Od nás: dvě povídky

This is a digital copy of a book that was preserved for generations on library shelves before it was carefully scanned by Google as part of a project
to make the worlďs books discoverable online.

It has survived long enough for the copyright to expire and the book to enter the public domain. A public domain book is one that was nevěr subject
to copyright or whose legal copyright term has expired. Whether a book is in the public domain may vary country to country. Public domain books
are our gateways to the past, representing a wealth of history, culture and knowledge thaťs often difficult to discover.

Marks, notations and other marginalia present in the originál volume will appear in this filé - a reminder of this book's long journey from the
publisher to a library and finally to you.

Usage guidelines

Google is proud to partner with libraries to digitize public domain materials and make them widely accessible. Public domain books belong to the
public and we are merely their custodians. Nevertheless, this work is expensive, so in order to keep providing this resource, we háve taken steps to
prevent abuse by commercial parties, including placing technical restrictions on automated querying.

We also ask that you:

+ Make non-commercial use of the filé s We designed Google Book Search for use by individuals, and we request that you use these files for
personál, non-commercial purposes.

+ Refrainfrom automated querying Do not send automated queries of any sort to Google's systém: If you are conducting research on machine
translation, optical character recognition or other areas where access to a large amount of text is helpful, please contact us. We encourage the
use of public domain materials for these purposes and may be able to help.

+ Maintain attribution The Google "watermark" you see on each filé is essential for informing people about this project and helping them find
additional materials through Google Book Search. Please do not remove it.

+ Keep it legal Whatever your use, remember that you are responsible for ensuring that what you are doing is legal. Do not assume that just
because we believe a book is in the public domain for users in the United States, that the work is also in the public domain for users in other
countries. Whether a book is still in copyright varies from country to country, and we can't offer guidance on whether any specific use of
any specific book is allowed. Please do not assume that a book's appearance in Google Book Search means it can be ušed in any manner
any where in the world. Copyright infringement liability can be quite severe.

About Google Book Search

Google's mission is to organize the worlďs Information and to make it universally accessible and useful. Google Book Search helps readers
discover the worlďs books while helping authors and publishers reach new audiences. You can search through the full text of this book on the web

at |http : //books . google . com/

/ID-LC

Í3% %m

HARVARD

COLLEGE
LIBRARY

Digitized by VjOOQIC

Digitized by VjOOQIC

Digitized by VjOOQIC

JOSEF K. ŠLEJHAR:

OD NÁS.

DVĚ* POVÍDKY.

(SIROTEK. - NEKŘTÉŇÁTKO.)

PRAHA

NAKLADATELSTVÍ J. OTTY
1907.

Digitized by VjOOQIC

\jti)^i^L

it'

/

VeSkerá přivá vyhrazena.

/■ />

. -/I ^

Tiskem České grafické akc společnosti *Unie«
v Praze.

Digitized by VjOOQIC

SIROTEK.

Digitized by VjOOQIC

Digitized by VjOOQIC

z nedéle na noc, asi do půlnoci, za-
vládla vsi obvyklá vřava. Ne maso-
pustní — masopust již minul — ale
postní; to je zde všechno jedno. Vřava
schlastaných starých i mladých, vra-
cejících se z hospody od karet a pití.
Šla to dobře tkalcovi na, v pazdernách
se vydělalo, a co zbylo z týdne v ko-
řalce a splátkách na módní hadry ne-
dobraného, dorazilo se starými i mla-
dými, jak mužskými tak ženskými,
v neděli. — Tak obvykle světily se ty
neděle na vsi. Jaksi moderně, sociál-
ně — aspoň podle domnění těch všech
zdejších mladíků, vesměs již s napá-

Digitized by VjOOQIC

J. K. SLEJHAR:

lenými, napomádovanými, do čela a
skráni nízko načesanými a uhlazenými
vlasy a s rudými, vybraně zakonče-
nými kravatkami na náprsenkách úz-
kostlivě vyžehlených místní pradlenou,
jež již za těch dob i na vesnici měla
jen z toho žehlení a praní takové sluš-
né živobytíčko. Ti mladíci pozůstávali
z tovaryšů, ze synků prodlužených
statků a chalup (neprodlužených ne-
bylo), i z čeledínů, i z jiných lidí. Ne-
bylo rozdílu o masopustu a postu —
leda že se nyní netančilo, ale za to
s holkami bylo styků jiných, snad je-
ště vydatnějších a všelikého trdlování
také dost . . . Vřava byla zrovna boho-
pustá, jaksi rozlehlá, nemírná, ale ni-
jak neobyčejná, překvapující. Skvěčely
v ní holky, vojenské písničky se roz-
lehaly, harmonika drsně úpěla, chvílemi
se něco popralo. A zase všeobecný
chechtot. Tak vše jest zcela obvyklé
u nás na vsi v neděli, bez Čehož ja-
koby ani neděle nebylo.

Těžce chmurná, v nehybných zásvi-
tech jakoby na všech stranách číhají-
cích tanoucí a vyvstávající z černých

Digitized by VjOOQIC

SIROTEK.

zejívých propastí jara, jež neznalo a
nemělo dosud ničeho jiného než oné
černé, posupně rozevřené nekonečné
rozlohy zemé — značila se ta březno-
vá nedělní noc. Temněla, choulila se
v chomáčích, jakoby nabírala své změ-
ti — a zase podivně se vynořovala
z propastí jarních a zasvitala bludně
zároveň. Takové noci jakoby ukrývaly
samé tuchy a vznikala v nich tajem-
ství osudu i života.

Ale tuch ani tajemství nedbala vřa-
va — až do samé půlnoci hlásala své
sociální právo vší brutalnosti života.

Ale asi k půlnoci, dnes rozhodně
i ku podivu dříve než obvykle, zanikla
téměř náhle. Jakoby přespříliš alko-
holu a přebrané smyslnosti praštilo
všemi těmi lidmi kamsi do těch pro-
pastí noci. Jakýs zvířecí výkřik kořa-
lečního hrdla zajikal se ještě chvíli
návsí, mezi chalupami se potáceje, a
zase od návrší kostelního se pustě vrha-
je na opačnou stranu — a zase za
okamžik jakoby nad mlýnským jezem
prorýval nepohnutou tmáň. Ale již
jako sražen s ostatním, rovně pohrou-

Digitized by VjOOQIC

J. K. SLEJHAR:

Žil se v úžasnou a posupnou němotu
noci. Vše, celý svět zabral se nena-
dále touto němotou jara, v niž domí-
raly i znova připravovaly se celé světy.
Řady olší temnějších a prázdnějších
vší té jarní obklopující je poušti tak
náhle osaměly tím zaniklým výkřikem,
osaměly zbaveny všeho styku s tím
životem dosavadním; a v řadě neko-
nečně splynulé, jako v pozastaveném
chodu příšer jiného života, světa a zá-
had, kladly se od jezu podél náhonu.
A celá ves, toho života mizerného, su-
rového, jakým do chvíle se jevila, zdála
se náhle obvláčena týmž světem ta-
jemného, záhadného, výstražného ži-
vota . . .

Nebylo by světla a bdění celým tím
světem nočním, snad ani rodění ani
umírání, ani ničeho — to vše jakoby
již druhdy naplněno anebo teprv u
vyčkávání — kdyby z jednoho okna,
véru ojedinělého v celé vsi, netrousilo
se mdlé, rozplyzlé světlo, patrně tam
uvnitř vykonávajíc jistý úkol, nebof
na vsi nadarmo se v noci světlem ne-
mrhá.

Digitized by VjOOQIC

SmOTEK.

To nebylo nadarmo — čekali tam
ve statku kobylu k hříběti.

Již čtrnáctou noc tak svítili, hlída-
jíce, ale pořád mamě, jak se to u ko-
byl děje. Všichni byli zmořeni, sedlák
nejvíce. A zdálo se, že uplyne ještě
více dní, než přijde co k čemu —
býváf u kobyl i nejzkušenějšímu těžko
co rozpoznati na delší dobu a určiti
pravou chvíli, počítej jak počítej a
suď dle čeho. A hlídej sebe ostraži-
těji, tak často se nedohlídáš. Hlídati
však přes to svrchovaně nutno, tak
nutno sedláku, jemuž od zdaru hře-
beni závisí třeba jeho statek, jako mo-
dliti se za spásu duše.

Sedlák sedě, hlavu o stůl opřenu na
loktech, podřimoval. Ale jen vytrženě,
krátce, zase hlavu jako vyjeveně na-
zvédal, rozhlížeje se světnici, naslou-
chaje.

Plouživé pološero, zmítané neklid-
ným světlem stažené lampičky, jež ča-
dila a dusila, panovalo v sednici. Jako-
by celý její prostor nedovedlo napl-
niti, v černé nezbádané úkryty zhušfo-
valo se při koutech a stěnách a za

Digitized by VjOOQIC

J. K. ŠLEJHAR:

předměty zde rozloženými. V těch
úkrytech tajilo se cosi tak neveselého,
zlověstného. Ba až nějak hrozno zde
bylo, aspoň za těchto chvil . . .

Na jedné posteli spala hospodyně,
V rozkládací stolici jakési spaly děti,
na zemi na slamniku služka. Vše ale
spalo neklidně, s vnitřním soužením
mrákot, tak vytrženě, jako vytržené
vše se zdálo. Děti mnohdy zaplakaly,
ženské stenaly. Ale přece jen vše jako
v odevzdání se v ochranu toho sil-
ného mohutného člověka, sedícího u
stolu s hlavou opřenou na lokte, v dů-
věře v jeho sílu a ostražitost, spalo,
dosud pořád spalo jakoby těmi mrá-
kotami země, vzrušenými a ujařmený-
mi zároveň, jaké byly v černém noč-
ním jaru vůkol.

Vždy při pozvednutí se jeho hlavy
se stolu jakoby hnulo se cosi celou
světnicí — pozvedaly se a zase jinde
začleňovaly schoulené a sešeřené její
prostory, po těch koutech rozběhly se
a znova nahromadily se stíny. V nich
maně a v patrném nezvyklém ulekání
zapátraly vždy zraky ohlédající se hla-

Digitized by VjOOQIC

SIROTEK.

vy. Zapátraly někdy po dlouhou upja-
tou dobu, naslouchajíce a uvažujíce
zároveň i probírajíce se v jakýchsi
nepřekonatelných nesnázích čímsi čer-
ně zataženého nitra. Ano, jako černě
zatažené bylo jeho nitro, tak náhle se
zatáhlo, asi od půlnoci, v tom osamo-
cení celého světa. Byl již několikráte
v chlévě za dobu onu — tam ale bylo
vše neustále v pořádku, aspoň v po-
řádku se zdálo, kobyla klidně stála,
žrala, pořád žrala a vyčkávala svou
těžkou chvíli, svůj osuJ.

To neobyčejné zatažení nitra zdálo
se míti jiné popudy, neznámé, nevy-
světlitelné — oh ostatně, jak lidskému
srdci se to již děje. Ledabylé prázdné
zlekání nebylo vlastní těm vždy po-
divně pátrajícím zrakům jeho, ani plané
vzruchy a nepřekonatelné nesnáze bez
nesnází vlastní tomu nitru dávným ži-
votem země se probojovavšímu, bezpo-
četné tak úžasně zraněnému, zklama-
nému i zjitřenému, ale vždy zase za-
celenému touž mocí země. Zahrávání
s životem a pohodlné zchoulostivění,
jež koketuje si se smutky duše, ne-

Digitized by VjOOQIC

J. K. SLEJHAR:

bylo vůbec v přirozenosti takového
člověka. Ale nepamatoval se, že by
mu již někdy bylo tak nepochopitelně
a těžce jako nyní. Cosi v něm úzkost-
livě hledalo a vzpomínalo — cosi mu
scházelo až do závratných prázdnot,
naléhalo, vyzývalo, cosi záhadně, ne-
přemožitelně stavělo se jeho pudu.
Pak to neobyčejné stálé probouzení,
neklid spáčů — pes za plotem pokňu-
čoval, cosi všady se dralo . . . Marně
nahlédal, naslouchal, uvažoval — mar-
né bylo se probírání jistotami svého
silného, zdravého rozumu, vyškoleného
a uzrálého výchovou země. Najednou
tak bez opory rozumu toho, na nějž
v zápasu jeho života bez protekci a
hýčkání zvrácených lidských řádů bylo
vždy jediné spolehnutí, a bez zdání
jistoty, jež až ze samých věkovitých
podstat země vždy vyvstávat se zdála
v jeho soužití s ní, zůstávalo nyní to
jeho srdce, které zchorobnělou malo-
mocí dávno již tak chabě nezate-
palo.

Vše jakoby selhalo u něho, náhle
neovládnuto, bez opory a přispění —

Digitized by VjOOQIC

SIROTEK.

všude takový rozklad, nejistota, děs
a rozplynutí . . .

Zrovna v halucinačním ohromen
zatrčel najednou zrakoma v tu utkvě-
lou, šerou nejistotu ve světnici vů-
kol hle, jakoby neoznačitelnou

mázdru přetahoval jejím prostorem a
tak zvolna a tak pochmurně, ale s ne-
odolatelnou jistotou, mocí jakéhosi
fatálního sunutí se a sněni, jemuž vše
pozemské a lidské z cesty musí jit.
Podivné bylo to zastření prostoru. A
zaledovělý neviditelný průvan, jakoby
rozevřely se neznámé veřeje, zalehal
do vnitř. Takovým zprázdněním, obe-
jmutím studeným a příšerným jako
v mrazivém ochvění, dotekl se skrání
bdícího. Spěl úzkou cestou, v chodu
přísném, nekolísavém celou světnicí,
ale nedalo by se určiti, kde by začí-
nal a kam by mířil, a nedalo se určiti,
jakému tajemnému výronu a zdání če-
ho by měl přináležeti.

Zdálo se, že zasaženo bylo všechno
jeho obejmutí příšerným — neboť
všechno ve světnici jakoby se malo-
mocně schýlilo, mrákotami úděsu a

Digitiz^d by VjOOQIC

J. K. SLEJHAR:

zkázy jato. A ticho hrozné se vzbou-
řilo, natlačeno do všech prostor vů-
kol, to ticho bylo těžké a husté a
strašidelné jako olověný mrak, v je-
hož sféře vše hyne a upadá. Ozýva-
lo-li se co dosud, náhle zajiklo se v tu
chvíli prudce a pádem, jako v smrtí-
cím úderu. Neskonalých, zejících hlu-
bin nabýval prostor ten zúžený, v hlu-
chých mystických pustinách zatanul.
Takoby temnost zaclonila svět . . .

Jemu ruce, jež položeny měl na
stole, upadat se zdály, necítil jich, vy-
jmuly se od ostatního celku — a mra-
zivě zchladly, zprázdněly, zhrflzněny
samy sobě, to srdce nepostačilo jim
záhřevné mízy dáti . . . Tušení zla vy-
stoupilo náhle ze všech koutů jeho
duše, provalivši se jí jako příval pu-
stinam\. Jakési nebývalé zvěsti, jakési
vidiny, jakési neoznačitelné pohromy
hltavě se tam vetřely -— a takové zá-
vratné upadáni v tom tichu zachvaco-
valo ohromené jeho smysly, i jakési
krvavé zuby bezděčně se vycenily, ří-
til se jakýs kostel, a ryk rozvášněné
sběři jako v klubko schoulený, strašně

Digitized by VjOOQIC

SIROTEK. 15

osamocený a pekelně pronikavý v da-
leku kdes posupně se hlásil.

A přec takové ticho vůkol, tak
hluboké, tak strašné — to jako-
by rozpjalo v zešílení jakési ruce,
jež v ohromivém spjatí všeho na vždy
ztuhly . . , Jak vše dlouho má potr-
vati !

Najednou v jakémsi prorvání někdo
mečem proťal to černé ztuhlé spjatí:
Z lůžka výkřik se ozval, divě, zmateně,
žalostně. A hned vše prudce světnicí
se vztyčilo, v chvatu o překot vše se
tudy někam hnalo. A z lože onoho
vypjala se tak hrobová, tak zlekaná,
zjitřená a zesinalá tvář — že až úzko
bylo.

Sedlák se ohlédl, vzchopil od stolu,
ze svých mrákot se vytrhl, bezděčně
přispěti bylo třeba tomuto zděšení!
Přistoupiv ke své ženě, co možná hla-
sem usilovně se opanovávajícím optal
se jí — však již ona sama se pama-
tovala, ale odvětit mohla jen vzde-
chem pouhým, prázdným zalinutím
rtů, jakoby slzami plynul a hasl její
hlas. Takový měla strašný neoznači-

Digitized by VjOOQIC

16 J. K. SLEJHAR:

telný sen — Bože, co že se to má u
nich dít...

Bylo to za téch družných pohnuti
niter, kdy bez dalšího vyptávání a
všech smlouvajících se zámyslů lidé
ve všem a tak pronikavě si rozumějí.
Nebylo tu třeba jakýchkoliv sdělování.
Hospodyně po svém vytržení usedla
na lůžku a němě zírala před sebe.
Ruce měla sepjaté na svrchnici. V hrudi
sedláka vše malátně se chvělo — ale
na venek bylo třeba jeho klidu a jeho
rozvahy. Také bylo třeba vysvětliti
ženě, co a jak stran kvačící významné
události, jež opanovávala ovšem zájem
celé rodiny a zájem celého statku.

Ještě nic není, vnutil se v prostou,
zachraptělým hlasem pronesenou vý-
pověď. Ale jeho hlas, buď tak sám
v sobě podivný měl přízvuk, sám sobě
nedůvěřuje, či jakými to příznaky
vlastní podstaty byl zaujat, anebo to
tak čímsi záhadným, nalézajícím se
v té světnici, byl uchopen a zpodob-
něn k svým účelům, tak neobyčejného
nabývaje zdání: že jakoby v ozev po-
supný kdes se schoulil a výsměvavě,

Digitized by VjOOQlC

SIROTEK. 17

ba v utlumeném jitřivém chechtotu
odtud vyhlaholil v odpověď, chvíli tak
vytrvávaje . . . Nějak ze svého hlasu
sedlák sám vytušoval temný volný vý-
směch, jenž až kamsi do kloubů mu
zapraštěl. Tak se zalekl vlastního hla-
su a tak připadal mu cizím, neobvyk-
lým, nepřirozeným. — Ale nenavykl
zbytečné marné zření přimykati k hnu-
tím nitra, s nímž nezbádané vlivy pro-
vádějí neobvyklá určení, nýbrž u něho
celé intensivní neodvratné zření vždy
musilo být obráceno k dílu země je-
mu svěřené, z vlastních ohledů a přání
jaksi vyvráceno, všeho, co jeho se tý-
kalo, zbaveno. Vždy to jen k dílu země
upjata byla jeho duše — a proto za-
nechav všeho již, co se s ním dělo,
navracel se k povinnosti.

Vyšel zase ze světnice podívat se
ku kobyle.

Ty nekonečně zbáznělé oči selk}^
v nichž stále ještě zůstával neznámý
úžas přízračného vytržení, vlekly se

tázavě a smutně za ním do dveří.

Když mohl již neslyšeti, zašeptaly ná-
hle její rty v háravém, usedavém za •

J. K. Slejhar: Od nás. 2

Digitized by VjOOQIC

18 J. K. SLEJHAR:

lkáni, při čemž zraky její úpěnlivě
vznesly se vzhůru:

»Ó, ať se přiblíží k nám milosrden-
ství Tvoje, Hospodine . . .«

Leč byla to taková vnitřní rozpou-
taná síla toho šepotu, jehož zvuky
přece fysicky sotva zněly, že jako tem-
ný úder zvonu zahlaholilo celou svět-
nicí to vzývání žalmu.

Pak brzo se sedlák vracel. A zase
k jeho příští v rozevírajících se dve-
řích tak obávaně, zlekaně spáčily se
ty její zraky z lože.

»Pořád ještě nic,« pravil ve dveřích,
nevcházeje ale do vnitř ... ale zase ta-
kovým cizím neobvyklým ozvem, jako
výsměšným či posupně nevěřícím,
uchopen byl v kterési neoznačitelné
části vůkolního prostoru noci jeho
hlas, jenž snažil se být oddaně nej-
prostším, řídícím se dle postižitelné
skutečnosti, jaká značila se sama o
sobě. Pokrčil zároveň rameny, jakoby
chtěl naznačiti, že již tomu všemu ani
nerozumí. — Ano dávno bylo přes
čas, dávno vše připraveno, každé chvíle
bylo lze nadíti se všeho dle obvyklých

Digitized by VjOOQIC

SIROTEK. \9

zkušeností — a pořád nic. Kobyla ne-
ustále žere, klidně stojíc u žlabu -—
totiž tak zdánlivě — však také jedno
se mu nelíbilo již po delši dobu po-
slední, ale s tím nikomu se nesvěřil,
neboť to byly jaksi věci, jež nedaly se
uchopit, zjevně postihnout, to nebyly
příznaky, zjevy hmotně neomylné, ný-
brž pouhé jeho tušení, či takové zdání,
vniknuvší do jeho cítění. Zastal v ně-
kterých chvílích u zvířete takový po-
divný smutek, jenž zrovna dral se mu
lítostivě do duše — někdy tak chý-
lilo hlavu, takový výraz zrovna bo-
lestně lidský, vycítěný a výmluvný zna-
čil se v celém jeho zření, v sevření
tlamy, jejíž dolní ret ochable a strnule
se věšel, v celé té linii hlavy, jež jako-
by 1 ýsovala oblast žalem a předtuchou
naplněnou, a zvláště v tom pohledu
těch rozumných, zkušených a oddá
ných očí, jež jakoby byly ovlhlé a
chvějící se v zachmuřeném nenadálém
stesku.

Taková je divná . . . smutná, vyzněl
v něm jednou při postižení oněch
okolností samovolně jakýs hlas, jenž

Digitized by VjOOQIC

20 J. K. SLEJHAR:

nevybídnut, odloučeně od jeho nitra
a vědomí, vypovídal. A na ten hlas
tehdáž teprv jakoby si v celém vý-
znamu povšiml tohoto stavu. Překva-
peně a pozorně jal se tu pozorgvati
zvíře: věru, taková smutná, smutná,
opětoval si přiznávavě, nějakým neji-
stým chladem a znepokojením dotčen.
Ale než blíže vše si uvědomiti mohl,
zase hned' vše setřelo se jako rázem
s tvářnosti zvířete — k životu obvyk-
lému rozvlnily se ony těžké linie a
výrazy žalu. Kobyla značila se jako
druhdy — hle, přistoupila ke žlabu,
chutě žrala, povívala hravě ocasem,
zálibně si odfrkávala, v obvyklém vů-
bec vzkypění svého mohutného ušlech-
tilého těla se jaksi nalézala bez závad
a překážek.

Usmál se tehdáž svému neurčitému
znepokojení hospodář.

Ovšem, takové zvíře, jako požehnané,
jako velebné, těch ctností i povinností,
z nichž ani jedné se nevyhnulo, matka
dobrá, vzácná, ušlechtilého, úrodného
lána, jež obrodilo se již v tolika zje-
vech bezvadné přirozenosti, v tolika

Digitized by VjOOQIC

SIROTEK.

generacích vybraných, zaujme celé
srdce svého hospodáře, íe jím celé
naplněno, prochvěno, žije jaksi jeho
životem, jak ani jinak býti nemůže u
zemědělce, jehož život vlastně výhradně
jest ustaven vším tím životem země a
projevy jejími. Jak ani jinak býti ne-
může, jedná-li se o život zvířete či
zemské hroudy, od nichž odvislo je
bytí jeho veškero . . .

Usmál se tehdáž svému znepokojení,
je pravda, ale nějaká nejistota v něm
zůstávala, jako neblahá tíseň, pokra-
čující i vzmáhající se, jíž zbaviti se
nemohl.

Ovšem, vždy plný nejistoty a ne-
blahé tísně je vůbec život zemědělce,
nemůže nikdy určovati ani plně nadíti
se, nesmí očekávati, nesmí důvěřovati.
Z neznámých, neovladatelných příčin
a vlivů pozůstává. Ale všechny tyto
nejistoty jaksi již dávno zpodobnily
se v celou jeho podstatu, v jeho po-
vahu, naznačily si svůj ráz, klidný a
ustálený, zpřirozenily se, nevyjímajíce
se nějak ke zvláštnímu osobivému
bytí, jež hrozilo by se v neustálém

Digitized by VjOOQIC

22 J. K. SLEJHAR:

znepokojováni a zkázonosnosti. Spo-
jily se s důvěřivosti a oddanosti vlastni
takovému životu k tomu snesitelnému,
umožněnému celku, jenž jakoby bez-
pečně tou rozvlněnou hladinou plynul,
tu v nástrahách spadaje, tu v nadě-
jích vyplývaje. Jeť to život navyklý
nebezpečím země jako u námořníka
nebezpečím a hlubinám moře, jež ni-
kdy nedají se zbádati a předvídati —
Tak bývalo obvykle — ale usmáv
se tchdáž, začal se přece kdes v skrytu
nitra obírati čímsi novým, náhle na-
stalým, nepochopitelným a se všim
dosavadním nesrovnatelným a vtírají-
cím se neustále, co také ani zrovna
vždy netýkalo se vlastní věci s mož-
nými důsledky, ale co někdy jako
mrakem zastřelo jeho neohroženou
mysl a v srdce chvilkovou, nezahla-
ditelnou trýzeň uvádělo. Nenadále
v takových okamžitých prováleních
nejčernější tuchy se mu vtíraly: že
každé neštěstí může se naplniti, že
není nikdy u nich dostatek míry bědy,
která by se najednou nedostavila, a
zalehalo mu zároveň do duše neod-

Digitized by VjOOQIC

SIROTEK. 23

vratné zdání, í^e.i takové spousty mo-
hou přikvačiti v jeho osudech a jeho
rodiny, jaké dosud nenastaly a jichž
přirozené nebylo lze se jen tak nadíti.
Ale zbýval se pak zase všeho roz-
umem, snaže se potírati neopodstat-
něná zdáni. A co se týče té kobyly:
taková to byla matka vždy jistá, utvr-
zená ve svých povinnostech, k pleme-
nem tak výhodně uzpůsobená, celou
stavbou těla, celou klidnou, rozšafnou
přirozeností, tolik také již řádných
mláďat bez nesnází vrhla, vždy všechno
tak v pořádku — tak v pořádku, za-
liboval si začasté. Bylo by tedy na-
jednou jinak ? To rozum nedával. Ne-
dalo se tedy stran té kobyly jen tak
planě očekávat něco zlého, mimořád-
ného, nepravidelného, spíše všeho bylo
se tu nadít naopak. A jakoby již ani
vše to znepokojivé v něm nebylo stran
kobyly, týkalo se jaksi všeho jiného a
přec ničeho určitého, ničeho — všeho
a ničeho. A zdálo se zase všechno
pouhou bláhovosti.

Byl jen od nějaké doby obezřelej-
ším na všechno kolem sebe, žádnému

Digitized by VjOOQIC

24 J. K. ŠLEJHAR:

nedopatření, pokud byl si vědom, a
které dovede začasté natropiti tako-
vých spoust, hledél nedáti místa. Vše
měl připravené, co nutno k tomuto
aktu, plachtu, strům, nůžky, provaz,
kus šleníku bavlny, vše na své místě
pohotově.

A co se týče kobyly samé, nespustil
jí poslední čas ani se zřetele, dohlé-
daje k ní dnem i nocí. Bylo to ostatně
dobře možno, jarní práce letos ještě
hned tak kvapem nenastane, je všechno
letos pozdrženo, v oupadech leží ještě
závěje, po polích plno vody — ne-
bude ostatně letos dobře na ozimy.

Ale taková nějaká smutná, smutná,
musil si přece zas a zase opětovati,
neustávaje bedlivě pozorovati zvíře od
onoho prvního svého zdání — a tu
bezradně, trudně se někdy nade vším
zamyslil. Přistupoval pak ke kobyle,
hladě ji, těše ji jaksi. Hluboce a vy-
trvale pohlížel jí do očí, jakoby do
duše samé chtěl se jí vhřižovati, pá-
traje tu po tajemstvích jejích a po ta-
jemství těch útrob, v nichž připravuje se
nový život, od něhož závisí tolik zdaru.

Digitized by VjOOQIC

SraOTEK. 25

A V dlaň pojal tlamu její, něžně ji na-
xvédaje a jaksi zvažuje. Na mohutná
široká prsa oddaně zapleskal, i na šiji
hřívou se pročechrával prsty.

Vždy jindy v takových případech
radostně ržála kobyla, prohýbajíc se,
nějak se vinouc, oddaně a mile vzru-
šená, a celá jaksi se tulila neoznači-
telným způsobem k svému starostli-
vému hospodáři. I jakoby jejím vze-
zřením pronikala tu usilovná snaha
co nejvíce a vší možnou měrou hle-
děti se mu odvděčiti — - neboť pravý
vděk pouze zvířeti je vlastní ~, a to
vždy činila jindy vesele a bujně, me-
tajíc tím ocasem dokola a srstí pružně
třepajíc.

Avšak za takových postižení toho
jakéhos smutku záhadného u ní ni-
koliv. Tu zůstávala tak netečná a
dále smutná, schýlena těžce, a jakoby
věděla o trapném dojmu, jaký to činí
na hospodáře, ale jakoby docela po-
moci si tu nemohla. Těhotné mocné
boky duřely jí při tom nehybně, ne-
hrály, nepromýkaly se měkce, šířily se
nepružně a jaksi úporně, jakoby olo-

Digitized by VjOOQIC

26 J. K. SLEJHAR:

vem nabity byly a nikoliv živým plo-
dem, jenž již žije a chce na svět, hned
se živit, skákat, radovat. Mimoděk sá-
hal na ty boky, bedlivě vyšetřoval
určoval polohu, dohadoval se, — a
zase tak bezradně, trudně se zamýšlel,
tona v nejistotách a smrtných tuchách
nade vsím. Přestávalo ho vše už tě-
šiti, jakoby mu jakousi velikou dosa-
vadní radost někdo bral — ale třeba
bez těšení, bez úspěchu i naděje, ne-
smí nikdy malátněti. Zemědělec při-
stupuje neohroženě a v sebezapření
k neodbytným povinnostem, valícím
se neodolatelným tokem nutnosti . . .

Takto ji stihl již několikráte, ale
v příštích chvílích jakoby se mýlil zas
a vše bylo pouhým, planým dojmem,
pouhým znepokojivým zdáním — ja-
kých vůbec v jeho životě dlužno se
vystříhati, má-li život být připrave-
ným i vždy silným.

Až zase za dnešní noci vše se tak
těžce, nebývalé shrnovalo v jeho duši.
Najednou, pádem, bez vysvětlení a
příčiny — dosavad vůbec bylo nej-
méně příčin. — A přece nahromadily se

Digitized by VjOOQIC

SIROTEK.

V ném valem ty nejčernější obavy a
tuchy, jako venku ty významné a těžké
mhy jarních nocí. Jakoby to mysl jeho
odvrácena a stržena byla od vytrva-
lého a bezpečného díla země, přichý-
lena náhle k jinému dílu neblahé my-
stiky a zkázonosných temnot.

Vyšed to v jakémsi vyvrcholení své-
ho ohromení ven, do chléva, podívat
se ke zvířeti, měl zdání, jakoby čer-
nou, strašně nakupenou siní valila se
za ním celá spoušť příšer — mávl vů-
kol sebe a síň zrovna v ledovém uří-
cení přeběhl. Snad ještě nikdy ne-
zmocnil se ho ústrach podobný, či co
to bylo, jemuž tak propadla jeho pev-
ná, silná mužnost. Brada se mu chvěla,
každý oddech mučivě zatajoval. Jistě
tak nějak černo a hrozno najednou
bylo tou síní.

Ale v přitlumeně osvětleném chlévě,
kam šlo se zrovna ze síně, nebylo vol-
něji a utěšeněji. Něco nehybně, pří-
šerně schouleného vetkalo se do všech
jeho ztemnělých, vlahou, ukládající se
a páchnoucí znojí naplněných prostor,
jež při jeho vstupu jakoby najednou

Digitized by VjOOQIC

28 J. K. šlejhar:

se jinak složily a změnily rázem svou
scenerii, aby pozemské oko nezhlédlo
záhadná tanuti, jež tu právě dlela. Tak
mu to aspoň připadalo — ale zane-
chav sebezapření a úsilí všech těch
tuch a fantasií, vrhl teď všechny hle-
dy své i zřetele k těm událostem, jež
tady značily události samého skuteč-
ného, nemýlného života. Ku zvířeti
sice ještě s celou spoustou obav, jako-
by se tady již odehrávalv zrovna kata-
strofy, jaké kdy jeho světem se mohly
díti, vzhlédl — ale přece se vzhledem
neohrožené střízlivosti již . . . oh, onen
strašný zoufalý smutek postihl při něm
zase.

