(navigation image)
Home American Libraries | Canadian Libraries | Universal Library | Community Texts | Project Gutenberg | Children's Library | Biodiversity Heritage Library | Additional Collections
Search: Advanced Search
Anonymous User (login or join us)
Upload
See other formats

Full text of "O muenících eských knihy patery : podle prvotisku"

Digitized by the Internet Archive 

in 2011 with funding from 

University of Toronto 



http://www.archive.org/details/omuenccheskOOflaj 



STAROČESKÁ KNIHOVNA. 

====== č. i. ====== 



O MUČEN ÍCÍCH 

ČESKÝCH 
KNIHY PATERÝ. 



PODLE PRVOTISKU 
VYDAL 

VÁCLAV FLAJŠHANS. 




V PRAZE. 

NÁKLADEM ČESKÉ AKADEMIE CÍSAŘE FRANTIŠKA JOSEFA 

PRO VĚDY, SLOVESNOST A UMĚNI. 

1917. 

V KOMISI: LIPSIAE 

BURŠÍK & KOHOUT, VENDIT 

HKUPCI ČESKÉ AKADEMIE V PRAZE. O. HARRASOWITZ, BIBLlOPOLA. 



STAROČESKÁ KNIHOVNA. 

= č. i. — = 



O MUČENÍCÍCH ČESKÝCH 
KNIHY PATERÝ. 



PODLE PRVOTISKU 



VYDAL 



Václav Flajšhaxs. 



V PRAZE. 

NÁKLADEM ČESKÉ AKADEMIE CÍSAŘE FRANTIŠKA JOSEFA 
PRO VĚDY, SLOVESNOST A UMĚNÍ. 

1917. 



O MUČENICÍCH ČESKÝCH 
KNIHY PATERÝ. 

PODLE PRVOTISKU VYDAL V. FLAJŠHANS. 



NÁKLADEM CESKE AKADEMIE CÍSAŘE FRANTIŠKA JOSEFA 
PRO VĚDY, SLOVESNOST A UMĚNÍ. 

V PRAZE 1917. 




Tiskem Edvarda Leschin^ra v Praž*. 



l/eliký a mocný národ německý slaví letos, 
V dne J7. října, poletí svého vítězného odboje 
proti církvi římské; po širých rovinách sjedno- 
cené Ger mánie severní bude hlaholiti jméno Lu- 
therovo s láskou a pýchou. Málokdo však z Němců 
při tom vzpomene, ze sto let před Lutherem mu- 
siti těžkou smrtí zaplatiti svůj odboj proti Římu 
dva Čechové, Mistr Jan a jeho přítel Jeroným 
pražský. 

Dnes víme všichni, že jenom smrt Husova 
zachovala život Lutherovi; Luther sám si s po- 
čátku toho nebyl vědom, ale čím dále, tím více 
chápal velikost oběti českého mučeníka — a snažil 
se ze všech sil, aby památku tohoto velikého 
Čecha zbavil rmutu pomluv a postavil Evropě do 
světla- nejlepšího. On první dal podnět k vydá- 
vání prací Husových ve velikých rozměrech — a 
»labuť wittenberská« se zasloužila o svou před- 
chůdkyni »husu« v této příčině více, nežli všichni 
rodáci obou prvomučeníků české reformace. 

Sice i v Čechách slavila památku obou těchto 
» knížat apoštolských^ mladého husitství malá 
knížka, až podnes takřka šíře neznámá. Objevil 
jsem ji již před lety a snažil jsem se o její vy- 



VI 



dání; leč teprve dnes se zdařilo starý záměr pro- 
vésti — as radostí kladu čtenářům tuto malou 
knížku »0 mučenících českých kniliy pater v« 
právě letos do rukou. Mluví sama o sobe dosti 
zřetelně. 

Zbývá jen několik slov poděkování: předně 
III. třídě České Akademie, která přijala tuto 
knížku do své »Staročeské knihovny « nově zalo- 
žené; dále c. k. české universitě Karlo-F erdinan- 
dově, jejíž rektorát ochotně udělil svolení, aby 
bylo užito snímku pro Husovu výstavu kdysi po- 
řízeného; pp. prof. Jos. Zubatému, předsedovi 
III. třídy, a prof. I ar. Vlčkovi, jejímu tajemníku, 
kteří oba se vzácnou ochotou a laskavostí čtli 
korrektury a přispívali ke zdokonalení knížky — 
konečně pak p. Edv. Leschingrovi, jehož tiskárna 
veškerým mým přáním, často dosti obtížným, 
přesně a pěkně vyhovovala. Rád píši tyto řádky, 
jako jsem celou knížečku pracoval s radostí. 

V Praze dne 2. srpna 1917. 

V. F. 



UVOĎ. 



i. Petr z Mladenovic, nejvěrnější z věrných 
Mistrových! Tichý a pracovitý, skromný a sna- 
živý, upřímný a horlivý tento ctitel Husův, na 
konec od stran pokrokovějších a radikálnějších 
stíhaný a žalařovaný, všecko své myšlení, sna- 
žení i jednání postavil do služeb památky .ve- 
likého svého učitele (a jeho přítele Jeronýma) a 
vykonal pro ni více, nežli všichni ostatní, kteří 
žili s ním a kteří přišli po něm. Mladý tento mo- 
ravský bakalář (slově ,z Mladoňovic' nebo ,z Mla- 
denovic', obě jména této moravské osady jsou 
totožná) s radostí přijal r. 1414 úkol písaře (dnes 
bychom řekli »sekretáře«) ve službách pana Jana 
z Chlumu, průvodčího Husova. Věrně zazname- 
nával vše, co se dalo v Babylonu kostnickém, pro 
budoucí pamět a jako jeho představený snažil se 
s nasazením všech sil pomáhati Mistrovi (potom 
i Jeronýmovi) v těžkém boji a konečně' v tragedii 
posledních dní. Jeho rukama procházela všecka 
korrespondence Mistrova, on těšil Mistra svými 
dopisy, burcoval svými zprávami v Čechách i na 
Moravě přátele ku pomoci, neohroženě se zastá- 
val Mistrovy věci u krále Zikmunda i u vedoucích 
kardinálů — a se srdcem pukajícím hořem, ale 
přece se statečnou myslí, na vlastní úkol stále 
pamatující, doprovázel Husa osudného dne 6. čer- 
vence 141 5 do kostnického dómu i dále k hra- 
nici v lučinách před Kostnicí . . . Vrátil se po- 
tom, s panem Chlumem, do Čech — tragedie 



X ÚVOD. 

Jeronýmovy již neviděl — a v duchu Husově po- 
kračoval pak podle svých sil v jeho působeni. 
Učil na universitě (mistrem se stal teprve r. 1416, 
ač byl bakalářem již od r. 1409, děkanem filosofů 
1426, rektorem university 1439) a kázal lidu (po 
přání Mistrově připojil se k starému učiteli a 
příteli Husovu m. Křišťanovi. od r. 1420 byl ka- 
zatelem u chrámu Křišťanova, sv. Michala, po 
smrti Křišfanově r. 1439 stal se při tomto chrámě 
farářem): po celý život náležel, jako Křišťan, 
k nejmírnějším z mírných — ale zůstal při tom 
přece věrným a rozhodným stoupencem učení 
Mistrova, až do své smrti (r. 1451)!. 

Životním úkolem si učinil sebrati všechno, co 
se vztahovalo k veliké tragedii Husově. Jeho 
pilná ruka nám zachovala největší díl nejkrás- 
nějšího odkazu Husova — jeho listů kostnických; 
jeho báječná pamět zachovala nám přesný obraz 
hlavních výslechů Mistrových daleko zevrubněji 
a správněji, nežli úřední protokolista koncilu — 
a vzácná jeho duše, ač se chvěje hrůzou z tu- 
šeného osudu i rozhořčením proti strůjcům této 
katastrofy, tvoří svou Zprávu přece úplně ne- 
stranně a klidně, docela tak jako první evange- 
listé své zprávy o umučení Kristově. 

Jeho dílo je latinské a nežli se do něho ve- 
čteme, dělá dojem umělého chaosu. Vypravování 
střídá se s npi^em listin, vysvědčení a listů; uji- 
- vání autora o věrném a nestranném zapsání 
se střídají s klidnými, takřka kronikářsky sucho- 
párnými popisy jednotlivých jednání; není tu 
umělecké jednoty ani snah . po spisovatelských 

1 Zevrubné doklady a literatura předmětu jsou po- 
ložen} 7 na konec díia. za texty. 



PETR Z MLADENOUC X! 



effektech. Mladenovic snáší materiál svůj, odkud 
a jak může; jeho zajímá všecko a všecko před- 
kládá pokud možno v prvotním znění čtenáři, 
i když se někdy akty opakují doslova stejně. 
Snad jen ještě dílo Sixta z Ottersdorfa působí 
takovým silným dojmem massy fakt bezpro- 
středně čtenáři předložených . . . 

Ale veěteme-li se do tohoto suchého a pře- 
plněného referátu, pocítíme záhy přímý dojem 
jasného a velikého plánu, jaký táhl myslí auto- 
rovou. Facta loquuntur — můžeme nadepsati 
takřka na první stránku Zprávy Mladenovic 
(byl tak skromný, že dílu svému ani titulu nedal; 
tak nezištný, že i své jméno utajuje), a tato fakta 
mluví řečí výraznou a dojemnou; výslední do- 
jem, přečteme-li několik těch srdečných řádek na 
konec, působí skutečně jako tragická katharsis: 
osud Mistrův ve vyprávění Mladenovicově duši 
drtí a přece pozvedá . . . 

A co práce dala tato ohromná sbírka akt a 
fakt, co vnitřního sebezapření a kolik lásky k Mi- 
strovi bylo potřebí, aby si mohl jednotlivec tyto 
všecky věci opatřiti, ukrýti před nepovolanými, 
opsati, zkontrolovati a na místo náležité zařaditi F 
Vždyť této ohromné práce nepochopili ani staří 
opisovači (ti většinou opisovali jen poslední díl 
o posledním dni života Husova) ani moderní vy- 
davatelé (veliký Palacký, poslední z nich. ne- 
troufal si přece, prese všechnu odvahu, literár- 
nímu obecenstvu předložiti ten chaos kronikář- 
ských dat a historických akt ) ; na přesné vydání 
Relace Petrovy čekáme století od století . . . 

Jak dlouho a kdy o svém díle Mladenovic 
pracoval, nepoznamenal ani sám, ani jeho opiso- 
vači; ale víme, že pracoval dlouho, že je stále 






XII ÚVOD 

rozmnožoval a opravoval. Dílo i tak má stále 
ještě mezery a, jak jinak není možno, omyly; 
také pozorujeme, že — ač Mladenovic nikde fakt 
nemění — tu a tam leccos, co by mohl nepří- 
znivého pověděti, nepověděl. Vždyť vidíme, jak 
i sám koncilník Poggio zamlčel odvolání Jero- 
nýmovo, aby nerušil uměleckého dojmu své práce 
— nedivme se tedy, že nám tu a tam některou 
maličkost nepříznivou věrný žák o svém Mistru 
pověděti zapomněl. 



2. Ohromné latinské dílo M laděno vicovo ne- 
bylo ovšem určeno lidu obecnému — ani jazykem 
ani obsahem ani formou. Pro shromáždění stou- 
penců Husových bylo potřebí krátkého evangelia, 
zcela tak, jak je psal Marek nebo Lukáš — hlav- 
ně výklad o umučení Husově. Vznikl proto záhy, 
na základě díla Mladenovicova, krátký »Život 
Husův« jazykem národním. Má podle předcho- 
zího vyprávění Petrova několik řádek o dnech 
Mistrových posledních, hlavně však obsahuje do- 
slovný překlad poslední části Mladenovicovy, také 
v rukopisích samostatně jako »Passio« se vyšky- 
tá jící, jež líčí poslední Husovy hodiny. 

Tento »Zivot Husův«, nejdříve vzniklý, ale 
sotva před třetím desítiletím věku patnáctého, 
jest přeložen dosti obratně a bývá připisován 
také Petru z Mladenovic samému. Není to příliš 
pravděpodobno ; nemáme žádného jiného díla po- 
dobného od něho, také ne českého; jazyk nejeví 
moravismů v ničem, ani v hláskosloví, kde je 
opisovači nejdříve stírají, ani ve slovníku, jenž 
se držívá nejdéle. Také by byl asi autor sám 
sotva překládal tak doslovně, jak to činí autor 



ŽIVOT HUSŮV XIII 



našeho »Života«. Ale o tom nepochybně budoucí 
vydavatel Mladenovicovy Relace nás poučí přes- 
něji a zevrubněji. 

Krom doslovného překladu nalezneme však tu 
a tam nepatrné přídavky, v nichž by ovšem byl dů- 
kaz původství Mladenovicova, kdyby byly správné, 
a v nichž by také ležela samostatná cena českého 
textu vedle veliké relace latinské. Ale pozoru- 
jeme zvláštní věc při těchto přídavcích: čím 
starší texty, tím méně jich nalézáme; nejméně 
v nejstarším rukopise vídeňském. Některé pak : — 
jako na př. přídavek rukopisu křižovnického na 
konec kap. šesté — zřetelně ukazují, že předsta- 
vují pozdní lidovou pověst, a v polovici XV. 
století nalézáme dokonce již v rukopise roud- 
nickém báchorkovitou legendu, slátanou ze ži- 
vota Husova i Jeronýmova dohromady, o umu- 
čení Husově, kterou jen těžko pochopitelný omyl 
mladého historika mohl připsati Husovu evan- 
gelistovi. Podle toho můžeme se domnívati, že 
původně »Život« náš neobsahoval skutečně nic 
víc, než doslovný překlad textu Mladenovicova, a 
že tyto přídavky (v textu níže otištěném jsou po- 
loženy do závorek hranatých) jsou prací pozděj- 
ších opisovačů, někdy snad hodnověrnou. 

Tisky pozdější (a také překlady), podle nich 
pak naše příručky literární (Jungmannova Hi- 
storie, Zíbrtova Bibliografie atd.) nazývají text 
náš »Zivot Husův« (podle toho pak i text další 
»Zivot Jeronymův«); v rukopisích však nazývá 
se, správně podle obsahu, jenom »Pašijí« a také 
prvotisk nazývá jej »Utrpení«. Na rozdíl od sku- 
tečných »Zivotů« Heremirova, Zalanského, Va- 
leciova a j. přidržel jsem se níže staršího správ- 
ného označení »Umučení M. J. Husi«. 



XIV ÚVOD 

3. První evangelium o prvním mučeníku 
církve kališnické bylo takto hotovo; a sama 
takřka podávala se k němu část epištolní. Nic 
nebylo přirozenějšího, než že před tímto vyprá- 
věním o umučení svatého mistra byly čítány tři 
české jeho poslední listy věrným Cechům z Kost- 
nice poslané,' dva týkající se odsouzení jeho a 
jeho spisů, třetí loučící se se všemi věrnými ve 
vlasti; byly to skutečné tři listy apoštolské. 
K nim připojen záhy list čtvrtý, psaný pánům 
v Kostnici rovněž česky — a tak »ctyri epištoly 
Husovy «, jež obsahem i časově výborně doplňují 
»Život« mučeníkův, srostly záhy v malou knížku 
samostatnou. 

Jejich pořad i znění (později i jejich počet) 
se mění ovšem podle rukopisů i tisků; o tom na- 
lezne se níže poučení zevrubné. Ale pořad náš 
ovládl v tiscích cizích i v překladech. 

První překlad těchto vzácných klenotů naší 
literatury učiněn byl někdy po r. 1530 pro Lu- 
thera do latiny, odtud pak záhy do němčiny. 
A z němčiny (nebo z latiny) pocházejí pak pře- 
klady další : francouzský, anglický, vlaský, ruský 
atd. Ale výklad o tom náleží do historie listů 
Husových vůbec; zde můžeme si jenom vzpome- 
nouti ještě nového překladu českého. R. 1850 
totiž Sommer ve svém životopise Husově pře- 
ložil, neznaje originálu, také některé z našich 
listů z německého překladu opět do češtiny nové 
— a téhož roku Havlíček v Slovanu fa potom 
ovšem v Spisech . . .) tento smutný překlad otiskl 
znovu . . . překlad českého textu z němčiny do 
češtiny! 



LISTY HUSOVY. Cr> : \ ;. -i XV 

4. Čechovo kostničtí vrátili se po popravě 

Husově domu — a tu vzniklo veliké hnutí proti 
koncilu a jeho soudům, jež vyvrcholilo v mo- 
hutném protestu české šlechty dne 2. záři 141 5. 
V čele jejím vidíme nejvyššího purkrabího v ( 
chách, pana Čeňka z Vartenberka, pány z Hrad- 
ce, z Valdštejna (mezi nimi zvláště horlivý stou- 
penec Husův Vok, řečený Voksa), pány ze Zví- 
řetic (mezi nimi žák Husův Zdislav), pány 
z Potštejna (z nich pan Bavor se ujal Husa již 
r. 1 4 10 proti papeži a kardinálům), mocné pan- 
stvo z Kunštátu ( mezi nimi hlavně starý náčelník 
české šlechty, pan Boček) a j.; v čele pánů mo- 
ravských stoji starý Lacek z Kravař, tou dobou 
zemský hejtman v markrabství, s Husem dobře 
z dob svého pražského hofmistrovství známý, pak 
pánové z Doubravice, z Křižanova a j. 

Tito zavázali se na svém sjezdu v Praze, že 
pošlou koncilu list stižný (poslán koncilu latin- 
sky, v osmi exemplářích, na nichž šlechta česká 
a moravská přivěsila celkem 452 pečetí) a záro- 
veň vstoupili 5. září v jednotu, na níž si zaručili 
vzájemnou pomoc a ochranu kněžstva strany 
Husovy. Tento český protest, první společný pro- 
jev, hrdý a krásný, celého národa českého, býval 
otiskován hlavně ve svém znění latinském, v němž 
byl předložen koncilu; ale původní bylo nepo- 
chybně taktéž znění české, zachované nejspíše 
v rukopise freiberském, pak v prvotisku Passio- 
nálu r. 1495. Ukazuje, že bylo koncipováno latin- 
sky (snad některým z mistrů, snad panem Zdi- 
slavem ze Zvířetic?), ale český text jeho jest 
velmi obratný a jisté drsnosti jeho nezní ani 
v latinském textu lahodněji. Musíme míti na pa- 
měti, že středověké kanceláře nežádaly právě od 



XVI ÚVOD 

svých výplodů hladké a veskrze hned srozumi- 
telné úpravy. I tento český text tohoto českého 
protestu zalíbil se rovněž kališníkům a přibírán 
k opisům zmíněných dvou právě textů. 

A šel také světem (ač záhy byl vydán podle 
originálů kostnických souběžný text latinský pů- 
vodní) v novém překladu latinském, jenž vznikl 
opět podnětem Lutherovým. A z tohoto nového 
latinského překladu vzniká dále týmž způsobem 
překlad německý a z nich pak — na základě pů- 
vodního textu českého — překlady francouzský,, 
anglický, ruský, polský atd. A k původnímu textu 
českému, jenž vlastně ani nebyl určen širému 
světu (k tomu měl mluviti text latinský), přibyl 
nejnověji také dokonce nový překlad český, po- 
řízený z textu latinského — učinil jej 191 5 proL 
V. Novotný při svém vydání latinského textu 
»českého protestu« (širší výklad o tom v Českém 
Časopise historickém 1915 — 1916). 



5. Přibylo však dále nové evangelium: »Život 
Jeronýmův « (tak píší pozdější tisky; vyložil jsem 
již shora, proč níže položen správnější titul 
»Umučení«). 

Petru z Mladenovic bývá připisována i ze- 
vrubná zpráva latinská o umučení 4 Jeronýmově, 
známá hlavně z otisku r. 1558. Není tu naším 
úkolem, abychom probírali správnost této zprávy; 
je to věc vydavatele Petrova. Ale jisto jest, že 
na základě této obšírnější relace (která podává 
také dokumenty a fakta) vznikla zpráva česká 
o umučení Jeronýmově, téhož asi rázu, jako starší 
»Zivot Husův«. Jest však pozdější; znala již 



2IV0T JřiRONYMUV XVII 



Život Husův a, jak jest patrno, také zprávu 
Poggiovu, o niž hned bude řeč. Jazyk její jest 

jiný nežli jazyk Života Husova (jen dvakrát se 
vyškytá ono .tudíž*, v Životě Husově tak oblí- 
bené, často /.a to mívá -au- m. -ň~: saud atp., píše 
,vinna' atd., kde dříve psáno ještě ,vina' atd.) 
a umělost v překládání jest značně nepatrnější; 
datum slyšení Jeronýmova autor ani přeložiti 
nedovedl — což nejenom nelze přičísti M laděno 
vieovi, ale ani původci »Života Husova« nikoli. 
Nicméně i tento kus se zalíbil kališníkům — a 
vzniká tak pomalu Nový zákon husitský. 



(). Závěrek tohoto » Nového zákona« činí 
překlad listu Poggiova. »Všickni dějepisci čeští « 
— praví Palacký', jenž ve svých Dějinách rovněž 
list skoro úplně otiskuje — »počna od Eneáše 
Sylvia i Letopisův starých až podnes, připomínali 
psaní toto, dané v Konstancii dne 30. máje 14 16 
k Leonardovi Krunovi z Arezza a již za spisova- 
telova živobytí v Europě široko daleko na slovo 
vzaté. « Přispěla k tomu v cizině sláva pisatelova 
((Jiovanni Francesco Poggio Bracciolini [1380 
až 1459], člen koncilu, papežský úředník, na ko- 
nec kancléř florentinský, proslul nejenom výbor- 
nou historií florentinskou, ale zvláště činností 
humanistickou; její pěkné stránky jeví se právě 
v tomto listě výrazně), ti nás pak upřímná sym- 
pathie a neomezená úcta, s jakou píše tento 
ušlechtilý Florenčan o severním kacíři. Přítel 
jeho, Lionardo Bruni z Arezza (1369 — 1444), 
rovněž historik florentinský a horlivý humanista, 
byl věrným stoupencem (sesazeného koncilem 
"r. 1415) papeže Jana XXIII. a on se nepochybně 

»Mučeníci.«- II 



XVIII ÚVOD 

])< (Staral o rozšíření tohoto krásného listu Pog- 
giova, jenž pronikl záhy také do Cech. Aspoň 
můžeme se domnívati, že ony hodnověrné zprávy 
z Kostnice o soudu a smrti Jeronýmově, jichž se 
dovolává »Mladenovic«, jsou právě tento list 
Poggiův, z něhož některé kusy jsou pak do če- 
ského Života Jeronýmova slovně přejaty. 

Těžší jest ovšem určiti, od koho pochází 
český překlad, v rukopise freiberském (a pak 
v našem prvotisku i jeho otiscích) dochovaný. 
Poznáváme snadno, že jest pozdější než texty 
dřívější a že asi původce jeho nevládl tak dobře 
znalostí jazyků, jako Mladenovic. Z nesprávného 
překladu latinského data na konci vidíme, že pře- 
kladatelem Mladenovic býti nemohl, ježto jemu 
datum smrti Jeronýmovy dobře bylo známo; také 
hrubé latinismy mluví proti tomu. I jazyk, zdá 
se ; jest snad o něco pozdější; užívá sice ještě 
hojně imperfekta i aoristu, také hlásková forma 
jest celkem asi taková, jako v textech dřívějších, 
ale přece slovné výrazivo činí již dojem novější. 
Pocházel by podle toho asi z polovice XV. století. 
V našich tiscích i rukopisích máme zachován 
text pouze jediný; původní jeho zápis nedocho- 
ván, nýbrž jenom jeden jeho opis (v rukopise 
freiberském) a z jiného je znám otisk v prvotisku 
r. T405; odtud pak otištěn ještě r. 1525. Nepo- 
chybně byly otisky také jiné, ale tento překlad, 
zvláště neumělý, líbil se málo; a v XVI. stol. čím 
dále tím méně vyhovoval. Vedle něho byl čten 
stále Poggiův list v originále latinském — a la- 
tinské tyto opisy nalézáme v našich rukopisích 
již od polovice XV. stol. Koncem XVI. věku náš 
neumělý překlad úplně zapadl; r. 1585 Veleslavín 
v předmluvě ke svým Dvěma kronikám již tvrdí: 



LIST POGGIUV XIX 



»nemohl jsem pominouti listu Poggia Florenl 
ského, kterýž psal o m. Jeronýmovi Pražském, 
poněvadž, jakž smejšlím, až posavad česky od na- 
ších čten nebyfo] proto jej přeložil sám velmi 
obratně, jeho překlad se zalíbil a byl pak otisko 
ván i citován; také jej otiskl r. 1845 Palacký v Ar- 
chivu Českém, III, [98—203 (odtud pak tištěn 
častěji). Palacký ovsem znal i překlad náš, patrně 
z našeho prvotisku; ale pochopíme snadno, proč 
dal přednost uhlazené formě veleslavínské. Nic- 
méně našemu mistru ani tento překlad veleslaví 11- 
ský nevyhověl; ve svých Dějinách (1S70, III", 1, 
240, — 255) podal nový, pěkný překlad vlastni, 
celkem méně rozšířený, nežli překlad Velesla- 
vínův. 

Náš začátečnický text byl otištěn r. 1878 
v krásné knížce Gollově z rukopisu freiberského; 
Goll jej srovnal s textem Veleslavínovým i latin- 
ským originálem velmi zevrubně. Poněvadž však 
celkem znění prvotisku je správnější a starší 
nežli znění freiberské, podává vydáni dole násle- 
dující i k této krásné knížce několik oprav a do- 
plňku. Ani ty ovšem nestačí, aby ze slabé a ne- 
umělé práce udělaly dílo znamenité, ba ani tento 
text nebude ještě všude čtenáři lehce srozumi- 
telný. Čtenář snadno však pochopí, proč tento 
list Poggiův vypadl z naší sbírky nejdříve, ačkoli 
podával úsudek tak vzácný a tak sympathický; 
jest tu jen o důkaz více, že i nejlepší věc může 
býti neumělcem zkažena a že universita Husova 
v XV. století se nepostarala o nápravu toho, co 
prostý nějaký ctitel Husův svými slabými silami 
provedl jenom nedokonale, přece však s vůlí a 
láskou nejlepší. 

11* 



XX ÚVOD 

V XIX. stol. pokusil se nějaký horlivec po- 
krokový o napodobení listu Poggi<>va německým 
podobným skládáním o smrti Husově; mnozí 
lehkověrní dali se ošáliti a ještě r. 1902 musil 
Kalousek se proti této, snad jen žertem míněné, 
mystifikaci ohraditi, když v českém překlade byla 
vydávána za pravé dílo Poggiovo. 



7. Tak vznikl v polovici XV. století sám sebou 
sborníček textu, jež obsahují čtvero epištol, dvojí 
evangelium a dva důležité listy. Můžeme je 
krátce nazvati — podkladem jim všem byla kniha 
Petra z Mladenovic — evangelium P e- 
t r o v o, nebo. po vzoru knih Žalanského, »Knihy 
paterý o mučenících českých«. Samy společného 
titulu v rukopisích ani v tiscích nemají. 

A v den 6. července, kdy Čechové slavili 
■tek apoštolských knížat své reformace, bylo 

s kazatelen čítáno toto .evangelium Petrovo'. Je- 
ště r. ióii píše Simeon Yalecius svým ovečkám: 
»Xejmilejší v Pánu! Čten jest nám předŠle ži- 
vot AI. Jana Husa. nyní na tuto chvíli čísti >e 
bude M. Jeronyma« — v XV. století bylo tedy 
nutně potřebí takové knížky příruční, brevíře 
husitského o nových světcích, k jejichž poctě za- 
znívaly nové modlitby a rozléhaly se zpěvy nové : 
obsah nového .evangelia Petrova' jsme právě 
poznali. 

Bylo nepochybně hojně zachováno v ruko- 
pisích; dnes ze všech máme jen jediný: rukopis 
íreiberský. pocházející asi z 2. pol. X\ . stol. 
Stopy takových rukopisů nalézáme v dílčích je- 



O MUCKNf ClCH Č E SKÝCH KNIHY PATERÝ XXI 



jich opisech: v některých vídeňských a v pražském 
křižovnickém (XXI] A 4), v němž nalézáme náš 
Život Husův a na počátku sbírky listu naše čtyři, 
v němž však jsou mezery, «• nichž můžeme se 
aspoň domnívati, že kdysi byly vyplněny někte 
rými z našich nyní pohřešovaných textu. 

A sotva trochu v Čechách zapustilo kořeny 
umění tiskařské, náš malý sborníček vychází ti 
skem. Dochován jest nám jen prvotisk foliový 
v Passionálu z r. 1495; je to ió listů, tvořících 
zvláštní složku, a již Dobrovský poznal [796 do- 
bře, že pro katolíky byl určen exemplář bez to- 
hoto brevíře, pro utrakvisty však že přidávány 
tyto »patery knížky« o nových »českých uni- 
čení cích «. 

Odtud pak otištěno evangelium Petrovo znovu 
r. 1525 samostatně — a nepochybně ještě častěji. 
Je zajímavo, že tato drobná kniha tak byla stí- 
hána slídiči po knihách kacířských, že se nám 
v našich zemích nezachoval všeho všudy než je- 
diný exemplář z r. 1525. někde v soukromí dlouho 
pečlivě ukrývaný, potom skrze Bočka do knihov- 
ny Moravského zemského archivu přešlý — a 
jediný onen přívazek k Passionálu z r. 1405. 
kdysi ve Wittenberce chovaný, nyní k jednomu 
rukopisu jenskému přivázaný. Tak dokonale vy- 
hladili stoupenci brevíře římského nový brevíř 
pražský! 

Z prvotisku r. 1495 vznikly však také pře- 
klady latinské a německé. Pro ní\^ jest tento 
zpětný překlad do jazyka původního věc svrcho- 
vaně zajímavá, která zůstala i mnohému moder- 
nímu historikovi skryta a neznáma. Viděli jsme, 
že život Husův i Jeronýmův překládají doslovně 



XXII ÚVOD 

starší texty latinské; překladatel místo práce 
s překladem mohl prostě opsati originál; ale 
místo toho lopotí se s retroversí. Taktéž česky 
protest mohl otisknouti ve znění latinském, za- 
slaném koncilu; ale překládá pracně český text 
do latiny. Jenom české listy Husovy musily býti 
nezbytně překládány; list Poggiův otištěn v la- 
tinském originále. Musíme říci ke cti překlada- 
telově, že překládal pečlivě a dosti věrně; z latin- 
ského překladu pořízen byl pak překlad německý. 

Ale tyto latinské a německé překlady od 
r. 1536 přinášejí také zkázu naší malé knížce. 
Luther s horečnou pílí pátrá po spisech Husových 
a nalézá velikého Mladenovice s massami jeho 
dokumentů; ze skromného evangelia Petrova 
přejímají se pak již jen kousky podle potřeby — 
a činí tak naši i doma, zvláště když rozkvět hu- 
manismu budí odpor k neumělé češtině překladu 
listu Poggiova. 

Vydání Plusový Postihy r. 1503 činí pak na- 
dobro konec našemu evangeliu Petrovu; k veli- 
kému dílu Husovu přidáno více epištol Plusových 
(nikoli již dobrý výbor tří nejlepších, jak mínili 
původcové , Knížek paterých'), vynechán list Pog- 
giův pro neforemný překlad a také život Jero- 
nýmův nevešel již do velikého svazku norimber- 
ského. Po r. 1563 pak tištěny již jen jednotlivé 
kusy našeho sborníčku, život Husův a život Je- 
ronýmův; epištoly Husovy a český protest za- 
nikají, list Poggiův čte se pak v novém překlade 
Veleslavínově. A bitva bělohorská činí konec 
i těmto zbytkům posledním. 

Sto let asi tedy církev husitská mívala pěknou 
příručku pro kněze i věřící. Katolická reformace 



ZÁNIK NAŠÍ KNÍŽKY XXIII 



vyhladila ji úplně, i její památku. Nynější w 
dání podává čtenáři] zase po dlouhých věcích po- 
prvé do rukou knížku, kdysi tak milou Čechům, 
která šla v XVI. století v překladech celým svě 
tem — ale která záhy hýla zatlačena díly většími 
a dokonalejšími. Evangelium Petrovo zatlačil 
sám Petr /. Mladenovic. Snad podaří se i této 
knížce, aby vzbudila vydání velikého toho a vzác 
ného díla, kterým dobrý a věrný Moravan po- 
stavil svému českému mistru pomník trvalejší 
nad kámen a kov . . . 



1 O tom, jak otisk jest upraven a jak zní původní 
čtení pramenů, nalezne čtenář vzadu úplné poučení spolu 
s doklady pro tvrzení úvodu. 



— »Naši přědkové,« píše 1611 Valecius, 
»kteří na to bedlivý pozor dávali, ničetiéhož toho, 
co se s M. Janem dalo, nevypustili a jakž možné 
bylo nejvýš, všecko to vypsali v latinském jazyku 
a nám potomkům svým toho zanechali pro pa- 
mátku. Nám tehdy nemá se to za těžko zdáti 
čísti, co oni s mnohau autratau a prací vypsali a 
nám dochovali; my zase také, jsauc toho vděční, 
svým budaucím toho všeho dochovati máme, aby 
ta památka vyhlazená nebyla. « — 



I. 



v _ y 



CTYRI EPIŠTOLY 
M. JANA HUSÍ. 



»Mučeníc?< 



M. J. HUS, LIST DO Cl:CM (I.) 



1. 

Počiná se epištola prvnie 390* 

Mistra Jana z Husince. 

<M. J. Hus všem věrným Čechům oznamuje, kterak sbor 
jej a jeho knihy odsoudil neprávem, a vyzývá k statečnosti.) 

Mistr Jan Hus, v naději sluha Boží, věrným 
všem Čechóm, jenž Boha milují a budu milovati, 

žádost svú i modlitbu nestatecnú vzkazuje, aby 
v milosti Božie přebývali, v ní dokonali a s Bo- 
hem na věky přebývali. 

