenská Lupča (Zvolenská L.) —
Zólyomlipcse, Zv., Banská Bystrica.
Slovenská Nová Ves — Tótújfalu,
Pr, Trnava
Slovenská Raslavica — Tótraszlavicza,
Šar., Sekčovec.
Slovenská Ves — Tótfalu, Sp., Kež-
marok.
Slovenská Volova — Tótvolova, Zem.,
Humenné.
Slovenské Pravno — Tótpróna, Tur.,
Mošovce.
Slovenské Zahorany — Tóthegymeg,
G., Rim. Sobota,
Slovenský Aradác — Tótaradác, Tor ,
Velký Bečkerek.
Slovenský Bánhedeš — Tótbánhegyes,
Čan., Kovačháza.
Slovenský Grób — Tótgurab, Pr.,
Senec
Slovenský Komlóš — Tótkomlós, Bék.,.
Orošháza.
Slovenský Meder — Tótmegyer, Ni\,
Nové Zámky.
Slovenský Žipov — Tapolyizsép, Zem ,
Vranov.
Smižany — Szepessiimeg, Sp., Nová
Ves.
Smolenice — Szomolány, Pr., Trnava.
Smolinské (Smolensko) — Szmolinszkó,
Nit., Senica.
Smolnická Hutá — Szomolnokhuta
(SchmoUnitzerHiitte), Sp., Gelnica.
Smolník — Szomolnok, (Schmóllniiz)
Sp., Gelnica.
Smolník (Cmojihhk'l) — Zemplén.szo-
molnok, Zem., Snina.
Smrdáky — BiidóskO, Nit., Senica.
Smrečany — Szmrecsán, L , Lipt.
Sv. Mikuláš.
Smerekové (CMejMncouoe) — Szmerc-
kova. Už., Bcreznoje.
Snakov (BnaKon-L) — Szmakó, Šar ,
Sekčovec
Snažnica — Sznazsnicza, Tr., Nové
Město nad Kysucou.
Snina — Szinna, Zem., Snina
Snohy (Snohe) — Szánk, Zv , Slatina.
Soba — Szob, H., Soba.
Soboč (Cof)ouT,) — Szobos, Šar., TopFa.
Soblahov — Szoblahó, Tr., Trenčín.
Sobotiště — Szobotist, Nit, Senica.
Sobrance — Szobráncz, Už., Sobrance.
Socovce — Nagyszoczócz, Tur., Mor
šovce.
Sočet — Szocset, Bih., Margita.
Sód — Szód, Pešť, Vácov.
187
Sokol — Szokoly, Šar., Nižná Torysa.
Sokofany — Szakaly, Ab., Košice.
Sokolče — Szokolcs, L., Lipt. Sv.
Mikuláš.
Sokolová (Sokola) — Szokolya, H.,
Soba.
Sokolovce — Szokolócz, Nit., Piešťany.
Sokolovce — Szakál, Nov., Sečany.
Sofa (Cojiii) — Szolya, Už., Bereznoje.
Sofa — Sókút, Zem., Vranov.
Soljani, Sriem, Zemuň.
Šolce (Selce) — Szelencz, H.,Krupina.
Solčanky (Solčanka) — Szolcsánka,
Nit., Topolčany.
Solčany — Szolcsány, Nit., Topolčany.
Solisko, Nov., Halič.
SoFka -- Szolka (Bettlersdorť), Nit.,
Prievidza.
Solník (Cojihhk-b) — Szálnik, Zem.,
Stropkov.
Solnočka — Solnocska, Zem., Bodrog.
Sološnica — Széleskut, Pr , Malacky.
Solovec — Szalócz, G., Rožňava.
Somárovce (Zamarovce) — Zamarócz,
Tr., Trenčín.
Somorová — Szomorfalu, Nit., Prie-
vidza.
Somorová — Szomorfalu, Nit , To-
polčany.
Somošujfaluba (Somošová) — Somos-
újfalu, Nov, Filakovo.
Sopkovce — ■ Szopkíkz, Zem., Humenné.
Sotina — Szottina, Nit., Senica.
Spišská Sobota — Szcpesszombat
(Georgenberg), Sp., Sobota.
Spišské Podhradie (Sp. Podhradz) —
Szepesváralja íKirchdrauf), Sp.,
mésto.
Spišské Vlachy — Szepesolaszi (Wallen-
dorf;, Sp., město.
Srňacie — Szrnyacze, Or., Dol. Kubín.
Srnie (^Sarňa) — Szárnya, Or., Trstená.
Srnka — Szerkó, Zv., Březno.
Stakčín (CTaicuiiH-B) — Sztakcsin, Zem.,
Snina.
Stanča — Isztáncs, Zem., Sečovce.
Stankovany — Sztankován, L., Ru-
žomberok.
Stankovce — Sztankócz, Zem., Se-
čovce.
Stará (Opiná) — Ófalu, Šar., Nižná
Torysa.
Stará Bašta — Óbást, Nov., Filakovo.
Stará Bystrica — Óbesztercze, Tr.,
Nové Město nad Kysucou.
Stará Halič — Gácsfalu, Nov., Halič.
Stará Hutá — Sompatakinagyhuta, Ab.,
Fizer.
Stará Hutá — Óhuta, Bor., Miškovec.
Stará Hutá — Óhuta, Nov., Halič.
Stará Hutá — Óhuta, Tek., Svátý
Kříž.
Stará Hutá — Regécziháromhuta,Zem.,
To kaj.
Stará Lehóta — Ólehota, Nit., N. M.
n. Váhom.
Stará Lesná — Felsóerdófalu (Alt-
Walddorf) Sp., Kežmarok.
Stará Lubovňa — Ólubló, Sp., město.
Stará Palánka — Ópalánka, Báč.,
Palánka.
Stará Pazová, Sriem, Pazová.
Stará Stužica (CTyacima) — Ósztu-
zsicza, Už., Bereznoje.
Stará Tura — Ótura, Nit., N. M. n.
Váhom.
Stará Ves — Szepesófalu, Sp., Stará
Ves.
Stará Voda — Óviz (Altwasser), Sp.,
Gelnica.
Staré (Starýj — Sztára, Zem., Mi-
chalovce.
Staré Hory - Óhegy, Zv., Banská
Bystrica .
Starina (Crapnua) — Sztarina, Šar.,
Vyšná Torysa.
Starina (CrapiiHa) — Sztarina, Zem.,
Snina.
Stariny — Starini, Tur., Sv. Martin.
Starňa — Sztárnya, G., Tornala.
Starohrad — Óvár, Tr., Žilina
Starý Ružín (Oružín) — Óruzsin, Šar.,
Nižná Torysa.
Starý Tekov — Óbars, Tek., Levice.
Staškov — Sztaskó, Tr., Caca.
Stavné (CTaBiioe) — Sztavna, Už.,
Bereznoje.
Stažkovce (Šarošské) — Sárossztas-
kócz, Zem. Stropkov.
Stažkovce (Zemplinské) Zemplén-
sztaskócz, Zem., Stropkov.
13*
188
Stebník — Sztebnik, Šar., Makovica.
Stošice — Sztosháza, L, Lipt. Sv.
Mikuláš.
Stožok (Stožky) — Dombszog, Zv.,
Slatina.
Strabské— Mogyoróske, Zem., Vranov.
Stračena (Stračena, Ztratená) — Sztra-
czena, Sp., Nová Ves.
Strajňany — Sztrajnyán, Už.,Sobrance.
Stránka — Kisszoczócz, Tur., Mošovce.
Stráňany — Sztrányavi, Tr, Žilina.
Stránské — Sztránszke, Tr., Žilina.
Straža — VágOr, Nit., N. M. n. Váhom.
Stráža — Trázs, Nov., Bal. Ďarmoty.
Stráža — Sztrázsa, Tr., Žilina.
Stráža — Strázs, Zv., Zvolen.
Stráže (Straže) - MorvaOr, Nit., Se-
nica.
Stráže (Stráža) — Sztrázsa (Michels-
dorfj, Sp., Sobota.
Strážky (Strážka) — Nagyór fNehre),
Sp., Kežmarok.
Stražov — Sztrazsó, Tr., Žilina.
Strážske (Straske) — Órmez6, Zem.,
Michalovce.
Strečno — Sztrecsnó, Tr., Žilina.
Středa — Vágszerdahely, Nit., N. M.
n. Váhom.
Středa nad Váhom (Povážska Středa)
— Vágszerdahely, Pr., Galanta.
Středná Belša — Kíizépbolzse, Ab.,
Košice.
Středná Hutá — Regécziháromhuta,
Zem , Tokaj.
Středné Túrovce — Kozéptúr, H.,
Šiahy.
Stredný Čepen — Kozépcsopímy, Pr.,
Trnava.
Střetává — Nagyszeretva, Už., Ka-
pušany.
Stretavka (Štretavka) - Kisszeretva,
Už., Kapušany.
Strezenice (Streženice) Sztrezse-
nicz, Tr., Páchov.
Striežovce — Sztrizs, G.. Rim. Sobota.
Stričava (CrpiiMaija) — Sztricsava, Už.,
Bereznoje.
Strihovce (Crpiironnn) — Striócz,
Zem., Snina.
Stripa (Crpiiiia) — Sztrippa, Už.,
Užhorod.
Striž — Trizs, G., Tornafa.
Stročín — Szorocsin, Šar., Makovica.
Stropkov — Sztropkó, Zem., Stropkov.
Studená (Hidegkút) - Hidegkút,
Nov., Filakovo.
Stupava — Stomfa, Pr., Prešpurk.
Stupné — Sztupne, Tr., Považská
Bystrica.
Sučany — Szucsány, Tur., Sv. Martin.
Sudice — SzQgy, Nov., Bal. Ďarmoty.
Súdovce — Szúd, H., Šiahy.
Súdovce — Szódó, Tek., Levice.
Suchá Szuha, Heveš, Petervašár.
Suchá — Szárazpatak, Pr., Trnava.
Suchá (Cy xa ) — Szuchá, Už., Bereznoje.
Suchá Dolina — Szárazvolgy, Šar.,
Široká.
Suchá Hora (Sucha Góra) — Szucha-
hora, Or., Trstená.
Sucháň — Szuhány, H., Krupina.
Suché (Suchá) — Szuha, Šar , Ma-
kovica.
Suché (Suchy) — Szuha, Zem., Mi-
chalovce.
Sucho Brezovo — Szárazbrezó, Nov.,
Halič.
Sukov (('eivOHo) — Szukó, Zem., Hu-
menné.
Sulánky (Malé Sulany) — Kisszulány,
Nit., Topolčany.
Sulany (VaFké Sulany) — Nagyszu-
lány, Nit., Topolčany.
Sulín (Cyjiuivh) — Szulin, Sp., Stará
Lubovňa.
Sulín (( -NMiiHi*) — Szulin, Šar., Vyšná
Torysa.
SúFov, Hradná — Szúlyóhradna, Tr.,
Považská Bystrica.
Súlovce — Szulócz, Nit., Topolčany.
SúFovka — Szilánk, Zv., Slatina.
Supatak (Supotok) — Szúpatak, Nov.,
FiFakovo.
Surdok - Szurdok, Ab., Košice.
Surovina, Nov., Lučenec.
Surty — Sziirte, Už., Kapušany.
Suša — Susa, G., Siač.
Sušany — Susány, G., Rim. Sobota.
Sútor Szútor, G., Siač.
Šunek Závada — Szúnyogzávada, Tr.,
Žilina.
189
Svátá Anna — Szentanna, L., Lipt.
Sv. Mikuláš.
Svatá Helena — Szenthelena, Kras.,
Moldava.
Svátá Helena — Szcntillona, Tur.,
Sv. Martin.
Svátá Mara — Szentmária, L,, Lipt.,
Sv. Mikuláš.
Svátá Mara — Szentmária, Tur., Mo-
šovce.
Sváté Jány — Szentjános, Pr , Ma -
lacky.
Svátý Antol — Szentantal, H., Kru-
pina.
Svátý Beňadik — Garamszentbenedek,
Tek., Zlaté Moravce.
Svátý Ďur — Szentgyorgy, Tur.,
Mošovce.
Svátý Jakub — Szentjakob, Ab., Turňa.
Svátý Jakub — Jakobfalva, Zv., Báňská
Bystrica.
Svátý Ján — Szentiván, L., Lipt.,
Sv. Mikuláš.
Svátý Jur — Szentgyorgy, Pr , město.
Svátý Jur (Svátý Dzur) — Szent-
gyorgy, Šar., Vyšná Torysa.
Svátý Kiráf — Szentkirály, G., Tor-
nala.
Svátý Kr{ž — Szentkereszt, L., Lipt.
Sv. Mikuláš.
Svátý Kříž — Szentkereszt, Nit., N.
M. n. Váhom.
Svátý Kříž — Pilisszentkereszt, Pešť,
Pomáz.
Svátý Kříž — Garamszentkereszt, Tek.,
Svátý Kříž.
Svátý Ladislav — Pilisszentlászló, Pešť,
Pomáz.
Svátý Martin — Szentmárton, Tek.,
Zlaté Moravce.
Svátý Michal — Szcntmihály, L,
Ružomberok.
Svátý Michal — Szentmihályúr, Nit.,
Nové Zámky.
Svátý Michal — Szentmihály, Tur.,
Mošovce.
Svátý Ondřej (Békešsky) — Békes-
szentandrás, Bék., Sarvaš.
Svátý .Ondřej — Szentandrás, L.,
Lipt. Sv. Mikuláš.
Svátý Ondřej — Szentendre, Pešť,
město.
Svátý Ondřej (Szentandrás) — Land-
sásfalu, Sp., Sobota.
Svátý Ondřej — Szentandrás, Zv.,
Březno.
Svátý Peter — Szentpéter, L , Hrádok.
Svátý Peter — Szentpéter, Nit.,
Frašták.
Svátý Peter — Szentpéter, Tur., Sv.
Martin.
Svátý Šimon — Szentsimon, G., Siač.
Svederník Szvedernik, Tr., Nové
Město nad Kysucou.
Sverepec — Szverepecz, Tr., llava.
Sveržov — Sverzsó, Šar., Sekčovec.
Svidníčka — Szvidnicska, Šar., Ma-
kovica.
Svina — Sivinna, Tr., Bánovce.
Sviná — Szvinna, Tr., Žilina.
Svinica (Švinica) — PetOszinye, Ab.,
Fizer.
Svifta — Szinye — Šar., Široká.
Svinská Nová Ves — Szinyeújfalu,
Šar., Široká.
Svrbice — Szerbócz, Nit., Frašták.
Svrčínovec — Szvcsinovecz, Tr., Čaca.
šaca — Sacza, Ab., Košice.
Šág — Ság, Nit., Frašták.
Šágujfaluba (Šagová) — Ságujfalu,
Nov., Sečany.
Šajba — Scbó, Zv., Banská Bystrica.
Šajó Pyšpeky, Sajópiispoki, G. Siač.
Šalamunová— Salamon, Už., Kapušany.
Šalgóčka (Šalgovce) — Salgócska, Nit.,
Frašták.
Šalgo-Tarján — Salgótarján, Nov.,
Fifakovo.
Šalgov — Salgó, Nit, Nitra.
Šalgov - Úszsalgó, Šar., Vyšná To-
rysa
Šalgovík — Salgó, Šar., Široká.
Šalková — Sálfalva, Zv., Banská By^
strica.
Šalmoš — Solymos, Tek., Levice.
Šaly (Šela) — Vágsellye, Nit., Šaly.
Šamorýn — Somorja, Pr., Horný
Žitný Ostrov (Felsócsallókoz).
Šamšoňháza — Samsonháza, Nov.'
Filakovo.
190
Šumudovce — Sámogy, Zem., Micha-
Fovce.
Šanbron (HlaHÓponi,^ — Feketekút
(Schwarzbrunn), Šar., Vyšná To-
rysa.
Sandál Sandál, Zem., Stropkov.
Šándor — Sándorfalva, Tor., Alibunár.
Šandorf — Sándorfa, Nit., Senica.
Šankovce — Sánkfalva, G., Tornafa.
Šáp — Sáp, Pr., Prešpurk.
Šapinec (lllaiinrioub) — Sapinyecz,
Šar., Topla.
Šarbov (Uliipooirb) — Sarbó, Šar.,
Makovica.
Šárfia — NyitrasárfO, Nit., Topolčany.
Šarfia — Sárfó, Pr., Senec.
Šarišáp — Sárisáp, Ost, Ostřihem.
Šarluhy — Tótsók, Nit., Frašták.
Šarlužky (Malý Šalov) — Garamkis-
salló, H., Soba.
Šarlužky, Kajsa — Salókajsza, Nit.,
Nitra.
Šarlužky (Šarlužka) — Sarluska, Nit..
Topolčany.
Šarovce — Sári, Tek., Vráble.
Sáry - - Sári, Pe§£, Dabaš.
Šašová (llíaiiiouai — Sassova, Šar.,
Topla.
Šaštín (ŠaSčín) — Sasvár, Nit., Se-
nica.
ŠávoF — Sávoly, Nov., Filakovo.
Šebeš (Podhradzík) — Sebesváralja
Šar., Široká.
Šebešské Luky (Kelemešské Luky) —
Sebeskellemesirétek, Šar., Široká.
Šebešťánová — Sebestyénfalu, Tr.,
Považská Bystrica.
Šefranica — Sefranica, Tek.. Svatý
Kříž.
Šelpice - Selpócz, Pr., Trnava.
Šemša — Semse, Ab , Košice.
Šenkvice (Velké Šenkvice) — Nagy-
senkvicz, Pr., Senec.
Šenviz — Schonviz, Šar., Vyšná
Torysa.
Šcreg — Sórcg, G., Siač.
Šiba — Siba, Sar., Sekčovec.
Šid, Sriem, Šid.
Šiď — Sid, G,, Siač.
Šimonovce — Simonyi, G., Siač.
Šimúnovany (Šimoňany) — Simony,
Tek., Oslany.
Šingliar (Šinglar) — Singlér, Šar.,
Široká.
Šintava — Sempte (Schindaui, Nit.,
Šaly.
Šípek - Nógrádsipek, Nov., Sečany.
Šípkov — Sipkó, Tr., Bánovce.
Šipkové — Sipkó, Nit., N. M. n.
Váhom.
Širákov — Szirák, H , Čalomija.
Šiřiny — Sirinye, Zv., Zvolen.
Širkovce (Žirkovce) — Serke, G.,
Siač.
Široká — Široka, Sar., Široká.
Šišlovce — Sislócz, Už.. Kapusany.
Šišov — Sissó, Nit., Žabokreky.
Šivetice — Sůvete, G,, Revúca.
Šmigovce (JllMnronuu| — Smugócz,
Zem., Snina.
Šmilnó — Smilnó, Šar., Makovica.
Šoltýska — Antalfalva, G., Rim.
Sobota.
Šoma (IlIoMa) — Som, Šar., Vyšná
Torysa.
Šomody — Somodi, Ab., Čťrehát.
Šomoška — Somoskó, Nov. FiFakovo.
Šoporňa — Sópornya, Nit., Šaly.
Šoškút — Sóskút, Bělehrad, Vál.
Šóšov -- Sós(3, L., Ružomberok.
Šovár (Svábyj — Németsóvár, Šar.,
Široká.
Špačince — Spácza, Pr , Trnava.
Špania Dolina (Baňa) — Úrvolgy, Zv ,
Banská Bystrica.
Španic Pole — Ispánmozó, G., Re-
vúca.
Štajerlak-Anina — vStájerIakanina,Kraš.,
Oravica.
Štefanovce — Scscpánfalu, Sp., Nová
Ves.
Štefanovce — Istvánvágás, Šar.. Široká.
Štefanovce — Stefanócz, Zem., Vranov.
Stefanova — Istvánfalu, Pr., Trnava.
Štefurov (llÍTfM>y{)OHh) — Stcfuró,
Šar., TopFa.
Štclbach (IUtcmoux-i,) — Stelbach,
Šar., Vyšná Torysa.
Štěpánov (Ščepanov) — Stepáno, Nit.,
Senica.
191
Sterkovce (UlrepKonue) — Sterkócz,
Zem., Humenné.
Šterusy (Štenise) — Nit., Piešťany.
Štrba — Csorba, L, Hrádok.
Štiavnica Nagyselmecz, L., Ru-
žomberok.
Štiavnica — Selmecz, H., město.
Štiavnička — Kisselmecz, L., Ru-
žomberok.
Štiavnička — Rezsópart, Zv., Březno.
Štiavnička — Stiavnicska, Tur., Sv.
Martin.
Štiavník — Schavnik, Sp., Sobota.
Štiavnik (Ščavník) — Scsavnyik, Šar.
Topla.
Štiavník - - Styávnik, Tr, Bytča.
Štiibach (Štelbach) — Lassúpatak,
Sp., Nová Ves.
Štitník — Csetnek, G., Rožňava.
Štos — Stósz (Stoosz), Ab., Čcrehát
ŠtuFany (StuFany) — Varjufalu, Šar.,
TopFa.
Štvola (Štola) — Stóla, Sp., Sobota.
Štvrtťk (Štvrtok - Csiitortok, Tr.,
Tr., Trenčín.
Štvrtok — Csotórtokhely, Sp , Levoča.
Šiubňovo (u Štubňov) — Stubnyó,
Z v.. Báňská Bystrica.
Šudince — Ósód, H., Šiahy.
Šuja — Suja, Tr., Žilina.
Šuřa - SGlye, Nov., Halič.
vSumiac (Šumjacó) — Sumjácz, G.,
Pohron.
Šumica — Sumicza, Kras., Bozovič.
Šuranky — Suránka, Nit., Nitra.
Šurany — Surány, Nov , Bal. Ďar-
moty.
Šútovo — Suttó, Tur., Sv. Martin.
Šváb — Šváb, Tek., Kremnica.
Švábolka - NándorvOlgytelep, G.,
Pohron.
Švábovce — Svábócz, Sp., Sobota.
Svan.sbach Schweinsbach, Pr.,
Senec.
Šviullár Svedlér iSchwedler), Sp ,
(u*lnica.
Tajná, Šarovcc — Tajnasári, Tek.,
Vráble.
Taj<n' — Tajó, Zv , Báňská Bystrica.
Tajty — Tajti, G., Siač.
Takšon — Taksony, Pr„ Galanta.
Táloš — Tallós, Pr., Galanta.
Tapiošap — Tápiosáp, Pešť, Monor.
Tarča - Erdótarcsa, Nov., Širák.
Tarča (Verká) — Nagytarcsa, Pešť,
Jedlová.
Tardoš — Tardos, Kom., Tata.
Tárnok -- T., Bělehrad, Vál.
Tarnov (Ternovcej — Tarnó, Šar.,
Sekčovec.
TaroŘked — Tardoskedd, Nit., Nové
Zámky.
Tašola — Tasolya, Už., Užhorod.
Ťahanovce (Cahanovce)— Tihany, Ab.,
Košice.
Ťapešovo — Tyapessó, Or., Náme-
stovo.
Ťapkové — Tyapkó, Nit., Piešťany.
Tegeňa — Tegenye, Už., Kapušany.
Tehla — Tóhól, Tek., Vráble.
Tekcrdýn — Ketergény, Už., Už-
horod.
Tekolďany — Tokóld, Nit., Frašták.
Teldeš — Telgyes, H., Soba.
Teldince (Mást ) — Mászt, Pr., Prešpurk.
Tcldínce — Tild, Tek., Vráble.
Telepovce (Tcjioiiubiui) — Telepócz,
Zem., Snina.
Telkibaňa — Telkibánya, Ab , Fizer.
Telgart — Telgárt, G,, o. pohronský.
Temeš — Temes, Nit., Prievidza.
Temešská Vuková — Temesvukovár,
Tem., Buziáš.
Temešské Podhradí — Temesváralja,
Tem , Bélokostelí.
Temešský Butín — Temesbuttyin,
Tem., Deta.
Teplá — Lenge, Tek., Svátý Kříž.
Teplica (Ceplica) — Szepesteplicz,
Sp., Sobota.
Teplice — StubnyafQrdó, Tur., Mo-
šovcc.
Teplická — Tcplicska, L., Hrádok.
Teplická (Ceplička) — Teplicska,
Sp., Nová Ves.
Teplická — Teplicska, Tr., Žilina.
Terany - Terény, Nov., Širák.
TerbeFovce — Terbelíď, Nov., Lu-
čenec.
Teriakovce íTiriekovce) — Terjék-
falu, Šar., Široká.
Tereška - Tcreske, Nov., Novohrad.
192
Terchová — Tyerchova, Tr., Žilina.
Tersťany (Terscany) — Szepesnádasd,
Sp., Podhradie.
Tesaře — Tcszér, H., Šiahy.
Tesaře — Taszár, Tek., Zlaté Mo-
ravce.
Tesáry (Tesaře) — Teszér, Nit., To-
polčany.
Tesinec (Tyšinec) — Tišiny ecz, Šar.,
Makovica.
Téš — Tés, Tem., Rékáš.
Tešmok — Tesmag, H., Šiahy.
Tchorovce (Tchoriovce) — Zem., Se-
čovce.
Tiba — T., G., Tornala.
Tibava (Cibava) — Tiba, Už., Se-
brance.
Tieša — Tésa, H., Šiahy.
Tiglaš — Téglas, Už., Kapušany.
Tiché (Thxoo) — Ticha, Už., Be
reznoje.
Timorádz (Timorádza) — Timorháza,
Tr., Bánovce.
Tisovec - Tiszolcz, G., Rim. Sobota.
Tižatice (Čižatice) — Tizsite, Šar.,
Nižná Torysa.
Tlmač (Tlmače) — Tolmács, Tek.,
Leva.
Točnica — Tosoncza, Nov., Halič.
Tíjkaj — T.. Zem., Tokaj.
Tokajík — Orosztokaj, Zem., Stropkov.
Tolčava — Tolcsva, Zem., Tokaj.
Tolčemeš (Toučcmeš) Čipkoš — Tol-
csemescsipkés, Šar., Vyšná Torysa.
Tolmáčovce — Tolmács, Nov., Novo-
hrad.
Tomášovce — Tamásřalva, G., Rim.
Sobota.
Tomášovce (Tamaševce) — Tamási,
G., Siač.
Tomášovce — Tamási, Nov., Halič.
Tomášovce — Tamásfalu, Sp., Nová
Ves.
Tomčany — Tomcsán, Tur., Sv.
Martin.
Tompa — T., H., Šiahy.
Topličany (Cepličany, Tapličany) —
Tapolcsány. Šar , Nižná Torysa.
TopoTa (Tonciha) ■ Topolya, Zem.,
Snina.
Topolany — Topolyán, Zem., Micha-
Tovce.
Topofovka — Topolovka, Zem., Hu-
menné.
Toporec — Toporcz (Toportz), Sp.,
Kežmarok.
Tornafa — Tornalja, G., TornaFa.
Torysa — Tárcza, Šar., Vyšná To-
rysa.
Toryska — Toriszka. Sp., Levoča.
Tormoš — Tormos, Nit., Nitra.
Tornok — Tornórz, Nit., Šaly,
Tóš Narášd — Tósnyárasd, Pr., Ga-
lanta.
Tovarné — Tavarna, Zem., Vranov.
Továrníky — Tavarnok, Nit., Topol-
čany.
Továrňanska Polanka — Tavarna-
polyanka, Zem., Vranov.
Trakovice — Karkócz, Nit., Frašták.
Trebatice — Trebetc, Nit., N. M. n.
Váhom.
Trebejov (Trebajov) — Terebó, Šar.,
Ni2ná Torysa.
Trebichova - Trebichava, Tr., Bá-
novce.
Trebišov — TOketerebes, Zem., Se-
čovce.
Trebostovo — Trebosztó, Tur., Sv.
Martin.
Trebula — Trcbula — Zv., Zvolen.
Trebušovce — Terbegecz, H., Čalo-
mija.
Trenčianska Teplá — Trencséntepla,
Tr., Ifava.
Trenčianske Teplice — Trencscn-
teplicz, Tr., Ifava.
Trenčín — Trencsén, Tr., mcsto,
Trcnčov - Tórincs, Nov., Lučenec.
Trepec (Terepec) — Trepecz, Zem.,
Vranov.
Trgiňa — Tergenye, H., Soba
Trhanová — Divényoroszi, Nov., Halič.
Trhanová — Trhanová, Tur., Mo-
šovce.
Trhovištc (TarhovišČe) — Vásárhely,
Zem., Michalovce.
Tribš — Trips, Sp., Stará Ves.
Tri Duby — Triduby, Zv., Zvolen.
Tri Studné — Tristudne, Tur., Mo-
šovcc.
193
Tri Sliače — Háromszlécs, L., Ru-
žomberok.
Tri Vody — Háromviz, Zv., Banská
Bystrica.
Triinek — Teriing, Pr., Senec.
Trnava — Nagyszombat, Pr., mésto.
Trnava (Tarnava) — Tarna, Už., Se-
brance.
Trnava Hora (Trhanová) — Bezeréte,
Tek., Svátý Kříž.
Trnavka (Terňavka) — Tarnóka, Zem ,
Sečovce.
Trnia — Ternye, Šiř, Sekčovec.
Trnie — Ternye, Zv , Zvolen.
Trnovo — Tarnó, Tur., Sv. Martin.
Trnové — Trnové, Tr.^ Žilina.
Trnovec — Tarnócz, L., Sv. Mikuláš.
Trnovce — Tarnócz, Nov., Sečany.
Trnovec — Tóvisfalu, Nit., Skalica.
Trnovce (Tarnovce) — Tarnócz, Už.,
Kapušany.
Trojčany (Tročany) — Trocsán, Šar.,
Sekčovec.
Tromfal — Trauczonfalva, Zem., N.
M. p. Šiatorom.
Trpín — Terpény, H., Krupina.
Trstená — Trsztena, Oř., Trstená.
Trstená, Frývald — Trsztyenna-
frivald, Tr., Žilina.
Trstené — Nádaska, Ab., Fizer.
Trstenc — Teresztenye, Ab., Turňa.
Trsteno — Nádasd, L., Lipt. Sv.
Mikuláš.
Trstie — Trsztye, Tr., Ifava.
Trubín — Garamkúrtós, Tek., Svátý
Kříž.
Tuhár — Kistugár, Nov., Halič.
Tuchyna — Tuchina, Tr., Púchov.
Tulčík iTilčik) — Toltszék, Šar.,
TípFa.
Tunežicc — Tunezsicz, Tr., Ifava.
Tura Lúka — Turoluka, Nit , Myjava,
Turany — Turán, Tur., Sv. Martin.
Turcovcc — Turczócz, Zem., Humenné.
Turčiansky Sv. Martin — Turócz-
szcntmárton. Tur., Sv. Martin.
Turčanka — Turcsány, Nit., Žabo-
Krcky.
Turčok Turcsok, G., Revúca.
Turiany — Zemplénturány, Zem.,
Stropkov.
Turica (TypHUfl) — Nagyturicza, Už.,
Perečín.
Turíčke (Turíčky) — Turicska, Nov.,
Lučenec.
Turíčky (TypiiiKu) — Kisturicza, Už.,
Perečín!
Turina (Tuhrina) — Tuhrina, Šar.,
Nižná Torysa,
Turjanské Bystré (TypnucKoe Lu-
cxpoe) — Turiabisztra, Už., Perečín.
Turjanská Pasika (TypAHcicaa Ila-
ciiKa)-— Turiapaszika, Už., Perečín.
Turjanská Pofana (TypííHCKafl Ilo-
.liiHa) — Turiapolena, Už., Perečín.
Turjanské Remety (TypHHCKii PeMexa)
Turiaremete, Už., Perečín.
Turapatak — Turík, L., Ružomberok.
Túr — Tiu-ová, Zv., Zvolen.
Turópole (Turiepole) — Turopolya.
Nov., Bal. Ďarmoty.
Túro Tridvory — Turótridvori, Tr.,
Žilina.
Turzovka (Kysúce) — T., Tr., Čaca.
Turná — Turna, Tr., Trenčín.
Turňa — Torna, Ab., Turňa
Túrňa — Torony, Pr., Prešpurk.
Turňanská Nová Ves — Tornaújfalu,
Ab., Turňa.
Tušice — Tussa, Zem., Sečovce.
Tušická Nová Ves(Novejsa) — Tussa-
újfalu. Zem., Sečovce.
Tužina — Tuzsina (Schmiedeshay),
Nit,, Prievidza.
Tvarožná — Tvarozsna, L., Lipt. Sv.
Mikuláš.
Tvarožná — Durand, Sp., Kežmarok.
Tvrdomestice — Tordomeszticz, Nit.,
Topolčany.
Tvrdošín — Turdossin, Or., Pod-
zámok.
Ubra (Vójba) — Ublya, Zem., Snina.
Úbrež — Ubrezs, Už., Sobrance.
Udavské — Udva, Zem., Humenné.
Uderiná — Udornya, Nov., LuCenec.
Udvarnok (Irek) — U., Nit., Fra-
šták.
Uhlisko, Zv , Slatina.
Uhorná — Dénes, G., Rožňava.
U horská Raslavica — Magyarraszla-
vicza, Šar., Sekčovec.
194
Uhorská Ves — Magyarfalu, L., Lipt.
Sv. Mikuláš.
Uhorská Ves — Magyarfalu, Pr., Ma-
lacky.
Uhorské Záhorany — Magyarhegy-
mcg, G.. Rim. Sobota.
Uhorsko (Uhorskji — Uhorszka. Nov.,
Lučenec.
rhorský Žipov — Magyarizscp, Zem.,
Se co ve e.
larinková — Uhrinkova, Zv., Zvo-
len.
Uhrovské Podhradie (Zay Podhradie)
— Zaypodhragy, Tr., Bánovcc.
Ujak (Víiix) — ^'ják, Šar., Vyšná
Torysa.
Ujezdov — Ujezdó, Tr., Trenčín.
Ujíaluba — Ujfalu, G., Siač.
Ujlaček — Ujlacska, Nit , Nitra.
Ujlak — Nyitraujlak, Nit., Nitra
Ujsalás — Újszállás, Ab., Fizer.
Ujvár — Abaujvár, Ab., Fi^cr.
Ujvároš --- Újváros, Ab., Fizcr.
Úkrnisko — Úkrniszko, Nit., Prie-
vidza
Ulic (V.iH»ia) — Ulics, Zem., Snina.
Ulmanka — Olmányfalva, Zv., Banská
Bystrica.
Úloža — Ulozsa, Sp., Levoča.
UFveď — Kisolved, H., Soba.
Umrlá Lehútka — Umrlalehota, G,
Revúca.
Uňatín — Unyad, JI., Kru[)ina.
Unín — Unin, Nit., Skalica.
Úplaz, Zv., Slatina
Upohlava (Supohlava) — Up<jhláv,
Tr., Považská Bystrica.
Úpor — Upor, Zem., Scčovce.
Urbanov — Urbanó, Tr., Považská
Bystrica.
Urmín illmír) — Crmcny, Nit., Nitra.
Urmincc — 1,'rmincz, Nit , Topolčany.
Usovce (^Husovcc) ~ Úszfalu, Sar.,
Vy^ná Torysa.
Usovské Pekfany — Uszpeklcn, Šar.,
Vyšná Torysa.
Ustie — Usztyc, Or., Trstcná.
Užhorud (Ungvár) — Ungvár, L'ž.,
Užhoiod.
Užok (V/íx-ok-l) — Uzsok, Už., Bere-
znoje.
Váca — Ipolyvecze, H., Šiahy.
Vadkert (Várkeď) ^ V., Nov., Bal.
Darmoty.
Vttďovce — Vagyúcz, Nit., Myjava.
Vág Kiráffa — Vágkirályfa, Nit., Šaly.
Vaga§ — Kapivágás, Šar., TopFa.
Vagovce — Vága, Pr., Galanta.
Vagrinec íHarpiiin-in-) — Vagrinicz,
Šar., Makovica.
Váh Novejsa (Tovažská Nová Ves) —
Vágújfalu, Tr., Trenčín.
Vachotová — Vachotfalva, Tur., Mo-
šovce.
Vajany — Vaján, Už., Kapusany.
Vajdáčka — Vajdácska, Zem., Bo-
drog.
Vajka — Vajk, Nit., Nitra.
Vaikovce — Vajkócz, Už., KapuSany.
Vají]ory (Weinern) -- Szftllos, Pr,
Prei^])urk.
Vajsková — Fejérko, Zv., Brrzno
Valaška — Olaszka, Zv., Březno.
Valaško vce ( Bn.i;uiM:ui5un) -- Vala-
skócz. Zem.. Snina.
Valašská Bělá — Bélapataka, Nit.,
Prievidza.
Valašská Dubová - Olihdubova, Oř.,
Dol. Kubín.
Valča — Valcha, Tur., Mošovcc.
Valentová — Bálintfalu, Tur., S^iilý
Martin.
Valentovce ( í»a.H'nTniín<-) — Vaicn-
t(iC2, Zem., Humenné.
Valenlová - líálinttelcp, Zv., Ikiňská
Bystrica.
Valkov (Valkovcc) - Valkn, Zem.,
Stropkov.
VaFkovcc --- Vajkócz, AL>., Košice.
Vaikovce ( I.):lti.i:"I)iu'' - ValYk«')Cz,
Šar., Topla.
Valkovo — Váiyk<'i, G., K'm. So-
bota,
Viinarcc — Vauyarcz. Nov.. Širák.
Vani^kiívcc — Vanyiskócz. Sar,. Sck-
čovcc.
Vanovka - Vanyovka, Or., Ndmc*-
stovo.
Vá|'cník I HMiicmii.i,) -- Va])í."nyik,
Sar., Makovica.
Varadka ( BajKLiicji i — Váradka, Šur ,
Makcvica.
195
Varbaňovce (Varhanovce) — Várgony.
VáraŠ (Gáč, Halič), Nov., Halič.
Varšany — Varsány, Nov., Sečany.
Vara§úr — Varrasúr, Pr., Trnava.
Varín — Várna, Tr., Žilina.
Var§any — Varsány, H., Bátovcc.
Vartašúr — Valtasúr, Pr., Trnava.
Vasilovo — Vasziló, Or., Námestovo.
Vavrečka — Vavrecska, C)r., Náme-
stovo.
Vavřinec (KaBpiineuL) — Vavrincz,
Šar., TopFa.
Vavrisovo — Vavrisó. L.. Hrádok.
Važcc - Vazsecz, L., Hrádok.
Veča — Vágveise, Xit , Šaly.
Večeklov — VecseklO, Xoy., Fifa-
kovo.
VíghedTháza — Vcgbegyháza, Čan.,
Kovačháza.
Vechec — Vehécz, Zem., Vranov.
VcFaty — Velejte, Zem., X. M. p.
Šiatorom.
Velbachy — Wellbach, Sp., Pod-
hradie.
Velčicc — Velcsicz, Tr., Trenčín.
Velcice — Velsicz, Tek., Zlaté Mo-
ravce.
Veliká — Vilke, Nov., Lučenec.
Vefkaňa — Velkenye, G., Siač.
Vefká — Felka, Sp., Sobota.
VeFká Baňačka — Rudabányácska,
X. M. p, Šiatorom.
VeFká Bára — Xagybári, Zem., N.
M. p. Šiatorom.
VeFká Božva — Nagyb<jzsva, Ab.,
Fizer.
VeFká Bytca — Xagybittse, Tr.,
Bytéa.
VeFká (Jalomija — Nagycsalomia, H.,
Ca lom i ia
Velka Causa — Xagycsausa, Xit.,
rri' vidza.
Ve Tká Ccrná — Nagycserna, Tr., Ži-
lina
\'(rKá Domáša — Xagydomása, Zem.,
.-"trr.pkov.
Velká bivina — Nagydivina, Tr., X.
M. n Kysucou.
Velká Franková — Nagyfrankvágás.
6\) . Stará Ves.
\'eiKá í jíc — Nagygécz, Nov., Sečany.
VeTká Hradná — Xagygradna, Tr.,
Bánovce.
VeFká Chocholná — Nagychocholna,
Tr ., Trenčín.
VeFká Jesenica — Nagyjeszenicz, Tr.,
Považská Bystrica.
VeFká Kálnica — Nagykálna, Tek.,
Levice.
VeFká Kotešová — Nagykotess<3, Tr.,
Bytča.
VeFká Kubra — Nagykubra, Tr.,
Trenčín.
VeFká Lehóta — Nagyúles, Tek., Zl.
Moravce.
VeFká Lehóta — Nagylehota, Nit.
Prievidza.
VeFká Lehótka — Nagylebotka, Nit,
Prievidza.
VeFká Lodina (V. Lodzina) — Nagy-
ladna, Šar., Nižná Torysa.
VeFká Lúka — Nagyrét, Zv., Zvolen.
VeFká Lipnica ^Dolna Lipnicai —
Alsólipnicza, Or., Trstená.
VeFká Máňa — Nagymánya, Tek.,
Vráble.
VeFká Maruša — Xagymaros, H.,
Soba.
VeFká Modrovka — Xagymodró, Nit..
N. M. n. Váhom.
VeFká Poloma — Xagyveszverés, G.,
Rožňava.
VeFká Prietrž (Přítrž) — Na^pritrzsd.
Xit., Senica.
VeFká Revúca — NagyrAczc. G.,
mésto.
VeFká Rozvaď — Nagyrozvágy. Zem.,
Bodrog.
VeFká Rudina — Nagyrudina, Tr.,
X. M. n. Kys.
VeFká Seč — Xagyszecse, Tek., Le-
vice.
VeFká Slatina — Xagyszlatina, Tr ,
Bánovce.
VeFká Slatina — Nagyszalatna, Zv.,
Slatina.
VeFká Slatina ("Co-ioTimna) — Nagy-
szlatina. Už., Užhorod.
VeFká Suchá — Nagyszuha. G., Rim.
Sobota.
VeFká Tarkáň — Xagytárkány, Zem.,
Bodrog.
196
Vefká Toroňa — Nagytoronya, Zem.,
N. M. p. Šiatorom.
Vefká Tura — Nagytore, Tek., Le-
vice.
VeFká Udiča — Nagyugyics, Tr., Po-
važská Bystrica.
Velká Ves — Nagyfalu, H., Čalo-
mi)a.
Velká Ves (Verkejsa) — Nagyfalu, Or.,
Dolný Kubín.
Velká Ves — Nagyfalu, Nov., Lu-
čenec.
Vefká Ves — Nagyfalu, Nit., Nitra.
Vefké Berezné (BcjinKoe Bepeaiioe)
— Nagyberezna, Už., Bereznoje.
Vefké Bielice (Bilice) — Nit., Žabo-
kreky.
Vefké Bierovce — Nagybirócz, Tr ,
Trenčín.
Vefké Borové (Velkó Borovó) —
Nagyborove, L , Lipt. Sv. Mi-
kuláš.
Vefké Bošany — Nagybossány, Nit.,
Nitra.
Vefké Brestovany — Nagybrestovány,
Pr., Trnava.
Velké Břežany — Nagybolgyén. Nit.,
Topolčany.
Vefké Dravce (Darovce) — Nagyda-
rócz. Nov., Lučenec.
Vefké Dvorany — Nagydovorán, Nit.,
Topolčany.
Velké Gejovce — Nagygócz, Už.,
Užhorod.
Vefké Hostie — Nagyvendég, Nit.,
Žabokreky.
Vefké Hyndice — Nagyhind, Nit.,
Nitra.
Vefké Chlievany — Nagychlivény,
Tr., Bánovce.
Vefké Chrášťany (Chrasťany) — Nagy-
herestény, Tek., Zlaté Moravce.
Vefké Jacovce — Nagyjácz, Nit., To-
polčany.
Vefké Janíkovce — Nagyemoke, Nit.,
Nitra.
Vefké Kosmálovce — Nagykoszmály,
Tek., Levice.
Vefké Krškany — Nagykeskerény,
H., Bátovce.
Vefké Krštenany — Nagykeresnye,
Tek., Oslany.
Vefké Leváre (Velké Leváry) — Na-
gylévárd, Pr., Malacky.
Vefké Ludince — Nagyólyved, Ost.,
Parkán.
Vefké Sulany — Nagyszulány, Nit.,
Topolčany.
Vefké Oponice (Aponice) — Appony,
Nit., Topolčany.
Vefké Orosovce (Ruskinovce) — Na-
gyoroszi, Nov., Novohrad.
Vefké Orvište — Nagyorvistye, Nit.,
Piešťany.
Vefké Ostratice — Nagysztricze, Tr.,
tíánovce.
Vefké Ozorovce — Nagyazor, Zem.,
Sečovce.
Vefké Pole (Hochwies) — Palosnagy-
mezó, Tek., Oslany.
Vefké Ražkovce — Nagyráska, Zem ,
Michafovce.
Vefké Ripňany — Nagyrippény, Nit.,
Topolčany.
Vefké Selmence — Nagyszelmencz,
Už., Kapušany.
Vefké Slabošovce (V. Slavošovce) —
Nagyszlabos, G., Rožňava.
Vefké Slažany — Nagyzelezsény, Tek.,
Zlaté Moravce.
Vefké Stankovce — Nagysztankócz,
Tr., Trenčín.
Velké Straciny — Nagysztraczin, Nov.,
Bal. Ďarmoty.
Vefké Šarluhy — Xagysaló, Tek.,
Levice.
Vefké Šiarovce — Nagysáró, Tek.,
Levice.
Velké Surovce — Nagysúr, Pr., Tr-
nava.
Velké Šurany — Nagysurány, Nit.,
Nové Zámky.
Vefké Topolčany — Nagytapolcsány,
Nit., Topolčany.
Vefké Uherce — Nagyugrócz, Tek.,
Oslany.
Velké Vozokany — Nagyvezckény,
Tek., Vráblc.
Vefké Záblatie — Nagyzáblat, Tr.,
Trenčín.
197
Verké Zálužice — Nagyzalacska, Už.,
Sobrance.
Velké Zlievce — NagyzellO, Nov.,
Sečany.
Velké Žbince — Nagycsebb, Zem.,
Michafovce.
Verkrop (BtMKpoii'L) — Velkrop, Zem ,
Stropkov.
Vefký Báb Nagybáb, Nit., Fra-
šták.
Vefký Barod — Nagybáród, Bih.,
llešd.
Vefký Barkáň — Nagybárkány, Nov.,
FiFakovo.
Velký Bysterec — Nagybiszterecz, Or.,
Dolný Kubín.
Vefký Citýň — Nagyczétény, Nit.,
Nitra.
Velký Čepčín — Nagycsepcsén, Tur.,
Mošovce.
Vefký Fajkurt — Nagyfajkfirt, Tek.,
Vráble.
Velký Fedýmeš (Hrubý F.) — Nagy-
fodémes, Pr., Galanta.
Vefký Folkmár — Nagyfolkmár, Sp.,
(ielnica.
Vefký Hnilec — Nagyhnyilccz, G..
Rožňava.
Vefký Chmefov (Chomefov) — Kom-
lóskeresztes, Šar., Topfa.
Vefký Kazmír (V. Kažmir) — Nagy-
kázmér, N. M. p. Šiatorom.
Vefký Kerestúr — Nagykeresztúr
Nov , Lučenec.
Vefký Kiarov — Nagykér, Nov., Bal.
Oarmoty.
Vefký Kolačín — Nagykolacsin, Tr.,
ITava.
Vefký Koválov Nagykovalló, Nit.,
Skalica.
Vefký Krtýš — Nagykurt<»s, Nov ,
Bal. Úarmoty.
Vefký Kýr — Xagykér, Nit., Nové
Zámky.
Vefký í.apás — Naf^^ylapás, Nit.,
Nitra.
Vefký Laz úlaTiO — Nagyláz, Už.,
Užhorod
Vefký Lipník(^I,niinnKiJ — Nagylipník,
S;j , Stará Ves
VefKý L«")m — Xagylam, Nov., Halič.
Vefký (Hrubý) Máčad — Nagy-
mácséd. Pr., Galanta.
Vefký Málaš — Nagymálas, Tek., Le-
vače.
Vefký Pešek — Nagypeszek, H.,
Soba.
Vefký Slivník — Nagyszilva, Šar.,
Sekčovec
Vefký Šaryš — Nagysáros, Šar., Ši-
roká.
Vefký Valkház — Nagyvalkház,Tek.
Vráble.
Vcfopolie (Vefopofa) — Velyopolya,
Zem., Humenné.
Velušovce — Velusócz, Nit., Topol -
čany.
Vťnecia (Benátky) — Veneczia, Šar.,
Sekčovec
Vendíg — Bodvavendégi, Ab., Turňa.
Vereš — Veres, Nov., Halič.
Vernár — Vernár, G., o. pohrcnský
Verovce - Verócze, Nov., Novo-
hrad
Vereš vár — Vorosvár, Nit., Frašták.
Verešvár — Vorosvár, Tek., Vráble.
Verzár — V., Bih , Margita.
Veselé (Wesele) — Veszele, Or.,
Námestovo.
Veselé — Vigvár, Nit., Piešťany.
Veškovce — Veskócz, Už., Kapu-
šany.
Veterná Porubá — Szélporuba, L.,
I.ípt. Sv. Mikuláš.
Veterník (Legcndel) — Kormííczliget,
Tek.. Kremnica.
Vezka, I^ezdedov — Veszkabezdedó,
Tr , i'úch()v.
Vezekýn — Vezekény, Pr, Galanta.
Vlača — Vlacsa, Šar., Topfa.
Vlachovo — ( )láhpatak, G., Rožnava
Vlachy — Nagyolaszi, L., U\)t. Sv.
Mikuláš.
Vladky — Kiáolas/i, L., Ružom-
berok.
Vlčie Jamy (Včclín) — Vlcsicjamy
(Csclin), Zv., Zvolen.
Víčkovaný - Vlcskován, Nit , Ska-
lica.
Vlkanová, Peťová — Farkaspetofalva.
Zv., Banská Bystrica.
198
Vlkolinec — Vlkolinecz, L., Ružom-
berok.
Vlkovo, Nov., Lučenec.
Vicež (Víťaz) — Nagyvitéz, Šar., Ši-
roká.
Vidina — Videfalva, Nov , Lučenec.
Vidovaný — Vidován, Nit., Skaiica,
Vieska — Gergelyfalva, Nov., Halič.
Vieska — Kisfalu, Tur., Mošovce.
Vieska (Maloveska) — Kisfalu, Sar.,
Nižná Torysa.
Vieska (Véska) — Vészka, Nit., Ska-
iica.
Vieska — Garammindszent, Tek., Sv.
Kříž.
Vieska (Hačava) — Falucska, Ab.,
Turňa.
Vieska — Vieszka, Nit., N. M. nad
Váhom.
Vieska — Kisfalud, Tek., Zlaté Mo-
ravce.
Víglaš — Végles, Zv., Slatina.
VígFašska Hutá — Vcgleshuta, Zv.,
Slatina.
Viktelka — Vigtelke, G., Rožňava.
Vikář tovce — Vikartócz, Sp , So-
bota.
Vila Ludrova — Villaludrova, L.,
Ružomberok.
Világ (Bujaří*) — V., Zem., Hu-
menné.
Vilkovce — Kiskunchfalu, Sp., Le-
voča.
Vifa — Vily, Zem., N. M. p. Šiatorom.
Vinné — Vinna, Už., Sobrance.
Visla va (Biu-Jaiíu) — Vi.szlava, Sar.,
Makovica.
Vislava — Viszló, Bor, Sendré.
Visolaj — Viszolaj, Fr., Ifava.
Viska (BrnuK-a) - Viska, Už., Bere-
znoje.
ViSkovce (Viska) — Visk, H., Šiahy.
Višňov — Visnyó, Zem , Sečovce.
Višňové (Višňové) — Visnyó, Nit.,
Myjava.
Višňové — Visnyó, Tr., Žilina.
Vištuk — Vistuk, Pr., Senec.
Vitálišovce . — Vitálisfalu, L., Lipt.
Sv. Mikuláš.
Vitanová — Vitány, Zem., N. M. p.
Šiatorom.
Vitanová — Viitanova, Or., Trstená.
Vitkovce — Vitfalu, Sp., Podhradie.
Vitkovce — Vitkócz, Nit , Topolčany.
Vízkelet — Vizkelet, Pr., Galanta
Vižiáš — Vizslás, Nov., Fijakovo.
Voderady — VedrOd, Pr., Trnava.
Vodnik, Kras., Rešica.
Vojčice — Vécse. Zem., Sečovce
Vojkovicc (Vojkovce) — Voikfalva,
Sp., Podhradie.
Vojnatina (Vojňacina) — Vajnatina,
Už., Sobrance.
Vojtovce (BuňTOiími), — Vojtócz.Zem.,
Stropkov.
VoFa — Laborczvolya, Zem., Micha-
Fovce.
Volič a íBojiiuii) — Volicza, Zem.,
Humenné.
Volkova (Bo.TKnijoo) — Valkaja, Už.,
Užhorod.
Volkovce — Valkócz, Tek., Zlaté
Moravce.
Volosjanka (BojiociiHKa) — Voloszánka,
Už., Bereznoje.
Vondrišel ( Wagendriissel) — Merény,
Sp., Nova Ves.
Voročov (Bo])0'i(»no) — Vorocsó, l'ž.,
Perečín.
Voznica — Garamrév, Tek , Sviitý
Kříž.
Vozokany — Vezekény, Nit.. 1 opol-
čany.
Vráble — Vcrcbcly, Tek , Vráble.
Vrádi^te — Vrádist, Nit.. Skaiica.
Vranie — Vránje, Trenčín, N. M n.
Kysucou.
Vranov — Varannó, Zem., Vranov
Vranovské Ccmerné — Varannócse-
mernye, Vranov.
Vranovské Dlhé — Varannóhosszú-
mezo. Zem., Vranov.
Vrba — Verbó, L , Ružomberok.
Vrbany — Verbeny, Nit., Prievidza.
Vrbica — Verbicz, L., Lipt. Svatý
Mikulá.^.
Vrbov (Vcrbov) — Ménhard (Men-
hard.sdorf), Sp., Kcžmark.
Vrbovce — Verbúcz, Nit., Senica.
Vrbovce — Varbócz, G.,Rim., Sobota.
Vrbové — Verbó, Nit., N. M. n.
Váhom.
199
Vrbovec — Varbócz, Ab., Turňa.
Vrbovcc (Verbovce) — Verbócz, Už.,
Sobrancc.
Vrbovka — Varbó, Nov., Bal. Ďar-
moiy.
Vieska (Viesky) - Vieszka, Tr.,
Trenčín.
Vrchovce (Varichovce, BiipuxoBun)
— Varehócz, Zem., Stropkov.
Vrch Teplá — Vrchtepla, Tr., Považská
Bystrica.
Vrícko (Miinnich-Wies) — Vriczkó,
Tur., Mošovce.
Vrútky (Horné a Dolné) — Ruttka
Tur., Sv. Martin.
Vršatskc Podhradie — Oroszlány-
kopodhragy, Tr., Púchov.
Vrtižer — Farkasd, Tr, Považská
Bystrica.
Všetky Kuty — Setétkút, Tek.,
Vráble.
Vulšinky { ByjiiiiiíiKa) — Vulsinka,
Už , Perečín.
Výborná (Bierbrunn) — Viborna, Sp ,
Kežmarok.
Výčapy Opatovce — Vicsápapáti ,Nit.,
Nitra.
VýČapky — Kisvicsáp, Nit., Topol-
čany
Vydernik — Vidernik, Sp., Nová Ves.
Vydrány (BwApani.i) — Vidrány, Zem.,
Humenné.
Vydrná — Vidrna, Tr., Púchov.
Vydruvt) -- Vidrás, Zv., Březno.
Vyhne 'Vyhňoranyi — Vihnye, Tek.,
Svatý KrÍ7.
Vycliťulná — Vichudna, L , Hrádok.
Výlet — Nov., Halič.
Výrava iHupana) - Virava, Zem.,
Humenné.
Vysočany — Viszocsán, Tr., Bánovce.
Vysuká — Magaslak, H., Bátovce.
Vysoká — Viszoka, Už., Kapušany.
Vysoká -- Viszoka, Tr., Bytča.
Vysoké — Viszoka, Šar., Vyšná To-
ry sa.
Vy.šehrad — Visegrád, Pešť, Pomáz.
Vyskovcc I Bí.iniKonue) — Viskócz,
Sar,, Makovica.
Vysná Helša — Felsftbolzsc, Ab., Ko-
.^ice.
Királybocza, L.,
Felsóczécze, Ab.,
Vyšná Boča
Hrádok.
Vyšná Cicá
Gene.
Vyšná Dobša — FelsOdobsza, Ab.,
Gene.
Vyšná Hrabonica i BtimriH rpiióyc-
iTiiiui; — FelsOhrabonicza, Ber.,
Saljava.
Vyšná Jabloňka (HÓ-ionKa) — Felsó-
jabloňka, Zem., Snina.
Vyšná Jedlová (EjjOBa) — Felsó-
jcdlova, Šar., Makovica.
Vyšná Kamenica — Fels6kemencze,
Ab., Fizer.
Vyšná Krajná (Kannba) — Oroszkajnya,
Zem., Stropkov.
Vyšná MisFa (Mifša) — Felsómislye^
Ab., Fizer.
Vyšná OFka (OjibKa) — Homonna-
olyka. Zem., Stropkov.
Vyšná OFšava (Horná Olšva) — Felsó-
olsva. Zem., Stropkov.
Vyšná Pisana (IlncaHa) — Fels6
piszana, Šar., Makovica.
Vyšná Pofanka (ITc^banKa) — Fels6-
polyánka, Šar., Makovica.
Vyšná Radvaň (Horbesanská Radvaň).
(ropÓoKTb-PaABanb) — Horbokra-
dvány Zem., Humenné.
Vyšná Rcvúca — Felsórevucza, L.,
Ružomberok.
Vyšná Rybnica (V. Rybniče) — FelsO-
ribnyicze. Už., Sobrance.
Vyšná Slaná — Felsósajó, G., Rož-
ňava.
Vyšná Slovinka (V. Slovinky, Jjumna
C.ioiMiHKa) — Fclsószlovinka, Sp.,
Gelnica.
Vyšná Suchá — FelsOszuha, G., Tor-
naía.
Vyšná Šitnica (Horná Žitnica) —
Felsositnyicze, Zem., Stropkov,
Vyšná Šuňava — FelsOsunyava, Sp.,
Sobota.
Vyšná Vladiča (Horná V.) — Felsó-
vladicsa. Zem., Stropkov.
Vyšná Vofa — Fclsóvolyka, Šar.,,
Sekčovec.
Vyšné Berecky — Felsóbereczki, Zem.
Bodrog.
200
Vyšné Čabyne (^ciliiiib) — FelsOcse-
binye. Zem., Humenné.
Vyšné Ilutky — FelsOhutka, Ab.
Fizer.
Vyšné Kálošovo — Felsókálosa, G.,
Torna Fa.
Vyšné Ladiškovce — Fcls6ladiskóc2,
Zem., Humenné.
Vyšné Merkovce (Mirko vce) — Felsó-
merk, Šar., Nižná Torysa.
Vyšné Německé — Felsónémeti, Už.,
Užhorod.
Vyšné Remety — Felsóremete, Už.,
Sobrance.
Vyšné Repaše — FelsOrépás, Sp.,
Levoča.
Vyšné Revišce (V. Revišce) — FelsO-
reviscse. Už., Sobrance.
Vyšné Ružbachy (V. Družbaky) —
Felsórusbach, Sp , Stará Lubovňa.
Vyšné Štepanovo — Felsfistepanó,
Or., Podzámok
Vyšné Šváby (Starý Majer, Alte
Maierei) - Ómajor, Sp., Stará
Ves.
Vyšné Tvarožce (TímpLiHvUo) — Fcl-
sótvarozscz, Šar., Sekčovec.
Vyšné Valice — Fclsovalybikszog, G.,
TornaFa.
Vyšné Zhojné (3rM»riiiop) — Izbugya-
zbojna, Zem., Humenné.
Vyšný Čaj — FelsOcsáj, Ab., Fizer.
Vyšný Gaď — Felsógagy, Ab., Čc-
rehát.
Vyšný Harškút íHažgút) — Felso-
hárskut, Šar., TopFa.
Vyšný Kíked — Felsókéked, Ab..
Fizer.
Vyšný Komárnik — Felsókomarnik,
Šar., Makovica.
Vyšný ICubín — Fclsókubin, Or., Dol.
Kubín.
Vyšný Lanc: — Felsólánc/?, .'\b,, ('e-
rehát.
Vyšný Lap^ (Vyšné Lapšcj — Felsó-
láf>()s, S|)., Stará Ves.
Vyšný Malatín - - FclsOmalatin, L.,
Lipt. Sv. Mikuláš.
Vyšný Mcdzcv — l^clsOmcczcnzcf, Ab.
Čerchát.
Vyšný Mirošov (MiipouiOBb) — Felsó-
mirossó, Šar., Makovira.
Vyšný Olčvár — Felsóolcsvár, Ab.,
Košice.
Vyšný OrJík (Op.iHK-L) — Fclsórlich.
Šar., Makovica.
Vyšný Regmec — FelsOregmccz, Zem.,
N. M. p. Šiatorom.
Vyšný Slavkov — Felsószalók, (Gross-
Schlagendorf), Sp, Podhradie.
Vyšný Sliač — Felsoszlécs, L., Ru-
žomberok.
Vyšný Svidník (Chmaiiiikm) — Felsrt-
szvidnik, Šar , Makovica.
Vyšný Šebeš — Felsósebes, Šar., Ši
roka.
Vyšný Tejkeš — FelsOtokés, Ab.,
šice.
Weitzenried (Gerník), Kras., Moldava.
Zábidovo (Zábidov) — Zábidó, Or.,
Podzámok.
Zábor — Záborie, Tur., Sv. Martin.
Zábrež — Zábrezs, ( )r., Dol. Kubín.
Zábroď (i3a6|)OAi») — Zabrogy, Už.,
Bereznoje.
Zádiel — Szádeló, Ab , Turňa.
Zádorfala — Z., G . Torňala.
Zádorháza — Z., G.. Siač.
Zádubnic — Zádubnje, Tr., N. M. n
Kys.
Zahora (Zahor ie) — Erdomcg, H.*.
Čalomija.
Záhorb (3ar(>pin) — Zágorb, Už.,
Bereznoje.
Záhony — Z , Už . Kapušany.
Zahor — Zahar. Už.. Užhorod.
Záhorčie — Záhurcse, lek , Svatý
Kříž
Záhrb — Z , Tck , Svil-.ý Knž
Zacharovcc — Zehcrje, G., Rim. So-
bota.
Zákamennc, Khn - ZákaiiitMicklin.
Or., Númcsti^vo.
Zákopčie — Zdkopcsc. Tr., Caca.
Zakostolany -■ Zákosztolány, Nit.,
Pic.ííťany.
Žala ha - Z., II , Soba.
Zaman»vce (Sumáruvct- 1 /amar<')cz,
Tr . Trenčín
Zampor (Sampor, Sandbcr^) — Szam-
por Zv., Zvolen.
201
Zámutov — Zamutó, Zem., Vranov.
Zarieč KeWov — Zárjecskebló, Tr.,
Bytča.
Zarieč — Zárjecs, Tr., Púchov.
Zarieč — Zárjecs, Tr , Trenčín.
Zaričovo (3api>i^oBo) — 2^ricsó, Už.,
Perečín,
Zámostie — Garamhidvég, Zv., Březno.
Zárubia, Tek., Sv. Kříž.
Záskalie — Zászkal, Or., Dol. Kubín.
Záskalie — Zászkal, Tr, Považská
Bystrica.
Zástranie — Zasztranje, Tr., Žilina.
Záturčie — Záturcsa, Tur., Svátý
Martin.
Zausina (3aycnna) — Zauszina, Už.,
Bere znoje.
Závada — Z., Nit., Topolčany.
Závada — Z , Nov , Halič.
Závada — Zavadá, Sp , Levoča.
Závada — Kisvalkócz, Tek., Zlaté
Moravce.
Závada — Z.. Tr. Bánovce.
Závada — Pastinazávada, Tr., Považ-
ská Bystrica.
Závada — Z., Tr., Púchov.
Závada (^aua^a) — Zavadá, Zem.,
Stropkov.
Závadka — Z., G., o. pohronský.
Závadka — Zavadka, Sp., Nová Ves.
Závadka (.iaca^Ka) — Zavadka, Šar.,
Sekčovec.
Závadka — Z., Už., Sebrance.
Závadka — Zavadka, Zem., Humenné.
Závodíc — Závodje, Tr , Žilina.
Závodie — Zavaros, Zv., Březno.
Závody — Závod, Pr., Malacky.
Zay Uh rovec — Zayugrócz, Tr., Bá-
novce.
Zázrivá — Zázriva, Or., Dol. Kubín.
Zbehňov — Zebegnyo, Zem., Sečovce.
Zbchy — Ozbcg, Nit , Nitra.
Zhoj (AChíú) — Z, Zem., Snina.
Zbora Z., Tr, Púchov.
/borov - - Zboró, Šar., Makovica.
Zburov - - Zboró, Tr., Nové Město
nad Kysucou.
Zbudza - Izbugya, Zem., MichaFovcc
Zbynov — Zbinyó, Tr., Žilina.
Zdoba -- Z, Ab., Košice.
N:irodopii«iný Sborník. St. IX.
Zdravce (^paBnii) — Darócz, Už.
Užhorod.
Zebegíň — Zebegény, H., Soba.
Zelené — Zeleno vo, Nov., Lučenec.
Železník (Železník) — Vaspataka, Šar.,
Topía.
Zelmanovce (Želmanovce) — Zsál-
mány, Šar., TopFa.
Zemanská Dědina — Nemesdcdina,
Or., Podzámok.
Zemanská a Malá Kotešová — Nemes-
kiskotessó, Tr., Bytča.
Zemanská Lubela — Nemeslubella,
L., Lipt. Sv. Mikuláš.
Zemanská Ludrová — Nemesludrova,
L., Ružomberok.
Zemanská Závada — Nemeszávada,
Tr., Považská Bystrica.
Zemanské Jacovce — Nemesjácz, Nit.,
Topolčany.
Zemanské Kostolany — - Nemeskoszto-
lány, — Tek., Oslany.
Zemanské Lieskové — Nemeslieszkó,
Tr., Trenčín.
Zemanské Podhradie — Nemespod-
hrágy, Tr., Trenčín.
Zemanské Mitice — Nemesmiticz, Tr.,
Bánovce.
Zemanské Surovce (Nemeš Šúr) —
Nemessúr, Pr., Trnava.
Zemanský Kvašov — Nemeskvassó,
Tr., Považská Bystrica.
Zemanský (Otrubný) Vrbovok —
Nemesvarbók, H., Krupina.
Zemné (Zemno) — Zemplén, Zem.,
N. M. p. Šiatorom.
Zlaté (Zlatá Baňa) — Arabánya, Šar.,
Nižná Torysa.
Zlaté Moravce — Aranyosmarót, Tek.,
Zlaté Moravec.
Zlatník — Aranyosd, Nit., Žabokreky.
Zlatník — Aranyospatak, Zem., Vranov.
Zlatno (Zlatnó) — Kisaranyos, Tek.,
Zlaté Moravce.
Zlato (Zlaté) - Aranypataka, Šar.,
Sekčovec.
Zlatovce — Zlatúcz, Tr., Trenčín.
Zliechov — Zljechó, Tr , llava.
Znakov (Snakov) — Szmakó, Šar..
Sekčovec.
Zohor — Z., Pr., Prešpurk.
14
202
Zolná — Zólna, Zv., SlaUna.
Zobor — Zumbor, Nov., Sečany.
Zonc — Zoncz, Pr., Prcšpurk.
Zorkovce — Zorkócz, Tur , Mošovce.
Ztratená (Stračena, Stračena) — Sztra-
czena, Sp., Nová Ves.
Zubák — Z, Tr., Púchov.
Zuberec — Zuberecz, Or., Podzámok
Zubné - Zubna, Zem., Snina.
Zuboď — Zubogy, G , TornaFa
Zubrohlava — Z., Or., Námestovo.
Zvala (3na.ia) — Zuella, Zem., Snina.
Zvolen — Zólyom, Zv., město.
Zvončfn - Harangfalva, Pr, Trnava.
Žabinec — Zsabinecz, Tr., Trenčín.
Žabokrcky - Zsámbokrét, Tur., Sv.
Martin.
Žadáň — Bodrogzsadány, Zem., Tokaj.
Žakarovce — Zakárfalu, Sp., Gelnica.
Žakil — Sekély, Tek., Svátý Kříž.
Žakovce — Izsákfalu (Eisdorfj, Sp.,
Kežmarok.
Žalobín — Zsalobina, Zem., Vranov.
Žarnov — Zsarnó, Ab., Turňa.
Žarnovica — Zsárnócza, Tek., Svátý
Kříž.
Žarnovica — Zsarnovicza, Tur., Mo-
šovce.
Žarnovická Hutá — Zsarnóczakohó,
Tek., Svátý Kříž.
Žaškov — Zsaskó, Or., Dol. Kubín.
Žatkovce — Zscttck, Šar., Sckčovcc.
Ždaná — Zsadány, Ab., Fizer.
Ždiar (Zdzor) — Zsdjár, Sp , Kež-
marok.
Žebeí^ — Zsebes, Ab., Konice.
Žcgiia — Zsegnye, Ša/., Nižná Torysa.
Žegra — Zsegra, Sp., Podhradie.
Železná Brcžnica — Vasberzencze, Zv.,
Zvolen.
Železník (Železník) — Vaspataka, Šar.,
Topla.
Želiezovce — Zseliz, Tek., Levice.
Želmanovce (Zelmanovce) — Zsálmány^
Šar., Topla.
Želobudza — Zselobudza, Zv., Slatina.
Želovce — Zsély, Nov., Bal. Ďarmoty.
Žemliare — Zsemlér, Tek., Levice.
Žiar — Zsár, L., Lipt. Sv. Mikuláš.
Žiar, Tek., Sv. Kříž.
Žibritov — Zsibritó, H, Krupina.
Židó (Žid) — Zsidó, Pešť, Vácov.
Židovin — Zsidovin, Kras., Bogšany.
Žigárd — Zsigárd, Pr , Galanta.
Žíhlava — Zsihlava, Nov., Bal. Ďar-
muty.
Žikava — Zsikva, Tek., Zlaté Mo-
ravce.
Žilina — Zsún, Nov , Sečany.
Žilina — Zsolna, Tr., Žilina.
Žilinka (Žolnafala) Zsolnafalu, Nit.,
N. M. n. Váhom.
Žíp — Zsip, G., Siač.
Žipov — Izsép, Šar., Široká
Žirany — Zsére, Nit , Nitra.
Žirkovce (Širkovce) — Serke, G ,
Siač.
Žirová — Zsirova, Tur., Sv. Martin.
Žirovce — Zsir, Ab., Fizer.
Žitná — Zsittna, Tr., Bánovce.
Žitva Fedýmcs — Zsitvafodcmcs, Nit.,
N«)vé Zámky.
Žlkovce - Zsúk. Nit., Frašták.
Žor — Zsor, G., Tornnía.
Žubčany — Zscbfalu, Šar., Široká.
Žubkov — Krdosurány, Tek., Svátý
Kříž.
Žujta — Zsujta, Ab , Fizer. *)
*) Z vlastního Slovenska schází v seznamu tomto pouze nčkteré čisté maďarské
obce v Prešpurku, v okresu horno a dohiočalokezském a v Zemph'ne, v okresu
hcdrogském. sercnčském a tokajském, které nemají zvláštních názvů slovenských.
Mimo názvy slovenské a maďarské uvedeny někde i jiné. V závorkách za slovcn-
.skými názvy u [)olskosloven.ských obcí v Oravě j.sou názvy polské, ve Spiši,
Šary.si, Zemplínu a Užhorode u obcí s většinou ruského obyvatelstva názvy ruské.
Poiíobnč za níaďarskými názvy uvedeny i názvy nčmecké, ale důsledné jen
u obcí s většinou německého obyvatelstva, anebo i tam, kde slovenský název odvozen
jest z německého. Tím ovsem mnohý starý r.ázev německý musil být j)C minut jako
na př. : Altsohl - Zvolen; Neu.sohl - Báňská Bystrica a j. Dodatkem připojujeme
zde několik názvů, které nedopatřením byl v vynechány: Abafalva — A, G., Tor-
ňaía. Andrejova (An.iiK-iioua) — Andrejova, Šar., Sekčovec. Báčka — Bacska, Zem..
203
Bodrog. Balogfala — B., G., SiaČ. Baradla - Aggtelek, G., TornaTa. Bašta —
Egyháxasbast, G., Siač Baťany — Battyán, Zem.. Bodrog. Becherov \ text^iH^Ki,) —
Beheró. Šar., Makovica. Belovcža (IJo.i*»(»j>o:i:a) — Bclovezsa, Šar., Sekčovcc. Berok
(Barok) — Pusztabcrki, Nov., Novohrad Bezdedov — Bezdedó. Tr, Púchov. Bicí
— Bély, Zem., Bodrog. Bielejovce (li<\ionMnu.') - Belejócz, Šar, Makovice. Bicňa
— Erdóbénye, Zem, Tokaj. Birínčok — Karancsberény, Xov, FiLikovo. Borkovce
— Ipolybolyk, Nov.. Lučenec.
Opravy a doplňky k textu.
Na str. 12 ř. 26 shora Čti Ze manské Surovce.
> > 14 ř. 8 sdola připoj k literatuře o Polácích v Trenčansku ještě Článek
Fr. Pastrnka »0 nářečí polském v stolici trenčínské< ve sborníku
•Rozpravy filologické* věnovaném J. Gebauerovi (Praha 1898
str. 134), rozbírající hovor čatcanský a skalitský. Pastrnek soudí,
že polská hranice jazyková sahá dosud jižně pod Čatcu.
15 ř. 1 sdola vynech, poněvadž v seznamu Houdkově je zde chyba.
17 ř. 10 > k Turzovcc připoj do závorky Kysuca, Kysuce.
24 ř. 20 shora čti Malá Čierná.
25 ř. 6 sdola čti žabokrecký.
26 ř. 15 » čti Žabokrekách.
26 ř. 6 > k Čornoku připoj do závorky Černok.
26 ř. 5 » k Naďsegu » » » Eďhdseg,
27 ř. 4 shora čti Ke sov,
27 ř. 9 » k Mártonfalu připoj do závorky Faluba,
27 ř. 12 sdola k Fornoségu > » » Farnostg.
27 ř. 8 » k Kapincům » > » Kopince.
28 ř. 9 a 14 shora sluší dodati, že podle různých později mě došlých
zpráv pojmenování Šalgóčky a Šalgovcú se navzájem mate. Tak
se užívá na místě prvého názvu Sal\;<yifce a na místě druhého
Tótiok, Slov. Sok, <>arluhy (?).
28 ř. 5 sdola k Oponicům připoj do závorky Aponice.
29 ř. 8 shora k Kamanové > » » Komanovd.
29 ř. 9 a 23 shora připoj, že v slovníku Nagy-ho, Hornyánského a jiných
pramenech člc se Hrezany.
29 r 13 shora k Sulánkám připoj do závorky J/. Sulauy.
29 ř. 11 sdola k Ludanům » » » LuJanice.
'^9 ř. 2 » k Ijiskupicum » . > Biskuf^ovd.
30 ř. 2 shora čti llajnova Ves (ÍTajnovejsa).
30 ř. 4 » k Solčankám připoj do závorky Solčanka.
31 ř. 6 » čti V, janikovce.
31 ř. 12 > čti Salgov.
33 ř. 1 > k Peťaniim připoj do závorky Pefovd.
33 ř. 13 > čti Lelovce.
33 ř. 9 sdola čti Siitovcc.
34 ř. 4 shora k Laskáru připoj do závorky Laskdry.
35 ř. 8 » čti Popuditi.
:i7 ř. 10 » k Žolnafalu připoj do závorky Zilinka (název umělý;.
37 ř. 19 sdola čti Sčmčihany [tak i str. 37 ř. 6 sdola)
37 ř. 15 » čti Čaky.
38 ř. 8 shora k Čaradcům připoj do závorky Camdire.
39 ř. 3 sdola "talnd.
Na str. 39 ř. 13 sdola čti Felsotdrnok.
40 ř. 10 shora připoj do závorky Slaskd.
40 ř. 15 » čti Rudno.
41 ř. 19 > připoj do závorky Šimoňany,
42 ř. 11 sdola čti Dol Plachtincc místo Dol. Palojta.
45 ř. 4 shora Čti Scnohradz,
51 ř. 11 » čti ZdkamcHŤic-Kiin.
1 sdola čti Nižný (tak i str. 52 ř. 6 shora — Vysny).
2 * připoj do závorky Luciud.
2 > čti Bozos.
16 shora čti Lesný.
9 » připoj do závorky Lasiovcc.
19 > čti Matiasovce.
2 sdola čti virovitické.
6 shora čti Autunovci (od Autunovac).
135. Stať o českých osadách byla již vytištěna, když jsem se seznámil s právě
vyšlým článkem prof. Lj. Miieiičc o uherských Krašovanech >Ober
die Sprachc und die Herkunft der sog. Krašovaner in Sudungarn.*
(Arch. f. si. Phil. 1903, 161), z něhož je vidno, že Krašovani dosud
za Bulhary pokládaní, jsou původem Srbové; jejich dialekt lisí se
však od sousední štokavčiny banátských Srbů.
51
63
77
80
81
83
119
120
Opravy k mapám.
Na mapě Tekcva je omylem vynecháno u kolečka mezi Šalmošem a Novou Vsí
scv. od Levic jméno Opatovce (Gáramapáti).
Oravy omylem vynecháno v jihozáp cípu jméno osady Král' ovány.
Ijptova polož osadu Potok mezi Štiavničku a Zem. Ludrovou.
XovoJiradu čti ve AFakovském okresu místo jména Zaďva — Kcvnd.
Gemcrii čti místo Rim. Březno — Rim. Hrczovo.
Zcmplina čti v michalov. okrese Kopčany místo Hopčany, v novoměstském
Gcrčď místo GcrceF; na severu u jména Kožkovce má býti bod jen
ze V^ ne plně černý.
Saryšc čti v okrese topFanském Matiaiok místo Maťasok, v sckČovském
.\Falcov místo Malcov.
Vysvětlení k mapám.
První mapa podává celkový přehled, na ostatních 10 mapách zobrazeny
jsou severní a střední stolice uherské, v nichž sedí Slováci ve větší míře.
Jedenáctá mapa podává celkový přehled.
Na detailních mapách předvedeno jest rozložení slovenské národnosti
po osadách a sice následujícími značkami:
9 osady s více než 90^'/^ Slováků,
« > * 90-75% Slováků,
1 . •• 75- 50 - » ,
Q > . 50—25 »
ií » * 1'5--10 >
O » , které nemají ani 107o Slováků.
Oblast, v níž sedí Slováků více než 50% » pokryta je cele barvou
zelenou, oblasť s 10 — 50% zeleným čárkováním. Osady, v nichž statistika
nenašla 10% Slováků, pokryty jsou čárkováním barvy červené. Osady, jejichž
obyvatele se sice přihlásili za Slováky, al'' hovoří slovcnisovanou polštinou
nebo ruštinou, pokryty jsou zeleným mřížováním.
3aMliTKa K% Kapiaín,.
ITrpUílíI KapTíl lIpmJO,tIIT'I> ríniuiň lílIAh, nl'Tíl.lLIIMť Kajm,! niri,;K'II>linT'L
pa:íťc.TioHÍe ('jumaKoirii no eT(unuaM'i. (i;o>iiiTaTaM'iJ cLiiojmoil ii cpr.xin-ri
Honrpiii.
II a Af!Tn.ii>m.ivj. i.apTaxh (íOíonauaeTcji iiňMt.iuciiic* c.inuf*Hci;aro iia-
po;j,onac(Meiii}i iio ut,iíui>hi.im'i. ťo.inM'i. cMtAviouuiMii líiiaianni :
9 ťíMiMiia, r,vt ^iojitr 90% C.ioiiaiCinrL,
«
i'[. 90--75^'^,
('
.H)i;aicnnx,
1
» 7r»--5() >
v ,
■p
* 50—25 *
y
■■J
* 25 -10>-
»
o
, lUt. MCIIhUlC
10
% C.i«n{:u;ni!i..
Qo.iaťTi., iri, KoTopon CuKrlw inuoisiim.i (-.inisahoDh. iKuqu.rra ucji :iiMriHíri
KpacKun. nň.iarTi. c"i. 10 — 50^,, .iimijniii.
Co.UMliíI, in, i;irrnj)|.INJ, Ilu CTarilrTlPlcri.MíMí. críiinpaVKťMlinMI. ní.TI,
10% r.TOiíaKOirb. no r.ii. no .i<»rTni:j-,pííF.iM'i. i-ournucnia^ir. na ťa>MM'í. .vlut. im-
xo^iiTca oo.tIííí 10% (-.loníiK-oin,, iini;pí.rn.i iq»:n-ni,i>iii .iiinia>iii. ('r.iciiia, vkiitimií
KOTopMX'1. i'MirraioT'i. i-ooíi ('.inisai.iniii, ii(» ronopínr, iM(ii!('in'KM-iiiui,(.'i:irM-].
iiJU pycťKinrb ír.Ji.iKusrh, in»i."pF.rn,i iu.umii.im [> pl.iucrMaTí.iMi. y;jopo>ri,.