Jindy za těch noci, neukládajíc se
sice již vůbec za toho stavu k ležení,
ale klidně, bodře stojíc, požrává si
lehce, neúnavně, se zálibou a vybra-
nou jakousi péčí, — také se jí to nej-
lepší předkládá, třebas málo — tu
vhřižujíc si tlamu delikátně ve žlab a
zase ji mírně nazvedajíc k žebřině, aby
utrhla si kus jemného, vonného sena,
pro tyto případy výhradně uschováva-
ného, s nímž pak zase k omočení do

Digitized by VjOOQIC

SIROTEK. 29

Žlabu s Čerstvou, neustále měněnou
vodou se chýlí. Milý, známý, rytmi-
cký křupot požíraného obroku stejno-
měrně a zrovna konejšivě se to tehdáž
ozývá. A nyní takové prázdné, zasmu-
šilé ticho, jímž pozastaveno se zadalo
vše v chlévě. Nedávajíc ohlasu života,
nežerouc, neodřrkujíc, téměř nedý-
chajíc, skloněno bylo zvíře, hlavou až
k samé zemi zasahujíc, jakoby na ní
lpěla mrákotná naléhající tíha. A celé
jakoby bylo pochmurným stínem obe-
jmuto, jenž na něm se zhušťoval k čer-
ným, hustým, zlověstným rysům. Ná-
silně protřel si sedlák zraky, zamnuv
v nich dlaněmi — a ještě jakoby po-
stihoval sledy toho prchajícího černého
chumlu, odervaného ze zvířecí by-
tosti.

Lampička na stěně někdy náhle
vzplála. Ale v tom již kobyla sama,
poněkud hlavu nazvednuvši, po něm
se ohledala. Tím projevem zas zná-
mého života poulevilo se mu v ne-
smírné jeho stísněnosti — ale kdyby
nastávaly mu zmatky jakékoliv, nebylo
na čase, jimi se obírati a všelikou

Digitized by VjOOQIC

30 J. K. SLEJHAR:

trýzní svého nitra, nýbrž tu byly vždy
jen vlastní povinnosti, k nimž veleno
přistupovati. Načež setkaly se jejich
pohledy — jeho pátravý, celou duší
výzvědný a zároveň polekaný i neji-
stý, s pohledem těch vypouklých, mo-
hutných zornic koně, jež jakoby tu
smutně zapadaly i zatonuly ve smutek
zrovna usedavý a neobsáhlý, výmluv-
ný, v jakém jen pronikavé ubezpečené
vědomi oddává se bezpomocnému i
beznadějnému trudu ve svých chvílích
zatajené nezvěstnosti. Leč byl to jen
pohled jediného okamžiku, právě té
své chvíle nezvěstnosti, v níž tak ne-
rašeně a do zoufalé libovůle lze se
oddati všem projevům a přesvědče-
ním nitra — jak setkal se ten pohled
s hospodářovým, hned vytrhl se jako-
by ze své zkázy a zatajiti se snažil vše
to, co jej právě bylo obestřelo. Jenže
bedlivému hospodáři nedovedl již unik-
nouti, zachytil jej v celém dosahu jako
zlé vidění a více mu jej nikdo ne-
odejme, nikdo neodejme.

Ještě prudčeji a chvěj něj i než prvé,
když pádil tou síní, čímsi uhrůzněn,

Digitized by VjOOQIC

SIROTEK.

zajektala mu brada, ale to již ne v bez-
podstatné hrůze jakési, ale vzlykem
nenadálé, usedavé lítosti, jež ho ce-
lého naplnila a zalila dusivou, palči-
vou vlahou. Jakoby ho to sám ne-
smírný stesk země opanoval. Tak mu
bylo najednou něčeho nekonečně líto.
Tak líto, tak líto něčeho, čemu nemohl
pomoci a nad čím háravě a mučivě
se v nitru rozplýval. Kéž by tak mohl
hlasitě, nepokrytě, bouřlivě rozjiknouti
se v tom usedání srdce, zaplakat prud-
ce a náruživě, u výbuchu zoufalosti
rozmávati se nějak rukama, dovolávat
se při tom čehos a cosi vzývat, aby
ulevil tomu nezměrnému rozplývání
a vzjímání se hoře — ale takovým
úporným srdcím to není dáno, ta jen
smutek stajit mohou jako země. A jen
dusil se tím záchvatem nevysvětlitelné
své lítosti . . .

Přistoupiv napotom ke kobyle, jež
zřejmě, hluboce trpěla, objal prudce
a horoucně její šíj — ta hned ve své
těžké schýlenosti přeložila se a jaksi
poddala se jeho objímajícím rukám.
Zavzdechl jako z prorvaného měchu,

Digitized by VjOOQIC

32 J. K. SLEJHAR:

prázdně, hluboce, prsa se mu mučivě
vzdula a takto vytrvala jako y ztopo-
ření. Jakoby byl s sebou pochmurně
ustrnul ve své kruté lítosti, svíraje tu
zvířecí šíj.

Co se to s tebou jen děje, zašeptal
po chvíli tou otázkou, jaká nežádá od-
povědi. Kobyla takovým podivným,
zaúpěle zdušeným zařehtáním zodpo-
věděla svým způsobem tuto jeho otáz-
ku. Až bylo mu najednou tak nesne-
sitelno při všem, že vyšel spěšně ven,
zanechav všeho; aspoň na okamžik na-
lézat kdekoliv jinde, za jiných okol-
ností a snesitelnějších vlivů úlevu pro
to lítostivé rozhárání, jež by ho tu za-
lknouti musilo.

Jen ještě neopomněl stavět se ve
světnici, kde také nebylo konce ne-
známé lítosti a nenadálému ustrašení
a vlivům neznámých podstat, aby sem
snad připomenutím obvyklého chodu
života přinesl nějakou úlevu.

Pořád ještě nic, tedy ohlásil dovnitř,
sbíraje jaksi sil ke svému sdělení,
aby bylo co nejprostší, nejpřiroze-

Digitized by VjOOQIC

SmOTBK. 33

néjší, jímž by označil, že všechno
je v pořádku a stále nic k obáváni.
Ale sám pak, pokrčiv rameny nad tim
vším, zpátky síní zadními dveřmi za-
šel na dvůr, za humna, do volného,
ztemnělého již šera ...

Jedinou černou, propadavou změtí,
o jakési neznámé hlubiny ústrašně
vzepřenou, tanula země vůk(/l, jež
oupadem se brala do rozsáhlých stráni
zdejších, v pozadí kdes příkře nasta-
věných. Ze země té, ještě holé a prázd-
né, rozkypěné, odkudsi z jejích beze-
dných útrob vynikal utajený, vzrušený
zurkot řinoucích se jarních pramenů.
Někdy jakoby zvýšeněji, náruživěji se
dral, pak zas tlumeně, unaveně zapa-
dal. Bylo to jako mluva země, jako
záhadné její výhlesy, náhlá zavolání,
náhlá zajikání. Mdlý, zasmušilý, ne-
označitelný úsvit, jakoby něco matně
prohledalo pouhým bělmem očí, ne-
uvyklých zření, vyvstával nejistě a há-
davě od těch černých, změtených
ploch. Po stranách a vzhůru mizelo
vše v šeru a mhách. Z celé pak dáli,
ze všech stran, vše naplňuje, vším se

^. K. Šlejhar: Od nás. 3

Digitized by VjOOQIC

34 J. K. ŠLBJHAR:

rozprostíraje, sbíral se podivný, unylý
hlas, táhlý, nékdy nekonečně tesklivý,
jako pláč z dávno vhřiženého zármutku
vyplynulý, hlas zmíravé upadavý, ale
hned zas unyleji, význačněji se pro-
bouzející — neustávající to dobou tou-
to ohlas jarních, vzbouřených, přeby-
tečných vod, nedalekým mlýnským je-
zem se provalujicich. Všechny ty jarní
noci neustávaly takto volati.

Nachýlil se skránémi do té vlhké,
chladivé noci a k tomu vypjatému,
neustávajícímu stenu krajiny smysly
se přiklonil. Tak nějak lítosti a stís-
něnosti v jeho duši odpovídal, s se-
bou ji unášeje v záhadné své řičení.
Země sama jakoby to kvílela v muči-
vém vznícení. Bylo to jako náhlé vy-
jmutí se ze všeho, poměry skutečno-
sti se vytrácely, vlastní život zanikal,
vše vloženo se zdálo v tajemné, za-
smušilé ovláčení toho smutku. A ten
hlas zkomíral, divně pěl, skládal se
měkce i bolestivě v to chmurné ovlá-
šení duše — hlava jakoby v nejistém
zapomnění kladla se na jakous podušku,
tak na vždy usnouti se chtělo, rozply-

Digitized by VjOOQIC

SIROTEK. 35

nouti, pohroužiti se v tu šerou neob-
sáhlost země . . .

Náhle jím cosi prudce otřáslo, ucho-
pilo ho, významně mu pokynulo, bylo
to jako vyburcování. Až dech se mu
zatajil, a jakoby zapraštělo mu v klou-
bech a vemklo se mu v hruď — ucouvl
překvapeně zpátky, ruce vzpjal jako
na mimoděčnou obranu: jakás tajem-
ná, schoulená bytost na něho zazřela,
zazřela tak v pronikavé jistotě, jakýms
mocným úžasem a neodolatelným tla-
kem, že až kruté sevření pocítil ve
všech útrobách. Zalekl se, zachvěl —
ó, několik vrb schýlených tanulo ne-
daleko něho, vyjmuvších se z temnot.
Zdálo se, jakoby právě přikvačily. Po-
divně dotčen, nevybavoval se z nena-
dálého hnutí svého — a jakoby to na
tu chvíli nastalo pozastavení všeho,
celé noci, hlasů, zvuků, temnot, ploch,
zdání, projevů a nejistot.

Nachýlen strnule do té vlhké, chla-
divé noci, dlouho tak zůstával. Až pak
zase s povzdechem se vytrhl: Same
šálení, samé marnosti a samé tuchy a
samé neštěstí, vyplynulo mu samo o

Digitized by VjOOQIC

36 J. K. ŠLBJHAR:

sobě ze rtův a smutně zakynul hla-
vou.

Vrby odnášely se od něho v pevné,
sevřené řadě, trvajíce na jakýchsi
svých úmyslech. Do temnot již neza-
nikly.

A hle, jakoby ho náhle upomněly
na nějaké významné své posláni. Ne-
obyčejně se znepokojil — nějaká osud-
ná tíha skutečnosti, které jakoby byl
nepravidelně zanedbal, udeřila mu to
prudce na vědomi. Z čehosi v úžasu
se probral, vytrhl jako ze sítí. A bez
každého již omeškáváni spěchal zpátky
domů, nedbaje temnot, obluzení, ná-
strah, tuch a nejistot. Zacházel přes
temný dvůr, jenž jakoby se před nim
v zlověstný úkryt šlehal, a jakýmisi
neodbytnými překážkami bylo se mu
tu prodírati, při čemž neviditelný, čer-
ný, nezbavitelný živel přisouval se tí-
živě a vlekle ke každému jeho kročeji.
Za nihi unyleji a truchlivěji zněl pláč
jarní krajiny. V plném kvapu již sběhl
posléz síní zrovna do chléva . . .

Kobyla měla se právě k hfiběti.

Digitized by VjOOQIC

SIROTEK. 37

Ku podivu, jak neopcvéděný zůstá-
vá mnohdy i nejvýznamnéjší béh pří-
rody. Aspoň pro naše smysly.

Hned cele svůj přistoupil k důle-
*žité povinnosti — z těch povinnosti,
jež vždy provázejí a značí událost,
epochu v živote zemědélce. Přistoupil
s napjatou rozvahou a vyvrcholenou
zkušeností dlouhého života vlastního
i zděděných tradic minulosti k této
velké povinnosti, nezbudiv nikoho, ni-
čeho, zbytečně nevzrušuje, jak to má
být v případu tomto, za jakéhosi ve-
lebného utajeni, ztlumeni a klidu. Tak
rodí příroda. A v jakémsi vážném vy-
pjatí zřetelu celé své bytosti přistou-
pil k této povinnosti, poznamenav se
i zbožně křížem . . .

. . . Těmito asi chvílemi nad celým
stavením a životem zde jakoby šlehala
se čím dále význačněji neblahá osu-
dovost. Čím dále větŠí jakýsi nepokoj
sem zasáhal. Nezvěstný nepokoj, vzru-
šený úžas, jehož nebylo lze postih-
nouti. Nastavěly se vůkol takové ne-
dozírné temnoty, v nichž jako průlo-
my nějaké děsivé výhledy zdály se

Digitized by VjOOQIC

38 J. K. SLBJHAR:

Otevírat. Vše to byla natlačená, beze-
jmenná, nehybná hrfiza. Kahanec ve
světnici zrovna zděšeně unikal plouži-
vými svity všem těm ťistrachům, té le-
dově zející hrůze vfikol. Jen v tako-
vých chvílích dokonávati se mohou
nejtěžší určeni.

Z lože nořil se onen hrobový, zle-
kaný, zjitřený obličej, jako smrtí zesi-
nalý — že až úzko bylo. Patřil jako
v bezdechém chvatu vyříceně čemusi
vstříc, co mělo prorvati se, přikvačiti,
rázem ohroziti. A vše se mrazivě chvělo
na té bytosti, z celého ohromeného
spjatí jejího nitra tak vše se třáslo,
jakoby se navždy rozptýliti mělo; i
v tom vytržení zornic se chvělo a za-
třásalo, ve spjatých rukou to lomčilo.
A ze rtův bez krve, svraštělých a
mrtvolně zamodralých, vychvíval se
šepot jako mřivý, rvaný vnitřním vzru-
chem úžasu jako vichrem haluz. Zprázd-
nělé, pochmurné, ale tak těžce lkavé,
upadavé bylo to vyznívání stenů ža-
lostnících z hrudi nevýslovně ustra-
šené bytosti. Sotva vanulo, sotva zna-
čilo se, a jen jako těžkým dotčením

Digitized by VjOOQIC

OROTEK. 39

vzbouzelo se v tajemných kdes stru-
nách toho žalmu duše . . .

. . . Obklíčilyť mě chmury hrobu,
bolesti smrti zajaly mě, — ó, af se
přiblíží k nám milosrdenství Tvoje,
Hospodine... zažalostniK náhle v ja-
kémsi malomocném upadání hlas ten,
při čemž vytržené zraky vznesše se
tak těžce, úporně v neznámo výšin,
naplnily se slzami a úpěnlivým zoufal-
stvím, jemuž míry není . . . Bože, při-
stupuj ke mné a nejblíže, — kde jsi,
6 Bože můj, ó Bože můj, ó Bože můj!

A náhle zmlklo zase vše — - jakoby
více ani k modlitbě a vzývání za milo-
srdenství té moci nad námi neodvá-
žily se rty bytosti na loži. Zůstaly ná-
hle beze hlasu, strašně prázdny, skoro
docela bily, vinouce se jako dvé zúže-
ných proužků mázdry. A oči zůstaly
tak, jak byly, vytřeštěné a ustrnulé,
jenže smrtelný úžas je obestřel. A ruce
také tak zůstaly jak byly — skřiženy
na ňadrech jako ztuhlých a propad-
lých a mohly náležeti póze mrtvoly.

Nebof právě v tento okamžik zdálo
dokonávati se nejtěžší určeni • • .

Digitized by VjOOQIC

40 J. K. šlbjhar:

Dokonávati se zdálo nejtěžší urče-
ní kdes v dáli, nezvéstné a ta-
jemné, v hlubinách osudu, v tůních
mystiky, a přec tak na bUzku!

Jaké to hmatáni vůkol, siní, domem,
v temnotách — jaké potácivé spěni a
šum ovláčený řasami rouch, jež pří-
šerně se kladou . . . jaké duté rozlé-
háni, jež zapadá v strašné černé pláně
bez zemského ohraničení, jaké hlodání
v nitru rozvěšených příšerných chumlů,
iež svíjejí se v křeči svých hrůz a
úzkostí! Vanutí šerá a ledová vcházejí
do domu všemi směry . . .

Ty zprázdnělé, docela bílé rty mrtvol-
né, jako dvé proužků příšerné mázdry,
vřezovalo se v nepohnutí a ohromeni
v tu oblast naplnění osudu a určeni —
jen jakoby byly stále zúženější, stále
sinavější, uhrůzněnějši ve spěni svých
vidin. Smrtelný úžas stál vůkol celé
té bytosti na loži, vznášeje se v ledo-
vém prolínáni z její útrob do útrob
nočních.

Ó Bože, ó Bože! úpěly rty a němě
volalo toto veškeré zmámeni úžasu a

Digitized by VjOOQIC

SIROTEK. 41

hrůz, jimž jakoby ve chvíli tu nemélo
býti konce.

A přece uplynul jen krátký čas, tak
málo chvil, a ku podivu, co v jejich
výmezu může býti naplněno a na jaké
dráhy a stanoviště vrhnouti se šinuti
osudu. —

Vstupoval tu do dveří sedlák. Jako-
by nezvěstně se objevil — vstoupil
tak nápadně tiše, nerozhodně. Ale
přece vstoupil, a jakoby nastal celý
zvrat dosavadních okolností. A hned
jeho vstoupením, byť znamenati mělo
cokoliv, jakoby probudil se mrákotný
úžas, jakoby opory tajemných vlivů a
hrůz povolily. Tiše se něco hnulo,
kahanec vzplál — život pokračoval.
Hnuly se bílé spjaté proužky rtů,
o vstoupivší postavu zavadily ustr-
nulé zřítelnice — v nich v divé
úzkosti zračilo se to dotazování, jež
věděti musí o celém naplnění osudu,
byť jím zoufalství světa mělo býti při-
voděno. Němé to dotazování nabylo
strašné, vypjaté výmluvnosti.

»Máme hřibátko,« měkce a trudně
a jako vyhýbavě vyvinulo se ze rtův

Digitized by VjOOQIC

42 J. K. ŠLBJHAR:

příchozího v konečném zodpovědění
těch strašných, dorážejících naň do-
tazů. Ale nějakým záchvěvem nevýslov-
ného smutku obestřena zdála se jeho
výpověď, byla tak těžce bez radosti,
bez naděje, která v takových dobrých
případech jásá v srdci zemědělce. A
místo toho jakoby tu najednou plá-
čem bylo vše dotčeno. Pláčem, v němž
usedala lidská srdce, rozlévala se krvavá
pohnutí, bouřily slzy. To nezvěstovala
se radost, neznačilo se zajásání epochy
šťastně nadešlé . . .

>Máme hříbátko,« volně, unyle, jako
v zablouznění, jako mímoděčnou roz-
truchlenou ozvěnou, opětoval onen
hlas. >Ale . . .« Hlas tu nedopověděl,
jen se náhle zajikl — jakoby se byl
sřítil. A postava již spěšně, na kvap,
jenž zdál se osudně naléhati, vymkla
se zas ze dveří. Ty zase tak bez ozevu
zapadat se zdály — aspoň nebylo při
tom zvuku nějak, a vůbec nezdálo, se být
souvztahu věcí a poměrů obvyklých,
které by byly zmoci mohly to těžké
neobsáhlé zastření duší tady na statku.

Ono ale ... ale .. . ale, rvalo se v duši

Digitized by VjOOQIC

SIROTBK. 43

tím zastřením — a dech se tajil, bo-
dalo v srdci. Ledové prázdné očeká-
vání vyplynulo na okamžik vůkol —
a v tom očekávání jakoby se rozléhala
zavlála bezútěšná pustota hrobu a jeho
zkázy. Neznámý pláč lítosti nenadálé,
jež zmocnila se nitra, nastoupil po ne-
známých hrůzách, k ustrnuti smrti za-
vlékajících — ale byly to vždy samé
bolesti tuch smrti, které zaujaly lidskou
duši a jimž bylo třeba nejvyššího při-
spění a milosrdenství. Za toto nejvyšší
milosrdenství a přispění úpěla bytost
na loži

V tu chvíli vyhnula se malá dívčinka
z dětské postýlky při stěně. Udiveně,
radostně a bez bázně vzhlédla v po-
nuré vůkolí. Košilka padala jí s ra-
menou a vlásky zaclonily zpola důvě-
řivý obličej. A zaperlil se světnicí
hlásek něžný, plný oddanosti, tak ve-
sele švitořivý, jakoby skřivánek z ne-
nadáni rozpěl se za jitřních paprsků.

»Jé, máme hříbátko, o jé, o jé. Viď,
maminko naše, že máme hříbátko !<

A k čemusi v nadšeni zůstaly zírati
ty dětské, zářivé, hluboké oči, oddá-

Digitized by VjOOQIC

j. K. šlbjhar:

vajíce se nějakým zvěstem blaha, ně-
jakým pohádkám a nezměrnému oče-
kávání stran toho hříbátka, jehož nabyl
jejich dům právě ve chvíle ty. A matka
vybravši se tu z lože, nemohla zapla-
kati v jakémsi rozšíleném, bezuzdném ,
výbuchu hoře, jež vyj muly ještě nezcela
známé, nedotušené podstaty. Pokynuvši
pak dívence, se vzdechy zajikajícími se,
třesoucími se, vyšla ven, za povinností,
za shlédnutím, co se děje, co že na-
stává jejich osudu. A dívenka hned
zase pousnula, zvracejíc se do své
dětské postýlky, aby celou dušinkou
oddala se pohádkovému snění o jejich
hřibátku, jež ji celou hned dovedlo
zaujmouti bezstarostnou rozkoší a
blahem.

O jé, o jé . . .

Změněný a nějak seplynulý značil
se prostor chléva. Chýlilo se v něm
vše v těžkou, zapařenou oblast, až
udolavě svým dusnem a teplem zalé-
vající. Mdlé, ztlumené bylo tu světlo.
Zdálo se, že cosi má tu zůstati zastřeno,
nevyrušeno. A bádavé nepohnutí v ja-
kési úkryty schoulených stínů a čer-

Digitized by VjOOQIC

SIROTEK. 45

venavého a plaše rozneslého světla
stálo vůkol — jakoby na číhané. A
v toto nepohnuti vše se tak podivně,
neobvykle vhřižovalo, jako v zleka-
ném i tisnivě roztruchleném zániku,
jenž čemusi zdál se ustupovati. — Dvě
okna z plaše osvětlené stěny černě se
dmula jako do bezedných jícnů kams
do té noci ven. V přítmí stěn a stropu
pobzikávalo něco mdlých much. —

Hříbátko leželo na tesách na slámě.
Klidné, důvěřivé, bezstarostné. Jaksi
dobře, pohodlně bylo složeno v nej-
příznivější sobě polohu. Celé pokryto
bylo plachtou, již vždy k takové pří-
ležitosti nutno a náležito přichystati —
vyšedši na svět, bije a zmítá sebou
mládě, povstat hned chce na neslou-
žící ještě, slabé a nemotorné nohy a
mohlo by snadno přijíti k těžkému
úrazu; plachtou zastřeno a přidrženo
na nějakou chvíli, uklidní se a pak již
vyčká dobu svou. Z plachty vynikala
na slabém dlouhém krku jako stvolu
hranatá, neforemná hlava, jež dovedla
se již dívati tak rozumně, sebevědomě
vypoulenýma, černě jiskrnýma, milýma

Digitized by VjOOQIC

46 j. K. šlbjhar:

očima. A hleděla a tanula vůkol sebe
jako ten, jenž je zvéday. Byloť zvédavo
na svět. Široký, zachliplý zářez pysku
značil se jrk zcela po koňsku. A hříva
byla bujná, zakudrnatélá, pékně již
k jedné straně se schylující, jak to
u koně má být. Z druhé strany plachty
vynikal černý hustý ohon, také zaku-
drnatělý jako hříva a až ku podivu
vyvinutý, jenž dával tušiti jednou
o mohutné vyspělosti a síle ohnivé
ragy. — Ostatek zakrývala plachta na
tom tvoru, jenž právě přihlásil se k ži-
votu. A život zdál se mu dobře slou-
žiti, dobře tanouti — - neboť ta klidná
důvěřivost mláděte, složeného na te-
sech na slámě, byla tak mile sebevě-
domou, jistou, suverénní.

A přec, co se kolem zatím dělo —
vzhledem k jeho osudu!

Jakoby stájí chýlilo se vše jeŠtě k těž-
ší, vyzývavější nejistotě — jakés schou-
leni a nepohnutí stávalo se bázlivějším,
zlekanějším ve svém očekávání, jimž
měly se tu pro valiti jakési ohromivé
běhy osudu — osudu nás všech a
všeho. Chvílemi zcela zanikal bzikot

Digitized by VjOOQIC

8IR0TBK. 47

much a každý vzruch a umrtvujici
zrovna širé a vypjaté ticho ovládlo.
Tak ovládlo, tak se označilo, aby
všechno, co dalo se vůkol, vyjmouti
se mohlo k celému svému pochmur-
nému osudnému významu . . .

Když se kobyla vyhřebila, což stalo
se až násilně prudkým, neprodlévavým
chodem, ještě tak neobsáhle a lásky-
plně ohlédla se po mláděti. Takový
pohled třeba znáti, pohled matky —
aby pochopen byl život v nejvzneše-
nějších svých epochách. Matky lidské,
matky zvířecí, jakékoliv matky, ale
vždy matky v tom věkověčném vý-
znamu. — Po mláděti se ohlédla —
a jakoby jí prudce, vítězoslavně zabu-
šilo kobylí srdce u svaté rozkoši zjed-
naného stvoření; zachvělyf se jí boky.
A jako úsměv, ten úsměv, jimž cele
se bytost oddává, zalinul se jí měk-
kým zářezem pysků, vlnilť se ten zářez
z vnitra odkudsi, jakoby plynula jím
slova nejsladší, vzdechy blahého sko-
nejšení. Tak chvíli láskyplně na své
mládě ještě zřela ušlechtilá, dobrá
matka — a jaké mohutnější bezpečí.

Digitized by VjOOQIC

48 J. K. ŠLBJHÁR:

jaké jiné blaho kynouti by mohlo
tvoru novězrozenému, než v tomto po-
hledu a v povinnosti, kterou naplnilo
se jako kadlub vřelým kovem to srdce
zvířecí matky!

Také jakoby všeho toho bezpečí a
blaha, kynoucího z povinnosti neod-
mítané a lásky nezvrhlé, bylo si mládě
vědomo — jak jen hledělo, hledělo
kolem sebe, šťastné, nevědomé, suve-
rénní. Za nedlouho již sejme se mu
plachta a vyšine se netrpělivě hned
třebas na ztepilé údy své, jimiž jednou
s vichrem o závod hnáti bude světem.
Jeť právě té ohnivé, bouřící ragy. A tu
také zjevná bude ona příští ušlechtilá,
mohutná hrdost těla i ducha dobrého,
nezkaženého plémě — ano jak již ta
hříva, ten ohon a ten pohled se značí,
sotva že světa se dotkly. Zajisté již
v těch očích vypouklých a jemných
ukazuje se tolik rozumu, tolik charak-
teru i ušlechtilosti, bez zavilé podlosti
a podezřelé zloby, jíž tolik v tom koň-
ském rodu bývá utajeno — oh, poznal
hned zkušený hospodář, že světu da-
rovala příroda vzácné, krásné zvíře.

Digitized by VjOOQIC

SIROTEK. 49

Zhlédnuv, co vyšlo na svět, pohle-
dem jen běžným, ale znalecky výzkum-
ným a pronikavým, zaplesal v nitru.
Ale jen jako utajeně, ještě není na
všechno čas a se svým poznáním ni-
komu chvastavě by se nesvěřil. Řekl
si jen zatím v duchu: — Zaplať Pán-
bůh, a v duchu se vděčně požehnal.
A mnohých dalších významných po-
vinností, spějících tu, jichž třeba míti
tak pevně na zřeteli vzhledem ke všemu,
dbáti stále nepřestal. Činil tiše, hor-
livě a svědomitě vše, co vyžadovaly
ty těžké chvíle vzhledem k matce
i mláděti. Neboť všechno učiněno ještě
nebylo ani všechno odčiněno. Ale že po-
řád dosud vše dobrým se zdálo, znova
v radostném zaplesání v duchu opě-
toval: Zaplať Pán Bůh, zaplať — Bože,
jak vše řídíš a činíš a jaké nevyzpy-
tatelné jsou běhy Tvé! A stále při
tom činil, co bylo třeba — sám, bez
pomoci, bez značného cizího účasten-
ství, neboť vše to je v případech těch
nejen zbytečné ale i škodlivé. Jen
v tajemném takovém smutku a tichu
a v takovém hlubokém, aby se řeklo

J. K. Šlejhar: Od nás. 4

Digitized by VjOOQIC

50 J. K. ŠLEJHAR:

intimním obcováni vynášejí se nejvý-
značnější epochy života. A kobyla
i nebvla by asi v těžké velké chvíli
své připustila jiného účastenství, než
hospodáře svého, jemuž tak oddaně
důvěřiti mohla jako dobrému příteli
i lékaři. — Zaplať Pán Bůh, zaplať. ..
samo jako v žehnání a chvalořečení
vzrušeného srdce vytryskati neustávalo
v duši hospodářově u veškerém tom
napětí umu, sil a povinností — bylo
to jako neustálé vznícení modlitby
zbožného svědomí, to vznícení, jež ni-
kdy neutuchá a všechno činění a po-
nětí lidské korunuje . . . jen ku své-
mu Bohu, Pánu, Stvořiteli!

Tak až zdálo se v pořádku dosud —

Tu najednou kobyla jaksi příkře od-
vrátila pohled od mláděte. Kamsi náhle
se zaujala, v cizí místa, kamsi tak po-
divně a smutně. A schýlila se jí šíj
jako zlomena, a hlava přikladla se ku
žlabu, jakoby měla potřebí nenadálé
opery.

Hospodář, tak sžilý se životem svě-
řenců svých a tak sžilý zvláště s dra-

Digitized by VjOOQIC

SIROTEK. 81

hocenným zvířetem tímto, postřehl
tuto změnu. A něco jakoby ho udeřilo,
ostře proniklo hrudí. Ale než dovedl
si vše jaksi uvědomiti, dříve než rozum
tu cosi uvedl, svými zkušenostmi se
přihlásil, již beze všeho ona strašná
neblahá tíseň provalila se mu útro-
bami — tíseň zdánlivě bez podkladu,
okolnostmi neurčená, neopodstatněná,
která ale tajemnými ohromivými prů-
běhy nitra neodolatelně stavěla se nad
všechny rozumy a důvody světa. Ja-
koby v ten okamžik propukly znova
všechny ty nedávné tíže, nejistoty,
tuchy, ta ohrožení a mrákotná ohro-
meni. Ruce mu poklesly, mrazivý
prázdný chlad ubíral se cévami jejich
krve. A zajikl se u vzdechu těžkém,
přerývaném — a to neustávající že-
hnáni a chvalořečeni v nitru jakoby
rázem zaniklo v jakémsi děsivém, čer-
ném, marném významu, propadávají*
cím se kamsi v neohraničené bezdno
zoufalství náhlého a neodolatelného.
Ale byť bylo jakékoliv hnutí a zne-
pokojeni vlastní duše, nebylo lze nikdy
v tomto místě odvraceti se a zanechati

Digitized by VjOOQIC

52 J. K. slejhar:

povinnosti, nikdy neustávajících, vždy
tanoucích ...

Zdálo se, že přisunulo se cosi blíže
a úžeji ke všem těm věcem, co nablé-
dalo těmi černými jícny, v něž propa-
dala se protilehlá okna.

Jeň hfíbátko v bezstarostném sebevě-
domí hovělo si na tesech. To bylo bez
tuch, bez znepokojení. Všechno se o ně
stará. Chvilkami jakoby již mínilo po-
skočiti — ale plachta bránila, a bylo
to dobře, což i posléz nahlédat se zdálo
samo, neboť zas již tak klidně a poho-
dlně složeno bez vyrušení hovělo si
na čisté slámě — té blahé dobré pod-
ušce celého toho života mnohotva-
rého, jimž žije země. Tak klidně, tak
bezstarostně a tak zadostučiněně —
teplo bylo mu, zdrávo a tak ještě na-
syceno bylo sladce z nedávných ma-
teřských útrob, jež jakoby tu jeho
mladou bytost celou ještě plnily a hřály
a sílily a budoucnost určovaly.

Temnotami venku cosi se zvedlo,
pochmurně ševelilo, jakoby u vláni
černých závojů, Prohýkávati pak cos
se noci zdálo a úpění se tam pozve-

Digitized by VjOOQIC

SIROTEK. " 63

dalo. A cosi sunulo se jako átejným
rytmem, zachváceným neznámou moci.
A jako oddechy a ustrašeni a jako
chod vzdušný a chmurný, před nímž
neni úniku, cloumalo to oblastmi toho
temna jarního a pustého, jež obráželo
se v samých černých propastech a
dálavách se znojnou hrozici zkázou, a
zdánlivě bez života. V tomto období
jara jsou tak smutné a hrozné jarní
noci a pocity, jež vzbouzejí!

Aby všechno, co se dalo, vyjmouti
se mohlo k celému svému osudnému
významu!

