(navigation image)
Home American Libraries | Canadian Libraries | Universal Library | Community Texts | Project Gutenberg | Children's Library | Biodiversity Heritage Library | Additional Collections
Search: Advanced Search
Anonymous User (login or join us)
Upload
See other formats

Full text of "O Betlemech: kulturně historická studie se zvláštním zřetelem k zemím koruny Sv.-Václavské a ..."

This is a digital copy of a book that was preserved for generations on library shelves before it was carefully scanned by Google as part of a project 
to make the worlďs books discoverable online. 

It has survived long enough for the copyright to expire and the book to enter the public domain. A public domain book is one that was nevěr subject 
to copyright or whose legal copyright term has expired. Whether a book is in the public domain may vary country to country. Public domain books 
are our gateways to the past, representing a wealth of history, culture and knowledge thaťs often difficult to discover. 

Marks, notations and other marginalia present in the originál volume will appear in this filé - a reminder of this book's long journey from the 
publisher to a library and finally to you. 

Usage guidelines 

Google is proud to partner with libraries to digitize public domain materials and make them widely accessible. Public domain books belong to the 
public and we are merely their custodians. Nevertheless, this work is expensive, so in order to keep providing this resource, we háve taken steps to 
prevent abuse by commercial parties, including placing technical restrictions on automated querying. 

We also ask that you: 

+ Make non-commercial use of the files We designed Google Book Search for use by individuals, and we request that you use these files for 
personál, non-commercial purposes. 

+ Refrainfrom automated querying Do not send automated queries of any sort to Google's systém: If you are conducting research on machine 
translation, optical character recognition or other areas where access to a large amount of text is helpful, please contact us. We encourage the 
use of public domain materials for these purposes and may be able to help. 

+ Maintain attribution The Google "watermark" you see on each filé is essential for informing people about this project and helping them find 
additional materials through Google Book Search. Please do not remove it. 

+ Keep it legal Whatever your use, remember that you are responsible for ensuring that what you are doing is legal. Do not assume that just 
because we believe a book is in the public domain for users in the United States, that the work is also in the public domain for users in other 
countries. Whether a book is still in copyright varies from country to country, and we can't offer guidance on whether any specific use of 
any specific book is allowed. Please do not assume that a book's appearance in Google Book Search means it can be ušed in any manner 
any where in the world. Copyright infringement liability can be quite severe. 

About Google Book Search 

Google's mission is to organize the worlďs information and to make it universally accessible and useful. Google Book Search helps readers 
discover the worlďs books while helping authors and publishers reach new audiences. You can search through the full text of this book on the web 



at jhttp : //books . qooqle . com/ 



i 



Bougjit withtheincome of 
THEKELLERFUND 



Bequeathed inMemory of 

JasperNewton Keller 

Betty ScottHenshaw Keller 

Marian MandellKeller 

Ralph Henshaw Keller 

CarlTilden Keller 




From the 

Fine Arts Library 

Fogg Art Museum 
Harvard University 




i 



Zbožná štědrost záhy jesle ty okrášlila zlatem a stříbrem. K tomu 
cíli věnoval papež Adrian I. kolem r. 780 zlaté pláty a papež Lev III. 
kolem r. 800 množství stříbra. 

Jesle ty dosud se chovají v římském kostele: „S. Maria Mag- 
giore u . Jest to vlastně pět zbytků prkének (dle zkoumání javorových) 
uložených nyní ve stříbrné schránce, na níž jest zobrazeno božské 
dítě, jak leží na zlaté slámě. Ve svatou noc kanovníci toha vele- 
chrámu nosí tuto schránku ve slavném průvodě a kolem nich jdou 
biskupové papežského trůnu, kardinálové, knížata, vyslanci, věřící, 
kterých tu vždycky nesčetné množství se sejde. 1 ) 

Učený jesuita Grisar svého času podrobil jesle ty přísnému 
vědeckému studiu. Vývody jeho do jisté míry se rozcházejí se zbožnou 
tradicí. 54 ) 

I v Toulouse v kostele sv. Serina (Saturnin) se uctívá čás- 
tečka jeslí. 

Nejen jesle, v nichž Spasitel položen byl — ale i vzdálené místo, 
v němž stály jesle, zatoužil míti ním na blízku — aspoň znázorněné. 

Činí tak věrojatně papež Liborius kol. r. 360, jenž vykazuje 
v basilice (zvané Liboriana) místo kultu vánočnímu — papež Sixt III. 
(432 — 440) určitě buduje „praesepium", t. j. pod apsidou basiliky 
Liborianské staví prostornější svatyni s úzkým vchodem (crypta, 
oratorium) k uctění Narození Páně. Byla to vlastně imitace betlém- 
ské jeskyně, z níž doneseny sem byly i reliquie země svaté. Lze 
souditi, že věrně vše tu bylo napodobeno; vždyť i hrob sv. Jero- 
nýma byl v x římském praesepiu napodoben, z čehož vznikla mylná 
domněnka, že tělo sv. Jeronýma do Říma bylo přeneseno. 

Dle knihy Lib. Pontif. papež flehoř III. (kol. r. 735) pro zmí- 
něné oratorium ad praesepe daroval zlatou sochu P. Marie, draho- 
kamy ozdobenou, objímající Ježíška. 

Z příčin na snadě ležících Liboriánská basilika později pře- 
zvána byla: Basilica S. Maria ad praesepe **) (ještě později S. Maria. 
Maggiore). 

Za časů Sergia II. (844 — 847) slulo praesepe „camera".*) Dle 
knihy: „Ordo romanus" (jenž se datuje z XII. století, však se opírá 
o dřívější ustanovení) papež zde „cantabať 4 (zpíval — obětoval) 
vánoční mši svatou „ad praesepe". 

Za časů Innocence III. (1198 — 1216) stála kaple Narození Páně 
(praesepe) na epištolní straně hlavního oltáře basiliky S. Maria Mag. 
Stál tu oltář s jeslemi. 

1 ) Ž. — II. str. 158. 

2 ) Le Meinorie Liberiane dell' Infanzia d. N. S. Gesu Gh. Napsal Ab- 
bate Josef Gozza Luzi, podbibl. sv. Stolice, s 5 fotograf. — 1894. — Srv. 
K. - Str. 8 

3 ) Blízký kostel u P. M. ad praesepe: kostel S. Andreae slul: „p it 
praesepe". 

4 ) Praesepium, praesepe (jako prostor) rozeznávati tu sluší od cu* - 
buluiu, culla, t. j. lůžko divini pueri. 



Za časů Sixta V. (1585 — 1590) stavitel Fontána postaviv novou 
kapli Narození Páně v basilice S. Maria Mag., pod hlavním oltářem 
umístil staré praesepe s dovedností podivuhodnou. 

Podobnou kapli, praesepe, jako byla v basilice S. Maria Maggiore, 
imitoval v chrámu S. Maria Trastevere i papež Řehoř IV. (828 — 844). 

A podobné imitace jeskyňky betlémské stavěny byly i jinde 
na různých místech. Tak na př. kolínský arcibiskup Hildebold 
(f 819) celebroval v panenském klášterním kostele sv. Cecilie 
v Kolíně o vánocích dvě mše sv. v napodobené ' římské : statio ad 
praesepe. 

V dalším uvedeny budou doklady i z Čech. Takovými imita- 
cemi jsou dosavadní jesličkové jeskyňky s oltáři tak zv. : „Schlupf- 
altáre". Jsou to malé kapličky a v nich oltář s jesličkami jako. 
na př. ve farním kostele ve Fůssen-u ve Švábsku, v Sameistr-u 
(u Fůssenu) a jinde. 1 ) 

Obšírněji jsem se zmínil o zvyku imitovati římské praesepium, 
poněvadž vedle jiných složek vidím i v tom prvek, z něhož se rodí 
obyčej stavěti jesle. 

Do Egypta záhy proniklo křesťanství. Dorotheus z Tyru 
(mučeník za Diokleciana f 300) vypráví podivuhodnou zprávu, 
kterou také sv. Jan Chrysostom zaznamenal. Na základě proroctví 
Jeremiášova Egypťané budoucímu Vykupiteli kult božský prokazu- 
jíce vystavěli podzemní chrám, ve kterém postavili děťátko v jeslích 
a vedle pannu s vlasy rozpuštěnými — vše bylo dílem umění sochař- 
ského. Lampy tu svítící, časem dýmem vše dosti zastřely. Ptolomaios 
(c. 50 př. Kr.) se tázal, proč taková poctivost místu tomu se pro- 
kazuje; odpověděno jemu, že obraz ten je mystériem po otcích 
zděděným. 

Dokládá sv. Dorotheus, vynikající to znalec hebrejštiny a Písem 
sv., že obyčej onen, ctít pacholátko a pannu, v Egyptě po jeho 
dobu trval. 

Zda to ohlas jesličkový z Egypta a doby tak dávné? 2 ) 

Z orientu, jak již jsem uvedl, kult jeslí záhy přenesen byl do 
Říma a Itálie vůbec. 

Cestu jemu ovšem upravilo i samostatné svěcení památky 
Narození Páně, jež papež LJborius přenesl z Epiphanie na 25. pro- 
sinec. 

V Itálii fantasie lidu, živá letora, nadšení náboženské, neoby- 
čejný smysl pro vnější effekt, a jiné okolnosti byly složkami, jež 
vytvořily jesle krásy a rozmanitosti nevýslovné. 3 ) 

Zejména r. 1223, v němž velký světec z Assissi, sv. František, 
slavil pověstnou slavnost vánoční, stal se roubem, z něhož nejen 
v Itálii, ale i mimo ni vypučelo časem nesmírné bohatství různých 
forem jesliček. 

') Z podrobných zapůjčených rukopisů děkana Ant. Tscherney-ho 
Schónbúchel-u. 

a ) Donin, Legendě I— XVII. 
a ) Srovnej P. 



s^jaa&dásimu t0 im i*r*irrsT hamii 



BiCTaMHrp. .».: ■/-.T.^-j^-..«..--ťi«.»y.T^-«iw«PBg.-» — v ■ v «h , 



O BETLÉMECH. 

KULTURNĚ HISTORICKÁ STUDIE SE ZVLÁŠTNÍM 
ZŘETELEM K ZEMÍM KORUNY SV. - VÁCLAVSKÉ 
A UHERSKÉMU SLOVENSKU. 



^. j2>. 



^\ ^ 



NAPSAL 

KAREL PROCHÁZKA. 




Schváleno nejdúst. kn. arcib. Ordinariátem v Praze ze dne Ťt. listopadu 1907 č. 15892. 
S ČETNÝMI VYOBRAZENÍMI. 

V PRAZE. 




h» //>£ 



.žr- 



O BETLÉMECH. 



5^3 



ml^ 



v 



KULTURNĚ HISTORICKÁ STUDIE SE ZVLÁŠTNÍM 
ZŘETELEM K ZEMÍM KORUNY SV. - VÁCLAVSKÉ 
> > A UHERSKÉMU SLOVENSKU. < < 



NAPSAL 



KAREL PROCHÁZKA. 



S ČETNÝMI VYOBRAZENÍMI. 



V PRAZE. 

lÁKLADEM CYR1LLO-METHODĚJSKÉHO KNIHKUPECTVÍ 

GUSTAV FRANCL. 
1908. 



FA^oS z%\on 



/^HARVA^O \ 

FINE ARYS 
Lrr ._, y 

JUN 151976 



(Veškerá pravá vyhrazena.) 



•Politika* závod tiskařsky a vydavatelský v Praze. 







Užito těchto pramenů s těmito zkratkami v knize: 

AM = A Magyar Nemzeti Muzeum Néprajzi Osztályanuk Erlesitóje. Roč- 

114 K. V . 1 «aJ4. 

ájeslovny kalendář slovanský. Uspořádal J. J. Hanuš. V Praze 1860. 
asopis vlast niuz. spolku v Olomouci. 
^ -vteské Květy. Pořádá Dr., A. Podlaha. V Praze 1903—4. 
5L = Český Lid. Vydává Dr. C. Zíbrt. 
D = Detva. Spisal Karol A. Medvecký. Detva 1906. 
Dpz = Dějiny posvátného zpěvu staroc. od XV. věku. Napsal K. Konrád. 
E = „Ethnographia" XV évfolyam 1904. Budapest 

F = Fest-KalenderausBóhmen. O. Frhr Reinsberg-Důringsfeld, Prag 1862. 
HSJ = Historia Societatis Jesu provinciae Bohemiae (J. Schmiedl). 
JL = In Literis. Copiář více set mne došlých dopisů. (Někde užívám ozna- 
čení toho. Na nejvíce místech nikoli. Kde neudán jiný pramen, 
rozumí se, zvláště v II. části knihy, že vše spořívá na zaslaných 
mi dopisech nebo výzkumu mém.) 
JK = Julius Pagaczewsk i: „Jaselka Krakowskie". Rocznik krakowski. Wy- 
dawnictwo Towar. Miloš. Historyi. V Krakowie 1902, 94^137. — 
Referrát v maď. „Ethnographia" XVII. évfolyam. 3 fíizet lij fo- 
lyam 11—1906. A mag. nepr. tarsaság ért. stf. 159. 
K = Die Weihnachtskrippe. Von Dr. G. Hager. — S mnoha i Ilustracemi. 
KK = Die kirchliche KunsL Red. v. P. J. Geistberger. Wien. XII. u. XIII. 

Jahrgang. 
KT = Kukolnyj teatr na Rusi. V. N. Perete. Petersbourg 1895. 
KV = „Kniha vzpomínek". Ladislav Quis. I. V Praze 1902. (NákL Májej 

L = „Lud tt . Tom XI. (V Krakowie.) 
La = „Lada". Mladá Boleslav. Red. V. Lužická. 
Mnp = Moravské národní písně. Sebral a vydal F. Sušil. V Brně 1860. i 

(II. vyd.) 

NH = Naše Horácko. Pořadatel: Josef Dufek. Tiskem J. F. Sasku ve Vel. 
Meziříčí 1893. 
NSH = Národopisný sborník okresu Hořického. V Hořicích. 1895 
NV = Národopisný Věstník Ceskoslovanský. V Praze. 

= Ottův slovník naučný. 
Ob = Obrazy ze svaté země. Vydali P. J. Janáček a P, A. Holub. V Praze. 

1900. Tiskem J. Otty. t 
Ok = Od kolébky k hrobu. F. J. Čečetka. V Praze 1901. 
Osh=0 slávě herecké. Napsal J. J. Stankovský. V Praze 1879. („Libuše".) 
i P = „Politik* 4 . Weihnachts-Beilage der P. vom 25. Dez, 19lM\ „krippen". 

í Eine kulturhist. Studie. Von Maria Kopnicka. (Stať ta jedná 

o italských jeslích.) 
Pčp = Prostonárodní české písně a říkadla. Sebral a vydal Karel Jaromír 

Erben. V Praze. Nakl. AI. Hynek. 1886. 
PO = Pro>tonárodníe obyčajc . . . slovenské. Pavel Dobsinský. Ture. s v. 
í Martin 1880. 

zB = Posel z Budce. Ročník XXV. 
S = „Světozor". 

SI == „Národní písně, pohádkv . . ." pořádá „Slavia*. V Praze u J. R. Vi- 
límka 1878. 

I '• 



' 



SP= Slovenské Pohťady. XIX. 1899. V Turč. sv. Martině. 
ST == Staročeské výroční obyčeje. Sepsal Dr. Č. Zibrt. V Praze 1889 u Vi- 
límka. 
SzK = Szopka krakowska. Dr. Jan Krupski. (Bibl. krakow. Nr. 24. V Kra- 
kowie. 1904.) 
V — Vlast'. Časopis pro poučení a zábavu. Hed. T. Sk r dle. Praha. 
Vn-- Vánoční hry. Vydal Ferd. Menčik. V Holešově. 1894. 
£č = Z časů dávných i našich. Napsal F. V. Vykoukal. V Praze 1893. Na- 
klad. Dr. F. Bačkovský. — (Totéž v časopise: „Květy". 1885. Str. 
65. S obrázkem.) 
Ž = Život nejbl. Boh. P. Marie. Napsal P. Plácidus J. Mathon. O. S. B. 

* * Díl ÍL 

Že = Život církevní vdechách. K. h. obraz z XV. a XVI. století. Z. Winter. 

Srovnej práce hlavně o knihu Hagerovu se opírající: 

(1) „Ueber Land und Meer u . Nr. 11. 1906. Verl. der d. Verlagsanstalt 
in Stuttgart 

(2) Deutscher Hausschatz. XXIX. Jahrg. 1903. Heft 3. 

(3) Theologisch praktische Quartalschrift. Linz 1903. Heft 1. 



■-'ředkládám dílo své o Betlémech veřejnosti. Pode jménem „Be- jj 

tlem" či „jesle" (pars pro toto) minim v knize své znázorněni 2 

Narození Krista P. s mén& či více samostatnými figurkami, jež buď ^ 

pevně tkví v půdě čí dají se volně přemisťovati. i 

Přihlédám . v práci své hlavně k Betlémům v zemích koruny • 

sv.-Václavské s uherským Slovenskem. 

Poněvadž srovnáváním lze mnoho objasniti a vysvětliti jako 
článek v širokém rámci universálnosti, beru zřetel v díle svém 
i k Betlémům v zemích jiných. 

Slovenské přísloví dí: „Z vďkej vody veťké ryby". — Dalo 
by se tudíž souditi, že z velké látky o Betlémech samoděk a hravě 
jsem snesl žádoucí zprávy o Betlémech. 

Leč ve velkých vodách bývají skryta i velká úskalí. A na ta 
nejednou jsem narazil při sběratelské práci své. 

A proto, prosím, by při této práci vlídný čtenář ten či onen 
nedostatek nepřičítal jen a jen na vrub můj. 

Ovšem, bez součinnosti mnohých nebyl bych ke konci dovedl 
knihy této. 

Dokonáni její budiž ideální odměnou a dikem všem těm ze 
stavu duchovního i laického, kdož jakýmkoli způsobem podali mně 
ruku k sepsáni a vypravení knihy přítomné. Zvláště děkuji P. T. 
p. císařskému radovi Ant. Reinwartovi v Praze a velect. Cyrillo- 
Methodějskému knihkupectví Gustav Franci, s jichž vlídnou účasti 
kniha v úpravě této jest vydána. 

Na Stochově, o Svátcích Vánočních 1907. 

K P. 



18 

Dosud jsem uvedl řadu zpráv o jeslích, ovšem jen letmo, 
jda po stopách jejich jedním směrem, od jihu směrem severo- 
západním. 

Jdu po sledu jejich dále druhým směrem, počínaje opět jihem, 
a pokračuji nyní směrem spíše severovýchodním. 

„V Dalmácii se nezdá, že by v době přítomné kvetl rázovitý 
obyčej jesliček. 

V Bosně a Hercegovině pravoslavní Srbové ani v koste- 
lich, ani v příbytcích nestaví jeslí. 

„V katol. kathedrále v Sarajevu vystaveny jsou na oltáři dosti 
objemné jesle, asi v Tyrolích pracované. Katolický lid, po většině 
chudý, v příbytcích nestaví jesliček, snad vůbec ani jich nezná. 
Koledování a obcházení s jeslemi, jakož i tržní výrobky jesličkové 
jsou v zemích okupovaných neznámy." 1 ) 

„V chorvátském Pří moří, jakož i v sousední I stři ji 
pozoruhodným způsobem lid nestaví jeslí (jaslice). Nicméně ve fran- 
tiškánském kostele klášterním v Trsatě v županiji modrušsko-rjecké 
od 30—40 let stavívají jesle dřevěné, koupené v Tyrolích, které 
zaujímají prostor celé kaple sv. Antonína nad 5 m. dlouhé a tolikéž 
široké. 

Chodit tu sice tři králové orientálně oblečeni, pějí píseň: ,Tri 
kralji jahahu', 2 ) známou pouze v chorvatském Přímoři, po ostatním 
Chorvatsku však nikoli — ale jeslí s sebou nenosí. 

Za to u druhých velikých Chorvatů jako na chorv. Záhoří 
v každé chýši mají jesle jakož i ve Slavoniji. Nosívají tu i jesle 
od chýše k chýši, jež sami si dělají." 3 ) 

„Při hranicích Bělokrajinska a Charvatska, zvlášť ale dále 
v Charvatsku chodívají od B. Hodu až po Nový Rok, ba až 
po Hromnice tři muži, prostřední nosívá na prsou přivázané jesle 
či Betlem, jak tomu říkají, a zpívají při tom vánoční písně, jež 
druhdy v kostele se zpívaly. Za to dostanou nějaký ,denár c , či spíše 
předivo na plátno. Tomuto koledování říkají: ,3 kralji'. Jesle" ty 
sbity jsou z prkének červeně nabarvených, špičatě zakončených. 
Ve středu je ,rojstvo c t. j. sv. Rodina, dále pastýři, stromečky, tři 
králové, ovce atd. Figurky jsou dřevěné a kupují je najmě v Karlovci 
(Karlovac) — prý i po Dunaji figurky sem dovážejí a z nich pak 
sami sestavují jesle." 4 ) 

Jako po sousedícím Chorvatsku tak i v Krajině velmi 
oblíbeny jsou jesle. 

Typická bývá jejich okrasa. 

V Bělokraňsku v každé chýši selské mají malý domácí oltářík, 
před kterým se pobožná rodina v různých potřebách shromažďuje. 

! ) Z dopisu Ferd. Velce, profesora v Sarajevu. 

2 ) Viz : „Crkvene pjesme ..." Nakl. M. Polonio-Balbi, Rieka. 

3 ) Sdělení P. Romualda Jereb-a, quard. samostanu frant v Trsatě 

4 ) Sdělení JUC. Jurije Adlešiče z Adlešic. - V Záhřebe t. č. prodi vi 
jesle z kamenné massy pro kostely veltrech výškách: „Skladiště dev< :i- 
jonalija, Gajeva ul. broj 4." 



19 



Bývá zroben v podobě malé al márky, zakryté sklem v koutu za 
stolem. Po obou stranách pod úhlem stropu zavěšeny isou obrazy 
na skle malované, mezi nimiž obyčejně bývá obraz sv. Florijána, 
sv. Rodiny, a mezi ostatními každý člen rodiny mívá svého patrona. 
O vánocích zvláštním způsobem oltářík ten se ozdobí. Postaví se 
na něj jesle (j as 1 i c e) — nebo v nedostatku oltářika do koutu se 
umístí prkénko trojúhlé, o dvou stejných ramenech s pravým úhlem. 
Na prkénko se postaví jesle a po obou stranách prkénka při zdi 
se přibijí zelené smrkové větvice, na něž se přilepí svíce, jež se 
rozžinají zvláště na Boží Hod, Tři krále a Hromnice, najmě ráno 
mezi mší sv. a z večera, okolo rozvěsí mnoho guirland (věnců). 




Obr. 1. Umístění Betlému v koutu jizby. (Na Slovinsku.) 



Připomenouti dlužno, že není ve dvou chýších stejných jeslí. 
Všude v okrase snaží se míti nějakou zvláštnost. Ve mnohých vsích 
sice společně dívky pletou „božične věnce" z papíru, jednou 
v* té, podruhé v jiné jizbě za prozpěvování různých písní, leč v po- 
sledních dnech před svátky osamoceně pracují a snaží se uplatnit 
zvláštní nějakou novotu na svých jeslích. Každý rok je nová móda 
v úpravě věnců papírových. (Srov. analogii našich „řetězů" na vá- 
nočních stromcích!) 

Jako růženec ze zrn — tak věnce ty jedi^o léto utvořeny jsou 
j barevných papírků v různé křížky složených, jindy místo papíro- 
- r mi křížečky provleče se nit barevnými papírovými hvězdičkami 
i zných forem. I kukuřičná zrna se navlékají mezi ozdoby guirlan- 
< ové, ano bývají věnce i z pozlacených ořechů velkých i malých, 
j íebo z jablíček. Také někdy robí věnce z listí habrového nebo 

2* 



1 



20 

jiného. Na nit mezi jednotlivé papírové hvězdičky navlékají obratně 
i částečky stébel obilných. 

Takové věnce pak .rozvěsí na strop nad jeslemi pokud sahá 
stůl. Mezi věnce ty zavěsí také další ozdobu, jakoby lustry, uměle 
zrobené z papírových hvězdiček, z pozlacených oříšků a jablek, 
jež jsou kolikrát nejdrahocenější ozdobou jeslí. Na místo lustrů 
složitých od styčného bodu dvou guirland splývají dolů také jen 
jablíčka na niti zavěšená. 

Mezi věnci zrovna nad jeslemi na stropě přilepena bývá 
„hvězda* 4 , kterou dívky dělají z bílého papíru a na niž přilepuji 
vystříhané ptáčky, hvězdičky, srdéčka, nebo ji kupuji na trhu 
ve městě. 

Z hvězdy stropové snáší se nad jesle na niti zavěšená papírová 
holubice nebo i jablíčko. 

Okolo „stálice 44 (tak zvláště v Bělokraňsku nazývají Betlémy) 
na obou stranách po stěně nalepí rozličné „božične papirje 44 (t. j. 

Í'esličkové archy, Krippebilder, jež přicházejí do Kraňska z Německa, 
iech a odjinud), ve dvou řadách nerozřezané pod skleněnými pod- 
strop.ními obrazy až k oknům. 

Kde je děvče umělejší, napne od stropu nad stolem ku dveřím 
jizby dvojmo nit, na ni naváže jablko, a sice tak, že se vozí od 
stolu ku dveřím, když se otvírají, a když se zavírají, putuje nazpět. 

Je zajímavo, že v Bělokrajině o vánocích i zvláštní koláč, 
zvaný „poprtnik" (božičník, stolujak) hospodyně zdobí ciráty ve 
formě jeslí (dítko, Maria, Josef, vůl, oslík). 

Podobně jako v Bělokraňsku oblíbeny jsou „jaslice 44 i v D o- 
1 e n s k u v Krajině. 

V každém snad domě tam staví jesle a za bezbožného by se 
pokládal, kdo by jich nestavěl. Zvláště je stavívají hospodyně a dítky. 

Před svatým dnem musí býti hotovy a pak se konají návštěvy, 
aby se přehlédlo, kde jsou lepější. Také v Dolensku staví jesle 
v kutě naproti peci. Zvláštní okrasou jeslí (právě tak jako v Bělo- 
krajině a v slovenské části Štýrska) jsou ubrousky („prtíčky 44 ) z pa- 
píru, jež se zavěšují na způsob antipendia pod jesle. Tyto ubrousky 
buď sami doma zhotovují, nebo také několik dní před vánocemi po 
domech je prodávají. Také na vánočním trhu v Lublani lze je 
koupiti neb i v krámech. 

Tu kupují také jesličkové archy: „pastirčki 44 i celé již zřízené 
jesle. Však nikdy nejsou koupené jesle tak milé jako ony, jež doma 
sami si urobí. 

Jesličkové archy na Dolensko přicházejí zvláště z Cech. Pod- 
lepí je a vystřihají. Dole přilepí násadky na jich zatčení do mechu. 
Tak je vše připraveno. I přibijí pak do kouta prkénko trojúhelníko- 
vité. Na něm vprostřed urobí „hlevček" z prkének nebo tvrdé 3 
papíru. Nad chlév zavěsí hvězdu nebo anděla: Gloria. Kolkol i 
chlévce navrší mech a do zadu ke koutu z mechu utvoří se kop ;. 
Na vrchu pak je buď strom a pod ním pastýř či město Betlem. ' a 
straně čelné jsou ograja (plůtek), po druhých dvou stranách při li 



21 



větévky. Na rovince po levé straně bývají pastýři, ovečky a jiná 
zvířátka. Na právo se na Zjevení Páně přidávají Tři králové, o nichž 
praví lidová píseň: 

„Trije kralji jezdijo 

vsi se u zlatu svetijo . . . 

Gašpar jezdi naznaprej ..." 

Nad jeslemi zavěsí louč nebo dovedně i ve chlév, aby ozářen byl. 

Tu i tam na Dolensku mají vyřezané ze dřeva pastýře, ten 
onen dědoušek je vyřezal. Nebo i pomícháni jsou dřevění „pastirčki" 
s papírovými. Každé vánoce rádi mívají opět nové a nové jesle. 

Nejednou mívají děťátko voskové v jeslích. Vzácněji najdeme 
na Dolensku i mechanické jesle s pohonem hodinovým. 

Nejvýznačnější ozdobou jeslí na Dolensku je ubrousek s pravou 
lidovou ozdobou právě jako v Gorensku. 




Tyto papírové ubrousky na způsob antipendia pod jesle při- 
pevňované jak z Dolenska, tak Gorenska (v Kraňsku) nebo od bled- 
ského jezera či ze slovenské části Štýrska jsou velmi shodné. 

Bývají zpravidla tvaru obdélníkového, zdélí asi 70 cm., z šíří 
35 cm. 

Rozeznávati při nich dlužno okraj a vnitřní ozdobu. Okraj 
pravidelně bývá ze samých přerozmanitých geometrických ozdob 
z vysekaných kroužků komponovaný. 

Vnitřek vzácněji (z Dolenska) bývá celý namalován lidovými 
samouky. Ve středu namalována je stajka se sv. Rodinou, kolem ní 
květinové ornamenty. Obyčejně však na místo malby této bývá ve 
středu ubrousku monogram J. H. S. pěkně stylisovaný, nebo nale- 
pená monstrance z papíru, nebo andělíček, či sv. Rodina vystřižená 
: ištěného jesličkového archu, anebo bývá tu nápis z vystřihaných 
epených písmenek: 

„V Betlehemski Stálici 
Zveličar se rodi tt . 



22 

Nebo: 



„Celi svět se veselí, 
ker sin Božji se rodi." 



Kolem této středové výplně a mezi okrajem s kroužkovou vý- 
zdobou jsou přerůzné barvité nalepené ornamenty geometrické i rost- 
linné jako slunečnice, poupata, růže, listy stylisované atd. 

Leč i tyto ubrousky začinaji se víc a více nahrazovati továr- 
ními výrobky, jakož i vánoční stromek, zvláště v rodinách zámož- 
nějších, začíná se v zemi rozmáhati na úkor Betlémů. 

Na Hromnice se jesle odkládají. 

Za starších dob i v kostelích na Dolensku bývaly jesle dře- 
věné, — v nynější době lze spatřiti tu jesle hlavně původu tyrol- 
ského. 

Na Dolensku chodí sice „berači" (žebráci) po chýších koledu- 
jíce, že by ale nosili Betlém, není zde v obyčeji. 

Zvláště o svatou noc, když celá rodina bývá pohromadě, louče 
hoří po všech chatách, staří „berači" prozpěvují u jeslí staré vá- 
noční písně, jež se dříve pěly v kostelích. 1 ) 

„V samotné Krani (Kranj) každý rok se staví o vánocích asi 
od 25 let jesle v kapli kostela uměle vzdělané, v okolí po venkově 
v domácnostech velice oblíbeny jsou jesle." 2 ) 

„Velesovo u Kranje honosí se starými kostelními jeslemi asi 
z druhé polovice XVIII. věku. Jsou v zaskleněném „kastelci" s uměle 
řezaným rámem v délce 50 cm. Figurky jsou voskové, oblečené, a 
sice: Ježíšek, P. Maria, sv. Josef, tři králi, tři pastýři, anděl: Glo- 
ria. Tři ovce, osel i vůl jsou ze dřeva. — Tu ubrousky k jeslím lid 
bud sám z papíru si robí nebo v Kranji kupuje. 

V Kropi — ne tak v okolí jeho — chodí ode dávna koledovat 
„k novému letu" i na tři krále. 3 ) Tu bylo i více dovedných lido- 
vých řezbářů jeslí — leckde v Kropí mají také mechanické jesle. 4 ) 

Podobně jako v Kraňsku s jeslemi jest tomu tak i v slovenské 
části Korutan. 

Z německé části Korutan byl jsem zpraven, že v památném 
Althofenu v kostele jsou zcela malé jesle a v čas vánoční bývají 
ozdobeny strůmky lesními a lampa před nimi se rozžehuje. 

I ve Štyrsku slovenském sestaví jesle podobné jako v ostat- 
ním Slovinsku s obvyklými ubrousky. Zde hlavně v „Artičah na 
Spodnje Štajerskem" je rodina. Koprivac-ů, která do rozprodeje každý 
rok vyrobí na 10.000 sličně pracovaných, přerůzně ornamentovaných 
ubrousků k jeslím. 5 ) 

Ve Vuhradu (Wuchern) na pobočním oltáři se stavívají v ko- 
stele jesle, původně staré, nyní novými nahrazené. Po levé i pravé 

1 ) Dle sdělení PhilG. Ivana Lah-a ze Šmarje u Lublaně. 

2 ) Dle zprávy Ant. Koblara, děkana v Kranji. 

3 ) Viz Dr. K. Strekelja: Slovenské narodni pjesne. Kolednice str. 1 a 
127 (8 svazek, úhrnem 249 koled). 

Sdělení Josipiny Kalanové, ch. učitele z Velesova a j. 
Z dopisu J. Potovšek-a, župnika v Artičích. 



? 



23 



straně „hlevčeka" stojí 
dva smrčky okrášlené 
jablky, vejci a barevným 
papírem. Po domech sta- 
ví již vánoční stromky. 

V Horním Wólz-u 
(Ober Wólz, Št.) v každé 
i nejchudší chýši staví 
jesle. Znamenité jesle, 
krojově památné, mají 
tam v kostele. Nejstarší 
lidé nedovedou povědíti 
jich stáří. 1 ) 

Nejpamátnější jesle 
v Štyrsku chovají se v 
benediktinském klášteře 
Admontě. Jsou prací pro- 
slulého řezbáře Stamme- 
la (XVIII. století) ve for- 
mě křídlového oltáře. 

V Kallwangu jest jejich 
miniaturní reprodukce. 2 ) 

V Maria Kumitz v 
kostele jsou jesle, v ši- 
rokém okolí známé, s 

mnohými genrovými 
scénami z lidového ži- 
vota. Dle sv. evangelií 
mění se scenerie jeslí. 

V pozadí je malovaný 
obraz, představující zvě- 
stování narození Páně 
skrze anděla pastýřům. 
Po třech okrajích okrá- 
šleny bývají jesle ty vět- 
vicemi jedlovými. Veli- 
kost jeslí je velkost oltář- 
ní mensy. 

Jsou dílem „geni- 
álního" f mistra kováře 
Ignáce Polz-e. 

V celém kraji M. 
Kumitz-kém v mnohých 
rodinách staví jesle, jež 
chvojí po straně zdobí. 




44 



•O 






a 



> 
o 






O 



1 ) Sdělil*K. ř Urban, farář v Horním Wólzu. 

2 ) Srv. časopis: „Der Ennstaler" z 30. prosince 1906. 



1 



24 

Je zajimavo, že v končinách Emstalu pod širým nebem ve 
dvoře stavívají hospodáři vánoční stromek krásné ozdobený. 

Ve všech kostelích Štýrska se staví jesle. 1 ) Zemí jeslí je Ty- 
rolsko. 

Ovšem tu a tam v Tyrolsku oblibuji sobě jesle na papíru 
malované a pak vykrojené, nebo ustrojené figurky s hlavičkami 
voskovými či dřevěnými, leč Tyrolané jsou milovníky zvláště jeslí 
cele ze dřeva řezaných. V mnohých rodinách mívají na sta figurek, 
aby scény mohli měniti. Zvláště luxuriosně vypraveny bývají dru- 
žiny sv. Tří králů, nebývá skrbleno zvláště s figurkami andělů, každý 
pastýř téměř mívá svého anděla, aby ho šťastně dovedl do Betléma. 

Také mnoho „živých" jeslí lze spatřiti v Alpách tyrolských. 

Jako zvláštnost se uvádí v jednom kostele tyrolském jesle té- 
měř v životní velikosti z doby rokoka s voskovými hlavami a ru- 
kama, oděné. Sv. Josef a Tři králové mají kněžské odložené staro- 
bylé pluviály. Vlasy jsou skutečné. 

Nejzajímavější však u těch jeslí jest, že bodří Tyrolané vklá- 
dají do tořeb pastýřů skutečné dárky, bochníky chleba, máslo, 
vejce a podobně. 

Před jeslemi Tyrolané rádi konávaji pobožnost, zvláště růžen- 
covou, a také zpívávají „Stille Nacht, heilige Nacht" a jiné písně." 2 ) 

V mnohém domě v Tyrolsku nejednou mají velmi pěkné jesle 
a leckterou odchylnou a pěknou zvláštnost. 

Tak na př. Max Hólzl v Lienzu má jesle v délce as 1 m. Za- 
měňuje scény. V první scéně: „Pastýři u jeslí" je údolí s hroby 
královskými. Je tu i stromek řezaný z pravého olivového dřeva ze 
zahrady Getsemanské a pravé kameny z údolí Josafat. 

Některé figurky dovedně řezal z borové kůry — ruce však 
z limby (Zirbelholz) — stařičký nyní farář Fr. X. Niederwanger. 
Pěkně tu vyjádřena myšlenka: P. Maria odhaluje záclonku jakoby 
chtěla Ježíška ukazovati. 

Druhá scéna těchto jeslí zobrazuje: „Tři krále" od r. 1867 roz- 
množovaná figurkami, jež řezal opět samouk F. Niederwanger na 
základě obrázků v díle: „Das Leben Jesu" Dra Seppa (Mnichov). 
V této záměně je jeskyňka betlehemská napodobena dle skutečné, 
dokonce tu na podlaze i stříbrná hvězda. 

Na třetí proměně jest zobrazen: Útěk do Egypta — také vše 
řezáno farářem Niederwangerem. P. Maria sedí na oslátku, sv. Josef 
jde po boku. V předu kráčí anděl s pochodní, v zadu kvapí druhý 
anděl strážce, jenž kopím hlavu hada rozetíná. 

V Lienzu v kostele Dominikánek mají velké jesle z vosku, 
oděné v tyrolském kroji. (V Tyrolsku vůbec oblibě se těší velice 
ustrojené sochy svatých, tak že o processích nosívají družičky 6 — 8 
takových soch.) 



? 



Sdělil J. Stógr, farář v Maria Kumitz. 

Srv. FeuiL v „Religion in Bildern". Nr. 2. S. 18. (Verl. v. A. Múll 
Innsbruck u. Můnchen). 



25 

- Také v Tyrolsku dosud se hrávají pastýřské hry (a dům od 
domu, počínajíc před vánocemi až do Jména Ježíš tu a tam kvete 
v Tyrolsku tak zvané „Sternsingen"). 

Při pastýřských hrách bývá s počátku obvyklá scéna: hledáni 
noclehu v Betlémě a na konec dějství: David zabíjí Goliáše. 1 ) 

Nejcennější jesle tyrolské jsou asi ony, jež druhdy byly v klá- 
šteře Uršulinek v Innsbrucku a Moserovy z Boženu, oboje jsou nyní 
okrasou národního musea v Mnichově. 

Ony figurky z uršulinského kláštera jsou průměrně 20 cm. vy- 
soké, většinou s počátku 18. století, z doby květu baroka. Nejzají- 
mavější — vedle celých ze dřeva — jsou ony figurky, jichž hlavy 
jsou z vosku lity, vlásky ze lnu. Trup je ze dřeva, otočen hustě látkou 
a končetiny dřevěné na drátkách jsou připojeny, takže tělu různé 
posice se mohou dáti. Z valné části figurky jsou oděny v nádherná 
roucha zlatem a stříbrem tkaná, perlami a drahokamy zdobená. 

Jest to analogou roucha okrasy, s jakou se setkáváme na rou- 
chách celých těl svatých a světic ve skleněných reliquiářích pod 
oltáři, jako na př. v kostele v Plaších a jinde. 

Při Moserových jeslích se hlavně chválí architektonická část 
jeslí : město se svými orientálními, ruskými, gotickými a jinými pa- 
láci, kostely, domy. 

V národním museu mnichovském částečně oboje jesle spojeny 
jsou v jeden celek. 

V přítomné době hlavně Gróden a Hal v Tyrolsku jsou pro- 
slulé výrobou jeslí a jesle odtud nalézají odbyt po celém Rakousku 
i za hranicemi. 

Hlavně v době přítomné jsou známy tyto firmy v St Ulrich- 
Gróden: Sieg. Demetz, Jos. Rifesser, Insam & Prinoth, Leop. Mo- 
roder, Jos. Runggaldier, Dominik Demetz ve Wolkensteině (Gróden), 
Sebast. Kostner, Pufels u Gróden, Ferd. Stuflesser, Fr. Schmalz, Joh. 
Pet Demetz. Firmy ty vyvážejí řezbářské tovary i za moře. V ko- 
stele nejsv. Salvátora v Jeruzalémě jsou jesle — právě takové jako 
v kostele sv. Rocha ve Vídni od firmy F. Stuflesser v St. Ulrichu. 

„Museum f. ósterr. Volksk." ve Vídni ve svých sálech má pěkné 
jesle tyrolské, starobylé, ve dřevu řezané i s voskovými hlavičkami. 

V sousedícím s Tyroly Vorarlbergu ovšem' pilně staví 
jesle. Obzvláště krásné jesle mají v klášteře Mehrerau u Bregenze 
v délce 5 m. Město a krajina utvořena z kůry korkové, pozadí je 
malováno, figurky terracottové jsou zvýší 30 cm. 2 ) 

Neméně jako v Tyrolsku jsou hojné jesle i v Rakousích. 

V Dolních Rakousích v chrámech i domácnostech staví 
četně jesle. Ve Vídni vynikl druhdy sochař Dorfmeister (f 1787), 
je ž pracoval mnoho i jesle ; jako ony do Celje ve Štyrsku, jež jsou 
tt í v mnichovském národním museu. 



\ 



Sdělil Max Hólzl, jub. kněz v Lienzu (Tyroly). 
Sdělil P. Maur. Linder. 



26 

Zvláště před lety v Dol. Rakousich oblíbeny byly „živé (me- 
chanické) jesle 44 . W. Pailler v knize „Weihnachtslieder und Krippen- 
spiele aus Oberósterreich und Tirol" líčí jesličkové loutkové hry, 
v mnohém podobné jesličkovým marionettkovým hrám pražským. 
Dolejšek celé scény tvořily jesle s pastýři. Tu se předvedla nejprve 
pastýřská hra betlémská. V druhém oddělení (prostředním) byly 
rozličné chýše, dílny atd. a tu se prováděly rozličné žertovné vý- 
stupy — tolikéž v nejhořejším oddílu jeslí, ve městě. 

V Dolních Rakousich ještě jiný jesličkový zvyk býval. V „Manku" 
na štědrý večer po večerním klekání chodívala tak zvaná „Die 
Christschau", t. j. dva ustrojení ministranti se svícemi a kostelník 
přijdou s Betlémem do domu, postaví jej na stůl a zazpívají. Ob- 
drževše dárek, spěchají do jiného domu.') 

V Horních Rakousich staví se s vroucí oblibou jesle 
zejména v Išlu, Gmundenu, Altmůnsteru, Traunkirchenu, v Eben- 
see, kdež je velká populace dělnická. V přemnohých dělnických 
rodinách v Ebensee staví jesle. Již v advente jsou jim jesle tepnou 
života domácího. O nedělích nové a nové figurky řežou, staré opra- 
vují, při tom se baví, zpívají. O vánocích vřele se modlívají u jeslí 
a zpívají. 2 ) 

Ve Štýru v kostele dosud nad tabernakulem se umísťují větší 
jesle na tabulkách dřevěných malované a pak vyříznuté dle kontur ; 
jsou bezpochyby z doby jesuitské — před zrušením řádu. 3 ) 

V Solnohrade je znamenitá dávná výroba oděných vosko- 
vých figurek jesličkových pode jménem: „Die kirchliche Wachs- 
industrie der Gebrůder Weinkammer in Salzburg". Sošky ty jsou 
v rozmanitých výškách, od 7 cm. do 60 cm., oděné buď v rouška 
vlněná nebo hedvábná. 

Kopce na jesličkách firmy té bývají modelovány buď z plátna 
nebo papíru a jsou pomalovány. Dle vzorů starých traditionelně 
závod ten vyrábí figurky i jesle. Firma ta své artefakty rozváží po 
celé monarchii i do Itálie, Německa a Švýcarska. I zvířata z papí- 
rové massy lze obdržeti u firmy té. 

Tu a tam v Solnohradsku lze spatřiti i ze sádry figurky je- 
sličkové; docházejí sem z Německa, leč lid lpí více na tradicionel- 
ních jeslích domácích (voskových i dřevěných). 4 ) 

I z Uherska mohu podati několik zpráv o Betlémech. 

Na rozšíření jich v zemi sv. Štěpána zajisté měrou nemalou 
přispěli Františkáni, jichž klášterů více je po zemi té. 

A jelikož i mnišky Klarissky Betlem ochotně rozšiřovaly, a je- 
likož královna Alžběta v Uhersku pod zvláštní ochranou udržovala 
řeholi Klarissek, stavíc jim kláštery zejména v Aradě, v Szatmár- 
Némethy, v Szászvároši a v Budíne, jistě od nejstarších časů jesličky 
stávaly v kostelích uherských. 

1 ) Srov. K. T. — Str. 47. 

2 ) Sdělil J. Stóger, far. z Maria Kuraitz. 

3 ) K. K. XII. Nr. 2. 

4 ) Srov. K. K. XII. Nr. 2, 23. — XIII. Nr. 1. 



F 



27 

Dílo Pagaczewského jednající o krakovských jeslích z času krá- 
lovny Alžběty, starší královny Uherska a Polské, mluvíc o kolébce 
v jeslích těch, uvádí, že ovšem se zdá napodobiti sloh starobylých 
jesličkových soch, přece však pochází z novějšího věku a její 
ozdoba podobá se ornamentice na stole nacházejícím se ve měst- 
ském domě v Bardiově. Původce (Pagaczewski) v tomto případě 
připouští „maďarský" vliv a podmínečně i maďarstvo — neznámého 
umělce-sochaře na základě častého styku, který tehdy se mezí Kra- 
kovem se Spisem až po Bardiovo (Bártfára) se rozprostíral. 1 ) 

K. J. Schróer v knize „Deutsche Weihnachtsspiele aus Ungarn" 
(Wien, 1858) — a K. Weinhold ve spise: „Weihnachtslieder und 
Lieder" (Graz 1853) líčí některé vánoční hry na malých ostrůvcích 
německých mezi Maďary u Pešti. (Hra počíná cestou sv. Josefa a 
Marie do Betléma). Snad při hrách těch postaveny bývaly i jesle. 

Zpěvy při hrách těchto zpívané dle badatelů Wackernagla a 
Schroera prý pocházejí od Čechů, kteří v letech 1547 až 1622 v ko- 
mitátě Prešpurském a Nitranském se usadili. 2 ) 

Dle znatele v rodinách maďarských velmi jest rozšířen obyčej 
stavěti jesle, kde mají malé dítky, obyčejně je staví pod vánoční 
stromek. 

I v maďarských kostelích stavívají jesle jako v Pětikostelí, 
Kaloči a j. 

Jako jinde i v Maďarsku chodívají Tři králové, koledníci, mlá- 
ďátka a Betlemci, provozující vánoční hry. 3 ) 

Tak v Kesztheli chodívají Betlehemci s Betlémem ve formě 
kapličky s věží. Bradu a vousy mají z konopí. Chodívá 6 osob. 

Tolikéž v Šomoďské stolici (Šomoďská stolice — Somogy — 
leží mezi jezerem Blatenským a Dravou a je téměř úplně maďarská) 
nosí Betlem v podobě kapličky dva Betlemci, jelikož je těžká. Dva 
mají ozdobené klobouky kukuřičnými sulkami a zimozelenem. (Vinca 
minor L.) Tu „anděl" nemá oblečenou košili na kabátě, jako na 
Slovensku bývá. Zpívají pravé vánoční písně a mezi zpěvem se zje- 
vují primitivné figurky (Josef, Maria a pak kominík, ďábel s růžky, 
Lacko s kladívkem a děkan s mečem) ve směšných pohybech před 
kapličkou. Před posledním dlouhým zpěvem vyprávějí si svoje sny 
často drastickým způsobem. Chodí tu s Betlémem také 6 osob jako 
v Kesztheli. 4 ) 

V R a d n ě, v Aradské stolici, provozují vánoční hru osoby 
1., 2., 3., 4. júhász (pastýř), Angyal, Mind, pásztor, juhaszok — leč 
Betlehemu nenosí. 5 ) 

„Ethnografia" (XVII. roč., 2 sešit 1906, str. 101—102) podává 
další zajímavé doklady o maďarských Betlémech. Dle studie této 
první betlémskou hru ze Zadunajska sdělil Alexander Torkoš roku 

*) J. K. — Dle maď. referátu. Str. 159 a násl. 

a ) Dle Z. č. 

3 ) S „dudou" (bukálem) v Kesztheli a okolí chodívají. 

«) A. M. — Str. 117 a násl. 

*) E. — Str. 67. 



28 

1859. — Kupci hornouherských měst, když z chrámů vytištěna byla 
jesličková mystéria, hrávati je dávali ve svých domech, jako v Le- 
voči, Kežmarku a j. V Levoči r. 1698 našli v městském domě za- 
zděné betlémské loutky, které za hlaholu zvonů na oltáři sv. Jakuba 
umistili. V účtech města Bardiova od r. 1497—1516 uvádějí se vy- 
dání na vánoční a velkonoční hry, jež provozovala řemeslnická a 
školní mládež. 

V článku tom mluví se i o vztazích mezi maďarskými a slo- 
venskými hrami vánočními. 

