Skip to main content

Full text of "O muenících eských knihy patery : podle prvotisku"

See other formats 


Digitized  by  the  Internet  Archive 

in  2011  with  funding  from 

University  of  Toronto 


http://www.archive.org/details/omuenccheskOOflaj 


STAROČESKÁ  KNIHOVNA. 

======   č.  i.  ====== 


O  MUČEN ÍCÍCH 

ČESKÝCH 
KNIHY  PATERÝ. 


PODLE  PRVOTISKU 
VYDAL 

VÁCLAV  FLAJŠHANS. 


V  PRAZE. 

NÁKLADEM  ČESKÉ  AKADEMIE  CÍSAŘE  FRANTIŠKA  JOSEFA 

PRO  VĚDY,  SLOVESNOST  A  UMĚNI. 

1917. 

V   KOMISI:  LIPSIAE 

BURŠÍK  &  KOHOUT,  VENDIT 

HKUPCI  ČESKÉ  AKADEMIE   V   PRAZE.  O.    HARRASOWITZ,   BIBLlOPOLA. 


STAROČESKÁ   KNIHOVNA. 

=  č.  i.  — = 


O   MUČENÍCÍCH  ČESKÝCH 
KNIHY   PATERÝ. 


PODLE  PRVOTISKU 


VYDAL 


Václav  Flajšhaxs. 


V  PRAZE. 

NÁKLADEM  ČESKÉ  AKADEMIE  CÍSAŘE  FRANTIŠKA  JOSEFA 
PRO  VĚDY,  SLOVESNOST  A  UMĚNÍ. 

1917. 


O  MUČENICÍCH  ČESKÝCH 
KNIHY  PATERÝ. 

PODLE  PRVOTISKU  VYDAL  V.  FLAJŠHANS. 


NÁKLADEM  CESKE  AKADEMIE  CÍSAŘE  FRANTIŠKA  JOSEFA 
PRO  VĚDY,   SLOVESNOST  A  UMĚNÍ. 

V  PRAZE   1917. 


Tiskem  Edvarda  Leschin^ra  v   Praž*. 


l/eliký  a  mocný  národ  německý  slaví  letos, 
V  dne  J7.  října,  poletí  svého  vítězného  odboje 
proti  církvi  římské;  po  širých  rovinách  sjedno- 
cené Ger  mánie  severní  bude  hlaholiti  jméno  Lu- 
therovo  s  láskou  a  pýchou.  Málokdo  však  z  Němců 
při  tom  vzpomene,  ze  sto  let  před  Lutherem  mu- 
siti těžkou  smrtí  zaplatiti  svůj  odboj  proti  Římu 
dva  Čechové,  Mistr  Jan  a  jeho  přítel  Jeroným 
pražský. 

Dnes  víme  všichni,  že  jenom  smrt  Husova 
zachovala  život  Lutherovi;  Luther  sám  si  s  po- 
čátku toho  nebyl  vědom,  ale  čím  dále,  tím  více 
chápal  velikost  oběti  českého  mučeníka  —  a  snažil 
se  ze  všech  sil,  aby  památku  tohoto  velikého 
Čecha  zbavil  rmutu  pomluv  a  postavil  Evropě  do 
světla-  nejlepšího.  On  první  dal  podnět  k  vydá- 
vání prací  Husových  ve  velikých  rozměrech  —  a 
»labuť  wittenberská«  se  zasloužila  o  svou  před- 
chůdkyni »husu«  v  této  příčině  více,  nežli  všichni 
rodáci  obou  prvomučeníků  české  reformace. 

Sice  i  v  Čechách  slavila  památku  obou  těchto 
» knížat  apoštolských^  mladého  husitství  malá 
knížka,  až  podnes  takřka  šíře  neznámá.  Objevil 
jsem  ji  již  před  lety  a  snažil  jsem  se  o  její  vy- 


VI 


dání;  leč  teprve  dnes  se  zdařilo  starý  záměr  pro- 
vésti —  as  radostí  kladu  čtenářům  tuto  malou 
knížku  »0  mučenících  českých  kniliy  pater v« 
právě  letos  do  rukou.  Mluví  sama  o  sobe  dosti 
zřetelně. 

Zbývá  jen  několik  slov  poděkování:  předně 
III.  třídě  České  Akademie,  která  přijala  tuto 
knížku  do  své  »Staročeské  knihovny «  nově  zalo- 
žené; dále  c.  k.  české  universitě  Karlo-F  erdinan- 
dově,  jejíž  rektorát  ochotně  udělil  svolení,  aby 
bylo  užito  snímku  pro  Husovu  výstavu  kdysi  po- 
řízeného; pp.  prof.  Jos.  Zubatému,  předsedovi 
III.  třídy,  a  prof.  I  ar.  Vlčkovi,  jejímu  tajemníku, 
kteří  oba  se  vzácnou  ochotou  a  laskavostí  čtli 
korrektury  a  přispívali  ke  zdokonalení  knížky  — 
konečně  pak  p.  Edv.  Leschingrovi,  jehož  tiskárna 
veškerým  mým  přáním,  často  dosti  obtížným, 
přesně  a  pěkně  vyhovovala.  Rád  píši  tyto  řádky, 
jako  jsem  celou  knížečku  pracoval  s  radostí. 

V  Praze  dne  2.  srpna  1917. 

V.  F. 


UVOĎ. 


i.  Petr  z  Mladenovic,  nejvěrnější  z  věrných 
Mistrových!  Tichý  a  pracovitý,  skromný  a  sna- 
živý, upřímný  a  horlivý  tento  ctitel  Husův,  na 
konec  od  stran  pokrokovějších  a  radikálnějších 
stíhaný  a  žalařovaný,  všecko  své  myšlení,  sna- 
žení i  jednání  postavil  do  služeb  památky  .ve- 
likého svého  učitele  (a  jeho  přítele  Jeronýma)  a 
vykonal  pro  ni  více,  nežli  všichni  ostatní,  kteří 
žili  s  ním  a  kteří  přišli  po  něm.  Mladý  tento  mo- 
ravský bakalář  (slově  ,z  Mladoňovic'  nebo  ,z  Mla- 
denovic', obě  jména  této  moravské  osady  jsou 
totožná)  s  radostí  přijal  r.  1414  úkol  písaře  (dnes 
bychom  řekli  »sekretáře«)  ve  službách  pana  Jana 
z  Chlumu,  průvodčího  Husova.  Věrně  zazname- 
nával vše,  co  se  dalo  v  Babylonu  kostnickém,  pro 
budoucí  pamět  a  jako  jeho  představený  snažil  se 
s  nasazením  všech  sil  pomáhati  Mistrovi  (potom 
i  Jeronýmovi)  v  těžkém  boji  a  konečně' v  tragedii 
posledních  dní.  Jeho  rukama  procházela  všecka 
korrespondence  Mistrova,  on  těšil  Mistra  svými 
dopisy,  burcoval  svými  zprávami  v  Čechách  i  na 
Moravě  přátele  ku  pomoci,  neohroženě  se  zastá- 
val Mistrovy  věci  u  krále  Zikmunda  i  u  vedoucích 
kardinálů  —  a  se  srdcem  pukajícím  hořem,  ale 
přece  se  statečnou  myslí,  na  vlastní  úkol  stále 
pamatující,  doprovázel  Husa  osudného  dne  6.  čer- 
vence 141 5  do  kostnického  dómu  i  dále  k  hra- 
nici v  lučinách  před  Kostnicí  .  .  .  Vrátil  se  po- 
tom,   s  panem    Chlumem,    do    Čech  —  tragedie 


X ÚVOD. 

Jeronýmovy  již  neviděl  —  a  v  duchu  Husově  po- 
kračoval pak  podle  svých  sil  v  jeho  působeni. 
Učil  na  universitě  (mistrem  se  stal  teprve  r.  1416, 
ač  byl  bakalářem  již  od  r.  1409,  děkanem  filosofů 
1426,  rektorem  university  1439)  a  kázal  lidu  (po 
přání  Mistrově  připojil  se  k  starému  učiteli  a 
příteli  Husovu  m.  Křišťanovi.  od  r.  1420  byl  ka- 
zatelem u  chrámu  Křišťanova,  sv.  Michala,  po 
smrti  Křišfanově  r.  1439  stal  se  při  tomto  chrámě 
farářem):  po  celý  život  náležel,  jako  Křišťan, 
k  nejmírnějším  z  mírných  —  ale  zůstal  při  tom 
přece  věrným  a  rozhodným  stoupencem  učení 
Mistrova,  až  do  své  smrti  (r.  1451)!. 

Životním  úkolem  si  učinil  sebrati  všechno,  co 
se  vztahovalo  k  veliké  tragedii  Husově.  Jeho 
pilná  ruka  nám  zachovala  největší  díl  nejkrás- 
nějšího odkazu  Husova  —  jeho  listů  kostnických; 
jeho  báječná  pamět  zachovala  nám  přesný  obraz 
hlavních  výslechů  Mistrových  daleko  zevrubněji 
a  správněji,  nežli  úřední  protokolista  koncilu  — 
a  vzácná  jeho  duše,  ač  se  chvěje  hrůzou  z  tu- 
šeného  osudu  i  rozhořčením  proti  strůjcům  této 
katastrofy,  tvoří  svou  Zprávu  přece  úplně  ne- 
stranně a  klidně,  docela  tak  jako  první  evange- 
listé své  zprávy  o  umučení  Kristově. 

Jeho  dílo  je  latinské  a  nežli  se  do  něho  ve- 
čteme,  dělá  dojem  umělého  chaosu.  Vypravování 
střídá  se  s  npi^em  listin,  vysvědčení  a  listů;  uji- 
-  vání  autora  o  věrném  a  nestranném  zapsání 
se  střídají  s  klidnými,  takřka  kronikářsky  sucho- 
párnými popisy  jednotlivých  jednání;  není  tu 
umělecké    jednoty    ani    snah  .  po  spisovatelských 

1  Zevrubné  doklady  a  literatura  předmětu  jsou  po- 
ložen}7 na  konec  díia.   za  texty. 


PETR   Z   MLADENOUC  X! 


effektech.  Mladenovic  snáší  materiál  svůj,  odkud 
a  jak  může;  jeho  zajímá  všecko  a  všecko  před- 
kládá pokud  možno  v  prvotním  znění  čtenáři, 
i  když  se  někdy  akty  opakují  doslova  stejně. 
Snad  jen  ještě  dílo  Sixta  z  Ottersdorfa  působí 
takovým  silným  dojmem  massy  fakt  bezpro- 
středně čtenáři  předložených  .  .  . 

Ale  veěteme-li  se  do  tohoto  suchého  a  pře- 
plněného referátu,  pocítíme  záhy  přímý  dojem 
jasného  a  velikého  plánu,  jaký  táhl  myslí  auto- 
rovou. Facta  loquuntur  —  můžeme  nadepsati 
takřka  na  první  stránku  Zprávy  Mladenovic 
(byl  tak  skromný,  že  dílu  svému  ani  titulu  nedal; 
tak  nezištný,  že  i  své  jméno  utajuje),  a  tato  fakta 
mluví  řečí  výraznou  a  dojemnou;  výslední  do- 
jem, přečteme-li  několik  těch  srdečných  řádek  na 
konec,  působí  skutečně  jako  tragická  katharsis: 
osud  Mistrův  ve  vyprávění  Mladenovicově  duši 
drtí  a  přece  pozvedá  .  .  . 

A  co  práce  dala  tato  ohromná  sbírka  akt  a 
fakt,  co  vnitřního  sebezapření  a  kolik  lásky  k  Mi- 
strovi bylo  potřebí,  aby  si  mohl  jednotlivec  tyto 
všecky  věci  opatřiti,  ukrýti  před  nepovolanými, 
opsati,  zkontrolovati  a  na  místo  náležité  zařaditi  F 
Vždyť  této  ohromné  práce  nepochopili  ani  staří 
opisovači  (ti  většinou  opisovali  jen  poslední  díl 
o  posledním  dni  života  Husova)  ani  moderní  vy- 
davatelé (veliký  Palacký,  poslední  z  nich.  ne- 
troufal si  přece,  prese  všechnu  odvahu,  literár- 
nímu obecenstvu  předložiti  ten  chaos  kronikář- 
ských  dat  a  historických  akt ) ;  na  přesné  vydání 
Relace  Petrovy  čekáme  století  od  století  .  .  . 

Jak  dlouho  a  kdy  o  svém  díle  Mladenovic 
pracoval,  nepoznamenal  ani  sám,  ani  jeho  opiso- 
vači;   ale  víme,    že  pracoval  dlouho,    že  je  stále 


XII ÚVOD 

rozmnožoval  a  opravoval.  Dílo  i  tak  má  stále 
ještě  mezery  a,  jak  jinak  není  možno,  omyly; 
také  pozorujeme,  že  —  ač  Mladenovic  nikde  fakt 
nemění  —  tu  a  tam  leccos,  co  by  mohl  nepří- 
znivého pověděti,  nepověděl.  Vždyť  vidíme,  jak 
i  sám  koncilník  Poggio  zamlčel  odvolání  Jero- 
nýmovo, aby  nerušil  uměleckého  dojmu  své  práce 
—  nedivme  se  tedy,  že  nám  tu  a  tam  některou 
maličkost  nepříznivou  věrný  žák  o  svém  Mistru 
pověděti  zapomněl. 


2.  Ohromné  latinské  dílo  M laděno vicovo  ne- 
bylo ovšem  určeno  lidu  obecnému  —  ani  jazykem 
ani  obsahem  ani  formou.  Pro  shromáždění  stou- 
penců Husových  bylo  potřebí  krátkého  evangelia, 
zcela  tak,  jak  je  psal  Marek  nebo  Lukáš  —  hlav- 
ně výklad  o  umučení  Husově.  Vznikl  proto  záhy, 
na  základě  díla  Mladenovicova,  krátký  »Život 
Husův«  jazykem  národním.  Má  podle  předcho- 
zího vyprávění  Petrova  několik  řádek  o  dnech 
Mistrových  posledních,  hlavně  však  obsahuje  do- 
slovný překlad  poslední  části  Mladenovicovy,  také 
v  rukopisích  samostatně  jako  »Passio«  se  vyšky- 
tá jící,  jež  líčí  poslední  Husovy  hodiny. 

Tento  »Zivot  Husův«,  nejdříve  vzniklý,  ale 
sotva  před  třetím  desítiletím  věku  patnáctého, 
jest  přeložen  dosti  obratně  a  bývá  připisován 
také  Petru  z  Mladenovic  samému.  Není  to  příliš 
pravděpodobno ;  nemáme  žádného  jiného  díla  po- 
dobného od  něho,  také  ne  českého;  jazyk  nejeví 
moravismů  v  ničem,  ani  v  hláskosloví,  kde  je 
opisovači  nejdříve  stírají,  ani  ve  slovníku,  jenž 
se  držívá  nejdéle.  Také  by  byl  asi  autor  sám 
sotva  překládal  tak  doslovně,   jak  to  činí   autor 


ŽIVOT    HUSŮV  XIII 


našeho  »Života«.  Ale  o  tom  nepochybně  budoucí 
vydavatel  Mladenovicovy  Relace  nás  poučí  přes- 
něji a  zevrubněji. 

Krom  doslovného  překladu  nalezneme  však  tu 
a  tam  nepatrné  přídavky,  v  nichž  by  ovšem  byl  dů- 
kaz původství  Mladenovicova,  kdyby  byly  správné, 
a  v  nichž  by  také  ležela  samostatná  cena  českého 
textu  vedle  veliké  relace  latinské.  Ale  pozoru- 
jeme zvláštní  věc  při  těchto  přídavcích:  čím 
starší  texty,  tím  méně  jich  nalézáme;  nejméně 
v  nejstarším  rukopise  vídeňském.  Některé  pak  : — 
jako  na  př.  přídavek  rukopisu  křižovnického  na 
konec  kap.  šesté  —  zřetelně  ukazují,  že  předsta- 
vují pozdní  lidovou  pověst,  a  v  polovici  XV. 
století  nalézáme  dokonce  již  v  rukopise  roud- 
nickém báchorkovitou  legendu,  slátanou  ze  ži- 
vota Husova  i  Jeronýmova  dohromady,  o  umu- 
čení Husově,  kterou  jen  těžko  pochopitelný  omyl 
mladého  historika  mohl  připsati  Husovu  evan- 
gelistovi. Podle  toho  můžeme  se  domnívati,  že 
původně  »Život«  náš  neobsahoval  skutečně  nic 
víc,  než  doslovný  překlad  textu  Mladenovicova,  a 
že  tyto  přídavky  (v  textu  níže  otištěném  jsou  po- 
loženy do  závorek  hranatých)  jsou  prací  pozděj- 
ších opisovačů,  někdy    snad   hodnověrnou. 

Tisky  pozdější  (a  také  překlady),  podle  nich 
pak  naše  příručky  literární  (Jungmannova  Hi- 
storie, Zíbrtova  Bibliografie  atd.)  nazývají  text 
náš  »Zivot  Husův«  (podle  toho  pak  i  text  další 
»Zivot  Jeronymův«);  v  rukopisích  však  nazývá 
se,  správně  podle  obsahu,  jenom  »Pašijí«  a  také 
prvotisk  nazývá  jej  »Utrpení«.  Na  rozdíl  od  sku- 
tečných »Zivotů«  Heremirova,  Zalanského,  Va- 
leciova  a  j.  přidržel  jsem  se  níže  staršího  správ- 
ného označení  »Umučení  M.  J.  Husi«. 


XIV ÚVOD 

3.  První  evangelium  o  prvním  mučeníku 
církve  kališnické  bylo  takto  hotovo;  a  sama 
takřka  podávala  se  k  němu  část  epištolní.  Nic 
nebylo  přirozenějšího,  než  že  před  tímto  vyprá- 
věním o  umučení  svatého  mistra  byly  čítány  tři 
české  jeho  poslední  listy  věrným  Cechům  z  Kost- 
nice poslané,'  dva  týkající  se  odsouzení  jeho  a 
jeho  spisů,  třetí  loučící  se  se  všemi  věrnými  ve 
vlasti;  byly  to  skutečné  tři  listy  apoštolské. 
K  nim  připojen  záhy  list  čtvrtý,  psaný  pánům 
v  Kostnici  rovněž  česky  —  a  tak  »ctyri  epištoly 
Husovy «,  jež  obsahem  i  časově  výborně  doplňují 
»Život«  mučeníkův,  srostly  záhy  v  malou  knížku 
samostatnou. 

Jejich  pořad  i  znění  (později  i  jejich  počet) 
se  mění  ovšem  podle  rukopisů  i  tisků;  o  tom  na- 
lezne se  níže  poučení  zevrubné.  Ale  pořad  náš 
ovládl  v  tiscích  cizích  i  v  překladech. 

První  překlad  těchto  vzácných  klenotů  naší 
literatury  učiněn  byl  někdy  po  r.  1530  pro  Lu- 
thera  do  latiny,  odtud  pak  záhy  do  němčiny. 
A  z  němčiny  (nebo  z  latiny)  pocházejí  pak  pře- 
klady další :  francouzský,  anglický,  vlaský,  ruský 
atd.  Ale  výklad  o  tom  náleží  do  historie  listů 
Husových  vůbec;  zde  můžeme  si  jenom  vzpome- 
nouti ještě  nového  překladu  českého.  R.  1850 
totiž  Sommer  ve  svém  životopise  Husově  pře- 
ložil, neznaje  originálu,  také  některé  z  našich 
listů  z  německého  překladu  opět  do  češtiny  nové 
—  a  téhož  roku  Havlíček  v  Slovanu  fa  potom 
ovšem  v  Spisech  .  .  .)  tento  smutný  překlad  otiskl 
znovu  .  .  .  překlad  českého  textu  z  němčiny  do 
češtiny! 


LISTY  HUSOVY.  Cr>:  \    ;.  -i XV 

4.    Čechovo    kostničtí    vrátili  se    po  popravě 

Husově  domu  —  a  tu  vzniklo  veliké  hnutí  proti 
koncilu  a  jeho  soudům,  jež  vyvrcholilo  v  mo- 
hutném protestu  české  šlechty  dne  2.  záři  141 5. 
V  čele  jejím  vidíme  nejvyššího  purkrabího  v  ( 
chách,  pana  Čeňka  z  Vartenberka,  pány  z  Hrad- 
ce, z  Valdštejna  (mezi  nimi  zvláště  horlivý  stou- 
penec Husův  Vok,  řečený  Voksa),  pány  ze  Zví- 
řetic  (mezi  nimi  žák  Husův  Zdislav),  pány 
z  Potštejna  (z  nich  pan  Bavor  se  ujal  Husa  již 
r.  1 4 10  proti  papeži  a  kardinálům),  mocné  pan- 
stvo z  Kunštátu  ( mezi  nimi  hlavně  starý  náčelník 
české  šlechty,  pan  Boček)  a  j.;  v  čele  pánů  mo- 
ravských stoji  starý  Lacek  z  Kravař,  tou  dobou 
zemský  hejtman  v  markrabství,  s  Husem  dobře 
z  dob  svého  pražského  hofmistrovství  známý,  pak 
pánové  z  Doubravice,  z  Křižanova  a  j. 

Tito  zavázali  se  na  svém  sjezdu  v  Praze,  že 
pošlou  koncilu  list  stižný  (poslán  koncilu  latin- 
sky, v  osmi  exemplářích,  na  nichž  šlechta  česká 
a  moravská  přivěsila  celkem  452  pečetí)  a  záro- 
veň vstoupili  5.  září  v  jednotu,  na  níž  si  zaručili 
vzájemnou  pomoc  a  ochranu  kněžstva  strany 
Husovy.  Tento  český  protest,  první  společný  pro- 
jev, hrdý  a  krásný,  celého  národa  českého,  býval 
otiskován  hlavně  ve  svém  znění  latinském,  v  němž 
byl  předložen  koncilu;  ale  původní  bylo  nepo- 
chybně taktéž  znění  české,  zachované  nejspíše 
v  rukopise  freiberském,  pak  v  prvotisku  Passio- 
nálu  r.  1495.  Ukazuje,  že  bylo  koncipováno  latin- 
sky (snad  některým  z  mistrů,  snad  panem  Zdi- 
slavem  ze  Zvířetic?),  ale  český  text  jeho  jest 
velmi  obratný  a  jisté  drsnosti  jeho  nezní  ani 
v  latinském  textu  lahodněji.  Musíme  míti  na  pa- 
měti, že  středověké  kanceláře  nežádaly  právě  od 


XVI ÚVOD 

svých  výplodů  hladké  a  veskrze  hned  srozumi- 
telné úpravy.  I  tento  český  text  tohoto  českého 
protestu  zalíbil  se  rovněž  kališníkům  a  přibírán 
k  opisům  zmíněných  dvou  právě  textů. 

A  šel  také  světem  (ač  záhy  byl  vydán  podle 
originálů  kostnických  souběžný  text  latinský  pů- 
vodní) v  novém  překladu  latinském,  jenž  vznikl 
opět  podnětem  Lutherovým.  A  z  tohoto  nového 
latinského  překladu  vzniká  dále  týmž  způsobem 
překlad  německý  a  z  nich  pak  —  na  základě  pů- 
vodního textu  českého  —  překlady  francouzský,, 
anglický,  ruský,  polský  atd.  A  k  původnímu  textu 
českému,  jenž  vlastně  ani  nebyl  určen  širému 
světu  (k  tomu  měl  mluviti  text  latinský),  přibyl 
nejnověji  také  dokonce  nový  překlad  český,  po- 
řízený z  textu  latinského  —  učinil  jej  191 5  proL 
V.  Novotný  při  svém  vydání  latinského  textu 
»českého  protestu«  (širší  výklad  o  tom  v  Českém 
Časopise  historickém  1915 — 1916). 


5.  Přibylo  však  dále  nové  evangelium:  »Život 
Jeronýmův  «  (tak  píší  pozdější  tisky;  vyložil  jsem 
již  shora,  proč  níže  položen  správnější  titul 
»Umučení«). 

Petru  z  Mladenovic  bývá  připisována  i  ze- 
vrubná zpráva  latinská  o  umučení4  Jeronýmově, 
známá  hlavně  z  otisku  r.  1558.  Není  tu  naším 
úkolem,  abychom  probírali  správnost  této  zprávy; 
je  to  věc  vydavatele  Petrova.  Ale  jisto  jest,  že 
na  základě  této  obšírnější  relace  (která  podává 
také  dokumenty  a  fakta)  vznikla  zpráva  česká 
o  umučení  Jeronýmově,  téhož  asi  rázu,  jako  starší 
»Zivot    Husův«.    Jest   však   pozdější;    znala    již 


2IV0T   JřiRONYMUV  XVII 


Život    Husův  a,    jak  jest    patrno,    také    zprávu 
Poggiovu,  o  niž  hned  bude  řeč.  Jazyk  její    jest 

jiný  nežli  jazyk  Života  Husova  (jen  dvakrát  se 
vyškytá  ono  .tudíž*,  v  Životě  Husově  tak  oblí- 
bené, často  /.a  to  mívá  -au-  m.  -ň~:  saud  atp.,  píše 
,vinna'  atd.,  kde  dříve  psáno  ještě  ,vina'  atd.) 
a  umělost  v  překládání  jest  značně  nepatrnější; 
datum  slyšení  Jeronýmova  autor  ani  přeložiti 
nedovedl  —  což  nejenom  nelze  přičísti  M laděno 
vieovi,  ale  ani  původci  »Života  Husova«  nikoli. 
Nicméně  i  tento  kus  se  zalíbil  kališníkům  —  a 
vzniká  tak  pomalu  Nový  zákon  husitský. 


().  Závěrek  tohoto  » Nového  zákona«  činí 
překlad  listu  Poggiova.  »Všickni  dějepisci  čeští « 
—  praví  Palacký',  jenž  ve  svých  Dějinách  rovněž 
list  skoro  úplně  otiskuje  —  »počna  od  Eneáše 
Sylvia  i  Letopisův  starých  až  podnes,  připomínali 
psaní  toto,  dané  v  Konstancii  dne  30.  máje  14 16 
k  Leonardovi  Krunovi  z  Arezza  a  již  za  spisova- 
telova živobytí  v  Europě  široko  daleko  na  slovo 
vzaté. «  Přispěla  k  tomu  v  cizině  sláva  pisatelova 
((Jiovanni  Francesco  Poggio  Bracciolini  [1380 
až  1459],  člen  koncilu,  papežský  úředník,  na  ko- 
nec kancléř  florentinský,  proslul  nejenom  výbor- 
nou historií  florentinskou,  ale  zvláště  činností 
humanistickou;  její  pěkné  stránky  jeví  se  právě 
v  tomto  listě  výrazně),  ti  nás  pak  upřímná  sym- 
pathie  a  neomezená  úcta,  s  jakou  píše  tento 
ušlechtilý  Florenčan  o  severním  kacíři.  Přítel 
jeho,  Lionardo  Bruni  z  Arezza  (1369 — 1444), 
rovněž  historik  florentinský  a  horlivý  humanista, 
byl  věrným  stoupencem  (sesazeného  koncilem 
"r.  1415)  papeže  Jana  XXIII.  a  on  se  nepochybně 

»Mučeníci.«-  II 


XVIII ÚVOD 

])<  (Staral  o  rozšíření  tohoto  krásného  listu  Pog- 
giova,  jenž  pronikl  záhy  také  do  Cech.  Aspoň 
můžeme  se  domnívati,  že  ony  hodnověrné  zprávy 
z  Kostnice  o  soudu  a  smrti  Jeronýmově,  jichž  se 
dovolává  »Mladenovic«,  jsou  právě  tento  list 
Poggiův,  z  něhož  některé  kusy  jsou  pak  do  če- 
ského Života  Jeronýmova  slovně  přejaty. 

Těžší  jest  ovšem  určiti,  od  koho  pochází 
český  překlad,  v  rukopise  freiberském  (a  pak 
v  našem  prvotisku  i  jeho  otiscích)  dochovaný. 
Poznáváme  snadno,  že  jest  pozdější  než  texty 
dřívější  a  že  asi  původce  jeho  nevládl  tak  dobře 
znalostí  jazyků,  jako  Mladenovic.  Z  nesprávného 
překladu  latinského  data  na  konci  vidíme,  že  pře- 
kladatelem Mladenovic  býti  nemohl,  ježto  jemu 
datum  smrti  Jeronýmovy  dobře  bylo  známo;  také 
hrubé  latinismy  mluví  proti  tomu.  I  jazyk,  zdá 
se;  jest  snad  o  něco  pozdější;  užívá  sice  ještě 
hojně  imperfekta  i  aoristu,  také  hlásková  forma 
jest  celkem  asi  taková,  jako  v  textech  dřívějších, 
ale  přece  slovné  výrazivo  činí  již  dojem  novější. 
Pocházel  by  podle  toho  asi  z  polovice  XV.  století. 
V  našich  tiscích  i  rukopisích  máme  zachován 
text  pouze  jediný;  původní  jeho  zápis  nedocho- 
ván, nýbrž  jenom  jeden  jeho  opis  (v  rukopise 
freiberském)  a  z  jiného  je  znám  otisk  v  prvotisku 
r.  T405;  odtud  pak  otištěn  ještě  r.  1525.  Nepo- 
chybně byly  otisky  také  jiné,  ale  tento  překlad, 
zvláště  neumělý,  líbil  se  málo;  a  v  XVI.  stol.  čím 
dále  tím  méně  vyhovoval.  Vedle  něho  byl  čten 
stále  Poggiův  list  v  originále  latinském  —  a  la- 
tinské tyto  opisy  nalézáme  v  našich  rukopisích 
již  od  polovice  XV.  stol.  Koncem  XVI.  věku  náš 
neumělý  překlad  úplně  zapadl;  r.  1585  Veleslavín 
v  předmluvě  ke  svým  Dvěma  kronikám  již  tvrdí: 


LIST   POGGIUV  XIX 


»nemohl  jsem  pominouti  listu  Poggia  Florenl 
ského,  kterýž  psal  o  m.  Jeronýmovi  Pražském, 
poněvadž,  jakž  smejšlím,  až  posavad  česky  od  na- 
ších čten  nebyfo]  proto  jej  přeložil  sám  velmi 
obratně,  jeho  překlad  se  zalíbil  a  byl  pak  otisko 
ván  i  citován;  také  jej  otiskl  r.  1845  Palacký  v  Ar- 
chivu Českém,  III,  [98—203  (odtud  pak  tištěn 
častěji).  Palacký  ovsem  znal  i  překlad  náš,  patrně 
z  našeho  prvotisku;  ale  pochopíme  snadno,  proč 
dal  přednost  uhlazené  formě  veleslavínské.  Nic- 
méně našemu  mistru  ani  tento  překlad  veleslaví  11- 
ský  nevyhověl;  ve  svých  Dějinách  (1S70,  III",  1, 
240, — 255)  podal  nový,  pěkný  překlad  vlastni, 
celkem  méně  rozšířený,  nežli  překlad  Velesla- 
vínův. 

Náš  začátečnický  text  byl  otištěn  r.  1878 
v  krásné  knížce  Gollově  z  rukopisu  freiberského; 
Goll  jej  srovnal  s  textem  Veleslavínovým  i  latin- 
ským originálem  velmi  zevrubně.  Poněvadž  však 
celkem  znění  prvotisku  je  správnější  a  starší 
nežli  znění  freiberské,  podává  vydáni  dole  násle- 
dující i  k  této  krásné  knížce  několik  oprav  a  do- 
plňku. Ani  ty  ovšem  nestačí,  aby  ze  slabé  a  ne- 
umělé práce  udělaly  dílo  znamenité,  ba  ani  tento 
text  nebude  ještě  všude  čtenáři  lehce  srozumi- 
telný. Čtenář  snadno  však  pochopí,  proč  tento 
list  Poggiův  vypadl  z  naší  sbírky  nejdříve,  ačkoli 
podával  úsudek  tak  vzácný  a  tak  sympathický; 
jest  tu  jen  o  důkaz  více,  že  i  nejlepší  věc  může 
býti  neumělcem  zkažena  a  že  universita  Husova 
v  XV.  století  se  nepostarala  o  nápravu  toho,  co 
prostý  nějaký  ctitel  Husův  svými  slabými  silami 
provedl  jenom  nedokonale,  přece  však  s  vůlí  a 
láskou  nejlepší. 

11* 


XX ÚVOD 

V  XIX.  stol.  pokusil  se  nějaký  horlivec  po- 
krokový o  napodobení  listu  Poggi<>va  německým 
podobným  skládáním  o  smrti  Husově;  mnozí 
lehkověrní  dali  se  ošáliti  a  ještě  r.  1902  musil 
Kalousek  se  proti  této,  snad  jen  žertem  míněné, 
mystifikaci  ohraditi,  když  v  českém  překlade  byla 
vydávána  za  pravé  dílo  Poggiovo. 


7.  Tak  vznikl  v  polovici  XV.  století  sám  sebou 
sborníček  textu,  jež  obsahují  čtvero  epištol,  dvojí 
evangelium  a  dva  důležité  listy.  Můžeme  je 
krátce  nazvati  —  podkladem  jim  všem  byla  kniha 
Petra  z  Mladenovic  —  evangelium  P  e- 
t  r  o  v  o,  nebo.  po  vzoru  knih  Žalanského,  »Knihy 
paterý  o  mučenících  českých«.  Samy  společného 
titulu  v  rukopisích  ani  v  tiscích  nemají. 

A  v   den    6.   července,    kdy    Čechové    slavili 
■tek    apoštolských  knížat    své  reformace,    bylo 

s  kazatelen  čítáno  toto  .evangelium  Petrovo'.  Je- 
ště r.  ióii  píše  Simeon  Yalecius  svým  ovečkám: 
»Xejmilejší  v  Pánu!  Čten  jest  nám  předŠle  ži- 
vot AI.  Jana  Husa.  nyní  na  tuto  chvíli  čísti  >e 
bude  M.  Jeronyma«  —  v  XV.  století  bylo  tedy 
nutně  potřebí  takové  knížky  příruční,  brevíře 
husitského  o  nových  světcích,  k  jejichž  poctě  za- 
znívaly nové  modlitby  a  rozléhaly  se  zpěvy  nové : 
obsah  nového  .evangelia  Petrova'  jsme  právě 
poznali. 

Bylo  nepochybně  hojně  zachováno  v  ruko- 
pisích; dnes  ze  všech  máme  jen  jediný:  rukopis 
íreiberský.  pocházející  asi  z  2.  pol.  X\  .  stol. 
Stopy  takových  rukopisů  nalézáme  v  dílčích  je- 


O  MUCKNfClCH  ČESKÝCH  KNIHY  PATERÝ    XXI 


jich  opisech:  v  některých  vídeňských  a  v  pražském 
křižovnickém  (XXI]  A  4),  v  němž  nalézáme  náš 
Život  Husův  a  na  počátku  sbírky  listu  naše  čtyři, 
v  němž  však  jsou  mezery,  «•  nichž  můžeme  se 
aspoň  domnívati,  že  kdysi  byly  vyplněny  někte 
rými  z  našich  nyní  pohřešovaných  textu. 

A  sotva  trochu  v  Čechách  zapustilo  kořeny 
umění  tiskařské,  náš  malý  sborníček  vychází  ti 
skem.  Dochován  jest  nám  jen  prvotisk  foliový 
v  Passionálu  z  r.  1495;  je  to  ió  listů,  tvořících 
zvláštní  složku,  a  již  Dobrovský  poznal  [796  do- 
bře, že  pro  katolíky  byl  určen  exemplář  bez  to- 
hoto brevíře,  pro  utrakvisty  však  že  přidávány 
tyto  »patery  knížky«  o  nových  »českých  uni- 
čení cích «. 

Odtud  pak  otištěno  evangelium  Petrovo  znovu 
r.  1525  samostatně  —  a  nepochybně  ještě  častěji. 
Je  zajímavo,  že  tato  drobná  kniha  tak  byla  stí- 
hána slídiči  po  knihách  kacířských,  že  se  nám 
v  našich  zemích  nezachoval  všeho  všudy  než  je- 
diný exemplář  z  r.  1525.  někde  v  soukromí  dlouho 
pečlivě  ukrývaný,  potom  skrze  Bočka  do  knihov- 
ny Moravského  zemského  archivu  přešlý  —  a 
jediný  onen  přívazek  k  Passionálu  z  r.  1405. 
kdysi  ve  Wittenberce  chovaný,  nyní  k  jednomu 
rukopisu  jenskému  přivázaný.  Tak  dokonale  vy- 
hladili stoupenci  brevíře  římského  nový  brevíř 
pražský! 

Z  prvotisku  r.  1495  vznikly  však  také  pře- 
klady latinské  a  německé.  Pro  ní\^  jest  tento 
zpětný  překlad  do  jazyka  původního  věc  svrcho- 
vaně zajímavá,  která  zůstala  i  mnohému  moder- 
nímu historikovi  skryta  a  neznáma.  Viděli  jsme, 
že  život  Husův  i  Jeronýmův  překládají  doslovně 


XXII ÚVOD 

starší  texty  latinské;  překladatel  místo  práce 
s  překladem  mohl  prostě  opsati  originál;  ale 
místo  toho  lopotí  se  s  retroversí.  Taktéž  česky 
protest  mohl  otisknouti  ve  znění  latinském,  za- 
slaném koncilu;  ale  překládá  pracně  český  text 
do  latiny.  Jenom  české  listy  Husovy  musily  býti 
nezbytně  překládány;  list  Poggiův  otištěn  v  la- 
tinském originále.  Musíme  říci  ke  cti  překlada- 
telově, že  překládal  pečlivě  a  dosti  věrně;  z  latin- 
ského překladu  pořízen  byl  pak  překlad  německý. 

Ale  tyto  latinské  a  německé  překlady  od 
r.  1536  přinášejí  také  zkázu  naší  malé  knížce. 
Luther  s  horečnou  pílí  pátrá  po  spisech  Husových 
a  nalézá  velikého  Mladenovice  s  massami  jeho 
dokumentů;  ze  skromného  evangelia  Petrova 
přejímají  se  pak  již  jen  kousky  podle  potřeby  — 
a  činí  tak  naši  i  doma,  zvláště  když  rozkvět  hu- 
manismu budí  odpor  k  neumělé  češtině  překladu 
listu  Poggiova. 

Vydání  Plusový  Postihy  r.  1503  činí  pak  na- 
dobro konec  našemu  evangeliu  Petrovu;  k  veli- 
kému dílu  Husovu  přidáno  více  epištol  Plusových 
(nikoli  již  dobrý  výbor  tří  nejlepších,  jak  mínili 
původcové  , Knížek  paterých'),  vynechán  list  Pog- 
giův  pro  neforemný  překlad  a  také  život  Jero- 
nýmův nevešel  již  do  velikého  svazku  norimber- 
ského. Po  r.  1563  pak  tištěny  již  jen  jednotlivé 
kusy  našeho  sborníčku,  život  Husův  a  život  Je- 
ronýmův; epištoly  Husovy  a  český  protest  za- 
nikají, list  Poggiův  čte  se  pak  v  novém  překlade 
Veleslavínově.  A  bitva  bělohorská  činí  konec 
i  těmto  zbytkům  posledním. 

Sto  let  asi  tedy  církev  husitská  mívala  pěknou 
příručku  pro  kněze  i  věřící.  Katolická  reformace 


ZÁNIK   NAŠÍ    KNÍŽKY  XXIII 


vyhladila    ji    úplně,  i  její    památku.    Nynější    w 
dání  podává  čtenáři]  zase  po  dlouhých  věcích  po- 
prvé do  rukou  knížku,  kdysi  tak  milou  Čechům, 
která  šla  v  XVI.  století  v  překladech  celým  svě 
tem  —  ale  která  záhy  hýla  zatlačena  díly  většími 
a    dokonalejšími.    Evangelium    Petrovo    zatlačil 
sám    Petr    /.  Mladenovic.    Snad  podaří   se  i   této 
knížce,  aby  vzbudila  vydání  velikého  toho  a  vzác 
ného  díla,  kterým  dobrý  a  věrný   Moravan   po- 
stavil  svému    českému   mistru    pomník   trvalejší 
nad  kámen  a  kov  .  .  . 


1  O  tom,  jak  otisk  jest  upraven  a  jak  zní  původní 
čtení  pramenů,  nalezne  čtenář  vzadu  úplné  poučení  spolu 
s   doklady   pro   tvrzení    úvodu. 


—  »Naši  přědkové,«  píše  1611  Valecius, 
»kteří  na  to  bedlivý  pozor  dávali,  ničetiéhož  toho, 
co  se  s  M.  Janem  dalo,  nevypustili  a  jakž  možné 
bylo  nejvýš,  všecko  to  vypsali  v  latinském  jazyku 
a  nám  potomkům  svým  toho  zanechali  pro  pa- 
mátku. Nám  tehdy  nemá  se  to  za  těžko  zdáti 
čísti,  co  oni  s  mnohau  autratau  a  prací  vypsali  a 
nám  dochovali;  my  zase  také,  jsauc  toho  vděční, 
svým  budaucím  toho  všeho  dochovati  máme,  aby 
ta  památka  vyhlazená  nebyla. «  — 


I. 


v _   y 


CTYRI  EPIŠTOLY 
M.  JANA  HUSÍ. 


»Mučeníc?< 


M.  J.  HUS,  LIST  DO  Cl:CM   (I.) 


1. 

Počiná  se  epištola  prvnie  390* 

Mistra  Jana  z  Husince. 

<M.  J.  Hus  všem  věrným  Čechům  oznamuje,  kterak  sbor 
jej  a  jeho  knihy  odsoudil  neprávem,  a  vyzývá  k  statečnosti.) 

Mistr  Jan  Hus,  v  naději  sluha  Boží,  věrným 
všem  Čechóm,  jenž  Boha  milují  a  budu  milovati, 

žádost  svú  i  modlitbu  nestatecnú  vzkazuje,  aby 
v  milosti  Božie  přebývali,  v  ní  dokonali  a  s  Bo- 
hem na  věky  přebývali. 