OHOhěj
íVrsble
\mHál
\3ifkňov
y-y^
\
Hotíonm
)
STOLICE
ABAUJ-TORNA
BORSOD.
"7 /
^-^M
»Mlt^ O
Jkrm
\0\
Sňěii
Uj
o
1
f
Puř/ick J
jyLJt
fi^}
*'*"'**
1 ^
ředěna
V
-^íSftfc
\^
/
\
oJSE
*
^Ě
^
O L I C E
UZHOROD
3s
N
ST
halíc
L
TR
Mta
'Jiirn^
^
'^f-^^-
\tů£nutl
Ni Ií\q mapě nejsou pro nedo/ ^"
V» 0b«: fMcfM^ LJyň ^Taiy
/ <
v okres M banoveckém
v okr. novo meif^Kem
v okr. pucho vakem
V okr. treníantkéin
v okr. bi/ftrkkém
v oKř zitínfltfin
síiSřuh^ í
\^ ZVOLEN,
^NjKíf ^iKOV
N
STOLICE
TUREC.
i
i
%i
£
OHRAD.
SVAZEK VIII.
Národopisný Sborník
CESKOSLOVANSKÝ,
VYDAVA
NÁRODOPISNÁ SPOLEČNOST ČESKOSLOVANSKÁ
NÁRODOPISNÉ MUSEUM ČESKOSLOVANSKÉ.
REDAKTOR
JIŘÍ POLÍVKA.
redakční komitét:
ADOLF ČERNÝ. A. KRAUS. J. MÁCHAL. J. MATIEGKA. L. NIEDERLE.
FR. PASTRNEK. J. ZUBATÝ.
V PRAZE 1902.
NÁKI ADI.M VLXSTNÍM. - TISKEM ALOISA WIESNERA V PRA/K, KNIHTISKAŘE ČESKÉ AKADEMÍI*
CÍSAŘE FRANTIŠKA JOSEFA PRO VÉDY, SLOVESNOST A UMĚMÍ.
Na vydání tohoto svazku přispěla Česká Akademie císaře
Františka Josefa pro védy, síovesnost a uméní podporou
400 K.
OBSAH
ČLÁNKY : Strana
K. Slavíková-Welsova : Lidopisné záznamy ze Slovenska 1
Jos. Kubín: Lidové dopisy 18
Regina Bíbová: O krajce 21
V. Tille: Povídky sebrané na Valašsku r. 1888. (Dokonč.) 35
Ad. Černý : Kovové a dřevěné výrobky huculské 109
Jar. Mančal: Prostonárodní podání Zálesáků o domácích zvířatech 117
J. Valchář: Prostonárodní lékařství na Dolnokralovicku . • 132
POSUDKY A ZPRÁVY :
Véstník slovanské filologie a starožitností (V. J. Dušek) 146
r.iai!jiiióntAt.nio Bx noBpeMeHHMXT* H:uaHÍflX'b. (A. Černý) 147
r». X ri>"Hi<'HKí> • ^uTcpaiypa yKpanHoharo «i>o.ibKJopa 1777—1900 (J Polívka) . . 148
G. L. Gorame: Folklór (V. T.) 151
B. riianoK : CioBaiai qu Pycuuii.^ (J. Polívka) 152
L. Lcger: La Mythologie slavě <J. Máchal) ... 154
F. J. Čečetka: Od kolébky do hrobu (V. J. Dušek) 156
Dr. ph. E. Grigorovitza: Libussa in der deutschen Litteratur (A. Kraus) . . 159
Mrstík: Glossy k pohádkám o Kristu a sv. Petru (V. T.) 162
L. Malinowski: Powieáci ludu polskiego na Šl%sku (J. Polívka) ...... 165
El. Sklarek: Ungarische Volksmárchen (V. Tille) .168
REJSTŘÍKY :
Rejstřík věcný 178
Rejstřík jmenný 178
Rejstřík k V. Tillovým » Povídkám sebraným na Valašsku* ... 179
Lidopisné záznamy ze Slovenska.
Podává Karla Slavíková-Welsova.
I. Z Nitranské stolice. Nemoc, smrt a pohřeb.
Zárodek ku velké mojí lásce, kterou ku Slovákům chovám, zapustilo
mi do duše slovácké drama Gabriely Preissové, Gazdina roba. Studium
kusu toho stalo se mi branou, kterou jsem na Slovensko vešla.
Stanula jsem překvapena a udivenýma očima dívala jsem se na ten
nový svět a jeho lid.
Květům v louce se podobá nejen svou krojovou pestrostí, ale i svojí
okouzlující prostotou a přirozeností. Je to lid konservativní, cizí kulturou
netknutý a odtud ten jejich svérázný, na mnoze poetický a plastický
způsob vyjadřování a ten až úžasně vlastní pochod myšlenkový.
Jsi-li umělec, bohatství tam nalezneš ! Krok za krokem okříváš, záříš,
rozehřívaš se a jásáš, neboť jsi se ocitl v zemi, která uměním oplývá.
Vlohy k umění jsou tak všeobecné, že ti bezděky napadne: »Bůh
dal Slovákovi o jeden smysl více než druhým lidem, a ten jest — vy-
tříbený vkus a bezděčné umělecké nadání. «
Jejich vloha pro kreslení, vyšívání a vymýšlení nejumělečtějších
vzorů a to beze všech pomůcek, je přímo ohromující.
Znám vdovu, která vyšívá nejsložitější droboučké vzory a ani si je
nenakreslí. Jiná vdova, zcela mladičká ještě osoba, kreslí a vymýšlí si
vzory tak rychle, jako když my písem.
Nad míru vkusné a umělecké provedení vzorů těch jak ve vyšívání,
tak v souladu barev nebo v prolamování možno nazvati přímo zázrakem,
uváží-li se, že to provádí lid takřka beze škol.
Právě tak jejich nadání pro skládání písní, básní a příležitostných
řečí je obdivuhodné.
A což talent pozorovací, napodobovací a schopnost uměti vše přímo
dramaticky vyprávěti!
Soudíc dle svých zkušeností, tvrdím, že ze Slováků musili by býti
nejpřirozenější a proto i největší herci světa.
Národopisný Sborník. VHI. j
2 Karla Slavíková- Welsova :
To jsou jejich vzácné dary, které hravě a bezděčné z nich tryskají
jako vůně z květiny.
Jistě nádherné ovoce nesl by tento bystrý a Bohem nadaný lid,
kdyby mohl žíti v jiných poměrech a kdyby se mu dostalo náležitého
vzdělání.
O kolik umělců více rozlétlo by se do světa hlásati slávu jména
českého 1
Nadšení tvé brzy promění se v rozkoš šťastného lovce, když dále
poznáš, že jest to lid takřka ještě biblický. S úctou pohlížíš na ty patri-
archální zvyky a obyčeje a tradiční dvornost, kterou až úzkostlivě
v chování mezi sebou dodržují. A i s trochem závisti díváš se na jejich
dětsky důvéřivou a až dojemnou víru v Boha a to Šťastné jejich umírání.
Chvíle iiii se ti zdá, že tě vlak zanesl někam do doby dávno, dávno
minulé, o níž jen v historii jsi čítával.
Kráčíš, jakoby pralesem, kam noha málokterého jen cestovatele
zabloudila a proto nasbírati můžeš květů v umění dosud neznámých.
Šťastný a celý zmámený trhal bys své květy dále, kdyby přes tu chvíli
nějaký trn duši ti nezranil.
Trny ty jsou : hrozné sociální poměry, Maďaři, Židé, kořalka a mnoho
temných vlastností Slováků samotných, které vyplývají z nedostatku
vzdělání.
Věru, že v tom pralese straší a čím hlouběji jsi se podíval do
studny jejich umění, tím hlubší je tvůj zármutek a děs-
Anna Kubalová 56tiletá stařena z Krakován v nitranské stolici
u městečka Vrbového, na jaře, roku 1900, líčila mi nemoc a smrt svého
otce a pohřeb v dědině vůbec. Vypravování její, které doslovně zde
uvádím, jest oknem, kterým lze spatřiti zvyky a obyčeje až naivně
prostého lidu slováckého.
I.
— — — U nás, keď má volakdo padúcú nemoc, hovora s koňa
mozgy usušiť a chlapovi teho prachu třikrát na špic noža dať užiť a žene
zase s kobyly. Ve Veselí čižmárovi to pomohlo a čižmár temu, čo mu
ty prachy dal, ušil za to čižmy. Prosím-ich, to ani doktoři neveďá, čo ví
volakerý sedlák lebo baba!
Keď má volakdo suchu nemoc, povídajú, aby zjedol zavčas kocúra,
a ženská kočku, že mu tá nemoc vyjde.
Jednúc, keď už som bola kolko rokou vdaná, išla som opáčiť niojeho
tatíčka, a oni strašné kašlali. Já som jim povedala: »tatíčko mój, vy už
máte dozajista tu suchu nemoc. «
»Hahá — a čo ty myslíš? — tak sa zasmáli, a nebolo to ani
74 roku, už ležali velice nezdraví. Jednúc, keď som jich zas bola opáči^
Lidopisné záznamy ze Slovenska. 3
mi povedali: »ej, Anča, tuším, že je to na ozaj*) tá suchá nemoc, já
som už odbavený. Víš ty čo, dones mi od vás z Krakován volajakého
kocúra!«
»Jen dočkajte, tatíčko, donesem vám mojeho.«
Mála som já jedneho peknéého kocúrá. Tri srsti mal I Tri iné
kočky by bol odvážil ! Ale kocúr sa mi naráz ztratil a ne^olo ho. No,
nemám kocúra, nemám. Už aj dva mesáce som kocůra nemalá.
Prindem já jednúc k židovke starej do šenku a čo vidím? Mojeho
kocúra tam.
Já hovořím: stará paní, hen to je kocúr mój !«
A ona mi hovoří: »pchrečo by tcho bol tvój kocúr ř«
>No, je to mój kocúr, však ho věru poznám a i si ho vezmem.«
Ona povedala: »ty, keď si teho kocúra vezmeš, já si na teba vezmem
íiškála ! Srsť na srsí a kocúr na kocúra sa trefí. «
'No tak pozrú, keď sa kocúr na kocúra treíí, toť majú znak, čo
mu mój Jožko fúsiska opálil na šporherde pri dvířkách a za to dostal
výprask.*
>Však sa len oprubuj, si ho vzát.«
No, nemohla som si pomociť, nechala som jej ho smrdlákovi tam.
Ach, ale kocúrik prišol sám, a já ho vzala do mechu**) a milému
nezdravému tatíčkovi zaniesla. »Tu máte, tatíčko, keď já ho nemóžem
mat, židovi ho nenechám. Móžte ho zjestiť, neukradla som Jio, je mój.«
Tatíčko si ho zabili, očistili a zjedli.
Prindem k němu o týden a oni: »ej, Anča, kebys ešte volajaků
kočku mi doniesla! Ej, však bych hu rád! Kebys len vedela, aké je lo
dobré maso! Lepší jako husacinal«
Vác som mu kocúra nedonieslal Lebo ukradnúí někomu, to bych
neurobila ani za ništ.
Ale predca umřel, bar aj kocúra zjedol. Nepomohol mu, bolo to
už neskoro***)
Za pár dnou přišla som ich zas opáčiť a i s dievčatom na rukách.
Mamička neboly doma, zaplietaly mladé nevěsty. To každý nevie,
mladé nevěsty zaplietať!
Už jednu boly zaplietiy a doníesly odtál holbu vína a dva kusy
koláča a zas jich přišli pýtať, druhů zaplietať, lebo u nás bývá len
v pondělí moc veselá f), jindy nikdy.
Tedy, keď som tam přišla, tatíček povedali:
*i do opravdy.
*♦) pytle.
*♦*) pozdě,
f) veselek.
^ Karia SíaiicoTi-Weden:
Mluví ;/-> r.éni zTaíílvn: fala-scm, oói téicc priríra-ic- Každý potnalý
y.Uj-, fAcá a íit'ta a každé Tzdechr-:2tí tak vér::* rupodcbí. že zcnx>ciiébo
^a^r;^ viófi ;/fed o^nii.
*Ary,a to Jí: ty '«
'S^i.rft, •atídko myj, jako sa mátcr*
'Z.-i %a rnám - — — a to je Kačka f«
*To j-s moja Anička. Anička, raríčko — — — «
*Aha - -- -- jaj, hlavička moja boii — «
já v^rn utiekaa vody vzat a som jim dala namočenu har.dni na
hlavičku a oni povedalí: >ach, to je mi dobře už som celkem
do matky země připravený — «
Tak ležali chvílu a potem povedali: >Anča,' toť je vino. napí sa,
donic^la to matcí,*
•Já, tatíčko m6j, nechcem, len si nechajte, vy ste nezdraví*
>Ale. len si vezmi, napí sa, však keď ma nebude, nedá ti nikdo. «
(Ijk se do pláče.)
Já som ale nepila teho vína.
Potem už som sa od něho odebrala, bolo to v pondělí a som
povcdala: >Pán Bóh vás, tatíčko, pozdrav a opatruj, musím jít domou — «
>Pán B6h daj nebeský,* povedalí tatíčko.
To bolo o 4 hodinách po poledni a o 7 hodinách večír, keď slu-
nečko málo opočínúť*), umřeli. Keď mali umreť, začala jim velice kreu
hrdlom téciť. Mamička doniesly putnu vody a handru velikú a namočily
do vody a tak jim tu kreu odebíeraly. Za pól putny krevi z nich v>'šlo!
Padťsát rokou mali teprva náš tatíčko!
Potem mamička viděly, že už přichází posledná hodina jejich živo-
byfó, zažaly hromičnú sviečku a daly jim hu do ruky. Potem vzaly
Hveccncj vody do pohárka a povedali jim: » Jurko, prežehnaj ma a i ty
tvoje dietky.*
Oni strčili prsty do pohárka, do svccenej vody, spravili si na čele
kiižík a prcžchnali prv seba; potem strčili ešte ráz prsty do pohárka
a prcžchnali nás okolo stojících všet<ych a vtom pozřeli hoře do neba,
/a^iinúrili oči a minutku jen bolo a už bolí mrtvý.
Tak náš dobrý a múdrý tatíčko dokonali.
((.'clý ten postup smrti až do posledního trhnutí těla a až do
zblednutí mi ukazovala, že jsem úžasem sotva dýchala. A zas své odpo-
ví''di tatíčkovi mluvila týmž hlasem, co s ním tenkráte mluvila.)
Naša mamička, keď mali umret, nás takto prežehnaly: spravily tri
kriAíky na čele a rickly : ncch ta tu opatruje Bóh Otec, Bóh Syn,
Bull Duch svatý, ncrozdielná trojica božská. Každú jednu nás tak
prežchnaly. -
*) xapndnouti.
Lidopisné záznamy ze Slovenska. 5
Keď náš tatíčko dokonali, Bože mój, to bolo žalostil Křik, pláč
sme zrobili a šaty ze seba trhali a nejen my, děti jeho — věru — som
stará, neviem, jak budu diúho, tak jim pravdu mluvím. Prišol z Veselá
— to je asi čtvrtá dědina od nás — jeden bratranec a tak nariekal:
»ach, mój bratrance spravedlivý, kde si sa pode! — «
Náš tatíčko boli každému milí —
U nás je jeden taky, už je starší, než som já — má takú velkú
hlavu — ani som neviděla člověka takého. Malý, tlustý, velice hlavatý,
ale rozumu má moc!
Tedy ten istý choďával zvonit, když modledníci mali v kostole
modlení. Každého posledního sa scházali a náš tatíčko boli také v tem
spolku a dávali temu istému, Čo mal tu kotrbu takú velikú, keď jich
prišol opáčit, 2 krejcare. Ach, paní velkomožná, robil ten gravál, keď
prišol ! Ten nariekal nad tatíčkom a že kdo mu bude krejcare dávať. —
(Po každém naříká a lomí rukama jiným způsobem.)
£j, ale stal sa u nás křik, keď přišla moja mladšá sestra z Moravan i
Ona nebola pri ich smrti. Tá plakala, lebo sa im to stalo tá smrť skrz
ňú. — Ona bola nemocná a tatíčko ju išli opáčiť do těch Moravan,
nastydli a od teho času kašlali. Keď prišol taký nastydlý, povedali mu
mamička naša: »prečo's tam k nej chodil, všaks nemusel chodiť.«
>Já vás mám všetkych rád. Keď sa pořezem do teho prsta, bolí
ma, keď sa pořeže ten, bolí ten. — VSetky ste moje děti a ju mám
tiež rád.<
Ona tá sestra přišla, dieťa malá na zádách v plachtě — ludé boli
u nás poscházaný — a jak přišla do dveří, začala nahlas plakat:
tatíčko mój, tatíčko mój, já som čakala, že vy mňa prindete opáčit
a já som přišla a už sa s vámi nemóžem vypravovat. — Tatíčko mój
nenie sú to ani 2 mesiace, čo jste mi vlasy česali* a objímala ho a pla-
kala a všeci ludé, čo u nás boli, plakali. No a potem bol funus ako iný.
Pozrú, paní velkomožná, náš tatíčko nevěřili nič, len v Pána Boha
a vieru křesťanská katoličku, v které boli zrození, ale dycky hovořili,
že je do roka 45 dnou neščastnýcb a pet dnou mezi nimi najneščast-
nějších. Z tich pěti sú tri najukrutnejšie a ty sú: prvního apríla, keď
sa Jidáš iškariotský na svět narodil, 1. augusta, keď sa Sodoma a Go-
morha přepadla a 1. decembra, keď bol lucifer s nebe shozený a i s troma
kúry andelou. Kdo sa v tich troch dnech narodí, šťastie na světe nemá.
Kdo ten deň si dá žílu sekať, za 8 dní je mrtvý. Kdo v ten deň stúpí
do stavu manželského, velké nesvornosti u něho prebývajú až do po-
sledku života jeho. Kdo sa v ten deň na cestu vystrojí, šťastné sa
domou nevrátí a náš tatíčko boli 1. augusta tu sestru ponajprv opáčiť
a od teho dňa kašlali a vadli až chudáčík nebohý zemřeli.
Ja, paní velkomožná, to je z opravdovej královskej pranostiky vy-
táhnuté! To mój dědeček — oj, jaký ten boli mudrák — mali vypísané
Karla Slavíková- Welsova :
a my jsme si to pamatovali a všichni ty tri dny věříme. — Moja ujdnka
roala v ten jeden deft dieťa a ono sa jej zadrhlo na kolísce mezi
rebríčky. — Na taký deft bych ani do Maria Celle neišla.
Pohřeb z Krakován, nitranské stolice.
U nás, keď onezdravie a keď už je s ním zle, idú k farářovi a dajú
sa modliť za něho za teho nemocného a farář ho odzpoviedá.
Keď umře, idú jeho prátelie povedať do fáry, že ten istý je ne-
božtik a vypuščá sa tam kriež Krista Pána ai knihu — takú dřevenu
nápočne*) udělaná čo nosá na márách — a posvietniky **) a donosů
to domou, kde je ten umrlý.
Potem hned nakúpá pěkných svieček a dajú vedeť kukačovi, čo
mrtvoly obzierá. Ten má za to 40 krejcary a potem už vyzváftajú.
Keď umře mužský, zvoftá smutným hlasem tri vrše. Najprv zvoní
a přestane a tak třikrát a pak teprva začne všemi zvony zvonit a to
už každý vie, že umřel muž.
Keď umře žena, tej dva vrše zvoňá a tiež tak vyzváňajú. Kdo
je bohatý, temu vyzváňajú v tej dedine, čo umřel, ai tam, čo je kostol.
Chudobnému len tam, kde umřel, a až keď ho pochovávajú, tedy
teprv mu vyzváňajú v tej dedine, kde je kňaz.
No, potem teho mrtvého pekne poumývajú a oblečú.
Mládenců dajú pekne světlé šaty soukenné a okolo nej naházá
květiny a rozmarín. I širák***) mu dajú za hlavu, pátričkyf) na ruky
a i modlací kniežku, šátek a tri krejcary na prsa položá. To hovora,
že jednemu zaboli dát tri krejcary a že sa ani nemohol do neba dostať.
To, čo oblečú mládenců, dajú i starému chlapovi, len že bez kytek,
a obrázeTc jeho patrona — ten dostane každý, kdo umře. Tó už je
taký zvyk, taká památka.
Dievka keď umře, tá je vystretáff) ak mladá nevěsta. Má partu fff)
na hlavě, obrázky, zelenu suknu a volakdy i žluté čižmy dávali do
truhly. Ty malý mie.sto kranflíkou, také vysoké, žluté, blysknavé pod-
kovičky.
Pak ju prikryjú tylem, a pentle jej visa z každé strany na troje,
a každá je iná.
♦) naschvál — na oko.
♦*) svícny.
♦*♦) klobouk,
t) růženec,
tt) vystavená.
ttt) Parta je koupená ozdoba, kterou mají nevésty na hlavě, když jdou
k oltáři.
Lidopisné záznamy ze Slovenska: 7
Dieťa prikryjem švingluraným *) fátelom**).
Keď už je mrtvola oblečená, spravá***) pro ňu lůžko. Najviac postel
a někdo dá na stolicu desky a na ty slámu a přikryje to vozovú plachtu.
Na to dajú duchny — skoro dycky bielé — pak zas plachtu, peknú
bielú a na tu tu oblečenu mrtvolu položá.
Potem přikryj ú stol bielým ubrusom, položá na nej tu knihu z fáry
vypuščanú, Krista Pána postává do rohu a posvietniky rozestavá kolem.
Do tich dajú sviečky a rozžnú.
Keď je to tak všechno kolem teho nebožtíka spravené, tak riekáme,
že je ten nebožtík vystretý.
Keď dnes umře, zejtra celý deň ho choďá ludé opáčiť, ale mužskí
nie! Mužskí choďá len prátelie, ale ženy, která sa nebojí, chod^ ho
opáčiť z celé dědiny s růžencem v ruce. Vedle sůseda nepojde mrtvolu
opáčiť ani za nič, tá sa bojí. Ale to darmo sa báť.
Na funus potem ide všetko, kdo móžel
Nekeré ženy, keď idů teho mrtvého opáčiť, ani na nej nepozre.
Len pozierá po jizbě a čietá, kolko májů džbánkou a mís na fogaSif)
To delajů ale jen také klebetnice!
Tak keď už je ta mrtvola vystretá a všechno kolem nachystané
odmerajů prátelie teho nebožtíka, ak je dlhý a idů rozkázat truhlu.
Potem prindů špitálníci. To sů staří ku práci neschopní^ ludé.
Bydlí společné v malém domku, který patří biskupovi, a májů tam celé
skrovné zaopatření. V některé dny v roce smí chodit žebrat. Modlením
a žebráním si vydelávajů na přilepšenou. U nás, v Krakovách, máme
jich 8. Čtyry muže a čtyry ženy. Vedle, ve Stráží májů len čtyry. Tak
tich 12 chudobných ludí, tich modlednikou sa posadí okolo štola a modla
sa nahlas a i 7,^ hodiny.
Keď je po modlitbě, ich zavolajů ven a dajů každému flašu pále-
ného vypíť a pecen chleba dohromady. Takto sa modla dva rázy a po
každé tolko dostanu. Kerí ludé sů bohatí, tak jim k temu dajů ešte
po dvoch, troch, někdy i po pěti krejcaroch — jak je kdo možný.
Na třecí deň prindů druhý ráz špitálníci a modla sa. Než kňaz
prinde, to už musá býť dávno po modlení. Pak teprva sa ten mrtvý dá
do truhly. Truhla je celkom prázdná a pod hlavu je trošku hoblinek.
Než ho dajů do truhly, tak pod ním pokropá svěcenu vodu a s tů
plachtu, na keré leží, ho tam dajů. To už mu taků plachtu, keřů mu chců
dat do země, dajů na lůžko, kde ho vystírajů. To vezme mužský jeden
u hlavy a druhý u nohou, položá ho do truhly a obepchajů plachtu na
♦) vyšívaným
**) závojem.
*♦♦) upraví.
t) na policL
g Karla Slavíková Welsova :
bokoch okolo něho. Teď sa od něho odebierajú*). Najprv manželka
a i s dietkami, potem sestry, brati, pokrevní prátelie všeci, potem kmotři
a pak teprva ludé cuzí. — Všichni ho kropá svěcenu vodu, delajú ve
vzduchu kriež, a i ho nekerí boskajú. To jim všetko pláče, keď sa
od teho mrtvého odebierajú a což, keď siroty ostanu !
E^te som jim zabola toto povedať.
Keď volakdo umře, svážu mu palce u noh i u ruk šnórkami a než
ho do truhly dajú, zas mu jich rozvážu a všetko, čo má na tele svázané
šnórkami, mu porozvazujú. Potem zavzní temným hlasem zvon a to i-ž
ludé veďá, že už ide kňaz. To sa povie: »už přej signujú.* To sa ludé,
kerí ešte ho neboli opáčit, pýtajů**): »už ho dali do truhly ?<
Oj, přej už! »No, to už tam ani nejdem, keď je zavrený.«
Keď sa dlúho odebierajú***), tu už ludé: >ponáhlajte, ponáhlajte,
už kňaží idú, a tu ho honem uzavru a dajú truhlu ven na dve stoličky.
Keby žena, lebo cery nenariekaly, už sú odsúzené, že ani nena-
riekaly. Ty pořádnější rodiny ale plačú len tak pre seba, ty nevykládajú
a nič nekřičí!
Jedna u nás: » Kačka moja, Kačka moja dobrá — Kačička, sestřička
moja dobráá — «
A jedna zas: »mamička moja, však nás len daleko odejdete, ma-
mička naša, ako vás len zabudneme, odkal vás len čakat budeme!*
Tady u nás bola ve vesnici taká baba a tá sa nebála nikoho ani
notáriusa ! Tá vybila i choda-jakého mužského !
Umřela jej cera a keď ju pochovávali, převelice nariekala a vykri-
kuvala . »Marka moja, nade všetky Markýý — nevestička moja, nade
vSetlvy nevestýý.< Dycky padla na truhlu a zas sa zdvihla. Potem orga-
nista — taký bachratý bol — zkriekol : >mlč!« (vybafne hlubokým
hlasem.) Ona nepřestala a len bachala na tu truhlu a vykrikuvala.
Potem už organista na ňu si udělal: »basom fa dušu mlč I«
A dcera její povedala ku svým tetkám — ale tiše — : »však som
povedala taťkovi, aby zamkli komórku s páleným. Komórku nezamkli
mamka sa páleného napily a včul gorala robí krik.< —
Ja to bola baba sakulenská ! —
A ešte něco jim poviem. Keď umře mládenec nebo panna, vy-
tajú do prostredka do víka dírku a tam strčí rozmarín a na tom
rozmarínu je uvázaná úzká pentlička. A tak to udelajú ai v hlavě ai
v nohách.
Keď už potem sa blíží kňaz s organistou k domu, vynesu teda tu
truhlu ven na dve stoličky.
*) loučí se s ním.
♦*) ptají.
♦♦♦) loučí.
M
Lidopisné zátnamy ze Slovenska. 9
Na rakev dajú knihu dřevenu a sviečky.
Kňaz stojí na předku a varhanista za ním. Keď to křiaz odbude
začne zpievať organista piesničky rodinné. To sú verše, keré si sám o té
rodině zkomponíruje a ty příbuzní pri tem plačú.
Keď umře třeba žena a muž je ve světe s dietkami, zpievá organista :
»Odebierá sa od nepřítomného manžela a neprítomnej cere —
Keď tu zóstane dětí kolko:
• Starší Míško, já sa od tebe odebierám, Pánu Bohu ťa poručám . . .«
Někde si to tak z domu rozkážu, že jich všech vyměňuje. Kolik je
v té piesničke veršou, tolko mosí tá rodina platit šestákou.
Keď umře mladý, zpievá organista :
»Ach, rozvažme všeci, že není iné svět
ako prázdná pára a křehký růže květ.
Smrt ma zachvátila, s kosů svú zranila,
v mojom mladém veku ze světa shladila.
Nesmím viácej spanilost světa požívat
a svojich rodičou nesmím viac tešívat.
Preto ach, rodičia, s vámi sa rozlúčám
a za lásku vašu, Bohu vás poručám.
Naposledy všetkým mládencem a pannám,
že ma zprevádzáte, vrúcné vďaky vzdávám.*)
Pre každého mrtvého je jiná piesnička. Keď ženáč umře, zpievá
organista :
» Manžel mój uprimný, s tebú sa rozlúčám,
prsten lásky ti navracám, za manželská
lásku pekne ti ďakujem — — —
Dál už to neviem, už som to zabola.
Keď starý umře, zpievajú:
(Náhle mne okřikne.) » Nepíšu ešte, lebo neviem, ako mi to vy-
střelí. « — Mnoho som toho zabola, keď včul po světe chodiem, —
» Kriste pre Tvé umučení, daj nám hriechou odpuščení, ať nás
nežre věčný plamen, uchovaj nás, Kriste, Amen !
Nech je císař, král, pán, žebrák, alebo chudobný sedlák, každý
mosí umříti, umříti, k sudu sa představiti.
Malá částka třísek pod hlavu a země tá nás přikryje —
(Zase neví dál a zlobí se na sebe.)
Zabola, zabola som to! Kriste mój dobrý, už i ta pamet ma opuštá.
Nepíšu paní velkomožná, já to neviem dobré. Počkajú, já dobehnem
do Vrbového k organistovi a poprosím ho, ať nám to napíše. To mu<á,
♦) Zpívá se asi jako naše > Zahučely lcay«.
IQ Karla Slavíková-Welsova :
mat akorátne ak to všetko je, keď to chcejú dať tlačit. — S krako-
vanským organistou se hněvala, šla tedy do Vrbového.
Přiběhla z městečka od organisty a přinesla mi následující:
Odebjerka panny.
1. Ach, smrti ukrutná, čos myslela,
že's mój pannenský vek v nič uviedla.
2. Moja mladost, radost v tmavém hrobe
až do dna súdného ležat bude.
3. Kdo by sa bol nazdál, že tak náhle,
mój život já ztratím nenadále.
4. Tatíčko, mamička dnes žalostná,
přistupte sem k truhle, som žádostná.
5. Deduško, babička moja milá,
lučí sa na večnosť vnučka vaša.
6. Bratričky, sestřičky tu uprimné,
keré ste pre smrt mú včil žalostné.
7. Strýčkové, tetičky tu žalostné,
bratranci, sestrenice tiež uprimné.
8. Ujcové, ujčinky na vás ' volám
krsných tu rodičov zanechávám.
9. Vy všeci mládenci tiež aj panny
* jste družby, družice mojej svadby.
10. Súsedé, súsedy i ostatní,
keři ste pri pohrebe mém zejdený.
11. Nech vás Bóh požehná a všetko dobré dá,
to to je tu v světe posledná žádost má.
12. Za zprevádzání všeho ustávání
zaplať vám Pán Bóh sám, to vinšujem já vám.
13. A tak moju žádost dokonávám
v osemnáctom roku tělo skládám.
14. Kriste mój, Ježíši, přijmi moju duši
nech ťa chválí večne v tej nebeskej říši, Amen.
Odebjerka mladej ženy.
1. Čo ma to včul budí ze sna tichunkého?
Čo čujem za zvuky hlasu tak smutného?
Čo to ruší ešte mój pokoj konečný,
čo to znie nade mnů,
čo to znie nade mnů včul za pláč srdečný ř
Lidopisné záznamy ze Slovenska. JI
2. Ó viem, že vy preto nade mnú pláčete,
že nebudeme viac spolu v tomto světe.
Že, keď sa vám v hrobe z vašich očí ztratím,
nikdy sa viac odtál,
nikdy sa viac odtál nenavrátím.
3. Ach, a i moje srdco omdlievá v žalosti,
že mosím do hrobu už v mojej mladosti.
Sotva dvacet aj 2 léta som přežila,
už ma ta hrozná smrt, už ma ta hrozná smrt, bere z teho světa.
4. Ach, lež máme je už moje zkazovánje,
darobné nade mnú vaše narikánje.
Poddávám sa volno smrti preukrutnej
a s vámi sa lučím a s vámi sa lučím v tejto chvíli smutnej.
5. Premilý manželi, nevládnem slovami,
nimiž bych se mohla důstojné lučiti.
Preto len za lásku a ernost manželská,
žalostným mým srdcem, žalostným mým srdcem činím dekovanje.
6. Spolu tu jeden rok, v láske sme ztrávili
a včilek hrob chladný pre mňa je zchystaný.
Preto s Bohom milý manželi uprimný,
nech ťa Bóh požehná, nech ťa B6h požehná, pokád budeš živý.
7. Ó, jaká je toto přežalostná chvíle,
keď odcházím od vás tatíčko, mamička.
Tu sa tešiť se mnú už viac nebudete,
lež jeden ráz v nebi, lež jeden ráz v nebi se mnú sa zejdete.
8. Švager, bratjá milí, s Bohom tu zóstaňte,
přijmete vd^ky*) mé tuto už posledně!
Pán Bóh zaplať vám tu všetko dobrodenje,
které ste za žitia, které ste za žitia činili me verne.
9. Švagrové, švagrini lučím sa už s váma,
neb sa já odebrat mosím z teho světa.
Nech vás Bóh tu živí, dá vám k temu síly,
by po časném žití, by po časném žití, přišli ste k spasení.
10. Krsní rodičové, kmotrové tiež krsní,
se srdcom upřímným ďakujem pritomne.
Za vše ustávanje a oběti mnohé,
nech vám Bóh zaplatí, nech vám Bóh zaplatí v tomto biedném světe.
11. Růženeček milý, bratjá tu uprimný,
sestřičky důvérne prosím v tejto chvíli,
modlite sa za mfta pri obetách svatých,
by přijal pán duSu, by přijal pán duSu, k seba tam do slávy.
♦) díky.
12 Karla Slavíková- Welsova:
12. Súsedé, dvořani*) občanja mi drahí,
už sa naposledy lučím já včul s vámi.
Bóh sám zaplať vám tu vaše laskavosti
po smrti vás přijmi, po smrti vás přijmi k sobe do věčnosti.
14. S Bohom, už svět celý já tu zanechávám,
tělo k pochovánju ve hrob tmavý oddávám.
Prelaskavý Bože, dušu avšak tebe
do milosti dávám, do milosti dávám, račiž ju vzíti sám.
Odebjerka ženy, 61. roSneJ.
1. Nikdo nemá v marnom světe stálé blaho zjištěné
v najpeknejšom bývá kvete šťastie naše zničené.
Radosť v žial sa chytro mění, krása nemá trvánja,
bohatstvo tiež stálé není, biedám len ujet, prestanja.
2. Já som 61 let veku tu na světe dožila,
aj hle, už ma Bóh volá, abych počty složila.
Posluchnem však bez reptanja rozkaz Boha mojeho,
i tak sem tu bez prestanja snášala moc trpkého.
3. Hrozná smrt to vykonala, neprajúc mi radosti,
přede mnú keď odeslala manžela mi k věčnosti.
Já tak všetkej pozbavená, zóstala som podpory
osidlám tu vystavená, jaké svět len utvoří.
4. Že som teda mnoho zlého na světe už přijala,
smrt som teraz**) bez všetkeho nepokoja vítala.
To však žalost velkú robí mne včul, keď sa rozlúčám,
dJetky milé, tejto chvíle, že už na vždy opušťám.
5. Ze světa však, keď sa zbierám, cítím žale ukrutné,
že mám synóm, dcerám s Bohom dávat přesmutné.
Avšak darmo, moji drahí, musíme sa rozlúčit,
Bóh sám, nech vždy pri vás stojí, jemu vás chcem poručit.
6. Sestry, brate miluvaný, beze mňa tu budete,
nech, že vám je Bohom daný štastný život na světe.
Vnukové, vnučky tiež moje, tu sa dobré mávajte,
mne včul po tem světa boji, pravý pokoj doprajte.
7. Švagre milý aj švagrine, krsní tak aj krsné mé,
odcházím už v tejto chvíle, vám tiež svat i svátky milé mé.
Nech vás opatruje Bóh sám v tomto biedném údolí,
po vašej ráz smrti, nech vám do nebe příst***) dovolí.
*) kdo bydlí u nich ve dvoře.
•*j nyní.
*♦♦) přijít.
Lidopisné záznamy ze Slovenska. 13
8. Páni bratja tiež aj sestry růženca tu svatého,
s Bohem vám už tuto dává, sestra bratrstva jeho.
Nech vám Ježíš sám pomáhá, Syn matičky růženca,
abyste sa mohli dostat do věčného královstva.
9. Drahí bratři, tiež sestřičky spolku tu pohřebného,
ďakujem za sprovadzánje skutku milosrdného.
Modlite sa za dušu mú pri obete svatej mše,
by přijal Pán tam do slávy všetkym nám duše naše.
10. Moje tělo teda skládám do hrobu už tmavého
duši, smilovánje hledám u Boha vždy mocného.
Ó, ty láskyplný Bože, nade mnú rač sa smilovat,
daj, nech sa mi večne móže duša v nebi radovat,
Amen.
Odebjerka starej ženy.
1. Prečo jste sa sem zešli súsedé, prátelie moji, okolo domu mého
Nenie gazdiny jeho, leží tuhle mrtva, v truhle je tělo jej.
2. Přežila som pěkný vek, 82 tu let a hla mosím odejít, všetkych
mosím opustit tu v světe, vidíte, keři pri Inne stojíte.
3. Světu všetko nevěřte, lež Bohu raděj služte, lebo čo svět slibuje,'
náhle to přeměňuje, oklame každého, nenie na světe teho.
4. Ruky jejich už líbám, velebný náš pán farář, prijmú vďaky tu moje
za dobrodenje mnohé, ktoré mne činili pri udělení svátosti.
5. S Bohem synovja moji v šírom světe vzdálený, dobré sa tam
mávajte a šťastné sa navraťte, do domova vlasti svěj. tak šťastlivi
budete.
6. S Bohom, cera má milá pri mne tu hla přítomná, požehná; ťa
B6h milý, to vinšujem já ti, modlívaj sa za mňa, jak za matku
má cera.
7. Zař mój, tiež aj nevěsty, spolu dietky mé milé jak matka vás
opušťám, k sebe vás povolávám, tu materské moje požehnánie
přijmete.
8. Vnukové, vnučky tu moje, pravnukové i vnučky milé, poručám já
vás matické, Krista Pána rodičke, ta vás tu opatruj a od zlého
ochraňuj 1
9. Premilá tu sestra má, přišla ta smutná chvila, že sa my už rozejít
smutné máme rozlúčit. S Bohom tu pwebývaj a na mňa si vzpomíná] f
10. Tiež po sestrách dietky milé, opušťám vás tej chvíle, keď tělo mé
studené, k pochování schystané, přijmete ve světe s Bohom moje
posledné.
14 Karla Slavíková- Welsova :
11. S Bohom kmotra uprimná, krsnovci tiež mí milí, při mej truhle
přítomní a v srdci žalostiví, nech vás B6h uchrání a od zlého oddálí.
12. Na vás tu nezabývám, s vámi sa smutná žehnám, svatové, svátky
v rodině milé mej důvěry, opustit vás mosím, Bohu vás tu poručám.
13. Tak spolek pohřebný, aj růženec premilý zanechávám v tej chvíli,
keď už činím lučení. Modlite sa za mňa a já za vás tam v nebi.
14. Súsedom, tiež a sůsedám aj premilým občanom, že na m6j pohřeb
přišli, jak sa kresťanóm sluší. Ďakujem na stokrát, že ste sem
přišli tenkrát.
15. Tak už od vás odcházám, svět tento zanechávám, dobré sa tu
v světe majte, na dušu mů vzpomínajtel A Boha vždy proste,
s Bohom tu už zastaňte, Amen!
Odebjerka muže 54rocného.
1. Všetko ludské pokolení poddané je smrti v moc,
žádného ve světe nenie, kdo by ju mohol přemoct.
Pán Bóh vydal na nás ortel, nemóž sa mu vymoci,
neplatí tvój žádný fortyl, smrt všetko má v svěj moci.
2. Aj mňa života zbavila, jak sami dobré víte,
veku mójho ukrátila, na to všeci hladíte.
Kde sa má síla poděla, kde zdravie, moja práca?
Minula, jakby nebola, jak v poli ranná rosa.
3. Ta je stálost v biedném světe; dnes sme živí, zdraví,
nech je v zimě v lete, smrt nás do hrobu zkosí.
Mne dnes moje roky došly, 54 přešly,
s mojima tuto prátelmi, abysme sa rozešli.
4. Vale, rozmilá manželka, tebe s Bohom dávám,
s tebů sa smutný v tej chvíle manžel tu rozžehnávám.
Za manželská tvoju lásku já ti pekne ďakujem,
nech ti zaplatí Pán Bóh sám, prsten ti navracujem.
5. Janko, Ludmilka, dietky mé, nad smrťú mú žalostné,
zať, tiež vnučka premilená posledně hovořím tej chvíle.
Nech je mezi vámi svornost, dietky moje uprimné,
abyste sa srovnávaly a na mňa pamataly.
6. Kmotrové moji premilí, Bohu vás včul poručám,
švagróv, švagrine tiež v dobrej voli boží nechávám.
Včul za vašú přátelská lásku já vám pekne ďakujem,
modlite sa tuto za mňa, odpustite vSetky viny ma.
7. S Boliom, s Bohom domu páni, nech prijmá ďakuvání.
za dobrodenje tu mnohé, keré ste mne činili.
Lidopisné záznamy ze Slovenska. 15
Nech zaplatí mnohonástne Bóh všetky dary mnohé,
které tu v nemoci boli skrz mých mne dané.
8. Slovom, tuto všetkym mojim dakuvánje už skládám,
jak súsedom, tak dvoranom aj všetkym tu mešťanom.
Pre Krista Ježíše rány, odpusťte mi nyní,
viac sa už tu nevidíme, s Bohom tu už zóstaňte.
Koniec.
Složil organista Karol Bartoň ve Vrbovém v Nitranskej stolici
v Uhrách*).
Když jsem si toto vše věrně opsala, začala moje stařenka zpívat
po knězi. Zpívá s úžasnou věrností po něm tak, že ani jeho osobní
zvyky mu nedarovala. — Neví ani, že i to po něm dělá. — Patrné si
myslí, že to tak musí být.
Doslovná její latina :
»Oremus profidelibus de punktýýý — et manos sin dunkas inten-
tacióne. Set libera nos a málo — a porta inferi. — Rekvies kat in
pácem — Amen. Rekviem éternam dona ej domine et nus perpetuam
lucea dei. Rekvies kat in páce — AaaaamenU
Odpovědi ministrantů zpívala věrně i se vším selháváním hlasu.
Už to tiež tak dobré neumiem, ale nech mi verijú, paní velkomožná,
já bych bola pochovala mrtvého, tak som to všetko dovedla.
Keď je odzpieváno, nesu teho nebožtíka do kostola a banda pekne
hrá. Muzika ide před kňazom, za muziku kňaz, pak truhla. Za samu
truhlu příbuzní a pak lud.
Keď umře svobodná, nese krsná**) na tanieri hedvábný šátek a na
nem rozmarinový věnec. Keď je to mládenec, nese krsná péro. Keď
nenie krsná živa, nese to její céra, a keď nenie ta, nese to volakdo
z prízne. Ten věnec alebo to péro sa hodí do hrobu.
Krsný***) nese kriež Krista pána před truhlu.
Kmotr nese kriež kmotrovi. Kmotři sú ti, čo si nesli na krst. Keby
umřel kmotr a nenie kmotra, nese ho krsný f).
V Čechách je to všechno do kopyff) — len » kmoter « a mňa sa
to nelúbí.
Vysvětlete mi to, prosím vás, co je to »krsný« a co »kmotr«
pravila jsem.
Já keď porodím, najdu si kmotričku, čo mi zanese na krst. To je
ale moja kmotrička. Temu mojemu dieťati je krsná matička, neb mu
pri krstu odriekala.
*) Opsáno přesně dle jeho zápisů.
♦♦) její kmotra
♦♦♦) kmotr.
t) Dítě, které držel zesnulý na křtu.
tt) dohromady.
16 Karb Slavíková- Wcteova :
Keď sa já s ňú střetném*), já jej poviem: »dobré zdravie vám
vinšujem paní kmotrička.<
Keď střetne jej to dieťa, ono jej povie: » Pochválen Pán Ježíš Kristus
chytí jej za ruku, políbí jej a ešte povie: »dobré zdravie vám vinšujem
krsná mamička. <
»Pán Boh ťa živ krsnička, nebo krsničko, je-li to chlapec, povie ona,
Ty děti kmotriné a moje si mezi sebú vykajú a si povedajú krsný a krsná.
Tak už ternu rozumejú? Kebych já jim zaniesla na krst, sme my
kmotričky a to dieťa by mi hovořilo krsná mamička, nie jako u nich
»kmotrička«.
Včul jim už ale dopoviem ten funus. Kde pak jsme přestaly ? Aha, už viem.
Svobodnu dievku nesu samí mládenci.
Mládenca nese šest panen na kúsčok cesty a pak zas na kúsčok
šest mládencou.
Mládenci . majú na tem rameni, čo je ven, uvázané pěkné turecké
šátky a pérko s pentličku.
Družičky majú vlasy rozpletené a věnce a sukně ako k sobášu.
Tu mrtvolu donesu až ke kostolu a tam venku ju položá prcd
dveře kostolné. To už sú také stoličky zrichtuvané pre tu rakev.
Nebožlík zóstaně venku a ti všichni, čo sú na pohrebe, idú do
kostola. Tam sa slúží mša. Keď má být obetovánie, všeci priatelé idú
okolo oltára a z tich najbližší priatel drží v ruce dvacet pet sviecí
a krejcarou má viac ako sto. Každému dá krejcar a sviečku do ruky.
Ti, čo sa stretujú**), dávajú ty sviečky zas druhým a krejcary odevzdajú
na mističku na oltář.
Keď kňaz odbaví mšu, idú zas k ternu nebožtíkovi před kostol
a zazpievajú po latinsky. Kemu sa zpievá »liberámus<, od teho je dva
zlaté a to má kňaz pluviár oblečený.
Pak nesu teho mrtvého do cintora, muzika hrá a zvony zvoňá —
Na cintore položá rakev nad jamu, organista zpievá a připomíná zas
tich prvních priateloch, čo tu zóstali.
Organista zpievá: »Rozžehnajme sa s tím tělem, pochovejme hu
s pokojem, v naději teho vzkříšení, na Sióne přebývání.
Schovává sa porušené, vstane k sudu oslavené,
pochovává sa smrtelné a už bude nesmrtelné — «
Zase to neví dál. — Je vidět, že to umí od organisty krakovan-
ského a že každý organista má písničky svoje.
No a keď to všechno odzpiesrajú, potem ho už zahrabu,
Keď idú ze hřbitova, postává sa ti priatelie u vrat cintorných a mer-
kiijú, aby jim neušel volajaký prietel, aby sa šel za tu dušu pomodlit
do teho doma, kde ta mrtvola bola.
♦) potkám.
**' potkávají.
Lidopisné záznamy ze Slovenska. 17
Keby neišol a vyhnul sa ternu, mosí sa tri rázy sám ponuknut na
cuzí pohreby v té dedine a jít sa do troch domoch pomodlit. — Z cintora
pak idú všeci do stavenia a tam posedajú okolo štolou. — Kde je, velká
rodina, je i šest štolou! Tam je koláčou napečených!
To sa modla a jeďá a zapíjajú a zas sa modla. To hovora, že je
na občerstvenie tej dušičke!
Já bych, paní velkomožná, nejedla v lete v takovém dome a v zimě dost
málo I Prosím-ich, v lete ty muchy lézá po tem mrtvém — bar aj je přikrytý,
ale preca je někdy odkrytý— a pak lezá po koláčích. Pravda, majú je na čistých
plachtách nakrájaných, ale keď ty muchy s těmi paprčkami to oblezu —
Kde sú bohatí, navará guláše mísy a dajú vína. Kde sú chudobní
tam dajú sýr, chlebíčok, a pálené uvará
Dosti je ale tiež takých ludí, čo sa v takém dome len modla.
A hrobař, keď zakopá, ten přiběhne, posadí sa za stol a sní za
čtyry. Nažere sa a naslope ako to prase, až mu z hrdla kuká!
Keď sa najedli a pomodlili, rozendú sa a je koniec.
Do roka majú smutok. — Nosá modré stužky a čepce smutečné.
Ty sú len biele vyšívané. Rukávce nosá len konopné. Včil už to, vy-
hýná — konopné rukávce už len někdo za smutok nosí. Sukně sa nepre-
hazujú*) a zástěře nosá čierné s čiernými šnórkami.
Keď prinde rok, dajú sa do kostola máře, prikryjú rúchom, kňaz
odslúží mšu svatů a priatelie sa modla. To chod!á okolo oltára se
sviečkami a to koštuje 5 zlatých.
Za keho je to ročné? to už rak každý hovoří.
Šla jsem jednou se starou Slováckou na procházku za dědinu a potkaly
jsme druhou Slováčku, která se vracela z pohřbu svého dítěte, mrzáčka. —
Moje průvodkyně ji osloví: »tak už ste ho zakopali do matky země?
No, dobrěs ho oženila, věru. Čo *y bolo na světe .^ Len k posměchu. «
Matka si libovala: »Len keby nám tak bolo ak je jemu, lebo velký
člověk hřeší, keby aj jako bolo.<
Odcházejíc pak do polí na pěšinku, řekla si s povzdechem: »no,
Pán B6h dal, Pán Lóh vzal.c
Děvče mladé vypravovalo :
Moja kamarádka, keď malá umret, poviedala: » kdosi buchá na
okno.« — »Ále to sa ti len zdá.« — » Nezdá, zas to buchá. «
My hleďáme do okna a ona taká krásná holubička tam. — Ideme
ven a holuba tam nebolo a tak po třikrát —
»To už je tá moja smrtečka — povedala ma — já už idem dom,«
a už jej nebolo. —
*) nemění.
Pozn. red. Záznamy tyto učiněny jsou dle vypravování Anny Kubalové,
která chodila mnoho do Čech a přijala do svč mluvy patrně hojné bohemismů.
Za správné podání dialektu ručí pí. autorka.
Národopisný Sborník. VJH. 2
Lidové dopisy.
Od Jos. Kubína z Čes. Budějovic.
PodivDo, že při sbírání materiálu národopisného nikdo si tuším
dosud nevšímal lidových dopisů. Jsou to ovšem výtvory individuelní —
proti písním etc, kde individuum ustupuje do pozadí — ale přece nelze
upříti, že i v nich vězí mnoho známek lidového charakteru, a tedy jisté
snímky lidovědné dají se odtud abstrahovati. I bylo by zajisté záhodné
k účelu takovému založiti lista ř jejich z jednotlivých krajů naší oblasti,
neboť jsem poznal, že lid náš dle úkrají různých dává i listově různé
známky svého charakteru na jevo. Já pořídil jsem listář takový z českého
jihu, a hodlám tuto přehlídkou jeho některá pozorování sděliti. Zařadil
jsem do sbírky své ovšem jen takové listy, které svědčí o primitivním
vzdělání školském, a v nichž tedy projev duševní jest zcela origi-
nální. Odhady mé pak týkati se budou s této stránky jenom lidu jiho-
českého a byly by ovšem mnohem bohatší a vyčerpávaly by látku sem
spadající úplně, kdyby se mohly týkati všech úkrají našeho lidu.
Lid náš zřídka jen chápe se péra, aby s někým písemně roz-
mlouval. Jsa ve stálém klopocení životním, má jistou nechuť k takovým
projevům a činí tak jen v případech 'nejnutnějších. Výslovně se o tom
tatík jeden zmiňuje : nepíšu vám dlouho, to vy víte, že nemám v psaní
žádnou radost. — Také nebývá ani hned opatřen psacími potřebami.
Dopisy takové jsou přirozeně nejčastější mezi rodiči a dětmi, když
tyto jsou z domova — na studiích, ve službě, na vojně. A tu osoba
v cizině dlící musí často několikrát upomínat, aby se jí odpovědělo.
Prosby takové jsou pak zejména naléhavé, když jde o nějakou potřebu,
o zásilku peněz, při znepokojení, jak se doma vede, a pod. Jen zvláštní
případy nutkavě tisknou lidu našemu péro do ruky: sdělení o nehodě,
o úmrtí, požáru, nebo zase při zprávě radostné a zvláště výjimečné
(j. jest svatba).
Zevnější stránka dopisu.
Začátek dopisu lidového bývá nejčastěji typický: Já tě mnohokrát
pozdravuju a vědomost ti dávám, že sem to psaní vod tebe obdržel . . .
Jos. Kubín: Lidové dopisy. 19
My vás nastokrát pozdravujem a líbáme a vědomost vám dáváme, že
jsme všickni chválabohu zdravý .... Já doufám, že vás při stálém
a dobrém zdraví vynatrefím, já vás oba pozdravuju a vědomost dávám
Ja vas nastokrát pozdravuju a doufám pana Boha že vas s těmi parmi
řatkami při dobrem a stalém zdrávi vinatrefim .... Mnohdy začátek zní :
Pochválen buď Pán Ježíš Kristus.
Zakončení bývá: Tedy tě mnohokrát pozdravuju a líbám [a zů-
stávám tvá věrná matka až do hrobu tmavého] — přejeme vám ve-
spolek zdraví . . . Tu zejména různé doušky veršové, obyčejně
s patra vymyšlené, jsou v oblibě: Leť, psaníčko, leť, přes ten celej svět,
až k naší kamarádce, k tej její zahrádce — Leť psaníčko jako pták,
pozdravuj všecky nastokrát — Pero psalo, srče hrálo, na tebe Mařenko
spomínalo — Leť psaníčko přes hranice, potěš Kačenčino srče.
Sloh.
Vyjadřování myšlenek dopisu lidového jest většinou prostičké
a začasto nesoustavné. Děje se bez interpunkce, jedním dechem, jako
z nedočkavosti, aby vlastní předmět dopisu co nejdříve se vypověděl.
I stává se mnohdy, že slovní chod jeho jest bez přetrženi, a hlavní
zpráva, o kterou běží, několikrát za sebou v různých variacích se opa-
kuje. Vyzírá tu patrná úzkost pisatelova, aby snad sdělení jeho (jde-li
hlavně o věc nutkavou) nemohlo ujíti adressatovi. Tu i logická nesou-
vislost častěji se najde. Jinak výraz dopisů lidových bývá pln sentencí
i zvláštnůstek slohových, oplývá přehojnými idiot ismy a pro-
vinciálními drobnostmi.
Ukázkou budiž:
a) sentence a úsloví: — stará láska jesli nehoří, ona přece
pomalu tutlá — ten drží slovo jako pes půst — musí se to zaplatit,
starej dluh neschnije - milej hochu bez potu má člověk samou
psotu — já se jich neodříkám tak jako oni nás neb odříkávanej chleba
bejvá dobrej — franta tu eště ani nebyl, o tom nejní ani pohádky —
aby vás Bůh ve všem dobrém obohatil — nevím ani kde mi hlava
stojí — ta nemoc dá člověku pro vítr — já sem na něj čekala jako
na smilování — a mě boleji zuby tak že sem tak špatně naložena že
bych se prala — večer uteče jako voda — mám z toho pomyšlenou
jak mně to bude možná zaplatit —
b) drobnosti lexikalné, tvaroslovné etc. : — blahoslavné přání —
přines mi ftakou pěknou zástěru abych se mohla v nečom taky po-
dvořit (na pouti) — kráva nám nechce březnout — myslíme vy-
chovat si letošní odstávce (tele) — že jste u vás postiženi pohromem
krupobití — Johana se splnoletila — je z ní malá řečnice (malé
2*
20 /os. Kubín:
dítě, když začne mnoho žvatlat) — máme mlátit 4 furi jetele sema-
nýho (semínko) — co se týká -ových je to samá mamona — vo-
chodilé kalhoty — povídali když sem si vzal chudobu (chudá holka)
tak abych ji měl — milý bratře piš mi jak to katíš s chasou — gdiž
ti děti nejsou vlastni tak unich neni žádna dobrota — nemoh sem
se navolit jíst — bůhví jaká m é n a (nadávky) mi nakřtila —
ten šátek dejte marině a řekněte, proč se tak za něj b r a 1 a, diť já
sem si ho nechtěla nechat — nejčkyn tady uhodilo horko — t e-
p r i v a sme porazili žito — chtěla sem k novému roku psát, ale
pani nám stonala, tož sme k tomu ani nepřišli - t o ž se přezvíme
(j. na Moravě) — nemoh sem si vynamyslit — zůstávám tvůj věrný
nadosmrti — doufám pána Boha (často) — s pul dne do pul dne pasu
(každé dopůldne) — sem chválabohu zdráv (ve sm. adverb.) — bylo
jich tam hromadu — buduli drobátko moct — Jozef jede do Němec
s knižepánem — nemám žádné radosti jen samej nenávist — dobudějc
(^do Budějovic), přes Budějce — ■ růženčinýho muže (poss. vůbec deklin.
určitě) — do Krasetíně (j. v Krasetíně) — mohla by pěkně u nás sedět
s tejma dvouma dětma — co se mejho zdravy tíká — nehda pozdějc
— už mě to mrzí bejt slobodnej — hda — jela sem s tam scut —
pepa vám posila hubiček co je na nebi vezdiček — šedni šaty — potom
by ho zval (vzal) — o vánocích se to zdovíme — já bych přišel na
zdovolenou — přijmete lásky plný pozdravení -- přijejte sem, bujte tak
dobrej, vyřijte to — rodiče se budou divjit — neničkon, neničky,
nejčkyn — zdrovna — potem.
Sem tam probleskne i malebný obrat ^slohový, př. : o ty těžký
stave vojenský, kdo tebe vyzkoumal, povzdychl si voják.
Pozoruhodný jsou mnohé naivnosti, jež prostoduchost našeho
lidu začasto ostře illustrují. Tak matka Týmalová píše dceři, a dodává
ke konci: My psáni neviplatíme aby dřív došlo já se bojím, že by zu
stalo nehde ležet.
Na vrub takové prostoduchosti počísti dlužno i zakotvenou úctu
k němčině, která slepě se projevuje. Malicherná chlouba prostého člo-
věka, že z jazyka toho mimo domov něco poznal, nebo přišel s ním
jen do mimotního začasto styku, vede ho k této úctě slepé. A z chlouby
oné rodí se u něho lichá ješitnost domýšleti se, že vystoupne člověk
u významu svém, když př. plichtí vlastní jméno po němečku, když udává
domů něm. adressu, a pod. — Tak synek jeden, Matěj Kolouch, píše
se Mathias KoUouch, jiný pak žádá odpověď pod adr. :
An hěrn Adalbert
Život
ve Schvově č. 4.7
pos, poš. česká Lipa,
Čechy.
Lidové dopisy. 21
Co se týče poměru osob, které si dopisy vyméňují, zejména osob
z téže rodiny, všude vyniká nelíčená upřímnost a vespolná láska.
Chudá holka posílá ze služby své domů a jeví nemalou radost, Že může
rodičům se nějak odsloužit. Ženatý syn zve starou matku, aby u něho
v poklidu trávila zbytek života a s vnoučátky se těšila. Děti jsou zne-
pokojeny, když se jim z domova dlouho nepíše, a hrozí se pomyšlení,
kdyby snad staří rodiče se na ně hněvali.
Zvláště dojemné jsou pokyny, které posílá bratr či sestra z ciziny
mladším domů, jak si mají vážiti rodičův a je zastávati: Dibich mohla
bejt u vas jak bich si toho vážila nebo to člověk nevěři dokuť v cizině
neskusí ale pak bi šel rad spatki a nejni možná proto, tě Vojtěšku
prosim but hodnej na naše Drahi rodiče a zastavěj je co nejvic můžeš
dokuť je mamě nebo až ti nam vodejdou vodejde nam všecko ti si
ještě moc neskusil tak nevis co je zle tak jen poslouchej a buf be-
dlivej ....
Že i po stránce grafologické dopisy lidové mohou býti zajímavé,
tuším dosti vysvítá.*)
O krajce.
četla v Národopisné Společnosti českoslovanskč dne 26. listopadu 1900
Regina Bíbová.
Zajisté není hned tak druhé práce, která by byla neproniknutelnou
clonou zahalena jako práce pletení na podušce čili paličkování. Ne
v jednom díle zříme snahu posouditi a osvětliti původ a vznik techniky
pletení, její prvopočátky a stáří, leč přes všeliké úsilí badatelů nedospělo
se dále než k faktu, že první krajkářské výrobky se prý objevily v Itálii,
odkud pak se prý rozšířily po celém evropském západě. Co však před-
cházelo krajku, kde a u kterého národu původ vzala technika její;
v kterém století se zrodila aneb z které techniky povstala, to nám autoři
určitě pověděti nemohli, jednak proto, že dějiny počátků krajky zůstávají
nám dosud skryty jako v neprůhledné mlze, jednak, že jsouce neznalí
techniky samé, buď prostě opisovali domněnky jiných, aneb davše se
klamati vzhledem krajky, posuzovali ji s nepravého stanoviska.
I zprávy, tvrdící, že vznik techniky pletení hledati jest v Itálii,
dlužno přijímati opatrně, jelikož i v tomto případě určitého nic nevíme.
Jest jisté, že mnohé zprávy pojednávající o krajce západoevropské
si odporují tak, že není možné podle nich zaujati určité stanovisko.
Nebylo by však dobře zprávy ony pomíjeti. V mnohých nám za-
září paprsek světla, kterým lze poněkud osvětliti záhadu historie pletení*
*) Svijj listář jihočeský dovolím si věnovati Národop. Museu, i bude pak moci
rozšiřovati se i z ostatních končin českých. —
22 Regina Bíbová:
Připojíme-li pak k tomu technickou znalost a známe-li nejstarší způsob
pletení, tedy nejstarší, na primitivnosti se zakládající krajkářské výrobky,
můžeme směleji odhrnouti záclonu zakrývající nám stáří, původ a vznik
techniky pletení a posouditi její historii.
Jest zřejmo, že krajky, které rozšířeny byly po západě evropském
v XVI. a pak dalších stoletích nemohou se počítati za prvotní výrobky
techniky pletení, nýbrž již za zdokonalenou práci, která postupným
vývojem dospěla k tomuto bodu. Výrobky tyto předcházely zcela jiné,
méně umělé, méně složité, primitivnější. Z toho jde na jevo, že
technika pletení byla asi mnohem dříve známa, nežli v století XVI.,
že však dosud pohybovala se v začátcích, nemajíc posud toho významu,
kterého během doby nabyla následkem svých technických zvláštností,
dokonalostí v uměleckém provedení a všeobecným zápalem po kraj-
kových výrobcích. Dále, že průkopníkem jejím byla krajka šitá, která
svým významem a vnitřní cenou jako spanilá, vábná a umělá ozdoba
lahodící všeobecnému vkusu a módě pozvedla k vrcholu slávy dosud
nepoznanou družku, s níž pak tvořila nerozlučnou, přeskvostnou dvojici
po mnohá století.
Význam krajky paličkované nabyl teprve jakési hodnoty, když ob-
chodníci počali se o ni zajímati a jí si všímati. Před tím byla neznáma
širší veřejnosti, až průmysl a obchod povznesly ji na stupeň slávy.
A proto také z těch dob nabýváme o ní jakési známosti, kdy ještě
byla na stupni svého prvotního vývoje. V mnohých starých spisech na-
lézáme zajímavý doklad: »Italští obchodníci k nám krajku zanesli.*
Nebyl to tedy lid ani jednotlivci znající techniku práce, kdož se o roz-
šíření krajky staral, nýbrž obchodníci, jimž byla toliko prodejným
zbožím. Z té jednoduché příčiny také nemůžeme se dopátrati ani jejího
původu, ani stáříj ani její kolébky. Obchod a průmysl se o historický
a kulturní vývoj její nestaral, ale naopak všechny stopy o prvopo-
čátcích krajky, jakožto pro ně bezvýznamné faktory, úplně zahladil.
Tím pak, že Italové první uchopili se vývozu krajky a tak o její
rozšíření se přičinili v té době, kdy krajkové výrobky šité byly již
oblíbeny a módou podporovány, není ještě dokázáno, že Itálii máme
děkovati za techniku krajky paličkované.
Ačkoliv se mnoho o tom píše, a takřka i tradičně rozšiřuje, jest
přece na pováženou za pravdu tvrzení to pokládati.
Abychom nabyli názoru o podstatě mnohých zpráv, týkajících se
krajky paličkované, pokusíme se některé zde uvésti, náhledy některých
badatelů zaznamenati a pak naše názory na základě dlouholetých studií
v oboru krajkářském objasniti a odůvodniti.
Mrs. Bury Palliser, ve svém známém díle »History of lace* (Lond.
1865) píše, že se má za to, že výroba paličkovaných krajek byla v Janově
již před rokem 1400 známa. Na jiném místě pak uvádí, že v Miláně
o krajce. 23
objevují se r. 1493 ve sbírkách šatnic italských krásné, zlaté závoje
práce síťové s kmentovými paličkovanými cípy a pak rozličné předměty,
hotovené rovněž paličkami.
Ve stati > Anglie* uvádí zápis účtů již z r. 1347, v němž se nalézá
položka vydání za nástroje potřebné k paličkování, jež anglický král
Eduard III. objednal pro svoji dceru, princeznu Johanu.
Porovnáme-li tyto zprávy, zříme v nich patrnou nesrovnalost a ne-
jasnost ve příčině dat. Neboť podle nich byla by technika pletení na
podušce o celých 52 let dříve v Anglii známa nežli v Itálii. Že technika
pletení mohla býti již v oněch dobách známá, k tomu mínění přivádí
nás nejen technická zvláštnost pletení, nýbrž i výnosy téhož krále,
v nichž zakazoval (r. 1363) nošení hedvábných krajek, kteréž ponejvíce
z cizozemska pocházely; a kde současně dovolil užívati toliko krajek
národního průmyslu v hodnotě 10 penců. Zákazu toho, podle všeho, bylo
málo dbáno, neboť v následujících letech 1378 a 1390 vydány nové,
výnosy mající za účel rozmáhající se nádheru krajkovou omeziti.
Dále přivádí nás na tuto myšlenku zpráva švédská, kteráž, dle úst-
ního podání lidového, zavedení techniky pletení přičítá sv. Brigitě, jež
se prý tomuto umění naučila v Římě, kdež na zpáteční cestě se své
pouti do svaté země nějakou dobu r. 1373 se svými dítkami dlela.
Zde, podle téhož podání, poznala techniku pletení na podušce,
i psávala odtud řeholnicím svého kláštera, jejž byla založila, o tomto
umění a nazývala výrobky ty > římskými krajkami «. Ve svých dopisech,
adressovaných do kláštera vadstenského, projevovala úmysl krajky
na podušce ve své vlasti zavésti, jakmile se vrátí do Švédska. I^č ne-
dočkala se toho, neboť téhož roku (1373) v Římě zemřela.
Krajky paličkované pak se ve Švédsku u veliké míře rozšířily, ze-
jména ve Vadstenu a okolí. Krajkářky pak zvolily si sv. Brigitu za
svoji patronku.
Zprávou touto vyskytla se nám opět jedna záhada v historii krajky
paličkované.
Jsou ovšem mnozí spisovatelé, kteří nepokládají podobné zprávy za
tak důležité, aby z nich vyvozovali historii techniky pletení. Vědomě je
pomíjejí považujíce je za neschopné, aby z nich mohli býti čerpány
výsledky, týkající se historie techniky krajky paličkované. Ti pak vůbec
techniku pletení považují za dítě XVI. věku a nikoliv za práci starou.
Odmítají rozhodně všeliké domněnky, které by připisovaly starším věkům
(j)řed XVI. stoletím) vynalezení techniky pletení na podušce. Tak proí.
lig ve své »Geschichte und Terminologie der alten Spitzen* (Wien, 1875;
považuje krajku za dítě renaissance; Sequin v »La dentelle«, (Paris,
1875) hledí dokázati, že krajka nebyla v Evropě známa před dobou
panování Jindřicha II. ve Francii.
24 Regina Bíbová:
Kdybychom méli krajku s téhož stanoviska posuzovati, musilt
bychom všecky zprávy pojednávající o krajce před XVI. stoletím pova-
žovati za pouhou báj, za výkvét bujné fantasie, jež s pravdou jest
v rozporu.
Toho však učiniti nemůžeme. Není nám možno souhlasiti s ná-
hledem, že »technika pletení* na podušce jest dítkem renais-
šance, vymoženosti XVI. věku. Připouštíme sice, že »k rajka* jest vý-
robkem XVI. století, ale nikoliv technika.
Kdo pozoruje krajka tohoto století, na první pohled sezná, že má
před sebou práci veleumčlou, která již mnohým změnám musila pod-
lehnouti, nežli dospěla této výše; že má před sebou věc, jež postupné
se vyvinovala, a to nejdřív z nejprimitivnějších začátků technických
a pak zvolna na základě stálých nových objevů a zkušeností, z kterých
teprve jako ze zkušebního ohně vyšla dokonalá, přeskvostná a nád-
herná krajka XVI. věku — dítko renaissance.
Takto jsme krajku posuzovali podle jejího vzhledu. Učiníme-li si
však úsudek podle její techniky, která nemá nic společného s technikami
šitými, vyšívacími, síťovacími neb s drbáním, sesílí a utvrdí se náš náhled
v tom, že techniku pletení považovati dlužno za vymoženost starších
století, a nikoliv teprve XVI. věku.
A proto nemáme za vhodné, zprávám anglickým a švédským upí-
rati pravděpodobnost.
Nesrovnává li se ústní podání lidu švédského s pravdou, co se
týká osoby sv. Brigity, kteráž osobně nemohla zavésti techniku pletení
ve své vlasti, jelikož zemřela dříve v Římě r. 1373, nežli mohla svůj
úmysl ve skutek uvésti, nenásleduje z toho, že by zpráva ta neodpoví-
dala historické pravdě vůbec. Není možné, aby lid švédský si vymyslil
historii o zavedení krajkářství ve Švédsku, když své ústní podání pro-
vází i pozoruhodnými doklady. První doklad jest, že sv. Brigita psávala
řeholnicím svého kláštera, jejž sama byla založila a jeho členem se
stala, o krajce paličkované. Druhý, že měla v úmyslu krajkářství zavést
ve své domovině. Dále, že skutečně ve Vadsteně, sídle jmenovaných
řeholnic, nejdřív ve Švédsku technika pletení zapustila hluboko své ko-
řeny, odkud její známost se šířila teprve po celé zemi. Konečně, že
krajky vadstenské nesou tak nápadný ráz prvotních výrobků techniky
pletení, že není pochybnosti o tom, kterým dobám máme připočísti
jejich existenci. Staré krajky vadstenské zřejmě připomínají svým spra-
cováním některé starodávné čipky (krajky) slovenské.
Slovenským čipkám, těm nejstarším, nebude nikdo upírati staro-
žitnost a primitivnost, jak ve spracování, tak i ve vzhledu.
Dokladům právě uvedeným mohl by se uvésti protidoklad^
a to sv. Brigitou, s jejíž osobou ústní podání lidové jest nerozlučné
spojeno.
o krajce. 25
Sv. Brigita totiž umřela dříve, vzdálena vlasti, než svůj úmysl ve
skutek mohla uvésti.
Připisovaný jí skutek odpadá ovšem sám sebou, přes to však
ústní podání pravděpodobnosti postrádati nemusí.
Se sv. Brigitou putovaly do sv. zemé a Říma její dítky, mezi nimiž
byla i dcera, sv. Kateřina. A tu bylo možno, že tato světice, chtějíc uctiti
a oslaviti památku své matky, stala se vykonavatelkou poslední vůle
její a zavedla v jejím jménu techniku pletení ve Švédsku, jak sv. Brigita
měla v úmyslu za svého života. Takto si vysvětlujeme onu nesrovnalost,
kteráž se týká osoby sv. Brigity.
Ještě jedna věc při této zprávě jest pozoruhodná, totiž pojme-
nování krajek » římskými*. Proč je tak sv. Brigita nazývala .í* Proč je
nenazývala » italskými « ?
Kdyby technika pletení skutečně byla vynalezena v Itálii, byla
by se Itálie o to postarala, aby sebe nepatrnější zprávy v začátcích pa-
ličkování uvedla v širší známost. Co však známe o prvopočátcích krajky
paličkovavé? Nic, zhola nic!
Itálie, nejen že nám nezachovala prvky technické individuálnosti
pletení, ale ona i počítá datum objevení krajky paličkované mnohem
později, přihlížíme-li k ústnímu podání lidu švédského a anglickému zápisu
v » Liber garderob.«,*) nežli jak vysvítá z těchto zpráv. Bráti v pochybnost
zprávy tyto nebylo by dobře. Neboť nelze si mysliti, že by někdo za-
znamenával věci, které vůbec neexistovaly, že by uváděl tak určité
dokumenty bez podstatných důvodů a je dokonce vztahoval k určitým
osobám, jež v historii zaujímají čestné místo.
Vedle těchto zajímavých objevů odhalujících nám jakousi stopu
paličkování již ve XIV. století máme po ruce jiné, důležité a pozoru-
hodné důkazy, které objevují techniku pletení na podušce v XV. století
a to již v patrném pokroku.
Jsou to zlaté krajky ruské, jejichž podstata spočívá v jednoduché
síti provedené obyčejnými dírkami, v nichž jest geometrický ornament
rozložen. Práce jest dost jednoduchá. (C. AaBHAOBa: PyccKoe KpyjKeBo,
Petrohr. 1892.)
Jedna krajka, jež krášlila roušku ostatků svatých, datuje se z po-
čátku XV. století, r. 1424, druhá podobná nalezena byla v Trojicko-
Sergievské lavře blíž Moskvy, třetí pak v provedení ještě jednodušším,
ale v téže technice, pochází z kostela bývalého rogožského Preobražen-
ského kláštera (originál jest v museu tverském, C. /laBiiAOBa: PyccKoe
KpyvKeno).
Další důkazy o časném upotřebení krajkových výrobků paličko-
vaných podává nám obraz, nalézající se na chóru chrámu sv. Petra
Bury Palliser, Tlistory of lace
26 Regina Bíbová:
V Levně, malovaný znamenitým mistrem Quintijnem Matsysem. Obraz
označen jest letopočtem 1495 a představuje dívku pletoucí na kraj-
kářské podušce.
Tato fakta podávají nezvratný důkaz, že technika pletení byla
mnohem dříve známa, než-li v století XVI., a že nesmíme na ni pohlí-
žeti jako na dítko renaissance, nýbrž věků starších; v těch dobách však
bylo dosud v plenkách, svého kulturního významu dosáhlo teprve
v XVI. století.
Podobného mínění, že techniku krajky paličkované přičítati dlužno
starším stoletím a nikoliv XVI., jest i belgický archeolog baron Reifen-
berg, který však původ krajky hledá nikoli v Itálii, nýbrž v Nizozemí.
A má za to, že umění toto z Nizozemí do ostatních evropských zemí
se rozšířilo. Za důkaz podává krajkový úbor, jejž prý Nizozemky na
hlavě nosily již ve XIV. stol.
Určité doklady o starobylosti techniky pletení na podušce podá-
vají nám jasně naše staré písemné památky. V Kodexu vyšehradském,
legendě wolfenbiitelské o sv. Václavu a i j. Spatřujeme zde ve vyobra-
zeních ozdoby, které připomínají svojí kresbou starodávné čipky a mrežky
slovenské. Vidíme na př. v Zíbrtových > Dějinách kroje v zemích českých*
na obrázku čís. 1. dívku, ana drží kužel, na němž na konci upevněno jest
»obáslo« lnu ozdobnou páskou. Páska ta shoduje se svojí kresbou úplně
s mrežkou slovenskou, již nazývají » sprostý koliesko* a která jest vůbec
rázovitým typem v čipkách slovenských. Obrázek ten pochází z Velisla-
vovy bible, ze XIII. stol. Dále v témž díle vidíme na obrázku čís. 2, tři
muže, z nichž jeden má na kabátci podobnou ozdobu. Obraz jest z Ko-
dexu vyšehradského. Takových a podobných okras lze v jmenovaném
díle nalézti množství. Ovšem musíme rozlišovati je od oněch okras,
které připomínají techniku vyšívací a nijak nesouvisí s technikou pletení,
jež nemá nic společného s vyšíváním.
Také nástěnné malby, pocházející z prvních dob historických,
jako na př. malby v hradní kapli znojemské, jež popisuje v Čas. vlast,
spolku musejního v Olomouci p. V. Houdek, jsou znamenitou po-
můckou a dobrým vodítkem k řešení otázky o stáří techniky pali-
čkovací.
Srovnáme-li tato uvedená fakta, přijdeme k poznání, že řešiti
otázku: » Kterým věkům náleží přičísti vynalezení techniky pletení krajky
na podušce* na základě výrobků XVI. století jest směr pochybený,
v němž se ztrácejí všecky stopy osvětlující dějiny techniky pletení. Na-
hlédneme dále, že posuzovati krajku z doby renaissance jest i vzhledem
k technické její individuálnosti nesprávno, jelikož v té době krajka stála
již na výši technické dokonalosti a umělosti, s níž dále vyvíjeti se
nemohla. A proto, že každé umění, když dostoupí svého nejvyššího
bodu, podlehne pak dekadenčním choutkám bujné fantasie a chorobným
o krajce. 27
přeludům, tak i umění paličkovací stalo se v 17. a 18. stol. kořistí
dekadence, která se pak stupňovala, až v předešlém století dosáhla stupně
nejvyššího úpadku, v němž pohříchu trvá dále.
V oboru práce lidské nalézáme tři hlavní periody vývoje : Začátky,
rozkvět a úpadek. V umění pletení na podušce známe toliko dvě :
Rozkvět a úpadek. Kde jsou začátky? Nejen tedy sama zvláštnost tech-
nická, nýbrž i logický pořádek vyžaduje, aby začátky pletení krajek
hledaly se v starších stoletích a nikoli v dobách XVI. věku.
Nyní nastává otázka: Jakého druhu a způsobu začátky pletení na
podušce byly?
I setkáváme se s různým míněním. Někteří badatelé považují vy-
šívání, totiž prolamování za přímého původce pletení na podušce, jiní
vidí původ krajky paličkované v síti rybářské a za původkyně poklá-
dány pak jsou ženy rybářů. Opět jiní mají za to, že pletení se vyvinulo
z drháni
Avšak ani s těmi domněnkami nemožno souhlasiti. Předně, kdo
považoval prolamování za dostatečnou průpravu k technice pletení, ten
neznal techniku samu, a proto neposuzoval ji na základě jejím, nýbrž na
základě krajek dírkovaných, podle zjevu jejich. Západoevropské krajky
jsou charakteru prolamovaného a tudíž svým vzhledem mají cosi spo-
lečného s vyšíváním, ale technikou jsou mu naprosto cizí.
Kdo přikládá síti rybářské původ pletení, jest právě na takovém
omylu, jako první. Dal se svésti toliko zjevem krajky dírkové,
a techniku zůstavil nepovšímnutu. Chybou jest velikou, že badatelům
právě ona není důležitým faktorem k objasnění původu krajky, a ná-
sledkem toho obhajují stanovisko, které se nijak nesrovnává s podstatou
paličkování.
Způsob spojování při síťování děje se na základě uzlu, jenž jest
charakterem sítě; spojování při paličkování spočívá na skřížení dvou
párů nití způsobem tkacím hodem plátěným. Skřížení nití jest svéráznou
známkou pletení na podušce. Totéž možno říci o drháni. I zde nalé-
záme veliký rozdíl technický. Při drháni právě uzly jsou nemalou
ozdobou práce, při pletení uzel jest velkou chybou.
Naše lidové pletařky vůbec nesměly uzlem dva konce spojovati;
když bylo třeba paličku navázati, sesoukaly konečky nití do sebe, aby
se uzlu vyhnuly.
Předpokládati se může, že výšivky, síťování i drháni mohly míti
jakýsi vliv na ornament, ale na techniku samu nikoliv. Tomu
se příčí technická zvláštnost těchto prací, kteréž, ačkoli vzhledem
a ornamentem jistou shodnost mají s krajkou, způsobem však práce
projevují úplnou samostatnost a nezávislost.
V B. Palliserově >History of lace« nalézáme zajímavé zprávy,
které se úzce dotýkají žen rybářů.
28 Regina Bíbová:
Ústní podání žen devonshirských v Anglii tvrdí, že pletením
krajek zabývaly se nejprv bohaté a urozené dámy, jež používaly paliček
z drahocenného materiálu: ze slonoviny, stříbra a zimostrázu Paličky
ty byly velmi drahé, a ženy chudých devonshirských rybářů nemohly
si podobných opatřiti, protože v drahocenných paličkách bylo velké
jmění. I počaly ženy devonshirské přemýšleti, jak by si je mohly opa-
třiti způsobem snadnéjším. I připadly na šťastnou myšlenku. Rybích
kostí měly s dostatek; upravily si tedy z nich paličky a počaly se cvi-
čiti v pletení na podušce horlivě, ana záliba v krajkách čím dále, tím
více se rozšiřovala.