Věrní a v Bohu milí! Ještěi mi jest to u mysl 
padlo, abvo znamenali, kterak sbor pyšný, lakomý 
a všie ohavnosti plný potupil jest knihy mé české. (22. června) 
jichž jest ani slyšal ani viděl: a by je slyšal, 
tehdy by jim nerozuměl: neb v sboru byli sú 
Vlaši, Francúzi, Engliši, 1 [išpani 3 , Němci a jiní 
jiných jazykóv 4 : jedné.-, ačby s jim co rozuměl 
Jan, biskup Litomyšlský, jenž jest tu byl, a jiní 
Čechové nabadaci s kapitolů Pražsku i Vyšehrad- 
skú, od nichž pošlo jest pohaněnie pravdy Božie 
i našie země České, již já mám v naději Božie 

1 Táhne se k listu ze dne 24. června, zde na dru- 
hém miste položenému. — - — abyste. — 3 = Špa- 
nělé. — 4 z=i národu. — 5 = leda žehy . . . 

1* 



4 O MUCENÍCÍCH ČESKÝCH KN . I. 

za zemi najlepšie viery, znamenaje žádost k slovu 
Božiemu a k obyčej óm. Ó byšte 2 viděli ten sbor, 
jenž se nazývá sborem na j světě jším a že nemóž 
poblúditi: jistě spatřili by ohavnost přěvelikú. 
o niež sem slyšal obecně od Švábóv, že Kon- 
stancie (neb Kostnice), jich město, za třidcěti let 
nezbude 6 hřiechóv, které jest spáchal ten sbor 
v jich městě: a řku viece, že sú sě všichni po- 
horšili tiem sborem a plvali sú druzí T , vidúce 
ohavné věci. 

A já vám pravis, že když sem stál před tiem 
<5. června) sborem prvý den, spatřiv, ano nižádného řádu 
nenie, řekl sem hlasitě, když sú všichni mlčeli. 
/39a? takto: »Mněl sem, by věččie / poctivost , dobrota 
a lepši řád byl v tomto sboru, než jest.« Tehdy 
najvyšší kardinály řekl jest: »Kterak mluvíš? 
Na hraděn si pokor ně jie mluvil. « A já sem od- 
pověděl a řka: »Neb na hradě nižádný proti mně 
nekřičal, ale tuto všichni křičíte. « 

A poněvadž takým neřádem, 2 šel 12 jest ten 
sb<>r. jenž jest viece zlosti i: , učinil než dobroty, 
věrní a v Bohu milí křesťané! nedajte sebe uhro- 



6 = nezbaví se. — ~ = někteří. — s = pravím 
{tak i prvotisk a pncdčjší tisky). — » = vážnost. 

10 Mini se soudce Husův, kardinál Petr ďAilly; ale pří- 
hoda ta se udala ač při druhém slyšení, 7. června. — 

11 Míní se Gottlicbcn, kde Hus byl v dubnu 1415 komisí, 
v nič zasedal také ďAilly, vyslýchán. — " = nesprávně 
se konal. — 1S = zlého. 



M. J. HUS, LIST DO ČECH (I.) 



žiti jich vynesením, jenž (úfám Bohu) jim ne 
prospěje; oniť se rozletie jako motýli a ustavenie 
jich stane 2 i jako pavučina. Meť sú chtěli ustrašiti, 
ale nemohli sú Božie moci ve mně přemoci. Pís- 
mem sú proti mne nechtěli jíti, jakož sú slyšeli 
páni milostiví, jenž sú stáli statečné podlé prav- 
dy, váživše 14 se všie hanby, Cechové, Moravěné 
i Poláciia a však zvláště pan Václav z Dube a 
pan Jan z Chlumu; neb ti sú tu stáli, jež jest král 
Zigmund sám pustil v sbor 15 ; a slyšeli sú, - že <;• června) 
když sem řekl: »2ádám naučenie: psalli sem co 
zle, chci naučen býti,« tehdy kardinál na j vyšší 10 
řekl jest: »Poněvadž chceš naučen býti, toť na- 
učenie: máš odvolati, jakož paddesát mistróv 
sv. písma nalezlo jest.« — Aj, kraššie lfi na- 
učenie! Tak by sv. Kateřina, dievka mladá, mela 
by byla ustúpiti pravdy a viery Pána Jezu Kri- 
sta, protože paddesát mistróv proti ní jest bylo; 
ale stála jest drahá dievka až do smrti a mistry 
jest ku Pánu Bohu přivedla, jichž 17 já hřiešný 
nemohu přivésti. 



14 =z odváživše se. — ls Král Zikmund, když 5. červ- 
na Husa bránícího se koncilníci několikrát ukřičeli, vzal 
7. června do koncilu s sebou oba jeho průvodčí, pana 
Václava z Dube, jinak z Lestna, a Jana z Chlumu, řeče- 
ného Kcpka, spolu se sekretářem CJilumovým, Petrem 
z Mladenovic. — 1G r= nejkrásnější; tuze hezké! — 
17 Husova komise vyžádala si dobré zdání 30 mistrů bo- 
hosloví a žádala od Husa podrobení. 



O MUČENÍClCH ČESKÝCH KN. I. 



Toť vám píši, aby, věděli, že sú nižádným 
/39ba písmem, ani kterými / důvody mne népřěmohli, 

než lsti sú mě hledali a hrázami, aby mě navedli 
k odvolání a k ódpřisahání; ale milostivý Pán 
Buoh, jehož sem zákon velebil, byl jest se mnu 
i jest a (nlám) bude do skonánie a zachová mě 
v své milosti až do smrti. — 
(26. éervnn) Psán list v střědn po sv. Janu Křtiteli v ža- 
láři, v ókovách, v čekání smrti 10 . A však pro 
tajemstvie Božie nesmiem 20 řěci. by toto byl list 
mój poslední; neb ještě Bóh všemohúcí móž 
mě zprostiti. 



18 Zevrubnější výklad při čtvrte epištole. — 19 Hus 

mel zprán bude asi 28. června popraven; bylo tak 

určeno po 20. červnu, kdy Hus poslal poslední odpovél 
koncilu; ale exekuce byla odložena (o týden), ježto došly 
do Kostnice nové protesty panstva českého a král 
Zikmund chtěl pícce nějak vec Husovu bez popravy 
i nati. — M = neopovažuji se. — 21 = potrvá. 



M. J. HUS, LIST DO ČECH <ll ) 



2. 
<Druhá epištola v žaláři jest tato.) 

(M. J. 1 1 us všem věrným Čechům oznamuje zavržení svých 
knih koncilem, ukazuje, jak koncil jednal, a věří ve vítěz- 
ství pravdy, třebas budoucí.) 

Mistr Jan 1 1 us, v naději sluha Boží, všem <39b«> 
věrným, jenž Boha a jeho zákon milují a budu 
milovati, žádost svú [vzkazuje], aby v pravdě a 
v milosti Boží prospievali a do smrti statečně 
stáli. 

Najmilejší! Napomínám vás, aby, sě nelekali, 
ani sě ustrašiti dali pro to, že sú mé knihy k upá- 
lení otsúdili. Pomněte, zeť sú sv. Jeremiáše pro- (22. června) 
roctvie, jež jest Bóh kázal psáti, spálili a však., 
sú toho, což jest prorokoval, neušli, neb po spá- 
lení kázal jemu P. Bóh túž řeč, a ještě viece při- 
dav, popsati. Jakož sě stalo: on pravil sedě u vě- 
zení a Baruch sv. psal, jenž byl jeho písař; toť 
psáno stojí Jeremie :í XXX Y" neb XLV°. Také 
v knihách Machabeorum psáno jest, že sú spálili 

1 = abyste. — 2 = přece. — 3 Hus nemaje knih 
v žaláři, cituje z Paměti přibližně (sprázmě sní: Jerem. 
XXXVI, 4 — 8) a při tom ušívá latiny: odtud i Macha- 
beorum {místo Makkabejských). 



O MUCENÍClCH ČESKÝCH KN. I. 



zákon Boží a ty, kteříž sú jej měli, mučili; po- 
tom v novém zákoně svaté pálili sú s knihami 
Božieho zákona. 

Také kardinálové tupili sú a pálili knihy sv. 
/ 39 bč Řehoře a chtěli sú vše/chny spáliti, ale P. Roh 
skrze jednoho jeho žáka 4 Petra obránil jest. Ta- 
ké sv. Jana Zlatoústého sbor kněžský dvoj.-, za 
kacieřě jest potupil, avšak P. Bóh milostivý jich 
lež po smrti sv. Jana jest ukázal. 

Tyto věci majíce před očima nedajte sebe 
uhroziti, aby, co sem psal, ňečtli aneb aby! jim 
knihy své dali k upálení. Pomněte, co jest milo- 
srdný Spasitel nám na výstrahu pověděl (Mat. 
24°), že »před súdným dnem bude také náramné 
trápenie, že od počátka světa nebylo ani potom 
bude tak veliké, že — by to mohlo býti — i vy- 
volení byli by uvedeni v blud; ale budu dnové 
ukráceni pro vyvolené. « — 

To pamatujíce, najmilejší, stójte pevně; nebť 
úfám Bohu, žeť sě vás Antikristova škola 6 lekne 
a nechať vás u pokoji. A sbor z Konstancie do 
Čech nepříde; nebť mám za to, že prvé mnozí 
z toho sboru zemru, než na vás knih dobudu — 
a z toho sboru rozletie sě po světě jako čápi a 
když zima přídě, poznajíť, coť sú létě učinili. — — 

4 = jáhen, diaconus. — 5 Míní se Řehoř I. (papež 
390 — 604), slavný spisovatel církevní, a sz\ Jan Zlato- 
ústý, patriarcha cařihradský, dvojí)n koncilem (chalce- 
donským 403 a 404) sesazený a vypovězený. — 6 = koncil. 



M. J. HUS, LIST DO CECH (II.) 



Znamenajte, žeť sú svú hlavu za kacieře po (29. května) 
tupili. Nu, odpovězte, kazatelé, jenž kážete, že 
papež jest bóh zemský, že nemóž hřešiti, že ne- 
um/, svatokupčiti, jako/, pravíé jurist \ 7 , že papež 
jest hlava všie cierkve sv., již velmi dohře zpra 
vuje, že on jest srdce cierkve sv., již živí ^ 
chovně, že on jest studnice 8 , z niež všecka moc 
teče a dobrota, že on jest slunce cierkve sv., že 
on jest útočiště bez nedostatka, k němuž každý 
křesťan / muší sě utiekati. /4oaa 

Aj, již jest ta hlava sťata, Buoh zemský svá- 
zán, již jest v hřiešiech ohlášen, již jest studnice 8 
přěschla, slunce zatměno, srdce vytrženo a úto- 
čiště z Konstancie uteklo a již zavrženo, aby ni- 
žádný sě k němu neutiekal. Sbor ho potupil za 
kacieřě, že jest otpustky a biskupstvie a jiné 
obrokyg prodával; a ti sú ho odsúdili, z nichž 
mnozí sú od něho kupovali a druzí mezi jinými 
kupčili. Tu jest byl Jan, biskup Litomyšlský, jenž 
jest dvakrát o Pražské arcibiskupstvie tržil, ale 
jiní sú ho přědkúpili. Ó proč sú prvé břevna 
z svého oka nevyvrhli? 

Však jich právo die: »Jestli kto, že by kte- 
rého dóstojenstvie penězmi dobyl, aby ho byl 
zbaven. « Aj, prodavač i kupec i litkupník 10 (neb 

7 Míní se doktoři a professoři práva církevního, tehdy 
»juristae« zvaní (»legistae« byli právníci světští). -- 
s = pramen. — 9 = obročí, prebendy. — 10 = doha- 
zovač, prostředkovatel. 



10 O MUCENíClCH ČESKÝCH KN. I 



přímluvce) zevně 18 pohaněni buďte! — Sv. Petr 
pohaněl jest Simona a proklel, že jest chtěl ku- 
piti moc Ducha sv.; tito prodavače sú pohaněli a 
prokleli a sami kupci a litkupníci 10 sú ostali a 
také doma prodávají. Y Konstancí jest biskup, 
jenž jest kupil a druhý, jenž jest prodal a papež 
od svolenie penieze vzal. Též jest i v Čechách, 
jakož vám jest s vědomo . . . 

Ó by Pán Ježíš byl řekl v sboru: »Kto z vás 
jest bez hřiechu svatokupeckého, ten potup Jana 
papeže !«, zdá mi sě, že by jeden po druhém byl 
vyběhl. I proč sú před ním klekali a jeho nohy 
líbali a najsvětějším ho otcem nazývali, vědúce, 
že jest kacieř, mordéř a němý hřiešník, jakož sú 
/4oap naň ty hřiechy vynesli lt ? Proč sú ho kardi/nálové 
ku papežství volili, vědúce, že jest tak zlý mor- 
<i4io> déř, že zabil jest najsvětějšieho otce? Proč sú přě- 
pustili 19 jemu svatokupčiti, když jest byl papežem, 
jsúce rádce proto ustavení, aby dobře radili? 
I zdali ti nejsú vinni, jenž sú i sami s ním svato- 
vo, března) kupčili? Proč, dokud jest neutekl z Konstancie, 
nižádný jemu nesměl 12 nic řéci než »naj světě jší 
otče!« Ještě báli sú sě: ale když ho ruka světská 
popadla z Božieho přěpuštěniea.o (aneb vole), 

11 Týče se žalob \-j2 artikuluj proti papeži, na zá- 
klade jichž byl koncilem sesazen (Hus arci mel o hodno- 
věrnosti takových žalob své vlastni zkušenosti) ; mezi nimi 
byla i žaloba, že otrávil svého předchůdce, papeže .Ale- 
xandra V. — 12 •= neopovážil se. — l3 = dopuštění. 



M. J. HUS, LIST DO CECH (II) U 



tehdy sú se spikli, umluvivše, aby nikoli nebyl 
puštěn. 

|istč, jižť se zlost 14 a ohavnost i hanba Anti- 
kristova oznámila,-, na papeži i na jiných v sbo 
ru; již věrné sluhy Božie mohu znamenati z řeči 
svého Spasitele, co jest mienil, řka: »Když uzříte 
ohavnost na miestě zpustilém, jenž jest proro- 
koval Daniel . . . ktož čte, rozuměj !« 10 »Ohavnost 
veliká« jest pýcha, lakomstvie, svatokupectvie; 
»na miestě zpustilém«, to jest v důstojenství, 
jenž jest pusto od dobroty, od pokory a od ji- 
ných' ctností, jakož zřejmě vidíme od těch, jenž 
držie úřad a dóstojenstvie. 

(') by bylo lze popsati zlosti a4 , aby věrné sluhy 
Božie sě jich vystřiehali! Rád bych, ale úfám 
Bohu, že dá jiné po mně statečně jšie 17 i že j sú 
nynie, jež lépe oznámie zlost Antikristovu a na- 
sadie svých životóv k smrti pro pravdu Pána 
Ježíše Krista, jenž dá vám i mně věčnu radost. 
Amen. — 

Psán list na sv. Jana Křtitele v žaláři v óko- < 2 4- června) 
vách v paměti té, že Jan také v žaláři v ókovách 
pro Boží pravdu jest sťat. 



14 = zloba. — 15 = projevila. — lp Citát ~ evang. 
Matoušova kap. XXIV, v. 13; lam cituje se proroctví 
Danielovo IX, 27. — 17 Toto proroctví (vyškytá se u Hu- 
sa častě ji) vykládal Luther pak o sobe. — 18 =• zjevně. 

— 19 = dovolili. 



O MUCENÍCÍCH ČESKÝCH KN. I. 



3. 
(Čtvrtá epištola v žaláři psaná jest tato.) 

(Mistr Jan Hus všem věrným Čechům posílá před smrtí 
poslední pozdrav a na rozloučenou vyslovuje svá poslední 

přání.) 

Aoba / Mistr Jan Hus, v naději sluha Boží, všem 
věrným Čechóm. jenž Pána Boha milují a budu 
milovati, žádost svú vzkazuje, aby Pán Buoh dal 
jim v své milosti přebývati i skonati a v radosti 
nebeské na věky přebývati. Amen. 

Věrní a v Bohu milí páni, panie, bohatí 
i chudí. Prosím vás a napomínám, aby! Pána 
Boha poslúchali, jeho slovo velebili a rádi slyšeli 
i plnili. Prosím vás. aby! pravdu Boží, kterúž 
sem z Božieho zákona [psal] a z řeči svatých 
kázal a psal, aby, sě tě drželi. Prosím také, ac, 
by kto ote mne slyšal na kázaní neb súkromě co 
proti pravdě Božie aneb ač 2 bych kde psal (jenž, 
— úfám Bohu — toho nenie), aby toho nedržal. 
Prosím také, ač 2 kto viděl jest mé lehké obyčeje 4 
v mluvení neb v skntciech, aby sč jich nedržel, ale 
aby za mě Boha prosil, aby mi ráčil odpustiti 
Prosím, abyj kněží dobrých obycejóv 4 milovali a 

1 = abyste. — 2 — jestliže. — » = ježto, což. — 
4 — mrav. 



M. J. HUS, LIST DO CECH (III.) 13 



velebili a je ctili a zvláště, jenž pracují v slově 
Božím. 1 'rosím, aby! sě varovali lstivých lidí a 
zvláště kněží nehodných, o nichž die Spasitel, 
že sú v ruše ovčiem a vnitř vlcie hltaví. 

I 'rosím pánóv, aby své chudině milostivé či 
tiili a právě, ji zpravovali. Prosím měšťanuov, 
aby své obchody právě-, vedli. Prosím řemeslní 
kov, aby věrně své dielo vedli a jeho požívali. 
1 'rosím sluh, aby svým pánóm a paniem věrně 
slúžili. Prosím mistróv e , aby jsúce dobře živi, 
své žáky věrně učili, najprvé, aby Boha milovali, 
pro jeho sě chvá/lu učili a pro prospěch obce a /4° b P 
pro své spasenie, ale ne pro lakomstvie ani pro 
světské zvelebenie. Prosím studentóv i žákuov 
jiných, aby mistróv svých v dobrém poslúchali 
i následovali a aby sě pilně pro Boží chválu a pro 
spasenie své i jiných lidí učili. 

Prosím všech spolu, aby pánóm, panu Václa- 
vovi z Dubě, odjinad z Leštna, panu Janovi 
z Chlumu, panu Jindřichovi z Plumlova, panu 
Vylémovi Zajiecovi, panu Myškoví i jiným pá- 
nům z Čech i z Moravy 7 i věrným pánóm I'ol- 

5 = řádně, správně. — u = doktoři, profcssoři. — 
7 Z panstva českého i moravského míní zde Hus toliko 
šlechtice, v Kostnici přítomné. Z těch mnozí stáli ve 
službách Zikmundových, ale k Husovi chovali se vlídné 
(tak dohry katolík, p. Vilém Zajíc z Valdcka, jenž Husa 
navštívil v žaláři 24. března; nebo rovněž dobrý katolík, 
Moravan Jindřich z Plumlova, jehož zde Hus vzpomíná). 



14 O MUCENfCÍCH CESKVCH KN. I. 

ského královstvie 8 děkovali i jich pilnosti vděční 
byli, že oni jako Boží stateční obránce a pomoc- 
níci pravdy postavili sú sě proti všemu sboru 
častokrát i dovodiece i odpoviedajíce k vysvo- 
bození mému — a zvláště pan Václav z Dube a 
pan Jan z Chlumu, jimž věřte, co budu pra- 
(7. a 8. viti; nebť sú byli v sboru, když sem já odpo- 
viedal, po několiko dní. Oniť vědie, kteří Čechove 
a kterak mnohé a nehodné věci sú na mě vedli, 
kterak vešken sbor proti mně křičal, kterak sem 
já odpoviedal, což sú na mně žádali. 

Prosím vás také, aby za Královu Milost, 
Římského a Českého krále, P. Boha prosili, i za 
královu svá i za pány, aby milý P. Buoh s nimi 

Druzí však byli stoupenci Husovi; z Čechů to byli kromě 
známých nám p. J. z Chlumu a Vád. z Dube ještě třetí 
průvodci Husův, Jindřich Lacembok, pak horlivý a účinný 
p. Václav Myška z Hrádku, dále Bohuslav z Dúpov.i. 
Kuncš z Chlumu a j., z Moravanu pan Skála z Lilčc. 
Puta z Ilburka i i. Tito zakročili společné s pány pol- 
skými 13., 18. a 31. května ostrými protesty u koncilu 
i Zikmunda na ochranu Husovu. Jejich snahu provázeli 
stoupenci domácí v Cechách (ty vedli nejvyšší purkrabí 
Čeněk z Variemberka a Boček z Kunštátu a Poděbrad, 
páni z Potštejnu, Zvíře tic a j.) a >'.a Moravě (ty vedli 
nejvyšší hejtman Lucek z Kravař, páni z Kunštátu, 
z Doubravice a j.) rovněž důraznými listy, o 250 a, po 
upáleni Husově, o 452 pečclech. — s Protestů české 
šlechty v Kostnici účastnili se oba vyslanci krále pol- 
ského, Janus z Tuliskova a Závise Černý z Garbova, pak 
páni Bořuta, Donín, Baličky a j. 



M. J. HUS, I IST DO ( ECH (111.) 15 



i s vámi přebýval v milosti nynie a potom u věčné 
radosti. Amen. 

Psal sem lisí tento vám v žaláři v ókovách, 
cákaje na zajtřie na smrt otsúzenie, maje plnu 
naději v Bohu, abych pravdy Božie neustupoval 
a bludóv, kteréž SÚ na mě křiví svědkové sved 
éili, abych / se neodpřisahal 14 . - Kterak se mnu /4iaa 
P. Bóh milostivé činí a se mnu jest v divných 
pokušeních, poznáte, až se u Boha v radosti 
s jeho pomocí shledáme. 

() mistru Jeronýmovi, mém milém tovařiši, 
nic neslyším, než že jest v těžkém vězení., cákaje 
smrti, jako i já, a to pro svú vieru, již jest sta- 
tečně Čechóm ukazoval; a Cechové, najukrnt 
uější naši nepřietelé 1H , dali sú nás jiným nepřá- 
telóm v moc a u vězenie. Prosím, abyi za ně 
Boha prosili. 

Také prosím vás, zvláště Pražené, ahy, na 
Betlém hýli laskaví, dokud 1*. Bóh popřeje, aby 
\ něm Božie slovo kázali. Pro to miesto diabel 
se rozhněval a proti němu řarářóv a kanovníkóv 
popudil, spatřiv, že jeho královstvie v tom miestě 
se rušilo. Úfámť P. Bohu, zeť to miesto zachová 
do své vole a učiní v něm prospěch věccí i skrze 
jiné, než jest skrze mě nestateěného učinil. 

9 Sedři v ukrutném žaláři ve věži sv. Pavla, nedaleko 
Dif šaláře Husova (ten byl ve vesnici městské, při hlaste 

františkánském). — 10 Míní tu hlavně Štěp. 1'álěe a 
Mich. z Německého Brodu. — n = šlapati, 




16 



O MUČENiCÍCH ČESKÝCH KN. I. 



Také prosím Vás, aby^ se milovali, dobrých 
násilím tlačitin nedali a pravdy každému přáli. — 
<io. června) Dán list v pondělí [v] noci 12 před sv. Vítem, 
po dobrém Němci 13 . 



12 = tu noc. — 13 Míní se ochotný a věrný Vit z če- 
ledi p. Chlumovy, jenž pro styky s Jeronýmem upadl do 
řj ale byl vyproštěn. — 14 Po posledním slyšení 
(8. června) bylo jič rozhodnuto o popravě Husově a měla 
býti provedena eo nejdříve, snad již li. června, ale v tu 
dobu došel do Kostnice veliký protest české šlechty (čten 
12. června) a len vedl k novým pokusům o odvolání. 



M. J. HUS, UST I*KM NOPCIM (IV.) 



4. 
<Třetie epištola v žaláři psaná jest tato) 

(Hus pp. Chlumovi a /. Dube podává zprávu, že jeho po- 
pravu jest odložena.) 

Buoh s vámi! . <-* Iaa > 

Měv veliké domněnie z mnohých příčin, psal 
sem,, jako bych měl zajtra skonati. Již opět zna- 
menav prodlenie smrti píši vám, milostiví a věrní 
přietelé v Bohu 2 , ještě abych svú vděčnost uká- 
zal, dokud najdéle mohu, maje vždy utěšenie, že 
mohu k vám mluviti po lístku. 

A pravím vám, že P. Buoh vie, proč prodlévá 
mú smrtí i mého milého bratra mistra Jeronýma, 
o / němž mám naději, že svatě umře bez vinny .-4ia? 
a že statečně jie se má i trpí než já nestatečný 
hřiešník. Dal nám P. Bóh dlúhý čas, abychom 
lépe své hřiechy spamatovali a jich statečně že- 
leli; dal nám dlúhý čas, aby dlúhé a veliké po- 
kušenie sňalo hřiechy veliké a přineslo utěšenie; 

1 Ráno 27. června psal Hus, míně, že bude 28. června 
popraven, rozlucní list latinský pánům Janovi z Chlumu 
a Václavu z Dubě; taktéž se krásné rozloučil se svými 
přáteli na universitě. Na večer asi, dověděv se zatím, že 
poprava odložena, píše pánům Janovi a Václavovi znovu. — 
2 Míněni ovšem pan Chlum a Václav z Dube; ale také 
jejich sekretář Petr 2 Mladenovic, věrný Vít a ostatní. 
»Mučen/cÍ€ ř 3 



18 O MUCENÍCÍCH ČESKÝCH KN. I. 



dal nám čas, abychom pamatovali svého krále, 
P. Boha, Ježíše milosrdného, hrozné pohaněnie 
a smrt ukrutnú jeho vážili a proto milejie 
trpěli. Abychom také pomněli, že nenie s hodóv 3 
tohoto světa jíti na hody 3 onoho světa; abychom 
pamatovali, že skrze mnohá utrpenie světí 4 vešli 
sú v nebeské královstvie: někteří po kusu řezáni, 
jiní vrtáni, jiní vařeni, jiní pečeni, jiní za živa 
dřeni, za živa pohrabáni.-,., kamenováni, křižováni, 
mleni mezi žernovy, vláčeni, topeni, páleni, vě- 
šeni, po kusu trháni a prvé pohaněni, žalařováni, 
biti, okováni: a kto muož všecky muky vypsati, 
kteréž sú i v novém i v starém zákoně světí 4 
pro pravdu Boží trpěli a zvláště ti, jenž sú kněž- 
ská zlost,-, tresktali- a proti nie kázali. A divná 
věc bude, ktož 8 nynie neutrpí, budeli státi statečně 
proti zlosti,; a zvláště proti kněžské, ' jenž sebe 
nedá dotknuti. A již jsem tomu rád, že sú mé 
knížky musili čísti, v nichž jest zlost 6 jich ote- 
vřena; a viem, že sú je pilnějie přěčtli, než sv. 
čtenie , chtiece bludy naleznuti. — 

(27. června jj^ n ^ čtvrtek před vieriljí sv. Petra 

1415) „ J 

11 večer. Amen. 

Tyto epištoly psal jest Mistr Jan 
v žaláři v Konstancí České obci. 

8 = posvícení. — 4 = světci, svatí. — •"' = pohřbeni. 
— 6 =zlé; zlé činy. — " = kárali, — s = jestliže kdo, — 
P — evangelium. 



II. 

UMUČENÍ M. J. HUSÍ. 






UMUCliNl M. J. HUSÍ, ÚVOD 



/ Tuto se bude praviti, Mistr Jan Hus faiba 
sv. paměti kteraké jest utrpenie měl. A jest 
sepsánie Mistra Mladénovce, učenie Praž- 
ského. 

<Úvod.) 

Znamenav, že mnozí mnohé věci o polo- 
žení smrti slavné paměti Mistra Jana ilusi psali 
sn jinak, nežli se jest dalo při něm a stalo a ač- 
koli druz'^ snad dobrým úmyslem sú spisovali, 
ale že sú běhu a položenie celého nevěděli, protož, 
na mnohých miestech přidávajíce a druhdy ují- 
majíce, jinak než se jest dalo a stalo, změnili sú : 
i zdálo mi se užitečné z náramných a ustavič- 
ných proseb mnohých milovníkóv pravdy celý 
běh na památku budúcím toliko o smrti jeho, což 
se je tu znamenitějšieho dalo, položiti, aby jeho 
nepřietelé, jenž ještě po smrti jeho zle o něm 
mluvie, ústa svá stulili a ti, jenž jemu přejí, ji- 
stotu, stálost a setrvánie jeho zvědúce v tak ve- 
likých nesnázech, aby Boha chválili a života 
svého polepšiece statečnějie životy svými pravdě, 
kterúž sú z zákona Božieho ot něho slýchali, 
slúžiti uměli. 

1 = někteří (tak později). 



22 O MUCENICÍCH ČESKÝCH KN. II. 



<Kapitola první.) 

<G Husově žalařování, vyšetřování a vyslýchání.) 

41b? / Yěziž tehdy, že léta od narozenie Syna Bo- 
<i4i5> žieho po tisíci po čtyřech stech patnáctého, když 
jest ten zboř Konstanský po jetí Mistra Jana 
Husi v žalářích, v nichž jest držán byl a zvláště 
u mnichuov kazateluov 2 , z náramného nabádanie 
mistra Štěpána Páleče 3 (jemuž jest byl Mistr 
Hus mnoho dobrého učinil) a Michala, někdy 
faráře z Smradař 4 , a tudiež 5 jiných Čechov, 
úhlavných nepřátel mistra Husi, rozličnými arty- 
kuli křivých svědkóv jeho trápili a rozličně po- 
kúšeli, jemu proti těm svědkóm nižádné obrany 
z práva nedadúce; když také potom do jiného 
I4 i 5 >' kláštera k bosákónv, tudiež v Konstancí ho do 
žaláře vsadivše před se několikrát vyvodili sú 
a tu těch jistých falešných svědkóv před ním 
svědectvie čtúce a sami sudce tudiež 5 proti němu 
druhá svědectvie vydávajíce a také z jeho knih 
kusy vybravše některé jemu s křikem, povykem 

- Míní se první žalář u dominikánů, v němž Hus by! 
od 6. prosince 1414 do 24. března 141 5. — 3 míní se známy 
starší kollega, pak přítel, po r. 141 2 Husův odpůrce Štěpán 
z Pálce; co v závorce následuje, není v textu latinském. 
— 4 míní se Michal z Něm. Brodu, kdysi farář u sv. 
Vojtěcha v Jirchářích (»z Smradař«), později advokát 
stolice papežské, zvaný proto »de Causis« (u Husa »súd- 
7iý«). — n = také. — ° míní se poslední žalář Husův 
11 františkánů (od 5. června 1415); na žalář v Gottliebeu 
pisatel zapomněl. 



UMUCIINÍ M. J. HUSÍ, KAP. 1. 23 



n hřmotem miesto / lepšieho naučenie dovodiece /42a* 

a miestO písma svatého, jehož vždy žádal, chtc 
lépe naučen hýli, jestliže by v čem byl scestně* 
kázal, psal anebo učil (a to sem tudiež i s jinými 

ot něho častokrát opětujícieho slysal): i ostali sú <i. července) 
konečné na tom, aby anebo se vinen dal v těch ve 
všech kusiech, jimiž sú jeho skrze křivé svědky 
vinili (z nichžto mnozí sú byli jeho úhlavní ne- 
přietelé) a k tomu těch aby se odpřisáhl a těch, 
kteréž sú z knih jeho vyhráli, druhde 8 ujímajíce, 
druhde s přidávajíce a druhde 8 celé vymyšlené 
kusy, jichž jest nižádný v jeho knihách nebyl 
psán, jemu připisujíce, aby se také odpřisáhl a 
je aby odvolal anebo aby smrt ohně trpěl. Tehdy 
on častokrát vyznávaje tudiež.-,, že mu křivě 
mnohé věci skrze svědky připisují, jichž ani po- 
myslil jest, i nechtěl se jich odpřisieci, aby ne- 
hyl lhářem před tváří Boží, a těch kusuov z knih 
vyhraných také se nechtěl odpřisieci, leč by jemu 
lepsie písmo ukázali. I ostali sú na tom, aby ho 
konečně upálili, jemu vždy nižádného lepšieho 
naučenie, jehož jest z písma svatého žádal, ne- 
dá dúce. 

(Kapitola druhá > 

(Poslední pokus, aby Hus odvolal.) 

Tehdy v pátek po sv. Petru téhož léta, jenž 5 " i^t* 1 " 
biese 10 pátý den června 9 měsiece, král Zigmund, 

7 = bludně. — 3 == někde. — 9 = nyní července. — 
w» = byl. 




24 O MUČE NjCÍCH ČESKÝCH KN. 11. _ 

Uherský král, jenž jest byl Mistra Husi rozličně 
klejtovaln i svými zvláště listy ubezpečil, aby 
k tomu svolání 12 přijel, věda již konečný úmysl 
toho zboru, i poslal jest urozené pány, pana 
Václava z Dubě, jinak z Leštna, pana Jana 
z Chlumu 18 a jiné čtyři biskupy s nimi k Mistrovi 
/42ap Hu/sovi do kláštera k bosákóm 6 , aby zvěděli ko- 
nečný úmysl jeho, chceli ty artykule a kusy skrze 
svědky proti sobě vydané, a také jiné z knih jeho, 
jakož svrchu psáno stojí, vybrané konečně držeti, 
čili jich se chce vedle uloženie toho sboru Ovl- 
přisáhnúti a proti nim odporně kázati, psáti a 
učiti, jakož mu ten zboř nalezne a usúdí. A když 
sú Mistra Husi z žaláře před ně vyvedli, pan 
Jan z Chlumu řekl jest k němu takto: »Aj, 
Mistře Jene, myť sme lajkové a nemnoho učení 
a v těchto věcech neumíme raditi, protož viz, 
čiješli 14 se v kterémkoli kusu z těch, jimiž tě 
tento zboř viní, scesten 15 a vinen, nestyd se toho 
ustúpiti a odvolati. Pakliť tvé svědomie ukazuje, 
že nejsi těmi kusy vinen, jimiž tě oni vinie, nikoli 
nečiň proti svému svědomí aniž lži před tváří 
Boží, ale raděj ie stoj až do smrti v té pravdě, 
kterúž si z zákona Božieho poznal a z písma 

11 = glejtem (— průvodním listem) chránil. — 
12 = koncil. — i3 Průvodčí Husovi byli tri; ale o p. Jindř. 
Lacembokovi se Hus nezmiňuje s pochvalou; Mladenovic 
pak na prvním místě uvádívá Jana z Chlumu, později 
purkrabího na Mělníce. — li = cítíšli. — 15 = bludný. 