Věrní  a  v  Bohu  milí!  Ještěi  mi  jest  to  u  mysl 
padlo,  abvo  znamenali,  kterak  sbor  pyšný,  lakomý 
a  všie  ohavnosti  plný  potupil  jest  knihy  mé  české.  (22.  června) 
jichž  jest  ani  slyšal  ani  viděl:  a  by  je  slyšal, 
tehdy  by  jim  nerozuměl:  neb  v  sboru  byli  sú 
Vlaši,  Francúzi,  Engliši,  1  [išpani3,  Němci  a  jiní 
jiných  jazykóv4:  jedné.-,  ačbys  jim  co  rozuměl 
Jan,  biskup  Litomyšlský,  jenž  jest  tu  byl,  a  jiní 
Čechové  nabadaci  s  kapitolů  Pražsku  i  Vyšehrad- 
skú,  od  nichž  pošlo  jest  pohaněnie  pravdy  Božie 
i  našie  země  České,  již  já  mám  v  naději   Božie 

1  Táhne  se  k  listu  ze  dne  24.  června,  zde  na  dru- 
hém miste  položenému.  —  -  —  abyste.  —  3  =  Špa- 
nělé.   —   4  z=i  národu.   —   5  =  leda   žehy  .  .  . 

1* 


4 O  MUCENÍCÍCH   ČESKÝCH   KN.   I. 

za  zemi  najlepšie  viery,  znamenaje  žádost  k  slovu 
Božiemu  a  k  obyčej óm.  Ó  byšte2  viděli  ten  sbor, 
jenž  se  nazývá  sborem  na j světě jším  a  že  nemóž 
poblúditi:  jistě  spatřili  by  ohavnost  přěvelikú. 
o  niež  sem  slyšal  obecně  od  Švábóv,  že  Kon- 
stancie (neb  Kostnice),  jich  město,  za  třidcěti  let 
nezbude6  hřiechóv,  které  jest  spáchal  ten  sbor 
v  jich  městě:  a  řku  viece,  že  sú  sě  všichni  po- 
horšili tiem  sborem  a  plvali  sú  druzíT,  vidúce 
ohavné  věci. 

A  já  vám  pravis,  že  když  sem  stál  před  tiem 
<5.  června)  sborem  prvý  den,  spatřiv,  ano  nižádného  řádu 
nenie,  řekl  sem  hlasitě,  když  sú  všichni  mlčeli. 
/39a?  takto:  »Mněl  sem,  by  věččie  /  poctivost0,  dobrota 
a  lepši  řád  byl  v  tomto  sboru,  než  jest.«  Tehdy 
najvyšší  kardinály  řekl  jest:  »Kterak  mluvíš? 
Na  hraděn  si  pokor  ně  jie  mluvil. «  A  já  sem  od- 
pověděl a  řka:  »Neb  na  hradě  nižádný  proti  mně 
nekřičal,  ale  tuto  všichni  křičíte. « 

A  poněvadž  takým  neřádem, 2  šel12  jest  ten 
sb<>r.  jenž  jest  viece  zlostii:,  učinil  než  dobroty, 
věrní  a  v  Bohu  milí  křesťané!  nedajte  sebe  uhro- 


6  =  nezbaví    se.     —     ~  =  někteří.     —     s  =  pravím 
{tak    i   prvotisk    a    pncdčjší    tisky).     —     »  =  vážnost.     

10  Mini  se  soudce  Husův,  kardinál  Petr  ďAilly;  ale  pří- 
hoda   ta    se    udala    ač    při    druhém    slyšení,   7.    června.    — 

11  Míní  se  Gottlicbcn,  kde  Hus  byl  v  dubnu  1415  komisí, 
v  nič  zasedal  také  ďAilly,  vyslýchán.  —  "  =  nesprávně 
se  konal.  —  1S  =  zlého. 


M.  J.  HUS,  LIST  DO  ČECH  (I.) 


žiti  jich  vynesením,  jenž  (úfám  Bohu)  jim  ne 
prospěje;  oniť  se  rozletie  jako  motýli  a  ustavenie 
jich  stane2i  jako  pavučina.  Meť  sú  chtěli  ustrašiti, 
ale  nemohli  sú  Božie  moci  ve  mně  přemoci.  Pís- 
mem sú  proti  mne  nechtěli  jíti,  jakož  sú  slyšeli 
páni  milostiví,  jenž  sú  stáli  statečné  podlé  prav- 
dy, váživše14  se  všie  hanby,  Cechové,  Moravěné 
i  Poláciia  a  však  zvláště  pan  Václav  z  Dube  a 
pan  Jan  z  Chlumu;  neb  ti  sú  tu  stáli,  jež  jest  král 
Zigmund  sám  pustil  v  sbor15;  a  slyšeli  sú,  -  že  <;•  června) 
když  sem  řekl:  »2ádám  naučenie:  psalli  sem  co 
zle,  chci  naučen  býti,«  tehdy  kardinál  na j vyšší  10 
řekl  jest:  »Poněvadž  chceš  naučen  býti,  toť  na- 
učenie: máš  odvolati,  jakož  paddesát  mistróv 
sv.  písma  nalezlo  jest.«  —  Aj,  kraššielfi  na- 
učenie! Tak  by  sv.  Kateřina,  dievka  mladá,  mela 
by  byla  ustúpiti  pravdy  a  viery  Pána  Jezu  Kri- 
sta, protože  paddesát  mistróv  proti  ní  jest  bylo; 
ale  stála  jest  drahá  dievka  až  do  smrti  a  mistry 
jest  ku  Pánu  Bohu  přivedla,  jichž17  já  hřiešný 
nemohu  přivésti. 


14  =z  odváživše  se.  —  ls  Král  Zikmund,  když  5.  červ- 
na Husa  bránícího  se  koncilníci  několikrát  ukřičeli,  vzal 
7.  června  do  koncilu  s  sebou  oba  jeho  průvodčí,  pana 
Václava  z  Dube,  jinak  z  Lestna,  a  Jana  z  Chlumu,  řeče- 
ného Kcpka,  spolu  se  sekretářem  CJilumovým,  Petrem 
z  Mladenovic.  —  1G  r=  nejkrásnější;  tuze  hezké!  — 
17  Husova  komise  vyžádala  si  dobré  zdání  30  mistrů  bo- 
hosloví a   žádala   od  Husa   podrobení. 


O   MUČENÍClCH   ČESKÝCH  KN.   I. 


Toť  vám    píši,    aby,  věděli,    že  sú    nižádným 
/39ba  písmem,  ani  kterými  /  důvody  mne  népřěmohli, 

než  lsti  sú  mě  hledali  a  hrázami,  aby  mě  navedli 
k  odvolání  a  k  ódpřisahání;  ale  milostivý  Pán 
Buoh,  jehož  sem  zákon  velebil,  byl  jest  se  mnu 
i  jest  a  (nlám)  bude  do  skonánie  a  zachová  mě 
v  své  milosti  až  do  smrti.  — 
(26.  éervnn)  Psán  list  v  střědn  po  sv.  Janu  Křtiteli  v  ža- 
láři, v  ókovách,  v  čekání  smrti10.  A  však  pro 
tajemstvie  Božie  nesmiem20  řěci.  by  toto  byl  list 
mój  poslední;  neb  ještě  Bóh  všemohúcí  móž 
mě  zprostiti. 


18  Zevrubnější  výklad   při   čtvrte   epištole.  —  19  Hus 

mel   zprán  bude   asi   28.    června    popraven;    bylo    tak 

určeno  po  20.  červnu,  kdy  Hus  poslal  poslední  odpovél 
koncilu;  ale  exekuce  byla  odložena  (o  týden),  ježto  došly 
do  Kostnice  nové  protesty  panstva  českého  a  král 
Zikmund  chtěl  pícce  nějak  vec  Husovu  bez  popravy 
i  nati.  —  M  =  neopovažuji   se.  —  21  =  potrvá. 


M.  J.  HUS,  LIST  DO  ČECH  <ll  ) 


2. 
<Druhá  epištola  v  žaláři  jest  tato.) 

(M.  J.  1 1  us  všem  věrným  Čechům  oznamuje  zavržení  svých 
knih  koncilem,  ukazuje,  jak  koncil   jednal,  a  věří  ve  vítěz- 
ství pravdy,  třebas  budoucí.) 

Mistr    Jan   1 1  us,  v  naději    sluha    Boží,    všem  <39b«> 
věrným,  jenž  Boha  a  jeho  zákon  milují  a  budu 
milovati,  žádost  svú   [vzkazuje],  aby  v  pravdě  a 
v   milosti   Boží    prospievali   a  do  smrti    statečně 
stáli. 

Najmilejší!  Napomínám  vás,  aby,  sě  nelekali, 
ani  sě  ustrašiti  dali  pro  to,  že  sú  mé  knihy  k  upá- 
lení otsúdili.  Pomněte,  zeť  sú  sv.  Jeremiáše  pro-  (22.  června) 
roctvie,  jež  jest  Bóh  kázal  psáti,  spálili  a  však., 
sú  toho,  což  jest  prorokoval,  neušli,  neb  po  spá- 
lení kázal  jemu  P.  Bóh  túž  řeč,  a  ještě  viece  při- 
dav, popsati.  Jakož  sě  stalo:  on  pravil  sedě  u  vě- 
zení a  Baruch  sv.  psal,  jenž  byl  jeho  písař;  toť 
psáno  stojí  Jeremie:í  XXX Y"  neb  XLV°.  Také 
v  knihách  Machabeorum  psáno  jest,  že  sú  spálili 

1  =  abyste.  —  2  =  přece.  —  3  Hus  nemaje  knih 
v  žaláři,  cituje  z  Paměti  přibližně  (sprázmě  sní:  Jerem. 
XXXVI,  4 — 8)  a  při  tom  ušívá  latiny:  odtud  i  Macha- 
beorum {místo  Makkabejských). 


O  MUCENÍClCH   ČESKÝCH  KN.   I. 


zákon  Boží  a  ty,  kteříž  sú  jej  měli,  mučili;  po- 
tom v  novém  zákoně  svaté  pálili  sú  s  knihami 
Božieho  zákona. 

Také  kardinálové  tupili  sú  a  pálili  knihy  sv. 
/39bč  Řehoře  a  chtěli  sú  vše/chny  spáliti,  ale  P.  Roh 
skrze  jednoho  jeho  žáka4  Petra  obránil  jest.  Ta- 
ké sv.  Jana  Zlatoústého  sbor  kněžský  dvoj.-,  za 
kacieřě  jest  potupil,  avšak  P.  Bóh  milostivý  jich 
lež  po  smrti  sv.  Jana  jest  ukázal. 

Tyto  věci  majíce  před  očima  nedajte  sebe 
uhroziti,  aby,  co  sem  psal,  ňečtli  aneb  aby!  jim 
knihy  své  dali  k  upálení.  Pomněte,  co  jest  milo- 
srdný Spasitel  nám  na  výstrahu  pověděl  (Mat. 
24°),  že  »před  súdným  dnem  bude  také  náramné 
trápenie,  že  od  počátka  světa  nebylo  ani  potom 
bude  tak  veliké,  že  —  by  to  mohlo  býti  —  i  vy- 
volení byli  by  uvedeni  v  blud;  ale  budu  dnové 
ukráceni  pro  vyvolené. «  — 

To  pamatujíce,  najmilejší,  stójte  pevně;  nebť 
úfám  Bohu,  žeť  sě  vás  Antikristova  škola6  lekne 
a  nechať  vás  u  pokoji.  A  sbor  z  Konstancie  do 
Čech  nepříde;  nebť  mám  za  to,  že  prvé  mnozí 
z  toho  sboru  zemru,  než  na  vás  knih  dobudu  — 
a  z  toho  sboru  rozletie  sě  po  světě  jako  čápi  a 
když  zima  přídě,  poznajíť,  coť  sú  létě  učinili. —  — 

4  =  jáhen,  diaconus.  —  5  Míní  se  Řehoř  I.  (papež 
390 — 604),  slavný  spisovatel  církevní,  a  sz\  Jan  Zlato- 
ústý, patriarcha  cařihradský,  dvojí)n  koncilem  (chalce- 
donským  403  a  404)  sesazený  a  vypovězený.  —  6  =  koncil. 


M.  J.  HUS,  LIST  DO  CECH  (II.) 


Znamenajte,  žeť  sú  svú  hlavu  za  kacieře  po    (29.  května) 
tupili.    Nu,  odpovězte,  kazatelé,    jenž    kážete,  že 
papež  jest  bóh  zemský,  že  nemóž  hřešiti,  že  ne- 
um/, svatokupčiti,  jako/,  pravíé  jurist \  7,  že  papež 
jest  hlava  všie  cierkve  sv.,  již  velmi  dohře  zpra 
vuje,  že  on   jest  srdce  cierkve  sv.,  již  živí   ^ 
chovně,  že  on  jest  studnice8,  z  niež  všecka  moc 
teče  a  dobrota,  že  on  jest  slunce  cierkve  sv.,  že 
on  jest  útočiště  bez  nedostatka,  k  němuž  každý 
křesťan  /  muší  sě  utiekati.  /4oaa 

Aj,  již  jest  ta  hlava  sťata,  Buoh  zemský  svá- 
zán, již  jest  v  hřiešiech  ohlášen,  již  jest  studnice8 
přěschla,  slunce  zatměno,  srdce  vytrženo  a  úto- 
čiště z  Konstancie  uteklo  a  již  zavrženo,  aby  ni- 
žádný sě  k  němu  neutiekal.  Sbor  ho  potupil  za 
kacieřě,  že  jest  otpustky  a  biskupstvie  a  jiné 
obrokyg  prodával;  a  ti  sú  ho  odsúdili,  z  nichž 
mnozí  sú  od  něho  kupovali  a  druzí  mezi  jinými 
kupčili.  Tu  jest  byl  Jan,  biskup  Litomyšlský,  jenž 
jest  dvakrát  o  Pražské  arcibiskupstvie  tržil,  ale 
jiní  sú  ho  přědkúpili.  Ó  proč  sú  prvé  břevna 
z  svého  oka  nevyvrhli? 

Však  jich  právo  die:  »Jestli  kto,  že  by  kte- 
rého dóstojenstvie  penězmi  dobyl,  aby  ho  byl 
zbaven. «  Aj,  prodavač  i  kupec  i  litkupník10  (neb 

7  Míní  se  doktoři  a  professoři  práva  církevního,  tehdy 
»juristae«  zvaní  (»legistae«  byli  právníci  světští).  -- 
s  =  pramen.  —  9  =  obročí,  prebendy.  —  10  =  doha- 
zovač,   prostředkovatel. 


10  O   MUCENíClCH  ČESKÝCH  KN.  I 


přímluvce)  zevně18  pohaněni  buďte!  —  Sv.  Petr 
pohaněl  jest  Simona  a  proklel,  že  jest  chtěl  ku- 
piti moc  Ducha  sv.;  tito  prodavače  sú  pohaněli  a 
prokleli  a  sami  kupci  a  litkupníci10  sú  ostali  a 
také  doma  prodávají.  Y  Konstancí  jest  biskup, 
jenž  jest  kupil  a  druhý,  jenž  jest  prodal  a  papež 
od  svolenie  penieze  vzal.  Též  jest  i  v  Čechách, 
jakož  vám  jest  s vědomo  .  .  . 

Ó  by  Pán  Ježíš  byl  řekl  v  sboru:  »Kto  z  vás 
jest  bez  hřiechu  svatokupeckého,  ten  potup  Jana 
papeže !«,  zdá  mi  sě,  že  by  jeden  po  druhém  byl 
vyběhl.  I  proč  sú  před  ním  klekali  a  jeho  nohy 
líbali  a  najsvětějším  ho  otcem  nazývali,  vědúce, 
že  jest  kacieř,  mordéř  a  němý  hřiešník,  jakož  sú 
/4oap  naň  ty  hřiechy  vyneslilt?  Proč  sú  ho  kardi/nálové 
ku  papežství  volili,  vědúce,  že  jest  tak  zlý  mor- 
<i4io>  déř,  že  zabil  jest  najsvětějšieho  otce?  Proč  sú  přě- 
pustili19  jemu  svatokupčiti,  když  jest  byl  papežem, 
jsúce  rádce  proto  ustavení,  aby  dobře  radili? 
I  zdali  ti  nejsú  vinni,  jenž  sú  i  sami  s  ním  svato- 
vo, března)  kupčili?  Proč,  dokud  jest  neutekl  z  Konstancie, 
nižádný  jemu  nesměl12  nic  řéci  než  »naj světě jší 
otče!«  Ještě  báli  sú  sě:  ale  když  ho  ruka  světská 
popadla    z    Božieho    přěpuštěniea.o     (aneb    vole), 

11  Týče  se  žalob  \-j2  artikuluj  proti  papeži,  na  zá- 
klade jichž  byl  koncilem  sesazen  (Hus  arci  mel  o  hodno- 
věrnosti takových  žalob  své  vlastni  zkušenosti) ;  mezi  nimi 
byla  i  žaloba,  že  otrávil  svého  předchůdce,  papeže  .Ale- 
xandra  V.  —   12   •=  neopovážil    se.   —    l3  =  dopuštění. 


M.  J.  HUS,  LIST  DO  CECH  (II) U 


tehdy  sú  se  spikli,  umluvivše,  aby    nikoli    nebyl 
puštěn. 

|istč,  jižť  se  zlost14  a  ohavnost  i  hanba  Anti- 
kristova oznámila,-,  na  papeži  i  na  jiných  v  sbo 
ru;  již  věrné  sluhy  Božie  mohu  znamenati  z  řeči 
svého  Spasitele,  co  jest  mienil,  řka:  »Když  uzříte 
ohavnost  na  miestě  zpustilém,  jenž  jest  proro- 
koval Daniel .  .  .  ktož  čte,  rozuměj  !«10  »Ohavnost 
veliká«  jest  pýcha,  lakomstvie,  svatokupectvie; 
»na  miestě  zpustilém«,  to  jest  v  důstojenství, 
jenž  jest  pusto  od  dobroty,  od  pokory  a  od  ji- 
ných' ctností,  jakož  zřejmě  vidíme  od  těch,  jenž 
držie  úřad  a  dóstojenstvie. 

(')  by  bylo  lze  popsati  zlostia4,  aby  věrné  sluhy 
Božie  sě  jich  vystřiehali!  Rád  bych,  ale  úfám 
Bohu,  že  dá  jiné  po  mně  statečně jšie17  i  že  j sú 
nynie,  jež  lépe  oznámie  zlost  Antikristovu  a  na- 
sadie  svých  životóv  k  smrti  pro  pravdu  Pána 
Ježíše  Krista,  jenž  dá  vám  i  mně  věčnu  radost. 
Amen.  — 

Psán  list  na  sv.  Jana  Křtitele  v  žaláři  v  óko-  <24-  června) 
vách  v  paměti  té,  že  Jan  také  v  žaláři  v  ókovách 
pro  Boží  pravdu  jest  sťat. 


14  =  zloba.  —  15  =  projevila.  —  lp  Citát  ~  evang. 
Matoušova  kap.  XXIV,  v.  13;  lam  cituje  se  proroctví 
Danielovo  IX,  27.  —  17  Toto  proroctví  (vyškytá  se  u  Hu- 
sa častě  ji)  vykládal  Luther  pak   o  sobe.    —    18  =•  zjevně. 

—    19    =    dovolili. 


O   MUCENÍCÍCH   ČESKÝCH  KN.   I. 


3. 
(Čtvrtá  epištola  v  žaláři  psaná  jest  tato.) 

(Mistr  Jan  Hus  všem  věrným  Čechům   posílá  před  smrtí 
poslední  pozdrav  a  na  rozloučenou  vyslovuje  svá  poslední 

přání.) 

Aoba  /  Mistr  Jan  Hus,  v  naději  sluha  Boží,  všem 
věrným  Čechóm.  jenž  Pána  Boha  milují  a  budu 
milovati,  žádost  svú  vzkazuje,  aby  Pán  Buoh  dal 
jim  v  své  milosti  přebývati  i  skonati  a  v  radosti 
nebeské  na  věky  přebývati.  Amen. 

Věrní  a  v  Bohu  milí  páni,  panie,  bohatí 
i  chudí.  Prosím  vás  a  napomínám,  aby!  Pána 
Boha  poslúchali,  jeho  slovo  velebili  a  rádi  slyšeli 
i  plnili.  Prosím  vás.  aby!  pravdu  Boží,  kterúž 
sem  z  Božieho  zákona  [psal]  a  z  řeči  svatých 
kázal  a  psal,  aby,  sě  tě  drželi.  Prosím  také,  ac, 
by  kto  ote  mne  slyšal  na  kázaní  neb  súkromě  co 
proti  pravdě  Božie  aneb  ač2  bych  kde  psal  (jenž, 
—  úfám  Bohu  —  toho  nenie),  aby  toho  nedržal. 
Prosím  také,  ač2  kto  viděl  jest  mé  lehké  obyčeje4 
v  mluvení  neb  v  skntciech,  aby  sč  jich  nedržel,  ale 
aby  za  mě  Boha  prosil,  aby  mi  ráčil  odpustiti 
Prosím,  abyj  kněží  dobrých  obycejóv4  milovali  a 

1  =  abyste.    —    2  —  jestliže.    —    »  =  ježto,    což.    — 
4  —  mrav. 


M.  J.  HUS,  LIST  DO  CECH  (III.)  13 


velebili  a  je  ctili  a  zvláště,  jenž  pracují  v  slově 
Božím.  1 'rosím,  aby!  sě  varovali  lstivých  lidí  a 
zvláště  kněží  nehodných,  o  nichž  die  Spasitel, 
že  sú  v  ruše  ovčiem  a  vnitř  vlcie  hltaví. 

I 'rosím  pánóv,  aby  své  chudině  milostivé  či 
tiili   a   právě,   ji   zpravovali.    Prosím   měšťanuov, 
aby  své  obchody  právě-,  vedli.    Prosím   řemeslní 
kov,  aby  věrně  své  dielo  vedli   a  jeho   požívali. 
1 'rosím  sluh,  aby  svým    pánóm  a  paniem    věrně 
slúžili.    Prosím  mistróve,    aby  jsúce  dobře    živi, 
své  žáky  věrně  učili,  najprvé,  aby  Boha  milovali, 
pro  jeho  sě  chvá/lu  učili  a  pro  prospěch  obce  a  /4°bP 
pro  své  spasenie,  ale  ne  pro  lakomstvie  ani  pro 
světské    zvelebenie.    Prosím   studentóv    i    žákuov 
jiných,  aby  mistróv  svých  v  dobrém  poslúchali 
i  následovali  a  aby  sě  pilně  pro  Boží  chválu  a  pro 
spasenie  své  i  jiných  lidí  učili. 

Prosím  všech  spolu,  aby  pánóm,  panu  Václa- 
vovi z  Dubě,  odjinad  z  Leštna,  panu  Janovi 
z  Chlumu,  panu  Jindřichovi  z  Plumlova,  panu 
Vylémovi  Zajiecovi,  panu  Myškoví  i  jiným  pá- 
nům z  Čech  i  z  Moravy7  i  věrným  pánóm    I'ol- 

5  =  řádně,  správně.  —  u  =  doktoři,  profcssoři.  — 
7  Z  panstva  českého  i  moravského  míní  zde  Hus  toliko 
šlechtice,  v  Kostnici  přítomné.  Z  těch  mnozí  stáli  ve 
službách  Zikmundových,  ale  k  Husovi  chovali  se  vlídné 
(tak  dohry  katolík,  p.  Vilém  Zajíc  z  Valdcka,  jenž  Husa 
navštívil  v  žaláři  24.  března;  nebo  rovněž  dobrý  katolík, 
Moravan  Jindřich  z  Plumlova,  jehož  zde  Hus  vzpomíná). 


14 O   MUCENfCÍCH  CESKVCH  KN.   I. 

ského  královstvie8  děkovali  i  jich  pilnosti  vděční 
byli,  že  oni  jako  Boží  stateční  obránce  a  pomoc- 
níci pravdy  postavili  sú  sě  proti  všemu  sboru 
častokrát  i  dovodiece  i  odpoviedajíce  k  vysvo- 
bození mému  —  a  zvláště  pan  Václav  z  Dube  a 
pan  Jan  z  Chlumu,  jimž  věřte,  co  budu  pra- 
(7.  a  8.  viti;  nebť  sú  byli  v  sboru,  když  sem  já  odpo- 
viedal,  po  několiko  dní.  Oniť  vědie,  kteří  Čechove 
a  kterak  mnohé  a  nehodné  věci  sú  na  mě  vedli, 
kterak  vešken  sbor  proti  mně  křičal,  kterak  sem 
já  odpoviedal,  což  sú  na  mně  žádali. 

Prosím  vás  také,  aby  za  Královu  Milost, 
Římského  a  Českého  krále,  P.  Boha  prosili,  i  za 
královu  svá  i  za  pány,  aby  milý  P.  Buoh  s  nimi 

Druzí  však  byli  stoupenci  Husovi;  z  Čechů  to  byli  kromě 
známých  nám  p.  J.  z  Chlumu  a  Vád.  z  Dube  ještě  třetí 
průvodci  Husův,  Jindřich  Lacembok,  pak  horlivý  a  účinný 
p.  Václav  Myška  z  Hrádku,  dále  Bohuslav  z  Dúpov.i. 
Kuncš  z  Chlumu  a  j.,  z  Moravanu  pan  Skála  z  Lilčc. 
Puta  z  Ilburka  i  i.  Tito  zakročili  společné  s  pány  pol- 
skými 13.,  18.  a  31.  května  ostrými  protesty  u  koncilu 
i  Zikmunda  na  ochranu  Husovu.  Jejich  snahu  provázeli 
stoupenci  domácí  v  Cechách  (ty  vedli  nejvyšší  purkrabí 
Čeněk  z  Variemberka  a  Boček  z  Kunštátu  a  Poděbrad, 
páni  z  Potštejnu,  Zvíře tic  a  j.)  a  >'.a  Moravě  (ty  vedli 
nejvyšší  hejtman  Lucek  z  Kravař,  páni  z  Kunštátu, 
z  Doubravice  a  j.)  rovněž  důraznými  listy,  o  250  a,  po 
upáleni  Husově,  o  452  pečclech.  —  s  Protestů  české 
šlechty  v  Kostnici  účastnili  se  oba  vyslanci  krále  pol- 
ského, Janus  z  Tuliskova  a  Závise  Černý  z  Garbova,  pak 
páni   Bořuta,   Donín,   Baličky   a   j. 


M.  J.  HUS,  I  IST  DO  (  ECH  (111.)  15 


i  s  vámi  přebýval  v  milosti  nynie  a  potom  u  věčné 
radosti.  Amen. 

Psal  sem  lisí  tento  vám  v  žaláři  v  ókovách, 
cákaje  na  zajtřie  na  smrt  otsúzenie,  maje  plnu 
naději  v  Bohu,  abych  pravdy  Božie  neustupoval 
a  bludóv,  kteréž  SÚ  na  mě  křiví  svědkové  sved 
éili,  abych  /  se  neodpřisahal14.  -  Kterak  se  mnu  /4iaa 
P.  Bóh  milostivé  činí  a  se  mnu  jest  v  divných 
pokušeních,  poznáte,  až  se  u  Boha  v  radosti 
s  jeho  pomocí  shledáme. 

()  mistru  Jeronýmovi,  mém  milém  tovařiši, 
nic  neslyším,  než  že  jest  v  těžkém  vězení.,  cákaje 
smrti,  jako  i  já,  a  to  pro  svú  vieru,  již  jest  sta- 
tečně Čechóm  ukazoval;  a  Cechové,  najukrnt 
uější  naši  nepřietelé1H,  dali  sú  nás  jiným  nepřá- 
telóm  v  moc  a  u  vězenie.  Prosím,  abyi  za  ně 
Boha  prosili. 

Také  prosím  vás,  zvláště  Pražené,  ahy,  na 
Betlém  hýli  laskaví,  dokud  1*.  Bóh  popřeje,  aby 
\  něm  Božie  slovo  kázali.  Pro  to  miesto  diabel 
se  rozhněval  a  proti  němu  řarářóv  a  kanovníkóv 
popudil,  spatřiv,  že  jeho  královstvie  v  tom  miestě 
se  rušilo.  Úfámť  P.  Bohu,  zeť  to  miesto  zachová 
do  své  vole  a  učiní  v  něm  prospěch  věccí  i  skrze 
jiné,  než  jest  skrze  mě  nestateěného  učinil. 

9  Sedři  v  ukrutném  žaláři  ve  věži  sv.  Pavla,  nedaleko 
Dif  šaláře  Husova  (ten  byl  ve  vesnici  městské,  při  hlaste 

františkánském).     —     10   Míní    tu    hlavně     Štěp.    1'álěe     a 
Mich.  z  Německého  Brodu.  —  n   =  šlapati, 


16 


O   MUČENiCÍCH   ČESKÝCH  KN.   I. 


Také  prosím  Vás,  aby^  se  milovali,  dobrých 
násilím  tlačitin  nedali  a  pravdy  každému  přáli.  — 
<io.  června)         Dán  list  v  pondělí   [v]  noci12  před  sv.  Vítem, 
po  dobrém  Němci13. 


12  =  tu  noc.  —  13  Míní  se  ochotný  a  věrný  Vit  z  če- 
ledi p.  Chlumovy,  jenž  pro  styky  s  Jeronýmem  upadl  do 
řj  ale  byl  vyproštěn.  —  14  Po  posledním  slyšení 
(8.  června)  bylo  jič  rozhodnuto  o  popravě  Husově  a  měla 
býti  provedena  eo  nejdříve,  snad  již  li.  června,  ale  v  tu 
dobu  došel  do  Kostnice  veliký  protest  české  šlechty  (čten 
12.  června)  a  len  vedl  k  novým  pokusům  o  odvolání. 


M.  J.  HUS,  UST  I*KM  NOPCIM  (IV.) 


4. 
<Třetie  epištola  v  žaláři  psaná  jest  tato) 

(Hus  pp.  Chlumovi  a  /.  Dube  podává  zprávu,  že  jeho  po- 
pravu jest  odložena.) 

Buoh  s  vámi!  .  <-*Iaa> 

Měv  veliké  domněnie  z  mnohých  příčin,  psal 
sem,,  jako  bych  měl  zajtra  skonati.  Již  opět  zna- 
menav  prodlenie  smrti  píši  vám,  milostiví  a  věrní 
přietelé  v  Bohu2,  ještě  abych  svú  vděčnost  uká- 
zal, dokud  najdéle  mohu,  maje  vždy  utěšenie,  že 
mohu  k  vám  mluviti  po  lístku. 

A  pravím  vám,  že  P.  Buoh  vie,  proč  prodlévá 
mú  smrtí  i  mého  milého  bratra  mistra  Jeronýma, 
o  /  němž  mám  naději,  že  svatě  umře  bez  vinny  .-4ia? 
a  že  statečně jie  se  má  i  trpí  než  já  nestatečný 
hřiešník.  Dal  nám  P.  Bóh  dlúhý  čas,  abychom 
lépe  své  hřiechy  spamatovali  a  jich  statečně  že- 
leli; dal  nám  dlúhý  čas,  aby  dlúhé  a  veliké  po- 
kušenie  sňalo  hřiechy  veliké  a  přineslo  utěšenie; 

1  Ráno  27.  června  psal  Hus,  míně,  že  bude  28.  června 
popraven,  rozlucní  list  latinský  pánům  Janovi  z  Chlumu 
a  Václavu  z  Dubě;  taktéž  se  krásné  rozloučil  se  svými 
přáteli  na  universitě.  Na  večer  asi,  dověděv  se  zatím,  že 
poprava  odložena,  píše  pánům  Janovi  a  Václavovi  znovu. — 
2  Míněni  ovšem  pan  Chlum  a  Václav  z  Dube;  ale  také 
jejich  sekretář  Petr  2  Mladenovic,  věrný  Vít  a  ostatní. 
»Mučen/cÍ€ř  3 


18  O   MUCENÍCÍCH   ČESKÝCH  KN.   I. 


dal  nám  čas,  abychom  pamatovali  svého  krále, 
P.  Boha,  Ježíše  milosrdného,  hrozné  pohaněnie 
a  smrt  ukrutnú  jeho  vážili  a  proto  milejie 
trpěli.  Abychom  také  pomněli,  že  nenie  s  hodóv3 
tohoto  světa  jíti  na  hody3  onoho  světa;  abychom 
pamatovali,  že  skrze  mnohá  utrpenie  světí4  vešli 
sú  v  nebeské  královstvie:  někteří  po  kusu  řezáni, 
jiní  vrtáni,  jiní  vařeni,  jiní  pečeni,  jiní  za  živa 
dřeni,  za  živa  pohrabáni.-,.,  kamenováni,  křižováni, 
mleni  mezi  žernovy,  vláčeni,  topeni,  páleni,  vě- 
šeni, po  kusu  trháni  a  prvé  pohaněni,  žalařováni, 
biti,  okováni:  a  kto  muož  všecky  muky  vypsati, 
kteréž  sú  i  v  novém  i  v  starém  zákoně  světí  4 
pro  pravdu  Boží  trpěli  a  zvláště  ti,  jenž  sú  kněž- 
ská zlost,-,  tresktali-  a  proti  nie  kázali.  A  divná 
věc  bude,  ktož8  nynie  neutrpí,  budeli  státi  statečně 
proti  zlosti,;  a  zvláště  proti  kněžské, '  jenž  sebe 
nedá  dotknuti.  A  již  jsem  tomu  rád,  že  sú  mé 
knížky  musili  čísti,  v  nichž  jest  zlost6  jich  ote- 
vřena; a  viem,  že  sú  je  pilnějie  přěčtli,  než  sv. 
čtenie0,  chtiece  bludy  naleznuti.  — 

(27.  června        jj^n   ^         čtvrtek    před   vieriljí    sv.    Petra 

1415)  „  J 

11  večer.  Amen. 

Tyto  epištoly  psal  jest  Mistr  Jan 
v  žaláři  v  Konstancí  České  obci. 

8  =  posvícení.  —  4  =  světci,  svatí.  —  •"'  =  pohřbeni. 
—  6=zlé;  zlé  činy.  —  "  =  kárali, —  s  =  jestliže  kdo, — 
P  —  evangelium. 


II. 

UMUČENÍ  M.  J.   HUSÍ. 


UMUCliNl    M.    J.   HUSÍ,    ÚVOD 


/  Tuto   se  bude  praviti,    Mistr  Jan  Hus  faiba 
sv.  paměti  kteraké  jest  utrpenie  měl.  A  jest 
sepsánie  Mistra  Mladénovce,  učenie  Praž- 
ského. 

<Úvod.) 

Znamenav,  že  mnozí  mnohé  věci  o  polo- 
žení smrti  slavné  paměti  Mistra  Jana  ilusi  psali 
sn  jinak,  nežli  se  jest  dalo  při  něm  a  stalo  a  ač- 
koli druz'^  snad  dobrým  úmyslem  sú  spisovali, 
ale  že  sú  běhu  a  položenie  celého  nevěděli,  protož, 
na  mnohých  miestech  přidávajíce  a  druhdy  ují- 
majíce, jinak  než  se  jest  dalo  a  stalo,  změnili  sú : 
i  zdálo  mi  se  užitečné  z  náramných  a  ustavič- 
ných proseb  mnohých  milovníkóv  pravdy  celý 
běh  na  památku  budúcím  toliko  o  smrti  jeho,  což 
se  je  tu  znamenitějšieho  dalo,  položiti,  aby  jeho 
nepřietelé,  jenž  ještě  po  smrti  jeho  zle  o  něm 
mluvie,  ústa  svá  stulili  a  ti,  jenž  jemu  přejí,  ji- 
stotu, stálost  a  setrvánie  jeho  zvědúce  v  tak  ve- 
likých nesnázech,  aby  Boha  chválili  a  života 
svého  polepšiece  statečnějie  životy  svými  pravdě, 
kterúž  sú  z  zákona  Božieho  ot  něho  slýchali, 
slúžiti  uměli. 

1  =  někteří    (tak   později). 


22  O  MUCENICÍCH  ČESKÝCH  KN.  II. 


<Kapitola  první.) 

<G  Husově  žalařování,  vyšetřování  a  vyslýchání.) 

41b?  /  Yěziž  tehdy,  že  léta  od  narozenie  Syna  Bo- 
<i4i5>  žieho  po  tisíci  po  čtyřech  stech  patnáctého,  když 
jest  ten  zboř  Konstanský  po  jetí  Mistra  Jana 
Husi  v  žalářích,  v  nichž  jest  držán  byl  a  zvláště 
u  mnichuov  kazateluov2,  z  náramného  nabádanie 
mistra  Štěpána  Páleče3  (jemuž  jest  byl  Mistr 
Hus  mnoho  dobrého  učinil)  a  Michala,  někdy 
faráře  z  Smradař4,  a  tudiež5  jiných  Čechov, 
úhlavných  nepřátel  mistra  Husi,  rozličnými  arty- 
kuli  křivých  svědkóv  jeho  trápili  a  rozličně  po- 
kúšeli,  jemu  proti  těm  svědkóm  nižádné  obrany 
z  práva  nedadúce;  když  také  potom  do  jiného 
I4i5>'  kláštera  k  bosákónv,  tudiež  v  Konstancí  ho  do 
žaláře  vsadivše  před  se  několikrát  vyvodili  sú 
a  tu  těch  jistých  falešných  svědkóv  před  ním 
svědectvie  čtúce  a  sami  sudce  tudiež5  proti  němu 
druhá  svědectvie  vydávajíce  a  také  z  jeho  knih 
kusy  vybravše  některé  jemu  s  křikem,  povykem 

-  Míní  se  první  žalář  u  dominikánů,  v  němž  Hus  by! 
od  6.  prosince  1414  do  24.  března  141 5.  —  3  míní  se  známy 
starší  kollega,  pak  přítel,  po  r.  141 2  Husův  odpůrce  Štěpán 
z  Pálce;  co  v  závorce  následuje,  není  v  textu  latinském. 
—  4  míní  se  Michal  z  Něm.  Brodu,  kdysi  farář  u  sv. 
Vojtěcha  v  Jirchářích  (»z  Smradař«),  později  advokát 
stolice  papežské,  zvaný  proto  »de  Causis«  (u  Husa  »súd- 
7iý«).  —  n  =  také.  —  °  míní  se  poslední  žalář  Husův 
11  františkánů  (od  5.  června  1415);  na  žalář  v  Gottliebeu 
pisatel  zapomněl. 


UMUCIINÍ   M.   J.  HUSÍ,   KAP.   1.  23 


n  hřmotem  miesto  /  lepšieho  naučenie  dovodiece /42a* 

a  miestO  písma  svatého,  jehož  vždy  žádal,  chtc 
lépe  naučen  hýli,  jestliže  by  v  čem  byl  scestně* 
kázal,  psal  anebo  učil  (a  to  sem  tudiež  i  s  jinými 

ot  něho  častokrát  opětujícieho  slysal):  i  ostali  sú  <i. července) 
konečné  na  tom,  aby  anebo  se  vinen  dal  v  těch  ve 
všech  kusiech,  jimiž  sú  jeho  skrze  křivé  svědky 
vinili  (z  nichžto  mnozí  sú  byli  jeho  úhlavní  ne- 
přietelé)  a  k  tomu  těch  aby  se  odpřisáhl  a  těch, 
kteréž  sú  z  knih  jeho  vyhráli,  druhde8  ujímajíce, 
druhdes  přidávajíce  a  druhde8  celé  vymyšlené 
kusy,  jichž  jest  nižádný  v  jeho  knihách  nebyl 
psán,  jemu  připisujíce,  aby  se  také  odpřisáhl  a 
je  aby  odvolal  anebo  aby  smrt  ohně  trpěl.  Tehdy 
on  častokrát  vyznávaje  tudiež.-,,  že  mu  křivě 
mnohé  věci  skrze  svědky  připisují,  jichž  ani  po- 
myslil jest,  i  nechtěl  se  jich  odpřisieci,  aby  ne- 
hyl  lhářem  před  tváří  Boží,  a  těch  kusuov  z  knih 
vyhraných  také  se  nechtěl  odpřisieci,  leč  by  jemu 
lepsie  písmo  ukázali.  I  ostali  sú  na  tom,  aby  ho 
konečně  upálili,  jemu  vždy  nižádného  lepšieho 
naučenie,  jehož  jest  z  písma  svatého  žádal,  ne- 
dá dúce. 

(Kapitola  druhá  > 

(Poslední  pokus,  aby   Hus  odvolal.) 

Tehdy  v  pátek  po  sv.  Petru  téhož  léta,  jenž   5"  i^t*1" 
biese10  pátý  den  června9  měsiece,  král  Zigmund, 

7  =  bludně.  —  3  ==  někde.  —  9  =  nyní  července.  — 
w»  =  byl. 


24  O  MUČENjCÍCH  ČESKÝCH  KN.  11. _ 

Uherský  král,  jenž  jest  byl  Mistra  Husi  rozličně 
klejtovaln  i  svými  zvláště  listy  ubezpečil,  aby 
k  tomu  svolání  12  přijel,  věda  již  konečný  úmysl 
toho  zboru,  i  poslal  jest  urozené  pány,  pana 
Václava  z  Dubě,  jinak  z  Leštna,  pana  Jana 
z  Chlumu18  a  jiné  čtyři  biskupy  s  nimi  k  Mistrovi 
/42ap  Hu/sovi  do  kláštera  k  bosákóm6,  aby  zvěděli  ko- 
nečný úmysl  jeho,  chceli  ty  artykule  a  kusy  skrze 
svědky  proti  sobě  vydané,  a  také  jiné  z  knih  jeho, 
jakož  svrchu  psáno  stojí,  vybrané  konečně  držeti, 
čili  jich  se  chce  vedle  uloženie  toho  sboru  Ovl- 
přisáhnúti  a  proti  nim  odporně  kázati,  psáti  a 
učiti,  jakož  mu  ten  zboř  nalezne  a  usúdí.  A  když 
sú  Mistra  Husi  z  žaláře  před  ně  vyvedli,  pan 
Jan  z  Chlumu  řekl  jest  k  němu  takto:  »Aj, 
Mistře  Jene,  myť  sme  lajkové  a  nemnoho  učení 
a  v  těchto  věcech  neumíme  raditi,  protož  viz, 
čiješli14  se  v  kterémkoli  kusu  z  těch,  jimiž  tě 
tento  zboř  viní,  scesten15  a  vinen,  nestyd  se  toho 
ustúpiti  a  odvolati.  Pakliť  tvé  svědomie  ukazuje, 
že  nejsi  těmi  kusy  vinen,  jimiž  tě  oni  vinie,  nikoli 
nečiň  proti  svému  svědomí  aniž  lži  před  tváří 
Boží,  ale  raděj ie  stoj  až  do  smrti  v  té  pravdě, 
kterúž    si    z   zákona   Božieho   poznal   a   z   písma 

11  =  glejtem  (—  průvodním  listem)  chránil.  — 
12  =  koncil.  —  i3  Průvodčí  Husovi  byli  tri;  ale  o  p.  Jindř. 
Lacembokovi  se  Hus  nezmiňuje  s  pochvalou;  Mladenovic 
pak  na  prvním  místě  uvádívá  Jana  z  Chlumu,  později 
purkrabího  na   Mělníce.  —   li  =   cítíšli.  —  15   =   bludný. 