Úspěšnou novotu jesliček s sebou všude přinášeli Františkáni. 
Do Polska přišli Františkáni nejprve r. 1237, tedy 11 let po smrti 
svého zakladatele. Tenkráte povstal i klášter jejich v Krakově a 
současně s ním i jejich Betlem, který r. 1850 požárem byl zničen. 

Mimo Františkány ochotně rozšiřovaly Betlémy i mnišky Kla- 
rissky. Roku 1259 založily klášter, leč jejich význam počíná teprve 
roku 1320 skrze královnu Hedvigu, manželku to Vladislava Lokietka, 
kdy se do Krakova přistěhovaly. 

Alžběta, „starší králová Uherska a Polsky 44 „z rodu Anjou", 
když přebývala v Krakově (1370 — 1375), ve své pokoře nezapomněla 
Klarissek a mezi jinými dary věnovala jim i Betlem (jasla, jasly, ja- 
selka = praesepe), z něhož zlomky až po dnes v Krakově se nacházejí. 

Studium Pagaczewski-ho velmi obšírně se zabývá těmito jeslemi 
Klarissek a předvádí čtyry jeho heliogravury a sedm peřových 
nákresů. 

Zvláště široce líčí umělecké figury P. Marie a sv. Josefa, řezané 
z lipového dřeva, na nichž se uchovalo původní hedvábné ustrojení 
(ornatus). Jsouf zvýší 35*5 cm. — oči mají ze skla. 

Domnívá se Pagaczewski, že sošky ty mohly býti pracovány 
francouzskými řezbáři v čas Alžběty královny v Košicích blízkých 
Krakovu převážně pracujících. Jesle, do nichž položen Ježíšek, jsou 
data novějšího. 

Pagaczewski soudí, že zmíněné dvě sošky jsou pozůstatkem 
z mystéria, ze scény znázorňující: „adoratio magorům". 

V témže studiu píše Pagaczewski s osmerem vyobrazení o Be- 
tlémech v ostatních krakovských kostelích se nacházejících, které 
pochodíce ze XVII. a XVIII. století jsou typicko-italské méně poda- 
řené provenience. 

Kostelní mystéria v Polště, resp. v Krakově, dle zachovaných 
sošek, památek a rukopisů čítá Pagaczewski následovně: 

1. Od noci Narození P. po den neviňátek představen byl děj: 
Narození Páně s pastýři. 

2. Na den neviňátek představen byl děj: „interfectio puerorum" 
zavraždění nemluvňátek, zobrazené voskovými loutkami. 

3. Ode dne neviňátek po nový rok 1. obraz. 

4. Od nového roku po Tři krále děj „Obřezání Páně mezi k S- 
žími v obřadních rouchách katolických". 

5. Na Zjevení Páně: „Poklona Tří králů", Maria drží v rul »u 
dítko, vedle ní Josef, králové se stkvělým průvodem. 



1 



r 



29 

6. Po oktávě Tří králů do Hromnic 1 obraz s kolébkou místo 
jeslí, či spíše snad na trůně sedící Ježíšek. 

7. Scéna: „Obětování Páně". Po polednách, po kompletáři při 
zpévě chvalozpěvů rozebírá se Betlem. 

Autor posléze připomíná, že obyčej „Kindleinwiegen" a kolébka 
v jeslích je německého původu, na čas i v Polště se rozšířil zvyk 
ten, ale nezdomácněl." 1 ) 

Perete soudí, že v Polště se objevila marionettková szopka' 
(jesličky, Betlem) velmi záhy, nejpozději počátkem XVI. věku, a že 
byla sem zanesena duchovenstvem. Jako jinde i zde, když světský 
živel nabyl v představeních jesličkových vrchu, byly vykázány mimo 
zdi chrámové. 

R. 1739 Čartoryskij, biskup Poznaňský, zapovídá Bernardinům, 
Kapucínům a Františkánům v Poznani činně se súčastniti v před- 
staveních szopky. 

Tito mniši obzvláště krásné mívali Betlémy. Leč i soukro- 
mníci snažili se jim vyrovnati, jako jistý Zamojský v městu Praga, 
Varšavské náměstí v čas Augusta III. měl znamenitou szopku 
s 1000 figur. 

V dalším Perete velmi obšírně líčí i s vyobrazeními vzhled 
szopky polské, jakož i jesličkové hry na ní provozované, tolikéž 
scény, najmě žertovné, ku hrám těm hned se družící". 2 ) — Bohaté 
zprávy o szopce polské uvádí Krupski ve své knize „Szopka kra- 
kowská". Sděluje: 

Jedrzej Kitowicz (* 1728 f 1804) líčí původ přenosné szopky ma- 
rionettkové v Polště takto : 

Františkáni vidouce prý, kterak zvyklost u Kapucínů prováděti 
rozličné žertovné scény s loutkami na jeslích líbí se velmi lidu, 
takže valně do kostelů jejich se hrnou, zavedli sami zvyk ten 
i v kostelích svých. 

Ovšem, takové výhonky církev vykázala z kostela, a tak szopka 
ocitla se v rukou žáků, lidu, a brala na se různou úpravu vzhledu 
jako teatřík, jakož i procházela různými fasemi scén na něm pro- 
vozovaných. 

Již r. 1791 scénky (ne ještě forma nynější přenosné szopky) 
s marionettkami po způsobu francouzském ukázaly se na ulicích 
Varšavy. 

Varšava sice pravděpodobně je otčinou polské szopky, leč zdá 
se, že szopka rozvila se nejpěkněji v Krakově. Tyto marionettkové 
hry jesličkové na szopce nejsou ničím jiným leč obměnou drama- 
tických her vánočních, jež odedávna od žáků a kleriků v celé 
Polsce byly odehrávány a dosud ještě na mnohých stranách Polsky 
se provozují, na př. až na samé Litvě. 

Takové dramatické vánoční hry vůbec po všech zemích kře- 
s ^iských (z počátku jako liturgické úkony v podstatě v kostelích 

l ) J. K. 

*) K. T. str. 48. a násl. 



1 



30 



konané — později více zdramatisované — i s přivzetím figurek — 
když živel světský na úkor zbožnosti vrchu nabýval, z kostela vy- 
kázané — mimo kostel buď živými osobami anebo s marionetty 
až po dnešní den provozované) stal se pokus i v Polště na loutkové 
divadélko, na szopku přenést a sice v polovině XVIII. století. 




Obr. 4. .Szopka" krakovská kol r. 1850. 

Jádrem vánoční hry na takové szopce bývaly scény liturgické : 
Anděl budí pastýře — přinášení dárků Ježíškovi — příchod Tří 
králů — jich rozmluva s Herodesem — rozkaz vraždění nemlus 
nátek — smrt Herodesa. 

Scény ty si upravovali dle míst, k náboženským scénám s 
připlétal víc a více živel světský, scény vážné, po více však scén 
žertovné. 



r 



31 



V druhé polovině XVIII. věku odehrávání takových scén na 
divadélku, szopce nepřenosné bylo v Krakově dosti rozpo- 
všechněné. 

Teprve v následujících dobách v Krakově se stává szopka 
přenosnou, podléhajíc různým proměnám ve vzhledu jako teatřík 
i v textech. 

Autor Krupski soudí, že nynější formy přenosná szopka kra- 
kovská došla na počátku XIX. století. Zprvu vše se odehrávalo 




Obr. 5. Nynější .szopka" krakovská. S povol. si. Towariz. milós. hist. zab. Krakowa. 

v szopce na podlaze se stájkou a sv. Rodinou. Tak tomu je dosud 
ve Věličce. Od nedávná však umístěna jeskyně se sv. Rodinou na 
první poschodí a dole se konají výstupy. 

V citovaném díle autor podává dva obrázky szopky krakovské 
a sice dřívější a dnešní. 

Obrázek nynější szopky zobrazuje szopku 2'26 m vysokou, 
1' >0 m širokou. Je celá polepená pestrými papíry, převážně stříbr- 



1 



32 



nými a zlatými. Po čas představení se okna osvětlí v každém oké- 
nečku svíčkou. Szopka ta je o třech věžích. Na prvém patře szopky 
té jsou jesle se sv. Rodinou, v přizemí se odehrávají scény. 

V knize své spisovatel K. podává řadu textů starších i no- 
vějších, varianty i vyhynulé, jež se v Krakově na szopce přenosné 
odehrávají, písně jsou notovány. Zobrazeno tu i několik figurek, 
jakož připojen text ze szopky z Krzescowícz a Vieličky. 

Poznamenává, že na Rusi vertep vyvinul se pod vlivem pol- 
ským a latinským, a stýská si, že szopka na Krakovsku hyne po 
městečkách i vesnicích. 1 ) 2 ) 

V „Ludu" S. Czaja líčí, kterak dosud v obyčeji je „szopka 
krakowska" na pravém břehu Visly, najmě líčí szopky z Bořku, 
Faleckiego, z Bugaja, Dobczyc, z Gaja, Gdowa, Krzeslawi, Radzi- 
szowa, Rzeszotar, Sieprawia, Skawiny, Swiatnik, Swoszowic, Týnca 
i Wieliczki. 

Všechny szopky tyto mají vzhled věžovitých szopek krakov- 
ských, leč jsou chudší. I zde — jako v Krakově — v bočných 
stěnách jsou dvéře do vnitř szopky vedoucí, jimiž pomocí drážek 
vyříznutých v podlaze ze zdola na drátkách připevněné „laiky" 
(loutky) se vysouvají a obracejí, jak tomu chtějí biblické texty i scény 
žertovné. 

Ovšem ve všech těchto szopkách přenosných je „grota ska- 
lista tt , nebo jen „Pan Jezus w žlóbku" a ostatní příslušenstvo. 

Se szopkou chodívají v Bugaju „parobcy" i mladší hospodáři. 
I „muzyka" doprovázívá szopku v Gaju a Radziszowie. Obyčejně 
chodívá tu 7—8 lidí se szopkou a s nimi zástup dětí. Hudba oby- 
čejně v těchto místech sestává ze 2 houslí, klarinetu a basy. 

Ve „Swiatnikach" hrají živou jaselku v úborech zvláštních, 
při níž anděl v jedné ruce nosívá zvonek, v druhé „malou tektu- 
row§ szopku", jež ale neslouží k pouštění loutek. 

V Gdowie chodí koledovat, nenosejí však při tom žádné szopky. 

V den sv. Štěpána z večera koledníci jdou ve Swoszowicach 
nejprve do těch domů, kde se nadějí přijetí i dárků, nebo kde dívky 
dorostlé mají „sad" t. j. dřívko, na němž napíchána jsou jablka a 
jiné lahůdky pro ně nachystané. V následujících dnech chodí po 
ostatních domech až do Tří králů. 

Za obvyklých obřadností, zpěvů a řečí se vnáší szopka do 
jizby a pořádá se představení s loutkami. 

V Krzeslavicích je szopka „niema". Hudba hraje nejprve 
jakousi vážnou melodii a pak se ukazují: Loutka představující 
kněze, klanějícího se směrem k jesličkám, pokropí publikum, po- 
kloní se* a odejde. Následuje „žolnierz", pokloní se Ježíšku, pak 
publiku a tančí. Tak to následuje dále a při tom se nic nemluví. 

V různých místech dle rozmanitých scén loutkami býv jí 
zobrazeni: Gospodarz, pasterze, tobzowianin, Lobzowianka, Kra) >- 

*) Sz. K. Tu snesena i literatura o szopce polské. 

a ) V. Roč. II. Str. 43. K. Konrád popisuje tu jaselku krakovskou. 



33 

wiak, Krakowianka, uían, kozák, kozaczka, kominiarz, druciarz, 
król Herod, Žyd, smierč z kosa., czarownica, dziad, wierny sluga, 
Madziar, Niemiec, djabel, grabarz, turek, cygan z cygankau, Síowak 
a Síowaczka, babka, Mazur, Rusin, Wach (Lach), Steierek atd. Tedy 
hezky pestrá smésice. 

Představeni počíná obyčejně vstupem, orací bez nebo s ob- 
jevením se loutky. Na př. v Bořku Fařeckim krátce se dí : 

„Zawital tu swiety Szcepan po koledzie, 
Ježeli pozwolicie, to beazie." 

Pak počíná rozvláčné představení — t. j. různé dialogy loutek 
i zpěvy. 

Zakončeni bývá různé, na př. v Bugaju: 

„Za koledy dziekujemy, 
?drowia, szcescia winszujemy. 
Zebyšcie dlugo žyli 
na drugi rok nas pušcili". 

Kde jsou dívky na vdavky, zpívají jim koledníci ., osobné ko- 
ledy" čili „ubierajau dziewczeta", tolikéž tak činí hospodářům 
i „parobkom". l ) 

V Jordanów-ě (okr. hejtman, myšlenickém v Haliči) obcházejí 
tolikéž se szopkou a zpívají při tom vánoční písně. a ) 

Ve vsi Straszydle (okres Rzeszów) nosívají dva Betlém o třech 
věžičkách, hrají při tom na skřipce nebo harmoniku za zpěvu 4 — 5 
chlapců. Figurky jsou oblékané. 

I na Rus zakroužily vlny dávných mystérií. Tak na př. oblí- 
bená hra: „Adam a Eva tt , kterážto hra jakoby objasňovala příčinu 
příchodu Spasitele o vánocích, r. 1674 na Rusi byla provozována 
před cárem Aleksejem Michajlovičem. 

Hra ta přešla i v repertoir loutkového divadla — stejně jako 
loutkáři bývala na Rusi provozována a ovšem i v Polště, Německu 
a jinde hra: „o cudném Josefovi", biblická hra o Juditě a j. 

V prostředí takovém a za podmínek jiných vyrostl zvláště 
v Malorusi a Bělorusi „věrtěp* (betlem, jesle naše) v přemnohém 
podobný polské „szopce". 

V. N. Perete v citovaném díle podává všeobecnou charakte- 
ristiku běloruské betlejky. 

„Je to skřínka se sklíčky, druhdy bez nich, prostě s pozdvi- 
hující se přední stěnou. Podlaha pokryta jest zaječí kožkou, aby 
nebylo v podlaze viděti průřezův, po kterých se zdola vodí loutkář 
dřevěné loutky, oděné v různá roucha. 

Úprava vnitra betlejky jest jako v polské szopce (o dvou pa- 
trech), jen někdy zadní stěna vrchního patra zobrazuje ikonostas 
/4 j. předhrádka v ruských kostelích, dělící oltář od ostatního ko- 
íla, ověšená obrazy). Betlejka či jaselki dům od domu doprová- 

2 ) Sdělil Jos. Kubica, far. v Althofenu (Korutany). 

K. Procházka, O Betlémech. 3 



34 



zejí se muzikanty, hrajícími na housle nebo na dudy (dudka = 
píšťalka třtinová). 

Představení počíná východem loutky, zobrazující kostelníka, 
který zapaluje v betlejce svíčky; hoši doprovázející jaselky zpívají. 

Na vrchní scéně andělé se klaní Nemluvňátku Ježíšku. Adam 
a Eva v žalostných verších oplakávají svůj hřích, jsouce tak pří- 
činou příchodu Krista na svět. Po té se objevují pastýř s pastýřkou ; 
po tom car David s houslemi vychvaluje Krista. Posléz dějství se 
přenáší na dolejší scénu. 

Car Herodes vstupuje na trůn a hovoří o zvláštní novině, jež 
ho došla, že se prý narodil car v Judei. Povolává tři hvězdáře 
jdoucí ve Vitleem (Betlém) i přikazuje jim povědít mu o narozeném 
Kristu. Oni odcházejí poklonit se Kristu a přecházejí na hořejší 
galerii. Na adorací mágů Bogomater s Nemluvňátkem i Josefem 
prchají na oslu. Herodes přikazuje zabit nemluvňata; rozlehne se 
pláč Ráchelin. Objevuje se smrt a usekne bezbožnému Herodesovi 
hlavu. 

Tím jádro hry ukončeno, započne tanec loutek a rozličné ko- 
mické scény. ') 

O maloruském vertepu, kdy by se byl objevil v jižní Rusi, 
nemáme bezpečných zpráv, ač se zdá, že již znám byl v končinách 
těch v XVII ne-li v XVI století. 

Tradice lidová odnáší vznik vertepa k nepamětným časům 
a vypravuje následující legendu. Jistý ukrajinský car chtěl pojati 
za manželku královnu z dalekých zemí. Chtěje ji ukázati vzevřeni 
i obyčej svých poddaných, poručil prý vystavěti vertep, ve kterém 
ukázal jí vážnější náboženské pravdy vyznávané jeho poddanými 
křesťany a domácí obyčeje Ukrajincův. 

Druhá národní zkazka přenáší původ vertepa ještě v dávnější 
minulost — až do časů pozemského života Spasitele, jemuž v dětství 
jesle stavěny byly v chatce nazaretské. 

O rozšíření maloruského vertepa a různých vánočních her 
zásluhu mají především scholares, kteří druhdy putovali s vertepem 
po dvorcích a za hru obdrželi peníze nebo naturalié. 

O studentech akademií jako ukazovatelích vertepů vzpomínku 
činí metropolita Eugenij ; později prý odevzdali vertep cechovým 
mistrům a místo toho zavedli v obyčej dialogy a pronášeli blaho- 
přejné řeči. 

Putující „bursaki" (kdo bydlí v duchovním učilišti) roznášeli 
vertep po městech a městečkách, seznamujíce s ním lidové massy. 

O tom jsou zprávy na př. k r. 1770, kdy tací „bursaki" přišli 
do statku: Sokirince Prilukského újezda v Poltavské gubernii. 

Dle popisu G. P. Galagana maloruský vertep má vzhled ne- 
velkého domku, rozděleného na dvě poschodí. Za zadní stěnou toho 
domku jedná skrytý vykonavatel představení. On vodí figurky pr< 
řezanými drážkami na podlahách jesliček a hovoří za ně rozličnýn 

') F. — Str. 53. a násl. 



r 



35 

hlasy. Celý vertep měří 2 lokte s vrškem a 1 Va lokte v šíř. Vrchní 
poschodičko jako v polské sopce a běloruské betlejce tolikéž vyhra- 
zeno je k zobrazení sv. Rodiny i dějstvím provázejícím narozeni se 
Krista. V dolejším oddělení zobrazuje se osud Heroda a řada scén 
z maloruského života lidového. 

Věrtepné hry s marionetkami na těchto maloruských vertepech 
se rozdělují na dvě části — duchovního a světského charakteru. 

Dějství počíná ve vrchním poschodí vertepa. Úprava i osoby 
jsou tyže, jako v polské sopce. 

Představení počíná chórovým zpěvem: 

„K pěni doba i k modlitbě čas; 
Ghnste zrozený, spasiž všech nás! u 

Po zapění písně v dolejším odděleni vertepu vyjde figurka 
a zvoní ve zvonek, pověšený mezi sloupečky. Choř neustále pěje, 
přerýván jsa rozhovorem pastýřů v čubách, s vousy, v národním 
maloruském oděvu, kteří jdou se klanět Kristu, nesouce dárky, 
jehnátko ... Tu v dolejší scéně Herodes se hněvá na krále jej 
oklamavší i velí zabiti nemluvňátka. Choř pěje: „Přestaň naříkati 
Starostlivá máti". Za zpěvu toho vystupuje na scénu vojín a „Rachil" 
u malým robátkem; oděna je po malorusku s „namitkoj" na hlavě, 
v plachtě a zapaskě. Rachil je hotova zaměnit smrt mládenečka za 
sebe — ale Herodes se nedá uprositi. Vojín na jeho příkaz zdvihá 
robátko na kopí a odchází s ním a Rachil usedavě plačíc, běhá po 
scéně a zasypává Heroda kletbami. Vojín ji zapudí. Herod sám jsa 
na scéně, dumá o smrti, jež chystá se jej uchvátiti. I přikazuje 
vojínům, aby stáli u prahu a nevpustili ji. Choř pěje píseň o smrti 
— smrť v podobě kostry s kosou vejde k Herodesovi. Na pomoc 
zve pak smrt čerta (s vyvalenýma očima, černého, s chvostem, 
rohy i černými křídly), jenž objeví se s křikem „hu, hu, hu". 
I velí čert „sestře" smrti vzíti kosu a zabíti Heroda, který marně 
mluví 6 svojí slávě i síle . . . 

V druhé části věrtepné hry (ve světské) vystupují hlavně tyto 
osoby v rozličných kratochvilných scénách : Děd a bába — soldát 
v šatu z časů Alexandra I. — krasavice Darja Ivanovna, husar — 
vengerec — cikán, syn jeho, cikánka — polský pán v kuntuši — 
kochanka, žena sama tancující — Zaporožec — hospodská Feska — 
kozák -— židi — čert a jiní. 

Ne, že by všecky tyto osoby vystupovaly při každé hře věr- 
tepné: tu méně, tam více. 1 děje bývají různé. 

P. O. Morozov usuzuje, že maloruský vertep jak je znám, sesta- 
vený od scholar x ů Kievské Akademie, ne později ne ranněji z počátku 
.VIII. věku, byl po způsobu a pod vlivem polské szopky (hry) 
život uveden". 45 ) 

") P. — Str. 55. a násl. 



! 

I 



36 

Z Malé Rusi archijereji zanesen by] vertep až na Sijbiř. Tak 
na př. tobolský metropolita Filo Leščinský (1702 — 1727), vychovanec 
Kyjevské Akademie, byl velikým milovníkem her takových. 

Je prokázáno, že v polovině XVIII. století existoval vertep 
v Irkutsku. 

Ustrojený vertep po způsobu maloruském nosili seminaristé 
po domech, tolikéž o dvou oddělenich hru provozovali s rozličnými 
typickými obměnami jak ve hře biblické tak v následujících scénách 
žertovných. Na konec vystoupil „gajar" (harlekýn), aby ohlásil: „Já 
molodec udalec (udatný) a vertepu konec". 4,i ) — 

O jeslích velkoruských je známo nemnoho. O vertepu 
takovém nedávno vydal spis N. Vinogradov, jenž setkal se na Volze 
s dvěma majiteli loutkového divadla, neb, jak oni sebe nazývali, 
s „raješníky" (od slova w rajok u , na němž na Velkorusi loutkáři 
provozuji své hry loutkové. Srv. německé Paradiesspiel). 

Po dlouhé námaze seznal Vinogradov repertoir těchto nositelů, 
lidové dramatické poesie. Uměli jej nazpaměť, ale za představeni 
leccos změnili, třebas jeden z nich měl kus napsaný. Tento kus 
nese název: „Smert carja Iroda". V ní účinkuje velmi mnoho 
osob: car Herodes, dva andělé, tři králové, pastýř, šest vojínů, 
Ráchel s nemluvnětem, kněz, smrt, čert, dva židé, cikán, měřič, 
jeho žena a dvě ., dívky z Valdaje u . Řeči herců nemají namnoze 
žádného smyslu, patrně jest třeba hledati v základním textu několik 
vrstev a polských pramenů, které se při ústním podání zkazily 
k nepoznání. Kus je složen z lidových rčení a dosti zábavných. 
Obsah hry je následující : 

Scéna představuje trůnní sál Herodesův a tu jest také umístěna 
jeskyně; na zadní stěně stojí řada nehybných vojínů. Především 
přes scénu přejdou dva andělé se svícemi zpívajíce: „Djeva dnes . . .*" 
Za nimi jde pastýř, který žene dvě ovce; zpívá a modlí se před 
jeskyní a také odejde. Po odchodě pastýřově přicházejí se klanět 
k jeskyni tři králové; chystají se k Herodesovi, ale tu objeví se 
anděl a radí jim jíti „jinou cestou" ; načež králové zpívajíce- odchá- 
zejí. Dále vchází Herodes, posadí se na trůn a počíná svoji řeč 
takto: „Az jesm car kto možet mja snid?* Pak hrozí vyhubiti 
mláďata betlémská. Vojíni odpovídají, že už zabili všechna nemluv- 
ňátka, ale že jen jakási Ráchel nechce dáti své dítko . . T Ráchel 
vstoupí s děckem, Herodes káže zabíti dítko .... Ráchel pláče; 
objeví se anděl a těše ji, odvádí ji. Hned objeví se kněz, hrozí 
Herodesovi. A když kněz odejde, objeví se za ním Smrt. Ta povolá 
na pomoc svého bratra čerta. Smrt usekne hlavu Herodesovi kosou 
a vezme ji ssebou a Herodes propadne se spolu s čertem. — 

Po této scéně přestane vše, cokoliv vztahuje se k Herodovi 
a počínají se úryvkovité scény s úplně novými osobami. Přijdou 

4S ) P. — Str. 73. a násl. — Pěkný obrázek obchůzky s nialorusk i 
Betlémem — dle volného ponětí — vydala pražská firma knihkupe' i 
AI. Hynek na r. 1904. 



37 

dva židé a mluví „plačtivě 4 * několik nesmyslných slov, načež objeví 
se cikán „hrozného vzhledu" a začne je pro nic za nic tlouci holi, 
říkaje při tom, že oni ho písní zabili. Potom cikán nutí židy 
tancovati a zpívati. Na konec ještě jednou udeřiv židy cikán odchází 
s jedním z nich. Druhý pak žid klepá na anděla v naději, že „ange- 
luška jeho na nebo vozmet". Ale místo anděla přijde čert a odnese 
žida do pekla. Potom odehrávají se po sobě dvě scény : měřič a jeho 
žena a dvě dívky z Valdaje, ale obě tyto scény se obmezují na tanec. 
Na konec se objeví cikán, který pronáší nesouvislou závěrečnou 
řeč, načež je konec celému představení. 

N. Vinogradov sděluje původní text „hry jesličkové tk podle 
vlastníka zápisků . . . Text velkoruské hry jesličkové jest tu vytištěn 
poprvé a právě v tom vězí jeho zájem. 

Dále autor uvádí popis dvou jeslí a přináležejících k nim 
loutek, které nacházejí se v národopisném oddělení ruského musea 
čáře Alexandra III. a byly získány r. 1902 v městě Staré Rusi 
(Novogor. gub.) od kustoda oddělení E. A. Ljackého. Jest to loutkové 
divadlo se scénou v dřevěném truhlíku a se vším příslušenstvím 
v kartonu ; podlaha potažena je kozí a má podélné i příčné mezery 
pro pohybování loutek. Vnitřní stěny jsou pokryty zlatým papírem. 
Uprostřed střední stěny jest trůn s dvěma vojáky po stranách. 
Opona jest z červené kumače, bucharské látky bavlněné. Druhé 
jesličky jsou rovněž skládací loutkové divadlo dřevěné. Vnější stěny 
truhlíků jsou ozdobeny zeleným papírem s černým kvítkováním, 
vnitřní zlatým, a uprostřed prostřední stěny nalézá se trůn. 

Vinogradov popsal i jednotlivé loutky." 3 ) 

„Zvláštní zmínky zasluhuje vertep, který na Velké Rusi nosí 
mládež ve Voroněžské gubernii (při Donu). Tu vyměňují vyřezávané 
marionettky za papírové figurky. Ony vrací se na scénu okruhem 
lehkou mechanikou a při osvětlení vzniká tak nepřetržitý průvod 
stínů." 2 ) 

Z Velké Rusi ze Pskova píše mi profesor dívčího gymnasia, 
že po městech ustal obyčej na štědrý den zpívati vánoční písně. 
Však na venkově i v provincii na štědrý večer, když na obloze se 
ukážou první hvězdy, chodí hoši dům od domu s papírovou hvězdou 
různých barev, zavěšenou na tyči a zpívají vánoční koledy. Někteří 
chlapci chodívají s hvězdou, jiní s jesličkami. Z venku přicházejí 
do měst i děvčátka koledovat o vánocích a na Nový rok. Za to se 
jim dostává peněz a mlsek. 1 ) 

N. Ryžkov, duchovní při ruském kostele v Praze, se mnou 
Ústně sdělil, že v pravoslavných ruských kostelích se nestavívají 
jesle. — Při náhodné schůzi v Náprstkově museu sdělil se mnou 
známý mnich Sáva Chilandarec, že v klášterním chrámu Chilan- 
á *u na hoře Athos (světa Gora) se nestavívají jesle. 

*) N. V. R. II. č. 5. Str. 151. — Tu uvedeny jsou i ruské spisy o jeslích 
n ioruskvch, běloruských a polských. 

2 ) P". - Str. 78, 79. 

3 ) Sdělil prof. Nik. Krylov. 



38 

A. J. Jacimirskij píše o velmi zajímavých textech jesličkových 
rumunských. Předpokládá pro ně ruský původ, neboť v nej- 
rušnějších místech herci si nadávají rusky. 1 ) 

Celkem dlužno říci, že vertep těšil se největší popularitě v jižní 
Rusi, kdežto v střední Rusi a severovýchodní části Ruska spíše 
rozšířeni došlo světské divadélko se svým Petruškou (náš Kašpárek). 2 ) 

V Lužici celkem jest 9 katolických far lužicko-srbských : 
Bacoú-Storcha, Budyšin, Khrósciny, Njebjelčicy, Radwor, Ralbicy, 
Špital (Kamjenc), Wotrow, Kulow (úhrnem 12.000 katol. Lužičanů), 
leč přes usilovné pátráni o lidových Betlémech ani z minulosti 
ani z přítomnosti se nedalo nic zjistiti. 

Chodí tu o Vánocích sice „Bože džjeco" (zvyk podobný našemu 
Mikuláši), jsou zde hojné vánoční obyčeje, leč o lidových rázovitých 
Betlémech není tu ničeho známo. V kostelich ovšem mají jesle 
původu nejvíce německého. 



») N. V. — R. II. č. 5. Str. 151. — Viz referát o Vánocích v Rumunsk 
C. L-V. 481. 

*) P. - Str. 81. 



ČÁST II. 

O Betlémech v zemích koruny sv.-Václavské 
s uherským Slovenskem. 

Betlémy v Čechách. 

Jesličkové archy. 

Scény biblické záhy v Čechách byly různě zobrazovány. Staré 
pergamenové kodexy, tabulové obrazy, jáchymovské tolary, rytiny 
atd. jsou toho výmluvným dokladem. 

Leč zprávy o českých Betlémech v našem smyslu jsou data 
mladšího. — V první řadě můžeme tu jmenovati jesličkové archy. 

AI. Jirásek v díle „Fr. L. Věk tt píše: „ ... Tak uhodil mráz. 
Tou dobou visely již před Věkovým krámem (kupeckým v Dobrušce 
na úpatí Orlických hor kolem roku 1800 — pozn. spis.) pruhované 
houně ... a za sklem krámových dveří archy Betléma pestře rukou 
malované." *) 

Ano, tak tomu bývalo v Čechách ode dávna. Snad nebývalo 
u nás vesnického či městského krámu kupeckého, aby v advente 
a v době vánoční nebývaly za oknem či skleněnými dveřmi vyvě- 
šeny pestré archy jesličkové, tolik a tolik ke koupi lákající mládež. 

Celé štěstí duše dětské viselo na tom, míti takové jesličkové 
archy. 

„Já co chlapec, když jsem od bratrance dostal jednou papí- 
rovou ovečku, myslil jsem, že mám nevím co, a jakmile jsem ně- 
jaký krejcar sehnal, koupil jsem si archy s vymalovanými betlehem- 
skými figurami a stavěl doma Betlem" — píše mi stařeček jeden, 
intelligent, ze svých vzpomínek z dětství ztráveného v Lomnici nad 
Popelkou. 

Takový arch jesličkový se podlepil tuhým papírem, pak se 
vykrájely nožem či vystříhaly nůžkami jednotlivé figurky a přilíplo 
se v zadu dřívko, aby do mechu se mohla figurka zapíchnouti. 
Z figurek se sestavil celý Betlem. 

Čechy ode dávna bývaly zaplavovány jesličkovými archy firem 
německých, zejména se značkami: „Neu-Ruppin bei Oehmigke u. 
Riemschneider". — Druck u. Verlag von Robrahn & Co. in Magde- 

*) F. L. Věk. — AI. Jirásek. Část II. str. 262. (Praha, u Otty 1895.) 



40 

burg u . — „Neu-Ruppin zu haben bei Gustav Kůhn". — „C. Schwa- 
ger in Dresden." — „Lith. Anstalt von Joh. Kravogl in Innsbruck" 
— a jiné. 

Mnohé z těchto cizích archů bývají dosti kosmopolitické a 
kromě německých nápisů bývají označeny i česky, polsky a ma- 
ďarsky. 

Však s dostatek bývalo u nás i jesličkových archů proveni- 
ence domácí. 

Tak existuji dosud vzácně zachované starobylé archy jesličkové, 
označené firmou: „bei Bohman in Prag" — «Prag bei Pohmans 
Erben** — „Prag bei P. Bohmanns Erben u . 

Jsou to ocelorytiny na arších v rozměru 37 X 22 cm., jež se 
ručně kolorovaly. Papír jest velmi hrubý. Mnohé z těchto archů 
jsou dosti řemeslné, leč na mnohých linie dosti pěkně jsou vedeny. 
Autor ve své jesličkové sbírce má 16 takových archů, z nichž jeden 
označen je číslem 81 (arch). Na jednom z archů těch zobrazena je 
i scéna: „Obřezání Páně". 

Firma ta existovala před r. 1841. 

Hojně archů jesličkových jest oněch, označených značkou : „P. 
b. W. Hoffmann. Hoffmannovy jesličkové rytinky, ručně koloro- 
vané, jsou tištěny na arších 34 X 21*5 cm. 

Figurky jsou ladných forem. 

Firma Hoffmannova je jedna z nejslavnějších pražských mědi- 
a ocelotiskáren obrázkářských a zašla asi v letech 1855 — 1860. 

Tu a tam nalezneme jesličkové archy firmy: „Prag b: J: Ko- 
petz ký u . 

Byla to menší tiskárna na posvátné mědiryty blíže Zeleného 
trhu v Praze. Kopetzký zemřel asi r. 1850. Aršíky jeho byly roz- 
měru 32 X 21 cm.; původní mědiryty byly kolorovány ručně. 

Jediný jesličkový arch ve sbírce autorově má čís. 32. 

Roku 1835 dostal v Praze koncessi na kamenotiskárnu Fr. 
Rzehula. Tiskl vedle obrázků svatých i jesličkové archy. Po smrti 
jeho dlouho ještě vdova Rzehulka sedávala u dveří chrámu Páně 
před Týnem v Praze (u kaple sv. Ludmily) a tam prodávala archy 
jesličkové. 

Množství jesličkových obrázků z ploten ocelových tiskla i firma 
Morak-ova v Praze; archy v rozměru 39 \ 23*5 cm. nesou nápis: 
„Druck u. Verlag v. W. Morak in Prag. Nro. 10." I tyto rytinky 
byly ručně kolorovány. Autor získal různými náhodami deset archů 
Morakových, z nichž jeden nese označení Tafel 60. Stejně jako na 
Bohmannových arších i na těchto tištěny jsou vedle figur i skupiny 
domů (pro město). 

I Eugen Peterson v Příbrami tiskl jesličkové archy nekoio- 
rované s označením: „Tisk a náklad Eug. Petersona v Příbrami." 
Jsou nevalné ceny. 

Do časů nedávných tiskla: „Obrázky na jesle — Krippen-Bildei 
firma pražská s označením: „Tisk a sklad Hynka Fuchse v Praž 
(a ve Vídni)." Zakladatel firmy té jest „C. Schreyer a Fuchs" i\ 1861 



41 




L 



42 

As v letech 1873 poprvé firma ta tiskla jesličkové archy křídovou 
litografii (Crayon-Manier), později dřevořezbou. Černě se tisklo a pa- 
tronami se kolorovalo. As od 10 let firma ta více netiskne jeslič- 
kových obrázků. 

Nejnovějšího data jsou jesličkové obrázky kolorované se znám- 
kou: „Obrázky na jesličky." Nákladem Alojsa Hynka v Praze. 

Táž firma s vignetou svojí vydala i jesle ve formě knihy, roz- 
kládací „Jesličky*, které tiskla však firma Schreiber-ova v Óslingen 
ve Wúrtembersku. 

Ostatně takové malé papírové jesle rozkládací tiskla i domácí 
naše česká firma pražská: Dominik Hora, majitel kamenotiskárn^ 
v Praze III. 

Je pozoruhodno, že velké firmy pražské, Rudl-ova, Haase-ova 
a Koppe-ova nikdy netiskly jesličkových archů, tolikéž netiskla jich 
firma Landfrass-ova v Jindřichově Hradci. *) 

Celkem jesličkové archy nemají ceny umělecké. Ještě tak ně- 
které staršího data jsou ušlechtile rýsovány, leč zběžným koloro- 
váním ručním, čímž druhdy živila se řada lidí a celé rodiny, valně 
pokaženy* 

O nic lepší nebývá však ani kolorování na tiskacích strojích 
a patronami. 

Beze všeho ladu a skladu kromě sv. Rodiny a andělů bývá 
na jesličkových arších zobrazeno: Ovečky, stromky, kozy, krávy 
v různých situacích a skupinách, vůl, osel, hvězda, tři králové, 
pážata, sloni, velbloudi, koně, pastýři, rozliční daráci, domky, ptáci, 
jeleni, střelci, psi, skály, vojáci, květiny, kostely, poustevníci, hrady, 
mlýny, studny, kominíci, horníci, pastýřky, vodotrysky, zábradlí, 
hudci, ponocní — a kdož by mohl vypočítati vše, co v nejrozma- 
nitějších variantech a anachronismech vidíme na jesličkových obráz- 
cích. Což mysl dětská se o to stará, jen když lůžko Jezulátka může 
okrášliti, vyzdobiti. Nestará se ani tak o umělecké pojetí, provedení, 
fantasií svojí vše posvěcuje za vhodné vzdávati chválu narozenému 
Spasiteli. 

Nade všechny dosud jmenované archy jesličkové vyznamená- 
vají se umělecké archy jesličkové, jež počtem tří komponoval mistr 
Aleš v r. 1902, k nimiž později přistoupil téhož umělce arch čtvrtý. 
Archy ty vydalo: „Dědictví Komenského v Praze." 

O těchto litografovaných arších závodem Unii tištěných píše 
prof. J. Patočka: „Pozorovatel nemusí býti ani zvláštním znalcem 
starého italského umění, aby mu neušlo, jak tu v narudlém vouse 
Josefově, v sladkosti tváře Mariiny, v poše Jezulátka pracovala 
s českým tvůrcem společně staletá umělecká tradice. Skupina hu- 
doucích pastýřů: to už zněly Alešovi v uších vánoční: „Pásli ovce 
valaši . . . ." Kontrast tvoří k živým barvám skupiny Mariiny bí* ý 
šat Slováků, daráci samé národní typy ze všech koutů vlasti. Krs - 

M Viz bližší .data o tiskárnách zde jmenovaných V. — Ročník XX ;. 
cis. 11 a 12 



43 



lové dva s obličeji českých lechů z illustraci mistrových k „Zeleno- 
horskému rukopisu. 14 Králové s koni pravé české koňstvo, 

silné, hřmotné. Tradiční figurky: ponocný, poustevník, myslivec 
s věrným Brokem. Českost obrazů jde až do nádoby na myrrhu 
v malém až do nejzadnějši scenerie ve velkém. Městečko Betlém 
stavěno v středověké české gotice .... pne se tu český topol — 
jsou tu Boží muky, větrník." 2 ) 

V jesličkových arších těch prožil mistr Aleš dětství své, v němž 
stavíval jesle a o němž píše: „Bylo mně asi pět let, když mne na- 
padlo udělati si Betlem. Ale před tím urobil jsem si rozmarnou 
hračku. Malého Mojžíška jsem si vymaloval, vystřihl jsem ho, vzal 
jsem ořechovou skořápku, Mojžiška jsem do ní položil a odnesl jej 
na louži před chalupu. u 




Obr". 7. Jesličkový arch. Tištěný v Praze u Kopeckého. 



Když jsem robil — píše Aleš — pro „Dědictví Komenského * 
Betlem, poslal jsem listy malým, chudým klučíkům. Hoši zůstali 
jako zařezaní, figurky očima zrovna nakusovali, stáli jako z kamene 
a najednou jeden z nich povídá: „To si necháme až do smrti." 
A když mně o tom povídali, všechno se ve mně rozesmálo, já si 
zamnul ruce, chodil po světnici, na svůj Betlem jsem se několikrát 
podíval a měl jsem velikou, čistou, pravou radost . . . .".-) 

Dlužno ještě vytknouti, že nejednou druhdy bylo lze spatřiti 
i v ko^telích Betlémy z vystříhaných jesličkových obrázků jako 
v Boskově, poutníčkem to místě v Krkonoších, na Příchovicích 
i starém kostele (Jizerské hory), v Medonosích u Mělníka a jinde. 3 ) 

*) Paedag. rozhledy. XVI, ses. 3. 

a ) Květy. (Díl I., str. 81—88) roč. 1905. „Ze vzpomínek Mikoláše Alše.* 

a ) J. L. 



44 

V kostele Vinařickém dosud se stavi jesle papírové (od firmy Múller) 
o vánocích na pobočním oltáři. 

V posledních letech na staroměstském trhu vánočním v Praze 
koupiti lze archové jesličkové figurky na místo tuhou lepenkou pod- 
lepené tenkým prkénkem a dle kontur pilkou vyříznuté. 

Tak jako i z jiných drobnějších figurek podobně i z těchto 
papírových figurek obzvláště za okny dítky si v mechu rády sta- 
vívají Betlémy. ') 



Betlémy z figur malovaných na dřevěných deskách. 
Obrazy s Narozením Páně. 

Betlémy takové po Čechách v starších dobách těšily se znač- 
nému rozšíření. 

V děkanském kostele sv. Václava v Sušici Betlem složený 
z figur malovaných na dřevě připomíná se již v r. 1707. Původce 
jich neznám. Malba je obyčejná, ale trvanlivá. Sestával z jesliček, 
v nichž byl položen Ježíšek z vosku, dosud zachovaný, jak jinde 
čteme. Po straně jedné jest sv. Josef, a druhé Panna Maria v kleče 
a životni velikosti, dále byl anděl a tři pastýři, dva bdící a jeden 
spící, mimo to jeden starší muž klečící se sepjatýma rukama, žena, 
vedoucí za ručku dítko. Byli tu i Tři Králové se svým komonstvem 
— vše v životní velikosti. Betlem ten byl veliký a zabíral jeden 
postranní oltář sv. Jana Nepomuckého na šířku i výšku. V roce 
1897 rozpadly se skorém na prach, jsouce samá červotočina. 2 ) 

Znamenitější deskové jesle jsou v proboštském chrámu Roudni- 
ckém, malované asi v letech 1750 — 1760 na 13 vyřezávaných 
deskách, které dosahují až 115 cm. výše a 1 m. šíře* Hlavní deska 
znázorňuje Narození Páně s Pannou Marií a sv. Josefem. Nad ní 
jest na jiné desce anděl, malovaný tolikéž na desce vyřezávané 
(upevněn na drátě). Po obou stranách se staví po jedné (3., 4.) desce, 
na níž namalováno město ve slohu XVIII. stol. Desky 5. a 6. jsou 
největší. Znázorňují příjezd mudrců a vlastně i odjezd, neboť figury 
a velbloudi jsou na nich namalováni v před i v zad. — 7., 8. a 9. 
deska jsou pastýři, spěchající s dary k Ježíškovi; na jedné desce 
se drží pastýři kolem krku. — 10., 11. a 12. deska zobrazuje mudrce 
sesedlé s koní a velbloudů, podávající dary. — 13. deska jest ještě 
Panna Maria zvláště, jako útočiště všech, které hodlá vzíti pod roz- 
vinutý plaš . — Ovšem, když se jesle rozestaví, nelze tam Madonnu 
postaviti — snad byla zhotovena, aby vyplňovala místo po složení 
jeslí. Jesle ty byly před vánocemi r. 1905 nákladem 300 K v praž- 
ském Rudolfinu od pana inspektora Pavla Bergnera restaurovány. 
Desky jsou již valně červotočivé. 3 ) 

*) „Vyučování prvouce . . ." Napsal J. Tůma. V. Čermná-Borohrádet 
Str. 117. 

2 ) Sd. M. Fráňa, děk. v Sušici. 

3 ) Sděl. V. Kotrch, prob. v Roudnici. 



V C h rud i m i v koslel 
na deskách jednotliví 



figurv 



45 



kapucínském býval starodávný Betlem, 
byly malovány. Ki^ury byly pies 1 m. 
vysoké. Bylo mezi ni zni zejména několik skupin pastýřů a skupina 
Tří králů* Desky kladly se vedle? sebe i nad sebe, podobně jako se 
stavi dosud takový Heliem v děkanském chrámu na Kladné, Betlem 
ten zaujímal délku 5 m., tolikéž i do výsky. .lesi v Chrudimi tradice, 
že Betlem len maloval Josef CereghettL malir a rodák (chrudimský 
(nar, 1722 f 1799), Bohužel, / tohoto Betléma se v Chrudimi 
HIC více nezachovalo. 1 ) 




OJír, ft, BHlemvk*' M^iirk) \IU (l<*skilrj| in:iln\ M«n- r i Kl:nln;«. il1rlkn 2 1 i llLl 

V Ch ar v a lec k é m koslele zastihl jesle r. 1S74 vikář M, Dušek 
asi na 10 prknech lipových z výši as J i ni. malované hetleinské 
figurky. Leč ty, Červotoěinoii zničené, jako inafcipán se rozlámaly 
a zbyly z nich pouze dva andělé, kteri posud o Božím Tele [na 
oltář jeden se stavívají. 

V Bechyni ti Františkánu bývaly dříve na deskách malované 
Éiiíiiry betlémské nyní jsou vystřídány novými, cele dřevěnými 
f Lir kam i. Tolikéž ve Slaném u Kranliškánu jsou odloženy staré, na 
< ! káeh malované postavy betlémské-, došli značných rozměrů 



J ) Sdél. P, Male}, /. nulu K |]LK*. \ Chrudimi. 



46 

a nahrazeny Jsou krásným novým Betlémem s elektrickým osvětle- 
ním. Několik starších deskových dřevěných figur uloženo je v de- 
positáři. 

V Opočně v konventním kostele pamatují také Betlem malo- 
vaný na prkenných deskách. 

Ve farním chrámu Drahno-Ujezdském u Zbirova stavi- 
valy se dříve na postranním oltáři starobylé deskové figury betlémské, 
ceny sice neveliké, ale krojově zajímavé. Kdo je zhotovil a v které 
době, neznámo. Celkem je figur 31, z nichž nejmenší je 13 cm. 
a největší 53 cm. Vlastní jesle tvoři prostý chlév s doškovou stře- 
chou 60 cm. vysoký, 46 cm. dlouhý a 32 cm. široký; uprostřed 
malé Jezulátko položené v jesle mechem vystlané, nad nimž se 
vznáší andčl (dřevěná figura), držící v obou rukou bílý proužek 
s nápisem: „Gloria in excelsis Deo". 

Po obou stranách klečí: Panna Maria s rukama sepjatýma 
s jedné strany, s druhé strany sv. Josef. 

Na zadní straně chléva zříti lze dvě hl,avy : vola a osla. Okolí 
tvoří řada deskových figur: Tři králové, pastýřka, panna nesoucí 
vánočku, dívka nesoucí na hlavě koš s ovocem, jiná s košem v ruce, 
sluha vede koně, dva žoldnéři, černoši s turbany na hlavách, dva 
mladi pastýři držíce se kolem krku, jiní dva pastýři, pastýř opřený 
o hůl hledící vzhůru, venkovan s nůši na zádech, pastýř klečící 
u jeslí s beránkem, 12 ovcí, 5 koz. 

V pozadí za těmito figurami jsou vysoké domy s věží, v niž 
stojí ponocný a dolů ponocuje. 

Celé jesle s okolím měří do délky 2 m. 10 cm., do šířky 1 m. 
10 cm., do výšky 1 m následkem stupňovitého pozadí. ) 

V Kolíneckém kostele jsou jesle z r. 1850. Maloval je na 
dřevě tehdejší školní učitel Jakub Král. Rozměr celých jeslí co 
do šířky obnáší 5 m., jednotlivé figury jsou 75 cm. vysoké, jest 
jich celkem osm. P. Maria, sv. Josef, Ježíšek v jeslích, šest pastýřů, 
7 ovcí, 1 pes. 

V Liběchově v kostele mají jesle tohoto způsobu : Narození 
Páně, P. Maria a sv. . Josef jsou vyobrazeni na obraze přes 2 m. 

' bK ^ vysokém a před ním jsou namalováni na prkně sv. Tři králové 

a pastýři s ovečkami. Výška jednotlivých figur obnáší přes 1 m. 
Tyto jesle byly sestaveny dle návrhu far. V. Šorejse. 

V M 1 á c e u Stráže v poutním kostele na hlavním oltáři . nad 
tabernakulem umisťován bývá dosud starobylý Betlem z figur malo- 
vaných na dřevěných deskách. Ježíšek voskový, vedle stoji dva 
svícny, z jedné strany klečí P. Maria, z druhé strany klečí sv. Josef, 
jsou tu i Tři králové. U sv. Josefa stojí velekněz s nožem v ruce, 
nade vším se vznáší anděl a ještě výše plane pozlacená hvězda. 
Dole na mense pod tabernakulem z každé strany je po jedno n 
pastýři a jedné pastýřce s dary pro Ježíška; jiný tu stojí pasťř 

! ) Sd. Ar. Oliva, kápl. v l)r. Újezde. 



r 



47 

s troubou a jiný s holí v ruce. Rozměr postav je výška 76 cm., 
šířka 22 cm. Síla desky l 3 /* cm. 2 ) 

V Kladně 3 ) v děk. chrámu jsou na deskách malované jeslič- 
kové figury z XVIII. století. Staví se vzhůru na sebe na jedné ploše 
obrazné, nejhořeji na polookrouhlém prkně město. Na Zjeveni Páně 
se připojují Tři králové. 