- Vše stanulo, očekávalo v jakémsi
zatajení dechu uvnitř — naslouchalo
blížícímu se naléhání osiidu . . . Bylof
v celém chléve tak vypjaté mrtvo ve
chvíle ty. VŠe k jistému cíli! Vše k ta-
kovým záhadám a vztahům, jimž nic
pozemského nedovedlo odpovědíti.
Mrtvo to uprostřed života znamenalo
něco od tohoto žití příkře odlouče-
ného, něco, co v neznámých prosto-
rech, nedaných našim smyslům, pro-
bojovávalo již své vstupy a své zámysly.
A za ticha tak úzkostlivě v strašné na-

Digitized by VjOOQIC

64 J. K. seuhar:

pjatosti sevřeného, jimž vše hmotné
tady jakoby se pohrobovalo. Schýlení
všeho, posupný majestát záhad a ohro-
ženi • • .

Požehnané sdroje života všeho —
mléko mateřské! Kobyle neobyčejně
a kvapem nalévalo se vemeno, fiylo
až mohutně vzedmuto, hr^bké, a jako
ze šedého plySe. Kvapilo tak ve svém
naléváni, že v několika málo okamžicich
nabylo neobyčejných rozměrů. Kdyby
ani hospodář všim ostatním nebyl tak
těžce zaujat, i tato okolnost byla by
mu připadala ku podivu neobvyklou,
vyžadující zvláštní obezřelé pozornosti.

Vemeno napjalo se zatím úžasně
podezřele se i zalesklo.

Zvíře musilo pak namáhavě nakro-
čiti, neboť pronikavě vyvalivši se ve-
škero to zduření naplnilo zatím celý
prostor břicha. Sedlák ze své zkuše-
hosti seznal hrozivost příznaků. Náhle
husté mléčné výrony jako řasnaté, bílé
zakvétání objevily se na strukách ve-
mene. Znepokojený, zjitřený a jakoby
užaslý život vystoupil to ze své skrýše,
předčasně čímsi vypuzen. A kapka za

Digitized by VjOOQIC

SIROTEK. S6

kapkoQ toho života, mléka bílého, te-
plého a bohatého začala padati na tesy.
Požehnané zdroje mateřského mléka,
dopřáno-li jich dětem života . . .

Hříbátko se- znenadání ohlédlo po
matce — jaksi [to pudem po toip ve-
meni, po těch krůpějích, jež náležely
jemu. Snad postihlo, že minuly se tu
s během jeho života velké úkoly a
bylo znepokojeno. Nebo ucítilo sladce
mámivou vůni mateřské krmě nedaleko
vykypujici a začala se pomalu hlásiti
potřeba. Má pomalu zahájiti se již
vlastní život. Ale že bylo pod plachtou
a že ještě nikdo mu nenapomáhal, a
že konečně ještě tak dlouho nebylOf
zůstalo nadále klidno — však že bude,
CO býti má. Vypouklé oči jeho byly
ku podivu rozumné, tak jakoby ve své
nevědomosti se vším obeznámené. Ne-
boť neví-li se, ví se vlastně všechno.
A vše že již bude, co býti má. To ja-
koby se značilo v tom zvířecím kolem
tanoucím pohledu . * .

V dobu tuto jindy mělo by zde být
již plno života. Bouřila by a ržála ko*
byla netrpělivá po svém mláděti, prudce

Digitized by VjOOQIC

56 I. K. SLEJHAR:

by se ohledala, vzpínala, bila kopyty.
Mluvila by a volala vzhledy svými po
dítěti svém jmény nejsladšími, mámi-
vými — a přisunovala by se boky
i zadkem k němu, ze široka by se roz-
táhla, aby co nejvypjatější a nejpoho-
dlnější ku přístupu jeho měla prsy
své. K jeho přístupu, jako k slavnému
zahájení, k přijetí a nové epoše zví-
řecího žití, jeho i svého. Třebas by
ještě na okamžik z těch či oněch pří-
čin uznáno bylo za vhodné prodlévati
s vlastním připuštěním hříběte — ale
pak nebylo by již nic jisto v okolí
trpělivé, svého práva, své rozkoše,
^vé povinnosti domáhající se matky.
Chlév by se zrovna bořil, duněla půda,
otřásalo se celé klenutí. Býti tu jen
opatrným, radostně opatrným hospo-
dáři! Ah, tak s úsměvem, v ukonejšení
popřává se tu tak rádo vší zvůli ne-
dočkavé matky — však již také lůžko
vyjde, vyčistí se kobyla a tu teprv
nej raději hospodář poprvé připouští
své hříbátko. Jaká to chvíle — jaká
bouřlivá radost u kobyly, to je pravé
jásání zvířecí duše, nadšení nejvyššího

Digitized by VjOOQIC

SIROTEK. 57

blaha. A přimkne se pak to mládě tak
rozkošně, nemotorně, může státi již
na nohou, jež jsou již jako struny,
metá ocasem, chvěje hřivou, oči mu
^áří, a řehtá to všechno vzájemně,
opojeno životem. Prvni to zassání, ten
výtrysk všeživného zdroje, to nové
splynutí bytostí, jež po tajemném spjati
útrob s útrobami byly nenadále roz-
pojeny . . . Zase jsou jedno, části celku
a celek části; jedno tělo, jedna dušei
jedna radost, slast a sila, velký úkol
spojený! Radostně a směle již si bije
hříbátko o vemeno, a jak si bije, až
klisna se pozvedá, uchyluje se tomu
bezohlednému narážení a přes to při-
mykajíc se k němu co nejoddaněji,
nejobětavěji; a zas ustane si hříbátko
na okamžik, odvolní se, poskočí, i za-
řehce třebas v oddechu — ale hned zas
mléko stéká mu celými pěnivými
proudy ve chtivé mladé útroby. Celou
duší matka se mu popřává — celou
duši v nový život vlévá ... a sama
při tom mohutně řehce, jakoby těmi
zvuky ze své duše vypěvala zvířecí
hymny štěstí, nejvyššího vypjetí napl-

Digitized by VjOOQIC

58 J. K. ŠLBJHAR:

néného života. A horouci jakési nadšeni
chvěje celým jejím tělem, rozlévá se
po těch ušlechtilých, mohutných tva-
rech, jež jakoby hrdě hlásat chtěly
světu o síle a moci a štědrosti přírody^
širokou horouci vlnou tepotu krve>
opojené mateřstvím. Naplnění života,
jediné cíle, jediné štěstí v obsahu jeho!
A hospodář v úsměvném sdílení všeho
toho štědrého naplnění života stojí
opodál . . . dlouho a v nevyrušeni a
v nenabaženi ... v zádumčivých slav-
ných dojmech svých zpodobuje mimo-
děk to naplněni a štěsti života vlast-
ního, téhož osudu a nevyj mutí ze
všeho !

Tak bývalo druhdy v tuto již dobu
po vlastní události — v tom obdob-
ném, ustáleném obětování života zde.
Náhle nyní jakoby dosavadní ten život
byl zvrácen, odchýlen. Černé, zlověstné
přítmí oddělilo jej od bývalého jasu.
Jakoby doposavad plujícímu po známé
klidné hladině vsunul se v cestu zá-
hubný vír, jímž strženo vše do bezed-
ných spoust. Strašidelný závoj, příkrá
maska zahalily jeho tvář — a jiný zjev

Digitized by VjOOQIC

SIROTEK. 69

Života tak strašně^ neznámě zazel těm,
již pozůstali. —

Zrovna v tuto dobu ohromivé přítmí
nehybnosti opanovalo celý chlév. Mrtvo
a pusto a hrozno tak, jako v půlnoč-
ním vzruchu duchů neblahých místo
horoucího tluku života. Kde kdo, zvíře
člo\ěk, hmota i stíny pohrobeny byly
onou schýleností. Nezvěstně se cos
připravovalo, před čím v ústrachu vše
ustupovalo. Něco strašně jiného upro-
střed toho života. Bylo-li kde jakého-
koliv projevu jeho — snad že neru-
šené, nedotčeny mouchy dále bzučely
žalostnou svou píseň, a myš kvičela,
a vlály stíny od světla zanášené, a zela
noc v strnulosti svých jarních propastí
a obvyklý svůj průběh všechny změny
měly, nic aspoň v soutyku těchto chvil
neodvážilo se jaksi vyjmouti z úkrytu
zabezpečení svého před tím, co nastu-
povalo. Neodvážilo se rušivě zasáhati
v ohromení svém.

A jen to, čemu vše bylo určeno
naplňovalo poslední svůj úkol.

Kobyle bylo určeno naplniti poslední
svůj úkol. To cosi záhadného z černých

Digitized by VjOOQIC

60 J. K. ŠLBJHAR:

bezedných jícnů přisunovalo se k její
duši . . .

Kdy matka přestane dbát o dítě —
ó, zle je, nekonečně zle a zoufale, a
sama zkáza to kyne. Přestala to kobyla
náhle dbáti o díté své. Odvrátivši se
prvé tak příkře a schýlivši šíj a hlavu
neoznačitelné přiloživši ku žlabu, více
se již po hříběti neohlédla. Zůstávala
tak chvílí. A jakoby měla potřebí stále
více opery, chýlila se jaksi celým tělem,
zdálo se, že v jakémsi rozkladu a v upa-
dání celé své bytosti se nachází. Křečo-
vité napjetí, jemuž zřejmě se poddávalo
zvíře jako tomu, co nelze více zdolati,
zachvátilo je, uvrhujíc je na chvíli
v nehybnou, strnulou posu — bylo
to mohutné tělo jako kus skály ne-
hybné, slité, neživotně připoutané ku
svému podkladu. Pak najednou jakoby
napjetí křeče povolilo, zachvěla se
úžasně kobyla na celém těle, až pro-
mýklo toto chvění všemi útrobami,
odkudsi až ze samé duše se provalivši.
A srazila se boky vzhříženě do sebe
i celým tělem jakoby se srazila a hřbet
se nepoměrně zvrátil, a břicho příšerně

Digitized by VjOOQIC

SIROTEK. 61

zvarhanilo. V nesčetné záhyby, jako
když o hladinu vichr udeří, podivně
se složilo. Ty pak začaly sebou těžkým
rytmem cloumati. A z hluboká, jako
v záchvatech, jež usiluji o život, jalo
se zároveň zvíře vydechovati, jenže
každým takovým oddechem ne jakoby
vycházel z hrudi pouhý prázdný vzduch,
dech, ale jakoby spíše rval se to již
z těla jakýs těžký, strašný chaos roz-
kladu života a síly. Zrovna vším pro-
storem chléva kymácely v dunivých
nárazech ty oddechy. A vše neodo-
latelně zachvacovaly v úzkost a zdě-
šení, nevědoucí si rady ani pomoci.
Při tom zraky kobyly zřely v úporném
strašlivém kmitu kamsi uříceně před
sebe, avšak ne před sebe, k čemusi
známému, ale kamsi v neznámo daleké
a snad i těmi všemi hrůzami naplněné,
jejichž ohlas tady byl dán. Fialový,
krátký, nepohnutý plamen trčel v zří-
telnicích divě rozšířených a zčeřených,
jako bludně vzdutých zraků těch. Tak
to trvalo chvíli — a snad to bylo i jen
několik takových oddechů, jen několik
rytmů té hrozné posupnosti. Leč není

Digitized by VjOOQIC

62 J. K. ŠLEJHAR:

mnohdy rozdílu v naplněni věčnosti
či okamžiku — a toto naplněni zde
jakoby celou věčnost zachvacovalo
svými hrůzami. Stejně hrůza účastni
se umíráni života, af lidského, af zví-
řecího.

Náhle začala se kobyla řítiti zadkem
k zemi. Jako když člověk p^dá sražen
do propasti a ještě divým zmávnutím
rukou snaží se zachytiti kdes, co celé
tělo již je vrháno neznámým cílům
vstříc, tak zvíře to v řičení svém utkvělo
předkem těla na své podstati — jakoby
se mu to ještě podařilo zachytiti se
v těch propastech jakýms posledním
divým zmávnutím sil. Bylo to jako
sřícení se obrovské hmoty, jež nena-
dále pozbyla svých oper. Zadkem do-
padla na tesy v neovládnutém dopadu,
na všechny překážky a závady, jimž
se nevyhnula, vše strhujíc a boříc
s sebou, až zapraštily lomčivě tesy,
vše se zakymácelo, vše se vzbouřilo,
zděšeně unikajíc z okolí řítícího se
těla.

Jen to mládě, o něž jednalo se nej-
více, zdálo se netečné, málo se po-

Digitized by VjOOQIC

8IROT8K. 63

ohIédajic» co neobyčejného se déje
s jeho mámou — snad že vše tak musí
být a vše musí se státi, co se státi má.

A v jakémsi zájiku překvapeni straš-
ného a nenadálého, jimž pohrozil nám
osud, zůstalo vše vůkol na tyto chvíle. A
bylo to zároveň strašné očekáváni dal-
šího příští v neukončeni všech těchto
zjevů, kterýmijakoby bezedně naplněno
bylo to zejivé, nahlédajíci a dokořán
rozevřené lůno jarní noci . . . Ono
daleké kvíleni jako pláč, jako smutný,
šílený popěv zřejmě vyznívalo z noci
té — kdo by jen zaposlouchati se
chtěl. Leč vše zaposlouchati se tady
musilo k odbývané jiné písni — smr-
telného dotčení . . .

Tady bylo bezmocné každé přispěni
člověka. Sedlák stál bez rady, schvá-
cen, němě přihlédaje k hroznému di-
vadlu. Tady bylo to, kdy stává se
zbytečným člověk, a co se děje, děje
se, aby vlévaly se nové hrůzy v srdce
diváka.

Pouze na okamžik zůstal ale na te-
sech vězeti sřícený zadek kobyly. Ja-
koby to jen svým způsobem takto

Digitized by VjOOQIC

64 J. K. ŠLEJHAR:

Strašně poodpočinul. A jakoby při
celém tom pádu jednalo se o pouhé
takové strašné nedorozuměni, o pouhý
pfehmat a selháni jakéhosi pokusu,
mělo zvíře za vhodné na kvap napra-
viti tento svůj strašný přehmat —
prudce najednou se zase vymrštilo ze
země a bylo to pravé řičení se vzhůru.
Byly tak nenadálý a hrozny tyto divé
přemety -smrti a jakoby se jednalo
o dostiženi něčeho, co úprkem kva-
čilo. Kobyla však již jen stěží zachy-
tila se zas nohama půdy a zjednala si
rovnováhy. Postavivši se posléz zas,
srazila se celým hřbetem a z varhanila
v bocích hlubokými záhyby — bylo
až nepochopitelno, kam poditise moh-
lo najednou celé to tělo, sestředivši
se v pouhý jakýs chuchval, vzepřený
na úporně napiatých a do daleka roz-
kročených nohách. Šíj natahovala se
přes žlab, a nozdry, široce se roztře-
štivše, jakoby nabíhaly čímsi nebla-
hým zevnitř a kameněly ... A takto
vyčkávala, takto poddávala se kvačení
zkázy.
Pracovalo patrně vše v útrobách

Digitized by VjOOQIC

SIROTEK. 65

zvířete na život a smrt. A za takového
ticha, b ^ vzdechu a ohlasu, jakoby
tam ponuře cos kamenělo. Jen němý
zlověstný pohyb u zvláštním podél-
ném příšerném šinutí cloumal zvolna
celým zvířetem. Zdálo se, že již takto
v klidné příšernosti vše se odbude,
až totiž šinutí to pozvolna ustávajíc
a umdlévajíc přejde ye vlastni strnuti
smrti. Bylo ale patrno najednou, že
ještě dříve něco musí předejíti, v útro-
bách těch že zbývá ještě něco strašně
nenaplněno, co také dokonati se po-
sléz musí. Zvíře tu totiž divě a vzru-
šeně zvedlo ocas — nepoměrně vy-
soko, jenž jako ztuhle náhle vyčnělý
proud vyznačil se v pochmurné oblasti
chléva; změť napjatých jeho žíní jakoby
se strašně zježila . . .

Ale takto zas vy trvávalo chvilku —
jako pořád nerozhodnuto, neustanove-
no ve svých smrtelných zámyslech, če-
hosi vyčkávajíc, snad vlastního úderu
smrti. A po ty chvíle vytrvávalo s ním
tak všechno, co bylo vůkol, v onom
s sebou strženém strašném soujemu,
v němž všechny hrůzy a osudy se při-

J. K. Šlejhar: Od nás. 6

Digitized by VjOOQIC

66 J. K. ŠLBJHAR:

jímají a sdílejí. Osud tohoto zvířete
jakoby byl osudem všeho a nemohlo
býti ničeho jiného za těchto chvil.

Daleký pláč krajiny, onen smutný,
šílený vzlyk umíráni se význačně blížil,
pozvedal se úpěnlivě, jako miserere
v půlnočních klenbách chrámu — jen
kdo by chtěl naslouchati. Zdálo se, že
vše naslouchá nastupující smrti zde.

Najednou kobyla úporně se rozkro-
čila, nechávajíc strmě vyzvednutý ocas,
v němž jaksi každá žíně se ježila; a co
nejmožněji, nejnásilněji tak učinila,
aby všem útrobám tam popřáno bylo
jakés celé rozkacené zvůle a rozevřel
se východ jakýms všem zkázonosným
zřídlům, jež se tam patrně prorvávaja.
Nyní zalehl celým chlévem neslýchaný
vzryv, zvuk to nejstrašnější nesnesi-
telnosti, jaká kdy útroby života na-
padla. A zároveň nastalo jakés rudé
zaslnění všeho. Celý oblak strašné,
šplýchající, kouřící se krve vynesl se
to z útrob zvířete a jakoby vřelým
šarlachovým plápolem dovedl zastříti
vše kolkolem. Krev vytryskala na
všechny strany jakýms děsným krvo-

Digitized by VjOOQIC

SmOTBK. 67

tryskem a s neoznačitelným šplýcho-
tem rozlévala se po tesech, na stěny
zasáhala — vše rudé, krvavé, strašné
tak. Při tom nadále již jen zvíře těžce
hýkalo, v cizím jakéms, zduřelém ro-
potu, bez jakéhokoliv dovolávání se
snad něčí pomoci po možnosti něja-
kého přispění, bylo to již jediné úpě-
ní zoufalství smrti bez vyzývavosti
k životu. A řítilo se na tesy, jenže
nyní nikoliv snad jen zpola zadkem,
v pouhém takovém přehmatu — nýbrž
celé, rázem, zadkem, předkem, tělem,
duší . . . vším, co slulo jeho bytostí.

Stalo se to v jakéms rozsáhlém,
zpříšernělém povyku, jakoby přehnal
se tu chumel hrůz, a v úprku téměř,
jímž kynula zkáza zvířecí duši. Pro-
rvány se to zdály jakés známé obzory
a přívaly i propasti noci té jakoby se
náhle uvolnily. Nějaká černá strašidla
hmatala po všem vůkol a pochmurné
vzryvy vynikat se zdály z otřesených
podstat věci živých i mrtvých.

Pak za povlovného, neoznačitelného
stenotu, tak tenkého a vetchého, jako-
by ušlapané kuře pískalo, což tak

Digitized by VjOOQIC

J. K. SLEJHAR:

smutně, nepřirozeně se odnášelo od
těch mohutných, sebou kymácejících
útrob, jalo se zvíře natahovati nohy.
Připadalo, že samy o sobě se natahují,
bez vůle ostatní o těla, pracujíce na
svůj vrub. Zároveň na stranu těžce
pokládalo hlavu, několikrát zas ji zvedlo
a zas spěšně přiložilo, nemohouc jaksi
pro ni nalézti nejvhodnější polohy —
nemohouc a nemohouc — co boltce
zatím neobyčejně, nepřirozeně vyniklé,
zvracely se klesle vzad. Ještě se ta
hlava naposled jinak pokladla. Při tom
jala se ohledati takovým dalekým vů-
kolem. Ještě to světlem přítomna a
zanechaných velkých povinností a sva-
tých památek prohlédly ty umírající
zraky. Snad to po něm zatoužily, po
zanechávaném dítěti. A vzdechla při
tom kobyla tak neoznačitelně Udsky,
tak výmluvně, jako matka umírajíc.
Až zůstávaly i oči smrtelně tanouti,
propadávajíce se a strhujíce v nepo-
chopujícim, nehybném úžasu.

To již kobyla umírala . . . Tak tiše, bez
hlesu, bez ropotu. Bez jakéhokoliv
označení jiného, jen v tom stále spě-

Digitized by VjOOQIC

SIROTEK. 69

jícím oslabeni dechu i tepotu srdce.
Nyní ještě toto naposled kolosálně se
vzdulo v takovém překotném nárazu,
jakoby ještě jen ono samo na oka-
mžik ožilo v obrovském tom těle. A
ustalo pak rovněž. Také usínalo. A tělo
se ještě zachvělo, jako u toho, jenž
ovládnut byl náhle hlubokým snem:
A bylo po všem. Kobyla dokonala

právě. Kus štěstí ze statku

odešlo, velký majetek byl zmařen. Ten
co tu stál, nemoha pochopiti tuto
ztrátu, tuto katastrofu svého majetku,
jakoby byl sražen v propast, z níž není
vybřednutí.

A v tu samou chvíli smrti, než co
jiného by nastalo, zařehtalo lehounce
hříbě a znepokojeně pozvedlo hlavu
jako v nejistotách. Hledělo tak chvíli
před sebe, jako v pátrání, i to mrtvé,
rozložené na tesích tělo ve své vzhledy
jímajíc. A hledělo nyní zcela jinak, než
prve. Nebyla to již nedávná sebedů-
věra, zadostučinění, jako když přišlo
na svět. Již jakoby první těžké zkuše-
nosti nalehly v jeho osud. Nějak po-
chmurně a zaujatě zíralo, jako by

Digitized by VjOOQIC

70 J. K. SLEJHAR: ^

V jeho vědomí dostavila se zlá, zne-
pokojivá myšlenka, již není s to po-
chopiti, ale která jeho pud již zasáhla.

Matka ležela s nalitým, těžce nabu-
břelým vemenem, stranou trčícím, jež
mělo ale již mléko mrtvé, sražené.
Mléko to nezúrodní více života, ne-
bude požehnaným kvasem svému
mláděti . . .

Kobyla umřela. Ležela nyní tak
klidně, bez zápasu, hlavu mezi před-
níma nohama nataženu, jak činila
jindy oddávajíc se pokojnému spánku.
Kdyby nebylo vůkol toho příšerného
oblaku krevného, jenž dával svědectví
o strašných katastrofách života, nic
by u ní nepřipomínalo nyní na hrůzy
smrti. Takovému dokonanému vyrov-
nání odevzdávati se zdálo u vybojo-
vané posici své. A nějak sladko, v ne-
konečně blahém ustrnutí bylo náhle
tomu mrtvému tělu po přestálém zá-
pasu. Bylof zatím tak daleko vystou-
pilo z pozemských vztahů a dobro-
zdání, tak daleko ode všech běd . . .

Při všech těch údajích, jimiž zhrou-
tilo se v nivec tolik podstaty, vyčká-

Digitized by VjOOQIC

SIROTEK. 71

val hospodář jako zvrácený dovnitř.
Z té propasti, do niž osud náhle ho
strhl, nemohl vybřednouti a jakoby
se o to nenamáhal, že je to marné.
Studeného cosi, jako kámen, jehož
v noci nenadále teplou rukou jste se
dotkli, zasáhlo mu do útrob. Mrtvo,
kalno, pusto, zastřeno vše vůkol jeho
smyslům. Neuronil ani slzy, jež u do-
brého zemědělce splynou začasté
u katastrof daných přírodou — ne-
uronil ni jediné slzy při pádu zvířete
ušlechtilého, věrného, jímž nadešla
i nejtěžší hmotná pohroma, ani po-
vzdech, ani vzryv nářku neodešel
z jeho ňader. Měl jen ústa sevřena,
sevřeno hrdlo. A díval se na celý zá-
pas dobré své kobyly bez hnutí, bez
činné účasti. Jen to srdce ledovatělo
mu a zastavovalo se v těle. Tady ne-
bylo pomoci, přispění — surové a
rouhavé bylo by tu i každé vetření,
každé rušeni majestátu smrti. Duše
ho zrovna opustila — cítil jen, že za-
vládá vůkol ohromivost, pro niž není
pozemského pochopení a před níž
vše tak úžasně, hříšně míjet musí .

Digitized by VjOOQIC

72 J. K. ŠLEJHAR:

A připadalo mu vše kolem něho jako
zpola patrné, jako temně, tajemně za-
cloněné, nepozemské již. Co by chtělo,
mohlo se ploužiti nocí tou a kolem
něho samého a zjednávati si vlivu —
jeho duši zůstávalo by vše zastřeno.
A zůstávalo jako zneobsáhleno v ohro-
mivém úžasu. Ale neploužil se nikdo,
nic nezjednávalo si již nenáležitého
vlivu, jedině samo tajemství smrti
dlelo vůkol. Bylo to v jeho ponětí
jako nenadálé zatemnění toho pro-
storu, v nějž vhříženy dosud byly
všechny pozemské vzhledy. A ono
ohromivé očekávání čehosi mystického,
kdy již odestře se záhadná opona ja-
kás před tím velkým, věčným tajem-
stvím, v jeho duši vy trvá válo. A jen
chvílemi zmítaly se mu do duše divné
tajemné hloubky, chvílemi cosi tak
prudce a neodolatelně se tam vypjalo,
jako bouřlivé zmítané hvězdno, jež
rozlévá se znojnou oblohou noci.

Taková zdání a pronikání v něm
provázela celou katastrofu, jež se tu
právě udala. Ruce mu visely ochable,
ramena sebou cloumala. A někdy mi-

Digitized by VjOOQIC

SIROTEK. 73

movolně pozvedal ty ruce sevřené
v malátnou pést ke hrudi své, když
mučivě se nějak propadala. Když pak
naposled zavřely se poslušné dobré
oči zvířete, hruď ta sebou strašně za-
lomcovala. A v úžasném, upadavém
zmatku zatěkal zoufale a bezradně
pohledem vůkol, jakoby mu bylo v tu
chvíh nahlédnouti ve tvář všem těm
nejistotám života, na nichž zakládá se
všechna zkáza a zhrouceni a zničeni
pozemská . . . Pohledem tímto vyzna-
čoval i všechny své úzkosti a bolesti
a ustrašení, vše to, čím zmráčená jeho
duše byla naplněna.

Zavadil zároveň jeho pohled o bílé,
jako alabastrové ruce, jež v pronikavé
utkvělosti kladly se před sebe k se-
pjatí. A kamsi vzhůru vynikaly široce
rozevřené, mystické, bludné pohledy,
od zjevů pozemských v nevýslovném
ustrašení jako odtržené. Rty příšerně
zamodralé a bezkrevné, neustávající
se třásti závany ledových dotčení, jaly
se pohybovati rytmy jakoby vzduš-
nými, prázdnými, v odměřené, těžké
váhavosti, jakoby mluvilo vidění. Zvuky

Digitized by VjOOQIC

74 J. K. ŠLEJHAR:

hrobové zaúpělé vyvstaly z nich; —
Smiluj se nad námi, Hospodine, smiluj
se, smiluj se . . . a tato svá volání
a úpěni opětujíce čím dále spěšněji,
jako v ústrachu a v nedočkavém úžasu,
aby vše najednou bylo vysloveno, aby
pochopil Ten, jenž tu pochopiti má,
rozjektaly se posléz k pouhým sply-
nulým, srdceryvným vzlykům, jež rvaly
se v uřícení a bezdechu.

Tu ten člověk popošel ke štkajíci
a bezmezně ustrašené ženě, jež dala
se takto zchvátit katastrofou, a sdilně
a horoucně ji pojal v obejmuti . . .
snad že dvěma srdcím ve splynuti lip
se snáší každé neštěstí. A neštěstí
jejich bylo veliké.

Míjely tak chvíle — cosi vůkol zdálo
se míjeti s tím časem, s těmi udá-
lostmi, cosi se vším míjet a unikat a
jinam rozhlašovat své panování a tak
nějak významně se při tom ohlédajíc
zpět, k tomu všemu zde, po zanecha-
ných zde posicích . . .

»0 jé, máme hříbátko a takový
pěkný,€ zašveholil tu z prahu chléva
zase dětský hlásek, jenž přišel sem ze

Digitized by VjOOQIC

SIROTEK. 75

své postýlky, nemoha se dočkati. A
zatleskala holčička rukama. Ale najed-
nou zvážněla a sesmutněla, udivené a
ulekané oči upírajíc na mrtvé zvíře.
A ta krev, všady krev, jako rudý ho-
rečný oblak věstící neštěstí, zkázu.
Začalo se dítě bázlivě ohledat, v ne-
jistotách, poklesnuvši ve své zmužilosti.
Na otce a zase na kobylu — stále
bázlivěji, nejistěji, až uchýlilo se po-
sléz k nohám jeho, skryvši tu obličej.
Otec něžně pohladil ji na vlásky a po-
věděl své holčičce:

>Máme hřibátko, takový pěkný . . .
ale . . . ale — maminka mu umřela.*
Dopověděl to v rozpacích těžkého, ne-
jistého trudu, ale přece jaksi tak, aby co
nejmožněji sejmul stesk se srdéčka
dítěte, jež k němu bralo útočiště. A
v hlase tom bylo tak již opanováni
vlastního neštěstí, utlumení vlastního
hoře, jaksi aby povzbudil tolik ne-
skonalého hoře ostatního.

Holčička vzhlédla zase ke kobyle,
držíc se nohou otcových. A bylo jí to
něco zcela nového, aby umřela kobyla
jejich; to nemohla pochopit — a tak

Digitized by VjOOQIC

76 J. K. SLEJHAR:

jakoby po prvních dojmech zvědavost
zase u ni zvitězila.

»To už nám teda nebude tahat, ta-
tínku? A svý hřibátko nebude . . .«
tu se zamlčela, nevědouc si jaksi
rady ... a jakoby vyhledávat snažila se
vhodný výraz pro své zámysly . . • >ne-
bude už svý hřibátko chovat?* dopo-
věděla. Patrně zdál se ji tento výraz
nejvhodnějším vzhledem k poměru
matky k dítěti, i vzhlédla zase k otci
plna starostlivé tázavosti.

>Nebude, nebude,« odvětil otec
vážně, chmurně, v těžce unylém, ale
jako probouzejícím se zaujetí; a vzdech-
nuv a pozvednuv hlas ještě unyleji,
ve zpěvném, nevýslovně zbolestnělém
zasmušení dodával: >ani tahat, ani
svý hřibátko chovat už, a kus štěstí
nám s ní odešlo.« I mohlo se zdát,
že prorve se jeho hlas k těžkomy si-
nému zaš tkáni, jak se chvěl a úžil a
trhal. Při tom hleděl stranou smutně
na kobylu, na kus zaniklého štěstí
jejich hospodářského, těžkého života —

Zatím jakoby nastalo zase nutné
navrácení ke všemu životu, k povin-

Digitized by VjOOQIC

SIROTEK. 77

nostem, jež tu nikdy nepřestávají, ale
hromadíce se a vyplývajíce ze sebe
v chodu přísném, nezbytném, nikdy
nedají se odložiti, stále očekávají svého
hospodáře, svého plnitele, jemuž se
ukládají. A nemůže býti tu nikdy po-
shovění, oddání se vlastním vznětům,
zahráváni s vlastními city. Nemůže ani
trudu ani hoři, v němž i celý svět by úpěl,
dána býti zvůle tady, aby vyrovnalo se
s pukajícím nitrem svým. Nemůže býti
ani na okamžik pozastaveni při jakých-
koli zhoubách a nelze prodlíti ani při ne-
štěstí, jimž uničila by se i každá radost,
naděj i samo srdce by se zpustošilo.
Zem a její dílo neustává nikdy volati»
vyzývati. Bylo třeba již neodkladné
navrácení se k povinnostem. Svrcho-
vané nutno, svrchovaný čas.

Kobyla prozatím ničí povinnosti ne-
potřebovala. Své celé zadostiučinění
již měla — všeho sejí dostalo, ó, jaký
to záhadný pohled, jaký nesmírný,
pochmurný majestát ve smrti, po bě-
dách, zápasech i rozkoši života . . .
V jakém velebném, ponurém klidu
hovělo si zvíře v náruči smrti, po

Digitized by VjOOQIC

78 J. K. ŠLBJHAR:

všech svých povinnostech, jež nyní
s tělem svým jakoby složilo, odevzdalo
zemi.

Po špičkách chodili vůkol, néco
ztlumeného a povzneseného utvářilo
se tady jako ve svatyni — nechtě ji,
nechtě, značilo to . . . vše tu ctilo ma-
jestát smrti té, neb smrt má vždy
stejný význam.

Ale smrti dočasně život se neukon-
čuje — zůstal jiný život, tolik života
zůstalo ještě, tolik povinnosti, za nimiž
neúnavně dále spěti . . •

Zůstalo tady hřibátko. A to si ko-
byla chovat nebude, kdo že je kdy
chovat bude? A to uštvanému ho-
spodáři připomenulo zase jeho další
povinnosti, s nimiž život země nikdy
neustává. A začalo se také hříbě samo
hlasití najednou s důrazem. Vzrušilo
se, netrpělivě, ač nemotorně vyvstá-
vajíc s plachtou na sobě, začalo se mo-
tati, hrabati po tesech a již již se udr-
žovalo na nohou. Hlásilo se to k ži-
votu, ke svým právům. Zachtělo se
mu neodolatelně mléka mateřského,
kobylího mléka. Což záleželo mu na

Digitized by VjOOQIC

SIROTEK. 79

tom, Že toho mléka více není, že urvá-
no mu náhle smrti, že nezbylo mu
tady ničeho, co má mu býti všeživným
zdrojem života — jeho právo tady je.
Chce kobylího mléka, mléka své mámy.