UMUCliNl   M.    J.   HUSÍ,   KAP.   2. 


sv.«  A  Mistr  Jan  stoje  a  zaplakav,  pokorně  od- 
pověděie  a  řka:  »Pane  Jene,  věz  to  zajisté,  bychn 

vědci,  zeť  bych  co  bludného  kdy  byl  psal,  učil 
anebo  kázal  proti  zákonu  Božiemu  a  proti  cierkvi 
sv.,  chtěl  bych  to  pokorně  odvolati  a  toho  ustú- 
piti,  Buoh  mi  svědek  jest,  a  vždy  ještě  žádám 
lepšieho  a  stálejšího  písma  a  naučenie.  A  ukážíli 
mi  lepšie  písmo  a  pevnejšie,  nežli  jest  to,  které 
sem  já  učil,  kázal  a  psal,  hotov  sem  srdečně  od- 
volati. « 

A  když  to  vece,  ihned  jeden  tudiež,*  z  stojí- 
cích biskupuov  řekl  jest  k  Mistru  Janovi:  »I  zdali 
ty  chceš  múdřejší  býti  nežli  vešken  tento  zbor?« 
A  Mistr  Jan  jemu  odpovědě16:  »Já  nechci  býti 
múdřejší  nežli  vešken  tento  zboř;  ale  pro/síni  /42^a 
pro  Róh,  dajte  mi  najmenšieho  z  toho  zboru, 
kterýž  by  mě  lepším  a  pevnějším  písmem  sv. 
zpravil  a  naučil,  a  já  hotov  sem  ihned  od  volati. « 
A  k  tě  řeči  biskupově  tudiež18  stojiece  vecechu: 
»Aj,  kterak  jest  neústupný  v  svém  kacieřstvi!« 
A  to  řekše  jeho  zase  do  žaláře  vésti  kázavše 
odešli  sú. 

(Kapitola  třetie.) 

(Hus  předveden  naposled  před  koncil.) 

Druhv   den   nazajtřie  v   sobotu   v   ochtáb   sv.  ^     cervence 

v  .  I4I5) 

Petra    a    sv.    Pavla    apoštolóv,    jenž    bieše    den 

šestý  června9  měsiece,  Mistr  Jan  Hus  veden  jest 

16  =  odpověděl.  —   1T  =  kdybych    (atp.)-  —   ls  =  tamže. 


26  O  MUCENÍCÍCH  ČESKÝCH  KN.  II. 


skrze  arcibiskupa  Rigenského19  Pruského  zákor.a 
k  kostelu  velikému  toho  města  Konstanského,  tu 
kdež  sú  se  byli  kardinálové,  arcibiskupové,  bisku- 
pové a  jiní  preláti  toho  zboru  k  odsúzení  Mistra 
Jana  Husí  vedle  svého  obyčeje  sešli.  A  přivedše 
jeho  ke  dveřóm  kostelním  tu  sú  s  ním  v  té  sienci 
cákali,  až  zatiem  v  kostele  mši  odslúžili,  nebo 
jeho  ve  mše  do  kostela  nerodichu20  vésti,  snad 
aby  sobě  jím  duchovenstvie  neporušili  [jehož 
sem  tudiež  od  nich  málo  shledal,  znamenaje  jich 
obyčeje,  kteréž  vedu]. 

A  po  těch  mšech  uvedechu21  ho  do  kostela 
mezi  ty  preláty,  kdežto  obyčejem  svým  se- 
diechiioo  na  vysokých  k  tomu  udělaných  stoli- 
ciech,  prknami  vókol  vysoce  se  otarasovavše. 
A  král  Uherský  najvýše  sediešeon  v  svém  maje- 
státu pod  korunu  zlatu  s  oblúkem  a  vedle  něho 
Klemovy  syn  jablko  drže  a  jiné  knieže  meč  nahý 
s  druhé  strany.  A  uprostřed  té  ohrady  (nebo 
seděnie)  bieše  někaký  stuol  povýšený  udělán  a 
na  něm  kterakýs  špalek  a  na  tom  rúcho  mešné 
/42bp  položeno  k  zbavení  /  kněžstvie  Mistra  Husí  při- 

19  Míní  se  Konrád  z  Wallenrodu,  z  řádu  německých 
rytířů,  arcibiskup  v  Rize,  správce  žalářů  koncilních.  — 
20  =  nechtěli.  —  21  =  uvedli.  —  —  —  seděli.  —  23  =  seděl. 
- —  24  Klem  (Cle mens)  bylo  příjmení  Ruprechta  Falckého, 
po  Václavu  r.  1400  zvoleného  císařem  německým.  Měl 
dva  syny:   Jana   (Hanuše)  a   Ludvíka,  zde  vzpomenutého. 


UMUď.NI    M.    J.    HUSÍ,   KAP.   3.  27 


pravené.  A  tak  jeho  do  kostela  přivedše  před 
tiem  stolem  postavichu20  a  on  klek  na  svoje  ko- 
leně dlúze  se  modléše20.  A  zatiem  někaký  biskup 
Laudensis27  řečený,  mnich,  vstůpiv  na  tu  stolici. 
na  niež  obecně  výpovědi  své  činiechu28  i  učinil 
kázanie  a  to  založil  z  reci  sv.  Pavla  k  lVunenínóm 
v  šesté  kapitole,  kdež  die:  »Bud  zkaženo  tělo 
hřiecha.«  A  v  tom  kázaní  dovodil  široce,  kterak 
kacieřstva  škodí  v  cierkvi  sv.  převelmi  a  kterak 
na  krále  zvláště  (a  na  jich  úřad)  slušie,  aby-  ta 
kacieřstvie  a  zvláště  svatokupectvie  z  cierkve  sv. 
zkazil  a  vyplel,  neb  ta  kacieřstvie  škodlivějí  roz- 
trhují cierkev  sv.,  nežli  zjevná  násile  a  ukruten- 
stvie,  aby  také  král  Uherský  toho  kacieře  zatvr- 
zeného v  zlosti  zkazil,  jehož  tudiež18  v  ruku, 
jakž  ten  biskup  kázal,  měli  sú;  neb  z  toho  od  sta 
rých  i  od  mladých  bude  věčnu  chválu  mieti. 

<Kapitola  čtvrtá.) 

(Žaloba  koncilu  proti   Husovi.) 

Zatiem  vstav  jeden  řečníky  toho  zboru  jmé- 
nem Henricus  de  Piro  svým  obyčejem  nabádal 
a  napomínal  ten  zboř,  aby  súd  proti  Mistrovi 
Husovi  dokonali  až  do  odsúzenie  konečného. 
A  ihned  vstav  jeden  biskup27  od  toho  zboru  vy- 
daný, vstúpiv  na  tu  stolici,  na  niež  oni  svá  usta- 

25  =  postavili.  ■ —  2,;  =  modlil.  —  -7  Byl  to  italský 
biskup  Jakub  z  Lodi,  jenž  po   roce   odsuzoval   Jeronýma. 


28  O  MUČENÍCÍCH  ČESKÝCH  KN.  II. 


venie  vvpoviedáchu^  i  četl  běh  a  polož^nie  té  pře, 
kteráž  se  jest  mezi  Mistrem  Janem  a  mezi  arci- 
biskupem a  preláty  Pražskými  v  Římě  a  jinde 
dala,  i  ten  běh,  kterýžto  sú  ti  poručníci^  od  toho 
zboru  proti  Mistru  Husovi  tudiež18  vedli  až  do 
/43aa  odsúzenie.  A  potom  četl  ty  ar/tykule,  kteréžto  sú 
proti  Mistrovi  Janovi  svědci  v  Praze  i  v  Kon- 
stancí vedli  a  jiné,  kteréž  sú  jemu  z  jeho  knih 
obyčejem  napředpsaným  vybrali,  kteréžto  artv- 
kule  k  výstraze  budúcím  a  k  odehnání  falše  a 
lži  těch  súdcí,  Mistr  Jan  s  popsáním  úmysla29 
svého,  kterak  jemu  je  křivě  připisují,  jichž  je 
nikdy  nedržal,  v  tom  žaláři  před  smrtí  svú  ruku 
sepsav;!2  svým  jest  je  ven  vyslal.  Avšak  některé 
z  nich  tuto  položím  pro  položenie  jeho  odpovědí, 
kterak  jest  tudieža8  odpoviedal;  a  zvláště,  kdyžto 
sú  tento  první  artykul33  a  kus  čtli,  že  jedna  jest 
cierkev  sv.  obecná  a  ta  jest  zboř  všech  vyvo- 
lených k  spasení,  tehdy  Mistr  Jan  odpovědělfi 
velikým  hlasem  a  řka:  »I  ovšem  já  to  znám,  že 
jedinká  jest  sv.  cierkev  obecná,  jenž  jest  zboř 
všech  vyvolených  zde  na  světě  i  těch  v  předpeklí 
i  v  nebi  také,  kteřížto  sú  tělo  skryté  hlavy  Pána 
Jezu  Krista. « 

28  —  činili.  —  2S1  sa  smýšlení.  —  M  =  advokát,  pro- 
kurátor koncilu.  —  31  =  plnomocníci,  zástupci.  —  ?-2  Týči' 
se  nejspíše  poslední  odpovědi  Husovy  k  žalobám  dne 
1S./20.  Června  1415.  —  33  První  a  hlavní  bod  žaloby.  — 
3i  —  odpovídal. 


UMUUiNl    M.   J.    IIUSI,   KAP.   A.  29 


A  když  tak  k  tomu  i  k  jiným  tu  odpoviedáše  .. 
tehdy  kardinál  Kameracenský8S  jemu  vece 
Mici/  nynie,  potom  dohře  budeš  ke  všem  spolu 
odpoviedati.«  A  Mistr  jemu  odpověděl :  »A  kte 
rak  mám  ke  všem  spolu  odpoviedati,  poněvadž 
nemohu  všech  spolu  pamatovati  ?«  A  když  opěl 
k  jiným,  kteréžto  proti  němu  tudiež  čtiechuS8,  od- 
poviedati chtieše;;7,  vstav  kardinál  Florenskýa8, 
jenž  bieše,,,  druhý  sudce  k  vyrčení  sudu  proti 
Mistru  Janovi  [ustaven  od  toho  zboru]  i  vece 
|k  Mistru  Janovi):  »Mlčiž  již,  však  sme  tě  dosti 
slyšeli. «  A  opět  vstav  i  vece  těm  pohoničóm39  a 
duchovním  biřicóm.  jenž  okolo  Mistra  Jana 
stáchu40:  »Přikažtež  jemu,  ať  mlčí.«  A  Mistr  Jan 
vysokým  hlasem  prosieše4J  ruce  spínaje  a  /  řka:  U3^ 
>;  Prosím  pro  Buoh,  přeslyšte  mě,  aby  tito,  jenž 
okolo  stojie,  neuměli,  bych1T  já  které  bludy 
držal;  však  přesto  učiníte  se  mnu,  jakož  se  vám 
bude  zdáti  a  líbiti. «  A  když  mu  vždy  neda- 
diechu4:;  mluviti  ani  k  těm  kusóm  odpoviedati, 
kteréž  tudiež  naň  čtúce  vediechu44  jimi  ho  vi- 
niece,  klek  na  svá  kolena,  spav  ruce  a  oči  zhóru 

33  Míní  se  kardinál  Petr  ďAilly,  arcibiskup  Cam- 
brayský  (lat.  ah  Alliaco,  Cmmeracensis).  —  3fi  =  čtli.  — 
:;T  =  chtěl.  —  -°,s  Totiš  František  Zabarella,  spolu  s  Fil- 
lustrcm  a  ďAillym  člen  předposlední  komise  soudní  ve 
věci  Husově.  —  39  =:  drábům.  —  40  =  stáli.  —  41  =  pro- 
sil.  —  4-  knězi,  ustanovení  k  určitému  oltáři,  kaplani.  — 
4a  =  nedali.  —  44  =  vedli. 


30 


O  MUČENÍCÍCH  ČESKÝCH  KN.  II. 


k  nebi  zdvih  nábožně  se  modlěse26  svú  při  Pánu 
Bohu,  najspravedlivějšiemu  súdci,  hlasitě  porú- 
čeje.  A  to  častokrát  tudiežis  mezi  těmi  žalobami 
opětováše45. 

<Kapitola  pátá.) 

(Výpovědi  svědkův  a  Husova  obrana.) 

A  když  dokonachiuo  artykule  z  jeho  knih  vy- 
brané, čtli  sú  proti  němu  artykule.  kteréžto  sú 
svědci  naň  svědčili  a  k  každému  z  nich  svědky 
jmenovali  sú  ne  křestnými  jmeny47,  ale  toliko 
jmény  úřadóv  a  dóstojenstvi  jich.  takto  řkúce 
po  každém  artykuli :  »Svědkové  tohoto  artykule 
sú  dva  kanovníky  Pražská,  dva  faráře,  třie  oltář- 
níci42,  jeden  doktor «  —  a  tak  dále,  což  sú  z  těch 
svědkóv  na  "který  artykul  provedli,  při  každém 
sú  je  tiem  obyčejem  jmenovali. 

A  mezi  jinými  tento  artykul  naň  čtíechu36,  že 
[by]  on  držal,  kázal  a  psal.  kterak  po  požehnání 
posvátné  věci4s  na  oltáři  zóstává  tudiež3  chléb 
tělesný  podstatný  [neb  hmotný]  (latině  sú  řekli: 
panis  materialis  vel  substantia  panis).  A  také 
tento,  že  kněz  jsa  v  hřiechu  smrtedlném  nepo- 
teču je  ani  křtí4i)  —  a  tak  mnohými  jinými  arty- 
kuli scestnými  a  kusy  ho  vinniechu.-io. 

45  =  opětoval.  —  4,;  =  dokonali.  —  47  Hlavním  jmé- 
nem bylo  tehdy  jméno  křest  né  (na  př.  Jan);  přezdívku 
(na  př.  Hus)  stala  se  jménem  teprve  v  XVI.  století.  — 
4>  =  hostie  (tak  v  lat.  orig.);  neumele  přeloženo.  —  *•  To 
byl  18.  artikul  ze  svědeekých  výpovědí.  —  50  =  vinili. 


UMUCIiNÍ   M.   J.    HUSÍ,    KAP.   5.  31 


Tehdy   když    mistr   opět    povstav    odpověděti 
chtiešďar,   kardinál    Florenský88   jeho   "  křiče5i    a    \$bot 
neda52  jemu  odpověděti.  A  on  vždy  přesto  odpo 
věděv    vece:    »1 'rosím    pro   Buoh,    slyšte    úmysl 
muoj  «'i  pro  ty,  jenž  tuto  okolo  stojíc  aby   ne 
mrě'i,  bych    já  tyto  bludy  držal.     Nebo  já  toto 
vyznávám,    že  jsem  nikdy  nedržal,    ani  učil,  ani 
kázal,  by  po  požehnání  v  posvátné  věci.,*  na  oltáři 
chléb  tělesný  neb  hmotný  tu  ostával.  A  také  dieni, 
že  kněz  jsa  v  hřiechu  smrtedlném  nedóstojne  a 
nelibě  Bohu  posvěcuje,  křtí  a  jiné  posvátné  věci 
rozdává,    poněvadž  jest    nehodný    sluha    posvát- 
ných  věcí   božích. «   A  tak  ke   všem   jiným  arty- 
kuluom,  jakož  jest  svú  ruku  předtiem  svým  tudiež 
sepsal,;.,  odpoviedáše;4. 

Mezitiem  čitechu36  naň  jeden  opět  artykul, 
že  on  pokládal  čtvrtú  osobu  v  Trojici.-,:-,  sv.  a  toho 
artykule  jedniem  doktorem  dovozováchu54,  jenž 
jest  jej  na  mistra  svědčil,  ale  toho  doktora  tu  ne- 
jmenováchu-,.,.  A  Mistr  Jan  vece:  »Jmenujte  toho 
doktora,  jenž  jest  na  mě  svědčil. «  A  ten  biskup, 
jenž  četl  artykuly,  vece:  »Nenie  potřebie,  aby 
nynie  byl  jmenován. «  A  mistr  odpověděv  vece: 
»Odstup  to  ode  mne  biedného,  bych  já  chtěl 
ětvrtú  osobu  v  Trojici  sv.  a  v  božství  jmenovati, 
poněvadž  jest  to  na  mé  srdce  nikdy  nevstúpilo. 


•"l  =  okřikl.  —  52  =  nedal.  —  r,:!  Toho  artikulu  v  ža- 
lobách nyní  není.  —  54  z=  dovozovali.  —  B0  =  nejme- 
novali. 


O  MUCENlCÍCH  ČESKÝCH  KN.   II. 


\le  ustavičně  jistím  a  vyznávám,  že  tři  osoby, 
t.  <>tec.  syn  i  duch  sv.,  jeden  Buoh  a  jeden  byt 
božstvie  jsú.« 

Opět  tudiež18  ctli  jsú.  kterak  se  jest  Mistr 
Hus  odvolal  k  Bohu56,  jakožto  k  najvyššiemu 
súdci,  a  to  odvolánie  tudiež  za  blud  potupili  jsú. 
K  tomu  .Mistr  Hus  vysokým  hlasem  odpověděl 
45bp  a  řka:  »Ó  Pane  Bože!  Aj  již  tento  zboř  /  tvuoj 
skutek  a  zákon  tvého  položenie  potupuje  za  blud. 
poněvadž  ty  jsa  od  svých  nepřátel  obtiežen  Bohu 
otci  svému,  súdci  najspravedlivějšiemu.  při  svú 
porúčel.  v  tom  nám  biedným  dávaje  příklad  a  ne- 
statečným,  abychom  všelikterak  obtieženi.  jsúce 
k  tobě  najspravedlivějšiemu  súdci  se  utiekali, 
pomoci  pokorně  žádajíce.*  A  dále  mluvil  a  řka 
takto:  »A  já  to  ustavičně  pravím,  že  nenie  ji- 
stější a  bezpečnější  odvolánie.  než  ku  Pánu  Ježí- 
šovi, jehož  nižádný  od  upřiemosti-,;  nemuož  dary 
uchýliti  ani  křivým  svědectvím  zklamati  a  pod- 
trhnuti,^:  jenž  každému,  což  naň  slušie,  dává.« 

Mezi  jinými  sú  pokládali,  že  by  Mistr  Hus 
jsa  v  kletbě  zpurně  ji  trpěl  a  v  slúženie  mše  se 
pletl.  A  on  odpověděl:  »Xe  všetečně  ani  potupně 
jsem  kletbu  trpěl,  ale  v  odvolánie  jsem  kázal  a 
mše  slúžil.  A  ačkoli  jsem  trénásobnie  poručníkyp,2 
své  ke  dvoru  papežovu  posielal,  příčiny  hodné 
pokládaje,   proč   jsem   tam   osobně   státi   nemohl. 

50  Týče  se  Husova  latinského  (a  českého)  odvoláni 
ke  Kristu   18.  října   1412.  —  3T   =   přímost,   spravedlnost. 


UMUCI-Nl   M.   J.  HUSÍ,  KAP.  5. 


avšak  jsem  nikd}  slyšenie  nemohl  mieti  a  ob- 
držeti, ale  nadto  z  mých  poručníkuovS2  jedny  jsú 
žalařovali  a  jiné  jinak  rozličné  pudili  a  trápili. 
A  těch  všech  věcí  táhnu  se  na  akta-..,  v  nichž 
ta  pře  popsána  jest  i  to  bezpravie  mé  i  mých  po- 
ručníkuov.  A  nadto  přijel  jsem  sem  k  tomuto 
zboru  svobodně,  maje  klejt  svobodný  od  krále 
(který/  tuto  zde  sedí),  chtě  svú  nevinnost  uká- 
zati a  z  vierv  mé  každému  počet  vydati,  ktož  by 
toho  na  mně  žádal. «  [ —  A  když  to  mluvieše .-,,,,  na 
krále  se  obráti60;  král  se  velmi  zapýři,,,  a  za- 
rdě61.  — ] 

<Kapitola  šestá.) 

(Husovo  odsouzení,  odsvěcení  a  vydání  moci  světské.) 

Tehdy  když  sú  všecky  artykule  dokonali  a  clo-  /44aa 
ětli,  jimiž  sú  ho  vinili,  vstav  jeden  sudce  papežuov 
starý  a  lysýC2,  vyvolený  z  pokolenie  Vlaského,  četl 
jest  odsúzenie  na  Mistra  Jana  Husi,  kteréhož 
odsúzenie  křivého  položenie  slovo  od  slova  tuto 
pro  ukrácenie  opúštiem.  A  z  toho  položenie  a  od- 
súzenie k  některým  znamenitějším  kusóm,  ačkoli 
sú    jemu    zbraňovali,    odpoviedáše34    a    zvláště, 

58  Týče  se  latinského  Husova  spisu,  zvaného  ,Ordo 
Processus',  psaného  na  podzim  r.  1414  a  vydaného  v  Kost- 
nici v  listopadu  1414.  —  59  =  mluvil.  —  G0  =  obrátil.  — 
6i  =  zapýřil  a  zardél.  —  fi2  Napřed  četl  prokurátor 
Berthold  z  Wildungcn,  pak  Antonín,  biskup  Konkor- 
dienský.   —   63    =:    podvésti. 

»Mučeníci.<  3 


34  O  MUCENÍCÍCH  ČESKÝCH  KN.  II. 

když  sú  čtli,  kterak  jest  neústupně  a  úmyslem 
ovšem64  zatvrzeným  mnohá  léta  stál  v  bludiech, 
odpověděl  a  řka:  »Nikdy  sem  nižádných  bluduov 
nedržal  ani  držím  neústupně,  ale  vždy  sem  žádal 
—  i  dnešní  den  žádám  —  naučenie  z  písma  stá- 
lejšieho  ])roti  tomu,  co  sem  učil,  aby  mi  ukázali. 
A  dnes  pravím,  že,  bych17  jedniem  slovem 
všeckerny  bludy  mohl  zkaziti  a  přemoci,  že  bych 
to  chtěl  rád  srdečně  učiniti. « 

A  když  sú  v  tom  odsuzování  potupovali  jeho 
knížky65  o  cierkvi  sv.  i  jiné  všecko  jeho  skládanie 
latině  nebo  česky  neb  v  kterúkoli  jinú  řeč  skrze 
jiné  přeložené,  aby  tudiež18  v  Konstancí  a  jinde, 
kdež  by  nalezeny  byly,  skrze  biskupy  krajin  a 
zemí  byly  spáleny  a  shlazeny,  k  tomu  Mistr  Jan 
odpovědějc,:  »I  kterak  potupujete  knížky  mé,  po- 
něvadž sem  vždy  žádal  písma  lepšieho  proti  to- 
mu, jenž  v  těch  knihách  jest  položeno  a  dnešní 
den  žádám?  A  nižádného  ste  písma  proti  tomu 
statečně jšieho  do  toho  času  neukázali,  aniž  ste 
i  jednoho  bludného  slova  v  těch  knihách  nedo- 
vedli^. A  knihy  mé  v  česku  neb  v  jinú  řeč  přelo- 
/44ap  zené  kterak  potupujete,  /  jichž  ste  nikdy  nevi- 
děli a  —  byšteii  je  viděli  —  kterak  byste  jim  roz- 
uměli, česky  nerozuměj íce?« 

A  jiných  kusuov  v  tom  odsúzení  proti  sobě 
čtených    poslúchaje    klek    na  svá    kolena    tudiež, 

,;4    =    naprosto.    —    85    Nejznámější    latinský    Husův 
spis  »De  ecclťsiaa  z  r.   1413.  —  eG  =  nedokázali. 


UM UČE Ní  M.  J.  HUSÍ,  KAP.  6. 33 

hledě  vzhuoru  k  nebi  nábožně  se  modléše 
A  když  jeho  již  odsúdichu87  konečně  a  t<>  odsú 
zenie  dočitechuos,  Mistr  Jan  za  všecky  své  ne- 
přátel v  tak  kleče  se  modléše2G  <'i  řka  hlasitě:  »Páne 
fezu  Kriste,  tebe  prosím  pro  tvé  veliké  milo- 
srdenstvie,  rač  odpustiti  všem  mým  nepřátelóm, 
něho  ty  vieš,  zeť  sú  mě  křivě  osočili  a  obžalovali, 
křivě  svědky  proti. mně  vedli,  křivé  artykule  proti 
mně  sú  vymyšlovali:  odpusť  jim,  prosím,  pro 
nesmírné  tvé  milo$rdenstvie!«  A  když  ta  slova 
propověděfls,  mnozí  prelátové  a  zvláště  biskupové 
zakrlivě70  naň  hledieče  posmieváchu7]  se  jemu. 

A  potom  z  přikázanie  sedmi72  biskupuov,  kte- 
řížto jeho  kněžstvie  zbávováchu73,  oblekl  se 
v  mešně  rúcho,  jakoby  měl  mši  slúžiti.  A  když  se 
oblaěil-4  [v  řízu  nebo]  v  albu,  řekl  jest:  »Pán  muoj 
Jezus  Kristus,  když  od  Erodesa  ku  Pilátovi  ode- 
slán byl  v  bielém  ruše,  jest  posmieván«  —  a  tak 
v  jiné  rúcho  se  oblačiešeT4. 

A  když,  již  tak  oblečen  jsa,  od  biskupuov  těch 
sedmi  napomenut  jest  byl,  aby  ještě  se  odpřisáhl 
bludóv  a  odvolal,  vstav  a  na  ten  stuol,  před  nímž 
se    oblačováše74,    vstúpiv,    žalostivě    a    s  pláčem 

fi7  =  odsoudili.  —  B8  ==  dočtli.  —  fií)  =  propověděl. 
—  To  Slovo  to  (ve  všech  tiscích  i  rukopisech  stejně  psané) 
tlumočí  »indignanter«  (hněvivě)  It.  originálu  a  přetočeno 
r.  1538  do  It.  »torvo  vultu«.  —  7l  =  posmívali.  — 
f*  Tak  i  It.  orig.;  podle  akt  koncilu  byli  čtyři,  v  čele  jich 
arcibiskup   milánský.  —  T:!   =   zbavovali.  —  74  =  oblékal. 

3* 


36  O  MUČENÍCÍCH  ČESKÝCH  KN.  II. 


k  množství  se  obrátiv  i  vece:  »Aj,  tito  biskupové 
vedu  a  napomínají  mě  na  to,  abych  se  bluduoy 
pdpřísáhl  a  odvolal.  Bojím  se  toho  učiniti,  abych 
nebyl  lhářem  před  tváří  Boží  učiněn,  přiznávaje 
/44b*  se  k  těm  bluduoin,  jichž  sem  nikdy  nedržal  /  ani 
kázal  —  a  také  abych  svědomie  a  pravdy  Božie 
neurazil,  poněvadž  sem  nikdy  těchto  artykulóv 
nedržal.  kteréž  sú  na  mě  falešně  svědčili,  ale  těm 
odporně  sem  učil,  kázal  a  psal:  a  také  proto, 
abych  tak  velikého  množstvie,  jemuž  sem  kázal, 
nepohoršil,  i  také  jiných,  ješto7-  slovo  Božie  věr- 
ně káží.«  A  když  to  řekl  jest,  okolo  sediecí  bi- 
skupové a  jiní  z  toho  zboru  řekli  sú :  »Již  vi- 
díme, že  zatvrzený  jest  v  své  zlosti  a  neústupný 
v  svém  kacieřství.« 

I  kázali  sú  jemu  s  toho  stolu  sstúpiti  ti  jistí 
biskupové  a  zbavujíce  ho  kněžstvie  na j prvé  sú 
od  něho  kalich  vzeli  a  takto  řkúce:  »Ó  Jidáši 
zlořečený,  že  si  opustil  radu  pokoje  a  s  Židy  si 
v  radu  odšel,  odjímáme  od  tebe  kalich  tento, 
v  němž  se  krev  Božie  a  Ježíše  Krista  obětuje  na 
vykúpenie  světa. «  A  on  velikým  hlasem  řekl: 
»Doufám  milému  Pánu  Bohu,  svému  milému 
vykupiteli,  že  on  kalichu  vykúpenie  ode  mne  ne- 
odejme, ale  doufám  pevně,  že  s  jeho  pomocí  dnes 
v  jeho  království  budu  jej  píti.«  A  tak  jiné  rúcho, 
t.  štolu  a  ornát,  s  něho  snímajíce  na  každé  svým 

re  =  co   (kteří). 


UMUČENÍ  M.  J.  HUSÍ,  KAP.  6. 37 

obyčejem  zlořečenstvie  vydáváchu76.  A  on  odpo 
věděl,  že  to  rúhanie81  míle  podstupuje  pro  jméno 

a  pro  pravdu  Pána  Jezu  Krista 

Když  tehdy  ti  biskupové  to  \  sečko  rúcho 
mešné  od  něho  odebrachu77,  již  se  k  porušení 
pleše  chystáchu78  a  o  to  mezi  nimi  bylo  jest 
rozdvojenie.  Neb  někteří  chtěli  sú  jeho  břitvu 
holiti  a  jiní  veeechu79,  že  dosti  bude,  když  jemu 
nožíkamigo  pleš  zrušena  bude.  A  on  se  obrati  v 
k  králi,  jenž  tu  v  majestáte  sedieše23  i  vece:  »Aj 
ještě  tito  /  biskupové  neumějí  se  v  tomto  rúhaní81  /44l)P 
svoliti !«  A  když  sú  jemu  pleš  porušujíce  na 
čtyři  strany  prostřihli  nožíkami80,  řekli  sú  tato 
slova:  » Již  tento  sv.  Konstanský  zboř  Jana  Husi 
z  řádu  kněžského  a  z  jiných  duostojenství,  jimiž 
jest  ozdoben  byl,  ssadiv  znamenajeS2,  že  kostel  a 
cierkev  Božie  nemá  co  viece  nad  ním  činiti,  jeho 
sudu  a  moci  světské  a  dvorus:;  porúcie  a  opúštie.« 
A  prvé,  než  sú  rúhavú  a  papierovú  korunu 
jemu  na  hlavu  postavili,  mezi  jinými  věcmi  řekli 
sú  jemu:  »Porúčiemy  duši  tvá  diablu.«  A  on 
spav  ruce  a  vzdvih  oči  zhuoru  k  nebi  řekl  jest: 
»A  já  ji  porúčiem  najdobrotivějšiemu  Pánu  Je- 
žíši Kristu. «  A  tu  korunu  uzřev  vece:  »Pán  mój, 
Ježíš  Kristus,    pro  mě    biedného  a  nestatečného 


to   — .   vydávali.  —  7"   =   odebrali.  —   Ta   =   chystali. 

—  ™  =  říkali.  —  s0  =  nůžkami.  —  S1  =  U.  blasphemie; 

posměch,    potupa.    —    S2    =    oznamuje.  —    S3    —    rameni 
světskému. 


38  O  MUCENÍCÍCH  ČESKÝCH  KN.  II. 

mnohem  tvrdší  a  těžší  trnovú  korunu  nevinně  na 
najohavnější  smrt  ráčil  jest  nésti;  a  protož  já, 
biedný  hřiešník,  tuto  mnohem  lehčejší.  ačkoli  rú- 
havú.  korunu  chci  míle  a  rád  nésti  na  sobě  pro 
jeho  svaté  jméno  a  pravdu. «  A  ta  koruna  bieše10 
papierová  a  okrúhlá,  vysoká  bezmála  na  loket  a 
na  nie  třie  hrozní  diablové  biechu84  namalováni 
a  nápis  viny  jeho  na  nie  vókol  napsán:  »Tento 
jest  arcikacieř.« 

Tehdy  král  Zigmund  Uherský  německy  řekl 
Ludvíkovi,  synu  Klemovu^,  jenž  před  ním  v  ma- 
jestáte při  tom  odsúzení  sedě  jablko  zlaté 
držieše85  s  křížem:  »Jdi,  vezma  jeho,  daj  ho  po- 
právcóm!«.  A  Klemóv  syn  složiv  s  sebe  to  rúcho 
kniežecie.  v  němžto  jablko  drže^,  sedieše..;;. 
vzemS7  Mistra  Jana  Husi  dal  jeho  v  ruce  katóm 
a  poprávcóm  a  na  smrt  provodil  jeho. 

45»o  (Kapitola  sedmá) 

<Hus  přiveden  na  popraviště  a  postaven  na  hranici.) 

A  když  tak  již  korunován  jsa  z  toho  kostela 

na  smrt  veden    bieše10,    před  tiem    kostelem    tu 

si  =  byli.  —  §5  =  držel.  —  8B  Sem  vkládá  Křis.: 
A  přistúpiv  k  mistru  Janovi  vece:  »Mistře  Jene,  od- 
volaj  ještě  a  svój  život  zachovaj!«  Tehdy  mistr  Jan 
vece  jemu:  »A  kdo  jsi  ty?«  Kterýžto  vece:  »Herkules« 
(místo  Herr  zu  Klemm  omylem)  »mladý«.  Vece  jemu 
mistr  Jan  Hus:  »Xemějž  mi  tehda  za  zlé,  jáf  sem  mněl, 
by  ty  kat  byl.«  Tehdy  on  zapýřiv  se  a  ohled  se  na  krále 
(vzav  Mistra  Jana  Husi  atd.,  jako  shora).  Je  to  patrné 
neobratná   vložka   pozdější.   —   S7  ==   vzav. 


UMUCHNl   M.  J.   HUSÍ,  KAP.  (,.-7.  39 


hodinu  na  znamcnie  jeho  knih  potupenie  někte 
raké  knihy  pálichu88  ;i  on  to  uzřev,  jako  se  ulyzeM8 
tomu  jich  skutku.  A  tak  jda  na  smrt  nap* tmi 
nášeu0  ty,  jenž  okolo  něho  jdiechu91,  aby  nemněli, 
by  on  pro  bludy,  jimiž  křivě  a  falešné  nařčen  jest 
skrze  svědky,  své  úhlavně  nepřátely,  (umieral): 
[»poněvadž  vždy  žádal  sem  lepšieho  naučenie 
z  písma  a  to  mi  nebylo  až  do  tohoto  času  uká- 
záno.«]  A  lidé  takměř  vóbec  všickni  z  toho  města 
v  odění  biechtis4,  jeho  na  smrt  provozujíce. 

A  když  přišel  jest  na  to  miesto,  na  nemžto 
jest  měl  umřieti,  klek  na  svá  kolena  a  ruce  spav 
a  oči  své  k  nebi  zhuoru  zdvih,  žalmy  zvláště  sv. 
Davida  řiekaje  nábožně  se  modlil  a  zvláště  žalm : 
»Smiluj  se  nade  mnu,  Bože,  vedle  velikého  milo- 
srdenstvie  tvého !«  řiekaje  až  do  konce.  A  také 
tento:  »V  tě,  Pane  Bože,  doufal  sem:  [nebudu  na 
věky  pobaněn  v  tvé  spravedlnosti,  rač  mě  vy- 
svoboditi!^ —  a  ten  verš:  »V  ruce  tvoji.  Pane 
Bože,  porúčiem  duši  mú«  opětuje  hlasitě  a  ve- 
sele, že  sú  ho  tu  stojiece  dobře  slyšeti  mohli. 

A  miesto,  na  němž  jest  upálen,  bieše10  jakož- 
to lúka  veliká  na  obci,  mezi  zahradami  předměstie 
Konstanského,  jdúce  z  města  na  tvrz  řecenú  Got- 
leben  [na  niežto  Mistr  Hus  před  tiem  u  vězení 
bylvj  jest,    <na  levé  ruce)].     A  když  se  tak  mo- 


88  =  pálili.  —  89  =  It.  orig.  subridere;  usmál  se.  — 
•<1(>  =  napomínal.  —  91  =  šli.  —  9-  Od  24.  března  do 
5.  června  1415;  Gottlieben   byla  tvrz  biskupa  kostnického. 


40  O  MUČENlClCH  ČESKÝCH  KN.  II. 

dléše26,   někteří    lajkové    tu    stojiece    vecechuT9: 

My  nevieme,  které  a  kteraké  věci  prvé  jest  mlu- 
vil aneb  učinil;  ale  tuto  vidíme  a  slyšíme,  že  svatá 
45a?  slova  mluví  a  modlí  se.«  A  jiní  /  řekli  sú:  »Za- 
jisté  dobré  by  bylo,  by  měl  zpovědlníka.«  A  kněz 
jeden,  sedě  na  koni  v  zelené  sukni  červeným  ta- 
fatem.,;.  podsité  [s  pachami,^  ot<e> vřenými],  řekl 
jest:  »Nemá  slyšán  býti.  aniž  mu  má  zpovědlník 
dán  býti.  neb  jest  kacieř.«  Ale  věz.  že  Mistr  Jan, 
ještě  v  žaláři  jsa.  některakému  mnichu  doktorovi 
zpoviedal  se  jest  dobře  před  smrtí  svú  na  týden 
aneb  viece  a  od  něho  dobrotivě  slyšán  byl  a  roz- 
hřešen, jehož  zpovědlníka  jemu  zboř  ten  byl  dal, 
jakož  to  sám  v  jednom  listu,  kterýžto  mezi  ji- 
nými z  žaláře  byl  jest  poslal,  vyznávaje  a  píše 
svú  rukú95. 

A  když  se  tak  modléšeo,-,  kleče,  ta  rúhavá  ko- 
runa papierová  s  hlavy  jeho  spadla  jest.  A  on, 
uzřev  ji  i  ulyze...  se.  A  někteří  žoldnéři  okolo 
stojiece  řekli  sú:  » Vstavte  mu  ji  zase  na  hlavu, 
ať  i  s  čerty,  pány  svými,  jimž  jest  zde  slúžil. 
upálen  bude.« 

Tehdy  vstav  vzhuoru  s  toho  miesta  z  přiká- 
zanie  poprávcóv  těch  a  kata  vysokým  a  rozum- 

r'"   =   látka   s  vařeného   hedbáví,   dykyta:   v   It.   orig 
sericum*.   —   94   =    ozdobné  varhánkované    manSety.   — 

95  Míní  se  list  kostnický  »Mnozí  již  byli«  ~  konce  června 
(v   mém  vydání  v  Světové  knihovně  c.   III,  43). 


UMUClINl  M.  J.  HUSÍ,  KAP.  7.  41 


!i>iii,„,  hlasem,  tak  že  od  svých  tudiež18  stojících 
dohře  slyšán  jest,  takto  se  modléše26:  »Pane  Jezu 
Kriste,  tuto  ukrutnú  a  ohavnú  smrt  pro  tvé  svaté 
čtenie97  a  ])ro  kázanie  tvého  slova  sv.  chci  po 
korně  a  míle  trpěti;  [odpustiž,  prosím,  všem  mým 
nepřatelóm!«]  A  ihned  jeho  vókol98  vodiechuM  a 
on  napomínáše-M,  je  a  jich  všech  prosieše41,  aby 
nemněli,  by  on  který  z  těch  bludóv,  kteříž  sú 
jemu  falešně  připsáni  a  skrze  falešné  svědky 
naň  vedeni,  kázal,  učil  anebo  držal.  I  prosieše,,. 
aby  ještě  s  svými  žalářnými  mohl  mluviti. 
A  když  tu  přistúpichu10o,  jim  děkováše1(ll  a  řka: 
»Děkuji  vám.  milí  hratřie,  ze  /  všeho  dobrého,  /45b« 
co  jste  mi  učinili;  nebo  netoliko  byli  ste  moji 
strážní,  ale  moji  milí  bratřie.  A  vězte  to,  zeť 
pevně  úfám  svému  milému  Spasiteli,  pro  jehožto 
sv.  zákon  tuto  smrt  chci  míle  trpěti,  že  s  ním 
dnes  budu  kralovati. «  [A  to  německy  tak  mluvil 
k  nim.] 

A  tak  s  něho  sukni  jeho  černú  svlekše  v  košili 
jeho  k  některakému  tlustému  zvrtanému  prknu 
rukama  opak102  přivázachu10a  provazy  dobře  na 
šesti  [neb  na  sedmi]  miestech  [jedniem  nad 
nártím  (aneb  u  hlezna104),  druhým  pod  kolenem, 
třetím  nad  kolenem,  čtvrtým  mezi  třieslami,  pá- 
tým  na   bedrách,   šestým   v   puoly,   sedmým   pod 

96  =  srozumitelným.  —  9"  z=  evangelium.  —  9S  =  do- 
kola.—  93  =  vodili.  —  10°  =  přistoupili. —  101  =  děkoval. 
—   102   5=    nazad.    —    iy-    =    přivázali.    —    ^    =    kotník. 


42  O  MUCENlCÍCH  ČESKÝCH  KN.  II. . 

pažmi  —  a  ruce  opak],  kteréžto  prkno  s  jednoho 
konce  obostřivše  v  tu  luku  a  v  zemi  jsú  vetkli. 
A  když  tváří  k  východu  slunce  obrácen  bieše1(1, 
někteří  z  okolostojících  řekli  sú:  »Obraťte  ho 
tváří  na  západ  slunce,  ale  ne  na  východ,  neb  jest 
kacieř«  —  i  stalo  se  tak.  A  za  hrdlo  bieše10  k  to- 
mu prknu  přivázán  některakým  černým  a  sazi- 
vým  řetězem  [na  němžto  tu  jeden  chudý  člověk 
kotlík  u  ohně  věšel]  a  uzřev  ten  řetěz  [vzhlédl 
jest  naň  po  straně,  uchýliv  hlavy  a  zasmáv  se] 
řekl  jest  |s  veselú  myslí]  katóm  [hlasitě:]  »Pán 
Ježíš  Kristus,  mój  milý  vykupitel  a  spasitel, 
ukrutnějším  a  těžším  řetězem  pro  mě  vázán  jest 
a  já  biedný  nestydím  se  pro  jeho  sv.  jméno  tiem- 
.    to  vázán  býti.« 

A  pod  nohy  jeho  otépce  dvě  dřev  biechu  po- 
ložili;   na  nohách  také  svých    ještě  botky  své  a 
jedno  puto  jmčjieše1(l.-,  —  a  tak  okolo    něho  se 
všech  stran  tě/mi    otépkami  slamů    proměšujíce 
/45  bp  k  samému  životu  okládáchu10(;  až  do  hrdla. 