* V Hostivicích u Prahy v chrámu na místo na dřevěných 
deskách před věky — jak píše referent můj, far. J. Sirůček, na 
plechu byly malované jesličkové figury, jež úplně sešly a zanikly. 

Ana přiléhá zpráva následující k stati předchozí, zmiňuji se 
o tom, že jakoby v náhradu jesliček v mnohých kostelích na oltář 
o vánocích se stavívá obraz znázorňující Narození Páně. 

V Hobšovicích pro kostel takový obraz dal namalovati 
r. 1880 far. Klem. Markrab u plzeňského malíře Herzoga. 

V Krutech na oltář staví průsvitný obraz Narození Páně, 
objednaný z Němec as před 25 lety. 

Ve Zlo ni cích v minulém století umístěn býval místo jeslí 
za tabernakulem na hlavním oltáři obraz Narození Páně, nevalně 
umělý, lampičkami ověšený (nyní za hlavním oltářem uložený). 

Tak tomu bývalo i v kostele Stochovském asi do r. 1860. 

V Novém Strašecí v kostele za hlavním oltářem dosud 
visi obraz Narození Páně, na desce dřevěné malovaný, jenž dříve 
se o Vánocích stavěl na hlavní oltář. 

Ve farním chrámu P. Marie v Třebenicích jest prastarý, 
(XVI. stol.) umělecky na dřevě provedený obraz, zobrazující klanění 
se sv. Tří králů Ježíškovi. O Vánocích se staví na tabernakl, do 
rámu se zatknou olejové lampičky, a v tom stavu zastupuje úlohu 
jesliček* 

V Plánici v kostele mají střídavé obrazy oltářní k čelným 
slavnostem církevním, tedy i obraz vánoční na plátně: Narození 
Páně. 

Před dávnými dobami i v kostele v Ústí nad Orlicí místo 
jeslí mívali obraz Narození Páně, jenž nyní se chová na děkanství. 
Nyní tam mají skutečné jesle, jak jinde píši. 

V Semilech v kostele dosud bývají vystavovány o Vánocích 
jesle na plátně malované, skládající se ze tří obrazů. Prostřední 
obraz as 3 m. vysoký představuje sv. rodinu s pastýři v Betlémském 
chlévě a postranní dva obrazy značí sv. Tři krále s dvořanstvem! 

I ve Švihovském kostele o Vánocích tři malby na dřevě 
druhdy bývaly vystavovány, uprostřed obraz, znázorňující narození 
Páně (vys. 128 m., šir. 1*25 m.) po straně pravé obraz s pastýři, 
p • levé P. Maria a sv. Josef. Vše chvojí se ověnčovalo. 

a ) Sd. V. Kroupa, adm. v Mláce. 

3 ) Katol. Mař. výstavy v Praze 1904. Str. 29. 



48 



Betlémy ruéuě malované, z papíru. 

Zajímavou skupinu Betlémů tvoři ony, jež jsou buď na tuhém, 
silném papíru nebo na tenkém, ale za to podlepené papirem sil- 
nějším, ručně malované a pak jednotlivé figurky jsou buď vystřih- 
nuté nebo nožem vyříznuté. 

Zvláště v těchto Betlémech si libovali a dosud libuji na široké 
obrubě hluboko do Čech zapadající v Krkonoších a na vysočině 
česko-moravské. 

Ve Vysokém nad J i z. v kostele býval druhdy takový 
Betlem, a sice malovaný na tuhé lepence. Bylo tu několik darov- 
niků, anděl zvěstujíci pastýřům, „anděl gloria", narození Páně a Tři 
králové. Figurky vystřihané z lepenky byly as 80 cm. vysoké. 

V Turnově a širokém jeho okolí odedávna se stavívají ručně 
kolorované a z papíru vystříhané Betlémy. Na počátku minulého 
století takové Betlémy tam malovával malíř Jan Černovický — 
kolem r. 1875 samouci Kos, Bělohlávek a Čeryna. Druhdy tako- 
vých malířů Betlémů na severu 
Čech v každém městečku bývalo 
i několik. 

Takový malovaný Betlem z 
Turnova má také v K ř i n c i ob- 
chodník Fr. Černovický a píše o 
něm: „Betlem můj sestává z kra- 
jinek, které se připevni na stěnu. 
Stojí tu města, budovy s chrámy, 
kaskádovitě salaše pastýřů, dřevo- 
rubců. Uprostřed celého Betléma 
k okraji stojí ovalovitě klenutá stáj 
a v ni svatá rodina. U ni stojí 
nebo klečí z obou stran přicházející 
figurky s dárky, jako s ovečkami, 
drůbeži, vánočkami. Tu a tam 
u salaši jsou rozsety figurky: po- 
cestný opřen o strom a přemýšlí, 
pastevci spí pod stromy a anděl 
je budí a ukazuje nebeské znamení, 
pastýři s troubami, dudáci, jeden 
pastýř troubí do města, že se něco 
stalo neobyčejného, jiný ohromen 
září nebeskou udiven hledí, stá- 
da ovec se plašících a podobně. 
Na Betlému mém rostou palmy, 
duby, břízy, smrky. Vedle chléva 
na každé straně stojí velký dul a 
na každém je po 25 ptácích, e- 

( ,l,r.9. Malovaný strom na tuhém papíru ** kOTÍ prOZpÉVUJl ^rmáci, k ú % 

/ jesii černoviokého se Křince. Kreslil k. p. sýkory, Cizkove ajini. Teren e- 




49 



tlému mého tvoří skály a pláně me- 
chem kryté. Nad chlévem se vznáší 
anděl — nad městem hvězda. 

Celkem na mém Betlému je 
40 „panáků" 15 — 25 cm. vysokých, 
45 ovcí a koz 8 — 10 cm. vys., 30 
stromů 25 — 60 cm. vysokých. 

Vzadu ke každé figurce je při- 
klíženo dřívko, jež se zapíchne do 
mechu, či bramboru pod ním skry- 
tého, aby dobře stála. 

Již více dní napřed vše se 
schystá, ale teprve na štědrý večer 
v 6 hodin večer dám hvězdu nad 
Betlem a anděla nad jeskyňku a 
svatou rodinu do vnitř. Rozsvítí 
se lampa a zpíváme: Narodil se 
Kristus Pán. Každodenně tak se 
děje. Na Zjevení Páně přidáme 
k jeslím Tři krále a před očišťo- 
váním P. Marie se Betlem rozboří, 
očistí a složí. 

Jsem padesátník a bez Betlé- 
ma bych nemohl býti, radost a 
nálada vánoční jen s Betlémem je 
nejradostnější. 

Má příbuzná v Křinci má po- 
dobný Betlem." 

V kostele Bělohradském 
(hejtm. Jičín) býval druhdy Betlem 
na oltáři nad tabernakulem : jesle, 
sv. rodina, dva pastýři, několik 
oveček a tři mudrci — vše na 
papíru vymalováno, figury as 30 
cm. vysoké. 

V předhoří orlických hor : v 
Ústí nad Orlicí a celé jeho 
krajině bez Betlémů, najmě malo- 
vaných, málo kde stráví Vánoce. 

Typicky zřizují tyto Betlémy 

takto : „Nejprve se zřídí lešení po 

jedné straně světnice ve výši as 

1"75 m. Na strop nad lešením se 

přibijí malovaná oblaka, na stě- 

íu „dálina" (nejzazší horizont s 

>blaky), před ní něco níže „kra- 

i n a" . V prostřed se postaví „ c h 1 í- 

K. Procházka, O^Betlemech. 




50 

vek* 4 . Vrchy a svahy se udělají z obrácených košíků nebo bed- 
niček, které se přikryjí „babou", to jest odpadky při tření lnu. 
Vše se přikryje mechem. A pak se rozestaví, zapíchají do mechu 
figurky. Pravidelně neschází po levé straně „chlívku" kopec, na 
který se staví „zvěstování 44 a po pravé straně „město", do něhož 
rádi vstaví známé kostely a vynikající budovy. Tyto malované Be- 
tlémy působí mohutně celým svým sestavením a scenerií. Jsou na 
nich kopce poseté ovečkami, tam zase háje břízové střídající se 
s paloučky a osamělými dvorci. Jednotlivá skupení genrová: ci- 
kánský tábor, kapela, rozpustili chlapci na lávce, zahrady, takže 
čim člověk déle prohlíží, tím více detailů odkrývá, tím více jej to 
poutá. Betlemář by vydržel celé hodiny pozorovati. I když má jej 
doma, každou chvíli se před ním zastaví, doplňuje, přerovnává a 
spravuje. Při tom si zakládá na některém obzvlášť pěkném pastýři, 
kterého nerad půjčí druhému, aby si ho obmaloval. Že pak někteří 
Betlem pořád doplňuji, stává se, že to až přeplní k nevkusnosti. 
Není pak divu, že takové Betlémy skládají se až ztisíce i více 
kusů — pak takový Betlem zaujme i celé dvě strany světnice. 

Jsou v Ústí namalované také as dva Betlémy, v nichž všechny 
ty osoby i muzikanti jsou zobrazeni, o nichž se děje zmínka v ko- 
ledě vyšlé v Olomouci u A. Halausky r. 1856, a jež má název: „Nová 
píseň aneb vánoční koleda k uctění nově narozeného Ježíška v Be- 
tlémě". První sloka zní: 

Pochválen buď Ježíš Kristus, milý Matěji 

Až na věky — kam pospícháš, bratře Ondřeji? 

Já do Betléma běžím, 

co se tam děje, nevím. 

Prosím tebe, vrať se se mnou, 

něco ti povím... 1 ) 

Píseň ta čítá 17 slok a když doma se ta koleda zpívá u jeslí, 
provází se zpěv i ukazováním na „panáčky". 

„Panáčci" či „darovníci" nemají zvláštních jinak jmen. Říkají 
jim: trakařník, mlynářský, myslivec, žebrák, babička, tetka s nůší, 
jak v životě podobná zaměstnání slují. 

Betlémy začínají v Ústí stavěti již několik dní před štědrým 
dnem pro dosti pracné jich sestavení — a z téže příčiny proměn 
s nimi nedělávají — leda o Zjevení Páně Rodičku Boží zaměňujíce 
za Pannu Marii tříkrálovou, jež sedí a Ježíška v klíně chová. 

Také odedávna v Betlému bývají scény jako: Sv. Josef a 
P. Maria hledají nocleh (mundusl) a jiné. 

Po Hromnicích či po poslední neděli po Zjevení Páně Betlémy 
v Ústí zase ukládají. 

Jako výborný malíř Betlémů v Ústí nad O. se připomíná 
Frant. Štantejský z Litomyšle, který zemřel as před 20 lety. Před 
ním již maloval v Ústí Betlémy Táuber — as před 50 lety. Rovněž 

*) Táž koleda vyšla již r. 1813 v Litomyšli s drobnou dřevorytinkou. 



r 



51 

Václav Víšek maloval mnoho do Betlémů — stromek za 2, 3 kr., 
figurky po 5 až 10 krejcařích. 

Obyčej ten tak se rozmohl v Ústí, že konečné kde kdo tam 
trochu barvám rozuměl, maloval a maluje si figury dosud. 

Malovalo se dle obrázků, jak který do ruky přišel s úchylkami 
i bez odchylek, tvořilo S3 i samostatně. 

V pozůstalém inventáři jednoho Betlemáře malíře nalezena 
byla i zajímavá starožitná reklamní knížečka vídeňské firmy : Franz 
Leopold Grund, Buchbinder, v níž je hojnost rytinek drobných, 
vděčná to předloha pro našeho Betlemáře. 

Betlémy JJstecké došly takové slávy, že jedna zámožná rodina 
ze Saska v Ústí si objednala Betlem a byla náležitě spokojena. 

Ba dokonce jakýsi Linhart z Ústí před mnoha roky vzal si 
Betlem do západní Ameriky; působil tam prý takový obdiv, že 
zdaleka lidé také Indiáni přicházeli a na kolenou k němu se blížili. 1 ) 

Betlémy Ústecké opravdu jsou výtvorem lidového umění — 
malíři jejich jsou samoukové, jinak tkalci, obuvníci, zámečníci a p. 
Dalo by se o nich mnoho psáti. Leč poukázati chci již k místu 
jinému, kdež podobné Betlémy malované ode dávna se staví. 

Je to dosti blízká Česká Třebová. V Č. Třebové, pokud 
zjištěno, vystavuje se 14 Betlémů velkých, 10 menších a veliký 
počet drobných. 

Velké Betlémy jsou druhdy rozměrů překvapujících, 6 až 12 
metrů zdélí a l l / 2 až 2 metry zšíří. Staví se na lešení, pod nímž 
možno choditi nebo nábytek stavěti, podél celé stěny nebo dvou 
stěn světnice s koutem, nebo dvěma kouty, kteréž při stavbě jsou 
velmi oblíbeny. Malé Betlémy mají l l / 2 až 2 metry délky a 1 metr 
šířky. Staví se též na lešení nebo mají za podporu skříně. Drobné — 
dětské — Betlémy umístňují se za okny, na skříních neb jinde. 

Přemnohé Betlémy v Třebové jsou ručně malované, figurky 
pak jsou podlepené, vykrájené a dřevěnými nožičkami do mechu 
„zapíšené". 

Na menších Betlémech se spatřují zpravidla výjevy vížící 
se k události narození Páně s přiměřeným okolím, a to „chlívek" 
se svatou rodinou, k němuž přibyli Tři králové a pastýřové a kamž 
putují zevšad darovníci. Daroyníci jsou umístněni kolkolem na obrubě 
Betléma. Dále od kraje vzhůru se pnou hory, někdy i skály, mezi 
nimi se rozevírají údolí a jeskyně. Vše oživeno jest nespočetnými 
zvířaty (ovcemi, kozami, kravami, psy) s příslušným počtem pastýřů 
i andělů. Jsou tu i jednotlivé stromy a celé háje, kdež místo mají 
pestří ptáci ano i čtvernožci drobní na tenkých větvích, které ku 
podivu se pod nimi neprohýbají. Tu onde se bělají kapličky a ko- 
stely, nejvýše pak, často již od duli počínajíc, pne se „město 14 s hrad- 
bami, branami a paláci. Z hlavního hradu vždy viděti Herodesa 

! ) Že i jinak v kostelích svých Čechové v Americe staví rádi Betlémy, 
viz o tom svědectví v knize: „České katol. osady v Americe," St. Louis, 
r. 1890. Str. 125. 



1 



52 



pohlížejícího do kraje. Pozadí je ukončeno „dálinou". Je to krajina 
s hrady a vesnicemi, horami a údolími a modrou oblohou malo- 
vaná na polotuhém papíře (jako v Ústí) a upevní se na stěně. Od 
stropu visí houpající se andělé, lampičky, hvězda, po případě i ptáci. 
V jeskyních se spatřují poustevníci nebo hlídající rytíři. Obrubu 
spodních prken zakrývá „okolek", malovaný to řims, jenž tvoří 
k celku jakési zarámování. 

Velké Betlémy obsahuji též vše, co tuto o menších řečeno, 
jenže v počtu hojnějším a v rozměrech větších, nad to pak množství 



1 




Obr. 11. Skupina z jesli Černovického z Křince na tuhém papíře malovaná a vykrojená. 
Výška 23 cm. Fotogr. Jindřich Koula. 

rozmanitých výjevů a předmětů sem jinak nenáležitých, jako řady 
vojsk, pracující havíře, vlaky, honby, stavby chalup a j. 

Pamětihodno jest, že typy figurek byly tytéž ode dávna, jaké 
až podnes v Třebové se dělají. 

Ručně vyvedené v barvě Betlémy s figurkami dodávali do 
Třebové druhdy malíři z Litomyšle, Ústí nad Orl. a odjinud. 

Zvláště to byl Štantejský z Litomyšle, jenž pracoval do Ti e- 
bové nad jiné krásné Betlémy. Malíř ten ztrávil nějaký čas v ma- 
lířské akademii a zásoboval druhdy celý kraj pozoruhodnými a vel ni 



r 



53 



levnými (po 10 až 20 kr.) figurkami výrazných tváří a umělých 
postav. 

Než vyskytli se v Třebové i maliři domácí. V první polovici 
19. století byli tu dva malíři, spolu natěrači a pozlacovači, Pro- 
cházka a Uncajtyk, kteří se malováním Betlémů zabývali. Dále byl 
v Třebové u lidu oblíbený Fiala, jenž v mužném věku roku 1869 
zemřel, pak malíř Kašpar, jenž maloval „betlemáčky" a stromy až 
do své smrti (r. 1880). 

Kolem roku 1840 kaplanoval v Č. Třebové dlouhá léta vděčně 
vzpomínaný kněz Hrdina. Jsa dovedným malířem, vyučoval ně- 
kolik školních chlapců svému uměni. Z těch vynikli zvláště dva 
bratři Múllerové. Starší z nich, Antonín, zanechal po sobě již 
z let 1845 — 1847 malby, které se vyrovnaly plodům nejlepších ven- 
kovských malířů Betlémů vyjma zmíněného Štantejského. 

Dva malíři, Jankelové, otec se synem, malovali Betlémy 
v Č. Třebové až do r. 1905. 

Nelze se tu ještě nezmíniti, kterak Betlemáři třebovští ode 
dávna hotovili si „domy". Zprvu ovšem je kupovali od malířů 
a řezbářů. Záhy však pokusili se mladí Betlemáři hotoviti si domy 
na své Betlémy sami. Řevnivost ušlechtilá a „odkoukávání* Hmoho 
jim napomáhaly. A tu jest s podivem, jak prostí lidé, zámečník, 
krejčí, rolník byli s to, aby provedli modely známých paláců i vy- 
myšlených v rozměrech až 60 — 80 cm i více, paláce s nesčetnými 
věžičkami, arkádami, pilíři, arkýři, podjezdy, pavlány, attikami 
a jinými okrasami. Vše podivuhodné práce, pro něž bychom někdy 
i ve velkém městě nikoli s lehkostí mistra našli. 

A chuť stavitelská v České Třebové neochabuje dosud. I letos 
našel se ještě 501etý muž, jenž si k řadě domů za podzim nový 
„dům" na svůj Betlem zhotovil. Mnohý člověk strávil v Třebové 
většinu svátků a prázdných hodin u stolu při takové práci. 

Referent můj — ředitel měšť. škol v Č. Třebové a spisovatel 
Tyk ač — dokládá ještě: „V době vánoční nastávají betlehemářské 
návštěvy. Betlemáři se navzájem navštěvují a prohlížejí si nové 
přírůstky. Hovorem o jejich oblíbeném zaměstnání ujde jim mile 
čas. Matky a chůvy vodí též děti na návštěvy, které se s patriar- 
chální vlídností přijímají. 4 * 

V Pelhřimově lze spatřiti také nejeden Betlem s malova- 
nými ručně figurkami. 

Takový Betlem — 3 metry zdélí — má listonoš Brožek, dále 
A. Novák, kominík, s pozoruhodnými starými malovanými figur- 
kami, a jiní. 

V museu Jindřicho-Hradeckém nalezl jsem několik za- 
chovaných starých malovaných na tuhém papíru figurek původu 
n íznámého. 4 

V Michli u Prahy v kostelíku asi od roku 1875 bývaly po- 
tí >bné jesle. V dřevěném rámu 1*5 metru dlouhém, 1 m vysokém 
a 30 cm hlubokém v pozadí bylo zobrazeno na tuhé lepence stro- 
n aví, uprostřed na lepence druhé byli malováni: Rodina sv., osel 



54 

a vůl, posléze v popředí na třetí lepence bylo malováno celkem 
16 figur u velikosti as 30 cm v různých polohách v kleče, stoje, 
leže — zejména pastýři. 

Maloval je jakýsi malíř pokojů a ceny jsou chatrné. 

I v Praze u štukatéra Neumanna v Konvikte mezi starými 
figurkami jesličkovými — jak o tom na jiném miste mluvím — 
jsem vidél několik starých ručně malovaných figurek betlehemských. 



Betlémy s formovanými figurkami z těsta. 

Jinde o tom mluvím (ve stati o Betlémech mechanických a 
Betlémech s figurkami cachirovanými), že druhdy při figurkách 
betlehemských z massy volně bývají modelovány tu a tam aspoň 
některé jejich části — někdy celé ovečky. 

Však i ve formách (kadlubech) nejednou bývaji tlačeny z těsta 
zvláště ktomu upraveného figurky, s nimiž na českých Betlémech 
častěji se shledáváme. 

Vedle tovarů pernikářských, formovaných ve dřevěných, častěji 
velmi ozdobných kadlubech, druhdy v Čechách se hotovily vůbec 
rozličné hračky z chlebové i jiné massy ve formách tlačené. 

Toho dokladem jsou na př. hračky z Pacova, zhotovené z massy 
chlebové ve formách přes 100 let starých, reprodukované ve „Zlaté 
Praze" (č. 11., 12., 1906, str. 145). Výrobky pacovské převážně jsou 
barvy červené. 

Obyčej, z těsta tlačiti daráčky betlehemské, ode dávna zvláště 
rozšířen je v Příbrami. 

Pochod výroby je následující: 

Ze dřeva se vyřeže model, na př. mysliveček, pastýř, ovečka 
a pod. Model ten se otiskne do kusu hrnčířské hlíny a kadlub po 
vynětí modelku se v ohni vypálí. Nejednou kadlub se uchystá 
i ze síry. 

Získaný takto kadlub štětečkem v oleji namočeným se vytře 
a do negativu se vkládá těsto, připravené ze žitné mouky, sádry, 
hruškových drtin a klihové vody. Někteří přidávají do těsta i po- 
pel — leč neradno prý tak činiti, nebof při okrajování figurek vy- 
tlačených „šnicr" se otupuje. 

Figurky pak vyschnou a stvrdnou. 

Dle tradice příbramské původcem výroby těchto „tlačených 
daráčků" je prý František Friš, jenž před lety u věku 78 let v Pří- 
brami zemřel. Napřed — dle pověsti — formoval jen sošky Marián- 
ské „do šturcu" — později pak si usmyslil, že může též formovat 
a pak omalovat všelijaké daráčky. 

Myšlenka ta brzo jsevšeobecněla v Příbrami a celá, řada rod n 
v Příbrami ode dávna hotoví tímto způsobem „pressované panáčk; tt 
do jeslí. 

Tímto způsobem zhotovena bývá sv. Rodina : Ježíšek, P. Mari i, 
sv. Josef — daráčkové pak představují pastýře, venkovany a ve i- 



55 



kovanky, nesoucí Ježíškovi dárky. I Tři sy. králové jsou z těsta 
formováni, jakož i vůl a osel v jeskyňce. Ostatní figurky předsta- 
vují myslivce, kominíky, poustevníky, horníky a pod. Pravidlem 
figurky ty jsou maličké, as tak 4 cm. vysoké. 

Ve výrobě těchto daráků ode dávna vynikla rodina Turkova 
v král. hor. městě Příbrami. 

O nich praví Jan Maria Christen : ! ) „Na náměstí u lékárny 
prodávali malé figurky ze chleba tlačené a umně barvami nalí- 
čené .. . Ty starodávné příbramské figurky Turkovy, jež zpředu 
byty vypuklé a vždy stejně dle starých formiček tlačené, byly vzadu 




Os* 



Obr. 12. Příbramští testoví daráci. 



rovné jako prkénko a bylo lze jen s jedné strany se jim obdivo 
váti... 44 

I pí. Turková, nedávno zemřelá, obratně takové daráčky pra- 
covala. 

Nad jiné ve výrobě té vynikli také Kršně, a pak Procházkové, 
otec i syn, oba již mrtví, jakož i pí. Dlouhá, Poplová, Brandejs, 
Fialová, Anna Brabcová, po jejíž smrti vnučka Anna Hofmanová 
má složené íormičky v truhle. 

Dosud pěkné daráčky příbramské hotoví rodina Vojtěcha Ma- 
le Ska, soustružníka v Příbrami, Berka, obchodník poutnickým zbo- 
žím na sv. Hoře, Mácha, horník v provisi, Anna Furchová, Marie 



') O. R. — II. str. 115. 



56 

Havránková, schovanka horníka Tyrla, řezbáře figurek betlémských, 
Pešek, Veselý a jiní. 

-Vedle rozárníků (výrobců růženců) příbramských stali se zná- 
mými po Čechách i tito daráčnici. 

Před více lety tyto daráky tlačené (spolu i s jinými ze dřeva 
řezanými daráky a jinými hračkami) na prodej vozívali do Prahy 
na vozech zvláště Kršně, Port, Procházka, MalečekV Před několika 
málo lety v bednách zboží toho druhu vozili t$m Tyrl, Turek, 
Brandejs, Berkovic, Fialová. 

Vždy na třetího prosince přijelo se do Prahy, tam u Panny 
Marie na Staroměstském náměstí během několika dní pražským 
překupníkům se zboží rozprodalo a 6. nebo 7. se jelo zase domů. 
Roku 1906 před sv. Mikolášem daráčky dovezla již jen pí. Šteklová 
z Příbrami a u Panny Marie zboží všechno rozprodala. Pí. Furchová 
bedny s vánočními a jesličkovými artefakty do Prahy zasílá drahou 
a touže prodat je sem přijíždí. 

Ode dávna překupníkům se prodávala kopa tlačených daráků 
po- 1 zl. a tucet po 20 kr. Jednotlivě na trhu vánočním bývají da- 
ráčkové z chleboví ny z Příbrami po 4 h. 

Hotoví v Příbrami na prodej i celé Betlémy s těstovými figur- 
kami, malé i větší, za ceny nepatrné, typické a dosti vzhledné. Bývá 
na riich chlévec se sv. Rodinou, k němuž připojeno bývá více méně 
daráků a stromečků. 

Zdá se, že pod vlivem výroby těstových daráků příbramských 
i jiní — již před lety — jali se hotovit jssličkové daráky formované. 

Tak jesličkové figurky těstové již od r. 1859 vyráběly se v ro- 
dině Antonína Schónfeldra v Praze, a od roku téhož zmíněný Schón- 
feldr prodával na Staroměstském náměstí figurky ty. 

Jmenovaný Sch. byl jinak obchodníkem obrazy, pak míval 
krám se starožitnostmi na Perštýně. 

Po smrti otce Schónfeldra r. 1880 jala se hotoviti figurky ty 
dcera jeho, provdaná za Antonína Buchtu, který je tak zv. „vrát- 
ným" při plavbě vorů na Vltavě. Bydlíce v Podolí u Prahy pra- 
cují daráky hlavně v zimě, ježto muž v letě plaví vory na řece a pí. 
Buchtová před Vánocemi na Staroměstském náměstí sama je pro- 
dává — beránka po 1 kr., trakárníka po 5 kr. 

Výrobou těchto figurek před časem se zabýval také bratr Buch- 
tové, Josef Schónfeldr, nyní mistr kloboučnický v továrně Bóhmově 
v Bubnech. Začal je dělati, když před časem, asi po dvě léta, se 
zdržoval v Novém Jičíně na Moravě; jeho žena pak je ve chvíli 
rozprodala na tamním trhu — šly prý jako na dračku. 

Jako Příbramští podobně i zmíněná Buchtová hotoví vše „co 
jde na jesle" — přerůzné „ležací daráky, klečící nebo ty s ho í, 
nůší, vánočkou, trakárníky, kominíčky, dráteníčky, havíře atd. ". 
Dělá i ovce, osly, kravičky, koně, velbloudy, ptáčky, slony. 1 H 
krále, jeden má slona, druhý velblouda, třetí koně. Také dělá stí )- 
mečky. Ročně prodá figurek 200 — 250 tuctů za cenu výše udanc i. 



57 




> S 



5 o 
«J 

i > 



Si 

3* 

?! es 



.a 
O 



58 

Formičky hotoví Buchtová ze síry, a sice tímto způsobem: 
Na ploše skla horizontálně položené se učiní ohrádka z hlinky. Do 
středu ohrádky se položí model figurky, potřené olejem. Na to se 
n aleje síra rozehřátá — a když sestydne, převrátí se vše sklem na- 
horu, sklo se sejme, figurka drátem se vyjme — a je forma hotová. 

Massu testovou upravuje opět takto : Uvaří se brambory a horké 
se rozstrouhají ; pak se rozmočí lepenka, rozdrtí se, aby z toho byla 
kaše. Pak se vyždímá do chuchvalců a po té do nějaké nádoby se 
dá vždy jedna vrstva rozstrouhaných bramborů a jedna vrstva pa- 
pírové kaše. To vše se poleje kaši uvařenou z černé (žitné či ječné) 
mouky, všecko důkladně se promíchá. Vychladlá smíšenina pak se 
promíchá ještě v roztlučené bílé hlince, a z této massy již ve formě 
se hotoví figurky, jež na kamnech se suší. 

Barví je zmíněná Buchtová takto : „Barva do klihu" se na ka- 
menu rozetře (v octě, vodě nebo mléce) — pak každá barva se dá 
do své nádobky a z aleje se klihem. Pak se maluje — „a musí mít 
při tom člověk nějaký vkus, aby barvy šly k sobě, na př. aby se 
udělal modrý kabát, červené kalhoty ..." 

Jsou ještě jiní — ale nemnoho — kdo hotoví tlačené figurky. 

Jest to Josef Franěk, 651etý stařec, jenž přes 50 let již je 
pracuje sám a prodává na Staroměstském náměstí před Vánocemi. 
V letě prodává na různých poutních místech svaté obrázky jakož 
i jiné tlačené obrázky (podobně jako jsou jesličkové figurky). I v museu 
Náprstkově je prý od něho — jak se mi vychloubal — takový obrázek. 

Václav Pivoňka z Nuslí dělá také formované daráčky, na- 
učil se tomu v rodině Schónfeldrově a prodává je v krámečku v ad- 
vente na Staroměstském náměstí. 

Jistá vdova v Košířích u Prahy živí setím, že po celý rok 
kromě jiných hraček dělá z hlíny i formované jesličkové figurky 
a s dětmi je barví; figurky čítá po 1 — 3 kr. 

V Jablonci nad Nisou kvete výroba různých formovaných 
figurek ze skloviny, tvrdých jako kost, rázu daráčků příbramských, 
ale ušlechtilejších. Figurek těch používá se i do jeslí. Na Smíchově 
hotoví je člověk jeden, vyučiv se tomu v Jablonci. 

Namanuly se mně i dva Betlémy ve skleněných skřínkách, 
větší v Praze u milosrdných sester u sv. Nothburgy — druhý menší 
u soukromé rodiny v Kladně. Oba Betlémy jsou přes 30 let staré, 
figurky v nich stejného rázu, podobné daráčkům příbramským, ale 
mnohem jemnější, v rozměrech od 1 do 4 cm. Jsou velmi tvrdé, 
rázu terracottového. Takové druhdy se prodávaly v České Kamenici. 

V opatrovně maličkých, vedené škol. sestrami de N. D. v Či- 
ně vsi mají Betlem necelý metr dlouhý s figurkami pohyblivými 
z těstové massy* 

As před 20 lety Claudius, krejčí v Plzni, hotovil a prodával 
o Vánocích na trhu těstové betlémské figurky. 



59 



Betlémy s caehirovanými figurkami. 

Zvláštním způsobem v sošnictví je tak zvané cachirování. 1 ) 
Figurka se totiž vyřeže ze dřeva, a přioděje se pak látkou (plátnem) 
nebo i papírem dříve smočeným ve smíšenině z klihu a sádry či 
křídy a pak ihned záhyby na rouše libovolně umělec modeluje, jež 
pak ztuhnou docela. Druhdy i terracottové figurky bývají cachiro- 
vané nebo také trup dřevěný pokdy bývá cachirován a hlava 
s okončetinami (ruce a nohy) bývají modelovány z nějaké massy. 




Obr. 14. Cachirované figurky jesličkové z Ústi n. Oři. 

Po utvořeni záhybů a stuhnutí jich cachirované partie bývají 
malovány. 

Tohoto způsobu používají sice v nynější době umělci při upo- 
třebení tak zvaných „mannequinů" 2 ) ve svých atelierech nebo na 
zkoušku zhotovují cachirované sochy před zděláním jich ze vzác- 
ného materiálu — ale v době, kdy renaissance se hlásila k životu 
vedle vládnoucí ještě gotiky, umělci se zdarem užívali této techniky. 

S caehirovanými figurkami shledáváme se i v Betlémech 
českých. Oproti dřevěným a malovaným figurkám dosti vzácně — 
ale přece. 

«) K. — Str. 131. 
a ) O. — XVI. 778. 



L 



1 



60 

Kromě uvedených, jinde cachirovaných soch Hradčanských 
v Praze u Kapucínů a oněch betlémských figur v Praze u Bene- 
diktinů na Slovanech na jiném miste, mluvě o mechanických 
Betlémech, porozprávím o cachirovaných figurkách Krýzových 
v Jindřichově Hradci. 

Ze zvláštní záliby měšťan Jindřicho-Hradecký Krýza zpracoval 
Betlem s cachirovanými figurkami i do dostela v Lomech (hejtm. 
Jindř. Hradec) a do kostela do Nové Bystřice (as 15 km. od 
Jindř. Hradce). 

Tato cachirovací technika kvetla as druhdy v Jindř. Hradci 
— neboť nalezl jsem v jednom tamním Betlému pěknou starobylou 
sošku toho způsobu. 

V Ústí nad Orlicí býval druhdy celý Betlem z cachirova- 
ných sošek, později však nahrazovány byly novými a novými 
soškami dřevěnými. Stromy jsou na něm nyní ručně malované 
a město je plastické. Panna Maria a Jezulátko, jakož i Tři Králové 
jsou oblečeni. Figur — počítáme-li i stromy — na tomto kostelním 
Ústeckém Betlému jest aspoň 3 — 4 sta. 

Původní cachirované figurky mají kostru dřevěnou, šat cachi; 
rovaný ze slípaného papíru, ruce i nohy ze dřeva, obličej modelo- 
vaný z těsta otrubového. Jsou z výší 20 až 30 cm. 

Stojí v kostele Betlem ten od r. 1850, ne-li déle, věnovaný 
kostelu zámožnou Frant. Procházkovou. 

Dle fámy byl prý původní Betlem do kostela Ústeckého při- 
vezen z Vídně, čemuž by mohl nasvědčovati ústroj některých pastýřů 
v úboru tyrolském (obnažená lýtka). Třírohé klobouky pastýřů svědčí 
o ctihodném stáří. 

To ale, že i v příbytcích měšfanů Ústeckých se shledáváme 
s cachirovanými soškami na jejich Betlémech, mohlo , by vésti 
k domněnce, že i kostelní původní Betlem je prací domácí, ač 
naproti tomu lze zase souditi, že v kostele tamní umělci techniku 
cachirováni mohli si na Betlému „odkoukati". 

Jak těžko bývá kolikrát i v době nepříliš dávné dohledati se 
pravdy ! 

Mluvě o tomto Betlému v chrámu Ústeckém poukazuji, že dle 
svátků děje se na něm proměna, zvláště na Tři Krále a na Hrom- 
nice, kdy k starému městu (plastickému) se připojí „chrám", a tak 
povstane „Jerusalem" s obětováním Páně. 

Při tomto Betlémě se konává také devítidenní „betlémská 
pobožnost", načež ctitelé jesliček mají své společné sv. přijímání. 

V Litomyšli cachirované Betlémy hotovil druhdy jakýsi 
f Kašpar. Takový jeden Betlem od něho má dp. Ed. Wagner, 
bývalý administrátor ve Zbislavi u Čáslavi a píše o něm: „Jě zho- 
toven roku 1841. Koledníci jsou výšky 20— 30 cm. „Kostra" je dře- 
věná, obal z hrubé chlebové mouky, oděv z napouštěného papírv, 
nyní neohebného, ztuhlého. Vše obarveno. Kroj koledníků je z lc t 
jejich zhotovení. Koledníků mám přes padesát, ovcí podobně. Byl > 



r 



61 

původně každých na 300, ale poztrácelo se to. Rozestavený Betlem 
ten zaujímá nyní plochu 7 m 2 ." : 

V Mostě u Kapucínů bývaly stejné jesle jako na Hradčanech 
v Praze v téže řeholi. 

Je zajímavo, že i na Králických (Grulich) malých dřevě- 
ných figurkách zkušené oko postřehne tu i tam techniku cachi- 
rováni. 



Jesličky z vosku. 

Ceroplastika byla známa již Řekům a Římanům — vynalezl 
prý ji Lysistratos. 

I v církvi odedávna s oblibou se používal vosk v plastickém 
umění. 

Tak již v V. století dávali se v Římě o bílé neděli novokřtěncům 
na prsa voskoví beránkové jakožto upomínka na Beránka božského 
a jako vyzvání, by neupouštěli od Něho. •) 

Časem i jiné různé náboženské artefakty se z vosku uměle ho- 
tovily jakož i sošky. 2 ) 

Zvláště v Itálii za doby renaissance stala se ceroplatiska velmi 
oblíbenou, kdy sochaři prováděli v tomto materiálu nejen skizzy, 
ale i práce ceny umělecké, jako sochy, poprsí nebo portraity v re- 
liéfu a obyčejně v medaillonech. 

Císař Rudolf II. měl na svém dvoře též takové umělce, jako 
byl na př. Abondio Alex. a jeho syn. Ve století XVIII. vynikli 
v oboru tom v Praze Salleneuve a Padovani. 

Jiné práce toho druhu nalézáme zhusta v Čechách a na Moravě 
zvláště v kostelích. Jsou to práce většinou XVIII. století, zvláště 
sošky svatých s dracenovými ozdobami s ostatky. 3 ) V kostele v Lánech 
je ušlechtile modelovaný z vosku obraz P. Marie — v kostele Ouval- 
ském voskové ukřižování Páně, v Bratronickém kostele překrásný 
relikviář s reliéf, medaillonky á pod. 

I v soukromém majetku u nás dosti nalézáme toho způsobu 
umělé předměty. Jan hr. Harrach z konce XVI. století má pěkné 
poprsí z vosku sv. Maří Magd. perlovým šperkem ozdobené. Jiná 
poloviční figura P. Marie z vosku polychromovaná z XVIII. století 
r. 1891 vystavena byla na všeob. zem. výstavě v Praze r. 1891 po- 
řádané. 4 ) 

V tomto milieu tvořili u nás voskaři i Betlémy z vosku. 

Tak především vosková Jesulátka do jeslí. A takový Ježíšek 
v době vánoční se stavěl na oltář. Tak tomu odedávná bylo v ko- 
stele Úhonickém (hejtm. Kladno), kde na postraní oltář postaven 
l fvá Ježíšek (vosková figurka 33 cm dlouhá) pěkně pracovaná, 

*) O. I. 454. 

2 ) Na př. dary devotní. Viz knihu Dra C. Zíbrta: Indiculiis sup. et pag. 

3) O. V. 318. 

4 ) Katalog retrosp. výstavy. V Praze 1891 str. 271 a 335. 



i 

L 



o 
o* 



o 




oděná bílým hedvábným rouchem, ležící ve slušné, skleněné skřínce ; 
sem tam někdo si klekne před tímto oltářem a se pomodlí. l ) 

VRadboři v době vánoční dává se na oltář voskové Jezu- 
látko velice něžného provedení od Leon. Dvořáka, voskaře z Budyně. 
Ježíšek odpočívá v Jeslích. 

V kostele Stochovském jednu dobu na poboční oltář Ma- 
| rianský stavěn býval o Vánocích Ježíšek voskový v hedvábném 

modrém pláštíčku s filigranovou korunkou na hlavě — práce to 
milosrdných sester. 

V soukromých rodinách takových Ježíšků voskových na je- 
I sličkách odpočívajících spatřiti lze s důstatek. V Příbrami na př. 
I odedávna hotovil je voskař Vercl, jenž mimo to formoval k jeslím 
j i anděla „Gloria. 44 

| Také začasto v kostelních Betlémech, kdežto ostatní figury jsou 

[ jiného rázu, Ježíšek bývá z vosku, jako na př. z figurek betlémských 
| na deskách malovaných v kostele sv. Václava v Sušici z r. 1707 

dosud se uchovalo původní Jesulátko voskové. 

Zajímavé celé jesle voskové našel jsem u hlásného na věži 

v Jindřichově Hradci. 
| Voskový Ježíšek odpočívá v prostinké kolébce, kterouž lze 

| kolébati a vůkol jsou figurky, jichž hlavičky a ruce jsou voskové. 
I Figurky jsou ustrojené. Trup je dřevěný, ručičky voskové jsou na- 
í strčeny na drátkách z trupu vybíhajících. Nohy jsou buď dřevěné, 
| nebo drátěné. K sesílení drát na nohou buď je obtočen plátnem nebo 
; navlečeno je na drát stéblo rákosové — novinka to pro mne mezi 
; přemnohými Betlémy, které jsem viděl nebo o nich četl. A ta celá 
1 vnitřní úprava oděna je rouškami. 

| P. Maria sedíc u jeslí, jako by rukama ukazovala Ježíška, má na 

| hlavě šátek žlutý, plášť modrý, suknici růžové barvy. Sv. Josef má 
\ suknici modrou, plášf žlutý. Také on rukama ukazuje k jeslím. 

Na ostatních figurkách nalezneme prostinké látky i hedvábí, 

perličkové ozdoby, porty z kostelních rouch. Figurky jsou zvýši ne- 
j celé 2 dm. 

Jsou původu velmi starého. Snad z dílny voskáře Zetla, jež 
| v starších dobách velmi zkvétala v Jindřichově Hradci, a z jehož 
! dílny tuším v Jindřicho-Hradeckém museu jest i pěkná poslední 

večeře Páně. 

Věrohodně bylo se mnou sděleno, že v starších dobách více 

voskařů v Praze prodávalo „voskové larvičky" k odívaným figur- 
; kám betlémským a dosud že taková firma existuje ve Falkrtově. 

Zajisté že jich bude více. Aspoň ve Staré Boleslavi u voskařů lze 

obdržeti i celé miniaturní jesličky za sklem ve formách lité a na 

podívanou vzhledné. 

Je v Čechách mnoho voskových Betlémů, jež odebírajíce od 

firmy Weinkamerovy v Solnohrade některé firmy české jako Vla- 

dykova v Litoměřicích, Bauerova a Kordačova v Praze, voskařská 

*) Sd. A. Wagner, far. v Úhonicích. 



1 



64 



firma pod starými schody v Příbrami a jiné prodávaly českým 
odběratelům. 

I přímo objednávají u zmíněné firmy Solnohradské Jesulátka 
vosková na př. řeholní sestry v Horních Beřkovicich, far. úřad i 
v Češtině a j. ') j 

Pokládám za vhodné i to registrovati, jelikož po létech snad i 
stopy ty zajdou o původu. I 



Betlémy z terrakotty a sádry. 

Kdežto známy jsou terrakottové artefakty jesličkové z Itálie a 
to velmi cenné, jakož i kameninové figurky betlémské z Augsburgu 
z prvé poloviny XVIII. stol., v té příčině ze starší doby v Čechách ne- 
přišel jsem na terrakottové figurky jesličkové. Ač jinak česká kera- 
mika je znamenitá, samostatnými figurami — kromě porculánu — 
vzácně se může vykázati. 

Teprve z novější doby kostel ve Velkých Nehvizdech má 
v domku dřevěném, krytém slámou, terrakottovou sv. Rodinu s Je- 
žíškem. Terrakottové figurky betlémské jsou v Byšicích, na Horách 
Ratibořských. V Soutickém kostele jsou terrakottové jesle od firmy 
J. Heindla ve Vídni. 

V Českém Brodě mají ve chrámě terrakottový Betlem od 
F. Šenka, od téže firmy jsou jesle z terrakotty v Králové Městci. 
Firma ta, F. Šenk, společnost s ruč. omez. v Radotíně u Prahy, do- 
dává jesle z terrakotty trojího druhu. Jesle malé : P. Maria, sv. Josef, 
Ježíšek, Gloria, tři pastýři, tři králové, 10 oveček, 4 kozičky, 2 kra- 
vičky, 1 pes, osel, vůl a chlév. 

Sošky (klečící) as 22 cm. v ceně K 100— . 

Táž firma dodává jesle prostřední s více pastýři a s přídavkem 
koně, velblouda, slona a kraviček v ceně K 150* — . V jeslích vel- 
kých téže firmy kromě uvedených figurek je i pasačka. Sošky (kle- 
čící) jsou u velikosti as 51 cm. v ceně K 300'—. 

I firma Bohumil Mudroch, Praha-IL, Tylovo nám., dodává ter- 
rakottové figurky. Taktéž figurky betlémské ze sádry. 

Ze sádry pracuje as od desíti let figurky betlémské i Ludvík 
Kaproni (Ital) v Praze ve Veleslavínově ulici. 

Ze Švihová se mi píše, že as před 80 lety Václav Jiříček při- 
nesl sem z Příbramí od firmy Procházkovy jesle s figurkami sádro- 
vými. Na podstavci, jenž má tři různé výšky, umístěno je v řadě 
nejhořejší 9 chaloupek, v druhé 17 oveček, mezi nimi tři pastýři, 
dole v třetí řadě uprostřed je chlév s doškovou střechou, v něm 
Ježíšek, vůl, oslice, před chlévem P. Maria, sv. Josef, po stranách 
dva trubači a lidé dary nesoucí, z každé strany po pěti. Jest to 
vůbec typ příbramských menších Betlémů. 

l ) Viz cennik firmy Weink. V. Jahrgang. 



65 



Mimoděk kameninové figurky betlémské v pamět mi vyvolá- 
vají znamenitý Betlem v kamenu, ve skalní stěně pod širým nebem 
v Kukusu vytesaný. Popis jeho nalézti lze (též vyobrazení) v časo- 
pisu „Dílo" r. 1903. Sešit trojitý VL— VIIL, str. 147, pak pokračo- 
vání v popisu v Máji, II. ročník čís. 43, str. 671. 

Podobný Betlem ve světě asi neexistuje a tak vzácná je to ná- 
hrada za terrokottové sošky betlémské, s nimiž v starší době v Če- 
chách se nepotkáváme. 

V Bechyni stává „Výrobní družstvo keramické". Od něho jsou 
dva pěkné reliéfy jesličkové. Bylo by záhodno, by z výborných dilen 
těch vyšly i Betlémské figurky terrakottové. ') 





m • , 


i - *■;&, k *%* L 


: 0§ 













Obr. 16. Starobylé jesle v Pisku. 

Zařazuji sem ještě Betlem lidové práce ve chrámu sv. Kříže 
dříve dominikánském, v Písku, ač vněm pouze figury zvířat jsou 
z hlinité massý. 

Tento Betlem je přes 80 let stár, 70 cm. dlouhý, 52 cm. vy- 
soký, 42 cm. v hluboký. Figurky lidské jsou papírové, 8 — 12 cm. vys. 
Adm. Josef Šimek, jenž dal poříditi i fotografii těchto jeslí, popisuje 
takto Betlem ten: Nad samou jeskyní je pardal, v levo jednorožec, 
pod ním dole v levo jelen, od toho v právo je lev, od lva v právo 
je laň, od té v právo v jeskyni je lvice. 

Květinky (růžičky, měsíčky, máky, protěže atd.) jsou z vosku. 
S íořápky hlemýžďové na jeslích jsou skutečné, na květinkách nebo 

l ) Viz ve vzorníku umělecké terrakotty bechyňské pod číslem 118: 
5 ovácký Betlem. (V ceně 20 K.) 

K Procházka: O Betlémech. 5 



66 



jiných příhodných místech tu a tam jsou připevněny skutečné lesklé 
mušky. V právo nad řezbou hradu je zrcadlo (rybník), v němž se 
zračí ze skleněných nitek upravený vodopád. 



Betlémy s figurkami ze dřeva. 

Historické zprávy o dovednosti sázavského opata Božetěcha 
(1091 — 1096) jsou toho důkazem, že již v nejstarších dobách u nás 
pěstováno bylo sochařství a to i dřevořezbářstvi. 

Ze starší doby jsou to zejména překrásné dřevěné sochy Madon, 
křídlové oltáře, k nimž druží se jiné pozdější památky toho druhu 
chované s pietou v našich chrámech, v sídlech šlechtických a ovšem 
i v museích. 

Na výstavě jubilejní v oddělení retrospektivním r. 1891 a po 
té na výstavě národopisné v Praze r. 1895 hojně bylo sneseno pa- 
mátek takových. 

Po soškách betlémských marně jsme se tu ohledali . . . 

Dosud u nás zachované umělejší sošky betlémské vskutku jsou 
velkou vzácností — lidových méně krásných, jinak nicméně však 
zajímavých starožitných sošek dosti se uchovalo. 

Stálo by věru za to v té přičíně zrevidovati staré kostelní in- 
ventáře, mnohého bychom se dopátrali. Též i zádušni staré účty 
mnohé by napověděly. 

Tak na př. v zádušních účtech kostela Zlonického se čte: 

R. 1678: Od udělání a vymalování Betlému ..... zl. 4'— 

R. 1692 : Za malý ovciczky a Jesle k Betlému .... „ — -30 

R. 1696: Mikolášovi od malování jesliček „ 2' — 

(Mikolášovi zedníkovi od malováni Božího 

Hrobu) „ 2-30 

R. 1703: Za barvy a malování Betlehemu dáno .... „ 2*34 
R. 1706: Vor Machung des heyl. Graabes wie auchBetle- 

hem in der Kirche „ 1"30 

Ovšem postrádáme tu bezpečné zprávy, zda v Betlehemu tom 
se jedná o dřevěné figurky. 

Snad byly dřevěné figurky v onom Betlému, jenž před r. 1740 
stával v kapli, později rozšířené v kostel ve Schnauhúbl u Rum- 
burku, který dle instrukce tamní školní učitel rok co rok stavíval. 
V Josefínské době Betlem ten zašel. 