UMUCliNl M. J. HUSÍ, KAP. 2. 



sv.« A Mistr Jan stoje a zaplakav, pokorně od- 
pověděie a řka: »Pane Jene, věz to zajisté, bychn 

vědci, zeť bych co bludného kdy byl psal, učil 
anebo kázal proti zákonu Božiemu a proti cierkvi 
sv., chtěl bych to pokorně odvolati a toho ustú- 
piti, Buoh mi svědek jest, a vždy ještě žádám 
lepšieho a stálejšího písma a naučenie. A ukážíli 
mi lepšie písmo a pevnejšie, nežli jest to, které 
sem já učil, kázal a psal, hotov sem srdečně od- 
volati. « 

A když to vece, ihned jeden tudiež,* z stojí- 
cích biskupuov řekl jest k Mistru Janovi: »I zdali 
ty chceš múdřejší býti nežli vešken tento zbor?« 
A Mistr Jan jemu odpovědě 16 : »Já nechci býti 
múdřejší nežli vešken tento zboř; ale pro/síni /4 2 ^a 
pro Róh, dajte mi najmenšieho z toho zboru, 
kterýž by mě lepším a pevnějším písmem sv. 
zpravil a naučil, a já hotov sem ihned od volati. « 
A k tě řeči biskupově tudiež 18 stojiece vecechu: 
»Aj, kterak jest neústupný v svém kacieřstvi!« 
A to řekše jeho zase do žaláře vésti kázavše 
odešli sú. 

(Kapitola třetie.) 

(Hus předveden naposled před koncil.) 

Druhv den nazajtřie v sobotu v ochtáb sv. ^ cervence 

v . I 4 I 5) 

Petra a sv. Pavla apoštolóv, jenž bieše den 

šestý června 9 měsiece, Mistr Jan Hus veden jest 

16 = odpověděl. — 1T = kdybych (atp.)- — ls = tamže. 



26 O MUCENÍCÍCH ČESKÝCH KN. II. 



skrze arcibiskupa Rigenského 19 Pruského zákor.a 
k kostelu velikému toho města Konstanského, tu 
kdež sú se byli kardinálové, arcibiskupové, bisku- 
pové a jiní preláti toho zboru k odsúzení Mistra 
Jana Husí vedle svého obyčeje sešli. A přivedše 
jeho ke dveřóm kostelním tu sú s ním v té sienci 
cákali, až zatiem v kostele mši odslúžili, nebo 
jeho ve mše do kostela nerodichu 20 vésti, snad 
aby sobě jím duchovenstvie neporušili [jehož 
sem tudiež od nich málo shledal, znamenaje jich 
obyčeje, kteréž vedu]. 

A po těch mšech uvedechu 21 ho do kostela 
mezi ty preláty, kdežto obyčejem svým se- 
diechiioo na vysokých k tomu udělaných stoli- 
ciech, prknami vókol vysoce se otarasovavše. 
A král Uherský najvýše sediešeon v svém maje- 
státu pod korunu zlatu s oblúkem a vedle něho 
Klemovy syn jablko drže a jiné knieže meč nahý 
s druhé strany. A uprostřed té ohrady (nebo 
seděnie) bieše někaký stuol povýšený udělán a 
na něm kterakýs špalek a na tom rúcho mešné 
/42bp položeno k zbavení / kněžstvie Mistra Husí při- 

19 Míní se Konrád z Wallenrodu, z řádu německých 
rytířů, arcibiskup v Rize, správce žalářů koncilních. — 
20 = nechtěli. — 21 = uvedli. — — — seděli. — 23 = seděl. 
- — 24 Klem (Cle mens) bylo příjmení Ruprechta Falckého, 
po Václavu r. 1400 zvoleného císařem německým. Měl 
dva syny: Jana (Hanuše) a Ludvíka, zde vzpomenutého. 



UMUď.NI M. J. HUSÍ, KAP. 3. 27 



pravené. A tak jeho do kostela přivedše před 
tiem stolem postavichu 20 a on klek na svoje ko- 
leně dlúze se modléše 20 . A zatiem někaký biskup 
Laudensis 27 řečený, mnich, vstůpiv na tu stolici. 
na niež obecně výpovědi své činiechu 28 i učinil 
kázanie a to založil z reci sv. Pavla k lVunenínóm 
v šesté kapitole, kdež die: »Bud zkaženo tělo 
hřiecha.« A v tom kázaní dovodil široce, kterak 
kacieřstva škodí v cierkvi sv. převelmi a kterak 
na krále zvláště (a na jich úřad) slušie, aby- ta 
kacieřstvie a zvláště svatokupectvie z cierkve sv. 
zkazil a vyplel, neb ta kacieřstvie škodlivějí roz- 
trhují cierkev sv., nežli zjevná násile a ukruten- 
stvie, aby také král Uherský toho kacieře zatvr- 
zeného v zlosti zkazil, jehož tudiež 18 v ruku, 
jakž ten biskup kázal, měli sú; neb z toho od sta 
rých i od mladých bude věčnu chválu mieti. 

<Kapitola čtvrtá.) 

(Žaloba koncilu proti Husovi.) 

Zatiem vstav jeden řečníky toho zboru jmé- 
nem Henricus de Piro svým obyčejem nabádal 
a napomínal ten zboř, aby súd proti Mistrovi 
Husovi dokonali až do odsúzenie konečného. 
A ihned vstav jeden biskup 27 od toho zboru vy- 
daný, vstúpiv na tu stolici, na niež oni svá usta- 

25 = postavili. ■ — 2,; = modlil. — - 7 Byl to italský 
biskup Jakub z Lodi, jenž po roce odsuzoval Jeronýma. 



28 O MUČENÍCÍCH ČESKÝCH KN. II. 



venie vvpoviedáchu^ i četl běh a polož^nie té pře, 
kteráž se jest mezi Mistrem Janem a mezi arci- 
biskupem a preláty Pražskými v Římě a jinde 
dala, i ten běh, kterýžto sú ti poručníci^ od toho 
zboru proti Mistru Husovi tudiež 18 vedli až do 
/43aa odsúzenie. A potom četl ty ar/tykule, kteréžto sú 
proti Mistrovi Janovi svědci v Praze i v Kon- 
stancí vedli a jiné, kteréž sú jemu z jeho knih 
obyčejem napředpsaným vybrali, kteréžto artv- 
kule k výstraze budúcím a k odehnání falše a 
lži těch súdcí, Mistr Jan s popsáním úmysla 2 9 
svého, kterak jemu je křivě připisují, jichž je 
nikdy nedržal, v tom žaláři před smrtí svú ruku 
sepsav ;!2 svým jest je ven vyslal. Avšak některé 
z nich tuto položím pro položenie jeho odpovědí, 
kterak jest tudiež a8 odpoviedal; a zvláště, kdyžto 
sú tento první artykul 33 a kus čtli, že jedna jest 
cierkev sv. obecná a ta jest zboř všech vyvo- 
lených k spasení, tehdy Mistr Jan odpovědě lfi 
velikým hlasem a řka: »I ovšem já to znám, že 
jedinká jest sv. cierkev obecná, jenž jest zboř 
všech vyvolených zde na světě i těch v předpeklí 
i v nebi také, kteřížto sú tělo skryté hlavy Pána 
Jezu Krista. « 

28 — činili. — 2S1 sa smýšlení. — M = advokát, pro- 
kurátor koncilu. — 31 = plnomocníci, zástupci. — ? - 2 Týči' 
se nejspíše poslední odpovědi Husovy k žalobám dne 
1S./20. Června 1415. — 33 První a hlavní bod žaloby. — 
3i — odpovídal. 



UMUUiNl M. J. IIUSI, KAP. A. 29 



A když tak k tomu i k jiným tu odpoviedáše .. 
tehdy kardinál Kameracenský 8S jemu vece 
Mici/ nynie, potom dohře budeš ke všem spolu 
odpoviedati.« A Mistr jemu odpověděl : »A kte 
rak mám ke všem spolu odpoviedati, poněvadž 
nemohu všech spolu pamatovati ?« A když opěl 
k jiným, kteréžto proti němu tudiež čtiechu S8 , od- 
poviedati chtieše ; ; 7 , vstav kardinál Florenský a8 , 
jenž bieše,,, druhý sudce k vyrčení sudu proti 
Mistru Janovi [ustaven od toho zboru] i vece 
|k Mistru Janovi): »Mlčiž již, však sme tě dosti 
slyšeli. « A opět vstav i vece těm pohoničóm 39 a 
duchovním biřicóm. jenž okolo Mistra Jana 
stáchu 40 : »Přikažtež jemu, ať mlčí.« A Mistr Jan 
vysokým hlasem prosieše 4J ruce spínaje a / řka: U3^ 
>; Prosím pro Buoh, přeslyšte mě, aby tito, jenž 
okolo stojie, neuměli, bych 1T já které bludy 
držal; však přesto učiníte se mnu, jakož se vám 
bude zdáti a líbiti. « A když mu vždy neda- 
diechu 4:; mluviti ani k těm kusóm odpoviedati, 
kteréž tudiež naň čtúce vediechu 44 jimi ho vi- 
niece, klek na svá kolena, spav ruce a oči zhóru 

33 Míní se kardinál Petr ďAilly, arcibiskup Cam- 
brayský (lat. ah Alliaco, Cmmeracensis). — 3fi = čtli. — 
:;T = chtěl. — -° ,s Totiš František Zabarella, spolu s Fil- 
lustrcm a ďAillym člen předposlední komise soudní ve 
věci Husově. — 39 =: drábům. — 40 = stáli. — 41 = pro- 
sil. — 4 - knězi, ustanovení k určitému oltáři, kaplani. — 
4a = nedali. — 44 = vedli. 



30 



O MUČENÍCÍCH ČESKÝCH KN. II. 



k nebi zdvih nábožně se modlěse 26 svú při Pánu 
Bohu, najspravedlivějšiemu súdci, hlasitě porú- 
čeje. A to častokrát tudiež is mezi těmi žalobami 
opětováše 45 . 

<Kapitola pátá.) 

(Výpovědi svědkův a Husova obrana.) 

A když dokonachiuo artykule z jeho knih vy- 
brané, čtli sú proti němu artykule. kteréžto sú 
svědci naň svědčili a k každému z nich svědky 
jmenovali sú ne křestnými jmeny 47 , ale toliko 
jmény úřadóv a dóstojenstvi jich. takto řkúce 
po každém artykuli : »Svědkové tohoto artykule 
sú dva kanovníky Pražská, dva faráře, třie oltář- 
níci 42 , jeden doktor « — a tak dále, což sú z těch 
svědkóv na "který artykul provedli, při každém 
sú je tiem obyčejem jmenovali. 

A mezi jinými tento artykul naň čtíechu 36 , že 
[by] on držal, kázal a psal. kterak po požehnání 
posvátné věci 4 s na oltáři zóstává tudiež 3 chléb 
tělesný podstatný [neb hmotný] (latině sú řekli: 
panis materialis vel substantia panis). A také 
tento, že kněz jsa v hřiechu smrtedlném nepo- 
teču je ani křtí 4i) — a tak mnohými jinými arty- 
kuli scestnými a kusy ho vinniechu.-io. 

45 = opětoval. — 4,; = dokonali. — 47 Hlavním jmé- 
nem bylo tehdy jméno křest né (na př. Jan); přezdívku 
(na př. Hus) stala se jménem teprve v XVI. století. — 
4> = hostie (tak v lat. orig.); neumele přeloženo. — *• To 
byl 18. artikul ze svědeekých výpovědí. — 50 = vinili. 



UMUCIiNÍ M. J. HUSÍ, KAP. 5. 31 



Tehdy když mistr opět povstav odpověděti 
chtiešďar, kardinál Florenský 88 jeho " křiče 5 i a \$bot 
neda 52 jemu odpověděti. A on vždy přesto odpo 
věděv vece: »1 'rosím pro Buoh, slyšte úmysl 
muoj «'i pro ty, jenž tuto okolo stojíc aby ne 
mrě'i, bych já tyto bludy držal. Nebo já toto 
vyznávám, že jsem nikdy nedržal, ani učil, ani 
kázal, by po požehnání v posvátné věci.,* na oltáři 
chléb tělesný neb hmotný tu ostával. A také dieni, 
že kněz jsa v hřiechu smrtedlném nedóstojne a 
nelibě Bohu posvěcuje, křtí a jiné posvátné věci 
rozdává, poněvadž jest nehodný sluha posvát- 
ných věcí božích. « A tak ke všem jiným arty- 
kuluom, jakož jest svú ruku předtiem svým tudiež 
sepsal,;., odpoviedáše ;4 . 

Mezitiem čitechu 36 naň jeden opět artykul, 
že on pokládal čtvrtú osobu v Trojici.-,:-, sv. a toho 
artykule jedniem doktorem dovozováchu 54 , jenž 
jest jej na mistra svědčil, ale toho doktora tu ne- 
jmenováchu-,.,. A Mistr Jan vece: »Jmenujte toho 
doktora, jenž jest na mě svědčil. « A ten biskup, 
jenž četl artykuly, vece: »Nenie potřebie, aby 
nynie byl jmenován. « A mistr odpověděv vece: 
»Odstup to ode mne biedného, bych já chtěl 
ětvrtú osobu v Trojici sv. a v božství jmenovati, 
poněvadž jest to na mé srdce nikdy nevstúpilo. 



•" l = okřikl. — 52 = nedal. — r,:! Toho artikulu v ža- 
lobách nyní není. — 54 z= dovozovali. — B0 = nejme- 
novali. 






O MUCENlCÍCH ČESKÝCH KN. II. 



\le ustavičně jistím a vyznávám, že tři osoby, 
t. <>tec. syn i duch sv., jeden Buoh a jeden byt 
božstvie jsú.« 

Opět tudiež 18 ctli jsú. kterak se jest Mistr 
Hus odvolal k Bohu 56 , jakožto k najvyššiemu 
súdci, a to odvolánie tudiež za blud potupili jsú. 
K tomu .Mistr Hus vysokým hlasem odpověděl 
45bp a řka: »Ó Pane Bože! Aj již tento zboř / tvuoj 
skutek a zákon tvého položenie potupuje za blud. 
poněvadž ty jsa od svých nepřátel obtiežen Bohu 
otci svému, súdci najspravedlivějšiemu. při svú 
porúčel. v tom nám biedným dávaje příklad a ne- 
statečným, abychom všelikterak obtieženi. jsúce 
k tobě najspravedlivějšiemu súdci se utiekali, 
pomoci pokorně žádajíce.* A dále mluvil a řka 
takto: »A já to ustavičně pravím, že nenie ji- 
stější a bezpečnější odvolánie. než ku Pánu Ježí- 
šovi, jehož nižádný od upřiemosti-,; nemuož dary 
uchýliti ani křivým svědectvím zklamati a pod- 
trhnuti,^ : jenž každému, což naň slušie, dává.« 

Mezi jinými sú pokládali, že by Mistr Hus 
jsa v kletbě zpurně ji trpěl a v slúženie mše se 
pletl. A on odpověděl: »Xe všetečně ani potupně 
jsem kletbu trpěl, ale v odvolánie jsem kázal a 
mše slúžil. A ačkoli jsem trénásobnie poručníky p , 2 
své ke dvoru papežovu posielal, příčiny hodné 
pokládaje, proč jsem tam osobně státi nemohl. 

50 Týče se Husova latinského (a českého) odvoláni 
ke Kristu 18. října 1412. — 3T = přímost, spravedlnost. 



UMUCI-Nl M. J. HUSÍ, KAP. 5. 



avšak jsem nikd} slyšenie nemohl mieti a ob- 
držeti, ale nadto z mých poručníkuov S2 jedny jsú 
žalařovali a jiné jinak rozličné pudili a trápili. 
A těch všech věcí táhnu se na akta-.., v nichž 
ta pře popsána jest i to bezpravie mé i mých po- 
ručníkuov. A nadto přijel jsem sem k tomuto 
zboru svobodně, maje klejt svobodný od krále 
(který/ tuto zde sedí), chtě svú nevinnost uká- 
zati a z vierv mé každému počet vydati, ktož by 
toho na mně žádal. « [ — A když to mluvieše .-,,,, na 
krále se obráti 60 ; král se velmi zapýři,,, a za- 
rdě 61 . — ] 

<Kapitola šestá.) 

(Husovo odsouzení, odsvěcení a vydání moci světské.) 

Tehdy když sú všecky artykule dokonali a clo- /44aa 
ětli, jimiž sú ho vinili, vstav jeden sudce papežuov 
starý a lysý C2 , vyvolený z pokolenie Vlaského, četl 
jest odsúzenie na Mistra Jana Husi, kteréhož 
odsúzenie křivého položenie slovo od slova tuto 
pro ukrácenie opúštiem. A z toho položenie a od- 
súzenie k některým znamenitějším kusóm, ačkoli 
sú jemu zbraňovali, odpoviedáše 34 a zvláště, 

58 Týče se latinského Husova spisu, zvaného ,Ordo 
Processus', psaného na podzim r. 1414 a vydaného v Kost- 
nici v listopadu 1414. — 59 = mluvil. — G0 = obrátil. — 
6i = zapýřil a zardél. — fi2 Napřed četl prokurátor 
Berthold z Wildungcn, pak Antonín, biskup Konkor- 
dienský. — 63 =: podvésti. 

»Mučeníci.< 3 



34 O MUCENÍCÍCH ČESKÝCH KN. II. 

když sú čtli, kterak jest neústupně a úmyslem 
ovšem 6 4 zatvrzeným mnohá léta stál v bludiech, 
odpověděl a řka: »Nikdy sem nižádných bluduov 
nedržal ani držím neústupně, ale vždy sem žádal 
— i dnešní den žádám — naučenie z písma stá- 
lejšieho ])roti tomu, co sem učil, aby mi ukázali. 
A dnes pravím, že, bych 17 jedniem slovem 
všeckerny bludy mohl zkaziti a přemoci, že bych 
to chtěl rád srdečně učiniti. « 

A když sú v tom odsuzování potupovali jeho 
knížky 6 5 o cierkvi sv. i jiné všecko jeho skládanie 
latině nebo česky neb v kterúkoli jinú řeč skrze 
jiné přeložené, aby tudiež 18 v Konstancí a jinde, 
kdež by nalezeny byly, skrze biskupy krajin a 
zemí byly spáleny a shlazeny, k tomu Mistr Jan 
odpovědějc,: »I kterak potupujete knížky mé, po- 
něvadž sem vždy žádal písma lepšieho proti to- 
mu, jenž v těch knihách jest položeno a dnešní 
den žádám? A nižádného ste písma proti tomu 
statečně jšieho do toho času neukázali, aniž ste 
i jednoho bludného slova v těch knihách nedo- 
vedli^. A knihy mé v česku neb v jinú řeč přelo- 
/44ap zené kterak potupujete, / jichž ste nikdy nevi- 
děli a — byšteii je viděli — kterak byste jim roz- 
uměli, česky nerozuměj íce?« 

A jiných kusuov v tom odsúzení proti sobě 
čtených poslúchaje klek na svá kolena tudiež, 

,;4 = naprosto. — 85 Nejznámější latinský Husův 
spis »De ecclťsiaa z r. 1413. — eG = nedokázali. 



UM UČE Ní M. J. HUSÍ , K AP. 6 . 33 

hledě vzhuoru k nebi nábožně se modléše 
A když jeho již odsúdichu 8 7 konečně a t<> odsú 
zenie dočitechu os , Mistr Jan za všecky své ne- 
přátel v tak kleče se modléše 2 G <'i řka hlasitě: »Páne 
fezu Kriste, tebe prosím pro tvé veliké milo- 
srdenstvie, rač odpustiti všem mým nepřátelóm, 
něho ty vieš, zeť sú mě křivě osočili a obžalovali, 
křivě svědky proti. mně vedli, křivé artykule proti 
mně sú vymyšlovali: odpusť jim, prosím, pro 
nesmírné tvé milo$rdenstvie!« A když ta slova 
propověděfls, mnozí prelátové a zvláště biskupové 
zakrlivě 70 naň hledieče posmieváchu 7] se jemu. 

A potom z přikázanie sedmi 72 biskupuov, kte- 
řížto jeho kněžstvie zbávováchu 73 , oblekl se 
v mešně rúcho, jakoby měl mši slúžiti. A když se 
oblaěil-4 [v řízu nebo] v albu, řekl jest: »Pán muoj 
Jezus Kristus, když od Erodesa ku Pilátovi ode- 
slán byl v bielém ruše, jest posmieván« — a tak 
v jiné rúcho se oblačieše T4 . 

A když, již tak oblečen jsa, od biskupuov těch 
sedmi napomenut jest byl, aby ještě se odpřisáhl 
bludóv a odvolal, vstav a na ten stuol, před nímž 
se oblačováše 74 , vstúpiv, žalostivě a s pláčem 

fi 7 = odsoudili. — B8 == dočtli. — fií) = propověděl. 
— To Slovo to (ve všech tiscích i rukopisech stejně psané) 
tlumočí »indignanter« (hněvivě) It. originálu a přetočeno 
r. 1538 do It. »torvo vultu«. — 7l = posmívali. — 
f* Tak i It. orig.; podle akt koncilu byli čtyři, v čele jich 
arcibiskup milánský. — T:! = zbavovali. — 74 = oblékal. 

3* 



36 O MUČENÍCÍCH ČESKÝCH KN. II. 



k množství se obrátiv i vece: »Aj, tito biskupové 
vedu a napomínají mě na to, abych se bluduoy 
pdpřísáhl a odvolal. Bojím se toho učiniti, abych 
nebyl lhářem před tváří Boží učiněn, přiznávaje 
/44b* se k těm bluduoin, jichž sem nikdy nedržal / ani 
kázal — a také abych svědomie a pravdy Božie 
neurazil, poněvadž sem nikdy těchto artykulóv 
nedržal. kteréž sú na mě falešně svědčili, ale těm 
odporně sem učil, kázal a psal: a také proto, 
abych tak velikého množstvie, jemuž sem kázal, 
nepohoršil, i také jiných, ješto 7 - slovo Božie věr- 
ně káží.« A když to řekl jest, okolo sediecí bi- 
skupové a jiní z toho zboru řekli sú : »Již vi- 
díme, že zatvrzený jest v své zlosti a neústupný 
v svém kacieřství.« 

I kázali sú jemu s toho stolu sstúpiti ti jistí 
biskupové a zbavujíce ho kněžstvie na j prvé sú 
od něho kalich vzeli a takto řkúce: »Ó Jidáši 
zlořečený, že si opustil radu pokoje a s Židy si 
v radu odšel, odjímáme od tebe kalich tento, 
v němž se krev Božie a Ježíše Krista obětuje na 
vykúpenie světa. « A on velikým hlasem řekl: 
»Doufám milému Pánu Bohu, svému milému 
vykupiteli, že on kalichu vykúpenie ode mne ne- 
odejme, ale doufám pevně, že s jeho pomocí dnes 
v jeho království budu jej píti.« A tak jiné rúcho, 
t. štolu a ornát, s něho snímajíce na každé svým 

re = co (kteří). 



UMUČ ENÍ M. J. HUSÍ, KAP. 6. 37 

obyčejem zlořečenstvie vydáváchu 76 . A on odpo 
věděl, že to rúhanie 81 míle podstupuje pro jméno 

a pro pravdu Pána Jezu Krista 

Když tehdy ti biskupové to \ sečko rúcho 
mešné od něho odebrachu 77 , již se k porušení 
pleše chystáchu 78 a o to mezi nimi bylo jest 
rozdvojenie. Neb někteří chtěli sú jeho břitvu 
holiti a jiní veeechu 79 , že dosti bude, když jemu 
nožíkamigo pleš zrušena bude. A on se obrati v 
k králi, jenž tu v majestáte sedieše 23 i vece: »Aj 
ještě tito / biskupové neumějí se v tomto rúhaní 81 /44 l) P 
svoliti !« A když sú jemu pleš porušujíce na 
čtyři strany prostřihli nožíkami 80 , řekli sú tato 
slova: » Již tento sv. Konstanský zboř Jana Husi 
z řádu kněžského a z jiných duostojenství, jimiž 
jest ozdoben byl, ssadiv znamenaje S2 , že kostel a 
cierkev Božie nemá co viece nad ním činiti, jeho 
sudu a moci světské a dvoru s:; porúcie a opúštie.« 
A prvé, než sú rúhavú a papierovú korunu 
jemu na hlavu postavili, mezi jinými věcmi řekli 
sú jemu: »Porúčiemy duši tvá diablu.« A on 
spav ruce a vzdvih oči zhuoru k nebi řekl jest: 
»A já ji porúčiem najdobrotivějšiemu Pánu Je- 
žíši Kristu. « A tu korunu uzřev vece: »Pán mój, 
Ježíš Kristus, pro mě biedného a nestatečného 



to — . vydávali. — 7 " = odebrali. — Ta = chystali. 

— ™ = říkali. — s0 = nůžkami. — S1 = U. blasphemie; 

posměch, potupa. — S2 = oznamuje. — S3 — rameni 
světskému. 



38 O MUCENÍCÍCH ČESKÝCH KN. II. 

mnohem tvrdší a těžší trnovú korunu nevinně na 
najohavnější smrt ráčil jest nésti; a protož já, 
biedný hřiešník, tuto mnohem lehčejší. ačkoli rú- 
havú. korunu chci míle a rád nésti na sobě pro 
jeho svaté jméno a pravdu. « A ta koruna bieše 10 
papierová a okrúhlá, vysoká bezmála na loket a 
na nie třie hrozní diablové biechu 84 namalováni 
a nápis viny jeho na nie vókol napsán: »Tento 
jest arcikacieř.« 

Tehdy král Zigmund Uherský německy řekl 
Ludvíkovi, synu Klemovu^, jenž před ním v ma- 
jestáte při tom odsúzení sedě jablko zlaté 
držieše 85 s křížem: »Jdi, vezma jeho, daj ho po- 
právcóm!«. A Klemóv syn složiv s sebe to rúcho 
kniežecie. v němžto jablko drže^, sedieše..;;. 
vzem S7 Mistra Jana Husi dal jeho v ruce katóm 
a poprávcóm a na smrt provodil jeho. 

45»o (Kapitola sedmá) 

<Hus přiveden na popraviště a postaven na hranici.) 

A když tak již korunován jsa z toho kostela 

na smrt veden bieše 10 , před tiem kostelem tu 

si = byli. — § 5 = držel. — 8B Sem vkládá Křis.: 
A přistúpiv k mistru Janovi vece: »Mistře Jene, od- 
volaj ještě a svój život zachovaj!« Tehdy mistr Jan 
vece jemu: »A kdo jsi ty?« Kterýžto vece: »Herkules« 
(místo Herr zu Klemm omylem) »mladý«. Vece jemu 
mistr Jan Hus: »Xemějž mi tehda za zlé, jáf sem mněl, 
by ty kat byl.« Tehdy on zapýřiv se a ohled se na krále 
(vzav Mistra Jana Husi atd., jako shora). Je to patrné 
neobratná vložka pozdější. — S7 == vzav. 



UMUCHNl M. J. HUSÍ, KAP. (,.-7. 39 



hodinu na znamcnie jeho knih potupenie někte 
raké knihy pálichu 8 8 ;i on to uzřev, jako se ulyze M8 
tomu jich skutku. A tak jda na smrt nap* tmi 
náše u0 ty, jenž okolo něho jdiechu 91 , aby nemněli, 
by on pro bludy, jimiž křivě a falešné nařčen jest 
skrze svědky, své úhlavně nepřátely, (umieral): 
[»poněvadž vždy žádal sem lepšieho naučenie 
z písma a to mi nebylo až do tohoto času uká- 
záno. «] A lidé takměř vóbec všickni z toho města 
v odění biechtis4, jeho na smrt provozujíce. 

A když přišel jest na to miesto, na nemžto 
jest měl umřieti, klek na svá kolena a ruce spav 
a oči své k nebi zhuoru zdvih, žalmy zvláště sv. 
Davida řiekaje nábožně se modlil a zvláště žalm : 
»Smiluj se nade mnu, Bože, vedle velikého milo- 
srdenstvie tvého !« řiekaje až do konce. A také 
tento: »V tě, Pane Bože, doufal sem: [nebudu na 
věky pobaněn v tvé spravedlnosti, rač mě vy- 
svoboditi!^ — a ten verš: »V ruce tvoji. Pane 
Bože, porúčiem duši mú« opětuje hlasitě a ve- 
sele, že sú ho tu stojiece dobře slyšeti mohli. 

A miesto, na němž jest upálen, bieše 10 jakož- 
to lúka veliká na obci, mezi zahradami předměstie 
Konstanského, jdúce z města na tvrz řecenú Got- 
leben [na niežto Mistr Hus před tiem u vězení 
bylvj jest, <na levé ruce)]. A když se tak mo- 



88 = pálili. — 89 = It. orig. subridere; usmál se. — 
•< 1( > = napomínal. — 91 = šli. — 9 - Od 24. března do 
5. června 1415; Gottlieben byla tvrz biskupa kostnického. 



40 O MUČENlClCH ČESKÝCH KN. II. 

dléše 2 6, někteří lajkové tu stojiece vecechu T9 : 

My nevieme, které a kteraké věci prvé jest mlu- 
vil aneb učinil; ale tuto vidíme a slyšíme, že svatá 
45a? slova mluví a modlí se.« A jiní / řekli sú: »Za- 
jisté dobré by bylo, by měl zpovědlníka.« A kněz 
jeden, sedě na koni v zelené sukni červeným ta- 
fatem.,;. podsité [s pachami,^ ot<e> vřenými], řekl 
jest: »Nemá slyšán býti. aniž mu má zpovědlník 
dán býti. neb jest kacieř.« Ale věz. že Mistr Jan, 
ještě v žaláři jsa. některakému mnichu doktorovi 
zpoviedal se jest dobře před smrtí svú na týden 
aneb viece a od něho dobrotivě slyšán byl a roz- 
hřešen, jehož zpovědlníka jemu zboř ten byl dal, 
jakož to sám v jednom listu, kterýžto mezi ji- 
nými z žaláře byl jest poslal, vyznávaje a píše 
svú rukú 95 . 

A když se tak modléšeo,-, kleče, ta rúhavá ko- 
runa papierová s hlavy jeho spadla jest. A on, 
uzřev ji i ulyze... se. A někteří žoldnéři okolo 
stojiece řekli sú: » Vstavte mu ji zase na hlavu, 
ať i s čerty, pány svými, jimž jest zde slúžil. 
upálen bude.« 

Tehdy vstav vzhuoru s toho miesta z přiká- 
zanie poprávcóv těch a kata vysokým a rozum- 

r '" = látka s vařeného hedbáví, dykyta: v It. orig 
sericum*. — 94 = ozdobné varhánkované manSety. — 

95 Míní se list kostnický »Mnozí již byli« ~ konce června 
(v mém vydání v Světové knihovně c. III, 43). 



UMUClINl M. J. HUSÍ, KAP. 7. 41 



!i>iii,„, hlasem, tak že od svých tudiež 18 stojících 
dohře slyšán jest, takto se modléše 26 : »Pane Jezu 
Kriste, tuto ukrutnú a ohavnú smrt pro tvé svaté 
čtenie 97 a ])ro kázanie tvého slova sv. chci po 
korně a míle trpěti; [odpustiž, prosím, všem mým 
nepřatelóm!«] A ihned jeho vókol 98 vodiechu M a 
on napomínáše-M, je a jich všech prosieše 41 , aby 
nemněli, by on který z těch bludóv, kteříž sú 
jemu falešně připsáni a skrze falešné svědky 
naň vedeni, kázal, učil anebo držal. I prosieše,,. 
aby ještě s svými žalářnými mohl mluviti. 
A když tu přistúpichu 10 o, jim děkováše 1(ll a řka: 
»Děkuji vám. milí hratřie, ze / všeho dobrého, /45b« 
co jste mi učinili; nebo netoliko byli ste moji 
strážní, ale moji milí bratřie. A vězte to, zeť 
pevně úfám svému milému Spasiteli, pro jehožto 
sv. zákon tuto smrt chci míle trpěti, že s ním 
dnes budu kralovati. « [A to německy tak mluvil 
k nim.] 

A tak s něho sukni jeho černú svlekše v košili 
jeho k některakému tlustému zvrtanému prknu 
rukama opak 102 přivázachu 10 a provazy dobře na 
šesti [neb na sedmi] miestech [jedniem nad 
nártím (aneb u hlezna 104 ), druhým pod kolenem, 
třetím nad kolenem, čtvrtým mezi třieslami, pá- 
tým na bedrách, šestým v puoly, sedmým pod 

96 = srozumitelným. — 9 " z= evangelium. — 9S = do- 
kola. — 93 = vodili. — 10 ° = přistoupili. — 101 = děkoval. 
— 102 5= nazad. — i y - = přivázali. — ^ = kotník. 




42 O MUCENlCÍCH ČESKÝCH KN. II. . 

pažmi — a ruce opak], kteréžto prkno s jednoho 
konce obostřivše v tu luku a v zemi jsú vetkli. 
A když tváří k východu slunce obrácen bieše 1(1 , 
někteří z okolostojících řekli sú: »Obraťte ho 
tváří na západ slunce, ale ne na východ, neb jest 
kacieř« — i stalo se tak. A za hrdlo bieše 10 k to- 
mu prknu přivázán některakým černým a sazi- 
vým řetězem [na němžto tu jeden chudý člověk 
kotlík u ohně věšel] a uzřev ten řetěz [vzhlédl 
jest naň po straně, uchýliv hlavy a zasmáv se] 
řekl jest |s veselú myslí] katóm [hlasitě:] »Pán 
Ježíš Kristus, mój milý vykupitel a spasitel, 
ukrutnějším a těžším řetězem pro mě vázán jest 
a já biedný nestydím se pro jeho sv. jméno tiem- 
. to vázán býti.« 

A pod nohy jeho otépce dvě dřev biechu po- 
ložili; na nohách také svých ještě botky své a 
jedno puto jmčjieše 1(l .-, — a tak okolo něho se 
všech stran tě/mi otépkami slamů proměšujíce 
/45 bp k samému životu okládáchu 10(; až do hrdla. 