<Kapitola  osmá.) 

{Poslední  vyzvání.    Upálení.) 

A  prvé,  než  jeho  zapá!ichuao7,  přijel  k  němu 
maršálek  Ří<š>ský,      Happe     z  Popenhejmu1()S,  a 

">5  =  mě|.  —  ion  =  obkládali.  —  107  =  zapálili.  — 
108  Míní  se  Hoppe  von  Pappenheim,  ze  známého  rodu 
Pappenhcimských,  staré  šlechty  švábské,  jejíž  Členové  ač 
do  zániku  Říše  ( 1806)  zastávali  u  císařův  úřad  mariálský. 


UMUCliNf   M.  J.  HUSÍ,   K\I»    r,.  43 


s  nim  Klemóv  synL.,,  mistra  napomínajíce,  aby  je 
stě  život  svuoj   při  zdraví   zachoval,  aby  učenie 
a  kázanie  svá  odvolal  a  jich  se  odpřisáht.  A  mistr 
vzhled  zhuoru  k  nebi  vysokým  a  rozumným^  hla 
,sem  odpovědě16:   »Buoh  mi  svědek  jest,  že  sem 
těch  věcí,  kteréžto  mně  falešně  skrze  křivé  sved 
ky  připsány  sú,  nikdy  neučil  ani  kázal.  Ale  první 
úmysl    mého    kázanie,    učenie  a  psanie  i   jiných 
všech  mých  skutkuov  byl  jest,  abych  toliko  lidi 
vyvedl  z  hřiechu.  A  na  té  pravdě,  kterúž  sem  psal, 
učil  a  kázal  z  zákona  Božieho  a  z  výkladóv  sv. 
doktoróv,  dnes  vesele  chci  umřieti.« 

A  to  uslyšavše  ten  jistý  maršálek  s  Klemo- 
vým synem  tleskše  rukama  i  jedechu1(,.,  od  něho 
preč.  A  jeho  katové  ihned  zapálichu107.  A  mistr 
hlasem  vysokým  zazpievan„:  »Kriste,  synu  Boha 
živého,  smiluj  se  nad  námi!«  A  druhé:  »Kriste. 
synu. Boha  živého,  smiluj  se  nade  mnú!«  A  třetie 
když  chtieše37  zpievati :  »Jenž  si  se  narodil  z  Marie 
Panny «  [a]  vietr  se  tudiež18  zbudiv,  plamen  jemu 
v  tvář  obrátioo-  A  tak  umlk  a  sám  v  sobe  se  modle 
duši  pustil.  A  v  tom  mlčení  hýbášem  ušty  a 
hlavu,  než  duši  pusti,  jakoby  člověk  brzceu2  řie- 
kaje  tři  (anebo  dva)  pateře113  mohl  řéci. 

A  když  ty  otépky  opálivše  se  okolo  něho  opa- 
dachu114  a  tělo    ještě    při   tom    prknu    za  hrdlo 

irtt>  =  jeli.  —  llf)  —  zazpíval.  —  111  =  hýbal.  — 
112  =  rychle.  —  113  =  otčenáše;  r  //,  ,Pater  noster'.  — 
m    =   opadaly. 


44  O  MUCENICÍCH  ČESKÝCH  KN.  II. 


stáše115  přivázáno  za  ten  řetěz  [jako  bylo  řetězem 
uvázáno,  tak  i  visalo  na  řetěze]  —  tehdy  katové 
tělo  i  s  prknem  povrátivše  žerdmi  v  oheň 
/46aa  vstrčichu116  a  tepruv  dřev  na  oheň  /  mnohem 
viece  přikládajíce  počechun7  páliti,  obcházejíce  a 
kosti  kyji,  aby  spieše  shořely,  obíjejíce.  A  hlavu 
nalezše  kyjem  ji  rozrazichulls.  A  když  srdce 
mezi  střevami  nalezechun;),  kyj  obostřivše  to 
zvláště  na  ten  rozen  vstrčichu116  a  pálíce  na  tom 
rožnu    <jiným>    kyjem  obíjiechurJ0  tepúce. 

A  zatiem  kat  tu  jeho  rúcho  držieše85  a  Kle- 
móv  syn,  zvěděv,  že  to  jest  sukně  mistrova,  káza 
mu  ji  se  vším,  co  tu  [jiného  bylo]  jeho,  i  [s  suk- 
ní a]  s  pasem,  v  oheň  vrci  a  řka :  »Čechovéť  by  to 
za  svátost  [jměli  a]  c t i  1  i «  —  a  katovi  to  slíbili 
zaplatiti.  A  tak  všecko  na  popel  spálivše  i  s  tú 
prstí  <a>  s  zemí  dosti  hluboko  ji  ještě  vykopavše 
na  káry  sú  vsypali  a  v  Rýn,  jenž  tudiež18  blízko 
teče,  vrhli  sú  a  jeho  památku  věčně,  co  jest  na 
nich  bvlo,  od  věrných  shladiti  chtiece. 

(Závěrek.) 

Protož,  ačkoli  sem  řečí  sprostnú  běh  a  polo- 
ženie  smrti  slavného  kazatele  Mistra  Jana  Husí, 
mého  milého  mistra  položil,  prosím,  aby  věrní 
křesťané  tiemto  některakú  památku  jeho  majíce, 

115  =  stálo.  —  116  =  vstrčili.  —  í117  =  počali.  — 
1,18  =±  rozrazili.  —  110  =  nalezli.  —  12°  =  otloukali.  — 
w  -  slíbil. 


UMUČI:N!   M.   .1    HINI.  ZÁVÉR  45 


jen/,  sú  mnoho  dobrého  od  něho  slýchali,  jeho 
stálosti  vděčni  jsúce  v  tom  jeho  následovali  a  za 
mě  biedného  Boha  prosiece,  ač  sem  tuto  co  opu- 
stily, aby  mi  odpustili:  neb  úplně  za  to  mám,  že 
sem,  dálibóh,  tuto  z  úmysla  nic  křivého  ani  scesl 
ného1R  nepolo/il  komu  ku  potupě  neb  ku  pochle- 
benství, z  něhož  bych  se  měl  konečné  styděti  před 
tváří  Jeho,  jenž  všelijakú  lež  i  pravdu  ohlásí, 
sudé  živé  i  mrtvé,.,::.  Jemuž  chvála  bud  na  veky 
věko/ma^  Amen.  /46ap 


<A  tak  se  skonává  položenie  o  umučení  slav- 
ného kazatele  pravdy  Božie,  Mistra  Jana  Husi. 
kterýžto  (trpěl)  pro  zlost  kněžskú,  kterúžto  jest 
z  zákona  Božieho  otvíral  a  obci  ohlašoval  pro 
výstrahu,  aby  na  jich  zlém  životu  a  reci  nespo- 
léhali, ale  na  ty  reci,  kteréž  sú  v  zákoně  Božiem 
položené  a  na  životy  svatých  a  zvláště  na  život 
Pána  našeho  Jezu  Krista  a  na  jeho  svaté  apo- 

122  —  vynechal.  —  12"  V  Křič.  přidáno  požehnaný  na 
věky,  pro  nás  hřiešné  ukřižovaný  Ježíš  Kristus,  Pán  náš 
milý.  Amen  místo  závěrečných  slov  zde  následujících.  — 
124   ±=    věčně;    ne.    věčně    věkův.    —   — 


46  O  MUČENfCÍCH  ČESKÝCH  KN.  11. 

štoly  a  jiné  svaté,  aby  se  tak  spravujíc  došli  ži- 
vota věčného  a  to  skrze  zaslúženie  Pána  našeho 
Jezu  Krista12a  Amen126.) 


325  Ve  Vid.  přidáno  A  ty  věci  svrchupsané  daly  sú 
se  léta  od  narozcnie  Syna  Božicho  tisíc  čtyři  sta  patná- 
ctého, v  sobotu  v  ochtáb  sv.  Petra  a  Pavla  apoštolóv. 
—  126  y  pozdějších  tiscích  bývají  časté  a  rozmanité 
přídavky  další ;  tisky  z  r.  1597  a  1600  přidávají  na  př. 
píseň  o  Husovi:  »Y  naději  Boží  m.  Jan  Hus«  (jest  to 
píseň  stará,  již  1521  citovaná)  a  list  »Buoh  s  Varnu. 
Jindy  býz>ají  přídavky  jiné  —  ale  všechny  jsou  patrné 
stejně    původu    značně    pozdějšího. 


III. 

ČESKÝ  PROTEST. 


ČESKÝ    PROTEST 


List  pánuov  Českých  a  Moravských       /46a! 

do  Konstancie. 

(57  pánů  českých  a  moravských  vytýká  koncilu  nespra- 
vedlivé odsouzení  Husovo  jakož  i  Jeronýmovo,  ohlašuje 
protest  k  budoucímu  papeži  a  oznamuje,  že  stoupeni  fi 
Husových    a    jeho   učení    až    do    krve    vylití    bude    hájiti.) 

Najpoctivějším  v  Kristu  otcům  a  pánóm,  pá- 
nóm  kardinálem,  patriarchám,  arcibiskupem,  bi- 
skupem, legátóm,  doktoróm,  mistrům  i  všemu 
/.horu  Konstanskému. 

My  Čeněk  z  Veselé  a  z  Vartemberka,  naj- 
vyšší purkrabie  Pražsky;  Lacek  z  Kravař,  hajt- 
nian  markrabství  Moravského;  Boček  starší 
z  Kunštátu  a  z  Poděbrad;  Hanuš  z  Lipé,  naj- 
vyšší  maršálek  království  Českého;  Petr  z  Kra- 
vař a  z  Strážnice,  najvyšší  komorník  desk  Olo- 
mueských;  Jan  z  Lomnice,  najvyšší  komorník 
desk  P>rněnských;  Vylém  z  Zvieřetic;  Jan  starší 
z  [Jindřichova]  Hradce;  Jindřich  z  Vartemberka, 
purkrabie  na  Králové  Hradci;  Vylém  z  Perštaj- 
na;  Mikeš  z  Potštejna  a  na  Zampachu;  Jindřich 
Škopek^  z  Dube;  Voldřich  z  [Jindřichova]  Hrad- 

1  Pan  Jindřich  z  Dubě  náležel  i  s  chotí  k  horlivým 
přátelům  Husovým;  Hus  mu  psal  ze  žaláře  a  poslal  i  píseň 
r.a   rozloučenou   (v   červnu    1415). 

»Mučeníci.«  a 


50  O  MUCENÍCÍCH  ČESKÝCH  KN.  III. 

ce;  Jan  mlazši  z  Opočna;  Vaněk  z  Bozkovic  a 
z  Černé  hory;  Jan  z  Bietova;  Aleš  z  Kunštátu 
a  z  Rajce;  Smil  z  Šternberka;  Hynek  Krušina 
z  Lichtenburka;  Boček  mladší  z  Kunštátu;  Bavor 
z  Potštejna;  Jan  Puška  z  Kunštátu;  Jaroslav 
z  Šternberka  a  z  Veselé;  Vok  z  Holštejna;  Er- 
hart  mladší  (Puška)  z  Kunštátu;  Milota  z  Kra- 
vař; Heřman  z  Lanštejna;  Jan  z  Rožmitála; 
Puota  z  Častolovic;  Zigmund  a  Milota  bratřie 
z  Křižanova2;  Petr  z  Sovince;  Zdislav  z  Zvie- 
řetic;  Vok  z  Yalštejna;  Václav  z  Zvieřetic;  Yy- 
/46ba  lém  z  Potštejna;  Arnošt  z  Richmburka;  /  Petr 
z  Zvieřetic;  Jan  z  Vlašimě;  Jan  z  Lanštejna; 
Zdenek  Medek  z  Týnce;  Zdeněk  z  Rožmitála; 
Kuník  z  Drahotúše;  Štěpán  z  Yartemberka;  Do- 
beš z  Cimburka;  Milota  z  Tvorkova;  Jindřich 
z  Valdštajna;  Jan  <Ozor>  z  Bozkovic;  Jindřich 
z  Lipé;  Mikuláš  z  Yalštejna;  Petr  z  Janovic  a 
z  -Chlumce;  Arkleb  z  Yěteřova;  Jimram  <  Dú- 
bravka)  z  Dúbravice;  Zbyněk  z  Dúbravice;  Zby- 
něk z  Strálek;  Mikuláš  z  Mochova;  Jan  z  Mili- 
čína3  a  z  Kostelce;  Jan  z  Košmburka; 

urození  páni  a  šlechtici  najkřesťanštějšieho 
královstvie   Českého   a   na j jasně jšieho   markrab- 

2  Spolu  pode  psali,  poněvadž  čili  v  nedílu.  —  -0'  Jan, 
tečený  Sádlo,  s  Miličina  zbohatl  ve  službách  krále  Václava 
(jako  jeho  komorník,  pak  purkrabí  na  Bezdězi  a  rada 
královský),  tak  ze  si  koupil  1411  hrad  Kostelce  nad  Sá- 
zavou;   byl    horlivým    vikíefovcem. 


ČI-SKY    PROTI  51 


stvi  Moravského  žádost  všeho  dobrého  a  zacho- 
váváme přikázaní   Tána  Ježíše  Krista!  — 

Poněvadž  právem  přirozeným  i  božským 
každému  jest  přikázáno,  jinému  to  činiti,  o 
sobě  chce  býti  —  a  jest  zapověděno,  jinému  i 
niti,  což  by  sobě  nechtěl  učiněno  býti  (něho  Pán 
Kristus  pověděl:  »  Všecko,  cožkoli  chcete  aby 
váni  činili  lidé,  i  vy  to  též  čiňte  jim;  v  tom  za- 
jisté záleží  zákon  i  proroci«  a  Pavel  sv.  die 
» Plnost  zákona  jest  milovánie  a  všeliký  zákon 
v  jedné  reci  se  zavierá,  totiž:  , milovati  budeš 
bližnieho  svého  jako  se  saméhoY):  protož  my 
k  zákonu  božskému  a  milování  bližnieho,  jakž 
muožeme,  s  Boží  pomocí  prohlédajíce  i  k  našemu 
najmilejšiemu  bližniemu,  dobré  paměti  pocti- 
vémn4  Mistru  Janovi  Husovi,  svatého  písma  ha- 
kaláři  dokonalému-  a  kazateli  křesťanskému  ěte- 
nie,;  svatého,  —  jehož  předsíni;  v  zboru  Kon- 
Stanském,  nevieme  kterým  duchem  /  jsúc  vedeni,  46bp 
an  se  neseznal  ani  hodně,  jakžby  slušelo,  pře- 
možen, žádní  také  proti  němu  nejsh  dovedeni  ani 
okázáni  hludové  ani  kacieřstva,  ale  toliko  k  ne- 
pravým, falešným,  nezbedným  zálohám,  osočení 
a  nahádaní  jeho,  Mistra,  a  království  našeho 
i  markrahstvie  Moravského  nhlavných  nepřátel  a 

4  =  vážený.  —  5  =  //.  baccalaureus  formatus,  ba- 
kalář theologie,  jenž  vykonal  studia  předepsaná  pro  mi- 
strovství theologie.  —  G  =  evangelium.  —  "  It.  nuper, 
před   nedávném.   —   8    =    poskvrnění,    zhanobení. 

4* 


52  O  MUCENÍClCH  ČESKÝCH  KN.  III. 

<6.  července  z^dcí,  jej  jakžto  kacieře  neústupného  odsúdili 
ste  a  odsúzeného  ukrutnú  a  na j mrzutě jší9  smrtí 
umrtvivše,  na  našeho  království  a  markrabství 
Moravského  a  nás  všech  věčnu  zlú  pověst  a  zma- 
zánies;  jakož  pak  najjasnějšiemu  kniežeti  a  pánu, 
panu  Zigmundovi,  Římskému,  Uherskému  atd. 
králi,  dědici  a  pánu  našemu  budúciemu10,  psanie 
(12.  května)  naše  do  Konstancie  jsme  poslalin,  kteráž  také 
<i2.  června)  v  scházeních  vašich  čtena  jsú  a  oznámena  (a  kte- 
ráž tuto  mieti  chceme  za  vložena)  a  ta,  jakož  sly- 
šíme, k  naší  hanbě  a  potupě  do  ohně  ste  uvrhli  — 
již  pak  i  nynie  Vašemu  Otcovství  o  Mistru  Ja- 
novi Husovi  listy  naše  zjevné  jsme  poslali^,  svo- 
bodně srdcem  i  ušty  vyznávajíce  i  osvědčujíce, 
že  on,  Mistr  Jan  Hus,  byl  ovšenijo  člověk  dobrý, 
spravedlivý  a  křesťanský,  od  mnohých  let  v  na- 
šem království  životem,  ctnostmi  a  pověstí  chva- 
lebně  zachovalý  a  shledaný;  zákon  také  Boží  no- 
vého a  starého  zákona  podle  výkladóv  svatých 
doktoruov14  věrně  kázal,  nás  i  naše  poddané  učil 
a  mnoho  písem  zuostavil,  všeliké  bludy  i  kacieř- 
stva  převelmi  stále  hyzdil  a  nás  a  všecky  Kri- 
stovy věrné,  abychom  ty  v  mrzkosti  měli,  ústa- 

9  :=  //.  turpissima,  nejohavnější.  —  10  Král  Václav 
byl  bezdětný  a  přijal  již  dříve  bratra  Zikmunda  za  svého 
nástupce.  —  "  Protestů,  šlechty  bylo  několik,  ale  páni 
míní  hlavně  protest  sněmů  pražského  a  brněnského  se 
250  pecetmi.  —  12  =  posíláme  (myšleno  latinsky).  — 
13  =  //.  utique,  naprosto.  —  14  =  otců  učitelů  církevních. 


ČESKÝ   PROTEST 53 

vičně  a  věrně  /  napomínal;  ku  pokoji  také  a  Atfaa 
lásce,  podle  své  možnosti,  slovem,  písmeni  i  skut- 
kem s  pilností  vedl,  tak  že  nikdy  jsme  neslyšeli 
ani  rozuměti  mohli,  přiloživše  k  tomu  veliká  pil- 
nost, by  předepsaný  Mistr  Jan  Hus  který  blud 
neb  kacieřstvie  na  svých  kázáních  učil,  kázal  ně- 
ho kterým  během  jistil  nebo  nás  a  naše  poddané 
bud  slovem  neb  skutkem  kterým  pohoršil,  nébrž 
milostivě  a  tiše  v  Kristu  jsa  živ,  všecky  k  zacho- 
vání zákona  Božieho  a  sv.  otcuov  ustanovenie  pro 
vzdělánie  sv.  matky  cierkve  a  pro  spasenie  bliž- 
ních, pdkud  jqst  mohl,  slovem  i  skutkem  se  vší 

pilností  napomínal. Ještě  pak  na  tom  nebylo 

dosti,  co  jest  k  hanbě  naší,  království  a  mar- 
krabství  učiněno:  ale  nadto  poctivého4  Mistra 
Jeronýma  z  Prahy,  muže  veliké  výmluvnosti  a 
řeči  příjemné,  mistra  sedmera  umčnie  a  milov- 
níka múdrosti  ovšem13  osvieceného,  neviděvše  ho, 
neslyševše  ani  přemohše,  ale  k  samému  jeho  i  nás 
zrádci  nepravému  osočení,  beze  vsie  milosti  jali  (23.  května) 
ste,  do  vězenie  vsadili  i  ztrápili  a  již  snad,  jako 
i  Mistra  Jana  Husi,  přeukrutnú  smrtí  zamordo- 
vali jste. 

Přes  to,  což  s  přielišnú  bolestí  pravíme,  k  nám 
došlo  a  z  vašeho  psanie  bereme  zřejmě,  kterak 
někteří  utrhači,  Bohu  i  lidem  nelibí  a  našeho  krá- 
lovstvie  i  markrabstvie  nepřítele  a  zrádce,  před 
vámi  a  před  vaším  zborem  nás,  královstvie  i  mar- 


54  O  MUCENÍCÍCH  ČESKÝCH  KN.  III. 

krabstvie  převelmi  těžce  a  nešlechetně  zneslii5  sú 
jistiece16  (ačkoli  falešně,  lživě  a  zrádně),  že  by 
/47ap  v  předepsaném  /  království  Českém  i  markrab- 
ství  Moravském  rozliční  bludové  a  kacieřstva 
znikla  a  mnohá  srdce  mnohých  věrných  obyvate- 
luov  nakazila  těžce  a  běhy  mnohými  tak,  že  (by 
nebylo  přísného  rychle  přiloženo  tresktánie)  pře- 
depsané královstvie  i  markrabstvie  s  svými  Kri- 
stovými věrnými  vzalo  by  svých  duší  nenabytý 
pád  a  škodu.  Zajisté  takové  ukrutné  a  převelmi 
škodné  křivdy  beze  všeho  našeho  provinněnie 
nám,  království  i  markrabství,  učiněné  kterak 
snášeti  muožeme?  Poněvadž  z  milosti  Božie,  kdež 
téměř  všecka  královstvie  světa  častokrát  pochy- 
bovala a  nákladna17  byla  roztržkám  [odřezáním] 
a  papežem  nepravým:  ale  královstvie  naše  České 
na j křesťanště jšie  a  markrabstvie  Moravské  naj- 
jasnějšie  od  toho  času,  jakž  vieru  křesfanskú 
Pána  našeho  Jezu  Krista  přijaly,  tak  jakožto 
kámen  čtverohranatý  dokonalý  beze  všie  úhony 
sv.  cierkve  Římské  vždycky  stále  a  bez  přestánie 
se  přidržely  poslušenstvie  upřiemě  zachovávajíce. 
Kterakými  pak  náklady  a  pracemi  převelikými, 
kterak  také  slušnú  ozdobu  a  hodnú  poctivostí  1S 
sv.  cierkev  matku  i  jejie  pastýře  skrze  kniežata 

15  =  udali,  osočili  (//.  detulerunt).  —  16  Páni.  mini 
žaloby  Jana,  biskupa  litomyslského,  proti  nimž  se  ohra- 
dili Čechové  kostničtí  v  květnu  na  koncilu.  —  17  =  foven- 
tibus  lt.,  přála.  — •  18  =  l*.  reverentia,  úctou. 


CESKt    PROTI  -I  55 


a  věrné  své  ctili  jsú,  všemu  světu  převelmi  světle 
jest  svědomo  i  vy  sami,  chceteli  pravdu  praviti, 

toho  všeho  svědkové  jste. 

Pak  abychme,  podlé  zprávy  sv.  Pavla,  opatřili 
o  dobrém  netoliko  před  Bohem,  ale  přede  všemi 
lidmi  —  a  také  pro  zanetbánie  přeslavné  pověsti  /47ba 
napřed  řečených  královstvie  a  markrabstvie 
abychom  ukrutní  při  svých  bližních  nebyli  nale- 
zeni: protož  v  Kristu  Ježíšovi,  Pánu  našem,  ma- 
jíce pevné  doufánie,  čisté  a  upřiemé  svědomie 
a  úmysl,  i  také  pravú  a  křesťanská  vieru,  tiemto 
listem  Vašemu  Otcovství  a  všem  Kristovým 
věrným  oznamujem  a  vzkazu  jem,  srdcem  i  ušty 
zjevně  osvědčujíce,  že  ktožkoli  z  lidí,  kteréhož- 
koli  stavu,  povýšenie,  duostojenstvie,  povahy, 
řádu  neb  zákonnictva10  byl  by,  ješto20  by  pravil 
neb  jistil,  praví  neb  jistí,  že  by  v  předepsaných 
království  a  markrabství  bludové  a  kacieřstva 
znikla,  a  nás  i  jiné  Kristovy  věrné,  jakož  se 
předkládá,  nakazila  (samu  osobu  na j jasně jšieho 
kniežete  a  pána,  pana  Zigmunda,  Římského. 
Uherského  atd.  krále,  dědice  a  pána  našeho  bu- 
dúciehojo,  vyhradiece,  kteréhož  v  tom  dověříme 
i  doufáme  nevinného):  všeliký  a  každý  takový, 
jakož  se  předkládá,  právě  lže  v  svú  hlavu,  jakož- 
to zlosyn  najhorší  a  zrádce  předepsaných  králov- 
stvie a  markrabstvie  a  tak  náš  přenešlechetný  ne- 
přietel,  sám  ovšem1?  jsa  kacieř  na j škodlivější  a 

ir)  =   It.   religionis,   řehole.  —  2n   =  co   (jenž). 


56  O  MUCENÍCÍCH  ČESKÝCH  KN.  III. 

všie  zlosti  a  nepravosti    naplněný,    ncbrž   i   syn 
diablóv,  jenž  lhář  jest  a  otec  lži. 

Ale  však  takové  křivdy  Pánu  Bohu,  na  něhož 
slušie  pomsta  a  kterýžto  hojně  odplacuje  těm, 
ktož  pýchají2i,  nynie  porúčieme  a  u  budúcieho 
papeže,  kteréhož  Pán  Buoh  své  cierkvi  předloží 
jediného  a  nepochybného  pastýře,  viece  a  šíře  to 
/47bp  položíme.  Jemužto  z  bož/ské  vuole,  jakožto  věrní 
synové,  což  jest  slušného  a  poctivého  i  rozumu 
i  zákonu  božskému  příhodného,  poctivost  i  po- 
slušenstvie  povinné  učiniece,  prositi  budem  i  žá- 
dati na  ty  předepsané  všecky  věci  i  na  každé  zvlá- 
ště, podlé  zákona  Pána  našeho  Ježíše  Krista  a-sv. 
otcuov  ustanovenie.  aby  nám,  království  i  mar- 
krabství  opatřil  o  napravení  potřebném:  tak 
ovšem,  aby  což  jest  předepsáno,  nebylo  na  pře- 
kážku, že  my  kazateluov  zákona  Pána  našeho 
Jezu  Krista  nábožných,  pokorných  a  stálých  až 
do  krve  vylitie  chceme  brániti  a  obhajovati,  opo- 
vrhúce  všelikú  bázeň  a  nálezky  lidské  na  odpor 
učiněné.  — 
(2.  záři  1415)  Dán  v  Praze,  léta  Božieho  tisícieho  ctyřistého 
šestnáctého^.....  druhý  den  měsiece  září,  v  plné  radě 
pánuov  urozených,  šlechticóv  a  vládyk  králov- 
stvie  Českého  a  markrabstvie  Moravského,  pod 
přivisutím  našich  pečetí. 


-1  =  zpupně  si  vedou.  —  —  Tak  všecky  texty  místo 
patnáctého    omylem,    jak    má    latinské    znění    tohoto    listu. 


IV. 
UMUČENÍ  M.  JERONÝMA. 


UMUČENI  M.  JERONÝMA,  KAP.  1. 


Tuto  se  vypisuje  o  mistru  Jeronýmovi     /47b? 
sv.  paměti. 

(Úvod.) 

Poněvadž  podle  písma  zákona  Božieho  o  mú- 

drosti  spravedlivých  vypravují  národové  a  chválu 
jich  vyznává  zboř  vyvolených:  tehdy  o  Mistru 
Jeronýmovi,  jehožto  upálili  v  Konstancí  bez 
vinny,  kterak  jest  byl  umělý  a  kterak  jako  věrny 
rytieř  Boží  při  spravedlnosti  byl  a  vieře  stálý 
až  do  smrti:  hodné  bude  i  slušné  učiniti  sepsánie 
v  pravdě  i  pro  jeho  budúcí  památku  i  /  ku  po-  AjSaa 
těšení  milovníkuom  jazykiu  Českého  věrným. 
Při  tom  pak  ačkoli  dobrým  úmyslem  bylo  prvé_. 
o  jeho  příhodách  i  odsúzení  na  smrt  sepsáno,  ale 
že  to  dobře  obšírně  bylo  položeno,  ješto  čísti  to 
všecko  nebo  slyšeti  bývá  tesklivo:  protož  aby 
tiem  ochotnějie  mohlo  přijato  býti  i  snáze  pa- 
matováno, což  se  o  témž  M.  Jeronýmovi  jistotně 
shledává,  ale  tiem  kratčejie  bud  o  něm  známo  toto: 

(Kapitola  I.) 

<Mládí   Jeronýmovo.) 

Tento  Mistr  Jeroným  jsa  rodem  z  Prahy 
z  Nového  města  byl  velmi  umělý  a  dospěly 
v  rozličném  umění  mudrcuov  i  v  zákoně  Božiem 

J  —  národ,  —  -  Míní  se  Starci  spis  latinský. 


60  O  MUCENlClCH  ČESKÝCH  KN.  IV. 

i  v  doktořiech.  Byl  k  tomu  výmluvnosti  libé,  tak 
že  z  toho  byl  mistrem  čtvera  učenie,  totiž  Praž- 
ského. Pařížského,  Kolínského,  Hildeburského;l. 
Byl  dále  věren  jazykuj  svému  Českému,  tak  že  za 
<r.  1409)  krále  Václava,  když  Němci  v  učení  Pražském 
Čechy  rozličně  a  křivě  utiskovali,  tu  on  s  jinými 
/48a^  mistry  Če/chy  proti  nim  se  statečně  zasadil,  tak 
že  král  Václav,  vida  dospělost  i  hojnost  mi- 
str uov  českých,  zprávu  i  vládařstvie  jim  poručil 
nad  učením  Pražským.  A  Němci,  toho  Čechóm 
nepřejíce,  u  velikém  množství  vybrali  se  z  Prahy 
a  do  Němec  se  rozešli. 

(Kapitola  II.) 

(Příchod  do  Kostnice   a  útěk.) 

<r.  1414)  Potom,    když  Mistr  Jan  Hus    strojil    se    do 

Konstancí,  Mistr  Jeroným,  jsa  jeho  tovařiš  vel- 
mi milý  a  nerozdielný,  mluvil  jemu  ku  potěšení 
i  ku  posilnění  takto:  »Milý  mistře!  Při  tom,  cos 
psal,  kázal  a  učil  podlé  zákona  Božieho  a  zvláště 
proti  pýše  a  lakomství  i  jiným  nepravostem  kněž- 
ským, bud  stálý  a  statečný.  A  já  zvěda,  budeliť 
těžko  a  toho  potřebie,  přijeduť  svobodně  za  tebú 
ku:  pomoci  tobě.«    I  učinil  tak,    že  léta  Božieho 

<r.  1415)  tisícieho  čtyřistého  patnáctého  mistr  Jeroným, 
srdečně  želeje  těžkého  a  křivého  pohaněnie  krá- 
lovstvie    Českého  i  od  domácích    poběhlých  i  od 

3  Rozumí  se  arci  universita  v  Heidelbercc. 


UMUCHNÍ  M.  JIIRONYMA,  KAP.  2.  (A 


nepřátel  okol/nich  a  znamenaje  také  zjevná  bez-  Í4Sba 
pravie,  kteráž  se  Mistru  Janovi  Husovi  od  zboru 
Konstanského  dala,  i  přijel  jest  do  Konstanci  na 
den  sv.  Ambrože  a  srozuměv  proti  sobě  úkladóm  ,  dubna) 
lstivým  a  falešným,  aby  nebyl  sám  sobe  příčina 
k  smrti,  vyjel  odtud  do  jednoho  města,  vzdáli 
za  míli.  J  psal  listy  do  Konstancí  králi  Zigmun-  /-  dubna) 
dovi  i  pánuom  Českým,  kteří  tu  biechu-,,  žádaje 
od  krále  i  od  toho  zboru  glejtu  ku  přijetí  i  k  od- 
jetí i  také  svobodného  slyšenie,  že  se  chce  zpra- 
viti, z  čehožkoli  byla  by  mu  vinna  dána.  Král 
Zigmund  nechtěl  toho  učiniti  řka:  »A  já  pro 
glejty  Mistra  ITusi  mám  dosti  činiti. «  Ale  od 
zboru  prelátského  tak  jest  povědieno:  »My  mu 
dáme  glejt  přijeti,  ale  ne  od  jeti. «  To  uslyšav 
Mistr  Jeroným,  sepsav  drahně  listuov  česky,  la- 
tině i  německy,  zpuosobil  to,  že  sú  přibiti  po  klá 
šteřiech,  po  kostelech  i  na  domiech  kardinál  nov, 
oznamuje  všem  vuobec,  že  pro  utrhače  lstivé  krá- 
lovstvie  Českého  i  své  hotov  jest  dobrovolně  při 
jeti  do  Konstancí  a  z  viery  své  čisté  ne  skrytě 
ale  zjevně  přede  všiem  zborem  učiniti  vyznáme. 
Rudúli  pak  kteří,  ješto  by  jej  vinnili  z  bluduo 
neb  kacieřstvie,  aby  zjevně  byli,  pod  svými  jmé- 
ny, ohlášeni  před  tiem  zborem,  že  jim  tudieža  chce 
odpoviedati  a  vyměřiti  se7  ze  všeho.  Přesto,  bylli 
by  shledán  v  kterém  bludu  (jakož  to  do  něho  ne- 

4  Míní  se  Vberlingen   nedaleko  Kostnice.  —  5  =  byli. 
—  6  :=   tam.   —  "   =  ospravedlniti,   vyrovnati   se. 


6?  O  MUCENÍCÍCH  ČESKÝCH  KN.  IV. 

bylo),  poddal  se  k  opravě,  jako  slušie  na  blud- 
ného, žádaje  opět  toho,  aby  k  tomu  mohl  bez- 
/48bp  pečný  glejt  mieti.  Pak/li  by  přesto,  při  jeda  do 
Konstancí,  staven  nebo  jat  byl,  již  by  známo  bylo 
všemu  světu,  že  ten  zboř  ne  vedle  spravedlivosti, 
ale  z  své  vuole  a  bezprávně  mimo  všecka  práva 
světská  i  duchovnie  s  ním  by  nakládal. 

<Kapitola  III.) 

(Jeroným  zatčen  a  přiveden  na  koncil.) 

V  tom  Mistr  Jeroným,  nemoha  ani  skrze  ty 
<9.  dubna)  listy,  čehož  žádal,  jmieti,  dobyv  sobě  listuov  od 
pánuov  Českých,  tehdáž  v  Konstancí  přítomných, 
na  svědomieu  svého  poddávanie:  obrátil  se  do 
Čech.  A  na  cestě  skrze  zradu  nepřátelskú  jats  jest 
od  služebníkuov  kniežete  Hanuše,  syna  Klemova9, 
a  k  němu  do  Zulcpachu  přiveden,  kdežto  chován 
až  do  obeslánie  krále  Uherského  i  toho  zboru, 
co  by  s  ním  z  jeho  rozkázanie  mělo  učiněno  býti. 
Y  tom  syn  Klemuov,  maje  listy10  od  krále  i  od 
zboru,  ihned  Mistra  Jeronýma  poslal  do  Kon- 
stancí ukovaného  za  ruce,  jehož  druhý  syn  Kle- 
móv,  jménem  Ludvík,  přijav  jej  k  sobě  do  ho- 

s  V  polovici  dubna  1413  v  Hirsavé,  blízko  hranic 
českých.  —  9  Byl  to  falckrabí  Jan,  syn  bývalého  vzdoro- 
krále  německého,  Ruprechta  Falckého,  zvaného  od  Čechů 
Klonem.  Jeho  bratr  Ludvík  dlel  tou  dobou  v  Kostnici 
v  družině  krále  Zikmunda.  —  lfí  Koncil  vxdal  18.  dubna 
obsílku  na  Jeronýma,  23.  dubna  vyžéidal  si  jeho  vydání. 
11  ==   svědectví. 


UMUCl:Nl  M.  JP.RONYMA,  KAP.  3.  53 


spody,  kázal  ho  i  s  těmi  řetězy,  jimiž  byl  ukován, 
k  jeho  posměchu    většiemu    skrze  všecko  město 
Konstanské    po  sobě  vésti    až  do  kláštera  k  bo-  (23.  května) 
sákóm12,  kdežto  kniežata  kněžská,  prelátové  i  jiná 
rota  zákonničie13  byla  se  sešla. 

Tu  když  byl  postaven  tak  ukovaný  řetězem 
před  biskupy,  čtli  jsú  proti  němu  list  pohonný,,,, 
kterýž  byli  proti  jeho  listóm  na  rozličných  mie- 
stech  (přibili).  A  ihned  jeden  z  biskupuov  M, 
Jeronýmovi  řekl:  » Jeronýme,  proč  jsi  ntiekal  a 
pohnán  jsa,  proč  jsi  nestál  ?«  A  on  odpověděl: 
» Poněvadž  jsem  glejtu  ani  od  vás  ani  od  krále  /  /494a 
nemohl  mieti,  jakož  jest  to  svědomo  z  těchto 
panských  listuov,  kteréž  tuto  máte,  aniž  jsem  po 
listech,  kteréž  sem  zjevně  po  městě  rozepsal,  toho 
se  glejtu  doupomínati  nemohl.  Znamenaje  také 
úklady  proti  sobě  nepřáteluov,  abych  sám  sobě 
nebyl  příčina  k  smrti,  i  odsel  sem.  Ale  bych,4  byl 
co  věděl  o  vašem  pohonu,  bez  pochybenie,  bych 
pak  byl  v  Čechách,  byl  bych  přijel  do  Konstancí. « 

Tu  ihned  vstalo  jest  veliké  množstvie  proti 
Mistru  Jeronýmovi,  svědectvie  a  žaloby  velikým 
křikem  naň  vydávajíce.  A  když  se  utajichuir>. 
tehdy  jeden  doktor  starý,  kancléř  Pařížským, 
vece:    »Jeronýme,  když  si  byl  v  Paříži,    mněl  si,  (1404  5) 

12    Byl   to    klášter   františkánský,   při    němš    byla    také 
městská    věznice.    Sem    byl    uveden  5.   června   i   Hus.  — 
»s  —  mnišská.  —  14  =  kdybych.  —  1B  =  umlkli.  —  ia  Byl 
to    Ger  sou    (Jean    CJiarlier    z    Gersonu),    slavný    odpůrce 
Husův,    kancléř    university    pařížské. 


64 O  MUCENlClCH  ČESKÝCH  KN.  IV. 

by  byl  anjelem  v  své  výmluvnosti  a  zbúřil  si 
všecko  učenie  Pařížské,  klada  mnoho  řečí  blud- 
ných a  pohoř  šli  vých.« 

Jenmžto  Mistr  Jeroným  stoje  velmi  tiše  odpo- 
věděl takto:  »Poctivýia  mistře!  Ty  všecky  řeči  a 
položenie,  kteráž  jsem  v  Paříži  v  obecné  škole19 
podlé  řádu  mistr ského  duovodně  položil,  k  od- 
poróm  i  k  pohádkám20  mistrovským  odpoviedaje 
podlé  mistrovstvie  svého,  tehdáž  mne  z  toho  ne- 
vinnili,  než  za  mistra  přijat  jsem  učenie  Paříž- 
ského. A  což  sem  prvé  v  položení  svém  mluvil, 
dopustí teli  mi,  chci  tuto  též  přede  vším  zborem 
položiti.  A  budeli  dokázáno,  že  při  tom  jest  co 
bludného,  chci  rád  opraviti  a  pokorně  i  naučcnie 
lepšie  při jieti.« 

Při  tom  sedě    jiný  mistr    učenie  Kolínského 
s  Rýna,  povstav  i  vece:  »Jeronýme,  však  i  u  nás 
<i4o6>  v  Kolíně  v  svém  položení  mnohos'  položil  blu- 
/49ap  duov  a  to  jest  /  podnes  památno21.« 

K  tomu  Mistr  Jeroným  řekl  jest  takto:  »Po- 
věz  mi  tuto,  prosím,  jediný  blud  zjevně !«  — 
A  on  se  některak  zastyděv,  vece:  »Nynie  se  ne- 
pamatuji, než  potomť  proti  tobě  vedeni  budú.« 

A    ihned    třetí    vstav    z    Hildeburkun    vece: 

<i4o6>  »Když  si  byl  u  nás,  položil  si  rozličné  bludy  a 

zvláště  o  Trojici  sv.,    kdežto    byl    si    namaloval 

w  =  odpověděl.  —  1S  =  vážený,  ctihodný.  —  19  — 
universita.  —  20  =  disputace.  —  21  =  v  paměti. 


UMUCr.Ni   M.   JF.RONYMA,   KAP    3  65 


i  štít2o,  Trojici  sv.  k  vodě,  k  sněhu  a  k  ledu  při- 
rovnávaje.« 

K  té  řeči  Mistr  Jeroným  pavědě^  takto:  »To, 
což  sem  tam  pravil,  psal  i  maloval,  též  i  zde  chci 
praviti,  psáti  i  malovati.  A  budeli  dokázáno,  že 
jest  co  bludného,  chci  rád  a  míle  i  pokorně  odvo- 
lati a  miesto  lepsiemu  naučení  dáti.« 

W)  té  řeči  jeho  druzi2a  tiuliež  přístojiece  zvo- 
lachu24  řkúce:  »lTpalte  ho,  upalte  ho!«  A  on  od- 
pověděl řka:  » Jestliť  vám  mé  bezživotie  mílo  a 
smrt,  staň  se  božie  vuole!«  Tehdy  arcibiskup 
EnglantskýL>r,  vece:  »Nic,  Jeronýme.  Nebo  psáno 
jest:  nechci  smrti  hřiesného,  ale  radši,  aby  se 
obrátil  a  živ  byl.« 

(Kapitola  IV.> 

(Jeroným  vsazen   do   žaláře.) 

V  tom,  když  se  ti  podstrkové2G  a  hřmotové  do- 
konachu27  proti  Mistru  Jeronýmovi,  dali  sú  jej 
biřicóm  města  Konstanského,  kteřížto  vzemše2S 
jej,  do  jednoho  domu12  uvedli  sú.  A  ten  duom 
Cech20  jeden  zvěděv,  přistúpil  k  oknu  i  vece 
k  Mistru  Jeronýmovi  takto:  »Mistře  milý,  měj 
se  dobře  a  bud  stálý  a  neboj  se  pro  pravdu  pod- 

22  Byl  to  logický  obrazec,  zvaný  »štít  viry*.  -— 
23  —  někteří.  —  24  =  zvolali.  —  -'•  Arcibiskup  ze  Sa- 
lisbury  v  Anglii.  —  2f!  =  hádky.  —  27  =  dokonali.  — 
2R  =  vzavše.  —  20  Byl  to  Petr  z  Mladenovic,  zivotopiscc 
Husův,   sekretář   páně    Chlumuv. 