Bezpečně staršího data je Betlem s dřevěnými figurkami ve 
Světlé nad Sáz., nejspíše z r. 1805 z legátu Ludmily Vágnerové, 
obchodnice granáty. Zhotovil jej věrojatně tamní dovedný řezbár 
Breyl a jeho bratr pozlacovač. Jednotlivé figurky jsou 30 — 40 cm. 
velké; vystavují se hned na počátku adventu, a sice domek Naza- 
retský, v něm klečící P. Maria, se strany anděl zvěstující a n id 
P. Marií Duch sv. v podobě holubice se vznášející. Na Vánoce se 
vystavuje Jezulátko v jeslích, kolem pastýřové se klanějící, někttří 



r 



67 



s dárky. Zvláštní radost mají z Betlému malé dítky, které nejednou 
i dárek : jablíčko nebo oříšek Jezulátku přinášejí. Po celou dobu až do 
Hromnic hoří u jeslí světlo, a tu také velcí se zálibou Betlem si prohlížejí, 
u něho klekají a se modlí. Na Zjevení Páně dávají se figury sv. Tří 
králů, a jejich průvod s velbloudy nesoucími poklady. O Hromni- 
cich se vystavují opět figury Simeona, Anny a Obětování Páně. 
Znova jsou tyto figurky polychromovány a zlaceny od Drahozala, 
pozlacovače v Humpolci. 1 ) 

V Dolní Kalné jsou jesle kostelní z r. 1800. Pořídil je ná- 
kladem 200 zl. děkan Jos. Videman dle tradice u Bradlera, řezbáře 
ve Vrchlabí a polychromoval je pozlacovač John v Hostinném. 
Stavívá se Betlem ten na postranním oltáři sv. Jana v šířce 3*50 m. 
Figur všech je 13. Anděl nad chlévem je 50 cm. veliký, anděl do 
krajiny 55 cm. Ostatní figurky jsou zvýší kolem 50 cm. Nechybí 
tu ani ovečky. 2 ) 

V Nové Kdyni — asi před 50 lety — byly v kostele jesle 
zcela primitivní, jedním občanem vyřezané ze dřeva. Není jich více. 

V Semilech ve farním kostele od nepaměti se staví jesle na 
hlavním oltáři o Vánocích. Dříve to byly jesle s figurami ze dřeva 
vyřezávanými, které asi před 100 lety darovány byly do poutního 
Mariánského sousedního kostela Boskova, a z nichž tam nyní zbyl 
jenom Ježíšek, ležící v jesličkách; je to práce velmi pěkná. 

V Nových Hradech' (Gratzen) je Betlem se soškami dře- 
věnými z r. 1845 v délce 2*80 m., v šíři 0*5 m. Pastýři mají klo- 
bouky z papíru tuhého. Na Betlému tom jsou proměny : Narození 
Páně, adorace mágů, útěk do Egypta. 

Pozoruhodné jsou jesle, jež v Mostě získala pro Národopisné 
Museum v Praze pí. Božena Koutníková v soukromé rodině. 

Na malém oltáříku barokovém je umístěna jarmárka a v ní 
je Betlem. Ornament na veřejích jarmárky v barvách bílé, červené 
a zelené hrubě provedený (kytice ve vázách) nasvědčuje, že jesle 
pocházejí z okolí neb samého města Mostu. Ač od ftepaměti Betlem 
na oltáříku tom, patrně pocházejícím z některého zrušeného kostela, 
stával, přece původně Betlem ten zavěšován býval na stěně, jak 
svědčí tomu v zadu dva háky k zavěšení. Snad sloužívaly i k tomu, 
aby tkanice byla na ně připevněna, a Betlem ten dům od domu 
býval přenášen na ukázku či o koledování. 

Některé figurky malých rozměrů jsou v kroji empirovém. 3 ) 

V Opočně u Kapucínů mají starý Betlem ve skříni v délce 
as 1 m. 30 cm. u výši a šíři a 1 m. Jednotlivé figurky ze dřeva jsou 
průměrně 20 cm. vysoké a je jich 29. Jsou polychromovány. Nad 
jeskyní je město. Je tu i nápis: „Zvěstuji vám radost velikou". 
V jeskyňkách lze spatřiti různá zvířata. Jesličky jsou za sklem 
a zavírají se dveřmi, na jejichž vnitřní straně vyobrazeni jsou sv. 

») Sd. Fr. Chaloupka, děkan ve Světlé n. Sáz. 
a ) Sd. J. Sedláček, far. v D. Kalné. 
3 ) Sděl. Božena Koutníková v Mostě. 



68 



Tři králové, přicházející se klanět Ježíškovi. Betlem se staví na 
poboční oltář a rozžehují se u něho mezi mší sv. dvě světla. 1 ) 

V Starém Městě (Altstadt) u Jindř. Hradce v kostele je 
Betlem z dřevěných figurek přes 50 let starý, původem ze Třešti 
u Jihlavy, kde řezbářství tehdy bylo domovem. Pěkná to práce; 
na nivách betlémských jsou dvě stáda ovcí s beranem a psíkem, 
ano opodál objevuje se i rozjařený jelen. Betlem mile dojímá a mládež 
je nad ním přímo u vytržení. 2 ) 

Jsou pamětníci, že v Turnově v kostele u sv. Mikoláše byl 
Betlem s figurami dřevěnými as 1 m. vysokými. 

V Brandýse nad Labem dosud jsou jesle starobylé s dře- 
věnými figurkami 8 až 12 cm. vysokými. Chválí se na nich umělé 
provedení. Vzadu ve způsobu dioramatu je obraz Betléma města. 




Obr. 17. Rozevřená almárka jeslicková z Mostu. (Nyní v Národopisném Museu.) 

Mladšího data jsou tyto Betlémy: 

Pro Jilemnický kostel asi v r. 1870 zhotovil Betlem řezbář 
f Pátý v Pecce ze dřeva. První rok bylo pouze Jezulátko, v dru- 
hém roce přidán sv. Josef, P. Maria a anděl Gloria. Sochy byly as 
1 m. vysoké a dle tehdejšího obyčeje přes stříbro různými barevnými 
laky pomalované a nad tabernakulem postavené. Však nabarvení 
to nelíbilo se tehdejšímu děkanu a hned po vánocích dal mimo 
obličeje celé sochy pozlatit — však ani to se nepotkalo s oblibou. 
Proto s vděkem se potkalo, když nové jesle byly do kostela daro- 
vány. Daroval je sem tamní chudý, však zbožný tkadlec jméi em 
Josef Střízek, v délce a šířce velkého hlavního oltáře. Sestává; as 

») Sděl. P v R. Randák, quard. v Opočně. 
2 ) Sd. A. Sťasta, farář ve St. Městě. 



F 



z 500 ze dřeva řezaných a póly chromovaných figurek zvýší 10 až 
20 cm. a představujících nejen Narození Páně, ale i celý život Páně 
od vtělení až do Nanebevstoupení. 

Po třicet let tkadlec ten budoval Betlem onen. 

Jmenovaný Pátý zhotovil Betlem i pro poustevníka Augustina 
Hořeního, příjmím co terciár Petr regulatus — jenž ze staré kost- 
nice u fil. kostela v Bišičkách (u Bělohradu) si upravil světničku, 
kterou od r. 1849 — 1880 obýval. Betlem ten, umístěný na půdě 
kostelíka, rád jiným ukazoval. 

Před 40 lety v zaskleněném kastelci vyřezal jesle řezbář Pátý 
i pro J. Šimonka v Chotětově na české severní dráze, podobné 
jesle vyřezal on i pro klášter milosrdných sester v Oboře Smr- 
kovské, jež pražskou křesťanskou akademii byly doplněny. 

V Nymburce v kostele jsou v Betlému figury dřevěné, které 
sem darovali různí dobrodinci. Figury jsou asi 70 cm. vysoké, poly- 
chromované. V pozadí je malovaná krajina. Je novějšího původu. 




Obr. 18. Ukázka dřevených králických figurek. 

Tolikéž jest tomu tak i s kostelním Betlémem ve Svinča- 
nech, v němž je as 15 figur dřevěných. Je asi 25 let starý a dodal 
jej M. Říha, pozlacovač v Herm. Městci. I tamže od něho jsou jesle 
v kostele. 

Mladší od roku 1890 je Betlem chrámový v kostele Hosti- 
v i c k é m u Prahy. 

Ve larním chrámu Votic kém je také méně cenný Betlem 
s figurkami řezanými jistým lidovým řezbářem z Postupic, nepříliš 
starobylý. 

Pro kostel v Mi letí ně řezal Betlem dle prvých dvou archů 
AI ových farář v Miletíně a spisovatel Filip Šubrt. Figury jsou 
as 40 cm. vysoké, některé poměrně menší. Vyřezával je — jak píše 
— po zimních večerech r. 1903 — 1904 a „chytil se toho" za dlouhé 



70 

nervové nemoci roku 1898. Skromně dodává, že nejsou umělecky 
cenné, ale dokud není lepšího, stačí. 

Podobně i vikář Trávníček v Krásné Hoře dle vlastního 
pojetí stavívá Betlem dle skutečnosti, jak to viděl v Palestině, druhdy 
pout tam vykonav. 

Tu snahu při českých Betlémech — jakož je tomu i jinde — 
shledáváme tu a onde, anebo aspoň něčeho tu použito na výkrase 
Betlému, co doneseno k nám ze země sv. 

V Mlázovském kostele asi od 15 let jsou jesle s chatou 
z kůry utvořenou a figurkami dřevěnými z Prahy objednanými. 

Tu a tam dotekl jsem se již toho, že lidoví umělci pokusili 
se vyřezati dřevěné figurky do Betlémů. 

Takovým místem, kde žije více takových umělců, jsou pře- 
devším Králíky (Grulich). 

Od řezbářů skupují jednotliví obchodníci celé množství figurek 
v různých velikostech od 2 cm. až 5 dm. i výše, a rozesýlají je do 
rozmanitých měst v Čechách, na Moravě i jinde.* V Praze řada 
obchodníků prodává figurky králické do Betlémů v soukromých 
obchodech, zvlášť ale na trhu vánočním pražském vedle tyrolských 
figurek. Celé okolí Králík je zaplaveno figurkami těmi, v Plzni, na 
Kladně, v Příbrami a v řadě jiných měst českých jdou ode dávna 
hojně na odbyt. Pravý to lidový průmysl králický s těmito figur- 
kami. Ku podivu za pár haléřů co skoupiti lze nejrozmanitějších 
figurek typicky pracovaných. 

Dříve hojně lid hotovil celé ze dřeva řezané Betlémy s tako- 
vými figurkami i v Horním Litvínově, a dodával je na prodej 
obchodníkům s hračkami Seifertovi a Richtrovi. Teďtamže dosti to 
pominulo, ježto lid chodí do šachet a továren, spíše hračky a Betlémy 
hotoví v době přítomné v okolí Hory sv. Kateřiny (Katharinaberg). 
I v Praze u hračkáře nejednoho lze koupiti Betlem litvínovský. 

V Sušici také lid sám si vyřezává figurky jesličkové, jme- 
nuje se tu hlavně Jan Hofmeister, který jesle své i k podívání 
vystavuje. 

V Jáchymově je dosti lidových řezbářů figurek pro Betlémy 
— lid tu rád jeden druhého kopíruje. 

Jistý soukromník na Horách Kašperských zhotovil figurky 
dřevěné, malované i pro kostel v Zamlekově (Planický vikariát). 
Jesle se staví k hlavnímu oltáři tak, že s ním tvoří jeden celek. 
Jednotlivé figurky jsou 40 cm. vysoké a je jich celkem 15. Ježíše^ 
P. Maria, sv. Josef — několik pastýřů, pekař, selka, Tři králové, 
dva jejich sluhové, slon a velbloud. 

Ve Z ruč i u Světlé před 40 lety zhotovil velmi pěkný Betlem 
asi s 50 figurkami tamní kupec a bývalý starosta Touška, který 
v mládí na vandr odešel do Tyrol a tam jsa jat krásou jesliček, 
jal se je nápodobiti. Jeho Betlem bývá o vánocích i v kostele 
vystaven. 

Došla mne zpráva, že i blíže samé Prahy ve Veleslavíne 
jistý samouk řezává betlémské figurky. 



1 



r 



71 

Na osadě Slivické jest velmi mnoho samouků řezbářů — 
betlémských figurek — zvláště mezi horniky. 

Tak jest tomu i v Bohutině u Březových Hor. Zvláště ve 
starší době horníci rádi řezávali betlémské figurky a Betlémů z nich 
v domácnostech se. shledá velmi značný počet. 

Snad jest to vlivem i blízké Příbrami, kde ode dávna kvetlo 
jesličkářství, kde vedle výroby těstových daráčků kvete zvláště 
řezání figurek betlémských ze dřeva. 

V Příbrami vůbec ode dávna proslulo stavení jeslí a jich hoto- 
vení. Jedenaosmdesátiletý kmet Ant. Kolář, farář na odpočinku, 
narozený v Příbrami, píše mi, že v životě svém třikráte stavíval 
jesle. Naposled ve věku kmetském s bratrem knězem, trávě odpo- 
činek, postavil si ,opět jesle ještě jednou před smrtí ... po druhé, 
jsa farářem blíže Kolína, připravuje svého synovce Emila Fridu- 
Vrchlického na střední školu, s matkou svoji, babičkou básníka, 
ustrojil Betlem pro radost Vrchlickému. 

Snad chvíle ty tanuly Vrchlickému na mysli, když ve svých 
verších o Betlému napsal: 

A staré písně v duše znějí, 
a s nimi jdou sny jesliček 
kol hlavy mé, jak ve závěji 
hlas tratících se rolniček. 

A poprvé stavěl jesle náš Nestor v Příbrami v dětství svém. 

Tenkráte bylo prý málo domácností v Příbrami, kde by nebyli 
stavěli jesliček. (,Betlem c se zřídka říkalo.) Píšeť: „Jak se pamatuji, 
byly to napořád toliko jesličky papírové, vystříhané z archů. Bylo 
tu plno anachronismů, východ pomíchán se západem, ani na kroj, 
ani na sloh stavební nebrán ohled. 

V naší rodině počaly se jesličky od r. 1827 zdokonalovati. 
Nejstarší bratr Josef K. (f na Moravě jako c. k. berní) studoval 
v Praze a každého roku přivezl odtud něco nového pro jesličky 
a tak povstal dosti nákladný Betlem. 

Tu byly již figurky dřevěné, ustrojené, pohyblivé, byly tu 
mlýny povětrné i vodní (místo vody hnány pískem), takže po celý 
čas vánoční přicházela k mydlářům (otec byl mydlářem) mládež 
i dospělí, jesle obdivovali, blaženě se usmívali. Bože, kam se poděly 
ty časy! Během let se rodina rozptýlila do všech končin světa 
a jesličky s ní . . .** 

Dp. P. E. Kovář, C. S. R., rodák příbramský, sděluje: „V Pří- 
brami před lety mívala každá rodina doma jesle, někdy i' ve 2 — 3 
světnicích, papírové, řezané, jak kde. Skály se dělávaly z tvrdého 
papíru, natřely se klihem a posypaly částečně roztlučenou cihlou, 
zvláště však leštěncem olověným, jenž dodával skalám lesku. Robily 
se skály i z plátna, klihem nasáklým." 

V době přítomné jesličkový ruch v Příbrami charakterisuje 
zasloužilý stříbrokop Leopold Havelka tímto způsobem: „V Příbrami 
jest málokterá rodina bez jeslí; i tam, kde lhostejní jsou k nábo- 



72 

ženství, stavívají jesle, třeba jen skrovničké. Po většině však mají 
jesle velkých rozměrů. 

Jesle bývají sestavovány v mnohých rodinách dle toho, jakou 
zálibu má v nich otec rodiny. Byl-li vojákem u pěších, staví kasárna 
ze dřeva nebo z lepenky a při tom řady vojáků. Byl-li dragounem, 
staví vojáky na koních. 

My, havíři, děláme si skály do jeslí dle svého vkusu se žilami 
stříbrnými. 

Prodavačů jeslí a figurek na celý týden před vánocemi bývá 
na náměstí sedm, kteří jich však sami nevyrábějí, nýbrž kupují 
od výrobců, kteří platí ,kartu'. Jest však mnoho jiných z mládí 
vyučených, nyní horníků, kteří mimořádně figurky řežou a známým 
pod cenu prodávají. 

Jest dojemné, když otec, matka a dítky na štědrý den ve spo- 
lečné modlitbě klečí před jeslemi s lampičkou . . ., kdy v mysli 
starších se vynořují vzpomínky na zašlé mládí, kdy rodičové naši 
též u jeslí vysílali modlitby k nově zrozenému Spasiteli ..." 

Poeticky jesle příbramské líčí v „Obrázkové Revui" na rok 
1901 (redakcí Dra A. Podlahy) Jan Maria Christen. 

Poznal jsem osobně dva příbramské kmety horníky — řezbáře 
figurek betlehemských. 

Jedním z nich jest Ant. Mácha, 701etý horník v provisi. 
Od dětství řeže z lípového dřeva figurky různých velikostí. Dříve 
sám je i malovával měkkými barvami (klihovými) — nyní mu je 
barví pozlacovač Berka v Příbrami. Jest velké množství Betlémů 
až o 50 i více figurách, které zhotovil zvláště do příbramských 
rodin — ale i do jiných míst, jako do Plzně, Nučic, Prahy, Bechyně 
a jinam. Také manželka mu ,pomáhává, zvláště figurky uhlazuje 
skelným papírem a některé maluje. Sošky hotoví Mácha dle předloh 
z archů jesličkových — nalezl jsem u něho i řadu starých rytinek 
jesličkových Hofmannových. 

Jiným řezbářem betlehemských figur v Příbrami jest 681etý 
Josef Týrl, horník v provisi, nyní osleply. Měl ještě tři starší bratry, 
všichni řezávali figurky betlémské, nejlépe to dovedl Florian Týrl. 
Řezávali figurky zvláště pro Friše, soustružníka v Příbrami. Zmíněný 
Jos. Týrl řezával obyčejně „pěti- nebo šesticoulové figurky" po 15 
až 30 kr., které byly „kunstovnější". 

V dřívějších dobách řezávali figurky ze dřeva v Příbrami 
přemnozí, jako Káš, vyučený řezbář, Procházka i ten vyučený, 
Popi, horník samouk, Port, Ulbert, Prokop, horník, Rohlíček, Fr. 
Smrček, počtář u horního závodu, Antonín Egert (z Březových Hor), 
jenž r. 1856 vyřezal Betlem na sv. Horu a jiní. 

Dosud řežou betlehemské figury v Příbrami krom zmíněného 
Ant. Máchy především synové Procházky, Em. P. (dodal jesle do 
kostela v Pecičkách) a Josef P., Slanina, vyučený rozárník, Vejvoda 
Josef, Boh. Veselý, Kotrbatý (odejel do Ameriky), Zabranský Adol \ 
vyučený řezbář, Jan Procházka, vyučený řezbář. Od něho jest 
Betlem v kostele v Postupicích, Popovicích. 



i 



r 



73 



Nemnoho „instrumentů" potřebují tito řezbáři a sice jsou to: 
„Šnicar, želízka, půlkulatý, trojhranný, pleskatý, malilinký, velký 
pleskatý, špička, kladívko, pilčička rámovka, dlátka, kasfusy, 
holajsníky kulaté, bansek (Bandságe).* 







s 

o 



•a ° 
« -9 



£ > 






ci tg 



-© CM 



í 1 

Q es 






Druhdy žil v Příbrami i samouk Josef Chochol, jenž se pře- 
st hoval do sklepního příbytku na Smíchově (Paliárka čís. 770). 
Je 63 let stár, synem hutního modeléra v Rožmitále. Řeže Boží 
H oby, anděle k nim, andělíčky k vozům pohřebním, materialistům 



L 



1 



74 



dodává anděly, řeže i jiné sošky — a také sošky jesličkové. Několik 
figur od něho je v kostele Košiřském, u sv. Josefa za Prašnou 
branou, v Karlině také několik, dodává sošky betlémské pozlaco- 
vačům, zvláště tak činival pro Nejtka na Malé Straně, pro^řezbáře 
Pitráka v Lysé. Řeže dle předloh, ale „fald dává svůj 44 . Žena také 
„gruntirovala" — a on figurky malovával. 

I syn Josef řeže sošky jesličkové, tolikéž Adolf, jenž s otcem 
sdílí jednu chudičkou domácnost. Práce Adolfovy jsou čisté, vzhledné. 
Všaktě tomu onomu dodává řezané figury a pod vignetou toho 
onoho jdou do světa! 

Již za dětství starého Chocholy řezával prý figurky betlémské 
v Miroticích „Provazník" — v Páce starý Sucharda, na Velencích 
u Mělníka také kdosi obratně hotovil figurky. 

V Dnešicích v kostele jsou jesle, které řezal jistý samouk 
— jsou tam teprve od doby novější. 




Obr. 20. Dřevěný Betlem z dílny sochaře F. V. Buká v Praze. 

Tak tomu jest i v kostele v Křižlicích, a do kostela v O b o- 
řišťi pracoval jesle příbramský Vejvoda v době nedávné. 

Zvláště v Krkonoších dělá mnoho figurek betlémských 
řezbářů samouků, jak o tom jedná pěkný článek v Českém Lidu. 1 ) 

V době současné vyřezávají betlémské figurky v Praze 
zvláště ještě tito vyučení řezbáři a dodávají uvedené firmy: 

l ) Č. L. X. Str. 167—170. 



75 



A ž m a n Radoslav, sochař v Praze-IIL, Petřínská ulice č. 18. 
Rodem je Slovinec z Lublaně, absolvent umělecko-průmyslové školy 
v Lublani. Pracoval celý Betlem s figurkami do kostela v Štěpáno- 
vicích u Třeboně. Jeho figurky jesličkové jsou z nejkrásnějších, jež 
jsem viděl. Ažman a Svatůněk, sochař, druhdy řezávali figurky 
i pro firmu „Amler a Kinderman" na Kampě v Praze, kteráž zanikla, 
předavši výkresy atd. firmě Krejčí kove. 

Z dílny sochařské Fr. Vratislava Buká, kdež zaměstnáno 
více řezbářů, vyšlo mnoho Betlémů. Zejména tyto kostely mají jeho 
Betlémy : Dublovice, Mšee, Hory Stříbrné, Eisendorf, Bořejov, Jesení, 




Obr. 21 Dřevené sošky Betlémské z dílny F. V. Buká v Praze. 

Předhradí, Staňkov, Velíš, Noutonice, Vejprnice, Rapice darem Josefy 
Zimové, Mutějovice darem far. Ign. Švancary, Drahno-Újezd u Zbi- 
rova. Pozadí k těmto jeslím namaloval akad. malíř V. Jedlička. Dále 
mají jesle Bukový : Kolín, Moldava, Kladruby, Oberklee, Černíkovice, 
Podol, Pozdeň, Křinec, Pardubice, Hájek, Terezín, Kmetňoves, Kovaň, 
Ročov, Stráž, Jílové a j. 

Pěkně ocenil Betlémy z dílny Bukový dodané pro kostel v Klo- 
bukách r. 1903 J. Baar. Pastýři jsou vesměs v krojích slováckých. 



76 



Jeden z adorujících Tří králů je Karel IV., Ježíškovi podávající 
českou koruqtl. Sošky jsou zvýší vesmés po 50 cm. 2 ) 

Z uměleckého závodu sochařského a řezbářského Josefa Krej- 
éíka chovají jesle tyto chrámy: Dejšina, Písek, Brloh, Kácov 
ze sbírky osadní (457 zl. 50 kr.), Vřeskovice, Bílina, Dymokury, 
Horažďovice, Hostivař, Chotyšany, Chrudim, Kamenný Újezd, Labská 
Týníce, Libáň, Polička, Přibyslav, Slaný (u Františkánů), Železnice. 

Mudroch (řezbář) a Svatůněk (sochař) dodali ze dřeva 
řezané Betlémy s figurami do těchto chrámů: Sedlice, Bratronice, 
Opořany, Bělá. 

Mimo Prahu žijí současně tito řezbáři jesličkových figur: 

Petra B u š k a synové (Dominik a Konstantin Buškové) v Sych- 
rově. Dodali jesle zejména do kostelů v Lysé nad L., Chotěšově 




Obr. 22. Skupina dřevených soch z dílny sochařské P. Buška v Sychrové. 

u Terezína, Malé Chýžce, Něm. Bělé, Třeboraticích, Dolních Hbitech, 
v Rychnově u Jablonce, Bystřici, Sv. Kříži, Všetatech, Pasekách, 
Buštěhradě, Dašicích u Pardubic a jinde. Práce jejich se chválí. 

Václav Beránek, řezbář, rodák Staro-Boleslavský, pro chrám 
bl. P. Marie v Staré Boleslavi vyřezal jesle nákladem asi 500 zl. 

Hanuš ve Vysoké nad Jiz. Je od něho Betlem v kostel* 
v Jablonci nad Jiz., Ruprechticích 35 m. dlouhý, v Badenu v Ra 
kousích. 

a ) České Květy. R. 1903-4. Str. 118. 



r 



77 



Anna Kostelecká, majitelka zasíl. hraček ve Svratce (Čechy), 
zvláště pro dítky dodává mnoho Betlémů. 

Ant. Kurs, řezbář (Praha-Smíchov), dodal jesle do Chanovic 
u Horažďovic. 

Václav Neužil, sochař v Krásné Hoře u Sedlčan, dodal jesle 
do kostela tamže r. 1906, jakož i jesle téhož provedení pro farní 
chrám v Počepicích u Sedlčan. Délka celých jeslí obnáší 200 cm., 
sošky v kleče jsou 35 cm. vysoké. 

A. Sucharda, sochař a řezbář v Nové Páce (Krkonoše), za 
270 K dodal jesle pro kostel v Bělohrade! 

Temnička, řezbář v Miletíně, řezal asi troje jesličky s malin- 
kými figurkami dřevěnými do zasklenných skříní dle vlastní fantasie. 




Obr. 23. Jesle v kostele piseckém ze závodu sochařsko-řezbářského Josefa Krejčika v Praze. 

Výpočet sochařů zde uvedený je kusý — a ovšem i počet 
Betlémů od nich řezaných. Neboť kromě chrámů je i řada Betlémů 
a figur, které na zakázku řezali pro jednotlivé privátní zákazníky. 

Víc a více u domácích řezbářů ve zvyk přichází kupovati Betlémy, 
což chvály hodno. Dosud však i z ciziny u nás se kupují Betlémy. 

Z Tyrol zejména mají jesle ze dřeva řezané tyto kostely: 
Schnauhůbel, Břevnov, Radomyšl, Nová Kdyně, Hammern, Držkov, 
Dubne, Jesenice, Zlonice, Skalsko, Sušice (děkanský kostel), Roudnice 
(klášter), Hrušovany u Hořetic, Kyšperk, Třebová Česká, Žatéc 



L 



1 



78 

v kostele u Kapucínů. V Chrudimi v Kapucínském kostele mají 
nyní jesle dřevené i Inomostí. V Béronicích jsou jesle z Oettingu 
u Lince. 

V Týnské ulici č. !*•!• v Praze je velkoobchodník hračkami 
Eng. Demetz. Ve Štupartské ulici č. 635 jest příbuzný jeho Demetz. 
Jsout rodem z Tyrol a do roka prodají mnoho tyrolských figurek 
betlémských. Jsou od nich Betlémy chrámové i v Přelouči a ve 
Vrchlabí. 

Došly mne ještě tyto zprávy o Betlémech věrojatně ze dřeva 
řezaných, chrámových — leč bez bltitittch dat — ješté z téchto 
míst : Těchonice, Říčany (s napodobenou jeskyní betlémskou), Rosice 
u Pardubic, Ročov (klášter), Nová Páka, Stáři Páka, Lomnice nad 
Pop., Oubislavice, Tužíň, Polen, Plzeň (arcid. kostel), Plzeň (u Fran- 
tiškánů, kdež pomíchány jsou staré i nové sošky dřevěné, mezi 
nimi i terracottové novější z ciziny), Putim, Maria -Kulm, Lanz 
u Falknova, Štědrá, Přeštice, Náchod (Betlem zde druhdy býval 
otevírán v délce 11 m. a na 3 — 4 hodiny z okolí lidé aaň se při- 
cházívali dívat), Litoměřice (u Kapucínů), Kmetňoves (konává se 
tu pobožnost jesličková škol. dítkami dle knihy Březinovy „Ježíšek", 
vyšlé r. 1900 u Kotrby v Praze), Chrudim (arcid. kostel), Borotice, 
Blatná, Ouvaly. V Brandýse nad L. jsou jesle od J. Jaroše, řeibáře 
v Praze. 

V kostele v Seči u Blovic až do r. 1850 bývaly jesle. 

Také bývalý starodávné jesle v sakristii kostela v Litomyšli. 
Nyní jako starožitnost uloženy jsou ve zvláštním oddělení městského 
musea. Bývaly privátním majetkem děkana Otty Danielise. 



Betlémy s figurkami oblékanými. 

Již za středověku bývaly jesličkové figurky v roucha přiodí- 
vány. Rozpomeňme se na př. na starobylé sošky betlémské v Krakově, 
jak o nich psáno v knize této ve stati dřívější. Za doby renaissance 
snaha ustrojovati ve skutečná roucha rozličné sošky ještě více se 
rozpovšechnila. Směr to, způsobem tím životu co možná nejvíce se 
přiblížiti. Od XVI. století vidíme zvláště i sošky P. Marie ustrojovati 
v pláště mnohdy velmi nádherné ! 

Vysloven sice názor, že obyčej ten odtud lze odvoditi, že 
původně rouškou proti porušení, zaprášení sošky byly kryty, leč 
soudím, že spíše obyčej ten vytryskl z něžné lásky okrášliti milou 
sošku a jak již podotčeno, vedla k tomu i snaha co nejživotněji 
upraviti obraz drahý. 

Ovšem z uměleckého hlediska soše — zvláště umělecké — ne- 
přísluší žádný jiný ústroj. 

Snad na rozšíření a oblibu ustrojovati figurky v XVI. století 
měly vliv i -rozličné vánoční hry od doby té víc a více pěstované , 
jakož i současná nádhera vnější úpravy v dramatických hrách. 



79 




■3 
es 
C 
O 



JÍ 



i 



80 

nádheře té na př. ve hrách dramatických pořádaných žá- 
kovstvem skrze Jesuity v Německu, Čechách a jinde mnoho lze se 
dočísti. Vzpomeňme i vnější eífektnosti při průvodech o Božím 
Těle v dobách tehdejších! 

V prostředí tom — jako článek kulturní — zkvétá víc a více 
obyčej přiodívati i betlémské loutky v effektní roušky — v době 
baroka přistupují rozličné dracounové příkrasy — zvyk ten odívati 
figurky betlémské potrval dosud. 

V tomto rámci všeobecnosti nečiní výjimky ani rozvoj betle- 
mářstvi v Čechách. 

Neblahý Josefinismus a jiné příčiny zkazily asi mnoho ustro- 
jených figurek betlémských v kostelích našich, jež vyšly z rukou 
umění milovných řeholnic hojných klášterů českých. Ty ruce, 
které dovedly tak krásně tvořiti obrázky na pergamenu mnohdy 
s podivuhodně vykrajovanými okolky, anebo ústřižky látek draho- 
cených je ozdobovati, zajisté že vytvořily mnoho tak lepých figurek 
betlémských jako jsou ony, jež vyšly z kláštera Uršulínek v Ins- 
bruku, chované nyní v mnichovském Nationalmuseu. 

Leč pohříchu vzácnější přežitky druhu takového na časy naše 
se nedochovaly. 

Jak již ve stati jiné píši, v Jindřichově Hradci přišel 
jsem na jesle strojené s voskovými hlavičkami a ručičkami. 

1 v pražském městském museu jsou ustrojené jesličkové 
figurky voskové. Zmiňuji se o nich na jiném místě při popisu jeslí 
pražských. 

V kostele usv. Apollináře v Praze, jak jinde blíže popisuji, 
mezi mnohými figurkami jsou některé ustrojené. Zdá se, že starší 
pěknější nahrazeny byly novějšími méně vkusnými. 

V děkanském kostele v Kostelci nad Lab. jsou dřevěné 
figury přes 1 m vysoké a sice: P. Maria, sv. Josef, Tři sv. králové 
a tři pastýři: vesměs oblékané. Darovány tam prý byly ze Staré 
Boleslavi. Bohužel více jsem nemohl zjistiti. 

V chrámu P. v Ústí nad Orlicí dle sdělení dp. administrá- 
tora V. Sokola, v Betlému kostelním mezi figurami a jinými okra- 
sami různého druhu, cele dřevěnými, kašírovanými, na tuhém pa- 
píře malovanými, jsou i figurky oblečené a sice: Panna Maria a 
Jezulátko, jakož i Tři sv. králové. 

V Poličce Burkhard Šimáček, provazník a prýmkář, v roce 
1885 zhotovil Betlem tak, že na něm vytvořil „zbořeniště hradu 
Davidova dle ponětí z obrazu jednoho". Figurky učinil z drátu, 
konopím obtočil a zevně „vlněnými látkami pravidelně oblékl, tak 
že s každou figurkou lze učiniti pohyb a dáti jí postavu dle libosti". 
Nyní Betlem ten se nalézá v poutním místě v Sloupě u Rajce na 
Moravě. 

Že před lety při loutkových hrách betlémských v Praze 
používali loutek oděných, zmiňuji se na jiném místě. 

Takové figurky betlémské oděné prodávala v Praze jedna 
žena pod loubím na Uhelném trhu, a hlavičky z massy (povýtce 



1 



j 



81 

papírové s jinými přísadami) na vánočním trhu staroměstském 
prodávali ve dvou či třech stáncích před více lety. 

R. 1906 na starom. ván. trhu v Praze viděl jsem opět asi dva 
krámy s přebohatým výkladem oděných loutek na dětská divadélka. 
Trup více méně vycpaný, nohy a ručičky dřevěné, hlavička z jakési 
massy formovaná, polychromovaná. Rytíři, princezny, smrť, ďábel, 
atd. typicky podáni, znamenitá a — velmi laciná produkce lidového 
umění. Jsouť od 15 kr. výše. 

Mám za to, že leckde těchto figurek používají i k jeslím. 

Aspoň takového druhu figurky oděné dodávají obchodníku 
Václ. Koubíčkovi v Praze, Křížovnická ul. čís. 61, někteří umělci 
lidoví, jako jistý koželuh z Prahy, jenž je hotoví s rodinou, jistý 
zpěvák, jenž se ženou obvzláště čisté robí loutky, a pak churavící 
jistý malíř pokojů a nemocný dělník z porcelánové továrny pražské. 
Titíž hotoví i Mikoláše, čertíky a pod. věci před vánocemi. 

A zmíněný obchodník mne ujistil, že na objednávku hotoví 
uvedení „umělci" i jesličkové figurky strojené — zvláště krásné 
jsou prý ony „zlaté" — i na venek takové figurky bývají zasýlány. 
Figurky ty mívají ručičky a nožičky buď z massy nebo dřevěné 
a stávají na podstavečku dřevěném. 



Betlémy s mechanikou. 

V šerých mlžinách dávnověku se potkáváme s oblíbenou me- 
chanikou, s ideálem mechaniků všech dřívějších věků, s automaty. 

Již ArchytsTs, vrstevník Platonův, sestrojil holubici ze dřeva, 
která pomocí mechanismu dovedla létati. 

Za středověku vynikli jako proslulí mechanikové Roger Bačo 
a sv. Albert Veliký. 

Na počátku novověku Janellus Turrian z Kremony měl malé 
mechanické vojsko a koně, které před Karlem V. nechal oproti 
sobě bojovati. 

Ještě do doby nedávné i v kruzích vznešených rozličné me- 
chaniky těšily se přízni nemalé. 

Ovšem dnes v době telegrafie bez drátu, a stále víc a více se 
zdokonalující telefonie, elektrotechniky a jiných odvětví rozličné 
dávné mechaniky přišly v nevážnost, ač zajisté tyto mechaniky byly 
průpravní školou pro nynější dokonalou a jemnou mechaniku. 

Přežitkem dávných mechanik dosud jsou Betlémy s mechanikou. 

Jestliže uchovala se paměť na našeho proslulého přírodozpytce 
a vynálezce hromosvodu, kněze Prokopa Diviše (f 1765), i jako 
na přítele Betlémů, mám za to, že tento slovutný mechanik zvláštní 
zálibu měl v Betlémech s mechanikou. — J. J. Hanuš v roce 1860 
pse: „U nás v Praze stavíme pohyblivé jesličky k velké zábavě 
dtti svých od Nového roku až do Hromnic" x ) 

l ) B. — Str. 52. 
K. Prochá2ka, O Betlémech. 6 



82 



Nápadně mnoho zpráv se mi dostalo z různých míst v Čechách, 
kde dosud oblíbeny jsou tyto mechanické Betlémy. 

Jsou to především loutkoherci, kteří na odiv z místa na místo 
jezdíce, ukazují takové Betlémy za vstupné, jak na jiném místě o tom 
pojednám. 

Ale i v přečetných soukromých rodinách českých jako milou 
věc opatrují Betlémy s mechanikou a na Vánoce si je postavují. 
Ba v Liberci dokonce v kostele měli mechanický Betlem. Když však 
kdysi jedna loutka v Betlému tom na laně obvzláště bujnou akro- 
batiku při Velkých službách Božích prováděla a bohoslužbu tím 
rušila, byl Betlem ten z chrámu odstraněn '.) 

Několik mechanických Betlémů popíši. 

V první řadě znamenité jesle pohyblivé má měšťan Jindřicho- 
Hradecký p. Tomáš Krýza. Jesle ty p. Krýza od svého dětství počí- 
naje pracoval celé sám, postupně přidělávaje rok za rokem ve vol- 
dých chvílích něco. Napřed vyhotovil výjevy důležité, pak méně 
nůležité a po tom úplně vedlejší. 




Obr. 25 Část jeslí Krýzových v Jindř. Hradci. 

Figurky jsou takto vyrobeny : Tělo, nohy a ruce jsou ze dřeva. 
Ruce a nohy jsou přidělány k tělu na drátech, by se daly volně 
ohýbati. Hlava a hrdlo jsou z massy pozlacovačské. Šat jest z obyčejné 
látky a jest namáčen do teplé a řídké zmíněné již massy a za tepla 
formován. Když vystydne, je úplně tvrdý. Pak jest figurka barvami 
klihovými omalována. Některé figurky p. Krýza z počátku lakoval, 
později však od toho upustil. 

Figurek osob a zvířat pohyblivých (nohama, rukama, hlavou 
atd.) je na dvě stě — nepohyblivých přes 300. Figurky jsou p ° 
měrně 16 cm vysoké. 



l ) F. 



Sir. 551 a násl. 



r 



83 

Překrásné jsou stromky na Betlému Krýzově. — Jsou to minia- 
turní palmy, vrby, topoly, břečtany, svlačce, tykve atd. Jsou dělány 
lístky z papíru, připevněny drátkem na větve z drátu, ovinutého 
dle síly větve více méně látkou, naklihované a barvené ; kmen je 
ze dřeva. Práce to jemná. Stromů velkých i malých je na 200. 

Skály jsou z balicího papíru dobrého a pevného, malovány 
a stříkány barvami klihovými nebo částečně posypány leštěncem 
olovnatým. 

Formovány jsou vždy při stavění jeslí a to na dřevěné kostry 
z latí a prken a na ně přibíjeny tenkými hřebíčky. 

Domky a paláce jsou dílem ze dřeva, dílem z lepenky. Nad 
celým Betlémem ve vzduchu poletuje as 30 různých ptáčků, připev- 
něných na tenkých drátech ke stropu. 




Obr. 26. Skupina cachirovaných sošek z Kr$'zova Betlému v Jindř. Hradci. 

Jesle ty jsou velkých rozměrů. Jsou-li celé postaveny do triklí- 
nia, zaplní dvě stěny o délce po 7 metrech, a třetí stěnu o délce 
7*50 m. Od podlahy k mense jeslí je výška 1*7 m — ostatek sahají 
jesle až do stropu u výši 2*25 m. Šířka mensy jesličkové obnáší 
1-3 m. 

Pohyb je ruční, klikou a rozvádí se po válcích buď kolmo 
nebo vodorovně upevněných, na kterých jsou nataženy struny. 

Pohyb jde lehce, utáhne celé jesle 7 — 8 lete dítě. 

Na mensách triklinia jsou umístěny přerozmanité figurky, stavby 
jiné motivy. 

Na první mense hned z kraje a pak dále: Hradby, v ní 
rána městská. Stráž tu stojící nechce pustiti žida zdráhajícího se 

6* 



i 



84 

vydati papíry. Následuje : (Stavba paláce ve slohu gotickém. Všechna 
řemesla sem spadající zde zastoupena. 14 figur pracuje). 1 ) Následují: 
Palác soukromý, trůn Herodesův. Vojáci vraždí neviňátka. Matky 
klečí a prosí Herodesa na trůně sedícího. Jiný palác soukromý. 

Palác Herodesův. Tři králové na hostině Herodesově. Servírováno 
je tu velmi starobylým a jemným porculánem, což na výzdobu věno- 
vala jistá návštěvnice jeslí. Opodál stojí: (chrám jerusalemský 
s obětováním Páně, Simeonem, Annou, a nejvyšším knězem. Kněží 
se klaní P. Ježíši.) A již jsme v prvním koutě triklinia. Tu jsou 
umístěny: (kasárny, na jichž kulaté věži obchází stráž. Dole pak 
kol do kola vojáci v brnění, velitel na koni.) Kromě toho v partií 
této stojí ještě různé domy městské s obyvatelstvem jako na př. 
služka se džbánem pro vodu, drátenik. Je tu i stromořadí topolů 
vlašských a palem, prodavač ovoce, zahradník se zahradnici nesoucí 
květiny, žid prodávající ženám korale. 

V přechodu na druhou mensu triklinia stojí hrad v lese na 
skále, dále brána městská, v niž stráž opět žádá na židu v polském 
kaftanu papíry. 

Na druhé mense jeslí Krýzových se spatřuje : Celkem 
rustiká uprostřed lesů, luk . . . naproti první mense, jež oplývá spíše 
architektonikou. Najmě tu je umístěna : Jelení rodina, (větrný mlýn), 
poustevník v jeskyni, (havíři dobývající rudu ve skalní jeskyni, jiní 
vyvážejí, jiní vytahují rumpálem), (stádo ovcí prochází se po louce 
a se pase. Pastýři uprostřed se otáčejí a troubí.), (jiná skupina ovcí, 
dva berani se tu trkají), stádo krav s pastýři u ohně se ohřívajícími, 
skupina pastýřů se stádem, pastýři chytají vodu tryskající ze skály, 
pastýřové a lid venkovský nesou dárky Ježíškovi až k Betlému. Též 
dítky. Některé figurky jsou v kroji národním. (Dřevorubci řežou 
strom a sekají polena.) Myslivec se psem. 

V koutě mezi druhou a třetí mensou : Betlem, sbořeniště hradu. 
Narození Páně. Tu leží kamének z blízkosti jeskyně Betlémské 
z Palestiny. Na blízku Betlému (stříká vodotrysk.) Hvězda nad Be- 
tlémem — andělé prozpěvující. Jiný anděl budí pastýře. Ještě z druhé 
mensy přichází průvod králů s mnoha velbloudy, koňmi, vše v kro- 
jích orientálních. Poblíže vodotrysku Tři králové. 

Na třetí mense jsou umístěni: (Pastýři blíže jeslí, hrající 
Ježíškovi. Hraje ptačí kolovrátek vánoční koledu. Jeden z pastýřů 
hraje na basu a kroutí časem hlavou. Jiný hraje na housle. Dudák 
cupe nohou, otáčí chvílemi hlavou a kývá. Klarinetista a fletista 
točí časem hlavou a po hraní nástroje pustí dolů na klín.) P. Marie 
utíká do Egypta a přichází k Dismasovi. (Žena koupe své dítko.) 
Hluboká propast, přes ni vedou tři mosty. Na jednom jede s tra- 
kařem, na druhém veze dříví, na třetím vede osla. Z té strany při- 
chází skvělý průvod černého krále, v němž jsou velbloudi, koně 
(slon, otvírající tlamu), dva černí vojáci, dva jiní v kroji tureckém. 

l ) Pohyblivé části jeslí Krýzových uvedeny jsou zde v závorkách — 
ony bez závorek jsou nepohyblivé. 



1 




85 



(Větrný mlýn se točící). Hamr : (Dva zahřívají železo na výhni, jeden 
tahá měch, druhý otáčí železo pod kladivem tlukoucím. Po straně 
se pohybuje vodní kolo.) Hoch vede slepého. Chaloupka, hruška 
s ovocem. (Selský statek. Tu vrtí žena máslo, tři mlátí, dva řežou 
dřiví, jeden seká, jiný brousí sekeru, a opět jiný klepe kosu. Děvče 
dojí krávu. Čeledín pumpuje vodu do koryta, jiný podává ovci trávu.) 
Jiná chaloupka. (Kovárna, kove tu kovář koně. Dva tlukou kladivy 
na kovadlinu. Jeden dýmá měchem.) (Vedle kravička kývá hlavou.) 
(Průvod beduínů na velbloudech a koních. Průvod černochů na 
slonu a koních. Pastýř žene ovce, jiný pastýř žene krávy, pasačka 
husy, děvče kozu, hoch osla, vozka jede s vozem a koňmi. Kolář 
točí před sebou kolo. Všechny tyto figurky pohybují nohama, ba 
i rukama. Pohybují se na dvou vedle sebe jdoucích nekonečných 
pásech na válcích a to tak, že zatím co polovice viditelně jde na- 
hoře, druhá polovice figur zakrytá pohybuje se na spodu, aby pak 
vice versa se to opakovalo. 
Koně i kťávy pokyvují hla- 
vami a husy jdou svým ko- 
lébavým krokem.) Zahra- 
da : jabloň a švestky s plo- 
dy. Vrba. (Pila s kolem.) 
Chaloupka, jiná švýcarská 
chaloupka. Sekáč a hraba- 
čka v kroji alpském. Sku- 
pina vrb. Venkovské děvče 
podává hostu koláč. (Ko- 
miník leze ve mlýně z ko- 
mína.) (Čtyry stoupy tlu- 
kou. Tesař kryje střechu 
na mlýně, tři kola vodní 
se pohybují.) Baštýř s ry- 
bami v síti. 

Z uvedeného výčtu je patrno, že tyto jesle tvoří zajímavý ka- 
leidoskop. Některé figurky velmi dovedně a výrazně jsou pracovány 
a mechanika je v pravdě důmyslná. 

Když r. 1894 po čas hospodářsko-průmyslové výstavy v Jindř. 
Hradci v místnostech jedné třídy budovy školní plně byly vysta- 
veny, divil se na př. princ Bedřich Schwarzenberg skupině ovcí, 
kterak proplétajíce se, pohybovaly se. 

Škoda, že na výstavě Národopisné r. 1895 nebyly vystaveny, 
ač o to se jednalo. 

Jesle tyto z části jsou napodobeny podle jeslí jakéhosi truhláře 
Novotného z Jindřichova Hradce. Našemu stařičkému tvůrci Krý- 
zovi bylo prý 9 let, když je viděl. 

Tento Novotný je prodal do Karlových Varů a když tam jich 
nedovedli postavit, jel tam sám je postavit a zřídit. Odtamtud prý byly 
prodány do Ameriky a cestou shořely. 




Obr. 27. Skupina cachir. figurek z Krýzova Betlému 
v Jindř. Hradci. 



86 

Rok co rok ctihodný měšfan Krýza aspoň část svých jeslí vždy 
staví o Vánocích (až do Hromnic). 

Před padesáti až šedesáti lety v mnoha domech Jindřicho- 
Hradeckých stavívali jesle s mechanikou. Zvláště pozoruhodné me- 
chanické jesle v dobách téch na Nežáreckém předměstí míval jakýsi 
Kofr, při jichž pohybu v úkrytu někdo zpíval. Mimo to bývaly 
ohromné dřevěné a pohyblivé jesle vystavovány v sále hostince 
„u hnědého jelena" na náměstí, které zhotovil a vystavoval knihař 
Staněk. As před třiceti lety stavěli takové jesle ještě v několika málo 
domech. 

Že i jiné jesle (voskové, dřevěné, ručně kolorované) stavívali 
s oblibou v starobylém městě pánů z Hradce, o tom mluvím na 
místech příslušných. 

Jiný pozoruhodný mechanický Betlem má Antonín Bém, sou- 
stružník v Semilech. 

Slyšme, co o tom sám píše : „Již jako školák jevil jsem zvláštní 
zálibu v mechanice. Ve svém 15. roce sestavil jsem několik pohyb- 
livých figurek do Betlému a za pohon jsem užil stroje starých hodin. 
Otec můj — soustružník — nevydával mně jako učni mnoho peněz, 
tak jsem neutrácel čas a peníze na potulkách, spíše doma jsem dlel 
a od měsíce září pracoval na rozličných mechanikách Betlému — 
kolikrát až přes půlnoc jsem vyřezával a sestrojoval a toť se ví také 
kazil „až jsem za jedno desítiletí zbudoval práci, která nebude nikdy 
dodělaná". Neboť mechanika ta povzbuzuje neustále chuť dále bá- 
dati, co je staršího či všednějšího zaměňovati a novým něčím zve- 
ličovati. 

V nynější své podobě můj mechanický Betlem spočívá na zá- 
kladně 4 m. dlouhé a 1 m. široké. V prvé části rozkládá se náves, 
v druhé město, ve třetí pláň s Betlémem, ve čtvrtém dílu je arran- 
žováno dobývání rudy. 