<Kapitola osmá.) 

{Poslední vyzvání. Upálení.) 

A prvé, než jeho zapá!ichu ao7 , přijel k němu 
maršálek Ří<š>ský, Happe z Popenhejmu 1()S , a 

">5 = m ě|. — ion = obkládali. — 107 = zapálili. — 
108 Míní se Hoppe von Pappenheim, ze známého rodu 
Pappenhcimských, staré šlechty švábské, jejíž Členové ač 
do zániku Říše ( 1806) zastávali u císařův úřad mariálský. 



UMUCliNf M. J. HUSÍ, K\I» r,. 43 



s nim Klemóv syn L .,, mistra napomínajíce, aby je 
stě život svuoj při zdraví zachoval, aby učenie 
a kázanie svá odvolal a jich se odpřisáht. A mistr 
vzhled zhuoru k nebi vysokým a rozumným^ hla 
,sem odpovědě 16 : »Buoh mi svědek jest, že sem 
těch věcí, kteréžto mně falešně skrze křivé sved 
ky připsány sú, nikdy neučil ani kázal. Ale první 
úmysl mého kázanie, učenie a psanie i jiných 
všech mých skutkuov byl jest, abych toliko lidi 
vyvedl z hřiechu. A na té pravdě, kterúž sem psal, 
učil a kázal z zákona Božieho a z výkladóv sv. 
doktoróv, dnes vesele chci umřieti.« 

A to uslyšavše ten jistý maršálek s Klemo- 
vým synem tleskše rukama i jedechu 1( ,., od něho 
preč. A jeho katové ihned zapálichu 107 . A mistr 
hlasem vysokým zazpieva n „: »Kriste, synu Boha 
živého, smiluj se nad námi!« A druhé: »Kriste. 
synu. Boha živého, smiluj se nade mnú!« A třetie 
když chtieše 37 zpievati : »Jenž si se narodil z Marie 
Panny « [a] vietr se tudiež 18 zbudiv, plamen jemu 
v tvář obrátioo- A tak umlk a sám v sobe se modle 
duši pustil. A v tom mlčení hýbášem ušty a 
hlavu, než duši pusti, jakoby člověk brzce u2 řie- 
kaje tři (anebo dva) pateře 113 mohl řéci. 

A když ty otépky opálivše se okolo něho opa- 
dachu 114 a tělo ještě při tom prknu za hrdlo 

i rtt > = jeli. — llf) — zazpíval. — 111 = hýbal. — 
112 = rychle. — 113 = otčenáše; r //, ,Pater noster'. — 
m = opadaly. 






44 O MUCENICÍCH ČESKÝCH KN. II. 



stáše 115 přivázáno za ten řetěz [jako bylo řetězem 
uvázáno, tak i visalo na řetěze] — tehdy katové 
tělo i s prknem povrátivše žerdmi v oheň 
/46aa vstrčichu 116 a tepruv dřev na oheň / mnohem 
viece přikládajíce počechun 7 páliti, obcházejíce a 
kosti kyji, aby spieše shořely, obíjejíce. A hlavu 
nalezše kyjem ji rozrazichu lls . A když srdce 
mezi střevami nalezechu n;) , kyj obostřivše to 
zvláště na ten rozen vstrčichu 116 a pálíce na tom 
rožnu <jiným> kyjem obíjiechu rJ0 tepúce. 

A zatiem kat tu jeho rúcho držieše 85 a Kle- 
móv syn, zvěděv, že to jest sukně mistrova, káza 
mu ji se vším, co tu [jiného bylo] jeho, i [s suk- 
ní a] s pasem, v oheň vrci a řka : »Čechovéť by to 
za svátost [jměli a] c t i 1 i « — a katovi to slíbili 
zaplatiti. A tak všecko na popel spálivše i s tú 
prstí <a> s zemí dosti hluboko ji ještě vykopavše 
na káry sú vsypali a v Rýn, jenž tudiež 18 blízko 
teče, vrhli sú a jeho památku věčně, co jest na 
nich bvlo, od věrných shladiti chtiece. 

(Závěrek.) 

Protož, ačkoli sem řečí sprostnú běh a polo- 
ženie smrti slavného kazatele Mistra Jana Husí, 
mého milého mistra položil, prosím, aby věrní 
křesťané tiemto některakú památku jeho majíce, 

115 = stálo. — 116 = vstrčili. — í 117 = počali. — 
1,18 =± rozrazili. — 110 = nalezli. — 12 ° = otloukali. — 
w - slíbil. 



UMUČI:N! M. .1 HINI. ZÁVÉR 45 



jen/, sú mnoho dobrého od něho slýchali, jeho 
stálosti vděčni jsúce v tom jeho následovali a za 
mě biedného Boha prosiece, ač sem tuto co opu- 
stily, aby mi odpustili: neb úplně za to mám, že 
sem, dálibóh, tuto z úmysla nic křivého ani scesl 
ného 1R nepolo/il komu ku potupě neb ku pochle- 
benství, z něhož bych se měl konečné styděti před 
tváří Jeho, jenž všelijakú lež i pravdu ohlásí, 
sudé živé i mrtvé,.,::. Jemuž chvála bud na veky 
věko/ma^ Amen. /46ap 



<A tak se skonává položenie o umučení slav- 
ného kazatele pravdy Božie, Mistra Jana Husi. 
kterýžto (trpěl) pro zlost kněžskú, kterúžto jest 
z zákona Božieho otvíral a obci ohlašoval pro 
výstrahu, aby na jich zlém životu a reci nespo- 
léhali, ale na ty reci, kteréž sú v zákoně Božiem 
položené a na životy svatých a zvláště na život 
Pána našeho Jezu Krista a na jeho svaté apo- 

122 — vynechal. — 12 " V Křič. přidáno požehnaný na 
věky, pro nás hřiešné ukřižovaný Ježíš Kristus, Pán náš 
milý. Amen místo závěrečných slov zde následujících. — 
124 ±= věčně; ne. věčně věkův. — — 



46 O MUČENfCÍCH ČESKÝCH KN. 11. 

štoly a jiné svaté, aby se tak spravujíc došli ži- 
vota věčného a to skrze zaslúženie Pána našeho 
Jezu Krista 12a Amen 126 .) 



325 Ve Vid. přidáno A ty věci svrchupsané daly sú 
se léta od narozcnie Syna Božicho tisíc čtyři sta patná- 
ctého, v sobotu v ochtáb sv. Petra a Pavla apoštolóv. 
— 126 y pozdějších tiscích bývají časté a rozmanité 
přídavky další ; tisky z r. 1597 a 1600 přidávají na př. 
píseň o Husovi: »Y naději Boží m. Jan Hus« (jest to 
píseň stará, již 1521 citovaná) a list »Buoh s Varnu. 
Jindy býz>ají přídavky jiné — ale všechny jsou patrné 
stejně původu značně pozdějšího. 



III. 

ČESKÝ PROTEST. 






ČESKÝ PROTEST 



List pánuov Českých a Moravských /46a! 

do Konstancie. 

(57 pánů českých a moravských vytýká koncilu nespra- 
vedlivé odsouzení Husovo jakož i Jeronýmovo, ohlašuje 
protest k budoucímu papeži a oznamuje, že stoupeni fi 
Husových a jeho učení až do krve vylití bude hájiti.) 

Najpoctivějším v Kristu otcům a pánóm, pá- 
nóm kardinálem, patriarchám, arcibiskupem, bi- 
skupem, legátóm, doktoróm, mistrům i všemu 
/.horu Konstanskému. 

My Čeněk z Veselé a z Vartemberka, naj- 
vyšší purkrabie Pražsky; Lacek z Kravař, hajt- 
nian markrabství Moravského; Boček starší 
z Kunštátu a z Poděbrad; Hanuš z Lipé, naj- 
vyšší maršálek království Českého; Petr z Kra- 
vař a z Strážnice, najvyšší komorník desk Olo- 
mueských; Jan z Lomnice, najvyšší komorník 
desk P>rněnských; Vylém z Zvieřetic; Jan starší 
z [Jindřichova] Hradce; Jindřich z Vartemberka, 
purkrabie na Králové Hradci; Vylém z Perštaj- 
na; Mikeš z Potštejna a na Zampachu; Jindřich 
Škopek^ z Dube; Voldřich z [Jindřichova] Hrad- 

1 Pan Jindřich z Dubě náležel i s chotí k horlivým 
přátelům Husovým; Hus mu psal ze žaláře a poslal i píseň 
r.a rozloučenou (v červnu 1415). 

»Mučeníci.« a 



50 O MUCENÍCÍC H ČE SKÝCH KN. III. 

ce; Jan mlazši z Opočna; Vaněk z Bozkovic a 
z Černé hory; Jan z Bietova; Aleš z Kunštátu 
a z Rajce; Smil z Šternberka; Hynek Krušina 
z Lichtenburka; Boček mladší z Kunštátu; Bavor 
z Potštejna; Jan Puška z Kunštátu; Jaroslav 
z Šternberka a z Veselé; Vok z Holštejna; Er- 
hart mladší (Puška) z Kunštátu; Milota z Kra- 
vař; Heřman z Lanštejna; Jan z Rožmitála; 
Puota z Častolovic; Zigmund a Milota bratřie 
z Křižanova 2 ; Petr z Sovince; Zdislav z Zvie- 
řetic; Vok z Yalštejna; Václav z Zvieřetic; Yy- 
/46ba lém z Potštejna; Arnošt z Richmburka; / Petr 
z Zvieřetic; Jan z Vlašimě; Jan z Lanštejna; 
Zdenek Medek z Týnce; Zdeněk z Rožmitála; 
Kuník z Drahotúše; Štěpán z Yartemberka; Do- 
beš z Cimburka; Milota z Tvorkova; Jindřich 
z Valdštajna; Jan <Ozor> z Bozkovic; Jindřich 
z Lipé; Mikuláš z Yalštejna; Petr z Janovic a 
z -Chlumce; Arkleb z Yěteřova; Jimram < Dú- 
bravka) z Dúbravice; Zbyněk z Dúbravice; Zby- 
něk z Strálek; Mikuláš z Mochova; Jan z Mili- 
čína 3 a z Kostelce; Jan z Košmburka; 

urození páni a šlechtici najkřesťanštějšieho 
královstvie Českého a na j jasně jšieho markrab- 

2 Spolu pode psali, poněvadž čili v nedílu. — - ' Jan, 
tečený Sádlo, s Miličina zbohatl ve službách krále Václava 
(jako jeho komorník, pak purkrabí na Bezdězi a rada 
královský), tak ze si koupil 1411 hrad Kostelce nad Sá- 
zavou; byl horlivým vikíefovcem. 



ČI-SKY PROTI 51 



stvi Moravského žádost všeho dobrého a zacho- 
váváme přikázaní Tána Ježíše Krista! — 

Poněvadž právem přirozeným i božským 
každému jest přikázáno, jinému to činiti, o 
sobě chce býti — a jest zapověděno, jinému i 
niti, což by sobě nechtěl učiněno býti (něho Pán 
Kristus pověděl: » Všecko, cožkoli chcete aby 
váni činili lidé, i vy to též čiňte jim; v tom za- 
jisté záleží zákon i proroci« a Pavel sv. die 
» Plnost zákona jest milovánie a všeliký zákon 
v jedné reci se zavierá, totiž: , milovati budeš 
bližnieho svého jako se saméhoY): protož my 
k zákonu božskému a milování bližnieho, jakž 
muožeme, s Boží pomocí prohlédajíce i k našemu 
najmilejšiemu bližniemu, dobré paměti pocti- 
vémn 4 Mistru Janovi Husovi, svatého písma ha- 
kaláři dokonalému- a kazateli křesťanskému ěte- 
nie, ; svatého, — jehož předsíni; v zboru Kon- 
Stanském, nevieme kterým duchem / jsúc vedeni, 46bp 
an se neseznal ani hodně, jakžby slušelo, pře- 
možen, žádní také proti němu nejsh dovedeni ani 
okázáni hludové ani kacieřstva, ale toliko k ne- 
pravým, falešným, nezbedným zálohám, osočení 
a nahádaní jeho, Mistra, a království našeho 
i markrahstvie Moravského nhlavných nepřátel a 

4 = vážený. — 5 = //. baccalaureus formatus, ba- 
kalář theologie, jenž vykonal studia předepsaná pro mi- 
strovství theologie. — G = evangelium. — " It. nuper, 
před nedávném. — 8 = poskvrnění, zhanobení. 

4* 



52 O MUCENÍClCH ČESKÝCH KN. III. 

<6. července z^dcí, j e j jakžto kacieře neústupného odsúdili 
ste a odsúzeného ukrutnú a na j mrzutě jší 9 smrtí 
umrtvivše, na našeho království a markrabství 
Moravského a nás všech věčnu zlú pověst a zma- 
zánie s ; jakož pak najjasnějšiemu kniežeti a pánu, 
panu Zigmundovi, Římskému, Uherskému atd. 
králi, dědici a pánu našemu budúciemu 10 , psanie 
(12. května) naše do Konstancie jsme poslali n , kteráž také 
<i2. června) v scházeních vašich čtena jsú a oznámena (a kte- 
ráž tuto mieti chceme za vložena) a ta, jakož sly- 
šíme, k naší hanbě a potupě do ohně ste uvrhli — 
již pak i nynie Vašemu Otcovství o Mistru Ja- 
novi Husovi listy naše zjevné jsme poslali^, svo- 
bodně srdcem i ušty vyznávajíce i osvědčujíce, 
že on, Mistr Jan Hus, byl ovšenijo člověk dobrý, 
spravedlivý a křesťanský, od mnohých let v na- 
šem království životem, ctnostmi a pověstí chva- 
lebně zachovalý a shledaný; zákon také Boží no- 
vého a starého zákona podle výkladóv svatých 
doktoruov 14 věrně kázal, nás i naše poddané učil 
a mnoho písem zuostavil, všeliké bludy i kacieř- 
stva převelmi stále hyzdil a nás a všecky Kri- 
stovy věrné, abychom ty v mrzkosti měli, ústa- 

9 := //. turpissima, nejohavnější. — 10 Král Václav 
byl bezdětný a přijal již dříve bratra Zikmunda za svého 
nástupce. — " Protestů, šlechty bylo několik, ale páni 
míní hlavně protest sněmů pražského a brněnského se 
250 pecetmi. — 12 = posíláme (myšleno latinsky). — 
1 3 = //. utique, naprosto. — 14 = otců učitelů církevních. 



ČESKÝ PROTEST 53 

vičně a věrně / napomínal; ku pokoji také a Atfaa 
lásce, podle své možnosti, slovem, písmeni i skut- 
kem s pilností vedl, tak že nikdy jsme neslyšeli 
ani rozuměti mohli, přiloživše k tomu veliká pil- 
nost, by předepsaný Mistr Jan Hus který blud 
neb kacieřstvie na svých kázáních učil, kázal ně- 
ho kterým během jistil nebo nás a naše poddané 
bud slovem neb skutkem kterým pohoršil, nébrž 
milostivě a tiše v Kristu jsa živ, všecky k zacho- 
vání zákona Božieho a sv. otcuov ustanovenie pro 
vzdělánie sv. matky cierkve a pro spasenie bliž- 
ních, pdkud jqst mohl, slovem i skutkem se vší 

pilností napomínal. Ještě pak na tom nebylo 

dosti, co jest k hanbě naší, království a mar- 
krabství učiněno: ale nadto poctivého 4 Mistra 
Jeronýma z Prahy, muže veliké výmluvnosti a 
řeči příjemné, mistra sedmera umčnie a milov- 
níka múdrosti ovšem 13 osvieceného, neviděvše ho, 
neslyševše ani přemohše, ale k samému jeho i nás 
zrádci nepravému osočení, beze vsie milosti jali (23. května) 
ste, do vězenie vsadili i ztrápili a již snad, jako 
i Mistra Jana Husi, přeukrutnú smrtí zamordo- 
vali jste. 

Přes to, což s přielišnú bolestí pravíme, k nám 
došlo a z vašeho psanie bereme zřejmě, kterak 
někteří utrhači, Bohu i lidem nelibí a našeho krá- 
lovstvie i markrabstvie nepřítele a zrádce, před 
vámi a před vaším zborem nás, královstvie i mar- 






54 O MUCENÍCÍCH ČESKÝCH KN. III. 

krabstvie převelmi těžce a nešlechetně zneslii 5 sú 
jistiece 16 (ačkoli falešně, lživě a zrádně), že by 
/47ap v předepsaném / království Českém i markrab- 
ství Moravském rozliční bludové a kacieřstva 
znikla a mnohá srdce mnohých věrných obyvate- 
luov nakazila těžce a běhy mnohými tak, že (by 
nebylo přísného rychle přiloženo tresktánie) pře- 
depsané královstvie i markrabstvie s svými Kri- 
stovými věrnými vzalo by svých duší nenabytý 
pád a škodu. Zajisté takové ukrutné a převelmi 
škodné křivdy beze všeho našeho provinněnie 
nám, království i markrabství, učiněné kterak 
snášeti muožeme? Poněvadž z milosti Božie, kdež 
téměř všecka královstvie světa častokrát pochy- 
bovala a nákladna 17 byla roztržkám [odřezáním] 
a papežem nepravým: ale královstvie naše České 
na j křesťanště jšie a markrabstvie Moravské naj- 
jasnějšie od toho času, jakž vieru křesfanskú 
Pána našeho Jezu Krista přijaly, tak jakožto 
kámen čtverohranatý dokonalý beze všie úhony 
sv. cierkve Římské vždycky stále a bez přestánie 
se přidržely poslušenstvie upřiemě zachovávajíce. 
Kterakými pak náklady a pracemi převelikými, 
kterak také slušnú ozdobu a hodnú poctivostí 1S 
sv. cierkev matku i jejie pastýře skrze kniežata 

15 = udali, osočili (//. detulerunt). — 16 Páni. mini 
žaloby Jana, biskupa litomyslského, proti nimž se ohra- 
dili Čechové kostničtí v květnu na koncilu. — 17 = foven- 
tibus lt., přála. — • 18 = l*. reverentia, úctou. 



CESKt PROTI -I 55 



a věrné své ctili jsú, všemu světu převelmi světle 
jest svědomo i vy sami, chceteli pravdu praviti, 

toho všeho svědkové jste. 

Pak abychme, podlé zprávy sv. Pavla, opatřili 
o dobrém netoliko před Bohem, ale přede všemi 
lidmi — a také pro zanetbánie přeslavné pověsti /47ba 
napřed řečených královstvie a markrabstvie 
abychom ukrutní při svých bližních nebyli nale- 
zeni: protož v Kristu Ježíšovi, Pánu našem, ma- 
jíce pevné doufánie, čisté a upřiemé svědomie 
a úmysl, i také pravú a křesťanská vieru, tiemto 
listem Vašemu Otcovství a všem Kristovým 
věrným oznamujem a vzkazu jem, srdcem i ušty 
zjevně osvědčujíce, že ktožkoli z lidí, kteréhož- 
koli stavu, povýšenie, duostojenstvie, povahy, 
řádu neb zákonnictva 10 byl by, ješto 20 by pravil 
neb jistil, praví neb jistí, že by v předepsaných 
království a markrabství bludové a kacieřstva 
znikla, a nás i jiné Kristovy věrné, jakož se 
předkládá, nakazila (samu osobu na j jasně jšieho 
kniežete a pána, pana Zigmunda, Římského. 
Uherského atd. krále, dědice a pána našeho bu- 
dúciehojo, vyhradiece, kteréhož v tom dověříme 
i doufáme nevinného): všeliký a každý takový, 
jakož se předkládá, právě lže v svú hlavu, jakož- 
to zlosyn najhorší a zrádce předepsaných králov- 
stvie a markrabstvie a tak náš přenešlechetný ne- 
přietel, sám ovšem 1? jsa kacieř na j škodlivější a 

ir) = It. religionis, řehole. — 2n = co (jenž). 



56 O MUCENÍCÍCH ČESKÝCH KN. III. 

všie zlosti a nepravosti naplněný, ncbrž i syn 
diablóv, jenž lhář jest a otec lži. 

Ale však takové křivdy Pánu Bohu, na něhož 
slušie pomsta a kterýžto hojně odplacuje těm, 
ktož pýchají 2 i, nynie porúčieme a u budúcieho 
papeže, kteréhož Pán Buoh své cierkvi předloží 
jediného a nepochybného pastýře, viece a šíře to 
/47bp položíme. Jemužto z bož/ské vuole, jakožto věrní 
synové, což jest slušného a poctivého i rozumu 
i zákonu božskému příhodného, poctivost i po- 
slušenstvie povinné učiniece, prositi budem i žá- 
dati na ty předepsané všecky věci i na každé zvlá- 
ště, podlé zákona Pána našeho Ježíše Krista a-sv. 
otcuov ustanovenie. aby nám, království i mar- 
krabství opatřil o napravení potřebném: tak 
ovšem, aby což jest předepsáno, nebylo na pře- 
kážku, že my kazateluov zákona Pána našeho 
Jezu Krista nábožných, pokorných a stálých až 
do krve vylitie chceme brániti a obhajovati, opo- 
vrhúce všelikú bázeň a nálezky lidské na odpor 
učiněné. — 
(2. záři 1415) Dán v Praze, léta Božieho tisícieho ctyřistého 
šestnáctého^..... druhý den měsiece září, v plné radě 
pánuov urozených, šlechticóv a vládyk králov- 
stvie Českého a markrabstvie Moravského, pod 
přivisutím našich pečetí. 



- 1 = zpupně si vedou. — — Tak všecky texty místo 
patnáctého omylem, jak má latinské znění tohoto listu. 



IV. 
UMUČENÍ M. JERONÝMA. 



UMUČENI M. JERONÝMA, KAP. 1. 



Tuto se vypisuje o mistru Jeronýmovi /47b? 
sv. paměti. 

(Úvod.) 

Poněvadž podle písma zákona Božieho o mú- 

drosti spravedlivých vypravují národové a chválu 
jich vyznává zboř vyvolených: tehdy o Mistru 
Jeronýmovi, jehožto upálili v Konstancí bez 
vinny, kterak jest byl umělý a kterak jako věrny 
rytieř Boží při spravedlnosti byl a vieře stálý 
až do smrti: hodné bude i slušné učiniti sepsánie 
v pravdě i pro jeho budúcí památku i / ku po- AjSaa 
těšení milovníkuom jazykiu Českého věrným. 
Při tom pak ačkoli dobrým úmyslem bylo prvé_. 
o jeho příhodách i odsúzení na smrt sepsáno, ale 
že to dobře obšírně bylo položeno, ješto čísti to 
všecko nebo slyšeti bývá tesklivo: protož aby 
tiem ochotnějie mohlo přijato býti i snáze pa- 
matováno, což se o témž M. Jeronýmovi jistotně 
shledává, ale tiem kratčejie bud o něm známo toto: 

(Kapitola I.) 

<Mládí Jeronýmovo.) 

Tento Mistr Jeroným jsa rodem z Prahy 
z Nového města byl velmi umělý a dospěly 
v rozličném umění mudrcuov i v zákoně Božiem 

J — národ, — - Míní se Starci spis latinský. 



60 O MUCENlClCH ČESKÝCH KN. IV. 

i v doktořiech. Byl k tomu výmluvnosti libé, tak 
že z toho byl mistrem čtvera učenie, totiž Praž- 
ského. Pařížského, Kolínského, Hildeburského ;l . 
Byl dále věren jazykuj svému Českému, tak že za 
<r. 1409) krále Václava, když Němci v učení Pražském 
Čechy rozličně a křivě utiskovali, tu on s jinými 
/48a^ mistry Če/chy proti nim se statečně zasadil, tak 
že král Václav, vida dospělost i hojnost mi- 
str uov českých, zprávu i vládařstvie jim poručil 
nad učením Pražským. A Němci, toho Čechóm 
nepřejíce, u velikém množství vybrali se z Prahy 
a do Němec se rozešli. 

(Kapitola II.) 

(Příchod do Kostnice a útěk.) 

<r. 1414) Potom, když Mistr Jan Hus strojil se do 

Konstancí, Mistr Jeroným, jsa jeho tovařiš vel- 
mi milý a nerozdielný, mluvil jemu ku potěšení 
i ku posilnění takto: »Milý mistře! Při tom, cos 
psal, kázal a učil podlé zákona Božieho a zvláště 
proti pýše a lakomství i jiným nepravostem kněž- 
ským, bud stálý a statečný. A já zvěda, budeliť 
těžko a toho potřebie, přijeduť svobodně za tebú 
ku: pomoci tobě.« I učinil tak, že léta Božieho 

<r. 1415) tisícieho čtyřistého patnáctého mistr Jeroným, 
srdečně želeje těžkého a křivého pohaněnie krá- 
lovstvie Českého i od domácích poběhlých i od 

3 Rozumí se arci universita v Heidelbercc. 



UMUCHNÍ M. JIIRONYMA, KAP. 2. (A 



nepřátel okol/nich a znamenaje také zjevná bez- Í4Sba 
pravie, kteráž se Mistru Janovi Husovi od zboru 
Konstanského dala, i přijel jest do Konstanci na 
den sv. Ambrože a srozuměv proti sobě úkladóm , dubna) 
lstivým a falešným, aby nebyl sám sobe příčina 
k smrti, vyjel odtud do jednoho města, vzdáli 
za míli. J psal listy do Konstancí králi Zigmun- /- dubna) 
dovi i pánuom Českým, kteří tu biechu-,, žádaje 
od krále i od toho zboru glejtu ku přijetí i k od- 
jetí i také svobodného slyšenie, že se chce zpra- 
viti, z čehožkoli byla by mu vinna dána. Král 
Zigmund nechtěl toho učiniti řka: »A já pro 
glejty Mistra ITusi mám dosti činiti. « Ale od 
zboru prelátského tak jest povědieno: »My mu 
dáme glejt přijeti, ale ne od jeti. « To uslyšav 
Mistr Jeroným, sepsav drahně listuov česky, la- 
tině i německy, zpuosobil to, že sú přibiti po klá 
šteřiech, po kostelech i na domiech kardinál nov, 
oznamuje všem vuobec, že pro utrhače lstivé krá- 
lovstvie Českého i své hotov jest dobrovolně při 
jeti do Konstancí a z viery své čisté ne skrytě 
ale zjevně přede všiem zborem učiniti vyznáme. 
Rudúli pak kteří, ješto by jej vinnili z bluduo 
neb kacieřstvie, aby zjevně byli, pod svými jmé- 
ny, ohlášeni před tiem zborem, že jim tudiež a chce 
odpoviedati a vyměřiti se 7 ze všeho. Přesto, bylli 
by shledán v kterém bludu (jakož to do něho ne- 

4 Míní se Vberlingen nedaleko Kostnice. — 5 = byli. 
— 6 := tam. — " = ospravedlniti, vyrovnati se. 




6? O MUCENÍCÍCH ČESKÝCH KN. IV. 

bylo), poddal se k opravě, jako slušie na blud- 
ného, žádaje opět toho, aby k tomu mohl bez- 
/48bp pečný glejt mieti. Pak/li by přesto, při jeda do 
Konstancí, staven nebo jat byl, již by známo bylo 
všemu světu, že ten zboř ne vedle spravedlivosti, 
ale z své vuole a bezprávně mimo všecka práva 
světská i duchovnie s ním by nakládal. 

<Kapitola III.) 

(Jeroným zatčen a přiveden na koncil.) 

V tom Mistr Jeroným, nemoha ani skrze ty 
<9. dubna) listy, čehož žádal, jmieti, dobyv sobě listuov od 
pánuov Českých, tehdáž v Konstancí přítomných, 
na svědomie u svého poddávanie: obrátil se do 
Čech. A na cestě skrze zradu nepřátelskú jat s jest 
od služebníkuov kniežete Hanuše, syna Klemova 9 , 
a k němu do Zulcpachu přiveden, kdežto chován 
až do obeslánie krále Uherského i toho zboru, 
co by s ním z jeho rozkázanie mělo učiněno býti. 
Y tom syn Klemuov, maje listy 10 od krále i od 
zboru, ihned Mistra Jeronýma poslal do Kon- 
stancí ukovaného za ruce, jehož druhý syn Kle- 
móv, jménem Ludvík, přijav jej k sobě do ho- 

s V polovici dubna 1413 v Hirsavé, blízko hranic 
českých. — 9 Byl to falckrabí Jan, syn bývalého vzdoro- 
krále německého, Ruprechta Falckého, zvaného od Čechů 
Klonem. Jeho bratr Ludvík dlel tou dobou v Kostnici 
v družině krále Zikmunda. — lfí Koncil vxdal 18. dubna 
obsílku na Jeronýma, 23. dubna vyžéidal si jeho vydání. 
11 == svědectví. 



UMUCl:Nl M. JP.RONYMA, KAP. 3. 53 



spody, kázal ho i s těmi řetězy, jimiž byl ukován, 
k jeho posměchu většiemu skrze všecko město 
Konstanské po sobě vésti až do kláštera k bo- (23. května) 
sákóm 12 , kdežto kniežata kněžská, prelátové i jiná 
rota zákonničie 13 byla se sešla. 

Tu když byl postaven tak ukovaný řetězem 
před biskupy, čtli jsú proti němu list pohonný,,,, 
kterýž byli proti jeho listóm na rozličných mie- 
stech (přibili). A ihned jeden z biskupuov M, 
Jeronýmovi řekl: » Jeronýme, proč jsi ntiekal a 
pohnán jsa, proč jsi nestál ?« A on odpověděl: 
» Poněvadž jsem glejtu ani od vás ani od krále / /494a 
nemohl mieti, jakož jest to svědomo z těchto 
panských listuov, kteréž tuto máte, aniž jsem po 
listech, kteréž sem zjevně po městě rozepsal, toho 
se glejtu doupomínati nemohl. Znamenaje také 
úklady proti sobě nepřáteluov, abych sám sobě 
nebyl příčina k smrti, i odsel sem. Ale bych, 4 byl 
co věděl o vašem pohonu, bez pochybenie, bych 
pak byl v Čechách, byl bych přijel do Konstancí. « 

Tu ihned vstalo jest veliké množstvie proti 
Mistru Jeronýmovi, svědectvie a žaloby velikým 
křikem naň vydávajíce. A když se utajichu ir> . 
tehdy jeden doktor starý, kancléř Pařížským, 
vece: »Jeronýme, když si byl v Paříži, mněl si, (1404 5) 

12 Byl to klášter františkánský, při němš byla také 
městská věznice. Sem byl uveden 5. června i Hus. — 
»s — mnišská. — 14 = kdybych. — 1B = umlkli. — ia Byl 
to Ger sou (Jean CJiarlier z Gersonu), slavný odpůrce 
Husův, kancléř university pařížské. 



64 O MUCENlClCH ČESKÝCH KN. IV. 

by byl anjelem v své výmluvnosti a zbúřil si 
všecko učenie Pařížské, klada mnoho řečí blud- 
ných a pohoř šli vých.« 

Jenmžto Mistr Jeroným stoje velmi tiše odpo- 
věděl takto: »Poctivýia mistře! Ty všecky řeči a 
položenie, kteráž jsem v Paříži v obecné škole 19 
podlé řádu mistr ského duovodně položil, k od- 
poróm i k pohádkám 20 mistrovským odpoviedaje 
podlé mistrovstvie svého, tehdáž mne z toho ne- 
vinnili, než za mistra přijat jsem učenie Paříž- 
ského. A což sem prvé v položení svém mluvil, 
dopustí teli mi, chci tuto též přede vším zborem 
položiti. A budeli dokázáno, že při tom jest co 
bludného, chci rád opraviti a pokorně i naučcnie 
lepšie při jieti.« 

Při tom sedě jiný mistr učenie Kolínského 
s Rýna, povstav i vece: »Jeronýme, však i u nás 
<i4o6> v Kolíně v svém položení mnohos' položil blu- 
/49ap duov a to jest / podnes památno 21 .« 

K tomu Mistr Jeroným řekl jest takto: »Po- 
věz mi tuto, prosím, jediný blud zjevně !« — 
A on se některak zastyděv, vece: »Nynie se ne- 
pamatuji, než potomť proti tobě vedeni budú.« 

A ihned třetí vstav z Hildeburku n vece: 

<i4o6> »Když si byl u nás, položil si rozličné bludy a 

zvláště o Trojici sv., kdežto byl si namaloval 

w = odpověděl. — 1S = vážený, ctihodný. — 19 — 
universita. — 20 = disputace. — 21 = v paměti. 



UMUCr.Ni M. JF.RONYMA, KAP 3 65 



i štít 2 o, Trojici sv. k vodě, k sněhu a k ledu při- 
rovnávaje.« 

K té řeči Mistr Jeroným pavědě^ takto: »To, 
což sem tam pravil, psal i maloval, též i zde chci 
praviti, psáti i malovati. A budeli dokázáno, že 
jest co bludného, chci rád a míle i pokorně odvo- 
lati a miesto lepsiemu naučení dáti.« 

W) té řeči jeho druzi 2 a tiuliež přístojiece zvo- 
lachu 24 řkúce: »l T palte ho, upalte ho!« A on od- 
pověděl řka: » Jestliť vám mé bezživotie mílo a 
smrt, staň se božie vuole!« Tehdy arcibiskup 
Englantský L>r , vece: »Nic, Jeronýme. Nebo psáno 
jest: nechci smrti hřiesného, ale radši, aby se 
obrátil a živ byl.« 

(Kapitola IV.> 

(Jeroným vsazen do žaláře.) 