»Mučeníci«.  5 


66  O  MUCEN1C1CH  ČESKÝCH  KN.  IV. 

stúpiti  smrti.  Všaks  o  smrti  rozprávěl  mnoho, 
když  si  svoboden  byl.«  —  Odpověděl  jemu: 
..Milý  bratře,  děkuj iť  z  navštievenie  a  věz,  zeť  se 
smrti  nebojím.  Někdy  o  ní  sme  mnoho  mluvili. 
49ba  již  slušie  vskutku  oku  šiti.  cožť  ona  učiniti 
množe. « 

Uslyševše  to  strážní  jich  mluvenie.  odehnachu  ... 
toho  Čecha  od  okna.  A  ihned  Mistra  Jeronýma 
vzemše28  a  za  nohy  ukovavše,  vsadili  ho  do  klády 
vysoké  v  jedné  věži3]  městské,  tak  že  země  ne- 
mohl dosiesti32,  než  hlavu  doluov  vise  na  tom  po- 
nebí za  drahně  dní  tak  ležel,  maje  toliko  chléb 
ku  pokrmu  a  k  nápoji  vodu.  A  když  se  rozne- 
mohl, žádal  jest  zpovědlníka.  I  toho  po  několiko 
dnech,  vědúce.  že  jest  nemocí  poražen,  sotva  sú 
dopustili  jemu,  tak  že  i  potom  polehčili  jemu  vě- 
zenie.  v  němžto  byl  jest  bez  sedmi  dní  celý  rok. 
A  zatiem  Mistra  Jana  Husí,  křivě  odsúdivše, 
<6.  červenec  upáliti,  sú  kázali  beze  všie  lítosti  u  vochtáb  sv. 
Petra  a  Pavla. 

(Kapitola  V> 

(Jeroným  odvolá,  ale  dále  vězněn.) 
,0     ,  ..„         Potom  při  Narození  Matkv  Božie  téhož  léta 

(3.  zan)  l      t  , 

Mistra  Jeronýma  velmi  vězením  utrápeného  ča- 
stokrát, ale  pokutně,  před  se  vyvodivše,  ponúkali 
sú.  aby  ku  potupení  a  k  smrti  Mistra  Jana  Husi, 

=   odehnali.    —    "-1    Byla    to  vez    blíže   kostela    sz\ 
Paila.  —  °-2  =   dosednouti.  ' 


UMUČENI   M    JI  KM)NYMA,   KAP    4.-  67 


ře  sú  hodně  učinili,  povolil.,.,,  hroziece  |emu,  ne- 
UČiníli  toho.  že  bude  jako  Mistr  Hus  upálen  pro 
své  bludy,  jimiž  jest  nařčen  skrze  svědky.  \  on 
strachem  smrti  a  že  by  tudy  z  jich  rukau  vynikl, 

i  odvolal,  jakož  jemu  rozkázali         a  tehda/  při-  /         **V 
dav  i  to  jim  k  libosti,  že  Mistr  Hus  hodně    (je) 
upálen.  A  když  to  učinil,  nevěřiece  jemu,  zase  sú 
jej  vsadili  do  též  věže,  ale  ne  tak  těžce,  pauta  na 

nohách  jemu  ostavivše  a  strážnými  osadivše. 

V  tom  léta  druhého,  totiž  tisícieho  čtyřistého  <r.  1416) 
šestnáctého  úhlavní  nepřietelé  z  Cech,  nevěrní   a 
poběhlí,  Míchaly  farář  z  Smradař,  doktor   Palec  /49bp 
s  mnichy  od  Matky  Božie  Sněžné...-,  z  Prahy  i  s  ji- 
nými, srozuměvše  tomu,  že  by  Mistr  Jeroným  to 
odvolánie  učinil  ne  z  srdce  ale  toliko,  aby  mohl 
jim    tudy    z  ruku    vyniknuti,  i  vydali    sú    proti 
němu  nové  žaloby,  nabádá jíce  před  súdeemi  toho 
zboru,    kardinály!(1,    aby    k  nim    odpoviedal.    Ale 
kardinálové,    znamenavše    zlost    těch    nabadačóv, 
i   Čechov  i    Němcóv,   a   že  by   se  křivda   Mistru 
Jeronýmovi    dala,    s  pilností    sú    pracovali    před       I4I6> 
tiem  zborem  o  vysvobozenie  jeho.  Ti   nepřietelé 
tomu  odpierali    křičiece,    aby    nebyl    propuštěn  a 
praviece:   »Neslušie  se  vám  přimlúvati  za  tako- 

m  =  souhlasiti.  —  •"•4  Míní  se  Michal  z  Německého 
Brodu,  hlavní  osočovatel  Husův;  v.  pocti,  při  živote  Hu- 
sově. —  3B  Byli  to  karmelitáni,  stárl  odpůrci  Jeronýmovi, 
—  36  Byli  to  zejména  kardinálové  ď Ailly  a  Zabaiclii, 
proti  nimž   mluvil  posel   krále   VáclavOj  doktor   Xác. 

-  * 


68  O  MUČENICICH  ČESKÝCH  KN.  IV. 

vého  kacíře,  od  něhožto  netoliko  my  i  se  vsím 
žákovstvem  v  Čechách  trpěli  sme  mnoho  zlého, 
ale  bojíme  se,  že  i  Vaše  Poctivost3T  potom  toho 
zlým  budete  požívati.  Nébrž,  jestliže  on  viece  státi 
budete;  jest  znamenie,  že  to  pro  dary  činíte. « 

Kardinálové  to  slyšiece  přestali  sú  Mistra 
t^-nnýma  zastávati  a  saiidu  sú  se  zbavili  a  na 
jich  miesta  z  nabádanie  nepřáteluov  jiní  sú  usta- 
veni, kteřížto  byli  i  Mistra  Jana  Husi  na  smrt 
odsúdilio.s.  K  těm  novým  súdciem  Mistr  Jeroným 
nechtěl  svoliti  ani  jim  pokutně  k  ničemémuž  od- 
poviedati,  žádaje  vždy  slyšenie  přede  vším  zbo- 
řeni zjevného  a  že  by  tu  chtěl  úmysl  svuoj  ko- 
nečný oznámiti  i  ohlásiti.  K  té  řeči  vladaři  starší 
toho  zboru:!9  domnievajíce  se,  že  by  Mistr  Jero- 
ným chtěl  své  prvnie  odvolánie  obnoviti  a  jeho 
potvrditi,  svolili  sú  k  slyšení  obecnému. 

<Kapitola  VI.) 

< První  Jeronýmova  slyšení-) 
3.  května  _ 

I4I6)  lehdy  léta  tehoz  v  sobotu  před  Božím  Vstú- 

/5oaa  pěním  Mistr  Jeroným  vyveden  do  /  velikého  ko- 
stela k  slyšení  obecnému,  kdežto  sto  a  sedm  arty- 
kuluov  proti  němu  od  nepřátel  vypraveno  a  že 
jest  skrze  svědky  přemožen  v  nich  a  odsúzen,  ale 

.  37  it.  Vestrae  Reverentiac,  titul  kardinálů,  nyní  Vaše 
Eminencí.  —  38  gyli  to  Jan,  patriarcha  cařihradský,  a 
vídeňský  professor  Mikuláš  z  Dinkelsbúhlu.  —  39  Byli 
to  hlavně  kardinálové  Kolonna  a  Zabarejla,  kdysi  soud* 
tové  Husovi. 


f)4U> 


UMUČENI   M.   JERONÝMA,   KAP.  5.-6.  69 

poněvadž  žádal  slyšenie  zjevného,  že  mu  jest  do 
puštěno.  Tehdy  Mistr  Jeroným  s  dohru  myslí  a 
velmi  vtipně  (dosti  toho,  by  nikdy  nebyl  u  vě- 
zení) k  některým  artykulóm  až  do  poledne  odpo- 
viedáše40,  k  těm  toliko  artykulóm  proti  sobě  smy- 
šleným, že  jimi  vinen  nenie,  vypravuje,  svědky 
všecky  zamietaje  a  pravě,  že  zlostně  a  lstně  ja- 
kožto nepřátelé  všecko  proti  němu  svědčili  a  vedli. 

Též  i  mluvil  v  úterý41  potom  k  jiným  artyku-  %,,„*  * 
luom  ostatním,  ze  všech  se  výměru je7,  křivdu 
připsav  svým  žalobníkem,  každému  z  nich,  když 
proti  němu  svědčili,  odpoviedaje  mierně,  tak  že 
některé  k  hanbě,  jiné  k  mlčení  dopravil  svými 
odpovědmi.  Nébrž,  když  od  jednoho  prošen 
bieše42,  co  by  držel  o  svátosti  oltářnie,  odpověděl 
takto:  »Před  posvěcením  jest  chléb  a  víno,  po 
posvěcení  jest  pravé  tělo  Kristovo  a  krev  svatá« 
přidav  k  tomu  i  viece,  co  slušie  podlé  pravé 
viery. 

Tehdy  vstav  jiný  vece:  »  Jeronýme,  však 
o  tobě  pověst  přieliš  veliká  jest,  že  by  ty  také 
držel  býti  chléb  na  oltáři. «  Odpověděl  jemu: 
»Držím,  že  jest  chléb  toliko  u  pekaře,  ale  ne 
v  svátosti  oltářní.«  Proti  tomu  mnich  jeden  ve 
všem  bielém  ruše  velmi  zpurně  povědě1T  takto: 
»Proč  toho  příš,  však  jest  to  věc  zjevná  ?«  Okřikl 
jej  řka:  »Pomlč,  ty  mniše  pokrytče !« 

4<>  =  odpovídal.  —  41  Srovnej  o  této  části  příslušný 
Výklad  níže  v  listu  Poggiově,  —  42  =  byl, 


70  O  MUČENlCÍCH  ČESKÝCH  KN.  IV. 

Ten  když  umlkl,  hned  jiný  velikým  křikem 
voláše43  a  řka :  »Přisahám  pod  svým  svědomím, 
50a?  čehož  zapie/ráš,  že  jest  tak.«  1  tomu  odpověděl 
toto:  »Tak  přísahati  na  své  svědomie  jest  cesta 
na  j  snadně  jšie  k  oklamání. «  —  A  tak  na  něm  ani 
v  tom  ani  v  jiném  nic  nemohli  obdržeti  ani 
mieti.  ješto  by  bylo  hodno  vinny,  neb  mierně 
všem  odpoviedaje  přivedl  je  k  mlčení. 

<Kapitola  Vn.> 

(Jeronýmova   obranná   přednáška.) 

Tehda  potom  doprosiv  se  pokojného  slyšenie, 
o  rozličném41  umění  i  psaní  mudrcuov  i  písma 
zákona  Božieho  i  doktoruov  a  to  velmi  hluboce 
a  misterně,  že  se  měli  čemu  podiviti  všickni, 
mluvil  před  nimi  až  přes  poledne,  přívode  k  tomu 
zejména  rozličné  mudrce,  proroky,  apoštoly  i  mu- 
čedlníky, kterak  oni  pro  pravdu  nevinně  jsú  ha- 
něni, potupováni,  za  buřiče  počteni,  za  ruhače 
Boha  položeni  a  protož  na  smrt  sú  odsuzováni  a 
rozličně  zmordováni.  A  zajisté,  jestli  to  nepra- 
vost, když  od  cizích  neb  domácích  lidu  obecnému 
se  to  děje,  vě<č)čieť  jest,  když  kněz  od  kněze  trpí 
a  najvě<č>čie  nepravost,  když  od  zboru  kněž- 
ského z  nenávisti  a  zlobivosti  kněz  na  smrt  vy- 
dán bývá.  V  tom  ve  všem  Mistr  Jeroným  velmi 
stále  mluvil  a  zmužile,  tak  že  nic  nehodného  ne- 
promluvil, což  by  neslušelo  na  muže  dobrého. 

«  =  volal. 


UMUČENÍ   M.    JliRONYMN.    KAP.   7.-  71 


<Kapitola  VIII.) 
(Svědectví  Jeronýmovo  o   Kusoví.) 

Přistúpil  potom  Mistr  Jeroným  sám  k  sobe, 
vypraviv  o  svém  životě  i  o  svých  hřkších 
i  o  puotkách44  v  rozličných  zemiech,  až  i  toho 
dotekl,  kterak  s  jinými  mistry  Českými  pracoval 
o  to  za  krále  Václava,  aby  v  učeni  Pražském  Če- 
chové nad  jinými  národ}',  zvláště  nad  Němci, 
vyššie  právo  ke  všemu  měli  a  vládařstvie,  /  jakož  5oba 
toho  i  nahoře  dotčeno  jest. 

Potom  vydal  se  k  řeči  o  Mistru  Janovi  Hu- 
sovi, kteréhož  znal  od  mladosti,  že  nebyl  smilník 
ani  lakomec  ani  opilec  ani  jinými  hřiechy  zjev- 
nými zkažený,  ale  že  byl  pokorný,  poctivý,  střiez- 
livý,  pilný  v  učení  a  čtení,  spravedlivý  a  věrný 
kazatel  a  svatý  —  a  cožkoli  jest  kázal  Mistr  Jan 
Hus  a  Mistr  Jan  Viglef  proti  ohavnosti,  pýše, 
zlostem,  rufiánstvu5;;  a  lakomství  kněžskému,  že 
to  všecko  on  drží  a  držeti  chce  až  do  smrti.  Při 
jiných  pak  článciech  viery  křesťanské  že  všecko 
drží  a  věří  podlé  obecné  sv.  cierkve  křesťanské, 
k  žádnému  bludu  nepovoluje  ani  kacieřství. 

Naposledy  pověděl  i  to,  kterak,  ačkoli  proti 
milému  Pánu  Bohu  zavinil,  však  nejsú  jemu  tak 
těžcí  hřiechové  na  jeho  svědomí  jako  ten  hřiech, 
jehož  se  dopustil  na  té  šelmové4-    (a   zlořečené) 

*■»  =  příhodách,  jež  ho  potkaly.  -  *a  =  šelmová  sto- 
lice =  morová  (=  lt.  cathedra  pěsti lentiae) :  je  citát 
i.  žalmu;  Jeroným  tím  míní  stolici  v  koncilu,  na  ní:: 
Sfděl   při   odvoláni   JJ.   září    i.fij. 


72  O  MUCENlClCH  ČESKÝCH  KN.  IV. 

stolici,  na  kteréžto  v  svém  odvoláni  pro  bázeň 
smrti  pochválil  i  povolil33  k  odsúzeni  lživému  Mi- 
stra Jana  Husi,  člověka  svatého,  mluvě  proti  ně- 
mu jim  k  libosti  nepravě;  že  poněvadž  jemu  Pán 
Buoh  zase  pomohl  na  túž  stolici  vstúpiti,  že  to 
odvolánie  ruší,  kazí  i  odvolává,  pravě,  že  se  Mi- 
stru Husovi  stala  křivda  a  bezpravie  od  toho 
zboru:  pravě  také,  což  jim  k  libosti  proti  Mistru 
Janovi  Husovi  mluvil,  že  jest  neprávě4G  mluvil  a 
že  jest  jemu  toho  žel  srdečně. 

V  těch  řečech  Mistra  Jeronýma,  kteréž  vy- 
pravoval s  počátku,  mnozí  se  byli  pohnuli  k  jeho 
vysvobození,  ale  pro  konec  na  něho  se  rozlítili, 
praviece:  »Již  sám  se  jest  odsúdil.«  A  protož 
hned  zase  veden  do  vězenie.  kdež  jest  za  nohy 
i  za  ruce  i  pod  pažemi  ukován  řetězy  přetěžce. 

<Kapitola  IX.) 

(Poslední   slyšení.) 

/sobp  /  V  sobotu  pak  před4T  Vstúpením  Božím  při- 
<3o.  května  veden  jsa  Mistr  Jeroným  clo  velikého  kostela, 
kdežto  množstvie  prelátuov,  mnichuov  i  jiného 
kněžstva  na  konečné  odsúzenie  na  smrt  bieše4:>  se 
sešlo  s  mnohými  oděnci,  tu  od  nich  napomínán 
jest  najprv,  aby  což  na  prvniem  odvolání  učinil. 

4C<  =  zle,  nesprávně.  —  4T  Tak  mají  rukopis,  prvo- 
tisk i  tisky  mylněj  místo  *>po  Vstúpení« ;  připadalof 
ystoupení'  na  28.  kveten.  V  prvotisku  později  rukopisné 
opravováno. 


UMUČENÍ   M.    JERONÝMA,   KAP.   9.— 10.         73 

při  tom  ještě  ustal  i  chválenu-  Mistra  Viglefa 
i  Mistra  llusi  UStÚpil.  K  tomu  Mistr  Jeroným 
velmi  silně  a  statečně  beze  všie  bázni  proti  nim 
v  jich  neřádech  domluva  je,  řekl  takto:  »Na  svě 
dectvie  beru  Pána  Boha  svého  a  před  vámi  osved 
cuji,  že  nic  kacieřského,  nic  bludného  nedržím, 
než  všecky  články  viery  křesťanské  držím  a  \ě 
řím,  jako  obecná  cierkev  sv.  drží  a  věří.  Ale  ku 
potupení  mistr  nov  předpověděných  dobrých,  kte- 
réž jste  vy  křivě  a  zlostně  potupili,  že  o  vašem 
nezřiezeném  životě  sú  učili  i  psali  k  vašemu 
tresktání48  a  napravení,  nechci  povoliti;!:!.  Ač49  od 
vás  proto  nynie  mám  odsúzen  býti  na  smrt:  staň 
se  vuole  Boží  a  já  proti  svému  svědomí  neučiním, 
nebo  viem,  což  jsú  proti  neřádóm  a  nepravostem 
kněžským  vypsali,  pravdu  sú  položili. « 

(Kapitola  X> 

<Keč   biskupa   Laudenského.) 

Zatiem  biskup  Laudenský™  vstúpil  na  stolici, 
popúzeje  všeho  zboru  k  odsúzení  Mistra  Jero- 
nýma, založiv  své  kázanie  na  sloviech  čtenie51  sv. 
Marka,  kdež  die  takto:  »Tresktal.v_.  jest  Pán  Kri- 
stus nevěru  jich,  totiž  učedlníkc>v  a  tvrdost 
srdce, «    aby   ten   sv.   zboř.   jakož   jest    třesk talr.2 


*8  káráni.  —  4!)  =  jestliže.  —  r,ft  Biskup  Jakub 
Z  Lodi  v  Itálii,  týž,  jenž  1415  kázal  při  odsouzení  Hu- 
sově, —  51  n-   evangelium.  —  M   —  kára), 


74  O  MUCENlClCH  ČESKÝCH  KN.  IV. 

nevěru  nevěrných  kacieřóv  Jana  Yiglefa  a  Jana 
/5iaa  Husi,  odsúdiv  jich  učenie  za  bludné,  za  ka/cieř- 
šké  a  cierkvi  sv.  škodlivé,  aby  Mistra  Jeronýma, 
jich  následovníka,  jenž  jest  tvrdé  šíje,  svévolný, 
všetečný  a  v  své  zlosti  neústupný,  tresktal5:í  a  nad 
ním  pomstil,  tak  aby  jiní,  ktož  by  se  téhož  cho- 
piti chtěli,  vidúce,  že  se  jim  neodpúštie,  neměli 
zniku.  Pakli  by  se  kteří  zjevili,  ješto  by  též  po- 
skvrňovali cierkev  sv.,  mají  proti  nim  svědkové 
kteřížkoli,  i  také  zlé  pověsti,  jakožto  rufiáni53, 
lotři,  nevěstky,  přijímáni  býti:  nébrž,  nestačiloli 
by  to,  mají  mukami  trápeni  býti  rozličnými  k  vy- 
znání svých  bludóv  a  potom  vypleněni  a  zahubeni 
býti,  leč  by  ustúpiti  a  odvolati  chtěli  tak,  by  jim 
milost  okázána  mohla  býti.  »Ale  toběť  se,  Jero- 
nýme, nestane,  poněvadž  si  v  hrdlo  zase  bral54,  což 
si  prvé  odvolal,  učiniv  to  k  velikému  pohoršení 
a  k  hanbě  tomuto  zboru  sv.  a  navrátiv  se  jako  pes 
zase  k  vývratu53  svému  kacierskému.  Protož  při 
odsúzení  proti  tobě,  cožkoli  tento  zboř  sv.  učiní, 
učiní  hodně  a  spravedlivě. « 

<Kapitola  XI.) 

(Jeronýmovo   odsouzení.) 

Po  dokonání  těch  a  jiných  mnohých  řečí 
Alistr  Jeroným  převelmi  rozumně  a  vtipně  s  do- 
bru paměti  i  smělostí  mluvě  k  nim  vysokým  hla- 

53  Výraz  románského  původu  o  nevěstkářství  a  ne- 
řest kuřích.    —     B4    s=    odvolávati.    —     °5    Cituje     biblické 


UMUČENÍ    M.    JERONÝMA,    KAP.    11.  73 

sem  vymlúvalse,  což  se  jemu  děje,  že  se  bezprá^  i 
B  křivě  děje  a  že  »žádného  kusu  bludného  neb 
kacieřského  nedržím  proti  vieře  křesťanské  aniž 

sem  co  smyslil57  nebo  vedl  proti  stavu  nebo  řádu 
cierkve  sv.  obecné  křesťanské  kromě  toho,  což 
jest  proti  zlému  kněžstvu,  pyšnému  a  neřád- 
nému; a  častokrát  domluva]  sem  a  želeje  toho.  že 
se  tak  nesu  proti  svěcení  a  řádu  svému«.  A  že 
v  tom  ani  jiném  nemají  proti  němu  žádné  pří- 
činy hodné  k  odsúzení  na  smrt.  Jestli  pak,  že  mi- 
mo toto  /  jeho  seznánie  věrné  a  pravé  na  svčd-  fSitf 
cích  zpoléhají,  osvědčil  to  znamenitě,  že  sú  fa- 
lešní a  že  jim  nemá  věřeno  býti;  neb  všecko,  co 
proti  němu  vedli,  nevedli  právě,  ale  z  hněvu, 
z  zlobivosti  a  z  nenávisti. 

A  v  tom  někteří  z  nich,  slyšiece  ty  jeho  řeči, 
hamlúvali  jej,  aby  jakož  jemu  bude  podáno.^, 
učinil  odvolánie  podobné  ku  prvniemu;  jinak  ne- 
učiní-li  toho,  že  přijde  jemu  k  těžkému.  Tehdy 
on  vida,  že  se  mu  k  smrti  přibližuje,  i  vece  takto: 
»Vy  mě  chcete  potupiti  křivě  a  zlostně,  viny  žád- 
né jisté  nemajíce.  Já  vám  po  své  smrti  ostavuji 
v  vašem  svědomí  osten  a  hryzenie  a  poháním  vás 
před  najvyššieho  a  najspravedlivějšieho  súdci, 
rána  Boha  všemohúcieho,  abyste  mi  po  sto  le- 
tech odpoviedali  před  ním59.« 


časté  rčení  (původně  v   Příslovích    XXVI,   n)   o   psu. 
roneím  to,  co  vydávil.  —   56   =   vykládal,   promlouval.   — 
*,T  =  smýšlel.  —  P«  —  nabídnuto.  —  B9  Slova  ta,  v  lati)*- 


76  O  MUČENÍCICH  ČESKÝCH  XN.  IV. 

A  oni  to  v  posměch  obrátili.  Hned  kázali  od- 
súzenie.  kteréž  měli  pohotově  mnohými  slovy 
sepsané  proti  němu.  čisti  k  tomu  rozumu,  že  ten 
zboř  sv.  Konstanský  Jeronýma  z  Prahy  pro  jeho 
bludy,  všetečnosti  i  neústupnosti  a  že  své  prvnie 
odvolánie  potupil  proti  cti  zboru  sv.,  již  jej  ja- 
kožto ratolest  shnilú  a  uvadlú  od  kořene  vy  tíná 
a  vymietá.  jakožto  kacieře  proklatého  a  zloře- 
čeného a  jej  konečně  porúčie  světské  moci,  aby 
jej  vezmúce,  hodnú  nad  nim  učinili  pomstu  pro 
tak  veliké  jeho  zlosti60. 

(Kapitola  XII.) 

"(Jeronýmova   poprava.) 

Tehdy  po  tom  odsúzeni  přinesli  před  Mistra 
Jeronýma  velikú  a  vysokú  korunu  červenými 
čerty  vókol  zmalovánu,  aby  v  ni  šel  na  smrt. 
Tu  on  uzřev,  svá  kuklu  vzem61,  povrhl  ji  mezi 
preláty  a  vzav  korunu  na  svú  hlavu  vložil  a  řka: 
»Pán  mój  Ježíš  Kristus  za  mě  biedného  umieraje 
5iba  měl  jest  na  své  hlavě  /  korunu  trnovú  a  těžší. 
I  já  pro  milost  a  lásku  jeho  tuto  korunu  rúhavú62 
rád  na  sobě  chci  k  smrti  nésti. « 

A  ihned  jej    biřicové   chopivše   z  kostela   vy- 
vedli.   A  on    po  té   cestě    vieru63    obecnú,    jakož 

ském  zněni  »Centum  revolutis  annis  Deo  respondebitis  ct 
mih  i"  bývala  pak  připisována  (a  na  obracích,  mincích  i  so- 
chách přidávána)  Husovi.  —  60  = =  nepravost.  —  61  =  vzav. 
—  6--  s=  potupnou.  —  tta  =  Včříni  v  Boha,  Credo, 


UMUČEN!    M.    JERONÝMA,    KAP     12 


t  i 


I  kostele  zpievají,  vysokým  hlasem  (oči  svých 
<  nebi  pozdvih)  jda  vesele  zpieváše,,,  až  do  konce. 
A  dokonav  to,  začínáše,;-,  sobě  jiná  zpievanie 
i  o  Matce  Božie  i  o  jiných  svatých.  A  tak  ustá- 
leně zpievaje  přišel  na  to  miesto,  kdež  předtiem 
Mistra  Jana  Hnsi  byli  upálili.  Tu  poklek  na  ko- 
leně u  toho  slúpu,  kterýž  jemu  k  upálení  byl  při- 
praven, modlil  se  sám  v  sobě  velmi  pokorně  za 
lobrú  chvíli.  Potom  zdvihše  jej  katové,  svlekli  sú 
jej  z  rúcha  jeho  a  dali  naň  plachtu  škaredu  na 
tedra  jeho  a  ihned  k  tomu  slúpu  do  země  vbi- 
tému provazy  a  řetězy  ukrutně  přivázali  stojie- 
:ieho.  A  když  dřievie  okolo  něho,  slamů  promě- 
ňujíc, klásti  počeli,  on  jasným  hlasem  pieseň 
velikonoční  zpieval:  »Zdráv  bud  přeslavný  dne 
V  poctivosti  nad  jiné  časy  hodný,  v  němž  Pán 
Buoh  nad  peklem  a  diablem  svítěziv  nebesy  vlád- 
ne«  —  zpieváše64  až  do  konce.  A  tu  dokonav 
i  s  věru  obecnú63,  pozdvih  hlasu  tudiež,  k  lidu 
Uojíciemu,  mluvieše66  německy  takto: 

»Milí  lidé!  Věztež,  žeť  já  tak  věřím,  jakož 
>em  nynie  zpieval.  Též  o  jiných  článciech  viery. 
jakož  má  věřiti  každý  křesťan.  Ale  proto  nynie 
edtl7  umierám,  že  sem  tomuto  zboru  kněžskému 
nechtěl  svoliti  k  odsázení  a  potupení  Mistra  Jana 
Husi  jakožto  pravému  a  spravedlivému,"  neb  sem 
já  Mistra  znal  od  mladosti,    že  jest    byl  ctný  a 


e*  —   zpíval.    —    65   =   začínal.    —    66   =   mluvil. 
—   tu,  zde. 


78 O  MUCEN1C1CH  ČESKÝCH  KN.  IV. 

/5ibp  šlechetný  člověk  /  a  kazatel  věrný  zákona  Božieho 
a  čtenie5]  Pána  Ježíše  Krista. « 

V  tom  katové,  obkladše  jej  dřievím  až  do 
vrchu6s  hlavy  a  rúcho  jeho  na  ta  drva  vloživše,  tu 
pochodní  hranici  zapálili.  A  on  tehdáž  vysokým 
hlasem  zpievášefi4:  »Y  ruce  tvoji,  Pane  Bože,  po- 
rúčiem  duši  svú.«  A  to  dokonav,  když  jej  prud- 
kost ohně  zachvátila,  Českým  jazykem  volal  řka: 
»Pane  Bože  všemohúcí,  smiluj  se  nade  mnú!  Rač 
mi  odpustiti  mé  hřiechy!  Neb  ty  vieš,  že  jsem  tvú 
svatů  pravdu  miloval  velmi. «  —  A  když  plamen 
jej  zarazil,  sám  se  v  sobě  modlil  za  dobru  chvíli. 
až  v  tom  i  umřel. 

Zatiem  přinesli  jeho  šaty  ložnie  i  jiné  věci, 
to  všecko  spálili  na  prach  a  vloživše  na  vuoz 
vmetali  do  Rvna. 


30.  května) 


<  Závěrek.) 

<í4I„6'  Tak  jest  shlazen  věrný  Čech  a  pravý  od  ne- 
věrného  kněžstva.  Jehožto  stálost  a  věrnost  od 
Čechov  věrných  má  budúcně  býti  pamatována, 
neb  jest  veliké  doufanie.  že  on  se  dostal  Pánu 
Bohu  všemohúciemu,  kterýžto  těm,  jenž  trpie 
pro  spravedlnost,  dává  královstvie  nebeské. 
Amen. 


cs  =  temeno. 


v. 

EPIŠTOLA  POGGIOVA. 


EPIŠTOLA  POGGlnVx 


Epištola  převýmluvného  muže  Fogia 
Florentinského,  kterúž  psal  k  Leonardovi 
Aretinskému  o  smrti  Mistra  Jeronýma  Če- 
cha, kteréhož  zboř  Konstanský  pro  pravdu 
zákona  Božie<ho>  upálil  jest,takto  se  počíná: 

(Poggio    podává    příteli     Leonardovi     zprávu    o   processu 
Jeronýmově,   jeho  posledním  slyšení,   popravě   a   hrdinské 

při  tom  statečnosti.) 

Pogius  mnohé  pozdravenie  vzkazuje  svému 
Leonardovi  Aretinskému. 

Když  sem  drahně  dní  pobyl  v  kupadlách,, 
psal  sem  Mikulášovi  našemu  z  těch  kupadl  list,  /  /52aa 
kterýžto,  mám  za  to,  i  ty  přečteš.  Odtud  když 
sem  vrátil  se  do  Konstanci,  ne  po  mnohých  dnech 
potom  začata  jest  pře  Jeronýma,  jehožto  kacie- 
řem  nazývají  a  zajisté  zjevně.  A  tuť  sem  tobě 
oznámiti  umienil  proto,  že  jest  věc  znamenitá 
i  proto  najviec,  že  člověk  ten  výmluvný  a  učen> 
byl.  Pravím  to,  že  sem  žádného  nečítal,  jenž  by 
v  takové  při  hlavnie2  tak  vymlúvaL  < .  .  ,)4,  kte- 

1  Z  Kostnice  si  Poggio  r.  1416  zajel  do  švýcarských, 
lázní  v  Badenu,  odkud  psal  příteli  Niccolovi  Niccolimu, 
rovněž  horlivému  humanistovi  florentskému  (1363 — 1437), 
obšírný  dopis.  —  2  =  hrdelní.  —  s  =  promlouval,  řečnil. 
—  4  Tu  vynechán  kus  textu,  jejž  pozdější  Veleslavín 
překládá  takto:  »tak  blízko  se  přiblíiil  k  výmluvnosti 
starých  oratori°í.« 

»Mučeníci.«  6 


82  O  MUCENICÍCH  ČESKÝCH  KN.  V. 

rýmžto  se  ještě  divíme.  Divno  pohleděti,  jakými 
slovy,  jakú  výmluvností,  kterakými  duovody, 
jakú  tvářností  a  kterakými  ušty  protivníkem  od- 
poviedal  a  potom  při  omlúval :  až  líto  a  žel,  že 
tak  ušlechtilý  vtip  k  těm  kacieřským  snažnostem 
jest  obrácen:  ač  však  jestli  pravé  to,  což  naň 
pravie.  Neb  to  nenie  mé  takovú  věc  rozsuzovati : 
povolujig  jich  úsudkuom,  jenž  múdřejší  jsú:  aniž 
zajisté  miením  jako  kronikář  anebo  řečník  každú 
věc  obláště6  té  pře  vypravovati;  dlúhéť  by  to  bylo 
a  na  mnoho  dní  práce.  Dotknu  některých  kusóv 
znamenitějších,  skrze  něžto  učenie  muže  mohl  by 
spatřiti. 

Když  mnohé  věci  na  toho  Jeronýma  sebrány 
byly,  jimižto  dovozováno  jest,  že  by  kacieř  byl 
a  to  svědky  utvrzeno,  potom  líbilo  se  jest,  aby 
<k>  každé  věci  obláště6  odpoviedal,  v  čemž  ho 
(23.  května  vjnjij  Tehdy  vedú7  jej  do  zboru.  A  když  mu  ká- 
zali k  těm  věcem  odpoviedati,  dlúho  nechtěl  řka, 
že  prvé  má  svú  při  vésti  než  k  žalobám  protiv- 
níkóv  svých  odpoviedati.  A  že  jej  prvé  mají  vy- 
slyšeti, než  nepřátely  jeho  s  ohyzdamis  naň  slo- 
ženými připustiti.  Ale  když  mu  toho  odpierali, 
tehdy,  stoje  uprostřed  zboru,  vece:  »I  jaká  jest 
/52ap  to  nepravost,  že  když  /  sem  já  tři  sta  a  padesáte 
dní  v  přetěžkých  žalářiech  byl,  v  smradu,  v  psotě, 
v  lajnách  a  v  okovách  a  ve  všem  hubenství,  pro- 

5  ==  souhlasím.  —  6  =   zvláště.      —     7    =    vedli.   — 
*    =   pomluva. 


EPIŠTOLA   PMCíiioVA 


tivníky  a  titrhače  mé  vždycky  sic  slyšeli  a  tnne 
pak  jedné  hodiny  preslyšeti  nechcete?  Každému 

z  nich  ohlaste,;  své  ste  uši  otvicrali  a  v  tak  dlhhém 
času  mne  k  vám  oinlúvali.,,  že  sem  kacW,  nepřietel 
viery,  kostelních  věcí  protivník:  ale  mně  k  ohrá- 
nění  žádného  miesta  nedáte?  Sami  ste  mé  \\ 
prvé  v  mysli  své  jako  člověka  ohyzdného  ods udili, 
než  jste,  jaký  já  sem,  poznati  mohli.  A  také« 
vece  »lidé  jste,  ne  bohové;  ne  věční,  ale  smrtedl- 
ní:  padnuti,  hlúditi,  svedeni  býti  i  zklamáni 
množte.  Zde  světa  světla,  zde  opatrnější  z  okrslka 
země  pravie  se:  slušieť  vám  velmi  pilně  pracovati, 
abyste  něco  všetečného  (svévolného),  nětco  ne- 
múdrého  a  nětco  nespravedlivého  neučinili. 
( )všem  jáť  sem  člověk,  o  jehožto  hlavu  saud  děje 
se;  ne  pro  se  to  pravím,  jenž  smrtedlný  "jsem : 
ale  zdá  mi  se  nepříhodné,  aby  múdrost  tolik  a  tak 
mnoho  mužóv  něco  nepravého  proti  mně  jednala, 
jenž  bych  ne  tak  daleko  skutkem  jako  příkladem 
měl  nětco  uškoditi. « 

Tyto  i  jiné  mnohé  věci  krásně  vypravoval, 
ačkoli  hřmotem  a  hlukem  mnozí  řeč  jeho  přej í- 
mali10.  Potom  uloženo  jest,  aby  najprvé  k  blttdóm, 
kteříž  naň  sepsáni  biechun,  odpoviedal;  potom 
pák  mu  miesto  k  mluveni,  což  by  chtěl,  bude 
dáno.  T  čteni  jsú  s  pulpitu  kusové  žaloby,  každý 
oblášfe  a  svědectvím  ujišťováchu]2. 

9  =  pomlouvali,  o  mně  mluvili.  —  10  =  rušiti,  pře- 
tr  ho  vat  i.  —  lx  =  byli.  ■ —  l2  =  ujišťovali,  potvrzovali. 

6* 


84  O  MUCEN1C1CH  ČESKÝCH  KN.  V 

K  vieře  nepodobné  jest,  kterak  jest  vtipné 
odpoviedal  a  jakými  se  duovody  ohrazoval.  Ni- 
/52ba  kdy  nic  neřekl  /  netref  ného,  ješto  by  se  nehodilo 
muži  dobrému.  Smyslilli13  jest  tak  u  vieře,  jakož 
v  sloviech  vyznával,  žádná  příčina  neřku  smrti 
ale  i  najmenšieho  úrazu  nemohla  naň  spravedlivé 
nalezena  býti.  Vše  falešné  býti  pravieše14,  všecky 
viny  smyšlené  od  nenávistníkóv  svých.  Mezi  ji- 
ným, když  pravili,  že  by  on  byl  utrhačem  Apoštol- 
ské stolice  a  protivníkem  Římského  biskupa,  ne- 
přietelem  kardináluov,  vrahem15  prelátuov  a  kře- 
sťanského kněžstva  nepřietelem,  tehdy  povstav, 
žalostným  hlasem,  spav  r,uce,  praviešei4:  »Kam  se 
již  obrátím,  otcové  dóstojní,  čie  pomoci  žádati 
budu,  kohož  mám  prositi  aneb  koho  se  držeti  ? 
I  zdali  vás,  ano  tito  protivníci  moji  mysli  vaše 
od  mého  zdravie16  odvrátili,  řkúce,  že  sem  ne- 
přietel  všech  těch,  jenž  mě  súditi  mají,  majíce  za 
to,  by  pak  to,  což  sú  na  mě  složili,  lehké  se  zdálo, 
však17  svým  saudem  porazíte  takového  vraha15, 
jenž  proti  všem  vóbec  a  napořád  povstává,  jehož 
mě  býti  takového  tito  přefalešně  obelhali18  sú. 
Pročež  budeteli  jich  slovóm  věřiti,  již  žádné  na- 
děje mého  zdravieie  a  vysvobozenie  nenie.« 

A  tak  mnohé  múdroštěmi  svieral,  mnohé  uráž- 
livými slovy  zarmútil,  mnohé  často  velmi  v  ža- 

13  =  smysleti,  rozuměti.  —  14  =  pravil.  —  15  =  ne- 
přítel. —  16  neobratné  přeloženo  za  It.  ,salus'.  —  ll  =  pře- 
ce. —  18  =  ó  mně  lhali,  nalhali. 


EPIŠTOLA   POGQIOVA  85 


lostné  při  k  smiechu  popudil,  žerty  maje  z  jich 
žalob  a  pokřikóv.  A  když  ho  tázali,  co  by  o  si 
tosti  oltářní  smyslil,  vece:  »Předtiem  chléb,  při 
posvěcování  a  potom  pravé  tělo  Kristovo*  a 
jiné  věci  vedle  viery.  —  Mezitiem  někto  vece: 
»Však  pravie.  že  jsi  ty  řekl.  že  <po>  posvěcováni 
chléb  zuostává.«  Tehdy  on  vece:  »U  pekařef 
zuostá/vá  chléb. «  Jednomu  pak  z  řádu  kazatel-  I52H 
ského19  příkře  mluviciemu  řiekal:  »Mlč,  ty  po- 
krytče!«  Jinému  na  svědomí  přísaha jíciemu  proti 
němu  pravieše:  »Tof  jest  naj jistějšie  k  zklamání 
cesta20!«  Jednoho  pak  úhlavného  protivníka  nikdy 
než  aneb  psem  aneb  oslem  nazýval. 

A  když  pro  množstvie  žalob  a  vin  a  pro  těžkú 
při  ta  věc  toho  dne  konána  býti  nemohla,  do  tře- 

tieho  dne  odložena  jest.  Kteréhožto  dne  když  všech  <26-  kvctna 

w  .  1416) 

vin  duovodové  vyčítáchu21  se  a  mnohými  svědky 

ujišťováchujo.  tehdy  povstav  vece:  »Poněvadž  jste 
protivníky  mé  tak  pilně  slyšeli,  hodné  jest,  aby- 
ste také  i  mne  mluvícieho  s  dobru  myslí  vysly- 
šali.«  A  když  mu  dopuštěno  mluviti,  ačkoli  s  pře- 
kážku mnohých,  tehdy  on  od  Boha  počav  prosil 
jest,  aby  mu  ta  mysl  byla  dána  a  ta  moc  k  mlu- 
vení, jenž  by  se  k  spasení  a  k  užitku  jeho  duši 
hodila.  A  potom  pravieše14:  »Viemf,  mužie  pře- 
líčení, žef  jest  mnoho  bylo  mužóv  znamenitých. 

!9  =r  dominikánského.  —  20  Srovnej  příslušná  místa 
Života  Jeronýmova,  odsud  právě  přejatá.  —  2i  =  vypo- 
čítávali. 