Další pověst tvrdí, že v hrabství devonském krajkářství se nejdřív
rozvinulo v Anglii.
My se svého stanoviska úplně se shodujeme v domněnce, že pletení
v dobách svých prvotin v západoevropských zemích jen malému kruhu
zasvěcenců bylo známo, a proto požívalo velké ceny ; že obliby dosáhlo
nejdřív u zámožnějších kruhů, které je přijaly a pěstovaly spíše pro
zábavu než- li pro praktickou potřebu; že sv. Brigita, pokud věříme
zprávě švédské, první známosti v technice pletení nabyla u inteligence,
jíž rodem i duchem náležela, svým pak prozíravým rozumem a snad
i nabytými zkušenostmi na své cestě, seznavši záhy cenu i význam ple-
tení a vůbec krajky pro kulturní vývoj národů, pojala úmysl zavésti je
ve své domovině, a proto ve svých dopisech zasílaných do Vadstenu
zmiňovala se o krajce, již nazývala » římskou*, protože se jí v Římě
naučila.
Jakého druhu tyto výrobky pletařské byly, těžko nám říci, ale
můžeme vysloviti domněnku, že podobou a způsobem zpracování
shodovaly se asi s našimi starými čipkami slovenskými a starými kraj-
kami ruskými. Jak jsme již podotkli, staré krajky švédské mají nápadnou
podobnost se slovenskými. Leč ani tyto krajky nepokládáme za prvotní,
nýbrž za třetí stupeň ve vývoji krajky.
Nebude od místa, podotkneme-li, že badatelé dějin krajky chy-
bují, že nevěnovali dosud dostatečné pozornosti čipkám slovenským
a starým krajkám ruským. Nevíme, proč slovanské výrobky jsou tak
nápadně ignorovány.
I máme za jisté, kdyby studovaly se pozorněji naše starobylé čipky
a mrežky, jejich technický způsob práce, že by se badatelé dodělali
lepších a důkladnějších výsledků v historii pletení, nežli až dosud toho
docílili.
Zde ještě poukážeme na jinou nesrovnalost, vyskytující se v dě-
jinách krajky paličkované.
Jak známo, v saském Rudohoří zavedla paličkování krajek Barbora
Uttmannová v horním městě Annabergu. Jejím přičiněním a obchodním
smyslem rozšířilo a povzneslo se zde pletení na podušce v takové míře.
o krajce. 29
že záhy krajkářské výrobky annabergské staly se světoznámýroi a hleda-
nými. Objednávaly je nejen dámy vzácných a bohatých rodů německých,
nýbrž i samy kurfirstky a členové panujících rodů.
Jakými prostředky nebo cestami nabyla Uttmannová známosti
v pletení na podušce, jest nám těžko říci, jelikož zprávy věrohodné z té
doby se nám nezachovaly. Jelikož však historikové pozdějších věků
chtěli stůj co stůj nabyti jistoty, odkud se Uttmannové dostalo znalosti
paličkování, srovnávali dějinné události, i přišli na stopu dle jejich mínění
pravděpodobnou a nepochybnou, a také ji rozšiřovali bez rozpaků. Bylo
totiž tradičně rozšiřováno, že v dobách hrůzovlády Albovy v Nizozemí,
kdy mnoho rodin prchalo před krutostí jeho, i do Annabergu utekla se
jedna Nizozemka, jež nalezla v domě jmenované paní bezpečný útulek
a z vděčnosti naučila prý B. Uttmannovou paličkovati krajky, jaké pra-
covaly se v její vlasti.
Toto mínění udrželo se po dlouhou dobu.
Ale Emil Finck ^) seznal z latinského spisu Jenesiova, že B. Uttman-
nová měla obchod s krajkami zařízený již v roce 1560 anebo 1561,
kdežto hrůzovláda Albova započala v r. 1567; tedy o 6 let později.
Z toho vidno, jak velké opatrnosti jest třeba při projevování mínění
v podobných otázkách, které se ztrácejí v neproniknutelné minulosti.
Ve XIII. století těšila se již krajka veliké oblibě a nabyla široké
známosti. Výrobky tyto byly hotoveny jehlou a dospěly během doby
takové dokonalosti v kresbě i provedení, že s podivem pohlíželo se
na ně. Slovutní umělci kreslili vzory, králové, knížata, měšťané, sedláci
a vůbec lid své oděvy krášlili vábnou a spanilou krajkou šitou.
Tedy šitá krajka byla již dávno známa a slavena, kdy teprve
paličkovaná krajka přišla do mody. Krajka tedy existovala a není tudíž
nic divného, že uměnímilovné obecenstvo, seznavši záhy význam techniky
pletení, postavilo paličkování po bok krajce šité, jež vyžadovala mnohem
větší obezřelosti a námahy v provedení.
Jest jisto, že na západě evropském paličkování ve svých počátcích,
í)ěstovalo se nejprv u zámožných osob jako práce vzácné techniky,
spíše, jak již podotknuto, pro zábavu, a teprve, když počala móda se
o ně ucházeti, přiučoval se lid technice jeho, neboť obchodníci ji pře-
jali do svých rukou, tak že stala se krajka jejich monopolem. Hned se
zřizovaly továrny a lid pracoval ne pro sebe, nýbrž pro obchodníka,
ne na základě tradic, nýbrž dle návodu svého zaměstnavatele.
Že posuzujeme správně, toho dokladem jsou mnohé zprávy, týkající
se krajky z dob nejstarších, které třeba objevují se nám jako v mlze,
přece však dosti jasně, abychom nabyli v této věci jistoty. Žádná země
') Barbara Uttmann, die Begrunder.n der Spitzenindustrie im Erzgebirge,
Annaberg 18S6.
30 Regina Bíbová:
západoevropská nemůže nám ukázati první začátky pletení, ani kolébku
ieho, ani lidovost výrobků paličkování. Zprávy všecky, i nejstarší, jednají
vždy o hromadné výrobe krajek a o obchodnících krajkami; další pak
zprávy, novější, sledují věrně starší a jdou tak daleko, že nám vypo-
čítávají, i kolik dělnic která továrna zaměstnávala a kolik továren bylo.
Zkrátka, můžeme říci, že západoevropské krajkářství založeno bylo
na čistě obchodních základech.
Z konkurence předstihovala země zemi, a tak se stalo, že
materiál, z něhož se krajky dělaly, došel veliké změny, a ornament
stylisován v nejrůznějších a nejkrásnějších tvarech, jež vzbuzovaly
patrný úžas.
Tak v Belgii začali pěstovati zvláštní druh lnu, z něhož spřádali
tak jemná vlákna, že jich takřka viděti nebylo. Krajkářky pracující z tohoto
materiálu, byly nuceny v temných světnicích paličkovati, aby nitě suchem
se netrhaly. V šeru takém, kam slunce nezasvitlo, trávily svůj život;
však také svojí umělost draze platily. Obyčejně v 30. roce přicházely
o zrak a bývaly nuceny nechati pletení drahocenných krajek valencien-
neských neb brusselských a jiného zaměstnání se uchopiti.
Podobných krajek málo na podušce přibývalo. Pracovali o ní
kolik let, 15 — 20 i 25 let, než-li ustanovený kus byl uroben. Byla-li
krajka zhotovena jednou krajkářkou, stala se předmětem obdivu. Oby-
čejně na jednom kuse krajkovém vystřídaly se 2 — 3 — 4 krajkářky.
Za dobu, v které se zhotovilo hrubších krajek 4—5 loktů, upracovalo se
toliko 3V2 palce valenciennek. Na krajku v šířce 5 cm potřebovalo se
100 — 150 párů paliček; někdy i více. Krajky podobného druhu paličkovaly
ženy neb dívky, které žádné jiné práce nevykonávaly. Neboť ruce
krajkářek musely zůstati hebké, lehké a jemné.
Že podobné výrobky dobře se prodávaly, lze si mysliti. Na př.
čepeček pro paní stál 1.200 livrů, dámské manžety přes 700 livrů,
dámské ozdoby do vlasů 24.000 livrů a t. d.
Krajkářky však za namáhavou svoji práci nebyly zvlášť odmě-
ňovány, jako obyčejně. Za 12hodinnou práci denní vydělávaly 2 — 3
franky.
Za takových okolností, kde súčastněné strany hleděly co nejvíce
krajce vtisknouti ráz umělosti a tím dosáhnouti hojného odbytu, není
divu, že vyspěla na vrchol dokonalosti v ornamentice i provedení. I ne-
víme opravdu, čemu se máme při krajce západoevropské více diviti,
zdaliž umělecké stylisaci kresby, skvostnému a obtížnému provedení aneb
jemnosti materiálu. S úžasem hledíme na nádherné výrobky XVI. neb
XVII. věku a nemůžeme si v hlavě srovnati, že by to vše mohly
dělati ruce lidské. Štětcem neb dlátem utvořiti obraz není tak umělé,
jako různě spletené květy, ptáky, ano i celé figurální výjevy paličkami
uplésti tak, aby vystižena byla dokonale forma předmětu.
o krajce. 31
U nás v Čechách, v části Moravy, která přiléhá k Čechám, a ve
Slezsku pletly se krajky v stoletích XVI. a dalších po způsobu západo-
evropském. Hotovily se však na základe lidové kresby a dle rodových
tradic. Skvostné a jemné ty krajky které ovšem nedostihly vzácných a pro-
slulých výrobků belgických neb valencienneských a jiných, na jejichž kresbě
umélci se súčastnili, hotovily se na podvinku, totiž na papírku, kde byl
vzor vyplchán a pokreslen ornamentem, jenž měl býti vypaličkován.
Nití rovněž krajkářky neužívaly tak velejemných, aby si oči kazily. Nicméně,
i naše krajky, na nichž zříti jest rázovitost a lidovost, v provedení ne-
zůstávají za výrobky cizozemskými, ba svým květinovým ornamentem
i stylisací jeho mohou se řaditi mezi vzácné druhy západoevropských
výrobků.
Hotovily je naše ženy výhradně k svému kroji. Zdobily jimi holu-
binky, zlaté a stříbrné čepce, šátky. Kromě těchto dovedly naše kraj-
kářky i jiné způsoby pletení, čehož důkazem jsou krásné a skvostné
krajky, zdobící lidový kroj, roucha bohoslužebná, úvodnice, boudnice,
ubrusy a j. Krajka v Čechách připomíná se již z II. polovice XVI. sto-
letí, a to již jako výrobek rozšířený mezi lidem.
Technika pletení na podušce známa byla v celých Čechách, na
Moravě i ve Slezsku. Byloť paličkování národní prací jako vyšívání
a majetkem lidu, který krajku považoval za část tradicionelního zřízení
národního. Proto poklesnutí výroby krajkářské v zemích západo-
evropských nemělo dotud účinku na náš domácí průmysl, dokud náš
lid vážil si svého kroje. Pletení krajek souviselo s národním životem
našich předků.
Leč pletení na podušce nebylo známo jen v Čechách, na Mo-
rově a ve Slezsku, nýbrž i v Uh. Slovensku a na Rusi. A právě těmto
posléze jmenovaným zemím máme co děkovati za udržení původního
pletení, které nám podává dostatečný přehled, jak si máme představo-
vati prvotní práci na podušce. I výrobky uchované do našich časů
a hotovené na základě prvotního způsobu pletení jsou nám důkazem,
že všecka mínění o původu krajky západoevropskými spisovateli zastá-
vaná jsou mylná.
Srovnáme-li výrobky západoevropské s výrobky slovenských a ru-
ských pletařek, na první pohled spatříme u těchto prvotnost, u oněch
konečný stupeň vývoje.
U našich starobylých čipek (krajek) nevidíme žádného vztahu
k síti, ani k prolamování, tím méně k drhání. Naše starodávné výrobky
jsou úplně samostatné v provedení technickém a nezávislé na jmeno-
vaných technikách.
Způsob provedení těchto primitivních čipek jedině sleduje způsob
tkaní. A možno za pravdu pokládati, že hlavně tkaní a pak pletení
v rámu dalo vznik třetí práci - pletení na podušce. A toho důkazem
32 Regina Bíbová:
jsou nejen ony primitivní a jednoduché výrobky starodávné, ale i lidová
pojmenování nástrojů a práce.
Lidový název není » paličkování*, to jest moderní zvyklost. Na
Slovensku práci na podušce nazývají » pletení', na Rusi »pletenoe kru-
ževo«; u nás v Čechách »déiat krajky na podušce*, z toho vzniklo
rčení >poduSkové krajky«, pak >dělat krajky na stávku* anebo vůbec
jen » dělat krajky*.
Všecka pojmenování týkající se práce pletení nesou patrnou li-
dovost a jsou velice charakteristická a svérázná. Již S. Davidová ve
svém díle: »PyccKoe Kpyaceno* pozastavuje se nad zvláštními názvy krajek
lidových, které s ornamentem nijak nesouvisí. Totéž nalézáme i u našich
lidových krajek a čipek. Hledáme v ornamentu předmět pojmenování,
ale nenalézáme ho; jsme příliš děti moderního světa, nežli abychom
mohli vniknout do tajemných, avšak našim starým pletařkám známých
značek symbolických a jiných, které vzaly z okolí svého a v nichž se
často obráží bodrost našeho lidu.
Tak na př. ruské: baraní rožky, barabančíky, krásnye mísa,
páva za pávom, kuřiny a lapky, korablje a t. d.; Slovenské: svatosti,
holubice, na ztratenú pannu, na drungle, hlúpyho Ďúry klobúčik, do
nosu dvě dierky a t. d. ; české: struhadýlko, pometýlkové, růžičkové,
grošový, čertičkové sandalaše, dčťátkový, pomatené, slezské a t. d.
Že krajka v zemích slovanských byla prací čistě národní a ne
obchodní v širším slova smyslu, to dokazuje i zajímavá okolnost. NaSe
ženy měly totiž určitou délku, přes kterou se nikdy v paličkování ne-
překročilo. Měly vyměřeno na př. jak dlouhou krajku potřebují k holu-
binkám, zlatým neb stříbrným čepcům, jak dlouhou potřebují k ubrusům,
šátkům, k rukávcům, úvodnicím a j.
Přes určitou míru nepracovaly nikdy, a byť nabízelo se jim co-
koliv, odmítly vždy, že dále pracovat nebudou.
Co se týká nástrojů k pletení potřebných, nalézáme v pojmeno-
vání jich patrnou starodávnost. Tak v Čechách v Dobrovici a v Ni-
transké stolici v Uh. Slovensku i na Moravě nazývají podušku >baba«.
Na Slovensku od tohoto názvu pokřtily paličky »babátka«. V ostatní
části Uh. Slovenska jmenují podušku: »batoh* neb »vankuš« a paličky:
> klepně, klepčeky aneb klepce*. U nás v Čechách, máme > paličky*,
• podušku^ neb » polštářek*. Ve Stražové, v Sedlici a v Dobrovici, kte-
rážto místa byla středisky domácí výroby krajkářské, užívalo se a dosud
se užívá zvláštních stolků, jimž se říkalo: »stávek«. Ve Vamberku a na
Moravě i na Slovensku mají pro podušku: »škopíček*, »slaměnku«,
a >slaměný košíček*.
Na Rusi používajíce podobných věcí, různě dle lidového zvyku
upravených, nazývají podušku >buben*, »balvan* a »poduška*. Paličkám
buď »kokljušky* neb »paIočky« říkají.
o krajce. 33
Paličky v Čechách dělají nyní soustružníci. A to buď pouhá vře-
ténka bez obálek (a pak se podobají slovenským a ruským), anebo
s obálkami.
Na Moravě, Slovensku a v Rusku dělá si paličky lid sám. Ano
i samy pletařky urobí si, když potřebují, paličky ke své potřebě.
Paličky jsou někdy velice primitivní a jednoduché, že je může i dítě
zhotoviti.
Ve příčině způsobu provedení jsou naše starodávné čipky slovenské
a ruské právě tak rázovité a charakteristické, jako pojmenování přístrojů
a terminologie pletení.
Způsob prováděcí pohybuje se tu ustavičně v tradičním systému
národním, a nemá kromě podušky, paliček a křížení páru nic spole-
čného s přijatým způsobem západoevropské manýry. Slovenské ple-
tařky — tak se nazývají ženičky, které pletou čipky (na Rusi rovněž uží-
vají toho pojmenování pro krajkářky) — pletou na svém batohp úplně
z paměti, bez kresby. Nemají na své podušce žádného papírku, ani ne-
používají špendlíků v té hojnosti jako krajkářky západoevropské. Ple-
tařkám stačí 16 špendlíků k udržení okrajů čipek neb mrežek na podušce,
kdežto krajkářkám západoevropským nestačí mnohdy 100 kusů. Ano
i dirkové krajky pletou slovenské ženičky bez špendlíků a bez papírku
(podvinku) z paměti tak, jak se tomu od svých matek naučily.
V gubernii minské, dle S. Davidové, byly před časem pletařky
které pracovaly staré krajky používajíce na místě špendlíků — trnů
divoké hrušně. Krajky ty úplně se shodují se starými čipkami a mrež-
kami slovenskými. Co pak jest zajímavo při nich, to jest třepení, kterým
byly okrášleny. Třepení jest paličkami provedeno a na Rusi oblíbeno.
I jedna stará krajka prvotního a primitivního rázu nalezená u koutnice
v Cechách, na Domažlicku a Náchodsku, na Moravě a na Slovensku, má
za ozdobu třepení. Je to nejstarší a nejprvnější způsob práce pletení na
[)odušce, kdy dosud paličkování se pohybovalo v úzkých mezích tkacího
způsobu. Krajka ta nese na sobě první známky práce hotovené palič-
kami, leč tak primitivním způsobem, že vidíme v ní celý dosah začátku
práce a technických prvotin.
Další charakteristikou krajky té je třepení.
Třepení jest scarodávná ozdoba; vidíme je na rouchách židov-
ských kněží a zákonníků, na oponách chrámových a jinde. Třepení
užívalo se jako ozdoby i jako praktické věci k ochraně krajů oděvu.
Byloť nejpřirozenějším a nejjednoduším způsobem okrašlovacím. Není
tedy divu, že při vzniku pletení, které za svoji techniku vděčí tkáčskému
způsobu práce, i přirozené ozdoby tkanin, totiž »třepení«, použilo se
k prvním výrobkům, zhotoveným paličkami. Důkazem toho jsou, jak
již pověděno, nejstarší krajky ruské, které hotoveny byly za pomoci trnů
rodopisný Sborník. VIII. 3
34 Regina Bibová: O krajce.
divoké hrušně, úplně z paměti a bez kresby, a které okrášleny jsou rovněž:
třepením.
Avšak v technikách jmenovaných krajek ruských a naší čipky jsou
přece rozdíly. Tyto : Krajky ruské již jeví ponenáhlý pokrok v ple-
tení, avšak vždy jen v mezích začátkových, jsouce na druhém stupni
vývoje, kdežto naše krajka jest čistě práce začátková.
To jsou však rozdíly takové, které spíše utvrzují nás v mínění, že
techniku pletení lze přičísti původem tkaní, že jest prací starou, a ko-
nečně, že její kolébku lze hledati na východě a nikoliv na západě
evropském.
Další zajímavost při ní shledáváme tu, že jednoduchým prove-
dením svým se shoduje se způsobem obvyklým při pletení zlatých
a stříbrných krajek.
Kovová vlákna jsou nepoddajná, tuhá a tudíž nemohou,
se jimi provádět způsoby těžší a komplikované, jako při vláknech,
poddajných a jemných, a proto bylo třeba zvoliti nejjednodušší způsob,
aby plíšky a šňůrky mohly se dobře vpracovati do krajky, která měla
svoji nádherou materiálu převyšovati ozdoby jiného druhu a jíž:
v oněch starších dobách, zejména na Rusi, bylo hojně užíváno.
K provedení tohoto způsobu nebylo třeba špendlíků; trny úplně
vyhovovaly, nebylo třeba papírků, ani kreseb, jednoduchý geometrický
ornament neb hadovitě se vinoucí linie nepotřebovaly vzorů.
Kdo dovedl tkáti, kdo znal pletení v rámu a začátky pletení
paličkami, tomu bylo snadno zhotoviti zlatou krajku na podušce, kteráž
se stávala skvostnou ozdobou — a práce sama tradicionelním majetkem,
národa slovanského.
Že na těchto prvcích nepřestávaly naše pletařky, jest jisté. Krá-
čely stále k pokroku, ale kráčely směrem svérázným, kterýž se tak.
patrně liší od směru západoevropského.
Tu a tam, vlivem doby a okolností, podrobily se některé že-
ničky všeobecnému proudu modernímu, který tak mohutnými vlnami
zaplavil celou západní Evropu; leč nikdy se nespustily oněch tradic
rodových, v kterých byly vychovány, ale svojí houževnatostí a příslo-
večnou konservativností chránily svoje práce a svoji rázovitost s láskou-
posvátnou. Jim pak sluší náš vřelý dík, že nám uchránily tak mnohý
skvost, tak mnohou práci v Její původnosti. Bez té konservativnosti, bez
toho lpění na národních tradicích nepoznali bychom ani začátků paličko-
vání, ani jeho vývoje.
My pak s plným přesvědčením můžeme říci, že slovanské kraj-
kářství obsahuje celistvý a nepřerušený vývoj techniky pletení na.
podušce.
Povídky sebrané na Valašsku r. 1888.
2. záři. Soiánec.
Hofer B.
XXXII.*)
Tak byl taky jeden voják, sloužil na vojné a byl pulvírem. Pulví-
roval hoficíry. Velmi blavný pulvír byl. A teď tam (na vojné) byl, už
druhou kapitulaci sloužil. Ale už ho to namrzelo, taky měl doma cha-
loupku a kousek země, tak z vojny vypověděl, že půjde dom. Ale
z vojny ho propustili dobrovolně. Ale mu také povídali, když by se
mu dobře nevedlo a bylo ho doma teskno, aby přišel zpátky, že oni
že mu vždycky obstarají o službu, že zas jich může tak pulvírovat, jak
jich pulvíruje. Ale přišel domu, tu chaloupku ai s tou zemí prodal, za
nějaký krátký čas všecko zmarnil. Bylo ho teskno, navrátil se k svému
regimentu zas zpátky, hned se hlásil, že zase chce ty pány pulvírovat,
které pulvíroval. Ale ti ho hned přijali, v jednom hostinci kvartýr mu
vyjednali.
Když mu ten kvartýr vyjednali, ten hostinský měl dceru a ta dcera
se mu líbila, tak on si ji chtěl zebrať.
Ale hostinský, když se zvěděl, že by ona zaň šla, on jí to velice
odporoval, že vždyť on nemá tolik bohatství, co by se jí vyrovnal. Ale
on byl nad tím smutný, ale ti hoficíři na něm poznali, že je smutný.
Tak se ho tázali, že co je mu. On jim povídá-:
>L{bí se mně ta dcera toho hostinského, ale on mně ji nechce dát,
že jsem chudobný. «
Hoficíři mu povídají*
> Vždyť my ti můžeme složit peníze, že budeš víc bohatý než ona.<
Tak to ai učinili, peníze se mu poskládali, až byl bohatší než ona.
Tak žádá toho hostinského, ať mu tu dceru dá. On, když viděl, že je
tak bohatý, že má víc než ona, tak mu tu dceru dal, ale v nenávisti
ho vždycky měl. Jednou o poledni šli do sklepa čepovat pivo, při tom
čepování tam ho zabil a pochoval. A když ho tam pochoval, hoficíři
se tázali:
>Kde je náš pulvír, anebo váš zeťřt
On odpovědal, že on neví okázat kde se děl. Za nějaký čas tam
velmi strašilo, že tam žádný nemohl přenocovat. Vždycky se museli na
noc vystěhovat všici pryč.
*) Čísla l.-XXXI. viz Národ. Sb. VII, 45-133.
36
V. Tills:
Jel jedenkrát jeden hoficír se svým kočím, přejíždél vojska a pro-
hlížel. Bylo kus na večer, přijel na tu samou hospodu na noc. Prosí
nocleha, aby tak byli dobří, nocleha mu tam dali, že má koné una-
vené, a on že je taky unavený a i se svým kočím. Ale hostinský mu
odpovídá :
>Pane, dali bychom vám tady nocleh, ale tady neobstojíte, neb tu
velice pokouší. «
On povídá:
>Co je plátno, dále jet nemůžeme — povídá sobě — vůle boží.«
Tak když už všeci odešli z hospody, zůstal edem hoficír se svým kočím.
Nechali si světlo hořet, vzali sobě karty a hráli v karty. Ale kočí vyhrál
na hoficírovi, na svém pánovi, šest desát zlatých ; když měl vyhrané šest
desát zlatých, hoficír povídá:
» Necháme hry. Cos si vyhrál, peníze, ty já ti z lásky přeju.« Za-
čali si vyprávět, jak se kterému vedlo od svého narození : kočí hoficírovi,
hoficír kočímu. Když přišlo jedenáctá hodina, tu se dveři otevrou, pulvír
přijde, ručník na ramene a břitvy si roztahuje. Ukazuje, ať si sedne na
lenošek, že ať ho opulvíruje. Ale strachem strnulí byli oba dva. Ale
hoficír, co měl činit, šel a sednul, on ho pěkně opucoval, ani necítil.
Když hoficíra opucoval, ukazoval, ať si sedne kočí. Kočí chtěl od hrůze
oknem vyskočit, ale hoficír povídá:
• Neboj se, sedni, dobře pulvíruje.*
Když byli oba opulvírovaní, pulvír se sebere a jde pryč. Ale hoficír
křičí :
» Haiti Co jsme povinni .í^«
Ale pulvír se zastaví, povídá :
»Tím jste si dobře učinil; kdybyste se nebyl zeptal, co jste po-
vinen, byli byste oba zahynuli. Ale nic nejste povinni, edem kosti
moje z toho sklepu seberte, a ty dejte na hřbitov, co mne ten tyran
tady zabil.*
Tak na druhý den šli do sklepu, kosti našli a sebrali a na hřbitov
pochovali.
Ale večer už naň klepe zas sám ten duch, na toho hoficíra:
♦ Pane, co jsem já povinen, cos mé kosti pochoval?*
On povídá:
»Nic mně nejsi povinen, enom před mou smrtí, když budu mit
umřít, co bys mně dal povědět, kdy umřu.*
Ten duch mu odpovídá, že mu to není možná, ale že bude-li možná,
že mu dá vědět, kdy jeho poslední hodina přijde.
Tak došel toho hoficíra rok a den jeho narození. Tak na jeho svátek
bylo panstvo sjedeno a všeci vinšovali dobrý den a všecko dobré na
světě. Tak se celý den pilo a žilo v radosti a veselosti. Když byl večer,
na hoficíra klopě na okno:
Povídky sebrané na Valašsku r. 1888. 37
»Pane, toť jest tvá hodina.*
Ale on věděl, co jest už, zarmoucený hned zůstal. Šel se loučit
se svou manželkou. Jeho manželka ve svém pokoji měla druhého galána^
a ten sám galán prohnal ho mečem.
To byla ta jeho poslední hodina. Konec pohádce.
Ladislav AL
XXXIII.
Byl jeden mynář a měl jednu dceru. Mnoho ženichů za ní jezdilo,
ale žádný se jí nelíbil, až jedenkrát v neděli přijel na kočáře jeden pán,
velice pěkně oblečený, jak důstojník nějaký, a chtěl mocnou silou, aby
ho ona odprovodila. Rodiče její bránili, a nesměla ho odprovodit.
Hned na to za krátký čas odjeli rodiče na jarmak pryč a ji nechali
samu doma. Tu v noci na jedenkrát se strhnul šachot okolo oken
a bouření. Ona se probudila a stanula a utékala — měli tři sklepy — ,
do toho nejzadnějšího sklepa a vzala se sebou palaš. A v tom zadním
sklepě byly železné dvéře. Tam zbojníci si otevřeli a přehlídali a na
hůře převraceli truhly, a najít ji nemohli. Až potom šli do toho sklepa,
rozlámali dvéře do toho prvního, v tom nebylo nic; v tom druhém to
také tak udělali, jak v tom prvním, a do toho třetího se dostat ne-
mohli. Tak podkopali popod dvéře díru a chtěli tam lézt. Jeden tam
naziznul a strčil tam hlavu, ale ona v tom okamžiku hned mu hlavu
uťala a vtáhla ho tam, až jich tak jedenáct zamordovala. Ten dvanáctý,
nad nimi, pomyslil si: — Co to je, když tam všichni jsou už, a ne-
slyšet tam žádný šromot? — Také tam nahlédnu], a ona se uchvapila
a urazila mu lebku s hlavou (?). Tak on odjel pryč. Rodiče přijeH
a nemohli se dostat na žádnou stranu. Viděli všecko překrámované,.
peníze sebrané a všecko, co bylo lepšího; a dcery nebylo nikde. Až
potom najedenkrát šli dolů do sklepů těch, a ten třetí byl zamkly. Tak
bouřili, ale ona se jim ohlásiti nechtěla tam. Ale potom s velikým na-
máháním přec otevřela a vypravovala rodičům, co se jí stalo. A zboj-
níky zakopali. Ale na to přijel v neděli zase ten pán ještě pěkněji,
oblečený jak v tehdy, čtyrma koňma, a potom chtěl vždycky, aby ho
ona odprovodila kúšček cesty. Tak rodiče jí dovolili a ona s ním jela.
Jak přijeli do prostřed lesa, on strhnul klobouk s hlavy a povídá jí,
aby ho pojiskala. Ale hned zůstala bez sebe, zahlédla tu lebku sfatou.
Kočár hned zastavil, a slezli hned s vozu dolů, a šli lesem pěšky až
přišli do toho — do jeho skály. Tam přišli, a on ji vevedl do samých
mrtvol tam do sklepa a tam ji nechal až do rána. Ráno poručili jisté
staré — měli takou starou ženskou — vařit na kotli vodu, a sami se
radili, co s ní mají dělat. Ona z tamodtad byla propuštěná na vrch,
38 V. TiUe:
na svétlo a stála při té staré babičce. Zbojníci vlezli do svojich dír
a byli tam. A ona dala se prosit tu starou babičku, aby jí nějak po-
moHa. Tak ona jí praví, že jí nemůže pomoci, ale že ještě jí pomůže.
Tak se musila celá svléci na čisto, a udělaly ze slámy ženskou a oblékly
ji do těch šat; co měla zlaté prsteny na rukou, to musela všechno na
to dát. A postavili ji ke studni. A ona utíkala pryč horami. Zbojníci
vyšli ven, vidí u studně ji, a vždycky stojí a nic nedělá. Tak na ni
křičí, aby nosila vodu. Ale ona se ani nehla. Tak do ní střelil jeden,
a spadla hned do té studně tam. Ale povídali si: — Ty máš ještě
malou smrť, — a vytáhli ji z té studně a uviděli co je, že je ženská ze
slámy udělaná. Tak se hned rozběhli; a měli třech psů, ti, když jim
někdo utekl, musili ho najít. Tak psi hnali lesem kus, a zbojníci za nimi
na koních. A ona, jak přišla do prostřed lesa, vylezla na jeden strom ;
psi přišli pod strom, začali štěkat. Celá od strachu byla strápená.
A zbojníci také přijeli co nevidět, jeden druhého posílal, aby na tu
jedli lezl hoře. Tak jeden lezl hoře, a ona začala, odpusťte, ... A on
povídá :
— Vždyť tak boží rosička padá ; tam není nic.
Slezl důle, ale psi odejít od jedle nechtěli. Tak odvážil se zase
druhý a lezl hoře na tu jedli. Jak vylezl už do póly, brzy pod ní, ona
začala, odpusťte, . . . Tak on povídá :
— Tak borové šišečky padají; není tu nic. Ona musí být po
předku. —
Tak zbojníci odjeli i psy sebrali sebou, a ona potom slezla důle
a utíkala furt cestou, až přišla na silnici. Jak přišla na silnici, potkala
dvanáct furmanů s kožemi. Ptala velice ho. toho prvního, aby ji vzal,
a vyprávěla mu, co s ní je. Ale on ji vzít nechtěl. Prosila ostatní
všechny, žádný ji nechtěl vzít ; až ten dvanáctý, ten ji vzal. Složil všechny
kůže s vozu, a ji na spodek na čisto dal a ty kůže na ni, a jeli. Přijeli
kus, tu vidí před sebou hnát na koních, psy, a ti psi zrovna k zadnímu
vozu. Zbojníci jich zastavili a všecky kůže jim sházeli, a na tom po-
sledním voze jednu kůži nechali. A ona . . ., a on povídá:
— A tak to smrdí, ty kožiska, tak to nechme.
Tak to furmani naložili a jeli pryč, a zbojníci jeli také pryč. Ale
psi odejít od vozu nechtěli; tak se vrátili a psy zajali sebou, a ten
furman ji dovezl až k rodičům. Tam kůže složil a velkou odměnu dostal,
mnoho peněz. A dcera se do smrti nevdávala.
Konec pohádce.
Poznámky viz u č. XL.
Povídky sebrané na Valašsku r. 1888. 39
XXXIV.
Byla jedna zavinšovaná princezna. V kostele ležela v rakvi, a tam
ji chodili vojáci vartovat v noci. Ale každého do rána hned snědla.
Tak vojska za dlouhý čas pochybilo; tak musili z obcí mladíci jít
vartovat. Tak už mnoho bylo lidu sněženého. A také šel jeden mladík
vartovat a potkal starce žebráka, ten se ho ptá, dalekoli jde, a on mu
ani odpovědět nechtěl, povídá: — Však mně tak nepomůžete. — Ale
on mu povídá: — Přece mně pověz, dalekoli jdeš; já ti pomohu. —
Tak mu to vyprávěl, jak to je v tom kostele, že tam jde vartovat prin-
ceznu, a že každého sní. Stařec mu povídá : — Já ti řeknu tři kousky,
ty musíš prodělat: První den, jak přijdeš do kostela na večer, tak si
vylez na pavlač za varhany. — Tak si vylezl za varhany a byl tichoučko
tam. Jak bila jedenáctá hodina, tu princezna z rakve vstala, celá di-
voká, co už od hladu by byla něco jedla. Létala sem i tam, a nic
nikde neviděla. Tu ho zahlédne s kazatelny, že je na pavlači za varha-
nama. Tak staví stolice hoře, že poleze už proň. Tu začne bít dva-
náctá hodina, musila jít do své rakve. Ráno přišel se pan farář dívat,
jestli je živý, nebo sněžený. Ale on byl živý za varhanama. Tak šel
domů. Na druhý den šel vartovat zas. Tu zas na tom samém místě
potkal toho starce. Stařec se ho ptal, jak se mu vedlo. No, se mu
chválil, že velice dobře. Tak mu povídá: — Dnes v noci musíš vylézt
na kazatelnici. — Vylezl na kazatelnici, tu jedenáctá bije, ona vstane
a už letí — když nic prvnější den nejedla. Létala a nikde ho neviděla.
A on byl ticho tam, ale v tom okamžiku začala bít dvanáctá hodina,
musila jít do své rakve. Na třetí noc zas šel vartovat ráno. Jde cestou,
zas potkal toho starce na tom samém místě. Stařec mu povídá : — Dnes
je poslední noc, kterou se vysvobodíš a i princeznu. Musíš stoupnout za
oltář: jak ona vyleze z rakve a poletí na pavlač, v tom okamžiku lehni
do té rakve a zůstaň ležet, ani se nehýbej, a musíš si vzít svěcenou
vodu, rakev vykropit. Ona nebude vědět, kde jsi, ona tě bude všady
hledat, ale na to nepřijde, že tam ležíš. — Tak jedenáctá bila, ona
vstala a už na pavlač letěla honem ; a on v tom okamžiku pálil a lehnul
si do té rakve. Jak si tam lehnul, tak ona létala sem i tam a ne-
mohla nic najít. Dvanáctá hodina bije, ona letí do rakve a vidí ho
tam ležet. Tu se naň vyškérá, všemožně ukazuje mu, jak ho roztrhá
2uby a rukami, ale on se ani nehnul. Tak ona furt bělela, bělela, až
do rána načisto byla vysvobozená. Tak si klekli před oltář spolem
a modlili se. Tu kostelník jde zvonit klekání a dívá se dirkou a letí
na faru a povídá : — Pane faráři, právě, pojdte se dívat, včil ho žere. —
Pan farář hned letěl se dívat a viděl, ale se mu to zdálo jinač. Otevřeli
ikostel a viděli, že už je vysvobozena. Tak se spolem sezdali, sebrali se
40 V. Tille:
a žili dobře a měli chasníčka. Najednou šel a potkal na tom samém*
místě zas toho starce. A jak ho potkal, tak se ho ptal, čím se mu má
odměnit. On povídá mu: — Co budete mít nejmilejšího a nejvzácnějšího^
toho mně polovici musíš dát. — Oni měli nejradši ze všeho toho chla-
pečka. Tak mu toho chlapečka nesl a podává mu ho. On ho vezme
a vytáhne spod velkého kabátu paloš a rozsekne ho na dvě pravé půle.
Polovici dává jemu, polovici nechává sobe. Ale povídá : — Já ti to od-
pustím všecko a i toho chlapečka. Zas bude jak byl. — Vzal ty dvě
půlky, složil je dohromady a chlapec byl živý zas. Tak mu velice dě-
kovali a byli živi dobře až podnes.
Srv. č. XXVI^., XXIX počátek. ^
Začarovaná princezna, zdánlivě mrtvá, hubi svoji pohrobni stráz^
vysvobozena vojákem, jenž se řídí na stráži radou starce.
V povídce XXVI. tvoří tato látka první část celého vypravování,,
s druhou částí souvisí čistě jen formálně, proto uvádím ji odděleně.
V povídce XXXIV. je samostatná, i s charakteristickým zakončením
o dělení dítěte. V povídce XXIX. je vlastně jen vnesena a tvoří úvod
k dalšímu ději, jenž je zlomkem látky zcela jiné.
České verse: K. IH. 14. od Olešnicc. Němc. II (186-195). Kulda II. 60.
(8—12) od Rožnova. Popelka I. 6(27-33). Malý 13 (145-160). Kulda (Český lid V..
str. 460) č. 7 z okolí sloupského.
Látka povídky skládá se ze dvou částí:
1. rámec, v němž se vykládá o zakletí a osvobození,
2. stráž v kostele a rady starce.
1. U K. III. 14. král s královnou za svoji nespokojenost mají chlu-
patou princeznu, která umře a v noci trhá stráž. Na konec s princezny
chlupy spadají, zabití vojáci oživnou. U Popelky zapíše se královna krvř
ďáblu, aby měla dceru. Když dcera doroste, ďábel obě zahubí, ony
trhají v hrobce stráž. Po vysvobození vyjde z dcery 90 duchů, poslednf
Luciper. U Malého král nemá dětí, až královna porodí potvoru, již
zavrou do hrobky do olovněna rakve. Královna totiž, aby nebyla její
dcera krásnější než ona, zaklne ji již v sobě v draka. Po osvobození
matka upálena. U následujících charakteristické zakončení:
Němc: král chce mít dítě třeba z čerta, má dceru, jež doroste,,
zčerná a zemře. Po vysvobození svatba, rek slíbí však poručníkovi půl
všeho, co dostane. Jede po mostě, koně nemohou dál, stařec chce půl
ženy. Když rek chce ji přetít, zadrží jej, že to byla pouze zkouška
a zmizí.*) U K. II. 60. zakletá princka, voják slíbí starci polovinu od-
*) Cfr. na pr. Kóhler-Gonzenbach IL str. 24^—250 Zft. VI. str. 168 Hahn»
II k č. 53. str. 253
Povídky sebrané na Valašsku r. 1888. 41
měny, po osvobození svatba, po roce děcko, stařec chce půl, roztneje,.
omyje, oživí, tím teprve princka osvobozena. Originelní počátek má
Kulda (Český lid V.): voják vede přes město princeznu do kostela,
ona mu poručí, aby položil do potůčka bochník, aby mohla přejít
suchou nohou, za to zkamení, leží na márách v kostele a dáví co noc
stráž.*)
2. Ve všech versích radí stařec (jen u Popelky baba), u K. II 60.
je to anděl strážný, u Malého patron sv. Martin. Rek pravidelné též
utíká před stráží neb ze stráže.
K ril. 14. Rek schovává se:
na kazatelnu,
mezi kosti za oltářem,
. u truhly, a kropit svěcenou vodou.
K. II. 60. na kazatelnu,
na pavlač,
k rakvi, a lehnout do ní.
Princezna docela zbělí.
Malý. Princezna straší od 11 — 12 v noci, roztrhá až 30 vojáků
a 10 z nich požírá. Voják Martin má být bit, jde raději na stráž, modlí
se, patron mu radí schovat se:
na kazatelnu,
vedle mrtvol,
k rakvi, pak do ní, a kropit.
Drak pukne, z něho vyjde princezna. Drak vždy už už reka nasely
ale bilo 12, a on hrozil, že druhý den jej najde. Pak jej hledal tam^
kde byl dřív.
Nčmc. Rek Bohumil, ze šesti synů slouhových
ručnicí kolo, kol něho příšery.
Druhou noc právě tak.
Třetí noc lehne do rakve.
Princezna zbělí, modlí se s rekem, stráž ráno myslí, že to anděL
U Popelky ovčák Fric, jenž na radu pána, kterého potká, je dra-
gonem, schová se na radu baby:
za oltář
(po druhé vynecháno)
po třetí na kazatelnu,
bije princeznu devadesátkrát svěcenou hůlkou, aby vypudil zlé duchy.
*) Takovéto nábožensky zbarvené episody (trest boží za hřích) vypravéčis
moravští rádi kladou místo pŮ¥odního děje. Pro náš případ srv. na př. K. I. č. 101.
str. 140.
42 V. TiUe:
U Kuldy (Český lid V.). Pocestný, schovává se
za oltářem a dělá svěcené kolo,
na kruchtě,
pod truhlou a pak v truhle.
Princezna, dřív černá, zbělí a klečí ráno, když přijde stráž, vysvo-
bozena s rekem u oltáře.
KohUr I. k č. 13. str. 320.
XXXV.
Byl jeden sedlák a měl tři dcery. Dvě byly moudré a jedna byla
hloupá. Ty moudré měli rádi, a tu hloupou ne Když někde jeli, ty
chytré vzali sebou a tu nechali doma, tu hloupou.
Jednou jeli na jarmark, taky sebrali ty moudřejší sebou, a tu
hloupou nechali doma. Tu ona večer zavírala za všeckým pěkně
[něžným hlasem]: — Hař, husičky hař; co budete dělat, kdo s vámi
bude nocovat .í^ — A šla a vařila si večeři. Jak uvařila večeři, večeřela.
Přišla kočka oknem a ňarčéla. Tak ona jí dala také jíst. Jak pojedly,
pozavírala všechny dveře. Tu najednou začne tlouci ; — a to byl čert,
tloukl na ni. Ona volá té kočce, a aby ji poradila, co má dělat. Ta jí
povídá: — Řekni, aby ti vystavil pěkný chlév. — Přišel za chvilku
a bouřil zas, že už je chlév postavený. Tak ona se zas ptá kočky, že
co má dělat. Kočka jí povídá: — Řekni mu, aby ti do něho navedl
statku, plný. — Čert Sel, sháněl na všechny strany a navlékl pěkného
statku do chléva a přišel a bouřil zas, že už má statek navedený. Tak
ona se zas ptá kočky, že co má dělat. Kočka jí povídá: — Dej mu
ohrabečnici, a nech ten statek všechen napojí. — Tu on vzal tu ohra-
bečnici, uvázal ji na provaz a spouštěl do studné. Jak vytáhl hoře,
vždycky neměl nic. Vrány letěly a křičely: — Gláňu, gláňu. — Tak
on to zamazal glaněm a napojil ten statek. Přišla hodina, musil odejít
pryč. Rodiče přijeli domů, byli velice rádi a divili se, co se stalo, že
mají taký pěkný chlév vystavený a plný statku navedený. Tak ji měli
velice rádi; už měli radši tu hloupou než ty moudřejší. Tak když někde
jeli, tak už vzali tu hloupou sebou a tu jednu moudrou nechali doma,
z těch dvou tu nejmoudřejší.
Tu ona byla doma jedenkrát, a rodiče byli pryč a i s tou hloupou.
Zavírala večer husy a volá [hrubým hlasem] : — Hal, husiska, hal. Kdo
s vámi bude nocovat! — Tak šla do svého pokoje, navařila si večeři
a jedla. Přišla k ní kočka. Vzala prut a vyšupala kočce a vyhnala ji
ven. Tu v noci začne bouřit. Kočka přišla a ňarčéla. A ona povídá: —
Rač, kočičko, rač, co mám dělat .^ — Když jsi sama spapala, tak si
raď. — Nebylo jinší pomoci, musila ho pustit. Jak ho pustila, ten s ní
-začal tancovat, až jí nohy udřel až po Potom hlavu odřezal
Povídky sebrané oa Valašsku r. 1888. 43
■a, strčil do okna a do úst strčil kolek ; a snét (trup), ten strčil do pece.
Rodiče jeli a povídají: — Hle, jak se naše dcera směje. —
Přijeli domů a vidéli, co je. Velice byli nad tím mrzutí a už nikdy
nenechali žádné doma, když někde jeli, a měli obě rádi, jak sami sebe.
Z dvou (omylem tři) sester hodná sama doma krmi zviřaia a jich
radou ochrání se před čertem, zlá pak nevšímá si zvířat a čertem za-
hubena.
České verse: Bayer 11. 1 (1—3) od Rožnova; Kolář II. (109—112) z Valašska.
Slavia 7 od Čáslavé. Němc. I. (90-94^.
Z oblasti látek o hodné a nehodné sestře zastoupeno je v češtině
několik látek, jež leckdy vzájemně se pronikají. Osnova jednothvých
látek však není dosud dostatečně ujasněna a vyložena.
Bayer: Vlastní dcera Běluša, nevlastní Marjana. Na svadbu půjde
ta, které dřív oschnou vlasy. Marjana se zpozdí, poněvadž musí sama
obstarat domácnost, ostane doma, říká:
Večírek se blíží,
sluníčko se níží,
kdo se mnou ležet bude?
Odpovídá jí neznámý hlas a žádá večeři. Děvče krmí psíčka a kočičku,
ti jí radí, aby kladla podmínky, neznámého nevpustila. Čert plní její
přání:
Staví novou stáj,
přivádí krávy se zlatými rohy,
napájí je z řešeta,
dojí je do bezedného hrotku,
oplotí celý dvůr,
vystaví zámek a na věž staví kohouta.
Kohout kokrhá, je jedna hodina, ten venku zmizí.
Zlá nekrmí zvířat, neví si rady a vpustí starce s dlouhými vlasy
a drápy, jenž dá se od ní vískati. Stěžuje si, že má mnoho lupů, stařec
praví :
>Prav, prav, jen jednoho neprav.*
Dívka diví se jeho vlasům, nakonec dlouhým drápům, a stařec ji
roztrhá, vstaví její hlavu do okna s roubíkem v ústech, tak že vypadá,
jakoby se smála. Rodiče se vrací, myslí, že se na ně dcera usmívá,
pozdě poznají, co se stalo.
Hovor mezi čertem a zlou dívkou upraven dle povídek o červené
karkulce.
44 V. Tille:
Slavia : Vlastní, zlá dcera Kačenka, nevlastní Aninka, jež s psíčken>
a kočičkou musí bydlit, opovržena, v tmavé komůrce. Vede husy kol
hřbitova domů, ptá se jich — je sama doma — s kým dnes bude spát>
hlas ze hřbitova odpovídá »se mnou<. O půl noci, když ten zvenčí se
dobývá do domu, zvířata jí radí, aby žádala pobít tolary napřed dvéře,
pak zdi, pak střechu. O půl noci ticho. Kačenka sic délá totéž, jen zví-
řátka nenakrmí, a když se jich pak v úzkosti ptá, odpovídají:
Sama jedla, sama pila,
sama sobě radu dej.
Když duch přijde, diví se, že má studené ruce, duch odpovídá zas,
že všechno může jmenovati, jen jedno ne. Dívka dotýká se pak jeho
nohou, uší tváří, čela, očí, úst s toutéž otázkou a odpovědí, až zmíní se
o zubech a je sežrána. (Rovněž vliv Červené karkulky.)
Kolář (verse zlomkovitá): Hodná nevlastní, Aninka, poklidí husy,,
krmi psíčka a kočičku, ti jí radí, aby žádala od kostlivce, jenž se k ní
dobývá, zlaté šaty a zlatou truhlu.
(Tato přání pod vlivem darů, jež si přináší v druhé, svrchu dotčené
látce hodná dívka ze služby*), zlou dívku kostlivec . jen zjevem svým
postraší.
U Němcové kombinace látky o sestrách, jež jdou sloužiti, s naší.
Verse i jinak cizím vlivem, snad i fantasií sběratelčinou dotčená. Zlá
sestra Dorla, hodná nevlastní Lenka. Lenka dostane koláč z popelu
a vyhnána, jde za koláčem, kam se kutálí, do chaloupky, kde spatřf
psíčka a kočičku. (Mňau, mňau, haf, haf, panno dej kousek). Přijde
medvěd, kterého pak musí obsloužit, uložit, zvířata jí k tomu radí. Pro-
budí se ráno s princem ze zakletí vysvobozeným. (Tento detail jedině
u Němcové a patrně vnesený, jak svědčí opakování v druhé části.)**)
Zlá sestra jde rovněž, ale nekrmí zvířata (»Sama jedla, sama pila, sama
sobě radu dej«), neopatří nnedvěda, ten změní se v čerta a unese ji
do pekla. Zvířata, od boha seslaní andělé, letí zpět do nebe. (Šablono-
vitý konec.)
Cfr. KóhUr-Camphčil k č 13. str. 294 (zatemnělé). Český lid VI. str. 422
k č. I. 9. Cosqnin .\XIV. a XLVIII. Kohler I. str. 60 k č. 8 (jiné, příbuzné látky).
*) Cfr. K. IV. 17; Menšík 86, K. 11. 62. K. 11. 63. Slavia 3 Václavek 11. 13.
Kolář 11. 18. Slavia I. sv. 1 díl 1. č. 2 (18-23). Václavek (Knihovna VIII. 15/16>
Str. 7— n a str. 52—56.
**) O princi, zakletém v podobě medvěda, netvora a p., jenž vykoupen tím,
že dívka u něho bydlí a jej ošetřuje, samostatné látky. Viz na př. České verse
o 3 sestrách, jež přejí si od otce dary z cesty: K. III. 15. Slavia II. 3. K. I. 33.
Rad. 43 (386—396). Menšík 75 (265-275). Mikš I. 32 (214-220). Neb o dívce, jež
jde otci k studánce pro vodu: Slavia I. sv. 2. část 1. č. 5 (5 — 8). Cfr. Cosquia
č. XLIII. a pozn., Kóhler-Gonzenbach II. str. 208—209 k č. 9., Wollner str. 571.
Povídky sebrané na Valašsku r. 1888. 45
3. září. Solánec.
Výměnkář /ť.
XXXVl.
Byli dva tovaryše. Jeden byl zlatník ten tovaryš, a druhý byl knihař.
Hrozní kamarádi byli. Tak jedenkrát vyšli na špacírku dopoledne ven
za mésto a tam se dali spolem do výčitky. Zlatník povídal tomu kni-
hařovi: Já dělám lepší práci jak ty. A ten knihař nemli (námlich
=: pravé) mu tak takou řeč povídal, že zná lepší práci jak on. Tak se
spolem popadli až do bitky a velice se sbili spolem. Když se bili
spolem, toho města král šel na špacírku s jeho služebníkem, a on se
viděl bít těch dvou. Tak on si je nechal předvolat, proč se spolem
bijí. Tak oni musili pravdu povědět.
Tak on si je nechal k sobe předvolat do burku a nechal si ještě
víc pánů k sobě předvolat. Tož se ptal toho knihaře, jak dlouho bude
dělat, aby mu udělal knihu vzácnou. Tak on povídal: — Třináct mě-
síců. — Tak co on potřeboval k té knize papír, tak mu to král zjednal,
a tož do světnice byl zavřený na třináct měsíců, a co potřeboval jíst
a pít, sluhu měl, a ven nesměl nikde jít. Tož včil si předvolal toho
zlatníka, aby mu udělal nějaký zlatý kousek, a nějaký pěkný, a jak
dlouho to dělat bude: — Dvanáct měsíců. —
Tož jak rok minul, nechal zlatníka předvolat. Tož zlatník nesl
takou krásnou zlatou rybu, no tož pěkný kousek byl, ta zlatá ryba, —
No, tož ryba jako ryba, — si povídají. Ale on si poručil vanu donést,
a do té vany vody. Tak když tu rybu dal do té vody, ryba začala
křidlami plout, a krásná muzika v ní začala hrát, no tož se pánům ve-
lice líbilo: — Vzácná ryba, pěkná muzika — tož měli nad tím radost.
Ten zlatník byl už vysvobozen, mohl špacírovat, ale musil čekat, až ten
bude vysvobozený, ten, třináctý měsíc, kamarád jeho.
Tož třináctý měsíc byl dojděný, páni byli sejdění, tož nechali kni-
haře předvolat. Tož knihař přijde, co nese: špatnou, starosvětskou
velkou knihu. No, tož páni se nad tím pomrzeli, že špatnou knihu nese,
že co že to, že to není nic. Ale on povídal: — Pánové, ne tak! ta
kniha zná nějaký kousek dělat šikovný. — Nechal si pěkně okno
otevřít ten knihař a tu knihu rozestřel, ta kniha měla křídla, on se
chytil na tu knihu, a ta s milým knihařem do luftu a hoře do oblak,
a nad tín^ zámkem třikrát se otočil s tou knihou a zas dolů zpátky
sletěl, zas do světnice. Pánům se to zlíbilo, že ta kniha umí lítat, že
to bude pro pana krále dobrá, když bude někde vojna, že může pře-
hlídat vojsko.
46 V. Tille:
Tož nechali předvolat toho zlatníka, tak oba dva dostali právo nad
tím, že udělal ten i ten dobrý kousek; tak každému dal král panství,
do smrti méli dobré živobytí.
Ten král měl chlapečka, prince, malého chlapce; a on tu knihu
viděl, tak on si pamatoval, co ta kniha zná dělat. Tak ten král měl tu
knihu extra zavřitou ve světnici. Tam nesměl žádný jít. Už ten chlapec
byl vyrosten, už z něho byl mládenec osmnácti roků.
Tak on v jinším kraji byl jeden král, a ten král měl princeznu,
a ta princezna ho nechtěla jakožto otce, krále, poslouchat. Tak ji
nechal zavřít na vrch do světnice, hoře do zámku, tam měla aresty
a žádný k ní nesměl docházet, jen ta služebnice jíst a pít jí donášela.
Ven nesměla ta princezna jít.
Necháme včil ji tak; tož vrátíme se zpátky. Tož ten když měl
těch osmnáct roků ten princ, otec byl jedenkrát pryč, ujdený, nebyl
doma, tak on se vzpamatoval, kde ta kniha je, on Šel a sebral tu knihu
a vzal si pár kusů dukátů na potřebu a rozestřel tu knihu a na tu
knihu se chytil, a ta kniha s ním utekla do toho kraje, kde ta prin-
cezna byla zavřitá (zavřena), do toho zámku.
Tak když tam přišel, do toho města ten princ, tak Sel do hospody,,
tam si najal kvartýr. Tak na druhý den, když už tam byl, vyšel si na
procházku za město ven, a když tam prochodil, zachtělo se mu jíst
a pít. Tak on tam vešel, byla tam hospoda, do té hospody a poručil
si jíst a pít. Tak když už tam byl, přišel tam žebrák veliký, dlouhý,
a měl jen jedno oko. Na jedno oko byl slepý. Tak ho velice prosil
o jídlo, toho jistého prince. Tak on poručil, porci dát mu, tomu hospod-
skému. Jak pojedl, tož mu princovi děkoval za to, a povídal, aby ho-
vzal se sebou, že on mu bude kdysi dobrý při nějaké potřebě. Tak on
si ho sebral se sebou do hospody a tam přebýval s ním, extra, zas
v jiné světnici. Na druhý den se vypravil zas tam na špacírku, na to
samé místo, a když tam byl, tak nemli jak ten prvnější den, zachtělo-
se mu jíst a pít. Když jedl, přišel k němu druhý žebrák a velice ná-
ramně tlustý, krátký a bachratý. No tak ho prosil o jídlo, toho prince
ten žebrák. Tak on mu poručil také porci dát. Jak snědl, povídal : —
To bylo, prosím pěkně, málo. — Tak mu poručil zas ještě porci dát.
Jak snědl, tak panu princovi poděkoval za to, a povídal mu, aby ho
vzal se sebou, že v některý čas že mu bude dobrý, v něčem nápo-
mocný. Tak on si ho vzal se sebou do milé hospody a tam oběma,
žebrákům poroučel dávat jíst a pít, a on zas všecko platil.
Tož on, ten princ, když tam přebýval, to bylo naproti toho zámku,,
kde ta princezna byla zavřitá. On chodil večerním časem na procházku
tam k tomu zámku, a ona tam pěsničky vždycky zpívala líbezným
hlasem, měla okno otevřité. Tak on si jedenkrát umínil, že on se musí
jít na ni podívat, co tam dělá. Sebral si tu knihu a šel ven a pěkně
Povídky sebrané na Valašsku r. 1888. 47
si ji rozestřel, a tož kniha s nim začala letět horc do toho zámku
k tomu oknu. Ale princka právě v tom už ležela v lůžku. Světlo pěkně
hořelo při ní na stolíku. On když k ní vyletěl hoře k tomu oknu,
okno bylo zavřité. Tak on klepal na to okno. Ona se ale ulekla, co
to klopě na okno. Prohlídne, no viděla, že mužský je. Ale on na ni
volal, aby se nebála nic, aby ho pustila do jejího pokoje. Tak ona
vstanula, tož ho pěkně pustila k sobě. No tak už drželi spolu rozprá-
vění. On se jí zjevoval, zodkaď je, toho jistého krále, z toho a toho
kraje. No tak při tom rozprávění on se jí velice zalíbil a ona jemu
taky; on si při ní pobyl a potom šel do svého kvartýru. Tak to
trvalo páru časů, co k ní dochodil vždycky na noc. Tak pomezi tím
oni se spolem tak velice dotentovali, až něco jinač bylo na světě.
Tak on tam už potom přestal chodit. Milá princka byla potom
nemocná, už jí cosi chybovalo. Ta služka na ní pozorovala, že ona by
měla být v jinším stavě, a tož s kým, kde, když mužského žádného
nebylo. Až potom tož služka to oznámila královně a královi. Tak ti šli
na vrch k ní, a tož ji vzal na egzámo koho měla při sobě. Ale ona
se přiznat nemohla, ona se nepřiznala. Tak když se nepřiznala, královna
poručila, jak večer bude, ji opatrovat; aby vzala (t. j. služka) popela,
jak od ní odchodit ze světnice pryč, aby posypala popel na dlažďku,
že když tam kdo přijde, že budou vidět šlapy na podlaze. Tož dobrá.
Ten ale k ní přišel potom, milý princ, na noc. No tož když při ní
pobyl, šel zas na svůj kvartýr na ráně (ráno). Ráno královna vstane
a šla na vrch s tou služebnicí, tam viděli na dlažce stopy mužské nohy
s botou. Milá princka se ale nepřiznala, zapírala, že tam u ní nebyl
žádný. Tož pěkně šli na vrch, milý král, a vzal papír a tož sdělali
mustr z té šlapy. Tak když se ta princka nepřiznala, tož oni šli shle-
dávat po městě, kde by se to trefovalo, ta šlapa na botu. Tak přišli
na tu hospodu, kde ten jistý princ byl v kvartýře. Tož hned ho vzali
před sebe, pruhovali mu na botu ten mustr; tak se mu to trefovalo.
Nechali ho tam, v té hospodě, ale bylo vyhlášené, že ta princka přijde
na šibenici k oběšení, i zarovno s tím mužským, s tím princem.
Tož už byl určitý čas, který den na šibenici přijdou k oběšení.
Tak on k ní ještě jedenkrát večer došel k té princezně a tak jí po-
vídal, aby se nebála nic té šibenice, jenom aby si dala dobrý pozor,
jak budou při té- šibenici stát, že on otevře tu knihu, a jak ji otevře,
tu knihu, on se té knihy bude chytit, a ona aby se ho chytla za záda,
aby se ho pevno držela, že utekou pryč. No tak se i stalo. Tak už
jich měli věšet, on prosil těch pánů pěkně, aby se mu dovolili pomodlit
ještě, že má knihu. No tož se mu dovolilo, aby se ještě pomodlil. No
tož jak měl otevřenou, tož on se chytil té knihy, a princka jemu na
záda, kniha začala letět, a tož oni utíkali. Tož ti, když viděli že utíkají,
honem pro vojsko, poručili, aby stříleli po nich, ale už bylo marno, už
48 V. Tillc:
jich nemohla ani kulka ani kanón doběhnout. Tak když utíkali ponad-
moře, unaveni byli, jíst a pít se jim chtělo. Tak se tam pozastavili na
jeden ostrov a tam si poručili jíst a pít a jak pojedli, tak se schytili
a tož zas na tu knihu a letěli pryč. Tak on s ní šel až k svému otovi.
No včil to necháme tak.
Tak milý princ když se ztratil královi z domova, on nevěděl kde
se poděl; nechal vyhlásit a i do novin nechal dát, kdo by věděl kde
je, aby mu přišla vědomost. A už ten král věděl, že měl tu knihu pryč,
že ten milý princ s tou knihou útek do světa, a nevěděl kde.
No tak on (princ) s ní byl už v tom m.ěstě. Ji nechal nak varty -
rovat, tu princku, a sám šel k svému otcovi, ke královi. Ale prv než
on ke královi otci šel, on král se už dověděl, že tam je, už mu šel na-
protivo. Tak on milého otce prosil za odpuštění, aby mu to odpustil,
že utekl do světa a tož mu pověděl, jak už byl doma ve světnici, o té
princce, že ji přivedl. Tak on ten král poručil zapřáhnout do kočáru
a pro ni jet, že on ji tam nenechá, aby jela do burku k němu. Tak
otcovi se velice zlíbila, on proti tomu nic neměl. Tak on za nějaký
čas propustil svému synovi království a nechal se mu oženit a ji si
vzít. Tak už ženatí byli spolem, a on co král. Starý král už byl ve vý-
mince.
Tak když už byl svým pánem, tak on napsal psaníčko jejímu
otcovi o pár milionů zlatých, aby jí poslali výděvu. On ten král když
to psaní dostal, tak on mu zpátky odepsal, že jestli si to mečem vy-
dobude, to město, to království, tak že bude mít výděvu ; jestli si to
nevydobude vojnou, tož že nebude mít nic. No tak mladý král nechal
prohlásit svému vojsku, a tož táhli do boje k tomu otcovi. No tož tam
už táhli, a ti tam byli už nachystaní, už vojsko proti vojsku mašírovalo.
Jak ten mladý král už přes moře šel k tomu městu, už bylo hrozne
mordování, hrozná střelba od toho otce, už ranili hrůzu vojska. Ale on
přece ten mladý král přemohl je, dostal se do města a do zámku. No
tak když už to vybojoval, jemu musil stříbrný talíř a klíč odevzdat
a všecko, milý otec. No tak když už to měl všecko, hned formany si
našel, a ty drahé věci se nakládalo na vozy. A tak už jeli, mašírovali
zpátky.
Ti dva žebráci v té hospodě bydleli, ale ten jich podporoval, co
projedí a co propijí, on všecko platil. Tak jak už ztamodtad jeli, tak
on jich sebral se sebou, těch dvou žebráků, na zadek na vůz do svého
města se sebou. No tož už jeli, už mašírovali zpátky.
Ten milý otec chtěl zas se nad ním pomstit, on poslal zase vojsko
za nimi z nenadání a chtěl ho zranit. Ale tož ti žebráci v tom voze,
ten jedooký vždycky dával pozor, on viděl velice daleko, jestli za nimi
nikdo nemašíruje ; a tož ukrutného vojska za nimi hnalo se střelbou.
Ten břichatý žebrák povídá tomu jednookému: — Daleko jsou? Dej
Povídky sebrané na Valašsku r. 1888. 49
pozor, jak budou blízko, řekni. — No, tož jak už byli blízko, povídal: —
Už sou tu, už sou blízko. — Tož ten břichatý slezl s vozu dolů, tož
šel scať, a scal, a také moře teklo, taký Dunaj; a jak se vyscal, tož
sedli honem na vůz a jeli. Vojsko šlo, pěšáci, a nemohli pro bahno
velké jít, uvazovali v tom blátě.
Tož ti jeli furt a už byli zas velice daleko ujetí. Ten jednooký
povídá: — E pánové, už vojsko, koňáci za námi jedou — No tak, to
bylo, jeli hoře do kopce, ten jednooký křičí: — Už sou tu, už sou
tu pod kopcem. — Tak ten břichatý slezl dolů s vozu, začal, odpusťte,
nu sraf a nasral taká hromadiska, a na hrůzu věčnou ; k projití není.
Jak se vysral, tož vylezl na vůz a jeli. Tu velké vojsko mašíruje na
koních a jak tam k tomu kopci přijeli, tož až po břicha do toho pa-
dali, nemohli mašírovat.
No tož dobrá. Už přichodili k svému městu. Tož povídali: —
Honem jediné, abysme do města přišli, za bránu. Tož už byli za bránou
všeci. Tak ten břichatý slezl s vozu a to nepřátelské vojsko ještě za
nimi hnalo až do brány. Tož ten břichatý rozdrhnul řiť a tož při
té bráně byl ohlý, a všecko vojsko do jeho řiti mašírovalo a tož on,
ten, řiť zadrhnul, tož ostali tam v té řiti. A mladý král s královnou
jsou doma ve svém království; peněz měl co dost, —
napekli si tam chleba ze rži
a ty, Kostko, nelži.
Dva umélí řemeslníci zhotoví dva umělecké kousky, s nichš jeden je
létací aparát. Po^nocí něho doletí rek k zavřené prtncezné^ navštěvuje ji,
uletí s ní, a pomáhají mu soudruzi nadpřirozených vlastností.
Naše povídka skládá se ze dvou těsně sepjatých látek:
1. O princi, jenž pomocí létacího aparátu najde a unese princeznu.
2. O princi, jenž pomocí podivných tovaryšů nabude princezny.
(Viz komentář k povídce XII.^).
K první látce znám jen jedinou příbuznou versi českou: Slavia 10
z Mladé Boleslavi: Řemeslníci jsou řezbář a zlatník. Zlatník udělá plo-
voucí zlaté rybky, řezbář létací křídla. Král jde do boje, princ ztratí
ve vodě zlaté rybky a uletí pomocí křídel, slouží za sviňáka, učí vepře
tančit, princezně se to líbí. Princ navštěvuje ji na křídlech. Král zpo-
zoruje, že princezna spotřebuje víc stravy, nalíčí pasť před oknem, rek
se chytí. (Sběratel, zdá se, emendoval.) Oba odsouzeni k smrti, ulétnou
z popraviště, tchán se domnívá, že je vzal čert. Uletí k princovu otci,
po létech navSíví tchána.
Srv. jen Wcil 1001 I str. 341. Hahn II. k č. 46 str. 248. Miklosich, Wandc
rungen der Zigcuncr ctc. IV. č. 8, str. 302 a n. Kóhler I. str. 68 a 119—120.
Národopisný Sborník. VHI. 4
50 V. Tille:
XXXVII.
Tož byl jeden král a ten král mél princku. Ta princezna, ona se
už hodila vydat, už byla na výdaj. Ale kterého milovníka chtěla, otec
jí nechtěl dovolit, a kterého milovníka otec chtěl, ona zas nechtěla.
Tak on se rozhněval na ni a dal ji do arestu, ale než ve svém zámku.
A nechal prohlásit po světě, že který princ by k němu přišel a hledal
ji a když ji najde, že toho bude, a když jí nenajde, že bude o krk
menší, že přijde k oběšení.
Tak jeden jistý král zas v jiném kraji měl třech princů. Tak ten
nejstarší povídal svému otcovi: — Já se vypravím, já ji budu hledat,
však já ji najdu. Tak otec mu povolil, tak se vypravil, sebral si peníze
se sebou a šel tam. Když tam pršel do zámku, dostal pít a jíst —
u takových je vždycky hojnost všeho. Jak bylo po jídle, jak se najedl
a napil, tak měl poručené princku hledat. Když ji najde, bude jeho.
Byly hodiny vykázané, od které hodiny do které hodiny jí může
hledat v tom zámku. V zámku byla. Čas přešel a jí nenašel. Tak přišel
k oběšení. Ten král se tam zdovědél, že už svého syna pozbyl. Na to
prosil ten druhý bratr, ten druhý princ, aby ho propustil, že on ji
najde. Když tam přišel, tak uhostěný byl jak ten první: — jíst a pít
Tož měl poručené po jídle ji hledat. Když jí najde, bude jeho, když
nenajde — k oběšení. Určitá hodina přešla, jí nenašel. Tak přišel
k oběšení. Milý král pozbyl dvou princů, tož měl ještě toho třetího.
Tomu třetímu princovi to nedalo místa, uspokojení, on ptal otce, že
tam půjde, že on to musí vyšetřit, že on těch dvou bratrů musí tam
najít a tu princku. Ale on ten třetí princ znal líbeznou muziku na har-
monice hrát a měl velkou známost s jedním professorem, s učitelem.
Velcí kamarádi spolem byli. Tož on ho ptal, jak by se měl řídit, co by
to mohl najít. Tak dobře. Professor mu dal ale takou radu: měli
medvědí koži, tak on mu povídal *) Vzal si služebníka se sebou,
a tu kůži a tu harmoniku. Tak jeli do toho města k tomu králi, co ta
princka byla zavřitá. Jak už přijeli k tomu městu, tak ten princ se
nechal do té medvědí kůže zašít a ten jistý služebník jakožto pán byl
nad ním. Tož ho vedl k tomu zámku; to bylo letního času, právě to
bylo k tabuli, k polednímu. Veliké panstvo tam bylo, co se hostili. Tak
když tam byli před tím zámkem, tož ten medvěd hrál na té harmonice —
líbezně hrál. Tu pánové odchodili od jídla, šli se podívat, co za pěkná
muzika je, co to hraje? — Medvěd! Medvěd hrál. Tak oni milého
pána prosili, aby on s tím medvědem vyšel na vrch do světnice, aby
jim tam hrál. Co požadoval na penězích, to mu bylo dobře placené.
*) Vyprávěč cítil, že zaběhl, nevěda jakou radu, a navázal, aniž by přetrhl vy-
pravování, na nedokončenou větu to, co následuje.
Povídky sebrané na Valašsku r. 1888. 51
Potom [král] toho jistého pána ptal o toho medvěda, že má princku
zavřitou, že co by ona se ta princka potěšila s tím medvědem, když
-tak umí pěkně hrát, že co bude žádat za to [že zaplatí]. Tak když ho
medvěda tam vedl ten král do té světnice, tak ten medvěd si dával
dobře pozor, kde jde — hehe! když byl člověk. Tož přes taký dlouhý
gaňk, dlouhý; když tam přišli do toho gaftku, byl tam velký křiž,
.pámbíček, a měl velký pupek ten kříž. Tak on ten král šel k tomu
pámbíčkovi a přiložil mu na ten pupek prst a potlačil; tož se dvéře
otevřely. Když se dvéře otevřely, tož ona byla tam. Tož už medvěd
viděl, kde je. Ona se ale ulekla; on povídal: — Nelekej se dcero, nic,
to je medvěd dobrý, on ti neudělá nic. Já sem ti ho přivedl pro obve-
selení, on zná hrát na harmonice pěknou muziku. Tak on toho med-
věda nechal tam u ní přes noc. Jak on ten král odešel, medvěd začal
rozprávět, a to se s ní začal domlouvat. Povídal jí, aby vzala nožničky,
že on je člověk jako ona, že on je princ toho a' toho krále, a že on
ji přišel vysvobodit. Tak ona vzala nožničky, tož mu tu kůži rozpárala,
ty štychy, a on pěkně vyšel z té kůže. Krásný princ byl, on se jí za-
líbil, a ona jemu. Hned byli milovníci dobří. No tak už spolem roz-
právěli, už si dali radu jeden druhému, už ji potěšil, že už bude vy-
svobozená z tamodten, že on přijde pro ni. Jak už bylo na ráně, on
vlezl do té kůže a ona ho tam zas zašila, tož byl zas medvědem. Ráno
přišel král tam a přišel k ní pro medvěda, ptal se jí: — Tož jak se
ti to, dcerko, líbilo? — Oh, tatínku, dobře. Veselo bylo. — Tak med-
věda sebral a tomu pánovi, co ho vedl, dobře zaň zaplatil za tu legrací,
co tam byl přes noc. No tož bylo zaplaceno, tož ten s medvědem už
táhli pryč za město ven. Jak přišli za město, ten ho rozpáral, princ
vyšel, kůži zahodili pryč, a ten služebník, co ho vedl jakožto pán, toho
medvěda, ten šel už pochodem domů, a ten milý princ se tam zdržoval
do druhého dne v tom městě. Na druhý den, to se hlásil k tomu krá-
lovi, a že on půjde tu princku hledat. Povídal mu, že on je ten třetí
syn, bratr těch dvou, co tam už ostali zahynutí, a že on přišel ji hledat,
tu princku a i ty bratry. A ten jistý král mu pověděl: — Jak jich
nenajdeš a ji nenajdeš, přijdeš tak o smrt jako ti dva ; a když ji najdeš
bude princka tvoje. — Tak dobrá. Dostal jíst a pít, a byla hodina určitá
zas, od které hodiny do které hodiny ji může hledat. To bylo vý-
sada. Tak on ji šel hledat. Když ji hledal, jako v takém hrubém
zámku moc gaftků, tož bloudil, nemohl na ni hned natrefit, na
toho pámbíčka. Tu už hodina dochodila on ji nemohl najít. Ale
v tom přišel na to místo, píchnul do toho pupku prstem, dvéře
se otevřely a teď honem on tam vešel a už byla přece jeho. No
tak milá princka už byla vysvobozená. Sebrali se z tamodtad. Tož
ten jistý král už toho od sebe nechtěl pustit, toho prince, podržel si
ho při sobě a tož se jim nechal spolem sebrat. Hned tam k tomu
52 V. Tille
královi se odeslalo, že on ho nepropouští, že on jim odevzdá své krá-
lovství, a tu princku že si sebere. No ti bratři, když byli mrtví, tož-
byli mrtví, už bylo po všem. No tož ten jistý král, ten otec toho prince,
byl z toho potěšený, že k tomu štéstí přišel. Tož hned k velké svadbé^
se strojilo, chystalo. Tož to všecko panstvo od toho otce jelo k tomit
princovi na tu svadbu a hodovali a pili a do posledka si tam
napekli chleba ze rži,
a ty, Kostko, nelži.
XXXVIII.
Tož byli rodičové, otec a matka, a měli jediného syna, toho měl
náramně velice rádi. Co chlapec žádal po rodičích, to mu všecko udě-
lali, chlapce nic dobrého nebylo. Školák byl, ale nic dobrého ne-
bylo. Když někoho pobil, někoho druhého školáka, nebo když
někde okno roztřepal, přišli naň žalovat, rodiče ho nekárali z toho,
když ho měli velice rádi. Tož chlapec rostl, rostl, tak mu mohlo
být šestnáct let, tak on jedenkrát si umínil, že on půjde pryč
od rodičů, a i se žebral, a šel a rodičům nepravil nic. Rodiče
nevěděli o něm nic. Tak byl jeden den, druhý den, třetí den, chlapce
nebylo. Doptávali se po něm, zdovědět se nemohli, nikde nevěděli nic
kde je. Tak oni plakali nad ním, když ho neměli, kde se poděl.
On byl ale udatný, žádného se nebál. Už byl daleko ujdený (ušel už
daleko), přišel do jednoho lesa; a když tam přišel, přišel mezi zbojníky.
Zbojníci ho zajali mezi sebe, a tož se ho dali přeptávat, kde jde; a ten
na ně zhurta, že co se ho mají co ptát, že on se jich nebojí. Tak jim
odpověděl. Jim se ale zalíbil, že taký urvalý je, že se jich nebojí, tož
mu povídali: — Ty, synu, ostaneš s námi, tebe nepustíme; budeš se
dobře mít, a netřeba se ti po světě trápit. Tož ho zajali, do své jeskyně,,
do svého bytoviska, a Jíst a pít mu dali hned, a tož mu povídali, už
mu dali službu dělat, ale na druhý den až. Povídali mu : — Půjde jeden
řezník bohatý do vsi a bude mít páru tisíc se sebou peněz; tak toho
řezníka musíš zabit, a ty peníze mu odebrat. — Tož na druhý den šli
zbojníci s ním a dali mu zbroj a okázali mu to místo, za kterým
stromem má čekat toho řezníka, že on to místo půjde akorát. Tak on
tam šel na tu vartu za ten strom, a ti zbojníci šli opodál zas vartovat,
jestli to dokáže. No tak dobrá. Za chvíli řezník jde s velkým psem.
Pes po předku. Jak přichodil k tomu stromu, chlapík vyskočí, a řezník
se leknul; a povídá: — Peníze anebo smrt. — A řezník si povídal:
— Co pak jsi ty chlapík, vždyť já tě přemohu. — Tož hned poslal psa
na toho mladého zbojníka, ale ten mu dal jednu ránu, pes se roz-
táhl, a tam ten; bylo po psovi. Tož včilej s milým řezníkem se dali.
Povídky sebrané na Valašsku r. 1888. 53
spolu do zápasu. Ale on řezníka přemohl, a zabil ho. No když ho
^abil, peníze odebral, hned zbojníci přišli, jeho zahrabali, a peníze ode-
brali. To když ten kousek dokázal, tož ho měli hned velice rádi
a udělali ho pánem nad nimi, co hejtmanem tož hned zrovna.
Tož to trvalo mnoho roků; on tam byl tím zbojníkem, tím hejt-
manem, a štěstí mu šlo, dobře se měl, na rodiče nedbal. Až za mnohá
léta se spamatoval nad svými rodičemi, jsou-li ještě živi, tak si pomyslil.
Tak ho napadly tesknice, že by je ještě rád viděl. Tak on si umínil
jich jet navštívit, na návštěvu. Však to byla smutná návštěva. Nabral si
peněz, kočár s koňmi a jel k rodičům, a svým těm služebníkům, svým
zbojníkům, dal určitý čas, aby dobře dělali, že on přijede zpátky. Však
ho potom také už neviděli.
Tak on těm rodičům jel. Jak tam přijel, bylo to z večera, tak ostal
tam stát při té chaloupce. Tu pán s kočára dolů jde, a ti se dívají do
okna, rodičové. Dá pozdravení, a tož oni mu ukázali, aby si sednul;
myslili, co to za velký pán k nim přišel, uleknutí byli. Ale on se nedal
^nát, že je syn jejich. Tož on se jich přeptával, povídal: — Ale vy ste
už staří, nemáte žádných dětí, synů, dcery nebo co ? — Oni se dali do
srdečného pláče, jak ten otec, tak ta matka, a povídali: — Ach, měli
sme jednoho synáčka, ale ten v šestnácti rocích se nám ztratil a ne-
víme nic, kde se nám poděl. — Tož on se je přeptával: — Máte-li
jaké živobytí? — Och, bída snámaje; nevyděláme, tož nemáme nic. —
Tak on vytáhl peníze a dal té matce, už jí tam naporučil, aby přinesla
něco takového k jídlu. Tak ona šla, přinesla všeho hojnost, od radosti,
byla ráda Ale milý pán povídal: — Já u vás budu nocovat, nechtě mé
•u vás. — A ty koně s tím kočárem, tam do hospody a pod opatrnost,
žrať a piť, a on bude platit, dokyť tam bude.
Tož to trvalo páru dní, co tam byl. Bylo to v sobotním času,
jakožto k neděli, už k svátku. Tak se vypravili do kostela na mši svatou
a na kázání. On svolil ten jistý pán, aby všeci tři, že půjdou v hromadě.
Měl tam mladý kněz kázání, a velice horlivé kázání, o rodičích, o dětech,
jak mají rodičové držet děti v kárnosti, a děti jak mají poslouchat ro-
dičů. A něco horlivé bylo to kázání. On dostal ale lítost v srdci, že
neposlouchal rodiče, a že rodičové mu byli ve všem po vůli; ale tak
mu šly slzy z očí od lítosti, ale nepravil nic. Ale ti rodičové náramně
velice plakali a litovali svého syna, že ho nekárali, že mu nechali všecko
po vůli. Jak bylo po službách božích, tak šli, a šli do hospody. On po-
ručil jíst a pít pro všecky, a potom už jeli zpátky dolů, a oni nevěděli,
ie je syn.