V tom, když se ti podstrkové 2G a hřmotové do- 
konachu 27 proti Mistru Jeronýmovi, dali sú jej 
biřicóm města Konstanského, kteřížto vzemše 2S 
jej, do jednoho domu 12 uvedli sú. A ten duom 
Cech 20 jeden zvěděv, přistúpil k oknu i vece 
k Mistru Jeronýmovi takto: »Mistře milý, měj 
se dobře a bud stálý a neboj se pro pravdu pod- 

22 Byl to logický obrazec, zvaný »štít viry*. -— 
23 — někteří. — 24 = zvolali. — -'• Arcibiskup ze Sa- 
lisbury v Anglii. — 2f! = hádky. — 27 = dokonali. — 
2R = vzavše. — 20 Byl to Petr z Mladenovic, zivotopiscc 
Husův, sekretář páně Chlumuv. 

»Mučeníci«. 5 



6 6 O MUCEN1C1CH ČE SKÝCH KN. IV. 

stúpiti smrti. Všaks o smrti rozprávěl mnoho, 
když si svoboden byl.« — Odpověděl jemu: 
..Milý bratře, děkuj iť z navštievenie a věz, zeť se 
smrti nebojím. Někdy o ní sme mnoho mluvili. 
49ba již slušie vskutku oku šiti. cožť ona učiniti 
množe. « 

Uslyševše to strážní jich mluvenie. odehnachu ... 
toho Čecha od okna. A ihned Mistra Jeronýma 
vzemše 28 a za nohy ukovavše, vsadili ho do klády 
vysoké v jedné věži 3] městské, tak že země ne- 
mohl dosiesti 32 , než hlavu doluov vise na tom po- 
nebí za drahně dní tak ležel, maje toliko chléb 
ku pokrmu a k nápoji vodu. A když se rozne- 
mohl, žádal jest zpovědlníka. I toho po několiko 
dnech, vědúce. že jest nemocí poražen, sotva sú 
dopustili jemu, tak že i potom polehčili jemu vě- 
zenie. v němžto byl jest bez sedmi dní celý rok. 
A zatiem Mistra Jana Husí, křivě odsúdivše, 
<6. červenec upáliti, sú kázali beze všie lítosti u vochtáb sv. 
Petra a Pavla. 

(Kapitola V> 

(Jeroným odvolá, ale dále vězněn.) 
, , ..„ Potom při Narození Matkv Božie téhož léta 

(3. zan) l t , 

Mistra Jeronýma velmi vězením utrápeného ča- 
stokrát, ale pokutně, před se vyvodivše, ponúkali 
sú. aby ku potupení a k smrti Mistra Jana Husi, 

= odehnali. — "- 1 Byla to vez blíže kostela sz\ 
Paila. — °-2 = dosednouti. ' 



UMUČENI M JI KM)NYMA, KAP 4.- 67 



ře sú hodně učinili, povolil.,.,, hroziece |emu, ne- 
UČiníli toho. že bude jako Mistr Hus upálen pro 
své bludy, jimiž jest nařčen skrze svědky. \ on 
strachem smrti a že by tudy z jich rukau vynikl, 

i odvolal, jakož jemu rozkázali a tehda/ při- / **V 
dav i to jim k libosti, že Mistr Hus hodně (je) 
upálen. A když to učinil, nevěřiece jemu, zase sú 
jej vsadili do též věže, ale ne tak těžce, pauta na 

nohách jemu ostavivše a strážnými osadivše. 

V tom léta druhého, totiž tisícieho čtyřistého <r. 1416) 
šestnáctého úhlavní nepřietelé z Cech, nevěrní a 
poběhlí, Míchaly farář z Smradař, doktor Palec /49bp 
s mnichy od Matky Božie Sněžné...-, z Prahy i s ji- 
nými, srozuměvše tomu, že by Mistr Jeroným to 
odvolánie učinil ne z srdce ale toliko, aby mohl 
jim tudy z ruku vyniknuti, i vydali sú proti 
němu nové žaloby, nabádá jíce před súdeemi toho 
zboru, kardinály !(1 , aby k nim odpoviedal. Ale 
kardinálové, znamenavše zlost těch nabadačóv, 
i Čechov i Němcóv, a že by se křivda Mistru 
Jeronýmovi dala, s pilností sú pracovali před I4I 6> 
tiem zborem o vysvobozenie jeho. Ti nepřietelé 
tomu odpierali křičiece, aby nebyl propuštěn a 
praviece: »Neslušie se vám přimlúvati za tako- 

m = souhlasiti. — •"• 4 Míní se Michal z Německého 
Brodu, hlavní osočovatel Husův; v. pocti, při živote Hu- 
sově. — 3B Byli to karmelitáni, stárl odpůrci Jeronýmovi, 
— 36 Byli to zejména kardinálové ď Ailly a Zabaiclii, 
proti nimž mluvil posel krále VáclavOj doktor Xác. 

- * 



68 O MUČENICICH ČESKÝCH KN. IV. 

vého kacíře, od něhožto netoliko my i se vsím 
žákovstvem v Čechách trpěli sme mnoho zlého, 
ale bojíme se, že i Vaše Poctivost 3T potom toho 
zlým budete požívati. Nébrž, jestliže on viece státi 
budete; jest znamenie, že to pro dary činíte. « 

Kardinálové to slyšiece přestali sú Mistra 
t^-nnýma zastávati a saiidu sú se zbavili a na 
jich miesta z nabádanie nepřáteluov jiní sú usta- 
veni, kteřížto byli i Mistra Jana Husi na smrt 
odsúdilio.s. K těm novým súdciem Mistr Jeroným 
nechtěl svoliti ani jim pokutně k ničemémuž od- 
poviedati, žádaje vždy slyšenie přede vším zbo- 
řeni zjevného a že by tu chtěl úmysl svuoj ko- 
nečný oznámiti i ohlásiti. K té řeči vladaři starší 
toho zboru :!9 domnievajíce se, že by Mistr Jero- 
ným chtěl své prvnie odvolánie obnoviti a jeho 
potvrditi, svolili sú k slyšení obecnému. 

<Kapitola VI.) 

< První Jeronýmova slyšení-) 
3. května _ 

I4I 6) lehdy léta tehoz v sobotu před Božím Vstú- 

/5oaa pěním Mistr Jeroným vyveden do / velikého ko- 
stela k slyšení obecnému, kdežto sto a sedm arty- 
kuluov proti němu od nepřátel vypraveno a že 
jest skrze svědky přemožen v nich a odsúzen, ale 

. 37 it. Vestrae Reverentiac, titul kardinálů, nyní Vaše 
Eminencí. — 38 gyli to Jan, patriarcha cařihradský, a 
vídeňský professor Mikuláš z Dinkelsbúhlu. — 39 Byli 
to hlavně kardinálové Kolonna a Zabarejla, kdysi soud* 
tové Husovi. 



f)4U> 



UMUČENI M. JERONÝMA, KAP. 5.-6. 6 9 

poněvadž žádal slyšenie zjevného, že mu jest do 
puštěno. Tehdy Mistr Jeroným s dohru myslí a 
velmi vtipně (dosti toho, by nikdy nebyl u vě- 
zení) k některým artykulóm až do poledne odpo- 
viedáše 40 , k těm toliko artykulóm proti sobě smy- 
šleným, že jimi vinen nenie, vypravuje, svědky 
všecky zamietaje a pravě, že zlostně a lstně ja- 
kožto nepřátelé všecko proti němu svědčili a vedli. 

Též i mluvil v úterý 41 potom k jiným artyku- %,,„* * 
luom ostatním, ze všech se výměru je 7 , křivdu 
připsav svým žalobníkem, každému z nich, když 
proti němu svědčili, odpoviedaje mierně, tak že 
některé k hanbě, jiné k mlčení dopravil svými 
odpovědmi. Nébrž, když od jednoho prošen 
bieše 42 , co by držel o svátosti oltářnie, odpověděl 
takto: »Před posvěcením jest chléb a víno, po 
posvěcení jest pravé tělo Kristovo a krev svatá« 
přidav k tomu i viece, co slušie podlé pravé 
viery. 

Tehdy vstav jiný vece: » Jeronýme, však 
o tobě pověst přieliš veliká jest, že by ty také 
držel býti chléb na oltáři. « Odpověděl jemu: 
»Držím, že jest chléb toliko u pekaře, ale ne 
v svátosti oltářní.« Proti tomu mnich jeden ve 
všem bielém ruše velmi zpurně povědě 1T takto: 
»Proč toho příš, však jest to věc zjevná ?« Okřikl 
jej řka: »Pomlč, ty mniše pokrytče !« 

4 <> = odpovídal. — 41 Srovnej o této části příslušný 
Výklad níže v listu Poggiově, — 42 = byl, 



70 O MUČENlCÍCH ČESKÝCH KN. IV. 

Ten když umlkl, hned jiný velikým křikem 
voláše 43 a řka : »Přisahám pod svým svědomím, 
50a? čehož zapie/ráš, že jest tak.« 1 tomu odpověděl 
toto: »Tak přísahati na své svědomie jest cesta 
na j snadně jšie k oklamání. « — A tak na něm ani 
v tom ani v jiném nic nemohli obdržeti ani 
mieti. ješto by bylo hodno vinny, neb mierně 
všem odpoviedaje přivedl je k mlčení. 

<Kapitola Vn.> 

(Jeronýmova obranná přednáška.) 

Tehda potom doprosiv se pokojného slyšenie, 
o rozličném 41 umění i psaní mudrcuov i písma 
zákona Božieho i doktoruov a to velmi hluboce 
a misterně, že se měli čemu podiviti všickni, 
mluvil před nimi až přes poledne, přívode k tomu 
zejména rozličné mudrce, proroky, apoštoly i mu- 
čedlníky, kterak oni pro pravdu nevinně jsú ha- 
něni, potupováni, za buřiče počteni, za ruhače 
Boha položeni a protož na smrt sú odsuzováni a 
rozličně zmordováni. A zajisté, jestli to nepra- 
vost, když od cizích neb domácích lidu obecnému 
se to děje, vě<č)čieť jest, když kněz od kněze trpí 
a najvě<č>čie nepravost, když od zboru kněž- 
ského z nenávisti a zlobivosti kněz na smrt vy- 
dán bývá. V tom ve všem Mistr Jeroným velmi 
stále mluvil a zmužile, tak že nic nehodného ne- 
promluvil, což by neslušelo na muže dobrého. 

« = volal. 



UMUČENÍ M. JliRONYMN. KAP. 7.- 71 



<Kapitola VIII.) 
(Svědectví Jeronýmovo o Kusoví.) 

Přistúpil potom Mistr Jeroným sám k sobe, 
vypraviv o svém životě i o svých hřkších 
i o puotkách 44 v rozličných zemiech, až i toho 
dotekl, kterak s jinými mistry Českými pracoval 
o to za krále Václava, aby v učeni Pražském Če- 
chové nad jinými národ}', zvláště nad Němci, 
vyššie právo ke všemu měli a vládařstvie, / jakož 5oba 
toho i nahoře dotčeno jest. 

Potom vydal se k řeči o Mistru Janovi Hu- 
sovi, kteréhož znal od mladosti, že nebyl smilník 
ani lakomec ani opilec ani jinými hřiechy zjev- 
nými zkažený, ale že byl pokorný, poctivý, střiez- 
livý, pilný v učení a čtení, spravedlivý a věrný 
kazatel a svatý — a cožkoli jest kázal Mistr Jan 
Hus a Mistr Jan Viglef proti ohavnosti, pýše, 
zlostem, rufiánstvu 5;; a lakomství kněžskému, že 
to všecko on drží a držeti chce až do smrti. Při 
jiných pak článciech viery křesťanské že všecko 
drží a věří podlé obecné sv. cierkve křesťanské, 
k žádnému bludu nepovoluje ani kacieřství. 

Naposledy pověděl i to, kterak, ačkoli proti 
milému Pánu Bohu zavinil, však nejsú jemu tak 
těžcí hřiechové na jeho svědomí jako ten hřiech, 
jehož se dopustil na té šelmové 4 - (a zlořečené) 

*■» = příhodách, jež ho potkaly. - * a = šelmová sto- 
lice = morová (= lt. cathedra pěsti lentiae) : je citát 
i. žalmu; Jeroným tím míní stolici v koncilu, na ní:: 
Sfděl při odvoláni JJ. září i.fij. 



72 O MUCENlClCH ČESKÝCH KN. IV. 

stolici, na kteréžto v svém odvoláni pro bázeň 
smrti pochválil i povolil 33 k odsúzeni lživému Mi- 
stra Jana Husi, člověka svatého, mluvě proti ně- 
mu jim k libosti nepravě; že poněvadž jemu Pán 
Buoh zase pomohl na túž stolici vstúpiti, že to 
odvolánie ruší, kazí i odvolává, pravě, že se Mi- 
stru Husovi stala křivda a bezpravie od toho 
zboru: pravě také, což jim k libosti proti Mistru 
Janovi Husovi mluvil, že jest neprávě 4G mluvil a 
že jest jemu toho žel srdečně. 

V těch řečech Mistra Jeronýma, kteréž vy- 
pravoval s počátku, mnozí se byli pohnuli k jeho 
vysvobození, ale pro konec na něho se rozlítili, 
praviece: »Již sám se jest odsúdil.« A protož 
hned zase veden do vězenie. kdež jest za nohy 
i za ruce i pod pažemi ukován řetězy přetěžce. 

<Kapitola IX.) 

(Poslední slyšení.) 

/sobp / V sobotu pak před 4T Vstúpením Božím při- 
<3o. května ve den jsa Mistr Jeroným clo velikého kostela, 
kdežto množstvie prelátuov, mnichuov i jiného 
kněžstva na konečné odsúzenie na smrt bieše 4: > se 
sešlo s mnohými oděnci, tu od nich napomínán 
jest najprv, aby což na prvniem odvolání učinil. 

4C < = zle, nesprávně. — 4T Tak mají rukopis, prvo- 
tisk i tisky mylněj místo *>po Vstúpení« ; připadalof 
ystoupení' na 28. kveten. V prvotisku později rukopisné 
opravováno. 



UMUČENÍ M. JERONÝMA, KAP. 9.— 10. 73 

při tom ještě ustal i chválenu- Mistra Viglefa 
i Mistra llusi UStÚpil. K tomu Mistr Jeroným 
velmi silně a statečně beze všie bázni proti nim 
v jich neřádech domluva je, řekl takto: »Na svě 
dectvie beru Pána Boha svého a před vámi osved 
cuji, že nic kacieřského, nic bludného nedržím, 
než všecky články viery křesťanské držím a \ě 
řím, jako obecná cierkev sv. drží a věří. Ale ku 
potupení mistr nov předpověděných dobrých, kte- 
réž jste vy křivě a zlostně potupili, že o vašem 
nezřiezeném životě sú učili i psali k vašemu 
tresktání 48 a napravení, nechci povoliti ;!:! . Ač 49 od 
vás proto nynie mám odsúzen býti na smrt: staň 
se vuole Boží a já proti svému svědomí neučiním, 
nebo viem, což jsú proti neřádóm a nepravostem 
kněžským vypsali, pravdu sú položili. « 

(Kapitola X> 

<Keč biskupa Laudenského.) 

Zatiem biskup Laudenský™ vstúpil na stolici, 
popúzeje všeho zboru k odsúzení Mistra Jero- 
nýma, založiv své kázanie na sloviech čtenie 51 sv. 
Marka, kdež die takto: »Tresktal. v _. jest Pán Kri- 
stus nevěru jich, totiž učedlníkc>v a tvrdost 
srdce, « aby ten sv. zboř. jakož jest třesk tal r . 2 



* 8 káráni. — 4!) = jestliže. — r,ft Biskup Jakub 
Z Lodi v Itálii, týž, jenž 1415 kázal při odsouzení Hu- 
sově, — 51 n- evangelium. — M — kára), 



74 O MUCENlClCH ČESKÝCH KN. IV. 

nevěru nevěrných kacieřóv Jana Yiglefa a Jana 
/5iaa Husi, odsúdiv jich učenie za bludné, za ka/cieř- 
šké a cierkvi sv. škodlivé, aby Mistra Jeronýma, 
jich následovníka, jenž jest tvrdé šíje, svévolný, 
všetečný a v své zlosti neústupný, tresktal 5:í a nad 
ním pomstil, tak aby jiní, ktož by se téhož cho- 
piti chtěli, vidúce, že se jim neodpúštie, neměli 
zniku. Pakli by se kteří zjevili, ješto by též po- 
skvrňovali cierkev sv., mají proti nim svědkové 
kteřížkoli, i také zlé pověsti, jakožto rufiáni 53 , 
lotři, nevěstky, přijímáni býti: nébrž, nestačiloli 
by to, mají mukami trápeni býti rozličnými k vy- 
znání svých bludóv a potom vypleněni a zahubeni 
býti, leč by ustúpiti a odvolati chtěli tak, by jim 
milost okázána mohla býti. »Ale toběť se, Jero- 
nýme, nestane, poněvadž si v hrdlo zase bral 54 , což 
si prvé odvolal, učiniv to k velikému pohoršení 
a k hanbě tomuto zboru sv. a navrátiv se jako pes 
zase k vývratu 53 svému kacierskému. Protož při 
odsúzení proti tobě, cožkoli tento zboř sv. učiní, 
učiní hodně a spravedlivě. « 

<Kapitola XI.) 

(Jeronýmovo odsouzení.) 

Po dokonání těch a jiných mnohých řečí 
Alistr Jeroným převelmi rozumně a vtipně s do- 
bru paměti i smělostí mluvě k nim vysokým hla- 

53 Výraz románského původu o nevěstkářství a ne- 
řest kuřích. — B4 s= odvolávati. — ° 5 Cituje biblické 



UMUČENÍ M. JERONÝMA, KAP. 11. 73 

sem vymlúvalse, což se jemu děje, že se bezprá^ i 
B křivě děje a že »žádného kusu bludného neb 
kacieřského nedržím proti vieře křesťanské aniž 

sem co smyslil 57 nebo vedl proti stavu nebo řádu 
cierkve sv. obecné křesťanské kromě toho, což 
jest proti zlému kněžstvu, pyšnému a neřád- 
nému; a častokrát domluva] sem a želeje toho. že 
se tak nesu proti svěcení a řádu svému«. A že 
v tom ani jiném nemají proti němu žádné pří- 
činy hodné k odsúzení na smrt. Jestli pak, že mi- 
mo toto / jeho seznánie věrné a pravé na svčd- fSitf 
cích zpoléhají, osvědčil to znamenitě, že sú fa- 
lešní a že jim nemá věřeno býti; neb všecko, co 
proti němu vedli, nevedli právě, ale z hněvu, 
z zlobivosti a z nenávisti. 

A v tom někteří z nich, slyšiece ty jeho řeči, 
hamlúvali jej, aby jakož jemu bude podáno.^, 
učinil odvolánie podobné ku prvniemu; jinak ne- 
učiní-li toho, že přijde jemu k těžkému. Tehdy 
on vida, že se mu k smrti přibližuje, i vece takto: 
»Vy mě chcete potupiti křivě a zlostně, viny žád- 
né jisté nemajíce. Já vám po své smrti ostavuji 
v vašem svědomí osten a hryzenie a poháním vás 
před najvyššieho a najspravedlivějšieho súdci, 
rána Boha všemohúcieho, abyste mi po sto le- 
tech odpoviedali před ním 59 .« 



časté rčení (původně v Příslovích XXVI, n) o psu. 
roneím to, co vydávil. — 56 = vykládal, promlouval. — 
* ,T = smýšlel. — P« — nabídnuto. — B9 Slova ta, v lati)*- 



76 O MUČENÍCICH ČESKÝCH XN. IV. 

A oni to v posměch obrátili. Hned kázali od- 
súzenie. kteréž měli pohotově mnohými slovy 
sepsané proti němu. čisti k tomu rozumu, že ten 
zboř sv. Konstanský Jeronýma z Prahy pro jeho 
bludy, všetečnosti i neústupnosti a že své prvnie 
odvolánie potupil proti cti zboru sv., již jej ja- 
kožto ratolest shnilú a uvadlú od kořene vy tíná 
a vymietá. jakožto kacieře proklatého a zloře- 
čeného a jej konečně porúčie světské moci, aby 
jej vezmúce, hodnú nad nim učinili pomstu pro 
tak veliké jeho zlosti 60 . 

(Kapitola XII.) 

"(Jeronýmova poprava.) 

Tehdy po tom odsúzeni přinesli před Mistra 
Jeronýma velikú a vysokú korunu červenými 
čerty vókol zmalovánu, aby v ni šel na smrt. 
Tu on uzřev, svá kuklu vzem 61 , povrhl ji mezi 
preláty a vzav korunu na svú hlavu vložil a řka: 
»Pán mój Ježíš Kristus za mě biedného umieraje 
5iba měl jest na své hlavě / korunu trnovú a těžší. 
I já pro milost a lásku jeho tuto korunu rúhavú 62 
rád na sobě chci k smrti nésti. « 

A ihned jej biřicové chopivše z kostela vy- 
vedli. A on po té cestě vieru 63 obecnú, jakož 

ském zněni »Centum revolutis annis Deo respondebitis ct 
mih i" bývala pak připisována (a na obracích, mincích i so- 
chách přidávána) Husovi. — 60 = = nepravost. — 61 = vzav. 
— 6 -- s= potupnou. — tta = Včříni v Boha, Credo, 



UMUČEN! M. JERONÝMA, KAP 12 



t i 



I kostele zpievají, vysokým hlasem (oči svých 
< nebi pozdvih) jda vesele zpieváše,,, až do konce. 
A dokonav to, začínáše,;-, sobě jiná zpievanie 
i o Matce Božie i o jiných svatých. A tak ustá- 
leně zpievaje přišel na to miesto, kdež předtiem 
Mistra Jana Hnsi byli upálili. Tu poklek na ko- 
leně u toho slúpu, kterýž jemu k upálení byl při- 
praven, modlil se sám v sobě velmi pokorně za 
lobrú chvíli. Potom zdvihše jej katové, svlekli sú 
jej z rúcha jeho a dali naň plachtu škaredu na 
tedra jeho a ihned k tomu slúpu do země vbi- 
tému provazy a řetězy ukrutně přivázali stojie- 
:ieho. A když dřievie okolo něho, slamů promě- 
ňujíc, klásti počeli, on jasným hlasem pieseň 
velikonoční zpieval: »Zdráv bud přeslavný dne 
V poctivosti nad jiné časy hodný, v němž Pán 
Buoh nad peklem a diablem svítěziv nebesy vlád- 
ne« — zpieváše 6 4 až do konce. A tu dokonav 
i s věru obecnú 63 , pozdvih hlasu tudiež, k lidu 
Uojíciemu, mluvieše 66 německy takto: 

»Milí lidé! Věztež, žeť já tak věřím, jakož 
>em nynie zpieval. Též o jiných článciech viery. 
jakož má věřiti každý křesťan. Ale proto nynie 
ed tl7 umierám, že sem tomuto zboru kněžskému 
nechtěl svoliti k odsázení a potupení Mistra Jana 
Husi jakožto pravému a spravedlivému," neb sem 
já Mistra znal od mladosti, že jest byl ctný a 



e* — zpíval. — 65 = začínal. — 66 = mluvil. 
— tu, zde. 






78 O MUCEN1C1CH ČESKÝCH KN. IV. 

/5ibp šlechetný člověk / a kazatel věrný zákona Božieho 
a čtenie 5] Pána Ježíše Krista. « 

V tom katové, obkladše jej dřievím až do 
vrchu 6s hlavy a rúcho jeho na ta drva vloživše, tu 
pochodní hranici zapálili. A on tehdáž vysokým 
hlasem zpieváše fi4 : »Y ruce tvoji, Pane Bože, po- 
rúčiem duši svú.« A to dokonav, když jej prud- 
kost ohně zachvátila, Českým jazykem volal řka: 
»Pane Bože všemohúcí, smiluj se nade mnú! Rač 
mi odpustiti mé hřiechy! Neb ty vieš, že jsem tvú 
svatů pravdu miloval velmi. « — A když plamen 
jej zarazil, sám se v sobě modlil za dobru chvíli. 
až v tom i umřel. 

Zatiem přinesli jeho šaty ložnie i jiné věci, 
to všecko spálili na prach a vloživše na vuoz 
vmetali do Rvna. 



30. května) 



< Závěrek.) 

<í 4I „ 6 ' Tak jest shlazen věrný Čech a pravý od ne- 
věrného kněžstva. Jehožto stálost a věrnost od 
Čechov věrných má budúcně býti pamatována, 
neb jest veliké doufanie. že on se dostal Pánu 
Bohu všemohúciemu, kterýžto těm, jenž trpie 
pro spravedlnost, dává královstvie nebeské. 
Amen. 



cs = temeno. 



v. 

EPIŠTOLA POGGIOVA. 






EPIŠTOLA POGGlnVx 



Epištola převýmluvného muže Fogia 
Florentinského, kterúž psal k Leonardovi 
Aretinskému o smrti Mistra Jeronýma Če- 
cha, kteréhož zboř Konstanský pro pravdu 
zákona Božie<ho> upálil jest,takto se počíná: 

(Poggio podává příteli Leonardovi zprávu o processu 
Jeronýmově, jeho posledním slyšení, popravě a hrdinské 

při tom statečnosti.) 

Pogius mnohé pozdravenie vzkazuje svému 
Leonardovi Aretinskému. 

Když sem drahně dní pobyl v kupadlách,, 
psal sem Mikulášovi našemu z těch kupadl list, / /52aa 
kterýžto, mám za to, i ty přečteš. Odtud když 
sem vrátil se do Konstanci, ne po mnohých dnech 
potom začata jest pře Jeronýma, jehožto kacie- 
řem nazývají a zajisté zjevně. A tuť sem tobě 
oznámiti umienil proto, že jest věc znamenitá 
i proto najviec, že člověk ten výmluvný a učen> 
byl. Pravím to, že sem žádného nečítal, jenž by 
v takové při hlavnie 2 tak vymlúvaL < . . ,) 4 , kte- 

1 Z Kostnice si Poggio r. 1416 zajel do švýcarských, 
lázní v Badenu, odkud psal příteli Niccolovi Niccolimu, 
rovněž horlivému humanistovi florentskému (1363 — 1437), 
obšírný dopis. — 2 = hrdelní. — s = promlouval, řečnil. 
— 4 Tu vynechán kus textu, jejž pozdější Veleslavín 
překládá takto: »tak blízko se přiblíiil k výmluvnosti 
starých oratori°í.« 

»Mučeníci.« 6 



82 O MUCENICÍCH ČESKÝCH KN. V. 

rýmžto se ještě divíme. Divno pohleděti, jakými 
slovy, jakú výmluvností, kterakými duovody, 
jakú tvářností a kterakými ušty protivníkem od- 
poviedal a potom při omlúval : až líto a žel, že 
tak ušlechtilý vtip k těm kacieřským snažnostem 
jest obrácen: ač však jestli pravé to, což naň 
pravie. Neb to nenie mé takovú věc rozsuzovati : 
povolujig jich úsudkuom, jenž múdřejší jsú: aniž 
zajisté miením jako kronikář anebo řečník každú 
věc obláště 6 té pře vypravovati; dlúhéť by to bylo 
a na mnoho dní práce. Dotknu některých kusóv 
znamenitějších, skrze něžto učenie muže mohl by 
spatřiti. 

Když mnohé věci na toho Jeronýma sebrány 
byly, jimižto dovozováno jest, že by kacieř byl 
a to svědky utvrzeno, potom líbilo se jest, aby 
<k> každé věci obláště 6 odpoviedal, v čemž ho 
(23. května v j n jij Tehdy vedú 7 jej do zboru. A když mu ká- 
zali k těm věcem odpoviedati, dlúho nechtěl řka, 
že prvé má svú při vésti než k žalobám protiv- 
níkóv svých odpoviedati. A že jej prvé mají vy- 
slyšeti, než nepřátely jeho s ohyzdami s naň slo- 
ženými připustiti. Ale když mu toho odpierali, 
tehdy, stoje uprostřed zboru, vece: »I jaká jest 
/52ap to nepravost, že když / sem já tři sta a padesáte 
dní v přetěžkých žalářiech byl, v smradu, v psotě, 
v lajnách a v okovách a ve všem hubenství, pro- 

5 == souhlasím. — 6 = zvláště. — 7 = vedli. — 
* = pomluva. 



EPIŠTOLA PMCíiioVA 



tivníky a titrhače mé vždycky sic slyšeli a tnne 
pak jedné hodiny preslyšeti nechcete? Každému 

z nich ohlaste,; své ste uši otvicrali a v tak dlhhém 
času mne k vám oinlúvali.,, že sem kacW, nepřietel 
viery, kostelních věcí protivník: ale mně k ohrá- 
nění žádného miesta nedáte? Sami ste mé \\ 
prvé v mysli své jako člověka ohyzdného ods udili, 
než jste, jaký já sem, poznati mohli. A také« 
vece »lidé jste, ne bohové; ne věční, ale smrtedl- 
ní: padnuti, hlúditi, svedeni býti i zklamáni 
množte. Zde světa světla, zde opatrnější z okrslka 
země pravie se: slušieť vám velmi pilně pracovati, 
abyste něco všetečného (svévolného), nětco ne- 
múdrého a nětco nespravedlivého neučinili. 
( )všem jáť sem člověk, o jehožto hlavu saud děje 
se; ne pro se to pravím, jenž smrtedlný "jsem : 
ale zdá mi se nepříhodné, aby múdrost tolik a tak 
mnoho mužóv něco nepravého proti mně jednala, 
jenž bych ne tak daleko skutkem jako příkladem 
měl nětco uškoditi. « 

Tyto i jiné mnohé věci krásně vypravoval, 
ačkoli hřmotem a hlukem mnozí řeč jeho přej í- 
mali 10 . Potom uloženo jest, aby najprvé k blttdóm, 
kteříž naň sepsáni biechu n , odpoviedal; potom 
pák mu miesto k mluveni, což by chtěl, bude 
dáno. T čteni jsú s pulpitu kusové žaloby, každý 
oblášfe a svědectvím ujišťováchu ]2 . 

9 = pomlouvali, o mně mluvili. — 10 = rušiti, pře- 
tr ho vat i. — lx = byli. ■ — l2 = ujišťovali, potvrzovali. 

6* 



84 O MUCEN1C1CH ČESKÝCH KN. V 

K vieře nepodobné jest, kterak jest vtipné 
odpoviedal a jakými se duovody ohrazoval. Ni- 
/52ba kdy nic neřekl / netref ného, ješto by se nehodilo 
muži dobrému. Smyslilli 13 jest tak u vieře, jakož 
v sloviech vyznával, žádná příčina neřku smrti 
ale i najmenšieho úrazu nemohla naň spravedlivé 
nalezena býti. Vše falešné býti pravieše 14 , všecky 
viny smyšlené od nenávistníkóv svých. Mezi ji- 
ným, když pravili, že by on byl utrhačem Apoštol- 
ské stolice a protivníkem Římského biskupa, ne- 
přietelem kardináluov, vrahem 15 prelátuov a kře- 
sťanského kněžstva nepřietelem, tehdy povstav, 
žalostným hlasem, spav r,uce, praviešei 4 : »Kam se 
již obrátím, otcové dóstojní, čie pomoci žádati 
budu, kohož mám prositi aneb koho se držeti ? 
I zdali vás, ano tito protivníci moji mysli vaše 
od mého zdravie 16 odvrátili, řkúce, že sem ne- 
přietel všech těch, jenž mě súditi mají, majíce za 
to, by pak to, což sú na mě složili, lehké se zdálo, 
však 17 svým saudem porazíte takového vraha 15 , 
jenž proti všem vóbec a napořád povstává, jehož 
mě býti takového tito přefalešně obelhali 18 sú. 
Pročež budeteli jich slovóm věřiti, již žádné na- 
děje mého zdravie ie a vysvobozenie nenie.« 

A tak mnohé múdroštěmi svieral, mnohé uráž- 
livými slovy zarmútil, mnohé často velmi v ža- 

13 = smysleti, rozuměti. — 14 = pravil. — 15 = ne- 
přítel. — 16 neobratné přeloženo za It. ,salus'. — ll = pře- 
ce. — 18 = ó mně lhali, nalhali. 



EPIŠTOLA POGQIOVA 85 



lostné při k smiechu popudil, žerty maje z jich 
žalob a pokřikóv. A když ho tázali, co by o si 
tosti oltářní smyslil, vece: »Předtiem chléb, při 
posvěcování a potom pravé tělo Kristovo* a 
jiné věci vedle viery. — Mezitiem někto vece: 
»Však pravie. že jsi ty řekl. že <po> posvěcováni 
chléb zuostává.« Tehdy on vece: »U pekařef 
zuostá/vá chléb. « Jednomu pak z řádu kazatel- I52H 
ského 19 příkře mluviciemu řiekal: »Mlč, ty po- 
krytče !« Jinému na svědomí přísaha jíciemu proti 
němu pravieše: »Tof jest naj jistějšie k zklamání 
cesta 20 !« Jednoho pak úhlavného protivníka nikdy 
než aneb psem aneb oslem nazýval. 

A když pro množstvie žalob a vin a pro těžkú 
při ta věc toho dne konána býti nemohla, do tře- 

tieho dne odložena jest. Kteréhožto dne když všech < 26 - kvctna 

w . 1416) 

vin duovodové vyčítáchu 21 se a mnohými svědky 

ujišťováchujo. tehdy povstav vece: »Poněvadž jste 
protivníky mé tak pilně slyšeli, hodné jest, aby- 
ste také i mne mluvícieho s dobru myslí vysly- 
šali.« A když mu dopuštěno mluviti, ačkoli s pře- 
kážku mnohých, tehdy on od Boha počav prosil 
jest, aby mu ta mysl byla dána a ta moc k mlu- 
vení, jenž by se k spasení a k užitku jeho duši 
hodila. A potom pravieše 14 : »Viemf, mužie pře- 
líčení, žef jest mnoho bylo mužóv znamenitých. 

!9 =r dominikánského. — 20 Srovnej příslušná místa 
Života Jeronýmova, odsud právě přejatá. — 2i = vypo- 
čítávali. 