86  ...        O  MUČENlClCH,  ČESKÝCH  KN.  V. 

ješto  darmo  a  bezprávně  sú  trpěli,  falešnými 
svědky  osočeni,  nepravými  saudy  odsázeni. « 
A  počav  od  Sokratesa,  bezprávně  jej  býti  vy- 
pravil odsázeného,  jenž  ani  chtěl,  ač  pak  i  mohl, 
ujiti  toho  dvého,  žaláře  a  smrti,  ješto  se  lidem 
najfěžší  vidí.  Potom  Platovo  vězenie,  Anaxago- 
rovo  a  Zenovo  mučenie  a  mnohých  také  mimo  to 
pohanův  nepravá  potupenie,  Rutiliovo  vyhnánie, 
Boeciovo  a  také  jiných,  o  nichžto  Boecius  praví, 
nevinně  usmrcenie  připomínal.  —  Potom  se  dal 
na  příklady  Židóv.  A  najprvé  o  Mojžiešovi,  o  tom 
lidském  vysvoboditeli  a  zákona  davateli,  jenž 
/53aa  převelmi  často  od  /  svých  ákoru  trpěl,  vypravo- 
váše22,  jakoby  svuodce  byl  a  potupník  lidu.  Vážil 
i  to,  že  Jozef  od  vlastních  bratří  z  závisti  prodán 
a  potom  skrze  narčenie  chlípnosti  tělesné  do  vě- 
zenie uvržen.  Po  těch  mluvieše23  o  Izaiášovi,  Da- 
nielovi a  téměř  všecky  přeběhl  proroky,  že  sú 
jako  potupníci  boží,  jako  svárliví  [a]  nepravými 
potupeni  odsudky.  Tu  také  Zuzanny  odsázenie 
přivedl  a  jiných  mnohých,  ješto,  ač  sá  byli  pře- 
mádří  mužie,  avšak  bezprávným  odsázením  jsá 
zahynuli.  A  dobrav  se  Jana  Křtitele  a  potom  na- 
šeho Spasitele,  pravieše14:  »Všickni  viete,  že  sá  ti 
falešnými  svědky  a  falešnými  saudy  potupeni. « 
Potom  kterak  Štěpán  od  zborti  kněžského  za- 
mordován; apoštolé  všickni  na  smrt  odsázeni,  ne 

22   =   vypravoval.  —  2a  =   mluvil. 


EPIŠTOLA  POQOIOVA  K7 


jako  dobří,  ale  jako  rozbrojni  buřičové  lidu,  po- 
tupníci bohóv  [dělníci  zlých  činuov]  a  činitele 
hanebných  skutkuov.  A  k  tomu  vedl,  že  jest  to 
nepravá  a  nešlechetná  věc,  ahy  kněz  od  kněze  byl 
bezprávně  potupen  a  toho  příklady  dovodil;  nej- 
nepravější pak  a  naj nešlechetnější,  aby  od  konci- 
liuin  kněžského  kněz  odsúzen  byl  —  toho  dovo- 
zoval, to  prostraně24  a  s  velikým  očekáváním 
všech  vypravoval.  A  že  všecka  tato  pře  na  svěd- 
cích ležiešeo.-,,  mnohými  duovody  dokazoval,  že 
těm  svědkóm  v  ničemž  věřiti  nemají,  zvláště  po- 
něvadž ne  z  pravdy,  ale  z  nenávisti  a  zlobivosti 
i  závisti  ty  věci  všecky  pravie.  A  v  tom  příčiny 
nenávisti  vypravil,  tak  že  nedaleko  bylo  od  toho, 
že  by  je  namluvily ;  neb  tak  byly  /  k  pravdě  po-  /53a^ 
dobny,  že  —  by  nebyla  pře  viery  —  maličko  by 
byli  těm  svědectvím  věřili.  Pohnuly  se  biechuu 
mysli  všech  a  k  milosrdenství  se  kloniechuJ7.  Při- 
dal také  i  to,  kterak  dobrovolně  [do  koncilium]  do 
sněmu  přijel  k  očištění  svému,  život  svój  a  snaž- 
nost svú  k  tomu  vydal  a  naložil.  Pravieše14  také,  že 
ten  obyčej  mievali  i  předkové,  najumčlejší  mužie 
a  najsvětější,  že  v  článciech  viery  odpierají  sobě 
vespolek  v  smyslech,  ne  k  zkažení  viery,  ale  k  na- 
lezení duovodu  viery  a  pravdy.  A  tak  Augustin, 
Jeroným  rozdielni  jsú,  neřku  rozdielně,  ale  i  od- 

-4  =  obšírné.  —  -5  =  ležela,  spočívala.  —  M  =  pře- 
mluvil,  přesvědčil.  —   -7   =   klonily. 


88  O  MUČENlClCH  ČESKÝCH  KN.  V. 

porně  smysléce^,  avšak  nižádným  kacieřství[rn] 
podezřením. 

Všickni  čekali  aneb  aby  se  očistil  odvolaje 
anebo  se  vinen  dal  milosti  žádaje.  Ale  on  ani  se 
k  bludóm  přiznávaje  ani  odvolati  jich  falešných 
žalob  chtěl.  Potom  sstúpil  k  chválení  Jana  Husi 
na  oheň  odsúzeného,  mužem  ho  dobrým,  spra- 
vedlivým a  svatým  nazývaje  a  té  smrti  nehod- 
ným a  že  sám  hotov  jest  kterékoli  muky  silnú  a 
stálú  myslí  podstúpiti  a  sebe  nepřátelóm  i  těm 
svědkóm,  nestydatým  lhářóm,  ustúpiti,  nebť  oni 
časem  svým  před  bohem,  jehož  zklamati  nemohu, 
počet  musí,  co  sú  pravili,  vydati. 

Veliká  byla  žalost  na  mysli  okolo  stojiecích: 
žádali  zajisté,  aby  tak  slavný  muž  zachován  byl, 
kdyby  k  tomu  vuole  dobrá  byla.  Ale  on,  v  svém 
smysluos  stoje,  dobrovolně  smrti  žádati  zdášeJ9 
se;  chvále  Jana  Husi,  pravieše^,  že  on  nic  proti 
stavu  cierkve  svaté  nesmyslily,  ale  proti  zlému 
požívání  kněžskému,  proti  zpúře,  pýše  a  nadutí 
/53ba  prelátóv.  /  Neb  poněvadž  dobré  věci  zádušní, 
kostelnie  a  duchovnie  najprv  býti  mají  chudým, 
potom  hostem,  potom  k  zdělání  potřeb  kostelních, 
nezdálo  se  hodné  muži  tomu  dobrému,  aby  ty 
věci  rozmrhány  byly  nevěstkám  a  na  koně  a  na 
kvasy,  hodovánie  a  na  psy  lovné  a  na  okrasu 
rúcha  a  na  jiné  věci  netref né  pobožnosti  kře- 
sťanské^. 

-s  =z  smýšlení.  —  -,J  =  zdál. 


EPIŠTOLA  POQGIOVA 89 

Ten  také  převelikého  vtipu  byl.  Kdy/  řeč  jeho 
přejímána,,,  bývala  často  velikými   hluky   (a   po 
křiky)  a  odrhajíce8o  mnozí  lapali  jej  v  sloviech, 

žádného  z  nich  tak  nenechal,  hy  se  ho  netknul  a  nad 
každým  se  pomstil  aneb  k  hanbě  přived [1]   aneb 
k  mlčení.  Když  hřmot  povstal,  inlčieše,,,  druhdy, 
zástup  okříkaje,  potom  řeč  vedl,   prose  a   zaklí 
naje,  aby  mu  mluviti  dali,  poněvadž  ho  již  viece 
[potom]   slyšeti  nemají.  Nikdy  se  k  těm  pokři- 
kuom  neužásl,  ale  myslí  dobru,  nelekavú  a  nepo 
hnutedlnú  stál.    A  toto    pak    divné    paměti  jeho 
duovod,  že  tři  sta  a  čtyřidceti  dnuov  v  hlubokostí 
věže  smrduté  a  temné  byv,  jejížto  ukrutnost  sám 
vypravováše32  a  řka,  jakož  na  silného  muže  slušie, 
že  »ne  proto  postonávám33,  že  darmo  a  bezprávně 
trpím,  ale  divím  se  lidské  proti  mně  nezbednosti 
[a  nelítosti],  v  kterémžto  miestě  neřku  ke  čteni  ale 
ani  k  vidění  moci;;4  <sem>  neměl. «  Nechám  skrú- 
cení  mysli,  kteréž  musil  na  každý  den  mievati, 
jenž  jest    mohla  z  něho    všicku    pamět    vytočiti. 
Avšak    tolik  umělých    mužuov  a  najmúdřejších 
k  svědectví  svých  dómysluov  přivodil,  tolik  dok- 
toróv  cierkve  sv.  k  smyslu^  svému  připomínal,  že 
dosti  a  předosti    by/lo  by,    by    ten  vešken    čas  Í53bč 
v  najvětčím    uprázdnění    a    upokojení    s  učením 
pilným  múdrosti  se  obieral. 

30  =_-  lat.  cum  lacesseretur;  Velsl.  a  mnozí  mu  od- 
mlauvali.  —  31  =  mlčel.  —  3-  =^  vypravoval.  —  33  =  It.  in- 
gemiscere,  Velsl.:  hořekuje  a  si  stěžuje,  —  Si  —  možnosti, 


90  O  MUČENÍCÍCH  ČESKÝCH  KN.  V. 

Hlas  jeho  pochotny35,  prostraný36  a  zvučný 
bieŠe^v  s  nějakým  duostojenstvím  a  činy  řečňu- 
jících  jakoby  <aneb  k  popuzeni  ukazoval)  aneb 
jimi  k  slitování  hýbal,  jehož  však  nikdyž  nežádáše 
ani  dojiti  prosieše3S.  Stál  jest  bez  lekánie  a  bez 
strachu,  smrti  se  neboje,  nébrž  jie  žádaje.  By  byl 
tu,  řekl  by,  že  druhý  mistr  Kato39  jest.  Ó  muže 
věčné  památky  lidské  hodného!  Nechválím, 
držalli  jest  co  aneb  smyslily  proti  ustaveni 
cierkve  sv.,  než  divno  mi  uměnie  jeho,  mnohých 
věci  poznánie,  výmluvnost,  řeči  pochotnost40  a. 
v  odpoviedáni  múdrost.  Ale  bojim  se.  by  to 
všecko  k  škodě  jeho  nebylo  jemu  od  přirozenie 
pójčeno. 

Potom  dán  mu  čas  ku  pokání  za  dva  dni. 
Mnozí  k  němu  přicházeli,  mužie  dospěli,  aby  jím 
hnuli  od  smysluovsg  jeho,  mezi  nimižto  kardinál 
Florenský41  přišel  k  němu,  aby  jej  navedl  na  cestu 
pravú.    Ale  kdvž  v  zatvrzeni    trval  [v  tom],  od 

<30.  května        „  ,  „ 

1410)  sněmu  odsuzen  jest  za  kaciere  a  ohněm  upálen. 
Veselým  čelem  a  jasnú  tváři  na  smrt  svú  vyšel. 
Nelekal  se  ohně  ani  muk  ani  smrti.  Nikdy  žádný 
z  Stoj  kov  nebyl  tak  stálé  mysli  a  tak  pevně  na 

35  =  líbezný.  —  S6  =  obsáhlý,  rozmanitý.  —  z~  =  byl. 
—  y*  —  prosil.  —  30  =  U.  alterum  Catonem,  Velesl.  druhý 
Kato;  překladatel  si  tohoto  slavného  M.  Porcia  Katona 
mladšího  (f  r.  49  př.  Kr.)  zaměnil  s  neznámým  původcem 
obecné  rozšířených  mravoučných  dvojverší,  nazývaným 
y,mistrem  Katonemasr.  —  40  =  líbeznost.  —  41  Byl  to  Frant. 
Zabarella,   také  Husův  soudce. 


EPIŠTOLA  POGGIOVA  9\ 

smrti,  jako  tento,  jiež  žádati  zdášeaa  se.  Když  pak 
přijidei2  na  miesto  smrti,  sám  .se  svlekl  /.  rúcha  a 
pak,  poklekfl]  na  kolenu,  podive  se  mel,,  k  tomu 
kolu,  k  němuž  přivázán  byl.  Najprvé  provaz} 
mokrými,  potom  řetězem  náh  k  kolu  připnut 
jest.  Potom  /  dřievím  obkladen  až  do  prší  ne  /S4aa 
malým,  ale  hrubým,  mezi  něžto  slamů  proměšo- 
vali.  A  když  plamen  přičinichu4»,  počal  jest 
zpievati  pieseň  nějaká,  jehožto  dým  a  oheň  za- 
razil. Toto  pak  nejve<č)čí  znamenie  jeho  stálého 
úmyslu^,  že  když  kat  z  zadu  chtěl  oheň  zapáliti, 
aby  on  neuzřel,  řekl  jest:  »Přistupiž  sem  a  před 
tváří  mú  zapal  oheň;  neb  bychf  se  jeho  bál,  ni- 
kdyť  bych.  byl  sem  nepřijel. « 

A  tak  tiem  obyčejem  muž,  krom  viery,  slav- 
ný umřel  jest.  Vidělť  sem  to  vyjitie  a  skonánie, 
\Šecky  sem  běhy  shledal.  Z  nevěryli  jest  pak  čili 
z  zatvrzenosti  to  učinil,  neviem.  Jistě  z  školy 
múdrosti   utracenie   muže  vypsal   by   takového4-. 

Dlúhúť  sem  rozprávku  z  kratochvíle  sepsal; 
neb,  nemaje  co  činiti,  chtěl  sem  tobě  vypsati  věc 
velmi  rozprávky  předkuov  našich  hodnú.  Znám 
t<»,  že  ani  onen  Mucius4,;  tak    smělým    úmyslem 

*2  =  přišel.  —  43  =  poklonil  se,  It.  veneratus  est, 
Velesl.  modlil  se.  —  44  =  přičinili,  přiložili.  —  45  =  U. 
čerte  ex  philosophiae  schola  virům  interemptum  esse 
deseripsisses;  i  Velesl.  neobratné  v  pravdě  ze  školy  filo- 
sofské  smrt  tohoto  člověka  vypsati  by  mohl.  —  46  Míní 
se   ovšem   Seacvolu, 


9?  O  MUCENÍCÍCH  ČESKÝCH  KN.  V. 

netrpěl   jest   upálenie   jednoho   audu,   jako   tento 

celého  těla.  Ale  ani  Sokrates  tak  dobrovolně  jed 

pil,  jako  tento  oheň  přijal. 

Ale  na  tom  bud  dosti.  Odpustiž  slovóm  mým, 

zeť  sem  prodlužil,  ale  ta  věc  větčieť  by  rozprávky 

potřebovala.  Ale  nechtěl  sem  býti  přieliš  mluvný. 

Mějž  se  dobře,  utěšený  Leonarde! 

V  Konstanci,  třeti  den  máje47  měsiece,  když- 
to Jeronymus  muky  trpěl,  léta  Božieho  tisiecého, 

čtyřistého  sedmnáctéhoé8. 


47  Neobratný  překlad  It.  III.  Kal.  Junii  (=  30.  květ- 
na). —  48  Ovsem  chybné  doplněno  (ní.  1416);  v  textu 
Poggiově  vr ocení   není. 


ZEVRUBNÉ  DOKLADY. 


O  PETROVI  Z  MLADF.NOVIC 


O  Petru  2  Mladenovic  poslední  sbírku  dat  učinil 
1876  Jos.  Jireček,  Rukovět,  s.  v.,  na  němž  se  zakládají 
i  výklad  Jar.  Vlčka  v  Dějinách  české  Literatury  I,  134, 
životopis  J.  Teigeův  v  Ottově  Slovníku  naučném,  XVII 
(1901,  s.  v.)  a  poslední  informace  A.  Krausova,  Husitství 
v  literatuře,  zejména  německé  (1917,  I,  73 — 4).  O  jeh<r 
menších  spisech  podnes  cenná  jest  práce  Fr.  Procházky 
ve  Zprávách  král.  č.  Spol.  nauk,  1882,  310 — 313;  text  ve- 
liké latinské  relace  vydal  podle  nejúplnějšího  rukopisu 
musejního  C.  Hófler  1856  (Geschichtschreiber  der  hussit. 
]5e\vegung,  I,  103 — 315),  později  (r.  1869)  P'ik  jeho  obje- 
vitel Fr.  Palacký,  Documenta,  237 — 326  (avšak  doku- 
menty jsou  z  tohoto  otisku  vyňaty  a  text  uspořádán 
chronologicky).  O  rukopisech  jeho  máme  podnes  data 
jenom   velmi    neúplná;    nejlépe   Palacký   v    úv.   k    Docura. 

U  Palackého  (i  u  Hóflera)  popsán  také  zevrubně 
nejznámější  rukopis  Relace,  snad  majetek  Mladenovice 
kdysi  samého,  Musejní,  z  pol.  XV.  stol.,  sign.  VITI  F  38 
(v   našem  vydání   se  označuje   zkratkou   Mlad.). 

Nejstarší  překlad  německý  vydán  byl  1529  v  Hage- 
ravě  péčí  J.  Agricoly  (Schnittera)  s  obšírným  titulem 
»History  und  warhafftigc  Geschicht,  wie  das  heilig 
Evangelium . . .«  (atd.,  viz  zevrubný  titul  v  Zíbrtově 
Kibliogr.  IT,  14101),  překladem  Mik.  Krompacha;  odtud 
pak  čerpány  životopisy  v  Stumpfiových  Dějinách  koncilu, 
Rahusových  Historiích  mučeníků  atd.  Textu  latinského 
vydána  r.  1527  jen  část  poslední,  celý  vyšel  poprvé 
r-  1537  ve  Wittenberce  pod  názvem  »Epistolae  qtnedam 
piissimae  et  eruditissimae  Johannis  Hus«  .  .  .,  odtud  pak 
čerpány   pozdější    texty    i    překlady. 


% ZEVRUBNĚ   DOKLADY 

^Zirot    Husův         počínající     slovy     ,Znamenav,     že 
mnozí',  je  zachován   ve  4   rukopisech   vídeňských   (dv.  kn. 
4519,  455°.  45-4  ;i  4557)   a  pražském  křižovnickém  (sign. 
XXII    A   4,    pg.    367 — 400;    zprávu    o   něm    Polívka,    Dtě 
povídky    1889,    95 — 98),    pak    v    rukopise    íreiberské    gym- 
nasijní    knihovny    (v.    zprávu    Gollovu    ve    Zprávách    král. 
c.   Spol.  nauk    1878  a  také  při  otisku  ,Yypsání  o  m.  Jero- 
nýmovi'  1878,  V — Yll)   a  nepochybně  i  v  několika  jiných, 
nyní   neznámých.    První    otisk    je   pak    1495    ve    sborníčku, 
přidaném  k  Passionálu  (a  jeho  otisku  r.   1525);  odtud  byl 
také    přeložen    do    latiny    (nejznámější    otisk    je    r.    1558 
v   Historia  et   monumenta    Mag.   J.   Hus   II,   344 — 348)    a 
jinam;     odtud     také     pojat    1563    (a    1564)     do     vydání 
Husovy    Postilly    (B    IP—  VI'  ;    1564    A    VI*— B    VI')    a 
<dtud    konečně    otiskován    zvláště;    dvojí    otisk    chová    se 
v    Museu;    jest   bez   data,    ale   neshodný   navzájem;    podle 
Zíbrta    (Bibliogr.   č.   hist.    II,    14100)    pocházejí   z   r.    1507 
a   ^600;    starší    drží    se    věrně   prvotisku    (sign.    36    F    19 
»Život   v   naději   Boží   M.   Jana   Husi«),   mladší    (sign.   25 
E    17    »Život    M.    Jana    Husa,     kazatele     slova    Božího«) 
značně  mění.  A  podle  prvních  vydání   sepsali   své  životo- 
pisy také  1533  kněz  Heremira,  161 1  Šimon  Valecius  a  j.; 
podle  nich  složil  i  své   »spisy  a  kázaní«   »o  sv.   a  blahosla- 
vených mučedlnících  českých«   161 1 — 1619  m.  H.  Žalanský. 
Podle  tohoto  životopisu,  ale  také  podle  pozdějšího  života 
Jeronýmova  vznikl   báchorkoví tý  text,  zachovaný  v   ruko- 
pise roudnickém  (přesně  otiskl   1888  Ad.  Patera  ve  Yěstn. 
král.  č.  Spol.  nauk   136  nn.),  jejž  jako  domnělou  původní 
f>ráci  Mladenovicovu  vydal  dr.  Y.  Chaloupecký  1913   (Petra 
z  Mladenovic  Zpráva  o  utrpení  a  smrti  M.  Jana  Husa) ; 
průkaz    o    nesprávnosti    toho    mínění    podán    v    Ženských 
Listech,  1914,  č.  5,  4 — 6).  Podle  Erbenova  opisu  rukopisu  ví- 
deňského č.   4524  otištěn   text   náš    1870  ve   sbírce   »Duch 
Jana  Husi«,  str.  LIY — LXXII;   k  ní  se  vztahují  varianty 
našeho   vydání. 


ČTYŘI   EPIŠTOLY   HUSOVY 


97 


Čtyři    epištoly   Husovy     vyskytují    se    v    rukopisích 

nejhojnějších;  zprávu  o  těch  rukopisích  podává  1900  má 
Literární  činnost  M.  Jana  Husí  na  příslušných  místech. 
Zde  třeba  si.  všimnouti  jen  těch  rukopisů,  kde  tyto  čtyři 
epištoly  přicházejí  pohromadě.  Jsou  to  hlavně  rukopis 
Klem.  XI  I)  (),  kde  pořádek  jest  (proti  pořádku  našeho 
textu)  I,  II,  IV,  III;  pak  rukopis  freiberský,  kde  jest 
pořádek  II,  I,  IV,  lil;  dále  rukopis  křižovnický  (s  ; 
řádkem    111,    II,   1,    l\),   rukopis  kapitulní    X   48   (pořádek 

I,  II,  IV,  III).  rukopis  vídeňský  (dv.  knih.)  č.  4557  (týž 
pořádek),  č.  4902  (pořádek  III,  II,  I,  IV),  č.  4524  (po- 
řádek í,  II,  III,  IV)  a  nepochybně  ještě  mnohé  jiné. 
Z  nich  pak  otištěn  text  ponejprv  opět  r.  1495  ve  sbor- 
níku, přidaném  k  Passionálu  (a  jeho  otisku  r.  1525),  odtud 
pak  v  našem  pořádku  přeloženy  do  latiny  (pod  mylným 
názvem  »Tres  epistolae«,  podle  správně  pochopeného 
obsahu)  r.  1536  (a  pak  jindy)  a  do  němčiny  (»Vicr 
christliche  Briefe«);  odtud  také  pojaty  —  a  ještě  jedním 
listem  rozmnoženy  —  1563  do  Postilly,  r.  1564  pak 
v  novém  vydání  rozmnoženy  dvěma  dalšími  epištolami. 
V  překladech  latinském  i  německém  (a  francouzském, 
anglickém,  ruském  a  j.)  otiskovány  pak  v  hojných  sbír- 
kách pozdějších  velmi  často  —  a  také  ovšem  i  ve  sbírkách 
českých,  jichž  základem  však  bývají  již  rozmnožené  a  po- 
změněné otisky  Postili  z  r.  1563  a  1564;  naposled  otištěny 
arci  také  v  souborném  vydání  Husových  Listů  u  Erbena, 
Palackého,  Mareše  (1891)  a  mém  (v  Světové  knihovně 
1915   a  o  sobě    1017). 

Chronologický    pořádek     našich     listů     není     ovšem 
správný;     měl   by   býti,     jak   mají    některé    rukopisy,    III, 

II,  I,  IV.  Také  se  ovšem  zdá,  že  list  č.  IV.  nebyl  původně 
pojat  do  naší  sbírky,  nýbrž  že  obsahovala  jen  první 
3  listy  apoštolské.  2e  nejstarší  list  rozluční  položen  na 
místo   poslední,   bylo    by    lze   vyložiti    jeho   obsahem;    na- 

»Mučeníci  €  7 


98  ZEVRUBNÉ  DOKLADY 


proti  tomu  nesprávný  pořádek  prvních  dvou  vznikl  asi 
nějakým   přeho_ením,    jež    však    již    zůstalo. 

Český  protest  jest  zachován  v  latinském  znění  v  jed- 
nom originále  (protestu  rytířstva  čáslavského)  podnes 
v  "knihovně  university  edinburské;  též  v  latinském  znění 
byl  vydán  "již  r.  1524  a  pak  často.  Je  mnoho  jiných  ruko- 
pisů a  otisků  —  o  některých  z  nich  informuje  nyní  kniha 
V.  Novotného,  Hus  v  Kostnici  a  č.  šlechta  (1915 ;  ně- 
které doplňky  přináší  Č.  časopis  historický  1915 — 1917) : 
tam  jest  uvedena  zevrubnější  literatura.  Český  text  otiskl 
poprvé  sborník  Passionálu  r.  1495;  odtud  pak  tištěn 
r.  1525  znovu  a  ve  vydáních  Postihy  (1563,  1564)  i  j. 
Nový  otisk,  podle  Passionálu  (?),  učinil  Palacký  1845 
v  Archivu  českém  IÍT,  187 — 193,  nahradiv  však  výpočet 
panstva  svým  soupisem  šlechty  české  exemplářů  kost- 
nických; odtud  pak  nový  otisk  u  Novotného  na  m.  u. 
Tu  vynechána  však  veškera  jména  a  také  text  upraven 
ztela    volné. 

Překlady  latinské  a  německé  některé  uvedl  No- 
votHý  (1915,  Hus  v  Kostnici  a  česká  šlechta,  35 — 40). 
Jiné  (také  francouzské  a  anglické)  uvedeny  v  Čes.  Časop. 
histor.  191Ó;  ale  možno  ještě  doplniti  překlad  německy 
u  Palackého  1845  (Gesch.  v.  Bóhmen,  III,  1,  374 — 376), 
polský  u  Glisczyriského  1859  (Hus  i  Husyci,  130 — 136), 
ruský  u  Klevanova  1874  (1876,  Istorija  religioznago  dvi- 
ženija  v  Čechách,  851 — 854:  z  Mosk.  Čtení  IV,  1874)  atd. 
Podle  zprávy  Gollovy  lze  souditi,  že  rukopis  freiberský 
obsahuje    i    opis    našeho    českého    znění;    viz    níže. 

Život  Jeronýmův  zachován  jest  v  rukopise  frei- 
berském,  odkud  jej  vydal  Jar.  Goll  r.  1878  (»Vypsání 
o  m.  Jeronymovi«).  Tištěn  byl  pak  poprvé  opět  r.  1495 
při  Passionálu  (a  znovu  r.  1525),  odtud  pak  zvlášf  o  sobě 
r.  1525  (toto  vydání  otiskla  r.  1864  Mikšova  Beseda, 
II,  35 — 36,  41 — 43)  a  nejspíše  ještě  o  něco  později. 
Aspoň    vídeňská    dvorní    knihovna     má    exemplář     »Život 


ČESKÝ   PROTEST.   ŽIVOT   JERONÝMŮV 99 

a    skonáni    slavného    mistra    Jeronýma*,    jejž    popsal 

\  ruhnč   F.  Menčík   v  Časopise   Musea  král.  českého   1877, 

635 — 637,    podle    něhož    pochází    /.    první    polovice    XVI. 

století.  Možno  ovšem,  že  obojí  tento  t i >k  jest  totožný. 
Tištěn  dále  i  později  dvakrát  (exempláře  jsou  téhož 
rázu  jako  exempláře  života  Husova  a  mají  v  knihovní 
piusejní  tyté/,  signatury).  Starší  (/.  r.  1598?)  s  nadpisem 
•(Počíná  se  život  a  skonání  slavného  M.  Jeronýma*  má 
v  exempláři  musejním  rukopisně  doplněn  překlad  listu 
Poggiova  a  přidány  dvě  písně  o  Jeronýmovi  (»Jak  byl 
něený  Jeronym«  a  »Církev  chof  milá«),  mladší  (z  r.  1600?) 
s  nadpisem  »Život  a  skonání  si.  m.  Jer.«  (atd.)  přidává 
na  konec  modlitbu,  také  v  rukopise  freiberském  zacho- 
vanou. Tento  poslední  text  shoduje  se  skoro  úplně 
3  textem  nejstarším,  v  prvotisku  i  r.  1525.  Podle  téhož 
textu  byl  pak  náš  Život  doslovně  přeložen  do  latiny 
(1558  v  Historia  et  monum.  II  354b — 357a)  a  do  něm- 
činy; podle  něho  jsou  pak  pracovány  i  pozdější  životy 
'6im.    Valecia    r.    161 1    (tištěn    1612)    a    j. 

O  listu  Poggiově  viz  nyní  informaci  A.  Krausovu 
Husitství  v  literatuře  T,  78 — 80  a  v  Zíbrtově  Bibliografii 
české  historie  II  č.  14844 — 14890;  ostatní  potřebná  udání 
jsou  již  v  úvodě.  Zmínka  Veleslavínova  je  v  předmluvě 
na  1.  I  42,  překlad  sám  na  str.  326 — 336;  ve  vydání  Gol- 
lově  (jenž  v}'dal  text  podle  rukopisu  freiberského  při 
,Vypsání  o  M.  Jeronýmovi'  1878)  jsou  podány  varianty 
překladu  Veleslavínova,  tak  že  jest  možno  srovnati  oba 
texty  dosti  pohodlně.  Rukopisný  doplněk  v  musejním 
exempláři  Života  Jeronýmova  (v.  shora)  se  zakládá  patrně 
na    starším    tisku. 

Rukopis  freiberský  popsal  Goll  1877  (v.  str.  96) ; 
obsahuje  na  začátku  obšírná  akta  processu  kostnického, 
pak  naše  čtyři  epištoly,  Životy  Husův  a  Jeronýmův,  list 
Poggiův  a  pak  nepochybně  (na  11.  129 — 142,  ale  popis 
Gollův  jest  tu  jen  obecný)  český  protest,  Rukopis  je  dosti 

7* 


100  ZEVRUBNÉ   DOKLADY 


V 


chybný,  spíše  z  druhé  než  ještě  z  prvé  polovice  XV.  století, 
a  shoduje  se  celkem  se  staršími  tisky  i  prvotiskem. 

Rukopisy  vídeňské  jsou  zevrubně  popsány  již 
1794  Mich.  Denisem  (Codd.  theologici),  pak  K.  J.  Erbe- 
nem 1868  (v  III.  díle  Spisů  Husových),  konečně  Pa- 
lackým v  úvodě  Dokument.  Mají  text  dobrý,  asi  stejný; 
starší  otištěn  v  »Duchu«,  ale  jest  velmi  neúplný,  podle 
jazyka  pochází   též   asi   z   1.  polovice   XV.   století. 

Nejstarší  z  nich  (č.  4519,  z  doby  po  r.  1417)  podává 
»Život  Husův«,  nadpisuje  text  »Z  Pašije  M.  J.  Husi« 
a  obsahuje  i  závěr;  po  něm  následuje  č.  4524  (z  doby 
po  r.  1420),  jenž  obsahuje  (kromě  4  epištol  Husových) 
latinský  text  závěru  Mladenovicovy  Relace  (fol.  54 — 57) 
a  před  tím  (f.  45 — 53)  jeho  překlad  »2ivot  Husův«, 
otištěný  v  »Duchu«;  jeho  varianty  jsou  všude  v  našem 
vydání  míněny  zkratkou  »Víd.«.  Rukopis  č.  4550,  asi 
z  téže  doby  jako  předchozí,  obsahuje  týž  text  »Živora 
Husova«  bez  závěru,  rukopis  č.  4557  (z  doby  po  r.  1434, 
•snad  z  konce  XV.  stol.)  text  »Života  Husova«  téže  po- 
doby. 

Rukopis  křižovnický,  pocházející  z  konce  XV.  stol. 
a  popsaný  Polívkou  (zvlášť  zevrubně  popsány  naše  texty: 
Dvě  pov.  97 — 98),  má  text  značně  pokažený  a  horší, 
nežli  prvotisk;  má  své  libovolné  přídavky  (kde  na  př. 
\  id.  píše  »pro  Bóh«,  píše  Křiž.  »pro  milého  Pána  Boha«; 
kde  Vid.  »dnes«,  tam  Křiž.  »dnešní  den«  atd.;  o  těch 
chybách  a  přídavcích  viz  v  Osvětě  1915,  XLV,  258 — 260)  — 
a  jeho  varianty  možno  přijímati   jen   s   jistou  opatrností. 

Prvotisk  z  r.  1495  chová  se  dnes  jako  přívazek 
v  rukopise  jenském;  od  r.  1792,  kdy  jej  na  místě  ohledal 
Dobrovský  (viz  zevrubný  a  mistrovsky  správný  popis 
i  výklad  1796  v  jeho  »Litterarische  Xachrichten  von 
einer  . . .  Reise  . . .«,  str.  6 — 8,  kde  také  průkaz,  že  byl 
částí  Passionálu,  ale  jenom  k  některým  exemplářům  při- 
dávanou a  proto  jen  v  některých  exemplářích  v  rejstříku 


sX\\uteof  Me 


RUKOPISY    A    TISKY    NEJSTARŠÍ. 


lni 


uváděnou),    byl    popisován    velmi    často,    posledně    Chy- 
tilem \    ECatalogu   výstavy    Husovy,  pořádané   universitou, 

r.    1915,   44    45,   kam   pm   literaturu   odkazuji.    Má    touá 
úpravu,     jako      Passionál      (folio,     dvousloupcový      tisk, 

obrázky,  kapitoly  naznačeny)  —  a  jeho  texl  možno 
poznati  z  otisku  přesně,  jazyk  i  pravopis  jest  celkem 
normální;  i  a  y  se  liší,  mimo  po  c,  s,  z,  č,  š,  ž,  ř;  délky 
bývají  naznačeny,  taktéž  interpunkce  a  veliká  písmena. 
Text  jest  čerpán  z  rukopisu  velmi  dobrého-  jsou  o 
mnohé  chyby  tiskové  i  jiné  (na  př.  místo  ,Henricus 
Píro'  čte  .Henricus  tepruv'),  tiskař  dosti  neoterisuje  (m. 
imperfekt  na  -áše  klade  -al,  místo  -ó-  často  -uo-  atd.), 
ale  jinak  se  celkem  velmi  shoduje  s  rukopisem  frei- 
btrským  i  vídeňským.  Má  také  dosti  často  pravopisnou 
zvláštnost  tehdy  obvyklém,  že  přechodník  minulý  (podle 
příčestí)  píše  s  -/:  tedy  klekl  =  klek;  podle  toho  vy- 
tiskl i  jedl  =  j  e  d  (=  venenum,  v  Poggiovi).  Museum 
království  českého  má  velmi  přesný  opis  (pod  sign.  IV 
A  28),  pořízený  kdysi  dr.  Zdeúkem  Nejediým,  podle 
něhož  jest  pořízen  náš  otisk.  O  jeho  vnější  úpravě  a 
pravopisu  poučuje  zevrubně  snímek  shora  připojený ; 
obrázek  upálení  Husova  je  potom  při  upálení  Jeroný- 
mově prostě  opakován.  Snímek  byl  pořízen  původně  pro 
katalog  Husovy  výstavy  r.  1015  nákladem  university 
a  J.  M.  rektor  p.  dv.  r.  V.  Janovský  svolil  laskavě  k  jeho 
otisku. 


Tisk  z  r.  1525  nově  nalezl  a  v  krásném  článku  ze- 
vrubně popsal  St.  Souček  (v  Časopise  Moravského  musea 
zemského  XI,  136 — 140)  r.  191 1.  Velmi  zevrubný  a 
vzorně  svědomitý  popis  Součkův  provedl  svůj  úkol  do- 
konale; že  nedošel  všude  na  sám  konec,  ačkoli  vývody 
jeho  takřka  ukazují  již  budoucí  řešení,  jest  spíše  pře- 
kvapením nežli  omylem;  ani  on  ještě  neměl  jasného  ná- 
zoru  o   autorství   Mladenovicově. 


102 ZEVRUBNÁ  DATA 

Tisky  ostatní  a  překlady  všecky  zakládají  se  na 
prvotisku  z  r.  1495  (a  jeho  otisku  z  r.  1525);  toto  kon- 
statování vysvětlí,  proč  není  hleděno  k  úplnosti  va- 
riant. Překlady  i  originály  jsou  citovány  zřídka,  věc 
jest  dosti  jasná;  ale  na  doklad,  jak  přesně  a  doslovně 
jest  překládáno  ze  starších  textů  do  češtiny  a  jak  přesně 
zase  ubohý  překladatel  překládal  český  překlad  do  latiny 
humanistické,    uvádím    na    př.    z    XI.    kap.    Živ.    Jeron.: 

Lt.  orig.  (Opp.  II  352b):  »Et  ego  post  mortem  meam 
relinquam  in  conscientia  vestra  remorsum  et  clavum  in 
cordibus  vestris  et  čito  vos  omneš,  ut  reřpondeatis  mihi 
coram  altissimo  et  justissimo  judice  infra  centům  annos.« 

Český  překlad:    »Já  vám  po  své  smrti  ostavuji  v  va- 
šem  svědomí   osten   a   hryzenie   a  poháním   vás  před   naj- 
vyššieho  a  najspravedlivějšieho  súdci,  Pána  Boha  všemo-, 
húcieho,   abyste   mi   po   sto   letech   odpoviedali    před  ním.« 

Lt.  překlad  (Opp.  II  357a):  »Ego  vero  post  fáta  mea 
vestris  conscientiis  stimulům  infigo  et  morsum  ac  appello 
ad  celsissimum  simul  et  aequissimum  iudicem  Deum 
omnipotentem,  ut  coram  eo  centům  annis  revolutis  respon- 
deatis    mihi.«    —    — 

Podobně   na   př.    Yí.    kap.    Živ.    Husova: 

Lt.  orig.  (Docum.  317):  »Die  vero  sequenti,  quae 
erat  VIa  dies  Julii,  alias  sabbato  post  Procopii,  in 
octava  beatorum  Petři  et  Pauli  apostolorum,  dictus 
M.  J.  Hus  ductus  est  per  Rigensem  episcopum  ad  eccle- 
siam    maiorem    civitatis    Constantiensis  .  .  .« 

Český  překlad:  »Druhý  den  nazajtřie  v  sobotu 
v  ochtáb  sv.  Petra  a  sv.  Pavla  apoštolóv,  jenž  bieše  den 
šestý  června  měsiece,  M.  J.  Hus  veden  jest  skrze  arci- 
biskupa Rigenského,  Pruského  zákona,  k  kostelu  velikému 
toho    města    Konstanského  .  .  .« 

Lt.  překlad  (Opp.  II  344b):  »Postero  die,  h.  e.  mensis 
Junii  sexto  (is  autem  est  a  feriis  divi  Petři  et  Pauli 
octavus),   Hussius   ductus   est   ab   archiepiscopo   Rigentino 


PŘEKLADY    DO    LATIN Y. 103 

ex   factione   r&v  orav^o<pó^o)v  ad   magnum   illud   Constan 

ticnsť    templům  . . .« 

Nebo  v  Českém   protistu    (ze   začátku   a   z   kóno 

Latinský  text  (Docum.  581   ;i   584):   »Sane  quia  iure 
naturali   et   divino   cuilibet    iubetur...   —   —     praemissia 
tamen    non    obstantibus . . .    religiosis,    modestis     e1     cou 
stantibus  . . .«    —   — 

Český    text:     »Poněvadž    právem    přirozeným    i    boi 
skvrn    každému    jest    přikázáno  ...    —    —    aby,    COŽ     jest 
předepsáno,    nebyle    na    překážku...    nábožných,    pokoj 
nýcii    a    stálých  ..  .«    —  -   — 

Latinský  překlad  (1536,  Třes  epist.) :  »Quandoquidem 
iure  naturali  cuilibet  mandátům  est . . .  —  —  ita  tamen, 
ne  ante  seriptis  quicquam  derogetur . . .  devotos,  humiles 
et    constantes  .  . .«    —    — 

Nejstarší  překlad  latinský  vyšel  již  r.  1527  »Histona 
Joh.  Hussi  et  Hieronymi  Pragensis  fideliter  relata« 
(exemplář  v  Museu  sign.  44  G  24) :  obsahuje  na  A2 — Ba 
překlad  Života  Husova,  B3 — C3  překlad  Života  Jeroný- 
mova, na  Cs — D4  text  listu  Poggiova.  (Překlad  epištol 
vyšel  r.  1536,  Český  protest  podle  textu  latinského  již 
r.    1524J 

Otisk  zde  předcházející  podává  věrně,  novým  pravo- 
pisem a  interpunkcí  (nadpisy  kapitol  jsou  vzaty  z  po- 
zdějších tisků,  někdy  přidány  také  z  rukopisů:  hlavně 
křižovnického,  jindy  z  rukopisu  klementinského;  vždy,  co 
přidáno,  vloženo  do  závorek  (špičatých)  a  vzadu,  v  se- 
znamu odchylek,  označeno,  odkud  vzato),  text  »evangelia 
Petrova«  podle  prvotisku  z  r.  1495.  Všude  tedy,  kde  text 
je  správný,  otištěn  prostě  text  Passionálu  a  nepodávány 
seznamy  chyb  rukopisů  nebo  pozdních  otisků.  Za  to  všude, 
kde  jsou  v  něm  chyby  tiskové  nebo  opisovačské,  přijato 
do  textu  vždy  čtení  původní  správné  a  chybné  čtení  od- 
kázáno dozadu,  do  odchylek  rukopisných.  Také  rozdělení 
na  odstavce   a   rozčlenění    jiné  provedeno  tak,  aby   dnešní 


104 ZEVRUBNĚ  DOKLADY 

čtenář  text  četl  lehce.  Celkem  tedy  všecko  je  přesné 
podle  prvotisku  kromě  odchylek,  jež  jsou  vzadu  ozna- 
čen}*. 

Od  toho  pravidla  ustoupeno  jenom  v  těchto  pří- 
padech. Při  listech  Husových,  k  nimž  máme  daleko  starší 
přesné  zapsání  Mladenovicovo,  volen  pravopis  a  hlásková 
lorma  Mladenovicova  (tedy  ,sem'  ,bóh'  ,sě'  ,pře'  —  místo 
Jsem',  ,buoh',  ,se'),  aniž  však  tyto  malicherné  odchylky 
označovány;  ovšem  kde  změněn  pořádek  slov  nebo  slovo 
vůbec,  tam  všude  každá  odchylka  od  originálu  označena. 
Podobně  při  ,Českém  protestu',  kde  známe  jména  panstva 
ze  starších  a  lepších  latinských  originálů,  položena  do 
textu  jména  původní  a  na  odchylky  Passionálu  upozor- 
něno vzadu.  Konečně  někde  také  měněno  a  opraveno 
podle  latinských  originálů  —  i  tu  všude  podána  zpráva 
zevrubná.  (Rozdělení  na  kapitoly  je  sice  naznačeno  již 
v  rukopisích  a  také  v  prvotisku;  ale  označení  kapitol 
jest,  jak  řečeno,  přijato  z  tisků  a  rukopisů  pozdějších. 
Starší  vydání  [v  ,Duchu',  Gollovo,  Palackého  a  j.]  po- 
dávají   čtenáři    obraz    textu    nerozčleněného.) 