Okolo jeslí se pohybuje šest andílků a sedmý anděl třepotaje 
křídloma vznáší se u jeslí nahoru a dolů. 

Řada darovníků as o padesáti figurách stojmo a neustále vi- 
ditelně pomocí řetízku chodí k jeslím a odtud okruhem pryč — 
kdežto jiná řada jako vojáků jde sem a tam touže cestou — a jiná 
řada figurek propadá se, aby zase na jiném místě na světlo vyšla. 

Na jeslích mých jsou nejrozmanitější pohyblivé figurky a scény 
jako tesaři tesající trámy, pastýři lehající a vstávající, v trouby 
hrající, poustevník zvonící a pod. Jak jsem již se zmínil jesle mé 
v pohyb prvotně uváděl hodinový stroj, pošinující hlavní válec a 
ten opět jiné tři menší válce. 

Později hodinový stroj jsem zaměnil povětrným kolem 
o průměru as T5 m. 

Když ale kolo to se mi ukázalo nevděčným, v noci lomo íc 
při větru ale na Boží Hod za bezvětří nefungujíc, sestrojil js' m 
zvláštní strojek a pomocí páry jsem v chod uváděl Betlem s\ ij. 

Také o hudbu příslušnou jsem se postaral na způsob cimb J- 
kové hry na hodinách loretánských v Praze. Cimbálky ty hi ijí 




87 

písně: Narodil se Kristus Pán, Nesem vám noviny, Přišel jsem 
k vám na koledu, pane Mat. 

Jesle ty po léta zdarma ukazuji, bez rozdílu každý je vítán a 
skutečně chodívají ke mně i lidé přespolní, z jiných obcí a měst na 
podívanou. Figurek na celém Betlému je as na 2—300, jsou všechny 
ze dřeva. Některé jsem sám vyrobil, jiné jsou z Litvínova a opět 
jiné z Králík. Domky jsem ze silného papíru sám vybudoval. 

Ovšem stálo mně to dosti velikého nákladu peněžního — a co 
práce, která se nikdy nedá zaplatit. Ale prozřetelnost Boží platí sama. 
Zálibou svojí zajisté ušel jsem rozličné nehodě života a útěchu našel 
nemalou v Betlému svém. 

Dle mého Betlému v okolí tu a tam si pořídili mechanické 
Betlémy zvláště tam, kde mohou je uváděti v pohyb silou vodní." 

Dle jiného sdělení před 40—50 lety na Semilsku bylo lze 
spatřiti dosti mechanických Betlémů. 

V Novém Městě nad Metují je majitelem mechanického 
Betlému v délce 5*40 m. nejméně o jednom stu ovcí, 95 figurkách 
ve výši 15 — 20 cm., mezi nimiž je jich as 25 pohyblivých, Josef 
Grulich, obchodník železem. Tvůrcem tohoto Betlému jest otec ny- 
nějšího majitele, jenž byl mlynářem a jako samouk rád se oddával 
řezbářství. Postavil Betlem ten v roce 1865 a od té doby jej zvětšoval. 

Mezi mechanickými figurkami jsou obvyklé motivy, mezi niihi 
také však kukačka kukající, zajíček ušima stříhající, pes štěkající 
a skákající a pod. 

Staví Betlem ten majitel jeho od adventu až do postu a v pohyb 
jej uvádí pomocí velkého hřídele s kolečky, na nichž jsou drážky, 
hnanými šňůrami a drátky. Závaží 15 kg. žene celou mechaniku. 

Zvláštní zmínky zasluhuje mechanický Betlem, o němž v krás- 
ném díle svém: „Západ" píše K. Rais. Je to Betlem, který při jedné 
návštěvě v domově svém v Bělohrade se svou paní spatřil na 
faře a jejž urobil nynější farář ve Skále, dp. Josef Matoušek, bývalý 
kaplan Bělohradský (Voříšek v Raisově „Západu"). 

Rais ovšem s licencí spisovatelskou píše o tomto Betlému. 
Slyšme, co dle skutečnosti praví o něm tvůrce: 

„Jako kaplan Bělohradský vzpomněl jsem si na dávně zašlé 
dny dětství a pustil jsem se do stavění Betléma. Koupil jsem dláta, 
kladívko, barvy, štětec . . . sestrojil město . . . opatřil dřevěné figurky 
as 2V2 stopy vysoké u firmy „Kybast a Petro vský v Praze" . . . stroj 
hodinový dřevěný zhotovil mi truhlář v Bělohrade ... a hotový Be- 
tlem jsem od Vánoc do Hromnic vystavoval v síni na faře. 

Figurky se pohybovaly z obou stran k jeslím, kde propad- 
nuvše se zpodem putovaly dále, aby se zase objevily. Podobně 
v městě kráčeli vojáci a v skalách ovečky s pastýřem do ovčince. 
Na vyšším místě byl větrný mlýn, jehož křídla se točila a do něhož 
/enkovan na trakaři. vezl pytel obilí. Dva berani proti sobě doráže- 
jící vyjímali se pěkně. Konečně i ďábel vycházel ze skalního úkrytu 
>roti poustevníku, při jehož pozdvižení ruky s křížem ihned nazpět 
iskočil, což působilo divákům obzvláštní potěšení. A těch bývalo 




íem dřevorytu Maixnerov 



t*-, 



} 



90 

malých i velkých plno. Po mém odchodu z Bělohradu r* 1888 více 
se Betlem nestavěl." 

Kterak oblíbeny jsou v Čechách mechanické Betlémy, svědči 
zprávy, jichž se mi dostalo, že takové Betlémy míval nebo dosud 
má: Ignác Matoušek v Lomnici n. P. po celé straně světnice se 
strojem točícím, s takovýmže strojem dp. Ant. Skokan, pokud byl 
v Týništi; figurky na tomto Betlému byly malé, ze dřeva. Mecha- 
nický Betlem pořídil si sám J. Rulf, rolník v Hoření Nové Vsi, 
jen figurky si koupiv. V Příbrami v mydlářské rodině Kolářů 
od r. 1827 a dříve již se stavívaly jesličky, jež průběhem času ve- 
lice se zveličovaly připojováním figurek dřevěných, ustrojených, 
pohyblivých. Vznikly tu celé kolonie řemeslníků, pouštky s eremity, 
rytířské hrady s rytíři. Mlýny povětrné tu klapaly i vodní (místo 
vodou hnané piskem), a tolik jiných roztodivných růzností sličných 
na podiv, takže po celý čas vánoční přicházela stále k mydlářovům 
mládež i dospělí, Betlem obdivovali a blaženě se usmívali. 

Dosud v Příbrami lze viděti více jeslí mechanických; na př. 
lidový řezbář Antonín Mácha v Příbrami má sám takové pohyblivé 
jesle, jež si celé sánť i s figurami sestrojil s hodinovým závažím* 
I hudební strojek hrá při jeslích těch písně: „Nesem vám noviny" 
a „Slyšte, slyšte pastuškové". 

Po roce 1850 v České Třebové zhotovil „chodící Betlem" 
Ant. Můller, opatřiv jej uvnitř důmyslným strojem. V témž městě 
chodící figurkový Betlem provedl i mladý truhlář Emil f Jenyška, 
jejž v roce 1890 prodal do kostela Knapoveckého u Ústí n. O. 
Dle sdělení prof. F. Velce v letech 1872-5 ve Pcherách u Slaného 
ukazoval kdosi (havíř) mechanické jesle pohybované klikou. 

V Mělníku domkář V. Němeček po 20 let již staví Betlem, 
v němž se pohybují : horníci dobývající rudy, kovář bušící do že- 
leza, sekáči na louce, mlýn vodou hnaný, rybník s vodotryskem a 
labutěmi, kominík, dráteník atd., Tři králové, pastýři atd. 

V Mrklově v Krkonoších vystavěl si Betlem 6 metrů 
v délce mlynář Sír, vše táhne mlýn. Je při něm i hrací stroj s pí- 
sněmi: „Narodil se Kristus Pán" a „Nesem vám noviny". 

Na Ústecku (Ústí n. Orlicí), kdež tak velice kvete betlemář- 
ství vůbec, stavívají dosti četně i mechanické Betlémy. Z Ústí cho- 
dívají se dívat na obzvláště krásný podobný Betlem do statku 
v Cákli (německá, půl hodiny vzdálená obec). 

V Pelhřimově viděti lze u obec. sluhy J. Křepelky jesličky 
pěkně sestavené (2 m. dlouhé). Figurky jsou z největší části ručně 
malované, dílem jsou to staré tištěné obrázky a vše v pohyb uvádí 
hodinový stroj. Ještě více mechanických jeslí existuje v Pelhřimově, 
jichž mechanismus sesirojil tamní městský hodinář Rud. Křepelka. 

Že bývaly v době nedávné pohyblivé Betlémy v oblibě i ve 
Vysokém Mýtě, v chod uváděné hodinovým strojem, o tom do- 
šly mne bezpečné zprávy. 

V okolí Vysokého nad Jizerou (ve Sklenařících, Křižlicích 
a jinde) tolikéž si libovali ode dávna v Betlémech s mechanikou 



91 

dosti nákladnou. Na takovém jednom Betlému nejprve na věži od- 
biji čtyři čtvrtě a 12 hodin. Pak ponocný troubi 12 hodin, druhý 
ponocný odpíská tolikéž 12 hodin, načež sbor andělů nad jeslemi 
se otáčí a hraje píseň: „Co jest to za radost, co to znamená?" Po 
té hudbě vstane několik pastýřů, pozvednou trouby k ústům a hrají 
píseň: „Pokoj, štěstí, zdraví..." Na jeslích těch je i židovská škola, 
kde sedí fariseové a zákoníci a radí se, kdy a kde by se měl Kri- 
stus Pán naroditi. Vstávají a sedají, činí i různé posuňky. Vyhání 
tu i anděl Adama z ráje, poustevník zahání zlého ducha, jsou tu 
různí řemeslníci atd. 

Řiditel měst. dívčí školy v Jilemnicí má pohyblivý Betlem, 
při němž jest i hrací stroj. 

Dle pověsti dp. J. Cenefels, když v letech 1867—1877 prodléval 
jako farář v Jinonicích, sestrojil umělé jesle se zvláštní mecha- 
nikou, zanášeje se vůbec pilně studiem mechaniky. 

V Plzni choť jistého úředníka dala si pořídit mechaniku 
u tamního hodináře k malému Betlému, zakoupenému v Příbramě. 

I Němci v Čechách rádi v příbytku svém honosí se mecha- 
nickým Betlémem. 

Tak již jinde podotýkám, že vTrnovanech vystaveny bý- 
vají jesle pohyblivé, jakož i v Cákli. 

Dle věrohodné zprávy v Liberci, jakož i v Rumburku 
existují velké pohyblivé jesle, jež se těšívají velké návštěvě diváků. 

V Broumově bývaly jesle pohyblivé, na nichž pracováno 
bylo 18 let, stáří jich asi 60 let. Velikost: 3 m., figurky jsou 10 až 
30 cm. vysoké. Sestavil je kostelník Sindermann, řezbářskou práci 
provedl Olbřích. Jsou nyní v privátním majetku. 

Toť ukázka jen některých zpráv o mechanických Betlémech, 
jichž v Čechách, zvláště na Krkonošsku, tolik a tolik existuje. 

Aby stať tato byla úplná, poukazuji ještě na některé mecha- 
nické hračky jesličkové. 

V „Babičce" Boženy Němcové, vydané Unií, mezi jiným umělec 
Ad. Kašpar zobrazil na kolovrátku ílašinetáře Kudrny i skupinku 
loutek se pohybujících. Podobně dle více ujištění za starých dob 
na kolovrátcích prý bylo lze spatřiti nejednou i pohyblivé fi- 
gurky jesličkové. 

A před lety jistý občan v Klatovech dělával hodiny s Be- 
tlémem ; po čtyřech stranách ciferníku dle pohybu kyvadla chodily 
figurky andělů a pastýřů. 

As před 50 lety pražský měšťan Demartini měl na hodinách 
velké pohyblivé jesle. Koupil je od něho malostranský hr. Waldstein. 

Betlem v loutkových hrách. 

Sbíraje materialie k práci této neopomenul jsem navštěvovat 
i vánoční staroměstský trh pražský. 1 ) 

l ) V. 1906, číslo lednové. 



1 



92 

V tomto antikisujícím bazaru upoutalo v posledních dvou 
letech pozornost moji loutkové divadlo, nad jehož omšelou oponou 
s rytířským nějakým hradem jsem četl nápis: „Dnes se hraje 
Narození Páně." 

Neodolal jsem a vešel jsem dovnitř. Lekli se mne tam — že 
snad něco nedobře hraji. Leč brzo jsem je upokojil a získal si 
důvěru pana principála. 

Ochotně mi vysvětlil, jak hraje vánoční hru — a oč nejvice 
mně běželo, ukázal mi: Betlem, který staví na scénu při loutkové 
hře. Odhrnul i záclonku se všech loutek při hře té účinkujících, 
abych si je dobře mohl prohlédnouti. 

Ó, té chudoby a úpadku! Betlem byl co nejprostší a loutky 
o komedii vůbec užívané na spěch byly ustrojeny k biblické hře 
vánoční v roucha z různobarevného papíru hedvábného. 

Nicméně paní príncipálka si libovala, že při hře vánoční mají 
vždy vyprodáno. 

O málo lepší Betlem bylo lze spatřiti v r. 1907 v Čadského 
loutkovém divadle na Král. Vinohradech (blíže Riegrových sadů) 
v panáčkové hře: „Betlem." 

Ač usilovně jsem pátral po tom, nedostal jsem odnikud zpráv, 
že by dosud kromě naduvedených dvou případů ještě někde jinde 
v Praze provozovány byly loutkové hry s Betlémem. 

Však druhdy tomu bývalo v matičce Praze jinače. 

Na rozdíl od „szopky krakowské" ! ), malého to přenosného 
loutkového divadélka s jesličkami, v Praze na mnohých místech 
ve světnicích stavěna bývala divadla s jesličkami nepřenosná 
— tam se dítky i dospělí shromažďovali a za pomoci malých 
loutek se předváděly hry betlémské. 

Akcentuji ještě jednou: V Polště malé loutkové divadélko 
s jesličkami, dům od domu dosud ještě se nosívá po způsobu jako 
u nás dráteníci nosívají Betlem, a hraje se po domech s loutkami, 
ale v Praze nepřenášelo se velké stabilní divadlo, umístěné ve svět- 
nici, nýbrž na něm na témže místě se hrávalo třeba celé měsíce. 
Kde, povíme níže. 

Poněvadž květ uprostřed lístků se zelenajících vždy lépe se 
skvěje, nežli utržený sám o sobě, proto nespokojíme se jen tím, 
abychom, vytrhnouce Betlem z celého ovzduší pražských loutko- 
vých her betlémských, pouze jej popisovali, nýbrž co s ním více 
méně souviselo, vylíčíme. Jedno druhé doplňuje. 

Perem vybroušeným J. J. Stankovský v knize: „O slávě 
herecké" 2 ) uvádí nás v doby zašlé, vede nás před nízký dům upro- 
střed ulice Soukenické ve čtvrti sv. Petrské v Praze, nad jehož 
dveřmi byla zavěšena průsvitná papírová svítilna s červeným jako 
krev nápisem: „Gesle" a líčí nám poutavě takové jesličkové divadlo 
loutkové. 

*) Sz. K. Str. 4. a n. 

2 ) J. J. S. — O s. h. str. 16. a n. 



f 



93 



r 



„Úzkou chodbou, osvětlenou blikajícím kahancem" — píše — 
„dostali se (návštěvníci) po několikanásobném klopýtnutí do malé 
čtverhranné jizby, u jejíž dveří seděla za rozviklaným stolkem při- 
stárlá žena, držící oběma rukama , polívaný mázový hrnek s kouřící 
se kávou. Před ní na stole ležel květovaný majolíkový. talíř plný 
tlustých „dobráků" a tenkých „šajnáků", z jichž středu jenom asi 
na dvou místech umouněný šestáček vykukoval. Bylo to sídlo paní 
kasirky a zároveň ctihodné manželky pana Dupák a, muže nad 
jiné praktického a důmyslného. 

Pan Dupák žil po způsobu velkých pánů celou zimu v Praze 
a živil se ve všední den půjčovájiím a připínáním bruslí, v neděli 
a ve svátek jesličkami. V letě pak vyjel sobě na venek a to ... . 
(s kolotočem). 

... co řiditeli jesliček nikdo se mu nevyrovnal. Sláva jeho 
neobmezovala se pouze na okršlek svatopetrský. O jeho jesličkách 
mluveno až u sv. Haštala, a proto nelze diviti se, že byly jeho 
nedělní produkce, jichž vystřídal od jedné hodiny s poledne až do 
osmé večer alespoň deset — vždy velmi četně navštěvovány. 

. . . Tři čtvrtiny obecenstva (tvořily) dítky, poslední čtvrtina 
(byly) jejich průvodkyně ... 

Ozval se kdesi neviditelný zvonek, oznamující počátek nové 
produkce. 

Matýsek (syn páně Dupákův) usadil se na nízkou stolici přímo 
| u jesliček, sáhl za sebe, vyňal velikou tahací harmoniku a spustil 
I ouverturu. 

! Mezitím co namáhal se Matýsek natahováním měchů svého 

j nástroje, prohlíželi si naši malí hrdinové ten nový div světa .... 
Na vysokém pódiu, jež zajímalo celou šířku jizby a jež bylo 
zakryto až ku podlaze režným plátnem z několika starých sešitých 
j pytlů, vypínalo se památné město Betlem se vším, co k němu 
I patřilo i nepatřilo. Na vysoké skále, tvořící pozadí jeviště — trčely 
} do výše a leskly se gotické, bizantické, turecké, románské, renesanční 
j ba i rokokové věže svatého města Jerusalema. Ba nescházel tu ani 
! hostinec s chvojovým věncem a s nápisem „u zlatého slunce". 
f Přímo poii skalou Jerusalemskou, nad níž pásly se krávy, ovce 

a kozy, rozkládal se Betlem, t. j. několik doškových baráků a mezi 
nimi obligátní chlév se svatou rodinou, s dýchajícím oslátkem 
a (volíkem) a s třemi mudrci od východu. A k tomu svatému místu 
— nad nímž vznášela se hvězda tříkrálová, vystřižená z pozlaceného 
papíru — putovali zbožní „betlemáci" všech stavů a řemesel. 

Vidíme tu ve strakaté směsi svorně vedle sebe myslivce, dráte- 
níka, preclikáře, kominíka, sedláka, hokynářku, dudáka, uzenáře, 
mlékařku, rybáře, šenkýře, mlynáře atd., každý s nějakým dárkem. 
Zvláště uzenář budí pravou sensaci ; vezeť na trakaři skutečnou, 
obrovskou jaternici, třikráte větší, nežli je on sám. Nejen tedy 
v sestavení scény, leč i v sestavení osob jevil se vybroušený umě- 
lí cký vkus pana Dupáka, a proto ta jeho sláva, zasahující až ku 
s t. Haštalu, ba i na samý František ... 



92 

V tomto antikisujícím bazaru upoutalo v poslednich dvou 
letech pozornost moji loutkové divadlo, nad jehož omšelou oponou 
s rytířským nějakým hradem jsem četl nápis: „Dnes se hraje 
Narození Páně." 

Neodolal jsem a vešel jsem dovnitř. Lekli se mne tam — že 
snad něco nedobře hraji. Leč brzo jsem je upokojil a získal si 
důvěru pana principála. 

Ochotně mi vysvětlil, jak hraje vánoční hru — a oč nejvíce 
mně běželo, ukázal mi: Betlem, který staví na scénu při loutkové 
hře. Odhrnul i záclonku se všech loutek při hře té účinkujících, 
abych si je dobře mohl prohlédnouti. 

Ó, té chudoby a úpadku ! Betlem byl co nejprostší a loutky 
o komedii vůbec užívané na spěch byly ustrojeny k biblické hře 
vánoční v roucha z různobarevného papíru hedvábného. 

Nicméně paní príncipálka si libovala, že při hře vánoční mají 
vždy vyprodáno. 

O málo lepší Betlem bylo lze spatřiti v r. 1907 v Čadského 
loutkovém divadle na Král. Vinohradech (blíže Riegrových sadů) 
v panáčkové hře: „ Betlem. u 

Ač usilovně jsem pátral po tom, nedostal jsem odnikud zpráv, 
že by dosud kromě naduvedených dvou případů ještě někde jinde 
v Praze provozovány byly loutkové hry s Betlémem. 

Však druhdy tomu bývalo v matičce Praze jinače. 

Na rozdíl od „szópky krakowské" 1 ), malého to přenosného 
loutkového divadélka s jesličkami, v Praze na mnohých místech 
ve světnicích stavěna bývala divadla s jesličkami nepřenosná 
— tam se dítky i dospělí shromažďovali ■ a za pomoci malých 
loutek se předváděly hry betlémské. 

Akcentuji ještě jednou: V Polště malé loutkové divadélko 
s jesličkami, dům od domu dosud ještě se nosívá po způsobu jako 
u nás dráteníci nosívají Betlem, a hraje se po domech s loutkami, 
ale v Praze nepřenášelo se velké stabilní divadlo, umístěné ve svět- 
nici, nýbrž na něm na témže místě se hrávalo třeba celé měsíce. 
Kde, povíme níže. 

Poněvadž květ uprostřed lístků se zelenajících vždy lépe se 
skvěje, nežli utržený sám o sobě, proto nespokojíme se jen tím, 
abychom, vytrhnouce Betlem z celého ovzduší pražských loutko- 
vých her betlémských, pouze jej popisovali, nýbrž co s ním více 
méně souviselo, vylíčíme. Jedno druhé doplňuje. 

Perem vybroušeným J. J. Stankovský v knize: „O slávě 
herecké" 2 ) uvádí nás v doby zašlé, vede nás před nízký dům upro- 
střed ulice Soukenické ve čtvrti sv. Petrské v Praze, nad jehož 
dveřmi byla zavěšena průsvitná papírová svítilna s červeným jako 
krev nápisem: „Gesle" a líčí nám poutavě takové jesličkové divadlo 
loutkové. 

1 ) Sz. K. Str. 4. a n. 

2 ) J. J. S. — O s. h. str. 16. a n. 



1 



r 



93 



„Úzkou chodbou, osvětlenou blikajícím kahancem" — píše — 

„dostali se (návštěvnici) po několikanásobném klopýtnutí do malé 

čtverhranné jizby, u jejíž dveří seděla za rozviklaným stolkem při- 

i stárla žena, držící oběma rukama ( polivaný mázový hrnek s kouřící 

se kávou. Před ní na stole ležel květovaný majolíkový talíř plný 

tlustých „dobráků" a tenkých „šajnáků 44 , z jichž středu jenom asi 

; na dvou místech umouněný šestáček vykukoval. Bylo to sídlo paní 

i kasirky a zároveň ctihodné manželky pana Dupák a, muže nad 

! jiné praktického a důmyslného.' 

Pan Dupák žil po způsobu velkých pánů celou zimu v Praze 
; a živil se ve všední den půjčovájiím a připináním bruslí, v neděli 
a ve svátek jesličkami. V letě pak vyjel sobě na venek a to ... . 
(s kolotočem). 

... co řiditeli jesliček nikdo se mu nevyrovnal. Sláva jeho 
neobmezovala se pouze na okršlek svatopetrský. O jeho jesličkách 
mluveno až u sv. Haštala, a proto nelze diviti se, že byly jeho 
nedělní produkce, jichž vystřídal od jedné hodiny s poledne až do 
osmé večer alespoň deset — vždy velmi četně navštěvovány. 

. . . Tři čtvrtiny obecenstva (tvořily) dítky, poslední čtvrtina 
(byly) jejich průvodkyně ... 

Ozval se kdesi neviditelný zvonek, oznamující počátek nové 
produkce. 

Matýsek (syn páně Dupákův) usadil se na nízkou stolici přímo 
u jesliček, sáhl za sebe, vyňal velikou tahací harmoniku a spustil 
ouverturu. 

Mezitím co namáhal se Matýsek natahováním měchů svého 
nástroje, prohlíželi si naši malí hrdinové ten nový div světa .... 

Na vysokém pódiu, jež zajímalo celou šířku jizby a jež bylo 
zakryto až ku podlaze režným plátnem z několika starých sešitých 
pytlů, vypínalo se památné město Betlem se vším, co k němu 
patřilo i nepatřilo. Na vysoké skále, tvořící pozadí jeviště — trčely 
do výše a leskly se gotické, bizantické, turecké, románské, renesanční 
ba i rokokové věže svatého města Jerusalema. Ba nescházel tu ani 
hostinec s chvojovým věncem a s nápisem „u zlatého slunce". 

Přímo pod skalou Jerusalemskou, nad níž pásly se krávy, ovce 
; a kozy, rozkládal se Betlem, t. j. několik doškových baráků a mezi 
nimi obligátní chlév se svatou rodinou, s dýchajícím oslátkem 
a (volíkem) a s třemi mudrci od východu. A k tomu svatému místu 
— nad nímž vznášela se hvězda tříkrálová, vystřižená z pozlaceného 
papíru — putovali zbožní „betlemáci" všech stavů a řemesel. 

Vidíme tu ve strakaté směsi svorně vedle sebe myslivce, dráte- 
níka, preclikáře, kominíka, sedláka, hokynářku, dudáka, uzenáře, 
mlékařku, rybáře, šenkýře, mlynáře atd., každý s nějakým dárkem. 
Zvláště uzenář budí pravou sensaci; vezef na trakaři skutečnou, 
obrovskou jaternici, třikráte větší, nežli je on sám. Nejen tedy 
v sestavení scény, leč i v sestavení osob jevil se vybroušený umě- 
lecký vkus pana Dupáka, a proto ta jeho sláva, zasahující až ku 
sv. ňaštalu, ba i na samý František . . . 



96 

Hry počínaly koncem října a trvaly přes Hromnice. Vstupné 
se platíval „ dobrák u . Některá z dcer vstupné vybírala. 

Podobné jesle byly ve Vodičkově ulici vedle Helmu ve 
dvoře, jakož i „to samé" v Žitné ulici vedle Bachorů míval jesle 
hokynář Beránek ještě r. 1875. 

Kolem roku 1840 v Jindřišské ulici „u Krocínů" ve dvoře 
v soukromé rodině mívali jesle, tam ale se předváděly scény čistě 
jen biblické a nábožně se zpívalo. Jesle ty byly německé. 

Vše stejně vždy se odbývalo — a kdyby to byli měnili, bývalo 
by nás děti to netěšilo. 

Když jsem byl o 10 let stár — pokračoval p. Tengler — bydlili 
jsme v Krakovské ulici — a my hoši z celého domu jsme si střádali 
krejcary, a pak společně jsme si stavívali jesle pod vlivem právě 
vylíčených. 

Tělíčka jsme si sami řezali — a jen hlavičky, ručičky a no- 
žičky, tak zvané kašírované jsme si koupili u voskaře Beitlera na 
Václavském náměstí. Tolikéž věci ty prodávali na Staroměstském 
náměstí. Také do šatiček jsme si loutky ustrojili a domečky hezky 
omalovali. Na jesličkách nesměla chyběti poustevna se zvonkem. 

Když bylo vše hotovo, zpívali jsme a hráli totéž, co jsme vídali 
na oněch divadélkách, 

Dle jiného pramene jesličkové divadlo loutkové bývalo také 
na Karlově náměstí, na Kozím plácku jakož i poblíže Milosrdných 
bratří v Praze. Tuto visívala z věnčí lucerna s nápisem: „Zde jsou 
jesle k vidění." Zatím co na scéně loutkové stály jesličky se svým 
příslušenstvím, i zde vedle nich nechutné dialogy se odbývaly, nad 
čímž cit diváků prý se neurážel. Tak již hned na počátku majitel 
divadla vybízel „Kašpárka" : „Přivítej pány hosty, Kašpárku!" 
Obhrouble odpovídá: „Cože mám oblízat kosti?" — „lne," strojeně 
se durdí p. principál — „máš hosty přivítat!" — „A tak, při vrtat 
pány hosty" — a odběhl, přinesl nebozez a začal vrtat nebozezem. 

Po nejapném tomto prologu za pomoci loutek sehrána byla 
hra : „Narození Páně" — při níž nikdy nescházel Herodes, s ponurým 
pohledem v okně se pohybující. 

A po vánoční hře zase sledovaly rozličné vtipy, jako s kominíkem, 
který vystoupiv na jeviště, zpíval: 

Já jsem kominík tuze veselý. 
Když lezu do komína, 
kuchařka na mne buble, 
že jí padají saze v nudle. 

Rozradostněné publikum dětské opět a opět rádo přicházelo 
se dívat na hru tu. 

Pan J. Adam, mag. úředník v Praze, píše mi: 1 ) „To byla naše 
radost — bylo to asi v r. 1872 — 1874, když zahlédli jsme v Úvo^e 
č. pop. 177— IV. v Praze, v tak zvaném domě „Na starém děkanství", 
lucernu s tabulkou z hedvábného papíru a s nápisem: „Jesle." 

l ) J. L. 



1 



"J 



r 



97 



Zaplativše 2 kr. vstupného, vešli jsme plni blahého očekávání. 

Jedni chtěli, aby se hrál: „Jan za chrta dán" — druzí „Lou- 
pežníci na Chlumu" nebo jiné podobné kusy. Neměli jsme ani zdání, 
že tyto hry hrával patriarcha českých loutkářů, Kopecký. 

„Kašpárek", jv.nž obyčejně míval hlavu nápadně velikou, to 
rozhodl. Zazněl zvonek, opona se vyhrnula, a oznámil, co se bude 
dávat. 

Předehrou, na kterou jsme se tolik těšili, před každým „kusem" 
až do sv. Tří králů bývala hra: „Pastýři před Betlémem." 

Loutky byly vesměs na drátku, velikosti 20 — 25 cm a vesměs 
v šatičky oblečeny. Jeviště bylo upraveno asi takto: V pozadí 
u kulissy byla lesní krajina, uprostřed stál chlév, v něm Panna 
Maria, Ježíšek a sv. Josef. 

Pastýři různě leželi na zemi pod stromy z papíru vystříhanými. 
V tom snesl se s hůry anděl a zpíval: 

Pastýři nespěte, 
k Betlému pospěšte !" 

Pastýři se probouzeli, vstávali a zpěvně tázali se : 

Co na nás tak voláš, 
[: anděle, zvěstuj s nebe, :] 
co ty tam nového máš? :] 
[: že na nás tak voláš. :] 

Anděl odpovídá ve zpěvu: 

Pastýři nespěte, 

k Betlému pospěšte! 

Pospěšte k Betlému, 

k Ježíšku malému, 

neb se nám naroď 1 Spasitel, 

celého světa Vykupitel. 

Pak anděl odletěl. Ihned mezi pastýři bylo rokováno, jaké 
dary mají přinést Ježíškovi. — Šli k Betlému a se zpěvem podávali 
Ježíškovi dárky. 

Svatý Josef i P. Maria poděkovali pastýřům a ti pak zase zpí- 
vajíce ubírali se ke svým ovečkám, které (ze dřeva řezané) porůznu 
na divadélku byly rozestaveny. 

Zpívali zejména: 

My jsme si naši koledu odbyli, 
žádná děvčátka u toho nebyly — 
nyní si jděte taky 
Ježíška kolíbati! 

Tato píseň měla čtyry sloky. Při čtvrté sloce opona spadla. 

Na Tři krále počla se zase hrávat hra: „Tři králi před Be- 
tlémem." 

Jeviště upraveno bylo zrovna tak jako při hře pastýřské, jenže 
pastýři byli nyní tichými jen účastníky a místo anděla snesla se 
nad Betlémem hvězda a ze zákulisí bylo slyšet zpěv : 

„My tři krále, my jdeme k vám, 
štěstí, zdraví vynšujem vám" atd. 

K. Procházka, O Betlémech. 7 



98 

Vystoupili Tři králové s komonstvem a ubírali se k Betlému. 
Když Ježíškovi učinili poklonu, obrátili se k obecenstvu a zazpi- 
vali piseň : 

Den přeslavný jest k nám přišel, 

v němž má býti každý vesel. 

Radujme se, veselme se, 

v tomto novém roce atd. 

Po té opona spadla a po této předehře začal se hráti „kus u . 
Pokoj, kde se hrávalo, byl vedle krámu, kde manželka p. Innemana 
prodávala housky, cukroví a pomeranče. Byl to tedy buffet pro 
dětské divadelni návštěvníky. 1 ) 

Asi do let osmdesátých minulého století se hrávaly jesličkové 
hry loutkové v Praze a v době té přestaly, jsouce policejně zaká- 
zány pro rozličné politické excessy a jiné nepřístojnosti, jež se do 
nich vloudily. 

Cením ještě velice a proto otiskuji zprávu o jesličkových hrách 
loutkových -s Betlémem, kterou zaslal mi p. Bronislav Tyl, 
mag. úředník z Vyšehradu. Zpráva ta zakládá se výhradně na jeho 
pamětech. Jest nyní kmetem 651etým a jako školák býval pilným 
navštěvovatelem jeslí. Hry ty tak jej zajímaly, že i jako dospělý muž 
jesličky navštěvoval a všechny koledy, hry a zpěvy si zapamatoval. 
Později, kdy se jesle veřejně již hrát nesměly, postavil velké jesle 
ve svém bytě v Podskalí na Výtoni v bývalé tak zvané „Celnici", 
č. 412-11. Zde hrával pro dítky okolních obchodníků dřívím vždy 
v zimě v neděli a ve svátek odpoledne jesličkové hry úplně zdarma, 
tak jak jinde se hrávalo. — Při jeslích jeho hrávali na harmoniku 
bratři Štětinové, rukavičkáři. 

Zejména — píše ve své zprávě — veliké jesličky bylo viděti 
v Praze v Ječné ulici čís. 548-11. „u Rajzingrů", dále ve Vyšehradské 
ulici čís. 414-IL, „u Tunglů", kde hrával truhlář Bartásek a 
jeho syn. 

Jedny jesličky byly na Vyšehradě ve Vratislavově ulici č. 61, 
kde hrával Josef Sosnovec rytíř z Vlkanovy, schudlý to šlechtic, 
jinak také „Pšenička" zvaný. 

Na zámeckých schodech proti paláci hraběte Thuna byly jedny 
z nejkrásnějších jeslí k spatření. Hrával zde jakýsi krejčí a spolu 
domovník. 

Mnoho jiných jeslí bylo v Podskalí, na dolejším Novém městě, 
v okolí sv. Haštala, sv. Petra a také v předměstích, byly však menší 
a rázu podřízenějšího. 

Hrávalo se hned koncem října až do Hromnic. Největší 
náštěvy byly, ovšem o Vánocích, kdy mládež se těšila na pastýře, na 
sv. Tři krále a pak na nějaký „rytířský kus", jakož i na dodatečný 
fraškovitý výstup kominíka, vandrovního, lampáře, viřtláře, mysli :e 

*) S jiným zorným úhlem vylíčeno zde totéž jesličkové divadlo, k 
o něm se píše v „Novinách mládeže", roč. I., čís. 31. 



i 



r 



99 

a na šprýmové kousky kašpárků: Ferdy a Karlíčka a na ty jejich 
písničky. 

Jesle zaujímaly vždy prostoru přes celou délku světnice a 
v nejdolejší části umístěn byl Betlem, to jest stánek, kde se Kristus 
Pán narodil. Zde na jeslích odpočíval Ježíšek, stála zde sv. Panna 
Maria a sv. Josef. 

Nad stánkem se vznášela zlatá hvězda. Postranní cestičky 
v právo i v levo oživeny byly beránky, rozličnými chodci a vedly 
do prvního horního oddělení, kde se nejvíce hrálo, a kteréž ve výši 
V* sáhu bylo umístěno. 

Ve třetí, nejhořejší části bylo umístěno město Jeruzalém s ve- 
likým palácem Herodesa uprostřed. V právo i v levo byly umístěny 
jednotlivé domky, hospoda, les, poustevna, skály a jednotlivé stromy. 

K vůli doplnění byla poslední stěna až ke stropu modrou de- 
korací, to jest oblohou zastřena, na které se měsíc a hvězdy třpytily. 

Panáci neb herci byly nejvýše 3 / 4 stopy vysocí, nejvíce bý- 
vali pohybliví a hrálo se ze spod jeslí, kdež loutky byly vystrko- 
vány ponechanými otvory, jsouce spodem připevněny na dřevěných 
nástavcích neboli dřívkách. 

Jen Kašpárkové se navlékaly na celou ruku a byly téhož typu 
jako mají loutkáři na králičích divadélkách, jens tím rozdílem, že 
byly úpravnější v šatu a čistší. 

Osvětlení bylo na dobu tehdejší pořízeno olejovými lampami, 
později petrolejovými. — Vstupné za jednu hru byly 2 — 3 krejcary 
a hrávalo se od 4 hod. odp. do 8 hodin večer. 

Až do Vánoc hrál se vždy na začátku hry výjev: o cestě 
sv. Panny Marie do Betléma. Počalo se písní : 

Šla Maria, šla do ráje, 

potkal iest ji anděl Páně. 

„Kam, Maria, jdeš, nedojdeŠ! 

neb velice zemdlena ises!" 

„Vím kam jdu, že nedojdu, 

neb před Betlémem noclehovat budu." 

„U Betlem 1 , tam na seně, 
narodí se Ti dítě spanilé." 

Když pak anděl zmizel, svatý Josef přichází z města a pravi: 
„Maria, Maria! Slunce zašlo, měsíc vyšel a já posud žádného pří- 
bytku nevynášel. Nevím, kam teď ode města povede nás cesta." — 
Na to sv. Panna Maria: „Anděl mně tu hlásil, blízko že zde pa- 
stýřská je chýše, osel a voleček že tam teplo dýše. Nad ní krásná 
hvězda svítí, tam to jistě musí býti. Osvětluje chýš, přistupme 
tam blíž." 

P. Maria a sv. Josef odcházejí. 

O Vánočních svátcích hrávali se místo výjevu z cesty P. M. 
(o Betléma zase: „Pastýři". 

Pastýři byli tři. Pasou ovce při betlémské salaši. Noc jest nad 
i líru krásná a jasná. Nejstarší pastýř praví: „Bratří, to jde na mne 



Na to anděl: 



100 

nějaká dřímota, což abychom si lehli. — Tak si tedy lehnem a ty, 
Fousku (pes), dej pozor na vlky a hned nás probuď!" 

Lehnou si a dřimaji. — Objeví se anděl a budí zpěvem spící 
pastýře: „Pastýřové, pastýřové vstávejte, k Betlémské salaši pospí- 
chejte. Neb se Kristus Pán narodil, aby lidstvo vysvobodil. Vstá- 
vejte, vstávejte, poctu Pánu Kristu vzdávejte! Leží tam v jesličkách 
na seně to děťátko spanilé." 

Pastýři se probouzejí a anděl zmizí. — Nejstarší pastýř praví: 

„Hoši, to se mně zdálo, že jsem viděl nějakého sv. muže neb 
anděla a že prý máme jíti vítat Spasitele, Pána Krista." 

Druzi dva na to: 

„A to se nám také něco takového zdálo, ale to je jen sen, to 
si zase lehnem." 

Lehnou si zase. Sotva ale usnou, objeví se zase anděl a zpívá 
tutéž píseň, načež zmizí. Pastýři vstanou, nevidí nikoho, diví se, ale 
po poradě, že to přece jen sen, ulehnou zase. — Sotva lehnou, ukáže 
se zase anděl a zpívá tutéž píseň. V tom se pastýři rázem probudí, 
vidí anděla a zpívají: 

Ty, anděli, co děláš, co děláš, 
že nám ani spát nedáš?" 

Anděl zpěvem odpovídá: 

„Jsem poslán s nebes k vám, bych zvěstoval vám, vám prvním 
radostnou tu zvěst, že Kristus Pán narozen jest. Leží tam v chýši, 
v jeslích na seně, to dítě spanilé. Veliká jest vám pocta s nebes 
dána, že vítat budete Krista Pána." 

Na to anděl zmizí. — Jako omámeni stojí tu pastýři a uvažují : 
„Ale kudy pak tam půjdeme, žádný z nás tam cestu neznáme?" 

Na to anděl se dole u chýše Betlémské objeví a volá na pa- 
stýře zpívaje: 

„Sem, sem pojďte, nemeškejte, at vás cesta nemrzí. Sem, sem 
pojďte, nemeškejte, to brzy, to brzy, to brzy!" 

Načež pastýřové praví: „Následujme toho svatého anděla!" 
A zpívají: 

„A poženem apůjdem, to k Betlémské salaši honem. Ty vezmeš 
housličky, já dudy mám, zahrajem Ježíšku, zahrajem tam." 

Nejstarší praví: 

„Ale co Ježíšku dáme, žádný z nás nic neříkáme." 

Nejstarší pastýř vece opět: 

„Já mu dám tučného berana, pomoz mně ho, Tomši, na má 
stará ramena!" 

Druhý: „A já mu dám pět homolek." 

Třetí: „A já mu dám bochník chleba." 

Po té všichni zpívají: „Měsíc, hvězdy překrásně svítí, musí t> 
něco býti. Andělé zpívají, jindy tak nedělají." 

Pastýři sejdou za zpěvu k betlémské chýši. Zde se postaví a 
zpívají po řadě: „Já, Kuba starší, bratr pastuší, dary Tobě daruji, 



101 

Ježíšku malý." — „Já, Tomeš malý, Ježíšku nesu dary." — „Já, 
Matěj mladý, také nesu dary." 

Všichni : „Anděl s nebes poslal nás sem sám, že se zde narodil 
Kristus Pán." — Načež zpívají dále: „Když my odtuď odcházíme, 
k našemu stádu se ubíráme, dejž nám, Ježíšku, své požehnání, v nebi 
věčné přebývání." 

Pak Ježíšek: „Já vám své požehnání dávám, opatruj Vás Bůh 
Otec sám, opatruj vás Bůh Otec sám!" 

Zase pějí pastýři: „Když my odtud již odcházíme, k našemu 
stádu se již ubíráme : i požeň Kubo s Mikulou, kde žežulky kukajou. 
Ančička běží, zimou se třese. Ježíšku v košíčku jablíčka nese. I po- 
žeň, Kubo s Mikulou, kde žežulky kukajou. Ichuchu, ichuchu!" 

Pastýři za toho zpěvu odcházejí. 

Na sv. Tři krále a následující neděle a svátky až do Hrómnic 
se hráli „Tři králové". 

Ve zlatých pláštích, s korunami na hlavách (Baltazar měl 
turban), s pestrým komonstvem vešli na scénu jesličkovou Tři krá- 
lové za vážného zpěvu, tak zvaného „koledy královské". 

Ubírali se kolem paláce Herodesova, a ten, uslyšev krásný ne- 
známý zpěv, vystoupil na pavlán paláce svého a kroutě hlavou, 
oslovil sv. Tři krále, co že to je za krásný zpěv a za neznámý zjev? 

Sv. Tři králové odvětili, že jdou se klanět novorozenému králi,- 
jenž se tuto dobu narodil, a že mu skvostné dary přinášejí, že však 
neznají dobře cesty, avšak hvězda, která krásně svítí, že jest Jeho 
znamení a zpívají dále: 

„A ta hvězda, co nás vede, ta nás jistě nezavede. Zůstala stát 
na místě, tady bude zajisté narozený Messiáš." 

Herodes se diví, že o tom ničeho neví. Na to odpovídají Tři, 
králové zpěvem: 

„Zapíráte krále svého a jste jeho poddaní. Protivíte se vůli 
jeho (jak nepřátelé úhlavní)." 

Zaražen Herodes odpovídá: 

„Svatí Tři králové, až vy toho novorozeného krále najdete, 
tedy mně o tom hned zprávu přineste, neb i já se mu klanět budu." 

Sv. Tři králové odcházejí za zpěvu: 

„A ta hvězda, co nás vede, ta nás jistě nezavede. Zůstala stát 
na místě, tady bude zajisté narozený Messiáš. Hvězda ta nám krásně 
svítí, krásně jako nebes kvítí. Sklání se k nám stále blíž, osvětluje 
světlem nebes tam tu chýš." 

Sv. Tři králové, přišedše do betlémské chýše a naplnivše všechny 
prostory, odevzdávají dary s proslovením: 

„Já, král Kašpar, daruji zlato, a to na znamení našeho Spa- 
sitele panování!" 

„Já, král Melichar a já král Baltazar, věnujeme kadidlo a 
myrrhu na znamení naší víry a našeho Spasitele utrpení!" 

Pak sv. Tři králové za zpěvu odcházejí a vracejí se ku brá- 
nám města. 



L 



102 

Zastoupí jim anděl cestu za zpěvu: „Vy, svatí Tři králové, ne- 
choďte do města, do království vašich ať je vaše cesta. Do vlastí 
svých se berte domů, neb zlý Herodes má se k tomu, Ježíška by 
mohl usmrtiti, obávaného krále se sprostiti." 

I zpívají v odpovéď králové: „Tebe, anděli, my posloucháme, 
kolem města bran my se dáme." 

Herodes, nemoha se dočkati návratu mudrců, ptá se svých 
zbrojnošů, zda neviděli těch Tří králů? — Dostane za odpověď, že 
jsou již dávno za horami a doly. 

Ihned rozkáže Herodes velitelským hlasem s pavlánu paláce, 
aby všichni chlapci do 2 let stáří bez milosti byli povražděnL — 
Zbrojnoši s pikami rozeběhnou se na všechny strany a začne 
hrozné vraždění dítek. Tím jest děj ukončen. — 

í*o těchto jesličkových hrách následoval vždy nějaký žertovný 
výstup kominíka, vandrovního, myslivce, lampáře, hospodského, 
dráteníčka, viřtláře, ponocného a podobně. 

Na př. vystoupil myslivec, ozbrojený puškou, a zpíval : „Ať 
vítr fouká, bouří, má dýmka řádně kouři. Ať vítr fouká, bouří, 
jen když má dýmka řádně kouří! Holá, holá, holá, holá holá 
hej! Holá, holá, holá jen v lese srdce myslivce se otřese. V lese, 
na pasece, na louce, tam myslivci se žije vesele, ať počasí jě pěkné, 
ať počasí je zlé." 

Uhlédav pojednou myslivec jelena, hned míří puškou a z malé 
patronky vyjde rána a jelen skolen jsa klesá. Myslivec odnáší jelena 
a zpívá: 

„Holá holá holá holá jen v lese 

srdce myslivce se otřese. 

Ať vítr fouká, bouří, 

má dýmka řádně kouří — 

má dýmka rádně kouří. 

Holá . . . holá hej! tt 

Myslivec odchází." 1 ) 

Následoval po výstupu nějaký kus, obyčejně rytířský z kři- 
žáckých tažení, děj o sv. Jenovéfě, dále velmi prý se líbily — píše 
p. Tyl — zakletá princezna — drak požírající princezny — jednou 
ranou devět zabil — Sesáno, Sesáno, otevři se ; Sesáno, Sesáno zavři 
se — strašidlo v bílé věži a jiné mnohé. 

Když loutková hra tato — as hodinu trvající — byla dohrána, 
vystoupili oba Kašpárkové a zpívajíce ctěnému publiku děkovali: 

„A vy páni drabanti dejte pozor na paty, až vy odtud půjdete, 
ať si neurazíte: špičku, kramflek od boty, pak by praskly kalhoty, 
máma by vzala metly, hrála by vám do noty." — 

„A ty Ferdo utíkej, co jsi slyšel, povídej.. Máma ti dá kus 
chleba a na něj kus povidla. Až se zase sejdeme, zas si něco i 
víme, třebas novou písničku, dlouhou jako tkaničku." 

*) Výstup lampáře, vandrovního, dráteníčka a ponocného otištěn 
V. - únor, ročník 1907. 



í 



103 



Končí referent můj, p. B. Tyl, zajisté vzácný příspěvek svůj: 
„Proč přestaly, se jesle hráti, není mi známo a myslím, že se tak 
stalo z rozkazu úřadů. Věc celá se scvrkla na několik vánočních 
her, které se tu i tam katolickými spolky v Praze provádějí. Mládež 
tím přišla o mnoho pěkných a laciných požitků. 

Zdali mimo Prahu jinde v Čechách se hrávaly jesličkové 
hry loutkové s Betlémem, nedošla mi žádná vědomost. Ale zdá se, 
že ano. 

Aspoň v upomínkách na Josefa Kajetána Tyla ') čteme: „Tylovi 
(rodiče J. K. Tyla) pěstovali vždy od adventu až po masopust Je- 
sličky a Betlem s loutkami pro dítky o nedělích a svátcích. Bylyť 
sice v těch dobách (v letech kol r. 1810) i na jiných místech 
v Hoře Kutné Jesle a Betlémy, ale u Tylů byly „nejlepší", ježto 
tam pěkně zpívali o průvodě houslí a kytary, starohorské koledy 
přednášeli a pěkné loutky i hry k tomu používali. Tím rodiče 
školáka Josífka a strýcové Kocián i Šedivý měli z výtěžku pro- 
dukcí těch malou pomoc k živobytí, ale vnímavý a čiperný Josífek 
nabyl divadélky těmi různých představ, i není pochyby, že věci 
ty založily v duši jeho podklad ku tvořivé síle a k divadlu . . . . u 
Analogii těchto českých jesličkových her loutkových s Be- 
tlémem shledáváme i jinde. 

Jak již podotčeno bylo na počátku této stati, v Polště na Kra- 
kovsku — dále ve Francii, o tom vpředu již jest pojednáno. 