Obraci se vůkol, pokládá tázavě hla-
vou na strany, vyhledá stále udiveněji a
kormutlivěji a tlamou čehosi se jímá,
čehokoliv, co přináší zdání vemene.
A naskytlo se mu cosi právě — tlama
zanesla se vzhůru, chytil y se toho
chtivě rty, zamamlaly na tom. Ale ne-
zateklo mléko. Po dřevěném pažení za-
čalo se natahovati ohryzujíc je — ale
ani to nedalo mléka« A nic nedalo
mléka z té hmoty, po které ještě sáhalo
v několika marných, beznadějných po-
kusech. Ah, nic nebylo tu zdrojem,
z něhož padala by mana nebeská. Ne-
bylo kobylího mléka, nebylo matky,
matky nebylo!

Úzkostně a v zmatku náhle zanechalo
hřibátko všeho. Tak jako v úžasu zů-
stalo nehybné a do prázdna kamsi ma-
látně patřilo, jako ten, jenž poznal, že
zbloudil, a neví si rady. A zařehtalo
tu — v takovém zalkání, jakoby malo-

Digitized by VjOOQIC

j. E. Šlbjhar:

mocném, úzkostlivém dovoláváni se.
Bylo to jako dětský pláč po matce
své.

Na to vše patřil hospodář. Jaksi úmy-
slně ponechával si na čas vše shléd-
nouti do konce, až by vše se označilo,
co přijíti mělo. Sleduje v podivném
vhřížení se v celé nitro své to marné
úsilí opuštěného mláděte, to malo-
mocné pachtění odbývající se před
ním, jakoby měl tu své zvláštní úmysly
a vzněty, jež vyvoditi chtěl z nejhlub-
ších tajin duše své. A taková zdáni
duší mu táhla a taková hoře a taková
tíhnutí. A celé osudy před ním spěly,
osudy života, všech jeho nejstrastněj-
ších zjevč a jeho vyvážené i nevyvá-
žené pravdy. Jakoby tu mimoděčně
bádal a určoval o nich — a jakoby vy-
važoval a odhadoval pravou podstatu
jejich. Ó, co že je zbytečného, mar-
ného, pošetilého i hříšného v životě
mimo to málo, co zbývá jedině, ale co
tak je nesmírné, ohromivé i vznešené
a z čeho pak vlastní život je složen . . .
eho samého a co ho potkalo, jakoby
při všem nebylo; nejednalo se jiŽ

Digitized by VjOOQIC

šmoŤBk. 81

o něho, ale jako v pozadí a zaujati
všeho jeho vědomi naléhala taková ne-
odvratná tanutí — a že i tato spousta
musila přijít, že přijíti musí, co při-
chází, že není vůbec vyjmutí z ničeho,
ani ukončeni ani předejití spoustám
jakýmkoliv, jež by byly usouzeny, to
vše tedy že může kdykoliv nadejíti
a zajiti, zas ukončiti se rázem a zase nové
nadejde, že vše přijíti může a přijíti musí,
co přijíti má! A jak rouhavé i malicherné
je očekávati věci jiné, vypočítávati svůj
prospěch a své výhody, vyhnouti se
snažiti jejich určení a říci snad: tady
dost je neštěstí a utrpení, jakoby kaž-
dého neštěstí a utrpení nemohlo býti
ještě nekonečně více. Ale jednati se ne-
smí o lidsky předsevzaté cíle, o pro-
spěšné zřetele, jakoby k nim vše mělo
jedině směřovati u odhadech života —
ale v tom všem celku že vše musí bytí
jak býti má.

Jeho samého jakoby vše bylo tak
vzdáleno, co ho potkalo, — těmi
jakýmisi vodami šerými osudu, jež utá-
pějí srdce, byl unášen, neobraňuje se
více, nevzpíraje, a jen patřil v oddané

J. K. Šlejhar: Od nás. 6

Digitized by VjOOQIC

tt 3. E. ŠLBJHAtL:

pokoře k tomu, k čemu zrakům jeho
náleželo. O osudu svém, jenž přikva-
pil, přemítal jako v záhadných tuchách,
jako v hnutí srdce, bez rozumováni a
repotu. A jakoby ozvala se v něm ná-
hle slova žalmu: Bože, zatřásl jsi byj
zemí a roztrhls ji, račiž zase uzdraviti
rozsedliny její, nebof se chvěje, a vra-
tiŽ se zase k nám — přicházel to zá-
roveň ku přesvědčení usilovnému, že
^en nezměrný, velký bol, jejŽ jeho srdci
zemědělce připravilo právě dopuštěni
Jeho, oder va vši ho náhle od tolika
jeho přáni, radostí i nadějí, není je-
nom jeho bolem, pouhým zlem a bezna-
dějným, vzpírajícím se vzrušením. Ale
že jakoby s bolem tím vcházelo v 'duši
jeho neobyčejné zjasněni a čisté, ne-
zištné povznesení se, jakoby v radosti
a oddáni kladlo se mu sebezapření a
pomněni jiné, než k vlastnímu pozem-
skému určení. Jakoby vše požehnaně
vytrhlo ho z dosavadního pustého zmá-
mení, které jen tyto ohledy úzké a
spjaté řídily, — a jakoby ve svém po-
vzneseném bolu, jenž již nežaloval, ne-
vzpíral se, nevypočítával, okázale se

Digitized by VjOOQIC

SIROTEK. 83

nechvastal, naslouchal novému hlasu,
jenž až posud mlčel a jenž jakoby ná-
ležel jiným světům, jiným popudům.
A hlas ten pravil: Nastáváním jitra
k plesání přivodíš zas zemi svou, a
navštívíš ji a svlažíš zase a hojně obo-
hatíš a brázdám jejím požehnání za>
sedáš; korunuješ čas dobrotivostí svou,
a přiodíny budou zase roviny dobyt-
kem a údolí přistřína obilím a vše
radostí bude pokřikovati a prozpěvo-
vati. — A hlasem tím vzešla v něm
nová naděj, nová síla a navracel se
k povinnostem.

A zíraje i na to první strádání ubo-
hého mladého mláděte při jeho prvním
pozemském vstupu, jež hned tak marně,
beznadějně toužit musilo a strádati
tak osudně, jakoby i uvažoval o té
nezměrnosti bolů jiných, jimž třeba
vždy přispět a svých bolů zanechati,
a jakým hříchem a sobectvím před
tváří Boží bylo by tu vše, co opomíjí
povinnosti a přispění, jen ke svým ná-
rokům vždy chvátajíc. A jakoby ta
bolest celého světa, jež se tu jaksi
jeho duši zpodobnila v tomto nevin-

Digitized by VjOOQIC

84 J. K. SLEJHAR:

ném strádání mláděte bez matky, tak
zoufale, trudně právě tady se odbý-
vajícím, zad mul a a zalámala jeho ni-
trem pohnutým, a vše jakoby tu chtěl
a musil sejmouti na svá vlastní bedra
— veškeru tu bolest ústrků a útrap,
bolest zničeného života, bolest toho
mláděte, co ale vše tak sejmutelno
nebylo. Nebylo-li sejmutelno — jaká útě-
cha a nesmírnost v přispění, v pomo-
žení dle sil, v přichýlení srdce, v ode-
vzdání se . . . A že všechny věci po-
zemské svůj věčný zánik mají, tu ja-
koby zbývalo ještě jen to, toto hnutí
srdce, tato tanutí, tato odevzdání, a
že jen touto mluvou srdce útěšně
lze zaplašiti ona strašná, mrazivá mlče-
ní, jež nastávají po zániku všeho po-
zemského, jenž ze všech stran vše
obklopuje. Ó, majestát zkázy neú-
prosné, zoufalé se rozepjal — ale čím
bezohlednější, drtivější, strašlivější zká-
za, tím velebnější a vznešenější ma-
jestát, jemuž třeba vždy se pokloniti.
Bol mlčí, nežaluje, nerouhá se, avšak
naslouchá a bádá. Srdce mluví a ode-
vzdává se bezpodmíněně Tomu, jenž

Digitized by VjOOQIC

SIROTEK. 85

jedině tu zbývá a může s námi vše, co
uzavřel ... a On se zase navrátí!

Cosi prchalo v černou tmu -— něco
jasnilo se chlévem.

A již hospodář přistupoval k zane-
chanému hříběti. Pojal je v náruč, po-
hladil něžně:

>Neopustim tě a vychovám s pomocí
Boži, sirotečku náš,< zašeptal něžně
jako k dítěti. Vše náhle tak měkkým
vroucím citem bylo ojíněno v nitru
jeho — vše v jeho duši a ponětích
jímáno bylo v tuto nesmírnou, roz-
vlněnou říš, takovým vzruchem účasti
i odevzdání se, jenž jakoby zanášel se
do samých nebes . . .

>Otec je sirotků a Bůh v příbytku
svatém svém . . .< šeptal a povzbuzo-
val za ním jiný hlas také již naděj -
něj i, ze zoufalství hrobu se vzňav.

A hřibátko jakoby porozumělo. A
pochopilo, že není více místa k úzko-
stem a obavám. Neboť hned tak oddaně
a vroucně přichýlilo se k svému ho-
spodáři. A ku podivu, začalo ochotně
se všemu podvolovati, co tu bylo uzná-
no za dobré. Napojili je nejdříve. Ji.

Digitized by VjOOQIC

86 J. K. Šlejhar:

ného mléka, od jiné matky, krávy, čer-
stvé nadojeného, třebas nemělo kobylí
podstaty, mu podali. A ono, jakoby
vytušilo samo, že není tu vhodno býti
vyběravým a vzpíravým a že třeba
s vděkem vše tu přijímati, jak to osud
dává, když není jinak, umožnilo jako
pudem, jako zvláštním řízením péči
mu prokazovanou. Bez zdráhání a chti-
vě přijalo mléko, napojilo se. Však
je tolik různých cest života, a začasté
se dojde dobře k cíli.

Pak hned hříbě nasyceno a upoko-
jeno, nemajíc na tom světě nikoho a
ničeho než obětavou účast svého ho-
spodáře, celé jako dítě v náruč matky,
složilo se na čistou kyprou slámu k jeho
klinu, jak usedl, zva tu sirotu přítulně
k sobě. Důvěřivě pokladlo si k němu
hlavu. A blaze začalo dřímati. Celou
zvůli ponechával pohodlí a potřebé
jeho hospodář, zlehka je obemknuv
rukama, aby, dokud nenabude dostatek
sil, zbytečně a záhubně se nevzrušo-
valo. Jef tu tolik péče a ostražitosti
zajisté zapotřebí.

Lehce a pravidelně po nějakém chru-

Digitized by VjOOQIC

SmOTBK. 87

není a nepokoji se rozdýchalo hři-
bátko. Hlavu ještě nějak lépe si po-
ložilo. Pak pootevřelo několikráte zra-
ky, jakoby se chtělo přesvědčiti, je-Ii
u něho dosavad jeho ochrance. Ó byl,
byl . . . neopustí je, vychová je, byť
s tolika sebezapřením a nepoměrnou
péči v takovém případě.

> Vychovám, vychovám, vše vycho-
vám a všemu prospěji, čemu síly dány
jsou . . .« Hladil je, občas dlaní něžně
zamnul mu na čele. A tu ve snu hři-
bátko zařehtalo — snad že zdálo se
mu o kobylí mámě. Vždyf tak čisto,
dobře, jisto bylo mu na té slámě v sta-
rostlivém objetí -— i na slámě v chlévě
narodil se Ten, jenž spasit mohl celý
svět, kdyby světa srdce otevřeno bylo
a vyposlechli Ho. Na slámě, v chlévě
také před tváří Boži ... A všechno
vlastně je jedno před tváří Boží, nic
vymíněno, nic povýšeno, aniŽ poníženo.
Tak nějak líbezně to hříbě spalo nyní,
A jen někdy zamamlalo ve snu rty —
zazdálo se mu asi o mateřském vemenu.
Ale Otec je sirotkův a Bůh v příbytku
svatém svém. Neopustí ani nejposled-

Digitized by VjOOQIC

88 j. K. Šlbjhar: sirotek.

nějšich tvorů svých, ale to nejlepší

jim určuje A kobyle na tesech

v louži ssedlé krve jakoby se také
všemi těmi přípovédmi ulehčilo. Z obla-
sti smrti její ustoupily hrůzy všechny a
zbýval velký její smír. Tak oddané, uvol-
něné nějak, jako v oddychu po všech
mukách a strastech a jako ve všem
zadostiučiněni ležela si nyní na smrtel-
ném loži svém, sníc snad svůj nejblaže-
nější věčný sen o mláděti, s jehož
jménem' odešla matka.

Venku nastalo zatím svítání, vyná-
šelo se cosi jako nezvěstným jitřením,
rozléhalo se a vstávalo. Kraj hlásil se ,
prozračovaly světlé čáry, plochy urči-
těji tanuly, hlásila se země a hlásila
se nebesa . . . Nastáváním jitra k ple-
sání přivodíš zemi Svou!

Digitized by VjOOQIC

NEKRTENATKO.

Digitized by VjOOQIC

Digitized by VjOOQIC

Prý duše nekřtéňátek, zvlášté v čase
adventních noci, ve způsobe světýlek
modravých, bludných vznášejí se
nad bahny a pustinami našich hor —
aspoň to naše báby tvrdí, a ty nepře-
hádáš, vůbec ani k hádáni s nimi se
neodhodláš. Nechť má se ta věc jak-
koliv, jisto jest, že ony noci adventní
v našich horách jsou přímo děsivé.
Jiného slova nemám aspoň k jejich
označení. Černý mrak nekonečného
bezdna v pustém rozpoutáni -^ to bývá
taková noc. Nikde nic, zejivé jen ně-
moty, záhadná změť, jakés nastražené
ruce černé příšery. A uzří-li se náhle
v těchto černých nastražených pro-
pastech zvláštní poletující světélka —
nejčastěji v tu stranu >Krchovců<,
v tamějšich pravých zrádných dou-
patech země — taková malá, jako vy-
záblého úsměchu a těkavě mrákotného
plynutí, ana vynoří* se v chvatu, za-

Digitized by VjOOQIC

92 J. K. ŠLEJHAR:

spěji někam nenadále a pak na oka-
mžik v strnulé tázavosti nehybně kdes
utkvi, při čemž propasti noci kolkol
jakoby se strhujíce, zdají se ještě ne-
obsáhlejší a bezednější, tu nemusí to
být ani u našich starých bab, aby se
člověku srdce nezachvělo a nezvyklá
pomnění se nedostavila.

Pak je to jen věru úžas hrobu, úžas
smrti duše, co člověka popadá. A při
tom i něco neskutečnějšího, vzdále-
nějšího všem obvyklým pocitům, ne-
podobnějšího tomu, co čeká člověka,
co lze si představiti, co je známo, na-
vyklo, — něco, co se v této způsobe
dobře nepoznalo a co se nám vymklo;
něco, co není ještě dosti životního,
něco, co vlastně souboru pozemských
věcí nenáleží a co tady ještě ani dobře
nebylo, když to již propadlo objetí
hrobu ... se mne zmocňovalo v ne-
označitelném ponětí za podobných
zjevů těch našich horských noci ad-
ventních.

Ale nebylo by se mi věru podařilo
nalézti vhodného symbolu pro tyto
věci — až přišly báby na pomoc, -

Digitized by VjOOQIC

NEKŘTÉŇÁTKO, 93

které u nás těší se vydatné fantasii a
pro vše naleznou případné rčení.
Duše nekřtěňátek , . . a věru,
věru, něco tu tak úžasně vystiženého,
zpodobněného. V této věci rozhodně
neodhodlal bys se s nimi příti, dávaje
jim za pravdu . . .

A tady je taková povídačka o ne*
křtěňátku, nevyšlá z hub těch bab —
neb něco podobného původu nechtěl
bych vyprávěti -— o duši toho nekřtě-
ňátka, nechť si pák ji do libosti po-
suzuje každý sám.

Byla doba březnových nocí, a někde
v té době se to udalo. Vůbec se mi
zdá, že noci březnové, jimiž zmítá kvas
země, jsou jaksi nejvhodnější pro
všechna osudová určeni člověka. Ale
o tom ještě později. Je třeba dříve
něco předeslati, aby všechny události
dotyčné — události pro mne zde je
totiž vše, co vůbec se přiházelo, af již.
bylo lze s jakýchkoli stanovisek přiklá-
dati tomu důležitost nebo ne, s při-
pomenutím ještě, že vlastně nemá nic
důležitosti tak výhradné, a proto i to,
co se tehdáž dělo, nazývám beze všeho

Digitized by VjOOQIC

94 J. K. ŠLEJHAR:

události právě tak dobře, jakoby byla
puma kdes hozena na nějakého hodno-
stáře, aniž by i to mělo nějakého vý-
znamu — nabyly své náležité spoji-
tosti.

Netýče se to hodnostáře, nýbrž jen
takové děvečky v selském statku, jež
jmenovala se Han. Vlastně Johan a jen
zkráceně říkali ji Han. Doslova Johan,
vlastně Jan, třebas byla ta děvečka
ženská. Stal se totiž při jejím křtu ten
případ, že kmotr s kmotrou i s bábou,
stavivše se před tim na kořalce, slušné
se zapomněli a v roztržitosti posvěce-
ným křtícím rukám, vymítajícím ďábla
z novorozeněte, označili je jako hocha;
nebyli tim konečně ani dobře jisti a
pak zmýlená tu vůbec týkati se mohla
jedině dvou případů, z více nebylo si
vybrati, lze i tedy vše omluviti; i bylo
tedy novorozeněti pohlaví ženského
na křtu svatém uděleno jméno Jan,
či jak se u nás po způsobu blízkých
německých obcí raději říká, Johan. A
ten zůstal té děvečce až do jejích asi
čtyřiceti roků — dalo-li se vůbec její
stáří odhadnouti, neboť co ji kdo pa-

Digitized by VjOOQIC

nekřtSňAtko. 98

matoval, vypadala vždy stejná, rozuméj
stará a ošklivá — v nichž ji poznáváme
a zůstane ji již napořád; jenže tedy pro
krátkost i pravděpodobnost a jaksi
ku zastřeni osudné nesrovnalosti ří-
kalo se ji prostě Han. Na to zvykla a
všechno na to zvyklo, co s ni kdy
mělo styk. A jakoby jiŽ ani jinak ne-
mohlo být. Také neznámo, bylo-li
v matrice vůbec opraveno osudné ne-
dorozuměni — a na vojnu se nehodila.
Ale obyčejně nepřestává to u jistých
lidi na jediné zvláštnosti^ nahodile a
nápadně se naskytnuvší. Spíše vždy
celá řada zvláštnosti spojí se k zvlášt-
nímu celku, obyčejnosti značně vymy-
kajícímu se zjevu. A to bylo při Han.
Ku podivu ženská. Ne zrovna ve smyslu
příznivém. Jak vypadala v dětství, neví
se. Měla-li vůbec dětství a mládí. V je-
jích ale asi čtyřiceti letech — jakoby
se na zadní nohy postavila kobyla.
V pravdě celé kobylí vzezření. Ohromná
Ženská, vypjatých boků, hranatá, tvrdá;
kromě těch boků samá strmá vyčnělá
kost. Taková pravá hrubá žebřina. Ale
hlavně byla to hlava, jež poskytovala,

Digitized by VjOOQIC

96 J. K. ŠLEJHAR:

ano vnucovala ono kobylí zdáni —
pravá koňská zubatá sanice, bizarně
se vyšklebujicí, nos dlouhý a silný
jako topor a čelo skoro žádné, vlastně
jen tak koňsky zúžené a příkře na zad
ustupující, z něhož jen nápadně ozna-
čovaly se úporně vypouklé oči, neur-
čitě modravých, zažihavých zornic, a
poněkud hranatých jako právě u koně.
Vlasy na té hlavě byly tvrdé, tuhé,
přizrzle se lesknoucí, věru, také cosi
jako koňská hříva — ono pak již vše
se zpodobňuje na takovém tvoru k ur-
čitému typu. Na kobylu nebylo by to
celkem zlé, ale na Han to bylo. Ruce pak
měla dlouhé až ke kolenům a nakoncích
v jakési kyje pěstní rozšířené; a ty ruce,
třebas nebyly ani dost málo aristokra-
tické a neodpovídaly žádoucím útva-
rům ženské, horlivě pěstované a Žádoucí
něhy, byly právě to, co vzbuzovalo
u Han jistý respekt . . • co na druhé
straně tvořilo dokonce její význačnou
přednost v povolání horské selské
děvečky, u jaké nesejde na kráse.

Dovedla těmato rukama kopati,
mlátiti, kositi, při pařezích se oháněti

Digitized by VjOOQIC

NEKŘTÉŇÁTKO. 97

jako nejsilnéjši chlap — dovedla od-
vázaného býka popadnouti jimi za
rohy a odvésti jej od krav, mezi něž
vzufívé žádostivosti se vřítil, dovedla
jimi sama z krávy vyjmouti nejsilnější
tele beze všeho jiného přispěni, do-
vedla na oprati udržeti nejdivočejší
hřibe, otočivši si kolem pěsti oprať,
dovedla ve své hrsti jako v železné
kleště spjati jednou na pokyn selky
rozzuřeného svého hospodáře, když
v oŽralstvi začal káceti jarmary, roz-
bíjeti kamna, vytloukati okna a vše
chtěl zabíjeti — v těch hrstech, vy-
nášejících ho do komory, zkrotí jako
putička; těmi pěstmi vytloukla kdys
celou hospodu, kam se byla přece
odvážila v pošetilé touze, když kde
kdo začal řičeti a z ní nehorázný
posměch mít — ale od té doby k mu-
zice nešla.

Tyto ruce — to byla vlastně Han.
To byla její cena, její význam a její
autorita. Nebýti těch pěstí, nebyla by
snad ani obstála pro úšklebky a po-
směch a nebylo by ani místa a sa-
moty pod sluncem, kam byla by se

J. K. Šlejhar: Od nás. 7

Digitized by VjOOQIC

98 J. K. SLEJHAR:

mohla nerušené uchýliti s tím svým
kobylím vzezřením. Ale takto k vfili
nim měla pokoj. Také spíše ve statku
za chlapa jí používali — za všechno,
při platu jinak nepatrném, jen co mu-
selo být vzhledem již k té její újmě
kobylí, jaksi něco za něco. A jako
almužnu z milosrdenství to přijímala
Han.

A byla již vtom statku Han na ně-
jaký dvacátý rok, aniž se s ní umlou-
válo, aniž ji vyháněli, aniž před těmi
vánocemi obvykle dávali si s ni slovo
na novo. Rozumělo se to samo sebou.
Bez Han jako by již nemohli obstáti —
a mohl bez starosti sedlák, se vším
spoléhaje na ni, pobývati si v hospodě,
což ostatně činil bez sebezapření. Bez
Han vůbec toho statku nebylo lze si
ani představiti — bez jejího bizarního
hrubého zjevu, jenž vnořen zdál se jako
strašidlo do všech jeho nevlídných pro-
stor, které strašily s ním — nebylť to
statek milý, útulný, spíše naopak —
bez toho jejího houká vého hlasu,
jímž brýkala a zas huhlala a bručela si
pro sebe od rána do noci, a zvláště

Digitized by VjOOQIC

NEKŘTÉŇÁTKO. 99

bez těch její obrovských, neúnavných
pěstí, jež pracovaly a dřely za hospo-
dáře, za hospodyni, za všechny; ba,
někdy i za dobytek: opřela-li se do
vozu, s nímž kůň nemohl hnouti, vy-
trhla jej najisto, — a ostatně do plečky
vůbec zapřáhali ji.

Leč také ani Han jakoby se neho-
dila jinam. Nezvykla by si jinde, ne-
dovedla by se snad sdružiti s jinými
slušnějšími poměry. Tady srostla s ní
všechna ta krutost o živobytí. Ne snad,
že by v jiných statcích bylo méně
krutosti, — více však jí býti nemohlo, —
ale ta krutost měla zde již svůj pořad a
jaksi methodu. Han nedovedla by se
již jinam přizpůsobiti, nebof bytosti
jejího druhu jsou jako ztrnulé, jako
takové zavilé pařezy, a nesnadno se
poddávají. V rámec jiných poměrů
nebylo věru lze vetknouti nápadnost
jejího zjevu a všeho u ní. Také jaksi
do možného vystižení svých smyslů
znala to místo své. Někam jinam ja-
koby pak již její smysly nestačily, jen
sem mohše se přizpůsobiti.

Takové stavení temné, vlhké, sra-

Digitized by VjOOQIC

100 j. K. slbjhar:

zené, jako zakublané. Klenutá černá
síň, v niž každý zvuk nabýval podiv-
ného ohlasu. Z veřeji ode dávna vy-
mčené, rozpávadajici se dvéře. Všude
ve staveni jsou taková černá, pustá
zakouti, bez útulnosti a družnosti.
Z věnčí pak nejinak. Kůlna od let
chystající se na spadnutí, v niž jakoby
nalézal se svůj svět harampádí. Nachý-
lená, vyborcená stodola. Díry na dvoře
naplňující se po dešti vodou. Jáma s hně-
dou, hnijící, leskle rozplynulou hladinou
močůvky, již rozčeři jen někdy krysa,
s červy bílými, hnusnými, líně se pro-
valujícimi a vždy s nějakým utopeným
hnilým kuřetem. Hnojiště s nějakou
scíplou kočkou, pořádně již nabubře-
lou, o niž se nikdo nepostará. Všechny
zápachy a smrady, celé to neoznačitelné
ovzduší venkova zanedbaného. Kousek
zahrádky s plotem, ovšem vytrhaným,
v niž přece ku podivu před vnikají-
cími sem občas kozami a telaty udržel
se záhon pivoněk, božího dřevce a
pelyňku. Vytržená dlažice na záhrobní,
obrůstající kopřivami a merlíkem. Půda
se dřevěnými propadlými schody, po

Digitized by VjOOQIC

NEKŘTÉŇÁTKO.

nichž jediná Han dovedla bezpečně
choditi, ač bylo zase nápadno, jak že
to dovedou unésti a udržeti toto břímě
kobylí. A to byl ten statek. A co vše
v tomto statku bylo se vším příslu-
šenstvím, to jakoby srostlo s ní a
stalo se neodlučno.

Byla na statku i místa jaksi zvláštní,
jakoby tajemná, jisté kouty v pod-
střeší mezi stěnami a pod podlahou,
do nichž nikdo nevnikl mimo kočku
a myš, v nichž byla vždy tma a ne-
rozeznatelno, co se v nich děje, co je
v nich nastřádáno, a do nichž tedy
dobře se mohla ukrýti všelijaká stra-
šidla, af již smyšlená nebo skutečná —
a místa ta, v Han vzbuzující matné
obavy, ač nikdy neopomněla k nim
upnouti zkoumavý pohled, byla jí přece
tak nějak milá, nutná, jako by jediná
romantika střízlivého statku. Han také
za ta léta vpojila si v ně jisté své vi-
diny, domněnky a bizarnosti, jež cho-
vala její mysl, ač se s tím nikdy ni-
komu nesvěřovala.

A pak měla Han na senníku, v sa-
mém podstřeší u komína svou postel,

Digitized by VjOOQIC

102 J. K. ŠLEJHAR:

V takovém úkrytu trámů, tak podivné
skřížených, jakoby jejich vazby pod-
jala se úmyslná fantasie a mimořádné
vzhledy. V toto neproniknutelné doupé
s vůni sena uchylovala se na noc za
tříkrálových mrazů i za červencových
paren, ale nikde jinde na celém světe
jakoby spáti nedovedla. Délo se to
ovšem vždy hodně pozdě, a tuze záhy
končila ta radost, ale to nic nevadí,
a nikde jinde za jiných trámů, za ji-
ných ploch, za jiné tmy, bez té vůně
sena nebyly by snad ani mohly obstáti
sny té ženské kobylí hlavy. Jenže ani
o těchto snech nikdy nikomu se ne-
zmiňovala Han.

Vůbec nebylo nikomu známo, co by
se tam dělo za té noční tmj', sem ja-
koby zvláště příkře, nepronikle naku-
pené a ze všad uzavřené, v níž jen
skulinou střechy, některým rozpra-
skalým šindelem a vychlípeným do-
škem někdy nějaká hvězda nahlédala
aneb zašeřilo světlo měsíčné. Tedy,
co by se tam i dělo, zůstalo by ne-
známo, i kdyby mínily se sem vetříti
cizí zvědy, čehož však dokonce nebylo.

Digitized by VjOOQIC

NEKŘTÉŇÁTKO. 103

Tam bylo jakési její svrchované pa-
nováni. Tam nikdo nepřicházel, seno
tam sama srovnala vždy a pro seno
chodila. Tam zařídila se podle své
vůle, a byla-li jednou tam, byla tam
cele svou jako král ve své říši, jenže
snad bezpečnější.

Podotknouti sluší, že všemi těmi
místy a kolem všech těch věcí, o nichž
byla řeč, životní pout činila jinak Han
zdánlivě netečně, bez každé radosti
sice, — ó, k té příčin nebylo — ale
také bez každé žalosti, k níž by se již
více důvodů mohlo nalézti v mysli
jen trochu zchoulostivělc. Tak zdán
livě netečně, tupě a prostě vše se
dalo v jejím životě, jako by žernov
pobíhal kol své vytčené osy.

Leč nebylo tomu přece tak vždy.
Nebýti toho všeho, jak bylo, neshledati
něco na svém místě, nalézti změnu,
celá podivně chovala se Han. Tak
zvíře nejapně a v plachých nejistotách
očmuchává místa cizí, nezvyklá, kam
se znenadání dostalo, tak kráva u ci-
zího žlabu se vzpouzí a celá se chvěje
a dlouho nezv>ká. Jednou něco v domě

Digitized by VjOOQIC

104 J. K. SLEJHAR:

vétšího předělali — vyhýbala se dlouho
mimodéčně těm místům Han. A když
posléz přece jen musila srovnati se
8 novým pořádkem, ta zdála se jaksi za-
leknuta, nesvá, ruce ji klesaly v jisté
obavě. Něco jakoby násilně musila
v sobě zvrátiti její mysl. A zajisté po
delší dobu sny na její palandě byly
vytržené, aniž ovšem by se mohlo
říci, co vlastně vábec se s ni tam
dělo.

Zvláště však zvykla na chlév a na
jeho obyvatele. Každou změnu v chlévě
hořce oplakala — měla, rozumi se
samo sebou, brek protivný, mečivě
přerývaný, jakoby bučelo se na pra-
sklý roh. Bránila se prodeji vždy do
poslední chvíle. Ale hospodář potře-
boval peníze na daně, na ty hromské
pány, jak říkal, na procenta, do hospo-
dy—a ostatně byl rozhodně méně zcit-
llvélý stran svého dobytka. »Tebe, Han,
jistě nikdo si nekoupi,« říkal za ta-
kové příležitosti s posměchem — » mu-
sím tedy odsadit nějaký to hovado ...«
Co zakoupené hovado zůstávalo ještě
v chlévě, nepřestala Han nad ním po-

Digitized by VjOOQIC

NEKŘTÉŇÁTKO. 105

taji Žalostniti; hladila je, hřebelcovala,
mezi rohama upravovala mu tklivě
hřivu a zase rozplétala a omyla ocas,
a zase nehtem drolila nějakou zaschlou
nečistotu. A zase řetěz mu bez pří-
činy převíjela kolem roM. Snažila se
mu to dáti na srozuměnou, jak je má
ráda a snažila se mu i nahraditi v po-
slední chvíli, co by kdy na něm za-
vinila — snad se kdys na ně obořila,
méně protřela mu srst, uhodila je ne-
horázněji stoličkou. Anebo činila jako
matka upravující si drahé dítě na po-
slední cestu v rakvičce — pořád na
něm není něco v pořádku. Až když
hovado odváděli — tu napřed vyběhla
Han na půdu jako divá, schoulila se
do tmavého svého pelechu a pak do
noci se někdy neukázala. Co se tam
dělo, neví se. A přece nebyla rozci-
tlivělá, nemazlila se nijak v té říši
chléva jí svěřené. Silného vola odstr-
čiti od nepravého žlabu, bylo jí hříčkou*
Uhodila- li tak pěstí býka do boku,
jen se otřásl, a trvalo hodnou chvíli.
než odvážil se i jen pohnouti, vzhlé-
daje při tom ustrašeně na tu Han,

Digitized by VjOOQIC

106 J. K. ŠLEJHAR:

s níž ani jemu, chlapíkovi, před nimž
měl každý v domě respekt, nebylo do
Žertů a kejklů. Prodati jí pak telátko,
kůzle ... to bylo pro ni největší hoře.
Kudy chodila, tudy vzlykala, oči ma-
jíc zrudlé, zatopené, křečovitě strhané.
A přece prase mohla sama poraziti —
píchla je, opařila, rozsekala, nadělala
i sama jitrnic — jinak dobré chut-
nání . , .