K  textu  jsou  připojeny  poznámky,  jež  vykládají  ne- 
známá slova  nebo  nejasné  věci;  počet  jich  mohl  by  snad 
býti  větší,  ale  byly  schválně  omezeny.  Na  okraji  pak 
připojena  správná  data  a  čísla  listů,  stránek  a  sloupců 
rukopisu    jenského    (=   prvotisku   při    Passionálu). 

Odchylky  pramenů  podávají  různočtení  rukopisná 
i  tisková,  ale  s  jistým  omezením,  jak  bylo  vylo- 
ženo. Nejsou  tu  tedy  podány  odchylky  jiných  textů  od 
správného  čtení,  nýbrž  jen  odchylky  našeho  prvotisku. 
Písmě  P  označuje  vždy  čtení  našeho  prvotisku,  F  rukopis 
freiberský  (podle  vydání  Gollova),  Vid.  rukopis  vídeňský 
(4524,  otisk  v  Duchu  Jana  Husi),  Křis.  rkp.  křižovnický 
(popsaný  pěkně  J.  Polívkou  1889)  atd.  Značka  +  ozna- 
čuje, že  to  a  ono  jest  přidáno  v  textech  jiných,  závor- 
kami   [rohatými]   označeno  to,  co  v  textu  samém  pokládá 


FORMA    VYDÁNÍ.  105 


i  pozdějši  interpolaci;  do  (špičatých)  závorek  vlo- 
ženo to,  co  v  našem  prvotisku  sice  vynecháno,  ale 
\    prvotním   textu   bývalo. 

Úkolem  vydání    jest   podati    text    »Paterých   knížek 
v  nejstarší  a  nejsprávnější  formě  dnes  dostupné.  K  tomu 
konci   užito  hlavně    Passionálu   z   r.    1495,   pak    Mladen 
vicova   rukopisu   musejního  sign.   \  Ml    F   38,   vídeňského 
rukopisu  ě.  4524,  křižovnického  sign.  XXII    A  4  a  sbor- 
níku  freiberského.   Nebylo  úkolem   vydání   podati   prvotní 
text  kiisů,  z  nichž  »Knížky  patery«  srostly.  Je  patrnoj  že 
texty  ty   byly   již   porušeny:    v  Životě    ilnsově   i   v  Českém 
protestu  vnikly  na  několika   místech   pozdější   varianty   do 
textu  (ty  jsou  položeny  do  závorek    [rohatých  |,   vyškytají 
se  nyní  i   v  prvotisku  i  v  rukopise  freiberském   (a  ovsem 
v  tiscích  pozdějších)   —  a  takové  pozdější  přídavky  nalez- 
neme   i    v    textecli   nejmladších,    v   Životě  Jeronýmově   a 
Listu   Poggiově.   V   Životě  Jeronýmově   (str.   68  pozn.   39) 
nepochybně  původní    »praesidentes«   bylo  přeloženo   jenom 
»vládaři«;     teprve     pozdější     čtenář     přidal     si     přípisek 
»starší«   —   ale   tento   přípisek   vnikl    již    do   všech    našich 
textů;     v     Listu     Poggiově     původní     »malorum     operum 
effectores«   přeloženo   »dělníci   zlých  činuov«  —  ale  v  na- 
šich   textech    již    všude    přibyl    druhý    překlad:     »činitelé 
hanebných  skutkuov«.  Tu  vydání  »Knížek  paterých«  musí 
se   spokojiti    textem,    jaký   právě    »Knížky«    přijaly    a   pů- 
vodní  ryzí   znění  musí  odkázati   vydání    jednotlivých   těch 
textů    samotných.    Nejpatrnější    jest    tento    případ    při    li- 
stech  Husových:   bylo  by  snadno  ukázati,   že   jejich  znění 
jest    někde    nedokonalé   —    ale    veškeré    naše    texty    podá- 
vají   je   svorně.      A  oprava    jeho   byla   by   asi    zrovna    tak 
nesprávná,    jako    kdyby    chtěl    někdo    překlad    bible    Kra- 
lické  souditi    podle    nejstaršího    textu    řeckého,   když    pře- 
kladatelé   užívali    značně   pozdějšího    a    pozdními    přípisky 
znesvářeného  textu   Erasmova. 


106  ZEVRUBNÉ  DOKLADY 


Budoucí  vydavatel  Mladenovicův  ovšem  text  »Zivota 
Husova«  (uzná-li  jej  za  dílo  Mladenovice  samého)  upraví 
se  zřetelem  k  latinskému  originálu  a  všem  textům  do- 
stupným; vydavatel  Husí0! v  nespokojí  se  při  vydání  jeho 
listů  jenom  texty  našimi;  podobně  nový  vydavatel  »Čes- 
kého  protestu«  atd.  Ale  takové  pronikavé  úpravy  kri- 
tické musilo  se  vydání  našich  »Knížek  paterých«  zříci; 
musilo  se  spokojiti  textem,  jejž  měli  naši  skladatelé, 
třebas  vydavatel  dobře  ví,  že  tento  text  jest  vadný  — 
a  musilo  dále  se  spokojiti  jednotlivými  poukazy  v  po- 
známkách při  textu  a  v  »Ukazateli«  vzadu,  že  tento  text 
má  asi  tolik  nesprávností,  jako  na  př.  texty  starých  na- 
šich legend  latinských  o  domácích  světcích,  přešlé  do 
římských  breviářů. 

Konečně  ovšem  se  rozumělo  samo  sebou,  že  po- 
nechány jazykové  i  pravopisné  zvláštnosti  našeho  prvo- 
tisku, třebas  někdy  nebyly  důsledné  a  spíše  vznikly 
nedopatřením    pisatele    nežli    odch>lkou     jeho    nářečí.    - — 


ODCHYLKY  PRAMENU. 


EPIŠTOLY   HUSOVY 


I.  Epištoly    Husovy. 

Epištola    i.   vzkazuje    Mlad.:    vzkazuji    /'. 

v    ii  í  .  .    X    přebývali    Mlad.:    nemá    P.  u    m  y  b  I 

Mlad.:  v  mysl  P.  —  znamenali  Mlad.:  xnanali  /'  myl- 
né. —  pyšný  Mlad.:  pyšný  a  P.  —  ani  s  1  y  š  a  1  Mlad.: 
ani  slyšel  P.  —  H  i  š  p  a  n  i  Mlad.:  1  spáni  P.  —  h  i  s  k.n  p 
Mlad.:  před  Jan  klade  P.  —  na  j  lepši  e  Mlad.:  naj- 
lepší  P.  —  viděli  Mlad.:  věděli  P.  (i  v  Post.  1564). 
ten  Mlad.:  an  P.  —  třidcěti  Mlad.:  třiceti  P. 
které  Mlad.:  kteréž  P.  (i  tisk  Post.)  —  všichni 
Mlad.:  všickni  po  řku  klade  P  (a  tisk  Post.).  —  prav  i 
Mlad.:  pravím  P.  —  prvý  Mlad.:  první  P.  —  vši  c  h- 
ni  Mlad.:  všickni  P  (a  Post.)  —  mlčeli  Mlad.:  kři- 
čeli P  (a  Post.)  —  věččie:  větčie  Mlad.,  větší  P. 
odpověděl  a  Mlad. :  odpoviedal  P.  —  nižádný 
Mlad.:  žádný  P.  —  všichni  Mlad.:  všickni  P.  — 
Bohu  Mlad.:  nemá  P.  —  pavučina  Mlad.:  paučina 
P.  —  Mor  a  věn  é  Mlad.:  Moravané  P.  —  neb  Mlad.: 
ne  P.  —  jež  Mlad.:  jenž  P  fa  tisk  Post.)  —  jest 
Mlad.:  je  P  (a  tisk  Post.)  —  tof  Mlad-:  to  P  (i  Post.) 
—  písma  Mlad.:  po  mistróv  klade  P  (i  Post.)  — ■  aby 
Mlad.:  abyste  P  (i  Post.)  —  odvolání  Mlad.:  odvo- 
lávání P.  —  bude  Mlad.  +  až  P  (i  Post.)  —  Janu 
Mlad.:  Jana  P.  —  čekání  Mlad.:  cákání  P.  —  Bóh 
Mlad.:  před  móž  klade  P  (i  tisk  Post.)  —  zprostiti 
Mlad.:    -f    Amen    P  (i  tisk    Post..  It.    překlad  atd.) 

E  pistol  a     2.     <l)  r  u  li  á     e p i  š t  o  I  a     X     tato): 
tento    nadpis    jest    v    rkp.    Klem.    XI    D    9     fol.    2i6v.  — 


[vzkaz  11  j  c]  P 
s  p  i  e  v  a  1  i  Mlad. 
P.  —  jež  Mlad.: 
kázal    klade    P.    — 


(a    tisk    Post.)-    neutají    rkp.  pro- 

přebývali  P.  —  aby  Mlad.:  abyste 
jenž  P  (a  Post.)  --  Bóh  Mlad.:  po 
-  sú  Mlad.:  tu  P  omylem  tisku.  — 
XXXV0..  XLY°  Mlad.:  v  třideáté  a  v  páté  aneb  ve 
čtyřideáté  a  v  páté  kapitole  P.  —  spálili  Mlad.:  pálili 
P.  —  jednoho  Mlad.:  nemá  P  (i  Post.)  —  milo- 
stivý Mlad.:   po  avšak  klade  P  (i  Post.)  —  co  Mlad.: 


110  ODCHYLKY   PRAMENŮ 


což  P  (i  Post.)  —  své  Mlad.:  po  jim  klade  P  (i  Post.) 

—  milosrdný  Mlad.:  milostivý  P.  —  Mat.  24°  Mlad.: 
sv.  Matúše  v  čtyřmecietmé  kapitole  P.  —  také  Mlad.: 
tak  P.  —  ani  Mlad.:  aniž  P.  —  mohlo  Mlad.:  po  by 
klade  P  (a  Post.).  —  nebť  Mlad.:  neb  P.  (dvakrát).  — 
lekne  Mlad.:  lelne  P  omylem  tisku.  —  mnozí  Mlad.: 
po  že  P.  —  toto  Mlad.:  tohoto  P.  —  létě  Mlad.: 
v  letě  P.  —  Nu  Mlad.:  Nuž  P.  —  že  nemóž  hřešiti 
Mlad.:  nemá  P.  —  jurřsty  Mlad.:  juriste  P.  —  již 
živí  Mlad. :  j ímž  živí  P.  —  nedostatka  Mlad. : 
nedostatku  P.  —  útočiště  z  K.  j.  uteklo  a  Mlad.: 
nemá  P.  —  ho  Mlad.:  jej  P.  (po  obakrát)  —  Však 
Mlad.:  Avšak  P  fa  Post.)  —  zevně  Mlad.:  zjevně  P.  — 

—  ho    Mlad. :     jeho    P.    —    pohaněli    a    prokleli 
Mlad.:    piokleli    a    pohaněli    P    (a    Post.)    —    sú    Mlad. 
nemá  P.  —  jest  i  Mlad.:   jest  P.  —  svědomo  Mlad. 
po  vám  P.  ■ —  Ježíš  Mlad.:   Buoh   P.  —  z  v  á  s  Mlad. 
po  jest   klade  P  (a  Post.)  —  a   jeho  Mlad.:    jeho  P.  — 
vědúe.e   Mlad.:   vidúc    P.   —  vynesli    Mlad.:    po   naň 
klade  P  fa  Post.)  —  v  ě  d  ú  c  e  Mlad. :  vědúc  P.  —  že  jest 
tak    zlý    mordéř    Mlad. :    nemá    P.    —    přepustili 
Mlad.:   po  jemu   klade  P.  —  nižádný  Mlad.:   žádný   P. 

—  nic  Mlad.:  po  jemu  P.  —  jižf  Mlad.:  již  P.  — 
oznámila  Mlad.:  _1_  a  P.  —  z  řeči  Mlad.:  řěč  P 
mylně.  —  č  t  e  v  rkp.  Klem.,  JTíd.,  Křič.  f=zlt.  orig.  Mat. 
XXIV,  13;  Mark.  XIII,  14  legit) :  chce  Mlad.  P.-roz- 
uměj  Mlad.:  rozuměti  P  mylně.  —  jiné  Mlad.:  po 
mně  klade  P  a  Post.  —  že  jsú  Mlad.:  jsú  P.  —  Je- 
žíše Mlad.:  Jezu  P.  —  věčnu  Mlad.:  po  radost  klade 
P  (a  Post.)  —  Amen.  Mlad.:  nemá  P  (a  Post.)  — 
Jan  Mlad.:  svatý  Tan  P.  —  jest  Mlad.:  po  sfat 
klade  P. 

Epištola  3.  ^Čtvrtá..  X  tato):  nadpis  z  rkp. 
Klem.  D  2IQ". —  přebývati  Mlad.:  to  nebeské  klade 
P.  —  vás  a  Mlad.:  a  P.  —  i  plnili  Mlad.:  a  plnili 
P.  —  pravdu  Mlad.:  po  Boží  klade  P.  —  z  ř  ě  č  í 
Mlad.:  řečí  P.  —  ač  bych  Mlad.:  bych  P.  —  Boha 
Mlad.:  Pána  Boha  P.  —  slově  Mlad.:  slovu  P.  — 
lstivých  }flad.:  po  lidí  P.  —  vnitř    Mlad.:  +   jsú  P 

—  věrně  Mladí.:  dobře  a  věrně  P.  —  Boha  Mlad.: 
Pána  Boha  P.  —  milovali  Mlad.:  +  a  P.  —  s  ě 
chválu  Mlad.:  chválu  se  P.  —  ale  Mlad.:  a  P.  —  nd- 
iinad    Mlad.:    odjinud    P    —   Leštna    Mlad.:    Leštny 


EPIŠTOLY    HUSOVY.  lil 


P.  —  Myškoví   Mlad.:    Mykšovi    /'.   Mikulášovi    Post., 

Xirolao   //.    překl.,    mylně.    —   pravdy    Mlad.:    -t     I',. 
P.  —  sú   Mlad.:    po  mě   klade    P.   —   vešken    Mlad.: 

nemá  P.  —  což  Mlad.:  co  P .  —  i  z:>  Mlad.:  a  /a  /'.  — 
za  pány  Mlad.:   paní   P.  —  milý    Mlad.:    milostivy    /'. 

—  v  milosti  Mlad.:  nemá  /'.  —  vám  Mlad.:  po  sem 
klade  P.  —  v  žaláři  Mlad.:  +  a  /'.  č  a  k  a  j  e  Mlad.: 
čekaje  P.  —  Pražené  Mlad.:  Pražané  /'.  dokud 
Mlad.:  dokudž  P.  —  vněm  Mlad.:  /v  slovo  klade  l\  — 
úfámt  Mlad.:  úfám  P.  —  vás  Mlad.:  nemá  /'.  — 
v  pondělí,  [v]  noci  P:  u  pondělí,  v  noci  rkp.  Klem. 
l>,  pondělí  v  noci  Mlad.  —  Němci  Mlad.:  angelu  /'. 
angelu  božím  Post.,  poslu  rkp.  Klem.  D;  lidům  Ger- 
maniím It.  překl.;  +  Amen   Postílla,  P. 

Epištola  4.  Třetie...  X  tato:  rkp.  Klem. 
XI  D  9  f.  218";   nemá   P.  —  za  j  tra    Mlad.:    vzítra    /'. 

—  vám  Mlad.:  nemá  P.  —  lístku  Mlad.:  listu  P  (a 
Post.)  —  své  hřiechy  Mlad.:  hřiechy  P  (a  Post.)  — 
nám  dlúhý  Mlad.:  nám  P.  —  sú  vešli  Mlad.:  ve^li 
sú   P.  —  pohrabáni    Mlad.:   pohrabováni    P  (a   Post.) 

—  biti,  okováni  Mlad.:  kováni  P.  —  i  v  novém 
Mlad.:  v  novém  P.  —  zvláště  proti  Mlad.:  zvláště 
P.  —  tomu  rád  Mlad.:  rád  P.  —  knížky  Mlad.: 
knihy  P.  —  viem  Mlad.:  viec  P.  —  přečti  i  Mlad.: 
po  je  klade  P.  —  u  večer  Mlad.:  nemá  P.  —  »T  y  t  o 
epištoly  X  české  o  b  c  i«  P;  jinde  jinak ;  na  h  .  : 
Tuto  se  skonávají  epištoly  Mistra  Jana  Husi  sv. 
paměti,  kteréžto  jesti  psal  svým  věrným,  kdyžto  jesti 
seděl  v  Konstancí,  v  tom  městě,  v  žaláři  u  vězení 
Křiž.  —  — 

TT.    Život    Husův. 

(Úv.)  Z  n  a  111  e  n  a  v  . . .  X  uměli:  eelá  ta  před- 
mluva v  Křiž.  vynechána;  a  začíná  kap.  1.  takto:  Od 
narozenie  P.  Ježíše  Krista  atd.  —  o  položen  í  V  ni.,  tisk.: 
a  položené  o  P.  —  Jana  Vid.:  nemá  P.  —  stalo  a 
Vid.,  tisk:  stalo  P.  --  nevěděli  Vid.:  neviděli  P,  nebyli 
vědomi  tisk.  —  než  Vid.  tisk:  nežli  P.  —  užitečné 
Vid.:  užitečnějie  P,  tisk.  —  náramných  a  usta- 
vičných  proseb   P.   tisk:    náramného   nabádáni e    Vid. 

—  je  Vid.,  tisk:  jest  P.  —  nepři  etelé  Vid.  tisk.:  ne- 
přátelé  P.  —  stulili    Vid.:    zavřeli    P,  zavřeli    a   umlkli 


U2 ODCHYLKY  PRAMENŮ 


tis}k'~  v  tak  velikých  nesnázech  Vid.,  tisk: 
velikých  nesnazek  P,-  statečně  j  i  e  Rd.;  statečnějí 
P.  —  ot   Ktrf.;    od   P    (vždy).   — 

(Kap  i)  patnáctého  U/7/.,  řwfc;  patnaczeho  P 
patnadsteho  Křiž.  —Jana  Pírf.  Křis.:  nemá  P  —Husí 
lid.:  Jana  Husi,  jeho  P.  —  jeho  trápili  Vid 
Knz. :  trapní  P.  —  Čechov.,  svědkóv  Křiž  Vid  ■ 
Cechuov,  svědkuov  P.  —  nižádné  Křiž.:  žádné  Viď 
P.  —  tudiež  UtU:  nemá  P.  —  několikrát  Viď 
Km.:  kolikrát  P.  —  čtúce  Vid.  Křič.:  četúce  P  — 
tudiež  Vid.  Křiž.:  v  P  až  před  vydávajíce.  —  p  o'v  v- 
k  e  m  a  hřmotem  Vid.:  a  p.  s  chřmotem  Kř.,  a  s  hřmo- 
tem P.  —  anebo  Vid.  Křiž.:  neb  P.  —  slyšal  Vid 
slyšel  Křiž.:  slýchal  P.  —  anebo  P:  nebo  U/rf.  tfřtó 
—  mnozí  i  id.  Křiž. :  až  po  byli  P.  —  n  e  p  ř  i  e  t  e  1  c 
Křis.  Vid.:  nepřátelé  P.  —  a  těch  lid.  Křiž.:  +  také 
P.  —  zknihjeho  Vid.:  z  jeho  knih  P.  —  adruhde 
J  íd.:  a  druhé  A7/~.,  a  druhdy  P.  —  jichž  Vid.  Křič.- 
z  nichž  P.  —  vyznávaje  tudiež  Vid.  Křiž. ;  vy- 
znávaje  P.  —   jest   Vid.:    je   P.   — 

(Kap.   2.)    června   Vid.   Křič.:   črvna    P.  —  Uher- 
ský  král    Vid.:    Uherský    P.    —    klejtoval    i    Vid.  • 
kletou  al  a  P,  klejtoval  Kr*£.  -pana  Jana  z  Chlumu 
l  id.   Křiž.:    před  pana   Vád.    z   D.    Harfě   P.   —   z   knih 
jeho,    jakož    svrchu    psáno    stojí     Vid.     Křič.  : 
v.  jeho  knih  P.  —  c  h  c  e  Vid.:  nemá  P.  —  p  s  á  t  i  a  Vid. 
Křiž.:   psáti   P.  —  před  ně   Vid.   Křič.:   po   Husi   klade 
P.  —  tento   zboř   viní    Vid.    Křič.:    viní    tento   zboř, 
že  by  byl  P.  —  v  i  nen   Vid.  Křič.:   po  nejsi   klade  P.  — 
svému    Vid.    Křič.:    nemá    P.    —    raděiie    omylem: 
správně  čti  raději   U7/.  P.  Křis.  —  stoje  a  Rrf.  Křis.: 
stoje  P.  —  odpovědě  Uírf.  A7/ř. :  odpověděl  P.-Jene 
UíU    Křis.    R:     -f    deku  jit    z    té    raddy.    ale    Křiž.    — 
A    vždy    Vid.    Křič.    P:    žef    sem    vždy    žádal    a    ještě 
vždy   Křis.  —  které   Vid.   Křič.:   kteréž   P.  —  já  učil 
lid.    Křiž.:   učil   P  (=  /r.   o;-;>J.  —  Janovi    Vid.  Křič. 
(—  lt.  orig.):  Husovi  P.  — zdali  Vid.  Křič.:  zda  P.  — 
tenU)    Fítf.    Křis.:    nemá    P.    (po    prvé)    —    jemu    od- 
povědí   Vid. :    odpověděv    P    omylem.   —  biskupové 
tudiež  s  t  o  j  i  e  c  e  vecechu   Vid. :  t.  b.  v.  s.    P,  b.  s. 
v.    KřiS.   —  kázavše    Vid.    Křič.:    a   kázavse   (po    řek^e 
klade)   P.  —  odešli  sú   Vid.:   i  odešli   sú  Křič.,  +  od 
něho    P.    — 


2LV0T   HUSŮV.  113 


(Kap.  3.)  Jan  Vid.  Kru.  (=z  It.  or.):  nemá  P.  — 
Rigenského  pruského  Vid.:  Rzygenského  pru- 
ského /',   Pygenienskeho  pražského  Křis.  —  sú  se  byli 

k  a  r  (1  i  n  a  l  o  v  é,  a  rcibiskupo  \  é,  biskupu  v  é 
Vid.  Křič.:  se  biskupi  /'.  čakali  Vid.:  čekali  /'. 
až.  /'/'(/.  Křti.:  a  /'.  ve  mše  Vid.  Křič.:  w  mši  (po 
kostela)  /'.  —  nerodichu  Vid.  Křič.:  nechtěli  (po 
vésti)  P.  —  neporušili  Vid.:  nezprznili  Křti.,  ne- 
poskvrnili /'.  —  uvedechu  ho  /'/'(/.:  uvedli  jej  /',  uve- 
dechu  jeho  Křis.  —  šedi  echu  Vid.:  sedachu  Křič.,  se- 
děli /'.  —  udělaných  Vid.  Křič.  P  (tento  po  vy-<>- 
kých).  —  sed  i  eš  e   Vid.   Křiž.:   ±co\(-\    P.  K  1  e  ni  ó  v 

Vid.    Křič.:    Klenóv    /'    mylně.  drže    Vid.    Křič.    /'.. 

+  s  křížem  P.  —  té  Vid.  Křič.  P.  {tento  před  nebo).  — 
bieše  Vid.  Křič.:  bylo  P.  —  někaký  Vid.:  nějaký  /', 
nikteraký  Křis.  —  udělán  Vid.  Křič.:  udělá  /'  omylem 
tisku.  —  kteraký  s  Vid.  Křič.:  nějaký  /'.  —  mešně 
Křič.:  špalku  mešně  (po  tom)  P,  mešnie  Vid.  —  při- 
vedše Vid.  Křič.:  přivedli  P.  —  postavichu  Vid. 
Křič.:  postavili  P.  —  a  on  klek  n.  s.  k.  d.  s.  m  o  d- 
1  <■  š  c  l  'id. :  klek  na  svá  kolena  dlúho  se  modléše  Křiž. : 
jeho  klekl  na  svá  kolena  dlúho  se  modlil  P.  —  někaký 
Vid.  Křič.:  jeden  P.  —  Laudensis  Vid.  Křič.:  Lau- 
denský  P.  —  či  ni  echu  Vid.  Křič.:  činili  P.  —  R  í- 
m  e  n  í  n.ó  m  Vid. :  Rímaninóm  P.  —  převelmi  Vid. 
Křič.:  nemá  P.  —  zkazil  Křič.,  Vid.:  zrušil  P.  — 
roztrhuj  í  Vid.  Křič.:  rozdělují  před  nežli  P.  —  toho 
kacieře    Vid.-    toho    před    také,    kacieře    před    král     P. 

—  jakž    Vid.:    jako    P.    —    z    toho    Vid.:    toho    P.    -- 

(Kap.  4.)   de  Piro  Vid.   Křis.:   tepruv   P  nesprávné. 

—  súd  Křič.  Vid.:  saud  P.  —  mistrovi  Vid.: 
mistru  P,  mistru  Janovi  Křič.  —  ihned  Vid.  Křti.: 
hned  P.  —  v  y  p  o  v  i  e  d  á  c  h  u   Vid.   Křič.:   vypoviedali    P. 

—  Janem  a  mezi  Vid.:  ITusí  a  P,  Janem  Husí  a 
mezi  Křti.  —  a  prelát  v  Vid.  Křič.:  Pražským  a  mezi 
preláty  P.  —  v  Ř  í  m  ě  Vid.  Křič.  nemá  P.  —  jinde 
Mlad.:  4-  dále  P.  —  dala  Vid.  Křič.:  před  mezi 
mistrem  klade  P.  —  sú   Vid.   Křič.:  stu   P  omylem   tisku. 

—  Husovi  Vid.:  Janovi  Křis.  ( odtud  pak  schází  v  Křič. 
celá    řádka),    P.    —    mistrovi    Janovi    Vid.:    mistru 
Husovi    P.    —    kteréž    sú     i.    z    i.    k.    o.    n.    vybrali 
Křti.    Ild.:    také    P.    —    lži    Vid.' Křič.:    +    abv    P. 
sepsav  Vid.  Křič.:  sepsal   P.  —  všech  Vid.   Křič.   P. ; 

»Mučeníci«.  Q 


H4 ODCHYLKY  PRAMENO 

+  věrných  P.  —  I  ovšem  Vid.  Křis.:  ovšem  P.  — 
jedinká  Vid.  Křis.  (==  It.  orig.  unica) :  jediná  P.  —■ 
tu  odpoviedáše  Vid.  Křiž. :  odpovídal  P.  —  p  o  t  o  m 
dobře  Vid.:  potom  Křič.,  nemá  P.  —  od  po  vědě 
Vid.:  odpověděv  P.  —  kteréžto  Vid.  Křič.: 
kteréž    P.   —   čti  echu    Křič.:    četechu    Vid.,   čtli    sú    P. 

—  odpoviedati  Vid.:  odpověděli  Křič.  P.  — 
chtieše  Vid.  Křič.:  chtěl  P.  -—  sudu  Vid.  Křič.: 
saudu  P.  —  Janovi  Vid.:  Janovi  Husovi  Křič.,  Hu- 
sovi P.  —  [ustaven  od  t.  z.  i  v.  k  m.  Janovi]  P: 
nemá  Vid.,  ustaven  od  toho  zboru  i  vece  Křis.  — 
M  1  č  i  ž  již  Křič.:  mlč  již  P,  mlčiž  nyní  Vid.  (=  //. 
orig.  taceas  nunc).  —  sme  Vid.  Křič.:  srny  P.  —  těm 
pohoničóm  a  duchovním  Křič. :  těm  póhončím 
a  duchovnícím  Vidi;  ten  kardinál  těm  póhoncóm  a  du- 
chovním P.  —  stáchu  Vid.  Křič.:  stáli  P.  —  pro- 
sí eše  Křič.   Vid.:   prosil   P.  —  mě   Vid.   Křič.:   mne   P. 

—  jenž  Vid.:  jenž  tu  P,  kteřížto  Křič.  —  nemněli 
P:  nemienili  Vid.,  nedomnievali  se  Křič.  —  učiníte 
Vid.  Křič.  (=  It.  orig.  facietis) :  učiňte  P.  —  n  e  d  a- 
d  i  c  c  h  u  Křič.:  nedachu  Vid.,  nedali  P.  - —  vediechu 
Vid.  Křič.:  vedh  P.  —  klek  Vid.:  a  on  klekl  P,  tehriv 
mistr  Jan  Hus  klek  Křič.  —  z  hóru  k  nebi  zdvih 
Vid.  Křič.:  vzhuoru  k  nebi  vyzdvihl  P.  —  modléše 
Vid.  Křič.:  modlil  P.  —  norúčeio  Vid.  (=z  It.  orig. 
eommittendo)  :  norúčieše  Křič.,  porúčcl  P.  —  opět  o 
váše    Vid.    Křič.:    opětovavše    P    omylem.    — 

(Kap.  5.)  A  když  d  oko  nachu  Vid.  Křič.:  když 
sú  dokonali  P.  —  svědci  Vid.:  svědkové  P,  Křič.  — 
toliko  Vid.:  tolik  P,  nemá  Křič.  —  dva  faráře 
Křič.:  faráře  dva  P,  dva  farářové  Vid.  —  třic  oltář- 
níci  Vid.  Křič.:  oltářníci  třie  P.  —  provedli  při 
každém  Vid.  Křič.:  pověděli,  před  každým  P.  — 
čti  echu  Vid.  Křič.:  čtli  sú  P.  —  tudiež  Vid.  Křič.: 
nemá  P.  —  vel  substantia  Vid.  (=  It.  orig.):  neb 
substancialis  P  mylně,  neb  sustantia  Křiž.  —  v  h  ř  i  e- 
c  h  u  Vid.  Křič.:  v  hřieše  P.  —  v  i  n  n  i  e  c  h  u  Křič.  Vid.: 
vinnili  P.  —  mi  str  opět  Vid.:  opět  mistr  P.  Mistr  Jar, 
Hus  opět  Křič.  (=  It,  orig.)  .  —  chtieše  Vid.  Křič.  • 
chtěl  po  povstav  klade  P.  —  ok  řiče  Vid.  Křič.:  okřikl 
P.  —  nedá  Vid.  Křič.:  nedal  P.  —  okolo  Vid.  Křič. 
P.:.+  mne  P.  —  A  také  Vid.  Křič.:  také  P.  —  ne- 
dóstojně    a    Vid.    Křič.:    neduostojně    P.     —     Bohu 


2IV0T   HUSŮV.  H5 


Vid.:  nemá  P.  —  věci   Vid.  Křis,:  po  jiné  klade  /'.  — 
božích    Vid.:    božských    Křti.    I'.      -    čitechu    Vid.: 
čili  jsú  /',  četli  Křiž.  —  jeden  Vid.:  jiný  /\m.  .,  /•,»  i 
klade    I'.      -   dovozováchu    Vid.:    dovodiechu    Ki 
dovozovali   /'„  —  jej   Vid.  Křis.:   nemá  P.         nejme- 
nov  á  c  li  u    /  "id.    Křič.:    nejmenovali    P.  a  rty  k  U  1  y 

Vid.    Křič.:    artykule    P.   —  t.:    totiž    l' id,   točížto    Ki 
nemá    P.    —    božstvie    Křič.    Vid.:    v    božství    /'. 
t  u  d  i  e  z  /  'id.  Křis.:  nemá  P.  —  o  d  p  o  v  ě  d  ě  Vid.  Ki  í 
odpověděl    P.  potupuje    Vid.    Křič.    (=    //.    orig. 

damnat):    potupuji    P.  —  porúčel    /"/V.    Kr«á.:    poručil 
P,   +    si    řfná.   —   jistější    a    1)  c  /  p  e  c  n  ě  j  si    Ki 
í'íd.:    jistějšieho   a    bezpečnějšieho    P.  upřiemosti 

Vid.   Křič.:  upřicmnosti   P.  —  trénásobnie   Vid.,  '/' 
+    aneb    troje    P,    ty    násobnie    Křič.    (=    //.    orig.    dupli- 
catos).   —   sem    Vid.    (=   It.   huc):    mmá    Křič.,     P. 
nadto   Vid.:   nato   P.  —  klejt   F?í/.   Atíš.:    klet    P.   — 
m  I  u  v  i  e  š  e    Křič.:   mluvě    lid.,  mluvil   P.  — 

(Kap.  6.)  vyvolený  Vid.  Křič.:  vyvolen  /'. 
n  a  Křiž.  P  (=  It.  contra) :  nemá  Vid.  —  pro  ukr  á- 
cenie  Vid.  Křič.:  pro  krátkost  před  tuto  klade  P.  — 
a  odsúzenie  Vid.  Křič. :  nemá  P.  —  odpoviedáše 
P:  odpovídal  Vid.,  odpoviedati  Křič.  —  ětli  Vid.  Křič.: 
četli  P.  —  n  1  e  Vid.  (■=  It.  orig.  sed)  :  a  P,  i  Křiž.  — 
učil  Vid.  Křič.:  učinil  P  mylně.  —  pravím  Vid. 
Křič.  (v  Křič.  zkratkou  prawT) :  praví  P  patrně  omylem 
tisku.  —  všeckerny  Vid.:  všecky  Křič.  P.  —  m  o  li  1 
Vid.  Křič.  P.:  4-  staviti  /,  (není  v  It.  orig.)  —  chtěl 
Vid.  Křič.:  po  srdečně  klade  P.  —  odsuzování  Vid. 
Křič.:  odsúzení  P.  —  k  n  í  ž  k  y  Vid.  (=z  It.  orig.  libellus)  : 
knihy  P,  kniehy  Křič.  —  jiné  Vid.  Křič.:  jiná  P.  — 
všecko    Křič.:    veškernv    Vid.,    všecka    P.  přelo- 

žené Vid.  Křič. :  přeloženie  P.  —  odnovědě  Vid. 
Křič.:  odpověděl  P.  —  knížkv  Vid.  Křič.:  knihy  P. 
--  toho  Vid.,  Křič.:  tohoto  P.  —  i  jednoho  Vid. 
Křič.  (—  It.  orig.  umím) :  ujednoho  P  mylnř.  —  klek 
T'íd.:  klekl  P,  nemá  Křič.  —  tudiež  Vid.  Křič.:  nemá 
r>.  —  m  o  d  1  é  š  e  Vid.  Křič. :  modlil  P.  —  o  d  s  ú  d  i  c  h  u 
Vid.  Křič.:  odsúdilí  P.  —  dočitechu  Vid.:  odčitechu 
Křič.,  kdvž  dočtli  sú  P.  —  hlasitě  Křič.:  nemá  Vid., 
ho  modléše  P.  —  íef  Vid.  Křič.:  že  P.  —  křivě  Vid. 
Křič.  P.:  +  odsúdilí  P.  —  odpusť  Vid.  Křič.:  od- 
pustiž  P.  —  prosím  Vid.  Křič.:  nemá  P.  —  tvé  Vid. 

8 


116 ODCHYLKY  PRAMENO  

Křič.:  po  pro  klade' P.  —  propovědé  Vid.  Křis.:  pro- 
pověděl P.  —  posmieváchu  Vid.  Křiž.:  posmievali 
P.  —  zbavováchu  Vid.  Křiž. :  zbavovali  P.  — 
oblékl  se  Vid.  (==  lt.  orig.  induebatur) :  obleksse  Křiž., 
P.;  -j-  geho  P.  —  [v  řízu  nebo]  Vid.  Křiž.:  nemá  P.  — 

0  b  1  a  č  i  e  š  e  Vid.  Křiž.:  obláčel  P.  —  nímž  Vid,  Křiž.: 
nimiž  P.  —  oblačováše:  oblačoval  se  P,  oblačoval 
Křiž.,  oblačieval  Vid.  —  těchto  Vid.  Křiž.:  těch  P.  — 
svědčili  Vid.  Křiž. :  svědčeni  P.  —  věrně  Vid.  Křiž. : 
po  káží  klade  P.  —  okolo  sediecí  Vid.  (=.  lt.  orig. 
circumsedentes) :  okolo  sediece  P,  okolo  stojící  Křiž.  — 
zatvrzený  Křiž.  (=  lt.  induratus) :  zatracen  Vid.,  za- 
tvrzen P.  —  jemu  Vid.  Křiž.:  mu  P.  —  stolu  Vid. 
Křiž.:  štola  P.  —  ho  Vid.  P.:  jeho  Křiž.,  +  jeho  P.  — 
v  ze  li  Křiž.  Vid.:  vzali  P.  —  řekl  Vid.  Křiž.:  +  jest 
P.  —  Doufám  Vid.  {—  lt.  confido) :  +  já  P,  Ale 
jáf  doufám  Křiž.  —  vydáváchu  Vid.  Křiž.:  vydá- 
vali P.  —  chystáchu  Vid.  Křiž.:  chystali  P.  — 
rozdvojenie  Křiž. :  rozdvojení  P.  —  n  o  ž  í  k  a  m  i 
Vid.  Křiž.:  nuožkami  P.  —  sed  i  eše  i  Křiž.:  seděl  P, 
sedieše  Vid.  —  svoliti  Vid.,  Křiž.  (=  lt.  concordare) : 
srovnati   P.  —  porušujíce  Vid.  Křiž.:  porušujiece  P. 

—  no/íkami  Vid.  Křiž. :  nuožkami  P.  —  s  v.  K  o  n- 
stanský  Vid.  Křiž.:  po  zboř  klade  P,  +  mistra  P.  — 
ssadiv  Vid.  Křiž.:  ssadil  P.  —  jeho  Křiž.  P.:  již 
ho  Vid.  —  sudu  Vid.:  saudu  P,  nemá  Křiž.  —  a 
dvoru  Křiž.  P. :  nemá  Vid.  —  postavili  mvlnc : 
■vstavili  Křiž.  Vid.,  ustavili  P.  —  sú  Vid.:  nemá  P.  — 
řekl  Vid.  Křiž.:  řekli  P.  —  Ježíši  Vid.  Křiž.:  Je- 
žíšovi P.  —  smrt  Vid.  Křiž.  (=  lt.  ad  mortem)  :  smrti 
P.  —  nésti  Vid.  Křiž.:  snésti  P.  —  ta  .Křiž.:  hřed 
bieše  Vid.  P.  —  bieše  Vid.  Křiž.:  bvla  P.  - —  b  i  e- 
chu  Vid.  Křiž.:  l.vli  P.  —  napsán  Vid.  Křiž.:  na- 
psal P.  —  sedě  Víd.  (=  lt.  stans)  :  seděl  P.  sedieše  Křiž. 

—  ho  Vid.:  jej  P,  ieho  Křiž.  —  drže  Vid.:  držel  P, 
rlržieše  Křiž.  —  sedieše  Vid. :  sedě  P,  nemá  Křiž.  — 
v  z  e  "-»    P:   v/,av   Vid.   Křiž.  — 

fKan.   7.}   A  kdvž   Vid.   Křiž.-   kdvž    P.  —  k  o  q  t  e- 

1  e  rn  Kři*.  (—  lt.  oriz.  in  címiteno  einsdem  orrleci'ae) : 
nemá  Kři*.  P.  —  p  á  1  i  c  ^  u  Vid.  Křiž.:  pálili  P.  — 
t  n  m  ir  bn  «p  kladou  Vid.  P..  nemn  Křiž.  —  n  ,n  p  o  m  í- 
ti  n  š  c  Víd.  Křiž.:  nanomínal  P.  —  i  d  i  e  c  h  u  Křiž.:  idec^n 
Vid.,  šli    P.  Pak  ve  Vid.  celá  stránka  schází.  —  svědky 


21V0T   HUSŮV.  117 


/'.    (—    It.    testes):    nemá    Křič.    —    (umieral)     Ki 
^—  it.  moriturum; :   nemá  P.         biecnu   t\u;:.:   byn   ,.. 
města  klade  i\  —  provozujíce  f:  provázejíce  /v//.. 

—  n  a  to  Knz.:  na  ť.  —  k  i  c  k  J\nz.:  Klekl  1\  —  ne- 
kaje i':  riekáše  Km.  (pak-  ave  muky  vynechány).  — 
doufal  KřtJĚi.:  uiai  i~.      -  sem   i\nz?:   po  te  klade   r. 

—  dusí  ni  ú  P:  duch  mój  Křt2.  —  vesele  Knz.  L'.: 
+  řiekal  P.  —  veliká  Křis.:  nemá  P.  —  jduce 
/  města  Křié.:  bic^e  ť.  u  vezení  byl  /':  vězel 
Křis.  —  na  levé  ruce  Křič.:  nemá  P.  —  modléše 
Knč.:  moUlil  P.  —  které  a  Křis.  (=  It.  quae  eg: 
které  neb  P.  —  rozhřešen  Knč.:  rozhrišen  ť.  — 
modléše  Vid.  Křič.:  modlil  P.  —  u  1  y  z  e  Křiž.  Vid.': 
ulyzl  P.  —  od  svých  P  (=  It.  a  suis) :  ode  všech  Vid., 
Kriz.  —  modléše  Vid.  Křič.:  modlil  P ,  •+-  a  řka  Křič. 

—  tvého  Vid.  Křič.:  po  slova  klade  P.  —  nepra- 
telóm  Vid.,  Křič.:  napřátelóm  P  omylem  tisku.  — 
v  od  i  echu  Vid.:  vodili  P,  vedechu  Křiž.  —  napo- 
mínáše  Vid.  Křič.:  napomínal  P.  —  prosieše  Vid. 
Křič.:  prosil  P.  (po  obakrát).  —  mohl  Vid.  Křič.:  po 
mluviti  klade  P.  —  přistúpichu  Vid.  Křič.:  přistú- 
pili  P.  —  děkováše  Vid.  Křič.:  děkoval  P.  —  vám 
/  'id.  Křič.:  +  moji  P.  —  ž  e  t  Vid.  Křič.:  že  P.  —  jehož- 
t  o  Křič.:  jehož  P.,  Vid.  —  A  t  o  n.  t.  m.  k  n  i  m  P:  nemá 
Vid.    Křič.    —    přivázachu    Vid.    Křič.:    přivázali    P. 