86 ... O MUČENlClCH, ČESKÝCH KN. V. 

ješto darmo a bezprávně sú trpěli, falešnými 
svědky osočeni, nepravými saudy odsázeni. « 
A počav od Sokratesa, bezprávně jej býti vy- 
pravil odsázeného, jenž ani chtěl, ač pak i mohl, 
ujiti toho dvého, žaláře a smrti, ješto se lidem 
najfěžší vidí. Potom Platovo vězenie, Anaxago- 
rovo a Zenovo mučenie a mnohých také mimo to 
pohanův nepravá potupenie, Rutiliovo vyhnánie, 
Boeciovo a také jiných, o nichžto Boecius praví, 
nevinně usmrcenie připomínal. — Potom se dal 
na příklady Židóv. A najprvé o Mojžiešovi, o tom 
lidském vysvoboditeli a zákona davateli, jenž 
/53aa převelmi často od / svých ákoru trpěl, vypravo- 
váše 22 , jakoby svuodce byl a potupník lidu. Vážil 
i to, že Jozef od vlastních bratří z závisti prodán 
a potom skrze narčenie chlípnosti tělesné do vě- 
zenie uvržen. Po těch mluvieše 23 o Izaiášovi, Da- 
nielovi a téměř všecky přeběhl proroky, že sú 
jako potupníci boží, jako svárliví [a] nepravými 
potupeni odsudky. Tu také Zuzanny odsázenie 
přivedl a jiných mnohých, ješto, ač sá byli pře- 
mádří mužie, avšak bezprávným odsázením jsá 
zahynuli. A dobrav se Jana Křtitele a potom na- 
šeho Spasitele, pravieše 14 : »Všickni viete, že sá ti 
falešnými svědky a falešnými saudy potupeni. « 
Potom kterak Štěpán od zborti kněžského za- 
mordován; apoštolé všickni na smrt odsázeni, ne 

22 = vypravoval. — 2a = mluvil. 



EPIŠTOLA POQOIOVA K7 



jako dobří, ale jako rozbrojni buřičové lidu, po- 
tupníci bohóv [dělníci zlých činuov] a činitele 
hanebných skutkuov. A k tomu vedl, že jest to 
nepravá a nešlechetná věc, ahy kněz od kněze byl 
bezprávně potupen a toho příklady dovodil; nej- 
nepravější pak a naj nešlechetnější, aby od konci- 
liuin kněžského kněz odsúzen byl — toho dovo- 
zoval, to prostraně 24 a s velikým očekáváním 
všech vypravoval. A že všecka tato pře na svěd- 
cích ležiešeo.-,, mnohými duovody dokazoval, že 
těm svědkóm v ničemž věřiti nemají, zvláště po- 
něvadž ne z pravdy, ale z nenávisti a zlobivosti 
i závisti ty věci všecky pravie. A v tom příčiny 
nenávisti vypravil, tak že nedaleko bylo od toho, 
že by je namluvily ; neb tak byly / k pravdě po- / 53 a^ 
dobny, že — by nebyla pře viery — maličko by 
byli těm svědectvím věřili. Pohnuly se biechu u 
mysli všech a k milosrdenství se kloniechu J7 . Při- 
dal také i to, kterak dobrovolně [do koncilium] do 
sněmu přijel k očištění svému, život svój a snaž- 
nost svú k tomu vydal a naložil. Pravieše 14 také, že 
ten obyčej mievali i předkové, najumčlejší mužie 
a najsvětější, že v článciech viery odpierají sobě 
vespolek v smyslech, ne k zkažení viery, ale k na- 
lezení duovodu viery a pravdy. A tak Augustin, 
Jeroným rozdielni jsú, neřku rozdielně, ale i od- 

-4 = obšírné. — - 5 = ležela, spočívala. — M = pře- 
mluvil, přesvědčil. — - 7 = klonily. 



88 O MUČENlClCH ČESKÝCH KN. V. 

porně smysléce^, avšak nižádným kacieřství[rn] 
podezřením. 

Všickni čekali aneb aby se očistil odvolaje 
anebo se vinen dal milosti žádaje. Ale on ani se 
k bludóm přiznávaje ani odvolati jich falešných 
žalob chtěl. Potom sstúpil k chválení Jana Husi 
na oheň odsúzeného, mužem ho dobrým, spra- 
vedlivým a svatým nazývaje a té smrti nehod- 
ným a že sám hotov jest kterékoli muky silnú a 
stálú myslí podstúpiti a sebe nepřátelóm i těm 
svědkóm, nestydatým lhářóm, ustúpiti, nebť oni 
časem svým před bohem, jehož zklamati nemohu, 
počet musí, co sú pravili, vydati. 

Veliká byla žalost na mysli okolo stojiecích: 
žádali zajisté, aby tak slavný muž zachován byl, 
kdyby k tomu vuole dobrá byla. Ale on, v svém 
smysluos stoje, dobrovolně smrti žádati zdáše J9 
se; chvále Jana Husi, pravieše^, že on nic proti 
stavu cierkve svaté nesmyslily, ale proti zlému 
požívání kněžskému, proti zpúře, pýše a nadutí 
/53ba prelátóv. / Neb poněvadž dobré věci zádušní, 
kostelnie a duchovnie najprv býti mají chudým, 
potom hostem, potom k zdělání potřeb kostelních, 
nezdálo se hodné muži tomu dobrému, aby ty 
věci rozmrhány byly nevěstkám a na koně a na 
kvasy, hodovánie a na psy lovné a na okrasu 
rúcha a na jiné věci netref né pobožnosti kře- 
sťanské^. 

- s =z smýšlení. — - ,J = zdál. 



EPIŠTOLA POQGIOVA 89 

Ten také převelikého vtipu byl. Kdy/ řeč jeho 
přejímána,,, bývala často velikými hluky (a po 
křiky) a odrhajíce 8 o mnozí lapali jej v sloviech, 

žádného z nich tak nenechal, hy se ho netknul a nad 
každým se pomstil aneb k hanbě přived [1] aneb 
k mlčení. Když hřmot povstal, inlčieše,,, druhdy, 
zástup okříkaje, potom řeč vedl, prose a zaklí 
naje, aby mu mluviti dali, poněvadž ho již viece 
[potom] slyšeti nemají. Nikdy se k těm pokři- 
kuom neužásl, ale myslí dobru, nelekavú a nepo 
hnutedlnú stál. A toto pak divné paměti jeho 
duovod, že tři sta a čtyřidceti dnuov v hlubokostí 
věže smrduté a temné byv, jejížto ukrutnost sám 
vypravováše 32 a řka, jakož na silného muže slušie, 
že »ne proto postonávám 33 , že darmo a bezprávně 
trpím, ale divím se lidské proti mně nezbednosti 
[a nelítosti], v kterémžto miestě neřku ke čteni ale 
ani k vidění moci ;;4 <sem> neměl. « Nechám skrú- 
cení mysli, kteréž musil na každý den mievati, 
jenž jest mohla z něho všicku pamět vytočiti. 
Avšak tolik umělých mužuov a najmúdřejších 
k svědectví svých dómysluov přivodil, tolik dok- 
toróv cierkve sv. k smyslu^ svému připomínal, že 
dosti a předosti by/lo by, by ten vešken čas Í53bč 
v najvětčím uprázdnění a upokojení s učením 
pilným múdrosti se obieral. 

30 =_- lat. cum lacesseretur; Velsl. a mnozí mu od- 
mlauvali. — 31 = mlčel. — 3 - =^ vypravoval. — 33 = It. in- 
gemiscere, Velsl.: hořekuje a si stěžuje, — Si — možnosti, 




90 O MUČENÍCÍCH ČESKÝCH KN. V. 

Hlas jeho pochotny 35 , prostraný 36 a zvučný 
bieŠe^v s nějakým duostojenstvím a činy řečňu- 
jících jakoby <aneb k popuzeni ukazoval) aneb 
jimi k slitování hýbal, jehož však nikdyž nežádáše 
ani dojiti prosieše 3S . Stál jest bez lekánie a bez 
strachu, smrti se neboje, nébrž jie žádaje. By byl 
tu, řekl by, že druhý mistr Kato 39 jest. Ó muže 
věčné památky lidské hodného! Nechválím, 
držalli jest co aneb smyslily proti ustaveni 
cierkve sv., než divno mi uměnie jeho, mnohých 
věci poznánie, výmluvnost, řeči pochotnost 40 a. 
v odpoviedáni múdrost. Ale bojim se. by to 
všecko k škodě jeho nebylo jemu od přirozenie 
pójčeno. 

Potom dán mu čas ku pokání za dva dni. 
Mnozí k němu přicházeli, mužie dospěli, aby jím 
hnuli od smysluovsg jeho, mezi nimižto kardinál 
Florenský 41 přišel k němu, aby jej navedl na cestu 
pravú. Ale kdvž v zatvrzeni trval [v tom], od 

<30. května „ , „ 

1410) sněmu odsuzen jest za kaciere a ohněm upálen. 
Veselým čelem a jasnú tváři na smrt svú vyšel. 
Nelekal se ohně ani muk ani smrti. Nikdy žádný 
z Stoj kov nebyl tak stálé mysli a tak pevně na 

35 = líbezný. — S6 = obsáhlý, rozmanitý. — z ~ = byl. 
— y* — prosil. — 30 = U. alterum Catonem, Velesl. druhý 
Kato; překladatel si tohoto slavného M. Porcia Katona 
mladšího (f r. 49 př. Kr.) zaměnil s neznámým původcem 
obecné rozšířených mravoučných dvojverší, nazývaným 
y,mistrem Katonemasr. — 40 = líbeznost. — 41 Byl to Frant. 
Zabarella, také Husův soudce. 



EPIŠTOLA POGGIOVA 9\ 

smrti, jako tento, jiež žádati zdáše aa se. Když pak 
přijide i2 na miesto smrti, sám .se svlekl /. rúcha a 
pak, poklekfl] na kolenu, podive se mel,, k tomu 
kolu, k němuž přivázán byl. Najprvé provaz} 
mokrými, potom řetězem náh k kolu připnut 
jest. Potom / dřievím obkladen až do prší ne /S4aa 
malým, ale hrubým, mezi něžto slamů proměšo- 
vali. A když plamen přičinichu 4 », počal jest 
zpievati pieseň nějaká, jehožto dým a oheň za- 
razil. Toto pak nejve<č)čí znamenie jeho stálého 
úmyslu^, že když kat z zadu chtěl oheň zapáliti, 
aby on neuzřel, řekl jest: »Přistupiž sem a před 
tváří mú zapal oheň; neb bychf se jeho bál, ni- 
kdyť bych. byl sem nepřijel. « 

A tak tiem obyčejem muž, krom viery, slav- 
ný umřel jest. Vidělť sem to vyjitie a skonánie, 
\Šecky sem běhy shledal. Z nevěryli jest pak čili 
z zatvrzenosti to učinil, neviem. Jistě z školy 
múdrosti utracenie muže vypsal by takového 4 -. 

Dlúhúť sem rozprávku z kratochvíle sepsal; 
neb, nemaje co činiti, chtěl sem tobě vypsati věc 
velmi rozprávky předkuov našich hodnú. Znám 
t<», že ani onen Mucius 4 , ; tak smělým úmyslem 

*2 = přišel. — 43 = poklonil se, It. veneratus est, 
Velesl. modlil se. — 44 = přičinili, přiložili. — 45 = U. 
čerte ex philosophiae schola virům interemptum esse 
deseripsisses; i Velesl. neobratné v pravdě ze školy filo- 
sofské smrt tohoto člověka vypsati by mohl. — 46 Míní 
se ovšem Seacvolu, 




9? O MUCENÍCÍCH ČESKÝCH KN. V. 

netrpěl jest upálenie jednoho audu, jako tento 

celého těla. Ale ani Sokrates tak dobrovolně jed 

pil, jako tento oheň přijal. 

Ale na tom bud dosti. Odpustiž slovóm mým, 

zeť sem prodlužil, ale ta věc větčieť by rozprávky 

potřebovala. Ale nechtěl sem býti přieliš mluvný. 

Mějž se dobře, utěšený Leonarde! 

V Konstanci, třeti den máje 47 měsiece, když- 
to Jeronymus muky trpěl, léta Božieho tisiecého, 

čtyřistého sedmnáctého é8 . 



47 Neobratný překlad It. III. Kal. Junii (= 30. květ- 
na). — 48 Ovsem chybné doplněno (ní. 1416); v textu 
Poggiově vr ocení není. 



ZEVRUBNÉ DOKLADY. 




O PETROVI Z MLADF.NOVIC 



O Petru 2 Mladenovic poslední sbírku dat učinil 
1876 Jos. Jireček, Rukovět, s. v., na němž se zakládají 
i výklad Jar. Vlčka v Dějinách české Literatury I, 134, 
životopis J. Teigeův v Ottově Slovníku naučném, XVII 
(1901, s. v.) a poslední informace A. Krausova, Husitství 
v literatuře, zejména německé (1917, I, 73 — 4). O jeh<r 
menších spisech podnes cenná jest práce Fr. Procházky 
ve Zprávách král. č. Spol. nauk, 1882, 310 — 313; text ve- 
liké latinské relace vydal podle nejúplnějšího rukopisu 
musejního C. Hófler 1856 (Geschichtschreiber der hussit. 
]5e\vegung, I, 103 — 315), později (r. 1869) P'ik jeho obje- 
vitel Fr. Palacký, Documenta, 237 — 326 (avšak doku- 
menty jsou z tohoto otisku vyňaty a text uspořádán 
chronologicky). O rukopisech jeho máme podnes data 
jenom velmi neúplná; nejlépe Palacký v úv. k Docura. 

U Palackého (i u Hóflera) popsán také zevrubně 
nejznámější rukopis Relace, snad majetek Mladenovice 
kdysi samého, Musejní, z pol. XV. stol., sign. VITI F 38 
(v našem vydání se označuje zkratkou Mlad.). 

Nejstarší překlad německý vydán byl 1529 v Hage- 
ravě péčí J. Agricoly (Schnittera) s obšírným titulem 
»History und warhafftigc Geschicht, wie das heilig 
Evangelium . . .« (atd., viz zevrubný titul v Zíbrtově 
Kibliogr. IT, 14101), překladem Mik. Krompacha; odtud 
pak čerpány životopisy v Stumpfiových Dějinách koncilu, 
Rahusových Historiích mučeníků atd. Textu latinského 
vydána r. 1527 jen část poslední, celý vyšel poprvé 
r - 1537 ve Wittenberce pod názvem »Epistolae qtnedam 
piissimae et eruditissimae Johannis Hus« . . ., odtud pak 
čerpány pozdější texty i překlady. 



% ZEVRUBNĚ DOKLADY 

^Zirot Husův počínající slovy ,Znamenav, že 
mnozí', je zachován ve 4 rukopisech vídeňských (dv. kn. 
4519, 455°. 45-4 ;i 4557) a pražském křižovnickém (sign. 
XXII A 4, pg. 367 — 400; zprávu o něm Polívka, Dtě 
povídky 1889, 95 — 98), pak v rukopise íreiberské gym- 
nasijní knihovny (v. zprávu Gollovu ve Zprávách král. 
c. Spol. nauk 1878 a také při otisku ,Yypsání o m. Jero- 
nýmovi' 1878, V — Yll) a nepochybně i v několika jiných, 
nyní neznámých. První otisk je pak 1495 ve sborníčku, 
přidaném k Passionálu (a jeho otisku r. 1525); odtud byl 
také přeložen do latiny (nejznámější otisk je r. 1558 
v Historia et monumenta Mag. J. Hus II, 344 — 348) a 
jinam; odtud také pojat 1563 (a 1564) do vydání 
Husovy Postilly (B IP— VI' ; 1564 A VI*— B VI') a 
<dtud konečně otiskován zvláště; dvojí otisk chová se 
v Museu; jest bez data, ale neshodný navzájem; podle 
Zíbrta (Bibliogr. č. hist. II, 14100) pocházejí z r. 1507 
a ^600; starší drží se věrně prvotisku (sign. 36 F 19 
»Život v naději Boží M. Jana Husi«), mladší (sign. 25 
E 17 »Život M. Jana Husa, kazatele slova Božího«) 
značně mění. A podle prvních vydání sepsali své životo- 
pisy také 1533 kněz Heremira, 161 1 Šimon Valecius a j.; 
podle nich složil i své »spisy a kázaní« »o sv. a blahosla- 
vených mučedlnících českých« 161 1 — 1619 m. H. Žalanský. 
Podle tohoto životopisu, ale také podle pozdějšího života 
Jeronýmova vznikl báchorkoví tý text, zachovaný v ruko- 
pise roudnickém (přesně otiskl 1888 Ad. Patera ve Yěstn. 
král. č. Spol. nauk 136 nn.), jejž jako domnělou původní 
f>ráci Mladenovicovu vydal dr. Y. Chaloupecký 1913 (Petra 
z Mladenovic Zpráva o utrpení a smrti M. Jana Husa) ; 
průkaz o nesprávnosti toho mínění podán v Ženských 
Listech, 1914, č. 5, 4 — 6). Podle Erbenova opisu rukopisu ví- 
deňského č. 4524 otištěn text náš 1870 ve sbírce »Duch 
Jana Husi«, str. LIY — LXXII; k ní se vztahují varianty 
našeho vydání. 



ČTYŘI EPIŠTOLY HUSOVY 



97 



Čtyři epištoly Husovy vyskytují se v rukopisích 

nejhojnějších; zprávu o těch rukopisích podává 1900 má 
Literární činnost M. Jana Husí na příslušných místech. 
Zde třeba si. všimnouti jen těch rukopisů, kde tyto čtyři 
epištoly přicházejí pohromadě. Jsou to hlavně rukopis 
Klem. XI I) (), kde pořádek jest (proti pořádku našeho 
textu) I, II, IV, III; pak rukopis freiberský, kde jest 
pořádek II, I, IV, lil; dále rukopis křižovnický (s ; 
řádkem 111, II, 1, l\), rukopis kapitulní X 48 (pořádek 

I, II, IV, III). rukopis vídeňský (dv. knih.) č. 4557 (týž 
pořádek), č. 4902 (pořádek III, II, I, IV), č. 4524 (po- 
řádek í, II, III, IV) a nepochybně ještě mnohé jiné. 
Z nich pak otištěn text ponejprv opět r. 1495 ve sbor- 
níku, přidaném k Passionálu (a jeho otisku r. 1525), odtud 
pak v našem pořádku přeloženy do latiny (pod mylným 
názvem »Tres epistolae«, podle správně pochopeného 
obsahu) r. 1536 (a pak jindy) a do němčiny (»Vicr 
christliche Briefe«); odtud také pojaty — a ještě jedním 
listem rozmnoženy — 1563 do Postilly, r. 1564 pak 
v novém vydání rozmnoženy dvěma dalšími epištolami. 
V překladech latinském i německém (a francouzském, 
anglickém, ruském a j.) otiskovány pak v hojných sbír- 
kách pozdějších velmi často — a také ovšem i ve sbírkách 
českých, jichž základem však bývají již rozmnožené a po- 
změněné otisky Postili z r. 1563 a 1564; naposled otištěny 
arci také v souborném vydání Husových Listů u Erbena, 
Palackého, Mareše (1891) a mém (v Světové knihovně 
1915 a o sobě 1017). 

Chronologický pořádek našich listů není ovšem 
správný; měl by býti, jak mají některé rukopisy, III, 

II, I, IV. Také se ovšem zdá, že list č. IV. nebyl původně 
pojat do naší sbírky, nýbrž že obsahovala jen první 
3 listy apoštolské. 2e nejstarší list rozluční položen na 
místo poslední, bylo by lze vyložiti jeho obsahem; na- 

»Mučeníci € 7 



98 ZEVRUBNÉ DOKLADY 



proti tomu nesprávný pořádek prvních dvou vznikl asi 
nějakým přeho_ením, jež však již zůstalo. 

Český protest jest zachován v latinském znění v jed- 
nom originále (protestu rytířstva čáslavského) podnes 
v "knihovně university edinburské; též v latinském znění 
byl vydán "již r. 1524 a pak často. Je mnoho jiných ruko- 
pisů a otisků — o některých z nich informuje nyní kniha 
V. Novotného, Hus v Kostnici a č. šlechta (1915 ; ně- 
které doplňky přináší Č. časopis historický 1915 — 1917) : 
tam jest uvedena zevrubnější literatura. Český text otiskl 
poprvé sborník Passionálu r. 1495; odtud pak tištěn 
r. 1525 znovu a ve vydáních Postihy (1563, 1564) i j. 
Nový otisk, podle Passionálu (?), učinil Palacký 1845 
v Archivu českém IÍT, 187 — 193, nahradiv však výpočet 
panstva svým soupisem šlechty české exemplářů kost- 
nických; odtud pak nový otisk u Novotného na m. u. 
Tu vynechána však veškera jména a také text upraven 
ztela volné. 

Překlady latinské a německé některé uvedl No- 
votHý (1915, Hus v Kostnici a česká šlechta, 35 — 40). 
Jiné (také francouzské a anglické) uvedeny v Čes. Časop. 
histor. 191Ó; ale možno ještě doplniti překlad německy 
u Palackého 1845 (Gesch. v. Bóhmen, III, 1, 374 — 376), 
polský u Glisczyriského 1859 (Hus i Husyci, 130 — 136), 
ruský u Klevanova 1874 (1876, Istorija religioznago dvi- 
ženija v Čechách, 851 — 854: z Mosk. Čtení IV, 1874) atd. 
Podle zprávy Gollovy lze souditi, že rukopis freiberský 
obsahuje i opis našeho českého znění; viz níže. 

Život Jeronýmův zachován jest v rukopise frei- 
berském, odkud jej vydal Jar. Goll r. 1878 (»Vypsání 
o m. Jeronymovi«). Tištěn byl pak poprvé opět r. 1495 
při Passionálu (a znovu r. 1525), odtud pak zvlášf o sobě 
r. 1525 (toto vydání otiskla r. 1864 Mikšova Beseda, 
II, 35 — 36, 41 — 43) a nejspíše ještě o něco později. 
Aspoň vídeňská dvorní knihovna má exemplář »Život 



ČESKÝ PROTEST. ŽIVOT JERONÝM ŮV 99 

a skonáni slavného mistra Jeronýma*, jejž popsal 

\ ruhnč F. Menčík v Časopise Musea král. českého 1877, 

635 — 637, podle něhož pochází /. první polovice XVI. 

století. Možno ovšem, že obojí tento t i >k jest totožný. 
Tištěn dále i později dvakrát (exempláře jsou téhož 
rázu jako exempláře života Husova a mají v knihovní 
piusejní tyté/, signatury). Starší (/. r. 1598?) s nadpisem 
•(Počíná se život a skonání slavného M. Jeronýma* má 
v exempláři musejním rukopisně doplněn překlad listu 
Poggiova a přidány dvě písně o Jeronýmovi (»Jak byl 
něený Jeronym« a »Církev chof milá«), mladší (z r. 1600?) 
s nadpisem »Život a skonání si. m. Jer.« (atd.) přidává 
na konec modlitbu, také v rukopise freiberském zacho- 
vanou. Tento poslední text shoduje se skoro úplně 
3 textem nejstarším, v prvotisku i r. 1525. Podle téhož 
textu byl pak náš Život doslovně přeložen do latiny 
(1558 v Historia et monum. II 354b — 357a) a do něm- 
činy; podle něho jsou pak pracovány i pozdější životy 
'6im. Valecia r. 161 1 (tištěn 1612) a j. 

O listu Poggiově viz nyní informaci A. Krausovu 
Husitství v literatuře T, 78 — 80 a v Zíbrtově Bibliografii 
české historie II č. 14844 — 14890; ostatní potřebná udání 
jsou již v úvodě. Zmínka Veleslavínova je v předmluvě 
na 1. I 4 2 , překlad sám na str. 326 — 336; ve vydání Gol- 
lově (jenž v}'dal text podle rukopisu freiberského při 
,Vypsání o M. Jeronýmovi' 1878) jsou podány varianty 
překladu Veleslavínova, tak že jest možno srovnati oba 
texty dosti pohodlně. Rukopisný doplněk v musejním 
exempláři Života Jeronýmova (v. shora) se zakládá patrně 
na starším tisku. 

Rukopis freiberský popsal Goll 1877 (v. str. 96) ; 
obsahuje na začátku obšírná akta processu kostnického, 
pak naše čtyři epištoly, Životy Husův a Jeronýmův, list 
Poggiův a pak nepochybně (na 11. 129 — 142, ale popis 
Gollův jest tu jen obecný) český protest, Rukopis je dosti 

7* 



100 ZEVRUBNÉ DOKLADY 



V 



chybný, spíše z druhé než ještě z prvé polovice XV. století, 
a shoduje se celkem se staršími tisky i prvotiskem. 

Rukopisy vídeňské jsou zevrubně popsány již 
1794 Mich. Denisem (Codd. theologici), pak K. J. Erbe- 
nem 1868 (v III. díle Spisů Husových), konečně Pa- 
lackým v úvodě Dokument. Mají text dobrý, asi stejný; 
starší otištěn v »Duchu«, ale jest velmi neúplný, podle 
jazyka pochází též asi z 1. polovice XV. století. 

Nejstarší z nich (č. 4519, z doby po r. 1417) podává 
»Život Husův«, nadpisuje text »Z Pašije M. J. Husi« 
a obsahuje i závěr; po něm následuje č. 4524 (z doby 
po r. 1420), jenž obsahuje (kromě 4 epištol Husových) 
latinský text závěru Mladenovicovy Relace (fol. 54 — 57) 
a před tím (f. 45 — 53) jeho překlad »2ivot Husův«, 
otištěný v »Duchu«; jeho varianty jsou všude v našem 
vydání míněny zkratkou »Víd.«. Rukopis č. 4550, asi 
z téže doby jako předchozí, obsahuje týž text »Živora 
Husova« bez závěru, rukopis č. 4557 (z doby po r. 1434, 
•snad z konce XV. stol.) text »Života Husova« téže po- 
doby. 

Rukopis křižovnický, pocházející z konce XV. stol. 
a popsaný Polívkou (zvlášť zevrubně popsány naše texty: 
Dvě pov. 97 — 98), má text značně pokažený a horší, 
nežli prvotisk; má své libovolné přídavky (kde na př. 
\ id. píše »pro Bóh«, píše Křiž. »pro milého Pána Boha«; 
kde Vid. »dnes«, tam Křiž. »dnešní den« atd.; o těch 
chybách a přídavcích viz v Osvětě 1915, XLV, 258 — 260) — 
a jeho varianty možno přijímati jen s jistou opatrností. 

Prvotisk z r. 1495 chová se dnes jako přívazek 
v rukopise jenském; od r. 1792, kdy jej na místě ohledal 
Dobrovský (viz zevrubný a mistrovsky správný popis 
i výklad 1796 v jeho »Litterarische Xachrichten von 
einer . . . Reise . . .«, str. 6 — 8, kde také průkaz, že byl 
částí Passionálu, ale jenom k některým exemplářům při- 
dávanou a proto jen v některých exemplářích v rejstříku 



s X\\uteof Me 



RUKOPISY A TISKY NEJSTARŠÍ. 



lni 



uváděnou), byl popisován velmi často, posledně Chy- 
tilem \ ECatalogu výstavy Husovy, pořádané universitou, 

r. 1915, 44 45, kam pm literaturu odkazuji. Má touá 
úpravu, jako Passionál (folio, dvousloupcový tisk, 

obrázky, kapitoly naznačeny) — a jeho texl možno 
poznati z otisku přesně, jazyk i pravopis jest celkem 
normální; i a y se liší, mimo po c, s, z, č, š, ž, ř; délky 
bývají naznačeny, taktéž interpunkce a veliká písmena. 
Text jest čerpán z rukopisu velmi dobrého- jsou o 
mnohé chyby tiskové i jiné (na př. místo ,Henricus 
Píro' čte .Henricus tepruv'), tiskař dosti neoterisuje (m. 
imperfekt na -áše klade -al, místo -ó- často -uo- atd.), 
ale jinak se celkem velmi shoduje s rukopisem frei- 
btrským i vídeňským. Má také dosti často pravopisnou 
zvláštnost tehdy obvyklém, že přechodník minulý (podle 
příčestí) píše s -/: tedy klekl = klek; podle toho vy- 
tiskl i jedl = j e d (= venenum, v Poggiovi). Museum 
království českého má velmi přesný opis (pod sign. IV 
A 28), pořízený kdysi dr. Zdeúkem Nejediým, podle 
něhož jest pořízen náš otisk. O jeho vnější úpravě a 
pravopisu poučuje zevrubně snímek shora připojený ; 
obrázek upálení Husova je potom při upálení Jeroný- 
mově prostě opakován. Snímek byl pořízen původně pro 
katalog Husovy výstavy r. 1015 nákladem university 
a J. M. rektor p. dv. r. V. Janovský svolil laskavě k jeho 
otisku. 



Tisk z r. 1525 nově nalezl a v krásném článku ze- 
vrubně popsal St. Souček (v Časopise Moravského musea 
zemského XI, 136 — 140) r. 191 1. Velmi zevrubný a 
vzorně svědomitý popis Součkův provedl svůj úkol do- 
konale; že nedošel všude na sám konec, ačkoli vývody 
jeho takřka ukazují již budoucí řešení, jest spíše pře- 
kvapením nežli omylem; ani on ještě neměl jasného ná- 
zoru o autorství Mladenovicově. 




102 ZEVRUBNÁ DATA 

Tisky ostatní a překlady všecky zakládají se na 
prvotisku z r. 1495 (a jeho otisku z r. 1525); toto kon- 
statování vysvětlí, proč není hleděno k úplnosti va- 
riant. Překlady i originály jsou citovány zřídka, věc 
jest dosti jasná; ale na doklad, jak přesně a doslovně 
jest překládáno ze starších textů do češtiny a jak přesně 
zase ubohý překladatel překládal český překlad do latiny 
humanistické, uvádím na př. z XI. kap. Živ. Jeron.: 

Lt. orig. (Opp. II 352b): »Et ego post mortem meam 
relinquam in conscientia vestra remorsum et clavum in 
cordibus vestris et čito vos omneš, ut reřpondeatis mihi 
coram altissimo et justissimo judice infra centům annos.« 

Český překlad: »Já vám po své smrti ostavuji v va- 
šem svědomí osten a hryzenie a poháním vás před naj- 
vyššieho a najspravedlivějšieho súdci, Pána Boha všemo-, 
húcieho, abyste mi po sto letech odpoviedali před ním.« 

Lt. překlad (Opp. II 357a): »Ego vero post fáta mea 
vestris conscientiis stimulům infigo et morsum ac appello 
ad celsissimum simul et aequissimum iudicem Deum 
omnipotentem, ut coram eo centům annis revolutis respon- 
deatis mihi.« — — 

Podobně na př. Yí. kap. Živ. Husova: 

Lt. orig. (Docum. 317): »Die vero sequenti, quae 
erat VI a dies Julii, alias sabbato post Procopii, in 
octava beatorum Petři et Pauli apostolorum, dictus 
M. J. Hus ductus est per Rigensem episcopum ad eccle- 
siam maiorem civitatis Constantiensis . . .« 

Český překlad: »Druhý den nazajtřie v sobotu 
v ochtáb sv. Petra a sv. Pavla apoštolóv, jenž bieše den 
šestý června měsiece, M. J. Hus veden jest skrze arci- 
biskupa Rigenského, Pruského zákona, k kostelu velikému 
toho města Konstanského . . .« 

Lt. překlad (Opp. II 344b): »Postero die, h. e. mensis 
Junii sexto (is autem est a feriis divi Petři et Pauli 
octavus), Hussius ductus est ab archiepiscopo Rigentino 



PŘEKLADY DO LATIN Y. 103 

ex factione r&v orav^o<pó^o)v ad magnum illud Constan 

ticnsť templům . . .« 

Nebo v Českém protistu (ze začátku a z kóno 

Latinský text (Docum. 581 ;i 584): »Sane quia iure 
naturali et divino cuilibet iubetur... — — praemissia 
tamen non obstantibus . . . religiosis, modestis e1 cou 
stantibus . . .« — — 

Český text: »Poněvadž právem přirozeným i boi 
skvrn každému jest přikázáno ... — — aby, COŽ jest 
předepsáno, nebyle na překážku... nábožných, pokoj 
nýcii a stálých .. .« — - — 

Latinský překlad (1536, Třes epist.) : »Quandoquidem 
iure naturali cuilibet mandátům est . . . — — ita tamen, 
ne ante seriptis quicquam derogetur . . . devotos, humiles 
et constantes . . .« — — 

Nejstarší překlad latinský vyšel již r. 1527 »Histona 
Joh. Hussi et Hieronymi Pragensis fideliter relata« 
(exemplář v Museu sign. 44 G 24) : obsahuje na A 2 — Ba 
překlad Života Husova, B 3 — C 3 překlad Života Jeroný- 
mova, na C s — D 4 text listu Poggiova. (Překlad epištol 
vyšel r. 1536, Český protest podle textu latinského již 
r. 1524J 

Otisk zde předcházející podává věrně, novým pravo- 
pisem a interpunkcí (nadpisy kapitol jsou vzaty z po- 
zdějších tisků, někdy přidány také z rukopisů: hlavně 
křižovnického, jindy z rukopisu klementinského; vždy, co 
přidáno, vloženo do závorek (špičatých) a vzadu, v se- 
znamu odchylek, označeno, odkud vzato), text »evangelia 
Petrova« podle prvotisku z r. 1495. Všude tedy, kde text 
je správný, otištěn prostě text Passionálu a nepodávány 
seznamy chyb rukopisů nebo pozdních otisků. Za to všude, 
kde jsou v něm chyby tiskové nebo opisovačské, přijato 
do textu vždy čtení původní správné a chybné čtení od- 
kázáno dozadu, do odchylek rukopisných. Také rozdělení 
na odstavce a rozčlenění jiné provedeno tak, aby dnešní 



104 ZEVRUBNĚ DOKLADY 

čtenář text četl lehce. Celkem tedy všecko je přesné 
podle prvotisku kromě odchylek, jež jsou vzadu ozna- 
čen}*. 