Trefil svátek, a byla tam opodál, tak o dvě míle země, pouť. Tak
on jich pobídnul, aby jeli na tu pouť ještě pohromadě. Tak oni svolili.
Když tam na té pouti byli, v tom kostelíčku, jestli tam bylo horlivé
kázání, tam bylo ještě horlivější kázání, o rodičích, o dětech. No tož
54 V. Tille:
oni plakali všeci, srdečně si to vše rozjímali. Ten bral lítost, že ho ro-
diče nekárali a že nebyl poslušný, že byl od začátku, od málu (malička)-
huncvút, a rodiče to samotné litovali, že syna nekárali. Jak bylo po»
službách božích, tož on jich zajal už pryč, se sebou jet.
Jeli přes veliký les. Jak do lesa přijeli, ostal stát a povídá torna
starcovi: — Starce, slezte dolů s toho kočáru a pojďte se mnou. —
Tož on poslechnul a tož šli opodál pryč od kočáru. A přišel k jedlici,
a povídá: — Starce, ohýbejte tu jedličku. — Tu jedlici ohnul, ohnul
vrch k zemi. Přivede ko k druhé jedlici, to už byla stará jedlica. Po-
vídá: — Kde pak bych já tu mohl ohnout; tu já už neohnu. — Při-
vede ho k třetí, staré jedli, a ten se dal do pláče. — A ja, jak bych
já toho tul — Tak když nemůžete ohnout, já se vám včilej přiznám,
co sem já. Vy ste můj vlastní otec, ft já sem váš vlastní syn. Proč ste
vy mě za mladu neohýbali, jak tu mladou jedlici? Včil už já se vám
ohýbat nedám, já se vám přiznám, že sem váš vlastní syn. — A tož^
vytáhl nůž a tož otce zabil nožem — usmrtil ho. To co s otcem udělal,
to udělal s matkou. Vyvedl ji z kočáru jedlici ohýbat, druhou, třetí, to
samotné. Tož se jí přiznal, že on vlastní syn a ona vlastní matka jeho^.
a tož ji zamordoval.
Tož jak už byli usmrcení, sednul do kočáru a jel pryč a rozjímal
si v hlavě, co má dělat. A i tak on se chtěl připravit na dobré skutky.
Oral tam sedlák v poli koňmi. On k tomu sedlákovi jde a povídá: —
Pomáhej pánbu. — On mu tak odpoví: — Dejž to pánbu. — Povídá^
mu: Vy, sedláku, vy mně musíte to udělat, co vám poručím. Jak mně-
to neuděláte, tož vás zabiju; a když mně to uděláte, dám vám ten kočár
a ty koně, co mám peníze, všecko vám dám. — Tož sedlák se ho ptali
— Tož co to ř — Tož vy mě musíte vyzpovídat co kněz, a já co hříšník. — -
On se ale vymlouval, že to nemůže dělat, že není k tomu jsoucí. Tož
musil to udělat. Tož sedlák si sednul, byl tam peň, sednul si na peň,.
a ten si přikleknul k němu a tož se mu přiznával od své maličkosti^
co kde udělal, jakou škodu, koho zabil a do posledka otce a matku
zamordoval. Tak on mu rozřešení dal, že musí putovat do Říma po
holých kolenou. Tož on mu dal všecko co měl, kočár i s koňmi. Sedlák
byl rád, nechal všeckého orání a jel sedlák domů s kočárem i se svými
koňmi. Přijede domů, tož to vykládal selce, jakou trefu měl, a že to-
dostal.
No tož necháme to tak, půjdeme za ním. Ten putoval do toho
Říma, tož už měl všecka kolena odřená, všecko. Když už tam přichodil
blízko, zvony začaly samy od sebe zvonit v Římě. Kostelníkovi to bylo*
divné, kdo zvoní? Šel se dívat do kostela, kdo zvoní, tam nebyl žádným
samy od sebe zvony zvonily. Otci papežovi to bylo také divné, že on
neví o ničem, a zvony dávaly znamení na tu stranu, tak ty hlasy. Tož:
otec papež se vypravil hned s Pánembohem, s velkým procesím. On
Povídky sebrané na Valašsku r. 1888 55
věděl, že hříšník putuje, už mu to dalo tak na vědomost. Tak jak přišel
na protiva jeho, hned se vyzpovídal ze všeckých hříchů, co udělal na
světě, a do posledka že ty rodiče, otce a matku zabil. Tak on mu roz-
řešení uděhl i Pána boha mu podal požít. Jak Pána boha požil, tak
i šťastně i tam na tom místě skonal. A tož z něho bílá holubice vy-
letěla, sem ji viděl sám, hoře do nebe. Tak mu slavný otec papež
pohřeb udělal, tož je tam pochovaný.
Napekli si tam chleba ze rži
a ty, Kostko, nelži.
Srv č. XXIII.
O kajícím zbojníkovi.
Obě povídky zastupují dva typy této látkové oblasti:
Č. XXIII. nápadně přiléhá k původnímu znění povídky o Robertu
ďáblovi, č. XXXVIII. representuje typ moralisačních povídek o shovíva-
vých rodičích a nekáraných dětech, při čemž koncem svým připomíná
opět legendy o kajících hříšnících. K počátku povídky XXXVIII. o za-
bití řezníka srv. látku o zabitém, jenž prorokuje, která spadá rovněž
v kruh látek o kajícím zbojníkovi (naše pozn. k č. XXVII., XXVIII.,
pod čarou pozn. 63).
K povídce XXXVIII parallelní je verse Kuldova I. 53 od Rožnova.
Rodiče nechávají syna, on uteče k lupičůui. Zde vložena dosti obšírně
povídka o obratném zloději (viz naši povídku XXVIL). Po ní pokračuje
vypravování, jak po devíti letech se stal vůdcem zbojníků, po roce za-
steskl si po rodičích, přijel k nim jako velký pán, dal se jim poznati,
na jeho žádost vyprovodili jej kus cesty — neznajíce jeho řemeslo, — on
dal jim každému v lese ohýbat tenký, tlustší a tlustý strom, měl k nim
varovnou řeč, objevil, kdo je, jim oběma puklo srdce. Jemu zošklivilo
se zbojnictví, opustil soudruhy, po kolenou se plazil do Říma, zvony
samy zvonily, lidé se sbíhali, vyzpovídal se papeži, konal pokání.
Tardel: Die Sage vom Robert dem Tcufel 1900. (Forschungen fůr neuere
Literátu rgeschichte herausgegeben von Muncker XIV.) TilU: Literární studie I.
str. 104 a n. Breul, K,: Sir Gowther, Oppcln Franck. 1886. 8'. K, Borynski: Eine
áltere deutsche Bearbeitung von Robert le Diable (str. 201. Nachtrag). (Germania
1892, roč. 37.) Cfr. J. Kariowicz: O Madeju. (Wisla II.. IIL, IV.) Licbrccht: Zuř
Volkskunde, str. 106-107.
XXXIX.
Za starého času, jak pán Kristus se svatým Petrem chodili po světě
zkúšat svět, tak dalece chodili, přišli na večír k jednomu chudobnému
ševcovi. Tak ho prosili o nocleh. Švec povídal: — Pánové, prosím vás
pěkně, já vás nevyháním, u mne je malý plac, chcete- li, ostaňte. — Tak
56 V. Tille:
oni povídali: — Ach to nedélá nic, tož nás tady nechtě. — Tož ostali
tam. Ševcová vařila večeři velice z choré mouky, zátérky — já sem
tam byl, já sem to vidél, jak byla. Tož pobídnul k večeři. No tož se
sebral pán Kristus, svatý Petr, šli k stolu. Jedli, ale z mísy neubývalo,
a už byli skoro všeci naježení, a na míse tolko jídla ostalo. Tož on
tém dvěma, a nevěděl, co za lidi sou, dal jakousi postel chatrnou, aby
nemusili na holém ležet. Když bylo na ráně, tož svatý Petr pobídnul
toho ševče, aby ten švec šel s nimi do světa, že může k nějakému štěstí
přijít. On se ale vymlouval, že nemá na cestu sebou co vzít, že nemá
chleba, že nemá peněz. Svatý Petr povídal: — A, však už to jakési
bude — aby už šel, že může k nějakému štěstí přijít. Tož se se ženou
rozloučil, a v krátkosti že přijde domů nazpátek.
Šli den cesty, ševcovi se chtělo velice jíst. Svatý Petr povídal, no
aby počkal, že přijdou do dědiny, že tam si koupí za čtyry groše
chleba u pekaře. Jak přišli do té dědiny, tak skutečně svatý Petr dal
čtyry groše ševcovi, a koupil toho chleba. Tož jak přišli ven, za dědinu,
tož si tam sedli do chládku, bylo to letním časem, a svatý Petr roz-
krojil ten chleb na čtyry díly. Ten si ale myslil, švec: — Vždyť sme
jenom třé, a na čtyry díly ho krájé. — Tož ševcovi dal jeden kousek,
švec jedl, ale ti nejedli nic. Jak zjedl, povídal: — Mně se chce ještě
jíst. — Dali mu ten druhý kousek, ještě měl chuť, neměl dost. Tož mu
dali ten třetí kousek toho chleba a ten čtvrtý kousek, čtvrtý d/I, svatý
Petr si dal do kabelky, do tašky, a tož šli pryč. Pán Kristus po předku,
svatý Petr za ním a švec po zadku. Ještě ten švec študýroval, jak by
ten čtvrtý díl mohl dostat, chleba. Tož svatému Petrovi z té tašky
ukradl, sebral pěkně.
Přišli do jednoho města, tam byl velký zámek, král. Zámek byl
černým suknem obtáhly, pod zármutek. ^Přišli do hospody, ptali se
hospodského, co tam nového je? — No, prý, u nás je nového, má král
princeznu, dceru, ta je velice nemocná, a žádný doktor jí nemůže po-
moci. Který doktor ostane při ní na noc, každý do rána mrtev, nevyjde
žádný živý stamoten. Pán Kristus povídal svatému Petrovi: — My tam
půjdeme, a já ji uzdravím, a dáme se za doktory. — Tož tam pěkně
šli, propuštění byli. Bylo to z večera na noc. No tož tam dostali ob-
sluhu, večeři, jíst a pít, oni tam šli všeci tří a i s tím ševcem, i ten
švec tam byl. Jak už se brali spát, tak pán Kristus, aby donesli tam
vanu, a čerstvé vody do té vany. Tož tam k ní vešli. Král jich tam
zamknul, tož odešel pryč. Ti když tam byli, nebral se (Kristus) k ni-
čemu. Švec jich pobízel, ale ti nic se nebrali. A když bylo na ráně,
pán Kristus dal jí políček a tož ji zabil. Když ji zabil, vzali nože a tož
ji rozřezali a to tělo, ty kosti, všecko do té vany dali, do té vody. Švec
se na to díval, jak to dělají, on si povídal v duchu: — Ja, to budu
také kdysi tak dělat. Už na to zmýšlel. Tož to v té vodě vyčistili všecko ;
Povídky sebrané na Valašsku r. 1888. 57
a jak vyčistili, tož to, ty glřdy, spojovali zas. To se pěkně chytalo a spo-
jilo. Pán Kristus udělal nad ní kříž, a princezna byla zdravá, byla živá.
Švec si povídal v duchu: — Dobrá je. — No tož dobrá. Ráno vstal,
přišel král, princezna byla zdravá. Radost veliká byla s tím, že ji uzdravili
Tak jich nechtěl od sebe propustit, že musí u něho zůstat. Ale bez
všeckého se vymlouvali, že tam nemohou ostat, že musí jít do světa
pryč. Tak on se jich ptal, co jim bude dlužen : — Ach, prý, nic, nic ;
že co on jim dá, že oni sou spokojeni. — Tak on jim dal páru tisíc
peněz. Tak oni se odebrali a šli.
Jak přišli ven za město, tož si tam sedli všecky třé. Pán Kristus,
svatý Petr a švec. A tož svatý Petr čítal ty peníze, a tož udělal čtyry
díly, čtyry hromádky z těch peněz, a švec si povídal, že čtyry hromádky
dělá, a že sou jenom tři, že to patří jenom tři hromádky udělat z těch
peněz Tak pán Kristus svůj dil dal tomu ševcovi, a svatý Petr dal ten
svůj díl tomu ševcovi. Tož včilej ten švec si myslel, komu ten čtvrtý
díl. Tož svatý Petr povídal, že to přijde tomu, kdo ten čtvrtý díl chleba
mu sebral z té kabelky. Tož: — Já, já I — ten švec, tož všechny ty čtyry
díly ostaly tomu ševcovi. Tož švec měl hromadu peněz. Tož pán Kristus:
— Modli se Pánu bohu, tož dělej dobře a budeš šťastný do smrti i se
svou rodinou —
No švec přišel domů, měl mnoho peněz, šťastný byl, hned nakoupil
jíst, a kůži nakoupil, a už potom držel tovar>še, učně, měl forotu, pěkný
domek si postavil, tož zprvu se mu vedlo dobře. Potom na Pána boha
zapomněl, dal se darebačit; potom se mu zas zle vedlo, potom přišel
zas do chudoby do veliké. Tož jak už neměl nic, vypravil se do světa,
že půjde nehiocné léčit.
Tak přišel do jednoho města, byl tam hrubý zámek, tam byl král,
a tož ten zámek byl tak tím černým suknem obtáhly, — zármutek.
Princezna byla nemocná. Švec tam šel ke královi do burku, a tož se
tam hlásil. Varta ho nechtěla propustit tam, že ničemu nerozumí. No
ale přišlo to před krále. Král povídá: — No ať je to sprostý človék, může
i sprostý člověk radu dát. — Povídá, aby ho propustili k němu do
světnice. No tož tam byl propuštěný na noc, dostal večeři dobrou, a po
večeři poručil vanu donést a čerstvé vody tam do té světnice, kde ta
nemocná byla. Tož jak šli spát, ševče tam zavřeli jakožto doktora,
zamkli a odešli. Ten ale nečekal až na ráně s ní; on přiskočil k loži,
a zabil ji, a vzal nůž a tož jí glídy řezal, a do té vany házel, do té
vody. Tož ji čistil a tož to potom dával dohromady, jak ti to dávali,
ty glídy. Tož se nic nechtělo přichytovať, nic držet. Milý švec plakaf,
litoval, a že kdyby tak měl těch dvou kamarádů, že ti by mu pomohli.
Ale oni přišH na ráne. Tož pán Kristus ji uzdravil, glídy dal dohromady
a uzdravil ji. Tož když byla zdravá, ti odešli pryč, svatý Pecr a pán
58 V. Tille:
Kristus. Král na ráně přijde, a byl rád, že byla princezna zdravá. Tož
velké podarování měl, dostal páru tisíc ten švec, za to uzdravení.
Ti, pán Kristus a svatý Petr, jak odchodili, tož mu přikázali, aby
tam a tam přišel na to místo za nima, že ho budou čekat na venku.
Tož on tam k nim přišel, všecky peníze okázal, co dostal. Tož včilej
toho ševče ptali, že jestli ví, co sou za lidi? Švec povídá: — Vím, že
ste dobří kamarádi ; co za lidi sou, že neví. Tož pán Kristus mu povídal,
se mu zjevil, co je a svatý Petr. Tož ten mu k nohám padnul, plakal
a líbal, za odpuštění prosil. A tož mu přikázali, do také věci aby se
nikdy nepouštěl. Aby žil spravedlivě a k Pánu Bohu se utíkal, že bude
živ a i se svou rodinou a i se svými dětmi, všecko do smrti šťastně.
Tož přišel domů, žena měla radost, mnoho peněz, tož nakoupili
co potřebovali a žili šťastně až do smrti a tož si tam potom
napekli chleba ze rži,
a ty, Kostko, nelži.
Poznámky viz u č. LV.
5. a 6. září. Střední Be6va.
Krejčí S,
XL.
Kupcova dcera Amalie.
V jednom královském městě byl jeden bohatý kupec a ten měl
jednu krásnou dceru, která se jmenovala Amalie. Dozvěděl on se o ní
jeden rytýř z jedné cizí země, sebral on se a jel za ní. Když ale přijel
do domu jejího, tak nebyl žádný doma, než samotná Amalie. Nakoupil
on tam věcí drahých, tucet nožů, tucet vidliček, a všecko na tucty, a to
bylo všecko zlaté, a všecko hned zaplatil. Tak to dělalo moc tisíc. A ptá
se jí, kde sou rodiče. Ona povídá, že sou v kostele. Tak on si ty věcf
tam nechal, co nakoupil, šel, sedl si na koně a jel se podívat do města
to právě aby se dočkal, než její rodiče přijdou. Rodiče přišli z kostela,,
a ona jim povídá, že tam přijel jakýsi pán a jaké věci tam nakoupil.
Sotva jim vypověděla o tom pánovi, a on se navrátil. Tak hnedky ha
vzali do pokoje, a vyptávali se ho, co je to za pána. On povídá, že je
jakýsi rytýř z cizí země, že on má třiadvacet ministrů. Tak rozmlouvali
pořád dál, až on žádal Amalii o podání ruku. Amale byla svolná, po-
něvadž on byl hezký člověk. Ale otec povídal, že tak v krátkosti to
být nemůže, že ho neznají. Tak on jí vypsal maršrůtu, kudy k němu
má jít, až ho půjde navštívit. Podali si ruce, a ona mu to slíbila, že
jistě přijde. Tak on se rozloučil s rodiči a s Amalii a jede. A jak odjel,.
Povídky sebrané na Valašsku r. 1888, 5^
tak ona pořád si na něj myslila, a srdce jí radostí plesalo, když jen si
na něj vzpomněla, a den ode dne pořád rodiče prosila, aby ji dovolili
na tu návštěvu. Tak ji rodiče dovolili, ona si napekla na cestu masa
a všelijaká jídla dobrá si vzala sebou, s rodiči se rozloučila a šla.
Přijde do jednoho hlubokého lesa, v tom chodila skoro celý den
a živého ducha nespatřila. Až před večerem přišla na jednu poustevnu.
Zaklepá na dveře, poustevník jde otevřít, ptá se jí, co žádá. Ona se ha
ptá, jak má ještě daleko do toho půrku. Povídá : — Jdi po téhle trávní
cestě, al přijdeš na ten kopec, tak ten purk uvidíš. Ten purk je ná-
ramně veliký; až k tomu půrku přijdeš, tak tam budou dva engličtí psi,,
ti té tam pustit ale nebudou chtít. — Tak ona šla po té trávní cestě.
Když přišla na kopec, tak viděla ten purk, jak je veliký a krásný. Tak
si myshla: - Můj bože, jestli se tam dostanu, tak jsem šťastná na
světě. —
Když přišla k tomu půrku, tam byly dva engličtí psi, ti řvali, až
se celý purk třásl. Ona hodila každému kus masa; než psi maso sežrali^
ona si otevřela dveře. Když přišla do koňku a šla do prvního poschodí
a stoupla na první schod, tak začla tak muzika krásně hrát, až ty schody
přešla. Pak tam byl jeden velký konk, tam bylo dvanáct pokojů.
Otevře první pokoj, tam bylo tak krásně všecko zlatem, stříbrem,
damaškem vykládáno. Tak ve všech dvanácti pokojích a v jednom lepši
než v druhém to bylo. Když ale všech dvanáct pokojů prošla, živého
ducha nespatřila. Tak přišla ještě k jednomu pokoji, to byl třináctý, ta
ale byly černé dveře. Jak ten pokoj otevřela, tak se celá zhrozila. Tam
byl špalek, sekyra a po kolena krvi. Právě jí přišlo kouknout z okna
dolů. Tam viděla čtyradvacet raubířů, jak vedli prince a princeznu na
takovou samou návštěvu, jako ona vyzvána byla. Tak tam byla šlachta,
co tam ty rozsekané do ni házeli. Ona skočila mezi ně.
Když přivedli je nahoru, prince a princeznu, tak mu usekali prsty,
stáhli prsteny s nich. Když mu usekali prsty, tak mu uťali hlavu, a sho-
dili ho dolů do šlachty. Pak přišlo na princeznu. Ta je pro boha pro-
sila, aby jí život darovali, že ona jim chce být věrná do smrti, že na
ně nic neprozradí. Oni na její prosbu nic nedali, uťali jí prst s prstenem..
Ten prst vletěl do šlachty a padl milé Amalii zrovna do ruky (při
opakování řekl: do klína, do zástěrky), a ona si ho strčila do kapsy.
Když měla princezna všechny prsty usekané, tak jí uťali hlavu a shodili
ji do šlachty. On povídá: — Víte. bratří, já jsem z vás nejstarší, sem
původce toho lovu, ten prsten patří mně, já si pro něj vlezu dolů. —
Všickni s tím souhlasili, že ten prsten jemu patří, ale povídají mu: —
Nelez tam dnes už, už je pozdě večír, však víme, že ten prsten tobě
patří; ráno si pro něj vlezeš a vezmeš si ho a je tvůj. Půjdeme radši
do našeho salónu, tam budeme pít a jíst, co nám hrdlo ráčit bude,
když se nám tak dobře podařilo. — Tak šli a pili, hodovali, až už.
•60 V. Ti!le:
bylo dvanáct hodin v noci, už byli hodně napilí. Jeden běžel sem, druhý
tam, tak byli všichni spilí, že ani světa neznali.
Ale když Amalie pozorovala, že už všickni spějí, tak vylezla ze
šlachty nahoru a zula si střevíce, a pěkně šla ticho, aby žádného ne-
zbudila. Otevírala si pokoje jeden po druhým, až přišla co leželi raubíři
(při opakování každý byl v jednom). Tak všech dvanáct pokojů prošla
a raubíře neprobudila. Teď jí přišlo jít po těch schodech. Jak stoupla
na první schod, muzika hrála a nepřestala, až stoupla na poslední. Pak
otevřela dveře, psi řvali, až se celý purk třásl. Ona hodila každému kus
masa a vyběhla z půrku ven a utíká do lesa.
Ale psi řvali, až se probudil ten nejstarší raubhauptman, povídá:
— Vzhůru, dnešního dne v našem půrku někdo musí být. — Všickni
hned vstali, každý si vzal svůj meč, a z půrku ven. Odvázali psy, a psi
utíkali po čuchu za ní. Ona, když slyšela za sebou rámus, tak skočila
do takového houští, a tam byl takový starý strom, silný. Ten měl suky
•od země až nahoru. Tak ona lezla po tom stromu nahoru. Když vy-
lezla nahoru, tak viděla, že ten buk je dutý. Tak skočila do té díry
a spadla až ke dnu. Teď psi přiběhli k dubu, na něj skákali; raubíři
přiběhli k dubu, ten nejstarší raubíř povídá : — Jeden nahoru. — Jeden
vlezl nahoru na strom a křičí dolů: — Ten strom je dutý. — Ten nej-
starší raubíř povídá: — Uvaž tvůj meč na provaz a pusť ho dolů. Jestli
je tam někdo, on se ozve. — Právě jak meč letěl, tak jí probodnul dlaň.
Ona vzala zástěrku a hned meč utřela, aby nebyl znát od krevi. On
meč vytáhne nahoru, povídá: — Bratří, meč je suchý. — Nejstarší raub-
aubman povídá: — Tak slez dolů. — Povídá: — Tak vidíte, my už
sme tady čtyradvacet roků, ti psi už tady byli, kdož ví jak před námi
dlouho ti psi už tady byli. Ti psi už sou staří, oni už nemají žádný
•čich. — Tak je zabili a šli do půrku.
Když ale ona cítila, že už je ticho, tak ubohá lezla nahoru, než
ale se dostala nahoru na strom z té díry, tak byla celá krvavá a celá
zedřená, všechen šat na sobě roztrhaný měla. Se shora viděla světýlko,
a to byl ten samý poustevník, co s ním dříve mluvila. Tak slezla s toho
stromu dolů, šla podle zdání, co by si tak myslila, že to světlo je. Když
tam přišla, zaklepá, šel jí otevřít jeden starý muž, a to byl poustevník.
Povídá: Drahá duše, já sem si mysHl, že už jsi dávno zabená. Já bych
ti to byl hned včera řekl, abys tam nechodila, že přijdeš mezi raubířské
ruce, ale já nesmím; oni, když by se to dozvěděli, tak by mě zmordo-
vali. — Tak ji tam nechal do rána přeležet. Ráno ve čtyry hodiny šel
s ní a ukázal jí pravou cestu, kterou má jít, co by ji raubíři nepřepadli.
Ona se nebohá dostala šťastně z lesa ven. Když přišla na konec lesa,
tak si klekla a pomodlila se, že ji Bůh chránil od smrti. Sebrala se
-a putovala k svým rodičům.
Povídky sebrané na Valašsku r. 1888. 61
Když ale přišla domů, rodiče viděli, jaká je krvavá, jaká je ztrý-
znéná, a šat roztrhaný viděli, tak se jí ptali, co se s ní dělo. Ona jim.
ale nemohla slova dát, až druhý den teprva jim začala vyprávět, na
jaké návštěvě byla, že byla mezi raubířskýma rukama. Tak otec všecko
se jí vyptal, pak šel ke králi, tu všecku věc sdělil králi. Král mu po-
vídá: — Jděte domů a nebude to dlouho trvat, a ten raubíř přijde zase. —
Skutečně, druhý týden raubíř zase přišel. Otevřel tady dveře, dal po-
zdravení, povídá: — No vy ste pěkná podvodnice. My sme na vás če-
kali s takovou slávou, s kočáry a s muzikou, naproti sme jezdili a vy
ste nepřišla; knížata, hrabata, barouni, všickni přijeli, než vy ste nepři-
jela. — Povídá: — To nic nedělá. Až my tam přijedeme, spolu my si
uděláme jinou trachtu. Co pak je o ta jídla, to nestojí tak velké jmění
a vy musíte jeti hned se mnou, dřív odsud nepojedu. — Kupec po-
vídá: — My sme spokojeni. Jeďte si napřed pro va§e ministry, než při-
jedete, my budeme s veselkou připraveni; já pozvu zde všecko vojsko
v městě a budu vám dělat slávu. — Tak on se sebral a jel pro své
ministry. Tady všech čtyradvacet raubířů přijelo na koni. Amalie byla
připravená, šli spolu hned do kostela; vojsko šlo s nimi, tady stříleli,
on si myslil, že mu dělají takovou jakousi slávu, když ten kupec byl
takový milionář. Ale kněz už ten podvod všechen věděl, tak je oddával
falešně. Když byli oddaní, tak šli z kostela ven, šli rovně do hotelu^
tam pili, jedli, dobře hodovali. A jak seděli u stolu prostřed hotelu,
vojáci měli naílancovaná bodla, chodilo jich osm sem a osm tam, pořád
okolo něho a venku kolem hotelu všady stálo vojsko. Tak když už
byli dost napití, on povídá : — Pánové, je tak nějaký jakýsi smutný čas,
žádný nic nevyprávíte. — Povídají mu všickni: — Přece na vás patří
vyprávět, vy ste přece nastávající ženich, tak vy musíte napřed vyprávět. —
Tak on si vystoupl a vypráví; povídá: — Pánové, já sem byl jedenkrát
v jedné zemi, viděl sem tam takové všelijaké věci krásné, že sem to
ještě nikdy neviděl ; — a pak byl se svou řečí hotový, sednul si, a vy-
právěl druhý; a ona mezi tím časem si dá ruku pod hlavu a spí. A každý
vyprávěl nějaké kousky pro zasmání, aby jim čas utekl. Tak už všickni
vyprávěli, jen ještě Amalie nevyprávěla. On jí zmáčknul ruku, povídá:
— Amalie, vstávej, teď je na tobě vyprávět. — Ona tady vyskočí, po-
vídá: — Ještě jsi mě měl nechat spát pět minut; byla bych všecka
věděla, jak to v tém půrku vypadá. — On povídá: — Tak vypravujv
co se ti zdálo. — . Ona povídá: — Tak sem tvůj purk viděla; ten je
náramně veliký a krásný. — On vystoupnul a měl z toho radost. Po-
vídá: Pánové, to je pravda. — Povídá: — Ale když sem (k) tvému
půrku přišla, tak tam stáli dva engličtí psi, ti mě tam pustit nechtěli. —
Povídá: — Pánové, to je u mě. — Když sem se tam chtěla dostat, do
půrku, tak sem hodila každému psu kus masa, oni než to maso sežrali,
tak sem se dostala do půrku. Když ale sem vstoupla na první schody
«2 V. Tille:
tak začla tak muzika krásně hrát, jak když banda muzikantů spustí. —
Povídá : — Pánové, to je u mě. — Měl z toho radost, tak si tloukl na
prsa. — Když ale sem tu muziku přešla, tak sem viděla jeden velký
konk, tam bylo dvanáct pokojů, jeden pokoj lepší než druhý, stříbrem
a zlatem a damaškem vykládaný. — Povídá : — Pánové, to je u mě, —
měl z toho radost. — Když sem ale všech dvanáct pokojů přešla, živého
ducha sem nespatřila. — On už na to nic neříkal. — Ale ještě sem
spatřila jeden pokoj, to byl třináctý, tam byly černé dveře. — On stál
a koukal na ni, to už neříkal: pánové, to je u mě; už byl zaražený. —
Když ale ten pokoj sem otevřela, tam byla sekyra a špalek a pod ko-
lena krvi. — On neřekl: pánové, to je u mě, ale vytáhl levolver a chce
ji zastřelit. Jak natáhl, vojáci ho chytli, a svázali všech čtyradvacet do
kotrzelce (dodatečně doplnil, že když je vázali, ona vyprávěla dále
a ukázala prst s prstenem, co přinesla), a spálili. Pak ale král vyslal
jeden regiment vojska a Amálie šla s nimi a ukázala jim, kde ten purk
je. Všecko jmění vyrabovali vojáci; vždycky devět for jmění přišlo ke
králi, a desátá fůra kupci. Když všecko vyrabovali vojáci, tak to zapálili
a s kanóny do toho stříleli. Tak ten purk na hadry rozbili, aby víckrát
nemohli se tam žádní raubíři předržovat. Tak se stal z kupce ještě větší
boháč, než byl dříve, a já sem tam také byl.
Nebyl sem tam vo tý doby,
dali mi tam košík vody.
Srv. č. XXXIÍI.
Dívka nevédomky zasnoubena lupiči, vlákána od ného do jeho sídla,
šťastna však uprchne.
Naše povídky zastupují dva varianty této látky.*)
1. (XXXIII.) Mlynářova dcera zabije doma 11 z dvanácti zbojníků*
-zbylý jako ženich se vrátí, vyláká ji do svého hradu, ona pomocí služky
a slaměné íiguriny prchá, skrývá se na útěku, doběhne domů.
České verse: Bayer II. 2 (3 9) od Rožnova, Slavia II. 24 od Karda-
šovy Řečice.
2. (XL. Počátek schází): Dívka se sází, že v noci půjde na hřbitov,
přivede pak koně lupičů, lupiči přijdou, pozvou ji, ona sama navštíví
jich skrýš, schována pod postelí vidí je vraždit, schová si prst s prstenem,
prchne domů, vypravuje pak lupičovi, co viděla, jako sen, dá jej zatknout,
usvědči jej prstem s prstenem.
*} Skupina, do které látka tato patří objímá značné množství látek, které též
^ češtině částečně jsou zastoupeny a z nichž nejtypičtější známá látka je Modrovous.
Povídky sebrané na Valašsku r. 1888. 63
České verse: Menšík 34 z Třebetic od Jemnice. Bayer I. 24 (68—69)
od Rožnova. Bayer II. 3 (9—11) od Rožnova. Mikš. I. (152—159).
Bouchal (Český lid Ví. str. 595 — 6) z Krumlovská.
1. Naše verse nejúplnější a nejtypičtější. Slavia počátkem úplně,
shodná, líčení bytu zbojníků širší. Hejtman jí odpustí (je jeho ženou
již), dá jí klíče dvanácti pokojů, zakáže jí dvanáctý. Dá jí zlaté vejce,
jež mu musí denně okazovati. Ona vejde do zakázaného pokoje, najde
špalek, sekyru, krev, upustí vejce, jež zkrvácí, proto prchá. Tato část
je vložka ze známých příbuzných látek o Modrovousovi.*) Útěk zkrácen
a zkomolen. Prchá, skryje ji vozka v obilí na voze, lupiči ji nenajdou,
jsou schytáni. Bayer II. 2 má malou odchylkou na počátku: 2 lupiči
zdrží mlynáře na trhu, 11 jich přepadne dům, dívka zabije jich deset.
Jedenáctý pak jako nápadník ji vyláká na procházku, se čtyřmi sou-
druhy odvede domů, kde slouží za kuchařku. Útěk se slaměnou figurou atd.,
pronásledování pomocí psů, upravené. Uteče na jedli, lupiči píchají po
ní, ona se nehýbe. Pak prší, lupiči bojí se o svůj oděv, vrátí se. Dívka
potká 11 vozků s kožemi, schová ji poslední, nezradí ji ani za odměnu
lupičům, ti ji nenajdou, kůže jim příliš smrdí. Následují trosky z jiného,
-dosti zmateného vypravování, jež koncem .svým připomíná lidové podání
o dětech nekřtěných, jichž dušičky bloudí krajem, dokud nejsou vy-
koupeny. Vozka prodá dívku hostinskému, ten postoupí ji princovi za
choť. Lupič přestrojený ji uloupí i s jejím děckem, jejž strážný anděl
jej zachrání v podobě strašného muže, lupič je zajat, ona nalezena
s děvčátkem ráno na schodech. Dítě chodí do školy přes most. Hošík
prosí je, aby se zeptalo rodičů, zdali mu je chtí dát. Matka vzkáže, že
ano, ale až bude větší. Když mu to děvčátko sdělí, děkuje hoch, že ho
zachránila jeho matka z očistce, právě tak jako on ji z pekla.
2. Menšík: Káča na přístvě za 50 zl. chce donést ze hřbitova lebku
neb střevíc z oběšence. Pod šibenicí vidí 3 muže s kořistí, nažene jim
strachu, kývajíc mrtvým, přinese pytel kradeného zboží. Lupiči přijdou
pak jako páni, zvou ji do svého zámku. Ona jde jednou sama, ukrotí
psy masem, prohlédne 15 pokojů, v šestnáctém špalek, sekyra atd.
Schová se pod postel, lupiči přivedou dívku, usmrtí ji, prst s prstenem
zaletí ke Káči. Káča uteče pak domů, ženich přijde, ona vypravuje
-sen atd.
Mikšíček: Kačenka, ševcova dcera ze šesti dětí, jde večer kupovat
sama kůži, kupec nechá ji u sebe, chválí ji jednou při hostině, sází se,
ie přinese tři lískové pruty od šibenice. Kačenka jde tam a přivede
ještě 2 koně plné nákladu, uzmuté lupičům. Lupiči přijdou pak jako
důstojníci na námluvy, zvou dívku na zámek atd. Na zámku zabíjejí
jinocha a děvče, dva prsty zalétnou ke Kačence pod postel atd.
♦) Viz na př. dvě dosti zkomolené povídky toho druhu K. III. 18 a 19.
64 V. Tille:
Bayer I. 24 (68). Zlomek, obsahující pouze charakteristický začátek*
Dívka na přístvě o sázku jde k šibenici, přivede koně lupičů, druhou
noc rovněž, třetí noc vyslechne plány dvanácti lupičů na loupež a dá
loupežníky schytat. Začátek ten schází právě tak jako u naší povídky
také u následujících dvou:
Bayer II. 3 (9): Dívka seznámí se na přístvě s lupičem za ženu
převlečeným, jde pak do jeho domu, vleze pod postel, uzří 11 lupičů
vraždit ženu, stříbrný prsten spadne k ní pod postel atd.
Bouchal (Český lid VI.): Vůdce lupičů pozve dceru šenkýře do
svého zámku. Jde na druhý den sama, uklidní dva černé psy kusem
buchty, prohlíží pokoje, v sedmém špalek, lidské hlavy, poklop. Schová
se pod postel, lupiči přivedou děvče s mužem, toho si nechají za sluhu^
dívce utnou prst s prstenem, jenž padne k schované dívce. Dívka pak
uprchne šťastně domů. Na druhý den přijdou do hospody lupiči, ona
vypravuje, co zažila, jako sen, vojáci zajmou lupiče.
Cosqnin XVI. pozn. I. str. 180-185. Gonzenbach-KohUr k č. 10. II. str. 209
a k č. 23 II. str. 219. (Spojeno s jinou látkou téže skupiny.) (Zft VI. str. 62 a 68—69).
Cfr též Kdhler I. k č 11 str. 312. Grimm I. č. 40 str. 209, č. 46 str. 228. Kreuiswald-
Lowe 20.
XLI.
Tak šel jeden dráteník na jednu faru, a právě velebný pán potře-
boval posla. Povídá dráteníkovi: — Já, jak na tobě vidím, ty jsi pořádný
člověk; jestli pak bys donesl velebnému pánovi nějaký dar? Já ti dám
dvacetník od cesty. — Povídá: — Velebný pane, s radostí. Od toha
sem živ. — Velebný pán mu dal psaníčko, co posílá a mocli posílá,
zas na velebného pána druhého. Tak on koš vezme a jde. Přišel za
vesnici, mu to nějak zavonělo: — Jaké by to bylo, abych pak se tam
nepodíval, co to asi jeř — Tam byly tři pečené husy. Hned jednu
popadl: — To bych se na to podíval, rád bych věděl, aby nemohla
jedna husa o jedné noze skákat. Utrhl jednu a snědl; ještě měl hlad. —
A jaké by to bylo, abych já přinesl dvě husy a ta třetí měla jednu
nohu, — povídá — to by dobře nepasovalo. — Tak utrhl druhou
a ještě měl hlad, tak ji snědl celou, zabednil zase svůj koš a šel. Přijde
na faru, zazvoní, tady mu hned velebný pán s kuchařkou jdou otevřít.
On dává psaníčko velebnému pánu, ten koš dává kuchařce. Velebný
pán tady čte, že jim velebný pán posílá tři husy pečené darem. Ku-
chařka povídá: — Než dvě. — Dráteník povídá: — Však dvě. —
Velebný pán tady čte: Tři. — Dráteník povídá: — Však tři. — Ku-
chařka povídá : — Než dvě, velebný pane. — Dráteník povídá : — Však
dvě. — Velebný pán povídá: — Vy osle, velebný pán poslal nám tři
husy. — Však tři. — Já vám to musím říci jak se patří, abyste tomu
Povídky sebrané na Valašsku r. 1888. 65
rozuměl Tak kdyby velebný pán jednu husu dal mně, jednu husu ku-
chařce a jednu husu vám ... — Velebný pane, tu mou už sem dávno
snědli —
XLII.
Tak ale se sebral, šel ten dráteník přes jeden les a myslivec střelil
po zajíci, a ten zajíc se svalil, a myslivec ho najít nemohl, protože už
ho dráteník měl pod kabátem. Šel s ním na faru, povídá: — Velebný
pane, já jim daruji zajíce. To jste za to, dráteníku, hodný člověk;
tu máte za to dvacetník. — Velebný pane, to je málo, to ho nedám. —
Vždyť jsi povídal, že mi ho daruješ? — To je přece málo, to ho ne-
dám. — Tak já ti povím, dráteníku: aby nebylo ani po tvém, ani po
mém, kuchařka toho zajíce upeče a ty tady zůstaneš přes noc, a komu
se zdá lepší sen do rána, tak ten zajíc toho bude. — Povídá dráteník :
— Já sem spokojený. — Tak kuchařka zajíce peče, a dráteník se na ni
kouká. Když byl zajíc pečený, tak ho dala do špajskostnu a klíček po-
věsila pod hrneček. Dráteník dělal, jakoby nejvíc spal, zatím z ní oči
nespustil. Když ale pozoroval, že všichni spějí, tak si odemknul špajs-
kosten a milého zajíce snědl. Velebný pán se ráno probudí, povídá
dráteníkovi: — Vstávej. — Dráteník tady vstal, povídá velebný pán: —
Tak vypravuj, co se ti zdálo. — Povídá: — Velebný pane, jaké by to
bylo, aby sprostý člověk vyprávěl napřed. To má napřed učený pán
vyprávět. — Povídá: — Dráteníku, to máš recht. — Tak velebný pán
vypravuje napřed, povídá: — Dráteníku, tak mě se zdálo na dnešek,
že přišh všickni andělé z nebe pro mě a vedli mě do nebe. — Povídá
dráteník: — Velebný pane, právě sem se koukal, když šli na takovou
dalekou cestu; já sem myslil, že už se nevrátějí, já sem toho zajíce
snědl. —
XLIII.
Sebral se a šel ještě na třetí faru a otevře a běží do kuchyně;
tam se vařila šunka v kapustě. Tam žádný nebyl, on tu šunku vytáhne
a utíká pryč. Ale on, když tam vešel, on si nevšiml, kterými dveřmi
tam veběhl, a když šel zpátky, byly troje dvéře. Tak otevřel dvéře,
a tam seděl velebný pán, povídá: — Dráteníku, co jdete bez klepání.?*
Vy ste moc opovážlivý. — Já neměl kdy klepat. Já jim jdu říci, že sem
jim vyhnal svini z kapusty. — Dráteníku, to ste hodný člověk. Tu máš
za to dvacet krejcarů. — Utíká dráteník; přijde kuchařka do kuchyně,
kouká se na kamna, šunka pryč; jde velebnému pánu, povídá: — Ve-
lebný pane, neudělali si se mnou nějaký špás.?* — Já vařila šunku a ona
.^unka pryč. — Že on ji ten dráteník ukradl! Povídal, že mi vyhnal
svini z kapusty, a já mu dal ještě za to dvacetník. —
Nároď>pÍ2iný Sbornik. VIII. 5
66 V. Tillc:
XLIV.
Šel ten dráteník kolem jedné fary a tam viselo moc prádla. Pořád
Spekuloval, jak by on to prádlo ukradl; a velebný pán s kuchařkou
byli v zahradě. Tak si vzal kus papíru a plavajs a píše tady mnohokrát-
násobné: — Půjde-li to, půjde, nepůjde-li to, nepůjde — a pořád píše,
píše, píše, píše. Až mél asi dvé stě stránek popsaných, šel, zazvonil třikrát
po sobě. Tady hned velebný pán s kuchařkou utíká, co se to děje,
jdou otevřít. — Velebný pane, tady jim posílá jeden velebný pán ně-
jaké psaníčko. — Dal mu a utíká pryč do zahrady. Velebný pán tady
čte pořád : -— Půjde-li to, půjde, nepůjde-li to, nepůjde — ; tak až holt
konečně to všechno přečetl jedno po druhém: — Půjde-li to, půjde,
nepůjde-li to, nepůje — až on si vzpomněl: — Co pak asi je to? To
ještě nikdy neslyšel. — Podívá se do zahrady, a prádlo všechno pryč.
K těmto drobným žertům (XLI. — XLIV.), které mají dlouhou řadu
předků a bohatě rozvětvené příbuzenstvo, nesbíral jsem komparací.
V češtině nalézám k nim na př. k č. XLII. (o snu). Václavek III.
str. 5—6 (Sbírka XXXII.) str. 90-91: k č. XLIII. (kradená pečené).
Václavek (Sbírka XXXII.) str. 90. Vrána I. 21. Václavek (knihovna VIII.
15—16) str. 70. Václavek III. str. 15.
XLV.
Englická princezna Afanázie.
Za starého času, když panoval ještě císař francouzský a král en-
glický, tak oni byli spolu velcí kamarádi. Jedenkrát měli spolu vojnu,
a francouský císař vyhrál. Tak englický král měl na něj náramnou zlost.
Ale francouzský císař měl podobu englického krále princezny, která se
jmenovala Afanázie, a měl ji zamknutou v pokoji, ten obraz, aby ten
jeho syn žádný ji vidět nemohl. Ona byla náramně krásná. Totiž měl
dva syny; jeden se jmenoval Ladislav, jeden se jmenoval Rudolf.
Rudolf, to byl ten nejmladší. Jedenkrát otec zapomněl zamknout pokoj.
Ladislav jedenkrát přišel do toho pokoje, viděl tam Afanázii vyobrazenou;
taková krásná byla, že jak ji spatřil, tak mu srdce radostí plesalo. On
si umínil a přísahal bohu, že on ji dostat musí. Ale dobře on o tom
věděl, že jeho otec s englický m králem že sou v nevůli, ale na to nic
nedbal. Jedenkrát prosil otce, aby on mu dovolil jet do jiných měst,
aby věděl, jak vojsko je v pořádku a jak vojsko žije. Král mu dal za
recht a dovolil mu. On se sebral a jel rovně k moři. Když přijel k moři,
Povídky sebrané na Valašsku r. 1888. 67
tak si zaplatil šíf a jel na druhou stranu. Když ale se dostal šťastně
na druhou stranu do Englicka, do toho hlavního města, co byl král,
tak se dostal šťastně až k němu do jeho paláce. Král, jak ho spatřil,
tak ho poznal, že on je francouzského císaře. Tak nařídil svému slouží-
címu, aby ho hned vzali a svázali a upekli. Když byl pečený, tak nechal
na něj udělat z prken takovou kisnu ; do té kisny ho dali a řebíky za-
tloukli, nazpátek do Francouzska císaři zaslali. Napsal mu ještě, aby si
nechal dobře chutnat. Císař, jak to dostal, hned přišel do velkého zá-
rmutku s jeho paní a se synem. Tak už měl než jednoho syna, Rudolfa,
a už také dorostal. Jedenkrát otec odešel někam náhodou. On si nechal
zavolat zámečníka, a ten pokoj si nechal otevřít. Chtěl ten obraz vidět,
jaká ta princezna je. Zámečník mu pokoj otevřel, on se na obraz po-
díval; jak ten obraz spatřil, tak si umínil, že on Afanázii dostat musí,
že on pro ni žije a žít bude. Jen ale špekulíroval, jak on by se dostal
na cestu Jedenkrát prosil otce, aby mu dovolil jet ven, do měst, aby
viděl, jak v jiných městech národ žije. Ale král mu dovolit nechtěl. Ani
o tom slova slyšet nechtěl, poněvadž měl než jednoho syna. Myslil on
si : — Co kdyby on něco o té princezně věděl a jel také do Englicka ?
Tak bych mohl zkrátka o něj také přijít. — Ale Rudolf ho každý den
prosil, aby mu dovolil jet ven; když ho nechce pustit samého a o něj
se tak bojí, aby mu dal sebou deset mužů vojáků, aby ho měli pod
dohlídkou. Tak na to císař svolil. Všickni vojáci musili přísahat pod
ztrátu hrdla ztracení, když bez Rudolfa zpátky přijdou, anebo jemu se
něco stane. Tak se sebral Rudolf s deseti vojáky a jede ven. Ale on
rovnou cestou jede k černému moři. Tam si pronajmul jeden velký dům,
a vojáci musili všady chodit za ním, kam on chodil; tak se báli, aby
se nikam neztratil. Jedenkrát on zaplatil kapitánovi, aby ho vzal na šíf,
poručil svým vojákům, aby ho nebudili ráno v sedm hodin, aby ho
budili v osm. Když vojáci spali v noci v domě, tak on pomalu se vy-
kradl z domu, šel na šíf, šíf hned, jak on vstoupnul na šíf, hned od-
razil, poněvadž byl přeplacený od Rudolfa. Vojáci ráno jdou budit Ru-
dolfa v osm hodin, Rudolf se jim neozývá. Tak čekali půl hodiny ještě.
Jdou a budí ho, žádný se jim neozývá. Šli pro zámečníka, zámečník
jim otevřel pokoj, tam Rudolfa nebylo. Tak velký nářek o Rudolfa, že
oni dobře vědí, že přijdou o krk kratší, že oni přísahali před císařem,
a teď mají přijít bez Rudolfa domů. Tak tam čekali v tom městě tři
dni a najít ho nemohli. Jak ho najít mohli, když on plaval na moři.
Tak se sebrali po třech dnech a vrátili se domů. Přišli k císaři a poví-
dají mu to, co se stalo s Rudolfem, že se jim ztratil a že jdou bez něho
domů. Tak král hned byl rozčilený a dal je hned do žaláře. Povídá:
— Do dne do roka budete v žaláři. Když se Rudolf do dne do roka
navrátí, dostanete pardon; když se ale nenavrátí, tak ste každý o krk
kratší. Tak milý ale Rudolf se dostal šťastně přes moře. Když slezl
5*
68 V. Tillc:
s moře, tak potkal jednoho žebráka. Povídá: — Žebráku, svlékni ten
tvůj roztrhaný oblek, a já té dám ten můj pěkný; budeme handlovat. —
Žebrák povídá: — Jen si země nedělejte blázny, že sem roztrhaný. —
Rudolf povídá: — Žádné blázny. Jen se svlékej a já se také svlékám. —
Když viděl žebrák, že se Rudolf svléká, tak se svléknul také. Rudolf
si na sebe obléknul ty roztrhané šaty. Žebrák si obléknul ty Rudolfovo
šaty. Tak žebrák musil dát Rudolfovi ještě roztrhaný košík, a v něm
pár kousků chleba. Tak Rudolf vypadal v tom obleku, jako kdyby mu
bylo padesát let. Tak se dal Rudolf prosit, až se dostal do města, co
bydlil král; a pořád prosí, až už měl hnedle plný košík chleba. Právě
se dostal do půrku, když tlouklo dvaná'ct hodin v poledne. Stráž se
vexiovala a on mezitím se třel, až on se dostal do půrku a na konk
nahoru. A král právě obědval s princeznou. On otevře dveře a prosí.
Král tak vyskočí a povídá : — Co je to za pořádek, že má stráž pustit
žebráka do půrku. Dnešního dne žebrák bude oběšený a stráž bude
všecka oběšená. — Princezna prosí otce, aby jim život daroval, a on
povídá; — Aspoň toho žebráka, aspoň na tom se spomstím. — Prin-
cezna tady prosí otce, aby mu život daroval, že jak na něm vidí, na
tom žebráku, že je beztoho jakýsi blázen neb hloupý moc, tak aby mu
život daroval; že beztoho při každém purkíi mají jakéhosi blázna, tak
že by jeho si mohli také nechat. A tak otce prosila, že mají beztoho
zahradníka, že už je starý, že brzy zemře, že by zahradník jej mohl
naučit zahradnictví. Král povídá: — Vidíš, Afanázie, máš recht. Náš
zahradník ho může vyučit znát všechny květiny, co my v zahradě naší
máme. — Tak si nechal zavolat zahradníka. Zahradník přišel, král po-
vídá: — Pane zahradníku, tady máte člověka, já chci, abyste ho vy-
učil zahradnictví. — No, zahradník povídá: — Jejich milost královská,
já sem spokojený. Tak princezna šla a dala mu šatstvo, krásný klobouk,
všecko; on musil ty staré šaty se sebe všecky svléknout, a pěkné šaty
si oblékl. Ale když se oblékl do těch hezkých šatů a umyl se, přičesal,
tak byl z něho takový hezký člověk, že princezna jak živa takového
hezkého člověka neviděla. Tak ale pro něj celá hořela. Tak teď pracuje
v zahradě. Zahradník povídá : — Tak vidíš, Rudolfe, tohle to sou kvě-
tiny nejzamilovanější princeznino. Ty pěkně okopáš a tu trávu vytrháš;
až budou okopané, tak je pěkně zaliješ. — Povídá: — Strejčku, to já
udělám. — Zahradník odešel, a on ty kytky všecky vytrhal, zaházel, a
tu trávu tak krásně okopal a zalil. Zahradník přišel k němu, povídá:
— Pro Krista pána! Ty nejlepší kytky jsi vytrhal a tu trávu jsi okopal
a zalil; tak vidíš, osle, cos to udělal. — A dal mu pohlavek. On se
dal do pláče, šel ke králi, povídá: — Strejčku, zahradník mi natloukl.
— Král si nechal zavolat zahradníka, povídá: — Proč pak stému na-
tloukl? — Jejich milost královská, on mně ty nejlepší kytky vytrhal a
zaházel a tu trávu okopal. Já mu řekl, aby tu trávu vytrhal a ty kytky
Povídky sebrané na Valašsku r. 1888. 69
okopal, a on to uděl naopak. Jejich milost královská, než bych ho měl
v učení a s ním se zlobil, tak se radši poděkuji ze služby. — Král po-
vídá : — Tak já vám povím, pane zahradník. Tak mu tam vyměřte kus
zahrady, nechtě mu tam vystavět domek na té zahradě, ať tam sám
pěstuje kytky. Budete vidět, co z něho bude. — Tak zahradník hned
šel a vyměřil mu tam kus zahrady a nechal mu tam vystavět domek.
On se tam do něho hned nastěhoval, šel do své zahrady, co mu za-
hradník vyměřil a tam pěstoval svoje kytky. Tam ale nerostlo nic jiného
než hořké lupení, a na něm takové ty knoflíky ; a to hořké lupení tak
krásně okopával, až přišel k němu jednou zahradník, povídá : — Vidíš,
ty osle, tady máš tu tvoji trávu tak krásně okopanou, co z toho máš.^
Nic. Zítra bude svátek Afanázie, každý chasník udělá nějaký krásný
puget z kytek, dostane krásný dar od Afanázie; budu vidět, jaký ty
puget uděláš. — Jak já, strýčku, taky nějaký udělám. — Šel v noci,
natrhal krásné květiny v zahradě a udělal krásný puget, zlatým řetězem
ho otočil a několik prstenů na něj navlékl a nesl ho princezně na její
.svátek. Zahradník jej ale viděl, když do půrku šel, tak po něm dával
pozor, až půjde zpátky. Když Rudolf přišel do půrku, princezně vinšoval
tak krásně, že ona na něj ostala koukat a v tom jí podává ten krásný
puget. Tak šla a dala mu plný klobouk zlatých dukátů. On je vzal a
běží s nimi do své chaloupky. Zahradník ale utíká za ním. Povídá. —
Podívejte se, co mně dala plný klobouk knoflíků, a sou ještě bez oušek ;
ani to nemohu přišít ke kabátu, tak co s tím budu dělat? Vezměte si
to strýčku. - Zahradník ho popadl a utíká s radostí domů. — Podívej
se ženo, jak ten člověk je hloupý. Princezna mu dala plný klobouk
dukátů; on myslí, že sou to knoflíky, tak mně řekl, abych si je vzal.
— Tak princezna poslala gubernantku k Rudolfovi. Gubernantka jde.
— Pane zahradníku, princezna vám vzkazuje, kdybyste jí udělal ještě
jednou takový puget. — On povídá : — Jedno napečení lívanců, a na-
mazané švestkami. — No tak princezna svolila, že ano. Tak on hned
udělal ještě jeden krásný puget a nese jí ho do půrku. Ale ten byl
dvakrát tak krásný, jako ten první. Podá ho princezně. Ona ho vzala
a tak se na něj usmála. Pečení lívanců bylo připraveno, gubernantka
mu je namazala švestkami, on je jedl, a co měl je jíst jak leží, takhle
(na tenko), jedl je takhle (na plocho) a celou tvář si zamazal švestkami,
tak že princezna se nemohla udržet smíchy, když se na něj podívala,
jak byl zamazaný. Povídá princezna: — Pane zahradníku, co pak vám
dám, když mi uděláte ještě jeden takový puget ř — On povídá : Vezměte
mi sebou spát. — Ona povídá : — Vezmu, — protože byl Rudolf moc
krásný člověk. Tak hned šel ještě ten samý den a udělal zas jeden
krásný puget a otočí ho zlatým řetězem a při něm byly malé zlaté
hodinky. Když ho přinesl a podává ho princezně, ona ho vzala od
Rudolfa a podívá se na Rudolfa a tak se na něj líbezně zasmála. Tak
70 V. Tille:
šel s princeznou spát a celou noc, kdyby se jí byl rukou dotknul —
ani se jí nevšimnul. Ráno ona povídá gubernantce : — Jestli pak víte,
ani si mne nevšimnul. Toho budu brát sebou každou noc spát. — Ne-
chala si ho zavolat: — Pane zahradníku (co vám dám), když mi uděláte
ještě jeden puget, a ten už bude poslední. — Vezmete mě ještě jednou
sebou spát. — Povídá: — S radostí. — Tak hned šel a udělal ještě
jeden puget, na to ale navázal zlata krásného a všelijakých drahých
klenot, že ten puget byl vert moc tisíc. Přinese ho princezně, princezna
ho vzala do ruky a dá za to Rudolfovi krásné políbení, poněvadž Rudolf
byl moc hezký člověk. Ona ale si na Rudolfa v srdci myslila, a on na
ni. Večír šli spolu spát, ona se ho lecos vyptávala, odkud je. On jí
povídal, že je z jedné země kupcovo syn. Tak se spolu pomilovali
v noci. Dali si spolu slib, že oni svoji musí být. Když ale Rudolf po-
zoroval, že princezna se v jiném stavu vynachází, tak jen spekuloval,
jak by s milou princeznou přes moře ujel. A o tom nevěděl žádný jiný
mezi nimi, než Rudolf, princezna a gubernantka. Jedenkrát král s krá-
lovnou byli pozvaní do jednoho městečka na jakousi trachtu. Tak Rudolf
hned se spakoval, princezna se spakovala, sebrala si svoje šatstvo všecko
a mnoho peněz. Rudolf hned šel, uplatil šíf a jeli na druhou stranu.
Gubernantka měla zakázáno, aby žádnému nic neříkala ; až přijde domů
král, bude se ptát, kde je princezna, aby řekla, že neví. Král přišel
domů, jindy princezna mu vždycky běžela naproti, když jel odněkud,
teď už mu naproti nepřišla. Ptá se gubernantky : — Kde je princezna ?
— Ona řekla, že ji večer doprovodila do jejího pokoje, a ráno že jde
otvírat, tam žádný nebyl. — Ptal se, kde je Rudolf. Povídá, že neví.
Hned poslal Rudolfa hledat po zahradě. Rudolfa nikde nebylo. Tak
hned král nechal napsat psaní a na každý roh to bylo přilepeno : kdo
Rudolfa přivede živého, že dostane za něj padesát tisíc. Tak Rudolf
se dostal šťastně s milou princeznou na druhou stranu. Tak Rudolf
koupil krásný kočár a koně, a jeli ke své vlasti. Když tady jeli pár
dní, Rudolf povídá Afanázii: — Vidíš, já už nemám žádné peníze, já
musím ty koně a ten kočár prodat, a koupím než jednoho koně a
pryčku. — Ona povídá: — Já sem spokojená, drahý Rudolfe. — Tak
ho měla ráda. Tak zase jeli pár dní, on povídá: — Vidíš to, drahá
Afanázie, už nemám zase žádné peníze; tak toho koně s tou pryčkou
prodáme a koupíme si jen takovou káru. Chvíli potáhnu já tebe, chvíli
potáhneš ty mé. — Ona povídá : — Já sem .spokojená. — Tak koupil
tu káru a posadil ji do té káry a táhnul ji po cestě. Ona tomu ale
zvyklá nebyla, když ale měla Rudolfa ráda, tak všemu přivyknout
chtěla. Tak on jí povídá : — Vidíš, drahá Afanázie, já už nemám zase
žádné peníze, a takovéhle hedvábné šaty jako ty máš na sobě se u nás
nenosí. Ty si musíš koupit takovou krátkou čeryenou sukni nad kolena
a červenou kazajku a na hlavu jen šátek. — Ona tomu zvyklá nebyla,
Povídky sebrané na Valašsku r. 1888. 7X
když ale Rudolfa měla ráda, tak tomu přivyknout musila. Tak až se
dostali šťastné k tomu královskému městu. Povídá jí : — Ostaň ty tady,
u té káry, já musím jít mé matce a omeldovat tě, jestli tě smím přivést
do jejího domku. Pak ti musím říci: já nejsem kupcovo syn, já sem
jedné zelenářky syn, a ona je taková moc zlá ; tak tě tam půjdu omel-
dovat. — Povídá : — Jdi, drahý Rudolfe, — a chudinka plakala. — Po-
vídá: — Vidíš to, z jakého rodu já sem a ty jsi mě do takového ne-
štěstí přivedl. — Tak šel Rudolf k jedné zelenářce, povídá: — Bábo,
já se ti zvéstuju: Já si vezu princeznu z englické zemi, já sem princ
Rudolf. Až ti sem přivedu moji princeznu, tak ty jí dost nadej a řekni,
co, takovou ostudu jsi si přivezl, že ji sem nepřijímáš. — A sebral se
Rudolf a šel pro milou princeznu. Ona tady ubohá čekala na něj. On
povídá : — Tak pojď, Afanázie, už sem tě' omeldoval u své mámy. —
Ona tu káru táhla a on tlačil. Když přijeli do toho domku, co ta zele-
nářka ostávala, tak jak je spatřila, že tam jedou s tou károu, tak vy-
běhla ven, povídá: — Ty mordzatracená duše, takovou ostudu ty jsi si
přivezl ? — Tak baba nadávala a křičela. Když už toho bylo moc, tak
Rudolf na ni mrknul a ona přestala. Šli do cimry, povídá: — Co pak
vám dám jíst? Vždyť já sama nic nemám. — Povídá Rudolf: — Jen
nám přece něco jíst dejte, my máme hlad. — Tak ona tam měla va-
řené brambory na loupačku. Tak šla zelenářka, vzala ty brambory
s hrncem a vysypala je na stůl. Povídá: — Jiného vám nemohu dát.
— Afanázie tak koukala na to jídlo a myslila si v duchu : — Můj Bože,
co sem já to jen učinila. Já sem přece rozená z královského půrku, a
teď sem se dostala mezi takovou bídu. — Tak ani nevěděla, co je to
za jídlo, tak to jedla i s těmi slupkami, poněvadž nevěděla ani, jak snad
se to loupá. Tak těch bramborů několik snědla a řekla, že už má dost.
On povídá, Rudolf: — Maminko, my nemáme žádné peníze; nevíte
o žádné práci tady, abychom přece se uživili? — Zelenářka povídá:
— Já vím o práci. Zítra se půjdou okopávat chmelnice, tak můžete
také jít, abyste si vydělali na chleba. — Rudolf povídá : — Drahá Afa-
názie, tak musíš jít okopávat tu chmelnici, a já si budu hledat v městě
zas nějakou jinou práci, abychom se uživili. — Zelenářka přinesla kracli,
ukazovala ji Afanázii. Ona povídá: — Jakpak seto bere do ruky? —
Zelenářka jí dala do rukou, povídá: — Takhle budete kopat. — Tak ji od-
vedla na pole, Rudolf šel s ní; ukazovala jí, jak má kopat. Ona chudinka to
nikdy v rukou neměla, tak plakala, proč jen ona se sklamat nechala a od
svých rodičů pryčujela. Rudolf povídá: — Tak tady, drahá Afanázie, kopej
a já jdu do města se podívat po práci a za chvíH se sem přijdu na tebe po-
dívat. — Ale on ji jen tak zkoumal, jestli je ona k němu věrná; a
sebral se a šel rovně do půrku, ke svému otci. Císař, jak ho spatřil,
hned si padli do náručí, políbiH se. Rudolfovo bylo první slovo, kde
sou ti vojáci, co s ním jeli na cestu. Císař povídá: — Právě zítra mají
72 V. tl;*:
:/r, ví.Vr-r.: jx^T^ří"^:. Tak když jť: í-e aarrátií. rak ma': Tíšckn: pardon. —
Wz.f/Í VékiiAX c;*ar, ai/V t: vojáci, co šOj t žaláři aby hcei byl: na
ítrory^/I^ p/ro;^i-,:^r.: Kudolí povídá s.éniJ otci všechno jeho tajeniitTÚ
y ;a'-:';rr. on ':>>'í . že or> Afanázií ukracl eii^lickérnu král; a s ní do toho
\'A\Xý% z,r\^*:,, Císař á^ ho ptá, kde ji naá. On povídá, že je u jedné
ř^>:ríářky a ž^: okopává chmelnici, že ji jen tak zkoumá, jescl: ona je
k r*^:ríi>j vérná. Sel a spachtoval tam jeden kantýn. V tom kant\iié se
f/Todávaía kořalka, houík/ a buru*. Když vojáci jezáill na execirku a
z ex^;círky. tak tam moc utratili penéz v tom kantýné. A sebral se
Pudolf a íí:l hned na pole k Afanázii. Ona, jak ho spatřila, hned se
dala do piáče, jK^vídá; — Podívej se, Rudolfe, jak mné teče krev
z rukou. V'Í4 dol^c, že sem to jak živa ani neviděla délat. a teď to
mám d/;lat -- Povídá: — Pojď, Afanázie, já sem ti \yna§el lepší práci.
Já v;m hpachtoval kantýn. Tam budeš prodávat kořalku, housk>- a burt\*.
Povídá: -- Ví4, Rudolfe, takového néco pro mé, to přece bude lepší
práa:. Tak ji tam dovedl do toho kantýna a šel a navedl voják>%
až pojedou z execírky, aby jí tam všechno vypili, všechno snědli a
všechno rozbili, ale jí aby neublížili. Tak vojáci, když šh' z execírky,
tak «i poroučeli kořalku, housky a buřty, až to tam všechno snědli a
vypili, a co nemohli vypit, tak to vypustili ze soudků, a ty soudky roz-
mlátili na hadry. Ona tak se ubohá na ně kouká a pláče a jde domů
k zelenářcc; a Rudolf tam také byl. Povídá: — Rudolfe, podívej se,
co .se mí stalo; tady je vojsko: všechno mi vypili, a co nevypili, to
vypustili. Povídá Rudolf: — Jestli pak je znáš? — Povídá: — Když
neznám žádného; oni měli všichni stejný oblek. — Afanázie povídá:
To u nás \)y se nesmélo stát. — Povídá Rudolf: — Počkej drahá
Afanázie, já ti něco lepšího najdu. — Povídá: — Tak jdi, drahý
kuílolfku, abychom .se nějak uživili. — Šel na rynk a koupil od všech
hrnčířů hrnce a mísy a nechal jí to všechno přivést na rynk. Šel a
navedl dragouny, až pojedou z execírky, aby tam do toho s koňma
vjrii, do těch hrnců, všechno aby tam rozšlapali a rozbili, ale jí pod
ztr«'it<)íi hrdla ztracení, kdyby někdo ublížil. — Tak šel Rudolf k zele-
nářce. Povídá : - Drahá Afanázie, tak sem ti zařídil lepší kšeft.
HudííS prodávat na trhu hrnce. — Takového něco, drahý Rudolfku, to
l)ude při'<:e něco lep.^ího. — Tak šla na trh ke svým hrncům, sedla si
na židličku, a lani prodávala. Když jeli vojáci z execírky, tak tam za-
j<;li do hrnců v.-^ichni a všecky hrnce a mísy jí rozšlapali; ale jí ublížit
nrsnířli. Když odjeli pryč, tak ona šla s pláčem a vybírá ještě z těch
stirpii, jrslli by byl některý dobrý, dala si ho na ruku, klepala na něj,
j(rstli nekiaplí. Tak jich málo dobrých našla a sebrala se a šla k zele-
nářcc. Kudolť už tam na ni čekal, protože se právě na to koukal, když
jí tam ty hrnce ti koůáci šlapali. Přišla s pláčem. — Co pak se ti
sialo, drahá Afanázie, že pláčeš? — Podívej se, drahý Rudolfe, když
Povídky sebrané na Valašsku r. 1888. 73
ti vojáci mě zajeli s těma koňma a všechno mi to rozbili a rozšlapali,
a já sem ani krejcar neutržila. — Jestli pak je znáš? — Neznám z nich
žádného. — Povídá: — Počkej, drahá Afanázie, já sem ti už vynašel
lepší práci. Budeš v císařském půrku při kuchyni ; a já tam mám také
práci, já tam zametám koňky. Ale já sem tam beze stravy, tak ty musíš
vždycky koukat, abys mně od stravy něco schovala. — Tak ji přivedl
do půrku v těch krátkých sukních. Tak se všickni na ni chodili koukat.
Tak tedy ona vařila a od snídaní mu schovala něco jíst a od oběda
také, tak že to bylo do dvou hrnečků: v jednom byla polívka, v jednom
bylo maso a omáčka, a chtěla mu to už dát a dávala pozor, aby ji
žádný neviděl, tak si to přivázala pod sukně do boku. Byl tam takový
starý lokaj šmachťavý; ten už byl od Rudolfa navedený, aby na ni
pozor dával, až to jídlo bude mít schované. Když lokaj věděl, že Afa-
názie má jídlo schované, tak šel do sálu. tam sedělo třicet muzikantů ;
poručil, aby hráli, a kdo byl v půrku, každý musil tancovat. On šel a
vzal Afanázii tancovat. Císař a císařovna a všickni lidé se koukali;
a jak lokaj tancoval s Afanázii, tak jí vypadnul ten hrnec s tou omáčkou.
Ona chudinka taková celá červená ostala, hanba jí to bylo. Všichni
na ni koukali, jak s ní tancuje dál, tak jí vypadnul druhý hrnec s jídlem.
Ono jí to bylo taková hanba. Císař už se nemohl na to dívat s císařovnou,
tak šel, vzal ji za ruku, vedl ji do pokoje a políbil ji. — Pojď, drahá
Afanázie, ty jsi dcera naše. — Dal jí hned oblek, jak se sluší na
princeznu. Ona byla tak krásná, císař měl z toho radost, že jeho princ
je tak šikovný, že on ji englickému králi ukradl. Tak mu císař poslal
smír, aby se přišel s nimi smířit, že jeho princ Rudolf si bude brát
jeho princeznu Afanázii. Král, jak psaní dostal a přečetl ho, tak měl
z toho náramnou radost, že jeho princezna je při živobytí. Tak se
sebral a jel do Francouzska císařovi. Císař, jak ho spatřil, tak ho
srdečně přivítal, a princ Rudolf ho přivítal, a jeho Afanázie ho při-
vítala. Pak vystrojili silnou svarbu, všickni císařové a králové byli po-
zvaní na tu svarbu. Po svarbě se s nimi král rozloučil, englický, a jel
do své vlasti a přál jim všecko dobré a
konec.
Poznámky viz u č. XLIX.
XLVI.
Tak byl v jednom městě královském jeden kovář chudý a ten měl
tři syny. Jeden se jmenoval Josef, jeden se jmenoval Franc, ten nej-
mladší se jmenoval Honza. Ten byl nejhloupější z nich. Ti dva bratři
Honzu nenáviděn, stydSi se za něj, postrkávali ho. Tak když s ním
bratří postrkávali, tak on povídá svému otci, že už je dost dlouho při
74 V. TiUc:
řemesle, aby mu dal za vyučenou, že půjde do svéta. Tak otec mu dal
hnedky za vyučenou, koupil mu nové šaty a koupil mu dřevěné stře-
více na cestu. Tak on povídá: » Vidíš, kluku, tak jsi dobře ošacený
a obutý, ne ale abys na cestě se vrátil roztrhaný a samá veš. Tak tě
nikdy nepřijmu pod střechu. «
Tak se rozloučil s rodiči, s bratry a šel do světa. Přišel do jednoho
hlubokého lesa, v tom lese chodil dva dny a dvě noci, živého ducha
nespatřil, tak se živil jen tak těmi bylinkami. Tak přišel na jednu cha-
loupku. Přijde do té chaloupky, otevře si dvéře, a tam byla stará ba-
bička. Ta babička povídá: >Ty nezdárné dítě, tys přišel mezi raubíř-
skou mocI«
»A, babičko, to nic nedělá, jen mi dejte jíst, já mám hlad.« Ba-
bička mu dala jíst. Když se najedl, babička povídá:
>Co nejdřív utíkej pryč, raubíři přijdou, a tebe by zabili. « Tak on
jí poděkoval a rozloučil se s ní a šel pryč — no, ale babička si my-
slela, že ten člověk šel dočista pryč On si vlezl do peci. Za chvíli,
tady se sypou raubíři k obědu, a on kouká z peci, tak si je počítal na
prsty, tak jich bylo dohromady těch raubířů osm čtyřiadvacítek. Tak
když už všickni byli naobědvaní a zas prošli pryč, tak on vylezl z té
peci, jde a otevře cimni, povídá: »Babičko, prosím vás, dejte mi eše
něco jíst.«
Babička povídá: »Ty nezdárný synu! tys tady ještě .^«
Povídá: » Babičko, jen mi dejte něco jísti, já mám velký hlad.«
Babička mu dala jíst. Když se najedl, babička povídá :
• Vidíš, synáčku, vidím na tobě, že jsi chudých rodičů. Taktu máš
tenhle proutek, a jdi po téhle trávní cestě, a když přijdeš k té skále,
tak na tu skálu šupni, ta skála se ti otevře. Tam budeš vidět jmění,
stříbro, zlato, papíry, a všeho jmění dost. A tu máš na cestu dukát.
Ne ale, až tam přijdeš, abys si nabral peněz dost. Ty si žádné peníze
vzít nesmíš. Tam za dveřma je hromádka kamení, každý vypadá jako
pěsť. Tak si jich vezmi «
Honza babičce poděkoval a rozloučil se s ní a šel. Přišel na tu
skálu, šupnul, skála se mu otevřela, tam viděl takové peníze krásné
a tulika peněz, že to jak živ neviděl. Tak si pomyslil:
»Můj bože, jak je můj otec chudý a moji bratří, a já jak jsem
chudý ! Můj otec musí dělat dvanáct svršků za krejcar, a tady leží tulika
jmění!*
Tak si nabral plno kapsy peněz, nejvíc si bral zlato a papíry. Ale
vzpomněl on si, ža mu babička povídala, aby si žádné peníze nebral,
že tam za dveřmi je hromádka kamenů, aby si jich vzal pět. Tak ty
peníze, co měl v kapsách nabrané, tak je vyndával znova z kapes ven.
Všecky kapsy obrátil, aby mu tam ani jeden jíbníz nevostal. A se mu
tam přimíchal ten dukát, co mu dala ta babička. Tak si ten dukátek
Povídky sebrané na Valašsku r. 1888. 75
vynašel a vzal si ho a šel ke dveřům, tam se podívá za dveře, a tam
bylo skutečně hromádka kamení. Tak povídá si: ». . . abych si téch
kamenů vzal pět.«
Tak si jich vzal pét, dal si je do kapsy do zadu do šosu a šel
rovnou cestou trávní lesem ven, až se dostal šťastně z lesa ven.
Nedaleko lesa byl jeden královský hostinec. On měl hlad a měl
zlatý dukát, tak tam šel. V tom hostinci právě seděl princ královský.
On, jak tady jde po schodech do toho hostince, byly to mramorové
schody, a on měl dřevěné střevíce, tak mu to dělalo velký rámus. Ho-
stinský tady vyběhne ven, když ten rámus uslyšel, jak mu to klapalo:
»Co se sem opovážíte jít, vy sprosťáku, to je hostinec jen pro
pány!«
Princ královský právě tam četl noviny a kouká se na to, povídá:
»Pane hostinský, pusťte sem toho člověka, on má třebas hlad, on by
si chtěl koupit něco jíst.*
Tak on ho tam pustil. Honza tady vytáhne zlatý dukát, povídá:
• Strejčku, dejte mi za to něco jíst*
Tak on mu přinesl něco málo jíst a něco málo pít. Co mu hostinský
přinesl jíst, on by byl pětkrát tulik snědl. Ale měl za krkem zlaži(?),
a to měl od těch kamenů, co měl v kapse. Tak se chtěl na jeden po-
dívat, vytáhne ho z kapsy, ale princ s něho oči nespustil. Jak ho vy-
táhne ven, tak se udělala taková zář, jako když celá hospoda hoří.
A on to hned zase strčil do kapsy. Myslil si, až půjde okolo potoka,
že to tam nahází. Mladý král povídá: »Co to tam máte neobyčejného
v kapse.^ Ukažte mi to!« »I strejčku, nic.« »Okažte, nebujte se, co to
tam máte*. »Mám tady, strejčku, kámen.* >Tak mi ho okažte, ten
kámen. *
Král se podíval na kámen, povídá: >Co pak za něj chcete?* >Já
nevím, strejčku, — co mně dáte.* >Já vám dám za něj osmdesát tisíc*
»To já ho, strejčku, dám.* »Pane hostinský, tomu člověku dejte jíst
a pít co hrdlo ráčí a dobrý nocleh. Ráno ho přivedH:e do mého půrku,
tam dostane vyplaceno osmdesát tisíc* a odešel.
Hostinský snášel Honzovi jíst a pít dost. Tak se moc najedl, až
se potom musel kutálet.
Ráno, když se vyspal, tak hostinský vedl ho do půrku a odešel.
Stráž ho tam pustit nechtěla. Honza on tam dělal velký rámus, tak,
až se starý král probudil. Křičí: »Co je to tady za rámus .í^« Honza
povídá: »Já si jdu pro osmdesát tisíc k mladému králi, a oni mě tam
nechtějí pustit.*
Starý král si myslil, co je to asi za člověka, že si jde pro osm-
desát tisíc .^ Ale mladý král spal ještě, a starý nevěděl o tom kamenu,
co mladý král koupil. Milý Honza se představil před krále, povídá:
»To vy, strejčku, nejste, to byl mladý strejček.*
76 V. Tille:
Starý král jde do pokoje k mladému, on ještě spal, tak ho zbudil.
Jak otevřel pokoj, tak spatřil ten kámen, ležel na stolečku. Hned ho
vzal do ruky, prohlíží si ten kámen, ale on mu rozuměl lépe nežli syn.
Ten kámen byl tulik vert, co jejich zem třikrát tulik obnáší. Tak po-
vidá král starý Honzovi: »Za ten kámen dostaneš osmdesát tisíc, a jdi
do města, a tam si vyber jaký dům se ti bude líbit, a ten dostaneš
přidáno k těm osmdesáti tisícům.*
Tak on tady jde do města, chodí po ulicích a kouká na domy,
a všecky domy se mu líbily, byly hezké. Až přišel do jedné ulice, a tam
byly krásné domy. Tak pohlížel s jednoho na druhý, až se tady za-
staví u jednoho krásného domu, a v tom domu zůstával právě jenerál
felmaršál. Tak Honza kouká pořád na ten dům, vezme z ulice kus
bláta a píše si na čepici, na šilt, jeho číslo, devítku, aby ho nezapomněl.
Jenerál se svou paní kouká z okna, povídá své paní: » Podívej se, to
je jakýsi špchoun. já ho nechám zavřít.* Paní se přimlouvá za sprosťáka,
že je to beztoho jakýsi blázen, že kouká po domech, aby ho nechal
jít dál. Milý Honza se sebral a šel do půrku, ukázal královi číslo,
a kde jaký dům si vyhlédnul. Král povídá: » Chyba! Zapomněli jsme
si to vymídnout, že tam zůstává jenerál felmaršál v tom domě.*
Ale tak když už si ten dům vybral, tak mu ho nechali, Honzovi,
a za čtyřiadvacet hodin musil být jenerál felmaršál vystěhovaný z toho
domu, a Honza tam byl daný. Dostal od krále osmdesát tisíc, koupil
si krásné šaty vojenské a dal se na vojnu. Král ho nechal cvičit dobře,
a učit, a on se z něj stal takový šikovný člověk, a hezký člověk to byl,
tak pořád tady avanžíroval při vojsku, pořád vejš a vejš, až tady
udělal majora. Tak to šlo všady v novinách po všechnčch zemích, že
takový jakýsi cizozemec, že udělal v jedné zemi majora. Tak to přišlo
do té země, co Honza byl rozený. Tak z úřadu nechali zavolat kováře
a kovářku a ptali se jich, jestli mají takového a takového syna: »Máme!<
»A kde je?« >Ve světě někde. « »Jak se jmenuje.^* > Honza. «
• Jestli pak víte. že je v té a v to zemi majorem.*
Kovář povídá: » Pánové, nedělejte si z nás blázny. Co pak takový
sprostý člověk může udělat majora*.^
No oni povídali: »Je to skutečná pravda.*
Tak se sebrali a šli z úřadu domů. Když přišli domů, tak povídá
kovář: » Vidíš to, ženo, ten náš Honza je přece šikovný, když on je
majorem!*
Kovářka povídá na to: *Dej si pozor, hnedle nám přijde domů
samá veš a potrhaný. *
Tak až se mezi sebou strašně pohádali.
A Honza, když byl tím majorem, v té zemi král měl hezkou prin-
ceznu, povídá jí: »Jdi k majorovi, a optej se ho, jestli má ještě takový
kámen. Že bys ho od něj koupila.*
Povídky sebrané na Valašsku r. 1888. 77
Ona se sebrala jedenkrát, šla k majorovi. Ona byla krásná prin-
cezna. Zaklepá, pan major řekl »Dále«. Ona otevřela, on ji přivítal, ptá
se jí, co by si přála. Ona povídá: >Pane major, já se vás jdu ptát,
jestli máte ještě jeden takový kámen, já bych ho od vás koupila.*
»Mám, ale neprodám, ale dám vám ho z lásky, když mě vezmete
sebou spát.«
A ona mu na to neodpověděla, a poděkovala se a odešla pryč.