Taková byla ta Han.

Mezi lidi vůbec nešla, ani do vsi,
nedělně se snad jakživa neustrojila,
neměla snad ani do čeho. Jen jednou
v nepředloženém popudu do té ho-
spody, — a to víme, jak to dopadlo
pro ni i hospodu. Nikdy již se ne-
ukázala u muziky. Nikde mezi lidmi.
Ani do kostela nešla, nikam nešla.
Neutratila takto groše, ukládajíc jako
pudem vše, čeho se jí dostalo ze
skromné služby. Nastalo posléze i mí-
nění, že má peníze jakés . . .

A to bylo její jediné za těch neděl-
ních odpůldní i za těch největších
svátkfi, když vše popravila v domě,
že sebrala se pak tiše a vsunula se na

Digitized by VjOOQIC

j

NEKŘTÉŇÁTKO. 107

sennik na svou palandu, do toho pod-
střeší, do té tmy jen místy čeřící se
rozplizlým zásvitem nespravené stře-
chy — a co by tam dělala, nikdo ne-
véděl. Přidušené zněl sem třeba z ná-
vsi jásot mladé chasy, radost sváteční,
jak ty nastrojené holky výskaly — a
byly Hody vánoční v jasném mrazu
a bílém sněhu s písněmi koled a řá-
hotem rolniček, a byly také Velikonoce
s pomlázkou a probuzením jara, a byl
Boží hod Svatodušní se zářením léta
a sbory poutníků, ubírajících se do
Vambeřic — a byly nedělní muziky,
vyhlaholující bujností a rozkoší mládí —
ale pro Han vše to byl neznámý, zby-
tečný svět, s nímž nepřála si mít ničeho
společného, v nějž nikdy nesestou-
pila. Dlela v tom svém koutu šerém
jako pavouk, samotářsky, uspokojeně,
bezstarostně. Tam byly její Boží hody,
všechna sláva sváteční, její vše. Co
tam dělala, nikdo nevěděl. Ale bez
toho kouta jakoby nebyla mohla být,
ano, bez tohoto kouta domu zvláště
ne, ta podstata jeho nej úžeji vpojila
se v podstatu podivné, nesrozumitelné
bytosti Han.

Digitized by VjOOQIC

108 J. K. ŠLBJHAR:

Stávalo se, že za nejkrutšich mrazfi,
kdy celou střechou jakoby dunély
dělové rány praskajících šindelákú,
nabídla ji hospodyně, aby ustlala si
v chlévě —- z obavy, aby jim nena-
stydla a nebyla pak neschopna práce
(pro nic jiného). Toto. Za nic na
světě nebyla by se odloučila od toho
svého pelechu. Ani za nočních pří-
valů v létě, za bouře a blesků, kdy
v takovém podstřeší není nejveseleji a
má člověk vše to naděleni jaksi z první
ruky, nesešla nikdy Han dolů k hro-
mičné svíčce — děj se co děj. Nikdo
neví, jak si to za takových chvil vedla
nahoře — bála-li se, nebála, modlila,
nemodlila, zahrabala-li si hlavu, aby
neviděla, neslyšela, nikdo neví, ale
dolů nesešla.

S tím stavením a se všemi jeho po-
měry srostla Han jako kočka. Stěhu-
jí-li se lidé, kočka zůstává. Zvykla si
na vše jako pes na svou boudu, k níž
jest uvázán. Jako ptáče na dávné hníz-
do. A to postihli při ní její hospodáři a
uměli toho vhodně použiti. Povahovali
ji v domě za nezbytnou věc, s níž ji-

Digitized by VjOOQIC

NEKŘTÉŇÁTKO.

nak možno naložiti jakkoliv a v na-
kládání s touto věcí nebyli nijak vy-
bíraví.

Hospodyně suchá, černá ženština,
zlobou a nevraživostí vĎči* všemu,
co nesloužilo jí ku prospěchu, celá
sezelenalá a zchřadlá již, jízlivá a cham-
tivá, svýma šedivýma zavilýma očima
uhranujíci a jakoby lačně stravující,
sama velmi líná a ráda pro sebe uží-
vající, nedala jíjakživa laskavého slova
ani pohledu, tím méně šátku, zástěry
nebo na košili, což je však již náklad-
nější. Broukala na Han bez ustání,
ženouc ji z práce do práce, nedočkavá,
až jedna práce bude ukončena — při
tom chodila si do jarmary na maga-
dorku, již tam měla stále v zásobě
po případě ještě s punčem a kmín-
kou. Slova její řezala jako střepiny
skla a vyznačovala se jakousi strašli-
vou naléhavostí; při nich Han se
celá chvěla. Věděla, jak v pravý čas
zasáhnouti, jak se s takovou věcí,
jako byla Han, má nejvhodněji zachá-
zeti, aby udržována byla v náležité
své míře.

Digitized by VjOOQIC

j. K. šlejhar:

Hospodáře měla Han jaksi raději —
ostatně to tak bývá u děveček. Byl to
sice surovec, ochlasta, ale jen někdy
na ni spustil. Jindy si ji nevšímal, ne-
chávaje po jejím, přiznávaje v duchu,
že lépe nemůž být, než jak dělá ona;
spustil-li přec, bylo to jen na piano
a snad aby sám sobě ukázal, že je
v domě pán, ač jím nebyl; pánem
i paní byla hospodyně, mimo ty chvíle,
když se jak se patří zpil. Ač zas pak
byla paní Han, jen ona dovedla roz-
poutanost opilce zkrotiti svými pěstmi,
jak již známo . . .

Byla věru jakási methoda v domě
u zacházení s Han. Čím ona více lnula
k domu, čím léty stávala se tu utkvě-
lejší, mohlo by se říci ustrnulejší na
všem zde, čím nevyhnutelnějšími stá-
valy se jí dané poměry, tím zřejměji
umělo se jí dávati na jevo, že je jako
by jen trpěným, zbytečným, vůbec ne-
příjemným tvorem v domě. Čím více
ji kopali a odstrkávali — tím měli ji
oddanější a jistější a s menšími nároky.
A ještě se Han jaksi chvěla o toto své
postavení. Byla to methoda rafinovaná,

Digitized by VjOOQIC

NEKŘTÉŇÁTKO. m

krutá, ale spolehlivá — třebas neuvé-
domělá u těch lidí, ostatně to jsou
vždy ty nejlepší methody. Zahrnuta-li
jen byla v tvrdé úporné dření, to bylo
pro Han, tu byla ve svém živlu, to
bylo vlastní její bytosti, jejím silám,
jejím vlohám, a v práci teprv jakoby
se celá bytost její rozpoutávala u svém
uplatňujícím významu. Práce jí šla
od ruky, vládla tou prací, vládla všemi,
již byli práce účastni. Ale nedostalo
se jí nikdy slova uznání, pochvaly,
přilepšeni, pohlíženo na ni jako na
vypůjčeného koně — jen do roztr-
hání, do roztrhání . . .

A taková byla tedy Han, tak ji
znali, tak na ni uvykli, a zdálo se, že
nemohlo býti ani jinak . . .

Ai začala se u Han přece pozorovati
nějaká výminečnost, změna — ne-
dobře označitelná, nedosti patrná, ale
jistě změna. Spíše ku vytušení než
k rozpoznání. Ne změna stran dřeni
íejiho, aby ochabovala nějak, ustávala,
to bylo asi stejné — ale kdož ví, ta-
kovou nesvou, nijakou začala se je-
viti Han. Jakoby nebyla již tak tvrdá

Digitized by VjOOQIC

112 J. K. SLEJHAR:

a hranatá ve svém vzezřeni, nebrýkala
tak v chléve a po domě, přidušeněj-
ším, měkčim a pohnutějším stával se
její hlas a někdy se tak zaunyle pro-
táhl, ba prochvěl, jakoby Han octla
se v náhlém bolestném rozpomněnt.
Najednou uprostřed práce zůstávaly
svisny a nečinný její ruce, její kobylí
líce jakoby se ztopořily, nevědomě
kamsi trčíce, a oči v strnulém zapo-
mnění na něčem utkvěly.

»Han, Han,< u výčitce napomenul
ji naléhavý hlas hospodyně, »což ještě
lelkovat nám budeš na starý kolena,
a zbůhdarma ujidati náš chléb? No,
to by nám ještě chybělo, pamatuj si
to, Haní

Han se zachvěla — a pak v jakési
oprávněnosti oné výčitky zrovna sá-
pala prací. Leč ono utkvění jakoby
při ni zůstávalo čím dále častěji, od-
nášejíc ji od přítomnosti . . .

Bylo také to u Han, že chovala
se ještě protivněji stran těch odvádě-
ných dobytčat, což přiházelo se po-
slední dobou nápadně často, snad ve
spojení s těmi všelikými přídavky na

Digitized by VjOOQIC

I

NEKŘTÉŇÁTKO.

ty hromské pány, s přirážkami, s pro-
centy a vydřidušstvím záloíen a advo-
kátů, nač vše sedlák s klením žehral
a se vymlouval, ač tomu Han dobře
nerozuměla. Cedila slzy jako splavem
z těch vypouklých oči zhranatělých
zřítelnic.

»Beč, beč, stará kobylo,* těšil ji ho-
spodář, »zaplaf ty sakramencký daně
a procenta, a já ti to tu na libost
všechno nechám . . .<, ač byl by pro-
dal také, i kdyby se to stalo, aby se-
hnal na karty a dostatek kořalky. Cítila
se vůbec Han za takové příležitosti
mnohem nešťastnější, byla celá zoufale
ze sebe vytržená, ač namáhala se
patrně zatajiti své pohnutí . . . » Člo-
věk se musí divit, co za city se v ta-
kový důře berou,< řekl nejednou sed-
lák k hospodyni, pozastaviv se nad
tím jednáním Han.

A bylo také u Han, že v některou
dobu skoro nic nejedla, všechno jako
by se ji ošklivilo, útroby ji nic nepři-
jímaly, a to hospodyně ráda viděla,
ač nemohla si toho nepovšimnouti.
Aby nebylo jaksi toho povšimnutí,

J K. <^lejhar: Od nás. É

Digitized by VjOOQIC

li* J. K. ŠLEJHAR:

dělala sice Han, jakoby jedla, ale ne-
jedla, anebo jen tak zpola, liknavé,
v roztržitosti, což vŠe tedy v očích
hospodyně na újmu nebylo ji pranic.
Připadalo Han, že nacházi se jí v útro-
bách neústupné kameni, jež zatarasuje
v ní všechny průchody a jakoby
rostlo, a tak v ni krutě pobolívá, až
zůstávala někdy bez dechu stát, obě
dlaně násilně v život svůj vhřižujíc —
ale chránila se o tom někomu zmíniti.
Je-li již někdo takovou děvečkou, nechC
jen střeží se dáti na jevo i pouhé
zdání nějakých nesnází stran svého
zdravotního stavu; hned člověka vr-
ženou.

Ale jindy zase počínala si Han při
jídle zrovna hltounsky, házejíc dolů
sousta ani je nepolykajíc, a jakoby
jí zrovna prahlo nitro po tom jídle
dávno vyhladovělé, dávno nenasycené.
A to ji bylo velmi na újmu v očích
selky, střežící každé sousto, z jejího
plynoucí do cizího neomaleného
chřtánu. Nejdřív s údivem se zapozo-
rovala. Pak ji obličej sezelenal, jaksi
celý se ztopořil, naběhly na něm kolmé

Digitized by VjOOQIC

NEKŘTÉŇÁTKO. 115

vrásky: >Han, Han,« smýkala posléz
slovy v zalknuté zlobě, >pomni, že
taky ještě zejtra chceme jíst. A že
statek dá se snáz vyjísti jedním žrou-
tem, než by sto střídmých nashromá-
ždilo. Pamatuj si to dobře, Han . . .
Snad je to jinde jinač, nevím, ale to
bys musila se sama již po takovým
místě ohlédnout, rozumíš, Han?<

A povídala to v takovém dfitklivém
sžíravém nadhození, uhranujíc zrovna
tu ubohou kobylí hlavu, jež pozapo-
mněla se v jídle, svýma pichlavě ulpí-
vajícíma očima, že nebylo možno ne-
roznměti. Ostatně snad sama byla by
se již Han vzpamatovala, ustávajíc
náhle v jídle a lžíci odkládajíc, což
poněkud zase selku usmířilo . . .

A bylo také tou dobou při Han, že
za okolností co nejméně vhodných —
na př. kydala anebo štípala pařezy,
anebo drhla jednou za čas podlahu,
což byl pak výkon v tomto statku
opravdu heroický, — vypukla u vzly-
kot náhlý, jejž byla by zajisté nechala
si pro sebe, kdyby byla naň připra-
vena; ale to ji to přepadlo, a už se

Digitized by VjOOQIC

116 J. K. SLEJHAR:

ji to dralo hrdlem, házelo bokama, a
oči jeden splav. Han — a takto brečeti,
bylo to tak néco neobyčejného, křik-
lavého, že nemohla si toho selka ne-
povšimnouti. Zamnula se až ve svých
pichlavých očích a přiložila je ulpěle,
utkvívavé na tu kobylí hlavu rozplý-
vající se v breku, což nebyla podí-
vaná jen tak: A byla by se musila
selka i smáti tomu šklebeni se bi-
zarnímu, kdyby tak příliš nebyla již
uvykla na výraz hlavy té a kdyby při
tom neběželo o zájem práce.

>Ty, Han,c podotkla u zdánlivém
klidu, jenž zrovna řezal, >víš co, za-
nech radéjc toho. Já, jak snad víš, ne-
iednám do breku, ale do práce. Do
práce, rozumíš ?«

Han porozuměla; přejela si rychle
dlaní obličej, což při jeho délce trvalo
jakous dobu, namátkou upravila trochu
té zcuchané hřívy na hlavě a již dala
se do takového drhnutí, že v něm za-
niklo každé zdáni jiné — i třebas
vzlykotu nezadrženého, pokračujícího
vzdouvati se v té tvrdé, upracované
hrudi.

Digitized by VjOOQIC

NEKŘTÉŇÁTKO.

Zároveň po celou dobu téchto pří-
znaků, aby se řeklo- vice citových,
značily se příznaky jiné, sice jen po-
zvolna vystupující, ale za to tím ne-
odolatelněji, jistěji. Byly to u té Han
vždy boky neforemné, vzdmuté, bez žen-
ského vábného tvaru, jistě také trochu
kobylí, jako pytlovité, ale ukázalo se
že i ony mohly se státi ještě neforem-
nějšími, vzdmutéjšími, kobylovitěj-
šimi. A také se stávaly, mohla si Han
utahovati režnou kazajku, jak chtěla,
Již již začala si toho selka také vší-
mati; ale zdálo se ji to zprvu, že to
Han tak nápadné dědí, i vstouply ji
na mysl ony chvíle pravé hltavosti —
ony chvíle zdrženlivosti byly dávno
zapomenuty.

>Inu jo, kam by se to nedělo,* po-
znamenala v mysli ne bez zlostné že-
hravosti; »ale počkej, zdvihnu ti juž
žlab.c

A také zdvihla — kyselo přestala
mastit, zelí. brambory pouze se solí,
na chleba nedala pomazánky a ještě
jej uzavírala. A přece Han kynuly
boky dále.

Digitized by VjOOQIC

J. K. ŠLEJHAR:

»Ty, Han, pro Boha tě prosím, pékně
až prosím... « ale Han nic, měla něco
nadmíru na práci, jsouc tím všechna
zaujata, a ostatně dotaz selky byl tu
jen velmi neurčitý, nevěděla selka
ještě sama, zač by prosila, jak do toho,
co s tirr. S mužem měla i o tom jakousi
poradu. Ale ten byl v té době více
opilý než střízlivý a nemíchal se rád
do ženských věcí, nebyla-li to zrovna
záležitost kořalky A tak boky kynuly
pěkně a šířily se, aniž se mohlo
říci, že by to lepost postavy u Han
povznášelo, spíše naopak, a selka byla
v této příčině dosud na neurčitém,
nevýznačném stanovisku . . .

Zatím jevilo se ve statku nějaké
nedorozumění, nějaké peníze se ne-
dostávaly, jež byly z mnohých stran
naléhavě žádány, ba s celou bezohled-
nou rozhodností, jak se to již stran
peněz děje. Ta záležitost, začínající až
nepříjemně dotírati na hlavu obou ho-
spodářů, zatlačila na ten čas záležitost
těch boků u Han, s nimiž dělo se něco
lidského, pokud ovšem Han za cosi
lidského možno vůbec považovati. Sed-

Digitized by VjOOQIC

NEKŘTÉŇÁTKO. 119

lák i trochu přestal chodit do hospo-
dy, poněvadž přestalo se mu na dlah
nalévati, zdržoval se více doma — s pa-
trným sebezapřením — a měl při uza-
vřených dveřích se selkou porady. Bý-
valy dlouhé, časté a pilné a vždy kon-
čily hádkou, někdy i pranicí — ale
jednou po jistém významném domlou-
vání se skončilo vše v smíru, s ja-
kýmsi potěšitelným výsledkem.

Hospodář vyšed tu ze sednice, po-
pleskal blahosklonně Han po zádech —
>ty, ty jedna,* napověděl až důvěrně. A
téhož dne omastila zase selka pro Han
kyselo, ano dala do něho i vejce — že
prý slepice přece již to nějaké vajíčko,
tu a tam uprskne — věc to na statku
neslýchaná vzhledem k Han; leč Han
byla zrovna v náladě, v níž protivilo
se ji vše a nechala i kyselo s vajíčkem

>Co pak, co pak pohrdáš?* zeptala
se selka jaksi v láskyplné soustrasti, — a
tenkráte opravdu byla trochu nerada,
že Han nepoužila jeji okázalé přízně,
když si na ni nejvíc dala záležeti.
Aspoň si jistě povšimla dobrého
úmyslu, jenž cení se mnohdy jako

Digitized by VjOOQIC

120 j. K. šlejhar:

skutek sám. »A jen toho už nech,
Han,« napomínala ji selka několikráte
během dne, jaksi starostlivá, aby se
Han při své práci nějak nenamohla —
ale dělo se to obezřele, když Han
měla již zatím práci, jíž se týče, zcela
hotovou, takže i kdyby uposlechla vy-
bídnuti selčina, což bylo ovšem nepo-
myslitelno, nebyla by již zmeškala
pranic.

>Ty, Han, sedni si přec taky trochu
s náma, vždyťs toho užila dnes juž
dost,« vybídla ji posléz po celodenní
práci, když vše bylo popraveno a Han
ještě k čemusi se měla, a přistrkovala
ji sama židli s vyčnělými ze sedadla
pahýly od noh, což nečinilo sezení
zrovna nejpohodlnějším. Toho jakoby
Han ani nedovedla — snad za ta léta
ve statku neseděla ani jednou mimo na
lavici při jídle. Nemělasek tomu, jsouc
těžkopádná a rozpačitá. Selka stávala
se až důtklivou a nepovolila, dokud
Han si k ní nepřisedla, což ale jen
učinila jaksi napolo a tak nějak směšně
nemotorně, bojíc se dosednouti, byť
by ani nebylo oněch vyčnělých pa-

Digitized by VjOOQIC

nekřtéňAtko

hýlů, jež velely jaksi na té židli ]e\\
se obezřele vznášeti.

>Tak, tak, Han,c zalibovala si selka
s úsměvem zvláštním, upjatým, jimž
jakoby se snažila zmocnit se té Han
zcela pro sebe a celou ji oblévala ta-
kovou uhrančivou oblastí svého ne-
označitelného pohledu. >Ty jedna
naše Han . . .< pokračovala pak jako
u vyjadřování téhož směru zámyslů,
a oblast jejího zření i onoho usmí-
váni stávala se stále užší, svíravější,
Han zmocňující se docela. Cítila se
také Han v jakémsi neviditelném spjatí,
z něhož nebylo lze se jí vymaniti a
v němž začalo jí býti jaksi úzko a
horko; i dech jakoby jí vázl a jako-
by strnula na všech údech a v těch
bokách jakoby se jí něco úporně
vzdmulo jako skála.

Sedlák nedlel v sednici při těchto
přípravách, hned na začátku vyšel
ven a v síni ostražitě poslouchal na-
hlédaje klíčovou dírkou — což ostatně
i jindy činíval přicházeje pozdě z ho-
spody a obhlížeje si jaksi v sednici dří-
ve terén. Pomnul si tam někdy rukama

Digitized by VjOOQIC

122 j. K. šlejhar:

v jakési naději, že se tímto způsobem
najisto vydaří předsevzatá věc — ta
jeho žena přec jen to umí — a pak
zas to půjde. A blahé sny odnášely
ho zase do vytoužených rájů hospody,
jejíž práh byl mu bez peněz zatím ne-
dostižný.

»Ani nevíš a neřekla bys, Han, jak
tě máme rádi, jak o tebe stojíme, ja-
ko bys byla naše,« zas tak podivně
lichotivým přízvukem a v jakési ta-
jemné unylosti proslovila selka neod-
vracujíc s Han svého pohledu ani
úsměvu, jímž tato umdlévala nějak na
všech smyslech, jako v horké omamu-
jící páře.

Stupeň po stupni kráčela tak selka
v jakémsi bezpečném ^vypočítání,
omračujíc a omamujíc ku svým zá-
měrům vhod slabomyslnou Han. Až
jakoby ji měla v celé bytosti spou-
tánu a zabezpečenu — ale jinak, než
se nadálá.

Neboť Han náhle jako v mukách,
dostoupivších svého vrcholu, jako
v nesnesitelnosti nějakého zjitření
nitra, smekla se se židle, při čemž

Digitized by VjOOQIC

ISEKŘTĚŇÁTKO. 123

uvízla jí sukně na jednom z těch vy-
čnělých pahýlů obrátwši se, jiz ale
zase Han v mimoděčném pohybu,
který u ženské potrvá do posledka,
měla ještě příležitost chvatně stá-
hnouti; učinivši to dříve k uspokojení
studu, pak teprv s rukama spjatýma
před sebe a celá trupem úporně se
odvracujíc kamsi divně stranou, v zad,
provedla to, co měla v úmyslu, ná-
valem svého vzrušení: v omračném
udolávajícím se pokoření klesnouti na
kolena před selkou, vyznati se ze
všeho a prositi úpěnlivě za jakési
smilování a odpuštění . . .

Ne bez patrného úžasu udivila se
selka tomuto počínání Haninu . ♦ .
Jakže, ona sama připravuje se k jaké-
musi pokoření se této kobyle, znedů-
stojňuje se tak sice, ale co plátno,
když chce dosíci se něčeho, co bývá
u lidí nejnesnadnější k docílení a
vzhledem k čemuž již člověk snese
nějakého toho podložení se a sebe-
zapření — již již chce tedy začíti tak
hezky s Han, s lichocením a sliby, a
třeba by jí i pěkně se doprošovala a

Digitized by VjOOQIC

124 j. K. šlejhar:

kolem krku padla torno netvoru a
všechno možné by ďála — a tu karta
se obrátí, podívejme se, ta kobyla
sama prosí a něčeho se dožaduje. Po-
dívejme se jen na to — probírá se
selka svým úžasem, a sám sedlák
venku nahlédající klíčovou dírkou, celý
zkoprněn nad neočekávaným timto
obratem, mlaskl rtoma jako po vydat-
ném doušku perlovky a rukama udeřil
se pádně v sehnutý hřbet, vpojuje
nadále zrovna celou svou duši do té
klíčové dírky.

>Co jen to ta kobyla má.< trvala
v úvahách selka shlížejíc dolů na kle-
čící Han, jež v této poloze byla v bo-
cích celá rozplesklá, jakoby se jí
odvalovaly od trupu, daleko na obě
strany zasahujíce. Již chystajíc se při-
měřeně změniti taktiku, neboť po-
střehla, že nastává netušený příznivý
obrat v jejích záležitostech, povšimla
si nyní selka v celé hrubé nápadnosti
té změny těla Han. Měla-li již druhdy
jakési podezření a nejasná vznikající
tušení, bylo to vždy jen vzdáleně,
okamžitě, neb vzhledem k Han zdálo

Digitized by VjOOQIC

NEKŘTÉŇÁTKO. 125

se vše postrádati všeho opodstatr
není . . . taková — kde pak by,
k smíchu, a pro ostudu zrovna, a kdo
pak by taky — vyžraná je to tak, dědí
jí to tak u nich, soudila vždy při po-
dobném postřehu a vzhledem k če-
muž, jak víme, byla již učinila své
opatření zdvižením žlabu. Leč jak
nyní vše učinilo se zjevno, to nedalo
se již plané odbyti — nevyvratná ji-
stota v ďábelské jakési vítězoslávě
označila se náhle u výrazu obličeje
selčina a jakoby měla zároveň rázem
zosnované výhodné plány. V každém
případu chce ale ještě zůstat shoví-
vavou vůči ni vzhledem k svým zá-
myslům, bude si počínat opatrně, ale
za to tím bezpečněji.

»Nu, Han,« mluví nyní selka tím ma-
rnivým přízvukem hlasu, jenž u ní hrozí
ale již rázem přejíti v jizlivé, zlověstné
pokárání, a jímá do svých rukou hlavu
Han, aby ji spíše ponoukla k důvěr-
nosti; »co pak se ti vlastně stalo, jen
se svěř, komu by se's měla svěřit ji-
nému } To víš, doléhá na nás všechny
něco, každý máme nějaký to trápení,

Digitized by VjOOQIC

126 j. K. šlejhar:

a můžeš se teda svěřit upřímně . . .«
a mámila, uhranovala i ničila zároveň
svým způsobem ubohou Han, rukama
při tom jakoby na jejích skráních dů-
věrně ševelíc; byla si toho již jista,
jak ji má celou v moci.

Začal tu sebou zmítati hrubý, zvířecí
trup Han, jakési funění z něho vyplý-
valo, pracovalo tam něco připravujíc
se k rozhodnutí osudnému — a najed-
nou Han složila až hlavu docela na
zem, k nohám selčiným, objavši je ruka-
ma. Začala při tom stkáti v takových
rozlehajících se dutých výronech, jako-
by kdos nepěkně houkal ze sudu, a
hřbet se jí cloumal a rozteklé boky
sebou prudce házely.

»yá jsem, já jsem ... se dopustila . . .
a . . . á,< a znělo již jen to táhlé á . . .
á, jakoby kdos již vzdáleně těžce úpěl.
^Dopustila ... á . . . á . . . ale nevyhá-
něj mě, poncchaj mě u nich, ponechaj,
. . aj, . . aj,« a to jakoby Han zrovna kvá-
kala, v takovém podivně hlaholivém
rozplynutí hlasu. >A já do ty doby
žádnou službu nežádám . . . ám . . . ám,«
což znělo jako ustrašený mekot kozy.

Digitized by VjOOQIC

NEKŘTÉŇÁTKO. 127

»a pak jim zas všechno oddélám . . .
ám . . .«:

Tady bylo na místě vhodně zasáh-
nouti. Obličej selčin zastřel se v hlu-
boké uražené nevoli; mráz jím probí-
hal a příkrost neúprosná v něj nastou-
pila. Pak neoznačitelně škytla, jakoby
to bylo ze vzrušeného mocného po-
hnuti, jimž však sevřena zůstává hruď.
A vystoupla jako uštknuta z toho okru-
hu rukou, jež jí objímaly nohy. Teprv
za chvíli zas mohla promluviti, a stalo
se to hlubokým děsivým hlasem, co
to tělo na zemi z místa se nehýbalo,
ještě jen jaksi schýlenější, u jakémsi
vyčkávání poslední rány — ; a promlu-
vila to selka jako v ohlasu nějakého
vlastního svého úžasu sama k sobě,
vzhledem k vlastním strašným dojmům
co sedlák venku div se smíchy nepo-
trhal.

>Tedy to ještě musilo se uchystat
našemu domu . . .« a zůstala selka na
okamžik jako v strnulých mrákotách
. . . >to teda musili jsme se dochovati
na takové, na takové — « nebylo tu
jaksi dostatečné míry opovržení na

Digitized by VjOOQIC

j. K. šlejhar:

snadé, kterým by selka byla vystihla
své ponětí o tom . . . »taková nepra-
vost se teda skrývala pod naší střechou
a my ubohý nic netušily, byly jsme
zrádně oklamaný, svedený, a hřích se
nečistě činil! O, ó . . .«

Nastala tu pomlčka jakéhosi posled-
ního zavrženi hříšníka. Až Han tu zno-
va vypukla u vzlyky podivné, křečo-
vitě násilné a zaploužila tělem k místům,
na nichž selka oddávala se svému mrav-
nímu ohromení. Se zaúpěním úzkost-
ným a přemírou namáháni zmocnit se
jen mohla zase Han její nohou — selka
jakoby nechtěla o ničem vědět, slyšet
ne o ní, daleko být od tohoto hříchu
a spuštěni — leč Han držela se již
pevně jako klíště těch nohou, a selka
aspoň zastřela si obličej, pryč, pryč
volajíc, — pryč, pryč celá jako vydě-
šená a ustrnulá, potřásajíc odmítavě
hlavou. Venku sedlák mohl se zatím
rozházeti.

Ale bylo třeba posléz komedii dáti
přiměřeného obratu; obrat ten měl se
ale státi co nejobezřetněji. A že tak
Han strašně si počínala, opravdu zou-

Digitized by VjOOQ iC

NEKŘTÉŇÁTKO,

fale, mlátíc sebou již na té zemi, ma-
jíc vlasy všechny pocuchané, obličej
zbrázděný šmouhami slz a oči vyvalené
a désivé strnulé jako u píchnutého
telete, přispělo to, že u selky zname-
nal se obrat k lepšímu, že nemůže se
jaksi uzavříti citu zúplna. Začala se tedy
jaksi probírati ze své bludné neosob-
nosti, ze svého vyjevení — začala vra-
ceti se k přítomnosti a k Han. Spu-
stila k ni oči, jakoby ji zase pozná-
vala . . .

>Han, Han,< vy šeptla jen téměř a
tak smutným hlasem, u výčitce tak
žalostné, z níž ale ještě ponurost ne-
úprosného ortelu zcela se nesetřela
»vosobo nešťastná, hříšná . . . Han,
Han, já nevím, nevím, vono je to tak
strašný, já nevím . . .c

>Nechaji mě jen tu,« vpadla Han
znova, jako by postřehla zákmit pří-
znivé chvilky, »a — já jim to všechno
prácej vynahradím a žádnou službu
nežádám ... ám . . . ám,« kvákala po
svém způsobu.

Selka již rychle přicházela do své
míry nabývajíc celé rozvahy. »No tak

J. K. .Slejhar: Od nás.

Digitized by VjOOQIC

I3u J. K. ŠLKJHAR:

teda juž vstaň jednou,* řekla obvyk-
lým svým hlasem — »a musíme se o
téch téžkejch vécech nějak juž domlu-
vit — je to ale tuze téžký, tuze těž-
ký .. .«

Han vstávala. Byla jako uřícené, po-
plašené zvííc. Postavila se před paní
jako hříšnice, s očima sklopenýma,
celá schoulená, a jakoby ty vy kynuté
boky snažila se učinit co možná nej-
nezvěstnějšimi. A pokorně, jako usvěd-
čený hříšník očekávala, co se s ní stane^
oddávajíc se jaksi celému svému o-
sudu.

V dusné světnici, černé a neuspořá-
dané, matně jen osvětlené mizernou
petrolejovou lampou, jejíž cylindr snad
nikdy nebyl vycíděn, bylo v tu chvíli
ještě dusněji a černěji, vše se šlehalo
pod nízkým stropem a mžikalo v ne-
klidném světle. Zvenčí z černé noci
hučely jarní vody a jejich zvuky jakoby
se propadaly daleko kdes v ustrašené,
nehybné neurčitosti » . .

Sedlák, nazírající klíčovou dírkou a
nucen stále více napínati zrak, byl teď
vskutku již zvědav, jak to nyní žena

Digitized by VjOOQIC

NEKŘTEŇÁTKO. 131

zaonačí a jak vlastně přej<íie k tomu
vlastnímu, oč se jednalo — že to již
dobře dopadne, nepochyboval — ta
kobyla dá si nyní třebas řemeny z kůŽe
dříti. Ale mnoho-Ii tak asi může mít,
na to byl velmi dychtiv. Za to, co se
týkalo těch ženských věcí, to mu bylo
docela jedno.

Zatím selka, majíc Han před sebou,
pozorovala ji bedlivě, totiž ten její
požehnaný život, a snažila se tu jaksi
učiniti své odhady — při tom neustá-
vajíc udržovati kolem sebe ono zvláštní
napjetí . . .

>Teda až k tomu to s tebou došlo,
Han. A co si myslíš teď, jak to chceš
zařídit vlastně — já to nevím. Řekni
sama, je-li tu možná pořádná práce
ňáká. Já to sama ani neřeknu. A co
pak ještě teď? Ale až to přijde, co
potom ? Myslíš, že se to dá jako kra-
jíc chleba vložit do kapsy a vzít
s sebou na pole? Milá Han ... A,
byla bych málem zapomněla, kdy pak
vlastně tento ... se to čekáš, Han ?c

Tu zjívil se Han v rozpacích obličej,
oči sebou nemotorně, tupě stáčely.