Dosud u nás potulní komedianti vozívají Betlémy, za od- 
měnu je ukazujíce — ale nehrají loutkové hry jesličkové. Betlémy 
ty bývají: pohyblivé i stabilní, dřevěné, voskové a jiných mo- 
dalit 

Dle saisony „umělci" tito hrávají komedie, jindy s kolotočem 
či střelnicí jezdí po světě — aby jindy zase těžili pro živobytí své 
ukázkou Betléma. 

Již Tomáš Kopecký, z dynastie proslulých Kopeckých míval 
| jesle ve voze na odiv, mechanické. 

i I loutkář Hanuš — jinak majitel kolotoče — jezdívával s Betle- 

í mem; loutky měl ze dřeva a vše bylo „na mašinkách". 
j Zvláště krásnou spoluexposici jesličkovou míval komediant 

| Libí, také na voze. V jeho panoramě vozové bylo vidět: Večeři 
Páně — P. Ježíše v zahradě Getsemanské 2 ) — a celé ukřižování 
Páně. 

Ve scénách betlémských zvláště krásní prý byli tři králové 
s nádherným průvodem velbloudů. Pracoval to Nosek v Pilníkově 
u Příbrami. „Malinké prý to byly sošky, ale vznešená práce." 
Vše bylo pohyblivé. 



S. 1906, ses. 40., str. 946. — Srovnej feuil. v „Čechu" z 25. dubna 1906. 

Je to reminiscence na „Olivet". Někteří správcové kostelní 
pašijový týden vystavovali při Božím Hrobě i plastickou zahradu s íigu- 
mi Ježíše a apoštolů — zvláště v časech pobělohorských. — Z. G. 864. 



1 ) S. 11 

2 ) Je 



imi 



104 

Šťastným majitelem toho všeho jeden čas byl i Laghi. Nevím 
zda jako věno se ženou to dostal či jinak — ale směnil prý to zase 
za střelnici. 

I Coelestin Kočka, loutkoherec, z kteréhož rodu dosud někteří 
uměleckou pouť s loutkami konají po Čechách, • občas ve voze 
ukazoval scény ze života sv. Jana Nepomuckého jako : Sv. Jan jako 
zpovědník královnin — sv. Jan před králem — sv. Jan s mostu 
svržen. Vše bylo pohyblivé. Řezal sošky k tomu Sichrovský, řezbář 
v Miroticích. 

Zdali také Betlem tento Kočka vozíval, nevypátral jsem. 

Dosud s vozem jezdí a v něm má Betlem komediant Frant. 
K louda z Dobříše. Mimo události Betlémské ukazuje ve voze 
skupiny : Adama a Evu — P. Ježíše v zahradě Getsemanské. Mecha- 
nismus jeho klikou se pohybuje. V Čechách má prý vše „vyjezděno" 
— a jezdí s tím nyní po Moravě. Vše sám vyřezal. 

S Betlémem jezdí posavad i Josef Pek, komediant z Jimlína 
u Loun. Koupil jej od řemínkáře Eisenhamra, který vše opatřil 
sobě v Příbrami. Betlem ten je mechanický, klikou se v pohyb 
uvádí, spolu lze hráti i vánoční píseň. 

Kromě loutkoherců i jiní lidé za příčinou snadnějšího dobytí 
si chlebíčka, hovíce tužbám lidu, zvláště dítek, jezdívají nebo cho- 
dívají s Betlémem za poplatek jej ukazujíce. 

Před několika lety míval mechanický Betlem jakýsi Vavroch 
z Rokycan a jezdíval s ním po světě, na pouti a pod. Nyní jezdí 
s mechanikou, znázorňující doly karvinské a výbuch sopky Montpelé 
na ostrově Martinique. 

Jistý „Franz Tietze" v Altenburgu, jak se mnou sdělili 
komedianti, koupil pohyblivé jesle od kohosi, jenž s nimi jezdíval 
po Čechách. 

V době pověstných bouří listopadových za rovné právo r. 1905 
v Kladně jistým podnikatelem ukazovány byly: Dietzovy velké 
pašijové hry Hornoamergaveské s voskovými figurami v životní 
velikosti. Scény jesličkové: Ježíšovo narození v chlévě v Betlémě 
a Útěk do Egypta byljf jímavě provedeny. (Ježíšovo ukřižování 
bylo mechanické.) 

Před lety chodíval po vesnicích kolem Prahy jakýsi Klatov- 
ský z Jenče s jesličkami, vykládal a ukazoval je za peníze po 
školách i v soukromých domácnostech. 

Tolikéž tu a tam rok co rok v jistých domech za vstupné se 
ukazovaly a ukazují dosud jesle. 

Tak v letech 1880 v Horním Litvínově ukazoval velké dřevěné 
nehybné jesle, jež sám si zhotovil, jakýsi Wanke a od dětí vybíral 
po krejcaru. 

■ Dosud v parkové restauraci vTrnovanechv prosinci a lednu 
vystaveny bývají velké mechanické jesle — platívá se vstupné 20 h. 

I v Praze asi před 15 lety byly jedny ambulanční jesle. 
Patřily jakémusi muži, pro nějž byly zdrojem skrovného krejcaro- 
vého zisku. 



r 



105 



Oč poetičtěji a mileji se vyjímá Betlem v rukou koledníků, 
než-li v rukou obce loutkoherecké a jiných podnikatelů! 



Betlem v jesliékových hrách. 

Jak všeobecně známo, vyvinuly se hry vánoční z církevních 
obřadů. Jest zajisté v obřadech těch mnoho dramatického: dva 
sbory zpěváků stojí tu proti sobě, antifony a versikule naznačují 
účastenství různých osob ; ve význačnějších dnech . stupňuje se 
dramatičnost ještě více, tak na př. při pašijích. Již v nejstarších 
dobách byly církevní obřady o jednotlivých svátcích uspořádány 
tak dramaticky, že takřka bezděky a přirozeně dramatický výjev 
z nich se vyvinul. Nejdříve, jak se zdá, vyvinuly se dramaticky 
obřady Velikonoční. Nemnohem později vznikly hry vánoční. 1 ) 
Ba v knize Menčíkově čteme, že nacházíme již velmi staré zprávy 
o způsobu, jak hry tyto v kostele odbývány byly a sice nejprve 
ve Francii ve století VI.— IX. V kostele v Rouenu byly vedle oltáře 
zřízeny jesličky, na nichž stál obraz P. Marie. Jinoch za anděla 
oblečený zvěstoval narození Páně, načež pastýři prozpěvujíce „Pax 
in terris tt ubírali se hlavním vchodem přímo k jeslím, kde nově 
narozenému Spasiteli se klaněli. 

Znenáhla se podobné vánoční hry vyvíjely a brali v nich 
účastenství nejen knězi ale i chlapci ve zpěvu vycvičení a přiměřeně 
odění . . . ano tu a tam vplétány do nich i písně méně náboženského 
původu ... a proto hry ty posléze z kostelů jsou vykázány. 

Z Francie rozšířily se hry ty i do ostatních západoevropských 
zemí, najmě do Anglie a Německa. 

Poněvadž nejen v Hoření Falci, ale i v Salcburku je nalézáme, 
oprávněna domněnka, že i do Čech se dostaly spolu s hrami veliko- 
nočními, o nichž již ve XII. století povědomost máme. 

V Čechách sice též za doby arcibiskupa Arnošta z Pardubic 
zakazovány hry a chození se škraboškami — zda-li však v zapo- 
vězené hry pojaty byly i hry vánoční, nemůžeme tvrditi. 

Že o nich v synodálních statutech zmínka se neděje, asi nikdy 
v Čechách tak daleko nezašly, aby i církev proti nim u nás se 
obrátila. 

A byř se snad tak i stalo, jednou v lidu oblibu nacházejíce, 
dále pěstovány zajisté byly i u nás, až konečně v XVI. století 
obnoveny jsou a znovu v kostely uvedeny hlavně řádem Tovaryšstva 
Ježíšova. 2 ) 

Spolu stavěny i jesle. 

Poprvé J. Schmidl v díle: Historia Societatis Jesu provinciae 
Bohemiae I. 169 činí zmínku k r. 1560 o jeslích slovy: „Jesle . . . 
v posvátných dnech Kristu Narozenému jak novostí vynálezu (toho 

*) Č. K. 1903-4. — Str. 70. 
a ) V. H. Str. XIII. a násl. 



106 

zajisté před tím Čechové neviděli) tak přizpůsobením vécí a osob 
skutečnosti co nejvíce odpovídajících velice se prý líbily." 

Kratičký popis jeslí nalézá se pří druhé zmínce o nich ve zprávě 
k roku 1563. Píše Schmidl: Jesličky, na hořejší části oltáře co 
nejvěrněji postavené Kristu nemluvňátku, přivábily přemnoho lidí 
všeho druhu a náboženství na podívanou, nahoře v klenbě (in tholo) 
chrámu bylo lze vidět Otce věčného uprostřed zástupu andělů, tu 
a tam věštci svati, kteří o příchodu Messiášově prorokovali, v popředí 
stáli; vše proportionálně seřaděno. 1 ) 

Asi hry vánoční při uvedených zprávách Jesuity byly pořádány. 

Aspoň týž autor Schmidl k letům 1603, 1605 a 1607 připomíná 
v různých způsobech konané rozmluvy a jiné vánoční hry. Obyčejně 
vedli tyto rozhovory chlapci, kteří jako andělé byli oděni. Tak uvádí 
Schmidl II. 341, 400, 461. 

Jesličky nebo Betlem provozovány odtuď častěji v kostelích 
ke kollejím jesuitským náležejících. 

A odtud vlivem škol řádu Ježíšova znenáhla šířily se hry 
vánoční s jesličkami i do vzdálenějších osad a časem přešly tak 
hluboko v život lidu českého, že snad nebylo místečka, aby tam 
podobné prostonárodní hry nebyly provozovány, aneb alespoň 
v kostele Betlem postaven, jímž by věřící právě na radostný příchod 
Spasitelův živě upomínáni byli. Jindřich Ondřej Hofman dokládá 
pravdivost tvrzení toho v knize r. 1642 vydané, ježto dí, že se o Vá- 
nocích v kostele strojí jesle „pro lid prostý, kterýžto zevnitřní 
způsob a ceremonii nemůže tohoto narození pochopiti, aby při tom, 
co se dalo s prostými pastýři, mohli spatřiti . . . Prostý člověk, 
když něco v obrazích spatří, dlouho na to (mládež obzvláště) 
pamatuje, jako by to živé viděl, a tudy se k vroucnosti a pobožnosti 
vzbuzuje. 2 ) 

Hry jesličkové na př. se připomínají v Ratajích r. 1682, v Jičíně 
r. 1685, v chrámu sv. Barbory v Kutné Hoře a v Klatovech r. 1691, 
kdež ustrojeny jesle a od školní mládeže provedena hra. 3 ) 

K stavení jeslí v kostelích (zvláště zajisté při hrách vánočních) 
v dobách těch poukazuje i Z. Winter, an dí, že „o Štědrý den 
stavěny v katolických chrámech jesle". 4 ) 

Dosud v kostelích našich zachovaly se některé přežitky, v nichž 
plno reminiscencí na hry vánoční. Míním tu zejména rozličné 
pastorální hry na varhany a zpěvy kolední v dialogách zpívané 
o mši sv. půlnoční (dva sbory zpívají v odpovědích: hlasy ženské 
a hlasy mužské), troubení pastýřské, napodobení o půlnoční na kůru 
hlasu slavíčka, křepelky, kukačky a podob. Ještě můj otec, řídící 
učitel v Noutonicích a regenschori v Noutonickém kostele blíže 
Prahy, to provozoval za velké účasti lidu a zbožného nadšení. 

1 ) H. S. J. — I v 180. 

2 ) Citováno z Českých Květů Dra Podlahy, rok 1903-4, str. 68. 

3) y. h. — Str. XVI. a násl. 

4 ) Z. C. — II. 862. 



r 



107 



Mimo kostely záhy se počaly provozovati hry vánoční a pro- 
vozují dosud, v nichž vystupují pastýři s dlouhými holemi, jimiž 
po ukončení každého verše do země bijí a anděl bílým rouchem 
je oděný — „jesličky pak tvoří jakousi celou divadelní úpravu". 

i Totéž možno pozorovati ve hrách tříkrálových, kteréž až podnes 

i v Čechách dobře známy jsou. Tu již králové jsou královsky při- 

| oděni, majíce koruny vysoké z pozlaceného papíru na hlavách, 
v rukou svých skříňku nějakou; mimo to nese jeden „Betlem* 4 
a jiný na vysoké holi hvězdu. 1 ) 

! Her vánočních (pastýřských i tříkrálových) v Čechách dosti 

í se uchovalo. 

I F. Menčík v díle vícekráte citovaném otiskuje takovou hru 

| z let 1698—1769, J. Kochánek ve Světozoru, 1877 str. 618, Dr. Zíbrt 

! v „Českéih Lidu" uvádí celou řadu takových her. 

i K prostonárodním hrám těm druží se celá řada uměle vy- 

tvořených vánočních her počínajíc od „Budečských jesliček" z roku 

! 1867 se zajímavou titulní lithografií Sandtnerovou až po vánoční 
hru o 6 obrazech od K. Maska: „Betlem", provozovaný v Národním 
divadle pražském. 

i Není snahou mojí, podati úplný seznam a text her těch aniž 

I podati jejich rozbor. 

Jednáť se mi pouze o znázornění jesliček při hrách těch aneb 
aspoň o konstatování, že při hře se obnáší Betlem — neboť ne vždy 
a všude pastuškové nosí s sebou Betlem. 

Dvé pak je důležitých okolností, k nimž dlužno zřetel míti* 
Hry vánoční buď jednou či vícekráte o Vánocích na jednom 
místě se provozují — jsou to zpravidla hry delší — anebo z místa 
na místo, dům od domu, od vesnice k vesnici jdou účastníci hry 

, jesličkové a hru opakují — to jsou zpravidla hry kratší. 

l V prvém případě 2 ) obyčejně na scénu stavívají se jesle s Jesu- 

I látkem v nich, na př. v „Komedii o narození P. J. Krista" (z Vam- 
berka) v II. jednání: „se představí chlívek" 3 ) — v druhém případě 
nosívá se menší Betlem dům od domu a hra se provozuje, ač ne 
vždy a všude. Hrávajíť sice hru pastýřskou, leč Betlému s sebou 

j nenosí, 

I A o takový obnášený Betlem ve hře jesličkové se nám tuto 

| jedná. 

I Již K. J. Erben o takovém Betlému píše: „Od Štědrého večera 

až do Nového roku chodí chlapci u večer dům od domu s jesličkami, 

I totiž s vyobrazením narození Kristova v chlévě, kdež narození 
Ježíška viděti, an leží v jeslích a při něm v popředí Josefa s Marií, 
vzadu pak volka s oslíkem. Chlév i podobky jsou buď z papíru 
aneb ze dřeva udělány, a na prkénku upevněny. Chlapci bývají 



? 



V. H. — Str. XIX. 

Viz illustraci: „Z vánoční hry z Dobřan." Příloha k „Hlasu Národa" 
*56 ze % dne 25. pros. 1904. 
3 ) Č. L. — V. Str. 140. 



108 ' 



obyčejné čtyři, jeden za anděla, ostatní pak za pastýře přistrojeni 
a vejdouce do stavení již ve dveřích začínají zpívati. 1 ) 

. O. Frhr. v. R. D. píše k 24. prosinci : „Děti . . . stavívají 
v některém koutě světnice jesle z papírových figurek, které jim 
matka z trhu městského přinesla. Čas od času ruší je v této zábavě 
zpěv chlapců dům od domu chodících, kteří jako pastýři jsouce 
ustrojeni nosí malé jesle . . . Zatím co pastýři známé zpěvy prozpěvuji, 
bručí jeden z chlapců přestrojený za čerta a chřestí řetězem k velké 




Obr. 29. Tastuši hra s Betlémem z Vysokého nad Jizerou. Fot. F. Hanuš. 

radosti diváků, kteří posléze Ježíška s dárkem propouštějí, aby dále 
do nejbližšího domu průvod se mohl odebrati." 2 ) 

K. Pešek líče v „Č. Lidu" vánoční hru v městečku Sázavě, 
píše: Již po několik dní před svátky vánočními vedou chlapci 
tajné i veřejné rozmluvy a porady o tom, kdo bude choditi s „Be- 
tlémem". Konečně pět chlapců utvoří sbor a starají se o Betlem. 
Skládají peníze, kupují potřebné obrázky, jež podlepují, vystřihují, 
dřevěnými nožkami vzadu opatřují a na prkno sestavují. Největší 
starosti nadělá jim chlév, v němž odpočívá Jezulátko. Ten obyčejrě 
jest z tvrdého papíru a střecha na něm z prázdných žitných klasu. 

1 ) P. č. p. Str. 50. 

2 ) F. — Str. 548. 



j 



f 



109 

O štědrém dnu hned z rána vyjdou chlapci chodit s Betlémem . . . 
Anděl nosí Betlem . . . Když do světnice vejdou, postaví anděl jesle 
na stul, pastuškové položí se na zem, jakoby spali, čert zůstane za 
dveřmi ... (a hra počne). 1 ) 

V popisu vánoční hry z Křince se praví, že Betlem má anděl 
na tkanici okolo krku zavěšený. Blíže se nepopisuje. Hra ta popsána 
byla r. 1892 lékárníkem Stiftrem. 2 ) Zajímavý variant hry té — 
stručnější z r. 1906 došel mne při sbírání materiálu z Křince. 

V Bernardicích o Štědrém večeru oslavují hoši (pravidelně 
bývají tři) narození Páně, tak že se přistrojí jeden z nich za anděla ; 
navlékne přes šaty bílou košili, posadí si na hlavu papírovou čepici 
na přední straně zlatým křížkem ozdobenou, a vezme do rukou 
jesličky... Po skončených hrách jeslí čkových, uhradivše výlohy 
za Betlem rozdělí se o sebrané dárky. 3 ) 

Na Poděbradsku někde chodí o Štědrém večeru pastýři 
a provozují hru. Chlapec za anděla ustrojený postaví na stůl Betlem 
a tři pastýři, majíce klobouky ovázané slámou a v rukou dlouhé 
hole, ulehnou na zem . . . provozují hru . . . načež přikleknou 
k Betlému a klanějí se Ježíškovi. Blíže Betlem autor nepopisuje. 4 ) 

.Na Hořic ku chodíváno s jesličkami; nyní už to zapomenuto. 
Bývalo 5 osob. Anděl, oděný bíle, který nosil ve figurkách vyobrazené 
narození Páně (jesličky) . . . Prováděn býval theatrální výstup se 
zpěvy, jednáním a říkáním dlouhým. 5 ) 

Na Jilemnic ku 6 ) na Hod Boží vánoční po dopoledních 
službách božích ode dávna se počlo chodit „s jesličkama", i v městě 
samém do nedávná tak se chodívalo. Chodívalo se až do Zjevení 
Páně a provozovala se při tom hra „pastuší". 

Pohled na takovou výpravu byl dosti zábavný a dětem působil 
mnoho radosti. V průvodu tom byl anděl, mládenec, dva pastýři 
a čert. Jelikož hra tato nebyla dosud nikde, jak za to mám, zazname- 
nána, tuto ji otiskuji. 

PASTUSI. 
Vánoční hra koladnická. 

Osoby : 

Anděl oblečený v bílou řízu. 
Mládenec kordem ozbrojený. 

V 't h I P as * u ^ s dlouhými holemi a širáky. 

Rarášek začerněný a opásaný povřislem i řetězem. 

První čtyři osoby vejdou do sednice. Pastuši zůstanou u dveří, mlá- 
denec s andělem jdou ke stolu a postaví tu malé jesličky. K jeslič- 

*) C. L. — I. 407. 

2 ) Č. L. — I. 409. 

3 ) Č. L. — XIII. 135. 

4 ) O. k. — Str. 146. 

3 ) N. S. H. — Str. 179. 

8 ) Sdělil Frant. Hanuš, řezbár ve Vysokém nad Jizerou. 






1 



110 



kám se postaví anděl, stranou mládenec. Čert stojí za dveřmi. Kolad- 
níci ve sednici začnou sborem: 



feíĚ 



* 



&£ 



í 



3£» 



EEE 



'-=f- 



«£=&= 



1. Co to zna-me-ná me-dle no-vé-ho? ne - vi - dě - li jsme ne-be jas-né-ho, 

2. An-děl vo-blacích krás-né se vznáší, ve-li-kou ra-dost li-deni při-ná-ší, 



te 



fjTtrtrffU ^ -f±2 ^ ^ 



1. hvéz-dy překrásně svi - ti, mu-sí to né - co bý-ti. 

2. slá-va na vý-so-stech Bohu, na ze - mi po - koj li-dem. 

Nyní začne anděl zpívati, při čemž pastuši padnou na tvář. Při 
pádu drží hole před sebou tak, aby hodně „křáply". 



^ag 



Glo-ri-a! Já jsem anďěl s nebe poslaný, všem pastýřům na svět vy-sla-;>ý. 

Aby vstali a nemeškali, Ježíškovi čest a chválu vzda-li. 

Rozmluva na zemi ležících pastuchů: „Kubo, Kubo!" „Co 
chceš, bratře Vejtrubo?" „Já slyším andělské zpívání, že se nám 
narodil Spasitel, všeho světa Vykupitel." „Ale medle, medle, kudy 
pak my tam půjdeme, když žádné povědomé cesty nevíme. Já starší 
Kuba vezmu berana na ramena, a co pak ty bratře?" „Já vemu 
pecen chleba a libru másla." „A to bude sláva krásná!" 

Následuje zpěv anděla, který se střídá se zpěvem pastuchů 
stále na zemi ležících: 

i 



m 



^ 



3= 



3E£ 



*= 



í 



And. 1. Sem pojď-te, pa - stý - ři, sem do Be - tle - ma br - zy, 

Past. 1. Co pak nás tam vo-láš, co tam no - vé - ho máš? 

And. 2. Na - ro - dil se nám dnes v je-slech po - lo - že - ný. 

Past. 2. Aj, již ne - me - skej - me, na ce - stu se dej - me, 




EĚ3EŽ 



ff3^=ř#?j-j l 



s s=: # ^- 

A. 1. sem, sem pojď- te, ne - me-škej - te, ať vás ce - sta ne - mr - zi, 

P. 1. hned, an - dě - le, po - véz me - dle, co tam no - vé - ho máš? 

A. 2. ná$ Spa - si - tel, Vy - ku - pi - tel prá - vě o půl no - ci dnes. 

P. 2. to dé - ťá - tko, ne-mluv-ňá - tko, krás-ně při - ví - tej - me. 

Za zpěvu druhé sloky pastuši vstanou a blíží se jesličkám. 
Před jesličkami se pokloní, položí na stůl pokladničku, do níž 
dárky sbírají a řeknou: 

„Vítáme Tě, slavný králi ! neb jsme Tě z dávna žádali, nese íe 
Ti tady dary." Po těch slovech přijde čert do sednice, zatočí se ía 
patě, zavrčí a poskakuje mezi ostatními, deklamuje: 



111 



Hercům, percum, a já mezi vás, 
však sem tu dávno nebyl u Vás. 
Jak pak vy to o mne dbáte, 
že. mně práci nedáváte? 

V odpověď na to zpívá anděl, vztáhna proti čertovi ruku : 



3K=P= 



=t^ř=? c: 



=i=t 



*=t 



zpzpz 



fr= r-~ )p 



Rarášku, rarášku, nemáš k nám moci, neb se nám na odil král o půl no-ci. 

Touž notou zpívá mládenec: 

„Rarášku, rarášku, co ty tady pobledáváš? 

Jestli ten kord vytáhnu, hned tě jím přes záda otáhnu." 

Po těch slovech otáhne skutečně raráška kordem, kterýžto za- 
vrčí, vyskočí a jde se ke kamnům ohřát, kdežto mládenec vyzpěvuje : 

Který je poctivý mládenec, ten nám dá něco na věnec, 
kroš nebo dva český, to bude od něho hezký. 
A kdo nám nechce nic dáti, pytlíček s penězi ztratí, 
bude mít za to odměnu, dostane bublavou ženu. 
Musí jí kaši vařiti a k tomu ji také krmiti." 

Způsob tohoto zpěvu nerůzní se od předchozího leda tím, že 
se vynechá nota f. Závěreční píseň následující zpívá se sborem: 

Už jsme si svoji práci odbyli, 
žádná děvčata při tom nebyly: 



nynčko jděte vy taky 
Ježíška kolébati. 



Nápěv jako u písně začáteční. 

Poznámka: Z lidové řeči užívá se nyní jen některých výrazů. 

Slova i nápěvy zapsány v Sytové Dolní. 



Betlem v rukou koledniků. 

V Čechách odedávna se koledovalo a koledy byly rozmanité. 1 ) 
Nás zde zajímají koledy vánoční, a to ještě potud, pokud při 
nich koledníci nosívají Betlem. 

Kdežto nejstarší zprávy, počínajíc od sv. Vojtěcha biskupa, vy- 
práví o tom, že křesťanští kněží o koledě vánoční nosívali kříž Páně, 
jakož i s pozůstalými svátostmi či reliquiemi, teprve v pojednání 
mnicha Holešovského se dočítám, že první nejstarší zpěvy kolední, 
které zpívali „sacerdotes etscolares", byly latinské, a že kněží a žáci 
jejich při tom jsouce oděni v rochetky, vykuřovali domy a dávali 
líbati obraz narozeného Syna Božího 2 ) — V archivu 
Jindřichohradeckém v účtech z r. 1583 poznamenáno: Ve čtvrtek, 

') Viz o koledách: Z. Winter: „Život a učení na part. školách" 
Str. 235, 239 atd. 

2 ) D. p. z. Str. 17 a násl. 



1 



112 



den sv. Jana ev., dáno těm, kteří s „děťátkem 44 po koledě chodili, 
15 gr. 1 ) (Snad to byla loutka Ježíška zobrazující.) 

Od drahné doby chodí koledovat již jen dítky — nebo i do- 
spělí nuzní, začasté při tom nosíce Betlem. Došly mne zprávy, že 
při koledováni nosívají děti Betlem zvláště v Mlíkosrbech; 
v Pořičanech o Vánocích chodívají některé chudé dítky s ma- 
ličkým Betlémem, jehož malé figurky pouze z papíru jsou zhoto- 
veny, a zpívají některou vánoční piseů jako : Narodil se Kristus Pán, 
Veselé vánoční hody, Den přeslavný jest k nám přišel. — VDrahno- 
Újezdě u Zbirova chodívají tolikéž s Betlémem malí hoši zpíva- 
jíce koledy. — Ve Světlé o Štědrém dnu chodívají dítky s Betle- 
mem, zpívají a dostávají dárky. Tolikéž kolem Kladna, .Bust ě- 
hradu a Nového Strašecí chodívají děti s Betlémem, oby- 
čejně dva hoši — někdy i bratr se sestrou. Jeden z nich má na 
tkanici kolem krku zavěšené skřínku ze dřeva a v ní vystříhané 
papírové figurky jesličkové. Druhý z koledníků mívá pokladničku. 
Zpívají obyčejně: „Pásli ovce valaši na betlémské salaši." Ale i jiné 
koledy. U mne koledovali z N. Strašecí koledníčkové již tu sobotu 
před první nedělí adventní. Ve Vlčkově „Osvětě" (1895, str. 813) 
referuje dr. Č. Zíbrt o obchůzce s Betlémem na Českobrodsku. 

V Brandýse nad Labem chodě s Betlémem koleduje 
i jeden starý muž. Tolikéž v L e š t i n ě jakýsi Muzika zrobil si sám 
Betlem i říkání a chodí koledovat. Chodívají koledovat s Betlémem 
zajisté i jinde v Čechách a tisíceré jsou varianty koled, snesené 
v hojných sbírkách koled. 

Vděčný inspirační motiv poskytli mistru Alešovi koledníčkové 
s Betlémem z Písecka, jak líbeznou reprodukci spatřiti můžeme 
v Českém Lidu (roč. XVI., str. 187). 

Ovšem nejzajímavější koledníci po Čechách jsou dráteníci Be- 
tlemáři. 

Milý jas do života plného trudu vnáší milým našim drotarům 
doba vánoční, o níž chodívají s Betlémem. Tento Betlem buď sami 
si staví nebo jinému jej dávají zhotoviti, jako „Paulovi", starému 
to člověku o berlích ve Slaném. 

Když Betlem je hotov — což rozradostní se oko i srdce dro- 
tarů! Tu se seběhnou, dívají se, poznámky vyslovují: „a to není 
pravé", — „tak a onak by to mělo býti." 

Čítává si tento Paul „za kysničku" 30 kr., za práci 1 zl., za 
pantíky 16 kr., za kšandu 8 kr. 

Scenerii Betlémskou osvětlují „Kolárovičtí Betlemáři" také 
svíčkou. Náklad na Betlem ovšem je dosti značný na naše drotary 
a proto není s podivením, že po koledování Betlem si ukládají, aby 
na příští rok oprášíce jej a opravíce, s ním zase chodili. 

S těmito jeslemi chodívají obyčejně tři, z pravidla věkem sobě 
blízcí, na př. Petr Kalužný, Kašpar Helo, Kašpar Daniš. Chodívají 
i muži i starci s Betlémem, jako Zurik Jirka 531etý, Ignát Hrobařík 

l ) S. T. — Str. 266 a 267. 



na 



761etý a Daniš Ondřej 66letý. A tito tři se mi nejvíce líbili, jelikož 
kroji i účesu zůstávají věrni. 

Betlem obyčejně nosí každý jeden den střídavě a jeden bývá 
pokladníkem. Chodívají kolem Vánoc zpravidla po tri neděle a vy- 
koleduji kolem 30 zl. tt tři, ovšem nezasáhne-li v toto jejich kole- 
dováni u lidu našeho oblíbeného tvrdá některá ruka. 

V K . . . ech vzat jim kdysi strážník Bellem, třikrát zaň prosili 
u komisaře, leč marně - už na Štědrý den byl hotov jim jej vrá- 




Obr. 3(> Urataři S Betlémem, 



titi. I V Lounech potkalo je podobné neštěstí, i koupili si, jiný Be- 
tlem, V Kladně, Slaném smějí koledovali drátění ci na Štědrý den, 
k čemuž na radnici dostávají povolení. Podobně tomu bývá i jinde* 

Na konec koledováni říkávají pak Betlemáři: .Vinšujeine jim 
v nastávající nový rok, aby jim Pán Bůh dal zdraví, štěstí, nebeský 
království, dušný spaseni," ') 

Nemohu ne vzpomenouti ještě koledníků, o nichž jsem se do- 
četl v „Čechu lk ze dne 25. prosince 1904. Stoji tu: 

') Viz obrázek: ..Kolcdníri (dráte nich s jesličkami," Fotografie Lišky 
ve Zvolcněvsi. C. L VIL líiu. — Srov, „Kolámvicti dráteníci* 4 * Napsal Ř. 
Procházka* Praha. (V. Kotrba.) 

k 



K. Prach«zka T ť > liťtlemech. 



1 



114 

V ponuré chodbičce právě pod deskou Zeyerovou (v Slavíne 
na hřbitově Vyšehradském) stál vánoční stromek a slovácké jesličky 
s če»tnými figurkami pěkně obarvenými. Kdo tam tyto jesličky da- 
roval, dalo by se snadno uhodnouti, a není pochyby, že to byly asi 
dobré a hodné dítky p. F., věrného přítele Zeyerova. Pokud byl 
věhlasný pěvec Mariánský na živu, jako dítě se těšíval na Vánoce 
a nejedno dítě podaroval jesličkami, z nichž se sám těšíval, vraceje 
se ve svých vzpomínkách do dob svého dětství . . . 

Pražské jesle. 

V jiných statích činím již nejednou zmínku o pražských jeslích, 
zejména v odstavcích nadepsaných „Betlem v loutkových hrách 44 , 
„Jesličkové archy 44 , „Betlémy s figurkami ze dřeva 44 a na mnohých 
místech jiných — zajisté z vážných příčin. Zde v souvislosti podám 
zprávu zejména o chrámových jeslích pražských. Učiním tak 
pořadem dle schematismu „Catalogus cleri 44 . Který chrám pominu, 
tam není v přítomné době žádných jeslí. Tu i tam učiním-li od- 
chylku, proč, snadno s vlídným čtenářem bych se domluvil. 

V metropolitním chrámu Páně sv. V í t a po čas adventní v kapli 
sv. Václava se vystavuje starožitný okrášlený obraz zobrazující Zvě- 
stování Narození Páně. 

V kapli ústavu pro slabomyslné, Jednoty paní sv. Anny na 
Hradčanech č. 57, o Vánocích každodenně postaveny bývají 
malé jesle zhotovené chromým chovancem ústavu. 

V kostele u Všech Svatých asi od dvou let jsou menší 
jesle s figurkami ze dřeva řezanými. 

U Karmelitánek ría Hradčanech v kostele v přítomné 
době sice se staví o Vánocích na poboční oltář obraz Narození Páně 
a na hlavní oltář se dává pražské Jezulátko, ale v klášteře mají 
velmi pěkné jesle, celým rázem svým prozrazující původ italský. 

Dle výpovědi nejstarší klášterní sestry jesle tyto daroval klá- 
šteru světský kněz jménem Czabek, který druhdy býval vychovate- 
lem v hraběcí rodině. Bydle pak v pensi poblíže Karmelitánek, 
často v jejich kostele míval mši sv. Týž kněz Josef Czabek r. 1828 
založil zde mešní fundaci. 

Obzvláště krásná je v jeslích těch skupina sv. Rodiny z jednoho 
kusu dřeva řezaná s tímto pojetím: 

Zřícenina: v ní P. Maria s modrým pláštěm, červeným rou- 
chem spodním, klečí se sepjatýma rukama a rozpuštěnými vlasy. 
Tvář, jak ji zobrazují staří italští mistři. Bez glorioly. 

Sv. Josef překloňuje se přes ohrádku, drží v ruce svíci, osvětluje 
Ježíška. Roucho františkánské s kapuci. Hlava s pleší bez glorioly. 

Na zemi na plénce leží Ježíšek. Plénky drží překrásní tři an- 
dílkové v zeleném, modrém a cinobrovém rouše. 

Vzadu vykukuje vzhůru hlava osla, vůl dýše na Ježíška. 

Výška této skvostné skupiny je 26 cm., délka 21 cm., hloul ka 
9 cm. 



115 



K jeslím těm patří : Tři králové, každý s mouřenínským pážetem. 
nim náleží skupina sestávající z muže vedoucího dva velbloudy, 
ernocha se vzpínajícím se koněm. Dále jsou tu figurky: Adorující 
týř, anděl podává dárek lazaronu pro Ježíška, muž nese v ko- 
liku holubičku, pastýř nese ovečku, u jeho nohou jiná ovečka a 
Jřchlapeček sedlci, pastýř s pozvednutou rukou, žnec nese snop obilí, 
'dívka mající ruce přes prsa (P. Maria, jíž anděl zvěstuje narození 
► Páně?), anděl „Gloria" (velmi vzdušný). 




Obr. čis. 31. Starobylá skupina ze dřeva u Karmelitek v Praze. Fot. J. Souček. 



Výška králů je 18 cm., ostatní figurky jsou menší. 

Hezounké to jesličky! 

Na Starém městě pražském u sv. Vojtěcha jest pouze malý 
zarámovaný obraz „Narození Páně u namalovaný riá plátně, kterýž 
vždy ve dny vánoční na vedlejší oltář se postaví. Umělecké ceny nemá. 

V kostele u Uršulinek odr. 1890 vedle oltáře sv. Josefa 
a : íiezi presbytářem stával domek od Benediktinů v Emauzích vyrobený, 
v němž na jeslích ležel Ježíšek voskový od Milosrdných sester, jenž 
d( md je i v nových jeslích. Na to po 5 letech ve větších rozměrech 

8* 



116 

zakoupen byl nynější domek a koupeny sochy sv. Josefa, P. Marie, 
zároveň též voleček a oslíček u řezbářské firmy Krejčíkovy v Praze. 
Roku 1900 přikoupeny jsou u téže firmy sv. Tři králové. Od roku 
1905 osvětluje Betlem ten elektrické světlo, hvězda nahoře září též 
elektricky. Obzvláště lid navštěvuje jesle ty, když o svátcích po po- 
žehnání o l / 2 5 hod. več. zpívají tu žačky zdejšího ústavu české ko- 
ledy upravené professorem dr. K. Steckrem, který zde v klášteře 
druhdy vyučoval zpěvu. Okéhkem v chatce je vidět přicházeti k Je- 
žíškovi malé dřevěné daráčky. 

U sv. Jiljí u Dominikánů jsou v lodi na epištolní straně 
vedle Vchodu velké jesle s pozadím Betlem znázorňujícím. 

U Šedých sester v kostele u sv. Bartoloměje mají řezané 
jesle s figurkami ze dřeva, asi před 25 lety z Mnichova opatřené. 

Starodávné jesle jsou u sv. A p o 1 1 i n á ř e. Jesle ty zřízeny 
byly za faráře Simence. Sám prý na zhotovení jich má velký podíl. 
Domky z tuhého papíru zhotovil jakýsi kovolitec Brabec. Na sošce 
P. Marie s Jezulátkem, jež na den Zjevení Páně se vyměňuje, je 
nápis: 1866 F. K. Lidický. Zda to jméno zhotovitele či reparatéra, 
neznámo. Jesle ty zaujímají celou evangelijní stranu lodi na mense 
v délce 8*33 m., u výši 1 m. Na jeslích těch jest v celku as 30 figur 
ze dřeva řezaných, 35 ustrojených větších, 13 ovcí, 11 krav, mezi 
tím as tři dudáci, muž nese ovci Ježíškovi, žena husičky — jsou tu 
pastýři v různých posicích. Ustrojen je Herodes, žoldnéř u hradu, 
ponocný. V ochozu je kromě toho plno figurek strojených. Nad 
chlévem ponocují pastýři — anděl je budí. 

Na jesle tyto velkých rozměrů chodí se dívat lidé i z daleka, 
z Karlina, Libně, celé rodiny z okolí. Za mé návštěvy, v lednu, le- 
žela u Ježíška z vosku kytička fialek jako dárek někým věnovaný. 

Ve chrámu Nanebevzetí Marie Panny a sv. Karla Velkého ná 
vrchu Karlově jest nápodobena jeskyně Betlémská. 

Když roku 1708 kanovníci Karlovští na jedné části bývalého 
hřbitova k jižní straně tak zvané „sv. schody" přistavovati se jali, 
ustanovili také zříditi v podzemní pod nimi prostoře jeskyni Betlém- 
skou. První k tomu podnět, jakož i k zřízení „sv. schodů" dal 
tehdejší kanovník Jan Vácslav Dvořák z Boru (nar. 1696, f 1728). 
Týž řídil s kanovníkem Janem Felixem Oheimbem stavbu i „sv. 
schodů" i jeskyně, ku kteréž si zjednal půdorys jeskyně z Betléma. 
Podobnost této s onou potvrzují poutníci, kteří v Betlémě byli. Sta- 
vivo k tomu poskytovala Bílá Hora, pískovec k zdělání sloupců 
Žehrovice. 

Jeskyně Karlovská, do níž od západní strany po osmi kamen- 
ných stupních sestupujeme, je jeden sáh pod zemí, má výšky 1° 5' 6", 
jest vesměs klenutá, cihlami dlážděná a na pět oddělení roztříděna. 
Sestero okének spoře vnějšího světla připouštějí. 

První oddělení 3° 3' 9" dlouhé, 1° ť 7" široké, táhnouc se od 
západu k východu, činí jakousi předsíň. Z této vstupuje se do dvou 
oddělení, majících délky 3° 5' a směr od severu k jihu. Úprava sten 



r 



117 



záleží na způsob jeskyň francouzských z nahozené malty z vápna 
a vypraného hrubého pisku; do syrové omítky vryty vzory archi- 




3 



o 



c 



tektonické; od třpytících se křeménků v 
a činí kouzelný dojem na člověka. 



maltě odráží se světlo 



118 



V prostředním oddělení 1° 2' 6" širokém, jež na stropě fresko- 
vým vyobrazením hudoucích andělů a po stěnách perspektivní 
orientálskou architekturou a milou krajinkou ozdobeno, nalézá se 
v jižním konci oltář, jenž ono místo v Betlémě naznačuje, na němž 
Kristus se narodil, nač ve stropě pozlacená hvězda a nápis: „Hic 
de Virgine Maria Jesus Christus nasci dignatus est", t. j. „Zde se 
z Panny Marie Ježíš Kristus naroditi ráčil" ukazuje. V Betlémě 
u Jerusalema jest na místě Kristova narození hvězda z pestrobarev- 
ného mramoru a světlem skvostných lamp ustavičně ozařovaná se 
zmíněným nápisem. 




Obr. 34. Střed jeslí v kostele u sv. Apolináře v Praze. 

Ná tomto oltáři, kde se od r. 1861 následkem zvláštního kon- 
sistorního povolení mše sv. sloužiti může, býval někdy krásný obraz 
od J. J. Heintsche, představující Narození Páně, jinak obraz Panny 
Marie „Betlémské" zvaný. Nyní však jest bohužel velmi sešlý. 

Z prostředního oddělení v právo vstupuje se uprostřed dvou 
kamenných sloupů po třech kamenných stupních k místu 5' 3" 
zdélí a 4' 9" zšíří, které naznačuje, kde mudrcové od východu Kristu 
se klaněli, načež ukazuje nápis v oblouku: „Hic sš. třes Re ;es 
procidentes adoraverunt Dominům", t. j. „Zde sv. Tři králo ré, 
padše klaněli se Pánu". Zde stojí jesle a v nich na podestlané slá ně 
Jezulátko v plenkách; záz pp stranách socha Panny Marie a ív. 
Josefa, v pozadí na stěně plastické hlavy zvířat u jeslí, v pr? vo 



f 



119 



v levo pastýřové. Nahoře se čte nápis: „Hic reclinavit eum in 
praesepio", t. j. „Zde položila jej v jesle". Naproti jeslím stával 




Obr. 35. Betlem v kostele na Karlově v Praze. Jesulátko novější. Fot. F. Dvořák. 

d uhdy malý oltář s krásným obrazem sv. Tří králů. Polyxena 
t aběnka Bubnová z Litic (f 8. června 1720) učinila, nyní ovšem 



1 



120 

zašlé nadáni na zachování oltářů v jeskyni Betlémské. Obraz sv. 
Tři králů se dosud v kostele zachoval. 

Čtvrté odděleni tvoří v právo od jižního oltáře nepravidelný 
kout. 

V pátém oddélení, 4' 3'' širokém, jsou krásná freska, předsta- 
vující sv. Jeronýma, který u jeskyně Betlémské blíž Jerusalema 
bytuje, Písmo sv. z hebrejštiny do latiny překládal a tam také 
zemřev, pochován byl, načež nápis : S. Hieronymi schola et sepúltura" 
ukazuje; pak obraz bohatých Římanek, Pauly, matky a Eustochy, 
dcery, které u Betléma ženský klášter založivše, v něm žily i umřely ; 
s nápisem: „S. Paulae et Eustochae filiae sepultura" ; konečně obraz 
sv. Eusebia, opata, s nápisem: „Sepultura S. Eusebii, Abbatis". 

Dle svědectví farních matrik karlovských mnozí ž cizích osad 
žádali si v jeskyni Betlémské oddánu býti. 

Po zavření kostela r. 1785 jeskyně Karlovská pustla. Teprve 
zase r. 1831 péčí tehdejšího duchovního správce F. Royta vyklizena, 
r. 1847 snahou duch. správce Norb. Vambery vyčištěna a konečně 
r. 1861 od velebných otců Redemptoristů cele jest obnovena. 

Nyní bývá v čase vánočním až do Hromnic v neděle a svátky 
přiměřeně osvětlena, zbožným navštěvovatelům dopoledne i odpo- 
ledne přístupna i proto hojně navštěvována. Též se v ní v té době 
při zpěvech vánočních začasté mše sv. sloužívá a pobožnost „cesta 
Betlémská" konává. V nejposlednější době se jedná o elektrické její 
osvětlování. 1 ) 

V kostele sv. Kateřiny (v blázinci) jsou jesle ze závodu 
Krejčí ková v Praze. 

U sv. Havla jsou jesle asi 30 let staré — figurky ze dřeva 
řezané. Dárce neznám. 

U sv. Jindřicha jsou nové, velké jesle od Krejčíka. 

Do kostela u sv. Jakuba daroval jesle Demetz, obchodník 
hračkami v Týně v Praze. Jsou původu tyrolského. Pozadí — kra- 
jina — je na plátně malována od Duchoslava. Proměny se dějí tyto: 
Pastýři u jeslí — adorace mágů — vraždění nemluvňátek — útěk 
do Egypta. Zvláště ten v příšeří klášterního chrámu velice jímá. 
Před darovanými těmito jeslemi v kostele sv. Jakuba na oltář sv. 
Kříže postupně se stavíval obraz: Narození Páně a potom: Adorace 
mágů. Od r. 1885 postupně Demetz daroval nynější jesle. Ony dva 
obrazy dosud v konventu jsou uchovány. 

V chrámu Matky Boží před Týnem jest sice památný oltář 
z počátku XVII. století s reliéfem ze dřeva řezaným, znázorňujícím 
jesličky práce umělé — leč Betlem je data novějšího, as před 10 
lety zřízený. Stavívají se pod kůrem na zvláštním lešení, figur čítá 
na 60, po celý oktáv Zjevení Páně svítí nad Betlémem plynová 
hvězda. Jsou tuším původu tyrolského, od Demetze. 

*) Srv. „Zpráva o obrazu P. M. Karlo vské a již podává Ka:el 

Navrátil. V Praze 1875. — Str. 22—27. — „Posv. místa k. h. m. Prahy." Sep>al 
F. Ekert. V Praze 1884. Svazek II., str. 167. — „Karlo v tt . Podává A. PostřiW. 
V Praze 1903. Str. 18. 



r 



121 



U P. Marie Vítězné na Menším městě pražském v kostele 
jsou pěkné jesle ze dřeva řezané, původu novějšího. 

U sv. Mikoláše v Praze III. před 19 lety vymaloval k žá- 
dosti faráře Frt. Razáka malíř Heřman obraz, představující Nara- 
zení Páně, který se v době vánoční na postranní oltář vystavuje. 

U sv. Kajetána 'u Redemptoristů) zvláště se zachoval starý 
zvyk, že ponocný (o půlnoční) přijde do kostela, aby na svůj roh 




Obr. 36. Půdorys betlem, svatyné na Karlové v Pra2e. 

a = vchod po schodech do jeskyně. — b = oltář. — c = někdy oltář Tří králů. — rt = Ježíšek 

v jeslích. — e-e = malba pastýřů al fresco. — f = jesle basrelief. — p = obraz sv. Jeronýma. 

fc = ol>raz sv. Pauly a Eust. — ť = obraz sv. Eusebia. 

oznámil dvanáctou hodinu, a sotva že odtroubil, pastýři na rohy 
nebo dlouhé hlásnice z březové kůry u jeslí nábožnou píseň na 
počest narození Kristova započnou, kteráž nejen na dudy, ale všemi 
možnými ptačími hlásky, jako hláskem slavíka, kukačky, holubice, 
hrdličky a křepelky bývá doprovázena. 1 ) 

l ) F. — Str. 551 a násl. 



122 



Nyní u Redemptoristů staví se Betlem na pobočním oltáři 
v délce 4*5 m., v šířce 2 m. ; výška pozadí obnáší 5 m. V popředí 
je chlév betlémský, pak zdvihají se skály a tvoři vysočinu s.městem. 
Pozadí tvoří malba krajiny provedené na plátně. 

Figurky jsou rozmanitých velikostí — perspektivně dál a dál 
menši. Jsou od rozličných tvůrců a z různých dob. Několik figur 
je zde asi z dob faráře Simence u sv. Apollináře, jiné jsou od 
Demetze a pod. 

Před Betlémem se zpívají denně až do 2. února velmi oblíbené 
koledy. Návštěva věřících u Betléma jest po celou vánoční dobu 
velmi četná, zvláště o nedělích a svátcích bývá chránwpo celý den 
přeplněn lidmi. Také se zde konává „Pobožnost sv. cesty betlémské". 1 ) 




Obr. 37. Betlem u Redemptoristů v Fráze. Fot. J. Souček, 
r 

U milosrdných sester pod Petřínem v kostele na stupeň 
u oltáře Panny Marie staví se pouze Jezulátko v plenkách položené 
v jeslích. 

V sirotčinci u sv. Nothburgy mají jesle z Tyrol — a jiné 
z massy v záskleněné skřínce, jak i na jiném místě se zmiňuji. 

U Kapucínů v kostele sv. Josefa u Prašné brány je Betlem 
od dob dávných. 

O těchto jeslích činí zmínku J. J. Stankovský. 2 ) Za starých 

*) „Pobožnost sv. cesty Betlémské", která se koná každou neděl 
a svátek odpoledne od Narození Páně až do Hromnic v kostele sv. Kaje- 
tána v Praze. — V Praze 1877. Cyrillo-Method. knihtiskárna (J. Zemana). 
Stran 16. 

2 ) O. s. h. — Str. 16. 



123 



dob as před 50 lety se stavívaly o vánocích na hlavní oltář. Domečky 
na těchto jeslích bývaly zasklenné a osvěcovaly se. Bývaly větší 
než jsou nyní. Nechyběl u jeslí [těch ani Herodes, jenž stál mezi 
vraty na pavlači. Nyní jesle ty staví se na bočním oltáři epištolním 
a mnohý nynější detail na nich se datuje zdob starších. 




3 



Si 

O 



V chrámě sv. ap. Šimona a Judy v konventu milosrdných 
bratří jsou jesle z atelieru Krejčíkova v Praze. 