Přišla domů, a král se jí ptal, jest- li má ještě kámen takový. Ona povídá:
»0n mi řekl že má a že neprodá, ale že mě ho dá z lásky, když
ho vezmu sebou spát.*
Král povídá: »Tak vidíš, když on má ještě jeden takový kámen
to my jsme proti němu žebráci. Hezký člověk je to, tak si dělej podle
tvé vůle.* Tak ona jedenkrát se oblékla do bílých šatů a šla pana
majora navštívit. Zaklepá, major řekl »Dál,* ona vešla do pokoje, on jí
přivítal, princezna povídá: »Pane major, co jste si přál, to zde máte*
Honza měl takovou radost, jak živ takovou krásnou dámu ne-
spatřil jako ta byla. Tak se spolu pomilovali a on jí dal kámen a řekl
jí a ukázal, že má ještě tři mimo toho co jí dal. Tak si dali spolu slib
že se v krátkosti vezmou. Ona šla domů, povídá to králi, co se stalo,
že on jí dal kámen a že má ještě tři. Král povídá:
»Tak vidíš to, jaký je to boháč, že už na světě žádný není takový
boháč, jako je on. To budeš šťastná na zemi.*
Tak hned bylo rozhlášeno po zemi, že pan major si bude brát
princeznu a že bude nastávajícím králem. Tak hnedky tady byla svatba.
Milý Honza tady nastoupil hned na trůn, byl králem nastávajícím. Byl
náramně velký boháč, co měl on vojska pod svou rukou, tak všechněm
nechal udělat extra šaty. Každý voják dostal větší lénunk a větší mináž
za nového krále. Tak vojáci měli nového krále náramně rádi, měli při
něm moc dobře.
Netrvalo to dlouho, mladá královna dostala synáčka. Tak to šlo
hned v novinách, že už ten cizozemec, co přišel před léty do té a té
země, že už je králem. Tak z toho úřadu, co byl ten kovář, tak si ho
nechali zavolat. Povídají mu: » Jestli pak víte, že ten váš syn už je tam
králem ř« Kovář běží domů s velkou radostí:
• Jestli pak víš, ženo, že ten náš syn už je tam králem!* Ko várka
povídá: »Jen si dej pozor, aby ti nepřišel domů roztrhaný ještě*
Tak mezi tím časem mladý král ale byl smutný, a královna se
nad tím rmoutila. Ráda ho měla a on ji měl taky rád. Jejich synáček
už byl velký, už jezdil na koni. Královna jednou nechala zapřáhnout
do kočáru a sedla si se svým synáčkem a s králem do kočáru, jeli na
špacír do lesa. Když přijeli daleko do lesa, tak křičí na kočího, aby
zastavil. On zastavil, král a královna slezli s kočáru dolů a šli špacírem
ještě dál do lesa. Ona povídá: »Králi, teď stůj.*
78 V. Tillc:
Mákla do kapsy a vytáhla revolver a míří mu na srdce. Povídá :
>Teď mi musíš povědít, proč ty se rmoutíš. Jestli mné nepovíš,
tedy jedna rána půjde do tebe a jedna půjde do mnč. Jestli ty si myslíš,
že já byla proti tobé chudá, tys si mě nemusel brát,«
On povídá: > Drahá manželko, já tě musím říci, proč já se rmoutím.*
Povídá: >Já jsem z chudého rodu, jsem kovářův syn. Moje rodiče a bratři
mají velkou bídu. Já jsem ti to nechtěl říci, že jsem z chudého rodu.*
Ona jemu padla do náručí, a on jí, a líbali se. Ona povídá:
» Drahý manželi, to už jsi mi mohl dávno říci, za to jsi se stydět
nemusel. Vezmeš hojnou sumu peněz a pojedeš navštívit svoje rodiče. «
Tak šli a sedli si do kočáru a jeli zase domů Když přijeli domů,
král povídal svojí manželce, kde a jak k tomu jmění přišel. Tak si
vzal sebou jeden patalion myslivců na cestu á odebral se do své vlasti.
Když ale přišli do toho lesa, co byli ti raubíři, tak právě raubíři
šli od oběda, těch osm čtyřiadvacítek, a pálili po těch myslivcích, až
je všechny zabili, než on sám jediný zůstal při živobytí. Když ale viděl
král, že to vojsko tak padá čerstva, tak si svléknul svoje královské
šaty honem, a svlékl oblek s toho zabitého vojáka,- a na sebe ho oblékl,
a utíká pryč, aby ho raubíři neviděli. Tak se dostal šťastně z lesa ven,
a divoká zvěř ty vojáky zabené všecky odtahala a sežrala. Milý Honza
přišel právě na večer k tomu místu, co on byl tam narozen. Tak Sel,
až přišel tomu domku, co jeho rodiče vostávali a poslouchá pod okny —
oni právě večeřeli. Měli k večeři brambory a z těch malých bramborů
si dělali na ty velké omáčku. A povídají si právě o jejich Honzovi.
Starý kovář povídá: »Když ten náš Honza jest tam králem.* A on je
poslouchá. Ona povídá: >Jen si dej pozor, aby nepřišel domů roztrhaný
ještě, samá veš.«
Najednou on tady zaklepá. Ona povídá: » Pro Krista Pána, tatíku,
vidíš ho, on je samá krev, on ještě někoho zabil.*
Tak se do něj všickni dali a strašně ho stloukli. Kovář povídá :
> Počkej ty lumpe, já tě naučím. Ráno ve čtyři hodiny budeš
vstávat a budeš dělat podkovy.*
Ráno vstal ve čtyři hodiny, musel s jeho bratry dělat podkovy,
musel silně bušit. Hned se to dozvěděli v celém městě lidi, a jak šli
školáci ze školy, tak koukli vždycky do kovárny a povídají:
»Aj, pan major Honza kovářovic je doma.*
Bratrům to byla hanba, styděli se za to, tak mu vždycky nějakou
políčku strčili. Tak když šli chlapci zase do školy, tak všickni najednou
křičeli :
>A, pan major Honza kovářovic je doma,* tak se za to jeho bratří
hanbili. On ale nic neříkal, Honza. Jedenkrát volala kovářka k obědu.
On se brzy naobědval a utíká do školy, povídá:
»Pane učitel, půjčte mi inkoust a péro a papír.*
Povídky sebrané na Valašsku r. 1888. 79
Pan učitel mu to hned přinesl, myslel si: » Vždyť ty, chlape, jsi
se neuměl jak živ ani podepsat, co jsem tě znal.«
On tady chce psát, povídá: »Pane učitel půjčte mi také nějakou
podložku,* a píše tady levou rukou nazpátek englicky, že pan učitel se
nedovedl na to ani podívat. Tak si myslel: »Ty, člověče, jsi musel
něčím být.«
Tak zaporučil školákům: »Kdo budete křičet: ,pan major Honza
kovářovic*, tak každý dostanete pět do .^ .«
Tak šli školáci do školy a každý dal před kovářem pozdravení, a
žádný nevykřikoval. Šli školáci ze školy, ani jeden nevykřiknul. Honzovo
bratří povídají: »Co pak se to stalo, že ti školáci nevykřikují na Honzu ?«
Ten druhý povídá: »Já jsem tak rád, že nekřičí, mně to tak bylo
hanba.*
Tak on tady v tom psaní píše: » Drahá manželko!
Já jsem o své věrné vojsko o všecko přišel, jen sám jsem při
životě zůstal. Tak ty hned, jak to psaní dostaneš, tak seber všecko
vojsko, co v zemi máme, jen nech ty staré vojáky v městech
udržovat pořádek, a až pojedeš okolo té raubandy, tak je nech všecky
schytat a všecky je nech svázat a přiveď je sem do toho města. A tu
starou babičku tam nech při živobytí a žádný ať jí neublíží. A až
budou všichni ti raubíři schytaní, tak nech vystřelit z kanónu, abych
já věděl, že se tobě nic nestalo a že jsi zůstala při živobytí. A vezmi
sebou také našeho prince. Až budeš mít blízko k tomu městu co já
jsem, tak dej vystřelit dvakrát z kanónu, já už budu vědět, že jste
blízko.*
Královna, jak tady psaní dostala, přečetla si ho a hned litovala
svého muže a všechny jeho věrné vojáky, jak oni musili skrze něj
všichni smrt podstoupit. Hned si zavolala všecky jenerály a nařídila
jim, aby všecko měli v pořádku, že se vyrukuje pryč. Tady to bylo
v celé zemi rozhlášeno teď, každý říkal jeden druhému, že bude vojna,
že půjdou do války, a velký rámus v té zemi se stal. Když bylo všecko
vojsko v té zemi připraveno, tak odmašírovali pryč. Když měli přijít
k té raubandě, tak poslal jeden jenerál kavalerii napřed, a právě raubíři
obědvali. Kavalerie si obstoupila tu raubandu a všech osm čtyřiadvacítek
do kotrzelce svázali. Tak než pěchota tam přišla, tak kavalerie měla
všecky schytané, že ani jeden vystřelit nemusel. Když měli vyhráno
ona nechala vystřelit z kanónu, on právě dělal podkovy, tak mu radostí
kladivo z ruky vypadlo. Bratří povídají: »Náš Honza dneska blázní.*
Když se blížili k tomu městu, co byl v něm Honza, tak ona ne-
chala vystřelit dvakrát z kanónu. Tak už Honza věděl, že už se blíží.
Hned se tady stal v tom městě rámus a pozdvihnutí lidu, že jde ne-
přítel, že bude vojna. Jak vtrhli do města, tak se zdejší vojsko všecko
vzdávalo, vytáhli prapor, že oni nechtějí mít žádnou válku, že oni chtějí
80 V. Tille:
všecko zaplatit. Ona povídá, že žádnou válku nechce mít, ale že jde
do cizí zemi, aby viděla, jak jiný národ žije. Tedy hnedky král v té
zemi cizí královnu hned chtěl brát do svého paláce. Ona mu řekla,
že musí jet svoje koníčky si nechat okovat, a seděla v kočáře. Tady
měl poručíno kočí, aby zastavil před kovárnou a nechal si koně kovat.
Když přijeli ke kovárně, tak kočí zastavil, královna slezla s kočáru,
kovář a dva synové a kovářka klekla na kolena a prosila za odpuštění,
že nevědí, co se to děje. Královna povídá:
•Vstaňte, nic se vám nestane, jen mně, pantáto, hned moje koníčky
okovejte. <
Tak všickni hned se dali do práce a kovali koně. Kovář povídá :
» Honzo jdi, a polib té paní ruku.<
On povídá: »Co je mi do ní, abych já jí jíbal ruce.*
Kovář mu dal takový pohlavek a ona se na to koukala. Tak
v krátkosti koně byly okované. Ona povídá:
»Tak pantáto, nemohla bych u vás pár nocí spát?<
Kovář povídá: » Drahá paní, my máme špatnou cimru.«
Královna povídá: >Právě já si přeji mezi takovým chudým a
sprostým národem pár dní být, abych viděla, jak takový chudý národ
žije.* —
Tak hnedky kovář s kovářkou i se syny se vystěhovali na půdu,
a ona si nechala v pár hodinách tak krásně cimru zařídit, že tam všady
viselo stříbro a zlato, že tam radost bylo se podívat. Poručila gubernantce^
aby uvařila k večeři kafe, a co jich bylo, každému poručila dát jeden
hrneček kafe. Kovář a kovářka a dva synové si byli pro kafe a každý
jí poděkoval, a ještě tam jeden hrneček zbýval. Královna povídá:
» Pantáto, vždyť se mně zdá, že jste měl tři syny a tady jsem
viděla než dva.«
Kovář povídá: »Drahá paní, to je takový hloupý, toho já sem
nemohu pustit.*
Královna povídá: >Jen ať sem jde, já ho chci taky vidět.*
Tak on jde, kovář, povídá: > Honzo jdi, ta paní ti tam chce dát
hrníček kafe a polibni jí ruku.*
A šel za ním koukat, jak to asi vyvede. Honza tady jde, a v těch
dřevákách tak mu to dělalo rámus. Kovář křičí za ním: »Nedupej
tak!« —
On schválně ještě víc, a schválně jak tam vešel, tak tam udělal
takový rámus, kopnul do dvreří dřevákem. Kovář mu dal takový po-
hlavek, až mu čepice spadla, a královna se na to koukala, tak jí slze
z očí vyskočily.
Na noc kovář vzal Honzu a strčil ho do chlíva a tam ho přivázal
a když všichni spali, Honza se odvázal a vylezl z chlíva ven. Šel, vzal
kus slámy a udělal takového panáka, a šel do cimry k svojí ženě.
Povídky sebrané na Valašsku r. 1888. gl
Teprva se přivítali, a on jí všecko pověděl. Ona mu přivezla královské
šaty, on se do nich oblékl a jeho syn byl oblečený v šatech co rytíř.
A ona volá na kováře, aby šel dolů. Kovářka povídá:
»Tatíku, ta paní tě volá, že ten Honza tam na ni vlezl a nedá
jí pokoj. Podívej se napřed do chlíva, jestli je tam.«
Kovář přijde a povídá: »Honza je ve chlévě!* Povídá: »Ženo jdi
a podívej se tam sama, co ta paní chce. Já tam nepůjdu. <
Ona tedy kovářka otevřela dvéře, podívá se do cimry a praští
dveřmi a utíká zpátky. Povídá: »Tatíku, pojď honem, tam je panenka
Marie s pánem Ježíšem a svatým Josefem. <
Tady kovář s kovářkou jdou, otevrou cimru a kleknou si, po-
vídají :
• Třikrát násobně vás vítáme, panenko Maria, s pánem Ježíšem a
svatým Josefem.*
On povídá: > Vstaňte, já jsem váš syn.«
Oni mu to věřit ale nechtěli. Běží kovář hned do chlíva, maká,
poznal, že je to sláma. Běžel zpátky, kleknul před Honzou a prosil, aby
mu všecko odpustil. Král povídá:
• Vstaňte, já vám všecko odpouštím. <
Tak hnedky ráno král s princem sednou každý na koně a jedou
přes město. Teď každý křičel: > Podívejte se, už bude zle, už je tady
král s princem, už bude zle, a budete vidět, už bude vojna.*
A tady malý kousek cesty za králem a za princem se veze v ko-
čáře s královnou kovářka a kovář. Tady všickni se divili, že Honza je
králem. Tak to bylo hned na každém rohu přilepeno, kdo se opováží
říci: »major Honza kovářovic<, tak každý o krk kratší. Tak milý Honza
dal v tom městě za sebe kolik milionů, aby ho nikdo nepojmenoval
» Honza kovářovic« a z něj si blázna dělal. Tak rodiče si vzal sebou
a bratrům dal hodně peněz a nechal jich tam.
Tady když přijeli do toho lesa, co bývali ti raubíři, tak ta stará
babička ještě tam byla- Tam on viděl, co jest tam jmění, moc a moc
milionů jmění tam bylo. Tak vždycky devět for poslal do té zemi, co
byl králem a tu desátou fůru vždycky poslal do té zemi, co byl ro-
zený, aby nikda, co svět světem stojí, nebyl pojmenovaný » major
Honza kovářovic*. Když to všecko vyrabovaH, tak to zapálili, aby
víckrát žádní raubířové se tam zdržovat nemohli. Tu starou babičku
si vzali sebou do půrku, a teď se z něj stal ještě větší boháč, a žili.
Já jsem tam taky byl, byl jsem tam vo-tý doby, a dali mi tam košík
vody a je konec.
Národopisný Sborník. VIU.
82 V. Tille:
Srv. č. XXIV.
Rek stane se v ciziné králem, vrací se domk, — oloupen lupiči —
jako žebrák, jeho žena, princezna, přijde za nim a objeví jeho dUstojnost,
České verse: Bayer I. 12. (36-42) od Rožnova, Kulda I. 46. od
Rožnova, Mikšíček I. (182-189).
České povídky vyznačují se tím, že mají různé vložky z jiných látek.
Naše dvé povídky zastupují dva české varianty této látky.
1. XLVI: Honza, nejmladší ze tří kovářských synů, jde do světa,
od stařeny u zbojníků dostane drahokamy, stane se vysokým důstoj-
níkem, a dostane princeznu za ony drahokamy,*) vrací se sám domů»
zbojníky oloupen přijde otrhaný, smějí se mu. Jeho žena přijde za ním,
pobije zbojníky, bydlí u kováře, rek staví se hloupým, dá se pak po-
znati. Mikšíček souhlasí celkem s povídkou XLVI. počíná však jednou
z látek o hloupém rekovi, jenž vyleze před lupiči na strom, spadne na
ně (a p.), zažene je tím a nabude jejich peněz.**) Pokračuje pak, jak
hostinský nechce ošumělého člověka přijmout; u Mikšíčka místo prince
jej ukonejší kočí Bernard, který naučí reka slušnému chování, uchází
se pro něj o princeznu. Po svatbě je rekovi bez kočího ve vznešené
společnosti úzko, prchne, vrátí se domů, cestou od oněch lupičů oloupen,
u otce pálí uhlí. Kočí sdělí princezně, kde je její muž. Princezna
s komornou přijde za ním převlečena za služku, v noci však obleče
se s rekem do nádherných šatů atd., bratr rekův domnívá se, že vidí
nejsvětější Trojici.
2. XXIV.: Rek nezdara slouží na vojně, přivede otce na mizinu
nabude důstojenství a princezny atd., doma pase svině atd.
Naše povídka má vložku o třech neobyčejných psech (Pozordej,
Roztrhej, Železolam). ***)
Povídka Kuldova: Počátek o kupeckém synu Vilémovi, jenž na
vojně mnoho peněz promarní a otce klamnými zprávami o postupu
obelhává ; má originální vložku o podvedeném čertovi, která upomíná na
hojné látky samostatné podobného druhu, ač se podvodem od nich
liší. Rek dozví se na stráži, že otec za ním přijel, přeje si, aby jej
raději čert vzal. Čert přijde, dá mu peníze a důstojnické šaty, stojí
místo něho na stráži,, než prý si zaplatí rek dluhy, poněvadž však nechce
dát řemení na prsou křížem, musí za trest stát celou noc, a rek zatím
prchne. Následuje ještě vtip o vojácích (jiný voják dovolil mu vzít
*) Tento zajímavý detail srovnej Hahn 11. k č. 113.. str. 319.
**) Prvek bludný, velmi rozšířený v různých látkách. V českých versích uchýlil
se poměrně nejpravidelněji do látek o rekovi hloupém. Cfr. Kohler I., str. 98.-99.
str. 341. Cosquin I., str. 112, 115 a n. 238, 241—245. Hahn II., str. 239, 242.
*♦*) Cfr. N. S. str. 28, látka 12 var. a) Z cizích viz na př. Cosquin č XXXVII.,.
pozn. II. str 58—59. Hahn II., str. 223.
Povídky sebrané na Valašsku r. 1888. g3
každého vojáka, jenž bude klečet, — 7 let žádného nenašel). Pak pří-
hody reka v cizině, král posílá jej do boje, aby byl zabit, ale on zvítězí,
dostane princeznu. Píše o tom domů (shoda s povídkou XLVL), otec
nevěří. Jde domů, oloupen, pase svině, cvičí je vojensky, otcem bit,
princezna jde za ním atd.
Bayerova povídka zatemnělý zlomek.
Jura Pacůch z Horní Bečvy trhá jablka ze zapovězené jabloně,
stráži doveden k princezně, která si jej po třech měsících vezme. Jde
k rodičům atd. pase krávy. Princezna přijde za ním převlečena za
mnicha (upomíná na versi Mikšíčkovu) etc. Na konec princezna dá
jen kůrku chleba, která však po její odchodu mění se v dukáty. (Šablo-
no vitý prvek z povídek o dobrotivých duších.)
Wollner k č. 18., str. 561—562. (Nezná příbuzné verse!). (5řJ->y //V/ VI., str. 414.
č. III., 1. konec.
7.-8. září. Solánec.
Výménkdř K.
XLVII.
O jedné královně a jednom ševcovi.
Tak jedenkrát se sebrali dva duši spolem v poli. Jeden dobrý
a druhý byl zlý. Tak ten dobrý duch povídal tomu zlému:
»Co bysme něco vyvedli ř<
Tak ten zlý povídá:
>Já vím o jedné královně, ta je velice zlá a neuhovlivá<, velice
chasu trýznila, ty služebníky.
A ten druhý duch povídal:
»Já vím o jedné ševcové, ona má zlého muže, a on ji vždycky ve-
lice bije.«
Tak oni se spolem ujednali. Ten zlý sebral tu královnu ve spaní
a donesl ji tomu ševcovi, a ten dobrý duch sebral tu ševcovou, a do-
nesl ji ke královi.
Ráno švec skoro vstane a drc do ženy — a to byla královna
• Vstávej přast dratvi.«
Ale ona se nehýbala. A on vstane, švec, a vezme potěh, a jak
královnu bije, tak ji bije — jakožto ženu — on nevěděl nic; byly na
sebe podobné. Ona povídala:
»Co mě biješ, vždyť já jsem milostpaní královna.*
»Já ti dám milostpaní královnej« — a zas ji bije co duša ráčí.
»Ty musíš přast dratvi.<
Tož co měla dělat, musela být poslušná, sprostou stravu tam jedla
u toho ševče, co jakživa nejedla.
6»
84 V. Tille:
Tak půjdeme za tou ševcovou tomu královi. Ta se ráno probudí
skoro, byla zvyklá skoro stávat; tu vidí v jakém nádherném paláci je,
v jaké krásné světnici — jak živa to nevidéla. Ona si myslela:
»Je to na ozajíst, a lebo je to ve snách ř<
Přijde zatím služka a ptá se, co milostpaní poroučí, které šaty
obléci. Ona ale nevěděla, co má na to říci, ale pravila — tak jí to
napadlo :
>Jak obyčejně mívám.*
Za nedlouho přide kuchařka a ptá se co k snídaní, a ona zas od-
pověděla :
»Jak obyčejně mívám « — nevěděla jak na to říci. Tak oni si roz-
mlouvali, v kuchyni, ta chasa, ty kuchařky:
» Ale dnešky je milostpaní dobrá, eše nikdy tak dobrá nebyla «. Král
vstanul a šel se k paní podívat, co dělá, že když je tichúčko, nedělá
žádný šramot, křik. K rozeznání nebyla, byla celá podobná jeho vlastní
paní, jenom nevěděla, jak má co mluviť. Tak on byl král velice rád, že
má tichúčko svoji paní, že náturu převrátila, že není zlá, že je tak
tichavá.
Tak včil půjdeme za tou ševcovou. Švec ji vždycky trýznil, vždycky
ji bil, až jedenkrát vařila šaty, prádlo, a to s tím prádlem šla na potok
práť, pístem, jak to obyčejně tady perou. Ale to trvalo velice dlouho,
kolik měsíců, co ta byla u toho ševče a ta byla u toho krále. Tak ona
když ty šaty prala, tu vidí kočár jet, koně, a to jel samotný ten její
muž s tou ševcovou na špacírku. Jak přijížděli blízko ní, ona začala
křičeť, svému pánovi, jakožto králi, vynadávať, že co se převáží s takovou
kurvou — a švec poslouchal, vzal potěh, a šel na milý pptok za ní
a teď ji tam začal velice potěhem biť.
»Co ty nedáš pokoj a takým pánům jet, vždyť oni by nás mohli
dát zavřít do kamrlíka. Či tratíš rozum .'^<
Tak ta ševcová u toho krále ta by tam byla velice ráda u ného
ostala, jí se to líbilo, měla se dobře.
Potom ti dva duši se spolem zas sešli v poli, a tož jich zas pře-
vexlovali ve spaní, tu ševcovou od krále dali k ševcovi, a královnu ke
královi. Povídali si ti duchové:
>Však už ta královna dostala bití dost od toho ševče, že už ne-
bude svého pána sekýrovat, ani chasu trýzniť. Tak když byly převexlo-
vané, už ji ten švec netrýznil, on už věděl, že je to nějakým zázrakem
se stalo tak, už ji nebil; a z té královny se stala náramně dobrá paní
na chasu a na všecky. Tož včil král už měl radovánky, že už měl svoji
paní při sobě, a ostatek už je po všem.
Nadpřirozená moc vysnění ševci a králi navzájem ženy, při čems
zlá královna se polepši.
Povídky sebrané na Valašsku r. 1888. 85
České verse K. II. 79 od Rožnova. Menšík 84 od Jemnice, Rad.
(505—515).
Menšík. Čarodějník sděluje hraběti, že do roka a do dne napraví
jeho zlou ženu, vymění ji s ženou zlého ševče, sídlícího na stráni, kde
se říká v pekle. Hraběnka sní, že je v pekle, ševcová, že je v nebi. Po
roce řekne čaroděj hraběti, kde má ženu, hrabě tam jede, jeho žena
pozná vůz atd. ženy zas se vrátí zpět.
K. II. 79. Jezovité dají hraběnku, která je odbyla, na 7 let do moci
ďábla, jenž ji přenese do Londýna k zlému ševci; jeho podobnou,
stejně narozenou a křtěnou ženu Maričku donese hraběti, a všechno jí
vyloží. Na druhý den jsou narozeniny obou žen. Ševcová jako hraběnka
je oblíbena, po pěti létech jede s hrabětem do Londýna. Potkají bý-
valou hraběnku jak nese boty na trh, ta běží za vozem a křičí, že je
její. Švec ji chytí, bije, dá doma na řetěz. Když uplyne sedm let, vy-
práví čert ševcové, co hraběnka u ševče zkusila, dá jí mnoho peněz,
a zas je změní. Hraběnce též vše vyloží a napomíná ji, služebnictvo
najde ji ráno špinavou a vyhladovělou, ona přizná se muži, jedou si
pro ševče a jeho ženu do Londýna.
U Rad. zlý švec trýzní hodnou ženu, zlá královna hodného krále
a zavírá jej na noc do žaláře. Královna odmítne jednu žebračku, kterou
ševcová pak obdaruje, a na druhý den jsou ženy změněny, švec bije
královnu, ta běží do paláce, tam se jí smějí, chce se utopit, ale přece
si to rozmyslí. Ševcová je vlídná na sluhy i krále, jede s ním na pro-
cházku. Švec na konec zemře, ševcová zůstane královnou. (Stopy vlivu
autorova až příliš patrný.)
XLVIII.
Byla jedna vdova mlynářka, měla dceru, už schopná byla na výdaj.
Ta dcera by se ráda vydávala, a matka nechtěla dovolit, protože ona
matka se chtěla sama vydáVat. Tak ona jedenkrát svému pacholkovi
poručila, aby jel do lesa a tu dceru aby sebral se sebou a v tom lese
aby ji zamordoval, tu dceru ten pacholek. Tak on ráno skoro vstal
a šel budit tu dceru. Ona nechtěla vstát, že i tak jak živa netíyla, že
ona nepůjde. Ale on povídal: — Co matka poručila, to já musím vy-
konat, — že ona musí s ním jet. Tak jak přijeli do lesa, on ji chtěl
zamordovat. Ona ho prosila, aby ji nechal při živobytí, že ona se domů
hlásit jak živa nepůjde, že půjde pryč do světa. Tak on ji nechal, jen
ruky jí uřezal, a měl psa se sebou, tomu psovi uřezal jazyk a tož to
nesl domů ukázat, že ji jako zamordoval.
Tak ona šla do lesa daleko a v tom lese bydlela nějaký čas; tak
k jídlu neměla nic, jen hubou si dosahovala trávu na zemi, škubat
a jíst. Ona si tam našla takou jeskyni, takou budku a tož v té budce
86 V. Tille:
se zdržovala. Bylo to nedaleko města hrubého, bydlil tam král. Tak
ten král vyhlásil hon na zvěř honit. Tak jemu trefilo se do toho lesa
také tam přijít na nějakou zvěř, srn nebo zajíc, nebo co, zastřelit. Ten
jistý král právě na to místo přišel, kde ta byla v té jeskyni, ta ženská.
On se jí ptal, že co tam dělá? Ona se dala do pláče, a on viděl, že
docela hezká, šikovná, mladá byla, jemu se zalíbila, on si ji vzal se
sebou do svého burku. Tak když byla při něm nějaký čas, on byl svo-
bodný, on si ji sebral za svoji paní. Třebas těch ruk neměla, on si ji
sebral. Tak když byli svoji, dobře se měla při něm, no jakožto už byla
královnou, byla svojí paní. Tak ona s ním už byla obtížená.
Zatím povstala válka u jinšího krále. Tak ten král byl pozvaný na
vojnu, on musil jet. Tak když on na tu vojnu odjížděl, tak se doma
rozloučil a doma poručil svým služebníkům a své komorné, ať ji spra-
vedlivě pěkně obsluhují, když ona nemohla rukami ; co bude potřebovat,
aby jí to všecko udělali. Jak bude po válce, že on přijede brzy domů.
Ale tak co se nestalo. Ona porodila dvou chlapců, dvou princů; přišli
dvá na svět. Tož to nechali okřtít, jednomu dali jméno Slunéčko, a
druhému chlapcovi Měsíc jméno. A tak napsali psaní svému pánovi, že
jeho paní porodila dvou princů krásných, a poslali jednoho posla s tím
psaním za tím pánem. Ten když s tím psaním šel, už byl daleko ve
světě, už bylo na večír, tož potřeboval nocleh. Tož právě přišel k té
mlynářce, k té vdově na noc zotkař ta paní byla; tam trefil na noc,
k té mlynářce. Ona ho přijala na noc a tak se ho přeptávala, kde jde
a co nese. On povídal, že jde za pánem, že jeho paní porodila dvou
chlapců krásných, a že jeho paní nemá ani těch ruk. Takhle ji to po-
vídal. Tak cna mu dala dobrou večeři, tomu poslovi, a dala se mu
vína napiť a do toho vína mu dala šloftruňk, aby dobře spal. Ona pěkně,
jak odespal, tož ho vizitýrovala, našla psaní. Tož to psaní vzala, roz-
pečetila a přečtla. Tu viděla, že krásné psaní je, a že dvou princů po-
rodila ta. Jí bylo podezření, jestli to její dcera není. Tak ona vzala
papír, pero a napsala jiné psaní ta mlynářka. A že porodila štěňata, že
to není podobné k ničemu, aby on to nechal zamordovat. Pěkně za-
pečetila a dala mu do té kapsy tomu poslovi; on nevěděl nic. Ráno
dala mu dobré snídaní a tak mu přikázala, jak půjde zpátky, aby se
k ní zas pozastavil. Tak on přišel k svému pánovi, psaní mu odevzdal.
On psaní přečti, tu se nad tím zarmoutil, ale napsal psaní, nechť sou
to štěňata jaká chtějí, aby to nechali při živobytí, až přijede domů. No
tož ten člověk šel zpátky s tím psaním. Tak on si to tak narychtoval,
on přišel právě zas na noc k té mlynářce. No tak jak tam nocoval, ona
mu dala zas dobrou večeři, a dala mu zas dobrého vína se napít. On
pěkně odespal tvrdo, nevěděl nic. Ona vzala psaní, přečte, tu tam stojí
v tom psaní, nech jsou jaké chce, aby to nechali tak, až on přijede na-
zpátky. Tak ona vzala papír a napsala psaní, zas napsala, že ať pána
Povídky sebrané na Valašsku r. 1888. g7
nečekají domů přijít, že aby ji usmrtili, aby ji nechali na hranici spálit
a i s těmi dětmi. Ale jim bylo líto ji usmrtit, nechat spálit; nechali ji
při živobytí.
Ale ona šla pryč a i s těmi dětmi. Děti měla na každé ruce jedno
pěkně přivinuté. A už byla daleko ujdená, trefilo ji přes vodu jít. Tak
ona, jinač není, přes tu vodu musela břest. Jak bředla, tož ten jeden
chlapeček ji spadnul do vody. Ale ona hned tou rukou, tím kymlíkem,
do vody sáhla, a když do vody sáhla, chlapce vytáhla, už měla celou
ruku. Tady měla také pásek zlatý, a ruka byla celá. Zas ten druhý
chlapec jí spadnul do vody, a ona honem sáhla po něm tou rukou,
tím kymlíkem, a zase měla ruku zdravou. Tož měla velkou radost nad
tím, že už měla obě ruky, už mohla dělat co chtěla. Tak ona šla da-
leko do světa a co by se dostala za dívku sloužit. Tak přišla do jedné
hospody, tam si vyprosila službu, jenom tu živnost (výživu), ty děti vy-
chovat i s ní.
Tak půjdeme za tím králem.
Král přijel zatím domů, ptal se po své paní, kde je jeho paní. Ti
mu povídají. — Ty jsi poručil, aby byla spálená a i s těmi dětmi. —
On povídal : — To není prav<ia, já sem psaní obdržel, že porodila taká
štěňata nepodobná k dětem, ale já sem poslal psaní do domova, ať je
to na živě všecko, a já domů přijdu. — No tak co se s tím stalo. Tož
pro toho posla, co ty psaní nosil, kde byl a jak byl. No on povídal:
— Já nevím o ničem, já sem noclehoval, ale já nevím o ničem. — No
tak oni mu vyprávěli, že ona je při živobytí, ale že šla do světa pryč,
že není spálená. Tak on se vypravil ji hledat, zapřáhl koně do kočáru
a jel. —
No tak dalece přijel až na tu hospodu, kde ona bydlila, ta jeho
paní, na večer na noc. No tak měl extra světnici, koně zaopatřené
v maštali. Svému kočímu přikázal, nočním časem aby dal pozor, co by
se nic zlého nestalo. Dobrá. Ona ho poznala hned, ta jeho paní, ať on
ji nepoznal; vždyť měla ruky. On už na svém lůžku ležel, na posteli,
a spal. Ta ona poslala svého chlapečka Slunečko: — Jdi, to sou tvoji
pantáta, obtul (polib) ruku, a tichoučko zas polož. — Už chlapci bě-
hali. Jak ten obtulil ruku, poslala Měsíčka, druhého chlapce: — Běž
pantátovi obtulit ruku, to sou tvoji pantáta. — Ten kočí to spozoroval,
když vartoval za dveřmi, tak on šel a zbudil svého pána, aby vstal, že
v maštali se cosi udělalo, aby šel s ním ven. Jak přišli ven, kočí mu
povídá: — E, milostpane, nebudeli tu jejich paní? Ona vysílala děti
obtulit ruky, a povídala dětem: — To sou pantáta vaši. — No tak on
šel a lehnul si na novo na lůžko, a spravoval se že spí (činil jakoby spal)
a ruku nechal viset s lůžka důle. A ona povídá : — Slunečko, i ty, Mě-
síčku, běžte pantátovi obtulit ruku a tu ruku mu položte na lůžko, aby
mu neztrnula. — No tak chlapci šli a pozobtulali ruky. Tak jak k němu
88 V. Tille:
přišli, k tomu pánovi, tak on ty chlapce žebral obé dvé do náručí a
šel k té dívce, jakožto své paní, že co to je, že ona ho jmenuje jako
pantátou. No tak ona se přiznala ze všeckni, jak z domova odchodila,
jak přes vodu bředla, že tím zázrakem božím že dostala ruky. Tak on
přenocoval a ráno svoji paní sebral a i se svými détmi a jel domů.
Tak když domů přijeli, radost veliká byla, že je doma a ruky že
měla zdravé. Tak včilej teprva ten posel musil povědět, kde byl na
noc. Tak ona už věděla tlobře, jakožto královna paní, že je to matka,
ta mlynářka, že ona to dělala na protivenství. Tak ten jistý král tam
hned poslal vojsko, a mlynářku usmrtili, a tu majetnost, co tam byla,
prodali, a tož to uvedli na žebráky, žebrákům to rozdali, tu majetnost.
Král je s královnou podnes živ, v pěkném pořádku,
napekli si chleba ze rži,
a ty, Kostko, nelži.
Žárlivá matka káée pacholkovi zabit její dccru^ on ji jen smrzači^
princ ji nalezne a pojme za chot. Jede do boje^ a matka podvrhuje do-
pisy o jejím porodu i jeho odpovčdi. Znovu vyhnána^ nabude opit rukoUy
konečné mtiženi nalezena.
České verse. Němc. I. (180-194). K. III., 40; K. (Český lid VIII.,
str. 322), e. 24 z okolí sloupského.
Povídka naše patří k oblasti v češtině hojně zastoupených látek
o pronásledované dívce a ženě, jež vesměs skládají se z části úvodní,
před svatbou dívčinou, z popisu pronásledování, jež zakouší po svatbě
při narození svých dětí. a z části konečné, v níž shodně s úvodem
následuje šťastné rozuzlení. Mimo látku povídky naší jsou tu na př.
povídky o dívce zaslíbené čarodějce, která jí zakáže jednu komnatu,*)
o sestře, která hledá bratry, v havrany zakleté,**) o dívkách, jež si vy-
pravují koho by rády, nevědouce, že král je poslouchá, a o sestře, jež
vysvobozuje skamenělé bratry, kteří šli hledat tři divotvorné věci.***)
Zde srovnávám jen naši látku.
Němc. Hezká hostinská týrá ze žárlivosti dceru, a když se o ni
pomocí staré služky tajně uchází kníže, káže pacholkovi utít jí v lese
ruce a vypíchnout oči. Pacholek oči ušetří (oslepí psa). Anděl přenese
dívku do zahrady knížeti, jenž si ji vezme. Služka přijde a vypráví, že
matka pacholka zabila. Muž jede do boje, stará kněžna mu píše
*) Viz v češtině Václavek II, 19 (28—29). Bayer 1S75. č. 25 (80 88) Mikšíček
I., (31—38), K. III., 10. Hraše Za starých dob. (81-95). Němc. (114-139).
*♦) Slavia I., sv. 3., 1 část, č. 4 (15-19). Němc. II., (99—113), K. I., 48;
K. III., 12.
***) Slavia II., 11. Němc. 1.(95-109). Rad. (447 -471). Mikš. 1. (202-206). Zlomky:
Kolář I., 7. Slavia II., 10. Vrána I, 24. Rad. 242—245).
Povídky sebrané na Valašsku r. 1888. 89
O porodu dvou synů, hostinská posla opije a změní psaní, že to
jsou dva psíci, podobně odpověď knížete nahradí rozkazem, aby žena
s dětmi byla vysazena na vodu. Sud s nimi dopluje k chatě Matky
Boží, jejíž Syn učiní děti sedmiletými a jí vrátí ruce. Po čase přijde
kníže do chaty, usne, matka pobízí hocha, aby zdvihl tatínkovu nohu,
svezlou s lavice, kníže ji pozná.
K. III., 40. Král vdovec chce si vzít za choť dívku, jíž hodí se
prsten po zemřelé, je to jeho dcera. Ta se zdráhá,*) otec jí v lese
uřízne ruce. Ona živí se tam tři čtvrti roku travou, modlí se pak před
vraty jedné zahrady, ta se sama otevrou, jabloně samy se k ní na-
klánějí, nasytí se a vrátí. Princ dá zahradu hlídat, hlídá sám tak, že
vyleze na strom a vezme sebou trní aby neusnul, **) přistihne ji v 1 1 hodin
a vezme si ji. Odjíždí do boje, žena porodí mu prince zlatohlávka.
Psaní o tom zachytí otec, píše o ošklivém dítěti, v odpovědi podvrhuje
rozkazy k upálení. Stará královna dá spálit voskové figuriny, matku
s dítětem propustí do lesa. Ona nakloní se nad studnou, stařec ji do
ní strčí, ruce jí narostou. Dostane od starce peníze, vystaví si hostinec
kde každý může zadarmo jíst a pít, jen když vypravuje své příběhy.***)
Král tam přijede, ona káže synkovi, aby vynesl tatínkovy zaprášené
boty, král ji pozná. Otce jejího zavrou do kláštera.
Kulda (Český Lid VIII.). Počátek pod vlivem látky o dívkách, jež
si vypravují, koho by rády : matka slibuje dceři, že bude mít tři chlapce
se zlatým křížem na čele, král si ji proto vezme za ženu, jede pak na
vojnu. Její komorná pouští její děti po vodě a píše králi, že porodila
psíky. Po třetí podvrhne psaní, aby paní též byla zabita. Pustí ji také
po vodě, ona dopluje ke kapličce sv. Anny, tam najde své děti. Král se
vrátí, je smuten. Když jej vybízejí, aby se ženil, dá přinést míru ořechů
a žádá, aby mu je spočetli na sudo. Nikdo to nedovede. Sv. Anna
zatím pošle nejstaršího chlapečka do zámku a ten při počítání vypoví,
co se dělo. (Tento zajímavý detail v cizích versích pravidelnější.)
Cosquin č. LXXVIIl. a pozn. II., str. 324 a n. Kohler-Gonzenbach k č. 24. II.,
str. 220-221. (Zft VI., str. 69). Wollner k č. 46, str. 576. KohUr I., str. 519. Viz
též Cosquin č. XXXV. a pozn. (jiné látky o zmrzačené a vyhnané ženě), č. XXXVIII.
částečné i pozn. I., str. 195 a pak č. XXIII. (ji"á látka o křivém nařčení při
porodu). Kohler-Gonzenbach k č. 2—5. str. II, 206 207 (jiné látky téže skupiny).
(Zft. VI., str 60 61). Wollner V. č. 44, str. 576. Golz, Genovefa, Leipzig, Teubner 1897
Český Lid VL, str. 422, č. I., 3. Grimm I., č. 31. str. 162.
• ♦) Tento počátek přijat z jiných látek, o pronásledované, skrývající se dívce.
Cfr- na př. Kčhler-Gonzenbach II., str., 221 a 229. Kóhler-Campbell k č. 14 pozn.,
str. 294 a n. Wollner str. 571—572. Kóhlcr I., str. 420. Cosquin I., str. 275-276.
278—279. Hahn II., str. 224 a n. k č. 27.
♦•) Přejato z úvodu látek, jež počínají hlídáním reka po tři noci. Viz na př.
Tille Literární studie I. Skupinu B.
♦*♦) Reminiscence z látky o rekovi, jenž osvobodil princeznu od nočního útoku
obrů. Viz N. S- I., str. 33, látka 15.
90 V. Tille:
XLIX.
Byl jeden královský syn, princ. On povídal svému otcovi, že půjde
do světa, svét zkoušet. — No co prý tam budeš dělat, ve světě?
Nejsi žádný řemeslník ai. — Tak on šel. Otec ho pustil, a on Sel do
vandru, do světa. Tak vandroval až do jinšího kraje. Tak přivandroval
do jednoho města.
Když tam přišel, šel k jednomu zahradníkovi a ptal ho o práci,
že jestli by ho nevzal za tovaryše. A on povídal : — A já sám od sebe
nesmím, to je královská zahrada; než já se musím zeptat pana krále,
jestli smím tovaryše vzít. — Král ale povolil, že když je šikovný, aby
vzal. Tak v zahradě mu vykázal zahradník práci stromky obřezovat
a zahradu čistit. Dobře se u něho měl, dobrý kosť měl a všecku po-
třebu; jemu se to líbilo.
Už tam bydlel páru týdní, tož ten král měl princeznu, ta si poví-
dala: — Ráda bych toho tovaryše viděla, co je to za člověk. Tak ona
tam šla do zahrady na špacírku ta princka. Když tam přišla do zahrady,
on vil pěkný věnec z kvítí. Ona k němu jde, dala pozdravení, přivítala
ho, a on ji; on už věděl, co má dělat. Ona hledí naň a povídá mu,
že co žádá za ten věnec, že ona ho od něho koupí. On ale nic nechtěl
zaň na penězích, než jen toliko, aby ona mu dovolila k ní přijít do
světnice. Ona mu povídala: — To nemůže být, tam mužský žádný ke
mně nemůže přijít, leč ženská. — Ale mu dala to naučení, že pošle
na večer mu ženské šaty po služce, aby se převlékl do ženských šát
a tož k ní může přijít. No tak on se skutečně oblékl do ženských Sát
a na večír k ní šel. Tak když tam k ní přišel, tož radovánka byla, ona
měla přichystané dobré jídlo, dobrý trunk, tak spolem rozprávěli o vSe-
lijakých věcech, no a potom na spaní on chtěl s ní do lože, ale ona
nechtěla svolit. Ráno šťastně odešel zas k zahradníkovi do zahrady
a zas tam pracoval, co mohl dělat.
Ona přece dychtila po něm, se jí velice zalíbil, šla do té zahrady
na špacírku zas. On ale zas věnec vil, vzácný věnec. Jestli ten byl první
pěkný, ten byl pěknější, jí se zas ještě lépe líbil, lepší než ten prvnější.
Tak ona chtěla po něm ten věnec, chtěla mu ho zaplatit, že mu zaplatí
dobře. On jí ho chtěl darovat, ale ona zadarmo nechtěla. Tak měli
spolem domluvu, ona ho přijala zas k sobě na noc, za ten věnec. Zas
mu poslala ženské šaty a on k ní na noc přišel. Tak když k ní přišel,
už bylo zas přichystané jíst a pít. Tak on konečně chtěl kní přilehnout
do lůžka. No ale tož ona už povolila, že může lehnout. Když leželi, tak
ona dala paloš do prostředka, šavli, aby se nehýbal. No ale což to
bylo marné, ona potom sama šavli odstrčila pryč, a mezi sebou Spáso-
vali, až něco udělali. Tak on na ráně (ráno) šel zas domů, pracovat
do zahrady.
Povídky sebrané na Valašsku r. 1888. 91
Mezi tím ona už do zahrady nechodila, už páru týdní nešla do
zahrady. Ale s ní už bylo jinač na světě, ona byla nemocná, když
chodila sama druhá. Tak ona jedenkrát k němu přišla do zahrady
a tak se mu stěžovala, že, jak otec se zdoví, co s ní je, že s ní bude
zle. Tak on jí to naučení dal, aby nabrala se sebou hodně peněz na
útratu, že utekou pryč. Ale to skutečně tak udělala ; nabrala hezkých
peněz, a nočním časem on šel do domova svému královi s ní. On všecko
od ní odebral, peníze, ona si nenechala nic.
Přišli do jedné vesnice, ona měla hlad. On povídal*. — Už je
marné, peníze sme utratili, peněz nemáme, musíme jít po ptaní. Ty
půjdeš tou stranou po ptaní a já budu tou stranou chleba si ptát. —
Každý extra. — On šel ale do hospody, tam si pojedl, popil, koupil
si, a ona šla chalupa od chalupy a ptala. Měla hezkých krajíčků na-
ptaného. On koupil celý pecen na té hospodě a rozkrájel ho na samé
krajíčky. Tak po ní pozoroval, kde je. Tož jak se spolem sešli, tož
už spolem šli. Tož ona mu ukázala, co má chleba, a on svůj chleb
také ukázal. Ona mu povídá: — Proč to je, ten chleb tvůj je celý
stejný, a moje krajíčky je každý jinačí. On jí povídal: — Ja, tady na
té straně chalupa od chalupy pekou jednotný chleb, a tam na té straně
v každé chalupě jinačí a jinačí chleb pekou. — Tak ona pojedla chle-
bíčka, ale on nejedl nic, on nepotřeboval. On pojedl v hospodě pečínky
a napil se vína.
Už přišli do svého města, odkad on byl, kde jeho otec byl král
jako. Tak šel a najal kvartýr, a povídal jí : — Ty budeš tady bývat, —
a odešel pryč. Za nedlouho, za chvíli, přišel k ní a povídá jí : — Zítra
tady bude jarmark. — Šel a nakoupil nových hrnců, od hrnčíře hrnců,
a povídal jí: — Tu na to místo ty hrnce budeš prodávat. — Tak ona
šla na to místo, kde jí vykázal hrnce prodávat, a šel domů k svému
královi, k svému otcovi a všecko to oznámil, co dělal. Tak sebral si
kočího s kočárem, s páru koňmi, a jede na to samé místo, kde ona
s těmi hrnci seděla, prodávala. A tomu kočímu nařídil, aby přes ty
hrnce přejel, co by jich všecky roztřepal. Ona, když viděla, už z daleka
lomila rukama, křičela, aby objel, aby přes ty hrnce nepřejel. Ten
skutečně přejel a všecky hrnce potřískal. Tak ona plakala a šla do
svého bytová. On ale objel zpátky domů a převlekl šat a šel k ní.
Ona pláče, naříče. — Tož co, prý, pláčeš? — No jo, jel taký a taký
pán, a ten kočí přejel přes všecky hrnce, všecky je potřepal. — Tak on
jí povídal: — No neplač, to nic nedělá.
Povídal jí: — Já najmu hospodu a nakoupím trunku, a je tu mnoho
vojska, každý voják rád kořalku pije a trunk. Tak včil můžeme při
tom mnoho peněz vydělat. — Tož nakoupil toho trunku a tu hospodu
najal, a ona co hospodská měla prodávat tu kořalku těm vojákům.
A nechal oznámit vojsku, kteří sou dobří pijáci, aby šli do té hospody.
92 V. Tille:
a daroval jim peněz, aby pili, a aby jí platili ještě víc, než co ona
bude žádat. Tak vojáci byli rádi, každý rád si hutné, hezky pili, dobře
platili. Ona měla hezký výdělek a trunku už neměla nic. Tož vojáci
chtěli pít, ona už neměla nic. Tož se odebrali vojáci a šli domů, každý
na svou stranu. On k ní přišel: — No, jak jsi vypadla? — Och dobře.
To jsou vojáci dobří. Ti pili a dobře platili. Mám víc peněz, než sem
zasloužila. — Tak on jí povídal — Zítřejší den zas tam půjdeš, a mu-
síme toho trunku víc nakoupit. — Tak na druhý den zas hezkého
trunku bylo. Ona tam šla zas prodávat, a on nařídil vojsku, aby tam
šli a dobře pili, a platit — aby neplatili. Aby sklenky tam třískali, ale
jí aby neublížili nic, měli přikázané. Tak ona s pláčem utekla tam
otaď; nebylo co prodávat, ani peněz neměla.
Tak on jí povídal: — Víš ty co? Já půjdu ke královi a budu krále
prosit, aby tě tam vzal za kuchařku do kuchyně. — No tož dobrá.
Tož ji sebral tam a dovedl ji. Tož ona v kuchyni vařila a už co bylo
dělala. Byla právě, jak ona tam už byla, ten den veliká hostina, veli-
kého panstva tam bylo, a drželi tam muziku. Jak bylo po jídle, tak
hrála muzika, a tož tancovali. Když tancovali, ona měla z předu na-
říděné, když bude kuchařkou, měla hrnec s dvěma uchami nachystaným
aby si ten hrnec uvázala pomezi nohy a od jídla co bude, maso,
omáčka, a aby to už jemu nechávala sníst. Když už vSeci tancovali, on
šel jakožto princ do kuchyně, ona ho nevěděla, a tož ji bral do tance.
Ale ona konečně nechtěla jít, ale musila jít. Tak jak s ní začal tančit,
jednou, dvakrát do kola, on jí drcnul kolenem do toho hrnce, tak se
ten hrnec roztřepal, máčka na zemi, masa, všecko bylo. Tak byla ve-
liká hanba.
Ona se dala do velkého pláče, nářku, ale on ji hned sebral za ruku
popod paže do světnice, aby z toho nedělala nic ; a krásné, pěkné šaty
byly nachystané, jak na princku záleží, a tož on se jí přiznal a ptal
ji za odpuštění, že on ji jenom pruhoval, co ji trápil. A tož včilej
prosil otce, aby mu dovolil se oženit a ji si sebrat. No tož udělali
hezkou svatbu. Prv než svatba byla, už oni poslali psaní tomu
královi, otcovi jejímu : — Ten a ten si ji bere. — Tož on měl z toho
také radost, byl pozvaný na svatbu. On s hezkými penězi přijel, hned
páru tisíc výdělu přivezl se sebou, a tož jedli a pili až se jim všecky
žíly potrhaly, a napekli chleba ze rži . . .
Srv. č. XLV.
Princ, aby pokořil pyšnou princeznu^ slotdi za zahradníka^ svede ji
a prchá s ní, mxhá ji žehrat, prodávat kořalku v hospod?^ hrnce na trhu^
sloučit v královské kuchyni, atd., až se jí dá poznati.
Povídky sebrané na Valašsku r. 1888. 93
České verse: Némcová II. (287—297), Václavek (Sbírka XXXII)
str. 15—19. z Valašska.
Z celé oblasti látek o rekovi, jenž slouží nepoznán u krále jako
zahradník a získá princeznu za choť, zastoupeny jsou v češtině 4 látky:
o rekovi vychovaném u divokého muže*) o rekovi, jemuž pomáhá při
tom radící kůň,**) o rekovi jenž slouží u čarodéje a prchá od něho,
a na konec naše látka. (Cfr. N. S. I., str. 38—39, látka 20. var. a— d.)
Verse u Němcové zastupují jiný variant naší látky (zavázání stře-
víců).
Mladý král posílá svoji podobiznu princezně, která mu vzkazuje,
že není hoden rozvázat jí řemínky obuvi.***) Král slouží pak nepoznán
u princezny jako zahradník, učí ji hrát na harfu, princezna se do něho
zamiluje, vezme si ho, zavržena otcem i s ním. Jdou do jeho otčiny,
nechá ji bydlit v komůrce, prodá skvostné šaty, opatřuje jí šití. Po ně-
jakém čase má při králově svatbě vypomáhat v královské kuchyni,
král potká ji na chodbě, hledá, kdo by mu zavázal střevíce, princezna
je zaváže. Dá ji pak zavolati, dá se oddati a dá se ji poznati.
Václavek (Sbírka XXXII.), str. 15—19. Princ jde, aby poznal svět,
za pastýře, pást svině, princezna vyprosí na svém otci jeho postup, až stane
se ministrem a její mužem. Po čase mu vyčítá, že byl pastuchou, princ,
aby ji pokořil, dá se s ní obrat od nastrojených lupičů, princezna musí
za pasačku ke kravám a z nařízení prince jedná se s ní krutě. Po třech
měsících princ dá ji přivést do zámku a vydává se za štolbu, dá ji za umý-
vačku do kuchyně na výpomoc k svatbě, radí jí, aby kradla pro něj
jídlo do hrnku uvázaného u kolena. Má pak tančit, jídlo rozhází, oble-
čena na to nádherně atd. Začátek patrně zkomolený.
Cosquin [č. XLIV., pozn. II., str. 100—101 KčhUr-Gonzenbach k č. 18. II.'
216—217. (Zft. VI., str. 67). OrienťOccidentl „ str. 116— 125. (Liebrecht, F. Beitráge I.
Der verstellte Narr). Viz též II.. str. 91 a n. (Liebrecht, F. Rose und Cypresse. Ger-
mania 33. (1888), str. 342—356 (H. v. Wlislocki: Der verstellte Narr). Zft, f, Volks-
kunde. Hrsg. E. Veckcnstedt II. (1889) str. 67—70, 107—115 (V. Tillc: Zwei bóh-
mischc Márchen). Hahn Íl., č. 113, str. 319 (?). Grimm I., č. 52, str. 258, cfr. též IL,
č. 134., str. 235 a U., č. 111., str. 13.
L.
O Vítkovi.
Byla jedna vdova a ona měla chlapečka, jmenoval se Vítek. Tak
ona měla chaloupku malou, živobytí neměla nijaké. Tak ona chodívala
s tím chlapečkem do lesa sbírat bukvu. A tož ona to prodávala kupcům
♦) Cfr. naši povídku XXI.
♦♦) O radícím koni viz též naše povídky XII. a XXVIb.
*•♦) Počátek o pyšné princezně zabloudil též do naší povídky XXVIa.
94 V. Tille:
na olej. Tak jedenkráte se vypravili do toho lesa ráno, sebrali sebou
oběd už na poledne, obědovat. Tak když v tom lese byli, sbírali
tu bukvu. Poledne bylo, poobědvali. Po obědě matka si lehla a ode-
spala pod stromem, ten chlapeček, no, když byl mladý, on chodil
a sbíral bukvu a on si zašel v tom lese daleko a na maměnku za-
pomněl. Maminka se probudí, ona asi hodinu spala, vstane, prohlédne
a volá: ~ Vítečku, Vítečku, kde jsi? — Chlapce nebylo nikde. Chodila
daleko široko po tom lese, chlapce nikde. Plakala, nářek vedla ; no když
už byl večer jako, tak šla sama domů s pláčem. Ten chlapeček Sel tak
daleko, až vyšel z lesa ven, a byla tam velká voda, moře; on plakal,
křičel: Maminko, maminko, kde jste? — Bylo to ale při silnici blízko,
jel kupec se svojí paní. On ostal ale stát a sleze s kočáru dolů a jde
k tomu chlapcovi. Tož: — Co pláčeš chlapečku? -— No: — Nemám
maminky. — A tož čí jsi? — Já nevím. — Tak on povídal: — Pojď,
chlapečku, pojď, půjdeš se mnou, neplač a neboj se nic. — Tož on si
ho sebral sebou do svého domova. Doma měli nemlich toliké děvčátko
jak ten chlapeček byl. Tak ten kupec povídal své paní: — To budeme
mít párečku: — chlapec a děvče. — Tak nechal do školy chodit,
cvičit; pěkně to rostlo; už tomu bylo ale osmnáct, devatnáct let Tak
povídal ten kupec své paní, že se mohou spolem sebrat. No tak už byl
svým pánem. Ale trvalo to páru roků.
Tak pustíme se za ní, za tou vdovou. Ta do kostela chodívala
vždycky, ta vdova, modlila se srdečně, plakala nad svým synáčkem,
nevěděla, jeli na živě, anebo v lese zvěř zežrala. No dobrá. Když ona
v kostele vždycky srdečně plakala, farář se vždycky na ni díval, jak
měl kázání. Tak si ji nechal předvolat k sobě. Když ona k němu přišla
na faru, přijde k němu do světnice; on ale měl důležitou věc, psal, tak
jí kázal, aby se posadila ; dal jí sedátko, aby si sedla. Ona se posadila.
A měl vzácný obraz sedmibolestné panny Marie, držela synáčka na
rukách. A on se podíval na ni, když ona srdečně plakala, na ten
obraz se dívala, ona si to tak představovala, že měla také tak synáčka
a že ho pozbyla v tom lese. On ale už nechal svoji práci a stanul k ní
a tož se jí ptal, co ona si rozjímá ten obraz tak, a proč tak pláče
Ona povídá. — Velebný pane, prosím pěkně: měla sem synáčka svého
a tak se mně v lese ztratil, podnes nevím, jeli na živě nebo ho zvěř
zežrala. Tak on ten obraz sdělal se stěny a tak jí ho daroval. Ona ten
obraz sebrala, srdečně poděkovala zaň a sebrala sebou tesaře řemesl-
níka a šla do lesa, a pod tím stromem co tam obědvali, tam ho ne-
chala do stromu zadělat pro památku. Tak to byla radost její, ona se
tam chodívala modlit vždycky. No, trvalo to mnoho let. Najednou kde
ta vdova byla, v té vesnici oheň se strhl a ted vyhořeli. Tož dobrá.
Když vyhořeli, ten jistý kupec, on byl velký boháč, a ten les patřil
jemu. Tak on nechal vyhlásit, že bude dřevo darovat na to staveni^
Povídky sebrané na Valašsku r. 1888. 95
aby přišli v určitou hodinu do toho lesa. Tak a i ta vdova tam také
šla. Tož jako ten pan kupec dal vycejchovat tomu kus dřeva, každému
tomu obyvatelovi podle zásluhy. A ta vdova také dostala a nemlich
ten samý strom, co ten obraz byl zadělaný tam; ale on byl zarostlý
kúrou, že ho nebylo znát. Tak hned řezali, stínali dřevo. Právě ten
samotný strom zadělaný řemeslníci stínali. Jak byl svalený ten strom
dolů, tak ten obraz panny Marie se vyvalil z té kůry. Hned křičeli : —
Zázrak se stal, zázrak se stal, tu máme pěkný obraz sedmibolestné
panny Marie. — Ta vdova přijde, začne křičet; — Oh, Bože, to je obraz
můj, to je obraz můj, sem ho nechala zapravit tady, jak se mi chla-
peček můj, Vítek, ztratil. Ten pán byl při tom, ten kupec, to poslouchal,
» jak se mi ten chlapeček Vítek ztratil*; on věděl, že se jmenoval Vítek,
jen nevěděl, komu patří. Tak on si ji sebral hned sebou, jenom že jí
nepověděl, zeje vlastní syn. Tož jak přijeli domů, no, tož živobytí dobré,
jíst a pít, to se samo sebou rozumí. A když potom, tož se jí začal
přeptávat, jaké děti měla, nebo co. Tak ona mu povídala: — Neměla
sem nic, jenom chlapečka; jmenoval se Vítek a tam a tam v tom lese
se mně ztratil a podnes nevím, jeli živ, nebo mrtev. Tak on se jí po-
mali teprv zjevoval, že podle té řeči on je vlastní syn její a ona matka
jeho. Ale on, jak se jí zjevil, ona hned zamdlela od radosti, ostala
neživá. Ale on ji hned, jakožto kupec měl už nápravy (léky), dal ji
povonět k nosu, a tož ji vzkřísil. No tož včil měli náramnou radost
mezi sebou. On byl rád, že má matku, a ona měla radost, že ještě
syna má. A tož ji při sobě měl už do její smrti. Dobře se měla a radost
měli. No, do posledka jí slavný pohřeb udělal, když umřela a ji po-
choval, a tož je tamta, a on je podnes živ, a
napekli si chleba ze rži,
a ty, Kostko, nelži.
*LI.
O Hanákoch.
Na Hanej v jednej vesnici kněs dělávat dycky kázaní, obyčajně
nedělnim časem, a dycky lid vychvalovat z jinčí opce na tom ká zaní
Hanáci byli zarmúcení, že jinčí lid vychvaluje a onichnic. Jich to dožralo,
sameo too burmistra to dožralo a žádali o jinšio kněza, že oni toho
kněza nechcú, že oni musá jinčího kněza dostať. No tak jeden súsed
o tom věděl, že žádajú jinšiho kněza, to bylo sobotním časem, tag on
šel k temu knězovi, a oznámil to, že obyvatelé chcú jinčiho kněza, ai
burmistr že o to žádá, že inší lidi že sú vychválení, a Hanáci že nihdy
nic. Tak skutečně, dyš kněz už o tem věděl: » Dobrá, že ste ně to po-
věděl.*
96 V. Tille:
No tak byta neděla, kněs vyset na kazatelnicu, dat obyčájně po-
zdraveni — jak to bývá — » pochválen buť Jéžiš Kristus* — no a tož
— »Na věky amen.* Tak on ostane chvílu stať a bledí na ten lid, na
ty Hanáky.
>Milí Hanáci! Předešle sem mluvil a kázání držel o tych tam lidoch,
a o tych nicnám to nepomůže. Ale Hanáci, ti sú pánu bohu milí — ♦
a ti fSeci hubuotevřěli a hleděli naň.
>Dyžjedenkráť budete [v nebi], taký vetký kopec a na tem kopci
sa budu knedlíky dělať a vařiť a dyž budu vařený ty knedle, tak ten
kopec bude samý perník, a budu ty knedle púščať dolu s teho kopca.
Ony se budu váleť f tem perníku, a po-tym kopcem bude másto a oni
tam šecky žbluňknu do teho másta obalené perníkem . . .<
Ai ti Hanáci mněli dycky hubu ááá rozdávenu.
»Tam budu okolo teho jezera andělé ze ztatyma, ze stříbrnými vidli-
čkami. Tak anděl nastrčí tu knedlu na tu vidličku a temu Hanákovi
strčí do huby.«
A ti udělali ham ! — taký hluk f kostele strch — já sem tam byt —
oni mysleli, že ty knedle už majú. Tag bez meškaní první burmistr
vyset z kostela ven a čekat tam na súsedy. A sám burmistr povídá
tym súsedum:
• Nepotřebujeme žádneo kněza jineo. To je kněs od boha! To je
dobrý kněs! Nám budu andělé strkať knedlíky do huby I «
Tož hned tu žádost, co byta psaná o jinčího kněza, sa potrhata,
a kněs tam ostat podnes.
A napekli si tam chleba ze rži,
A ty, Kostko, nelži.
*) Srv. na př. Kawerau, W. Das Márchen vom Schlaraffenlande (Beil. z. Allg.
Ztg. 1893. č. 229). — K. PaulW. Braum-Beitráge V. str. 389 a n. Poeschel; Das
Márchen vom Schlaraffenlande. — Stiefel^ Hans Sachs Forschungen str. 37 a n.
LIL
Tak v jednom městě školáci hráli na bol (= míč). Přišel ale čaro-
deník co pán a díval se na ty chlapce a ten jeden se mu ulíbil. On
naň volá: — Ty, chlapče, pojď sem. — Tak on k němu šel a tož on
se ho ptal, kde má rodiče. No tož tam a tam o blízce. Tak on s tím
chlapcem šel domů, k jeho rodičům, a tak ty rodiče ptal, aby mu toho
chlapce dali, že on ho bude posílat do školy, a že se u něho bude
dobře mít. Tak oni toho chlapce pustili, a za rok že ho přivede zas
nazpátky domů. Tak už spolu šli, ten pán s tím chlapcem.
Přišli do lesa ; kázal chlapcovi sbírat dříví, že si oheň složí. Chlapec
ho nechtěl ale poslechnout, že on to nedělal jak živ. Tak ho ten pán
sebral kousek dále ; byla tam veliká skála a on mu kázal, aby tu skálu
Povídky sebrané na Valašsku r. 1888. 97
odvalil, převrátil. Ale on povídal: — Jak pak bych já to mohl udělat,
ie to velká skála. — Tak ten pán se povalil na tu skálu a ji odvalil.
Tam byla ale jeskyně popodzem. Tak on ho tam pustil, povídal mu,
že je tam stará lampica, aby se tam nemeškal dlouho, aby přišel na
vrch hned s tou lampou. Ale chlapec tam šel a podával mu jinší věc
nějakou. On se na toho chlapce dožral, kamen zavalil a chlapce ne-
<:hal tam, nech prý tam zahyne.
Ale chlapec šel dále, a byla tam pěkná zahrada, tak on chodil po
té zahradě. Byla tam krásná jablka (a) hrušky. On se tam dlouho za-
meškal, noc přichodila. Chlapec chtěl vyjít ven a nemohl nikde trefit.
Tak on si tam sednul a plakal a pěkně rukami se tak roztahoval,
•drcnul do jedné staré lampy. Jak drcnul do té lampy, vyskočil duch
a povídá: — Co pán poručí? — No on povídá. — Nic jinšího, já chci
jenom z to ty ven přijít, co bych šel domů. — No, on povídá: — To
se má stát. — Tož ho vyvedl ven, a tu starou lampu si sebral ten
chlapec stamoteď se sebou domů.
Tak přišel pěkně domů. A rodičům to bylo divné, že odešel od
od toho pána; ale to byl čarodeník. Tak tu lampu si schoval do ko-
můrky, co žádný neviděl. Potom ale chlapcovi napadlo : — Počkej, co
ta lampa bude dělat. — Tož šel, vzal tu lampu, drcnul do ní, vyskočil
duch: — Co pán poroučí? — Chlapec povídá: — Nic jinšího, než já
potřebuji tam z té jeskyně něco od zlata a tak všelijaké věci. — Tak
ten duch mu přinesl zlaté talíře. Tak když jich přinesl, tož maminku
poslal ke kupcovi s těmi talíři, prodat. Kupec se na to díval a poví-
dal: — Já nemám ani tolké majetnosti, co to bude stát; ale co budu
mít, tolik dám peněz. — No tak jí kupec peníze dal, a ostatní, aby si
.přišla podruhé, že jí doplatí. Tak si nakoupili už co potřebovali od
jídla a pití. Chlapec pěkně rostl, rozumný byl; byl študýrovaný nejvíc
u všeckých školách. Už z něho byl letinný, už měl kolo devatnácti let,
vyrostenný.
Byl tam hned nedaleko král; zámek veliký. Tak on, ten král měl
dceru a ona chodívala do zahrady na špacírku, a on se chodívával na ni
dívat přes plot, na príncku. Jemu se velice líbila. Tak on si jedenkrát
umínil, povídal svému otcovi: — Tatínku, kdybyste mně to nějak tak
spravili u našeho krále, co by já tu princku dostal. Otec mu povídal:
— Jdi, hloupý, kde pak ty si máš na takou myslet. — Skutečně se
tak stalo. Ve čtvrtek vždycky bývával fraj, co mohl každý ke královi
přijít se stížností, nebo se žádostí, nebo s čímkolvěk. Tak ten syn šel
'do komůrky, a vezme lampu, dercne do ní, vyskočí duch a povídá:
— Co pán poručí? — Ale on mu povídá, aby mu přinesl z té jeskyně
z té zahrady drahou mísu a ta nejpěknější jablka a hrušky. On to
poslal po tom otcovi tomu královi na dar, a tož aby se s tím tam
-omluvil, jestli mu propustí, aby tam mohl přijít, jestli propustí tu princku.
Národopiiný Sborník. VUI. 7
98 V. Tille :
On mu ale odpověděl, za rok aby přišel. Rok dochodil, ale ona už
měla jakéhosi od vojenského stavu vochmistra brát.
No tak ona si už brala toho druhého jako k sdavce. Ale on
šel, ten syn, do komůrky a drcnul do lampy. Vyskočil duch : — Co
pán poručí? — Tak on mu povídal, tomu duchovi, aby mu přivedl
jedenáct rytířských koní a na každém no aby seděl rytíř, a dvanáctého
koníka proĎ, tak jak na prince záleží, co by měl na sobě zlata, a stříbrné
kšíry a tak krásné. No tak on mu to přivedl všecko v pořádku. Tak
ti, jak šli do toho kostela k odavce, tak on se vypravil naproti. Tak
král viděl, také rytířstvo mašíruje, a po předku, zlato a stříbro se skvěl
ten jistý mládenec na koni. Tak už do kostela nešli, už se vrátili zpátkero^
už tomu vochmajstrovi odepřel tu sdávku, a už mu ji (dceru) nedaU
Tak hned se to chystalo už s tím mladým. Už král povolil, už se se-
brali, ten jistý mládenec, co tu starou lampu měl, si sebral tu príncku.
Tak drželi svatbu, hodování, mnoho panstva bylo sejděného.
Tak jak už byli svoji, on rozprávěl s otcem, s tím králem, že on
si postaví jinší zámek, nový, a že on v tom jeho zámku nebude. Po-
vídal mu, že přes noc, do rána, že bude mít nový zámek. — Tak
jak byl večír, král šel na spaní, on šel pro tu lampu, drcnul do té lampy
vyskočí duch: — Co pán poničí? — Tak on povídal, aby se všeci
duši sešli a aby mu takový zámek postavili, do rána musí stát, že .co
by nebylo v celém světě nikde nádherný zámek. Tak se to skutečné
stalo, do rána byl zámek hotový, vzácný. — Starý král ráno se pro-
budí, bylo už hezky na den, a tu bylo tma v jeho burku, v jeho svět-
nici. Podívá se do okna, tu vidí nádherný zámek stát, pěknější jak
jeho byl. No tak on měl nad tím radost, starý král, že už má nový
zámek. On bude ve svém a ten ve svém. Tak on ten mladý král tu
starou lampici sebral a dal si ji pomezi okno. Tu najednou vyhlásili
hon do lesa, na zvěřinu střílet. Tak ti králové a všecko panstvo šlo na
hon. Tak když byli ujdění, mladá paní byla sama doma se služkou.
Tak půjdeme teď k tomu čarodeníkovi. Ten čarodeník, ten ale
věděl, že ten chlapec už je králem, a že už tu starou lampu má. Tak
on sebral pěkných nových lamp, a šel tam k tomu královi, a tož se
tam posadil s těmi lampami a volal: — Kdo má staré lampy, ať mné
ji přinese, — že dá za ni novou, a tu že si sebere. Ta mladá královna,
ona se dívala z okna ven a slyšela tu řeč. Tak honem (?) sebrala
starou lampu : — Co je nám po ní ? — Ona nevěděla, co ta lampa
obnáší. A on, jak tu lampu dostal, tak hned drcnul do té lampy, vy«
skočil duch : — Co pán poručí ? — On povídal, aby se vSeci duše sešli
a ten zámek sebrali a odnesli za moře, pryč, do jinšího kraje No tak
zámek už byl pryč. Ti, jak přišli z honu domů, mladý král se zarmoutiU
viděl, že je zámek pryč, ale nevěděl kde. Ale tak si umínil, nabral sL
se sebou forotu peněz hezkých a šel hledat, kde je jeho zámek.
Povídky sebrané na Valašsku r. 1888. 99
Šel daleko, tož tam natrefil na jednoho čarodeníka. Ptal se toho
čarodeníka, nevMi o takém a takém zámku. On mu ale pověděl, že
neví. Ale že má bratra páru mil země podál, že ten bude vědět o něm.
Přišel k tomu druhému, ten ale také nevěděl, kde je. Povídal mu:
— Mám při moři švagra, ale on je rakem, rak veliký, — že ten o něm
může spíš vědět. Tak on přišel potom k tomu moři, k tomu rakovi.
Rak povídal : — Já vím o něm ; za mořem je. Je tam jedna paní v něm,
a má pána při sobě. — Povídal ten rak: — Ale tož včil jak se tam
dostaneme ?
Tehdy se nejezdívalo přes moře nic. Tak rak mu povídal, aby se
ho chytil na záda, že s ním přepluje přes vodu. No tak skutečně se
dostal na druhou stranu, a ten zámek tam byl. Tak on šel vedle toho
zámku, a ona, jeho paní, právě se dívala z okna ven. Ona ho hned
uhlédla a poznala. Šla k němu a tož ho hned k sobě vzala na vrch
a povídá : — Ale co včil budeme dělat? Čarodeník přijde a tož tě za-
morduje. — Ale tak to zmudrovala, ona nachystala víno do sklenic
a měla jedu a dala hezky toho jedu do té jedné sklenky. Jeho scho-
vala pod lože. A tož on, jak přišel domů, ona se udělala veselou a po-
vídala mu, tomu čarodeníkovi : — No, vždycky jsi chtěl, abych si tě
vzala za muže, tak dnešky to uděláme a tož si zavdáme a musíme vypít
douškem. No tak on popadl a pil, až vypil. A jak vypil, tož ho to
přeškobrtilo, už ten jed v něm bantoval, už se vyvrátil na zem. Tak
ten vyskočil zpod lože, a tož ho zabili. Když ho zabili, no tož ho od-
vlékli pryč, do lesa. Včilej hledali té staré lampy, kde je, ale ji našli.
Tož drcnul do té lampy, duch vyskočil : — Co pán poručí ř — Tož
on povídal, že ten zámek aby duši odnesli zas na to místo, kde byl
prv. Tož ti duši popadli zámek, tož ho tam odnesli na to samé místo,
kde stál prv.
Starý král ráno už nemohl spát, tma bylo, myslil on si, co divného
je, že je tak tma ? Ono bylo proto tma, když byl zas zámek proti oknům.
tož to (s)tínilo. Ale mladý král vstanul, a šel k otcovi, ke královi. —
A tož radovánka hrozná byla, že zas zpátky k navrácení přišli, že sou
už pohromadě. Hned nechal městu oznámit, panstvu, že mladý král je
doma a i s královnou. Tak nechali hostinu dělat, a tož jedli, pili a do
posledka si tam
chleba napekli ze rži,
a ty, Kostko, nelži.
(Lampa Aladinava.) Rek prodaný čarodějovi nabývá ^v podzemí divo-
tvomé lampy a jeji poinoci získá princeznu za chot
České verse: K. IV. 14. od Kamenice K. I. 32 od Rožnova, Mik -
šíček I. (24—30), Mikšíček I (210—213), Rad. (86—98).
7*
100 v. Tílle:
České povídky vykazují dva varianty:
1. Po svatbé čaroděj nabude lampy lstí, odnese princeznu, rek
najde ji pomocí tří radících bytostí.
2. Rek má mimo lampu čarodějný prsten, jímž si pomáhá zvlášC,
po ztrátě lampy. Na konci pak ještě jedno dobrodružství zvláštní s čaro-
dějem (jeho bratrem).
1. Naše povídka podává typickou versi, jen episoda se ženichem,
kterého princezna pak odkazuje a popis radících bytostí (čaroděj, jeho
bratr, jeho švagr rak) trochu odchylné. Rad.: líčení podzemí rozvláčné:
lampa je v malém domku vedle skvostného zámku za dveřmi. Hoch
pak nechce ji podati čaroději, dokud nevyleze, konečně zavřen. Na po-
vrch dastane se pomocí lampy, vyhoví královým přáním atd. .Radící
bytosti jsou tři bratří po sobě, vládcové ptáků, zprávu o zámku v čer-
veném moři podává u třetího orel, jenž tam též donese reka; cestou
živí jej rek masem. (Duch lampy oslovuje čaroděje: Nespravedlivý pane,
co žádáš?)
Mikš. I. (210) v podrobnostech víc odchylek. Rek, syn truhlářův,
nejmladší ze tří, dá se do služby u čaroděje, poslán do starého zámku
pro klíč (podzemí a lampa schází). Projde zahradou, klíč ve čtrnáctém
pokoji, při návratu však otvor do zámku zazděný. Tře klíč a přilétnou
4 draci, kteří ptají se po rozkazech. Královi posílá vzácné ovoce, staví
zámek, vezme si princeznu, princezna jednou dá čaroději klíč darem,
čaroděj poručí drakům, kteří jej nenávidí, donést zámek na červené
moře. Radící bytosti jsou tři obři po sobě, vládce zvěře, žížal, ptáků,
zprávu podávají dva opoždění ptáci, donesou reku k zámku, jejž 4 draci
drží uprostřed červeného moře. Ptáci proklubou zlatou střechu, rek
vezme klíč spícímu čaroději, dá přenést zámek, a zavřít čaroděje. (Smrti
čaroděje draci, zakletí páni a zvířata vysvobozeni.)
Radící bytosti tvoří samostatně vypracovaný prvek, jenž vyškytá se
v několika různorodých látkách.
2. K. I. 32. má typický začátek pro druhý variant. Žid koupi
prsten, jemuž slouží dva bílí » duchové větrní*. (Co pán poroučí?)
Čte v staré knize o pokladu, volá duchy, ti jsou slabí proti moci
duchů zemních. Radí mu, aby poslal nevinného hocha do vrchu, pro
zámek (ne lampu), jenž tam visí na niti. Žid od ševče získá syna Mi-
chala, dá se s ním donést duchy k vrchu, konejší chlapce v bouřce
tím, že mu dá prsten, hoch vleze do díry Qen dvakrát ročně přístupna)
v prvním pokoji je klíč k dalšímu, v třetím zámek. V zahradě trhá
ovoce, stařec jej varuje před židem, žid odnesen vichrem, otvor v ohni.
Duchové prstenu odnesou hocha domů. Vidí nejmladší princeznu, chce
ji za choť.
Následuje vložka zde nezvyklá, z látek o rekovi, jenž nepoznán zá-
vodí o princeznu. (N. S. I. str. 36—38, látka 19). Král vypisuje turnaj.
Povídky sebrané na Valašsku r. 1888. 101
rek posílá mu po otci vzácné ovoce, aby byl připuštěn, král žádá ještě
drahokamů na desíti velbloudech, jde s nimi v nádherném průvodě Qe
vzdělaný, žid jej dal vychovat). Za měsíc závodí ve skvostných šatech,
zvítězí, ale ujede domů, dá si od otce vypravovat. Na druhý den v jiných
šatech na jiném koni, zůstane, před svatbou dá vystavět zlatý palác,
spojený mostem s královským zámkem, vyvolá duchy, co po sta let již
nebyli voláni atd., žid obelstí princeznu o prsten i o zámek. Při hledání
princezny radí rekovi starý námořník; doplují k ní, princezna žida opije,
vezmou mu prsten i zámek, dají jej zanést do huštiny, vrátí se se
zámkem. Duchy vysvobodí tím, že zničí zámek i prsten, duchové při-
létnou k oknu poděkovat.
Mikš. I. (24). Začátek stejný s prvním variantem syn vdovy s čaro-
dějem, jenž vydává se za strýce, prutem otevře skálu, posílá hocha za-
hradou pro lampu, již má uhasit a vzít — jen že dává hochovi před
tím ještě prsten. Hoch trhá ovoce, nechce lampu vydat, dokud nebude
venku atd. Pomocí muže, jejž přivolává prstenem, dá se vynést, atd.
pak sluha lampy mu nosí ovoce z podzemí, staví v 24 hodinách proti
královskému paláci zámek, jenž má v každém okně viset šest těch
vzácných jablek. Když zámek zmizí, radí rekovi sluha prstenu, aby jako
žebrák šel k ženě, ta vezme čaroději lampu, dají zámek přenést. Čaro-
děj přijde pak v podobě léčící svaté paní, prohlíží zámek, radí v hlavním
sále zavěsit světlonoše (lucifera). Duch lampy srší jiskrami a vzpouzí
se, pověsit tam svého vlastního pána, radí však, domnělé ženě srazit
hlavu, což se stane.
K. IV. 14. Počátek ještě shodnější s předešlou versí (vdova po
krejčím, 12 dětí, rek nejstarší, ]osef). V podzemí odchylka. Rek potká
pannu, ta prozradí mu čarodějovy spády, dá mu po čtyřech dnech
prsten, radí mu, jak zacházet s lampou, prutem mu vykouzlí schody na
povrch. Ovoce, princezna atd. Čaroděj obelstí komornou princezny pře-
strojen za obchodníka s cínem, zničí pak zámek, princeznu dá přenést
na ostrov. Rek pomoci prstenu, jemuž slouží dva černí duchové, dá se
donést k princezně, zabije spícího čaroděje atd. Král a princezna pak
stonají, bratr čarodějův je uzdr-.ví, vyžádá si lampu, upustí ji na
schodech, rek ji najde.