Digitized by VjOOQIC

J. K. SLEJHAR:

»Já nevím,* odvětila posléz hlubo-
kým tichým hlasem, a v síni za dveřmi
hned cosi přidušeně zaříhalo, kterýmž
směrem pak selka .káravě se jaksi
ohlédla. Potom opětovala po Han
v trpké resignaci: >Já nevím . . .< a
nechala nějak tak úporně rozevřené
rty.

»A snad naposled taky ani nevíš
s kým,« vybuchla najednou netrpělivě,
v ironické rozezlenosti. »S kým teda,
zatracená, pitomá kobylo, pověz, na
kterýho troubu Že to taky slunce svítí,
kterej měl takej nápad s tebou si něco
začít. — Nebyl to snad docela Pušiša —
ten by se tak ještě k tobě hodil ?€

Han byla stále zmatenější a zahan-
benější; a byla to podívaná na ten
ohromný kus ženské, jak se žalostně
tvářil a jak si vedl při tom výslechu
a při těch pohanách; polykala cosi
horlivě hrdlem jako v uříceném práh-
nuti útrob a nebyla s to vyraziti ze
sebe slova.

»Teda, teda . . .<

>Ne, panímámo,* dostala posléz ze-
sebe Han po jakémsi nesmírném na-

Digitized by VjOOQIC

NEKŘTEŇÁTKO. 133

mahání, »Pušiša to nebyl, ten ne< (ne-
porozumévši selčiné úštěpku stran toho
Pušiši, blbého zdejšího mrzáka, řekla
to tak ó něm, že v případu jiném byl
by to tak docela dobře mohl býti on),
»jinej, Nácek Šlumrůc — venku ozval
se zase říhot — >my se máme spolu
už dlouho rádi . . .« říhot venku byl
nehoráznější, ale Han ve svém rozčí-
lení ho nepozorovala ... a Han se tu
těžkomyslně rozvzlykala v jakési za-
tanuvší jí beznadějnosti.

Selka spráskla ruce.

»Ten teda, ten chlap šajdavá, bli-
kavá, o2ralá,c zvolala v úžasu a opo*
vržení. No, na toho byla by si věru
nepomyslila — jen kde a jak se to
přec scházeli, nebof nebylo o něčem
takovém ani potuchy, a ta kobyla jak-
živa ani nevyšla přes práh, nezdržela
se nikde, a jakživo po chlapovi na
blízku nebylo smahu. Bože, to je
spoust, to se děje . . . >Ten teda,€
opětovala, »no, s Pušíšou si aspoň
mnoho nezadaj*. A oni se maj' rádi,
rádi a už prý dlouho, tohle nemehlo

Digitized by VjOOQIC

J. K. SLEJHAR:

s ním . . . japak teda dlouho, zeptala
bych se ještě ?«

»Juž asi pět rokĎ,« vzlykala znova
Han a přivedla selku znovu do nema-
lého údivu, v němž ale nyni tato
vzhledem k svým úmyslům jata byla
strašlivým podezřením.

Nechavši Pušiši, Nácka a všech
ostatních záležitostí, pojících se k této
milostné historii, přichvátala prudce
k samé Han, zatřásla jí vztekle a kři-
čela:

»A jestli pak's naposled tomu ho-
lomkoj nevrazila do chřtánu svý pe-
níze — máš peníze, máš? Pověz, ty
bohaprázdná šmejdno ...ca nene-
chá vši ji ani vzpamatovati, stále jen
jí třese a znřivě křičí: »Máš ty peníze,
máš }<

Han konečně mohla ze sebe vypra-
viti nejistě, bez dechu: »Ňáký mám...«

>Kde, kde , . . sem s niraa, nešťast-
nice . . .< a selka tu celá zsinala a jeden
kout retní křečovitě se jí promrskával
v tvář, což značilo, že nachází se
v opravdovém vzrušeni. To nebyla

Digitized by VjOOQIC

NEKŘTEŇÁTKO. 13"j

již jen komedie nastražená na prostnou
mysl.

>Já vám je přinesu, panimánn^, jen
se nezlobte, c zamečela Han žalostně
a ve strachu — a již odbíhala směrem
ke dveřím, za nimiž hned něco od-
skočilo stranou.

Sotva Han zmizela v siní, jdouc na
půdu, vnikl sedlák do sednice, řehně
se potutelně. Ale selka se na něho
osopila: »Teď se máš čemu smát,
maňase ... ta nám to pěkně pro-
mňoukla ... a on se ještě směje.
Sázím krk, Že si chlapa platila, že mu
cpala, jen aby — nebo kdo pak by
jinač o ni taky zavadil. Že zadarmo
to nebylo, sázím krk — ten za kořalku
udělá všechno na světě; jste všechny
stejná banda. Já tak počítám, že musí
mít ta kobyla okolo tři set naskláda-
nejch, nebo počítejme, co jsme jí přec
dali, a jakživa krejcar neviděla jsem jí
za něco utratit ... Na tolik asi jsem taky
počítala a tím bysme se zas trochu
vytrhli . . . Uvidíme teda — ale počkej,
bude-li krejcar chybět, počkej, po-
čkej . . .<

Digitized by VjOOQIC

136 J. K. ŠLEJHAR:

Selka tu zlověstně zahrozila pěstí,
oči ji divě záplaty a na obou spáncích
vyvstaly zcuchané chomáče vlasů —
je ku podivu, jak hned obratem ze
ženské dovede se vyznačiti dokonalá
fúrie. Pobíhala neklidně po světnici,
zaujata jakýmisi předsevzetími — sed-
lák tu ztichl, nic se už nesmál a v pod-
ručí zloby selčiny byl zcela pokorný,
protože to nebyl ožraly...

»A kde je to přec má uložený, na
půdě jsou, ale kde? ... Co jsem se
kolikrát už načmejrala v tom jejím
pelechu . . . nebyla bych se pak jí ani
ptala. A teď ještě s takovou potvorou
dělej hezky; přetvářej se s ni . . . ale
počkej !«

A zase selka zahrozila, u výrazu je-
jího obličeje tkvěl jakýs brunátný,
démonický oheň. Han ještě nešla.
Sedlák neodvážil se vyrušovati tuto
zlobu, přemítaje nyní jen o tom,
mnoho-li to přec Han přinese, a že
ještě dnes by si zašel >na rychtuc.
Chtěje pak ženě jíti jaksi na ruku,
cítil, že bude vhodno zeptati se, po-
nechaji-li si Han, když je to s ní ti-

Digitized by VjOOQIC

NEKŘTĚŇÁTKO. 137

kové, anebo jak že to s ní žena nyní
rozhodne, takhle přec nemůže u nich
zastat . . . jenže když by ty néjaké pe-
níze dala, snad by pak . . . zabreptal
se posléz tak, že raději umlkl u vě-
domí své duševní nepohotovosti a
dobře zcela udělal, ač ještě i takto
dostalo se mu nepříznivé odbytné.

>Bukači rozbreptanej, přestaň teď
kejhat . . . tak, teď ji dáš pryč, a ona
ti půjde bez peněz, viď, shnilá můro!
A pak, koho pak si vezmeš, zastaneš
to sám? Anebo já snad to mám pře-
dřít, co ty budeš civět v hospodě?
Jen aC zůstane, musí zůstati, rozumíš,
co bychom si bez ni počali? ... a já
už jí všelijaký slabosti při tom zaženu
Za tu službu, co nedostane, je až
dávno dost dobrá> rozumíš ? A až to
přijde ... no já už to zaonačím, aby
nám to v domě dlouho nekřičelo
a Han mohla si jiti po svým, roz-
umíš . . .€

Při tomto vysvětlení, jež patrně
mocně zmítalo jí myslí, jsouc tu jako
dávno připravováno, až došlo vše po-
sléz v určité předsevzetí, mimoděčně

Digitized by VjOOQIC

J. K. SLEJHAR:

snižovala selka hlas, až jen došeptala, co
chtěla řici, a bylo to jako syčeni hadi,
ohrožující záhubou svého jedu. Ne-
výslovně, strašně zaplály při tom zraky
selčiny; a chvíli tak zůstaly v cosi za-
žehnuty. Sedlák od tohoto zření svůj
pohled mimoděčně odvrátil a ohlédl
se bázlivě kolem sebe do oken.

Nastal pak okamžik jakoby duni-
vého vzdáleného ticha, v němž jen
na blízku lampa s utajeným bzikotem
připravovala své uhasnutí, pochmurně
stále vzplanujíc. Prostor sednice u spěš-
ném vychylování světla a stínů sebou
několikráte zmitl — pak po jakémsi
krátkém třeskotu nastala náhlá tma.
Jen směrem k oknům tkvělo něco
ještě černějšího — a odtud vnikly
sem zase táhlé jakési chomáče zvu-
kové. Za nastalé tmy pozvedly jarní
vody v nezvěstnosti noci své těžké
kvílivé pádící steny . . .

V té tmě vytratil se sedlák raději
zase ven. Ostatně Han každé chvíle
může přijíti, a on byl by nerad při
tom, již proto, aby nemusil pro případ
dělat svědka. A zůstala selka chvíli

Digitized by VjOOQIC

NEKŘTEŇÁTKO.

sama a jakoby nepozorovala, že je
tma. V té černé nezvěstnosti probít
rala se dále svými předsevzetími,
v néco pořád majíc tak zažehnuty
zraky své, jež zajisté v tu chvíli svým
zlým, fosforečným ohněm musily býti
zřejmý i v té neproniklé tmé . . . Ale
Han již přicházela; ty schody, jež bůh
ví jak mohly odolávati tiži naléhající
na ně tělem jejím, už se ozývaly du-
nivě zapraštujíce. Selka spěšně sáhla
po sirkách, rozsvítila, nahmatala kus
lojové svíčky.

Han již vcházela něco držíc v uzlíčku.
A tu pohled zrovna supí se na ni
přimkl. Měla selka nervosně zatknu-
tou chvějící se pozvednutou pěst.

» Počkej,* zadržela náhle Han, jako-
by rozpomněla se na něco velmi dů-
ležitého, a popošla dříve k oknům,
zatáhnuvši je jakýmisi feci, jež slou-
žily za záclony. »Není dobře, aby ně-
kdo cizí viděl peníze, je to samé
zloděj. A ukaž teda,< řekla nepřiroze-
ným, zdržovaným hlasem, plným zži-
ravé náruživosti, jeŽ ale měla zůstat
co nejvíce utajena. A Han uzlík zrovna

Digitized by VjOOQIC

J. K. SLEJHAR:

vytrhla, omotaný nekonečně tkanicemi
a provázky. Ty selka zrovna rozsá-
pala, ale přec v náležité obezřetnosti,
aby se nepoškodil drahocenný obsah —
je-li jen jaký, křičela si selka v duchu
divě, posupně.

Han s údivem hleděla na počínáni
selčino, ale zcela ve všem se mu pod-
volovala, jsouc jakous bezmocnou
hříčkou za jejího vlivu. Konečně do-
dělala se selka obsahu. Vyňala vše
z uzlíku najednou v zatknuté hrsti a
složila to na stůl na jednu hromádku.

Byly to modravé papírky a mezi
nimi tvrdý bílý kov, ale vše tak zchum-
lané jako zubožené, zvětšelé. Na této
hromádce jakoby lpěla samá krev,
vtělovala je sem čtvrt století zvířecí
práce, námahy nekonečné, odměněné
těmito několika papírky. Selka posta-
vila se nyní příkře mezi Han a peníze,
přiklonivši se k stolu tak, že vše, co
se dělo na stole, zacláněla.

>Kolik,c zeptala se úsečně, než dala
se do odpočtu, a očima zažehla se za
sebe k Han.

Digitized by VjOOQIC

NEKŘTKNÁTKO.

»Já nevím,* odvětila Han bojácně,
v chvějící se malátností, jakoby se
touto svou nevědomostí dopouštěla
nového zločinu. Ale to jí za zlé selka
již neměla.

>No, přesvědčíme se hned, milá
Han,« řekla najednou tak mírně, pří-
větivě — »a sedni si zatím, než to
bude . . .<

Han poslušně se usadila zase na
onu židli 8 vyčnělými pahýly, a od-
dala se tu jakés vnitřní těžké strasti,
co mělo se mezi tím rozhodnouti
o jejím osudu. Pohřížila se tupýma
očima kams v nehostinné šero jednoho
koutu sednice, v němž otvíralo se ja-
kés Černé rozplizlé bezdno — lojová
svíčka tam až nezasahovala.

Selka u stolu začínajíc počítati pe-
níze, mžikla obezřele po Han a vidouc
ji tak zaujatou tou vnitřní tíhou a
bezdnem toho koutu, zastrčila spěšně
několik těch papírků za kostkovaný
svůj život, ale bez vyrušeni počítala
dále...

Najednou se posupně obrátila k Han,
vloživši na spočítané peníze ruku, a

Digitized by VjOOQIC

J. K. ŠLBJHAR:

zalila tu ubohou bytost studeným, di-
vokým pohledem:

^Nešťastnice jedna, nevděčnice . . .
kams dala ostatní ?< zaskuhrala k ni
v takovém ponurém, zdrcujícím pří-
zvuku, jenž jakoby ještě chvíli zlověstně
vanul prostorem sednice. Mráz probí-
hal bytosti Han.

»Já, já ... já — mu to — dávala . . .
já ho mám — tak ráda . . . ráda . . .
á . . . á,« rozvzlykala se posléz v od-
pověď. Schýlila hned na to hlavu do
ramen, jakoby očekávala ránu.

»Rádá . . . á .\ . á,€ začala se po ni
ošklebovati selka jizlivě a sveřepě . . .
provázejíc to posunky a pohledy hod-
nými maškary ... >A to nám myslíš
nýčko uváznouti s klazanem na krku,
ty • • • ty, jedna . . .«

Ale už zas Han padala na kolena
a zase ta sukně nevhodně utkvěla na
pahýlu i bylo ji po ženském, nikdy se
neobmeškavším způsobu třeba dříve
spěšně shrnouti. A: >Já, já, já . . .c
rozmečelo se zas tak divě, bez rozmyslu,
v zmatených hrnoucích se zvucích,
jakoby se to jimi snažila předejiti a

Digitized by VjOOQIC

NEKŘTEŇÁTKO. 143

zadržeti vše, co hrozilo na její hlavu
vyřinouti se z lajících strašných úst.
B&h ví, co déje se to v takových du-
ších, Bůh ví, co dělo se to v duši
Han a oč běželo té vzrušené malo-
myslnosti. ByloC v tom mekotu jejím
tolik nářku a prosby, tolik dovolá-
vání se a nabízení všeho v obět za
udělení jakési milosti, že sama selka,
v pravém údivu nad tolikerou prost-
notou, jíž se u Han daleko nenadálá,
vše představujíc si mnohem těžším,
zase uznala za vhodné obrátiti a obe-
stříti se zdáním obětavé promíjivé
milosti vftči ní. Nebo co také jiného
s ní dělat? Pokynula tedy nejdřív jako
těžkomyslně hlavou nad ní, nad tou
Han. Pohled se jí obestřel při tom
jako v neblahém tušení upřev se do
dáli. V zasmušení nad vŠi tou hříš-
ností ševelily cosi její rty a ruce při
tom lehce se vznesly. Bylo to, jakoby
vydávala rozhřešeni nad hlavou Han
jež čím dále pokorněji se chýlila
u vědomi těžké pokání činícího hříš-
níka. Až pak se vzdechem hlubokým,
významným skončila selka ceremonii
a vstala.

Digitized by VjOOQIC

J. K. SLBJHAR:

»Nu, Han,« pravilak ní se neobracejíc,
ale trvajíc pohledem v té neurčité dáli,
a jednotvárný táhlý hlas její prochvěl
se tak dojatě, >nu, Han, dnes to zatím
nech a odeber se spát. Pomodli se,
mysli na svý hříchy. A ráno ovšem se
juž nějak srozumíme. Nebude to jen
tak lehký, nemysli si. Ale co budu
moci, pro tebe už, Han, nějak s po-
mocí Boží podniknu. Teď už jdi, Han,
jdi, je náramně pozdě, svíčka doho-
ří vá . . .« Vzavši Han za ruku a po-
raohši jí jaksi vstáti, sama jí pak vy-
váděla zmatenou a potácející se ze
sednice. Han pak propadla se kdes
v temnotách stavení, co selka v síni
chvilku vyčkávala. S ní pak do sed-
nice vsunul se sedlák — i pohléd-
nuvše na sebe, usmáli se významně.
Byl by sedlák spustil na celé kolo,
kdyby mu byla žena nepohrozila. Pak
odebral se ještě do hospody, dostav
jeden z těch papírkův.

A všechno další jednání selčino
vzhledem k Han -~ vztahovalo se
k tomu, aby udržována byla v tom
ponětí těžké viny, již lze jen smýti

Digitized by VjOOQIC

NEKŘTEříÁTKO. 145

velkou oběti a již při nejlepší vůli
odpustiti nelze jen tak snadno, a dále
aby všechno ponětí jiné, zvláště stran
těch peněz, od Han daleko bylo od-
vedeno. A to se selce dobře dařilo,
počínala si v tomto předsevzetí obratně
a zcela přiměřeně. Ráno po onom ve-
čeru s Han o ničem již nemluvila. Ja-
koby vše zase rozumělo se samo sebou
a šlo svým pořádkem. Tento pořádek
udržeti, jakoby pak záleželo jen již na
Han, podle toho, jak si bude počínati.
Selka jakoby se ukázala velkodušnou,
nerozebirajíc ani dále tu neblahou, pro
Han tak trapnou věc. Dělala vůbec,
jakoby nadále ani nevěděla — či
vědět nechtěla — o stavu Han. Tím
pak více Han se snažila, aby vzhledem
k sobě nedávala na jevo mimořádnost
poměrů.

Vstala tehdáž ráno mnohem časněji
než jindy. Než selka vstala, měla vše
v chlévě hotovo, až nemálo se selka
v duchu podivila. Han spočinula na
ni tázavě úzkostným pohledem, jestli
je spokojena — ale selka neřekla tak
ani onak. Jen když nelaje. O snídaní

J. K. Šlejhar: Od nás. 10

Digitized by VjOOQIC

146 J. K. SLEJHAR:

pozřela Han jen pár soust, stojíc a na
chvat. A hned zas hnala se do práce.
Sekala na dvoře rošti. Ani se neohlédla
po celý den — a nebylo lze strhnouti
jiným lidským silám tolik práce, co
ona toho*dne vykonala; sesekala da-
leko přes kopu. Když to selka pře-
hlídla, drkla do muže, jenž zatím vy-
spal se z opice, jež tohoto dne v ná-
ležité vydatnosti byla mu dopřána bez
vády. I pohlédli na sebe významně.
Ale Han jakoby z pudu zabrala se do
své té práce, nemajíc vědomí o mo-
hutnosti svých výkonů. V několika
dnech sesekala všechno roští — a my-
slili již, že budou musit přijednati. Při
tom skoro ani nejedla a ten jakýsi
horečný chvat, rozkypělé jakési po-
hnutí, bylo jí vodítkem při strašné
její práci a námaze. Skoro bála se
promluvit, aby žádná odpověď na její
slova nepřinesla ji nějaké neblahé
překvapení, neměla nějaký neočeká-
vaný obrat, nedotekla se nějak
oněch věcí. Z domácích zrovna
tak nikdo na lý skoro nepromluvil.
Stran práce a domácích záležitostí

Digitized by VjOOQIC

NEK&TEŇÁTKO. 147

nebylo vůbec třeba a nějaké zbytečné
řeči mohly mimoděk převésti na onu
záležitost stran peněz, i bylo lépe ne-
chati vše zatím tak. Ve vzájemném
mlčení byla takto obapolná shoda.
Jen ta nekonečná práce stavěla se
před Han. Bylo v tu dobu vykonáno
vše, co druhdy zbývalo po jarním setí,
a sama Han v tu dobu vše zmohla.
Všechny pařezy zporážcla, rozkopala
hromadu kompostu, na lukách vyhá-
zela příkopy. V jakémsi brutálním ná-
silí, v uříceném zmáhání, u vypjatí
slepé energie, jež se jen divě hnala
ku předu, počínala si to při své práci
těhotná Han. Život vždy jakoby se jí
nepřirozeně rozdouval při tomto ne-
lidském zápolení. A od této práce od
časně rána pozdě do tmy, při níž jako
maně sežvýkala nějaké to sporé sousto
jen časem upínala Han .kolem sebe.
ony úzkostlivě tázavé pohledy, jestli
se zavděčuje, nenachází-li kde nespo-
kojenost a žehrání — ale selka neřekla
tak ani onak; a dále ony pohledy zá-
hadné bázně a temného očekáváni,
jež stavěly, se před jakési kvačící při-

Digitized by VjOOQIC

J. K. ŠLBJHAR:

Stí, výhrftžné a ohromivé neznámými
událostmi . . .

Za ten čas nápadně sešla Han. Na-
byla jakéhosi prašivého vzezřeni, v pro-
padlých tvářích byla strakatá, jako
okoralá, líce a nos neobyčejně kost-
natě jí vystoupily z obličeje. Pod
očima utvořily se černě fialové jámy,
z nichž zely zraky uděšené, malátné
zvracujici se někdy v takových vyje-
vených bludných pohledech. A s tím
netvorně zduřeným životem byla
opravdu ošklivá, jaksi strašně ošklivá
Han, i pro zvyklý jinak ji pohled . . .

Sedlák se v hospodě smával, že si
jeho žena schválně vzala takovou ob-
ludu do domu — ony ty ženské ne-
vzdají se nikdy podezřeni na člověka
a nevystoji vedle sebe žádnou ženskou
co k čemu. Ale věděl sedlák, proč
mají Han, i mimo tu její ošklivost.

>A jestli pak ji taky provádíte, sou-
sede, to víte, má-li se kobyla ku hří-
běti . . .€

>I provádíme; provádíme, nenastojí
se zrovna, « řehnil se sedlák.

Digitized by VjOOQIC

NEKŘTEŇÁTKO. 149

»Ale ještě jste nám neřek ani, kde
byla zaváděná . . .<

A tak po 1 hospodách plynuly ne-
omal ené úšklebky na tu Han

Chýlilo se to ke" konci března. Byla
to doba mlh a znojného černá — někdy
vláčely se mlhy vzduchem po celé dny
ani se nerozptylujíce a černo země bylo
jaksi neobsáhlé. V této rozkvašené
změti připravovaly se síly a zdroje
nového života, jenž za nedlouho udeří.

Na Matičku boží, svátek to, jenž značí
v těchto krajinách vlastni přechod k jaru,
jakýs mezník hospodářského života
zdejšího — kde také ponejvíce vše se
umlouvalo, chystalo, rozumělo k to-
muto dni a zase od tohoto dne — .!a
kdy nejvíce telily se krávy, ořebovaly
se kobyly, kůzlat bylo nejvíce a první
králíčci se ukázali — a kdy již chystal
se pluh do země a vše každé chvíle
bylo pohotovo vyraziti do pole, jak-
mile jen ukážou se rozsáhlejší sušiny,
a kdy také vše již kypělo ruchem v ze-
mi, ve vzduchu, a na nebi shlukovaly
se chvílemi syté mraky, plné již slunce
a znoje, s nichž co nevidět provalí se

DigitizedbyVjOOQlC _

150 J. K. slbjhar:

první jarní bouře — na tuto slavnou
Matičku boží sotva Han vyvlekla se ze
svého podstřeši. Byla úžasně přepadlá,
mrtvolnépříšernétváře; z jejích pohledů,
jakoby ohromených, jež na všechno
kolem sebe upírala v zmámené cizotě,
vrhalo se žalostné úpění, chvějící se
ustrašení před čímsi neznámým, šma-
hem se blížícím. Každého kročeje se
bála, všechno, čeho se dotkla, dřiv
jakoby nejistě zkoumala. A zrovna
bylo zřejmo, jak obchvíli srdce se jí
svírá a zastavuje dech.

>Han, Han,« kárala ji selka, >jakobys
měla od rána červa v hlavě a ruce
svázány ... nic ti ta práce nejde od
rukou a považ přec, co s tebou má-
me k očekávání . . .«

Han sebou hodila jako zastrašený
kůň, chtěla se sebe něco svrhnouti,
ale to, co v ní bylo toho rána a co
řídilo její bytost a mezi ni a vše ostatní
stavělo jakousi záhadnou hradbu
a rozluku neznáma, neodstoupilo. Jidla
se netkla — a byla přece snídaně svá-
tečni; na Matičku boží v každém po-
sledním místě upeče se ta buchta nebo

Digitized by VjOOQIC

NEKŘTEŇÁTKO. 151

aspoň >dědeček€, a jak se druhdy i
zatěšila Han na tu buchtu ke sváteč-
nímu kafi, v obrazotvornosti se jí a
jejím obsahem zálibně obírajíc na více
dní napřed. Dnes jakoby pro ni nebylo
ani buchty, ani Matičky boží — vše
splynulo v jejích smyslech v týŽ do-
sah záhadného ohromení a nejistot . . .
Na tuto Matičku boží přišli si také
do statku pro krávu Krášlenu, již sed-
lák prodal, aniž věděla o tom Han
a ovšem také věděti nepotřebovala —
rádi na Matičku boží převádějí si do-
bytek, má to býti s jistším požehnáním.
Přišli si beze všeho dva strejci, horáci,
s vyholenými namodralými obličeji
plnými záhybů a vrásek, divně houka-
jící a protahující řeč, hned ke Krasleně,
jež se po nich divě otočila, ale toho
strejci nedbali a jali se jí spínali držku
v provazovou ohlávku. Sedlák stál na
prahu chléva jaksi potměšile patře na
tu proceduru — ale jakoby ta potmě-
šilost byla vzhledem k Han, jíž opo-
dál ruce klesly a přihlížela k těm pří-
pravám s Krášlenou v němém zalek-
nutí. O zaleknuti bylo by málo u této

Digitized by VjOOQIC

^^2 j. K. šlejhar:

bytosti — ale útrobami rvala jí to straš-
ná bezejmenná moc za té procedury,
jež znamenala, že je Krášlena prodána.
K tomu dobytčeti tak se přichýlila
za ta léta, co byly pospolu, jakoby
dověrností vzájemnou. V lidské či zví-
řecí účasti ve svých pohledech a do-
tycích vespol dovedly jaksi promlou-
vati. Shýbajíc se ke žlabu nechávala
si od ní Han lízati týl — jaká něha
dovedla se to vpojiti ve zvířecí jazyk.
A jak dojila Krášlena, jak zpěnilo se
od ní mléko; radost bylo pro Han
zahleděti se na vykypělou bělostnou
čepici. A byla ta Krášlena tak líbezně
červená, ta barva sametově do karmi-
nova, s bílými skvrnami, s plosou, a
kůže jako hedváb jemná, jako ruka-
vička — po něčem takovém jsou bo-
raci posedli a třeba desítkou přeplatí.

A tuto Krášlenu prodali, aniž co tu-
šila a jaksi se mohla připraviti.

>Koho bude teď mít, co se s ní sa-
mou bude dít,< napadalo jí v podiv-
ných úzkostech ... Co se s ni jen
bude dít, jakoby to náhle zakřičel
její tvrdě se dívající obličej ve svém

Digitized by VjOOOIC

NBKŘTENÁTKO. 153

zjivení hrůzou, posupně ustrnulý, ja-
koby se dotekl této bytosti děs smrti.
To nebylo jen vzhledem ke Krášlené.

Zatím strejcové ve svých oholených
obličejích a vodnatých vydulých očích,
sakalených hodně už kořalkou, jak na
Matičku boží se sluší, plni zálibného
zadostučinění nad Krášlenou, jež mohli
okázale už projevovati majíce kup uza-
vřený, mlaskajíce, prskajíce, poplácají ce
dobytče po plecích a zase rukavičkovou
jeho kůži nabírajíce si znalecky v hrst,
dokonali přípravy. A již obraceli hlavu
dobytčeti, jež se obrátiti zdráhala.

»Hijé, hijé« . . . zahoukali pobízejíce
lehkým, ale pádně přiléhajícím úderem.
A juž byla Krášlena k žlabu zadkem,
již se z chléva odebírala, již jí to ne-
bylo nic plátno. Zabučela si temně,
žalostně, ohlédnuvši se po Han.

Han pronikavě vykřikla, a než se
kdo nadál, vrhla se dobytčeti na šij,
jež jaksi oddaně ihned se v její náruč
nachýlila. Strejcové mimoděk i s do-
bytčetem zůstali stát. Nejdřív myslili,
že se to Han svým způsobem chce
přihlásit o dišgreci, již takoví handliři

Digitized by VjOOQIC

154 j. K. šlbjhar:

ponechá vaj i naposled a tuze rádi na
ni zapomenou, dokud se taková dě-
večka hezky jadrně sama nepřihlásí.

>A jov,« povídá strejc vytahuje pár
šestáků a cpe je Han, — ale ta nedba-
jíc nechala peníze padnout na zem
(hned po nich sedlák se stočil, aby
se zbytečně nezašlapaly) a jen té šije
se křečovitě držela. Strejci povážlivě
povrtěli hlavami, to se jim ještě zrovna
nepřitrefílo a hezky už těch chlívů za
svého života prometli.

»Holt jí byla zvyklá,« poznamenal
jeden z nich u jediném takovém houk-
nuti. Ale nemají času se zdržovat.
>Nu tak s pánembohem, hijé, hijé
zas« ... a strhli s krávou i Han. Krá-
va zařvala vzhůru, ještě žalostněji —
— >I mlč, hloupá, dostaneš u nás seno
a tadys, jak vidím, žrala jen plevy,* řekl
strejc těše krávu i rejpnuv zároveň sed-
láka.Ale Han se dobytčete ještě pustit
nechtěla, visíc na něm celou tíhou těla,
jehož nabubřelý trup mocně sebou
zmítal, zrovna upadaje za těžkého, ná-
silného stkáni. Tváře strejcův začaly
se nevrle kaboniti, nabíhajíce šedě, oce-

Digitized by VjOOQIC

NBKŘTEŇÁTKO. 155

lově, jakoby se slily, obočí se jim stáh-
la, koutky úst, od fajfek zčernalé, se
sveřepě protáhly.

»Necháštoho, Han, kobylo protivná«,
křikl sedlák, a jakoby chtěl zasáhnout
ale nebylo toho třeba, jeden ze strejců
smýkl z nenadáni krávou na stranu a
druhý popadnuv děvečku za ramena,
strhl ji a pustil kamsi, více se o ni
nestaraje. Horáci nejsou zrovna
ohlední. A co Han válela se po tesech,
zatím strejci se vším byli pryč — a
také sedlák lhostejně se vybral z chléva,
na ni se již ani nepodivav, a odešel
hned pít, strživ hezky za krávu. Na
Matičku boží pije se rádo a z pravidla
celý den hned od božího rána a na
tu Matičku boží nevadí se proto ani
ženy s muži, jakoby se to rozumělo
samo sebou; obyčejně na Matičku
boží jdou i ony do hospody a je pak
těžko rozeznati, kdo vrací se opilejší.

Han zůstala na tesech celá v sebe
schoulená, jaksi v ten svůj netvorný
trup, a dobře, Že bylo ten den vyky-
dáno svátečně. A zdál se na tu chvíli
plynout život mimo ni, jako vichr nad

Digitized by VjOOQIC

156 J. K. SLBJHAR:

skalou, nechávaje ji nedotknutou.
Přimkla oči, za těmi clonami viček
zanášely svůj pohled ze světa, daleko
mimo sebe, strhovány kams v bezdno
nitra. Někdy očni klapky sebou za-
třásly a cosi bludného na okamžik
vychýlilo se z jejich odhalení — pak
nastalo zase jen to ztracené přimčení
zraků. Mráz pak chvílemi chvěl tím
tělem, a v těch širokých útrobách
v nadmutý žok složených proválo valy
se neobyčejné pohyby, jakoby se tam
rozbušily údery a rozběhly se z těch
míst mocné vlivy. Bylo cosi příšerného
v těchto pohybech, které zdály se
i tesům sdělovati, a jakoby od nich
vše sebou tady v chlévě pohybovalo
V jakés němé soustrasti pohlížela na
Han zbylá dobytčata, jichž v tom
chlévě šmahem v době poslední ubý-
valo . . .

Bylo ale na Matičku boží — velký
svátek — a tak si ji zrovna nikdo ne-
všímal, dělá-li co, či nedělá. A ona jen

tak ležela až pak za hodně dlouho

se namáhavě sebrala a vlekla se siní,
po schodech, jichž bylo jí jímati se

Digitized by VjOOQIC

NEKŘTEŇÁTKO. 157

jaksi všema čtyřma, a někdy uchopivši
se některého schodu, držela se ho
zrovna křečovitě, jakoby tu visela nad
závratnou propastí. A už jen na tu
pftdu — už tam moci býti ukryta, za-
lezlá v ten temný brloh jako zvěř. Af
je tam jako navždy ztracená, ať jen
nikdo jí nehledá, neví o ní, Af se tam
s ní pak už děje co děje, a cokoliv
se děje mimo ni.