Od toho pravidla ustoupeno jenom v těchto pří- 
padech. Při listech Husových, k nimž máme daleko starší 
přesné zapsání Mladenovicovo, volen pravopis a hlásková 
lorma Mladenovicova (tedy ,sem' ,bóh' ,sě' ,pře' — místo 
Jsem', ,buoh', ,se'), aniž však tyto malicherné odchylky 
označovány; ovšem kde změněn pořádek slov nebo slovo 
vůbec, tam všude každá odchylka od originálu označena. 
Podobně při ,Českém protestu', kde známe jména panstva 
ze starších a lepších latinských originálů, položena do 
textu jména původní a na odchylky Passionálu upozor- 
něno vzadu. Konečně někde také měněno a opraveno 
podle latinských originálů — i tu všude podána zpráva 
zevrubná. (Rozdělení na kapitoly je sice naznačeno již 
v rukopisích a také v prvotisku; ale označení kapitol 
jest, jak řečeno, přijato z tisků a rukopisů pozdějších. 
Starší vydání [v ,Duchu', Gollovo, Palackého a j.] po- 
dávají čtenáři obraz textu nerozčleněného.) 

K textu jsou připojeny poznámky, jež vykládají ne- 
známá slova nebo nejasné věci; počet jich mohl by snad 
býti větší, ale byly schválně omezeny. Na okraji pak 
připojena správná data a čísla listů, stránek a sloupců 
rukopisu jenského (= prvotisku při Passionálu). 

Odchylky pramenů podávají různočtení rukopisná 
i tisková, ale s jistým omezením, jak bylo vylo- 
ženo. Nejsou tu tedy podány odchylky jiných textů od 
správného čtení, nýbrž jen odchylky našeho prvotisku. 
Písmě P označuje vždy čtení našeho prvotisku, F rukopis 
freiberský (podle vydání Gollova), Vid. rukopis vídeňský 
(4524, otisk v Duchu Jana Husi), Křis. rkp. křižovnický 
(popsaný pěkně J. Polívkou 1889) atd. Značka + ozna- 
čuje, že to a ono jest přidáno v textech jiných, závor- 
kami [rohatými] označeno to, co v textu samém pokládá 



FORMA VYDÁNÍ. 105 



i pozdějši interpolaci; do (špičatých) závorek vlo- 
ženo to, co v našem prvotisku sice vynecháno, ale 
\ prvotním textu bývalo. 

Úkolem vydání jest podati text »Paterých knížek 
v nejstarší a nejsprávnější formě dnes dostupné. K tomu 
konci užito hlavně Passionálu z r. 1495, pak Mladen 
vicova rukopisu musejního sign. \ Ml F 38, vídeňského 
rukopisu ě. 4524, křižovnického sign. XXII A 4 a sbor- 
níku freiberského. Nebylo úkolem vydání podati prvotní 
text kiisů, z nichž »Knížky patery« srostly. Je patrnoj že 
texty ty byly již porušeny: v Životě ilnsově i v Českém 
protestu vnikly na několika místech pozdější varianty do 
textu (ty jsou položeny do závorek [rohatých |, vyškytají 
se nyní i v prvotisku i v rukopise freiberském (a ovsem 
v tiscích pozdějších) — a takové pozdější přídavky nalez- 
neme i v textecli nejmladších, v Životě Jeronýmově a 
Listu Poggiově. V Životě Jeronýmově (str. 68 pozn. 39) 
nepochybně původní »praesidentes« bylo přeloženo jenom 
»vládaři«; teprve pozdější čtenář přidal si přípisek 
»starší« — ale tento přípisek vnikl již do všech našich 
textů; v Listu Poggiově původní »malorum operum 
effectores« přeloženo »dělníci zlých činuov« — ale v na- 
šich textech již všude přibyl druhý překlad: »činitelé 
hanebných skutkuov«. Tu vydání »Knížek paterých« musí 
se spokojiti textem, jaký právě »Knížky« přijaly a pů- 
vodní ryzí znění musí odkázati vydání jednotlivých těch 
textů samotných. Nejpatrnější jest tento případ při li- 
stech Husových: bylo by snadno ukázati, že jejich znění 
jest někde nedokonalé — ale veškeré naše texty podá- 
vají je svorně. A oprava jeho byla by asi zrovna tak 
nesprávná, jako kdyby chtěl někdo překlad bible Kra- 
lické souditi podle nejstaršího textu řeckého, když pře- 
kladatelé užívali značně pozdějšího a pozdními přípisky 
znesvářeného textu Erasmova. 




106 ZEVRUBNÉ DOKLADY 



Budoucí vydavatel Mladenovicův ovšem text »Zivota 
Husova« (uzná-li jej za dílo Mladenovice samého) upraví 
se zřetelem k latinskému originálu a všem textům do- 
stupným; vydavatel Husí ! v nespokojí se při vydání jeho 
listů jenom texty našimi; podobně nový vydavatel »Čes- 
kého protestu« atd. Ale takové pronikavé úpravy kri- 
tické musilo se vydání našich »Knížek paterých« zříci; 
musilo se spokojiti textem, jejž měli naši skladatelé, 
třebas vydavatel dobře ví, že tento text jest vadný — 
a musilo dále se spokojiti jednotlivými poukazy v po- 
známkách při textu a v »Ukazateli« vzadu, že tento text 
má asi tolik nesprávností, jako na př. texty starých na- 
šich legend latinských o domácích světcích, přešlé do 
římských breviářů. 

Konečně ovšem se rozumělo samo sebou, že po- 
nechány jazykové i pravopisné zvláštnosti našeho prvo- 
tisku, třebas někdy nebyly důsledné a spíše vznikly 
nedopatřením pisatele nežli odch>lkou jeho nářečí. - — 



ODCHYLKY PRAMENU. 



EPIŠTOLY HUSOVY 



I. Epištoly Husovy. 

Epištola i. vzkazuje Mlad.: vzkazuji /'. 

v ii í . . X přebývali Mlad.: nemá P. u m y b I 

Mlad.: v mysl P. — znamenali Mlad.: xnanali /' myl- 
né. — pyšný Mlad.: pyšný a P. — ani s 1 y š a 1 Mlad.: 
ani slyšel P. — H i š p a n i Mlad.: 1 spáni P. — h i s k.n p 
Mlad.: před Jan klade P. — na j lepši e Mlad.: naj- 
lepší P. — viděli Mlad.: věděli P. (i v Post. 1564). 
ten Mlad.: an P. — třidcěti Mlad.: třiceti P. 
které Mlad.: kteréž P. (i tisk Post.) — všichni 
Mlad.: všickni po řku klade P (a tisk Post.). — prav i 
Mlad.: pravím P. — prvý Mlad.: první P. — vši c h- 
ni Mlad.: všickni P (a Post.) — mlčeli Mlad.: kři- 
čeli P (a Post.) — věččie: větčie Mlad., větší P. 
odpověděl a Mlad. : odpoviedal P. — nižádný 
Mlad.: žádný P. — všichni Mlad.: všickni P. — 
Bohu Mlad.: nemá P. — pavučina Mlad.: paučina 
P. — Mor a věn é Mlad.: Moravané P. — neb Mlad.: 
ne P. — jež Mlad.: jenž P fa tisk Post.) — jest 
Mlad.: je P (a tisk Post.) — tof Mlad-: to P (i Post.) 
— písma Mlad.: po mistróv klade P (i Post.) — ■ aby 
Mlad.: abyste P (i Post.) — odvolání Mlad.: odvo- 
lávání P. — bude Mlad. + až P (i Post.) — Janu 
Mlad.: Jana P. — čekání Mlad.: cákání P. — Bóh 
Mlad.: před móž klade P (i tisk Post.) — zprostiti 
Mlad.: -f Amen P (i tisk Post.. It. překlad atd.) 

E pistol a 2. <l) r u li á e p i š t o I a X tato): 
tento nadpis jest v rkp. Klem. XI D 9 fol. 2i6 v . — 



[vzkaz 11 j c] P 
s p i e v a 1 i Mlad. 
P. — jež Mlad.: 
kázal klade P. — 



(a tisk Post.)- neutají rkp. pro- 

přebývali P. — aby Mlad.: abyste 
jenž P (a Post.) -- Bóh Mlad.: po 
- sú Mlad.: tu P omylem tisku. — 
XXXV .. XLY° Mlad.: v třideáté a v páté aneb ve 
čtyřideáté a v páté kapitole P. — spálili Mlad.: pálili 
P. — jednoho Mlad.: nemá P (i Post.) — milo- 
stivý Mlad.: po avšak klade P (i Post.) — co Mlad.: 



110 ODCHYLKY PRAMENŮ 



což P (i Post.) — své Mlad.: po jim klade P (i Post.) 

— milosrdný Mlad.: milostivý P. — Mat. 24° Mlad.: 
sv. Matúše v čtyřmecietmé kapitole P. — také Mlad.: 
tak P. — ani Mlad.: aniž P. — mohlo Mlad.: po by 
klade P (a Post.). — nebť Mlad.: neb P. (dvakrát). — 
lekne Mlad.: lelne P omylem tisku. — mnozí Mlad.: 
po že P. — toto Mlad.: tohoto P. — létě Mlad.: 
v letě P. — Nu Mlad.: Nuž P. — že nemóž hřešiti 
Mlad.: nemá P. — jurřsty Mlad.: juriste P. — již 
živí Mlad. : j ímž živí P. — nedostatka Mlad. : 
nedostatku P. — útočiště z K. j. uteklo a Mlad.: 
nemá P. — ho Mlad.: jej P. (po obakrát) — Však 
Mlad.: Avšak P fa Post.) — zevně Mlad.: zjevně P. — 

— ho Mlad. : jeho P. — pohaněli a prokleli 
Mlad.: piokleli a pohaněli P (a Post.) — sú Mlad. 
nemá P. — jest i Mlad.: jest P. — svědomo Mlad. 
po vám P. ■ — Ježíš Mlad.: Buoh P. — z v á s Mlad. 
po jest klade P (a Post.) — a jeho Mlad.: jeho P. — 
vědúe.e Mlad.: vidúc P. — vynesli Mlad.: po naň 
klade P fa Post.) — v ě d ú c e Mlad. : vědúc P. — že jest 
tak zlý mordéř Mlad. : nemá P. — přepustili 
Mlad.: po jemu klade P. — nižádný Mlad.: žádný P. 

— nic Mlad.: po jemu P. — jižf Mlad.: již P. — 
oznámila Mlad.: _1_ a P. — z řeči Mlad.: řěč P 
mylně. — č t e v rkp. Klem., J T íd., Křič. f=zlt. orig. Mat. 
XXIV, 13; Mark. XIII, 14 legit) : chce Mlad. P.-roz- 
uměj Mlad.: rozuměti P mylně. — jiné Mlad.: po 
mně klade P a Post. — že jsú Mlad.: jsú P. — Je- 
žíše Mlad.: Jezu P. — věčnu Mlad.: po radost klade 
P (a Post.) — Amen. Mlad.: nemá P (a Post.) — 
Jan Mlad.: svatý Tan P. — jest Mlad.: po sfat 
klade P. 

Epištola 3. ^Čtvrtá.. X tato): nadpis z rkp. 
Klem. D 2IQ". — přebývati Mlad.: to nebeské klade 
P. — vás a Mlad.: a P. — i plnili Mlad.: a plnili 
P. — pravdu Mlad.: po Boží klade P. — z ř ě č í 
Mlad.: řečí P. — ač bych Mlad.: bych P. — Boha 
Mlad.: Pána Boha P. — slově Mlad.: slovu P. — 
lstivých }flad.: po lidí P. — vnitř Mlad.: + jsú P 

— věrně Mladí.: dobře a věrně P. — Boha Mlad.: 
Pána Boha P. — milovali Mlad.: + a P. — s ě 
chválu Mlad.: chválu se P. — ale Mlad.: a P. — nd- 
iinad Mlad.: odjinud P — Leštna Mlad.: Leštny 






EPIŠTOLY HUSOVY. lil 



P. — Myškoví Mlad.: Mykšovi /'. Mikulášovi Post., 

Xirolao //. překl., mylně. — pravdy Mlad.: -t I',. 
P. — sú Mlad.: po mě klade P. — vešken Mlad.: 

nemá P. — což Mlad.: co P . — i z:> Mlad.: a /a /'. — 
za pány Mlad.: paní P. — milý Mlad.: milostivy /'. 

— v milosti Mlad.: nemá /'. — vám Mlad.: po sem 
klade P. — v žaláři Mlad.: + a /'. č a k a j e Mlad.: 
čekaje P. — Pražené Mlad.: Pražané /'. dokud 
Mlad.: dokudž P. — vněm Mlad.: /v slovo klade l\ — 
úfámt Mlad.: úfám P. — vás Mlad.: nemá /'. — 
v pondělí, [v] noci P: u pondělí, v noci rkp. Klem. 
l>, pondělí v noci Mlad. — Němci Mlad.: angelu /'. 
angelu božím Post., poslu rkp. Klem. D; lidům Ger- 
maniím It. překl.; + Amen Postílla, P. 

Epištola 4. Třetie... X tato: rkp. Klem. 
XI D 9 f. 218"; nemá P. — za j tra Mlad.: vzítra /'. 

— vám Mlad.: nemá P. — lístku Mlad.: listu P (a 
Post.) — své hřiechy Mlad.: hřiechy P (a Post.) — 
nám dlúhý Mlad.: nám P. — sú vešli Mlad.: ve^li 
sú P. — pohrabáni Mlad.: pohrabováni P (a Post.) 

— biti, okováni Mlad.: kováni P. — i v novém 
Mlad.: v novém P. — zvláště proti Mlad.: zvláště 
P. — tomu rád Mlad.: rád P. — knížky Mlad.: 
knihy P. — viem Mlad.: viec P. — přečti i Mlad.: 
po je klade P. — u večer Mlad.: nemá P. — »T y t o 
epištoly X české o b c i« P; jinde jinak ; na h . : 
Tuto se skonávají epištoly Mistra Jana Husi sv. 
paměti, kteréžto jesti psal svým věrným, kdyžto jesti 
seděl v Konstancí, v tom městě, v žaláři u vězení 
Křiž. — — 

TT. Život Husův. 

(Úv.) Z n a 111 e n a v . . . X uměli: eelá ta před- 
mluva v Křiž. vynechána; a začíná kap. 1. takto: Od 
narozenie P. Ježíše Krista atd. — o položen í V ni., tisk.: 
a položené o P. — Jana Vid.: nemá P. — stalo a 
Vid., tisk: stalo P. -- nevěděli Vid.: neviděli P, nebyli 
vědomi tisk. — než Vid. tisk: nežli P. — užitečné 
Vid.: užitečnějie P, tisk. — náramných a usta- 
vičných proseb P. tisk: náramného nabádáni e Vid. 

— je Vid., tisk: jest P. — nepři etelé Vid. tisk.: ne- 
přátelé P. — stulili Vid.: zavřeli P, zavřeli a umlkli 






U2 ODCHYLKY PRAMENŮ 



tis } k '~ v tak velikých nesnázech Vid., tisk: 
velikých nesnazek P,- statečně j i e Rd.; statečnějí 
P. — ot Ktrf.; od P (vždy). — 

(Kap i) patnáctého U/7/., řwfc; patnaczeho P 
patnadsteho Křiž. —Jana Pírf. Křis.: nemá P —Husí 
lid.: Jana Husi, jeho P. — jeho trápili Vid 
Knz. : trapní P. — Čechov., svědkóv Křiž Vid ■ 
Cechuov, svědkuov P. — nižádné Křiž.: žádné Viď 
P. — tudiež UtU: nemá P. — několikrát Viď 
Km.: kolikrát P. — čtúce Vid. Křič.: četúce P — 
tudiež Vid. Křiž.: v P až před vydávajíce. — p o'v v- 
k e m a hřmotem Vid.: a p. s chřmotem Kř., a s hřmo- 
tem P. — anebo Vid. Křiž.: neb P. — slyšal Vid 
slyšel Křiž.: slýchal P. — anebo P: nebo U/rf. tfřtó 
— mnozí i id. Křiž. : až po byli P. — n e p ř i e t e 1 c 
Křis. Vid.: nepřátelé P. — a těch lid. Křiž.: + také 
P. — zknihjeho Vid.: z jeho knih P. — adruhde 
J íd.: a druhé A7/~., a druhdy P. — jichž Vid. Křič.- 
z nichž P. — vyznávaje tudiež Vid. Křiž. ; vy- 
znávaje P. — jest Vid.: je P. — 

(Kap. 2.) června Vid. Křič.: črvna P. — Uher- 
ský král Vid.: Uherský P. — klejtoval i Vid. • 
kletou al a P, klejtoval Kr*£. -pana Jana z Chlumu 
l id. Křiž.: před pana Vád. z D. Harfě P. — z knih 
jeho, jakož svrchu psáno stojí Vid. Křič. : 
v. jeho knih P. — c h c e Vid.: nemá P. — p s á t i a Vid. 
Křiž.: psáti P. — před ně Vid. Křič.: po Husi klade 
P. — tento zboř viní Vid. Křič.: viní tento zboř, 
že by byl P. — v i nen Vid. Křič.: po nejsi klade P. — 
svému Vid. Křič.: nemá P. — raděiie omylem: 
správně čti raději U7/. P. Křis. — stoje a Rrf. Křis.: 
stoje P. — odpovědě Uírf. A7/ř. : odpověděl P.-Jene 
UíU Křis. R: -f deku jit z té raddy. ale Křiž. — 
A vždy Vid. Křič. P: žef sem vždy žádal a ještě 
vždy Křis. — které Vid. Křič.: kteréž P. — já učil 
lid. Křiž.: učil P (= /r. o;-;>J. — Janovi Vid. Křič. 
(— lt. orig.): Husovi P. — zdali Vid. Křič.: zda P. — 
tenU) Fítf. Křis.: nemá P. (po prvé) — jemu od- 
povědí Vid. : odpověděv P omylem. — biskupové 
tudiež s t o j i e c e vecechu Vid. : t. b. v. s. P, b. s. 
v. KřiS. — kázavše Vid. Křič.: a kázavse (po řek^e 
klade) P. — odešli sú Vid.: i odešli sú Křič., + od 
něho P. — 



2LV0T HUSŮV. 113 



(Kap. 3.) Jan Vid. Kru. (=z It. or.): nemá P. — 
Rigenského pruského Vid.: Rzygenského pru- 
ského /', Pygenienskeho pražského Křis. — sú se byli 

k a r (1 i n a l o v é, a rcibiskupo \ é, biskupu v é 
Vid. Křič.: se biskupi /'. čakali Vid.: čekali /'. 
až. /'/'(/. Křti.: a /'. ve mše Vid. Křič.: w mši (po 
kostela) /'. — nerodichu Vid. Křič.: nechtěli (po 
vésti) P. — neporušili Vid.: nezprznili Křti., ne- 
poskvrnili /'. — uvedechu ho /'/'(/.: uvedli jej /', uve- 
dechu jeho Křis. — šedi echu Vid.: sedachu Křič., se- 
děli /'. — udělaných Vid. Křič. P (tento po vy-<>- 
kých). — sed i eš e Vid. Křiž.: ±co\(-\ P. K 1 e ni ó v 

Vid. Křič.: Klenóv /' mylně. drže Vid. Křič. /'.. 

+ s křížem P. — té Vid. Křič. P. {tento před nebo). — 
bieše Vid. Křič.: bylo P. — někaký Vid.: nějaký /', 
nikteraký Křis. — udělán Vid. Křič.: udělá /' omylem 
tisku. — kteraký s Vid. Křič.: nějaký /'. — mešně 
Křič.: špalku mešně (po tom) P, mešnie Vid. — při- 
vedše Vid. Křič.: přivedli P. — postavichu Vid. 
Křič.: postavili P. — a on klek n. s. k. d. s. m o d- 
1 <■ š c l 'id. : klek na svá kolena dlúho se modléše Křiž. : 
jeho klekl na svá kolena dlúho se modlil P. — někaký 
Vid. Křič.: jeden P. — Laudensis Vid. Křič.: Lau- 
denský P. — či ni echu Vid. Křič.: činili P. — R í- 
m e n í n.ó m Vid. : Rímaninóm P. — převelmi Vid. 
Křič.: nemá P. — zkazil Křič., Vid.: zrušil P. — 
roztrhuj í Vid. Křič.: rozdělují před nežli P. — toho 
kacieře Vid.- toho před také, kacieře před král P. 

— jakž Vid.: jako P. — z toho Vid.: toho P. -- 

(Kap. 4.) de Piro Vid. Křis.: tepruv P nesprávné. 

— súd Křič. Vid.: saud P. — mistrovi Vid.: 
mistru P, mistru Janovi Křič. — ihned Vid. Křti.: 
hned P. — v y p o v i e d á c h u Vid. Křič.: vypoviedali P. 

— Janem a mezi Vid.: ITusí a P, Janem Husí a 
mezi Křti. — a prelát v Vid. Křič.: Pražským a mezi 
preláty P. — v Ř í m ě Vid. Křič. nemá P. — jinde 
Mlad.: 4- dále P. — dala Vid. Křič.: před mezi 
mistrem klade P. — sú Vid. Křič.: stu P omylem tisku. 

— Husovi Vid.: Janovi Křis. ( odtud pak schází v Křič. 
celá řádka), P. — mistrovi Janovi Vid.: mistru 
Husovi P. — kteréž sú i. z i. k. o. n. vybrali 
Křti. Ild.: také P. — lži Vid.' Křič.: + abv P. 
sepsav Vid. Křič.: sepsal P. — všech Vid. Křič. P. ; 

»Mučeníci«. Q 



H4 ODCHYLKY PRAME NO 

+ věrných P. — I ovšem Vid. Křis.: ovšem P. — 
jedinká Vid. Křis. (== It. orig. unica) : jediná P. —■ 
tu odpoviedáše Vid. Křiž. : odpovídal P. — p o t o m 
dobře Vid.: potom Křič., nemá P. — od po vědě 
Vid.: odpověděv P. — kteréžto Vid. Křič.: 
kteréž P. — čti echu Křič.: četechu Vid., čtli sú P. 

— odpoviedati Vid.: odpověděli Křič. P. — 
chtieše Vid. Křič.: chtěl P. -— sudu Vid. Křič.: 
saudu P. — Janovi Vid.: Janovi Husovi Křič., Hu- 
sovi P. — [ustaven od t. z. i v. k m. Janovi] P: 
nemá Vid., ustaven od toho zboru i vece Křis. — 
M 1 č i ž již Křič.: mlč již P, mlčiž nyní Vid. (= //. 
orig. taceas nunc). — sme Vid. Křič.: srny P. — těm 
pohoničóm a duchovním Křič. : těm póhončím 
a duchovnícím Vidi; ten kardinál těm póhoncóm a du- 
chovním P. — stáchu Vid. Křič.: stáli P. — pro- 
sí eše Křič. Vid.: prosil P. — mě Vid. Křič.: mne P. 

— jenž Vid.: jenž tu P, kteřížto Křič. — nemněli 
P: nemienili Vid., nedomnievali se Křič. — učiníte 
Vid. Křič. (= It. orig. facietis) : učiňte P. — n e d a- 
d i c c h u Křič.: nedachu Vid., nedali P. - — vediechu 
Vid. Křič.: vedh P. — klek Vid.: a on klekl P, tehriv 
mistr Jan Hus klek Křič. — z hóru k nebi zdvih 
Vid. Křič.: vzhuoru k nebi vyzdvihl P. — modléše 
Vid. Křič.: modlil P. — norúčeio Vid. (=z It. orig. 
eommittendo) : norúčieše Křič., porúčcl P. — opět o 
váše Vid. Křič.: opětovavše P omylem. — 

(Kap. 5.) A když d oko nachu Vid. Křič.: když 
sú dokonali P. — svědci Vid.: svědkové P, Křič. — 
toliko Vid.: tolik P, nemá Křič. — dva faráře 
Křič.: faráře dva P, dva farářové Vid. — třic oltář- 
níci Vid. Křič.: oltářníci třie P. — provedli při 
každém Vid. Křič.: pověděli, před každým P. — 
čti echu Vid. Křič.: čtli sú P. — tudiež Vid. Křič.: 
nemá P. — vel substantia Vid. (= It. orig.): neb 
substancialis P mylně, neb sustantia Křiž. — v h ř i e- 
c h u Vid. Křič.: v hřieše P. — v i n n i e c h u Křič. Vid.: 
vinnili P. — mi str opět Vid.: opět mistr P. Mistr Jar, 
Hus opět Křič. (= It, orig.) . — chtieše Vid. Křič. • 
chtěl po povstav klade P. — ok řiče Vid. Křič.: okřikl 
P. — nedá Vid. Křič.: nedal P. — okolo Vid. Křič. 
P.:.+ mne P. — A také Vid. Křič.: také P. — ne- 
dóstojně a Vid. Křič.: neduostojně P. — Bohu 






2IV0T HUSŮV. H5 



Vid.: nemá P. — věci Vid. Křis,: po jiné klade /'. — 
božích Vid.: božských Křti. I'. - čitechu Vid.: 
čili jsú /', četli Křiž. — jeden Vid.: jiný /\m. ., /•,» i 
klade I'. - dovozováchu Vid.: dovodiechu Ki 
dovozovali /'„ — jej Vid. Křis.: nemá P. nejme- 
nov á c li u / "id. Křič.: nejmenovali P. a rty k U 1 y 

Vid. Křič.: artykule P. — t.: totiž l' id, točížto Ki 
nemá P. — božstvie Křič. Vid.: v božství /'. 
t u d i e z / 'id. Křis.: nemá P. — o d p o v ě d ě Vid. Ki í 
odpověděl P. potupuje Vid. Křič. (= //. orig. 

damnat): potupuji P. — porúčel /"/V. Kr«á.: poručil 
P, + si řfná. — jistější a 1) c / p e c n ě j si Ki 
í'íd.: jistějšieho a bezpečnějšieho P. upřiemosti 

Vid. Křič.: upřicmnosti P. — trénásobnie Vid., '/' 
+ aneb troje P, ty násobnie Křič. (= //. orig. dupli- 
catos). — sem Vid. (= It. huc): mmá Křič., P. 
nadto Vid.: nato P. — klejt F?í/. Atíš.: klet P. — 
m I u v i e š e Křič.: mluvě lid., mluvil P. — 

(Kap. 6.) vyvolený Vid. Křič.: vyvolen /'. 
n a Křiž. P (= It. contra) : nemá Vid. — pro ukr á- 
cenie Vid. Křič.: pro krátkost před tuto klade P. — 
a odsúzenie Vid. Křič. : nemá P. — odpoviedáše 
P: odpovídal Vid., odpoviedati Křič. — ětli Vid. Křič.: 
četli P. — n 1 e Vid. (■= It. orig. sed) : a P, i Křiž. — 
učil Vid. Křič.: učinil P mylně. — pravím Vid. 
Křič. (v Křič. zkratkou prawT) : praví P patrně omylem 
tisku. — všeckerny Vid.: všecky Křič. P. — m o li 1 
Vid. Křič. P.: 4- staviti / , (není v It. orig.) — chtěl 
Vid. Křič.: po srdečně klade P. — odsuzování Vid. 
Křič.: odsúzení P. — k n í ž k y Vid. (=z It. orig. libellus) : 
knihy P, kniehy Křič. — jiné Vid. Křič.: jiná P. — 
všecko Křič.: veškernv Vid., všecka P. přelo- 

žené Vid. Křič. : přeloženie P. — odnovědě Vid. 
Křič.: odpověděl P. — knížkv Vid. Křič.: knihy P. 
-- toho Vid., Křič.: tohoto P. — i jednoho Vid. 
Křič. (— It. orig. umím) : ujednoho P mylnř. — klek 
T'íd.: klekl P, nemá Křič. — tudiež Vid. Křič.: nemá 
r> . — m o d 1 é š e Vid. Křič. : modlil P. — o d s ú d i c h u 
Vid. Křič.: odsúdilí P. — dočitechu Vid.: odčitechu 
Křič., kdvž dočtli sú P. — hlasitě Křič.: nemá Vid., 
ho modléše P. — íef Vid. Křič.: že P. — křivě Vid. 
Křič. P.: + odsúdilí P. — odpusť Vid. Křič.: od- 
pustiž P. — prosím Vid. Křič.: nemá P. — tvé Vid. 

8 






116 OD CHYLKY PRAMENO 

Křič.: po pro klade' P. — propovědé Vid. Křis.: pro- 
pověděl P. — posmieváchu Vid. Křiž.: posmievali 
P. — zbavováchu Vid. Křiž. : zbavovali P. — 
oblékl se Vid. (== lt. orig. induebatur) : obleksse Křiž., 
P.; -j- geho P. — [v řízu nebo] Vid. Křiž.: nemá P. — 

b 1 a č i e š e Vid. Křiž.: obláčel P. — nímž Vid, Křiž.: 
nimiž P. — oblačováše: oblačoval se P, oblačoval 
Křiž., oblačieval Vid. — těchto Vid. Křiž.: těch P. — 
svědčili Vid. Křiž. : svědčeni P. — věrně Vid. Křiž. : 
po káží klade P. — okolo sediecí Vid. (=. lt. orig. 
circumsedentes) : okolo sediece P, okolo stojící Křiž. — 
zatvrzený Křiž. (= lt. induratus) : zatracen Vid., za- 
tvrzen P. — jemu Vid. Křiž.: mu P. — stolu Vid. 
Křiž.: štola P. — ho Vid. P.: jeho Křiž., + jeho P. — 
v ze li Křiž. Vid.: vzali P. — řekl Vid. Křiž.: + jest 
P. — Doufám Vid. {— lt. confido) : + já P, Ale 
jáf doufám Křiž. — vydáváchu Vid. Křiž.: vydá- 
vali P. — chystáchu Vid. Křiž.: chystali P. — 
rozdvojenie Křiž. : rozdvojení P. — n o ž í k a m i 
Vid. Křiž.: nuožkami P. — sed i eše i Křiž.: seděl P, 
sedieše Vid. — svoliti Vid., Křiž. (= lt. concordare) : 
srovnati P. — porušujíce Vid. Křiž.: porušujiece P. 

— no/íkami Vid. Křiž. : nuožkami P. — s v. K o n- 
stanský Vid. Křiž.: po zboř klade P, + mistra P. — 
ssadiv Vid. Křiž.: ssadil P. — jeho Křiž. P.: již 
ho Vid. — sudu Vid.: saudu P, nemá Křiž. — a 
dvoru Křiž. P. : nemá Vid. — postavili mvlnc : 
■vstavili Křiž. Vid., ustavili P. — sú Vid.: nemá P. — 
řekl Vid. Křiž.: řekli P. — Ježíši Vid. Křiž.: Je- 
žíšovi P. — smrt Vid. Křiž. (= lt. ad mortem) : smrti 
P. — nésti Vid. Křiž.: snésti P. — ta .Křiž.: hřed 
bieše Vid. P. — bieše Vid. Křiž.: bvla P. - — b i e- 
chu Vid. Křiž.: l.vli P. — napsán Vid. Křiž.: na- 
psal P. — sedě Víd. (= lt. stans) : seděl P. sedieše Křiž. 

— ho Vid.: jej P, ieho Křiž. — drže Vid.: držel P, 
rlržieše Křiž. — sedieše Vid. : sedě P, nemá Křiž. — 
v z e "-» P: v/,av Vid. Křiž. — 

fKan. 7.} A kdvž Vid. Křiž.- kdvž P. — k o q t e- 

1 e rn Kři*. (— lt. oriz. in címiteno einsdem orrle ci 'ae) : 
nemá Kři*. P. — p á 1 i c ^ u Vid. Křiž.: pálili P. — 
t n m ir bn «p kladou Vid. P.. nemn Křiž. — n ,n p o m í- 
ti n š c Víd. Křiž.: nanomínal P. — i d i e c h u Křiž.: idec^n 
Vid., šli P. Pak ve Vid. celá stránka schází. — svědky 



21V0T HUSŮV. 117 



/'. (— It. testes): nemá Křič. — (umieral) Ki 
^— it. moriturum; : nemá P. biecnu t\u;:.: byn ,.. 
města klade i\ — provozujíce f: provázejíce /v//.. 

— n a to Knz.: na ť. — k i c k J\nz.: Klekl 1\ — ne- 
kaje i': riekáše Km. (pak- ave muky vynechány). — 
doufal KřtJĚi.: uiai i~. - sem i\nz?: po te klade r. 

— dusí ni ú P: duch mój Křt2. — vesele Knz. L'.: 
+ řiekal P. — veliká Křis.: nemá P. — jduce 
/ města Křié.: bic^e ť. u vezení byl /': vězel 
Křis. — na levé ruce Křič.: nemá P. — modléše 
Knč.: moUlil P. — které a Křis. (= It. quae eg: 
které neb P. — rozhřešen Knč.: rozhrišen ť. — 
modléše Vid. Křič.: modlil P. — u 1 y z e Křiž. Vid.': 
ulyzl P. — od svých P (= It. a suis) : ode všech Vid., 
Kriz. — modléše Vid. Křič.: modlil P , •+- a řka Křič. 

— tvého Vid. Křič.: po slova klade P. — nepra- 
telóm Vid., Křič.: napřátelóm P omylem tisku. — 
v od i echu Vid.: vodili P, vedechu Křiž. — napo- 
mínáše Vid. Křič.: napomínal P. — prosieše Vid. 
Křič.: prosil P. (po obakrát). — mohl Vid. Křič.: po 
mluviti klade P. — přistúpichu Vid. Křič.: přistú- 
pili P. — děkováše Vid. Křič.: děkoval P. — vám 
/ 'id. Křič.: + moji P. — ž e t Vid. Křič.: že P. — jehož- 
t o Křič.: jehož P., Vid. — A t o n. t. m. k n i m P: nemá 
Vid. Křič. — přivázachu Vid. Křič.: přivázali P. 

— [neb na s e d m ij P: nemá Vid. Křič. — [j e d- 
niem n. n. . . . X ruce o p a kj P: nemá vůbec Vid., 
Křič. — vetkli Vid.: vtekli Křič., P. + aneb vrazili 
P. — bieše Vid. Křič.: byl P. — řetězem Vid. 
Křič.: po černým klade P. — člověk Křič.: po jeden 
klade Vid., nemá P. — [vzhlédl... X s veselú 
myslí] P: nemá vůbec Vid. Křič. — katóm Vid. 
Křič., pozdější tisky (= It. lictoribus) : k tomu P. — 
[hlasitě] P: nemá Vid. Křič. — tiemto Křič. Vid.: 
+ sazivým řetězem P. — otépce dvě Křič. : dvě otepě 
Vid., dva snopky P. — b i echu Vid., Křič.: byli P. 