IVeil 1001. III. 62. a n. Wolhur k č. 26. str. 572. Cosqutn pozn. JI. str. 7.-8*.
(jen poznámka). Český lid VI. str. 418. č. II. 4.
LIIl.
Tož byla jedna hraběnka vdova a měla dceru na výdaj. Ta dcera,
kterého ona chtěla si vzít, matka nedovolila, a kterého ona chtěla, zas
dcera nechtěla si ho vzít. Ale ona ta dcera do kostela chodívala, velice
102 V. Tille :
nábožná byla, v modlitbách vždycky klekávala pod obrazem sedmi-
bolestné panny Marie v kostele a skroušeně se vždycky modlila. Tak
o ní bylo daleko v kraji řeč, že je na výdaj a žádného že si nebere.
Tak jeden kupec ženatý byl a hrozný boháč. On povídal své paní, své
ženě: — Já tam pojedu a já si ji budu namlouvat a tak si ji a i se-
beru. — Ale on ten kupec nebyl co křesťan, on byl jinší víry, vandělílc
neb jakýsi byl. Tak on tam pěkně dojel té hraběnce. Když tam k n
vešel, dělal se co svobodný a že je velký boháč, tak on že přišel tam,
že jestli by se ona jemu líbila, že by si ji jako sebral. Té dceři se
ulíbil a matce také. Hned čest daly, hostinu velkou, jíst a pít. No tak
on už si ji namlouval a tož se spolem sebrali, sezdali. Jak byli spolem
sezdatí, na třetí den, tak on povídal své maměnce, jako už té hraběnce :
— Už mně vaši dceru propustíte jakožto manželku. — No tak co měla
dělat, tož hned hospodářství co měla a mnoho kusů dukátů na výdél,
co měla, už svému zeťovi odváděla a své dceři ještě na rozloučení dala
hodnou škatulku dukátů a povídala jí: — Pámbu ví, kdyby s tebou
nějaká nouze byla, ty peníze si drž pro sebe, ty nedávej jemu nic. Ale
oni jak už jeli, v cestě ji měl velice v lásce; tak oni spolem špásovali
v tom kočáře a ona ty peníze vytáhla, měla je schované, a dala mu jich
všecky, už od velké radosti. Jak ale přijeli k moři, on jí povídal: —
Slez důle s kočáru. — Tak on ji bral a chtěl ji hodit do vody, chtéj
ji utopit. Ale ona ho tolik prosila, aby ji nechal při živobytí, aby jí
vzal se sebou, že ona bude u něho za dívku sloužit. No tak on ji sebral
Ona byla u něho co děvečka. Jeho ale paní doma, měla velkou radost,
že toliký majetek a tolik peněz. No tak dobrá. Ta té práce nedělala
nikdy, tož musila dělat, nesměla nic pravit. Až to trvalo páru měsíců,
milá dívka porodila chlapce. Když ho porodila, ta jistá jeho paní vzala
jedu a chlapečka otrávila. Tož milá děvečka velice plakala nad tím
synáčkem, že byl usmrcený. Tak chlapečka pochovali, tož je tam po-
chovaný. Ta děvečka, když ten chlapeček byl usmrcený, on měl při
hubě pěny moc. Ona vzala bílý šáteček a pěkně to pozutírala, tu hu-
bičku, a ten šáteček schovala. Byl v tom městě bál. Tak ten kupec se
svou paní se sebral na ten bál. Kupcová se tam ale podnapila, tak
musila domů jet. Jak domů přijala, lehla do pokojíka, do lůžka a po-
ručila své děvečce, aby jí černé kafe uvařila. Ta šla vařit černé kafe,
— a ten šáteček bílý měla schovaný, s tím jedem, — dobře to vy-
žmíchala v tom kafe a dala to své paní vypít. Tak jak to kafe vypila,
v ní to začalo vřít a také ji to usmrtilo. Už honem šel posel pro pána
na ten bál, aby šel domů, že je paní veHce nemocná. Než domů přišel,
ona už byla mrtvá. Tak když byla mrtvá, no slavný pohřeb udělal a
na ten pohřeb musila a i ta děvečka jít. Tak tu děvečku do toho hrobu
nechal živou dát na spodek, — on věděl dobře, že ona ji usmrtila —
a tu mrtvou navrch na ni. Tak dobrá. Ona když chodívá vála do kostela
Povídky sebrané na Valašsku r. 1888. 103
a vždycky se modlívávala k sedmibolestné panně Marii, ta panna Maria
jí byla nápomocná, a co živá se dostala domů do svého kostela, do
svého bytová, kde se modlívala vždycky, tam ráno klečela. Ráno ko-
stelník jde zvonit modlení, otevře kostel, a tam ji viděl klečet při oltáři.
On se ale uleknul, on myslil, že je to tam nějaký duch, když ještě bylo
přitma. Tak šel, oznámil to panu faráři, že tam kdosi klečí při oltáři,
— a když prý odchodil sem domů večír, nebylo tam žádného. — Tak
pan farář se sebral a šel do kostela a šel až tam k ní. Ten ji ale se-
bral na faru k sobě; on ji poznal hned. Tak ona byla zavřená u něho
ve světnici. Hraběnka chodila do kostela, farář ji nechal předvolat
k sobě. Ona k němu přijde, on se jí přeptával na dceru : — Jak vaše
dcera vypadá, co je provdacá? — Ach velmi dobře; včera sem dostala
psaní, že je hodná a zdráva — a ten kupec, jakožto zeť, že ji přijde
navštívit. On ale povídá pan farář: — No, milá matko, nelekejte se,
dcera vaše je tady. — Otevřel dvéře, ona vyjde, padla k nohám, pláče
a líbá matku. No tož matka měla radost, tož ji sebrala se sebou domů.
Ten ale za páru dní jel matku navštívit a chtěl odebrat ostatní majetek
a matku zamordovat. Když tam ale přijel, hned ho tam jeden soused
viděl, poznal ho ; šel hned hraběnce oznámit co je, jak je. Tak ona hned
poslala pro policajty a pro úřad, pro pány, dala oznámit, co je, jak je. Tak ji
dala do světnice extra zavřít. Kupec tam přijde, líbá ruce, vítá hraběnku
jakožto maměnku. Ona jeho také, nedala znát na sobě, a tož se dali
do rozprávění. Tak se ho matka ptá na dceru, jak vypadá? — Oh,
velmi dobře! Ta je hodná, ta je zdravá! Kdybyste ji viděly, maminko!
— A ona povídá: — To věřím, že je hodná, to věřím. — Otevřela
dvéře: — Pojď sem, pojď! — A policajti druhými dveřmi vešli do
světnice. Tož hned byl na místě sebraný, svázaný a pak byl do arestu
sazený. Tak to bylo hned oznámené úřadu, jakožto pánům, co by za
trest zasloužil. Tak páni uznali k usmrcení, na šibenici zavěšení. Tak
včilej ona nechala to tam prodat, to jeho kupectví, ten majetek, a tož
mnoho peněz poručila na žebráky z toho a páni zas za práci měli pla-
ceno, a ostatní si odebrala zpátky. Tož včil už měla svůj majetek doma
a tož
napekli si tam chleba ze rži,
a ty, Kostko, nelži.
Tento látkový typ pravidelněji jedná o muži (otroctví v pohanské
zemi, zázračný návrat ve snu vlivem světice). Srv. na př. Kdhler I.
str. 117. a 584.
104 V. Tille:
LIV.
Byt jeden chudobný švec, — šák já sem téš bratr jeho — ode
cRia ke dttu, od jídta do jídta. No, on mnět vetkú bídu, nemnét zhola
nic, no holt z grundhola nic, enom chalůpku, malú chatrč, a ta státa
za mářo. Tag on si umínil, dyž nemám nic, tož nech ta bída zhóřít
Tož zapálil tu chalupu a utíkal přes pole pryč; a přiSlo jíť hoře do
vrchu, do kopca, už nemoh dýchať, byl tak unavený. To si sednul ot-
počívať; a kus po přetku na kopci volá naň Bída: >E, hospodářů
dybyzme nebyli utekli, byli byzme tam zhořéli!
8. záH. Střední Bečva.
Krejčí S.
LV.
Když za starého času chodil pán Ježíš se svatým Petrem po svété
tak přišel do jedné zahrady, a tam byly zralé švestky, a pán Ježíš po-
vídá Petrovi: — Jdi, Petře, a řekni tomu sadaři, aby nám dal trochu
švestek. — Tak on Sel, a ptá se toho sadaře, jestli by jim dal. — Tak
on povídá: — Jdete a s támhle té švestky si natrhejte, co chcete. —
Tak oni šli, pán Ježíš povídá: — Za to, že ste tak zdvořilý člověk, tak
třeste, tak budete mít pořád stejné na tom stromě. — On si myslil, že
je to žert. Tak když odešli, tak on šel a pruboval a zatřásl. A ono
toho byla černá zem. Tak je sebral.
A za chvíli přišel jeden vandrovní, vysloužený voják. Prosí ho, aby
aby mu dal trochu švestek. On povídá: — Jděte a s támhle toho
stromu si natřeste, co chcete. Šli tady dva vandrovní, a já sem jim dal
švestek natřást, a oni mně řekli, když sem tak zdvořilý, že mohu pořád
třást, že toho tam bude pořád stejně. — Tak vandrovní běží a zatřás
málo jen, a bylo jich plná zem.
Ale on běžel a chtěl dohonit ty dva vandrovní. A pán Ježíš se
ohlédne, povídá Petrovi: — Podívej se, někdo za námi utíká; abychom
si sedli, a počkali na něj. — Když je dohonil, povídá: — Sakra, to
sem se naběhl. — Pán Ježíš povídá: — Jestli budeš klít, tak s námi
nesmíš vandrovat. — On povídá : — Vždyť sem, sakra, tak moc neřekl.
— Tak se sebrali všickni tří a vandrovali dál. Uhodil na toho vojáka
takový hlad, že neustále pořád klel, že má hlad. Pán Ježíš už to ne-
mohl vydržet, tu jeho kletbu, tak povídá Petrovi: — Jdi támhle na tu
louku, a tam je beránek, a chytni ho a přines ho. — Petr beránka při-
Povídky sebrané na ValaSsku r. 1888- 105
nesl, zabili ho a stáhli a dali vařit. Pán Ježíš povídá vojákovi: — Všechno
maso si můžeš sníst, ale srdíčko mi musíš nechat. — A šli s Petrem
do vesnice. Voják měl náramný hlad, srdíčko, jak bylo trochu ovařené^
tak vyplavalo nahoru. On si ho vyndal, a hned ho snědl. Přišel pán
Ježíš, povídá vojákovi: — Kde pak mám moje srdíčko ř — Voják po-
vídá: — Na mou duši, ten beránek neměl žádné srdíčko. — A pán
Ježíš povídá: — Každý živočich má srdíčko, tak také i ten beránek
měl srdíčko. — Voják povídá: — Ať sem sakramentskej že neměl. —
Pán Ježíš povídá: - Ten beránek měl srdíčko. Když ty lžeš, tak tě
při tom nechám. Tak si každý uřízl kus beránka a najedli se a šli dál.
Přišli do jednoho města, a to město bylo celé černým suknem potaženo.
Přišli do jednoho hostince a pán Ježíš se ptá, co je tady nového. Ho-
stinský povídá: — Tady je nového tulik: Král má než jednu princeznu
a Uží na smrtelné posteli, a žádný doktor ji uřdravit nemůže. — Pán
Ježíš povídá hostinskému: — Jděte, a omeldujte nás u krále, že sme
tady tří vandrovní, a že si princeznu troufáme uzdravit. — Hostinský
běžel ke králi, povídá: — Jejich milost královská, sou u mně tří van-
drovní a troufají si princeznu uzdravit. — Tak jděte a přivedše je sem.
— Když přišli do půrku, král je přivítal a vedl je do pokoje, kde prin-
cezna ležela. Pán Ježíš si poručil necky, a do nich vodu a sekyru a
špalek, a všechněm řekl těm pánům, aby šli ven, a zamknul si pokoj
a řekl : — za půl hodiny můžete přijít. — Tak vzal princeznu a rozťal
ji na čtyry kusy a namočil ji do vody a dal k sobě a dýchnul do ní
a ona byla zas tak zdravá jako kdy jindy, a zase tak krásná. Zavolá)
krále, a král jak přišel a spatřil svou princeznu jak byla krásná jako
kdy jindy, tak se ptá král, co je dlužen. Pán Ježíš povídá: — Tisíc
zlatých. Ty dejte tomuhle člověku. — Král je dal tomu Člověku, pán
Ježíš mu řekl: — Víckrát s námi nesmíš vandrovat. Peníze máš, uzdra-
vovat umíš, tak už nesmíš s námi víc chodit. A když budeš uzdravovat^
tak si vzpomeň na mě, já sem pán Ježí.š. — Tak vandrovní se sebral
a rozloučil se s nimi, a odešel pryč.
Vandrovní šel do města, tam pil, karty hrál, a prohrával pořád
a při tom moc klel a nikdy si na pána Ježíše nezpomněl. Když už
všecky peníze promarnil, povídá sobě: — Co mně schází.?* Ještě umím
uzdravovat. —
Tak šel a přišel do jednoho královského města, a to město bylo
celé černým suknem potažené. Přišel do hospody a ptá se hospodského,
co je tam nového ř — On mu řekl : -- Princ umírá královský a žádný
doktor ho uzdravit nemůže. — Tak jděte a omeldujte mi u krále, že
je tady jeden vandrovní, že si troufá prince uzdravit. — Šenkýř šel
před krále, povídá: — Jejich milost královská, je u mne jeden van-
drovní a troufá si prince uzdravit. — Tak jděte a přivedYe ho. — Tak
on šel a vandrovního přivedl do půrku, povídá: — Jejich milost krá-
106 V. Tille:
lovská, já si troufám prince uzdravit. — Král ho vedl do pokoje, kde
princ ležel. Povídá vandrovní: — Potřebuji k tomu necky, do nich
vodu, sekyru a špalek. — Když mu to všecko přinesli, tak jim povídal,
aby šli všichni ven a za phl hodiny aby přišli, a zamknul pokoj. Vzal
prince, na čtyry kusy ho rozsekal ; namočí to do vody, dává to k sobe,
ono mu to chytit nechtélo. Vandrovní povídá: — Vždyť sem se sakra
dobře koukal, jak to dělal pán Ježíš ; — a pořád klel.
Pán Ježí povídá Petrovi: — Hleď, Petře, ten chlap se tam dal
iiídravovat a rozsekal tam prince, při tom kleje a na mne si nezpo-
mene, a on neuzdraví. Pojďme a budeme se blížit k tomu městu, abysme
ho vysvobodili. —
Tak už tady uzdravoval prince půl hodiny, přijde tady král, za-
klepá, on povídá: — Ještě za půl hodiny, ještě nejsem hotov. — Tak
vandrovní pořád to tělo dával dohromady, a ono mu to chytit nechtělo.
Tak už to trvalo celou hodinu, až král zas zaklepal. Povídá: — Ještě
nejsem hotov, přijďte ještě až za půl hodiny. — Král si nechal zavolat
zámečníka a nechal otevřít pokoj. Viděl král, že jeho princ je na čtyry
kusy rozsekaný. Nechal vzít vandrovního a dát ho do žaláře.
Přišel pán Ježíš se svatým Petrem do toho samého města, na tu
samou hospodu. Ptá se. — Co je tady nového? — Povídá: — Tady je
nového tulik, že sem přišel včera jeden vandrovní a princ umíral a on
se hlásil, že si ho troufá uzdravit. Tak ho rozsekal na čtyry kusy a ne-
uzdravil ho a král ho dal do žaláře. —
Tak jděte, a řekněte, že jsou tady dva vandrovní, že si troufají
prince ještě uzdravit. — Tak on šel ke králi, povídá: — Jejich milost
královská, sou u mne dva vandrovní, a troufají si prince ještě uzdravit.
— Jděte a přiveďte je. — Přivedl je do půrku, pán Ježíš povídá králi,
že on si troufá prince uzdravit. Král je vedl hned do pokoje, co byl
princ rozsekaný. Pán Ježíš složil prince rozsekaného k sobe a dýchnul
do něj, on byl zas tak zdravý a hezký jako dříve. Král s velkou ra-
dostí běží k pánu Ježíši a ptá se ho, co je dlužen. On povídá: — Nic
jiného, než ten člověk, co je v tom žaláři, tak ho pusťte na svobodu;
— Král pustil vandrovního ze žaláře, a přišel před pána Ježíše, povídá •
— Vítám vás, kde ste se tady k sakru vzali? — Pán Ježíš povídá: —
Vidíš, šli sme tebe vysvobodit Vidíš, ty jsi se dal uzdravovat, a na
mne jsi si nevzpomněl, že sem pán Ježíš ; proto jsi neuzdravil. Tak víc-
krát neuzdravuj a neuzdravíš. —
Tak se rozloučili, a šli s Bohem.
Povídky sebrané na Valašsku r. 1888. 107
Srv. č. XXXIX.
Pocestný jde s Kristem a sv. Petrem^ ujídá jim berani srdce (chleba
a pod.)y přihliši při vzkříšeni mrtvého, chce křísit na vlastni vrub^ ne-
dovede).*)
České povídky o putování Krista a sv. Petra světem hojné a látkami
rozmanité. Dají se seskupiti v nékolik látek. Zde přihlížím jen k látce
našich povídek,- kterou znám v češtiné v těchto povídkách: Waldau
(Květy 1868, str. 246.) č. 6. Menšík 23^ od Jemnice. Bayer II. 16. (58
až 63) od Rožnova. Němc. II. (299 -300) od Domažlic. Beseda II. ("22.)
z rukopisu J. A. Dundra.
Látka skládá se ze tří prvků:
1. Seznámení Krista s průvodcem.
2. Průvodcova krádež a penězi vyvolané doznání.
3. Zdařilé léčení Kristovo a nezdařené průvodcovo.
Bayer má počátkem jednu z látek, jež patří do dosti obsáhlé sku-
piny tajných soudů božích: Kristus se svatým Petrem přenocují u chudé
vdovy, Kristus za to nechá jí na druhý den pojit krávu, poněvadž vdova
jinak bezúhonná, hřešila tím, že na svoji krávu stále myslila.**) Přeno-
cují u chudého Sevce, jenž na druhý den jde s nimi. Koupí 4 kusy
chleba, švec jeden sní, nechce se přiznati. Dojdou k modře potaženému
hostinci v městě, kde stůně princezna. Kristus chce ji uzdraviti. Napřed
ji omráčí, dotknuv se jí na čele, sv. Petr vyjme jí útroby, vymyje, Kristus
ji probudí dechnutím. Dostanou peníze, dělí je na 4 díly, čtvrtý díl
tomu, kdo snědl chleba. Švec se přizná, vrátí se domů, Kristus slíbí
navštívit jej za rok a den. Švec promarní peníze, zkouší léčit, bez-
úspěšně, má být pověšen, Kristus vyléčí princeznu, dá mu peníze, nechá
se poznati.
Menšík: Kristus koná se sv. Petrem zázraky, k nim připojí se žid.
Přijdou k nemocné princezně, Kristus položí ji do nádoby s vodou
žehná ji, a je zdráva. Vezme za to pouze tři sýrky, jež žid má nést
Zde reminiscence z jiné povídky o putování Krista.***) Žid chce jeden
sýrek sníst, Kristus však naň promluví, žid sýrek vyplivne, nepřizná se
však a Kristus jej odpudí od sebe. Žid chce sám léčit, má být oběšen.
Kristus ptá se ho dvakrát pod šibenicí, kdo snědl syreček, slibuje, že
jej zachrání, žid chce však raději být oběšen. Kristus uzdraví pak prin-
*") Látka tato neni shodná s jinou podobnou o kováři, jenž marně snaží se
jako Kristus zmladit ženu v peci. Viz na př. Kóhlcr I., str. 296. k čís. 5 , neb
v češtině Kulda (Český lid V., str. 265) č 1. K té vůbec nepřihlížíme.
♦*) O původu hub. V češtině na př. Něm. II. (302-304., V.) Waldau č. 20. (Květy
1868./ K. II. 94.
***) Podobné samostatné povídky o tajných soudech božích viz v češtině na př.
Slavia II. 7., K. II. 111., K. II. 96.
108 V. Tille:
ccznu, přijme peníze, žid propuštěn. Kristus dčH pak peníze na 4 díly»
čtvrtý tomu, co atd.
Verse v >Besedé« vypravuje o Kristu, který povolí »Švábovi«, aby
jej doprovázel, budeli zbožný. (Šváb stále se zaklíná.) Přijdou ke dvěma
vesnicím, v jedné pohřeb, v druhé svatba. Šváb jde na svatbu, dostane
krejcar, Kristus za vzkříšení mrtvého 100 zl. Dají peníze do spolku.
Šváb připravuje pak beránka, sní jatýrka, zaklíná se, že jehně jatýrek
nemělo. Zas přidou ke dvěma vsím. Šváb tentokrát jde na pohřeb a
ptá se napřed Krista, jak křísit. Kristus radí ve jménu Otce atd.*)
Šváb mrtvého nevzkřísí, kleje, má být oběšen, Kristus se ho pod šibe-
nicí ještě ptá na ta jatýrka, ale on se nepřizná. Kristus vzkřísí pak
mrtvého, dostane 100 zl., délí všechny peníze na 3 hromádky atd.
Waldau : Šváb putuje s Kristem ke dvěma vesnicím. Kristus jde na
pohřeb, kde vzkřísí mrtvého a dostane mnoho peněz, Šváb jde na svatbu
a je bit. Podruhé chce on jít k pohřbu a ptá se, jak má křísit, Kristus
radí, aby řekl: já chci, abys vstal a . . . Šváb neposlouchá dál, vzkříšení
se mu nezdaří, bit. Kristus zatím na svatbě promění vodu ve víno, do-
stane mnoho peněz.**)
Němc. pouhý zlomek: Kristus pošle sv. Petra pro 3 syrečky, Petr
jeden sní a zapírá. Kristus ukáže Petrovi v lese poklad, rozdělí jej n^
tři díly atd. na konec Kristus Petrovi odpustí.
CosqutH XXX. pozn. I., str. 286—288; Wollner k č. 39, str. 575; KákUr I.^
str. 59; J. Polívka: Z legend o putování Ježíšově po zemi ČČM. 1892, 484—496.
•^ Zde oslaben tento motiv. Kristus pravi »Ve jmc^ au m«^m vstaň*. Učeň opa-
kuje slova ta na svůj vrub. alo rajH^minA hci »vc jménu KnsUTř vstaň*.
••• Růinó minřní Kristovo ,-% ichvi průvodce, při řcm> průvodce vidy v ne»
vxhvvi^^. projato rde ř drobnVch ix^vidok. v nichí sv. rctr jedná dle svého ale vidy
ve svůi neprosivéch, Ví2 na pr. Né:nc. Hi 2-^3— •^•54 . ZA;rak na sralbé přejat, k do-
cílení ro\*novahv v osnové. í bilve.
Kovové a dřevěné výrobky huculské. 109
Kovové a dřevěné výrobky huculské.
Ukázky ze srovnávacího oddělení slovanského vNárodo-
pisném Museu Českoslovanském.
Podává Ad. Černý.
Vyobrazení dle originálů kreslila Madl. Wanklova.
Národopisné Museum Českoslovanské chová ve svých sbírkách
značně úplnou, hojnou kollekci národopisných předmětů huculských,
kteréž ozdobností svou vynikají nad jiné slovanské toho druhu. Jsou to
zejména předměty kovové, a to mosazné, dále dřevěné řezané a vybí-
jené. Pro naše museum sbíral je na poslední své studijní cestě zvěčnělý
Fr. Řehoř, načež doplněny byly zvlášť pěknými a hojnými předměty,
získanými loňského roku z Kosova.*)
Vybíráme z nich některé typické a předvádíme je vyobrazeními,
podávajícími i detaily práce.
Jak patrno, předměty mosazné a vybíjené náležejí hlavně ke
kroji huculskému, mužskému i ženskému, k němuž počítáme i výzbroj,
menší část slouží jiným účelům; řezané předměty jsou buď nádoby
či jiné kuchyňské náčiní, buď zbraně, nebo předměty náboženské atd.
Obojí výroba byla domácí, během času však počala se omezovati
jen na jistá střediska a konečně jen na jednotlivé osoby, odborníky skutečně
vynikající, často opravdové umělce svého druhu. Není jich již mnoho —
a také již nevyrábějí všech věcí, jež kdysi robívali, tak že některé před-
měty té výroby náležejí vlastně minulosti a stávají se již vzácnými (jako
na př. prachovnice). Šuchevyč ve svém díle uvádí mosazníky a řezbáře
huculské jmenovitě, také Wierzbicki svého času již naznačil, na která
místa se výroba omezila. Hlavním střediskem mosaznictví huculského
jest nyní Žabí (3Ca6e) na Čeremoši (kde se robí skoro všechny druhy
předmětů té výroby), Javorov (hole a pistole), Brustury (spony k řemenům
atd.) a Sokolivka (řetězy). Jiná místa huculského mosaznictví dosud jsou
Kryvorivňa, Jasenov, RiČka.
Slavnější ještě, než mosaznictví, jest huculské řezbářství, které
vydalo skutečné lidové umělce, Juru Škryblaka (UÍKpuójHK) z Javorová
1) U nás psal o huculských výrobcích z kovu a řezaných ze dřeva Fr. Řehoř
ve Zlaté Praze 1888, č. 43—45. Velmi cennou monografii o Huculech napsal prof.
Vladimír Šuchevyč: ryuy.itmuHa. Díl I., Lvov 1901. Dále uvádíme: Wzory prze-
myslu domowego. Zebrař i zestawiř Ludwik Wierzbicki. Serya VI. Wyroby me-
talowe wlošcian na Rusi (Huculy). Lwów 1882. Serya VII. Wyroby snycerskie
wřoácian na Rusi (Hucuřy). Lwów 1883. — Nejslavnější sbírku huculských předmětů
má museum Dzieduszyckých ve Lvově, které také vydalo bohatý illustrovaný katalog,
svého huculského oddělení.
110
Ad. Černý:
(u Kosova, zemřel 1885) a jeho syny Vasyla a Mikolu. Podobné po-
vésti jako ékryblakové těší se Marko Mehedeňuk (M^re^enioK) z Ričky»
dosud žijící.
K .>
Obr. I. 1. »Obručkě* (obrouček), 3* »perstyňt (prsten). — 2 , 7.» 8. »ČepraJiyt
(sponky). — 4*, 6. »Protyčky* (šťárátka do dýmek). — 9., 11. Kolečka
ozdobná na torby atd. — 10. >Prjažka« (přeska).
Řezané i kovové předméty huculské vyznačuji se zvláštní boha-
tostí ornamentu, jíž dociluje se (íasto pouhým hojným opakováním téhož
prostičkého, jednoduchého motivu. To platí zejména o předmétech kovo-
Obr. II. 1 , 6 tTopirči*. — 2., 3 * 4, »Kélefyt. ^ 5* »P3lyča«.
112
Adolf Černý:
vých a vybíjených. Na věcech řezaných, zvlášté na výrobcích Skrybla*
kovských a Mehedefiukovských, kromě toho nacházíme základní orná-
Obr. lU. 1., 3. •StremciK. — 2. »Tabivka«
ment geometrický, přesně na plochu ozdobenou rozvržený (v němž zhusta
přichází východnf, dvojitý i trojramenný kříž), jenž se teprve drobněj-
Kovové a
výrobky huculské.
113
ttrai opakovanými motivy vyplňuje. Základní formy i celý ráz ozdob
huculských připomíná hlavné sloh byzantský. To dokumentují především
Obr IV. U 4. »Py3tole.« — 2. •Lulka* — 3. »Krcsato .
věci řezané* ale i mosazné a vybíjené předméty. Jen zřídka vedle by-
objevují se prvky renaissandní.
Hojnost mosazných ozdob jest příznakem kroje huculského, muž-
ského i ienského.
Hátoéopltni Sborník. VHl S
114 Adolf Černý:
Ženy nosí na šiji (resp. na ňadrech) kromě koralů a řetízkfr
z drátů pletených také řetízky s mosaznými křížky, jednořadé, dvoj-
řadé i trojřadé (zvané buď prostě >chreščyky« nebo »zgarda s chreš-
čykamy«), kromě toho mívají na řetízku i větší mosazný kříž (který
sám s řetízkem vážívá i přes V4 ^S^ ^^^ ot>r. I. č. 5.) nebo mo-
sazný a často emailovaný obraz hlavy Kristovy a pod. ; kříže ty a křížky
(chřest, chreščyk) se lijí a potom ručně zdobí. Řetězy, korale i >zgardy«
spínají se »čeprahami< (I. 2, 7, 8), které mívají podobu koleček, ale
.i křížků atd. Také ženské pásy (bukuryjky) ke spínání košile mají po-
dobné »čeprahyc nebo >prjažky«. Větší jsou mužské »prjažky« k ře-
menům (I. 10). Z mosaze dělají se i prsteny (»perstyň« I. 3., *obručkě«
I. 1, sloužící za sponu ženského šátku), náušnice, ozdobné plíšky (troj-
hranné) na čelenky atd. —
Více ještě mosazných ozdob a předmětů náleží ke kroji mužskému.
Na širokém pásu jsou to zase >prjažky« a ozdobná kolečka (kolisčata
I. 9, 11), jakáž nacházíme i na torbách. Tyto ploché, mělké torby, zvané
»tašky« nebo »tabivky«, nosí se na řemene, pobitém několika řadami
mosazných cvočků po celé délce (viz částečně V. 2.), jsou pobity mo-
sazným plechem, hřeby mosaznými a zdobeny rytinami, i činí dojem
velmi bohatý. Muži v nich nosí peníze, ale i tabák, mosaznou > lulku «
(IV. 2.) a šťárátko do dýmky (»protyčku«, I. 4, 6.); kdysi také nosívali
v nich křemen a křesadlo (»kresato«, »kresyvce«). Kromě >tabivky«
nosí (a hlavně nosíval) Hucul také na řemene prachovnici, která bývá
dvojího druhu: buď jest vyrobena z jeleního parohu ve formě vidlice
(>rožók«, »rohova porošnyča*, V. 2), nebo ze dřeva v podobě polokulovité
nádobky (»kubok«, »kruhla porošnyča«, V. 4, 5). Prachovnice z parohů bý-
vají zdobeny rytinami, kromě toho na koncích obíjeny mosazným plechem
a hřebíčky; jsou však i rožky z větší části anebo celé mosazným plechem
a hřebíčky pobité (také takové jsou v naší sbírce). >Kubky« bývaly
zdobeny buď řezbami (jako náš, V. 4), buď vybíjeny mosaznými drátky,,
hřebíčky a zdobeny kromě toho perletí (jako i náš V. 5), tak že výzdoba
jich působí dojmem velmi bohatým; nyní již náležejí ke vznácnostem, poně-
vadž v nejnovější době se již nevyrábějí. Za pasem nosíval Hucul pistole^
zdobené podobně vbíjenými drátky mosaznými (zahnutými do obloučku,,
nebo zprohýbanými na vlnovku), vykládané kostěnými srdéčky a oková-
vané mosazí po způsobu jižním (IV. 1, 4). Pušky naproti tomu jsoa
z pravidla vyřezávané, řidčeji (na novějších exemplářích) zdobené obí-
jenými drátky a vykládané kostičkami. Nezbytným průvodcem Hucula
jest >topireč« nebo >kělef«, t. j. hůl s mosaznou sekerkou nebo s jinoU'
mosaznou rukojetí místo ní. Na obr. II. máme 3 formy rukojetí >kě«
lefů<, z nichž č. 3. jest nejběžnější; také forma č. 2. (s dvěma koň-
skými hlavičkami) často přichází ; vzácnější jest rukověť v podobě ptačí
(č. 4). Každé z těch držadel zdobeno jest případně rytinami. I sekerky
Obr. V. 1. Louskáček (•laskorichi), — 2. •RoÍ6k«, — 3. »jmóvnyk.«
4„ 5. »Puharčyk •
116
Adolf ČeiBý;
»topirčůc jsou vždy, a to často velmi bohaté, rytinami vyplnény (11. 1.),
nékdy i prolamovány (li, 6). Topůrky obou druhů hoH jsou jen zffdka
hladké dřevené ; ot)včejné jsou buď z části fpod rukojetí) nebo i celé
1
Obr. VL •Chřest. -^ 2,, 3. »VyIky.* — 4. *Puharčyk.»
pobity mosazným plechem s vtloukanými ozdobami, nebo vybíjeny mo-
saznými drátky a hřebíčky, nebo zvláštním způsobem (zase celé aneb
jen nahoře) oplétány (tedy nikoli prosté ovíjeny) mosazným drátem.
Kovové a dřevěné výrobky huculské. 117
Huculky také nosí hole při chůzi po horách, ale ne »topirče« aniž »kélefy«,
nýbrž »palice« (patyča), to jest hole, zakončené paličkou; ty mívají
obyčejné jen paličku mosaznou a pod ní bývají opleteny žlutým drátem,
jsou však i krásné exempláře vybíjené mosaznými drátky, jako náš č. 5
na obr. II. Chudší Huculky nosí obyčejnou híil, kdekoli uříznutou, kůry
zbavenou a prostými řezbami zdobenou Qakou také máme ve sbírce).
Z mosaze robí se i různé náčiní pro domácnost : tak střenky (resp.
držadla) k nožům a vidličkám, touly na nože, pěkné jehelníčky
(jihóvnyk) v podobě dvojitého, východního kříže (V. 3), originální lous-
káčky na ořechy (luskorich) s kohoutí hlavičkou a s držadly, zakonče-
nými druhdy hlavičkami hadími (V.I.). Robí se také mosazné, rytinami zdo-
bené třmeny (stremen, III. 1, 3.), které jindy bývají pouze dřevěné
a vypalované nebo vybíjené mosaznými drátky. Dřevěná sedla bývají
kromě řezeb také zdobena vybíjením anebo pobíjena mosazným plechem.
Držadla bičů rovněž poskytují Huculu příležitost k ozdobám vybíjeným ;
často však bývají biče oplétány žlutým drátem, nebo pobíjeny ozdo-
bami z mosazného i bílého plechu.
Přímo nádherné jsou výrobky ze dřeva, zdobené vyřezáváním, vy-
palováním a vkládáním drobounkých korálků. Jen slabý pojem nádhery
těchto výrobků podává obraz kalíšku č. 4. na obr. VI. Podobným způ-
sobem, ale často mnohem bohatěji, provádějí se dřevěné láhve, sou-
dečky, čutory (boklahy), talíře, kloubce (pouzdra na sekáčskí brusy,
»kušky<), skřínky (>rakve<) na máslo, tabatěrky, kužele atd. Zvláštní
samostatné odvětví tvoří ruční kříže dřevěné, jaký jest nakreslen na
obr. VI. č 1. (starý exemplář), dále trojramenné svícny (»trijča«). Zcela
jiný způsob práce i ozdoby ukazují lžíce a vidličky dřevěné, vyobra-
zené na témž obraze (2, 3).
Prostoná rodní
podání Zálesáků* o domácích zvířatech.
Jaroslav Mančal.
Hovězí dobytek.
1. Pastva a krmení.
Z dobytka hovězího krávy a telata pasou se všeobecně v čase
letním ráno a na -.večer. Řidčeji pohunek vyhání na pastvu voly, a to
*) Na Zálesí (krajině od Humpolce k Větr. Jeníkovu) ještě do dnes všeobecně
rozšířeny jsou povéry a čáry o zvířatech domácích. Jsou tu a byly ještě
více po vesnicích ženy čarodějnice. Léčením a protičarami zabývají se mnoho po-
hodáci.
118 Jaroslav Mančal:
obyčejně jen časně z rána na pastvu tučnější než je vykázána ostatnímu
dobytku. Při prvním vyhánění musí se dobytek zaopatřiti proti uřknutí,
neboť každý se naň rád dívá a zvíře nezvyklé jsouc cizím očím, mnohdy
»jedovatým«, snadno bývá uhranuto. Proto přivazují jednotlivým kusům
na ocasy červenou pentličku nebo hadříček, aby pozornost divákovu na
se nejdříve upoutal a odňal jedovatinu prvého pohledu. Někde nakuřují
krávy, nežli jdou ven, hadem před sv. Jiřím chyceným a usušeným
(V. Jeníkov). Jinde žehnají je vodou ze sněhu uschovaného na velký
pátek (Klábovka).
Při prvním vyhánění dostane pasák nebo paska tolik vajec na tvrdo
uvařených, kolik má kusů dobytka. Zavine je se solí a krajíčkem chleba,
položí před práh u chléva a na to koště, hřeblo nebo pometlo (někde
přidávají svěcený prut kočiček), aby dobytek je přešel. Na pastvě hází
vejci okolo dobytka, aby se držel pohromadě. Vejce pak sní a skořápky
zakopá do prostřed pastviště (Oustí).
Vyhání se bičem, kterým otočeno bylo koště kočiček při svěcení
o květné neděli, aby dobytek nebzíkal. Bývá tento bič pleten z nití
pašijových a pak chránívá dobytek i pasáka před hromem.
Aby se krávy dobře pásly, drhnou se jim zuby sazemi a celedunf. *)
(Komorovice).
Někteří pasáci mívají radost, když na dobytek přijde bzíkavka. To
škubání nohami, potřásání hlavou, větření a pobíhání s nadzdviženým
ohonem, aby se ubránil dotěrným > hovadům* a »hnidavkám« působí
jim potěšení. Však přijde-li jiný šelma a začne mu do toho ještě rý-
movat :
» Sedla kočka
do kolečka
udělala
hej bzzzzzzzz«
a rozbzíká všechen dobytek, že musí ho namáhavě shánět, zajde mu
smích. — Kdo chce, aby mu krávy nebzíkaly, musí na velký pátek po-
tříti je sněhem na hřbetě. (Jeníkov Vět.)
> Kdyby ti nědo pas, učiň takto: Vem ty opasky, dej je do nového
hrnce a zamaž to dobře těstem, dej to k ohni a jak se to suší, tehdy
to hovado, bude schnout. «**)
Krávy dobře vyžírají, přisype-li se jim do lízání prášku z raka chy-
ceného před Jiřím. — »Když dobytek hovězí dva nebo tři dni dobře
nežere, to bývá skrze čáry. Obrať žlab od dobytka ke stěně a od stěny
*) Chelidonium majus — lastovičník.
**) Ze zápisků mlynáře Vašíčka z Trojanu u Větr. Jeníkova. Datují se z prvé
třetiny minulčho stol. Dále jen značka Z. V.
Prostonárodni podáni Zále^sáků o domácích zvířatech. 119
k dobytku, tak zas bude dobře žrát.« (K. V.)*) — »Aby krávy dobře
žraly, vezmi ze třech brabenčích kosců brabence a to na novou neděli
dej do hrnka svařit a potom vypař žlaby s tou vodou, tak ti budou
všechno dobře žráti.* (Z. S.)**) — »Aby tobě dobytek žral, vezmi ne-
potřebovaný cihly a tři jednu o druhou, potom vem kamenec a saze
a sůl, to dohromady v moždíři utluč, potom vysyp na třepinu a ten
prášek z těch cihel do toho. Nalej na to vinný ocet a uvaž kus sukna
na dřevo a vypucuj dobytku v hubě. Nebo natrhej pýření ze žita a usuš
je, potom utluč a dej do másla, když se škvařit bude a nech spolu
dobře zvařit. Potom vezmi kloc a vytlač dobře, když se sedne, tak můžeš
mast potřebovat.* (Z. V.)
Aby dobytek dobře žral, dávají mu do lízání (otruby se solí) na
prášek roztlučené skořápky z vajec a »koření« z mezí.
Na Štědrý večer dostane každý kus dobytka kousek ořechu, jablka,
vánočky, zbytků od jídel a pak kousek bochníka schovaného přes večeři
pod ubrusem.
2. Mlékařství.
Je- li o Štědrém večeru silný vítr, krávy hodně dojí. (Mysletín.)
Aby kráva při dojení nekopala, podlézá ji děvečka na velký pátek,
než slunce vyjde, třikráte. (V. Jenlkov.) Jistě přestane kopati, když bez
vědomí žebráka, který k vám přišel, vezmeš jeho hůl, nemluvíš, neohlížíš
se a mlčky třikrát krávu uhodíš v chlévě, pak opět hůl na její místo
postavíš. Nevěděl-li o tom žebrák, kráva přestane kopat (Klábovka).
»Když kráva roztahuje aneb ští při dojení, to jest jistě znamení
že jest pokažená, tak tu krávu podoj do hrotku***) a rozdělej to mléko
na polovic a vlej to krávě mezi oči a druhou polovici vlej do hajzlíku,
tak ta jistá, která tobě škodila bude všechna h . . . . smrdět, kudy chodit
bude.« (K. V.) — ^Když krávu dojit budeš a vona jistotně přešlapovat
a uchcávat bude, vod zlejch lidí pomoz sobě takto: Chyť toho moče
hned do nepotřebovanýho hrníčku a dyž podojíš, doj ještě jednou na
dno dojáčku na křížf) a vlej to do toho moče, pak do toho dej za
kresli kvasnic, za kresli špendlíků, kousek nehašeného vápna a zemskou
žábu; dej nato pokličku, vomaž ji žlutou hlínou, zakopej do bažin čer-
venejch, tak uhlídáš hnedky tu, která ti dobytku škodí, nebo vona v sobě
pálení a píchání mít bude a nadutá bude. Tak dyby se vomeSkala, tak
by dlouho netrvala, rozpuknout by se musela. Však ale v té chvíli
*) Dostala se mi do rukou část kaligraficky psané knížky z Větr. Jeníkova
z rodiny Váchovy Zapisovány jsou tu rady lékařské a kouzelné prostředky pro
nemoci človéka i dobytka Poznamenáváme je K. V.
*♦) Zápisky Skořepky, přísež. báby z V. J , které psal starý učitel na začátku
m. století. ÍZ S )
♦♦♦j Hrnec přelejváčck, který se často potřebuje.
t; T. j. ze .struků stříká se mléko křížem.
120 Jaroslav Mančal:
žádnýmu nic nepučuj ani nedávej, nebo by si s tím pomohla a znovu
by ti uškodit mohla. Dyž jí budeš chtít pomoct, vem to z těch bažin^
zakopej pod okap nebo to hoď do stojatý vody, pomiižeš jí zas.«
(Z. S.) — »Když dojíš krávy a štějí ti, to jest skrze zlé lidi. učiň takto:
Vezmi nový černý žbán, chyť toho moče do toho žbánu a vezmi nový
nepotřebovaný zámek a zamkni ho a zavři a s hlínou dej ho do pece do
žihravého uhlí. Dokud ho tam necháš, dotud nemá žádné přirozené
potřeby...* (Z. V.)
»Aby krávy po teleti hodně mléka měly. Podoj krávu, jak se votelř
a to mléko vem a dej do něho šafránu a cižváru a rozetři spolu a dej
do škopka, ať to kráva vypije, budeš míti dosti mléka i smetany celý
čas.« (K. V.)
Pro hojnost mléka radí se také: Míchané koření utluc s travou
pětilibemíkem a dej krávě do pití.
Na Velký pátek před východem slunce tahají po žitě cizím rozsívky
a doma ždímají je kravám do pití, aby dávaly hodně mléka. Ubírají tím
cizímu užitek pro sebe.
Kdo chce, aby mu krávy hodně mléka dávaly, musí každého měsíce
dáti jim lízat »pasád< (V. Jeníkov); nebo víšky, kterými se myje dřevěné
nádobí, vytírá se každý pátek ráno žlab (Klábovka).
Dobrým prostředkem také jest, chytiti před Jiřím, ale ne do holé
ruky, krta, usušiti, na prášek roztlouci a dáti kravám do lízání.
Někde vyhledávají po otelení krávy * požitek « *) a dávají jí ho
sežrat s chlebem; nedá-li se jí, málo dojí. Také sbírá se »hustá voda«
při telení a dává s ostatním kořením do pití.
Jinde liščími jazýčky nakuřují krávy, aby hodně dojily.
Jalovici opravíš takto: Hned jak se otelí, dej jí srdce netopejrovo
s chlebem snísti a tak bude dobře dojit, pokud živa bude.
»Aby krávy dobře dojily: Vezmi vrátičku, kopytník a kafr a vař
to spolu dob 'e a uměj krávě vemeno a natři solí. Dobře dojiti budeš. «
(K. V.)
• Aby krávy dobře zavimnaly a daly svůj užitek: Kup v hapatice
mořský skály (.?), vař ji v jarním žitě, k tomu přidej mateří doušku, tím
naparuj vimeno každý ráno. Na dvě neděle před votelením pak jí to
dej do řezanky sníst, zavimnatí, že se tomu podivíš. « (Z. S.)
Když se jde z půlnoční a nesvítí hvězdičky, budou krávy málo
dojiti a slepice málo ponesou.
Krávy odstaví, když se krmí košťály nebo se pasou na Iništi. Po
syrových bramborách přidají (Klábovka).
Přestane-li kráva dojit, říkává hospodyně, že jí učaroval (uvinšoval),
komu prodala posledně mléko.
♦) v krevním koláči, bílá, elipčitá, měkká pecka.
Prostonárodní podání Zálesáku o domácích zvířatech. 121
>Chceš-li míti na mléce hustou smetanu, dávej kravám třikrát v roce
h'zání. Poprvé na Zelený čtvrtek večír, podruhy na Filipa Jakuba večír,
po třetí na Boží Télo do slunce vejchodu. Zavopatři si toto koření:
bílý leknutí, psoser a smetaník, to všechno usuš a utluč na prášek,
a budeš mít všecko dobrý a sporý, máslo, mléko i sejr.« (Z. S.)
Na jiném místě těchto »oprav pro kravský dobytek* se praví:
• Dávej kravám od leknutí koření na prášek utlučený každou novou ne-
děli dříve, než dáš futr. Je ale dvojí, jedno kvete bíle, to jim dávej
a budeš mít dost smetany a žlutý máslo.*
Zlé ženy, které se ničeho nebojí, mívají z oběšeného palec. Jak da-
leko jej ponoří do mléka, tolik se na něm udělá smetany.
Než se prvně v másnici tluče, vypařuje se vodou z vařených jeřabin.
Abys snadno svrtěl, rozmačkej bílého motýla, kterého prvně uhlídáš.
Než hospodyně prvně vrtí od krávy 4)0 otelení, sebere na křižo-
vatce sedm kamínku a ulomí sedm vršíčků jeřábu; obé dá vařit a touto
horkou vodou másnici vypaří. Pak na počátku otočí se několikrát klikou
obalenou v zástěru.
Místy dávají klíč do másnice, místy krejcar aby se brzy svrtělo.
Mužský prý vždycky brzy svrtí (Klábovka).
Nemfižc-li se svrtět, užívají mimo zmíněné ještě mnoho jiných pro-
středků Dají na př. dvě sekery ostřím k sobě pod másnici. Která škodí,
přijde do stavení. — Vypalují másnici » jeřábkem* nebo bodlákem. —
Přilévají čisté vařící vody do smetany.
Zajímavější těchto jsou rady, které jsme shledali zaznamenané ve
starých zápisnících.
»Když nemůžeš svrtět: Uřízni dva šípkový pruty novou neděli do
slunce vejchodu, a to večerní (mléko) vlej na necky, tu smetanu mrskej
těma pruty, až bude červená a pptom tu smetanu vlej do žihravý pece.
Ona (čarodějnice) ti všecko na sobě cejtiti bude. Ten den žádnému nic
nepučuj ani nedávej a dej pozor, aby ti žádný nic z tvého domu nevzal.
Kdyby brát chtěl, tak se ho můžeš ujmout.* (Z. V.)
Nebo: » Vezmi z devíti kopců brabeništěte z každého tři hrsti, uvař
to a vypař dobře másnici a přidej k tomu brabeništi ze sklenice slámy,
co v ní sklenář sklenice nosí. Brzo svrtíš.«
• Když stlouci nemůžeš: Pozoruj, abys od toho dobytka lejno a moč
chytil, přikrej to pokličkou a zakopej pod práh v chlívě, ať přes to
dobytek chodí. Brzy stlučeš. Kdybys ale chtěl věděti, kdo ti škodí, tak
vytáhni kůl z plotu a vlej to do tý díry a zatluč to tím kůlem dobře,
tak všechno v tom člověku stavíš, kdo ti škodí. Když ale mu budeš
chtět pomoct, tak ten kůl vytáhni a nech ho ležet. Zas mu ulevíš, že
mu bude spomoženo.* (K. V.)
V týchž zápiskách na jiném místě čteme: »Zatop v peci dobře
a vezmi lžíci smetany a to po třikráte a hoď na ten plamen^ ať se to
122 Jaroslav Mančal:
spálí a vezmi hrstku kroupek, uvař je a s tím máslenici dobře vypař
a vlej smetanu do máslenice a vyndej z pece uhlí a ten »čepák«*) na
to uhlí poklop a nech tak stát a di vrtět (ř). Zkusíš, že za čtvrt hodiny
svrtíš. «
>Když nemůžeš svrtět, jak bys takovou dostal, která ti škodí: Když
stlučeš, dřív než máslo z másnice vyndáš, vem ho třikrát na špičku nože,
zakroj do kraječku chleba, dones do brabenečního kopce. Ji dostaneš
a sobě pomůžeš.* (Z. S.)
Kdo při vrcení jí, sní máslo.
Abys měl hodně másla, dá^ej kravám máselník.
Na Velký pátek před východem slunce nosívají másnici do rybníka
(do vody) a tam ní vrtí. Odejmou užitek těm kravám, které se z něho
napájejí, pro sebe. Jedna selka ve Větr. Jeníkově poslouchala druhou,
když na velký pátek před východem slunce donesla másnici do kašny
a vrtíc mluvila: >V mej másnici bouchy, bouchy, v těch ostatních
šplouchy, šplouchy.*
Kdo chytí před Jiřím žlutého motýla a rozetře na dlani, bude míti
jeho kráva žluté máslo (Zbinohy). Také, dá-li se krávě při telení »ce-
leduň* (Komorovice).
> Abys měl máslo žlutý : Dávej kravám podražec, benedyk, vorlíček
a pár pírek šafránu do nápoje, budeš mít máslo jako vosk.* (K. V.)
Před štědrým dnem, před Velkým pátkem a před Filipem a Jakubem,
nechce hospodyně prodávati mléka. Prodá-li je přece, přikrývá je, aby
jí neučarovala čarodějnice (V. Jeníkov). Z téže příčiny nemá se prodati
ani dáti první mléko od krávy, když se tele odstaví nebo prodá. Tím
méně přes několik vod.
• Když tobě kráva odstaví tak, že by ti krvavé mléko dojila: Když
ji v neděli podojíš, než slunce vyjde, dej do toho mléka kameny olej
a ručniční prach a vlej to do ní zpátky. « (Z. V.)
• Krávu dobrou a užitečnou poznat: Pozoruj při koupení krav; která
má jenom sedům zubů, ta nejni užitečná k dojení, ale která má vosům
i taky devět zubů, ta jest mnohem užitečnější na dojení.* (Z. V.)
Každému nesvědčí dobytek stejný. Kdo se narodí večer nebo v noci,
tomu svědčí tmavá nebo černá barva domácích zvířat, kdo ve dne, tomu
světlá barva (Klábovka).
Dobytek, který nesvědčí, se odprodává. Když se vede na trh, pod-
kuřují ho vosím hnízdem, ale ne holou rukou utrženým. Aby prý bylo
kupců, jako »vůs< v tom hnízdě. (V. Jeníkov). Někde podkuřují »brabe-
ništětem*. Dobře prý se prodá (Komorovice).
*) Zátka u máselnice.
Prostonárodní podání Zálesáků o domácích zvířatech. 123
3. Honění a telení.
Důležito jest pro hospodáře, aby se kráva po teleti zase brzo ho-
nila. Zmeškává-li se, pomáhají. Dávají jí do zadku veš, nebo s chlebem
snísti zlatohlávka nebo červeného burdíčka (červec).
»Aby se krávy brzy běhaly: Dávej kravám černý kořen na nový
mésíc a kolik dní bude měsíce, za tolik neděl se ti bude běhat. — Ukroj
kousek chleba a namoč ho do kvasu a dej krávě snísti, tak se bude
brzy běhat. € (K. V.)
» Kdyby krávy nechtěly k bejku jíti: Hledej takový dřevo, co leží,
když na ně hází (řsnad co hozeno po krávě, ležatě letí), tak ho vezmi
a skovej dobře a když by ti nechtěla kráva k bejku jíti, tak s tím
dřevem udeř krávu třikrát do boku a ptijde ti tu hodinu k bejku. «
(K. V.)
»Pro běhání dobytku vezmi za sedm kr. španělskejch much, ty
utluč na prach a smoč kousek chleba v kořalce a s tím prachem posyp
a dej krávě sníst. Za dvě hodiny běhat se bude a vostane stelná.« (Z. S.)
»Aby jalovice brzy stelná byla a zíístala: Když najdeš hrách na
cestě roztroušený, tak ho vezmi a skovej dobře a když nechce jalovice
stelná zůstat, tak vem ten hrách a děj jí tři s chlebem snísti, tak ti
stelná zůstane.* (Z. V.)
»Když krávu k bejku vedeš: Když odbytá jest, dej jí chleba, do
něj nastrouhej ze třech kousků mědě, to dej krávě do chleba snísti, tak
březí zůstane. « (Z. V.)
Na Klábovce, když přijde kráva od bejka, upnou jí kolem těla
řemenem, nebo namažou »zadek< zaječím sádlem.
Jsou-H krávy březí, potřebují řádného ošetřování. Nesmějí se hnáti
na pastvu, když je mráz. Vaří se jim lněné semeno, aby se dobře telily.
Když hospodyně vyváří přadena, vodu z nich dává k pití březím kravám,
nebo krávě právě »po teleti*, aby se dobře očistila. Nesmí se také ve
světnici nechati stolička vzhůru nohama, aby se v krávě tele neobrátilo.
Přijde- li na Velký pátek do domu nejdříve dívka, soudí se, že bude
u krávy jalovička, přijde-li hoch, býček.
»Správa při votelení krávě: Udělej na mědě svítek a dej do něho
dubovýho květu, černýho kmínu, ouhořové kůže a dej jí to sníst, tak
jí budeš užívat s požehnáním božím a budeš mít vod tý krávy všechno
dobrý a sporý, máslo, mlíko i sejr.« (Z. S.)
»Když se kráva nemůže votelit: Vezmi žejdlík proudové vody, na
ránu prachu, jedno vejce i se skořápkou rozmačkej a psí lejno bílý
a trošku medu, to dohromady zmíchej a do krávy vlej, tak se stiSí
a lehko se votelí.« (Z. S.)
124 Jaroslav Mančal:
Má-li se dáti tele »na vodstav«, vyškubnou se tři špetky chlupů
krávč a s chlebem dají se teleti a opačně tři špetky chlupů telecích
dají se sežrati krávě (Klábovka).
Nebo se tele uváže na povříslo a ženská, když zavázaly krávě oči«
odvádí je po zpátku v poledne nebo když jdou lidi z kostela. Při tom
třikrát hodí za krávou kamínkem. Vedla-li se na odstav jalovička, uváže
se povříslo na hrušeň, byl-li bejček, na štěp, aby měly hodně ovoce.
Jinde hospodyně o půlnoci nahá odvádí tele od krávy a při tom
jí chléb. Na místě pak tele třikrát košilí otře a obleče se (Oustí).
• Vodstávčeti dávají denně jedno nebo dvě syrová vejce, která roz-
máčknou mu v hubě, aby je i se skořápkou snědlo.
4. Opravy.
V každé skoro vsi byla nějaká sousedka, která ráda z jiných žila
a zvláště užitek jejich krav si přičarovávala. Taková byla samá kouzla
a čáry, před tou musily se míti ostatní hospodyně na pozoru. Paňmáma
»Fantovka« z V. Jeníkova dobře jednu takovou charakterisuje. Vypra-
vovala: > Sousedka Kučerka z Branšova nosívala do haltýře mlíko pod
zástěrou. — Proč pak to, potvoro, neneseš veřejně, dyž je to tvý spra-
vedlivý? — Poslala jednou taky k tetě Noskovej pro mouku: polovic
vejražky a polovic chlebové. Noskovka, dobrák, půjčila; že prý to sou-
sedka potřebuje na posypání telete. — Ale hned přestaly jí krávy dojit
a celej rok nedojily. Jednej dokonce jen takovej sejra lez z ceckouch. —
Každý pátek vrtěla večír v košili. Před Filipem Jakubem musela vyhnat
krávy (na pastvu), kdyby byl sníh. Obešla prý při tom celou ves, u kaž-
dýho potůčku se zastavila, něco říkala a něco z něho brala. Vona ho-
dila přej přes hlavu koště do žlabu a při něm dojila. - Ale taková
potvora, co z toho má, co takový statek je pláten člověku takovýmu
nepravýmuř Vono se to pomstí někdy až na dětech.* A dále skutečně
dotvrzovala, jak s dětmi jejími špatně se vedlo.
A proti takovým ženám zlým musily se dělati protičáry, či, jak sami
je nazývali, opravy či i)opravy. »Popravujeme si« nebo »spravujeme si«
znamenalo: děláme proti čarám. Opravovalo se buď na celý rok, nebo
hned kravám prvničkám na celý život, nebo jen v jednotlivých pří-
l)adech.
Když někdo krávě uškodí: Namažou se jí špičky rohů sádlem
hadím z hada před Jiřím zabitého a ovinou lavičníkem. Pak pustí se
kráva z chléva a ona běží přímo na čarodějnici i je s to ji roztrkat.
(V. Jeníkov.)
»Kdyby krávy měly uškodíno: Vezmi modrou taliku a prostřelenej
vordlíček černý, naber vody proti proudu a zvař to spolu dobře a pak
Prostonárodní podáni Zálesáků o domácích zvířatech. 125
s tou vodou uměj krávy i sama sebe a ostatek pokrop v chlévě, a tý
vody, co zbyde, tak jí dej do hrnku a zakopej pod práh v chlíve, ať
přes to dob5^ek chodí. Tak si zas pomůžeš. « (K. V.)
» Kdyby ti nékdo užitek odňal, učiň takto: Noví dni ty vydojený,
mlíka dej do nového žbánu a na . . . do néj každý den a zamíchej
tak ona bude míti h a nechá ti dobytka.* (Z. V.)
>Na květnou neděli, když se koťátka světěji, dej mezi ně dva proutky
křemfy, pak je zavrtej do prahu u chlíva a žádnej ti neuškodí. « (Tamtéž.)
> Kdyby ti někdo tvůj dobytek pokazil nebo ti něco do chlíva za-
kopal, tak máš nade všecko: Dojdi si na vodu proudovou a takto ji
žehnej: ^Dej Pánbůh dobrýtro, vodičko čistá, tys památko křtitelničko,
ty hledíš do nebe, já hledim do tebe, poslala mně matka Boží k tobě,
já abych si nabral tebe tomuto dobytku ku pomoci a ku potřebě, tak
abys jim byla schopná a užitečná. Tak jako sv. Jan byl, když vodou
v Jordáně Krista Pána křtil, tak abys mně z mých hovádek všecky čáry
a kouzla zmyia a je taky uzdravila — krytí (?), dutí, spaní, vrtání (?),
sušení, pálení, házení, braní*) tak jim stůj to dnešní obmytí, jako stálo
Kristu Pánu jeho předrahé krve prolití. « Těmi slovy si ji naber, di s ní
domu, nikam se nevohlfžej, di s ní zrovna^ do chlíva, s ní si svůj do-
bytek na kříž vomej a dyž začneš vomejvai takto říkej: »Dětež vy čáry
a kouzle z mýho dobytka na skály na lesy, na hory a na trní, neb já
vám odjímám moc skrze boha živého v Betlémě narozenýho, v Jordáně
pokřtěnýho, v Jerusalemě umučenýho. Tam máte tři studnice, v jedny
medu, v druhý jedu, v třetí krev, tam žíte, hodujte tomu dobytku pokoj
dejte, více se nenavracujte. K tomu mně dopomáhej Bůh Otec, Bůh Syn,
Bůh Duch svatý. To si tak můžeš udělat, jistej buď, že si pomůžeš, ať
máš jakkoliv uškozeno, neb je to zkušený, že dobytek sklíčený byl
a hned byla dobrá pomoc. « (Z. S.)
•Vezmi zelenej jalovec a čerstvej netřesk a dej to prvničce s chlebem
sníst, tak bude dobrá na užitek, dokud živa bude.« (K. V.)
>Když ti krávy málo dojí, tak že by ti někdo uškodil: Před novou
nedělí po tři dni, když krávy podojíš, ještě křižmo podoj a vlej to do
nové krtiny. Však se nesmíš ohlídnout, když jdeš tam ani ocat (odtud),
sice bys snad oslep. Nebo co se stáhnou kapky po hrnku neb po dížce,
dej to do flašky a dobře zandej. To dělej po tři dni, potom dej to do
nového hrnku, pokličku přiklop a dobře zamaž. Nový pondělí než slunce
výde, dej to na devátý kůl od stavení a střel do toho bez broků. « (Z. V.)
U jednoho souseda ve Vétr. Jeníkově přestala dojit kráva. Ho-
spodář vyvrtal do prahu u chléva díru, nalil do ní mléka od té krávy,
rozpálil >micohlav«, dal do téže díry a udeřil jednou. Asi po Ví hodině
podruhé a pak po třetí V tu dobu .šel jiný soused z Jihlavy a •udě-
lalo se mu špatně «. Po půl hodině ještě hůře a později se svalil a byl
♦) Originál je tak nečitelný, ie z ného nelze jiného vybrati.
126 Jaroslav Mančal:
mrtev. Ježto prvý hospodář se netajil, že si opravoval právě proti ne-
šťastnému sousedu, bylo, že jej zabil. Byl pak prý vyšetřován a trestán^
že čaruje.
Očarovanou krávu když převedeš přes hranice, zase »je s ní dobře «.
Před Velikým pátkem a před Filipem- Jakubem posýpají práh chlévu
pískem, postaví tam košte metlím a vidle rohy vzhůru, též otýpku žitné
slámy rovněž klasy vzhůru, aby nemohla čarodějnice do chléva. (My-
sletín.) Jinde zase dávají drn před práh posypaný pískem a opíchají
hnůj větvičkami březovými (V. Jeníkov), a opět jinde sypou na práh
mák. Čarodějnice jest nucena, než vejde do chléva, všechna zrnka písku
nebo máku spočítati. Tím se zdrží, hodina její uteče, anebo některé
zrnko vynechá a čáry již nemají účinku.
»Pro prvničku zaopatři si z trojího panství ze třech kostelů svě-
cenou vodu z měděnce a třech mlýnů mouku a tu mouku zadělej tou
vodou, do toho přidej prášek z devíti strousků svatojanskýho kořena
a z devíti zrn klokočových, prášek z bílý vorličky, ouhořový kůže,
černýho kmínu, dubovýho květu a severýnek. Z toho udělej tři placky,
jednu jí dej před votelením na dvě neděle, a po votelení jí dej dvě
sníst. Do polívky jí dej za kroš mořský cibule, svěcený soli a tři vejce,
za kroš krámskýho koření, hrstku pšeničný mouky, to všechno jí dej
vypít. Dyž jí to dáš, jak tu stojí, bude až do smrti opravena, že dá
užitku v týhodnu až 6 liber másla pěknýho a co živa bude, žádnej jí
neuškodí. Tuto opravu dyž dáš jiný krávě, je taky tak dobře opravena
jenom že jen na rok a prvničce až do smrti. « (Z. S.)
» Proti kouzlům neb čárám, aby žádný kravám uškodit nemoh: Při
otelení když se zdojí, do těch zdojků roztluč vejce od mladé slepice,
to první a několik zrnek klokočových roztlouct a to dát vypít. Potom
zase čertikus, mateřídoušky a vrátičku a vorlíček sněst s něčím. Pgtom
před novou nedělí vykouřit chlív mírou, kadidlem, čertikusem a turanem.
Dokud se kráva dojit bude, na lačnej život do kousek chleba kafru
a jeřabiny, habán se svěcenou vodou, tak jí žádný neuškodí a dojit
bude.« (Z. V.)
> Velmi dobrá oprava kravám na celý rok: Vezmi kořen libečkový
i s bylinou a usuš a utři na prach, když máš z jara ponejprv na pole
vyhnat, tak ukroj každý krávě kousek chleba a posýpej tim práškem
a sírou a solí a dej kravám snésti tu chvíli, když máš do pole vyhnat. «
(K. V.)
ChceS-Ii sám vzít užitek od krav jinému, musíš vzít plachtu na trávu
a jít na louku jeho a setříti tam rosu do své plachty. Doma pak ji
vyždímej a dej do pití kravám. (V. Jeníkov.)
>Abys moh věděti, která osoba tobě užitek odňal a, učiň tak: Podoj
své krávy nový dni do nového černého žbánu vší a všeliký nečistoty
a potom posyř jakobys chtěl sejr dělat, zakopej to v chlívě pod svý
Prostonárodní podání Zálesáků o domácích zvířatech. 127
krávy, pomůžeš si. Čarodějnice musí do 24 hodin přijít anebo pustit.
Jen dej pozor, abys ten den žádnému nic nedal a nepučil. Dobře
vartujl* (Z. V.)
» Podoj krávy křížem a přines sobe samé suché dříví šípové a roz-
dělej oheň a to mléko vlej na rendlík a vař to, až se to srazí. Potom
ten tvaroh vyndej a dej ho do nového pytlíka a pověs ho do komína
a to ostatní mléko sražený neb tu syrovátku vlej na ten oheň, tak ta
jistá, která tobě škodila, bude míti oči krvavý tak dlouho, pokud to
necháš v tom komíně. Když jí budeš chtět pomoct, tak to hoď na oheň
a pomůžeš jí.« (K. V.)
•Ještě oprava na celý rok: Žabí tři kuřata a tu krev z nich vyceď
a naber třísek na svým nátoni a udělej oheň a usuš na něm pro
každou krávu tři topinky, tou krví je omaž a dávej kravám po kousku
až do nového roku. Ostatní když chléb pečeš, každého pečení usuš pro
každou krávu jednu topinku a dej krávě snísti, budeš mít ten celý rok
dobře svůj užitek zachovaný. « (K. V.)
5. Nemoci.
Nemocný dobytek nakuřuj sušeným haď m chyceným před Jiřím
a pomůžeš si (V. Jeníkov). Nebo jdi ke studni, kde voda teče prot^
východu slunce, ale hleď, abys s nikým nemluvil 1 Tu vodu vezmi a krávu
na nový den umyj.
Smutnili dobytek, nalije se mu do ucha voda, a přestane.
» Kdyby ti krávy stonati počaly, tak že by nechtěly potravy poží-
vati, vezmi peluňky mezi Matkama Božíma trhané a svatého Jána zvo-
neček, zesekej dobře a zmíchej s otrubama, vosol a dávej kravám každý
ráno i na večír, tak je zase uzdravíš a k chuti přivedeš*. (K. V.)
Nechce-li dobytek žrát a hubení, vytře se mu žlab kočkou proti
srsti. Chcípne-li kočka, dobytek se spravuje, pakli ne, není mu pomoci.
(V. Jeníkov.)
• Proti pádu dobytka: Vezmi zelený, jalovcový zrna a usuš dobře
a stluč; a vezmi smoly ze sudu, vlož to na uhlí a často s tím zakuř
dobře v chlívě, též i také v maštali. To jest velice dobrá věc proti všem
nemocem jak hovězího, tak také koňskýho dobytka.* (K. V.)
• Proti kanovinám:*) Napřeď sobě konopný přadeno, pokud kráva
ještě stelná jest, vař je v luhu a dávej krávě z něho pití, tak jí bude
spomoženo « (Tamtéž).
•Zažehnávání ouroků: Rozcházejte se ourokové jako se rozcházejí
voblakové. K tomu mi dopomáhej Bůh Otec, Bůh Syn, Bůh Duch svatý.
♦) Lidový název pro nemoc slintavku
128 Jaroslav Mančal:
— Slekni ze sebe košili přes hlavu a naruby a otírej od hlavy až k zadu
třikrát. Po každý přejetí tyto slova říkej, které nahoře napsaný máš.«
(Z. v.)
> Kdyby kráva měla bolavý vemeno: Když má kráva bolavý vemeno,
di do lednice a vezmi tam kousek ledu a potírej krávč vemeno, tak se
zhojí.* (K. V.)
>Když tobě kráva odstaví a vemeno jí oteče, poštípaná jest. Vezmi
libeček a roztluč ho kamen o kamen a namaž jí vemeno, tak jí brzy
oplaskne a dojit bude « (Z. V.)
• Aby se ten rok žádnej dobytek neštěkl: Vezmi bobek a česnek
a sůl a vlož to do chleba a na štědrý den ráno, nežli slunce vyjde, dej
každému dobytku kousek toho chleba snísti, tak budeš ochráněn od
takovýho neštěstí.* (K. V.)
» Červy z každého hovada vyhnat: Vezmi bodlák za vršek a do
druhý ruky kamen tak, jak na zemi leží a řekni: »Bodláčku, já tobě
tvou hlavu zlomím, pod kámen ti jí vložím, nepustím tebe, až mně vy-
ženeš v mého hovada červy z jeho místa. « A pomodlíš se třikrát Očenáš
a třikrát Zdrávas Marjá, však ale až naposledy řekni třikrát: amen.
K tomu mně dopomáhej Bůh Otec f, Bůh Syn f, Bůh Duch svatý f
amen.« Do třetího dne sou červi pryč.« (K. V.)
• Když z krávy >vochod« vychází, kup volavčí sádlo, tím jí to na-
maž, samo to do ní vejde. « (Z. S.)
• Mast na zutí rohu dobytku: Vezmi vosk a luj, to dohromady zvař
a namaž na hadr a přilož a zavaž, tak se mu přichytí a příroste.* (Z. V.)
• Pro ulomení rohu: Jak si dobytek roh ulomí, vezmi klíh a přikliž
mu ho a zavaž, tak se mu přichytí a přiroste.« (Tamtéž.)
Nebo: •Vezmi černý kořen a palachový kořen z toho palachu, co
bednáři a sklenáři k své práci potřebujou, ty dva kořeny utluč na mouku
a vezmi nový máslo, to dohromady zmíchej a namaž dobytku roh a
zavaž, tak se brzy zahojí a přinoste. « (Tamtéž.)
„Pro zastavení dobytku laksírky: Vezmi prašavku, kterou na poli
nalezneš do Jiří, tak ji na lačnej život s něčím sníst dej.« (Též.)
Nebo: •Vezmi habán, který na višni neb na slívě vyroste, tak ho
uraz, a utluč na lačnej život do lízání dej, tak se v dobytku zastavit
musí.« (Tamtéž.)
• Pro hryzení dobytka: Vezmi devět krup a musíš je nazpátek po-
čítat a dej je s něčím sněst a potom vezmi myších oušek, které na
mezi rostou, dej je též sněst. Potom vezmi kameny olej anebo perpen-
týnový a namaž na kousek chleba a dej zase sněst, tak hryzení dobytka
přejde. € (Z. V.)
• Když dobytek v sobě nemoc má a málo z něho de a nežere-
Vezmi dobrý dřevěný olej a prach střílecí a trochu viného octa, to do-
hromady zmíchej a vlej dobytku do krku vlažné. Vypláchni tu nádobu
Prostonárodní podání Zálesáků o domádch zvířatech. 129
viným octem a vlej dobytku za tím, aby se mu to v krku spláchlo,
tak mu lepší bude.« (Z. V.)
Nebo: > Vezmi jeřabiny a balšán, to zvař dohromady, potom do
toho vlej ocet. Vlažné do dobytka vlej!«
Nebo: » Vezmi dřevěný olej, který sám v sobe dobrý jest, aby ho
•čtvrt žejdlíka bylo, do toho lžíci kamenýho oleje, potom za lžíci prachu,
ten dobře utluč a dohromady smíchej a do dobytka vlej.« (Z. V.)
Nebo: » Vezmi vlčí lejko a drobno skrájej nebo jen zrnka, zvař
a tu vodu do dobytka vlažnou vlej.« (Tamtéž.)
Když se naduje hovado, zkouší se nesčetné prostředky. Několik
lidí je mačká v bocích a jiní snášejí pomoc. Nejčastěji vstrčí do ko-
nečníku troubel dýmky a pouští tam kouř tabákový; lije se do zvířete
petrolej, kořalka, olej nebo jiný omastek, do hrdla vstrčí se »záprtek«*)
a rozmáčkne. V zápiskách nalezli jsme podobný prostředek: » Vezmi
kameny olej a něco málo perpentýnovýho oleje a něco málo dřevěnýho,
to zahřej spolu jen málo a vlej to dobytku do hrdla. Ať máš teplé
pivo tak za holbu, vypláchni ty nádoby, lej za tím, potom to ostatní
pivo lej, strč dva prsty vzadu do střeva a udělej hovadu »luft«, tak ti
splaskne.* (Z. V.)
>Pro lyšej dobytku i lidem: Vezmi vitrolim a vocet, to dohromady
slej a tím musíš lišeje mazat, tak se ti zahojí brzy.« (Z. V.)
Je-Ii v dobytku houba, doporučuje se fenegrekum, sanejtr, hořec,
hořká sůl, bobek, antimonium, sirkový květ, sklená pěna, bílý zázvor,
fabionum a kalkán. To se utluče, smíchá a dá denně ráno na lžíci do-
bytku do krku.
MáS-li na telatech vši: Sabatýnský semínko usuš, utluč a smíchej
^e škvařeným sádlem! Mastí tou pak telata maž! (Zbility.)
Když uvidíš, že dobytek se otřese, máš jej třikrát poplivat a říci:
» Požehnej Pámbu*, abys ho neuřk'. (Klábovka.)
Vědí- li, kdo jim dobytek uřk' (uhranul), vyžadují si jeho vlasů
a jimi dobytek nakuřují. To prý pomáhá. (Na Němečku.)
Na Štědrý večer o půlnoci dobytek prý v chlévě hovoří o tom,
jak ho který čeledín nebo děvečka krmila, i o tom, co se v budoucím
roce důležitého v hospodářství stane. Jeden hospodář také vlezl si pod
žlaby, aby se dočkal té doby, až bude dobytek hovořiti. Mezi jiným
slyšel, jak vypravuje si dobytek, že jim hospodář za 3 dny zemře. Již
domů přišel nemocen a třetího dne byl mrtev.
*j Vejce bez zárodku, které zkazilo se pod kvočnou a odporné páchne.
Národopisný Sborník VIII. 9
X30 Jaroslav Mančal:
Koně.
Koupený kůň otře se po zádech třikrát peřinkou a strká se pa
2adku do konírny, aby se dařil.
»Když tobé kůň nežere, vezmi starý sejr, dobře starý, dej do ko-
řalky a vlej mu do huby, tak ti lepší žrát bude < (Z. V.)
Dostávají-li koně hríběcí: Najdi brabeniště s vajíčky, dej do putny,,
spař vodou z brambor vařených a k tomu přidej rozžhavené želízko,
pak to vyber do pytlíku a uvaž koni na hubu, aby tu páru do sebe
dýchal. (Klábovka.)
Nebo: Uvaří se jalovec se semeny a s kořínky a tím se koni na-
paruje hlava. Také váže se na udidla slanina, zaječí sádlo a • čertovo hovno. «
*Na udidla koni: Vezmi husí sádlo, čertovo hovno, kafr, česneky
to dohromady dej a uvaž na udidla koni, aby to žvejkal.* (Z. V.)
• Když kůň hříběcí má: Vař jarý žito, do něj nakrájej vlčí lejko
a na lačnej život žrát dej.* (Tamtéž.)
>Když se koňovi hříběcí skládá: Vezmi silnou kořalku neb kajst,
do toho dej mejdlo a kafr, to dohromady zmíchej a dobře to skarbuji
a tímto maž, tak se mu brzy vyhojí.« (Z. V.)
»Pro hříběcí: Vezmi utrejchj naškrab ho nový pondělí a když bude
ouplný měsíc, dej na špičku, namaž do chleba, dej koni, když nakrmíš
a ven pojedeš.* (Tamtéž.)
»Když chceš koně čistého míti, vezmi utrejch a naškrab ho na
špičku na nůž, dej na skylku chleba každý nový pondělí a to když ho
nakrmíš, aby k vodě hned nepřišel až po druhém krmení, tak tvůj kůň
od hříběcí a jiných nemocí čistý bude.< (Tamtéž.)
Když se koňům hříběcí » probírá*, přikládá se na krk teplá kaše ze
lněného semene a rostlučených sušených jáhel.
Uhranuté koně otírají košilí s těla svlečenou.
» Lízání pro koně: Když jde měsíc nahoru, stluč pěnu a hořkou
sůl a kamenec, smíchej a lízat dávej s votrubama.* (Z. V.)
Vepřový dobytek.
Vepřový dobytek považuje se za nečistý. Prase nejí, » chlastá «
a žere. Dáti mu chléb jest hřích. (Komorovicc, Klábovka.)
Komu se nevedou prasata, jde v noci na Velký pátek do lesa,
uřízne dřevo z jívy, ale nesmí se ohlédnouti a nesmí při tom mluvit,
a udělá z něho korejtko prasatům. Pak se daří.
Krmníci lépe vyžírají, když jde měsíc nahoru nebo když mrzne.
Stůně-li prase >na zápal*, rozřezují mu uši a utnou konec ocasu.
Prostonárodní podání Zálesáků o domácích zvířatech. 131
Drůbež.
Drůbeži, zejména slepicím nastává Vánocemi také nový rok. Od
toho času počínají častěji nésti a v ten čas také se jim »dělá*, aby se
dařily.
Štědrého dne z rána dávají hospodyně žráti oves slepicím do kola,
udělaného ze řetězu. Která nejdříve vejde do kola, nejv ce ponese.
(V. Jeníkov.)
Jinde udělají takové kolo z provazu. Do něho házejí po části všeho
krmiva, jako ovsa, ječmene, hrachu, brambor, aby se tu slepice nažraly.
Drží se pak pohromadě. (Klábovka)
Snese-li slepice na Štědrý den prvně, bude v tom roce štědrá.
O Štědrém večeru vleze děvče pod stůl a »kvoká«. Kvočna potom
dobře sedí na vejcích.
Je-li hodně hvězdiček, když se jde z půlnoční, hodně slepice nesou.
Také hodně nesou, dáli se jim do žrádla bobkový list. »Vocasaté sle-
pice* nesou více než s krátkými ocasy.
Aby slepice hodné nesly, mají se sypati všechna semena na Štědrý
den nohavicí. Pověsí se kalhoty přes bidlo a jednou nohavicí se sype.
(Oustí.)
Drůbež se nasazuje, když jde měsíc nahoru. Chce-li míti hospodyně
hodně slepiček, musí nasazovati levou rukou. Nasazuje se večer nebo
časně ráno, nikoli za dne, aby drůbež neutíkala. Dají-li se vejce do
čepice a pak teprve pod kvočnu, bude hodně kohoutů. Z kulatých
vajíček líhnou prý se více slepičky, ze špičatých a »dlouhatých« kohouti.
Sesazují-li se kuřata, t. j. pouštějí se ku kvočně, omočí se každému
napřed zobáček ve vodě. Pak se jim dá žráti mák s jáhlemi, aby sle-
pičky z nich hodně nesly.
Kuřata nasazená na Antonína líhnou se na Prokopa. Slepičky
»Prokopničky« hodně nesou. Kuřata v červnu vyvedená se nedaří;
jsou pořade jako červi.
»Kuří oči**) se nesmí nositi domů, protože po nich chcípají slepice.
Kdo chce, aby mu koupená slepice neutekla, musí jí ostřihati na
ocase a na křídlech peří a dáti to mezi závěsy u dveří.
Aby se slepice držely u stavení, otočí se, když je koupíme, třikrát
kolem levé nohy.
Zakokrhali slepice, bude v tom domě neštěstí. Někde ji ihned za-
bijí, aby neštěstí nesvolávala.
Vejce ukrást jest největší krádež, protože prý slepice devětkrát
oslepne, než jedno vejce snese.
Husám se také čaruje o Štěd ém dni: Aby měl houser rád husu,
dá se jí na Štědrý den, než vyjde slunce, do dřeváku žrát oves. Také
*) Sasanky.
132 Jaroslav Mančal: Prostonárodní podáni Zálesáků o domácích zvířatech.
někde dávají jej do kalhot, aby odtud husy zobaly. Takové budou míti
hodně vajec a všecka dobrá. Po hrachu na Štědrý den jim hozeném
hodně nesou. Kdo jim jej bére, dostane vředy. (Oustí.)