U sv. Ignáce (u Jesuitů) před lety vystavovalo se o Vánocích 
pouze Jezulátko a nad ním jakoby jeskyňka z chvoje. Nyní zde 
mají jesle od pražského sochaře F. Vrat. Buká. 



124 

Velmi památné jsou jesle u Kapucínů v kostele na Hrad- 
čanech s figurami v životní velikosti. JesleJ[ty jsou u Pražanů 
velmi oblíbené. V době vánoční až do konce ledna navštěvují je 
rádi Pražané i lidé z blízkého i dalekého okolí. 

V poslední době je restauroval z ochoty a lásky magistrátní 
úředník Jos. Adam — i píše mi o jeslích těch: „V roce 1902 bylo 
mně dovoleno opraviti beránky na jeslích. Moje manželka upravila 
Ježíškovi na Vánoce podušku — a na Tři krále šatičky. Opravil 
jsem beránka co meči. Dříve ten beránek úplně sešlý, byl upraven 
asi takto: Když se pohladil na hlavičce, zamekal. Nyní. však je při- 
pevněn na struně, která neviditelně je tažena do oratoře, kde 
některý přítomný strunou zatáhne, beránek zamečí, což působí 
dětem nemalou radost. Když se mi podařilo beránky opraviti, 
s chutí jsem se dal do práce ostatní, třebas nejsem sochařem ani 
malířem (však znamenitě opravil z nadšeni s dovedností nemalou 
— pozn. spis.). Upravil jsem tak figury, že nepozbyly rázu staro- 
žitného. Figur všech, jak beránků, tak i soch v životní velikosti 
jest 43. Veškeré figury jsou asi takto sestavené: Nejprve je upra- 
veno těleso ze slámy a na to oblečeny v šaty, tak že i pravé haleny 
slovenské mají na sobě. (?) Šat tento smočen byl v klihu, omalován 
a nyní je úplně tuhý, tak že činí dojem, figury ty jakoby ze dřeva 
byly řezány. 

Nohy, ruce a částečně obličeje jsou z papírů slípané tak,, až 
tvar jejich byl upraven. Při opravě figury P. Marie nalezl jsem 
v těchto kouscích papíru ze starých kalendářů, z nichž obličeje 
jsou slípány, datum jednoho starého kalendáře 1725. Jiných důkazů 
o stáří jsem neshledal." — Tolik ze zprávy p. Adama. 

Jinde jsem vyzvěděl, že jesle ty před 30 lety obnovila firma 
nyní: Terezie Eck v Nerudově ulici, Praha III., za obnos 600 zl. 
Však prý tenkráte lot karmelínu stál 4 zl. — lot cinobru 2 zl. Šest 
neděl se na figurách pracovalo. Původně figury nebyly lakované, 
a vše dobrým zlatem bylo zlaceno. Tolikéž klečící král byl celý 
pozlacen. 

Je tradice o těch jeslích, že jistý kapucín n* nich pracoval 
10 let. Zmíněná firma Eck prý (poprvé) po 100 letech jesle ty 
restaurovala. V jednom klobouku při opravě prý nalezen byl nápis: 
„Bis du nach Betlehem kommst, so grůsse mir ..." Pouze tento 
fragment zapamatovala si stařičká Ecková. 

Jesle ty v pravdě jsou interessantní — v délce z předu ma- 
jíce 6 m. 

U jeslí těch od Bož. Hodu až do Hromnic od 2 hod. do V 2 4 
odp. zpívá lid koledy a sice dle zpěvníku: „Kancionálek pro kato- 
lické křesťany." Písně adventní a vánoční (koledy), pak písně, 
k novému roku, k Pánu Ježíši, k Panně Marii atd. Třetí rozmno- 
žené vydání. V Praze. Tiskem a nákladem B. Stýbla. 

Zpívají dosud u jeslí z toho kancionálu tyto písně: „Jaké to 
radosti . . -." (str. 27.) — „Aj, co to nového" (str. 30.) — „Co je to 
za radost" (str. 34.) — „Sestoupil s nebe anděl" (str. 38.) — „Vesel 



126 , 

se nebe" (str. 40.) — „Pastýři nespěte 44 (str. 56.) — „Přistupte sem 
andělé" (str. 67.) — „Vzhůru, vzhůru pastouškové" (str. 68.) — 
„Vzhůru pastýři" (str. 73.) — „Na tisíc tisíckráte" (str. 81.) — „Ra- 
dostně budeme zpívati" (str. 92.) — „Slavní Tří králové" (str. 96.) 
— „Pozdraven buď" (str. 99.). 

Mimo to zpívá tu lid i lokální netištěné v kancionálku tom 

° y* „Já mu dám krupičku, 

drobnou na kasičku 

a smetánku mu nalij u 

dobrou do hrnečku. 

Já mu dám s vroucnosti 

se vší ochotností 

pár hrdliček dó jesliček, 

ty mu cukrují. 
Muž: Já mám jehnátko, 

bělounké jehnátko, 

pěkné k pohledu, 

když ono chodí, 

ustavičně zvoní, 

to mu ponesu. 
Muž: Co pak já dám, 

vždyť zůstávám snad naposledy. 

Však jsem předce nalez' lehce 

ve sve posteli pěkné polštáříéky, 

Sod jeho nožičky, 
eb se hněte, zimou třese, dítě maličký." (Fragment.) 

Mimo to zpívají u Kapucínů ještě jiné, v kancionálku neuve- 
dené koledy: „Vzhůru bratři milí" — „Co to znamená medlé no- 
vého" — „Tři králi od východu spatřili . krásnou hvězdu" — „O, 
jak je dnes překrásně". 

Jiný menší Betlem mají Kapucíni v druhém kostele a třetí 
v refektáři. Čtvrtý „stříbrný" vymyká se z rámce knihy. 1 ) 

U sv. Tomáše (u Augustiniánů) na Malé Stráně mají v kostele 
novější Betlem i řezaných figur dřevěných od r. 1890. 

V kostele u sv. Josefa (u anglických panen) jsou jesle 
asi od šesti let z Inšpruku. 

V ústavu slepců (u sv. arch. Rafaela) jsou as 25 let staré jesle 
s figurkami malými ze dřeva — práce to asi Chocholy neb podob- 
ného umělce. 

V kostele u Nejsv. Trojice (Spálená ulice) jsou jesle 
s dřevěnými figurkami provenience tyrolské od r. 1898. 

V chrámu P. u Nejsv. Trojice v Podskalí jsou jesle 
v menším rozměru, pořízené v r. 1895. od F. Buká, řezbáře v Praze. 

V Emausích na Slovanech beuronskými Benediktiny jsou 
postaveny pěkné jesle. 

„Tyto jesle skutečně oslňují skvostnou úpravou figurín v ži- 
votní velikosti postavených ozářených celým mořem barevných 
světel, rozestavených v háji exotických rostlin. 

% Viz o něm: Loretánský poklad y Praze. Popsali Dr. A. Podlah 
a Ed. Sittler. — Str. 5. 



127 




& 



O 



128 

Arci Maria byla chudá dívka Páně a pěstoun Ježíškův byl 
chudým tesařem, dítko, které v jeslích odpočívá, nemělo snad 
ani nejpotřebnějšího oděvu, a že při jeslích, výše uvedených, nijak 
nezaráží bohatá úprava, nečiníc dojem nepřirozenosti, dá se to tím 
vysvětliti, kterak mezi klášterními bratry, kteří každoročně jesle 
vystavují, jest mnoho skutečných umělců malířů i, sochařů. 

, Z celé Prahy valí se sem vždy veliké zástupy lidu, aby jesle 
spatřili, a tu pak nebývá uvnitř ani hnutí, takže mnozí musí odejíti 
s nepořízenou. Ačkoliv bývají jesle v chrámu Emauském vystaveny 
až do sv. Tří králů, kdy i tyto sochy octnou se před nuzným 
lůžkem Ježíška, návštěva neochabuje a od počátku do konce sotva 
může chrám pojmouti zástupy návštěvníků. — A jest zajímavo, 
pozorovati zvláště děti, s jakou dychtivostí si prohlíží sv. Rodinu 
a nerady odtud odcházejí, nemohouce se tím pohledem ani nasytiti. 
Kdo o Vánocích navštěvuje chrám Emauský, dosvědčí, že zde 
uvádíme pouhé faktum." 1 ) 

V Jeslích těch není obvyklých figur osla a volíka. U jeslí 
adoruje pouze po jednom pastýři z každé strany. Asi 6 let jsou 
teprve jesle ty v kostele. Hlavy a ruce a nohy řezány jsou ze dřeva, 
roucho je z plátna smočeného v klihu, pak záhyby učiněny, vše 
nakřídováno a al tempera polychromováno. Figury řezali laici 
frateři Benitius a Gebhardus. Robert frater je maloval. Na mechu 
a po stromech je umístěno ptactvo: bílá holubice, zlatý bažant, 
papouškové, mandelík a jiní ptáci — i hranostaj, vše vycpáno. 
Jesle okrášleny i čerstvými hyacinty, konvalinkami a růžemi 
kvetoucími. 

U Alžbětinek mají více Betlémů. 

V kostele a kapli hraničící s presbytářem, v které ctihodné 
sestry přistupují k sv. přijímání, pak v nemocnici jsou betlejnské 
jeskyňky zhotovené z lepenky. Figurky v nich: Panna Maria, 
sv. Josef, sv. Tři Králové s obvyklým volečkem a oslíčkem jsou 
průměrně 20 cm vysoké a z papíru vystřižené. Malovala jé malířka 
Marie Můllerová z Jablonce nad Nisou. 

V zimním oratoři a v noviciáte jsou jiné jesle. Tyto v letech 
1855 — 1863, opatřil sem f P. Barnabáš Weiss, superior řádu Kapu- 
cínského. Jesle v zimním oratoři jsou postaveny na prkně as 2 m 
dlouhém. Figurky ze dřeva řezané jsou zvýší as 12 cm uprostřed jest 
jeskyňka, kolkolem údolíčko, v němž se všech stran figurky jsou 
rozestaveny nesoucí dárky Ježíškovi. Město Betlem je nad jeskyňkou. 

Je tu vidět i „mundus" t. j. hospoda, jak mám ve své sbírce 
i ze starých jeslí z Ústí nad Orlicí. Tu jest viděti Svatou Pannu 
se sv. Josefem, jak prosí o nocleh — leč tvrdě odhánějí Matičku 
Boží od domu svého. Na stráni se pasou ovečky a kozičky. Jest tu 
i anděl, zvěstující pastýřům Narození Páně. Jiný anděl nad jeskyní 
drží pentli se slovy: „gloria" . . . 

Jesle v noviciáte jsou podobné, jen že o něco větší. 

") La. — Roč. 1905. Str. 283. (Feuil. L. Grossmannové-Brodské.) 



129 



V refektáři jsou jesle účelně pro tamní výklenek pracované. 
Město Betlem je zde o mnoha domech. Božské děťátko s P. Marií 
a sv. Josefem jsou z vosku, ostatní figurky jsou vystříhané z papíru 
až na poustevníka, který před poustkou zvoní — tento je ze dřeva. 

Skromně sdělily mně ctihodné Alžbětinky, že jesle jejich jsou 
chudičké. Ale dokládají: „Nám však dostačejí k pobožnosti ; pohled 
na ně připomíná nám jeskyni betlémskou ještě chudší, a tato my- 
šlenka vede dál a dále k poznání veliké lásky Boží."- 











wm 




LJH 


Ev ř 

Ví / B r •' 
WS i/j Vfl wLi/ , 


«* 3 - ^ 


^Ě 



Obr. 41. Jesle v kostele Emauzském v Praze. S povolením veledůst. opatství 
v Praze v Emauzich. 



V Karlínském kostele jsou malé jesle asi ode tří let od Buká. 
Čtyry pastýře sem přidělal Ažman. Pořídí se zde nové jesle v ceně 
asi 3000 koř. 

NaSmíchověv basilice sv. Václava do posledních let o Váno- 
cích se dávaly jesličky s voskovým Ježíškem. Před 4 lety sbírkou 
Smíchovských dam pořízeny byly pro kostel nové jesle od firmy 
Kindermann-Amler za 200 kor. 

V kostele v Bubenči jsou jesle ve skříni zasklené 1 m dlouhé. 
Skály jsou z pomačkaného papíru, figurky byly původně na papíru 
ručně malované a vystříhané. Nyní jsou nahrazeny příbramskými 
těstovými figurkami. Druhdy v obláčkových souffitech se pohybo- 

K. Procházka, O Betlémech. 9 



130 

válo mechanicky slunce a měsíc. Tolikéž mechanicky se pohybo- 
vali sv. Tři králové. Jesle ty jsou prací pražského měšťana a as 50 let 
staré. 

V chrámu P. Košířském jest Betlem s dřevěnými figurami. 
Některé jsou od lidového řezbáře Chocholy. 

V kostele Volšanském po léta na oltář se stavíval průhledný 
obraz s Narozením Páně. 

Dokládám, že v Národopisném Museu v Praze (Kinského 
zahrada) jsou betlémské figury z r. 1802, jichž koupi jsem spro- 
středkoval pro dotyčné Museum z pozůstalosti stukatéra Neumana. 
Je tamže i věžičko vý slovácký Betlem, jakož i onen Betlem z Mostu, 
o němž jinde píši. (Viz str. 68. a 139.) 

V Pražském městském Museu je soška z jesliček (16. stol.) — 
a jiné dvě poustevníků tolikéž ze XVI. stol. T&mže jsou i jesličky 
z figurek oblékaných s hlavičkami voskovými. Daroval je do musea 
místodrž. rada Blíženec a ten opět je obdržel od k. a. notáře J. Hlasivce. 
A ten mi sdělil, že je pracovala Ter. Treutingerová (f 1858). Druhdy 
záliba ve voskových věcech v Praze velmi, kvetla. Chodili po 
domech pousseři a tvořívali ňa místě voskové podobizny (reliéfy). — 
Po zmíněné Treutingerové dosud se uchovaly formičky na ony 
musejní jesličkové hlavičky jakož i jiné nářadí. 



Betlémy na Moravě. 

Jesličkové archy. Betlémy ručně malované z papíru. 

Na Moravě velmi oblíbené jsou Betlémy ručně malované. 
Zvláště tomu tak je v Třebíči. 

Velice názornou zprávu o takových Betlémech zaslal mi kate- 
cheta Frant. Stupal z Třebíče na základě „Stráže" třebíčské (roč. II., 
čís. 1. a 2.), vlastní zkušenosti a výpovědi starších i mladších betle- 
mářů. Píše: 

„Třebíč je městem „Betlemářů". V každém skoro domě i v do- 
mech soc. demokratů jsou „Betlémy", aspoň malé za oknem. Zvlášt- 
ností však zdejší jsou Betlémy velikých rozměrů. Na 60 velkých 
Betlémů chová Třebíč. Nejstarší Betlémy měly figurky vyřezávané 
ze dřeva a oděné v kožichy, beranice a vysoké boty. Tak bylo asi 
před sto lety. Pak zaváděny byly Betlémy s figurkami papírovými 
— malovanými. Původcem jich byl asi Kašpar Papírník, soukenník, 
jemuž maloval pastýře a zvířata malíř Hartmann st. Betlémy s pa- 
pírovými figurkami malovanými • se líbily a šířily v rodinách. Ale 
nebylo při stavbě jich dbáno perspektivy ani v budování okolí 
(krajiny) ani v postavení figurek. Malá figurka byla třeba dána dc 
popředí a velká do pozadí nebo nahoru. Až asi před 50 lety p. 
Ant. Čeloud, malíř, počal okolí Betlémů vytvořovati. Budoval skály 
hory, oblohu, zdobil okolí stromy a figurky rozestavoval dle velikosti 



r 



131 




í 



132 

takže perspektiva tím ziskána a celek dělal dojem uměleckého 
uspořádání. Před 40 lety počet Betlémů klesl, ale pak zase se roz- 
množil. 

Kde mají Betlémy velké, každým rokem přibírají nové figurky, 
umělečtější, přirozenější a staré, neohrabané odstraňují, takže některé 
jsou opravdu uměleckými třeba diletantskými díly. Největší z Bet- 
lémů velkých je Betlem ve farním kostele sv. Martina ; má 6 metrů 
délky a šířky asi půl druhého metru a .výšky skoro dva. Postavil 
jej před 40 lety Ant. Čeloud, který doma má asi 5 metrů dlouhý 
Betlem. 

Podobně velkých je ještě několik. Ostatní z velkých mají 3 — 4 
metry délky. w 

V kostele Kapucínském je Betlem od r. 1893; je na 3 metry 
dlouhý. V zámeckém kostele (na Podklášteři) je asi 30 let Betlem, 
ale tovární výroby a proto se netěší velké pozornosti. 

Práce Betlemářů. 

Kolem posvícení se jde na mech. To je první svátek Betlemářský. 
Pak se figurky přehlížejí, opravují, nové doplňují vlastní malbou. 
V advente se jde na chvojky. Týden nebo 14 dní před Vánocemi 
se začne se stavbou. Postaví se kostra z latěk a prken, které jsou už 
tak upraveny, by se na nich skály, lesy a roviny umístiti mohly. 
Na to se přibije zmačkaný papír pošplíchaný na způsob mechovitých 
nebo holých skalisk. Na to se v pozadí skal a na rovinách, zejména 
dole, v popředí položí mechu na 2 — 3 prsty. Pozadí tvoří malovaná 
obloha, na jejímž obzoru vystupuji kopce a hory. Do mechu pak se 
zastrkují stromy jehličnaté a palmy a figurky osob a zvířat. Všechno 
to je zhotoveno z tuhého papíru a malováno. Na zadní straně je 
opatřena figurka zašpičatělým dřevem, by se mohla zapíchnouti. 
„Velcí" Betlemáři mají přes 400 ovcí, přes 200 krav, na 250 osob 
a přes 200 stromů. Před svátkem Tří králů se figurky vyměňují, 
místo pastýřů („hajduků" a „mužíků") se objevují skvostné, četné 
průvody královské. — Betlem se rozbírá v kostele po Nejsv. jménu 
Ježíš. V rodinách jsou až do Hromnic. 

Jak vyhlížejí Betlémy? 

Středem „Betléma" je jeskyně se svatou rodinou. Na těchto 
osobách si nejvíce dávají Betlemáři záležeti. Před jeskyní je několik 
hrajících pastýřů. Na rovině před jeskyní pestří se holubi, slepice, 
pávi a krčí zajíci a králíci. Nad jeskyní se vznáší ve vzduchu skupina 
andělů s nápisem Gloria a kol nich poletují zavěšení ptáčci. 

K jeskyni ze všech stran pospíchají „darovníci" v různých po- 
sicích. Jeden nese chléb, jiný husy, třetí beránka, tam ten veze na 
trakaři pytel ^nouky, jiný vánočku nese — každý něco jiného — 
muži i ženy. Po skalách se pasou ovce a krávy ; každé zvíře v jiné 
posici — leží, pasou se, pijí, bučí, trkají se; kozy se směle pouští 
na strmá úbočí a mezi nimi je rozestaveno množství pastýřů v pi 
rozmanitém oděvu. Jedni troubí,. jiní sedí \u ohně, celé skupiny jú 
hrají na dudy, cymbály, flétny, housle, rohy a basu. Na levo < 
jeskyně je skála, pod kterou spí pastýři. Anděl ozářený jim zvěstu 



133 

narození Páně. Vstávají udiveně, zastírají si tváře před září. Nad 
skalami se vypíná papírový hrad Herodesův s baštami, věžemi a mě- 
stečko Betlem. Tam je také živo. „Mužíci" prodávají ryby, ovoce, 
pomeranče, dříví. Viděti ženy nesoucí na hlavách džbány vody, že- 
noucí husy na trh atd. 

Na Tři krále místo andělů s Gloria se objeví kometa a místo 
pastýřů s ovečkami se ukáže královské komonstvo. Tři králové (ten 
„černý" v zadu) klečí nebo blíží se k jeskyni s dary. Za nimi po 
celé délce Betlému táhne se družina jich. Nesou a vezou na vel- 
bloudech, slonech a mezcích i koních různé dary. Celé bedny zlata, 
květiny, papouška a j. Průvod je vystrojen po arabsku. Jsou tam 
vojáci. s divnými meči, šípy, ba i puškami ozbrojení. V každém 
komonstvu je „kapela** hudební tak zv. turecká muzika s trumpetami, 
helikony, klarinety a bubny. 

Jak se pořizují Betlémy? 

Majitelé Betlémů skoro všichni si Betlémy pořizují sami. Jsou 
to malíři samouci. Původní vzorky jsou z Betlému zmíněného Pa- 
pírníka. Chodí do přírody „studovat akce* 4 zvířat a lidí. Vystihují 
pak přirozená postavení a pohyby svým malířským uměním na 
kousku tuhého papíru a může se říci, že věrně. 

Hledají v obrázkových knihách, na vánočních pohlednicích 
postavy a výjevy do Betléma se hodící a malují dle nich figurky. 
Ukazoval mi jeden Betlemář pohlednice s reprodukcemi slavných 
malířů scén z narození Páně, dle nichž měl některé opravdu zda- 
řilé figurky ve svém Betlému. Na malování věnují každou prázdnou 
chvilku v roce. Mnohý po celý rok nejde do hospody, ale doma 
horlivě maluje. A proto též s neobyčejnou láskou k Betlémům lnou. 
Ani chudí lidé by je neprodali za sta. Rádi také vítají návštěvníky, 
kteří si jdou Betlem prohlédnout. Nedbají, že jim nanesou mladí 
i staří sněhu a bláta do sednice, a s pýchou jim ukazují své umě- 
lecké výrobky." 

Překvapuje, že dle zprávy referenta v okolí Třebíče až na ně- 
kolik málo případů Betlémů není. 

Jiný však vážený referent stejně jako prvý píše mi, že v kraji 
třebíčském snad v každé rodině prastarým je zvykem stavěti Be- 
tlémy. Figurek řezaných prý nemilují — za to však Betlémy malo- 
vané. Patrně vlivem Třebíče. 

Tak ve farním kostele v Krhově u Hrotovic Mor. staví Be- 
tlem p. nadučitel Konrád Prát od r. 1900. Dříve jeho tchán, v roce 
1898 v Pánu zesnulý Václav Všetečka, nadučitel v Hrotovicích, 
v tamějším filiálním kostele jesle stavíval, a před tím tak činil 
v Rouchovanech jsa nadučitelem. Přes 25 roků, dle sdělení pí. dcery 
ý to a zetě výše jmenovaného Konráda Práta, s radostí a ochotou 
v chrámech Páně, při nichž byl varhaníkem, Betlémy upravoval 
a zpěvy často s dětmi u nich prozpěvoval. Což i jeho zeť činí. Be- 
ť m sám je přes 2 m. dlouhý a přes 1 m. široký a vysoký a po- 
s ven bývá nyní v kapli na oltáři sv/JFabiána^muč. Figurky jsou 



1 



134 

na tvrdém papíře nalepené, zručně od malířů v Třebíči malované 
a počet jich činí přes 250 kousků. 

I Třešť je proslulá malovanými ručně figurkami betlémskými. 
V dávných a dávných časech jakýsi Javůrek začal prý takové Be- 
tlémy v Třešti stavěti. Tradicionelně dle svých vzorků zde nové 
Betlémy maluji. 

„A kdo chce mít takový Betlem 44 — píše mi Betlemář z Třešti — 
„ten již jako chlapec se to musí učit strojit a malovat, čím dál tím 
lip se v tom zdokonalovat a za druhé musí být z té krve, která 
miluje Betlem, jinač s tím nic nespraví, brzy ho to omrzí, neb to 
vyžaduje trpělivost a zručnost. Když by si na něm něco neudělal, 
tak to mnoho stoji peněz. 44 

Zvláště rádi z vyhnilých pařizků v lese pečlivě vyhledaných 
tvoří v Třešti na svých malovaných Betlémech horstvo s roklinami, 
jeskyněmi, se sněhem, poustkami, potoky a vodopády ze stříbrného 
papíru. Přes rokle dovedně stavěny jsou můstky. 

Tyto skály z pařizků vymyslil v Třešti as před 20 lety jeden 
občan a J. Bláha po 12 let shledával takové parízky na skály, než 
byl úplně spokojen. Za to však prý to stojí nyní za podívanou a 
„lidé nad tím kroutí hlavama, jak se to může z těch pařizků urobit 44 . 
Také dělají v Třešti skály z papíru postříkaného a ze smrkové kůry. 

Nyní maluje v Třešti zvláště pěkné figurky, jež do mechu se 
zapichují, Jiří Šiftar dle starých vzorníků i nově pojaté, též kra- 
jinky na zeď, jež za Betlem se přibijí. Též dovede malovat takové 
figurky Jan Schwarz, řed. kůru a j. Dříve dovedně maloval takové 
figurky i Karel Dvořák. 

Jesle bývají v rozměru někdy až přes 6 m., obyčejně na lešení 
zvýší od země k mense IV2 m. Od předu ku zdi nasadí se výš a 
výše stupně z prken, na něž se postaví skály, mech, domečky 
z proutků lepené, jako jsou v horách, a to ostatní. 

Ovšem některé Betlémy nejsou kompletně z malovaných na 
papíře tuhém figurek, ale jsou pomišeny někde s figurkami ze dřeva 
řezanými i oblékanými, ba i kašírovanými — - vše provenience 
v Třešti. 

Jako v Třešti a Třebíči, tak i ve Frenštátě jsou ode dávna 
velmi oblíbené Betlémy s malovanými figurkami na papíře. 

As tak před 30 lety malovali takové figurky i města zejména 
Vine. Stejskal, tenkrát as 401etý. V těch letech malovali také Frant. 
Petr, Jan Liďak, Peregrin Vašek, Eduard Vašek, po většině to tkalci, 
malovali na prodej. Malovali také jiní, jako: Fr. Zátopek, Karel 
Zátopek, Jan a Antonín Bačák, Jan a Josef Reček, Jan a Mart. Petr, 
Viktor Filip, Frant. a Alois Štěpán, Jan Hanák, Leop. Genser, Petr 
Štěpán (vulgo Štěpánek). Dosud malují takové figurky malíři : Alc : s 
Kobliha, Ferd. Lošák, Jan a Ant. Harabiš, Jan Bartoš a Jos. Stejska . 

K těmto na tuhém papíře malovaným figurkám betlémský 1 
hrad čili domky z lepenky slepují často jiní, výhradně jen tím « 1 
zabývající, jako Josef Haim, Půstkové, Jurek a jiní. 



r 



135 

Tak na Frenštátě je as 33 lidí, kteří se zabývají výrobou Be- 
tlémů. Ve Frenštátě je asi 800 čísel domovních, Betlémů v nich by 
se napočítalo as na 300. Betlémy se dávají dolů obyčejně na Hrom- 
nice — někde je mají však státi téměř až do Velikonoc. 

Upřímně líčí zálibu svoji v Betlémech Jan Mlynář z Frenštátu, 
jenž sám od dětství svého maluje figurky: „Roku 1876 jako 121etý 
chlapec začal jsem malovat sám, jak jsem jinde viděl chlapy — a 
od toho času každý rok sobě něco udělám. Bylo to neúhledné spo- 
čátku, ale pro mne dobré. Kolem r. 1878 spřátelil jsem se s chlap- 
cem Karlem Zátopkem a on sobě maloval pěkněji. Měl staršího 
bratra o 9 let, Františka, a ten krásně maloval, měl Betlem přes 
10 m. dl. a dosud staví Betlem. Zátopkové mně půjčili města, kopce, 
chlév, Boží Narození, chlapy, roby — já jsem si to omaloval a již 
něco pro druhé na prodej udělal. Později jsem se naučil i dobře 
stínovat s kamarády svými. 

jak jsme uměli stínovaných chlapů malovat, to bylo pro nás 
zase málo. 

Město Příbor je od Frenštátu vzdáleno dvě a půl hodiny. Tam 
v kostele byl hezký Betlem s kolihami, salašemi, jak je to na našich 
horách Radhošti a Poustevnách. 

I šel tam kamarád J. Haim se na to podívat, nápodobil to — 
my k němu chodili a naučili jsme se to od něho — ale žádný do- 
mek mu vzít jsme se neosmělili. 

Po Hromnicích jsme se do toho dali — jiní se nám smáli, že 
Betlémy již jsou rozbourané, my že teprv je děláme, my toho ne- 
dbali — ,až na budoucí Vánoce podle příborského Betléma měli 
jsme státi svůj. Po 4 léta pak j§me chodili do Příboru obhlížet do 
kostela, zdali máme všechno správné. 

Teď stavím domky i z korku. Nejvíce jsem pracovával na Be- 
tlémech o večerech, dokud jsem tkalcoval; to bylo mé v sobotu 
večer až do půlnoci pracovat a v neděli odpoledne po požehnání..." 

Uvedený Mynář má nyní Betlem na lešení stavěný. Kol do 
kola obrubu tvoří „šance". V prostřed stojí chlívek se stříškou 
z klasů, tam sv. Rodina, na levo město (Betlem), na právo dědina 
se salašemi, větrným mlýnem, ovečkami a pod. Výše a blíže ke zdi 
je z lepenky tuhé nápodobený Velehrad dle kalendáře -- dále město 
ze zeměpisu školního — hrad Buchlov — hrad z kalendáře — kaple 
na Radhošti — dva Valaši, jak vaří žinčici. 

Tak a podobně vůbec ve Frenštátě se stavívají Betlémy. 

Teprv as od 10 let začíná se ve Frenštátě rozmáhati i vánoční 
stromek. 

Došla mne ještě zpráva, že v kostele na Vršově jsou malo- 
ané na papíru jesle s figurkami betlémskými. 

Není pochyby, že i jinde na Moravě oblibě se těší Betlémy 
i malovanými figurkami jesličkovými. 

Získal jsem i takový Betlem z dědiny Pod Juřinkou u Val. 
'. 3ziříčí s figurkami, připomínajícími rytinky lidových krojů z r. 



136 

1786, jež do své knihy: Bibliothek der máhrischen Staatskunde, 
Wien 1786, přibral J. Hanke z Hankensteinu. 

Jesličkové archy ve knihu svázané k vystřihování vydal v Tře- 
bíči J. Lorenz v ceně 1 K 80 h. 



Jesličky z vosku. Betlémy z terrakotty a sádry. Betlémy 
s figurkami oblékanými. 

O jesličkách z v o s k u na Moravě nemnoho mohu pověděti. 

V Třešti, o níž vícekráte zmínku činím, i jesle voskové — 
ale málo se hotovily. Jak píše můj dopisovatel — „neb málo vy- 
drží, brzy se zkazí a jsou drahé. Když až někdo měl voskové, tak 
to byl jen na prkénku malý Betlem: Sv. Josef, P. Maria, Ježíšek a 
dva pastýři, to bylo vše". 

Z vosku jsou i některé součásti jeslí v kostele na Starém 
H o b z i (Altfahrt) — provenience však vídenské. 

V Rymařově (Rómerstadt) staví se voskové Jezulátko od 
známé firmy Weinkamerovy v Solnohrade o Vánoce na oltář. 

Tuším, že od téže firmy voskové figurky betlémské jsou v ko- 
stele ve Friedlandě. 

Z terrakotty jsou některé figurky na jeslích v kostele na 
Starém Hobzí. Terrakottové figurky dodává pro Moravu hlavně 
Marie Nedomová, obchodnice devot. a parám, v Olomouci. Dodala 
takové na př. do Majetína, Paršovic a jinam. 

O oblékaných figurkách na Betlému píše mi jediný Bláha 
z Třešti: „... když ty koně (ze dřeva) obarvím, tak je potom 
nastrojím, dám jim pěkné sametové aneb atlasové dečky, kolem zla- 
tem lemované a též velbloudy nastrojím, tak že se to vše pak jen 
jen třpytí." 

Betlémy s figurkami ze dřeva. 

Příbor a okolí vyniká krásnými Betlémy složenými z figurek 
ze dřeva řezanými. Mnohé jsou velmi ladných forem a starožitné; 
jsou odleskem kroje tamního, jak píše mi důst. p. M. Bónisch. 

Tak jesle, jež nyní se staví v kapli sv. Alžběty v Příbore jsou 
pěkně řezány i polychromovány, staršího původu. Betlem celý je 
as 4 m. dlouhý, V/ 2 m. široký a 1 m. vysoký. Figurky jsou as 
18 cm. vysoké. David Hyner (f 1905 stár 85 let) zřídil nadaci na 
stavění, udržování a opravu toho Betléma. Figur všech je as 60. 

V Příbore posud vystavují velké Betlémy z dřevěných figur 
v mnohých rodinách, menší Betlémy jsou v každé rodině. 

Figurky na Betlémech příborských zobrazují obyčejně pasťře 
s ovečkou nebe štryclou, trakařem, plucami (vnitřnosti zabitého : ň- 
rete), pastýře klečící anebo s hudebními nástroji. 

Figurky vyřezávali v Příbore zejména tři bratři: Frantif k, 
Fabián a Valentin Bohumínský. Posud je zde několik samouk' a 



r 



137 



sice : Klement Serecký, Alois Grossmann, Antonín Staroveský, Fran- 
tišek Horkel a Valentin Michalík. 

Valentin Michalík, jenž pracuje nyní na ozdobném zboží pro 
kamnáře, v pravdě jako samouk pěkně řeže, jak svědčí reproduko- 
vaní zde cikán s cikánkou dle modelu z prastarých jeslí. (Str. 73.) 

Slušné figurky dřevěné řeže v Třešti také Karel Brázda, dále 
řeže figurky Alois Boudný v Brtnici, Konrád Boudný v Rozseči 
u Nové Říše — a přemnozí jiní, o nichž zpráva ani nepronikne. 
Leckterý výměnkář anebo pastevec v té příčině nejednou dosti sluš- 
nou práci vyvede. 




Obr. 43. Skupina dřevěných starobylých figurek z Přibora. Výška 2 dm. 

Zajímavý Betlem s figurkami ze dřeva řezanými má Frant. 
Poledna v Týnci u Olomouce, jenž již třikráte podnikl pout do 
Jeruzaléma. 

Když byl poprvé v zemi sv., tu v Emauzích vyřezávali bratři 
Jezulátka. I koupil si jedno, dal si Ježíška posvětit v Betlémě. To 
bylo r. 1885. A když přijel domů, přikoupil k Ježíšku množství 
figurek a tak povstal jeho Betlem. 

Navštěvují jej staří, mladí, zpívají u jeslí koledy a pak se mo- 
dlívají Betlémskou cestu od Redemptoristů. 

Ve Frýdku lze nakoupiti množství figurek dřevěných. 

V Oseku u Lipníka bývaly starobylé jesle s figurkami dře- 
ěnými, jež se amfitheatrálně stavívaly nad tabernakulem. Ne- 
ichovalo se z nich ničeho. 



138 

Betlémy s figurkami ze dřeva řezanými do Moravy dodávají 
i mimomoravské firmy, jako Frant. Vrat. B u k z Prahy dodal jesle 
do kostela ve Všechovicích, v Osové Bytyšce, Josef Krejčík do 
Blučína a Dolan. 

Z Tyrol jsou jesle v Dubě u Olomouce, v Brně (u kapucínů), 
v Olomouci (u kapucínů). Výška jednotlivých figur je 1 m., zvířat 
as 180 cm. Stály kol 1200 zl. Stavívají se v poboční kapli. Oltářní 
obraz se zastře perspektivou Betléma. Do kaple se dá as 40 stromků. 
Na štědrý den po celý večer zpívá zde lid české koledy. Když je 
12 hodin, ubírá se P. quardian s asšistencí kleriků řeholních ze 
sakristie a nese Ježíška, jejž udeřením 12 hodiny vloží do jeslí, okus 
řuje kadidlem a zpívá oraci: Concede a se slavným: „Benedicamu- 
Domino tt ukončí. Na to se obrátí k lidii, má krátkou promluvu a 
na to následuje podělení 18 chudých členů 3. řádu sv. Františka 
u jesliček. Každý obdrží 4 kor. Pak teprve se vrátí do sakristie a 
slouží slavnou mši sv. 

Po celou noc, hned od 6. hod. až do rána jest kostel otevřen 
a přeplněn zbožnými návštěvníky Ježíška. Dále je Betlem s figur- 
kami tyrolskými v Nových Hvězdlicích u Výšková. 

Z Vídně jsou jesle: v Křetině, Daéici u Františkánů. Z Mni- 
chova mají dřevěné figurky Betlémské v kostele ve Výmyslicích, 
některé figury na Starém Hobzí. 

Jiné Betlémy, asi s figurkami ze dřeva řezanými, jsou ještě ve 
Smržicích u Prostějova s fundací na udržování od manželů Při- 
krylových, na Sv. Hostýne (až půl metru vysoké figurky), v Zábřehu, 
v Šumperku, Střížově. 



Betlémy z figur malovaných na dřevěných deskách. 
Obrazy s Narozením Páně. 

Že jednoho času na deskách malované figurky betlémské a pak 
dle kontury vyříznuté bývaly staveny za tabernakulem, o tom mne 
došla z Moravy jediná zpráva z kostela kapucínského v Brně. 

Jako v Čechách a jinde, tak i na Moravě místo figur betlém- 
ských bývalo zvykem a jest dosud tu a tam stavěti na oltář obrazy 
s Narozením Páně. 

V Třešti o Vánocích v kostele na hlavní oltář se staví staro- 
bylý obraz, na němž vše je v životní velikosti. Zobrazen je tu Je- 
žíšek v jeslích, po jedné straně klečí P. Maria, po druhé stojí svatý 
Josef, před jeslemi klečí dva pastýři, dva jiní jim hledí přes ramena, 
v zadu za jeslemi je „voloušek" a „vosílek". Po epištolní straně 
toho obrazu visí jiný, na němž je zobrazeno město Betlem a zahrad] . 
Po evang. straně visí třetí obraz se stádem ovcí. Tu spí jeden pa- 
stýř pod stromem, druhý jej budí a ukazuje na anděla. V prostře ! 
obrazu je jiný pastýř, jak se polekal pro zář. 



r 



139 



Když je svátek Zjevení Páně, do prostřed se vymění obraz se 
sv. Třemi králi a po stranách komonstvo. Jsou prý asi 80 let obrazy 
ty staré. 

Ve Frenštátě jsou dva kostely a v nich o Vánocích na 
oltář se staví obrazy s Narozením Páně, do presbyteria pak jesličky 
a na těch jsou jablka navázaná. I chvojí druhdy obrazy ty se věn- 
čívaly. 

V kostele Običtovském u Žďáru vystavuje se transparentní 
obraz od Múllera z Mnichova, na němž znázorněno uprostřed Na- 
rození Páně, po jedné straně jak andělé pějí slávu na počest naro- 
zeného Spasitele, po druhé straně pak příchod sv. Tří králů. 



Betlémy s cachirovanými figurkami. 

Častěji na Moravě se potkáme s betlémskými figurkami cachi- 
rovanými. 

Tak v samé Třešti — sídle to ručně malovaných na papíru 
Betlémů — druhdy si oblibovali v tom, že z plátna roucho bylo 
slepené a vnitřek pilinami vyplněn. Ve formách se dalo formování. 
Pak byly figurky obarveny „a nebylo prý ani znát, že nebyly dře- 
věné". 

Druhdy v B r n ě u kapucínů v kostele bývaly figury betlémské 
právě takové jako jsou u kapucínů v Praze na Hradčanech. 

A dosud stejně takové figury jsou v kapucínském kostele ve 
F u 1 n e k u. Leč bližších dat o nich nebylo mi lze se dopátrati. 

I v Příbore některé figurky, ale zřídka bývaly kašírované, 
t. j. ze dřeva tělo, hlava, ruce a nohy byly vyřezány, a buď v roucho 




1. 2. 3. 4. 

Obr. 44. 1. Dřevená starob, figura z Přibora. — 2. Cách. stará fig. z Přibora. — 3., 4 Dřevené 
sošky pražské z r. 1804. (Past. vys. 22 cm.) 



140 

z lepenky či plátna, dříve v klíhu namočeného a pak v záhyby upra- 
veného přioděny a přemalované. 

Získal jsem takové sv. Tři krále práce starobylé, méně však 
umělé. Klečící král je zvýší 18 cm., stojící pak dosahuje výše 26 cm. 



Betlémy s mechanikou. 

V Třešti koluje fáma, že as před 50 lety v sále hostince byl 
ukazován velký mechanický Betlem. Jeskyůka byla prázdná, po- 
jednou tam přišlí sv. Josef a P. Maria a ubytovali se v ní. Mimo na- 
dání z oblohy se snesl anděl „Gloria" v záři a zůstal nad chlévem státi. 
Přišli pak pastýři od anděla poslaní a klaněli se Ježíškovi, nesouce 
mu dárky. Pak přijeli Tři králové s bohatým komonstvem, vše jen 
se třpytilo. 

Mechanicky byl tu předveden i útěk sv. Rodiny. Ta prchala 
do Egypta — již již je stíhající doháněli. Však v tom fíkový strom, 
pod který se uchýlila sv. Rodina, větve překlenul nad sv. Rodinou, 
zakryl ji a stihající minuli fíkový strom bez výsledku. 

I r. 1907 byl ukazován jiný mechanický Betlem v Třešti. 

V Čáslavicích u Kojetic v době vánoční se umísťuje v ko- 
stele Betlem v délce 40 cm., ve výši 70 cm. V pozadí andělé se po- 
hybují. 

Došla mne zpráva, že i ve Vladislavě u Třebíče jsou jesle 
s pohyblivými figurkami, starobylé, umělecké. 

V Příbore jest nyní Betlem vystaven v kapli sv. Alžběty, 
kterýž byl původně ve farním kostele na vedlejším oltáři. Hlavní 
jeho přitažlivostí — píše se mi — pro děti byl mlýnek povětrný, 
jenž se otáčel pomocí hodinového stroje. Jak zvláštní, oblažující 
pocit v době vánoční zmocnil se nás dětí i dospělých když ve ve- 
lebné ticho kostelní při pozdvihování ozval se vrkot tohoto Betlem, 
ského mlýnka ... 



Betlem v je slivkových hrách. Betlem v rukou koledníků. 

I na Moravě jako v Čechách a jinde řád Jesuitský na rozšíření 
Betlémů má nemalou zásluhu. 

Při hrách vánočních žákovských stavěn býval Betlem. Tak 
r. 1661 hrána byla vánoční hra v Uherském Hradišti, v Brně r. 1697 
ustrojily se nové jesličky. 1 ) 

Z kollejí jesuitských pronikal obyčej ten dál a dál i na venek — 
a hry jesličkové staly se majetkem lidovým. 

Domluvným toho svědectvím je správa Herm. Gallaše ve sp 
o Valaších v kraji Přerovském. 

4 ) V. H. — Str. XVII. 



r 



141 

H. Gallaš (nar. 1756, zem. 1840) líče obyčeje Valachů v zají- 
mavém spise druhdy za ztracený pokládaném, píše: „O Vánocích 
vystrojí se mladí šuhaji v čistých, bílých košilích a nohavicích a po- 
staví na hlavu husarky, ozbrojí ruky své obuškami, jakž obyčej jest 
Valachům na salaši. Jeden chlapec slouží jim za Anjela. — Zná-li 
z nich některý gajdovat, jide s nimi na koledu, to jest obcházeni 
dům od domu, kdežto se od nich divadelně Narození Boží tím způ- 
sobem představují: Anjel nese malé jesličky, v nichž voskové dě- 
fátko složené leží, při němž po stranách malované podoby Matky Boží 
a svatého Josefa, pak volek a osel se vynachází. Tento Betlemek — 
jakž jej jmenují — postavě Anjel na stole, odchýlí se něco na 
stranu. Valaši pak rozestřa na zemi své huňky, počínají jednu 
nebo druhou koledu zpívati, při čemž Anjel v svém časi počne 
Gloria zpívati, což oni zaslehše jako předěšeni povstávají, jemu se 
klaní a zaslehše novinu o Krista narození, spolu o to se radí, co 
mu asi za dary přinésti mají. Pak poklekna na kolena před je- 
sličkami, novorozenému Voj vodo vi svému se klaní. Konečně počne 
gajdoš gajdovati, oni pak zpívaje spolu, přes obušky přeskakují a 
způsob valaského tance křepčijou. Po skončené písni vinšují všem 
přítomným veselé Vánoce, za což jim každý rád buďto na penězích 
anebo moučném pečivu uděluje". 1 ) 

Takových her vánočních na Moravě jest velmi mnoho, jako 
vánoční hra „Betlem", zaznamenaná od F. Bartoše ze Ždánic ve 
spise: „Nár. písně moravské". Brno 1899, str. 546. — Ve hře té 
„Maria sedí a kolíbá děťátko". 

Hru tříkrálovou nalezneme též u Bartoše: „Nové nár. písně 
moravské". 1888, str. 187. Tolikéž Jul. Feifalík zaznamenal zejména 
hru tříkrálovou v knize: „Volksschauspiele aus Máhren." Olo- 
mouc 1864. 

A jinde po různu, na př. M. Václavek v knize: „Moravské Va- 
lašsko". Na Vsetíně 1894, líčí z Rožnova hru pastýřskou, jinou ze 
Vsácka 2 ) — dočísti se lze s důstatek takových her. 

Jsou i uměle některé skládány jako hry jesličkové : Bůh láska 
v jesličkách. Vánoční hra se zpěvy o 5 jednáních s předehrou. Na- 
psala a nápěvy opatřila T. A. V Brně 1905. Nebo: Hry jesličkové a 
tříkrálové. Složil František Klinkáč. V Brně 1897. (Díl I. a II.) 

Leč jako je tomu v Čechách i na Moravě, ne při všech vánoč- 
ních hrách bývá stavěn na scéně Betlem — a ne vždy při obchůz- 
kové hře pastuší bývá obnášen. 

Určitě ale nosí Betlem na moravském Horácku, jak o tom píše 
Jos. Dufek: „Jsou čtyři hoši, tři oblečeni za „pastejře" a jeden za 
anděla (bíle). Pastýři mají každý hůl s výši sebe a jmenují se : Bárta, 
Kuba, Matouš. Tři přijdou do bytu, jeden (jménem Bárta) zůstane 
2 dveřmi a ostatní vstoupí do světnice. Anděl nese „Betlem" (t. j. 

») Č. L. — R. XV. str. 260. 

a ) Srov. také C. — R. 1900, str. 23. 



142 

domeček, v němž jsou jesličky, ovečky, oslátko a j.). Kuba a Matouš 
lehnou a dělají jakoby spali. Anděl volá . . . ] ) 

Zvláště prý ve východní Moravě anděl nosívá „Betlem", na 
němž jako hvězda nad chlévem betlémským slabým kmitem pro- 
bleskuje plamének olejové lampy. 2 ) 

V Jimramově šest hochů přistrojeno za pastýře s širokými 
klobouky a s holí v ruce a sedmý za anděla chodívají s jesličkami 
(Betlémem) a provozuji pastýřskou hru. 3 ) 

Přebohaté jsou koledy moravské — na př. valašské 4 ) a jiné 
a jiné. 

Nejednou k o 1 e d n í c i mívají s sebou i Betlem. 

Tak v Mašůvkách u Znojma jdouce po koledě chlapci nosí 
štěstí, t. j. prut z břízy neb chvojky uříznutý, strčený do hrnce, na 
němž jablka, kadlátky, hrách, kousky ze sukna na způsob růžence 
nastrčeny jsou. Dole ustrojují chlév, do něhož dávají děťátko a 
k němu holubičku. Jdouce pak zpívají . . . Scestí, zdraví, pokoj svatý 
vinšujeme vám, napřed pánům hospodářům a potom dítkám . . . 5 ) 

S Betlémem na Moravě o koledě chodívají zvláště dráteníci 
usedlí v Zábřehu nad Odrou a jinde, při tom zpívajíce různé ko- 
ledy. Přijdouce do domu, čelnou stranu jako víko otevírají ve skřínce, 
kterou na pásu nesou a v níž je Betlem. Figurky mají buď papí- 
rové nebo dřevěné. Též mívají uvnitř rozžaté svičičky. Jako zvlášt- 
nost míval některý osla s pohyblivou hlavou. 

Pěknou illustraci koledníků moravských podává „Český Lid" 
r. VII. 2., s podpisem „Cizí koledníci na Moravském Slovácku". Ryto 
dle obrazu Alfonse Muchy. 



Betlémy ve Slezsku. 

Ze Slezska — mám tu na mysli rakouské i pruské Slezsko — 
došlo mne nemnoho zpráv. 

Jedna z Ogrodzoné (okres Těšín) s obyvatelstvem polským, 
že ve příčině jeslí není tam nic pamětihodnějšího — a druhá zpráva 
z B a š k y (okres Frýdek), vlastně žádost, abych po vydání knihy 
o Betlémech knihu tu tamže zaslal. 

Z jiných pramenů mi známo, že rádi poutníci z Čech, Moravy 
i Uher ve Frýdku, známém to místě poutním, kupují jesličky 
s figurkami betlémskými a domů si je odnášejí. 

Skoupě mluví o Betlémech slezských i dr. Jan Krupski v knize 
své „Szopka krakowska" na str. 7. 

*) N. H. — Str. 122. 

2 ) Z č. — v Str. 59. 

3 ) SI. — Rady druhé oddělení. III. Koledy vánoční. Str. 224. 

4 ) Viz Č. — Cis. 77. 

5 ) M. n. p. — Str. 739. 