— slamů Vid. Křič. : neb snopky slámy P. — o k 1 á- 
dachu Vid.: okladechu Křič., okládali P. — 

Kapitola osmá: nadpisu toho není; ale v tis- 
cích bývá nadpis: »Maršálek a Klemuov syn napomínal 
Mistra Jana Husi k tomu, zdali by ještě odvolak. — 
jeho zapálichu Vid. Křič. : ho zapálili P. — 
Happe z Popěn hejmu Vid.: Hrabie s Popěn- 



118 ODCHYLKY PRAMENŮ 



heymu Křis., nemá P. — Klemóv Vid. Křis.: Klenuo 
P. — odpovědě Vid. Křis.: odpověděl P. — mých 
Vid., nemá P (= It. meorum actuum)) : po skutkóv Křiž. 

— uslyšavše Vid. Křis. : uslyšav P. — j edechu: 
jeduchu Vid., jidechu Křiž., jeli P. — preč Vid. : pryč 
Křiž. P; -f na stranu P. — zapálichu Vid. Křiž.: 
zapálili P. — mistr Vid. (= It. magister): + Jan 
P, + Jan Hus Křiž. — vysokým Vid. Křiž.: velikým 
P. — nad námi Vid. (= It. nobis) : nade mnú P, 
nemá Křiž. — chtieše zpievati Vid.: chtiešc 
zazpievati Křiž., zpieváše P. — zbudiv Vid. Křiž.: 
strhl P. — umlk a sám Vid.: umlk sám Křiž., 
umlkl tam P mylně. — modle Vid. (= //. orans) : 
modlése Křiž. P. — ušty a hlavu Vid. (= It. 
labiis movens et capite) : hlavu a ušty P. — pus ti 
Vid.: pustil Křiž. P. — tři (anebo dva) P 
(= It. duo vel maximě tria): tři Křiž. Vid. — řéci 
Vid. Křiž.: sřiekati před mohl klade P. — otépky 
Vid. Křiž. : snopkové neb otépky P. — opadachu 
Vid.: opadechu Křiž., opadly P. — přivázáno z. t. 
řetěz Vid.: přivěšeno z. t. ř. Křiž., nemá P (= It. in 
dieta catena pendens). — [jako bylo... X na ře- 
těze] P: nemá Vid. Křiž. (ani It. orig.) — p o v r á- 
tivše Vid. : postrčivše P, Křiž. — žer dm i P: zvednu 
Vid., se drvy Křiž. — vstrcích u Vid., Křiž.: strčili 
P. — počechu Vid.: nemá Křiž., počeli P. — je 
rozrazichu Vid.: rozrazichu Křiž., rozvrátili P. 

— nalezechu Vid. Křiž. : nalezli P. — naten rozen 
Vid.: naň Křiž., na ten kyj P. — vstrcích u a Vid. 
Křiž.: vstrčili P. — jiným Vid.: jiné Křiž., nemá P. 

— obíjiechu Křiž. Vid.: obíjeli P. — jeho Vid. 
Křiž.: po rúcho klade P. — káza Vid. Křiž.: kázal 
P. — jiného bylo P: nemá Vid. Křiž. — jeho P: 
nemá Křiž.; + mějéše Vid. — slib i Vid. Křiž.: slíbil 
P. — <a> Vid. Křiž. : nemá P. — ji ještě Vid. Křiž. : 
nemá P. — 

Protož ačkoli... X věkoma Amen Křiž. P. 
(také tisky a překlady): celý ten odstavec, překládající 
závěr latinské zprávy Mladenovicovy , chybí ve Vid. — 
sprostnú: neslýchánu Křiž., sprostný P, sprostnau 
tisk 1564. — kazatele Křiž., tisky: nemá P. — mám 
Křiž.: před za klade P. — ani Křiž.: aneb P. — po- 



Cl:SKÝ PROTEST. 119 



tupě P: potupení Křiž. — z nchož P: za líěž Křti., 
za něžto tisk. — všelikakú Křič.: vseli jakú /'. 

<A tak.. X Krista Amen) Vid. (také PostiUa 
1364): r. 1563, v !'., překladech a jinde celý ten od- 
stavec chybí. — — 

] 1 1. Český protest. 

\ artemberka: Vatmburka /' i tisky; Lom- 
nice: Jemnice P 1 tisky nesprávně; — ■ (Jan) mlazŠí: 
starší /' ; tisky mylně; kajce: Roje P 1 tisky ne- 

správně; — Holštejna: llelštejna P mylně; — 
(mladší) (1' u š k a) : nemá P; — Řo ž m i t á 1 a, Iv tl- 
il ík: Rožmietála, Kuniek P omylem; — (Jindř. 
z) Valdštajna: Volštejna P i tisky; — <G z o r ) : 
nemá P 1 tisky; — (Dúbravka): nemá P; — D li- 
bra v ice: Dúbravic P i tisky; — s boží Palacky: 
z boží P; — svatého P: Palacký dodává (se prisvěd- 
Čujeme), ale latinský text toho přídavku nedopouští. 

— mnoho P i tisky: velmi mnoho Palacký. — kázá- 
ních Palacký: kázaní P. — naší P: našeho Palacký, 

— [odřezáním]: It. schisma, odřezaným P , Palacký; 
patrně variant k slovu roztržkám, do textu vniklý; — 
stále = It. constanter: stály P, tisky, Palacký, Novotný, 
patrně mylným opisem. — upřiemě Palacký: upřimě P. 

— - kteréhož tisky, Palacký : a kteréhož P ; — b á z e ň 
a P: bázeň i Palacký, tisky; — při v i sutím P, tisky: 
přivěšením Palacký. — — 

Palacký otiskl text z nějakého nyní neznámého ru- 
kopisu (freiberského? královeckéhot ). Text ten se na- 
prosto shoduje s naším prvotiskem, tak že by se mohlo 
i míti za to, že Palacký jej otiskuje odtud a že nepatrné 
jeho úchylky jsou bud neúmyslné omyly nebo vědomé 
opravy. 2e lak Palacký činil, vidíme z toho, že přidal 
(ovšem v závorkách) místo jmen, panstva výčet šlechty, 
jak jej r. 1834 v Musejníku zjistil. — Z textu našeho po- 
cházejí pak tisky další, 1525 i v Postillách (1563 a 1564, 
odtud pak u Paprockého v Diadochu). V těchto pozděj- 
ších tiscích jest pak, mnoho chyb (PostiUa vynechává na 
př. řádku nepři etelé a zrádce ... X • • královstvie i mar- 
krabstvie, místo vzalo by čte v žaloby atd.); odtud téš 
pochází tisk Sabinův (Dějepis liter. 1866, 494 — 496). — 



120 ODCHYLKY PRAMENŮ 



IV. Život Jeronýmův. 
(Dv.) při P: i při F. — vieře F: u vieře F. 

— přijato F: prijemno F. — 

(Kap. i.) učeni é F: uměnie F. — 
(Kap. 2.) od nepřátel tisk: nepřátel F. — a 
znamenaje tisk: znamenaje F. — mu tisk: jemu F. 

— mám dosti tisk: dost mam F. — pak tisk: po 
\yzname klade F. — 

(Kap. 3.) řetězem F: řetězmi F. — přibili F: 
nemá F. — řekl F: před mistru klade F. — městě 
F, tisky: městech F mylné. — nemohl F: mohl F. — 
m n e F : mě F. — tuto F : to F. — Upalte F: spalte 
F (po obakrát) — 

(Kap. 4.) věz F: w icz F omylem. — mnoho F: 
po smrti klade F. — 

(Kap. 5.) <je) : nemá PF. — Matky tisk, F: Maky 
F omyle)n. — bojíme F: bojím F. — 1 s: i P, s F. — 

(Kap. 6.) všecko F: nemá F. — o 1 1 á ř n í F: 
oltářnie F. — ruše F: nemá F. — svědomím F: 
s\ ědomiem F. — cesta P, tisk (= //. orig. via) : často 
F omylem. — tak tisk: když F, F. — 

(Kapitola V1I.)_; všude označena nová kapi- 
tcla, ale F a F chybným čtením předchozím když vlastně 
obě spojují. — zmužile F: zmužil F. — 

(Kap. 8.) chce F (= It. velletj; bude P. — lži- 
vému F: křivému F. — jest jemu F: je mu před 
že! klade F. — rozlítili F: roznietili P. — 

(Kap. 9.) velikého F: po kostela klade P. — 
prelátuov F: preletow P. — od nich F: nemá P. 

— kněžským F: kněžstva P. — 

(Kap. 10.) Laudenský F (= //. Laudensis) : Lau- 
dunsky P, tisk. — tresktal F: trestal P, tisk. — 
Jana Yigleía: Jana YYiklepha P, Mistra Yigleffa 
F. — pakli by F: pakli P. — 

(Kap. 11.) v jiném F: jiném P. — v vašem 
svědomí P, tisk (= lt. orig. in conscientia vestra) : 
že vaše svědomie F mylně. — odsúzenie F: odsau- 
zenie P. — o d v o 1 á n i e F : odvolávanie P. — v y t í n á 
a v y m i e t á P , tisk (= lt. excindit et proscribit) : vy- 
mietá F. — 

(Kap. 12.) pozdvih: pdzdwih P, pozdvihl F, tisk. 

— jiná F: jiné P. — svlekli F, tisk: swekli P 
omylem tisku. — jej F: po ohně klade P. — — 



2IV0T JLRONYMIJV. LIST POQQlOV. 121 



V. List Pogg i ů v. 

B o ž i e [hoj: božieho 1 : , božic P. — vy ml ú val .. 

kterýmžto: tak P i F. — {*) ka/.<lc: k každé F t 
každé P. — psotě F: psost i e P omylem tisku. li u- 
benství P: hubenstvě F. mne /■', //. orig. me: 

mně P. — uši Veleslavín, //. orig. aures: ústa /•' /', pu 
trne omylem, jak ukazuje přívlastek své. ale /', //. 

orig. autem: a ke F. — mě F: mne P. — ■ pravili /', 
//. orig. cum recitaretur: pravil F omylem. — biskupa 
/', //. pontiíicis: kostela biskupa F. — Ano /', It. ,it . 
ani F. — urážlivými P '; urazivými /•. — (po; 
posvěcování: po posvěcování F t posvěcování P. — 
na svědomí P P, It. orig. conscientiam : své přidává 
P. — odložena P, dilata //. orig.: odloženo P. — 
duo vodové F: duodowe P omylem tisku. — duši P: 
duše P. — znamenitých^,//, excellentium : nemá F. — 
a bezprávně P, It. indigna: ale zprávně P chybně. — 
osočeni F, It. oppressos : osvědčeni P mylně. — po- 
čav P: počev P. — tom P, li. illum: nemá P. — Da- 
nielovi P : a Danielovi P. — [a] F P: nemá It. orig. — 
apoštolé F: apsstolee P omylem tisku. — [dělníci 
zlých činuov) F P: nemá It. orig.; jest opakováni 
následujících slov. — b i echu P: byly F. — k 1 o- 
n i echu P: klonily F. — kacieřství[m]: kacieř- 
stvím P F , haereseos //. orig. — žalost P: It. dolor, žá- 
dost F mylně. — míči eše P: mlčel F. — potom P: 
nemá F ani It. orig. — (sem): sem F, nemá P. — 
neměl P: měl F. — sk ruce ní P, F, It. anxietatem, 
/ ' clesl. úzkosti ; snad místo skrúšenie. — uprázdnění 
P: vprazdnienieni P omylem tisku. — bieše P: byl 
jest F. — (aneb k popuzení ukazoval) F, It. 
vel ad indignationem exprimendam: nemá P. — n e- 
žádáše P: nežádal jest F. — pros i eše P: prosil 
jest F. — ustavení P: ustanovení P. — stálé P, It. 
constanti (animo) : stálý P omylem. — kolu P: kuolu 
F. — obkladen F: okladen P. — proměšovali P: 
li. paleis interiectis, przomiessowali P. — slavný F 
P; v P na okraji nad vieru výborný později připsáno. — 
chtěl sem tobě P: tobě sem chtěl F. — zatvrze- 
nosti P, zatvrzelosti P. — jed F' gedl P omylem. — 
větčief P: It. ampliorem, nemá P. — — 



122 ODCHYLKY PRAMENO 

Předloha tisku P podává týz text (s týmž vyne- 
eháním, v. pozn. _?.; s týmiž přídavky, v. zde* , dělníci zlých 
činóv', i s týmiž omyly, v. zde ,uši\ ,skrúcení') jako ruko- 
pis F, ale není to rukopis F sáni (neboř čte správné 
.žalost', kde F chybil atd.) ani není z něho opsán; taktéž 
rkp. F není opsán z předlohy našeho prvotisku. — — 



UKAZATEL 



UKÁZATI. L 



Posn. Do tohoto Ukazatele jest pojata jenom 
látka »Knih paterych«; nejsou tedy sem pojata 
jména vyskytující se v úvode, v poznámkách 
a dodatcích. Také nejsou sem pojata jména bi- 
blická anebo chyby pramenů, v textu opravené ; 
rovněž vynechány tvary staročeské (aoristy, im- 
perfekta . . .), v poznámkách vyložené. Ze slov 
jednotlivých učiněn jen výběr a přidáván někdy 
text latinského originálu nebo překladu; úplnosti 
nehleděno. Jména ostatní přijata všecka. Menší 
číslice připojené označují poznámky, větší čís- 
lice stránky, římské číslice stránky úvodu. 

Aby = abyste (u Husa) I2i, 32... 

a č (= tametsi) 73*0, I2 2 . . . 

alba (neb říza) 35 (= alba It. orig.). 

Aleš viz z Kunštátu. 

Anaxagoras, trpči pro přesvědčení 86. 

Antikrist II, Antikristova škola 8 (= koncil). 

Airkleb viz z Veteřova. 

Arnošt viz z Richmburka. 

. lugustin sv., měl pochybnosti 87. 

Bavor víz z Potštejna. 

Betlém, ehrám Husův v Praze 15. 

z Bietova Jan, podepsal český protest 50. 

Boček viz z Kunštátu. 

Boecius, trpěl za své přesvědčení 86. 

b o s á c i (= f ratres minores) 6312, 22^ 24,- . . . 

botky (= calciamenta) 42. 

z Boskovic Vaněk a Jan, podepsali český protest 50. 

z Cimburka Dobeš, podepsal český protest 50. 

~ Častolovic Póta, podepsal český protest 50. 

Čechové — brání Husa proti koncilu 5, 13, 49—50... 

Čeněk viz z Vartemberka. 

z Černé Hory viz z Boskovic. 

červen (= Julius) 23», 259. 



I 



126 UKAZATEL 



čiti (= sentire) 2414. 

čteni e (= evangelium) 7851, 7351, 5i 6) 417 . . . 

Dobeš viz z Cimburka. 

doktoři (= doctores) 5214. 

d o s i e s t i (= sedere) 6632. 

dovésti (— ostendere) 34gc. 

7 Drahot úše Kuník, podepsal český protest 50. 

d r u h d e (= ne. někde) 233. 

druzí (= quidam) 65-i (It. překl.: alii), 47^ . . . 

z Dube Jindřich, řeč. Škopek, podepsal český protest 40. 

z Dube Václav fa z Leštna), průvodce a ochránce Hu- 
sův 13, 14, 24 . . . 

z Dúbravice Jimram a Zbyněk, podepsali český protest 50. 

d v ó r (= brachium seculare) 37sa. 

Englantský arcibiskup 6525. 

Englisi (= nč. Angličané) 3. 

Erhart viz z Kunštátu. 

Florentský kardinál (= Zabarella) 2933, 9041 . . . 

Glejt (Husův) 24, 33, 61...; v. t. k 1 e j t. 

Gottlicben, vězení Husovo, 3992. 

Hanuš, syn Klemův 62, 9; viz t. z Lipc. 

Heidelberk, universita 6o 3 , 643 {psáno: Hildeburk). 

Heřman viz z Lanštejna. 

Hildeburk viz Heidelberk. 

H i š p a n i (— nč. Španělé) 33. 

hlavnie pře (= causa capitis) 8i 2 . 

hlezno (h lezen?) 41 104. 

hody: s hodóv na hody jíti stě. přísloví 18 3 . 

z Holštejna Vok, podepsal český protest 50. 

Hoppe viz Pappenheim. 

z Hradce Jan st. a Oldřich, podepsali český protest 49, 50. 

hrdlo: v hrdlo zase bráti (= resorbere) 7454. 

hubenstvie (= inopia omnium rerum) 82. 

Hus, mistr Jan: vyslýchán i žalařován 4 — 22; jeho knihy 
odsouzeny 3, 34; loučí se s přáteli 12 — 15; nucen 
k odvolání 23 — 24; vyzpovídal se 40; předveden na- 
posled koncilu 25 — 26; odsouzen a odsvěcen 27 — 36; 
vydán moci světské 37 — 38; vyveden % na hranici a 
popraven 39 — 43; upálen nevinně 52 — 53, křivými 
svědky usvědčen 66; byl muž svatý 71, 77, 88... 

— — jeho tři listy Čechům do vlasti 3 — 15; list prů- 
vodcům kostnickým 17 — 18; list »Mnozí již byli« 



UKAZATEL 127 



400.'.; jeho »Knížky o církvi* 34*; »Odvoláni ke Kri 

3250; »Akta přc« 33»; 

jeho »2ivot« i<) 4''. XII XII] atd. 

Hynek viz z Lichtenburka. 

g Chlumu Jan, řeč. Kepka, hlavni ochránce a průvodd 

Husův 5, 13, 14, 24... 
z Chlumce viz z Janovic. 
c li v a 1 e 1) n ě' (— laudabiliter) 52. 

/ jeden (=: nec umis) 34. 

Jan XXIII., papež, koncilem sesazen, ij — jo. 

Jan Zlatoústý, sv., patriarcha cařihradský, trpěl 85. 

Jan, biskup Litomyšlský, odpůrce Husův 3, 9. 

8 Janovic Petr (a z Chlumce), podepsal český protest 50. 

Jaroslav viz z Šternberka. 

j a z y k (= natio) 34, 591 . . . 

jedné (= ne. jenom) 33. 

Jeroným sv., měl pochybnosti 87. 

Jeroným z Prahy, z Nového města 59, zastával se Cechů 
60, přítel Husův 15, 17, 60; přišel za ním do Kost- 
nice 60 — 61, unikl odtud do Uberlingen 62, vracel §e 
domů, ale zatčen 63, předveden koncilu 63 — 64, těžce 
žalařován 17, 53, 65; donucen k odvolání 66 — 67; 
znovu uvězněn 67 — 8; dvakrát slyšen 68 — 72; tě 
opět žalařován 72; naposled slyšen y^ — 75 5 bránil se 
skvěle 85 — 87; odsouzen a popraven 76 — 78; zemřel 
hrdinsky 91 — 92. 

— jeho disputace o smrti 66, jeho »Štít víry« 65-. 
jeho »Život« 57—78, XVI— XV [II. 

ješto (= nč. co, jako) 36. 

Jimram viz z Dúbravice. 

Jindřich viz z Vartemberka. 

j u r i s t y (= nč. kanonisté) 97. 

Kameracenský kardinál (= ďAilly) 2933. 

kardinál najvyssí (= předseda) 410. 

Kateřina sv., neposlechla prostého rozkazu 5. 

Kato, statečně zemřel 9039. 

kazatelé, kazatelský řád (= dominikáni) 22*, 85«. 

kláda (= truncus) 66. 

k 1 e j t svobodný (= salvus conductus) 33. Viz glejt. 

klejtovati (= gl-) 2411. 

Klem, Klemóv syn, falckrabí atd. viz 2624, 3824, 4324, 44 



128- UKAZATEL 



Kolín n. Rýnem, universita 60, 64. 

konati (= transigere) 85. 

Konstancie (neb Kostnice), město švábské 4, 8, 10, 18, 

22, 52, 60 — 62, 81, 92...; jeho předměstí 39; zboř 

konstanský (= koncil) 3, 8 . . . 
z Kostelce viz z Miličína. 
Kostnice viz Konstancie. 
z Košmburka (= Košumberka) Am 50. 
k r a š š í 5ie (= tuze hezký). 
s Kravař Lacek, ncjv. hejtman moravský, Milota a Petr, 

podepsali český protest, 49 — 50. 
s Křižanova Zigmund a Milota, podepsali český protest 50.J. 
Krušina viz z Lichtenburka. 
Kuník viz z Drahotúše. 
z Kunštátu Aleš, Boček (starší a) mladší, Jan Puška 

a Erhart (Puška), podepsali český protest 49—50. 
kupadla (= balnea) 8ii. 
Lacek viz z Kravař. 
1 a j k (= laicus) 24, 40. 

z Lanštejna Heřman a Jan, podepsali český protest 50. 
Laudenský biskup 2727, 7350. 
Leonard Aretinský 81, 92; XX. 
z Leštna v. z Dube. 
z Lichtenburka Hynek Krušina 50. 

z Lipé Hanuš a Jindřich, podepsali český protest 49 — 50. 
1 i t k u p n í k (neb přímluvce) 910. 
Litomyšlský biskup 3; v. Jan. 
3 Lomnice Jan. podepsal český protest 49. 
Ludvík, syn Klemův 3824, 620. 
Ma i estát 26, 37 . . . 
od Matky Boží Sněžné mniši 6735. 
Medek viz z Týnce. 

Michal z Smradař (= de Causis) 24.. 67.^. 
Mikuláš, přítel Poggiův. 8ir, v. t. z Valdštajna. 
r. Miličína Jan. řeč. Sádlo, podepsat český protest 50. 
Milota viz z Kravař. 
mistři I3«. 

b Mladenovic Petr (Prvotisk mylně Mladěňovec) 21. 
" MochoTa Mikuláš, podepsal český Protest ^o. 
Mornvnné. moravští Páiv'. hranili Husa spolu s Čechy 

Prnti koncilu ?, T4, 40 — 51. 
mordéř (= nč. vrah) 10. 
mrzutý (= turpis) 52<.. 



UKÁZATI! 129 



ni š e (plur.) (— missa) 26. 

Muciits (Scaevola), statečně si vedl 9 

Myška, pan česky, statečně hájil Husa 13.-. 

i>J a b a cl a č (= instigator) 67, 3 . . . 

n a b a d a n 1 e (= impulsus, překh) 08, jj. 

nákladnj (býti) {~ fovere) 54,7. 

u a m 1 u v i t i (= persuadere) 87,,,. 

Němec dobrý (= Vít sluha) 1613. 

Němci odešli 1409 z Prahy 60. 

nepravé (= minus iustc) 7140. 

neřád (— nč. nepořádek) 4,-.. 

neroditi (= nč. neelitíti) 26 

nezbednost (= inhumanitas) 89. 

nezbedný (= miportunus) 51. 

nožíky (= forpex) 37. 

O 1) e c n á škol a 64, v. škola. 

obelhati (= mentiri) 8413. 

obi ač i ti, oblačovati (= induere) 35. 

oblá stě (= nč. zvláší) 82 6 . 

obrok (= nč. prebenda) Os. 

obyčej (= nč. mrav) \?.i. 

od r ha ti (= lacessere) 8930. 

ohyzda (= probrum) 82,. 

o c h t á b (v o c h t á b) (= octava) 25, 66. 

Oldřich viz z Hradce. 

o 1 t á ř n i k (= nč. kaplan) 30**. 

o m 1 ú v a t i (= persuadere) 823, 839. 

opak (přivázati) 41102. 

z Opočna Jan ml., podepsal Český protest 50. 

opustiti (= nč. vjTieeliati) 45122. 

ovšem (= utique) $2w, 5313, 34 • • • 

oznámiti (= nč. projeviti) iiis. 

Pachy (= nč. manšety, rukávce) 40^. 

z Pálce, Stepán. Husův odpůrce 22, 67. 

památno (jest = nondum c memoria hominum eíílu- 

xerunt) 6421. 
z Pappenheima Hoppe, říšský maršálek 42 
Pařič, universita 60, 63 — 63. 
p a t e ř (= Pater noster) 43113. 
z Perštajna Vyl cm, podepsal český protest 40. 
Petr, žák sv. Nehoře 8: v. t. z Kravař. 
de Piro Henricus, notář a prokurátor koncilu 27. 
Plato, trpči pro přesvědčení 86. 



»Mučeníci.« 






130 UKAZATEL 



z Piu ml ov a Jindřich, chránil Husa na koncilu 13. 

poctivost (= reverentia) 5418, 68 3 t. 

poctivý (= venerandus) 641S, 514, 534. 

& Poděbrad viz z Kunstátu. 

p o d s t r k (= calumniandum) 0526. 

podtrhnuti (= f allere) 3203. 

Poggio florentinský 8ii, XVII — XXI. 

pohádka (— quaestio překl.) 6420. 

p o h o n i č (= bedellus) 2939. 

pohrabati (= ne. pohrbiti) 185. 

p o c h o t n o s t řeči (= eloquentia) 9040. 

p o c. h o t n ý (= suavis) 9035. 

pokutně (= clanculum) 66. 

Poláci, polští páni zastávali se Husa na koncilu, spolu 
s Čechy a Moravany 5i 8 , 13, 14. 

poprávce (= lictor) 38. 

p o r u č n i k (= procurator) 2831, 3332. 

postonávati (:= ingemiscere) 8933. 

posvátná věc (= sacramentum) 30 í8 , 3 1«. 

Póta viz z Častolovic. 

potka (= casus překl.) jia. 

z Potštejnu (Potenštejna) Bavor, Mikeš a Vylém, pode- 
psali český protest 49 — 50. 

povoliti, povolovati (= consentire) 7233, 82.-,. 

Praha, Nové město 60. 

— — universita 60, 71. 

právo 9 (= církevní předpisy). 

Pražané, na Betlém mají býti laskaví 15. 

předsím (= nuper) 51. 

přejímati (— interpellare) 8310, 8910. 

přepustiti iOis (= ne. dopustiti). 

přěpuštěnie 1O13 (= ne. dopuštění). 

p ř i v i s u t i e (= appensio) 56. 

prostraně (= diserte) 87, 24. 

prostraný (= apertus) 9O36. 

Pruský zákon 26x9 (= křížoví rytíři pruští). 

Puška viz z Kunstátu. 

pýchati (= superbiam facere) 5621. 

z Rajce viz z Kunstátu. 

řečník (= procurator) 27^. 

Řehoř svatý, trpěl nevinně. 8. 

z Richmburka Arnošt, podepsal český protest 50. 

Riga. Rizský arcibiskup (Konrád z Wallenrodu) 2619. 



UKAZATEL 131 



říza (nebo alba) (= alba) 35. 

rozumný (= intelligibilis) 411,0, 43»e. 

z Roční i tála Jan a Zdenek, podepsali český protest 50. 

r u f i á n (= scortator překl.) 7453. 

rufiánstvo (= scortatiu překl.) 7153. 

r ú h a n i e (= blasphemia) 37*. 

r ú h a v ý (= contumeliosus překl.) 7602, 37, 38. 

Rutilius, statečně trpěl 86. 

Rýn, teče bitek o popravistě Husova 78. 

Scestně, scestný 237, 24,5, 4515. 

směti 620, 1O12 . . . {nč. odvažovati se). 

Sin i l viz z Šternberka. 

z Smradař 22*, 67... (= nč. Jircháře). V. Michal. 

smysl (= sententia) 8828, 892S, Q0 2 s . . . 

smysliti (= sentire) 7557, 84™, 8813, 9013 . . . 

Sokrates, statečně trpěl, nevinně odsouzen 86, 92. 

8 S ovine e Petr, podepsal český protest 50. 

stanu, státi 521. 

statečný (= ef f icax) 34. 

Stojkové, statečně trpěli 90. 

8 Strálek (z Strálku) Zbyněk, podepsal protest 50. 

* Strážnice viz z Kravař. 

studnice 9s (= nč. pramen). 

stuliti ústa 21 (stě. přísloví). 

Sulzbach (psáno: Zulcpach), město bavorské 62. 

s v v o 1 á n i e 2412 (= koncil). 

Sclmový (= pěsti fer) 7145 (v překl. belluinus mylně). 

škola Antikristova (= koncil) 8. 

— obecná (scholae publicae) 64 (v překl. schola univer- 
salis; nč. universita). 

Škopek viz z Dube. 

Štěpán viz z Vartemberka. 

z Šternberka (= Šternberka nč.) Smil a Jaroslav, pode- 
psali český protest 50. 

Švábové, pohoršeni sněmem 4. 

T a f a t (= nč. dýky ta) 4093. 

teď (= nč. tuto) 77«7. 

tlačiti (== nč. šlapati) 1611. 

tresktánie, třesk ta ti (r= corripere, vindicare) 
73*2, 54. 187... 

třiesla (= nč. rozkrok) 41. 

t u d i e ž (= ibi) 6ie, 4I», 251a . . . (— nč. také) 22r. . . . 

z Tvorkova Milota, podepsal český protest 50. 



132 UKAZATEL 

z Týnce Zd. Medek, podepsal český protest 50. 

tllyznúti se (= subridere) 39^, 40*0. 

úmysl (= nč. smyšlení) 2829. 

upřiemost (= nč. přímost) 32. 

u t a j i t i se (= tumultům sedare) 63. 

utracenie (= interimere) 91. 

Václav král, dal Cechům vládu na pražské universitě 

60, 71; v t. ze Zviři 
z Valdstejna Jindřich, Mikuláš a Vok, podepsali Český 

protest 50. 
Vaněk viz z Bozkovic. 
z Vartcmberka Čeněk, nejv. purkrabí, Jindřich a Štěpán, 

podepsali český protest 49 — 50. 
vážiti sě 5i4 (= odvážiti se nč.). 
.. - -.. ~, a (-- v ěčně nč.) 4- . 

c. : c v'. z z Varteiiibi ':a. 

z Veteřova Arkleb, podepsal český protest 50. 
viera obecná (= Credo in unum Deum) 7603, 77«. 
Viglef Jan (= Viklef, Wycleííe). spravedlivé učil, káral 

hříchy kr.ežskc 71, 73. 74. 
Vilém viz Vyl cm. 

vladaři (= praesidente?) 68 (překl. praeíecti). 
z Vlašimě Jan, podepsal český protest 50. 
vrah (=: hostis) 8413 (2'X). 
vrch hlavy (= vertex) 78 
v š a k (= tamen) 85 n, ~i . . . 
všeckeren 34 . . . 
Vylém viz z Zvieřctic. 

vyměřiti se (= satisfacere překl.) 61-. 
vyměřovati se (= se purgare. překl.) 697. 
v y ml ú váti (= fateri překl.) 75.-0. 81 . . . 
v v vrat (= quem evomuiřti překl.) 74- >3 . 
Žajiec l r ylcm z Hascnburka. pán český v Kostnici, jeden 

z ochránců Husoi'ých 13. 
zákon pruský (= řád rytířský nč.) 2619. 
zákonnictvo (= religio :: 
zákonní či e rota C= mnišská )ič.) 63. 
z a k r 1 i v ě (= indignanter) 35- . 
z a p ý ř i t i se 33. 
Zbyněk viz z Dúbravicc. 
z b ý t i (= nč. zbaviti se") 
Zdenek viz z Týn 
Zdislav viz z Zvieřctic. 



UKAZATEL 133 

Zi no, stíhán pro přesvědčení, stateční- trpči 86. 

. e V n č (= nč. zjevně) iOis. 

Zigmund, krčil římský a uherský, budoucí král český 

9, 23, 38, 52, 54. 55, 61 . . . 
zlost (= impietas překl.) 76*, i8.„ n,,, 413... 
zmazán i e (= nota) 52 
z m u/.ilc 70. 
mésti (= deferre) 541-.. 
/pustily (= nč. zpustlý) 11. 
Z u l c pach viz Sulsbach. 
z Zviefetic Petr, Václav, Vylém a Zdislav, podepsali 

český protest 40 — 50. 
Z Žampachu viz z Potstejna. 



OPRAVY A DOPLŇKY. 

(Číslo první značí stránku, druhé řádek.) 

Str. 34, ř. 22 čti i jednoho. — 35, 28: 1558. — 37 > 4 - 
muoj. — 52, 20: podlé. — 61, 24: bluduov. — 72, 20: Božím 
\ stupením. — 96, 8: 1877. 

Na str. XII, za ř. 26, dodej: (dílo vzniklo někdy 
v letech 1417—1429; po napsání první redakce latinské 
Relace, již klade Palacký k r. 1417, a před prvním cito- 
váním, jež nalézáme již r. 1429). 

Tamtéž na ř. 28 čti: Není to nemožno, ale také 
není to příliš pravděpodobno . . . 

Na str. XV vlož za ř. 5: Byla to zároveň odpověd 
^lechty na psaní koncilu ze dne 26. července 1415, jímž 
Cechům oznamoval a ospravedlňoval smrt Husovu. 

Xa str. 95, ř. 18 čti: snad majetek (ale Palacký to 
výslovně odmítá) Mladenovice . . . 

{Na str. 113, ř. 17 dodej: A uprostřed Vid ■ 
uprostřed P. — A tak Vid.: a když P. — 

Na str. 120, ř. 5 dodej: dále P: také F. — t. ř. iq 
nepřátelé F: nepřietelé P. — 



OBSAH. 

PŘEDMLUVA STR. V. 

vn. 

i. 

19. 

47. 

57. 

79. 

93. 
107. 
123. 
134. 



UVOĎ 

I. CTYRl epištoly m. j. husí 

II. UMUČENI M. J. HUSÍ . . . 

III. ČESKY PROTEST 

IV. UMUČENI M. JERONÝMA . . 

V. EPIŠTOLA POQQIOVA . . . 

ZEVRUBNÉ DOKLADY . 
ODCHYLKY PRAMENO . 

UKAZATEL 

OPRAVY A DOPLŇKY . 



563013 



BX 

4917* 
.015 
IMS 



mucenicich českých knihy 
paterý :