Vejce pod husu nemají se nasazovati ve dne nebo v pátek, protože
by housata roztrhal »kostříž«.*)
Z vajec nasazených na Valentýna jsou housata kuňkavá, knípavá,
slabá a nerostou. Nasadíš-li husu v pašijové dny na vejce, jsou z nich
husy zlé.
Nasazovati se má v sudý den a ne v lichý: v úterý, ve čtvrtek
a v sobotu, aby se housata dařila.
Když husy sedí na vejcích, nemají se v domě vejce vařiti, nemají
se hrnce a mísy poklopovati a má se vařiti jen v hrncích nepřikrytých,
aby se housata nezadusila
Huse, která sedí, dávají kuličky z posadu. Říkají, že bude míti
tolik dobrých vajec, kolik dostala kuliček.
Když hospodyně chce sesazovati housata, nasbírá tolik kamínků,
kolik má housat. Vyhodí kamínek, postaví house, vyhodí druhý a po-
staví druhé atd., aby se držela pohromadě. Tak dělají též místy s ku-
řaty. (Klábovka.)
Jak chrániti housata, aby je >kostříž« na pastvě nepochytal? Vezmi
housata do klína, jdi ke špalku, kde se seká dříví, vezmi tolik »kli-
cíčků«, kolik máš housat, a vždy jedno house pusť a přes sebe hoď
»klicíček«. (V. Jeníkov.)
Škubati se mají husy až za třináct neděl. Škubou-li se dříve, dají
se do peří moli.
Holubi aby neuletěli, dají se do pytle, oběhne se s nimi třikrát
okolo chalupy a třikrát se jimi o každý roh zavadí, pak se mohou vy-
sypat a nehnou se od stavení.
Kdo chce, aby mu koupení holubi neulítli, umyje jim nohy a vodu
tu vlije do capouchu.**)
Někdo je provleče třikrát pod trnož a říká při tom: »Lítej okolo
domu a přileť zrovna domů.* (Totéž dělávají se slepicemi.)
Prostonárodní lékařství na Dolnokralovicku.
Jan Valchář.
Lid náš obývající západní výběžky vysočiny Českomoravské, krajinu
to hornatou a málo úrodnou, jejž > krajané*, obyvatele roviny Polabské,
♦) Ostříž.
*♦; Díra, kudy vychází kouř z pece do komína.
Jan Valchář: Prostonárodní lékařství na Dolnokralovicku. 133
zovou > horáky «, jest celkové postavy prostřední, vzezření zdravého a dosa-
huje stáří vysokého; o tom, jak ho dosáhnouti, poučují jej pravidla života,
jež uložena jsou v příslovích jeho.
Živí se tím, co mu chudá a pracně zdělávaná role skýtá a žije, jak
říká, z toho, »co mu den dá«, — při čemž vybíravost v jídle a pití musí
ustoupiti. Než on jest spokojen, jen když Pán Bůh zdraví dá! Hůře však,
nedá- li i toho! — Neboť » neštěstí nechodí po horách, ale po lidech* atak
i — nemoc. Ač otužilý jest lid náš horský přirozeným »kneipováním« (chodíť
vesničané bosi od božího jara, kdy země se >odevře<, až do pozdního pod-
zimku, kdy se opět » uzavře*), přece někdy, aniž by se kdo nadál, přijde
nemoc na člověka.
Je-li nepatrná, přechodí se ; je-li vážnější, užívá se z počátku prostředků
domácích a to obkladů studených i teplých; lze li nemoc zaříkati, a jeli na
snadě zaříkávač, povolá se, aby nemoc zažehnal, při zápalech pomáhalo se
do nedávná » pouštěním žílou* — a tak podobných prostředkův užívá lid
potud, pokud to není k » smrti*.
Když však jest nejhůře, uchyluje se lid teprve k lékaři. Proč tak lid
činí, příčiny jsou mnohé, z nichž sluší uvésti na prvém místě vrozenou své-
pomoc, dále chudobu a vzdálenost stanice, v níž lékař sídlí. ^)
Nemoci vnitřní.
1. Úrok.
Lid na Dolnokralovicku pevně věří v úroky a přičítá příčinu >uřknutí«
pronikavým lidským očím. Netoliko člověka může uřknouti » uhrančivý c, ale
i dobytče. Doví-li se » určený*, kdo mu to způsobil, dostačí, když témuž to
domluví (Studená) a vícekráte se mu to nepřihodí. — Kdo trpí častým
uřknutím, což může se státi, pohlédne-li naň jiný »na nic* (Borovnice), nosí
při sobě v tenkém plátně zavinutý ocásek lasičky, kterýmž, byv uřknut, se
po čele třikráte přetře (Studená).
Taktéž léčí se uřknutý těmito způsoby: Sáhne pravou rukou pod levé
paží a třikrát otře si čelo, nebo naplije si na klouby nad nehty zaťaté pravé
ruky a přetře si třikráte čelo — anebo udělá špetku z ruky pravé, foukne
na ni a přetírá se jak uvedeno (Pravonín).
*) Spisovatel vyslovuje díky p. t. pánům : P. Václavu Hákovi, kaplanu v Dol.
Královicích, p, Boh. Vykulilovi, říd. učiteli v Pravoníně, a p. Ant Dvořáčkovi,
učiteli dříve v Borovnici, nyní správci školy ve Vlkanově, kteří s nevšední ochotou
poskytli příspěvků, do oboru spisku spadajících a v působišti jejich sebraných.
Zprávy z ostatních nvedených míst: ze Studené, Petrovy Lhoty, Děkanovic,
Chlov, Hulic, Buřenic, KoŠetic, Vítonic a Piště zapsal spisovatel sám.
134 Jan Valchář:
Všeobecný pak jest prostředek ten, že obličej přetře se třikráte
okrajem ženské košile nebo trojbarevnou kočkou (Studená- Pra vonín-Borovnice)
proti srsti.
Jak uvedeno, člověk zrakem uřkne i dobytče a tu dlužno rozeznávati,
zda stalo se to pod Šírým nebem nebo pod střechou. Je- li uřknuto dobytče
venku, léčí se tamže; v druhém případe lečí se ve chlévě a to způsobem
tímto :
Dobytče přikryje se plachtou a podkuřuje se práškem utrýchovým
a úročníkem (Petrova Lhota), k čemuž přidá se trochu ustřihnutých vlasů
toho člověka, na němž lpí podezření, že zvíře to uřknul (Studená). Mimo
podkuřování se též úroky stírají takto: Udělá se kříž na hlavě dobytka,
načež prsty pravé ruky zvíře se od hořejšího pysku po zádech a po zadních
nohou až k zemi přetře, při čemž se říká:
» Počínám zažehná váti ouroky skrze moc Boha živého, skrze vodu
Cédron, v které byl Kristus Pán křtěn ; nepřipouštím vám a vás žehnám.
K tomu mi dopomáhej Bůh Otec, Bůh Syn i Duch Svatý.* Na to se opět
udělá kříž jako prvé a třikráte se přetírá. (Borovnice.)
2. Ujmy.
Kdo trpí nemocí touto, jest sesláblý, ospalý a nemá chuti k jídlu. Aby
se zažehnávačka přesvědčila, má li nemocný skutečně ujmy, nabírá z nádoby
tři lžíce vody do hrnečku a při každém nabrání říká:
»Vodo, vodo, vodice,
Krista Pána křtitelnice!
Já tě hemtám na kopec, ^)
aby N. ujmy pominuly dnes.<
Nyní vodu lžící přeměřuje. Zůstane-li v hrnečku víc vody než 3 lžíce,
má člověk chorý ujmy. Při přeměřování říká: »Ne tři, ne dvě, ne jedna. «
Zbývající vodou maže se nemocný na židovinách pravých, na levé ruce, pravé
noze a opakuje se třikráte formule: »Vodo, vodo, vodice* atd. — Zbude-li
něco vody po mazání, naleje se na uhlí, aby nepřišla na vítr, a hrneček se
dá na plotnu oschnout. Jinak by zaříkávání nebylo platné.
. 3. Psotník.
Psotník, též > božec* zvaný, jest všeobecná téměř nemoc dětská. Pro-
středky jsou velmi četný. Tak spálí se páví peří a popel z něho dává
se v záchvatu děcku čichati (Studená), nebo uváže se mu na bříško
nití nebo bavlnou čistá nafouknutá měchuřina (Studená). -- Někdy dává se
*) Podobné zařikávadlo viz na Novoměstská na Moravě (Časopis Matice Mo-
ravské roČ. XV. pag. 195).
Prostonárodní lékařství na Dolnokralovicku. 135
dítěti píti křtící voda (Studená), aneb voda od bílé soboty tím způsobem,
že se trochu vody nalije do otvoru hromničky, na nčjž se lato napichuje,
aby stála, a odtud vlejc se déčku do úst. (Buřenice.) — Mimo to zaříkává
se takto: Nad nemocným udélají se tři kříže, načež zaříkávačka říká:
»Pane Bože, račiž pomáhati,
což já budu počínati.
Sel Pán Ježíš okolo hubna (humna)
Panna Maria a Jan Křtitel s Ním.
Potkal ho Božej.
»Božcji, kam jdeš? ^
»N. N. do těla:^
»Co tam budeš délat r<
■>Budu kosti lámat a krev pít.:
> Nechoď tam; radéji jdi na mrchovištc
kosti lámat a krev pít!«
Na to se dítě choré třikrát ofouknc a nad ním opét tři kříže učiní
Toto léčení opakuje se třikráte. iBorovnice.)
•i. Bolení hlavy.
Bolení hlavy lečí se studenými obklady (vody, peluňky, křenových lupenů,
psího vína) nebo odvarem bílého zázvoru ve vínč. (Borovnice. 1
5. Bolest zubů.
Neduh tento léčí lid odvarem blínu a šalvčjc, jímž si chorý ústa vy-
plachuje (Borovnice), nebo nakuřováním dýmu z peluňky, bedrníku. máku
páleného a listí z růže. — Též vkládá se do ucha kafr; česnek, hřebíčkové
kapky, hřebíček a tabák pak přikládají se na bolavý zub. 1 Borovnice.)
6. Bolení v krku.
Mimo kladení svíček pod bradu na den sv. Blažeje, což se déje ve
farních chrámech, aby v krku nebolelo, dostávají domácí každý kousek ze
skrojku, když se chléb načne iPravoníni, nebo polykají tři svěcené kočičky
na květnou neděli ancl).>, když pt)prvé spatří žito kvésti, slíznou tři klasy.
( Studená. )
7. Kascl.
Kašel léčí sr odvarem cukrkandlu, fcnyklii nebo sladkého dřeva a ibi •
šových kořínku. Tvi o I var kopřivy nebo »petnlrek< slouží jako prostředek
proti kašli. 'Horuvnirc '
136 Jan Valchár:
8. Nedoslýchavost.
Proti neduhu tomuto užívá se obkladů téchto : Utluče se netřesk (tučný
mužík), dá se do těsta, upeče se chléb a pokud teplý jest, přikládá se na
uši. (Borovnice.)
Píchá-li koho v uších, pouští si páru z vařící vody nebo mléka úzkým
otvorem kornoutu do ucha. (Borovnice.)
9. Bolest v zádech.
Bolesti tyto, které vzniknou polámáním, čímž člověk dostane mnoho
otoků, léčí se mazáním octa, kafru s kořalkou, másla, — nebo natřásáním,
braním na kolena a našlapováním. (Borovnice.)
10. Bolest v životě.
V tomto případě užívá se odvaru řimbaby, heřmánku, melisy a kudrna-
tého balšánu. (Hulice.)
Cítí-Ii kdo bolest v žaludku, léčí se kořalkou s kafrem. Kořalka prý
jest vůbec velice zdravá do žaludku, neboť každý člověk má prý v žaludku
červy. Když sní ráno kousek chleba, všichni červi naň se slezou a tu prý
jest dobře vypiti trochu kořalky; tou se červi spálí a člověk je hned celý
zdravější. (Borovnice.) — Též přikládá se na žaludek chléb, jehož vrchní
kůrlía posype se pepřem a polije kořalkou. (Borovnice.) Při nemoci této
užívá se dále odvarů červeného vína s borůvkami (černými jahodami), sušených
trnek vařených v mléce, nebo heřmánku s bedrníkem. Nad to maže se ža-
ludek theršingeistem*, užívá se černého perníku, hořké kořalky nebo při-
kládají se >flastry perpetýnové^. (Borovnice.)
11. Píchání.
Kdo měl píchání v prsou, dával si do nedávná pouštěti žilou. — Kdo
má píchání v nohou, užívá obkladů : hořké kořalky s mýdlem nebo zeleného
jalovce utlučeného se psím sádlem a koňským tukem. (Borovnice.)
12. Škrkavky.
Škrkavky jsou červi. Proti nim užívá se odvaru rozkrájeného nebo
rozetřeného česneku ve mléce, který se dítěti chorému buď ve středu nebo
v pátek ráno dává píti. (Hulice.) Všeobecný prostředek jest cicvárkové
semínko s medem. — Vyjde-li z těla jedna škrkavka, usuší a utluče se,
načež se dá do jídla nemocnému dítěti, pak prý vyjdou všecky. (Borovnice.)
Prostonárodní lékařství na Dolnokralovicku. 137
Kdo trpí močovým kamenem, do studené vody nechť nastrouhá si hro-
mového khnu *) a vypije to : bolesti prý uleví. (Studená-Chlovy,^ — Též
ožívá se odvaru petržele, babího hněvu, jalovce nebo suchopýře. (Borovnice.)
14. Křeče.
V nemoci této užívá se odvaru kozího mlejčí (pryšec chvojka), nebo
suchých hrušek s prachandou anebo vařených švestek se senespetrem (sene-
sové listí). (Borovnice.)
Křeče chytají údy rozličné. Drží-li křeč prst, položí se přes nčj klíč,
nůž atd., vůbec nějaký předmět kovový (^Studená); chytají-li člověka křeče
do nohy, ten nosí nad kolenem uvázanou hedvábnou tkaničku (^Petrova
Lhota) anebo svěcený motouz, který nutno uvázati nad kotníky, ^^Košetice.^í
Podobně nosí lidé chorobou touto stížení stále pod kolenem uvázanou černou
stužku. (Borovnice.)
15. Stříle.
Stříle jeví se silným hučením v hlavě a bolestí zubů. Z té příčiny nutno
rozeznávati stříle dvojí: hlavní a zubní. Nemoc tato se zažehnává — každá
jiným spůsobem. Prvá zaříkává se takto: Připraví se hrnek s vodou, oves
a miska. Miska dá se nemocnému na hlavu a do té vloží se nůž, vidlička,
nůžky (vůbec věci špičaté). Nemocný se posadí a zaříkávač ho pojmenuje
jménem a příjmením. Na to se nemocný pomodlí jednou : »Otče náš, Zdrávas
a Věřím v Pána Boha*, při čemž nesmí nikdy říci »Amen«. Nyní zaříkávač
počne těmito slovy :
>Nátko loupající,
stříle píchající
a růže pálící!
Já vás zažehnávám
na hory a na skály.
1 sou tam tři studánky :
jedna plná masa,
druhá plná krve,
třetí plná kostí,
a tam se můžete poramotiti dosti.
K tomu mi dopomáhej
Bůh Otec t Bůh Syn f a Bůh Duch Svatý f*
(»Amen< říci se nesmí.)
') Hromový kámen nebo klín je.st oblázek se stran přiostřcný buď z křemene
nebo ze zelenokamenu. Padne prý s oblak při udeření blesku a zaryje se do zemé
a jen vyvolený jej při kopání najde. Užívá se ho při zaříkávání rozličných neduhů*
138 Jan Valchář:
Po těchto slovech nalije se do misky vody a pak se tam hodí trochu
ovsa, což se s těmi slovy zaříkávacími musí opakovati třikráte.
Při tom se pozoruje, kterak oves se staví špičkami vzhůru, načež vezmou
se nůžky a oves se ve vodě přestřihuje, čímž prý i stříle se zničí (Studená).
Nemocná osoba nesmí se jiným spůsobem poděkovati nežli slovy: » Zaplať
Pán Bůh*. Nyní se hlava chorého může ještě podkouřiti. K tomu vezme se
sušená růže, divizna, nátkové koření, střílové koření (čapí nůsek) a ouročník,
pak tři malé špetky ovsa z misky, který se dříve musí osušiti. To vše
smíchané dá se na uhlí a tím se hlava nemocného podkuřuje. Pak si ne-
mocný hlavu obváže vlněným šátkem a ulehne do postele, aby se vypotil.
To vše opakuje se po tři dny. V té době musí se osoba, střílami postižená^
chrániti, aby nešla přes vodu, jinak by přešla nemoc tato na zaříkávače a pro
nemocného by se léčení nepotkalo se zdarem. (Pravonín.)
Podobným spůsobem zaříkávají se stříle zubní, avšak formule zaříkávači
zní takto:
»SIa Panenka Maria po zelené louce,
potkala tři střelce.
Ptala se jich Panna Maria:
>Kam vy tři střelci jdete -«
>My jdeme do jednoho života
lámat kosti, píchat zuby
a trhat žíly.*
> Nechodíc, pojďte se mnou
na zelenou louku.
Tam jsou tři studánky:
v jedné pivo, v jedné víno,
a v jedné voda.
Tam jezte, pijte a hodujte,
do toho života lámat kosti,
píchat zuby, trhat žíly nechoďte 1 1
K tomu mi dopomáhej
Bůh Otec t Bůh Syn f a Bůh Duch Svatý t
(Borovnice.)
16. Nátka.
Nátku dostane člověk z leknutí. Radí se nakuřování úročníkem, květem
černého bezu a sušené růže, čímž nakouří se koudel, jež se přiváže na bo-
lestné místo (Studená).
Též se nátka zaříkává takto:
'Já N. N. ne svou mocí, než s Pánem Ježíšem Kristem, jehož svatou
božskou pomocí tři devateré oustřelí:
rrossjxsárcčzii iékařství na Dolnokralovicku
139
urcirá
pjchiavá
kipUvi
skuDavá
> I-:-;:pavá
trhavá
» vrtavá
5chivá
;^á-ÍYá
suchá
» žiravá
* vrtkavá
* větrová
oteklá
* mokrá
lesní
nebo končí se :'0 vyjmenování uvedených nátek takto:
: Jdete na hory, lesy. Jsou tam tri studnice: Jedna medu, druhá piva,
třetí vína. Ten med lízejte, jezte: to pivo pijte: to víno přehVejte, dříví
štípejte a palie a N. pokoj dejte I Jdi nátko do hlavy, z hlavy do očí, z oči
do téla, z téla do pat, z pat do zemé. K tomu mnč dopomáhej Bůh Otec t
Bůh Syn Ť Bůh Duch Svatý t všeckni tři stejné podstaty Hospodina nej-
vyššího požehnej ! Amen i Amen y Amen. « Bernartice. )
Já tebe zažehnávám skrze toho
živého Boha. v Betléme narozeného,
v Jordáne pokřtěného, na vrch Kal-
várie ukřižovaného. K tomu mi do-
pomáhej Bůh Otec T Bůh Syn t
Bůh Duch Svatý t Amen.
Při pojmenování jednotlivé
nátky se končí uvedenými slovy.^
■Královice Dolní.)
17. Žloutenka.
Žloutenku lid rozeznává dvojí: obyčejnou a černou. I^oti prvé užívá se
prostředků těchto:
Chorému někdo z nenadáni plivne třikráte do obličeje tStudoná\ nebo
uměje se nemocný ve vodě, ve které byly vařeny vrbové proutky před
východem slunce, i Petrova Lhota.) Jindy zase pije vlažný odvar trílistky
'hořký jetel-vachtai na lačný žaludek z voskového náprstku* a to vždy iM
ráno a tři večer. -Petrova Lhota. i — Mimo to radí se nemocnému, by se
díval do plástu vosku Studená\ nebo by po třikrát nahlédnul v kostele do
kalichu. 'Pravonín.)
Horší jest žluutcMika černá. Proti této užívá se svítku, jenž připraví
se z mouky, jednoho vejce a do toho zadělá se veš /c svině. (Pravonín.)
18. Sou;:hotě.
Nemocný užívá zelené petržele s medem (Borovnicc) nebo .slaniny vařené
v mléce. (Kosetice.) Též užívají nemocní psího sádla. (Ko.^etice.)
140 Jan Valchář:
19. Úbytě.
Úbytě se smývají a to spůsobem tímto. Nejprve se přeměřuje nemocný
takto: Vezme se tkaná režná nit a touto změří se nemocný ležící zády
vzhůru s roztaženýma rukama po délce (od věnečku po zádech až k patám)
a po šířce (od konců prostředních prstů). Je-li nemocný na šířku kratší
nežli na délku, má ujmy nebo úbytě. — Tímto způsobem měří se po
dvakráte a vždy se říká: >Já počínám opravovati na úbytě; — úbytě
mořivý, kašlavý, palčivý, šeredný. Z čehož jste se strhly? Zdaliž z pití nebo
z ňákého nešťastného přežití, po zadu, po předu, z mládence, panny, vdovce,
vdovy, žida, židovky ? Jděte vy na hory, na skály ! Tam jsou tři studánky :
Jedna piva, jedna mlíka, třetí vína. Tam bud^e, hodujte, až pro vás přijede
na bílé brůně tato (tento) křtěná, do kostela nesená. «
Po třetí se smývají takto: Do talíře dají se tři lžíce vody, do té se
smočí nit, kterou byl nemocný měřen a tou se smejvají úbytě křížem (od
hlavy přes pravou ruku k levé noze a opačně), načež se voda i s nití vleje
do ohně. — Při léčení tomto nesmí nemocný ani prositi ani děkovati. (Ko-
šetice.)
20. Zimnice.
Zimnici dostane ten, kdo požije nebo napije se něčeho odporného
a potom se otřese. — Lid léčí se homeopaticky a tu radí požívati to, co
přivodilo nemoc. (Košetice.)
II.
Nemoci vyrážkové, zevní a kožní.
1. Bradavice.
Choroba tato léčí se způsoby těmito:
Když osoba, která má bradavice, žene dobytek na pastvu a přijde
k potoku, přes který musí přejíti, tehdy vezme žíni a zaváže si jí nohu;
pak žene dále, při čemž nesmí se ohlédnouti, aniž smí na zpáteční cestě
přes týž potok dobytek hnáti. (Pravonín.) — Bradavice možno zaříkati. Kdo
bradavice zaříkává, spočítá je nejdříve, pak vezme tkanou režnou (v Hulících:
černou) nit a říkaje »ne jedna «, >ne dvě«, »ne tři< atd. (tolik, kolik jest
bradavic), udělá vždy na niti uzílek. Na to nit svine a dá pod okap, kdež
položí na ni kamínek. Když tato nit shnije, sejdou prý i bradavice. (Pravo-
nín). —
Zvoní li se hrana zemřelému, zaříkávají se bradavice takto:
>Zvonějí hranu,
nevíme komu.
Bradavice, pakujte se
všecky domů (nebo dolů).* (Vítonice).
Prostonárodní lékařství na Dolnokralovicku. 141
Jinak zbavují se lidé bradavic takto:
Ze slámy nastříhá se tolik kousků, kolik jest bradavic. Když se sláma
stříhá, nesmí se bráti do holé ruky. Potom pozpátku se čítají ustřihnutá
stébelka, na příklad : 6, 5, 4, 3, 2, 1, načež se dají do papírku a aby to
nikdo nevědél, položí se pod kámen nebo do hnoje. Když počnou hniti,
bradavice se tratí. (Studená.) — Dále maží se bradavice popelem, který
vznikne ze spálených hoblovaček, vzatých z protilehlých rohů rakve, přinesené
do domu smutku. (Studená.)
Aby bradavice > sešly «, vezme se proutek z koštěte, dá se na plechovou
lžíci nebo na střepinu do plotny páliti. Potom utluče se paličkou z > moždíře*
na klepačce, načež přiloží se na bradavice a obváže. (Studená.) — Též po-
tírají se bradavice teplou krví holouběte (Košetice), nebo krví, která vy-
tryskne, když se matka řízne. (Studená) — Mimo to potírají se » kozím
mlejčím* (pryšec). (Borovnice.)
Jiný recept předpisuje, by se bradavice jehlou propíchala, žíní obvázala
a potírala slepičím trusem (Píšť», anebo rozpíchala bodlákem a zakopala
mlékem z pryšce. (Borovnice.)
Někdy náhoda poslouží člověku, aby se zbavil bradavice. Když totiž
najde se peří vraní, vezme se, ale nikoliv holou rukou, a špičkou brku
třikráte se píchne do každé bradavice, načež položí se opět na to místo
tak, kde a jak leželo prvé (Studená), nebo když se peče chléb, tu prý třeba
bradavice o teplé pometlo, když se jím uhlí vyhrabalo, třikráte přetříti.
Tímto způsobem pomáhá se i kravám, mají-li bradavice na vemeně. (Stu-
dená.) —
Též radí se, by bradavice sešly, mýti je dešťovou vodou, která se
udržela na výkalu kravském. (Borovnice.)
Má-li kdo bradavice na nohou, léčí se tím, že stoupne chorou nohou do
hnízda právě oprášené svině. (Borovnice.)
2. Svrab.
Nemoc tuto zove lid všeobecně > chrásty* a příčinu její hledá ve vodě
pitné.
Léčí ji mazáním, připravovaným ze sádla a listí oleandru. (Studená.)
Též radí se nemocnému, by se vykoupal ve vodě, ve které byl pařen
zabitý vepř. (Košetice.)
3. Lišej.
Příčiny této nemoci jsou rozmanitý. Nejčastěji slýcháme, že dostane
lišej ten, kdo vezme rybu do ruky a potom si sáhne na tělo. —
Jako příčiny, tak i medikamenty jsou mnohé, z nichž pisateli známé
buďtež uvedeny tyto:
142 Jan Valchář:
Napálí se proutek z koštěte, dá se na čepel sekery a šťávou, která
2 větvičky vyteče, lišej se natírá. (Studená.)
Kdo má lišej, nechť vstane ve středu nebo v pátek před východem
slunce a s nikým nemluvě setře rosu s okna a tou bolavé místo natírá
(Studená); nebo, a to jen v pátek, setře rosu s okna třikráte a tou lišej
natírá a říká :
> Lišej, lišej divoká,
nedělej se široká!
Židé v pátek maso jedí —
ať tě, lišej, taky snědí !< (Děkanovice.)
Též natírá se lišej popelem z dýmky (Studená) nebo žlučí. (Košetice.)
Má -li někdo v obličeji lišej, pomůže se mu od něho tím způsobem,
když mu z nenadání někdo naň třikráte plivne. (Studená.)
4. Vřed.
Vřed jmenuje lid »břed« a vykládá příčinu jeho zkažením krve, —
která musí se z těla vykvasiti.
Z domácích prostředků užívá lid obkladů z teplých brambor, rozpařené
cibule, rozžvej kaného chleba, kasičky ze Iníněte nebo z psororu (Borovnice)
anebo vařených hub (Košetice).
Jinak léčí se »břed< takto: Vezme se z kamen dřevěný uhel a třikráte
se říká:
> Vřede, vřcdoucí,
peklo horoucí! ^IK^
Nebudeš li jako panská stodola,
tak se nedělej !«
Při tom opíše se kruh okolo bředu a při slově > nedělej* ťukne se
mírně na jeho špičku. (Studená.)
5. Krtice.
Vznik krtice vysvětluje lid tímto spůsobem. Když na mrtvého krta
sedne moucha a tato opět na člověka a jej píchne, ochuraví týž uvedeným
neduhem. (Studená.)
Krtice léčí se tímtéž způsobem jako >břed« ; mimo to užívá se však též
obkladů z nastrouhané Červené řípy, (Borovnice) nebo kaše z housky vařené
ve mléce se šafránem (Košetice).
6. Boule.
Kdo má boule na krku nebo tlustý krk, ten si dává chorobu tuto za-
říkati. K tomu účelu vezme se trojhranný kámen, který ležel pod okapem
,c.:nř'*r-.cv*-c<;
i. "1 TI n.'.sr^ I»- *tl«lt r^a.
.*«;:":«c tct.sc. rronnr-r..
Sii.: zcns^ "isfcí. riir.. ia*Tixrji
♦:iz Itíc - Zut f;-r - a ?-c.: Tvivtí > i -^
V—
kc-stí zt hř 1 :: : T 2 . k : -:- r = r: U5: r . : : : v \ v, ,: "rt ,*j .: .* ■ * o >: Ji ; > a o ' ^o n* v ^4
Tzfri Čj '-'.é r::ky Frav r:r.
2 . NeŤ>:/ : ř e i v\ ch :• ierr. ^^.ce :m :r o s^r u o i^r • i^-ía ^ ; ^^í í í4 "^ . \ í » \o\ v
klín. Ten se pá-; p':;:i: na bun^r.\ i k.» so :
'Neřesti, r.ervs:", :.:o ::\r**.K':*\
;ako neroste karu ni
• >d Syna Rožiho naioroni.
K tomu mi dopo:nahoi
Bůh Otec Ť Bůh Syn v B\Vi Piu^ Svji:\..
Tato formule říká se ifikraie, navV.* so holost ihkUU' \l\^koK( jmoU
srsti objede tupým koncem hromového klmu NoiIojh* icnI \ loiuio pfnM\lO
lekovati, když jde mésíc dolů. /aiikávav' nismi sa >syou pia\i \t\\\ \\\\\w\\\^
platu a zaříkávaje nesmi říci ^Amon- Kdo iumu \^^^ luco hioiuovoho
kamenu, možno užiti kapesního no?o. IVhtly no íťtvfonv uAí vo*»uo a pn
ložením žeHzka uděhi so na výrostku kiiJt a hk;\ >r tak Mu»írt mvoíIouo
Zažehnávání toto se třikráte t>paku)o ^Uoioviilioi
8 Spáleninu.
Spálenina se lekuje takto: l.asiuiy ikrlilr lylinliNu^ ulhiktiu no iia
prásek, kterýmž namazaná lM»lost dťov(^n>ni tilcjrin no po»iypr. (Kuhoiiir )
144 Jan Valchář:
9. Otok.
Na otoky přikládá se lupení podbělu, lopuchu, žlutá hlína rozdělaná
močem, teplý výkal kravský, nové máslo utřené s česnekem a do mazačky
přidané. (Borovnice.) — Jeli oteklina tvrdá, přikládá se na ni semenec vařený
v teplém mléce. (Borovnice.)
III.
Úrazy, nehody a rány.
1. Odřenina.
Odřenina I vodřenina), povstalá kopnutím o kámen hojí se obklady a to :
1. Kasičkou z rozlučených knoflíčků (plodů) slizu planého, které vaří
se v mléce a zasypou moukou. (Borovnice.J
2. Mastí připravenou z čerstvého holubího trusu a vytlučeného máku,
vařenou v mléce. (Borovnice.)
Mimo to přikládá se mech z osušeného okovu, husí prach namočený
ve smetaně, rozžvýkaný chléb s novým máslem nebo medová kasička, která
se připravuje z medu a mouky. (Borovnice.)
2. Rána.
Na rány, aby se zcelily, dává se teplý klih. — Přikládá se na ránu
slanina, roztlučená mořská cibule, mork, slepičí a zaječí sádlo, ševcovská
smůla, pop, lupeny sladké, olšové, podbél, ' jazýček, psosor, kaše z brambor,
pcrpetýn a arnika. (Borovnice.)
3. Vyndaná ruka, noha.
Nejprve se poraněný úd narovná a pak přikládá se černý kořen (kostival
lékařský) roztlučený s máslem. (Borovnice.)
4. Zlámanina.
Zlámanina se narovná a přikládá se na ni utlučený nebo nastrouhaný
černý kořen aneb utřený mastný rákos v novem másle. (Borovnice.)
5. Stržení.
Lidé se strhnou, zvedají-li něco těžkého, a léčí se buď natřásáním, na-
pravováním na šátku (nemocný si lehne na záda, načež dá se mu pod kříž
šat nebo zástěra a zvedá se) nebo natahováním pupku. — Též užívá se
tohoto prostředku: Do skleničky dá se koudel, která se zapálí a doutnající
přiloží se na pupek se skleničkou dnem vzhůru obrácenou. (Košetice-
Borovnice.)
Prostonárodní lékařství na Dolnokralovicku. 145
6. Výhřez konečníku.
Mimo teplé obklady (Košetice) zatlačují chorému konečník palcem od
pravé nohy, což se opakuje třikráte. (Pravonín.)
7. Předmět v oku.
Aby se předmčt z oka odstranil, vkládá se pod klapku račí očko (Bo-
rovnice), nebo osoba některá vylízne druhému oko. (Košetice.)
IV.
Nemoci domnělé.
1. Vlčí mhla.
Vlčí »mhu< dostane člověk, kdo z jara dívá se na slunce, když jest
červené. Příznaky její jsou matný hled a ocháblost zraku. (Studená.) Kdo jí
trpí, tomu nechť žena nastříká z prsu do očí mléka (Studená), nebo, když
ovčák na večer domů ovce žene, nechť vkročí do stáda. (Košetice). Též se
nemocní myjí vodou, přes kterou ovce chodí. (Borovnice.)
2. Můra.^)
Vznik můry, jež spící lidi ssaje a tím seslabuje, vyličuje lid takto:
Když vezme matka odstavené dítě opět k prsu, anebo když šestinedčlka
při úvodu překročí dříve stupeň u mřížky před oltářem, nežli ji kněz po-
kropí svěcenou vodou, stane se z děcka jejího můra. Koho můra cucá, tomu
nechť uváže se stříbrný peníz na prsa, anebo nechť nakreslí se na postel,
dvéře, kolébku můří nohy. Též dává se sekyra do postele proti můře anebo
maže si ten, na něhož přichází, prsa slepičím trusem. (Pravonín-Hulice.)
Můru možno zaříkati též takto:
Chorý vezme máku do špetky pravé ruky a za dne buď ráno nebo na
večer postaví se ke dveřím světnice a odtud třikráte hodí mákem do
prostřed světnice. Při prvém hození vysloví slovo: >Můro«, při druhém,
taktéž. Při slově třetím >můroucí< zahodí všechen mák, načež pokračuje
v zaříkávání můry, jež celé zní takto :
Můro, můro, můroucí,
nechodívcj k nám v noci.
Přijde š-li k nám této noci,
zabiju tě sekeřicí ! . (Bernartice.)
*) Stať >Můra* klademe sem proto, poněvadž lid považuje »můru< za chorobu.
Národopisný Sborník VIII. ^q
146 Jan Valchář: Prostonárodní lékařství na Dolnokralovicku.
O můře vypravuje lid na Dolnokralovicku tyto pověsti:
1. Kdysi spali spolu dva chlapci, z nichž na jednoho chodila můra.
V noci šimralo jej opět cosi na prsou; i žádal druhého, aby jej podrbal.
Ten tak učinil a nahmátl stéblo, které vzav na tři kousky přetrhl a oknem
ven vyhodil. Ráno, když se domácí probudili, nalezli pod oknem kmotra
svých dítek mrtvého. (Hulice.)
2. Podobně chodila můra na jistou stařenu v Bernar ticích. Jedné noci,
když měsíc jasně svítil, žena ta nespala chtíc zvěděti, kdo to na ni chodí.
Tu slyšela, že někdo bére za kliku; dvéře se otevřely a cosi blížilo se
k posteli stařeny. Stařena můru poznala. Byla to holka z téže vesnice, svo-
bodná, as 15 roků stará, oblečená v matčin kabát. »A, to ty jsi ta můra!<
oslovila stařena dívčici. Tato však nepromluvila, ale chopila prý stařenu za
hlavu a tloukla touto o peleší postele, až měla stařena celou kůži na hlavě
bolavou. Od té doby však můra na ni nechodila. (Bernartice.)
Posudky a zprávy.
věstník slovanské filologie a starožitností s podporou Carské aka-
demie věd v Petrohradě, C. k. Akademie české pro vědy a umění, C. k. mini-
sterstva kultu a vyučování ve Vídni vydávají L. Niederle, F. Pastrnek,
J. Polívka a J. Zubatý. Ročník I., Praha 1901.
Že je skutečné právě v čas vydáván > Věstník «, ukazuje to, že petro-
hradská Akademie ke svým zprávám téhož oboru odhodlala se rovněž při-
pojiti >Slavjanověděnije< či bibliografii za r. 1900 a bude v tom pokračovati.
Při bibliografii jest možno stopovati dvojí stanovisko: buď sestaviti co nej-
podrobněji správné titule všech příslušných zjevů literárních pouze mecha-
nicky nebo zároveň kriticky označiti cenu, jakou má zjev pro soubor
poznatků příslušného oboru. Prvý způsob může podniknouti kdokoli, pokud
má k tomu příslušné pomůcky a trpělivost, druhý však vyhrazen je pouze
odborníku se širokým rozhledem po příslušné vědě. > Věstník* pracován je
methodou kritickou odborníky na titule označenými a ještě některými spolu-
pracovníky. Všichni snaží se o to, aby byla bibliografie co nejúplnější, a ne-
zdařilo-li se to již při prvém ročníku, sluší připomenouti, že obtíže při práci
podobné jsou tak veliké a mnohé, spojení zvláště mezi Slovany podnes tak
neúplné, že není možno vůbec pomýšleti na vydání nějaké bezmezerné biblio-
grafie. Ostatně unikne-li některá práce, bývá to z pravidla drobnost nevelké
ceny a tudíž více méně bezvýznamná. Tím, že u značné části prací podán je
stručný obsah, nebo výsledek bádání nebo krátké a případné ocenění, nabývá
> Věstník* v mnohých částech zajímavosti i pro toho, kdo se specielně tou
kterou otázkou neobírá a přece by rád o ní něco v krátkostí zvěděl. Ale
Véstník slovanské filologie a sUrožitnosU. 147
pomáhá se tím zvláště odborníku, že nemusí drahý čas utráceti na čtení
článků a pojednání necenných. Bylo by si přáti, aby, p^^kud je to jen možno,
tato chvalitebná stránka šířila se a tříbí la vždy víc a více. S německými pře-
klady titulů prací v závorkách nemohu se spřáteliti. Komu jich třeba : Kdo se
zabývá studiemi slovanskými, přece nej)otřcbujo toho překladu jako sprostředko-
vacího mezi sebou a na př. maloruštínou ? A zrovna tak ho nepotřebuje Francouz
Slovany se obírající, ba ani Nčmec: nezná-li ani tolik slovanské jazyky, aby
rozuměl titulům, pak mu k studiu tento překlad neposlouží. A není skutečně
možná slovanská publikace rázu >Věstníka« za dnešních dob bez němčiny?
Snad by stálo za uvážení, nemá-li příští ročník zbaven býti tohoto balastu. —
Proč píše se po polsku (184): Polacy a po česku (146) (ne bulharsky): Bul-
haři a j. v. Úprava i tisk jsou přiměřené, korrektura pečlivá. Jen bych si
přál, aby na konci nebo na počátku podán byl přehled jednotlivých záhlaví
jako obsah (vedle rejstříku včcnéhoj a aby všechny práce dostaly jednotné
číslování. Vydáním >Véstníku< vykonává redakce kus velmi nesnadno, ale
za to tím záslužnější práce a to pro slovanské studium vůbec.
r. 3. Dušťk.
daBHHOBtxbiiie bi. iioB]K'iieiiiiiJX'i> ii;íihiiíh\'i>. CncTeMaripiocKiň
yKaaaTBJb cTaroíi, pencinún ii :iaMtTOíx"b ;ui 11'00 roxb. ('niiKTiioTrpuy])r'i>
1001. Tniior]>a<i»iíi HMiicpaTopcKofi AKa,;c>iiii HavicL.
Ke druhé knížce loňského ročníku „ILíBtcTiií OTAfcKMiiíi pyocKari» ;rji.iu*a
ii cJOBecHocTii'^ petrohradské Akademie Nauk přiložena byla tato bibliografie,
vydaná také o sobě. Cíl její jest omezen již v titulu a také v předmluvě :
má býti ukazatelem > statí, recensí a poznámek ze slovanovčdění, uveřejněných
v časopisech, novinách, sbornících, pracích učených sjezdu a podobných pe-
riodických publikacích, t
Objevilo se tedy skoro současné v Rusku cosi podobného českému » Věst-
níku slovanské filologie a starožitností* — ale s programem omezeným jen
na publikace periodické. Byla tedy de facto konána částečné táž práce ve
dvou střediscích slovanských — a to v Praze úplněji. Čím mohla peirohradská
bibliografie státi se důležitou pro ostatní Slovany, totiž bibliografií ruskou,
toho v ní není; omezilať se redakce hlavně na ostatní Slovany — majíc pa-
trné na zřeteli potřeby ruského » slovanovčdění*, to jest vědění o ostatních
Slovanech. Nacházíme totiž v bibliografické publikaci petrohradské tyto od-
díly : I. Oddíl všeslovanský. II. Církevně slovanský jazyk a literatura. III.
Slované Polabští, Baltičtí, Kašubové. IV. Poláci. V. Lužičtí Srbové. Ví. Če-
chové. VII. Slováci. VIII. Slovinci, Rezjané a jiní Sli)vané v severní Itálii. IX.
Srbochorvaté. X. Makedonští Slované. XI. Bulhaři. XII. Neslovanské národnosti
a státy, spojené se slovanským světem.
Zpracování látky bibliografické v těchto oddílech jest velmi pečlivé, ač
ne ve všech stejně úplné. Jednotlivé oddíly děleny jsou na pododdíly : Jazyko-
zpyt, literaturu, ethnografii, historii, životopisy současníků a nekrology — a
i v pododdílech jest ještě po případě dále děleno.
10*
148 Slovanovědční v periodických publikacích.
Jak patrno, liší se „CjiaBHHOBtA^HÍe" od > Věstníku* i rozdělením a vůbec
methodou. Ve > Věstníku* při rozdělení přihlíženo především k vědeckosti,
v »Slovanovědění« k praktičnosti bibliografické. Dále: „CjaBiiHOBÍAtHÍe" jest
pouhou bibliografií, podávajíc toliko tituly prací, kdežto > Věstník* podává
i kratší neb delší obsahy, čímž se značně a prospěšně liší od publikace petro-
hradské. Ovšem petrohradská bibliografie zahrnuje i dobu nejnovější, a v ní
i práce, které se jakkoli vztahují ke » slovanovědční «, kdežto » Věstník* jde
jen do konce 18. stol. v rozsahu přesně vědeckého smyslu > slovanské filo-
logie a starožitností*. Jiným rozdílem jest skutečná >všeslovanskost* Věstníku
(v němž jsou výtahy podávány v rázných jazycích slovanských) proti pouze
ruskému jazykovému rázu > Slovanovědční*.
Čeho při užívání bibliografie petrohradské bude pracovník citelně po-
strádati, jest ukazatel, jejž dle předmluvy redakce odkládá na dobu pozdější,
až k několika svazkům společně. Vadou také jest nedokonalé reprodukování
latinkou tištěných titulů některých Článků a recensí, zejména českých (kdežto
jinde — hlavně u polských a slovinských prací — citováno jest velmi přesně),
ač rádi uznáváme, že v té příčině „CjiaBflHOBÍA*HÍe" velmi příznivě vyniká
nad jiné ruské publikace.
Máme v ruce vážnou publikaci — a přec nemůžeme se zhostiti jistého
pocitu nepříznivého. Nemohu se totiž osobně spřáteliti s tříštěním sil, jakým
jest konání téže práce na dvou místech. Takovým tříštěním sil zcela nepo-
chybně jest vydávání „CiaBAnoBtA^nia" vedle » Věstníku*, dříve založeného.
Ve dvou centrech slovanských, v Petrohradě a v Praze, lidé učení konají
touž práci — vychází tedy, mathematicky vysloveno, polovice sil a času na
zmar. A východ z toho zdá se mi zcela prostý: v Praze mohla by se po-
řizovat podrobná bibliografie západoslovanská a jihoslovanská, v Petrohrade
ruská (a po případě snad bulharská) — a výsledkem takto rozdělené práce
(soustředěné v Praze z důvodů na snadě ležících) bylo by dílo co možná do-
konalé, provedené beze ztráty času a sil. A. Černý.
►iHTepaiypa yKpaiiiiCKaro (im.ihK.iopa 1777 — 1900. Onurb iliiííjiio-
rpa'i»nuecKaro yKa:iaTe.i;i. CocTauihii, J]. ,!,. J'p ii ii ue iiku. "y^epniiroBi.. 1901.
3eMCKaji Tniiorpa'i>ia.
Maloruské ethnografii náleží mezi .slovanskými ethnografiemi jedno z před-
ních míst. Tak důkladně byla zpracována. Máme historicko-kritické pře-
hledy jejího vývoje až do nejnovější doby od Pypina a Sumcova. K těmto
řadí se nyní jmenovaná práce p. B. D. Hrinčenka. Snaží se podati pokud
možno úplný, chronologicky seřazený rejstřík všech prací o maloruském folk-
lóru, jak sbírek jednotlivých, taktéž vědecké práce o maloruském folklóru,
mimo to též o historii této discipliny vědecké, biografických zpráv o folk-
loristech maloruských a p.; mimo to pojal p. Hrinčcnko do svého rejstříku
také zpracování lidových sujetů maloruských v poesii umělé. Spis. stěžuje si
na velké obtíže, se kterými musel zápasiti při této své práci ve venkovském
B. D. Hrinčenko: Literatura ukrajinského folklóru 1777—1900. 149
mésté ruském, v Černigově, kde nemohl se spoléhati na pomoc velkých
knihoven veřejných. Proto ku př. CÓopnuixT. Maxep. KaBKiu. nemohl citOTati,
uvádí str. 129 pod č. 737 několik jeho svazků úhrnem, jinde ukazuje na re-
cense jeho. — Práce jsou, jak řečeno, seřazeny chronologicky, od r. 1777
počínajíc.
Se způsobem, kterým p. Hrinčenko seřadil jednotlivé práce, nemůžeme
se spřáteliti. Rozpravy a sbírky tišténé po časopisech neuvádějí se zvláště,
nestaví se v čelo jméno sběratele, vydavatele, autora, než jméno časopisu za
ten který rok, ve kterém sbírka neb rozprava byla vytištěna, ku př. str. 55
r. 1859 ^epnuroBCKÍn Vy 6. BtACMOcrn a pak následuje výčet dotyčných prací
v jednotlivých číslech toho časopisu vytištěných ; str. 39 si. uvádí se týž časopis
za r. 1860 a úhrnem jednotlivé v něm vytištěné články atd. Stejně postu-
poval náš bibliograf také se speciálními, Malorusům věnovanými časopisy, tak
tedy str. 62 — 64 vypsán obsah >jihoruského literárně-vědeckého listu* OcHona
za r. 1860 a str. 66—68 obsah ročníku téhož listu za r. 1861. Stejně jednáno
s jinými odbornými časopisy, jako KiencKan CTafuma. HaiiiicKii Hayíc. Tonap.
iMenH lIIeBueHKa, 3THorpa'i'. 06o3pt,HÍ(^, Lud, Wista atd. Ovšem není systém
tento proveden úplně, ku př. rozprava Srcznevského 06i> ouo>Kaniii cojiHua
y ABí^nHiiXL (MaBflHB, vytištěná r. 1864 v ýlvMlIITp., uvádí se pod heslem
Cpe3iicneKÍÍl (str. 74), pod. různé práce Kaindlovy (str. 160, 221, 230, 248 a j.)
Obsah časopisu uvádí se na několika stranách někdy pod jedním číslem —
v rejstříku pečlivě sestaveném odkazuje se na toto číslo, a kdo hledá právě
práci toho autora, musí pročítati celý obsah dotyčného časopisu. Práce tedy
jest tímto systémem valně znesnadněna.
P. Hrinčenko obmezil se na pouhou bibliografii, někdy uvádí podrobněji
obsah větší publikace, někdy ale obmezuje se na pouhé uvádění titulu, ač
bychom si přáli věděti, co v té které knize, rozpravě hledati máme, ku př.
str. 123 č. 73S vytištěno »Zbiór wiadomosci do antropologii krajowéj. Kraków.
Tom III. Rulikowski, Zapiski etnograficzne z Ukrainy 62 — 89< a nic více;
ač by žádoucno bylo, věděti čeho vlastně tyto zápisky se týkají; taktéž čteme
str. 139 č. 842 obsah VIII. sv. téhož Zbióru >Z. D. i Neiman Materyaíy
etnograficzne z okolic Pliskowa« a str. 142 č. 854 uvádí se ještě zvláště
samostatný otisk této práce, ale bez bližšího udání, co tyto materiály obsahují atd.
— Nčkdc připomíná se také práce, která se nedotýká maloruského folklóru,
ku př. str. 158 č. 956 uvádí se z 1. sv. Wisly na r. 1837 sbírka pověstí
horalů Beskidských od R. Zawilihského, str. 134 č. 815 recense překladu
rumunských pohádek od M. Kremnitzové z péra A. Veselovského v ^KMHJlpocB.
1883, sv. 225. O velikých pracích za to akad. A. N. Veselovského podávají se
zprávy velmi nedostatečné, ač v nich hojnou měrou rozbírán maloruský
folklór, jeho velký spis lOacHopyccKifl ÓujiiiHbi vůbec se neuvádí, jiný spis
PaaLicKanifl bt> o6.iacTu pyccKaro AyxoBuaro cTiixa jen částečně a teprv
v doplňcích str. 290 č. 1700. — Chybně zajisté uvádí se teprve pod r. 1875
str. 107, č. 646, že V. Bélinskij vyslovil také mínění o maloruské poesii ná-
150 H. D. Hrinčenko: Literatura ukrajinského folklóru 1777—1900.
rodní v pověstném pojednání o sborníku Kirše Danilova a o sbírce Sacharova;
ostatně to mohlo zcela dobře odpadnouti, neboť má to význam pouze pro
charakteristiku znamenitého kritika. — Se systémem zvoleným naším spisov.
souvisí, že tatáž rozprava uvádí se dvakráte, jednou jako článek v žurnále,
po druhé jako zvláštní otisk, že tatáž kniha uvádí se v 1. i v 2. vydání :
ku př. str. 43, č. 224 pod r. 1855 uvádí se vydání Národních ruských po-
hádek od A. Afanasjeva v osmi seš. 1855 — 1863 se stručnou poznámkou,
že se v něm vyskytují také maloruské pohádky a anekdoty, a na str. 254 si.
č. 1488 třetí vydání téže sbírky, tentokráte s plným výčtem obsažených v ní
maloruských pohádek. Dílo Kolbergovo Pokucie uvádí se I. sv. str. 132, č. 801,
rok 1882; II. sv., str. 137, č. 822, r. 1883; IIÍ. sv., str. 170, č. 1016, r. 1888;
sv. IV., str. 182, č. 1082; recense toho spisu pak v obsahu Kícbck. CxapnHa
str. 140, č. 848. Téhož Kolberga sborník Chelmskie, vydaný z pozůstalosti
Kolbergovy od Iz. Kopernického, Hrinčenko vůbec neuvádí. — Zvláštní jest
chyba str. 281: tu se totiž připomíná, že v XXXIII. sv. 3an. iiayK. Tonap.
Í3i. lUcBqeHKa jest zrecensována práce ^eiieKa Literatura kulturně historická
a ethnograťická, a tento ^eneKi, octl se také v rejstříku.
Tento rejstřík jest pečlivě sestaven. Vedle jmen autorů a redaktorů
uvádějí se také jednotlivé časopisy, ze kterých p. Hrinčenko čerpal. Mimo to
byl zajisté žádoucný ještě rejstřík včcný, který by odkazoval, kde by se mohl
shledávati materiál ku př. o svatbě, o lidové medicíně, o upírech, o písních,
koledách atd., aspoň nejnutnější odkazy měl obsahovati; do detailů nebylo
ovšem možno se pouštěti, do výčtu jednotlivých sujetů, jednotlivých pověr
a pod. Ale takový index věcný byl by zajisté býval mnohem prospěšnější, než
rejstřík jmenný. Nezáleží tak na tom, co k d o napsal, než o č e m bylo kde psáno.
Přes to všecko, co jsme této knize vytkli, neváháme přiznati, že jest to
práce velmi záslužná, a hledíme-li na velké obtíže, se kterými musil zápasiti
náš bibliograf v zastrčeném venkovském městě, nemaje k disposici své velkou
bibliotéku universitní aneb jiných velkých korporací vědeckých, jest to dílo
v mnohém ohledu zdařilé. Padá tu také na váhu, že nemohl se spisovatel při
tomto spise opírati o vzory jiné. Žádná ethnografie slovanská nemá do té
chvíle podobného obšírného soupisu. Jediná tu byla práce Ad. Strzeleckého
Materjaly do bibliografii ludoznawstwa polskiego, obsahující pouze 11. 1878
až 1894 a i ta jest pouhý soupis prací, seřazený abecedně dle autorů. Pan
Hrinčenko byl tedy nucen pracovati zcela samostatné a také osamoceně. Po-
dává svou práci skromně, jako pouhý pokus. V předmluvě Žádá, aby byl jeho
soupis doplňován. Nám nezáleželo tolik na doplnění jeho — zde ovšem se
ani nemůžeme odvažovati na doplňování bibliografických odkazů — jako spíše
na methodické stránce podobných bibliografických prací. Při příštím žádoucném
vydání měla by býti kniha tato přepracována s hlediska tu vyloženého.
^. Polívka,
G. L. Gomme: Folklór. 151
Folklór. Podrz^cznik dla zajmuj^cych si^ ludoznawstwem Uložyl G. L.
Gomme. Przetíómaczyl z angielskíego W. Szukiewicz. Opatzyí przedmow^
S. Eljasz-Radzikowski. W Krakowie, Wydawnictwo towarzystwa ludo-
znawczego we Lwowie. 1901, 8^
Anglická kniha je zřízena velmi prakticky u přehledně. A praktičnost
je též hlavním jejím účelem. Obrací se ne jen k odborníkům, ale k intcl-
ligentům a chce módní, časový zájem na lidovědč i na lidu samém strvaliti
a prohloubiti u těch, kdo z jakýchkoliv příčin zajímali se o některý obor
lidového uměni, bytu atd., ale neměli případného, soustavného návodu,
a brzy si zmrzeli studium lidu. Má řadu theoretických, ale populárních výkladů
o jednotlivých hlavních bodech lidovědného studia, týkajících se pověr, líčení,
zvyků, zábav, tradice, atd.; k nim pojí se typické příklady a praktické do-
tazníky. Folklór pojat tu ovšem ještě v užším smyslu, založen na historickém
podkladě, chce býti srovnáním a sestavením přežitkúv (pověr, zvyků, podání)
uchovaných v nové době v lidu.
Zdá se mi, že dnes studium lidu od tohoto historického hlediska spěje
vždy rychleji v nové dráhy, jichž východiskem a podkladem je současný
život lidu, nynější jeho stav, vykládaný z psychologického, kulturního a sociál-
ního stanoviska, při čemž přežitky a p jen pokud fakty a doklady se dají
posunout do historického pozadí mohou býti předmětem studia jako cosi
historicky dochovaného. Přes to však i do dnes folklór v tom anglickým
autorem zvoleném slova smyslu dá se s prospěchem udržeti, a návod k jeho
pěstění je vítán.
V Polsku tím vítanější, že právě ten přežitkový materiál, jak z prací
dosavadních patrno, je neobyčejně bohatý, a slibuje i do budoucna hojnou
žeň. Polská úprava je pěkná. Vydavatelé neomezili se na pouhý překlad, ale
postarali se o dodatky domácí, které knihu činí teprve jich čtenářstvu pří-
ležitou a milou. Přidali bibliografii význačných polských prací folkloristických
a dokládají též jednotlivé oddíly polskými prameny souhlasných věcí. Z jedno-
tlivých oddílů zajímavý je na příklad literární ne tak svým úvodem, jako
pokusem o třídění látek. Pokusy tyto dosud nedospěly definitivního stadia,
avšak v posledních létech prospěšně se odloučily od všelikých násilných
klassifikačnich thcorií a nastoupily trnitou sice, za to však slibnou cestu
empirie, pracného zkoumání, pilování a rozkládání látek, zvolného kupení
motivů i prvků.
Při tom nejde o to, rázem najíti kouzelnou formuli, kterou by se dala
roztříditi ta různorodá směsice látek tak bezpečně jako na př. rostliny
v určitý systém, ale spíše o to, připravovat stálými, zvolnými pokusy methodu,
která jednou postupně a bezpečně dojde k cíli. Jeden z takových pokusů
obsahuje i naše knížka. Nesouhlasil bych s tím ve všem, ani ne v kodifikaci
jednotlivých látek, avšak celek je zajímavý i cenný pro pokusy třídění, a pro
sběratele — laika velmi prospěšný a návodný. V. T.
152 Vladimír Hnatjuk :
CiAOBaKH íH PyCHiiu ? IIpHUHHKH fl,o BHflCHeHH CHopy npo HamiOHaJIbHicTb
aaxuHHX PycHHiB. IIo^aB EojioAnMHp TnaTiOK. SanncKH nayKOBoro
TOBap. ím. IIIeBHeHKa, t. XLII, str. 81.
V první části této rozpravy probírá spis. otázku o národnosti osadníků
ze stolice Zemplinské v některých místech jihouherské stolice Báčské (Ke-
restur, Kocur) a v některých místech sremských.
Vydavatel slíbil rozbor této otázky ve své sbírce písní v těchto osadách
sebraných (srv. Sborník VII, 217) a tu nám jej předkládá. Spis. otiskuje
obšírné starší hlasy o této otázce a jmenovitě hlasy i osvědčení některých
rodáků, jak starší tak též novější, kteréž si byl vyžádal jak svědectví, když
se v posledních letech začala se strany vážných linguistů slovanských popírati
maloruská národnost těchto osadníků aneb aspoň jich dialekt počítati mezi
slovenské a ne maloruské.
Některé ty hlasy, zvláště některých bohoslovců v Záhřebe studujících,
jsou zajímavé jako materiál pro jazykozpytce ; jeví se v nich zvláště silný vliv
chrvat., silněji než v písních vydaných p. Hnatjukem. Protesty jich místy
velmi rozhorlené proti prof. Pastrnkovi působí namnoze pak zrovna komicky,
ovšem pro vědeckého posuzovatele celého sporu. Národní uvědomělosti občanů
Keresturských všecka čest a my nebudeme jim vnucovati přesvědčení jiné
a nechceme přesvědčovati je, že jazykem svým patří mezi Slováky a ne mezi
Malorusy. Nenř mluva jediným, třebas velmi vážným příznakem národnosti,
v tom dáváme p. Hnatjukovi úplně za pravdu. Nám jde pouze o charakte-
ristiku dialektu, a tu jest podle našeho mínění příliš málo, praví-li se o něm^
že jest pouze silně >poslovačen«.
Opět poukazuji na to, co jsem uvedl ve své recensi i Sborník VII, 216)
p. Hnatjukova vydání v IX. sv. ETHorpa*. BOipiiiiKa, totiž na rozdíl mezi
písněmi církevními a písněmi světskými. Tu jest viděti, jaký jest to jazyk
vlastně, a odkud Živlové dialektu tomu cizí pronikli do písní. P. Hnatjuk
pokusil se také o vyvracení důvodů Pastrnkových, ale ne s výsledkem Žá-
doucím. Poukazuje totiž na to, že mnohé zvláštnosti dialektu Keresturského
i ostatních osad se vyskytují ještě v jiných dialektech maloruských. To však
není důkazem, že to jsou jevy ma/oruske, než že tyto jevy pronikly do oněch
západních dialektů maloruských rovněž ze slovenčiny, po případě z polštinyi
jako zvláště forma »/^r/« — jest to očividný lapsus, praví-li spis., >y bcíx
pyccKiix (He.iiiiuo yKpaincTbKuxT,) ronopax newa ťaM03By«iHoro /, TÍJbKii ap
a6o e/>*. P. Hnatjuk není zajisté linguistou, neboť jinak by přece z toho, že
v haličských a uherských dialektech maloruských se vyskytuje velký počet
tvarů »trat*^ nemohl souditi, že jest to velká prý ještě otázka, nemáme- li tu
spatřovati zbytek cTapopychKOi mohu. Pan Hnatjuk připomíná také, že má
několik rukopisů z Bačky a ze Sremu, a uvádí řeč o slavnosti svatební, neboť
jsou právě prý takové řeči obřadní nejdůležitější svým konservativním rázem,
zachovaly nejdéle sledy starobylosti a mohou takto sloužiti za důkaz ruského
původu bačvanských osadníků. Ale v ukázce otištěné v pozn. na str. 37.
Slováci nebo Rusíni? I53
shledáváme nejvíce sledů církevního jazyka slovanského, i hláskoslovných
i tvaroslovných i lexikálních; pod. jako se u Slováků uherských v podobných
obřadních a slavnostních prosloveních projevuje biblická čeština, tak u těchto
uniatských obyvatelů projevuje se církevní jazyk slovanský ovšem ruské
recense.
Pro spojitost jazykovou nic z toho nevyplývá než jest to pouhý důkaz
kulturního vlivu. -- Slovem p. Hnatjuk nevyvrátil nikterak názory a důvody
prof. Pastrnka i Sobolevského.
S otázkou o národnosti »Rusinů« Bačvanských souvisí dále otázka o ná-
rodnosti Rusinů v západních stolicích hornouhcrských, neboť odtud pocházejí
osadníci stolice Bačské, pokračuje p. V. Hnatjuk a přechází k druhé části
své rozpravy. Probírá různé názory o hranicích slovensko-ruských v stolici
Zemplinské, Sarišské, Spišské a j., uvádí zprávy, kam až na západ sídlili
v dobách starších Malorusovc, poměry náboženských vyznání a jich souvislost
s poméry obou sousedních kmenů, probírá jednotlivé statistické výpočty.
Důkladné a obšírné citují se všecky názory v té věci vyslovené od počátku
XIX. stoi. až po dobu nejnovější, jmenovitě pak polemika vedená v té věci
mezi St. Mišíkem a red. Slovenských Pohťadů J. Škultétym. — Mezi jmény
uniatů na Spiši a Šariši naskytují se taková, která jsou polského původu,
jako Vansač (t. j. vousáč), Sroka^ Kroťak^ Varchol^ Vilkocsky, Grockj\ vedle
jmen dokonce německého původu, a jmen, která by se mohla prohlásiti za
nepochybně ruská, jest málo. Pro otázku o původní národnosti těcho uniatů
z toho nic nenásleduje. Kdyby se ukázky ze Zavadky, Porače a Lipnika
uvedené, str. 77 si. rozebraly, objevilo by se, že jazyk těchto osad jest ne-
stejný, nestejnou měrou proniknutý živly ruskými: v Zavadce říká se korovi,
v Zahorotciy solotši^ mohtiti^ mo/oko^ dolho a v písni v rýmě bhto, mimo to
ještě pol. skarňiti se, V Porači : pl. nom. acc. korovii^ soloma^ moloko^ ale prasátka,
v zahratci^ slatše^ polsky calej, calkom^ v Lipníku korovo\ solotsó\ lierevo,
solonta ale d/uho, polsky v zahrotci, ca/kom. Pro charakteristiku toho kterého
dialektu měly by rozhodovati hlavně a především jisté výrazné fonetické
jevy, a o lexikálních zvláštnostech mělo by se uvažovati až nai>osled. V no-
vějším srovnávacím jazykozpy tě tak se postupuje a byl by nejvyšší čas, abychom
také v slavistice se brali touto cestou.
P. Hnatjuk dospívá k následujícím vývodům: Sporné territorium bylo
od nejdávnějších dob ruské, zmenšovalo se ]>ak časem následkem denacio-
nalisace Rusů, jednak ve prospěch Maďarů — cestou násilnou, jednak
ve prospěch Slováků - cestou dobrovolnou. Mluva v těchto krajích
není dosud úplné prozkoumána, ale ze vzorů dosud vydaných jest vidno,
Že jest na mnohých místech čistě ruská, a na mnohých místech více
aneb méně poslovenštěna. Mluva pouze nemůže rozhodovati otázku o ná-
rodnosti obyvatelů těchto krajů. Spis. vytýká výslovně, že pod vlivem
slovenským se nemění pouze mluva Rusinů, než také jich obyčeje obřady,
kroj a j. Tu pak zbývá vlastně již jen otázka, co v těchto západních
154 Vladimír Hnatjuk: Slováci nebo Rusíni?
stolicích homouherských původně Malorusy osídlených zbylo ruského, a pokud
dialektologie a národopis může rozhodovati spornou tuto otázku. Rusíni
západo-uherských stolic nemají čistý typ, možno bylo by je pojmenovati
»Wasser-Ruthenen< praví spis. Jich denacionalisace postupuje rychle i nyní,
a nenastanou-li jakési neočekávané poměry, nezůstane během tohoto století
po nich ani sledu : všickni propadnou v madkrském a slovenském moři. Cena
této rozpravy záleží v tom, že jest v ní důkladně sebrána a rozebrána celá
literatura o pohraničních krajích slovensko- ruských. Rozřešení sporných otázek
může následovati teprve po zevrubném zkoumání dialektů pomezních podle
vzoru Brochova. y. P—a.
Louis Leger, La Mythologie slavě. Paris 1901, str. XIX -{-248.
Obtíže uvésti mythologii pohanských Slovanů v Určitý systém jsou s do-
statek známy. Nejvíce vadí nedostatek spolehlivých a podrobných pramenů.
Domácí kronikáři dotýkají se náboženských názorů svých rodáků jen příleži-
tostně; hojnější zprávy zaznamenali toliko spi.sovatelé cizí, ale ti nejsou vždy
spolehlivými zpravodaji, neboť nerozuměli řeči slovanské a zabarvili často ná-
boženství Slovanů podle svých názorů. Mythologové slovanští vyhledávali roz
manité cesty, aby kusé a skoupé zprávy historické docelili a v jakousi jed-
notu uvedli. Prostředků poskytoval jim současný stav bádání mythologického
u jiných národů. Shledávány byly pečlivě parallely z vyvinutých soustav ná-
boženských u Indů, Řeků, Římanů, Germánův i Litvanův, aby se jimi vyplnily
mezery v mythologii slovanské, čerpáno hojně z tradice lidové, o níž šířilo
se domnění, že kryje v sobě vzácné přežitky kulturní a náboženské, snášen
byl vůbec s úsilím podivuhodným materiál se všech možných stran, užíváno
rozmanitých hypothes a theorií, jak byly právě v módě, aby pomáhaly bu-
dovati jednotný obraz bájesloví slovanského.
V době novější — po mnohých nezdařených pokusech — nastalo jakési
vystřízlivění. Poznalo se, že nelze pomýšleti na vykreslení soustavné mytho-
logie slovanské, která by byla společná všem Slovanům, nýbrž že třeba pře-
stati na pouhém srovnání a ocenění těch kusých zpráv historických, jež
o náboženství jednotlivých národů slovanských zaznamenali staří kronikáři.
Na toto stanovisko postavil se také L. Leger ve své knize o mythologii
slovanské.
V úvodě předeslal stručný přehled dosavadních prací o bájesloví slo-
vanském, počínajíc Kajsarovou rukovětí (1803) až do doby nejnovější, s pří-
padnými poznámkami kritickými, z nichž možno poznati také vlastní jeho
názory. Následuje pak kritické ocenění pramenů mythologie slovanské; nejdříve
vysvětleny zprávy domácích kronikářů, jako Nestora, Cosmy, Dalimila, Dlu-
gosze, potom spisovatelů cizích, na př. Adama Bremského, Helmolda, Thiet-
mara, Saxona Grammatika, Ebbona, Herborda, kronikářů byzantských atd.
K tomu připojeny poznámky o památkách hmotných, idolech a reliéfech,
pokud se zachovaly a k mythologii pohanských Slovanů se vztahují, a podán
rozbor jednotlivých slov v pokladu jazykovém, majících význam bohoslužebný.
Louis Leger: Slovanské bájeslovi. 155
Z pramenů přesných vyloučeny falsifikáty jako rukopisy Zelenohorský a Krá-
lovédvorský, Mater verborum, Verkovičova Véda slovanská a j.
Olymp slovanský Leger rozdělil ve dva oddíly. Do prvního zařad\ije
božstva vyšší: Peruna, Svantovíta, Volosa, Chorsa, Dažboga, Svaroga a Sva-
rožiče, Striboga a Trojana. K bůžkům nižším počítá Triglava, Radigasta,
Podagu, Pripegalu, Černoboha, Běsomora, bohyně (Živu, Ladu), bůžky domácí,
Sudice, Vily, Rusalky a j.
Zvláštní kapitola věnována je bohoslužbě pohanských Slovanů; vysvětleny
tu staré zprávy o obětech, chrámech, modlách, hájích posvátných a pramenech,
o žrecích a věštbách. V poslední kapitole jsou vylíčeny názory starých Slo-
vanův o životě posmrtném, o navi a ráji, vyložen způsob pohřbívání a slav-
nosti pohřební. V dodatku pojednává spisovatel o některých záhadných otáz-
kách slovanské mythologie, na př. o poměru Svantovita k sv. Vítu, o Sva-
rohu a Svarožičích, o modlách pohanských bůžků, které byly na různých
místech nalezeny.
Ve výkladech svých Leger postupuje přesně methodou historickou; zření
má hlavně k historickým zprávám, které se vztahují na pohanskou periodu
života a historie národů slovanských. Látky folkloristické užívá jen potud,
pokud lidovou tradicí historické zprávy a památky staré se vysvětlují a do-
plňují, na př. v statích o bůžcích domácích, o Vilách, Rusalkách a Sudičkách,
o názorech na život posmrtný a p, Methodu tuto schvaluji, neboť jsem se
sám přesvědčil, že tradice lidové bude možno teprve tehdy platně užíti k bu-
dování mythologie starých Slovanů, až bude důkladně prozkoumáno a přesně
stanoveno, co je dávným přežitkem domácím a co bylo odjinud přejato.
Leger počíná si i jinak velmi střízlivé; nestará se o žádné systémy
a theorie výkladů mythologických, nehledá analogii v mythologii litevské,
německé, řecké, indské, nýbrž prostě sestavuje a vyčerpává zprávy obsažené
v textech a dokumentech. Proto nepouští se také do výkladu rozmanitých
záhad, jimiž mythologie pohanských Slovanů jest přeplněna, nýbrž přestává
na konstatování historicky zajištěných zpráv. Jest to předností i vadou jeho
knihy ; předností potud, že podává hlavně věci historicky doložené, vadou,
že nesnaží se vyložiti zprávy nejasné a vnésti do nich více světla.
Rozptýlenou a mnohostrannou látku svého předmětu spisovatel snesl
velmi svědomitě, vyčerpal ji přímo ze samých pramenův a pečlivě ji v jednotu
uvedl. Využil také všech vážnějších studií, jež byly dosud napsány o mytho-
logii slovanské, a vybral si z nich jen závěry spolehlivé. V jednotlivostech
bylo by ovšem možno lecos namítati, na př. proč Leger zařadil mezi božstva
nižší Triglava, jejž Ebbo nazývá přímo »summus deus«, a Radigasta,
který sluje u Adama Bremského >princeps« bohů v Retre.^ Když spisovatel
se zmiňuje o »Nemodlilkách*, které jsou patrně původu pozdějšího, neradi
pohřešujeme >Poludnice«, které jsou i ze starých textů doloženy i v tradici
lidu dobře známy. Ale tyto a podobné drobnosti neujímají nijak důležité ceny
spisu Legerovu. .?. Máchal,
156 F- J- Čečetka:
ť. J. Čečetka: Od kolébky do hrobu. Lidopisné obrázky z Podě-
bradská. Se 42 vyobrazeními. V Praze 1901, 8^ str. 245.
Tato kniha psána je jako zábavné čtení lidopisného obsahu, ale již
» rejstřík věcný « svědčí, že chtěl p. Č. doporučiti ji jako řekněme třeba
> populárně vědeckou « práci. A mohlo se mu to i podařiti při trochu kritič-
tějším postupu zpracování látky. Máme již toho druhu velkou řadu prací
a mnohá z nich značně přiblížila se požadavkům kritičtějšího nazírání na
obsah i methodu. Každá z těchto knížek začíná se kolébkou a končí se
smrtí; ostatní kapitoly jsou více méně totožné. Pravidelně opakuje se látka
v nich někdy i slovně s nepatrnými odchylkami. Novější knížka buduje se na
znalosti starších sester, ale bojí se to říci a zvláště tenkráte, když si na pouť
do světa od nich vypůjčila nejeden kousek šatů a ozdob. Stud zajisté zcela
nemístný a dosahující opačného účinku. Kdo z povinnosti takové knihy pročítá,
nevidí bohužel pokroku v nich, a to mu znesnadňuje užití jich a povinnost
recensentskou.
Při studiu lidového života je nezbytná značná část filosofické pru-
pravý, zejména v psychologii. Jeť tu tolik přerozličných zdánlivě nesourodých
živlů, že z nich se vytvoří směsice až nepochopitelná, nedovedeme-li pronik-
nouti až k společnému prameni a z něho přirozeně věc vysvětliti. Ten názor,
že lidový život je prostý, ba prostinký, je zcela zastaralý a jistě chybný.
Život venkovana co do podstaty ničím neliší se od života městského, ani dnes
ani před sto a více lety. Názor o původu a účelu života lidského u všech
lidí plyne z jich duševního stavu a jeho kulturní výše. A vystopovati > světový
názor* venkovana jest zrovna tak těžko jako městského člověka, třeba vzdě-
lance. Snadnost je tu jen zdánlivá a rovněž prostota. Ba, stopujeme-li u ven-
kovanů celou řadu symbolických obřadů při každé možné příležitosti a srovnáme
s tím život městského člověka v stejné chvíli, musíme přiznati, že venkovský
život je složitější městského. Víra a pověra jsou tu nejmocnějšími motivy
v jednání ; ale víry a pověry není konečně prázden ani vzdělaný člověk, jen že
u něho není té, ať tak dím, poetické formy těchto životních vzpruh.
I jest nezbytno při lidovém studiu hned při narození a odtud krok za
krokem až do rakve stopovati nejen zevnější výkony lidí, nýbrž duchovní
podstatu jako příčinu tohoto jednání vyložiti a na jejím podkladě obraz sám
vykresliti. Pak změní se bezladná tkanina v cenný gobelin, který nám jasně
a krásně postaví na oči obraz skutečného života lidového plynoucí z jeho
duše a ne z jeho koženek a špensrů. Nám pořade se zdá, že je to něco
rázovitého, když vidíme dlouhý modrý sosák se stříbrnými knoflíky — týž
sosák, který v létech 30tých XIX. stol. tak směšně připadá nám na obrázku
měšťana! Jest pro národopis velice důležito studium kroje, mile nás dojímá
ves, v níž posud se tento zachoval, ale to jest jen zevnější ozdoba těla, která
se zrovna tak měnila v kterémkoli minulém století jako se mění dnes a již
tenkráte byly doby, kdy to šlo rychleji a místa, kde to šlo pomaleji. Jak
male váhy je kroj pro p. Č. viděti z toho, že na obou krojových obrázcích
Od kolcbky do hrobu. 1;>7
viděti jeho manželku jednou — v lese, a podruhé na kobercích ~ v sa-
lonku s knihou v ruce. Tak přece nelze rozuměti lidopisu? Nemohu jíti krok
za krokem knihou — byla by z toho zase kniha.
Druhá nezbytná stránka je historická. Život Clovéka je vlastně od
kolébky až do hrobu nepřetržitou řadou dějů, jest jeho historií. A |H>něvadi
z života jednotlivcova ztrácí se na tisíce dějů v nepaměti i jemu samřmu.
jest potřebí, chceme- li pochopiti jeho život t. j. historickou řadu těchto dějů,
nahraditi to studiem > tisíců « lidí. Již v tom viděti složitost studia národopis-
ného a viděti, jak mnoho píle a práce to stojí, chceme-li s ús|H^chem dojiti
v kraji od kolébky až k rakvi. Ale život n\*nějších lidi sám o sobě noni
dokonce řadou novou, nýbrž je pouze pokračováním řady prastaře, v mi
namnoze udržují se prvky dějů zbuzených před milleniem, vys|>élÝch jk^ věc ch
a dnes tvořících buď nejspodnější kvádry nebo již se rozpadávajících » sešlost i
věkem «.
K poznání takových základních elementů je potřebí hlubokého studia
srovnávací methodou opřeného a pouze na úzký kruh badatelů omoxcnoho
frus. učenec Veselovský). Ale od každého pořadatele nějaké ethno^jraficko
sbírky lze požadovati dnes, aby znal alespoň XIX. stol. a snad i XVlll.\
má- li správně posouditi nynější život lidový. Jest potřebí pročisti si jakoukoli
sociální historii (kulturněpolitickou), abychom poznali, že mezi životem venkov-
ským a městským, nikdy neexistovaly » vysoké hradby* istr. 49\ nýbrž >o
dříve byla města selštější — měšťan byl sedlákem, do dnes jo toho na tisico
dokladů po venkově. Dnes — díky pokroku všcsvětovómu — měsia zirácoji
> selský € ráz a stejným krokem vedou za sebou vesnici. Jest to nezbytný
nutný vývoj a dokonce ne — zkažení prostoty venkovského života
Prošel jsem za studiemi ethnografickými na sta vesnic v Cechách (oolýchK
Moravě, Slezsku, Slovensku atd. a přesvědčil jsem se o tom, že je úžasný
rozdíl v pokročilejších — a v některých stránkách vůbec — vesnicích mezi
dnešním lidským živobytím, a mezi tím, o čem vypravovali starci z doby
prvé polovice XIX. stol. Zcela chybné je tvrzení p. C, že půda je stejně
chudá, dnes je žeň i v krajině máloúrodné patero násobná proti létům
půl věk minulým. Starosta obce Hodkovic í'. mi tvrdil. Že dnes sklidí sám
obilí, mnoho-li za jeho chlapectví sklidila celá vesnice. Tedy pokrok tu no
značí chudobu ani v zanedbaném okr. Ledečském.
Chvála někdejšího života je lichá. Stavení bez podlahy, okna beze skla,
světnice bez komínu a bez vzduchu, pólo pro dobytčata pólo pro lidi, střechy
z chatrných došků jsou snad » poetické «, ale příliš primitivné. A strava jak
byla většinou bídná, sotva o slavnostech a poutech se lidé slušněji najedli.
A ke všemu robota — poddanství. I dnes mi z duše líto těch tisíců a tisíců
mučenníků panské zvůle — těch Kunců, Šulců, Oxeneslů a j., jež je před
prací, mezi prací, po práci bili, věznili a trýznili. Právem Aleš na obálku
nakreslil tuto stránku » zlatých starých časů«. Přece musíme srovnáním
nynějšího a minulého života utvořiti si napřed určitou představu o jakosti
158 F- J Čečetka:
obou, nežli zvoláme (str. 73.): > Staré časy, vraťte se do našich vesnic . . .c
při líčení svatby, vědouce, že pán namnoze jen proto trestal » padlou «, že
tím vkročeno bylo do jeho > svatebního* práva!
Třetí nezbytná stránka studií ethnografických jest filologická. Zejména
těm, kdož pouštějí se do sbírání materiálu z života lidu, pokud podmíněn
je řečí téhož lidu, nelze ani dosti důtklivě klásti na srdce, aby dříve, nežli
k úkolu svému přistoupí, zjednali si všemožně dobrou průpravu filologickou.
Nemyslím tím ani zdaleka, aby snad prostudovali velkou mluvnici Gebauerovu,
nýbrž myslím, aby vzali do ruky spis líčící některý dialekt — co možná
celý — a pozorně si všimli, jak se lidová řeč liší od spisovné. V té příčině
pí. Šebestová může býti dobrým vzorem svědomité sběratelky a její
spis má tu výhodu, že nikdy neztratí ceny pro vědecké studium. A takový
cíl má před očima asi každý sběratel a spisovatel v ethnografii.
Nestačí do práce vsunovati pouze několik vypravování » dialektických*
a všechno ostatní psáti buď spisovně, nebo jakousi směsicí tvarů spisovných
a > lidových «• Každé slovo, které patří tomu lidu, o němž se píše, musí býti
tak přesně zapsáno, jak je lid vyslovuje. Při tom musí se dbáti nejen kvality,
nýbrž i kvantity hlásek, tvaroslovných úchylek a syntaktických zvláštností (» chyb <).
Zde nesluší naprosto spisovateli, aby uhlazoval, opravoval a zjemňoval — sám
zanáší tu » městskou kulturu*, proti níž jinde nemístně se horlívá. A bez
užitku a chybně. Po téhle stránce spis p. Č, šel úplně mylnou cestou; ani
oddíl >Jak náš lid vypravuje* není prost zvláště nedostatků ve kvantitě.
To jsou základy, na nichž bych založil posudek knihy p. Č, Jsem naprosto
dalek ji odsouditi. Jako články do zábavněpoučných časopisů se
jednotlivé části výborně hodí — když však spisovatel sestavoval
z nich knihu, tu měl na ně položiti přísnější měřítko odborné a měl všecko
vynechati, co je přízdobou, cetkou, měl opraviti, co velí ethnografie a pak
byl by velmi dobře pochodil. A bylo by to šlo opravdu snadno zvláště po
stránce historické a jazykové. Spisovatel má mnoho, co bylo již mnohokráte
tištěno, i byl by dodal knize velké ceny, kdyby byl všude poznamenal, buď
odkud co vzal, nebo kde cos stejného nebo podobného již nalezl. Tím by
nebyla odňata originalita těm kterým částem, nýbrž ukázána souvislost s jinými
kraji a usnadněno odbornému badateli pracné hledání ne jedné ale desaterých
sbírek. Mohl bych uvésti řetěz dokladů jako v Bartošových písních, ale bylo
by to zbytečno.