143 

Obšírnější zprávu o těchto Betlémech dočítáme se v díle Ha- 
gerově „Die Weihnachtskrippe" na str. 86. Píše tu: Ve Slezsku, kdež 
lidové vánoční hry až po naše dny se dochovaly, zdomácněly i jesle. 
Slavení Vánoc ve Slezsku ve formě, v jaké trvalo ještě před několika 
desítiletími, upomínalo na Bavorsko a Tyroly. A. Peter píše: Před 
málo ještě lety u nás ve Slezsku o. Vánocích v některých místech 
v postranní kapli kostela nebo na pobočním oltáři nebo i podle 
hlavního oltáře se stavívaly Betlémy dosti veliké, nejednou i s figu- 
rami v životní velikosti, anebo aspoň kolébka s Ježíškem či loutka, 
jež dítko Boží měla představovati, bývala postavena. 

Častěji nežli ve chrámech nalézti lze jesle v domácnostech slez- 
ských. Zpěvy, přežitky to z lidových her vánočních anebo i církevní 
moderní zpěvy před nimi se zpívávají. 1 ) 

O Betlému ve Vambeřicích, poutním to místě v pruském 
Slezsku, píše Em. Jaroměřská-B. v nedělní zábavné a poučné příloze 
„Národní Politiky" k čís. 270 ze dne 1. října 1905. 

„V jakémsi domku jest po celý rok tam vystaven Betlem. I na 
něm lze viděti vambeřický přepych. Lze tu spatřit mnoho nádher- ' 
ných umělých vodotrysků, kolovrátků, různých hracích strojů a 
jiných vynálezů nové doby ..." 

Znamenitý folklorista slezský Vyhlídal často mluví ve svých 
pracech o vánočních zvycích Slezanů, leč o Betlémech jsem se ne- 
dočetl. 



Betlémy na uherském Slovensku. 

Jesličkové archy. — Betlémy z figur malovaných na dřevě- 
ných deskách. — Obrazy s Narozením Páně. — Jesličky 
z vosku. — Betlémy ze sádry. — Betlémy s figurkami ze 
dřeva. — Betlémy s figurkami oblíkanými. — Betlémy s me- 
chanikou. — Betlem v jesliékových hrách. — Betlem v rukou 

koledníků. 

Uherští Slováci rádi staví Betlémy. Jeden z referentů mých 
na Slovensku, spisovatel Karol Ballay, míní: „Čo sa týká Betlehemov, 
ja som tej mienky, že odkedy sú na Slovensku valaši a ovce 
a křesťanstvo, od tedy sú aj Betlehemy tu." 

A jinde, mluvě o hrách betlehemských a vlivu jejich na roz- 
šíření Betlehemův, pronáší zajímavý názor: „Ospevovanie a pred- 
stavovanie betlehemských dejov mohli doniest z Palestiny ešte před 
križiackými válčeniami ta putujuci veriací, to iste mohli urobiť aj 
križiaci. Historicky dokázaným skutkom je, že u nás na Slovensku 
už v 4. a 5. století po Kristu rozšířené bolo křesťanstvo . . ." 

l ) Citováno u Hagera z prací: A. Peter: Zuckmantler Passionsspiel, 
Pr gramm des k. k. Obergymnasiuras zu Troppau fůr 1868. — „Volksthúm- 
lic es aus Oesterreich-Schlesien" II. (1867). S. 276. — Srv. „Mittheilungen der 
sel Vsischen Gesellschaft fůr Volkskunde 1897. Str. 49. 



144 

Buďsi tomu jakkoli, faktem je, že v přítomné i pamětné době 
Betlémy na Slovensku těší se velké oblibě. 

V izbách rádi staví Betlémy zvláště „do kúta\ V koutě stojí 
stůl a nad něj na destičce v koutě se stavívá Betlem. Ubrousek visí 
z destičky trojúhelníkové, na níž Betlem. Před jesličkami „stoja dve 
ovečky, vol a somar, dychajú na Ježíška, že mu je zima, ohrívajú". 
Jesličky jsou v maštálce, od ní na vrch je „křivá pírť" (cesta). 
Mech se robí z bavlnových cveren a z pomutu (červeného) nebo 
z birkovníka. 1 ) 

Na večer zažnou svíčky u jesliček: „tri paškalovi" (hrubé) — 
tři voskové tenké a tři lojové malé a dvě „z mlieka tenki". — Ty 
tři paškálové znamenají: Tři krále, tři voskové tenké znamenají: 
„trich andělov s trúbami" — tři lojové tenké znamenají: „tri 
pastiri" — dvě mlíkové tenké znamenají: „Pannu Mariju se sv. 
Jesofom". — „Včielkaj prinde sviečka najvetšia, nad šecko moc- 
nějšia" znamená: Jezuska. 

Na ubrousku (antipendiu) jsou vyšité: „Srdečka, pohárce, 
beranie rožky, hrachovičky, sú šité- na celu, na okruhlice, na rebra, 
na hadience, na rybaci očka, na pérka, sú na obrúsku: racky 
(čípky), žilinské šítie, huseničky, štěpanie kvietky, výkrutky, retiazky, 
na stoličky, na polštěpaných kvietkov a na polokruhlic, na kuče- 
ravý kviety, na zubky, a Pán Boh vie ako ješče". 

Tak je tomu v Čičmanech. 

Do kouta stavívají Betlem s okrasou mechovou i v Tuchyni 
(okres Puchov.), vDobročné, ituz destičky visí vyšívaný „obrus". 
Rozsvěcují tu svíce, dvě i více a zpívají vždy večer u nich koledy, 
od Vánoc až do Tří králů. 

Že takový obyčej i jinde na Slovensku, došlo mne více zpráv. 

Ovšem začasté bývají figurky v Betlémech těch vystříhané 
z jesličkových archů jako v Báňské Štiavnici a jinde a jinde,, 
a potom do mechu zapíchané. 

O Betlému z figur malovaných na dřevěných deskách 
došla mne zpráva z Oravky na Oravě. 

Tam farský kostel v celé Oravě po reformaci je nejstarší, t. j. 
prvý katolický kostel z dřeva stavěný, neboť ostatní kostely všecky 
byly v rukou protestantských. Kostel je stavěný r. 1656. V kostele 
tom je malá „sopka" ze dřeva a slámou krytá, v ní jsou jesličky 
a v nich „Ježiško". Po obou stranách sopky stojí valaši (pasti eri 
oviec) na destičkách malovaní, též i ovce podobně malované. Na 
Tři krále dokládají se figurky tří mudrců. Tento Betlem bývá 
vystaven až do 2. února. Tento Betlem může mít okolo 150 roků. 
Figur je 6 — tři na jedné a tři na druhé straně sopky, tak i oveček. 

V Horních Hamrách v stolici Tekovské — píše Andrej 
Kmet — jsou velké figury Narození Božího na papíru a přilep* lé 
na deskách. 

l ) Pomut je tenči niť, birkovnik je hrubší niť. 



145 

Kdesi na Oravsku v kostele nachází se také Betlem s figurami 
plochými z desky a stavívají se figury domů betlémských i po 
stěnách okolo hlavního oltáře. Bohužel — pisatel ze Slovenska na 
jméno pozapomnél. — 

V nadejmenované O r a v c e v nejstarších dobách místo Betléma 
upotřeboval se obraz na plátně malovaný, který až po dnes se 
zachoval a který představuje Matku Boží a při ní je v jesličkách 
malý Ježíšek, na kterého dýchají „vol aj osel u . Obraz ten se klá- 
dával po čas vánoční nad tabernákulem. 

O voskových Betlémech dozvídám se jen z Prešpurku. 
Tam lze dostati figurky voskové u perní kářů před Vánocemi. 

Zajímavo jest, jak v některých rodinách prešpurských (ponej- 
více však německých) oslavují Vánoce u takových voskových nebp 
i papírových jeslí. Několik rodin příbuzných neb jinak spřátelených 
mají společné jesle; tyto pak přenášejí po dobu vánoční z domu 
do domu; do rodiny, v které právě jesle jsou, scházejí se ostatní 
na besedu, při čemž neopomenou společně několik Otčenášů se 
pomodliti. — 

Betlémské figurky sádrové mezi ostatními byly v kostele 
v Prenčově. Leč pomalu odstraněny byly a nahrazeny lepšími 
figurkami řezanými ze dřeva. 

Zdá se mi, že právě řezané figurky betlémské se těšily ode 
dávna největšímu rozšíření a lidových řezbářů takových figurek že 
bývalo velmi mnoho na Slovensku. Několik beden takových figurek 
z různých krajin Slovenska bylo mi posláno na ukázku, starších 
i novějších, a věru, že na nich mohl jsem konati studie krojové, 
zvykoslovné, nemluvě o jiných stránkách figur těch. 

Z betlémských figurek z Křivé na Oravsku — chovaných 
nyní počtem 17 v museu v Turčanském sv. Martině — předvádím 
na ukázku několik figurek. 

Je to lidová práce — sice neumělecká, ale typická. Figurky 
jsou celkem zvýší as 30 cm. Patrně práce samouka. 

V Prenčovském kostele jsou figurky betlémské menších 
rozměrů. Jsou zvýší as 13 cm. Jsou prací jakéhosi Jana Povázaná, jenž 
byl hotařem a „tie sošky robil vraj v starobě svojej, keď iné už 
nevládal". Sošky ty krojově věrné zobrazují pastevce, hudebníky, 
jsou mezi nimi i jeleni, ptáci a mnohé figurky. 

Nahrazují se novějšími figurkami dřevěnými, skutečně pěkně 
řezanými, jež vyrovnávají se lepostí figurkám, vycházejícím z našich 
závodů nebo tyrolských. Tvůrcem jich jest Josef Siladi, obyčejný 
„sedliak", který se řezbářstvo naučil sám od sebe. Před krátkým 
časem se odstěhoval do Ameriky. 

V Bytči (Nagy Bittse) bývaly též dřevěné figurky betlémské, 
a í více let jsou již uložené na povale, a roku 1904 s kostelem 
v hořely. U zřícenin kostela toho roku 1904 prodlévaje, Betlem ten 
jg jm oželel. 

K. Procházka, O Betlémech. 10 



146 

Lidové provenience jsou i figurky na Betlému kostelním 
v Banské Bělé u Banskej Štiavnice. Je tu i skupina: valach 
sedíci se psem. 

Stejného as rázu jako hořejší jsou figurky z Betléma štefúl- 
tovského od Štiavnice banskej. 

Že již před r. 177S Jesuité ve svém kostele v Prešpurku 
mívali jesle, o tom něco málo zaznamenáno je v diariu kostelním 
kolem r. 1768. Než podle poznámky tehdejšího „praefecta Ecclesiae 44 
nebyly velmi umělecké. Poznamenal: „Wer es andere Jahre schóner 
haben will, dem steht es frei, nur soli er schaun, Mrie er die Kosten 
tragen wird." Snad byly také ze dřeva řezané. Snad jsou to ony 
figurky z tohoto starého chrámového Betlému, jež nyní postaveny 
bývají v domácí kapli a v aule scholastiků. — Z ciziny (Tyrolska) 
mají jesle ve chrámu Bzinském (na Oravsku), tolikéž z Tyrol jsou 
jesle nyní po odstranění starších v Horních Hamrách (v stolici 
Tekovské), v Prešpurku u Jesuitů z Mnichova a podobně jinde. 

I z Frýdku na Moravě Slováci menší Betlémy domů rádi si 
odnášívají. 

Vlna universální obliby ve strojených soškách betlémských 
zasáhla i do Slovenska. 

Mezi jmenovanými figurkami betlémskými v Prenčovském 
kostele jsou některé starožitné dřevěné sošky také v látku oblečeny 
— a tolikéž v kostele u Františkánů v Prešpurku mají figurky na 
Betlému ustrojené. 

A ovšem i Betlémy s mechanikou najdeme na Slovensku. 

V Žilinském farním kostele býval Betlem s pohyblivými 
figurkami dřevěnými — leč r. 1848 Betlem ten s kostelem vyhořel. 

Nynější předseda musealnej Slovenskej Spoločnosti v Turč. sv. 
Martině Andrej Kmet píše mi: „Ako žiačik v Štiavnici (Banská 
Štiavnica) videi som mnoho Betlehemov s figurkami z papieru, 
z dřeva, z gypsu, z plachu, kde boly potom i rozmanité stroje 
v pohybu." 

Navýsost pak rozšířen jě Betlem při oblíbených vánočních 
hrách po širém Slovensku. 

Zajděmež na Detvu nebo do Oravska či Trenčanska, všude 
nalezneme vánoční hry a při nich Betlem. 

V „Slovenských Pohledech", XIX., 1899 (v Turč. s\\ Martině) 
líčí se Betlémská hra v Taj o ve ve Zvolenskej stolici. 

Jsou v ní osoby: „Anjel, Kubo, otec, Stacho, Fedor, Junák, 
jeho synovia, valaši." Anjel zpívá ... a mezi zpěvem položí Betlem 
na stůl — pak Anjel na konec vezme Betlem, a odejdou, několika 
krejcary podarováni, od domácích do jiného domu. 1 ) 

V knize Dobšinského 2 ) je otištěna: Veselohra s Betlehemom 
na Vianoce. Osoby vystupují : „Anjel, Bača, Stacho, Fedor, Kubo či 
Starý pes i Pšocha řečený." 

l ) S. R — Str. 116. 
a ) P. O. — Str. 121. 



r 






147 



VSichni přijdouce do domu zpivají. Anjel položí osvětlený 
Betlem na stůl a hra počne. 

Někde taková hra končí v tento způsob : Anjel vezme na loket 




3- 



O. 



o 



"8 

s 

► 
v 

09 

s 

a 
> 



o 



Bc <em t. j. „kostolčok s jaslemi, v nichž [lútka dieťa napodo- 
bí] ijca a vážné kráča napřed, ostatní za ním do kola tancujú 
a asto i gajdujú při speve ..." 

10* 



148 

V jiné knize maďarské 1 ) Jan Lanner a Samuel Schermann 
opisuji jako zvláštnost v Prešově (Šaryšská župa) betlémskou 
hru: „Jasličky", melodramaticky založenou. Vystupují ve hře té: 
Kubo, Starý, Anjel, Fedor, Bača, Stach. Otiskuji celou hru po Slo- 
vensku i s maďarským překladem, také melodie poznamenána při 
zpěvech a připojeno 10 pěkných illustraci. 

Hru tu po domech chodíce představovali „Jasličkári", totiž 
odrostli šuhajové řemeslničtí a jich hra před lety byla obstojná 
a vážná. Nosili velký Betlem s „vyrezbarenými osobami 14 . Později 
zakázala hru tu vrchnost, poněvadž jesličkáři přestali chodit z domu 
do domu, a představovali jen v krčmách, s mnohými přídavky 
neslušnými, hru. 

V okolních vesnicích kolem Prešova zachovala se až dosud 
hra ta. Však děj, rozhovory a zpěvy jsou pokažené již, zpěvy slabé 
a konfusní. Dobrá je poznámka redakce na str. 19. Bez hlubokého 
analysování rozhovorů a písní vidět z obrazů, že máme před sebou 
ne jeden lidový zvyk, ale dva. Kubo a Starý, ač oba nyní nosí 
podobu člověka starého, zosobňují vlastně zimu a jaro. Starý zabije 
Kubu, rakev měří pro něho, ba přikuje ho k zemi. Snad nějaký 
Rektor-mudrák spojil dvě hry v jednu a přeměnil na mystérium. 
(Přípustný i jiný než tento Krolmusovský výklad* Pozn. spis.) 

V téže revui na str. 20 — 27 otištěna ještě jiná: (Vianočná) 
„Betlehemská hra z Markušovcách v Spiši" (Bindt-Márkusfalvi 
Betlehemes Játék). Vystupují v ní zase: Anjel, [Fedor, Ivan, Stacho, 
Stari, Kuba], pastýři. Celá hra tu otištěna po Slovensku s maďarským 
překladem. Také melodie se střídá s odříkáváním. Nosí se Betlem. 
Tato hra je vskutku vánoční a nebýti v ní malých triviálností, 
obstojná. — 

Ze S u č a n (stolice Nitranská) do okolních vesnic chodívají 
betlemáři nosíce Betlem a hrávají vánoční hru. 

„Na bielo' sú ubraný, Kubo má kožuch a gatě má povrislama 
vypchané." Betlem je ze dřeva cele řezaný s hvězdou nahoře. Na 
konec lehne Kubo na zem a bijí ho. — Tak sdělil mi sklenkář 
těch několik fragmentů z pamětí svého dětství- 

Podobně je tomu v Tuchyni (okres Puchov). 

V Brvništi (Trenčanská stolice) niehdy chodzia aj vajčia 
šuhaia s Betlehemom, čtyria. Pátý je ,gric fc (dědek), má na ruby 
kožuch a giace ma vypchané. Na hlavě ma vysoku čapicu z papieru. 
Na bradze ma zvonček a s tiem zvonieva. 

Hniez ako pridzú do izby ty čtyria, zpievajú a chodziá do kola 
a tučú palicama o zem: 

Študajnom študajnom študyrydy dajnom 
Stydyrydy dajnum. Ovce moje ovce ja vas pase 
nebudzera, niech vas pase, kdo chce študyrydy . . . 
Ja vas pase nebudzem, račiej domov pojdzem 
. . . raděj domov pojdzem . . . 

l ) A. M. — Str. 1—19. 



149 

Kec odzpievaju, tak odriekavajú pacholátku (Ježíšku v Betlému) 
svoje priani. „Starej gric" takto praje: 

„Ja som starý gric, ja neumiem robic nic. 
Ja mu dam másla na kasičku, že sa on najie 
aj s matičku." 

Pridze druhy a hovori: 

„Ja mu dam takého barana, 

že budze na ňom skakac až do rána." 

Treci rika: 

„Ja mu dam kožuch chupaty 
od hlavy až do paty." 1 ) 

Obřadně lehne gric venku i na zemi a ostatní na holích jej 
zvednou. 

V Brvništi chodívají i tři králové nosíce Betlem. 

Z Pop radná (Trenč. stolice) chodívají s Betlémem jesličkáři 
čtyři, s gricem pět. 

V Dobročné (komitát Nitra) „chodija Betlehomci. Chodi a 
tria v peknom ruchu, na hlavě majú papierovi klobuky a bieli 
košule, v ruce honnú palicu. ,Kubo' ma velký vy vratěný kožuch 
a pevnú palicu. Jeden niese domček Betlehem, má ho na pásku, je 
ze slabých doscieček a papierem polepený. Vnutri sú pastierí, P. 
Marija, sv. Josef a P; Ježíš. Třetí nese zvonček a keď majú priit 
do stavenia zacinká. — Tu zpievajú, pře špás hovori aj tučú palicama. 

Na konec povedia: „Kubo líhaj!" A pak ho vyplatia palicu. 
Chodia aj po cely mesiac a schodia (prý) 70 dedzin." 
I z Rudnieho chodívají Betlehomci do vůkolních dědin, 
hry jesličkové provozujíce. 

V Číčmanech (okres Il'ava) velmi oblíbené jsou jesličkové 
hry. Dle výpovědi více Čičmanců se mi zdá, že je zde více známo 
takových her, či spíše jsou to varianty. Leč při této práci neběží 
mi o materiál textový, nýbrž spíše jen o vlastní Betlem. 

Chodívá jich s Betlémem více nebo méně „školski (děti) alebo 
aj vatšia chodia s Betlehemom. Seci co idú s Betlehemom majú 
pekne palice pozlatiené ako sú osvieceneho pana biskupa berly, 
pěkné zuté kotulky, pěkné zuté ostružky. Ta palica musí 12 let 
držat, čo sa nesmi pokazíc, lebo v kostele je o každú bírmovku 
sviatěná. Ve faře sú uložený a každá svoje jméno má: Jano, Ondriš, 
Stefo. Majů kožuchy vyvraceny na opak dva, jeden je Kubo, druhi 
nosi Betlem a jeden vybiera do vreca jačmen, oves, penjazy a čo 
d stanu. Na hlavě majú papierovy klobuky. Majú aj peknu bielú 
k selu vyšívánu na poharce lebo na srdečka, pekne biele kalhoty, 
ši oki opasky, pekne krpce z biele koze a z ovčej vlny pekne kopitca 
s pěknýma remenci otočený. 

') Fonetický pravopis. 



150 

Velký Betlem nosia aj dva aj čtyria, (malý jeden před sebu 
na pásku uviazaný). Izba Betlehema je ze dřeva aj figury sú ze 
dřeva. 

Kedz pridu s Betlehemom k izbe, najprv v pitvore zpievajú. 
Potom vynde jeden, do izby a pytá sa, či mu povolia. Má palicu 
a nese na pleci Ježíškovi dřevenu ovci. Idze s nu okolo stvola 
a povie: Prosím vas, poslušně, nechajte ma doist k jaslam Ježíš- 
kovým. 

Ne jeden raz domácí šak povie: „Odkud jsi zloději, čo ty tu 
hledáš, ty nám stádo kradnieš — a len sa pospiechaj zakal ne- 
dostanieš. 

Začnu sa prát — šak hned pristupí z pitvora s jaslami s velkým 
hrmotom, že čo sa tam stalo pod jejich šiatorom (budou)? 

Postavie jasle, zažnú sviečku a okazujú maličkým dětom 
(znamenajú malé děti anděle) Betlem. 

Pak zpievajú, tuků s palicama a chodie kolem jaslieček hezky 
piesničky: 

Vstavěj hoře Ondreiu, 

tak chytro seber senu Valašku. 

Poď skoro pojdeme až na ty hory zelené, 

čo to tam hoři budeme vidět, čo je spálené ... 

Po zpěvech pěkných sú parády (fatiny, špace). Na konec jeden 
hovoří: „Kubo lahni". A kec lahne na brucho, dva ho prekračujú 
a vravi mu: Kubo ovce předal a penjaze prežral harom, farom 
filisum. Stavaj stari Kubo hoře. 

Nebo : 

A ty Kubo šedivý, čo že jsi tak vždy hnilý. 

Prečo sa lén nevyspiš na takej duhej (dlouhé) noci? 

Pak kolem něho chodia a zpievajú: 

A ty Kubo starý, koho čakáš, tu máš staré šaty, 
čo oblékáš aj novů halenu vyšívánu, na kusy 
na kvalty roztrhánu. 

Také zpievajú: 

A ty Kubo hrbatý střelím ťa do paty. 
Prečo si ma v noci neobudil na roráty? 6 ) 

Žertem paličů ho tuků. 
. Do těchto jeslí Betlemců vyřezávají obzvláště pěkné figurky 
ze dřeva v Čičmanech Raděna Andráš, Filo Joseí. 

Takový nejstarší Betlem v Čičmanech má Kotěrec Juro. Ovečky 
v něm jsou ustrojené v ovčí kožky, pastýři mají kožichy z o^i 
kůže obrácené a na hlavách mají veliké klobouky a za nimi hai • 

Podobně jako Čičmanci chodí s Betlémem, provozujíce ] r 
vánoční, tak chodívají i z nedalekého F áčko v a. 

•) Fonetický pravopis. 



151 

V letech padesátých minulého století betlémští valaši s Betlé- 
mem chodívali i z Terchovej do Žilíny, provozujíce hry 
betlémské. 

Ve Šťáv ní ku (okres Nagy Bittse) dosud chodí betlemáři 
s nezbytným Kubou a andělem, nosíce Betlem a provozujíce hru 
vánoční. 

Ve Zliechově (okres 11'ava) provozují tolikéž hry betlémské. 

Betlem mívá podobu kostelíka o jedné až pěti vížkách. Bývá 
ze dřeva urobený a polepený různým papírem. Ve vnitř jsou 
„ofarbené" figurky". I obrázky svaté přilípají na Betlem. (Mezi 
betlemáři jmenují se: Kubo, anděl, bača, pastýř.) 

Betlemáři zejména zpívají písničky: 

Čas radosti, veselosti světu nastal nyní ...... . ! ) 

, Jinou : 

Vzhůru, vzhůru pastuškovia, poviem vam a ) 

Zpívají také: „Štěstí, zdraví, pokoj stálý, vinšujeme vám panta- 
tínku s panímámí, aj vašim dietkam. Z daleka se k vam bereme, 
tuto novinu neseme, čo vam povíme: Narodilo se nam dítě v městě 
Betlémě a ono tam neboratko leží na seně. Josef s Marijí kolebajú, 
s diefatkom sa obirajú. Spi dítě milý. Chalupka je velmi špatná, 
celá strhaná, skrz jesličky vítr fouká na Krista Pána. — Hospodáři 
daj krejcary, ať nám to spraví truhláři - neb je mu zima. — Co 
nám koli udělíte, pro dítě nech zaplatí vám to Kristus Pán v městě 
Betlémě. Na světe da požehnání, po smrti přijme do slávy ■— to 
vinšujeme." 3 ) 

Ze Zliechoya chodívají chlapci s Betlémem i do Huty, do Bě- 
lej, do Čavoja a do Rovného (Košeckého). A zase z Rovného chodí- 
vají betlemáři do Zliechova. 

V L o v n i c i (v Nitranské stolici) rok co rok chodí betlemáři a 
provozují hry vánoční. Kubo má „vyvrácený kožuch", tváře začer- 
něné „kožú černú" z jehňátka. Betlem má formu kapličky s věžič- 
kou, uvnitř jsou dřevěné figurky, zejména řezbář ve Chvojnice je 
vyřezává. — I zde Kubo lehá na zem, každý mu dá několik ran, 
zpívajíce: „Dobře bolo Kubovi, zakal bol mladý, zakal přeskakoval 
kričky, aj hnilé klády." Na konec dají palice na plece, jeden sedne 
na ně a ven ho vynesou. 

V Detvě (v Dohviezdny večer) chodievajú šíesti chlapci s „Ku- 
bou" (vlastně s Betlehemom) a podajedni chlapci i s hviezdou, ktorú 
na palici krúfa. Při tych obradoch. nezbadal som v Detvě nič pó- 
vodného, opakujú sa tu po celom Slovensku všeobecné známe a 
i ":ejné hry." 4 ) 

*) Viz variant: „Kolárovičtí dráteníci." Str. 24. 
3 ) Viz variant: „Kolárovičtí dráteníci." Str. 25. 

3 ) Fonet. pravopis. 

4 ) D. — Str. 181. 



152 

V Oravke (Stolice Orava) chodievajú chlapci po čas vianočný 
s Betlehemom ,po domiech, lež to už počina z obyéaje vychodit. l ) 

I v Oravě chodia živí betlehemci, ale ich hry či rozprávky 
sú hlúpe — píše mi slovutný kněz a učenec slovenský Andrej Kmef . 
Patrně pokažené ze starých ušlechtilých her vánočních. 

NaPrenčově a v okolí chodívají po dědinách s malými 
Betlehemy banníci (horníci) — zvláště ze sousední obce S v. A n t o n a. 

V různých krajích jsme stopovali na Slovensku použití Betle- 
hemu při vánočních pastýřských hrách. 

Překvapuje, že v diariu jesuitského řádu v Prešpurku není ni- 
čeho zaznamenáno, že by tam žákovstvem byly bývaly provozovány 
hry vánoční s Betlémem. 

Pováží me-li, že jinde tak řádem se dělo, vzpomeneme-li, jak 
již jsem se zmínil, že dosud jsou v kolleji prešpurské uchovány 
zbytky ze starých jeslí — zajisté že tomu tak bylo i v Prešpurku, 
a hry takové za použití Betlému tam byly konány v XVIII. století. 

Kolem roku 1860 ř. katol. kněz Andrej Radlinský napsal a 
tisknouti dal betlémskou hru — ale mezi lidem se nacházely starší 
rukopisy hry té. 2 ) 

V úpadku vánočních her na Slovensku — v nichž dosud re- 
miniscence na Betlem — je „chodenie skolískou či belčovi- 
kom" v některých krajinách slovenských. „Od Troch Kralov do 
hromnic tri asi 12ročné panenky, v sprievode vekom rovného jim . 
šuhajčoka chodia po domoch s pekne přistrojenou kolískou, v nějž 
majú látku detskú. Maria, v bielom čapči, velký ručník na hrdle, 
stojí uprostřed a kolíše kolísku na stol položenu. Dve Družice čisto 
oděné s rozpust, vlasmi stoja jej po boku, sprievodčík Josef za te- 
sara přistrojený s valaškou lebo toporkom v ruke ..." 

Přišedše do jizby, v dialogách rozmlouvají — a na konec Josef 
převrhne kolísku. 3 ) 

V okolí Šťavnice chodí i hornické děti s „hadom", na konci 
kterého čili hlava je „stajka snarodzeným Spasitorom". 4 ) Hada ta- 
kového spatřiti lze v Národopisném Museu v Praze. Při tom ovšem 
zpívají koledy. 

Koledy chodíce s Betlémem zpívají i vBrvništi (ve stolici 
Trenčínské, farnosti Papradno). O tom mi vyprávěl vyprávěč můj: 
„U nas chodia s Betlehemom aj na svatého Blažeja. A to chodia 
čtyria žiacia, jeden nosi Betlem a tam ti chodia s ním, nosia len 
palice. Keď do izby pridú, palicama tučú o zem a chodzia do kola 
a zpievajú: Na svatého Blažeja, zedly kočky Maceja a ten den sa 
začíná podlá obyčaja, a kdo nam ma niečo dac, niech nam z lásky 
praje a jak vy nam nedace, na svých hrncích poznáte. Budu lietac 
police, spadnu vám z nich aj hrnce. Žiacka kapca ubohá, všetko 
bere, čo kdo da, aj slaninu, aj rebra, aj ty babské ohrebla. 

l ) J. L. 

3 ) P. O. — Str. 128. 

4 ) J. L. 



] 



F 



153 

Naše paní veselá spadla s hůry do sena. Požehnal jej Boh syna, 
ona mluví, že je. . ." 

Byvše obdarováni, děkují: „Už sa odebierame, už idzeme a za 
vaše dary děkujeme. Nech vam Pan Boh zaplácí, čo ste dali, v ne- 
beském království. " 

Chlapec vezme Betlem na způsob* jizby z papíru zrobený 
s obrázky v něm — a jdou do domu jiného. 

Z dokladů uvedených seznáváme, že o hrách betlémských 
obnášený Betlem mívá podobu kapličky s věžičkou — nebo o více 
věžičkách. A tak se tu jeví podoba těchto síovenských Betlémů se 
„szopkou" polskou — aspoň co do vnější úpravy, jakož i s Betlé- 
mem maďarským o hrách vánočních nošeným. 



Jak vlídný čtenář seznal, v knize této bral jsem se směrem 
téměř čistě popisním — konstatoval jsem fakta. Různé dedukce 
jsou na jevě. 

Z líčení dosavadního patrno, že jako ze semene hořčičného 
rozrůstá se obyčej stavěti jesle do nejvzdálenějších krajin ze svatého 
města Betléma. 

Ovšem v ranních dobách křesťanství — vzhledem k pohanství 
vše obklopujícímu — pro ušlechtilý obyčej ptavěti jesle nanášejí se 
pouze různé prvky, rozmanité složky. 

Záhy v Římě zejména se napodobí betlémská jeskyňka — 
skutečné jesle se do Říma přenášejí z Betléma — a podle Říma po 
širém světě křesťanském se šíří obyčej: k oltáři, na němž se obětuje 
vánoční mše sv., přistavovati imitaci jesliček betlémských.. 

Snad již ve XIV. století i v Praze po způsobu římského prae- 
sepe napodobena byla betlémská jeskyňka. 

Dle Lib. Err. (100) v chrámu Matky B. před Týnem se při- 
pomíná k r. 1375 oltář sv. Felixe a Adaucta „in Crippa" — k r. 1371 
oltář sv. Prokopa v témže kostele „in crippa" (L. E. 81). 

Snad pražský arcibiskup Jan z Jenštejna (nar. 1350) měl na 
mysli některé pražské jesle, když psal: „Carmen Mariae ad cunas". 
Zajímavé tyto názory vyslovuje dp. děkan Tschernej, jenž podrobná 
konal studia o chrámech Mariánských „ad praesepe". 

• Zejména vánoční hry (mystéria) obohatily prosté jesle o při- 
stavené sochy hlavně P. Marie — i jiných osob, — až po vytisknutí 
her vánočních z prostor chrámových trvá zvyklost dál a dále 
v ostelích stavěti jesle nejednou s bohatou výpravou osob pří- 
sl -ých. 

Nechybí ovšem i hlasy, že beze vlivu mystérií samoděk Be- 
tl iy v kostelích jsou stavěny. Soudím, že obojí výklad — zde ten, 
jii ~ onen — dle různosti místa, krajiny, času — je přípustný. 



L 



154 . 

Obyčej stavěti jesle zejména šířili po širém světě Františkáni 
a Jesuité. 

Zvláště v době renaissance v XVI. a počátkem století XVIL 
v klášterních kostelích téměř všude se staví Betlémy — v druhé 
polovině XVII. století pronikají i do farních kostelů a spolu mezi 
lid. — , 

Jako Teresie z Liquori (příbuzná sv. Alfonse z L.), ze řádu s. 
Marie Magd. de Pazzis (f 1724 v Neapoli) ve své klášterní cele si 
stayí jesličky pod sklem, tak činí i jinde družky její — tak činí 
v dobách těch lid křesťanský vůbec a s něžnou láskou k Spasiteli 
radostně staví jesle a u nich pěje tisíceré koledy vánoční. 

Století XVIII. jest vyvrcholením rozkvětu i rozšíření Betlémů 
a zvláště v Itálii umělci zabývají se tvořením uměleckých figur 
jesličkových. 

Ke konci toho století je patrná reakce, tak daleko jde lžiosví- 
cenost, že snaží se obyčej, stavěti jesle — tento spanilý květ na 
stromu církve — utrhnouti, zmařiti. 

Slyšme takový neblahý výnos proti jesličkám v kostele, který 
r. 1803 v Bambergu vydal kurfiřtovský francký generální zemský 
komisař hrahě von Thůrheim: „Názorná představení jistých nábo- 
ženských událostí" — praví se tu — „byla pouze v oné době uži- 
tečná nebo potřebná, kdy se nedostávalo obratných církevních 
sluhů ... a lid na tak nízkém stupni kultury a osvícenosti stál, že 
bylo . lze snáze názorem předmětu nežli ústním poučením na rozum 
působiti a paměti nápomoci. 

K těmto názorným představením náležejí i tak zvané jesle, 
jimiž děje narození a jiných některých událostí ze života našeho 
Spasitele znázorniti se pomýšlelo. Jelikož obyvatelé franckých pro- 
vincií od delší doby tak daleko v náboženském vzdělání pokročili, 
a ústavy vzdělávací již tak daleko postoupily, že takových pomůcek 
za příčinou náboženského vzdělání a poučení není třeba ; — jelikož 
jesle již z největší části odstraněny jsou a zbylé v některých koste- 
lích jen malým dětem pro radost sloužiti mohou : úředníci a faráři 
se poukazují, aby postavení jeslí v kostelích svých úředních a far- 
ních okresů, kde dosud to bylo zvykem, budoucně více nedovolo- 
vali." 

Podobně výnosy světské rameno ještě tu a tam vyneslo — leč 
lid křesťanský nedal si vzíti tento překrásný obyčej. 

Vytvořil v té příčině nejednou díla umělecká, zvykoslovně 
i krojově památná. A ty Betlémy obestřel něžnou poesií duše syé" 
křesťanské, jež vytryskla zejména nejednou v překrásných koledách 
vánočních. 

A radostný to zjev : v době přítomné dosud v lidu křesťansl* a 
je velká láska k Betlémům a zvláště u nás v době naší začínai e 
četně stavěti jesle v kostelích. 

Jak již vpředu řečeno, o českých jeslích dosti pozdě zpi y 
přicházejí. 



j 



155 

Sdélenou mi zprávu, že by byl Karel IV. jsa na honu v Peči- 
cích (u Příbrami) přítomen mši sv. „adpraesepe" (u jeslí), považuji 
za velmi mlhavou, nedosti doloženou pověst — a kdyby tomu i tak bylo, 
není nutno slovem „praesepe" rozuměti Betlem v našem smyslu. 

České jesle mnoho mají společného s jeslemi v jiných zemích. 

Připadá mně to s Betlémem jako s keřem růžovým. Ať roste 
v parku nebo na mezi uprostřed polí, na jihu nebo severu — co tu 
nuancí na něm — a přece pořád je to růže. 

A tak Betlem co po širém světě má zvláštností — ale i podob- 
ností — pořade je to Betlem. . ' 

Všude pieta — i u nás staví Betlem. Toí ta míza blahodárná. 

V Římě v chrámu P. Marie Magg. dosud blíže jeslí jé olověná 
cassettka s hlínou z jeskyňky betlémské. A tak v Itálii, Tyrolích, 
u nás a jinde mívá rád lid něco na Betlému svém skutečně z Be- 
tléma jako kamének, Ježíška přineseného z pouti palestinské a pod. 

Všude staví jesle s figurkami voskovými, dřevěnými, obléka- 
nými a pod. 

A přece leccos je odlišného na Betlémech vůbec, tudíž i našich 
— zvláště vlivem okolí, prostředí. 

Italské figurky namnoze mají kroj svého kraje, bavorské po- 
dobně — naše tolikéž. Srv. na př. „našinský* kroj na figurkách 
zde reprodukovaných z Příbora. 

Zajímavo pozorovati, kterak v Polště, na Rusi na scéně pře-* 
nosné szópky (Betléma) se provozují hry betlémské — u nás mi 
není znám jediný případ. 

Ba i v našich zemích při Betlémech patrná nejedná zvláštnost, 
která není vlastní kraji druhému v zemích našich. Na př. formy 
vnější Betlémů. 

A dále — v době přítomné je v některé krajině velice rozšířen 
Obyčej stavěti Betlem — jako na Krkonošsku a na česko-moravské 
pahorkatině, — naproti tomu z jiných krajů —- západních Čech 
málo miíe došlo zpráv o Betlémech, a došly-li, byly negativní. 

Takové a podobné dedukce samoděk vynořují se v mysli při 
čtení knihy, proto více se o tom nešířím a spěji ke konci. 

' Na závěru pronáším touhu, by ve směru knihy u nás dále se 
pracovalo, neboť kniha přítomná daleko nevyčerpala v té příčině, 
co by se ještě shledati dalo. 

Jest i žádoucno, by starobylé jesle, pokud ještě tu a tam jsou, 
zachráněny byly a před zcizením neb zničením — ať jsou v majetku 
veřejném nebo privátním — zachovány. 

Jest i ku přání, by rozličné zjevy jesličkové — byť normou 
při tvoření byla tradice — byly vděčným inspiračním motivem 
k +voření nových Betlémů našim umělcům. 

Že to možno, ukázal „Český Betlem" od Štapfra a Cvekla 
s akovým zájmem po léta v Praze ukazovaný *), nebo umělci Fr. 

l ) Viz „Výroční zpráva Bolzanova sirotčince učitelského v Praze za 
re 1905". Str. 7. 



156 



Bílek s V. Fórstrem, kteří dodali jesle pro chrám sv. Bartoloměje 
v Pelhřimově. 

Posléze toužím po tom, by kniha tato přispěla měrou nejhoj- 
nější k uchování, oživení a rozšíření obyčeje stavěti Betlémy v ko- 
stelích i jednotlivých rodinách! 

Mystickou látku o Narození Páně zajisté hlouběji vystihuje 
Betlem nežli všeobecně nyní rozšířené stromky vánoční. 1 ) 




2 ) Nejstarší zmínku o ván. stromku činí r. 1508 kazatel Geliler 
ve Strassburku. Okolo r. 1600 církev katol. ničeho nenamítá proti ob> i 
tomu. Viz o tom Č. L. VI. 497. — Zmínka o vin. stromku: F. L. Věk o< I. 
Jiráska. (U Otty 1895.) Část I. str. 28. — Srv. O. L. XII. 340. 



OBSAH. 

Strana 

Prameny . 3 

Proslov 5 

Část I. O Betlémech mimo země koruny sv.-Václavské a uh. Slovenska 7 

Betlem: v. Palestině 7 

v Egyptě 9 

v Italu 9 

„ ve Francii 12 

„ ve Španělích 13 

„ ve Flandrech . . 14 

v Anglii 14 

„ v Irsku 14 

„ v Německu 15 

„ v Dalmácii 18 

„ v Bosně a Hercegovině 18 

v Přímoří 18 

„ v Chorvatsku 18 

v Krajině 18 

„ v Kprutansku 22 

ve Styrsku 22 

v Tyrolsku 24 

„ ve Vorarlbergu 25 

„ v Dolních Rakousích 25 

„ v Horních Rakousích 26 

„ v Solnohradsku 26 

v Uhersku 26 

v Polsku 28 

v Rusku 33 

„ v Rumunsku 38 

„ v Lužici • . 38 

Část II. O Betlémech v zemích koruny sv. Václavské s uh. Slovenskem. 39 
Betlémy v Čechách. 

Jesličkové archy 39 

Betlémy z figur malovaných na dřevěných deskách. Obrazy 

s Narozením Páně 44 

Betlémy ručně malované, z papíru 48 

Betlémy s formovanými figurkami z těsta 54 

Betlémy s cachirovanými figurkami .... 59 

Jesličky z vosku 61 

Betlémy z terrakotty a sádry 64 

Betlémy s figurkami ze dřeva 66 

Betlémy s figurkami oblékanými 78 

Betlémy s mechanikou 81 

Betlem v loutkových hrách 91 

Betlem v jesličkových hrách 105 

Betlem v rukou koledníků 111 

Pražské jesle 114 



158 

Betlémy na Moravě. 

Jesličjtové archy. Betlémy ručně malované z papíru 130 

Jesličky 1 z vosku. Betlémy z terřakotty a sádry. Betlémy 

s figurkami oblékanými 136 

Betlémy s figurkami ze dřeva 136 

Betlémy z figur malovaných na ořevěných deskách. Obrazy 

s Narozením Páně '. 138 

Betlémy « cachirovanými figurkami 130 . 

Betlémy s mechanikou 140 

Betlem v jesličkových hrách. Betlem v rukou koledníků . .140 

Betlémy ve Slezsku 142 

Betlémy na uherskémSlovensku . . . . 143 

Doslov 153 

Seznam vyobrazení. 

Na obálce : „Jesličky 14 , kresba ctih. fratera-umělce Pantaleona z Emauz. 

Obr. 1. Umístění Betlému v koutu jizby (na Slovinsku) . .19 

„ 2. Papírové antipendium z jeslí slovinských .21 

„ 3. Skupina jesličkových starobylých figurek z kostelního Betlému . 

v Oberwólzu (Štýrsko) 23 

4. „Szopka" krakovská kol r. 1850 30 

„ 5. Nynější szopka krakovská 31 

„ 6. JesliČKový arch (tištěný v Praze u Bohmana) 41 

„ 7. Jesličkový arch (tištěný v Praze u Kopeckého) 43 

„ 8. Betlémské figurky z Kladna .45 

„ 9. Malovaný strom z jeslí Cernpvického z Křince .48 

„ 10. Stará „Dálina" z Betlému v Ústí n. Orl. ... 49 

„ 11. Skupina z jeslí Cernovického z Křince • 52 

„ 12. Příbramští těstoví daráci * 55 

„ 13. Starý Betlem u sv. Notburgy v Praze 57 

„ 14. Gachirované figurky jesličkové v Ústí n. OrL . . 59 

„ 15. Voskové staré figurky betlémské oblékané v Jindř. Hradci . . 62 

„ 16. Starobylé jesle v Písku 65 

„ 17. Rozevřená almárka jesličková z Mostu 68 

„ 18. Ukázka dřevěných králických figurek 69 

„ 19. Dřevěné figurky žijíbích umělců 73 

„ 20. Dřevěný Betlem z dílny sochaře F. V. Buká v Praze 74 

„ 21. Dřevěné sošky betlémské z dílny F. V. Buká v Praze 75 

„ 22. Skupina dřevených soch z dílny sochařské P. Buška v Sychrově 76 
„ 23. Jesle v kostele píseckém ze závodu sochařsko-řezbářského Jo- 
sefa Krejčíka v Praze ...... . . 77 

„ 24. Betlem moderní jesličkového řezbáře F. Hanuše z Vysokého 

v n. Jizerou 79 

25. Část jeslí Krýzových v Jindř. Hradci • 82 

„ 26. Skupina cachirovaných sošek z Krýzova Betlému v Jindřichové 

Hradci .' 83 

27. Skupina cachirovaných figurek z Krýzova Betlému v Jindřichově 

Hradci .85 

„ 28. Gareis: Jesle. Tištěno originálem dřevorytu Maixnerova . . 88—89 

„ 29. Pastuší hra s Betlémem z Vysokého n. Jiz 108 

„ 30. Drataři s Betlémem 113 

„ 31. Starobylá skupina u Karmelitek v Praze 115 

„ 32. Anděl z jeslí u Karmelitek v Praze '7 

„ 33. Starobyle dřevěné figurky z jeslí u Karmelitek v Praze . . • 7 

„ 34. Střed jeslí u sv. Apollináře v Praze 8 

„ 35. Betlem v kostele na Karlově v Praze J 

„ 36. Půdorys betlémské svatyně na Karlově v Praze 1 



159 



| Obr. 37. Betlem u Redemptoristů v Praze 122 

38. Jesle u Kapucínů na Hradčanech v Praze 123 

39. Jesle v „Patronáte mládeže" v Praže 125 

40. Jesle v Emauzském kostele v Praze 127 

41. Jesle v Emauzském kostele v Praze .... 129 

42. Velký Betlem z Třebíče 131 

43. Skupina dřevených starobylých figurek z Příbora 137 

44. Dřevěná starobylá figura z Přibora — Cachirovaná stará figura 
z Příbora — Dřevěné sošky pražské z r. 1804 139 

45. Slovenské jesle z Křivé 147 



i 

j 



!| 



tirillo-Hiodějské knihkupeclví Gustav Franci v Pn 

doporučuje mimo jiné tyto spisy: 

Drbohlav Vincenc: Kláštery a jich význam v dějinách lidská vzděla- 
nosti. 8° (103 strany), 70 h, 

Dr. Jaroslav V. Sedláček: Pouť do posvátnýoh mfst Svatá Zorně 

a Egypta. Průvodce po svatých místech. 8° (302 strany), 1 K 90 h. 

Andreje v J.: Velehrad. Na oslavu úmrtní památky svatého Cyrilla, 
Í4. února, i sv. Methoděje, 6. dubna. 20 h. 

Cvrk Karel: Levý Hradec a Budeč. S 5 illustracemi. 40 h. 

Konrád Karel: Dájiny posvát. zpěvu starodeského. Díl I., 1881; v. 8' 
(215 stran [23 stran] a 7 hudebních příloh), 3 K 60 h. 

Princ Z. V. Lobkovic: ftfmstf papežově. Statistická data. S portrétem 
papeže Pia X. Cena 1 K 80 h. 

Vzdělávací knihovna katolická. Pořádají Dr. Josef Tumpach a Dr. 
Ant Podlaha. — Sešit 50 h. 

Bibliotěka mládeže. Redaktor Xaver Dvořák, professor městské vyšsl 
dívčí školy v Praze. ' 

Sešit I.: Za tatíčkem. Povídka od Dr. J. L. Hrdiny. 48 h. 

Sešit IL: Knihovna nebožtíka Martineau. — Zastavení času. — Teta Žofi 
a teta Ludmila Z frančtiny přeložila B. Pazderníková. 48 h. 

Sešit III. : Vypravování o králi Jano Sobteském. Polsky napsal R. Starkel ; 

f>řel. B. Tyšler. — Tadeáš Kosciuszko. Polsky napsal G. Pienaziek. Pře « 
ožil Jul. Košnář. 48 h. 
Sešit IV.: Slunce zašlo. — Sivý hoch. Povídky od Dra, J. L. Hrdiny. 4? b\ 
Sešit V.: Sněhový medvěd. Z franc. přel. B. Pazderníková. 48 h. 
Sešit VI.: Dédeček. Napsal Dr. J. L. Hrdina. 48 h. j 

Sešit VIL: Antoš Sooha, mladý vojín. Napsal J. Grajnert. Z polského pře^ 

ložil Julius Košnář. 48 h. 
Sešit VIII.— X.: Světlo v temnotách duševních. Napsal R. J. Kronbauei< 

1 K 44 h. 
Sešit XI.: Pétifrank. — Putování Kamarádovo. Překlad B. Pazderníkové. 60 1*. 

Sešit XII.: Odpusť a nezapomeň! — Malí přátelé Ořechoví. — Granát. — Důrt 

Bozériových. Povídky z francouzského. 36 h. 
Sešit XIIL— XV.: Upřímný. Z franc. přel. B. Pazderníková. 1 K 80. 

Lenz, Dr. Antonín: Socialismus v dějinách lidstva a jeho povaha 
a církev katolická, jedině schopná ku řešení sociální otázky. 1893; 
v. 8° (391 str.), 4 K 80 h. * 

Andrlik F. J.: Bezděčná pouť. Příběhy mladého Čecha v cizině. V. 8°. 
(114 stran.) Cena 1 K 20 h, vázané 1 K 60 h. 

Dostál A.: Z těžkých a blahých chvil česká minulosti. Dějepisné po- 
vídky pro mládež dospělejší. Se 7 illustracemi Frant. Klimeše. Lex. 
8., (348 str.) 5 K, váz. 6 K 20 h. 

Podrobné seznaný všech knih nákladem a v komissi naší vydaných zasýláme 
na požádání zdarma a franko. 



J «5- 



2 



This book should be returned to 
the Library on or before the last dáte 
stamped below. 

A fine is incurred by retaining it 
beyond the specified time. 

Please return promptly. 



WELLS B.KDERY, INC. 



WALTHAiVi, ív^SS. 0715-í 



FA205.29.1C 

O I 




3 2044 05 



FA 205.29.107 



Procházka 



Betlémech 



DÁTE 



AU69 



ttSUCD TO 



76 BINDERY 7629