I na takový velký svátek byla do-
cela tma a nesvátečně v tomto pod-
střeši ... Z dáli zanášelo se sem
slavnostní hlaholení zvonů, jež hrob-
nik Šimek svátečněji opilý než jindy
se svými kluky nehorázně rozhoupá-
val — ale připadalo to dnes Han jako
zlověstný hukot, vydírající se odkudsi
z propasti, které vzdýmaly se nějak k ní,
pohlcujíce ji a zase vydávajíce, aniž
kam mohla zapadnouti anebo vybrati
se z toho. A za toho hučení, jež ne-
přestávalo, osvětlovaly se v příkrém
brunátném jasu jakési mrákotné sil-
huety. Stavělo se to příšerně kolem
ní jako za blesků noční obzory. Pak

Digitized by VjOOQIC

158 J. K. SLBJHAR:

vše se zase zavřelo a vyvalila se ne-
propustná, hučící tma . . .

Ze všad venku hrnulo se ptačí čiři-
kání, svátečním jarním kypěním a
vzruchem naplněn byl vzduch — ale
dovnitř podstřeší, do těch hlučících
rozpoutaných jam duše zapadl jen po-
chmurný dunivý ohlas, ty výpěvy
pěnkav ve svém neochabujícím opě-
tování pronikly sem jako v zaúpčlém
poplachu, jako u výkřicích úzkosti.
A Han překládala hlavu se strany na
stranu, vždy těžce a uříceně, jakoby
se strany na stranu dopadala mrtvá
tíha. A zase na jinou stranu, a pěst
zatkla kams v záhlaví, jakoby tam
jima násilně cos uchopiti chtěla. Je-
diný hukot táhl jí pořád kol smyslá,
a nebylo lze se mu vyrvati . . .

Nezdálo se, že by ubíhal čas, že by
plynula změna. V její duši vše jakoby
divě stálo, na vše upjato, najednou
vše divě obezírajíc. Vše chápala v je-
diném, zejícím, těžkém postřehu, dě
sivě nehybném a jakoby ztuhlém . . .
Uplynulo tak poledne se sháněním
jí a voláním po ní dole.

Digitized by VjOOQIC

NEKRTENATKO. 159

»Han, Han,« dobývalo se z té ne-
hybnosti kdes zcela na blízku — ale
ona jakoby nemohla se hnouti ani
rozevříti úst k odpovědi jakékoliv.
Mrákotné jařmo na ni spočinulo. A
zase nějaká doba uplynula — ten
jarní a sváteční vzduch venku pomí-
jivě stál kol střech. A pak zase táhlo
duněni zvonů k požehnání, rozhou^
paných Šimkem ještě opilejším, zvonilť
a pil vždy o závod na Matičku boží.
Až zase ty zvony těžce zmíraly —
ještě nějaké Han, Han se ozvalo —
a najednou již nastávalo ohromivé
ticho v celém vůkolí, střecha jakoby
$é jí nezvěstně skládala nad hlavou
a sunuly se černé báně uzavírajíce ji
navždy — někdy ještě ojedinělý hlas,
nějaký smích, nějaký sváteční vzruch
bylo slyšeti, ale vše již tak vzdálené,
pusté, v neoznačitelném upadání v hlu-
biny ticha. Někdy můrka, k níž v ne-
známý její úkryt dolehl záchvěv jara,
zášvířila, a připadalo to jako ještě
hlubší ztajení temnot, jako bezútěšné
obluzení života. Posléz nehybně, v ja-
kéms úžasném ustrnutí, uložily se hlu-

Digitized by VjOOQIC

j. K. slejhar:

biny noci kolem všech smyslů Han . ..
A vše dělo se, vlastně tkvělo v témž
jediném těžkém postřehu, jenž nehý-
bal se ze smyslů . . .v týž postřeh
náležely zatím i ony tupé rány, ude-
řujici kdes do podstřeší. Ale najednou
ve svůj hlomoz zaujaly celou duši
Han. Padala to jaksi zlehka rána za
ranou asi v místa, kde nalézala se její
skrýš, zrovna jakoby jí u hlavy a po-
řád v stejné místo — ten, kdo tam
házel, měl trefnou, vytrvalou ruku.

Násilně se vzhledem k těm ránám
o čemsi rozpomínala Han — »aha, aha,«
přikynula si to ve svých mrákotách.
Více nebyla s to učiniti vzhledem'
k těm úderům. Když ty rány samy
o sobě nemohly se ji dovolati, začaly
se ze zdola pojiti s lomozem nějakého
hlasu, zpočátku utajeného, jakoby mezi
čtyřma očima, jenž ale posléz rozzuřil
se a nadával, v úryvech lámaje se
k ní v podstřeší. A byly to pronikavé,
ošklivé skřeky:

»Votevřeš, votevřeš! Kurafije jedna,
já to sem a chci k tobě . . . hé, hé . . .«

Digitized by VjOOQIC

NBKŘTÉŇÁTKO. 161

Vše splynulo zase v jakési zvířecí za-
vývání.

Poklop, jenž vždy v tuto dobu byl
pootevřený, připravený, dnes však zá-
hadně uzavřený, se ale neotvíral ná-
vštěvníkovi. Byla zase chvíle čekání.
Snad Han ještě není nahoře. Ale na-
hoře už musila být. Snad zapomněla,
usnula. Také se to stávalo. Nespomá-
halo umluvené znamení hrudami do
poklopu. Chtěloť se to návštěvníkovi
nadmíru kořalky, vhodné k takovému
svátku, na niž mu měla dáti ta nahoře
jako jindy byla povinna a dnes ještě
víc.

Znova jakési utajené dojednáváni
jež jakoby patřilo výhradně pro Han,
lichotíc jí a domlouvajíc. Pouhé mru-
čení se to ozývalo ze zdola. Leč na-
jednou vypuklo v opravdové zuření*
Jako tkanec se tam kdos sápal nadá-
vaje i celému světu, jak to jen Nácek
Šlumrů uměl, když byl ožraly i když
nebyl. Bylo to řvaní zvířete, prorýva-
jící jarní noc. Ale bylo Matičky boží —
a tu zpravidla řve to u nás tak celou

J. K. Šlejhar: Od nif. 11

Digitized by VjOOQIC

162 j. K. šlejhar:

návsí po celou noc — a nikdo si zrovna
tedy Nácka nevšímal.

»A tak že nepustíš a nedáš na ko-
řalku! Že nedáš ... ty . . . ty . . .
ty . . .€ Ale poklop se neotvíral. ToNác-
kovi se ještě nepřihodilo. Kdyby jen
měl ještě na kořalku, to by teprv
ukázal, co umí ... A takto jen řval,
nadával, vyhrožoval, a to byla taková
ukolébavka pro Han v jejích mráko-
tách a strašných přípravách.

Náhle ryky ze zdola zanikly. Kolem
Han rozestavily se zase mrákotné
nehybné hlubiny, vyčkávající jakési
příští osudové. Udělalo se najednou
Han k zalknutí, dusivá moc zavinula
ji jako nezvěstnými plachtami, z nichž
nebylo vybavení. Strašlivě se cosi roz-
máhalo v celé její bytosti. Vykřikla
servaným hlasem, jenž z dusivé té tíhy
neměl nijakého vzniku, a bylo to jen
pouhé zaupělé zachraptění. Neulehčila
útrobám, jež rozmáhaly se v ní tak
strašlivě dále. Jako v šílení snažilo se
z nich neodolatelně cosi vypjati — ai
v překotu zoufalém vyrvala se posléz
sama z lože, jež lomozně zapraátěloi

Digitized by VjOOQIC

NEKŘTÉŇÁTKO. 163

zmítla sebou na strany a v křečovitém
zmávnutí rukou kamsi před sebe, čehos
se uchopila, na ráz to strhnuvši. Jako-
by se to snažila o uvolnění z té roz-
sapujicí ji zlé moci . . .

Servala to se střechy doch. Otvorem
učiněným zavál sem chladný noční
vzduch. A zazřelo sem kus temně na-
pjatého nebe s několika hvězdami. Bylo
to, jakoby k mukám té lidské bytosti,
zápasící v podstřeŠí, upjala se záhadná
tvář věčnosti. Těch několik hvězd pak
již sem patřit neustávalo. A ta lidská
bytost bezmezně šíříc svůj pohled úpě-
ni, měla je v zracích stále, jakoby
v mlčelivé výmluvnosti vhřižovaly se
jí zrovna do duše. Dech jí prahl, ro-
zevírala se ústa k výkřikům, jež nena-
stávaly — k nim, k nim, k těm hvěz-
dám moci dospět, v nekonečné jejich
zkonejšení . . . Stále byly těch něko-
lika hvězd plné oči, úděsně rozevřené.
V plamenném jakémsi moři rozlévaly
se jejich zornice, na tom nebi jakoby
se zachytit chtěly čehosi, co by jim
přispělo, odvrátilo je z úděsnosti vlast-
ni podstaty!

Digitized by VjOOQIC

IW J. K. ŠLKJHAR:

Ze zdola zrovna zase nastávalo zví-
řecí řvaní. »A že teď neotevřeš . . .c
ryčel v jednom proudu hlas a zlořečil.

Otvorem ve střeše zalehalo to nyní
Han jakoby do duše samé.

Celou návsí to pronikalo a hlaho-
lilo — ale naše náves je na Matičku
boží zvyklá na všechno. Zároveň ko-
palo tam to zvíře, svíjelo se zuřivě
v opilém vzteku svém a stápělo se
v pěnách svého lajícího chřtánu, jemuž
chtělo se náruživě kořalky ... Až
jaksi zmoženo položilo se na zemii
rukama obložilo hlavu a jalo se jedno-
tvárně, unyle výti, skuhrajíc již jen své
nadávky a zlořečeni.

Daleko, daleko neslo se to noci, jako
ten rozlehlý, truchlivý jek jarních neu-
stávajících vod. Těch několik hvězd
jakoby zasmušilým pohledem provázelo
v nezvěstné účasti i toto pusté řádění
— ale z mystického zřetele nespouštělo,
co připravovalo se v podstřeší . , .
Jakési hráze byly tam překotně se-
rvány, jakýs divý tok života se provalil.
Začala to křičeti zatím Han, tím způ-
sobem, nepodobným všem lidským

Digitized by VjOOQIC

NEKŘTÉŇÁTKO. 165

zvukům a nesrovnatelným i k zvukům
zvířecím. Bylo to jaksi do nejhrozněj-
šího zámezí vyřicujíci se šílenství, ne-
známé mystické zběsnění, v něž roz-
poutalo se bez duše a beze smyslů
všechno živé maso ze všech svých
zdrojů života. Bezmezně se to odevzdá-
vala lidská bytost mukám svým . . .

A domem jakoby se to zvedla vich-
řice křikem tím. Zalehalo to a táhlo
do všech prostor tmy a nezvěstná tvář-
nost nočních mrákot zdála se na všem
bráti divné účasti. Věci ponuré a němé
jakoby začaly vyplývati ze sebe - a jako-
by označilo se vše v záhadném prova-
leni, naslouchajíc a bádajíc vůkol sebe!
V jakémsi dotčení významů netušených
ohromivě zela oblast noci za udolávání
života člověka. — U věčnost celou vtě-
lují se někdy pouhé okamžiky a mohla
to býti celá věčnost pro Han

Selka se vyjeveně probudila — sedlák
byl v hospodě, neb na Matičku boží
chodí se z hospody až ráno. Trvalo
chvíli, než pochopila, co se děje; tak
to bylo všemu nepodobné. Mohl s^

Digitized by VjOOQIC

166 J. K. slbjhar:

to bořit dům, vypuknout požár, jekot
a burácení živlů vzdýmat se tmou —
zběsniti se mohl divě dobytek, snad
nastával i soudný den — ale bylo přece
vše tak nehybno, a takové bezmezné
pusto zřelo vůkol toho ojedinělého
řičení se zvukového, všemu nepodob-
ného, jakoby mrtvým krajem sám ply-
nul strašný vodopád. V černém chum-
lovitém uzavření hrůz vše tanulo . . .
Vše setrvávalo v úžasu nad sebou . . .
Ale pak již vzchopila se náhle selka,
vrátila se ke skutečnosti.

»Aha, Han,€ napadlo jí prostě. Ne-
opomněla však dříve vydatně si od-
plivnouti, což dělá dobře v leknutí, a
otřásla se. Byla již zase cele svá.

>To bude pěkný nadělení* — uvažo-
vala rozsvícejíc lucernu, ale byla v tom
ohledu již zúplna připravena. S lucer-
nou chvátala pak na půdu. Smečka
stínů spěla za ní jako v chvátajícím
chumlu plném zlověstnosti.

Náhle vše ustalo. Něco jakoby pra-
sklo, jakýms otvorem puklého měchu
se prorvalo. Ustal všechen křik zko-
míraje v pouhé mručeni. Než selka vy-

Digitized by VjOOQIC

NEKŘTÉŇÁTKO. 167

lezla po schodech, bylo tam ticho
úplné.

>No, no,€ pravila si v duchu selka,
pozastavivši se a zaposlouchavši ; »ne-
rada bych přišla o ty její hnáty, ale
snad tak zle nebude,* jaksi dodala a
ostatek již dochvátala do senniku, tam
k tomu pelechu v podstřeší, kde na-
cházela se Han a kam neustále nahlé-
dalo několik těch hvězd z končin věč-
nosti.

Ze zdroje lucerny vybrala se na
všechny strany potácivá změť stínů,
až plaše ukryla se po všech koutech
trámoví. V onom koutě nejzazšim,
jenž protahoval se v černý zalehlý
chobot, v zúženou jámu jakousi, tam
to bylo. Sem za jakýchsi nevolných
pocitů mířila selka, lucernu daleko
před sebe nadzvedajic. Z toho koutu
zakvilil tenounký hlásek, jakoby bojác-
ně zamečelo kozlátko. Ale hlásek se
zase hned přerval, jakoby se jen zkou-
šel do světa.

V zracích selky vzplanul při těchto
zvucích, hlásících se poprvé k životu,
podivný oheň, tvář jí zbrunátněla, na-

Digitized by VjOOQIC

168 j. K. šlejhar:

běhla jakýmsi zážehem kovu. Rozcu-
chané kadeře jaksi nedočkavě chvěly
se na skráních. V chvatu již octla se
v onom koutu. Bylo se třeba nachýliti.
Střecha kladla se tu jako na záda
a pavuči po ni rozvěšené chytalo se
a vázlo na hlavě.

Leželo tam^na loži bezvědomé, zvrá-
cené tělo v zátopě jakés. V nohou leželo
dítě. Takové ještě celé netvorné, s hla-
vou měchýřovitě vzdmutou, rudé, ne-
čisté. Tetelilo se a hrabalo kolem sebe
zatknutýma ručinkama, čehosi se do-
máhajíc, co mělo nutně dostati se jeho
mladému životu a Čeho se mu dosud
nedostalo.

Selka přehlídnuvši na ráz, co je,
zvedla lucernu a posvítila příkře Han
do samého obličeje, jako zloděj spáčovi.
Výraz v jejím obličeji pravil, že je
odhodlána na vše.

>Han, Han,« zvolala při tom přitlu-
meně jako na zkoušku, a zahýbala
tělem — ale neodpovědělo tělo, ne-
probouzelo se, bezvědomí jeho bylo hlu-
boké. Obličej jeho zíral v ztrnulém
vytřeštění kamsi vzhůru, v dál, a cosi

Digitized by VjOOQIC

NEKŘTÉŇÁTKO. 169

příšerně skelného v něm se rozložilo.
Ještě jednou jím zahýbala selka
pozorujíc ostražitě každý tah v tom
úporném obličeji. Povědomí ani zdání,
jenom těžkými prázdnými oddechy
jevil se život u Han, u strašně obna-
žené Han. Byl to hrozný, omračující
zjev těla, jakoby krvavě vyvráceného
ze sebe, jež vydalo právě světu svůj
plod . . .

Nemohla mimoděčně selka vše to si
nezošklivěti, neotřásti se zimničně v ú-
žasu, ona sama žena. Horká mdloba
ji obestřela. Leč to nebylo to, za čím
sem přišla. Všechny takové dojmy
byly zbytečný.

>No, té se o mně nebude jistě zdát,«
řekla si v uspokojení a odhodlaně
přešla k vlastní věci. Postavivši obe-
zřele lucernu stranou, za sebe, tak, aby
směrem k vší té strašlivosti vrhala co
nejvíce stínu (i také k vůli tomu, kdy-
by se tak Han probudila), vrátila se
k loži. Počínala si nyní spěšně a jistě,
aby věc předsevzatá byla řádně od-
byta. Každé chvíle může se také Han
vybrati z mdlob. Jednu ruku, trochu

Digitized by VjOOQIC

J. K. ŠLBJHAR:

si rukáv nakasavši, přimkla na dětské
břiško, horké a vlhké. A zatrhla —

co možná ale bez násilí, aby se

jen cosi povytáhlo a nepřetrhlo. Tak
asi musí si počínati děti, chtějí-li polní
kobylce pěkně utrhnouti hlavičku, aniž
by se rozervalo tělo ostatní. Dítě při
tom sebou pronikavě škublo, jakás
křeč projela mu útrobami. Zvedlo zá-
roveň ručinky a nožičky a zakničelo
tak přerývavě, jakoby se mu náhle
strhl dech i život najednou.

»Ták,« oddychla si selka. Bylo vše
hotovo, co zde měla na práci. Čelo
měla celé zarosené potem a kadeře
divoce se ji vychýlily do obličeje . . .

Najednou zhasla. Nepřehledné stěny
temnot přihrnuly se ze všech stran,
rušeny jedině útlými, slábnoucími ste-
ny, jakoby ptáče zkomiralo v hnízdě,
a rušeny se shůry oním utkvělým po-
hledem několika málo hvězd, jeŽ o všem
chtěly věděti . . .

Ze vzdálené hospody zanášel se sem
pustý lomozný ohlas, nocí ještě vzdá-
lenější a bizarně splynulý. Ze zdola
pak se zase vyzvedlo jakési netvorné

Digitized by VjOOQIC

NEKŘTÉŇÁTKO. 171

mručeni — ty kurafije, ty . . . ty , . .
vyniklo pak z něho náhle v trhaných
a krátkých úryvech jako z opilého sna.
V zániku daleko vůkol všech těch še-
rých mrákotných obzorů kvílely jarní
vody, jež tou dobou neutuchají . . .

Stávalo se vše ještě černější, ne-
zvěstnější, změtenější. Těch několik
málo hvězdi vhřižujících se v podstře-
ší, jalo se smutně oddalovati, zamželo
se a zaniklo docela. V hlubinnou noc
seplynulo vše. A bez vyrušení mohly
již tanouti všechny pozemské vidiny
ukryty tmou —

Šeřilo se ráno těžce a zvolna, k ne-
vybrání v jasnoty. Vše ovláčeno bylo
mlhami března, naléhajícími na srdce
země jako mrákoty. Takové truchlivé,
nesnadné bývá probouzení za podob-
ných rán. Han jakoby se nemohla pro-
buditi, nepomníc na všechnu tu práci,
co na ni zas čeká. Nestávalo se jí, aby
zaspala. Když sejí selka jaksi nemohla
dočkati — a přidávala jí toto ráno —
a v chlévě již netrpělivě pobučoval
dobytek, šla ji budit,

Digitized by VjOOQIC

172 J. K. SLBJHAR:

»Han, Han,€ křičela pronikavě se
schodou do půdy. »Budeš-li pak vstá-
vat! Či zmátlo se ti, že se*š ňákou pa-
ničkou, abys vstávala až k snídani!
Hé, hé, slyšíš?* — i křičela tak stále
pronikavěji, vystupujíc až na vrchní
schod. A jakoby jí bylo divno, co to
dnes s Han je. Posléz ozvala se Han,
ale tak nějak zachraptěle, nepřirozeně.

>Hned, hned...« a za chvíli zase:
»Hned, hned,< jakoby se nemohla po-
řád z čehosi probrati. >UŽ jdu . . .« a
tu již bylo v jejím hlase něco tak lid-
sky rozŽalostněného, co se již pozná-
valo. Za nějakou ještě chvíli objevila
se Han sama. Selka zvědavě vyčkává-
jící — i také proto, že nad takovými
rozespalými holkami musíš neústupně
stát, dokud skutečně je nedostaneš
z postele — ucouvla zděšením. Potá-
cející se to příšera, sesinalá, servaná
v celé bytosti, prolnula záhadnou ob-
lastí, s roztříštěným zrakem a s divoce
zcuchanými vlasy, se to vystavila ve
dveřích senní ku. V bezejmenné hoře
stápěl se jí obličej, u výrazu jeho dlel
neznámý úžas, nezměrné postrašení,

Digitized by VjOOQIC

NEKŘTĚŇÁTKO. 173

Zaúpěla k selce takovým němým vzhléd-
nutím, že až tato byla čímsi dotčena
a sklopit musila zraky.

>Panímámo, panímámo,* zalkala po
té Han zoufale a obé ruce přiložila si
na obličej. Ale pak prudce zadýchala,
až vše se na ní zvedlo a zimnlčně za-
chrula celým tělem zvednuvši ramena,
akoby se to násilně snažila vybaviti
ze strašného stavu. »Už jdu, už jdu,*
pověděla pak jako u malátném výde-
chu a zvrátivši zraky svoje kamsi úpěn-
livě. Ubírala se zase po své povinno-
sti — vlekouc se a potácejíc, náleže-
jíc spíše hrobu. Provázel ji význačný,
zas se probravší a tak dorozumívající
úsměch selčin, potakala při tom hla-
vou, pak vše u ní přešlo v obvyklou
tvrdou přikrost.

»A musíš si, Han, naspíšít, je už po-
řádně pozdě,€ připomenula úsečně a
suše, sama scházejíc se schodou a dě-
lajíc, jakoby jí docela nic při Han ne-
bylo nápadno. Han zašla do chléva.
Selka do sednice, kde chrápal sedlák,
k ránu teprv se navrátivší z hospody
z oslavy Matičky boží . . .

Digitized by VjOOQIC

174 j. K. šlejhar:

Bože, jaká to byla pouf pro Han
toho dne! Každý krok domem jakoby
byl nekonečnou Kalvárií k mukám vy-
vádějící. Těch muk a toho hoře pro
Han! Ale snažila se nepoddati se své-
mu stavu, vyhověti svým povinnostem,
tomu krutému, neodbytnému údělu
svého života. V některých chvílích
byla to sama mrtvola z hrůz záhrobí
se vybírající a ve svém vzezření a plí-
ženi se stavením činila dojem pochmur-
ného, příšerného zjevení. Nad čímsi
se stále pozastavovala jako v obluzení,
v úžasu, vyčkávání — tu dech jakoby
jí docházel, rozevírala se jí ústa v ja-
kémsi zalknutí, modraly pysky a zraky
se jí mátly a zvracely. Načež temné,
žalostné vzlyky rozsápaly se jí nitrem
jako v křečovitých úderech. A zachví-
valo jí to, jakoby závanem pavučí se
roztřáslo. Snažila se co nejmožněji
nedáti vypuknouti tomu všemu hoři
svému . . .

Několikráte mezi prací vybrala se po
schodech nahoru — po čtyřech to mu-
sila lézt — a zalézala ve své podstřeší.
Vždy hodně se tam omeškala. Bůh ví|

Digitized by VjOOQIC

NEKŘTÉŇÁTKO. 175

CO vše tam dělala, ale vracela se pak
ještě zničenější, ještě podobnější
mrtvole, jež jen jakousi strašlivou su-
gesci sbírat se musí k životu. Okruhy
kolem oči docela ji začernaly a z těch
ponurých jam vzhlížely oči jako mrtvě
sežehlé, označeny skelným propadá-
vajícím se leskem, na všem záhadně
ulpívajícím. Vše příšerně jímáno se
zdálo těma očima záhrobí, uhaslýma
tolika nezměrnými útrapami . . .

Zůstaly zase náhle tak tkvěti na sel-
ce. A ta zase nemohla snésti toho po-
hledu, vtírajícího se jí kamsi v zámezí
svědomí.

>Co máš, Han?< zeptala se v rozpa-
cích, jaksi zevně odvésti se snažíc ten
pohled ze své duše.

Han mlčela, jen se dívala, dívajíc se
a nevidouc zevních věcí, nebe ani ze-
mě, ale po jakýchsi vnitřních zjevech
ohromivě pátrajíc.

>Chochocho . . .€ zakvílela najednou
jako shůry a tak nějak ztraceně.

>Snad to nebrečí pro toho parchan-
ta,« pomyslila si selka a div se při té
možnosti jízlivé nerozesmála. Ale pře-

Digitized by VjOOQIC

176 j. K. šlejhar:

ce by měla raději ten pohled ze své
duše, bylo jí stále nuceněji. »No, co
pak teda máš, pověz najednou,€ optala
se zhurta, dělajíc nevědomou a pohlí-
žela na Han upřeně.

>Chochocho . . .< zvedla zase Han
svůj zarývající, zachraptělý kvil, >mně
to . . . chochocho . . . mně to — u-
mře-ló !«

Nejdřív udiveně zůstala na ni selka
hleděti — ano, v pravém údivu zna-
menitě nastrojeném — jakoby nepo-
rozuměla. Pak spráskla ruce ze široka
nad hlavou:

»Cože? Snad bys to už nebyla od-
byla?* A obzírajíc Han se všech stran:
> A jistě, věru , . . Hm ... A kdypak,
vida . . .< Pak nechá vši spadnouti hla-
su: »Teda umřelo . . . robátko . . . ma-
lounké . . . kdo by se byl nadál . . .
hmhm.c Vytrvávala pak chvíli v za-
smušení, přemítajíc o všech těch ta-
jemstvich života tak nenadálých, zasa-
hujících v osud.

Han mezi tím vzlykala v jakýchsi
vnitřních úderech, jakoby tlouklo srdce
v puklý zvon. Takové nevýslovné ža*

Digitized by VjOOQIC

NEKŘTÉŇÁTKO. 177

lonění to bylo, takové vnitřní vzryvy,
nabírající ve všech mukách duše, tak
strašné v rozkvílené neukonejšené své
jednotvárnosti. Selka ji ponechávala
nerušenu jejímu zvířenému pohnutí.
Ještě chvíli setrvala ve svém zamyš-
leni zabývajíc se záhadou osudu, i co
robátka se týče. Ale pak nenadále za-
veselila se vzrušeně, u vnitřním na-
dšení :

»Teda umřelo. A to ty takhle děláš ?
Vždyť to zrovna nebeský štěstí pro
tebe. Teda že umřelo ... A ty bys se
nemodlila k Pánubohu, že ti . . . z to-
ho... udělal andělíčka — vzal si...
to . . . k sobě z toho pozemskýho trá-
peni? Místo toho bys naříkala? Že se
ti tak ulehčilo? Že zas budeš moci po.
řádně dělat a obstát mezi lidma? To
víš, zač pak by ta práce jen stála! . . .
A copak mohli by tě někde podržet
s . . . takovým ... é ... s dítětem ? Kam
pak s tím! A když jí to tak dopadne
s pomocí boží, ona začne naříkat! Jdi
mně, Han! Každá by se radovala na
tvým místě. Han, Han, měla jsem tě
dávno za rozumnější .. .c

J. K. Šlejhar: Od nás. 12

Digitized by VjOOQIC

178 J. K. šlbjhar:

Ulpěla tu selka na nerozumné Han
pohledem, jimž vetřít se jí chtěla do
samé duše a přesvědčiti o svých vý-
vodech. Ale zároveň jakoby ten po-
hled dopovědít měl něco strašného,
co tu bylo k dopovědění.

Han jakoby byla náhle v nezměrné
své nezadržované lítosti krutě zasa-
žena. Ustala najednou V těch stenech
svých a jen uvnitř bouřiti mohlo to
všechno, kam již nezasahal ten krutě
mámivý, dravý pohled selčin. Pak se
s Han stala nějaká příkrá změna . . .
Začaly jí pronikavě jektati zuby, si-
navá mázdra protáhla se ji obličejem.
Pohled čehosi úzkostně se zachycoval.
A skácela se najednou jako bouřlivým
spádem, omdlevši.

>Sakramencká hajtra,€ nezdržela se
zakleti selka. Bylo potřebí mnohé ná-
mahy, aby tu kobylu vynesli v její
podstřeší.

Po mnoho dni nacházela se Han
v prudké horečce a žhavé vidiny
u zmateném, obludném víru bouřily
podstřeším, závodíce kolem ní. Nechf
si cokoliv dělaly s touto bytostí, nechť

Digitized by VjOOQIC

NEKŘTÉŇÁTKO. 179

do libovůle štvaly ji v úzkostech a
hrůzách. Lze v takovém podstřeší ne-
rušené si počínati — křičet, dovolávat
se, utíkat, zmítat sebou na loži, ohá-
nět se rukama jpo dorážejících příše-
rách — do vší nesmyslnosti může se
štváti zmámená^ duše v místech tako-
vých, kde nikdo nevyrušuje. A v mí-
stech takových jakoby se počínal již
hrob, jenž je tak blízký za takového
stavu. A ješté že se nejí v takovém
stavu a nechce se vlastně ničeho —
ovšem také se nedělá a>tak je to spra-
vedlivo se stanoviska takových selek.
Do libovůle si tam mohla teda počí-
nati Han a také počínala. Nikdo se
o ni mnoho nestaral a nepřekážela
tak nikomu.

»Váak ona se juž sama vylíže, vždyť
je to jako 2víře,€ tvrdila selka. »Má-li
co zhebnout, zhebne to, dělej co dě-
lej.c Doktora rozhodně nepomýšlela
zavotati.

A tak tam byla ta Han.

Mezitím povolala selka důvěrně bá-
bu, uvařila jí kafe, hodně osladila, a
k němu poskytla dva mastné tříkrej-

Digitized by VjOOQIC

180 j. K. šlejhar:

carové rohlíky a jeden kmínový, a žá-
dala ji, sdělivši jí, co se stalo, o radu.

>I to nic neni,« přizvukovala žužlavě
bába.

Jednalo se o to, aby se to odneslo
na krchov, do země, jak se to patří,
aby nebylo při tom žádného zbyteč-
ného popotah ování.

>I to nic není,* bába na to.

Bylo znáti u selky velkou nedůtkli-
vost a ošklivost, již ovšem ze slušno-
sti snažila se co možná nedáti na je-
vo, vzhledem k tomu »to<. Také jako-
by jen tak zdaleka o tom mluvila, jako
obchází se hnusný předmět.

Bába, trudovitá a naběhlá v obličeji,
stále úzkostlivě halící se v mohutný
salup, jakoby v něm bylo jí ukrývati
a pronášeti důležitá tajemství, jichž
také měla dost z té vsi a dost jich
přenesla, velice jinak pomlouvačná a
žravá, aby nebyla z jiných báb, s neod-
cházejícím, škodolibě úskočným a slad-
kým úsměvem na rtech, které tím stá-
valy se jako prašivé, vyposlechnuvši
za kafe a rohlíků selku, zamhourala

Digitized by VjOOQIC

NEKŘTĚŇÁTKO. 181

sice dorozumívavě, ale přece hned
při tom měla něco za lubem.

Ale: >To nic není...< pravila, po-
nechávajic si svůj lub za sebou.

Jinak ^ladála se ještě jednoho naliti
kafe a pak aspoň čtvrtněte brambor
a kusá z domácího, a proto chtěla se
vším selce vyhověti, ovšem dle zá-
sluhy. Rozhovořila se i horlivě —
zmíchala hned na počátku půl vsi do
toho, a bylo při tom mnoho úžasu a
tajemnosti, jež jen ale do samých uši
bezprostředně těmi prašivými rty mohly
se svěřovati, a při tom ty oči její vše
kolem sebe zmíhaly. Nového naliti kafe
se ji také neprodleně dostalo . . .

»Jen jedí, jedí, to vědí ... a přiku-
sujou,« zvala selka. A o čtvrtněti bram-
bor jako mimoděk se zmínila, ale za-
tím bába mínila to přeslechnouti. Bába
nedala se docela pobízeti, počínajíc si
s nápadným chvatem, což bylo již je-
jím návykem při jídle. A při tom stále
vypravovala a žvýkala a chlemtala, vše
zamíchujíc, nebe i peklo.

»A řeknu teda hned Šimkoj,« po-
vídá, >aby to teda zahrabal, s večera

Digitized by VjOOQIC

182 J. K. SLEJHAR:

hezky — to všechno nic není, to jako-
by se jen takový štěně zahrabalo . . .
to nic není... Tamhle Viktora Medií -
ková od splavu, když se to stalo — měla
to 3 tím ženatým Vackem — ale to
vědí, já nic nevím — taky si zkázala
hezky pro mě a odnesla jsem jim to
tak znenadání a nebylo při tom všech-
no v pořádku, vime,< zamhourala bába
jedovatě, leč neřekla, že to stálo paní-
mámu Medlíkovu pytel mouky a co
všechno k tomu . . . »To teda nic není . . .
co pak to, třebas jsem musila jít po-
lema hodně za soumraku, to vědí, ta-
ková selská holka z gruntu, to je pak
zas něco jinýho . . . Polema, poliČkama
tiše a hezky a hodně juž za tmy, a
Šimek juž čeká s dírou . . . tak, tak,
aby nikdo nic nevěděl, neomrkl. co
se to nese pod salupem, vime!< Bába
jakoby se byla octla v dcliriu jízlivé
potměšilosti. Ale najednou jakoby se
obořila: »Hloupá chrůna... bodejf,
kde pak by se nezvědělo . . . Ale na-
častovala se mne, na cejchy pěknýho
kanafasu dali a pňl tuctu ručníků a
co všeho . . .< Ale o pytli mouky přece

Digitized by VjOOQIC

NEKŘTÉŇÁTKO. 183

se nezmínila, ono to nebylo jenom
tak . . .