Při říkáních rhytmických mělo všude uvedeno býti tempo, jak se
to děje, po případě melodie (třeba byla monotónní), jako při počitadlech.
Při fasolích měla býti uvedena jména, jichž je značný počet a velmi zajímavých.
Za mých dob měli jsme v Čítance hry na pr. »vandrovník« a j., stálo za
zmínku (str. 41.). Při muzikách měla býti zmínka, jak mladíci >bojují«
o milenky. Píseň lidová dokonce není tak > kostrbatých veršů*, jak se p. Č,
domnívá (str. 57.), nýbrž často vzácně rythmické vytříbenosti. Ovšem >Já
jsem malý mysliveček* (str. 85.) jest od Haise. Ve verbáři (str. 165.)
Od kolébky do hrobu. I59
• pravopis sem tam opraven*, toť již bylo lépe ani těch oprav nepodnikati,
neboť nelze nyní poznati, co patří rkpu. a co p. Č, Že jen >do nedávná
tonul lid v pošetilých pověrách* (str. 177) nebude správno, jistě tone v nich
a bude v nich i dále tonouti; to je zcela přirozeno a není v tom hanby —
věra a pověra jsou vlastní sestry.
Ku konci přidány jsou paběrky z místních dějin Poděbradská. Proti tomu
nelze ničeho namítati ; pokud to nepřispívá k poznání života lidového, alespoň
to neškodí. Ale s jednou věcí se nemohu spřáteliti v tomto spise — jsou
to nepříslušné illustrace. Že chtěl míti nakladatel obrázky, chápu, že
i spisovatel v duši si liboval, že bude míti knihu illustrovanou, rovněž mne
nezaráží, že však oba k tomu vybrali obrázky jako selsko-městskou selku,
pečeť krále Jiřího, erby Kunštátů, Černínů, pomník krále Jiřího*) a mn. jiných,
nemohu pochváliti. Patrně užito nějakých starých špalíčků. Měly tu býti stavby
selské, pohledy na vesnice, vesničany, kroj, na obřadné jednání, snad svatba,
pohřeb atd. třeba to nebylo v krojích a p., vždyf lid bez kroje také patří
do etbnografie.
P. Č. přes všecko, co jsem vytkl, vykonal záslužnou práci a za-
sluhuje uznání, že snesl do své knihy množství zajímavého materiálu ethno-
grafického. Pokud však jej zapisují děti, jest nutně třeba vlastní kontrolly
a oprav ne pouze » pravopisných « . Kniha je pěkně vypravena a výborně hodí
se ke čtení o lidovém životě; aby hodila se i k studiu, radil bych p. ČT.,
aby ji celou pomalu přepracovával a zkracoval, bylo by z ní možno udělati
spis cenný i pro studium vědecko. Vazř, Jos, Dušek.
Dr. phil. Emanuel Grigorovitza: Libussa in der deutschen
Litteratur. Berlín, Duncker, 1901, 87 str.
Práce král. rumunského státního professora vzešla z doktorské dissertace
berlínské > Kritik und Quellenuntersuchung zu Clemens Brentanos Drama
Die Griindung der Stadt Prag*. (Tak! má býti: Die Grúndung
Prags). Tento původ lze poznati ještě z té okolnosti, že hlavní část knihy
vyplňuje úvaha o Brentanove dramaté (str. 27 — 73. a Přídavek 78 — 83.),
k ní přidány pouze na str. 9—26. úvod, kapitola o pověsti Libušině a o ně-
meckých zpracováních před Brentanem, pak str. 74-77. krátký rozhled po
dalších osudech jejích v německé literatuře, zvláště o Libuši Grillparzerově.
Jediné, co je cenné na práci, jest její první a hlavní část, rozbor dramatu
Brentanova, ostatní je buď zcela povrchní anebo náleží to, jako kapitoly
první, v říši bezděčného humoru. Že se spisovatel pustil do práce o této
látce, neznaje jazyka českého, je skoro nejmenší chybou jeho ; češtiny ne-
potřeboval naprosto, aby se uvaroval chyb jako těchto:
G. píše na str. 9.: Nejoblíbenější (v německé literatuře) byla povést
o Libuši; která, nápadno dost, nepozbyla ceny své nemotorným způsobem,
kterým ji chtěli v Zelenohorském rukopise proměnit v historické faktum
*) To není skutečný pomník, nýbrž model, který nebyl proveden.
160 Ph. Dr. Em. Grigorovitza :
a nálezy starožitnými v Králové Dvoře skvěle nadýmati, nýbrž atd. — Kolik
tu omylů, a pro nic za nic, neboť ani RK ani RZ neměly na německou
' produkci žádného vlivu. Ale spisovatel pod vlivem Lippertovy přednášky
o české prapověsti (Die čechische Ursage), které ostatně nikde necituje,
cítí vždy zcela zbytečnou potřebu polemisovat proti RK a proti každé zmínce
o Vyšehradu. A přece pro krásnou literaturu německou otázka vyšehradská
' neexistuje, všechna zpracování stojí již na stanovisku, že Vyšehrad je starší
Prahy. Nejzbytečnější je tato polemika na str. 42 , kde Brentano ani netvrdí,
i co mu G. vyčítá.
Přehled zpráv kronistů v první kapitole není čerpán z pramenů,
i nýbrž hlavně z Lipperta. Ten ovšem necituje, kde čotl Kosmu atd. a proto
I si G. pomáhá údaji, které sebral, nevím kde, že spisy Kosmovy jsou otištěny
; v Monumenta historica Bohemiac z r. 1768 pod názvem >Vita sancti Adal-
berti* (!!), že Dalimil psal antigermanskou kroniku kláštera boleslavského
v 15. století, která byla znovu vydána r. 1849 (!), že kardinála Eneáše
i Silvia »Historia Bohemica« vyšla r. 1532, dílo Dubraviovo se stejným názvem
.. pak r. 1687!!
Na konci toho přehledu čteme úplně nedostatečné udání literatury o před-
mětu, citovány totiž s pohrdlivým, a se stanoviska autorova ničím neospra-
vedlněným posudkem články Sobotkův, Brandlův, Karlowiczův (?j; můj článek
pak v Athenaeu 1889 citován konsekventně s vročením 1898, čímž by pozbyl
priority před feuilletonem Schlentherovým, fcterý můj článek znal.
Také kapitolu druhou zahajuje G. zcela zbytečnými zmínkami o ne-
pravých našich rukopisech, které Hanka prý nalezl r. iSij^ jejichž pod vrže nost
však Gebauer > nepřipustil*, nýbrž dokázal; Goethe prý rukopisem dostal
podněty: >Stráusschen« je » překlad z písní, vyskytujících se mezi t. zvanými
Ktyce, podle špatného (! !) překladu Svobodova*. Goethe prý také jednal
6 organu Sternbergově nazvaném »Vaterlándisches Museum in B()hmen<. Co
s tím, když přece v RK není zmínky o Libuši!?
Důležitá je zpráva o rukopisném dramatě z 18. století, chovaném ve
dvorní knihovně ve Vídni, G. však nepoznal totožnosti jeho s dramatem, hraným
v Norimberce a r. 1711 v Dánsku, jako vůbec nedovedl dle všeho rukopis
přečísti. Není pravda, že Sigislaus, tak se zde nazývá Přemysl, se dá k cikánům,
královna se nejmenuje Orisma, nýbrž Orismanna, Sága není cikán, nýbrž
cikánka; obsah je udán jen velmi povrchně. '
Horymírův kůň v balladě Herdrově se nejmenuje Schimek, nýbrž
Schennik. V povídce Musáově Krok nevolí si z darů vílou nabízených
třetí: lásku, nýbrž žádný, volí místo toho její poučení; jmen Niva a Perun
nenalezl autor u Musáa, nýbrž v mém článku, kam se dostala omylem. Velký
zmatek povstal tím, že G. románu Albrechtova Die Tochter Kroks
nečetl, nýbrž (aniž se o tom zmiňuje) sleduje můj výtah. Dcery Tetka a Kaša
jsou prý pobouřeny proti otci; nikoli; dívky, o nichž je řeč, jsou kmotry dcer
Libuše v německé literatuře. 161
>kových. O Wandě není zmínky u Albrechta, a romáa nekončí založením
hy, nýbrž smrtí Přemysla a všech dcer Krokových.
Není ovšem pravda, že Steinsbergova Libuše ještě >vor gar nicht langer
« náležela repertoiru českému, bylo to před více než sto lety. — Přemysl
>m dramatě neradí, aby si Libuše Slavikona vzala, nýbrž aby si ho na-
lila, a Komareck ve svém Přemyslu nenahradil Domaslava Rozhonem atd.
Třetí kapitola vypravuje o vzniku dramatu Brentanova na základě básní-
a článku v Kronos, který G., což jest velice záslužno, otiskl v Přídavku,
podle dopisů uveřejněných hlavně v Steigově díle o Brentanovi. Že by
hy se mohly nazývati druhou vlastí básníkovou, není ničím odůvodněno,
nert je prý >Erforscher der kurlándischen Fylgic«; zatím Fylgje je
no ducha z Kravař >Kuhlándchen< (!) a dalo název lidovým písním
sebraným. Leitenbergra nemusil uvést G. z Murkova díla, je o něm řeč
.ronos (na str. 82. dole u Grig.)
Obsah dramatu udán pak dle jednotlivých jeho motivů, při čemž vliv
imku Libušina je přeceněn; komický jest názor, na str. 35. a 70. pro-
ný, že básník chtěl naznačiti uspokojivé utváření dalšího osudu Vlastina,
á se prý stane chotí Šfasoňovou. Zatím básník jen naráží na to, že
-oň v budoucnosti Vlastu usmrtí!
: Jako prameny dramatu (kap. IV.) ukazuje G. Hájka a Musáa, ale marně
riom hledali té poznámky, ve které prý Brentano sám cituje druhý svůj
-len; ústní pověst, které se Brentano dovolával (str. 4L), znal z literatury
; z ústní tradice. Vrcholu konfuse dostupuje G , míně, že Musáus čerpal
_. vypravování o víle z Dubravia, tak že Brentano snad též mohl přímo
ati z něho. Kdyby se byl pokusil o přirovnání, byl by seznal, že celá věc
lusáovým vynálezem. Místo toho vysypává domnění o možnostech, co
táno znal, co ne, která nemají žádné ceny. O mystice a mythu v Brenta-
dramatě jedná G. tak, že většinou jenom materiál obsažený v četných
hrnkách Brentanových roztřiďuje. Oproti vlastnímu svědectví básníkovu
, že básník český jazyk znal, ač se dopustil prý chyby jako krásni
i, kde místo vokativu krásna stojí tvar dativu ! Na str. 53. cituje G. sbírku
stí od Cramera, která nikdy neexistovala, také Cramer nebyl skladatelem
cnromanc; >Kramerischc Sage« je patrné chyba tisková místo
inerische. Komické jest, že Zeyerův Vyšehrad je na str. 53. uveden
pramen Brentanův; v mém článku v Athenaeu, který tento zmatek
il, stojí ovšem jenom, že Zeyer čerpal jistý mythus z Brentana; Kikimoru
G. nalézt snadno u Kaysarova, kdyby jej necitoval jenom tam, kde
m byla poznámka Brentanova. Byl by také na př. nalezl, že ohnivou
i, kterou Brentano dal do ruky Perunovi, nalezl u boha Prove, který
ysarowa je popsán hned po onom.
2 katalogu bibliotéky Brentanovy cituje G. řadu spisů, vztahujících se
-^rodějnictví, ale zůstává při pouhých titulech. Síto, kterým lze poznati
ie, neznal Brentano tak z přítomnosti, jako zase z Musaa.
"^vdopisný Sborník VIII. 11
162 Ph. Dr. Em. Grigorovitza: Libuše v německé literatuře.
Vzhledem k symbolice rostlin praví G. (str. 61.), že Brentano patrně
měl nemalé botanické vědomostí. Ale u Brentana není symboliky rostlin, nýbrž
hříčky s jmény rostlin, a to je rozdíl ; slovník botanický mu posloužil lépe
než znalost květin samých. Symbolický had a žába, které G. vykládá (62.),
jsou již u Albrechta spojeni.
Jako můj článek v Athenacu, tak konči i Grigorovitza zmínkou o Halmově
zpracování Lopeova krále Bamby, jenže z mého citátu »u Halma* stalo se
»bei Halm sagt Halma*. Ale u Halma neříká to žádná Halma, nýbrž
Voluspa.
Práce Grigorovitzova byla od kritiky německé dle dosavadních hlasů
přijata velice vlídně; s velikým uznáním, téměř nadšením, referoval o ní
Speranskij v Archiv f. slav. Philologie. Arnošt Kraus,
Glossy k pohádkám o Kristu a sv. Petru. Prosaický materiál, jehož
nabýváme z lidu, totiž z vrstev společenských na tvoření a konsumu repre-
sentativní literatury české nezúčasněných, obsahuje mnoho, co zajímá látkou
i stylem. Látkový obsah belles-lettres není nikdy ve všech vrstvách národa
týž. Vrstvy neliterární mívají svůj, upravují jej svým způsobem, svou řečí,
a knižní literatura čas od času vrací se k této tvořivé Činnosti vrstev mimo
literaturu stojících, aby z ní okřála, jak látkově, tak stylově, tak i jazykové.
Toto osvěžování nemůže se však díti ani mechanicky, ani citově pouze,
má-li vydat vyzrálé a šťavnaté plody. Materiál, k němuž se tu obracíme,
není produkt uměle, umělecky, vědomé vytvořený individuelní činností jednotli-
vých duševně silných a osobitých individuí. Má se k literatuře knižní tak
jako geologický útvar k městu. Není to úhrn o sobe určitě vypracovaných
plodů, ale nános, naplavenina usazující se po léta — netřeba říkati hned po
věky — z lidských duší, z toho klidného jezera kam různé proudy donášejí
přerozmanité trosky, kde vyrůstá a žije spousta prerozmanitých druhů a rodů
různých myšlének, nápadů; themata látek, jež žijí v duších, křižují se, pro-
měňují, a občas, rozvíří-li prudší sociální záplavy klidnou hladinu, hromadné
zanikají, ustupujíce novým přívalům, novým potokům, z nichž usazuje se nová
vrstva. Tato zásobárna lidských myšlének je nepřeberná. Možno mluviti
o hynutí jistého typu, jistého druhu látek, jisté formy, ale ceiek trvá, iřcba
v rozmanitých formách, dále, pokud trvají duše, jež jsou schopny jej vytvářeti.
Vsahujeme-li do této látky, míváme trojí důvod k tomu. Jedním je starost
o lid, ve svém prvním, sentimentálním stadiu. Intelligenti, žijící s lidem, po-
zorují, co si vypravuje a mají v tom zalíbení. Pozorují však též, že nelíbí se
jim všechno, tuší hlubší a pěknější podklad ve formách a názorech mcnč
pěkných. Proto stírají, očisťují dle svého srdce a rozumu, a očištěné vracejí
lidu, jsouce přesvědčeni, že to, co z lidu pošlo, a jim se líbí, je pro lid
prospěšné a zachycuje zároveň podstatu jeho bytí. (Applikace pro děti je
jasná sama sebou.)
Jsou však i jiné dva cíle. Umělec hledá látky, idey k tvoření, učence
hledá látku pro poznání svého lidu a pro poznání lidské duše. Obojí smčr.
Mrštík: Glossy k pohádkám o Kristu a sv. Petru. 163
thcoreticky správný, je vázán dvéma podmínkami: jednak je potřebí, aby
byla dochována a zachycena v podobč pro studium způsobilé a spolehlivé.
Musíme věděti totiž, jak sběratel sbírá látku, jaký účel při tom sledoval,
a do jaké míry účel ten měl vliv na výběr a na úpravu látky. Podruhé pak
je potřebí, aby ten, kdo studuje, ať umělec či učenec, měl dostatečnou erudici
a cit pro látku studovanou. Tento požadavek je tím závažnější, když odhodlá
se umělec k theoretickým úvahám.
Nebylo by snad potřebí toho příliš obšírného úvodu k vlastnímu účelu
těchto řádků, jímž je pouze několik poznámek o novém, vydání pohádek
Boženy Němcové, a to ještě specielně jen o úvodu páně Mrštíkově. Přes to
však neškrtám jej, abych naznačil, že nejedná se mi o nějakou ledabylou
pohnutku, v níž je víc gest a pós, než myšlének, ale o diskussi, která zdá
se mi tím důležitější, čím ochotněji slova páně Mrštíkova, psaná jeho chtěným
a duraznícím stylem, nabyla v našem tisku ohlasu. Pan Mrštík obdivuje ne-
omezeně mistrnou techniku pohádkářů. Obdivuje jich názor na Boha -člověka.
Obdivuje jich » hrdinný zrak< (slovo je Šaldovo\ jímž produševňují a kreslí
postavy. Obdivuje jich morálku, a jich humor. -— Pohádka česká má se státi
východiskem pravého názoru o podstatě stylistického umění, a humor její má
se státi východiskem a předmětem vážného studia o podstatě našeho humoru
vůbec. Při tom pointováno češství tohoto humoru, jenž je »svého druhu jediný. «
IJvod páně Mrští kův nechce být suchopárným článkem vědeckým. Je to
výsledek jeho úvah a dojmů z pohádky české, navržený spíše jako skizza
umělecká než jako rozvrh vědecké práce. Ale proto přece nemůže vyhnout
se* zodpovědnosti vůči námitkám, jež vyplývají z podrobnějšího ohledání fakt.
Autor nedotýká se přímo otázky původu pohádek o Kristu a sv. Petru.
A přece je to otázka, jedná-li se o vystižení specificky českého humoru, nad
jiné důležitá. V tom faktu již, že Kristus se sv. Petrem postaveni jsou do
současného prostředí, a že vypravují se jich příhody i zasahování do dějů
lidských, tedy v látce samé, je dáno mnoho, co je bezprostředním pramenem
jak onoho humoru, tak oné plastiky dějové i osobnostní, kterou autor obdivuje.
Srovnávací studium látek bylo by ukázalo, jak mnoho z toho českého humoru
jde na vrub látky samé, o níž dalo by se velmi těžko tvrditi, že je česká.
Třeba jen přečísti si Polívkovo pojednání na př. o onom thematu, kde Petr
kupuje a ujídá homolky (ČČM. 1892), abychom poznali, jak málo — co se
látky samé týče vůbec nic — je na tom Českého — ač pro způsob podání
a formu humoru naleznete právě tolik odstínů v cizí literatuře, jako v různých
jiných versích téže látky v české tradici samotné.
Jedna jen povídka, o níž Němcová zvlášť podotýká, že pochá/.í z České
Kubice, zdála by se snad látkově naše — vymyká se materiálu známému
i ciziny. Petr chce umět řeč, jíž málo kdo rozumí, Kristus nechce, ale pak
promění pařez u cesty v Němce, Petr lekne se jeho řeči, ale musí se učit
německy. Mohu však i k té dát vám parallelu. Zapsal ji, rovněž ze Šumavy
11*
] 64 Mrští k :
ale německy, A. Schacherl.*) Kristus nechodí v ní s Petrem u Jerusalema,
ale po Šumavě, a Petr chce, aby Šumavu zalidnil. Kristus nechce, poněvadž
by lidé ti nestáli za nic, ale Petr chce, aby z pařezu (Stock) udělal člověka.
Pařez změní se v Čecha (Stock-bóhme), jenž Petrovi ukradne plášf. Zdá se mi
jasno, že tu jde o applikaci látek Kristových na místní thema, jehož základem
je vzájemné národnostní kočkování. Analogie podobně vytvořených spřežkových
povídek — látky k nim bývají z rozmanitého materiálu, — máme na př. v satirách
mezi Hanáky a Valachy, mezi evangelíky a katolíky, babami a muži atd.
Hledat, kdo byl v našem případě první, bylo by zbytečné, a pro nás dokonce
tím méně výhodné, že slovní hříčka se Stock a Stockbohme spíše by mohla
svědčiti prioritě německé.
Celkem, přihlížíme-li k látkám samým, myslím, že o originalitě není řeči,
že to, co je u Němcové, jsou látkové zlomky a drobty širších themat, v nichž
již tkví základ humoru těchto látek. Ovšem však není tím ještě řečeno, že
nemohou míti povídky Němcové vlastní originality. Šířka thematu nesvědčí
o jeho dokonalosti. Často zlomek obšírné látky, produševněný a vyhlazený dává
drahokam, zatím co látka původní drolí se v bezbarvou hlínu. A humor, idea,
třeba byly látkou dány, teprve prosvícením a úpravou nabývají ceny. Srovnáme- li
jen citovanou povídku německou, která končí dosti hrubou výstrahou vůči
Čechům, se zakončením povídky u Němcové, kde dřívější zmínka o drsnosti
němčiny (oč mírnější než krádež pláště!) je zmírněna dobromyslným vtipem,
že se sv. Petr musil učit německy, vidíme jasné, jak mnoho sejde na způsobu
podání. Jedna vlaštovka však nedělá léto, i kdybychom měli přesvědčení, že
texty, o které se opíráme, jsou naprosto spolehlivé. A tu jsme u kapitoly,
jíž prosím nepřikládat nijakých pokoutních myšlének, zlehčovacích úmyslů ard.,
jak u nás zbytečné často bývá zvykem. Kniha vydaná cituje slova Němcové,
že pohádky ty jsou všecky z okolí Doma^Jického, tak jak je lid povídá. Není
ani stínu pochyby, že slova autorčina jsou spolehlivá. (Ukázala to tím, že
již jinde, mluvíc o svých pohádkách vůbec, prosté a určitě řekla, že některé
jsou umčle sestrojené.) Třeba však představiti si, jaký význam mohla míti
slova ta v polovici XIX. století, kdy o přesném, vědeckém studiu pohádek
jsme neměli potuchy. Němcová slyšela pohádky ty z lidu. Měla pevný úmysl
nepřidávati k nim nic látkově, nevymysleti je. Měla však též zajisté úmysl
vystihnouti v nich to, co nalézala, že je krásné a ušlechtilé, a podati je tak,
aby to, co v nich hledala, vyniklo. Tento způsob podání byl tehdy všeobecný
i v cizině. Tak všeobecný, že prostě nikomu nepřipadlo na mysl kopírovat
slova, neřkuli hlásky. Šlo o to reprodukovat ideu, a přispěti k jejímu vy-
stižení, ať již to byl mythický či esthetický, či jiný element. Že sběratelka
nepřepisuje hláskově, o tom svědčí řeč sama. Pokud přepisuje slovně, těžko
dnes říci. Nepraví, psala-li dle diktanda, praví jen, že zapsala je z lidu, a tu
srovnáte-li na př. zápisky povídek v > Českém lidu* (nehledě k hláskové
♦) Sagen und Volksstanzel. Budweis 1901, str. 42—43. Je též obsažena
v >Hcimatskunde«. Ncuern 1897, str. 74. č. V.
Glossy k pohádkám o Kristu a sv. Petru. 165
transkripci), poznáte, jak liší se slovně věrně zapsané myšlenkové pásmo od
obratů a slov u Němcové. Přečtěte na př. dialog mezi sv. Petrem a pasačkou
(str. 27.). Praví-li se tam: >I co pak si myslíte, že bych já dnes husy pásla?
vždyť je hu nás posvícení !« odseklo dévče^^ je tu pořádek slov najisto knižný,
ne však mluvený. Ani intelligentní vypravěč, když mluví, nedá slova zde
kursivně tištěná za řeč reprodukovanou. Stačí zkusit říci těch několik vět
svými slovy, abyste se přesvědčili. Mluvím-li o těchto maličkostech, činím to
z toho důvodu, abych ukázal, že Němcová v souhlasu s dobovým zvykem
nerozuměla slovy »tak jak je lid povídá « snad věrně slovný přepis, nýbrž
celkové vystižení bez přimýšlení látkových prvků, nevyhýbajíc se však při
tom broušení a úpravě materiálu, jejž měla v rukou. Jakmile však víme, že
úprava není prostě přenesena z lidu, pak je těžko říci, kde přestává lidový
humor a lidová technika, a kde počíná sběratelčin vliv. Můžeme přesné
konstatovati — do jemných podrobností — souhlas látky s cizím materiálem;
můžeme konstatovati sběratelčin vliv — ale to, co bychom chtěli vystihnouti,
tu práci duše lidu, to právě nám uniká.
Snažil jsem se až posud jíti po věcech, jež vyplývají z pohádek samých.
Na konec ještě několik osobních dojmů. Němcová dovedla neobyčejně mile
produševnit themata z lidu vzatá. Zdá se mi, že to, co pan Mrštík zvlášť
obdivuje na pohádkách o Kristu, pochází, ne-li z látek samých, tedy po většině
z její uměle a něžně modelující ruky, a nemůže to platiti za náš český lidový
humor a stylovou i komposiční techniku našeho lidu. Názor jeho, že z naší
pohádky máme se učit stylu a studovat na ní podstatu našeho tvoření
(ne jen humoru), podpisuji oběma rukama. Nedivím se mu, že jako literát
vzal si za příklad Němcovou, z níž právě to umělecké bylo mu citově mnohem
bližší než v té drsné formě, jakou skytá přesný zápis — jichž nemáme dosud
mnoho. Chtěl bych však, aby naši tvořící umělci nehleděli jen vyciťovati
z pohádek, čím osvěžiti umění, ale aby nepohrdli chladným podrobným
studiem, z něhož svým časem tím bezpečněji vzrostou v tvořivé duši nové
zárodky umělecké tvorby. Práce je dnes lehká. Studií odborných máme už
řadu, a trochu vědeckého chladna neuškodí tam, kde příliš mnoho mízy žene
do příliš časného květu. V. T,
Powiešci ludu polskiego na Š^sku. Z ust ludu žebral Lucyan Ma-
li n o w s k i. Cz^sč II. Šl^sk Górny. Materyaíy antropologiczne i etnograficzne
wydawane staraniem komisyi antropologicznej Akademii Umiej^tnošci w Kra-
kowie. Tom V. W Krakowie 1901. II. Dziaí etnograficzny, str. 1 — 272.
R. 1869 již sebral o dialektologii polskou zvlášť zasloužilý professor
krakovské university Lucyan Malinowski bohatý materiál dialektologický
a folkloristický. Zesnulý učenec využil sice materiálu svého dosti značně ke
studiím, zvlášť jazykovědným, ale daleko ho nevyčerpal. Žáci jeho nyní ujali
se úplného vydání tohoto materiálu a získali si tím hojného vděku jmenovitě
všech folkloristů. O první menší části obsahující materiál sebraný na Těšínsku
\^j Lucyan Maiinouski:
byla v tomto Sborníku jíž padána zpráva (sv. VI., str. 210;. Nyní vyšla
2. část obsahující materiál sebraný v horním Slezsku, v okr. Pščynském.
katjbcřrském, řflubackém, Kozelském, Glivickém, By romském, Opolském
a Klncborském.
Sbírka lato neobsahuje pjuze > povésti*, prosaická vypravování, jak by
se sna'] mohlo z neúplného titulu souditi, než uké písné a riizné jiné mate-
riály íolklorjstické, jak různé obyčeje, hojné o mafané, svatební zvyky a j.
povéry o čarofJéjnicích, o střiže a j. Nejhojnější jsou ovšem prosaická vy-
pravování ncjríiznéjší, místní a historické povésti, legendy, zvláště pohádky
a báchorky, néco anekdot a bajek zvířecích. Nalézáme tu varianty látek vše-
obecné známých.
Pro nás zvlášť důležité jest, že nejsou to pouhé materiaiy k dialektologii
polské, než také k české. A sice byl Malinovským zapsán více méně hojný
a bohatý materiál v okr. Ratibořském v osadách Tvorkově istr. 18 — 38k
Ovsišti í^str. 39 — 41- a v okr. Hlubčickém v osadách Dělově • Krnově),
Tlustomostech Í63 — 05), Petrovicích C65 — 82ř a Jarovnové (82 — 85 » Dialekty
v těchto osadách se ovšem různí v nejed.iom ohlede. Patrný jest v nich vliv
polského jazyka, ale proniká v jedněch více, v jiných méně. Nejsilnější jest
tento vliv v okr. Ratibořském, zvláště v různořečí tvorkovském: ne zřídka
se vyskytují tu .slova a sice celkem jistá slova jen s nosovkou polskou, oby-
čejně ovšem, jak to ostatně i v polských dialektech bývá, rozpadlou v hlásku
čistou a nosovou souhlásku. Malinowski hlásky tyto různě psal, snaže se patrně
označovati různými písmeny skutečné znění těchto hlásek. Pomíjejíce tyto
fonetické drobnosti — o kterých promluviti třeba v listě jazykovědeckém —
uvedeme několik případů: penták^ šventr, zet renta, pénondzt\ tjs:'fti\ niťsonček^
majontťk, v pořondku^ kšonžky^ zreřúptř, vyčón^ač^ prendku, ;^tmba^ knmjuiy
mondrejši ; praes. 3 pl. končí pravidelně na -om : přidóm^ sóm a j. Pravidelně
nalézáme caly^ někdy i jinde ihasto, svadomy a j., Jjeij i idiy vedle sebe
»to, prý, je jedno «, poznamenal vypravovatel sběrateli. Stále jest bardzo^
tvardv ve významu tolaf\ mimo to vyskytuje se ještě garúec, (^aršč^ čarny^
chropt krúl, krolestvo, miody i viiady : ale prvého tvaru užívá se jen v určitém
významu: >mloí]a pani to mloda, mladé to mladzáta< (mláďata) vysvětlil vy-
pravovatel sběrateli fstr. 25;; dále rozgřešeňé^ gaňba^ ég^^, gržmot — vy-
pravovatel poznamenal >bo hřžmot to je po moravsku bardze« (str. 30). —
Menší z<lá se jest tento polský vliv již v Ovsišti, tu aspoň užito slova kúizka^
v 3. os. plur. jiraes. sn^ král vedle król.
V textech zapsaných v Krnově projevuje se polský vliv různou měrou,
patrně u různých vypravovatelů různé, a možná že smíme tento vliv spatřo-
vati ve mluvě jednotlivcově; kdybychom byli bývali zpraveni o životě toho
kterého vypravovatele. byli bychom mohli spíše souditi, odkud se vzaly
nečeské, polské tvary v jeho řeči, v textech ku př. str. 55 a 58 — 59 čteme
gitnšh' (houser) a polopolský tvar sumšed (pol. s^siad, č. soused), a český
Povésti lidu polského ve Slezsku. 167
zase tvar str. 56 peníze^ a nikoliv polský tvar obvyklý v Tvorkové, v texte
str. 58 — 59 vedle guňšor český tvar A//i. Velmi četné jsou tvary s nosovkou
v texte na str. 61—62: sHmšedzi^ počoniek^ uvandéič maso vedle páutj\
devět, maso a j. . . . V Tlustomostech užito vedle sebe sundéičx sudéict a vy-
pravovatel byl si toho vědom, že stid jest po moravsku a sund po polsku,
vedle toho pak jen svaty ^ peúize ; polsky pak chiop, král, kosčól ale též
český tvar učitel^ notabene s tvrdým českým /, co jest důkazem vlivu spisov-
ného jazyka českého. Také v Petrovidch naskytují se některá slova s no-
sovkou mondry, pořondiič, gamba (huba) ale vedle toho kňiz^ kúiža, černo-
kňižňik, svaty a j., také v 3. os. pl. praes. není tu obvyklá koncovka -om
než í7, která se vyvinula z á\ všicy špó^ všicy křičo^ jako rod — č. řád, ale
v řadze. Také v Jarovňově vyskytuje se nosovka v některých slovech, opět
sunišedéi^ nvandzič (uditi), s pl. praes. sum^ pfj^*fh ale pěni z gen. pl. —
Místy nalézáme text v jakémsi smíšeném jazyce česko-polském, jmenovitě
str. 82 : Vyšel myálivašek z raná na sajunčky^ nadešel tam dževče pod
jaborem ^pí^^cy . . . ona pryndko vstaía . . . vidži mysliváška na(d) sebóm
stojónceho . . . gdyá ty se mnum spala . . . poč se mnu kq**dy (aóo kady) dáš
mi ješče gamby dzi ode mne, dóm já či gdmby^ až či tin kamenem vybiju
zamby {nebo zuby).
Český vliv projevuje se někdy, ač zřídka mimo tyto uvedené osady
zvláště v některých písních, jmenovité v písních zapsaných v Dzielově od
muže, který vypravoval prosaické věci čistým polským dialektem (str. 51 si.)
ku př. ješče č ja tak tam raz pudu, tej mačički prošič bíidu. Mačičko
zlačičkoy dajčež mi ceřičku, Ježlič mi ji ňechceče dač, dejče se ju vimalovač
v kostele na durku tu vašu ceruchnu . . . Ja sem ješče chío^ec miady, ne
mam fusóv ani brady a j. Mimo to ještě v písních zapsaných v Rakově
okr. Hlubčic. (str. 85) obh{f)ida se zaá ze strany na stranu\ byl téjž jeden
pivovarek, ménovál se Vcncel Sládek . . , stery léta spolem žili, na pd"ti rok
siná rheli atd.
Dosud neměli jsme valných vědomostí o českých dialektech v pruském
Slezsku, v dialektologii Šemberově nalézáme sice ukázky, ale velmi nedosta-
tečné a ne právě spolehlivé, aspoň ukázka z Bavorova str. 120 nenasvědčuje
tomu, že by podávala věrný obraz tohoto dialektu. Ve sbírce Malinovského
bohužel nenalézáme materiál v této osadě zapsaný; pouze na str. 60 si.
vytištěno malé vypravování zapsané od osoby, která z toho místa pocházela;
mluví o něm totiž jako o svém místě >tu při ná"s při Baborové bo bylo
lesóv moc«. Bartoš pak zůstal na prvém pokuse, když byl zastrašen ne-
urvalými fanatiky na hranicích pruského Slezska (srv. Dialektologie I, 134).
Památka Malinowského stává se nám nyní touto prací ještě vzácnější a česká
filologie jest žákům krakovského slavisty a vydavatelům pozůstalosti jeho za-
vázána k velkým díkům, s českými jazykozpytci ovšem rovněž stejnou měrou
také český národopis.
J. P—a.
168 Elisabet Sklarek:
Ungarische Volksmárchen. Ausgewáhlt und iibersetzt von Elisabet
Sklarek. Mít einer Einleitung von A. SchuUerus. Leipzig, Dieterich 1901.
8^ XXI— 300 str. 5 M.
Dnešní srovnávací studium literatury lidové má potřebí nového materiálu.
Máme jiné vůdčí idey, jiné požadavky methodické než před 50 lety, proto
revidujeme nedůvěřivě starší materiál a hledáme nový. Tato práce děje se
u většiny evropských národů, ovšem vlastním jazykem. Jsou sbírky řecké
rumunské, dialektů italských, provengalské, švédské, lotyšské, finské, nového
data, pečlivě vypravené, moderním požadavkům odpovídající. Pro srovnávací
studium ovšem různé řeči, po případě dialekty značně vadí. Menší národové
starají se tudíž, aby jich materiál v zájmu vědy a v zájmu národním byl
učiněn přístupným učené Evropě. Překlady a výběry z různých nes větových
řečí byly pořizovány již dávno: do angličiny, francouzštiny, němčiny. Ty však
jsou právě tak málo vědecky spolehlivé, jako jich předlohy. Měly spíš umě-
lecký než vědecký účel. Proto v poslední době úsilí obnoveno.
A. SchuUerus vykládá v předmluvě k uherským povídkám, jak tato práce
konána byla v Uhrách. Vidíme z jeho líčení, že Maďaři starali se dávno již
o překlady svých pohádek (Gaal, Mailáth, Stier), když jevil se o ně umělecký
zájem, a dnes, v době vědeckého interessu, pospíchají, aby nezůstali pozadu.
Vyšel francouzský překlad, třeba že ne spolehlivých věcí (Michel Klimo,
Contes et légendes de Hongrie, Paris 1898), dobrý anglický výběr a překlad
(Kropf-Jones Folk-Tales of the Magyars, 1889) a nyní německý překlad, dobře
spořádaný, plynně přeložený a charakteristikou pohádek maďarských i poznám-
kami ic jednotlivým číslům slušně opatřený.
Nutí to přímo k srovnání s našimi pohákami. Náš materiál je důležit
pro srovnávací studium, bohužel však známy jsou jen vědecky málo cenné
staré překlady (Waldau, Wenzig) a pak výtahy, pokud jich užil Wollner ve
svém kommentáru k litevským pohádkám. Vědecká revise našich pohádek
není systematicky vykonána, a vědeckému zkoumání nejsou obecné přístupny.
Pro vědu i pro nás je to značná škoda.
Pohádky ve sbírce Alžběty Sklárkové jsou přeloženy, až na dvě, z materiálu
spolehlivého, sebraného přispěním Akademie (t. j. uherské Akademie) a společ-
nosti Kisfaludyho. Jsou vybrány pečlivč, seskupeny zkušenou rukou ne v ná-
silné skupiny, ale volné přiřazeny tak, jak by je asi znalec spíš citem než
dle určitých známek látkově a ideově srovnal, kommentářem zbytečné ne-
přetíženy — krátce výprava moderní a dobrá. Jich postavení k ostatnímu
materiálu pohádkovému charakterisuje správně SchuUerus: * Myšlenkový svět
uherských pohádek, který neliší se podstatně od myšlenkového světa jiných
pohádek, nedodává jim jich vlastního půvabu, ale domácí šat, tep vnitrného
žití, upravení a procítění ve smyslu cítění a myšlení uherského lidu.* (XXI.)
Autor jde dále, vyhledává prameny uherských pohádek historické i zahraniční
současné, třídí je ideově — to vše je spíše však informativním úvodem než
Uherské národní pohádky. 169
odbornou studií, a vyhovuje svému úkolu tím spíše, čím víc vystříhá se ob-
vyklého jinde nadšení a nemístného patriotismu.
Pročtete-li následujících 48 čísel, překvapí vás jisté jedna zvláštnost sbírky:
neobyčejná obratnost, zručnost a vymýšlivost vypravěčů. Škoda, že nejsou
přesnéji rozeznáváni. Jich styl, způsob navazování elementů, výzdoba jich,
přechody na místech obyčejně porušených, vše to je podivuhodně dokonalé
a svérázné. V látkách kolísají sice, přeskakují z jedné do druhé bez vnitrné
motivace, ale ten lehký, nesený ton, jenž vyznívá z každé řádky, přispívá ne-
obyčejné k plastice celku. Toto nadání způsobuje jednak pestré zabarvení
stylisovaných začátků, konců a přechodů, jednak originelní výzdobu známých
prvků.*) Jeden počátek na příklad:
(Č. 19.): >Bylo jednou, nevím kde, ještě za Operencmořem (?) velké jezero,
a v prostřed toho jezera velký ostrov; v prostřed toho ostrova byl
vysoký vrch a na špici toho vrchu strom, a ten slrom byl starý
tisíc a jeden rok. Ten strom měl devětadevadesát větví; na devěta-
devadesáté větvi houpal se tornistr s devětadevadesáti tajnými při-
hrádkami, v devětadevadesáté přihrádce byla devětadevadesátilistová
bible mého strýce, sv. Ludvíka, a na devětadevadesátém listě byla
napsána následující slova. Kdo jich nebude poslouchat, ať neuzří
nikdy království nebeské; kdo však bude poslouchat, ať se mu
skřiví nos jako domovní klíč! Tedy . . . atd.« Jindy je konečné přání
ještě horší (č. 23.): >kdo nebude poslouchat, tomu af vyrve sedma-
sedmdesát vodních krys játra, kdož však bude poslouchat, tomu af
sedmasedmdesát vran vyklove oči.<
Konce nebývají méně živé (č. 15.): »Pak slavili velikou svatbu; já tam
také byl na hostině, měl jsem slaměné ostruhy s ovesnými kolečky
Tisa a Dunaj byly tam zavřeny v pytli za dveřmi ; jak já tady do-
vádím, udělám najednou svými ostruhami do pytle díru: a od té
chvíle tekou Tisa a Dunaj. — Je po všem, byla to pohádka, snad
to nebylo ani pravda!*
V textu samém rovněž často se kmitne podobná kudrlinka, někdy i hlou-
běji zabarvená jako v povídce o pekelném mlynáři (č. 14., str. 136):
>Do jeho mlýna chodily každou noc, jak ji Pánbůh na zem poslal,
čarodčjnice a mlely koukol, námel, vikev, aby to mísily do mouky
chudých lidí; proto mají chudí lidé tak černý chleba.*
Druhým důsledkem kypící fantasie a živosti vypravěčů jsou rozvitá líčení.
To, co v našich pohádkách ztrácí již všechnu uměleckou tělesnost (na př.
charakteristika tří radících bytostí, slunce, měsíce, větru) je v uherských látkách
až úžasně živé. Ovšem netvrdím, že rozvitý prvek je plodem fantasie vypravě-
♦) Originelní počátky, přechody a konce viz č. 1., 2., 4., 9., 10., 11. (103.), 15.
(165., 174.;, 19. (189.), 23. (204.), 26. (227.).
j7C' Elisabet S^:larek:
-_i'r> : pLiíiyba;: . :óm. Ale jeho živější vnímavost má smysl pro tyto detaily,
pTL 1- coaaiTJj-d atmosféru předlohy a zachovává ji. To vše ovšem platí
o sjíO^^LiiTvch látkách: mám totiž při tom pochybnost. Živé a barvité líčení
jft »«: í išech látek, zvlášť první části. Avšak přece nejvíce zaujaly a pře-
tři^' ;y lETJC popisy darů rekových nevěste, a pak krajů slunce, měsíce, vetru
T 1 -i . a podruhé popis zahrad Jitřenky \\) v č. 14. V těch jsou detaily takové,
X by i střízlivého zkoumatele uvedly ve vytržení a k odvážným hypotbesám.
Ka ítéstí četl jsem jako obyčejně předmluvu až na konec, a tu shledal teprve,
i€ pravé tyto dvě jediné povídky nepocházejí ze sbírek, za jichž spolehlivost
překladatelka ručí, ale ze sbírky Merényisovy, jíž podrobněji neznám. Tato
shoda mi stačí, abych nevěřil detailnímu vypracování obou látek, pokud nemám
crdjínud shody a bezpečné průkazy. Uvažte, prosím, sami:
^„ 14. (str. 143): »Jan šel do zahrady Jitřenky . . . všudy vinuly se
zlatým pískem posypané, zarovnané stezky. Na uhrabanc cestě běhaly víly
(Fecnprinzen und Fecnprinzessinncn). Vílám krátily čas líbezné zpívající, stříbro-
bílí ptáčci, « atd. Včely nosí jim na rty med, z konvalinek pijí rosu, Jan shlíží se
v diamantové kůře zlaté jabloně jako v zrcadle. — Zdá se mi, že mohla
překladatelka, když jí šlo o vědecký ráz sbírky, obě čísla, 4. i 14., klidně vy-
nechati, neb aspoň určitěji říci o nich své mínění. Obě povídky jsou jinak
snadno s to, aby zviklaly důvěru i v jiná živější a rozvitější místa ostatního
materijlu — v pohádkách nelze být dosti opatrný
Látky nepodávají mnoho novinek, jsou dosti zatemnělé, skřížcné a zlomko-
ví tc, přes to ale dosti zajímavé.
r. 2., 3. Rek putuje k daleké bytosti o radu (o tři vlasy, pera etc).
Cestou sbírá dotazy a přináší odpovědi.
Č. 2. má rámec jiný, látku »o věrném příteli*. Princ
s myslivcem a s chotí vrací se k zlému otci. Myslivec vyslechne
tři vrány v noci, vypravující úklady, po cestě nastrojené. Kdo to
prozradí, změní se v solný sloup. Myslivec zachrání je před sřícením
mostu, vražedným kočárem a otráveným oděvem, králem veden na
smrt, poví vše, zkamení, rek jde pak o radu ku >Gluckes Gliick*
(pravidelncji se mu zdá sen), a krví svého dítěte přítele oživí.
• Ciliickcs Gliick* bydlí se stařenou, kope na vinici, rek mlčky
s ním, pak přednose dotazy cestou sebrané a vyslechne odpovědi.
Mlynář je chudý — nechodil do kostela.
Dívky .se nevdávají — vyhazují smetí proti slunci.
í*otok je !)('/ ryl) nikdo se v něm neutopil (výstraha).
V C:. ,'{. úvod spr.ívný. Kupec-nalczencc, úklady (čerti zachrání
reka z votly), j)s;iijí Kapucínem proměněné, po svatbě rek jde vy-
zvědět, ktná hodina na světě za tisíc let nejšťastnější. Radící bytost
je lidožrout, před nímž v městě zlých královna schová reka, a vy-
pravuje dotazy jako své sny.
Uherské národní pohádky. 171
Zelený císař má jabloň bez jablek — jsou pod ní poklady.
Červený císař má nemocnou dceru — zvrhla hostii.
Mnich stále bloudí s křížem — odporoval Kristu při mši
(výstraha nevolat naň).
Nejšťastnější hodina je narození Krista.
Rek vrátí se s mnohými poklady, lakomý kupec jde také na pouť,
zavolá na mnicha, na věky místo něho — Náboženské vlivy v této
látce běžné.
Č. 1Í2. — 14. Látky >o rekovi, jenž sloužil za zahradníka*), zatemnělé,
skřížené s jinými a troskovié. Č. 12., 13. náleží versím >o divém
muži*, č. 14. »o službě u ďábla (čaroděje)*.
C. 12. divý muž je zlatovous, jenž čerpá mléko ze studny.
Chycen, princ s lukem a šípy atd. normálně. Pokračuje zatemnělá
verse látky o rekovi, jenž na radu závistivých soudruhů má vy-
konat těžké úkoly. Pravidelně bývá rek posílán k neobyčejné bytosti
pro různé vzácné věci, zde však napřed pomocí vděčného holuba,
kachny a čápa splní tři úkoly, přebrat zrní, najít prsten v studni,
za noc mít s princeznou dítě, a pak teprve od zlatovousá dovádí
(ovšem s jinou, nemotornou motivací) zlatý brav, zlatý skot, na
konec zlatovousá, jenž přijde s vojskem etc.
Č. 13. počíná hned odchylkou, hlídáním pole, na němž kdosi
zapaluje stohy řepky**), počátkem to z příbuzné látky, a pak teprv
vězněním divého muže (při čemž podrobněji krádež klíčů matce
a zabití psa místo prince, určeného k smrti). Druhá část pravidel-
nější, ač troskovitá. Rek má od divého muže zlaté, stříbrné, měděné
jablko, z nichž zlatý kůň, stříbrní husaři, pěchota, pomáhá králi
v boji, nepoznán jako sluha uchází se o mladší princeznu, poznán
po jejích darech.
Č. 14., v detailech nespolehlivé, počíná službou u pekelného
mlynáře, útěkem na radícím koni (kartáč — les, utěrka — voda,
hřeblo — železný les), pokračuje zlacením vlasu rekových »u slu-
nečního pramene v zahradě Jitřenky*, službou v královské zahradě,
a rozvíjí se pravidelně (zlatá jablka za polibky, česání vlasů, prin-
cezny volí jablkem ženichy, rek s nejmladší povržen). Zajímavá je
skomolená reminiscence z látek příbuzných o lovu zvěře***) a ne-
motorných švagrech, jimž prodává rek zvěř za znamení, jež si dají
vpálit. Na konec válka, rek na svém koni s vojskem, sám se po-
raní, král ránu zavá/c, po šátku poznán.
♦) Viz Tille, Lit. studie I , str. 99 a n.
*^) I bíd. str. 46.
♦**) Ibid. str. 12.
172 Elisabet Sklarek:
Č. 11. Základní thema o rekovi, jenž jde králi pro zlatovlasou
princeznu a vykonává za ni pomocí vděčných zvířat tři práce,
avšak je tu silně stemnélé. Počátek z jiné látky (nejspíše o bratřích,
kteří otci přinášejí dary z cesty). Rek koupí draho kalíšek, v něm
je ropucha, která živením vzroste a odejde. Rek pak jde hledat
zlatovlasou dívku, pomáhá psu, rybé, holubům, dívce má nalézt
prsten ve vodě, přinést živou a mrtvou vodu, odnést její zámek
sebou ke králi. V úkolu prvním reminiscence z látky o netvoru
bez duše: ryba najde prsten u oné ropuchy, ale zajíc prsten odnese,
pes zajíce chytí. Konec běžný o skrášlení reka a zabití krále živou
a mrtvou vodou.
Č. 16. O nevěrné matce dobrá verse. Pouť se synem, les, šavle sílu dá-
vající na stromě, lupičské doupě pod kamenem, 11 lupičů pobitých,
hejtman zachráněný drží s matkou, rek najde skleněný palác
obrův (úkoly matkou ukládané scházejí), v lázni oloupen o šavli,
oslepen, uzdraven obrem (Šavle nabude pomocí zvířat obrovi slou-
žících) atd.
Č. 9. Rek se soudruhy nadpřirozených vlastností závodí s prin-
ceznou v běhu. Soudruzi: >Blitzgesch\vind«, »Bergtráger*, >Blase-
balg€, »Triffgut« (šlukem), Petr (čtenář myšlének). Princezna »Wind-
hauch « . Běžec dvakrát vítězem, po třetí zdržován darovaným prstenem,
střelec sestřelí. Při návratu chrání je proti přepadení »Blasebalg*.
Č. 10. Rek se zvířaty zachrání princeznu obětovanou drakovi
v studnici. (Dva bratří.) Verse jinak vypracovaná než oby-
čejně. Jeden bratr jen má zvířata, medvěda, Iva^ vlka; drak nechce
vydat vodu ze studné (vzácný a starý motiv), zrádcem je červený
rytíř (?}. Usvědčení jazyky. Pak jde však rek hledat sám bratra,
najde stařenu (je jí zima; šlehá proutkem atd.), probudí bratra zeli-
nami, jež lev vezme hadovi (obyčejně rek začarován čarodějnicí,
bratr také má zvířata, najde ho, vysvobodí, je považován za něho
Vložka o zelinách pak bývá tam, kde rek zabit zrádcem po boji
s drakem a zvířaty oživen. Naše verse zdá se mi původnější než
obyčejné.)
C. 15. Rek s nadpřirozenými psy. (Zlomek s neobvyklými prvky.) Rek
za službu u starce dostane ořech, z něhož vybíhá stádo, »Eisenkopf«
vpraví je zpět za slib, že se rek neožení. Rek se žení, prchá pak
na koni, tři stařeny mu pomáhají, dávají mu po šátku a koláči.
Šátky rozdělí planoucí oheň ?), přes který »Eisenkopf< nemůže, z ko-
láčů psi: » Schwerwierde. Eisenstark, Hóregut«. Rek bydlí u stařeny
a dívky, dívka jednou oněmi šátky rozdělí oheň, >Eisenkopf« za
Petrem, jenž vyleze na strom a třikrát volá na psy ve stáji zavřené,
až přiběhnou a nepřítele roztrhají na prášek. Návrat, žena mrtva,
svatba s dívkou.
Uherské národní pohádky. 173
Č. 1. Rek hledá zemi, kde se neumírá. Přichází do různých zemí:
Král — orel, trhá strom, bude živ 600 let.
JCrál — holohlavec, roznáší vrch, bude živ 800 let.
Princezna v mésté sedmdesáti dvou jazyků
musí vyšít plný pokoj jehel, bude živa tisíc let.
Princezny prvních dvou králů dají rekovi létací skřínku, létací
prsten, třetí pás, jenž nabývá jakékoliv podoby. Rek dojde na konci
svéta do zámku ve vzduchu, kde je nesmrtelná královna ; žije tam,
vrací se s živou vodou a křísí ony krále a princezny, kteří už dávno
jsou mrtvi, utíká před Smrtí zpét, královna závodí se Smrtí o néj
(vyhazuje jej do výše, a dopadne-li do zámku, bude její), vyhraje
Č. 22. Hvčzdooký pastýř nechce říci králi na kýchnutí: »ať
slouží ku zdraví«, dokud nedostane princeznu. Za to veden
na smrt k bílému medvědu — krotí jej pohledem,
na 10 smrtí k dikobrazům^ — hraje jim na flétnu,
na 100 smrtí do jámy plné nožů — místo sebe dá panáka.
Potom mu ukazuje a slibuje král
stříbrný les,
zlatý zámek,
diamantový rybník;
když nepovolí, dostane princeznu a pozdraví krále po kýchnutí.
Č. 5., 6. >Pomerančová panna*. Obé skříženy. V č. 5. na počátku zby-
tečně vnesena výprava rekova a rady vládkyně vran, vládce havranů,
vládkyně strak, v č. 6. pak konec upraven rovněž nemotivované
podle Kosoručky. Obé čísla zastupují dva varianty. Z rákosu (z větve)
vyskakuje rekovi dívka, chce vody, zmizí. Až po třetí rek připraví
si vodu, ožení se s dívkou. V č. 5. před svatbou zamění pasáci za
dívku starou svou dceru, dívku hodí do studny, kočí ji vytáhne
v podbě kachny, jež mění se v dívku. Následuje kupování tří nocí
za přeslici atd. od falešné ženy v ložnici králové, uspávání atd.
(nevím, pokud zde původní). V č. 6. thema o zlé královně, která
podvrh á psy místo dvojčat (zde jistě pozdější) a zakončení, že děti,
ptáky zachráněné, žijí s matkou v lese a přijdou pak k otci dát
se poznat.
Č. 7., 8. »Sedm havranů*. Č. 7. zkrácená verse, bratří divoké husy,
sestru stařena napřed uschovává, podmínkou zachránění 7 let nahá,
nemluvit. Dál pravidelně, tchyně za děti dá psa, kočku. V č. 8.
devět synů havranů, ale verse temná. Sestru poznají dle ubývání
jídel, oznámí, že slouží 21 let jedné královně, zbývají ještě dvě léta,
pak uletf, sestra vezme si myslivce, tchyně dá za dítě psa, má být
upálena, havrani přijdou.
Č. 4. Žena hledá zmizelého muže. V detailech nespolehlivé. Syn půl hada,
půl člověka uchází se o princeznu skvělými dary (zlatá jablka, zlatý
174 Eiisabct Skiarck.
most, i/áláCj skřfn mofské královny, sluneční §aty", po svatbé v nod
svléká kůži, tchyně jí spálí, on zmizí. Žena nemůže porodit, až je]
najde, slánce, měsíc, víir jí radí. dávají jí zlaté rybky, 5>reslici, vře-
teno, len. Vítr jí donese do f/aláce za ohnivým chrastím k rybníka.
Schází užití onéch darů «' vykupování norí cd nové nevěsty*.
C, 20. Muž bledá zmizelou ženu. Zlomek. Seznámí se v zahradě
s pávovlasou dívkou, stařena jí zastřihne vlasy, dívka zmizí, rek
hledá ji se sluhou v Černé říši. Ona přijde k nému, ale sluha
jej píšťalkou uspí, tak dvakrát, podruhé sluhu zabije, chce se též
zabít, stařena naučí jej nabýt létacího střevíce lstí od radídch se
bratří, jím k ženě.
C 1 9., 23., 24. O hloupém ''sílnémj Honzovi. Všechny zkomolené.
Č. 19. Zkomolená verse o silném Honzovi, jenž veze velké
klády z lesa, a pán mu pak ukládá zorat les, svézt píci do zámku
'^poboří zámekj, dovézt jej ještě s jedním do pekla. Rek vyhovi.je
pomocí radících volů (Pfeřfer-Ochschen », které dostal od starce, když
se šel ptát Boha, proč za půst nedostává odměny.
Č. 23. Tři bratří mají býka, staví stáje, do čí vběhne, tomu
bude náležet. Chytří staví pěknou stáj, Honza jen z vét\í, býk
k němu.
Prodává býka skřípající vrbě, najde pod ní poklad.
Bratří chtí jej utopit, on běží ku králi, jenž má princeznu Ne-
zasmálku, ta se Honzovi zasměje, dostane ji. (Zlomek o Xezasmálce
nepatrný. j
(í, 24. O vítězných závodech s čertem. Počátek vsak dlouho
kolísá. Třem dělníkům splní se jich přání (mísa párků, mísa koláčů,
12 dětí najednou). Třetí uteče, nejmladší syn ho hledá, přijde k to-
polu, jenž sahá vrchem do nebe, kořeny do pekla. Do nebe dostane
se lstí za svou čepicí (hází dolú na zloděje stoličky z božího sídla),
v pekle hrozbou, že postaví kostel, osvobodí svého otce a jednu
princeznu. Pán pekla, Pluto, posílá pak za ním čerty, kteří mají
vlastní jména :
čert běžec (závodí se zajícem),
čert s kyjem (bojí se o kyj),
čert s bičem (práskat, rek sobě a druhům ovazuje hlavu obručemi),
kočí s dvojzubcem (píchají se skrz roští, jímž dvojzub neprochází^,
pasák prasat (kdo vyžene víc prasat: čert má vyhánět rovno-
ocasé, rek se zakroucenými ocásky).
('. 25. »0 čaroději a jeho učni.« Počátek odchylný. Matka prodá nej-
mladšího ze tří, popeláka, knížeti pekel (sluje Durumo) do služby,
po roce stařec dá jí zajíčka, jenž jí ukáže cestu do pekel, a roz-
marin, jímž pozná svého syna mezi ostatními (rozkvete). Pak pro-
následování:
Uherské národní pohádky. 175
Rek straka — Durumo orel,
> hedvábný šátek — Durumo kyj (na louce dívky a hoši),
» straka — Durumo orel,
» prsten — » švihák (chce prsten na dívce\
» straka — > vyhozen.
Xa to teprve prodej na trhu (vraník, pak Šemík), ohlávka za
pomínána. Durumo štolbou u hrabete, který koně koupil, bije koně,
je sám bit, rek domů a do svčta.
C. 17., 18. >0 lampě AIadina«, kratší a delší verse, obě zlomkovité,
zvlášť první.
C. 17. počíná žádostí cikána o princeznu, má postavit stromy
se zlatými fíky, jablky, hruškami. Ukradne v kostele rezavý zámek,
jemuž slouží tři dívky, splní podmínku, je pak s princeznou zavržen,
postaví si palác, žena prodá zámek židovi etc.
Č. 18. Pravidelný začátek o čaroději, cestě, skále etc. Malý
Ziberda dostane na pouť do skály prsten, jemuž slouží dva obři, ti
plní všechna jeho přání, přinášejí poklady, staví zlatou hráz; 12 obrů
donesené lampičky strojí hostinu. Když žid koupí lampičku a odnese
zámek, najde jej rek pomocí pi stenu.
Morality:
Č. 34. Otec nad sůl dražší Tři dcery mají otce za dary rády jako zlato,
stříbro, sůl. Nejmladší za to vyhnána, starcem poslána do zahrady
přítele otcova, vdá se za jeho syna. Otec pozván, při jídle nedo-
stane soli, vzpomene na nejmladší, smíření.
Č. 35. Spor Bohatství a Štěstí. Bohatství po dvakrát dává košťatáři
sto zlatých, on schová je pokaždé do hrnce, a žena nevědomky zmarní,
Štěstí dá mu krejcar, koupí tři oříšky, za ně démant od dětí, svítí
jím, draze prodá.
Č. 38. >Soudy boží«. Poutník vidí dvě vraždy, ale nevidí pomsty boží, chce
proto do světa. Průvodce (anděl), pak normálně:
vražda syna — rozhýčkán,
krádež poháru — sváděl k opilství,
darován zlému hostiteli — aby vše propil,
muž svržen do vody — měl zle úmysly.
C. 39. Pouť na onen svět. Starcovy ovce jdou na pastvu přes vetchý
most Zlý pasák je neprovází, dobrý ano, jehně mu pomáhá, z ovcí
andělé u kaple. Stařec Bůh. (Zlomek.)
C. 36. Největší láska je manželčina. Mrtvý na křižovatce vstává o půl
noci a posílá po sobě pro otce, matku, ženu. Jezdí s nimi na rakvi
do nebe, tam soudce bodá po nich nožem, aby umřeli místo mrtvého,
žena jediná neuhne
C. 37. Matka jde na pouť obětovat své srdce panně Marii, lupiči jí je vyrvou,
panna Maria zahojí.
176 Elisabet Sklarek:
Č. 21.. Sestry na jahodách zabíjí nejmladší, hodí ji do jámy. Z jámy javor,
z javoru žebrák housle, vypravují zločin, označují vinnici, mční se
zas v dívku.
Legendy o Kristu a sv. Petru:
Č. 41. Tři chuďasi stanou se hospodářem, ovčákem, převozníkem. Po roce
první dva odmítnou sv. Petra a upáleni, převozník přijme poutníky,
uzdraví krví svého dítěte jich malomocenství, dítě v peci oživne.
Č. 42. Nespokojený pop změněn v koně, po tři léta slouží chuďasovi, na konec
vlastní žena mu vyrazí oko.
C. 43. Ovčákovi, jenž zabije k večeři poslední své jehně, z kůstek jeho oživne
plno ovcí.
Č. 44. Ševci za pohoštění plní se tři přání (stálé jídlo, pití a věčný život —
ne věčnou spásu), nechtí jej pak ani v nebi, ani v pekle, až na svadlém
listu snese se do pekla.
C. 45. Petr by rád byl bohem. Má v čepici roj včel, jedna jej píchne, za-
hodí všechny — neumí najít pravého vinníka.
Zvířecí bajky o Kristu:
C. 46. Kůň nikdy se nenapase a osel i na smetišti je syt, poněvadž přenese
Krista přes řeku, když kůň nechtěl.
C. 47. Když je Kristus pronásledován, svádí skřivan stihatele se stopy, ale
křepelka, čejka, holub na ni ukazují.
Č. 48. Sítí má známku kousnutí od toho, že osel, nesoucí Krista, cestou je
nakousl, ale nedokousl ve spěchu.
Zvířecí bajky:
Č. 30. Oráč, liška, medvěd. Liška poradí oráči zahnat medvěda loveckým
troubením, ale když si jde pro slíbenou drůbež, zahnána sama na-
podobeným štěkotem.
Č. 33. Divoký holub. Straka. Učila holuba stavět hnízdo, říkal stále, že
už ví, nedoučil se, proto špatně staví.
Č. 31. Kohoutek, slepička. (Dětské říkání.) Studna, věnec, mléko, seno,
kosa, peníze — najde na hnojišti krejcar, kohoutek zatím mrtvý.
Č. 32. (Dětské říkání.) Kohout (hrabe), plot (tím padá), straka (vytrhává si
ocas), ořech (se oklestí), srna (zabije své kolouchy), studna (mění
krev ve vodu), Sára (rozbijí si škopek o hlavu), její paní (natře
těsto na stěnu), muž (dá se oholit), syn (chce zranit voly), voják
(mu nabije, voly prodá). Btz motivací.
Va r i a:
Č. 26. >Opeřená baba.* Smrt povolí stařeně, že ji vezme až zítra, sta-
řena ji pak odkazuje ze dne na den, na konec strachy vleze do
sudu s medem a do peřin. Smrt před ní uteče.
Č. 29. Ropucha — vodníkova žena. Kuchařka slíbí ropuše jít za kmotru,
jde do studny, vidí tam duše, vezme si smetí — zlato. (Zlomkovité.)
Uherské národní pohádky. 177
Č. 28. Noční tanec s příšerami. Nálada snová mistrné zachycena.
Č. 27. Sluha dá se v rakvi položit do hrobky k mrtvému pánovi, jenž straší,
druh má pochybnost o jeho úmrtí (neprojde kh'čovou dírkou, roz-
bíjí nádobí, hrabe po penézích), ale ukáže mu poklad, pro néjž straší,
sluha jej pak vysvobodí.
Č. 40. Adama a Evu vyhání napřed madkrský anděl Gabriel, jenž se dá opít,
pak rumunský, Florian, jenž je pokorný, ale na konec německý,
Michael, ten se dá pohostit a pak je přece vyžene.
Na konec snad sejde se k vědecké práci několik drobností, jež se jinak
těžko shledávají:
radící bytosti:
slunce, měsíc, vítr 4 (58)
vládce vran, havranů, strak 5 (69)
tři stařeny po sobě 15 (165)
zvířata pomáhající:
medvěd, vlk, lev (provázejí reka 10 (96)
opice, liška, veverka (jdou pro zázračnou šavli) 16 (179)
holub, kachna, čáp (nezastřelil, přilétají na pomoc) 12 (119)
pes (chlupy), štika (šupiny), dva holubi (pera) 11 (104)
psi pomáhající 13 (130), 15 (168)
radící kůň 14 (139), radící voli 19 (190)
věci:
jablko (ořech), v němž zámky (vojsko, stádo) 11 (113), 13 (132),
15 (166, 168)
meč samoseč 1 (8)
šavle sílu dávající 16 (175)
puška trefující 14 (154)
nože v dubu na znamení zdraví 10 (96)
prsten, jenž přivolává dárkyní 15 (172)
rezavý zámek, slouží mu 3 dívky 17 (131)
prsten (2 obři) 18 (184)
lampa rezavá (12 obrů) 18 (187)
létací střevíc (lstí od vadících se bratří) 20 M95)
létací skřínka, prsten a pás, jenž se mění v cokoliv chcete 1 (4, 7)
kartáč (les), utěrka (voda), hřeblo (železný les) zahozené na útěku
14 (140)
topol sahající do nebe i do pekla 24 (209)
pokoj s podobiznami princezen 1 (2)
hledáním roztrhal železné střevíce 4 (í)7)
» osoupal železnou hůl 3 (28)
peklo, nebe (193), (209;, (220), (257), i2<S2)
mrtvá a živá voda I (10', 11 (109)
Márodopiiný Sborník Vlil. 12
178
Rejstříky.
poklady hlídané psem 14 (139)
trojlístek a prst novorozence otvírá zámek 14 (138)
had s léčivou bylinou 10 (100)
nadpřirozený porod 12 dětí 24 (207)
V. Tille.
REJSTŘÍK VĚCNÝ.
bibliografie slovanské filologie 14G si.;
— maloru>kého folklóru 148 si ;
Brentanovo drama o založení Prahv 169;
čarování při dojení 119 si.; 124 si ; při
honění a telení 123 si.;
Čechové v Horním Slezsku, jich dialekty,
pohádky a písně 166 si.;
Dolnokralovicko, prostonárodní lékařství
u lidu toho kraje 132 si. ;
dopisy lidové 18 si.;
folklóre, rukověť jeho 151 si.;
hromový klín, kámen 137;
huculské umění lidové, mosaznictví a
ře žhářství 109;
krajka 21 si.; její historie 21 si.; v ze-
mích českých 31 si.; na Slovensku
31 si ;
Kralodvorský rukopis 160;
Libuša v německé literatuře 159 ;
lidový život na Poděbradsku 156;
literatura lidová a knižní 162;
maloruský folklóre 148 si.;
Malorusové či Slováci, osadníci v jiho-
uherské stolici Báčské 152; v západ-
ních stolicích, sevcrouherských 153;
medicína lidová na Slovensku 2 si ; na
Zálesí ve vých. Čechách 127 si ; na
Dolnokralovicku 132 si.;
můra 145;
mythologie slovanská 154;
Národopisné museum Českoslovanské
109 si.;
Němcová B. a její pohádky 164;
obyčeje pastevské na Zálesí ve východ.
Čechách 117 si.;
Poděbradsko, život jeho lidu 156;
pohádky české o Kristu a sv. Petru 162;
— české v Horním Slezsku 166;
— jich překlady 168;
— maďarské (uherské) 168 si ;
— polské v Horním Slezsku 165 si.;
— valašské 35 si.;
pohřeb z Krakován, nitranské stolice
6 si ;
pohřební písně slovenské 9 si.;
polský vliv na dialekty české v Horním
Slezsku 166;
pověry pastevské na Zálesí ve východ.
Čechách 118 si.;
říkadla zažehnávací 125; 127; 128; 134
si.; 137 si ; 142 si ; 145.
Slováci či Malorusové v jihouherské sto-
lici Báčské 152;
slovenský folklóre 1 si.;
smrt na Slovensku 4 si ;
na Štědrý večer o půlnoci dobytek ho-
voří 129;
úrok, uřknutí 133 si.;
Zálesáci, jich podání o domácích zví-
řatech 117;
REJSTŘÍK JMENNÝ.
Bíbová Regina 21 si.;
Cečetka F. J. 156 si.;
Černý Ad. 109 si.; 147 si.;
Dušek J. V. 146. si ; 156 si. ;
Eljasz-Radzikowski S 151 ;
Gomme G. L. 151 si.;
Grigorovitza Em. 159;
Hnatjuk V. 152;
Hrinčenko, B. D. UH;
Kraus A. 159;
Kubín Josef 18 si.;
Leger Louis 154;
Máchal Jan 154;
Malinowski Lucyan 165 si.;
Mančal Jaroslav 117 si.;
Mrštík V. 162 si.;
Pastrnek Fr. 152;
Polívka J. 148 si.; 152 si.; 165 si.;
Sklarek Elisabeth 168 si. ;
Slavíková Welsova Karla 1 si.;
Šebestová Aug. 158;
Tille V. 35 si.; 151; 162 si.; 168 si.;
Valchář Jan 132 si.;
Wanklová Madl. 109 si.;
Rejstříky.
179
Rejstřík k V. Tillovým „Povídkám sebraným na Valašsku".
čísla značí povídky (nikoli stránky).
Zeměpisné a místní údaje.
Afrika VS
Anglie 45.
Amsterdam 29.
Bystřice, Báňská H.
Bečva 3. 4.
Brňov 17.
Dalmácie 15.
Dunaj li)
Evropa 13.
l'>ancie 45
Haná 51
Hrozenkovskv los I \
Jarcová 11. 17.
Jihlava í>.
Karlovice 14.
Klobúky 17.
Krcmiica 6
Lidečko 17.
Lipník 2.
Afanasic 45.
Alexandr 'Jtí.
Amalie 50.
Anna 13.
Antonína 13.
Damokles 7.
Kranc 46.
Honza 4fí.
Hynčk 21.
Jakub 27.
Josef 4í>. ^císař) 4
Andčl 18; 23; 25; 27; 51 ;
Bába 13; 23; 2tí a 33; 4tí;
bačůvky 14;
Bída 54;
blázen, chytrý 45 ;
burmistr 51 ;
Čarodčjnice 12; 13; 15; 2tí;
čarodějník 22; 52;
černý muž II; 21 ;
čert 17; 23; 25; 1tí a; 35;
cigán 1tí ;
císař 4-9; 31; 45;
cvikátor 2tí;
děvečka 6; .4;
dítě 34;
dívky — ptáci 22;
dráb 9;
draci 12; 19; 21;
dráteník 41-44;
duchové 12; 25; 32; 47; 52;
Londýn 47.
Madeiři v. Uhři.
Maruša 19.
»Obervargajn« 19.
Praha 11.
Radhošť 1-3. 11.
Řím 23. 38.
Sedmihradská země 2().
Segctín 19
Španěly 2S.
Tanečnica 14.
Tisa 1tí 19.
Tvroly 9
Uhři 3 18.
Uhry 5. tí.
Veliký potok u Jarcové II.
Vídeň 7
Vsetín 17.
Vlastní jména.
Kojata 22.
Ladislav 45
Matěránci 11.
Měsíc 48.
Planěk 14
Rozina 17.
Rudolf 45.
Slunéčko 48.
Štěpán 18.
Vítek 50.
Osoby.
evangelík 53;
farář 27; 34; 41-44; 50; 53;
fojt 11;
formani 33;
galán ;
guvernantka 26; 45; 46;
Hanáci 51 ;
hostinský 26; 32; 4tí; 55;
hraběnka 53;
jenerál 26; 46;
kajícník 23; 38;
kapitán 20; 45;
kněz 51 :
knihař 35;
kočí 48; 49;
kostelník 34; 38;
kovář 12; 46;
kovárka 4tí;
král 12; 18; 21; 5:3; 24; 2tí; 27; 28; 3tí;
37; 39; 45-49: 52; 55;
12*
180
Rejstříky.
královna 12; 22; 23; 27; 36; 47;
krejčí 27 ;
Kristus 39; 55;
kuchařka 12; 27; 41-44;
kupcová 53;
kupec 24; 40; 50; 52; 53;
lokaj 21; 45;
lupiči v. zbojníci;
major 46;
mlynář 33;
mlynářka 48;
mlynářova dcera 33:
myslivec 17; 24; 42;
obři 26;
oficíři 23; 29; 32;
pacholci 11; 48;
Panna Maria 53 ;
papež 23; 38;
sv. Petr 39; 55;
posel 48;
poustevník 40;
»prefatýn« 28;
převor 23;
princ V2, 23; 28; 36; 37; 40; 46; 49;
princezny 13: 15; 19; 20; 21; ^3; í^4;
26a; 26; 28; 34; 36; 37; 39; 40; 45;
4G; 49; 52; 55;
»pulvír< 32;
řezník 7; 38;
rodiče (shovívaví) 38;
rybář 12;
sadař 55;
sbéh 31;
sedlák 9: 16; 35; 38;
šcvcová 47;
sladovnický 20;
služka 29; 36;
Smrt 25;
soudruzi (divotvorní) 12b; 36;
stařec 26 ; 29 ; 30 ; 34 ;
strašidla 10; 11; 29; 32;
švadleny 13;
švec 13; 27 ; 29 ; 30; 39 ; 47 ; 54;
učilel 23 ; 46 ;
sv. Václav 5;
vandrovní 19;
vdova 50;
vojáci 6-8; 12; 13; 23; 25; 26; 30;
36 ; 45 ; 46 ; 49 ;
voják 5; 16; '^4; 26a; 27; 29; 31;
32; 34;
vozka 33 ;
vysloužilec 55;
zahradník 45 ; 49 ;
zámečník 45 ;
zavražděný 27 ;
zbojník (zbojníci); 1; 3; 14; 16; 20; 23;
24; 27; 28 ; 31 ; 33; 38; 40; 46;
žebrák 25 ; 36 ; 45 ;
zedník 28;
zelenářka 45 ;
zlatník 13 ; 36 ;
zlodéj 27; 28;
zrádci 14; 21; 26;
Vécný index.
beran dávající peníze 30 ; neměl prý srdce
55;
bukvice sbírat v lese 50 .
chalupa, v níž vše připraveno 2«b; zboj-
nická 46; zapálená 54.
chléb dělený na 4 díly 39;
chlév, čertem stavěný 35;
chmelnici okopávat 45;
citera 21;
díra do podzemí 13; 52;
drahokamy prodávané 46 ;
dukáty (knoflíky) 45;
dům darovaný 46;
fara 41-44; 60;
»foštrňk« (uspávači nápoj) 27 ;
Fousek, ryba 26;
hadi straší 46; z hrobu 29;
harmonika 37;
hlavy draků 12; 13;
hodina smrti 32;
hodinky podstrčené nařčenému 29;
holubice vylétá ze sťatého koně 12;
hon v lese 26;
hospoda 12; 27; 29; 36; 45; 46 48;
49; zbojnická 21; 31; straší v ní, 32;
houba, vodu ze studny pijící 13;
housle samohrajné 25;
hrad v zámek;
hřbitov 29 ;
hrnce prodává princezna 45 ;
hrušky — drahokamy 52;
husa snědená 41 ; husy poklízené 35;
hvězda (řád) na prsou 9;
jablka — drahokamy 52;
jabloň — proměněná čarodějka 12;
jazyk dračice 12;
jed 8; 12; 52; 53; z draka 21;
jeskyně v lese útulpk kosoruČky 48;
jezero 22; máslové 51;
jídla z mísy neubývá 39 ;
kabelka — »marš do kabelky* — 25;
kačeny — dívky 22;
kanec 1 ;
karty samohrajné 25;
káva rozdílená 46 ;
kázání pohne zbojníkem 38; o Hanáckém
nebi 51;
kazatelna, rekova skrýš 26; 34;
klec se zlatým ptákem 26 ;
klení 55;
klíč v moři 26;
kniha létací 36;
kočár darem sedlákovi 38;
kočka — změněný rek 12; radí 35;
kohout na penězích 11; zahání čerta 17.
kolo puškou opsané chrání od čertů 29;
kořalka opaří zbojníky 31 ;
koruna uherská 18;
Rejstříky.
181
košile dívek, jedna schována 22;
kostel — vyčarován dívkou 22; v němž
straší 26 a; 34; vykrádaný 28;
kosti zabitého pochovat 32;
kosy 4 ;
kovárna 12;
křivák, po němž hoch poznán 11;
krucifix s tajným perem 37;
krypta, v niž straší 26.
kuchyně 45; 49;
kůň 27; radí 12; 26;
kvétiny 45;
kyj samobijný 30;
kytice princezně 45;
lampa, jíž slouží duchové 52;
lístek, jenž křísí mrtvé 29;
lívanec za kytici 45;
loď 20; 26; 45;
lodička 26;
máselné jezero 51
masť proti ohni 26; křísí lidi 29;
meč 13 29; visící na niti 7;
medvěd — převlečený princ 37 ;
město černě, červeně, modře potažené
21 srv. 39;
míč 52 ;
mléko ruší kouzla 15;
mlýnský kamen za krkem 12;
moře )iO; 26; 36; 45; 52;
most dívkou vykouzlený :2;
mravenec - změněný rek 12;
mrtvé křísil 29; 39; 55;
muška na tváři, znamení 22;
nebe 51 ;
oběd na železném stole 18;
obraz Panny Marie ve stromě 50; prin-
cezny 45;
oltář, rekova skrýš 26a ;
ostrov 20; 26; 36;
ovce 4;
pec roztopená — vlézt do ní 12; 2í> ;
perníkový vrch 51 ;
pes v. psi;
píšťalka 26;
[)laneta 28;
pluh - železný stůl 18;
podobizna v obraz;
podsvětí 13; 52;
poklad 2, 10, 14, 46;
pokladna královská vykradena 8;
pokoj zapovězený 23; 40;
policajti 53;
popel prozrazuje stopu 36;
poustevna 40;
Pozordej (pes) 24;
prádlo kradené 44;
přáslky 17;
prst s prstenem uťatý 40;
prsten 26; 33; 40; darovaný 13; 21;
ukradený 27;
prut kouzelný 21; 22; 26;
í)saní podvodné 44; 48;
psi, tři silní 24; zbojničtí 33; 40; 38;
strašidelní 29; různí 2 pozn.; 12;
pták zlatý 26;
»purk« v. zámek;
rak 22; mořský, vadí 52;
rakev, v níž se rek skrývá 34;
řešetem nabírat vodu 35;
revolver 46; 40;
řiť, do níž vchází vojsko 36;
Roztrhej (pes) 24;
ruce uťaté 48;
ryby se zlatými vousky 12; zlatá 36;
hledají klíče 26;
šátek, z něhož krev kape 12;
šaty vyměněné 45;
šavle v loži 49;
schody s hudbou 40;
sen vyprávěný 40 ; 42 ;
servít. jídla dávající 30;
šibenice 36;
šiml v. kůň;
skála zakrývá otvor do země 52; čer-
tem nesená 17;
sklep úkryt dívky 33 ; s mrtvolami 33;
v nčmž spáchána vražda 32;
sluha v. had;
srdíčko beránka sněžené 55.
statek (dobytek) přivádí čert 35;
štíři straší 26;
stětí zakletého koně, starce etc 12; 21;
26;
stopy prozrazují milence 36;
strom, na němž se dívka skrývá 33; 40;
stromky ohýbané — podobenství o vy-
chování 38;
studánka 12; 13; 22;
Šunka ukradená 43;
suka (čubka) rodí chlapce 12;
švestka, na níž švestek neubývá 55;
světlo vůdcem v lese 40;
tanec s čertem 17; 35;
tele vycpané vápnem 19;
tři groše 25;
varhany rekova skrýš 34:
včela - změněná dívka 22;
věnec z kvítí 49;
voda živá, mrtvá 12; po níž narůstají
ruce 48 ;
vůl pečený 12;
vrány radí čertu 35 ;
vůz s kožemi 33;
7ahrada 45; 49; 52;
zajíc snědený 42;
zámek zbojnický 40; jen chvilku otevřený
26; podzemní, spící 13; černý 39 ; pře-
nášený 26; hned postavený 62; 22;
železný chlap 2;
železný stůl 18;
Železolam (pes) 24;
zlaté brko nalezne rek 26;
zlatá hvězda na prsou 12;
zlatými písmeny psát 9;
zlatý pták 26;
zlatý talíř 52;
zlaté vlasy 12;
zvony samy zvoní 38.
Live Music Archive
Librivox Free Audio
Metropolitan Museum
Cleveland Museum of Art
Internet Arcade
Console Living Room
Books to Borrow
Open Library
TV News
Understanding 9/11