—  [neb  na  s  e  d  m  ij  P:  nemá  Vid.  Křič.  —  [j  e  d- 
niem  n.  n.  . . .  X  ruce  o  p  a  kj  P:  nemá  vůbec  Vid., 
Křič.  —  vetkli  Vid.:  vtekli  Křič.,  P.  +  aneb  vrazili 
P.  —  bieše  Vid.  Křič.:  byl  P.  —  řetězem  Vid. 
Křič.:  po  černým  klade  P.  —  člověk  Křič.:  po  jeden 
klade  Vid.,  nemá  P.  —  [vzhlédl...  X  s  veselú 
myslí]  P:  nemá  vůbec  Vid.  Křič.  —  katóm  Vid. 
Křič.,  pozdější  tisky  (=  It.  lictoribus) :  k  tomu  P.  — 
[hlasitě]  P:  nemá  Vid.  Křič.  —  tiemto  Křič.  Vid.: 
+  sazivým  řetězem  P.  —  otépce  dvě  Křič. :  dvě  otepě 
Vid.,   dva   snopky    P.   —   b  i  echu    Vid.,    Křič.:    byli    P. 

—  slamů  Vid.  Křič. :  neb  snopky  slámy  P.  —  o  k  1  á- 
dachu    Vid.:    okladechu   Křič.,   okládali    P.   — 

Kapitola  osmá:  nadpisu  toho  není;  ale  v  tis- 
cích bývá  nadpis:  »Maršálek  a  Klemuov  syn  napomínal 
Mistra  Jana  Husi  k  tomu,  zdali  by  ještě  odvolak.  — 
jeho  zapálichu  Vid.  Křič. :  ho  zapálili  P.  — 
Happe     z     Popěn  hejmu     Vid.:     Hrabie     s     Popěn- 


118  ODCHYLKY   PRAMENŮ 


heymu  Křis.,  nemá  P.  —  Klemóv  Vid.  Křis.:  Klenuo 
P.  —  odpovědě  Vid.  Křis.:  odpověděl  P.  —  mých 
Vid.,  nemá  P  (=  It.  meorum  actuum))  :   po  skutkóv  Křiž. 

—  uslyšavše  Vid.  Křis. :  uslyšav  P.  —  j  edechu: 
jeduchu  Vid.,  jidechu  Křiž.,  jeli  P.  —  preč  Vid. :  pryč 
Křiž.  P;  -f  na  stranu  P.  —  zapálichu  Vid.  Křiž.: 
zapálili  P.  —  mistr  Vid.  (=  It.  magister):  +  Jan 
P,  +  Jan  Hus  Křiž.  —  vysokým  Vid.  Křiž.:  velikým 
P.  —  nad  námi  Vid.  (=  It.  nobis) :  nade  mnú  P, 
nemá  Křiž.  —  chtieše  zpievati  Vid.:  chtiešc 
zazpievati  Křiž.,  zpieváše  P.  —  zbudiv  Vid.  Křiž.: 
strhl  P.  —  umlk  a  sám  Vid.:  umlk  sám  Křiž., 
umlkl  tam  P  mylně.  —  modle  Vid.  (=  //.  orans) : 
modlése  Křiž.  P.  —  ušty  a  hlavu  Vid.  (=  It. 
labiis  movens  et  capite) :  hlavu  a  ušty  P.  —  pus  ti 
Vid.:  pustil  Křiž.  P.  —  tři  (anebo  dva)  P 
(=  It.  duo  vel  maximě  tria):  tři  Křiž.  Vid.  —  řéci 
Vid.  Křiž.:  sřiekati  před  mohl  klade  P.  —  otépky 
Vid.  Křiž. :  snopkové  neb  otépky  P.  —  opadachu 
Vid.:  opadechu  Křiž.,  opadly  P.  —  přivázáno  z.  t. 
řetěz  Vid.:  přivěšeno  z.  t.  ř.  Křiž.,  nemá  P  (=  It.  in 
dieta  catena  pendens).  —  [jako  bylo...  X  na  ře- 
těze] P:  nemá  Vid.  Křiž.  (ani  It.  orig.)  —  p  o  v  r  á- 
tivše  Vid. :  postrčivše  P,  Křiž.  —  žer  dm  i  P:  zvednu 
Vid.,  se  drvy  Křiž.  —  vstrcích  u  Vid.,  Křiž.:  strčili 
P.  —  počechu  Vid.:  nemá  Křiž.,  počeli  P.  —  je 
rozrazichu     Vid.:     rozrazichu     Křiž.,     rozvrátili     P. 

—  nalezechu  Vid.  Křiž. :  nalezli  P.  —  naten  rozen 
Vid.:  naň  Křiž.,  na  ten  kyj  P.  —  vstrcích  u  a  Vid. 
Křiž.:   vstrčili   P.  —  jiným   Vid.:   jiné  Křiž.,  nemá  P. 

—  obíjiechu  Křiž.  Vid.:  obíjeli  P.  —  jeho  Vid. 
Křiž.:  po  rúcho  klade  P.  —  káza  Vid.  Křiž.:  kázal 
P.  —  jiného  bylo  P:  nemá  Vid.  Křiž.  —  jeho  P: 
nemá  Křiž.;  +  mějéše  Vid.  —  slib  i  Vid.  Křiž.:  slíbil 
P.  —  <a>  Vid.  Křiž. :  nemá  P.  —  ji  ještě  Vid.  Křiž. : 
nemá  P.  — 

Protož  ačkoli...  X  věkoma  Amen  Křiž.  P. 
(také  tisky  a  překlady):  celý  ten  odstavec,  překládající 
závěr  latinské  zprávy  Mladenovicovy ,  chybí  ve  Vid.  — 
sprostnú:  neslýchánu  Křiž.,  sprostný  P,  sprostnau 
tisk  1564.  —  kazatele  Křiž.,  tisky:  nemá  P.  —  mám 
Křiž.:    před  za   klade  P.  —  ani   Křiž.:   aneb   P.  —  po- 


Cl:SKÝ   PROTEST.  119 


tupě  P:  potupení  Křiž.  —  z  nchož  P:  za  líěž  Křti., 
za    něžto    tisk.   —   všelikakú    Křič.:    vseli jakú    /'. 

<A  tak..  X  Krista  Amen)  Vid.  (také  PostiUa 
1364):  r.  1563,  v  !'.,  překladech  a  jinde  celý  ten  od- 
stavec chybí.  —  — 

]  1 1.   Český    protest. 

\  artemberka:  Vatmburka  /'  i  tisky;  Lom- 
nice: Jemnice  P  1  tisky  nesprávně;  — ■  (Jan)  mlazŠí: 
starší    /'   ;    tisky   mylně;  kajce:    Roje   P  1   tisky   ne- 

správně; —  Holštejna:  llelštejna  P  mylně;  — 
(mladší)  (1'  u  š  k  a)  :  nemá  P;  —  Řo  ž  m  i  t  á  1  a,  Iv  tl- 
il ík:  Rožmietála,  Kuniek  P  omylem;  —  (Jindř. 
z)  Valdštajna:  Volštejna  P  i  tisky;  —  <G  z  o  r ) : 
nemá  P  1  tisky;  —  (Dúbravka):  nemá  P;  —  D li- 
bra v  ice:  Dúbravic  P  i  tisky;  —  s  boží  Palacky: 
z  boží  P;  —  svatého  P:  Palacký  dodává  (se  prisvěd- 
Čujeme),     ale     latinský    text     toho     přídavku     nedopouští. 

—  mnoho  P  i  tisky:  velmi  mnoho  Palacký.  —  kázá- 
ních  Palacký:    kázaní   P.  —  naší   P:    našeho   Palacký, 

—  [odřezáním]:  It.  schisma,  odřezaným  P ,  Palacký; 
patrně  variant  k  slovu  roztržkám,  do  textu  vniklý;  — 
stále  =  It.  constanter:  stály  P,  tisky,  Palacký,  Novotný, 
patrně  mylným  opisem.  —  upřiemě  Palacký:  upřimě  P. 

—  -  kteréhož  tisky,  Palacký :  a  kteréhož  P ;  —  b  á  z  e  ň 
a  P:  bázeň  i  Palacký,  tisky;  —  při  v  i  sutím  P,  tisky: 
přivěšením    Palacký.    —  — 

Palacký  otiskl  text  z  nějakého  nyní  neznámého  ru- 
kopisu (freiberského?  královeckéhot ).  Text  ten  se  na- 
prosto shoduje  s  naším  prvotiskem,  tak  že  by  se  mohlo 
i  míti  za  to,  že  Palacký  jej  otiskuje  odtud  a  že  nepatrné 
jeho  úchylky  jsou  bud  neúmyslné  omyly  nebo  vědomé 
opravy.  2e  lak  Palacký  činil,  vidíme  z  toho,  že  přidal 
(ovšem  v  závorkách)  místo  jmen,  panstva  výčet  šlechty, 
jak  jej  r.  1834  v  Musejníku  zjistil.  —  Z  textu  našeho  po- 
cházejí pak  tisky  další,  1525  i  v  Postillách  (1563  a  1564, 
odtud  pak  u  Paprockého  v  Diadochu).  V  těchto  pozděj- 
ších tiscích  jest  pak,  mnoho  chyb  (PostiUa  vynechává  na 
př.  řádku  nepři etelé  a  zrádce  ...  X  •  •  královstvie  i  mar- 
krabstvie,  místo  vzalo  by  čte  v  žaloby  atd.);  odtud  téš 
pochází   tisk   Sabinův   (Dějepis  liter.   1866,  494 — 496).   — 


120  ODCHYLKY   PRAMENŮ 


IV.    Život    Jeronýmův. 
(Dv.)    při    P:    i    při    F.    —    vieře    F:     u    vieře    F. 

—  přijato   F:    prijemno   F.   — 

(Kap.    i.)    učeni  é    F:    uměnie    F.    — 
(Kap.    2.)    od    nepřátel    tisk:    nepřátel    F.    —    a 
znamenaje   tisk:   znamenaje   F.  —  mu   tisk:    jemu   F. 

—  mám    dosti    tisk:    dost    mam    F.   —   pak    tisk:    po 
\yzname    klade    F.    — 

(Kap.  3.)  řetězem  F:  řetězmi  F.  —  přibili  F: 
nemá  F.  —  řekl  F:  před  mistru  klade  F.  —  městě 
F,  tisky:  městech  F  mylné.  —  nemohl  F:  mohl  F.  — 
m  n  e  F :  mě  F.  —  tuto  F :  to  F.  —  Upalte  F:  spalte 
F   (po   obakrát)   — 

(Kap.  4.)  věz  F:  w  icz  F  omylem.  —  mnoho  F: 
po   smrti    klade   F.  — 

(Kap.  5.)  <je) :  nemá  PF.  —  Matky  tisk,  F:  Maky 
F  omyle)n.  —  bojíme  F:  bojím  F.  —  1  s:  i  P,  s  F.  — 

(Kap.  6.)  všecko  F:  nemá  F.  —  o  1 1  á  ř  n  í  F: 
oltářnie  F.  —  ruše  F:  nemá  F.  —  svědomím  F: 
s\  ědomiem  F.  —  cesta  P,  tisk  (=  //.  orig.  via)  :  často 
F   omylem.  —  tak   tisk:   když   F,  F.  — 

(Kapitola  V1I.)_;  všude  označena  nová  kapi- 
tcla,  ale  F  a  F  chybným  čtením  předchozím  když  vlastně 
obě   spojují.   —   zmužile    F:    zmužil    F.   — 

(Kap.  8.)  chce  F  (=  It.  velletj;  bude  P.  —  lži- 
vému F:  křivému  F.  —  jest  jemu  F:  je  mu  před 
že!   klade  F.  —  rozlítili   F:   roznietili   P.  — 

(Kap.  9.)  velikého  F:  po  kostela  klade  P.  — 
prelátuov  F:   preletow   P.  —  od  nich  F:   nemá   P. 

—  kněžským    F:    kněžstva    P.   — 

(Kap.  10.)  Laudenský  F  (=  //.  Laudensis) :  Lau- 
dunsky  P,  tisk.  —  tresktal  F:  trestal  P,  tisk.  — 
Jana  Yigleía:  Jana  YYiklepha  P,  Mistra  Yigleffa 
F.   —  pakli    by   F:    pakli    P.   — 

(Kap.  11.)  v  jiném  F:  jiném  P.  —  v  vašem 
svědomí  P,  tisk  (=  lt.  orig.  in  conscientia  vestra) : 
že  vaše  svědomie  F  mylně.  —  odsúzenie  F:  odsau- 
zenie  P.  —  o  d  v  o  1  á  n  i  e  F :  odvolávanie  P.  —  v  y  t  í  n  á 
a  v  y  m  i  e  t  á  P ,  tisk  (=  lt.  excindit  et  proscribit) :  vy- 
mietá  F.  — 

(Kap.    12.)    pozdvih:   pdzdwih   P,  pozdvihl    F,   tisk. 

—  jiná    F:    jiné    P.    —    svlekli    F,    tisk:    swekli    P 
omylem    tisku.   —   jej    F:    po   ohně    klade   P.   —  — 


2IV0T   JLRONYMIJV.    LIST    POQQlOV.         121 


V.    List    Pogg  i  ů  v. 

B  o  ž  i  e  [hoj:  božieho  1:,  božic  P.   —  vy  ml  ú  val .. 

kterýmžto:  tak  P  i  F.  —  {*)  ka/.<lc:  k  každé  Ft 
každé  P.  —  psotě  F:  psost  i  e  P  omylem  tisku.  li  u- 
benství    P:    hubenstvě    F.  mne    /■',    //.    orig.    me: 

mně  P.  —  uši   Veleslavín,  //.  orig.  aures:   ústa  /•'  /',  pu 
trne    omylem,   jak    ukazuje    přívlastek    své.  ale    /',   //. 

orig.  autem:  a  ke  F.  —  mě  F:  mne  P.  — ■  pravili  /', 
//.  orig.  cum  recitaretur:  pravil  F  omylem.  —  biskupa 
/',  //.  pontiíicis:  kostela  biskupa  F.  —  Ano  /',  It.  ,it . 
ani  F.  —  urážlivými  P ';  urazivými  /•.  —  (po; 
posvěcování:  po  posvěcování  Ft  posvěcování  P.  — 
na  svědomí  P  P,  It.  orig.  conscientiam :  své  přidává 
P.  —  odložena  P,  dilata  //.  orig.:  odloženo  P.  — 
duo  vodové  F:  duodowe  P  omylem  tisku.  —  duši  P: 
duše  P.  —  znamenitých^,//,  excellentium  :  nemá  F.  — 
a  bezprávně  P,  It.  indigna:  ale  zprávně  P  chybně.  — 
osočeni  F,  It.  oppressos :  osvědčeni  P  mylně.  —  po- 
čav P:  počev  P.  —  tom  P,  li.  illum:  nemá  P.  —  Da- 
nielovi P :  a  Danielovi  P.  —  [a]  F  P:  nemá  It.  orig.  — 
apoštolé  F:  apsstolee  P  omylem  tisku.  —  [dělníci 
zlých  činuov)  F  P:  nemá  It.  orig.;  jest  opakováni 
následujících  slov.  —  b  i  echu  P:  byly  F.  —  k  1  o- 
n  i  echu  P:  klonily  F.  —  kacieřství[m]:  kacieř- 
stvím  P  F ,  haereseos  //.  orig.  —  žalost  P:  It.  dolor,  žá- 
dost F  mylně.  —  míči  eše  P:  mlčel  F.  —  potom  P: 
nemá  F  ani  It.  orig.  —  (sem):  sem  F,  nemá  P.  — 
neměl  P:  měl  F.  —  sk  ruce  ní  P,  F,  It.  anxietatem, 
/ ' clesl.  úzkosti ;  snad  místo  skrúšenie.  —  uprázdnění 
P:  vprazdnienieni  P  omylem  tisku.  —  bieše  P:  byl 
jest  F.  —  (aneb  k  popuzení  ukazoval)  F,  It. 
vel  ad  indignationem  exprimendam:  nemá  P.  —  n  e- 
žádáše  P:  nežádal  jest  F.  —  pros  i  eše  P:  prosil 
jest  F.  —  ustavení  P:  ustanovení  P.  —  stálé  P,  It. 
constanti  (animo)  :  stálý  P  omylem.  —  kolu  P:  kuolu 
F.  —  obkladen  F:  okladen  P.  —  proměšovali  P: 
li.  paleis  interiectis,  przomiessowali  P.  —  slavný  F 
P;  v  P  na  okraji  nad  vieru  výborný  později  připsáno.  — 
chtěl  sem  tobě  P:  tobě  sem  chtěl  F.  —  zatvrze- 
nosti  P,  zatvrzelosti  P.  —  jed  F'  gedl  P  omylem.  — 
větčief    P:   It.   ampliorem,   nemá    P.   —  — 


122 ODCHYLKY  PRAMENO 

Předloha  tisku  P  podává  týz  text  (s  týmž  vyne- 
eháním,  v.  pozn.  _?.;  s  týmiž  přídavky,  v.  zde*  , dělníci  zlých 
činóv',  i  s  týmiž  omyly,  v.  zde  ,uši\  ,skrúcení')  jako  ruko- 
pis F,  ale  není  to  rukopis  F  sáni  (neboř  čte  správné 
.žalost',  kde  F  chybil  atd.)  ani  není  z  něho  opsán;  taktéž 
rkp.    F    není    opsán    z    předlohy    našeho    prvotisku.    —   — 


UKAZATEL 


UKÁZATI. L 


Posn.  Do  tohoto  Ukazatele  jest  pojata  jenom 
látka  »Knih  paterych«;  nejsou  tedy  sem  pojata 
jména  vyskytující  se  v  úvode,  v  poznámkách 
a  dodatcích.  Také  nejsou  sem  pojata  jména  bi- 
blická anebo  chyby  pramenů,  v  textu  opravené ; 
rovněž  vynechány  tvary  staročeské  (aoristy,  im- 
perfekta .  .  .),  v  poznámkách  vyložené.  Ze  slov 
jednotlivých  učiněn  jen  výběr  a  přidáván  někdy 
text  latinského  originálu  nebo  překladu;  úplnosti 
nehleděno.  Jména  ostatní  přijata  všecka.  Menší 
číslice  připojené  označují  poznámky,  větší  čís- 
lice  stránky,    římské   číslice   stránky    úvodu. 

Aby   =   abyste   (u   Husa)    I2i,   32... 

a  č    (=    tametsi)    73*0,    I22 .  .  . 

alba   (neb   říza)   35   (=   alba  It.   orig.). 

Aleš  viz  z  Kunštátu. 

Anaxagoras,    trpči    pro    přesvědčení    86. 

Antikrist    II,    Antikristova    škola   8    (=    koncil). 

Airkleb  viz  z   Veteřova. 

Arnošt  viz   z   Richmburka. 

.  lugustin  sv.,   měl   pochybnosti   87. 

Bavor  víz  z   Potštejna. 

Betlém,   ehrám   Husův  v   Praze    15. 

z  Bietova  Jan,  podepsal  český  protest  50. 

Boček  viz  z   Kunštátu. 

Boecius,  trpěl  za  své  přesvědčení  86. 

b  o  s  á  c  i    (=    f  ratres    minores)    6312,    22^  24,- .  .  . 

botky    (=   calciamenta)    42. 

z  Boskovic  Vaněk  a   Jan,   podepsali  český    protest   50. 

z  Cimburka  Dobeš,   podepsal  český   protest   50. 

~  Častolovic   Póta,   podepsal   český   protest   50. 

Čechové  —  brání  Husa  proti  koncilu  5,   13,  49—50... 

Čeněk   viz   z    Vartemberka. 

z  Černé  Hory  viz   z   Boskovic. 

červen    (=    Julius)    23»,    259. 


I 


126  UKAZATEL 


čiti    (=   sentire)    2414. 

čteni  e   (=   evangelium)    7851,   7351,    5i6)   417 . . . 

Dobeš  viz  z  Cimburka. 

doktoři   (=  doctores)   5214. 

d  o  s  i  e  s  t  i    (=    sedere)    6632. 

dovésti    (—  ostendere)    34gc. 

7  Drahot  úše   Kuník,   podepsal  český  protest   50. 

d  r  u  h  d  e    (=   ne.   někde)    233. 

druzí   (=  quidam)   65-i  (It.   překl.:   alii),  47^ . . . 

z  Dube  Jindřich,  řeč.  Škopek,  podepsal  český   protest   40. 

z  Dube  Václav  fa  z  Leštna),  průvodce  a  ochránce  Hu- 
sův  13,    14,  24  .  .  . 

z  Dúbravice  Jimram  a  Zbyněk,  podepsali  český  protest  50. 

d  v  ó  r    (=    brachium    seculare)    37sa. 

Englantský   arcibiskup   6525. 

Englisi   (=    nč.   Angličané)    3. 

Erhart  viz  z  Kunštátu. 

Florentský    kardinál    (=   Zabarella)    2933,   9041 . . . 

Glejt    (Husův)    24,    33,    61...;    v.    t.    k  1  e  j  t. 

Gottlicben,  vězení   Husovo,  3992. 

Hanuš,  syn  Klemův  62,  9;   viz  t.  z  Lipc. 

Heidelberk,   universita   6o3,   643    {psáno:    Hildeburk). 

Heřman   viz   z   Lanštejna. 

Hildeburk   viz   Heidelberk. 

H  i  š  p  a  n  i    (—    nč.    Španělé)     33. 

hlavnie    pře    (=    causa    capitis)    8i2. 

hlezno    (h  lezen?)    41 104. 

hody:   s  hodóv  na  hody  jíti  stě.  přísloví  183. 

z  Holštejna   Vok,   podepsal   český   protest   50. 

Hoppe  viz  Pappenheim. 

z  Hradce  Jan  st.  a  Oldřich,  podepsali  český  protest  49,  50. 

hrdlo:    v    hrdlo    zase    bráti    (=    resorbere)    7454. 

hubenstvie    (=    inopia    omnium    rerum)    82. 

Hus,  mistr  Jan:  vyslýchán  i  žalařován  4 — 22;  jeho  knihy 
odsouzeny  3,  34;  loučí  se  s  přáteli  12 — 15;  nucen 
k  odvolání  23 — 24;  vyzpovídal  se  40;  předveden  na- 
posled koncilu  25 — 26;  odsouzen  a  odsvěcen  27 — 36; 
vydán  moci  světské  37 — 38;  vyveden  %  na  hranici  a 
popraven  39 — 43;  upálen  nevinně  52 — 53,  křivými 
svědky    usvědčen   66;    byl    muž    svatý    71,    77,    88... 

—  —  jeho  tři  listy  Čechům  do  vlasti  3 — 15;  list  prů- 
vodcům   kostnickým    17 — 18;     list    »Mnozí    již    byli« 


UKAZATEL  127 


400.'.;  jeho  »Knížky  o  církvi*  34*;  »Odvoláni  ke  Kri 

3250;    »Akta    přc«    33»; 

jeho  »2ivot«    i<)    4''.   XII     XII]    atd. 

Hynek  viz  z  Lichtenburka. 

g  Chlumu   Jan,  řeč.   Kepka,  hlavni   ochránce  a   průvodd 

Husův    5,    13,    14,    24... 
z  Chlumce  viz  z  Janovic. 
c  li  v  a  1  e  1)  n  ě'    (—   laudabiliter)    52. 

/  jeden    (=:    nec    umis)    34. 

Jan    XXIII.,    papež,    koncilem    sesazen,    ij — jo. 

Jan   Zlatoústý,   sv.,    patriarcha    cařihradský,    trpěl   85. 

Jan,  biskup   Litomyšlský,  odpůrce   Husův   3,   9. 

8  Janovic  Petr  (a  z  Chlumce),  podepsal  český  protest   50. 

Jaroslav    viz   z   Šternberka. 

j  a  z  y  k    (=    natio)    34,    591 . . . 

jedné   (=   ne.   jenom)    33. 

Jeroným   sv.,    měl   pochybnosti    87. 

Jeroným  z  Prahy,  z  Nového  města  59,  zastával  se  Cechů 
60,  přítel  Husův  15,  17,  60;  přišel  za  ním  do  Kost- 
nice 60 — 61,  unikl  odtud  do  Uberlingen  62,  vracel  §e 
domů,  ale  zatčen  63,  předveden  koncilu  63 — 64,  těžce 
žalařován  17,  53,  65;  donucen  k  odvolání  66 — 67; 
znovu  uvězněn  67 — 8;  dvakrát  slyšen  68 — 72;  tě 
opět  žalařován  72;  naposled  slyšen  y^ — 75  5  bránil  se 
skvěle  85 — 87;  odsouzen  a  popraven  76 — 78;  zemřel 
hrdinsky    91 — 92. 

—     jeho   disputace   o   smrti    66,    jeho   »Štít   víry«    65-. 
jeho    »Život«    57—78,    XVI—  XV [II. 

ješto  (=  nč.  co,  jako)  36. 

Jimram   viz   z   Dúbravice. 

Jindřich    viz    z    Vartemberka. 

j  u  r  i  s  t  y    (=    nč.    kanonisté)    97. 

Kameracenský    kardinál    (=    ďAilly)    2933. 

kardinál   najvyssí    (=   předseda)    410. 

Kateřina  sv.,  neposlechla  prostého  rozkazu   5. 

Kato,  statečně  zemřel  9039. 

kazatelé,  kazatelský  řád  (=  dominikáni)  22*,  85«. 

kláda    (=    truncus)    66. 

k  1  e  j  t    svobodný    (=    salvus    conductus)     33.    Viz    glejt. 

klejtovati   (=  gl-)   2411. 

Klem,  Klemóv  syn,  falckrabí  atd.  viz  2624,  3824,  4324,  44 


128-  UKAZATEL 


Kolín    n.    Rýnem,    universita   60,    64. 

konati    (=   transigere)    85. 

Konstancie    (neb    Kostnice),    město   švábské    4,   8,    10,    18, 

22,    52,   60 — 62,    81,    92...;    jeho    předměstí    39;    zboř 

konstanský    (=    koncil)    3,    8 . . . 
z  Kostelce  viz   z   Miličína. 
Kostnice   viz    Konstancie. 
z   Košmburka    (=   Košumberka)    Am   50. 
k  r  a  š  š  í    5ie    (=    tuze    hezký). 
s  Kravař  Lacek,  ncjv.  hejtman    moravský,  Milota  a  Petr, 

podepsali   český    protest,   49 — 50. 
s  Křižanova  Zigmund  a  Milota,  podepsali  český  protest  50.J. 
Krušina   viz    z    Lichtenburka. 
Kuník   viz  z   Drahotúše. 
z    Kunštátu    Aleš,    Boček   (starší    a)     mladší,    Jan    Puška 

a  Erhart    (Puška),  podepsali  český  protest  49—50. 
kupadla    (=    balnea)    8ii. 
Lacek   viz   z   Kravař. 
1  a  j  k    (=    laicus)    24,    40. 

z   Lanštejna    Heřman   a    Jan,    podepsali    český    protest    50. 
Laudenský   biskup  2727,   7350. 
Leonard   Aretinský   81,   92;    XX. 
z   Leštna   v.    z   Dube. 
z   Lichtenburka   Hynek    Krušina    50. 

z  Lipé  Hanuš  a  Jindřich,  podepsali  český  protest  49 — 50. 
1  i  t  k  u  p  n  í  k    (neb   přímluvce)    910. 
Litomyšlský    biskup   3;    v.   Jan. 
3   Lomnice  Jan.   podepsal   český   protest   49. 
Ludvík,   syn   Klemův    3824,   620. 
Ma  i  estát    26,    37  . . . 
od    Matky    Boží    Sněžné    mniši    6735. 
Medek   viz    z    Týnce. 

Michal   z   Smradař    (=    de    Causis)    24..    67.^. 
Mikuláš,   přítel   Poggiův.   8ir,    v.    t.    z    Valdštajna. 
r.   Miličína   Jan.  řeč.   Sádlo,   podepsat  český   protest  50. 
Milota    viz    z    Kravař. 
mistři    I3«. 

b    Mladenovic    Petr    (Prvotisk    mylně    Mladěňovec)    21. 
"  MochoTa   Mikuláš,   podepsal  český    Protest    ^o. 
Mornvnné.    moravští    Páiv'.    hranili    Husa    spolu    s    Čechy 

Prnti    koncilu    ?,    T4,    40 — 51. 
mordéř    (=    nč.    vrah)    10. 
mrzutý   (=   turpis)    52<.. 


UKÁZATI!  129 


ni  š  e   (plur.)    (—   missa)    26. 

Muciits  (Scaevola),  statečně  si  vedl    9 

Myška,  pan   česky,  statečně   hájil   Husa    13.-. 

i>J  a  b  a  cl  a  č    (=    instigator)    67,   3  . . . 

n  a  b  a  d  a  n  1  e   (=  impulsus,   překh)   08,   jj. 

nákladnj    (býti)    {~   fovere)    54,7. 

u  a  m  1  u  v  i  t  i    (=    persuadere)    87,,,. 

Němec   dobrý   (=    Vít   sluha)    1613. 

Němci  odešli   1409  z  Prahy  60. 

nepravé   (=   minus   iustc)    7140. 

neřád    (—    nč.    nepořádek)    4,-.. 

neroditi    (=    nč.    neelitíti)    26 

nezbednost    (=    inhumanitas)     89. 

nezbedný    (=    miportunus)    51. 

nožíky    (=    forpex)    37. 

O  1)  e  c  n  á   škol  a   64,   v.   škola. 

obelhati    (=    mentiri)    8413. 

obi  ač  i  ti,  oblačovati    (=    induere)    35. 

oblá  stě    (=    nč.    zvláší)    826. 

obrok    (=    nč.    prebenda)    Os. 

obyčej    (=    nč.   mrav)    \?.i. 

od  r  ha  ti    (=    lacessere)    8930. 

ohyzda    (=   probrum)    82,. 

o  c  h  t  á  b    (v  o  c  h  t  á  b)    (=    octava)    25,   66. 

Oldřich    viz    z    Hradce. 

o  1  t  á  ř  n  i  k    (=    nč.    kaplan)    30**. 

o  m  1  ú  v  a  t  i    (=    persuadere)    823,    839. 

opak    (přivázati)    41102. 

z   Opočna   Jan    ml.,   podepsal   Český    protest   50. 

opustiti    (=    nč.   vjTieeliati)    45122. 

ovšem    (=    utique)    $2w,    5313,    34  •  •  • 

oznámiti    (=    nč.    projeviti)     iiis. 

Pachy  (=  nč.  manšety,  rukávce)   40^. 

z   Pálce,   Stepán.    Husův    odpůrce   22,   67. 

památno   (jest  =  nondum   c  memoria   hominum   eíílu- 

xerunt)    6421. 
z   Pappenheima   Hoppe,  říšský   maršálek   42 
Pařič,    universita    60,   63 — 63. 
p  a  t  e  ř    (=    Pater   noster)    43113. 
z    Perštajna    Vyl  cm,    podepsal    český    protest    40. 
Petr,   žák    sv.    Nehoře    8:    v.    t.    z    Kravař. 
de   Piro   Henricus,   notář   a   prokurátor   koncilu   27. 
Plato,   trpči   pro   přesvědčení  86. 


»Mučeníci.« 


130  UKAZATEL 


z  Piu  ml  ov  a  Jindřich,  chránil  Husa  na   koncilu   13. 

poctivost    (=    reverentia)    5418,    683t. 

poctivý    (=    venerandus)    641S,    514,    534. 

&   Poděbrad  viz   z  Kunstátu. 

p  o  d  s  t  r  k    (=   calumniandum)    0526. 

podtrhnuti   (=   f allere)   3203. 

Poggio    florentinský    8ii,    XVII — XXI. 

pohádka   (—   quaestio   překl.)    6420. 

p  o  h  o  n  i  č   (=   bedellus)    2939. 

pohrabati    (=    ne.    pohrbiti)     185. 

p  o  c  h  o  t  n  o  s  t    řeči    (=    eloquentia)    9040. 

p  o  c.  h  o  t  n  ý    (=   suavis)    9035. 

pokutně    (=    clanculum)    66. 

Poláci,  polští  páni  zastávali  se  Husa  na  koncilu,  spolu 
s   Čechy    a   Moravany    5i8,    13,    14. 

poprávce    (=    lictor)    38. 

p  o  r  u  č  n  i  k    (=   procurator)    2831,    3332. 

postonávati    (:=    ingemiscere)    8933. 

posvátná  věc   (=   sacramentum)    30í8,   3 1«. 

Póta   viz   z   Častolovic. 

potka    (=   casus   překl.)    jia. 

z  Potštejnu  (Potenštejna)  Bavor,  Mikeš  a  Vylém,  pode- 
psali  český   protest   49 — 50. 

povoliti,    povolovati    (=    consentire)    7233,    82.-,. 

Praha,   Nové   město   60. 

—   —   universita    60,    71. 

právo   9    (=   církevní   předpisy). 

Pražané,  na  Betlém  mají   býti  laskaví   15. 

předsím    (=   nuper)    51. 

přejímati    (—   interpellare)    8310,   8910. 

přepustiti    iOis    (=    ne.    dopustiti). 

přěpuštěnie    1O13    (=    ne.    dopuštění). 

p  ř  i  v  i  s  u  t  i  e    (=    appensio)    56. 

prostraně    (=    diserte)    87,   24. 

prostraný    (=    apertus)    9O36. 

Pruský  zákon  26x9   (=  křížoví    rytíři   pruští). 

Puška  viz  z  Kunstátu. 

pýchati    (=   superbiam   facere)    5621. 

z  Rajce  viz   z   Kunstátu. 

řečník    (=  procurator)    27^. 

Řehoř   svatý,   trpěl   nevinně.   8. 

z   Richmburka   Arnošt,    podepsal    český    protest    50. 

Riga.  Rizský   arcibiskup   (Konrád  z    Wallenrodu)   2619. 


UKAZATEL  131 


říza    (nebo   alba)    (=    alba)    35. 

rozumný    (=    intelligibilis)    411,0,   43»e. 

z  Roční  i  tála  Jan   a  Zdenek,  podepsali  český  protest   50. 

r  u  f  i  á  n    (=    scortator    překl.)    7453. 

rufiánstvo   (=    scortatiu   překl.)    7153. 

r  ú  h  a  n  i  e    (=    blasphemia)    37*. 

r  ú  h  a  v  ý  (=  contumeliosus  překl.)  7602,  37,  38. 

Rutilius,  statečně   trpěl  86. 

Rýn,   teče    bitek  o   popravistě    Husova    78. 

Scestně,  scestný  237,  24,5,  4515. 

směti   620,    1O12 .  .  .    {nč.   odvažovati    se). 

Sin  i l   viz    z    Šternberka. 

z  Smradař   22*,  67...   (=   nč.   Jircháře).   V.   Michal. 

smysl    (=    sententia)    8828,   892S,   Q02s .  .  . 

smysliti    (=   sentire)    7557,  84™,   8813,   9013 .  .  . 

Sokrates,   statečně   trpěl,  nevinně    odsouzen   86,   92. 

8  S ovine e   Petr,   podepsal   český   protest   50. 

stanu,    státi    521. 

statečný    (=    ef  f  icax)     34. 

Stojkové,    statečně    trpěli    90. 

8  Strálek   (z  Strálku)   Zbyněk,  podepsal   protest   50. 

*   Strážnice   viz   z   Kravař. 

studnice   9s   (=   nč.   pramen). 

stuliti    ústa    21    (stě.    přísloví). 

Sulzbach    (psáno:    Zulcpach),    město    bavorské     62. 

svv  o  1  á  n  i  e   2412    (=   koncil). 

Sclmový   (=  pěsti fer)    7145   (v  překl.   belluinus   mylně). 

škola   Antikristova    (=    koncil)    8. 

—  obecná  (scholae  publicae)  64  (v  překl.  schola  univer- 
salis;    nč.  universita). 

Škopek   viz   z   Dube. 

Štěpán    viz    z    Vartemberka. 

z  Šternberka  (=  Šternberka  nč.)  Smil  a  Jaroslav,  pode- 
psali   český    protest    50. 

Švábové,  pohoršeni  sněmem  4. 

T  a  f  a  t    (=    nč.    dýky  ta)    4093. 

teď   (=   nč.   tuto)    77«7. 

tlačiti    (==   nč.   šlapati)    1611. 

tresktánie,  třesk  ta  ti  (r=  corripere,  vindicare) 
73*2,    54.    187... 

třiesla    (=    nč.    rozkrok)    41. 

t  u  d  i  e  ž  (=  ibi)  6ie,  4I»,  251a  .  .  .   (—  nč.  také)   22r. .  .  . 

z  Tvorkova  Milota,  podepsal  český  protest  50. 


132 UKAZATEL 

z    Týnce  Zd.   Medek,   podepsal   český    protest   50. 

tllyznúti   se    (=    subridere)    39^,   40*0. 

úmysl   (=  nč.  smyšlení)   2829. 

upřiemost    (=   nč.  přímost)    32. 

u  t  a  j  i  t  i    se    (=    tumultům    sedare)    63. 

utracenie   (=   interimere)    91. 

Václav    král,    dal    Cechům    vládu    na    pražské    universitě 

60,   71;    v   t.   ze   Zviři 
z    Valdstejna    Jindřich,    Mikuláš    a    Vok,    podepsali    Český 

protest    50. 
Vaněk    viz    z    Bozkovic. 
z   Vartcmberka  Čeněk,   nejv.   purkrabí,  Jindřich  a   Štěpán, 

podepsali   český    protest   49 — 50. 
vážiti    sě    5i4   (=   odvážiti    se    nč.). 
..  -  -..     ~,  a  (--  věčně  nč.)  4-  . 

c.  :  c  v'. z   z   Varteiiibi  ':a. 

z    Veteřova   Arkleb,   podepsal   český    protest    50. 
viera   obecná    (=    Credo    in    unum   Deum)    7603,    77«. 
Viglef  Jan   (=  Viklef,  Wycleííe).   spravedlivé   učil,   káral 

hříchy    kr.ežskc   71,   73.    74. 
Vilém  viz   Vyl  cm. 

vladaři    (=   praesidente?)    68   (překl.  praeíecti). 
z  Vlašimě  Jan,  podepsal  český  protest  50. 
vrah   (=:  hostis)   8413   (2'X). 
vrch    hlavy    (=    vertex)    78 
v  š  a  k    (=    tamen)    85 n,    ~i .  .  . 
všeckeren   34 . . . 
Vylém   viz   z  Zvieřctic. 

vyměřiti    se    (=    satisfacere    překl.)    61-. 
vyměřovati    se    (=    se    purgare.    překl.)    697. 
v y  ml  ú  váti    (=    fateri    překl.)    75.-0.   81  . .  . 
v  v  vrat   (=  quem   evomuiřti   překl.)    74->3. 
Žajiec  lrylcm  z  Hascnburka.  pán  český  v  Kostnici,  jeden 

z   ochránců    Husoi'ých    13. 
zákon  pruský    (=   řád   rytířský   nč.)    2619. 
zákonnictvo   (=   religio     :: 
zákonní či e  rota   C=  mnišská  )ič.)  63. 
z  a  k  r  1  i  v  ě    (=    indignanter)     35-  . 
z  a  p  ý  ř  i  t  i    se    33. 
Zbyněk    viz    z    Dúbravicc. 
z  b  ý  t  i    (=    nč.    zbaviti    se") 
Zdenek  viz   z   Týn 
Zdislav   viz   z   Zvieřctic. 


UKAZATEL 133 

Zi  no,  stíhán  pro  přesvědčení,  stateční-  trpči  86. 

.  e  V  n  č    (=    nč.    zjevně)     iOis. 

Zigmund,     krčil    římský    a     uherský,     budoucí     král    český 

9,   23,   38,   52,    54.   55,   61  .  .  . 
zlost   (=   impietas  překl.)   76*,    i8.„    n,,,  413... 
zmazán  i  e   (=  nota)    52 
z  m  u/.ilc  70. 
mésti   (=   deferre)    541-.. 
/pustily    (=    nč.    zpustlý)    11. 
Z  u  l  c  pach   viz   Sulsbach. 
z    Zviefetic    Petr,     Václav,     Vylém    a    Zdislav,    podepsali 

český   protest   40 — 50. 
Z   Žampachu    viz    z    Potstejna. 


OPRAVY  A  DOPLŇKY. 

(Číslo   první  značí   stránku,   druhé  řádek.) 

Str.  34,  ř.  22  čti  i  jednoho.  —  35,  28:  1558.  —  37  >4- 
muoj.  —  52,  20:  podlé.  —  61,  24:  bluduov.  —  72,  20:  Božím 
\  stupením.   —   96,   8:    1877. 

Na  str.  XII,  za  ř.  26,  dodej:  (dílo  vzniklo  někdy 
v  letech  1417—1429;  po  napsání  první  redakce  latinské 
Relace,  již  klade  Palacký  k  r.  1417,  a  před  prvním  cito- 
váním,   jež    nalézáme    již    r.    1429). 

Tamtéž  na  ř.  28  čti:  Není  to  nemožno,  ale  také 
není    to    příliš    pravděpodobno  . . . 

Na  str.  XV  vlož  za  ř.  5:  Byla  to  zároveň  odpověd 
^lechty  na  psaní  koncilu  ze  dne  26.  července  1415,  jímž 
Cechům    oznamoval    a    ospravedlňoval    smrt    Husovu. 

Xa  str.  95,  ř.  18  čti:  snad  majetek  (ale  Palacký  to 
výslovně   odmítá)    Mladenovice  . . . 

{Na  str.  113,  ř.  17  dodej:  A  uprostřed  Vid  ■ 
uprostřed    P.   —   A   tak    Vid.:    a    když    P.   — 

Na  str.  120,  ř.  5  dodej:  dále  P:  také  F.  —  t.  ř.  iq 
nepřátelé    F:    nepřietelé    P.   — 


OBSAH. 

PŘEDMLUVA STR.     V. 

vn. 

i. 

19. 

47. 

57. 

79. 

93. 
107. 
123. 
134. 


UVOĎ        

I.  CTYRl  epištoly  m.  j.  husí 

II.  UMUČENI  M.   J.  HUSÍ     .     .     . 

III.  ČESKY  PROTEST 

IV.  UMUČENI  M.  JERONÝMA  .     . 

V.  EPIŠTOLA   POQQIOVA    .     .     . 

ZEVRUBNÉ  DOKLADY      . 
ODCHYLKY   PRAMENO     . 

UKAZATEL 

OPRAVY    A    DOPLŇKY     . 


563013 


BX 

4917* 
.015 
IMS 


0  mucenicich  českých  knihy 
paterý  :