Při tomto vypočítávání a ve svém
deliriu bába celá se udýchala, jsouc
tak již dost uřícena horkým kafem a
rohlíky, jež se pomalu dodělávaly, a
ohlížela se po jiných . . .

>Ale jestli pak vědí,* nepolevila
stran té Viktory, >že už je zas v tom,
ale že si ji ten jistej nýčko vemc, tam-
hle někde od Žďáru za ni chodí, a
bude to teda moc bejt na počestnej
způsob a taky věnec bude si moc ještě
vzít ... to všechno nic není ... A teda
tomu našemu Šimkoj o tom řeknu.
A co se týče ostatního, může se při-
jít už sám domluvit ... to nic neni.<

>A japak doktor, nemusí o tom vě-
dět;* otázala se pak selka se starost-
livostí, již bába dobře postřehla, za-
mhouravši potměšile, při čemž rty její
jako prašivé zrovna se svíjely. >To
vědí, paní babičko, oni nechtěj si dát
ujít nic, z čeho kouká nějaký groš, a
i za takový zbytečný robátko, co chce
do hrobečku jen, aby jim člověk zbůh-
darma zaplatil, všem jen platit jako

Digitized by VjOOQIC

J. K. ŠLEJHAR:

krkavcům v takovým pádě.c vysvětlo-
vala dále selka, aby zakryla svou sta-
rostlivost.

»Ale ani to nic není! To vědí, i to
přijde na mne. To já si už s takovým
panem doktorem zařídím, to nic není,
přijde jen na to. To védi, človék ho
má taky trochu za sebou, pošle mu
tam takovou ... hé . . . anebo zavolá
se k porodu, když by nebylo ani po-
třeba, to my jsme jedna ruka, přijde
jen na to .. .«

»I to vědí, že člověk taky nebude
už koukat, aby nebyly zbytečný řeči . . .«
A jako na důkaz své přípovědi vy-
ňala lahvičku rosolky, do níž se bába
chtivě zachlemtala. A vypivši posléz,
co se vypít dalo, a vše pojedši, co
bylo předloženo, začala se bába sbí-
rati, aby obstarala věc — mnsi také
ještě dnes do Slemena, má tam také
co dělat, a marodí jí taky trochu sta-
rej .. . >Ale to vědí,< poznamenala.

»A jestli pak tu mají nějakou ky-
sinku, třeba tu menší sortu po cigorce
anebo po něčem takovým? U pana
Jiřičky jich maj celý štůsy, po pat-

Digitized by VjOOQIC

NEKŘTÉŇÁTKO. 185

nácti krejcarech to dává — jestli ne-
mají, zběhnu jim tam sama, mám tam
taky zrovna co dělat, to vědí, je on
pořád s ňákou ženskou zapletenej a
člověka pořád potřebuje, však se jim
už chtěla paní Jiříčkova tuhle uvázat,
ale to vědi, já nic nevím . . .

>Ijsou tak dobrá, dojdou tam,< chytla
se toho selka, »uchystám jim zatím
kousek z našeho a ňáký to čtvrtně,
jen ať je to už z domu, neplechu ta-
kovou vostudnou jen to dělá v do-
mě, c

>Já jim to věřím, nestaraj se ale
nic, však už se toho zbudou, a já už
teda jdu k těm Jiřičkom, ale já jim
nejvic přeju rozmarinkám, jsou jako
žloutky, tak se rozvářej, a u nich maj
tak dobrý . . .« vypovídala bába najed-
nou celá v odevzdávající se ochotě,
povzbuzené slíbeným, a celá se jaksi
chrula a celou ji to hrálo, aniž, tře-
bas horkou kávou silně zpocená, v ten
salup halit se přestala, ukrývajíc v něm
samá tajemství.

Selka ji dala víc neŽ 15 krejcarů,
bába se vylebedila, a za nějakou chvíli

Digitized by VjOOQIC

186 j. K. šlrjhar:

byla tady s kysinkou celá udýchaná.
Jii ze dveří kynula prašivým svým
úsměvem, za něhož její falešný, škodo-
libý, chamtivý obličej stával se ještě
falešnějším, téměř jedovatým a ještě
chamtivěji naduřelým.

>Nesu po kvasnicích, on jiný pan
Jiřička už neměl, ale ono si to zůstane
už stejný, však ono to po smrti ňák juž
nezakyne . . . hihihi . . .< Při tom pá-
trala, je-li už někde uchystaný kousek
»z našeho* — ještě nebyl, což vzbu-
dilo u báby dojem zase trochu zci-
zený, ale dá to jistě, o tom nepochy-
bovala, znala své lidi a jejich potřeby,
ale přece jen byla by měla již raději
v hrsti celou jistotu.

»Ale nemůžou mně ani věřit, jak se
už těším na ten kousek z domácího.
Bože — a jak našemu starýmu to jen
přijde k apetitu — učiněná mandle,
zvláště z takovýho krmení . . .* bába
zamlaskala.. . »no, no, však se už do-
čkáš, hubo mlsná ... A kde pak to
teda máme, abysme to zaďáli . . .« to
mohla i bába udělati zase vtip vzhle-
dem k té kysničce po kvasnicích . . .

Digitized by VjOOQlC

NEKŘTŽříÁTKO. 187

Selka se usmála, vyšla ze světnice
a bába za ni, s kysinkou, polepenou
červenými papírky a s natišténými
pismeny jakýmisi, což vztahovalo se
vše k tém kvasnicím. Vešli přes síň
do komory, vedle schodou na půdu.
Starý, stuchlý vzduch je ovanul, směs
všeho ustaralého, uleželého zápachu.
Jediné okénko mělo sklo z části vy-
lepené papírem, anebo i nevylepené, a
sklo ostatně bylo neprůhledné, bělavě
duhové. Všechno možné harampádí
zde bylo, a také se zde pekl chléb.
Na bidle při stropě visely kusy čer-
ného masa — jež nezůstaly chtivě ne-
povšimnuty, chtivěji než vše ostatní,
co se zde ještě nalézalo. A nalézalo
se tu staré železo, háky, skoby, nějaké
obruče, nějaké soudky, jeden byl zvrá-
cený, prázdný, v druhém byl šrot.
Také řemení tu viselo a ošatky — a
pily, sekyrky, kosinky tu byly. A také
v koutě bylo rozházeno špinavé prádlo,
nějaké škrbály a cícha s nedraným pe-
řím. Vše jak chtělo a kde chtělo.

A mezi tím leželo mrtvé dítě, vlastně
válelo se pohozeno . • ,

Digitized by VjOOQIC

J. K. SLEJHAR:

Mrtvé dítě se tu nalézalo a jakoby
patřilo k všemu tomu harampádí. Le-
želo hlavičkou dolů zvrácenou, spočí-
vajíc na sekeře pařezové, jak se mu
právě naskytla za podušku. Jedna no-
žička vztýčena byla přes špalek, druhá
byla skrčena a stísněna za tůnou po
semeně. Ručinky mělo zatknuté a kla-
dené kamsi, za hlavičku. A na odumře-
lém kýlu života bylo při prvním shléd-
nutí patrno, že hlodala myš — racho-
tily tady bez ostychu a přebíhaly i za
dne. Děťátko jakoby si tvrdě usnulo,
přepadnuto jaksi snem dříve, než
mohlo si nalézti vhodnou polohu.
A bylo sem to mrtvé tílko hozeno bez
výběru, mezi všechno to harampádí,
aniž komu napadlo, aby dbal o sluš-
nost a úctu smrti, a bylo sem zajisté
hozeno s ošklivostí a opovržením. Ale
děťátko jakoby nedbalo ničeho, nesta-
ralo se o zneuctěný majestát smrti
spíc snem věčným, jejž nevyrve mu
více žádná zloba. Mělo očinka zavřená
v utk\élém tichém klidu. Hubinku po-
otevřenu jako k lehčímu oddychováni.
Jak je pohodili, tak zůstalo, jakoby mu

Digitized by VjOOQIC

NEKŘTÉŇÁTKO. 189

tak bylo nejlépe a nemohlo ani býti
jinak. A tak nějak pokojně si vedlo
v smrti své, tak shodně počínalo si
mezi tím šťáklovím, jehož jaksi bylo
účastno, tak se ke všemu přizpůso-
bilo, tak nevybiravo, skromno, bez ná-
roků, jako pravé chuďátko. Kdyby mu
byli dali aspoň košilku, rubáškem je
zastřeli — jeť mrtvá nahost přece jen
tak příšerná, mrazivě pustá; ale nechf,
i takto jakoby bylo dobře chuďátku
nekřtěňátku. Na hoblíku a na zkor-
natělém škrbálu spočinulo zádičkama,
ale nezdálo se, že by je to tlačilo —
ano, tak pokorná, se vším spokojená
jsou taková mrtvá děťátka a jakoby
vděčná za všechno, za dobro i zlo, jež
jim lidé nastražili.

»Mohlo to být pořádný harante, jen
což,< vyslovila se posléz znalecky bába
a nohou si je obracela — a všemu
ono se tak ochotně poddávalo. Pod-
dávalo se zprzněni a všem hříchům
svtta ... Při obráceni se ukázalo, že
i na zádíčkách hlodala myš — ovšem
pospíšily si; neb něco takového každý
den se jim nenaskytne.

Digitized by VjOOQIC

l^^O J. K. SLBJHAR:

Bába učinila vzhledem k tomu svou
poznámku. A pak vzdychla, jako pro-
to, že se jí nyní bude shýbnouti —
což při její tloušťce bylo i oprávně-
no—a znova zasupěvši shýbla se na-
máhavě k dítěti. Nepopadla je, tak jak-
by matka brala do rukou své mrtvé
děťátko. Hrubě a neomaleně, bez ťícty
k mrtvému tělu se to stalo. >Podí-
vejme se,< poznamenala znalecky, >ja-
ký to má pupíček, zrovna jako vytr-
žený, celý zduřelý,< a palcem a prstem
omakávala ubohý kýlek. Selka ani ne-
škytla činíc, jakoby neslyšela.

»Viděj, z tohodle jim neukrojím, ale
dám jim ho celej,€ a sahala po nád-
herném kusu uzeného masa. Bába od
pupíčku stočila po mase oči a zamlas-
kala a víc se o pupíčku nezmínila.
Jala se zvedati mrtvé tílko.

»Jako kus cejnu,« poznamenala. Ky-
sinku po kvasnicích měla na t&ně po
semeně. >Jen pojď, skřečku, pojď,«
bručela a jala se dítě vměstnávati do
kysinky. Skřeček se jaksi vzpěčoval.
Ukázalo se, že je proň kysinka trochu
těsná.

Digitized by VjOOQIC

NEKŘTÉŇÁTKO. 191

>Pořádný harante, jen což, byl by
z toho kus,« znova se podivila bába,
»ale to nic není — jen už tam, nic ti
to není holenku platný, však ty se
tam vejdeš.*

Ze všech sil pak vmačkávala bába
nepoddajné tilko do kysinky, nemajíc
na zřeteli, jak co se tam složí a po-
rovná. Složilo se posléz vše a porov-
nalo — ale namáhání to dalo; bába
celá se fotila, hekajíc při tom oká-
zale.

Selka mezitím sejmula onen z kusů
a začala jej baliti; bába, vidouc to,
hekala mnohem usilovněji, ale také se
jí podařilo již víko přindati, přiraziti
hřebíčky do starých dírek, zatloukla
to a vypadalo již všechno jako pouhá
obchodní bednička toho či onoho
zboží, ovšem dle nápisu a papírků na
ní nejspíše přece jen kvasnic ... Z čer-
ného kouta u pece vyzírala drze a po-
tměšile myš

A již odebírala se bába zadem ná-
vrší ke hřbitovu, podivně vzdutá, celá
halící se v salup, pod nímž jakoby
ukrývala důležité tajemství. Na vrchu

Digitized by VjOOQIC

J. K. SLEJHAR:

na kysničce dosti tČžké měla v papíru
něco zaobaleného a to střežila nej-
pečlivěji, stále to pod salupem ohma-
távajíc a mlaskajíc si labužnicky. Pro
to ostatní že si zajde s nůši. Pak na-
jednou se rozklela na tu tíhu, jež se
ji začala pronášeti. Ale nacházela se
již u samého hřbitova a márnice ta-
nula za zdi v chumlech mlh a par ja-
koby zlověstných.

Za nedlouho dostavil se*do statku
hrobník Šimek — zas druhej vyže-
rač, poznamenala selka v duchu, ale
dobře přivítala Šimka. Byl náležitě
opilýi což u něho rozumělo se samo
sebou.

Vytáhlý, suchý chlap, žlutý a piho-
vatý, s přizrzlým tuhým knírkem, silně
zcuchaným a zmáčeným od slin, jež
v opilosti kol úst neustávaly se mu
roniti. Rukávem si je každé chvíle otí-
ral a někdy také šosem. Vcházeje do
dveří, zakobrtl nejdříve o práh a pak
nohou o nohu, ale uměl si celkem do-
bře vésti za všelikých těch nenadálých
změn polohy a rovnováhy. Byl-li opilý,
počínal si dosti hrubě, a s živými jako

Digitized by VjOOQIC

NEKŘTÉŇÁTKO. 193

mrtvými stejně jednal — a to mu bylo
všechno jedno, stejně všem nadával —
a neradno bylo v rukou Šimkových
i mrtvým být.

>Ale, ale, co pak nám teda nese za
jednou pan Šimek ?« tázala se povinně
selka.

»I jen maličkost, skoro nic,« utrhl
se hlasem Simek, schýliv urputně
hlavu k jednomu rameni, čímž žilnatý
suchý jeho krk vj^stoupil jaksi tak
vzdorně, posupně.

Co se mne budeš ptát, ty jedna,
jakoby se to kabonil.
' »Aha, jdete stran toho . . . no, no
no, Šimečku,< lisala se jaksi selka
o přižeň Šimkovu, »ale posaďte se
přec . . .«

>I proč pak, taky to už vystojim
jen je o to, v jaký ceně to mám za-
kopat, a to bych jen chtěl vědět, a
jaký pak při tom teda seděni ně-
jaký . . .€

»A jo, tak — < upamatovala se selka
a začala se Šimkem se domlouvati. Že
je to jen od chudé děvečky. A vždyť
je to jen takové štěně, opravdu jako

J. K. Šlejhar: Od nás. 13

Digitized by VjOOQIC

194 J. K. slejhar:

Stěně — pan Šimek že to už nějak
udělá, aby to mohlo být na obě strany
Mezitím jako namátkou vytasila se
selka posléz s kusem >z našeho «.

»Vezměte si to, Šimečku, a jakoby-
sme byly srovnaný, co? Vím, íe tím
nepohrdnete — a je jako dort, když
vám to povídám.<

Šimek trochu kabonil obličej, zhlu-
boka říhl, a znalecky potěžkav kus,
nehtem palce udělal rýhu do něho.
Mlaskl si. Pak kousek odkousl, pře-
rvav na ráz zuby tuhou káži — a
zdaje se spokojen se svým nálezem,
řekl:

»No, třebas teda, ale ještě na ňá-
kého toho panáka musí bejt, víme . . .<

Na panáka dostal. »A jen už aby to
bylo v zemi, Šimečku . . .«

»Bude, bude, co by dup,< ohlásil
úsečně Šimek, vzpřímiv se ku podivu
a zasalutovav. Vypotácel se pak ze
sednice.

»Neřádi, bando zlodějská, nekřes-
ťanská holoto — obralo by to člo-
věka do posledního, « ulevovala si
selka, když byl Šimek pryč

Digitized by VjOOQIC

NEKŘTEŇÁTKO. 195

Cos Strhováno zdálo se v tom místě
uzavřených temnot. Jakési do závratná
nastavěné stěny se sesouvaly. Táhly
nekonečné řady chumlů, rozbíhajíce
se v nezměrná černá ústí. Rytmy
k tomu uhodily v děsivý poplach,
něco v šíleném úprku chvátalo kolem.
A rány praštěly, jež nehodily se k žád-
nému souvztahu možných nárazů. Bylo
zase vytrvávajici vzdálené řinčení a
propadávající se dunění a supění tem-
not — jakoby se to ozývaly vozy stra-
šidel, které ale nikde nejely, a jakoby
se to divá stáda hnala, jichž rovněž
nebylo nikde. Jindy zas nastaly a schu-
melily se takové nezvěstné zjevy — ja-
koby rozevřely se útroby jakýchs pe-
kel .. .

Tak vše propukalo v bludných smy-
slech Han. Až zase všechno seřaďo-
valo se v pravidelnější jednotné linie
jakéhos nekonečného, jednotvárného
zněni, jakoby v těch smyslech se
chvěla napiatá struna, a jakéhosi ne-
konečného táhnuti do širá, pořád spě-
jícího, pořád, pořád . . .

Potom i z této napiaté linie se

Digitized by VjOOQIC

196 J. K. slejhar:

mohla posléz vymaniti Han. Známé
šero ji obklopilo . . . Posadila se na
posteli ještě tak nejistá, zmatena v sobě
a v pochmurném spjeti se nacházející.
Bylo ji v duši, jakoby nic známého
pozemského nebylo. Jakoby vyňata
byla z vlastního těla, z vlastního hmot-
ného omezeni. Snažila se pronikati
pohledem v tyto nejistoty, zachytiti
se v tomto odnášení jí, ale nedovedla
se pořád smysly připiati ke skutečno-
sti. Jen tak smutně všechno tíhlo ko-
lem ni.

Náhle jakoby dostala náraz . . .
Šlehlo jí to celou bytostí, nějaké
světlo nastoupilo. Zachvěla se, a hlava
v úžasu někam daleko se vychýlila,
zůstavši úporně v této nepřirozené po-
loze. Dělo se to v té hlavě násilné
rozpomínání, které již již dotýkalo se
vlastních nitek události a jednalo se
jen o sebrání jich v celé pásmo.

Snad sebralo se zatím toto pásmo
života, neboť několika vzlyky otřásly
se náhle temnoty podstřeši, a Han
vzchopivši se, hmatala kolem sebe.
Nebylo nikde ničeho. Ovšem byla ve-

Digitized by VjOOQIC

NEKŘTEŇÁTKO. IW

liká tma — ale jsou i věci, jež nalez-
nou se v tmách nejtěžších, a ty nadálá
se nalézti Han. V jakýs šílený pospěch
hledání schvátilo se nyní její počí-
náni — v onen pospěch, v ono hledáni,
kdy ale již nevývratné zdání popadá
duši, že vše je vlastně na vždy ztra-
ceno! A počínala si to tak, jakoby
nyni jednalo se o nalezeni jakéhos
pouhého makového zrnka ve spou-
stách vůkol. Makala všady v ostražitosti
a úzkosti o nejdražší, ale v jistotě, že
mamo vše. Nebylo nikde ničeho. Vy-
trhla se střechy ještě nějaký doch a
jako černou okenici nahlédala sem
širá, pustá noc s nastavěnou nehyb-
ností černé prázdné oblohy. Nebylo
hvězdy, zásvitu, nebylo naděje. To ma-
kové zrnko nejdražší nenalezla Han.

Nebylo nikde ničeho . . .

Nechavši všeho klesla náhle na po-
stel. Schoulila se celá v sebe, hlavu
vnořila si ke kolenům a oči nechala
široce rozevřeny. A přecházela tak ho-
dina za hodinou, a každá jakoby vy-
cházela z nových zdrojů temnot a opu-
štěnosti a každá jakoby se přikládala

Digitized by VjOOQIC

j. K. slejhar:

v tu nesmírnou bezednou spoustu, to-
noucí vůkol. Byly to hodiny úděsné
samoty, jež obklopila duši Han, sa-
moty, v niž vše lidské navždy zanikat
se zdá ... A byla obepiata železným
kruhem jakýms, z něhož nebylo vyba-
veni, a hlava jakoby ji přikloněna byla
násilně na studenou žulovou stěnu.
Nic se nepohnulo, nic se nezvrátilo
pod tou těžkou rozpiatosti černé oke-
nice nahoře. Byla to ohromující opu-
štěnost a samota míst, v něž vtěl ují
se na vždy zaniklé vidiny — vidinu
svého dítěte vtělovala sem Han, jehož
zde již nebylo . . .

Chvílemi vyplývala jí z hrdla vzdá-
lená přerývaná zaúpění, jakoby bez
vzniku určitého a neurčitě zase zachá-
zející, o nichž jakoby její bytost ani
nevěděla -— bylo v tom cos podob-
ného oněm vzryvům podzimu, ne-
zvěstně vynikajícím z neznámých úkry-
tů v, provanuj ícím tak mysticky, mra-
zivě duši. Ale pak bylo zase to ukryté
bezmezné ticho, v němž zanikal každý
ohlas života, v nějž zasahovati se zdála
němota a mlčení věčnosti. Přicházely

Digitized by VjOOQIC

NEKŘTENÁTKO. 199

již hodiny ranní, černá okenice ve
střeše začala se šeřiti, bez hluku, ne-
nápadně, uprostřed zdánlivého klidu
záhadně rozpiatých mlh.

Bylo potřeba vstát, jaro je, tolik
práce čeká, něco tak strašně zame-
škala, napadlo ubohé Han. A je po-
třeba vědět, co se stalo s děťátkem,
po tom děťátku se ohlednout ... Ó,
po děťátku! A to vrátilo ji zase život
život nekonečného roztruchleni. Vy-
vlekla se posléz z půdy

Děťátka v domě již nebylo. Ulpěla
Han na tváři selčině jako v strašné •
zvědavosti smrti dívající se mrtvola.
Tím pohledem obsáhnouti chtěla na-
jednou celé tajemství: a v ohromení
poslouchala o svém děťátku. Vyprá-
věla jí selka vše. Tak pěkně tklivě.
Když Han upadla v hlavnici a dlouho
o sobě nevěděla, jak bylo ovšem nutno
děťátko pochovati.

Selce jakoby zavlhly a zamrkaly oči
pohnutím a lítosti.

V takovou že pěknou rakvičku je dali
jako by si to mohla přáti sama Han,
Han chtěla by totiž rakvičku pěknou.

Digitized by VjOOQIC

200 j. K. slejhar:

jakou tuhle viděla u Sehnalů, když
jim umřelo dítě a zmínila se o tom.

»Takovou, takovou jsme mu poří-
dili, zrovna takovou, věděla jsem, že
by to bylo podle tvýho gusta. Byla ti
iako stříbrná, trochu mat, pěknej kří-
žek jako z tepanýho zlata na víku a
kolem samý zlatý obloženi . . . jako
klícka, povídám ti, jako klícka pro
mrtvýho ptáčka. Ale ono to taky stálo
no, ale vím, že na to nebudeš litovat.
Haní*

» Všechno, všechno bych dala,« za-
žalostnila Han a naslouchala dále jako
v práhnuti nedočkavém, jakže vše se
udělalo s jejím děťátkem.

>Takový roztomilý rubášek jsme mu
pořídili, tof se rozumí, kraječku bílou,
něžňoučkou jsme dali, všechno od těch
Vrbatů, ale taky to stálo — jako an-
dílek, hotový andílek vypadalo. BřeČ-
fan pěkně opletli jsme kolem, svatý
obrázky položili, do ručinek dali jsme
barvínek. Jakoby si's sama všechno
dělala, a ráda jsem to za tebe udělala,
a jakoby to nebylo ani takový nekřtě-
ňátko, všechno, jak se na pořádný.

Digitized by VjOOQIC

NEKŘTENÁTKO.

křténý, Pánem Bohem přijatý dítě
sluší. Vždyť ono ani za to chuďátko
nemůže, co pak by teda . . . Jen vždycky
všechno spravedlivě . . .€

»Leželo si tam pěkně, hezky mu tam
slušelo ?« tázala se dále Han, a křeč
zadržované lítosti cukala jí tváří, hor-
ním rtem žalobně objala celý ret dolní,
a vše v utajeném pláči rozplývalo se
v tom obličeji. A jakoby to mělo být
jedinou její útěchou, jestli hezky se
mu leželo.

>Jak si jen můžeš pomyslit,« sama
jistila ji selka, >jako cukrlátko v sa-
metový kastličce bylo. Pěkně si ha-
jalo, roztomile, sama jsem se ani ne-
mohla dost na ně vynadívati. A víš.
Han, poplakala jsem si taky,c — jak
vděčně tu na ni vzhlédla Han, chvějíc
se slzami. — »Pak jsme je tam poti-
chu, nábožně donesli. To víš, při ne-
křtěnátku nemůžou se provádět věci
jako při pořádným dítěti, to by bylo
proti náboženství a svatý víře naší.
Jinač věř, všechno bych byla k vůli
tobě už podnikla. A mělo takovej roz-
tomilej hrobeček, takovejhle ti, zrovna

Digitized by VjOOQIC

202 J. K. slejhar:

jako pokojíček. Zkázala jsem Šimkoj,
aby taky pár snitek chvoje položil, a
to víš, za všechno tomu vydřihostoj
musíš hned něco vrazit, bez čtvrtněte
kořalky se ti do hrobu leda vyplije,
ale to všechno nic. Teda takovej hro-
beček jako pokojíček, aby se jen hezky
hajalo drobečkoví tvýmu. Bude spo-
kojena dušička jeho a bude ji to
v očistci, než bude vykoupena, na
ulehčenou. Taky na néjakej ten Otče-
náš poslala jsem páterům, aby se po-
modlili za duši v očistci, a to víš, ty
to nejmíň zadarmo udělaj, všechno
stálo moc peněz.*

Han za samých utajených hlubokých
oddechů poslouchala všechny tyto utě-
šivé řeči, probouzející v ní památku
jejího dítěte. Jeji oči, tak ustrašené,
tak násilně rozpiaté, pod nimiž šířily
se temné modré jámy, jakoby u vze-
zření mučenice, ulpívaly tak dychtivě
a v hluboké zkomiravé něze na té, jež
místo ni ujmula se takto jejího dítěte.
Až vypukla v srdceryvný pláč, jenž
nedal se více zadržeti; vzpomínky
strašného úzkostného žalu rozvracely

Digitized by VjOOQIC

NEKRTĚNÁTKO/ 203

její bytost do kořán. A zas začínal
ten bezútěšný nářek, při němž tloukla
hlavou o zem, na niž poklekla. Uti-
šivši se pak poněkud, jala se líbat
selce ruce, skrápějíc je slzami, a jako-
by zároveň v tu chvíli budovala vůči
ní sliby svrchované, nepomíjející vděč-
nosti pro památku svého dítěte

Pak plynuly zase dni bezmezné prá-
ce bez oddechu, bez útěchy a slito-
vání v tomto pustém domě, bez ně-
hož ale jakoby Han nemohla žít, a ja-
koby vše mimo něho nemělo pro ni
smyslu života. Divě hnala se z práce
do práce, nevyčkávajíc rozkazu a po-
bídnutí, jakoby v té porobě hledala
zapomenutí, nač v její duši zapome-
nutí nebylo. Jen někdy na okamžik
zanechala všeho, klesly jí ruce, mdloba
zastřela jí tváře. Zažírala to v tu chvíli
jaksi ze světa. Zdálo se, že přisunulo
se něco k ní, cítila něco tak na blízku
sobě, co neustupovalo, vznášejíc se
kolem a dotýkajíc se nitra její bytosti.
A ztišila se tu tak úpěnlivě a naslou-
chala, naslouchala — jakoby ono

Digitized by VjOOQIC

204 j. K. slejhar:

bylo přišlo, šeptalo a dožadovalo se
k matce. Ale vidouc pak, že nic se
nezměnilo v jejim očekáváni temném a
beznadějném, nedbajíc místa a okol-
ností, v onen svůj nářek plný úzkosti,
soumraku a opuštěnosti, při němž tak
tloukla hlavou o zem, vždy znova a
znova vypukala , . . A pak zase do prá-
ce, bez pozastavení a milosrdenství;
neznajíc ničeho více a nemajíc, jakoby
na něco stále jen čekala, co nepřichá-
zelo a nikdy nepřijde. Čekala, zapo-
menuta v porobě své, a nevěděla nic.
A jakoby jen měla snahu, aby vše
skončilo samo v zapomenutí ještě ne-
vývratnějším. Někdy volala nějaké
jméno tak něžně, tak sladce, na něco
zcela na blízku, jakási slova vrouC'
nosti plynula z těchto drsných ňader,
ale na všechno to celování a konej-
šivé vzývání nic se neozývalo, nic ne-
přišlo. A tu pak slzy naplnily zřítel-
nice Han, slzy mocné, jakoby z útrob
země pramen se řinul...

Tak plynuly ty dni, ty hodiny všech
těch jiter, dnů, nocí, všechny ty beze-
jmenné těžké hodiny, jež nepřinášely

Digitized by VjOOQIC

NEK^TEŇÁTKO. 205

nic smutné její duši. A nic jiného ja-
koby nebylo, než těch bezobsažných
hodin, než toho bezútěšně pustého
plynuti času, toho strašného prázdna
véčnosti, jež na vše se kladlo. Nemohla
zapomenouti, a v tomto rozlehlém
prázdnu vše jen neustále se zpřitom-
ňovalo, co navždy minulo. Toto marné
čekání a zoufalé chimerné zpřítomňo-
vání dovedlo jedině všechny ony ne-
konečné hodiny prodlužovati... Při
tom hubeněla a kostnatěla Han, stá-
vala se ještě ošklivější, jaksi nelid-
štější. Koňská hlava její jaksi nemohla
se pevně udržeti v ramenech, stále
sebou kývajíc, jako v tíze a nezměr-
nosti bědy, jíž malomyslněla. Zdivo-
čela ponuré ve svém uzavření smutku.
A nic pro ni nemělo životního sou-
vztahu, neodpovídala, nenaslouchala,
téměř nejedla, téměř nežila

Začaly se zase v spěchu krátit dni
když všechny ony přestálé dlouhé,
horké a rodící dni byly naplněny a
všechna ta práce skonána, jíž vyža-
dovaly.

Podzim nastával v té obdobě, kdy

Digitized by VjOOQIC

206 j. K. slejhar:

všechno tak pustne v horách, a kdy
noci naléhají jako černé, zlověstné pří-
krovy. Dni staly se jediným soumra-
kem, plným šera, dešté, nepokoje. Vítr
hučel bez ustání, poslední listoví ví-
řilo, obzory chýlily se jako v ustrnutí.
Rozmokla černě zem ; na bažinách za-
čala se pozvedati bludná světélka. Ko-
lovala někdy za těch vichrů jako zdi-
vělá, jako v zmaten m obluzeném
úprku před hrůzami a mukami^ Ně-
která kvapila zděšeně až v daleká pro-
padající se záobzoři, anebo zapotácela
se někam nenadále . . .

Za těch večerů, jež vlastně byly hned
nocemi, naplněných studenými mlha-
mi a zrovna úžasem smrti, místo aby
se uchylovala ve svůj kout, zahřála si
jej a usnila se tam v zapomenutí, vy-
seděla Han pozdě do noci pohlcena
kdes v černu dvora. Hleděla v tu
stranu Žďáru a Krchovců, kde obzory
haliti se zdálo strašné jakési tajemství.
Spoušť oblaková, ještě temnější a hro-
zebnejší všech těch temnot noci, ply-
nula a pohybovala se v oněch konči-
nách, jakoby u vypjatých draperiích

Digitized by VjOOQIC

NEK^TENÁTKO. 207

příšerné pantomimy,^ tam se odehrá-
vající. A kolovaly tam bludné jiskry,
jako poslední zákmity umírajících oČí,
vrhané v pozemskost. Zanášely se blí-
že, jakoby kvačily v spěchu, a pak
zas odputovaly, jaksi se ohlédajíce,
vyzývajíce pochmurně.

Se záhadně zaujatýma očima a jako
vyjevená provázela Han tu bludičko-
vou pout, jíž jakoby vyznačeny byly
cíle záhrobí a mystiky duší. Někdy
připutovalo takové světélko zcela na
blízko k ni, kolísalo, prodlévalo, jako-
by zachtělo se mu záhadné družnosti.

A tu zároveň přiblížilo se ohromivě
cosi jiného k ní samé, jakoby se jí to
dotklo, provanulo duší a zalkalo pak
v zaúpělém vzdechu, v pravém vzryvu
duše ohromené, provázeno tím úža-
sem mrákot podzimu u věčném nepo-
koji. Až přestávalo u Han srdce tlouci
v tom zavanuti tuchy záhrobní a my-
stiky a její dítě jakoby to při ní
stálo . . .

Digitized by VjOOQIC

OBSAH.

Str.

Sirotek 3

Nekřtéňátko 89

Digitized by VjOOQIC

Digitized by VjOOQIC

Digitized by VjOOQIC

Digitized by VjOOQIC